DRM TCO da x o ES EMEA o SHOT 2 ae iR See = x FAP MODY zde ALT CE LAN PO DMO pila VN er An + Ina h FH CA k EA 1 RE HN 1 EHO ROA 4b MN HUE LS au) ii De 4 h EU QU SEE ; in Hr) L las mn u k A URN a LEITER IE Y u HEN Av HS 1 A4 HN OTO V TR TONNES An Wisly My M fi N vy I a 4 kb bad Atén " Wi HO V a a ATX pan wi in Hu, von jo W » DE PORTES HUE EE n RH SEN damen \ % NE tua A ER EN RE di UE! HS ih Hu V9) RL DE 1 0 ( s jo dr Fehl ALE údy: Hu En RE LG " Varna] Loyer MARTEL M Au fa up! ! ar FF TE NEC VA: “ A) ie Han cu NUL QUES a I: ma Re T n M ’ UM \ 00 KTE i M N be HE PE nen jte M IR _ HU Na bY HUE je all 9 DY dg ejn He dy po “ 7 le Ra ni V at Die AUTRE 4 PIT RARE Ant M Hi 1 Haie, Be! RH i i MAPS | le l { Ut at EU puits rt vie M EIER RAS W POCIT POI ; = b I Su DEC NA û Hi Ka ANS arabe kt (02009 V4 du MR HIHI, Ki dt fe nee) N KVA Le tb I ji AP BEN { se deabherr r alt Feu) boh RUHT CHAT pr ve Ah we RB LE PAS ns In Ý KOK ti f MARGE U Ba u LE na I _ ale AIN JU DRE Kr N a te qu hity iM _ $ a Hate by Abi jm Hin MORTE Rte (AT Se (en l He ne io Di 2 jé 113 i "3 ir ns a HAT TA a AE p NET HE ii sh RESTO STE RH Adrien es HE ne MOTTO ABO à Rat: he EHEM u + , LEK a D ee sn Med ae € Le u ge a Péteriiast x Ka _ — READER? M un nur Kate RATE QU i SE M = pris HO c BE: (u pr RANNÉNMENR eba ey Bere js ju His RG Muse Ha net Za toRad=1s +1 o PANTIN Lara ta mis n jsi M FIIR FIT h Haile HA het nn ER ER an RUE GENE CAN FEAT ká ET HN 1 1 LU th 44 AE HERE n Fins en #63 0h). 1 TRE CHUTES Ben FENTE, fu a ji Re do past i tý # en ne HR ja. sx kán ri En RAR v Kat k! 3 ua 15. RE Kama ar aa j eh M NT ne 171 ungen UE FE TAN ride dede is istý À MODELES 1849 " Ha} #4 ne POE k félins 4 Peer?) ee er D he fut ad trh Erin fi trhová Lui RENNES Da à à entre MOTTE eat art “UE PO Pote RLA bl au ar! ral THIEL nee er. ws Já ar ee RENE EB M h en n jí: Moi, en qe “ “ p A » L Am FTA AK BV 17 vá LIBRARY THE NEW YORK BOTANICAL GARDEN BRONX, NEW YORK 10458 M WE FLUNGSBERICHTE DER KGL. BÖHM. GBSBLLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN, © ee © MATHEMATISCH- NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. . ..1008 ..,. 08.0 TŘÍDA x = \ -© MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ. VESTNIK KRALOVSKE ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK TŘÍDA MATHEMATICKO- PŘÍRODOVĚDECKÁ. ROČNÍK 1908. OBSAHUJE 26 ROZPRAV, S 12 TABULKAMI A 50 OBRAZCI V TEXTU. À —— > — V PRAZE 1909. NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. V KOMMISSI U FR. RIVNACE. NS nn o o k o SITZUNGSBERIGHTE DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN rboBLLDCHAFT DER WISSHNSCHAFTEN MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE, JAHRGANG 1908. = SE — PRAG 1909. VERLAG DER KŮNIGL. BŮHM. GESEL LSCHAF (T DER WISSENSCHAFTEN BEI FR. ŘIVNÁČ, »eznam přednášek v sezeních třídy mathematicko-přírodovědecké, Dne 17. ledna. Dr. FR. Binsx: O struktuře srdce branchiobdelly. Dr. Fr. ScnusreR. O nefridiích Xerobdelly. Doc. Dr. J. V. Danes: Mořská transgresse v Nížině Neretvy. Dr. J. BasoR: Mořský pleistocaen v Opuze. Dne 28. února. Doc. Dr. Anr. Store: O nitrobuněčné agglutinaci a jevech příbuzných u Pelo- myxy. Prof. Dr. V. Janpa: Regenerační studie na členovcích I. Regenerační děje u Asel- lus aguaticus. Dne 13. března. Prof. Dr. F. Počra: O ohybech ve vrstvách Barrandovy skály. Dne 27. března. Prof. Jos. Hanuë a Dr. L. Srexr: Číslo ethylestherové. Dne 1. května. Dr. V. MauLE: Sympathická soustava nervová Enchytraeidů. Vreh. inž. S. JARoLÍMEk: O odporu tekutin. Doc. Dr. K. Down: Monografie rodu Didiscus. Übersicht der Vorträge in den Sitzungen der mathemalisch-natunwissenschaitlichen Casse. Den 17. Januar. Dr. Fr. Bivex: Ueber die Struktur des Herzens von Branchiobdella. Dr. Fr. Schuster: Ueber die Nephridien von Xerobdella. Doc. Dr. J. V. Daveš: Die Meerestransgression im Narentatale. Dr. J. BasoR: Marines Pleistocaen von Opuzen. Den 28. Februar. Doc. Dr. Axr. Srorc: Ueber endocelluläre Agolutination und ähnliche KErschei- nungen bei Pelomyxa. Prof. Dr. V. Janpa: Regenerationsstudien an Arthopoden I. Regenerations-Vor- gänge bei Asellus aquaticus. Den 13. März. Prof. Dr. F. Poöra : Ueber Büge in den Schichten des Barrandeischen Felsen. Den 27. März. Prof. Jos. Haxuš u. Dr. J. Srekc: Die Ethylestherzahl. Den 1. Mai. Dr. V. Mauze: Das sympathische Nervensystem der Enchytraeiden. Obering. S. Jarorimex: Der Widerstand der Flüssigkeiten. Doc. Dr. K. Down: Monographie der Gattung Didiscus, VI Seznam přednášek. Dne 19. června. Inž. Fr. Roger : O společných bodech a tangentách kuželoseček, které mají spo- lečnou přímku. Prof. Jos. KLoBoučEk: Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. Doc. Dr. Jar. Micsauer : O fysikálně chemických studiích o miniu. Dne 9. října. Prof. E. Voroček a Kraus: Příspěvky k seznání fenolfioroglucidů. Prof. V. June: Příspěvek ik analytickému vyšetřování algebraických křivek na plochách obrácených 2. stupně dvěma parametry. Dr. B. Hosrský: O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. Ing. Roarr: Dodatek k práci „O společných bodech a tangentäch“. Dne 23. října. Inz. H. Mayer: O elektrické methode měření účinku světla na měkkou emulsní gelatinu, smíšenou s dvojchromanem draselnatým. Prof. Dr. Ast. Frirscu: Problematica silurica. : Dne 6. listopadu. Prof. Dr. Fr. VeypovsxY: Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. Dr. B. Macxů: Theorie dvou spřažených oscillujících hrotů se zvláštním zřetelem k úhlům. Prof. C. Krouëek: O dvou zvláštních horizontech v pásmu D;y. Dne 20. listopadu. Dv. rada prof. Dr. K. VRBa: O krystallografickém zrcadlovém polyskopu. Dne 4. prosince. Doc. Dr. J. Mizsaurr: Další fysikálně chemické studie o miniu. V. Sravěk a Doc. Dr. K. Domrv: O betainu v Chenopodiaceích. Doc. Dr. Ex. Meneu: Demonstrace jader nového bacilla. PP ENT PT 0 Verzeichnis der Vorträge. VII Den 19. Juni. Ing. Fr. Rosen: Ueber gemeinsame Punkte und Tangenten von Kegelschnitten, welche eine Leitlinie gemein haben. Prof. Jos. KrLosoucer: Einige Betrachtungen aus der Zahlgeometrie der Kegel- schnitte, Doc. Dr. Jar. MrrBavkR: Physikalisch-chemische Studien über das Minium. Den 9. October. Prof. Em. Voroček u. Kraus: Beiträge zur Kenntniss der Phenolfloroglucide. Prof. V. June: Beitrag zur analytischen Ermittelung der aigebraischen Kurven auf schiefen Fláchen 2ten Grades durch zwei Parameter. Dr. B. Hosrivský: Ueber die Variation der Hauptkrümmungshalbmesser längs der Krümmungslinien. Ing. RocEL: Nachtrag zu der Arbeit: „Ueber gemeinsame Punkte und Tan- genten“. Den 23. October. Ing. H. Mayer: Ueber eine elektrische Methode der Messung der Lichteinwir- kung auf die mit Kaliumbichromat vermischte weiche Emulsionsgelatine. Prof. Dr. Anr. Frırsen: Problematica silurica. Den 6. November. Prof. Dr. Fr. VespovskY: Die parallele Kopulation der Chromosomen als Grund- lage der Analyse des Zellkerns. Dr. B.-Macků: Theorie von zwei oszillierenden Kreise mit besonderer Berück- sichtigung der Dämpfungsmessung. Prof. C. Knouček: Ueber zwei besondere Horizonte in der Bande D;7. Den 20. November. Hofrat Prof. Dr. K. Versa: Ueber das kristallographische Spiegelpolyskop. Den 4. Dezember. Doc. Dr. Jar. Mirsauer: Weitere physikalisch chemische Studien über das Mi- nium. V. Sran&k u. Doc. Dr. K. Down: Ueber das Betain in den Chenopodiaceen. Doc. Dr. Em. Mencr: Demonstration der Kerne eines neuen Bacillus. jE O struktuře hřbetní cévy u Dranchiobdelly, Podává Fr. Bílek. r (Práce ze zoologického ústavu č. university v Praze.) Předloženo v sezení dne 17. ledna 1908. Branchiobdella parasita HENLE Žije po celý rok cizopasně na říčním raku, a zajímala již od starších dob jak způsobem života, tak zvláště svojí anatomií celou řadu autorů; ze starších sluší jmenovitě uvésti ODIERA, LEYDIGA, GRUBERA, HENLEA, DoRNERA. Autoři ti rozli- Sujice několik specií Branchiobdelly, čítali je všecky k Hirudineím. Leč od r. 1879 (16) seznáno na základě srovnání s Oligochaety a na druhé straně s pijavkami, že Branchiobdella nemá nic společného s posledními krom zadní příssavky, a že ne ozjji systematicky zařa- diti k pijavkám, nýbrž že jest to jen na základě cizopasného života pozměněný Oligochaet. Tudíž utvořena byla 1884 pro Branchio- bdellu samostatná čeleď Discodrilidae (15), k níž počítáni později i jiní zástupci, dříve za pijavky pokládaní. Výklad tento dnes uzná- ván jest všeobecně. Dospělí červíci, barvy špinavě žluté neb narůžovělé, složeni jsou z 9 segmentů a dosahují délky 10—12 mm; nacházejí se na raku nejen na žabrách, nýbrž téměř na všech částech těla, tak jmenovitě © hojně v dutině očí, jakož i mezi ústroji kousacími, na basi anten -A D., vyssávajíce tu šťávu ze všech jemných a měkkých součástí. Povšechnou anatomii Branchiobdell podal již r. 1819. Onrer!), po uěm HzvxrR?), Leypic*), KErERsrEr“), jmenovitě však DoRNER: 2 1) Ovıer Aue.: Mémoire sur la Branchiobdella. Mém. de la Soc. natur. = de Paris 1823. Tom. I. V %) Hrste Jacos: Ueber die Gattung Branchiobdella. Arch. f. Anat. u. Phy- siologie u. wiss. Medizin 1863. 3) Leypie F.: Ueber den Bau des thier. Körpers, Bd. I. 1864. 4) KEFERSTEJN: Anatomische Bemerkungen über Branchiobdella parasita Odier. Arch. f. Anat. u. Physiol. 1863. Vestnik král. české spol. nauk, Třída II. 1 2 I. Fr. Bilek: „Ueber die Gattung Branchiobdella“. Z. f. w. Z. Bd. XV. 1865, kteréžto pojednání, ač jest zastaralé a pracováno ještě na základě starých method, obsahuje přece mnohá velmi dobrá data. Po DonxERovr částečně též GRuBER“) a zejména WarrER Vorcr zabývali se podrob- nější anatomií a histologií tohoto Oligochaeta: „Beitráge zur feineren Anatomie und Histologie von Branchiobdella varians.“ (Arb. a. d. zool. Ins. zu Würzburg, Bd. VII. 1888.) V době pak novější vydal Sommrvr“) práci specialně o nervovém systému těchto červů. Mně budiž dovo- leno v předložené práci podati některá data o cévní soustavě Branchi- obdelly, o její stavbě vůbec a zvláště o vnitřní úpravě srdce. Poznámky o technické methodě. Material k tomu účelu fixoval jsem po 24 hodin koncentrovaným neb na polovic vodou zředěným roztokem sublimatu se stopou kys. octové, chromové neb pikrové, kteréžto fixáže výborně se osvědčily při histologickém studiu cevního systemu, poněvadž po nich na řezech jednotlivé buněčné součástky i celé vrstvy dobře se odlišují. Neméně výborných výsledků docíliti lze známou fixáží PERÉNYIHO neb alkoholem dle Carvor (6 dílů Alkoh. absol., 3 díly chloroformu, 1 díl kys. octové) ; tyto tekutiny totiž nejen že rapídně pronikají, a stačí tudíž ponechati v nich objekty jen kratší dobu, (v Carnoy 10—15 min. — v Perényi 4—5 hod.) — nýbrž mají i tu dobrou vlastnost, že objekty jimi fixovane jen málo se stahují a zůstanou vždy měkkými, což při hrubé a pevné kutikule, jakou vyznačují se Branchiobdelly, které mají krom toho jestě velmi tuhou tělní svalovinu, hlavně při řezání na mikrotomu skýtá velmi cenných výhod. K barvení seriových řezů užíval jsem jednak pikrokarminu, boraxkarminu, Delafieldova bámatoxylinu — nejlepších výsledků podal však železitý hámatoxylin dle Herıen#ama, dobarvovaný eosinem, fuchsinem neb van Gissoxem, kterýž všecky součástky stavby cév velmi přesně rozlišuje. Nemohu opomenouti na tomto místě vysloviti uctivé a nejvřelejší díky váženému učiteli svému panu prof. Fr. Vzspovskimu za laskavé uvedení na toto thema, jakož i za všecku vzácnou radu jeho a pomoc, kterou mně byl během této práce věnoval. 5) GRuBER: Bemerkungen über die Gattung Branchiobdella. Zool. An- zeiger 1883. 6) Smor Frıevdo: Zur Anatomie u. Topographie des Centralnervensystems von Branchiobdella parasita. Z. f. w. Z. Bd. LXXXII. 1904. + O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. ©Í Orgány oběhu krevního. Cévní soustava Branchiobdelly skládá se ze sinu krevního a dvou hlavních cév, hřbetní a břišní cévy, jež probíhajíce v hlavní ose těla podél roury střevní, spojeny jsou mezi sebou postranními klič- kami. V předu již v 2. segm. jsou dvě spojovací cévní kličky, v hlavě pak 4 páry jich vybíhají z hřbetní cévy dolů k cévě břišní — z níž opět v zadu v 8. segmentu vycházejí dvě postranní cévky, které obíhajíce kolem střeva vüstujf do krevního sinu mezi svalovinou a vlastním epithelem střeva. Celý krevní system jest tedy v bezprostředním spojení a představuje uzavřený oběh krve tak, jak jej nacházíme u ostatních Annulatů, kde koluje krev v cévě hřbetní ze sinu směrem od zadu ku hlavě, v břišní pak cévě směrem opačným. a) Krevní sinus. Krevní sinus představuje nejpůvodnější dráhu výživné krevní tekutiny, jež co tekutý obal oplachuje střevo kol do kola v celém průběhu, a vytvořuje jen v části dolní a horní větší iakuny krevní. (Bio 22) Sinus táhne se mezi vlastním epithelem střevním a stěnou svalovou, od níž však oddělen jest slabounkou, na řezech sotva zna- telnou blankou (dď); pouze tam, kde nějakým mechanickým působením svalová vrstva se odchlípila, vystupuje určitěji tato blanka, jež odloučila se z base střevního epithelu a rovná se spodní basalní blance (dl), s níž na některých místech spojena bývá teninkými vlákénky. Stěna střevní jest silně svalovitá a jak na živém červíku dá se dobře pozorovati, bez ustání silně se stahuje. SloZena jest z několika vrstev, jež nutno přesně od sebe odlíšiti: 1. Z vlastního střevního epithelu, složeného z vyso- kých, protáhlých buněk cylindrických neb v středních segmentech, kde střevo dosahuje největší své šířky, z kubických buněk nízkých a širokých. Mezi těmito velikými buňkami nacházívají se hlavně v mladých stadiích na spodu jiné buňky s plasmou velmi hustou; jsou to t. zv. buňky náhradní, určené k regeneraci střevního epi- thelu (nb, Fig. 6.). Všecky buňky opatřeny jsou velikým jádrem, s dobře znatelným nukleolem; v husté plasmě pak probíhají teninké fibrillky ve velikém počtu tak, že se zdá, jakoby celá buňka byla 1 4 I. Fr. Bilek: složena ze samých přejemných vlákének. Na zevním okraji buněk často přítomny bývají temně se barvící sraženiny (sr), jež jsou patrně zplodiny assimilace střevních buněk. Střevní epithel postrádá v předních 8 segmentech vůbec brvy, ač Vorar (19) tvrdí proti Dorserovi (1), že brvy tu nacházejí se ve všech odstavcích zažívací roury, což však nezakládá se na pravdě, nýbrž vířivé brvy přítomny jsou — jak Dorser správně podotýká — ve střevě pouze v posledním článku a sice jen v části poblíž řiti. Střevní epithel vylučuje na basi: 2. basální blanku (bl), či jak ji Vorer nazývá „kernhaltige Basalmembran“ ; nenašel jsem nikdy však na této teninké blance nějakých jader, a co by v ní ona jádra měla znamenati, z jeho vý- kresů neumím si vysvétliti Snad jsou to malá jádra těsně k ni přitisklých buněk náhradních. Basální blanka objímá kolem do kola střevní epithel a tvoří tím zároveň vnitřní stěnu pro 9. krevní sinus (si), který na venek ohraničen jest, 4. druhou teninkou, kutikulární, svrchní blankou (07), která s dolejší jemnými vlákénky bývá ve spojení, tak Vorer již správně udává i to, že blanka ta rovná se svým původem úplně spodní blance basalní. K svrchní blance přiléhají: 5. podélná vlákna svalová, která v zadních odstavcích střeva nádorkovitě čnějí do nitra, krevního sinu barví se intensivně železitým haematoxylinem a jeví se pak na příčných průřezech co černé terčky (ps) někde po dvou se nacházející. — Po té následuje teprve 6. okružní vrstva svalová. Livanov (18) právem podotýká proti VoreToví i ScHmrprovr, že pořad vrstev svalových u Dranchiobdelly jest opačný, než jak pra- vidlem bývá u většiny Oligochaetů, kde doleji leží obyčejně okružná vrstva, svalová, kdežto nad ní na vnější straně podélná vlakna pro- bíhají: „Meiner Untersuchungen nach kann ich nun dagegen behaup- ten, dass bei Dranchiobdella varias Voigt und Ilaplotaxis gordioides Hartm. (syn. Phreoryctes menkeanus Hoffm.) diese Muskelschichten in einer umgekehrten Folgenreihe, nämlich nach innen die Längs- und nach aussen die Ringmuskeln angeordnet sind.“ Též u rodu Acan- thobdella peledina Grube uvádí Livanov, Ze pořad těchto vrstev svalo- vých je opačný, jako u pijavek. U Branchiobdelly jest okružní vrstva (os) ve středních segmen- tech slaběji vyvinuta v podobě 2—3 přejemných vlákének, která O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 5 někde sotva bývají znatelna, zvláště v odstavcích silněji napjatých. Za to mocněji vyvinuly se okružní svaly na pharyngu a oesophagu, (Fig. 7.) — taktéž i v končině řitní, stejně jako svaly podélné. Zevní obal střeva tvoří koneéně 7. peritoneální vrstva buněk chloragogenních (chl.). Buňky ty tvaru rozmanitého jsou velmi veliké — jsou to největší buněčné útvary v celé histologické organisaci Branchiobdelly vůbec a nabývají zvláště u mladých stadií ohromných rozměrů. Přisedají širo- kou svojí basí k okružní vrstvě svalové. Plasma jejich naplněna jest samými světlolomnými kuličkami, v nichž uzavřena jest čirá, nebarvící se tekutina — a jeví se na průřezech jako souvislá síť, mezi jejímiž kličkami roztroušena jsou po různu drobná, černavá zrnéčka. Veliké jádro obsahuje 1—2 nukleoly. Z předcházejícího popisu poznáváme, že sinus oddělen jest od svaloviny zvláštní teninkou blankou, jež odloučila se ze střevního epithelu, a že tedy má vlastních svých stěn. Ta okolnost má vždy velikou důležitost nejen pro Sinus, nýbrž i pro phylogenetický původ celé dutiny, v níž koluje krev „haemo- coelu* u Annulatů vůbec, má-li totiž sinus svých vlastních stěn, či oplachuje-li krev bezprostředně střevní epithel z jedné strany a sva- lové vrstvy neb peritoneum na straně druhé. ArnorLp Lane (6) hledí udání různých autorů uvésti v souhlas se svými thesemi, že totiž krevní sinus jest dutina, vzniklá rozště- pením svaloviny a střevního epithelu, v níž koluje krev jen mezi epithelem a stěnou svalovou; nějakých zvláštních, vlastních stěn krevní sinus nemá. — Vgjpovský (17) zjistil však u Oligochaetů následující fakta: Střevní epithel vylučuje na vnitřní straně teninkou, kutiku- lární „blanku basální“, mezi níž a mezi střevním epithelem hro- madí se výživná krevní tekutina, jež vznikla z potravy assimilací střevních buněk. Stejnou měrou, jakou pokračuje tato assimilace, zmnožuje se i výživná tekutina a nashromažďuje se mezi epithelem a basální blankou; tak vzniká střevní sinus, jenž nám představuje nejprvotnější dráhu krevní a jenž jest tedy nepochybnou součástí entodermu. Čím více hromadí se v sinu výživné tekutiny, tím více oddaluje se i basální blanka od střeva a zvedá se do výše. Při tom však zůstávají některé buňky epithelu s blankou v těsném spojení, jsou to ony basalní buňky náhradní — jež uvolní se ze svého 6 1. Fr. Bilek: spojení, zvedají se spolu s blankou do výše a tvoří tu spolu s ní vnější obal a vlastní stěnu krevního sinu. Takovým způsobem leží tedy sinus v entodermu samém a jeho vnitřní, pojivový obal zove se endothel či vasothel, jehož buňky mohou býti teninkými výběžky ještě ve spojení s vlastním střevním epithelem. Tento vasothel, vzniklý delaminací entodermu, jest tedy nejpůvodnější obal krevních drah. Z toho vychází na jevo, že střevní sinus povstal z entodermu, takže nejen jeho tekutý krevní obsah, nýbrž i stěny jeho samy nutno odvozovati ze střevního epithelu. Poněvadž pak hlavní krevní dráhy, totiž céva hřbetní a břišní jsou jen pouhé další pokračování sinu, pouhá jeho zrůznění, zúčastní se patrně i vasothel na jich tvoření. Buňky vasothelové rozmnožují se pak v drahách těchto kineticky a tvoří vnitřní výstelku cévy, jež na- zývá se všeobecně endothel či vasothel, Tvoření krevní tekutiny a jejího původního obalu připadá tudíž entodermu, o další pak rozvádění krve v dutině tělesné stará se me- soderm, — který sekundárně ve způsobu svalových buněk a pe- ritonea k vasothelu se přikládá. Všecky oddíly cévní soustavy opatřeny jsou svalovými vlákny a jsou proto více méně stažitelné, což pro rozvádění krve má zajisté svůj veliký význam. Než nutno vrátiti se ještě k sinu samému. U některých druhů Oligochaetů vyskytují se ony nástěné vasotheliální buňky v sinu ve větším počtu — VEJjpovský (16) nazývá je druhy „pleistocytarní“, u jiných pak druhů t. zv. „oligocytarních“ naopak jsou jen sem tam řídce po stěnách roztroušeny. Někde vasothelové buňky nejsou vůbec k nalezení a obal sinu tvoří jen basální blanka, která velmi těsně přikládá se k svalovině a ušla proto pozornosti mnohých autorů, ač při bedlivějším pozorování na řezích tam, kde poněkud svalová vrstva se odchlípila, i jemná blanka ta vždy dosti zřetelně vystupuje. Tak i u Branchiobdelly nepotkäväme se v sinu střevním nikde po celém obvodu s nástěnnými buňkami vasothelovými, jež pro mnohé druhy Enchytraeidü jsou tak charakteristické, nýbrž sinus tu oproti svalovině oddělen jest jen jemnou blankou, která někde výběžky ještě může býti ve spojení 8 druhou, blankou stejnorodou, na basi střeva se nalézající, jež zajisté také stejně vyloučena jest jen ze střevních buněk. Vidíme tedy, že i tu má sinus vlastních svých stěn, představuje nejpů- vodnější dráhu krevní a že jest nepochybnou součástí entodermu. Céva hřbetní a břišní jsou pak pouhým pokračováním sinu, pouhá jeho zrů- znění, která od stěny střeva později úplně se oddělí. k ké ný + | O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. =] Céva břišní. (Fig, 2.) Céva břišní táhne se na spodu podél celé roury střevní a šířky její znenáhla přibývá od hlavy až k zadní příssavce. Probíhá nad nervovou páskou, S níž nachází se v těsném spojení; stavba její jest velmi jednoduchá. Vyložena jest uvnitř opět kutikulární blankou (bl') k níž na zevní straně přiléhají pouze okružní svaly v podobě jemných vlákenek; někde nacházívá se na obvodu cévy úzká vřetenovitá buňka svalová (osb) s hrubozrnou plasmou. Spodní podélné vrstvy svalové břišní céva postrádá. Kdežto hřbetní céva vyložena jest hojnými a velikými vasothelovými buňkami, není tu v břišní cévě po nějakém vasothelu nikde ani stopy a vlastní její obal tvoří pouze zmíněná blanka, odpovídající basální blance střevní. "Také peritonealní buňky chloragogenu neobjevují se nikde po celém průběhu cévy. Ceva hřbetní. (Fig. 3. etc.) Ta odčleňuje se ze sinu již v 6. segmentu (Vorer omylem udává ve čtvrtém), kdež proráží svalovou stěnu střevní a táhne se pak co samostatná roura nad střevem volně ku předu, o světlosti celkem stejné ; pouze ve čtvrtém segmentu poněkud zduřuje, svalovina tu moc- něji jest vyvinuta a proto také hřbetní céva v odstavci tom silně jsouc stažitelna, představuje vlastní „srdce“, respektive komoru srdeční, kam krev vhání se ze sinu střevního, jenž slouží tedy za jakousi předsíň srdce. Rozvádění krve děje se rhytmickým stahováním jak cévy samé, tak též i stahováním celého střeva, jak i na živých Branchiobdellách dá se dobře sledovati. Hřbetní céva opatřena jest vlastní podélnou i okružní vrstvou svalovou, která jest jen pokračováním svaloviny střevní, podobně jako i vrstva chloragogenu přechází ze střeva: přímo na cévu, ač buňky tu nejsou nikde tak četné a sestaveny v přímý epithel. Pozoruhodné jest, že tyto chloragogenní buňky přestávají úplně v prvých dvou segmentech za hlavou. Kdežto svalová vrstva sinu celkem slabě jen byla vyvinuta, jest hřbetní céva silně svalnatá. V srdci vyvinuta jest hlavně mocná sva- lovina okružní, pozůstávající (na příčných průřezech Fig. 4.,5., (os) z jedné či dvou protáhlých vřetenovitých buněk svalových, v jichž husté, | hrubozrnné sarkoplasmě probíhá ve středu silnější fibrillka, vedle čet- A 8 I. Fr. Bílek: nějších fibrillek menších. Pod těmito svalovými buňkami nacházejí se nemnohá podélná vlákna svalová (ps), která však ztrácejí se znenáhla v prvních segmentech za hlavou. V náhradu za to mocně se tu vy- vinula svalovina okružní. : Vlastní vnitřní stěnu cévy tvoří tu opět vláknitá blanka, k níž přisedají hustě vedle sebe sestavené buňky vasothelové. Již shora bylo podotknuto, že buňky ty mají původ svůj v nástěnných buňkách střevního sinu, odkudž dostávají se do cév a tu dále se pak rozmnožují. Než u Branchiobdelly nenacházíme ani u nejmladších červíků v sinu střevním žádných buněk — i musíme se domnívati, že buňky vasothelu dostaly se pravděpodobně do cév z ento- dermu v těch prvních stadiích vývoje, kdy zakládá se vůbec cévní soustava. V těchto stadiích, ještě v kokonu se nalézajících, jistě i na stěnách sinu objevují se nemnohé buňky, jež spolu s basální blankou oddělily se z náhradních buněk střevních. Odtud vzal svůj původ i vasothel v cevách samých a tu po- stupem vývoje dále se rozmnožil — kdežto nástěnné buňky v sinu znenáhla se resorbovaly a mizely, takže v nejmladších i nejmenších Branchiobdellách, jaké na raku lze nalézti — není po nich již ani stopy. Ba u tak mladých exemplářů i náhradní buňky v střevním epi- thelu jsou již jen v skrovném počtu přítomny a v pozdějších stadiích zaniknou 1 ty. Za to buňky vasothelové ve hřbetní cévě rozmnoží se velmi hojně, sedí na stěnách hustě vedle sebe seskupeny, takže v zadněj- ších oddílech cévy sestavují pravý vasothelialní epithel, což již u mnohých Annulatů bylo pozorováno. (Fig. 3. vs.) U ji- ných Annulatů resp. Oligochaetů roztroušeny bývají vasothelové buňky nepravidelně ve větším neb menším počtu či někde jen zcela ojedi- něle po stěnách se objevují a zavdaly často podnět k mylnému vý- kladu, že jsou to ke stěnám cévy přisedající krvinky. Arnorp Lane (6) se svého theoretického stanoviska popírá vů- bec přítomnost nějakého endothelu a tvrdí, že cévy tvořeny jsou výhradně jen ze stěn coelomu, tedy ze svaloviny a peritonea. „Für ein echtes, der Gefässmuscularis innen anliegendes Ge- fássepithel hat die Theorie“ — dle vlastních slov LAxcovýcH — „keinen rechten Platz.“ Dle dřívějších názorů vnitřní výstelkou cév či endothelem vy- znamenávali se pouze obratlovci oproti všem bezobratlým. Než no- vějšími výzkumy u Molluskü, Annulatů i Arthropodů ba i u Vertebrat bylo zjištěno, že v cévách jich vyskytují se vasothelie mnohem častěji, než jak f E3 u O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 9 Laxe hypotheticky se domníval. Specialně u Oligochaetů dokázána byla pracemi VEJDOVSKÉHO přítomnost vasothelu v cévách většiny Oligo- chaetů a Hirudineí, jakož i jeho entodermální původ. Buňky vaso- thelu přicházejí u některých druhů ojediněle, jinde však objevují se ve větších shlucích a mohou doznávati 1 všelikých přeměn. Podle fysiologické schopnosti vnější cólothelialní vrstvy svalové, utvářejí se totiž i vnitřní vasothelie. Je-li céva silně stažitelna, jak je tomu v t. zv. srdci — přizpůsobuje se tomuto vnějšímu působení svaloviny i vnitřní vasothelová výstelka tím způsobem, že prvotní, pojivové buňky endothelu stávají se vřetýnkovitými, v ose protáhlými vybíhají v jeden neb dva dlouhé výběžky a v jejich zrnité plasmě plasmě rozlišuje se často silná, černě se barvící fibrilla; buňky ta- kové nabývají tvarem svým i strukturou podoby uni- neb bipolárních buněk svalových a zovou se proto též „intravasální myoblasty“. Tato přeměna vasothelu odpovídá jen fysiologickým požadavkům v tom smyslu, že tyto intravasální podélné myoblasty působí pravdě- podobně co antagonisti vnějších svalů cölothelialnich. Celý proces přeměny jednoduchých pojivových buněk vasothelu až k vřetýnkovitým, bipolarně přeměněným myoblastům a podélným vláknům svalovým, sledoval Vrjpovský (17) u Enchytraeidü, Tubificidů, Lum- bricidů, Gnathobdellidů. Tyto vnitřní buňky svalové u posledně jme- novanych dvou čeledí, rozmnoží se někde v té míře, že vasothel, se- stávající původně z nepravidelně roztroušených buněk, přemění se v intravasální podélnou vrstvu svalovou, jež dosahuje nejvyššího stupně u Pheretimy (Oligoch.), jinde u pijavek Nephelis a Xerobdelly. — To jsou nejvyšší přeměny prvotního jednoduchého, pojivového vasothelu. Co pak se poměrů u Branchiobdelly samé týče, zůstává tu va- sothel vždy jen ve stavu jednoduchých pojivových buněk, jak nachá- zejí se u Enchytraeidů a nikde v celém průběhu cévy neobjevují se žádné přechody k oněm intravasálním myoblastům, jako u čeledí vyš- ších a hlavně u pijavek. Za to však sedí tu i tyto jednoduché vasothelie hustě vedle sebe seskupeny v pravý epithel, jehož buňky vystýlají úplně vnitřní stěny cévy, za účelem patrně zúžiti nitro její při stažení co nej- více. Buňky ty jsou tvaru velmi rozmanitého, ovální, kuželovité, více méně zaokrouhlené, na podélných prürszech (Fig. 3. vs) jevící se Co zvláštní hrušticovité buňky, které širším koncem visí do nitra cévy, užším pak připevněny jsou k blanité stěně cévy; vedle nich přítomny bývají buňky zaokrouhlené, bez stonku, ve tvaru jejich nacházíme 10 I. Fr. Bilek: vůbec četné přechody. Čím dále ku předu, tím řídčeji sedí vedle sebe tyto buňky, až v prvním segmentu a dalším pokračování cévy do hlavy úplně se ztrácejí. Řez touto končinou podává Fig. 9. Na obvodu cévy nachází se veliká okružní buňka svalová (vs), v jejíž v sarkoplasmě dobře znatelna jest černě se barvící centrální fibrilla vedle četných fibrillek menších. Ve hřbetní cévě zajímavá jest i ta okolnost, že mezi vnitřní stěnou cévy a vrstvou svalovou probíhá ještě krevní sinus (Fig. 4, 5, 6, 7, si), který bývá hojně naplněný krevní tekutinou, takže céva nabývá tím velikých rozměrů. Sinus ten jest jen mohutná postranní větev sinu střevního, jež zároveň v 6. segm. od střeva odbočuje, kdežto hlavní proud sinu táhne se sice střevem ku předu, ale stále se ztenčuje až úplné mizí. Krevní tekutina sinu barví se eosinem a fuchsinem krásně rů- žově neb červeně; krvinky na fixovaných objektech nedají se v cé- vách Branchiobdelly zjistiti. Vasochord. Hřbetní céva Branchiobdelly zasluhuje však tím zvláště bližšího povšímnutí, protože v ní nachází se buněčný, tyčinkovitý orgán, jenž ze spodu cévy probíhá v prvních čtyřech segmentech a táhne se v její střední čáře do předu až ke hlavě. Podobné útvary v „srdci“ Annalatü popsány byly dosti četně v literatuře jak u mnohých zástupců Oligochaetů, tak ještě více u Polychaetů. Němečtí autoři nazývají je po příkladě ZALENSKÉHO „Herzkórper“, francouzští „corps cardiaque“. VgEjpovský (17, 18) uvádí pro ně velmi Případný název „vasochord*. Zdá se, že tento pozoruhodný orgán pozoroval u Branchiobdelly již Levnie.:) „Bei Branchiobdella sieht man an dem pulsierenden Růcken- oefässe einen braunen Strang von Leberzellen hinziehen.“ Také Dorser v pojednání dříve zmíněném, činí o něm zmínku při popisu hřbetní cévy: „Eigenthůmlich fůr dasselbe ist noch eine Anzahl hinter ein- ander liegender Kórner, welche der Sinuswand anliegen.“ Nověji pak Voicr (19) podává svým způsobem popis vasochordu, jak ještě později k tomu se vrátíme. 1) Leymie: Ueber Phreoryctes Menkeanus. Arch. f. mikr. Anat. I. 1865. pag. 274. 2 5 LM Nr u O struktufe hrbetni cevy u Branchiobdelly. 11 Vasochord u Branchiobdelly počiná ve 4. segmentu za hlavou, kde vyniká ze spodu cévy do jejího nitra, a probíhá co nepřetržitý, buněčný provazec volně i ve všech následujících segmentech, prodě- lávaje s cévou zároveň všecky závity a kličky. Jak z vyobrazení (Fig. 3.) lze viděti, jsou vasochordové buňky (vch) veliké, těsně k sobě seskupené, tvaru velmi rozmanitého, ve středu obyčejně zaokrouhlené, na okrajích kuželovité a do délky pro- táhlé. Opatřeny jsou tuhou blanou buněčnou, hustou homogenní plasmou, v níž ve středu uloženo jest jádro více méně zaokrouhlené, neb v ose buňky protáhlé. Hnědavá či černá zrnéčka v plasmě a kolem jádra, jak u jiných Annulatů se popisují a od autorů různě vykládají, u Branchiobdelly nejsou nikdy přítomna, nýbrž buňky jak tvarem a velikostí, tak svým zbarvením nelíší se jinak od ostatních buněk vasothelových. Kdežto na začátku svého průběhu sestává vasochord jen z jedné vistvy buněk, nabývá v druhém a třetím segmentu své největší tlouštky, takže vyplňuje skoro úplně dutinu cévy, a zatlačuje ostatní buňky vasothelové k její stěnám. Buňky vasochordové uloženy tu bývají ve 2—3 vrstvách. Na příčném průřezu (Fig. 5) tvoří vasochord čtyři buňky (vch,) které zvláště v středních částech těsně k sobě jsou přitisklé, nezane- chávajíce uprostřed žádné dutiny. Čím dále k hlavě. tím více zú- žuje se provazec vasochordovy, buňky uloženy jsou již jen v jedné vrstvě a zasahují do hlavy až za prvý segment, kde ve hřbetní cévě nenacházíme již žádného vasothelu a kde pak o něco dále přechází jednoduchá céva v první pár oněch kapillarních kliček, které na spodní stranu k břišní cévě dolů se táhnou. Voicr (19) ve zmíněné práci o Branchiobdelle podává vyobra- zeni vasochordu kresleného jednak dle řezů (Fig. 31., 38.), jednak na základě pozorování za živa (Fig. 40.) a popisuje jej takto: „Untersucht man junge, durchsichtige Exemplare von Branchi- obdella, so erkennt man, (Fig. 40.) dass in den drei ersten Körper- sesmenten das Růckengefáss einen einheitlichen Strang im Innern birgt, welcher an der ventralen Berührungsstelle mit ihm verwachsen, nach den Seiten und nach oben zu, aber durch feine Fäden an die Wandung des Gefässes befestigt ist.“ K tomu budiž mi dovoleno podotknouti: Krom toho, Ze vaso- chord vzniká již ve čtvrtém segmentu, nepodařilo se mi nikde na práparatech zjistiti nějaké připevnění vasochordu na stěny pomocí vlákének; možno ovšem, že vlákénka ta při fixaci se rozrušila. Za 12 I. Fr. Bilek: živa jsem vtom ohledu vasochord nepozoroval a tak nemohu se o tomto udaji Vorerově přesně vysloviti. Než z dalšího popisu Vorcrova i jeho vyobrazení těžko jest učiniti si pravý pojem o tomto orgánu: „Der Strang ist hohl, wie Auer- und Längsschnitte (Fig. 39. u. 40.) durch denselbenzeigen, und enthält in seinem Innern farblose Flüssigkeit. Er kommuniziert also nicht mit dem Innern des Blutgefässes, dessen geronnener Inhalt (dl.) auf den Schnitten eine deutliche Färbung zeigt. An beiden Enden läuft der Schlauch in einen dünnen Faden aus (Fig. 40.), welcher an der Ventralseite des Rückengefässes fest- gewachsen ist. Besonders nach vorn zu lässt sich der Faden, welcher ganz wie ein Ausführungsgang des drüsigen Organes aussieht, noch eine grössere Strecke weit verfolgen, aber weder hier im Kopf, noch im vierten Segment konnte ich ein Ausmünden desselben konstatieren ; das Organ scheint vielmehr geschlossen zu sein. Die Zellen, welche dasselbe bilden, gleichen den Chloragogenzellen, welche den Darm aussen bekleiden.“ Udání tato nejsou veskrze správná, a nemůžeme nyní již přijímati jich v celém rozsahu. Tak především není onen vasochordový provazec dutý, jak se autor domnívá a dokazuje i vyobrazením průřezu podelného a příčného (Fig. 37., 38.), kteréžto výkresy nedo- kazují však žádné průřezy vasochordem, nýbrž jsou průřezy vlastními stěnami cévy a to ještě v místech, kde po vlastním vasochordu není ani potuchy, tedy v 5. či 6. segmentu. Kreslené buňky vykládající domnělou dutinu nejsou nic jiného, než zcela normální buňky vasothelové, jak o tom i zde na zobrazených příčných i podélných řezech možno se přesvěděiti. Krevní barvící se obsah cévy, jest patrně krevní obsah pobočního sinu, který táhne se mezi vnitřní a svalnatou stěnou cévy. Také žlaznatou povahu vasochordu, jakož i onu podobu buněk vasochordových s peritonealními buňkami chloragogenu lze si velmi těžko představiti. Nepřihlížeje ani k tomu, že chloragogenní buňky, a to zvláště u mladých stadií jsou velmi veliké, často větších rozměrů, než dutina celé cévy sama, není též plasma jejich nikterak homogenní, nýbrž jeví se na průřezech jako ozdobné mosaikové sítě, mezi nimiž malá, černavá zrníčka jsou roztroušena. Vasochordové buňky jsou oproti nim mnohem menší a plasma jejich jest všude stejná, hustá, homo- genní a zcela tak stejně se barvící, jako plasma okolních buněk vasothelových, které cévu vystýlají. Také těžké bylo by vykládati, jak se chloragogenní buňky dostaly do nitra cévy, neboť ani autor nepo- O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 13 pisuje nikde na stěnách žádných otvůrků, kudy by z venčí chlora- gogen mohl vnikati do dutiny cévy. Omyly ty způsobeny byly jistě jednak přehlédnutím, snad pou- žíváním starých ještě method technických a zdá se, že také částečně i nedostatečným zvětšením. Percy Moore (11) vydal r. 1895 monografii o americké Bran- chiobdelle Bdellodrilus illuminatus, která ve vnitřní organisaci s našim evropským druhem celkem úplně souhlasí. V odstavci po- jednávajícím o cévní soustavě (pg. 515—517) autor zmiňuje se též za- jímavým způsobem o tyčinkovém útvaru v srdci, jehož buňky mají podobu chloragogenu a který jako klapka slouží k řízení oběhu krevního: „At the place of origin of the heart from the blood Sinus certain chloragogue cells extend into its lumen, and give rise to a em arkable chain of valve cells, which retain all of the visible characters of the chloragogue cells. —“ Vyobrazení v dotyčné monografii jsou velmi pěkně provedena, leč autor bohužel ve všem odvolává se na Vorcrovu práci o Branchi- obdelle a podléhá tak příliš tomuto podání. Také i tu MooRE po- pisuje poboční sinus nad cévou se táhnoucí, za vlastní cévní dutinu, a cévu samou za domnělý orgán vasochordový, jehož buňky. jednou od sebe jsou oddáleny, podruhé opět těsně k sobě přitisklé. Tomu nasvědčuje popis sám, takéž i vyobrazení příčných průřezů (Pl. XXIX, Fig. 14,), kde značkou ve označované buňky jsou jen normální ná- stěnné buňky vasothelu cévy, které při její rozpjetí isou ovšem od středu oddáleny, kdežto při stažení opět blíže k sobě jsou přitisklé, jak lépe ještě dalo by se pozorovati na podélných řezech cévou, kdež by se byl autor též lépe přesvědčil o pravém průběhu vasochordu. Správně zdá se, že kreslen jest tento na příčném řezu Pl. XXVIII, Fig. 7, v končině těsně za hlavou se nalézající, jenže tu vlastní blánitá stěna cévy oproti sinu není nijak vyznačena. Morfologický původ vasochordu. Naskytá se nám ještě důležitá otázka, jaký jest morfologický původ tohoto pozoruhodného orgánu v srdci Branchiobdelly a odkud © máme si vyložiti jeho buněčné součástky. Pokud na svých praeparatech z nejrůznějších stadií vyvojových mohl jsem zjistiti, toto předkládám: 14 I. Fr. Bilek: U dospělých Branchiobdel odčleňuje se céva v 6. segmentu a probíhá volně nad ním co samostatná trubice, opatřena jsouc endo- thelem, zevně podélnou a okružní svalovinou, jakož i vlastní vrstvou peritoneální. Vasochord počíná tu ve 4. segmentu, kde basí svojí a sice jednou nebo dvěma protáhlými buňkami přisedá pevně ku ven- trální stěně cévy mezi ostatními buňkami vasothelovými, které od nich svojí povahou nijak se nelíší, tak že by se mohlo vykládati, že právě tyto buňky vasothelu rozmnožením a zbujením daly vznik doty č- nému orgánu. Tak má se věc u stadií dospělých. Než v mladých stadiích jsou poměry poněkud jiné. Tu totiž céva v 6. segmentu od střeva se oddělujíc, znenáhla opět ku stěně střevní dolů se blíží, až ve čtvrtém segmentu k ní po délce se přikládá a přichází s ní v úplný styk. A tu v místě dotyku stěna cévy, stejně jako zevní stěna střevní se resorbuje; i povstává tak neveliký otvůrek, kudy střevní sinus při- chází v přímé spojení s pobočním sinem cévy. Nejzávažnější při tom však jest ta zvláštní okol- nost, že z vnitra cévy pronikádo dutiny sinu střevního zůúženým koncem svým protáhlá, hrušticovitá buňka — jež představuje nám prvý začátek vasochordu. Řez touto končinou znázorňuje Fig. 7., kde hrušticovitá ona buňka vasochordová (vch) zasahuje hluboko do dutiny sinu, takže jaksi ucpává odtud vchod do vnitra cévy; k nf pak přikládá se druhá naříznutá ještě buňka bez jádra. Řez končinou blízkou jest Fig. 8; tu vasochord zastoupen jest dosud jedinou buňkou, kanálek cevní jest tu již zacelen, sinus cévy však stále ještě jest ve spojení se sinem střeva. To lze sledovati jen na několika řezech, neboť trubice cevní záhy znovu od střeva se odděluje, aby odtud dále samostatně se táhla. Tato okolnost, že tedy ze sinu střevního vlastně dostává se vasochord zvláštním otvůrkem do cévy, má pro jeho morfologický význam jistě velikou důležitost a ukazuje přímo i na jeho původ. Neboť z okolnosti té musíme souditi, že podobně jako celý sinus a vasothel jest původu entodermálního, že také i vasochord stejného jest původu a že v nejmladších stadiích souvisí vasochord ještě přímo se střevním epithelem, vytvořuje setu zjeho basálních buněk náhradních, jako vasothel sám. Vzjpovský (18) podal přímý důkaz o entodermálním původu vasochordu u rodu Mesenchytraeus moravičus Vejd., kde i v do- O struktufe hrbetni cevy u Branchiobdelly. 15 spělých stadiích souvisí vasochord přímo s epithelem střevním, a vytvořuje se z jeho basalních náhradních buněk, jak krásně tam vysvítá z obrazu přiložené tabulky (Fig. 4., Taf. IV.). „Než není každý material stejně příznivým k tak názornému vyložení stejných poměrů; tak i u Branchiobdelly nachází se toto přímé spojení s entodermem jenom v nejmladších stadiích, kde ve střevu vyskytuje se ještě více buněk náhradních. V stadiích po- zdějších odéleñujf se vasochordové buňky od epithelu střevního, zůstávají však ještě trčeti ve vnitru sinu, který oplachuje střevní epithel, a ukazují tak bezpečně na svůj entodermální původ. Není-litedy vasochord Branchiobdelly v pozdějších stadiích již v přímém spojení se stěnou střeva, jest to jen následkem sekundárního odčlenění. U stadií ještě star- ších nenacházíme pak již ani této souvislosti se sinem střevním, a vasochord přisedá pouze basí svojí na spodní stěnu cévy, odkudž táhne se pak co nepřetržitý provazec ku předu dál. Povaha vasochordu u Branchiobdelly upomíná na popis i zo- brazení vasochordu u rodu Mesenchytraeus, jak podali jej Ves- DOvský a MicHaELSEN. Také VrjpovskéHo zobrazení příčného průřezu vasochordu u Rhynchelmis („Zur Hámocoeltheorie“ Fig. 56.) odpo- vidalo by celkem našemu podání. Než u Branchobdelly buňky tohoto orgánu neobsahují nikdy v plasmě hnědavých či černých zrnéček kol jádra, nýbrž plasma jejich jest zcela homogenní a vykazuje tak oproti jiným Annulatům jednodušší a snad prvotnější poměry. O původu vasochordu u Annulatů vůbec nacházejí se v litera- tuře hlavně dva názory, které od sebe v podstatě zcela se liší. Ne- mnozí jen autoři poukazovali k tomu, že vasochord nutno odvozovati ze střevního epithelu, jak nověji přímo dokázal VespovskY ve svých pracech k haemocoelové theorii se vztahujících, že totiž nejen vaso- chord, nýbrž i všecky ostatní součástky krevní soustavy jen v ento- dermu mají svůj původ. Ze starších autorů byl to jmenovitě Horsr (5) a pak MrcHAELSEN (10), který nalezl vasochord u Mesenchytraea i u jiných druhů Enchytraeidů a o jeho původu vyslovil se takto: „Derselbe muss wohl als Einwucherung des Darmepithels in das Růcken- gefäss und deshalb als homolog gewissen Organen bei anderen Enchy- traeiden z. B. dem Darmdivertikel der Buchholzien angesehen werden.‘ Též Beoparn!) vyslovil se v témže smyslu o entodermálním pů- vodu vasochordu. 1) Beddard F., Á monograph of the order of Oligochaeta, Oxford 1895. 16 I. Fr. Bilek: Proti tomuto názoru staví se však drnhá strana autorů s An- NOLDEM Langen v čele, kteří tvrdí, Ze vasochord není nic jiného, než intravasalní chloragogenní útvar, který se dostal z venčí vchlípením zevního peritonealního epithelu „exotropicky“ do vnitra cév. Ten náhled vyslovil již Eısıc '), jenž chloragogenním buňkám přičítal exkreční činnost a srovnával S nimi vasochordové útvary u Polychaetů spec. u Terrebellid a Cirratulid: „In der That lassen sich diese, mit Excretionsprodukten erfüllten, aus Zellen zusammengesetzen Schläuche innerhalb der Gefässe am besten den ebenfalls Excretpartikel in sich aufnehmenden Zellen ausserhalb der Gefässe, also den Chloragogenzellen vergleichen, und ich schlage daher auch für sie den Namen „intravasale Chlorago- gendrüsen.“ Nověji pak LanG ve své „Trophocoeltheorii“ zastává jedině tento náhled a vykládá takto původ vasochordu: „Die eine fundamentale Tatsache scheint ziemlich gesichert zu sein, die nämlich, dass der, den Herzkörper ausfüllende Zellmaterial, cölothelialer Ursprung ist, dass es sich um eine exotropische Wuche- rung oder Einstülpung der Cölomwand handelt . . .“* Že these ty nedají se vice udržeti, poukázal Vrspovsxt ve zmíně- ných pracech ik tomu, jak těžko bylo by si představiti takové exotropické vnikání peritonea do dutiny cévy, ať již nějakými otvůrky, či vchlí- pením, což obé nikdy ve skutečnosti nebylo pozorováno a jen hypo- theticky se tvrdí. Taktéž u Dranchiobdelly nenalézáme ve stěně cévy ovšem žád- ných k tomu náběhů, že by peritoneum z vnějšku molılo se dostávati do dutiny cévy. A byla by to také těžká cesta, kterou vasochord, vznikaje z buněk chloragogenních, musil by tu prodělávati. Neboť v cestě by stála hned především svalová vrstva okružní, pak po- délná, po té celým sinem musil by vasochord pronikati a konečně. i vlastní blánitou stěnou cévy. Takový výklad původu vasochordu jest nejen příliš násilný, ale nikde ani fakty potvrditi se nedá. Vasochord tvoří se původně jen v epithelu střevním a dostává se do cévy jen prostřednictvím krevního sinu. Ba zdá se v některých případech abnormních, že u Branchiob- delly spojení s epithelem střeva neděje se pouze ve čtvrtém seg- mentu, nýbrž znovu ještě v segmentu druhém, a sice v těch místech, 1) Eisig H.: Monographie der Capitalliden des Golfes von Neapel. Fauna Flora Golf. Neapel. XVI. Monogr. pag. 690. O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 17 kde svalnatý oesophagus přechází ve střevo a kde na povrchu nenachá- zíme více žádných bunék chloragogenních. Takový případ znázorněn jest na Fig. 8., kde céva, uvnitř vasochord chovající, přibližuje se znovu ke stěně střevní, z jejíhož nitra vyniká veliká, entodermální buňka e, jež nalézá se nepochybně v novém spojení S vasochordem. Případy takové nejsou sice normální, ale nejsou přece ani tak vzácné; než nepodařilo se mi v podélném průřezu na praeparátech zachytiti řez nejblíže příští, kdež by celá věc sama o sobě jistě zcela zřetelně vystupovala. Proti všeliké příbuznosti vasochordu s peritoneem svědčí dále i ta okolnost, že buňky jejich chovají se zcela rozdílně jak podo- bou, a strukturou, tak též i svojí chemickou reakcí vůči barvivům. Fysiologická funkce vasochordu. Vasochordové buňky u Branchiobdelly postrádají, jak bylo již podotknuto, oproti jiným Annelidům, hnědavých oněch či černých zrnéček v plasmě kolem jádra, která nacházívají se též v buňkách chloragogenních. Zrnéčka ta zajisté aspoň částečně zavdala k tomu příčinu, že vasochord považován byl za endokardiální chloragogenní žlázu, která exotropicky do srdce se dostala. Proto také jeho fysiologická funkce dle Ersraa (3) vykládána byla v ten smysl, že totiž podobně jako v dutině tělesné odstraňují buňky chloragenní nepotřebné látky z lymfy, tak že stejně i vaso- chord sprostředkuje čistění krve od nepotřebných a snad škodlivých. látek. Jiný výklad podal Bocx,') jenž podobně jako klapky považuje i vasochord za jakousi srdeční krevní žlázu, z níž vytvářejí se kr- vinky. Také na základě přítomnosti oněch zrnéček vyslovena byla do- mněnka, že funkce tohoto orgánu jest žlaznatá a souvisí S připravo- váním krevního pigmentu t. j. haemoglobinu,”) který pak volně roz- puštěn, nalézá se v tekutině krevní. Vzjpovský považuie všeliká tato zrnka v buňkách vasochordo- vých jen za produkty assimilace, která děje se právě tak v tekutině !) pe Bock, Le corps cardiaque et les amibocytes des Oligochaetes limico- les. Rev. suisse Zool. v. 8. 2) Mayer Ep., Zur Anatomie u. Histologie von Polyophthalmus pictus Cl. f. mikr. Anat. Bd. XXI. 1882. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 2 18 I. Fr. Bilek: dutin cev čili „haemocoelu“, stejnou měrou jako v tekutiné : dutiny tělní čili „lymphocoelu“ — a domnívá se, že funkce vasochordu jest spíše jen mechanická, vasochord přispívá podobně jako klapka k ří- zení oběhu krevního. Tato fysiologická funkce vasochordu zdá se býti také u Bran- chiobdelly pravdě nejpodobnější. Buňky jeho nemají tu povahy ani podoby žlaznatých buněk, ba nechovají uvnitř oproti jiným druhům Annulatů žádných sraženin v podobě zrnéček, nýbrž plasma jejich jest zcela homogenní. — Také na příčném a podélném průřezu va- sochordem nenajdeme nikde dutiny, a také žádného vývodu, jenž by u žlázy jistě tu byl přítomen, Vasochordové buňky jsou naopak zvláště v středních částech těsně k sobě přitisklé a tvoří tak souvislý a celistvý provazec, jenž bezpochyby slouží k řízení oběhu krevního v náhradu za klapky, jichž Branchiobdella nemá. Shrneme-li tedy všechna dříve uvedená data o histologické stavbě cévní soustavy Branchiobdelly, můžeme zvláště vytknouti ná- sledující : Krevní sinus má svých vlastních stěn v podobě obou jemných blanek, odloučených ze střevního epithelu — a jest nejpůvodnější dráha výživné krevní tekutiny; hřbetní i břišní céva jeví se jako pouhé jeho pokračování mimo stěnu střevní. Hřbetní céva odéleñuje se ze sinu v 6. segmentu; vnitřní její obsah tvoří vláknitá blanka, odpovídající oběma nástěnným blan- kám sinu — vnější stěnu tvoří peritoneální vrstva chloragogenu, jakož i okružní a podélná vrstva svalová, která pokračuje ze střeva přímo na cévu. Mezi svaly a vnitřní stěnou cévy probíhá ještě mohutná po- boční větev krevního sinu střeva. V dutině cévy nacházejí se po stě- nách četné buňky vasothelové, "které tvoří vnitřní výstelku cévy a sestaveny jsou blavně v její zadních odstavcích v pravý vaso- theliální epithel. Buňky ty jsou původu entodermálního a dostaly se do cév prostřednictvím sinu již v těch embryonálních stadiích, kdy zakládá se cévní soustava. Při vzniku střevního sinu odloučily se totiž s basální blankou nemnohé snad amoeboidní buňky ze střevního epithelu, které utkvěly na stěnách blanky; z nich některé dostaly se do cév a tu postupem vývoje silně se rozmnožily, kdežto ostatní ony buňky na stěnách sinu zanikly beze stopy. - a Ne E EN O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 19 Vasothelové buňky u Branchiobdelly zůstávají po celý věk ve stavu jednoduchých pojivových buněk, jež nepřeměňujíce se nikdy v in- travasální myoblasty jako u druhů jiných, ukazují tak na prvotnější poměry vasothelu. Za to vyskytují se tu v tak četném počtu, že vy- stýlají úplně co pravý epithel vnitřní stěnu cévy, za účelem patrně zúžiti co možná při stahování široké nitro její, což pro rozvádění a oběh krve má zajisté svůj důležitý fysiologický význam. -V züzeném předním odstavci cévy vasothel pomalu se ztrácí až v kapillarním její zakončení ve hlavě úplně zmizí. Břišní céva jest jen málo stažitelná, postrádá vůbec. jak va- sothelových buněk, tak i podélné vrstvy svalové. Vyložena jest uvnitř vláknitou blankou, k níž na zevní straně přiléhají podélná vlákna svalová, probíhající v základní pojné hmotě intermuskulární. Ve hřbetní cévě přítomen jest vasochord, jenž počínaje na basi cévy ve 4. segmentu táhne se odtud co souvislý buněčný pro- vazec v následujících odstavcích cévy dále až ku hlavě. Buňky jeho opa- třeny jsou tuhou blanou i hustou plasmou a strukturou svou rovnají se úplně buňkám vasothelovým, s nimiž mají i společný entodermální původ. V embryonálních stadiích jest vasochord ještě v přímém spo- jení se střevním epithelem a vytvořuje se tu pravděpodobně z jeho buněk náhradních. : -© Tomu nasvědčuje, Ze u mladých Branchiobdell jest céva ve 4 segm. znovu ve spojení se střevem, resp. se sinem střevním, odkudž proniká jediná buňka vasochordová do vnitra cévy, ukazujíc tak zřejmě na svůi pravý původ. Také některé abnormní případy poukazují k tomu, že někdy ještě i ve druhém segmentu může býti vasochord ve spojení s entodermem a sice v místech, kde oesophagus přechází ve střevo. Není-li pak v pozdějších stadiích Branchiobdelly více této přímé souvislosti vasochordu s entodermem, jest tak jen následkem sekun- - dárního odelen£ni. Fysiologická funkce vasochordu není patrně žlaznatá, neboť na průřezech provazec ten jest úplně celistvý a také buňky jeho nemají žádné povahy žlaz, spíše slouží tento pozoruhodný orgán na místě klapek k řízení oběhu krevního. Vedle fysiologické funkce má však pro srovnávací histologii dů- . ležitější význam ta hlavně okolnost, že vasochord jest původu čistě ento- dermálního, tak jako sinus i krevní tekutina i vlastní vasothelová výstelka cév. 20 I. Fr. Bílek: Seznam literatury. 1. DoRNER H.: Ueber die Gattung Branchiobdella. Z. f. w. Z. Bd. XV. 1865. 2. 3. 10. 14: Eısıe H.: Monographie der Capitelliden des Golfes von Neapel. Fauna und Flora d. Golfes v. Neapel XVI. Monographie 1887. — Zur Entwicklungsgeschichte der Capitelliden. Mitth. d. zool. Stat. v. Ne- apel. Bd. XIII. 1898. . GRuBER: Bemerkungen über die Gattung Eranchiotdella. Zool. Anz. 1883 VIII. . Horst R.: Ueber ein räthselhaftes Organ bei den Chloraemiden Zool. Anz. 1885, VIII. . Lang Arnorp: Beiträge zu einer Trophocoeltheorie. Jenaische Zeitschr. für Naturwiss. Bd. XXXVII N. F. XXXL 1903. . Lexpic F.: Ueber den Bau des thier. Körpers. Bd. I. 1864, 8. — Ueber Phreoryctes Menkeanus. Arch. f. mikrosk. Anat. I. 1865. . Livaxov N. Die Darmmuskulatur der Oligochaeten u. Hirudineen. Zool. Anz. Bd. XXVII. 1904. . Meyer En.: Zur Anatomie u. Histologie von Polyophthalmus pictus Cl. Arch. f. mikrosk. Anat. Bd. XXI. 1882. MicnaELsEx W.: Enchytraeidenstudien. Arch. f. mikrosk. Anat. Band XXX. 1887. — Ueber Chylusgefássystem bei Enchytraeiden. Arch. f. mikrosk. Anat. Bd. XXVIII. 1886. Moore J. Percy: The Anatomy of Bdellodrilus Illuminatus, an American Discodrilid. Journal of Morphology. Edited by C. O. Whitman. Vol. X. 1895. . NussBaum u. Rakowskı: Ein Beitrag zu der Anatomie des Rückengefässes u. des sog. Herzkörpers bei den Enchytraeiden. Biolog. Zentralblatt. Bd. VIII. 1897. . ZALENsky W.: Beiträge zur feineren Anatomie u. Histologie der Anneliden. Biolog. Zentralblatt. Bd. II. 1882/1885. . Upe H.: Beiträge zur Keontniss der Enchytraeiden u. Lumbriciden. Z. f. w. Z. Bd. LXI. 1895. . VEjpovský F.: System u. Morfologie der Oligochaeten. Prag 1884. — Beiträge zur vergl. Morfologie der Annelliden I. Monographie d. Enchy- traeiden. Prag 1379. — Zur Hämocoeltheorie Z. f. w. Z. Bd. LXXXII. 1904. — Zweiter Beitrag zur- Hämocoeltheorie Z. f. w. Z. Bd. LXXXV. 1906. . Vorer W.: Beiträge zur feineren Anatomie u. Histologie von Branchiobdella varians. Arb. a. d. Zool. Inst. in Würzburg. Bd. VII. 1888. / O struktuře hřbetní cévy u Branchiobdelly. 21 Vysvětlení tabulky. Všeobecné označení písmenkami. bl basální blanka osb okružní svalové buňky bl’ svrchní vláknitá blanka ps podélná vlákna svalová ep střevní epithel si sinus ch] chloragog. buňky sr produkty assimilace ve střev. buňkách nb náhradní buňky entodermu veh vasochord B 1 vs vasothel. . Prieny průřez stěnou střevní v 7. segm. Mladé stadium. Sinus si rozši- řuje se v mohutnou lakunu, basální blanky d7. 2!’ teninkými fibrililkami ve spojení. Zeiss. Hom. Imm. ",, Ok. 1. . Příčný průřez břišní cévou. Okružní svalová buňka v pravo na okraji osb nad blánitou stěnou cévy bl’. Zeiss. Hom. Imm. "/,, Ok. 1. . Podélný průřez cévou a vasochordem vch u dospělého stadia. Vasothelové buňky vs sestaveny v epithel. Zeiss. Hom. Imm. !/,, Ok. 1. . Příčný průřez hřbetní cévou v 3. segm. dospělého stadia. Vasochord vch tvoří 3 buňky. Po stěnách cévy četné vasothel. buňky vs. Poboční sinus si hojně naplněn krevní tekutinou. V levo po straně okružní svalová buňka 0sb s centrální silnější úbrilkou. Podobná vřenovitá buňka o 2 já- drech na stěně střeva — kde přestává, jest slabě patrna vláknitá blanka (bř). Zeiss. Hom. Imm. 1, O. 3. . Řez podobný předešlému, rovněž ze 3. segm. v přední jeho části. Vaso- chord ze 4 buněk; v levo blánité stěny sinu (bl, 5’) spojeny teninkym vlákenkem. Zeiss. Hom. Imm. "/;, O. 3: . Příčný průřez cévou ve 4. segm. Mladé stadium. Ve střevním epithela na basi náhradní buňky »b. Do střevního siuu zasahá hrušticovitá buňka vasochordová ech. Zeiss. IHom. Imm. *,, Ok. 3. . Rez z následující končiny velmi blízké, kde stěna cévy jest zacelena, si- nus cévní a střevní však dosud v stálém jsou spojení. Vasochord vch složen na průřezu z jediné buňky. Zeiss. Hom. Imm. */,, 0. 3. . Případ, kde ve 2. segm. vasochord znovu patrně přichází ve spojení s jed- nou velikou entodermální buňkou e. Pod cévou mezi mocně vyvinutou svalovinou podélnou ps, okružní os prosvítají střevní buňky oesophagu, Zeiss. Hom. Imm. !/,. Ok.1. . Příčný průřez hřbetní cévou v 1. segmentu těsně za hlavou. Uvnitř jediná buňka vasochordovä (ech). Vasothel schází; zevně veliká vřetenovitá buňka okružní vrstvy svalové osb. Zeiss. Hom. Imm !/,, Ok. 3. F. BÍLEK: | Autor del. F. BILEK: Srdce Branchiobdelly. Autor dol. Věstník král. české Společnosti Nauk. Třída mathemat. přírodověd. 1908, č. I. IT. O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. (Práce z ústavu zoologického české university v Praze.) Napsal Fr. Schuster. (S 1 tabulkou a 3 vyobrazeními v textu.) (Předloženo v sezení dne 17. ledna 1908.) Úvodní poznámky. Pijavky suchozemské dlužno počítati k nejzajímavějším tvorům vůbec. Vážnou většinou omezují se na končiny tropické a subtropické. Evropa honosí se pouze jedním rodem o jediném druhu. Je to Xerobdella Lecomtei Frauenf. A i tento jediný druh je poměrně dosti vzácný, ježto se vyskytuje pouze v jistých okrscích Rakouských Alp a Krasu. Literatura jí se týkající je velmi chuda. Týká se jen zevní morfologie, zeměpisného rozšíření a částečně též způsobu života. Co se tkne anatomie vnitřní, shledáváme jen nepatrné, podřízené narážky v několika pracích věnovaných jiným Hirudineím. Naskytä se zde tudíž dosti široké pole, na němž možno vědomosti ve všech oborech zoologie znamenitě rozhojniti. Již svým způsobem života odchylují se suchozemské pijavky od ostatních zástupců tohoto řádu. A způsob života podmiňuje opět charaktery anatomické. Bylo by velmi záslužným dílem, zpracovati celou anatomii tohoto zajímavého tvora, bohužel pro nedostatek materiálu bylo mi upustiti od větší práce, pročež vyvolil jsem si thema za daných poměrů nejvýhodnější, totiž soustavu ex- kreční. Prve však než k vlastnímu sdělení přikročím, dovolím si něko- lika slovy promluviti o geografickém rozšíření, ježto se mi naskytla příležitost registrovati nové dvě lokality, na nichž byla Xerobdella Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1 2. Il. Fr. Schuster: nalezena, potom míním podati přehled zevní morfologie, pokud se vztahuje k mému sdělení. Xerobdellu objevil Tm. Lecowre, vychovatel v jisté rodině ve Ljubn& (Leoben) meškající. Nalezl ji v opuštěném lomu blíže "zmíněného města, kdež byly pod kameny stočeny ve sphaerických du- tinkách. Lecomte ohlásil nález vos FraursreLoovı, kterýž ji popsal a uvedl pud jménem Xerobdella Lecomtei r. 1868. Další zprávy o ní podává R. LarzeL r. 1876. Nalezl ji na několika místech při sbírání Myriopodü: především v Korutanech v okolí Millstadtu, Trbíže, na Pečenu (Petzen) u Bleiburga, v Dolních Rakousích pod Vídeňským Sněžníkem blíže Payerbachu v Nassthalu a Höllen- thalu, rovněž na nalezišti prvotním u Ljubna ve Štýrsku, v Kraňsku u Kranje (Krainburg), v přímoří na Luscharibergu a v okolí Gorice. Nálezy jeho pocházely vesměs z formace Alpské, z čehož soudil, že Xerobdella je domovem ve všech zemích tímto horstvem prostoupených. Pozdější nálezy shrnuje vesměs BLANCHARD ve své monografii, k níž použil exemplářů z vídeňskéko musea, jež byly z následujících nálezů: první od Lecomta, jeden nalezený M. J. Kaurmansem v okolí Aflenze ve Štýrsku, dále jeden živý, pocházející z nálezu M. L. GANGLBADERA Od Bleiburga (Pečen) v Korutansku. Vedle toho ohle- dával Xerobdelly zaslané mu LarzeLEm. BLANCHARD sám cestoval do Ljubna za tím účelem, aby si sám čerstvý materiál zaopatřil, ale nenalezl ničeho, ačkoli dva dny hledání věnoval. O ostatních zemích alpských vyjadřuje se následovně: ,,Cette Sangsue n’est pas encore été signalée dans les Alpes du Tyrol et de Suisse. Elle ne semble pas exister dans les Alpes francaises, ou je la cherche vainement depuis plusieurs années.“ Zvláštního povšimnutí zasluhuje krátké krátké sdělení K. Azrx. PENECKE z r. 1896. Tento rozhojňuje jednak známosti o geographickem rozšíření Xerobdelly, jednak podává též příspěvek o způsobu života. Nálezy Pexeckovy pocházejí z exkurse geologické a coleopterologické, konané v Jižních Vápencových Alpách. O výskytu praví tolik: Xerobdella jest v celé východní končině Jižních Vápen- cových Alp rozšířena a sice od západních hranic Korutanska počí- naje, ve Štýrsku i Kraňsku, a i v těsně přilehlých končinách Pří- moří (sev. vých. část). V měsících červnu a červenci lze ji velmi často nalézti pod kameny spirálně stočenou. V severních vápencových Alpách jest daleko vzácnější. Prxecke sám neměl příležitosti v těch končinách ji nalézti. Naleziště Peneckem O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 3 zjištěná jsou následující: Ojsternik (u Trbize v Karnskych Alpách), v Julských Alpách Triglav (Alpe Belo Polje), Crna Prst na Bocheňsku, v Karavankách Obir, Pečen, v Saviň- ských Alpách Kamniško Sedlo a Ojstrica. Jedno naleziště udává docela s formací Krasovou a sice Kraňský Sněžník. — (1894.) Zde dlužno ještě připomenouti, co soudí PExEckKE 0 způsobu ži- vota Xerobdelly. Pexecxe má za to, že výskyt zmíněné pijavky je Y přímé souvislosti s výskytem mloka Salamandra atra, jehož krví se živí. Mloka Xerobdellou napadeného nalezl první H. Krauss, člen exkurse zmíněné (1894) a sice na Ojstrici a druhého dne na to i PENECKE („ — Bei Regen fand ich mehrere mit Egeln besetzte Molche.“) Penecxe soudí o způsobu života Xerobdelly následovně: Za suchého dne skrývá se pod kameny, vlhkým dřívím a pod., aby uchránila se vyschnutí, jemuž snadno podléhá. Vyživuje se hlavně krví Salamandra atra. Vylézá pouze za vlhkých dnů. PENEcKE nalezl ji na povrchu zemském jen za deště. © Vlastním jejím domovem jsou Jižní Vápencové Alpy, kdež 1 Salamandra atra je obyčejným zjevem. Zasahä sice i do pásma středních Alp, ano i do severních, ale jen ve formaci vápencové a to ještě sporadicky. Tam je i zmíněný mlok řídkým hostem. Vyskytuje se v pásmu alpinském a sahá až i k lesnatému. K dosavadním loka- litám připojuji ještě dvě, a sice Kraňské, odkudž pochází materiál, který jsem měl k disposici. Na jaře r. 1905 přišlo do zoologického ústavu v Praze několik Xerobdell náhodou se zásilkou brouků ve svadlém listí, z okolí jezera Círknického, tedy z formace Krasové. Počátkem srpna 1907 obdržel prof. Vkjpovský ještě dva exempláře od ph. st. RamBovska, který je sbíral pod kameny kolem Sného- vého Pole u Zgornje Kočny v Saviňských Alpách. Až do Pexecxa tvrdilo se, že Xerobdella je živočichem výhradně alpským, což ostatně i on dosvědčuje, ale mezi nalezišti svými uvádí „Krainer Schneeberg“ ve formaci krasove. Druhé naleziště v tomto okrsku je okolí Círknice. Tyto dva případy svědčí, že není to pouze horstvo Alpské, jež Xerobdellu hostí, nýbrž že tato je též formou krasovou, což snad ještě pozdější nálezy potvrdí. Shrneme-li všechny známosti o geografickém rozšíření Xerobdelly Lecomtei Frauenf., nabudeme následujícího přehledu: 4 IL Fr. Schuster: Formace | Horstvo | Lokalita Nálezce Severní Styrsko-Dolno- | Ljubno Lecomte, Latzel vápencové | rakouské po- | sg, Kaufmann Alpy mezní hřbety Nassthal Latzel Höllenthal Latzel Stredni Alpy | Nock | Millstadt Latzel Jižní. Alpy | Karnské A Ojsternik Latzel vápencové : es Obir Penecke Karavanky Pečen Ganglbauer, Penecke Julské A. Luschariberg Latzel Triglav Penecke Črna prst Penecke Gorice Latzel a | Saviňské A. | Kranj | Latzel Kamnisko Sedlo Penecke Ojstrica Penecke Zgornje Koëna Rambousek | | Kras Kraňský Sněžník | Penecke Cirknica Zevní morfologie Xerobdelly. Ve zmíněné publikaci G. v. FRAvExrELDA (21) čteme následující diagnosu pro Xerobdellu. „Corpus subeyllindricum, antrorsum angustatum, annulis ad 90 aequalibus, valde distinctis, tesselatis. Caput corpore continuum. Os amplum, oblique terminale, labio supero semielliptico, producto, infero subnullo, maxillis internis tribus, mediocribus, semicircularibus, com- ii O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld, 5 pressis, octodecim dentatis, piicis tribus oesophageis. Ocelli octo. Acetabulum subbasilare ventrale, sessile, circulare. Androgyna ; penis ad 25., apertura genitalis feminea inter 28. et 29. annulum. Anus dorsalis supra acetabulum linearis.“ Povrch těla má strukturu mřížkovitou, která je zvláště na dor- sální straně patrná. Umístění vývodů orgánů pohlavních shledal FRAUENFELD různé: cd jednou na 25. kroužku, jindy mezi 24. a 25. Otvor © v prvním případě mezi 28. a 29. kroužkem, v druhém mezi 27. a 28. Rit je na straně dorsalní. Vedle toho však spozoroval lichý otvor dosti značných rozměrů na straně ventrální, jehož vý- znamu nevysvětluje. Barvy jsou za živa dle udání Lecomrova temně černé. Délku udává 37 mm, šířku ve středu těla 4—5 mm. Ev. MARENzELLER (31) srovnává ji s Nephelis a Trochetou, jimž se blíží rozložením očí; co se týče čelistí blíží se skupině Hirudinin. BLANcHARD (4) podává velmi podrobný popis. Povrch těla je nazvíce černý na dorsální straně nejtmavší, na ventrální poněkud světlejší bez jakýchkoli skvrn. V době odpočinku je spirálně stočena tak, že hlava je uložena ve středu. Délka těla u jeho exemplářů je 70 mm, šířka 3 mm i vice. Při přísavce ústní jest pár tykadlovitých výrůstků. Kroužků je celkem 96. Počet tento shledal co konstantní. Oči jsou umístěny na 1., 2., 3. a 6. kroužku, celkem v počtu 8. Potom je ovšem mínění v. MARENZELLEROVO nesprávné, ježto u Ne- phelis první kroužek nese 2 páry očí a 4. kroužek zbývající 2 páry očí. Hranice kroužků proximálních jsou patrny pouze na straně dorsální, kdežto na bocích a na straně ventrální mizejí. Tak tomu je mezi 3. a 4., a 5. a 6., tak že 3. kroužek od přísavky počínaje je vlastně kroužkem 7. Tim lze snadno vysvětliti, že FRAUENFELD viděl S vývod na kroužku 25. a © mezi 28. a 29., kdežto ve sku- tečnosti je otvor $ na 29. kroužku a © mezi 32. a 33. kroužkem. Všechny kroužky sedmým počínaje až do 93. jsou zjevně rozlišeny. Kroužek 94. a 95. jsou patrně odděleny pouze na straně dorsální, na ventrální straně jsou splynulé. 96. kroužek nese přísavku a také vývod zažívací roury mající podobu štěrbiny příčně uložené. Otvorü nephridiálních konstatoval 14 párů. První mezi 21. a 22. kroužkem, poslední mezi 86. 87. Jednotlivé otvory uloženy jsou v intervallech D kroužků. Bzancaaro vyslovuje domněnku, že konstatováno bude jistě 17 párů nephridii (jako u Hirudinin) a že snad nějaké budou nalezeny před 21. kroužkem. Dle otvorů nephridiálních a pak sro- vnáním S Haemadipsou, již shledal Xeroddelle nejpříbuznější,. roz- vrhl segmentaci následovně: 1. segment obsahuje první kroužek ne- 6 II. Fr. Schuster: soucí oči. 2. a 9. segment po jednom kroužku oči nesoucím. 4. segment obsahuje tři kroužky, z nichž první nese třetí pár očí, 5. segment podobně složen ze tří krožků a první z těchto nese čtvrtý pár očí, 6. segment 3 kroužky. Sedmým segmentem počínaje a dvacátým druhým konče obsahuje jeden každý 5 kroužků — t. j. od 11. do 91. kroužku. Další segmenty: 23. obsahuje 92. a 93. kroužek, 24., 25. a 26. po jednom, tedy 94., 95. a 96., z nichž poslední nese otvor anální a přísavku. V končině klitellární jsou tři otvory a Sice v segmentu 10. (na kroužku 29.) otvor G, v segmentu 11., potom otvory 2, jež mají postavení variabilní první, jejž BLANCHARD pova- žuje za otvor ©, zpravidla bývá mezi 32. a 33. kroužkem, Druhý otvor toho segmentu má postavení variabilní a Blanchard se domnívá, že snad to bude vývod žlázy kopulační, podobně jako u Macrobdelly (34, 32): Posléze zmiňuje se jako FRAvENrELD 0 lichém otvoru na ventrální straně na kroužku 95., jehož význam rovněž nepostihuje: „Pour en finir avec la description de la Xerobdella Lecomtei, il nous reste à signaler encore un orifice particulier, déjà mentionné par G. vox Frauenrezn et dont nous ne connaisons l’analogue chez aucune autre Hirudinide. Il s’agit d’un pore infundibuliforme qui s'ouvre sur la ligne medio-ventrale, au voisinage immediat de la ventouse postérieure, en arriére de l’anneau 95.“ Na základě anatomických vlatností staví Xerobdellu ne do pří- buzenstva Herpobdellid (MarExzeLLER), nýbrž do skupiny Hirudinid, z nichž tvoří dvě skupiny podřízené: Hirudininae a Haemadipsinae. Do poslednější zaraduje Xerobdellu... „En raison de l’importance primordiale attribuée, à juste titre, au nombre et à la disposition des yeux dans la classification des Gnathobdellides, il convient de diviser cette grande famille (à l'exclusion des Nephelidés) en deux sections: Les Hirudinines (Hirudo, Haemopis, Limnatis, Hirudinaria, Macro- bdella, Whitmania) et Haemadipsines (Haemadipsa, Moquinia, Xero- bdella, probablement aussi Cylicobdella). Les Hirudinines habitent les eaux douces ou saumätres: elles ont cinq paires d’yeux et le somit III.me formé de deux anneaux. Les Haemadipsines vivent à terre ou sur les plantes: elles ont le somit III.” formé d’ un seul anneau et quatre (Xerobdella) ou cinq paires d’yeux (Haemadipsa, Moqui- Ma...“ Co se týče zevního tvaru těla Xerobdelly shledal jsem úplnou shodu 8 pozorováním Blanchardovým. Jedině musím poznamenati, že počet kroužků tehdy byl roven 96, když jsem za první kroužek O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 7 počítal ten, který tvoří první somit, ale očí nenese žádných. — Kdežto Blanchard, ač jej za první somit pokládá, počíná kroužky počítati až od druhého, který nese první pár očí. Taktéž jsem shledal, že od kroužku 87 (u BLANcHARDa 86) zbývá toliko 9 kroužků do konce těla a ne 10, jak shledal BLANcHARD na svém materiálu. U mladšího jednoho zvířete nepohlavního shledal jsem pouze T kroužků. Co se tkne segmentace vnitřní nesouhlasí tato nijak se segmentací vnější BLANCHARDEM naznatenou. Hranice somitů nejsou určité, tak že mi dosud nelze o nich se vyjádřiti. Nejzajímavějším orgánem v těle Xerobdelly jsou bez odporu nephridie, o nichž hodlám právě promluviti. Dříve však budiž mi dovoleno, abych v hlavních rysech naznačil vše, co dosud o Nephri- diích Hirudineí je známo. Nephridie u pijavek vůbec. V tom shodují se všichni autoři, že nephridium Hirudineí skládá se ze tří podstatných částí: 1. ze žlázy, 2. vývodu, 3. stažitelného míšku. V mnohých případech přikládá se k počátku žlaznaté části infundibulum složené z vířivé nálevky a vakovitého receptacula. Tento apparát však nemá nijakého spojení se jmenovanou žlázou, nýbrž tvoří samostatný orgán „ciliofagocytosní“. Autoři dělí se tuto na dva tábory. První snaží se dokázati organické spojení infundi- bula se žlázou a tím zároveň vyslovují myšlenku přímé spojitosti dutiny nephridiální s dutinou coelomovou. Druhá strana hájí neod- vislost infundibula od nephridia a naprosté odloučení dutiny nephri- diální od coelomu, tím ovšém stává se termin „nephridiostoma“ ne- správným. i První zmínku o vířivém apparátu tomto nacházíme u ŠrEBOL: A (r. 1848.), kterýž popisuje ho u Nephelis avšak nevykládá ničeho o jeho významu. R. 1849. Levnie potvrdil nález SrrBoLDŮv u Ne- phelis a nalezl podobný orgán u Glossosiphonie. R. 1852. a 1854. tvrdí týž autor, že není tento orgán samostatný, nýbrž že souvisí S orgány segmentálními (nephridium). 1857. a 1865. shledal tyto orgány u všech známých Hirudinid, ale pak zase u Hirudo je popírá. 1870. GEGENBAUER potvrzuje a hájí mínění Leydigovo. © WHrrmax r. 1878. prohlašuje, že infundibulum objevuje se již v době embryo- nální a i v dospělosti vytrvává. Horrsans (1880.) má mínění zcela opačné. Shledalt. že ve stadiích embryonálních u Glossosiphonie 8 II. Fr. Schuster: není vířivého apparátu a vyslovuje po prvé mínění o odvi- slosti infundibula od dutiny nephridiální. Bourne téhož roku sděluje, že infudibula u Hirudo nenalezl. Laxe (1880.) dělí Hiru- diny na Rhynchobdellidae, u nichž vesměs vířivou nálevku konstatoval a na Gnathobdellidae, jež větším dílem infundibula postrádají — ale nepraví které specie. © ScHuLTZE (1883) nenalezl vířivé nálevky a Hirudinei vyjma u Glossiphoma bioculata. 1882. a 1883. Vgjpovský konstatoval na embryonálních stadiích Glossiphonií a Nephelis, že vířivé nálevky naprosto scházejí a vyslovuje po prvé mínění 0 ne- odvislosti dutiny nephridiální od duti coelo- mové... „pochybuji vůbec, že se zde vyvíjí jakýs otvůrek, jímž komunikuje prvoledvina s dutinou tělesnou.“ (32., 33. str. 41.) R. 1884 Bourxe v nové práci své potvrzuje přítomnost infundibula u Glossiphonis a zastává myšlenku spojitosti receptakula s kanálkem nephridiálním. NvssBaum (1885.) vyslovuje podivení nad tím, že Schutze nemohl nalézti infundibula u Glossiphonií, kdežto on je shledal velice markantním. V pozdější době přetřásána hlavně otázka: Souvisí kanál nephridiální s infundibulem čili ne? Kladně na tuto otázku odpovídají Leucxart (1893, 1894) a jeho žáci Orı (1894) a Me. Kın (1895) a snaží se všemožně tuto myšlenku dokázati, ale přímo z jejich slov je patrno, že úplné jistoty nemají. LeuckArr praví (27) ... „Man sieht dünne Gefässe, welche diese Zellen in com- plicierter, aber vielfach wechselnder Anordnung durchziehen, an günstigen Präparaten continuirlich in die Kapsel hiuein sich fortsetzen‘* "Téhož roku Bourxe ač stojf na témž stanovisku jako 1884., přece nemůže s jistotou tvrditi, že dutina infundibula přechází v kanálek nephridiální... „the communication“, praví „between its lumen ant that of the nephridial tubules is, generally at any rote, obliterated.“ Oka (1894) „Am deutlichsten konnte ich diese Kommunication bei jungen Exemplaren von Clepsine tessellata be- obachten; man kann jedoch dieselbe auch auf Schnitten konsta- tieren...“ avšak... „es lässt sich auf Schnittpräparaten sehr schwer nachweisen, wie der Hauptkanal der drüsigen Zellen mit dem Hohlraum der Kapsel in Zusammenhang steht.“ Tim by byli zastoupeni zastanci continuity coelomu s dutinou nephridiälni. Opačné mínění vyslovil první VEjpovský (1889.) jak jsem svrchu podotekl. Téhož mínění je Borsıus (1891., 1894.). „Notre troisième mémoire renferme un passage de la lettre dans laquelle M. Vespovskr précise clairement ses idées; elles sont pour la majeure partie ce que nous avons énoncé comme etant aussi le résultat de nos recher- O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 9 ches. Voici ses paroles: „... quant aux entonnoirs ciliés, je me hâte de vous communiquer que, dans les nephridia des Rhynchob- dellides, ils font complètement défaut, méme dans les stades trés jeunes. Dans les embryons de forme ovoïde, on ne trouve que des „Trichterzellen“, mais nullement des entonnoirs (Trichter, Nephridi- ostom),“ Bozsius rozhodně popírá souvislost infundibula s dutinou nephridiální... „La cavité annexe n’est pas en communication avec le nephridium, vu gue cette cavité est close de toute part, excepté a l'entrée de l’organe cilié.“ Anatomickou neodvislost infundibula od nephridia potvrzuje rovněž tak zřejmě Grar (1899.) ... „der von Bozsrus gegen das Vorhandensein einer Verbindung des Trichters mit den drüsigen Zellen des Nephridiums gerichtete Einwurf vollkommen gerechtfertigt war, denn es ist ganz richtig, dass das Receptaculum stets von einer geschlossenen Wandung umgeben ist und an der Stelle, wo die Stielzelle der Trichterkrone einmündet, eine Oeffnung besitzt.“ KowaLEwskY (1900) dotvrzuje totéž na základě cytolo- gickém ,d'après leur structure et et leur fonction les cellules de la capsule n’ont absolument rien de commun avec les cellules des ne- phridies.“ Bousıa zastává rovněž Brumpr (1900 pg. 406.) „Chez les Glossiphonides j’ai toujours trouvé ces organes en contiguite, mais je n'ai jamais vu la continuité de ces diverses parties comme Vont soutenu les nombreux adversaires de Bolsius. — Chez les Herpobdel- lides et Pontobdella la continuité n'existe pas d’avantage,* Cuéxor (1902 pg. 92.) povazuje tyto dva orgäny i co do funkce neodvislé: „Les organes cilio-phagocytaires (capsules nephridiennes) des Hiru- dinées sont aussi au voisinage des nephridies, mais sans commu- nication avec elles.‘ Lrwaxow (1906) pg. 797.: „Ich selbst habe das Nephridiensystem bei Hemiclepsis marginata, Glossosiphonia com- planata und in detaillierter Weise bei Protoclepsis tessellata untersucht. Bei diesen Formen liegt der Trichterapparat in den meisten Fällen den excretorischen Abschnitt der Nephridien nicht unmittelbar an, so dass von einer offenen Verbindung dieser Bildungen hier gar nicht die Rede sein kann; sie sind eben durch eine dünne Mesenchym- schicht voneinander getrennt. Denn jedoch, wenn der Trichter- apparat an den excretorischen Nephridialschnitt unmittelbar angreuzt, erscheinen die Nephridialkanälchen von den Hohlräumen des Trichter- apparats ebenfalls ganz unabhängig und durch die Wand der Kapsel einerseits, durch den vollständigen Saum der Nephridialzelle ander- ceits voneinander geschieden.“ Tim ovšem jsou slabé důvody Leucrarra, Oky a Mc. Krma na dobro zamítnuty, nehledě k tomu, Ze 10 II. Fr. Schuster: pro neodvislost infundibula od nephridia svědčí též velmi závažně nepřítomnost infundibula v mnohých případech. U Acanthobdelly schází infundibulum naprosto u všech nephridii, jak svědčí práce KowALewsk£Ho (1896) a Lrwaxowa (1906). Ve skupině Æhynchobdellid schází prvnímu páru Nephridií Glossosiphonia sexoculata a (G. heteroclita (Oka 1894). Totéž platí pro Haementaeria costata (Kowazewsky 1900), H. officinalis (Borsıus 1900), pro Hemiclepsis tessellata a H. maculosa (Lrwaxow 1906). U Ichthyobdellid schází vířivý apparät úplně. Gnathobdellidae maji v segmentech clitellärnich infundibulum úplně redukované Hirudo (LeuckaRrT 1894, Burcer, Mc. Kim 1895). Herpobdella postrádá vířivého apparätu úplně ve všech seg- mentech clitellärnich jako Gnathobdellidae (Graf 1894, Liwanow 1896). U Xerobdelly, jak ještě bude podotčeno, není po infundibulu ani stopy. Myslím, že tím je dostatečně objasněn poměr [infundibula k nephridiu. Obě jmenované části tvoří zcela rozdílně od sebe neodvislé orgány. Co o nephridiích Hirudineí známo od počátku mfnim v hlavních rysech naznačiti. V nejstarších dobách týkaly se popisy tohoto orgánu hlavně Hirudo medicinalis. První zprávy podávají o nich DE Brarv- VILLE, BRaxprT a RarzeBuRG (1829—1833), Moourx Tanpon (1846). GRATIOLET (1850) a Leuckarr (1863). Z počátku nebylo ustáleného mínění o funkci těchto orgánů. Byly považovány za trachey (ScHLACHT a BIBIENA), jiní měli je za plíce (Tuomas, Duces a Auponin). Správně co exkreční apparát vy- ložili je Grariozer, BLArNviLLE, Branor, Moquix-Tanpox, © ŠIEBOLD (1849), GEGENBAUR (1874). Wirrrams nazval tyto orgány první „or- gány segmentálními“. Leypie (1857) rozeznává již část žlazna- tou, jež je protkána hojnými kanálky intercellulárními. Tyto sbíhají se v jediný vývod opatřený vesicou terminální. (GEGENBAUR (1874, 1878) je na tomže stanovisku, co Leypre vzhledem k síti ka- nálků v části žlaznaté. Dle těchto autorů byly počátky kanálku nephridialního považo- vány za sit kanálků intercellulárních. Byl to první Bourne (1880, 1882), který shledal kanálky žlaznaté části nephridialní u Hirudo co intracellulární, kterýž objev byl později mnohonásobně potvrzen a uznán za správný. Však Bourne ještě nezjistil přímého spojení této sítě exkreční s vlastním vývodem žlázy. Terminologii, jíž ob:nyslil jednotlivé části žlaznaté partie, bylo by zbytečno vyklädati. O nephridiích Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 17 Za to dlužno uvésti, že konstatoval složitý plexus krevní v části žlaznaté, ježto každá buňka objata je kličkou cévy červenou krevní tekutinu vedoucí. Vnitřního otvoru do dutiny coelomové není. (Tuto otázku jsem ostatně probral v části předchozí, tak že vlastně zby- tečno je znova jí připomínati, ale k vůli úplnosti mínění jednotlivých autorů též uvedu.) Lava (1881) ve své srovnávací práci Plathelminthü s Coelenteraty a Hirudineemi snaží se vyložiti spojení sítě kanálků zmíněných, jež počátek kanálu vývodního objímají. Spojení to u Hi- rudo děje se pobočnými kanálky již do vývodu ústí. "Tyto postranní kanálky konstatoval u Rhynchobdellid Scauzrze (1883). Vykládá ex- kreční apparát u Hirudo a Aulostomum, dále u Nephelis a Clepsine (Glossosiphonia). Scaurrze shledal tutéž síť kanálků intracellulárních u Gnathbdellid, ale spojení její vykládá jinak než Laxc: síť ka- nálků sbíhá se ve dvě větve, jež se pojí v kanál vývodní. Popisuje tutéž síť cévní ve žlaznaté části nephridia jako BouRňE. Segmentální orgán Clepsine a Nephelis skládá se z jediného kanálu intracellulár- ního, do něhož ústí v žlaznaté části krátké postranní kanálky, Vesica terminalis je přítomna u všech vyjma Glossiphonie. Vrjpovský (1882, 1883) popsal nephridia embryonálních stadií Clepsine, Hemiclepsis a Nephelis. Nephridium těchto rodů tvoří jednoduchý, dlouhý, nepravi- delně vinutý kanál intracellulární, jenž v každé buňce, jíž prochází, přibírá jemné kanálky postranní. Vesica terminalis je přítomna ve všech případech. Dále shledal, že u Hirudo medicinalis a Aulo- stoma gulo jsou exkreční orgány opatřeny plexem krevním, jenž. u Glossiphonie, Hemiclepsis a Nephelis neexistuje. Dülezito je, že tento autor podává vysvětlení exkreční funkce nephridií, jehož došel u Hemiclepsis marginata: „Shledali jsme, že postranní lakunovité laločnaté větvičky druhotné mění každou dobu svůj zevnější tvar, což patrně souvisí s naplňováním a vyprazdňováním se výměšné tekutiny. Již z tohoto fakta dalo by se souditi, že jsou to stěny žlaznatého orgánu, jež onu tekutinu vyměšují a vyprazdňují pomocí druhotných kanálků do centrálního vývodu ...“ Bourne (1884) doplňuje své zkušenosti a Scaurrzovy. Nephridia pijavek jsou stavěna tak, že po- čínajíce nálevkou přecházejí ve žlaznatý lalok, jenž zatáčí se do kruhu jednou, pak kanálky intracellulární spojivše se ve dvě větve přechá- zejí ve vývod. Tento tvoří ještě dva závity a rozšířiv se ve vesicu terminální vychází na venek. Tyto tři závity nephridia shledává u všech Horudineí. Naproti tomu Bousıus (1889—1892) podává sche- mata zcela odchylná. Pro Hirudo kreslí je co kompaktní žlázu troj- dílnou: 1. partie superieur à canaux en treillis, Ž. p. moyenne à ca- 12 If. Fr. Schuster: naux en treillis, entourant le canal collecteur ou central, 3. La partie inférieure à Canal collecteur sans canaux en treillis, ten prechäzi ve vesicu terminální. Pro Nephelis a Clepsine kreslí ve schematech tři kanály od sebe neodvislé procházející vždy touže buňkou a pojící se konečně v jeden kanál výslední. Výklad tento byl rozhodně zamítnut z několika stran. LEucKARTOVA práce (1893) věnována je hlavně otázce o infundibulu. Oxa (1894) potvrzuje v tomto případě Levckar- Tovo pozorování a co se skladby žlaznaté části týče shoduje se s WuiTmaxEM, ScHuLrzEM a Bournem. Vzhledem k existenci vesiky terminalis potvrzuje udání VespovskäHo a Bousıa. GRar (1894, 1899) odchyluje so poněkud od Oxx a Bourxea a navrhuje pro nephridia rozlišování dle funkce fysiologické. Lrwaxow (1906) podává popis ne- phridia Aeanthobdelly, jež obsahují dvě části: excretoricky oddíl je uniserialní pásmo buněk perforovaných, jejichž vývod nepřechází v žádnou vesicu terminální — jak již KowaLzwskv (1896) sděluje. Ji- nak Lrwaxow souhlasí co do struktury nephridia Rhynchobdellid 4 Herpobdelly (= Nephelis) s Bocrnem, ScHuLtzem a OKov. Všeobecně řečeno, všichni autoři shodují se vzhledem ke skladbě nephridia Hirudineí v tom, že jest to uniserialní pásmo buněk per- forovanych kanálem, jenž přibírá kanálky postranní. Vesica terminalis je přítomna všude, vyjímaje Acanthobdellu. Nejpatrněji je vyvinuta u Gnathobdellid. Rhynchobdellidae mají ve- sicu tuto velmi nepatrně vyvinutou. První pár nephridií je uložen vždy v segmentu innervovaném 2. gangliem ventrální pásky nervové. 1. Acanthobdella má celkem 12 párů nephridií. Z nich tři redukovány jsou na pouhý vývod co vchlípeninu ektodermální. Žlaznatá část schází totiž v 3. somitu prae- elitellárním a 2. a 3. clitellárním. 2. U Rhynchobdellid jsou poměry různé. Glossiphonia sexoculata (= complanata) a G. heteroclita postrádají nephridií v 1. a 2. seg- mentu clitellárním (OKA 1894). (Celkem úplných nephridií napočítal Oxa 13 u těchto dvou specií. Pro Hemiclepsis udává VEjpovský ve stavu embryonálním 14 párů nephridií (1883). Kdežto pro dospělé exempláře Clepsine (= Glossiphonia) bioculata a Cl. (= Hemiclepsits) tesselata a Cl. heteroclita udává OKA 16 párů. Tedy dle těchto udání nescházejí ani v somitech clitellárních. Dle Casrze (1900) postrádá Cl. stagnalis nephridia ve 3. somitu opaskovém. Dle Lrwaxowa schází 1. a 2. nephridiu clitellárnímu vývod. Ichthyobdellidae činí výjimku. Dle Bourne (1884) a Arıruyno (1888) přítomna jsou nephridia po- čínaje prvním somitem střední části těla, což potvrzuje Lrwaxow. O nephridiích Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 13 Tudíž postrádají nephridif ve všech somitech praeclitellárních i cli- tellärnich. 3. Gnathobdellidám vesměs neschäzi žádné nephridium v seg- mentech clitellärnich. Ariruy (1888) tvrdil sice, Ze Nephelis nemá na clitellu otvorů nephridiálních, ale novější pozorovatelé zjistili vesměs opak toho. (BLANCHARD 1894, Grar 1894, Brıston 1598, Liwanow 1906.) Tím jsem v stručných rysech podal přehled toho co dosud o morfologii nephridií u Hirudineí známo. Zbývá mi ještě promluviti o tom, co dosud literatura podává o nephridiích Xerobdelly Le- comtei. Zprávy o nephridiích suchozemských pijavek. V popisu BLANCHARDOVĚ, jejž jsem v uvedené části stručně po- dal, není přímé zmínky o nephridiích Xerobdelly. Naznačujeť pouze uložení 14 vývodů nephridiálních. Vědomosti BravcHaRDEmM získané rozhojňuje první Borsrus (1894) v předběžném sdělení ovšem toliko nepřímo. Jedná tu specielně o Mesobdelle, ale s tou srovnává Xero- bdellu. Běží tu především o onen lichý otvor na ventrální straně jaký konstatoval von FRAUENFELD a BLANCHARD U AXerobdelly. Srovnävaje Mesobdellu s ostatními popsanými suchozemskými pijavkami, shledal Bozsrús, že tyto mají těsně u přísavky taktéž otvory, ale pärovite (Haemadipsa), jež byly Wurrmanem (1886) a BLANcHARDEM (1892-93) označeny co vývody nephridialní. Lrvuckarr (1894) považuje onen otvor na distálním konci těla za něco zcela jiného, totiž za vývod kožní žlázy: „... Möglicher Weise ist auch der von BLancharn beim Steierischen Landblutegel beschriebene Porus, der dicht vor dem Endnapfe auf der Bauchfläche liegt und schon von FRAvENFELD ge- sehen ist, die Ausmündungsstelle derartiger Hautdrüsen . . . “) V zmí- něném předběžném ohlášení a pak ve větší přednášce sděluje Bousıus (1895) následující zajímavé detaily o prvním a posledním páru ne- phridií u pijavek suchozemských (ovšem týkají se jen vývodů jejich, o histologické skladbě jich nemluví). Pozorování týkají se 5 rodů a celkem 8 specií. Jsou to: 1. Rod Haemadipsa. H. fallax a H. morsitans z Madaga- skaru. H. silvestris z Tong-kingu, H. £eylanica ze Sumatry. 2. rod Mesobdella: M. gemmata z Chile. 3. „,„ Phytobdella: P. Meyeri z Luzonu. 14 II. Fr. Schuster: 4. rod Planobdella: P. Quoyi z Celebesu. 5. ,, Xerobdella: X. Lecomtei ze Štýrska. Pojednání toto je první svého druhu. „Dans le champ assez vaste gue nous voyons devant nous, et gui plus tard pourra fournir une moisson plus abondante, nous avon voulu défricher actuellement un petit coin seulement, en nous bornant aux organes segmentaires anterieurs et porsterieurs.‘“ — ‚Nous n’allons pas,‘ praví, „entre- prendre de décrire les organes segmentaires de toutes ces especes dans leur structure intime; cela nous ménerait trop loin. Disons seule- ment, que, pour la partie glandulaire les organes segmentaires de toutes rappellent le type des Hirudinides aquatiques, que nous avons traitées antérieurement, e qui semble être le type constant des Gna- thobdellides.““ Tedy má za to, že ve žlaznaté části se nephridia sucho- zemských pijavek neliší od onoho tvaru, jaký shledán u vodních. Gnathobdellid. Za to vývody svými se podstatně od nich odchylují. První a poslední pár těchto vyznačuje se vývojem silně protaženým a otvory nephridiální vykazují i v samé skupině této různé uložení Dle toho, jak položeny jsou tyto pory možno rozeznávati mezi nimi dvě skupiny. V první skupině, kamž dlužno počítati rody: Haema- dipsa, Phytobdella a Planobdella, uloženy jsou pory prvního páru nephridií po stranách přísavky ústní, pory posledního páru po stranách přísavky zadní. Skupina druhá obsahuje rody: Mesobdella a Xerob- della. Tato vykazuje zcela jinaké uložení porů nephridiálních. Prvni pár neústí mimo přísavku přední, jako u skupiny předešlé, nýbrž přímo do ni. Spodní pysk přísavky má poloměsíčitou vchlípeninu parallelní s otvorem ústním. Do této dutiny ústí vývody nephridiální. Něco podobného vyskytuje se na distalním konci těla. Zmíněný otvor lichý těsně před přísavkou uložený na ventrální straně, který již FRAUENrFELD a BLANCHARD popsali, není ničím jiným nežli otvorem váčku svalnatého, kterýž má dvě křídla symetricky uložená a do každého z nich ústí vlastní vývod nephridia. Tento svalnatý váček není homologem váčku terminálního. Pravý vesiculus terminalis je skutečně přítomen a každé z obou řečených nephridií má svůj vlastní. V práci věnované sphincteru Hirudineí popisuje též sphincter Xerob- delly a kreslí její vesicu terminalis. Obé se neliší podstatně od orgánů u ostatních Hirudineí známých. Tim by byla vyčerpána dosavadní literatura nephridiím suchozemských pijavek věnovaná, možno mi tudíž přikročiti k vlastnímu thematu tohoto sdělení, totiž k zevrub- nému Popisu tvaru i histologické skladby nephridií Xerobdelly Lecomtei. O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 15 Methoda. Práce je založena na základě pozorování konaných na praepa. rátech seriových z materiálu fixovaného. Nebylo mi možno kontrolo- vati svoje pozorování ohledáváním materiálu živého, zvláště pak přesně zjistiti kontinuitu dutiny nephridiální, jak by se dalo velice krásně provésti na mladých průsvitných stadiích. Co fixační tekutiny bylo užito sublimatu (1 vol. koncentrovaného sublimatu, a 1 vol. destilované vody) se stopou acid. acet. glac. Ježto však tento materiál příliš tuhne v této tekutině, bylo nutno užiti při zalévání do paraffinu methody Prantrovy (cedrový olej a CCI,) a i pak nutno bylo omeziti se na řezy 10 u. Co barviva použito Heidenhai- nova železitého haematoxylinu k dobarvení osvědčila se nejlépe „Lichtgrůn“ (Grůbl.). Výborně fixované a zbarvené praeparáty zapůjčil mi laskavě slo- vutný učitel můj p. prof. Dr. F. Vkjpovský. Tyto pak byly hlavním základem mé práce. Abych nabyl náležitého přehledu o poměrech jednotlivých orgánů vyšetřovaných, použil jsem grafické rekonstrukce, již mi bylo snadno provésti na základě kompletních serií řezových. Schemata sestavil jsem hlavně na základě serií podélných řezů. Při této příležitosti dovoluji si složiti povinný dík slovutnému p. prof. Dru F. Vespovskému, jehož návodem ujal jsem se této práce a kterýž byl mi vždy radou i skutkem po celou tu dobu nápomocen, poskytnuv materiál i téměř všechnu potřebnou literaturu. Panu soukr. doc. Dr. E. Mgxcrovr, assistentu ústavu zoologického, vzdávám rovněž vřelý dík za uvedení v taje mikroskopické techniky a za všelikou pomoc, již mi při práci této poskytl. Vlastní pozorování. V těle Xerrobdelly Lecomtei zjistil jsem přítomnost 16 párů nephridií. Jednotlivé vývody jejich jsou následovně umístěny. (Viz pbr. 1. str. 16.) I. pár v kroužku povstalém splynutím 5. a 6. a sice v dutině ústní. Oba vývody ústí do společné vchlípeniny v dolejším pysku. I. pár ústí na kroužku 22. od počátku na hřbetní straně po- čítaje, od úst na straně ventrální počítaje, jest to kroužek 16. (vlastně 18., poněvadž první dva kroužky za ústy jsou vlastně po dvou sply- nulé čtyři kroužky). 16 II. Fr. Schuster: Vývody následujících párů jsou umístěny vždy na pátém násle- dujícím kroužku, tedy na: 21., 32., 91., 42., 47., 52., 57., 62., 67., 72., 72.82, 30 XVI. pár nephridif obdobně prvnímu ústí do společné dutiny, jež se otevírá až na 96. kroužku. 1. Exkreční system v těle Xerobdelly. (Schema.) Podobně jako u všech Gnathobdellid jsou vyjma první pár všechn nephridia úplná, všemi svými součástmi zastoupena. a Jednotlivá nephridia jsou orientována postranní cévou krevní, jež tvoří zcela pravidelnou vlnovkou. Každý somit obsahuje jednu O nephridiích Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 17 vlnu, v jejímž „„dolu““ je uložena první část žlaznatá pod „vrehem‘, vlny leží, ostatek žlaznaté části nephridia s míškem terminálním. Vedle toho jsou jednotlivá nephridia oddělena od sebe diverti- kuly roury zažívací. Nephridium je v podstatě velmi dlouhý provazec silně vinutý, jenž vykazuje 4 oddíly od sebe odlišné, pak přechází v terminální váček, jenž ústí jednoduchým vývodem na zevnějškem. Četné závity žlaznatého provazce nephridiálního přiléhají k sobě tak těsně, že 2. Schema Nephridia. tvoří kompaktní klubko, jehož tvar, jak patrno z 1. obr. v textu, je velmi variabilní. Klubko to je těsně obklopeno vrstvou silně protáhlých, ba docela vláknitých buněk vazivových, po nichž následuje svalstvo. Dutina coelomová pokud přichází ve styk s orgány exkrečními je tu redukována na minimum. Objevuje se zde v podobě velice četných kapillár, jež protkávají klubko nephridiální. Všecky tyto ka- pilláry vycházejí ze společné lakuny krevní, jež má značné rozměry, tak že i při nepatrných zvětšeních stává se nápadnou. Věstník Král. České Spol. Näuk. Třída II, 2 18 II. Fr. Schuster: Lakuna tato je asi homologická s perinephrostomiälnim sinem ostatních Gnathobdellid. Lakunu tu zaopatřuje krví céva v linii para- mediální probíhající, je uložena nad touto i nad nephridiemi a ke každému z nich, respektive k sinu nephridiálnímu vysílá větev. Žlaznaté klubko nephridiální je naprosto uzavřeno vzhledem k dutině coelomové, jež je zde repraesentována sinem krevním. Mezi touto a vniternou dutinou nephridia není ani sebe nepatrnější ana- stomosy. Vířivá nälevka úplně schází. V dospělých exemplářích, jež jsem měl příležitost pozorovati, nenalezl jsem ani nejmenší stopy po nálevce ani jejím raceptaculu. To platí pro všech 16 párů nephridif Xerobdelly. Celý orgán exkreční skládá se z 5 podstatně od sebe odlišných částí, jež k vůlí krátkosti nazývati míním písmenami: A., B., C., D., E. (fig. v textu čís. 2.) A) jest první oddíl žlaznatý; složen je z buněk perforovaných četnými kanálky intracellulárními. Tyto buňky seskupeny jsou kolem uniseriálního sloupce buněk, jimiž prochází široký kanál vývodní, jenž přijímá konečný vývod vláskovitých kanálků intracellulárních. Druhá část B. připojuje se bezprostředně k části A. Jest to v podstatě kanál předešlému podobný, skorem téže světlosti, ale liší se povahou svých stěn. Také jeví daleko větší počet závitů, (kdežto vývodní kanál předešlý tvoří toliko závity 3). Stěny kanálu tohoto- (B) jeví povahu rovněž žlaznatou, ale zcela jiného způsobu než byla ona oddílu prvního. Třetí část C je žláza zcela odchylnéno charakteru od obou jmenovaných. | Dutina nephridia se tuto zvláště v nephridiích zadních dvou třetin těla velmi nápadně rozšiřuje a mívá zhusta hojnost větví. Z dutiny žlázy C vychází vývod do terminálního váčku D, který bývá sphinkterem ve dvé rozdělen. Z váčku vychází vývod E. Váček svou dolní polovinou a vývod jsou obklopeny periferní vrstvou svalovou. Dříve než přikročím k vylíčení vzájemného poměru jednotlivých. komponent exkrečního aparátu, třeba, abych zevrubně vylíčil mikro- skopickou skladbu zmíněných částí orgánu. O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 19 Mikroskopická skladba jednotlivých částí nephridi- Kuh álních: Klubko žlaznaté: Část A4. Elementy klubka žlaznatého jsou dvojího — respektive trojího druhu počítáme-li mezi ně též kapilláry bohatého plexu krevního, který hojně všechny části klubka žlaznatého protkává, tak že jsou ve všech intercellulárních prostorech zastoupeny a každá buňka zmíněného klubka přichází ve styk s kličkou krevní kapillary. Ne- hledíme-li k těmto, jsou vlastní komponenty této části perforované buňky dvojího druhu. (Tab. ob. 1., 2., 3.) Zmíněné buňky jsou tvaru kulovitého původně, však následkem těsného styku vzájemného polygonální. Jedny tvoří uniseriální pro- vazec, jenž chová vnitru svém široký kanál vývodní (Kv). Kolem něho jsou seskupeny růžicovitě buňky druhé kategorie. K těmto obrâtime zřetel nejprve, ježto jsou vlastním počátkem celého apparätu exkrečního. Jsou to buňky jak řečeno kulovité o průměru kolísajícím mezi 9 w a 15 u, mnohdy však bývají i širší a průměr dosahuje v tom případě 18 u. Jádro je v nich kulovité více méně centrálně uložené. Obsahuje hojnost chromatinu nepravidelně rozptýleného po sítivu jaderném. Nukleolus následkem toho bývá nezřetelný. Velikost jáder nebývá veskrze stejná. Průměr měří obyčejně 4—5 u, nauej- výše bývá 6 u. Plasma, jež jádro obklopuje je hustá, světlá, ale obsahuje hojnost temně se barvících zrnéček, jež jsou ve středu buňky jen v malém počtu, za to k periferii se hojně zmnožují, tak že tvoří na periferii temněji zbarvenou vrstvu. Též jsem pozoroval, Ze zrna plasmatická bývají v této první zoně velmi často poněkud hrubší. To bylo zvláště v těch místech, kde se k buňkám přikládaly kapillary krevní (Kap). Tinkce těchto zrnek je na praeparätech Heidenhainských hluboce černá. Jen jednou jsem zpozoroval zvláštní odchylku ve struktuře plasmy, jak ji znázorňuje na tab. fig. 3. Jedna z buněk popisovaných má plasmu dokonce žíhanou. Obsahuje temně zbarvené „trabecule“ radiálně uspořádané. Ježto však tento případ jest ojedinělý, soudím, že dlužno jej považovati za pouhý artefakt. Plasma popsaných buněk je perforována četnými kanálky — kanálky to intracellulárními, jež se hojně rozvětvují a prostupují z buňky do buňky, ale jen v těch místech, kde se buňky bezpro- středně stýkají. Lumen kanálků je velmi různé. Hlavní z těchto kanálků, jež procházejí z buňky do buňky, mají průměr o 1'2 až 2-3 u. Z těchto však vybíhají v každé buňce jemné větve 0 průměru 2* 20 II. Fr. Schuster daleko menším, který dosahuje až 03—0°5 u. To jsou kanálky primární (kp), kdežto ony první nazýváme kanálky laterální (kl). "Tyto kanály pojí se na mnohých místech navzájem a na těchto styčných místech bývá průměr roven až 3 u. Pokud jsem mohl po- zorovati, stýkají se nejčastěji 3 větve ale nezřídka pojí se i 4. Co se týče všeobecné povahy těchto kanálků jsou velmi dobře označeny, stěny jsou silně světlolomné, ale nemají žádné cutikuly, jež by je vystýlala. Stenu jejich tvoří plasma sama. Kanälky i ty nejemnější primární končí v plasmě samé. Nepozoroval jsem nikdy nijakých anastomos s prostory intercellu- lárními — t. j. s dutinou coelomovou. Jest tudíž soustava kanálků nephridiálníchúplněuzavřena vzhledem kdu- tině tělní. Vzájemná spojitost kanálků je taková, že první počátky soustavy té tvoří jemné chodbičky přimární, ty se pojí navzájem a ústí posléze v chodby laterální. Tyto sbíhají se až konečně výslední dvě větve pojí se v kanál vývodní (vyobr. v textu 3.), o němž pojednám v následujícím odstavci. Na diagramech označuji tento Av. Stěny tohoto kanálu tvoří řada válcovitých buněk, tvořících dlouhý sloupec obsahující mohutný kanál opět intracellulární a v tomto případě jen jediný. Lumen jeho je ovšem značně větší nežli u oněch svrchu popsaných a sice jest to 9—11 u. Na příčném řezu (tab. obr. 1., 2., 3.) jeví se buňka této kategarie přibližné okrouhlou. Jak možno na diagramu pozorovati zaujímá v tomto průřezu lumen kanálu největší část, kdežto buněčná plasma tvoří nepatrný prsten kolem ní. Všimněme si blíže vlastností těchto buněk. Celým svým zevnějškem liší se buňka této kategorie od buněk syrchu popsaných. Průměr buněk je velmi rozmanitý, nejméně 13 u, bývá však i větší: 15, 16—18 u, po případě dosahuje 22 u. Ježto kanál zaujímá značnou část těla buněčného, jest jádro zatlačeno k periferii a nabývá tvaru značně sploštělého. Kratší průměr jeho rovná se 2, 3—4 u, delší průměr dosahuje 5—7 u. I.tato jádra jako předešle popsaná cho- vají hojnost chromatinu, kterýž jest nepravidelně po jádře rozptýlen. Nukleolus je zase málokde zřetelný. Plasma těchto buněk je tem- nější pochází od hojného počtu velejemných zrnek temné bar- vy; celkem jest daleko. kompaktnější, nežli v buňkách kategorie prvé. Plasmatická stěna kanálku jest velmi nízká, tak že na příčném průřezu tvoří nízký prsténec kolem kanálu vývodního. Někde bývá výška tohoto prsténce velmi nepatrná a jen tam se zvyšuje, kde ob- sahuje jádro (tab. fig. 3., 4., 5.). Kanál zdá se býti vyložen dosti O re = v i x IF 1% (# L lé ih - a O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 21 silnou a značně svetlolomnou kutikulou, jež má asi 0'3 u v průměru. Zda jest to skutečná kutikula čili ne, tvrditi nechci, ale tolik je jisto, že kanál vývodní má stěnu úplně solidní a Ze nemá pražádného bezprostředního spojení s kanálky laterálními ani pri- márními, tím méně lze pak za to míti, že by nějakým způsobem anastomosoval s prostory intercellulärnimi. Spojení kanálků laterálních s kanálkem vývodním děje se ne- přímo a sice prostřednictvím jakéhos kanálu spojovacího (k.s.) (tab. fig. 4. a 5.). Dlouho nemohl jsem zjistiti přímé spojitosti mezi zmíněnými částmi soustavy kanálů nephridiálních, až konečně jsem shledal, že kanálky laterální, totiž výslední jich 2 větve sjednotivše se v jednu rozšiřují se v kanál uložený v plasmě, jež ponenáhlu svou povahu mění. Zrnitost původní mizí a plasma stává se buď hyalinní s temným nádechem, neb slabounce zrnitou a někdy též neurčitě žíhanou, však žíhání to je zcela jiného druhu než ono, o němž později promluvím, posléze pak nabývá charakteru téhož jako plasma kanálu vývodního. Spojovací kanál se rychle rozšiřuje až dosáhne onoho lumina 9 w a tím přejde v kanál vývodní. Tato partie duktu nephridiálního bývá uložena zpravidla v hořejší části klubka žláznatého a sice vždy na zevní straně t.j. od roury zažívací odvrácené. Třetí komponentou tohoto klubka žlaznatého, jakož i obou ostatních je plexus krevní. Kapilláry krevní jsou lumina velice růz- ného, vyplňují intercellulární prostory mezi elementy předešle po- psanými. Obyčejné probíhají tam, kde mezi třemi se stýkajícími buňkami povstává skulina. Jedna každá z kapillár je opatřena te- nounkými stěnami blanitými asi 1 u v průměru majícími. Kapilláry ty jsou na praeparátech velmi znatelné, ježto sinus krevní se velmi dychtivě barví haematoxylinem, při differencování kamencem žele- zitým nejpozději se odbarvuje a zachovává tinkci hluboce černou MEADE HOC 20470.) | Část B. Tato část sestává z dlouhého bohatě vinutého kanálu, jehož stěny tvoří právě tak jako v předešlé partii u kanálu vývodního řada válcových perforovaných buněk. Lumen tohoto kanálu je poněkud menší než u předchozího, kdežto u onoho bylo 9—11 u, bývá průměr tohoto roven 9, 8 « neb docela 7:5—7 u, někdy dokonce 45 až 4u. Zdá se však, že lumen jejich bylo původně asi stejné. Ježto 29 Il. Fr. Schuster: Ježto tyto kanály, o něž nyní běží, mají zhusta lumen silně sploštělé, někdy docela štěrbinovité, soudím, že sploštění způsobeno bylo asi násilně prudkým stahováním svalstva při usmrcení zvířete. V partii předešlé nemohlo k takovému sploštění dojíti, ježto kanál vývodní je obklopen kompaktní massou žlaznatých buněk, kdežto kanál této části (B) takového „ochranného“ prostředku neměl. (Tab. fig. 1, 2, 6) Soudím, že snad tím se nedopouštím chyby, považuju-li lumen obou ostatně přímo souvislých kanálů za stejné. Co se týče histologické skladby kanálu tohoto, dlužno poznamenati následující: Jádra jsou sploštělá, velikosti asi stejné jako v buňkách svrchu popsaných. Menší průměr 4 u, větší průměrně 6 u. Nukleolus bývá velmi zřetelný, ku- lovity excentricky v jádře uložený (Tab. fig. 6), chromatin je opět hojnou měrou rozložen po sítivu jaderním. Zvláštní zřetel dlužno věnovati plasmě těchto buněk. Barvf se velmi hluboce haematoxylinem, ovšem ne veskrze stejně. Dle různé tinkce možno v ní konstatovati tři vrstvy povahy od sebe zcela od- chylné. Tyto vrstvy možno velmi dobře rozeznati při silných zvět- šeních (Tab. fig. 6). Vrstva zevní obsahuje hojné radiárně uspořádané „trabecule“ velmi silné, dosahující často dosti značné délky. Rozložení jejich bývá velmi různé. Brzy jsou krátké a velmi pravidelně uložené ve stejných distancích od sebe, při čemž tlouštka jejich je stále stejná, brzy jsou opět značně protáhlé, jedny silné varikosní, druhé slabé, skoro nezřetelné. V tomto druhém případě bývají velmi nepravidelně rozloženy. Tato vrstva tvoří více než polovinu celého těla buněčného. Vrstva střední ze všech tří nejnižší obsahuje jemné tečky i velmi hrubá zrna, jež obyčejně převládají a tím způsobem nabývá tato vrstva v některých místech tinkce nejtemnější, tak že je i při menších zvét- šeních patrna. V této vrstvě jest no jádro. V tom případě ovšem se tato značně rozšíří. Vnitřní vrstva zaujímá asi třetinu celého těla buněčného. Chara- kter této zony je úplně odchylný od obou předešlých. Co tinkce se se týče, je ta vrstva nejsvětlejší ze všech tří. Plasma je jasná a zase žíhaná, ale tak jemně, že paprsky ty lze pozorovati jen při velmi silném zvětšení. Vnitřní okraj buňky, t. j. stěna kanálu, je dosti ne- určitě vyznačena, nemá žádné stopy po kutikule, čímž se podstatně liší od kanálu vývodního v oddíle prvním. . Také tato část je prostoupena velmi četnými kappillárami, což by nasvědčovalo tomu, že tato část kanálu nephridiálního má nejen za úkol odváděti r části první, nýbrž také sama do jisté míry exkretoricky funguje. | ET O nephridiích Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 23 Část žlaznatá (C. Tento oddíl (tab. fig. 3.). je dutina různého tvaru, velmi často rozvět- vená. Stěny její tvoří žlaznatý epithel. Tam kde je lumen dutiny úzké, na přechodu z B do C apak také na přechodu ze žlázy C do terminálního váčku, tvoří stěny jednoduchý kubický epithel (fig. 10). Čím dále do vnitra, tím více přibývá na výšce těmto buňkám, protahují se da výšky a seskupují se těsněji navzájem, tak že posléze nabývají tvaru syncytia a jenom četné kapilláry, jež intercellulárními prostory probíhají, naz- načují hranici buněk. Dutina žlázy této je v nephridiích v přední polovině těla uložených velmi redukována, tak že má tvar četných silně rozvětvených kanálků (tab. fig. 8). Fig. 7. znázorňuje nejjedno- dušší útvar těchto buněk. Jsou to především buňky kubické a mezi těmi vyrůstají některé do podoby hruškovité. Na basi jedné každé buňky je hyalinní plasma, jež chová jádro. Toto je eliptičné ne příliš sploštělé, má excentrický nukleolus a hojnost zrnek chromatickych nepravidelně po jádře rozložených. Plasma v druhě polovině buňky je tmavá následkem toho, že zrnka plasmatickä se hojně barví haematoxylimen. Tato část buňky obsahuje kanálky, jež se sjednocují v jeden výsledný, který vede do společné dutiny. Dutina ta je v ne- phridiích druhé polovice těla nápadně veliká, tak že i při nepatrných zvětšeních je velice zřetelna (schema v textu obr. 3), rozbíhá se zpravidla v několik značnějších větví. Výběžky, jež i tyto větve od sebe oddělují, jsou složeny z buněk nápadně protáhlých, jejichž ka- nálky jsou velice dlouhé a jádro leží pak na nejzazším konci buňky (tab. fig. 8.). V tom případě nemůže býti ovšem ani řeči o nějaké pravidelnosti formy buněčné. Nikde není tak těsného styku mezi jednotlivými elementy žlaz- natými jako v tomto případě. Prostory intercellulární jsou redukovány na minimum, tím ovšem cévy krevní nabývají charakteru velejemných kapillár, jež však jsou mnohem četněji zastoupeny, nežli v obou dílech předešlých, Namnoze jsou buňky ty cele obklopeny úzounkými lakunami krevními, a jsou to jedině tyto, které tvoří markantní hra- nice mezi jednotlivými buňkami a dávají na jevo, že zde nemáme co činiti se žádným syncytiem, jak by se mnohému na prvý pohled zdálo. Lumen kapillar, pokud je bylo lze měřiti, dosahovalo často méně než 02 u. Připojení žlázy této ke kanálu předchozímu je bez- prostřední. Kanál B přechází přímo v dutinu žlázy C, jakž patrno ze schematu. Kanál B ponenáhlu zachází do okrsku žlázy C a za- sáhnuv do hořejší třetiny její (v nephridiích přední poloviny těla) rozvětvuje se a stěny těchto větví nabývají charakteru, jaký popsán 24 If. Fr. Schuster: v histologickém rozboru žlázy C. Tinkce stěn toho přechodu je nápadně světlejší, nežli obou se tu spojujících komponent. Připojení této žlázy (C) k vesice terminální děje se buď poubým zúžením její dutiny, při čemž stěny tohoto přechodu mají částěně ještě charakter zmíněné žlázy, jednak již vesiky terminální. Mnohdy ještě hořejší část váčku zachovává ještě charakter žlaznatý. Vesica terminalis (D). (tab: c. 20,194, b, 14). Stěny. terminálního váčku složeny jsou z nízkého jednovrstevného epithelu. Jednotlivé komponenty tohoto jsou sploštělé buňky, průřezu vřetenitého. Kratší průměr rovná se 1:5—2 u, delší měří 7—10 u. Jádro má průměr 1—12 u. Vesica je rozdělena zaškrcením ve dva díly, při čemž hořejší polovina je značně větší nežli polovina dolní. Přechod žlaznaté části, jak jsem podotkl, je přímý, tak že mnohdy hořejší stěna vesiky mívá charakter žlázy C. Hořejší i dolejší část terminálního váčku jest uložena ve vrstvě svalové. Přechod obou částí jeho je opatřen sphincterem. (Viz schema v textu. Ob. 2.) Okružní svaly obklopují váček a propůjčují mu elasticity. Vývod zevní (E). Konečný vývod orgánu exkrečního utvořen jest ze dvou kom- ponent. Jedna zachovává týž charakter jako váček terminální, t. j. epithel vystýlající, tento vývod jest roven epithelu dolní části váčku terminálního. Jinak řečeno: vnitřní část vývodu tvoří zužená vesica terminalis. Druhá část vývodu zachovává charakter pokožky, jejímž vchlípením byla povstala. Jest vystlána kubickým epithelem, jenž za- chová dosti daleko ještě kutikulu (Tab. fig. 10. a 11... Buňky mají průměr delší asi 9u, kratší 4—5 u. Jádro kulovité o průměru 3 umáexcentricky položený nukleolus a hojnost chromatinu. Kutikula je téže tlouštky jako na povrchu těla (0'6 u). Krevní plexus nephridiální. Podstatnou částí každého nephridia je Sinus krevní. Jest zde nápadně veliký (průměru až 64 u) a je uložen na zevní straně ne- phridia asi ve střední čáře, tam se styká se žlaznatá partie A s druhou B. (fig. 2.) Stěny její skládají se z jediné vrstvy okružných svalů. Výška stěny rovná se 2:8. Jádro sploštělé má v průměru 2 u. Krev přivádí do této lakuny céva svalnatá, párově se táhnoucí nahoře nad P ZO 00 m , dd O nephridiích Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 25 nephridiemi. Habitu je téhož jako céva postranní, ale její světlost je asi poloviční. Na druhé straně vybíhá lakuna v četné cévy (tab. fig. 1., 2., 4., 5., 6., 7., 8), jež rozbíhajíce se a hojně se větvíce, tvoří několikráte již zmíněný plexus cév, jehož kapilláry obepřádají všechny komponenty jedné každé části žlaznatého klubka nephridiälniho. Dlužno podotknouti, že všechny cévy i kapillary nejmenší světlosti zachovávají svoje stěny, ač jsou tyto mnohdy tak jemné, že je možno jen pomocí nejsilnějších zvětšení sledovati. O vzájemném poměru a uložení jednotlivých kom- ponent nephridia. O normálních poměrech, jak jednotlivých komponent samých, tak v jejich vzájemném uložení možno mluviti toliko od 8 do 15 páru nephridií. Ostatní jeví více méně značné odchylky. I oněch jmenovaných 8 jeví jisté různosti. Ty jsou však jen podřízeného char- akteru a týkají se bezvýznamného zevního tvaru, který podléhá silně variabilitě. 2. figura v textu znázorňuje podobu, vzájemné uložení jednotlivých komponent. Typickým tvarem jest tu znázorněné IX. nephridium levé strany. Klubko A jest uloženo nejhořeji, pod ním je partie B a za touto C, jež sbíhá dolů do terminäiniho vesikulu. U předešlých jest pořádek převrácený (III. a V.). V typickém neph- ridiu, jak je schematicky znázorněno, na 2. fig. v textu zaujímají všechny tři žlaznaté části asi stejný prostor. Nephridiim I., II. a XVI páru hodlám věnovati zvláštní kapitolu; ježto jeví naprostou odchylnost, ovšem jen ve vzájemném poměru jednotlivých komponent, nikoli v jich histologické skladbě. I. a II. pár nephridií. (Fig. v textu čís. 3.) První pár nephridií jeví naprosto odchylné charaktery morfolo- gické ode všech ostatních. Obsahuje pouze komponenty C, D, E. — Třetí část žlaznatou, terminální vesiku a vývod. Žlaznatá část C to- hoto nephridia jeví daleko větší velikost nežli u ostatních nephridii a též terminální vesica a vývod jsou do délky značně protaženy. Také šířka terminálního váčku je patrně větší nežli u nephridíí pře- dešlých. Rozměry takové dovolují mu asi značné guantum exkretů nashromážditi a svalstvo okružní, jímž je opatřen, propůjčuje velkou - elasticitu. Nephridium toto neústí přímo na zevnějšek, nýbrž do du- tiny ústní, avšak ne přímo. Dolejší pysk přísavky má značnou vchlí- 26 II. Fr. Schuster: peninu à do této teprve ústí vývody obou nephridii. Epithel kryjící tuto dutinu je shodný s epithelem ústním a také s pokožkou. Mát i kutikulu zachovánu. — Délka tohoto nephridia je tak značná, že | 1 10 19 8 A 46 5 & 7 8.9 9 10 17 4 135 144 162 118 196 oh 2 248 266 3. Rekonstrukce přídy těla zvířete. A) Pohled se strany. B. Pohled ze spodu. C = třetí oddíl žlaznaté části nephridia. in = vchlipenina pharyngeální. v, v, — üsti nephridia. vn —=vÿvod , Vu — terminální váček. X kanálek spojující I a II. nephridium. sahá od 6. kroužku až do 22., tedy skrze 17 kroužků. Nyní nastává otázka: Je toto nephridium redukováno nebo není? — O tom nás poučuje úzký kanálek, ne dlouhý, který připojuje první nephridium k nephridiu druhému (1. a 3. obr. v textu), a sice: vchází do klubka, O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 97 tvořeného částí B. Jednak tato okolnost, jednak také neobyčejné rozměry nephridia II. páru nasvědčují, že nephridium prvé není redu- kováno, nýbrž že žlaznaté části A a B prvého a druhého páru splynuly v jeden celek toliko v částech C, vesice a vývodu za- chovala tato nephridia samostatnost. Jakým způsobem se to děje, nemohu dosud vysvětliti, ježto se mi nedostává dosud známostí o embryonálním vývoji tohoto zvířete. XVL pár nephridií. Neméně zajímavosti než předešlá dvě, skytají nephridia posled- ního páru. Jsou rovněž znamenitě vyvinuta co do velikosti. První část žlaznatá je celkem asi téže velikosti jako v předchozích orgánech, ale kanál B jest daleko větší, tvoří množství závitů a zaujímá mnohem více prostoru než v předešlých orgánech, taktéž třetí oddíl žlaz- ýnat je nad obyčej vyvinut, jeví mnohem více laloků, docela i značný divertikul pouze úzkým kanálkem spojený se žlázou ostatní. Termi- nální váček je značně protáhlý, ač ne tolik jako u nephridia prvního páru. Vývod jeho podobně.jako u prvního nevede přímo na zevnějšek, nýbrž ústí do váčku, kterýž je oběma nephridiím společný. Tam (kde vývod ústí do tohoto vaku sekundárního (W) jest zvláštní vnitřní sphincter (viz. tab. fig. 12.) Buňky tento svěrač tvořící jsou patrně akkomodované buňky epithelu, jakýž vyskytá vnitřek vesiky a vývodního kanálku. Jsou poněkud protáhlé. Jádro buněk těch je eliptičné, velikosti téže jako v oněch, jež tvoří epithel vesiky. Plasma je na proximálním konci jen poněkud prostoupena fibrillami, ale na distalním, tam kde se vychlipují buňky do vmtra kanálku, tvoříce shincter, obsahuje takové množství fibrill a teček (patrně příčně říznutých fibrill) že nabývá tinkce zcela tmavé. Právě od sphincteru počíná kanálek původu ektodermálního, vyzna.- čený kubickým epithelem a patrnou kutikulou (tab. fig. 12.). Všimněme si váčku, do něhož ústí oba vývody nephridiální - blíže. Jest to dutina dvojkřídlá, souměrná dle osy sagittální. Každé nephridium ústí do jednoho křídla. Ve středu se dut zúžuje a jedi- ným otvorem ústí na zevnějšek, otvor se pak na příč zase po- loměsíčitě rozšiřuje a tento štěrbinovitý otvor je uložen těsně před přísavkou, jsa S ní rovnoběžný. Vak tento jest vchlípenina po- kozky. Epithel jej vystýlající jest kubický. Buňky jej skládající jsou značných rozměrů (tab. fig. 12.), mají veliké jádro S excen- trickým nukleolem a hojným chromatinem. Na basi vylučují tyto 28 II. Fr. Schuster: buňky kutikulu. Tudíž tato dutina ve všech charakterech se sho- duje S onou, již nacházíme na proximálním konci těla Xerobdelly. I zde uložena jest kolem vývodu nephridiálního mohutná vrstva svalová, jež obklopuje i celý vak svrchu popsaný. Svaly tyto tvoří také ehe sphincter kolem üsti vaku. Z toho vs Ze přísluší tomuto funkce kontraktilni. Něco o funkci jednotlivých komponent nephridia Xerobdelly. Jak svrchu podotčeno, neexistuje žádného spojení přímého mezi drahami lymphatickými a vnitřní dutinou nephridiální. Z toho patrno jest, že pronikání urátů z krve do intracellulárních prostorů jeho může se díti jedině osmoticky. Přítok krve zabezpečuje jednak rhyt- mické stahování cévy, přivádějící krev do sinu nephridiálního, jenž patrně svým vlastním pohybem — jeť opatřen taktéž svaly okružnými, jak jsem při popisu podotkl — vhání krev do labyrithu kapillárního plexu, jenž klubko nephridiální protkává. Klubko žlaznaté funguje patrně trojím způsobem, ježto vykazuje tři rozsáhlé partie žlaznaté. Jaké jsou rozdíly mezi těmito třemi žla- zami? Těžko rozhodnouti. Žlázy charakteru A i B byly již vilitera- tuře popsány, jsou vlastní i jiným Hirudineím. Jestli oboje exkreto- ricky fungují, tož patrně zbavují krev urátů snad různého druhu. Určitě se vysloviti o tom není možno. Co však třetí oddíl žlaznatý (C), jakou ten bude míti funkci. Je to útvar naprosto nový, dosud u žádné z Hirudineí nepopsaný. Naskytá se otázka, jaký asi význam má tato žláza, jaký asi účel má její sekret? Jest sice trochu příliš odvážlivé vysvětlovati funkci podobného orgánu, bez pozorování ko- naných za živa a na hojnějším materiálu, nežli mně byl k disposici, přece však dovolím si svoje domněnky uvésti. Dříve však dlužno po- ukázati na následující momenty. První i poslední pár nephridií vyznačují se nápadně vyvinutou částí C a vývody jejich přecházejí skoro v přímý styk s přísavkami. První pár ústí přímo do „dutiny ústní, kdež svalnatý pharynx čelisti nesoucí pístovitě se pohybuje a tvoří tak podstatu apparátu ssacího. Vývod žláz sem ústících, patrně umožňuje jeho funkci, neboť v dutině ústní není nijakých slinných žláz. Do zadní přísavky ústí sice veliké množství žláz kožních, ale je možno, že i tuto sekret popsané žlážy spolupůsobí. Xerobdella je zvíře vlhkomilné a četné kožní žlázy slouží patrně jen k tomu, aby tělo sekretem svým chránily před přílišným vypařo- | M Mě O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 29 váním. Ježto jsou přítomny pouze na straně dorsälni a na bocích, kdežto na straně brišní takových nestává, jest velmi pravděpodobno, že sekret této žlázy C umožňuje zvířeti pohyb zvlhčováním substrátu. Srovnání s literaturou a důsledky. Literatura, týkající se přímo nephridif Xerobdelly, omezuje se pouze na stručné zmínky ve třech pracích BorsrovýcH a sice 1894. v práci o sphiucteru nephridií pijavčích, zmiňuje se stručně- též o apparátu tom u Xerobdelly a téhož roku zmiňuje se o prvním a posledním páru nephridií v předběžném oznámení práce, již uveřejnil rok na to 1595. o tomto thematu. Jeho výklad, pokud přiléhá k mému thematu, shledal jsem co úplně shodný se svým pozorováním. Zbývá pouze, abych výsledky své srovnal s pozorováními, učiněnými u ostat- ních Gnathobdellid i všech Hirudineí. Co se tkne části žlaznaté, nacházíme v literatuře řadu popisů, podobných útvarů u Hirudo, Aulostomum, Haemopis. Pomijeje pře- dešlé autory, jichž pozorování nebyla veskrze správná, uvádím prv- ního BovRNE, který ve svých pracích 1880. a 1882. a pak hlavně 1884. probírá detaiině nephridium. (Hirudo medicinalis.) Tentýž habitus skorem, jaký kreslí na průřezu „principal lobe‘ shledal jsem též u ‚Xerobdelly. Podobného cosi shledáváme u Sexurrze (1883). Já však míním, hlavní zřetel vzíti k pracím Bozsrovým (1889, 1892) — co se histologi- ckých detailů týče. Nárys průřezu žlaznatou částí nephridia Hirudo medi- cinalis jak ho Bolsius podává, líší se podstatně od onoho BourxEovA. Buurxe kreslí kolem vývodního kanálu jedinou řadu buněk žlaznatých perforovaných jemnými kanálky, kdežto Borsros tam shledal 2 vrstvy, někdy i 3. V té věci neukazuje Xerobdella naprostou shodu s Hirudo. Za to v cytologických detailech není mezi oběma rozdílu. Termin Canaux laterales“ přejal jsem z terminologie Bolsiovy. Avšak nemohu bezpečně říci, zda tyto kanálky tvoří spolu anastomosy, jako „„canaux laterales en treillis“; ,ramification terminales“ tvoří zde právě tak, jako shledal Bolsius ,,origines des canaux laterales““. Co se tkne uspo- řádání buněk v této části byla by snad větší shoda nephridia tuto popisovaného s oním, které popisuje Borsrus pro Aulostomum Gulo. Tato pijavka má v nephridiích jenom jedinou vrstvu žlažnatých buněk kolem kanálu vývodního. — O spojení kanálků laterálních a vývodních jsou pro Hirudo a Aulostomum dvě různá mínění. U Hirudo ne- mohl Bourxe 1882 přímého spojení nalézti a tu Lane (1882) pro- néSi tvrzení, že spojení děje se laterálně. Leč toto mínění vyvrátil. STOL 30 II. Fr. Schuster: SCHULTZE (1883) a Bourne (1884), shledavše, že kanálky laterální sbí- hají se konečně ve 2 větve, jež konečně se pojí v kanál vývodní. Bosıus 1889, 1892 udává, že u Hirudo i Aulostomum ústí „canaux laterales“ ze strany do „canal collecteur“. V této věci jeví se u Xerobdelly shoda úplná s udáním Scaurrze (1883) a Bourne (1884). Zajímavá je druhá část, jež se bezprostředně připojuje k prv- nímu oddílu žlaznatému. Jak jsem již na příslušném místě podotkl, skládá se tento oddíl z buněk žíhaných. Buňky tohoto druhu byly již mnohokráte popsány, ale habitu jejich věnováno nepříliš mnoho pozornosti. Všímáno si hlavně vrstvy zevní, jež se jeví nejnápadněji. Bourse nazval ji „substance corticale“. Více pozornosti věnoval této věci Bozsius, popisuje u Hirudo, Aulostomum, Haemopis, Ne- phelis a Glossiphonia útvary, jež nazývá „trabecules“, jež stojí kolmo k zevní stěně buňky (perforované), Tyto „trabecules“* jsou spojeny se sítí v plasmě buněk těchto se objevující, a konce této sítě stýkají se přímo S vnitřním kanálkem. U Glossiphonie kreslí toto žíhání též SCHULTZE na periferii buněk perforovaných, podobně Oka (1894), kterýž rovněž nevěnuje tomu příliš pozornosti a zmiňuje se jen po- všechně o temnější vrstvě kortikální, již brzy kreslí zrnitou, brzy žíhanou. Také Lrwaxow (1906) setkává se s něčím podobným v per- forovaných buňkách Acanthobdelly — Nejvíce tedy povšimnul si této věci Bozsius a tudíž jeho pozorování možuo blíže srovnati s oněmi» učiněnými u Xerobdelly. Podobné „trabecules““ konstatoval jsem i já jako Borsrus, avšak sítí takových, jako shledal on, jsem nenalezl- Největší podobnost jeví buňky této části s oněmi, jež popsal Borsıus pro „canal collecteur“ Aulostoma (Gulo a zvláště vývodní kanál Glossiphoma complanata. „„Trabecules“ jsou tu stejně význačně zastoupeny, druhá vrstva jeví tu hrubší granulaci nežli shledal Borsıus u Glossiphonie. Vnitřní vrstva jeví taktéž jemně fibrillární strukturu jako v popisu zmíněného autora shledáváme. V tomto místě sluší připomenouti pozorování VespovskéHo (1883) učiněná na Hemiclepsis marginata: „Při silných zvětšeních lze velmi jasně znamenati, že každá postranní lakunka větví se v nadmíru četné vlásečnaté chodbičky, jež jdou až ku kraji stěny prvoledvinné. Stén vlastních tyto kanálky ne- mají, nýbrž povstávají jako dutinky v protoplasmě.... Shledali jsme, že postranní lakunovité laločnaté větvičky mění každou dobu svůj zevnější tvar, což patrně souvisí s naplňováním a vyprazd- ňováním se výměšné tekutiny. Již z toho fakta dalo by se souditi, že jsou to stěny žlaznatého toho orgánu, jež onu tekutinu vyměšují a vyprazdňují pomocí druhotných kanálků do centrálního kanálu ...“ O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 31 Srovnáme-li toto pozorování za živa provedené s Borsrovými skizzami dle praeparátů řezových provedenými, musíme uznati, že tu je jistý vztah mezi „trabeculemi Borsiovými a výměšnými kanálky pozo- rovanými Vzıpovskym. Myslím, že plným právem možno považovati ony trabecule za velejemné kanálky, jež v tomto případě jsou vyplněny haematoxylinem. Že podobný význam výměšný mají též u Xerobdelly, soudím z toho, že se objevují zvláště tam ve velikém množství, kde se k buňce přikládá kapillara krevní. Má patrně tato část ductu nephridiálního taktéž význam exkreční. Co se týče části třetí, nebylo dosud ničeho podobného v litera- tuře Hirudineí se týkající popsáno, pročež nepřísluší, abych se v této. stati o ni znova rozšiřoval. Připojení vesiky terminální je poněkud odchylné od oněch, jaká popsána v literatuře. Obyčejně vývod žlázy bývá ostře ohraničen vzhledem k této. U Xerobdelly, jak jsem na příslušném místě popsal, je přechod ten nenáhlý, ba vesica terminální, mívá i ve své hořejší části ještě stěny charakteru žlaznatého. Rozdělení vesiky sphincterem ve dvé není ničím novým. Podobný útvar popsal BoLsrus (1889) u Hirudo medicinalis. V stavbě vývodu vnějšího jeví se také odchylka, a sice v tom, že kutikula sahá do vývodu dosti hluboko, jak jsem na příslušném místě popsal. Plexus krevní popsán již v dřívějších pracích Hirudineí se tý- kajících specielně Gnathobdellid. Tak pozorován na praeparätech (BouRNE, ScHuLTZE, Bousius) i za živa (VEjpovský). Toliko nápadně veliká lakuna, jakou jsem shledal u Xerobdelly, je novým zjevem. Xerobdella druží se k oněm Hirudineím, jež infundibula naprosto postrádají. Zbývá ještě jednu zvláštnost, již jsem u Xerobdelly konstatoval, uvésti v souhlas s literaturou. Jde tu o zjevné splynutí prvního páru nephridií s druhým. Jak řečeno, má první pár nephridií první a druhou část klubka žlaznatého společnou s nephridií páru druhého, toliko třetí část je u obou stejně vyvinuta. Spojení pak sprostředkuje zmí- něný kanálek. Není to konečně první případ. Oxı (1894) pozname- nává o praeclitellárních nephridiích Glossiphonia complanata a hete- roclita toto: „Das erste Paar besitzt nur noch die im VII. Segment gelegene aüssere Öffnung; die Hauptmasse ist stark reduciert und besteht nur aus einem Stück Rohr, welches mit dem Nephridium im nächsten Segmente in Zusammenhang steht. Das zweite und das dritte Paar sind ziemlich normal entwickelt‘; sie zeichnen sich aber von. 32 II. Fr. Schuster: den übrigen Nephridien dadurch aus, dass sie nicht isoliert verlaufen, sondern zusammenhängend sind.“ (Str. 125—126). Néco ne sice totoZného, ale dosti podobného, poznamenävä Lı- waxow (1906): „Bei Protoclepsis tesselata und P. maculosa beobach- tete ich, dass Nephridien dieser Somite ebenfals nach hinten ver- schoben sind. Sie sind unabhängig voneinander und erstrecken sich in ihrem Somit nach hinten vom entsprechenden Ausführungsgang fast bis zur Berührung mit dem folgenden Nephridium.“ (Str. 802.). Literatura. 1. Apiruy S. 1888. Analyse der aüsseren Körperform der Hirudineen in Mitth. zool. Stat. Neapel. Bd. Nr. 8. 2. BrRGH R. S. 1885. 1. Die Metamorphose von Aulostoma Gulo (Arb. zool. zoot. 3. 4 13. 14. 16. 17. . BraxcHaRD R. 1888. Ilirudinées. (Dictionaire encycl. des sc. medicales Paris. 5. Inst. Würzburg Bd. 7.) 2. Ueber Metamorphose von Nephelis (Z. wiss. Zool. Bd. 41. 1892. Description de la Xerobdella Lecomtei. (Mem. de la societé) zool. de France.) 1892—3. Revision des Hirudinees du Musée de Dresde. (Abh. des Köngl. zool. anthrop.-ethn. Museums zu Dresden Nr. 4.) 1894. Hirudinées de V Italia continentale et insulare. (Boll. mus zool. Torino vol. 9. Nro. 192. . Borsıus H. S. J. 1889. Recherches sur la strukture des organes segmentaires des Hirudinées (la Cellule t V. 2me fasc.). 1890. 1. Nouvelles rechesches sur la structure des organes segmen- taires des Hirudinées (la Cellule t. III. 1. fasc.). 2: Intracelluläre Gänge (Biol. Cent. Bd. X. Nro. 21.) 1892 Anatomie des Organes segmentaires des Hirudinées d’ eau douce d’ après les recherches cytologiques (Ann. de la Soc. sc. de Bruxelles t. XVI. 2me partie p. 169.). 1884. Anatomie des organes ciliés des Hirudinées du genre des Glossiphonides. (Ann. soc. sc. Bruxelles t. XVIIL.) 1894. 2. Le sphincter de la nephridie des Gnathobdellides (la Cellule t. X. 2me fasc.). 3. Nephridies extremes des quelques Hirudinées (Ann. Soc. Sc. Bru- xelles t. XIX 1re part. p. 83—85.). 1895. 1. L’ anatomie des Hirudinees. terestres (Organes segmentaires anterieurs et posterieurs.) (C. R. du III. Congrès Se. Internat. des Cathol. — Bruxelles.). 1897. L’(union) des cellules nephridiales des Glossiphonides et inde- pendance du prètendu entonoir des Herpobdellides (Ann. Soc. Sc. Bruxelles t. XXI. 2me fasc.). 1900. Kecherches sur V organe cilie de ' Haementaeria officinalis (la Celiule t, XXVII. ame fasc.). 38. 39. O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 33 . Bovese A. G. 1880. On the Structure of the Nephridia of the medicinal Leech (Quart. Joum. of. mior. Sc.). — 1884. Constribution to the anatomy of the Hirudineen (©. Journ. of Micr. Se.). . BRaxp A RarzrBuRG 1829—1833. Medicinische Zoologie. . Brisroz C. 1898. The metamerism of Nephelis (Journ. Morph. t. 15.). . BRumpr É. 1900. Repropuktion des Hirudinées. (Mem. de la Soc. zool. de France. t. 13.) . Casrze W. 1900. Some American freshwater Rhynchobdellidae and their pa- rasites (Bull. Mus. comp. Harward College Voll. 36., Nro 2.). . Cuénor L. 1891. Études sur le sang et les glands lymphatignes dans la série animale (Arch. Zool. exp. (2) t. 9.). . FRAUENFELD G. von. 1868. Zoologische Miscellen (XIV. Verhandl. der k. k. zool. bot. Gesellschaft in Wien. Bd. XVIII. p. 147.). 26. GEGENBAUER C. 1874. Manuel d' anatomie comparée. — 1878. Grundriss der vergleichenden Anatomie. . Grar A. 1894. 1. Beiträge zur Kenntniss der Exretionsorgane von Nephelis vulgaris. (Jena Z. Naturw. Bd. 28.) — 2. The sphincter of the terminal vesicle of Hirado medicinalis (Journ. of. Morfology t. IX. No 3.). — 1896. Hirudineenstudien (Preliminary notice). = 1899. Hirudineenstudien. (Nov. Act. Acad. Leop. Carol. Bd. 72.) . GRATIOLET 1850. Sur la circulation (d. 1. S. med.). . Horrmann C. K. 1880. Untersuchungen über den Bau und die Entwicklungs- geschichte der Hirudineen. (Natuurkundige Verhandelingen der Hollansche Maatschappij d Wetenschapen IV. Haarlem.). . Kowazewsxy A. 1896. Étude sur P anatomie de ' Acanthobdella pelledina (Bull Acad. Sc. St. Petersbourg. Vol. 5 N° 4.). — 1897. Études biologigues sus les Clepsines (Mém Acad Sc. St. Peters- bourg Cl. phys.-mat. (7.) F. 5. No 3.). — 1900. Étude histologique de | Haementeria costata Müll. (tamtéž . tome 11. No 1.). . Lana A. 1881. Sur les relations des platyelmes avec les coelenterés d’ un coté et les Hirudiniées de l’autre. (Arch. de Biol., publ. par. E. v. Beneden et Ch. V. Bambete. Tom. II.) i = 1882. Der Bau der Gunda segmentata und die Verwandtschaft der Plathelminthen mit Coelenteraten und Hirudineen (Mittheil. zoolog. Stat. in Neapel. III. Bd.). Larzer R. 1887. Beiträge zur Fauna Kárntens V.: Zur Kenntnis des euro- paischen Landegels. (Jahrb. der naturbist. Landmuseums von Kärnten XII. pag. 120—124. Klagenfurt.). . LeuckaRT R. 1863. Die Menschlichen Parasiten I. Aufl. Jena) = 1893. Uber den Infudibularapparat der Hirudineen (off. Gesammt- sitzung von 23./VI. 1893. zum feierl. Geb. t. des Sächis. Kön.). = 1894. Die Parasiten des Menschen. Lepzig. II. Aufl. Bd. 1. 5 Lief. Věstník Král. České Spol. Näuk. Třída II. 3 34 43. 60. 61. II. Fr. Schuster: Leyoıe F. 1849. 1. Circulations u. Respirationssystem von Nephelis und Cle- psine. (Berichte d. k. zool. Anst. zu Würzburg.) == 1849. 2. Zur Anatomie von Piscicola geometrica mit theilweiser Ver- gleichung. anderer einheimischen Hirudineen. (Z. f. Wiss. Zool. Bd. 1.) — 1857. Histologie des Menschen und. der Thiere. — 1890. Intrazelluláre und Interzelluläre Gänge. (Biol. Centralblatt.) . Lıwanow N. 1902. Die Hirudineen-Gattung. Hemiclepsis Vejd. (Zool. Jahrb. Bd. 17. Syst.) -= 1906. Acanthobdella Peledina Grube. (Zool. Jahrbücher. Bd. 22. Heft. 4.). . Mc Km D. 1894. Über den nephridialen Trichterapparat von Hirudo (Z. wiss. Zool. Bd. 59.) . ManRExzELLER E. von. 1888. Bericht über die Fortschritte auf dem Gebiete der Sytematik. Biologie & Geogr. Verbreitung der Plathelminten. (Zool- Jahrb. III. Abt für Systematik p. 1029.) . Moquin-Tanpon A. 1827 a 1846. Monographie de la famille des Hirudinées (Nouv. ed. Paris.). . NussBAvm J. 1835. Recherches sur organocéněse des Hirudinées (Clepsine Complanata (Arch. slave de biologie.). . Oka A. 1894. Beiträge zur Anatomie der Clepsine (Z. Wiss. Zool. Bd. 58.). — 1902. Úber das Blutgefássystem der Hirudineen (Annotationes zoolo- gicae Japonenses. Vol. 4.). . Prnecke K. Acrx. 1896. Bemerkungen über Verbreitung und Lebensweise von Xerobdella Lecomtei Frauenf. (Anat. Anzeiger.) . Sırsorno K. Tu. E. von 1848. Lehrbuch der vergleichenden Anatomie der wirbellosen Thiere. . ScuuLtze O. 1883. Beiträge zur Anatomie des Excretionsapparates der Hiru- dineen. (Arch. unter Anat. Bd. 22.) . VEjpovský Fr. 1882. Prvoledviny rodu Clepsine a Nephelis. (Předběž. sdělení. Zprávy o zased. král. čes. spol. nauk v Praze.) — 1883. Exkreční soustava Hirudineí. (Zprávy o zased. král. čes. Spol. nauk.) Waæirman C. O. 1878. The embryology of Clepsine (Quarterly Journal of Mieros:. Science XVIII.). — 1886. The Lecches of Japan. (Tamtéž.) Výklad tabule. 1. Průřez klubkem A složeným z buněk perforovaných a částečně též oddíl. B složený z buněk žíhaných. Kresleno při Leitz. Hom. imm. s ok.2 Kreslicí app. Reichert. 2. Oddíl A i B, s krevním sinem, totéž zvětšení. 3. Řez klubkem A, jedna z buněk perforovaných jeví strukturu žíhanou, totéž zvětšení jako u předch. O nephridiich Xerobdelly Lecomtei v. Frauenfeld. 35 4. a 5. Kanál, spojující kanálky lateralni s kanálem vyvodnim, Totéž zvětšení. 6. Buňky žíhané, tvořící stěny kanälu druhého oddílu žlázy Leitz Hom im F ok. 4. Kreslící app. Reichert. 7. Řez stěnou žlaznaté části C. Leitz. Hom. im. = ok. 2. 8. Průřez žlázou C. 9. Terminální váček, totéž zvětš. 10. Distalní konec terminálního váčku se stěnami krytými kutikulon. 11. Vnější vývod nephridia. 12. Vnitřní sphinkter nepbridia posledního páru. bp — buňky perforované. bž — buňky žíhané. kap — kapillara. kl — kanál laterální. kp — kanál primární. ks — kanál spojující kl a kv. kv — kanál vývodní. sin k — sinus krevní. v — vývod nephridia. vs — vnitřní sphincter. W — sekundární vak nephridia. Figury tabule zmenšeny při reprodukci na ?/, originálu. Bellmann v Praze. K. Ne Autor del. SCEUSTER: SCHUSTER: Nephridie Xerobdelly. | | | | Sınk | £ = K, Bellmann v Praze. Autor dol, Věstník král. čes. Společnosti nauk. 1908. Eis. 2. III. Die Meerestranseresston in der Narentaniederung. Von Dr. Jiří V. Daneš. Vorgelest in der Sitzung am 17. Januar 1908. In einer ausführlichen Monographie habe ich das Stromgebiet der unteren Narenta beschrieben und in den Schlussbemerkungen in kurzer Übersicht einige Andeutungen über die Entwickelung des plastischen Charakters des Nordadriatischen Festlandes gegeben.') Mit der Bildung des unteren Narentatales steht auch die Ge- schichte des nördlichen Teiles des Adriatischen Meeresbeckens in engster Beziehung und ich habe schon in der vorerwähnten Publika tion die Ansicht ausgesprochen, dass man gerade hier sichere An- haltspunkte für die Beurteilung des Alters der bis heute andauernden ‚ Meerestransgression wird finden können. Die folgenden Zeilen sind schon vor mehr als 1'/, Jahren druckfertig niedergeschrieben worden, es hat sich jedoch ihre Ver- öffentlichung infolge meiner langen Abwesenheit verspätet. Inzwischen ist die vorläufige Mitteilung des Herrn Prof. Dr. A. Grund „Die Entstehung und Geschichte des Adriatischen Meeres“ erschienen, zu deren Resultaten meine Studien verbunden mit dem in demselben Gebiete gesammelten Materiale einige wohl interessante Details bei- ‚tragen dürften. 1) Úvodí dolní Neretvy. Geomorfologická studie. (Knihovna české společ- nosti zeměvědné v Praze č. 4.) V Praze 1905. Seite 98—107. La région de la Narenta inférieure. La Géographie 1906. Seite 102. Sitzber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 2 XII. Jiří V. Daneš: Ich kann mich hier nicht mit den älteren Stadien in der Ge- schichte dieser Gegend befassen, deren Zeugen die verbogenen Vereb- nungsflächen sind; die rasche Tieferlegung der Erosionsbasis, welche die heutigen Kanontäler schuf, hat sich wahrscheinlich noch im Miozán oder im älteren Pliozän abgespielt und wurde durch starke oroge- nische Vorgänge verursacht. Unabhängig vom Herrn Dr. A. Grund bin ich zu dem Resultate gekommen, dass die Narenta wahrscheinlich im Pliozän schon in demselben Niveau wie heute — wenn nicht tiefer — geflossen ist und dass sie erst ausserhalb der inneren Inselreihe ins Meer sich ergoss.?) Die tiefertrunkenen Dolinen und Ponore am Boden der Narentaniederung geben ein Zeugniss dafür, dass zu der Zeit dieselbe hoch über dem Meeresniveau sich befand; sodass entweder zugleich mit dem Naren- tatale oder noch früher das Karstphänomen sich entwickeln konnte. Herr Dr. A. Grund nimmt an, dass die glazialen Schotter der Narenta tief unter dem jetzigen Niveau der Niederung liegen. Es ist mir nicht gelungen irgendwelche Spuren derselben zu finden obgleich ich die ganze Niederung nach allen Richtungen durchstreift habe; sie müssen überall von einer ziemlich starken Schicht viel feinerer Ablagerungen bedeckt sein, | Ich kann sogar auf Grund vieler Beobachtungen schliessen, dass in einer nicht viel entfernten Vergangenheit die Meerestrans- gression noch weiter hinauf reichte, sodass sich wahrscheinlich die ganze Niederung unter dem Meeresspiegel befand und die Ablagerung des gröberen Schottermaterials weiter talaufwärts er- folgte. Unter den rezenten Schottern des Narentaflusses findet man fast durchwegs eine sehr feine Lehmschicht von wenigstens 7 m Mächtigkeit, deren Ablagerung unter dem Meeresniveau . geschah, und erst später, als.das Meer wieder die Niederung räumte drangen -die gröberen Ablagerungen wieder talabwärts vor. Ob man die Spuren einer höher gelegenen Erosionsbasis, welche ‘man am Rande der Niederung vorfindet, derselben Transgression zuschreiben kann bleibt allerdings unsicher.?) Zu demselben Schlusse führt mich eine Beobachtung im Valle Klek am südöstlichen Ufer des Canale della Narenta. In einer etwa 20 m vom Meere entfernten Grube befand sich unter einem ziemlich groben 2) Uvodi dolní Neretvy, Seite 106—107. La région de la Narenta inférieure Seite 102. | 3) Uvodi dolní Neretvy, Seite 99. | \ Die Meerestrangsression in der Narentaniederung. 3 Schotter, welcher von einem Torrent abgelagert wird, eine viel feinere Schicht, deren obere Grenze ungefähr 1 m über dem heu- tigen Meeresniveau sich befand. Es scheint, dass auch hier früher das Meer weiter ins Tal eingedrungen war und der Torrent seine Schotter etwas weiter aufwärts ablagern musste, Man kann wohl auch nach den in historischer Zeit erfolgten Oszillationen — von welchen der bestbekannte Archaeologe Dr. Carl Patsch allerdings viel grössere Details als ich anführen könnte — schliessen, dass in der ferneren Vergangenheit Oszillationen nicht ausgeschlossen waren — sogar von einem grösseren Maasstabe. Für die zur oder nach der Eiszeit erfolgte Meerestransgression fühıt auch die Zoologie einen interessanten Beweis. Der Zoologe Dr. Karl Thon hat nämlich im äussersten nordöstlichen Winkel der Niede- rung — im Skrkasee — eine Art der Gattung Mysis vorgefunden, welche wahrscheinlich ein Meeresrelikt aus einer kühleren Periode darstellt. Leider ist es Dr. Thon nicht mehr vergönnt worden über diese und andere interessante Entdeckungen in der Fauna des Naren- tadeltagebietes sich eingehender zu äussern. Mein Freund MUDr. Vojta Řehák in Metkovié hat mir im Frůhjahre 1906. ein interessantes Konchylienmaterial zugesendet, welches er in einer Grube etwa L km. nordöstlich von Opuzen (Fort Opus) vorgefunden hat. Dasselbe hat bereitwilligst Herr Dr. J. F. Babor übernommen, dessen beifolgende Mitteilung auch eine höhere plistozäue Transgression zugibt. Die Tiefe der Deltabildungen in der Narentaniederung kann man in den tiefsten Partien auf 35 bis 40 m., stellenweise vielleicht bis 50 m. abschätzen. Mau kann annehmen, dass man in den tieferen Lagen noch viel neues Material entdecken könnte, welches für die Bestimmung des Zeitpunktes in welchem die Untertauchung des nördlichen Adriabeckens erfolgte, von ungemeiner Wichtigkeit, wäre. Es scheint jedoch ausser Zweifel zu stehen, dass diese Oszilla- tionen der Strandlinie als ein epeirogenisches Prozess aufzufassen sind im Gegensatze zu den orogenischen Vorgängen, welche der Zer- trümmerung und Durchsägung der alten Verebnungsflächen voraus- gingen. Die Erdbeben, welche gewissen Richtungen folgend noch heute die Gegend heimsuchen, sind als Nachklänge dieser älteren Prozesse aufzufassen und stehen mit den Bodenbewegungen im Flyschterrain in engen Zusammenhange. sie Et a MENT 99 s Pát “ Sr ie # fa Gone, % a IN | IV. Marines Plistocaen von Opuzen. J. F. Babor (Prag). Vorgelegt in der Sitzung den 17. Januar 1908. Der feinkörnige Sandlehm scheint nach der Beschaffenheit der härteren Bestandtheile eine marine Sedimentieruug zu sein, der in- teressantes Küstenmaterial (petrografisch als auch palaeontologisch) beigemengt ist: zum Beweis, dass die Schichten ein Litorales Gebilde darstellen. In den nachfolgenden Zeilen gebe ich ein systematisch ge- ordnetes Verzeichniss der mit Sicherheit”) bestimmbaren Konchylien mit den knappsten Anmerkungen über ihre chrono-chorologische Be- deutung und halte mir es vor, nach einer hoffentlich noch ausgiebi- seren Ausbeute des Fundortes und nachdem die jüngeren und jüngsten marinen Bildungen Nordeuropas nur einigermassen eindeutig be- arbeitet sein werden, als auch nach einer entsprechenden Bewerthung des Mysismateriales von Süddalmatien auf die allgemeine Bedeutung dieses marinen Plistocaens näher einzugehen. — Für das Materiale bin ich Un. Doc. Dr. DaneS in Prag zum Dank verpflichtet und halte es auch für meine Pflicht an dieser Stelle dem eifrigen Sammler Dr. Vosra Řenák in Metkovié herzlich zu danken. Nassa |Caesia Ad.] semistriata Brocchi. — Marin, pliocaen. _ Nassu |Caesia Ad.] sp., inadult., aus dem Formenkreise der pygmaea autt. oder limata Chemn. (marin, tertiär bis recent, medi- terran), cf. aut subprismatica R. Hörn. (neogen) aut prismatica Broce. (tertiaer bis recent) aut clafhrata Born. (pliocaen). Nassa [Tritia Risso] reticulata L. — Marin (Mittelmeer bis Nord- see). — Die Form von Opuzen ist klein und verhältnismässig glatt, mit Naticabohrlöchern (welche auch andere Arten aufweisen). Cyclostoma [Ericia M.-T.] elegans Müll.—Landbewohnend. Bythinia |Elona M.-T.] tentaculata L.—Süsswasserform. *) An umbestimmbaren Materiale liest vor: Rissoa? (Alvania ?) sp., Hydro- bia? sp., Cerithiopsis? sp. (cf. ferruginea?), Helix sp. indeterminab. iuv., Pisidium sp. und Congeria ? sp. (remanié?), die besonders von Wichtigkeit wäre ! Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 2 IV. J. F. Babor: Bythinia |Elona M.-T.] Troscheli Paasch —Sůssw. Eine kleine Form, aber in der Gestalt ganz typisch ; seltener als tent. Paludinella |Belgrandia Bourgu.] strumipriva sp. n. — Süssw. — Diagn. Differt a Belgrandia germanica callo deficiente. — Diese neue Form, die sich als Unterart eigentlich an die germanica angliedert, der sie in den Dimensionen gleicht, steht wegen ihrer Gehäuseform in der Mitte zwischen der westlichen Belgrandia Desnoyersi Bourgu. und der westlich-nördlichen und mitteleuropäischen Belgrandia mar- ginata Mich. — germanica Cless.; stets fehlt ihr aber jegliche Spur einer Nackenwulstbildung, so dass sie eine interessante selbstständige Localform im Plistocaen Süddalmatiens darstellt. Zugleich ein Beweis einer relativ niedrigeren Temperatur als jetzt. Paludina [Vivipara Lam.] confecta Mill. (s. vera Frauenf.) cf. var. brachya Let.-Süssw., die Var. echt dalmatinisch. Valvata |Cineinna Hübn.] sp., prox. variabilis Ta. Fucas. — Süssw. (variab. Fuchs neogen). Leucochroa [Calcarina, M.-T.] candidissima Drap. subsp. Danesi subsp. n. — Landbew. — Diagn. Differt a Leucochroa candidissima typica, testa tenuiore, sublaevi, rimata, subconica. — Gehäuse in der Grösse der candidiss. typ. gleich, aber deutlich gekielt (fast bis zum letzten Umgange, der auf der Mitte fadenrandig ist), Kiel schwach gekerbt, Nabel ziemlich deutlich, Gewinde breit kegelförmig; die Schale des einzigen fast vollständig erhaltenen Stückes ist verhältniss- mässig sehr dünnwandig, so dass ich bei dem ersten Anblick an eine Helixform (z. B. vom Habitus der pisana) dachte, gelblich weiss, matt, sehr fein und weit rippenstreifig und schwach glänzend, fast glatt und beinahe gar nicht chagriniert. — Diese neue Unterart ist am nächsten verwandt mit Leucochroa candissim« Dr. var. rimosa Jan et Chr., welche in Algerien und Italien vorkommt; dieselbe ergänzt in sehr erfreulicher Weise unsere Kenntnisse über die eigenthümliche geographische Verbreitung der Gattung Leucochroa (Beck) Alb. (ef. W. Koserr: „Die geographische Verbreitung der Mollusken in dem palaearktischen Gebiet.“ 1904. p. 70., tb. III.) — Benenne sie nach H. Doe. Dr. Dawnë. Helix |Carthusiana Kob | carthusiana Müll. (s. carthusianella Dr.). — Landbew., dalmat. und überhaupt mediterr. Helix |Xerophila Held] conspurcata Drap. — Landbew., dalmat. u. med. Helix |Xerophila Held] profuga A. Schm. — Landbew., dalmat. u. mediterr, — Einige Stücke scheinen nicht fossil zu sein (gemein- i J | Marines Plistocaen von Opuzen. 3 schaftlich mit sicher rec. Hel. [Xeroph.] candicans Ziegl. s. obvia Htm.). Clausilia |Papilifera Boettg.] sp. indet., aber nicht identisch mit der bidens L. s. papillaris Müll. Succinea |Amphibina Mörch] hungarica Haz. var. cuneola Haz. — Landbew., ungarisch. Limnaea |Limnophysa Fitz] palustris Müll. var. Clessiniana Haz. — Süssw., südliche Var. der weitverbreiteten Art. Limnaea |Limnophysa Fitz.] palustris Müll. var. terebra Westerl. (s. diluviana Andr.) f. maior Goldf. — Süssw., mitteleurop. Limnaea |Fossaria] truncatula Müll. — Süssw., ubiquitär. Planorbis |Tropodiseus Stein] carinatus Müll. var. dubius (Gredl) Hartm. — Süssw., palaearktisch. Planorbis |Tropodiscus Stein.| carinatus Müll. var. nummularıs Mörch. — Süssw., eine gemässigt wärmere Var. Pisidium sp: (beschädigt). — Süssw. Mytilus L. |s. str.] sp. cf. edulis L. (beschädigt). — Marin, europ. Cardium |Cerastoderma (Poli) Mörch.] edule L. — Marin, europe — In der Form erinnern die meisten Stücke an Cardium dombra Andruss., in der Sculptur an Cardium pseudoedule Andruss. (kaspisches Neogen); weiteres Studium grösserer Vorräthe verspricht wichtige Re- sultate. Tellina | Angulus Mühlf. s. Tellinula Chemn.] sp., iuv. — Marin. Tellina |Angulus Mühlf. s. Tellinula Chemn.] sp. cf. exigua Poli (s. tenuis Donov.), iuv. — Marin, mediterran. Tellina |Macoma Leach] balthica L. — Marin, jetzt mehr nörd- lich, sehr interessant. Loripes [s. str. Poli] lacteus L. (non Lam.) (s. fragilis Phil. s- gibbosus Scacchi). — Marin, mediterran. Cytherea |Caryatis Roemer] sp., iuv., prox. rudis Poli. — Marin, europäisch. Lucinopsis [Lucinopsis Forbes et Hanley s. str.) /unata Pennant. — Marin, europäisch. Anaitis |Clausina Brown nec Jeffreys] casina L., iuv. — Marin. europäisch. Corbula |Corbula Brug. s. str.] gibba Olivi (s. nucleus Lam). — Marin und brackisch (Flussmündungen und Aestuarien), europ. Anomia [Anomia L. s. str.] sp., iuv., cf. sguamula L. — Marin, meditterran. Ostrea [Ostrea L. s. str.] sp., iuv., cf. edulis L. Marin, europ. 1* 4 1V.J. F. Babor: Marines Plistocaen von Opuzen. Das zuogeographische Gesamtergebnis aus der Betrachtung dieser Faunula lässt sich kurz und bündig dahin resumieren, dass in der vorliegenden Liste jetzt dalmatische Formen vorherrschen, aber auch nicht solche Typen fehlen, die jetzt daselbst ausgestorben sind; zum Theil stellen sie auch Belege für ein kühleres Klima. als dort jetzt herrscht, dar. Die neue Leucochroa Daneši erfüllt glücklich eine Lücke in unseren bisherigen Kenntnissen über die Entstehung des Adriabeckens und seiner Zusammenhänge (marines Plistocaen ven Pe- lagosa, dalmat. Schnecken und Käfer am Monte Gargano). Vom faunistischen und systematischen Standpunkt aus betrachtet ist die marine Faunula von Opuzen eine sehr gemischte mit deut- lichen Reminiscenzen an jüngstes Tertiär*; Tellina balthica gehört zu denjenigen Arten, welche jetzt für die boreale Provinz charakteristisch sind und in der celtischen desgleichen vorkommen, ohne aber in das eigentliche Mittelmeer — mit der einzigen Ausnahme der Westküste von Marocco — einzudringen. — Unter den Brack- und Süss- wasserformen herrschen indifferente und fast ubiquitäre vor, wobei mitteleuropaeische und banatische Beziehungen nicht fehlen; Bel- grandia strumipriva sp. n. ist eine vicariierende Form oder locale Abart der germanischen marginata — Die landbewohnenden Lungen- schnecken sind spärlich vertreten, ausgesprochen daimatinische Arten fehlen: die leider nicht vollständig verwerthbare Clausilie gehört am wahrscheinlichsten in die Nähe einer insularen Spielart der solida Drap., nämlich planosiensis Pollon. von der toskanischen Insel Pianosa. Die allerwichtigste Form ist die Leucochroa Daneëi subsp. n., und zwar nicht nur chorologisch (s. 0.), sondern auch phylogenetisch: wenn die dünn- wandigere Beschaffenheit der Schale typisch ist, beansprucht sie den Rang einer sehr guten Species, ja könnte mit Recht zu einer selbst ständigen und wohlbegründeten Untergattung erhoben werden, da sie den auch sonst wahrscheinlichen Ursprung des Genus von Helix vor die Augen führt; nachdem aber zum Unglück bloss ein einziges Exemplar vorliegt, muss mann auf Betrachtungen von grosser Trag- weite einstweilen verzichten. **) — Im allgemeinen kann man auf kein hohes Alter der jetzigen so polymorphen Fauna Dalmatiens schliessen (eigentlich postdiluvial). *) Ähnliche orkomm ase hat auch J. Lorié in Belgien und Holland fest- gestellt (in: Bull. Soc. Belge Géol. XXI. 1908.). **) Vielleicht haben wir in dieser Form mit einer ältesten Leucochroa zu thun, denn die vermeintliche alttertiáre (Quercy) „Leucochroa“ Milne-Edwardsiana Filhol 1877 ist eben keine solche. V. Über die intracellulare Agglutination und verwandte Erscheinungen bei Pelomyxa. | Von Antonin Stole. (Vorgelegt in der Sitzung am 28. Februar 1908). Die intracellulare "Agglutination bei Pelomyxa palustris Greeff habe ich zum ersten Male im J. 1900*) des Näheren erörtert. Ich habe daselbst einerseits die Agglutination der Glanzkörper, anderer- seits die Agglutination der Kerne und die eventuelle Agglutination der Kerne mit Glanzkörpern beschrieben und abgebildet **) Ferner habe ich in der angezogenen Arbeit versucht diese Agglutination auf physika- lisch chemischer Grundlage zu erklären. Diese Ausführungen will ich nun an der Hand von inzwischen gewonnenen Erfahrungen ergänzen und berichtigen, zu welchem Zwecke ich im Folgenden eine kurze Übersicht meiner weiteren Beob- “achtungen und Betrachtungen über diesen Gegenstand der Öffent- lichkeit vorlege. i Wenn die Pelomyxa hungert, oder wenn wir dieselbe versuchs- weise hungern lassen, findet nach einer bestimmten Zeit im Kórper der Pelomyxa die Agglutination der Glanzkörper *) und Kerne statt. *) Stole A. Beobachtungen u. Versuche über die Verdauung u. Bildung der Kohlenhydrate bei einem amoebenartigen Organismus, Pelomyxa polustris Greeff („Zeitschrift für wissenschaftliche Zoologie“ Bd. LXVIII., 1900). = le ASeler633eu tt: Tab PXE. Bio9921.| u- 22- ***) Die Glanzkörper bestehen, wie ich'in obgenannter Abhandlung dargetan habe, aus Glykogen und aus einer Hůllmembran, die aus schwer auflósbaren Kohlehydrat gebildet ist. Während der Agglutination sind diese Körper schon "erschöpft , d. h. ohne Glykogen und bestehen bloss aus der Hüllmembran. Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1 2 V. Antonín Štolc: Nebst vereinzelten Glanzkörpern und Kernen finden wir hier grössere oder kleinere Gruppen, bestehend aus agglutinierten Glanz- körpern, eventuell Kernen, oder aus agglutinierten Kernen und Glanz- körpen. Wenn wir der hungernden Pelomyxa irgendwelche Nahrungs- partikeln z. B. Weizenstärke zuführen, so tritt nach einer bestimmten Zeit wieder eine Lockerung der agglutinierten Glanzkörper und Kerne ein. Zuweilen bleibt aber die Verbindung einzelner Glanzkörper auch nach der Nahrungszufuhr aufrecht. Auf Grund dieser Thatsachen lässt sich neben der von mir in der genannten Abhandlung gegebenen Darlegung (Seite 664.)noch eine andere Auffassung über die Entstehung der doppelten, oder aus einer grösseren Anzahl von Teilen zu Stande gekommenen Glanzkörper aufstellen. Lassen wir nach der Agglutination der Glanzkörper und Kerne die Pelomyxa noch länger hungern, so tritt eine Art Autolyse ein, indem nämlich einzelne Körperpartien der Pelomyxa absterben und von dem übrigen Protoplasma in ähnlicher Weise wie fremde, in den Körper der Pelomyxa aufgenommene Nahrungskörper, resorbiert werden, Die abgestorbenen Teile des Protoplasmas, in denen auch Glanzkörper und Kerne, sowie die im Plasma und and deu Kernen befindlichen Bakterien enthalten sind, werden von der Nahrungsvakuole umhüllt, nach und nach verdaut und assimiliert. Diese eigentümliche Art der Autolyse muss als letztes Glied in der Kette der Prozesse angesehen werden, durch welche die Pelo- myxa sich des Hungertodes zu erwehren trachtet. Zu diesen Vor- gängen gehört auch die Agglutination, die wir auf Grund des eben Gesagten folgendermassen erklären: Im Körper der Pelomyxa bilden sich besondere Stoffe die ich intracellulare Agglutinine bezeichnen und als intracellulares Agglutinin des Kernes und ein solches der Glanzkörper unterscheiden möchte. Durch diese Agglutinine werden die oberflächlichen Teile des Kernes und der Glanzkörper in einen Zustand versetzt, demzufolge die Kerne und Glanzkörper agglutinieren können, wobei ihre ober- flächlichen Teile zur Resorption präpariert werden, nämlich um als Nährstoffe für das Protoplasma zu dienen, dem es an einer anderen Nahrung gebricht. Wenn das der Fall ist, muss im Körper der hungernden Pelomyxa nebst der Agglutination der Kerne und der Glanzkörper auch eine“ Abnahme des Umfanges der Kerne und Glanzkörpen eintreten. P Über die intracellulare Agglutination u. verwandte Erscheinungen b. Pelomyxa. 3 In meiner Abhandlung habe ich nachgewiesen, dass im Körper der hungernden Pelomyxa die Glanzkörper kleiner werden. Diese Beobachtung muss ich dahin ergänzen, dass im Körper der hungern- den Pelomyxa auch der Umfang der Kerne kleiner wird, was der neueren Angaben widerspricht, nach welchen in hungernden Zellen der Kern übermässig heranwachsen soll. Wir müssen daher annehmen, das sich im Körper der Pelomyxa ausser der intracellulären Agglutinine auch besondere intracellulare Lysine bilden, nämlich das intracellulare Lysin der Kerne (Karyolysin) und das intracelluläre Lysin der Glanzkörper. Diese Lysine lösen einerseits die oberflächlichen Teile der Kerne auf, anderseits greifen sie die oberflächlichen Teile der durch die Tätigkeit der Agglutinine dazu präparierten Glanzkörper an, in dem sie auf diese Weise dem hungernden Protoplasma die ihm nötigen Nährstoffe liefern. Es ist eine längst bekannte Tatsache, dass sich im Protoplasma, und an den Kernen von Pelomyxa eigene stäbchenförmige Bakterien befinden. Ueber die Bedeutung dieser Bakterien ist jedoch bisher fast gar nichts Positives bekannt. An der Kernoberfläche sind diese Bakterien so agglutiniert, dass sie in einer Schichte nebeneinander liegen. Hier sind sie nun von kleineren Dimmensionen, während man im Protoplasma neben den kürzeren Bakterien auch längere Stäbchen vorfindet. Daraus kann man schliessen, dass im Protoplasma der Pelo- myxa diese Bakterien sich durch Teilung vermehren, während an der Kernen der Pelomyxa eine derartige Vermehrung nicht stattfindet. Wir finden im Gegenteile an den Kernen der Pelomyxa unter den Bakterien einzelne, die mehr oder weniger verkleinert, kürzer und schmäler, ja bedeutend reduziert sind. Aus dieser Wahrnehmung muss man den Schluss ziehen, dass auf der Oberfiäche der Kerne die Bakterien der Pelomyxa nicht nur agglutiniert sind, sondern dass dieselben auch mehr oder weniger aufgelöst werden, oder dass im Körper der Pelomyxa sich ein eigenes intracellulares Bakterioagglutinn und ein eigenes intracellulares Bakteriolysin befindet. Das Bakterivagglutinin wirkt auf die oberflächlichen Teile der Bakterien der Pelomyxa einerseits in der Weise ein, dass dieselben auf der Oberfläche der Kerne agglutinieren, andererseits in der Richtung, dass dieselben präpariert werden, um mit Hilfe des Bakte- riolysins sich aufzulösen. 4 V. Antonin Stole: Wir müssen annehmen, dass die aufgelösten oberflächlichen Körperteile der Bakterien für die Pelomyxa keinen schädlichen Stoft bilden können. Sie sind entweder ein neutraler Stoff, oder ein Nährstoff. Ich habe Bakterien der Pelomyxa im Wasser am Körper einer toten Pelomyxa unter dem Deckgläschen gezüchtet und dabei die Be- obachtung gemacht, dass sich die Bakterien hier durch Teilung ver- mehren, später bilden sich, wie es mir in einzelnen Fällen festzu- stellen gelang, Sporen. Im Körper einer lebenden Pelomyxa habe ich die Bildung von Sporen dieser Bakterien niemals beobachtet. Die diese Sporen bildenden Bakterien sind länglich, stäbchenförmig und besitzen an dem einen (verdickten) Ende eine Spore. Obgleich meine Forschungen über die Bedeutung dieser Bakterien noch lange nicht ıbgeschlossen sind, kann ich doch schon heute folgende Ansicht über dieselben vertreten: Die Bakterien der Pelomyxa sind symbiotische Bakterien. Sie leben im Körper der Pelomyxa von den Abfällen des Stoffwechsels, aus ihnen bauen sie ihren Körper auf. Pelomyxa bildet dagegen ein eigenes intracellulares Bakterioagglutinin, das auf die oberflächlichen Teile der Bakterienkörper in der Weise einwirkt, dass sie fähig werden, sich mittels eines besonderen intracellularen Bakteriolysins aufzulösen, und diese derart aufgelössten oberflächlichen Teile der Bakterienkörper liefern dem Körper der Pelomyxa ein Nährmaterial. Die an den Kernen agglutinierten Bakterien sind bei Pelomyxa stets vorhanden, also nicht nur dann, wenn Pelomyxa hungert, sondern auch im normalen Zustande von Pelomyxa bei hinlänglicher Nahrungs- zufuhr. Im Körper der Pelomyxa wirkt daher fortwährend nicht nur das Agglutinin und Lysin der Bakterien, sondern auch das Agglu- tinin und Lysin des oberflächlichen Kernteiles. Des Weiteren schliessen wir per analogiam, dass auch das Agglu- tinin und Lysin des oberflächlichen Teiles der Glanzkörper auch im normalen Zustande der Pelomyxa wirksam sind. Die Wirkung der Agglutinine und Lysine ist im normalen Zu- stande der Pelomyxa, d. h. bei hinlänglicher Nahrungszufuhr einer- seits durch das Wachsen der Kerne, andererseits durch den Zuwachs des Kohlenhydratmateriales in den Glanzkörpern maskiert, wird aber offenkundig und augenfällig bei gesteigerter Tätigkeit der Agelutinine und Lysine, d. h. bei mangelnder Nahrungszufuhr, wenn die Pelo- myxa sich im hungernden Zustande befindet. Die bisherigen an kernhaltigen uud kernlosen Teilen des Protozoen-Körpers vorgenommenen Versuche berechtigen zu dem Über die intracellulare Agglutination u. verwandte Erscheinungen b. Pelomyxa. 5 Schlusse, dass ein neues Protoplasma sich nur dann bilden kann, wenn der Kern anwesend ist. Die Existenz von Agglutinin und Lysin des oberflächlichen Teiles der Pelomyxa-Kerne rückt uns um einen kleinen Schritt bei der Ergründung des grossartigen Problems der Bildung lebendiger Mate- rie näher. Bei Pelomyxa kann sich dass neue Protoplasma ohne das durch die Wirkung des Kernagglutinins nnd Lysins aus dem ober- flächlichen Teile des Kernes hergestellte Material nicht bilden. Dieser bei Pelomyxa sich ergebende Fall kann nicht vereinzelnt da- stehen und auf die genannte Gattung beschränkt bleiben. Wir müssen ihn bei jeder wachsenden Zelle voraussetzen. Das Protoplasma einer waschsenden Zelle erzeugt mit Hilfe der Fermente aus der aufge- nommenen Nahrung jenes Material, aus welchem der Zellenkern schöpft, und auf diese Weise seine kernige Materie bildet. Das Kern- agglutinin wirkt auf den oberflächlichen Teil des Kernes derart ein, dass er der Tätigkeit des Kernlysins unterworfen werden Kann. Da- durch wird das Material erzeugt, woraus das Zellenprotoplasma schöpft und neues Protoplasma bildet. Aus den hier mitgeteilten Wahrnehmungen und Erwägungen ergeben sich die folgenden Grundsätze. 1. Ebenso, wie bei den höheren Lebewesen gewisse Stoffe, Agglutinine, Lysine u.a. existieren, diesich als aktive Körper ausserhalb der Zellen befinden, also extracellulare Lage haben, und diesen Wesen zum Vor- teile gereichen, existieren auch bei den niedersten Lebewesen, wie bei den Amoeben und speziell bei der Pelomyxa, jenen verwandte, fördernde Stoffe, nämlich intracelluläre Aggluttinine und Lysine. 2. Die Enstehung der lebendigen Materie, d.h. des Protoplasmas. setzt notwendig ein in der wachsenden Zelle aus dem oberflächlichen Teile des Kernes durch die Wirkung eines speziellen Kernagglutinins und Lysins erzeugtes Material voraus. 3. Wie die Bildung der Fermente, gehört auch die Bildung von Stoffen wie Agglutinine und Lysine zur fundamentalen Tätigkeit der Zelle. VL 0 regeneračních dějích u členovců. Část I. Asellus aguaticus. Napsal Dr. Viktor Janda. (Se 2. tabulkami.) Předloženo v sezení dne 28. února 1908. Na regenerační mohutnost u ASELLA poukázal Przısram. (20 a.) Abych stručné údaje tohoto autora rozšířil a po stránce illustra- tivní doplnil, vykonal jsem řadu pokusů jichž výsledky zde před- kládám. — Materiál byl sbírán téměř po celý rok, hlavně v polabských tůňkách a lučních náhonech v okolí pardubickém, kdež pod zetlíva- jícím listím a na různých vodních rostlinách, zejména růžkatci (Cera- tophyllum) korýši tito ve velkém množství se zdržují. V zajetí cho- vati se dají při poměrně nepatrné péči velmi dobře v nádobkách nej- lépe sklenéných, nepříliš vysoko vadou naplněných, do nichž dáno něco ve vodě zetlívajícího listí a vodních rostlin (Elodea, Ceratophyllum, Hydrocharis, Myriophyllum, Hottonia a j.). Z čerstvě nasbíraného materiálu podrobena byla část hned po přinesení operaci a rozdělena do číslovaných skleněných okrouhlých misek (0 průměru as 8 cm.) a ostatek přenesen do prostorného akvaria, z něhož byli zhynulí operovaní jedinci novými nahrazo- váni. —- N Ku konservování jednotlivých částí těla použito bylo vodního i alkoholického roztoku sublimátu ıüzne koncentrace, buď studeného Věstník král. české spol. nauk. Třída UI. 2 VI. Viktor Janda : neb teplého, pikro-sublimätu (Æabl), chromo sublimátu (Lo Bianco), pikrové kyseliny, formalinu (1 Vol. form. 10 vol. ag.) a 3°/, roztoku kys. dusiéné. K barvení vzat DerarıeLpöv a Heiennamüv haematoxylin a alkoholicky boraxovy karmin, ku dobarvoväni kyselina pikrovä a eosin. — Tykadla obou párů regenerují velmi snadno a to nejen po odstranění jednotli- vých částí, nýbrž i po úplné exstirpaci. Krvácení z řezné plochy jest nepatrné a zastaví se záhy, jelikož se nad ránou vytvoří ochranný krevní příklop v podobě žlutohnědé uzávěrky, která přilehne těsně k okrajům rány a tuto vůči okolí pevně uzavře. Často již po 3--4 dnech lze spatřiti ve zbylém pahýlu pod ránou malý kůželovitý hyalinní výrustek, který se znenáhla prodlužuje, člení a následkem nedostatku místa zatáčí. Jest to miniaturní základ nového tykadla. Pigment ve stěnách pahýlu uložený záhy v okolí rány se resorbuje i dá se vývoj regenerátu i skrze stěny pahýlu zcela dobře pozorovati. Regenerované tykadélko neproniká hned po svém vytvóření nad povrch těla, nýbrž zůstane ukryto v pahýlu jako v ochranném pouzdře až do svlékání kdy takořka rázem ven se vyšine a rozvine. Někdy se vynoří regenerát nad povrch již po prvém svlékání (od doby pora- nění počítáno), obyčejně však po druhém, řídčeji až po třetím svlé- kání. Byl-li časový interval mezi zraněním a svlékáním příliš krátký, zbude pahýl i po svléknutí a regenerät vynikne z něho teprve při některém z následujících svlékání. Podobného znění jsou též nálezy PRzrBRAmovy u Palaemona a TonRxrERovy u broukü. U PnziBRAma (20a) čteme: „Auch die Fühler oder blos Geiseln derselben konnten an beliebiger Stelle abgeschnitten, von der Wundfleche aus regenériert werden. Die neugebildeten Glieder bleiben bis zur nächsten Häutung unter der alten Haut und schnellen beim Reissen derselben hervor.“ Regenerace se dostaví po řezech vedenych mezi články i skrze ně, nenastane-li ovšem v poslednějším případě samovolné odvržení poraněného zbytku článku (autotomie). Velmi snadno se odtrhují ty- kadla v kloubu mezi 9. a 4. článkem basálním a také u exemplářů čerstvě chycených bývají často v těchto místech tykadla ulomena, což nasvědčuje tomu, že rozhraní mezi 3. a 4. článkem basálním jest se. O regeneraënich déjich u élenovcü. 3 místem pro autotomii zvláště způsobilým a praeformovanym. Regene. ráty jsou průsvitné, pigmentu prosté a tím ostře od starých pigmen- tovaných částí těla odlišné. Pobočné brvy jsou slabé a krátké, za to však konečné brvy posledního. článku bičíku tykadel II. páru jsou četnější než u tykadel normálních a jsou seskupeny v hustý chvost. Počet odříznutých a regenerovaných článků basálních bývá zpravidla týž, kdežto články regenerovaného bičíku se odchylují od normálních nejen svým tvarem, nýbrž, a to zvláště sluší vytknouti, i počtem. Celkem lze říci, že v bičíku regeneruje méně článků než bylo odříznuto a že počet jich jest dosti proměnlivý. Regeneráty jsou vždy kratší normálních tykadel a mnohdy jsou tak zkrácené, že se podobají ne- patrným světlým růžkům. Difference mezi počtem odříznutých a znovu vytvořených článků v bičíku bývá tím větší čím jest zvíře dospělejší. Podrobnější rozbor počtu článků v tykadlech normálních a rege- nerovaných u jedinců různého stáří podává následující přehled: A) Tykadla normální. (Tři basální články tykadel Z. páru a 5 basálních článků tyka- del II. páru není počítáno.) P jodu oladat a Lol Ho DR 5 > J : | : vyňatých 2 vaku samice a | a a | | starSich: I Fe j M | 12 | 13 (NE jm 120016 Tykadla Z páru zvířat pohlavně dospě- f 14 ( 15 ( 16 { 16 lých: POE OM ( ( ( 19, Cu ea ee U ze leg ZS MAM 15273 TONNES le ERS EZ, b) Tykadla 17. páru mláďat i 16 17 zh 20 4 18 vyňatých z vaku samice a | 22 | 29 | 40 open nu | 23 À 30 | 63 | 55 | 50 46 ( 53 ( 58 ( 67 1.67 men 68 | 78 ll 79520376 | 18 | 75 | 76 1% 4 VI. Viktor Janda: Tykadla II. páru zvířat po- ( 40 ( 42 ( 58 hlavně dospělých: | 65 63 \ 70 B) Tykadla regenerovaná. a) Tykadla 1 páru: (BS be sní «) po prvém svlékání: À 4% 5 kal NER Die. deuhem 4 KR 8 | (ASE l (okr oi v). „třetím i zi ani město v 2 | 7 | 9 0). „etvıtem =, i 19 | 19 EKD e) „,„ pátém 2 4 12 N 13 U 1 : (LS (PUTIN 6) » Sestém » \ ii] i 13 \ l | { b) Tykadla /7. paru: i n OVP 0700 «) po prvém svlékání: DISS | 15 20 02 1.27 413.23 | || 922.242. 720 (792 D N OA EA OPAVA er | 9219037 | 46 nur nd A800,- 346 2032 Mt à | SBS s1se 16 0) „ čtvrtém 9 | 47 | 4 | 47 | 47 €) 5 pátém 5 | 50 | 55 2). SEST 5 | 54 00 © © Cp Qt 11 norm. 14 14 O regeneračních dějích u členovců. 5 Kdybychom chtěli souditi na dobu operace podle velikosti a vý- vinu regenerátů, velmi bychom se často sklamali, neboť mnohdy regenerují zvířata později operovaná dříve než zvířata na nichž byla operace provedena před dobou mnohem delší. Na velikou ne- pravidelnost v příčině regenerační rychlosti poukazuje (u Oniscus mu- rarius) též J. Ost (19). — Abych mohl stanoviti vztahy mezi tykadly regenerovanými a embryonálními vypěstil jsem si z vajíček hojnost mláďat na nichž jsem nalezl, že mezi regeneráty (u dospělých zvířat) a normálními tykadly mláďat panuje značná a překvapující shoda nejen co do tvaru, nýbrž i co do obrvení a počtu článků. (Srov. obr. 10., 11., 14., 15., 16.) Shoda tato jest patrna zvláště u tykadel I. páru. Na tykadle II. páru regeneruje basálních článků zpravidla tolik kolik bylo odříznuto. Počet bičíkových článků sice v regenerátech poněkud kolisä, ale u porovnání k počtu odříznutých článků dosti nepatrně a drží se poblíž čísel platících pro bičíkové články mláďat. Po odříznutí na př. 60ti článků bičíku regeneruje často pouze 16 a někdy ještě méně. Podobný počet článků, jak z přehledu vidno, nalézáme též u mláďat. Mimo to nutno uvážiti, že také u mladých Asellů není počet nor- málníčh bičíkových článků pro jednotlivá stadia vývojová naprostou konstantou. ZmnoZoväni regenerovanych bičíkových článků děje se tím způsobem, že se uvnitř starých článků tvoří nové jež v nich zůstanou až do svlékání ukryty. Zmnožení článků můžeme dobře po- zorovati na basi bičíku. Články jež tvoří kořen bičíku jsou, v sou- hlasu s tím co právě řečeno, na mladých regenerátech mnohem vyšší a méně četné než u regenerátů po několikerém svlékání. (Srov. obr. 14 a 24.) U některých exemplářů dají se mladé články uvnitř starých se tvořící zcela dobře rozeznati i bez užití barviv. Podobné poměry našel též Vesnovsxy (26)u Gammara (G. fluviatilis) a Nopharga (N. Caspary). Na str. 25. praví: „Beijungen etwa 5 mm langen Tieren (Gammarus) be- stehen die Geisseln der oberen Antennen aus 12 Gliedern. Jedes von die- sen Gliedern kann in neue gleichwertige Segmente zerfallen. Der Anfang dieses Vorganges findet noch in der alten kutikularen Umhüllung der Segmente statt und verrät sich durch sehr zahlreiche Mitosen. Die Segmentierung beginnt proximalwärts, d. h. das erste Geisselglied vermehrt sich zuerst, dann schreitet die Segmentierung in dem nächstfolgeden, dann im 3. 4. et cet. Geisselgliede. Das erste Glied bidet sich regelmässig zu drei neuen, gleichwertigen Gliedern um die schon gut entwickelt noch von der alten Kuticula amhůllt sind.“ (Obr. 1. a 2. pg. 25.) Uvedené vyobrazení platí pro Niph. Cuspary. — Ze- 6 VI. Viktor Janda: vrubně o postupu v jakém se během ontogenetického a regenera- tivního vývoje differencují články antennully Mancasellus macrourus pojednává Ch. Zeleny. (30.) — Dá se zjistiti jistý vztah mezi počtem narostlých článků a velikostí doby uplynulé mezi poraněním a vy- nořením se regenerátů nad povrch těla. Pronikne-li regenerát ven již po prvém svlékání, bývá regenerovaných článků méně, než když se tak stane až po druhém nebo třetím svlékání. Z ostatních korýšů pozorována regenerace tykadel PRzIBRAMEM u Branchipus stagnalis, Nebalia Geoffroyi, Gammarus pulex, Daphma magna, D. spinosa, Simocephalus simus a j. U Cyclopidů rege- nerace tykadel pozorována nebyla. — U Daphnid nalezl PRzrBRam po odříznutí velkých tykadel regeneráty zevnějškem od původních üstrojü zcela odlišné a co do tvaru neobyčejně proměnlivé, které však byly později u všech operovaných jedinců jež na živu zůstali i s pla- smatickým svým obsahem odhozeny a pravidelnými definitiv- ními produkty regeneračními nahrazeny. Tento úkaz označen PRrzIBRAMEM co „praeliminární regenerace“ (Präliminarregeneration). Otázku, zda lze tyto provisorní útvary označiti co atavistické, PRzrBRam nezodpo- vídá. — Zprávy o regeneraci tykadel u Oniscus murarius podali Heıseren a Ost (19). Dle Osra regeneruji u tohoto zvířete antenny odříznuté v basálním článku během tří týdnů. Ze 60ti operovaných zvířat žilo po 31 dnech 49 a z těchto vytvořilo 29 nová tykadla normální velikosti a s normálním počtem článků. Re- generovaná tykadla líšila se od starých pouze svojí světlou barvou. Podobné poměry nalezl Tornırr u Tenebrio molitor pg.: 641. pb dk Dabei ist sehr charakteristisch dass bei der Puppe und dem daraus hervorgegangenen Käfer, der später abgeschnittene linke Fühler nur 8 Glieder hat von denen das letzte einen ansehnlichen Regenerationskegel trägt, während der früher abgeschnittene rechte Fühler durchaus normgebildet ist.“ J. Werger (28) odřízl larvám potemnika část hlavy s celým jedním tykadlem a okem a nalezl u několika málo jedinců kteří operaci přestáli, že 1 v tomto případě může býti tykadlo i oko rege- nerováno. Regenerované tykadlo mělo pouze 8 článků, tedy 0 3 méně než normální, a také regenerované oko se od normálního po- někud líšilo obrysem i vnější strukturou. > Zrüdné regeneráty jsem pozoroval celkem čtyřikrát a to třikrát u tykadel druhého páru a jednou u tykadel páru prvého. O regeneraönfch dějích u členovců. 7 1.) 21./XII. bylo odříznuto staršímu exempláři jedno tykadlo II. páru v kloubu ?/, a druhé v kloubu */,. 9./L. první svlékání. Na jednom z tykadel se objevil regenerát nezřetělně Gtičlenný, na druhém ôtiélennÿ. (Viz obr. 17. a 19.) 2.) Témuž exempláři odříznuto 23./XII. jedno tykadlo I. páru asi v polovině druhého článku basálního. 9./I. první svlékání. Objevil se nečleněný regenerát v podobě vlnovitě zprohýbaného hyalinního výrustku. (Viz obr. 12.) 3.) 4./X. exstirpováno staršímu exempláři celé tykadlo II. páru. (Bičík jeho měl 49 článků.) 14./X. první svlékání. Regenerát tvaru kuželovitého jest rozčlenění v 9 článků z nichž 4 spodní, značně rozšířené, asi odpovídají části basální a 5 ostatních bičíku. Bohužel, pošla mi zvířata s těmito zajímavými zrůdami, takže o dalším jich osudu nemohu podati žádných zpráv. Mám za to, že těmto podivným útvarům nelze přikládati ně- jakého atavistického významu a že se nikterak nedají srovnati s „prae- liminárními“ antennálnmi útvary jež popsal PrziBRam u Cladocer jsouce pouze výsledkem seslabené schopnosti regenerativní. Pokusy.) 1.) 4./X. odříznuta celá tykadla I. páru a tykadla II. páru pro- říznuta v kloubu "/,. 14 čl. Tykadla I. p. měla v bičíku 4 lz Z » IL. P- » ” » 74 z 14./X. prvni svlekänf. [ab Na tykadlech I. p. regenerovalo 7 Čl ka 10 £ 2 Rep : Vak čl. 2.) 5./I. proříznuta obě tykadla Il. páru mezi °/, článkem ba- sálním. *) Z pokusů uvedeny jen některé. Číslice před znaménkem — značí počet basálních článků, oj UNS Sh Rba o ho bo ao ob n EEE 8 VI. Viktor Janda: 9/I. vyvinul se v pahylu malý zahnutý výrustek tvaru kuže- lovitého. 22./1. první svlékání. Na obou tykadlech rege 31 116 u nerovalo 3 + 16 ká 3.) 5./1. proříznuta obě tykadla II. páru mezi 2./3. článkem ba- sálním. 6./I. první svlékání. Pahýly bez regenerätu. 9./I. v pahýlech průsvitné kuželovité vyrustky. 11./1. regenerát se prodloužil, nabyl tvaru prstovitého a mírně se stočil, 14./1. v pahýlech zřetelná, miniaturní a členěná tykadelka. Vrebol pahýlu náprstkovitě vyklenut. i 17./I. druhé svlékání. Na obou tykadlech regenero- na Kon ala) ale čl. 4.) 5.1 proříznuta obě tykadla II. páru mezi 3./4. článkem ba- sálním. 22./1. první svlékání. Na obou tykadlech regene- 2422 | rovalo| 2123 el: 5.) 12./1. proříznuto jedno tykadlo II. páru mezi 2./5. článkem basálním a druhé v témže místě teprve 15./I. 24./1. první svlékání. Na tykadle dříve odříznutém regenerovalo 2 +17 čl. a na druhém zbyl pahýl. 11./11. druhé svlékání. Na obou tykadlech regenero- [| 3+36 | a) SA | čl. 6./III. třetí svlékání. Na obou tykadlech regene- 3+ 47. rovalo | 31246 el. 6.) 19./X. odříznuta tykadla I. páru celá a na tykadlech II. páru odříznuty pouze bičíky. Tykadla I. páru měla v bičíku | a čl. | : O0 Tykadla II. páru měla v on 61 čl 27./X. první svlékání. 7 Na tykadlech I. päru regenerovalo T el. O regeneračních dějích u členovců. 9 Loc: Na tykadlech II. päru regenerovalo % (abyl pahýl) 7.) 19./X. odříznuty bičíky obou tykadel II. páru, 65 Tykadla normální měla v bičíku | 60 él 17 čl. 27./X. první svlékání. Regenerovalo | 0 (zbyl pahýl) 8.) 16./X. proříznuto jedno z tykadel II. páru mezi 2./5. článkem basálním a druhé úplně exstirpováno. 17 Tykadla normální měla v bičíku 74 čl. h) 5 4./XI. první svlékání. Regenerovalo 5 + 10 čl. (Viz obr. 16.) 9.) 16./l. odříznuty bičíky obou tykadel II. páru a jednoho z ty kadel I. páru. Tykadlo I. páru mělo v bičíku 16 čl. = (1 Tykadla II. páru měla v bičíku i 78 čl. 22./1. první svlékání. Zbyly pahýly. 5./II. druhé svlökänf. Na tykadle I. páru regenero- valy 4 čl. Na tykadlech II. páru rege- f 24: ONE 95 Čl. 13./11. třetí svlékání. Na tykadle I. páru regene- rovalo 54. Na tykadlech II. páru rege- | 32 zalo 28 čl. 24./II. čtvrté svlékání. Na tykadle I. páru. rege- nerovalo, Čl. Na tykadlech II. páru rege- (42 we | on 44 čl 8./IIl. páté svlékání. Na tykadle I. páru regene- rovalo 10 čl, 10 VI. Viktor Janda: Na tykadlech II. päru rege- f 47. perovaloů 50 l, 19./IIl. šesté svlékání. Na tykadle I. páru rege- nerovalo 11 čl. Na tykadlech II. páru rege- | 54 nerovalo | 55 čl 10.) 20./10. proříznuta obě tykadla II. páru mezi 4./5. článkem basálním. j 460 al Tykadla normální měla v bičíku | 69 1-15 3./X. první svlékání. Regenerovalo | a čl. Nožky kusadlové. Regeneräty jsou mnohem kratší než normální ústroje a v prvých dobách svého vývoje shodují se svým tvarem úplně se stejnojmen- nými orgány embryí. Nohy thorakální. Nohy thorakální jsou schopny (pokud jsem mohl pozorovati) re- generovati pět- až Sestkrâte po sobě. Regenerace dostaví se po od- říznutí resp. odtržení celé končetiny právě tak jako po odstranění jen některé její části. Odřízne-li se celá noha, objeví se za nedlouho na ráně basálního komolce žlutohnědá krevní sraženina, jež jako zátka ránu ucpe a dalšímu výtoku krve z rány zabrání. (O složení její bude pověděno níže.) Regenerát uvnitř basálního komolce se vy- víjející má z počátku podobu tupě zakončeného výrůstku který se dalším růstem prodlužuje, srpovitě nebo nepravidelně zatáčí a po- sléze se v 6 zřetelných článků rozčlení. (Podobný děj probíhá dle Hericxa i u Ligia oceamica.) Výslovně podotýkám, že regenerát nad pahýl vynikne teprve tehdy, když sebylo operované zvíře buď jednou nebo vícekráte svléklo, (Podobně nalezli: LrrELErTrER, Banks, HErckEN, Wacner, Scauzrz a FRIEDRICH u pavouků, Borvacr u Phasmid a Govermann u Bacillus Rossi). Až Ö receneračních dějích u členovců. 11 do příslušného svlékání nelze na povrchu pahýlu žádných zvlášt- ních změn pozorovati. Regenerát neroste nad řeznou plochu ven z těla, nýbrž tvoří se uvnitř a jest pod kutikulou pahýlu až do od- hození exuvie úplně ukryt. Tento fakt vytýkám oproti BnixprEvovr (4b), dle něhož prý pouze u tracheátů zůstávají regeneráty končetin do svlékání pod kůži ukryty, kdežto u korýšů prý vyrůstá regenerát pomalu z pahylu ven. Údaje Brnpzevovy odporují též zprávám E. Kırıma a T. Morcana. Regenerovaná nožka po svlékání z pahýlu se vyšinuvší jest měkká, ohebná, velmi krátká a nedosahuje ně- kdy ani třetiny délky nohy normální. Mezi ostatními kon- četinami vyjímá se následkem zvláštního svého habitu velmi podivně. Obrvení její jest sporé a články jsou průsvitné a pigmentu prosté. Až do nejbližšího svlékání podržuje regenerát svoji původní velikost a teprve po něm a během následujících svlékání se prodlužuje a zveli- čuje. Teprve asi po 4—6tém svlékání nabude regenerát vzhledu a délky normální nohy. Pigmentace jeho stoupá, ostny Se sesilují a články, zejména třetí, čtvrtý a pátý se prodlužují. — Čím starší jest zvíře, tím více se odchyluje počáteční regenerát od normálního údu tvarem i velikostí. U mláďat jsou odchylky velmi nepatrné. Regenerät složen jest vždy ze 6 článků a má tedy týž počet článků jako normální noha. Nápadná jest shoda mezi nohou regenerovanou a nohou embryí. Rozdílu mezi nimi co do tvaru není pražádného. (Srov. obr. 27 a 28.) Obrvení, podoba článků, poměrná jich velikost — vše jest stejné. Všechny nohy thorakální regenerují, až na malé odchylky, stejně rychle. Odřízneme-li nohy celé jedné strany nebo poloviny těla (buď přední neb zadní), narostou všechny zpravidla v tutéž dobu. V jed- nom případě jsem dokonce pozoroval všeobecnou regeneraci po od- říznutí všech 4 tykadel, všech noh a obou ocasních vidlic. Případ tento svědčí o neobyčejné životní houževnatosti a regenerativnosti to- hoto zvířete. K vůli srovnání budiž mi dovoleno stručně uvésti několik zpráv z literatury jednající o regeneraci končetin u členovců: GoDELMANN (10) 271: „Die neugebildeten Glieder b. Bacillus Rossi kommen nicht allmählich zum Vorschein um dann stetig grösser zu werden, sondern sie sind eines Tages nach der Häutung mit der relativen Grösse und Differenzierung vorhanden“ . .. „während vor der Häutung noch fast nichts von ihnen zu sehen war,“ 12: VI. Viktor Janda: . BRINDLEY pozoroval u Blattid, Ze se regenerované nohy normál- ním co do délky téměř vyrovnají když regenerace počala již v útlém mládí zvířete. — U Monandroptera inuncans podařilo se Borpacrovr vyvolati u larvy právě se vylíhnuvší autotomii jedné nohy, která re- generovala tak dokonale, že u dospělého zvířete jen as o 3 mm byla kratší než ostatní nohy. Torsıer, jenž konal pokusy na larväch a kuklách potemnika (Tenebrio molitor), nalezl, že nohy (nebo jich části) které byly lar- vám odříznuty dlouho před zakuklením, nejen že úplně regeneruji, nýbrž mohou (bylo-li zvíře ještě velmi mládo) i několikráte po sobě odříznuty a regenerovány býti. Odříznou-li se larvám nohy před za- kuklením, ale tak, aby larva ještě s uzavřenou ránou přešla ve sta- dium kukly, může se ještě regenerace dostaviti, ale regeneráty již nedorostou plné velikosti a zůstanou menšími než normální úd a Sice proporcionálně době uplynulé mezi poraněním a zapupením. Při bliž- ším ohledání těchto „trpasličích nožek“ nalezl Tornier, že mají všechny bez výjimky normální počet článků. Tarsální články jsou však krátké a skoro kulovité, kdežto u noh nezraněných jsou dlouze pro- táhlé. Podobně jako larvy potemníků chovají se též housenky motýlů. K podobným výsledkům dospěl u housenek již dříve též RřavmuR. GraRD a BoRDAGE uvádějí, Ze u pentamerniho bmyzu místo od- říznutého pětičlenného tarsu regeneruje pouze čtyřělenný a domnívají se, že zde atavisticky vystupují do popředí znaky primitivních Apte- rygotů mezi nimiž jest tetramerie značně rozšířena. (BARFURTH na- lezl, že po odříznutí čtyřprsté přední končetiny u Axolota vyroste regenerát pětiprstý, atavistický.) Regenerace tetramerniho tarsu není však všeobecná. Jak sám BoRpacE doznává, pozoroval někdy u Phasmid, že ı pětičlenný tarsus regeneruji. Také GoDELmaxx uvádí u Bacillus Rossi, že někdy po před- chozí autotomii regeneruje pět článků tarsálních. Bareson a BRixpLEY pozorovali u Blattid, že regenerují ve velmi četných případech pouze tetramerní tarsy, ale mají za to, že se v těchto případech nejedná o skutečné nevyvinutí jednoho článku, nýbrž o splynutí dvou článků v jeden celek. Schunrz, jenž zabýval se regeneračními ději u Æpeirid, uvádí, že místo tří konečných drápků tarsálních regenerovaly toliko dva a že prostřední z nich se nevytvořil. Jelikož také ZLycosidae a Dras-. sidae mají jen dva drápky tarsální, mohlo by se v tomto případě souditi na zjev atavisticky. Schultz však není toho náhledu a pova- žuje úkaz ten pouze za důkaz neurčitosti a kolísavosti dějů regene- r + M x 4 O regeneračních dějích u členovců. 13 račních. — Frispricn (Tegenaria) nalezl sice na regenerátech nor- mální počet drápků (3), ale zároveň velikou proměnlivost v počtu jich zubů (9—12, ale též méně a někdy i více). Regenerované články noh u Tegenarie měly jen třetinu normální délky a dosáhly plné velikosti teprve po čtvrtém svlé- kání. Pokud se týče tvorby nových noh u pavouků, uvádí FnrEpRIcH (9) pg. 473 následující: „Die Regeneration vollzieht sich bei den Spinnen in dem Zeitraum zwischen zwei Háutungen langsam unter der Haut, ohne dass während dieser Zeit äusserlich etwas bemerkbar ist. Erst nach der nächsten Häutung ist das regenerierte Bein auf einmal in seiner ganzen Länge sichtbar. Hieraus geht hervor, dass das regenerierende Bein notgedrungen spiralig wachsen muss.“ V. L. Kerroc zkoumal regenerativnost noh housenek u Bombyx mori. Každá noha jest s to každou distální část z každé proximální regenerovati. Regenerace jest zevně patrna teprve po druhém svlé- käni, — Pokusy.*) 1.) 1./XII. odříznut první a druhý pár thorakälnich noh. ) T./XII. Uvnitř basálních komolců lze spatřiti znatelný stočený regenerát. 15./XII. I. svlékání. Miniaturní regeneráty vynikly nad povrch. 2.) 18./l. odříznuta pravá noha čtvrtého páru a na levé straně odříznuty celé nohy IV., V., VI. a VII. páru. 2./II. I. svlékání. Na všech ranách vyrostly miniaturní nožky. 9.) 5./I. odtrženy na levé straně nohy VI. a VII. páru a na pravé straně nohy V., VI. a VII. páru. 14./1. I. svlékání. Na všech ranách vyrostly miniaturní regeneráty. 4.) 5./l. odříznuty na VI. a VII. noze pravé strany poslední tři články. (Autotomie se nedostavila.) Na levé straně odříznuta úplně noha VI. páru a noha VII. páru téže strany proříznuta v kloubu mezi prvním a druhým článkem ('/,). (Autotomie se nedostavila.) 6./I. I. svlékání. — Žádný vně patrný regenerát. 26./I. II. svlékání. — Na VI. a VII. noze pravé strany na- rostl tříčlenný regenerät a také z komolce VI. páru levé strany vynikla miniaturní nožka. Pouze na kloubu '/, VII. nohy levé strany není dosud patrného regenerátu. *) Z pokusů uvedeny jen některé význačnější. ee r m m r re m 14 VI. Viktor Janda: 13./II. III. svlékání. Regeneräty po druhém svlékání nad povrch vyniklé se zveličily a také na kloubu '/, VII. nohy levé strany se ob- jevil regenerät, ale nepravidelný se splynulými články (viz obr. 35). 14./IIT. IV. svlékání. Regeneráty po druhém svlékání ještě více se zveličily. Zrůda na kloubu "/, zůstala v podobné podobě jako dříve. 20./III. Zvíře zhynulo. 5.) 19./I. odříznuty úplně všechny nohy V., VI. a VII. páru a z noh IV. páru ponechán pouze první článek. 22./I. odhozeny prvé články obou noh IV. páru. 11./Il. I. svlékání. Všechny nohy regenerovány. 6.) 15./XII. odříznuto na pravé straně sedm noh a na levé straně pět noh. 3./1 I. svlékání. Všechny nohy až na dvě poslední pravé strany regenerovány. 12./I. II. svlékání. Regenerovaly též poslední dvě nohy pravé strany a ostatní regeneräty se zveličily. 7.) 30./I. odříznuty poslední tři páry noh. 6./IT. I. svlékání. Regeneráty nejsou ještě zevně patrny. 11./I1. V pahýlech lze spatřiti značně již ve vývoji pokročilé a spirálně stočené regeneráty. 17./. II. svlékání. Všech šest noh regenerovalo. Autotomie končetin. U Asellů jimž byly končetiny zraněny můžeme často pozoro- vati, že je samovolně odhazují — autotomují, při čemž se odtržení jich od těla děje vždy v kloubu mezi basálním komolcem a prvním článkem (4/1). Autotomie vycházející z uvedeného místa objevuje se nejen při poranění (na př. proříznutí) prvého článku jenž s místem tím sousedí, nýbrž mnohdy i tehdy, když tento článek (někdy i druhý, třetí, ano i čtvrtý) jest úplně neporušen a zraněny jsou toliko části vzdálenější. Nevychází tedy vždy regenerace přímo z řezné plochy, nýbrž může vycházeti z místa zcela jiného, od rány vzdále- ného a předem určeného — praeformovaného. Všeobecně lze říci, že pravděpodobnost objevení se autotomie jest tím větší, čím větší počet článků byl odříznut. O regeneračních dějích n členovců. 15 Velmi často se autotomie dostaví při odříznutí druhého a vždy po odstranění více než poloviny prvého článku, řídčeji však po ode- jmutí dvou neb tří článků konečných. Pokud se týče doby uplynulé mezi poraněním a odhozením kon- četiny jakož i schopnosti sebekomolení vůbec, nutno doznati, že se objevují u různých zvířat difference velmi značné. U některých zvířat nastane odhození takořka bezprostředně po zranění, u jiných teprve po '/, hodině, ano někdy teprve druhého nebo i třetího dne. Mladší zvířata vynikají větší schopností autotomickou než zví- řata starší, zejména pohlavně dospělá. Nelze říci, že by se regenerát z řezné plochy vyvíjel rychleji než po předchozí autotomii z basálního kloubu, spíše naopak. V kloubu k/L se noha nejen snadno odtrhuje, nýbrž i snadno a dokonale re- generuje, poměrně daleko rychleji (přihlížíme-li k množství vytvořené massy regenerátu) než když jest na př. regeneračním východiskem kloubí (57/5154 apod. V nemnohých případech kdy první článek nebyl autotomován a nová noha se počala vytvářeti z kloubu '/,, narůstal regenerát po- malu a jevil často zrůdy s nezřetelným členěním (viz obr. 35.), kdežto při regeneraci vycházející přímo z basálního komolce zrůdy se nikdy neobjevily a regenerované končetiny byly vždy normálně členěny. Mi- mochodem podotýkám, že se Frreorıcnovı u pavouků podařilo vyvo- lati nečleněné nožní regeneräty nedostatečným krmením operovaných zvířat. Myslím, že by nebylo správným tvrditi, že by pouze velikost amputované části rozhodovala o dostavení se nebo nedostavení se autotomie; spíše se zdá, že bude tento podivný úkaz regulován ještě jinými činiteli o nichž se nelze dosud určitěji vysloviti. Autotomii lze sledovati od prvoků až ku obratlovcům. Nálevníci odhazují své bičíky, Tubularie a Aktinie svá tykadla, červi cirry a elytry (Polynoidae), Phoronis lophophor, některé ježovky (po po- stříknutí sladkou vodou) pedicellarie, hvězdice ramena, holothurie vnitřnosti. — Také mezi měkkýši jest sebekomolení dosti rozšířeno : Lima Mans a L. inflata když byla vhozena do sublimátu neb alko- holu odhazuje tykadla okraje plášťového a za podobných okolností odhazuje dle Rıccengacna svoje tykadla a žabry i Pectem opercularts. Velmi k autotomii jsou nächylni pestří Aeolidae, kteří svoje papilly nejenom snadno odhazují ale též regenerují. (Odhozené papilly mohou někdy zůstati na živu po celých 6 dnů.) V míře daleko ještě větší jeví se odhazování hřbetních mezi žabrami rozložených papil u Tethys 16 -OVL Viktor Janda: leporina. Papilly hřbetní se zde oddělují od těla tak snadno, že byly dříve považovány za mláďata a parasity (Panova). Také někteří hlavo- nožci na př. Octopus Defilippü (dle Jarry a RicGENBAcHA) jeví velkou náklonnost k autotomii ramen. (Srovnej i hektokotylus.) Autotomii lze vyvolati dráždidly mechanickými, chemickými, elektrickými, zahřátím atd. Z korýšů jest v tomto ohledu velmi citlivý Alfeus dentipes který, chytíme-li ho za trup, odhazuje svoje nohy dříve než se jich dotkneme. Také někteří krabi velmi snadno odhazují svoje nohy. — Že se zde nejedná o pouhé povolení končetiny vnějšímu tlaku nebo tahu vidno z fakta, že na mrtvém zvířeti lze nohu zatížiti poměrně velkým zá- važím aniž by se odtrhla. — Studiemi Winéxovýmr bylo stanoveno, že se u Carcinus maenas neulamuje noha v libovolném místě, nýbrž vždy v polovici druhého článku a že místo kde autotomie nastane jest již praeformováno a tím patrno, že v něm postrádá kůže vápe- nité kostry a skládá se jen z organické látky, podobně jako v klou- bech. Uvnitř nohy pod tímto nezvápnatělým místem jest blána, kterou jsou obě části nohy (před tímto místem a za ním) od sebe odděleny, takže při odhození části distální ani kapka krve vytéci nemůže. Mimo to nalezl Wrnéx sval podmiňující zlomení jejž nazval svalem lomivym. „O lomivých švech“ u krabů pojednává také FreperroQ. — Zajímavy jsou zprávy GoveLmansovr 0 Bacillus Rossti. Držíme-li, praví GoDEL- MANN, tento hmyz opatrně ve vzduchu tak, aby se nemohl svýma no- hama dotknouti nějakého pevného předmětu, pak můžeme působiti na jeho končetiny těmi nejúčinnějšími dráždidly aniž bychom docilili okamžité autotomie. I když nohy až ku sutuře upálíme nevyvoláme autotomii. Zcela jiný úkaz však nastane, když se zvíře opírá svýma nohama o pevnou podložku — na př. když sedí na větvi. Kápne-li se mu nyní na femur některé nohy něco kyseliny dusičné, tu se noha okamžitě natáhne a za nedlouho, často již béhem jedné vteřiny, od těla od- skočí. Podobný případ se objeví při přiblížení hořící sirky. Bezpro- střední odvržení končetin bylo jen tehdy pozorováno, když byla v pevné poloze část nohy ležící nejen proximálně nýbrž i distálně od švu, (opřením o podložku, zachycením a pod.). Dle pozorování FREDE- RIcoovýcH u krabů jest autotomie dějem refiekčním. U Pac. Rossu lze vyvolati autotomii právě tak dobře na zvířeti dekapitovaném jako na normálním. CoxtEsan zjistil autotomii nejen u dekapitovaných kobylek nýbrž i na isolovaném metathoraxu. U pavouků se dostaví odhazování končetin i tehdy, když bylo nadjícnové ganglion pomocí jehly úplně rozrušeno. Po zničení břišní pásky však schopnost sebe- komolení zmizí. Po amputaci všech pěti tarsálních článků zadního TE O regeneračních dějích u členovců. 17 páru noh u Bacilus Rossi byly končetiny tyto čéměř vždy celé od- hozeny. Byl-li však veden řez distální třetinou tibie nastalo odvrzeni jich vždy. U prvého páru noh se v témže případě objevil na řezné ploše regenerát tří nebo čtyř článků tarsálních a jen někdy nastala autotomie. Regenerace středního páru noh chová se při témž způsobu zra- nění velmi různě. Doba 6—8 dnů nestačí k regeneraci tarsu, neboť když se larvy v uvedené době po poranění svlékaly jevily zase jen pahýly. Dělo-li se však svlékání teprve po 12—16 dnech, dostavila se vždy regenerace 3—4členného tarsu: U Phasmid byla po podobném zra- nění nalezena autotomie jen zřídka. Noha jíž byla část odejmuta zůstane po regeneraci vždy, i když se zranění stane před prvním svlékáním, o něco kratší než noha normální. — Čtyřiceti larvám Bae. Rossii prořízl GoDELMANN střední pár noh v proximalnt třetině tibie. 32 exempláře odhodily zbytek nohy, ostatních 8 podrželo pahýly. Pět z těchto se po 6—8 dnech svlékalo, ale nejevilo ani potom pa- trných stop regenerace, nýbrž regenerovalo teprve po následujícím svlékání čtyři zakrnělé články tarsální. Tři ostatní zvířata se svlékala teprve 13 dní po operaci a regenerovala zcela vyvinutý, zřetelně čtyřčlenný tarsus. U Monandroptera inuncaus a Raphiderus scabrosus dostavila se dle Bornacz v podobném případě autotomie vždy. Z 20. zvířat, jimž veden řez kloubem femorotibiálném, odhodiio 17 zbytek nohy a ostatní 3 jevila po nejbližším svlékání na řezné ploše malý výrůstek z něhož teprve po dalším svlékání vyrostl regenerát s troj- členným zakrnělým tarsem. Také po řezu femurem se autotomie do- stavila, kdežto po rozříznučí trochanteru a coxy zvíře vždy zhynulo vykrvácením. Články šikmo seříznuté nebo rozštěpené byly pravidelně odvrženy. — Regenerace po autotomii bývá úplnější než po umělém zranění. Odřízne-li se na př. pětičlenný tarsus, regeneruje buď jen 3členný nebo 4tlennÿ, tedy neúplný, kdežto po předchozí autotomii (zejména u mladých zvířat) regeneruje často tarsus úpluý, pětičlenný a S normálním shodný. U pavouků dle zpráv FRrEpRrcHovýcH neobjevila se nikdy auto- tomie byly-li nohy proříznuty distálně od tibie, naproti tomu však vždy, byl-li veden řez proximálně. Autotomie se také ukázala, byla-li proříznuta proximální polovina tibie. Zasáhl-li však řez polovinu dis- tální, zůstala noha s tělem spojena. Zvláště nutno vytknouti, že se u pavouků, pokud se autotomie týče, chovají všechny nohy stejně. U Bac. Rossır bývá, jak pověděno, odhazován zadní pár noh mno- hem snáze než páry předchozí, což jest pro zvíře velmi výhodno, jelikož regenerace zadních noh na nichž hlavně tělo spočívá jest 5) 4 Věstník Král. České Spol. Nâuk. Třída II, 18 VI. Viktor Janda: © následkem toho velmi snadná a úplná. Doba mezi odvržením nohy a operací jest u pavouků různá a kolísá mezi 2—3 minutami a 6 ho- dinami. Čím blíže tělu leží operované místo, tím rychleji se dostaví odtržení končetiny a naopak. Byl-li veden řez coxou zhynulo zvíře vykrvácením již po několika vteřinách. Také každé větší zranění cephalothoraxu nebo abdomenu jest bezpodmínečně smrtelné. Palpi u © pavoučích regenerují (jak již r. 1829 HErvcKEN a nověji Wacker, Scaurrz a FnrepRicH dokázal) dobře a dosáhnou po několikerém svlékání původní velikosti. Měl jsem příležitost pozorovati, že i Phalangium opilio vyniká znamenitou schopností autotomickou. Samovolné odhazování zraně- ných končetin které lze na všech párech pozorovati, děje se vždy v témže místě. Bližší zprávy o tomto předmětu podám později. Dle Cunirpa a Younca mají i nymphy Agriomdů v trochanteru specielní mechanismus pro autotomii která snadno nastane když byly distální části nohy poraněny. Také u tracheálních žaber byla HŮBNEREM, ÚHILDEM a mnou autotomie pozorována. Regenerace z kloubu trochantero-femorálního jest rychlejší než z jiného místa, ale konečný regenerát není dokonalejší. — CovrEJAx uvádí, že kobylky často odhodí zadní pár noh když byly za něho uchopeny. Werner sděluje, že si Ephippigera vitium, Barbitistes serricauda a Saga serrata, řídčeji i Locusta viridissima a jiné formy příbuzné, když byly chyceny, samovolně ukusují tarsy ano i blíže k tělu uložené části svých předních a středních noh. Totéž prý činí i když jsou chovány v zajetí, byť i měly potravy dostatek. Samičky mimo noh si prý i kladélko ponenáhlu okusují. Při stravování svého vlastního těla chovají prý se zvířata klidně a nelze prý na nich po- zorovati nějakých zevních známek bolesti. Při ožírání noh si počínají tak jako když si je čistí. Nejdříve si je protáhnou několikráte ústy a pak je počnou pomalu okusovati. U Acridii, podobně jako u rodů Decticus, Phaneroptera a Platycleis nebylo nikdy něco podobného pozo- rováno. Ani v době největšího hladu se tito hmyzové svých noh ne- dotýkají, kdežto Saga serrata prý si je okusuje takořka se „zvláštní zálibou“ a dříve neustane dokud jen na pahýlech neposkakuje, načež brzy zhyne. Podobně jako Locustidae chová sei Mantis, ale sežírání noh se u ní omezuje poüze na tarsy. Dle Osra objeví se u Oniscus murarius autotomie zbytků tykadlo- vých článků tehdy když jim bylo odříznuto více než '/, a východi- skem regenerace se stane kloub a nikoliv iezná plocha. Také prý pozoroval častou ztrátu anten a noh při svlékání, Ô regeneračních dějích u členovců. 19 Histologické děje při regeneraci končetin, Jak již dříve bylo pověděno, zastaví se krvácení po proříznutí resp. odtržení končetiny velmi záhy následkem vytvoření krevní sra- ženiny jíž se rána oproti okolí uzavře. V tomto provisorním krevním příklopu lze na řezech spatřiti vedle elementů buněčných též žluta- vou průsvitnou a bezbuněčnou hmotu jež jevi někdy patrné podélné žihy a zejména u starších ran velmi na chitin upomíná. Ve starších uzávěrkách jsou normální buněčná jádra patrna pouze ve spodnějších vrstvách. Ve vrstvách svrchních propadají degeneraci tím dříve, čím blíže povrchu leží. Mimo krve a buněk z poraněných pletiv uvolněných účastní se na ucpání rány též zbytky rozrušených tkaní jež byly k ní proudem krevním, pohyby svalů a pod. dopraveny. Tloustka příklopu bývá mnohem větší než chitinu okolní kutikuly. Konce proříznutého ektodermu, jenž se byl po operaci zároveň se svaly a ostatním pletivem S ránou sousedícím poněkud dovnitř těla zatáhl, počnou se k sobě skláněti a posléze se spojí uvolněnými buňkami v jeden celek, čímž vzniká nad obnaženým pletivem pod krevním příklopem nová ochranná klenba. Již druhého neb třetího dne po operaci lze na řezech spa- třiti, že se v starém ektodermu některé buňky dělí a že z něho poblíž zraněných jeho částí vycházejí buňky nepravidelného obrysu které se hromadí pod krevním příklopem a posléze vyplní téměř úplně volný prostor mezi ním a ostatním pletivem. Buňkytyto nemají pro vytváření vlastního regenerátu žád- néhovýznamu aa přispívají pouze ku sesílení pro- visorního obalu rány. V pozdějších vývojových stadiích mizí tyto buňky víc a více, jádra jejich stávají se nezřetelnými a posléz degenerují úplně a po- stupují svoje místo vyvíjejícímu se regenerätu který se tvoří čilým dělením buněk starého ektodermu. Možno tudíž rozeznávati dvojí druh buněk jež vznikly z pů- vodního ektodermu: 1. buňky brzy po poranění z něho vyšlé které se neúčastní na tvorbě regenerátu nýbrž sesilují pouze obal rány a později degenerují a 2. buňky oddělivší se z ektodermu později, z nichž se tvoří vlastní regenerát. Vidno, že regeneraci předchází degenerace. Buňky jež jsou určeny pro tvorbu regenerätu jsou z počátku nepravidelně rozptýleny po povrchu řezné plochy a počnou se teprve 2% 20 VÍ. Viktor Janda: během dalšího vývoje regenerätu znenáhla epitheliálně sestavovati v souvislou, téměř rovnou nebo jen nepatrně zprohýbanou vrstvu, která teprve následkem dalšího intensivního zmnožování buněk se uprostřed zvedne a v podobě malého pahýlu vyklene. Vrchol tohoto buněčného vyrüstku jest základem distálního konce budoucí končetiny. Z epitheliálního povlaku regenerátu vznikne nová pokožka která počne záhy vylučovati tenkou vrstvu chitinu pod níž probíhá další diferenciace pletiv a členění nové nožky. Regenerace svalů v regenerátu neděje se nikdy přímo ze sta- rých svalů jež s ránou sousedí, nýbrž z buněk vyšlých z ektodermu regenerátu jež vnikají do jeho nitra, silně se prodlužují a v nové svaly se seskupují. Zkoumäme-li na řezech regeneräty vyniklé po svlékání nad povrch těla, vidíme, že v nich nové svaly mají tutéž polohu jako v normálním údu, ale že se skládají z mnohem menšího počtu vláken. Regenerační děje nejsou po vynoření se regenerátu z těla (jak prozrazují mitosy) ještě ukončeny, nýbrž probíhají i během dalšího vývoje. Proříznuté neb roztržené staré svaly propadají degeneraci a vozpadávají se v skupiny buněk neurčitého obrysu. Vznik nových svalů z těchto buněk neměl jsem příležitost po- zorovati. O br. 1. (Tab. 2.) Podélný řez nožní ránou druhého dne po poranění. Pod velmi silnou krevní uzávěrkou jest viděti, kterak se konce pro- trženého starého ektodermu zmnožením svých buněk sblížily a scelily. Obr. 2. Podélný řez ránou třetího dne po poranění, Ze starého ektodermu oddělilo se množství nových buněk ne- určitého tvaru jež se rozptýlily po povrchu rány. Některé z nich vysýlají patrné pseudopodie. Část těchto buněk zůstává v souvislosti se starým ektodermem a jest stavivem pro regenerät, část pak se přikládá v dosti silné vrstvě ku krevní uzávěrce a později dege- neruje. Obr. 3. Podélný řez ránou pátého dne po poranění. Buňky vyšlé ze starého ektodermu jež byly dříve nepravidelně rozptýleny po povrchu rány počínají se epitheliálně sestavovati v nový ektoderm regenerátu mírně miskovité prohloubeny. Místy lze spatřiti jak z tohoto nového epithelu se stěhují některé buňky dovnitř rege- nerátu. | Obr. 4. Podélný řez ránou sedmého dne po poranění. Regenerát nabyl již určitého obrysu à počíná se klenouti, M Ö regeneraönich dějích u členovců. 91 Obr. 5. Podélný řez ránou osmého dne po poranění, Regenerát klene se ještě více a nabývá tvaru jazykovitého. Uvnitř regenerátu lze viděti hnízda buněk jež se oddělily od ekto- dermu a jež jsou základy budoucích svalů. Obr. 6. Podélný řez ránou devátého dne po poranění. Regenerát nabyl tvaru válcovitého a jeví již patrné počátky členění. Jeho nitro jest vyplněno četnými buňkami svalovými a j. Krevní uzávěrka následkem pokročilého vývinu regenerátu polokulo- vitě vyklenuta. V prostoru mezi ní a regenerátem patrny zbytky degenerujících buněk jež dříve prostor ten téměř úplně vyplňovaly. O br. 7. Podélný řez třetím nožním článkem od něhož byly distální články odříznuty, osmého dne po poranění. — Pod krevní uzávěrkou vytvořil se již patrný regenerät jevící počátek členění. Jeho vnitřek vyplněn buňkami vyšlými z ektodermu. Obr. 8. Podélný řez dvěma basálními články antennálními u Gammara v nichž uzavřen miniaturní tykadlový regenerát S pa- trným rozčleněním v bičík a část basální. (Kresleno dle praeparátu p. assistenta K. SoHárERvY.) * Histologické změny jež provázejí regenerační děje u pavouků byly popsány Wacnerem, ScHuLTZEM a FarEpRicHEm. Po proříznutí pavoučí nohy vystoupí z rány jasná krůpěj složená z četných bez- barvých krvenek a proříznuté svaly, nerv a ostatní pletiva se za- táhnou poněkud dovnitř rány. Krvenky se spojí svými pseudopodiemi a utvoří silnou buněčnou vrstvu která brání dalšímu výtoku krve. Také krevní fibrin hraje dle WaaexERA při uzavírání rány důležitou úlohu. "Tento děj probíhá tak rychle, že krvácení ustane již po několika vteřinách. Po tomto provisorním uzavření rány odchlípne se matrix od chitinu, smrští se a sroste svými rozříznutými okraji, čímž se vytvoří druhá uzávěrka rány. Zatím počnou leukocyty na povrchu řezné plochy vylučovati novou vrstvu chitinu, takže po 3 dnech po operaci lze spatřiti na místě původní buněčné uzávěrky temněji zbarvený, dosti silný chiti- novitý příklop. Vytváření chitinu buňkami krevními zdá se býti dosti podivným. ScHuLTz sám praví: „Wie sonderbar es auch er- scheinen mag, aber es scheinen gerade diese Zellen — námlich die Blutkörperchen — das Chitin abzusondern.“ Totéž potvrzuje pro pavouky Frisprich, pro Caraba Vernorrr a pro nymphy Agrionidů ‚Camp a Jouxc: „As in similar cases, this becomes more or less com- 99 VI. Viktor Janda: pletely filled with a dark exudation, apparently partly chitinous in nature, which thus closes the opening and forms a dark-colored scab.“ — Chitinový příklop rány nesouvisí pevně s pancéřem ostatního těla, nýbrž dá se od něho odděliti již mirným tlakem pincety. Pod tímto chitinovým obalem probíhá (u mladých zvířat po dobu asi 12ti dnů) degenerace a později regenerace proříznutých svalů. © Příčné žihy svalové stávají se nezřetelnými a sval se rozpadá, jádra však zůsta- nou zachována a obalí se plasmou. Tak vznikají „sarkoblasty“ BARFURTHOVY a VOLKMANNOVY a teprve z těchto regenerují nové svaly. Dle Scaurrze ukládají se sarkoblasty na místa pozdějších svalů a přijímají podobu vřetenitou. Jádro jejich se dělí a z každé buňky vzniká nové vlákno svalové. Dle Bonpace degenerujf u Orthopter, Arachnidü, Myriopodů a Decapodů svaly v pahýlech zbylých po auto- tomii úplně, vyjma ty, které vystupují z thoraxu. Jejich jádra se uvolní, dělí a svaly se vyvinují znova. Jsou-li však končetiny zko- moleny bez předchozí autotomie, stáhnou se svaly poněkud zpět a histolysa se objeví jen u svalů poraněných (roztržených nebo roz- říznutých). Regenerace nové končetiny děje se pod chitinovou uzá- verkou. Regenerát z nedostatku místa jest nucen růsti spirálně. — Zlomí-li se první noha říčního raka v kloubu tak, aby se žádný ze svalů neporanil, vyvinuji se dle Rerpovè v regenerátu nové svaly a nervy proliferací buněk ektodermálních a další jich differenciací (21.) p. 9. 315: „When the first leg of the crayfish is thrown off at the breaking joint, no muscles are injured and the muscles for the new leg are formend from cells proliferated by the ectoderm.“ Rege- nerace svalů z ektodermu byla pozorována i u raka poustevnického. Zprávy Osrovy o histologických změnách při regeneraci tykadel u Oniscus murarius jsou následující: Po poranění se objeví silné krvácení které se však záhy zastaví krevní sraženinou, která se na ráně vytvořila. "Tento provisorní krevní příklop se sesiluje buňkami vyšlými z hypodermis k nimž se druží i části rozrušených pletiv. Největší část těchto buněk později zmizí. Vlastní regenerace počne asi třetího dne po poranění. V této době počne se obnažené pletivo pod krevním příklopem pokrývati buňkami původu hypodermálního, které posléze pokryjí celý povrch rány a počnou Se sestavovati v souvislou vrstvu z níž vznikne hypodermis regenerátu. Staré svaly, nervy a žlázy v pahýlu se rozruší a učiní místo nově se tvořicím pletivům. Asi po 12ti dnech lze spatřiti pod starým chitinovým obalem téměř hotové nové články a asi po 15ti dnech se po předchozím svlékání vynoří z těla nové tykadlo v normální da mi ml de, HÉRS O regeneračních dějích u členovců, DE: velikosti a s normálním počtem článků. O regeneraci svalů praví Osr (19) ps. 691 následující: „.... ich konute beobachten, dass nachdem der Muskel bei der Operation durchschnitten war, er voll- ständig degenerierte, in Auflösung verfiel und zuletzt gänzlich ver- schwand. Eine Regeneration der Muskeln vom alten Stumpf aus und überhaupt aus persistierenden Muskelelementen muss ich nach meinen Befunden daher als ausgeschlossen bezeichnen...“ „Es handelt sich hier nicht um eine Regeneration des Muskels aus den noch vor- handenen Teilen des alten Gewebes, sondera zweifellos um eine Neu- bildung aus dem Ectoderm.“ Regenerace nervů počíná dle Osıa již velmi záhy (asi po 5 dnech). Z proříznutého nervu odumře pouze část, kdežto zbytek se stane regeneračním východiskem pro nová vlákna nervová která počnou vyrůstati ze zbylého pahýlu. Růst mladých vláken nervových děje se velmi rychle, tak že brzo prorostou ve dvou provazcích až ku vrcholu tykadla. Regenerují tedy v tykadlech u Oniscus murarius nervy ze starých tkání nervových. Plátky žaberní. Vůči odstranění žaberních plátků jsou zvířata velmi citlivá a zpravidla brzy po operaci hynou. "Teprve po mnohých marných po- kusech se mi podařilo v jednom případě pozorovati regeneraci těchto ústrojů. Regenerát jest mnohem menší než původní ústroj a objeví se náhle teprve po odhozezí exuvie. Furky regeneruji po vytržení i po odříznutí, celé i jejich části s neobyčejnou lehkostí. Regenerät vyvíjí se z řezné plochy s touže rychlostí jako z místa inserce. Zbytky basálního článku bývají někdy autotomovány. Regeneráty tvoří se podobně jako u tykadel a noh uvnitř starých částí těla. Byla-li celá furka vytržena, objeví se na místě inserce nejprve polokulovitá nepatrná vyvýšenina, v níž se asi po 8 dnech dají zřetělně rozeznati dva, poněkud divergující, krátké prstovité vý- čnělky, distální to konce nově se tvořících větví vidlice. (Viz obr. 7.) Regeneráty, jež po svlékání nad povrch těla vyniknou, podobají se úplně furkám embryí. (Viz obr. 1., 5., 6.) Větve jejich jsou velmi krátké, pigmentu prosté, tupě zakončené a mají jen sporé a krátké brvy. Basální článek jest rovněž velmi zkrácen, — Pozoru- jeme-li zvířata čerstvě chycená, překvapí nás neobyčejná rozmanitost 2 VI. Viktor Janda: tvaru vidlic různých jedinců. Často mají starší zvířata kratší a menší furky než zvířata mladší anebo jest na př. pravá furka u téhož zvířete až čtyřikrát tak dlouhá jako levá. Hojně lze nalézti i případů, kdy obě furky úplně scházejí. — Nestejnost tvaru ocasních vidlic jest podmíněna jich regenerací a jelikož se objevuje velmi často v nej- různějších odstínech, budou asi ztráty těchto ústrojů ve volné přírodě velmi časté a obyčejně. "Také v zajetí lze pozorovati časté defekty resp. ztráty vidlic, zejména po švlékání. Zranění trupu bylo u všech četných exemplářů jež jsem operoval — až na jediný případ — vždy příčínou smrti zvířete. V uvedeném případě jsem pozoroval regeneraci pobočného výřezu ocasního štítu. Nerovnost okraje štítového výřezem způsobená, byla ještě i po třetím svlékání patrna, ale víc a vice se vyrovnávala. Ostny regenerované části štítu byly tenké a ostře svým uspořádáním a velikostí od ostatních odlišné, (Viz obr. 40.) Pokud mi známo, jsou zprávy o regeneraci částí trupu u čle- novců velmi sporé. U Pycnogonida Phoxichilidium maxillare pozoroval J. LoEB po proříznutí těla mezi druhým a třetím párem noh, na zadním konci předního kusu regenerát, který se dle něho rovná základům thoraxu a abdomenu. T. H. Moncax však po podobných pokusech se kloní k názoru, že regenerät ten není základem nových částí trupu, nýbrž základem nové končetiny. — O tomto předmětu jsou ještě nutny nové pokusy. BrRINDLEY praví, že členovci sice dovedou regenerovati svoje kon- četiny, ale že nedovedou regenerativně obnovovati ztracené části trupu. GoDELMANN odřízl 40ti larvám Bacillus Rosii abdominälni seg- ment. Pošly všechny až na jednu, které se na váně vytvořil nepatrný regenerát. Také tento exemplář však později pošel. Dle FniEpRICHA jest každé hlubší zranění pavoučího cephalotho- raxu nebo abdomenu bezpodmínečně smrtelné. O. Housner odřízl 10ti larvám rodu Coëon jeden nebo dva po- slední abdominální segmenty. Larvy, jimž byly odříznuty oba seg- menty, zhynuly již následujícího dne, kdežto ostatní, jimž byl jeden segment odříznut, žily více dnů, ale zhynuly posléze až na jeden exemplář který vytvořil po svléknutí kuželovitý regenerat posledního článku se všemi podstatnými částmi vyjma ocasní čhvost. Další vývoj O regeneračních dějích u členovců. 25 tohoto regenerätu HůsvER pozorovati nemohl, jelikož i tento exem- pläf mu zahynul. Ostatní podobné pokusy HuBxERovy zůstaly -— jako moje dosavádní pokusy v tomto směru u téhož rodu vykonané — bez positivního výsledku. HrRscHLER, který se zabýval regenerací předního konce těla u kukel motýlů, nalezl, že sice hypodermis jest schopna regenerace ale že se netvoří žádné stomodaeum a že zažívací ústrojí v regenerující části končí, podobně jako žlázy, slepě. Také nová mozková zauzlina a nová břišní páska se v regenerátu netvoří a pouze zauzlina sou- sedící s regenerátém do něho vysílá nové větve. Mitoticke dělení jaderné při těchto dějích téměř úplně schází. Dle V. L. Kerroca neregeneruje roh na zádi těla u housenky bource morušového nikdy, kdežto nohy jsou regenerace schopny. * Jest mi milou povinnostf vzdäti nelfcene diky p. univ. prof. Dru. Fr. Vrjpovskému, řediteli ústavu pro zoologii a srovn. anatomii, za všestrannou podporu v mé práci a za laskavé zapůjčení těžko mi přístupné literatury. — Rovněž p. Doc. Dru. Em. Mexcrovr a p. as- sistentu K. ScHärernovi Za různé pokyny jsem díky zavázán. Výklad vyobrazení. ab. I Obr. 1. Zadní okraj ocasního štítu s normální a regenerovanou vidlicí (v levo) po prvém svlékání. Obr. 2. Vidlice s regenerovanou větví po prvém svlékání. Oor. 3. Vidlice jejíž obě větve regenerovaly. (Po prvém svlékání.) . 4. Vidlice jejíž obě větve byly asi v proximälni pětině proříznuty, Uvnitř pahýlů lze viděti válcovité regeneráty nových větví, Obr. 5. Vidlice mláděte jež právě opustilo tělo samice. Obr. 6. Vidlice mláděte vyňatého z vaku samice. Obr. 7. Polokulovitý výčnělek na místě inserce vytržené vidlice v němž jsou patrny konce tvořících se nových větví furkálních. Obr. 8. Normální tykadlo I. páru dospělého zvířete. Obr. 9. Tykadlo I. páru jemuž místo odříznutého 16élenného bičíku regeneroval toliko sedmičlenný. Obr. 10. Tykadlo I. páru mláděte jež právě opustilo tělo samice, Obr. 11. Tykadlo I. páru jež regenerovalo po úplné exstirpaci a jež jeví ná- padnou shodu s tykadlem embryonálním. Obr. 12. Tykadlo I. páru se zrůdným regenerátem bičíku. Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 8 26 Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. - VI. Viktor Janda: 13. Basální články tykadla I. páru s regenerätem uvnitř se tvořícím. 14. Tykadlo II. páru s regenerovaným 17élennÿm bičíkem a dvěma basál- ními články po prvém svlékání. (V odříznutém bičíku bylo 68 článků.) 15. Tykadlo II. páru mláděte jež právě opustilo tělo samice. 16. Tykadlo II. páru jež regenerovalo po úplné exstirpaci, po prvém svlékání. 17. Zrůdný regenerát tykadla II. páru. 18. Zrůdný regenerät tykadla II. páru po úplné exstirpaci. 19. Zrůdný regenerát tykadla II. páru. 20., 21., 22. a 23. znázorňují různé fáse vývoje regenerátu tykadla II. páru uvnitř pahylu po řezu mezi třetím a čtvrtým článkem basálním. V obr. 23. jest regenerát již zřetelně ve svrchních svých částech členěn a ve starém chitinovém obalu svinut. / 24. Část nejdistálnějšího basálního článku a počátek bičíku normálního ty- kadla II. páru pohlavně dospělého zvířete. 25. Jeden z bičíkových článků v jehož nitru se zakládají nové články. 26. Basální nožní komolec s miniaturní šestičlennou regenerovanou nožkou uvnitř. 27. Regenerovaná nožka po prvém svlékání. 28. Nožka embrya vyňatého z vaku samice. 29. Regenerovaná nožka po druhém svlékání. 30. Regenerovaná nožka po třetím svlékání. 81. Noha s třemi regenerovanými distálními články. 32. Normální a regenerovaná nožka po prvém svlékání. (Doba mezi zraně- ním a svlékáním byla delší než u regenerátu znázorněného obráz- kem 27.) 33. Třetí článek nohy s regenerujieimi distálními články. 34. Regeneráty tří distálních článků nožních po prvém svlékání. 35. Zrůdný nožní regenerát. (Řez veden mezi prvním a druhým článkem.) 36. Nově se tvořící tři poslední články 4. páru thorakálních noh u Gammara. (Dle výkresu p. ass. KARLA ScHÁFERNY.) 37. Normální thorakální nožka prvého páru. 38. Táž regenerovaná po prvém svlékání. 39. Regenerät téže po druhém svlékání. 40. Pobočná část ocasního štítu s částečně regenerovaným výřezem {po třetím svlékání.) Tab. 2.7) ec. r. — ectoderm regenerätu. sc. ec. — scelený ectoderm. ch. — chitin. kr. p. — krevní příklop. rg. = regenerät. *) Bližší výklad vyobrazení viz v textu, str. 20. a 21. . O regeneračních dějích u členovců. 27 st. ec. — starý ectoderm. sv. — buňky svalové. Obr. 1. Podélný řez nožní ránou druhého dne po zranění. Obr. 2. Totéž třetího dne po zranění. Obrana DÁteho 5. , 5 Obr 4 5 sedmého Son}; s Obr3 5.1 osmého: k Obr..6- | „UWdevátého; 1; 3 Obr. 7 . Podélný řez třetím nožním článkem v němž jest pod krevním příklopemukryt regenerát v podobě tupého buněčněho výčnělku (osmého dne po zranění). Obr. 8. Podélný řez dvěma basálními antennálními články Gammara, v nichž jest CE uzavřen zřetelně členěný regenerát nového tykadla. (Kresleno dle prae- parátu p. ass. K. Scuärerny.) Seznam užité literatury. . Arıora V., Rigenerazione naturale eteromorfica dell’ oftalmopodite in Palinurus vulg. Arch. f. E. Mech. Bd. XVII. 1904. . BaRruRru D.: Regeneration und Involution. Erg. d. Anat. u. Entwicklgesch. Bd. XIV. 1904. . Borpace E.: a) Phénoménes d’autotomie observés chez les Nymphes de Mo- nandroptera inuncans et de Raphiderus scabrosus. Compt. Rend. de la Soc. de Biologie. Paris 1897. b) Sur la régénération tétramérigue du tarse des Phasmides. Ibid. 1897. — c) Sur le mode probable de la formation de la soudure fémoro- trochantérigue chez les Arthropodes. Ibid. 1898. . BRrvprEY H.: a) On the Regeneration of Legs in the Blattidae. Proc. Zool Soc. London 1897. b) On certain Characters of reproduced Appendages in Arthropoda, particularly in the Blattidae. Ibid. 1898. . Cup C. M. and Yovve A. N.: Regeneration of the Appendages in Rome of the Agrionidae. Arch. f. E. Mech. Bd. XV. 1903. . Coxzesan: Sur Vautotomie chez la sauterelle et le lezard. Compt. Rend. de VAcad. 1890. . Crameron H, E.: An experimental Study upon Lepidoptera. Arch. f. E. Mech Bd. IX. 1900. . FREpERice L.: Sur l’autotomie ou mutilation par voie réflexe comme moyen p de défense chez les animaux. Arch. d. Zool. experim. (Ser. I.) 1883. Friepeıch P.: Regeneration der Beine und Autotomie bei Spinnen. Arch. f. E. Mech. Bd. XX. 1906. 10. Gopermann R.: Beiträge zur Kenntnis von Bacillus Rossii Fabr. mit beson- derer Berücksichtigung der bei ihm vorkommenden Autotomie und Rege- neration einzelner Gliedmassen. Arch, f. E. Mech. Bd. XII. 1901. 11. Herssr C.: Über die Regeneration von antennenähnlichen Organen an Stelle von Augen. Arch. f. E, Mech. Bd. IX. 1900, 28° 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 29. 30. VI. Viktor Janda: Studie o regeneračních dějích u členovců. Hüsser 0.: Neue Versuche aus dem Gebiete der Regeneration und ihre Be- ziehungen zu Anpássungserscheinungen. Zool. Jahrb. Abth. f. System Bd. XV. 1902. | Kernoc V.: Regeneration in Larval Legs of Silkworms. Journ. Exp. Zool. I. 1904. Korscuezr E.: Regeneration und Transplantation. 1907. Loes J.: Untersuchungen zur physiologischen Morphologie der Tiere. I. 1891. Maas 0.: Einführung in die experm. Entwickelungsgeschichte 1903. MoRcax T. H.: a) Further Experiments on the Regeneration of the Appen- dages of the Hermit Crab. Anat. Auz. XVII. 1859 b) Regeneration of the Appendages of the Hermit-Crab and Cray- ‚fish. Anat. Anz. XX. 1902. Morcan-Moszkowskı: Regeneration. 1907. Ost J.: Ueber die Regeneration der Antenne bei Oniscus murarius. Zool. Anz. Bd. 29. Przisram H.: a) Die Regeneration bei den Krustaceen. Arb. d. Zool. Inst. in Wien. 1895-1899. T. XI. b) Experimentelle Studien über Regeneration. Arch. f. E. Mech. Bd. XIII. 1902. c) Einleitung in die experimentelle Morphologie der Tiere. 1904. d) Die Heterochelie bei decapoden Krustaceen, zugleich experimen- telle Studien über Regeneration. Arch. f. E. Mech. Bd. XIX. 1905. Rrrp M.: The Regeneration of the First Leg of the Crayfish. Arch. f. E. Mech. Bd. XVIII. 1904. RrecExBacH E.: Beobachtungen über Selbstverstümmelung. Zool. Anz. XXIV. 1901. Scnuzrz E.: a) Ueber die Regeneration von Spinnenfüssen. Trav. Soc. Nat. Petersb. XXIX. 1898. b) Ueber atavistische Regeneration bei Flusskrebsen. Arch. f. E. Mech. Bd. XX. 1906. SrRAssER H.: Regeneration und Entwicklung. Rektoratsrede. Jena 1899. Tornier G.: a) Bein- und Fühlerregeneration bei Käfern und ihre Begleiter- scheinungen. Zool. Anz. Bd. XXIV. 1901. b) Neues über das natürliche Entstehen und experimentelle Er zeugen überzähliger und Zwillingsbildungen. Ibid. (XXIV. 1901.) . VEjpovský F.: Ueber einige Süsswasser-Amphipoden III. Sitzb. d. königl. böhm. Ges. d. Wiss. Prag. 1905. . VERHOEFF C.: Ueber Wundheilung bei Carabus. Zool. Anz. Bd. XIX. 1896. . Werger Is.: Regeneration des exstirpierten Fühlers und Auges beim Mehl- käfer Tenebrio molitor. Arch. f. E. Mech. Bd. XIX. 1905. Werner F.: Selbstverstümmelung bei Heuschrecken. Zool. Ans. XV. 1892. ZeLeny ÚH.: The direction 'of differentiation in development. (The antennulae of Mancasellus macrourus. Arch. f. E. Mech. Bd. XXIII. 1907.) ma pla à AN Tab.[. UNIE -Prahe JANDA. REGENERAČNÍ STUDIE. Tab I / zi mm Ú My, / k 7 7 Věstník Král č Spol Nauk Tř math-přirod. 1908 č 6 UNIE -Praha JANDA.REGE Tab. IL. VÍ HE Janda del. UNIE-Praha. JANDA REGENERACNI STUDIE Tab. II, Janda del UHIE -Praha Věstník Král č Spol.Nauk Tř math-přirod. 1908 č 6 VII. Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. Von Prof. Phil. Počta. Mit 1 Tafel. | (Vorgelegt am 13. März 1908.) Etwa in der Mitte zwischen den ‚bekannten 2 Orten der nächsten Umgebung von Prag, zwischen Hlubočep und Kuchelbad befindet sich auf der Königsaler Strasse das bekannte Profil stark gefalteter Schichten, welches im J. 1884., ein Jahr nach dem Ableben Barrandes mit einer Gedenktafel, die seinen Namen trägt, geschmückt wurde. Unter den steil aufgerichteten lichten und krystallinischen Kalk- . lagen des Devons (F-f2) liegen dunkle, stark gefaltete und oft in Zickzack geknickte Kalkschichten der Bande F-fl, welche als oberstes Silur angesprochen werden müssen. Weiters am südlichen Ende des Profils kommen unterhalb dieser gefalteten Schichten die bedeutend lichteren Cephalopoden-Kalksteine der Bande E-e2 zum Vorschein. Diese Barrandesche Wand ist sehr reich an verschiedene dynamische Erscheinungen und ich möchte hier nur die grossen glatten Harnische erwähnen, welche in grosser Anzahl hier gefunden wurden. Voriges Jahr hat die Verwaltung der Staatsbahnen zum Behufe der Erwei- terung des Bahnkörpers einige Meter von diesem Felsen abbauen lassen und bei dieser Gelegenheit konnten viele Belegstücke für ver- schiedene dynamischen Phänomene eingesammelt werden. Sonst waı es natürlicher Weise sehr schwierig, wenn nicht unmöglich, aus dem festen Felsen Handstücke herauszuhauen. | Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 15 2 VIE. Počta: Unter auderen vielen Formaten habe ich insbesondere die Büge der stark zusammengedrückten oder geknickten Falten gesammelt und dieselbe teils im Querschnitte schleifen und polieren, teils auf Dünnschliffe bearbeiten lassen. Ich wollte jene Erscheinungen, welche durch Faltung und Kni- ckung der Kalkschichten in den Stellen der grössten Biegung ent- stehen und welche wohl unter dem Mikroskope auch zum Ausdruck kommen müssen, näher untersuchen. Büge (franz. „charniěres“) nenne ich die Wiukel, wie sie in den Sätteln und Mulden der Falten entstehen. Reyer'!) nennt sie Kline, welche Bezeichnung ich aus etymologischen Gründen nicht passend finde. Im vorliegenden Material, das nur Bruchstücke von Falten ent- hält, lassen sich selbstverständlich die Sättel von den Mulden der Falten jetzt nicht mehr unterscheiden. Ueber die Faltungserscheinung in geschichteten Ablagerungen besteht eine reiche Literatur. Zur Erklärung der Art und Weise, wie in den aus festen und oft sehr spröden Gesteinen bestehenden Schichten Biegungen und scharfe Falten enstehen, hat bekanntlich Hrn?) eine Theorie auf- gestellt, welche diesen Vorgang auf zweierlei Wegen zu erklären sucht. 1. Für Schichten, die nah an der Oberfläche (bis zu 2000 m) gelagert sind, also keinem grossem Drucke unterliegen, nimmt er an, dass die Umformung durch Bruch geschieht, indem das Gestein dieser sich faltenden Schichten durch Sprünge und Klüfte in Bruchstücke sich zerteilt. Diese Fragmente sind oft von sehr unbedeutenden Dimensionen, verschieben sich und ändern ihre Lage bis ihre Stel- lung dem das Falten erzeugenden Drucke entsprechend wird. Dann werden die Sprünge durch Zufuhr eines neuen Gesteinsmateriales wieder verkittet und es entsteht somit ein neues festes Gestein. Das ist der Ursprung der Mikrobrekcien oder der Kataklas- struktur dieser so gefalteten Schichten. Sind die Sprünge durch ein Gestein von anderer Farbe als das ursprüngliche zertrůmmérte aus- gefüllt, erscheint dann ein oft sehr diehtes Netzwerk von feinen Adern, das zuweilen nur unter dem Mikroskope zu unterscheiden ist. !) Geologische und geograpbische Experimente, Leipzig, 1892. 2) Untersuchungen über den Mechanismus der Gebirgsbildung, Basel, 1878. Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 3 2. Für tiefer liegende Schichten (von 2000 m an) nimmt er eine Umformung ohne Bruch an. In beträchtlichen Tiefen leiden die Schichten einen sehr bedeutenden, über ihre Festigkeit gehenden Druck, der, indem er sich nach allen Richtungen fortpflanzt, zu einem allgemeinen, dem hydrostatischen Drucke in grossen Meerestiefen ähnlichen wird. Durch diese Kraft werden die sprödesten Gesteinen in einem plastischen Zustand erhalten, der latent bleibt und somit zu keiner Verschiebung Anlass giebt. Wird nun das Gleichgewicht dieses allgemeinen Druckes gestört, z. B. durch einen Falten bildenden Schub, so formt sich diese latent plastische Masse ohne Bruch um. Den Fall, in welchem an einem Handstücke beiderlei Arten von Umformung zu sehen sind, erklärt er durch verschiedene Tiefen der Schichten. Die Umformung ohne Bruch fand zuerst statt, wogegen die Kataklasstruktur erst dann entstanden ist, nachdem durch Er- hebungen und durch Erosion einzelne, früher in bedeutenden Tiefen sich befindende Partien der Erdkruste emporgehoben, oder so erodiert worden sind, dass sie viel höher zu liegen kammen. Diese Theorie und insbesondere der zweite Teil derselben, welche die bruchlose Umformung der Schichten behandelt, wurden bald zum Gegenstande mancher Erörterungen, es wurden auch manche Bedenken laut. Durch viele Experimente wurde diese Theorie unter- stüzt, so ist es z. B. Sprine?) gelungen Späne und Pulver von verschiedenen Metallen durch grossen Druck (2000—6000 Athmos.) zum einheitlichen Gestein umzuformen. Kıck?) hat ein Marmorcy- linder unter Druck von mehreren Tausenden von Atmosphären bildsam wie Wachs erhalten. Lorwr“) schreibt den Schiefertonen, Tonschiefern und Kalksteinen die Fähigkeit zu, sich schon in verhält- nismässig geringer Tiefe bruchlos falten zu können. Er nimmt an, dass insbesondere die tonigen Schiefer durch faltende Stauung nicht nur verdichtet und verhärtet, sondern auch unter molekularer Anpas- sung senkrecht zur Druckrichtung geschiefert werden und dass weiters die Kalksteine wegen Verschiebbarkeit des Kalkspates läugs para- leller Gleitflächen bruchlos umgestaltet werden können. Bei der Ex- perimenten ist an weichen Gesteinen die vollständige Plastizität oft 3) La plasticité des corps solides et ses rapport avec la formation des roches. Revue generale des Sciences, 1900. 4) Die Prinzipien der Mechanischen Technologie u. die Festigkeitslehre. Zeitsch. d. Ver. d. deutsch. Ingenieure, 1892, pag. 916 >) Geologie, 1906. jE R bd a p P hoz 4 VII. Počta: nachgewiesen worden. So z. B. bei den Versuchen, welche mit Stein- salz und Sylvin Rinnef) und LEHmaxv“) unternommen haben. So fand diese Herusche Theorie bei vielen Annahme und Zustimmung. Auch Reyer*) akzeptierte diese Erklärung, sah nur im Wasser einen wich- tigen Faktor, da ohne Feuchtigkeit selbst unter hohem Drucke, wie Prarr’) bewies, Gesteine nicht plastisch werden. JANNETAz*“) hat noch auf den Effekt der ungleichen Erwärmung von Gesteinen aufmerksam gemacht. Auch die bekannten Experimente DavuBnřes') haben eine gewisse Plastizität einiger Gesteine bei Anwendung von grossem Druck bewiesen. Die physikalischen Vorgänge, mittels welcher die Plastizität zu Stande gebracht wird, hat insbesondere Rırcke!?) erörtert. Seinen Ausführungen nach wird der Schmelzpunkt eines Minerals durch die Deformation infolge von Druck und Zug herabgesetzt und weiters die Löslichkeit gesteigert. Daher lösen sich an Stellen stärksten Druckes die Stoffe auf und setzen an Stellen des schwächsten Druckes sich wieder ab. Durch solche minimale Stoffverschiebungen gibt das Gestein scheinbar einem Drucke direkt nach und verhält sich, wie wenn es plastisch wäre, während jeweilen nur die kleinsten Quantitäten der Substanz sich lösen, umlagern und wieder ausscheiden. Und das ist der Grundsatz der bruchlosen Umformung. Ueber diese parzielle Umlagerung der kleinsten mineralischen Teile hat auch GrUBENnmAanN!®) sehr interessante Versuche angestellt. Auch A. Herm'*#) bespricht diese „Lösungsumlagerung“ einzelner Ge- steinspartikel. Es wurden jedoch bald auch Fälle bekannt gegeben, wo gefal- tetes Gestein ganz deutlich die Umwandlung durch Bruch sehen S) Plastische Umformung von Steinsalz und Sylvin unter allseitigem Druck. Jahrbuch f. Miner, Geolog. u. Pal. 1904. pag. 114. T) Plastische fliessende und flüssige Krystalle. Annalen d. Physik, 1903, pag. 311. s) Die Bewegung im Festen., Jahrbuch geolog. Reichsanst. 1880, pag. 551. 3) Allgemeine Geologie, pag. 313. 10) Mémoire sur les clivages des roches etc. Bullet. Soc. géolog. de France, 1884. pag. 211. 11) Synthetische Studien zur Experimentalen Geologie, 1880. 12) Ueber das Gleichgewicht zwischen einem festen, homogenen deformierten Körper und einer flüssigen Phase etc. Nachricht. von d. königl. Gesellschaft d. Wiss. Göttingen 1894. pag. 273— 284. 12) Die krystallinen Schiefer. Berlin, 1904, pag. 48. 14) Gneissfáltelung in alpinen Centralmassiv etc. Vierteljahrschrift d. naturw Gesellschaft, Zürich 1900. pag. 205. R Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 5 lässt. Einige Experimente mit sprödem Gestein endeten mit vollstän- diger Zertrümerung des angewandten Materiales. So z. B. der Versuch Rınnes,!®) mit: Kalcitkrystallen und Marmor; Lozwr“) bemerkt: Bei manchen anderen Gesteinen, wie Dolomit, Feldspat und Quarz ist bisher jedes Experiment gescheitert. Diese Felsarten zeigten sich immer so spröde, dass sie nur durch Bruch umformt wurden. Die Granite der Alpen, die vor der Faltung sich in einer Tiefe von min- desten 5 Km. unter der Oberfläche befanden, verwandelten sich bei der kretazeischen und tertieren Hauptfaltung immer in eine Mikro- breceie. č Auch bei Ton fand Osermayer!*) beim Ausfliessen desselben aus einer engen Oeffnung eine koncentrische Schichtung, die Folge von brüchigen Umformung war. ZinmermAann!') überzeugte sich, dass Kiesel- schiefer durch intensive Zerklüftung gefaltet war, teils aber anschei- nend ganz bruchlos sich umformte. RorurLerz'?) beschreibt die Wir- kungen des Druckes im Kulmkonglomerat und die Breckcienbildung im Actinolitschiefer. In Betreff des ersteren sei hier hervorgehoben, dass er unter anderem auch bei den kieseligen Geröllen des Konglo- merates ein Stadium annimmt, welches an den Berührungsstellen der Gerölle als plastische Umformung eintritt. Vom Aktinolitschiefer bildet er 2 schematische Figuren ab, in welchen die durch Druck entstandenen Spalten und dann die brekcienartige Struktur veranschau- licht werden. StEınmann'’) nimmt auf Grund der Experimente DAUBR&ES, an, dass starre Körper, wenn sie in eine weiche Masse (wie Blei) eingehüllt sind unter hohem Druck ohne Bruch umgeformt werden können, indem eine Verschiebung der Gesteinspartikeln ohne Unter- brechung des Zusamenhanges stattfinden kann. Er beschreibt weiters den Fall, in welchem trotz intensiver Stauchung eines Kalkes eine Zertrümerung nicht Platz gegriffen hat. Diesen Vorgang erklärt er in der Weise, dass das Kalkkarbonat bei dem Verknetungsvorgange gelöst und wieder abgesetzt wurde. Die Besprechung betrifft einen 15) Beitrag zu Kenntniss der Umformung von Kalkspatkrystalen u. von Marmor. Jahrbuch für Mineral. Geolog. u. Palaeont. 1903. I. pag. 190. 16) Das Fliessen fester Körper unter hohen Druck etc. Schrift d. Vereines zur Verbreit. naturwiss. Kenntn. Wien, 1904. pag. 307. 17) Ueber gefaltete Kieselschiefer aus dem Mittelsilur des Vogtlandes. - Zeitschrift d. deutsch geolog. Gesell. 1901, Protokol, pag. 30. 15) Ueber mechanische Gesteinsumwandlungen bei Hainichen in Sachsen. Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesell. 1879, pag. 355. 19) Ueber Gesteinsverknötungen. Festband des Neuen Jahrb. für Miner. Geolog. u. Palaeont. 1507. pag. 337. 6 VII. Počta: Fall, wo es sich um 2 ungleich harte Gesteine, die in innige Ver- knetung kamen, handelt. Aehnlichen Fall führt Zorprarrz?®) an. Bei 2 gleich harten Gesteinen fand er immer eine vollkommene Zertrüme- rung beider Gesteine. Hrrm Arn.”') giebt zu, dass auch bei einer Um- formung ohne Bruch stellenweise eine feine Zertrümerung vorliegt, indem das Gestein von paralellen sehr feinen Rissen, die die sogen. „Fluidalstructur“ bilden durchsetzt wird. ALLENsPAcH?“) fand in den Falten des Tonschiefers eine Menge sekundärer Mikrofalten. Rever!) nat durch Experimente bewiesen, dass in den „Klinen“ die Schichten immer platzen, weil die‘ aüsseren Flächen stärker gebogen werden als die inneren. Darum verlaufen auch die Brüche in der Richtung gegen die Axe, also axipetal. In vielen anderen Schriften *), welche lokale stratigraphische Beschreibungen enthalten, werden die durch Faltung der Schichten her- vorgebrachten Erscheinungen behandelt. Bisher wurde jedoch die Struktur der gefalteten Schichten in ihrer grössten Biegung eingehend nicht studiert und auch keine Abbildung dieser Verhältnisse, so wie der Důnnschiffe dieser Partien veröffentlicht. Die Falten der BARRANDE- schen Wand eignen sich meiner Ansicht nach vorzüglich zum Studium dieser Erscheinungen, da sie ein reiches Material bieten und weiters „In Schichten von verhältnismässig grosser Mächtigkeit (2—4 cm.) ent- wickelt sind, so dass Dünnschliffe angefertigt werden können. Die Lochkover Schichten (F-f 1) bestehen gröstenteils aus Kalk- stein. Derselbe ist dunkel grau, oft mit einem grünlichen Anfluge und ist meist voll von Tentakulitgehäusen, welche hier wunderbarer Weise fast durchwegs in einer Richtung liegen. Sie sind paralell zur Richtung der Schichten gelagert und im quer geführten Dünnschliffe erscheinen ihre Querschnitte. Ein Längsschnitt im Dünnschliffe gehört zur Selten- 2) Geolog. Untersuchungen im Oberengadin. Ber. d. natur. Gesell. Freib urg 1906, pag. 223. 21) Der westliche Teil des Säntisgebirges. Beiträge zur geolog. Karte der, Schweiz XVI. Teil. 2, 1905 pag. 469. **) Dünnschliffe von gefaltetem Röthidolomit-Quartenschiefer. Vierteljahr- schrift d. natur. Gesell. Zürich, 1900. pag. 227. s) Alle neueren Lehrbücher der Geologie beschäftigen sich mit diesem Probleme. Angeführt sei Muschketov’s Lehrbuch ®usnyeeraa Teosoria 1891 I. Pag. 470 et seq. wo die Brüche sehr eingehend besprochen werden, weiters das Kapitel : Deformations intimes des roches dans les mouvements orogeniques in E. Haugs Traité de Géologie 1907 I. Pag. 224. Dorr: Mikroskopische Faltungs- formen, Danzig, 1904. bespricht ein physikalisches Experiment, welches mit der Faltung der Schichten nichts gemein hat, wie man aus dem Titel schliessen könnte- Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 7 heit. Es sind das die Versteinerungen, welche Karzer **) von Dvorce bei Prag beschrieben und für Spongiennadeln gehalten hat. Man sieht, dass solche Tentakulitenlager typisch für die Lochkover Kalk- steine sind. Neben diesen Durchschnitten kann man noch andere grössere Versteinerungen, wie es scheint Lamellibranchiaten und vielleicht auch Trilobiten bemerken, welche jedoch in Durchschnitten nicht bestimmbar sind. Diese Versteinerungen haben durch Sprünge wenig gelitten, zersprungene Schalen sind verhältnissmässig selten und auch die feinen Risse setzen gevöhnlich die Versteinerungen nicht durch, sondern gehen sie um. Neben Kalkstein erscheinen im Profil noch Schichten vom Horn- stein. Dieser harte Hornstein ist von schwarzer Farbe und ist allem Anschein nach durch Umwandlung des Kalksteines entstanden. In den Dünschliffen dieses Hornsteins sieht man nämlich Kreise allerdings von unregelmässigen Umrissen, die verwandelte Tentakuliten zu sein scheinen. Es ist demnach wahrscheinlich, dass dieser Hornstein durch Metamorphose des Kalksteines mit Hilfe von Kieselsäure enstanden ist. Die Faltungserscheinungen in diesem Hornsteine zeigen sich vielfach anders als jene im Kalksteine und werden weiters noch näher erörtert. Ganze Schichten von Hornstein in der Bande K-f1 waren bisher nicht bekannt und wurden beim Studium der Faltungs- phänomene zufälliger Weise entdeckt. Karzer”) führt zwar an, dass in der Barrandeschen Wand und insbesonder bei Dvorce kieselige Lagen vorkommen und erklärt die Härte dieser Bänke durch ihr Reichtum an Spongiennadeln, nachdem aber die meisten von ihm als Spongien angesehene Versteinerungen Tentakuliten sind, welche bekantlich kalkige Schalen besitzen, so ist dieser Erklärungsversuch misslungen. Die Büge der Falten sind im verschiedenem Masse zusammen- gedrückt worden, so dass die Winkel, welche die Schenkel der Falten mit einander bilden verschieden gross sind. Nach der Grösse der Winkel richten sich auch die Erscheinungen, welche durch Faltung hervorgebracht wurden, so dass man in dieser Hinsicht 2 Gruppen unterscheiden könnte: 1. Büge von grösserem Winkel als 60°; 2. Büge von kleinerem Winkel als 60°; %) Spongienschichten im mittelböhm. Devon, Sitzgsber. kais. Akademie d. Wiss. Wien, 97. B. 1888. 25) Geologie von Böhmen, 1892. pag. 1018 und 1017. Een 8 VII. Počta: Die Faltung der silurischen Schichten in der Barrandeschen Wand geschah durchwegs durch Bruch, also auf die erste von Heım angeführte Art. Schon mit blosem Auge, insbesondere aber bei Ver- grösserung unter dem Mikroskope sind die Brüche überall deutlich zu sehen. Die nach Photographien gezeichneten Abbildungen einiger typischen Büge (Fig. 1—4) zeigen sehr gut die Mosaik, wie sie an den Querschnitten auftritt. Nach Rever kann man zweierlei Brüche oder Sprünge unter- scheiden: | 1. axipetale, welche quer durch die Schichten verlaufen; 2. longitudinale, welche den Schichten entlang gelegen sind. Bis auf eine Ausnahme, welche unten noch näher erörtert wird, sind die Sprünge jetzt durch sekundäres Absetzen von Kalkspat wieder ausgefüllt und zeigen so ihr hohes Alter an. Die Ausfüllung der Brüche ist in den Kalkschichten durchwegs aus Kalk, aber von ver- schiedener Farbe und Struktur. Die die Sprünge ausfüllende Masse ist: 1) Ein weisser krystallinischer Kalkspat. So findet man es erstens bei den grössten axipetalen Brüchen direkt am oder nahe am Buge. Die krystallinische Strüktur kommt oft durch die bekannte Streifung der Kalcitkrystale zum Ausdruck. Zuweilen sind einzelne Krystale verschieden orientiert und es kreuzen sich dann Systeme von paralellen Streifen. Diese Ausfüllung ist am deutlichsten da zu sehen, wo ihre weisse Farbe sich von der dunklen Farbe des Gesteins abhebt; |, 2. einige wenige enge Brüche erscheinen von dunklem Kalk- spat erfüllt; 3. die longitudinalen Sprünge sind oft zu beiden, oder nur auf einer Seite von einem dunklem Streifen mit unregelmässigen Konturen begleitet. Im Dünnschliffe und unter dem Mikroskope besteht dieser Streifen aus einer feinen Brekcie vom zertrümerten Gestein (Taf. I. Fig. 2). Einzelne Partikeln sind im Durchschnitte eckig, oder auch rundlich, ziemlich hell und sind in dunklerer Masse, die durch feine Sprünge vollständig durchsetzt wird, eingebetet. An polierten Stücken erscheint dieser Streifen erdig und nimmt keinen Glanz an. Es ist dies die Reibunsgzone, welche ihr Entstehen der Bewegung der durch den Sprung auseinander geteilten Partien verdankt. Aus diesem Ma- teriale bestehen auch die Harnische, welche hier, wie oben bemerkt wurde, sehr häufig auftreten. Diese Reibungszone ist in bedeutender, 1—3 cm mächtigen Lage in den äussersten Partien der Schichten Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 9 d. i. an den Schichtenfugen, kommt aber auch stellenweise im Innern der Schichte (Taf. I. Fig. 1.) au allen jenen Stellen vor, wo durch Sprung frei gewordene Teile derselben an einander sich bewesten. Neben den hier angeführten Brüchen sieht man in den meisten Bügen noch einen anderen Sprung, welcher durch seine Kompliziert- heit in den Durchschnitten gleich in die Augen fällt. Er ist sehr schmal, mit dunkler, feiner, brekcienartiger Masse ausgefüllt, die zuweilen den ganzen Bruch nicht erfüllt, so dass leere Stellen übrig bleiben. Dieser Umstand bezeugt, dass dieser Bruch von allen übrigen der jüngste ist. Er setzt auch ältere, mit weissem Kalkspat erfüllte Brüche durch. Sein Verlauf ist sehr kompliziert. Er fängt zwar ebenfalls in den Bügen an, verläuft aber dann im unregel- mässigen Zickzack, indem er seitlich zahlreiche, wie gezähnlte Lappen entsendet, so dass seine ganze Form am meisten der Lobenlinie eines Ammoniten ähnlich ist. Er setzt ältere Brüche durch, man kann jedoch sehr oft bemerken, dass er den krystallinischen Kalkspat, welcher die Sprünge erfüllt hat, umgeht. Dies lässt sich dadurch erklären, dass an diesen Stellen die Konsistenz des Gesteines am schwächsten war. Dieser feine Sprung endet an der Sohlfläche der Schichte und erscheint in der unteren Schichte gewöhnlich auf anderer Stelle. Der unregelmässige Verlauf dieses Sprunges ist sehr bezeichnend; er hält weder eine axiale, noch eine longitudinale Richtung ein. Was das Alter der Brüche anbelangt, so könnte man unter den mit Kalkspat ausgefüllten Brüchen zweierlei Altersstadien erkennen, denn an manchen Stellen ist eine Verwerfung eines Bruches durch einen jüngeren Sprung erkenntlich. Die Zertrümerung des Gesteines war aber eine so weitgehende, dass eine Verbindung der Brüche gleichen Alters jetzt nicht mehr möglich ist. Es lässt sich nur die Altersdifferenz konstatieren, welche beweist, dass diese Schichten in den geologischen Zeiten zweimal hintereinander durch einen Falten bildenden Druck gelitten haben. Die erste Faltung war die bedeutend kräftigere und als ihr Resultat sind die ältesten, stellenweise ver“ worfenen Brüche anzusehen. Die zweite jüngere Bewegung war ge- ringer und hatte nur einzelne verwerfende Sprüuge zur Folge. Die letzte Druckwirkung ist durch den engen lappenförmig gewundenen Sprung angezeigt und hat ausser diesen keine weiteren Folgen hinter- lassen. Es ist deutlich zu sehen, dass zu dieser Zeit die Falten be- reits vollständig herausgebildet waren und dass ihre Schichten in der neueren Zeit durch nicht starken Seitendruck leicht gesprungen sind. 10 VII. Počta: Über die geologische Periode, in welcher die Druckäusserungen ihre Spuren in den Schichten hinterlassen haben, lassen sich natur- gemäss nur Vermutungen aufstellen. Die beiden ersten Bewegungen dürften wohl in das jüngere Palaeozoikum fallen, in die Zeit, welche die grössten Veränderungen und Schichtendislokationen in Böhmen aufweist, es sind dies das Karbon und das jüngere Perm. Was den letzten Sprung als Folge der jüngsten bedeutend schwächeren Bewegung anbelangt, so glaube ich ihm ein tertiäres Alter zuschreiben zu dürfen. Es ist wahr- scheinlich, dass die mächtigen Bewegungen im Süden von Böhmen, die ihren Anfang im Oligocen genommen und zur Folge die Bildung der Alpen hatten, auch einen Einfluss auf die Nachbarländer aus- geübt haben. Dieser äusserte sich als seitlicher Druck und die Folgen dieses Druckes scheint mir eben der jüngste Sprung in Falten der obersilurischen Schichten zu sein. Der Hornstein zeigt in den Bügen, die jedoch niemals in scharfe Winkel zusammengepresst sind, eine vollkommene Zertrümmerung. Er ist in Důnnschliffen braun, ziemlich hell, die zahlreichen Sprünge sind sehr dunkel gefärbt. Die, Entstehung dieses Hornsteines lässt sich durch Zufuhr von Kieselsäure in die gewöhnlichen Tentakulit- kalksteine erklären. Es ist möglich, dass, wie Karzer bemerkt, diese Kieselsäure aus den Skeleten der Spongien herrührt, man sieht auch ziemlich oft Umrisse von Spongiennadeln, neben diesen aber auch rundliche Querschnitte von grösseren Schalen, die vielleicht infiltrierte und darum veränderte Gehäuse von Tentakuliten sind. Die Brüche in den Hornsteinschichten sind sehr zahlreich und ver- laufen meist longitudinal. Die ganze Schichte erscheint in longitudinale, am Buge hacken- förmig gekrümmte Bänder zertrümmert. Die axipetalen Brüche sind nur dadurch angedeutet, dass einzelne longitudinale Bänder im Buge entzwei gesprengt sind und die eine Hälfte gewöhnlich etwas nie- driger liegt als die andere. Die Ausfüllung der Sprünge besteht hier aus einer dunkelbraunen Hornsteinbrekcie, welche an den am meisten zertrümerten Stellen ein reiches Netzwerk bildet. (Taf. I., Fig. 6). ' Die axipetalen Brüche in den Kalkschichten sind am besten entwickelt und die zahlreichsten. Die breitesten unter ihnen sind direkt am Buge und sind mit weissen krystallinischen Kaikspat aus- gefüllt und stechen demzufolge scharf von dem dunklen Nebengestein ab. Gewöhnlich zeigen sie einen dreieckigen Durchschnitt und sind Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen, 11 mit der Spitze des Dreieckes nach Innen des Buges gerichtet, wo- gegen die breite Seite desselben aussen ist. Ihre Dimensionen stehen im nächsten Verhältnis mit der Mächtigkeit der Schichte, in welcher sie vorkommen. Drei von ihnen, voneinander etwa 5 mm entfernt haben diese Dimensionen: Die Schichte ist 18 mm dick und dieselbe Länge haben auch die Brüche. Sie fangen an der inneren Fig. 1. Büge mit einem Winkel von etwa 50°. Die unterste Schichte besteht aus Hornstein, die übrigen aus Kalkstein. Etwa 1/, nat. Grösse. Fläche des Buges mit einer feinen Spalte an, breiten sich gegen Aussen bedeutend aus und messen hier auf der äusseren Peripherie des Buges 45 und 10 mm. Neben diesen direkt am Buge sich be- findenden axialen Brüchen gibt es noch viele, die etwas von der Mitte des Buges entfernt sind. Bei diesen wächst die Breite nach Aussen nicht so rasch. So bei einem 20 mm langen Bruch ist der innere Anfang 1 mm und das äussere Ende 2 mm. Die Brüche 12 VII. Počta: einer Schichte sind gewöhnlich von denjenigen der Nebenschichte un- abhängig. Die Brüche der höher liegenden Schichte setzen gewóhn- lich an anderen Stellen an und verlaufen dann selbständig. In den Flügeln der Falten kommen die axipetalen Brüche nur vereinzelt vor und breiten sich gegen Aussen nur wenig oder gar nicht aus. Man kann in dieser Hinsicht bemerken, dass die rasche Ausbreitung der Brüche im geraden Verhältnis zur Krümmung der Schichten steht. Es ist dies leicht erklärlich, denn es ist naturgemäss, dass der grösseren Spannung, welche am äusseren Rande der stark gekrümmten Fig. 2. Bug mit einem Winkel von etwa S0°. Die primären axipetalen Brüche sind gut entwickelt, rechts ein breiter Streifen von Reibungsbrekcie. Partien ist, dadurch Rechnung getragen wird, dass Sprünge sich nach Aussen erweitern. Darum sind die axipetalen Brüche die hauptsächlichsten Erscheinungen bei dem Faiten der Schichten und sie sind es, welche in erster Reihe geeignet sind, die bei dem Faltungsvorgange nötige Erweiterung des äusseren Umrisses der Schichten hervorzubringen. Man könnte sie „primäre“ Brüche nennen, da sie in direkter Richtung die nötige Folge der Faltung der Schichten sind. Als einen Übergang zwischen axialen und longitudinalen Brüchen könnte man jene Sprünge anführen, welche schräg durch die Schichten verlaufen. Sie sind nicht zahlreich, oft mit anderen axipetalen oder Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 13 longitudinalen verbunden und durch ungleiche Konsistenz der Schich- ten zu erklären. Longitudinale Brüche, die in den Querschnitten mit den Schichten- fugen paralell verlaufen, spielen eine bedeutend geringere Rolle. Sie sind dadurch entstanden, dass eine Schichte bei der durch Faltung hervorgebrachten Bewegung der Länge nach geborsten ist. Aus dieser Entstehungsweise ist ersichtlich, dass die Dimensionen dieser Brüche von ziemlicher Länge, jedoch von geringer und gleich blei- bender Breite sind. Die Masse eines solchen Bruches sind z. B.: in der Länge 40 mm, in der Breite 1 mm. Es sind das Brüche, welche direkt von dem das Falten der Schichten erzeugenden Drucke nicht herstammen, sie sind „sekundär“ durch den brüchigen Vorgang bei der Faltung zufällig entstanden und haben keinen Einfluss auf k re RS Fig. 3. Bug mit einem Winkel von etwa 909 mit durchgreifender Zertrümmerung des Kalksteines in der Biegung der Schichten. Der rechte Schenkel der Falte ist zur důnnen Lage ausgewalzt. In der Mitte des Buges verláuft ein gezackter feiner Sprung. die Umformung des Gesteines in der Richtung, dem Drucke gemäss die Verteilung der einzelnen Gesteinspartikeln umzuändern. Sie tragen keineswegs dazu bei, den äusseren Umriss der sich faltenden Schichten breiter zu machen. Neben diesen typischen longitudinalen ‚Brüchen gibt es zahlreiche andere von schräger Richtung, auch diese haben gleichfalls keinen direkten Einfluss bei der Krümmung der Schichten. | Dem Drucke gemäss sind die Winkel der Faltenflügel der Büge in Kalksteinschichten verschieden. A) Büge vom grösseren Winkel als 60°. Die Veränderungen der Schichten sind hier die geringsten, einzelne Schichtenfugen verlaufen == 14 VII. Počta: regelmässig und nur dort, wo durch Bewegung der Schichten anein- ander an Fugen ein Streifen von Reibungsbrekcie entstand, wird die Fuge zu einer gewundenen, oft in Zickzack verlaufenden Linie. Von den Sprüngen sind hauptsächlich die axipetalen Brüche vertreten, die gegen die Sohlfläche der Schichte sich verengen, in umgekehrter Richtung gegen die Dachfläche ganz regelmässig sich erweitern. Dies erklärt sich, wie bereits bemerkt wurde, dadurch, dass bei der Faltung der Schichten die grösste Spannung an der Dachfläche der Schichte bestand. Der Betrag der Spannung lässt sich durch Zahlen ausdrücken. Wenn eine 3 cm dicke Schichte in einem Winkel von 60° sich biegt, so verlängert sich der äussere Umriss derselben etwa um das zweifache der ursprünglichen, der ungefalteten Schichte Fig. 4. Bug aus derselben Falte, etwa 5 cm vom vorigen (Fig. 3) entfernt. Die rechte Seite der unteren Schichte durch Auswalzung teilweise vernichtet. eigenen Länge. Dieser Verlängerung wird in den meisten Fällen auf die Weise Rechnung getragen, dass die äussere Partie durch Sprünge zerplatzt und die so entstandene Klüfte durch weissen Kalkspat er- füllt werden. Die weissen Adern breiten sich gegen Aussen bedeu- tend aus. In einem in Fig. 2 abgebildeten Falle werden auf diese Weise etwa 830°, der nötigen Erweiterung des äusseren Umrisses ausgeglichen. Ein anderer Fig. 3 u. 4 abgebildeter Bug mit einem Winkel von 90° zeigt eine vollständige Zertrümerung der am äusseren Umrisse liegenden Partien. Bei der Faltung entstanden sehr zahl- reiche und breite Sprünge, welche gleichfalls mit weissen Kalkspat erfüllt sind. Viele von ihnen haben eine axipetale Richtung, andere sind aber vollkommen unregelmässig, welcher Umstand sich durch Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 15 eine andere hier vorkommende Erscheinung, die Auswalzung der Schichten, welche weiters noch näher besprochen wird, erklärt. Büge vom kleineren Winkel als 60°. Diese zeigen durchwegs eine bedeutende Zertrümerung der Schichten, insbesondere in der Mitte des Buges. Als ein sehr interessantes Beispiel sei hier das Fig. 1. abgebildete Exemplar näher beschrieben. Dasselbe zeigt zusammen 12 Schichten, die untersten sind nur wenig verbogen, die obersten in einen scharfen Winkel eingezwängt. Die Ursache dieser verschieden mächtigen Biegung liegt in der Ge- steinsbeschaffenheit der Schichten. Die unterste, nur mit kleinem Bruchteile in der Abbildung vertretene Lage ist von Hornstein, die oberen sind aber aus Kalk- spat. Die harten kieseligen Schichten haben einen bedeutenderen Widerstand der durch Faltung entstandenen Bewegung geleistet und sind demnach auch nur ganz wenig gebogen. Von der Hornstein- schichte gegen das obere Ende schreitet die Faltung in zunehmender Weise fort und war Ursache der vielfachen Zertrümerung der Kalk- schichten. Die dem Hornsteine am nächsten liegenden Kalkschichten sind ebenfalls nur leicht gebogen, sie sind aber geborsten und ihre Teile verschoben. Weiters nach oben wird der Winkel des Buges immer kleiner und im gleichen Schritt wird auch die Zertrümerung der Schichten immer grösser. Zugleich erscheint hier das unter dem Namen Auswalzung bekannte Phänomen, welches unten noch näher beschrieben werden wird. Im Buge sind nur Teile der Schichten er- halten, ganze Stücke sind zerstört und auch zermalmt. Die regel- lose Zertrümerung ist schon an den sehr zahlreichen Brüchen be- merkbar. Die Brüche verlaufen im Ganzen unregelmässig, einige von ihnen sind allerdings typisch axipetal und oft sieht man auch die nach Aussen fortschreitende Erweiterung derselben; neben diesen sind aber auch Sprünge die in allen Richtungen verlaufen. Manche sind im longitudinalen Sinne gerichtet und sehr fein und mit anderen, zu- weilen axipetalen verbunden. Weiters kommen noch viele andere Brüche vor, welche schräg verlaufen oder überhaupt im Verhältnise zu den Schichtenfugen unregelmässig orientiert sind. Interessant ist ein langer axipetaler und 7 Schichten in gerader Richtung durch- setzender Bruch, welcher die Ursache einer kleinen Verwerfung war. Die unterhalb desselben fortschreitenden Schichtenfugen sind um weniges nach rechts verschoben. Die ganze Faltung ging in der Weise vor sich, dass einzelne Schichten selbständig beweglich waren 16 VII. Počta: und gegen ihre Nachbarn sich verschieben konnten. Das ist daraus zu entnehmen, dass die Schichtenfugen verhältnismässig breit erscheinen und nebstdem Streifen von Reibungsbrekcie zeigen. Liessen sich die durch Faltung hervorgebrachten Umgestaltungen der Schichten auf natürliche Weise, nämlich durch Bruch leicht er- klären, so ist es nicht der Fall, wenn man den Vorgang bei Aus- walzungen beleuchten will Die Auswalzung oder Ausdünnung der Schichten findet in den Flügeln der Falten dort statt, wo der Ge- birgsdruck am meisten wirkt, hier wird die Schichte zu einer dünnen Lage zusammengequetscht, wogegen sie an den Stellen des vermin- derten Druckes wieder anschwillt. Auf den ersten Blick lässt sich diese Erscheinung schwer durch eine mit Bruch verbundene Umgestaltung erklären. Allerdings ist es angezeigt bei dem Umstande, als alle anderen die Faltung begleitenden Erscheinungen ihre Erklärung in der Um- formung durch Bruch finden, nicht gleich für dieses einzige Phäno- men einen anderen Ursprung zu suchen. Die Abb. Fig. 1. gibt ein sehr schönes Beispiel einer solchen Auswalzung. Die linken Flügel der Falten in der oberen Hälfte des Exemplares sind in sehr dünne Lagen ausgepresst. Die rechten Flügel der 4 am meisten in dieser Richtung veränderten Schichten haben zusammen eine Mächtigkeit von etwa 6 cm. Auf der linken Seite ist die Dicke der Flügel dieser 4 Schichten nicht ganz 1,5 cm, es wurde somit die Masse der Schichten hier um 4,5 cm, das ist um 75°/, der ursprünglichen Mächtigkeit vermindert. Besondere Merk- male dieser gewiss sehr durchgreifenden Umgestaltung sind mit blossem Auge jetzt im Gestein nicht bemerkbar. Man sieht nur das Breiterwerden der Fugen und dann die zahlreichen Streifen von Rei- bungsbrekcien. Auch die unteren nur schwach gebogenen Schichten zeigen in der Richtung eine Auswalzung, dass einige von ihnen an bestimmten Stellen sehr dünn werden. Die Fuge bildet hier rechtwinkelig abgegrenzte Ausläufer, welche in die nachbarliche Schichte eindringen und so dieselbe beträchtlich verengen. Diese Form der auslaufenden Fuge ist typisch für diese Erscheinung und gibt meiner Ansicht nach den Beweis, dass die Auswalzung nicht allmälig fortschreitend vor sich ging, sondern eben- falls rupturell stattfand. In einer plastischen Masse würde die Ver- engung einer Lage langsam vor sich gehen und die Fugen würden höchstens flach wellig verlaufen aber keinesfalls Rolche rechtwin Elise „Bruchstuffen“ bilden. = Ueber Bůge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 17 Diese Bruchstuffen sind in ganzem Verlaufe der Schichtfuge vorhanden, gewöhnlich sind sie gross genug, um schon mit blossem Auge bemerkt zu werden, zuweilen sind sie aber von mikroskopisch geringen Dimensionen. (Taf. I., Fig. 3 und 4.) Dieser Umstand beweist zur Genüge, dass hier durch Bruch die ganze Struktur des Gesteines bis in die kleinsten Partikel eine Umänderung erleidet. An einem anderen Exemplare konnte durch Anfertigung mehrerer paraleller Schnitte das Fortschreiten der Auswalzung gut beobachtet werden. Die Abb. 3 und 4 rühren von einem und demselben Exemplare her und wurden durch 2 parallele Schnitte erlangt, welche nur 5 cm voneinander entfernt sind. In dieser verhältnismässig unbedeutender Länge der Falte hat sich die äussere Form der am Buge sich befindenden Schichten be- deutend verändert. In Abb. 3 ist der linke oberste Flügel etwa 2'/,cm dick, gegen oben verschmälert er sich etwas und wird von einem longitudinalen Sprung in seiner Mitte durchsetzt; der rechte Flügel ist durch zahl- reiche und grosse Brüche unregelmässig zertrümmert. Am rechten Rande sieht man den rechten obersten Flügel nur noch durch einen mit zackig verlaufendem Sprung eingesäumten Streifen erhalten. Die äussere Partie dieses Flügels ist in Reibungsbrekcie umgewandelt, In Abb. 4 derselben Tafel ist der oberste linke Flügel bedeutend breiter, etwa 4,5 cm, was durch verzweigte ausgedehnte Brüche sich erklärt. Der untere Teil des rechten Flügels ist aber vollkommen aus- gewalzt. Die untere Schichte selbst mächtig zertrümmert, wie dies die zahlreichen Brüche beweisen, presste den linken Flügel der obersten Schichte vollständig aus, so dass derselbe hier wie abge- schnitten ist. Dieses Beispiel gibt den besten Beweis, dass mit der Auswalzung die eingreifende Zertrümmerung der Masse einherschritt. Das Material des so vernichteten rechten Flügels der obersten Schichte wurde zur Reibungsbrekcie und verwandelte sich in einen Harnisch, dessen Spuren noch gut erhalten sind. In den Dünn- schliffen der noch erhaltenen Partie des rechten Flügels verlaufen in Kalksteine zahlreiche feine meist longitudinal orientierte Sprünge, welche auch die Tentakulitschalen durchsetzen. (Taf. I., Fig. 5.) Die ganze Masse dieser Partien erscheint vollkommen zer- trümmert und in eine durch Zehrung der Schichten hervorgebrachte „Schleppungsbrekcie“ verwandelt, die sich von der oben angeführten „Reibungsbrekcie“ wohl unterscheidet. 18 VII. Pocta: Einzelne zertrümmerte Gesteinspartikeln sind scharfeckig lang- gezogen und durch haarfeine Risse abgeteilt, so dass auf den ersten Blick zu sehen ist, dass diese Partie einer Reibungsbewegung nicht aus gesetzt war. Diese hätte die Schleppungsbrekcie in eine Reibungs- brekcie umgewandelt. Auch lässt sich die Schleppungsbrekcie in den Querschnitten polieren und unterscheidet sich in dieser Hinsicht keineswegs von dem übrigen Gestein. Eine ganz ähnliche Zertrümmerung des Gesteines ist jedem, welcher Dünnschliffe von weichem Kalkstein verfertigt, sehr gut be- kannt. Wenn der Kanadabalsam, welcher das Gesteinsplättchen am Objektivträger festhält, nicht vollständig erhärtet ist, so dass er bei der bekannten Probe den Eindruck des Nägels, wenn auch erst bei Anwendung bedeutenderer Kraft zulässt, so geschieht es oft, dass der dünne Schliff in zahllose kleine scharfkantige, die eigentliche Struktur vollkommen verwischende Trümmer zerspringt. DieÄhnlichkeit dieser un- liebsamen Erscheinung mit der beschriebenen Struktur der Schleppungs- brekcie in den ausgewalzten Schichten ist eine sehr grosse und über- raschende. Dadurch ist die Art der Umformung beim Auswalzen der Schichten genügend erklärt. Die hier beschriebenen Untersuchungen der dynamischen Er- scheinungen in den gefalteten und ausgewalzten silurischen Schichten der Barrandeschen Wand hatten also diese Endresultate : 1. Die Faltung der Kalkschichten in diesem Fundorte wurde von der Umformung durch Bruch begleitet. In den Bügen von grösseren Winkeln sind es in erster Reihe die „primären“, das ist die axialen Brüche, welche die nötige Erweiterung der Dachfläche der Schichten bewerkstelligen; in den Bügen von kleineren Winkeln ist das Gestein bedeutender zertrümmert. 2. Die Hornsteinschichten leisteten einen grösseren Widerstand der Faltungsbewegung als die Kalkschichten und erscheinen darum auch nur in weite Winkel gebogen. 3. Die Faltung der Hornsteinschichten geschah durch voll- kommene Zertrümmerung der Lagen in der Nähe des Buges. Die „primären“ oder axialen Brüche sind hier typisch nicht entwickelt; die Flügel der Falten erscheinen in longitudinale Stücke gesprengt, die in der Nähe des Buges nochmals geborsten sind. Ueber Büge in den Schichten des Barrandeschen Felsen. 19 4. Die Auswalzung, Ausdünnung der Kalkschichten ging eben- falls rupturell vor sich. Das dieser dynamischen Kraft ausgesetzte Gestein wurde in eine „Schleppungsbrekcie“ mit scharfkantigen, von feinen Rissen umgezäumten Partikeln verwandelt. Die äussersten Partien dieser Schleppungsbrekcie wurden durch Bewegung der Schichten aneinander zur Reibungsbrekcie mit kugeligen Partikeln, welche von tonigen Lagen umgeben sind. Die Schichtenfugen solcher ausgedünnten Flügel zeigen rechtwinkelige Ausläufer, sog. „Bruch- stuffen“, mit welchen die Schichte in die nachbarliche eindringt. Tafelerklärungen. Fig. 1. Reibungsbrekcie in der Mitte der Schichte aus kugeligen durch dunkle Tonlagen abgeteilten Gesteinspartikeln. (Im Dünnschliffe sind einige Luft- bläschen.) Fig. 2. Reibungsbrekcie aus der äusseren Partie der Schichte direkt an dem mit Tentakulitgehäusen erfüllten Kalkstein. Fig. 3. Mikroskopische Bruchstuffen an der Grenze der ausgedünnten Lage. In dieser sind (rechts) vertikal zur Druckrichtung verlaufende zackige Sprünge. Fig. 4. Mikroskopische Bruchstuffen. Fig. 5. Schleppungsbrekcie in der ausgewalzten Gesteinslage; die feinen Risse, durch welche das Gestein zersprungen ist, verlaufen zueinander paralell, und auf die Druckrichtung senkrecht. Fig. 6. Ein Bruchstück des zertrümmerten Hornsteines von beiden Seiten durch Reibungsbrekcie eingesäumt. Fig. 2. in 24facher, die übrigen in 42facher Vergrösserung. i | | | S.-B. Königl. böhm. Gesellsch. Wiss. Prag 1908. Nro. 67. VIII. vw Číslo ethylestherové. (Nová konstanta kokosového tuku.) Předloženo v sezení dne 27. března 1908. Podávají Jos. Hanuš a Dr. Lad. Stekl.1) V poslední době vyskytla se celá řada surrogätü másla, více méně tomuto tuku vlastnostmi se podobajících. Jsou to zejména nej- starší náhražka margarin, novější pak kokosový tuk v obchodu růz- nými jmény označovaný, máslo fulwar či karité, shea máslo atd. Těchže tuků používá se mimo to jako porušovadel nejenom másla, ale 1 ostatních stolních tuků, sádla, kakaového tuku atd., ba i margarin leckdy obsahuje druhý surrogát tuk kokosový. Bylo tudíž úsilovně pracováno na problému, kterak by se pří- sada jmenovaných náhražek bezpečně poznala v přirozených tucích 1 olejích zejména stolních a dospělo se k četným způsobům, zalo- Zenym jednak na vlastnostech fysikálních, jednak chemických jak tuků pravých, tak i jich surrogátů. Z fysikálních vlastností přihlí- ženo k optickým, k rozpustnosti v různých rozpustidlech a více méně vyvinuté schopnosti krystallisační. Na podkladu prvém spočívá ur- čení refrakce — indexu lomu —, kteráž mění se složením tuků a závisí zvláště na kyselých komponentách glyceridü; vyšetřuje se index lomu tuků přímo aneb uvolněných mastných kyselin (Horox,*) W. Lupwic a Haupr) *) případně jednotlivých frakcí krystallových. Návrhy tříditi a rozeznávati tuky dle různé rozpustnosti v kyselině octové, Y) Dissertační práce Dr. Lad. Štekla. 2) Rev. internat. de la falsif. 19. 115 (1906). 3) Ztsch. für Untsch. d. Nahrm. u. Gnsm. 12. 521 (1906). Věstník král. české spol. náuk, Třída II. 1 9 VIII. Jos. Hanuë a Dr. Lad. Stekl: lihu atd. jmenovitě v poslední době opět se vynořují (RoBin“)). Dle nestejně vyslovené schopnosti krystallisační a dle různého tvaru kry- stallů posuzují máselný tuk a jeho surrogáty v Belgii, kde jest důkaz takový směrodatný též při soudních rozepřích. Z četných stran však pokládán jest způsob tento za nedosti spolehlivý (Leeros’), SonTt- SIEN“) atd. V chemických vlastnostech nejvíce se ze surogátů tuku másel- nému podobá tuk kokosový, podobnost jeví se hlavně v tom, že oba tuky obsahují těkavé, mastné kyseliny, ovšem rozdílné jak po stránce kvalitativné tak i kvantitativné. Jelikož pak jiné stolní tuky, loje, sádla, oleje, vůbec nemají glyceridy těkavých kyselin anebo pouze ve sporém množství, jest jich rozdi ve složení vůčí kokosovému tuku tím nápadnější. Na základě těchto differencí vypracovány methody sloužící k dokázání tuku kokosového v ostatních tucích; největší počet způsobů za podklad má postup, jehož se užívá při stanovení čísla Reichert-Meisslova, kde se vyjadřuje množství těkavých kyselin poměrným množstvím alkali, potřebného k jich neutralisaci. Roz- vrhnouti se pak jednotlivé methody mohou 1. na způsoby basírující na nesnadné rozpustnosti ve vodě výše molekularnych těkavých kyselin — zejména kyseliny kaprylové a kaprinové (methoda PoLEN- skéHo', Muxrz-Couvopova*) atd)., 2. na způsoby založené na neroz- pustnosti ve vodě stříbrnatých solí kyseliny kaprylové a kaprinové (JENSEN, KiRscHNER?), Wissmax a Rewsr) !”). Mimo to přihlíželo se dále k různé průměrné molekulové veličině netěkavých mastných kyselin (Juckenack a Pasternack)!!) a rozklädäny tuky rozpustidly na frakce o odlišných konstantách (HoTor) '?). S úspěchem všeobecným setkala se k vyšetření rostlinných surrogátů ve stolních tůcích pouze methoda fytosterinacetätovä (BomER) "*). Methodami těmito nebylo rozřešeno, kterak by se bezpečně na- lezlo i malé množství, pod 10°/, jdoucí, tuku kokosového v másle a ostatních tucích, jež se jim porušují. Pokusili jsme se tedy cestou jinou 4) Compt. rend. 143. 513. 5) Rev. intern. de la fals. 19. 159. (1906). S) Chem. Rev. für Fette etc. 13. 240 (1906). 7) Ztsch. für Unts. d. Nahrm. etc. 7. 273 (1904). 8) Les corps gras 30. 307 (1906). 9) Ztsch. f. Unts. d. Nahrm. etc. 9. 65 (1905). 19) Ztsch. f. Unts. d. Nahrm. etc. 11. 267 (1906). 1) Ztsch. f. Unts. d. Nahrm. etc. 11. 267 (1906). 1?) Rev. intern. de la fals. 18. 35 (1905). 19) Ztsch. f. Unts. d. Nahrm. etc. Cislo ethylestherove. 3 úlohu tuto řešiti s tím toliko ohledem, aby nový způsob připínal se k některé ze stávajících method obvyklých, byl přesný, při tom však dal se snadno provésti a nevyžadoval nákladných přístrojů. Jelikož tuk kokosový obsahuje značné množství kyseliny kapri- nové a laurové, soudili jsme, že by se k dokázání jeho nejlépe musela hoditi taková methoda, která by připoustěla isolaci těchto kyselin a jich stanovení a to tím spíše, že ostatní tuky právě na tyto kyseliny jsou chudy. Abychom pak tyto kyseliny ze směsi ostatních mastných kyselin mohli získati spolu s jinými těkavými kyselinami, bylo nutno převésti je v těkavější ethylesthery, což se nám hravě povedlo katalytickou reakcí, kterou pozorovali SkRavup,'*) CLaisex, *) Kossen a KRucER,'“) HexRrovEs"") a kterou zvláště dopodrobna prostůdoval a osvětlil Kne- MANN.) Jest známo, že třepe-li se alkoholický roztok máselného tuku s nepatrným množstvím alkali až vznikne homogenní roztok, nabývá reakční směs dosti silné ovocné vůně.““) Reakci tuto můžeme zná- zorniti tímto schematem Alkohol, v jehož prostředí pracujeme, vytěsňuje tedy z glyce- ridů glycerin a esterifikuje se s uvolněnými kyselinami. Tím vznikají esthery o nižším bodu varu, tak že snadněji se dají z reakční směsi vypuditi. Nepatrné množství alkali působí zde jako positivní kataly- sator, reakci tuto — vytěsnění glycerinu — urychlující. Jelikož ethylestery kyseliny kaprylové, kaprinové a laurové vrou mezi 100° a 200° přeháně-li jsme je, abychom jich pokud možno největší část dostali do destillátu, z vodného roztoku, při čemž jsme použili ještě obratu následovního: nejprve jímán podíl alkoho- lický, v němž se nacházeti musí esthery nízko vroucí, pak teprve 14) Monatshefte fůr Chem. 15. 200 (1 94). 15) Berl. Ber. 20. 646. 16) Ztschr. f. physiol. Ch. 15. 321. 17) Ztschr. f. pbysiol. Ch. 16. 153. 18) Monatshefte für Ch. 26. 283 (1905). 12) Lewkowitsch. Chem. Technologie u. Analyse d. Oele etc. II. svazek. 1* 4 VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad. Štekl: zvlášť podíl vodní s esthery výše vroucími. Přihlédneme-li nyní ke složení tuku máselného a kokosového, lze předpokládati, že alko- holický destilát tuku prvého bude velmi bohatý na esthery (násled- kem značného množství kyseliny máselné a kapronové), kdežto vodný destillát bude na ně chud (poněvadž máslo obsahuje poměrně málo kyselin kaprylové, kaprinové a laurové), naproti tomu musí býti po- měry tyto u kokosového tuku úplně obráceny. Na základě této úvahy provedl již jeden z nás informativní pokusy, jež v předběžném sdělení publikoval?) a které potvrdily správnost výše zmíněného předpokladu. Postup pro kvantitativní vypracování nastíněné methody k doka- zování kokosového tuku v ostatních tucích volen v širokých rysech s ohledem na methodu Reichert-Meisslovu, takto: Ke 5 gr. pře- puštěného másla, zahřívaných po ', hodiny v thermostatu při 50°, přidán rychle n/,, alkoholický roztok hydroxydu draselnatého, vzniklá emulse třepána až povstal čirý homogenní roztok, postaveno opět na nějakou dobu do thermostatu, aby roztok nabyl teploty 50°, alkali po té přesně otupeno zředěnou kyselinou sírovou, zředěno vodou a po přidání pemzy destillováno. Jimän zvlášť podíl alkoholický, zvlášť vodní, oba odděleně po otupení volných kyselin přešlých zmýdelňovány n/, alkoholickým KOH v lihovém prostředí. Spotřeba. n/,, alkohol. KOH odpovídala přítomným esterům. Vzhledem k tomuto nástinu bylo třeba vyšetřiti: 1. jakému množství n/, alkoholického alkali jako katalysatoru odpovídá maxi- mální výtěžek esterů; 2. nutno-li, jakmile získán homogenní roztok, nechati reakční směs nějaký čas v klidu, nežli nastane rovnovážný stav; 3. z jak velikého objemu třeba destillovati, aby výsledky byly nejshodnější; 4. při jaké teplotě destillovati a jak rychle; 5. vysetřiti, zdali množství takto získaných estherů u tuků jest veličinou kon- stantní anebo jen v úzkých mezích se pohybující a je-li rozdíl v jich množství tak nápadný, že by dle něho se tuky i ve směsích snadno rozeznávaly. Dle předběžného sdělení jednoho z nás dostane se nejvíce: esterů, vezme-li se ke katalysi 30 cm? n/,, alkoholického KOH a sečká se nejméně 10 min., třepání v to počítaje; destillaci nejvhod- něji lze provésti z reakční směsi o objemu 145 cm°, jímati prvých 30 cm? zvlášť — alkoholický destillát —, na to dalších 100 cm“ opět. 20) Ztsch. f. Unts. d. Nahrm. etc. 13. 19 (1907). 4 Číslo ethylestherové. 5 do jiné nádoby — vodný destillät. Oba destilläty se po otupení volných skupin karboxylových zmýdelní. Kvantitativní rozdíl v ethe- rech z másla získaných a z kokosového tuku jest tak značný, že může býti dobrým rozpoznávacím kriteriem. V dalších pokusech shledáno, že nejshodnější výsledky se na- budou, destilluje-li se z lázně kovu Roseova, tak aby destillace skončena byla nejvýše za 25 min. Destillace z lázní jiných, jak z připojené tabulky plyne, dávaly výsledky velice kolísavé, což po- chopitelno, uváží-li se, že doby destillační byly velmi různé: 45 min., 80 min. a i 165 min. (lázeň glycerinová); pak i teplota hrála značnou úlohu; čím vysší teplota, tim vice estherů přehnáno do vodného destillátu. Tabulka I. Množství estherů v alkoholickém destillatu másla, přehání-li se z lázně Roseova kovu, pohybuje se v mezích 21:8—28:10 cm? n/, KOH; ve vodném destillatu odpovídá 7:1—13:2. Možno z toho sou- diti, že množství těkavějších kyselin v másle mnohem více kolísá — jest rozdíl vyjádřen poměrnou spotřebou n/,, KOH větší — nežli množství kyselin při vyšší teplotě prchajících. Zároveň ale jest z čísel nale- zených viděti, že složení různých druhů másel jest velmi rozdílné a že tedy by se zejména pro vodný destillát musela určiti jistá hra- mičná čísla — v našem případu 7 a 14 —, aby mohlo se máslo pro- hlásiti ještě za přirozené, případně již porušené. Ovšem v tom pří- padu by bylo nutno zachovávati přesně podmínky destillační, neboť jak z pokusů Hessovýcm,“") Vaxpamovÿ cn”) a i našich plyne, má nejenom na jakost destillátu vliv doba destillační a teplota, ale i — ovšem měrou velmi nepatrnou — tvar nádoby a přidané pemzy. Předpokládali jsme výše, že co se tkne množství esterů v obou destillátech, musí býti u kokosového tuku poměry obrácené. Předpoklad tento také skutečně potvrzen. Kokosový tuk vůbec již při vytěsňování glycerinu docela jinak se chová; kdežto u másla bylo třeba, aby se dostal homogenní roztok s alkohol. n/10 KOH při teplotě 50°, třepati 2—5 min., stačila u kokosového tuku pouze doba °/,—1 min.; směs reakční také méně intensivně zavání po esterech a vůně odpovídá více esterům od kyseliny kaprylové výše. Nalezené výsledky podáváme v přehledu: 21) Chem. ZB. 1905 I. 561. 2) Rev. intern. de la falsif. z . Stekl VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad Tabulka I. Vzorek (K 0 ->>> ý MH www Mäsla selská: © X UO O -P © D r 10 Máslo z velkostatků: = ON PR œ NE Destillováno ze síťky destilát alkohol. cm? n/,, KOH 25:1 249 destilát vodní cm" n/,, KOH 9:3, 11:08, 9:0 10:1, 11:0. 102 Z olejné lázně při 150° alkoholický dest. cm’ n/,, KON 26:30 25:80 21:90 26:60 2540 21:60 20:75 23:60 21:80 20:75 21'45 25:65 23°30 22:80 23:10 28:30 30:00 26:00 25:80 Z lázně Roseova kovu vodní destilát cm" n/, KOH 11:8, 11:1, 11:6, 11:4 1132, 12:3, 13:5, 12:9 11:1, 11:7, 112 16:2, 160, 16:3 15:6, 152, 160 18:3, 18:0 16:6. 16:7, 162 16:65 17:43 13:60 15:75 13:20 11:9, 192 121, 12-83, 12:7 16:7, 16:5 143, 13:4 15:6, 15:3 20 0, 18:0, 19:9, 18:0 vodní destilát em® n/,, KOH alkoholický dest. cm’ n/, KOH = 12:7, 12-4 12:5, 122 22:70 9:4, 9:0 2540 71 21:80 8:6, 8:7, 84 22:60 82, 83 22:80 9:0, 9:5, 9-2 ss (12:8, 12:6 = 11.4 274 12:5, 12:8 242 10:6, 10:8 = 10:0, 9:7 24:75 11:0, 10:7 28:10 13:0. 13:2, 13:2 13:4, 13:0 Cislo ethylestherové. 7 | | em? n/,, KOH potřebné | | | ke zmýdelnění estherů | v destillätu lalkoholickém vodném OE Ne ne ee ee | 15:55 43:50 Cereal Ver. | 13:80 49-80 BDECIOT Se jed | — 42:50 Cochin (surový) . . . | 12-80 45:30 Čoprahske 452 NAT | 10:65 41:45 Palmojádrový olej. . . 1:50 23-15 Obsahuje tedy vodná frakce destillátu u kokosových tuků při- bližně třikráte tolik estherů nežli u másla; ve frakci alkoholické jest jich naproti tomu as 0 polovinu méně. Rozdíl tento jeví se již při práci pouhému oku: je-li na vodném destillätu z másla v hrdle baňky 100 em? o průměru 12 mm. olejovitá vrstvička estherů pouze as 1 mm. silná, jest u kokosových tuků 7—8 mm. vysoká. Množství estherů vodní frakce dá se zvýšiti, destilluje-li se při teplotě 150“ a místo 100 cm.* přežene-li se 110 cm.?; tu vyžaduje destillát vodný ke zmý- delnění estherů až 60 cm.” "/,, KOH, kterýžto přírůstek odpovídá pravděpodobně esteru kyseliny laurové. Zajímavo jest dále, že tuku kokosovému ohledně „čísel“, tak podobný olej palmojádrový dával estherů ve vodné frakci až o polovinu méně a v alkoholické vykazoval čísla, jež, jak později uvádíme, jsou charakteristická pro tuky a oleje prosté těkavých kyselin. Úkaz tento jest tím podivuhodnější, zasluhu- jící bližšího studia, že hlavní součástkou oleje palmojádrového jest rovněž kyselina laurová. Vliv doby destilační na výši výsledků jeví se zde ještě nápad- něji, zvláště destilluje-li se při vyšší teplotě. Tak přehnáno-li 110 cm. při {= 150° za 65 min., odpovídalo množství estherů ve vodní frakci 60:8 cm.° "/,, KOH; za 74 min. však 63:8 cm.? "/,, KOH. Čím volněji se destiluje, tím vice estherů se přežene. Přihlížíme-li k rozdílům panujícím mezi množstvím estherů vod- ného destillatu másla a kokosového tuku — budeme pro stručnost číslo vykazující spotřebu cm? "/,, KOH ke zmýdelnění estherů ve vodném destillatu nazývati číslo ethylestherové — tedy k rozdílům mezi čísly ethylestherovými obou tuků, seznáváme, že ač tyto rozdíly 8 VIIL Jos. Hanus a Dr. Lad. Stekl: jsou značné, přece nedá se dle nich méně jak 15“/, kokosového tuku v másle poznati, příčina toho leží v kolísavém čísle ethylesthe- rovém másla. Rovná se tím methoda tato všem způsobům stávajícím, ba mnohé i předčí ohledně přesnosti i množství přísady tuku koko- sového, jež možno bezpečně dokázati. Ovšem jinak by tomu bylo, kdyby číslo ethylestherové másla bylo konstantní. Pak, jak z tabulky připojené možno vyčísti, již pětiprocentní přísada tuku kokosového by se prozradila zvýšením čísla ethylestherového více jak o 2 cm.° "/,, KOH. | Cislo ethylestherové Vzorek | | nalezeno | vypočteno | | Lt 48100 8 Drau Ek | 710 |. — IT. máslol.o2 24/8860 © | 18:50 = Geres ii "AIA a | 43850 |, — mäslo I. + 5°/, ceresu «| 9°40 8:90 „ass gore 10:20 10:00 Z hos100) a BV 110 10:74 máslo II. + 5°/, ceresu 20:70 21:10 AA EL 60 did 22:40 22:20 C0 23-90 23:30 | Poněvadž však u všech přirozených produktů a u tuků zvláště nelze mluviti o konstantnosti „konstant“, jak správně připomenul Bere “*), nelze i v našem případu očekávati tak úzkou mez pro číslo ethylestherové, aby vůbec jakákoliv malá přísada tuku kokosového se poznala. U dvaceti vzorků zaručeně čistého másla mez tato byla od 7 do 13. Za to však rozhodně methoda tato bude naprosto spo- lehlivá u těch tuků neb olejů, které rovněž tukem kokosov ým se po- rušují, a které poskytují reakcí touto jen nepatrné množství, aneb vůbec žádné těkavé esthery. Kokosový tuk, jak z četných stran pozorováno, přidává se do margarinu (JuckENAck a PASsrTERNACK““), Sozrs1ex *), FEN DLER"“); 23) Chem. Ztg. 31.537 (1907). 24) Z. f. Unts. d. Nahrm. etc. 7.194 (1904). 25) Chem. Rev. f. Fettind. 13.109 (1906). 2), is. 13.144 (1906). Cislo ethylestherové. 9 zajímavé jest sdělení Pıronı’no *), Ze margariny egyptské vůbec obsa- hují kokosový tuk, atd.); do sádla vepřového (vedle předchozích badatelů Maxsrezp*#), Horton?) atd.), kakaového másla atd. Všechny: tyto tuky patří k oněm, jež pouze nepatrné množství těka- vých kyselin obsahují, následkem čehož i nové číslo estherové bude velice nízké. Pokusy níže uvedené tvrzení toto podporují. Margarin. Vzorky pocházely ze dvou pražských továren. Po přidání alko- holického */,, KOH muselo se déle třepati (3—4 min.) nežli získán homogenní roztok. © Reakční směs jen velice nepatrně zaváněla po estherech. Destilloväno z lázně Roseova kovu po dobu menší nežli 25 min. Vodní frakce byla zkalena a plavaly na její povrchu jen malé kapky olejovité. Výsledky nalezeny tyto: | | frakce frakce vodní, Označení vzorku | alkoholickä | číslo ethyl- | (n /o KOH | estherove er LUE 1:00 1:70 Orchidea 24.4. . 0 | 1:10 2:05 Tyrolia brain draia leo 12:80 2:90 Sannama an. ae | 2:50 3:00 Tři koruny . . . . . . 070 3-00 Pohybuje se tedy číslo ethylestherové u margarinu v mezích od 1:70 do 3:00. Pohyb tento dá se vysvětliti vedle-různosti základní suroviny též tím, že jest dovoleno přidávati do margarinu určité množství mléka, resp. smetany, čímž nevyhnutelně musí se zvýšiti množství těkavých estherů. Malá kolísavost čísla ethylesthe- rového umožňuje poznati v margarinech skoro ještě dvouprocentní přísadu kokosového tuku i tenkráte, vezme-li se nejvyší číslo pro margarin pozorované (3. za základ. Tyto výsledky to dosvědčují. 27) Rev. int. de la fals. 20, 18 (1907). 28) XVIII. Jahresb. über die Thätg. a. Untsanst. etc. (1905/06). 29) Chem. Zentrallbl. II. 1195 (1905). nun 10 VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad. Štekl: čís. ethyl- čís. ethyl. čís. etbyl- estherové | | estherové estherové Vzorek PoE Vzorek mue Vzorek stu 2 | Š ale ALI à S N S SAINS AN se st 3 = | = > a = Ceres . . . 435 — Orchidea .| 2-05 — Triste 21700 — Sanna . . | 3:10, — 2 2:90, 2:88 Í 2 | 310| 2'54| [ 2 4:00| 3 80 Orch. | 4 3:30, 3°70 1925 350 3:78 | 5 4:60| 5:00 0 0/ s% ) 5 | 410 412 lo | 7 | 4:30] 460] * ) 5 | 620) 620 Ceresu | 6 | 440 4-54 | 8 | 4:60 5-04 | 10 | 6-40) 170 | | 10 6:10, 6:09|| | 10 5:40 5:88 ] | la Sádlo vepřové. Methoda vyzkoušena na zaručeně čistých vzorcích. Aby povstal homogenní roztok, bylo nutno třepati s "/,, alkoholickým draslem ještě déle nežli u margarinu (7—8 min.); zápach po estherech byl ve- lice nepatrný, rovněž na povrchu vodní frakce byla jen slabounká vrstvička olejovitá, Nové číslo estherové nalezeno toto: Frakce č i h Vzorek | alkoholická Cislo ethyl- | 1}, KOH estherové | 1 | Jů 1:60 2-70 It) 2680 60 2-75 IM. | 180814 3:20 IV. 1251520 09:75 Kolísá číslo ethylestherové v mezích od 2:70 do 3:20, tedy dosti úzkých, tak že bezpečně bude se moci vyšetřiti dvouprocentní přísada kokosového tuku. Uměle připravené směsi obou tuků skutečně tomu nasvědčují. - Číslo ethylestherove. 11 Cislo | Cislo | ethylestheroté | ethylestherové Vzorek | Vzorek | nalezené vypočtené, nalezené symoě ené, T | MéCerest 1 43:05 — | Sádlo I... 2-70 — | Sédlo IL.. 275 = ez 2 3-70 3:53 | NE 4-50 8-74 | lo 5 450 4:80 5 4:90 4-85 | Ceresu ) 8 6-30 6:00 | pěn 8 5:95 5:96 | | 10 6:80 6:80 | j 10 700 670 | | Sádlo III. . 3.20 — | Sádlo IV. 2:75 = 1°/, Ceresu 400 3:60 | (? 3:70 3:55 | 2 a | 4830 400 | | 5 4:70 4:66 3 5 | 4:50 440 | 10 6:55 6:50 | 4 ki 4:60 | 480 | p 15 8-60 8-40 5 + 490 | 520 || | 20 9:70 10-20 6 530 | 560 } 50 18:60 21:40 7 i 560 | 6:00 8 5 20515640 | 9 k 6:45 6:80 | 10 já 700 7:20 | | || || Lze tedy prohlásiti: v sädle vepřovém dokáží se bezpečně touto methodou ještě dvě procenta tuku kokosového, i když přihlížíme k nejvyššímu pozorovanému ethylestherovému číslu sádla. Mimo to lze přibližně též z vyšetřeného nového čísla ethylestherového (a) pro základní hodnoty: číslo ethylestherové kokosového tuku 44, maximální číslo ethylestherové sádla 3:20, do práce vzatého tuku 5 ©. vypočítati procenta přidaného kokosového tuku (x) ze vzorce br 44 Z) 32 1005 1007 3 100 a — 44 x + 320 — 32 x, ČI z čehož 109 a — 320 40:8 12 VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad. Štekl: čili vyjádřeno obecně pro výpočet přibližného procentického množství kokosového tuku ve všech tucích neb olejích, o nízkém čísle ethyl- estherovém 21.100 (a —b) ER c — b 2 kde a znamená číslo ethylestherové směsi, původního tuku, tuku kokosového. b » 39 3? C n » pr Kakaové máslo. Tuk původu rostlinného; chemickou povahou liší se velice od tuku kokosového. Skládá se z glyceridů kyseliny palmitové, stea- rové, arachové a olejové; jest sporno, přicházíli v něm též kyselina laurová*?); z těkavých kyselin jsou uvedeny ve 4. vyd. Benedikt- Ulzer Handbuch der Fette und Wachsarten kyselina mravenčí, octová a máselná, údaj tento však považuje Lewkowitsch za nesprávný. Kdyby tomu tak bylo, muselo by nové číslo estherové býti vyšší a rovněž estherů ve frakci alkoholické býti více než u ostatních tuků prostých těchto kyselin. Výsledky níže uvedené však ukazují opak toho. Roztok homogenní získán teprve, třepáno-li 7—10 minut (jak u sádla vepřového). Vzorky byly zaručeně čisté p. továrníkem Maršnerem laskavě poskytnuté, začež mu vzdáváme vřelý dík. : E Vzorek | on Vas | Cislo ethylestherové | M 0:7—0°8 | 1:60 „Prima“ || 1:10 | 13 Holandské (sam 1 | x | „Secunda“ | — | 1:60 Číslo ethylestherové kolísá tedy v nepatrných mezích od 1'3 do 1:6 a nedosahuje čísla 2. : Vezme-li se za základní hodnotu čísla ethylesterového 2, dokáže se ještě jedno procento kokosového tuku, jak pokusem vyšetřeno : 90) Traub, Wagner's Jahresbericht, str. 1159. Cislo ethylestherove. 15 | Číslo | Číslo | Číslo || ethylestherové, ethylestherové | ethylestherově | E | e = En © | cz DRITT | Směs | © | A | Směs S Some S = o Pe} © Pr || © © U N bd © = | © | = | = S | E | = sd (ob s | 2 > | k js > | | | | | Sec. + 1% cer. 2:20 | 2:00) | | M+2°/,ceresu 370 | 2:37 |Prima--1%/,cer.| 2-1 | | 290 [250 |, 2: „| 3-20 | 245 | 7 6 2 DS 1, 15:800|#3.524 1° 580 2 HL Sera 6:701| 460: 062. |ks ANEELOBLEERN 321940 11 15:40% || 1,5100 5 70 .\13:80:| 3 74-84 „|| 3:60:|.3:40 | O 840 | „eo 74 5 |410) 470 | POE l | l | | | | V Dosadí-li se do obecného vzorce (str. 12.) b — 2, lze opět vy- počítati přibližně přísadu kokosového tuku. Přibližně též proto, poněvadž nálezy neshodují se s výpočteným číslem ethylestherovým z důvodu, že ze zředěného tuku kokosového tukem cizím více estherů se vypudí nežli z čistého. Úkaz tento pozorovali již Juckexack a Pa- STERNACK.“") Oleje rostlinné. Olej mandlový, bavlníkový, sezamový, olivový, palmový posky- tují homogenní roztok s alkoholickým draslem více méně záhy; nej- dříve mandlový za */, min., ostatní za 2"/, min. Číslo ethylestherové „je velmi skrovné, dosahuje sotva 1; frakce alkoholická chová rovněž jen stopy estherů. Přísada jednoprocentní kokosového tuku okamžitě se tedy prozradí stoupnutím nového čísla estherového; pokusy s olivovým olejem to potvrdily. Od- lišně chová se máslo muškátové, iež jest převahou trimyristin. Sebe úsilovnějším třepáním i mírným záhřevem nedocílilo se 30 cm? alko- holického n/,, drasla roztoku homogenního, ač by se mohlo před- pokládati, an trimyristin má nižší molekulovou veličinu nežli trigly- ceridy v ostatních olejích, že se homogennost dostaví za takovou dobu jako u kokosového tuku. Reakce tato u pevných tuků bnde tedy souviseti též Ss jich bodem tání. Muškátové máslo má ze všech zkoušených tuků nejvyšší bod tání. Podobně olej arachový za uve- dených podmínek neposkytoval roztoku homogenního. Ke konci této praktické části budiž uveden přesný postup naší methody: Do Erlenmeyerovy baňky o obsahu as 200 cm.? (14 cm 31) Zeit. f. Unts..d. Nahrm. 7. 200 (1904). EST o mm me RE D MT me mer 14 VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad. Štekl: vysoké a 6.5 cm široké) odváží se přesně 5 g. přepuštěného a sfiltro- vaného tuku, postaví se na 15 min. do thermostatu vyhřátého na 50°, načež se rychle připouští z byretty přesně 30 cm.’n/,, alkoholického KOH a směs silně se třepe až se kapalina vyjasní. Baňka postaví se ještě na zbývající čas do 10 min. do thermostatu; po této době se otupi zředěnou kyselinou sírovou (2 cm.” kyseliny sírové odpoví- dají 30 em.* n/,, KOH), přidá se 113 cm. vody destillované, aby objem činil 145 cm.*, as 3 kousky pemzy a destiluje se z lázně Roseova kovu. Frakce alkoholická — 30 cm.” — jímá se zvlášť, na to do baňky o sto cm.? zachycuje se destillát vodný. Veškerá destil- lace budiž během 25 min. skončena. Vodná část — 100 cm.? — spláchne se do větší Erlenmeyerovy baňky z jenského skla alkoholem neutrálným a přičiní se tolik alkoholu, aby esthery úplně se roz- pustily. Na to se roztok alkoholický po přidání fenolftaleinu přesně otupí n/; KOH, přidá se 40 cm.* n/, alkohol. KOH a zmýdelňuje se za použití zpětného chladiče po */, hod. na vroucí vodní lázni. Po ukončené reakci a když roztok vychladnul, ztitruje se zpět nespo- třebované alkali n/,, HCl. Difference po přepočtení udává čísle ethylestherové čili počet cm.” n/, KOH, jichž jest třeba, aby so zmýdelnily esthery destillatu o 100 cm? získaného z 5 g. tuku. Část theoretická. Bylo zajímavo věděti, které esthery přecházejí do vodného destillatu a je-li nějaký kvantitativní rozdíl mezi esthery přehnanými z tuku kokosového a máselného. Za tím účelem způsobem výše uve- deným zpracováno 180 g. tuku kokosového vždy po 20 g., k nimž, aby vytésnil se glycerin přidáno 120 cm? n/,, alkoh. KOH, otupeno potom 8 cm. H,SO, a po doplnění 450 cm.* vody destillované, pře- háněno. Esthery, na povrchu vodného destillatu plovoucí, v nálevce dělicí odděleny, s vodou emulgované esthery vytřepány etherem a získány volným odpařením étheru. Odvodnénÿch estherů chloridem vápenatým dostalo se 35 g. Množství toto frakcionováno. Nepatrná část těkající do 100 cm.* byla něco etheru a alkoholu. Na to ihned teplota par stoupla na 200° a jímány zvláště frakce I. těkající od 200—210°, II. od 242—245° a III. 269—271", konečně zůstal v baňce malý zbytek hnědý. Dle údajů literárních vře kaprylan ethylnatý při 207—208°, kaprinan ethylnatý 243—245°, lauran ethylnatý 269°. Ve frakcích naších bude asi jednati se o uvedené tyto esthery. Frakce ty znovu předestillovány a podrobeny analyse; jednak analy- sovány esthery samotné, jednak vyloučené mastné kyseliny, případně jich stříbrnaté soli. li: = Číslo ethylestherové: 19 Frakce I těkající kol 205°. Zmydelnenä, alkalická sůl rozlo- žena kyselinou sírovou, nepříjemně páchnoucí tekutá kyselina vytře- pána étherem, tento vypuzen, kyselina vysušena a určeno jednak její neutralisační číslo, jednak spalována a konečně analysována i její stříbrnatá sůl. Číslo neutralisační: 31205 g. kyseliny spotřebovalo 4410 cm.? n/, KOH; číslo neutralisační je 395:8, z čehož vyplývá molekulová veličina 141-5; molekulová veličina kyseliny kaprylové je 144. Rozbor elementární čisté kyseliny: Odváženo 01965 g.; CO, navá- ženo 04800 g.; H,O 02022 g.; soli stříbrnaté; odváženo 0'1940 g. ; CO, naváženo 02755 g., H,O 01040. g., Ag 00836 g. Nalezeno tedy. v °‘/, Pouhá kyselina Theorie pro Stfibrnatä sůl Theorie pro 0 10 %/o CsH,609 ‚H,;C0,Ag C 66:62 66:59 38-66 38-25 H 11:43 11:21 6:05 6:03 Ag — — 43:10 42:99 Frakce prvä obsahovala tudiz ethylnaty esther kyseliny ka- prylove, Část druhá těkající v mezích 242—245° poskytovala zmýdel- něním pevnou kyselinu o bodu tání 315%; 01258 g. spáleno dalo 03230 g. CO, a 01328 g. H,O. Nalezeno tedy Theorie pro C 10089; 69:68 H 8; 11-73 Běží tu tedy o kyselinu kaprinovou resp. o její ethylesther. Frakce třetí zmýdelněna dala rovněž pevnou kyselinu o bodu tání 42-0° (kyselina laurová taje při 43°6°), neutralisační číslo 280'1 : z čehož vypočtena molekulová veličina 199'5 (kyselina laurová 200): 0:1622 g. späleno, poskytlo 0:4295 g. CO, a 01800 g. H,O: Theorie pro 0H,,0, e 72259, 71:91 H 1233, 12:10 Výsledky odpovídají kyselině laurove. Do vodného destillatu přecházejí tudíž ethylesthery kyseliny kaprylové, kaprinové a laurové; převládají ethylesthery kyseliny ka- prylové (kol 40°/,) a laurové (kol 409/5). AP R 0 16 VIII. Jos. Hanuš a Dr. Lad. Stekl: Číslo ethylestherove. Podobně vyšetřeny esthery vodného destillätu z másla. Zpraco- váno kol 360 g. a získáno as 15 g. estherů. Frakcionovanou destil- lací rozděleny opětně na části tři souhlasně jak u kokosového tuku, však v jiném kvantitativním poměru. Analysou těchto frakcí sez- näno, že skládají se opětně z ethylestherů kyseliny kaprylové, kaprinové a laurové; prvá kyselina převládala (kol 50°/,), nejméně bylo laurové (kol 15°/,). Soubor práce: 1. V práci této zavádí se do analyse tuků a olejů nová kon- stanta t. zv. číslo ethylestherové, kterýmž se udává, kolik cm n/,, KOH se spotřebuje ke zmýdelnění ethylestherů ve 100 cm.* vodného destillatu z 5 g. tuku. Ethylesthery připraví se reakcí Kremannovou, vytěsní-li se glycerin z glyceridü alkoholem ethylnatým za vlivu katalysatoru KOH. 2. Číslo ethylestherové jest dobrou pomůckou, má-li se vyše- třiti, zda-li tuky jsou porušeny tukem kokosovým, jehož číslo ethyl- estherové jest nad 40 a třikrát tak vysoké jak u tuku máselného kde se pohybuje mezi 71—132; dá se dle tohoto čísla po- znati bezpečně v másle ještě 15°, tuku kokosového, bere-li se zřetel k nejvyššímu číslu ethylestherovému pozorovanému u másla. 3. Číslo ethylestherové ostatních tuků živočišných i olejů rost- linných pohybuje se v mezích hodnot 1—2. Zjistí se tedy v tucích, jež se porušují kokosovým tukem jako sádla- margarin, kakaové máslo atd., naprosto jistě dvou, procentní přísada kokosového tuku, určí-li se číslo ethylestherové. Podobně jest tomu pro všechny oleje rostlinné pokud svou chemickou povahou se liší od tuku kokosového. | 0 Z laboratoře pro zkoušení potravin na c. k. čes. vysoké škole technické v Praze. IX. Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. Podává Václav Maule. S 1 tabulkou a 2 obr. v textu. (Práce z ústavu zoologického české university.) Předloženo v sezení dne 1. května 1908. Ve starší literatuře, jednající o anatomii Oligochaetü, nalézáme mnoho údajů o zvláštním nervovém systému jícnovém, t. zv. sympathickém systému (Schlundnervensystem, Schlundgeflecht, Nervus vagus); údaje tyto ale není možno uvésti v nějaký jednotný souhlas, ježto i na týchž objektech popisují různí autoři poměry oné partie nervové zcela odlišně a různě. — Nejstarší údaje v tomto směru pocházejí od (OUATREFAGESA (Sur Anatomie des sangsues et des Lombrics., Annales des Se. natu- relles, III. ser. VIII. 1847 p. 37. — Memoire sur le systeme nerveux, les affinitěs et les analogies des Lombrics et des Sangsues. Ibid. XVIII, p. 167.) a CrArke-no. Dle CLARkE-Ho, jenž v tomto směru pracoval rovněž na Lumbricidech, vystupuje po obou stranách těla z jícnových commissur pásmo gangliove (Ganglienstrang, „corde-like chain of gang- dia“) v několika kořenech, innervuje mnohými větvemi rty a pharynx, po stranách zažívací roury sestupuje pak po břišních cevách dolů, kdež představuje nervový plexus, souvisící jemnyıni vlákny S postran- ními větvemi břišní pásky nervové. Tento údaj Crarxe-üv, jako mylný, kritisuje už CLAPARĚDE ve své práci o anatomii dešťovky (Histolo- gische Untersuchungen über den Regenwurm) a zároveň cituje LANKE- 'STERA, jenž opakuje slovně téměř totéž, co CLARKE popisuje a do- Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1 2 XI. Väclav Maule: dävä: „By experiments I have satisfactorilly demonstrated to myself that the pharyngeal chain is independant of the other nervous cen- tres, although, at the same time, subject to their influence, and can control the suctorial movements of the mouth and pharynx, and is a centre of reflex action. Mr. Crarke has also esta- blished this fact by experiment.“ — CLarPaRĚDE má za to, že LANKESTER Špatně porozuměl poněkud nejasnému výkladu CLARKE-ovu o obou pásmech gangliových, po obou stranách běžících, a že pova- žuje CLarkeüv sympathický system (supra- intestinal chain of ganglia) za mediání, odpovídající t. zv. Brandtovým, nepárovým jícnovým nervům hmyzu. Oba tedy, ÚLARKE i LANKEsrER, rozumějí pod týmž jménem rozličné pojmy. CLAPARĚDE Sám ve zmíněné práci popisuje tuto jícnovou inner- vaci u dešťovky jinak. Souhlasí s pozdějšími údaji FarvRE-A a Ley- DIGA, kteří popisují samotný plexus gangliovy na jícnu. Dle CLAPARĚDA na vnitřní straně comissur jícnových vystupují po obou stranách dva nervy, keré uchylují se na jícen. Quarreraces udává 6 takových větví na každé straně, LExprG mluví jen o jediném podlouhlém gang- liu s každé strany, které táhne se do zadu i do předu podél com- missur mozkových a rozšiřuje se v hustou síť nervovou po pharyngu. CLAPARĚDE nepovažuje za důležitý počet větví těchto vystupujících nervů, a označuje je jako prosté jícnové nervy, ne jako ganglia, jelikož mají strukturu jednoduchých nervů, bez vnitř uložených buněk. Zmiňuje se také o mikroskopických gangliových elementech, uložených v korové vrstvě pharyngu, jichž souvislost se zmíněnými nervy jícno- vými dokázati nemohl, ač má ji za nejvýš pravděpodobnou. Všechny tyto údaje CLaparèneovy souhlasí téměř s údaji Lerpicovýmr a týkají se pletiva nervového uloženého direktně ve stěnách pharyngu, nikoli na ném, jak tomu jest vé smyslu QUATREFAGESA, CLARKE-HO à LANKE- srERA. Praví dále přímo: In keinem anderen Theile des Verdauungs- apparates sind solche Gangliengeflechte innerhalb der Wandung des Organes aufzufinden. Auch bei Enchytraeus beschränkt sich, nach Rarzer’s schönen Untersuchungen, das Gangliengeflecht — Buc#uorz’s angebliche Geschlechtsdrüsen — auf die Schlundgegend.“ Rarzez sám líčí poměry tyto u Enchytraeus vermicularis ná- sledovně: „Auf der Růckenseite des Darmes liest im 4., 6., und 7. Körpersegment je ein Paar Körper von elliptischen bis stumpfvier- eckigem Umriss. Sämmtliche drei Paare hängen zusammen durch einen jederseits des Darms verlaufenden Längsstrang, zu welchem sie sich wie Ausstülpungen nach der dorsalen Mittellinie hin verhalten in der Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. 3 sie von beiden Seiten her zusammentreten und sich vereinigen. Jener Längsstrang entspringt aus dem Hinterende des dem siebentem Körperseg- ment entsprechenden dritten Knotenpaares, und verbindet seitlich vorbei- laufend sich mit dem zweiten und ersten (dem sechsten und vierten Kórper- © segment entsprechenden), indem seine Hülle continuirlich in die dieser Körper übergeht. Da die Seiten des Darmes im fünften Seg- ment von den Samentaschen eingenommen werden, legt der das zweite Knotenpaar mit dem ersten verbindende Teil des Längsstranges sich über die ventrale Seite jener Organe hinweg. An der Stelle, wo der Strang das vordere Knotenpaar verlässt, um weiter nach vornsich zu erstrecken, bildet er eine scharf abgesetzte nach aussen und ventral gele- gene Ausstülpung, welche mit der der anderen Seite durch eine ventrale Quercommissur verbunden ist; diese letztere bildet ihrerseits zu jeder Seite der Mittellinie eine kleinere, nach hinten gerichtete, knoten- förmige Ausstülpung. Von da läuft der Strang mit gleichmässiger, geringerer Dicke nach vorn, wo er im zweiten Segment sich wieder verdickt und eine Quercommissur abgiebt, welche in Grösse und in Blldung zweier Knoten ganz der oben erwähnten, im vierten Segmen gelegenen, entspricht. Eine kleine Strecke von der Bildung dieser Commissur nach vorne theilt der Strang sich in drei Aeste von un- gleicher Dicke; der äusserste, dickste dieser Aeste theilt sich bald noch in vier, die zwei andern in zwei bis drei weitere Aeste, die sich alle in dem Theil der Darmwand, welche von dem musculäsen Schlund bis zur Mundöffnung die Wandung einer Artvon Mundhöhle bildet, verbreiten. Sie vereinigen sich jedoch bald wieder unter Bil- dung von Knoten beim Zusammentreten zu dickeren Aesten, welche erst zu einem Bündel und dann vollständig verschmolzen an die Innenseite der Commissur des Schlundrings, kurz nach deren Abgang vom Gehien treten nnd mit ihr sich verbinden.“ — VEjpovský (Bei- träge zur vergleichenden Morphologie der Anneliden) ukäzal nespräv- nost názoru RarzLova na základě mnohých pozorování, jichž výsledky naprosto nesouhlasily südaji RatzeLovrun. Předně, počet RaTzELEM, jako „dorsalen Knotenpaare“, označených elementů, ve kterých Vespov- SKÝ poznal septální žlázy, není tři, nýbrž čtyři. Dále nejsou to u Anachaety a Enchytraeus appendiculatus orgány párové, nýbrž nepárovité žlázy, které zažívací rouru kolem objímají. Vesnovsky udává: „Bei keiner Art, die ich in Bezug auf Rarzer’scuen Angaben © über das Schlundnervensystem untersuchte, gelang es mir durch keine Präparirmethode die Verhältnisse so zur Anschauung zu bringen, wie es dieser Forscher darstellt. — Und man könnte es doch bei 1* 4 IX. Václav Maule: so günstigen Beobachtungsobjekten, wie Anachaeta, Enchytraeus, appendiculatus und Pachydrilus sphagnetorum erwarten. Ve svém díle „System und Morphologie der Oligochaeten“ po- dává zároveň popis poměrů jícnového systemu nervového u Anachaety a Enchytraeus appendiculatus, pravě: „Zu beiden Seiten des hinteren Pharynxrandes liegt ein Paar mächtiger, bei Anacheta birnförmiger, bei Enchytraeus appendiculatus verlängerter Ganglien, deren direkte Verbindung mit den Schlundcommissuren nur schwierig nachzuweisen ist. Die Verbindungsäste sind ungemein fein und begeben sich zu beiden Seiten des Pharynx und unterhalb des Gehirnganglions nach vorne, wo sie wahrscheinlich mit den Schlundcommissurensich verbin- den. Eine Verzweigung dieser Ganglien habe ich nicht beobachtet; dagegen ist deutlich zu sehen, dass der hintere Rand in eine lange Muskelfasser auslauft, wodurch die Ganglien an die Leibeswand be- festigt sind. Allein zwischen diesen grossen Schlundganglien sieht man noch ein Paar kleinerer, kugliger oder schwach verlängerter Knoten, deren Faserzüge sich zwischen der Muskulatur des Pharynx spurlos verlieren. Wahrscheinlich stehen sie mit den Aesten des ersten Paares in Verbindung. Auch diese Ganglien sind durch lange Muskeln zur Leibeswand befestigt. Zjistil tedy a přesně popsal Vrjpovský jícnový system nervový (jím nazvaný N. vagus) u Anachaety a Enchytraeus hegemou a soudí že i u jiných druhů poměry obdobné se vyskýtají. Säm ale praví o údajích RarzrovýcH: „Es ist jedoch nicht anzunehmen, dass dieses Nervensystem so compliciert erscheint, wie RarzeL angibt.“ Zajímavým jest MrcHAELSENŮv názor a popis těchto elementů ner- vových, pozorovaných u Enchytraeus Moebi Mich. Popisuje průběh nervových pásem jícnových následovně: „Zwei Hauptnervenstámme laufen jederseits unter der dorsalen Wand des Schlundkopfes entlang. Von der inneren Seite entsenden diese Hauptstámme je 3 Nervenáste in die Septaldrůsenstránge hinein. Wo sich 2 dieser Stränge ver- einigen, treten auch die in ihnen verlaufenden Nervenäste zusam- men. — Wenn sich die 3 Abzweigungen so wieder vereinigt haben, treten sie in einen Ganglienknoten ein, der in einer Anschwellung des Septaldrüsenstranges liest. — Ausser den eben beschriebenen 3 Ab- zweigungen treten aus jedem der beiden Hauptschlundnervenstämme noch verschiedene kleine Nervenäste aus, die sich im Schlundkopf verlieren, und wahrscheinlich die Tastkörperchen des Schlundkopfes versorgen. Nach hinten zu treten die beiden Hauptschlundnervenstämme auf die Speiseröhre über.“ — MroHaELsENovI nepodařilo se zjistiti, zda ER o Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. 5 končí tam hruškovitými gangliemi, jak zjistil to VEjpovský pro Anachaetu a jiné Enchytraeidy. U Enchytraeus hegemon pozoroval tato ganglia docela zřetelně. Popisuje také docela určitě souvislost centrálního nervstva se systemem jícnovým a to u Pachydrilus Beumeri, kdežto u E. Möbii souvislost tuto zjistiti nemohl, ač považuje ji za zcela obdobnou. Praví o tom. „Bei P. Beumeri zweigen sich von den Schlund- commissuren an der Stelle, wo sie sich nach hinten umwenden, starke Nervenäste ab, die sich an das dorsale Mundhöhlenepithel anlegen, sich in dasselbe einsenken und nach hinten gehen.“ — Tvrdí zde tedy MrcHAELSEN totéž, co ostatní autorové vesměs uvádějí, totiž, že ony hlavní dvě větve jícnových nervů vystupují z jícnových com- missur mozkových. Tolik asi stačí k orientaci v názorech o této otázce až po dnešní dobu. (Onu různost údajů o poměrech této partie nervové zaviňuje patrně to, že ve většině případů, kdy otázka tato byla sledována, pracováno bylo se živým materiálem, kde těžko jest dosíci vždy vý- siedkü tak bezpečných, jako tomu jest u průhledné Anachaety, která zvlášť výminečně dovoluje pozorování za živa. Také stálý konvulsivní pohyb pozorovaného individua vadí velice správnému sledování jedno- tlivých orgánů, hlavně pokud se týče jich průběhu a vzájemné sou- vislosti, nehledě ani k tomu, že právě větší část celého pásma nervo- vého, o něž zde běží, probíhá uvnitř stěn pharyngu, nikoli na něm, kdež ovšem, hlavně v jemnějších detailech za živa sledovati se nedá. — Já sám pracoval jsem methodou konstruktivní a došel výsledků zcela přesných. Laskavostí mého chefa, p. prof. VEspovsk£no, dostalo se mi krásné serie příčných řezů Mesenchytraeus (Pachydrilus) Beumeri Mich., zbarvených picrokarminem, kde zvlášť krásně rozdifferencované, jasné tkáně nervové, ostře odlišují se od temně zbarvených elementů ostatních. Objekt tento sám jest zvlášť vhodným pro sledování této otázky, neboť nikde jinde, ač studoval jsem celou řadu specií různých Enchy- traeidů, nenalezl jsem dotyčných elementů nervových tak velikých a markantních, jako právě u specie zmíněné. Pracováno bylo tím způ- sobem, že všechny řezy, celkem (cca 120) vykresleny byly při zvětšení Zeiss obj. D, oce. II. pomocí Abbéova kreslícího přístroje, kde hlavně byly ostře zakreslovány kontury nervových pásem, jak ve stěně pha- ryngu, tak mimo tuto probíhajících. Z vykreslených řezů těchto pak - obvyklou methodou kombinační zkonstruován byl (pokračováno při kombinaci vždy ob jeden řez) celkový obraz celého systemu nervo- vého, jak jeví se se Strany dorsální a v pohledu bočném (viz obr. v textu). Do celkových obrazů kombinačních zakresleno jest i cen- 6 IX. Väclav Maule: trální nervstvo, které, právě tak jako všechny nervové elementy vůbec, na řezech mnou pozorovaných krásně dalo se sledovati. — — Zauzlina mozková leží v zadní polovině prvního a zasáhá do přední po- loviny druhého segmentu tělního, uložena jsouc nad zažívací rourou. Tvar její jest pravidelný, šířka ku délce v poměru skoro stejném. Zadní rohy mírně zaobleny, zadní strana ploše konkávní. Strany za- uzliny mozkové divergují poněkud do předu, kde prohlubuje se přední stěna opět konkávně, poněkud ostřeji, než v zadu. Tento popisovaný tvar není ovšem možno bráti za zcela přesný, jaký možno řadou po- zorování zjistiti na exempláři živém, neboť při procesu fixačním (zde chromsublimat) jistě celé ganglion se silně smrštilo, čímž stabilní jeho tvar poněkud proměněn, hlavně pokud se týče proporcí šířky a délky. V předních rozích vynikají dvě větve, z nichž jedna, horní, ve dvě se dělíc, pokračuje dále do předu a innervuje první segment tělní a rty, druhá spodní otáčí se na ventrální stranu a dává vznik commisurám jícnovým. Zmíněná horní větev, ještě před tím, než roz- dělila se znovu ve dvé, odesílá po straně slabou větévku (zv. obr. comb.), která otáčí se na zad, není ale možno ji dále sledovati. Dolní větve (na obou stranäch supraoesophagiálního ganglia) tvořící jícnové commissury, (je, obr. comb.) objímají šikmo na zad skloně- ným kruhem zažívací trakt a na straně ventrální se spojivše, splývají v první suboesophagiální ganglion, počátek bříšní pásky nervové. Asi uprostřed svého průběhu vysílají obě kommissury opět po jedné te- ninké větvičce nervové (nv, obr. comb), na zad se otáčející, která, jak MrcHAELSEN soudí, přikládá se ku stěně zažívacího traktu. Velkou zajímavost svým vztahem centrálního nervstva ku nervové soustavě jícnové má řez 27. (v kombinovaném celkovém vyobrazení). Na řezu vidíme příčně proříznutou zauzlinu mozkovou, jejíž střední partie postrádají úplně gangliových buněk, které soustřeďují se v ně- kolika vrstvách ku periferii zauzliny a zvláště mocně vystupují na dorsälnf její straně. V dorsální stěně pharyngu vidíme příčný průřez dvou ganglií, uložených mezi' epithelem pharyngeálním, která jsou o něco dále ku přídě těla (řez předcházející) spojena příčnou kom- missurou dorsální, obdobnou té, která na konci pharyngu celý system sympathický uzavírá. Dále ku přídě těla není možno zjistiti nervo- vých elementů, které ukazovaly by přímou souvislost s centrálním nervstem. Na zmíněném, mnou kresleném řezu jest zajímavým hlavně to, že pozorujeme zde jakési dvě commissury vertikální, které spojují ganglion mozkové 8 oněmi gangliemi ve pharyngu. Jest těžko roz- hodnouti, jaké podstaty tyto kommissury jsou, jelikož za nervové ne- Sympatickä soustava nervovä Enchytraeidü. 7 snadno jest je považovati. Na témž řezu viděti jest též pěkně příčně pro- říznuté obě kommissury jícnové, kde jasně jest viděti, že nestojí vůbec v žádném spojení s celým systémem jícnovým, jak tvrdí to a kreslí Rarzer, pro Eachytraeus vermicularis a jak i MrcHAELsEN za pravdě nejpodob- nější přijímá, ač sám spojení takového nenašel a je nekreslí. Ze zmíně- ných dvou ganglií, uložených v epithelu pharyngeálním vycházejí mocné dvě větve probíhajíčí stěnou pharyngu na zad, a hnedle na řezu 30. (kom- binace) dělí se ve dvě větve, nestejné síly, z nichž původní, silnější zachovává svůj směr a svoje místo přímo na dorsální stěně pharyngu, kdežto nová, o něco slabší větev, uchyluje se dále od mediání linie dorsälni, probíhajíc jinak s větví původní téměř rovnoběžně. Nové tyto dvě větve o málo jen níže (řez 32. komb.) (fig. 3. tab.) znovu vysílají odbočku, tentokráte zcela tenkou větévku nervovou, jež přes to ale jsouc dobře znatelná, dá se sledovati ve svém, šikmo na zad a ventrálně směřujícím průběhu, kdež dosáhnuvší plně venträlni strany pbaryngu, probíhá po obou stranách dosti daleko od medianní linie téhož beze změny až k řezu 50. (kombinace). Zde dä se pozorovati zajímavá komunikace jednak obou ventrálních větví posledně odštěpe- ných, jednak větví jejich mateřských, s nimiž rovněž spojeny jsou teninkou commissurou. Na ventrální straně pharyngu probíhá zde kolmo na směr posud pozorovaných větví jemná, jen větším zvětšením dobře rozeznatelná commissura (víz. tab. obr. 4.), která jeví se při bedlivém pozorování jakoby řadou velikých gangliovych buněk, uložených v epitheliální tkáni pharyngu, jež vzájemně spolu souvisejí a tvoří tak skutečnou pásku nervovou, která spojuje obě větve ventrální s oběma vnějšími dorsálními větvemi nervovými. Jemnější strukturu této kommisury těžko jest rozeznati, jelikož detaily oddifferencováním staly se nezřetelnými, přes to ale zřejma jsou veliká jádra a vláknitá struktura plasmy mezi jednotlivými, vzájemně komunikujfeimi bun- kami. — Od tohoto bodu probíhají všechny tři hlavní větve, stále úplně ve stěnách pharyngu ponořené, rovnoměrně dále na zad, jen poněkud ve směru se mění, sbližujíce se tu a onde více, jinde zas se oddalujíce, při čemž na celém průběhu svém, jak alespoň u obou mohutnějších větví dorsálních dá se zjistiti, vysílají celou řadu pře- jemných vlákének nervových ze sebe, která není vůbec možno v jejich směru a průběhu stopovati, a která patrně tvoří celou souvislou sit | nervovou ve stěnách pharyngu, oživující mohutný a důležitý tento orgán. Na dalším průběhu docházíme však ku zajímavým změnám. UZ na řezu 58 (kombin.) štěpí se poznovu původní nejprvnější, hlavní větev dorsälni (hvnv v kombin. obr.) ve dvé, ale nově odštěpená větev ne- P MMS E E O 8 IX. Václav Maule : zůstává už, jako dříve ostatní, ve stěně pharyngu, nýbrž opouštějíc ihned tento, probíhá volně dutinou tělní. Zatím co zmíněná první větev, která této nové, vnější větvi dala vznik, probíhá v nezměně- ném směru a síle i dále mezi epitheliálními buňkami pharyngu, nová tato větev zmohutňuje rychle a naduřuje ve skutečné podélné gan- lion, jak z tvaru jejího dá se souditi. Probíhá volně nedaleko stěny pharyngu, parallelně po obou stranách s mediánou téhož a jsouc objata neurilemmem, upínána je ku stěnám tělním celou spoustou svalů a svalových vláken, která zajišťují stabilitu její v dutině tělní a zároveň přizpůsobují se kontrakcím těla při stálém pohybu. Obě pásma vzniklá z hlavní větve pharyngeální, ono, jež uvnitř stěny pharyngu běží a ono volné vnější, souvisejí však vzájemně i na dále a to prostřednictvím dalších dvou commissur, dosti silných, a o něco níže znovu úplně se spojují; spojení toto provedeno jest ale opačným způsobem, než bylo tomu při jich rozdvojení se z větve hlavní. Tam ona mateřská větev zachovala svoje původní uložení ve stěně pharyngu a nová, odštěpením vzniklá větev, vystupovala ven, aby proběhnuvši sama volně jistou délkou parallelně s větví původní, s touto opět se spojila. Zde zachovává ale vnější větev svoji volnost a větev původní sama, definitivně už, opouští pharynx, spojí se s vnější, a jako jedna silná větev probíhají dále na zad, kdež sledo- vati se dají až do svého zániku v septálních žlázách, do nichž hnedle vnikají, jak o tom později bude zmínka. Osudy vnitřní podružné větve pharyngeální jsou jiné. Po prů- běhu téže asi délky, jako od vzniku z hlavní větve ku ventrální commis- suře, spojují se znovu S tenkou, výše popsanou větví ventralní, která ve stěně pharyngu šikmo vzhůru, směrem dorsálním znovu vystoupila a do ní zaústila. Spojení toto, hledáme-li vztah mezi silnou hlavní větví vnější a těmito větvemi podružnými, děje se v místech mezi rozdělením hlavní větve a vystoupením poloviny této ze stěny pha- ryngu a mezi první příčnou commissurou oné volné větve a původ- ního hlavního pásma pharyngeálního. Takto spojená podružná větev vnitřní postupuje v původním svém směru a uložení dále ve stěně pharyngeální až tam, kde mohutný onen bulbus pharyngeální končí a přechází v normální zažívací rouru. Zde, při zadním jeho okraji setkáváme se s další příčnou commissurou, která tvořena jest velice zajímavým způsobem. Konce zmíněných větví (po obou stranách!) zakončují vepithelu pharyngeälnim ve dvě značně veliká ganglia, kterä : souvisí na vzájem mohutnou, krásnou commissurou příčnou, tvořenou vlákny nervovými bez vložených buněk gangliových. V gangliich sa- Sympatickä soustava nervovä Enchytraeidü. 9 motných dají se, zvlášť při vnějších okrajích jejich, gangliové buňky zjistit. Nezüstävä ale celý tento apparát nervový skryt ve stěně pharyngu, nýbrž obě ganglia vysílají ven ze stěn tohoto orgánu silnou větev, která bezprostředně nad povrchem tvoří, docela obdobné vnitřním, naduřeniny gangliového typu, na něž zase váže se celý system svalový, upínající se ku stěnám tělním (řez 82. v komb. obr., Fig. 5 tab.) Popsaná právě příčná commissura uzavírá tak celý interepitheliální system nervový na bulbu, sama ale vysílá dále na zad celou řadu teničkých vláken nervových, která sbíhají ve stě- nách pharyngu na zad, kdež patrně tvoří zase celou síť nervovou, jejíž jednotlivé části dají se sice dobře postřehnouti, v souvislosti ale sledovati se nedá. Je na první pohled patrno, že pozorujeme-li za živa, kde nedají se dobře rozpoznati ona vnitřní, interepitheliální pásma nervová, musí hlavně markantně vystoupiti vnější, volná část hlavní větve nervové, která v oné partii nad bulbem pharyngeälnfim značně zmo- hutňuje a tvoří dojem volného, pouze svalstvem poutaného ganglia a zároveň ona vnější volná polovina vnitřních ganglií pharyngeálních, tvořených koncem vnitřních, podružných větví nervových, což docela odpovídá známému typu dvou párů ganglii, jak popisuje je VEJpovskÝ: „— Zu beiden Seiten des hinteren Pharynxrandes liest ein Paar mächtiger, bei Anachaeta birnförmiger, bei Enchytraeus appendicu- latus verlängerter Ganglien ...“ „— Allein zwischen diesen grossen Schlundganglien sieht man noch ein Paar kleinerer, kugliger oder schwach verläugerter Knoten, deren Faserzüge sich zwischen der Muskulatur des Pharynx spurlos verlieren. Wahrscheinlich stehen sie mit den Ästen des ersten Paares in Verbindung.“ — Jinak je tomu ovšem s údaji RarzeLovými, které nijak není možno uvésti v souvislost se skutečnými poměry. Jak už VEjpovský ukázal, jsou ony elementy, které RarzeL považuje za útvary nervové povahy, vlastně septální žlázy, a je s podivem jeho tvrzení, že stojí v přímé souvislosti S jícnovými commissurami centrálního nervstva. Omyl RarzeLův je zcela patrný už z toho, že ony, jím popisované orgány leží (viz výše citát) ve 4., 6. a 7. segmentu tělním, kde právě těsně na dissepimentech těchto segmentů ony septální žlázy jsou uloženy kdežto celý onen nervový apparát, jak VEjpovský jej popisuje i jak já mohl jsem jej sledovati, končí v přední polovině čtvrtého segmentu tělního, jak svrchu zmíněno, už tam, kde přechází onen mohutný bulbus pharyngeální v pravidelný zažívací traktus, jak též z obrázku kombinovaného hned je patrno, kdež zakreslen je čárkovaně průmět 10 IX. Väclav Maule: pharyngu a označeno uložení štětin, dle nichž počet segmentů tělních snadno lze zjistiti. Pouze ony konečné větve vnějších velkých ganglií pokračují i dále za čtvrtý segment, zde ale, vstoupivše přímo do prvního páru septálních žlaz, naprosto nemohou býti považovány za samostatný element nervový, gaugliove povahy, a také, zvláště při ohledávání živého objektu, není vůbec možno je pozorovati s takovou přesností, jaké vyžadovala by striktní vyobrazení a popis RarzeLův. Není možno jinak, než považo- vati vyobrazení RarzELovo za idealisované schema, jak Vemovsky přímo praví: „Im Ganzen muss ich aber die Abbildung Rarzer’s als eine schematische, der Wirklichkeit nicht entsprechende betrachten, was vornehmlich über die Art der Verbindung der Drüsen mit dem Zentralnervensystem durch 3 nerwóse Hauptstämme gilt.“ Ovšem za tehdejších method pracovních nebylo lze vůbec vniknouti do podrob- nějších poměrů naší otázky. — Neméně odchylným jest i v předu už citovaný názor MrcHaELsENův o jednotlivých větvích nervových probí- hajících v pásmech septálních žlaz. MroHAELSEN popisuje a kreslí cel- kový obraz tohoto systému tak, jakoby od hlavních větví nervových, probíhajících ve stěnách pharyngu, odštěpovaly se tři větve sekun- dární, které vstupují do pásem septálních žlaz (Septaldrůsenstránge) a na týchž místech, kde tyto se sjednocují v celky, rovněž samy znovu do sebe ústí, dávajíce vznik gangliu až uvnitř vlastního těla septální žlázy, která je obaluje. Popisuje zároveň příčný řez zduře- niny septální žlázy s vnitř uloženým gangliem, v němž kreslí multi- polární buňky gangliove. Hlavním větvím celého systému dává vznikati rovněž z jícnových kommissur nervových, a podotýká, že zjistil tak u Pachydrilus Beumeri, kde já konstatoval jsem ale, jak výše bylo uvedeno, poměry zcela jiné. Omyl MicHAELsenöv mohl vzniknouti také jen tím, že tvořil si celkový obraz tohoto zajímavého systému nervo- vého na objektu živém, kde ovšem stálým pohybem a stahováním těla, zvláště věčně pohyblivého pharyngu, dotyčné elementy značně mění svoji polohu a mohou zdánlivě být uloženy © mnoho dále, než tomu ve skutečnosti jest. Také MıcHAELsEnovo vyobrazení, podané ostatně jen zběžnými konturami, jest patrně jen schematickon skizzou, jíž více pozornosti nevěnoval. MrcHAELSEN zmiňuje se o dalším průběhu těchto ganglii jen potud, že soudí, po vystoupení svém ze septálních žlaz, že se- stupují na zažívací rouru. Mínění toto ovšem je v přímé souvislosti s názorem jeho a zároveň důsledkem toho, že klade hlavní část celého orgánu přímo do žlázy samé, kdežto ve skutečnosti pouze zakon- čení hlavních větví dlužno tam hledati. — Celý průběh hlavních Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. 11 větví nervových na zad po definitivním opuštění stěny pharyngu není bez zajímavosti. Obě větve nepozbývají postupně hned své síly, jak dalo by se očekávati, nýbrž utvořivše ještě několik nepravidelných zduřenin, ztrácejí se v obalu septální žlázy. Způsob uložení jejich v tkani žlázy, od níž zcela dobře možno je na barvených řezech odlišiti, je dobře patrný z obrazu 6 (Tab. I.) Větve, zde ještě (v prvním páru žlaz septálních) dosti mohutné, třepí se takořka na periferii svého průřezu v množství laloků a větviček, které probíhajíce těsně pletivem žlázy, v tomto mizí. Při tom není bez zajímavosti také povšímnouti si toho, že z prvu čistě dorsální orientace obou větví přešla pozvolným šikmým sestupem na zad v čistě ventrální a že tedy vniknutí jejich do žlaz a uložení větví v týchž, možno pouze na ventrální straně tělní pod zažívacím traktem nalézti. Prostoupivše takto první pár septálních žlaz, stávají se obě větve opět na chvíli volnými, a můžeme docela snadno na řezech do- tyčných (obr. 7. tab.) sledovati jejich, nyní ovšem již značně zmenšené kontury, dříve než vnoří se znovu do druhého páru žlaz septálních, kde rozptylují se týmž způsobem, jak svrchu bylo popsáno pro pár první. Ve třetím páru žlaz septálních dají se sledovati již jen poslední stopy jejich rozvětvených kontur a zde také docela mizí. Není tedy možno, aby dále přecházely na zažívací rouru, jak píše MrcnaELSEN, neboť vůbec nikde, od chvíle, kdy opustily pharynx, zažívací rouře se ani nepři- blizuji a s ní v žádném spojení užším nejsou. Všude na těch místech, kde na své dráze před obalem prvního páru septälnich- žlaz jsou volny, rovněž i tam, kde vystoupivše z prvního páru žlaz, znovu jsou volnými, před vnořením se do páru druhého, najíti můžeme vlákna svalová, která v hojném počtu na povrch větví se upínají a patrně umožňují tak čilou jejich kontrakci a pohyb v dutině tělní. Co se týče jemnější struktury histologické v popsaných právě elementech nervových, není mi možno pouštěti se do detailních úvah, jelikož řezy zbarvené karminem nedovolují tak přesných pozorování, jako je tomu při technických methodách jiných. Možno říci pouze tolik, že správně soudí Claparède, považuje ony pásky, probíhající stěnami pha- ryngu za prosté nervy, neboť ani já nenalezl jsem v nich buněk ganglio- vých. Jinak je tomu, jak už dříve zmíněno, v oněch menších, vnitřních gangliich, která uzavírají průběh vnitřních podružných větví pharyn- geálních, kde možno pozorovati bez pochybností multipolární buňky | gangliové. Rovněž veliká ganglia vnější, v něž naduřují hlavní větve po rozdělení se na část volnou a na část dále ve stěně pharyngu po- stupující, jsou skutečně povahy gangliove, nikoliv tedy prostými nervy, 12 IX. Väclav Maule: poněvadž v příčném jich průřezu možno sledovati celou řadu jader, která rozhodně náležejí buňkám gangliovym v nich uloženým, třeba by při technických methodách zde použitých kontury buněk oněch zjistiti se nedaly. Jsou patrně gangliové buňky těchto elementů jiné povahy, než ony, které uloženy jsou na periferii ganglia cervikálního a na ventrálních a lateralních partiích břišní pásky nervové (ganglií suboesophageálních), které možno docela dobře pozorovati. Tím asi podán byl celkový obraz poměrů jícnového systému nervového u Enchytraeidů, a nebude asi valně důležitých odchylek od tohoto typu i u jiných skupin Annulatů. Správně soudí VEjpovský, podotýkaje, že rozhodně nejsou poměry tyto tak komplikovány, jak popisuje je RATZEL. Budou patrně některé menší specifické odchylky pro jednotlivé skupiny, v hlavních rysech ale jsou asi poměry tyto více méně blízké typu, který právě jsem naznačil. Pro Enchytraeidy alespoň, kde 'měl jsem příležitost sledovati poměry tohoto, jak VespovskŸ jej nazývá, nervu bludného (n. vagus), na celé řadě specií, (třeba nedálo se to všade tak detailně jako pro zmíněného Mesenchytraeus Beumeri,) došel jsem všude základního typu oněch hlavních dvou párů ganglii pharyngeálních, a oněch typi- ckých dvou větví nervových, z nichž odštěpují se sekundárně teprve větve ostatní, podružné; tak mohl jsem to sledovatiu Znchytraeus adriaticus a Mesenchytraeus flavus, třeba neprovedl jsem kombinaci dokonce tak přesně, jako dálo se to pro popisovaného Pachydrilus Beumeri. Práci u jiných specií, jak už zmíněno, stěžuje valně to, že dlužno tam pracovati s dotyčnými elementy velice drobnými, které jen s největší pečlivostí možno sledovati a které vzdor tomu často v detailech pozornosti ucházejí. Výsledky práce této, stručně vyložené, byly by úplnější, a vše- obecný názor o sympatické soustavě bilaterif t. zv. bezobratlých rozšiřující, kdyby bylo možno většinu rodů Oligochaetů, jako na př. Chaetogastridů a jiných čeledí v té míře propracovati, jako se stalo s Enchytraeidy v práci této. Nad to pak by bylo další hypothesou pracovní srovnati tyto poměry se sympatickou soustavou arthropodů, což by vzhledem k fylogenetickému původu tohoto kmene poskytlo značné vyhlídky k poznání příbuznosti Annulatů s Arthropody. Bohu- žel, musil jsem se obmeziti zatím na přesné vyšetření jmenované soustavy pouze u Enchytraeidů, doufám však, že příště bude mi umožněno vylíčiti tytéž poměry 1 u jiných čeledí. Sympatickä soustava nervovä Enchytraeidü. 13 Konám jen milou povinnost, moha vysloviti svůj dík slovutnému panu prof. Dru Vrjpovskému, jehož laskavostí jedině bylo mi umož- něno práci tuto vykonati, rovněž i panu doc. Dru Menclovi, který mnohou radou mi laskavě přispěl. Literatura. Buc#norz: Beiträge zur Anatomie der Gattung Enchytraeus. (Schriften der Kön. Physikalisch-Ökonomischen Gesellschaft zu Königsberg. 1862.) EpvaRp Craparipe: Histologische Untersuchungen über den Regenwurm (Lum- bricus terrestris Linn). (Zeitschrift für Wissensch. Zool. XIX. B. 1867.) W. MicHAELSEN: Untersuchungen über Enchytraeus Möbii Mich. und andere En- chytraeiden (Kiel 1886). W. MicHAELSEN: Synopsis der Enchytraeiden. F. RarzeL: Beiträge zur Anatomie von Enchytraeus vermicularis Henle. (Zeit- schrift für Wissensch.-Zoologie Bd. XVIII, 1868.) F. VEjpovský: Beiträge zur Vergleichenden Morphologie der Aneliden: Mono- graphie der Enchytraeiden. Prag 1879. F. Vrjpovský: System und Morphologie der Oligochaeten. Prag 1884. Résumé. Le système nerveux pharyngien des Oligochaetes fut étudié par plusieurs auteurs mais il est impossible de faire accorder leurs dires. Quatrefages et Clarke furent les premiers qui étudièrent ce système nerveux pharyngien. Ce fut Clarke qui observa chez les Lumbri- cides des branches nerveuses saillantes dans quelques racines de part et d’autre des commissures circumoesophagiennes qui innervent let pharynx et descendent sur les côtes de l’oesophage dans la partie ventrale du corps. Elles communiquent là sous forme d’un plexus nerveux avec les branches latérales des ganglions suboesophagiens. Lanchester répète les données de Clarke, mais avec les termes de celui-ci il designe autre chose, c’est-à-dire le système nerveux mé- dian analogue aux nerfs simples pharyngiens chez les insectes (sensu Brandt). Claparède critique déjà les opinions de Quatrefages et Clarke dans son travail: ,Histologische Untersuchungen über den Regen- wurm (Lumbricus terrestris Linné)“ où il se trouve conforme avec les données postérieures de Faivre et Leydig. Claparède décrit aussi deux branches générales nerveuses qui partent des commissures cir- 14 IX. Väclav Maule: cumoesophagiennes et qui descendent dans le pharynx. Il tient ces deux branches pour des nerfs simples parcequ’elles manquent de cel- lules ganglioniques. Claparede et Leydig parlent les éléments ner- veux placé dans l’epithelium pharyngien, non sur la surface du pharynx. Ratzel décrit aussi le système nerveux pharyngien, mais il prend par mé prise les glandes séptales pour des éléments nerveux ganglioniques. Buchholz tenait les mêmes glandes pour les glandes génitales. Vejdovskÿ montra l'erreur des deux auteurs et attribua aux glandes séptales leur rôle veritable; il prend en même temps la description de ce système nerveux par Ratzel pour moins vraisem- blable et trop compliquée. Vejdovsky fit la description détailleé de ces éléments nerveux chez l’Anachaeta bohemica Vejd., et Buchholzia appendiculata. Vejdovsky donne comme le point le plus marquant de ce systeme (il le nomme „Nervus vagus“) deux paires de ganglions sur la partie posterieure du pharynx, l’externe plus grande, l’interne petite. Seule l'explication de Vejdovsky est parfaite ainsi que je l’ai constaté pendant mes travaux. Michaelsen juge que le branches laterales qui se separent des branches fondamentales nerveuses pénétrent les drageons des glandules séptales et il met le ganglion propre jusque dans l’intérieur de la propre glande séptale derrière l'extrémité du pharynx, — mais à tort. J'ai travaillé avec une serie de coupes de Pachydrilus (Mesen- chytraeus) Beumeri Mich., colorée par le picrocarmin. Ainsi je pouvais par la differenciation parfaite des coupes colorées distinguer avec pré- cision les éléments nerveux des autres éléments cellulaires. Toutes les coupes furent dessinées à l’aide de l’appareil d’Abbe — aggran- dissement „Zeiss“ D, oce. II. — et enfin combinées avec la méthode ordinaire à combinaison dans la figure totale de dos et de profil. — — — Le système nerveux pharyngien commence dans Vepithelium dor- sale de pharynx par deux ganglions mis dans l’epithelium pharyn- gien. Ces ganglions sont mis sous le tiers postérieur du ganglion supraoesophagien et partent des celles comme quelques deux com- missures, dont la direction est vers le ganglion du cerveau. Leur siguification n’est pas clair, parcequ’il est très difficile les tenir pour nerveuses. Ces ganglions sont unis par la commissure transversale (Planche I. Fig. 1.); en arrière ils eméttent deux fortes branches nerveuses qui parcourent l’epithelium dorsal du pharynx immediate- | 8 Sympatickä soustava nervovä Enchytraeidü- 15 ment sous la surface. La première branche latérale de part et d'autre se sépare bientôt de ces branches fondamentales (Coupe 30. d’après la combinaison), parcourt aussi l’epithelium pharyngien et continue parallélément dans celui-ci vers la partie postérieure. Un peu plus loin (Coupe 32. combinaison) la branche secondaire se divise en deux, dont la nouvelle plus mince descend dans l’epithelium pha- ringien obliquement vers le bas, puis atteint la partie ventrale du pharyux et continue vers la partie postérieure comme auparavant. Cette fine branche ventrale est unie avec sa branche symétrique dans le troisième segment du corps par une commissure transversale et en même temps par la commissure latérale avec la branche dor- sale secondaire. Cette commissure est très mince, formée seulement par de grandes cellules ganglieuses qui sont cohérentes entre elles. La branche fondamentale nerveuse (de part et d'autre) court cepen- dant dans la première direction et épaisseur, mais un peu plus loin (Coupe 58. combinaison) elle se divise en deux de manière que la moitié fondamentale reste dans l’epithelium pharyugien dans une direction et une epaisseur invariables, tandis que la nouvelle branche part de l’epithelium pharyngien et se renfle en un grand ganglion libre qui est lié seulement par un systéme de muscles dans le ventre du corps. Ce ganglion oblong (le grand ganglion extérieure, sensu Vejdovský) pendant sa continuation se rattache à la branche mère par deux commissures transversales assez fortes. Enfin, à l’extré- mité du pharynx elle se réunit de nouveau avec sa branche mère et la branche ainsi unie disparait dans les glandes séptales. Deux branches intérieures, l’une mince ventrale, l’autre dorsale se réunis- sent sur la coupe 64. d’après la combinaison. La branche ventrale monte de nouveau dans l’epithélium pha- ryngien et entre dans sa branche maternele secondaire. La branche ainsi unie parcourt parallèlement avec la branche fondamentale jusqu’ à Vextrémité du pharynx où elle se renfle de nouveau parmi les cellules de l’epithélium en un ganglion uni avec son ganglion symétrique par une forte commissure transversale dorsale, La partie de ces ganglions saille de la surface du pharynx où, liée aussi par un système de muscles, elle nous présente ces moindres ganglions ovales decrits par Vejdovsky chez la Buchholzia appendiculata et Ana- _ chaeta bohemica. La commissure de ces deux ganglions intérieurs que je viens de décrire, termine en même temps le plexus nerveux entier sur le pharynx et envoie seulement une serie de petites branches nerveuses 16 IX. Väclav Maule: plus minces vers la partie postérieure. Ceiles-ci forment dans Vepithélium pharyngien le filet, mais il est impossible de les étudier en détail. Comme on voit après la déscription cet appareil va au plus dans la deuxième moitie du quatrième segment du corps et seules les branches terminales des grands gangiions extérieurs :se continuent en derrière jusque dans les glandes séptales. L'affirmation de Michaelsen est donc parfaitement réfutée, car les ganglions décrits ne sont même pas en relation directe avec les glandes séptales qui recommencent dans les ségments suivants. Aussi est il manifeste que Ratzel qui tenait ces glandes pour les éléments ganglioniques a commis une erreur. Ces branches nerveuses partant des grands ganglions extérieurs, après être entrées dans la première glande séptale y envoient une quantité de branches qui pénétrent le corps de la glande. Puis elles sortent de la première paire de glande séptale extra- ordinairement mince, et ont de nouveau leur transition ovale et sont completement libres, unies seulement par les fibrilles musculaires et pénétrent de suite de nouveau dans le deuxième paire des glandes où elles s’effilent comme dans la première paire des glandes séptales. Il est très difficile de les determiner dans la troisième paire de celle-ci, car la elles disparaissent presque absolument. Elles ne descendent point, comme le pense Michaelsen sur le tracte intestinal même elles ne s’approchent pas de lui. li m'a été impossible d'étudier les structures histologiques plus en détail, parceque la colo- ration avec le carmin n’est pas très convenable. Mais on peut dire avec certitude que tous les ganglions décrits sont vraiment d'un ca- ractěre ganglionigues car il y a des céllules ganglioniques — quoi- que différentes de celles qu’on trouve dans le système nerveux central, c’ est-à-dire dans le ganglion supraoesophagien et dans les ganglions suboesophagiens. Tous ces éléments nerveux sont couverts par neurilemme qui est bien remarquable. D’après toute la description qui précede on voit que cet appareil nerveux entier (nervus vagus) ne va pas plus loin que le pharynx même comme Ratzel et Michaelsen le pensaient et que l’appareil entier n’est pas si compliqué — ce que disait déjà Vejdovsky. Je n’ai pu étudier ces relations que chez les Enchytraeides, mais je crois qu’il me sera possible de les étudier dans toute l’ordre des Annulates et je crois que cette question en sera eclaircie. Sympatická soustava nervová Enchytraeidü. 17 Le sens phyllogénetique de I innervation sympathique serait plus clair si on la comparait avec le même système chez les insectes, qui a vraiment beaucoup d’affinites avec celui décrit ci-dessus. Prague, Institut zoologique de 1’ Université tchèque. Vysvětlení kombinačních obrazů na str. 18. a 19, Oba pohledy celkové kombinovány z řezů kreslených při zvětšení Zeiss D, ok. II. ob jeden řez. Obraz první (str. 18.) podává pohled na uspořádání nervových elementů se strany dorsální, obraz druhý tutéž partii, jak jeví se při pohledu s boku. ge — ganglion supraoesophageälni (mozek). nv — tenká nervová větévka, vystupující se stran předních rohů mozku. cmv vertikální kommissura, spojující mozek s prvním párem ganglii, ulo- žených v dorsální stěně pharyngu (gle) a spojených příčnou kommissurou (Z. cd) dorsální. hvnv — hlavní větev nervu ütrobniho, vzuikající v dorsálních gangliich gle, probíhající ve stěně pharyngu. je = jícnové kommissury, sestupující na ventrální straně tělní, kdež spo- jivše se, dávají vznik ventrální pásce nervové vpn. porn — podružná větev nervu útrobního, která odélenila se od hlavní větve téhož, probíhá dorsální stěnou pharyngu a na konci jeho dává vznik páru gan- glii vge, uložených ve stěně pharyngu a spojených příčnou commissurou II. cd. Ganglia tato vystnpují částí svojí nad stěnu pharyngu, kdež představují ona hruš- kovitá, volná vnitřní ganglia, jak popisuje je VEJDOVSKÝ, vgv. vvn — od podružné větve právě popsané odčleněná, tenká ventrální větev nervová, rovněž ve stěně pharyngu postupující. Na řezu 50. spojena jest ventrálně s větví symmetrickou příčnou kommissurou vcom, která přecházejíc v kruhovitou kommissuru laterální /com, objímá pbarynx a spojuje ventrální větve vagu s po- družnými větvemi dorsálními. Hlavní větev vagu dělí se na dvě, z nichž vnitřní ephv probíhá stále ve stěně pharyngu, kdežto vnější vgh, vystoupivši z této, stává se volnou, stojíc s první ve spojení dvěma kommissurami příčnými comhv. Obě hlavní větve spo- jují se dále nazad znovu a opustivše docela pharynx (v kontuře zakreslený kph), jako jedna větev shv běží volně nazad do septálních žlaz. V obrazech těchto zakresleno jest dvojitými křížky položení prvních tří párů štětin, aby umožněna byla orientace o rozdělení segmentů tělních, jež jinak zakresleny nejsou. ubas-J[-: ungajs-md'y mas md T2 ums zpd.e 77 : -DAS JIT DIS AT das dn E S sy A 848 Ÿ Is ŠÍ S S. sal © | IX. Václav Maule 18 19 KS Sympathická soustava nervová Enchytraeidů. 20 IX. Václav Maule: Vysvětlení k tabulce: Všechny kreslené řezy (vesměs příčné) označeny jsou v celkových obrazech kom- binačních (viz text) tenkými čarami příčnými na příslušných mistech. (V kombi- naci řez 25.) (V kombi- naci řez 27.) (V kombi- naci řez 30.) (V kombi- naci řez 50.) Fig. 1. ge — ganglion supraoesophageální (mozkové). gle — první pár interepitheliálních ganglií jícnových v dorsälni stěně pharyngu, spojených příčnou kommissurou. I. de = první příčná dorsální kommissura. sph — stěna pharyngu. Zvětšení: Zeiss D, I. Fig. 2. ge — ganglion supraoesophageální. je = jícnová kommissura. cmv — kommissura, spojující ganglion cervikální (mozek), s prv- ním párem ganglií, uložených v dorsální stěně pharyngu gle. sph — stěna pharyngu. Zvětšení: Zeiss D, 1. Fig. 3. ge — ganglion supraoesophageälni. je = jícnová kommissura. hon — první hlavní větev nervu vagu, probíhající ve stěně pha- ryngu. rnv — rozdělující se právě podružná, vnitřní větev nervu vadu, kde odčleňuje se tenká větev (později ventrální). Zvětšení: Zeiss D, L Fig. 4. Řez ventrální částí pharyngu s příčnou ventrální kommissurou vcom, přecházející v laterální kommissuru čem, která spojuje tenké ventrální větve nervové s podružnými větvemi dor- sálními. D == epitheliälni stena pharyngu, v niz zminenä kommissura probihä. gib — gangliové buňky kommissury. er TZ : 1 ; Zvětšení: Kosak: hom. immerse m 0% Zeiss I. Sympatická soustava nervová Enchytraeidü. 21 Fig. 5. sph — stena pharyngu. Y kombi vgh — hlavní větev nervová po opuštění stěny pharyngu. ( om I nim — neurilem. wa nch — neurochord. Řez 32 | bc DE + Le 2 202 sv — svalová vlákna, upínající se na větve nervové a poutající | tyto ku stěnám tělním. vge = ganglia vnitřní, uložená ve stěně pharyngu, tvořená zduřením podružné dorsální větve nervové a spojená druhou dorsální příčnou kommissurou Tl cab. vgv — volná část těchto ganglií vnitřních, t. zv. „hruškovitá ganglia“ Vejdov- skýho s gangliovymi buňkami g/b. Zvětšení: Zeiss D, I. Fig. 6. | Rez ventrální partií prvního páru septälnich žlaz sp, s vnitt | uloženou a rozvétvujici se hlavní větví nervovou rgl. S 2 i 1 Zvětšení: Kosak: hom. immerse To ok. I. - Fig. 7. Příčný řez pátým segmentem tělním mezi prvním a druhým pá- rem septálních žlaz. zr IZ zažívací roura. spž — zadní výběžky prvního páru septálních Zlaz. shv — hlavní větev nervu vagu, volně probíhající dutinou tělní po svém vystoupení z prvního páru septálních žlaz. vpn — ventrální páska nervová. nch — neurochord. Zvětšení: Zeiss D. I. Věstník král. české Spol. Náuk. Třída II. os V. MAU | BEA). B Al ny De SD VAM WS k JM) JD > BB QD 7 Maule del.| = K. Bellmann v Praze. y, MAULE: Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. N uns DRE LEE VL vcom Mnulo dal, Věstník král. čes, Společnosti Nauk. Tř. math.-přírodovědecká. 1908, Čís. 9. K. Bellmann v Praze, x Monographie der Gattung Didiscus (DC). Von Dr. Kari Domin, Dozenten der systematischen Botanik an der k. k. böhm. Universität in Prag. Mit 4 Tafeln. (Vorgelest in der Sitzung am 1. Mai 1908.) Vorwort. Die vorliegende Monographie wurde in erster Reihe auf Grund des Herbariums in Kew durchgeführt und bildet dieselbe einen Teil der Studien, welche der Verfasser im Sommer 1907 in Kew ange- stellt hat. Ausserdem wurde auch auf das Material des Naturhisto- rischen Reichsmuseums in Stockholm und der Universitätsmuseen in Kopenhagen und Lund, sowie auf die reichhaltigen Herbarien des Berliner Museums Rücksicht genommen. Ich erfülle eine angenehme Pflicht, indem ich meinen wärmsten Dank in erster Reihe den Herren Kustoden W. B. Hemsley, F. R. S., F. L. S., Hon. M. N. H. S. Mex. und Dr. O. Sfapf, A. L. S., sowie den übrigen Herren Beamten in Kew ausspreche. Ausserdem bin ich dem Herrn geh. Oberregierungsrat Prof. Dr. A. Engler, Direktor des botan.. Museums und Gartens in Dahlem-Berlin, Herrn Prof. Dr. Eugen Warming, Direktor des botan. Institutes und Gartens in Ko- penhagen, meinen lieben Freunden Herren Dr. C. H. Ostenfeld, In- spektor des botan. Museums ebenda und Dr, F. Dusen in Stockholm, ferner Herrn Prof. Dr. C. A. M. Lindman, Intendant der botan. Ab- "teilung des schwedischen Reichsmuseums in Stockholm, Herrn Prof. Dr. Sv. Murbeck, Direktor des botan. Gartens und Museums in Lund und Herrn Prof. Dr. O. Nordstedt, Konservator am botan. Museum ebenda zum herzlichsten Dank verpflichtet. Sitzber. d. kön, böhm. Ges, d. Wiss. II. Classe. 1 9 X. Karl Domin: Weitere monographische Bearbeitungen verwandter Gattungen sowie eine neue Einteilung der ganzen Tribus der Hydrocotyloideae sollen demnächst dem Drucke übergeben werden. Prag, Botan. Institut der böhm. Universität, den 25. November 1907. K. Domin, Didiseus (DC) Didiscus De Caxnorze in Hooker Botan. Magaz. 2875 (1828), Mém. sur la Fam. Ombellif. 28 (1829), Prodr. IV. 72 (1830), Tausch in Flora XVII. 1. 354 (1834), Buvak in Lean. Pl. Preiss. I. 285 (1845), Hooker f. Fl. Tasm. I. 154 (1860), F. v. Muerrer Census I. 62 (1882), Second Census I. 107 (1889), Drune in Excrers Pflanzen- Fam. III. 8, 120 (1898). Huegelia ReicHENBAcH - Consp. 144 (1828), Iconogr. Exot, t. 201 (1829). Lampra LixpLEY ex De Canporre Prodr. IV. 72 (1830). Dimetopia De Caxporre Prodr. IV. 71 (1830), ExprrcHER Gen. II. 763. Cesatia EnpLicher in Ann. Wien. Mus. II. 200 (1838), Exo- LICHER Gen. IL. 763. Pritzelia Warrers Revet. II. 428 (1843). Hemicarpus F. v. Muerrer in Hooker’s Journ. of Bot. and Kew Gard. Misc. IX. 18 (1857). Trachymene Rupee Trans. Linn. Soc. X. 300 (1811) p. p. min., Bextuam Fl. Austral. III. 347 (1866), Bentuam et Hooker Gen. PI. I. 3, 8735, Index Kewensis II. 1904 (1895), Bairey Queensl. Flora II. 717 (1900), non DC. Floribus homogamo-didymis, calyce plerumque ob- soleto rarius dentibus 2—5 protractis in sectione al- tera dentibus omnibus triangulari-oblongis parvis sed distinetis; petalis obovatis obtusis integris conspicue imbricatis apice recto; disco plano marginibus pro- minulis instructo aut obsoleto; stylis filiformibus di- vergentibus plerumque elongatis; ovario compresso cordato, fructu a latere valde usque plane compresso basi saepe cordato-emarginato plerumque biscutato sed interdum carpello uno abortivo, commissura per- Monographie der Gattung Didiscus (DC). 3 angusta, mericarpiis subplanis evittatis 5-jugis, jugis omnibus primariis, dorsali fructum marginanti inter- "mediis curvilineis in medio faciei lateralis. planius- culae dissitis lateralibus in commissura latentibus vel eam marginantibus, carpophoro persistenti indi- viso rarius bifido, semine a lateribus plane com- presso. Umbellissempersimplicibuslongius pedunculatis foliis lobatis partitisve rarissime simplicibus herba- ceis mollibus, petiolis estipulatis basi haud aut plus minusve sed non ad vaginam amplectentem dila- tatis, caulibus itaque haud articulatis. Entweder kleine Annuellen oder stattliche zwei- oder auch ein- jährige Kräuter, mitunter auch Perennen. Wurzel einfach, spindel- förmig, bei den ausdauernden Arten oft stark verzweigt und verholzt. Achsen monopodial oder sympodial zusammengesetzt. Blätter wechsel- ständig, gestielt, meist mit kaum an der Basis verbreitertem Stiele inseriert, mehr oder weniger geteilt. Drüsige Behaarung oft ent- "wickelt, ausserdem aber auch weiche oder borstige Haare nicht selten anzutreffen. Dolden einfach, nur selten anscheinend zu zusammenge- setzten. Dolden vereinigt. Hüllkeich bei der Mehrzahl der. Arten viel- blätterig, strahlig, 28 Arten, davon 1 auf Borneo und Neu-Guinea, eine auf Ce- lebes, eine auf Neu-Kaledonien und den Fidschi-Inseln, die übrigen in verschiedenen Gebieten Australiens, ? davon hat Victoria mit Tasmanien gemeinschaftlich. 1. Morphologie der Vegetations- und Reproduktionsorgane. | Die Wurzel ist nach der Dauer der Arten sehr ungleich ent- wickelt; die einjährigen Arten der Sektion Oliganthon besitzen stets eine einfache dünne Hauptwurzel mit wenigen schwachen Neben- wurzeln, bei den Biennen ist die Wurzel schon bedeutend stärker entwickelt, mitunter holzig. Bei den perennierenden Arten je nach der Ausbildung des Rhizoms ist dieselbe verschieden. Der D. dncisus perenniert beispielweise vermittels einer knollenartig verdick- ten Wurzel. 1+ 4 X. Karl Domin: Sehr interessant und verhältnismässig verschiedenartig ist die Sprossfolge, Hier müssen wir mehrere Typen unterscheiden: 1. Einjährige, kleine Arten mit wenig verzweigtem, geradem oder fast geradem, sympodialem Hauptstengel. (Taf. IL, Fig. 1.) Es gehört hieher die ganze Gruppe Oliganthon (D. pilosus, cyanopetalus, junceus, ornatus). Die sympodiale Natur der Stengel zeichnet sich schon dadurch aus, dass die Doldenstiele (mit der Ausnahme der letzten, terminalen) den Blättern gegenüber stehen. In der Achsel der unteren Blätter, mitunter auch auf einer seitwärts verschobenen sympodialen Achse entwickelt sich manchmal auch ein Spross (O"), wodurch aber die sympodiale Natur des Haupt- stengels nicht gestört wird. Diese, aus den Blattachseln hervorsprin- genden Zweige sind der Verzweigung der Stengel dienlich. Sie ent- wickeln sich besonders unter günstigen Verhältnissen sehr reichlich und sind oft jünger als die Hauptstengel, da sie oft erst dann ent- stehen, wenn schon der sympodiale Hauptstengel, welchen sie wie- derholen, im Wesen konstituiert ist. Wenn die Verhältnisse für die Weiterentwickelung der Pflanze sich ungünstig gestalten, so bleiben die Knospen in der Achsel der untersten Stengelblätter im ruhenden Zustande. 2. Bei den Biennen oder bei den robusten Annuellen (so aus der Sektion Polyanthon) sind die Hauptstengel im Wesen monopo- dial gebaut, die doldentragenden Äste („pedunculi“ bei Beyrman und anderen Autoren) entspringen daher aus der Achsel der Blätter. Aber auch dieser Typus ist zahlreichen Modifikationen unterworfen, von welchen wir einige kurz erwähnen wollen. Die jungen Pflanzen, wie ich es auf frischen Exemplaren des D. coeruleus beobachtet habe, weisen oft eine regelmässige, monopo- diale Zusammensetzung der Achsen auf, aber später modifiziert sich die Sache oft so, dass die mit einer einfachen Terminaldolde enden- den Hauptachsen seitwärts verschoben werden, und die Seitenzweige sich stark weiter entwickeln und die Enddolden übergipfeln, wodurch eine cymöse Verzweigung der Achsen zustande gebracht wird. Auf der Tafel III Fig. 2, die uns einen Teil des blühenden D. coeruleus schematisiert darstellt, trägt die, mit einer Dolde abgeschlossene Achse O, das Blatt L,, aus dessen Achsel die Achse O" mit dem Blatte L“ hervorspringt. Das nächstobere Blatt auf der Achse O, ist L,, in dessen Achsel die Achse O“ mit dem Blatte L“ und dem da- zugehörenden Achselzweig gehört. pe Monograpbie der Gattung Didiscus (DC). 5 Die Fig. 3 auf derselben Tafel stellt uns den obersten Teil der- selben Art vor; es ist hier gut zu beobachten, wie die Seitenzweige die Terminaldolden etwas seitwärts verschieben, wodurch die Pflanze eine cymös-dichotomische Verzweigung mit schwach übergipfeinden Seitenzweigen annimmt. Die Hauptachse endet mit der Dolde O, und trägt die Blätter L, und L,, die Achselzweige enden mit den Dol- den O“ und O“. Eine typische monopodiale Verzweigung hat D. compositus, wo die sehr robuste gerade Hauptachse mit einer einfachen von zahl- reichen Seitendolden übergipfelten Enddolde endet und nur schwä- chere Zweige aus der Achsel der Stengelblätter hervorspringen. Aehnliche Verhältnisse sind auch bei dem D. Benthami, wo aber die Enddolde übergipfelt und mehr oder weniger seitwärts ver- schoben wird, während sie bei dem D. compositus stets gerade steht. Noch stärkere Verschiebungen sind bei dem D. glandulosus anzu- treffen, so dass hier die Achse schon sympodiale Natur anzunehmen Scheint. Bei dem D. glaucifolius (Taf. II, Fig. 2) sind die doldentra- senden Zweige dichasial angeordnet: die Hauptachse endet mit der Dolde O’, die aber von 2 Seitenzweigen (O’,, O',), die sich stärker als die Mutterachse entwickeln und aus der Achsel der obersten zwei genäherten (gegenständigen) Stengelblätter hervorspringen, übergipfelt wird. Bei dem habituell ähnlichen D. bialatus stehen die Dolden im unteren und mittleren Stengelteile terminal auf den aus der Achsel- der wechselständigen Blätter hervorspringenden Ästen und erst ober- wärts unter der Terminaldolde, die den Hauptstengel abschliesst, entspringen aus der Achsel der quirlartig genäherten Blätter mehrere (meist 3) nicht so stark übergipfelnde Äste. Es zeugt sich somit, dass hier bei allen Arten vorzugsweise ein eymöses monopodiales Verzweigungssystem vor- handen ist. Dasselbe ist am besten dann entwickelt, wenn die Haupt- stengel robust oder rigid sind, so dass sie von den Seitenzweigen nicht verschoben werden können, wie dies z. B. bei denm D. com- positus und macrophyllus oder bei dem D. glaucifolius und bialatus der Fall ist. Bei anderen Arten werden meist durch die sich stärker entwickelnden Seitenzweige Verschiebungen hervorgerufen, wodurch Verzweigungstypen zustande kommen, die uns die Entstehung der Scheinachsen oder des sogen. Sympodiums andeuten, Bei dem D. Croninianus scheint es sich äbnlich wie bei dem D. glaucifoiius zu verhalten, wenigstens sind die Terminalachsen ee E or SY Z NT 6 X. Karl Domin: nicht verschoben. Das mir vorliegende Material lässt aber. kein sicheres Urteil über die näheren Verhältnisse der Vorzweigung zu. 3. Wir treten nun zur Betrachtung der perennierenden Didiscus- Arten. Hier sind die Verzweigungsverhältnisse im Wesen ähnlich wie bei den Biennen; eine ziemlich gute monopodiale Verzweigung mit fast geradem mit einer Dolde abgeschlossenem Hauptstengel und nur schwach übergipfelnden Seitenzweigen aus der Achsel der obersten (nicht genäherten) Stengelblätter besitzt der D. incisus (Tab. III., Fie. 3.). Der Hauptstengel schliesst hier mit der Dolde O ab und trägt. die rosettenartig genäherten Blätter (Grundblätter) L', L" L, V" und, dann die wechselständigen entfernten Blätter L, Lo, L,, L,, aus deren Achsel die Seitenzweige I., IM., II., IV. entspringen. Erst der letzte Seitenzweig, der die Terminaldolde O etwas übergipfelt, verschiebt dieselbe ein wenig seitwárts. Nach demselben Grundschema ist auch der D. hemicarpus (Tab. II. Fig. 3.) aufgebaut: hier sind aber die Stengelblätter auf lineale Brakteen reduciert und da dieselben im obersten Stengelteile zu zwei genähert stehen, so sind die obersten Seitenzweige dichasial. Sehr interessant sind nun die Wachstumverháltnisse bei dem perennierenden D. procumbens, bei dem in dem unteren Stengelteile die doldentragenden Seitenzweige aus der Achsel der Stengelblätter hervorspringen uud die monopodiale, stärkere Hauptachse nur wenig ziek-zack geht, im oberen Teile, aber vollkommen blattgegenständig sind, indem sich die Seitenzweige terminal stellen und somit als Verlängerung des seitwärts verschobenen wirklich terminalen Dol- denstieles erscheinen: sie sind auch dicker und fester als die er- wähnten Doldenstiele. Auf diese Weise ist bei dem typischen D. pro- cumbens die Achse im unteren Teile monopodial, also eine wirkliche einfache Achse, im oberen Teile, aber eine Scheinachse oder eine Sympodialachse. Diese Verhältnisse sind auf der Tafel II. Fig. 4. halb. schema- tisiert dargestellt worden; Die Achse O, trägt die Blätter L —L;; aus der Achsel der ersteren 4 Blätter entspringen die doldentragenden Seitenzweice I, IL, TIT., IV. Aus der Achsel des Blattes L; kommt die Achse. O, hervor; die aber die 'Hanptachse O,: ‘seitwärts’ ver- schiebt, und ihre, Stell ung einnimmt. Sie trägt das Blatt Ly, ausidessen Achsel. die weitere Achse. O. hervorspringt, die die Achse: 0, nachahmt. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 7 Dabei ist es sehr merkwürdig, dass die interessante Varietát Hookeri eine gerade, monopodiale Hauptachse besitzt, die mit einer gewöhnlich dichasial übergipfelten Terminaldolde abschliesst. D. humilis und scapiger haben einen Wurzelstock, aus welchem Blattrosetten und zahlreiche Blütenschäfte hervorgeben. Aehnlich verhält es sich bem D. Gillenae, bei dem — nach dem mir vorlie- genden Materiale zu schliessen — ausser den Schäften noch kurze niederliegende Stengel treiben, die erst die Blütenschäfte tragen, oder bei welchem sogar auch auf den verlängerten Aesten ein Paar kleiner, genäherter Blätter, aus deren Achsel Seitendolden entspringen, vorkommen. Bei dem D. Homei sind die Hauptstengel meistens ziemlich - gerade, die Seitenzweige schwächer und aus den Achseln hervor- springend, die Uebergipfelungen gering. Aber auch hier treten mit- unter bei dem Fruchtstande einige Störungen in der oberen Partie auf. Die Erhaltung erfolgt durch Knospen aus der Achsel der unteren, zur Blütezeit meist schon abgefallenen Blätter (nur der scheidige unterste Stielteil bleibt lange erhalten) ; es bildet sich eine Rosette, die im nächsten Jahre einen terminalen Stengel hervorbringt und sich auf dieselbe Weise fortpflanzt, wie es uns die Fig. 4. auf der Tafel III. veranschaulicht. Es ist hier also das Rhizom sympodial zusammengesetzt, indem die Blattrosetten schon das nächste Jahr mit einem Terminalstengel abschliessen. Nicht uninteressant gestalten sich die Verzweigungsverhältnisse bei der Sektion Calycina. D. celebicus besitzt ein starkes, dickes Rhizom, welches mit einer ansehnlichen Rosette grosser, stark borstig behaarten Blätter endet. Aus der Achsel eines der unteren Blätter entspringt dann der sehr robuste Stengel, meist mit einer Enddolde, die beiderseitig dichasial von Seitendolden übergipfelt wird, welche wiederum ähnliche kurz- gestielte Dolden überragen. Nach dem Absterben des Blütenstengels vegetiert die Rosette weiter, bringt neue Blätter, was ihre Verlän- gerung bedingt. Im nächsten Jahre wiederholt sich derselbe Vorgang, indem aus der Blattachsel ein neuer Stengel hervorbricht. Es ist also bei dieser Art ein unbegrenztes Wachstum vorhanden. (S. Tafel II. Fig. 5.) E Anders verhält es sich bei dem D. saniculifolius, wo aber bei den Varietäten (s. das System !) recht verschiedene Wachstumsverhält- nisse vorliegen, welche aber auf dem getrockneten Materiale sich nicht so gut verfolgen lassen. Soviel ist dennoch sicher, dass die 8 X. Karl Domin: Doldenscháfte terminal stehen, aber meist von den robusteren Achselzweigen verschoben werden, so dass sie bis blattgegenständig erscheinen. Die vegetative Fortpflanzung erfolgt teils durch die im ersten Jahre nicht blühenden Achselzweige, teils vermittels der Stengel, welche die Fähigkeit zum Wurzeln und Rosettenbilden besitzen. So verhält es sich bei der var. Zypicus. Die var. rupicolus besitzt ein in hohem Masse verästeltes festes Rhizom, welches zahlreiche Blattrosetten mit terminalen Doldenschäften treibt. Bei der var. novo- guinensis ist das kürzere Rhizon sympodial zusammengesetzt, des- gleichen auch bei der var. brevistylus, wo aber ein bedeutend dün- neres kriechendes Rhizom vorhanden ist. Blätter. Die Blattform ist bei der Gattung Didiscus sehr variabel, aber im ganzen und grossen doch ziemlich einheitlich. Es überwiegen Blätter mit doppelt 8-teiligen handförmig oder fiederförmig zerschnittenen Spreiten. Am wenigsten geteilte Blätter hat D. Duséni und D. hemi- carpus, besonders in der merkwürdigen Varietát rotundifolius; breite, wenig geteilte (nur gelappte) Blätter mit handförmiger Nervatur hat D. saniculifolius, celebicus und compositus. Auch bei D. humilis kommen wenig geteilte, mitunter auch ganze Blätter vor. Aber schon bei einigen Formen des D. saniculifolius reicht die Einschneidung bis zum Blattstiele und wir haben hier also Verbindung mit der Mehrzahl der Arten mit 3—5 teiligen Blättern und mit verschiedenartig aus- gebildeten Segmenten. Im allgemeinen sind die letzten Segmente breiter, nur D. tenuifolius hat schmal lineale, kaum "/„ mm breite Blattabschnitte, wodurch er auch die schmalblättrige Form des D. incisus übertrifit. Die Keimblätter und auch die Keimpflanzen weisen im allge- meinen nichts interessantes auf. Wie bei der Mehrzahl der Umbelli- feren sind gleich die ersten Blätter nach den Kotyledonen in der- selben Weise wie die höchstentwickelten, aber meist weniger, geteilt, Die Blätter sind sämtlich gestielt (meist langgestielt) und erst die obersten Blätter haben mitunter kurze Stiele oder sind ganz sitzend. Die Stengelblätter sind den untersten Blättern ähnlich, oft aber durch tieferes Einschneiden und schmälere Blattabschnitte aus- gezeichnet. Eine Ausnahme hierin bildet z. B. der D. hemicarpus, wo sich nur flache Grundblätter befinden, die Stengelblätter aber auf lineale, kleine Hochblätter reduziert sind. ? Monographie der Gattung Didiscus (DC). 9 Die Blattstiele sind an ihrer Basis ni: in eine deutliche, um- fassende Scheide verbreitert, aber man bemerkt doch, dass bei allen Stielen an der Basis eine grössere oder kleinere Verbreiterung er- folgt, und dass daher die Blätter mit mehr oder weniger breiterer Basis aufsitzen. Bei einigen Arten, so ganz besonders bei dem D. celebicus, gewissermassen auch bei dem D. saniculifolius und einigen anderen Arten sind die Blattstiele der untersten Blätter scheidenartig verbreitert (vrel. Taf. II. Fig. 5. oder die Abbildung in Hooker's Icones), so dass es hier, da die Blätter rosettenartig genährt sind, den Eindruck gewährt, als ob sie ganz stengelumfassend wären, was aber nicht der Fall ist. Diese scheidenartigen Verbreiterungen der Blatt- stielbasis sind bei dem D. celebicus bis über 2 cm breit. Bei vielen anderen Arten sind aber die Blattstiele (besonders abgesehen von den untersten Blättern) kaum sichtbar verbreitert. Wir sehen hier eine in- teressante Formenreihe von fast gar nicht verbreiterten Stielen bis zu nahezu scheidentragenden. Wenn sich schon die Blattstiele scheidenartig verbreitern, so geschieht dies ausnahmslos allmählich. Demzufolge sind bei dieser Gattung nie Scheidenlappen oder Öhrchen wahrnehmbar. Bei einigen Arten, so z. B. sehr schön bei dem D. Gullenae und macro- phyllus ist die scheidenartige Verbreiterung der Stielbasis gefranst- gewimpert. Vom phylogenetischen Standpunkte aus als sehr wichtig, man kann zugleich sagen atavistisch, betrachte ich einen Fall, den ich bei einem Exemplar des D. cyanopetalus (Pritzel sub no. 744) be- obachtet habe. Es waren hier nämlich die Blattstiele in zwar kleine, aber dennoch sehr deutliche, grösstenteils skariöse, den Stengel volkommen umfassende Scheiden verbreitert, somit auch der Stengel gegliedert. Dies sah ich sonst nie bei dieser Art: im vorliegen- den Falle war aber die Erscheinung so typisch, dass sogar in einem Nodus die häutigen Scheidenränder übereinandergriffen. Stengel. Die Stengel sind oft hohl, meist nur schwach gestreift (nie ge- furcht) bis rundlich und glatt. Mitunter sind die Stengel unterwärts hohl, oberwärts solid. Aber auch durchaus solide Stengel kommen häufig vor. Die Stengel sind meist beblättert, nur selten blattlos (Schäfte, so bei den Scaposi); sie sind entweder zart, dünn und niedrig (Oliganthon), zart steif höher (D. dncisus), zart schlaff höher (D. procumbens), robust, nicht rigid und hoch (D. compositus) etc. 10 X. Karl Domin: Behaarung. Die Behaarung ist bei verschiedenen Arten sehr ungleich und es sind hier recht interessante Trichombildungen vorhanden. Voll- kommen kahle Arten bilden im ganzen eine Ausnahme. Sternhaare kommen nie vor. Die Arten der Abteilung Calycina sind stets drüsenlos, aber dabei oft stark behaart; so sind die Blattspreiten des D. celebicus mit borstenartigen, abstehenden mittellangen Haaren, die auch im Alter nicht verschwinden, beiderseits dicht bedeckt, wogegen die Blattstiele und z. T. auch die Stengel von langen rötlichen abstehenden, weicheren Haaren bekleidet sind. Diese charakteristi- schen rötlichen Haare wiederkehren auch auf den Blattstielen und z. T. auch auf den Stengeln des durch lockere strigose Behaarung der Spreiten ausgezeichneten D. saniculifolius. Bei dieser Art finden sich aber auch ganz kahle Formen vor. Bei der Mehrzahl der Æudidiscus-Arten finden sich Drüsen- haare vor; es muss uns daher höchst verwundern, wie Drupe in seiner Bearbeitung der Umbelliferen für Exczer’s Pflanzenfamilien (I. c. p. 82) sagen kann „Nirgends aber treten, soweit mir bekannt, Drüsenhaare auf.“ Diese Drüsenhaare sind aber verschiedener Natur. Entweder sind es weiche, einfache Haare, oder sind es eher borstenförmige, auf den Blättern, dem Stengel und auf den Hüllblättchen auftretende Haare. Die Art der Drüsenhaare ist meist für bestimmte Arten sehr charakteristisch, so zeichnet sich z. B. die Sektion Oliganthon oder der D. coeruleus durch weiche, drüsige Behaarung, der D. Ben- thami durch rigidere, der D. glandulosus durch borstenförmige Be- haarung aus. Sehr lange, wagerecht abstehende, aber nicht drüsen- führende Haare sind für die Stengel des D. villosus höchst charakte- ristisch. Die merkwürdigste Trichombildung trifft man jedoch bei dem neuen D. Dusénii an, dessen Blätter zerstreute einfache, ganz kurz ciliolate lange Borstenhaare tragen, asserdem aber beiderseits mit kurzen Borsthaaren, die allseitie zerstreute wagerecht abstehende mittellange Borsten tragen, dicht bekleidet sind (Taf. IV. Fig. 3). Diese Trichomform ist um so wichtiger, als ähnliche Bildungen nirgends unter den Hydrocotylinae anzutreffen sind; einigermassen erinnern dieseiben an die Bovlesünac, oder an die Haare von der Frucht des Neosciaatiums. | Monographie der Gattung Didiscus (DC). la Einige Arten zeichnen sich durch einen leicht verwischbaren Wachsüberzug aus, so in erster Reihe der D, glaucifolius; aber auch bei dem D. Benthami, D. Duséni, hemicarpus und anderen Arten konnte ich wiederholt Spuren desselben nachweisen. Blůtenstůnde, Blüten und Früchte. Es kommen insgesamt nur einfache langgestielte Dolden vor, deren Stellung mit der Verzweigung und der oben besprochenen Sprossfolge in Übereinstimmung steht. Man unterscheidet hier also vorwiegend folgende 5 Kategorien: 1. Doldenstiele am Hauptstengel terminal und ausserdem vor- wiegend blattgegenständig (Taf. II. Fig. 1). 2. Doldenstiele aus der Achsel der Stengelblätter hervor- kommend und ausserdem terminal (Taf. I. Fig. 2, 3, Taf. III. Fig. 1-3). 3. Doldenstiele nur terminal oder aus der Achsel der Grund- blätter hervorspringend, beblätterte Stengel nicht entwickelt (Taf. III. Fig. 5). Eine ganz besondere Inflorescenz findet sich bei dem D. compo- situs vor, wo die seitlichen Doldenstiele neben der einfachen Ter- minaldolde quirlförmig genähert sind und meist noch Ausser der Terminaldolde 2—5 gleichhoch stehende Seitendolden tragen, so dass auf diese Weise eine im hohen Grade zusammengesetzte Dolden- inflorescenz entsteht. Auf diesen interessanten Blütenstand beziehen sich die „umbellae compositae“ des D. australis in Hooker’s f. Fl. Tasm. und „large irregular compound umbel“, die nach Benraaw’s Fl. Austral. bei derselben Art mitunter vorkommen sollen. Die Dolden sind bald nur wenigblütig (3—7), bald wiederum ausserordentlich reichblütig, was aber für einzelne Arten konstant ist. Die ganze Sektion Oliganthon ist z. B. durch armblütige Dolden charakterisiert. Das Involucrum besteht meist aus schmalen, lanzett- fórmigen oder linealen Blättehen, die mit den Blütenstielen bald gleichlang, bald länger oder kürzer als dieselben sind. Benræax hat in seiner Bearbeitung der Gattung Didiscus in der Fl. Austr. einen zu erossen systematischen Wert auf die Länge der Involucralblättchen gelegt; wir glauben, dass dieselbe erst in zweiter Linie zu be- achten ist, da erstens Variationen bei einer und derselben Art vorkommen und sich ferner das wechselseitige Längenverhältnis zwischen denselben und den Blütenstielen während der Entwickelung der Dolden ändert. Auch das muss beachtet werden, dass die Länge 13 X. Karl Domin: der S und © Biötenstiele meist ungleich ist, so dass es notwendig wäre, um die Länge der Involucralblättchen praecis anzugeben, nicht nur allgemein ihr Verhältnis zu den Blütenstielen hervorzuheben, wie wir es in der Regel in den Diagnosen finden, sondern auch zu prae- cisieren, wie es sich vor, während und nach der Blütezeit verhält und ob die männlichen oder weiblichen Blütenstiele gemeint sind. In jenen Fällen, wo die Dolden anscheinend eine zusammen- gesetzte Dolde bilden, oder wo oberwärts am Stengel mehrere Dolden quirlartig (öfters wiederholt) genähert stehen, sind die Stützblätter der einzelnen Doldenäste den Stengelblättern ähnlich entwickelt, nur bedeutend kleiner. Besonders bei dem D. coeruleus sind die jungen, noch nicht auf- geblühten Dolden von den sehr zahlreichen langen Involucralblättchen gänzlich eingehüllt, so dass sie grünen kugeligen Köpfchen gleichen. Der mittlere Teil des Blütenbodens ist mitunter verbreitert und verdickt, bei D. coeruleus sogar in der Form eines freien weisslichen Discus in der Mitte der Dolde entwickelt. Die Blüten sind meist unisexual, wobei die Dolden meist beiderlei Blüten enthalten, oder seltener diklinisch sind. Im ersteren Falle sind die männlichen Blüten randständig und länger gestielt, die mittleren weiblich und kürzer gestielt. Das Verhältnis der Länge der männlichen und weiblichen Blüten ist derart, dass zur Fruchtzeit der obere Rand der Mericarpien und das Ende der männlichen Blütenstiele gleich hoch zu stehen kommen. Die Blütenstiele der sterilen Blüten sind mitunter, so bei dem D. coeruleus, schön (bläulich) gefärbt. Die Randblüten sind entweder wie die mittleren Blüten alle aktinomorph, oder mehr oder weniger strahlig zygomorph. Als Aus- nahme sind alle Blüten zygomorph, was z. B. bei dem armblütigen D. pusillus zutrifft, wo eigentlich von den Rand- und Mittelblüten wegen der geringen Zahl derselben nicht die Rede sein kann. Warpers hat auf Grund dieses Merkmales bekannterweise seine Gattung Pritzelia aufgestellt. Die Blütenfarbe ist meist weiss, seltener blau (so z. B. bei D. coeruleus, eyanopetalus). Nach Angaben der Autoren ist aber die blaue Farbe (bei D. coeruleus schön himmelsblau, bei D. cyanopetalus am getrockneten Material schwarz-blau) nicht als Artmerkmal konstant, indem auch weissblütige Formen vorkommen. Umgekehrt berichtet wiederum F. vos MvELLER, dass er den sonst weissblütigen D. glau- Monographie der Gattung Didiscus (DO). 13 cofohus mit blauen Blüten angetroffen habe. Es wäre aber noch weiter zu ermitteln, ob bei den erstgenannten zwei Arten doch nicht die blaue Farbe die Regel ist; ich selbst habe beobachtet, dass der D. coeruleus, wenn er noch nicht vollkommen aufgeblüht ist, weisse oder weissliche Blüten besitzt, die sich aber später ausnahmslos in schön blaue umwandeln. Vielleicht sind z. T. die Angaben von den weissblütigen Formen auf dieses Stadium oder auf Herbar- exemplare mit ausgeblichener Farbe oder gar Verwechselungen mit den früher unter dem Namen „D. australis® zusammengefassten Formen zurückzuführen. Die Petalen sind an der Spitze abgerundet, ihre Lage in der Knospe deutlich imbricat. Die Kelchzähne bei der Mehrzahl der Arten sind vollkommen abortiert, so bei Hudidiscus. Nur bei einer Art, dem D. hemicarpus, sind von den Kelchzähnen 2—3 fadenförmig stark vorgezogen, was als atavistisch bezeichnet werden kann. Bei dem verwandten D, Dusenit sind sogar alle 5 Zähne auf ähnliche Weise stark vorge- zogen. Die Gruppe der Calycina, die aber nur wenige Arten zählt, zeichnet sich durch kurz dreieckige, gleichmässig ausgebildete Kelch- zähne aus. Die Griffel sind meist verlängert, sehr selten nur ganz kurz, von der Basis an fadenförmig, der Discus meist flach mit mehr oder weniger hervortretenden Rändern. Das junge Ovarium hat stets beide Hälften gleichmässig eutwickelt, später aber verkümmert mit- unter das eine Carpell, so dass schliesslich nur eine Teilfrucht vor- handen ist. Ein freier Carpellträger ist stets entwickelt; derselbe ist meist ungeteilt und nur selten tief zweispaltig. Die Ausbildung der Teilfrüchte ist verschiedenartig und recht interessant; dieselben sind stets von der Seite her stark zusammengedrůckt, daher flach, ohne Ölstriemen, fünfrippig, wobei aber die Randrippen der schmalen Fugenfläche angeschlossen sind, die Seitenrippen bogig in der Mitte der Seitenflächen verlaufen und die Rückenrippe die schmale Rückenkante bildet. Die Früchte sind entweder kahl oder mit verschiedenen einfachen, mitunter drüsig gewimperten Haaren, bei einigen Arten auch mit interessanten Flügelbildungen versehen. Der Same ist beiderseits flach zasammengedrückt. Die Mericarpien sind meist sehr flach und leicht und können leicht durch den Wind auf weite Strecken fortgetragen werden; ihre 14 i X. Karl Domin: Wauderungsfähigkeit wird bei einigen Arten noch durch Flügel- bildungen, die als ein Flugapparat dienen, erhöht. Andere Arten (so z.B. D. Gillenae) besitzen wiederum dicht mit weichen Borsten besetzte Früchte, die sich leicht anhaften können. 2. Historische Bemerkungen und Nomenclatur. Die erste Art der Gattung Didiscus wurde unter dem Namen „Trachymene incısa“ von Ropek in Trans. Linn. Soc. X. 300 (1811) beschrieben und auf der Tafel XXI. (Fig. 2.) abgebildet. Hiemit wurde Anlass gegeben,. diese Art als Typus der Gattung Trachymene Runge zu betrachten, da Rupee L c., wo er die Gattung Trachymene neu aufstellt, keine andere Art erwähnt. Viele ernste Autoren haben den Gattungsnamen Trachymene für Didiscus im unseren Sinne auf- genommen und sich auf den Standpunkt gestellt, dass es unmöglich sei, den Namen Didiscus vorzuziehen und die Gattung Trachymene im unseren Sinne aufzufassen, da der Typus der Gattung Trachymene die Tr. incisa, und somit ein Didiscus, darstellt. Wir wollen z. B. hören, wie die Sache von Sermann beurteilt wird, dessen Ansicht eine nicht vereinzelte war. Er sagt in Journ. of Botany II. 75 (1864): „The original species upon which Runce established the genus Trachy- mene in The Linnean Transactions was Tr. incisa, which must be regarded the type of the genus; and if it be generically identical with the more modern genus Didiscus, the latter must be suppressed. Ropek, in the place quoted, does not described any other species of Trachymene, though Dr CaxporLE burdens him with the authority of T. lanceolata and T. ovaïa.* Aber ganz besonders auf die Nomenclatur dieser beiden Gat- tungen verwirrend wirkte der Umstand, dass BExrHAm in seiner Fl. Austral., von ähnlichen Prothesen ausgehend, den Namen Trachymene (im Sinne von Didiscus) bevorzugt und für die Gattung Trachymene (im Sinne De Canporze’s und anderer Autoren) den RErcHENBACHISCHEN Namen Siebera gewählt hat, wodurch weitgehende Namensaenderungen und wiederholte Missverständnisse verursacht wurden. Wenn es so wäre, wie SEEMAN Schreibt, so wäre es wohl nicht anders möglich, als die Nomenclatur Benruan’s unverändert beizube- halten; die: Sachlage verhält sich jedoch etwas anders, -wie wir nach- stehend näher erörtern wollen. | Monographie der Gattung Didiscus (DO). 15 Jac. Jur. LAsırrarvrere in Novae Hollandiae Plantar. Specimen, Tom. I. p. 73 (Paris 1804) führt die Gattung Azorella an, deren Gattungscharaktere er folgenderweise angibt: „Petala quinque, ovata, integra. Fructus subglobosus, striatus, calyce persistenti coronatus bipartibilis. Involucrum tri- ad hexaphylum. Umbella simplex aut composita.“ Er stellt dann auf der S. 74 die Arten Az. lanceolata und ovata, auf der S. 75 die Az. compressa auf, deren schöne Abbildungen uns die Tafeln 99—101 wiedergeben. Alle diese Arten gehören zu der Gattung Trachymene im Sinne Dr Canvornes. Nun wurde aber der Gattungsname Azorella für eine ganz andere Gattung angewendet und auch allgemein für jene Gattung (die wir auch heutzutage Azorella nennen) anerkannt. Als Runce in der „Des- cription of several Species of Plants from New Holland“ (Trans. Linn. Soc. I. c.) eine Pflanze als zu der Gattung Azorella im ersteren Sinne zugehörig erkannte, war bereits der Gattungsname Azorella im heu- tigen Sinne nomen und es blieb ihm daher nichts übrig, als die Gattung Azorella Lasınnarnıkre’s mit einem unvergebenen Namen zu belegen, wozu er den Namen Trachymene gewählt hat. Es bilden somit den Typus der Gattung Trachymene in erster Reihe die 3 Species LaBıtLarnigre’s und erst dann kommt die Tr. éncisa in Betracht. Als dann später De Caxnorre die Gattung Didiscus, die einen kleineren Teil der Trachymene- Arten in Sinne Runczs umfasste, aufgestellt hat, so war es unumgänglich notwendig für die ältesten Trachymene-Aïten den Namen RonaEs zu behalten. Es ist allerdings unrichtig, wenn De Canporre Runcr als Autor der Tr. lanceolata und ovata (die ja übrigens zu einer und derselben Art gehören) nennt, da RungEmeines Wissens diese Kombinationen nirgends publi- ziert hat: es ist dies derselbe Fall, wenn Bexraam als Autor der Trach. austrocaledonica zitiert wird, obzwar er diese Kombination nirgends ausgesprochen hat und nur in einer Bemerkung bei der Gattung Trachymene in seiner Fl. Austral. sagt, dass „besides the Australian species which are endemic, there is one from New Cale- donia and one from Borneo.“ Es ist daher Runces Trachymene ein Mixtum, welches zwei Gattungen umfasst; von denselben wurde auch in vollkommenem Ueber- einkommen mit den neuen Nomenclaturregeln die von De CAxDOLLE absetrennte, nur eine Art (bei Rupcr) umfassende Gattung Didiscus als gültig anerkannt, wogegen für die Mehrzahl der Arten der ins liche Name (sensu em.) beibehalten wurde. 16 X. Karl Domin: Um es aber mit den eigenen Worten Rupces zu beweisen, dass er als Typus seiner Gattung Trachymene die Gattung Azorella LaBıL- LARDIERE’S und nicht die neu aufgestellte 77. incisa betrachtete, wollen wir hier wiedergeben, was er selbst (l. ©, p. 300) darüber sagt: „This genus (i. e. Trachymene) appears to be the same as Azorella of La BruLaRprěRE; but that name having been previously given to another of Cavanınves, an which is taken up in Lamarcr’s Encycl. Bot., Jam under the necessity of giving this another name !* Hiemit, glaube ich, ist es klar bewiesen, dass RuDGE nur einen neuen Namen, nicht aber auf Grund des D. incicus eine neue Gattung aufgestellt hat. Die von BExrHAm eingeführte Nomenclatur haben auch die meisten Botaniker Anstraliens wie auch jene in Kew (siehe Index Kewensis, Starr, Hexaszey. Bexranm a Hooker etc.) angenommen, wogegen die unsere, und speziell der Name Didiscus schon von Buse (Lehm. Pl. Preiss. I. 285, 1845), von Tausch (Flora XVII. 1. 354, 1834), Hooker f. (Tl. Tasm. I. 154, 1860, Fero. von MvELLER (S. das Verz. der Liter. !), DRupe (Englers Pflanzen-Fam. III. 8. 120, 1898), Drezs und Prırzer (Englers Jahrb XXXV. 451, 1905) etc. akzeptiertwor den ist, F. von Muerer, der zuerst die Nomenclatur vorgeschlagen hat, welcher später auch Brexrnam folgte, änderte dann seine Ansicht und äusserte sich wiederholt, dass der Name Didiscus beibehalten werden muss. Vergleich hierüber besonders Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875), Vietorian Naturalist, January 1895, Botan Centralbl. LI. III. 397 (1892). Auf der letzten Stelle schreibt Muerzer, wie folgt: „The genus Siebera, among composite plants, as the latest under that name adopted by Bextuam, abrogates that generic appellation among um- belliferous plants. It seems therefore best to leave the former generic names undisturbed more particularly so as Runge indicatingly comprised modern species of Trachymene (along with the subsequent D. albiflorus) in the genus Trachymene already, further as the designation Didi- seus has been in extensive horticultural use for fully sixty years, and therefore could not well be abolished now. SprexgeL’s name Půschera, given as far back as 1813, is neither available, as a synchronous genus became undisputebly admitted among asclepiadeous plants.“ Da aber der Name Didiscus eine fast allgemeine Verbreitung fand, wogegen der Name Huegelia nur als Synonym betrachtet wurde und weil ausserdem, soweit ich nachzuweisen vermochte, der Dr Canpouzeischz Name im MS früher existierte als der REIcHENBACH'sSCHE, so kann es wohl keinem Zweifel unterliegen, welcher Name als Syno- nym zu betrachten ist. | Monographie der Gattung Didiscus (DC). 17 Der Name Didiscus wurde zum erstenmale in Hooker Bot. Magaz. 1857 (2828) auf Grund des D. coeruleus publiziert und die Pflanze abgebildet; ein Jahr später dann in den Mém. sur la Fam. des Ombellif. p. 28 (1829), wo DE Caxporre ausdrücklich sagt, dass seine neue Gattung aus der Trachymene incisa Rupcr’s und dem D. coeruleus zusammengestellt wurde. Die höchst merkwürdige Ausbildung einiger Didiscus-Arten hat aber bewirkt, dass eine ganze Reihe von kleinen Gattungen auf Grund verschiedener Didiscus-Arten aufgestellt wurde, die gene- risch absolut unhaltbar sind und zumeist nicht einmal als Sektionen erhalten werden können. Erst BENTHAm zog sie wiederum alle zu einer Gattung zusammen. De Caxporre selbst hat im Prodromus den Did. pusillus, eine kleine Annuelle mit ungleich auswachsenden Mericarpien, als Gattung Dimetopia aufgestellt; später hat F. von Muerrer zu dieser Gattung die Arten Dimetopia cyanopetala und ersocarpa (diese als Sektion Eriosciadium) hinzugefügt. Diese letztere, in der Bekleidung der Mericarpien so merkwürdige Art, hat auch ExpLicHER verleitet, sie als eigene Gattung, welcher er den Namen Cesatia (1837) gegeben hat, abzutrennen. Dieselbe Art, die De Canpozze im Prodromus (im J. 1830) als Dimetopia aufgestellt hat (der erwähnte Did. pusillus), hat noch 13 Jahre später Warrers (Repertor. II. 428) Anlass gegeben, auf Grund derselben (ohne dass er die Gattung Dimetopia verglichen haben würde) eine neue Gattung aufzustellen, der er den Namen Pritzelia gab (Pr. didiscoides Walp. = Didiscus pusillus) und von der er selbst I. c. sagt: „Maxime affinis hoc genus videtur Didisco D. C. et Trachymene Rupce, ab utroque tamen certe differt floribus omnibus irregularibus jugisgue dorsalibus non alatis.“ Dass aber diese Merk- male nicht nur auf diese Art beschränkt sind, wissen wir aus dem Systeme hinreichend. Der Umstand, dass bei einigen Arten ein Carpel vollständig abortiert, wäre an und für sich ein Merkmal von hohem systematischen Werte; aber wie bei den Umbelliferen zahlreiche andere Merkmale, die zur Unterscheidung von Gattungen und zur Gruppierung derselben am meisten geeignet erscheinen, oft bei einer und derselben Art variieren (vrel. hierüber die treffliche Bemerkung in BExrHam & Hooker Gen. Plant.!), so verhält es sich auch hier mit diesem Merkmale. Fer. von Muerzer, der in „New Genera and Species“ in Hookers Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 9 | 18 © EK Karl Domin: Journ. of Bot. & Kew Gard. Miscellany vol. IX. p. 18 (1857) die Arten mit ungleichen Mericarpien als Gattung Hemicarpus ab- trennte, hat dieselbe später selbst wieder aufgegeben und in Trans. Soc. of. Tasm. 237 (1857) nur als Sektion aufrecht erhalten. Es bleibt nun aber noch eine Gattung zu erwähnen und das ist die, mitdem Didiscus D.C. gleichzeitig aufgestellte und mit ihr auch vollkommen identische Gattung Huegelia (RErcHENBAcH in Consp. 144, 1828!), von der schon Baron von Mverrer in Fragm. Phyt. Austr. IX. 46 (1875) sagt: „Monendum restat, nomen Huegelia Didisco plane coaetaneum esse.“ Abgesehen von Dr Caxporre, der in seinem Prodromus nur die Dimetopia pusilla und zwei Didiscus-Arten anführt, können nur die kleineren Beiträge Fer. von MuvELLERS sowie seine übersichtliche Darstellung dieser Gattung (s. die Literatur) und dann die Bearbei- tung in BExrHaw's Fl. Austral. (die einzige Bearbeitung mit Diagnosen) genannt werden. Die Bearbeitung BExrHaws ist gewiss eine gute und sein besonderes Verdienst liegt darin, dass er mehrere unnützerweise aufgestellte Gattungen und zahlreiche Arten wiederum zusammenge- zogen hat; trotzdem findet hier aber derjenige, der sich in das Studium dieser Gattung vertiefen will, nicht eine vollkommen befriedigende Darstellung der einzelnen Formenkreise. Es spielt da in erster Reihe die bekannte Kürze Brytuaw’s eine Rolle, die es nicht erlaubte die einzelnen Arten so zu behandeln, wie sie es verdienen. Dies gab auch den Anlass zu der vorliegenden Arbeit; Bexrmam’s Fl. Austral. enthält die Beschreibung von 12 Arten (ausserdem kennt BExrHam noch aus- serhalb Australiens 2 Arten, die er nicht nennt), wogegen wir 28 Arten aufzählen, so dass sich die Zahl der bekannten Arten seit Benrxaw gerade verdoppelt hat. Ganz überflüssig scheint es uns, auf die Ansichten O. Kuntze’s (Revis. Gener. III.” 113, 1898) einzugehen, der die Gattungen Hydro- cotyle, Centella, Didiscus und Trachymene vereinigt sehen wollte, in- dem er sagt, dass zwischen ihnen keine strengen Grenzen vorhanden seien und dass man Didiscus und Trachymene auch in Capland künstlich unterscheiden könnte. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 19 -3. Systematische Stellung der Gattung Didiseus. Wir wollen dieselbe hier nur mit wenigen Worten berühren, da wir an einer anderen Stelle eine allgemeine Übersicht der Gattungen der Hydrocotyleae zu geben trachten und daselbst auch Gelegenheit haben verden, die Beziehungen zwischen einzelnen Gattungen eingehend zu behandeln. Die nächsten Beziehungen weist die Gattung Didiscus zu der neuen monotypischen Gattung Homalosciadium auf, welche wahrschein- lich aus denselben Urformen in Westaustralien entstanden ist, wie die westaustralichen Didiscus-Arten, möglicherweise sich auch direkt aus diesen entwickelt hat. Indessen ist aber das Homalosciadium von dem morphologischen Grundplan der Gattung Didiscus so weit wegge- rückt, dass es wohl angeraten erscheint, dasselbe generisch zu trennen. Alle früheren Autoren haben es zu der Gattung Aydrocotyle gestellt, was aber durchaus verfehlt ist. Sonst ist der Gattung Didiscus die australische Gattung Tra- chymene (mit der von.ihr nicht abzutrennenden Platysace) verwandt, die aber schon durch die regelmässig zusammengesetzten Dolden (nur Tr. haplosciadia mit einfacher Dolde macht hierin eine Aus- nahme), die schwach klappige Knospenlage, die steifen, immergrünen, oft einfachen Blätter zu unterscheiden ist. Die Trachymene-Arten mit flach von der Seite her zusammengedrückten Mericarpien (die Gattung Platysace Buxcks oder Platycarpidium F. von MuvrLLers) stehen aller- dings der Gattung Didiscus näher als die übrigen Arten, die in der Fruchtbildung mehr an die Gattung Hydrocotyle erinnern. Am weitesten ist die Sektion Dendromene gerückt, die von der ganzen Gattung Didiscus durch scharfe und sehr augenfällige Charaktere abweicht. Die Bezichungen zu den übrigen 4 Gattungen der Hydrocotylinae sind nicht so eng; die Gattungen Aydrocotyle und Neosciadium sind ja schon durch das Vorhandensein der Nebenblätter, die Gattungen Centella und Micropleura durch die vollkommene Scheidenbildung verschieden. Auch in der Fruchtbildung ist die Gattung Didiscus von diesen allen Gattungen leicht und scharf zu unterscheiden. 2* 20 X. Karl Domin: 4. Die geographische Verbreitung und die Entwickelungs- geschichte der Gattung Didiseus. Die meisten Didiscus-Arten sind heutzutage in Westaustralien vor- handen, was uns leicht zu dem Gedanken verleiten könnte, dass sich da- selbst auch das wahre Entwickelungszentrum der ganzen Gattung befindet. In der Tat verhält sich die Sache nicht so, wie die folgenden Zeilen be- weisen sollen. Wenn wir die Uebersicht über die Florenreiche und Florengebiete der Erde i 's Auge fassen, wie sie uns von ENGLER mit- geteilt wurde (als Anhang des Syllabus der Pflanzenfam., 5. Aufl. 1907), so ergibt sich, dass von den Didiscus-Arten nur ein kleiner Bruch- teilim Monsungebiete des palaeotropischen Florenreichs, die Mehrzahl aber im australischen Gebiete heimisch ist. Die südwestmalayische Provinz besitzt nur den D. sanzculifolius, welcher sich auf die Berge Neuguineas (Papuanische Provinz) in zwar nicht identischen, aber specifisch doch kaum zu trennenden Formen erstreckt. In der zentro- malayischen Provinz ist desgleichen nur eine Art endemisch, der D. celebicus, auf der Insel Celebes. Der D. Homei ist Neukaledonien (eine Unterprovinz der Araucarien-Provinz) und den Neuen Hebriden und Fidschi-Inseln (Melanesische Provinz) eigen. Alle übrigen Arten sind in ihrer Verbreitung auf Australien beschränkt, und nur zwei Arten, den D. compositus und humilis, teilt Victoria mit Tasmanien. Die letztere Art ist aber ein ausgespro- chen tasmanischer Typus. Diese beiden Arten beweisen die engen Beziehungen der Gebirgsflora von Victoria mit jener Tasmaniens, für die auch bei den Umbellifern noch weitere Belege vorliegen, so z. B. das Dichosciadium ranunculaceum in Tasmanien (in der var. éasmanicum) und in Vietoria (Munyang Gebirge, 2000 m). In Victoria kommen ausserdem noch zwei Arten, der D. pusillus und cyanopetalus vor, die aber beide auch in South und West Australia, die erstere überdies noch in New South Wales, die letztere in Queensland vorkommt. Queensland und New South Wales haben zu- sammen 11 Arten, von welchen aber nur 3 (D. macrophyllus, pimpi- nellifolius, scapiger) in New South Wales und eine (D. geramafolius) in Queensland endemisch ist. an i In Nordaustralien sind 3 Arten endemisch (D. villosus, hemi- carpus und microcephalus), ausserdem teilt dieses Gebiet den D. glandulosus mit Queensland, den D. glaucifolius mit South Australia, Queensland (?), und New South Wales. In Südaustralien ist nur der Monographie der Gattung Didiscus (DO. 91 D. Gillenae endemisch, ausserdem kommen daselbst die schon er- wähnten 3 Arten und der D. eriocarpus vor. In Westaustralien kom- men 9 oder 10 Arten vor, von welchen 5 oder 4 endemisch sind. Es wäre hier allerdings notwendig, die Eremaea von der Südwest- Provinz zu unterscheiden, denn, wie L. Diens*) eingehend erörtert hat, sind diese beiden Gebiete sehr scharf geschieden, wiewohl sie angrenzen und dies viel schärfer, als z. B. die Südwestprovinz von dem weit entlege- nen Westaustralien. Doch speziell bei den, zum grössten Teile einjährigen westaustralischen Didiscus-Arten bilden die beiden genannten Gebiete keine scharfe Trennungslinie, da (wie auch in manchen anderen, von L. Drezs l. c. hervorgehobenen Fällen) gerade in dem Küstenstriche der Südwest-Provinz viele von den eremaeischen Didiscus-Typen willkommene Zufluchtsorte finden. Für eine leichte Uebersicht lassen wir eine Tabelle nachfolgen, aus der die geographische Verbreitung der einzelnen Arten am besten erhellt. (Abkürzungen: W. A. = West Australia, S. A. = South Australia, N. A. = North Australia, ©. = Queensland, N. S. W. = New South Wales, V. = Victoria, 2. = Tasmanıa, N. K. F. = Neu-Kaledonien bis Fidschi Inseln, N. G. = New Guinea, C. = Celebes, B. = Borneo.) (Siehe Seite 22.) Diese Tabelle bekundigt uns am besten die weite Area der Gattung, deren Erklärung uns die Entwickelungsgeschichte geben muss. Es handelt sich daher in erster Reihe darum, welche Arten als älter bezeichnet werden können und welche als jünger oder abge- leitet zu bezeichnen seien. Wenn wir in dieser Hinsicht alle Didiscus- Arten nachprüfen, so ergibt sich bald, dass uns die palaeotropischen Arten einen älteren, ursprünglicheren Ast der Gattung darstellen. Ihnen scheinen phylogenetisch einige ostaustralischen Arten (D. in- cisus, procumbens, pimpinellifolius, Dusénü), der tasmanische D. humilis sowie einige nordaustralische Typen (D. hemicarpus, microcephalus) näher zu stehen als die westaustralischen. Die westaustralischen Arten sind zwar von dem Typus der Gattung am weitesten weggerückt, ja zum Teil schon so weit, dass sie kaum den morphologischen Grund- plan dieser Gattung bewahren, aber trotzdem sind sie als abgeleitet anzusehen, wie sich aus dem vergleichenden Studium ihrer einzelnen Merkmale ergibt. *) Die Pflanzenwelt von West-Australien, Engler-Drude, Vegetat. d. Erde VII. (1906). en Ain villosus . .. | oo EEE EEE IE L 33 X. Karl Domin: Species . . Da Q | NS. y Ir In. = I ae © | Be | Gesamtzahl .|9(?16)| 5 5 ne 7 4 | 2 1 1 ca Benthami . .| | k kru seo dut bialatus | Na LE TEL. | eee celebicus . . ee als Li coeruleus Zp Pen RE O 07, ne moa B (Croninianas lue 6 dy | | cyanopetalus . nn T Dana CRT QU RPA A EC | 0 “elachocarpus | | PTE ee em em geraniifolius . A | un Le Gillenae . . . | FL RON r RIRE Le glandulosus . tu | | Ka glaucifolius . ER ea 10) zp OÙ ee U hemicarpus ae Zar |... en Be O an | SU EBEN IS? humilis et D OT ON DRE ineisuse nen: Denen TS junceus nel Lee so ler ao Non DE macrophyllus . Mer ja i a a Re microcephalně ner on (le em ornatus . . . Be DE SS En © | |. pilosus | el | pimpinellifolius a || | sprécumbens lues ls oalsisntte Na EEE RS So EN GR ER ET . A scapiger . . Ton ce aq SONORE D tenuifolius . U mn r: DVA M Monographie der Gattung Didiseus (DC). DE: : Wenn wir die geographische Verbreitung und die Charaktere der einzelnen Arten näher verfolgen, so sehen wir hier eben das interes- sante Faktum, dass sich die morphologische Ausbildung mit der phylogenetischen Abstammung nicht deckt, eine Erscheinung, für die besonders die Flora Westaustraliens an Belegen sehr reich ist. Wir sind gewöhnt, dass in normalen Fällen die morphologi- schen Merkmale desto mehr von dem Grundtypus abweichen, je weiter wir uns von demselben entfernen, oder mit anderen Worten gesagt, dass die morphologischen Differenzen in Uebereinstimmung mit der Entfernung von dem gemeinschaftlichen Ausgangspunkte stehen. Hier haben wir aber seinen entgegengesetzen Fall, wo die phylo- genetisch jüngeren Aeste weitgehendere morphologische Abänderungen erfahren haben als die älteren. Die Gründe dafür sind alle jene Momente, welche die merkwürdige Ausbildung der westaustralischen Flora ermöglicht haben. Dass die westaustralischen Arten abgeleitet sind, darauf weist schon ihre einjährige Dauer hin, denn wir müssen immer anneh- men, dass die ausdauernden Formen die Urtypen darstellen. Aber auch in ihren sonstigen Merkmalen können die westaustralischen Di- discus-Arten auf keinen Fall als ursprüngliche Typen gelten; viele von ihren Charakteren, die manche Autoren veranlasst haben, auf Grund derselben neue Gattungen aufzustellen, sind sehr leicht als Anpassungsmerkmale zu erklären. Auch das Vorhandensein der Kelchzähne bei den in der malayischen und papuanischen Pro- vinz endemischen Arten, sowie bei dem queenslandischen D. geranüi- folius muss als ein älterer und ursprünglicherer Stand bezeichnet werden. Auch L. Drers (l. ©. p. 364) neigt sich der Ansicht hin, dass die Gattung Didiscus keine westaustralische Gattung ist; er sagt: „Didiscus ist ein vorwiegend eremaeischer Typus West-Australiens. Seine Gesamtverbreitung deutet auf nordöstliche Herkunft.“ © 5. Die landwirtschaftliche Bedeutung einiger Arten. O Manche Didiscus-Arten sind von oekonomischen Standpunkte aus sehr beachtenswert, da sie oft zur Zeit, wenn die ganze übrige Vegetation verdorrt und grau dasteht, die einzigen grünen Pflanzen sind; besonders nach ausgiebigen Regen beginnen sie sich oft un- JÁ X. Karl Domin: glaublich zu vermehren und — den Berichten entsprechend — be- decken sie oft meilenweite Flächen fast allein und im dichten Be- stande. Und da ist es natürlich, dass sie in solchen Fällen, als die fast einzigen grünen Pflanzen, Tieren als Nahrung dienen, und somit in manchen Distrikten und zu mancher Zeit als wichtige Futterpflanzen betrachtet werden müssen. Nun liegen aber zahlreiche Belege dafür vor, dass einige Didiscus-Arten, so besonders aus der Verwandtschaft des D. Bentham häufig Vergiftungen bei dem Weidevieh hervorrufen, ja dass sie in vielen Fällen beim Rind- und Schafvieh massenhafte Todesfälle ver- ursacht haben. Die betreffende, in erster Reihe allgemein als ver- dächtig anerkannte Art wird gewöhnlich als Trachymene australis Benth. bestimmt. Wie aber aus dem System zu entnehmen ist, ver- einigt diese Benthamische Art 4zum Teilnur entfernt verwandte Arten und hat ausserdem noch einige nahe Verwandte; es ist also zu vermuten, dass sicher mehrere — wenn nicht gar die Mehrzahl — der Didiscus-Arten als Schädlinge des Weideviehes zu bezeichnen sind. Baron von MvELLER, ein ausgezeichneter Kenner der australischen Flora, hat sich in ,Victorian Naturalist“ von Januar 1895 ähnlich geäussert, indem er sagt: „Ihe species of Didicus are probably all deleterious, as recently demonstrated by cases of poisoning of pa- sture-animals, when feeding on D. pilosus and D. glaucifolius.“ Dem- entgegen und ganz besonders mit Rücksicht auf die schon längst be- kannten Tatsachen (s. unten) scheint es uns fast unbegreiflich, wie Max Kocu bei dem am St. Lyndhurst in Südaustralien gesammelten D. glaucifolius (sub no. 25), der gleich wie die Mehrzahl der Arten den Namen „Native Parsnip“ hat, seinen oekonomischen Wert auf der gedruckten Etiquette als gutes Futter („good fodder“) angeben kann und überdies noch bemerkt, dass die Negros seine Wurzeln zu essen pflegen. Da mir leider eine exakt durchgeführte chemische Analyse nicht bekannt ist, so muss die Beantwortung der Frage, welche Arten, in welcher Quantität und unter welchen Umständen giftig sind, der Zu- kunft überlassen werden. Soviel halte ich aber schon jetzt für un- zweifelhaft, dass mehrere Arten im frischen Zustande als Futter in grösseren Mengen vom Viehe genossen, nicht nur giftig sind, sondern auch einen schnellen Tod hervorrufen können. Ersten ausführlicheren Bericht über die giftigen Didiscus-Arten aus der Verwandtschaft des D. Benthami und compositus finde ich in Agricult, Gazette N, S, Wales V. 1894, p, 689—691, wo in einem Monographie der Gattung Didiscus (DC). 35 „A suspected Poison Plant. The wild Parsnip (Trachymene australis Benth.)“ betitelten Artikel von J. H. MarpEx eine Anzahl verschie- dener Mitteilungen, die ihm im Laufe der Jahre zugekommen sind, mitgeteilt wird. Wir entnehmen diesem Artikel folgendes: C. J. Cox- way Schreibt, dass sich diese Pflanze zuerst als ein niedriges Kraut zeigte, aber bald in unglaublicher Menge vermehrte und wie Luzerne, den Boden meilenweit bedeckte („This district is simply full of it“). Das Vieh lässt die Pflanze unberührt, wenn es anderes Futter auf- finden kann, die Kaninchen berühren sie überhaupt nicht. „Now, in the middle of summer this wretched plant is quite green when eve- rything else is parched up. We have lost a lot of both cattle and sheep through this plant.“ — „They die very quickly.“ — „It grows thick and high on the burnt red country but does not grow on black soil.“ Harvey und Himos teilen mit: „Both our homestead leases are densely covered with a plant, which is known here as the whiskey plant, on account of it making all kinds of stock using it quite stupid, and finally killing them.“ Im Dezember 1887 berichtete Baron von Muerrer, dass die- selbe Pflanze in der Nachbarschaft von Dandenong (Victoria) den plötzlichen Tod einer Unzahl vom Hausvieh (,cattle“) verursachte; ihre verderbliche Wirkung war so mächtig, dass alle Gegenmittel sich machtlos erwiesen. Aber trotz aller dieser Belege, da die Pflanze ämtlich noch nicht als giftig befunden wurde, kann sich J. H. Mamex nicht ent- schliessen, sie als solche zu bezeichnen: er sagt jal. c. p. 690, dass „the balance of evidence seems to be against the wild parsnip being a poison in the strict sense of the word.“ Aber schon zwei Jahre später sagt Marpex in denselben Berichten (vol. VIII, 1897, p. 14) in einem Artikel „Plants reputed to be Poisonous to Stock in Australia“ folgendes: „Since the last report I received several communications accusing the plant of possesing poisonous properties and only a short time ago (Octobr. 1896) it has been accused in the newspapers of having de- stroyed 1,500 sheep in one night on Gidgee Station. There is no doubt, that the plant (particularly the root) is acrid and indigestible and might cause death from hoven in stock which eat immoderately of it; this is easy enough, as at certain seasons it is frequently the only green herb existing over a large area.“ Dass es sich dabei um mehrere Arten handelt, beweist auch die Tafel bei MarpEx (l. c. V, 1894, ad p. 691), wo mehrere, augen- 96 X. Karl Domin: scheinlich nicht identische Formen und eine Frucht mit gleich ent- wickelten Carpellen nicht besonders gut abgebildet sind. Sehr merkwürdig ist es, dass F. M. Barmer in seiner neuen Liste der giftigen und verdächtigen Pflanzen Queenslands (The We- eds and suspected poisonous Plants of Queensland, 1906) keine Di- discus-Art erwähnt, obzwar ihm aus diesem Gebiete nicht weniger als 7 Arten, darunter auch die angeblich giftigen, bekannt sind (vrgl. seine Queensland Flora II, 717—718, VI 2015). Ich selbst erhielt von der Direktion des botanischen Gartens in Kew (durch die Liebenswürdigkeit des Herrn Direktors D. Praın) frisches Material von D. coeruleus; mein Freund, Herr Adjunkt Sranëk von der böhm. techn. Hochschule in Prag, hat aus demselben mit grösster Sorgfalt Extrakte bereitet, mit denen die Herren MUDr. Toprášek und MUDr. Zvojemský,. Assistenten an der k. k. böhm. chirurgischen Universitätsklinik in Prag, zahlreiche Experimente an- gestellt haben, um sich zu überzeugen, ob die Pflanze giftig sei. Zu meiner Überraschung haben sie aber konstatiert, dass der Extrakt, auch in grosser Menge, nicht nur den Kaninchen, sondern auch den Mäusen völlig unschädlich ist, so dass es ausgeschlossen zu sein scheint, dass der D. coeruleus selbst stark giftig wäre. Allerdings müssen wir in Betracht ziehen, dass auch in der Natur erst dann sich Vergiftungen einstellen, wenn das weidende Vieh sehr grosse Quantitäten von der Pflanze gefressen hat; ausserdem wäre es nicht unmöglich, dass durch die längere Gartenkultur die Giftigkeit so stark herabgesetzt wurde, dass ein Extrakt aus einer kleineren Menge der Pflanze (wie sie mir zum Gebote stand) wirkungslos ist. 6. Systematischer Teil. a) Die systematische Einteilung der Gattung Didiscus. |. Eudidiscus. Calycis dentes obsoleti vel minimi vix distincti. | Herbae annuae vel biennes, interdum perennes saepius glandu-, losae. Caules foliati, rarius scapi omnino nudi. Folia partita, A Foliosi. — Caulibus foliatis. | Monographie der Gattung Didiscus (DC). 97 A. Oliganthon. Plantae annuae pusillae plerumque molliter glanduloso-hirsutae, radice simplici tenui, caulibus sympodice compositis, peduneulis umbelli- feris foliis oppositis et terminalibus, umbellis paucifloris (floribus tantum 3—12), involueri foliolis acutis paucis (saepe totidem ac umbellae radiis). . D. pilosus. . D. cyanopetalus. N D) Junceus. B. Polyanthon. Plantae biennes aut cum annuae tunc robustae elatioresque modo hirsutae vel glanduloso-hirsutae modo glabrae, caulibus mono- podice compositis, pedunculis umbelliferis terminalibus necnon e fo- liorum sinu egredientibus, umbellis semper multifloris, involucri foli- olis numerosis. 1. Microcarpon. Mericarpiis vix 1*/, mm longis. 5. D. Croninianus. 6. D. elachocarpus. 2. Macrocarpon. Mericarpiis insigniter longioribus. 7. D. Bentham. 8. D. glandulosus. 9. D. coeruleus. 10. D. compositus. 11. D. macrophyllus. 12. D. villosus. 13. D. glaucifolius. 14. D. bialatus. C. Perennes. Plantae perennes, caeterum ut Polyanthon. 15. D. incisus. 16. D. procumbens. 17. D. microcephalus. 18, D. Homer. 28 X. Karl Domin : Species haud satis notae: 19. D. tenwfolius. 20. D. pimpinellifolius. ZX Scaposi. — Caules foliati nulli, tantum scapi. | 21. D. humihs. 22. D. scapiger. 23. D. Gillenae. Il. Pseudocalycina. Calycis dentibus nunc 1 —3 nunc omnibus subulato-filiformibus protractis. Plantae perennes eglandulosae. Folia pluria radicalia in- tegra lobatave, caulina valde diminuta. 24. D. hemicarpus. 25. D. Dusénii. I, Calycina. Calycis dentibus 5 parvis sed conspicuis oblongo-triangularibus omnibus aequalibus. Plantae perennes eglandulosae. 26. D. saniculifolius. 27. D. celebicus. 28. D. geraniifolius. b) Analytischer Schlüssel zum Bestimmen der Arten. la. Mericarpiis lanugine alba densissime tectis D. ornatus. 1b. Mericarpiis glabris aut diverse hirsutis sed nunquam lanugine tectis 2. 2a. Carpophoro bifido (plantae perennes, cau- libus foliatis) 3. 2b. Carpophoro semper indiviso 4. 3a. Caulibus tenuibus uti foliis flaccidis, stylis elongatis ne D. procumbens. 3b. Caulibus subrobustis, stylis brevibus . . . D. Homei. 4a. Plantae annuae vel biennes 5. - 4b. Plantae perennes 17. 5a. 5b. da. 6b. Ta. 7b. 8a. 8b. 9a. 9. 10a. 100. 11a. 11b. 12a. 12b. 154. 13b. 14a. 14b. 15a. 15b. Monographie der Gattung Didiscus (DC). Mericarpiis alis instructis 6. Mericarpiis nunquam alatis 8. Alis irregularibus in mericarpiorum faciebus lateralibus.. . s449955, M ED VH, BD Croninianus. Alis angulum dorsalem marginantibus 7 Alis dorsalibus binis angustioribus D. bialatus. Mardorsali unica latioti. . . <.. 2... . DD. ullosus. Mericarpiis minus 1°/, mm longis D Mericarpiis semper plus 2 mm longis 9. Tota planta glaberrima et conspicue glauco- Prumosae ee RER TRE D. glaueifolius. Plantae + Lo virides vel rarius partim pruinosae 10. Plantae annuae pussilae, caulibus sympodice compositis, umbellis paucifloris 11. Plantae annuae vel biennes robustiores ela- tioresque, caulibus monopodicis, umbellis multifloris 13. Mericarpiis inaequalibus (indumento et saepe Maanitmdine)s:. (ba sebe ua be Dispnlosus: Mericarpio utroque aequaliter evoluto 12. Mericarpiis undique copia stellarum hi- . elachocarpus. 29 spido-hirsutise 7. M M TER D. cyanopetalus. Mericarplis Slabris eh. soll ee . . D. junceus. Foliis permagnis cum Br saepe plus a0sem longis,. - ze: se ei... ss a. D Mmacrophyllus. Foliis multo minoribus 14. Umbellis simplicibus nec in inflorescentiis umbellas compositas aemulantibus dispositis 15. Umbellis in inflorescentiis umbellas. valde com- positis aemulantibus dispositis. . . . . . . D. compositus Caulibus totis pilis brevioribus et brevissimis sat densis glanduligeris hirsuto-hispidis . . . D. glandulosus. Caulibus molliter glanduloso-hirsutis vel tantum hic inde pilis strictioribus glanduligeris in- structis 10. 30 16a. 16b. 17a. 17b. 17c. 18a. 18b. 19a. 190. 20a. 20b. 2la. 21b. 22a. 22b. 23a. 230. 24a. 245. 254. 25b. 26a. 26b. X. Karl Domin: Umbellis magnis sub flore c. 2—3 em. dia- metro, involucri foliolis glanduloso-pubescen- tibus elongatis, floribus pleramque cyaneis D. coeruleus. Umbellis parvis sub flore c. 1 cm diametro, involucri foliolis glaberrimis vel fere glabris, floribus albis, ©. .0. 0 DB Calycis dentibus inconspicuis 18. Calycis dentibus 1—3 vel omnibus subulato- filiformibus elongatis 21. Calycis dentibus aequalibus brevibus oblongo- triangularibus 25. Umbellae scapos terminantes, caules foliosi nulli 19. Umbellae in caulibus foliosis 22. Foliis ovatis plurimis 3lobis, lobis obtusis in- tegris, mericarpiis glabris . . . D. humilis. Foliis rotundatis profunde (plus quam ?/,) trisectis, segmentis + lobatis 20. Mericarpiis densissime longe ciliatis . D. Gillenae. Mericarpiis glabris . D. scapiger. Foliis glabris subglabrisve . D. hemicarpus. Foliis utrinque pilis strigosis al pisu D. Dusénu. Laminis foliorum sparse longe hirsutis, car- pello uno abortivo . D. microcephalus. Laminis glaberrimis (raro subpilosis sed tnnc carpello utroque fertili) 23. Foliorum segmentis latis (obovato-cuneatis) . D. pimpinellifolius. Foliorum segmentis angustis linearibus vel oblongo-linearibus 24. Laciniis angustis linearibus c. '/, mm latis D. tenuifolius. Laciniis latioribusios «I 37. lau MEN LED C525 Umbellis in inflorescentiis umbellas compositas aemulantibus 2.0. user. u: 22... D. geranifolius. Umbellis simplicibus 26. Umbellis multifloris sed floribus haud valde confertis, foliis laxe setoso- pilosis glabrisve D. saniculifolius. Umbellis confertissimis, foliis dense setosis . D. celebicus Monographie der Gattung Didiscus (DC), 31 c) Descriptio specierum. I. Eudidiscus. A. Foliosi. A) Oliganthon. Sp. 1. D. pilosus. (Sm.) Dom. D. pilosus Domix n. conb. nec Brera! Trachymene pilosa Su. in Rees’ Cyclop. Suppl. XXXIX. (1819),*) Benra. Fl. Austral. III. 384 (1860). Dimetopia pusilla DC. Prodr. IV. 71 (1830), Bexrm iu Enum. Plaut. Hügel 54 No. 177 (1837). Dimetopia hirta BExrHAm in Enum. Plant. Hügel 54 No. 178 (1837). Pritzelia didiscoides Warrers Rep. II. 428 (1843). Dimetopia isocarpa Barr. sec. Walpers Repert. V. 840 (1845—1846). Dimetopia Walpersit Buxee Del. Sem. Horti Dorpat. 1846. Linnaea XXIV. 156 (1851). Dimetopia homecarpa Buxee Botan. Zeit. V. 136 (1847).“*) Didiscus pusillus F, Muerzer Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875). Annuus, pusillus, caulibus tenuibus erectis vel prostratis c. 1-12 cm altis raro altitudinem 20 cm paulum superantibus ramosis usque sub- simplicibus foliatis plerumque disperse brevius glanduloso-hirsutis in- terdum fere glabris raro omnino glabris, radice tenui recta simplici, cotyledonibus ovato-oblongis sub flore plerumque vivacibus, foliis longiuscule tantum supremis brevius petiolatis mollibus herbaceis sparse brevius hirsutis usque glabris profunde usque interdum fere ad basin 3- vel fere 5-sectis, segmentis e basi lienari-cuneata obovatis plerumque 3- vel 2-lobis raro indivisis, lobis obtusiusculis vel subacutis, umbellis longiuscule pedunculatis, pedunculis plurimis foliis oppositis et ter- minalibus (cf. Taf. II. Fig. 1) parvis paucifloris, floribus tantum c. 6—12 brevepedicellatis, involucri foliolis tantum c. 6—10 fere liberis vel tantum minute ad basin unitis brevibus sed pedicellis pro more haud brevioribus acutis latiusculis saepissime glabris et ad *) Dieses Lexikon ist nicht paginiert. **) Eine Uebersicht der Dimetopia-Arten findet sich schon im „Delectus seminum e collectione a. 1846, quae hort. bot. Dorpatensis pro mutua commuta- tione offert.“ 32 X. Karl Domin: margines ciliatulis, calycis.dentibus obsoletis, petalis parvis sed anteri- oribus saepe conspicue ampliatis albis obtusis, carpello utroque fertili, mericarpiis cordatis aequalibus velsubaequa- libus sed dispariter vestitis uno setis acutis longius- culis glanduloso-ciliatulis obsito altero tuberculis brevibus valde obtusis praedito usque glabro lae- vique, in formis microcarpis c. 2 mm longis et 1!/, mm latis, in formis macrocarpis usque longitudinem 3'/, mm et latitudinem 2!/, mm attingentibus, stylis longis, carpophoro tenui persistenti indiviso. Floret Augusto usque Novembre. Habitat praecipue in arenosis collibusque. Variat: 1. var. typicus. Foliis caulibusgue plus minusvé interdum sat intense glanduloso- hirsutis, foliis infimis caule conspicue brevioribus. Habitat preacipue in Australia occidentali et australi. Exsiccatae : L. Drezs, Reise im Auftrag der Humboldt-Stiftung No 1454 1900), No 6143 (1901), No 7695 (1901), Cecın AxpREws, Flora of Western Australia, ist. Collection No 396 (1901). West Australia: Guildford near Perth, leg. Orc. Axprews 1901; King Georges’s Sound, lg. Huecez 1836, OrpriELp, R. BRowy; Victoria: White Peek lg. L. Deers, 1901; Albany leg. OLvrıeıo ; Swan near the station Subiaco; leg. Dies etc. South Australia: Port Lincoln and Murray Desert. leg. Wıruernı. Adnotatio: F. von Muerrer praeterea stationes „ad fluvios Darling’s River et Murrumbidgee, .nec non ad Geograph-Bay“ enumerat. Cf, Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875). 2. var. glaberrimus. Foliis unacum petiolis, caulibus involucrique foliolis exacte glabris, foliis saepe ad basin tripartitis, lobis angusti- oribus longioribusque acutis. West-Australia: Ex horto botanico Petropolitano sub nominibus Pritzeliae Walpersii, Dimetopiae Walpersiü et D. hirtae. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 33 Observatio. Varietas egregia omnino glaberrima (rarissime ciliae paucae ad petioli basin dilatatam reperiuntur) et certe, si specimina a me visa ex horto oriuntur, non forma cultura tantum hortensi glabrata. Vidi Didisei pilosi plantas numerosas vivas in horto Kewensi crescentes et pilis glandulosis numerosis praeditas. 3. var. Preissii (Buxce) Dom. Dimetopia Preiss“ Buxce Pl. Preiss. I. 284 (1845). Trachymene pilosa var. Preissiana Bentuau Fl. Austral. III. 348 (1866). Pusillus tantum c. 3—5 cm altus, foliis numerosissimis confertis longepetiolatis, caulibus abbreviatis folia haud excedentibus; foliis caulibusque glanduloso-hirtusis. West Australia: In arenosis insulae Rottenest, leg Prerss sub no. 2089; Swan River (ex Benræam statione eadem) leg. Drummonn sub no. 32. Habitu ob caules folia haud excedentes valde aberrans, sed certe tantum varietas, nullo modo species mera! Sp. 2. D. cyanopetalus F. Mvsrr. D. cyanopetalus F. Muezrer Fragm. Phyt. Austr. IX. 46 (1875). Dimetopia cyanopetala F. Mvuerz. Fragm. Phyt. Austr. I. 231 (1858— 1859). Trachymene cyanopetala Beute. Fl. Austral. III. 348 (1866), F. M. Baizey Queensl. Fl. II. 717 (1900). Annuus, pusillus, caulibus c. 2—20 cm altis tenuibus flaceidis erectis vel prostratis ramosis usque subsimplicibus sympodice com- positis paucifoliatis glabris vel sparse glanduloso-hirsutis, radice tenui recta simpliei, cotyledonibus laminis sub flore et fructu plerumque adsentibus, foliis distincte petiolatis, petiolis tenuibus longioribus, laminis glabris vel sparse hirsutis profunde 3- vel 5-sectis, segmentis plerumque 2—3 lobis, lobis linearibus latiusculis obtusiusculis vel obtuse acutis, umbellarum pedunculis uti iu specie praecedente foliis oppositis et teminalibus, umbellis parvis paucifloris, floribus tantum 3—4 brevepedicellatis, involucri foliolis paucis (plerumque c. 4) ovato-oblongis brevibus pedicellis aequilongis, calyce indistincto, petalis parvis cyaneis mericarpio utroque aequaliter Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3 34 X. Karl Domin: evoluto c. 3 mml ongo et 21}, mm lato undique copia setularum hispido-hirsuto, stylis longis, carpophoro persistenti tenui indiviso. Floret Augusto usque Octobre. Habitat praeclpue in arenosis, herbosis et inter fruticeta Australiae occidentalis raro australis et orientalis (Queesland). Variat: 1. var. dypicus. Setulis in mericarpiis glabris. Exsiccatae: L. Driezs, Reise im Auftrag der Humboldt-Stiftung No. 3792 (1898), No. 3910 (1901). E. Prirzez, Plantae Australiae occident. No. 744 (1901). G. H. Tæsezron-Dyer: West-Austral. Between Perth and Cool- gardie No. 50 (1903). West Australia: Wedari, 24 miles west of Coolgardie, leg. TuıseLTox- Dyer 1903; ad Moore River leg. Prirzez 1901; Coolgardie Goldfields, comm. Dies; Avon: Newcastle, 170 m, leg. DrELs etc. 2. var. eiliatulus. Setulis in mericarpiis glanduloso-ciliatulis. Exsiccatae: L. Dies, Reise im Auftrag der Humboldt-Stiftung No. 7681. West Australia: Murchison River, leg OrprrELD; Swan River, leg Drummoxp (2”4 Collect. No. 30); Victoria: Moonymooka leg. Warocorr. Observatio. Das Vorhandensein oder Fehlen der feinen Drüsehaare an den Cilien beeinträchtigt schon makroskopisch den Habitus der Meri- carpien. F. von Muerrer sagt in Fragm. Phyt. Austr. I. 231 (1858—59), dass ihm die blaue Farbe der Petalen kein wichtiges Merkmal dieser Art zu sein scheint, da dieselbe bei anderen Didiscus-Arten mit der weissen abwechselt. Diese Vermutung bedarf aber jedenfalls noch weiterer Prüfung. MvELLER gibt I. c. vol. IX. 46 (1875) noch einen weiteren Standort des D. cyanopetalus aus Südaustralien (ad portum Lincoln, leg. J. S. BRowNE) an. Baizey kennt dieselbe auch aus Queensland; in seiner Queensl. Fl. II. 717 (1900) nennt er den Standort Darling Monographie der Gattung (Didiscus DC). 35 Downs. SPENcER-MvoRE gibt in der „Flora of Interior of Western Australia“ (Journ. Linn. Soc. XXXIV, 1899) p. 194 noch den Stand- ort Gibraltar (September, lower and fruit) an. Sp. 3. D. junceus (Spencer-Moore) Dom. D. junceus Domix n. comb. Trachymene juncea SPENCER - Moore in Journ. Linn. Soc. XXXIV, 194 (1899). Annuus, parvulus vix usgue 7 cm altus et fere omnino glaber, caule ramulos plures strictos in Sicco stramineos emmittenti, foliis sparsis parvis usque ad 1!/, cm longis sed pleris- que brevioribus deorsum nonnunquam sparsim albo-pilosulis caeterum glabris pinnatisectis vel ternatim pinnatifidis, lobis linearibus vel lanceolatis, involucri foliolis 5 lanceolatis acutis pedicellos subaequan- tibus circa 2 mm longis cymbiformibus pilosulis, umbellis c. 3—4 floris, calyce indistincto, carpellis subaequimagnis nisi aequa- libus rubrobrunneis parum turgidis, mericarpiis pedicellis aequi- longis mediocribus ad commissuram c. 2 mm latis cordato-reniformi- bus glabris omnino inermibus vel tuberculis paucis minimis secus marginem dorsalem dispositis obscure armatis. Floret Septembre. Habitat in Australia occidentali interiori ad Gibraltar (SPENCER- Moore L. c.). Observatio: In der Originaldiagnose steht „Calycis lobi minu- tissimi“, was aber wohl in dem Sinne zu verstehen ist, dass der Kelch kaum sichtbar ist. Ich selbst habe diese merkwürdige, von den Verwandten schon durch die kahle Früchte leicht zu unterschei- dende Art nicht gesehen. Sp. 4. D. ornatus (Esor.) Dow. D. ornatus Doms n. comb. Cesatia ornata Expz. in Ann. Wien. Mus. II. 200 (1838). Dimetopia (Sectio Eriosciadium) eriocarpa F. MverzLer in Trans. Vietor. Institute 1855 p. 127 et in Hook. Kew Miscell. VIII. 10 (1856). Trachymeme eriocarpa Bentuam Fl. Austr. III. 348 (1866). Didiscus eriocarpus F. Muezrer Fragm. Phyt. Austr. IX. 46 (1875). 3* X. Karl Domin: Annuus, caulibus gracilibus tenuibus erectis vel decumbentibu s plerumque tantum c. 4—20 cm altis rarissime altitudinem 30 cm superantibus saepe subsimplieibus interdum plus ramosis sparse hir- suto-pubescentibus usque subglabris remote foliatis sympodice com- positis, radice tenui recta simplici, cotyledonibus oblongis breviter petiolatis sub flore saepe vivis, foliis herbaceis tenuibus sat longe petiolatis, petiolis tenuibus hirsuto-pubescentibus basi vix (dilatatis in foliis supremis subnullis, laminis disperse molliter hirsutis in pe- tiolum breviter cuneato-contractis profunde 3- vel 5-sectis, segmentis cuneatis 2- vel 3-lobis (raro indivisis) acutis, umbellarum pedunculis ut in speciebus praecedentibus foliis oppositis terminalibusque, um- bellis parvis paucifloris, floribus c. 4—10 breviter pedicellatis, invo- lucri oligophylli foliolis oblongo-lanceolatis acutis brevibus plus mi- nusve hirsutis pedicellis sub flore saepe aequilongis, sub fructu brevioribus, calyce indistincto, petalis parvis albis, carpello utroque fertill, mericarpiis aequalibus minoribus tantum c 23/,—3 mm longis et c. 1*/, mm latis undique totis lanugine alba molli densissima tectis et ob indumentum hoc subduplo majoribus et fere globularibus apparen- tibus, stylis longis, carpophoro tenui indiviso persistenti. Floret Septembre, Octobre. Habitat in fruticetis terraque argillosa nuda in Australia occi- dentali necnon australi. Variat tantum magnitudine, foliis caulibusque plus minusve vestitis. Exsiccatae: Cec. Axprews, Flora of Western Australia. 1‘ Collect. No. 397 (1902). L. Drecs, Reise im Auftrag der Humboldt-Stiftung No. 3793 (1898), No. 4169 (1901). E. Prrrzer, Fl. Austral. occident. No. 632 (1901). G. H. Tuıserrox-Dyer, W. Austral. Between Perth and Cool- gardie No. 52 and 53 (1903). West- Australia: Albany leg. C. Anprews 1902; in fruticetis inter fl. Moore et Murchison, leg. E. Prirzez 1901; Murchison River, leg. Orprıeın; railway between Curderdin and Wedari, les. Taisezron-Dyer 1903; Coolgardie Goldfieids, comm. L. Dies; 60 miles from Victoria Spring, leg, R. Hezms 1891 (Elder Ex- plor. Exped.); Victoria: near White Peek, leg. L. Dıers 1901, Swan River, leg. Dnummovp (2"4 Collect. no. 29) etc. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 37 Southwest- Australia: leg. BuRcEs 1860 sine statione indicata. South- Australia: Near Cudnaka leg. F. MorLLER 1851. Observatio. In Fragm. Phyt. Austr. IX. 46 (1875) nennt ausserdem F. Mverver folgende Standorte: pr. montes Flindersii et lacum Fromei (F. MvrrLER), ad montem Bebbii (Jura Werrs), pr. Champion-bay (GRAY), ad partem occid. sinus Great-Bight (MAxwELL). — SPENCER- Moore gibt in seiner „Flora of Interior of Western Australia“ (Journ. Linn. Soc. XXXIV., 1899) p. 194 noch den Standort Gibraltar an. B. Polyanthon. 1. Microcarpon. Sp. 5. D. Croninianus F. MvELLER. D. Croninianus F. Muerrer in Victor. Natural. VI. (January 1895) 144 et in Bot. Zentralbl. LXIT. 29 et 93 (1895). Trachymene Croniniana F. MoeLLER ibidem! Annuus, caulibus humilibus tantum circa 10—15 cm altis (e descriptione usque altitudinem 20 cm attingentibus) tenu- iter glauco-pruinosis rigidis sat crassis pluribus ex eadem radice sed minus ramosis setis snarsis patentibus brevioribus hispidis, foliis infimis plurimis sub flore subsiceis caeteris rigidiusculis minori- bus (maximis haud plus 5 cm longis) in petiolum sat longum cuneato- argustatis saepius ut caule sparse setoso-hispidis interdum fere ad basin 3 partitis, segmentis angustioribus saepius profunde ineisis interdum tantum ad !/,—”/, 3 sectis, foliis caulinis superioribus paueis in segmenta pauca angusta divisis, umbellarum pedunculis sat longis terminalibus et e foliorum sinu egredientibus, umbellis multi- floris mediocribus sub flore eirca 1 cm diametro, pedicellis sat longis glabris, involucri polyphylli foliolis basi breviter connatis glabris pe- dicellis sub flore plerumque aequilongis sub fructu conspicue brevi- oribus calyce indistincto, petalis parvis obtusis albis, carpello uno plerumque abortivo sed interdum utroque fertil, mericarpiis diminutis in fructibus haud perfecte maturis c. 1'/, mm longis et tantum c. 1 mm latis subirregulariter alis brevibus pluribus rugosis flexuosis instructis, plerum- que in facie mericarpii utraque alis 4 subparallelis juvenilibus angus- 38 X. Karl Domin: tis et parum undulatis sed postea valde excrescentibus et maxime undulato-flexuosis mericarpia fere tota obtegentibus evolutis, stylis mediocriter longis, carpophoro persistenti indiviso. Habitat in Australia occidentali prope Coolgardie, leg. Croxıs 1394 (specimen authenticum Muellerianum in Herb. Kewensi), Descriptio MveLuerıana haud est optima, nam stratum pruino- sum glaucum (tametsi tenue) et mericarpium interdum utrumque evolutum hand memoratur. Setae hispidae in caulibus dispersae forte sunt glanduligerae, quod e speciminibus siccatis, in quibus setae hispidae apice facile franguntur, vix est eruendum. — D. Croninianus fructibus parvis alis undulato-flexuosis insigniter ornatis. facillime dignoscitur. Sp. 6. D. elachocarpus F. Move. D. elachocarpus F. MvrLueR in Victor. Naturalist IX. (Aug. ” 1892) 58 et in Botan. Zentralbl. LI. 3. 397 (1892). Annuus, pusillus erectusque pilis patentibus glanduligeris hirsutus, foliis paucis minutis trifidis, involucri foliolis late linearibus acutis pedicellos circiter aeguantibus, mericarpiis minimis obscure brunneis fere obovatis turgidis glabris sed aequaliter tuber- culato-rugulosis. Habitat in Australia occidentali inter fl. Murchison-River and Sharks-Bay, leg. Fern. MvELLER. Der (leider unvollständigen) Originaldiagnose Muezrer’s nach eine sehr merkwürdige Art, die schon durch ihre winzigen Früchte sehr gut charakterisiert ist. Da ich selbst die Pflanze nicht unter- suchen konnte, lasse ich noch ausser der angeführten Übersetzung der Originaldiagnose noch folgende Bemerkungen F. v. MvELLER'S folgen : „Whole plant above ground about 2 inches high according to an only specimen secured; root almost as long, simple, downward capillary. Leaves including the petiole only '/, to ‘/, inch long. Flowers not obtained. Styles extremely minute, with capitellar stigmas. Fruits on pedicels of about '/, inch length. Fruitlets much shorter than the pedicels, somewhat demidiate, the ridglets concealed.“ „A remarkable plantlet, similar to minute forms of D. pusillus, but with fruits very much smaller than in any other congener, yet bearing well developed albument, hence neither deformed nor of ab- Monographie der Gattung Didisc:s (DC). 39 normal minuteness, as might be thought at first sight. The small- ness of the fruitlets brings our new plant in some contact with Ay- drocotyle, especially as H. corynophora might be transferable to Di- discus.“ 2. Macrocarpon. Sp. 7. D. Benthami Dom. n. sp. D. pilosus BexrHam in Enum. Pl. Nov, Holl. Austro-occid. Hügel 54 (1837) in nota, pro parte maxima (nec D. pilosus (Sm.) Don.). Dimetopia amsocarpa Turczanınow in Bull. Soc. Nat. Moscou XXII., II. 29 (1849). D. grandis Turcz. ibidem. Didiscus amsocarpus F. Muezzer in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238 (1857). D. grandis F. MvELLER ibidem. Trachymene australis BExTHam Fl. Austral. III. 349 (1866) p. p. minori. Annuus (vel forte interdum biennis), caulibus erectis minus robustis usque subgracilibus sat strictis c. 2—5 dm altis hic inde pilis paucis subrigidiusculis glanduliferis munitis usque fere exacte glabris remote paucifoliatis plerumque a parte inferiori ramosis, ramis elongatis subdivaricatis strictis, foliis radicalibus sub flore subnullis, caulinis minoribus brevepedunculatis mediis superioribusgue subsessilibus subglabris usque exacte glabris, petiolis basi vix dilatatis aut cum minute am- pliatis tunc lateraliter non vel parce ciliatis, laminis fere ad basin 3partitis, segmentis cuneatis 3fidis velinciso- lobatis, lobis linearibus acutis usque subacuminatis, um- bellarum pedunculis singulis in ramis lateralibus et caulem terminan- tibus sat longis, umbellis sub flore parvis diametro c. 1 cm vel paulo plus latis multifloris, involucri foliolis basi breviter connatis lineari-lanceolatis pedicellis sub flore interdum aequilongis vel sublongioribus sub fructu brevioribus glaberrimis vel fere, glabris, calyce indistincto, petalis parvis latis obtusis probabiliter semper albis c. 1 mm longis, carpello uno semper abortivo altero sub fructu cordato-oblongo vel rotundato circa 3 mm longo et 3 mm lato obtuse tuberculato vel glochidiato-muricato, stylis elongatis, carpophoro persistenti indiviso. 40 X. Karl Domin: Floret Octobre, Novembre. Habitat in campis incultis in Australia oceidentali et in Queensland. 1. Var. éypicus. Vide descriptionem speciei supra! Tafel I Fig. 1. Folium caulinum inferius. Exsiccatae: L. Diers, Reise im Auftrag der Humboldt- Stiftung No. 4798 (1901). Variat: «) f. microcarpus. — Mericarpiis vix 1 mm longis. B) f. tuberculatus. — Mericarpiis obtuse tuberculatis. d) f. muricatus. — Mericarpiis undigue setis crassiusculis dense muricatis. West-Australia: Swan River, leg. Drummosp (Nr. 132, 133, formae omnes); Kent: inter Hammersley et West-River, leg. L. Drezs 1901. 2. Var. bivestitus. Hemicarpus glandulosus F. MveLL. var. microcarpus F. MveLr. in schedis. Differt a typo caule ramisque conspicue glauco-pruinosis sub- glabris tantum hic inde pilis sparsis glandulosis hispidis, foliis plus divisis, sed imprimis pedunculis omnibus basi tractu circa 1 cm usque plus 2 cm longo dense breviter glanduloso: hirsutis,*) caeterum glaberrimis; mericarpio uno evoluto granuloso- tuberculato. Queensland: Newcastle Range leg. F. vox MvErzen. In Proc. Roy. Soc. Tasm. III“ 238 (1857) ist die vorliegende Pflanze von F. MorLLer als D. glandulosus angeführt worden. Der D. glandulosus steht dem D. Benthami wirklich sehr nahe, ist aber (ausser der Behaarung) -schon durch die viel grösseren Mericarpien, die langen Blütenstiele und die breiteren Blattabschnitte zu unter- scheiden. | *) Aehnliche glandulöse Behaarung, aber nie so dicht und nn entwickelt, findet sich selten auch bei dem typischen D. Benthami. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 41 Auf dem D. Benthami (var. ťypicus) beziehen sich vielleicht folgende von F. Mveırer in Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875) auf- gezählte Standorte: Freycenet’s Peninsula (Story), Moreton’s Island (F. MveLLer), oppid. Goschen (Bısser), Lake Muir (Mur, f. muricata), Blackwood et Warren River (Waucorr). Torczaxınow beschreibt I. c. p. 29 die Dimetopia anisocarpa und grandis und sagt, dass sie zu einer Sektion gehören, der er den Namen „Anisocarpaea“ gibt. Ich sah die Originalexemplare dieser beiden Arten, es ist aber unter ihnen kein wesentlicher Unterschied; die letztere Art soll nach Turczanımow glandulös sein, die erstere nicht, was aber nicht zutrifft. Beide Arten scheinen willkürlich auf- gestellt zu sein und müssen in die Synonymie verlegt werden. Die Trachymene australis ist ein Mixtum von mehreren Arten. Wer die Diagnose in der Flora Australiensis nachliest, dem muss es auf den ersten Blick klar werden, dass es unmöglich ist, dass eine und dieselbe Spezies so kontraere Charaktere vereinigen könnte, wie es BkxrHam angibt. Die Folge dieser Verwirrung war, dass BExTHAm und nach ihm auch andere Autoren den so vorzüglich charakteri- sierten D. coeruleus von der Trach. australis nicht sicher zu unter- scheiden vermochten; Bexraam selbst sagt von der letzteren Art: „Very near T. caerulea, and perhaps only a variety.“ Nach einem eingehenden Studium der ganzen Gruppe ist es mir gelungen, die einzelnen in der „Zrachymene australis‘ versteckten Spezies zu erkennen und ihre Konstanz an einem reichen Materiale auszuprüfen. Es sind dies aber, wie aus den Diagnosen zu ersehen ist, keineswegs nur Formen (Unterarten) einer und derselben Gesamt- art, die vielleicht unter die Tr. australis gebracht werden könnten. Dass dieser Name überhaupt nicht bestehen kann, muss nicht näher erörtert werden. Es gibt aber noch einen älteren Namen, den D. pilosus Benth. in Enum. Hügel, der sich sicher zum grössten Teile auf unseren D. Benthami bezieht, vielleicht sogar (natürlich nur in der ursprünglichen Umgrenzung und nicht in späterer Auffassung Bextuan’s) mit ihm identisch ist, was aber heutzutage kaum schon uachzuweisen ist. Die Originaldiagnose Brxtuau’s in Enum. Plant. Hügel p. 54 (in nota) (1837) lautet: „D. pilosus, foliis inferioribus longe petiolatis, palmatisectis, segmentis cuneatis incisis dentatisque petiolisque piloso-hispidis, caulinis paucis parvis, pedunculis longissimis ramisque glabris.“ Aber auch in dem Falle, dass die Identität des D. pilosus Benth. mit unserem D. Bentkami nicht zu bezweifeln wäre, so muss dennoch 42 X. Karl Domin: die erstere Bennenung fallen, da der Name „pilosus“ in der Gattung Didiscus durch die ältere Art Suirm’s (Trach. pilosa, 1819) endgültig vergeben wurde. Sp. 8. D. glandulosus F. Muezr. (em.) D. glandulosus F. Muerrer in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238 (1857) sensu em. Trachymene glandulosa Beste. Fl. Austral. III. 350 (1866), Baizey Queensl. Flora II. 718 (1900). Hemicarpus glandulosus F. Mveur. in schedis. Annuus (vel interdum forte biennis), caulibus erectis elatis (altitudinem 6 dm interdum superantibus) ramosis sat firmis (quamvis cavis) striatis totis pilis brevioribus et brevissimis sat densis omnibusque glandulosis hirsuto-hispidis, foliis radicalibus et caulinis infimis sub flore plerumque deficientibus, sequentibus remotiusculis brevepetiolatis pilis glanduliferis sparse hispido-hirsutis profunde (plus quam °/, sed haud omnino ad basin) 3-partitis, segmentis latioribus lanceolatis vel ovato- cuneatis in fronte profunde dentatis vel inciso-den- tatis, foliis supremis interdum approximatis, umbellis multifloris longepedunculatis mediocribus sub flore circa 1'/,—1'/, em diametro, pedicellis tenuibus glabris praecipue fructiferis elongatis saepe plus 7 mm longis, involucri polyphylli foliolis basi con- spicue connatis lineari-lanceolatis hirsutis pedicellis brevioribus, flo- ribus parvis, calyce indistincto, petalis albis obtusis glanduloso subfimbriato-eiliatis, carpello uno semper abortivo, meri- carpio magno cordato-rotundato planissime compresso circa 45/,—5 mm longo et vix vel paulo angustiori aequaliter granuloso-tuberculato, stylis sat longis, carpophoro persistenti in- diviso. Habitat in North-Australia: On the sandy banks of the Nicholson River, Gulf of Carpentaria, leg. FERD. von MueLLer 1857 (specimen auth. !)*) | A dnotatio. Diese Art steht dem D. Benthami nahe, ist aber nach den an- gegebenen Merkmalen leicht zu unterscheiden. Wie schon bemerkt *) Andere Originalexemplare Mverrer’s sind aber der D. hemicarpus und Dusénii. Der von Muxrrer publizierte „D. glandulosus“ aus Queensland gehört zum D. Benthami. \ Monographie der Gattung Digiscus (DC). 43 wurde, zog F. von MvELLER zu dieser Art auch den D. Benthami var. bivestitus von Newcastle Range (cf. Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238, 1857) und beschrieb ausserdem (ibidem p. 238) eine Varietät. „B. leiocarpus F, MvELLER. Nearly glabrous, segments of the leaves more numerous and narrower, fertile mericarp without tubercles. — (On the Burdekin River, leg. Fer. MvELLer)“, von welcher wir aber nicht sagen können, ob sie überhaupt zu dem D. glandulosus gehört. Sp. 9. D. coeruleus DC. D. coeruleus De CanvorLLe in Hook. Botan. Magaz. LV. 2875 (1828) et Prodr. IV. 72 (1830); Beste. in Enum, Plant. Hügel 54 Nr. 179 (1837), F. Muerrer in Trans. Roy. Soc. of Tasm. III. 236 (1857). Trachymene coerulea Gran. in Edinb. New Phil. Journ. 380 (1828), Beste. Fl. Austral. III. 349 (1866). Didiscus cyaneus De Canvorıe in Mém. Fam. Ombellif. 28 (1829) t. 4. Huegelia coerulea RErcHENBACH Iconogr. Exot. t. 201 (1829). Annuus vel interdum forte biennis, caulibus erectis sub- robustis mediocriter altis vel interdum exaltatis (usque altitudinem 6 dm superantibus) minus et remote ramosis rarius subsimplieibus pilis brevibus mollioribus et longioribus paulum stric- tioribus glanduliferis plus minusve pubescenti-hir- sutis raro glabrescentibus nunquam glabris remote foliatis, foliis radicalibus sub flore deficientibus vel subsiccis, caeteris plus minusve molliter glanduloso-hirsutis 1- vel 2-plo fere ad basin tripartitis segmentis lineari-cuneatis 3fidis incisisve obtusis vel subacutis, foliis superioribus saepe tantum 3partitis vel 3fidis (segmentis angustioribus), supremis interdum simplieibus linearibus, petiolis in foliis inferioribus mediisque sat longis (foliis plerumque longioribus) basi vix dilatatis, in foliis superioribus supremisque brevibus usque nullis, umbellarum pedunculis elongatis lateralibus e sinu foliorum caulinorum superiorum ortis umbellam terminalem cymose superantibus, umbellis multi- floris magnis sub flore diametro circa 1—3 cm, involucri polyphylli foliolis basi conspicue connatis e basi sublatiori lineari-subulatis ante florem capitulum clausum viride formantibus elongatis pedicellis pro more conspicue longiori- 44 X. Karl Domin: bu- rarius subaequilongis molliter glanduloso-pubescenti- bus vel interdum in formis nonnullis simul pilis longioribus hirsutis, pedicellis elongatis fructiferis usque 24, cm longis gianduloso-pubescentibus, floribus insignibus exterioribus radiantibus, petalis magnis obtusis cyaneis (raro albis), car- pello saepe utroque evoluto sed haud raro uno diminuto usque exacte aborto, mericarpiis cordato-oblongis granuloso-rugosis raro glochi- diato-muricatis plerumque circa 5 mm longis et c. 3'/, mm latis sed in formis nonnullis majoribus vel minoribus, stylis elongatis diver- gentibus, carpophoro indiviso persistenti. Floret Julio usque Decembre. Habitat in campis arenosisque, in silvis subumbrosis Austra- liae occidentalis. Tafel III. Fig. 1—2. Schema ramificationis. Variat: 1. var. typieus. Floribus coeruleis. Icones: Hooker, Botan. Magaz. LV. tab. 2875 (1828) (colorata). Botan. Register XV. tab. 1225 (1829) (colorata). De Canpozze, Mém. Ombellif. tab. 4 (1829). RErcHENBACH, Iconogr. Exot. tab. 201 (1829). Nees von Esengeck, Sammlung tab. 10 (1825—1831). Exsiccatae: Crc. AxpREws, Flora of Western Austral. 15t Coll. No. 398 (1901). E. Prirzer, Plantae Austral. occident. No. 1003 (1901). West-Australia: Swan River, leg. Fraser 1827, Drummonn 1839 et sub no. 33; distr. Swan: in silvis subumbrosis mon- tium Darling Range leg. Prırzer 1901, veruss septentri- onem a Swan View leg. L. Dıers 1901; Guildford near Perth, leg. C. Anprews 1901; ad fl. Blackwood River (F. Mverzer Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 [1875]). 2. var. leucopetalus. Trachymene coerulea var. leucopetala F. MurLLer ex Bents. Fl. Austral. III. 349 (1866). Floribus albis. West-Australia: Murchison River, leg. OLprrELD (specimen authent. MvELLERI). Monographie der Gattung Didisens (DC). Adnotatio. In Fragm. Phyt. Austr. I. 23 (1858—59) sagt F. MvELLER, dass weissblütige Exemplare sehr häufig vorkommen (,copiose oceurrunt“). Aus dem getrockneten Material ist es äusserst schwer, sich eine richtige Vorstellung über die ursprüngliche Färbung der Petalen zu verschaffen, da — besonders bei älteren Herbarexemplaren — die blaue Farbe, die in Verbindung mit den grossen Blüten diese Art so dekorativ macht und ihre Einführung in zahlreiche botanische Gärten bedingt hat, vollkommen ausgeblichen ist, so dass dann die Petaleu weiss oder weisslich erscheinen. Mit Rücksicht auf die verschiedenen Literaturangaben über diese häufig kultivierte Art würde ich aber schliessen, dass F. Mverzer doch etwas weit gegangen ist, wenn er die weissblütigen Formen des D. coeruleus als „häufig* bezeichnet. Es wäre auch festzustellen, ob es sich nicht zum Teile um Formen der früher unter dem Namen ,,7rachymene australis“ zusammen- gezogenen Arten handelt; die Verwirrung, die diese unnatürliche Art bei Benrxam verursacht hat, hatte wenigstens in erster Reihe zur Folge, dass einige Autoren den D. coeruleus von dieser „Art“ nicht gut zu unterscheiden vermochten. (Vgl. auch S. 12—13.) Indessen ist der D. coeruleus schon nach der weichen drüsigen Behaarung in jedem Falle leicht kennbar. Sp. 10. D. compositus Dox. n. sp. Did. pilosus Hooser Icon. Plant. IV. 307 (1841), Hooker f. Fl. Tasm. I. 154 (1860) nec aut.!! Trachymene australis Benta. Fl. Austral. III. 349 (1866) p. p.! Probabiliter biennis, radice saepe crassa lignosa, caulerobustis- simo erecto valde elato saepe plus 8 dm alto laeviter striato glaberrimo foliato ramoso interdum laeviter pruinoso, ramis laterali- bus minus robustis et semper brevioribus interdum parte inferiori breviter glanduloso-hirsutis, foliis radicalibus numerosis longepetio- latis, petiolis nunc subglabris usgue glaberrimis nune + breviter glanduloso-hirsutis basi dilatata sed marginibus haud ciliata insertis, laminis herbaceis glaberrimis subglabrisve in circuitu subcor- dato-rotundatis profunde palmatisectis, segmentis late cuneatis incisis vel incisolobatis dentatisque, dentibus brevioribus oblongo-triangularibus subacutis, foliis caulinis numerosis remotis inferioribus mediisque sat longe superioribus brevius petiolatis forma 46 X. Karl Domin: radicalibus similibus interdum profundius partitis lobisque angustiori- bus notatis, umbellis simplicibus sed ad apicem caulis saepeque ramorum lateralium ad inflorescentiam um- bellatim compositam congregatis, foliolis involucrum inflores- centiae hujus umbellam compositam aemulantis formantibus integris linearibus vel lineari-lanceolatis aut saepius inciso-lobatis basi haud raro in annulum brevem connatis, pedunculo umbellae terminalis semper singulo et breviori, pedunculis umbellarum lateralium multo longioribus nunc simplicibus umbellas paucas vel pluriores umbella- tas vel subumbellatas (interdum iteratim) gerentibus, umbellis multifloris majoribus sub flore diametro circa 1?/,—3 cm latis, involucri polyphylli foliolis circa ad '/, vel superius connatis glabris vel subglabris lineari-setaceis sub fructu pedicellis plerumque subduplo brevior ibus, calycis dentibus indistinctis, petalis mediocribus probabiliter semper albis, carpello uno plerumque diminuto usque abortivo rarius utroque fertili, mericarpiis 3'/,—5 mm longis et 2'/,—4 mm latis glabris vel minute tuberculatis dense setosis. Floret Decembre, Januario. Habitat praecipue in arenosis in Victoria, Tasmania et insula Van Diemen. Variat: 1. var. éypicus. Mericarpio uno saepe abortivo vel cum carpello utroque fertili mericarpiis haud omnio aequalibus, uno minorı vel tuberculis sparsis obtusis praedito; folia cum petiolis haud omnio glabra. Icon.: J. D. Hooxer, Icon. Plant. vol. IV. tab. 307 (1841). Tafell. Fig. 2. Folium radicale. Formas sequentes profert: a) f. microcarpus, mericarpiis parvis c. 3'/, mm longis et 21], mm latis. B) f. macrocarpus, mericarpiis usque 5 mm longis et 4 mm latis. Victoria: Melbourne, leg. F. MvELLEr (f. B); near Sandridge leg. idem (f. transiens, . mericarpüs c. 4!/, mm longis et 3°}, mm latis); Port Philipp (idem). Tasmania: Circular Head and on the coasts betwen Circular Head and Woolnorth, in sandy soil, leg. Gunn (No. 825). Van Diemen: leg, R. Guxx (No. 825, f. a). - Monographie der Gattung Didiscus (DC). 47 2. var. Robertsoni. Mericarpiis minoribus sed plerumque utroque aequaliter evoluto, totis undique densissime brevius setosis, foliis una cum petiolis cau- libusque exacte glabris, laminis profundius partitis, segmentis foliorum caulinorum angustioribus. Victoria: leg. RoBERTSON. Sp. 11. D. macrophyllus Don. n. sp. Trachymene australis Benru. Fl. Austral. III. 349 (1866) p. p. Probabiliter biennis, caulibus glaberrimis laevibus subte- retibus robustissimis minus ramosis saepe valde elatis, foliis herbaceis mollioribus magnis cum petiolis gla- bris, petiolis mollibus crassiusculis supra canaliculatis usque plus 20 cm longis, laminis permagnis usque ad basin tripartitis, partitionibus c. 10 cm longis e basi cuneata late ovato-oblongis irregulariter (usque ad ?/,) lobato- incisis, lobis oblongo-lanceolatis mediis saepe protractis longissimis- que acutis plus minusve dentatis vel inciso-dentatis, segmentis folio- rum caulinorum brevius petiolatorum angustioribus, petiolis basi subdilatatis et fimbriato-ciliatis, pedunculis ramisque floriferis more D. compositi appropinquatis sed haud omnino ex eodem loco orientibus inflorescentiam sub- umbellatim compositam umbellae compositae irregu Jari similem formantibus, ramis inflorescentiae saepe foliis ad petiolorum partem infimam subvaginantem fimbriato-ciliatam reductis fuleratis, umbellis multifloris magnis sub flore diametro c. 21/,—3 cm latis, involucri polyphylli foliolis basi breviter connatis glaberrimis e basi lineari-lanceolata in apicem filiformen abenutibus sub flore pedicellis aequilongis sub fructu haud multo brevioribus, calyce indistincto, petalis albis minoribus vel mediocribus, carpello utroque fertili, mericarpiis aegualibus c. 3 mm longis et 2"/, mm datis minute tuberculatis, stylis sat longis, carpophoro persistenti indiviso., Floret Decembre. ate Fig. 3. Folium caulinum infimum. Habitat praecipue in New South Wales: Table Bucco, N. from Bathurst, leg. A. CunninGnam 1822 (No. 182); in N.S.W 48 X. Karl Domin: legit idem mit der Bemerkung „a strong herbaceous plant on the summit of a rocky“. Ausserdem sah ich ein sehr typisches, von Fraser gesammeltes Exemplar des D. macrophyllus in Herb. Kew: die Standortsangabe an der Etiquette war aber nicht zu entziffern. Zu dieser Art gehört höchstwahrscheinlich auch ein von C. WarreR in Victoria gesammeltes und in Herb. Berlin aufbewahrtes Exemplar. Sp. 12. D. villosus F. MveLren. D. viliosus F. Mverzer in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238 (1857). Hemicarpus villosus F. Muezr. in Hook. Journ. of Bot. and Kew Garden Miscellany IX. 18 (1857). Trachymene villosa Bext#. Fl. Austr. III. 349 (1866). Annuus vel forte biennis, caule erecto stricto subrobusto a dimidio ramoso praecipue parte inferiori crebrius foliato plus 4 dm alto pilis rectis longissimis patentibus sed haud densis hirsuto (tantum umbellarum pedunculis saepe glabris), foliis radi- calibus sub flore siccis, eaulinis inferioribus longepetiolatis, petiolis c. 5—6 cm longis pilis rectis longis patentibus hirsutis basi paulo dilatatis, laminis disperse longe hirsutis fere ad basin 3partitis, segmentis e basi cuneata obovatis 3lobis, lobis late oblongo-cuneatis subregulariter crebre dentatis, dentibus ovato - triangularibus acutis, foliis caulinis superioribus brevius petiolatis minus sed eodem modo divisis, umbellis multi- floris sub flore diametro c. 1'/, cm vel paulo plus latis, involucri polyphylli foliolis tantum breviter basi connatis lineari-subulatis pedicellis subbrevioribus glabris, pedicellis filiformibus glabris, floribus minutis, calycis dentibus inconspicuis, petalis albis, carpello uno semper abortivo, altero in mericarpium c. 3Y, mm lon- gum et 2'/), mm latu m subobtuse tuberculato-muricatum excres- cente, jugo mericarpii dorsali ala tenui latiuscula (plus 1 mm lata) marginibus cordata scariosa glabra or- nato, stylis longis, carpophoro persistenti indiviso. Habitat in Australia boreali-occident.: Sandstone tableland bet- ween the upper Victoria River and Hooker’s and Sturt’s Creek's, leg. F. MoELLER. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 49 Tafel IV. Fig. 6. Mericarpium. Eine sehr eigenartige, nach der Behaarung und der Frucht leicht zu erkennende Art! In Herb. Berlin liegen zwei Pflanzen, die als D. villosus be- zeichnet sind und die Originaletiguetten Murrrer’s haben; eine von ihnen ist der D. hemicarpus, andere der D. Duséni. Es ist dies ein trefflicher Beleg hierfür, wie wenig man sich oft auf die „Original- exemplare“ verlassen kann; in erster Reihe muss immer die Originaldiagnose und nicht das Exemplar entscheidend sein. Sp. 13. D. glaucifolius F. Mveıı. D. glaucifolius F. Mverr. in Linnaea XXV. 395 (1852) et in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238 (1857). Trachymene glaucifolia Bextu. Fl. Austral. III. 350 (1866), Barzey Queensl. Flora II. 717 (1900). Annuus vel biennis, caulibus strietis subrigidis cavis gla- berrimis et conspicue glauco-pruinosis plerumque tantum mediocriter altis (circa 15—35 cm) a dimidio vel a tertie parte infe- riori ramosis remote foliatis, foliis ad caulis basin numerosis appro- pinquatis petiolatis, petiolis c. 3—5 cm longis laminis plerumque sublongioribus ad basin subdilatatam pro more ciliis paucis instructis caeterum glaberrimis glaucopruinosis, laminis omnino glaberri- mis laevibusque glaucopruinosis in petiolum breviter atte- nuatis profunde saepe usque ad basin ipsam 3- usque 5-partitis, parti- tionibus e basi cuneata anguste obovato -oblongis plerumque sat profunde 3- vel 2-sectis, segmentis lineari-lanceolatis protractis inte- gris ©. 3—4 mm latis in apicem obtusiusculum angustatis, foliis caulinis similibus sed brevius petiolatis supremis saepe oppositis umbellis longiuscule pedunculatis, pedunculo terminali breviori ramis umbelliferis lateralibus e sinu foliorum supremorum oppositorum dichasialiter egredientibus multo longioribus superatis, ramis his um- bellam terminalem et e sinu foliorum diminutorum saepe approxima- torum pedunculos umbelliferos nonnullos gerentibus (dispositione ramo- rum florentium itaque dichasiali-cymosa), umbellis multifloris majoribus (diametro. sub flore plus 1'/, em latis), pedicellis e. 5 mm longis, involucri polyphylli foliolis glabris vel minute ciliatulis e basi sub- latiori lineari-lanceolatis apice filiformibus pedicellis subaequilongis Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 4 50 | X. Karl Domin: vel brevioribus, floribus mediocribus, calyce indistincto, petalis albis (rarissime coeruleis) c. 1 mm longis latiusculis valde obtusis, car- pello uno abortivo, mericarpiis oblique rotundato-cor- datis a latere planissime compressis magnis c. 3'/,—3°/, mm latis, commissura tantum c. 3 mm longa sed dimidio c. 4°/,—5 mm longis glabris sed tuberculatis, stylis valde elongatis, carpo- phoro apice incrassato indiviso persistenti. Floret Septembre, Octobre. Habitat in rupibus graminosisque Australiae australis, in New South-Wales et forsitan in Queensland. Variat: 1. var. typicus. Vide descriptionem speciei ! Tafel IV. Fig. 4. Mericarpium. Tafel II. Fig. 2. Schema ramificationis. South Australia: Near Elders Range, leg. F. Muezrer 1851; Finke River, leg. M’Dovarı Sruarr 1859 (No. 226); Mt. Lyndhurst, leg. Max Koch 1898 (No. 52). New South Wales: Near Duroodoo towards the Barrier Range (Victorian Expedition). Observatio: Barmer führt in Queensl. Fl. II. 717 (1900) diese Art an und sagt, dass sie auf „Inland localities“ vorkommt. Benrxam (1. c.) nennt noch den Standort Flinders Range (Howırr’s Exped.). F. von MvELLER sagt in Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1805) „extendit ad Mount Moore (Forrest), Alberga et Mount Olga (Gies). Daselbst bemerkt er auch, dass der D.:glaucifolius auch blaublühend (f. coe- ruleus) vorkommt. 2. var. MAacrocarpus. Parte vegetativa cum typo omnino congruens (probabiliter robu - stior), glaucopruinosus laevis glaberrimusque, umbellis florentibsu jis varietatis typicae vix majoribus (potius subminoribus) sed fructi- feris maximis diametro in specimine siccato fere 3 cm latis, me- ricarpiis permagnis circa 5 mm latis et 5'/,—6 mm lon- gis, involucri foliolis copiosius ciliatulis. j Monographie der Gattung Didiscus (DC). 51 South Australia: Vicinity of the Lake Eyre, colleg. Cec. Axprews 1875 (No. 169). Sp. 14. D. bialatus Dox. n. sp. Annuus (vix biennis), caule molliori subrobusto cavo sed stricto erecto c.4 dm et ultra alto praecipue parte superiori ramos debiliores floriferos gerenti glaberrimo et probabiliter pruinoso, foliis ad caulis basin numerosis appropinquatis longe petiolatis, petio- lis c. 5 cm longis glabris basi conspicue plane dilatatis et margi- nibus breviter ciliatis (sed haud in vaginas caulem omnino amplectentes ampliatis), laminis mollioribus glaberrimis glauco-pruino- sis subcordate rotundatis sed diametro transversali majori (dimmensiones c. 2°/, cm X 31/,—4 cm) profunde (circa ad "/;) palmatisectis, segmentis 5 e basi late cuneato-lineari (in seg- mento medio c. 4 mm lata) oblongis, segmento medio rotundato- oblongo 3lobo, lobis latiuscule cuneato-linearibus dentibus 1—3 bre- vibus subacutis usque obtusiusculis instructis, segmentis lateralibus in fronte interdum bilobis et dentibus paueis latiusculis instructis, foliis caulinis sequentibus valde remotis paucis superioribus breviter petiolatis minoribus, supremis plerumque oppositim vel verticillatim appropinquatis, umbellarum pedunculis parte inferiori tractu circa 1—3 cm longo pilis brevibus copiosis omni- bus glanduliferis obsitis, ramis umbelliferis supremis latera- libus saepe ad 3 verticillatim appropinquatis umbellam terminalem et e sinu foliorum diminutorum umbellas paucas axillares gerentibus, umbella terminali longioribus, umbellis multifloris magnis dia- metro plus 2 cm latis, involueri polyphylli foliolis lineari-lanceo- latis ad margines pilis brevibus glandulosis instructis raro fere glabris pedicellis primo longioribus dein eos adaequantibus vel iis subbrevio- ribus, pedicellis pertenuibus glabris fructiferis elongatis usque 7 mm longis, calyce indistincto, petalis obtusis in floribus externis inaequa- libus i. e. marginalibus couspicue radiantibus magnis (usque plus 1!|, mm longis) in siccatis primo roseis dein albis, carpello uno abortivo, mericarpio fere rotundato c. 3'/, mm longo et c. 3 mm lato compresso plano circa-circum breviter bialato, i e. jugo dorsali bialato et lateralibus breviter sed di- stincte alatis, jugo intermedio interdum fere omnino obsoleto, stylis elongatis, carpophoro persistenti indiviso. Floret Augusto. 52 X. Karl Domin: Habitat in Australia oceidentali: N. Barrow Range, coll. R. Hezms 17. VIII. 1891 (Elder Exploring Expedition). Tafel IV. . Fig. 4. Folium. Fig. 7. Mericarpium. Eine habituell an D. glaucifolius erinnernde Art, aber schon durch die zweiflügeligen Mericarpien vorzüglich charakterisiert! C. Perennes. Sp. 15. D. incisus (Rupge) Dom. D. incisus Doms nova comb. Trachymene incisa Runez in Trans. Linn. Soc. X. 300 (1811), Bex- THAm Fl. Austral. III. 350 (1866), Barner Queensl. Fl. II. 718 (1900). Didiscus albiflorus DE Canpoze Prodr. IV. 72 (1830). Perennis, radice dura crassa, caulibus pluribus tenuibus (nec robustis) sed strictis subteretibus giabris erectis praecipue in- super gracilibus sed nunquam flaceidis ramosis parte infima excepta subnudis, ramis sat elongatis gracilibus erectis, foliis fere omnibus radicalibus ad caulis basin approximatis numerosis, caulibus tantum folia pauca remota superiora ad ramificationes valde diminata gerentibus, foliis longe petiolatis, petiolis c. 5 cm usque plus 15 cm longis tenuibus glabris vel raro subpilosis (pilis paucis mollioribus instructis) laminis 3- vel 5-partitis, partitio- nibus saepe iteratim sat profunde 38 fidis, segmentis angustis acutis, foliis caulinis similibus sed minoribus brevepe- tiolatis segmentisque saepe angustioribus instructis, umbellis multi- floris parvis vel mediocribus diametro c. 8—15 mm latis, involucri polyphylli foliolis lineari-subulatis basi breviter connatis pedicellis sub flore aequilongis vel interdum conspicue longioribus sub fructu subbrevioribus, pedicellis filiformibus c. 5 mm longis, floribus parvis albis, calycis dentibus 5 minimis sed conspicuis*) carpello utro- *) In der Originaldiagnose der Trachymene incisa von Rup&e (l. c. p. 300) steht „Calyx nullus“. Richtig ist aber die Angabe Bentuam’s (1. c. 350) „Calyx eeth more distinct than in the preceeding species“ (= i. e. D. glandulosus) Die Kelchzäbne sind aber so klein, dass sie von jenen der Sektion Calycina leicht zu unterscheiden sind. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 53 que fertili, mericarpiis minus cordatis parvis tantum c. 2, mm longis et c. 1'/, mm latis glabris sed obtuse tubercu- latis, stylis elongatis tenuibus, carpophoro tenui persistenti indiviso. Habitat in New South-Wales et Queensland. Icones: Rupce in Trans. Linn. Soc. X. 300 t. 21. Fig. 2. (1811) (haud optima). Tafel III. Fig. 3. Schema. Tafel I. Fig. 6. Folium radicale. Exsiccatae: SızBer, Fl. Novae Holl. No. 120. R. Brown, Iter Austral. 1802—1805 No. 4523. Queensland: pr. Brisbane River leg. Mrs. A. Dietrich 1863—65, J. M. Baer 1901. New South Wales: leg. R. Brown; Port Jackson, leg. SreBER; Hastings River, leg. Becker; Richmond River, leg. STRANGER (No. 1063) als „D. albiflorus var. foliorum seg- mentis angustoribus an spec. nova?“ Es ist dies eine Form mit sehr schmalen Blattabschnitten, die ich als £. dissectus bezeichne. Dieselbe kann kaum als eine Varietät angesehen werden, da sie mit dem Typus durch Über- gangsformen allmählich verbunden ist. Die Früchte sind bei der vorliegenden Pflanze nicht entwickelt, die Invo- lucralblättchen sind etwas länger als gewöhnlich. Asa Gray nennt in United States Exploring Expedition, Bot. vol. I. 694 (1854) noch folgende Standorte aus New South Wales: „near Sydney and on Hunters River“. Auch Bentnam führt noch einige Lokalitäten an, von welchen wir jedoch Belegexemplare nicht gesehen haben. Subspec. D. grandiceps Don. n. sbsp. Trachymene incisa var. pilosa Bextn. FI. Austr. III. 350 (1866) p. p. (p. p. D. microcephalus). Differt a D. inciso caulibus valde elatis robustioribus, foliis radicalibus longius petiolatis, petiolis usque fere 15 em longis sparse patenter hirsutis, laminis pilis sparsis praeci- pue ad nervos hirsutis rigidiusculis majoribus profunde 54 X. Karl Domin: sed haud usque ad basin partitis, segmentis brevioribus lati- oribusque, nervis albo-cartilagineis valde prominulis, umbellis densioribus sub duplo majoribus, pedicellis filiformibus, fruc- tibus ignotis. New South Wales: Clarence River, leg. BEckLer. Probabiliter species sui juris erit, sed fructus ignoti! Sp. 16. D. procumbens F. Mvsıı. D. procumbens F. Muezrer in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 237 (1857). Trachymene procumbens Bextuam Fl. Austr. III. 350 (1866), Baizey Queensl. Fl. II. 718 (1900). Perennis, radice incrassata, caulibus elongatis procumben- tibus vel erectis minute striatis saepe plus 5 dm altis molli- bus flaccidisque remote foliatis glabris plerumque a basi ramosis, ramis umbelliferis in caulis parte inferiori mediaque e sinu foliorum egredientibus elongatis exacte glabris laevibusque, in parte superiori plerumque ad pedunculos umbellam terminalem gerentes simplices foliis oppositos reductis (sed cf. var.!), foliis radicalibus mollibus minute hispidulis rarius glabris paucis uti caulinis omnibus (superioribus quoque) longepetiolatis Spartitis, partitionibus laterali- bus profunde bisectis (laminis itaque subquinquepartitis), segmentis bifidis vel (medio semper) 3fidis anguste rhomboi- deis vel ovato-lanceolatis dentatis vel saepius inciso- dentatis, petiolis tenuibus foliis pro more longioribus basi haud vel vix dilatatis ad apicem et basin interdum pilis paucis glandulosis praeditis, umbellis multifloris sed parvis flaccidis vix 1 cm diametro latis, pedicellis tenuissimis filiformibus circa 4 mm longis, in- volucri polyphylli foliolis lineari-setaceis pedicellis brevioribus vel aequilongis, calycis dentibus minimis vix distinctis, carpello plerum- que utroque fertili (interdum uno abortivo), mericarpiis circa 21/,—21/, mm longis et 1'/,—2 mm latis glabris vel minute tuber- culato-muricatis, stylis sat longis, carpophoro tenui persistenti saepe usque ad basin bifido. Habitat in Queensland locis pluribus. Variat: 1. var. typicus. Foliis minoribus + puberulo-hispidulis nunguam exacte glabris laevibusque, lobis brevibus obtusiusculis vel subacutis, caulibus Monographie der Gattung Didiscus (DC). 55 parte superiori plerumque sympodice: compositis (pedunculis foliis oppositis). Tafel ll. Fig. 4. Schema. Tafel I. Fig. 4. Folium. Icones: Banks & SoLaxpER, Botany of Cook’s First Voyage, Austral. Plants II. tab. 132 (1901) (haud optima). Queensland: Brisbane River leg. F. MveLLer (Moreton Bay), leg. Mrs. Am. Drerricx. Banks und SoLANDER führen (1. c. p. 43) den Standort „Endea- vours River“ an. F. MvELLER sagt in Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875): „ad Rockingham-Bay extendit, ubi parce glanduloso-pubes- cens.“ Diese Art scheint nach den Herbarpflanzen öfters zweijährig als ausdauernd zu sein, aber BENTHAM sagt, dass sie perenniert („stems from a perennial rootstock“). Banks & ŠOLANDER sagen sogar l. c. p. 43: „Radix annua.“ In der Gartenkultur besitzt der D. procumbens sehr schlaffe und verlángerte Stengel. 2. var. Hookeri. D. flaccidus Hooker f. in schedis. Caule primario quidem molli flaccido sed semper recto a dimi- dio ramoso, ramis omnibus axillaribus debilioribus, foliis longius petio- latis (petiolis c. 6—8 cm. longis) conspicue majoribus mollibus exacte glabris laevibusque, segmentis profundius laciniato-incisis, laciniis valde elongatis lanceolato- linearibus sensim attenuatis apice subacuminatis. Queensland coast (c. 15° s. L.): Lizard Island, leg. Mac Gurrr- vRAY Aug. 1848. IM Tatel T Fig. 5. Folium. Exsiccatae: Voyage of Rattlesnake, Bot. No. 384. Eine sehr schöne Varietät, vielleicht eine ubspeeies © Hoo- KERI IM.). : 56 X. Karl Domin: Sp. 17. D. mierocephalus Dom. n. sp. Perennis, caulibus erectis strictis parte inferiori robu- stioribus insuper gracilioribus fere nudis elatis usque plus 6 dm altis inferne hic inde ciliis paucis patentibus longis instructis caeterum glabris laeviter striatis ramosis, ramis sat longis glabris strictis, foliis plurimis in caulis parte inferiori dissitis sed haud aggregatis insuper tantum ad ramificationes ad folia diminuta vel bracteas reductis, foliis sat longe petiolatis, petiolis c. 1'/,—3 cm longis tenuibus pilis sparsis longis patentibus hirsutis, laminis sparse longe hirsutis in circuitu late ovatis vel cuneato- ovatis c. 2"/, cm longis et circiter totidem latis profunde sed haud ad basin sinubus obtusis trifidis, segmento medio saepe breviter 3lobo lateralibus usque ad medium bilobis, lobis bre- vibus cuneato-ovatis dentatis, dentibus triangulari-oblongis brevibus acutis, umbellis multifloris sed parvis diametro sub flore tantum c. 8 mm sub fructu c. 10 mm latis, involucri poly- phylli foliolis glabris lineari-subulatis sub fructu pedicellis brevioribus, pedicellis brevibus glabris, calyce subobsoleto, petalis minutis albis, carpello uno abortivo, mericarpio altero oblongo-cordato circa 3'/, mm longo et 2"/, mm lato compresso minute tuberculato (tuber- culis haud obtusis), stylis sat longis, carpophoro perstisenti indiviso Habitat in Australia boreali: North coast, ex herb. R Brown comm. BgNgrT. Tafel I. Fig. 8. Folium radicale. « Ausserdem sah ich ein Exemplar dieser Art ohne irgend welcher Standortsangabe (les. F. Bauer, Australia, Herb. Mus. Vindo- bon. 1836). Sp. 18. D. Homei SEEMAN. D. Homei Seen. in Journ. Bot. II. 75 (1864). Trachymene Homei Seen. ibidem! Didiscus austro-caledonicus Brocx. & Grise. in Bull. Soc. France XII 272 (1865), in Ann. Scienc. Nat. Ser. V. 3. 235 (1865). Trachymene austro-caledonica F. Mueru. Phytogr. New Hebrid. 13. Perennis, rhizomate brevi recto vel oblique ascendenti petiolorum basi infima longe persistenti + tecto folia numerosa rosulatim appropinquata caulemque terminalem flori- Monographie der Gattung Didiscus (DC). 57 ferum foliis paucis remotis instructum edente, caule erecto glabro subrobusto plerumque circa 2—3 dm alto (interdum plus exaltato interdum humiliori) insuper ramoso sed ramis plerumgue debilioribus, foliis radicalibus longepetiolatis, petiolis glabris c. 6—9 cm longis basi paulo dilatata insertis, laminis exacte glabris laevibus- que viridibus herbaceis in circuitu ovato-oblongis c. 3—4 cm longis usque ad basin 3partitis, partitionibus profunde 2- vel 3-sectis, seg- mentis pinnatofidis, laciniis planis linearibus c. 2 mm et ultra latis apice subobtusis, foliis caulinis similibus sed brevius petiolatis, umbellis densiusculis multifioris sub flore diametro ©. %/,—1 em demum usque plus 1'/, cm latis, pedicellis brevibus c. 4 mm longis, involucri polyphylli foliolis lineari-lanceolatis longe acuminatis glabris pedicellis plerumque aequilongis interdum iis paulo longioribus, floribus albis parvis, calycis dentibus obsoletis, carpello utroque fertili, mericarpiis aequalibus com- pressis laevibus glabris nervo laterali utringue haud valde pro- minulo curvilineo notatis c. 4'/, mm longis et ©. 3 mm latis, stylis brevibus vel brevissimis, carpophoro persistenti ad medium usque fere ad basin bifido. Floret Octobre. n Habitat in Nova Caledonia, necnon in insulis New Hebrids et Fidschi dictis. Tafel III. Fig. 4. Schema rhizomatis. Exsiccatae: DerLancHe, Herb. de la Nouvelle Calédonie No. 620 (VIEILLARD). Voyage of H. M. S. Herald Bot. No. 796. Nova Caledonia: ad litora maris pr. Balade leg. VırıLLarn. Insula Pinorum (Isles of Pines): in maritimis (Exped. Herald, 1853). Insulae Fidschi: leg. Home (f. microcarpus, mericarpiis tantum 21/, mm longis et 1'/, latis). Diese Art ist allgemein unter dem Namen D. austro-caledonicus (oder Trachymene) bekannt; der Name Homei muss aber auf jeden Fall die Priorität haben. Mitunter wird als Synonym Trach. austro- caledonica Benth. Fl. Austr. III. 347 (in nota) zitiert, was aber ganz falsch ist, da Bewtaam daselbst nur sagt, dass eine Spezies auf Neu- Kaledonien vorkommt, ohne sie zu nennen. Species haud perfecte notae: 58 . X. Karl Domin: Sp. 19, D. tenuifolius Dom. n. sp. Annuus (?), caulibus mediocriter altis (c. 3 dm et ultra) graci- libus subteretibus minute striatis mollioribus (haud strictis) glabris ramosis, foliis caulinis inferioribus longiuscule petiolatis, petiolis c. 4—5 cm longis tenuibus basi fere nequaquam dilatata insertis subglabris vel pilis sparsis instructis, laminis 3partitis, parti- tionibus profunde pinnatisectis, laciniis anguste linea- ribus c. "/, mm latis acuminatis sparse pilosis, umbellis longiuscule pedunculatis multifloris minoribus sub flore diametro c. 1 cm latis, involucri polyphylli foliolis lineari-lanceolatis longe tenuiter acuminatis glabris pedicellis aequilongis vel saepius longioribus, calyce indistincto, floribus minoribus, petalis roeis postea albis, stylis elongatis, fructu ? Australia, sine statione indicata, e Neapoli misit SPRENGER (sub no. 26). Species haud satis nota et probabiliter D. inciso affinis, sed jam foliorum forma a speciebus omnibus satis discrepare speciemque pro- priam sistere videtur. Sp. 20. D. pimpinellifolius Don. n. sp. Perennis, radice crassa lignosa, rhizomate brevi duro ramoso, caulibus strictis gracilioribus mediocriter altis (c. 4—5 dm) subteretibus omnino glabris a medio ramosis, ramis tenuibus gracilibus, foliis radicalibus plurimis uti caulinis inferioribus longepetiolatis, petiolis glabris vel minute molliter pilosis c. 6—9 cm longis basi vix dilatatis, laminis subrigidiusculis glaber- rimis ovato-oblongis nonnullis tantum profunde 3sec- tis, aliis profunde irregulariter pinnatosectis vel fere pinnatopartitis, segmentis late obovato-cuneatis in fronte dentibus plurioribus brevibus triangulari- ovatis acutatis instructis, foliis caulinis paucis distantibus superioribus diminutis brevius petiolatis, supremis lineari-lanceolatis indivisis paucidentatis. N. S. Wales: Hunter’s River, leg. A. Cunsıneuam 1825 (No. 30). Tafell. | Fig. 7. Folium radicale. Diese Art, wiewohl defekt gesammelt, ist schon in ihren vege- tativen Merkmalen so charakteristisch, dass ich nicht wagte, sie zu beschreiben. N Scaposi. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 59 Sp. 21. D. humilis Hook. f. D. humilis Hooxer f. in Hook. Iccn. Plant. IV. tab. 304 (1841), Fl. Tasm. I. 154 (1860); F. Mverser in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 237 (1857). Trachymene humilis Bexraam Fl. Austral. III. 351 (1866). Perennis, caespitosus, rhizomate brevi crasso subterraneo reli- quiis foliorum squamiformibus brunneis tecto folia numerosa scapos- que floriferos edenti, foliis omnibus basalibus aggregatis longepetio- latis, petiolis pro more c. 2—4 cm sed in formis elatis usque plus 12 cm longis gracilibus mollibus tenuibus sparse ciliatis vel glabris basi haud multo dilatatis, laminis laete viridibus herbaceis mollibus glaberrimis vel sparse pilosis in formis pusillis vix 1 cm longis in formis elatis usgue plus 2!/, cm longis ovatis saepissime trilobis vel irregulariter 4—5lobis, lobis integris ob- tusis, sed laminis nonnullis integris (praecipue primordi- alibus brevius petiolatis) interjectis, scapis erectis mollibus sub fructu declinatis nunc brevissimis folia haud: excedentibus nunc folliis duplo usgue triplo longioribus (altissimis c. 3 dm altis) um- bellas simplices terminales gerentibus, umbellis multifloris parvis, in- volucri polyphylli foliolis linearibus acuminatis pedicellis fructiferis saepe paulo brevioribus interdum eos adaequantibus, pedicellis circa 31/),—5 mm longis tenuibus glabris, floribus parvis albis, carpello plerumque utroque evoluto, mericarpiis aequalibus cordato- rotundatis c. 2 mm latis et 2"/, mm longis primo saepius subrugulosis dein laevibus glabris, jugo laterali commissurae appropinquato, stylis elongatis, carpophoro indiviso persistenti vel nullo. LE Floret Decembre, Januario. Habitat in alpinis subalpinisque in Tasmania, Victoria et New South Wales. Variat habitu et dimmensionibus sed formae hae imprimis stationibus diversis adaptatas haud pro varietatibus propriis aestiman- dae sunt: a) f. breviscapus. Humilis, abbreviatus, scapis (fructiferis quoque) foliis subbrevio- ribus tantum c. 3—4 cm longis. B) f. longiscapus. Elatus, scapis foliis dne triplo longioribus ©: 1530 cm altis, foliis saepe Kae jean longepetiolatis. 60 X. Karl Domin: Icones: Hooker Icon. Plant. IV. tab. 304 (1841) (optima). Tasmania: Copiose in stationibus subalpinis, e. g. ad Marlboroush, prope Lake St. Clair, Hampshire Hills, Middlesex Plains (f. breviscapus) etc., leg. Gunx, LAwRENGE, BACKHOUSE etc. Van Diemen’s Land: leg. R. Gunx sub no. 245.*) Vietoria: Alpine and subalpine pastures in the Australian Alps, leg. F. Muezzer, ©. 1600 m (f. longiscapus). New South Wales: Mount Kosciusko, leg. I. H. MarmEx 1899. Adnotatio: Es scheint, dass sich der Carpellträger öfters nicht lostrennt, wodurch uns diese Art den Weg zu den Gattungen, wo kein freier Carpellträger vorhanden ist, zeigt. Hooxer f. sagt in Fl. Tasm. 1. c. p. 154 „fructibus hirsutis“ ; ich fand hingegen alle Mericarpien kahl). Das Nicken der alten Doldenschäfte (auch auf dem Herbar- material zu beobachten) ist recht auffällig. Schon Hooker (Icon. 1. c. p. 304) sagt: „The very old scapes are always seen to be bent down in a very remarcable manner, as if they had lain prostrate on the ground, the umbel of fruit curving upwards at its apex.“ Sp. 22. D, scapiger Don. n. sp. Perennis, caespitosus, rhizomate brevi crasso folia numerosa et scapos erectos nudos edenti, foliis omnibus radicalibus iongepetiolatis, petiolis tenuibus laminis multiplo longioribus c. 2—5 cm longis basi minime dilatatis parte ivferiori brevius molliter hirsutis, laminis omnino glaberrimis vel minute sparse pilosulis in circuitu cor- dato-rotundatis c. 6—14 mm longis diametro transversali latio- ribus nonnullis tantum 3lobis, lobis crenulato-denta- tis, plurimis profunde 3sectis vel 3partitis, segmentis late obovato-cuneatis breviter 3lobis, lobis obtusis _latiusculis integris vel paucidentatis, scapis 5 cm usque fere 20 cm altis mollibus rectis inferne pilosis caeterum glaberrimis, umbellis multifloris mediocribus sub flore diametro c. 1—1'/, cm latis, involueri polyphylli foliolis lineari-lanceolatis glaberrimis vel ad margines ciliis paucis brevibus instructis pedicellos sub flore sub- aequantibus, pedicellis tenuibus glabris c. 5 mm longis, floribus me- *) Bezeichnet als D. minor Hook. f. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 61 diocribus albis, calyce indistineto, stylis elongatis, carpellis ju- venilibus exacte glabris. Floret Decembre. Tate] IT. Fig. 5. Habitus. Habitat in New South Wales: Jenolan Caves, leg. W. F. Bra- KELY 1899 (Herb. Musei Bohem. Prag.). Sp. 23. D. Gillenae (Tate) Dow. D. Gillenae Tare in Trans. Roy. Soc. S. Austral. XIX. 81 (1895) nomen nudum ! Perennis, rhizomate folia plurima radicalia et scapos floriferos pluriores edenti, scapis glabris mollibus c. 6—12 cm longis foliis usque duplo longioribus, foliis petiolatis cum petiolis c. 5—6 cm longis herbaceis viridibus mollioribus pilis persparsis albis longis mollioribus instructis, petiolis praesertim ad basin subdila- tatam lateraliter longe ciliatis, laminis petiolis breviori- bus in eircuitu cordato-orbiculatis sed diametro transversali distincte majori profunde (plusquam */,) 3sectis, segmen- tis rhomboideo-cuneatis plerumque Alobis, lobis ob- ongo-linearibus 2—4dentatis, dentibus subacutis vel acutis, umbellis multifloris diametro sub flore c. 1 cm sub fructu c. 1'/, cm latis, floribus minutis, involucri polyphylli foliolis lineari-lanceolatis in apicem filiformem protractis pedicellis praecipue sub flore conspicue longioribus, calycis dentibus minimis vix distin- ctis, petalis in speciminibus siccatis ante anthesin rubris postea pal- lidioribus dein forte albis, pedicellis sub fructu usgue 4*/—5 mm longis, carpello unoabortivo, mericarpiis parvis c. 2 mm longis sed undigue pilis rectis longis (mericarpio longio- ribus) patentibus densissimis vestitis, stylis elongatis, carpo- phoro persistenti indiviso. Habitat in Australia australi extratropica: Mount Gillen, leg. R. Tare sub nomine D. Gillenae 1894 (Horn Exploring Expedition). Tafel IV. Fig. 5. Mericarpium. Eine sehr merkwürdige Art, die dem D. scapiger am nächsten steht, aber von ihm schon in der Blattform und der Fruchtbildung 62 X. Karl Domin: sehr abweicht. Es liegt mir ein Rasen dieser Pflanze vor, der ausser der Schäfte noch einen verlängerten niedergestreckten Stengel mit genäherten Blättern und neuen kurzen Schäften am Ende treibt. Vielleicht vermehrt sich diese Pfanze mitunter vegetativ auf diese Weise. II. Pseudocalycina. Sp. 24. D. hemicarpus F. Muzu.. D. hemicarpus F. Mvsrıer in Trans. Bot. Soc. Edinb. VII. 491 (1857). D. setulosus F. MvELLER in Proc. Roy. Soc. Tasm. III. 238 (1857). Hemicarpus didiscoides F. MvELLER in Hook. Journ. of Bot. and Kew Gard. Miscellany IX. 18 (1857). Trachymene hemicarpa Bextuam Fl. Austr. III. 351 (1866). Perennis, caulibus e rhizomate crasso ramoso valde abbrevi- ato numerosis erectis exaltatis plerumque glaberrimis et tenuiter glauco-pruinosis (sed strato cereo in speciminibus siccatis saepe ma- xima ex parte deterso) strictis rigidiusculis sed gracilioribus vel minus robustis valde ramosis, ramis elongatis erectis vel divari- catis gracilibus strictis, caule tantum parte infima folia pauca distantia petiolata gerenti caeterum subnudo et tantum ad ramificationes bracteis linearibus usque filiformibus basi saepe ciliis paucis ornatis instructo, foliis radicalibus nune paucis nunc numerosis uti caulinis infirmis rigidiusculis, petiolis laminis subaequilongis vel longioribus rigidiusculis basi tantum paulum dila- tatis saepe glabris et tantum ad basis margines ciliis longis paten- tibus perpaucis instructis, laminis rigidis plerumque gla- bris rarius hirtellis in forma typica obovato-cuneatis in petiolum sensim abeuntibus in fronte ad !/, usque ad ‘/, acute 9 lobis (lobis indivisis acutis vel + serrato- vel inciso-dentatis) raris- sime orbicularibus integris et tantum dentatis in petiolum breviter contractis, ramis floriferis inflorescentiam laxam irregulariter cymoso- corymbosam formantibus, umbellis multifloris sat densis minori- bus diametro sub flore tantum c. 6—9 mm latis, involucri poly- phylli foliolis subulatis glabris pedicellis brevioribus, floribus parvis, pedicellis tenuissimis c. 3—4'/, mm longis glabris, petalis parvis saepe vix !/, mm longis albis, calycis dentibus 2—3 plerum- que protractis subulatis caeteris obsoletis, carpello uno Monographie der Gattung Didiscus (DC). 63 abortivo, mericarpiis c. 3'/,—4 mm longis et 2°/,—3 latis valde compressis glabris minute tuberculatis usque fere laevibus, stylis tenuibus elongatis, carpophoro persistenti in- diviso. Floret Octobre. Habitat in Australia boreali. Tafel II. Fig. 3. Schema ramificationis. Species polymorpha varietates sequentes proferens: 1. var. typicus. Mediocriter altus, caulibus tenuiter pruinosis glabris, foliis gla- bris minoribus . cuneato-obovatis in petiolum sensim angustatis vix ad medium acute 3lobatis, lobis saepe integris vel tantum medio ödentato vel foliis tantum in fronte plus minusve irregulariter serrato- dentatis. North Australia: Barren plains from Point Pearce to the mouth of the Victoria river, leg. F, Muerrer; Providence: Hill, leg. idem. Tafel IV. Fig. 9. Folium radicale. F. Muercer in Fragm. Phyt. Austr. IX. 47 (1875) nennt noch die Standorte: Port Darwin (Scuurtz, ob aber nicht die folgende Va- rietät?), Currewillughi (Dauron). 2. var. major. Trachymene hemicarpa var. major Benru. Fl. Austral. III. 951 (1866). Valde exaltatus certe 10 dm et ultra altus, caulibus robustio- ribus insuper valde ramosis probabiliter haud pruinosis, foliis magnis mollioribus, petiolis usque plus 12 cm longis, laminis usque 6 cm. longis et 4'/, latis fere rhomboideis ad ‘/, usque ad '/, 3lobis, sinu loborum obtuso, lobis irregulariter grosse dentatis, umbellis multi- floris usque duplo majoribus, pedicellis longioribus, mericarpiis sub- majoribus pro more laevibus. North Australia: Port Darwin, les. R. ScHomBuRGk 1869. — Ausserdem ein unvollstándiges Exemplar mit der Etiquette : Lacrose Island, Cambridge Gulf and Vansittart Bay, leg. A. Cunsineuam (in Herb. Hooker ut Tr. gigantea). 64 X. Karl Domin: Tafel IV. Fig. 10. Folium radicale. BExTHAm nennt I. c. p. 351 noch folgende Standorte: „elevated land, Cape Lambert, Nichol Bay (Grecorr’s Expedition); Glenelg district (MARTIN).“ 3. var. rotundifolius. Trachymene hemicarpa? var. rotundifolia Bexra. Fl. Austral. III. 351 (1866). Dimmensionibus varietati typicae omnino respondens, sed foliis orbicularibus in petiolum breviter contractis c. 1*/,—2"/, cm longis indivisis et tantum dentatis cum petiolis hirtellis raro denique gla- bratis, caulium parte infima interdum breviter hirsuta, caulibus pro- babiliter pruinosis. North Australia: Port Essington leg. Armsrroxe (Nro. 390). Tafel IV. Fig. 11. Folium radicale. Sp. 25. D. Dusénič. Don. n. Sp. Perennis, rhizomate crasso lignoso reliquiis foliorum squamiformibus persistentibus notato ramoso folia numerosissima ra- dicalia edenti, caulibus erectis elatisque strictis laevibus omnino glabris pruinosis subnudis, foliis radicalibus longepetiolatis, petiolis c. 4 cm longis laminis longioribus basi abrupte dilatatis totis setis albidis brevibus densis undique setulosis et setis longis patentibus dispersis hispidis, laminis triangulari obovato-cuneatis c. 3'/, cm longis et antice 22%, cm latis in fronte sat profunde serratis nervis 3 aequalibus percursis juvenilibus setis rigidis densis longis vestitis, adultis utrinque pilis brevibus albidis dense setulosis copiosissimis et setis glabris vel asperulis elongatis sparsis vestitis, foliis caulinis paucis valde reductis, umbellis magnis sub flore plus 2 cm diametro multi- floris, involucri polyphylli foliolis setaceis glauco-pruinosis pedicellos floriferos adaeguantibus, pedicellis tenuibus c. S mm usque 10 mm longis (fructiferis longioribus) glabris, floribus mediocribus albis, ca- lycis dentibus 5 elongatis lineari-setaceis petalis pau- lum brevioribus, carpello uno semper abortivo, mericarpio Monographie der Gattung Didiscus (DC). 65 altero magno planissime compresso cordato-rotundato c. 51}, mm longo et 4 mm lato minute obtuse tuberculato, stylis elongatis, carpophoro persistenti indiviso. Habitat in Queensland: near Cambridge Gulf, leg. Jounstoxe (Ba- ron Ferp. von Murrter pro D. villoso F. Mvern., Herb. Berolin.). Speciem hanc pulchram, D. hemicarpo affinem sed indumento formaque foliorum, calycis dentibus omnibus protractis, umbellis mericarpiisgue mágnis excellentem, amicissimo Dri P. Duséx Stock- holmiensi dedico. Tafel IV. Fig. 1. Folium radicale (indumento neglecto). Fig. 2. Seta e folio (magnif.). Fig. 3. Mericarpium. III. Calycina. Sp. 26. D. saniculifolius (Starr) Douix. D. saniculifolius DomiN nova comb. Trachymene saniculaefolia O. Srarr in Hook. Icon. PI. XXIV. tab. 2308 (1894). Perennis, rhizomatenunc elongato prostratoinparte subterranea crebre radicante minus ramoso, nunc crasso ascendente valde abbreviato rigidiori foliorum reliquiis squa- miformibus dense vestito, foliis longe petiolatis subrosulatis, petiolis c. 5—12 cm longis basi ampliatis sed haud omnino caules amplec- tentibus lateraliter longe setoso-ciliatis, laminis cum petiolis glabris vellaxe setoso-pilosis cordato-rotundatis ple- rumque transverse latioribus (c. 10—40 mm latis) 3—5- fidis, segmentis obovato-cuneatis plerumque 3lobula- tis, lobulis acute 3 (2—4)dentatis, scapis foliis pro more valde longioribus sed in formis abbreviatis interdum ea tantum adae- quantibus 8 cm usque c. 30 cm altis striatis glabris vel paten- tim setoso-ciliatis, umbellis multifloris subdensis, involucri poly- phylli foliolis linearibus vel lineari-lauceolatis flores longitudine ad- aequantibus vel iis paulum brevioribus, pedicellis compressis floribus longioribus, calycis dentibus 5 aequalibus conspicuis deltoideis, peta- lis albis c. 1!/, mm longis ellipticis obovatisve, fructibus a latere Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 5 66 X. Karl Domin: valde compressis late cordato-rotundatis, mericarpiis c. 5—4 mm longis et 1*/,—21}, mm latis semper aequalibus vel sub- aequalibus glaberrimis jugis intermediis tenuibus curvilineis per- cursis, carpophoro persistenti utrinque sulcato sed indiviso. Habitat in alpibus in New Guinea et Borneo. Species admodum variabilis, cujus varietates primo aspectu facile pro speciebus distinctis haberi possint. 1. var. typicus. Statura robusta aut cum minor, rhižomate semper prostrato folia remota gerenti, internodiis interdum foliis longioribus, scapis folia longe superantibus, foliis longepetiolatis cordato-rotundatis ad medium usque ad °/, 3—Öfidis, stylis elongatis. Icones: Srapr in Hooker Icones I. c. Occurrit in duabus indumento diversis formis: a) f. glaber. Tota planta glabra (foliis unacum petiolis caulibusque glabris, tantum petiolis basi subdilatata lateraliter ciliatis). Borneo: Kinabalu, altitudine ce. 2500 — 3500 m, leg. Lowe. B) f. hirsutus (Starr in schedis sub Trachymene). Foliis totis unacum petiolis caulibusque setoso-hirsutis. Borneo: Kinabalu, altit. 2700 m leg. Dr. G. D. Havırann (sub no, 1162); ibidem leg. F. W. Burmince 1877—1878 altit. c. 3200 m (forma minor). 2, var. rupicolus. Dense caespitosus, rhizomate duro abbreviato ramoso reliquiis folıorum squamiformibus dense obsito, scapis rectis c. 6 —8 cm longis glabris, foliis longepetiolatis minoribus rigidiusculis cum petiolis exacte glabris profundius (interdum fere ad basin) partitis scapos longitudine adaeguantibus raro iis longioribus interdum subbrevioribus, . stylis sat longis horizontaliter patentibus. Borneo: mons Kinabalu, altitudine 4150 m usque ad apicem, leg G. D. Havızann. 3. var. brachystylus. Minor, rhizomate tenuiori horizontaliter prorepenti et remote foliato, foliis cum petiolis ©. 4—6 cm longis haud rigidis minoribus (c, 10—15 mm latis) fere ad basin 3—5 partitis cum petiolis dis- perse hirsutis, scapis 5—14 em longis, stylis brevissimis, mericärpiis subminoribus sed pierumque plus 2 mm longis. ai Monographie der Gattung Didiscus (DC). 67. New Guinea: Mount Scratchley, alt. 2700 m — 4150 m, coll. A. GiuLIaxErTI 1896. 4. var. novoguinensts. Gracilis, rhizomate tenui recto ascendenti folia subrosulata scaposque paucos edenti, foliis sat longe petiolatis, laminis obovato- cuneatis circa ad tertiam partem Sfidis (segmentis acutis plerumque integris medio utringue unidentato) haud rigidis glabris c. 6—S mm longis "et 5—6!/, mm latis in petiolum sensim (cuneato-) abeuntibus nec basi cordatis, petiolis glabris laminis ©. 4plo longioribus, scapis glabris nune foliis manifeste brevioribus nune ea usque subduplo superantibus, mericarpiis diminutis tantum c. 1’/, mm longis, stylis brevissimis, carpophoro bisulcato persistenti probabiliter indiviso. New Guinea: Mount Scratchley, c. 3800 m, leg. A. GiuLraxerm 1896. Observatio: Ich habe hier unter diesen 4 Varietäten recht abweichende Formen zusammengefasst, die an und für sich leicht verleiten könnten, sie als selbständige Spezies nebeneinanderzustellen. Schon Starr be- merkt, dass der D. saniculifolius eine sehr variabile Art darstellt, er hat aber noch nicht die zwei letztgenannten Varietäten von Neu Guinea gesehen, die sich gerade von dem Typus der Art am meisten entfernen, indem sie auch in der Blattform und der Lärge der Griffel bedeutend abweichen. Besonders das letztere Merkmal ist als ein Varietátscharakter sehr merkwürdig. Die var. éypicus umfasst stattliche Pflanzen, welche meist feuch- tere Lokalitäten bevorzugen und auch diesen Standorten gut angepasst erscheinen. Sie besitzen meist langoestreckte, unterirdische Rhizome, die dann oberirdisch als Stengel niederliegend oder mehr oder we- niger aufsteigend werden, in grösseren Entfernungen Blätter tragen und aus der Achsel derselben oft wiederum neue, auf den Noden wurzelnde Stengel oder auch dann die verhältnismässig langen Blue schäfte hervorbringen. Ganz anders verhält sich die Varietät rupicolus, welcher „in crevices of the rock“ wächst, und kurze feste verzweigte Rhizome, die dicht mit den alten Scheidenresten besetzt sind, besitzt. Er bil- det dichte niedrige Rasen zwischen den Feisspalten, etwa wie einige felsbewohnende Potentilla-Arten. Er ist auch ganz kahl, die Blätter sind von mehr lederartigen Kousistenz. dř 68 X. Karl Domin: Die Varietät brachystylus ist zwar auch klein, aber behaart, von lockerem Wuchse mit einem dünnen horizontalen unter- irdischen Rhizom mit längeren Internodien. Die Blätter sind weicher und fast bis zur Basis geteilt. Es ist dies sicher eine Form von feuchteren Standorten. Endlich bleibt noch die vierte Varietät (novoguinensis) übrig, die ein senkrechtes Rhizom mit wenigen Grundblättern und Schäften besitzt. Die Blattform weicht durchaus von jener der vorangehenden Varietäten ab. Die Merkmale dieser Varietät wären an und für sich hinrei- chend zur Aufstellung einer selbständigen Art (ich selbst habe Sie zuerst als D. novoguinensis bezeichnet), wenn hier nicht die Varietät brachystylus vermittelnd stehen würde. Da aber eine eventuelle Tren- nung dieser Varietät von dem D. saniculifolius nicht ausgeschlossen ist, so habe ich die Merkmale derselben in der Speziesdiagnose nicht unberücksichtigt gelassen. Sp. 27. D. celebicus (Hewsrex) Dow. D. celebicus Doux n. comb. Trachymene celebica Hrmstey in Kew Bull. 1896 p. 37, in Hook. Icon. Pl. XXV. 2487 (1896). Perennis, robustus, rhizomate subterraneo crasso ver- ticaliter vel oblique interdum fere horizontaliter prorepenti et parte superiori reliquiis squamiformibus foliorum magnis crebre obsito co- mam foliorum hornotinorum confertorum terminalem edente, foliis radicalibus longe petiolatis crassis herbaceis utrin- que dense subpatenter pilis subrigidis hirsuto-setosis vel fere strigosisin circuitu rotundatis basi cordatis c. 4—7 cm latis saepissime ad medium interdum paulo profundius 6—7fidis, segmentis oblongo-obovatis plerumaue tri- lobis, lobis lobulatis et dentatis, petiolis plus 10 cm longis pilis longissimis patentibus densis atrorubris (saltem in speciminibus siccatis) vestitis basi in vaginam amplam sed haud omnino amplectentem dilatatis, caulibus umbelliferis crassis subteretibus pilis patentibus praesertim insuper densis vestitis erectis paucifoliatis e basi comae foliorum ortis circa 3—5 dm altis insu- per plerumque iteratim bi- vel trifidis ad ramificationes foliis iis comae similibus eodemque modo vestitis sed minoribus pro- Monographie der Gattung Didiscus (DC). 69 fundis (usque ad ?/, et ultra) partitis brevepetiolatis (petiolis basi paulum dilatatis) vel supremis subsessilibus instructis, umbellis subunisexualibus multiradiatis densissimis praecipue pedicellis umbellarum feminearum crassiusculis subangulatis confertissimis c. 10—15 mm longis, involueri foliolis lineari-lanceolatis strigoso-hirsutis pedicellos subadaequantibus, floribus albis, calycis dentibus 5 aequa- libus conspicuis deltoideis, petalis ovatis vel ovato-oblongis glabris c. 11}, mm longis, fructu cordiformi laevi, carpello utroque aequaliter evoluto, mericarpiis valde a latere compressis oblique oblongis vel suborbicularibus c. 5 mm longis et 3'/, mm latis, stylis elon- gatis, carpophoro persistenti indiviso. Habitat in montibus insulae Celebes: South Celebes: Bonthain Peak, alt. c. 3200 m, leg. A. H. Evererr (1895). Icones; Heuscey in Hook. Icon. Plant. XXV. tab. 2487 (1896). Tafel II. Fig. 3. Rhizoma. Observatio: Eine sehr robuste und leicht kennbare Art, die dem D. saniculi- folius am nächsten steht, aber sich schon durch den Wuchs, die Behaarung, die sehr dichten Dolden etc. unterscheidet. Die scheiden- artige Verbreiterung der Stiele ist bei den Grundblättern stärker wie bei allen übrigen Arten, aber dennoch umfassen die Scheiden nie den Stengel vollkommen. Sp. 28. D. geraniifolius (BaıLey) Don. D. geraniifolius Doms nova comb. Trachymene geranifolia F. M. Baızer Queensl. Fl. VI. 2015 (1902) (Additions). Caulibus mollibus crassisque, foliis ad caulis ramorumque apicem rosulatim appropinquatis utrinque strigosis cordato- rotundatis basi truncatis vel sinu amplo apertis palmatim D—7nerviis plus 2 cm longis et plus 3 cm latis Tlobis, lobis brevibus latis dentatisque, petiolis c. 3 usque fere 5 cm longis tenuioribus basi paulo dilatatis ferrugineo-hirsutis, pedunculis terminalibus plus 15 em longis erectis hirsutis, umbellis compositis quinqueradiatis, involueri primarii foliolis 5 laciniatis usque 1'/, cm longis, iis involueri secundarii si- 70 X: Karl Domin: milibus sed minoribus et radios paucos umbelliferos fulcrantibus, um- bellis multifloris, involucelli bracteis c. 10 angustis linearibus apice filiformibus nervo medio prominenti percursis, floribus parvis poly- gamis albis, pedicellis forum filiformibus c. 5 mm longis iis Ao- rum © brevioribus, calycis_ dentibus parvis, petalis oblongis, fructu perfecte naturo haud viso. Queensland: Mt. Alexandra, Howard Newport (Bauer L c.). Observatio: Ich habe lange gezögert, bevor ich mich entschliessen konnte, diese Art, die ich selbst nicht gesehen habe, im System einzureihen. In einigen Merkmalen, so besonders in deu wiederholt zusammenge- setzten Dolden (und zum Teil auch in der Blattform) erinnert sie auch an D. compositus, scheint aber doch dem D. celebicus an näch- sten verwandt zu sein und muss auch nach der Ausbildung der Kelchzähne (vorausgesetzt, dass die Originaldiagnose, die von kleinen Kelchzähnen spricht | „Calyx-teeth minute“], richtig ist) in die Ab- teilung Calycina eingereiht werden. Auch die rostrote steife Behaa- rung erinnert an die beiden vorangehenden Arten dieser Sektion. Reife Früchte sind nicht bekannt, nur so viel kann man sagen, dass beide Carpelle entwickelt sind. Baırzy, der diese Art unter dem Namen Trachymene gerantifolia beschreibt, sagt von ihren Früchten: „Fruit (only a few very young ones seen) of 2carpels, ribbed, other- wise smooth.“ Leider vergleicht Barney seine Art mit keiner anderen. Species valde dubia: Trachymene gigantea Ait. ex W. Baxt. in Lond. Hort. Brit. Suppl. III. 650. Schlussbemerkunag. Alle Belegeexemplare von den, bei den einzelnen Arten ange- führten Standorten, befinden sich, insofern es nicht ausdrücklich an- ders angegeben ist, im Herbarium Kew, nur wenige (so jene von L. Dies gesammelten) ausschliesslich im Herb. Berlin (darunter sind aber keine neuen Formen enthalten). Viele habe ich natürlich auch in anderen Herbarien gesehen (so in Berlin, Lund, Kopenhagen, Prag), ich hielt es jedoch für überflüssig bei jeder Art alle Herba- rien aufzuzählen, wo ich die betreffende Art revidierte, und dies um so eher, als sich oft die Pflanzen von demselben Sammler und den- selben Standorten in verschiedenen Herbarien wiederholen. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 21 Die wichtigste Literatur fůr das Studium der Gattung Didiscus. F. M. Bary, Queensl. Flora II. 717 seq. (1900), VI. 2015 (1902). G. Bexrmam, Flora Australiensis III. 347—351 (1866). —, Enumer. Plantar., guas in Novae Hollandiae ora austro-occident. coll. Car. liber baro de Hügel, p. 54 (Vindobonae 1837). Auc. Prr. DE Canporte, Mém. sur la Fam. Ombelliféres p. 28 (1829), tab. IV. —, in Hook. Botan. Magaz. 2857 (1828). —, Prodromus, Pars IV. 71—72 (1830). EnpticHer, in Ann. Wiener Hofmus. II. 200 (1838). Hooker f., Fl. Tasman. I. 154—155 (1860). IxpEx Kewessıs, tom. I. 754, 760, tom. II. 1094, J. H. Maine, A suspected Poison Plant (Trachymene australis Benth.) in Agrieult. Gazett. N. S. Wales V. 689—691 (1894) with 1 plate. —, Plants reputed to be Poisonous to Stock in Australia, ibidem vol. VIII. 14 (1897). Fern. vox MvELLER, in Hookers Journ. of Bot. and Kew Garden Miscellany IX. 18 (1857). —, On Australian and Tasınanian Umbelliferous Plants, in Trans. Roy. Soc. of Tasm. III. 231—238 (1857). —, Fragm. Phytogr. Austral. vol. I. 231 (1858—1859), vol. IX 46—47 (1875). —, Syst. Census of Australian Plants I. 62 (1882). —, Second Syst. Census of Austral. Plants. I. 107 (1889). — RErcHENBACH, Conspectus 144 (1828), Iconogr. Exot. 201 (1829). E. Ropce, in Trans. Linn. Soc. X. 300 cum tab. XXI. Fig. 2. (1811). TvRozavrvow, in Bull. Soc. Imper. Nat. Moscou XXII. :2: 29 (1849). Warpens, Repertor. II, 428 (1843). 13 X. Karl Domin: Erklärung der Tafeln. Tafel I. (Alle Figuren in natürlicher Grösse.) . Unteres Stengelblatt des D. Benthami Dom. . Ein Grundblatt des D. compositus Dom. . Unteres Stengelblatt des D. macrophy:lus Don. . Unteres Stengelblatt des D. procumbens W. Muezr. . Unteres Stengelblatt des D. procumbens F. Muerr. var. Hookeri Don. . Ein Grundblatt des D. incisus (Rupce) Don. . Ein Grundblatt des D. pimpinellifolius Dom. Ein Grundblatt des D. mirocephalus Dom. Hj brdo 2208 Où À © DO r m mo a US D y A Tafel II. (Alle Figuren schematisiert.) Fig. 1. Schema des Sympodiums der Sektion Oliganthon. Die Achse I. trägt das Blatt Z,, in dessen Achsel die Achse II. mit dem Blatte Z, entspringt. Aus der Achsel dieses Blattes entspringt die Achse III. mit dem Blatte L,. Die zu dem Blatte Z, gehörende Achse IV. steht terminal. Fig. 2. Schema des D. glaucifolius. Die Terminalachse O' trägt zwei gegenstándig genäherte Blätter Z, und Z,, aus deren Achsel die Seitenzweige O,' und O,' entspringen. Fig. 3. Schema des D. hemicarpus: O! die Terminaldolde, an der Basis mehrere genäherte Blätter, die Stengelblätter auf lineale Brakteen reduziert. Fig. 4. Schema des D. procumbens, wo der Hauptstengel bis zudem Blatte Z. mo- nopodial, von da angefangen sympodial gebaut ist. Die mit der Dolde 0, abschliessende Achse trägt die Blätter Z,, Z,, L,, Ly, Z,. Aus der Achsel der ersteren 4 Blätter entspringen die achselständigen Zweige I, II., III., IV., wogegen der zu dem Blatte Z- gehörende Achselzweig bei 0°? endet und das Blatt Z, trägt, was sich dann schon wiederholt. Fig. 5. Schema des Wurzelstockes des D. celebicus mit unbegrenztem Wachs- tum. R die terminale Blattrosette, welche das Wachstum fortsetzt. Die blühenden Stengel entspringen aus der Achsel der Blätter: II. ist der diesjährige Stengel, bei I. die Stelle, wo derselbe im vorigen Jahr hervor- brach. Tafel I. Fig. 1. Der oberste blühende Teil eines D. coeruleus, schematisiert. Die mit der Dolde O, abgeschlossene Hauptachse trägt die Blätter Z, und Z,, aus deren Achsel Seitenzweige hervorkommen, die mit den Dolden O' und O'' abschliessen. Die stark sich entwickelnden Seitenzweige verursachen Verschiebungen des Hauptstengels. Monographie der Gattung Didiscus (DC). 73 Fig. 2. Schema eines blühenden 2. coeruleus mit stark übergipfelnden Achsel- zweigen. Die Hauptachse schliesst mit der Dolde O, und trägt die Blätter L, und Z,, aus deren Achsel die mit O" uno O'' abgeschlossenen Zweige hervorspringen. Zu denselben gehören die Blätter Z“ und Z'', aus deren Achsel wiederum übergipfelnde Achselzweige (O,’, O,'') hervorkommen. Fig. 3. Schema des D. incisus: L', L'', L'", L''"" die an der Stengelbasis genä- herten Blätter, denen die Blätter L,, L,, Z,, L, folgen. Der Hauptstengel, der diese Blätter trägt, endet mit der Dolde O. Aus der Achsel dieser Blätter entspringen die Achselzweige I., II., III., IV., von welchen der letzte die Terminaldolde ein wenig übergipfelt. Fig. 4. Schema des sympodial zusammengesetzten Rhizoms bei D. Homei: die blühenden, beblätterten Stengel sind terminal, die vegetative Fortpflan- zung erfolgt durch Knospen, die sich in der Achsel eines zur. Blütezeit meist abgefallenen Blattes anlegen, das erste Jahr zu einer sterilen Blatt- rosette aufwachsen, die dann im kommenden Jahre mit einem Terminal- stengel abachliesst. II. der blühende diesjährige Stengel, III. die bereits angelegte Rosette für das nächste Jahr, I. der Überrest der vorjährigen Generation. Fig. 5. Habitusbild vom D. scapiger Dom. Tafel IV. (Die Mericarpien 5-fach vergrössert, die Blätter in natürlicher Grösse, nur Fig. 9 vergrössert.) Fig. 1. Ein Grundblatt des D. Duséni Dom. (Die Behaarung weggelassen.) Fig. 2. Ein Haar von dem Blatte derselben Art. Fig. 3. Ein Mericarpium derselben Art. Fig. 4. Ein Mericarpium des D. glaucifolius F. Muezz. BRrg.b. , 2 des D. Gillenae (Tare) Dom. He 60 5 5 des D. villosus FW, Muezr. Fig. 7. A des D. bialatus Dom. Fig. 8. Ein Grundblatt des D. bialatus Dom. Fig. 9. Ein Grundblatt des D. hemicarpus F. Muezz. var. typicus Dom. (1°/,mal vergrössert). His 10. , 2 ul č z 5 var. major (BenrH.) Dom. Biol), 2 Lane k 5 4 var. rotundifolius (BExrH.) Dom. 74 X. Karl Domin: Inhaltsangabe. Seite Vorwort . N RER RS ROT AMEL ee ae ee LOC "il Didiscus (DO) : z Kara ern Tire Ë STE EP o a so 1. Morphologie der Vegetations- und Reprodáktiénsotkcnél. AAS 3 2. Historische Bemerkungen und Nomenklatur . . . . . 22.2.2... 14 3. Systematische Stellung der Gattung Didiscus . . . - . - 19 4. Die geographische Verbreitung und die Entwickelungszesehienin den Gattung Didiscusp. a a ae el. Du... 0) 5. Die landwirtschaftliche Bede ane einiger rien IE ue 23 6. Systematischer Belly: 1: +0. > ras ent. BELLE END 6 a) Die systematische Einteilung 1 ee Didier LAS 26 b) Analytischer Schlüssel zum Bestimmen der Arten . . . . . 28 ORDeseriptiorspecierum 0.0- -eee z 0108 ASIÍ Die wichtigste Literatur für das Studium der Gattung Didisus . . . . . . 71 Erklärung der Tafeln... MENTION IT AAENES 0 ly solí o O OSE: 72 Register... nn, ve an. ae tee AN UE MAC NE 27 Seite Cesatia Endl.. 2 — ornata Endl.:. 35 Didiscus DC... ....... 2 — | albiflorus DC. . . 52 — anisocarpus F. v. Muell.. 39 Monographie der Gattung Didiscus (DC). REGISTER. (Dieses Register bezieht sich nur auf den systematischen Teil; die gültigen Formen sind mit Antiqua gedruckt, Synonyme durch Kursivdruck gekennzeichnet, die Formen sind den Varietäten, die Subspezies den Arten koordiniert.) austro-caledonicus Brongn. & Griseb. 56 Benthami Er . 39 — . bivestitus Don. 40 — £.: Aho tone Dom. 40 — f. muricatus Dom. . 40 — f. tuberculatus Dom. 40 — var. typicus Dom. . 40 bialatus Dom. 5 nl celebicus (Hemsley) Dom 68 coeruleus DC. 43 — var. an Dom 44 — . typicus Dom.. . 44 es Dom. LD — £ Do ao 46 — f. microcarpus Dom. 46 — var. Robertsoni Dom. 47 — var. typicus Dom. . 46 Croninianus F. Muell. . a cyaneus DC. Ara 3 cyanopetalus F. Muell. 33 — var. ciliatulus Dom. 34 — var. typicus Dom. . 34 Dusenii Dom. 5 . 64 elachocarpus F. Muell. . 38 Seite Didiscus eriocarpus F. Muell. . 35 — flaccidus Hook. f. . 055 — geraniifolius (Bailey) Dom.. . 69 -- Gillenae (Tate) Dom... 61 — glandulosus F. Muell.. 42 — B.leiocarpus F.Muell. 43 glaucifolius F. Muell. . . 49 — var.macrocarpusDom. 50 — var. typicus Dom. 50 grandiceps Dom. 53 grandis W. Muell. . -39 hemicarpus F. Muell.. . . . 62 — var. major Dom. 63 — var.rotundifolius Dom. 64 — var. typicus Dom. . . 63 Homei Seen. . 2.156 — f. microcarpus Dom Biel humilis Hook. f. . 59 — f. breviscapus Dom. . 59 — f. longiscapus Dom. . 59 incisus (Rudge) Dom.. . : . 52 — f. dissectus Dom. . 58 junceus (Spencer-Moore) Dom. 35 macrophyllus Dom.. . . . . 47 micröcephalus Dom.. 256 minor Hook. f.. . . . 60 Anm. ornatus (Endl.) Dom. . . . . 35 pilosus Benth. 0 8%) pilosus (Sm.) Dom... . SE — var. glaberrimus Dom. 32 76 X. K. Domin: Monographie der Gattung Didiscus (DC). Seite Seite Didiscus pilosus var. Preissii Dom. 33 | Hemicarpus villosus F. Muell.. . 48 m — var. typicus Dom. 32 | Yuegelia Rchb.. . . . . . . .. 2 = plosus Hook. May... 2... 45 LP eocrulea Rehb. "5 — pimpinellifolius Dom.. . . . 58 : BR En F. Muell. . a Lampra Lindl.. 2 2er 52 — var. Hookeri Dom. 55 | Priťzelia Walp.. . . . . - . . . 2 s en var. typicus Dom. 54 — didiscordes Walp . er 2231 — pusillus F. Muell.. „31 | Trachymene Rudge . . . . . . . 2 — saniculifolius (Stapf) Dom.. . 65 — australis Benth. . . 39, 41,45, 47 = — var. brachystylus Dom. 66 — | austro-caledonica F. Muell.. . 56 — — f glaber Dom. . - . . 66 = celebica Hemsl 608 — — f. hirsutus (Stapf.) Dom. 66 —— coerulea Grah. (Co — — | var.novoguinensisDom. 67 = — var.leucopetalaF.Muell. 44 — — var. rupicolus Dom.. . 66 — Croniniana F. Muell.. . . . 37 — — var. typicus Dom. 66 — cyanopetala Benth. . . . . . 33 — scapiger Dom. . 60 — entocarpa Benth- 7035 — setulosus F. Muell. +102 — geranüfolia Bailey . . . . . 69 — tenuifolius Dom. . 58 — gigantea Ait... . . on 2.020 — villosus F. Muell. . 48 — glandulosa Benth. .2... ... 242 Dimetopia DC... . 2 — glaucifolia Benth.. . . . . .49 — anisocarpa Turcz. . 39 — hemicarpa Benth.’. ..2......62 — cyanopetala F. Muell. . 33 = — var. major Benth. . . 63 — eriocarpa F. Muell. . 35 = — var. ?rotundifolia Benth. 64 — grandis Turez. . . 39 — » Homei..Seem.. EME RE AC — hirta Benth. 8 — humilis Benth. . . . . . . . 59 — homocarpa Bunge. ent = CANIN MEME à à: LE? — isocarpa Bartl. . . . 51 — — var. pilosa Benth. . . .53 — Preissii Bunge . 33 — juncea Spencer-Moore . . . . 35 — pusilla DC. sl — „Dtlosa..Sm.. „u.a oj — Walpersii Bunge . 31 — — var. Preissiana Benth. . 33 Hemicarpus F. Muell. 2 — procumbens Benth. . . . . .54 — didiscoides F. Muell. . 62 — saniculaefolia Stapf.. . - . . 65 — glandulosus F. Muell. . . 42 — villosa Benth. . . . . . . .48 Berichtigung. Der letzte 6zeilige Absatz auf der S. 16 gehört auf die S. 18 hinter die 10. Zeile. Dieses Versehen wurde durch einen Irrtum beim Umbrechen der Fahnenkorrektur verursacht. K.Domin, MONOGR. DER G.Dibiscus. 1.D. Benthami.- 2.D.compositus -3.D.macrophyllius.-4.D.procumbens.-5.D. SB. Königl. böhm. Gesellsc Tafel I. zumbens var Hookeri.-6. D.incisus - 7. D.pimpinellifolius.-8.D. microcephalus. Wissensch. Prag.1908.N'910. K.Domin, MONOGR. DER G.DiDIscus. SB. Königl. böhm. Geselp Tafel II, = ETES — En RN 510. 1908.N issensch. Prag | k se dno z K.Domin, MONOGR. DER G DibiSCUS. SB. Königl. böhm. Gesellscl ET a“ F V N 2 Tafel HI. ‚issensch.Prag.1903.N10. K.DomiN, MONOGR. DER G Dibiscus. Tafel IV. var major -Fig. 11.var rotundifolius, SB. Kônigl. böhm. Gesellsch. Wissensch. Prag,1908.NS10. Fig. 1-3. D.Dusénii Dom.-— Fig. 4. D. glaucifolius FMuell.- Fig. 5. D.Gillenae (Tate) Dom.- Fig. 6. D.villosus F Muell.— Fig. 7-8. D.bialafus Dom -Fig. 9. D.hemicarpus F.Muell. var typicus.- Fig. 10. XI. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. Von Oberinspektor A. Jarolímek. Vorgelegt in der Sitzung am 1. Mai 1908. Mit 12 Textfiguren. „Es gibt keinen Teil der Hydrodynamik, welcher den Studie- renden mehr verwirren wůrde als jener, der den Widerstand der Flůssigkeiten behandelt.“ Dieser Ausspruch, womit Lord Rayleigh seine Abhandlung „On the Resistance of fluids“ *) einleitete, hat auch heute noch seine Be- rechtisung, obschon seither noch mancher Versuch unternommen wurde, das bezeichnete Problem einer exakten Lösung zuzuführen. Es ist aber auch auf experimentellem Wege nicht gelungen Formeln zu ermitteln, mit Hilfe welcher es möglich wäre, den Wider- stand, den eine Flüssigkeit den darin bewegten Körpern entgegen- setzt, bezw.: den Druck, den ein Körper von einer gegen denselben strömenden Flüssigkeit erleidet, in gegebenen Fällen mit einiger Genauigkeit zu berechnen. Es machen sich bei solchen Versuchen eben zu viele störende Einflüsse fühlbar, die wir nicht völlig beseitigen können und dies eilt sowohl von Versuchen im Wasser, als auch, und zwar in erhöhtem Masse, von Versuchen in der Luft. Ganz abgesehen von dem meist stossweisen Auftreten starker Winde ist die Unruhe aller natürlichen Luftströmungen stets eine so - grosse, dass auch kurze, nur wenige Sekunden lang andauernde Zeit- intervalle konstant bleibender Gleichmässigkeit sehr selten vorkommen. *) Philosophical Magazine and Journal of Science, London 1876, S. 430 1 XI. A. Jarolimek: BÍ Professor S. P. Langley, der diesen unaufhörlichen Wechsel in den Luftbewegungen mit Hilfe sehr empfindlicher Apparate unter- suchte, hat über die Resultate dieser Untersuchungen im Jahre 1894 *) interessante Mitteilungen gemacht und ich habe mit Beziehung hierauf nachgewiesen, **) dass jede Störung in der Gleichmässigkeit der Be- wegung oder der Dichte der Luft die Grösse des Druckes, bezw. Widerstandes vermehrt, den ein bewegter Luft ausgesetzter oder ein in ruhender Luft bewegter Körper erleidet. Ich habe bei dieser Gelegenheit auch gezeigt, dass die von Ro- bins und Hutton, dann von Duchemin und Piobert bei zunehmender Geschwindigkeit der Luft ermittelte Steigerung des Luftwiderstands- Koeffizienten in dem Verhältnisse von (1—+-0'0024 v) in den von Langley erhobenen Schwankungen der Geschwindigkeit der Luftströ- mungen ihre natürliche Erklärung findet. Die stets ungleichmässige Strömung der überaus leicht beweg- lichen Luft ist denn mit eine Ursache davon, dass die Resultate aller bisher vorgenommenen Versuche zur Ermittlung des Luftwider- stands-Koeffizienten so beträchtliche Verschiedenheiten zeigen. Es ist eben ganz unmöglich, zum Zwecke eines Experimentes einen derart gleichmässigen Luftstrom zu erzeugen, dass dessen auf einen wider- stehenden Körper oder eine Platte ausgeübter und dabei irgendwie gemessener Druck jemals als ein unter völlig normalen Verhältnissen erhobener angesehen werden könnte. Überdies nehmen aber auf die Resultate solcher Versuche auch noch die Besonderheiten der dabei benützten Apparate, die Form der widerstehenden Körper oder Platten und in ganz besonderem Masse auch die äussere Begrenzung der vor diesen Körpern ausweichenden Flüssigkeits- masse einen wesentlichen Einfluss, so dass es geradezu vergeblich erscheint, für den Widerstand der Flüssigkeiten durch Versuche zu- reichend genaue einheitliche Formeln festzustellen. Meiner Meinung nach ist also die wahre Grösse des allen Neben- einflüssen entzogenen Widerstandes der Flüssigkeiten weder auf em- pirischem Wege, noch durch die rein mathematische Analyse, son- dern nur durch ein besonderes Verfahren, gleichsam unter Zuziehung *) „The Internal Work of the Wind“, Aeronautics No. 4. **) „Ueber den Einfluss fluktuirender Windströmungen und regelmässiger. Schwingungen auf die Grösse des Luftwiderstandes“ (Zeitschrift des oesterr Ingen. u. Archit. Vereins, 1894). / sait Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 3 der philosophischen Analyse zu ermitteln, indem dabei vorerst der Begriff des Widerstandes zergliedert, dann die auf die widerstehende Platte reagierende Flüssigkeitsmasse in systematischer Weise in eine grosse Anzahl kleiner Elemente zerlegt, weiters mit Hilfe einer Kette logischer Schlüsse die gegenseitigen Beziehungen dieser Elemente, die Art und Grösse ibrer Wirkung bestimmt und endlich durch ent- sprechende Zusammenfassung der Einzelnwirkungen der Gesammt- druck auf die Platte ermittelt wird. Die Ermittlung der Grösse dieser Teilwerte und deren schliess- licher Resultante ist natürlich Sache der Mathematik. Da aber bei jedem einzelnen Flüssigkeitsteilchen eine mehr oder weniger grosse Zahl von Variablen ins Spiel kommt, deren mannigfache Änderungen im Verlaufe der ganzen Bewegung der Flüssigkeit Gesetzen unter- liegen, die sich durch mathematische Formeln überhaupt nicht aus- drücken lassen, so versagt hier eben die Differentialrechnung voll- ständig. | Die Analyse kann dann nicht bis ins unendlich Kleine gehen und es kann darum das schliessliche Resultat gewiss auch nicht Anspruch auf mathematische Genauigkeit erheben. Dennoch führt aber dieses Verfahren, das sich in gewissem Belange auch auf durch die Theorie und zugleich durch die Erfahrung schon festgestellte Be- ziehungen stützt, zu erschöpfenderen und genaueren Resultaten, als irgend ein anderer zur Lösung des vorliegenden Problems eingeschla- gener Weg. Dies veranlasst mich, meine bezüglichen Untersuchungen im Nachstehenden bekannt zu geben, bei welchen ich denn vor allem einen in jeder Hinsicht vollkommen gleichmässigen Flüssigkeitsstrom in Voraussetzung nehme, wie ein solcher in der Wirklichkeit tatsäch- lich gar nicht besteht. Ich füge gleich hinzu, dass ich mich zunächst auf die Ermitt- lung des Druckes eines aufeine ebene Platte normal gerichteten Flüssigkeitsstromes beschränke und vorerst den Fall I. behandle: Die Flüssigkeit weicht vor der Platte nur nach zwei Dimensionen aus. Dies trifft zu, wenn die Flüssigkeit gegen eine nur schmale, jedoch unendlich lange Platte strömt. Richtet sich der Flüssigkeitsstrom gegen eine quadratische oder kreisrunde Platte, so tritt der später zu behandelnde Fall II. ein: die Flüssigkeit weicht nach drei Dimensionen aus. 1* 4 XI. A. Jarolímek: Vorbemerkung. Hier sei noch bemerkt, dass ich bei meinen Untersuchungen die Verdichtung der Flüssigkeit vor der der Strömung ausgesetzten Platte nicht in Rechnung stelle, so dass die vorliegenden Berech- nungen, wenn es Sich um den Widerstand der Luft handelt, nur bei Geschwindigkeiten bis zu etwa 30 Sekundenmetern Geltung haben und daher, wenn es sich um Luftwiderstände bei noch höheren Geschwin- digkeiten handelt, wie zum Beispiel bei Geschossen oder Meteoriten, eine entsprechende Korrektur erfahren müssen. Bei der Geschwindigkeit von v = 30 Sekundenmetern, wo der Wind- druck auf eine ebene Platte pro 1 m? Fläche etwa W= = = B beträgt, ändert sich die Dichte der Luft durch diese Druckerhóh ung 10330 + 112 103300 Bei mässigeren Geschwindigkeiten wird aber diese Verdichtung so klein, dass deren Einfluss hier ohneweiters vernachlässigt werden kann und das um so mehr, als sich das vorstehend bezeichnete Mass der Luftverdichtung stets nur auf die der Platte nächst befindliche Luftschichte erstreckt und von da aus mehr und mehr abnimmt. Weit wichtiger als auf die Verdichtung der Flüssigkeit ist es darauf Rücksicht zu nehmen, wie weit der Raum begrenzt ist, innerhalb dessen sich die vor und neben der der Strömung ausgesetzten Platte ausweichende und hinter dieselbe strömende Flüssigkeit bewegt. Mit der Annahme einer unbegrenzten Flüssigkeitsmasse ist hier nichts anzufangen. Eine solche existiert auch weder auf der Erde noch in der Atmosphäre und es ist meiner Ansicht nach in dieser Sache überhaupt nur dann zu einem Ziele zu gelangen, wenn zunächst Fälle in Untersuchung gezogen werden, wo der der ausweichenden Flüssigkeit gebotene Raum ein sehr enger ist, und wenn dann zu Fällen übergegangen wird, wo dieser Raum ein grösseres und endlich auch ein sehr grosses Mass erreicht. in dem Verhältnisse von also nur um etwa 19. a Begriff des Widerstandes der Flüssigkeiten. Es wird sich im Laufe der Untersuchung herausstellen, dass der Druck, den eine strömender Flüssigkeit ausgesetzte Platte er- leidet, unter Umständen als die Summe von durch vier ver- schiedene Ursachen bewirkten Pressungen aufzufassen ist. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 5 Diese Ursachen sind: 1. die Zentrifugalkraft der vor der Piatte in gekrümmten Bahnen ausweichenden Flüssigkeit ; 2. eine allgemeine Stauung der Flüssigkeit vor der Platte bei eingeenstem Flůssigkeitsstrome ; 3. die Geschwindigkeitsverminderung der Flüssigkeit unmittel- bar vor der Platte in Folge grösserer Ausbreitung der Stromfäden daselbst, endlich 4. die hinter der Platte durch die abströmende Flüssigkeit verursachte Depression. Alle diese Druckwirkungen sollen im Nachstehenden einer sehr genauen Berechnung unterzogen werden. Schematisches Bild des vor einer widerstehenden Platte ausweichenden Flüssigkeitsstromes. Zur Erkenntnis des natürlichen Verlaufes der Flüssigkeits- strömungen vor einer von denselben getroffenen Platte führen die folgenden Erwägungen: Die Erfahrung lehrt, dass die gegen eine Platte strömende Flüssigkeit den Rand der Platte in tangentialer Richtung verlässt und dass daher die gegen den Mittelteil der Platte ursprünglich in normaler Richtung strömenden Flůssigkeitsteilchen von dieser Rich- tung um volle 90 Grade abgelenkt werden. Diese Richtungsänderung kann natürlich nur in gekrümmten Bahnen erfolgen und wenn von den hinter der Platte auftretenden Wirbeln vorläufig abgesehen wird, so hat man sich den Verlauf der ganzen Strömung etwa so, wie Abb. 1 zeigt, vorzustellen, wo die unendlich gross gedachte Längendimension der Platte in die Seh- richtung fällt, die Breite der Platte aber durch die Linie bab versinnlicht wird, wogegen die Linien c, c, die äussere Grenze jenes Raumes bezeichnen, innerhalb dessen sich die vor der Platte aus- weichende Flüssigkeit bewegt. Teilt man den Querschnitt dieses ganzen von der Strecke b,c, zuströmenden Flüssigkeitskörpers in gleich breite Fäden d, d,d.., so werden diese ohngefähr, wie in Abb. 1 skizziert, abseits der Platte ihren Weg nehmen und rückseits derselben in gewisser Entfernung 6 XI. A. Jarolímek: — bei b,c, zusammenfliessend — wieder wie vorne bei d,c, gleich breite, parallel laufende Streifen bilden.*) Einen gleichmässigen Flüssigkeitsstrom vorausgesetzt, wird nun in diesen Stromfäden dort, wo sie vor oder binter der Platte ab von dieser noch genügend entfernt sind, also etwa die Profile b, c, und d,c, kreuzen, eine genau gleiche Geschwindigkeit des Flüssig- Ka) “Q x keitsstromes anzunehmen sein und da die Verdichtung der Flüssigkeit bei ihrer Stauung vor der Platte ihrer Geringfügigkeit wegen ausser *) Ein dem ähnliches Strömungsdiagramm hat Prof. Dr. Fr. Ahlborn in seiner Abhandlung: „Die Widerstandserscheinungen in flüssigen Medien“ auf Grund photographischer Aufnahmen von! durch eine im Wasser bewegte Platte hervorgerufenen und durch Bärlappmehl sichtbar gemachten Strömungen ent- worfen. Siehe hierüber „Illustrierte aeronautische Mitteilungen“ Juni 1904. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. =] Betracht kommt, so ist die Geschwindiskeit in diesen Stromfäden allerorts als mit ihrem Querschnitte, demnach im Falle I auch mit ihrer Breite d im umgekehrten Verhältnisse stehend anzusehen. Verzeichnet man vom Mittelpunkte a der Platte bab aus eine die Stromlinien durchwegs orthogonal schneidende Kurve ab,c,, so wird der Querschnitt der der Platte ab sich nähernden Strom- fäden innerhalb dieser Kurve sichtlich ein grösserer, an der hinter der Platte gelegenen kontrahierten Stelle d,c, hingegen ein beträchtlich kleinerer sein als bei d,c, oder b,c.. Während also die Geschwindigkeit der zuströmenden Flüssigkeit vor der Platte herabsinkt, erfährt dieselbe hinter der Platte eine über ihren Anfangswert am weitesten hinausgehende Beschleunigung. Die Richtlinie. Betrachtet man nun den durch die Linien bc, und ac, be- grenzten Raum als ein Ausflussgefäss*) und verzeichnet man nun auch von dem Rande 5 der Ausflussmündung be, dieses Gefässes eine Orthogonale de zu den Stromlinien, so sieht man -bald, dass diese Kurve jene Grenzlinie darstellt, bis zu welcher die Stromfäden als der Mündung zufliessend und von welcher an sie bereits als aus der Mündung fliessend anzusehen sind. Nicht die gerade Linie bc, sondern eben.diese vom Mündungs- rande 5 auslaufende und die Stromlinien orthogonal durchschneidende Kurve bc, welche ich fortan als die Richtlinie des Flüssigkeits- stromes bezeichnen will, repräsentiert also die eigentliche Mündung, in welcher ja alle Stromlinien eine Wendung vollziehen, indem sie beim Hinströmen nach dieser ideellen Mündung der Gefässwand ab ihre konvexe Seite zukehren, wogegen sie von da an gegen diese Wand konkav verlaufen, Ich werde noch zeigen, dass an dieser Richtlinie auch die Breitenanordnung der Stromfäden einem Wechsel unterliegt, indem deren Breite vor dieser Linie gegen die Gefässwand hin zunimmt, hinter derselben aber gegen diese Wand zu abnimmt, so dass die Breite der Stromfäden innerhalb der Richtlinie, insoferne *) In der Abhandlung: „Über den freien Ausfluss von Flüssigkeiten an Mündungen bei unvollkommener Kontraktion“ (Zeitschrift des österr. Ingen.- u. Archit.-Vereins, 1907) habe ich schon ausgeführt, dass der Ausfluss aus einer unendlich langen Spalte identisch ist mit dem Falle des Strömens einer Flüssig- keit gegen eine rechtwinklige unendlich lange Platte. 8 XI. A. Jarolímek: es sich um die zweidimensionale Strömung handelt, stets eine gleichmässige ist. Diese von mir als Richtlinie bezeichnete Kurve bc ist die Erzeugende jener Durchfluss- bezw. Mündungsfläche, welche Professor Hermanek in seiner „Theorie des freien Ausflusses von Flüssigkeiten an Mündungen und Überfällen*) mit Rücksicht darauf, dass diese Fläche alle Stromlinien unter einem rechten Winkel kreuzt, als die „Normalfläche* benannt hat. Gestalt der Richtlinie. Die diese Normalfläche erzeugende Linie ist aber, wie ich schon a. a. O. ausführte, nur dann eine Kreislinie, wenn es sich um den Ausfluss, bezw. um die Strömung einer unbegrenzten Flüssigkeit Abb. 2. durch eine relativ sehr kleine Öffnung handelt, wobei der ausfliessende Flüssigkeitsstrahl der vollkommenen Kontraktion unterliegt. Bei wachsender Weite der Ausflussmündung im Verhältnisse zu der Ausdehnung des Ausflussgefässes, wo die Kontraktion eine unvollkommene wird, verflacht die die Normalfläche erzeugende Richtlinie mehr und mehr und übergeht endlich, wenn die Mündung die ganze Weite des Ausflussgefässes einnimmt, in eine Gerade, nämlich in die Ebene der Mündung selbst. Dieser Umstand sowie die weiteren Tatsachen, dass die durch die Achse der Mündung gehenden Stromlinien S (Abb. 2) bezw. im Falle des Strömens der Flüssigkeit gegen eiee unendlich lange Platte die an der äusseren Grenze des Stromes hinziehenden Stromlinien S (Abb. 3) mit der Ebene der Mündung einen Winkel von 90 Grad +) Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wissenschaften in Wien 1903 S. 879. : Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 9 und die am Rande der Mündung an dieser für einen Augenblick tangential auslaufenden Stromlinien $, mit der Mündungsebene einen Winkel von O Grad einschliessen, führen naturgemäss dazu, die die Stromlinien von dem Rande der Mündung bezw. der Platte aus orthogonal durchschneidende Richtlinie als eine Ellipse zu be- handeln. Je weiter die äussere Grenzlinie des Flüssigkeitsstromes (cc, in Abb. 1 und 3) von der dem Strome widerstehenden Platte weg- rückt, d. h. je mehr sich die Hauptachse der die Richtlinie dar- stellenden Ellipse vergrössert, desto mehr nähert sich die letztere, insbesondere im Beginne ihrer Entwicklung, einer Parabel, in welche sie jedoch auch dann nicht ganz übergeht, wenn eine völlig unbe- grenzte Flüssigkeitsmasse in Voraussetzung kommt, da in diesem Falle die Eilipse bereits in eine Gerade übergeht. Abb. 3. Es mag ja die Gestalt der Richtlinie, innerhalb welcher die Krümmung der Stromlinien ihre Richtung ändert, in der Wirklichkeit von der Ellipse etwas abweichen. Abgesehen aber davon, dass hie- durch das Endresultat nur wenig beeinflusst wird, so gestaltet sich der ganze Abfluss der Flüssigkeit bei Annahme der Ellipse als Grund- form der die Normalfläche erzeugenden Richtlinie in jeder Beziehung so natürlich und allen gegebenen Verhältnissen so sehr angemessen, dass ich meiner Untersuchung, die doch nur den ideellen, völlig regelmässigen Flüssigkeitsstrom behandelt, nur die Ellipse als die der Richtlinie zukommende Gestalt zusrunde legen kann. Bestimmung der Achsen der die Richtlinie darstellenden Ellipse. Zur Ermittlung der zwischen der kleinen Achse dieser Ellipse und der jeweiligen Weite des Ausflussgefässes, bezw. des Flüssigkeitsstromes bestehenden Beziehungen führen die folgenden Anhaltspunkte : 10 XI. A. Jarolimek: Bezeichnet man die halbe Weite der Ausflussmündung und also die halbe grosse Achse der die Richtlinie darstellenden Ellipse mit a und die halbe undurchbrochene Wand (Abb. 2), bezw. im Falle des Strömens der Flüssigkeit gegen eine Platte die halbe Breite dieser Platte (Abb. 3) mit A, so muss fürs erste für A=© oder U 4% kleine Achse 5= a werden. = 0 die Ellipse in einen Kreis übergehen, also ihre halbe In diesem Falle rücken die in einiger Entfernung vor der Mündung auf die ganze Breite des Ausflussgefässes, bezw. des Flüssig- keitsstromes B=2 (A+ a) gleichmässig verteilten Stromlinien in dem die zylinderförmige Normalfläche erzeugenden Halbkreise am engsten zusammen. Im entgegengesetzten Falle, wenn nämlich AZO wird, bleibt die anfängliche Entfernung der Stromlinien von- einander auch in der Mündung unverändert und es muss daher bei der Annäherung an dieses Extrem die Länge des die Richtlinie dar- stellenden Ellipsenquadranten dem Werte Z, — 4 + a zustreben. Betrachtet man hiebei A als konstant, so kann man sagen, dass bei der Annäherung von a an Null sich 5 dem Werte b— a und bei der Annäherung von a an ce sich 5 dem Werte à, als Mass der kleinen Achse eines Ellipsenquadranten nähert, dessen grosse Achse dem Werte a und dessen Länge dem Werte Z =A—La entspricht. Setzt man À — L und sieht man nun, weichen Verlauf die dem Ellipsenguadranten von der Länge Z, — a—- 1 entsprechenden Werte von d, für verschiedene Werte von a annehmen, so findet man zu- nächst, dass je kleiner a wird, sich der Wert von b, um so mehr dem Werte 5) — a + 1 nähert. Da nun die kleine Achse der die Richtlinie darstellenden Ellipse, wie vorher gezeigt, bei der Annäherung des Wertes a an a—0 dem Werte 5=a zustreben soll, so bestimmt sich der Wert von b am einfachsten aus der Relation b—b—1 und tatsächlich wird hiedurch in der natürlichsten Weise auch der zweiten Bedin- gung Rechnung getragen, dass je höher der Wert von a ansteigt, der Wert von a um so mehr dem Werte b, nahe kommen soll.*) *) Die Ermittlung von b, aus Z, —a 1 ist keine ganz leichte Sache. Ich benütze dazu die von Prof. Jak. Pb. Kulik berechneten „Tafeln der hyper- bolischen Sektoren und der Längen elliptischer Bögen und Quadrantent, Leipzig 1851. ee sé Über den Widerstand der Flüssigkeiten. ni Beispieisweise ergibt sich für À = 1 und = | a | b, ie e » | a E, | b, | b | | À | | | 0 1 E 0 20 | 397 | 297 0:001 | 1:001| 1-000996 | 0:000996 50 571 |. 474 0100| 1:100| 1.085 0:085 100 a 759 | 6:59 0:500 | 1:500| 1317 0317 | 500 501 | 15:10 | 1410 1:000 | 2000| 1520 0.520 | 1000 | 1001 | 2046 | 19-46 | 1750| 2750| 1:750*) | 0:750 | 10.000 | 10.001 | 57:53 | 56:53 2500 | 3:500 | 1'938 0:938 100.000 | 100.001 | 16545 | 16445 5000| 6:000| 2412 1412 | 1,000.000 | 1,000.001 | 475 |474 ‘10-000 | 11-000 3:069 2069 || 5,000.000 | 5,000.001 | 1000 | 999 | | | Bestimmung der Schnittpunkte der Stromlinien mit der Richtlinie. Um nun die die elliptische Richtlinie orthogonal durchschneiden- den Stromlinien verzeichnen zu können, sind vor allem die Teilpunkte der Ellipse zu bestimmen, durch welche jene Stromlinien passieren, welche aus gleich weit voneinander entfernten Teilpunkten des Flüssig- keitsstromes in einiger Entfernung vor der Mündung ausgehen. Da bei A= o bezw. bei a : Pod A = 0, wo die elliptische Richt- linie in einen Kreis übergeht, die Flüssigkeit von allen Seiten gleich- mässig zu dieser Kreislinie hinströmt, so müssen die ursprünglich in gleicher Breite zuströmenden Stromfäden auch durch diesen die Normalfláche erzeugenden Kreis bei gegenseitig gleicher Breite hin- durchgehen. Im anderen Extreme, wo = © wird, passiert a A aber der Flüssigkeitsstrom die nun über die ganze Strombreite reichende Mündung überhaupt ohne jede Veränderung und es bleibt somit in diesem Falle der gleichmässige Abstand der Stromlinien voneinander allerorten, also auch innerhalb der Richtlinie ebenfalls aufrecht. Es liegt dann aber kein Grund vor, diese gleichmässige Verteilung der Stromfäden an der Stelle ihres Durchgangs durch die *) Für a—175 wird b,—175 Hier übergeht also die dem Werte L, = a 1 entsprechende Ellipse in einen Kreis und bei noch kleineren Werten von a tritt an die Stelle der kleinen die grosse Achse der Ellipse. 12 XI. A. Jarolímek: Richtlinie nicht auch dann vorauszusetzen, wenn welch immer ein A des Verhältnis zwischen a und A statt hat, und aus diesem Grunde ist, wie schon weiter oben angeführt, die Breite der Stromfäden innerhalb der Richtlinie, solange es sich um die zweidimen- sionale Strömung handelt, stets als eine gleichmässige anzu- sehen.*) zwischen den beiden Extremen 7 —0 und == liegen- Gestaltung der Stromlinien. Ist die Teilung der Richtlinie — und zwar durch Rechnung — vollzogen, indem für jeden Teilpunkt der schon bestimmten Ellipse die Abszisse x ermittelt wird (was übrigens mit Hilfe der Kulik’schen Tabellen nur zum Teile möglich ist), so können nun schon die Stromlinien von den durch die Anfangsstrecke d,c, (Abb. 1) gehen- den parallellen Geraden an bis zu den Teilpunkten der Richtlinie bc verzeichnet werden, wenn man um in erster Linie den möglichst einfachen und ungezwungenen Verlauf der ganzen Strömung im Auge zu behalten, die gekrümmten Bahnen diesrr Stromlinien sämt- lich als Kreisbögen auffasst. Es ist dies um so mehr zulässig, als sich die Stromlinien, je mehr sich dieselben von der Platte ab ent- fernen, unbedingt mehr, und mehr flachen Kreisbogen nähern und allfällige Abweichungen von der Kreisform selbst bei den der Platte näherkommenden Stromlinien auf das Endresultat dieser Untersuchung — wie noch gezeigt werden soll — nur sehr geringen Einfluss nehmen. Ermittlung der Krümmungshalbmesser der Stromlinien. Nun lässt sich aber der Krümmungshalbmesser der kreisbogen- förmigen Stromlinien ebenfalls rechnerisch und zwar auf folgende Art bestimmen: *) Diesbezüglich sei noch auf die Fussnote zu Tafel C hingewiesen. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 13 Ist in Abb. 4 o ein Punkt der elliptischen Richtlinie mit der Ordinate od = y, bezeichnet weiter ab — À die halbe Breite der dem Strome ausgesetzten Platte, dann fg =! die ursprüngliche Ent- fernung der zum Punkte o führenden Stromlinie g,g von der Achse fa der Platte, endlich oe— N die Normale der Ellipse in dem Punkte o und 0% = gk — R den Radius des Kreisbogens go, in welchen die bis g noch gerade Stromlinie tangential auslauft, um die Ellipse bei o in der Richtung der Normalen oe, also senkrecht auf die Tangente ok zu treffen, so folgt aus der Ähnlichkeit der Dreiecke hok und deo . . ok: hk — oe: od, oder wenn gh=n gesetzt wird, R: R—n= N:y, woraus sich R mit N 5 Y D me N AR | y bestimmt. Als einfachsten Ausdruck für das mit z bezeichnete Verhältnis zwischen der Normalen N und der Ordinate y hat man, wenn unter x die auf den Mittelpunkt der Ellipse bezogene Abszisse ver- standen wird, wegen N= V, a2—e?r? a und b | mens QI a —X 3 a NE AH IM V a’ —e?x? DIN) oP? wo a und d die beiden Halbachsen der Ellipse bezeichnen und A aa ob ist. Da nun anderseits gh—fh —fg, dann fh=ad=A+ta—x und fg=! ist, so resultieren schliesslich zur Bestimmung des Halb- messers À die Gleichungen (1) Wo La nie) 14 | XI. A. Jarolímek : und dne na, a —x? Wirkung der Zentrifugalkraft. Ehe ich zur Untersuchung des weiteren Verlaufes der Strom- linien in der Strecke bc und b,c, (Abb. 1) schreite, ist es nötig auf die Beziehungen hinzuweisen, welche zwischen der Gestaltung des bereits hinter die Platte ab, bezw. hinter die Richtlinie de sich ergiessenden Flüssigkeitsstromes und den Druckverhältnissen auf der vorderen Seite der Platte bestehen. Betrachtet man das in Abb. 1 skizzierte Strombild näher, so wird man leicht einsehen, dass so wie die von der Kurve d,c, aus in gekrümmten Bahnen gegen die Richtlinie bc strömende Flüssig- keit zufolge ihrer Zentrifugalkraft, und zwar allerorten in der Normalen zu der Richtung ihrer Bewegung einen bis zu der Platte ab sich fortpflanzenden Druck ausüben muss, jenseits der Richtlinie dc, wo die Krümmung der Stromfäden sich umkehrt, ein solcher Druck in Hinsicht der Platte ab — wenn er diese noch treffen würde — nur negativ ausfallen könnte, Die von Dr. G. Recknagel*) bei Luftwiderstandsversuchen ge- machte Wahrnehmung, dass zuweilen an den äussersten Rändern der Vorderseite einer Platte auch negative, also Minderdrücke und desgleichen an den Rändern der Rückseite Überdrücke auftreten können, erklärt sich dann leicht durch die in Folge der Fluktuation aller Luftströmungen unausweichlichen Verschiebungen der durch die Richtlinie bc dargestellten Wendestelle zwischen positivem und nega- tivem Drucke. Tatsächlich hat Dr. Ludwig Mach**) diese Fluktuationen der Luft bei seinen Versuchen durch den Augenschein konstatiert und bemerkt, dass die an den Kanten der Platte sich abzweigenden Teil- strôme um diese Kanten als Drehungspunkte fortwährend Schwin- gungen ausführen, wobei sie auch auf Momente zusammenfliessen. Bei der theoretischen Untersuchung, also unter Annahme eines völlig regelmässigen Flüssigkeitsstromes wird sich natürlich auf der *) „Über Luftwiderstand.“ Zeitschrift des Vereins deutscher Ingenieure 1886. **) „Über die Sichtbarmachung der Luftstromlinien.“ Zeitschrift für Luft- schiffahrt, 1896. 5 Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 15 ganzen Vorderfläche der dem Strome ausgesetzten Platte stets ein positiver Druck ergeben. So wie man nun die Richtlinie dc in Hinsicht der Platte ab als die äussere Drucklinie ansehen kann, über welche hinaus ein Druck auf diese Platte durch die Zentrifugalkraft des Flüssig- keitsstromes nicht mehr entstehen kann, so kann man die Kurve ab,c, als die innere Drucklinie der Platte a b bezeichnen. Alle durch die Zentrifugalkraft der in krummen Bahnen ausweichenden Flüssigkeit entstehenden Drücke, welche die Platte an ihrer Vorder- seite nicht mehr erreichen, sondern vor derselben, z. B. bei a, (Abb. 1) zusammentreffen, üben ihre Wirkung nur noch auf den in einiger Entfernung vor der Platte herrschenden Druck aus. Um den Totalbetrag des auf alle Stellen der Platte a 5 durch die Zentrifugalkraft ausgeübten Druckes zu ermitteln, wäre es nun nötig, die in Berechnung kommende Flüssigkeitsmasse nicht nur in eine srössere Zahl von Stromfäden, sondern auch durch weitere Teilung der letzteren in eine noch grössere Zahl kleiner Elemente zu zerlegen, dann die Zentrifugalkraft eines jeden solchen Elementes zu berechuen und endlich die auf jeden Teil der Platte in gleichem Sinne reagierenden Einzelndrücke zu summieren. Die Teilung der Stromfäden in kleinere Elemente hätte natur- gemäss durch eine Anzahl zwischen die innere und äussere Druck- linie eingeschalteter Zwischenlinien zu erfolgen, welche auf die Platte auftreffend diese einerseits in Stücke bestimmten Masses teilen, andererseits aber die Stromlinien ebenfalls orthogonal schneiden und daher auch als Drucklinien anzusehen sind. Beziehung zwischen dem Masse des kontrahierten Quer- schnittes und dem Drucke auf den Rand der Platte. Wie die Berechnung des aus der Zentrifugalkraft fliessenden Druckes weiterhin durchzuführen ist, soll später gezeigt werden; nunmehr ist es aber an der Zeit zu erklären, dass der von der Zentrifugalkraft bewirkte Druck nicht unter allen Umständen als der Gesammtdruck anzusehen ist, welchen die vor der widerstehenden Platte gestaute Flüssigkeit jeweils | auf diese Platte ausübt. Dieser Druck muss námlich durch die Energie der im Behar- rungszustande mit einer bestimmten Geschwindigkeit fortgesetzt zu- fliessenden Flüssigkeitsmasse stets eine solche Höhe erreichen, welche 16 XI. A. Jarolimek: nötig ist, um der hinter die Platte abfliessenden Masse jene Ge- schwindigkeit zu erteilen, welcher sie zur Passierung des kontra- hierten Querschnittes (bei d,c, Abb. 1) bedarf. Es ist aber klar, dass dieser Gesammtdruck von dem Rande der Platte aus gegen deren Mitte hin zunehmen muss, da sich ja die strömende Flüssigkeit vor der Mitte der Platte am meisten staut und mit der Verminderung der Geschwindigkeit daselbst der Druck ent- sprechend ansteigt. Weil aber wegen dieser Verminderung der Geschwindigkeit auch die Zentrifugalkraft der Flüssigkeit gegen die Mitte der Platte hin abnimmt, so kann der durch die Zentrifugalkraft hervorgerufene Druck überhaupt nur am Rande der Platte jemals den Gesamtdruck dar- stellen. Und da sich der Gesamtdruck an einer anderen Stelle deı Platte, wie noch gezeigt werden wird, aus dem Drucke am Rande der Platte und den Breitendimensionen des nächst der Platte ziehen- den Stromfadens an beiden Stellen berechnen lässt, so erscheint es behufs Ermittlung des Druckes an verschiedenen Stellen der Platte überhaupt nicht nötig, die Berechnung der Zentrifugal- kraft auf andere als auf die zunächst der Richtlinie befindlichen Flüssigkeitselemente auszudehnen. In Fällen, wo auch die nächst der Richtlinie hervorgerufene Zentrifugalkraft nicht den zur weiteren entsprechenden Beschleunigung des Flüssigkeitsstromes erforderlichen Druck erreicht, kann aber mit Rücksicht, dass hier die Strömung der Flüssigkeit sowohl vor An- näherung an die Platte als auch innerhalb der Richtlinie selbst in dem ganzen Durchflussquerschnitte als eine gleichmässige erscheint, auch die durch die Stauung der Flüssigkeit vor der Platte verur- sachte Steigerung des Druckes innerhalb der Richtlinie als eine gleichmässige angesehen werden und es wird also der am Rande der Platte ausgeübte Gesammtdruck innerhalb der die äusserste Drucklinie darstellenden Richtlinie an verschiedenen Stellen derselben stets die gleichen Unterschiede zeigen, welche sich bei dem aus der Zentrifugalkraft der Masse fliessenden Drucke an diesen Stellen ergeben. Aus diesem Grunde wird bei der vorzunehmenden Berechnung stets vor alleın der durch die Zentrifugalkraft verursachte Druck auf allen bereits in die Richtlinie fallenden Stellen zu ermitteln und sodann zu untersuchen sein, ob und um welches Mass der Druck auf allen diesen Stellen höher anzuschlagen sei, um die den gesteigerten Drücken entsprechenden Geschwindigkeiten der Flüssigkeit im kontra- hierten Querschnitte mit dem Masse des letzteren in Einklang zu bringen. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 17 Schliesslich wird aber durch einen gleich einfachen Rückschluss der an den anderen Teilen der widerstehenden Platte herrschende Druck zu ermitteln sein. Mass der Kontraktion. Zur Bestimmung des Masses der Kontraktion des Flüssigkeits-: stromes habe ich in der Eingangs dieser Schrift zitierten Abhandlung : „Über den freien Ausfluss von Flüssigkeiten an Mündungen bei un- vollkommener Kontraktion“ für die Strömung der Flüssigkeit in zwei 3 + x? ee 4) = ) Dimensionen die folgende Formel aufgestellt: y = wo © das Verhältnis des Durchflussquerschnitts in der APRES A + a Ebene der widerstehenden Platte zum Gesamtquerschnitt des Flüssig- keitsstromes vor der Platte und y = — das Verhältnis des kon- trahierten Querschnitts K zu dem erstbezeichneten Querschnitte bezeichnen. Es wird sich zeigen, dass diese einfache und mit den Versuchs- ergebnissen bestens übereinstimmende Formel auch mit dem Resultate der vorliegenden Untersuchung in sehr guter Übereinstimmung steht. Betrag der Zentrifugalkraft. Die Berechnung der Zentrifugalkraft erfolgt nun im Allgemeinen auf folgende Weise: | 5 Denkt man sich einen von zwei die Stromlinien orthogonal durchschneidenden Drucklinien be und d,c, (Abb. 5) eingeschlossenen Flüssigkeitsstreifen durch die Stromlinien in eine grössere Anzahl kleiner Elemente zerteilt, so berechnet sich zunáchst das Volumen eines solchen Elementes wie folst: Da die Platte ab in dem -hier behandelten Falle I als unendlich lang anzusehen ist, so sei ein beliebig langes Stück derselben in Rechnung gestellt, sodann aber auch die gleiche Länge dem zu berechnenden Flüssigkeitselemente zugedacht. | Bezeichnet man diese in Abb. 5 in die Sebrichtung fallende Längendimension mit Z, die in der Stromrichtung gemessene Breite; des Elementes mit c und die in die Druckrichtung fallende Dicke Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 18 XI. A. Jarolimek: desselben mit d, so berechnet sich das Volumen des Elementes mit V=.Led. Wird dies in Metern verstanden, und das Gewicht der in Betracht kommenden Flüssigkeit pro 1 m” in Kilogramm ausgedrückt mit y bezeichnet, so beträgt das Gewicht des Elementes G = yLcd kg. Bezeichnet endlich v die Sekundengeschwindigkeit der Flüssig- keit in diesem Elemente, À, den mittleren Krümmungshalbmesser ihrer Bahn daselbst und g die Beschleunigung der Schwere, alles in Metern verstanden, so berechnet sich die Zentrifugalkraft des Ele- 2y Gvž "9 Ledv? 29 Rm g Km Bei der sukzesiven Richtungsänderung der Drucklinien geht der in einem Elemente entstehende, auf die Stromrichtung stets normal gerichtete Druck in das in gleicher Druckrichtung gelegene nächste mentes mit Z = Element in unverändertem Betrage über und es stellt sich daher der Druck aller innerhalb zweier benachbarten Drucklinien gelegenen Elemente auf den zugehörigen Flächenabteil der Platte einfach als die Summe aller von diesen Elementen ausgeübter Einzelndrücke dar & y L cdv? Derselbe beträgt also P= — : Nr D Rm c, d, v und A, natürlich veránderlich sind. Bezeichnet man die Breite des bezüglichen Druckstreifens an der innersten Stromlinie (also nächst der Platte) gemessen mit ©, so berechnet sich der Druck daselbst auf eine Flácheneinheit B d Berry cd v? DL SD 9% Je Da übrigens die Geschwindigkeit der Flüssigkeit, wie schon bemerkt, überall mit der Dicke d des Stromfadens in umgekehrtem Verhältnisse steht, also wenn v, und d, die ursprünglich gleichen Werte der Geschwindigkeit und der Stromfadendicke bezeichnen, kg, wo die Werte kg. bezogen mit p Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 19 wegen v d, = vd auch v = =- ist, so kann an Stelle der obigen Formel für den relativen Druck auch die Relation y dev) C De gun ET VO TR gesetzt werden. Weil es sich endlich um die Berechnung des auf den Rand der Platte pro Flächeneinheit ausgeübten Druckes handelt, so wird bei der Berechnung der Werte von c und d am besten von der ur- sprünglichen Breite c — 1 und von der ursprünglichen Dicke d, — 1 ausgegangen werden, wornach man zu der Formel ars 24 c De 2 > IR, 277.425) gelangt. Da nun der Widerstand der Flüssigkeiten gemeinhin durch die Formel W = č er Fv? oder pro Flächeneinheit durch p =$ 97 v? ausgedrückt wird, wo v dieselbe Bedeutung hat wie v, in der Formel 5), so folgt auch erden welche Relation besagt, dass wenn der ganzen Berechnung die Werte € = 1 und d =1 zu Grunde gelegt werden, die sich ergebende Summe > Er doppelt genommen den die Wirkung der Zentri- fugalkraft bestimmenden Widerstands- bezw. Druck-Koeffizienten 6 darstellt. Ermittlung der auf die Zentrifugalkraft jedes Elementes Einfluss nehmenden Faktoren. Nun handelt es sich also um die Ermittlung der Werte von c, d und À; für alle Elemente des in die äusserste Drucklinie, d. i. in die Richtlinie fallenden Flüssigkeitsstreifens. In dieser elliptischen Richtlinie schneiden aber, wie schon aus- geführt wurde, die aus ursprünglich gleich weit von einander ent- fernten Punkten entspringenden Stromlinien wieder gleiche Teile ab. Die Werte von d sind hier also durchwegs gleich und aus der Länge der die Richtlinie bildenden Ellipse berechenbar. 9* 20 XI. A. Jarolimek: Der Wert von c berechnet sich aber als die mittlere Breite irgend eines Elementes Z,, die wir mit c, bezeichnen wollen, aus der mittleren Breite des vorhergehenden Elementes Z,, wie ein Blick auf die Abb. 6 zeigt, bei nicht allzu starker Krümmung der Drucklinien und nicht zu grossen Werten von d im Vergleiche zur Grösse des Krümmungshalbmessers X mit sehr grosser Annäherung aus der Formel A R, et à, à rl wo À, den Krümmungshalbmesser der die beiden Elemente E, und E, trennenden Stromlinie, 0, die erste Hälfte der Breite d, des Elementes E, und 9, die zweite Hälfte der Breite d, des Elementes E, bezeichnen. Wenn sich die Werte d,, d, . . . von Element zu Element nach irgend einem Gesetze ändern, sind natürlich auch die Hälften jedes dieser Werte ungleich. In dem hier behandelten Falle, wo d in allen Elementen den gleichen Wert besitzt, sind aber auch die Hälften von d einander stets gleich und es folgt d Je an 2 Cr == Chi ERSTE TSF 016 5) en =F 2 Nur bei Bestimmung der Breite des allerersten, der Platte náchsten Elementes ist ausnahmsweise d nr CE CN en Rý, 4 zu Setzen.- 9 Zur Berechnung von À, dienen endlich die in den Formeln 1, 2 und 3 zur Berechnung des Krümmungshalbmessers der Strom- linien überhaupt angegebenen Formeln, wobei zu bemerken ist, dass, wenn À, und R, die Radien der die zwei Elemeute Æ, und Z, Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 21 (siehe Abb. 6) abschliessenden Kreisbögen bezeichnen, der mittlere Radius À, des Elementes E, als Zwischenwert der Radien R, und R, in der gleichen Weise wie die letzteren, jedoch unter Zugrunde- legung des Zwischenwertes von /, und 7, und des diesem entspre- chenden Wertes von x zu berechnen ist. Summarischer Druck der Zentrifugalkraft in den einzelnen Elementen. Ist hiernach die Zentrifugalkraft aller »Elemente des unter- suchten Druckstreifens berechnet, so gelangt man zu der Summe p OM r] dm ; indem man zuerst den in dem von der Platte meist entfernten m-ten Elemente entstehenden, durch den Ausdruck — — bemessenen Ein- zelndruck zu dem Einzelndrucke im (#—1)-ten Elemente addiert, dann den so ermittelten Gesamtdruck im (#—1)-ten Elemente zu dem Einzelndruck im (n—2)-ten Elemente summiert und so fortfährt bis der Gesammtdruck in allen Elementen, also auch in dem letzten der Platte nächst befindlichen Elemente mit dem Koeffizienten C PM ermittelt ist. Aenderungen des Druckes in den Stromfäden nach Passierung der Bichtlinie. Bezeichnet man nun den Druck in irgend einem in die Richt- linie fallenden Elemente mit g, so hat man sich diesen in einem und demselben Stromfaden stets von der Richtlinie aus bis zum kontra- hierten Queschnitte der hinter die Platte strömenden Flüssigkeit ab- | nehmend vorzustellen. In dem kontrahierten Querschnitte selbst ist der Druck durch = die Geschwindigkeitszunahme der Flüssigkeitsmasse bereits völlig u N aufgezehrt. Wenn also ein Stromfaden an der die Richtlinie kreu- | 'zenden Stelle die Dicke d, somit die Geschwindigkeit v —v, a dé besitzt, so muss der daselbst herrschende Druck g, um diesem SEE EKO 99 XI. A. Jarolímek: Stromfaden bis zum kontrahierten Querschnitte, wo dessen Dickenmass auf d, herabgeht, die Gesckwindigkeit v, — v, zu erteilen, dem L Werte g = 1 — v?) gleichkommen. Hieraus geht aber nach Sub- d stitution der Wertev = v, Ze undo, = die Gleichung q = 1 1 1 = on A0% Fr — = hervor. Setzt man hier wieder d, = 1, sofolgt jí 1 ze 2% 2 I 1 x 1— 9j ee ko) Soll nun der aus der Zentrifugalkraft fliessende Druck an sich hinreichen, um die entsprechende Beschleunigung des Flüssigkeits- stromes bis zum kontrahierten Qurschnitte zu bewirken, so setzt dies voraus, dass p — q wird, in welchem Falle wegen Gleichheit der Re- lationen 5 und 9 p losy ARO 2 dž = sein und *) Von dieser Erwägung ist im Grunde auch Lord Rayleigh bei seiner Untersuchung des Widerstandes der Flüssigkeiten ausgegangen, indem er dar- legte, dass, wenn p und v der Druck und die Geschwindigkeit sind auf irgend einem Punkte des Stromes, die Energie einer durchgehenden Volumeinheit Pr — vž betrage, wo der erstere Ausdruck das Potential und der andere die kinetische Energie darstellt, und dass dieses p + + v? denselben Wert behalten müsse auf allen Punkten derselbeu Stromlinie. Wenn aber Lord Rayleigh weiters ausführte, dass „obgleich dies nicht leicht zu beweisen ist“, p + + vž seinen konstanten Wert behält nicht allein in derselben Stromlinie, sondern auch wenn wir von einer Stromlinie zur anderen übergehen, und an anderer Stelle sagt, dass die Beziehung zwischen der Ge- schwindigkeit und dem Drucke in einem beständigen Strome einer unzusammen drückbaren Flüssigkeit unmittelbar erlangt werden kann durch Betrachtung der Übertragung von Energie längs einer imaginären Röhre, be- grenztdurchdieStromlinien, so kann ich mich diesem Vergleich nicht anschliessen deshalb, weil in einer gekrümmten Röhre der Druck der Zentri- fugalkraft von der Wand der Röhre aufgenommen wird, wogegen sich dieser Druck von einem durch keine feste Wand begrenzten Stromfaden auf die be- nachbarten Stromfäden fortpflanzt, somit bei der Untersuchung der hier auftre- tenden Drücke meiner Ansicht nach nicht unberücksichtigt bleiben darf. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 23 i (Mh = € l ; B až er oder bei Einsetzung des Widerstands-Koeffizienten nach Formel 6 E: LISE om a — ZZ dh z Ve —— > == dž betragen muss. Ermittlung des durch die Stauung des Flüssigkeitsstromes bewirkien Druckes in der Richtlinie, bezw. am Rande der Platie. Rechnet man also mit Hilfe der letzt entwickelten Formel die Werte von d, für alle Stromfäden aus und summiert man dieselben, so muss, wenn der Druck in der Richtlinie nur allein aus der Zen- trifugalkraft hervorgehen soll, die resultierende Summe aller Werte von d, der Breite des kontrahierten Querschnitts genau entsprechen. Stellt sich aber diese Summe als zu gross, also der Betrag der Zentrifugalkraft als an den erforderlichen Druck nicht heranreichend heraus, so ist der in den einzelnen Flüssigkeits-Elementen innerhalb der Richtlinie faktisch herrschende Gesammtdruck aus dem Drucke der Zentrifugalkraft durch eine in allen Elementen gleichmässig er- folgende, weil durch die allgemeine Stauung des Flüssigkeitsstromes bewirkte Steigerung desselben derart zu bestimmen, dass wenn schliesslich in der Formel P VU a 5 =; 72 der der Zentrifugalkraft entsprechende Widerstands-Koeffizient =) in jedem Elemente um den gleichen Betrag č, erhöht, also von der Formel ET TOA NN 1 10. 24 XI. A. Jarolimek: Gebrauch gemacht wird, der der tatsächlichen Breite des kon- rahierten Querschnitts entsprechende Wert als Summa der Werte von d, hervorkommt. Ermittlung des an anderen Stellen der Platte resultierenden Gesammtdruckes. Sind die Koeffizienten £ und č, ermittelt, so lässt sich endlich auch der relative Druck g, auf irgend einen anderen, gegen die Mitte der Platte zu gelegenen Teil derselben, wo die Dicke des Stromfa- dens d„ betragen mag, leicht bestimmen, da hiebei aus dem schon vorher angegebenen Grunde von der Formel id EE re fm — 4 29 I 2 )»: Gebrauch zu machen ist. Da hier 2 AM Ey HE nr a beträgt, (wo ist), so kann man für g, auch ga Gr Sei) 29 v setzen, wo der in Folge vermehrter Stromstauung und dadurch ver- ursachter weiterer Steigerung des Druckes nächst der Platte hinzutre- tende zweite Zusatz-Koeffizient č, sich nach 1 1 See St re berechnet und d die Dicke des Stromfadens in der Richtlinie be- zeichnet. © Ermittlung des den Koeffizienten č, bestimmenden Faktors d,. Die Dicke d, des Stromfadens an irgend einer der Platte zu- nächst liegenden Stelle lässt sich natürlich selır leicht graphisch be- stimmen. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 25 Da jedoch entsprechende rechnerische Methoden, wenn sie auch nur Näherungswerte liefern, zu weit genaueren Resultaten führen als das graphische Verfahren, so sei hier noch gezeigt, wie auch der Wert von d, mit sehr grosser Genauigkeit rechnerich bestimmt wird. Bezeichnet in Abb. 7. wieder wie in Abb. 4 o einen Punkt der elliptischen Richtlinie mit der vom Scheitel gemessenen Abszisse bd = (a — x) und der Ordinate od=y, ab — A die halbe Breite der Platte, dann fg —1 den Abstand der zum Punkte o der Ellipse führen- den Stromlinie g, g von der Achse fa der Platte, sowie ok =tk—=gk,—R den aus den Formeln 1), 2) und 3) zu bestimmenden Krümmungs- halbmesser dieser Stromlinie, so stellt, da hier nur der der Platte nächste Stromfaden in Betracht kommt, der Wert fg =1=d, zugleich die bei dieser Rechnung sehr klein anzunehmende ursprüngliche Dicke dieses Stromfadens dar, wogegen das Anfangsstück bo der elliptischen Richtlinie die Dicke d desselben Stromfadens in der Richtlinie be- zeichnet. Ist nun bb WW s — ab A der Krümmungshalbmesser der dicht an der Platte auslaufenden innersten Stromlinie s, sb und 7 jener in dem Abstande dr —m von b befindliche Punkt der Platte, für. welchen der Druck bestimmt werden soll, so hat man sich die in diesen Punkt endigende Druck- linie als die Bögen s, s 5 und g £ o orthogonal kreuzend vorzustellen. Sie lauft also zunächst von r nach dem Kreuzungspunkte s in ge- rader Richtung gegen den Mittelpunkt w des ersten Kreises und von EN + PR à - 26 XI. A. Jarolimek: s in sehr sanfter Biegung nach dem Kreuzungspunkte # des zweiten Kreises, wo dieselbe die Richtung nach dem Mittelpunkte k dieses Kreises annimmt, so dass bei entsprechend klein gewähltem d, und also auch sehr geringer Differenz zwischen R und A das Mass der Geraden st ohne weiters als das Dickenmass d„ des untersuchten Stromfadens an dieser Stelle betrachtet werden kann. Wenn nun gh = n den durch die Formel 2) nämlich n= (A+ a)— (+ x) bestimmten Wert darstellt, so folgt hk=gk—-gh=R—n, ho = Vok? — hk? — VR? (R n) = VonR —n und úv = dh = do +ho—=ylV\ènR—n ....12. Andererseits ist wegen Ähnlichkeit der Dreiecke rus und rbw rs ru —= dr. — rw und rs VE DW = rw Bezeichnet man das Verhältnis rs rw mit č, so berechnet sich dieses wegen ru = \bw® + br? — VAE m? und rs = rw — sw = VA? Em — A mit ne, 13. k VAE m? wobei ru =m.tund us = À .t zu setzen ist. Bezeichnet man weiters die Strecke sv mit r und vk mit s, so folgt aus su — uv — us nach Substitution des durch die Formel 12) bestimmten Wertes von wv und der Relation us = 4. einerseits Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 27 r=y-+ Y2nR = n° — At MER und andererseits aus vk=kg-+fg Bi ar — ru, WO su=m.t ist, s—_(k+h)—-(A—m)— mt... 15. Da nun sk = rs? und dm = st— sk— tk ist, so berechnet sich schliesslich der Wert von d„ aus der Formel du = R nee d6; wobei sich die Werte von r und s aus den Formeln 14) und 15) ergeben und die Werte von # und # in diesen Formeln nach 2) und 13) bestimmen. Diese Rechnung führt zu einem um so genaueren Resultate, je kleiner d,, bezw. die Länge l angenommen und je genauer dabei die zugehörige Abszisse x bestimmt wird, Resultate durchgefůhrter Rechnungen. Indem ich im Nachstehenden die Resultate mehrerer solcher Druckberechnungen anführe, bemerke ich, dass die Genauigkeit dieser Resultate dem hier angestrebten Zwecke unter allen Umständen mehr als ausreichend genügt, da ich, wo dies nur halbwegs erforderlich erschien, stets noch besondere Korrekturen angewendet habe, welche die Erzielung einer weitgehenden Genauigkeit verbürgten. Ich habe, von der Annahme eines engbegrenzten Flüssigkeits- stromes ausgehend und nach und nach dem unbegrenzten Flüssigkeits- strome näher kommend (dabei. immer die Bewegung in bloss zwei Dimen- sionen voraussetzend) die Druckverhältnisse in fünf Fällen unter- sucht, indem ich d,=1 und A=10 als unveränderlich annahm und für a nach einander die Werte a —5, 10, 25, 100 und endlich 200 setzte. Ausrechnung für 4 = 10, a = 10. Zur näheren Erläuterung des ganzen Rechnungsprozesses sei hier nun bloss der relativ noch einfache Fall herausgegriffen, wo a=A=10ist. Es ist also zu allererst die zweite Halbachse 0, 28 XI. A. Jarolímek: jener Ellipse zu berechnen, deren eine Halbachse a = 10 und deren Länge .im Quadranten Z, — 4% a— 20, oder für a mm, —2 beträgt. Der dieser Bedingung entsprechende Wert von 9, lässt sich aus den Kulik’schen Tafeln durch eine den Verhältnissen angemessene Interpolation leicht bestimmen und beträgt derselbe, tunlich genau berechnet, für a=1 5, —1519617, wornach: sich die kleine: Halb- achse der die Richtlinie darstellenden Ellipse, wie auf Seite 11 ausgeführt wurde, für a=1 mit 4, — 1=0'519617, also für a = 10 mit 5 = 5'19617 bestimmt. Nun ist die Länge der also bestimmten elliptiscken Richtlinie aus den Kulik’schen Tabellen ebenfalls genügend genau bestimmbar und berechnet sich mit L = 1223513. Bei der ursprünglichen Dicke eines Stromfadens von d, —1 gelangen also in dem ganzen Durchflussquerschnitte À + a = 20 auch 20 derlei Stromfäden zur Berechnung und es beträgt die Dicke eines jeden solchen Stromfadens in der Richtlinie d — = —10:61156 P 10 Weiters folgt 3" — 2700018, dann = Re und die Gleichung der die Richtlinie darstellenden Ellipse lautet y? = 54x, — 027 x), wo x, die vom Scheitel der Ellipse gemessene Abszisse bezeichnet, daher der in der angeschlossenen, die weiteren Rechnungsresultate enthaltenden Tafel A in Rechnung gestellten vom Mittelpunkte der Ellipse gemessenen Abszisse x der Wert von x = (a— x,) zukommt. (Siehe Seite 30 und 31.) sei durch das Die Ermittlung der Korrektur des Wertes T folgende Beispiel erláutert: Das Element 1 wurde in fünf gleiche Elemente untergeteilt und sodann die folgende Rechnung angestellt: Über den Widerstand der Flüssigkeiten. ra, tel B. ® x Id —0:2 X 0611756 L £ & | | 0122851 | Maa (om č X S RS s | o Rm Il = E l pus) en = Il Mekka [| W © [3 0:05 | 10 060 0:2 | 9-997231 | 9-802769 || 22:09837 | 10267 | 10126 | 1:62473| 0-160451 | 0:4 | 9:988942 | 9:611058| 11:08517| 10:561 | 10:412 | 160548 | 0154195 0:6 | 9:975186 | 9:424814| 7:42983| 10-891 | 10-724 | 1:58699 | 0-147985 0:8 | 9:956050 | 9:248950| 561377 11'248 11'062 156926 | 0:141860 10 | 9:931650 || 9068350 | 453310 11'635 11°438 1:55228 | 0:135712 | | Summe. . Je | daher durchschnittlich . 0:148040 Hiernach wurde. also ‘der in der Tafel À für 2=1 ermittelte Wert von c dB, = 0:147984 durch Hinzufügung von 0:000056 korrigiert. Den mühevollsten Teil dieser Ausrechnungen bildet stets die Bestimmung von «. Für die grösseren Werte von 7 lässt sich dieser Wert aus den Kulik’schen Tafeln durch das im nachstehenden Beispiel angewandte Interpollationsverfahren mit genügender Genauigkeit ermitteln: Es sei im Falle A=10 und s=10, wo 5 =5'19617 und d= 0611756 wird, der Wert von « für Z=12 zu berechnen. Da in den Kulik’schen Tafeln nicht nur die Abszissen, sondern auch die Bogenlängen vom Mittel der Ellipse gemessen verstanden sind, wogegen das Mass / in den vorstehenden Tafeln A und B gewissermassen die Zahl angibt, wievielmal der Wert d in dem bezüglichen, vom Seheitel der Ellipse gemessenen Bogenstücke enthalten ist, so handelt es sich hier um die Ermittlung des Wertes von æ für die Bogenlänge 1=(Ata—!l)d—=8.0611756, also AZ 489405. Die Kulik’schen Tafeln sind nun auf die Längen elliptischer Bögen für jedes runde Hundertel von b und für jedes runde Hundertel von « be- schränkt. 30 XI. A. Jarolimek: Tafel A. sm k en Berechnung des Druckes in der Richtlinie l X n — (4 re) on č Rm = s Z N) = ln z — 163464 02 | | 10°339 1 | 993165 | 906835 453310 11'635 | 10°724 158698 2 | 973642 | 326358 243314 14'030 | 12-739 1°50567 3 | 943756 | 756244 178877 17149 15503 144142 4 906035 | 693965 1:49584 20'934 | 18964 1°39090 9 | 3:6251 | 63749 1:33580 25358 | 23078 1:35084 | 6 | 81486 | 5.8514 1'23837 30'399 || 27:80 1°31864 | 7 | 76450 5:3595 117417 36131 ||33°17 129236 8 71087 | 48913 112952 42'656 | 39°28 1°27067 9 6°5588 44412 1:097193 50:135 || 46:26 126257 10 5:9947 40053 1:073059 58.828 | 543 123733 11 6‘4195 3°5805 1:054645 69105 | 63°7 122453 12 48353 3°1647 1040379 81539 || 750 121374 | 13 4.2439 27661 1°029228 97:051 | 88°8 1:20466 | 14 3:6469 23531 1020499 117:144 | 1063 1:19709 | 15 30454 1'9546 1'0137065 | 144558 ||129'7 1:19085 | 16 244025 155975 10085118 | 184805 ||1625 1'18582 17 183244 1:16756 1:0046796 | 250667 | 2131 1'18190 | 18 122267 0:77733 1'0020468 | 380555 || 3028 117900 | 19 0:61165 038835 1:0005068 | 766:621 | 500 1°17710 | 20 0 0 1 — 1000 117616 | Bade PAE U | [a ai ef re SE) EEE BE O EEE | R l Über den Widerstand der Flüssigkeiten. Tafel A. 31 und der Dicke der Stromfäden im kontrahierten Querschnitt E ČEM ze č, = 3081 = FIR E I 1 ři | Br; s rektifiziert =% č Bite ČL m Milliontel 0:147984 5 0:148040 || 0750791 41532589 0:3726 0118194 | 188 | 0118382 | 0602751 | 4236502 03805 0:092977 | 212 | 0093189 | 0484369 3999738 03872 0073344 | 179 | o‘073523 | o:391180 | 3-813360 0-3927 0-058533 | 140 | o-058673 | 0.317657 | 3-666314 0-3971 0-047433 | 120 | 0.047553 | 0258984 | 3-548968 0-4009 0:038962 | 105 | 0039067 | 0211431 3453862 04040 0032349 93 | o‘032442 | 0-172364 | 3375728 0-4066 0:027076 | 82 0027158 | 0-139922 3-310844 04088 0022787 70 | 0.022857 | o0‘112764 | 3-256528 04107 0019223 60 | 0-019283 | 0089907 | 3-210814 04123 0016183 | 50 | 0016283 || 0070624 | 3-172248 04136 0013866 | 40 | 0.013606 | 0-054391 3-139782 04148 0011261 30 0.011291 0:040785 | 3112570 04158 0009182 20 | 0-009202 0029494 | 3:089988 04166 0007297 13 | 0.007310 || 0:020292 8071584 0‘4173 0-005546 8 || 0‘008554 | 0012982 3:056964 04178 0003893 4 || 0008897 0007428 | 3-045856 04182 0002354 1 0.002355 0003531 || 3-038062 04185 0001176 0 | 0001176 | 0'001176 | 3083352 04187 Z — 0750791 Summe K = 81247 32 XI. A. Jarolímek: Auch sind dort alle Werte auf a —1 bezogen. Bezieht man also auch hier b und À sowie x aufa—1, so ist der Wert von x für b—0:519617 und À — 0489405 zu ermitteln und diesen beiden Werten kommenin den Kulik’schen Tafeln die folgenden Werte am nächsten: fin 0 = 051 0:52 0:58 0485746 | 0485966 0496153 | 0496390 und æ = 048 wird À — | 0485529 £— 049 wird A = | 0495922 Die Differenzen von À betragen also für jede Differenz von b im Betrage von <4b-=001 also im Mittel zwischen — | 051 bis 052 0:52 bis 0:53 nächst 0:52 in den letzten 3 Stellen bel LI 0 LS MEL 217 | 220 2185 £—049 .... A — 231 | 237 234 | Da der gegebene Wert von 5 = 0'519617 dem Weıte 5 — 0:52 sehr nahe, kommt, so ist bei A für je J5=0'01 mit den letzt angeführten Differenzen- nämlich mit 218:5, bezw. 234 zu rechnen und da die faktische Differenz zwischen dem gegebenen Werte von 970519617 und 5=0'52 Ab — 0:000383 beträgt, so berechnet sich die bei À anzuwendende Differenz mit ‘00038 À ET aaa] 218'5 bezw. 234 0016005 daher für = 048 mit — 8 und 0199 an letzter Stelle des dem Werte von 4— 052 entsprechenden Wertes von 4, se dass für 5 = 0519617 bei = 048 A— 0485738 und , 2=049, 270496144 resultiert. Nun ist also noch der dem faktischen Werte von À = 0'489405 entspre- chende Wert von « zu suchen. x Zieht man das Verhältnis —- in Rechnung, welches für A — 0485738 I — 0988187 und für À — 0496144 .0:987616 beträgt, so entspricht hier der Differenz 440010406 in den dres letzten Stellen „von eine Differenz von < A zZ. Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 3 03 Da aber die Differenz zwischen dem dem Werte z — 048 enstprechenden Werte von 4— 0485738 und dem gegebenen Werte von À = 0489405 A x 0003667 beträgt, so ist, um das Verhältnis 7 für den gesuchten Wert von x zu ermitteln, der für x — 048 geltende Wert > — 0988187 in den drei letzten Stellen um 0003667 0010406 D20 herabzumindern. Somit beträgt das gesuchte Verhältnis = — 0987986 und da 40489405 ist, x 048353. Für az: 10 wird dann x- 48853 und dieser Wert erscheint denn in der Tafel A bei = 12 eingestellt. Diese ganze Rechnung, welche beim systematischen Gebrauche der Kulik schen Tafeln noch ziemlich rasch vonstatten geht, liefert aber bei sehr kleinen Werten von 7 (beziehungsweise sehr grossen Werten von 4) keine genügend genauen Werte von x und habe ich in diesen Fällen zu der im nachstehenden Beispiele erläuterten und ganz befriedigende Resultate liefernden Methode ge- griffen : Es sei wieder A=10, a — 10, 5b = 5'19617, d —0:611756 und die Scheitel- gleichung der Ellipse y? —=5'4x, — 027 x?, hingegen seider Wert von s=a— x, nunmehr für 7=02, also für eine vom Scheitel der Ellipse gemessene Bogen- länge von À, = 0‘2 d—0:122351 zu ermitteln. Da hier x, sehr klein ist, so nimmt das zweite Glied der Ellipsenglei- chung, nämlich 0'27x?, einen um so geringeren Wert an und die Ellipse nähert sich also in diesem kleinen Elemente ungemein der Parabel mit der Gleichung y?—5'4x,. Bei der konstanten Bogenlänge A, — 0122351 wird dann um so mehr die Sehne des elliptischen Bogenstückes der Sehne des parabolischen Bogen- stückes gleichkommen, die ja beide von der Bogenlänge nur sehr wenig ab- weichen. Nun lässt sich aber x, für den gegebenen Parabelbogen mit Hilfe der Kulik’schen Tafeln sehr genau bestimmen, da die Länge des Parabelbogens und 2 tang. v — = D ist, wo p den Parameter (hier p —5"4) bezeichnet, und der Wert von Zv aus dem Werte logtang v mittelst der Kulik’schen Tafel der hyperbolisehen Sektoren leicht bestimmt werden kann. Da hier aber nicht 2, aus x,,sondern um- gekehrt x, aus A, zu bestimmen ist, so ist dies nur durch versuchsweise An- näherung möglich, was natürlich umständliche Rechnungen erheischt. Tatsächlich führt die Rechnung in dem vorliegenden Falle zu dem bedun- genen Werte von A, — 0'122351 erst wenn x, bis auf sieben Dezimalstellen genau Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3 o 34 XI. A. Jarolimek: bestimmt und zwar mit x, —=0:0027686 angenommen wird. Es wird dann noch y — 01222723 und die Sehne des parabolischen Bogens S— sj + y? — 0:1223033 wogegen die Länge dieses Bogens x, — 0'1223510 beträgt. Soll nun auch dem Ellipsenbogen die gleiche Sehne zukommen, so muss der Wert von x, auf Grund der Ellipsengleichung y = 54% — 0'27x? derart neu bestimmt werden, dass dann wieder S= Vx? + y* = 01223033 wird, was namentlich bei steigenden Werten von 7 wieder umständliche Nähe- rungsrechnungen nötig macht. Im vorliegenden Beispiele gelangt man schliesslich für den Ellipsenbogen zu den Werten x, = 0'0027690 und y — 0'1222723, welche von den dem Parabel- bogen zugehörigen Werten von x, und y kaum abweichen und zu dem in der Tafel B für = 02 angeführten Werte x — 10 — 0002769 — 9:997231 führen. Bei jedem folgenden n-ten Elemente berechnet sich die Sehne des Bogens nach S= Yan — a1)? + (yn — yn) und ihr Wert nähert sich, mit 7 allmählig ansteigend, mehr und mehr der gleich- bleibenden Bogenlänge À, = 0'122351. Der Wert von n in der Tafel A berechnet sich nach der Formel 8 unter Beachtung der für das erste Element geltenden Abweichung. Da bei A=10 und a=10 der Wert d = 06117506 beträgt, also À — 0305878 und 4 = 0152939 ist, so folgt für 103-39 — 0:152939 | __ 103:39 + 0:152939 | u 11635 — 0305878 11635 + 0305878 Es empfiehlt šich hier eine tunlichst genaue Rechnung deshalb, weil sich ein in dem einen Elemente unterlaufener Fehler auf alle nachfolgenden Elemente fortpflanzt und daher das schliessliche Re- sultat leicht merklich beeinflusst. Der in der Tafel A für Z=1 ausgewiesene Wert von Der 0:750791 gibt verdoppelt den aus dem Betrage der € 1==1 7 = 163464 | C een | | m an Zentrifugalkraft allein hervorgehenden Widerstands - Koeffizienten 6 — 1501582, während der oberhalb der vorletzten Spalte angeführte Wert 6, = 3'031 den durch die Stauung vor der Platte bedingten zusätzlichen Widerstands-Koeffizienten darstellt, so dass der Koef- Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 35 fizient des Gesamtwiderstandes für den Rand der Platte durch den in der vorletzten Spalte bei dem ersten Elemente (= 1) angeführten Wert &-+ 6, — 4532582 bestimmt erscheint. Der Wert 5, — 3031 ist aber auch nur durch Näherung zu ermitteln, indem derselbe derart zu bemessen ist, dass die Summe der in der letzten Spalte der Tafel nach der Formel 10) für alle Elemente berechneten Werte von d, der Breite des kontrahierten Querschnitts des Flüssigkeitsstromes gleichkommt. Die Breite dieses Querschnittes X berechnet sich im vorlie- senden Falle nach Formel 4, y= al, wo £ Z ———— und + zla == ist, daher sich das Mass des kontrahierten Querschnittes nach K = ay bestimmt. Für À = 10 und a — 10 folgt = y= +, ud K= nn — 8125, welcher Wert mit dem in der Tafel ermittelten End- resultate F — 81247 sehr gut übereinstimmt. Schliesslich sind, um für den Fall A=10 und a=10 den auf die widerstehende Platte ausgeübten mittleren Druck zu er- mitteln, die Widerstands-Koeffizienten für die Mitte der Platte und für eine Reihe zwischen dieser und dem Rande der Platte liegender Stellen derselben zu berechnen, wozu es vor allem nötig ist, die Dicke d, des ersten Stromfadens an den betreffenden Stellen zu ermitteln. Bezeichnet jeweils m den Abstand einer solchen Stelle vom Rande der Platte, so dienen zur Berechnung von d, die Formeln rmy + \nk—n? — At, 0 nd) s—(R +1) — (A — m) — mt ee) und dere Me deo) wo noch n= (A+ a) — (+ x) no) und nee Tm anal) VA? + m? zu Setzen ist. 36 XT. A. Jarolimek: Die Benützung dieser Formeln bietet weiters keine Schwierig- keiten und wird hier nur noch zur Klarlegung des Genauigkeits- grades der damit erzielten Resultate bemerkt, dass wenn man nach diesen Formeln für A=10, a=10 und m=0 (d. i. für den Rand der Platte, wo auch #—0 wird) den Wert d, unter Zugrunde- legung von 1 1 8 = == — = — 1 l 3 l 5 berechnet, dm — 060681, 020378, 0:12227 resultiert, daher gegen den genauen Wert (laut Tafel A) d„ — 061175, 0'20392, 012235 ein Fehler von nur — 000494, 0'00014, 000008 oder 0:80 0:07 0:06 Prozent sich ergibt. Ist die Dicke d, des Stromfadens für eine bestimmte Stelle berechnet, so ermittelt sich der Druck daselbst nach Formel 11): dm = (hh 6) 350 wo der zweite Zusatzkoeffizient sit oil 1 Sal a PRÉ we zu Setzen ist. Mit der Ermittlung des Druckes für eine Anzahl von Stellen in der Platte und der Bestimmung des mitleren Drucks daselbst ist dann die ganze Ausrechnung für die vordere Seite der Platte beendet. Zusammenstellung der für die fünf untersuchten Fälle erzielten Besultate. Um in den Verlauf der Rechnung in allen fünf von mir unter- suchten Fällen, nämlich für a=5, 10, 25, 100 und 200 bei A=10 nur einen kleinen Einblick zu gewähren, da doch die Gesamtheit der bezüglichen Daten hier nicht Raum finden kann, so seien zunächst in der folgenden Tafel C die in den bezeichneten fünf Fällen resultierenden Werte von x, R, dann von und d, für C a je drei Elemente, námlich fůr je das erste, mittlere und vorletzte Element des in die Richtlinie failenden Stromfadens angeführt und für jeden der fünf Fälle auch die nach K— Zd, sich ergebende Breite des kontrahierten Auerschnitts sowie die weiters berechneten Werte der Widerstandskoeffizienten 6 und 6, beigefügt.- Widerstand der Fiüssigkeiten. Uber den 6668-1 gr8e-1 9070-% 980.7 08G0.1T = 0000:0 0880-0 9618-0 0180-8 8195.8 = 6668-1 g46G-1 0122-1 9708-1 8901-3 = T04G.761 1299.96 0686.18 29018 4 2888'8 = PT = 9JUDUWOTH 016 9JUOUWEIH OIT 9JUAULOTH GE OJU9U9]H 0% 9JU9 WA] OL — == — | == — | = — | — — — | — on — 0886-0 | 26F6.0 | 9079-0 | 116.0 |LL88-0 | 6989-0 | 0€C9.0 |0079.0 | 2084-0 al G hovor 9326.0 | F798:0 | 31980 | 0288-0 |— UTP 10000.0| 84000-0, 66060.0|60000.0! T8T00-0| GEG60.0| FF000.0! T0200.0) 9G0T1.0| GE800-0| 77880.0| FOBFT-0) TVL00-0| 79870.0| ZTEIE.0 = —, — (x 88PET| GE 027 | 209-TT || 08281 | 26-89% | 969.TT [7.820 | T8.PIT | 602-TT | 29.992 | 828.89 | G69.TT | 98.P2€ | 486.67 | 897-1 |Z 00T6-Ť | 9828.201 | 8268 661 || 9246-0 | 1883.26] £866.66| 6118.0 | 2989-81) 6206.72. 9119.0 | 1766. AE 6387-0 | 7976-8 | 8806. |='r — Par c0% 001 I 601 09 T 18 8T I GE OI T TI 8 I =] — | | m m m |; —_ o- | — —||— 00286.0 19296.0 186T18.0 9G4119.0 £806S7.0 =» IXEE1ER0-0 — ‘xa898.8 || 24728870 0 — '78799:8 | 146071.0 — 292170. 17180 — ‘XF. 2x9 19707.0 — 'vgT9T0 7|—24 L98LL6.0 9212660 GG0698.0 000082-0 G81869.0 = 38701.6% 86£69.08 99C88.6 L1961-4 9891-8 = 003 00T ga OI G = 0 =F "91181 Jop opuwy we yonııd ‘0 Tele 38 XI. A. Jarolímek : Die bei Annahme der in dieser Tafel angeführten Werte von 6, sich ergebenden Werte von K entsprechen den aus der Formel 4 a a 2 en resultierenden Werten in den Fällen a=5 bis 100 sehr genau, da für a 5 10 25 160 K =. 3:8881.| 8:1247.|° 21.9390 | 9536625 und X, —| 138888 841250.) 2159388 95.6611 ist. — Im Falle a = 200, wo 5, =0 wird, beträgt das nun mit Rück- sicht auf die Zentrifugalkraft allein ermittelte X — 1945701 wogegen die Formel 4 À = 1953515 liefert. Der Unterschied beträgt also auch hier nur 0:4 Prozent, welcher Umstand als der beste Be- weis sowohl für die Richtigkeit meiner vorliegenden Rechnungen als auch für die Brauchbarkeit meiner zur Bestimmung der Kontraktions-Koeffizienten beim freien Ausflusse von Flüssigkeiten an Mündungen an- gegebenen Formeln gelten kann. Es ist von besonderem Interesse, die in der Tafel C ausgewie- senen Werte von 6 und von (6-—-6,) in graphischer Darstellung zu betrachten. *) Der Umstand, dass hier in allen Fällen der Wert von RB vom ersten bis zum letzten Elemente fortgesetzt ansteigt, zeugt ebenfals für die Richtigkeit der zur Bestimmung der Achse b der Richtlinie sowie zur Verteilung der Dicken- masse d der Stromfäden innerhalb der Richtlinie angegebenen Regeln. Denn wenn man der Achse b ein grösseres, z. B. ein solches Mass zuteilt, bei welchem die Stromfádendicke in der Richtlinie allerorten wieder wie ursprünglich d=1 wird, so nimmt R von Element zu Element nur bei den grösseren Verhältnissen von a . + . . 4, und auch da nur anfänglich sukzessive zu, um weiterhin stets, und zwar nach und nach bis R=0 zu fallen, was schon deshalb nicht richtig sein kann, weil dies eine sanfte Krümmung der von der Platte weiter entfernten Stromlinien ausschliesst. Teilt man aber andererseits der Achse 5 ein kleineres Mass zu, lässt aber zugleich die Stromfädendicken in der Richtlinie vom ersten Element an bis zum letzten wachsen, indem man z. B. die die Werte von x bestimmenden Teilungs- punkte der Achse a als die Projektionspunkte eines über dieser Achse errich- teten gleichgeteilten Niertelkreises oder eines solchen Ellipsenquadranten in Rechnung stellt, so sieht man auch da den Wert von R anfänglich anwachsen, nach Erreichung eines gewissen Maximums aber wieder abnehmen, um schliesslich in dem Werte R — o zu endigen. | Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 39 Wie die Abb. 8 zeigt, fliesst die Kurve für den der Zentrifu- galkraft entsprechenden Widerstandskoeffizienten 6 mit der den summarischen Koeffizienten (£ —-6,) darstellenden Kurve bei a = 200 vollkommen zusammen, indem beide Kurven dem Endwerte von &+ 6, = 1'400 zustreben und diesen Wert sichtlich auch bei höheren Werten von a beibehalten, weshalb zur Konstatierung des Verlaufes = 7 > FD 22 Abb. 8. beider Kurven über a — 200 hinausreichende Ausrechnungen nicht mehr erforderlich erscheinen. In der nachfolgenden Tafel D sind nun die für je 10 Stellen in der Platte und für die behandelten fünf Werte von a nach den Formeln 13, 14, 15, 16 und 11 berechneten Werte von d„ und 6, zusammengestellt und endlich auch die Summe aller drei Wider- 40 XI. A. Jarolímek: stands-Koeffizienten (6-—-6,--6,) ausgewiesen, wornach sich der auf die Flächeneinheit bezogene Gesamtdruck an jeder Stelle nach Gm = (ČT5 +“ ermittelt. (Siehe Tafel D, Seite 41.) Um für alle Werte von a gleich genaue Werte von 5, zu er- langen, wurde bei dieser Berechnung durchwegs von il (= 3 SEZ ee = KENNER ie 2 ADD 00! ausgegangen, weshalb statt von der für Z — 1, bezw. d, — 1 geltenden Formel 11 O! m B von der Formel Gebrauch gemacht wurde. | 41 Über den Widerstand der Flüssigkeiten. | | 691.8 |8291:% |619T.z [ecrire |6981:3 | gr0r.z | 8290.32 |6000-2 9006-1 |eser-ı |ssee-r | = Sr | er 191819. Zu 96620 82910 ||0882:.0 llgerz.o 0282-0 | 9102.0 |\6899-0 ||0T09:0 || 9008:0 |r688.0 0 — 7 || 9869880 — À 16186:661 =xX 869.0 |£0€9.0 ||€7G9.0 ||TFT90 || 9864-0 ||eeLE.0 | 6779.0 | 8F00.0 || TSGT.0 | 1668:0 llozzg.o = up | g188.0—P 00% —? ES EEE EEE m mm nn =" 8261-6 || 2681-8 | oP8T.z |8e2T.G || @291.% ||OTET.z ||E060.% | 9920.8 | 26T6-T |e8P2T |egser | = °5 + 195 + $ | ger.o1 = 689829. 6 Zu 6608-0 |FL08.0 | 4T08-0 || 8162-0 ||6721:0 ||28F72:0 |0802.0 ||E£#9:0 |F2E2:0 |0998.0 0 = 25 | 0881e.0—4 E1886.66 = 8689-0 ||£929.0 || 8089-0 |9609.0 ||8869-0 || 80L9.0 ||6889-0 l'egcr.o | 2877.0 | 9166.0 \68TE-0 = up || 26180 —Pp 001 =? 1292-8 lisa |oceze loczc.e lasoce || 9891.€ | PPIT-E |rzco.e |7628.6 |€4%9.z looro.z | = Fo + Ts +9 | 62701 =Y 090119.6 U T31%-T || 208-1 || 0661-1 |6F81-T |9G9T.T ||0881-T | 820.1 ||Q986.0 |88g8.0 || 2984-0 0 =? || 61£013.0=% 29686. 72 — X 8809-0 || 8669-0 | 8162 0 ||9820.0 |0099.0 | G769.0 || 8009-0 |LL97.0 | 6F0F.0 ||997€.0 7022-0 = Up || 9022.0—P Rn 8888-9 | G628.9 ||LFI8-9 |0G6L.9 |62G2.9 |9602.9 | 6819-9 | 2827-9 ||6688.9 | 2022.08 logegr | —"5+ 3+) | 8970124 99879. 6 = u 1908-3 ||9963-8 | 1885-3 |\#698.8 | 4b8G-% | 0121-6 |\E980.8 | T9P6.T |€269.T | rees.r 0 — 209106260202 % TI8866.6— x L0g9.0 ||0199.0 ||8689.0 ||68T4-0 ||P867-0 |lorzr.0o |9cgr.o ||2T68.0 ||9288-0 | F822:0 l8£08.0 = "p || 6802.0=P OT =? 6966-97 | 8616-47 | 6768-91 | 7848-51 || OTO8.GT | Z8TA.GT | 8T8G.GT | TSFE-CT | 9206.71 |0PTO.PT LOSGO.TI | = 9 + 9 + 9 | 0070121 1982296 —u ZL28.+ |c198p ||69E8-# |r008.r |logrzr ||7099.7 | 88G0.P || 1062-7 | 9678-£ |09G6.G 0 = | 988P11.0724 287660 X 967.0 |098v.0 |6827.0 |PL67.0 | 7987-0 | 8907-0 | 6028-0 ||9928-0 | 8828-0 |E9T2.0 |EPPT.O = up | 9741.00 =P =D £68267.0904993.0|1816T2.0,89208T.0|409Z7T-0|£4G90T.0|6ZGT20-0 FLTEFO-0 8TF6TO-0 909700-0, 0 =; € == WR 0T 6 8 L 9 q F £ 8 1 0 = u I 2P6 __sP6 ee = ut Pf Tee =" tel =% Qu y) —(u+i+y)=s pau quel +4=4 ET — "06T Tap USJAUNY U9JUIOJIUS TOPURUIO UOA JIOM WOI9IS U9Z UL HONIT “a JUL 49 XI. A. Jarolímek: Die Abbildung 9 zeigt die in der Tafel D ausgewiesenen Werte von (+35, +6) in graphischer Darstellung, bei deren kleinem Massstabe diese Werte für a — 100 und für a=200 kaum mehr von einander zu unterscheiden sind. Am Rande der Platte, wo m = 0 ist, herrscht, wie schon er- wähnt, stets ein labiler Zustand. Da die Stromlinien in Beziehung auf die Platte bis zur Richtlinie konvex, von da aber konkav ver- laufen, so ist der in die Uebergangsstelle, also in die Richtlinie selbst fallende kleinste Teil der Stromlinien eigentlich als geradlinig anzu- sehen, wornach der durch die Zentrifugalkraft auf den äussersten Rand der Platte ausgeübte Druck (wegen À = co) gleich Null wird. Es bleibt dann an dieser Stelle nur der durch den Koeffizienten č, bestimmte Druck bestehen, welcher also die in der Abb. 9 ver- zeichneten Kurven in das dort durch punktierte Linie dargestellte Niveau herabdrückt. Mit Rücksicht hierauf ergeben sich nach Ergänzung der in der Tafel D angeführten Werte durch genügend viele Zwischenwerte als mittlerer Druck auf die sämmtlichen 10 Felder der Platte und schliesslich auf die ganze Platte die in Tafel E ausgewiesenen Werte: Tafel E. Mittlerer Wert des Widerstands-Koeffizienten. in dem Feld zwischen | Fine De Aa te | ad à = 10 G== 29 Q—100\N4—=200 | 0 bis 1 13-056 | 5215 | 2260 | 1:470 1'467 u AO, 14515 | 6025 | 2761 | 1.839 | 1895 2.bl3 15153 | 6362 | 2959 | 1976 | 1954 EB 15:472 | 6'555 3:073 2:060 2:033 Z 15656 6:663 3:143 2112 2083 Bas 6 15-762 6732 3:187 2-145 2-115 BD 15'833 6776 3215 2:166 2:135 T 18 15-877 6804 8233 2179 2-147 8.49 15:908 6'822 3244 2187 2155 9510 \ 15-927 6:834 3251 | 2191 2-158 für die ganze Platte. A| 15'316 | 6:479 3:033 | 2:033 2:007 | Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 43 Unter der Voraussetzung, dass die Zentrifugalkraft der Flüssig- keit bis zum äussersten Rande der Platte in dem ursprünglich er- mittelten Betrage wirksam bliebe, würde sich der Widerstandskoef- fizient für die ganze Platte bei a — 5 auf 15'346 und bei a = 200 auf 2'026, also nur unbedeutend erhöhen. Dies Alles führt aber nunmehr zu dem Schlusse, dass der Druck der unbegrenzten Flüssigkeit auf die Vorder- fläche einer unendlich langen Platte mit grosser Ge- nauigkeit durch die Formel o, ZA n) Z ausgedrůckt wird. Für diesen Fall hat Lord Rayleigh auf rein theoretischem Wege die auf die Flächeneinheit bezogene Formel also nach der hier gewählten Schreibweise ul are p=0'880 29 Po?, demnach einen weit geringeren Widerstands-Koeffizienten ermittelt, wobei überdies zu berücksichtigen ist, dass Lord Rayleigh an der Rückseite der Platte keinen herabgeminderten, sondern den normalen Druck annimmt, was mit den tatsächlichen Verhältnissen nicht im Einklang steht. Minderdruck auf der Rückseite der Platte. Da der Wert von d, (Tafel C) und also die Geschwindigkeit des Flüssigkeitsstromes am Rande des kontrahierten Querschnittes bekannt ist, so lässt sich nun auch der auf der Rückseite der Platte auftretende Minderdruck, und zwar durch den nachstehenden Kalkül, mit ziemlicher Genauigkeit ermitteln. Das Entstehen dieses Minderdruckes auf der Rückseite der Platte ab (Abb. 10) ist eine sekundäre Wirkung des den Rand d der ‚Platte mit Beschleunigung umfliessenden Flüssigkeitsstromes bc. Dieser reisst nämlich einen Teil der hinter der Platte (im sogenannten Windschatten) befindlichen Flüssigkeit mit und erzeugt daselbst, wie genügend nachgewiesen erscheint, einen Wirbel b, c, d, e,. Dabei er- langt der an den Stromfaden bcd des Primärstromes grenzende Strom- 44 XI. A. Jarolímek: faden 5, c, d, des Sekundärstromes nächst dem kontrahierten Quer- schnitte (bei c,) die gleiche Geschwindigkeit, welche der Faden bcd bei e besitzt. Bei seinem in der Kreis- oder elliptischen Linie erfolgenden Umlauf nimmt aber die Geschwindigkeit des sekundären Fandens in der Strecke c, d,e, ab, hingegen in der Strecke e, b, c, in Folge der saugenden Wirkung des bis c, sich beschleunigenden Stromes zu. Nun ist zu beachten, dass der um die Platte ad herum erfolgende Abfluss der Flüssigkeit nur bis zum kontrahierten Querschnitte ohne merklichen Arbeitsverlust vor sich geht. | A 4 VÁ A Abb. 10. Von diesem Querschnitte an, bis zu welchem der in einiger Entfernung von der Platte herrschende Normaldruck heranreicht, geht aber die bei c und c, in der gesteigerten Geschwindigkeit zum Aus- druck gelangende Energie der Flüssigkeit nach und nach völlig ver- loren, indem die lebendige Kraft des Stromes durch den Stoss gegen die rückseits mit abnehmender Geschwindigkeit abfliessende Flüssig- keitsmasse, bezw. durch Wirbelbildung und innere Bewegungsvorgänge aufgezehrt wird. | Es ist also bei e, ebensowohl wie bei e ohngeachtet der daselbst verminderten Geschwindigkeit der gleiche Druck wie bei c und ©, Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 45 nämlich der äussere Normaldruck vorauszusetzen. Wasaber den wei- teren Verlauf des Wirbels c, d, e, b, betrifft, welcher sich in der Wirklichkeit allerdings stets mehr oder weniger unregelmässig ge- stalten wird, so muss man um eine Rechnung überhaupt möglich zu machen, auch hier wieder, wie es schon in der vorausgegangenen Untersuchung geschah, eine ideal regelmässige Strömung voraus- setzen und also annehmen, dass nicht nur die Minimalgeschwindigkeit des sekundären Stromes bei e, jener des Hauptstromes bei e gleich sei, sondern dass auch die Geschwindigkeit in der Strecke e, d, c, derart gleichmässig wachse, dass der Dicke d, des bezüglichen Strom- fadens bei d, der mittlere Wert zwischen der Dicke d, bei e, und der Dicke d, bei e, zukommt, also daten 2 d, ist. — Da nun bei e, der Ueber- oder Minderdruck gleich Null und dy — 1 ist, so berechnet sich der bei d, in Rechnung zu stellende Koeffizient des Minderdruckes nach is) idea A odersnda,d, — SES ist, 9) 2 RE RE VAS 6= |T57 1 kal) Der Druck unmittelbar hinter der Platte ist aber, da das An- saugen der Flüssigkeit daselbst in der Richtung gegen den Rand hin erfolst, längs der ganzen Platte ein nahezu gleicher, wie dies Dr. G. Recknagel*) durch manometrische Messungen tatsächlich kon- statiert hat. Im Zentrum des Wirbels, nämlich in der Nähe des sekundären Stromfadens bei c, sinkt natürlich der Druck noch beträchtlich tiefer n herab, indem sich der Minder-Druck daselbst dem Werte 5 — = 1 nähert. #) „Ueber Luftwiderstand.* (Zeitschrift des Vereins deutscher Inge- nieure, 1886.) 46 XI. A. Jarolímek: In den von mir untersuchten fünf Fällen, wo A=10 und a= | 5 | 10 | 25 | 100 | 200 dann (laut Tafel C) d, = \0:2470:373 P Pia 0:641 ist, resultiert also růckseits ein | Minderdruck von 6, = |1572|1-121|0:706|0-495|0:485 und sei vorläufig bemerkt, dass Recknagel diesen Koeffizienten bei grósserem a und allerdings dreidimensionaler So (gegen eine kreisrunde Platte) mit 5, — 037 erhob. Der schliesslich aus dem in Tafel E ausgewiesenen Ueberdruck auf die Vorderfläche und dem vorstehend berechneten Minderdruck auf die Rückseite der Platte sich zusammensetzende Gesamtwider- stand einer unendlich langen Platte drückt sich also in den folgenden Koeffizienten aus: ins 10 und ao oo LOIS oo 6, = |16:888| 7600| 3:739 | 25 2:48 Während also Lord Rayleigh diesen Gesamtwiderstand in unbegrenzter Flüssigkeit mit W 0882 m: ermittelte, habe ich denselben mit W— 2:48 X Fr? 29 berechnet. Dass aber der letztere Wert der richtigere ist, folgt schon daraus, dass Smeaton, Marey, Goupil und Lössl bei Versuchen, wo die Bewegung der Flüssigkeit in drei Dimensionen erfolgte, durch- schnittlich W=2 LF? 29 fanden und bei der Bewegung der Flüssigkeit nach zwes Dimensionen naturgemäss höhere Widerstandswerte resultieren müssen. Versuche mit unendlich langen Platten konnte natürlich kein Forscher unter- nehmen; eine Nachprüfung der hier berechneten Widerstandswerte durch Versuche wäre also nur hinsichtlich des Widerstandes in be- grenztem, also durch Röhren fliessendem Wasser möglich, wie ich noch zeigen werde. Vorher sei nur noch bemerkt, dass die von mir für eine un- endlich lange Platte und für verschiedene Werte von a ermittelten Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 47 Werte der Gesamt-Widerstandskoeffizienten nahezu einer gleichseitigen Hyperbel folgen, deren Gleichung ň 42 am er LO) für a0, 2D | 1001] 200 zu den Werten 6, = |16:89) 7:60 | 4:09 | 2:69 | 2-47 führt, wovon nur jener für a — 25 von dem hiefür oben berechneten Werte 5, — 374 erheblicher abweicht. Einen erhöhten Wert werden diese Ausmittlungen dann er- langen, wenn es sich um den Widerstand nicht unendlich langer, sondern rechteckiger Platten bestimmter Ausmessung handeln wird, deren jede dann als aus zwei Teilen bestehend zu betrachten ist, nämlich aus einem (bezw. zwei halben) quadratischen und dem ein- geschlossenen rechteckigen Teile, in welchem die Bewegung nur nach zwei Dimensionen erfolgt. Aber auch da haben die einen begrenzten deal à be- treffenden Fälle eine praktische Bedeutung nur, wenn es sich um den Druck tropfbarer Flüssigkeiten handelt, da in der Luft ein derart begrenzter Strom, wie derselbe hier in Voraussetzung kam, nicht vorkommt. Ist die in Betracht kommende Flüssigkeit Wasser und der Strom auch an den Rändern der nun beliebig lang gedachten Platte begrenzt, so liegt hier der gleiche Fall vor, wie beim abwärts gerichteten Ausflusse von Wasser aus einer Röhre rechteckigen Querschnittes, worin der Strom ein Diaphragma passiert, dessen Oeffnung entweder in der Mitte (wie in Abb. 11) oder an zwei Seiten (wie in Abb. 12) angebracht ist, stets aber von der einen Wand bis zur anderen reicht. Denn wenn diese Oeffnung an den Rändern e ©, durch Wände begrenzt ist, so erfolgt die Bewegung des Wassers nur nach zwei Dimensionen, genau so wie beim Ausfluss durch eine unendlich lange Spalte und da zeigen die Koeffizienten č, in Tafel C an, dass, wenn durch ein solches in die Röhre eingesetztes Diaphragma so viel Wasser durchfliessen soll, als in die Röhre selbst mit der Ge- schwindigkeit v zufliesst, die dieser Geschwindigkeit entsprechende Druckhöhe des Wassers v = 2 eine Stauung bis zu der Höhe h, =h(1 +é,) 48 XE A. Jarolímek: erfahren muss. Es zeigt sich also, dass die vorstehenden Unter- suchungen auch in das Kapitel über den Ausfluss von Flüssigkeiten eingreifen. Die Untersuchung des Eingangs dieser Abhandlung als Fall II bezeichneten Problems, nämlich die Berechnung des Druckes eines gegen eine quadratische oder kreisförmige Platte normal gerichteten Flüssigkeitsstromes, in welchem Falle der Strom die Platte nach zo ‘ Abb. 11. drei Dimensionen umfliesst, lässt sich in ähnlicher" Weise, wie es im Falle I geschah, durchführen; nur tritt dann,an Stelle der die Zentrifugalkraft bestimmenden Relation Dans Cm L dm die Relation I Über den Widerstand der Flüssigkeiten. 49 wo die neue Variable +, die mittlere Distanz jedes Elementes von der Achse der Platte bezeichnet. Die Rechnung wird im Falle II auch deshalb komplizierter, weil, wenn 7, von Element zu Eler ent ansteigt, dann auch der Wert von d, d. h. die Dicke der Stromlinien innerhalb der Richtlinie, welche sich im Falle I stets gleich blieb, von Element zu Element ansteigend sich ebenfalls stetig ändert. Abb. 12. Die Untersuchung dieses Falles, sowie die Bestimmung des Druckes eines Flüssigkeitsstromes gegen eine zur Stromrichtung schief stehenden Platte und des auf Körper verschiedener Gestalt ansgeübten Druckes sollen indessen einer besonderen Abhandlung vorbehalten bleiben. Prag-Smichow, im Jänner 1908. A. Jarolimek. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 4 XII. Uber die gemeinsamen Punkte und Tangenten von Kegelschnitten, die eine Leitlinie gemein haben. (Mit 2 Tafeln.) Von Franz Rogel. Vorgelegt in der Sitzung den 29. Mai 1908. Fallen die Polaren der Brennpunkte A, F, zweier Kegelschnitte K,, K, in eine Gerade 7, so bestehen bemerkenswerte Sätze, die in gewissen Fällen eine einfachere direkte Konstruktion der gemeinsamen Punkte und Tangenten ermöglichen. 1. Seien 2a,, 2a, die Hauptaxen, 2c,, 2c, die linearen und 81, & die numerischen Excentricitäten, so ist, wenn W ein Schnitt ist (Abb. 1.) NI STD 6200160 30 MMB MU O3 A =; DIENEN ZE ei woraus unmittelbar folgt: I. Die Schnitte zweier eine gemeinsame Leitlinie l besitzenden Kegelschnitte liegen auf einem Kreise C(r), der die Verbindungsstrecke der Pole F,, F, von l nach dem Verhältnis der numerischen Excen- tricitäten e,:e, harmonisch teilt und dessen Mittelpunkt ČC auf der Geraden f durch F, F, liegt. Ist J, der innere, J, der äussere Diametralpunkt von Č(r) und r der Radius, so findet sich wegen J,J,—2r, wenn FFE, =f, € € 2 Fa HAE 1 1 1 | CH = , ar = so, CF, = ee i 2 &f 2 1 2 Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d, Wiss. II. Classe. 1 = RER ET TE So 2 XII. Franz Rogel: Obiger Satz gewährt bei der Konstruktion der Schnitte auch dann noch einen Vorteil, wenn die Aufgabe vom vierten Grade ist, da nur eine der gegebenen Kurven verzeichnet zu werden braucht. Die Festlegung dieses Kreises mittels J,, J, allein wird jedoch umso unsicherer, je mehr sich % der Einheit nähert, da dann der ausser- halb FF, liegende Punkt J, unzugänglich wird, in welchem Falle man sich jedoch leicht einen andern Punkt J’ von C(r) dadurch ver- schaffen kann, dass man um Æ# , F, Kreise mit Radien beschreibt, die sich wie &, = & verhalten. 2. Sei? eine gemeinsame Tangente, < LN ZA, XFN K—=u,, XX F,N,K= «,, und sind B,, B, ihre Berührungspunkte, l, , 7, ihre Abstände von l, N B, =d,, N,B, =d,, so ist sin A=4:dh=L:d4,sn, =BF:d,sin Bad, daher sin © sin: A=B,H :l le), sine sin 2 =D mel en somit II. SIM Sina, 6 — 0 Begegnet der durch F\, F,N um wo beschriebene Kreis & C{r) in Q,, ©, und wird O, mit m verbunden, desgleichen ein Schnitt Æ der verlängerten A,e mit 8 mit # und F,, so ist, da F RQ, = az, F,RQ, = W, S10 OF AO sna, — OSE SUV ea (Ala Da ferner X EN Q, —a,, X EN,Q, = a, und Analoges für O, besteht, so ergibt sich eine einfache Lösung der Aufgabe: „Durch einen Punkt N, von I eine Gerade N,K so zu ziehen, dass sin KN F :sin KN, F,=k wird“, indem man durch N,, F, F einen Kreis 8 zieht und dessen Schnitte Q,, A, mit C(r) mit N, verbindet. Da sich unter den NQ, N,Q, die gemeinsamen Tangenten befinden, so gilt: III. Bei Kegelschnitten mit gemeinsamer Leitlinie l liegen die Pole E, F, von I, der Schnitt N, einer gemeinsamen Tangente t mit l und ein Schnitt Q mit Čr) auf einem Kreise À. Ferner folgt noch, dass NQ,, NA, durch NF, NF, har- monisch getrennt werden, dass C(r) und & sich rechtwinklig schneiden Über d.gem. Punkteu. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitlinie gemein haben, 4 und Q,Q, die Polare von ® bezüglich Cr) ist. Sämmtlich © haben mit Ú(r) ein gemeinsames Potenzcentrum 42. 3. It A=7.f bekannt, so findet sich N, =£.! auf folgende Art Sei X NKf— B (Abb. 1), so ist DaB N = Sina: sın.B, KP, NE — 8m à, : Sin ß, En, Zm Sin een ut BEE ON P ld oder NF, Pet mě = TZ Demnach liegt N auf einem Kreise ®’, dessen Diametralpunkte V,, V, auf f die Stiecke FF, nach 4:1 harmonisch teilen. Macht man daher M FR — KF, oder = = KF, , so ist n = n ej us teilt sodann FF, durch V,, V, nach diesem Verhältnis, k über V,, V, als Durchmesser einen Kreis &’, so schneidet dieser Z in Punkten, unter denen sich N=t.?! befindet. (In Abb. 1 ist n — 3.) Dieses Verfahren empfiehlt sich nur dort, wo C(r) bereits ge- zogen ist, ferner bei einem £ = XF :k.KF,, das merklich von der Einheit abweicht, so dass V, und V, zugänglich sind, endlich dort, wo K nicht zu nahe bei 7 liegt oder nur das zwischen X und I lie- gende Stück von 7 gesucht wird. (In Abb. 6 bei £, angewendet.) Aus der Eigenschaft eines Brennpunktes, Mittelpunkt einer zirkulären Involution zu sein, deren entsprechende Strahlen konjugiert sind, folgt bei f | č (Abb. 2a, b): V. Fallen die Hauptaxen in eine Gerade X, so liegen die zu Punkten von I bezüglich beider Kurven konjugierte Punkte auf der zu Il parallelen und zu Fi, F, symmetrischen Geraden ,, LE = L,F.. Befinden sich die zul gehörenden F,, F, auf einer Seite von /, so giebt es 2 Paar doppelt-konjugierter Punkte, dadurch ausgezeichnet, dass je ein Paar auf einer zu X parallele und um Le = VLF, . LF, —, „wenn IM, C(r) angehört; somit NF : NF, = M,F, : — = EB; « von X abstehenden Geraden 5, 7 liegen. (In Abb. 2a j = ee’, J’ = 4€/1.) VI. Fallen die Nebenaxen 2b,, 2b, in eine Gerade Y (||), so sind die Schnitte A,, A, des Kreises durch Fi, F, mit I bezüglich beider Kurven konjugiert, wenn l durch das Centrum geht. 1* 4 XII. Franz Rogel: Die Lage dieser Punkte ist demnach unabhängig von der be- sonderen Lage und Gestalt der Kurven. Die direkte Konstruktion der gemeinsamen Punkte und Tan- genten — im Allgemeinen eine Aufgabe vierten Grades — kann, wenn die Richtungen zweier gemeinsamer Sekanten übereinstimmen, in eine Reihe von Aufgaben zweiten Grades zerlegt, also mit Zirkel und Lineal allein ausgeführt werden. jé Dies ist der Fall, wenn A. die Kurven ähnlich sind, oder wenn B. zwei gleichnamige Axen in eine Gerade p fallen. Im ersteren Falle sind die gemeinsamen eigentlichen oder un- eigentlichen Sekanten s,||s, | f, im zweiten | p: Aus dem Zusammenhange zwischen gemeinsamen Punkten und Tangenten ergibt sich ferner, dass wenn s, ||s,, die Verbindungs- geraden X,X,, K,K, eigentlicher Kontingenzpunkte ebenfalls || s, || ss sein müssen. Zu einer die gegebenen Grössen: F, F,, č und die Centra 0,, ©, gleichmässig heranziehenden Lösung der direkten Konstruktion, die infolge der Gemeinsamkeit einer Leitlinie eine wesentliche Ver- einfachung erfährt, bietet die Geometrie der Lage,*) die im Nachfol- genden vorzugsweise zur Geltung kommt, die geeignetsten Hilfs- mittel. Die Lösung stützt sich auf die nachstehenden reciproken, dem vorliegenden Problem angepassten Sätze: (©) „Eine Gerade p wird von einem Kegelschnittbüschel 5, zu dessen Individuen auch die gemeinsamen Sekanten s, , s, gehören, in einer Involution I geschnitten; entsprechende Elemente sind die Schnitte eines Individuums und Doppelpunkte die auf p gelegenen bezüglich beider Kurven konjugierten Punkte. (©) „Die Tangenten, die von einem Punkte P an die Individuen einer Kegelschnittschaar ©, einschliesslich der Kontingenzpunkte K, gezogen werden, bilden eine Involution; entsprechende Elemente sind die Tangenten an eine Kurve, bezw. die Geraden, die P mit jenen X verbinden, die nicht auf derselben Tangente liegen, und Doppelstrahlen die durch P gehenden bezüglich beider Kurven konjugierte Geraden.“, *) Staudigl: Neuere Geometrie, Über d. gem. Punkte u. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitlinie gemein haben 5 In den zur bildlichen Darstellung gebrachten Fällen sind die Hauptscheitel, Brennpunkte und Mittelpunkte von K,, K, mit A,, 4; BG Obibezw. Ay, Ay; Ei, @;) O, bezeichnet. A. Ähnliche Kegelschnitte. Da die Hauptaxen | Z, so sind die Kurven auch ähnlich gelegen, daher X, —f.{ ein Ähnlichkeitscentrum und zugleich ein eigentlicher Kontingenzpunkt. Auf À 0,0, liegt noch ein zweiter eigentlicher oder uneigentlicher Kontingenzpunkt X, der mit X, 0,0, harmonisch trennt. Liest K, ganz ausserhalb K,, so sind noch weitere Kontingenz- punkte X,, K,, K5, K; vorhanden, wobei, wie bereits bemerkt, ROGERS fist (Abb. 4). Da s, — €,, so artet C(r) in die Mittelsenkrechte g von Fi, F ab, die somit eine gemeinsame Sekante s, ist (s, co). Die auf s, =g gelegenen Schnitte W,, M, sind die Doppelpunkte der durch die doppelt konjusierten Punkte gebildeten Involution, deren Träger g ist. In Abb. 3, zwei Hyperbeln, findet sich M,, M, mittels des Kreises X, durch A}, F), L, der g noch in Z’, dem Z doppelt kon- jugierten Punkte begegnet. Centralpunkt ist !=g.O,K,; durch T'; L,L' bestimmen sich sodann die Doppelpunkte M,, M,. Die aus K, laufenden gemeinsamen Tangenten t,, t, sind Doppelstrahlen der durch die konjugierten, durch X, gehenden Strahlen gebildeten In- volution. Es entsprechen sich 2, f und KO,, 9’ (||g), die gin LL”, I treffen; die Doppelpunkte T°, 7, sind Punkte von č,, £,. Die Berührungspunkte Bf, B? von ť, und B}, B? vont, ergeben sich als Schnitte von BF Bí |- / und B37,B} | f mit 2; ‚bezw. t.,. In Abb. 4 sind 2 sich nicht schneidende Ællipsen gegeben. K,K, || A,K,|]g gehen durch die Doppelpunkte D,, D, einer Invo- ution 9, die auf X,O, durch die Schnitte E, Z,’; Ex, Z,’ mit den vom unendlich fernen Punkte von g an die Kurven gezogenen Tan- | genten festgelegt ist. Die durch D,, D, || g geführten Geraden ,, 2, _ werden von jener Involution %’, die aus den durch X, gehenden konjusierten Geraden /, f; g, g’ gebildet ist, in Punktinvolutionen L,, L; D,, ® bezw. L,, L}; D,, © getroffen, deren Doppelpunkte K5, K, bezw. K,, K- sind. 6 XI. Franz Rogel: Bei Parabeln vereinfacht sich das Verfahren wesentlich. Denn da K = tit sořist'ť = t, und. čt halbieren Se yarTrzereibt sich als Schnitt von g mit der durch X, || a, || a, gezogenen Geraden. B. Zwei gleichnamige Axen fallen in eine Gerade p. Da die Hauptaxen | Z sind, so ist p | 7 oder ||? und eine ge- meinsame Polare, in der 2 Kontingenzpunkte X,, K, liegen und auf der s,, s, senkrecht stehen. Sind noch weitere Kontingenzpunkte vorhanden, so liegen sie, sowie die Schnitte M symmetrisch bezüg- lich p. 1. Die M bestimmen sich durch wiederholte Anwendung des Satzes (C)).p und eine durch 2 doppelt konjugierte Punkte E, F gehende Gerade p' schneiden den Büschel $, dem auch die M an- gehóren, in den Involutionen I, I’. Die zu diesen 75" Büschel, deren Strahlen || s, ||s, (| p) sind. besitzen gemeinsame Elemente, die mit s,, 5, identisch sind. Die Schnitte der letzteren mit C(r) sind die gesuchten WM. Ihre Anzahl hängt zunächst davon ab, ob die gemeinsamen Elemente von I, U’ reell sind, ferner davon, ob beide s,,s,, falls sie reell sind, Cr) schneiden oder nicht. 2. Die auf p liegenden X,, K, ergeben sich mittels (@). Vom unendlich fernen Pol von p und vom Schnitt P zweier doppelt kon- jugierter Geraden h, k werden Tangenten an die Schaar S gezogen, der auch 2 nicht auf derselben Tangente liegende Kontingenzpunkte angehören. Diese Strahlen-Involutionen treffen p in 2 Punkt-Involu- tionen I, IL”. Doppelpunkte von I" sind p. und p."h’ und gemein- same Elemente von I, II" die gesuchten À, K. Spezielle Konstruktionen dieser Punkte folgen weiter unten. Eine dieser Lösung angepasste Tangenten-Konstruktion ist in 3, IV gegeben. Zur Verrificierung der č dienen die Kreise 6 (Siehe III.) .a) Die Hauptaxen 2a,, 2a, fallen in eine Gerade X. Hier coïncidiert f_L Z ebenfalls mit X. Ist die durch die Hauptscheitel_A,, A1; A,, À, festgelegte Involution I elliptisch, so gibt es 2 bezüglich X symmetrische zir- kuläre Involutionen A zu I mit den Mittelpunkten P, P’; Abb. 5 a. Man bemerkt, dass Z, F; À,, A1, wo Z=1.X, harmonisch sind, Über d gem Punkteu. Taugenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitliniegemeinhaben. 7 demnach haben die Abstände aller Punkte der Kreise O,(a,) und O,(a,) von F, und Z die bezw. konstanten Verhältnisse 2 AL:APF = —a):(m—e)=a:a = PL:PF, AT APN = ae — EBP folglich ist PPS 22 k ne 6 woraus man schliesst: VII. Die Mittelpunkte der zu den Hauptscheiteln (X cirkulären Juvolutionen liegen auf Cr). Diese Tatsache ermöglicht eine genauere Konstruktion von Cr), wenn FF, sehr klein ist oder 6, :e, von der Einheit wenig differiert Die zweite Involution U auf X ist durch ihre Doppelpunkte L, L, festgelegt; es sind die Schnitte der durch (V) definierten Ge- raden /, 4, mit X(ZF = L,F,). Bei der Ermittlung der gemeinsamen Elemente S,, S, von I,U sind 2 Fälle möglich: a) I ist elliptisch; die Halbierenden von X LPL, treffen X in S,, S94, durch die s,, s, | X zu ziehen sind. B) I besitzt 2 Doppelpunkte D,, D, (hyperbolisch), von welchen einer ferne sein kann (parabolisch). Mittels eines beliebigen Kreises um w,, der die durch Z, Z, und D,, D, gehenden Kreise möglichst grosswinklig schneidet, findet sich der Centralpunkt I" und hiemitS,, S,. Bezüglich der doppelt konjugierten Geraden A, h,, ist zu be- merken, dass bei A || X der Centralpunkt C’ von I” gleich A, .X ist. Seine Lage zu bestimmen erfordert die Unterscheidung der Fälle: a) O, und O, liegen im Endlichen. Sei A.7— E und sind H,, H, die Pole von A bezüglich K,, K, (FH, | EF, FH, | EF,, Abb. 6), so ist H,H, = h, konjugiert zu h bezüglich K,, K,. Bleibt 4 || X, so dreht sich A’ um einen festen Punkt C’ auf X und es folgt aus ADLER »AOHBH und ATER © AOFR, ON > LI OK EEE PVO LE= OF BE, daher FO EO 0720 ZOO C0 somit GOVOLO = 07. 8 XII Franz Rogel: Da E und A bei der Ellipse auf derselben, bei der Hyperbe auf verschiedenen Seiten von p = X liegen, so folgt: VIII. Der Centralpunkt C der Involution I" teilt O,O, aussen oder innen nach dem Verhältnis der Quadrate der Nebenaxen, jenachdem die beiden Centralkegelschnitte gleichartig oder ungleichartig sind. B) O, ist ferne, daher auch H,, voraus CH, | EF, folgt. Aus ALP, © NO 55H -und ABF a ICREAROX ergibt sich HO LPO, Ex BE, HO OO =: 09 woraus, wenn der halbe Parabel - Parameter LF, = m eingeführt wird, VIII. a) CO, = — hervorgeht. Demzufolge kann C" bei gleichartigen Kurven unzugánolich werden, wenn die Nebenaxen, oder wenn der Parabelparameter und die Ne- benaxe des Centralkegelschnittes nur wenig differieren. Bei b, = b, ist C, © ferne, in welchem Falle, wenn Ellipsen vorliegen, gemein- same, zu X parallele, die Kurven in den Nebenscheiteln berührende Tangenten bestehen. Zur Kenntnis dieses Punktes ©, und seiner Eigenschaften ge- langt man noch auf einem andern Wege, der eine Gemeinsamkeit von Leitlinien nicht voraussetzt, wobei wieder zu unterscheiden ist: «) O,, O, liegen im Endlichen; Abb. 9a): Sei č eine gemeinsame Tangente, X=t.H, seien ferner p,, 4; Po 9, die von Fi, G, bezw. F,, G, auf 7 gefällten Lote, so ist be- kanntlich Da PD 00 daher 21932050, — BOB GV CRE ONU, wo die Glieder des mittleren Verhältnisses die Potenzen von K be- züglich der Kreise O,(e,), O,(e,) sind. Bezeichnen F, H, die Be- rührungspunkte von je einer aus Kan dieselben gezogenen Tangenten, so folgt DR KH,: KH, — b, :6,. Sind nun Z, — 0, Z,=0 die Gleichungen von O,(e,), O,(e,) und werden hierin die laufenden Koordinaten durch jene eimes beliebigen Über d.gem. Punkte u. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eineLeitliniegemein haben. 9 Punktes K ersetzt, so drücken Z,, Z, die Quadrate der von K an die Kreise geführten Tangenten aus. Es ist daher Z — k/Z, = 0, wo k, —b,:b, die Gleichung des geometrischen Ortes von K d.i. eines Kreises (*(r’), dessen Mittelpunkt C“ O,O,nach dem Verhältnis k° :1 teilt. Dr. J. Perersen*) beweist dies nur für den Fall sich schnei- dender Kreise mittels seiner fruchtbaren Drehungs- Theorie, die jedoch bei sich nicht schneidenden Kreisen völlig versagt. Aus obiger Gleichung ergibt sich ferner, dass (*(r‘) 2 reelle oder imaginäre Punkte P, P“ mit den Kreisen O (a,), O,(a,) und 2 reelle oder imaginäre Punkte A, I“ mit den Kreisen O,(e,), O,(e.) gemein hat, oder mit andern Worten, dass ersteres und letzteres Kreispaar mit C(r“) je eine gemeinschaftliche Potenzlinie » bezw. v“ besitzt. Bei b, — 8, ist C, © ferne und C‘(r‘) artet in die Potenz- linie von O,(e,), O,(e,) ab. Bei kleinem 5, — 5, kann C“ unzugänglich werden, in welchem Falle die Kenntnis mehrerer Punkte von C*(r‘) nötig ist. Sind Pund R reell, so dürften diese zur sicheren Verzeichnung von (”(r) hinrei- chen; andernfalls reicht dann der Satz VIII, der nur die Lage von © finden lehrt, nicht mehr aus, hingegen bietet der Satz IX, der K,, K, als Schnitte eines Kreises mit X definiert, die geeignete Handhabe, um so viel Punkte von Č(r“) direkt zu ermitteln, als zur genauen Festlegung von K, notwendig sind. Errichtet man nämlich in je einem Brennpunkt von K,, K, die Senkrechte auf X, trägt auf letzteren von diesen Punkten aus Vielfache von d,, b, ab und be- schreibt durch die Endpunkte um O,, O, Kreise, so begegnen sie sich in Punkten von Cr‘). B) O, oo ferne; Abb. 9b.) O,(a,), O,(e,) gehen in die in À, bezw. F, auf X errichteten Senkrechten über. Für den Centralkegelschnitt, dessen Centrum Ó,, ist 29,9, =b;; p, trifft č in einem Punkte P der Tangente im Scheitel A, der Parabel, daher A,F, =m/2 und LF, =m, dem halben Parabel-Parameter. Ferner ist im A KPF, Dar, KR, , 9,20, BE 2 folglich př = b} s = und wegen 9, :p, =KF : KF, x ZE a RARE o M C ZB m): *) „Methoden und Theorien zur Auflösung geometrischer Konstruktionen“; Kopenhagen, 1879. Aufgabe Nr. 337, p. 91. 10 XII. Franz Rogel: woraus wieder wie in VIITa) C0 = = m hervorgeht. Endlich ergibt sich 2 1 2 M 2b; = CP n EE." = was auch noch für imaginäre P und R richtig bleibt. Demnach lässt sich aussprechen: XI. Bei Kegelschnitten, deren Hauptaxen in eine Gerade X fallen, gehören die in X liegenden Kontingenzpunkte einem Kreise C'(r‘) an, der mit den über die Hauptaxen und linearen Excentricitäten geschla- genen Kreisen gemeinsame Potenzlinien besitzt, die, wenn eine der Kurven eine Parabel ist, in die Scheiteltangente derselben und in die im Parabelbrennpunkte auf X errichtete Senkrechte übergehen. Bei kleinem m empfiehlt es sich bei der Konstruktion ein Viel- faches um zu verwenden, wofür C’O, : u hevorgeht. v) O, und O, sind oo ferne, daher auch G, und G,. Die Para- beln sind ähnlich gelegen, ein Fall, der bereits unter A erledist wurde, KANSRAN Mm, m, Ist X bekannt, so lässt sich für Gentralkegelschnitte ein ein- faches Verfahren zur Verzeichnung der durch X gehenden gemein- samen Tangenten ableiten. Sei IE KX = a, so ist Sin ==: RE — ge RG DRE GG SI p que K G0 EKG daher, wenn die Potenzen von K bezüglich O,(e,), O,(e,) BFR KG KB G 0 gesetzt werden, XI. a) sine — ON — ee Demnach schneidet der Kreis | s die Tangenten in den Ne- K Kt, benscheiteln von I in Punkten der durch K gehenden Tangenten. 2 Úberd.gem. Punkteu. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitlinie gemein haben. {1 Bei reellen D,, D, können noch 2 Paare reeller Kontingenz- punkte Ä,, K,; K,, K, vorhanden sein, deren direkte Bestimmung auf folgende Art bewirkt werden kann. Der Schnitt der Geraden v,[|v, | X durch D, bezw. D, mit jenen Strahlen-Involutionen, die hervorgehen, wenn vom fernen Punkte von X und vom Schnitt P zweier doppelt konjugierter Ge- raden A, h‘ Tangenten an die Schaar © gezogen werden, liefert 2 symmetrische Involutionen mit den Mitten K}, K* von K,K, bezw. K,K, als Centralpunkte und Involutionen mit den Doppelpunkten VO We hi v,nbezw.,.W, =h.v,, W, =h‘.v,. Die, ce- suchten Punkte X,, K,; K,, K, sind die gemeinsamen Elemente dieser beiden Involutionen und koincidieren mit den Doppelpunkten Zelení durch. Wi UPS A ocbezw..W,, W, K;, ©! festgelegten Involutionen. In jedem derselben schneidet sich ein Paar doppelt konjugierter Geraden A, h‘. Diese Punkte sind daher identisch mit den Schnitten von v,, v, mit dem geometrischen Orte der Schnitte P JU Da die durch die % und A“ gebildeten Strahlenbüschel 7 sind, und einem & fernen 4 ein mit X sich deckendes, daher zu A% pa- ralleles 73° entspricht, so besitzt das Erzeugnis einen ce fernen Punkt. Da ferner, wenn A mit X, das offenbar eine Axe des Erzeugnisses ist, koincidiert, die zugeordnete 4“ | X durch den Strahlenmittelpunkt C“ geht, so folst: XII. Die nicht auf X liegenden Kontingenzpunkte gehören einer Parabel ® an, in deren Punkten sich doppelt konjugierte (Gerade treffen, und deren Axe X und Scheitel (* ist.*) In Abb. 6 ergibt sich mittels 71V | F,Z, der Pol Vvonj|| X auf E,O, bezüglich K,; die Verbindende CV trifft dann ÿ in einem Parabelpunkte 7. Aus TU | CT bestimmt sich sodann die Projektion UT? = 2m von UT und hiemit der Brennpunkt $ und im Punkte © der Leitlinie von $, indem Či = Ct = = UT? gemacht wird. Die um $ mit den Radien 2D, und XD, beschriebenen Kreise schneiden auf v,, v, die gesuchten K, K,; bezw. K3, K; ab. *) Der Parameter ist 2m — IN: 12 XII. Franz Rogel: Bei imaginären D,, D, ermöglicht obiger Satz die Bestimmung der Richtung der durch den eigentlichen Kontingenzpunkt gehenden Tangenten £,, 4. Wird X als Abscissenaxe, C“ als Ursprung gewählt, der Ab- stand der Mittelpunkte P, P“ der zirkulären Involutionen mit 2% bezeichnet und ČK =m, CP, =c gesetzt, so sind die Geraden 9,30% durch, DD; durch (1) DC ausgedrückt und treffen die Parabel $ (2) y = 2px in den imaginären Punkten K, K, bezw. X,, X,, die auch den ge- meinsamen, durch X, gehenden Tangenten 7, bezw. č, 4 y 3 + ——- — = (2) Bu} T n : angehören. Aus (1) und (2) ergibt sich nun («) y = 2cp +1. 2ph und aus (2) und (3) (5) oP — (—m-+c=Hıh)’, woraus m? = c +R? und der Richtungskoöfficient von 7,, t, n DE - ==> Se == D AVR XIII tanp— en se en hervorgeht. Hiernach ist in Abb. 7 7, und 7, konstruiert. Zu diesem Behufe wird zu E=h.l! (h beliebig) der bezüglich K, konjugierte Punkt E, aufgesucht und mit C, verbunden. Die ver- längerte CE, trifft A in einem Punkte 7 der Parabel $ und die Mittelsenkrechte H/2 Q/2 von H und CH in Q/2, es ist dann 8,Q/, = p, dem halben Parabelparameter (die Projektion von 4/2 fällt zufällig auf 5,). Nun wird UT=p gemacht und der Kreis über die Diame- tralpunkte K,, T geschlagen, der PP‘ in Punkten U, U’ vond, %, begegnet. Denn es ist Überd.gem. Punkte u. Tangenten v. Kegelschnitten,d, eine Leitlinie gemein haben. 13 KU, —= cm, UT=p, UT: UK — VB oder VÝR dea (OP To TE Aus XIII. schliesst man noch, dass wegen |m|>|c|, c und m negativ sind, d.h., dass P und X, links von C“ fallen. In dieser Abb. 7 — zwei Hyperbeln mit imaginären D,, D, — ist L'F =F,L gemacht und X L“PL durch S,P, 8,P halbiert. s, | X durch S, und 5 LX durch S, treffen C(r) in den Schnitten M,, M,. Mittels A 20,9, Oy =b,, Oy=b, findet sich af: By = b? :d* und mittels 0,8 = af, O,e = By das Centrum C. In Abb. 6 — zwei sich schneidende Ællipsen — wird mittels eines Kreises durch A,, A, um das beliebige u, der O,(a,) in a, B trifft, der Centralpunkt I) = «B.X von I erhalten, ferner I'D, = DD, = Tangente Tr an O,(a,) gemacht, wodurch D,, D, her- vorgeht. Die Doppelpunkte S,, S, der Involution D,, D,; L, L' be- stimmen sich mittels eines Kreises um v, der die Kreise über D,, D, und Z, L“ in 70 bezw. e6 begegnet; 0 und eó treffen sich in #, das auf X orthogonal projiziert den Centralpunkt I' ergibt, von dem aus die Tangente 1% an den Kreis über LZ“ geführt und schliesslich 1.8, = 1,8, = VY gemacht wird; s,, s, | X durch 9,, 8, schneiden Cr) in den gesuchten M,, M,, M,, M,, wobei sich MM, und M,M, in D,, MM, und M,M, in D, begegnen. Der Centralpunkt C“ von I“ wird hier mittels der doppelt kon- jugierten Geraden 4, h‘ bestimmt. Die von C an den Kreis über D,D, geführten Tangenten Cz, C'z“ berühren diesen in Punkten x, x, die auch C'(r) angehören, daher. ČK, — C'K, = C'#. K,, K,; K,, K, finden sich nach XII mittels der Parabel $. Bei der Tangente Z, kommt ausserdem noch das Verfahren 3, IV zur Anwendung. In Abb. 8 — zwei sich nicht schneidende Ellipsen — trifft der beliebige Kreis um u O,(a,), O(a), in y, 9; «, P, und yd begegnet af im Potenzcentrum I’ der Kreise (das zufällig in X fällt), zugleich Centralpunkt von I. Ferner wird Z,0, = b,, 0,Q=b, und OP | E,Q gemacht, wodurch OP und PE, hervorgehen, die sich wie d/:b, ver- halten und verdoppelt auf O,s || 046 abgetragen werden; eó trifft dann X in C. Um einige Punkte von (“(r‘) zu bekommen, wird wC° und Im | uC' gezogen, das den Kreis um u in £, 3 begegnet die C'(r“) 14 XI. Franz Rogel: angehören. Dasselbe Verfahren auf O,(e,), O,(e,), u(uO,), deren Po- tenzcentrum z ist, angewendet liefert vermittelst 74 | uC*’ weitere Punkte A, v von C'(r‘). Zwei beliebige Punkte 7, 7’ werden auch direkt ermittelt, indem in F, G, je eine. Gerade. JE X errichtet, MA — = Dan, ad — = gemacht und durch die Endpunkte 4, v aus O, bezw. O, Kreise ge- zogen werden, die sich in Z), 7, treffen, die C“(r“) angehören, der X in X, K, begegnet. X,, Ki; K3, K, werden nach (XII) mittels $ bestimmt. Die Tangente 7, wird behufs Verifikation direkt nach XIa) ermittelt, indem die Tangente KH an O,(e,) nach X H, ge- dreht wird, wo 7, auf der Tangeute H,E, im Nebenscheitel E, von K, liegt. b, b) Die Nebenaxen fallen in eine Gerade Y. Hier bestehen 2 bezüglich Y symmetrische gemeinsame Leit- linien 2,, L,. Ferner ist JO = 1,0, — ae = ase, (M AO, =O daher k=a:e— 2: — dit a a, 7 C liegt auf Y und koinzidiert mit dem Schnitt der durch F, F, und G,, G, gehenden Geraden f,, f.. F\F,(@,@,) wird nach a,: a, geteilt, indem man ml, || a, (Abb. 10) durch, m = 4,0,.4,0,.und.n/7,||a, durch n = "AA act: Ferner lässt sich behaupten: XIV. Bestehen zirkuläre Involutionen, A zu der durch die Ne- benscheitel auf Y festgelegten Involution, so liegen ihre Centralpunkte PB Baur Cr). Denn ist x der Abstand dieser: Punkte von Y, Abb. 9b, so ist PR a: Den PN à Den daher wegen „DDS (eo ara, folglich RR SER == ana eh. Über d. gem. Punkte u. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitlinie gemein haben. 15 Es ist nun wieder behufs Ermittlung von s,, s, der Satz (©) anzuwenden, indem man den Büschel B durch /, und durch eine durch Z'= f, .l, gehende Gerade p | f schneidet, wodurch auf Z, eine Involution mit den Doppelpunkten <,, <, und auf p eine solche mit dem Centralpunkt I’ hervorgeht, und schliesslich letztere auf Z, orthogonal projiziert. Die Doppelpunkte der so auf 7, durch 4,, 4,; I’, oo festgelegten Involution sind S, S,, durch die s, bezw. s, | Y zu ziehen und mit Cr) zum Schnitt zu bringen sind. Liegt I’ innerhalb 4,, 4,, so sind reelle Schnittpunkte nicht vorhanden. Bezüglich der Kontingenzpunkte besteht der Satz: XV. Der Kreis C(r) trifft Y in Kontingenzpunkten, K,, K,, in welchen sich auch die Kreise 8 berühren. Denn infolge der Symmetrie schneiden sich gemeinsame Tan- genten teils in Punkten X,, K, von Y, teils in bezüglich Y symme- trischen Punkten. Ist 7, eine gemeinsame Tangente, N =#,.1,N, =4, . 4, und sind Q,, ©, die Schnitte von ř, mit C(r), so liegen zufolge (III) F,, F, N,, ©, auf einem Kreise 8, und G,, @, N°, ©, auf einem Kreise 8, 8, , wobei 8, und 8, bezüglich Y symmetrisch sind. Desglei- chen müssen auch Q,, O, die auch C(r) angehören, symmetrisch sein, was nur möglich ist, wenn sie sich decken, d. h., wenn sich S ın K, —t.Y berühren. Sind noch zwei weitere gemeinsame Tangenten #,, 7, vorhanden, so schneiden sie sich im anderen Schnittpunkte X, von C(r) mit Y. Hieraus folgt eine einfache Tangenten-Konstruktion: Man lege durch F\, F,, K, den Kreis &, der l in einem Punkte N, von t, trifft. In Abb. 10 — zwei Hllipsen — liegt I’ ausserhalb 4, 4,, daher sind 4 Schnittpunkte M,, M,, M,, M, und 4 gemeinsame Tangenten Li, ty, t,, ť, vorhanden. Von !=y,.l, wird die Tangente I7' an den Halbkreis über 4,4, geschlagen und LS, = IS, = ÚT gemacht. c) Die Hauptaxen fallen in eine Gerade X und die Neben- axen in eine Gerade Y. Es liegen konzentrische Centralkegelschnitte vor. Je 2 Leitlinien koinzidieren in /, , Z,, desgleichen f, , f, mit X uote C. mit O7, © in; 0: ferner ist e, 18, — 4,0. | 16 XII. Franz Rogel: 1. Es bestehen entweder 4 reelle oder 4 imaginäre bezüglich H und Y symmetrische Schnitte, von denen je 2 auf die Neben- scheitel fallen können. Die reellen Schnitte lassen sich, da zwei Paare zu X bezw. zu Y parallele gemeinsame Sekanten vorhanden sind, auf zweierlei Art bestimmen. «) Mittels (V) am einfachsten. Die im Abstande y + DH .LR,||X geführten Geraden enthalten je ein Paar doppelt konjugierter Punkte und sind identisch mit den zu X parallelen gemeinsamen Sekanten SAS. In Abb. 11 — zwei Ællipsen — wird auf der rechten Seite von Y mittels Halbkreis über GZ, sL, = VL,G, .L,G, ermittelt, SES IL; = 'L,o”’gemacht, und''s,, s, durch 6,811 Azgezosen, die C(r) in M,, M, bezw. M,, M, treffen. 5) Wie in B,a) werden die Doppelelemente S,, 9, der durch den Centralpunkt © der symmetrischen Involution I und durch ZZ! (V) gebildeten neuen Involution aufgesucht, indem von O an den Kreis über Z,Z, die Tangenten Od, Od“ gelegt werden; es ist dann OS OS 00. 2. C(r) trifft Y in den Kontingenzpunkten K;, X, (XV), in denen sich auch 8,, 8, bezw. 8,, 8, berühren. Ihre Centra ®,, ©, bezw. @,, ©, liegen in den durch X,, K„|| X gehenden Geraden und in den Mittelsenkrechten von FF, und von G,, @,. Diese Kreise schneiden die gemeinsamen Leitlinien /,, č, in weiteren Punkten N, N: N, N; N, N; N, N°, (die den biedurchuwellierzpe- stimmten gemeinsamen Tangenten 7,, & , £,, £, angehören. Die auf X gelegenen X,, K, können auch direkt mittels den auf die konzentrischen Kreise. O(e,), O,(e,) angewendeten Satz IX bestimmt werden. Da €’ mit O koinzidiert, so genügt es von C’(r‘) einen einzigen Punkt zu ermitteln. Zu diesem Zwecke wird in Abb. 11 — der kleinere Kreis O(e,) durch einen beliebigen Kreis um 2 ersetzt, der ersteren etwa in A, berührt und O(e,) in P,P' schneidet. Die Länge der Tangenten, die an diese Kreise von einem Punkte der Tangente in F) geführt werden, bleibt hiedurch unverändert. Wählt man bei gleichartigen Kurven © so, dass OS = Ab, — bi), worin bi :b,—=b,:b; und A beliebig ist, Über d.gem. Punkte u. Tangenten v. Kegelschnitten, d. eine Leitlinie gemein haben. 17 und macht C“0 = 4 (in Abb. A— 3), so teilt C“ | OS aussen nach b,:0, und ist C“ daher Mittelpunkt eines Kreises C“(r““), der geome- trischer Ort aller Punkte ist, von welchen Tangenten an die genannten Kreise im Verhältnis b, :b, stehen, der durch P,P“ geht und obge- nannte Tangente in F, in einem Punkte F trifft, der dem gesuchten Kreise C'(r“) angehört. Schliesslich ist OK, = OK, = OR zu machen. Für den Radius e = OR findet sich ris da he br 2— -2 LE, nn db 65 | Bei ungleichartigen Centralkegelschnitten (Ellipse und Hyperbel) ist zufolge VIII | 02 = Ab, + b:), C'OZ=Ab, und €’ zwischen O und 2 anzunehmen. Es existieren vier reelle gemeinsame Tangenten; reelle Schnitte sind nicht vorhanden. Nachtrag. Vorgelegt in der Sitzung am 9. Oktober 1908, In dem Falle, als die Nebenaxen in eine Gerade Y fallen, hat es sich herausgestellt, dass die in Y liegenden Kontingenzpunkte K einem Kreise Cir) angehören, der Fi, F, und G,, G, nach dem Verhältnis a,:a, harmonisch teilt und seinen Mittelpunkt C auf der Geraden durch Fi, F, hat. (S. Abb. 10 u. 11.) Es verdient nun hervorgehoben zu werden, dass diese Tatsache auch dann besteht, wenn Leitlinien nicht coincidieren, also bei beliebiger Lage derselben, Begründen lässt sich dies mittels eines vom Verfasser in seiner Abhandlung: „Eigenschaften der imaginären Brennpunkte der Centralkegelschnitte“, Archiv f. Mathem. u. Phys., (2) XIII, p. 297 ff. bewiesenen Satzes (23) p. 307: „Das Produkt der aus den imaginären Brennpunkten eines Centralkegelschnittes auf eine beliebige Tangente desselben gefällten Lote ist gleich dem Quadrate der halben Hauptaxe.“ Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 18 XILF.Rogel: Über d. gem. Punkte u. Tang. v. Kegelseb., d. eine Leitlinie gém. hab, Demzufolge ist, wenn $,, ©, und %,, ©, die auf Y gelegenen imaginären Brennpunkte zweier Centralkegelschnitte K,, K,, deren Nebenaxen auf Y fallen, und p,, q, und p,, g, die von diesen Brenn- punkten auf eine gemeinsame Tangente tan K,, K, gefällten imaginären Lote bezeichnen 1:9 = a7, Polo = až; ferner ist Pi * Po — K8, : K% und QU * I — KÓ, : K©,, daher Dag AT ROLE KR KO = ara: wo die Glieder des mittleren Verhältnisses die Potenzen des reellen Punktes X bezüglich der imaginären Kreise O (ie,), O,(te,) bedeuten, folglich, wenn K$,, XS, die Längen der von X an diese Kreise ge- legten imaginären Tangenten vorstellen 3,.K6, Bir KO: te: LF, 3 demnach aja KĎ? KS: — oe Dim: oder Ki. KR, aa, woraus folgt: XVI. Bei Centralkegelschnitten, deren Nebenaxen in eine Gerade Y fallen, gehören die in Y gelegenen Kontiugenzpunkte einem Kreise an, der die Verbin- dungsstrecke zweier Brennpunktenach dem Verhältnis der Hauptaxen harmonisch teilt und seinen Mittel- punkt auf der durch diese Strecke bestimmten Gera- den hat. Coincidieren Leitlinien, so wird dieser Kreis identisch mit dem Kreise Cr). RR à. cd / Zafel I /ÆPosel: Über die gemeinsamen Punkte ele. are o] « 166. 1 SB. Königl. böhm. Gesellsch. Wissensch. Prag.1908.N%12. Tafel IT. Tafel II. L: Über die ‚gemeinsamen Punkte ete. vode «2 ZA SB. Königl. bóhm. Gesellsch. Wissensch. Prag,1908.N*12 XIII. Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. Napsal Josef Klobouček, professor reálky Karlínské. Předloženo v sezení dne 19. června 1908. Následující úvaha jedná o počtu a rozložení kuželoseček v pro- storu, které protínajíce určitý počet přímek mimoběžných mají na dané přímce své středy a hovějí případně i dalším jednoduchým pod- mínkám. O kuželosečkách, které protínají jistý počet přímek mimoběž- ných, pojednal Lurorm v 68. svazku Crellova Journalu. Širší úvaha analytická: „Über Kegelschnitte im Raume“ od C. HrERHOLZERA otištěna jest v „Math. Analech“ svazku 2. Všeobecnějšími problémy zabývali se BerzoLarı a ŠEVERI, uvažujíce o kuželosečkách, které protí- nají dané prostorové křivky; výsledky úvah těch podány jsou v pra- cích „Sulle coniche appogiate in piu punti a date curve algebriche“. BeRzoLaRr, Rend. del istituto Lombardo. 2) (33). 1900 a „Ricerche sopra le coniche secante date curve gobbe“. Severi, Atti della Acad. di Torino (35) 1900; (36) 1900. Konečně třeba uvésti i obsažné dílo SCHUBERTOVO: „Kalkül der abzählenden Geometrie“. Mimo to v úvaze své poukázal jsem k případu širšímu, kdy hledané kuželosečky mají na dané přímce a dané rovině pól a jemu příslušnou poláru a vytknul systém kuželoseček, které protínají roviny daných pevných kuželoseček v bodech harmonicky sdružených. Vytkněme v prostoru mimoběžné přímky 4, k — 1,2, 8,... jakožto základní v poloze obecné; W budiž kterákoli jiná přímka, Věstník král, české spol. náuk. Třída II. 3 Be a M 4 2 XIII. Josef Klobouček: již předpokládáme vždy nejprve v poloze obecné; zvláštní polohy její k přímkám základním zvláště vyšetříme. Veškeré kuželosečky, které protínají tři základní přímky A,, A,, Ag, jichž roviny obsahují přímku M a všechny mají střed svůj v daném bodě této přímky, naplní plochu pátého stupně s troj- násobnou přímkou v přímce M. Plochu tuto lze také vytvořiti jakožto geometrické místo kuželoseček, jichž roviny procházejí přímkou M a které protínají skupinu kterýchkoli pěti přímek utvořenou z daných přímek A, k=1, 2, 3 a z přímek Ay, k — 1, 2, 3 souměrně sdru- žených dle středu m ku přímkám A+. Od plochy osmého stupně se šestinásobnou přímkou v přímce M, která se vytvoří v případě, že všech těchto pět přímek jest spolu mimoběžných,") odloučí se zde tři svazky kuželoseček položené v rovinách procházejících přímkou M a nekonečně vzdálenými body přímek A,, A,, A3. Stupeň řečených ploch lze určiti stanovením průsečné čáry s hyperboloidem vedeným přímkou M alibovolnými dvěma přímkami 44, A, kZ = 1, 2,3,4,5. Čára tato se vždy rozpadá na přímky M, Az, A, a na jisté další po- vrchové přímky, na příklad pro hyperboloid vedený přímkami W, A,, À, obdržíme kromě 7 násobné přímky M a přímek A,, 4, ještě šest transversál skupin M, A, Az, A3; M, 4, Az, À,; M, A,, 4,, À, a dvě přímky, které doplňují transvesály skupiny, M, À,, A,, À, na zvrhlé kuželosečky. Použijeme-li místo přímek A, A, přímek A,‘, À,‘ na příklad, obdržíme za průsečnou čáru mimo přímky M, A,, A, čtyři transversály skupin M, A,, 42, À,; M, A,, 4,, 4,‘ a další příčku společnou skupinám WM, A, 4, A,‘; M, À,, A5, 4,“. Poněvadž stupeň ploch jest v obou případech r + 2, obdržíme, uvážíce stupeň těchto průsečných čar, jednoduchým počtem i číslo 7 a tedy i stupeň plochy. Dle toho lze přímkou W proložiti obecně pět rovin, z nichž každá obsahuje jednu z pěti soustředných kuželoseček, které protínají dané čtyři přímky mimoběžné A, k = 1, 2, 3, 4 a mají v daném bodě m na přímce M svůj společný střed. Seče-li přímka W některou z přímek 44, k = 1, 2, 3, 4, jest ku- želosečka položená v rovině M A, dvojná, poněvadž dvakráte seče přímku 4,; ostatní tři křivky jsou kuželosečky, které procházejí bo- dem M A, trojnásobné přímky M. Protíná-li přímka M dvě ze zá- kladních přímek, obdržíme dvě dvojné křivky a jednu další zvrhlou atd. !) viz Lürorn, Crellüv Journal sv. 68. Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 3 Uvažujme nyní veškeré kuželosečky, které, majíce střed svůj v daném bodě m, protínají čtyři mimoběžné přímky 44. Roviny těchto křivek obalují kuželovou plochu páté třídy, která dotýká se rovin mA, k — 1, 2, 3, 4 dvakräte; jednoduchými tečnými rovinami jsou roviny, které s bodu m promítají obě příčky skupiny A,, 4,, 43, A,, dále roviny promítající obě příčky každé skupiny A, Aj, Ar, Ar, izZzy3zhzk=], 2, 3, 4 resp. skupiny. A, 4;,Ar‘, Ar‘, jsou-li Ar, přímky souměrně sdružené dle středu m ku přímkám A, k=1,2, 3, 4. Těchto 16 rovin obsahuje křivky zvrhlé na dvě přímky, souměrně položené dle středu m; ostatní tři kuželosečky, mající dvojný bod v bodě m, jsou tvořeny páry příček vycházejících z tohoto bodu k párům A, 4;; Az, Ar. Všech těchto 19 rovin zvrhlých křivek a čtyři roviny dvojné m A, jsou tedy tečnými rovinami téže plochy kuželové páté třídy. Tuto plochu můžeme vytvořiti jakožto zvláštní případ kuželové plochy osmé třídy, kterou obalí roviny kuželoseček procházející daným bodem m a jichž křivky protínají šest přímek 44. Volme za tyto přímky přímky A,, 4,, 4,, A,, À,', 4,‘; poněvadž přímky A,‘, A, resp. 4,‘, A, se protínají v nekonečnu, náležejí této ploše svazky rovin na osách, které spojují bod m s nekonečně vzdá- leným bodem přímek A,‘, A, resp. A,‘, A,, rovněž tak i svazek na příčce vedené bodem m k přímkám A,, À, náleží obálce a podává kuželosečky zvrhlé. Zbývající část obálky, plocha páté třídy, obalena jest rovinami kuželoseček soustředných v bodě m. Dvě kuželové plochy příslušné témuž bodu m a přímkám 4, , A4, , A3, A, resp. A,, 4,, A,, A, dají obecně 13 kuželoseček sou- středných v bodě m a protínajících pět přímek A+, k—1, 2, . . 5. Je-li bod m položen na některé z přímek Az, jsou kuželosečky, jichž roviny neprocházejí přímkou 44, zvrhlé; příslušný kužel páté třídy rozpadá se na tři jednoduché svazky rovin obsahující křivky zvrhlé a na dvojnásobný svazek rovin na přímce 43. V případě pěti přímek A, vytvoří se oněch 13 kuželoseček jakožto pět dvojnásobných křivek svazku rovin na ose A, a tři zvrhlé křivky tvořené páry příček ve- dených bodem m k párům dvojin A;, 4; A1, ,izyjzhzizk. Také pro polohu bodu m v centrálné rovině 6, kongruence [4; Ar] se uvažovaná plocha kuželová rozpadá, takže celý svazek ro- vin na paprsku kongruence vedeném bodem m obalové ploše náleží ; paprskem tímto procházejí také roviny tří kuželoseček o středu m a protínajících pět přímek 44. Je-li bod m položen ve dvou rovinách Ge; Gm, rozpadá se obalová plocha kuželová na dva svazky rovin kol příslušných paprsků obou kongruencí, a na plochu kuželovou třetí 1* 4 XIII. Josef Klobouček: třídy; roviny kuželoseček protínajících pět přímek A, rozloženy jsou tak, že jednou rovinou jest rovina stanovená oběma paprsky přísluš- ných kongruencí, každým jednotlivým paprskem procházejí pak ještě dvě roviny křivek zvrhlých, ostatních osm náleží dvěma obálkám, třetí a čtvrté třídy, které mají ještě tři roviny mA; společné, dvě z nich jsou jednoduché pro obě místa, třetí jest jednoduchá pro prvou a dvojná pro druhou plochu. Podobná redukce nastává, je-li bod # na některém hyperboloidu vedeném třemi základními přímkami A, atd. Pominouce bližší rozbor obdobný předchozímu, přihlédněme ke křivkám jichž roviny obsahu- jíce danou přímku M, mají na této přímce své středy a mimo to pro- tínají pět přímek Az. Z předchozích úvah vyplývá, že plocha vytvořená kuželosečkami, které jsou geometrickými místy středů kuželoseček všech svazků, jichž roviny procházejí přímkou W a vrcholy jsou na přímkách 4, k = 1, 2, 3, 4, jest stupně sedmého s pětinásobnou přímkou W. Na této ploše nachází se celkem 17 zvrhlých křivek, z nichž osm na- chází se v rovinách vedených přímkou M a transversálami každé skupiny M, 4, An, Au $tZZ 4 Zk, dalších devět jest v rovinách pro- mítajících z přímky WM další tři společné nekonečně vzdálené body hyperboloidů M 4; A; a M AL A„iZyjzZhzh. Dle toho jest možno přímkou M proložiti obecně sedm rovin, jichž kuželosečky, protínajíce čtyři přímky 4x, mají středy své na páté mimoběžce. Dále nacházejí se na této ploše kuželosečky Sx počtem šest položené na hyperboloidech M A; A, a současně v centrálných rovi- nách 6x a pak tři křivky stupně třetího, průsečné čáry ploch M À; A; a M À; Az, ježto křivky středů položené v rovinách procházejících přímkou W obsahují též půlící body všech stran příslušného čtyřrohu a jeho tři diagonálné body. Dvě plochy středů, příslušné přímkám A,, A,, 43, À, resp. A,, A,, A3, À, a téže přímce M, mají společnou tuto pětinásobnou přímku W, kuželosečky S35, S13, 953, obě příčky P, F“ skupiny W, A,, À,, 4,, podél kterých se obě plochy současně dotýkají, a jistou křivku & stupně 14, která seče 13krâte přímku M a která jest geometrickým místem středů kuželoseček, jež protínají pět přímek Az, k=1, 2... 5 a jichž roviny obsahují přímku M. Dotyk obou ploch podél povrchových přímek P resp. P“ lze snadno seznati takto: Každá rovina obsahující přímku W seče křivku Z ještě v jediném bodě mimo přímku WM ležícím. Rovina MP resp. MP‘ protíná tuto Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 5 křivku v bodě dvojném kuželosečky zvrhlé na přímku P resp. Pa na příčky přímek A,, A; položené v těchto sečných rovinách; tento bod jest obecně různý od bodu MP resp. MF“ a od nekonečně vzdá- leného bodu přímky F resp. /“, který naopak jest dvojným bodem kuželoseček obou ploch středů položených v rovinách MP resp. MF.. Poněvadž však obě plochy středů se v těchto nekonečně vzdálených bodech dotýkají majíce za společné tečné roviny roviny MP resp. MP’, musí mít průsečná křivka obou ploch v těchto bodech dvojné body; křivka Z však těmito body neprochází a rovina WP resp. MF“ neobsahuje mimo přímky M a P resp. F“ jiných čar společných oběma plochám, ježto přímky, které doplňují přímky P resp. F“ na plné kuželosečky, nesplývají jsouce s těmito rovnoběžny a půlíce obecně různé vzdálenosti bodů A,(MP), a 4, (MP) resp. A, (MP) a ZB(VEE) od přímek P resp: P'. Kromě čar W, 8,2; 83; Sa P, P' a Z nemají obě plochy jiných čar společných a kromě přímky M není čar vícenásobných, odkudž vyplývá, že i druhá vétev průsečné křivky obou ploch, která prochází nekonečně vzdálenými body přímek P resp. P“ a která by měla býti částí křivky Z, položena jest v přímce P resp. F“, podél které se tedy obě plochy dotýkají. K témuž vý- sledku dospějeme však také touto úvahou. Jest patrno, že body nekonečně vzdálené přímek těchto jsou body jednoduchými pro obě plochy, neboť by jinak průsečná čára obou ploch těmito body musela nejméně čtyřikráte procházeti, čemuž však není tak, jak z předešlých pozorování snadno vyplývá. Seče tedy každá rovina procházející některou z těchto přímek každou plochu tuto ještě v křivce šestého stupně, která, majíc na přímce W bod čtyřnásobný, seče přímku P resp. P“ ještě v dalších dvou pohyblivých bodech, které jsou dotyčnými body této roviny s příslušnou plochou. Poněvadž však každému bodu těchto přímek přísluší vždy jediná tečná rovina, jest mezi svazkem těchto tečných rovin a řadou bodů dotyčných projektivná souvislost tvaru [1, 2]. Tyto systémy mají - však pro obě přímky P resp. P“ a pro obě plochy totožné elementy korrespondujici bodům položeným na křivkách S,;, 9,3, 93; Z, a dále rovina MP resp. MP’ dotýká se obou ploch v bodech MP resp. MP’ a v bodech nekonečně vzdálených; poněvadž pak souvislost [1, 2] stanovena jest pěti páry sdružených elementů, jsou systémy na přím- -kách P resp. P“ pro obě plochy totožny. Jest tedy čára Z — jak bylo řečeno — stupně 14., seče 13kráte přímku M a jest, jak patrno, racionálná; 13 středů položených na této přímce přísluší obecně křivkám nezvrhlým, jichž roviny procházejí vždy příslušnou tečnou čáry 2. 6 XIII. Josef Kloboucek : K témuž závěru bychom dospěli, uvažujíce postupně stupeň ploch vytvořených kuželosečkami, jichž roviny obsahují přímku W, mají středy své na této přímce a protínají buď čtyři přímky Az, nebo procházejí ještě pevným bodem přímky W a protínají tři přímky 44, nebo procházejí ještě dvěma pevnými body přímky M a protínají dvě přímky 4+. Stupně tyto, jak dle úvah dosavadních snadno lze roz- poznati, jsou s, — S, +4 , —, FO, s, —3. Seče-li přímka M některou přímku 4A, rozpadá se čára & na prostorovou čáru stupně 10. protínající 9kráte přímku M a na dvoj- násobnou kuželosečku v rovině MA, tvořenou středy kuželoseček svazku protínajících ostatní čtyři přímky základní; obě tyto křivky protínají se v bodě, který jakožto střed přísluší kuželosečce tohoto svazku, procházející bodem WM4,. Seče-li přímka M na př. tři přímky Az, rozpadne se čára Z na tři kuželosečky dvojnásobné, na přímku M samu a jistou přímku s ní rovnoběžnou, půlící vzdálenost mezi přímkou W a transversálou rovnoběžnou s touto, vedenou ke zbýva- jícím dvěma přímkám základním. | Z posledních úvah vyplývá na jevo povaha vyššího nullového systému, který obdržíme, priradime-li každé rovině střed kuželosečky v nf položené a protínající pět přímek A, a naopak. Karakterisující čísla tohoto systému jsou a =- 13, P=1,9=13 a singulární elementy jeho lze snadno nalézti. Odtud plyne dále snadno,?) že kuželosečky které protínají pět základních přímek A, k=1, 2, 3, 4, 5 a mají středy své na další přímce W, obalují rovinami svými obecně torsus třídy 26., aneb roviny kuželoseček protinajicich pět přímek A, a ma- jících středy v dané rovině, obalují torsus třídy 14. atd. Poukažme dále ke kuželosečkám, které, majíce středy své na dané přímce M, protínají šest přímek Az, k=1, 2,..6. Roviny těchto křivek jsou společné roviny tečné řečeného torsa třídy 26. a plochy třídy sedmé obalené rovinami křivek protínajících přímky A,, A, A, A; a majících středy na přímce M. Poněvadž každou přímkou A,, A,, À, lze vésti 7 rovin našeho torsa a poně- vadž každá z nich jest dvojnou rovinou pro obě místa současně, jest třeba redukovati počet společných tečných rovin obou míst o 84, ne- bot křivky položené v těchto rovinách nejsou totožny, majíce spo- lečný střed a dva další body. Podobně jest i v 13 rovinách prochá- zejících přímkou W, které jsou jednoduché pro prvé místo a dvojné pro druhé a v každé ze tří rovin, které obsahují paprsek kongruence 2) Dr. R. Sturm, Liniengeometrie I., str. 78. M RE n an ná Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 7 AA, h = 1, 2, 1—2, 3, h<{I procházející průsečíkem přímky M s rovinou 6x; roviny tyto, celkem 9, jsou jednoduché pro obě místa. Roviny, které obsahují transversály P resp. F“ skupiny M, A,, A,, À, a současně i příčky vedené body MP resp. MP’ k přímkám A,, 4, obsahují křivky zvrhlé, které v příčině stanovení rovin společných oběma místům jest třeba uvažovati jako limitu dvou nezvrhlých kři- vek obecně soustředných ve dvou nekonečně blízkých rovinách. To- též potvrzuje i stanovení třídy 26. našeho torsa ze dvou ploch třídy sedmé příslušných přímkám A,, As, 4, A, M a A, 4, 4, 4, M; ukážeme později, že tyto dvě obálky se dotýkají podél příček Presp. P' skupiny W, A,, 4,, 4,. Odečtouce konečně ještě rovinu nekonečně vzdálenou, jednoduchou pro obě místa, obdržíme zbývajících 58 rovin tečných společných oběma místům a tím i 58 kuželoseček protínají- cích šest mimoběžek A,, jichž středy jsou položeny na další sedmé přímce M. V případě, že přímka M stotožní se s některou přímkou A;, vy- tvoří se těchto 58 kuželoseček jakožto 13 dvojných kuželoseček, jichž roviny obsahují přímku M—= A, dále jakožto 20 zvrhlých křivek, majících své dvojné body na přímce M a obsahujících příčky každé skupiny M, A1, Ar, Ai, h z kz% a konečně jakožto 12 parabo- lických křivek, které, protínajíce pět zbývajících přímek 4;, mají osy své rovnoběžny s přímkou M = A,. Že lze skutečně vésti 12 parabol protínajících pět mimoběžek A, a majících osy své rovnoběžny s da- - ným směrem W, čili obecněji, že lze vésti v prostoru 12 kuželoseček, které protínajíce pět mimoběžek A, dotýkají se dané roviny o v da- ném bodě m, seznáme, uvážíce, že kuželosečky, které procházejí da- ným bodem a protínají pět přímek A,, obalí rovinami svými kuželo- vou plochu šesté třídy a že daným bodem prochází obecně 18 kuželo- seček, které protínají Šest přímek 4. Dle toho vytvoří kuželo- sečky procházející bodem m a protínající pět přímek 4A, na rovině o křivku stupně 18. s 12näsobnym bodem m, a tečny sestrojené v tomto vícenásobném bodě jsou současně tečnami hledaných kuželoseček. Zvláštního povšimnutí zasluhují ještě příčky kterékoli skupiny A, 4, Ar, A, hk zj z kz=U; každý bod těchto přímek jest středem jedné zvrhlé kuželosečky protínající šest přímek A,; příčky tyto, celkem 30, jsou jedinými přímkami plochy stupně 58., kterou vytvoří středy kuželoseček protínajících šest přímek mimoběžných ; roviny těchto křivek obalují, jak známo, plochu třídy osmé. Téže ploše středů náleží šest dvojných křivek 2, stupně 14., z nichž každá přísluší jedné přímce základní A, a jest geometrickým místem středů 8 XIII. Josef Klobouček : kuželoseček, jichž roviny obsahují přímku A,; dále nachází se ještě na této ploše 10 křivek stupně čtvrtého vytvořených průsekem 10 párů hyperboloidů stanovených trojinami přímek A;, Aj, A, resp. A, A, A; izjzkzrzsZzt. Nekonečně vzdálené body přímek Ar jsou 12näsobne. Prihlédnème nyní k obálce xx rovin kuželoseček, které protí- nají A,, À, A,, A, a mají středy své na přímce M. Jest patrno, že plocha x; prochází přímkami M, A; pak příč- kami skupin A,, As, As, Ar a M, 4, Aj, À; a těmi paprsky kongru- encí [A; Aj), které procházejí průsečíky přímky M s centrálnými ro- vinami 63. Přímky tyto nemohou býti isolované, ježto lze obecně ke každé tečné rovině, obsahující některou z těchto přímek, vytknouti co! tečných rovin nekonečně blízkých. Jest na př. možno vytvořiti plochu x. jakožto obálku >>! ploch kuželových obalených rovinami procházejícími jednotlivými body libovolné přímky protínající kterou- koli přímku prvou. Tyto plochy kuželové jsou algebraické sedmé třídy vytvořené spojitým sledem rovin, pročež bude možno v každém z nich vésti k libovolné tečné rovině rovinu soumeznou; nekonečně malému pohybu tečných rovin odpovídá obecně i nekonečně malý pohyb bodů dotyčných. Lze ukázati dále, že souvislost mezi řadou bodů dotýčných a příslušnými tečnými rovinami plochy x, na přímkách M, A; jest alge- braická korrespondence tvaru [2, 5], a že tyto tečné roviny dotýkají se plochy této ve středech příslušných kuželoseček resp. v bodech, v nichž kuželosečky příslušné těmto tečným rovinám, protínají přímky A;. Z předchozích úvah vysvítá, že kuželosečky našeho systému ma- jící střed v daném bodě přímky W resp. kuželosečky, procházející pevným bodem přímky A; obalují kuželovou plochu páté třídy, která neobsahuje obecně přímek M resp. A;; poněvadž dále tečná kuželová plocha vedená s libovolného bodu plochy x, k této ploše obsahuje i tečné roviny sestrojené v tomto bodě, jest nutno, aby skupiny pěti tečných rovin vedených těmito přímkami k příslušným plochám ku- želovým měly své dotyčné body ve vrcholích těchto kuželů, nemo- houce jich míti mimo přímku, kterou jsou vedeny. Každou z těchto rovin otočiti lze nekonečně málo buď kolem příslušné přímky plochy =. a pak pošine se dotyčný bod nekonečně málo po této přímce, nebo lze ji otočiti kolem dotyčné povrchové přímky kuželové plochy, a pak pošine se její dotyčný bod s plochou Tx po příslušné křivce styku nekonečně málo od vrcholu tohoto ku- žele, čili — jak z theorému Dupinova o konjugovaných tečnách vysvítá Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 9 — nekonečně málo po druhých hlavních tečnách plochy x; v řeče- ném bodě. Přímky M, A; jsou tedy pro plochu x, obecně pětinásobné. Podobně i pokud se týče příček čtyřprvkových skupin, na př. jedné z příček P skupiny À,, A,, A;, M; přímky nenáležejí také obecně- žádné dotyčné kuželové ploše vedené s bodů těchto přímek k ploše 7%. Tyto zbývající kuželové plochy šesté třídy vedené na př. s bodů přímky P, mají v rovinách PA, PM společné roviny tečné, poněvadž tyto jsou dvojnými tečnými rovinami, majíce jeden dotyčný bod na přímce P, druhý na přímkách A; resp. M; ostatní dvě tečné roviny, které lze přímkou P ke každé z těchto kuželových ploch vésti, ne- mohou býti obecně soumezné, neboť pak by bylo vlastně možno v každém bodě této přímky sestrojiti k ploše =, jedinou tečnou ro- vinu, a poněvadž naopak roviny procházející přímkou P jsou dle po- vahy kuželoseček v nich položených jednoduchými rovinami tečnými, nalézala by se řada bodů dotyčných se svazkem příslušných rovin tečných v jednoduché souvislosti projektivní. Vidíme však, že dvoj- poměr rovin PA,, PA,, PA,, PM nerovná se obecně dvojpoměru pří- slušných bodů dotyčných, to jest bodů, v nichž přímka P seče přímky AA AM Uvažujeme-li dotyčné kužele vedené body PÁ; resp. PM ku ploše 7+, které, nehledě k svazkům rovin na osách A; P resp. M, P jsou třídy čtvrté, seznáme, že lze v těchto bodech sestrojiti k ploše z, mimo tečnou rovinu PA; resp. PM obsahující přímku F, ještě druhou tečnou rovinu touto přímkou procházející. Tyto kuželové plochy nedotýkají se tečných rovin PA; resp. PM, sestrojených v pří- slušných vrcholech k ploše x, naopak však kuželová plocha vedená bodem PA; resp. PM dotýká se rovin PA, P4A,, PM resp. PA,, PA,, PA, v bodech mimo přímku P. Stačí - uväziti, že roviny PÁ; resp. PM nemohou míti své dotyčné body s plochou x; mimo přímky P, A; resp. P, M a specielně mimo přímky À; resp. M, jak bylo již dříve ukázáno, a dále že přímky P, A; resp. P, M jsouce také hlav- ními tečnami plochy x, a tvoříce již povrchové přímky eventuelně zvrhlých kuželových ploch třídy prvé a druhé, nemohou býti i přím- kami zbývající plochy třídy čtvrté, což jest ostatně také z toho pa- trno, že by v případě opačném přímkou P k této ploše třídy čtvrté procházely tři tečné roviny od sebe různé a ještě dvě soumezné; že pak ani přímky À; resp. M těmto zbývajícím plochám kuželovým nenáležejí, patrno jest z toho, že lze předem vésti tuto kuželovou plochu neodvisle od přímky A;, jakožto obalovou plochu rovin kuželo- 10 XIII. Josef Klobouček : seček, které procházejíce daným bodem — zde bodem přímky P— protínají přímky A3, A,, A, a mají středy na přímce M atd. Jest tedy nutně přímka P a podobně i každá příčka čtyřprv- ková dvojnou přímkou plochy x, a souvislost mezi řadou bodů do- tyčných a příslušnými rovinami tečnými jest tvaru [1, 2]. Podobné úvahy platí o paprscích kongruenci [A; 4,], které procházejí průsečíky přímky M s rovinami centrälnymi 6;; tyto pa- prsky jsou pro plochu x; obecně trojnásobné a vazba bodů dotyčných a příslušných rovin tečných jest algebraický vztah [1, 3]. Uvažujeme-li ještě jednou tečné roviny plochy zx, které pro- cházejí na příklad přímkou P, seznáme, že veškeré tečné roviny ne- konečně blízké ke kterékoli z nich obsahují kuželosečky, které ne- konečně malým pohybem svých rovin přecházejí v kuželosečku — v tomto případě zvrhlou — položenou ve zmíněné tečné rovině. Ježto pak dvě plochy 7%, =; příslušné přímkám A,, 4A, 43, 4x resp. Aj, A,, A,, Ar a přímce W, obsahují mezi svými tečnými rovinami procházejícími přímkou P jednu rovinu o, jejíž kuželosečka, zvrhlá na přímku P a transversálu vedenou bodem PM k přímkám Az, 4j, činí zadost současně požadavkům obou geometrických míst, budou i všecky ostatní roviny nekonečně blízké této rovině v obou geome- trických místech nekonečně málo od sebe se lišiti ve svých křivkách. Poněvadá pak nekonečně malé deformaci těchto křivek přísluší i ne- konečně malý pohyb dotyčného bodu jich rovin, musí také dotyčné body roviny o s plochami xx, x, nekonečně málo od sebe býti od- chýleny, to jest rovina o dotýká se obou ploch v témže bodě přímky P. Odtud pak dále plyne, že plochy =, x dotýkají se podél celé přímky P, poněvadž oba systémy [1, 2], vážící tečné roviny a jich body dotyčné mají celkem pět korrespondujících elementů společných. Totéž platí i pro druhou příčku F“ skupiny A,, Az, 4,, M. Snadno také seznáme, že podél ostatních společných přímek plochy x, 7; se nedotýkají, a že tedy jest správné tvrzení na straně 7. ve příčině styku těchto ploch. Pokud se týče torsa třídy 26. společného místům 7%, m; a dal- šího místa x, příslušného přímkám WM, A,, A,, A,, Am, jest patrno, že všecky tři plochy zx, x; x» dotýkají se podél přímek P resp. P', a že tedy rovina © náležející tomuto torsu dotýká se plochy z, v bodě jímž prochází jedna povrchová přímka tohoto torsa, čímž rovina © V počtu rovin společných oběma místům zastupuje dvě roviny neko- nečně blízké. 5 Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 11 Rovina nekonečně vzdálená obsahuje celý svazek kuželoseček hovějících podmínkám místa 7, ježto podmínka polohy středů na přímce M mění se v podmínku pólu a polary na přímce M resp. v nekonečně vzdálené rovině. Přihlédněme k případu obecnějšímu, položíce podmínku, aby bod a přímka, v nichž rovina kuželosečky, protínající přímky A,, À, A;, Ar seče přímku M a danou rovinu u, byly pólem a polárou této křivky; za příčinou jasnější představy, volme tyto základní útvary v poloze obecné. Jest potom patrno, že veškeré věty, které byly od- vozeny pro případ, že rovina u byla rovinou nekonečně vzdálenou, platí i pro libovolnou její polohu. Dle toho vytvoří veškeré kuželosečky, které protínají tři zá- kladní přímky À, A,, A, a jichž roviny obsahují přímku M, při čemž pevný bod m této přímky jest společným pólem polár obsaže- ných vrovině u, plochu pátého stupně, která má v přímce W přímku trojnásobnou, obsahuje dále mimo přímky základní 11 kuželoseček zvrhlých na dvě přímky. Plochu tuto lze vytvořiti opět jakožto geo- metrické místo kuželoseček protínajících skupinu kterýchkoli pěti pumek ABA, 444,4, pri čemž přímky da A4 v— 1,23 jsou ve středově involutorném vztahu daném bodem m a rovinou u sobě přidruženy. Podobně lze i vésti daným bodem m 13 rovin kuželoseček, které protinajice pět základních přímek A, à = 1, 2, . . . 5 mají po- láry bodu m položeny v rovině u, nebo póly přímek položených v ro- vině w vzhledem ke kuželosečkám, jichž roviny procházejí přímkou M a které protínají pět přímek A; jsou položeny na racionálné čáře 2 stupně 14, jež seče 13krâte přímku W. Tytéž charaktery, které byly odvozeny pro plochu x, za pod- mínky, že kuželosečky, které obalují rovinami svými tuto plochu, mají póly nekonečně vzdálených přímek svých rovin položeny na přímce M, platí také za podmínky, aby póly průsečných přímek rovin kuželoseček s libovolnou rovinou u nacházely se na přímce M. Poukažme poněkud blíže k rovině u. Jak bylo řečeno, rovina tato obsahuje celý svazek kuželoseček hovějících daným pod- mínkám, neboť průsečnice roviny kuželoseček těchto s rovinou u jest neurčitá a lze ji tedy pro každou křivku svazku příhodně voliti; vrcholy tohoto svazku jsou body, v nichž přímky A,, A, Az, 4x pro- tínají rovinu u; společný pól jest průsečík přímky M s rovinou u, a příslušné poláry tvoří, jak známo, svazek paprskový. 12 XIII. Josef Klobouček: Ježto deformace jednotlivých křivek tohoto systému děje se spojitě a poněvadž každé rovině obsahující jednu kuželosečku systemu přísluší jeden bod dotyčný, dotýká se rovina u plochy x, podél jisté racionálné křivky; avšak pro kuželovou plochu dotyčnou k ploše 7; vedenou libovolným bodem roviny u jest rovina tato jednoduchou tečnou rovinou, pročež i řečená křivka dotyku jest stupně prvého, to jest přímka. Odtud také plyne, že povrchová přímka torsa spo- lečného dvěma plochám =z, x; příslušná rovině u spojuje oba body dotyku příslušné kuželosečce společné oběma svazkům. Konečně nalezli bychom jako v prvém případě 58 kuželoseček, které protínajíce šest daných mimoběžek A, à — 1, 2 . . . 6 mají na dané přímce M a dané rovině u pól a jemu příslušnou poláru. Prochází-li rovina u přímkou M, máme 58 kuželoseček protína- jících daných šest mimoběžek a dotýkajících se dané roviny v bodech téže přímky.“) Poukažme ještě k jinému způsobu, kterým lze náš problém inter- pretovati. Jest patrno, že místo podmínky, aby roviny hledaných ku- želoseček protínaly přímku M a rovinu u v pólu a jemu příslušné poláře, můžeme položiti podmínku, že hledané křivky mají protínati roviny dvou kuželoseček zvrhlých na přímku W a další dvě přímky položené v rovině u a procházející tedy bodem Mu v bodech har- monicky sdružených vzhledem k těmto dvěma zvrhlým křivkám. Odtud také vyplývá, že tento případ jest specialisace případu, kdy hledané křivky protínají roviny dvou nezvrhlých křivek E, E; v bo- dech harmonicky sdružených. Úvahami obdobnými úvahám předešlým zjistíme, že plocha vy- tvořená kuželosečkami, které protínají 4 přímky A,, À,, As, À, à svými průsečíky s rovinou křivky na př. Z, oddělují tuto křivku harmonicky, při čemž roviny jejich obsahují danou přímku R, jest opět stupně osmého a přímka ZX jest šestinásobná. O tom bylo by lze se přesvědčiti průsekem této plochy s hyperboloidem vedeným přímkami R, A, An, hZk = 1, 2, 3, 4 Beznáme také, že roviny kuželoseček, které protínají pět přímek A, k—1,2...,5 a har- monicky protínají rovinu křivky E; obalují plochu osmé třídy a ku- želosečky, které protínají. šest přímek 4, a harmonicky oddělují křivku EZ, tvoří torsus třídy 34. 92 kuželoseček, které protínají šest přímek A, &— 1, 2, . . „ 6 a oddělují harmonicky obě křivky Z,, E; a které jsou společny oběma místům hořejším — mimo 40 dvoj- 3) Dr. H. Scsuserr: Kalkül der abzáhlenden Geometrie str. 96. Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 13 ných rovin — pro obě místa vedených po 8 každou z pěti společ- ných přímek základních a 20 rovin jednoduchých, vedených po dvou každou transversálou 7, každé čtyřprvkové skupiny utvořené z pěti společných přímek základních, v nichž položené křivky nejsou totožny — redukuje se v případě, že křivky E;, E; rozpadají se na přímku M a dvě další přímky položené v rovině u, na 58. Jest patrno totiž, že přímkou WM prochází osm rovin kuželoseček, které protínají přímky Az, k= 1, 2, ..., 6 a oddělují harmonicky zvrhlé křivky E, Ej, poněvadž protínají dvakráte přímku W, avšak přes to obecně žádný bod přímky M není pólem průsečnice příslušné roviny každé z těchto křivek s rovinou u. Jest třeba dále každou tuto knželosečku dvakräte počítati, ježto páry (a, a‘) resp. (d, 5) harmonických průseků těchto křivek s rovinami křivek Z, E; splývají, tedy a = b = Mu, a =b‘; jsou tudíž i páry (a, b‘) resp. (a',b) křivkami těmi harmonicky oddě- leny. Mimo to i bodem Wu prochází 18 kuželoseček protínajících současně přímky A, k=1,2...6, a žádná z nich nedotýká se obecně v tomto bodě roviny u a nemá tedy na přímce M a rovině u svůj pól a jemu příslušnou poláru. Zbývá tedy z původních 92 ku- želoseček 58. Uvážíme-li, že rozvinutelná plocha obalená rovinami kuželose- ček, které protínají pět přímek A, a které mají na přímce W a ro- vině u pól a jemu příslušnou poláru, jest třídy 26. a že každou přím- -kou A, prochází sedm dvojných rovin tohoto torsa, shledáme, že libo- volným bodem v prostoru — mimo přímky základní — probíhá 12 křivek, protínajících čtyři přímky A, a majících na přímce M a rovině u svůj pól a svoji poláru. Podobně nalezneme, že se dané roviny o v bo- dech téže přímky dotýká 32 těchto kuželoseček. K tomu stačí uvá- žiti, Ze plocha vytvořená kuželosečkami hořejšího tvaru jest stupně 58., že přímky À; jsou pro tuto plochu i2násobné a že každou přímkou A, prochází — jak praveno — sedm dvojných křivek; libo- volná rovina © proložená přímkou 4, seče tuto plochu v křivce, která má s přímkou A,, kromě 14 bodů, v nichž dvojné kuželosečky, jichž roviny procházejí přímkou Az, tuto přímku protínají, ještě 32 bodů společných, ve kterých se kuželosečky řečené roviny o dotýkají.“) Posledními úvahami vedeni jsme k problému širšímu: uvažujme místo přímek 4; kuželosečky E, a sestrojujme kuzeloseéky, které by roviny křivek F; protínaly v bodech harmonicky sdružených. +) Dr. H. Scauuserr: Kalkül der abzählenden Geometrie, str. 96. 14 XIII. Josef Klobouček : Volme pět křivek Hz, k = 1, 2, ..., 5 v prostoru obecně polo- žených a nezvrhlých; jest pak možno v každé rovině v prostoru se- strojiti jednu kuželosečku X, která seče rovinu 0, každé křivky E, v bodech harmonicky sdružených vzhledem ke křivce Ez. Veškeré kuželosečky, které procházejí dvěma pevnými body m, n, které mají ke křivkám Æ, obecnou polohu a protínají tři roviny 0%, k—1, 2, 3, harmonicky tvoří plochu čtvrtého stupně, neboť v každé rovině polo- žené přímkou mn obsažena jest jedna křivka, a mimo to přímka mn jest částí dvou kuželoseček zvrhlých ve dvě přímky; druhé části T resp. 7’ jsou dvě příčky přímky mn a tří jejích polár vzhledem ke křivkám E,. S rovinou 0, má tato plocha společnou křivku C stupně čtvrtého s dvojným bodem v průsečíku p přímky mn s rovinou 0,. Hledejme nyní kuželosečky procházející body m, n a oddělující též harmonicky křivku #,, předpokládajíce k vůli všeobecnosti, že bod p neleží na křivce E,. Průsečíky x,, x, téže kuželosečky X, obsahující body m, n S rovinou 0,, jsou na přímce procházející bodem p; Se- strojme k těmto bodům body %;', x,’ harmonicky přidružené vzhledem ke křivce Æ,. Harmonická křivka C” takto obdržená má v bodě p bod čtyřnásobný a jest stupně šestého, seče dále křivku E, v týchž bodech jako křivka C a mimo to má na ní ještě dva dvojné body, a to v průsečících poláry P, bodu p vzhledem ke křivce E, s touto křivkou. Obdržíme tedy celkem dalších osm průsečných bodů křivek C, C'atedy celkem čtyři kuželosečky X hovějící dané podmínce. Odtud plyne dále, že plocha vytvořená kuželosečkami, které oddělují čtyři křivky E, a procházejí pevným bodem m a mimo to roviny její ob- sahují tutéž přímku A, jdoucí bodem m, jest stupně šestého a přímka R jest čtyřnásobná. UvaZujice podobně jako dříve, nalezneme, že pří- slušná křivka C jest stupně osmého se šestinásobným bodem v bodě »., který jest průsečíkem přímky Z s rovinou 0, křivky E., v níž i křivka C jest položena. Seznäme snadno, že přímka R jest pro plochu vytvo- řenou kuželosečkami X, oddělujícími pět křivek Ez, šestinásobná. Po- dobně i určíme, že každou přímkou R v prostoru prochází obecně osm křivek X, harmonických vzhledem k šesti křivkám 4+ 4 — 1,2,...,6. V každé rovině ox položena jest vždy jedna křivka X,, určená ostatními pěti křivkami E, avšak jest nutno každou tuto křivku X, přiřaditi harmonicky křivce E, nekonečně mnoha způsoby. Volíme-li jistý bod x, křivky X;, odpovídají tomuto bodu obecně dva body X, 2%’ na křivce Xz, harmonické k bodu x; vzhledem ke křivce Æ. Snadno lze také ukázati, že přímkou 2%, položenou v rovině 0%, pro- chází ještě jen šest rovin, obsahujících kuželosečky harmonické vzhledem ni num à Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 15 k daným šesti křivkám 2x; jest totiž patrno, že jednotlivé křivky X, jichž roviny obsahují přímku / a které oddělují pět ostatních křivek E; harmonicky, vytínají na této přímce symmetrický systém bodový šestého stupně, v němž existuje obecně šest párů přidružených bodů, harmo- nicky oddělujících bodový pár R, Ex. Rovněž tak i každou přímkou Rip = 0x, ležící současně v rovinách 0%, o:, procházejí ještě čtyři roviny, jichž křivky jsou harmonické ke křivkám &, k = 1, 2, ... 6. Křivky tyto procházejí dvojnymi body involuce, určené páry Rx E; a Ra Ex. Die toho obalují křivky X, harmonické k šesti křivkám R En, k = 1,2, .. ., 6, plochu osmé třídy 7, která se dotýká rovin 0x podél kuželoseček. "Tato plocha neobsahuje obecně přímek povrcho- vých. Redukují-li se některé křivky E, na dvě splývající přímky 44, jsou přímky tyto povrchovými přímkami plochy z, a roviny prochá- zející přímkou A, jsou dvojnými rovinami tečnými. At jest tedy počet kuželoseček E, i přímek A; kterýkoli, jen když celkový počet všech rovná se šesti, obalují kuželosečky X, které harmonicky sekou roviny křivek E, a protínají též přímky A, vždy plochu osmé třídy. Jestliže dvě křivky A, K; zvrhují se tak, že obě sklá- dají se z téže přímky Wy; a dalších dvou různoběžek M, Mj, které přímku prvou protínají v témž bodě, pak mají křivky X na přímce Mi; a v rovině M, M; pól a jemu příslušnou poláru v užším slova smyslu. V tomto případě redukuje se však třída plochy z o jeden stupeň, ježto každá rovina, procházející průsečníkem přímek M,;, M, resp. M,, obsahuje kuželosečku, která sice vyhovuje podmínce, že protíná přímky A;, resp. harmonicky odděluje křivky #,, nevyhovuje však podmínce, pokud se týče pólu a poláry. Specialisujíce ještě dále křivky Hz, nalezneme, že roviny kuželo- seček, které mají na třech daných přímkách M; a na třech rovi- nách u; póly a jim příslušné poláry, obalí plochu páté třídy; podobně tedy i kuželosečky, které se tří daných rovin dotýkají v bodech položených na třech daných přímkách — obecně mimoběžných. Zvo- líme-li jednu rovinu u; za rovinu nekonečně vzdálenou, budou míti tyto kuželosečky středy své na přímce W;. Volíme-li za křivku E, imaginärnou kružnici v nekonečnu, lze předešlé systémy kuželoseček specialisovati na systémy rovnoramen- ných hyperbol. Stane-li se, že roviny dvou nebo tří křivek Z, splývají, pak vytínají křivky X na příslušné rovině jistý involutorný systém bodový a každým párem procházejí obecně čtyři křivky X nebo křivky tyto — 16 XII. Josef Klobouček: Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. a to v případě druhém — vytínají na určité křivce třetího stupně jistou involuci bodovou, a to tak, že spojnice jednotlivých sobě při- družených bodů obalují křivku šesté třídy a každou tečnou této křivky prochází celý svazek rovin obsahujících křivky X. Pokud se týče kuželoseček, které oddělují harmonicky sedm resp. osm křivek Ez, nelze těmito jednoduchými prostředky podati snadný důkaz o „zachování čísla“; jisto jest, že redukcí křivek E; na dvě splývající přímky nastává redukce i v tomto počtu. XIV. Fysikálně-chemické studie o miniu. Napsal docent dr. Jaroslav Milbauer. Části theoretické část prvá. (S 8mi obrázky v textu.) Předloženo v sezení dne 17. června 1908. O miniu možno právem říci, že náleží mezi nejstarší uměle při- pravované anorganické barvy. Již Římané dle zpráv Punia připravo- vali jej zahříváním běloby na vzduchu,*) způsob to, který do dnes pro lepší druhy minia se používá. Falšovali jím rumělku, barvili jím písek cirků. Později nahražena byla běloba obyčejným klejtem, který na vzduchu pálen, kyslík přijímal a měnil se v minium. Technická zařízení, jmenovitě způsob velkovýroby anglické, byla chována dlouho v tajemství a ještě dnes industrie minia, ačkoliv tak je stará a pro- pracovaná, je vlastně z našeho hlediska empirickou. Ptáte-li se v to- várně, při jaké teplotě se asi pracuje, označí vám ji pouze širokou mezí červeného žáru a zdůrazňují, že musí se velmi opatrně priklä- dat, sic jinak minium se „přepálí“, t. j. ztratíc kyslík, zpět na ky- sličník olovnatý přejde. Ani z literatury odborné není jasno, která teplota jest nejpraktičtější pro výrobu. Dumas (An. ch. 49, 398), Moıssener (Ann. des mines 1862 (6) 1, 495), Mercier (týž časopis 1871, 19), všichni mluví o červeném žáru a dlouhé době až 48 hodin; JAcevELAIN (Journ. prakt. chemie 53, 151) udává přesněji: minium vzniká dlouhým žíháním kysličníku olovnatého na vzduchu při 450° C. Naproti tomu v novější době (r. 1904) M. LreBra ve své studii o barvách olovnatÿch (Zeit. f. an- *) Korr: Geschichte der Chemie 4. 133. Věstník král, českó spol. nauk, Třída II. 2 XIV. Jaroslav Milbauer: gew. Chemie str. 1671) uznává za nejvhodnější teplotu miniovych pecí meze: 300—350° C, teplota nemá překročiti 350° C, jinak nastane nebezpečí, že reakce půjde zpátky, t. j. přijatý kyslík opět se uvolní a zbude klejt. Tyto první nesrovnalosti vedly mne k tomu, když nemohl jsem v továrně sledovat vznik minia pokud se týče teploty, abych v labo- ratoři s jemnějšími prostředky nápodobil způsob výroby minia a pro- studoval jej podrobněji. Práce vzrostla, objevily se nové otázky, tak že není dosud u konce, a mohu pouze o jedné její části zde pojed- nat. Chci všimnouti si nejprv otázky vzniku minia po stránce theore- tické, themata dosud neúplně řešeného. Princip práce. Abychom mohli nápodobiti přesně podmínky pracovní, musíme si uvědomiti, jak postupují v praxi. Při technické výrobě minia žíhá se buď kysličník olovnatý z rudního olova (klejt) nebo odpadek po výrobě dusanů (t. zv. „nitrit“) nebo i běloba olověná v pálacích pecích, rozestřený na velké ploše za hojného přístupu vzduchu. Ma- teriál se občas pracovními otvory obrací, zůstávaje v peci as 48 ho- din. Přikládání děje se opatrně, tak aby teplota náhle nestoupla, což odhadují tím způsobem, že pozorují průhledy ve dvířkách pracovních otvorů, jež mají mít třešňovou barvu. V laboratoři napodobil jsem uvedené okolnosti, zahřívaje kysličník olovnatý v trubici, jež otáčela se Kol osy vodorovné v peci o konstantní teplotě. Trubici procházel kyslík, resp. vzduch o určité vždy stejné průtokové rychlosti a tlaku. Otáčení bylo stejnoměrné, čas byl měřen a produkt získaný analy- sován. Pokusné zařízení. Pec na konstantné teplotu. Nemaje k disposici silný elektrický proud, konstraoval jsem ku pokusům svým pec tahovou, vytápěnou svítiplynem. Zhotovena byla z cihel hustých, které dobře dají se dlátem obrábět. Postaveny byly střídavě tak, že vznikl kanál, kterým procházely kouřové plyny. Jak patrno na průřezu, byly prostřední cihly opatřeny výřezem kruho- vym,*) čímž vznikl kulatý otvor pracovní A (viz obr. 1.). *) Byly mi poskytnuty laskavostí p. dra F, Fiscuera v Letkách. Děkuji mu srdečně na tomto místě. Fysikálně-chemické studie o miniu. 3 Mezi späry däno pésové Zelezo, a celä pec stazena železnými pásy se šrouby. Zbývající prostory postranní uzavřeny destičkami z ne- polévaného porcelánu a zatěsnění úplné provedeno směsí hlíny, asbestu a vodního skla. Vršek pece kryt byl asbestovou lepenkou, na níž po- loženy cihly. Odcházející kouřové plyny sváděny do vysokého asbesto- vého komínu C. Aby tah byl stejnoměrnější, procházely kouřové plyny síťkou železnou v místech B. Tah v komíné měřen nakloněnou U trubicí, obsahující zbarvenou tekutinu. Zahřívání pece dělo se na- kloněným, mocným kahanem D se šroubovou regulací, plamen roz- šířen plochým nástavcem. Plyn vcházel do kahanu regulován. Regulator plynu. V pracovním otvoru uložena byla měděná spirala A na konci uzavřená, dobře zevně postříbřená. Druhý konec její přecházel v úz- kou dlouhou trubičku zevně poniklovanou, která ústila těsně do rtu- tového regulatoru. Spirala naplněna byla kysličníkem uhličitým. Re- gulator tvořila Široká roura zahnutá B, (viz obr. 2) spojená jednak S ToRRICELELIHO rourou C jednak s kapillarou, opatřenou nálevkou a kohoutkem D. Kontakty elektrické byly vtaveny na zúženém místě c ToRrkrIcELLIHo roury a na spodním konci široké trubice (b). Jakmile v pracovním otvoru stoupla teplota, tu zvětšil se tlak kysličníku uhli- čitého ve spirale, tlak přenášel se na rtuť v regulátoru, stoupla hla- 1* 4 XIV. Jaroslav Milbaner: Ober dina její v TorrıcrLLıno vzduchoprázdnotě, spojil se proud elektrický, který uzavřel přístup plynu do kahanu. Plyn byl předem regulován přístrojem MorrgEssrkRovým, načež jedna větev šla přímo .ke kahanu, druhá po projití elektrickým regulátorem. Zde vcházel do U tru- bice, v níž nacházela se rtuť. :Elektromagnet Æ přitáhl při uzavření proudu elektrického, jdoucího ze zdroje a, kotvu F, jež dopružována pérem G. Kotva přimáčkla plováček Æ do rtuti v U rouře, rtuť ve druhém rameni stoupla a uzavřela plyn. Docíleno tak, že kahan úplně neshasl; zmenšením průtoku v postranní větvi Sroubovou tlačkou bylo umožněno teplotu zmenšovat. Jemná regulace docílena připuště- ním nebo odssátím rtuti z kapillary D. Aby sálavé teplo pece nemělo vliv na barometrovou rouru (©, jest tato chráněna deskou asbestovou svisle opřenou o stojan, na němž zachycen též regulátor. Změny v teplotě vyrovnával tento thermoregulátor na + 2° C. Fysikálně-chemické studie o miniu. 5 Měření teploty. Již předběžné pokusy ukázaly, že jedná se o reakční teploty, které jsou nad 400° C a že tedy není možno pracovati s teploměry rtutovymi, pinénÿmi dusíkem pod tlakem a proto použit Le CHarErrERův thermoelement z platiny a slitiny platiny s rhodiem, proud vzniklý měřen jemným galvanometrem fy Siemens a Halske, jež jako pyrometr ka- librovän byl německým fysikálním ústavem říšským. Aby ušetřen byl článek škodného vlivu kouřových plynů, vložen do skleněných rourek z tvrdého skla a místo sletované umístěno do pracovního otvoru v peci tak, aby bylo as uprostřed, dotýkajíc se trubice, v níž prová- děny pokusy a nedotýkajíc se roury měděné thermoregulátoru. Proud z pyroelektrického článku veden do galvanometru dráty, jež isolovány skleněnými rourkami. Galvanometr postaven do skříně dobře uzavřené as 2 m. od pece. Osvětlen byl shora, tak že odečítání teploty bylo možno provésti velmi přesně. Reakční trubice. « Pokusy prováděny v trubici ze skla, které snese dobře náhlé změny teploty — jenské sklo „Durax“ — zvláštní úpravy. Je kru- hového průřezu, v prostřed rozvedená v táhlou rozšířeninu a takové délky, že po zasunutí do pece representuje reakční prostor o stejné teplotě. Na jedné straně d jest trubice sploštělá, aby dala se zachytit do obyčejného kreslířského skřipce, na druhé přechází v táhlý konus c, na nějž je zabroušena čepička d z téhož skla, taktéž konusovitá. Oba kužely k sobě jsou držány platinovým drátkem, jenž zachycen na skleněných výčnělkách, jak patrno z obrazce 3. Čepička dala se sej- mouti. Při práci nacházela se trubice umístěna v peci tak, že spi- rální těleso thermoregulátoru obepínalo rozšířeninu trubice, aniž by se jí však dotýkalo. Aby umožněno bylo přesné zasunutí trubice re- akční do prostoru pracovního, byla zachycena ve skřipec, který pevně fixován do roury, jež točila se na pevné ose saní soustruhových. Na osu nasazeno fixně kolo, které dostávalo pohyb od transmise a tla- 6 XIV. Jaroslav Milbauer : čeno bylo spiralním pérem směrem ku peci. Zasunutí dělo se šrou- bem, soustruhu jemně pomocí kola, které dostávalo též pohyb od transmise (viz obr. 4. a 5.). Po zasunutí vtlačila se čepička do roz- šířeniny skleněné, jsouc do ni na hladko zabroušena a mazána po- zlátkem. Trubice mohla se tudíž otáčeti kol osy vodorovné, při čemž byla tlačena spiralním pérem do zábrusu, jímž přicházel vzduch resp. kyslík. Plyny tyto vedeny byly zahnutou rourou, která uložena byla do hořejší rozšířeniny pece a v části té naplněna byla kouskovitým, porovitým materiálem; plyny se předhřívaly a vnikaly zábrusem do reakční trubice. Část roury mimo pec byla isolována co nejdokonaleji asbestem. Spiralnim pérem docíleno, že trubice, točíc se v zábrusu, přesně do něho byla tlačena. „Postranní otvory pece, onen jímž tru- bice zasunována a druhý, jenž obsahoval zábrus, kterým přiváděny reakční plyny, byly pečlivě utěsněny. Otvor zasunovací kryt byl de- skou železnou, v které osazena byla široká roura železná, na niž na- ražena porcelánová roura- uvnitř vyložená asbestem. Jakmile zasunula se trubice, přiklopeno víčko kovové vyložené asbestem; jím prochä- zela pouze osa, nesoucí skřipec a rourku s kolem. Druhý otvor po- dobně upraven, místo roury porcelánové volena krátká skleněná, by mohl být pozorován zábrus; se strany zatěsněna směsí asbestu a hlíny s vodním sklem. : Fysikálně-chemické studie o miniu. 7 Plynopudný přístroj. Plyn reakční používán o konstantní průtokové rychlosti a tlaku. Užito zde principu, jaký se mi osvědčil při jiné příležitosti “) a nebudu zde detailně gazometr popisovat, podotýkám pouze, že voda, která vytlačovala plyn, padala v kapkách stejnoměrně, vytlačila 80 cc kyslíku za 45 vteřin. Rychlost tato při všech pokasech dodržována. Přebytečná voda stékala do reservoiru železného 7’ (obr. 5), odkud silnou pumpou 7’ vytlačována zpět do zásobních lahví Y a Z. Postranní trubicí u K přiváděn even- tuelně kyslík. Gazometr byl dělen na litry, tak že bylo možno mimo vzduch užívat směsi jeho s kyslíkem o známém složení. Vzduch od- bírán z venčí a filtrován důkladně vatou (trubice w). Plyn reakční, vycházeje z gazometru, prošel úzkou kapillarou, sušil se v dlouhé, stojaté trubici skleněné Z, naplněné ve spodní části natronovým vápnem, v hoření taveným chloridem vápenatým, pak prošel vrstvou čisté skleněné vaty, Geisslerovým přístrojem, na- plněným směsí chromové kyseliny a sírové, pak U trubicí s anhy- dridem fosforečným do předhřívací roury J a zábrusem e do trubice reakční. Celá situace umístění jednotlivých přístrojů i S gazometrem je patrna ze schematického obrazce 5. Příprava čistého materiálu pracovního. Jednalo se o to, připraviti úplně čistý kysličník olovnatý ve větším množství. Vyšel jsem z dusičnanu olovnatého 2kráte překry- stalovaného, rozpustil jej ve vodě horké, na to přidáno, jak radí ŠroLBa**) houbovité olovo a chlorid olovnatý, a vařeno as půl hodiny. Na to sfiltroväno, filtrát sražen kyselinou solnou, ssedlina dekanto- vána a dobře promyta. Sražený chlorid olovnatý vyvařen 5krâte či- stým roztokem uhličitanu sodnatého, pak důkladně odssáto, rozpu- štěno v kyselině octové, přidáno octanu lithnatého i sraženo louhem draselnatým, sfiltrováno a promyto tak dokonale, že zmizela spektralná reakce na lithium, vysušeno ve vakuu při 130°, rozetřeno a opět sušeno ve vakuu, což opakováno několikrát až preparát žíhán v baničce nepou- štěl vodu. Získán tak prášek barvy světle žluté, který mimo nepatr- *) Rozpravy České Akademie 1905. XXXVI, Zeit. für physik. Chemie 57, 649. i **) Zprávy král. Ceské spol. nauk 1878. 328. XIV. Jaroslav Milbauer: : o & | AAA H AZAAY Ch D A A NT 77 1 | M a Bi ENT TIM sell - ES: STTERETETTÄERTEIRÜÄÜUH URN UT U UN II >| KSISTSTIISIIEIIT EST NS i 2 n) = A NR RT RTÄNÜIUO SER RÜIEE NFNSTSENTRREEENITIÜÜÜÜRÜU INT I IORUÜÄÜÜÜÜÜO NT AITTÜIÄÜÜÜÜÜÜÜÜUNU f Kl T Ser N C 3 === Fysikälne-chemick& studie o miniu. === > N | | rene sre CSA | REF ATEN EDR AUTRE SSD U st es o] | & S IIS HN Le ER = | ti C MEM 10 XIV. Jaroslav Milbauer : ného množství uhličitanu jest prost jiných nečistot. Ukázalo se během další práce, že toto malé množství nemá nijakého vlivu na resultáty. Preparát pod mikroskopem jeví se složen z úlomků celkem stejně velkých, lesklých. Methoda analytická. Při prvních pokusech trubice nejprv zvážena, naplněna kyslič- níkem olovnatým, opět zvážena, na to nasazena čepička, upevněna drátkem platinovým, přes ní přesunut plášť z plechu stříbrného, na- čež zasunuta do pece a po ukončeném pokusu sejmut po vychladnutí plech, čepička a znovu váženo. Přírůstek na váze měl odpovídat ab- sorbovanému kyslíku a tedy vzniklému miniu. Poněvadž však vždy unášen jemný prach při otáčení trubicí procházejícím reakčním ply- nem, byly přírůstky nesprávné a methoda tak nespolehlivá, že vzato útočiště k jinému způsobu, který dovoluje přesnost potřebnou, totiž ku stanovení jodimetrickému. Absorbovany kyslík resp. minium vzniklé určeno titrací touto formou methody Torr-DienLovr:*) Do kjeldahlní baňky konického tvaru odváženo 10 gr jodidu draselnatého, odměřeno 5 cc ledové kyseliny octové a 5 ce vody de- stilované, zahříváno za stálého mísení, až vše se rozpustilo, na to přičiněno 25 cc studené vody a do tekutiny teplé max. 50° C přisy- páno 0,5 g látky. Uvolněný jod stitrován ‘/,,, n Na,S,0, do světle žluté barvy, na to přičiněn maz škrobový a dotitrováno do zmizení barvy modré. Tímto způsobem, kdy tekutiny užito teplé, podařilo se rychle veškerou látku, kysličníky olova, uvésti v roztok, což jinak trvá u materiálu silně žíhaného několik hodin; zabráněno i tomu, by vylučoval se jodid olovnatý, který žlutou svojí barvou titraci činí méně citlivou. Ztráty na jodu, jak pokusy příslušné potvrdily, nenastávají, ovšem při vyšší teplotě se tak děje a je tedy nutno uve- dené podmínky dodržovat, pak výsledky jsou zcela správné. Způsob pracovní a orientační pokusy. Svitiplyn puštěn do regulatoru Moitessierova A, vhodně zati- ženého závažím a, část prošla trubicí B elektrického regulátoru, by spojila se s druhou, jež regulována tlackou d do velikého kahanu D, *) Dingl. polyt. Journ. 242, str. 196 a Zeit. fůr anal. Chemie 1887, str. 296. A Fysikálně-chemické studie o miniu. qi který hořel pod pecí. (Viz obr. 5.) Na to uzavřen kohoutek c na rtutovém regulatoru F, spojen elektrický proud jdoucí od přerušovače d a když na pyrometru nalezena příslušná teplota, natlačena rtuť v ToRRIcELLIHO prázdnotě do té výše, by nastal právě kontakt. Nyní pozorována te- plota na pyrometru půl hodiny a když stala se konstantní přikročeno k vlastnímu pokusu. Do reakční trubice vpraven kysličník olovnatý, tak že nacházel se v střední části rozšířené; kraje dokonale očistěny. Navažováno vždy 3,676 gr.) Trubice zasunuta do skřipce Ch a pře- vodem © R zasunuta do pece, tak že vnikla do zábrusu e a pružně dolehla. Mezitím spuštěn gazometr a jakmile ustálila se hladina v J a nadbytečná voda stékala do železného reservoiru, otevřen dvoj- cestný kohout K, zavřen / i zaznamenán čas. Trubice otáčela se prů- měrně v minutě %5Skráte. Po ukončeném pokusu odečten opět čas, rychle z pece roura vytažena, vysypán produkt a po vychladnutí ur- čeno množství absorbovaného kyslíku zmíněnou titrací. Při předběžných pokusech o nichž poučuje nás následující ta- bulka, nalezena teplota, kterou se má počíti: | Il || | Pouzitÿ materiäl | Plyn | Teplota | Doba |‘, Pb,O, Il | l | | | | | | Il 300° | 3 hod. || 1,8 | Vzduch | | | Obyéejnÿ klejt | | -4009 || 3 hod. | 4,8 1 | I | | | | Il | | | Kyslik 4600 3 hod. | 63,2 | | | | | | 2 hod. | 144 | | | |) Čistý kysličník | | | I o Kyslík | 470° 2 hod. | 14,4 olovnatÿ | | | | | | | | 2 hod. | 13,5 | | Il Il Vidno take, Ze pri zachoväni stejnÿch pracovnich podminek jsou pfi reprodukei vysledky stejne, difference leZi v mezich pracov- ních chyb. Maximální difference obnášela + 0,5°/, Pb,O,. *) Roura vážila 36'324 gr. a dovažováno do 40 gr. 12 XIV. Jaroslav Milbauer : : Pokusy vlastní. cau Vliv množství. System 3 Pb0 — 0 Pb,0, jest heterogenním a rovnováha v něm není odvislá od množství reagující hmoty. Tento předpoklad dá se dobře dokázat naším uspořádáním pokusů. Pracováno za stejných podmínek: tlaku plynu reagujícího resp. jeho průtokové rychlosti, stejné teplotě, době, otáčení a měněno pouze množství kysličníku olovnatého. - Při odvážení: | ja a vzuiklo za 3 hodiny oe a lin 4500 Cal | op 0 sn s. 11,6 : 7 18,2%/, Pb,O, Z těchto pokusů plyne pro další postup, že není třeba přesně odvažovat kysličník olovnatý do reakční trubice — což znamená značnou úlevu pracovní. Nicméně pro zachování obvyklých, stejných podmínek dovažováno vždy do váhy trubice ca 40,0 gr. Vliv dody pracovní. Pracováno při teplotě 480° C, za stejné průtokové rychlosti plynu a otáčení trubice v kyslíku, měněna pouze doba reakční. Vy- sledky jsou obyčejně středy dvou pozorování. Z chemicky čistého kysličníku olovnatého vzniklo po době: 6Očminut u o M5 RDS, 1204| Snap dlorokeu 11219808 180 "dí srl. belehren, 50 Kaa DUO ae are. sl. eo Ta ZUDEM BE N lg) AON "à ADO le, Merk 88, Le 480 43,0 a Graficky znázorněn je průběh v obr. č. 6. kriykou, která asym- ptoticky se blíží rovnoběžce s osou X, kam nanášeny doby (4 minuty = Imm). Na osy Y nanesena °/, Pb,O, v mm. Množství vznikajícího kysličníku olovnato-olovičitého neroste v jednoduchém poměru s ča- sem, s počátku přibývá rychleji, později však zvolna. "Vhv průtokové rychlosti reagujicího plynu. Za stejných podmínek pracovních: stejné teplotě (4709 C), stejné době (120 minut) i otáčení a stejném tlaku a složení plynu (kyslík z bomby), zařaděny do potrubí, kterým přiváděn kyslík od gazometru různě dlouhé teploměrové kapillary. Rychlost průtoková Fysikálně-chemické studie o miniu. 13 tímto jednoduchým způsobem měněna. Abychom ji mohli měřiti, spo- jeno s byrettou Hempelovou a tou měrou, jakou plyn do níse tlačil, tou ınerou snižována vyrovnávací nádobka, současně druhý pozoro- vatel měřil čas. a) kyslík procházel trubicí po 2 hodiny takovou rychlostí, že vytlačeno bylo z gazometru 80 cc při 179 C a 747 mm ve 2 minutách 21 vte- řinách a získán produkt, který obsahuje. . . 14,5%, Pb,O, b) Totéž 80 ce za 9 minut a 51 vteřin skytá pre- patáti který obsahuje 5073- 12 statue ss VA o)M8Ucetza 21 minut a.40, vteřiny: -c 5. ÚB a). 8066373448 minut.. % | N DA on Roura před pokusem byla k em předení naplněna. Pe en Ba: : = I : 270 375 À 4 = — = 60 120 180 240 300 360 420 W50min Obr. 6. Z čísel vidno, že pokud neklesne množství kyslíku pod ono potřebné ku reakci, že jakýkoliv nadbytek nemá vlivu. Při velice prudkém pohybu kyslíku v rouře reakční byly výsledky nižší, čehož příčinu nutno hledati v té okolnosti, že plyn nebyl Hose: pred- hříván, procházeje příliš rychle rourou předhřívací. Vliv teploty na reakci. „Zmínil jsem se již v úvodu o tom, jaké seen panuji o tomto bod& v literatufe. Sledovän Me vliv teploty postupně :od -teplot nejnižších, které bylo možno ještě v peci udržet na konstantní „výši až do 550° C. V dalším oddílu práce budu moci promluviti < 0' účinku nad tuto teplotu a jsem v tom směru zaměstnán. - Zachovány obvyklé podminky.a sice: m : - Doba S3hodinová pracovní, Množství-as 3,7 gr kysličníku olovnatého ch. č.. Otáčení trubice stejnoměrné v 1 minutě (5kráte. 14 XIV. Jaroslav Milbauer: Konstantní průtoková rychlost kyslíku: 80 cc ve 2 minutách a 25 vteřinách. Katalytický účinek teploty je pak zřejmý nejen z uvedených čísel: Teplota: Vzniklo průměrně °, Pb,0, 240 NON AB DE NO WTA ANSE 310% Bar. le dou IT an 320% 19, abbé. cn allen 350° Led štve ujjedy. Lo AMEN ©. ae eh 30... ouloaslo Ve 380% 06 eue Er aa SNO lo) A189% lan hir led, aan. Boa 4300 LA UN DRE Küsten, EN ee Lo en een ATOME REN Bor NET ee ON BOOT ee na 00 550° eo nýbrž i z řešení grafického. a + 240 260 250 300 320 340 360 380 400 420 440 460 480 500 S20 540 560 310 350 390 418 430 450 470 S50 Obr. 7. Oxydace kysličníku olovnatého začíná již za obyčejné teploty ; tak pozoroval JAcavELAIN (Comp. rendus 31, 626) r. 1850, že jemně rozptýlené olovo, ku př. čáry jím napsané na papíře za obyčejné te- ploty přecházejí v minium; podobně našel ScnHoxBENw (J. prakt. Che- mie 74, 323 v r. 1858). Zde ukázáno, že absorbce kyslíku v kysličníku olovnatém resp. jeho oxydace je měřitelna již při 2409 C. Grafické řešení dává křivku, která zvolna stoupá od teploty 320° do 450°, preparáty při těchto teplotách vzniklé za 3 hodiny byly vždy světle až temně hnědé, nikdy červené, teprv nad 450° vznikalo v době té minium. V našem případě ukazuje křivka maximum kol 550° C, jak na jiném místě ukáži jen zdánlivé. Též o důležitých poznatcích pro praxi bude na 0 Fysikálně-chemické studie o miniu. 15 jiném místě diskutováno; zde nutno však přece podotknouti, že údaj T. Lıierıca (Zeit. f. angen. Chemie 1904, 167) jest zcela nesprávný“) pokud se týče čistého kysličníku olovnatého; jak poměry se mají při užití technických preparátů, jest předmětem dalších studií. Vliv parcialného tlaku kyslíku. Pro heterogenní system jest vedle teploty důležitým faktorem parcialní tlak plynu reagujícího, zde kyslíku. Aby mohl být vyzkou- Sen tento vliv, míchán kyslík v děleném gazometru s dusíkem resp. vzduchem zbaveným vláhy, nečistot organických i kyseliny uhličité a směs tato s různým procentualním množstvím kyslíku, o různém tedy parcialním tlaku kyslíku vedena do reakční trubice za okolností pra- covních obvyklých. V době 3 hodin při teplotě 480° C, při normál- ním otáčení trubice, jinak stejné průtokové rychlosti plynu a množ- ství stejném kysličníku olovnatého, vzniklo při použití db Lu Pete de à X 20% OEL eo 80%. 1007 Obr. 8. 1009 ukyslka iin. 20404. ui. 19,90) PDO: BOP (deda ben ei. ein Le dt 10 uplně SO Babe eg re Isle Z 20/60 9 . 030 » Grafické řešení provedeno je na obr. 8. Jako úsečky naneseny na osu X procenta kyslíku (1°/, = L mm), jako pořadnice pak °/, vzniklého minia (1°/, — 2 mm). Křivka má tvar exponeneiely. O tom, jaké poměry panují při vyšším tlaku kyslíku, bude ještě pracováno. _Vliv vlhkosti reagujícího plynu. Pro absolutně suchý kyslík zařaděna U roura naplněná anhy- dridem fosforečným před rouru předhřívací. Jednalo-li se o vlhký *) Viz úvod k práci této. © „16 XIV. Jaroslav Milbauer: plyn, tu na místo její vložen vážený Geisslerův přístroj naplněný buď čistou vodou nebo různě zředénou kyselinou sírovou. Vlhkost par stanovena ze ztráty na váze touto úvahou: © Vlhkost udäna je váhou par vodních v určitém volumu ku př. 1 m. Budiž ztráta na váze přístroje Geisslerova a gr t. j. množství par plynem stržených, jehož volum budiž d m*, tu je a P= TZ množství par v 1 mě. Byla-li při teplotě laboratorní £ expanse v mm resp. váha par v1 m? v gr rovna g'“ tu dle úměry: g:g'=z:100 jest = ot a znamená relativni vlhkost. Pracováno jinak za podmínek shodných s případy předešlými a nalezeny při teplotě 480° tyto výsledky: Je-li relativní vlhkost Produkt kyslíku obsahuje oe BDM) OO 10310) 0 Ele. OO ee a, Z výsledků těchto není možno souditi, Ze by vlhkost reagují- cího plynu měla význačný vliv na jakost produktu. Absolutně suchý plyn a absolutně vlhký daly preparáty, v hodnotě počítané na obsah minia, téměř úplně stejné. Uzavíraje tento oddíl práce, podotýkám, že o výsledcích bude diskutoväno souborně v druhém oddílu jejím, kde další podřízenější „vlivy budou studovány. Z chemické laboratoře -c. k. české vysoké školy technické v Praze. | V Praze, v kvétnu 1908. XV. Příspěvky k seznání furolfloroglucidü. Emil Votoček a Cyril Kraus v Praze. Předloženo v sezení dne 9. října 1908. Ku kvantitativnímu určování furolu (a tím i cukrů z řady pen- tos) slouží dnes skoro výhradně srážecí methoda floroglucinová. Me- thoda řečená záleží v tom, že na roztok furoluv chlorovodíkovém mediu vodném (12°/,HCl obsahujícím) působíme fluroglucinem, vzniklou sedlinu zelenočernou sebereme na vhodném filtru, důkladně vodou promyjeme, vysušíme a zvážíme. Produkt ten kondensační, floroglu- cidem nazývaný, přepočítává se pak dle empiricky určených tabulek na furol, po případě na pentosu. Stechiometrické vztahy při reakci mezi furolem a floroglucinem nebylo lze dosud jednoduše vyjádřiti, také nebylo lze vyjádřiti pravděpodobný vzorec, třeba jen empirický, kondensačního produktu. Má to svou příčinu v okolnosti, že flo- roglucid jest látkou beztvarou, ve veškerých obvyklých rozpustidlech nerozpustnou, jež při zahřívání uhelnatic se rozkládá. Vzhledem k tomu nemůže o nějakém čistění produktu před elementárnou analysou vůbec býti řeči a důkaz individuälnosti floroglucidu nedá se provésti. V práci naši hledíme vniknouti do mechanismu reakce mezi fu- rolem a floroglucinem S jiné strany. Východištěm práce naší byly pokusy prvého z nás, jenž hleděl vyšetřiti, zdali by reakce mezi furolem a floroglucinem nedalo se užiti k sledování stupně hydrolysy při normálních solech o reakci kyselé. Volil k tomu síran zinečnatý. Ukázalo se, co se ostatně dalo očekávati, že kondensace jest zde mnohem pomalejší, t. j. bylo třeba furol s floroglucinem a roztok ZnSO, zahřívati do varu, aby se fio- Věstník král. české spol. nauk, Třída II. 1 2 XV. Emil Votoček a Cyril Kraus: roglucid vylučoval. Co však překvapilo, bylo to, že kondensační pro- dukt látek výchozích nebyl zelenočerný jako při kondensaci s kyse- linou solnou, nýbrž čistě žlutý, a teprve když uveden (po promytí vodou) ve styk s 12°/,nf kyselinou solnou, rychle zelenal a nabyl obvyklé barvy zelenočerné, jakou mívá floroglucid získaný při srážení furolu v mediu 12°/, HCl obsahujícím. Usouzeno z toho, že jde zde o intermediární produkt kondensace mezi furolem a floroglucinem, 1 počali jsme kondensací řečenou blíže se obírati, totiž studovati, kterak probíhá v prostředí o nepatrné toliko koncentraci iontů vodí- kových, anebo dokonce v prostředí, v němž vůbec iontů H: nelze předpokládati. V dosavadních pokusech kondensovali jsme furol s floroglucinem za přítomnosti ZnSO,, (NH,),SO,, NaCl a konečně též beze všeho činidla kondensačního. Produkty kondensační karakterisujeme ve všech případech jednak barvou, jednak. elementárním složením procentovým, při čemž výslovně podotýkáme, že je tím nikterak ne- prohlašujeme za individuálné; zjistiti toho nelze pro amorfnou po- vahu jich a čištění znemožňující vlastnosti. Stůjž zde nyní popis jednotlivých pokusů: I. Kondensaceu přítomnosti ZnS0,. a) 084 9 furolu čistého a 429 9 floroglucinu rozpuštěno v 150 cm? vody, přidáno 10 g ZnSO, ; povaïeno a ponecháno v klidu po 36 hodin. Vyloučená sedlina byla žlutozelená, tmavého odstínu b) Na 1 mol. floroglucinu vzaty 3 mol. furolu a jinak stejně po- stupováno jako v případu a). Při vaření vylučovala se sedlina kanár- vově žlutá, v brzku hnědnoucí, jež po promytí vodou a vysušení na pórovitém talíři měla barvu hnědožlutou. Filtrát po vychladnutí vy- lučoval sraženinu co do barvy stejnou s hlavním podílem. Látka vy- sušena v proudu čistého vodíku do konstantní váhy při 105 110° a analysována. L..C = 62381), H = 4279. 1621370 H PU c) 1 g floroglucinu, 6 g furolu, 10 g’ ZnSO, a 150 cm? H,O za- hříváno do varu a jakmile se žlutá sedlina objevila, hned sfiltroväna, rychle vymyta vodou, vysušena na pórovitém talíři a pak v proudu vodíka. Měla. barvu žlutou s odstínem do zelena. f Příspěvky k seznání furolfloroglueidü. 3 Analysa: C = 6155%,, H = 401"/,. Aby bylo zjištěno, v jakém poměru jest látka ta k floroglucidu ze- lenočernému, jaký se získává při kondensaci furolu a floroglucinu s 12°/, kyselinou solnou, proveden tento: pokus: 0451 g tohoto žlutého kondensačního produktu. přelito 50 cm? 129/, HCl. Ve styku s kyselinou. tou látka postupně zelenala a tem- nala. až nabyla barvy zelenočerné. Sedlina sebrána na váženém. filtru, promyta důkladně vodou. a vysušena. ve vodíku. Vážila 04490 g. Analysa ukázala, že jest produkt uhlíkatější, nežli byl výchozí, neboť nalezeno: C = 62:48°/,, H = 4039. d) Spůsobem, jenž popsán byl při c), připravili jsme z 8 g floroglucinu a 48 g furolu (u přítomnosti ZnSO,) dostatečné množ- ství žlutého floroglucidu za tím účelem, abychom chování se jeho k rozpustidlům blíže vysvětlili. Shledali jsme, že žlutý produkt ten vysušený ve všech užívaných rozpustidlech (alkohol ethylnatý, isobu- tylnatÿ, amylnatý, chloroform, CCl,, acetoctan a octan ethylnatý, aceton, benzol, solventnafta, pyridin), ani vroucích, nic aneb jen sotva znatelně se rozpouští. Na skrovnou rozpustnost souzeno dle barvy filtrátu, jenž skoro vždy byl téměř bezbarvý. Abychom se pak pře- svědčili o tom, zdali digescí při působení rozpustidel nějaké dělení na základě různé rozpustnosti vůbec nastává, podrobili jsme as 15 g suchého žlutého floroglucidu toho postupné digesci s alkoholem ethyl- natym, acetonem, octanem ethylnatým, etherem a konečně benzolem, při čemž složení. produktu analysou elementární jsme kontrolovali. Výchozí produkt obsahoval: C = 61519, H = 4169, Produkt ten roztírán s alkoholem ethylnatým, pak promyt vodou a část jeho vysušena v proudu vodíku. Obsahoval dle analysy : CELA H—4099 Zbytek od prvé digesce rozetírán s acetonem, sfiltrován, promyt vodou, vysušen ve: vodíku a část spálena. Nalezeno: 6616329 4287. Zbytek po digesci s acetonem roztírán s octanem ethylnatým a část sedliny vysušené ve vodíku obsahovala: CE CRAN H — 48577 Zbytek po digesci s octanem ethylnatým macerován etherem a část oddělená po vysušení ve vodíku analysována. Nalezeno: 638940395: 1 4 XV. Emil Votoček a Cyril Kraus: Konečně částka po digesci etherické macerována čistým ben- zolem a vysušená ve vodíku opět podrobena elementárné analyse ; tato dala výsledek tento. G= 6141), H==A421%. Z veškerých analys těchto jest zjevno, že složení žlutého floroglu- cidu se digescí rozmanitými rozpustidly vůbec nemění. Plyne z toho že produkt ten nemůže obsahovati nečistot rozpustnýck, jak dokázáno také tím, že filtráty po jednotlivých maceracích odpařením neposkytly vůbec znatelných výparků. Individuálnost žlutých floroglucidü tím ovšem není ještě dokä- zána, vždyť může kondensační produkt ten sklädati se z furolfloroglu- cidů molekulárnou váhou i vlastnostmi, zvlástě rozpustností jen málo se od sebe lišicích, pro kteréž není zatím prostředků k oddělení. e) Pozorovali jsme, že při preparačních pokusech s větším množstvím furoiu a floroglucinu získaný floroglucid nikdy není tak světle žlutý, jak při pokusech zkoumavkových. Proto připravili jsme si produkt ten ve zkoumavkách po malých částech. Jakmile se něco při reakci kanárkově žlutého floroglucidu bylo vyloučilo, filtrováno a sraženina rychle promyta vodou, alkoholem a etherem, vysušena ve vodíku do konstantní váhy. Analysa dala čísla: 6=61:639)5, HH 4289 6- Filtráty po vyloučení prvých partií, světle žlutých, vyloučily stáním 24hodinným floroglucid téže barvy. Tento promyt vodou, alkoholem a etherem, vysušen v exsikkatoru až do konstantní váhy a analysován. Obsahoval: C = 61:35°/,, H = 4499. Tedy měl složení totéž, jaké vykazoval produkt předcházející. IL Kondensaceu přítomnosti (NH), S0,. 1 g floroglucinu a 3 g furolu rozpuštěny ve 150 cm? vody a po přidání síranu roztok vařen se zpětným chladičem. Brzy vylučo- vala se žlutooranžová sedlina. Po 1'/„hodinném varu veškerý vylou- čený produkt odsát, promyt vodou a vysušen ve vodíku. Barva jeho se při tom změnila v bledě nazelenalou. Elementárnou analysou nale- zeno, že produkt jest bohatší uhlíkem než všechny předcházející, nalezenot: C = 63:32°/,, H — 406%. i |Příspěvky k seznäni furolfloroglucidü. 5 II. Kondensace u přítomnosti NH,Cl. 1 g floroglucinu a 3 g furolu, 10 g NH,CI v 150 cm? H,O vaïeno se zpětným chladičem půl hodiny. Vyloučený produkt byl tmavě zelený. Vymyt a obvyklým způsobem vysušen ve vodíku a jevil složení: 659415 44396, byl tudíž značně chudý uhlíkem. Když však ponechán floroglucid ten po 48 hodin ve styku s 12°/, HCI (50 em“ na 1'1130 g látky), pak důkladně promyt vodou, vysušen ve vodíku, získán z něho floroglucid (1:1095 g) normálného složení, totiž: 67=762:32%,, H3:887. IV. Kondensace u přítomnosti NaCl. 1 g floroglucinu, 3 g furolu a 10 g NaCl ve 150 cm? vody v baňce vařeny s chladičem zpětným. Vyloučila se čistě žlutá sedlina, jež však v brzku temněla. Promyta vodou a vysušena ve vodíku. Měla složení: 0621095 H = 420- V. Kondensace v pouhém roztoku vodném. 1 g floroglucinu, 3 g furolu a 140 cm? vody vařeny se zpětným chladičem po 2 hodiny. Vyloučený produkt byl téměř černý. Po pro- mytí vodou a vysušení ve vodíku měl složení: 601359, H = 4276- Z dosavadních pokusů našich jest patrno toto: Kondensuje-li se furol s floroglucinem ve vodném roztoku za varu u přítomnosti solí kysele reagujících (ZnSO,, (NH,), SO,), jde reakce rychle před se a vyloučí se floroglucidy citronově žluté až oranžové jež působením kyseliny solné (vůbec kyselin silnějších) převésti lze v zelenočerné, tmavé floroglucidy bohatší uhlíkem. Zdá se tudíž, ja- koby černozelené floroglucidy byly dehydratačními zplodi- nami žlutých floroglucidü. Ale z pouhé barvy bylo by předčasno souditi na stupeň dehydratace. Vždyť i za nepřítomnosti iontů vodíkových furol s floroglucinem ve vodném roztoku za varu se kondensuje, ovšem mnohem pomaleji a povstalý floroglucid, ač velmi tmavý, skoro černý, 6 XV. Emil Votoéek a Cyril Kraus: Prispevky k seznäni furolfloroglucidü. má složení totéž jako nejsvětlejší floroglucid žlutý, získaný kondensaci u přítomnosti ZnSO,. Jsou tudíž poměry kondensační furolu s floro- glucinem nadmíru složité, závislé netoliko od toho, zda-li užito kon- densačního činidla čili nic, nýbrž dále od povahy kondensačního činidla užitého (kyseliny, kysele reagující soli) i od temperatury při reakci a doby působení. Najíti pravidelnosti při kondensacích těch hodláme pokusy dal- šími, o nichž svého času zprávu podáme. Chemická laboratoř c. k. čes. vys. školy technické v Praze. XVI. O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivo- značných čar. Napsal Dr. Bohuslav Hostinský. Předloženo v sezení dne 9. října 1908. Mezi křivostmi 0,, ©, hlavních normálních řezů v obyčejném bodě P SM plochy (kde tedy existují dva „hlavní poloměry křivosti“ R, = m VE = ) a jejich částečnými derivacemi prvého 2 a druhého řádu dle oblouků « a P obou křivoznačných čar prochä- zejících tím bodem existují tři relace, jejichž odvození jest věnována tato práce. V prvním odstavci jsou uvedeny tři t. zv. fundamentální rov- nice pro případ, že jsou u — const a v = const křivoznačnými čarami na ploše a formule (5) pro derivace dle oblouků « a ß křivoznač- ných čar. Druhý odstavec obsahuje transformaci fundamentálních rovnic způsobenou zavedením veličin 03, 9, a jejich částečných derivací prvého a druhého řádu dle « a $. Tato transformace vede k hleda- ným rovuicím (I.), (IL) a (III.). V třetím odstavci jest odvozen geometrický význam koefficientů při členech 3. a 4. stupně v rozvoji =D ep byv ov tet Dt Sy dire (A) 2 XVI. Bohuslav Hostinský: platném pro pravoúhlou soustavu souřadnou se středem Ó (0, 6) na ploše, splývají-li osy Ox a Oy s tečnami vedenými ke křivoznačným čarám procházejícím tím bodem. Užitím rovnice (A) a rovnic, jež z ní plynou pro částečné de- rivace z prvního a druhého řádu dle x a y, lze pro každý bod plochy (ležící v oboru konvergence řady (A)) vyjádřiti součet a součin hlav- ních poloměrů křivosti jakožto potenční řady v x a y. Připojí-li se k těmto formulím ještě differenciální rovnice definující průmět křivo- značných čar do roviny xy, lze vyjädfiti koefficienty rozvoje (A) po- mocí křivosti 0,, ©, a jejich derivací dle oblouků « a B obou křivo- značných čar pro bod Ó (0, 0). Výsledek výpočtů obsahují rovnice (15), jež ukazují, že koefficienty při členech třetího stupně jsou rovny derivacím prvního řádu obou hlavních křivostí dle « a B, a rovnice (17) až (20), kterými se vyjadřují koefficienty při členech čtvrtého stupně jako racionální funkce obou hlavních křivostí a jejich deri- vací prvního a druhého řádu dle « a P. Z posledních rovnic (17) až (20) vyplývá konečně nový důkaz rovnic (I.), (II.) a (III.). Fundamentální rovnice. Pravoúhlé souřadnice x, y a z bodu P ležícího na analytické ploše vyjadřují se podle Gausse jakožto funkce dvou neodvisle pro- měněných veličin w a v. Ve výpočtech vyskytují se t. zv. fundamen- tální veličiny prvého a druhého řádu, které obsahují x, ya z a je- jich parciální derivace dle u a v (označené indexy) ; definovány jsou tyto veličiny E, F, G, D, L, M a N rovnicemi: B y T F = 2 mt HY + ud, Guma bw +4 DENEGZFT Lau Lu Lo | Luv Cu Ey Be en RR Yun Yu Yo | M= Yuv Yu Yu |; Zuu Zu Bv uv Au Zy Www Ku %v Ne D Yvu Yu Yu n dvu Bu bw Aby se výpočty zjednodušily, jest užito v následujícím takových proměnných u a v, aby čáry w — const. a v — const. byly čarami křivoznačnými. Pak jest = Mi, D = VEG (A) O variací hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 3 Mezi fundamentálními veličinami a jejich derivacemi existují t. zv. tři fundamentální rovnice, identicky pro každý bod plochy splněné Za předpokladu učiněného o volbě parametrů w a v jsou tyto rov- nice: Fun = nl. +7) B 1 1 BS — Eu G 1% EG EIN z R E. ar mr 1 G M pag à — Je-li R, poloměr křivosti normálního řezu, jenž jest veden v bodě P tečnou k čáře v — const. a je-li R, druhý hlavní poloměr křivosti patřící k čáře w — const., jest E G R, — 7; F = N i co do znamení t. j. À, a R, mají nestejná znamení jen tehdy, je-li P bod hyperbolicky. Zavedením veličin R, a R, lze upraviti fundamentální | „rovnice na následující tvar: Je L M, BRM vy ap ER, a. = yet over RR le\zel,' loyzel, © DR dl GRR | re ge 24 Volba odmocniny v rovnici (3) nemá významu, neboť platí ta rovnice pro obě determinace odmocniny, platí-li pro jednu. Budiž dále « resp. B oblouk čáry v — const. Det u, — CONS Podle známá formule jest : da — duVE, dB = dv VG; pro derivace nějaké funkce © (u, v) proměnný oh wa vdleaa a B platí v bodě P *) G. Sonerrers: Anwendung der Differential- und Integralrechnung auf Geometrie. II. Band p. 356. Leipzig 1902. | 1* 4 XVI. Bohuslav Hostinsky: O _ 20 du _ 128 20 _20 W. 1 28 da. du da yEMm’ Bw dB a à aneb užije-li se označení příponami: 1 1 B, —— ©, WD =—— D, o 5 Vztahy mezi E č a jejich derivacemi dle e a f. Va Day Křivosti o, a 0, hlavních normálních řezů dané rovnicemi 1 1 Sm ze VCA jsou vázány třemi rovnicemi s derivacemi těchže veličin 0,, 0, dle oblouků « a ß křivoznačných čar. Derivace jsou označeny příponami: __ de __ 90 a ae NAT UE — 387 al 3! CRETE Tyto čtyři derivace jsou funkce proměnných w a v podobně jako 6, a 0,, lze je tedy dále derivovati dle « a ß; označení přípo- nami bude analogické : 014 Que 9 9104 — aie 94 — a 3 91a — u 4 66 9 a 9020 9 9 Qaua — Ser, 02. — 98 9 Qrpa— 2 ’ 0288 = Sn Z rovnic (5) plyne, že od č dh 9 = l a antik | 7 Roje a Ri RW (6) o SE Fou 0 EN Ep —__ R 26 R2 RIVE PR UE | a däle S Bj) JD RoR ee 0 B si = — —— (rc sr Ver A 1af V (Sr), RE VEG | ORVEG a 2R° VEG pie air Va Re u Riu Ro Bw Gu 064 — LE VG )= 154 VEG jm RÍVEG Ar DR: VE@° O variací hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 5 Je-li © nějaká funkce proměnných « a v, platí obecně, že Du. — Du, ale ©,; jest něco jiného než ©;,. © není funkcí pro- měnných « a B, neboť oblouky «, 5 křivoznačných čar není možno zavésti na ploše za souřadnice; bylo by to možno jen v tom speciel- ním případě, kdyby oblouky všech křivoznačných čar jednoho systému obsažené mezi dvěma libovolně volenými čarami C a C“ druhého sy- stému měly stejnou délku závislou toliko na volbě C a C. Poslední dvě rovnice dávají cd = Es _ RG 2G 046 Ba -- R? FE Z rovnic (2) a (4) se snadno vypočte, že 1 Ps ER RE) A Re = R,(R, — R.) Po dosazenf téchto hodnot do zävorky vyskytujici se na pravé straně předcházející rovnice vychází op op Rav (Riu RE + RuuRt BER ne RE PUCES = RDVEG RE CO Riu Bio Ze vzorcü (6) vyplyvä bezprostredné, Ze 918 (014404) _ Rio (Riu R3 + Ron ki) Oo RR (RR) NEG Srovnání obou posledních rovnic dává relaci 5 a + 2a oa, Senken 02.) (L) 0 0, Poněvadž nebylo zvlášť stanoveno, kterému hlavnímu poloměru křivosti náleží index 1 a kterému index 2, vznikne z (I.) nová správná rovnice, když se zamění indexy 1 a 2 (a tedy také « a p). GT (02% an Q; 8) (IT) 0, — 0; dj Dále existuje ještě jedna relace mezi 054, a 0 ,pp: Z rovnic (5) a (6) vypočítá se rozdíl obou těchto veličin: 0304 Bom ab Fos His SAT (c R? VEDE (= R° VC ne) ve. 6 XVI. Bohuslav Hostinsky: Jestliže se z pravé strany této rovnice eliminuje Ry, a LR pomocí rovnic (2) a (4), vychází _[ A- R)G 1 Psy TE | 2R,R.\G. el: VE + Rom = zlte Hal): > Tzě 75 Abe R, 7 m | První člen na a do an se pedle formule (3); v druhém členu se provedou derivace a R,,, R,, se opět vyloučí pomocí rovnic (2) a (4), takže vychází postupně: R, —R BG nn R, VEG R, R, Sr L [GR —R) Bun _ Riu one Eee R,VE@ ' ler et E; CE 105 NES de ans | 2R R,VE*G VEG\R Ri ZE 2 2 E, B, (R, Fu R,) En — 94 0; 00% T3EGR, | ER, + R =F ra Ge Gu (Ri — R) Bin 2 EGR, GR, Jak Le Z rovnic (6), (2) a (4), kteréžto dvě poslední slouží k eliminaci Ev a Rx, následuje dále: Oza (204 — 00) O6 R05 — Op) _ + 0% — 9, QG — 0; R, By ose RD RR RER: ee K Rory DR Un PCR CURE 72) 8 E Eu (R — R) Ro F or ER iR + ar Ge A R). Rh DEGR, GEN R, O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 7 Srovnání této rovnice S rovnicí pro 0,44 — Op dává 034 COS a P 2 DRE p Oza — 91667 0,9; ar 0 0; — ? re ) ACTA CRU on a 920) 00970 ei nebo (III.) 95 (205 — op) Qoa (2 04, — Pu) 2 Oza + = T900 Op + 6 28 +90), Tato rovnice se nemění při transposici indexů 1 a 2, je-li ovšem, jak se samo sebou rozumí, tato transposice spojená s trans- posicí indexů « a p. Rovnice (I.', (IL) a (III.) mají význam nezávislý na soustavě souřadnic; jsou beze všeho vztahu k reset specielnímu analyti- ckému vyjädrenf plochy. Geometrický význam koefficientů při členech 3. a 4. stupně v rozvoji (A). V pravoúhlé soustavě souřadnic, v které jsou osy Ox a Oy tečnami křivoznačných čar v — const. a 4 — const. v bodě O, má plocha rovnici: PEN a a = bs 3 IT dr Rd de au === b, b, 4 3 4 | ® PES RUE Tr 4 2 (A) Normální řez vedený tečnou k „první křivoznačné čáře“ pro- cházející bodem O má křivost 0, a- poloměr křivosti R,; podobně patří 0, a À, k „druhé křivoznačné čáře“ procházející bodem O. „První křivoznačná čára“ procházející bodem W plochy jest ta, jejíž tečna přechází spojitě v první křivoznačnou. čáru bodu O (t. j. osu Or), přechází-li bod M v O. Poloměr křivosti normál- ního řezu sestrojeného v bodě W (blízkém ku O) skrze tečnu této čáry budiž P,- Podobně náleží P, k „druhé křivoznačné čáře“ bodu M. Pokud není bod W příliš vzdálen od O, jsou všechny tečny ku prvním čarám křivoznačným mezi sebou (a podobně i tečny k dru- hým čarám kfivoznačným mezi sebou) přibližně rovnoběžné. XVI. Bohuslav Hostinsky: Derivovänim rozvoje (A) odvodi se rovnice: 02 b p= = (i++ > basy PU pie IE b, 2 b, 2 by 3 mo ro OY I ne U do A EI on py p en ey 2 9 2 2 | 6 bi b b | 4 09: 24, o ar 61 Yi d?z b b Fa TA tue Hay + Ebay + +... (7) a 4 Da, age 024 A- ey b zon ah 022 = a a 9 + bag + b, 2 MON Ware J K dalším výpočtům slouží rozvoje: B 3 ; area <=! 5 z) 04) m (8) ie 2 2 (pi one He 22-0, yo ve kterých jsou nejnižší vynecháné členy stupně čtvrtého. Substituce potenčních řad (7) a (8) do známých vzorců pro obě fundamentální oc funkce poloměrů P, a P;: (1 + DIN 712048 a (Ep 1.9)? 16 rt — s? EU Re Ki O varaici hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 9 vede k výsledkům: H= 0 tere) T (8+ a)y + l s 3 2 2 ee Zee) T (bor B) ay = (0) l 3 2 z 4 —+ b, um 30; E e;) ”-+ GERS K — 9,0 + (429 Fa) + (0301 Me) y +. + lan — a} — 29,01 +878) s + (aa, — aa +5, 0, + 5,9) vy + (aa, — a; — 20,0: + nn ... (10) Soustava rovnic (A), (7) až (10) se nemění, položili se TY 1, br Our Oo, A5 Aj) Gx as, D, 011 05, 03420) místo resp. y, ©, P,, Pi 03013033 a, Aj, a, dy, 05, By) b,b. V každé rovnici, jež jest důsledkem z řečených rovnic jest tedy dovoleno provésti tuto záměnu. Jedná se o to: vyjádřiti koefficienty rozvoje (A) jakožto funkce křivostí hlavních normálních řezů v bodě Ó a jejich derivací dle oblouků « a 8 obou křivoznačných čar. Z diferenciální rovnice pro průmět křivoznačných čar do ro- viny gy: dy? 1+ p r — dady pq s | —0 dy? L+g? t aneb (E 4) BE 0 kdež A =pii—sb)=—ut+ay— Ant +99 — by) sy on bo O = 10 sa z „© XVI Bohuslav Hostinský: ČCz=s(l + p? Lg? + (6 Oo) 340 De dnu BE (t+p)t—(I+4)r=e—0 + (a —a)2+ (a —a)y+ : ll l { (Ga — 4) € (SNS Be (020) vyplývá, že pro pu křivoznačnou čáru procházející bodem M (x, y) platí PA B BETA dal 7 ID AT, Snadno se dä totiž dokázati, rozvine-li se odmocnina v řadu, že tento výraz konverguje k nulle pro im x = 0, lim y = 0; členy nejnižšího stupně jsou | dy s : à C D NU © A, de Bl ae Le NÍM Derivováním rovnice první křivoznačné čáry: (42) +8 = 10=0 N rovnice dy d’y dA ;dy dě dB ayın CE de da? doldr de dy dé en dy: z které se vypočte snadno člen nejnižšího stupně v řadě pro 73: d° y 1dC a! TVT wa. Rovnice první křivoznačné čáry procházející bodem M (x, y) blízkým bodu Ó, v proměnlivých souřadnicích &, 7, 6 jsou tedy: ee A py RE PN rl + n nebo do y a, i = ; 2 en del h ne! OVO ; un O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar 11 a vzhledem k rozvoji (A): == > 2 de = 2 2 a, v Se ture V rovnici (11) jsou vynechány členy od tretiho stupně počínaje v proměnných x, y a $, považují se však při tom y a 6 za veličiny stupně prvého a x za veličinu stupně druhého, jak toho bude vyžadovati další výpočet. Rovnice (11) a (11a) vyjadřují souřadnice 7 a 6 bodu ležícího na prvé křivoznačné čáře bodu M pomocí třetí souřadnice 5. Délka oblouku s, této čáry je určena rovnicí Gen V. Dosadí-li se za derivace na pravé strané hodnoty plynoucí z (11) a (11a), a položí-li se ve výsledku &=x, vychází rovnice platná pro bod W: ds ds, =m == n (x, 4), kdež v potenční řadě x (x, y) scházejí členy 1. stupně. Z toho plyne, že pro bod Ó | DES d BES Ne JUL Pa 8 em a) (20) (12) Aby se vyjádřily veličiny H a K jako funkce parametru 8, stačí položiti ve vzorcích (9) a (10) 6, 7 místo x, y a pak dosaditi za n dle rovnice (11). Tak vychází Ho, 79 (ea) (© a)7+ | +) tie RE |š+- +) K — 91 92 Ar (4 Q, + 4 0,) 8+ (a; 9 m 4, Q2) y a da, 0, - a * + U Hann Hate |vé +.) 0; — 0 *) Pismeny x a y značí zde tedy souřadnice bodu W libovolně v okolí O voleného (x se vyskytuje až ve vynechaných členech obou rozvojů pro H.a K, kdežto č jest abscissa bodu N pohybujícího se po křivoznačné čáře prvního druhu bodem M procházející. Ty rovnice určují 7 resp. K pro bod N. Přix— € splyne bod N s W. 12 XVI. Bohuslav Hostinsky: Vynechäny jsou ty éleny, které obsahujf bud jednu z promén- ných é, y v stupni nejméně druhém aneb x. Derivace obou posledních rovnic dle s, vede k dalším rovni- cím; ve výsledku derivací jest položeno $ — T, takže tyto nové rov- nice: OR OH AE (a, + az) & MS etat [tue Hd +a) ut... (9 0K _0K d a ce 08, 05 ds, (14) a a, 0, ! [Bette 14, — A 8 +50, + ne. | 9 TAC 0; 92 platí pro bod M: Vynechané časti obou řad jsou rovny nulle pro p = AN. Prvni düsledek z téchto rovnic jest, Ze oK et z mag por=y=0. Ve shodě s dřívějším označením možno psáti tyto rovnice takto: Ga t 9a — A + A at 0204 = MO, + 40, Determinant těchto rovnic vzhledem ku a a a, jest 0, — 0; tedy různý od nully, není-li © bod kruhový; procházejí-li tedy bo- dem Ó skutečně dvě čáry křivoznačné, lze a a a, vypočísti. Podobně lze vypočísti a, a a, z rovnic, které vzniknou z předešlých záměnou indexů 1 s 2, « s B. Tak se dospívá k rovnicím I NE Op A 000 (15) které určují geometrický význam koeficientů při členech třetího stupně v rozvoji (A). K ustanovení geometrického významů koefficientü při členech čtvrtého stupně jest třeba vypočísti derivace výrazů a - dle ž 1 227 oblouku B druhé křivoznačné čáry procházející bodem ©. Rovnice prvé křivoznačné čáry procházející bodem O (resp. je- jiho průmětu do roviny xy) jest (dle rovnice (11) pro x = y = 0). Eu a, 2 RARE ASS JDA POP RS : 16 « 2 (9, — ©) à O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 13 Analogicky se dokáže, že pro druhou křivoznačnou čáru pro- cházející bodem O platí rozvoj a, 2 (0, — 0) Ÿ ný usa Jestliže se ve vzorci (13) eliminuje + rovnicí (16 a) jest 5; 1 vyjádřeno jako funkce parametru y a vynechané členy jsou nejméně 2. stupně v y. Pro bod M (x = y = 0) vychází d (0H) d Lola (m + a;) a, | = 3 2 LD b | = TA CHENE Křivoznačná čára (16a) dotýká se totiž v O osy Oy, pročež dy _ M a pro 4 = y = 0. Jest tedy a a,)a N pao + b, + b, Stejnÿm postupem odvodi se z rovnice (14) ON OR # le + | ) 046 T Q2a eo | dB = (@ 0) | = LiugQe T P2upQı T 1602 T OB 020 — a a a, ete en +99, — aa +59, +bo 2 Řešení těchto rovnic dle b, a d, se zřetelem k vzorcům (15) dává výsledky 3 016024 2 024 (04 — 026) bi — 22, Z = x 2 (a 1 O 06T oo 8 — 9 BT oo ) Záměnou 5, s b;, 0, S 02, © S B vzniknou ze (17) další vzorce 3 02406 2 018 (024 — 04) b. = mu 1 2 1 18 p, Ma ee nd Vzorce (17) a (18) vyjadřují dvojím způsobem koefficienty 8, a a b,; srovnání obou způsobů podává dvě relace: D; — Q2Bo AE 016034 __ 2 016 (0: — Pia) ag er = Opa T en *) Pro bod O mají symboly =, a a stejný význam. 14 © © XVI. Bohuslav Hostinský: „ee 90:0: __ 2 024 (0 (918 — Gr) 24) 9 == - 2Ba T SR ae ade Ä které jsou identické s relacemi (I.) a (II.) již dříve dokázanými. Zbývá vypočítati koeficienty 5, b, a b,. Eliminace proměnné y z rovnic (9) a (10) rovnicí (16) vede k rovnicím H=g+e+(a+a)zx+ ta bb, 238 srl 2 = 9103 F (a 0, ai 404) £ + (0301 + 4,9) a, 2 3 bo + a = — aa, — a, — 200, + — = — =] 2 (9, — ©) B ee 2 které vyjadřují 7 a K v bodech ležících na první křivoznačné čáře jdoucí bodem ©: Z členů prvního stupně Ize odvoditi rovnice (15). Poněvadž vzhledem k (12) jest a dx d | dx na Zell nr jest take OH: W (OH (Harz 2 Dr ee dee een he == = da) da — _ dH|dx\?, 0H dx 2 (dr 28 R ==, dx da dx |da Wi, a podobné | OK 02 Jazz re = 0. Z posledních řad pro H a K následuje tedy, že OE A a) ie Dina Joe 2 Man Ona) o Ad ee 6 ZÁ Fr 102 1 dk (a, 0, + 4, 0)a 2 (9, — ©) vu + 40,—aj — 20, m D0 RER > (014007 + 2 014 Ba + 02440) — O variací hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. 15 Z toho jde řešením dle b a 8, (cf. (15)): 3 16 Ds 2 8 (018 7 025 2 \ bi= o dr EE 002 = lrann Gé Qui 228) | g29,(19) 03 01 O 92 Záměnou 5b s b,, 0, S 09, © S B vzniknou další relace 3 Qu 5 b, = pe + Pr de d, = Qgp + 2 Joa CHER 6) 2 ee E CE gg: (20) 0 0; Vzorce (19) a (20) určují geometrický význam koefficientů 8, b, a by. Srovnání obou výsledků pro 5, dává dříve již dokázanou relaci (III). XVII. O nové methodě měření účinku světla na chromo- vanou Zelatinu. (S 13 obrázky v textu.) Napsal Ing. Hanuš Mayer, assistent c. k. české vysoké školy technické v Praze. Předloženo v sezení dne 23. října 1908. Jie 1. Úvod. Účelem práce této bylo rozhodnouti, zda jest možno methodou elektrickou, a to měřením galvanického odporu, zjistiti a sledovati změny vyvolané v chromované želatině“) působením světla. Popud k práci vyšel z publikací J. GiBsoxa?) a Vian. Nováka,“) kteříž měřili galvanickou vodivost u fotografických desek (s vrstvou želatinové emulse bromostříbrnaté) a zjistili její zvýšení osvětlením a prokázali takto možnost užití elektrických method k sledování těchto fotochemických úkazů. Tvrdnutí želatiny osvětlením má velikou důležitost v praktickém upotřebení fotografie, neboť celá řada fotografických method reproduk- čních (jako uhlotisk, světlotisk, ozotypie atd.) užívá k rozmnožování obrazů změny chromované želatiny účinkem světla. +) Kdekoliv mluví se o chromované Zelatiné, rozumí se vždy želatina emulsní smíšená s dvojchromanem draselnatým. 2) J. Gassow, „Die chemische Wirkung des Lichtes“. Z. f. phys. Chm. 23, pg. 349, 1897. S) VL. Novák, „Elektrické měření účinku světla na desku fotografickou.* (Věstník král. spol. náuk 1902.) Věstník Král. České Spol. Náuk. Třída II. 1 XVII. Hanus Mayer: BÍ Citlivost chromované želatiny na světlo jest sice asi 10krât větší než želatiny impregnované kysličníky železa (jichž se též ve fotogra- fické praksi užívá), přece však nepoměrně menší než citlivost emulse s haloidy stříbra, při níž ovšem vzniká osvětlením jen latentní obraz, který teprve chemickým processem může býti vyvolán. Naproti tomu na světlo citlivé sloučeniny chromu účinkem světla za přítomnosti látek redukujících podléhají přímo patrným změ- nám, jež jsou jednak chemickými rozklady, jednak fysikalními pro- měnami. Největší pozornosti zasluhuje studium citlivých sloučenin chromu s želatinou jako oxydujícím prostředkem; chromovaná žela- tina totiž působením světla ztvrdne, koaguluje, t. j. změní dle osvě- tlení víc nebo méně svou rozpustnost ve vodě, přecházejíc z tvaru rozpustného (hydrosol) v nerozpustný (hydrogel) a mimo to, jako všechny organické kolloidy, pozbývá schopnosti bobtnati. Dříve studováno bylo tuhnutí želatiny jen s čistě chemického stanoviska; již r. 1878 zkoumal Ener v klassické své práci*) chemi- ckou povahu produktů vzniklých ztvrdnutím chromované želatiny při osvětlení a v novější době podrobili francouzští badatelé A. a L. Lo- MIERE à SEYEWETZ*) otázky tyto dalšímu důkladnému studiu; k zají- mavým výsledkům jejich pozorování vrátíme se ještě, až jednati se bude podrobněji o specielních chemických proměnách ve vrstvě žela- tiny smíšené s dvojchromanem draselnatým. Změny při tvrdnutí želatiny účinkem světla nejsou ovšem z the- oretické stránky definitivně stanoveny, přece však dostalo se jim na základě novějších bádání na poli kolloidalní chemie značného osvětlení, jež přispělo i k snazšímu porozumění zde probíhajících processů. *) J. M. Ever, „Reaktionen der Chromsáure und Chromate auf organische Substanzen in ihren Beziehungen zur Photographie.“ 1878. č) A. u. L. Lumière u. A. SEvyewerz, „Ueber die Zusammensetzung der durch Salze des Chromsesguioxyds unlóslich gemachten Gelatine und die Theorie der Einwirkung des Lichtes auf mit Metallchromaten vermischte Gelatine.“ Z. f. wiss. Phot. II., pg. 16, 1904. „Ueber die Zusammensetzung der mit Kaliumbichromat getränkten und durch Licht unlöslich gemachten Gelatine und die Theorie dieser Gebung.“ Z. f. wiss. Phot. III., pg. 297, 1905. „Ueber die Zusammensetzung der Gelatine, die durch Licht in Gegenwart von Chromsäure und den hauptsächlichsten metallischen Bichromaten unlöslich gemacht ist.“ Z. f. wiss. Phot. III., pg. 305, 1905. O nové methode měření účinku světla na chromovanou Zelatinu. 3 2. Želatina jako emulsní kolloid. Kolloidalní roztoky možno rozděliti na dvě skupiny s vlastnostmi, které se ostře různí. Všechny jsou mikroheterogenními roztoky ; jedna část sráží se snadno přidáváním malého množství elektrolytu, má ne- patrně jen rozdílné vnitří tření od rozpustidla a nezželatinuje při ztrátě vody; sem patří na př. kolloidalní roztoky kovů; druhá část je značně stabilnější a na přidávání elektrolytu necitlivou, při ztrátě vody zželatinuje a po vyschnutí snadno opět vodu přijímá (proto na- zvána tato skupina PERRINEM“) kolloidy hydrofilní); vnitřní tření do této skupiny patřících roztoků je značně větší než každé ze složek pro sebe. = Všechny tyto typické rozdíly ve vlastnostech kolloidalních roz- toků uvádí WoLrsang Osrwazn’) v souvislost s růzností skupenství dispersní fase. Ve skupině prvé, jež zove suspensemi, má rozpustidlo fasi tekutou a látka kolloidalně rozpuštěná (t. zv. dispersní fase) fasi tuhou, v druhé skupině, zvané emulsními kolloidy, jichž typickým re- presentantem jest želatina, jsou obě fase (rozpustidlo i dispersní) te- kutými. Souvislostí touto zabýval se také Quinoxe. 3. Elektrická kataforesa. Pro správné posouzení průběhu srážení kolloidalních roztoků je zajímavo poznati dosavadní zkušenosti o elektrické kataforesi, t. j. o relativním pohybu kapaliny a tuhého (suspendovaného) tělesa účin- kem elektrického proudu. Již skoro před 100 lety pozoroval Reuss*) pohyb v kapalině suspendovaných pevných částeček účinkem intensivního proudu a G. „WrEpEmaxw“) našel později experimentální cestou zákony elektrické endosmosy. Pohyb děje se buď k anodě neb kathodě a je závislý, co do směru a do velikosti, jak od kapaliny, tak od suspense. Quincke totiž konstatoval, že ve vodě suspendované částice se pohybují většinou k anodě, v terpentinovém oleji však ke kathodě. 5) J. Perrin, Journ. de Chim. Phys. 3. pg. 50, 1905. 7) Worrcane Ostwarn, Z. f. Chem. u. Ind. d. Koll. 1. pg. 291 a 331, 1907. 8) Reuss, Mém. de la soc. des natural. Moscou. 2, pg. 327, 1809. 9) G. WiepEmanx, Ann, d. Phys. (2.) 87, pe. 321, 1852. 4 XVII. Hanus Mayer: K výkladu elektrické kataforesy předpokládá Quiscke, že se v heterogenních systémech, o něž se zde jedná, povrchy obou látek elektrují, a sice ku př. elektruje se ve vodě látka tuhá na svém po- vrchu negativně, kapalina na hraniční ploše positivně, tak že při průchodu proudu se negativně nabitá částečka pohybuje k anodě, kdežto positivně nabitá kapalina proudí ke kathodě. Na Ovursckově názoru vybudoval Hecunorrz') mathematickou theorii, předpokládaje, že kapalina a pevná částečka jsou v témže vztahu jako těleso troucí se a třené. Tvoří se tedy po hraniční ploše fasí z obou stran v malé vzdálenosti od sebe elektrické vrstvy (t. j. dohromady dvojvrstva), jež nesou opačnou elektrisaci, ale stejně mnoho, tak že na venek nemá dvojvrstva účinku. Potencialným spá- dem posunou se vrstvy proti sobě, čímž nastane pohyb nabité čá- stečky.'") Pro pohyb malých částeček v kapalině — specielnim případu elektrické kataforesy, jenž v prvé řadě při studiu kolloidů musí za- jímati — nalezl SmoLucHnowsxr"*) tento zákon: Malá, v klidné kapalině (vodě) volně se vznášející částečka pohybvje se rychlostí u NN Ze Am směrem k anodě, kde znamená c potencialný spád, 7 potencialny rozdíl na dvojvrstvě a » koeficient tření mezi kapalinou a pevnou částečkou. 4 může býti kladné neb záporné, čímž dán směr pohybu k anodě neb kathodě. O znamení <£ našel A. Cornn'?) empiricky za- jímavé pravidlo, že totiž při doteku látka o větší dielektrické kon- stantě se nabíjí positivně, při menší konstantě negativně. Poněvadž velká většina kolloidalních roztoků jeví v proudovém spádu podobné pohyby jako hrubší suspense, jsou úkazy a zákony kataforesy velké důležitosti pro studium kolloidů. H. Prorox a E. LrvpER'*) našli při svých pokusech o vlivu prou- dového spádu na kolloidalní roztoky, Ze směr nastalého pohybu zá- visí od chemické povahy kolloidu; vodní kolloidalní roztok železa 0) v. HrLmHonrz, Ann. d. Phys. (3.) 7, pg. 337, 1879. '!) Výklad tento má však své potíže. Brrrrrzer obchází je tim, že před- pokládá diftusi nabitých částeček vnější dvojvrstvy do kapaliny a tím prostorové rozdělení náboje, čímž suspendovaná částečka nabývá elektrických vlastností iontu. = 2) SmorucHowskı, Bull. Acad. d. Sciences de Cracovie 1903, pg. 183. 15) A. Cozun, Ann. d. Phys. (3.) 64, pg. 217, 1898. #) H. Pıcron a E. Linper, Journal Chem. Soc. 61, po. i48, 1892. O nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 5 (zásaditý) ukazuje pohyb směrem proudu, vodní kolloidalní roztok sirníku arsenatého (kyselý) proti proudu. Mimo jmenované badatele provedli pozorování k tomuto předmětu se vztahující A. Cozux,") F. RogvER,'“) A. LorrERmosER, E. Meyer, R. Zsramovny,'“) W. B. Happy"“) a j., kteří stanovili též znamení náboje kolloidalních částic při různých látkách. Pokusy HaRpvovýmr bylo nalezeno, že dlouho dialysované, elek- trolytů prosté bilky nejeví kataforesy a nemají ani elektrického ná- boje; avšak kyseliny a kyselé soli udílí bílku positivní, zásady ne- gativní náboj, soli neutrální nemají vlivu, neudělujíce dialysovanému bílku elektrického náboje. Všechna pozorování svědčí, že znamení ná- boje kolloidalních částic záleží jak od rozpustidla tak od fase dis- persní a že se oběma mění. 4. O0 elektrické vodivosti kolloidalních roztoků. Měření elektrické vodivosti kolloidů provedená C. Barusem a E. A. ScHNEmEREN,?") W. R. WwrryErem a J. C. BrLakEw?“) i jinými ukázala, že kolloidalní roztoky vždy mají jistou, třeba nepatrnou vo- divost elektrickou. Otázka o tom, má-li vodivost tato původ v po- hybu elektricky nabitých kolloidalních částic aneb ve stopách zneči- stujiciho elektrolytu není úplně rozhodnuta. Barus a SCHNEIDER našli, že vodní kolloidalní roztok stříbra je skoro dokonalým isolatorem a soudí, že jeho zbývající pranepatrná vodivost je způsobena neodstranitelnými stopami znečistění. Bıuuırzer?') konstatoval naproti tomu, že elektrická vodivost vody stoupne kolloi- dalně rozprášenou platinou na hodnotu 1,5 až 3kráte větší; též W. R. Warrmey a J. C. Brake pozorovali, že elektrická vodivost kolloi- dalního roztoku zlata byla i po velmi dlouhé dialyse 5 až 6kräte větší než vnější vody. Velkou řadu pokusů k rozhodnutí otázkv této provedl G. E. Marrıtano,””) jenž k zachycení kolloidalních částek 15) A, Cozun, Z. f. Elektroch. 4, pg. 63, 1897. 16) F. Rorver, Ann. d. Phys. (3.) 57, pg. 241, 1897. 17) R. Zsıcmonpy, Z. f. phys. Ch. 30, po. 98, 1899. 18) W. B. Harpy, Journ. of Physiol. 24, pg. 288, 1899. 19) C. Barus a E. A. Scuneiner, Z. f. phys. Ch. 8, pg. 278, 1891. 20) W. R. Wurrney a J. C. Brak, Journ. Amer. Chem. Soc. 26, pg. 1339, 1904. 1) Wien. Ber. 111, pg. 1393, 1902. 22) G. E. Marrrravo, Comptes rendus. 139, pg. 1221, 1904. 6 XVII. Hanuš Mayer: filtroval kolloidalní roztok skrze kollodiovou blánu. Ačkoliv filtr za- chytil patrné množství kolloidalních částic, zůstala přece elektrická vodivost filtratu táž jako byla dříve. Z toho dovozuje MALFITANo, že kolloidalní částice nemají podílu na elektrické vodivosti. Naproti tomu soudí J. DvoLavx,??) jenž pokračoval v pokusech Mazrirano- VÝCH, že sice vodivost jest částečně podmíněna znečisťujícími elektro- lyty, že však přece, třebas nepatrnou část, dlužno připsati kolloidai- ním částečkám, neboť obdržel rozdíly vodivosti mezi kolloidalním roz- tokem a filtratem zbylým po filtrování kollodiem. Pro kolloidalní roz- tok hydroxydu železitého obdržel ku příkladu specifickou vodivost —6/ cm 200 . 10 (m) Elektrolytická vodivost kolloidalních roztoků je tedy pochybna, přisoudíme-li však partikulím kolloidu náboj, jest vodivost konvekční, jakmile nastane kataforesa, nespornou, a závislou na všech poměrech určujících velikost a znamení náboje, t. j. na rozpustidle i fasi dis- persni. 5. O koagulaci kolloidů v souvislosti s elektrickými úkazy dříve uvedenými. Probéřeme-li experimentální výsledky o koagulaci kolloidalních roztoků, objeví se jistá znamení, ukazující na souvislost tohoto úkazu s dříve uvedenými elektrickými vlastnostmi kolloidalních částic. Bylo vzpomenuto, že přidání elektrolytu způsobuje u některých kolloidalních roztoků (suspensí) jich srážení, mimo to se ukázalo, že mohutnost tohoto srážení roste se stupněm dissociace. Pohyb částe- ček (při suspensích a kolloidech) v proudovém spádu svědčí o exi- stenci potencialné difference, t. j. o rozdílném náboji částeček a ústředí. W. B. Harpy**) ukázal, že přidáním některých elektrolytů mění se při kataforesi směr pohybu a tedy i potencialný rozdíl proti ústředí, tak ku příkladu pohybuje se bílek v alkalickém roztoku při kataforesi k anodě, v kyselém roztoku nastává pohyb ke kathodě; nutno tedy za to míti, že částice maji v alkalickém roztoku náboj negativní, v kyselém positivní, kapalina pak obsahuje vždy náboj opačného zna- mení. V neutrálních roztocích není mezi kapalinou (vodou) a částeč- 23 ) J. Ducraux, Comptes rendus. 140, pg. 1468, 1905. >) Z. f. phys. Chemie. 33, ps. 385, 1900. O nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 7 kami skoro žádného potencialneho rozdílu, obě jsou „isoelektrickými“. Tento stav je dle HaRpyno velice důležitý, neboť přiblížením se k němu zmenšuje se stálost vodního kolloidalního roztoku; dosažením jeho nastává koagulace; kolloidy jsou dle toho nejlabilnější, když není rozdílu elektrického mezi částečkami a ústředím. Poněvadž při většině suspensí a kolloidů jsou částečky nega- tivně elektrické, jest převládající působení kationtu (při přidání elek- trolytu) v tom, že náboj jeho neutralisuje opačný náboj částečky, čímž se dosahuje stavu isoelektrického, kdy koagulace snadno na- stává. U kolloidů jevících pohyb ke kathodě (ku př. vodní kolloi- dalní roztok kysličníku železitého) bylo opět pozorováno převládání aniontu srážející soli, neboť z pokusů HaRpyno, W. SpringovvcH a G. de BozogovýcH i jiných vychází, že koagulační působení elektro- lytů při positivně nabitých kolloidech (ku př. hydroxydu železitého) závisí od mocenství aniontu a je nezávislé od mocenství kationtu. Happy vyjadřuje proto zákon vztahující se ke koagulační působnosti elektrolytů takto: „Srážející schopnost solí dána jest mocenstvím jednoho z iontů. Převládajícím iontem jest negativní nebo positivní die toho, zda se kolloidalní částečky v proudovém spádu pohybují po proudu nebo proti proudu. Koagulující ion má vždy opačný elektrický náboj proti částečce.“ G. Bngprc?“) rozšířil HaRpYHo elektrickou koagulační theorii tím, že vzal zřetel na (zákonnitý) vztah mezi povrchovým napjetím a potencialnou differencí obou ústředí. Již Hecmaorrz*) ukázal, že každé změně elektrické energie od- povídá stejná změna energie povrchového napjetí a užil své mathe- matické dedukce na tak zv. LirPmaxvův fenomen,?’) kde při styku rtuti a kyseliny sírové má horní vztah mezi elektrickým napjetím a po- vrchovým napjetím formu : — Sy — Ed, kde znamená s plochu, y povrchové napjeti, x potencialný rozdíl mezi kovem a kapalinou, e elektrický náboj rtuti; podmínku možno psát takto: ag oT s 25) G. Brevic, Z. f. phys. Chemie. 33, pg. 385, 1900. 2), Ann. d. Phys. (3.) 7, pe. 337, 1879. 27) Ann. chim. phys. (5.) 5, pg. 494, 1875. 8 XVII. Hanuë Mayer: a) : : À : - Je-li eu t. j. dosähne-li povrchové napjeti maxima, nemä rtut elektrického näboje. Z naznačené zákonitosti dá se souditi, že při isoelektrickém stavu HARDYHO (jenž značí i největší nestálost kolloidu) dle Herw- HOLTZOVY theorie se dosáhne maxima vzájemného povrchového napjeti ; jest tedy pochopitelno, že právě vlivem tohoto maximálního povrcho- vého napjetí spějí částice k zmenšení svého povrchu, jež způsobí se splynutím jich (koagulací); jedná se tedy pravděpodobně při koagu- laci o zmenšení povrchu na základě kapillarity a elektrických stavů; změna tato probíhá tím rychleji, čím více se zvýší povrchové. napjetí suspense proti ústředí následkem klesnutí potencialné difference. Zajímavé úvahy o rapidním vzrůstu povrchu dělením částeček provedl Wozr. Osrwaun.”®) Heterogenní systemy s tak nepatrnými čá- stečkami, s kterými se setkáváme u kolloidů, mají obrovský speci- fický povrch (t. j. na jednotku objemovou). Přijmeme-li dělený objem ve tvaru krychle o straně 1 cm, pak je povrch jeho 6 cm?. Rozdělí- me-li krychli o straně a cm v krychličky o straně m kráte menší, povstane m® krychlí o celkovém povrchu / 2 OC — 6 a m’ = 6 a Poněvadž ultramikroskopem SIEDENTOPFA A ZSIGMONDYHO MOŽNO rozeznävati ještě částečky o průměru 0.25 až 0,006 u, vezměme za přibližnou hranici viditelnosti průměr 0,01 u — 0,000001 cm. Pova- žujeme-li délku tuto za stranu krychle je možno z jednoho cm? zí- skati 10'° tak malých krychliček o celkovém povrchu 0—6:109"cm2—600.m Předpokládáme-li kulový tvar u rozdělených částic, což by i skutečnosti spíše odpovídalo, pak obdržíme při stejném rozdělení, t. j. až do mezí viditelnosti, v souhlasu s minimalním povrchem koule i minimální povrch rozdělených částeček. Povrch tento měl by nyní 480 m?, jak možno stanoviti z poměru povrchů koule a krychle při stejném objemu; pravá hodnota povrchu krychlového centimetru roz- déleného až do mezí viditelnosti je tedy asi mezi 480 a 600 m, pravděpodobně blíže prvé hodnotě. Jest vysvětlitelno, Ze při útvarech s tak vyvinutým povrchem, vystupují v popředí síly a činitelé, mající původ aneb sídlo na po- 28) Z, f. Chemie u. Ind. d. Koll. I. pg. 296, II. pg. 64. O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 9 vrchu (povrchová a elektrická energie), jež za obvyklých poměrů, t. j. při nepatrném poměrně povrchu mizí a mohou býti zanedbány. Pomocí NERysrova principu,??) dle něhož má každý ion, zrovna jako každá molekula určitý poměrný koefficient, v němž se dělí do dvou fasí, vysvětluje BREpre 1 převládající vliv kationtu při negativně nabitých a aniontu při positivné nabitých kolloidech. Jsou-li totiž Nerxsrovy poměrné koefficienty pro oba ionty nějakého elektrolytu rozdílny, pak působí rozdíl tento na vzájemné povrchové napjetí i potencialný rozdíl obou ústředí tím, že ta fase, v níž jest kation rozpustnější než anion, nabíjí se následkem převahy kationtu posi- tivně. Byla-li fase již dříve nabita positivně, zvětší se náboj, byla-li negativně, zmenší se, následkem čehož musí se i vzájemné povrchové napjetí obou fasí buď umenšiti aneb zvětšiti. Princip tento vysvětluje jasně převládající působení kationtů na negativně nabité kolloidy, a vliv aniontů na positivně nabité kolloidy. S uvedenými úvahami o zjevu koagulace jsou i PERRrvovy““) experimentální výsledky a theoretické konkluse v dobrém souhlasu. PERRIN došel theorií svou k závěru, že povrchové napjetí samo pů- sobí k splynutí částic, toto působení jest však paralysováno silami elektrickými. Jest tedy faktorem rozhodujícím o stabilitě kolloidalnich roztoků právě existující potencialná difference mezi částečkami a ka- palinou. Perrin označuje ji proto jako „moment stálosti“ u kolloi- dalnich roztoků. Zmizi-li potencialny rozdíl, t. j. dosáhne-li se iso- elektrického stavu, způsobuje povrchové napjetí, že nastane koa- gulace. Po předeslání těchto theoretických úvah o koagulaci budiž při- stoupeno k bližšímu pojednání o provedených měřeních a k probrání jich výsledků. II. I. Uspořádání měření. Orientačními pokusy bylo zjištěno, že galvanický odpor neosvět- lené vrstvy chromované želatiny je řádu 10° 2 při desce rozměru 6X 9 cm (při přívodních elektrodách na kratších stranách) a že zá- visí silně od vlhkosti atmosféry a temperatury. O vlivu těchto čini- 29) Z. f. phys. Chemie. 9, po. 139, 1892. 13, po. 531, 1894. 30) J. Perrin, Journ. d. Chim. Phys. 3, pg. 50, 1905. 10 XVII. Hanuš Mayer: telů bude později obšírněji pojednáno. Následkem obrovských hodnot odporu ukázala se vzhledem k prostředkům, jež byly po ruce, nej- vhodnější methodou tato : Nabíjeti známou kapacitu po známý čas ze zdroje o konstantní elektromotorické síle a změřiti nezná- mým odporem přošlé množství ballistickým galvano- metrem. Provedené pokusy mají většinou cenu jen kvalitativní, ne- bot jednalo se především stanoviti, jak se mění galvanický odpor ci- u l jo XK ObDr 41: tlivých chromovaných desek osvětlením, po případě dají-li se měřením galvanického odporu chemické změny a proměny ve vrstvě stopovati a možno-li z velikosti jich souditi i na velikost osvětlení. Uspořádání měření znázorněno je obr. 1. Zdrojem proudu byly 2 suché články, do jejich kruhu zařazen byl rtutový kommutator, odpor À, jenž měl býti měřen (na světlo citlivá chromovaná vrstva želatiny), a konečně kondensator C o známé kapacitě. Kondensator by! nabíjen po známý čas T (po každém měření byl proud kommu- i p O nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 11 tován, aby se vyloučil vliv polarisace) a rtutovym přepínačem I II; I III byl vybit ballistickým galvanometrem (systemu d’Arsonva- lova). Klíč £ sloužil ke krátkému spojení cívky galvanometru a tim k rychlému jeho tlumení, Značíli R galvanický odpor vrstvy chromované želatiny (ostatní odpory možno jako malé zanedbati), C kapacitu vloženého kondensa- toru (0,1 po případě 1 MF), V potencialný rozdíl polepů kondensa- toru, K elektromotorickou sílu batterie, J intensitu nabíjejícího proudu, pak platí rovnice: RIJA+V=E dV a Vyloučením .J vychází differencialní rovnice ee AD n ROSE VE jejíž integral jest 1 V EA a Z podmínky, že pro =0 je V=0, určí se integrační kon- stanta A, tak že vyjde: Celkové množství elektřiny, jež přešlo za známý čas 7 do kon- densatoru je dáno integralem TL Pen Dosadíme-li za J nalezenou hodnotu a provedeme integraci, obdržíme: (JU | re Toto množství bylo vybito přepnutím přepínače na polohu I II ballistickým galvanometrem, jehož úchylka N byla prošlému množství přímo úměrná. Značí-li G ballistickou jeho konstantu, jest 12 XVII. Hanus Mayer: T ee 72) čili hledaná veličina V: | MT GN lg nat (is il Neznámý ještě poměr 5 určen byl tím způsobem, že známá ka- pacita C, byla nabita až na potencial batterie E a toto množství (G, E) vybito galvanometrem. Označíme-li úchylku nyní se dostavivší No, jest CPI AG EN | čili K EE HEN, Dosazením této hodnoty do rovnice pro R vychází je — 1 RO krom (1) l Formule tato (1.), dle níž možno odpor vrstvy chromované že- latiny vypočísti, jest úplně přesnou, pro počítání však poněkud ne- pohodlnou. Volíme-li poměry tak, že = jest hodnota značně menší 0 než jedna, t. j. volí-li se kapacita C tak velikou, že za čas T nabijí se pouze na potencial značně menší než je elektromotorická síla zdroje, možno počítati dle formule: A; di N, Fe cu +0, / 4 kde © jest nepatrná korrekce, jejíž přesná hodnota jest sl zer ce aa cl a, CNN GUN So Dle tohoto vyrazu je možno vypočítati korrekce pro různé hod- noty > a z takto vzniklé tabulky pak příslušné hodnoty pro pozo- N ., . . NÝ; Ř rované poměry N najiti, Což se v specialním našem případě, kdy k ’ O nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 13 bylo trvale = = 0,1 (C, = 0,100 MF, C = 1,000 MF), jak připojená tabulka ukazuje, zjednodušuje tak, že stačí pro celý užitý interval vždy jen klásti o = — 0,030. Tabulka korrekcí o. (Tabulka čís. 1.) | = 0,1 | 0,2 0,3 0.42 190,5 0,6 0,7 0,8 | 0,9 1,0 19 For | ová 0,030 | 0,030 | 0,030 | 0,030 0,030 | 0,030 | 0,030 | 0,030 0080, u 2. Hotovení desek s chromovanou želatinou.“") K lití vrstev chromované želatiny bylo užito : 94 g destilované vody, 4 g měkké emulsní želatiny, 0,5 g dvojchromanu draselnatého (K, Cr, O.). Ohrätim rozpustidla asi na 40° C obdrzel se kolloidalni vodni roztok (homogenního vzhledu), jenž byl lit na desky skleněné, dobře kyselinou a mýdlem očistěné, vodou oprané a v prostoru prachu prostém osušené, velikosti 9 X 12 cm. Deska byla pak na elektrických kamínkách asi na 40° ohřáta a položena na stoleček, stavěcími šrouby pomocí libelly přesně horizontálně postavený. Na desku. velikosti 9X 12 em — 108 em? dáno odměrnou pipettou 5 cm’ 40stupñového roztoku a skleněnou tyčinkou rovnoměrně po celém povrchu desky rozprostřeno. Lití dálo se v tmavé komoře při žlutém světle. Po 10 -až 15 minutách (dle vlhkosti v komoře) ztuhly vrstvy tak, že mohly býti k dalšímu sušení postaveny do svislé polohy v kozlíčku na fo- tografické desky. Úplné vnější vyschnutí nastalo v 10 až 12 hodinách. Střední partie desek byla bezvadně čistá a homogenní, jen po okrajích po- vstalo částečně zrno (jež mělo sice nápadnou podobnost s krystalky, přece však se spíše jedná zde o podobné útvary jako jsou BorscmrLrmo sférické krystally, neboť mikroskopicky bylo zjištěno zrno více kulové a i jinak jest prostoupení želatiny krystally málo pravděpodobným. Na tomto poli jsou vědomosti naše teprve v začátcích a dalším po- zorováním poskytnou žádané vysvětlení). 31) Desky hotoveny byly dle předpisu laskavě mně p. prof. Dr. V. Nová- kem sděleného. 14 XVII. Hanus Mayer: Desky, jež zůstaly v horizontální poloze, schly pomaleji a obje- vilo se na nich místy zrno i ve střední části; příčinou toho bude asi nedostatečný pohyb zvlhlého vzduchu na jich povrchu; v poloze ver- tikální totiž nastává snadno pohyb podél desky ve vertikalním směru a tím snadnější odpařování vody a schnutí desky. Celkem bylo proměřeno 25 na světlo citlivých desek, připrave- ných ve třech seriích, aby bylo možno pozorovati vliv stáří i z růz- ného stupně vlhkosti. (Desky označeny jsou dále takto: I. serie, Ci MMS 990 11.8. 6. 1:2 IT. S04) 9. Uprava citlivých desek při měření. Všechny dále popsané operace dály se s deskou v tmavé ko- moře při žlutém světle, jež ani při několikahodinové exposici nejevilo účinku na desku. nos m E Ň LILI III LEZ À L kl 4 Obr. 2. Připravené desky byly psacím diamantem očíslovány a vadné kraje oříznuty tak, že zbyla deska velikosti 90 X 63 mm. Při před- běžných pokusech ukázala se veliká závislost elektrického odporu desky na vlhkosti atmosféry; chromovaná želatina je totiž, následkem velké schopnosti snadno bobtnati, velice hygroskopickou a proto malá změna atmosférické vlhkosti způsobuje značné změny vodivosti. To- muto škodlivému vlivu změny vlhkosti bylo zabráněno vzduchotěsným uzavřením vrstvy. Úpravu citlivé desky ukazuje obr. 2. Přiměřeně přiříznutá deska má na koncích elektrody ve formě staniolových lístků, jež šířkou asi 17 mm přiléhaly těsně na vrstvu a druhým okrajem přehnuty byly na spodní lakovanou stranu desky. Na vrstvu přitisknuto bylo na obou stranách lakované krycí sklíčko (k) a všechny čtyři strany vnořením do horkého parafinu opatřeny parafinovým okrajem tak, že uvnitř se nacházející vrstva byla od okolí vzduchotěsně uzavřena.??) Volné strany skel byly lako- 32) V. Novák, l. c. pg. 15. O nové methodě měření účinku světla na chromovanou zelatinu. 15 vány, aby se odstranila vodivost povrchu jejich. Takto opatřená skla ukázala se dostatečně dobrými isolatory, neboť vodivost jejich dosa- hovala sotva 0,1°/, vodivosti vrstvy, hodnoty to, jež leží pod pravdě- podobnou mezí pozorovacích chyb. Na přehnutou část staniolu byly přitisknuty staniolem obalené plíšky zinkové kovovou svorkou, k níž přiletovány byly přívodní dráty. Tím dosaženo bylo vzhledem k velkému odporu desky dosta- tečně dobrých přívodních kontaktů. Pro měření vložena takto připravená deska isolovaně (viz obr. 3.) do krabice uvnitř černým papírem vylepené a opatřené ve víku skle- něným oknem (15 X 22 cm), jež mohlo býti prikryto zvláštním pří- klopem se sametovým okrajem. Do postranních stěn krabice zasazeny byly skleněné trubice vy- lité uvnitř pečetním voskem, jímž vedly dovnitř přívodní dráty a, b. Deska byla do krabice vložena v tmavé komoře při žlutém světle a krabice pak oběma příklopy úplně zatemněna. Osvětlování desky dálo se odstraněním příklopu V. Na sklo pod ním mohly býti též polo- ženy barevné filtry a tak i různobarevné osvětlení zkoušeno. Te- plota byla odčítána na teploměru, jenž byl do víka krabice zapuštěn. 4. Stanovení temperaturnich koefficientů pro desku ne- osvětlenou a osvětlenou. Stala se již zmínka o tom, že galvanický odpor citlivé chromo- vané želatiny je silně závislý na temperatuře. Poněvadž prostředky, jež byly po ruce, nebylo možno udržovati po celou dobu pozorování desku na stálé temperature mezi 20*—309,**) bylo třeba ustanoviti temperaturní koefficienty měřených odporů, aby redukcí na jednotnou teplotu mohl býti vliv její vyloučen. 55) Temperatury vyšší, jež by se thermostatem snadněji daly udržeti, jsou nepřípustny, poněvadž bylo pozorováno, že nad 30° nastává změna struktury vrstvy (tvoření zrna). 16 XVII. Hanuë Mayer: Úprava k měření užitá znázorněna je obr. 4. Měřená deska na- cházela se v úzké, deskovité, kovové krabici s víkem tak dobře za- padajícím, že nemohlo dovnitř vnikati světlo. Dovnitř sahaly trubice skleněné, vylité pečetním voskem, jímž procházely přívodní dráty ne- soucí na konci přiletované svazky do nichž zapjata byla deska tak, že se volně uvnitř krabice vznášela. Mimo to upevněn byl ve víku teploměr k odečtení temperatury uvnitř krabice. Celá nádoba dala se vložiti do vodní lázně thermostatu, chráněného na povrchu plstěným obložením a opatřeného lopatkovou míchačkou k promíchávání lázně. Obsah lázně byl asi 25 1. V777 Don TE ESS SENS SR SERRE SENE PPT TKS FN ESS RE RER LL Tímto způsobem bylo docíleno dostatečně konstantní tempera- tury po dlouhý čas, tak že mohla býti vykonána příslušná řada mě- ření. Přidáním přiměřeného množství asi 50° vody byla teplota lázně při měření zvýšena; točilo-li se míchačkou, vyrovnala se brzy teplota lázně i nádoby s citlivou deskou a udržovala se v okolí desky dostatečně konstantní během 8—16 měření, jak odečtením teploměru bylo konstatováno. Odporová měření dála se pro čtyry rozdílné teploty. Výsledky jsou sestaveny v tabulkách č. 2. Rostoucí temperaturou zvětšovaly se úchylky galvanometru, t. j. zmenšoval se odpor jako u elektrolytů ; elektrická vodivost chromované želatiny pochází tedy pravděpodobně z větší části od dispersního ústředí Be obsahujícího elek- trolyt. Er O nové methodé měření účinku světla na chromovanou želatinu 17 Tabulka čís. 2. Deska čís. 6. Stáří 10 dní. C=1MF, N — 142,6, C,—0,1MF, T— Im. Elektrody z cínové folie. Temperaturní křivka BO (neosvětlená). a 21,65 27,6 32,8 tred hyl | 2 : ? ; Střední úchylka | (16 pozorování) | (12 pozoroväni) | (12 pozoroväni) Stredni a k | ě teplota v °C | 20,93 | 22,5 | 24,58 | Temperaturni křivka BO (neosvětlená). Střední 26,5 33,4 41,1 500, 820 üchylka (6 pozor.) (6 pozor.) | (6 pozor.) | (10 pozor.) | (6 pozor.) Střední P LAA P teplota v °C 20,9 | 23,2 | 25,0 | 26.65 | 21,4 Temperaturní křivka 00' (osvětlená 469.. Střední | 16 | 20,0 |. 288 31,4 üchylka | (6 pozor.) | (6 pozor.) | (6 pozor.) (7 pozor.) Stredni 5 5 a | ke | 21,1 | 23,8 26,3 | 28,2 Krivka BO zuäzornuje zävislost vychylky galvanometru na tem- peratuře pro neosvětlenou desku ; křivka BO“ platí pro tutéž (neosvět- lenou) desku a možno ji nazvati křivkou „primární“, poněvadž zná- zorňuje první vliv změn temperaturních na elektrickou vodivost nové desky, jež nebyla podrobena dříve ještě změnám temperaturním, po- zoruhodno jest, že po ochlazení nevrátil se odpor na původní hod- notu, nýbrž zůstal trvalý vliv zvýšené temperatury patrný snížením galvanického odporu. | Pro desku čís. 6. byl střed úchylek pro teplotu 24,58“ .... 32,8 mm, při ochlazení nevrátila se úchylka na původní, nýbrž byla při 20,99... . 26,5 mm, kdežto původně byla při 20,53“ .... 21,65 mm (viz obr. 5.); ukázala se tedy při zpětném snížení tempe- ratury jakási hysterese ve vodivosti chromované želatiny. Bod BO“ (úchylka 32,0 mm pro 21,4) odpovídá snížení temperatury po proběhnutí křivky BO. © Temperaturní hysterese ve vodivosti souvisí snad se změnou bobtnání (resp. vysýchání) kolloidalní vrstvy. Věstník král. české Spol. Náuk. Třída Il: 2 18 XVII. Hanuš Mayer: K ustanovení temperaturních koefficientů pro osvětlenou vrstvu býla táž deska po dosažení bodu BO“ (diagram) po 30 minut osvět- lena rovnoměrně v diffusním denním světle a velikost osvětlení změ- řena Vogelovým fotometrem s celloidinovým papírem: Počátek osvětlení ( 0° stupeň Vogelův) 10* 15” aa „10% 30m oe „10% 45m N so 40 304 20% ť 20 25 30 Obr. 5. Po tomto osvětlení byla deska opět v dřívějším uspořádání proměřena. Úchylka klesla z 32,0 mm při 21,4“ na 16,0 mm při 21,19; t. j. úchylka klesla o 50“/,, ovšem snížila se současně teplota 0 0,39, tak že správné procentualni klesnuti korrigované na tutéž teplotu (způsobem dále uvedeným) je o něco menší (46°/,). Závislost úchylky na temperatuře pro osvětlenou desku znázorněna jest křivkou 00%(obr. 5)). i O nové methode měření účinku světla ma chromovanou želatinu. 19 Všechny křivky ukazují plynule pravidelný průběh, z čehož možno souditi i na plynule pravidelné změny vodivosti teplotou. Zá- vislost úchylky na teplotě dá se tedy vyjádřiti rovnicí: N=N, A + at + pi? — pi). Z pozorovaných dat vypočteny byly koefficienty této rovnice takto: Pro desku neosvětlenou (křivka BO) N3==124,01|e—0,0712 B = 0,0125 (koefficienty I.) y = — 0,0000109 pro desku osvětlenou — 46°/, osvětlení — (křivka O0”). N 1551870 — 0.0225 8 = 0,0184 (koefficienty IL.) y — — 0,000639 Primární křivka BO‘, jíž pro nedostatek bodů nebylo užito ke stanovení temperaturních koefficientů, souhlasí v mezích pozorovacích chyb s hodnotami nalezenými pomocí temperaturnich koefficientü křivky BO, t. j. opětným schlazenim se temperaturní koefficienty znatelně nemění. Při praktickém počítání byl koefficient y vůbec vy- nechán, poněvadž korrekce od něho závislá je pod mezí pozorova- cích chyb. Korrigujeme-li body BO“ (úchylka 32,0 mm při 21,4) a O“ (úchylka 16,0 mm pro 21,1°) dle nalezených koefficientů na základní temperaturu 20°, pak obdržíme pro procentualní změnu úchylky (re- dukované na 20°) číslo 46°/,, kterážto hodnota je podkladem pro po- zdější redukce. 5. Účinek osvětlení na galvanický odpor chromované želatiny. Na každé desce bylo především provedeno několik měření do- kud nebyla ještě osvětlena a změny temperaturní vymýtěny redukcí na 20°. Ukázalo se, že každá nová neosvětlená ještě deska postupem času nepatrně zvýšuje odpor účinkem proudu, pravděpodobně násled- - kem polarisace na kovových elektrodách, ačkoliv po každém měření kommutováno. Aby se zjistilo, že se zde nejedná o chemické působení vrstvy na staniolové elektrody, bylo při některých deskách užito elektrod DES 20 XVII. Hanuš Mayer: platinových v témže uspořádání; avšak i tehdy úchylky časem poně. kud ubývalo, t. j. odpor rostl. S počátku byl vzrůst dosti prudký, brzy však přiblížila se úchylka určité hodnotě, jež zůstávala v me- zích pozorovacích chyb konstantní i několik hodin. Ve všech přípa- dech byla deska osvětlena až tehdy, když se již odpor desky ustálil. Jak z tabulky patrno, ukázalo se při neosvětlené desce čís. 3., na níž úmyslně provedeny delší řady pozorování, po dny trvající klesání úchylky, kdežto u jiných desek již po několika hodinách se; dostavil ustálený stav, který jevil jen nepatrný časový vzrůst odporu proč právě při této desce objevilo se dlouhotrvající klesání, ačkoliv utěsnění parafinu bylo stejně bezvadné jako u ostatních desek, nebylo úplně vysvětleno. Pouhá polarisace není pravděpodobně jedinou příčinou vzrůstu odporu ani u ostatních desek, a je třeba další příčinu hledati asi ve vysychání vrstvy, při čemž unikající vodní páry se snad adsorbují na protější lakované desce a staniolovém povrchu. Pronikäni vlhkosti parafinovým utěsněním je vyloučeno, neboť pak by musilo zvýšení vlhkosti v okolní atmosféře míti zase za následek zvlhnutí vrstvy a tím snížení odporu, čemuž provedené pokusy neodpovídaly, naopak odpor parafinem utěsněné desky objevil se od vlhkosti okolního vzduchu nezávislým. Počáteční prudký vzrůst odporu má ovšem pravděpodobně svůj původ v polarisaci. Počáteční úchylky galvanometru pro neosvětlené desky kolísají mezi 20—200 i více mm a závisely na atmosférické vlhkosti toho dne, kdy byly v tmavé komoře vzduchotěsně parafinem uzavřeny. Desky takto připravené za deštivých dnů dávaly velké úchylky, za slunných, suchých dnů malé. Ke kontrolle byl proveden tento pokus: Neutěsněná deska čís 3 St. byla dána na delší dobu do prostoru s nasycenými vodními pa- rami a pak v dříve uvedeném uspořádání (při utěsnění) změřen její odpor na 15.10" 42: pak byla rozložena a ponechána 1* 20" k vy- schnuti v obyčejné atmosféře o značně menší vlhkosti. Byl-li nyní po utěsnění odpor znovu změřen, nalezeno 700. 10“ &. Temperatura byla v obou případech táž. Velký vliv vlhkosti je v patrné souvislosti s velikou schopností želatiny bobtnati: želatina totiž má neobyčejnou schopnost absorbo- vati kapaliny, aniž se při tom chemicky mění. Ve většině případů je bobtnání kolloidů spojeno se zvětšením objemu a nutno, přesně vzato, rozeznävati tři způsoby bobtnání. | - O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 21 Fick (1866) rozeznává tyto případy: 1. vsávání kapalin následkem kapilarity do pórů u porésních těles; v tomto případě nenastává změna objemová, kapalina nastupuje do prostorů dříve vzduchem naplněných ; 2. vlastní bobtnání (nasakování endosmosou) při čemž kapalina se vsakuje do uzavřených prostůrků, plnících se jejím roztokem; ob- jem bobtnajícího tělesa se zvětšuje; 3. intramolekulové nasakování u těles homogennich, nepores- ních, provázené též zvětšením objemu. Bobtnání želatiny je z větší části způsobu třetího, iniedmoleku“ lového. Označené tři druhy bobtnání nedají se však vždy přesně od sebe odlišiti a jak nová pozorování Hollanďana SrRrxea dosvědčují, jsou úkazy nasakování značně komplikované a případ 2. a 3. pře- cházejí často, za předpokladu BürschkLımo strukturní theorie, jeden ve druhý. Celou řadou základních prací dokázal Heidelberský zoolog BorscaLı,°*) že všechna bobtnající tělesa (kolloidy) se vyznačují jem- nou, pěnovitou strukturou. U koagulovaného bílku a agarové huspe- niny je ji možno dle BurschLıso mikroskopicky přímo viděti. Uschne-li však bílek, stane. se nažloutle průhledným a dříve patrnou strukturu není více pozorovati. Borscazr soudí, že struktura stala se nevidi- telnou proto, poněvadž vyschnutím obsahu prostůrků stěny jejich se sblížily a na sebe přitiskly. U želatinové huspeniny nenašel sice Borscazr mikroskopicky takové struktury, myslí však, že i zde jedná se o pěnovitou stavbu její, vycházeje ze zkušenosti, že možno z huspeniny této poměrně již malým tlakem vytlačiti vodu právě tak jako u agarové huspeniny, kde k tomu dokonce stačí již nepatrný tlak prstem. BorscHLrmu podařilo se však i strukturu želatiny udělati vidi- telnou tím, že nechal na vyschlou huspeninu püsobiti různé koagu- lační prostředky. Alkoholem smočená želatina zbělela, zpěnila se a jevila při 3150näsobnem zvětšení strukturu komůrkovitou, jako plást medu, o průměru oka 0,7 u. Z tohoto možno souditi, že i želatina vodu obsahující je pěnovité struktury, že však následkem nepatrného rozdílu indexu lomu stěn a látky mezi nimi se nacházející není 32) Lüpro-CrAmer, „Kolloidchemie u. Photographie“ 1908, pg. 28. — 0. Bürseur:, „Ueber den Bau quellbarer Körper und die Bedingungen der Quellung.“ Göttingen 1896. — „Untersuchungen über Strukturen, insbesondere über Struktu- ren nichtzelliger Erzeugnisse des Organismus u. über ihre Beziehungen zu Stru- kturen, welche ausserhalb des Organismus stehen.“ Leipzig 1898. 22 XVII. Hanus Mayer: možno je od sebe rozeznati, Ze se však stanou patrnými, užije-li se místo vody alkoholu a tím-li se docílí patrného rozdílu v indexu lomu obou ústředí. Též chromovaná želatina nejeví při obyčejné teplotě pod mikro- skopem struktury, pravděpodobně zase následkem nepatrného rozdílu v indexu lomu obou ústředí. Prozkoumání bobtnání a absorpce kolloidů ukázalo, že voda (neb vůbec dispersní ústředí) není s látkou kolloidalně rozpuštěnou slou- čena chemicky, jen v určitých poměrech, nýbrž že se jedná 0 „ab- sorpci“ a že složení jich závisí plynule od teploty, napjetí par a mole- kulové stavby kolloidů — jež je různa dle způsobu přípravy, stáří atd. Mnohé pokusy různých badatelů ukázaly, že kapalina v kolloidu obsažená se dá tlakem jen částečně vylisovati, odpařovati ale zmen- šením tlaku páry plynule, při čemž postup ztráty vody je dán cha- rakteristickou isothermou. Roztok dvojchromanu draselnatého též není S želatinou che- micky sloučen, nýbrž asi po způsobu molekulového nasakování jistým způsobem ve struktuře kolloidu absorbován. Příčinu vzniku absorp- čního spojení jest třeba hledati v prvé řadě ve fysikalních vlastno- stech kolloidů, při čemž se však často ukazuje specifický vliv kol- loidů, podobný chemickým reakcím, tak Ze Br.rz, aby označil všechny spolupůsobící vlastnosti při takových absorpcích, předpokládá zvláštní affinitu kolloidů. Na změny, jichž dozná chromovaná želatina osvětlením, možno z chemického stanoviska pohlížeti takto: Želatina tvoří s vodním roztokem dvojchromanu draselnatého (K, Cr, O.) „absorpci“, to jest roztok jest obsažen mezi strukturou kolloidu a v těchto intramoleku- larnich prostůrkách dějí se všechny změny. Eprr ukázal v klassické své práci, že světlo redukuje dvojchroman draselnaty za přítomnosti želatiny a povstává kysličník chromitý (Cr, O,), jenž způsobuje dle názoru Enerova koagulaci a tvrdnutí želatiny. Pokračujíce v práci EpeRově zabývali se bratří LumrěRové a A. Serewerz’’) otázkou, zda světlo redukuje dvojchroman za přítomnosti želatiny jen na kysličník chromitý aneb vzniká-li též za přebytku dvojchromanu, jak Ever tvrdí, chromchromät (chroman chromitý); mimo to mělo býti rozhod- nuto, zda složení, ztvrdlé, nerozpustné chromované želatiny odpovídá určité chemické sloučenině, či závisí-li na množství dvojehromanu a osvětlení. 5) A. a L. Lumière a A. Serewerz, Z. f. wiss. Phot. III. pg. 298, 1905. O nové methodě měření účinku světla na chromovanou Zelatinu. 23 Dle nynějšího stavu chemického probádání je pravděpodobno, že nerozpustnost želatiny je následek redukce dvojchromanu na ky- sličník chromitý, neboť látkou touto tvrdne želatina skutečně více než jeho solemi. Jako prvý stupeň rozkladu možno přijmouti rovnici: K, Cr, 0, = Cr,0, + K,0 +30. Uvolněný draslík sloučí se s nerozloženým dosud dvojchroma: nem na neutrální kaliumchromät (žlutý chroman draselnaty), jenž za přítomnosti želatiny je jen nepatrně na světlo citlivý, K; OK; Cr; 0; = 2K; CrO,. Kaliumchromát působí sice též na želatinu při osvětlení, ale jen velice zvolna; pravděpodobně rozkládá se světlem takto: 2 K, CrO, = Cr, 0, +2 K,0 +30. Bratří LoumrěRové našli ze svých analys, že množství vzniklého kysličníku chromitého roste s dobou osvětlení, ne však jí přímo úměrně, neboť dvojchromanu draselnatého stále ubývá a proto čím je delší doba osvětlení, tím více se umenšuje množství dvojchromanu zredukovaného v jednotě časové. Kyslík, tvořící se při redukci uniká z želatiny. Původně pře- vládal názor, že kyslík tento se absorbuje želatinou a přispívá ku jejímu tvrdnuti. Ener však dokázal, Ze procentualní složení želatiny před a po ztvrdnutí se nemění, že tedy kyslík se v ní neabsorbuje. Eper předpokládá, že kysličník chromitý působí na nerozložený dvojchroman, čímž vzniká chromchromát (chroman chromitý): Kr, 0756705 = Cr, 0. CrO CP K C0 Aby zjistil, zda kysličník chromity působí na zbývající dvoj- chroman, tak že povstává chromchromát, pral Ever ztvrdlou želatinu horkou vodou, až se úplně odbarvila a přidal pak k zbývající žela- tině ammoniak, jenž z ní odstraní kysličník chromový (kyselinu chro- movou). Dle pozorování Lumrère-ü však je tato methoda sice shodnou ke zjištění kyseliny chromové, ne však ke kvantitativnímu jejímu určení, neboť ammoniak rozpouští též značné množství želatiny, jež obsahuje kysličník chromitý. Mimo to kolísá takto rozpuštěné množ- ství kysličníku s propustností chromované želatiny, s dobou, po kte- rou byl ammoniak ve styku s želatinou, její temperaturou a počtem, 24 XVII. Hanuš Mayer: kolikrát celý process opakován. Bratří LumrěRové zjistili též, že do- statečným opakováním praní horkou vodou ve většině případů možno z želatiny odstraniti všechnu kyselinu chromovou, o níž se EpER domnívá, že je v želatině obsažena jako chromchromát. Z četných analys bratří LumrěRE-ů možno souditi, že tvoření se chromchromátu (chromanu chromitého) je jen zcela nepatrné a že utvořená sloučenina od normalního chromchromátu Cr, O, . (Cr O, se liší. Pro velikou nestálost této látky nebylo však možno z provede- ných analys určitě složení její stanoviti. Následkem velmi komplikovaných reakcí, jež jsou spojeny s tvrdnutím želatiny způsobeným osvětlením, nutno se spokojiti s více nebo méně pravděpodobnými hypothesami. S hlediska kolloidalní chemie jsou tyto úkazy, se stanoviska čistě chemického dosud ne úplně vysvětlené, jakož i mnohé jiné otázky z oboru fotochemie, dosti srozumitelnými. Zajímavé důsledky pro průběh tvrdnutí želatiny světlem plynou ze spojení Bırrzova pravidla s předpokladem, že želatina se v pod- statě jinak nechová než jiné lépe studované anorganické kolloidy. W. Brurzovo*“) pravidlo poučuje, že totiž srážecí schopnost solf?”) vůči kolloidalním roztokům s mocenstvím kationtu nápadně vzrůstá, tak že ku př. soli železa a aluminia velice snadno srážejí anorga- nické kolloidalní roztoky. Již dávno je známo, že roztok chloridu železitého a chloridu hlinitého, jež mají oba velkou schopnost srážeti anorganické kolloidy, vždy chová též kolloidalní hydroxyd. GraHam ve svém prvém pojed- nání o kolloidech též již sděluje, že některé kolloidy jinými kolloidy se srážejí. Pıcrox a Liner”) našli zase, že jen takové kolloidy vzá- jemně se srážejí, jež nesmíseny elektrickým proudem jeví pohyby každý jiným směrem, t. j. jichž partikule obsahují opačné náboje. Objev tento potvrdil Lorrermöser®) pro různé kolloidy a též pokusy Bizrzovy a Spriscovy ukázaly, že opačně nabité kolloidy se vzájemně, bez přidání elektrolytu srazí.*“) »°) W. Bırız, „Ueber die gegenseitige Beeinflussung kolloidal gelóster Stoffe.“ Ber. d. d. chem. Ges. pg. 1095, 37. 1, 1904. 7) t. j. následkem v van obsažených kolloidalnich roztoků příslušných hydroxydů (viz str. 25). 38) Prerov a LixpER, Journ. Chem. Soc. 71, pg. 572, 1897. #2) Lorrermoser, Anorg. Kolloide, 1901, ps. 75. 30) Všechny útvary, jež vznikají spojením pevných neb kapalných kolloidů s jinými kolloidy, krystalloidy neb elektrolyty, mohou býti zvány „absorpcemi“ dokud není určitě dokázáno o nich, že jsou sloučeniny. O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 25 Bizrz prováděl pokusy o vzájemném působení kolloidů též s kolloidalním roztokem hydroxydu chromitého a nalezl, že je kol- loidem positivně nabitym.‘') Objev Sprinetv, že roztoky solí vícemocných kovů z rovnoběž- ného světla činí diffusní a polarisované“*) svědčí pro to, že je v nich též kolloidalně rozpuštěn přislušný hydroxyd. Brrrz ukázal zase, že kolloidalní hydroxydy mají velikou schopnost srážeti negativně nabité vodní kolloidalní roztoky, a soudí proto, že značná srážecí schopnost roztoků solí s vícemocným kationtem má původ svůj ve srážecí schop- nosti hydroxydu v takovém roztoku vždy obsaženém. Současná srážení elektrolytem a kolloidem se superponuji; ve mnohých případech vliv pocházející zdánlivě od elektrolytu nutno přisouditi kolloidu, který je v roztoku. S hlediska kolloidalní chemie možno želatinu za přítomnosti roztoku dvojchromanu draselnatého považovati za negativně nabitý hydrosol a na základě dříve uvedené elektrické theorie možno ve shodě s výsledky Brurzovýmr a SPRINGgovýmr míti za to, že při osvět- lení vznikající a positivně nabitý kolloid hydroxydu chromitého neu- tralisuje negativní náboj kolloidalních částeček želatiny, nastává iso- elektrický stav mezi želatinou a hydroxydem, provázený maximem povrchového napjetí, čehož následkem jest koagulace. Chemické změny, jež vedou k utvoření kolloidalního hydro- xydu chromitého, možno na základě dříve uvedených reakcí vyjádřit takto: ČRo) OS 31507 (0 t. j. osvětlením vzniklý kysličník chromitý spojuje se s vodou na hy- droxyd; jest však též možno, že „kolloidalní hydroxyd“ jest jen „ab- sorpce“ kysličníku chromitého a vody a ne sloučenina.** Předpokládáme-li, že při chemických změnách světlem v chro- mované želatině způsobených, vzniká kysličník chromnatý (chrom- superoxyd) i pak by bylo utvoření hydroxydu za uvolnění kyslíku možným dle rovnice: 2 CrO, + 3H,0=Cr, (OH), + 0: 3!) Jako charakteristické známky kolioidalních roztoků označuje Bırız : nepatrná diffuse pergamentem, citlivost na přidaný elektrolyt a pohyb částeček v elektrickém poli. 32) Tyndallův pokus. +) A. MěrLER, Allg. Chemie der Kolloide 1907, pg. 128. 26 XVII. Hanuš Mayer: Uvolněný kyslík uniká. Přijmeme-li, že elektrická vodivost chromované želatiny má pů- vod svůj v prvé řadě v elektrolytu (v roztoku K, Cr, O,, ovšem velké koncentrace) a že osvětlení redukuje část dvojchromanu v kysličník chromitý (po případě hydroxyd, jehož positivní náboj při koagulaci neutralisuje negativní náboj kolloidalních částeček želatiny), neplyne odtud nalezené zvýšení galvanického odporu, připustíme-li, že uvol- něné kalium tvoří aeguivalentní množství monochromátu, neboť toto má větší elektrickou vodivost než aeguivalentní množství bichro- mátu.*“) Zajímavý tento nesouhlas zasluhoval by podrobného studia. Snad měření elektrické vodivosti želatiny smíšené s různým aeguiva- lentním množstvím dvojchromanu, respektive monochromátu by uká- zalo ceštu k řešení této otázky, neboť není a priori přípustno, pře- nášeti výsledky vodivosti ve vodních roztocích na látky absorbované v kolloidech. : 6. Výsledky měření změn galvanického odporu chromované želatiny osvětlením. V uvedených tabulkách jsou sestaveny výsledky měření na ně- kterých deskách a to změny úchylky i galvanického odporu osvětle- ním. (Tabulky čís. 3—8.) (Viz stránky 27—33.) Jak již bylo vzpomenuto, byla deska vždy osvětlena až tehdy, když úchylky galvanometru a tedy i galvanický odpor se ustálily, po případě když z dostatečně dlouhé řady pozorování časové klesání úchylky bylo již dostatečně určeno tak, aby vliv osvětlení mohl býti odlišen. (Viz tab. č. 7.) : Desky byly stejnoměrně osvětleny diffusním denním světlem před širokým oknem laboratoře. Jak z úpravy měření desky (obr. 3) patrno, prošly paprsky světelné nejdříve skleněným oknem skřínky a mimo to lakovanou deskou 'skleněnou, na níž citlivá vrstva se na- cházela. : 4) Viz Lanporr-Börnsteıs, Physikalisch-chemische Tabellen, III. vyd. g. 748. : 8 O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 2 Tabulka čís. 3. Deska e. Ser. IH. Stáří 1 den. C=1MF. Ny,= 142,6. G, = F. T— 1%. Elektrody z cínové folie. (Obr. 6.) SE ES ER % i s Střední úchylka | | E s x eh redukovaná 14209 o! = sE ie > > zen | — [2 © 3 je | Br = 1 = | = = a © E E Datum 5 s a 2 warn = 2 ŠÍ a S OMIS č < LE Falles, A 2 £| © boa = | TE Ps sz = Nos| — SE Hi ==. | ES S 528 88 (ss s | = 12° | se (ES) * | 58 3288 = lo2e| 25 |55| = Sales ae »E|s= | © E58 Ss 13:18 | 3 |8@| SE lea à | 28 8:85 225er J| | | Te ] 1 | 7 neosvět- || | | | | Sb m | | de | | | 11% 22m | 612,7) 651, + P o | 2.911 | | les 36,5 808 122,7 (29,1 911] | 0 46 | 648,3 35,61. + |. = |b7 | | 48 | | 578,1 [34,61 01 |22,5 |27,6 | P | 5,15 12210 | | 639,0 |26,3|5: o bos |bg Bose | | 12 | || 587,9 sa > | = KOS EE 4h 18 | 614,4 639,8 25,4 oo 2 | i M 144, | | 20 | | 590.1 24,3 „>71 120,5 Be) Io ns 22 | 639,8 |25,4 | | | (HS 5 | PA aa 22,1 Ai | 1 | 198 26 | 1 639,5 25,1 24.831291 1205 4,144 | 29,5 28 | |589:8 24,6 | a ie las an 36m | začátek kua lc, 4 20,5 | PA | o | osvetleni 614,7 | ie | |” a | 41 | | | | 5, | | | | : | Rss 46 | | 637,8 23,193 4 192,15/19,1 | 20,6 19,214,426 (42) | 48 | | 591,0 |23,7| Kar | P | 640,7 |23,0 RER (69)| | | 56 re Do'ol226 122,2 |18,4 | 19,8 |18,6|1,570| ©*» | 58 | 101"595,5122,2 He A | | 5201 | ha | Gare 18,4 | 06 | 596,7 (21014 122,3 (17,4 | 18,6 1774803, 97 || 75137 08 | | 639,5 (21,8, ME 10 | Le | | hl | | |} = Da | 9 16 | | | 638,8 20,650 95122,3 116,4 | 17,6 116,815,084 (59| | ste | 597,8 119,9, Be | 21 | | | (d=—= 1,2 | 18,2 26 | 617,81 637,8 [20,0 196 122,3 15,8 | 17,0 |16,8l5,219| (3:0)| | | 2820 | 598,6 |19,2 l; #5 čna 31 | = 2 3,0 | Hr 159 | | 36 || osvětlení 637,1 19,3 97 Los 15,1 | 16,3 |15,75.490| © 10,3193,4 0:38 599,7 18,1, | B i | | i | neosvèt- | | — 9 | | | - JB 636,8 |19,0! Baer er 45 ; ’ € ? | : ? | | Es | | 000 |178|184 22,3 (1455 | 16,0 15,3/5,463 DE u el |. | P | | 9% 10m (04 ; 9 (99 9 |15 | | er "605.8 14,715 232 112,6 | 13,6 13,116,502 | 166 | | f d — 1,0 | | = | | | | | | je Te ee o nn [93 28 XVII. Hanuš Mayer: Tabulka čís. 4. Deska c. Ser. III. Stáří 2 dní. C--1MF.N;= 142,7. C,=0,1 M F. T 1m. Elektrody z cínové folie. (Obr. 7.) 8 s Is | |Střední úchylka re- sí | A UE | dukovanä ná 200 C; ss 1 = as > KES 1004 | 9 S aan = SE io Z © BS Datum | ES | | ® fe es > © © č A ee £a] 2 82 | 23 | ao Čs. | 5 |BSs| =: la) « ZŠ | sP (85| > | 88 |=8|3> | < Bus 88 EX = NS E sch ler == z no BE | =! Le] = hm] SE >» (esse 85 |BA à | 2 Se] z [r#|l 3 | 25 |88|875 Z sel 83 |Sal 3 | & |$E ) s8 |eal 8 | 36 |S3les © pá o i) P E | E | a |e ©) SANS | neosvet- | | | || ou | | | io I BE Po 30,65|22,2 |25,0 | 13,396 | 0 4 | 590,4 130,4, Ra | | 5 1649.0 28,0 293 (22,1 1242 13,508 | 3,2 ho || 695.0 |25.0 | | | I, on cu 20245 21,6 121,3 | 13,990 | 114,8 4h 29 642,5 22,8 ,. | = 5952 21.8298 |21,5 120,8 4087 | 116,8 | | aa začátek | | 19 | a 367 osvetleni | | 20,8 | 508 (6,7) | 0 41 | | 12,1 | 2 : | ji on Basis a 22,2 |21,5 19,5 | 20,719,6,4,338 (6,7) | 51 = 1,2 10,2 | | 58 es se 20,6 [21,6 18,0 | 19,118,24,67a] (6) A 3 34 | || Sl | = EO 0.0 N | = fl À 08 I 509,5 bodho,7s,6 za | 18,217,44801] 9 99119: 11 | l (= qi 17,4 | 38,1 \ | 6008 192 1865216 (16,2 | 17,216,56,:169) ©) || 3 | 21 | d=| 10 17,5 || 37 | | 3 31 : | d= 1,0, a onec | 30 36 osvetleni 602,0 118,0 BD is (8, 15,3) 38 636,8 16,811 [214 115,4 | 16,415,915,855 | 23,6 A | SES | ené so d—| 10 19,0 636,1 I16,1]1685j21,4 |14,9 | 15,9/15,45,530 2, ) 3,15 | 16244] 613,8 Inc ll h | 165 3,8 |10,6 2 635,5 11,1] 1983193 |11,85) 11,0111,519,415 žá | d = — 0,85 | | | a | | | | | | ï | O nové methodě měření účinku světla na chromovanou Zelatinu. 29 Tabulka čís. 5. Deska 6. Ser. III. Stáří 5 dní. C—1M F. N, = 142,7. , =0,1M F. T = 1m. Elektrody z cínové folie. (Obr. 8.) | la « s s Střední úchylka re- s | | BE o 5 duo vana na 200 C. 5 | 5 = | a | ES | E Te Ps S Datum | © a 5 >o wo el Z = Sa] a > Bes | ee se) 8- 84| > > "282 CES Sels ss = | sels = (o2o| 2% = E SS PSV BEU|28| S= = O (ESS| 24 |54| 5 | B|82| 08 Le] 5 | 238 (3833 8. 832] 87 |A 5 | EST && 22] 8 | 32 lé | = \ | | | = neosvět- | | | At | an | | | 94 55m 636,1| 584,8 [51,3 | | 57 683.6 17,5 194 21,1 45,0 1,900 | 0 10% 25 637,5|| 675,8 (38,3, h | 27 596,0 |11,5 599 |20,6 |38,0 ba 105 29 637,2] 676,0 |38,8 | k M 15.5 31 597,0 [40,295 |20,5 138,0 | Dr a0 675,0 |37,8 I EN B | 161 | 49 597,0 10,2 39,0 20,5 37,5 | | , 16. VIII | | | | | | 9% O8 637,8| 670,0 132,2 | ne P | be 10 | 606.2 |g16 219 118,9 134,25 2,470 | p | h95m | začátek | | | 92 9 470 11,5 | 0 sa osvětlení | 34,25 | > (7,6) | 30 | | IB | | 11,5 || 35 637,9] 667,9 130,0 59 o=|101= | 51 (7,6) 37 | 608,0 |29,9 22:95/19,15/82,0 | 30,1 18 ‚812,663 40 | | | d—= —1,9 | | 11,4 45 638,0! 666,6 98,6 45 4 | 5 | | (7,7) A7 610.0 28,0 3 19,35129,8 | 28,6 129,6 2,863 | 50 | | LE |= 1,2 | 10,8 55 638,0| 665,0 127,0. late 7+ lo7rle 070] (8,6) || | | 57 611,3 267 Ze LE 27,9 | 27,1 127,713,072| “> 10,3 19,2 | 10% 00 | | — 08 | 11,8 | | 05 | 664,3 126,3. zh srl 7,1 | or 61073 957260 119,5 (27,1 | 26,3 126,98,165 (7,1) | 11014)! | | | = |— 0,8 | | 10,5 | | 15 | 663,3 125,31. lo (9,1) | re 613,3 (247 25,0 119,5 126,0 25,3 25,6 3,310 | | oo | | | = | 9,4 | | P | Konec il | | | | 25 || osvětlení 662,2 (242,1 196 |b49 | 24,4 |24,6 Pane IE 13 |28,0 ART 614,0 124,0 | | | zit es | L Il | == x || | neosvet- il pe | Sl er | d— — 0,5 2463,444 a 0 | 638,0] 661,9 [23,903 15h09 5 lo41 | 28,4528,88567. ‘” 3,25| aa 615,6 122,4 | Es ; 45 659,8 121,8), = ? | Ji 615 2 29,8 228 19,5 123,2 = 22,9|8,711 TA 55 661,0 |23,0 Kerr NU 57 6177 20,3 2165 19,4822,6 21,9 |22,2 3,826 9,9 17. VID. | De 0 | | 9% 32m 642,2| 625,5 |16,7| | | | ST 658,8 16.6 16:65 18,3 |18,5 | 16,6 |17,414,891 | 13,5 | | | | d— —1,9 | | | 30 XVII. Hanuš Mayer: Tabulka č. 6. Deska čís. 5. Ser. II. Stáří 23 dni. O=1 MF. N, —=142,6. C,=0,1 MF TZz 1%. Elektrody z cínové folie. (Obr. 9.) | | | Střední úchylka re- = | | FER | | Aukovand (1a1999C: = B | Ele ee | 5 |S 18 | | Se | Sn | er 8 |S Datum | LS = | s © = > BE = S = | so | 8 so an So = =| 55 Cas l = E S = DS > (5 E ME |=B| SE | © Ss&| Ss |$s 5 SSS EES lin So |50| 25 | = e82| 8a |ZE\ = | s (3,s| SI (22, 5 | 85 (55, SES = SE | os Sa 2 las ne >| à || 82 BS 82 | 8 (*5| 38 |S$]S |& JET] 87 [ES] S | 88 J8S)ES 30. VII. || neosvět- | | | | | 12m | 9 1517,31 360,2 |157,1 | Re IPS | 11° ? x „= , “lo = : = i | | 6735 156.8 156,6 24,0 105,0 0,785 |. 0 25 | 364,0 |152,7| -5 al le | “ER Sail) | 6692 151,9 [1528 28,7 105,0 0,785 | 23 | 373,8 146,5 sh ea | | EPA 6688 |146,5|1465|23,6 01,0 0,818 | || 3,82 55 | | 379,0 |188,3 | IN 896 I: 51 | | 6590 1417 140,0.23,4 100,0 10,826] | | 4,75 12% 15 381,4 135,9 4 o RE) TE 685,0 1377/1868 23,4 | 98,0 0,844 | 6,68 3% 18 518,6 382,0 |136,5 4- 9 À ) ’ : 4 8 | 20 653,7 135,1 ní há 2 as | pe £ | | —— — hm začátek | | | 10,9 | 31 30m | osvetleni | | 94,3 Vai (8,4) NO 33 | 14,1 | ©) 36 | 519,0| 387,2 |131,8 | 99.0 91.20.9009 (| | 38 | 629,0/1130 0/7 09126 |) 2091 2,9 9b 22202, | 39 K; 871 nn 42 | 390,0 ||129,0 | 3,5) | | | > , 2 96,8 |89,410,92 44 | | 645,9 126,9 PM SE a En 7 45 | | = „0 | 1 | | 2 | (bila. | 391,4 1127.64 9 693,6 | 87,2| 95,0 |88,010,943| a») | | 50 | 642,6 |123,6| | ? ? >> | 51 | | LAS) | a | 54 | 395,2 |123,8| 99 alas e || ex ol 92 0.9 5) | 65 | 56 | | 640,0 |121,0112%4j23,6 | 85,0] 92,6 |86,110,964 | 65] 8,7 57 | I la me | 8 4h00 | | 398,7 120,3 | 84509821 (&5 02 | | 638,3 |119,311198/23,6 | 83,2) 90,3 |84,9/0,9881 || 03 | | | | o! | | c 1.29) DO | | | | | 14,9 | || | | | (4,5) | 15 | | | | 6,5) 18 | 404,8 |115,2 57 |807|1031) 9 20 | 633,8 |t13,8 11 3227 || 78,7) 85,7 5,7115 | 21 | d=| 70 z | 24 | 407,1 112,9 27 701059062 à 26 | 631,0 111.0 11191237 | 76,9) 88,7 |79,111,05 | 27 d—| 6,8 | Es | 30 409,0 111,0) ru 8 66| ©“ |10,3|17,2 5 | 6282 109,2 1101 23,7 || 75,7| 82,4 |78,11,0 M ‚317, 33 - 36 409,0 110,0 | (4,7) | | 38 627,0 |108,0|10%0/28;7 8 | | 39 | : konec ! 5 = | 3,1) 42 osvetleni 412,0 107,0 106,5 23,7 111,3119,5 44 I 625,0 |106,0 neosvet- | | | 3 zon lená | En 2 31. VII. ? 10% 00m 528,0) 437,2 || 90,8 l. 02 | "| 615,9 | 87,2] 990123,63 WE 4 | I O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 31 Ma bulka čís. 7. Deska čís. 3. Ser. II. Stáří 25 dní. C—1M F. N, =1425.0,=0,1MF. T=1r. Elektrody z cínové folie. (Obr. 10.) le. | | | [Střední úchylka re- | | | | ICE | s | | |dukovanä oa 200 C. (E Is | a ss | s s „E s |3 | a SER EE B || joe ale 2 | & Datum Oh o RES ou Ho ko. 2. (ES & | ss | Ss | > | gel a |> © || = x č EE ARS (| st a Ie © po be || |= ŽE =- SES S |SSEl 83 ss s | s 13e, se 153] > | 58 less = ono E = — 11.52 U < ST x = - | SS (88 = „o eäg| o% > = SRS | EE CURE m0] ©- | oo (oo 92% sel 38 |8s| S | P |s@| 08 los) 5 | 38 |š8 28 E OS (SA >. č E Ae OTO || OS neosvět- | | | | 9, || || nés oi 28 105.41102,0 23,6 | 71,1 RATE) 0 | 442,0 || 98,2 | | | 245.0 1048]1017 1236 | 71,0 1,174] 0,14 | 444,2 || 96,0 še res | | 5452 103,0) 995 1235 | 70,1 1180 | 1,4 1499 98,0 le. ls) IN RE ARE l 641,5 100,3 99,2 123,5 10,0) | Liu | | 1,5 | | | | | | | | Se 2 99,1 23,5 | 69,9 1,193 | | 4,7 10209 Be en 84,4 123,3 | 61,0) 1,372] | 1165 | sa | | | | ae | saa| 84,2 (23,8 | 61,0 1,372 14,5 2 | | | | | Lt 548,2 a in 55,2 [22,3 | 44,9! 11,875 | 187,0 | 3 | | | 494,0 | 54,2| „- | | | | 54,21 55,4 (22,4 | 44,8 1,879 37,0 NÉE | ú P Es | 55,4 122,4 | 44,5 1,891| | ET | ? >> | I / | | | | | | oe || see 55,6 |22,45| 44,5 | |h,891 | 11875 ) 3 | | | 493,6 | 54,8| Lo. || 419 |, I | 605,2 | 56,8 99, | 2,5 2) | Fo | ; | 579) 55,7 122,5 | 44,2 1,905 138,0 > bi | | | > | | | | | | > 41,65 22,2 | 32,8 2,500 | 182,5 „= 2 G = | | 509,9 le o 40,8 |22,2 | 33,2 2,546 | 530 2 »—| | | h | | HOSE: DAD en en 39,6 |22,2 | 32,3 2,618 | 1645 | s 3 | | | | | | | | | | | B s | | IE 567,0 Ge ne 25,4 20,2 | 25,2 3,363 | 643 | Pt | De an 25,9 |20,3 || 25,2 3,363 | 164,5 ) CE) | | a See] 27,2 |20,9 | 25,2 3,363 | 164,5 3 3 | Sos || oral 207 B1,1 | 25,2) 3,363 164,5 I! 3 | | pee 2 | ora 276811 Ei 3,363 | pe 3 | > | | | D . l i M i | 32 X VIE. Hanuš Mayer: Tabulka čís. 7. (Pokrač.) s! s a | Stredni üchylka re- = & A | dukovanä En 200 C. | = as | > =< > > Arab | le 5 = 2, a 2 =) + „= | a 2 o S Datum er | s s Pe ei > 2 à a S S = = m À o o 7 | ST © O = | = ZE Cas E ZE MSM is» s | 28 | es (8 |= E E E = 822 se |Šs| £ | 3 |» | sč les) < | se 33,55 = ez se | se|. = IS le SI ST (a. =o Poa > sz8| ® < UE © He Sm S = a o © © 5 un oaos| Ts Sie Seo o— |. 29 (jE. SSV o az] | © Sl DE c er eo o |MN© (©) a B | | || 12,9 tek | B D 11% 25m || ent 25,2 3,363) (6,5) 0 28 | 569,0 10,7 | 27,0] „_ i B | | 27,1 |212 | 24,4 25,8 |24,418,465) (©) I 9 arte 34 | d=| 14 8,8+) | 495,5 || 2 2 a nee ol 26,7 |21,5 | 23,4] 24,9 |23,58,601|129") ne | 40 | | d=| 15 8.8+) Ib 8 | 95,5| i liée (79 pase | gez) 28,6 (ALT | 22,8] 23,7 |22,5/8,770| 180) 46 | d—| 1,3 8,8 Ir 97 + 100358 ne ax 25,3 21,8 | 21,6| 23,0 |21,9l3,975 (12:87) 52 | d=| 1,4 8,8) FT TS | Sl 25,2 le2,o | 21,0) 22,6 |21,4/8,965/ (1257) v h | ’ CO 58 | | | d=| 1,6 8,8+) 7 | | 23,6|| | p ds JS | 26! 24,1 |62,0 | 20,2 21,6 |20,6)4,12112:57) | | ’ ED 04 | | d—| 1,4 8,81) | = 9 o | ne kB 23,6 |22,0 | 19,7|21,2 |20,34,192 (12287) 10 | | 8,8 Un] 2 28,7 (22,8 | 10,3) 20,75 |19,94,266 11,0 3 re) 16 d=| 1,4 8,85) ů | a ee Saal 23,2602,2 | 18,9] 20,4 |19,614,339/(12:87) a | ? ee) | 22 | a=| 15 8,8+) 2 | 59: 23,6 52 Durs | 200] 2285228 | 184] 19,8 (19,1, 447128014 524,2 © | 3 lo) IS a 425 (570,0, d—| 14 = | Se 2 14,85|22,0 | 11,9| 12,8 |12,8|6,922 OS) 51 00 KOBOS 584,0 || 14,0 | osvětlení || ? ’ P 12,8 1 51 10 555,5 || 14,5 14,25|22,0 | 11,8 12,317,340 8,0 | 'd Sue; 1,0 TRK nes Hunt | te 1 anzu 5 5} 00m osyetlenä | 0 5. VIII. | | n20m | , 575,0) 587,4 | 13.5 | il 5 PO Seas | 172) 128 je1,6 | 10,6] 11,4 |11,0/7,743 119,5 m Js 13 \ CUS A | i | | 30m noveho | & 1143 „nového | | 11,0|7,743 0 3h 42 konec (577,0 565,5 || 11,5 jm osvětlení ? | 589,8 19/3 11,9 |22,3 | 9,6 ne 10,0 8,52 46 | 565,9 || 11,1 11,9 |b23 a 2 n 9,6| 10,3 |10,0|8,520 20,0| 9,1 9 7 ’ ’ , PS) | 48 | 589,7 | a | , , | +) Délka plamene dvojnásobná (20 mm). rn m o z O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 33 | Tabulka čís. 8. Deska čís. 1. St. Ser. I. Stáří 42 dni. C5 1M F. N, = 142,6. C, — 0,1M F. | Kana PARTS : T=1m, Elektrody z cínové folie. (Obr. 11.) - er s (s s :||Stredni úchylka re- ; EE 5 | 5 dukovaná ha 209 C. S s =, Sana AIS ee: SH De elle | © 55 as [2 Een © Datum SS a | s mA = > LE = = SE x nées) Eole) © se| 85] || če lPalé č = Jesse (SS S | = E | ss léš - | 8: (BS 85 = ea: 8- (54 | 2 As) Se [ééhs | 88 88 E m 2S0| ms (08 © OU OSY Sion sn er 2.98 eo © Gas o“ B“ 5 E = a SA © © © © 7. VII. i | 5h 20m || neosvet- (594 9) 653,2 59,0 | len u 9 9 b) | 0 . end 539.0 155,271 |22,9 || 43,0 1,961 | 24 649,0 |54,8 19 35 | 541/8 1594686 (22,8 | 40,9 2,064 ; 40 594,5 | 643,0 18,5 9 248) 1 o | 5478 16,756 22,4 | 38,1 12,218 | 11,9 8. VIII. AE a | | 10% 35m 599,5 ‚0 39, c : Ib | le 37 51,0 lan 5405 (221 | 33,3 12,542 | 2,5 39 559,2 |10,3) h : I, I bas je 6413 (4184105 22,2 | 33,2 13549 | 22, | 12% 00 598,8 557,0 141,8) 2° -jb 1230 Se | 6400 (are 415 22,45| 33,1 2,557 3 32 35 599,5, 558,0 41,5, 99 | | 23.7 nu "| 6416 |ag/ı #3 22,4 | 32,8 2,580 ; Mg 558,0 |41,5| ER c 23,7 Pí 640,5 41,0 4251224 || 32,8 2,580 ; 55 600,0| 558,6 141,4 so 5 a 23.7 = 2 11 135 22,4 | 32,8 2,580 ) de | 11,7 a 00m | Zen: | 52,8 2580] | | 0 05 11,3 10 600,0! 638,0 138,0 : : k (7,8) 1 | 5606 39 41387 22,4 || 30,8| 33,4.. |31,0|2,732 15 | = 26 11,8 | 6,5] 8,3 20 636,5 136,5 , 5 D en (Un) 563.2 868 36,65|22,5 || 29,0| 31,4 |29,312,892 028 | oO 10,8 250 | 635,0 |35,0) 2: (85) | o 13.8 ka (5644 55'6 85,3 22,5 | 27,8| 30,1 |28,3]2,996 ; 35 M a d== 2,3 7 40 | 633,8 33,854 95/59 7, jo | 565 3 134,7 362512%,6 | 26,9 29,0 \27,5 13,084 |. ! 45 d= 210 108 10,5|17,4 50 . 632,8 32,8 SS 5 À ; Le | 566.7 (233 88:05/22,6 | 26,0 28,0 |26,713,178 55 -| | == 1210 14) ee konec 3,8) 5700 || osvětlení 621,5 (BDS 39,3 [9,5 | 25,41 27,6 |26,3/8,225) 5" |11,5/19,8 | 02 567,2 132,8 FE = 05m | d=| 22 |26,33,225| 15,0 0 | 10 600,0! 631,8 31,8 L (4,4) 0.76 z | 5678 [322,520 |22,5 P 208 26,113,250 ; 6210: li 570,0 130,0) LES Aa 38 15 530.5 30,5 30,25123,15| 21,61 26,5 [25,3 3,355 | ; BOV El i a7 677.0 \26.426:0 [21,7 | 22,4] 23,8 |22,913,709 : n | I TA: *) Před osvětlením, při osvětlení a po osvětlení. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 3 94 XVII. Hanuš Mayer: Velikost osvětlení byla určována stupňovým fotometrem Voge- lovým, jenž byl v bezprostřední blízkosti skřínky, tak že osvětlení jeho bylo vždy stejným s osvětlením desky.““) Ve fotometru byl ex- ponován celloidinový papír a bylo během osvětlení, pravidelně 1 ho- dinu trvající, dva až čtyřikrát určeno, kam až exposice došla, t. j. které číslo bylo zrovna již viděti, tak Ze se z pozorování toho dá souditi na množství světla, jež v prošlém čase na desku působilo. Bylo-li ku příkladu odečteno číslo x, znamená to, že množství světla bylo tak veliké, že po projití x transparentních, homogenních Obr. 6. 10 + vrstev stačilo právě k tak značnému zčernání papíru, že bylo pří- slušné číslo æ již patrnym. Světelné intensity pod stupňovitým, ze stejných vrstev slože- ným systemem tvoří geometrickou řadu, v níž počet vrstev jest ex vonentem. Klesne-li světelná intensita absorpcí v jedné vrstvě na : i = své püvodni hodnoty, pak klesne projitim x vrstev na Er 45) resp. hledime-li k různým absorpcím skel, jimiž světlo procházelo nez dostihlo chromované želatiny a celloidinového papíru Vogelova fotometru, byla osvětlení ona vždy v určitém konstantním poměru. O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 35 Množství světelná (M, M, M, .... M.) tedy, jež jsou dána objevením se právě příslušné číslice, jsou v poměru: MO MOC M WININŠ L MS t. j. tvoří geometrickou řadu, v níž jsou příslušná čísla exponenty. Horní poměry možno psáti zavedením logarithmů takto: t. j. Vogelovy stupně jsou v témže poměru jako logarithmy exponu- jícího množství světelného. N,- 21+ 201 Obr. 7. Aby bylo možno stopovati i vliv změn intensity světelné (způ- sobených mraký i postupem dne) na chod vzrůstu odporu bylo sou- časně s osvětlením desky měřeno Weberovým fotometrem osvětlení bílého, vedle skřínky položeného papíru ve stejných časových inter- vallech. Sklon pohyblivé roury fotometru byl stále 65°. Poněvadž diffusní světlo denní má jinou barvu než pomocný plamen ben- zinový bylo měřeno pro světlo červené (resp. zelené) vsunutím čer- veného (resp. zeleného) filtru do okuláru. 3* 36 XVII. Hanus Mayer: Osvětlení plochy, na niž roura fotometru byla namířena, usta- noví se z formule | 10000 2 r I BRA lux Obr. 8. kde r znamená vzdálenost benzinové lampičky od matného skla pohyblivého v pevné rouře, K a C jsou konstanty přístroje. © Jedná-li se pouze o poměrná měření možno psáti 1000 „ZE neboť JH 10. K. C jest stále táž konstanta. V tabulkách (čís. 3, 4, 5, 6, 7, 8) jsou označena jak přímá odečtení (r), tak i pro srovnání PRE O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 37 1000 já (v závorkách). Též v diagramech (obr. 6, 1. rozhodující hodnoty 8, 9, 10, 11) jsou nanášeny hodnoty Z z nichž by se odvodilo FA osvětlení v zavedené jednotce lux násobením konstantou HF. Mimo to nakreslena je v diagramech těch tečkovaná přímka, značící střední osvětlení během pozorování. zi Pro udržení kontinuity pozorování bylo vždy po dvou měřeních odporových provedeno jedno odečtení fotometru Weberova. Srovnáním bodů křivky pro úchylky galvanometru a křivky osvětlení znázorňující je patrno jisté zpozdění změny úchylek proti změně osvětlení, t. j. změna úchylky od normalního běhu se dosta- vuje časově po změně osvětlení. Při prudkém zvýšení osvětlení do- 38 XVII. Hanuš Mayer: stavilo se teprve v následující periodě jí odpovídající prudší klesnutí odporu. Setrvačnost v určité změně je tak nápadná, že křivky kreslené s abscissou — času jsou značně pravidelnější než s abcissou — množ- ství světla, jak patrno ze srovnání obr. 6. s obr. 12., jež obě zná- zorňují úchylky pozorované na desce čís. e; prvá však má za ab- scissy Čas, druhá množství světla. Redukce úchylek pozorovaných během osvětlení na základní temperaturu (20%) byla provedena následující úvahou. Značíž N, úchylku pozorovanou před osvětlením redukovanou na 20° (pomocí koefficientů pro neosvětlenou desku I.), », konečnou úchylku (při ukončení osvětlení) stejnými koefficienty (I.) redukovanou, 4, konečnou úchylkou redukovanou na 20° koefficienty platnými pro desku osvětlenou, tak že úchylka klesla o 46°/, (t. j. koefficienty II.) a konečně », pravou hodnotu konečné úchylky redukované na 20° (dle neznámých koeffi- cientů platných pro osvětlení, jehož právě bylo dosaženo). Správné procentualné klesnutí úchylky dáno je výrazem Ny — Na NA Poněvadž se jedná jen o nepatrné korrekce, můžeme předpokládati, že rozdíl korrekcí počítaných koefficienty (I.) platnými pro desku neosvětlenou a desku tak osvětlenou, že její klesnutí je Na — N: N, . 100. 1000). t. j. výraz n,—n, je k rozdílu korrekcí počítaných dle koefficientü platných pro desku neosvětlenou a pro desku tak osvětlenou, že úchylka klesla o 46°/,, t. j. výraz m» — %, V témž poměru jako. veli- kosti osvětlení (dané procentualní změnou úchylky), tak že platí: N, — N: : Ho NEE Gin — Ne) : (Mn — No) = Z toho plyne: (1,179. — 2,17n,)Nn oo S Pro takto nalezenou konečnou úchylku n, byla nyní určena pro- centualní změna Na— N P= FT . 100 O nové methode měření účinku světla na chromovanou Zelatinu. 39 a pro úchylky během osvětlení, jež odečteny byly v pravidelných časových intervallech, možno na základě předpokladu, že tempera- turní koefficienty se plynule mění s dobou trvání osvětlení, nalézti pravé úchylky takto do RES L'ETÉ g, Obr. 10. kde znamenä n, hledanou správně korrigovanou úchylku, »#, úchylku korrigovanou dle koefficientů pro desku neosvětlenou (I.), d rozdíl úchylky předcházející a korrigované koefficienty pro desku osvětlenou, tak že změna obnášela 46°/, (IL), P procentualní změnu po celou dobu osvětlení a, g čas osvětlení až k pozorované úchylce. Rozdíl d může míti hodnotu positivní i negativní. Ze všech měření je patrno, že osvětlením nastává značné klesnutí úchylky, t. j. velké zvětšení odporu chromované želatiny. S dobou 40 al XVII. Hanus Mayer: osvětlení roste odpor v závislosti, jež je zřejma z průběhu křivek K, značících závislost úchylek na době osvětlení (obr. 6,: 7, 8, 9 101) A0) Dále se ukázalo, že po skončení osvětlení vzrůst odporu dále pokračuje, což je patrným důkazem pro to, že i ve tmě po osvětlení změny želatiny dále postupují. Postup tento se s počátku pomalu, pak rychle umenšuje, až konečně přejde ve velmi pozvolné tempo, jež T Obr.:11;- bylo i před osvětlením pozorováno. Již ABNEY uvádí, že světelné pů- sobení na chromovanou vrstvu želatiny po zatemnění dále pokračuje; dle ABxErova mínění šíří se tvrdnuti po tmě do spodnějších vrstev. 45) Vliv světla barevného byl velice nepatrný; tak obnášela procentualní změna úchylky pri exposici modrofialovým filtrem pouze 2°/, pro Vogelův stupeň 13. Žluté a červené světlo nejevila vůbec patrného účinku (viz str. 14.). *) Odvození algebraického výrazu pro vliv osvětlení na základě fénomeno- logické theorie bylo ponecháno prozatím až na nl: kdy bude po ruce mnoho- strannější material experimentalný. O nové methode měření účinku světla na chromovanou zelatinu. 41 Křivky % znamenají svými tečkovanými partiemi další ubývání úchylek po tmě. U všech ukazuje se dosti ostré koleno; zvýšování odporu pokračuje po zatemnění stále ještě rychle (skoro v témž. tempu jako při osvětlení, jak patrno u desky čís. 5 a křivky K obr. 8), pak změna se rychle umenšuje a po 1 až 2 hodinách dostaví se staré, pozvolné tempo. Stáří vrstvy chromované želatiny má též velikou důležitost, přece se však zdá, že se desky dlouho udržují citlivými. Redukce, jež světlem katalyticky se urychluje, postupuje sice i ve tmě*“) avšak jen docela pozvolna; srovnáním křivek z obr. 13. (čísla na nich napsaná znamenají stáří desky ve dnech) je patrno, že v prvých dnech po ulití citlivosti desek dosti rychle ubývá, později však stále pomaleji. Příslušná křivka pro závislost citlivosti na staří 10 90 30 040 50. 60. 70 MY bude tedy též míti na počátku prudké koleno. I u desek přes 1 měsíc starých nalezena byla značná citlivost (měřena elektricky Na mnohých chromovaných deskách byly po osvětlení a po ukončení měření provedeny pokusy s jich bobtnáním; i ukázalo se ku příkladu u desky čís. 6., na níž provedena měření temperaturnich koefficientů a jež byla 10 dní stará, že želatina i na místech pokry- tých staniolovými elektrodami a tedy chráněných před osvětlením, ztratila rozpustnost i v 80° vodě, následkem redukce po tmě povstalé, ale přece nastalo na místech neosvětlených již při 30° vodě patrné #7) Namras našel, že přidáním šťavelanů a citroňanů k obyčejné sensibilující lázni činí se vrstvy značně trvanlivějšími, poněvadž redukce kyseliny om se za přítomnosti citroňanů neb šťávelanů značně zdržuje. 43 XVII. Hanuš Mayer: bobtnání, jež s teplotou vody se zvýšovalo; střední, osvětlená část (při 46°/, osvětlení) byla naprosto nerozpustnou a nebyla na ní patrna ani stopa bobtnání, z čehož možno souditi na dosti dokonalou koagu- laci; kyselina chromová i ostatní rozpustné chromové sloučeniny se ve vodě rozpustily, kdežto zbylá koagulovaná želatina nabyla nádechu špinavě zeleného, snad následkem absorbovaného kysličníku po při- padě hydroxydu chromitého. sn | a, 2 4 6 8 10 12 14 16 Vogel Obr. 13. Jak z tabulky čís. 9. a obr. 13. patrno, je procentualní změna stejným osvětlením pro různé křivky téhož stáří stejná i při velice různých úchylkách počátečních (srov. desku čís. 1. St. a čís. 5.) a tedy nezávislou na vlhkosti (a snad i temperatuře) vrstvy. Pro srovnání byl měřen i odpor několika vrstev želatiny čisté (bez dvojchromanu) a nalezeno, že želatina již sama o sobě měla jistou vodivost (jdoucí i do procent vodivosti chromované želatiny) po- cházející pravděpodobně od znečišťujících elektrolytů. Studium závi- slosti odporu a změn jeho na procentualním obsahu dvojchromanu, jakož i na temperaturách nad 30°, kdy povstává již tvoření zrna, nutno ponechati pro případnou další práci. © nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 43 Fabulka citlivosti (elektrické), čís. 9. Číslo | s Úchylka Voglův Zmena a el | denn. cevenrs CESR dnech osvetlenim | Sue v e | 1 20,5 7,5 13,7 | 10,3 23,4 c | 2 20,8 9,0 16,4 11,3 23,6 b 5 34,3 10,3 | 13,0 28,0 5 23 94,3 6,5 8,7 10,3 17,2 11,3 19,5 338) 25 25,2 11,0 15,0 14,5 24,2 18,0 51,0 20,0 51,0 + 9,1 1 St. 42 32,8 6,5 8,3 90- 13,8 10,5 17,4 11,5 19,8 Z provedených pokusů vychází: 1. Chromovaná želatina mění osvětlením elek- trickou vodivost a sice ji zmenšuje. 2. Změny tyto dosahují při normalní exposici mnoha procent a nečiní tedy měření jich nároků na zvláště jemné methody měřicí. 3. Vodivost chromované želatiny je mocně závislá na temperature a sice přibývá ji mezi 20—30° srostoucí temperaturou urychleně. 45) Deska tato, o níž jednáno bylo již na str. 20., chová se, i pokud se citlivosti týče, výminečně (majíc značně menší citlivost, než by jí z konstatova- ných ostatních křivek, viz obr. 13., připadla). 44 REDE NE XVII. Hanus Mayer: 4. Temperaturni koefficienty záleží na osvětlení desky. 5. Odpor závisíznačně na vlhkosti atmosféry, proto nutno při měření odporu variace její vymýtiti. : 6. Charakteristickou veličinou pro vliv světla je procentualní změna vodivosti, neboť jest nezávislou od původního odporu (před osvětlením). T. Citlivostvrstvy, definovanáprocentualnízměnou vodivosti, se stářím desky umenšuje. 8.Změnaodporu pokračujenějaký časi poosvětlení* Na konec činím milou povinnost vyslovuje srdečný dík panu prof. Dr. VI. Novákovi, řediteli fysikalního ústavu české techniky v Brně, jakož i panu Dr. B. Macků, adjunktu téhož ústavu, za inte- ress, který práci této věnovali a ochotu i podporu, s Kterou mi vždy vstříc vycházeli. Brno. Fysikalní ústav české techniky v říjnu 1908. O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 45 > Résumé des böhmischen Textes: „Über eine neue Methode zur Mes- sung der Lichteinwirkung auf die Chromatgelatine.“ Die vorliegende Studie beschäftigt sich mit der Frage, ob es nicht auf elektrischem Wege (aus den Messungen des galvanischen. Widerstandes) möglich wäre die durch Belichtung in weichen Ka- liumbichromat-Emulsionsgelatineschichten bewirkten Gerbungsvorgänge näher zu verfolgen. Bisher befasste man sich meist nur von rein chemischem Stand- punkte mit dem Studium der Gerbungserscheinungen in Chromatge- latine und haben insbesondere J. M. Ever und in jüngster Zeit Ge- brüder Lumière und A. Seyewetz die chemische Natur der bei der Belichtung entstehenden Umwandlungsprodukte eingehend untersucht und Schlüsse auf die hier statthabenden Gerbungsvorgänge gezogen. Die Vorgänge der Gerbung der Chromatgelatine durch Belich- tung sind wohl in chemisch-theoretischer Beziehung noch vielfach nicht vollends erschlossen, doch haben die neueren Forschungen auf dem Gebiete der physikalischen Kolloidchemie viel zur Klärung oder wenigstens zum besseren Verständnis dieser Prozesse beigetragen, und lässt sich insbesondere Harpy’s elektrische Koagulationstheorie auch auf die Gerbungsvorgänge in belichteter Chromatgelatine an- wenden. 1. Die Versuchsanordnung. Aus den angestellten Vor- versuchen ergab sich der galvanische Widerstand einer lichtempfind- lichen (unbelichteten) Chromatgelatineschicht (6 X 9 cm) von der Grössenordnung 10° © in evidenter Abhángickeit von dem jeweiligen Feuchtickeitszustand der Atmosphäre und der herrschenden Tempe- ratur. Angesichts dieser bedeutenden galvanischen Widerstände der Schicht erwies sich in Anbetracht der zur Verfügung stehenden Mittel nachangeführte Messmethode am geeicnetsten: 46 XVII. Hanuš Mayer: Ein Kondensator C werde während der Zeit 7 durch eine Strom- quelle von konstanter elektromotorischer Kraft Æ über den zu mes- senden Widerstand À der Chromatplatte geladen und die Ladungs- elektrizitätsmenge durch ein ballistisches Galvanometer gemessen. Die durchgeführten Versuche haben vornehmlich qualitativen Wert, denn es handelte sich vor allem darum, festzustellen, in wel- cher Weise die elektrische Leitungsfähigkeit derartiger lichtempfind- licher Chromatgelatine unter dem Einfluss der Belichtung sich ändert respektive, ob sich aus den Veränderungen des galvanischen Wider- standes die in der Schicht stattfindenden Zersetzungs- und Umwand- lungsvorgänge näher verfolgen lassen und daraus Schlüsse auf den Belichtungsgrad gezogen werden können. Die Versuchsanordnung veranschaulicht Fig. 1. Als Stromquelle dienten 2 Trockenelemente (Æ),in deren Stromkreis ein Quecksilber- kommutator, ferner der unbekannte Widerstand R (die lichtempfind- liche Platte) und schliesslich der Kondensator C eingeschaltet waren. Der Kondensator wurde während der Zeit T geladen (nach jeder Messung wurde der Strom kommutiert, um den Einfluss der Polari- sation auszuschalten) und wit Hilfe des Umschalters I., II.: I., III. durch das ballistische Galvanometer entladen. Die mathematischen Deduktionen ergeben für den gesuchten Widerstand der Chromatschicht den endgiltigen Wert: Ji — ] : == ©: = R = GNT worin o | CN, T die Ladezeit der Kapazität C (über den Widerstand R), N den dieser Entladung und N, den der Elektrizitátsmenge CE entspre- chenden ballistischen Galvanometerauschlag bedeutet, welch’ letztere Elektrizitätsmenge (CE) zur Ladung der Kapazität C; (bei kurzge- schlossenem Widerstand À) auf das Potential der Batterie E not- wendig war. Für praktische Zwecke eignet sich zur Berechnung besser nach- stehend vereinfachte Formel In der Tabelle Nr. 1 sind für verschiedene Werte von = die 0 Werte des Korrektionsgliedes o zusammengestellt. O nové methodě měření ücinku světla na chromovanou želatinu. 47 2. Herstellung der liehtempfindlichen Chromatge- latineplatten. Für den Guss der Chromatplatten wurde folgende Lösung (von 40°C) verwendet: 969.2 2... aqua.destill. 49 . . . . weiche Emulsionsgelatine 0,59 . . . . Kaliumbichromat (K,C,O.) und die Platten unter Einhaltung der bekannten Vorsichtsmassregeln hergestellt. 3. Anordnung der lichtenpfindlichen Platten bei der Messung. Die Chromatgelatine ist als Kolloid infolge ihrer starken Quellfähigkeit ausserordentlich hygroskopisch und es wurde daher, um den störenden Einfluss der Schwankungen der Luftfeuch- tigkeit während der Messung auszuschalten, für einen luftdichten Abschluss der zu untersuchenden Schicht gesorgt. Die Anordnung der lichtempfindlichen Chromatschicht zeigt Fig. 2. K ist ein beider- seitig lackiertes Deckgläschen, E sind Staniolelektroden; an den Kanten wurde die so angeordnete Platte mittels Paraffin luftdicht vergossen. Die derartig praeparierte Platte wurde behufs Widerstandsmes- sung in einen mit schwarzem Papier austapezierten Holzkasten isoliert in gezeichneter Lage (Fig. 3) suspendiert. Durch das Glasfenster S konnte zur gewünschten Zeit die Belichtung eingeleitet werden. Für entsprechend gute Isolation war überall vorgesoret. 4. Bestimmung der Temperaturkoeffizienten der Chromatgelatineplatte. Die lichtempfindliche Chromatgelatine- schicht erwies sich für Temperaturschwankungen ausserordentlich empfindlich in Bezug auf ihre elektrische Leitungsfähigkeit. Da mit den zur Verfügung stehenden Mitteln die den Messungen unterwor- fene Platte nicht dauernd auf einer genügend konstanten Temperatur in den Grenzen von 20—30°C (bei höheren Temperaturen trat bereits eine Strukturänderung der Chromatgelatine ein) während der ganzen Vorbeobachtungen und der Belichtungszeit erhalten werden konnte, wurden die Temperaturkoeffizienten der Chromatgelatine für den unbelichteten und belichteten Zustand der Platte ermittelt, um die während der Messung auftretenden Temperaturschwankungen durch Reduktion der Ausschläge auf eine einheitliche Grundtemperatur (20°C) eliminieren zu können. Die diesbezügliche Messanordnung veranschaulicht Fig. 4. In dem Bade des Thermostatgefässes befand sich in einem prismatischen, flachen Blechgefässe die Chromatplatte. 5 S90 5 S V dd 48 XVII. Hanuš Mayer - , Mit steigender Temperatur wuchsen die Galvanometerausschláge, d. h. verminderte sich der galvanische Widerstand der Schicht (analog wie bei Elektrolyten); es ist daher die elektrische. Leitungsfähigkeit der Chromatgelatine wahrscheinlich zum grossen Teil auf das elektro- lytische Dispersionsmittel des Emulsionskolloides zurückzuführen. Die erhaltenen Temperaturkurven sind in Fig. 5. dargestellt (BO resp. BO’ für den unlichteten und O0" für den belichteten Zu- stand, bezogen auf die Galvanometerausschläge). Die zugehörigen Temperaturkoeffizienten ergaben sich mit: e = 0,0772 B.= 0,0125 (unbelichtet) y = — 0,0000109 und a — 0,0225 ? — 0,0184 (für 46°/, Belichtung) y = — 0,000639. Die Belichtung der Chromatplatte war eine derartige, dass hierdurch (siehe später) eine 46°/, Änderung des ball. Galvanometer- ausschlages (der für die Leitungsfähigkeit massgebend) bewirkt wurde (bezogen auf die gleiche Grundtemperatur). | Beim abermaligen Erniedrigen der Temperatur zeigte die unbe- lichtete Chromatgelatine eine gewisse Hysteresis der elektrischen Leitungsfähigkeit, indem eine teilweise bleibende Erhöhung der Lei- tungsfähigkeit anhielt (siehe Diagramm Fig. 5. und Tabelle Nr. 2). Diese Hysteresiserscheinung dürfte mit den durch die Tempe- ratursteigerung beeinflussten Quellungs- (respekt. nachherigen Schrum- pfungs-) Erscheinungen der. kolloidalen Schicht zusammenhängen. 5. Einfluss der Belichtung auf den galvanischen Widerstand der Chromatgelatine. Es zeigte sich bei den Messungen, dass eine neue, unbelichtete Platte (wahrscheinlich infolge der in der Chromatgelatineschicht auftretenden Palarisation) eine zeitliche Erhöhung des galvanischen Widerstandes erfährt; an- fangs nahm der Widerstand rasch zu, doch wurde das Sinken der Leitungsfähigkeit immer allmählicher und innerhalb mehrerer Stunden näherte sich der Widerstand schon ziemlich konstanten Werten, mit nur sehr geringem allmählichen weiteren Sinken, welches in einer fortgesetzten inneren Austrocknung der Schicht seine Ursache haben dürfte. Nach Erreichung dieser stationären Werte des Widerstandes (die hinreichend‘ lange Zeit anhielten) wurde die Belichtung der O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 49 Chromatschicht eingeleitet. Die entsprechenden Messresultate sind fůr einige Platten in den Tabellen Nr. 3, 4, 5, 6, 7, 8 niedercelegt. Die Belichtung der Platte erfolgte in diffusem, möglichst gleich- artigem Tageslichte gemäss der Anordnung Fig. 3. Der Grad der Belichtung (die chemische Lichtstärke) wurde mittels eines Skalen- photometers nach Vocez gemessen und die Kopiergrade während der gewöhnlich einstündigen Belichtungszeit 2 bis 4mal abgelesen. Nach der Theorie des VocEL'schen Skalenphotometers verhalten sich die Logarithmen der zur Wirkung kommenden Lichtintensitäten wie die abgelesenen Kopiergrade. Um den Einfluss der Schwankungen der Lichtintensität (hervor- gerufen durch Wolkenbildung, Abnahme der Helligkeit des Firmaments mit vorgeschrittener Tageszeit, etz.) auf den Gang der Widerstandsän- derungen verfolgen zu können, wurde gleichzeitig die jeweilige Be- leuchtungsstärke mittels eines Weser’schen Photometers in Lux ge- messen; die diesbezüglichen Resultate sind in den Diagrammen Fig. 6, 7, 8, 9, 10, 11 durch das Schaubild MM (Mittel mm) dargestellt. Sämtliche abgelesenen ballistischen Galvanometerausschläge wur- den auf die einheitliche Grundtemperatur von 20°C und auf den entsprechenden, wirklichen Belichtungsgrad x reduziert (auf die Re- duktionsformeln pg. 39 kann hier Raummangels halber leider nicht näher eingegangen werden). Wie aus allen Widerstandsmessungen hervorgeht, findet durch die Belichtung eine wesentliche Erniedrigung des Ausschlages statt, d. h. es tritt eine bedeutende Erhöhung des galvani- schen Widerstandes der Chromatgelatineschicht ein. Mit der Dauer der Belichtung wächst der Widerstand in einer evidenten Ge- setzmässigkeit, wie aus dem kontinuierlichen Verlauf der Kurven X zu ersehen ist, worin die Abhängigkeit der Galvanometerausschläge von der Belichtungszeit ausgedrückt ist. (Fig. 6, 7, 8, 9, 10, 11.) Es zeigte sich ferner. dass noch nach Abschluss der Belichtung. eine gewisse Zeit ein weiteres Steigen des Widerstandes stattfindet, was ein Beweis dafür ist, dass auch im Dunkeln noch der durch die Belichtung bewirkte Umwandlungsprozess sich fortsetzt. Die Kurven k in vorerwähnten Figuren deuten in den gestrichelten Teilen den weiteren Verlauf der Abnahme der Ausschläge im Dunkeln an. Es zeigt sich bei allen Kurven ein ziemlich scharfes Knie, die Wider- standszunahme ist beim abermaligen Verdunkeln anfangs noch rasch (siehe Figur 8.), nimmt dann immer rascher ab, um nach 1 bis 2 Věstník Král. České Spol. Näuk. Třída II. 3 50 XVII. Hanuš Mayer: Stunden wieder in das sehr langsame Tempo (wie vor der Belich- tung) überzugehen. Das Alter der Chromatgelatineplatte spielt in Bezug auf die Lichtempfindlichkeit ebenfalls eine wichtige Rolle, doch scheint die Haltbarkeit der Platten eine ziemlich grosse zu sein. Es geht wohl auch im Dunkeln der durch die Belichtung katalytisch beschleunigte Reduktionsprozess der Chromatgelatine freiwillig vor sich, doch in einem sehr mässigen (mittleren) Tempo. Wie man aus Fig. 13. ersieht, nimmt die (elektrisch gemessene) Lichtempfindlichkeit der Platten in den ersten Tagen rasch ab, wird jedoch später immer allmählicher und dauert lange an; die Zahlen 1d, 2d...42d drücken das Alter der Platten in Tagen aus. In der Tabelle Nr. 9 sind für einige Platten die Resultate der elektrischen Lichtempfindlichkeit unter Zugrundelegune der pro- zentuellen Änderung des Ausschlages durch die Belichtung in Bezug auf die abgelesenen VocEL'schen Kopiergrade zusammengestellt. Wie aus dieser Tabelle und Fig. 13 ersichtlich, ist die prozentuelle Än- derung des Ausschlages für Platten gleichen Alters bei gleicher Be- lichtungsstärke gleich, auch bei wesentlich verschiedenen Arfangs- ausschlägen (vor der Belichtung); d. h. es scheint die prozentuelle Änderung der Leitungsfähigkeit durch die Belichtung von dem Feuch- tigkeitsgehalte der Chromatgelatine unabhängig zu sein (innerhalb weiter Grenzen). Die Hauptresultate der vorliegenden Arbeit lassen sich kurz in folgenden Punkten zusammenfassen: 1. Die lichtempfindliche Chromatgelatine ändert bei der Be- lichtung ihre elektrische Leitungsfähigkeit und zwar wird dieselbe geringer. 2. Diese Änderungen betragen bei normaler Expositionszeit viele Prozent der ursprünglichen Leitungsfähigkeit, und es machen daher die diesbezüglichen Messungen ‚keinen Anspruch auf besonders prä- zise Messmethoden. 3. Die Leitungsfähigkeit der Chromatgelatine ist von der Tem- peratur stark abhängig und zwar steigt dieselbe mit wachsender Temperatur beschleunigt. 4. Die diesbezüglichen Temperaturkoeffizienten sind für den unbelichteten und belichteten Zustand der Platte verschieden. 5. Der Widerstand der lichtempfindlichen Chromatgelatine ist von dem jeweiligen Feuchtigkeitsgehalt des Atmosphäre ausserordent- O nové methode měření účinku světla na chromovanou želatinu. 51 lich stark abhängig; man muss daher bei den Messungen den stö- renden Einfluss der Feuchtigkeitsschwankungen eliminieren. 6. Die prozentuelle Änderung der Leitungsfähig- keit ist für den Einfluss der Belichtung eine charakteristische Grösse, denn diese ist unabhängig von der ursprünglichen Höhe des Widerstandes (vor der Belichtung). 7. Die Lichtempfindlichkeit der Chromatgelatine (definiert durch die prozentuelle Änderung der Leitungsfähigkeit) nimmt mit dem Alter der Platte ab, anfangs rasch, später immer allmählicher und hält lange an. 8. Die durch die Belichtung bewirkten Widerstandsänderungen setzen sich auch noch beim abermaligen Verdunkeln eine gewisse Zeit fort. Wie aus den angeführten Versuchsresultaten erhellt, gibt uns diese elektrische Methode zum weiteren Studium der Koagulations- vorgänge in lichtempfindlicher Chromatgelatine ein sehr empfindliches Mittel an die Hand, welches auch wohl geeignet ist über verschie- dene nicht vollends erschlossene Punkte der elektrischen Koagula- tionstheorie Harpr’s Aufschluss zu geben. Brünn, Physikalisches Institut der Böhm. Techn. Hochschule im Oktober 1908. XVIII. Ueber Problematica siluriea. Von Dr. Ant. Fritsch. Vorgelegt in der Sitzung am 23. Oktober 1908. Zum definitiven Abschluss des Barrande’schen Werkes Systeme silurien war noch die Bearbeitung der problematischen Versteinerun- gen nötig, weshalb ich mich dieser schwierigen und undankbaren Arbeit unterzog. Dieselbe erschien auf Kosten des Barrande-Fondes in franzö- sischer Sprache (Uebersetzt von Prof. Oudin) mit 12 Tafeln und ist in Kommission von Raimund Gerhard in Leipzig. Um weitere Kreise mit dieser Arbeit bekanut zu machen, will ich hier eine kleine Uebersicht der erlangten Resultate geben. Die zahlreichen angefertigten Dünnschliffe zeigten in vielen Fällen ein gelbliches Netzwerk, von dem es unsicher blieb, ob es tierischen oder pflanzlichen Ursprungs ist, An den Photographien erschien es nicht deutlich, weil es auch schwarz hervortrat. 1. Bythotrephis palmata Hall. Die Bythotrephen wurden von Prof. Vlček in den Abhandlungen der böhmischen Akademie veröffentlicht. Diese Art, welche in der Etage D. d. 4 am Belveder in Prag vorkommt, stimmt mit den von Hall aus Amerika beschriebenen ganz überein. Bythotrephis impudica Hall. Von dieser Art gilt dasselbe wie von der vorigen. Es gelang mir später an einem jugendlichen Exemplar die netzförmige Struktur nachzuweisen. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 2 XVIII. Ant. Fritsch: Bythotrephis ramosa Hall sp. Nach genauer Untersuchung zeigte es sich, dass dies kein Bytho- trephis ist, sondern dass dies nur dünne Zweige eines Palaeophycus oder einer Crossochorda sind. Daimonhelix Duslu Fr. Schraubenförmiges Wesen, 26 cm. lang, aus dem Quarzite der Etage D. d. 2 von Revnic. Guttolithus Strasseri Fr. Ein tropfenähnlicher Körper und 14 cm. Länge aus dem Quarzit der Etage. D. d. 2. Crenobaculus Draboviensis Fr. Ein auf dem einen Rande gekerbter Stab von 17 cm. Länge aus dem Quarzit der Etage D. d. 2 von Drabov bei Beraun. Granifer stolatus Fr. Aus der Etage D. d. 1 sammt ein Grundstock eines Fucoiden und ein daraus entspringender Strang, welche beide mit kleinen ooliti- schen Körnern bedeckt sind; mit den von Feistmantel aus der Etage D. d. 4 beschriebenen überein diese Körner stimmen. Radix corrugatus Fr. Ein runzliger kriechender Stolon aus der Et. D. d. 5 von Chodoun. Truncus ramifer Fr. Ein verzweigter Ast aus dem Eisenerz der Etage D. d. 1 p. von Libečov. Furca bohemica Barr. in lit. Im Quarzit der Etage D. d. 2 von Drabov und Veselä findet sich ein flaches, vierlappiges, vorne abgestutztes Fossil, das ringsherum mit viereckigen Platten umgeben ist und in der Mitte des vorderen Teiles eine runde Erhöhung zeigt. Die Länge beträgt etwa 25 mm. In dem gewölbten Teile gewahrte ich undeutliche Reste eines gestielten Körpers was darauf hindeutet dass die Furca eine Art von Pluteus eines Crinoiden darstellt. Die rauhe Beschaffenheit des Quarzites gestattete keine genauere Untersuchung. Ueber Problematica silurica. 3 Dryalus obscurus Barr. Dieser schon von Barrande beschriebene und abgebildete Rest aus der Et. E. stellt nach meiner Ansicht den Ausguss eines Knochens dar und zwar eines Teiles des Schultergürtels von einem acantodes- artigen Fische. Spongaster falax Fr. Auf den glatten Flächen des Quarzites der Et. D. d. 5 bei Repora unweit Prag finden sich ziemlich häufig gewölbte fünf- oder sechsarmige Sterne, die jeder Laie für Echinodermen halten kann. Die Untersuchung der Dünnschliffe zeigte dass, dies wahrscheinlich ein Schwamm aus der Verwandtschaft der Hornschwämme ist. Der Durch- messer beträgt 15—30 mm. und manche Arme verlängern sich in einen fucoidenähnlichen Strang. Vielleicht bildet Spongaster die Grundscheibe von Palaeophycus oder Úrossochorda. Aehnliche Formen wurden aus dem Cambrium Amerikas als Quallen unter dem Namen Brooksella und Leotira be- schrieben. Quallites graptolitarum Fr. Fragment einer gekerbten Scheibe nebst Fangarmen einer Qualle auf dem Graptoliten-Schiefer der Etage E. 1 von Dvorec. Nebstdem kleine quallenähliche Scheiben neben Graptoliten von Kuchelbad. Beides deutet auf die Existenz eines Quallenstadiums der Graptoliten hin. Pyritonema? gigas Fr. Negative von riesigen Spongiensternen auf Schalen eines Bele- rophon (Salpingostoma grande) auf dem grauen Tonschiefer der Etage D. d. 5 von Leiskov. Vioa silurica Fr. Ausfüllungen der Bohrgänge einer Vioa in der Schale eines Ortho- ceras aus den Quarzitkugeln der Etage D. d. 1, von Wosek. Sphenopus pectinatus Fr. Mutmassliche Füsse von Trilobiten aus den Quarziten der Et. D. d. 5 von Repora. Orthocuris splendens Fr. Ein irisierendes Fragment der Schale eines Cephalopoden oder Pteropoden aus einer Quarzitkugel Et. der D. d. 1, von Wosek. + TS S Z Z AE VAE MEURT EE RES 4 XVIII. Ant. Fritsch: Bilobites parvulus Fr. Ein kleiner Bilobit, an dem zum erstenmale die Unterseite sicht- bar ist. Aus der Etage D. d. 2 von Drabov. Bilobites apertus Fr. Ein ganz kleiner Bilobit aus derselben Etage mit einer cen- tralen Oeffnung. Bilobites radicans Fr. Aus derselben Etage. Zeigt Basalteile eines zweiteiligen, der Länge nach gefurchten Bilobiten. Alle diese Bilobiten scheinen Hornschwämmen anzugehören. Curvolithus multiplex Fr. Gekrümmte kurze Basalteile eines bilobitenartigen Wesens aus dem Quarzit von Repora. Curvolithus gregarius Fr. Eine dichter gefurchte Art aus der Et. D. d. 5 von Vorder- trebän. (Coll. Barr.) Nun folgt eine Reihe von Reliefabdrücken auf den Quarziten der Et. D. d. 5 von Repora, welche ich als zu den Kieselschwämmen gehörig betrachte und die ich Spongolithus benenne. Die mikro- skopische Untersuchung zeigte bei manchen sehr feine kurze Kiesel- nadeln. Spongolithus spinosus Fr. a vermicularis Fr. h irregularis Fr. i lobatus Fr. A strobilifer Fr. 5 flabellum Fr. à chalinoides Fr. > annulatus Fr. 5 tuberosus Fr. 2 flagellifer Fr. 4 hamatus. Fr. Scolithus linearis Aut. Diese im Quarzit der Et. D. d. 2 häufigen Stäbchen wurden viel- fach als Ausfüllungen von Wurmröhren aufgefasst. In der Barran- de’schen Sammlung fand ich ein Exemplar der Basis, wo man sieht, Ueber Problematica silurica 5 dass fünf solcher Stäbchen aus einem der Quere nach gerunzelten Stock entspringen. Die Dünnschliffe zeigen nach Praeparaten des Prof. Vlček eine netzförmige Struktur der schwarzen die Staebchen umgebenden Masse. Tigillites vertebralis Fr. Auf Ausgüssen in ein Negativ desselben Quarzites von Slavětín bei Prag sieht man eine wirbelartige Gliederung. Dies scheint die Oberfläche der Scolithen zu sein, welche die Ausfüllung des inneren Hohlraumes sind. Arenicolites sp. Diese auf glatten Flächen des Kieselschiefers bei Lobkovic paarweise stehenden Löcher beschrieb ich schon im Jahre 1861 in den Sitzungsberichten dieser Gesellschaft. Näheres gelang mir darüber nicht sicherzustellen. Palaeophycus marginatus Fr. Ein mit verdickten Rändern versehener Strang auf den Quar- ziten von Repora. Cylindrites spongioides Fr. Hohle Walzen, die stellenweise birnenfórmig augeschwollen sind, sind aus dem Quarzit der Et. D. d. 2 von Drabov. Cylindrites dichotomus Fr. Ein sich dichotomisch teilender Strang von derselben Lokalität. Cylindrites contortus Fr. Solide Stränge von derselben Lokalität ohne centrale Höhlung, hackenförmig gekrümmt. Crossochorda costata Fr. Stolonen, die auf der Unterseite eine Längsfurche haben und auf der Oberfläche, schief der Quere nach gekerbt sind. Die Stolonen entspringen von runden flachen Scheiben zu einem oder zweien. Repora. Et. D. d. 5. Crossochorda vulgaris Fr. Die gewöhnlich als Fucoiden bezeichneten Stolonen aus der Etage D. d. 4, (z. B. am Belveder in Prag,) liegen immer mit der schwach gerunzelten Fläche nach unten. Nur selten gewahrt man die Längsfurche der Unterseite, die für Crossochorda bezeichnend ist. 6 XVIII. Ant. Fritsch: Alectorurus venosus Barr. sp. Krautartige gerunzelte Blätter, welche an rundlichen Stengeln festsitzen. Drabov. Et. D. d. 2. Alectorurus priscus Fr. Aehnliche gefaltete Blätter aus den Quarzitkugeln der Etage D. d. 1 y von Wosek. Vexillum? simplex Fr. (lactuca Taf. 11). Ein gezacktes, fächerförmig gefaltetes Blatt aus der Et.D.d. 4 vom Belveder in Prag, ein kleineres auf dem Quarzit von Repora. Leptophycus papyraceus Barr. sp. (Fucoides papyraceus Barr. in lit.) Ein glattes Blatt ohne jede Skulptur, umgebogen. Aus der Et. D. d. 2 von Drabov. Das in Textfigur 4 abgebieldete Blatt gibt die Form des umgebogenen Blattes restauriert, woraus man sieht, dass die eine Seite gerade war, die andere bogenförmig. Ein kleineres Exemplar von Herrn Dusl ist in ganz derselben Form umgebogen wie das Barrande’sche Exemplar. Fucoides primulus Barr. Dieser älteste Pflanzenrest aus dem Cambrium Et. C. von Pod- mok bei Pürglitz wurde schon in Vlčeks Arbeit erwähnt. Der Wichtig- keit des Objektes wegen zeichnete ich dasselbe nochmals vergrössert. Der Stengel ist hohl, von dreieckigem Querschnitt und im Inneren sind 2 rundliche Stäbchen. Zur rechten Seite liest ein rundlicher Aus- wuchs. Chondrites articulatus Fr. Ein verzweigtes Stämmchen von schwarzer Substanz, dessen Aestchen gegliedert sind. Aus der Et. D. d. 2 von Drabov. Prochondrites bifidus Fr. Von demselben Fundort mit regelmässigen lateralen Aesten. Chondrites flustroides Fr. In den schwarzen Tonschiefern, welche die Kalksteinbänke der Etage G. 1 im Radotiner Tale trennen, tritt massenhaft ein grauer Chondrit auf, welcher auffallend dem in jüngeren Formationen vorkom- menden ähnelt. Neu eingesammeltes Material wird Gelegenheit geben, dieses rätselhafte Wesen eingehender zu untersuchen. Ueber Probiematica silurica, 7 Digitolithus rugatus Fr. In der Barrande’schen Sammlung fanden wir auch einen interes- santen Pflanzenrest aus der Et. D, d. 5 von Hinter-Třebaň bei Beraun. Es sind rauhe fingerförmige Stäbe von ungleicher Stärke, die in dem Aussehen ähnlich sind dem Lepidotruncus fortis von einem nahen Fundorte. Lepidotruncus fortis Fr. Ein kräftiger, flachgedrückter, 17 cm. langer Stamm mit queren Schuppen die an solche bei Lepidodendron erinnern. Das Stück stammt aus den Quarziten Et. D. d. 5 von Chodouň. (Coll. Barr.) Aspidiaria silurica VI. Aus dem Quarzit von Repora stammend, wurde von Prof. Vlček mit Aspidiaria undulata Pressl verglichen. Nach genauer Unter- suchung zeigte es sich, dass dies bloss ein Convolut von dichotomieren- den Aesten des Spongolithus vermicularis ist. Ichnites serialis FT. Auf einer auffallend glatten Platte des Schiefers vom Belveder Et. D. d. 4 fand ich vor Jahren Reihen von zarten Kriechspuren die wahrscheinlich von einem Gastropoden herrühren. Vesicolithus guttalis Fr. (Taf. 3 Fig. 5 und Taf. 10 Fig. 6, 7, 8.) Auf einer Platte von Quarzit aus der Etage D. d. 2 von Drabov befinden sich napffórmige runde Vertiefungen, welche sogenannten Regentropfen ähneln. Ich fand darin aber Reste eines schwammähn- lichen Organismus. Diese Arbeit hat den Zweck, die Formen der Problematica des böhmischen Silurs zu fixieren, zu neuem Nachsuchen und zu ge- nauer Untersuchung anzueifern, was die Aufgabe der künftigen Ge- neration sein wird. FA AN LE CITE A er XIX. Theorie dvou spřažených oscillujících kruhů se zvláštním zřetelem k měření útlumu. Napsal Dr. B. Macků, adjunkt fysikálního ústavu české techniky v Brně. S vyobrazením v textu. Předloženo v sezení dne 6. listopadu 1906. Od doby praktického užití elektrických vln v telegrafii bez drátu stal se problem dvou (aneb více) spřažených oscillujících kruhů aktuelním, poněvadž v něm obsažena je jednak značná část theorie telegrafie bez drátu a jednak tvoří theorie problemu tohoto i theorii měření konstant (kmitočtu a útlumu) elektrických oscilací. Starší práce ‘) jednající o proudovém, resp. potencialovém effektu takového systemu, obsahují řešení jen pro specielní případ velice vol- ného spřažení (je-li z"násobný čtverec koefficientu spřažení, dělený součinem logarithmických dekrementů malý proti 1, jak ukázal M. Wien). Teprve Max Wrex?) odvodil formule platné pro značně větší rozsah koefficientu spřažení. Methoda všech těchto prací byla v podstatě táž. Z differential- ních rovnic platných pro dva induktivně spřažené oseillující kruhy vy- počteny byly v explicitní formě výrazy udájící napjetí v obou kruzích a I) V. Bserenes, Wied. Ann. 55. p. 120. 1895, P. DRupE, Ann. d. Phys. 13. p. 512. 1904. Podrobnější literatura obsažena je v obsáhlém díle: J. ZENNEk: Elektromagnetische Schwingungen u. drahtlose Telegraphie. Stuttgart 1905. i 2) M. Wızn: Ann. d. Phys. 25, pg. 625. 1908. Věstník Král. České Spol. Náuk. Třída II. 2 XIX. B. Macků: z těchto stanoveny teprve příslušné effekty jako funkce konstant spřa- žených kruhů (kmitočtů, koefficientů útlumů a koefficientu sprazeni). U všech prací (vyjma Wienovy) byly pak konstanty tyto kladeny rovny konstantám kruhů nespřažených (poněvadž výpočet konstant spřažených kruhů vede k řešení rovnice stupně čtvrtého a tím beztak již kompliko- vané výrazy činily by se ještě složitějšími). M. Wien naproti tomu zavedl do rovnic přesnější hodnoty konstant kruhů spřažených, čímž docílil i značně širších mezí pro platnost svých výrazů. Na rozdíl od udaného způsobu provádím v dalším výpočet pří- slušných effektů bez řešení differentialních rovnic, čímž se obdrží přímo výrazy ty jako funkce konstant kruhů nespřežených. Zajímavo je, že již F. KorAöer ?) věděl, že problem tento dá se přesně řešiti bez řešení bikvadratické determinující rovnice, jak vy- chází z poznámky jeho: „In diesem Falle (při měření Riessovým teplomě- rem neb dynamometrem) lässt sich sogar eine voll- kommen strenge Formelentwickeln, weil firdt als eine Funktion symmetrischer Wurzelfu nktioneneine unmit- telbareKenntnis der Wurzeln derbiquadratischen Glei- chung nicht voraussetzt“ (pg. 745). Bohužel ušla poznámka tato pozornosti všech pozdějších řešitelů tohoto problemu. Při řešení v práci této podaném přihlíženo je především k těm effektům kruhu sekundarního, jež mají význam pro stanovení konstant (kmitočtu a útlumu) oscillujícího primarního kruhu. Jedinými předpo- klady jsou kvasistationarnost intensity proudu v obou kruzích a konstant- nost odporu jiskry (t. j. nezávislost jeho od intensity a průběhu proudu.) Výsledků takto nabytých užito je ke stanovení mezí, kdy možno resonančních křivek užiti ke stanovení útlumu a udány jsou chyby, které provázejí vzorce při těchto měřeních se vyskytující. Zvláště tato ustanovení mezí přípustnosti a udání chyb považoval jsem za důležitá, neboť vzorce dosavadní nedovolují ani hrubého odhadu, jak dalece možno výsledek jimi nalezený považovati za správný. Mnohé z udaných výrazů (aneb z nich odvozené) nebudou v me- zích udaných chyb souhlasiti s pokusy (následkem ve skutečnosti ne- splněného předpokladu o odporu jiskry), avšak znalost přípustných chyb přispěje značně, jak se domnívám, ke stanovení skutečných ne- souhlasů s theorií a tím k důkladnější znalosti rušivých vlivů jiskry. 5) K. Domarir u. F, Kozáček: Wied. Ann. 57 pg. 731, 1896. Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měřeníútlumu. 3 Ačkoliv některé z nalezených relací přímo vybízejí k interpretaci na praktické případy v telegrafii bez drátu, musil jsem se spokojiti pouze několika málo poznámkami, poněvadž neměl jsem dosud příle- žitosti prakticky těmito pracemi se zabývati, a musím proto prakticky snad užitečná upotřebení přenechati praktickým odborníkům. Pokud se formalní stránky týče, podržel jsem, pokud toho jedno- duchost dovolovala, obvyklá označení. V některých případech byl jsem však nucen se odchýliti (abych se vyhnul zbytečným početním kom- plikacím). Jsou to: Zavedení 2rnäsobnych kmitočtů kruhů netlumených (V,, Vb.) místo 2znásobných pravých kmitočtů (vy, a v,, u M. Wiena) a s tím Souvisící změněná definice rozladění a zavedení jiných výrazů místo logarithmických dekrementů (9, %,). Seznam označení: R,, R, odpory v primarním a sekundarním kruhu, o odpor v kruhu thermoelementu, C,, C, kapacity v primarním a sekundarním kruhu, C, společná kapacita, L,,, L,, samoindukce v primarním a sekundarním kruhu, L,., L,, vzájemná indukce kruhu primarního a sekundarního, A,, vzájemná indukce kruhu sekundarního a kruhu thermoele- mentu, J,, J, intensita proudu v kruhu primarním a sekundarním, à intensita proudu v kruhu thermoelementu, V,, Vy, V,, potencialní rozdíly na kapacitách C, Cz, C, ER, I ER = du je > ú "jmar- 0, ZAD or, koefficienty útlumu kruhu primar ního a sekundarního, MPM : C (1, Ly ; C, Ce Ly, spřažených a netlumených kruhů, 4r*násobné čtverce kmitočtů ne- XIX. B. Mackü: C, L O kon 2-2, kn- “ C, L i 2 L, BV Re Sn koefficient spřažení induktivního, v Li, Lis L — TER À — = =1+u PVE qe Diane 12 CAC: 3 = le : rozladění, 1 5*, velikost rozladění pro maximalný effekt, IH, = (1— 6%) (i — Lu rozladění čítané od ma- b, max xima effektu jako rozladeni nullového, n poměr effektu při rozladeni $ k maximalnimu effektu (při EN) G sířka resonanční křivky, 5, abscissa bodu půlícího šířku resonanční křivky, p (1, D= fr dt, p(2,2 = (Vidí, p(1,2)= J VV, dé, 0 0 ud) ve»=/ (S) a 00 A) ge a 0 (a V? (oV PAE DM se dt, 189= /| Dé \ dt, 0 à 0 672 aaa x ee 4, 0 Pa Ann 2) — 2 SER 1 6 (1,2) AE > di = Jr 0 - 0 RO Oči à "0 V, 02V, a a a p(1,1), + (2,2) potencialový mn v PAA a SAIT ae kruhu, Theorie dvou spřaž. oscillujieich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 5 (1,1) = Cv (1,1) proudový effekt v primárním kruhu, P(2,2)— Cv (2,2) proudový effekt v sekundarním kruhu, A : A (22) = Paz C;1(2,2) proudový effekt v kruhu thermoele- mentu, E všeobecné označení pro effekt. Effekty maximalní označeny jsou indexem max F potencial na jiskřišti, U,, U, energie spotřebovaná v kruhu primarním a sekundarním, U původní elektrostatická energie systemu před vývojem. Význam označení dy, os a,’, a,’ dán je rovnicemi 44, G, is U, ©, ©, ©! rovnicemi 100, 97, 98, 99 pro spřažení. induktivní a rovnicemi 138, 136, 137 pro spřažení ka- pacitou. Všechny veličiny odvislé od času mají v případě, že se vztahují k času £ — 0 jako poslední index 0. T. Pro dva oscillující kruhy spřažené způsobem naznačeným obra- zem 1 platí rovnice: | La = + RA +N= n V: 1 Br | Le = + RI, + m von - (2) | sok | =: P © GVAGV+G,V=0. Integrační konstanty určí se z podmínek počátečních, jež zní: Brot = 10; 6 XIX. B. Mackü: | Jo —0, à tedy =: ==). (4) i Ho = 0 ae | 20 » dt = (5) J Vy = Vy. Vi, mm V = Z rovnic (3) a (5) vychází C à ko, b (6) Vy=— esem zem Vo = En 8, % 0° MANN ně Obr. 1 Aneb [ie Sn m, ou | Ho Pu, ne o a (oa Too de E Dosadíme-li do rovnic (1) Vy, z rovnice (3) a zavedeme-li místo intensit potencialy P rovnice (2), obdržíme: (OV (5 V, I ©) i dt? Los dé Ron Fe dt? + bV, À tr =, (non). Näsobme rovnice tyto (8) postupné faktory: OOA DM a integrujme takto vzniklých osm rovnic v mezích od 0 — oo. Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 7 Máme-li na zřeteli, že pro = = jest ©) Eu oe) obdržíme: a) 28, d (1,0) + kabo(1,2 — kr (12) = 30 MA b) 20,0 2,9) —k,,bo(1,2) + kur(12 = zů Va} D DD 8,6 (LD +14% =— Lin, d) 2%,#(12)+8,06(1,2) —+:(19 =- TU | | e) 15b) rn. 142 = b, v(1,1) — k,d% (1,2) | S) mL ot (2) — 20, r.(1,2) = | — — ky by (1,1)+d,v(1,2) “ 9) 1(32)—ka4(12) =byv (2,2) — k., dw (1,2) h) — k,, 4 (2,2) + 41,2) 20,1 (1,2) — Z BVD 0 402) ) bp(1,1)—k,0p(12) = (11) —k;y(12)-+0, V 3) —kn bd p (1,1) + 8, p(1,2) = —»(12) RL D) #00; at?) k) b,p(2,2) — k bp (1,2) = # (2,2) — k; v (1,2) +0, Vy? ) —%,b p(2,2) +b, p (1,2) = | — vd, 2) — k, v (2,2) -L 28, 6 (1,2) (10) Vyloučíme-li 0 (1,2) z rovnic (10a) a (10c) a tutéž neznámou z (105) a (10d) obdržíme: [ 20,6, v(11) +24, 8,54 (1,2) —h, (8; —b)r (1,2) = | — 56, b, = V (25 | 20,8, %(2,2)-+2%,, 0, by (1,2) + ky, (b, —b)r(1,2) = 1 D 9 | = nb — kb) Var. Vyloučíme-li z (10e) a (10f)...x(l,l), z (109) a (10%)... . x(2,2), 8 XIX. B. Macků: dostaneme: ( A—5)112)— 20,112) — (12) | = k,, (b,—b)v (1,1) + (b, — k* b) v (1,2), ı (—#7)34,2) + 20,1 (1,2) = | — k,,(b, — 5) d (2,2) +(b, — k?b) v (1,2). Odečtením rovnic (12) (15) IE Ry (5, u, b) Ÿ (1,1) m Ry (Be im b) V (2,2) F (6 —b,) v (1,2) — —2(d, +d,)7(1,2) = 0. Eliminujeme-li konečně z rovnic (11) z(1,2) pomocí rovnice (13) a připojíme-li k takto vzniklým dvěma rovnicím ještě rovnici vzniklou vyloučením 6(1,2) a z(1,2) z rovnic (100) a (10b), obdržíme pro ne- známé w(1,1), V (2,2), V(1,2) soustavu rovnic: Í [4 (0, +0) 00b, +4? (b,—b)(b, —b)] w(1,1) DAT k,,*(b, —b)"v(2,2; — —k,,[(@, —4,) (6, —b) —4(0, +0,)0, 8]v (1,2) = | (0502) (b, D0) on p An (B, —0) (1,1) +T40, +0) 0, 8, + (14) 1 —+ 4? (6, —d) (b, — b)]W 2,2) + ky, 1, — 8,) (6, — 5) + + 4(9—9,)d,b]v(1,2) — (8, +9,) (6,6, — 470?) Vy“ 2k,,0,%(1,1)+2k,, 0, Ÿ (2,2) = I JE 1 { =) Rd, Vo + o ha b, Vy. Řešením této soustavy a dosazením za V,, a V,, hodnot daných rovnicemi (7) obdržíme: Í v (11) = D 10, b, d,’[(d, —b,)* + 4(0, + d,) (0, 8, +0,5,)]) + | +15, 6,80, —6) ((8, by +0, 5) — (6, + 8,)6 — (15) 4 — 0, 0,0 {(, —0,) (b, — b) +4(0, +0,)0, db] + | + [d, d“ (b, — b) 109,8, #0, 5,)— (0 + 9,)bý — — 9,5" ((b, —b,) (&,—5) —4(8, +02) 0,0). (RATEN EIER ik +, d,°(b, 0) [(0; b, ar 0 b,)— (9, + 9,)5]+ (16) { + 0: 0201 (0, — d,) (b, —b) +4(0; +d,)0,0] + + FB, D (6, — 6) 1, 49,6.) — +) 4 = 0, b°1(b, fe: b,) (bz =) > (0, št d) 0, by). Theorie dvou spřaž. oscillujicich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 9 (42 = DE, tb,’ — b,) (b; —b) — 4 (8, +9.) 0,6] — | — k?[b,?b (by — 0) {(d,8, 0,8) — (8, +9) bi + Ci +0, 5,626, — bo) (by —) + 4 (6, +0,18, BI + ktb°(b, —b)[(8, 6, +0, 6,)— (0, +0,)b}}. | u ID, (19) CEST 1! . k? FI 4010,1(0, 03) 140, 1.0,)(0, By- 9,By)T55 1000, 1036,)— (6, —+-,)b] = Ostatní neznámé soustavy (10) vyjádří se pomocí těchto tří, takto: Rovnice (13) dává ihned: ; 1 R (19), (1,2) aa, kan (8, —d)v (1,1) + SIE R (0, sí b) V (2,2) F (b, ci b,) Ÿ (1,2); Z rovnic (12) obdržíme vyloučením z (1,2) il (20) 2(12) = ake Ed) 18, 9, — 0) (LD + E k,, 0, (b, RE b) Ÿ (2,2) -E [(0; b, Ar 0 b,) = = (0; de 0) b] V (1,2)j. Z rovnic (20) a (10e) vychází: 1 (2 (1 —%2) (6, +0) {L 0, + 92) 0, — k? (0, b, +0, b,) — — 9, — by] VW (D + Ars d,(d, — 06) (2,2) + + Bio [(0, be +9, dy) — (8, + 9,)b]v (1,2). Z rovnic (20) a (10g) jde zase: 2) 10%= 7 gr) Po à re DVD + QE [(84+49) be {(6,5, +35.) Ta 0, (5, —b)] v (2,2) jha + ko [(0, b, St d, b;) i (à; at: 0,) bj“ (1,2)j. 10 XIX. B. Macků: Sečtěním rovnic (10c) a (10d) dostáváme, dosadíme-li za V, a V,, hodnoty z rovnic (7): 1 (23) 6(1,2)= — ©; ae 46, + d,)# (1,2) + b,? + k2b? nd GE 7 Z rovnic (10%) a (105) vyloučením (1,2) a z rovnic (10k) a (107) vyloučením téže neznámé vychází: | (1, Do, 0. —_Bd)y(L,1J)— kb, —5) ul D— 268,002) 406, V4, (24) | ' | 9 (2, er b, — k2b2 (CA — 4*b)v (2,2) — k,,(b, —b)d (1,2) + U + 2%,, d,bo(1, 2) + 9, b, Vo‘: Dosadime-li do těchto rovnic za 6(1,2) jeho hodnotu z rovnice (23) a za V.,°, resp. V,,- z rovnice (7) obdržíme: 1 NSG TE hs [(b, oN b) (by Te b,) it (CA = 0) 9, b] Ÿ (1,2) Zr KO 1 9 Er 3 2 2 2 272 + [8 8 —b)b, -W080 (6,3 4-9) oj. (25) —b,) (b, — k*b)v (1,1) — 1 a a el Tes Ry [(8, 2) (5, 7 b,) Sr 4 (0 Sr 0,) 0, 5] Ÿ (1,2) at AE ko, b- [(d, b, im 0 d,) (b, SM, b,) u 2 FF +] El: Vyloučíme-li z rovnic (104) a (1)... (1,1), z rovnic (10%) a (100)... © (2,2), (26) — 8) (5, — k*b) db (2,2) — obdržíme: (bb D np — EE 22) ES + (b, — kb) v (1, 2) — 20,b,6 (1, 2) + k,,0,bV?, (6,0, — k?b?) p (1, 2) = — k,, (b, — 6) V (2, 2) + — (D, — k’b) v (1, 2) + 20,6,6 (1, 2) + k,,0d,b V7. | (27) 4 — Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlamu. 1t Vyloučíme-li z těchto rovnic 6 (1,2) a dosadíme za V?, a BR; dostaneme: 1 2) “ (9,6, Air ö,b,) (d,6, LS k?b°) { FUI hy, (d, ER b) db, v (4, 1) DRE ka (8, u". b) 90,4 (2, 2) IE + LG, + 92) 8,0, — k% (0,8, + d,b,)] v (1,2) + RE F ka (OD 10205005) et r 21 (0,0, hs :0, 0%) (b, BZ Es] | | (28) | | | Pro experimentalnf studium oscillaci mají z vypočtených výrazů v prvé řadě dülezitost: © (2,2), V (2,2), 2 (2,2), neboť se dají po- měrně snadno hodnoty jim přímo úměrné stanoviti, a to: 1. Thermoelementem (nebo bolometrem) zapjatým do sekundar- ního kruhu dä se stanoviti hodnota přímo úměrná proudovému efektu v tomto kruhu, t. j. výrazu (2,2) = (*1(2,?). 2. Thermoelementem nebo bolometrem zapjatým do kruhu, jehož odpor je veliký proti jeho samoindukci, a jenž je velice volně in- duktivně spřažen s kruhem sekundarným, stanoví se veličina přímo úměrná proudovému efektu v tomto kruhu, t. j. výrazu: A o 9. Vhodným elektrometrem připojeným na polepy kondensatoru C, určí se veličina přímo úměrná výrazu (2, 2). Stejně dobře daly by se sice měřiti i obdobné výrazy vztahující se na kruh primarní, měření těchto se však neužívá, neboť experi- mentalní studium elektrických oscillací děje se pravidelně tím způso- bem, že se kruh primarní zachovává konstantním a mění se kruh sekundarní a ze změn v něm určí se i konstanty kruhu primarního; poněvadž pak výrazy vztahující se na kruh primarní jsou od změn v kruhu sekundarním jen nepatrně závislé, nehodí se pro tento druh měření. Ty výrazy pak, jež vztahují se jak na kruh primarný, tak i sekundarní [t. j. e (1,2), W(1,2), (1,2), c(1,2), r(1,2)] nedají se pro experimentalní studium využiti, poněvadž měření jich není dosti dobře možné aneb pohodlné. Pouze výraz W(1,2), jenž je přímo úměrný vzájemnému pondro- motorickému působení obou kruhů na sebe, má experimentalní důle- x(2,2) = Ei (12,9). 12 XIX. B. Macků: žitost, avšak jen v specielním případě induktivního spřažení a při C, = ©, pak totiž je přímo úměrny pondromotorickému působení pri- marního kruhu na uzavřený vodič a dává tedy theorii FrEmrvcova kmitočtoměru. V případě našem jsou oscillující kruhy spojeny jednak induk- tivně, vzájemnou indukcí Z,,, jednak přímo kapacitou C1,. Prakticky užívá se spřažení jednoduššího, a sice jen induktivního, proto bude v dalším toto spřažení probráno podrobněji hned v II. oddílu. Avšak 1 druhý specielní případ, t. j. spřažení jen kapacitou, může míti v mnohých případech i přednost před induktivním, neboť dá se snad- něji určiti jeho koefficient, a proto mu bude věnován oddíl III. V-od- dílu IV., dodatku, pojednáno bude podrobněji o celkové v sekundar- ním kruhu spotřebované energii při spřažení induktivním. II. Spřažení induktivní. Při spřažení jen induktivním jest třeba klásti: (29) | er čímž změní se i veličiny 1 (30) b, SH: b 10= 0; Se sko lo a dříve vypočtnné výrazy (15), (16), (17) nabudou tvaru (31) ws) = — p 0,0, [(6, — 5)” + 4(0, + d,)] (6,6, + 9,0,)] BE b, + 9,b,) 40,0, [(b, — d,)? + 4(d; + d,) (8,6, + 0,b,) + = (8,8, —9,5,)*] (82) v(2,2) = Be, 3,0: (0,6, + 0,5) a as an de Má UN Ne NES 49,0, (1 — 64) +400 49) (0,8, + db) + 775; (rt db) (33) ee 2) k,,0,b; (5, E b,) = Pa — ———— dl 2 ı Lı BEL 489,08, — 8) 40, 48) (88,4 80) +37 Odd] Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 13 Dosazením těchto hodnot do rovnic (22) a (26) vychází: (34) 1022) — k2, di [(0,52 + 0,0%) + 40,0,(0,8, + 00,)] (1 — #7) 40,0, [(, — d,)*— 4(0, + d,) (0,8, + 9,0) + Rz | LR (9,0, + d2b }?] =F: (35) 92,2) = — p k,,d,[(01d, + 9,04) + (b, — d,)0,] FD 5 BOY KA b,40,0,[(b, 731 b,)” + 40 z 0) (9,0, Fl 05) (dd, =F 0,0,)?] 122 Bu: 3 Asp i Násobíme-li (2, 2) . . . Ci, 222)... 53 C; a zavedeme-li a majíce na zřeteli, že CA (Be er = C0) obdržíme: 23, CF, ON par EN ra (36) | P, 2) Te: 49,9, L?, er d,€* E CA Ale 20) k? „2 12 at 995 — 04908 (2455 tt) Ao C;2d,\d, ; ( — #)0° 48,8, Li, „u (i5=299,)E (9 8) (LF 49,9) k +379 —A0 ++) (37) X0 2) BRINGEN (38) p (2, 2) — Same (8 — OE — 28,87 + (+2) 2y4*2 * 2 lab k? | tt (4455) 14 XIX. B. Mackü: Považujeme-li za neodvisle proměnnou £*, která se mění tim, Ze se mění kapacita sekundarniho kruhu, jsou všechny ostatní veličiny od změny této nezávislými. Konstanty kruhu primarního určují se dle návodu Bjerknesova jednak z podmínky maxima příslušného effektu v kruhu sekundarním (kmitočet), jednak z tvaru resonanční křivky (útlum). Konstanty kruhu sekundarního stanoví se počtem ze známé kapacity, samoindukce a odporu (útlum možno však též stanoviti přidáním známého odporu). Proto budeme v dalším především hledati podmínku maxima jednotlivých efektů, pak určíme resonanční křivky a stanovíme pod- mínky, kdy možno je, pokud tvaru se týče, identifikovati v mezích přesnosti měření s obvyklou křivkou Bjerknesovou. Všimneme si však též symetrie křivky, neboť z ní dá se po případě posouditi, zda při měření, jímž křivka byla zjednána, skutečně všechny v theorii před pokládané podmínky byly splněny. Všechny effekty jsou dány výrazy tvaru: a z Eole 5 1 Co a Sice jsou konstanty ©, a,, &, pro všechny stejné, K, a’, a, © od případu k případu různé. Maximalní effekt nastává při £*— £*, daném podmínkou, již ob- držíme differencováním rovnice (39) dle &*. Podmínka tato zní: (40) Paie) a ©5012) — — (20, s a U) CS me CNE de &,) — 0. Z rovnice této vychází: (39) , d CC m Lo À , , &, &, ar &, 0% (41) = LA A [4 [4 Ko ron AE CE in Resonanční křivka dána je rovnicí „= Mm mele Mm n u St diéor me 057" 4,58“ + a GE ea 50, iMON) Posuneme-li osu ordinat do vrcholu křivky, t. j. zavedeme-li substituci ‘ d 4 4 Ae 2 U 0,0, 0,0% (42) * Ds Pre I er Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 15 nabude rovnice pro resonanční křivku tvaru: aš“ Br a BE IN aš AE, F1 (43) = kde znamenä: GA az 2 ve x2 ‘ * . C, So DE) © So am UT CNT trn: a a — k% Zee / (44) ! BS ATEN Comet % = CHEN QAR CE ah Va 20,8 — ká à CCE ee Z podmínky pro maximalní effekt (40) jde však (45) an de zbývá tedy pro resonanění křivku rovnice: aj 51 Us 1 46 =- = s à GE ie Gi mel Maximalni effekt je dän vyrazem: „A E a Et au 47 Eux ZK 0 3 1 U 0 a mě má“ te, aneb s ohledem na relace (44) (48) Emax = K a, a a U, Resonanční křivka (46) dá se psáti též ve tvaru: (49) (PE al ei FE en) ; == A9 — 4; U, 1 — 4 Označíme-li kořeny rovnice této, t. j. rozladění pro tutéž hod- notu effektu, & a s, pak je 2.0 m Al) (50) E +E — ar an mal (51) Ši =- an — a, 46 XIX. B. Mackü: + 2 Poněvadž výraz dává abscissu bodu dělícího šířku re- sonanění křivky ve výši 7, jest křivka těchto bodů dána rovnicí: a,(1—n) 52 en ”? > : N křivka tato jest též výrazem pro assymetrii křivky. Názorněji jest však assymetrie vystižena podílem rozdílu absciss k šířce křivky, t. j. k výrazu (53) G — Ë, —Ë,. Z rovnic (50) a (51) vychäzi (54) ph C VA 1) CZ, Fran AN 10,‘ 1 Dříve zmíněný podíl je dán pak výrazem ZS l (55) u az Pepe all ie ep, u Rovnici (51) možno psäti ve tvaru (56) m m- Z rovnice této vychází (57) je a Poněvadž však při experimentalním stanovení resonanční křivky není možno vrchol křivky s takovou přesností stanoviti, jak se dá šířka její určiti, mohly by- ve výrazu tomto vznikati značné chyby (následkem nepřesného odečtení hodnot £, a &,), proto je lépe za- vésti do výrazu tohoto místo produktu &, 6, šířku křivky. Dělením rovnic (50) a (51) vychází: (58) P dei 5e 6 Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 17 Dosazením hodnoty této do identity 4 5 > = (& IE 5° HE (2 == Er), obdr2ime s ohledem na (50) ol 2 (59) as =— (5) - — 1+ Vita (5 Pomocí této relace nabude výraz (57) tvaru: Ke: G V N V 2 Vi | 60 Amar BI a vo mean (60) 0 "at Yıraslg a 9 Z výrazu tohoto je patrno, že obvyklá methoda jest přípustnou jen tehdy, když poslední dva činitelé jsou v mezích žádané (po pří- padě možné) přesnosti rovny 1. Mimo to se ukazuje, že hodnota Bjerknesovou methodou nalezená je značně kompliková a sice je to výraz =- Proto budeme v dalším hledati podmínky, kdy nastává 2 přípustnost methody Bjerknesovy i jak daleko v mezích přípustných chyb je možno jí nalezený výraz zjednodusiti. Výraz pro &,* (41) možno psáti ve tvaru: d Gus Re 4 0% % LA ZN U 802° we 0 0 (61) = = z BOM) CAT, « a‘ a a“ 1 1M L 2 2 PB) &, % d d & 0 0 de Je-li ye jm Co er AE +) Větší (>) znamená zde i ve všech dalších případech, že menší veličina může býti v mezích přípustných chyb zanedbána proti větší. Věstník král. české spol. náuk. Třída II, 2 18 XIX. B. Mackü: pak je: aa = (63) NO, U ne [1 #2 BE SEE | O0 000, 0, 020805 Jsou-li splněny ještě podmínky N a & © l 0“ de! k zuje (64) ; F | 1. 0 2 pak nabude výraz pro &* tvaru EX —— 4 120 (= Be (65) ZZO a. lg as Boty Bay) Bo m P >| čili ca: DEN Od i EE inf bla nds ppt at So Nr 2 he =) dy (66) { s chybou procentualní | | Me E0 4 % | 4 č o Zoo, Dosazením hodnoty (66) do třetí z rovnic (44) psané ve tvaru jl a a 67 el, 3 2 (67) rar obdržíme: © zsh- -T G 0, | 4 & 0 &, Je-li l Eu PV 9 Een un In Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 19 jest 8 2 6 | (70) { s chybou procentualní ag ele | 4| \o, GA ON en Dosadíme-li hodnotu (66) do prvé z rovnic (44) psané ve tvaru ji a CR: i — — 0 LEEREN: *2 (71) a a + asi | & 3 dostaneme: (72) en 1- [2-2 S60 a 7% 21%. My] 8 Je-li I 10, Na | nn meme jest a (74) 4 s chybou procentualní | l Ne Laer Ge 2 & o Z výrazů (68) a (72) vychází (75) | do &, U, 4 &, © U, 3 Čili: \ 2 2 me 2 (7 i V s chybou procentualní — -— (2 JE | Go | 4 « « U Dosadíme-li bodnoty (65) a (68) do rovnice plynoucí z třetí a čtvrté z rovnic (44) (m ee 20 XIX. B. Macků: vychází: (78) I u a fot, ER pl) kod děl (2 en 0“ F 0" | 4 \@, (20 3 BC ar & & & rr lh je-li Son ea zn Co || čo | (79) 4 (< U“ | 4 n 0“ E + U + a. 0 bm 1 Jest ha sala cal (80) ae s chybou — [s —#)| 2 | & 2) | | 4 & a) a a, a, MN a, Z rovnic (48) a (75) vychäzf pro maximalni effekt on eu ba (81) E x = K [1 + : 5 ete) Gi-li | E max =K Go & B Le a ela | s chybou procen malí + | Dosadíme-li do rovnice (60) příslušné hodnoty z rovnic (68), (76), (80). Vychází: (83) o a ll ap 1 —»| ANNE EN 2 42-4) (5+3 = 2 (es le a Kaj bad 2 2 "| 0“ zal Dosadíme-li do korrekce výraz plynoucí z této rovnice po vy- nechání korrekce, totiž ) (84) (5) es Bolen Theorie dvou spřaž. oscillujicich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 91 pak je | | (85) | | | | (86) s chybou procentualní = =) ce ge a) (= +7 =) 2 | \a, TON OV si | 0 Zm jm) La =) (s je č ie F ) 16 (= 00]. cs au a |) ne, 0 Pro poměrnou assymetrii křivky vychází z rovnice (55), (68) a (75) (87) = ZU u há le) čili 2 (88) | s chybou procentualni De sp ne { 2 7 0“ 2 = Aneb spojime-li rovnice (88) a (86) { 62 (+=) (89) < s „o procentualní È ah! +8 +f ee a (č E : Přehlédneme-li všechny předpokiady, (62), (69), (73) a (79), uvi- dime, že jsou splněny, platí-li podmínky: 22 XIX. B. Mackü: CA GT 0“ a 2 GR 0“ 0 CU 2 U el? aa“ vr he 2 2 1 : 0 1 %o OVO ao 01 10013 0010406 mo 2° DT BE) 29701050 COCA (90) Shrneme-li vše dohromady, vychází toto všeobecné pravidlo: Je-li effekt dán rovnicí: «£x*2 1ER à d (91) DE ako Ama nu O nm nm o a jsou-li splněny podmínky; 4 d 2 43 4 SN % = 0) Co 20 a BC en | a“ HAE a.‘ 9 a“ va ea a.’ & 2 2 1 1 ] 1 0 SL (92) : d d d = d 9) d | AU 2 DO 2 ) U 8 0 pa 4) Ze) VU 4 b) 3 PD 0 00408 AR D Ne 1. nastävä maximum effektu pro: il (© a ‘\«, OA | Sul DR Non k (93) 4 S procentualní chybou | N Zuzky GA | zu 0“ CA Are ) v 2. velikost jeho jest: | Enax = K (94) : À 1.60 AN s procentualnichybou =) 0 Ko a a, 3. z resonanční křivky dä se najfti s procentualnf chybou 95 1 N le Ne? a’ tele n a,‘ OD me GMC [1 | © | el ej Hr) | = U 0 Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 23 4. a x rnä assymetrie däna je vyrazem: } Ur Q No) S a ano a hut I ire ue ue lee a: Ve specielních našich případech je z rovnic (36), (37), (38): (96) o Pro proudový effekt v sekundarním kruhu: = 0 (97) u —=—Ů en — 0. 0, Pro proudovy effekt v kruhu thermoelementu: | =“ (98) | m =—29(1+29 9) | 0 = (+) + 48, 9) Pro potencialový effekt v sekundarnim kruhu: =, — Ÿ (99) | a,‘ Æ 20) CD Vo Pro všechny effekty společně: k? Bo os 2 k? Goo) « ——2%+0)0 (2+ 377) k? ) 20 Applikujeme-li na tyto případy horní pravidlo, ukazuje se, že všechny podmínky (92) jsou pro všechny případy splněny, je-li (© +9) <1 | m oa By | ( al + 2 | 5, 7 | © (9192) Na základě tohoto omezení vychází: Pro proudový effekt v sekundarním kruhu. 24 XIX. B. Mackü: Maximum effektu nastävä pro { jl k? 0% De zo (9 A A ne s procentualnf ne > 9,49) k? a | CA 1 411 — 41 —1— (102) À ER FH 9,8, | (a n Mn ir Gp U % = Ů, 0 | Maximum je: | P (2, 2) max — te a ==- | 1 2 22 (9+4)(4+—) (103) { ni s procentualni chybou A OV ko U 4 9 9% (4 u Ů, 5.) Z resonanční křivky se najde: | 9 Va ke = (8 + 9) W T S procentualní chybou 1 9° k? k? 2 O mo Elite an ' k? kA U +s 2) Jem Poměrná assymetrie dána je výrazem: ( ; »=(3) S procentualní chybou : | 1 +) 3 k? (105) Ann, | te | U ee Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 25 Pro proudový effekt v kruhu thermoelementu Maximum effektu nastává pro: Son — — Ÿ, (9 +0) s procentualnf chybou: 1+9) =, ze | +2|s— lo. M eo... 1, Maximum je däno vyrazem: | XBYm=, u Wedinae wartete mel. _ 36 (5 +%)(4+5 Mc) — RP) 0749, 9, Ly? s procentualni chybou: (107)4 % (9 2) [16 — 15,5 ně | en N k° | all, +9°% En Z resonanéni kfivky se najde: | (©, Holt = a ı. s procentualnf chybou: E lee ol 9 Ÿ, ZPM NA + +) Ga) 1 (108) a NE une o 26 XIX. B. Macků: Poměrná assymetrie dána je výrazem: = ETES s procentualni chybou: os Day 3 = Tops le u = Pro potencialovy effekt v sekundarnim kruhu: Maximum effektu nastává pro: | a | = tler, 5) s procentuainí chybou: ! DEZE a8, )- sy k? + 9 110) | 24- : ( | on D Ÿ li 9 — 24 ——2 : = LA ane Io: ii = D, D a es ků 5) |- | D4% d, + Ÿ | 9% Maximum effektu je däno vyrazem: 9D na la 1 49, Ÿ, 9 9.) (4 k“ +) lt) s procentualni chybou: { | (112) | { = 9 (8+8) bts) Theorie dvou spřaž. oscillujieich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 27 Z resonanční křivky se najde: | n hr RCE (2, + Va DIV, S procentualní chybou: ele Tě: | +, 99, au Fa rk (112) a E ef un 5 vře) Je (ela a) hottes: Poměrná assymetrie dána je výrazem: G 2 5 — (5) s procentualní chybou: a un o| (I kly k az sn lets ——, + i 5 | = Bu or My k? 1 j es; ee en i Srovnáním všech případů vespolek vychází, že maximum effektu nastává pro všechny případy pro rozladění velikosti zanedbávaných veličin, čili prakticky ve všech případech pro 5,—=b,. Též výrazy pro maximalní hodnotu (pokud máme na zřeteli závislost od útlumů a koefficientu spřažení) jsou ve všech případech stejné. Podobně i vý- razy počítané z resonanční křivky dány jsou týmiž výrazy a poměrná assymetrie jest všude táž. Výraz pro ni je (pokud se jedná o křivky ne příliš ploché) tak nepatrný, že prakticky vždy assymetrie bude se ztráceti v pozorovacích chybách a rušivých vlivech. Dokud tedy ne- hledíme k chybám jednotlivých výrazů (jež jsou v různých případech různé) je patrno, že všechny případy dávají výsledky stejné a že je tedy naprosto lhostejno, který effekt byl měřen. Počet je vždy týž, výsledky mají se (v mezích chyb) shodovati. Pro posouzení velikosti proceutualných chyb volme specielní případ : 28 XIX. B. Mackü: 9, — 0:02 9, = 0002 k=002 čili (9, + 9,)* — 0000484, k? 2 MU Een (9, +2) o 0:00484, k? re, Dosazením těchto hodnot do příslušných výrazů vychází: Procentuální pro proudový pro proudový pro potencialový effekt v kruhu effekt v kruhu effekt v kruhu chyba À | ; sekundarnim | thermoelementu sekundarnim IN 0:0066 "0 4 ; 2 nn — 0:0001 — 0'011 velikosti k 0:0140 0:00016 0:00154 maxima zené z křivky 1 1 1 ění — 0008 — — 000142 — + 00090 — 7 7 7 « 1 P = — řovnice'pro (600402 0176 7 | poměrnou 7 assymetrii — 000556 — 00137 — 00755 | Z tabulky této je patrno, k jako (9, + 9,)’ a (9, +-9,)? De Srovnäme-li různé effekty vespolek, jeví se nejvýhodnějším prou- dový effekt v kruhu thermoelementu. Největší přípustný koefficient spřažení je dán podmínkou, že musí 2 že chyby celkem zůstávají téhož řádu 2 býti © a nepatrné proti 1, t. j. přibéřeme-li i druhou 102 Theorie dvou spřaž. oscillujieich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 29 k? à 5 9, řádu jednot- kového a tedy (předpokládaje ne příliš velkou různost mezi %, a 9) k? všeobecně nepatrné proti l (t. j. pod 1 proc., a tedy k’rädu desetin jednotky). Patrno, že mez tato pro % je dosti nízkou. Bylo by tedy snad žádoucno znáti methodu, jak z resonanénf křivky by se daly příslušné veličiny stanoviti pro koefficienty ještě větší, jdoucí do desetin jednotky (jakých se užívá v telegrafii bez drátu). Methoda tato neměla by však valné praktické ceny, neboť jakmile dostoupí %? značnějších hodnot, jest energie sekundarního. systemu již ne nepatrná proti energii systemu primarního (jak pa- trno z rovnice 155) a energie tato změnou v systemu sekundarním se. mění. Tím nastávají během měření změny v systemu primarním a s nimi vystupuje závislost odporu jiskry na intensitě proudu a jeho průběhu. Kdybychom se omezili pak na rozladění jen nepatrná (čímž i změny v primarním systemu budou nepatrné) obdržíme jen nepatr- nou část velice ploché nyní křivky, tak že bychom z ní mohli sotva příslušné veličiny i jen velmi zhruba ustanoviti. Uvážíme-li, že v telegrafii bez drátu třeba voliti uspořádání takové, aby energie v sekundarním kruhu byla hodně značná, pak následkem značné závislosti odporu jiskry od kapacity,*) a tim i energie v primarním systemu, nutno hodnoty nabyté při nepatrném koefficientu k považovati jen za značně hrubá udání faktického stavu při telegrafii bez drátu. Jediná možná cesta určiti skutečný útlum za těch poměrů, mily značná část energie primarního systému se konsumuje v systemu se- kundarním, jest ustanoviti jej při neproměnnosti obou těsně spraže- ných kruhů. K tomu hodil by se třetí kruh velice volně s některým z nich spřažený. Pojednání o tomto případu vymyká se však z rámce této práce a vyžadujíc separatního zpracování, uveřejněno bude samo- statně. podmínku, Ze (9, + %,)* je malé proti 1 smí býti — III. Spřažení direktní kapacitou. Pro spřažení direktní třeba klásti do všeobecnějších rovnice- (1—28) (114) B — = 0 a tedy: (115) 0 kl ke, —V bmx #) G. Remr: Ann. d. Phys. 17. pg. 627, 1905. 30 XIX. B. Mackü: avšak: | kb — C M (116)/ ka b= o + 1 mají hodnoty konečné, jak vychází z jich definic. Dosazením těchto hodnot do rovnic (15), (16), (17) a (18) vychází: F? | E PK on (8, — Ay, 5)? 955716, —8,)+4(8, ++ i) k2b2 46, jd, —4) +408, 48) 08,85) + (8-8) | She kč b,*5°[(ö, b, ae 9, b, ) zlo (0 AR 9) 108, P b,) et FE 1 (117) + k* b* [(0; b, D 0, b,) m (8, as 9) 02°] mn m m (b,— k, 0) 0, by [bi — 5)’ +4 (0, +9) (0, by +8,6,)] + | Kalb or RB —5,)24-4(6, + 8,) (9, 5,48, 5) + (8, + | u K b, az d d,) +4(8, IE 0) 6h] by“ ala Js kč dě [(8, b, + 9, By) — (0, +9) 108, —2,) 10021 122) — À F?k,,b 12) = ->—°—,. io ) (8, — ky, b)* ZUR 0 by by“ [(5, Gm b,) are + de) PE k? by b? [(0; by +- 0 BD | +408, tee | ARE (9, +8) 18, — B) 46, 0,5] + k* 0° (di + 8) (119) m- ln m AO Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k möreniütlnmu. 31 Dosazením hodnot (118) a (119) do rovnice (20) vychází: > F?k,,”b? ee —— ä 9, by" [(: DE b,) +4 (8 + d2) (0, d, + À d,)] n I aa lea) +40 +0) Ab +a -840073 | ale 0, b, by“ [(b, > b,) AE 4(6, sie 0) 0] Site U +0,16, 8, +88) +46, +9) 8,776 (0, + 0) Výraz pro (2,2) vychází příliš komplikovaný; poněvadž pak stanovení potencialového effektu nemá valného praktického významu, upustíme vůbec od jeho výpočtu. Násobíme-li 2262 729.0 bo; a provedeme-li substituce: o) Ô Sl *—=1—75, V SES dy = ze! L | 1 V6, L A : = = 1 12 [2 U Ca- a máme-li zřetel k relaci: pt = EN E) (zák) r D, — k,, b Fi (č L,; CE = (1— 26°) obdržíme z rovnic (118) a (120): { Care GC ZB? Zn 1 | U 2,2 =, A) | (7) 12 EN 49,9, =c Ly, va (45: 29 554992189 (0 T 9M 5 — *2 * 2 A | tt) | -[38,+429,449, (9, 49,)(48, 49) P@9, Lo] + U + (8+ 9)[1+49, (29449) +-R(1+ 49, 9,)] 32 XIX. B. Mackü: P XD — 4: BOA G Ci : Li 2 Po read) (z z M: De 29,23 + P aaa) | Et) +[118,4+9,+89, (39, + 9,)(9, + 9,)]E* — — 2[29, +0, +48, 89 +29), +9) & + | + (0 #9,,)[1482, (09) Výrazy tyto jsou poněkud komplikovanější než obdobné výrazy pro spřažení induktivní (36) a (37); abychom i na ně mohli užiti pravidla ze stránky, stanovíme předem podmínky, kdy pravidlo ono je přípustné i ve všeobecnějším případu, totiž když effekt je dán vý- razem: M FE) (123) o airs kde f (£*) je libovolná funkce. Vyvineme-li ji dle Taylorovy řady, ob- držíme: (4) 6270 +08 +57" 0 +8 RE) | Klademe-li tedy Se = fo) (125) ur = HERE) bude vyraz (123) identicky s vyrazem (91) pouze s tim rozdilem, Ze v případě (123) jest «,‘ závislým od &,* a musí tedy v celém uži- tém intervallu vyhovovati na něj kladeným podmínkám (92). Poně- vadž však «,“ vyskytuje se pouze ve výrazech, jež stanoví meze chyb, jak patrno z rovnic (93)—(96), stačí znáti jen přibližnou jeho hod- ‘ notu a můžeme klásti (126) (A = f'(0), Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 33 jakmile se dokáže, že l sd * * (127) sie EU RES v celém užitém intervallu, aneb Ze ea 3, (128) [: pi o] [Ve skutečnosti jest mez tato ještě vysokou, poněvadž výraz NANO z resonanční křivky, tam však zase následkem počítáni oboustranného (z šířky) se výrazy s lichými mocninami $* z velké části ruší. Funkce f(£*) má v obou našich případech tvar: “4 *3 N *2 À * À (129) op = FES a tedy: | f()= 4 (130) f()=2A, +4, | f'(o)=34 4, +224, 4. Dosadime-li hodnoty (129) a (130) do rovnice (124) obdržíme: en EN on, Abs nr) Z a A) LEE an, en (131) Abychom stanovili velikost tohoto výrazu pro naše specielní případy, učiňme již nyní předpoklad, který později tak jako tak by- chom musili připustiti, totiž že (132) + <1 a mimo to, poněvadž se jedná jen o hrubší určení, A - 1. Pak do- staneme : Věstník kral. české společnosti nauk. Třída II. 3 34 XIX. B. Macků: Pro případ proudového effektu v kruhu sekundarním: R(&*) ve &* &* Ÿ, l © 0 1597 ab 2000 Dokud je 2 | 9 (134) Î Eos 1 je vyraz (133) pro =, menší než 1. Pro případ proudového effektu v kruhu thermoelementu vychází : „RI 2 one 1 ck * He en 38 29, + (9, +8,)1 (135) 3 ln dokud je 5 S53 je výraz tento menší než 1. Omezíme-li se při určování resonanční křivky na rozladění menší než 30°/, možno na oba případy užiti dříve odvozené pravidlo dokud splněny jsou předpoklady (132) a (134). Z rovnic (118) resp. (120), (125), (126) a (130) vychází Pro proudový effekt v kruhu sekundarním: [ m“ =(©+9)|14489 (2849) + (1448, 9) o =—9 +49 +0,)(493—29, 9, - HH) 123 [1+ 8%, (9 + 9)]+2u(8 + 9)[149 (29, +%)+—-7(1+49 9)] | 0 =% +48 +9)(I49"—5d,9—29)— E = LA ma 12 a Ÿ, (9, + %,)] l — 20.99 7% 40, 10.8) (692599429) (8, — 9, — 129, 9,19, + 9))] +319 +9,)[1+48, (28 +9) | 2 (1 + 49, 9,)]. Theorie dvou spřaž. oscillujieich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 35 Pro proudový effekt v kruhu thermoelementu: [ += +9, [1489 (9+4) +] = —29, — 89, (9, +3), — ®,) + 2(9, +9)% 722 19) RS (0, a) (DY 69 1 169,9. -L3,) -30(© Lo) 2093 ,92.8°90 19%) (391 9) — 30%, +9)]+3 u*(8 + 9,) | Haine (9-79) m5 Pro oba efekty společně je: le 2 — — + | | md Di (9 ln do) l & [| R R Ill Applikujme nyni na tyto dva pfipady pravidlo drive nalezené (str. 22.). Podmínky (92) jsou splněny v obou případech, je-li (139) << V předpokladech těchto jsou dřívější (132) a (134) již též ob- saženy, tak že (139) jsou jediným omezením pro výsledky. Na základě předpokladů (139) vychází (vynecháme-li ve výra- razech pro chyby členy S u, neboť ch jn pcs a musí tedy vždy, dokud je l* malé proti 1*) býti značně menším než 1, takže ve výrazech pro chyby může býti proti 1 zanedbáno. Pro proudový effekt v kruhu sekundarním: Pro podmínku maxima effektu : *) a ovšem dokud není C,, — C, aneb jemu blízké. Případ tento je vy- vyloučen předpokladem kvasistationarnosti proudů. Neboť kdyby bylo {? malé proti 1 a C,+ — C, aneb jemu blízké, musilo by býti Z,, veliné proti L;,, čehož dosíci by se dalo jen velkou délkou drátu v kruhu sekundárním. 3% 36 XIX. B. Macků: l 2 Ra 1 A a en s procentualni chybou Pro velikost maxima: { C2F2 C2C2L.2 Dome 1 1.12 11 1 Be deda) oo (ir) at 2 Ÿ, Ÿ, S procentualní chybou Lo Ja) (esli + = J+ B + Ÿ, 12 2 (4-3 he = | Pro hodnotu nalezenou z křivky resonanënfi: (3 + %) ja A - = oO Sy s procentualní chybou 19049) 5,8, (ital less) + er be (s +1 s Ex (142) = 49, D (Cia° ARTE Ci?) La” m % | Le m 16-- Z +) Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 37 (143) br. Pro pomernou assymetrii : [ MD: 12 “ Ÿ, D s procentualnf chybou -> +8)? A 3 Lits ti) 9, l l er a o | Er Pro proudovy effekt v kruhu thermoelementu: Pro podminku maxima effektu : ( (144) (145) | Pro velikost maxima: | | \ El -= DE Qu — ers ) = 1 2 NA oj (9 VB memes Aal s procentualnf chybou Seh Ÿ 1 5 ar) AM" CE De Le zlá ds - = ai re 2 2 Re C c von Moreno eee Dar s procentualní chybou Le d, (Ÿ, re 14 1 +2) (4 + V 9 55.) ae) 38 XIX. B. Mackü: Pro hodnotu nalezenou z křivky resonanční: [ ey Oo @ +0 Va+ Sr, s procentualni chybou: 1 (8+9) | Mi (146) : | Gale «0 +5) 9 © > RANCE | tn, Pro poměrnou assymetrii : —— Ei ei s procentualnf chybou: UM — os G Ÿ, 9 | er] ln zís) (ts | Srovnäme-li oba případy vespolek, platí o nich totéž, co řečeno, bylo pro spřažení induktivní na str. 27. Pro posouzení velikosti procentualních chyb volme příklad týž jako při spřažení induktivním, t. j. 0020107 10:002 10:02 čili (9, + #,)? = 0000484 P — = = Bj — 0004840 73m Theorie dvou spřaž. oscillujících kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 39 Dosazením těchto hodnot do příslušných výrazů vychází: ' pro proudový effekt pro proudový effekt | Procentualní chyba | v kruhu sekundarním | v kruhu thermoelementu podmínky maxima . . „| 00176 | 00213 velikosti maxima . . .| 000219 0°00066 hodnoty nalezené z křivky | De 1 resonanční . . . . . | 000068 — 0:0068 m 0:00346 — 010348 Ze rovnice pro pomérnou | 1 ler assymetrik. .. - - - |— 0100915 ER — 0:00212) — 0:0302 — 00075 l | | | l Srovnáním tabulky této s tabulkou na str. 28. vychází, že při spřažení kapacitou výsledky mají poněkud větší chyby, jak dalo se z větší komplikovanosti výrazů pro effekty předem očekávati. IV. Energie spotřebovaná v sekundarním induktivně spřaženém kruhu. Pro telegrafii bez drátu je důležito stanoviti, jaká část veškeré energie spotřebuje se v kruhu sekundarním, neboť určitý zlomek této jest energie vyslaná do okolního prostoru ve formě elektromagneti- ckých vln. Dosadíme-li do rovnice (41) hodnoty (97) a (100), obdržíme pro libovolně těsné spřažení: (148) = TA 40 XIX. B. Macků: Dosazením této hodnoty do výrazu (36) vychází EA 49,9, Le? we m BE Hl En EEE aneb předpokládáme-li, že jest možno 2%,? proti 1 zanedbati: (149) (2,2) max = 2 en ı+Vı+5; 9, TE 10) W(2,2) max = 2 ze oe Poněvadž však jest: B po plo Do on obdrzime: k? zak LE 3,8, + Vito (151) r(2, Dj CS F? 22 1 2 ga dense er 4 Ÿ +8 k 2 er Výraz tento s rostoucím % neustále roste, a sice s počátku, 2 dokud je a malé proti 1, velice prudce (se čtvercem k), když Luz 2 však přestoupí hodnotu 4, je vzrůst nepatrný a pro veliké 12 2 2 hodnoty 55; skoro na % nezávislý, a zase teprve, když a je 1 t větší než 1 (což může nastati jen tehdy, když 9, >%,), nastává zase rychlý vzrůst. Pozorovany úkaz,“) že s rostoucím % od jisté hodnoty proudo- vého effektu počne ubývati, souvisí patrně se závislostí odporu jiskry na formě proudu (s rostoucím % vystupují stále význačněji dvě vlny a s tím pravděpodobně vzrůstá 9). 5) J. ZENNReK: l. c. pg. 663. er Theorie dvou spřaž. oscillujieich kruhů se zvlášt. zřetelem k měření útlumu. 41 Pro &‘ = 0 vychází z rovnice (36) que — Ar — | 0 I PVO 0.0 RG ZDS SON AM 218 22 ARE ls Dir À (152) p(2, 2) FRE 4 CF V „k V, A k? a B, Ÿ, Srovnänim výrazu (152) se (151) je patrno, že, když 9, <#, (což jsou asi poměry telegrafii bez drátu odpovídající), 2,2) max liší se od (2,2) pro é* — 0 jen nepatrně tak, že prakticky se do- sahuje proudového maxima v sekundarním kruhu již pro b, =b.. Celá energie v sekundarním kruhu opotřebovaná je: (153) D22), Původní elektrostatická energie celého systemu je p 1 Ë N (154) u un a = CAO PA 12 55) © 08 9,9 (155) DORE PR EN AUS ee p GENRE Ur Jul k2 9,0, Připustíme-li platnost tohoto výrazu i pro otevřený sekundarni kruh, pak záleží-li působení v přijímací stanici na spotřebě energie v antenne vysílací (t. j. v prvé řadě na celkové vyzářené energii), nutno zvýšení činnosti zmnohonásobením počtu drátu antenny vysílací bledati ve zvýšeném útlumu (vyzařováním) sekundárního kruhu stanice vysílací (a zároveň ve Snížení transformace el. energie v teplo). Výraz (155) praví, že maxima spotřeby energie v sekundarním 2 » A £ KUNA Ne eh ie kruhu se dosahuje, pokud se těsnosti spřažení týče, jakmile je so 1 veliké proti 4 Spokojime-li se hodnotou o 10°/, menší, než jaké zvětšováním koefficientu spřažení vůbec možno dosíci, dostačí koeffi- cient daný výrazem Věstník král. česk“ Spol. Näuk. Třída II- 8 42 XIX. B. Macků: Theorie dvou spřaž. oscilluj. kruhů se zvl. zřetelem k měř, útlumu. k2 ke DR 0-9 ler: a” À 9, čili = 69,9, V praktických případech je 9,9, asi mezi 410° až 16:10 * a stačí tedy k v mezích 012 až 0*24, což jsou hodnoty, kolem nichž se užívané, vyzkoušením nalezené, také pohybují. Pokud se závislosti na útlumu týče, dosahuje se tím větší spo- třeby energie v kruhu sekundarním, čím je jeho koefficient útlumu větší proti koefficientu útlumu kruhu primarního. Byl-li by koefficient kruhu primarního nepatrný proti sekundarnímu a — — veliké proti 4, do- k? Ÿ, M sahuje vůbec největšího možného maxima, t. j. De t. j. prakticky celá původní elektrostatická energie se spotřebuje v kruhu sekundarním. Kdyby byl útlum sekundarního systemu Jou- lovým teplem nepatrný proti útlumu vyzařování energie, pak (před- pokládaje, že horní rovnice možno užiti na případ otevřeného kruhu) blíží se při Braunově stanici vysílací energie ve formě elektroma- gnetických vln do prostoru vyslaná celé původní elektrostatické energii. Je-li 4, = 239, jak udává pro praxi M. WiEx“) pak je U = ONARU t. j. je-li útlum JovLovým teplem v sekundárním kruhu nepatrný, pro- mění se 74°/, původní elektrostatické energie v elektromagnetické vlny. Brno, fysikalní ústav české techniky. S) M. Wien. Ann. d. Phys. 25. pg. 7, 1908. XX. Předběžná zpráva o dvou různých horizontech v pásmu D, Podává prof. Celda Klouček. Predlozeno v sezeni dne 6. listopadu 1908. V pásmu D,, rozeznáme lehko dvě skupiny, které jsou fauni- sticky i petrograficky rozdílného rázu. Dle hlavních nalezišt možno označiti jednu skupinu co Šárecko-oseckou, druhou pak co Dobro- tivskou. Do první skupiny patří fauna břidel u Rokycan (Holub, otec a syn) a břidel v Šárce, dále fauna z tvrdých konkrecí či pecek u Oseka, v Šárce, u Úval, Libuše, Cekova, Siré, Borku Zbirožského, Mýta a j. Do skupiny druhé spadá fauna břidel u Sv. Dobrotivé (prof. Frič), v Praze kolem nádraží st. dráhy císaře Frant. Josefa (prof. Počta), v Ejpovicích (prof. r. Purkyně, Želízko a Holub), ve Lhotce (Dr. Perner, prof. Jahn a Želízko), u Plzence (prof. r. Purkyně a Že- lízko) a fauna měkkých pecek v různých nalezištích, jmenovitě u Vo- kovie a Malých Přílep. Vzdálenost jednotlivých nalezišť od sebe zdála se vysvětlovati jich menší nebo větší různosti, takže na možnost 2 faunisticky roz- dilnych horizontů se nepomySlelo a to tím spíše ne, ano se před lety (za prof. Nováka) našlo, prý u Šáreckého Žbánu, asi 10 druhů v Šárce jinak neznámých, druhů to čistě Dobrotivských a sice v peckách.*) ‘Pole, odkud pecky ty pocházely, nebyla tehdy dále prozkou- mána, ba časem se i na polohu polí těch zapomnělo. *) Jsou ve sbírkách české university i techniky a ve sbírce pana J. Schůcka v Praze. Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1 4 9 XX. Celda Klouček: Až roku 1906, kdy mnou za Vokovicemi nalezená zvláštní pecka se spoustou stonků crinoidových, tedy věcí v Šárce dosud neznámou, pole ona zase prozradila.*) Radostně vzrušen pátral jsem kolem dále a docházel pak pilně po 2 roky na ta místa. Výsledek pátrání mého byl překvapující. Sebralť jsem přes 80 druhů a sice ve zvláštních, většinou malých, neúhledných a měkkých peckách či vlastně hrudkách, kteréžto pecky vzhledem i materiálem od známých pecek Šáreckooseckých se různí. Něco přes 30 druhů z nich jest společných oběma výše uvedeným skupinám, leč. vyjímaje Calymene Arago, Hyolithy a Mitrocystites, vy- skytly se všecky ty exempláře na oněch polích jen ojediněle, jako veliká vzácnost. Za to převládala v těchto měkkých peckách docela a sice nejen počtem druhů, (asi 50,) nýbrž také co do hojnosti výskytu, fauna v Šárce dosud neznámá, rázu totiž Dobrotivského s některými zcela. novými, nepopsanými druhy !**) Pole, kde se ony měkké pecky vyskýtají, leží však takřka vedle polí se známými tvrdými peckami a s faunou rázu Šárecko-oseckého čítající přes 90 druhů. Dvě různé fauny, representované tak velkým počtem odlišných druhů, nemohly ale současně odděleně vedle sebe existovat, tudíž nezbývá, než připustit, že v D,, jsou dva různé horizonty, které jak svou faunou, tak i petrografickým rázem se liší, tedy D, čili horizont spodní, starší (Osek atd.) a D, čili horizont vrchní, mladší (Sv. Dobrotivá atd.). Horizont D,,, pokládám za mladší z důvodů těchto: I. Vysky- tují se v něm poprvé druhy, které i v D, nebo výše žily,***) II. schází úplně, nebo vyskýtají se jen ojediněle ony drahy Šárecko-osecké (z tvrdých pecek), které v D, a výše už se neobjevuji,y) a III. nale- ziště fauny D, leží u Vokovic, Mýta i Cekova vždy blíže ku středu *) Nové naleziště nazýváno pro jeho dlouhou neznámost X, kteréž ozna- čení záhy přeneseno mezi pražskými interesenty i na ráz fauny dotýčné. **) Při zjišťování některých odchylných druhů spolupůsobil nadějný mladý palaeontolog K. Holub, jemuž jsem poskytnul příležitost, by mohl sledovat celý dotýčný průběh. ***) Asaphus nobilis, Aeglina rediviva, Dionide formosa, Dindymene Haidin- geri, Strophomena, Dceruška, Discina grande, Orocystites n. sp., Crinoida sp., Diplograptus sp. a j. +) Ogygia, Niobe, Asaphus alienus, Dindymene boh., Barrandia boh., Redonia boh., Babinka prima, Orthis moesta, socialis a mimica, Bathmoceras, Bactrites a j. Předběžná zpráva o dvou různých horizontech v pásmu D,,. 42 3 pánve silurské, než sousední pole s faunou výlučně Šárecko-oseckou, čili faunou tvrdých pecek. Druhy, jimiž se horizont D, od horizontu D,,, liší, jsou, pokud se daly v peckách Vokovických a Malopřílepských zjistiti, tyto: Pla- coparia Zippei mt. n., Areia Friči, Aeglina prisca mt. n., Aeglina speciosa krátkohlavá, Aeglina princeps, Aeglina rediviva, Asaphus nobilis, Asaphus alienus mt. n., Illaenus Benignensis, Illaenus sp., Harpes Benignensis, Dindymene Haidingeri, Dionide formosa, Bar- randia crassa, Trilobit n. sp., Agnostus perrugatus mt. n., Cystites n. sp., Orocystites n. sp., nový druh korälovity?, Crinoida sp., Grap- tolites sp., Plumulites n. sp., Diplograptus sp., Tetragraptus sp., Ana- tifopsis mt. n., Discina grande?, Lingula trimera, 3 další druhy Lin- guly sp., Synek, Dceruška, Leda incola mt. n., Strophomena, fragmenty nového druhu (vulgo Perka zvané), malý a velký druh Bellerophonu n. sp., Lamprocaris mt. n., Conularia 3 různé druhy, Orthoceras 3 druhy, Archinacella mt. n., Lituites a jiné. K řadě této nutno ovšem přidružit všechny zde ještě neuvedené druhy rázu Dobrotivského, které z ostatních nalezišť horizontu D,, byly zjistěny, najmě ze Sv. Dobrotivé, Plzence, Ejpovie a Lhotky. Po prozatimní a povšechné zprávě této bude později následovat obšírnější a podrobné zpracování dotýčné látky. Résumé des bohmischen Textes: Vorläufige Mitteilung über zwei, faunistisiche Ho21 0,nKte n De Auf Grund der faunistischen und teilweise auch petrographischen Abweichungen im böhm. D,, lassen sich die betreffenden Fundorte in 2 Gruppen teilen: 1. Osek-Särkagruppe, mit harten Concretionen oder helleren Schiefern bei Osek, Rokycan, Mauth, Särka, Uval etc. und 2. St. Benignagruppe mit schwarzen und oft weicheren Schiefern oder meist weichen Knollen bei St. Benigna, Pilsenetz, Ejpovic, Klein Přílep, Prager Neustadt etc. Die erwähnten Abweichungen schienen durch die Entfernungen einzelner Fundorte. voneinander teilweise erklärt, bis der Autor vor 2 Jahren in der Särkagegend einige vor ihm nicht erkannte Felder mit Concretionen der Fauna der Benignagruppe in nächster Nähe von Feldern mit der Fauna der Osek-Särkagruppe gefunden hat. 1* 4 XX. Celda Klouček: Předběžná zpráva o dvou různých horizontech v pásmu D,, Durch gründliche Ausbeutung der neuen Felder gewann der Autor gegen 80 Arten, darunter einige ganz neue, aus meist weichen Knollen, wovon gegen 50 ganz der Benignagruppe angehören und in der Osek-Särkagruppe nie vorkommen. Diese 50 Arten herrschten auch, was die Häufigkeit des Vorkommens betrifft, absolut dort vor, während die übrigen 30 Arten, welche beiden Gruppen gemeinschaftlich sind, meist vereinzelt als grosse Seltenheit sich vorfanden, ganz ähnlich, wie bei St. Benigna, Pilsenetz, Lhotka etc. Zwei faunistische Gruppen von solcher Stärke (die Osek-Särka- gruppe weist in der Särkagegend gegen 100 Arten auf) und Selb- ständigkeit können jedoch unmöglich zu gleicher Zeit direkt neben- einander und doch getrennt existiert haben, folglich hat man für D,, 2 faunistisch verschiedene Horizonte (anzunehmen) etwa: D,,« als unteren älteren und D,,, als oberen jün- geren Horizont. D,,, hält der Autor für jünger, weil: 1. neue Arten dort zum ersten Mal auftreten, die auch in D, oder höher vorkommen,‘) 2. fehlen in D,,, entweder ganz, oder erscheinen meist nur als grosse Seltenheit jene Arten des D,,., welche in D, oder höher nicht mehr erscheinen,**) und 3. liegt der Fundort des D,,, näher der Mitte des Silurbeckens zu als D,,., welches hinter ihm, gegen den Rand des Beckens zu, sich befindet. Diese gleiche Lage beider Horizonte wurde neulich auch an weiteren 2 neuen Fundorten des D,,, in Mauth und Cekov konstatirt. Ausführliche Bearbeitung des Gegenstandes wird später folgen. *) Asaphus nobilis, Aeglina rediviva, Dionide formosa, Dindymene Haidin- geri, Strophomena, Discina grande, Orocystites sp. etc. #*) Ogygia, Asaphus alienus, Niobe, Dindymene boh., Barrandia boh., Redonia boh., Orthis moesta, Bathmoceras etc. ? o XXL. Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. Od F. Vejdovského. (Předloženo v sezení dne 6. listopadu 1908.) Některé hypothesy zdržují a tlumí pokrok biologie spíše, než by k němu měly přispívati. Platí to jistě o postulátu Wersmannové, celé čtvrtstoletí houževnatě se v naší nauce udržujícím, že jest nutné t. zv. redukční dělení buněk propagačních. Autorita jmenovaného my- slitele i zdánlivě správný předpoklad jeho nauky 0 nutnosti reduk- čního dělení chromosomů měly za následek, že hájeny na mnoze ener- oicky nejrůznější výklady tohoto processu více méně pravděpodobné, vždy ale domněle o přesné pozorování se opírající. Spousty trak- tátů a dissertací přetřásají možnost redukčního dělení, konečně však soustřeďuje se většina uznávaných autorit badatelských v posledních 3 letech na určitějším závěru, že se číselná redukce chromosomů ode- hrává při prvém zracím dělení, čili, že nutno uznávati praeredukci KorscHeErr-Heiverovv. Poněvadž však se nikomu neudálo tuto prae- redukci ve všech případech z přímého pozorování nade vši pochyb- nost na pevno postaviti, bylo nutno bráti útočiště k jistým předpo- kladům, více méně pravděpodobným, jež měly domnělou piaeredukci podporovati. Tak se shledáváme v literatuře celkem se čtyřmi druhy vysvětlení, jež praeredukci prý podporují, totiž: 1. Dle jedné pomocné hypothesy konjugují se chromosomy svými konci (end-to-end conjugation, MovreomkRY) ve stadiu synapse, od- dělí se od sebe a tak vzniká poloviční počet chromosomů v každé buňce dceřinné (spermatocyty, oocyty). 2. Dle druhé hypothesy nastává redukce číselná příčným děle- ním, kterýžto výklad jest ze všech nejtemnějším. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 2 XXL F. Vejdovský: 3. Dle třetího vysvětlení rozdělí se každý chromosom ve 4 je- dince před 1. dělením zracím, podélně a příčně, čímž vzniknou t. zv. tetrády, jež se rozdělí na 4 spermatidy. 4. Posléze se konjugují 2 a 2 chromosomy podélně, podržují však svou prvotní samostatnost, aby se při prvém zraní oddělily, — čímž nastává redukce chromosomů na polovinu. Žádná z těchto hypothes vysvětlujících nedošla všeobecného ohlasu a nemohla dojíti, poněvadž t. zv. redukční dělení vůbec exi- stovati nemůže. Ti, kdož takové dělení požadují, předpokládají, aneb lépe řečeno, prorokují vlastně snížení počtu chromosomů na polo- vinu jen za účelem doplnění tohoto počtu při snoubení dvou po- hlavních buněk. To není však příčinné, nýbrž jen účelové vysvětlení dějů životních, s kterým věda přírodní počítati nemůže. V některých pracích o redukci přímo lze se dočísti, že se chro- mosomy konjugují k tomu cíli, aby se při I. zraní od sebe odloučily a tak uskutečnila se redukce jich na polovinu. Na základě zjištěných věcných skutečností vidělo se mně nevy- hnutelným r. 1907 v „Neue Untersuchungen“ proti daným výkladům redukčního dělení vystoupiti a toto přímo z daných důvodů popírati. Není redukčního dělení! Neboť toto předpokládá určité děje, jež se označují jako hete- rotypické (FLemuıne) neb i heterohomoeotypické (GRéGorRE) dělení, které ve skutečnosti netřeba od normálního rozeznávati, leč by se neuvádělo v souvislost s výše vytčeným účelovým vysvětlováním fakt. Dovolávám se ve spise citovaném Chr. Bonnevie. O této autorce měl jsem za to, že ona jediná popírá redukční dělení, leč bližší její vysvětlení v té věci na jiném objektu (Nereis) během r. 1907, kdy má práce v tisku se nalézala, ukázalo, že názory jmenované autorky norské nejsou shodny s mými výklady a že o nějakém zamítání přímém redukčního dělení nemůže býti u Chr. BoNNEvIE řeči. V „Neue Untersuchungen“ popřeno jest redukční dělení na zá- kladě fakt přesně zjištěných a jest očekávati, že tyto věcné skuteč- nosti potvrdí všechna příští pečlivá pozorování. Jest tu nade vší po- chybnost zjištěno, že se v poslední generaci oogonií snoubí či kopu- lují po párech chromosomy v celky nové, čímž nastává skutečná re- dukce chromosomů na polovinu. Je-li však řeč o kopulaci jako skutečně existujícím a dokázaném úkonu chromosomů, může to platiti pouze- o kopulaci t. zv. parallelní či podélné, kde se 2 chromosomy po délce k sobě přiloží, až splynou v jediné vlákno. Že by se konjugovaly chromosomy konci svými Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 3 („end-to-end“), jak poprvé zastával MoxrcomERY (01, 03, 04, 05) a nalezl v tom smyslu ohlasu řady svých následovníků (Surrox (02), Moore (03), MvoRE a EmBLuroxN, Gross, STEVENS, DUBLIN (05), FooT a SrRo- BELL (05), z botaniků Farmer a MooRE (03), SrRAsBuRcER (04), snažil jsem se vyvrátili v poslední své práci (Neue Untersuchungen). Netoliko přímá pozorování skutečného podélného splynutí dvou chromosomů, nýbrž i theoretický podklad pro vysvětlení podélného štěpení vláken chromatických při dělení podporuje prvotní výklady de WrxrwaRTEROvY (1900), dle nichž možno podélné sblížení a sjednocení dvou chromatických vláken zastávati. Že nebylo toto sjednocení veskrze uznáno a ve všech případech přímým pozorováním potvrzeno, nutno vysvětliti neskonale velikými nesnázemi při sledování; neboť neděje se kopulace náhle a rychle, jak by se mohlo očekávati, nýbrž chromosomy se valnou dobu k to- muto aktu připravují a nutno mnoho stadií po sobě jdoucích sledo- vati než se pozná, jak dalece oba kopulanti jsou blízci splynutí. Na méně příznivém materiálu, jako jsou hlavně spermatogonie a sperma- tocyty amphibií, jež se vyznačují předlouhými a vinutými chromo- somy, nesnadno tuto otázku řešiti, spíše nutno k tomu voliti druhy s chromosomy krátkými a pak zvláště ony, kde jest chromosomů počet malý, při čemž snadno lze stanoviti dvojnásobný počet před kopulací a jednoduchý po kopulaci, čili pravou redukci. De WrsrwaRrER sám, ač přesně postup za sebou sledoval a správně určil stadia chromosomů před a po kopulaci (noyaux lepto- ténes, pachyténes, diploténes), přece nešel dále, než že sjednocení dvou vláken stanovil jako pouhou hypothesu. Dle WrxrwaRTERA utvoří se ze sítiva jaderného na počátku růstu jader velmi jemné a teničké vlákno chromatické, vyplňující takřka celý prostor jaderný. Jsou to t. zv. „leptotení“ jádra. Toto vlákno stáhne se ponenáhlu k jednomu polu jádra a utvoří chomáček, v němž možno sledovati samostatnost vlákna. Jest to synapsis (Moore), v níž se objeví dvojitost vláken, jmenovitě na periferii chomáčku vy- zařující. Potom ale jest jádro naplněné tlustým, uzlinatým vláknem, jež jen tu a tam jeví dvojitost („pachytení“ jádro). Po té se vlákno rozdělí v určitý počet segmentů dvojitých a jádra taková označuje WrxrwaRTER jakožto „diplotení“, kteréž přecházejí v sítivo („diktieni“ jádra). Z líčení WrxrwaRTERovA nejde zcela určitě na jevo, zda-li dvojitost vláken v synapteních jádrech povstala podélným štěpením, či zdali jsou to dvě vlákna k sobě se blížící a později v jedno splynuvší (pachytení). 1: 4 XXI. F. Vejdovsky: Na žádný způsob však nemůže náš autor připustiti, že by sy- napse byla artefaktem, reagenciemi vyvolaným a spíše vysvětlena sblížením chromosomů. Po WrxrwaRTERovI jsou to zvláště manželé A. a K. E. SoHmREr- NEROvI, kteří 1904 a 1905 u Myxine, 1906 u Tomopteris a téhož roku u Salamandry a jiných obratlovců © podélné snoubeni chro- mosomů vystihli. Kopulaci ovšem v prvých pracích neudávají, ale na určitých obrazech kreslí jednotná tlustá vlákna, jmenovitě u Tomo- pteris, Salamandry a Myxine. U Tomopteris, kde jest ve spermato- goniích 18 chromosomů, nastává po parallelním sjednocení po 2 pouze 9 „bivatentních“ chromosomů, což ovšem není úplně jasným vzhledem k redukci numerické, která jen úplným splynutím může nastati R. 1905 pozoroval parallelní „konjugaci“ u Amphibif i JAnsEnS, jako i drive ScHoNrELD (1901) ve spermatocytech (?) býka, MARěcHAL (1904) v oocytech (?) Selachif, Treïaxov (1904) u Ascaris megaloce- phala, Boxxevie (1905) u Enteroxena, Lerar (1905) u Cyclopa, Sre- vens (1905) u Sagitty a mšic, Marcus (1906) u Ascaris canis, man- želé A. a K. E. Sonremerovyon (1906) současně S GréGorrem a Dr- roxem u Ophryotrochy. Ovšem nebylo při těto konjugaci pomýšleno na rsdukci počtu chromosomů, nýbrž spíše jen na prostředek, jenž vede k dělení redukčnímu. Jest ku podivu, že vzhledem k tolika, namnoze přesným údajům a pozorováním o parallelním snoubení chromosomů mohly se objeviti práce, popírající tuto význačnou věcnou skutečnost. Leč lze to vy- světliti utkvělými názory ze Starších zkušeností při sledování dělení somatických buněk a zraní spermatogonií obojživelníků, o kteréžto pochody hlavně se Meves proti zprávám výše jmerovanÿch autorů opíral, tvrdě, že to, co se označuje za parallelní sblížení chromosomů a jich kopulaci, není ničím jiným, než podélným štěpením, které se dle něho velice záhy odehrává a jak dovozuje „in den Fáden prae- formiert ist“. (Což ovšem jest důvod nad jiné chabý a vůči faktům na široké bási pozorování o kopulaci založeným nemůže obstáti. Věcných důvodů Mevzs neuvádí, stále a všudy se dovolávaje zkuše- ností FLEmmrvcovýcH a svých, které však nijak nestačí ku vyvrácení skutečné kopulace. Dle mých vědomostí, získaných na spermatogenesi amerického mloka Batrachosepse *) a domácí Salamandry, nejsou tyto 1) Před 3 roky zaslal mně přítel G. Kisen ze San Franciska asi 100 kusů tohoto pěkného mloka v únoru. Z počátku dařilo se zvířatům dobře a krmení mšicemi z Pelargonií mělo za následek, žesegonady dobře TUE Později však mlokové, Ziveni mšicemi švestkovými, vzaly rychle za své. - Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 5 obojživelníci, materiálem vhodným pro sledování tak subtilních pro- cessů jako je kopulace chromosomů a v tomto názoru utvrzuje mne i písemné sdělení v. WiwrwARTERA, jenž rovněž z určitých důvodů námitkám Mevesa nijaké váhy nepřikládá. Druzí dva odpůrci parallelní kopulace chromosomů nikoliv na základě přesných pozorování, nýbrž jen slovnými důvody brojí proti kopulaci chromosomů. Jsou to Frcka GorpscHmrpr. První z nich má za to, že byl on sám prvým, který zároveň S RUCKERTEM původně redukci chromosomů kopulací vysvětloval, leč ukázal jsem již v „Neue Untersuchungen“, že domněnka tato jest mylná, opírající se o ne- správný výklad dyad, které daleko později, než sama kopulace v sy- napsi se objeví. O stavu kopulace v zápětí po dělení spermatogonií neměl ani RocKERT, ani Fick tušení. V nynější své publikaci (1907), ke které v „Neue. Untersuchun- gen“ zřetel brán býti nemohl, opírá se Frck hlavně o práce ScHREr- NEROVÝCH, popiraje „konjugaci chromosomů“ i přes to, že byla mu dána možnost, aby vyzkoušel původní praeparáty Tomopteris, jež mu jmenovaní manželé dali k disposici. Zvláště nezdá se mu provedeným důkaz, že prvních 18 chromosomů před konjugací v mladých sper- matocytech existuje, z nichž pak konjugací vzniká 9 „gespaltene Balken“ (p. 63). Naopak zdá se mu jistým, Ze 18 chromosomů na- lézá se tu v podélném štěpení a že tedy nenastává redukce číselná konjugaci. Frex jde i dále, popíraje (p. 64) pouhé provedení důkazu, že by se teničká vlákna mohla „konjugovati“, ježto se „ín statu na- scendi“ z klidného sítiva v jádru nalézají. To však svědčí o tom, že Frckx vůbec neměl příležitost tyto pochody z autopsie i u jiných zví- řat neb rostlin sledovati, a že tedy činí závěry, jež neobstojí před přísnou kritikou. Nemohli-li ScHREINEROVÝCH počítat chromosomy vláknité u Spinaxe a Myxine, nelze z toho čerpati oprávnění, aby Frek všeobecně popíral fakt nad míru výzramný, jímž jediné možno vysvětliti pokračování typického vývoje. Závěrečné tvrzení Ficxovo, že „eine Konjugation vorher selbständiger Chromoso- men nur eine unbewiesene und wohl einstweilen unbe- weisbare Annahme ist“ (p. 61) jest věta svědčící o nedokonalém nazírání na věc. Ještě podivnější jest, že Frck dovolává se svědectví GoLDscHmrD- rova, „eines auch auf dem Spezialgebiet so erfahrenen Mikrosko- pikers“, jenž vlastně ničím jiným nevyvrätil konjugaci SCHREINERO- vým: dokázanou, než následující frásí v Zool. Zentralbl. 1906 (p. 612): „Ref. möchte zu dieser präcisen Arbeit bemerken, dass die vor- 6 XXI. F. Vejdovsky: züglichen Abbildungen es erlauben, sich auch ohne Kenntnis der Pre- parate ein gutes Bild von diesen zu machen ... Das, was als Chro- mosomenkonjugation beschrieben wird, kann ebensogut der Ausdruck der Differenzierung von Anfang an längsgespaltener Doppelchromo- somen sein und die merkwürdigen Bilder in der Prä- und Metaphase der ersten Reifeteilung werden viel ungezwungener auf MoxTGOmERY S Weise erklärt (Conjugation end-to-end, Tetradentypus des Ref.)“ Nebéřu tento výrok GoLpscHmrmTŮv vážně, jako jsem se již dříve vyslovil o hodnotě jiných jeho prací s velkou skepsí. To, co praví O SCHREINEROVÝCH utvrzuje mne i na dále v přesvědčení, že nepro- hloubil názor svůj o procesech zde vykládaných. Jinak nechci dále se rozšiřovati o námitkách FiıckA, tím méně GoLDSCHMIDTA proti parallelní kopulaci chromosomů, ježto již manželé SCHREINEROVÝCH V práci zajímavým způsobem psané i MEvEsA i Ficxa i GoLpscHmipTA odbývají, bod za bodem vyvracejíce to, co jmenovaní odpůrci proti opáčným údajům ScHREINEROVÝCH uvádějí. Důvody a vy- svétleni ScHREINERŮ jsou tak přesvědčivé a přehledné, že by se mohlo za to míti, že věc je vyřízena, že nelze popírati již více podélnou kopulaci dvou stejnorodých chromosomů. Podivno však! Všickni tři výše jmenovaní autoři jako na dané znamení současně a v témže ča- sopisu (Arch. für Zellforschung Bd. II 1908) opět pozdvihují hlasu proti konjugaci. (Ovšem způsobem nestejným, vůbec však věc nijak nevystihujícím. Kladou-li SCHREINERovYcH otázku: „Gibt es eine pa- rallele Konjugation der Chromosomen“ na svou „Erwiderung an die Herren Fick, GorLpScHmrpT und MEvEs“, odpovídá poslední z nich ka- tegoricky: „Es gibt keine Konjugation der Chromosomen“ a mohlo by se z toho souditi, že uvede nové důvody k tomuto tvrzení. Pohříchu však jest tato odpověď Mevesova zcela zbytečnou, ježto věc nijak nevystihuje, ba otázky vlastní ani se nedotýká. Autor za- chycuje se na jednotlivých vyrocich ScHRErNEROvÝCH vedlejšího vý- znamu, mluví opět o podélném štěpení chromosomů, o konjugaci tak- řka ani nezavadiv. V odpovědích druhých dvou odpůrců možno zna- menati značný krok nazpět vzhledem k prvotnému appodiktickému tvrzení, že konjugace neexistuje. Spíše jeví se snaha již upraviti cestu k uznání konjugace. Dotyčné práce FıckovA a GOLDSCHMIDTOYA vyšly však již po vyjití mých „Neue Untersuchungen“. Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 7 V uvedeném spise zastávám tyto these: 1. Že neexistuje nijaké redukční dělení, jak je požaduje theorie WrrsmaxNovA a jak mnozí myslí, že toto dělení dokázali. 2. Že redukce počtu chromosomů možnou jest pouze kopulací 2 a 2 chromosomů ve stadiích před děleními, t. zv. zracimi, v. nichž právě hledána byla redukce od mých předchůdců. 3. Že process t. zv. zraní nutno jinou cestou vykládati, že totiž nelze hledati v něm redukci počtu chromosomů při prvém neb dru- hém dělení. Mé vysvětlení těchto skutečně obdivuhodných pochodů nese se totiž tímto směrem: a) Základy gonad, gony č. gonie (spermato-, oogonie) slouží k značnému rozmnožení pohlavních buněk. Množí se však potud, pokud v nich spočívá schopnost dělení, tak jako v každé tělové buňce. Přestane-li tato, nastává stadium nuceného klidu, č. depresse, v níž gonie jsou značně zmenšené a chromatická hmota v malé míře vy- vinuta. b) Ze stavu depresse snaží se gonie vybřednouti k dalším funk- cím životním, tím že ponenáhlu zduří jádro jich ve veliké míšky na- plněné hojnou štávou jadernou, kdežto nepatrné dříve chromosomy rozvinou se ve vlákna značné délky dosahující. c) Vlákna chromatinová shluknou se k jednomu polu jádra, čímž vzniká stadium synapse. V tomto stadiu sbližují se 2 a 2 chromo- somy. stejnocenné, aby po délce splynuly ve vlákno jediné, takže na- stává úplná kopulace dvou chromosomů. Následek toho jest «) sply- nutí dvojích hmot chromatických, a jsou-li tyto otecká a matečná, jak se právem předpokládá, pak jest v poznané kopulaci chromosomů daná pravá amphimyxis, již WEısmann ovšem teprvé při splynuti obou pro- nucleů pohlavních buněk předpokládá. 8) Splynutím 2 a 2 chromosomů však nastává pravá a snadno dokazatelná redukce číselná, neboť tak sníží se prvotně daný počet chromosomů na polovinu. Nemůže se tedy redukce chromosomů na polovinu odvozovati teprve z nějakého dělení t. zv. redukčního, jak snaží se dokazovati na sta různých traktátů a volí k tomu cíli buď prvé neb druhé , dělení t. zv. zraci. Není redukčního dě- lení. : Vysvětlení redukce, tak jak bylo mnou v „Neue Untersuchun- gen“ formulováno, jest do konce roku 1907 osamocené; nikomu dosud nepřišlo na mysl v kopulaci dvou a dvou chromosomů redukci číselnou hledati a sblížení konjugantů označuje se i namnoze jen jakožto pseudoredukce. Teprve v odpovědi A. a K. E. ScHRErNERovýcH k ná- 8 XXI. F. Vejdovský: mitkám Fioka, GoLpscHmrpTA a Mevesa r. 1908 jsou místa, dle nichž by se mohlo souditi, že i SCHREINERovýcH ve svých přívějších pracích zastávají redukci číselnou v konjugaci chromosomů. Praví totiž v úvodu uvedené práce: „In einer Reihe von Arbeiten (04, 05 a, 06 a—c, aj.) haben wir im Laufe der letzten Jahre auf Grund eingehender Unter- suchungen eines grossen und verschiedenartigen Materials die Auf- fassung zu begrůnden versucht, dass die Zahlenreduktion der Chro- mosomen in den Geschlechtszellen bei den verschiedensten Objekten auf prinzipiell diéselbe Weise zustande kommt, und zwar durch Vereinigung der Lánge nach je zweier Chromosomen der letzten Teilung der Vermehrungsperiode.“ Ve skutečnosti však není stanovisko jmenovaných autorů ohledně redukce dosti přesné; ač totiž již r. 1906 (pag. 469) dokládají, že při konjugaci hlavní úlohu hrají „die Chromosomenkornchen“, v nichž myslím, že nutno rozuměti chromomerv Eısenovy, — kteréž při kon- jugaci působí na se přitažlivě, takže tedy se při celém aktu jedná vlastně o „eine Konjugation der homologen Chromatineinheiten“ (1. c. p. 470), tož redukci vlastní hledají předce až při prvém zraní, kdy se oba konjugované chromosomy od sebe oddělí. To jest tedy vlastní redukce dle ScHRErxERů, kterýmžto výkladem blíží se k podobným ná- zorům V. GRGorRA. Takový jest dosavadní stav nauky o redukci chromosomů na polovinu. „Výklady podané v „Neue Untersuchungen“ jsou osamělé, tak jako i v příčině redukce hmoty chromatické, již vykládám neustálým tvořením se nucleolů. Hypothesy v obou daných směrech jsem zevše- obecnil, jsa pevného přesvědčení, že tak významný děj, sprovázející a udržující typický vývoj v normálních kolejích, musíse díti dle jed- noho a téhož pravidla u všech organismů. Jest úkolem všech příštích badání tyto these buď potvrditi, buď modifikovati. Přítomné zatímní sdělení slouží jako nový doklad správnosti ve všech směrech, jež byly v „Neue Untersuchungen“ stanoveny. Z těchto nejdůležitějším zdá se mně býti zjištění příčin pro pokračování typického vývoje následkem vybavení se gonií ze stavu depresse a přechod do stadia synapto- cytů. Nové a důležité doklady pro potvrzení této these, která zajisté, osvědčivši se ve všech případech, nabude hodnoty jednoho z nejdů- ležitějších zákonů biologických, podám v nejbližší době. Na tomto místě jedná se o potvrzení kopulace při spermatogenesi hmyzí, kde "hrají hlavní úkol chromosomy různých velikostí, jež se označují vše- "obecně jakožto heterochromosomy. ; Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného 9 Spermatogenese Orthopter. Již pracemi GrLsoNAa (1885) o vývoji spermií bylo naznačeno, že zvláště kobylka zelená (Locusta viridissima) a Decticus poskytují vhodný materiál pro sledování spermiogenese. Ale ovšem té doby nebylo možno řešiti otázku v tom rozsahu jako nyní, a tak se Grusox zabývá pouze vnějšími změnami spermatocytů, bez zvláštního zřetele ku počtu, změnám a osudům chromosomů. V té příčině více vykonal Mc Czuxc, jenž r. 1900, 1902 a 1905 podal pěkné příspěvky o změnách spermatogonii a spermatidů a k němu pojí se i práce BavmcARTNERA (1904), Monrcomeryo (1905), zvláště ale Surrona, DE SINÉTY-HO a WırcoxaA 0 zrání spermatogonii orthopter. Posléze nutno uvésti práci, vyšedší z laboratoře Marburské od Orte, 0 sper- matogenesi kobylky zelené, která vyšla r. 1907 a jest příčinou, Ze se otázkou touto znovu zabývám. OrTE neměl zajisté s dostatek zkuše- ností předběžných ani method dostatečných, a jako začátečník nemohl řešiti problémy tak obtížné, jako se ku spermatogenesi víží. Mimo to volil Orre předmět ne příliš příznivý, značným počtem chromosomů v tělových buňkách a spermatogoniích (32) se vyznačujícím, jenž se proto nemůže doporučovati začátečníkům ku zpracování. Z té příčiny také lze vysvětliti ony hrubé omyly v pozorování, jimiž práce auto- rova překypuje a vrcholí hlavně ve tvrzení, že dvojité chromosomy (dyady) při prvém a druhém zracím dělení prostě se napříč rozdělí. Absolutní tvrzení tohoto autora, jehož práce nalezla místa k uveřej- nění v tak vážném sborníku, jako jsou Spenglovy „Zool. Jahrbůcher“ a mohla by proto vážně býti pojata se stran nedosti informovaných, byla — vedle četných jiných důvodů — příčinou, že jsem snažil se získati materiálu v posledním létě k revisi a kontrole zpráv svých předchůdců, speciálně Surroxa a Orte, onoho ohledně t. zv. „end-to- end conjugation“, tohoto pro zprávy výše uvedené. Ale ukázalo se, že jest málo bodů v obou pracích, které by s výsledky mých pozo- rování souhlasily. Šťastnou náhodou dostalo se mně v měsíci červnu 1908 téměř dorostlé larvy kobylky Decticus verrucivorus, jejíž pěkně vy- vinutá spermaria se znamenitým výsledkem v sublimátu fixovaná a brasilinem i jiným způsobem zbarvená ukázala na materiál, který možno v každém ohledu k dalším badáním doporučiti. Vyznačujíť se buňky Dectica značnými rozměry, většími rozhodn&nez u Locusty, a možno, že souhlasí v tom ohledě s americkou Brachystolou, jakož i s počtem pěkně vyvinutých chromosomů, jenž obnáší ve spermato- 10 XXI. F. Vejdovský: goniích 22 (+ I), ve zralÿch synaptocytech tedy 11 (+ I). Pohříchu však, jak jsem během posledních 20 let mohl pozorovati, ubývá Decticus čím dále tím více a jest pravděpodobné, že zatlačován jest kobylkou zelenou. Kdežto dříve hojněji se objevoval, aspoň v témže množství jako posledně jmenovaná kobylka, nalezl jsem Dectica v po- slední době jen dvakrát v mladých porostech akátových u Bechlína, ač jinak jsem se snažil co možno největšího množství individuí se- brati. Vedle jmenovaného druhu byla mně v hojném počtu k disposici též japonská kolylka Diestramena marmorata, kterou po celý rok v hojném počtu ve sklenících botanické naší zahrady ve všech stadiích vývoje lze obdržeti. Leč užil jsem jí jen pro srovnání, neboť velký počet chromosomů ve spermatogoniích a pak daleko menší buňky než u Dectica nemohou nikdy tak přesvědčivě vysvětliti struk- tury, jako u našeho domacího druhu. Ovšem ale nutno říci, že jsem zrovna tak pečlivě chromosomy Diestrameny v osudech a přeměnách jejich sledoval jako u Dectica a shledal tytéž poměry strukturní, jako zde, takže jest pravděpodobné, že veškeré Locustidi týmiž po- měry spermatogenese vyznačují se jako Decticus. a) Spermatogonie. Ohledně spermatogonií nutno poznamenati, že byla pozornost věnována především jádrům a chromosomům, nikoliv však cytoplasma- tickým strukturám během dělení a klidu. V té příčině doporučuje se však rovněž Decticus ku speciálnímu vyšetření. Kolikrát za sebou se spermatogonie dělí, nebylo rovněž předmětem těchto pozorování ; musilo by býti k tomu daleko četnějšího materialu zcela mladičkých larev, kdy se prvé základy spermarií v dělení nalezají. Na každý způsob jest však těchto dělení a vzniku t. zv. cyst daleko více, než 9, o níchž se W. S. Surron u Brachystoly zmiňuje. Zcela mladé spermatogonie bylo by žádoucno vyšetřiti zvláště vzhledem k otázce, jak se jeví struktury a tvary chromosomů v jich jádrech. Nejmladší generace cyst, které se mně událo poznati, obsahují, — pokud je lze ze serií bezpečněji zjistiti — nejméně 16 spermato- gonif, rozetovitě sestavených. Totéž uspořádání sice jest typické i při pozdějších stadiích, leč hlavní řezy těmito rozetami v mladších sta- diích ukazují celkový, hruškovitý neb klínovitý tvar buňek daleko přesvědčivěji, než v pozdějích stadiích. - Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 11 Ostatně o těchto úpravách spermatogonii v cystách různých hmyzů bylo vícekráte již psáno a není úkolem těchto řádků otázku tu znovu přetřásati. Prvá stadia spermatogonií jsou rozhodně menší než pozdější a s tím souvisí, že mají i menší jadra a posléze daleko menší chromosomy, jichž velikost a tvar jakož 1 strukturu neize přesně v těchto mladších cystách dobře vystihnouti. Srovnání však starších cyst podporuje názor, že sloh jader jest ve všech stadiích týž, a že zvlaště chromosomy celkem dle jednoho a téhož plánu tvaru, velikosti, struktury a počtu jsou opraveny. V žádném zkoumaném stadiu není přítomno souvislé vlákno chromatické, nýbrž v každém případě jeví se chromosomy jako samostatné, komponenty rozdělené v hyalinní šťávě jaderní. Za druhé nutno vytknouti, že ve všech případech jest počet chromosomů stejný. Zhusta se objevující průřezy vřetének v aeguato- riálních rovinách spermatogonií různého stáří ukazují přesvědčivě, že jsou zde přítomny 23 chromosomy různých velikostí a tvarů. Cel- kem ale již v tomto stavu ukazuje se, že vždy dva a dva chromo- somy jsou stejné velikosti, jsou tedy po párech přítomné, a pouze jediný lichý, akcessorní chromosom jest o něco větší, než všecky ostatní. Z těchto svou délkou vyznačuje se jeden pár, jejž budeme v příštích výkladech označovati jakožto A, a, po něm nasleduje druhý Dár o poznání kratší, jejž budeme označovati jakožto B, b. Činíme tak z důvodu, že tyto 2 páry chromosomů lze sledovati i později, hlavně při kopulaci daleko snadněji, než ostatní menšími rozměry se vyznačující těliská chromatická. Tyto 2 páry chromosomů jsou ostatně v aeguatoriálních pásech napadné vždy svým tvarem kličkovitým (V), a v tom souhlasí i s akcessorním chromosomem, jenž jest 0 něco větším než ony, kdežto ostatní chromosomy jsou takřka veskrze tyčinkovité a jen ještě třetí pár co do velikosti jest rovněž kličkovitý. Jako u Brachystoly jsou 3 páry nejmenších kulovitych chromosomů. Struktura chromosomů v jádrech klídných vyžaduje zvláštní úvahy, jmenovitě vzhledem k popisu těchto jader, jak je podává Surrox u Brachystoly a Orre u Locusty. Prvý praví, že akcessorní chromosom jest uzavřen ve zvláštní míšek a představuje „a separate nucleus“. „Each of the sixteen chro- mosomes of the larger group has also been enclosed in a separate vesicle (Fig. 4.) during the period of metabolic activity, but these vesicles are practically alvays in communication with one another at their polar extremities, forming there a common compartment in which the six smalles units are freguently found. In this case there 12 XXI. F. Vejdovsky: is plainly a possibility for an exchange of chromatic matter; but since each generation exhibits the same series of chromosomes as that before; and since after the stages of the very fine spireme, the chromosomes reappear one in each sacculation as before, no other conclusion seens credible than that they are, chromosome for chro- mosome, the same in one generation as in another, just as is the case with the accessory.“ Taktéž zvláštní a s poměry u Dectica nijak nesouhlasící poměry jádra popisuje Orte (p. 438): „Hier begegnet man einem höchst eigentümlichen Verhalten, dessen Betrachtung von Interesse ist. Wir finden keine Spermatogonie, deren Kern eine gleichmässige Ver- teilung des Chromatins aufweist. Die Chromosomen zerfallen zwischen den Spermatogonienteilungen nicht derartig, dass sie mit ihrer Sub- stanz gleichmässig über den ganzen Kern verteilt erscheinen, wie es bei andern Tieren allgemein beschrieben worden ist. Es vollzieht sich vielmehr die Auflösung der Chromosomen in ihre Chromatinparti- kelchen so, dass keine Vermischung stattfinden kann.“ Tyto popisy, jakož 1 zvláště další poněkud nejasné líčení, jak je Orre podává, ukazuje, že m Locusty prý jest každý chromosom „von einem helleren Hof umgeben, der wie eine Vacuole erscheint“. Každý pak chromosom představuje „einen lockern Haufen feiner Chromatinkórner“. Poněvadž jsem vůbec tyto struktury u Dectica neshledal, spíše vždy jen normálně upravené chromosomy jako u jiných zástupců ži- vočišných a rostlinných zjistil, nutno za to míti, že v obou případech Surron i Orre pracovali s materiálem nedosti dobře fixovaným a zvláště že použili k barvení praeparátů pouze železitého haemato- xylinu. Jest mně ostatně známo, že nedosti dlouho fixované spermato- gonie neukazují přirozené struktury, jakož i že krátkou dobu po zbar- veni differencované praeparáty neukazují tytéž struktury jako za živa. Spermatogonie Dectica shledávám ve všech případech takto ustrojené : Jádra jsou čistě kulovitá, nikde není po nějaké laločnatosti ani stopy. Vyplněna jsou jasnou, lyaliní, slabě lesklou šťávou jadernou a v této rozděleny jsou „stejnoměrně výše uvedené nestejně veliké chromosomy. Každý z nich jeví tutéž strukturu, totiž: 1. Sestává z bezbarvého, světlého podkladu, lininového. Jest to pevnější osa, na průřezech okrouhlá, více méně dlouhá, jež určuje také délku dotyčného chromosomu. x Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 13 2. Na povrchu tohoto podkladu achromatického vine se chro- matická hmota spirálně. Dle délky chromosomu nalézám 2—4 závitý chromatické, jež se jeví jako dosti vysoká šroubovnice. 3. Spirála barví se intensivně v safraninu i železitém haemato- xylinu a ukazuje, že netvoří vlákno souvislé, hladké, nýbrž na celém povrchu drsné, čehož příčina jsou jemná zrnéčka chromatická, chromioly, jakožto poslední viditelné komponenty chromosomů. Před dělením spermatogonií vzrostou jádra dvojnásobně a rov- něž značně se prodlouží chromosomy, zvláště ony 2 nejdelší páry (A, a — B, b) i accessorni chromosom. Při tom lze znamenati, že dosud achromatická osa chromosomů počíná se temněji barviti, a ukazuje, že se skládá z hmoty homogení. Při tom však dobře lze ještě sledovati vnější spiralu chromatickou. Tyto rozdíly v substratu achromatickém a chromatické spirále lze ovšem rozpoznati pouze na praepparátech barvenych brazilinem neb safraninem a gentianou. Užije-li se železitého haematoxylinu, zbarví se veškerá hmota chro- mosomů intensivně černě a nelze pak mluviti 0 substratu chromaticke spirály. Posléze upraví se chromosomy v aeguatorialní rovině vřeténka, barví se intensivne a nelze pak činiti rozdílu mezi oběma substancemi, z nichž se skládají. Nastává pak dělení, vznik nových jader dceřinných a vše se opětuje dle stejných pravidel ve všech generacích spermatogonif, které však čím dále tím jsou menší, jakož 1 jich chromosomy, které však předce i v poslední generaci podržují svou samostatnost, byť i pro nepatrné rozměry spirálu chromatickou nelze tak snadno sledovati. Tyto malé buňky dále se nemohou děliti, nalézajíce se v ja- kémsi stadiu neschopnosti dalšího vývoje, čili v depressi. Vybavi se z ní pozvolným růstem jádra, kdežto cytoplasmatický obal jeho zů- stává jako dříve omezený na uzounký vnější pás. Růst jádra je pro- vázen vznikem hojné šťávy jaderné, jež naplňuje jádro. Bývalé krátké a tlusté chromosomy vzaly za své a místo nich objevují se teničké, spirälky, postranními výběžky mezi sebou anastomosující, takže se zdá, jakoby jádro bylo naplněno jemným sítivem achromatickým, pro- vázeným intensivněji se barvícími zrny chromatickými. Nijak však není Vyvinuto jediné vlákno teničké, aby tvořilo klubíčko č. spirém — t. zv. leptotení stadium — jak v jiných případech bylo sledováno a jak sám jsem v „Neue Untersuchungen“ na pevno konstatoval a vznik jeho vysvětlil. 14 XXL F. Vejdovsky: U Dectica lze samostatnost spirálních vlákének přesně zjistiti, a krok za krokem v cystách v dalších změnách sledovati. Jak možno tuto změnu struktur z posledního stadia spermatogonií vysvétliti ? Jest jisté, že achromatický substrat spirály chromatické ve stavu depresse ponenáhlu se rozrušil, změniv se v řidčí enchylem, jenž pů- sobil na zduření jádra. Po resorpci achromatické osy spirální vlákno každého chromosomu se uvolnilo a nevážíc se k pevnějšímu substratu, rozvinulo se ve šťávě jaderné do délky, opětujíc závity po délce a a postranními výběžky spojujíc se viákénky sousedními. Že každé toto vlákenko skládá se opět ze dvou hmot, intensivněji se barvících tělísek chromatických, které zasluhují jména chromomerů a spojek slaběji barvitelných, ukazuje jasně každé vlákenko, jmenovitě brasili- nem zbarvené, kdežto železitým haematoxylinem nelze tyto rozdíly mezi chromomerami a jich sponami zjistiti. Čím dále tím jsou vylíčené struktury zřetelnější, poněvadž jádra značně rostou, naplňujíce se hyaliní šťávou, ve které lze průběh vlá- kének čím dále tím zřetelněji sledovati. Zvláště pozorováním dlouhých dvou párů chromosomů (A, a —B, b) lze se přesvědčivě poučiti a přesvědčiti, že tyto elementy vláknité jsou regenerované chromosomy ze spermatogonií a že upravují nové stadium, jež vlastně teprve zakládá stav pohlavních buněk, jež jsem označil jakožto synapto- cyty, t. j. stadium, v němž nastává kopulace dvou a dvou chro- mosomů. Při všech ale změnách, jimž podléhá 11 párů normálních chro- mosomů, zůstává accessorní chromosom zcela netknutý, jeví různou polohu v jádru, barví se intensivně, ale nikterak nepodléhá změnám, jak ostatně pozorovali správně i Surron i Orte. b) Synaptocyty. Avšak přechod ze spermatogonií do stadia, které označuji ja- kožto synaptocyty a jež se v literatuře uvádějí pod jménem „sperma- tocyty I. řádu“, nebyl správně dosud vystižen. Surron vůbec o něm nejedná, přecházeje přímo v líčení dyad chromosomových čili strepsi- nemat, jichž komplexy označuje mylně jako „spirem“. Orte má zvláštní názory o tom, co jsou spermatocyty, an dí (pag. 442): „So- bald der letzte Teilungsprocess beendigt ist, bezeichnet man die Zel- len als Spermatocyten 1. Ordnung... Die jungen Spermatocyten vermag man als solche mit Sicherheit daran erkennen, dass das Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 15 Chromatin gleichmássiger úber den Kern verteilt ist, wáhrend ja bei den Spermatogonien jedes Chromosom von den anderen unberührt, bleibt. Das Chromatin liest in Brocken über den Kern verteilt (Fig. 12). Von einigen Brocken gehen feine Fäden aus; es erscheinen so einige Chromatinbrocken durch Fäden miteinander verbunden. Auf einem etwas weitere Stadium (Fig. 13) haben sich die Chroma- tinbrocken weiter zu Fäden umgewandelt. Es kommt so zur Bildung eines feinen Fadenwerke, dessen Fäden durch Chromatinpartikelchen verdickt sind (Fig. 14). Es scheint so das gesammte Chromatin sich zu einem feinem Netzwerk ausgebildet zu haben, das den Kernraum ausfůllt.“ Toto a další popis Orrév jest následek nedokonalé praeparace a zvláště zbarvení železitým haematoxylinem. Obrazy autorovy svědčí tedy jen o zběžném přehledu struktur. Vzhledem k poznání pravého stavu věci nutno sledovati jednotlivá vlákna v celém průběhu a úpravě. Kdyby tak byl autor učinil, mohly zcela dobře odpadnouti věty následující (p. 443): „Immerhin ist bei diesen äusserst feinen Verháltnissen das Studium sehr erschwert und leicht Táuschungen ausgesetzt Man wird daher besser sagen, dass das Vorhandensein eines einheitlichen Netzes kaum Wahrscheinlichkeit für sich hat, dass vielmehr alles dafür spricht, dass hier eine Reihe einzelner Fäden vorhanden ist.“ To však lze dokázati u Dectica nad jiné jasně a pře- svědčivě a i u Diestrameny, jež asi ohledně počtu a velikosti chro- mosomů s Locustou souhlasí, lze tytéž poměry jako u Dectica kon- statovati. Jinak ovšem správně se Orm dovolává zpráv, jež Monrcomery o struktuře jader „spermatocytů“ amerického koníka rodu Syrbula 1905 uveřejnil. Vyplývá z nich, že ve stadiu synapse jest jako u Pe- ripata souvislé klubíčko tenkého vlákna, ale v periodě spermatocytů není nijakého souvislého spiremu chromatického. Co jest tedy. počá- tek spermatocytů ? Kterak se děje kopulace dvou chromosomů ? Tuto otázku zod- poví další sledování Z párů nejdelších chromosomů u Dectica způso- bem velmi přesvědčivým. Zbaveny svého podkladu achromatického, který se rozplynul ve šťávu jadernou, protáhnou se 2 páry nejdelších spiral (A, a — B, b) do ohromné délky a čím dále tím více ze spi- rály vznikají vlákna hladká, rovná, napjatá a zřetelnými chromo- 16 XXI. F. Vejdovsky: merami po celé délce posázená. Poměrně prodlouží se kratší a nej- kratší chromosomy. Všecky pak se jeví posléze nad míru tenickymi a lze je sledovati právě jen, že sprovázeny jsou intensivně se barví- cími tečkovými chromomerami. Nejnápadnější při všem jest parallelní průběh dvou a dvou vláken; tytéž ohyby, závity, kličky a vlny, které prodělává jedno vlákno, opětuje souhlasně i vlákno druhé téže délky, takže nelze se při pozorování ubrániti dojmu, že působí zde jistá attrakční síla na obě vlákna. Cim dále, tím více se pak obě k sobě sbližují, obě parallelně podél sebe probfhajice. Sblíživše se pak úplně k sobě, kopulují se vlákna, nikoliv však ihned po celé délce, nýbrž nejprve svými vol- nými konci a splývání pokračuje čím dále tím více do středu. Jsou ovšem také případy, kde vlákna jsou po celé délce splynutá a jen volné konce se ještě rozbíhají, celkem však převládá splývání konci vláken. Všecka tato stadia lze sledovati v jádrech různého stáří, z nichž každé uzavřeno jest v cystách určité generace, t. j. každá cysta má vlákna jednoho a téhož průběhu, jedné a téže struktury, takže nutno celkem celou řadu cyst prohlédnouti, než se veškerá stadia za sebou jdoucí, poznají. Zdánlivě tedy odporují takto poznaná fakta dříve již, zvláště také mnou zastávané vysvětlení, že kopulace dvou chro- mosomů děje se ve stadiu synapse. A tak nastává otázka, zda-li toto: stadium není skutečně artefaktem, za jaké se i v novější době (po vyjití mé práce) HáckREm vykládá. Nikoliv, synapse není artefaktem, jest to zcela přirozený stav vývoje chromosomů, který právě uka- zuje, jak důležité jest toto stadium pro vývoj pohlavních buněk. U Dectica následuje pravá synapse, t. j. schouleni podvojnych vláken k jednomu polu jádra po úplném, parallelním sblížení 2 a 2 vláken, tak jak se všeobecně synapsis popisuje. Ovšem nejeví se pak cysty vtomto stadiu tak četně,jak by se dle dosavadních analogií dalo očekávati. Jsou to jen jednotlivé cysty s jádry synapteními a patrně zde nastává rychlé sblížení a splynutí chromosomů úplné, jakž take potvrzují cysty dalších stadií. Jak tedy lze vysvětliti zprávy, jež udávají, že v hojné míře sy- naptení jádra jsou přítomna? v. WixrwaRrER je kreslí ve vaječnících králíka ve značném množství, dle mých posledních zpráv jsou sy- naptocyty přehojné ve varlatech Fridericie, zvláště na podzim. Z toho mohlo by se souditi, že jsou to přece artefakty, jak mají za to vedle HAckRA nověji ještě SCHRENEROVÝCH, Mgves, Fıck a j. Abych se pře- svědčil o správnosti údajů v. WrxrwaRrEROovýcH, prohlížel jsem řádu Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného.| 7 praeparátů miadiékého základu varlete kocoura, v němž shledal jsem follikule naplněné jen dvěma stadií buněk, totiž leptoteních a synapteních. Poslední daleko více převládají, jsouce stejnoměrně rozděleny i na periferii i v centru spermarif, čímž vyvrací námitku Mevesovu, že synaptení jádra bývají prýjen v centru varlat (u mloka), kam fixační tekutina tak rychle nevnikne. Jak tedy ize vysvětliti synaptocyty v tak převládajícím množství na podzim u Fridericie a v mladistvých varlatech u kočky, zrovna tak jako v mladých stadiích u strunovců, kde dotyční mladí červi ve stavu cizopasném jsou naplnění jen spermatogoniemi a synaptocyty ? Dle mého názoru jest tento stav synapteních jader jakýmsi klidem, v němž buňky přečkávají buď zimu (Fridericie), aneb setrvávají delší dobu, než vývoj celého zvířete dále pokročí (kočka, strunovci). Sy- naptocyty regulují tedy vývoj varlat, aby se zde dříve nevyvinuly spermie, než stav organismu toho dovoluje. Že u Dectica jsou jádra synaptení jen krátce trvající fasí ve vývoji varlat, vysvětluje se tím, že byly zkoumány za vysokého leta a vindividuu, jež blížilo se k dokončení metamorfosy, kdy mělo zapo- číti již činnost pohlavní. Synaptocyty zde skutečně rychle prodělávají obě dělení zrací, mění se ve spermatidy a i hojná zralá spermata naplňují follikule varlatové, jak ostatně je známo též u ostatních hmyzů i ve stadiích larvových. Co podmiňuje parallelní splývání chromosomů ve stadiu vlákének ? Viděli jsme, že se skládá každé vlákno z chromomer za sebou jdou- cích. Při kopulaci sjednotí se tyto chromomery obou vláken ve spo- lečné uzliny, z čehož jde, že stejný počet těchto chromomer v kaž- dem vláknu jest přítomný, jak již SCHREINEROvÝCH (1906) předpoklá- dají, -naše chromomery jakožto „Chromatinkörnchen“ označujíce. Oni „konjugaci“ obou vláken vykládají jakožto účinek přítažlivosti těchto „zrnek“, ovšem ale ponechávají samostatnost obou vláken až do doby, kdy se při prvém dělení zracím od sebe odloučí. Dle mých pozoro- vání jsou tu pochody zcela jiné a důležité pro posouzení významu kopulace chromosomů. | Při kopulaci sjednotí se pouze chromomery, jež samy o sobě nejsou prostá zrnka chromatinu, nýbrž komplexy malinkých tělísek zınitych, které se při kopulaci vzájemně smísí. Potomto úkonu nastává zveličení jednotlivých chromomer, jež má asi příčinu v nastalém růstu zrníček, č. chromiol. Tyto se upraví v řady po Věstník král. české spol. näuk. Třída II. 2 18 XXI. F. Vejdovský: délné, možno že i se zmnoží, následkem čehož řady chromiol upraví se ve spirálu na povrchu sblížených os achromatickych se vinoucí. Osy achromatické obou kopulovaných chromosomů nesplývají v jediný celek, nýbrž běží parallelně vedle sebe, ale chromatinová spirála vine se kol obou chromatinových os, jež ponenáhlu naduří, ano mohou i slabě do růžova se zbarviti, takže se, zdá, jakoby byly tvořeny z kom- paktní hmoty chromaticke. Ve skutečnosti jest to opět achromatický podklad spirály chromatinové. Tyto struktury lze vystihnouti přesně na praeparátech barve- ných brazilinem; jest vidna dvojitost achromatických os a intensivně zbarvená spirála, skládající se z chromiol. Užije-li se však pouze zbarvení železitým haematoxylinem, zbarví se intensivně černě 1 achro- matické sblížené osy, kdežto spirálu lze jen tušiti dle drsného po- vrchu zkopulovaných chromosomů. Tim se vysvětluje, že se totojstadium vykládá jakožto prostá „konjugace“ nebo jako „bivalentní chromo- somy“, jež se při prvém dělení zase rozejdou, aniž by tvořily před tím trvalé celky. Dle našich přesných pozorování musíme vyložiti následek sblí- žení obou chromosomů jakožto smísení chromatických zrníček, jež se upraví v novou spirálu na povrchu nesplynulých os achromatických. Tyto vůbec nesplývají v jediný celek, nýbrž skutečně se oddělí od sebe když nastává podélné štěpení spirály chromatinové, čili když vzni- kají dyady. Nelze při malinkých rozměrech chromiol přesně udati, zda-li se dvě tato tělíska prostě od sebe na pravo a na levo oddělí, či zda se každá chromiola rozdělí na 2 poloviny a každá z těchže přejde do nově rozpoltěných vláken dyadových. Na každý způsob máme tu činiti s důležitým procesem štěpení oteckých a. mateřských elementů při nejsilnějších zvětšeních ještě vi- ditelných, jež musí vésti k jinému názoru t. zv. zraní pohlavních pro- duktů, než s jakým dodnes manipulují různé školy německé. Po rozštěpení chromatické spirály nalézáme 2 podél sebe ležící vlákna, sestávající ze staré achromatické osy a ze řady chromiol stejně velikých a stejně od sebe vzdálených. Jest to ozdobné uspořádání posledních živých komponent na podkladu achromatickém. V zápětí počínaji se zkracovati, substrát chromosomů houstue, chromioly se sbližují k sobě, až dostaneme elementy silně zkrácené a intensivně se barvící. V takových zkrácených dyadách nelze posléze rozeznati nějaký substrát achromatický a chromioly. Obojí zdánlivě splývá v jediný celek a v tomto stavu nabývají dyady tvaru buď ty- činkového, buď kulovitého neb posléze tvaru V a seřadí se v aeguatoru Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 19 vřeténka. Na polovinu každé dyady inseruje se tažné vlákno vřeténka, avšak ještě v metafasi rozdělí se opět chromosomy podélně, čímž se zdá, jakoby vznikaly t. zv. tetrády. Po skončení prvého dělení zra- cího opětuje se štěpení podélné dceřinných elementů, tedy normální rozdělení chromosomů. Není zkrátka příčného dělení chromosomů ani v prvém ani v druhém dělení zracím, jak dokazuje Orre. Obojí děje se dle téhož plánu, jak jsem ukázal v „Neue Untersuchungen“, což však není předmětem tohoto pojednání. Úkolem přítomné práce jest přispěti k analyse jádra buněčného, o němž jsem dříve již dokázal, že jedině a pouze vzniká z chromo- somů. Kterak se tyto k dalším úkonům differencují a kterak se pro příští generace jich hmoty upravují, přispěla podstatně přítomná po- zorování. V „Neue Untersuchungen“ označil jsem generaci buněčnou, která následuje po spermatogoifch, jako samostatnou, názvem syn- aptocytů, jež se ve stejných tvarech i velikostech objevují v muž- ských i ženských gonádách. Zpravidla se označuje toto stadium v li- teratuře jako „oocyty“ a „spermatocyty“ I. řádu. Již však shoda ve velikostech, tvarech a stejné úpravě chromatické hmoty ukazuje, že není rozdílu ani v ženských ani v mužských elementech a že je nutno uváděti je pod jedním společným názvem. Označení této generace bu- něčné názvem „synaptocytů“ má však ještě jiný, morfologický důvod, ten totiž, že chromosomy synaptocytů jsou jiné než v gonech (sper- mato- a oogoniích) a že snoubením jich po párech nastává v nich číselná redukce chromosomů. Jde tak na jevo z následujícího: Chromosomy v gonech jeví achromatickou osu ana povrchu jeví spirálně otočené vlákno chromatické. Toto sestává ze základní hmoty, v níž uložena jsou práškovitá zrnéčka chromatická. Z toho důvodu spirála tato jeví se intensivně zbarvenou a mnohdy ostře konturova- nou. Všechny generace gonů vyznačují se přítómností takto uprave- ných chromosomů. V poslední generaci gonů resorbuje se osa achromatická, spirála chromatická uvolněná prodělá stadium jemného vlákenka, kteréž po- stupem růstu a zrůznění stává se základem nového chromosomu, tím že se základní hmota spirály stává opět osou achromatickou, zrnka chromatická či chromioly soustředí se v segmenty či chromomery, jež tím zřetelněji vystupují, čím více zduřuje a se prodlužuje achroma- tická osa. | 20 XXI. F. Vejdovsky: Při kopulaci takto nově povstalych chromosomů z matečné spi- rály smísí se chromioly obou kopulantů, a zmnoživše se obrůstají opět spirálně nový chromosom, jehož achromatické osy však zůstávají samostatnými, nesplývajíce v jediný celek. Vznik synaptocytů z gonü má tedy velký význam pro poznání struktury chromosomů. Otázka o ústrojnosti chromosomů jest totiž tak stará jako nová cytologie, jež pokouší se řešiti nejobtížnější otázky dědičnosti na podkladu analysy jaderné. Přecházejí chromosomy jakožto morfologické jednotiny z jedné generace buněčné na druhou a jak se chovají hmoty jich při úpravě jádra? Snažil jsem se otázky tyto v „Neue Untersuchungen“ zevrubněji zodpověděti v tom smysle, že hmoty achromatické, jako linin beře původ svůj z chromatinu a sám se mění ve štávu jadernou či enchylem. Tate these založena na po- znání, že jádro samo při dělení vzniká jedině z komplexů chromoso- mových a že žádná jiná část buněčná se na tvorbě jádra nezúčastní. Výklad ten doložen jest i zprávami z literatury. Bezprostředně po vyjití mé práce uveřejnila CHRISTINA BoNNEVIE zajímavé své studie o struktuře chromosomů u Ascaris, Allium cepa a Amphiuma sp. s těmito výsledky: Ve všech pozorovaných objektech možno zjistiti endogenní vznik chromatickeho spirálního vlákna v době telofase. V nejbližší profási povstává z tohoto endogenního vlákna nový chro- mosom. Autorka tvrdí, že kontinuitu těchto telofásních struktur na- jisto lze stanoviti se strukturami profáse jak u cibule, tak i u Am- phiumy, kdežto u Ascaris jest pokračování toto pravděpodobným. Při vzniku klidného jádra resorbuje se dle Bonnevre achroma- tická substance, závity pak chromatické spirály spojí se anastomo- sami, Čímž povstává sítivo jaderné. Ačkoliv na prvý pohled toto vysvětlení naší autorky jeví se velmi jednoduchým a jest dle toho skutečně s podivem, že předchůdci Bow- NEVIE nepoznali tak jednoduché přechody hmot jaderných, přece masím se pozastaviti nad výkladem tímto, zvláště co se týče „endogenního vzniku“ nového chromosomu a záhady achromatické jeho hmoty. Již dříve (1883) popisoval En. van BENEDEx strukturu chromosomů tak, že rozeznával na jich periferii substanci chromatickou, kdežto „la sub- stance intermédiaire s’accumule dans la cavité virtuelle delimitée par la couche chromatique corticale“ (p. 543). Taktéž Bonnevir v podob- ném způsobu líčí strukturu chromosomů 1908, ana dí (p. 453) o chro- Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra bunéčného. 21 mosomech Ascaris megalocephala: „Die Querschnittsbilder zei- sen nämlich, dass die am meisten chromatische Substanz der Chromosomen oberflächlich angeordnet ist, während das Innere von einer heller gefärbten Substanz gebildet wird; in seitlicher Ansicht war bei dieser Anordnung die färbbare Substanz auf beiden Rändern eines Chromosoms in einer dickeren Lage ge- sehen als in der Mitte, wodurch eine Längsspalte vorgetäuscht werden kann.“ Ve vnitřní achromaticke vrstvě differencuje se pak výše zmi- něná osa chromosomová. Zrovna tak popisuje Bonxnevie (l. c. p. 462) zrůznění chromosomů v buňkách cibule: „In beiden Arten geschieht in der spáten Prophase eine Verschmelzung zweier auf frů- heren Stadien deutlich getrennter Längsteile der Chromosomen. In beiden Arten findet nach dieser Verschmelzung eine innere Differenzierung der Chromosomen statt, indem eine dunkle Oberflichenschicht von dem helleren Innenraum, in dessen Mitte eine Chromosomenachse zum Vorschein kommt, getrennt wird.“ Na str. 479 čteme pak: „Schon auf diesem Stadium sieht man, wie in Ascaris, eine Tendenz zu einer spiraligen Drehung der Chromosomen — hier aber in ihrer ganzen Länge und immer nur so, dass die Achse der Spirale etwa mit der Längsachse des Chro- mosoms zusammenfällt. “ Na str. 479 däle éteme: „Die chromatische Substanz wird von ihrer gleichmässigen Verteilung auf der Oberfläche der Chromosomen auf eine erhabene Spiralleiste zurückgezogen, die von einem Ende des Chromosoms zum andern kontinvirlich zu verlaufen scheint.“ A takž tedy jsou podstatným výsledkem pozorování Bonnevie o strukturách jádra v cibuli tyto věcné skutečnosti (I. c. p. 484): 1. V každém chromosomu zrůzví se v telofási teničké, v celé délce chromosomu spirálně probíhající vlákno chromatinové. 2. Když se resorbuje achromatická hmota chromosomů, spojí se závity chromatických vláken spirálních anastomosami a tvoří tak sí- tivo jaderné. 9. V profási se opět anastomosy resorbují a spirály chromati- nové ve starých chromosomech endogeně vzniklé vyvinou se v chro- mosomy následující mitosy. Jakkoli se zdají výklady tyto velmi přesvědčujícími a usnadňují porozumění spletitých struktur jáder v klidu (sítivo jaderné) a chro- mosomů samých, přece nutno zprávy Bonnevie, opřené prý 0 sku- tečná pozorování, přijímati s velikou os ID 159) XXI. F. Vejdovský: Jest skutečně vyvinuto vlákno v ose chromosomů tak určitě, jak naše autorka tvrdí? A je-li vyvinuto, jak možno vysvětliti vznik jeho? Nikdo z dosavadních autorů na slovo vzatých nemohl vystihnouti cosi podobného, jako axiální vlákno, a já na svých praeparátech ne- mohu potvrditi zprávy tak určitě znějící. Že by se domnělé vlákno mohlo differencovati z achromatické hmoty chromosomů, musím po- pírati tak dlouho, pokud autorka neudá blíže způsob, jakým se tak díti může. Druhá, velmi závažná namitka, kterou si patrně Bonnewue nijak neuvědomila, týká se chromatické hmoty dospělého chromo- somu. Tato nalézá se na povrchu chromosomu jako obal achromatické vrstvy, kterou lze stotožňovati s lininovým substrátem. V ose tohoto lininu tedy se dle naší autorky zakládá mladý chromosom. Když přechází jádro ve stav klidu, resorbuje se lininový podklad chromosomu, nastupuje pak mladý chromosom ve spirälu stočený. Ale co se dějesobalem chromatickym na povrchu chromosomu starého rozděleným, 0 tom One. Bonnevie vůbec nemluví. V tom však jest „punctum saliens“ celé otázky a pokud autorka neosvětlí osud povrchového chromatinu, nelze vážně diskutovati o metamorfose chromosomů na základě „endogenně vznik- lého“ mladého vlákna chromatického. P. S. Po sepsání těchto poznámek vyšla nová práce od Kristiny Boxsevır (Arch. f. Zellforschung II., 8. prosince 1908), která tim více mne utvrzuje v hypothese mnou stanovené, že všecky části jádra pouze z chromosomů se tvoří. Bonnevie Sice sama proti svým do- savadním výkladům namítá, že zduření chromosomů v karyomery po druhém zracim dělení nelze vysvětlovati změnou chromosomů, nýbrž hledá tvoření karyomer (p. 267) „als eine Ansammlung von hyaliner Flůssigkeit ausserhalb der Chromosomen — an ihrer Seite oder zwi- schen ihren beiden Armen“. Toto vysvětlení nelze sice odüvodniti z pomeru chromatické hmoty vüci hyalinni substanci v karyomeräch — neleží totiž chromosomy nikdy uvnitř hyalinní hmoty, nýbrž právě tato poslední souvisí co nejintensivněji s chromosomem po straně, jak dobře autorka tvrdí. Nemůže tedy chromosom přitahovati z plasmy buněčné tekutiny kol sebe, jak by se z výkladu Bonnevie souditi mohlo. Ostatně obrazy naší autorky Tab. XIV. 30—35, dále 55—59, 63, 64, 118—119, potvrzují prvotný můj výklad o vzniku jádra z karyomer v každém ohledu. : Podélná kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 23 Literatura. . 1883. BENEDEN Ep. van, Rech. sur la maturation de Voeuf et la fécondation. Arch. Biol. T. 4. . 1905. BoxxEviE CHr., Untersuchungen über Keimzellen. I. Beob. an den Keim- zellen von Enteroxenos östergreni. Jen. Zeitschr. Bd. 41. 3. 1907. — „Heterotypical“ Mitosis in Nereis limbata. Biol. Bul. Vol. 13. 6. 10. ie 13. 14. . 1908. — Chromosomenstudien. I. Chromosomen von Ascaris, Allium und Amphiuma. Arch. f. Zellforsch. 1. . 1907. Frek R., Vererbungsfragen, Reduktions- und Chromosomenhypothesen, Bastardregeln. Ergebn. Anat. u. Entw. Bd. 16. 1905. Foor K. and Srxosezz E. C., Prophase and metaphase of the first ma- turation spindel of Allolobphora foetida. Americ. Jour. Anat. Vol. 4. . 1905. GréGoire V., Les résultats acquis sur la cinése de maturation dans les deux règnes. Cellule. Vol. 21. . 1907. Häcker V., Chromosomen als angenommene Vererbungsträger. Ergebn. u. Fortschr. d. Zoologie. Bd. I. . 1907. Mrves Fe., Die Spermatocytenteilungen bei der Honigbiene, nebst Be. merkungen über Chromatinreduktion. Arch. mikr. Anat. Bd. 70. 1906. ScHREINER A. und K. E, Neue Stud. über die Chromatinreifung der Geschlechtszellen, I. Tomopteris. Arch. Biol. T. 22. — —, Neue Studien. Il. Salamandra maculosa, Spinax niger und Myxine glutinosa. Ibidem. T. 22. . 1908. —, Gibt es eine parallele Konjugation der Chromosomen? Erwiderung an die Herren Fick, Goldschmidt und Meves. Vidensk. Selsk. Spr. I. Math. Naturw. Kl. 1902. Surrox W. S., On the morphology of the chromosome group in Bra- chystola magna. Biol. Bull. Vol. 4. 1907. VrspovskY F., Neue Untersuchungen über die Reifung und Befruchtung. öniel Böhm. Gesellsch. Wissensch. Prag. VE ER RA U DRE ruhen XXII. Darstellung der Symmetrie der Kristalle durch Spiegelung. Von Kari Vrba. Vorgelest am 20. November 1908. Die nun übliche Einteilung der Kristallformen in 32 Symmetrie- klassen grůndet sich einerseits auf die Anzahl und Záhligkeit der Symmetrieachsen, andererseits auf die Anzahl und Neigung der Sym- metrieebenen. Die Anzahl und Záhligkeit der Symmetrieachsen lassen sich leicht an den gewöhnlichen Holz- oder Pappmodellen demonstrie- ren, schwieriger ist es oft dem Anfänger die richtige Vorstellung von der symmetrischen Lage der einzelnen Kristallflächen inbezug auf eine Ebene, deren Lage er sich vorstellen muss, beizubringen. Zur Erläuterung der symmetrischen Lage der Kristallflächen nach einer Ebene wird gewöhnlich angeführt, dass die Hälfte des nach der Sym- metrieebene entzweigeteilten Kristalls mit der Schnittfläche auf einen Spiegel aufgelest, durch das Spiegelbild zum ganzen Kristall ergänzt wird. Tatsächlich wird aber vom Spiegel kaum Gebrauch ge- macht. Seit einigen Jahren benütze ich zur Demonstration der Symme- trie der Kristallformen einen Spiegel oder Spiegelsysteme, welche die Symmetrieebenen darstellen, mit deren Hilfe selbst die höchstsymme- trischen Polyeder der hexakisoktaedrischen Klasse durch wiederholte Spiegelung einer einzigen eingelesten Fläche zum ganzen Kristall- körper ergänzt werden. Die Spiegelsysteme ermöglichen auch, na- mentlich wenn die eingelegte Kristallfläche aus Glas hergestellt ist, die Symmetrieachsen und ihre Zähligkeit sowie die den Kristall zen- Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 2 XXII. Karl Vrba: trisch umgebende Sphaere und die Pole der der Symmetrie entsprechen- den Formen auf der Sphaere zur Anschauung zu bringen. Mit einem Spiegel lassen sich, wie selbstverständlich, alle jene Kristallformen hervorbringen, die nur nach einer Ebene, der Spiegel- fläche, symmetrisch sind, es sind dies die domatische und pris- matische Klasse des monoklinen, die tetragonal-bipyramidale des quadratischen, die trigonal- und hexagonal-bipyramidale Klasse des hexagonalen Systemes. Um die höchstens aus einem Flächenpaar bestehenden Formen der domatischen Klasse zu erhalten, ist eine einzige Karton- oder Glasplatte erforderlich, stellt man diese geneigt an den Spiegel, giebt das Spiegelbild die zweite symmetrisch gelegene Fläche und ergänzt die einfache Form. Diese kann je nach der Lage der Platte, ein Py- ramiden-, Prismen- oder Klinodomenpaar darstellen. Stellt man die Platte senkrecht zum Spiegel, ist das Spiegelbild ihre Fortsetzung und fällt mit ihr zusammen, die so erhaltenen Formen gehören der Orthodomenzone an. Eine paralell der Spiegelebene gestellte Platte entspricht dem Klinopinakoid. Zur Erzielung der vierflächigen Formen der primatischen Klasse hat man ein Flächenpaar an den Spiegel anzulegen, ist dieses vertikal gestellt, ergiebt es mit seinem Spiegelbild ein. Prisma, ist es parallel der Klinoachse orientiert, ein Klinodoma, in allen anderen Stellungen positive oder negative Hemipyramiden. Die Orthodomen- zone sowie das Klinopinakoid erhält man wie in der vorhergehenden domatischen Klasse. Um trigonale,tetragonale oderhexagonale Bipyramiden zu erhalten, werden die entsprechenden einfachen Pyramiden mit der Ba- sis auf den horizontal gelegten Spiegel aufgestellt und durch ihr Spiegelbild zur Doppelpyramide ergänzt. Zwei zu einem Winkelspiegel verbundene Spiegel ermöglichen rhombisch-pyramidale, tetragonal- und ditrigonal- ska- lenoedrische, ditetragonal-, ditrigonal- und dihexago- nal-pyramidale Formen dureh Spiegelung zu erhalten. Stellt man den Winkelspiegel genau unter 90°, was leicht an dem gradlinigen Verlauf der unteren Spiegelkanten und ihrer Spiegel- bilder, die einen vierstrahligen Stern bilden, erkannt wird, und stellt ein ungleichseitiges Dreieck geneigt zwischen die beiden Spiegel, spiegelt sich die rhombische Pyramide. Die Drehaxe des Winkelspie- sels ist die zweizählige Symmetrieachse der Form. Will mann ein Prisma oder Hemidoma erhalten, wird im ersten Falle -ein Rechteck . > Darstellung der Symmetrie der Kristalle durch Spiegelung. 3 paralell der Symmetrieachse, im letzteren Falle paralell der Längs- oder der Queraxe, d. i. paralell den unteren Kanten des Spiegels eingelegt. Die vertikalen Pinakoidpaare erzielt man durch Spiege- lung von Platten, die paralell dem einen oder dem anderen Spiegel orientiert sind; die Basis ist einfach, die eingelegte Karten- oder Glasplatte steht senkrecht auf beiden Spiegeln, das Spiegelbild ist ihre Fortsetzung. Um ein tetragonales Skalenoeder zu erhalten, wird ein aus zwei ungleichseitigen Dreiecken bestehendes Flächenpaar derart zwischen die rechtwinkelig gekreuzten Spiegel eingefügt, dass die gleichwerti- gen Kanten verschiedene Spiegel berühren. Sind die Dreiecke am freien Ende rechtwinkelig, also Hälften eines nach der Höhe entzwei- geteilten gleichschenkligen Dreieckes eines Bisphenoides fallen ihre Spiegelbilder in eine Ebene und es spiegelt sich das Bisphenoid. Prismen, Domen und Pinakoide werden gleichwie in der vorange- gangenen Klasse erhalten. Um ein ditrigonales Skalenoeder durch Spiegelung hervorzu- rufen, wird der Winkelspiegel unter 60° gestellt, welche Stellung an dem sechsstrahligen Stern, den die unteren Kanten der beiden Spie- gel mit ihren Spiegelbildern bilden, erkannt wird. Legt man an die beiden Spiegel ein in der Mittelkante verbundenes Flächenpaar des Skalenoeders ein, ergiebt dasselbe mit seinen Spiegelbildern ein gan- zes Skalenoeder. Werden zwei in der Mittelkante verbundene, nach der symmetrischen Diagonale geteilte Hälften zweier Rhomboeder- flächen an die beiden Spiegel angelehnt, erhält man das Rhom- boeder. Die Vertikalachse der tetragonal-skalenoedrischen Klasse ist eine zweizählige und zugleich eine Achse der vierzähligen zusammen- gesetzten Symmetrie, bei den Formen der ditrigonal-skalenoedrischen Klasse ist dieselbe dreizählig, beziehungsweise sechszählig. Stellt man also den Winkelspiegel auf einen horizontal gelegten Planspiegel, spiegeln sich die Spiegelbilder des ersteren in Horizontalspiegel in entgegengesetzter Orientierung, die positiven negativ und umgekehrt. Die übrigen Formen der ditrigonal-skalenoedrischen Klasse werden auf analoge Weise, wie früher bemerkt, hervorgerufen. Wird ein ungleichseitiges Dreieck zwischen die unter 60° ge- stellten Spiegel geneigt eingelegt, spiegelt sich eine ditrigonale Py- ramide, vertikal gestellte ungleich zu den beiden Spiegeln geneigte Rechtecke ergeben ein ditrigonales Prisma u. s. f. 1% 4 XXII: Karl Vrba: Zur Erzielung von Spiegelbildern der ditetragonal- und dihexa- gonal-pyramidalen Klasse wird der Winkelspiegel unter 45°, bezie- hungsweise unter 30° eingestellt, was am achtsirahligen, respektive zwölfstrahligen Stern der unteren Spiegelkanten und ihrer Bilder er- kannt wird. Wird ein ungleichseitiges Dreieck zwischen die beiden Spiegel in geneigter Stellung eingebracht, spiegelt sich eine di- tetragonale, beziehungsweise eine dihexagonale Pyramide. Ist ein Winkel an der Basis des Dreieckes ein rechter und wird dasselbe unter 90° an einen Spiegel angelegt, erhält man eine tetragonale, be- Rhombische Bipyramide. Ditrigonale Bipyramide. ziehungsweise eine hexagonale Pyramide der ersten oder der zweiten Art. Paralell der vierzähligen, beziehungsweise sechszähligen Symme- trieachse eingeschaltete Rechteckeergeben je nach ihrer Orientierung ein ditetragonales, beziehungsweise dihexagenales, ein tetragonales, respektive hexagonales Prisma der ersten oder der zweiten Art. Eine zu beiden Spiegeln normal orientierte Platte ist die einseitige Basis. Fügt man zum Winkelspiegel einen dritten Spiegel hinzu, indem man ersteren auf den letzteren stellt, lassen sich auf gleiche Weise, wie eben beschrieben, die Formen der rhombisch-, ditetra- gonal-, ditrigonal-und dihexagonal-bipyramidalen Klassen hervorrufen, es werden die früher erhaltenen Pyramiden im ho- rizontal gelegten Spiegel zu Bipyramiden gespiegelt, wobei die zwei- zähligen, in der Basis gelegenen Symmetrieachsen deutlich zum Vor- schein kommen. - Darstellung der Symmetrie der Kristalle durch Spiegelung. 5 Mit den drei zu einander senkrechten Spiegeln können auch die Formen der dyakisdodekaedrischen Klasse, welche nach den drei Hexaederflächen symmetrisch sind, dargestellt werden. Zu diesem Behufe müssen die ganzen Oktanten der bezüglichen Formen in den rechtwinkeligen Triplexspiegel eingeschaltet werden. Zur Spiegelung hexakistetraedrischer Formen, die nach den Dodekaederflächen symmetrisch sind, wird ein Triplexspiegel verwendet, der aus zwei zu einander senkrechten Dodekaederflächen besteht, zu denen die dritte unter 60° geneigt ist, die Zentrumwinkel Hexagonale Bipyramide. Dihexagonale Bipyramide. sind daher 70'/,° und 54°/,°. Legt man die Fläche eines Hexakiste- traedrs ein, spiegelt sich die ganze Form in einer Stellung, wird die Fläche umgekehrt eingefügt, erhält man die verwendete Form. Um die übrigen Formen der hexakistetraedrischen Klasse durch Spiege- lung zu erhalten, werden die einer Hexakistetraederfläche entspre- chenden Flächenteile in den Triplexspiegel eingeschaltet, also für ein Triakistetraeder oder Deltoiddodekaeder halbe, für ein Tetraeder Sechstelflächen u. s. f. Die im rechten Winkel der Spiegel befindliche Kante ist die zweizählige, die in den 60° messenden Kanten verlau- fenden Linien sind die dreizähligen polaren Symmetrieachsen. Um Spiegelbilder hex akisoktaedrischer Formen zu er- zeugen, wird ein Triplexspiegel aus einer Hexaeder- und zwei Do- dekaederflächen hergestellt. Die Hexaederfläche ist zu einer Dode- kaederfläche senkrecht gestellt und schliesst mit der anderen 45° 6 XXII. Karl Vrba: ein, die beiden Dodekaederfláchen kreuzen sich unter 60%. Die Zen- trumwinkel der Spiegel betragen demnach 35'/,°, 54?/,“ und 45°. Wird in diesen Triplexspiegel eine Fläche des Hexakisoktaeders ein- gelegt, spiegelt sich der ganze Achtundvierzigflächner. Zur Erzielung der Spiegelbilder der anderen Formen der Klasse werden die: Hälften, Viertel, Sechstel oder Achtel ihrer Flächen: benützt. Die im rechten Winkel der Spiegelebenen verlaufende Kante ist die zweizählige, jene im 60°-Winkel die sechszählige und die im 45°-Winkel die vierzäh- lige Symmetrieachse. Hexakistetraeder. Werden statt am freien Rande gradlinig umgrenzter Spiegel solche mit kreisbogenförmiger Umrandung verwendet, stellen die freien Ränder der Triplexspiegel sphaerische Dreiecke dar, die sich zu einer die Kristallform zentrisch umschliesserden Sphaere spiegeln und die dunklen Ränder der Spiegel selbst die entsprechenden Zonenkreisen darstellen. Drei rechtwinkelig gestellte Spiegel lassen die Prismen-, Makro- und Brachydomenzone des rhombischen Systemes erkennen, zwei unter 45° gestellte, auf dem dritten senkrechte Spiegel geben die Prismen-, Proto- und- Deuteropyramidenzone des tetragonalen Systemes, sind zwei Spiegel unter 30° geneigt, am dritten senkrecht gestellt, werden die gleichen Zonen des hexagonalen Systemes sicht- bar. Der aus drei Dodekaederflächen konstruierte Triplexspiegel giebt die durch die Hexaeder- und Tetraederpole sowie durch letztere und die Dodekaederpole verlaufenden Zonen. Im Triplexspiegel, der Darstellung der Symmetrie der Kristalle durch Spiegelung. 7 aus einer Hexaeder- und zwei Dodekaederflächen besteht, lassen sich die Hexaeder-Oktaeder, Oktaeder-Dodekaeder und die Hexaeder-Do- dekaeder-Zonen verfolgen. Hält man ein auf einem dünnen Draht befestigtes Kügelchen oder Scheibehen innerhalb des von den Spiegelrändern gebildeten sphaerischen Dreiecks annähernd auf der Sphaere, so stellt dasselbe den Pol der eingelegten Fläche der allgemeinsten Lage dar und spiegelt sich wie letztere zur ganzen Polfigur auf der Sphaere. An den bogen- förmigen Rändern der Spiegel lassen sich derartige Scheibchen mit Fig. 6. Heftnägeln leicht fixieren und geben mit ihren Spiegelbildern die durch die Symmetrie der Spiegel bedingte Polfigur auf der Sphaere. Nimmt man z. B. den für die hexakisoktaedrische Klasse konstru- ierten Triplexspiegel und bringt das Scheibchen auf den Durchstoss- punkt der vierzähligen Symmetrieachse, also auf den 45°-Scheitel des von den Rändern der Spiegel gebildeten sphärischen Dreieckes, sieht man auf der Sphaere die sechs Hexaederpole. Der Durchstosspunkt der zweizähligen Symmetriachse, der 90°.Scheitel des sphaerischen Dreieckes, bestimmt 12 Dodekaederpole, der Durchstosspunkt der dreizähligen Symmetrieachse, der 60°-Scheitel, 8 Oktaderpole, während am hexakistetraedrischen Triplexspiegel nur je 4 Tetraederpole sicht- bar werden. Entsprechend der Symmetrie der rhombisch-bipyramidalen Klasse spiegelt ein in den Durchstosspunkt der Symmetrieachse und der Sphaere gebrachtes Scheibchen entsprechend dem Pinakoidpaar nur 8 XXII. Karl Vrba: Darstellung der Symmetrie der Kristalle. einmal, ein auf die Seite des sphaerischen Dreieckes gelegtes Scheib- chen giebt samt seinen Spiegelbildern die Pole des Prisma, bezie- hungsweise Brachy- und Makrodoma, ein frei innerhalb eines sphä- rischen Dreieckes gehaltenes Scheibchen die Pole einer Pyramide. Analog lassen sich die Zahl und die Position der Flächenpole durch ein einziges Scheibchen oder Kügelchen entsprechend der Symmetrie der einzelnen Spiegelsysteme demonstrieren. ’ Den beschriebenen Apparat, mit welchen man durch Spiege- lung einer einzigen Kristallfläche den ganzen Kristallkörper, seine Symmetrieebenen, Symmetrieachsen, die Zonenkreise und die der Sym- metrie entsprechenden Flächenpole auf der Sphaere demonstrieren kann, habe ich ein kristallographisches Spiegel-Polyskop benannt. XXIII. 0 betainu v Chenopodiaceich. V. Stanek a Dr. K. Domin. I. Část chemická. Jeden z nás popsal) před lety methody k určování a dělení cholinu i betainu na základě tvoření a vylučování se perjodidů, a pro- pracoval též stanovení obou zásad v látkách rostlinných. Nalezl a určil tehdy betain v semenech žita, pšenice, ječmene, cukrovky; dále v listech žita a cukrovky. O cholinu jest známo, že se vyskytuje ve všech rostlinách alespoň jakožto složka lecithinů neb chlorofylu. Betain nalezen byl v rostlinách velmi četných (viz tabulku v I. oddílu této práce), aniž toto vysky- tování studováno bylo systematicky. Bylo zajímavo, sledovati betain co možno úplně v některém řádu rostlin. Pro práci přítomnou zvoleny byly Chenopodiaceae. Methoda analytická, které bylo zde užito, liší se poněkud od methody, v dřívější práci popsané. Jednalo se zde totiž pouze o kvan- titativné určení betainu; cholin, o jehož přítomnosti nemohlo býti žádné pochybnosti, stačilo pouze odděliti, aniž bylo třeba, vzhledem k úkolu v této práci vytknutému, jej dále identifikovati 4 kvantitativně určovati. Kvantativné určování betainu dálo se následovně: 15—150 g rozemleté látky extrahoväno ”) abs. alkoholem do úplného vyčerpání roz- 1) V. Sraněk. Rozpravy Č. Akademie XII. 36, XIII. 36, XIV. 32, XV. 8. ?) Pro malá množství použit s velkou výhodou extraktor, zkonstruovaný Poupětem k určování cukru v řepě. Věstník Král, České Spol, Nánk, Třída II, 1 93 XXIII. V. Staněk a K. Domin: pustných v alkoholu látek, extrakt odpařen asi na 50 cm°, přidáno 1—3 g hydrátu sodnatého (dle množství tuku) a zahříváno as '/, hod., kterážto doba úplně stačí k zmydelnění tuků i rozkladu přítomných lecithinü. Na to zředěno vodou na 100 —200 cm’, zahřáto k varu a při- kapoväno 10°/,niho roztoku chloridu měďnatého až do zmizení alka- lické reakce. Z počátku se tvoří redukcí alkalického roztoku měďna- tého hydrát mědičnatý, později se vylučuje hydrát a snad i oxychlorid měďnatý, kteréžto látky sráží dobře zásady purinové i bílkoviny. Vy- loučená sedlina měďnatá (která chovala též měďnatá mýdla tukových kyselin) oddělena (obyčejně se dala velmi dobře filtrovat) a roztok zbaven mědi buď sírovodíkem neb, pohodlněji, vloženými kousky ko- vového železa, jelikož vešlá do roztoku Zeleznatä sůl později nevadí Po odstranění mědi odpařen roztok do sucha a zbytek vyloužen na- syceným roztokem kuchyňské soli v 5°/,ni kyselině solné a roztok event. sfiltrovaný srážen kaliumtrijodidem. Sedlina, vždy krystalinická po? hod. sfiltrována, promyta nasyceným roztokem kuchyňské soli, roz- ložena mědí, jodid mědičnatý oddělen a roztok jodhydratů neutralisován sodou, načež vyloučen cholin jakožto eneajodid roztokem jodu v 10% ním jodidu draselnatém; sedlina po 6 hod. odfiltrována, filtrát okyselen 5°/,nf kyselinou solnou, nasycen kuchyňskou solí, a sražen z něho kalium- trijodidem hexajodid betainn. Po2 hod. odssáty vyloučené krystaly a pře- vedeny mědí a chloridem měďnatým v chlorhydrat hetainu, který po odpaření dále identifikován jednak určením acidity i dusíku, jednak přípravou chlorauratu betainu a stanovením zlata v něm. Popsaným způsobem pátráno po betainu v celé řadě rostlin jednak Chenopodiaceí, v nichž byl bezvýminečně nalezen, jednak v čeledích jiných. Zde v posledním případě nenalezen tentokráte však an; jednou. Pouze v rostlinách Phytolacca dodecandra a Polygonum aviculare a P. divaricatum získáno místo betainu malé množství po- dobné jiné zásady, jejíž chloraurat vykazoval však mnohem menší množství zlata. Výtěžek zatím nestačil na další identifikaci, betain to ale jistě nebyl. Výsledky sestaveny jsou v následující tabulce I. Pisum sativum Cytisus laburnum . » . | n u O betainu v Chenopodiaceich. 8 Tabulka I. | : %, be- Fr | Druh | Cäst tainu N Poznämka | sušině | Amarantus rettoflexus . | celá rostlina 0.96 5 caudatus | listy 2.18 | Albersia blitum . : | celá rostlina 0.53 | Spinacia oleracea . | listy 1.90 | | Atriplex patula . . | cel& rostlina 1.22 | E hastata . | 5 2.02 5 rosea . klubíčka 1.10 E Wootonii Jisty 3.33 | j | 3 canescens ... k 3.78 [ S S alsola kali klubíčka 0.95 Obione sibirica . : 1.80 Chenopodium foetidum celá rostlina 1.44 > album listy 1:22 5 vulvaria . celä rostlina 1.14 á urbicum klubíčka 0.44 Corispermum tamnoides . | A 0.43 | % Marschallii A 0.15 | | Hablitzia tamnoides . celá rostlina 1.00 | | Kochiá scoparia . . . .| klubíčka 222 | | Beta trigyna ee listy 2.10 | |, maritima HE 2.29 | „ vulgaris (cukrovka) | : 3.36 | Kochia trichophylla. . . | celà rostlina 0.95 | Polygonum aviculare . . | listy | | získána base jiná, vyšší n ivaricatum . | á | f mol. vähy. | Tetragonia expansa . | č Phytolacca dodecandra . | 3 5 dto. | Aristolochia clematitis -| i E | Bousingaultia é | 3 s Elaeagnus angustifolia -| R: = Mirabilis jalapa | ; 3 | Gichorium intybus . . .| kofen | > | | Avena sativa . : | semeno | | Isolovan trigonellin | Isolovän cytisin ze sedliny | perjodidü. l 1: 4 XXI I V. Staněk a K. Domin: V přístupné literatuře nalezeny byly následující aa 0 TRES tování se betainu v jiných rostlinách: : Tabulka IL. Zr R jo be- | 5 2 | Druh Cäst tainu v Autor k sušině, N “ Lycium barbarum. . . . listy ? | Huseman a Marmar, Lieb. Ann, 3 333. 245. Trigonella Foenum Grae- 1 Cum 10 Semeno 2 || Jonxs, Berl. Ber,, 18.2520, | Artemisia Cına . . 21. 5 ans 9 »» 26. 1493, PViCiassatival ee eurer: A 0,05 | Scuuzze, Z. f. physiol. Chemie. Gossypiumisp 1. 00) Vs ? | Rierrausex a Wecer, Jour. prakt. | Chemie, 30. 32. Lathyrus sativus . . . : | hlízy PDA dto | Cicer arietinum . . . . .| semeno ? | dto. LACA Sp kořen 2 | ORLov, Ch. Zentralblatt, 1898. ABS, | Stachys tubifera . . . .| hlízy ? || v. PLantA a Scuuzze, Berl. Ber., | |- 26. 939. Helianthus annuus . . .| semeno. ? | | Sorurze a Csneno, Z. physiol. | | Chemie, 41. 455. Secale cereale . . . . .| listy | 0.80 I Hordeum vulgare) . . .| semeno | 0.04 | ; Teiticum vulcate . 0: 5 0.090 | nier OZP akademie Vicia Faba. 5 0.17 | Bensseseulenta c 3 0.29 | Croton Elentheria . . . . | küra ? | NarnoR, Pharm. J., 1447. 1898. (cortex | |cascarillae) | | | B 1 | O významu dat v obou tabulkách uvedených pojednáno bude v druhém oddílu této práce. II. Část botanická. Starší systemy rostlinné vyznamenávaly se vesměs jednostranností, t. j. přeceňováním určité kategorie „znaků a podceňováním znaků jiných. Tak Lisst kladl váhu pouze na znaky květní a dle nich vy- 7) V embryonech pšenice a kličkách jeémene nalezli již dříve betain SCHULTZE A FRANKFURT, Berl. Ber. 23. 1827. O betainu v Chenopodiaceích. 5 budoval svůj umělý system, který ovšem nemohl ani přibližně odpo- vídati přirozeným vztahům příbuzenským. I pozdější systematikové velkého slohu, kteří dali základ soustavám přirozeným, považovali „znaky květní za nejdůležitější, kdežto znakům ostatním přiznávali význam jen podřízený. Moderní systematika zdůraznila však myšlenku, že žádný znak sám o sobě není absolutně více cenný anebo méně cenný a že znaky, jimž připadá v určitém příbuzenstvu jen význam podřízený (znaky druhové aneb ještě nižších jednotek systematických) mohou býti v jiném příbuzenstvu znaky rodovými aneb i znaky celých čeledí. Toto všestranné a nepředpojaté nazírání na hodnotu znaků pro systematiku příneslo mnoho dobrého a přispělo nemálo k vyjasnění některých vztahů příbuzenských. O žádném znaku, byť by se nám zdál sebe malichernější, nesmíme a priori tvrditi, že jest bezvýznamný; tak někdy znaky vegetativní mohou býti stálejší a důležitější než znaky květní, jak na četných příkladech ukázal K, Frırscn. *) Někdy i znaky chemické jsou velice důležity pro systematiku, což po- tvrdilo zvláště novější studium v oboru rostlinné chemie. Vidíme tu že někdy celé čeledi jsou charakterisovány přítomností určité látky chemické, jindy opět jen jednotlivé rody a druhy. Ba známe i odrůdy rostlinné, které se vyznačují určitým složením chemickým. V té pří- Ciné jsou zvláště důležity spisy francouzského badatele ARmaxDA Gau- TrERA, který zastává v řadě spisů *) názor, že všechny druhy a formy jsou charakterisovány protoplasmou chemicky specificky rozdílnou a že variace a tvoření nových druhů jest podmíněno přeměnou moleku- larní stavby protoplasmy. O vztazích rostlinné chemie a systematiky víme dnes sice již mnoho, avšak jest tu ještě tolik nerozřešených otázek, že další studium v tomto oboru jest nezbytné, mají-li se naše vědomosti o systemu rostlin i po této stránce prohloubiti. Některé pěkné myšlenky obsaženy jsou v po- jednání L. RosExrHALERA „Über Beziehungen zwischen Pflanzenchemie und Systematik“;“) autor ten však zabíhá příliš daleko, přeceňuje význam chemie na úkor znaků jiných. Praví-li RosENTHALER, Ze chemik Jest ve výhodě, ježto dle přítomnosti colchicinu může v každém pří- padé zjistiti druh Colchicum autumnale, kdežto botanik potřebuje prý bezpodmínečně (!) i jiné části této rostliny k bezpečnému určení, jest +) K. Fritsch v Mitteil. Naturwiss. Ver. f. Steiermark, 1908. 5) A. Gaurier, Sur le mécanisme de la variation des êtres vivants, Paris 1886. — Mécanisme intime de la variation des races, 1897. — Les mécanismes de l’hybridation et la production des races, 1901. 5) V Beih. z. Bot. Centralbl. Bd. XXI. str. 304 a násl. (1907). 6 XXIIL V. Staněk a K. Domin: na omylu. Jistě že každý dá přednost znakům ektomorfním již z dů- vodů praktických a nebude určovati druhy chemickou analysou! Tyto vztahy mohou míti sice důležitý význam pro posouzení celkových po- měrů příbuzenských a pro poukaz, že určité skupiny rostlinné, vysta- věné na základě morfologickém a fylogenetickém, mají i určité znaky chemické, nemohou však brány býti za základ pro celý system. Proto jest absurdní myšlenka RosexrHaLEROvA, Ze by snad někoho napadlo zbudovati system pouze (!) na faktech rostlinochemických, kdyby byla dosáhla rostlinná chemie před 200 lety vysokého stupně vývoje. Přistupujeme nyní k zajímavým studiím, které jeden z nás po řadu let konal o rozšíření betainu v rostlinstvu. Údaje, které dnešního dne jsou známy, jsou již toho rázu, že nás opravňují k určitým důsledkům i vzhledem k systemu rostlinnému. Ovšem, zbývá tu ještě řada otázek, na které nemáme dosud odpovědi a které snad později budou rozřešeny. Hlavním výsledkem všech provedených analys jest, že všechny C'henopodiaceae bez výjimky a bezpochyby i Ama- rantaceae jsou charakterisovany přítomnost betainu, který v jiných čeledích buď vůbec schází anebo vystupuje jen u některých druhů. Byly zkoumány četné rody prvé čeledi a to z oddělení Poly- cnemeae (Beta vulgaris, Hablitzia tamnoides), Chenopodieae (vody Chenopodium, Spinacia, Atriplex, Kochia, Corispermum) i Salsoleae (rod Salsola) a ve všech nalezen betain, jehož množství přesahovalo až 31/,°/, v sušině. Z toho můžeme bezpečně souditi, že vůbec celá tato čeleď vyznačuje se výskytem betainu a že tudíž znak tento musí býti pojat co znak čelední do celkové charakteristiky Chenopodiaceí. Podobně jest tomu i u blízce příbuzné malé čeledi Amarantacei, z níž zkoumány dva rody a sice rod Amarantus sám a dále rod Al- bersia, který někteří autoři s předešlým stahují. U obou těchto rodů betain nalezen, což jest novým dokladem pro blízkou příbuznost če- ledi Amarantacei s Chenopodiacemi, která vyplývá již ze znaků morfo- logických. Této příbuznosti dali někteří autoři výraz tím, že spojili obě čeledi v čeleď jedinou. Zajímavo by bylo zjistiti, zda i u dvou druhých pododdělení čeledi Amarantacei a sice u Celosieae a Gomphreneae nalézá se betain. Pakli i zde bude zjištěn, budeme oprávněni stejně jako u Chenopo- diaceí pojati jeho přítomnost do charakteristiky celé této čeledi. Dle systemu Excrerova náleží čeleď Chenopodiaceí do řády Centrospermue, k níž počítají se následující čeledi: Chenopodiaceae, O betainu v Chenopodiaceich. 2 Amarantaceae, Nyctaginaceae, Phytolaccaceae, Aizoaceae, Portula- caceae a Basellaceae. ') I naskytá se nyní zajímavá otázka, jak jest rozšířen betain v jednotlivých těchto čeledích ? O prvých dvou stala se již zmínka. Z čeledi Nyctaginaceí byla analysována mexická Mirabilis jalapa, z čeledi Phytolaccaceí jako rostlina barvířská známá Phytolacca dodecandra, avšak v žádné z nich betain nenalezen. Podobně neshledán betain i v čeledi Aizoacei, z níž analysován byl t. zv. novozelandský špinát (Tetragonia expansao), jakož i u čeledi Basellaceí, z níž analysován rod Doussingaultia z tvo- pické Ameriky. Zástupce čeledi Portulacacef dosud žádný analysovän nebyl, pravděpodobně však nenalézá se betain ani zde. Ze všeho toho vidíme, že výskyt betainu jest v celé skupině Centrospermae lokalisován pouze na 2 čeledi, na čeleď Chenopodiaceí a Amarantacet. Skupině Centrospermae nejblíže příbuzny jsou Polygonales 3 če- ledí Polygonaceae, kde však také (u několika druhů rodu Polygonum) betain marně hledán. Také v řadě Arisfolochiales v čeledi Aristolo- chaceí nenalezen betain (analysována Ariséolochia Clematitis). Z ostatního rozšíření betainn v říši rostlinné (pokud ovšem jest známo) nemožno dosud vybrati si určitých důsledků, ježto nejsou tu dosud zřetelny vztahy jeho k určitým okruhům příbuzenským. Tak nalezen byl betain u některých trav (u všech našich obilnin až na oves), avšak jen v nepatrném množství. Nejvíce ho poměrně shledáno v listech žita, ač i tu nepřesahuje 0:39, v sušině. Jinak ještě děje se zmínka o jeho výskytu u vice Papilionacef (Trigonella Foenum, graecum, Vicia sativa, Vicia Faba, Lathyrus sativus, Cicer arietinum), u 2 Composit (Artemisia Cinna a Helianthus annus), dvou Malvacei (Gossypium, Althaea) a jediné Labiaty (Séachys tubifera). Nikde však nevyskytá se v takovém množství jako u Chenopo- diaceí a Amarantaceí, a nikde také nezdá se míti značnějšího rozší- ření. Jen u rostlin motýlokvětých není přítomnost jeho ojedinělá, ačkoliv právě zde bylo by třeba staré údaje zrevidovati a další ana“ lysy provésti, aby se projevil správný stav věcí. Semena hráchu (Pisum sativum) a čilimníku Cyfisus Laburnum), která STANĚk ana- lysoval, betainu neobsahovaly. Podobně i u Composit nenalezen betain u čekanky (Cichorium Intybus). Tak vidíme, že až dosud jsme opräv- 7) Enazer přidružuje tu ještě čeleď Caryophyllaceae, která však nemá tak úzkých vztahů k čeledím jmenovaným, 8 XXIII. V. Staněk a K. Domin: O betainu v Chenopodiaceich. nění betain pokládati za význačný pouze pro zprvu jmenované dvě čeledě. Na té věci se nezmění nic, i kdyby byly nalezeny nějaké vý- jimky. Vždyť jest ku př. známo, že některé druhy rodu Aconitum nemají ani aconitinu ani některého příbuzného alkaloidu, vždyť známe 1 druhy rodu Cofea bez koffeinu a druhy rodu Strychnos bez strych- ninu i brucinu. Jest právě úkolem rostlinné chemie, nalézti vysvětlení pro tyto překvapující zjevy, jak se již o to některé pokusy staly. XXIV. Fysikálně chemické studie © miniu. Části theoretické část druhá. Se čtyřmi vyobrazeními a jednou barevnou tabulkou v textu. Sděluje docent Dr. Jaroslav Milbauer. (Předloženo v sezení 4. prosince 1908.) V prvním oddílu této práce bylo nalezeno: a) v souhlasu s theorif rovnováhy heterogenního systemu MOON O0 0 není rychlost reakční odvislá od množství reagující hmoty, t. j. ky- sličníku olovnatého, je-li kyslíku nadbytek ; b) průtoková rychlost kyslíku, je-li ho nadbytek, nemá vlivu na rychlost reakční, pokud není příliš prudká, tak aby plyn, přicházeje studený, system ochlazoval ; c) reakce postupuje k určitému rovnovážnému stavu, který je odvislý od teploty a parciálního tlaku plynu reagujícího — nikoli okamžitě, nýbrž zvolna v křivce. Z pozorování toho a z čísel obdrže- ných plyne následující matematická úvaha: Je-li množství reagující látky a, koncentrace plynu 5, tu vyzna- číme-ii plochu reakční hmoty, závislou na duktorn c, který je funkcí epertücke váhy a povahy povrchu, jakožto é a, jest rychlost reakční dx di an Koncentrace 5 kyslíku je v našich případech konstantní, neboť se neustále pie obnovuje, i je eos Kbc* — RN Věstník král, české spol, náuk, Třída II. 1 = ča — x)’. 2 XXIV. Jaroslav Milbauer: tudíž Integrací získáme : — 3(a eg: = Kt+C pro t—0 jest z 030) = 30: pak a (ee kt, 3 : la’ — (a — 2)’]=k. (Volme a = 1 grammu, tu jl P Vonné EN n — VI = x]. V našem případě: Je-li čas Mk v minutách O O 60 0,045 0,000 250 120 0,129 0,000 375 180 0,185 0,000 257 270 0,275 0,000 378 315 OS 0,000 381 420 0,387 0,000 357 480 0,435 0,000 360 Hodnoty pro k jsou stejného řádu a dosti blízké číselně. Reakce jest tedy nezávislá na množství látky, je-li její povrch dostatečně veliký. | | d) Teplota má znamenitý vliv zrychlující na reakci. Účinek měřitelný se dostavuje již při 2409C a zvolna stoupá. Poloha křivky v soustavě pravoúhelné vyznačená je odvislá od jakosti preparátů, tvaru a velikosti povrchu. Dle názorů Vaw'rT Horrı a ARHENNIA jest u reakcí čistě chemi- ckých význačno, že stoupnutí teploty o 10° má za následek zdvojná- sobení až i ztrojnásobení rychlosti reakční. Něco podobného zde ne- Fysikálně chemické studie o miniu. 3 pozorováno a možno zde tudíž mluvit spíše o zjevu fysikálním. Ostatně dle nazoru HogsrmAaNNa [Zeit. f. physik. Ch. 6. 1.] lze i tuto absorpci kyslíku v kysličníku olovnatém vyložiti jako všechny heterogenní sy- stemy theoriemi pevných roztoků. e) Rovnovážný stav je odvislý od parciálního tlaku kyslíku. Byl-li tento získán při teplotě 460°C preparát s 760 mm 19,99/, Pb,0, 608 „ IL » 290. „ POD a 304 , 28 0% 192; Ve 0 » 0% » Z grafického řešení v pravoúhlé soustavě bylo patrno, že tvarem odpovídá křivka exponenciele. f) Absolutně suchý a absolutně vlhký plyn jevil týž účinek. Jak známo, hrají při chemických reakcích sledy vlhkosti význačnou roli, zde se neuplatňují. Přejděme nyní k dalšímu oddílu práce, jež v první řadě je vě- uován studiu některých podružných vlivů. Při dosavadních pokusech byla zachována stejnoměrná rychlost otáčení trubice reakční. Plynový motor otáčel ji zvolna a sice v mi- nutě Tökräte. Bylo důležito vyšetřiti, jaké poměry nastanou, když rychlost otáčení trubice reakční se zvýší nebo když tru- bicí vůbec nebude otáčeno. Ostatní podmínky dodrženy. Pracováno při teplotě 470°C po dobu 3 hodin v proudu ky- slíku, obvyklé průtokové rychlosti. V trubici nacházelo se 3,7 gr kysličníku olovnatého. Trubice otočila se Získaný produkt choval v minutě: průměrně: 130kráte 12,301, 20,0% do, ok VY 19497408 Trubice vůbec se neotáčela IS nee Z čísel je patrno, že příliš prudké otáčení má za následek nízké výsledky. Příčina leží v tom, že kysličník olovnatý slepuje se v kuličky; pozorováno jmenovitě, že děje se tak při teplotách vyšších nad 470°, nalezená čísla značně kolísala. Pro neobyčejné zjednodušení způsobu pracovního jsou však po- zoruhodné výsledky ony, kde trubice vůbec se neotáčela; shledáno 4 XXIV. Jaroslav Milbauer: totiž, že jsou úplně shodnými s oněmi, kdy otáčení bylo zvolné. Vý- sledky tyto a pak nutnost pracovati při vysokých konstantních teplo- tách, kdy tlak plynu v peci nebyl dostatečný, nutily mne, bych použil pece jednodušší, kde od otáčení trubice reakční bylo upuštěno. Zmíním se o tom v jiném oddílu práce. Zajimavo je, že ve své technické studii o miniu tvrdí Mercrer [Annales des mines 1871, XIX], že obracení kysličníku olovnatého v peci pálací jest prý zbytečné. Nicméně dosud promíchávání klejtu v praxi tovární se provádí. Zdá se, že bude tu rozhodovat moment jiný, totiž snaha, by preparát stejnoměrněji se prohříval a byl stejno- rodější. FE OBRI 77 | | \ NN x T 17 TIIITO N USS 7 7/4 Neal re z Dále studován vliv předhřívání reagujícího plynu. Předhřívání plynů reakčních na vysokou teplotu je dosti obtížným úkolem, jak dobře nás poučují pokusy HrRzrELDOvY 0 rozkladu vá- pence [Zeit. für Rübenzucker-Ind. 1897, 820]. Při práci své před- hříval jsem kyslík nebo vzduch rourou, která stýkala se s plyny kouřovými, dříve nežli vcházely do reakčního prostoru, při čemž naplněna jsouc úlomky z nepolévaného porculánu a drátovitým kyslič- níkem měďnatým současně je rozdělovala. By mohlo být však vy- zkoušeno, jak dalece účinkuje předhřátí plynu, uspořádány pokusy takto: Reagující plyn šel nejprv do porculanové rourky A, (viz obr. 1.) zahřívané k červenému žáru kahanem s nasazeným rozšiřovačem. Kaučuk C, přivádějící plyn, chráněn byl isolací asbestovou B; Fysikálně chemické studie o miniu. 5 odtud plyn veden byl do tělíska z tvrdého skla D. Porculanovä rourka byla do něho zabroušena, mimo to asbestem shora zatěsněn by! rtutovy teploměr E, plněný pod tlakem dusíkem a konečně z proti- lehlé strany vodorovně zabroušena do ní vlastní trubice reakční G. Celé tělísko bylo kryto asbestovou skřínkou, ze spodu zahřívanou Bunsenovým kahanem F, s nástavcem pro rozšíření plamenu. Skřínka byla těsně přiložena k pracovnímu otvoru. „Celé zařízení je patrno z přiloženého obrazce 1. Pracováno při teplotě peci 390" C po dobu vždy 3 hodin, v tru- bici se nacházelo vždy 3,7 gr kysličníku olovnatého, rychlost průto- ková plynu zvýšena (procházelo 100%" cc v minutě), z toho důvodu, aby plyn nesoucí teplo neztrácel jej v isolaci. Výsledky patrny jsou z následujícího přehledu: Nalezený produkt obsahoval Byla-li teplota kyslíku: průměrně: 20? VD 0, 140° Sl 320° DOE Výsledky tyto opravňují nás říci, že okolnost předhřívání plynu není nikterak pro naše řešení rozhodující. Má-li vliv, je tento velmi nepatrný; neuplatňuje se při teplotách pracovních; ostatně vymícen byl tím, že procházel studený plyn nejprv rourou předhřívací, nežli vstupoval do roury reakční. Vliv přítomných nečistot. Ze stanoviska technické praxe mohla mit pozorování tato důle- žitost. Továrním způsobem nepřipravuje se obyčejně minium z čistého kysličníku olovnatého, nýbrž béře se klejt z rudního olova nebo t. zv. „nitrit“, t. j. klejt povstalý při fabrikaci dusanu jako vedlejší produkt, při čemž opět se here rudní olovo. Dle Schertera [Jahrb. f. d. Berg- u. Hütt. im Königr. Sachs. 1882, 176] mělo olovo surové na huti Muldenské tyto nečistoty: Ag 0,54%, As 045%, N+G 006%, Cu 094%, Sb 082%, Fe 0,08%, Bi 0,07%, Sn 0 TE Zn 0028, SE 2.0207 O. Herring [Chem. Ztg. 1903] analysoval různé druhy ameri- ckych olov a určoval sledy elementů v nich obsažené a zkoumal, jak osvědčí se při dalším zpracování na barvy olovnaté. Uvädi následující analysy : = 6 7 XXIV. Jaroslav Milbauer: "Vzorek | | | obsahoval 9 Cis: Dis 2 18.3. Ci 440 ČSTO GG "8,0 0,0014 0,00082 0,0117 0,0007 0,0052 0,0012 Sb 0,00124 0,000963 0,0009 0 0,0022 0,001026 Sn 0 0894770700031 0 As 0 0 0 0 0 0 Ag 0,00015 neurčeno neurčeno 0,0001 0 0 Cu 0,00092 0,00088 0,00208 0,00052 0,00035 0,00016 Bi 0,10746 0,07716 0,0562 0,0185 0,00124 0,000106 Fe 0,00114 0,00148 0,0305 0,008 0,00851 0,00539 "Ni 0,000173 0,000252 0 0 0 0 Zn 0,00088 0,0005 0,00128 0,00074 0,00045 0,000963 _ Cd 0 0 040300492 0 0 Vzorek sub 6 je původu německého. Shledal, že olova 1., 2. a 3. absolutně se nehodily k fabrikac minia, obsahujíce mnoho vizmutu, ostatní však poskytly nádherný preparát. Autor uznává při fabrikaci minia vizmut za nejnebezpečnější nečistotu olova. Že technické minium nečistoty obsahuje, patrno je z práce R. Fnomrrvea [Zeit. f. angew. Chemie 1889, 68]. Obiral se analytikou minia a našel v některých vzorcích až 25°/, látek cizích. Dle SacnERa |Chem. Ztg. 1908, 62] jsou obyčejné nečistoty minia : PbSO, BasSoO, Fe,0, Sb,0, AO, 0, Cao Mg0 NaOH CI i CO.. Zajímavo je též, že starší badatelé pozorovali, že některé látky podporují vznik minia a sice již při obyčejné teplotě. Tak Scnonsex [Journ. prakt. Chemie 74, 323, r. 1858] uvádí že mimo světlo podporují vznik minia páry ammoniaku. Levoz |Journ. Pharm. Ch. (3) 34, 358, r. 1858] našel příznivý účinek alkali a vlhkosti. Obě práce týkají se vzniku minia za oby- čejné teploty. Konečně zdálo by se ze zkušenosti tovární praxe, že kysličník olovnatý, odpadající při výrobě dusanu, který všeobecně v továrnách nazývají „nitrit“ a rádi berou k přípravě minia, svým obsahem du- sanu i snad dusičnanu, jako nečistot, jež co positivní katalysatory by fungovaly, skýtají tak pěkný preparát. Zde věnována pozornost látkám, které v-technických preparátech bývají obsaženy a zkoušeno, zda přítomny jako heterogenní katalysa- tory působí. Za obvyklých podmínek nalezeny následující poměrná čísla, která pro krátkost uvádím v přehledu: > Fysikálně chemické studie o miniu. 7 1 | Preparát | obsahoval Odstí à £ t stin Sledy Zpüsob pracovni Porno 2 z přepočtění | preparátu | průměrně | | minia | | | 1 >= | Čistý kpesparát | Obvyklý | 19,1%, Cervenÿ | || u FE Vodík Ke kyslíku přidáno 1°/, vodíku | © 19,6% : | ků EM Monoxyd Ke kyslíku připouštěno po- 18.19 : dusíka stranní kapillarou NO as 5°), | EG i : : Viz pokusy o vlivu vlhkosti 0 Pära vodni v prvním oddílu práce 19,89 HE Páry kyseliny | Kyslík bublal dýmavou kyse- | 5.969, Sedive dusičné linou dusičnou | Flle hnedy Vlhký Kyslík bublal žíravým Lo ee ammoniak ammoniakem | 236 Jo hnedy Hydroxyd 0,1°/, na váhu kysličníku | =0/ intensivně z } 13,5°/o = B sodnatý olovnatého | červený Týž 1,0% | 179% ; Dusičňan À ? x 51907 barvy jemně olovnatý 0,1°/, na váhu PbO 218/0 | © růžové Dusičňan G a a È 2 stfibrnaty ROSE tn | 20,8°/0 červený Dusičňan PRE mednaty 10%, n r ” 20,6° 0 » Dusičňan : vizmutový Or 17,6°/, do hneda Tyz 10% n » » | 17,0, 0 r n. Dusičňan , Br B kobaltnatý 0,19 n n » 13.5575 do hněda Týž KOP T = E 10,9°/, černý Dusičňan à Fee zinečnatý 10 a n) » 8,5 růžový Týž (CAN RE r 19,29, à P ohnivě Dusan sodnatý VEN Er 20,9%, červený Uhličitan : ü ; sodnatÿ 0,1 » » n 18,0%, cerveny Kyslienik à - 5 světle křemičitý u Raten All P červený 8 XXIV. Jaroslav Milbauer: Preparát | | obsahoval oe | Sledy Zpüsob pracovni po event. stin připočtení | preparátu průměrně minia bl) a Síran barnatý 1°/, na váhu FbO 15,70), D Síran olovnatý | TO Ber A rasen i Kysličník železitý 1" n n » 15,79/, à Kysličník N i antimonový lo ou Mi 15,5°/, a Kysličník i hlinitý 1 n „ » 17529 À 3 Kysličník : nat Lo mn ann 16,30], 5 | Kysličník : BEN | Reno ul nier ie 15,5°/,: 2 Chlorid olovnaty Yon» » 17.40; 2 Kysličník činičitý loan nm 16,99, 3 Vanadičňan ammonatý © Von 17,30/, x Chloroplatičitan a am onäty Ionen em 21,6%). » Z přehledu tohoto vysvítá, že většina látek přimísených ku ky- sličníku olovnatému rychlost reakční nepatrnou měrou snižuje. Pří- tomnost alkali, dusanu, uhličitanu sodnatého nikterak při vyšších teplotách nezvyšuje rychlost reakční.. Jisté látky jako dusičňan olov- naty, stříbrnatý, měďnatý přítomny i v množství 10°/, nepřekažejí, jiné, tak dusičňany vizmutový a zinečnatý, však v tom případě zhoubně působí. Význačný katalysator tohoto heterogenního systemu none Dlužno podotknouti, že pokusy neodpovídají zcela těm případům, kdy užit byl klejt, který vznikl žíháním taveného olova na vzduchu, a kde kysličník olovnatý současně s druhým kysličníkem, tvořícím jeho nečistotu (ku př. vizmutový), vznikal, Budu hledět při části technické této okolnosti si všímnout. Fysikálně chemické studie o miniu. 9 Vliv zředění neutrálnou látkou. V předchozím odstavci zkoušen vliv malých množství cizích látek, zde všíml jsem si otázky jiné, totiž té, jak působiti bude pří- tomnost velkých množství, neutrálné jinak látky. Výsledky byly do té míry zajímavy, že je zde stručně uvedu. a) Kysličník olovnatý míchán s kysličníkem kře- mičitým a směs důkladně v mísce achatové rozetřena. Pracováno při obvyklých podmínkách jako předešle. Titrací Na stejné množství ky- Smíseno nalezeno na 1 g sličníku olovnatého dílů PbO dílů KO, směsi přepočteno: 5 0 64,1 ce ‘/,50 n Na,S, 0, 1903050) 4 1 ala wer 5 o 3 2 DO nen i Ada, 2 3 0,1 n » » » 15 » » 4 2 3 4 še Grafické řešení poskytuje nám křivku znázorněnou na obrazci 2.*) Vidno, že stoupajícím množstvím přítomného kysličníku křemi- čitého rychlost reakční klesá. Podobná čísla, ač méně nápadná, získáme, užijeme-li jemně třené směsi kysličníku olovnatého s vyžíhaným karborundem: Po event. přepočtení na stejnou Smíseno váhu resultovala čísla: D dílů P5O 0 dílu karborunda SLIDE Ten) 4 dily „ 1 dil a TPE ur, díly » M, Wo dilu i W +) Na osu X nanášeny díly PbO, na osu Y 1°/, P6,0,—3 mm. 10 XXIV. Jaroslav Milbauer:: Ještě méně nápadný je účinek těžší látky jako síranu barnatého: Smiseno Po přepočtení dä 5 dílů PbO 0 dílu BaSO, 19412, DSO, GUN a 2 díly UE, ohe) 0,5 dílu „ AD 34, 4 1603705 Bylo-li vzato hrubé karborundum, výjev vůbec nepozorován. Jak známo, vykládáme si heterogenní stav v jeho rovnováze tím způsobem, že si představujeme, že reagují pouze ony části hmot, jež jsou v parách. Domníval jsem se, že nezměrně malá tense tato jest měněna přítomností neutrálné látky, avšak pokusy s jemně a hrubě třeným karborundem ukazují k tomu, že jedná se zde o účinek me- chanicky: povrch reakční hmoty se zmenší, „zamaže se“ tím snáze neutrálnou látkou, čím ona je lehčí, jak ukazuje veliký účinek kysli- čníku kře mičitého a nepatrný síranu barnatého. O vlivu rozmělňování kysličníku olovnatého bude pro- mluveno v části praktické, taktéž o vlivu zvýšeného tlaku ky- slíku. Vznik minia z uhličitanu olovnatého. Na počátku prvního dílu této práce, mluvě o přípravě mate- riálu, podotknul jsem, že mnou užívaný kysličník olovnatý obsahoval sledy uhličitanu. Jak viděli jsme v této části práce, přítomnost ma- lého množství uhličitanu, kysličníku uhličitého nemělo vliv na rychlost reakční. Přece však zajímalo mne vědět, jak chová se uhličitan olovnatý v kyslíku, jednak při stejné době a různé teplotě, jednak při stejné „teplotě a různé době, z té příčiny, že v praxi nejlepší druhy minia dělají z bělohy. Stůjtež zde výsledky, nalezené za obvyklých kautel. a) Teplota 470", různá doba. Po 15 minutách 1,80, 2080, Obsahuje něco uhličitanu 350 5 405 =, 9 sledy ; k 49 1 | 53.0 K Neobsahuje » 60 n | 65,1 n ñ » » » 120 » 80,4 » » » » » 180 » 89,9 M » » » » 420 » 89,9 » » » v » Fysikälne chemické studie o miniu. VÉ Grafické řešení skytá křivku :*) ozn a eur all | X Shledáváme zde, že rychlost oxydační z počátku (první čtvrt hodiny), kdy děje se hlavní rozklad uhličitanu na kysličník olovnatý a uhličitý, je velice nepatrná, avšak po té době rychle stoupá, aby po 3 hodinách dosáhla maxima, jež odpovídá rovnovážnému stavu. Ve své zajímavé práci o rozkladu uhličitanu vápenatého uka- zuje Dugray [Compt. rend. 64, 603] na to, že není možno syntheticky z kysličníku vápenatého a uhličitého získati 100°%,nf CaCO,. Take zde v našem případě možno totéž dokázat a sice jednak ze tvaru křivky, jednak přímo. Ačkoliv preparát byl v kyslíku při optimální teplotě žíhán po dobu sedmi hodin, obsahoval přece jen 89,9 u Pb,0,, tedy o nic více, nežli při práci tříhodinné. b) Doba tříhodinová, různá teplota: 300° 0% 26,0, Preparät bílý, přítomen uhličitan 325° ZD LO „dozažloutiý m ua k 3502 14,3 „ ac s zluty, 5 370° 29,8 , k „ Světle hnědý, sledy heran . 400° 64,9 „ à N hnedy 420° aaa à „ © temně hnědý 425° 84,6 » DN „ » » 470? 89,9, 1 2 cerveny 510° 80,5 , a M i 5350 Ga 0 580° 3070 (u 1 » À světle červený. *) æ— 1 mm—2 min. == mm ==2),, 30,0%): 12 XXIV. Jaroslav Milbauer: Dále nebylo možno jít, neboť nastalo silné naleptávání reakční trubice a nebylo možno udržet nad 550° teplotu konstantní. Poslední výsledek není středem několika pozozování. Dostáváme zde křivku, která nám vyznačuje, že rychlost vzniku minia z uhličitanu jest mnohokráte větší, nežli z chemicky čistého kysličníku olovnatého, neboť uhličitan olovnatý zprvu Se rozloživ skytá materiál neobyčejně jemný a kyprý, jehož reakční "povrch jest. nepoměrně větší. Srovnáme-li tuto křivku s dříve obdrženou (viz první díl této práce), jest patrna analogie od 300—470°, kdy tvoří se nižší kysličník hnědý a kdy nastává maximum, avšak dále při 300 320 340 360 380 400 420 440 460 480 500 520 540 560 580 kysličníku olovnatém rychlost mírně stoupala, kdežto zde klesá. Jest patrno, že za teplotou 470“ nastává již rozklad minia, reakce sic je prudší, rychleji však směřuje k rovnovážnému stavu. Při původním (v prvním oddílu i zde užívaném) chem. č. kysličníku olovnatém ne- bylo tohoto rovnovážného stavu dostoupeno v době tří hodin rychlost destrukční krystallinické hmoty i rychlost reakční byla stále větší a proto účinek byl i nad 470° stoupající a docíleno tak zdánli vého maxima při 550°, aniž by rovnovážného stavu dřív, t. j. sku- tečného maxima bylo dostoupeno. Z řešení tohoto vidíme, že optimální teplota pro vznik minia leží při 470°C za obyčejného tlaku. Konče tento oddíl práce musím se zmíniti ještě o významu při- pojené barevné tabulky. Preparáty samy poskytují interes- Fysikálně chemické studie o miniu. 13 santní pohled při srovnání. Aby toto dělo se za stejných podmínek, naneseno bylo vždy 1 g preparátu s 1 ce laku zaponového po dů- kladném rozetření v achatové mísce na plochy stejné. | Sloupec první ukazuje, jak mění se barva preparátu při za- hřívání čistého kysličníku olovnatého po různou dobu při stálé teplotě. Preparát původně žlutý za hodinu nabude při optimální te- plotě barvu světle hnědou bez odstínu do červena, za další však hodinu ton tento se zřejmě počíná objevovat a minium čím dále tím - ohnivější barvu získává. (Viz I. díl práce str. 12.) Sloupec druhý. Za stejných okolností připravené preparáty do ní vneseny poučují nás o souvislosti teploty a barvy. Je patrno, že při stejné době tří hodin až do teploty 450°C jsou preparáty hnědé, teprve nad touto teplotou nabývají odstín červený. (Viz I. díl str. 13.) ; | Sloupec třetí. Zde znázorněna odvislost barvy preparátu od složení plynu. Jelikož teplota byla sic stálá, ale pod 470 C, jsou pre- paráty s odstínem hnědým, který se stoupajícím procentovým množ- stvím kyslíku temní, tak že čistý kyslík skytá hmotu barvy čokolá- dově hnědé. (Viz I. díl práce str. 15.) V Praze, v říjnu 1908. Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Praze. te Er k „une“ RT SEZNAM ODBOROVÝ Věstníku král. Sp. Náuk, třídy math.- přírod., za rok 1908. FACHREGISTER den Sitzber. d. kön. böhm. Gesellsch. Wiss., math.-naturw. Classe im J. 1908. | | | 1. Mathematika, fysika. XVI. Hosrivský B., O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznač- ných čar. 15 str. XI. Jaroriuex A., Ueber den Widerstand der Flüssigkeiten. 49 S., 12 Text- figuren. XIII. Kromouček Josef, Několik úvah z číselné geometrie kuželoseček. 16 stran. ; XIX. Macků B., Theorie dvou spřažených oscillujících kruhů se zvláštním zřetelem k měření útlumu. 42 str. 1 obr. v textu. XVII. Mayer Hanuš, O nové methodě měření účinku světla na chromovanou želatinu. 51 ste., 13 obr. v textu. XII. RoceL Franz, Ueber die gemeinsamen Punkte und Tangenten von Ke- gelschnitten, die eine Leitlinie gemein haben. 18 S., 2 Tafeln. 2. Chemie. VII. Havvš Jos. a ŠrekL JD Číslo ethylestherové. (Nová konstanta ko- kosového tuku.) 16 str. XIV. Mirsauer Jaroslav, Fysikálně chemická studie o miniu. Část 1. 16 str., S obr. v textu. XXIV. — — Fysikálně chemická studie o miniu. Část 2. 13 str., s tabulkou a 5 obr. v textu. XXIII. Sravěk V. a Domm K., O betainu v chenopodiacích. 8 str. XV. Voroček J. a Kraus, Příspěvek k seznání fenolfloroglucidu. 6 str. VÉ III. XVIII. XX. VII. XXII. XXI. 3. Mineralogie, geologie. Baror F. F., Marines Plistocaen von Opuzen. 4 S. Daveš Jiří, Die Meerestransgression in der Narentaniederung. 3 S. Fgrrscu Ant., Ueber Problematica silurica. 7 S. Krovuček Celda. Předběžná zpráva o dvou různých horizontech pásma ‚ D;y. 4 str. Počra Ph., Ueber Büge in den Schichten des Barrandeischen Felsen. 105 at. Vasa K, Darstellung der Symmetrie der Krystalie durch Spiegelung. 8 S, 6 Abb. im Texte. Z. Biologie. Bicex Fr., O struktuře hřbetní cevy u Branchiobdelly. 21 str., 1 tab. Doux K., Monographie der Gattung Didiscus (DC“). 76 S., 4 Taf. Janva Viktor, O regeneračních dějích u členovců. Část I. Asellus aqua- ticus. 28 str., 2 tab. Maure V., Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. 21 str., 1 tab., 2 obr. v textu. Scuusrer Fr., O nefridiích Xerobdeliy Lecontei (v. Frauenfeld). 35 str., 1 tab., 3 obr. v textu. Srore Ant., Ueber die intracellulare Agglutination und verwandte Er- scheinungen bei Pelomyxa. 5 S. Vrjpovský F., Podélná kopulace chromosomů, jakožto podklad pro analysi jádra buněčného. 23 str. OBSAH. NH Věstník král. české Společnosti Náuk | der Sitzungsberichte der königl. böhm. třídy mathematicko-prirodovedecke za Gesellsch. Wiss. der mathematisch=, r. 1908. naturwissenschaftlichen Classe im J. 1908. P Basor J. F., Marines Plistocaen von Opuzen. IV. 45. Birrr F., O struktuře hřbetní cevy u Branchiobdelly I. 21 str., 1 tab. Daxes Jiří, Die Meerestrangsgression in der Narentaniederung. IIL 5. S. Doux K., Dr., Monographie der Gattung Didiscus (DI). X. 76 S., 4. Taf. Frirsen Ant., Dr., Ueber Problematica silurica. XVIII. 7 S. Havuš Jos. a ŠrExkL J., Dr, Číslo ethylestherové. (Nová konstanta kokosového tuku). VIII. 16 stt. Hosrixský B., O variaci hlavních poloměrů křivosti podél křivoznačných čar. XMI 15 str. Janva Viktor, O regeneračních dějích u členovců. Část I. Asellus aguaticus. VI. 28 str., 2 tab. JaroLimek A., Ueber den Wiederstand der Flüssigkeiten. XI. 49 S., 12 Textfi- guren. : Krosoucer Josef, Několik úvah z éiselni geometrie kuželoseček. XIII. 16 str. Krovček Celda, Předběžná zpráva o dvou různých horizontech pásma Dyy. XX. str. 4. Macků B., Dr., Theorie dvou spřažených oscillujících kruhů, se zvláštním zřete- lem k měření útlumu. XIX. 42 str., 1 obr. Maure Václav, Sympatická soustava nervová Enchytraeidů. IX. 21 stran a 2 obr. v textu. : Mayer Hanuš Ing., O nové methode měření účinku světla na chromovanou že- latinu. XVII. 51 str., 13 obr. v textu. MrrsaveR Jaroslav, Dr., Fysikálně-chemické studie o miniu. 1 část. XIV. 16 str. S obr. v textu. Mivsauer Jaroslav, Dr., Fysikálně-chemické stuliu o miniu. 2. část. XXIV. 13 stran s tabulkou a5 obr. v textu. Počra Ph., Ueber Bůge in den Schichten des Barrandeischen Felsen. VII. 19 S. 1 Taf. Roser, Franz, Ueber die gemeinsamen Punkte und en von Or ds die eine Leitlinie gemein haben. XII. 18 S. 2 Taf. Senuster Fr., O nefridiich Xerobdelly Lecontei v. Frauenfeld. II. 35 str., 1 tab. a 3 vyobr. v textu. Sranék V. a Doux K., O betainu v chenopodiacefch. XXII. str, ŠroLe A., Ueber die nl are Agolutination und verwandte P bei Pelömyxa. V. 5 8. ; Vrjpovský F., Podélná kopulace chromosomů, jakožto podklad pro analysi Jar buněčného. XXI. 23 str. Voroček a Kraus, Příspěvek k seznání fenolfloroglucidu. XV. str. 6. 2 Vasa K., Darstellung der Symmetrie der Kristalle durch Spiegelung. XXIL 85, 6 Abbild. im Texte. Pe Be _ Buchdruckerei Dr. Ed. Grégr syn in Prag Fi Ka AoE PÁ PR ” FLE pars N 5185 00313 411 Mert: vun I} Yun En gi A BIRNEN Maar NEON) a ha bob “ Be Fa A passt nu 4 a Ban RE de ya te TEE HU hf 1261130] SE pra lt AR A LEE TE À ! ATEN A AURA CR TER IKK tý Mi Ka 8 MaLTEN N Jet ah SEE N n HOUR (Pitt N (ha Hai Ka 4 U AN LE Bi 24 hit: de # Menke, AL REN oi : o PRE EE R co DH I Ri al a + a u habe “al pyh výt a jr qu nt Et) io Hi Ni + H qe Ir) HRS HR KH HU) ae ” HE rl LT WHOLE vy sok ) Jar DAT + h r = et Ki u 4 PAL Aer RER tik Ken Aalraht ERIC USE W np: Hit ieh ste 4 Ali Hi LIU | EHRE ehe: El (TORRENT PI Han EIN N č Run PRIE He i N bj se HAT vete! U ST Ar AA US irn bre PARFAIT [el prune ri a zá tit CENT UNTER TIEFEN yo h sh vi die i K Poj vryl best 4 poll bk \# i Er AT: dě Trh rare ANUS ATEN M KST UNE V404 Jay I) 14 Meta eee + Jutede NL ra td PAROLES IR PIE NT ja i at 1 du bye nur (bb ide rád INETIR KIT EIF FELHIU PT PERL) vu KT Hard, sie Pre M [Di ME v + Me + or BEL HE teen had kde rade VERSER i ut Knien FIRE it u ur et sud n Doreen ju + Hd rn neh ses AI MENT sit bed on : on KTK +06 bodné ry V p TEN ter ee ert v HAE NS Te AE TOUL she rt Hs ká k Me à a Ba ren MN EHRE CUS ve QE labs 4 QU a HERR Lt 0 1 = me sin ht + DEKY “il CHENE À ee arch ol Li ST AU ENS allen Eee u Lies wor sh ur 4e Be su ie de f « N N varle " .. ATI OM lekývý en its £ 44 já zí k i bo nýt Se A HN IM 4, 1 k EN Are STARS u Hi en ur p. + “ + à OST T MONTE ENTY kt HU H Kai ROLE ja o BR hh AU PEB vr , OTK PT Ve + un Kat. Ed PU i m HAL tb { ide: il ’ sA