2 P sy, + OK [dd 4 s P > ' j + ně: í : be : 4 » “ " “ hts v PBA . i < Ě Š : ' “ : M . “ ye : . o PM $ 9 ". k M s ; 7 s " „". x ft + s : a U lana : , . k K 3 Ě be A O , o " 3 i a ? Z a 5 ký » : K ; » + d « x ři 4 Y : Zní DEA dla idy ROU SRN, zz : : x 3 é : : : ž á n) . - . u 4 ; ? : : Witnd k 2 < Aron, "m Ž ť - s © ji < x L za + s I jan s; 4: f 4 "% v : hjš í , šě Ň > O e o“ .d “ > . ď M : : „S < we M Za A oh : j? z P Nr: ni - : s . : ča « v : R v Ra Š y x a : botě 92 So b - “ : 3 2 2 : Ěh = : há “ < až * : o ý c : . 3 sí Ž k : M i S ; zk : : , ký k Ň s : M ; : + o “ vy * TA 1921 € NOWOČESKÁ : BIBLIOTNÉK WYDÁWANÁ NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEUM. * ČISLO VIL t >- | JANA, SWATOPLUKA PRESLA | WŠBOBEON Ý ROSTLINOPIS. n a ee ov s 77770 K Eo W PRAZE. © W KOMMISSÍ U KRONBERGRA A ŘIWNÁČE. ah F, Boo ogotova V NOR KO ná r 2 oa hr é i Spo 620 8 : a Pk. : o- * R JOS.KLIČKA JANA. SWATOPEUKA. PRESA, DOKTORA W LÉKAŘSTWÍ, C. K. Ř. W, PROFESSORA PŘÍRODOPISU NA WYSOKÝCH ŠKOLÁCH PRAŽSKÝCH, ŘEDITELE C. K. PŘÍRODOWNY, AUDA NĚKTERÝCH UČENÝCH SPOLEČNORTÍ, "WŠEOBEONÝ 4“ ROSTLIN OPIS, le WE WŠI rEčÁM A POPSÁNÍ SPISŮ MUSEJNÍCH ČÍSLO XXIIL ; ee: 82360, ODRY AK Eo- W PRAZE. W KOMMISSÍ U KRONBERGRA A ŘIWNÁČE 18406. 1113546. iskem Karla Vetterla. : E Ne M99. ún K 1007 TŘÍDA TŘETÍ. KORUNOKWĚTÉ. COROLLIFLORÁÉ. Plátky dohromady srostlé, tyčinky nesaucí a ná lůžko připewněné. Řád 136. STURAČOWITÉ. STYRACEAE. Kalich prostý nebo s waječníkem wice méně sro= stlý, na čtwero neb na patero klaný, přeřídko celý. Ko- runa na ústí kalichowém připewněná: kraje na člwero neb patero klaného, (řídko 8—10dílného,) s ušty w pau“ pěu obyčejně. chlopnitými. Tyčinek z koruny wynika« jících, 2řadých, 2—4krát wice nežli uštůw kalichowých anebo wíce, řídko stejné množstwí, buď jim stříčných, buď s nimi střídawých. © Waječník 3-——ópauzdrý: pauzdra obyčejně 4waječná, waječek 2 přímých, 2 překocených, řídko Iwaječná. Čnělka 1, s bliznau 3—ó5laločnau. Pec= kowice kalichem obklíčená anebo s ním srostlá a kra- jem jeho wěnčená ; pecka 3—5pauzdrá, pauzčer 1se= menných, peckowice wyschlá, řídko | nousdra Isemen“ ná. Semeno bílečnaté. Kel osowý, rowný, kořínku do- leního nebo hořeního. Stromy nebo kře bezmléké, Listy střídawé, jednoduché, ce= lé a nejcelejší, bezpalisté. Kwěty obojaké, prawidelné, úžlabíčkowé, hromadné nebo hrozněné, Sem náleží asi 50 rodů (w 3—10 pokoleních) po pásmu hor- kém a mírném Asie a Ameriky rozdělených. Jediná w Ewropě již- né, Pokud se znají, dáwají pryskyřici kyselinu benzoowau obsahující "též prwky mají swraskující a barwící, STURAČ, © STYRAX. | STORAXBAÚM. Kalich prostý, přízwonkowitý, 5—zubý. © Koruna nálewkowitá, 3—1-, obyčejně dílná. "Tyčinek 6—(4, - obyčejně 10, dole často w kraužek srostlých; prašníky - u wnitř štěrbinau na dél pukající. Peckowice wyschlá, - s dužninau chlopnatě se oddělující; pecka uzralá oby- 3 čejně [pauzdrá, Isemenná. * 64 1008 SE pospolitý. -S. officinalis Lin. Caván. te. £. 188. J. 2. Plenk 1. 341. Hayn. 11. E 23. Důsseld 6, "Z l. Dů. sc. nat. all. 3. 4. 67.. Styrax Mat. Háj. 18. — Wed. 22. Keř 15—20' zwýší; rozhy bělawě plsťnaté; listy střída- wé, řapíkaté, wejčité nebo obwejčité, příokrauhlené, nej- celejší, na líci lysé, na rubu chlůpem hwězdowitým plsť. naté, šedé do siwa; kwěty wonné,rozpostawené na kon- ci rozeh w hrozny jednoduché, chudé, nachýlené, listu kratší; kalich o 9-—1 krátkých zubech, skoro jakoby u- ťatý, běloplstný; koruna bílá, wne plsťnatá,; peckowice příkulowatá, zelenawá, plsťnatá. — W Malé Asii a Ewro- pě -jižné. Kwěte w kwětnu a čerwnu. fi. Pe Z kůry toho stromu naříznuté prýští se w Syrii a Palestyně nikoliw ale w Ewropč přyskyřice, která wyschlá slowe storav, slyraď čili kadidlo černé a od nejdáwnějších časůw w lékařstwí se potřebu- je; jelikož ale w odchodu porušený se nachází, jest z lékáren wyho- štěn,- a nyní toliko ke kauření se potřebuje. Jest ho několikero dru= hůw; nejlepší jest zrnatý,“ jiny přichází w bochnících a nejšpatnější prachowitý. Wůbec sestáwá z pryskyřice, silice a kyseliny benzoowé, Sz. benzoin. S. Benzoin. Dryand. phil. lrans. 11. £. 10. Plenk 1. 342. Diisseld. 11. 6. 11. Benzoin officinale Hayn. 11. £. 24. Strom mírný, kmenu co muž tlustého, = „větví hnědých; listy podlauhlé, zakončité, krátkořapíč- ně, nejcelejší, na rubu běloplstné, 5“ dlauhé, 2“ široké; : „kwěty bílé, 8" dlauhé, plsťnaté, na latách úžlabíčkowých, -eo list dlauhých ; stopka plsťnatá; tyčinek 8—10; pec- © "kowice dřewnatá, jablkowitá, Ipauzdrá, skořápka pecko- U hnědá, s prauhami jasnějšímis jádro žluté, se skwr- mi stříbrně bílými. — Na Molukách, Sumatře, Žáwě a Borneu. Kwěte w kwětnu.5. sev“ 70070 Když strom 6 let stár, naříznau kůru nahoře, načež se prýští jE balsam bílý na wzduchu tuhnaucí w pryskyřici Žlutawě Ššedau, někdy 3) nahnědle skwrnatau, benzoe- jmenowanau, „Coročně wydá asi 3 libry p - pryskyřice; po. dewátém roce již málo prýští a tudyž. se porazí a : Jiný se zasadí. Benzoe má několikero druhůw ; nejlepší jest zrnatý, pák mandlowý, nejšpatnější obecný, Sestáwá z pryskyřice s pěti- Pp: Pro A benzoowé. © Benzoe potřebuje se w lékařství a co © Samopuř.- SympLocos.- SYMPLOCOS. 5 * Kalich s waječníkem do pola srostlý, dole šupina- tý: kraje sdílného. Koruna kolowitá, $—10dilná. Tyči- nek mnoho, 3—14řadých: nitky dole w několik chomá- 7 čůw, srostlé. © Waječník dopola podobalní, 38—ópau- zdrý: pauzdra 4 waječná; čnělka 1; blizna hláwkowitá, 3—ilaločná Peckowice málo dužnatá, kalichem wěnče- 1009 048 barwířská. © 9. únetoria. Heri. © Hopea tinctoria Lin. Mich? arb. 3. t« 9. Sweet Leaf Cafesb. ©. 54, Keř 10—12střewičný; rozhy lysé, oblé, listnaté ; listy střída- wé, řapíkaté, wejčitokopinaté, žlutawě zelené, zaubečko- wané, na rubu řídce krátkochlupé, zmládí pýřité, 3" dlau- hé, 1'/:“ široké; řapíky 2—3“ dlauhé; kwěty mnohé, úžlabíčkowé, wonné, bledě žluté, dříwe listůw wynikající, rozpostawené na hrozny krátké, opatřené listeny drob- nými, poddutými, pýřitými ; kalich zwonkowitý, o uštech 5 wejčitých, tupých; plátky. podlaudlé, podduté, dole. spojené s chomáči tyčinkowými, jichžto 5; prašníky 4hrané;s waječník podobalní,. kulowatý ; peckowice wy- schlá, wejcowitowálcowitá, zwící malé oliwky, fialowá, kalichem wěnčenás pecka Spauzdrá, pometáním (Ipau- zdrá. == Na wlhkých místech w Karolině a Wirginii. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. Listy jsau chuti sladké ; šťawau a zwařeninau z nich barví tka- niny Inčné a hedwábné na swětle žluto. Kořen hořký, kořenný proti slabému tráwení, : S. čajowá. S. Alstonia Feri. © Alstonia theaeformis Lin. H: et Bonpl. aegutn. |. €. 51. Keř nejlysejší, čajní- ku podobný jměním, listím, kalichem šupinami. střecho- witými obklíčeným, rozpostawením kwětůw a t. d. Listy střídawé, nejkratšeji řapíkaté, přiblížené, eliptičné, tu- paunké, dole celé, od prostředka až na konec tupý pi- lowané, tuhé; kwěty úžlabíčkowé, 3—4, sedawé : kalich nejlysejší, šupinami okrauhlými, zelenými, mázdrowitě 0- braubenými obklíčený ; koruna obyčejně desítidilná, bílá, rozložená. — W Kolumbii na chlumech. R. © td Pé List suchý potřebují na místo čaje čínského, Řád 131. EBENOWITÉ. EBENACEAE. Kalich prostý, na tré neb šestero klaný. Koruna podplodní: kraje 38—6uštého, w paupěti střechowitého, přízkraučeného. © "Pyčinek nákorunních 2—4krát tolik co uštůw korunowých anebo tolikéž a tenkrát s nimi střídawých. Waječník 3— mnohopauzdrý : pauzder 1— 2waječných, waječek wisutých. Čnělka 1,- rozdělená, řídko celá; blizna na dwé klaná nebo celá. Bobule šťáwnatá nebo wyschlá, někdy se skořápkau chlopněmi 61* M 1010 se otwírající, často pometáním chudosemenná. Semena bílečnatá. Kel osowý nebo poúkosný s "kořínkem hořením. . Stromy nebo kře bezmléké, Listy střídawé, nejcelejší, kožo- wité, bezpalisté. Kwěty mnohomanželné, mnohodomé , prawidelné, úžlabíčkowé. : Řád ten obsahuje asi 50 rodůw (w 5—6 pokolení rozlosowa- ných) jednak rostaucích mezi obratníkoma jednak w teplejším dílu pásma mírného. Owoce jejich jedlé, semena olejnatá, ostatní díly hořké, swraskující, w lékařstwí užitečné, - Dříwí mnohých přetwrdé a těžké, u wnitř pně hnědé, zelenawé, čerwenawé, někdy pěkně mra- morowané, nejčastěji ale černé a slowe ebenowé, 'TomeL. DiosPyROS. © DATTELPFLAUME. Kwěty mnohomanželné, mnohodomé. Kalich na tré neb čtwero nebo na šestero klaný. Koruna baňkowitá, kraje na tré nebo čtwero nebo šestero klaného. Tyčinek dole z koruny wyniklých, w kwětu samčím 6—16, w obojakém méně a často neplodných. Čnělky 2 mnoho- dílné ; blizny jednoduché nebo na dwé klané, Bobule 8 —12pauzdrá, pauzder Isemenných. T. obecný. D. Lotus Lin. Pall. ross. 1. £. 58. Diet. sc. nat. atl. 3. €. 65. Guajacana Duham. |. £. (WL. Do- mnělý lotus Mar. Wel. 85. C. Strom asi zwýší 30; kůra tenká, swraskalá, hnědočerwená, dříwí zelené nebo mo- drošerés wětwe rozewřené; listy řapíkaté, střídawé, po- dlauhlé, zakončité, nejcelejší, na rubu šedozelené, pýři- - té, na líci sytě zelené, nejřidčeji pýřité nebo lysé, sko -ro 6" dlauhé, 2“ široké; řapíky asi 3/4“ dlauhé ; wnitřní -šupiny paupat rezawě přitlačeně srstnatés kwěty po 2— 8 úžlabíčkowé, na nejkratších stopkách; kalich na čtwe- ro klaný, uštůw wejčitých, ostraunkých, mnohem kralší nežli koruna žlutá, ponačerwenalá, 2+" dlauhá, kraje na čtwero klaného, na ušty okrauhlenowejčité, přetupé ; bobule kulowatá, co třešně weliká, čerwenawě modrá, kalichem stálým zwětšeným dole podepřená. — W Afri- ce sewerné a Malé Asii; od nejdáwnějších časůw w Ewropě se sází a tutéž až do jižných Šwýcar zdiwoče- la. Kwěte w lipnu a srpnu. 5 Owoce sladké, náwinné, wůbec jedf; též dělají z něho wíno a syrup. Dříwí druhdy místo francauzského w lékařstwí potřebowali. T. žapanský« D. Kaki. Lén. Si vulgo Kaki Kaemp/. t. 806- Strom míšpulowému podobný, s. wětwemi ne- mnohými, křiwými, uzlatými , smítky zelenawými a dříwím twrdým, křehkým;. listy střídawé, eliptičné, za- končité nebo tupé, na líci sytě zelené, na rubu jakož i 1011 rozhy plsťnaté, 5“ dlauhé, 4“ široké; okwěty ú žlabíčko- wé, po 2—3 na krátkých stopkách Akabných, plsťna- tých ; kalich překrátký, zubůw 4 širokých; koruna baň- kówitá, asi zwící hrachu o 4 uštech překrátkých, žluta- wá: tyčinek 83 čnělka na čtwero klaná, rowná; bobule alespoň zwící šwestky, čerwenawě bílá; dužniny pewné, prozračité, čerwenawé, co med sladká, přelahodná; se- men 8 bezchutných, k semenu tykwowému podobných, do kola rozpostawených, kostěných. — W Žapanu, w Číně se sází. 5. Owoce jedí čerstwé, též i sušené, cukrem a maukau posypané ; přílišné jich požití působí běbawku a auplawici. T. lepnatý. D. Embryopteris Pers. D. discolor Wild. Biibivoptehia slutinifera Rob. £. 13. E. peregri- na Gaert. t. 29. Sirótn mírný, wždy zelený; wětwe oblé, rozhy hedwábnaté ; listy krátkořapikaté, podlauhlé, ostré, dole zaokrauhlené, kožowité, na líci lysé, lesklé, na ru- bu siwé, chlupy. přitlačenými hedwábnaté, 6" dlauhé, 2" široké ; stopky úžlabíčkowé nejkratší, ojedinělé; ikwě- té; kalich uštůw 4 podlauhlých, tupých, hedwábnatých; koradí nálewkowitá, na čtwero klaná, kraje plochého ; tyčinek 24: nitky: nejkratší, prašníky přímé, šídlowité ; waječník nadobalní; blizna sedawá ; bobule zwící mír ného jablka dužnatá, žlutawě čerwená, hnědau jino“ watkau posypaná : semen 4—8, hnědých, ledwinowitých „w dužnině. — Na Filipinách ostrowech. 5. Zemínowé jedí owoce trpké, jehož před uzráním mnoho, tří= slowiny obsahujícího potřebují k wyděláwání koží, a sliz lepkawau k hojení ran, T. wirginský. D. virginiana Lin. Míchr arb. 2. (. 12. Schmidt (. 183, Guajacana Catesb. 2. ©. 10, Strom asi 6 wysoký s wětwemi štíhlými, náhnědými; rozhy pýřité ne- bo lysé; listy střídawé, wejčité, zakončité, na konci tu. paunké nebo ostré, obak lysé, lesklé, síťkowanožílnaté, po kraji pýřitobrwité, 4“ dlauhé, 2“ široké; řapíky pý- řité, zdélí $5—'s lista; pupence černé, lysé; kwěty 2— 3 na stopkách úžlabíčkowých, řapíku kratších, srstna- tých jako kalich podplodní, hluboce rozštípený na ušty kopinaté, ostré, čtyřikrát kratší koruny bilé, wejcowité, jejíž kraj rozložený má ušty okraublené; bobule zaku- latžlá, wětší nežli mišpule, dužnatá, žlutawě čerwená, skoro prozračiítá, 4—Ssemenná. — W Americe sewerné na místech wlhkých. Kwěte na konci jara, zrá w létě. Dříwí užitečné na drobnější dílo. Ze stromu prýští se klowa- tina, jíž užíwají proti běhawce, krwotoku a zimnici. Owoce jest na- trpkalé; necháwají je wymrznauti, čímž lahodnosti nabýwá, Dělají z něho 1012 wíno a piwo, shnětauce je s otrubami a maukau a upekauce placky, kteréž u wodě rozmočené přidáwají do sladu, Vboý T. eben. D. ebenum AReíz. D. glaberrima: Ro/tbu n. act. haf. 2 © 5. Swom 30—40 zwýší a wyšší. Kůra černá, na smítcích šedá nebo bílá; běl přetlustá, „bílá ; wnitřek pně pěkně černý; listy střídawé, řapíkaté, ko- žowité, Uusté, 1—3" dlauhé, lysé, na líci tmawě zelené, na rubu nabělawělé, jasné, síťkowané, obak lesklé, různotwarné , obyčejně wejčité nebo wejčitokopinaté, anobrž příokrauhlé, zakoačité, ostré nebo tupé; pupeny srstnaté; stopky krátké, přetwrdé; kwěty úžlabíčkowé, sedawé, po 3—4, dwaudomé; kalich skoro mískowitý, přeplsťnatý, 4laločný: koruna tlustá, huňatá, wně bílá, u wnitř jasně čerwená,, 0. lalocích 4 podhautých, 0- strých; tyčinek 20 s nitkami dlaubými; waječník-ryšawě chlupatý; bobule oliwkowitá, hnědá, kalichem zweliče= ným a ztlustlým do tři čtwrtin délky obklíčená, s duž- ninau měkkau, bílau, jablkem zapáchající; semen 2—5, modrawě bílých. — W Indii wýchodní, obzwláště na Ceylonu, též na Madagaskaru; na Maurícii se sází. Kwě« te w posuše. 5. Ten rod jako jiné dáwá dříwí ebenowé, jehož truhláři k wy- kládání a jiní řemeslníci na rozličná díla potřebují. Řekowé dříwí potřebowali k čistění krwe při wyraženinách, -T ebenauš, D. ebenaster Retz. D. Ebenum Lóíz Hebenaster Rumph 34 © 6. Strom wysoký s kmenem hranatým ; listy waječnopodlauhlé, tenké, hebké, tmawě zelené, 10“ dlauhé, 3" široké; pupeny lysé; bobule zwící welikého jablka, nezralé wlnalé, pak olysajíci a bledě žluté s dužninau žlutau, slizkau, maučnatau, náwin- Bau; semen 8, ledwinowitých, nachowých, co mandle welikých, sladkých, chutných. — Na Molukách, Cey- — Owoce jako bananky chutnající jedí čerstwé i pečené. Dříwí jeho jest pod korau bílé a ku středu černé, Thunberg a Kónig mají je za prawé ebenowé w obchodu. = ž : T. zelenodřew. C. chloroxylon Roxb. t 49. Wětwe oblé, welmi neprawidelné, trnaté trnami silnými, šidlo“ witými, tmawé; listy řapíkaté, wejčité, ostré, dole za- okrauhlené, na líci sytě zelené, chlupem řídkým přitla- čeným srstnaté, na rubu hustě huňaté, asi 2“ dlauhé, L široké; kwěty přísedawé, úžlabíčkowé, přiojedinělé ; kalich a koruna uštůw 4 krátkých, ostrých; kwět samčí má 16 tyčineky obojaký 8; čnělka na čtwero rozdělená, blizny -na dwé klané; bobule zakulatělá, sotwa zwicí 1013 třešně, podepřená kalichem a obsshujicí semeno kostě- né. Na Koromandelu. č „0 Owoce zralé, dost lahodné jedí, Dříwí k- domácímu užitku prospěšno. © © " ; © (T. černodřew. © D. melanoxýlon Rozb. £. 46. Strom zwýší 24 něbo.30“; kmen 9 tlustý; wětwe rozewřené s korau poněkud haubovitau, šerau; rozhy zmládí pýřité ; listy podlaúhlokopinaté, dole ostré, na konci tupé, lysé, zah jakož i pupeny pýřité, asi 4" dlauhé, L'/;“ širo* ckés kwěty mnobomanželné : samčí na stopkách 3—4- kwětých, úžlabíčkowých, na čtwero klané, 1i2mužné; obojaké ojedinělé, stopkaté, úžlabíčkowé, na patero klané, plsťnaté ; čnělka 3dílná, s bliznami na dwé kla- „nýmis bobule kulowatá, zwící šwestky, žlutá, šťáwna- tá; semen 8 jako fasoly. — Na chlumech-w Koroman- delu. 5. i : i Owoce chuti špatné jedí Dříwí má jádro černé, ježto na místo ebenowého welmi jest wáženo ; ostatní dříwí jest bílé a měkké, sna- dno hnije a čerwotočí, Kůru trpkau potřebují proti aupláwici, DoznicE:; VisNEA. © VISNEA, Kalich na patero klaný, barwený, uštůw 2 krat- ších.. Koruna kolowitá, hluboce na patero klaná. Tyči- nek 20,z dola koruny wyniklých. Waječník dopola pod= obalní; čnělky 3, někdy 2; bobule dopola podobal. ní, 2—3pauzdrá: pauzder Isemenných. D. kanarská. N. Mocanera Lčn. Bory. St. Wine. úl. fort. te 1. Ann. gen. se. phys. | 5, Keř wždy zelený, 3—9 wysoký; kůra hnědá, plná žlutawých bradawic; listy střídawé, eliptičné, pilowané, lysé, kožowité,, 37 dlauhé, 15" široké, na, řapících překrátkých 3 kwěty drobné, úžlabíčkowé, na stopkách (kwětých, ojedině- lých, řapíku delších; kalich o uštech 5 kopinatých, podhnatých; nepadajících, jichž 3 wněšné chlupaté; ko- runa žlutá, uštůw eliptičných, sotwa kalichu delších; ty- činky kratší plátkůw; prašníky rowné, 4hrané, u konce s osinau; waječník mrtnatý; bobule lysá, hnědá, poněkud dužnatá, dosti chutná, obyčejně 3pauzdrá. — Na kop- cích we křowišti na Ostrowech kanarských. Kwěle w říjnu až do prosince, fi. Owoce welmi: zponenálla zraje; neboť sotwa uzrálo, již pupe- ny na příští rok se okazují. Domníwají se, že to mokanera s Guan= chůw wyhynulých, z jehož owoce dělali syrup, jejž na-rozdílná jídla dáwali. Byltě wýborné lahodnosti, jelikož básníkowé o jeho líbezno- sti zpíwají, | 1014 TRojeL. © MaBaA, | Mapa, Kwěty dwojdomé. Kalich a koruna baňkowitá, wně huňatá, na tré klaná. Tyčinek 3—6, z dolejška koruny wyniklých. Bobule kalichem podepřená, nadobalní, wej- čitopodluhowatá, 2pauzdrá: pauzder 2Žsemenných, se- mena podluhowatá, trojhranná. % T. eben. M. ebenus Spreng. Ebenus Rumph 3. £. 1. Ebenoxylum verum Zour. Strom welmi ztepilý, přímý; -s kmenem hranatým a košem malým 5- kůru má černa- wau, nerownau, rozsedalau, dříwí twrdé, bílé, černými žilkami tu a onde znamenané, kteréžto k jádru se pomnožují. To jest welmi twrdo, těžko a černo a jest prawé dříwí ebenowé; w kmenech mladých, co stehno tlustých, sotwa jest ztlauští palce, w starých, jež sotwa dwa mužowé obejmauti mohau, jest bílý díl ani na pa- lee tlust a ostatek čern; listy na rozhách roztraušené, směstnané, 4“ dlauhé, 2" široké, obyčejně podlauhlé, ostré, na líci lesklé, na rubu žlutawé; kwěty předrobné a nemnohé, na konci rozeh zwící semena cibulowého, bílé, newonné; owoce wejcowité, zwící lískowého oře- chu, kalichem hwězdowitým dole podepřené, zpleštilé, čerwené; pod slupkau křehkau jest dužnina čerwená, maučnatá, sladká, sýraskawá a jedlá, w níž 3, 4, 5 se- men trojhraných, černých. — W. Indii wýchodní, na Molukách, w Kočinčině hwozdy činí. 5. We čtwrtém roce kmen nemá černého jádra, w pátém odpočí- wá a je nasazuje, pak roste dále, Sázené stromy tepruwa w desá- tém roce dostáwají černé jádro, We wlasti jest obyčejné dříwí ; ře- zají z něho prkna a na saustruhu dělají umělecká a pěkná díla. O dříwí ebenowém w starém zákoně na mnoha místech se činí zmínka. Podlé Pliniusa museli Ethiopowé králi peršanskému wždy po 5 letech 100 kusů kmenůw odwáděti. "Po co dosawád psáno, platí o ebenu černém ; jest ale ještě eden ternatský čili molucký šerý, (Rumph 3, t. 2,) jejž inkaustem barwí na černo a jest skoro jako prawý. Eben bž= bý (Rumph 3, t. 8.) roste toliko sám od sebe, má dříwí bílé, černě merhowané, bobule o 8 semenech co kulky ručničné, Dříwí na baly a malé stežně potkobajt : Řád 138. ZAPOTOWITÉ. SAPOTEAE. -© Kalich prostý, stálý, podplodní, 4—8dilný, uštůw w paupěti střechowitých, někdy 2řadých. Koruna pod- plodní, prawidelná, srostloplátečná: uštůw co. lalokůw 1015 kalichowých, anebo 2—3krát wice. Tyčinek prostých z trubky korunowé wvniklých, tolik co uštůw korunowých a jim -stříčných, řídko wíce, swazkowitě rozpostawených před ušty korunowé, obyčejně tyčinky kypetné se stří- dají s plodnými. Waječník nadobalní, mnobopauzdrý : pauzder o waječkách ojedinělých, přímých. Čnělka je- dnoduchá ; blizna nerozdělená nebo laločnatá. Bobule ne- bo peckowice mnohopauzdrá nebo (pometáním) [pauz- drá; pauzder lsemených. Semeno bílkem opatřené nebo bez něho. Kel rowný kořínku doleního. Dělohy ploché, weliké atlusté, neníli bílku, tenké, jestli. bílkem obalené, Stromy, kře, skoro wšecky mléčnaté. Listy střídawé, přezimu- jící, kožowité, nejcelejší, bezpalisté. Kwěty obojaké, proměn, ú= žlabíčkowé, ojedinělé nebo nahlaučené. ád ten obsahuje asi 90 rodů (w 13 pokoleních), ježto rostau toliko w nejhorčejším pásmu a končinách poblízkých. © Mléko jejich jest neškodné; owoce wšech jí se, mnohých welmi chutné; semeno obsahuje olej, Dříwí twrdé, trwanliwé ; kůra swraskawá, w "lékařstwí . užitečná. ZELEZNEC. SIDEROXYLON, | ErSENHOLZ, Kalich přemalý, stálý, ozubý. Koruna kolowitá, na patero klaná, Tyčinek 5, z trubky korunowé wyniklých. Čnělka krátká; blizna jednoduchá. Bobule 5— 1 semen- ná. — Kře nebo stromy dříwí přetwrdého. Z. bezbranný. S. inerme Lrn. S. atrovirens Lam. (. 120. /. I. S. primum Di. elíh. 1. 265. /. 344. Keř wždy zelený, bezbranný, wíjawý, neprawidelný; kmen s korau tlustau rozsedalau, skoro korkowitau, černawau nebo hnědočernau; wětwe krátké, rozewřené, wijawé, na konci listnaté; listy mírně řapíkaté, twrdé, kožowité, tlusté, obwejčité, tupé, hladké, černawě zelené, asi 2“ - „dlauhé, 1“ široké ; utržené roní mléko ; kwěty bělawé, - drobné, k kacě, po. 3—6 w úžlabíčkus ušty ka- - chowé podlauhlé, podduté, s p v V koruna uštůw střídajících se 5 šupinami podlauhlými; bobule prý 4- — semenná. Na Předhoří dobré naděje. R. f Ž. zdpadotndský. S. ve gy To 1900 Jacg. coli. 2 7 4 MT. / 5. Mastixetree Ca/esd. £. 15. Strom zwýší 50, - wždy zelemý s wětwe bebké, dlauhé, lysé, bezbranné, po- - pelawé; listy dlaohořapikaté; roztraušené, kožowité, po- - dlaublokopinaté, obak ztenčené, na líci lesklé, na rubu - rownoběžně žebernaté a bledé ; řapíky tenké, skoro ni- - ťtowité, 4—6" dlauhé i delší; kwěty žlutawé, shlaučené, > úžlabíčkowé, na stopkách krátkých, jako kalichy lesklé plsťnatých ; bobule žlutá, podluhowatá, tupé oliwce po- 1016 dobná, sladká asi jako dřínka. —= Na Domingu a Ba- hamě. 5. jh, v dadmo Dříwí dobro ke stawení, 5 , Danmora. BumeLiA. © BUMELIE.. ©, 8 Wšecko jako u předešlého pokolení, s+tyčinkami plodnými střídá se tolikéž neplodných, tj. prašníku zbawených. Bobule opauzdrá, pauzder Isemenných, po- metáním Ipauzdrá, Isemenná, | D. kustownicowá. B. lycioides JIP/Idď. Sideroxylum lycioides Lín. Duham 2. £. 68. Keř 8—1% zwýší tnatý, přewětewnatý, z rozeh ulomených mléko roníci; kůra šerohnědá, malíčko rozsedalá, na rozhách hladká, ryša- wěle šedá, drobníčce bělopozbádaná a pýřičkowaná; trny rowné, šídlowité, roztraušené; listy kopinaté nebo podlauhlokopinaté, dole ztenčené, na konci tupé, nejce- lejší, nejlysejší, síťkowanožilnaté, na líci bělawě zelené, na rubu bledší, 5'//" dlauhé, 1"2" široké, tuhé; řapik na tu délku asi 4“ dlauhý, tenký; kwěty úžlabíčkowé, hromadné, na stopkách lysých, ikwětých, asi co řapík dlauhých, drobné; kalich zelenawě žlutý, uštůw waječ- ných, tupých, bíle obraubených 3; koruna malíčko delší kalichu, bělawá ; bobule zakulatělá, wyschlá s peckau.— W Karolině a Luisianě. R- : Bobule zasladlotrpké potřebují proti běhawce, DwojčeT. '(ARGANIA. | ARGANIE. "Kalich dwojřadý, w každé řadě odílný. Koruna dwojřadá, w každé řadě na pátero klaná, Tyčinek 5 střídajících se s tolikýmiž neplodnými (prašníku zbawe- nými). Bobule waječná, wyschlá, čnělkau ukončená. Pecka 2—3pauzdrá: pauzdra o semeně jednom smač- knutém. | D. trnatý. A. Sideroxylum Rčm. et. Schult. Sidero- xylon spinosum Lin. Correa an., mus. 8. £. 3. Elaeoden- (dron Argan Lín. Rhamnus siculus Lču. Lycio similis frutex (Comm. hort. t. 83. Strom mírný kmenu Gstřewíčného a koše taktéž wysokého; wětwe oblé, stříďawé, trnem ukončené welikým; listy příswazkowitě pohromadě wy= nikající, kopinaté, dole ztenčené, nejcelejší, příkožowité, na rubu siwé, 1“ dlauhé, 3" široké; kwěty úžlabíčko- wé, shlaučené, sedawé, zelenawě žluté; plody ojedinělé nebo podwojné, zwící šwestky, zelenawé, bíle skropené, plné bít mléka, náwinné, lahodné ; pecky 2—5 sro- 1017 stlé; waječné s jádrem bílým w bílku sedicím. — W Alřice sewerné. Kwěte w čerwnu a lipnu, 5. 5 74 Z jader wytlačují w Marokku olej; jebož užíwají jako my dřewčného, fobie „ Máwa. | Bassia, © Bassig, © Kalich: Adílný. Koruna na osmero klaná s trubkau baňatáu. Tyčinek 2—5krát wice uštůw korunowých, we dwau řadách. Bobule 6—Spauzdrá, pauzder Isemen- ných, uzralá [—4semenná, semen ostatních pometalých, M. dlauholistá. B. longifoha Lin. Lam. £. 398. Diet. se. nat. atl. 3. t. 62. Arbor facum major Rumph 3. 1.49. Strom ztepilý, kmene tlustého a wětwí rozewřených, rozeh ohnutých, tlustaunkých, šedopýřitých ; listy „na © konci rozeh lysých, na holém dílu neprawidelně brada- wičnatých střídawé, přiblížené, řapíkaté, waječnopo= dlauhlé, skoro kopinaté, mladé plsťnaté, pak olysající, nejcelejší, obak ostré, na líci tmawě zelené, na rubu mnohem bledší, 6“ dlauhé, 1/2" široké; řapíky asi 2" dlauhé, zmládí plsťnaté, pak olysajicí; stopky jednodu- ché, plsťnaté, mnohé, jakoby přesleněné, asi 1“ dlauhé,. na konci rozeh pod listím pak se prodlužující a swě- šující ; kwěty bílé; kalich asi '|2/ dlauhý z uštůw wej- čitokopinatých, zakončitých, wně plsťnatýchs koruna ka- líchu dwakráte delší, lalokůw kopinatých ; čnělka asi na palec z koruny čumí s bliznau ostráu; tyčinky we 2 řa- dách nad sebau z koruny wyniklých a střídajících se; plod bobule wejcowitá, žlutawá, dužnatá, mléčnatá, o 4—5, někdy 2 ořeších podluhowatých, skoro Ahraných, Isemenných. — W Indii wýchodní na pewnině. Kwěte © w kwětau a Čerwnu. 5. Ze dříví dělají trámy tenké. ku stawení ; zemkowé z wětwí zhotowují pochodně, jež dobře hořící potřebnjí při lowení ryb, rakůw a mlžůw. Kwčty spadlé, usušené a pak upečené jedí, též wy- wařují z nich huspeninn; z níž utwořují caltičky na prodej. Též kwěly žeran ptáci, wewerky, diwocí psowé a žakálowé , jenž prý skoro po nich se wztekají. Bobule jedí surowé; nezralé se solí a kořením strojí. List a mléko z nezralého owoce a kůry proti wyra- Ženinám potřebují. : M. šírolístá. B. latifolia Rozb. 1. 19. Mahwab-tree > Hamilt, as. res. 1. ps 300. /ig. Strom mírný, s kmenem tlustým, toliko: 8 wysokým, wětwemi rownowážně rozlo- - ženými: listy eliptičné, na obau koncích zaokrauhlené, ostré, 67- dlaubé, 4“ široké, w meziobratníkowé zimě (padající, a w březnu opět s kwítím wynikající; kwěty -po 30—50 we swazcích na konci rozeh nachýlené, i 1018 dlauhé, '/;“ široké ; stopky jednoduché, tkwěté, na palec dlauhé; kalich lysý z 8 uštůw waječných ; koruna Wuštá, dužnatá, žlutá, baňatá o 8 lalocích waječných, o polo- wičku kratších trubky; tyčinek třebas 32 we 3 řadách, w prwních dwau řadách po (12 w nejhořejší ale 8; čnělka dwakrát delší kwětů; plod hnědý, 2“ dlauhý, 1“ tlustý, 4pauzdrý, o jediném semenu. — W „ladii wý- chodní na pewnině po chlumech. 5. ai „Dříwí twrdé, těžké, obzwláště potřebují na. písty, Welmi užitečný strom, jejž w Bengalích okolo wesnic wzdálí 30—40“ od sebe sázejí. W 7mém roce kwěte; kwěty na konec dubna padají a se sbírají ; w 10 roce dáwá polowičnau sbírku; we 20 přestáwá růsti, kwěte ale a owoce nese až -do 100 let ; dospělý strom dáwá 3 centy kwětů w ceně 8 rupií a 60 liber oleje skoro taktéž drahého. Strom ten jistější dáwá wýnos nežli rýže, protože netrpí suchem. Kwěty jsau znamenitým zbožím, jelikož je surowé jedí anebo s rýží uwa- řené. Owoce sladké požíwají surowé; též i žakálowé je rádi žerau 3 wydobýwají z nich nápoj silný, opíjející; užitečnější ale jsau peckys z jejichž jader wytlačují olej. M. máslowá. B. butyracea Rob. as. 8. p. 499, če. Falwah, folwarah. Strom asi 50 zwýší; kmen 2 tlustý, s korau hnědau, hladkau, popelawě skwrnatau; listy střídawé, řapíkaté, obwejčité, kožowité, na rubu plsťna- té, 6—12" dlauhé, 6" široké: stopky strbaulené, Ikwěté, přemnohé, z konce smitkůw pod rozhami wynikající, wlnaté; kwěty wisuté, weliké, bledě žluté; kalich na čtwero neb šestero klaný, ryšawě wlnatý; koruna trub- ky co kalich dlauhé, kraje tupě Gdilného ; 30—140 tyči- nek; waječník 10 —Ii2pauzdrý: pauzder (waječných, ob- klíčený kruhem pýřitým ; plod podluhowatý, I2pauzdrý, pometáním ale toliko 2—3semenný. — Na kopcích w Indii wýchodní na pewnině. Kwěte w lednu. 5. — Ze semen wytlačují mnoho tuku máslowitého co slanina bí- lého, jejž jedí a k pálení potřebují, anobrž i natírají andy trhá- ním trápené, Kwětůw nejedí, málokdy mdlé plody. Dříwí jest twr= dé a trwanliwé, jako tékowé, nedáwá se ale dohře zděláwati. Zdali sem náleží máslowý strom, o němž Mungo Park píše, jenž schea slowe a znamenité máslo galanské dáwá, není wyjednáno, Hriwauš. © OMPHALOCARPON, Kalich 4— (2lupený, střechowitý. Koruna podplod. ní: trubky krátké, kraje na šestero neb sedmero klané. ho, w ústí 6—T šupinami, a mezi dwěma wždy po 6— 8 tyčinkách. Čnělka niťowitá s tlustau bliznau, Plod dřewnatý, zpleštilý, s jamkau blubokau, w níž čnělka stálá, mnohopauzdrý, pauzder (Isemenných. | Semena kostěná, waječná, smačknutá, w dužnině šťáwnaté, s pu- pem pobočním. Kel bilečnatý. 1019 H. ztepilý. O. procerum Pal. de Beauv. owar. t. 5. /. 6. Strom ztepilý; kmen na samém konci rozdělující se'na wělwe rozewřené, rozhy střidawé, listnaté; listy střídawé, přísedawé, lysé, leskléx nejcelejší, kopinaté; kwěty wynikají ze kmenu we wýšce 8—10“. Jiná zname. nitost toho stromu jest ta, že kůrka plodní u wnitř se- stáwá z hromady tílek malých, twrdých, zakulatělých, neprawidelných, nakopených jako drobky w kamenech slepencemi (pudding) nazwaných; každá ta částka má plochy neprawidelné, u wnitř jest bělawá a dá se wy- laupnauti, aniž se roztrbne. Kalich sestáwá ze šupin poddutých, tupých, wně pýřitých; ušty korunowé stej- né, wejčité, ostré; tyčinky po swazcích před ušty ko- runowými. — U wnitř Afriky proti hranicím králowstwí © owarského. 5. PAKOR. (CHRYSOPHYLLUM. | GOLDBLATT. „ „ Kalich sdilný, Koruna zwonkowitá, na patero kla- ná. Tyčinek 5 z trubky korunowé wyniklých, uštům ko- runowým stříčných. Blizna přísedawá, štítowitá, 9—10- laločná. Bobule 10— nebo pometáním Ipauzdrá, 10 — nebo pomětáním Isemenná. P. obecný. C. Cainito Lin.. Jacg. am. £4 31. f- | Diet. ie. nat. atl. 3. £« 63. Anona Sloan 3. £. 229. Caini- to, caimito, Star-apple. Strom ztepilý, nejkrásnější, roze“ kládá se w nejobšírnější koš; dříwí ryšawé, hebké; kůra náryšawá, rozsedalá, pewně na dřewě wáznaucí; rozhy pýřité, listy wejčité, nejcelejší zakončité, tupé neb ostré, příkožnaté, obak čárkowané žebry nejodstálejšími, row- nými, na líci zmládí šedoplsťnaté, pak olysající, lesklé a sytě zelené, na rubu plstí tenkau, skořicowě hnědau, -co zlato se třpytící pokryté, střídawé, 5“ dlauhé, 2“ ši- roké, na řapíku sotwa co šestina listu dlauhém, pýřitém ; stopky mnohé a úžlabíčkowé, rozestřené, tlustaunké, sotwa zdélí řapíku, pýřité, Ikwěté; kwěty drobné, ne- wonné; koruny bílé; owoce nejwětší, kulowaté, zwící welikébo jablka, zpleštilaunké, růžowé, nachowé, nebo modré; slupka lysá, dužnina měkká, přílepkawá, dříwe -uzrání mléčnatá, na powrchu pleťowá, u wnitř špinawě bělawá, 1Opauzdrá, sladká, lahodná, jedlá; semen 8—4 černých, lesklých s bílým pupem. — Na Marlinice, Ja- maice, w Americe jižné. Kwěte w dubnu až do čer- wna. 5. | 4 1020 Owoce náleží k nejlepším w Judii západní -a tudy přichází wůhbec na stoly; obzwláště jich sobě oblibují Američanéz KRwropa- nům na začátku se nepodobají, jsauce mdlé, : P. drobnoplodý. C, microcarpum Swartz. Listy wej- čité, lysé, na rubu pýřité; bobule podluhowaté, úkosné; Isemenné. — Podlé řek na Domingu, „4 Owoce jeho zwící chlupatky jest nejsladší. „A P. stříbrný. C. argenteum Jacg. am. £ 38. („4. Strom jáko pakor obecný ; kůra na wětwích a stmítcích šedopopelawá; rozhy pýřité, pak olysající; listy wejčité, podlauhlé, zakončité, tupé, nejcelejší, střídawé, na. líci sytě zelené, lysé, na rubu. pýřitohedwábité, ze stříbrna zelenawé, lesklé, 6—7" dlauhé, 2—214£ široké; řapík asi co '/1 listu. dlauhý, pýřitýs stopky úžlabíčkowé, mnohé (6—8), sotwa zdélí řapíku, Ikwěté ; kwěty drobné ; kalich uštůw zaokrauhlených, tupých, pýřitých, po kraji mázdrowitých; koruna trubkowitozwonkowitá, wně pýři- tá, uštůw zaokrauhlých, kalichu dwakrát delší; owoce zakulatělé, špinawě nachowé, zwící prostřední šwestky s dužninau měkkau, modrawau, malíčko mléčnatau,' ja- ko prwního rodu chutnající. — Na Martinice, 5. We wlasti owoce jedí. P. hruškowitý. C. pyriforme JFiliďd. C. Macoacou Aubl. t. 92. Kmen 30 zwýší, 2" ztlauští; dříwí bílé, twr- dé, křehké; kůra hladká, šedá, mléčnatá : listy střídawé, podlauhlé, zakončité, obak lysé ; owoce po 2—4, hruško- wité, hladké, žluté, se slupkau tlustau, dužnatau, mléč- natau, dužninau bilau, sladkou a chutnau. — W Guianě a na Domingu po březích. Zráw březnu. 5. Owoce jest chutnější kainitek antilských a protož je radši jedí. Jádra jsau kulowatější a též jedlá. -Po lysý. C. glabrum Jacg. am. £, 38. (. 2. Strom, Iostřewíčný, přímý, wětewnatý ; listy. střídawé, wejčito- podlauhlé, tenkozakončité, nejcelejší, obak nejlysejší a lesklé, příkožnaté, zdélí 4", zšíří ('/3"; řapík „10kráte, kratší listu, zmládí jako listy nerozložené, pýřité; owoce modré, welikosti a twaru oliwek menších; semena méně smačknutá. — Na Martinice w lesech. - Owoce dost dobré jedí toliko chlapci a otroci. -Pe sladký. C. glycyphleum Casaretti. Pometia lactes- cens Velloz. Strom prostřední wýšky; listy podlauhlé, řapíkaté, hladké, na líci lesklé, na rubu bezleské ; kwě- ty Smužné, Iženné a úžlabičkowé; koruna prawidelná, bdilná, žlutawá, drobná; owoce podluhowaté, hladké o 4 semenech plochých, twrdých. — W lesech okolo Rio- Janeira. * - 1021 Kůra jeho, w Ewropě Monesia nazwaná, slowe we wlasti casea doce, mohica, buranhem; buranhey garenhem a wychwaluje se w lékař- stwí. Owoce jeho jest jedomé. Olej z jader semenowých proti hlistám. SisoL. Lucuma, | Lucuma. © k k Kalich na patero neb (desatero) klaný. Koruna wejcowitá, u prostřed baňatá, rowná: uštůw 3 s tolika šupinami z ústí wyniklými střídawých. Tyčinek 5 s ušty korunowými střídawých. © Bobule weliká, dužnatá, 10. pauzdrá; semena po jednom we wšakém pauzdru 0- krauhloúhlatém, někdy pometáním semeno 1. S, obecný. L. mammosa Juss. Achras mammosa Len. A. Zopota major Jacg. am. £. 182. £. 19 — picl. (. 59. vw . Malus persica S/oan. 2. 2. 218. Strom wyšší 60, jako nej- silnější dub wztyčený s košem obšírným z wětwí málo rozdělených, oblých, rozeh bradawičnatých, u listí plsť- natých; kmen 12 wysoký s korau šerau, rozsedalau, w níž málo mléka ; listy klínowitokopinaté, ostraunké, nej- celejší lesklé, žebernaté, řapíkaté, 8“ dlauhé, 3“ široké, na konci směstnané; stopky Ikwěté, krátké pod listím ; kwěty malé, newonné, pobělawělé ; kalich zwonkowitý, „4Odilný, stálý: uštůw zaokraublých, ostrých, wněšných | | j nejcelejších, wnitřních wykrojených; koruna trubky zwon- kowité, kalichu dwakrát delší, kraje na desatero klaného, přímaunkého s ušty příwejčitými, plochými, nejtupější- mi: waječník huňatý, obwejčitý : čnělka šídlowitá, přímá, zdélí koruny; bobule 3—5palečná, příwejcowitá, tupá, šerpiwá, oSpauzdrá, ryšawá, dužniny měkké; semena nejwětší, hnědá, nejlesklejší, po kraji bělawá, šerpiwá; jádro bělostné. — W Americe jižné, na Kubě, Jamaice, Kartageně. Kwěte w prosinci, zrá w únoru až do dubna. 5. „ Owoce dužnínu dříwe má mléčnatau, uzralau lepkawau, twrdší nežli jablkowá, chnti sladké, pončkud mdlé, zápachu kořenného, a počítá se k nejchutnějšímu ; jedí je se Šťawau limaunowau, aby mdlá chuť se napráwila. Tu a onde dělají wíno z něho, Kancowé jím tuč= nějí. Semena (1—83) přeweliká, 2“ dlauhá, 1“ tlustá, mají skořápku nylon jádro bílé; zapáchá jako mandle hořké, chuti dobré, ná- 0 . S. kůlowatý. L. obovata, Achras Lucuma R. c > Pav. per. t„ 239.. Swom znamenité wýšky; listy na píď © dlauhé, obwejčité nebo eliptičné; stopky plstnaté, 2—9+ kwěté; kwěty na patero klané, ómužné; owocče kulowa- té, weliké, 1Opauzdré, [—12unciowé; semena jako ka- štany. -— W Peruwii a Chili na pomoří a w zahradách obyčejný, kdežto celý rok má owoce. 5. „> 1022 Owoce samo. sebau padá, načež několik dní nechá se w ple- wách anebo otrubách uležeti. Dužnína z něho wyhlíží jak wařený Žlautek, cbuti jest sladké a lahodné, pro mastnost ale brzo wzbuzuje oškliwost. Dříwí bílé, celistwé a trwanliwé, slauží na trámy, stoly 4 a j. Jsau také plody menší bezsemenné — S, wejcowitý. L. Čaimilo R. ec Schulí. Achras Caimi- to R. et Pav. per. €. 240. Strom 32 wysoký, nejstinnější, mléčnatý; listy obwejčitokopinatés kwěty shlaučené, 4- mužné; owoce wejcowité, měkší a chutnější předešlého, Spauzdré, pometáním 4pauzdré, I—3semenné, žluté. — Sám od sebe roste na chlumech andeských w Peruwii, též wšude se sází. Owoce jeho jedí a dříwí dobré potřebují. „ ZAPOTA. © ACHRAS. © BREYAPFEL, -© Kalich Gdilný: uštůw wejčitých, poddutých, přile- hawých. Koruna wejcowitá, na šestero klaná: uštůw za- okrauhlých s tolika šupinami w ústí. Tyčinek 6. Blizna tupá, čárkowaná, Bobule I2pauzdrá. Semeno w pauz- * drách ojedinělé, smačknuté, s pupem pobočním, dél- ; kowým. Semeno bílečnaté. Z. obecná. A. Sapota Lin. Jacg. am. £. 41. — píet. €. 41. Lam. t. 255. Dicl. se. nat. atl. 3. t. 61. Zapota, Za- potilla, Nispero. Strom ozdobný, rozby tlustaunké ; listy kopinatowejčité, obak ostré, nejcelejší, lysé, Uustaunké, ie řapíkaté, 3—4" dlauhé, roztraušené; stopky Ikwěté, krátké, úžlabíčkowé ; kwěty newonné, bělawé, dlauho na stromě zůstláwající; kalich Gdilný, dílem stálý, lupenůw přímých, wejčitých, poddutých, ostrých, wněšných krat- ších, náryšawých, wnitřních barwených; koruna kalichu trochu delší: trubky zwonkowité, zlehka Gbrázdé, kraje » -na dwanáctero klaného s ušty 6 wněšnými wejčitými, wv ve ře ponasen Kůru hořkau a twrdau (Cortex Sapotae) po- bu merice na místo chyny, a semeno hořké (Grana Sapo- P) proti nemocem kožním. Z. manilská. A. dissecta Lin. Mimusops dissecta 1023 © Spreng. Manil. Kara. Rheed. 4, 4 25. Strom prostřední wýšky ; kmen roní mízu lepkawau, newonnau, přikrýwá se korau černawě zelenau a wypauští wětwe dlauhé s rozhami roztraušenými ; listy střídawé, řapikalé, přetlu- sté, kožowité, waječné nebo přípodlauhlé, obak lesklé, tupé, nejcelejší, dole zaužené, autlé a hustě žebernaté, mezi prsty šustící a ronící šťáwu mlékowitau, ostrau, lepkawau; kwěty na koncech rozhowých stopkami dlau. hými, pýřitými podepřené, mezi listím roztraušené ; ka- lich z lupenůw 6, ostrých, wlakowaných, náhnědých ja- kož i koruna; plod zwící, barwy a twaru zelené nn naplněný šťawau lepkan ; dužnina jeho uzralá jest slad- ká, náwinná. — W Číně a na Manilách, sází se na Malabaru. Kwěte w lipnu a srpnu. 5. - Owoce zralé, lahodné, wzbuzuje chuť k jídlu a usnadňuje zaží- wání, Listy roztlučené na kaši a smíchané se zázworem a jinými rostlinami kořennými přikládají se na ochrnulé andy. OrinLED. | Mimusoprs. (Kalich stálý, 6—8dílný: uštůw dwojřadých. Koruna na šestero neb osmero klaná, 2řadá. Tyčinek 8 a toli- kéž nitek bez prašníku s tyčinkami se střídajících, nad waječníkem klímajících. Waječník mrtnatý ; čnělka je“ dnoduchá. Bobule málosemenná, pometáním [semenná. O. stkwělý. M. Elengi Din. Rorb. £. MM. Elengi Rheed. 1. t. 20. Flos cuspidum Rumph 2. £« 63. Strom ztepilý; kmen přetlustý, takže jej sotwa 2 mužowé obej- mauti mohau, oděný korau tlustau, nerownau, mnoho mléka lepkawého obsahující; dříwí bilé, těžké a trwan- liwé; wětwe silné, weliké s kořen silný, hluboko do země wnikáj listy střídawé, řapíkaté, wejčitopodlauhlé, ostré, kožowité, pewné, nejcelejší, na líci tmawě zelené, 4" - dlauhé; 2" široké; kwěty úžlabíčkowé, stopkaté, po 6— 10 i wíce chomáčené, příjemně zapáchají, takže strom - ten mají za krále wšech kwětnatých; kalich uštůw wejči- tokopinatých, 2řadých, pýřitých, náryšawýchs ušty koru- nowé zdélí kalichu, kopinaté, ostré, načerwenalé ;-tyčin- ky nitek překrátkých; šupiny obplodní podlauhlé, pýři. té; blizna 8dilná; bobule waječná, oliwce podobná, tlustá, dužnatá, čerwená, (semenná; semeno iná sko- řápku netuze tlustau a pak slupku. — W Indii wý“ „chodní na půdě písčité, Kwěte celý rok; kwěty rozwí. její se toliko na wečer a ráno padají w takowém množ- stwí, že země celá jimi pokrytá. Obyčejně okolo do- „můw jej sázejí, 5. 65 1024 a ji Koruny opadlé mají u prostřed díru, za kterau je nawlékají a pro líbeznau wůni co řetězy na krku nosí; zastrkují'si je do wlasůw, kdežto jako zlaté korunky wyhlížejí; též je obětují bohům. -Z kwětůw táhnau wodu woňawau. Kořen a kůru potřebují ke kloktání proti bolení hrdla, zubůw a bedlám; olej z jader užitečen malířům, O. tupolistý. M. Kauki Lze. M. obtusifolia Lam. Me- trosideros macassarense Humpů 9. £« 8, Strom po ska- lách rostaucí jest nízký, křiwý, w půdě písčité dospíwá k weliké wýšce; kůra černawá, rozsedalá, laupající se; rozhy krátké ; listy roztraušené a směstnané, podlauhlé, nejtupější, na rubu stříbrné, 3'2“ dlauhé, 2“ i wíce ši= roké; stopky přípotrojné, plsťnaté, líbeznau wůni wydá- wajícís ušty korunowé 4řadé; owoce zwící dopola wy- rostlé meruňky, hruškowité nebo srdcowité, dříwe žluté, pak černohnědé, se slupkau tenkau, křehkau 3 tím stro- my jsau pěkného pohledu,- an mezi žiwým zelenem li- slůw mění se trojí barwa owoce, žlutá, hnědá a. čer- nawá ; dužnina owoce sladká, jako datlowá, příjemně náwinná; semena obyčejně 3, řídko 2—4, měsíčitá, žlu- tá, twrdá. — W Indii wýchodní, na Molukách, Maskáre- nách, též w Arabii; sázejí jej též okolo domůw pro pěkný pohled. 5. © Owoce pořád prodáwají na trhu a jedí surowé. © O. krowní. M. Imbricaria /řčiid. Imbricaria maxima Poir, Lam. t. 300, Šindelnice. Bois de Natte, Bardottier. Strom; jehož listy směstnané, roztraušené, podlaublé, že- bernaté, lesklé, lysé, asi 3" dlauhé, 2“ široké; řapiky 1/2“ dlauhé; kwěty na stopkách ryšawě pýřitých ojedi- nělé, mezi listím roztraušené, dělají dohromady chomáč konečný; kalich uštůw 4 wněšných pýřitých, wnitřních A užších, bělawých, zdélí koruny, jejížto trubka překrát- ka, kraj hwězdowitě rozložený ; tyčinky krátké, z trubky korunowé wyniklé a stříčné nitkám šupinowitým, skli- meným nad waječník ; bobule kulowatá, zwicí prostřed- ního pomaranče, čnělkau zakončitá, rozdělená obyčejně na pauzdra 4 a tolikéž obsahující semen podlauhlých, neprawidelných, po straně bradawici majících, — W ladii wýchodní a na Maskarenách. 5. ho Nejwzácnější strom k stawenf příbytkůw a korábůw ; též dě- lají z něho šindele; owoce jedí. + 1025 Řád 139. KLÍMANO WITÉ. | ARDISLACEAE. MYRSI. NEABE. a] Kalich prostý nebo (přeřídko) na waječník přirost- lý, na čtwero neb pátero klaný nebo dělený, stálý. Ko- runa obyčejně podplodní, na čtwero neb patero klaná nebo dělená, stejná. Tyčinky 4—5, z koruny wyniklé a před ušty jejími postawené, prosté, řídko Ibratré, někdy s tolikýmiž šupinami plátkowitými (pometalými tyčinkami) střídající se. Waječník Ipauzdrý, chudo — mnohowaječný. Únělka 1, krátká; blizna nerozdělená nebo laločnatá. Bobule nebo peckowice obyčejně Ise- menná, řídko skrowno— mnohosemenná. Séméno štíto- wité, na semenici prostřední, často překrátké, připewně- né, bílečnaté, Kel často ohnutý nebo hadowitě zkřiwe- ný; kořínek hoření nebo dolení. Stromy nebo kře, Listy střídawé, řídko stříčné nebo přesleně- né, nejjednodušší, bezpalisté. Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, prawidelné, obyčejně drobné, úžlabíčkowé, řídko konečné, chomáče= né, chocholičené, hrozněné, chocholičené nebo latěné. © Náleží sem asi 150 rodů (w 14—16 pokoleních) rostáncích me- zi obratníkoma a blízko nich. Některé mají jedowatý prwek w 80- běj též přiosobují si prwek hořký, swraskawý ; pak i. pryskyřičný nebo siličný, jímž kwěty často woní. Owoce mnohých jedlé, + PRvupDIL. SALYADORA. | SALYADORE. Kalich maličký úzubý. Koruna 4dílná, podhnntá. Tyčinky 4, na uštech korunowých připewněné. Waječník nadobalní; čnělka krátká; blizna jednoduchá. Bobule kulowatá, Ipauzdrá; semeno w míšku mozolowitém ; kel překocený. P. perský. S. persica Lčn. Lam. 4. 81, Wahl. symb. 1. 4. 4. Rozb. |, £. 260. Keř nebo strůmek se kmény 1Ostřewíčnými a W tlustými, rozhami oblými, stříčnými, přípodhnutými ; listy stříčné, eliptičné, ostré nebo za- končité, tlusté, lysé, nejcelejší na krátkých řapících ; kwěty drobné, na hroznech úžlabíčkowých, ojedinělých, dohromady sestawujících latu rozkladitau: kalich lysý, přemalý, zubůw wejčitých, tupaunkých; koruna zelena- wá, uštůw wejčitých, podwinutých, stálých; tyčinky má- lo delší koruny; waječník wejcowitý se čnělkau krát- kau; bobule zwící hrachu, žlutawá nebo černdwá, o je- dnom semeně zakulatělém. — W Indii wýchbodní, Arabii -a Persii. ih, 5. 6o* 1026 Owoce zralé kořením zapáchající a jako řeřicha zahradní chut- nající jedí. Kořen a kůra kůži zpryskují, listy obměkčují, rozhánějí ano i proti jedu se wychwalují. LacHÁáR. MYRSINE. © MYRSINE. Kwěty mnohomanželné nebo dwojdomé. Kalich stá- lý, na patero, řídko na čtwero klaný; koruna na patero neb čtwero klaná; prašníkůw 5, přísedawých; waječník nadobalní, waječka 4—5 na semenici střední, čnělka jednoduchá s bliznau laločnatau. Bobule wyschlá, 1- semenná. L. africký. M. africana Lín. Lam. t, 121. Vitis idaea Comm. hort. 1. (. 64. Frutex aeth. Breym. 9. £. 5. Keř dost pěkný, wždy zelený, listím k myrtě obecné podob- ný; kmen šediwý, 2—3“ zwýší; rozhy mnohé na způ- sob laty rozpostawené, celé, čerwenawé nebo tak po- zbádané ;* listy střídawé, přísedawé, eliptičnopříokrauhlé, ostré, dole nejcelejší, proti konci, zaubkowané, na líci tečkowané, drobné; kwěty úžlabíčkowé, drobné, potroj- né, na stopkách krátkých ; koruna bledá, tečkami hlino- žlutými šerpiwá, brwitá, zawřená; tyčinky stříčné uštům korunowým;3 blizna štětičkowitá; bobule twaru a weli- kosti medwědiček, modré; semeno téhož twaru. — Na Předhoří dobré naděje. R- : L. hustolistý. M. athruphyllum R. Brown. Athru- phyllum lineare Lour. Strom weliký s wětwemi odstálý- mi; listy čárkowité, směstnané, na koncech rozhowých lesklé; okolíky sedawé , mezilistní; kwěty drobníčké, zběla čerwené. — W Kočinčíně na chlumech. 5. Dříwí údobno ke stawení, L. černý. M. melanophleos R. Brown. Sideroxylon melanophleum Zn. Jacg. h. vínd. t. 11. Strůmek s koře- nem čerwenawým, kmenem 6“ wysokým, rowným, dří- wím twrdým, korau černau; listy střídawé, podlauhlo- pt cd příkožowité, nejcelejší, 4" dlauhé, 1/2" široké; stopky úžlabíčkowé, nahblaučené ; kwěty zelenawě bílé ; tyčinky čnějící; bobule k trnkám podobná, modrá, u wnitě bílá, s peckau hranatau. — Na Předhoří dobré naděje. 5. © Listy málo swraskující potřebují w lékařstwí. L. ceylonský. M. barthesia R. et. Schnlt. Anguillaria barthesia Lam. Keř rozestřený; wětwe střídawé ; rozhy lysé, oblé; listy střídawé, roztraušené, přířapikaté, kopi- natopodlauhlé, nejcelejší, obak lysé, tupé, w řapík krát- ký zaužené, 5—6" dlauhé; laty úžlabíčkowé, prodlauže- 1027 né; kalich uštůw krátkých, okrauhlých; koruna bílá, kalichu dwakrát delší, kolowitá, uštůw stejných, rozlo- žených; nitky nejkratší, dole z koruny wyniklé; prašní- ky podlauhlé, ostré, uštům korunowým střičné; čnělka krátká s bliznau jednoduchau ; bobule wyschlá, zwící pepře, čnělkau hrotnatá, [semenná. — Na Ceylonu a Burbonu. m. Bobule zobají ptáci rádi. Dříwí černě žílnaté wyhlíží jako peří perlinčí : odtud jméno Bois dé Pintade. KLíimMAN. ARDISIA. | ARDISIE, Kalich dílný: uštůw wejčitokopinatých, ostrých, Koruna kolowitá, na patero klaná. Tyčinek 5, protiplá- tečných, s krátkými nitkami a sklimenými prašníky, Cnělka s bliznau jednoduchau ; waječník mnohowaječ- ný. Bobule Isemenná; semeno kulowaté, w míšku za- wřené, pupečnaté. K. žapanský. A. japonica, Bladhia japonica Thunb. diss. |. 4. 1. — Jap. + 18. Sankits vulgo Jamma Tadsi banna Kaemp/. Kořen plaziwý; kmen křowitý, zprohy- baný, přímý, přeřídko wětewnatý, píďowý nebo střewič- nýs listy na konci rozeh směstnané, stříčné, řapíkaté, wejčité, ostré, odstálé, palečné, hoření maličko wětší; řapík čárkowitý, W" dlauhý ; kwěty úžlabíčkowé, okolič- natohrozněné, nicí; stopka čárkowaná, lysá, přímá, 2pa- lečná ; stopečky oblé, čerwené, nicí; koruna bílá, libo« wonná; bobule wětší hrachu, čnělkau hrotnaté mají dužninu bílau, malíčko swraskující ; semeno bilé, pro- zračné, jako čočka z oka rybího, — W křowištích chlumních na Žapanu. i- Bobule jedí, K. nízký. A. humilis Wahl. Icacorea zeylanica Lam. 6. 136. Tinus Burm. zeyl. 1. 103, Strůmek zwýší muže, celý lysý; listy řapíkaté, střídawé, odlehlé, často píďo- wé, bezžebré, ploché, dole w řapík zaužené, kopinato- eliptičné, nejcelejší, kožowité, ostré, hladké hrozny slo- žené, konečné, zdélí listu, nejodstáleji a střídawě wě- tewnaté, 2“ dlauhé, stopečky 8—9"; listeny některé > krátké, šidlowité, padawé, u dola stopeček; kalich na A r - “ w patero klaný, uštůw wejčitokopinatých, ostrých; trubka korunowá skoro zdélí kalichu; nitky nejkratší; bobu- le zwící hrachu, přízpleštilá, z čerwena žlutá; semeno „polokulowaté. — Na slatinách w Siamu, Malakce, Cey- lonu. i. Bobule chladící jedí a dělají z nich powidla proti horečkám, 1028 ZMÁLEL. | EMBELIA. | EMBELIE, Kalich na patero klaný. Koruna kolowitá, na pate- ro klaná. Tyčinek 5 s tyčinkami krátkými a s prašníky wejčitými ; bobule nezralá mnohosemenná, pak pometá- ním fsemenná. Z. meruzalkowý. E. Ribes Burm. ind. £« 23. Roxb. „ 284. Keř pnulý; listy střídawé, řapíkaté, podlauhlé, wykrojené; hrozny latowité, konečné, srstnaté; kwěty drobné; koruny podduté, chlupaté. — W Indii wý- chodní. Ř. Owoce drobné přidáwají do černého pepře, aby wíce se ho zdálo. NÁKULE, © MAESA. Kalich na patero klaný, listenoma podepřený. Ko- runa trubkowitá, kraje na patero klaného. Tyčinek 5, na krátkých nitkách, Blizna laločnatá. Bobule w kalichu stálém, Ipauzdrá; semena mnohá, hranatá, na semenici kulowaté. N. kopinatá. M. lanceolata Forsk. Fahl. symb. 1. t. 6. Baeobotrys lanceolata JPi/iď. Strom mírný; wětwe oblé, prauhowané; listy střídawé , kopinaté, pilowané, 4" dlauhé; hrozny nejsloženější, úžlabíčkowé; kwěty bí- lé. — Na wrších w Arabii. Listy jeho míchají s listím zimokře jedlého, aby ho bylo wíce na prodaj. Oposav. | JAcovinra. — JAOUINIE, Kalich 5dilný. Koruna zwonkowitá, na patero kla- na. Tyčinek 5 střídawých s tolikýmiž šupinami. Blizna tupá. Bobule kulowatá, mnohosemenná, pak 6—ise- menná. , sŤ 70. obecný. I. armillaris Jacg. am. £. 39. — pict. £ 56. Strůmek ladný, 2 mužůw zwýší, kmen ztlauští steh- na, oblý, uzlatý, z uzlůw přesleněně wětewnatý obyčej- ně pěu wětwemi šediwými; listy (obyčejně po 5) pod wětwemi přesleněné, obwejčito- nebo okrauhloklinowité, tupé nebo wykrojené, s hrotem kratičkým, tuhým u- končené, nejcelejší, lesklé, kožowité, w řapík zaužené, po kraji někdy podchlípené, 2“ dlauhé, I“ široké; hrozny běwné, jednoduché, 7—Skwěté, konečné, ojedinělé, od- wislé, nejlysejší, co list dlaubé: listeny kopinaté ; sto- pečky asi 4" dlauhé; kwěty drobné, bílé, jasmínem za- páchající; koruny ušet wněšný poddutý, přímý, ostatní 1029 4 nadduté, odstálé ; bobule wětší brachu, obyčejně 4se- menná,; pomerančowě barwená: semena žlutohnědá. — W Americe a w Indii západní, L Bobule zobají ptáci rádi, ačkoli prý jsau jedowaté, Karailo semena usušená, prowrtaná a nawlečená nosí za ozdobu na ramenau a tudy jméno bois a dracelets, | Listy a rozhy: roztlůčené omamují ryby; takže rukama se dají polapiti. PgosroL. THEOPHRASTA. | T HEOPHRASTA. Kalich na patero klaný, stálý. Koruna zwonkowitá, na patero klaná, wadnaucí. Pyčinek 5, kratších koruny, W ústí korunv šupin 5. Blizna 2laločná, na čnělce tlu- sté. Bobule kulowatá s kůrkau křehkau, naplněná dužni- nau ; semena mnohá na semenici střední. P, zubatý. T. americana Lín. Lam. £. 119. Eresia Plum. ic. 126. Strůmek swým jměním w lesech welmi okázalý. Kmen zwýší asi 3—4/, přímý, nejjednodušší, w průměru asi 2; nahoře korau přikrytý trnatau, černohně- dau, nerownau; listy stříčné a přesleněné a welmi při- blížené dělají na konci kmenu chochol do kola rozlo- žený, jako na nějaké palmě a spolu nádrž, w níž dešťo- wá woda welmi. dlauho zůstáwá a tím pokažení kwětu a owoce uskutečňuje; tyto listy jsau někdy 2“ dlauhé, 2 —3" široké, kopinaté, po kraji wykrajowanozubaté zu- bami ukončenými koleem černým, lysé, kožowité, dosti tlusté, na konci tupé, dole zaužené; řapík překrátký ; mezi listím wyniká několik hroznůw krátkých, 1/2" dlau- bých s kwiítím žlutočerweným:; plod zwící malého jablka s kůrkau žlutau, kruchau, lesklau, plnau dužniny bílé, w níž asi 10 semen okrauhlých, černawých, welikých. — W Americe horké, 5. ) Jakkoli owoce není chutné, hledají a jedí je Kreolowé bílí a černí ; též krysy a někteří ptáci je rádi. žerau. Negrowé potřebují kořen k dáwení. e P, chlebowý, T. Jussieui Lindl, Ten rod k předešlému welmi podobný, liší se listím řeřabatým, wykrajowaným, skoro bezžilým, kolcatozubatým, hrozny úžlabíčkowý- mi, chocholikowitými. Semena roztlučená prý na Hajti ostrowě k dělání chleba po- k RouarěL, © AEGICERAS. Kalich dílný, úkosný. © Koruna řepicowitá, ná pas tero klaná. Tyčinek 5 dlauhých, dole srostlých w krau“, žek. Waječník mnohowaječný. Blízaa jednoduchá. To- 1030 bolka kožowitá, wálcowitá, měchýříkowitá, 1semenná. Semeno w tobolce klíčící přikryté míškem čepičkowi- tým. Bílek žádný. Kel přímý, děloh nejkratších. — R. wonný. Ae. fragrans Koenig. A. majus Gaert. £. 46. /„ 1. Rhizophora coraiculata En. Mangium Rumph 8. £. TT. Strom 10—1střewičný; kmen co stehno há stý; wětwe ztenčené, hebké; listy střídawé, řapíkaté, eliptičné, ostré, žebernaté, nejcelejší lysé, 4—5“ dlauhé, 1:4“ široké; koruna bílá, z uštůw 5 podhnutých slože- ná, wonná, wůni mnoho „neděl podržující; tobolka 9“ dlauhá, co brko tlustá, kosowitě prohnutá, lysá, bně- dá, Ipauzdrá, [chlopná, po straně pukající; dělohy něj delší, polooblé, kořínek nejkratší, homolowitý,, hoření; bílek žádný. — Na pomoří Ostrowůw moluckých a no wohollandských. 5, | Listy. powrchu sůl wypocují. Plod u welikém množstwí na pomoří ležící slanuží rybám potrawau. Nočního času sedí na tom stromě weliké maožstwí sluk, ježto w též době se chytají sítěmi, Dříwí špatně hořící potřebují toliko pekaři, Pee Řád 140. OLIWOWITÉ. OLEACEAE. Kalich 4zubý nebo 4dilný, prostý. Koruna na čtwe= ro klaná nebo 4lupenná, uštůw tyčinkau spojených, w paupěti chlopnitých, přeřídko žádná. Tyčinky 2 (přeříd. ko 4), z trubky korunowé wyniklé, přeřídko podplod- ní. Waječník 2pauzdrý: pauzder obyčejně 2wáječ- ných, s waječky podlé sebe wisutými. Cnélka [ nebo žádná ; blizna na dwé klaná nebo nerozdělená. Pecko- wice, bOBule, tobolka nebo nožnička, často pometáním Isemenná. Semeno bílečnaté. Kel rowný s kořínkem — hořením, : Stromy, kře. Listy stříčné, jednoduché , řídko lichopeřené, 1— mnohojařiné, bezpalisté. Kwčty prawidelné, obojaké, někdy mno- homanželné, na hroznech, kytkách, latách anebo swazcích konečných „anebo úžlabíčkowých. Počítají sem asi 100 rodů (w 12—13 pokoleních) rostaucích w mírném podnebí obau země půlék a malíčko mezi obratníkoma. Nej- wíce -jich w starém swětě a to zase na sewerné půlce. W. ků= ře a dílem i we skořápce plodní jest prwek swraskawý; dužnina plod- ní jednoho pokolení obsahuje mnoho oleje. Stromowité mají dříwí twrdé, trwanliwé. Kmen jednoho pokolení w teplých krajinách prý= šlÍ manu, 1081 Podřadí jsau: p šok 1. OLIIWOWITÉ PRAWÉ. Listy jednoduché nebo trojené. Kwěty obyčejně dokonalé. Plod: peckowice nebo bobule. — 2. ŠEŘÍKOWITÉ. Listy jednoduché nebo peřené. Kwěty někdy neauplné, Tobolka, nožnička. Podřadí 1. OLIWOWITÉ PRAWÉ. © OLEINAE, OLiwa. OLEA. © OELBAUM. Kalich malý, 4zubý, padawý. Koruna, nálewkowi- tokolowitá, kraje na čtwero klaného. © Čnělka krát- ká. Blizna tlustaunká, na dwé wyříznutoklaná. Pecko- wice s peckau 2—Ipauzdrau, 2—(1semennau, co kámen twrdau. : O. obecná« - O. europaea Lin. Plenk £. 11. Hayn. 10. £. 10.. Důsseld, 3. 11. VFagn. 4. t. 54. Planá jest keř, zahradní ale strom 20—40 wysoký, wrbě bílé podobný, jeden i druhý wždy zelený ; kůra na kmenu a starých wětwích šediwá, na rozhách zelenawě střibrošedá, bra- dawičnatáj listy stříčné, kopinaté, až i podlauhlé nebo obwejčitopodlauhlé, w řapík krátký zaužené, hrotité ne- bo toliko ostré, nejcelejší, po kraji podchlíplé, kožowité, na líci tmawě zelené, mdlé, na rubu šediwo- nebo nare- zowatělolupkowané, řídko zelenawé, asi 2“ dlauhé, '/:“ široké; kwěty drobné, bělawé, na hroznech úžlabíčko- wých, dost hustých, složených, swého listu kratších ; u- šty korunowé wejčité, ostré, kraji nadchlíplými pod- | duté; peckowice rozdílně weliká, třebas zwící holubího wejce, elipsowitá nebo wějcowitá, též kulowatá nebo ob- - Wejcowilá, tmawě zelená, do nahnědla černawa a fialo- i wa, řídko do čerwenawa nebo bělawa. — Půwodně w Lewantu, odkud w nejdáwnějších časech přesazená do Ewropy středomořské a později do teplejší Ameriky, Kwěte w čerwnu a lipnu. 5. Dwoje odrodky hlawní dají se rozeznati; ©) Oliwa lesní Mal, Háj. 54, O. planá neb lesní Wel. 61. C. +0, sylvestris Duham. 1. 1. 15s Blak. t. 213. Oleaster Link et Hoff.; > křowitá, smítkůw čtyrhraných; ztrnowatělých, listůw tupých a owo- - če. obyčejně drobnějšího, Odrodek planý a zdiwočelý, B) Oliwa zahradní Mat. Háj. 53, B, O, domácí Mat. Wel. 61. - ©. O, sativa Duham, 2, t. 14, Blak, t. 199, (naduwedené spisy); 1032 stromowitý, beztrný, smítkůw nepatrně hranatých, listůw delších a owoce obyčejně wětšího. Ta opět má asi 20 odrodkůw co do aurod= nosti, welikosti, twaru a barwy owoce t. oliwek, ano i co do jejich jakosti, jelikož některé hodí se lépe k nakládání, jiné dáwají wíce oleje, který od některých jest mnohem lepší nežli od jiných, Drobné kulowaté jsau nejlepší a přicházejí na stůl; wětší jedí se w salátu. Wždycky po dwau letech jest hojná sbírka, -Oliwky k naložení sbí- rají před uzráním, luhem prudkým jim ujímají horkosti, někdy wylu= pují pecku, místo ní dají kaparu a pak w oleji je chowají; w zimě jsau oliwky uzralé, měkké a pak surowé s pepřem, solí a olejem se jedí. Nejhlawnější užitek ale zakládá se na oleji, který wydobýwají z dužniny oliwowé, a w tom ohledu náleží oliwa k stromům nejuži- tečnějším ; pro ten užitek u welikém množstwí se sází, jako w Lewantu a w Ewropě středomořské, totiž w Řecku; Italii, Prowincii, Langue- doku, Hispanii a Portugalu. We Wlaších ale oliwowé sady w Tos- kaně a Janowsku inají nejsewernější hranice, ačkoli jinde we Wlaších až po patu Alp oliwy se nacházejí. Oliwky na olej musejí dokonale zralé býti, jinak olej jest trpký. Protož w listopadu a prosinci se česají a hned na lis dáwají. Pokrutiny slauží k topení; olej wytla- čený časem usazuje kal (amurca), z něhož dělají wosk na boty a potřebu- jí proti trhání w audech, Olej ten jest wůbec známý dřewčěný, oliwo= wý, kteréhož rozdílné rody; nejšpatnější slauží k oswěcowání, w my- dlářstwí a t. d.; nejlepší, prowancowý (brabancowý) ale do jídel, u nás toliko na saláty, w jižných krajinách na místo másla. Olej přivaé tlačený jest bílý, zasladlý, lahodný, a slowe panenský; druhé tlačení dáwá zažlutlý, prowancowý ; třetí ale“ mnohem wíce oleje poskytu - je, který špatnější. Aby oliwky wíce oleje daly, nahříwají se; skrow- nějším zahřetím pochodí olej dřewčný obecný, zelenawě žlutý, zá- „pachu skrownéhbo, chuti mírné ; silnějším zahřetím zbytkůw po prw- ním tlačení jest olej zelenawý, smradlawý. Olej též w lékařstwí uži« tečen, jelikož obměkčuje, bolesti nkojuje či ukládá, Newysýchaje ne- hodí se k malířstwí a natírání, owšem ale k mazání strojůw, Řekowé a Římané oliwu Palladě zaswětili; její ratolesti byly nejwětší odměnau wítězůw we hrách olympských, a jsau podnes zna- mením pokoje. Oliwa welmi zponenáhla roste a nabýwá stáří mnoha wěkůw; na oliwetské hoře u Jerusaléma stojí náramné oliwy, takže dle mínění mnohých pochodí z časůw Krysta Pána, Dříwí její náramně pewné hodí se netoliko k pálení, anobrž na díla truhlářská, jsaue merhowáno a přijímajíc pěkný lesk. Ze starých. kmenůw prýští se pryskyřice wonná, storaksu podobná, ke kauření užitečná. Kůra hoř= ově trpká, tež list zimnici prý léčí. 10. měrysowá. O. fragrans Thunb. jap. (2 < Diham: be 8. 2, 24. Strom we swé wlasti dospíwá k zname- nité wýšce, u nás we skleníku zůstáwá křem 6—10“ wysokým; rozby lysé, zelené, jako smítky roztrojené, oblé listy eliptičnokopinaté, zakončité, dole ostré aw řapík zaužené krátký, na hoření polowině po kraji pod- chlíplém přeostře pilowané, lysé, lesklé, na líci sytě ze- lené, na rubu bledší, 4—6" dlauhé; kwěty drobné, bě- lawé, přewonné, rozpostawené na broznech složených, řídkých, úžlabíčkowých, listu kratších, stříčnowětewných, nejlysejších ; stopka nejdoleji s listenoma wejčitýma, 0- strýma, nejmenšíma; listeny u wýniku wěbwiček kopina- 1034 té, prchavé ; kalich přemalý, uštůw wejčitých, ostrých; koruna uštůw kopinatých, ostraunkých. — W Cíně a na Žapanu. Kwěte w čerwnu až do srpna. 5, Ri. Číňané sbírají kwět welmi libowonný a přidávají jej do - k owoňawční jeho. O. americká. O. americana Lin. Míchď. arb. 3. 4 6. Strom třebas 30, obyčejně ale toliko keř 12—20střewič“ ný; rozhy příčtýrhrané ; listy“ kopinatoeliptičné, příko- žowité, na rubu bezžebré, na líci lesklé, 4—67 dlauhés kwěty obyčejně dwojdomé, bělawé, drobné, welmi won- ně, w úžlabíčkách rozpostawené na hroznech krátkých, wětewnatých, chudých ; peckowice zwící malé třešně, mo- drawě nachowá, přes zimu na stromě zůstáwající a tak pěkný pohled dáwající. — W Americe sewerné z Flori- dy až do Karoliny. 5. O. wykrojená. O. emarginata Pel: Etna.. 8. dk Noronhia P, Thuars. Strom zwýší 40—50; kmen s ko- rau popelawau; listy obwejčité, na konci wykrojené, dole zaužené, řapíkaté, kožowité, lysé, sytě zelené; kwě- ty nemnohé, na latách konečných, u srownání s jinými toho pokolení weliké; ušty korunowé wejčité, ostraunké; tyčinky překrátké; prašníky žláznaté; blizna 3hraná; peckowice wejcowitá, zwicí wlaského ořechu. — Na Ma- dagaskaru. 5. Owoce té a předešlé jedí, a poslední obzwláště prý lahodné. Jamowgc. © PHILLYREA, — STEINLINDE. Kalich 4zubý. Koruna na čtwero klaná. Pecko- mn pecka se skořápkau papírowitau. Semena ojedi- nělá J. šíroléstý. © P. Matifolia Lin. Síbíh. ©. 2.. Keř wždy zelený, zwýší 2 mužůw nebo strom 30střewíčný ; wětwe stříčné, oblé, popelawé ; rozhy oblé, stříčné, našediwělé, pýřité; listy stříčné, wejčité, dole zaokrauhlené a srděi- té, kolem dokola ostře pilowané, tupé nebo ostré, ko- žowité, po kráji nepodchlíplé, na líci sytě zelené, na -rubu bledší, se žebry newystáwajícími, anobrž brázdičkau naznamenanými; řapík mnohem kratší listu, tlustý, pý- řitý; kwěty w chomáče úžlabíčkowé, na rozhách směst- -nané, drobné, bílés peckowice zwící hrachu, černomo- -dré. — Na kopcích Ewropy a Afriky středomořských. „Kwěte w březnu a dubnu. E. E: Listy hořké a natrpkalé potřebují proti wyraženinám a wředům páá 1034 BĚLAS. CHIONANTHUS, | SCHNEEBLUME. Kalich 4dílný, Koruna na čtwero klaná: uštůw čárkowitých, dlauhých. Tyčinky 2 (řídko 4) kratší nežli koruna. Waječník 2pauzdrý, pauzder 2waječných. Pec- kowice Ipauzdrá, Isemenná, s peckau twrdau, brázdo- wanau. Semeno bezbílečné, B. úirginský. C. virginica Lťn. Lam. 6 9. [< |. Amelanchier virčiniana Catesb. t« 69. Keř sličný, 8— 10střewičný, welmi wětewnatý ; rozhy lysé nebo na kon- ci huňaté ; listy stříčné, řapíkaté, kopinaté nebo podlau- hlokopinaté, obak ostré, lysé nebo pýřité, skoro 5" dlau- hé a 194“ široké, měkké; z hořejška smítkůw čili wět- wiček loňských wynikají rozhy nesaucí asi dwa páry li- stůw mnohem menších, jinak podobných a na konci latu nejběwnější, roztrojowanau, nejlysejší, wisutau; stopečky 1kwěté; kalich uštůw kopinatých, ostrých, lysých; ko- runa co sníh bílá, -asi */4“ dlauhá, rozdělená na ušty 4, čárkowité, nejostřejší; tyčinky 4, asi 2krát delší kali- chu; peckowice nachowá. — W Americe sewerné; u nás wydrží pod širým nebem. i. Kůra kořenowá dobrá na rány. Keř kwěta bílým kwčtem wy- padá jako sněhem přikrytý, * PračizoB. LiGcusrRUm. RAINWEIDE. Kalich krátký, 3zubý. Koruna nálewkowitá, 4la- ločná. Bobule kulowatá, 2pauzdrá, pauzder semen- ných. P. obecný. U. vulgare Lin. Plenk t. 10. Schmidt (. 147. FV. dan. t. (141. Hayn. 5. £. 25, Ptačízob Mar. Háj. 44. — Wed. 5l. Keř 5—10 wysoký, přewětewnatý ; ků- ra hladká, nahnědle popelawá; listy stříčné, překrátce řapíkaté, eliptičně nebo podlauhle kopinaté, nejcelejší, příkožnatělé a někdy (w krajinách teplých) přezimujicí ; kwěty na latách konečných, hustých bilé, dost silně won- „né; bobule zwící hrachu, černé, lesklé, s dužninau ima- wě nachowau, chudošťáwnatau a obyčejně o 2 semenech šedočerných, hladkých, silně lesklých. — W křowištích, podlé lesůw hlawně w Ewropě prostřední a jižné. Kwěte w čerwnu a lipnu. i. W zahradách máme odrodky s bobulemi zelenými, listím stra= katým a bobulemi bílými, s listím trojnatým, Dobrý jest na ploty žiwé. W mírných zimách zachowáwá list čerstwy až do jara (k. p. n. od 1842. na 1843). Dříwí jeho twrdé hodí se saustružníkům. Bobule nepříjemné jsau potrawau mnohým 1035 ptákům ; šťáwa jejich dáwá modrost nestálau. Listy nátrpké potře- bují ke kloktání, , Podřadi 2. ŠEŘIKOW1TTÉ. LILACEAE. ŠEŘÍK. SYRINGA. | SYRINGE, Kalich malý, 4zubý, stálý. Koruna nálewkowitoře- picowitá: kraje 4dílného : uštůw po kraji nadchlíplých a tím silně poddutých. "Tyčinky w trubce korunowé. při- pewněné, Čnělka krátká, niťowitá 3; blizna na dwé kla- ná, Uustaunká. | Tobolka 2pauzdrá, skrze chlopně puka- jící, 2chlopná: chlopní s přebrádkau. Pauzdra I— 2semenná. Semena blanowitě obraubená, jé Š. obecný. S. vulgaris Lm. Schmidt £. 11. Schk. t. 2. Důsseld. (4. £. 16.. Bez wlaský, španielský. Keř 6—20 wysoký, někdy stromowitý; wětwe přímoodstálé, nahně- dlošedé; rozhy nahnědle zelené, tupě 4hrané, lysé; li- sty stříčné, řapíkaté, širokowejčité, dole přístdčité, na konci zakončité, ostré, nejcelejší, na lici sytě zelené, pa rubu bledší, nejlysejší; hkwěty mnohé na latách z konce rozhowého wyniklých, welikých, hustých lilákowé, do broskwočerwena , „modrawě | fialowa nebo, fialowě. (čerwena padající, též 1 bílé, silně a líbezně zapáchající; tobolka podlubowatá, 1%3—*4" dlauhá, silně čočkowitě smačknutá, swětle hnědá; semena podlauhlá, blanau ob- raubená.. — W Persii sewerné půwodně rosláucí, nyní u nás wšude se sází, anobrž tu a onde zdiwočelý. Kwě- te w dubnu a kwětnu. fi- Za časůw Ferdinanda I. byl keř ten ozdobný Busbekem z Caři- -hradu do Wídně poslán, odkud po celé Ewropě se rozšířil, Dříwí -starších kmenůw jest pěkně merhowané a pewné, takže saustružníci -a trohláři jej potřebowati mohau, Z tobolek hořkých dělají wýtah, -jenž nedáwno co lék mocný proti zimnicem byl wychwalowán, Ze - dříwí možná přetahowati olej, jenžto dříwím santalowým zapáchá. Na - tom kři býwají pryskérky čili tak nazwané španielské mušky. E. Š. čínský S. chinensis Lin. Jměním, podobá se | předešlému, rozeznáwá se ale listím drobnějším, wejčis -tým anebo wejčitopodlauhlým a kwítím wětším. — W "Číné, u nás po zahradách. fi. had Š. perský, S. persica Lin. Schmidt (. 18. Bat, mag. 4. 456. Též k předešlým podobný; jest ale keř mno- hem nižší, s listím ještě menším, wejčito« nebo kopina« 1036 topodlauhlým. — W Persii. Kwěte w dubnu a kwět- nu.. U nás w zabradách, kdežto někdy má wšecky listy wyštěpta- né anebo takowé a jednoduché na jednom kři. ZimNÁŘ. OpRNUus. © BLUMENESCHE. Kalich 4dílný. Plátky 4, dlauhé, jazykowité, Nitky tyčinkowé dlauhé. © Nožnička smačknutá, nahoře pro- dlaužená w křídlo lupenowité, podlauhlé, Isemenná. Z. ostroplodý. O. europaea Pers. Fraxinus Ornus Lin. Plenk t. 153. , Důsseld. 3, t. 15.. Rostl. I. ob. 41, Jesen Mat. Háj. 32. Jasan manowý, strom manowý. Strom ozdobný, 20—30' wysoký; kůra stará nahbnědlá, rozhy ponachowělé nebo zsinalé, žlutě zkropené; pupence po- pelawě poprášené 3 listy stříčné, lichopeřené, 38—4jařmé: lístky kopinaté nebo podlauhlokopinaté,: zakončité, dro- bně pilowané, na líci sytě zelené, na rubu bledé: s li- stím anebo trochu dříwe wynikají z konce rozeh a z nejhořejšího úžlabíčka laty nachýlené; kwěty bělawé ne- bo čerwenawé, samčí a obojaké; palisty kopinaté, krát- ké; kalich malinký; plátky asi 13“ dlauhé, čárkowitoja“ zykowité; tyčinky 2,0 málo kratší plátkůw; čnělka krát- ká; blizny dwě kopinaté; nožnička čárkowitokopinatá na konci nejostřejší, čnělkau hrotitá, pomětáním 1pau- zdrá, isemenná. — Na kopcích a chlumech Ewropy již- né. Kwěte w kwětnu a čerwnu, 5. Z. tupoplodý. O. rotundifolia A. Rostl. 1. ob. 42. Podobá se welmi k předešlému, takže jej mnozí mají (za pauhý odrodek; liší se ale, že kmen jest nižší, wět- we zahnědlé a pupeny hnědé; že lístky kopinaté, srd- čitokopinaté nebo příokrauhlé, zakončité; že nožničky čárkowitokopinaté nebo podlauhlokopinaté, kratší nežli u předešlého a k tomu ke wšemu nejtupější a wykroje- né. — W stejných končinách. 5. k Z kmenu obojího rodu prýští se w jižné Ewropě, obzwláště w Kalabrii a Sicílii, sama sebau nebo z udělaných ran mana sladká, w lékařstwí užitečná, jíž rozeznáwají troji druh, w slzách, trubkách a obecnau, jichžto prwní nejčistší. © Manna mastná prýští se teprawa w listopadu a jest mazawá, nečistá. Dříwí obau potřebuje se jako naše jasanowé. © - Jasan. FRaxivus. EseHE. Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, bez kalichu a plátkůw. Tyčinky podplodní; prašníky na krátkých ty- činkách. Čnělka dosti dlauhá, s bliznau na dwé klanau, 1037 Uustaunkau. Nožnička smačknutá, nahoře ukončená kří- dlem podlauhlým, listowitým, Isemenná, -JE zlepilý. F. excelsior Lin. Blak. t. 328. Fl. dan. t. 969. Schk. 4. 375. Důsseld. 3, £. 8. IWagn. t. (14. Jesen Mat. Wed. 38. C. Jasan, jasen, jesen. Strom. ztepilý, 60—130" zwýší; kůra nahnědlošedá, hladká, pak rozse- dalá, nerowná: pupeny weliké, černé; listy stříčné, licho- peřené, 4—jařmé: lístky přísedawé, podlauhlokopinaté, zakončité, nestejně pilowané, dole klínowitě ztenčené, obak lysé nebo na rubu po hlawní žíle pýřité, lístek konečný řapíčkowaný; kwěty na latách bustých, z pu- penůw pobočních na smitcích wynikajíci, an listí wychá- zí z pupenůw konečných ; stopka stříčně wětewnatá 5 li- steny peřené, s lístky wláskowitými3 kalich a koruna o pižádné : tyčinky 2; prašníky čerwcowé, zdélí nitek; waječník co tyčinky dlaubý ; nožnička kopinatá nebo po« dlauhlokopinatá, na konci úkosně wykrojená, žlutawě hnědá, mnohožilá. — W lesech listnatých po rowinách a horách, nejradše podlé potokůw a řek, w Ewropě pro- střední a jižné, též w Asii sewerné. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. i Strom ozdobný w sadech oblíbený má následující odrodky: «) wisutý (pendula), s wětwemi wisutými; P) slatý (aurea), s wětwemi co žlautek žlutými; y) wyžraný (crispa), lístkůw jakoby zchumlaných, tmawozele- - ných, wyhlodaných a kadeřawých ; d) různolistý (diversifolia), listí peřeného a jednoduchého ; €) jednoducholistý (simplicifolia), listůw wšech jednoduchých. Dříwí jasanowé, bílé a twrdé, netoliko jest dobré k paliwu, ano= brž údobné na práce truhlářské, kolářské a saustružnické. Kůra hoř- o ká, swraskawá a sliznatá poraučí se na místo chyny a proti hlistám ; semena proti neduhům w ledwinách ; listím krmí dobytek, mléko ale po něm prý hořkne; kůra dobrá k wyděláwání koží a k barwení na modro a černo. Jasan jmmnolho trpí pryskéřkami, žiwícími se jeho listím. J. zakončítý. F. acuminata Lam. v. F. americana Míchr. arb. 3. £. 8. Strom zwýší 40—80 ; kmen w prů- - měru Sstřewičný 5 listy peřené: lístky asi Sjařmé, Fa- ičkowané, lesklé, zakončité, nejcelejší, na rubu siwé; - kwěty kalichatés pupeny ryzé. — W Americe sewerné - z Kanady až do Karoliny; u nás w sadech. 5. z Dříwí dozralé jest čerwenawé, blána čili běl bělostná, We - wlhké půdě dobře se daří a trpí též pryskéřkami, d i : | b Ě 1038 Řád (41. JASMÍNOWITÉ. JASMINEAE. Kalich prostý, 5—8zubý neb tolikerodilný. Koruna kraje na patero neb osmero iého s ušty w paupěti střechowitými a zkraucenými. Tyčinky 2,z trubky koruno« wé wyniklé. Waječník 2pauzdrý, pauzder obyčejně Iwa- ječných; waječka přímá; čnělka I, s bliznau 2laločnau nebo celau. Bobule nebo tobolka I—2pauzdrá, I— 2—mnohosemenná, Semena bez bílku anebo s nemno. hým. (Kel rowný, s kořínkem dolů čelícím. © Kře nebo strůmky, často pnulé. Listy obyčejně stříčné a slo+ žené, lichopeřené, 1— mnohojařmé, řídko jednoduché, bezpalisté, Kwěty prawidelné, obojaké, úžlabíčkowé nebo konečné, na stopkách roztrojowaných. Řád ten sestáwá z 50 rodů (we 3—4 pokoleních), rostaucích mezi obratníkoma nebo blízko jich, a nejwíce jich na polokuli wý- chodní. W nich wládne prwek hořký, swraskawý, a nejmnožší 'jsau okázalé ozdobau a wůní kwětůw. Jasmín. © JASMINUM. | JASMIN. Kalich 5—8zubý neb na tolikero klaný. Koruna řepi- cowitá, kraje 5—8dilného, s ušty příúkosnýimi. Tyčinky w trubce zawřené, Čnělka s bliznau na „SOV klanau. Bobule 1—2pauzdrá, 1— 2semenná. J. obecný. © J. officinale Lin. Duham. t. 122. Plenk t. 9. Sehk. £. 2. b. Jasmin Mat. Háj. 16. B. — Wed. 21. Šešmík, čemín.. Keř, 6—8střewíčný ; rozhy štíhlé, pří- hranaté; listy stříčné, wyštěptané, jakoby 2—3jařmé s lichým: lístky wejčitokopinaté, zakončité, nejcelejší, ko- nečný lichý dwakrát delší, postranní hořejší jeden neb dwa nestejnostranné, na straně dolení do pola mezili- stí dolů běžící, ostatní skoro stejnostranné, nesbíhawé; kwěty po 5—6, na wrcholících okolikowitých, listu krat- ších, s listeny šidlowitými ; kalich na patero klaný, uštůw šídlowitých, skoro co trubka korunowa dlauhých, chobo- tůw ukrauhlených ; koruna bílá, welmi líbezně woníicí: trubka 1/2“ „dlaubá, uštůw 5, wejčitých, kopinatých za- končitých. — Půwodně w Asii dá nyní w celé wro- Kwěty druhdy k sílení nerwůw potřebowali, nyní toliko k dě- lání silice čemínowé čili jasmínowé, jež wlastně jest olej behenowý, kwítím čemínowým owoňawěný. Též jimi se owoňawují pomády, wo- dy, rosolky, Dlauhé wětwe, že jim skrze kolínka prochází dřeň, dá- 1039 wají dlanhé trubky k dýmkám; protož w Lewantu bedliwě se hledí dlauhých wýsťřelkůw, i zádě A bí: J. hrubokwětý. 3. grandiflorum Lčn. „J. hispanicum Merian. sur. t. 46. Jasminum catalonicum Mať. /Fel. 21. Pitsegam mulla Rhced. 6. © 52. Welmi podobný k pře- došlému, kmeny ale jsau přímé, aniž pnulé; listy též wyštěptané, jakoby Sjařmé s lichým: úkroje postránní wejčité, tupaunké, hrotité, konečný kopinatý, ostrý, hro= titý; pupeny rownowážné, u předešlého přímé; kwě- ty wětší; kalich uštůw dopola trubky korunowé sa- hající; koruna wně čerwená : uštůw eliptičných nebo po- dlauhlých, tupých. — W Indii wýchodní; nyní w Ames rice jižné zdiwočelý. Kwěte w létě. R. 2 k Kwěty k témuž konci slanuží a jsau wydatnější, jelikož silněji a příjemněji zapáchají. Též olej jasmínowý z něho dobyti jest lepší, 7 arabský. © J. Sambac Lin. Sambac arabum 7. přs. 4 31. Flos manorae Rumph 5. £« 30. Keř s kme- mem asi co prst tlustým, šedokorým a rozhami pýřitými, někdy se pnaucími; listy stříčné, wejčité nebo přísrdči- té nebo podlauhlokopinaté, zakončité, ostré, tupé, lysé ; w úžlabíčkách žily a žeber jest malá žlázka chlupy při- krytá ; řapíky asi 2" dlauhé, pýřité; kwěty 3—4, z ho. řejších úžlabíček wyniklé, na chocholíku chudém, listu kratším ; stopka a listeny čárkowité, též i kalichy pýři- té; ušty kalichowé šídlowité, do pola trubky korunowé sahající; koruna bílá, zápachu nejlíbeznějšího kwítím pomarančowým a konwalinkowým, uwadlá čerwenawá: úšty kopinatopodlauhlé nebo waječné, tůpé; bobule ja- koby dwojčatná, leskle černá. — W Indii wýchodní a Arabii, u nás w hříjnech a pokojích pro wůni. Kwěte pořád, u nás w lipnu a srpnu. fi- | * Kwčty snadno se naplňují, a ušty korunowé buď podlanhlé J, More pleno Bot, rep, t. 497., buď zaokrauhlé delší nežli trubka, Kudda mutta Rheed. 6. t. 64. W Indii plné kwěty nabýwají welikos i plných růží, Žeuštiny ozdobují si kwftím wlasy a Šaty. Dělají z ch olej proti bolestem, Woda z nich překapaná čili přetažená se otřebuje jako růžowá, Též močí kwěty we wodě, jižto pak jako předešlan Wžíwají, Za powětří jasného býwá w trabce korunowé sladká šťáwa, jižto cucají, Nočníce, NYCTANTHES. | TRAURRBAUM. Kalich trubkowitý, celý, | Koruna řepicowitá, na tero klaná, uštůw na konci úkosně uťatých, wy- lojených. Tobolka smačknutá, obraubená, na dwé dě- elná, 2pauzdrá: pauzder Isemenných, na hřbetu pu= 66 1040 N. obecná. N. Arbor trisus Fahl. Lam. t. 6. Pari- lium Gaert. t. 51.. Mápja pumeram Hheeď. (.'t 21. Strůmek pěkný, zwýší 24—30, pořád kwětaucí; kmen ztlauští střewice, šerokorý 5; rozby čtyrhrané, střičné, po hranách šerpiwé; listý stříčné, sedawé, wejčilé; tlusté, zakončité, na líci lesklé, na rubu bělawě plsťnaté, Spa- lečné, dolení obak 2—3zubé; řapík nejkratší, tlustý, pý“ řitý; kwěty konečné a úžlabíčkowé, "2" dlauhé, nejwons nější, na stopkách wětewnatých chocholík dělajících, li- steny wejčitými, širokými opatřených: kalich přítrubko+ witý, po kraji celý, nahoře huňatý; koruna trubky wál- cowité; waječník zakulatělý, smačknutý; tobolka 1/7" dla uhá, obsrdčitá, zelená. — W půdě písčité, neúrodné, na Malabaru. Kwěte pořád. i nebo 5. A Kwěty se rozwíjejí w noci, a jak mile prwní paprsek sluneční se okáže, se zawírají, Stopky usušené zapáchají šafránem, © Zemko- wé zmíchawše je s dříwím sandalowým a rozetřewše natírají jimi tělo swé. Trubkau korunowau barwí jídla na žluto jako my Šafránem, Kwčty medem zapáchající a nahořkle chutnající též i semena užíwají k posilnění nerwůw, a woda z nich tažená hodí se na bolawé oči, © Řád 142. TOLITOWITÉ. ASCLEPIADEAE. Kalich prostý, „na. patero klaný, -stálý, Koru- na podplodní, na patero klaná, prawidelná, w paupěti střechowitá, řídko chlopnitá, zkraucená, padawá, w ústí často, wéncem opatřená. Tyčinky patery, nejhlauběji z koruay wyniklé, s ušty jejími střídawé : nitky často sro stlés prašníky 2pauzdré, někdy přebrádkami nedočtwe- řenopauzdrés pel za pukání pauzder srostající w brylky dle množstwí pauzder, řídko we dwě splýwajíci, ne © pak po dwau, čtyrech nebo po jedné na násadky. bliz- imowé připewněné. Waječník: worečky dwojité; čnělk 2, ztuha přiblížené, často překrátké; blizna oběma spo lečná, rozšířená, štítowitá, 5hraná, na hranách tílka pe- lowá nesaucí. Plod: měchýřík dwojitý, pometáním oje dinělý: semenice na šew položená, pak prostá, Seme mnohá, střechowitá, wisutá, u pupu čuprynatá,. Kel pří mý, s bílkem často teničkým; dělohy listowité; kořine hoření; pírko nepatrné. f 4 Kře, řídčeji byliny nebo zeliny, wětším dílem mléčnaté, řídk tučné, s pněm klanbnatým; listy stříčné nebo přesleněné, nebo st dawé nebo žádné ; brwy meziřapíční místo palistůw ; kwěty obojakéh 1041 prawidelné, na okolících, chomáčích anebo kpoznědby někdy dledhe Bělé, 4 Skoro 400 rodůw (w 96 pokolení čem. m áleží, jichžto nej- wětší množstwí roste mezi obratníkoma a w končinách poblíz- kých. Obzwláště bohatá jest Afrika jižná,; kdežto asi. 4/3; wšech známých jest domowem, Podnebí mírné sewerné jest mnohem chudší ; na Ewropu přichází jich 8,.a 7 jich w končinách jižných. Od: toješ(o- witých liší se obzwláštní ústrojností kwětůw, podobají se ale jim šťa- wau mlékowitau, hořkoprudkau, často leptawojedowatau, která u jiných jest mírnější, takže píti se může, a jiné pro tuž příčinu co wařiv se potřebuje. Lodyhy dáwají wlákno pěkné a pewné místo konopí a Inu; Jisty jiných mají barwinu modrau. Čupryna se potřebuje k wy= cpáwání podušek a t. d. Mnohé jsau w lékařstwí užitečné. Množstwí jich oblíbeno pro pěknost a wůni kwčtůw aneb pro obzwláštní jmění, Á Swicník. CEROPEGIA, LEUcHTERBLUME. 3 Kalich nejmenší, stálý, Koruna dole weliká, kulo- watá, trubky wálcowité, podluhowaté, kraje nejmenšího, bzubého. Wěnec tyčinkowý wněšný zkrácený, slaločný, wnitřní o 5 lupenech jazykowitých, nerozdělených. Bryl- ky pelowé dole připewněné, s kraji jednoduchými. Bli- žna tupá. Měchýřiky wálcowité, hladké. Semena ču- prynatá. S, obecný. (C. Candelabrum Lčn. Njotta Rhced, 9, M 16. Keř wětwemi tenkými, oblými pne se, a otáčí, na stromech; listy stříčné řapíkaté, waječnopodlauhlé, dole nepatrně wykrojené, srdčité, hrolité, lysé, ploché, mírně weliké ; kwěty na okolících odwislých, welikých, hojných wzhbůru obrácené jako swice na swícnu; koruna newon- ná: trubky dlauhé, čerwené, uštůw malých, žlutých, na tě nci klímawém čerwenýeh, huňatých ; sažehýěj 2, dlau- lé, odwislé, tenké, plné semena saničha, — W lesech pomořských na Malabaru. i. : P List potřebují wně proti trhání w andech a nadýmání, - "0 SMBDUTKA. | STAPELIA, © ŠTAPELIE, Kalich krátký, na patero klaný. Koruna kolowitá, na patero klaná, dužnatá. Slaup z plodidel složený „čnějící. Brylky pelowé dole připewněné. Blizna Hě áchýříky příwálcowité, hladké, Rostliny dužnaté, dle jmění nopálům podobné, bezlisté. Kwě= dy weliké wydáwájí puch scíplinau, jímž masařky klamány jsauce swé Faupy na ně kladan, Pro obzwláštní pobled a pěkné kwěly u nás w „zahradách mnoho rodůw chowáme, (78. srstnatá. Se hirsuta Lim Jacg. stáp: 4. 38. Dict. Mne, atl.: 3. 1. 60. Lam. 1, 118. £ 2. Podkeř duž- j 66* 1042 natý, rozdělený na mnoho wětwí tlustých položených, z kolínek kořeny wybánějících a zhora wypauštějících wět= we přímé, dužnaté, čtyrhrané, lysé, zmládí tmawě zele- né, w podzim čerweně naběhlé, po bocích hlubokau brázdau na dél opatřené a po hranách hrbolíčkami, z jejichžto úžlabička dole wycházejí stopky jednoduché, tlusté, oblé, co koruna dlauhé, pýříčkowané, nesaucí kwět jedinký, weliký, ozdobný; koruna srostloplátečná, rozložená, žlutawá, tlustá, dužnatá, napříč čárkami tma= wě fialowými znamenaná: ušty její weliké, wejčité, ostré, po kraji bílé, huňatobrwité, u prostřed huňaté, wně pý- řité; wěnec wněšný uštůw kopinatých, ostrých, přímých, rohůw šídlowitých, odstálých, přiwěskůw přirostlých, wej- čitopodlauhlých, co rohy dlauhých, — Na Předhoří do- bré naděje. h. U nás w zahradách obecná w kruhulích se chowá; kwět silně mrchau smrdí. . " -8 pleťová. S. incarnata Lin. Mass. stap. t. 34. Eu- phorbium erectum Burm. a/r. te 1. /. 1.. Wětwe doko- nale 4hrané, hladké, nepatrně brázdowané, po hranách hrbolečnaté, a na hrbolcích s trny krátkými, ryšawými; kwěty wynikají z bokůw, přísedawé, čtwerčatné, rownos wážné; kalich přímý, Sdílný: uštůw wejčitých, ostrých; zelených, kratších trubky korunowé; koruna zwonkowi- tá s trubka wejcowitá, bledě pleťowá, kraj přímootewře“ ný, bdílný: uštůw kopinatých , tupaunkých, I dlau- hých, u wnitř naddutých, po kraji poochliplých, bledě pleťowých, též i bílých; wěnec po kraji zelenawý * uštůw b žlutých, přímých, na dwé klaných a rohůw 5 čárko“ witých, do prostředka webnutých 3; čnělky žádné, blizny a měchýříky dwoje. — Na Předhoří dobré naděje. jd -8 klaubnatá. S. articulata Mass. Kmeny polože“ né, nizké; rozby krátké, ze článkůw podluhowatých, 0- blých, siťkowaně bradawičnatých a trny. drobničkými opatřených; kwěty ojedinělé, na stopkách nejkratších, jednoduchých, malé, delší ale nežli stopka z konce ro- zeh wynikajíci; koruna u wnitř pupenečnatá, nachowá : uštůw trojúblých. — Na Předhoří dobré naděje. R- (77 Hotentoti a přestěhowalci jedí tu a předešlan co wařiwo keré za salát s octem, olejem a solí, anebo jako okurky ji naklá— ají, PERLUCHA. | Hova. | Hoya. © Koruna kolowitá, na patero klaná. | Brylky pelowé dole připewněné, klímawé, smačknuté, Blizna zplešuláz 1043 s pupencem tupým. Měchýřiky hladké. Semena čupry- natá. Ú ř, -Pe obecná. H. caraosa R. Brown. Schollia crassi- folia Jacg. ečlog. 2. Aselepias carnosa Lin. Smith erot. 2. /. 10.. Keř s kmenem oblým, nejjednodušším, třebas 10—20" dlauhým, položeným; listy waječnopodlauhlé, dužnaté, nejcelejší, lysé, po kraji podchlíplé, řapíky sko- ro zdélí polowičky listowé ; kwěty na okolících welikých, jednoduchých, kulowatých, odwislých, úžlabíčkowých, 0- ediaělýchy kalich maličký; koruna kolowitá, sotwa do polowičky na wnitřní straně pýřitá, leskle bílá jako perly, prýštící wodu, na patero klaná: uštůw malíčko pod- tých měchýříky 2 oblé, -zakončité, špinawě zele- pawé, 5“ dlauhé; semena mnohá, 1“ dlauhá, kopinatá, ostrá, hnědá, s čuprynau, bílau. — W Asii meziobratní- kowé a na Nowém Ilollandu. U nás w pokojích a we skleníku. Kwěte w létě.. sh Z medníku kwětowého pořád med kapá. BaňuRA. © MARSDENIA. © MARSDENIE, © Koruna wřecowitá, na patero klaná.. Brylky pelo- wé přímé, dole připewněné.. Měchýříky hladké ;. seme- na čuprynalá. n; B. barwířská. M. tinctoria R. Brown. Varam akkar Marsd. sum. 18. Keř; wětwe točiwés listy srdčité, wej- čitopodlauhlé, zakončité, lysaunké, dole napřed žlázna- lé; kwěty na kytkách pobočních ; koruny w ústí wausa- té; blizna tupá. — Na Sumatře. B. přůná, M. erecta R. Brown. Cynanchum erec- m Lin. Jacy. ho vínd. 4. 38, Apocynum, Úlus 1. p. 24. > Psí kapusta Mar. IPell. 399. Lodyhy trsnaté, přímé, , ysé, příwětewnaté, 3—6' wysoké, nalomené neronící iléko ; listy stříčné, řapíkaté, srdčité, wejčité, ostré, isně zelené, nasiwělé; wrcholíky okolíkowité, běwné, Wětewnaté, na hoření polowici lodyhowé poboční; kwě», ly přemnohé, bílé, usušením žluté; kalich nejkratší; ko- una hluboce rozdělená na ušty podlauhlé, auzké, hwěz- pwitě rozložené, newausaté, 4==5krát delší nežli trubka, boné ; čnělka nerozdělená, společná oběma waječní- m, blizna tupá, rozdělená. — W Syrii. Kwěte w lip- (a srpnu. fi. 2 Listy prýští mléko, jež kůži ' zpryskuje a požité wnitř půso- BE dáwení a běhawku; druhdy w lékárnách byly (herba Apocyni). ken“ + 1 “ 1044 BESEDNICE. PERGULARIA. © LAUBENSTRAUCH, Koruna řepicowitá, trubky wřecowité, Brylky pe- lowé přímé, děje připewněné, © Blizna. tupá. Měchýříky břichaté, hladké, Semena čuprynatá, B. lysá, P. glabra Lín.. Flos pergulanus Rumph 5. £. 29. /. 2. Keř wětwí pnulých, dřewnatých, nejlysej- ších ; listy stříčné, řapíkaté, lysé, waječné, ostré, nejce- lejší, o polowičku delší nežli řapík; kwěty úžlabíčkowé a konečně, w okolíky rozpostawené na stopkách střída- wých, skoro rozsochaných; kalich malý, sdílný: uštůw čárkowitých, ostrých; koruna trubky sotwa co kalich dlauhé, kraje kolowitého o 5 uštech waječných, tupých. — W Indii wýchodní a na Žáwě, kdežto po odrách před domy se rozpíná, aby husté dáwala besídky. R- B. jedlá. P- edulis Thunb. Kořen kulowatý, duž- natý, wětší nežli člowěčí hlawa; lodyha niťowitá, toči- wá, jako ostatní díly lysá, popelawá, s wětwemi stří- dawými, podobnými, niťowitými ; listy stříčné, nejkratšeji řapíkaté, wejčité, příčeřité, na líci zelené, na rubu bled. ší, obak lysé, odstálé, polopalečné; kwěty nahlaučené, na stopkách wláskowitých, sotwa 1 dlauhých; kalich bdilný : uštůw ostrých, nejkratších; koruna palečná. — We křowištích na Předhoří dobré naděje. k. jh Hotentoti kořen hlízowitý jedí, Č v * NEWENČENEC.. (GYMNEMA. Koruna na, patero klaná, u ústí w chobotech šu- 0 čili zaubkůw 5. Wěnec tyčinkowý žádný. Brylky pelowé přímé, dole připewněné. Měchýřiky autle hladké, Semena čuprynatá. E od v -© N. mléčný. G. lactiferum R. Brown, Aselepias lac- tifera Zi. Bylina lodyhy přímé, jednoduché ; listy wej- čité, zakončité; wrcholíky složené, zdělí řapíkůw. — Na Ceylonu. | © Nať mléčnatá; mléko potřebují na místo mléka krawfho nebo jiného ; též nať waří s pokrmy, do nichžto mléko se přidáwá. p“ 2 N. barwicí. G. ingens Spreng. Asclepias, tingens Rozb. Lodyha točiwá, lysá ; listy srdčité, zakončité, ly- sés okoliky úžlabíčkowé; trubka o 5 řasách wausatých, — W Pegu. „ List jeho obsahuje barwinu modrau, „| i X tuhý. (G. tenacissimum, | Aselepia tenacissima Roxb, Keř točiwý; listy srdčité, pýřité; kwěty na weli . 1045 kých latách; měchýříky plsťnaté. — -W Indii wýchodní. Z lodyh dělají prowazy silnější konopných. KrLeJicHA. © ASCLEPIAS, © ASCLEPIE, Kalich nejmenší, na patero klaný, ostrouštý, stálý. Koruna dílná, rozložená nebo podchlipená. Wěnec o » lupenech. překoceně kuklowitých, a ze dna růžek do wnitř obrácený wypauštějících. Blizna zpleštlá, tupá. Měchýříky,oddělené. Semena čuprynatá. 20 K hedvábná. | Ae syriaca Lin. Plenk £. 255. Dict. se. nat. atl. 3. £. 58. 39. Apocynum. syriacum Cus, rar. 2. t, 87. Blak. t. 521.. Kořen oddenku dužnatého, pod ze- mí plaziwého a wypauštějícího mnoho. pazauškůw wzro= stajících w lodybu přímau, 4—střewičnau, jednoduchau, pýřitoplsťnatau ; listy weliké, stříčné, řapíkaté, wejčité nebo waječnopodlauhlé, ostré, dole okrauhlené,. nejce« lejší, na rubu šediwě měkkoplsťnaté s; kwěty na okolících stopkatých, mezi řapíkoma wynikajících, | zakulatělých; nachýlených, silně zapáchájícíchs koruna špinawě hně- dočerwená : uštůw wejčitopodlauhlých ; wěnec z lupenůw pleťowých; měchýříky 3—5“ dlauhé, břichaté, šedoplsti. té, měkkoostenné: semena s čuprynau welikau, bílau, hedwábně lesklau. — W Americe sewerné, a nikoli w Syrii, kdežto ale jako w Ewropě. jižné tu a onde zdi- wočelá. Kwěte w čerwnu až do srpna. k. 1% Celá rostlina nabubřená mlékem bílým, ostrým, kaučuk obsa- hujícím. W teplejších končinách sázejí; a wlnu ze semen potřebu- jí do polštářůw, podnšek a t. 4. Wina pro sebe ale nehodí se k předení, tndyž se míchá s bawlnau nebo hedwábím, Lodyhy jako len připrawené dáwají přediwo. Z listí dělají obkladky na wyraženiny; „Americe sewerné potřebují kůru kořenowau proti dušnosti; tain= pazaušky na místo chřesti čili šparglu jedí, K. kurasawská. ©. curasavica Lín. Apocynum erec tum Sloan. 2. 4 129, /. A. 5. Ipecacuanha. Podkeř 2— © wysoký, přímý, wětewnatý: wětwí oblých, listnatých, přípýřitých; listy kopinaté, řapíkaté, lysé, lesklé, ostré „nebo zakončité, síťkowanožílnaté, blanowité ; okolíky přís mé, poboční a konečné ojedinělé; kwěty čerwenopo- marančowé nebo čerwcowé, malé: uštůw podhnutých ; měchýříky měkkoostenné, — Nejhojnější co buřeň w Ku- rasawě, Eseguebu a Kumaně. Kwěte skoro pořád, u nás Od čerwna až do října. 2,, 3 -4 „Kořen we wlasti místo ipekakuanhy. © K, protídušná. A. asthmatica Lín. Cynanchum Ipe+ „eaeuanha. JFid/d, Jahrb. Pharm, V195. 6 34- Křowitá, to- 1046 čiwá, huňatá, kromě líce listowého; listy stříčné, řapí- katé, srdčitowejčité, ostré, na líci lysé, nejcelejší, asi bobkowému podobné; okolíky úžlabíčkowé, listu kratší, chudokwěté, jednoduché, často prorostajíčís kwěty dro- bné, bělawé; měchýřiky 4" dlauhé. — Na Ceylonu. Kwě- te w plíš. 1, s Kořen na místo ipekakuanby k dáwení potřebují a we skrow- nějších dawcích proti auplawici; též wýborný proti dušnosti syro- wátečné. K. jedomorná: A. alexicaca Jacg. A. alexica Gmel. Nansiera Patsia Rheed. 9. t. 13. Kořen bělawý, slabě nepříjemně zapáchající, mrcasatýs lodyhy točiwé, oblé, několikostřewičné, zelené, lysé, nahoře huňatíčké; listy stříčné, řapíkaté, nejcelejší, lysé, tlustaunké, šťawau pro- zračitau naplněné, hoření wejčité, dolení srdčité; z me- zi řapíkůw na jedné nebo druhé straně wyniká hrbolí- ček a z něho mnoho stopeček 1kwětých, sotwa paleč- ných, huňataunkých, autlých, dělajících dohromady oko“ líik sedawý; kalich malý, huňataunký, hluboce na páte- ro klaný: uštůw wejčitých, ostraunkých; koruna dopola na patero klaná: uštůw wejčitých, ostraunkých, dole čerwenawých ; měchýříky 2, ostré, ztlaušti a zdélí prstu. — Na Ceylonu. Mf. Proti jedu we wlasti užitečná, K. bulwatá. A. tuberosa Lčn. Apocynum Žřerm. lugd. 4. 647. Kořen jako jablko weliký, bulwowitý; lodyha přímaunká nebo skoro položená, střewíčná, na konci vozewřenowětewnatá, nejsrstnatější; listy roztraušené, kopinaté nebo podlauhlokopinaté, srstnaté s; okolíky na konci u wrcholik rozpostawené; kwěty pomarančowě šafránowé ; měchýříky pýřité — Wšude po škroboti= nách Saustatí seweroamerického. Kwěte w lipnu až do října. 4. Bulwa kořenowá, Ženauc na pot a usnadňujíc wychrkowání, W- lékařstwí jest užitečna ; též i proti krwotokům se potřebuje, OsrvNoPLOD. © GOMPHOCARPUS. | ZAHNERUCHT. © Wěnec šlupeaný: lupenůw u wnitř jednoduchých. Brylky pelowé smačknuté, koncem ztenčeným připew- něné, wisuté. Blizna zpleštilá, tupá. Měchýříky břichaté, měkkoostenné. Semena čuprynatá. O. wrbolistý. G, frutcosus R. Brown. Bot. Mag. 4. 1628.. Aselepias fruticosa Lin. A. glabra Mill. čce £. 45. Apocynum cretum Herm. lugd. (. 24. Swůmek 4—1stře- 4 1047 wičný, wětwí rowných, dosti- dlauhých, autlých, listna- tých, pýřitých 3; listy čárkowitokopinaté, dlauhé, po kraji přípodchlípené, lysé, ma líci lesklé, na rubu bledší, 4 —5“ dlauhé, sotwa 1" široké; kwěty na okolících po- bočních, stopkatých, z hořejšího dílu wětwí wyniklých ; měchýříky nafauklé, měkkoostenné. — Dost obecný za prwním pohořím na Předhoří dobré naděje. Kwěte w listopadu až do kwětna. 2. c: -Ten rod má we swých měchýřících mnohem wíce wlny nežli klejicha hedwábná, a lépe se též hodí ku předení a k dělání plsti, PLcHorpLOD. CaLOTROPIS. — KIELKRONE. : Koruna trubky hranaté: hran u wnitř pytlowitých, kraje sdílného. Wěnec tyčinkowý z lupenůw člunkowi- tých, na trubku nitkowau po dél přirostlých. Brylky pe- lowé koncem ztenčeným připewněné, wisuté. Blizna tu- pá. Měchýříky 2, pometáním (. Semena mnohá, střecho- witá, wisulá. P. podwinutý. C. gigantea R. Brown. Asclepias gi- gantea Lin. Ericu Rheed. 2. £, 31, Madori Rumph auct, (. 14. /- 1. Keř sáhowý, plstí padawau bělostný ; listy křížmostříčné, odstálé, tWustaunké, kruché, obwejčité, krátce zakončité, dole srdčitoušaté, 4" dlauhé, 2“ širo- ké se swazkem chlupůw nad řapíkem krátkým, tlustým ; lata příwrcholikowitá, běwná, mezi řapíky wynikající; kalich malý, bwězdowitý, přitlačený ; koruna skoro '/zpa- lečná, z běla nachowá, do %4 rozdělená: ústí Shrané- ho, nálewkowitého, kraje s ušty wejčitokopinatými, tu- pauakými, podwinutými. — W Indii wýchodní na škro- botinách. Kwěte pořád, A. Dříwí měkké, jako dřeň bezowý, welmi užitečné, obzwláště na prach ručničný. Wlnau semenowau, autlejší nežli bawlna, wycpá- wají podušky ; několika kapkami šťáwy mléčnaté mléko sa sráží; z kůry wláknaté dobýwají jistý len na tkaniny, Kořen potřebují protí ušťkautí hadímu ; též léčí wyraženiny, hlísty, neduhy nerwowé. Jindá také do Ewropy přicházel (radix mudarii). Na Baleji ostrowu krmí kwítím toho kře jistý druh čwrčkůw, kteří se chowají w trub- ce bambnsowé a na jistý hlas wylezše perau se, Při tom se sázejí jako Angličané při rwačkách kobautích, P. otewřený. U. procera Towns. Aselepias. procera Aú. A. gigantea Bot. rep. t4 211, Beidil ossar „Alpin aeg. £. 86, Podobá se předešlému ; listy obwejčitopodlaublé, na nejkratších řapících; koruna zwoakowitá, uštůw roz ložených. — W Persii. ; | Ostré mléko potřebují proti wyraženinám, raku a malomocen- stwí, Z wlny semenowé dělají trand; též jí wycpáwají madrace. Z listůw prý w Persii prýští se hmota cukrowitá, cukr ocharský. 1048 ToLirTa.. CYNANCHUM: © SCHWALBENWURZ. Koruna příkolowitá, Sdílná. Brylky pelowé. bři- chatě. Blizna špídlatá. Měchýříky hladké. T.. monspelská, C, monspeliacum Lin. Cav, dite £ 60. Jacg. rar. £. 340. Apocynum IV. C/us. 1. p. 126. Ko- řen dlauhý, plaziwý, wětewnatý, co prst tlustý, wypauští lodyhy zelinné, lysé, oblé, pnulé, mléčnaté, někdy zwý- ší muže; listy řapíkaté, okrauhlosrdčité, příostré, oby- čejně tupé a hrotité, lysé, měkké, přížebernaté, špinawě šedozelené; kwěty drobné, bělawé, na wrcholících po- bočních, okolíikowitých; ušty korunowé kopinaté, po- dlauhlé, auzké, nejrozloženější. —. Na pomoří we Spa- nělích jižných, Francauzích, Wlaších a Recích. Kwěte w Jipnu a srpnu. 4. Mléko prudké, zahuštěné, jest scamonium momspeliense, jež násilně počišťuje. T. pospolitá. C. Vincetoxicum R. Brown. Aselepias Vincetoxicum Len. Plenk £. 154. Schk. 1. 55. Hayn. 6. t. 30. Důsseld. 3. £. 10. Lašťowičník Mar. Háj. 312. — WWel. 286. C. Tolita. Kořen úkosný nebo rownowážný, uzlatý, obyčejně překausnutý, na mnoho mrcasů silných, běla- wých rozdělený a wypauštějící lodyhy přímé, 1'/z — 3 wysoké, skoro přímé, jednoduché, na meziuzlí s čarau -z pýří kadeřawého na dél znamenané, jinak lysé; listy stříčné, řídko přesleněné, a trojnaté, krátkořapíkaté, z dola srdčitého wejčité nebo wejčitopodlauhlé, zakončité, nej- celejší, po žíle, žebrách a kraji jakož i řapík pýřité; okolíky ojedinělé nebo dwojčatné, poboční, na hořej- ším dílu lodyhy jednoduché nebo prorostajicí ; stopečky mnohokrát delší nežli stopka; kwěty bělawé, u wnitř lysé, s wěncem žlutawým ; měchýříky 2" dlauhé, rowné, praužečkowané, lysé, bledě hnědé; semena s čuprynau dlauhau, bílau. — Na skalách, suti, w nejwětším dílu Ewropy daleko až k seweru. Kwěte w lipnu až do záři. 4. 7, Kořen, čerstwý jest zápachu silného nepříjemného, chuti za- sladlé a potom nahořkloostré, působí dáwení, žene na pot a na moč ; druhdy se potřebowal proti wodnotělnosti, starým wředům a ušťknutí -© hadímu (radix Vincetoxici). Nať w sobě mnoho mléka má. T. olivolistá. C. oleaefolium Nectour voy t. 3..C Arghel Delisle ag. t. 20. /. 2. Hayn. 9. 1. 38. Důisseld. I. £. 13. Arghel. Keř přímý, 2střewiíčný; wětwe lysé, dřewnaté, bělawé, oblé. Listy sotwa řapíkaté, stříčné, 2- palečné, kožowité, wejčitokopinaté, ostré, swraskalé, na líci lysé, na rubu pýříčkowané, wywýšenými tečkami bě- MOB B a v v bp V bod olo bk Dá S 1049 lawé;3 chocholíky úžlabíčkowé, na předlaubých stopkách, na dwé klané, 5—6kwěté; ušty kalichowé kopinaté; ko- - runy bílé, málo delší kalichu. — W. Egyptu hořením a Nubii. 4. 9! Drobný list býwá přimíchán w sennes aleksandrinský, který pak násilně počíšťuje. We wlasti ale potřebují měchýříky na místo senny. DužnowĚNEc. © SARCOSTEMMA. FLEISCHKRONE. © -Koruna kolowitá. -Brylky pelové připewněné, wi- suté. Blizna přítupá. Semena čuprynatá. D. bezlistý. R. et Schult. Cynanchum viminale Lčn. Euphorbia viminalis Zín. Keř pnulý, složený z několika pníčků muže wyšších, tlaušťkau brko nemnoho přewy- šujících, wyhánějících mnoho rozeh dužnatých, mléčna- tých, zelených, prutowitých, spletených, stříčných, do- cela bezlistých, bradawicemi stříčnými opatřených; kwě- ty we chomáčích. — Na pomoří w Africe a w hájích ladie wýchodní.h. Mléko z rozeh jest mírné, nakyslé, a tadyž se potřebuje na cestách k uhašení žízně, D. traudowý« S. pyrotechnicum R. cí Schulte Cy- nanchum pyrotechnicum Forsk. Delisle aeg. t. 20. /. 3. Keř wzpíná se na wysoké kře; wětwe rozkladité, oblé, lysé, klaubnaté, docela bezlistés stopky dole ojedinělé, někdy podwojné nebo. potrojné, */2“ dlauhé, bradawič- naté, bělawé, na konci nesaucí kwětůw 10 strbaulených, na stopečkách niťowitých, huňatých, žlutawých s kalich malý, zwonkowitý ; koruna ddilná: uštůw na wrchu žlu- tých, dole a wezpod zelených, kopinatých, rozložených, po kraji podchlípených. — W Arabii R. Dřelí wětwowý na místo traudu potřebují, D. maučnatý, S. stipitaceum, A. et Schult. Ascleptas stipitacea Forsk, Keř 2loketný, přímý, rozkladitý, nej- wětewnatější, bezlistý; kmeny tmawě modré, poprášené maučkau autlau, bělawau, wětewnaté,; nepnulé; rozhy stříčné s jednau obyčejně wadnaucí; články kmenowé Spalečné, na klaubech zaužené; stopky. krátké, u koli- nek nebo z koncůw rozhowých wyniklé, nesaucí [2 sto- peček niťowitých, odstálých, Ikwětých; koruna uštůw 5, zelených po kraji podchlipených, stopečky kratších; měchýříky 3palečné, šídlowité, tam, ploché, Ibrázdé, tu nadduté, zelené, lysé. — W Yemenu po lesech. R. Celá rostlina "mnoho mléka obsabuje; we wlasti jedi rozhy její, v 1050 SKAMONA. © SECAMONE. | SEKAMONE, Wěnec tyčinkowý ólupenný. Brylek pelowých 20, hladkých, jsaucích po čtyrech připewněné na konee bli- zny bezbrázdé. Blizna na konci ztěsněná. " S. obecná. S. Alpini R, et Schulr. Periplopa, Seca- mone Lín. Secamone Alp. aeg. £« 134. Keř na stromech točiwý, hladký; listy stříčné, řapíkaté, kopinatoeliptičné, hladké, na rubu bledší, žebernaté ; laty úžlabíčkowé, střídawé, roztrojené, listu kratší, nahoře nejsloženější 5 kwěty drobné, bílé, u wnitř srstaaté, na stopečkách pý- řitých, náryšawých, — W Egyptu a na Předhoří dobré naděje. i- pp“ Z rostliny té prýští se šťáwa Žlutá, palčiwá, jež wyschlá slo- we sekamone a násilně na stolici žene; jest prý scamonium ginyonské, S. dávůvá. S. emetica R. Brown, Periploca emetica Retz. Willd. phytogr. 1. £. 5. £. 2. Keř pně oblého, ků- ry rozsedalé, swraskalé; listy nejkratšejí řapíkaté, čár- kowitokopinaté, bezžebré, nejcelejší, lysé ; wrcholiky ú- žlabíčkowé, chudokwěté; stopky pýřité, nejmenšími liste- ny podepřené; kalich krátký, pýřitý, tupozubý; ko- runa hluboce bdílná, lysá: uštůw čárkowitých, tupých. — W ladii wýchodní u paty wrchůw. Kwěte w létě. m- Užíwají ji k dáwení, SwiDINA. PERIPLOCA. | ŠCHLINGE. Prašníky na hřbetu wausaté. Brylky pelowé připew- něné na konee rozšířený blizny ojedinělé, ze 4 slože= né, Blizna přítupá« Měchýříky wálcowité, nejrozewřenější; hladké. Semena čuprynatá. S. obecná. P. graeca Lin. Daham. 2. £. 2|. Schimidí t. 46. Keř do wýšky 10 ano i 40 se pnaucís listy stříčné, krátkořapíkaté, wejčitopodlauhlé nebo waječné, ostré nebo tupé, anobrž i wykrojené, nejcelejší, lysé, na líci sytozelené a lesklé, na rubu bledě zelené, síť- kowané; kwěty na wrcholících konečných, rozsochaných wonné; kalich huňatopýřitý: uštůw wejčitých, ostrých koruna [" w průměru na plocho rozšířená : uštůw čár- kowitých, tupých a wykrojených, wně zelenawě žlutých, u Wnitř špinawě nachowých, po kraji bělobuňatých ; wě- nec tmawě nachowý, z lupenůw čtyrúhlých, po kraji obak ztlustlých, na konci mělce wykrojených a odtud wypauštějících růžek; měchýříky 3—4" dlauhé, dříwe koncema spojené, pak odděliwše se rozčapené. — W Lewantu a Recku. Kwěte w čerwnu až do srpna. R- (051 „Keř dobře se hodící k pokrýwání stěn a laubf, a naše mírné zimy dobře snáší. Nabubřen jest mlékem prudkým, jedowatým, jež potřebují k umoření wlkůw, anobrž zahuštěné ku počišťowání na místo skamonia, | Řád 143. TOJEŠŤOWITÉ. APOCYNEAE. Kalich prostý, na patero (pořídku na čtwero) kla- ný“ Koruna, srostlolupenná, podplodní, prawidelná, na patero klaná, nebo ddílná, w paupěti střechowitá, pada- wá, Tyčinky patery (přeřídko 4) nákorunní, s ušty ko- runowými, střídawé: nitky prosté; prašníky 2pauzdré, na dél pukající, často na blizně ležicí ; pel zrnatý, Wa- ječník: woreček dwojitý, Ipauzdrý nebo jednoduchý, 2pauzdrý, mnohowaječný nebo pořídku Iwaječný. Čněl- ky 2, někdy w 1 srostlé. Blizny dwě nebo jedna, Plod: měchýříky nebo peckowice dwojité, anebo tobolka, pec“ kowice, bobule, nejčastěji 2pauzdré; plody, částečné a pauzdra mnoho — jednosemenná. Semeno někdy ču- prynaté, bílečnaté nebo skoro bezbílečné. Kel obyčejně rowný : děloh listowitých, kořínku obyčejně wzhůru obráceného, Stromy, kře, byliny, obyčejně mléčnaté. Listy stříčné nebo přesleněné, přeřídko stifdawé, nejjednodušší rownoběžně žebernaté, o bezpalisté anebo místo palistůw dole na řapíku opatřené brwami nebo žlazami. Kwěty prawidelné, obojaké, w úžlabíčkách ojedinělé anebo konečné na wrcholícfch. Řád ten obsahuje asi 300 rodůw (w 57 pokoleních), které skos ro wšecky přebýwají mezi obratníkoma a w končinách poblízkých, Ewropa má toliko 5 rodů z 3 pokolenf, Nejmnožší krásnokwěté chowají se po wlastech w zahradách ozdoban. Mléko w nich obsaže- né obyčejně prudké, hořké, amobrž i jedowaté; semena některých mají prwek přejedowatý. Jiné mají prwky swraskawé a silice, Protož we wlastech jsau znamenitými léky, Z mléka některých dobýwá se kaučuk. © Málokterých mléko jest mírné a může se požíwati; listy jiných a plody dužnaté jsau jedlé. Z listí některých dobýwají bárwinn modrau a ze semen olej. Podřadí počítají troje, 1. NAHOŠKOWITÉ. Měchýříky 2, oddělené anebo tobolka 2pauzdrá, mnohosemenná. Bílek skrowný nebo nižádný. 2. KULČIBOWITÉ, Bobule nebo tobolka 2— (říd- ko (—) páuzdrá, 2— mnohosemenná. Semena. štítowitá s bílkem mnohým, obyčejně rohowitým, © 1052 3. CHRASTOLOWITÉ. Peckowice 2, oddělené ne- bo srostlé, isemenné. Bílek tenký, dužnatý nebo roho- witý, rozhlodaný. Podřadí (1. NAHOŠKOWITÉ. ECHITEAE. NAHOŠKA, ECHITES. © KLAMMERSTRAUCH. Koruna m uštůw krajowých 5, nestejno- stranných, Worečky 2. Čnělka jediná, niťowitá. Měgky- říky autlé. N. nejkrašší. E. suberecta Jacg. am. t. 26. — píce. 1. 33. Keř 10—1%2 zwýší, sotwa točiwý, sehnutýs listy příwejčité, hrotité, hned lysé, hned na rubu šerpivé ; stopky hohokdšté * kwěty weliké, ozdobné, žlutés ka- lich uštůw kopinatých, padawých; koruna trubky wálco- wité, co kalich dlauhé, srstnaté, ústí zwonkowitého, vý obšírnějšího, kraje z uštůw nestejně příokrauhlých, ú- kosných, co ústí dlauhých; žlázy podduté, podlauhlé, zdélí waječníka; nitky u počátku ústí; prašníky šípowt- té; měchýříky předlauhé, wálcowité. — Na Jamaice a Domingu. Kwěte skoro pořád. Celá jest plná mléka bílého, jedowatého; několik gránůw ko- řene umoří psa. Jed wurara nazwaný prý z něho se dělá, N. protičemowá. E. syphilitica Lin. Strom mléčnatý ; listy stříčné, krátkořapiíkaté, wejčité, weliké, píďowé i delší, žilnatožebernaté, ostré, nejlysejší; stopky úžlabíč= kowé, sochaté, a wětwe opět rozdělené na dwa klasy kratší, kwítím wšude pokryté; koruna wětší, bílá, podob- ná .jinorodowým, kraje welikého, rowného ; blizna jako brčálu; měchýříky 2, rozewřené. -—- W Surinamu: 5. Zwařenina z nati wůbec známý lék Surinamínůw proti čemě. N. pýřitá. E. pubescens, Plenk, (. 119. Codaga Pa- la Rheed. 1. 4, 47, Strom malý; listy ostře wejčité, pý- řité, 6" dlauhé, 2“ široké; kwěty stopečnaté ; koruny ete bílé, wonné; měchýříky wálcowité, piďowé. — W Indii wýchodní. Kwěte w plišti. Kůra hořká potřebuje se proti běhawce, auplawici a p se- mena wyhánějí hlísty (cortex antidisentericus, Conesst). | ToješŤř. APOCYNUM. | APOCYNUM. Koruna zwonkowitá zakulatělá, na patero klaná. Zaub- kůw 5 ostrých, w trubce korunowé zawřených. Tyčin- 1053 ky zawřené. Prašníky šipowité, s prostředkem blizny spojené, uštůw zadních bez pelu. Worečky 2. Čnělky přížádné. Blizna rozšířená, na konci homolowitá. Šupin 5. Měchýříky štíhlé, oddělené, T. mucholapná. A. androsaemifolium Lin. Lam. £. 116. /- 1. Schk, £. 53. A. canadense Boec. síc. £. 16. 3. Kořen mnoholetý, plaziwý ; lodyha přímá, odstále wě- tewnatá, 2střewičná, čerwenawá; listy stříčné, širokowej- čité, na líci lysé, sytě zelené, na rubu bledé, po že- brách chlaupkowané, 2“ dlauhé, 1“ široké na řapíku W“ dlauhém ; wrcholíky konečné. a boční, chudokwěté ; kwěty drobné, bílé, čerwené, čárkowané, konwalinko- wým podobné; měchýříky šídlowité, lysé, 2'/2“ dlauhé, hnědé. — W Kanadě a Wirginii, u nás w zahradách obyčejná. Kwěte w lipnu až do řijna. 4. Celá rostlina plná mléka bílého, ostrého a hořkého; kořen léčí slabý Žaludek, u wětším dawku ale jej přewracuje. © Mauchy ssajíce med z kwětůw za sesánek se polapují, a zahynuwše zůstá= wají wiseti; někteří domníwají se to býti následkem otráwení, jinf ale, a to s wětší k prawdě podobnosti, připisují to sewření sesánku mušího prašníky šípowitými, T. kónopná. A. cannabinum Ař/. A. canadense Mo- ris 3. 5. 15, 4 3. (6 14. Lodyhy přímé, 3střewičné, na- hoře pýřité, náryšawé; listy kopinaté, obak ostré, krát- kohroté, na líci roztraušeně chlupaté, na rubu plsťnaté, 2—3palečné, podepřené řapíkem pýřitým, 2“ dlauhým 5 -„wrcholíky latnaté ; stopky jakož i kalichy pýřité; koru- ny zelenawě bílé, jichžto trubky zdélí kalichu ; měchý- říky šídlowité. — W Kanadě a Wirginii. Kwěte w srp- nu a záři. $. Z lodyh dělají w Americe sewerné konopí, jež indickým (Indian=Hemp) zowau, Wybánějíc z kořena mnoholetého mnoho lo- dyh, rostaue bujně a nežádajíc půdy dobré, mohlaby u welikém množ- stwí sázená prospěšnau býti. T. adriatská. A. venetum En. Lobl. hist. ie. 312, 1, 2, Lodyhy oblé, zelenawé nebo počerwenalé, 2stře= wičné a wyšší, střídawě wětewnaté; listy stříčné, příse- dawé, podlauhloeliptičné, lysé, hrotité, dole zaužené; wrcholíky latnaté, poboční a konečné; kwěty zwonko“= wité, čerwené nebo bílé; kalich zdélí trubky korunowé, plstí maukowitau pokrytý. — Na ostrowech adriatských, na březích černomořských, na patě Kawkasu. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4, Z lodyh její možná také jako z předešlé dobýwati konopí, Kwěty jako prwní rody lapají mauchy chtějící w nich med ssáti. T. jedlá“ A. reticulatam Lm. A. indicum Lam. Olus erudum Rumph 5. t. 40. f. 2. Pně dřewnaté, krátké, « 1054 wypauštějí réwy dlauhé, autlé, hladké, wětewnaté, pnulé, listnaté ; listy řapíkaté, wejčité, dole srdčité, zakončité, obak nejlysejší, na líci žeber úkosnýchs kwěty drobné, zelenawě bílé, úžlabíčkowé, wrcholičené, na stopkách listu kratších s listeny nejkratšími ; ostrými: měchýří- ky obyčejně ojedinělé, 4—5“ dlauhé, na (eo tlusté, zelené. — W Indii wýchodní. %, Mléko toliko w měchýříku se nachází a nikoli w ostatních dí- lech. Wlna semenowá eskna se co atlas. List jedí surowý se ságem; ořechy kanárowými a d.; též je swářejí s rybami; listí ženám prý zimnožuje mléko. Kořen prý pomáhá zkaženému žalůdku , rybami anebo raky jedowatými naplněnému. BoBKOWwNICE. | NERIUM. © OLEANDER. , Koruna řepicowitá, w ústí wěnčená lupeny roztrha« ně na mnoho klanými ; kraj uštůw zkraucených. Tyčinky z prostřed trubky korunowé wyniklé, Prašníky šípowité, s bliznau spojené. Worečky 2. Čnělka niťowitá na kon- ci rozšířená. Blizna tupá. Zaubky we dně kalichu wně koruny. Měchýříky oblé. 10Bu obecná. (N. Oleander Lin.. Plenk t. 428. Lam. te N14. Sch. © 52. Růže bobkowá Mar. Wel. 399. Keř 6—15' zvýší, wždy zelený 3 listy přesleněné, trojnaté, říd- ko-stříčné, široce čárkowitokopinaté, špídlaté, w kratíče ký řapík zaužené, nejcelejší, po kraji málo podchlípe- né, skoro rownoběžně žebernaté, na rubu autle síťko« wanožílnaté, kožowité, tuhé; kwěty na wrcholících weli- kých, řidaunkých; kalich malý: uštůw kopinatošídlowi« tých, odstáwajících koruna 152“ dlauhá, a na kraji tak- též široká, růžowá nebo karmínowá, řídčeji bílá nebo mdle hlínožlutá s lupeny w ústí na 3—4 nebo wice zu- bůw rozklané; měchýřík 3—4“ dlauhý, skoro wálcowitý, na dél prauhowaný, hnědý ; ; semena s Čuprynau na- huědlau. — W Lewantu až do Indie wýchodní, w Afri- ce sewerné a Ewropě jižné. Kwěte w lipnu a srpnu. R. Jeden nejozdobnějších:křůw, u nás wůbec w kruhulích chowa- ný., Pln jest mléka ostrého, jedow atého, jehož wýzew může býti nebezpečen;. -ano wýprawují, že w horkých krajinách delší meškání u kře toho škodí, u nás ale w zahradách chowaný té moci nemá, jakto mnoholetá zkušenost dokazuje. Listy moří we Wlaších domácí doby- tek u p. kráwy, osly, nazrawší se jich náhodau. Práškem z kůry za- hánějí krysy a myši. © Zwařenina z listu nebo prášek jejich w mast rozdělaný zapuzuje neřesť, swrab a lišeje. B. wonná. N.. odorum, Ař/. N. odoratum Zam. N. indicum Herm. lugd. 1. 448. Tsjovanna areli Rhced. 9. (. 1. Podobná předešlé, jest ale nižší ; listy čárkowitokopi- 1055 naté, a lupeny wěncowé w ústí korunowém na částky niťowité rozklané. — W Andi východní na poříčí a o Kwěte pořád. R- W zahradách našich též se nachází a bývá: plnokwětá (Rheed, 9. t. 4. Herm, dugd. t. 449. Comm, aimst. t. 23.), s wěncem dwojnásob= ným, jehož řada wnitřní wětší, kadeřawá, růžowá, wněšná tmawěji čerwená. U nás kwěte toliko w létě, we wlasti ale celý rok. Welmi woní, Též jest bělokwětý. Kůra kořenowá, jakož i pip E blka dá se wně proti z, sr Čísnos. Waronrua. Warohrits, “ ičerání“ řepicowitá. Ústí s wěncem z 10 šupin od. dělených. Tyčinky čumící, z ústí wynikající ; vo | šípowité, u prostředku se čnělkau spojené, Worečky ? spojené. Čnělka niťowitá, na konci rozšířená ; tla užší. Šupin 5—10 dole w kalichu kromě koruny, žádné podplodní, Měchýříky, oddělené nebo spojené; semeni- ce přirostlé. © ka 98 protiběhawečná. W. antidisenterica R. Brown. Ne“ rium antidisentericum Zn. Plenk t. 119. N. indicum Burm. zeyl. 6., Vi.: Strůmek- 8—10střewičný ;- ozdobný; wětwe lysé, listnaté, s korau popelawau; listy stříčné, wejčito podlauhlé, krátce: zakončité, lysé, nejcelejší, 2/1—3" zdělí, 1“ zšíří; kwěty na chocholících příkonečných, bílé, won- né, welikosti a twaru jasmínowých; kalich pýřitýs koruna trubky kalichu šestkrát delší, ústí 10 šupinami opatře= ného ; měchýříky 2, na konci spojené až do wypauště“ ní seména. — W ladii wýchodní, w Malabaru a na dn lonu. Kwěte pořád. R. =: Zpařeninu ze syrowátky a kůry toho stromki irozimělačinan u bon proti plynutí břicha; podobným Fpěspkem slauží, kůra ko now C. barwiřská. W. tinctoria R. Broun, Zimmer. 70. Reis. 11. p. 1824 če. Strom lóstřewičný z listy eliptič- jokopinaté a wejčité, zakončité, lysé; wětwe a chocho- ky rozewřené; koruna trubky dwakrát delší kalichu; něchýříky odděliné: — W Indii wýchodní. R. bo Z té dobýwají barwu modrau, na infsto indychu úžíwanau, šk u Worxoš.. Au$roxa, (Atsrosie. VÍ b Prašníky kopinaté, na dál pelenoshé, od blizdý dd ené. Worečky 2 Únělka“ niťowitá, ba koáci rozší- Fenál - Blizna příhomolowitá, © Měchýříky oblé“ ežin bn r, dlauhoplodá« A. scholaris R. Brown, "Echites (saholaris Kim Pala Rheed. Ae 4 45, "Ligáum seholare 67 k | | 1056 Rumph 2. t. 82.. Strom s kmenem nízkým; listy na ko- linkách rozhowých přesleněné, pětnaté nebo sedmnaté, obwejčitopodlauhlé, tupé, kožowité, žebernaté, a žilau podlé kraje běžící obklíčené, nejcelejší, řapíkaté, 4" dlauhé, 2" široké; stopek několik z mezilistí wyniklých, zdélí listůw; okolík složený; kwěty drobné, bílé; koru- na kraje rozloženého, wausatého ; měchýříky dwojčatné, půldruhostřewičné, tedy nejdelší ze wšech známých. — W Indii wýchodní a na Molukách. Kwěte pořád. 5. Dříwí měkké a nade wše známé bělejší, ježto truhláři zdě- láwají jako lípowé ; jest ale čerwům welmi podrobeno. Mléko, jímž naplněn, jest hořko, nikoliw ale průdko, Kůra hořká pomáhá do- bře zkaženému žalůdku a wypuzuje škrkawky, PoBLAŇÁK. PLUmERIA. © PLUMERIE, Kalich malý, šdílný. Koruna nálewkowitá : trubka dlauhá, zponenáhla se rozšiřující, kraj dílný, s ušty úkosnými, ústí nahé. Tyčinek 5 z prostředku trubky wyniklých, prašníky klímawé. Cnělky přížádné; blizna dwojitá, zakončitá. Měchýřiky 2, dlauhé, zakončité, bři: chaté. Semena mnohá, podlaublá, střechowitá a připew- něná dole na blánu wětší wejčitau.. P. čerwený. P. rubra Lin. Trew. Ehr. £. 41. Jasmi« num indium Mer. sur. t. 8. Strom zwýší 14—1i/, wětew- natý; koš obšírný, řídký: wětwí oblých, bradawičnatých; mléka bílého plných; listy na konci rozeh nahlaučené, wejčitopodlauhlé, rowné, ostré, nejcelejší lysé, na rubu s wystáwající žilau a žebry, 1“ dlauhé, na řapíku 2pa= lečném, bezžlazém ; kwěty nejmnožší, nejlíbezněji wonicí, čerwené, ozdobné, na chocholíku konečném rozpostawe- né; koruna w ústí šafránowás měchýříky 2 polostřewíč- oné, u prostřed na palec tlusté, bradawičnaté. — W In- dii západní, -Mexiku, Surinamu, na půdě wlhké; též jej sázejí 5. P Kwěty jako bobkownicowé, wětší ale a sličnějšíj noší ženské we wlasech ; též je kladau do šatu jako my lawanduli.. Wšecky «díly roní mléko leptawé., kterým bradawice wypalají; též je potřebují k počišťowání we wodnatělnosti, wyraženinách, nakažení; z kwětůw „dělají syrup proti chorobám hrudním a z kořene tisany rozhánějící, P. bílý. P. alba Lín. Jacg. am. t. 114. /- (2.— pict. 4. 38. Strom předešlému podobný, obyčejně lástřewíč ný, plný mléka bílého; listy mnohé, kopinaté, po kraji podchlípené, střewičné 3; stopky 3—1 z mezilistůw wy nikající, na konci rozdělené w chocholik; koruna bělos stná, w úslí žlutawá, nejlíbeznější wůni široko daleke wypauštějící: trubka nejdelší tlustá, nakřiwělá, kraj n 1057 patero klaný, s ušty wejčitopodlaublými, plochými, ú- kosnými, nejrozloženějšími, skoro trubky delšími; měchý- říky rownowážně rozewřené. — Na skalinách pomoř- ských ostrowa Martiniky a Jamaiky. 5. sýěne Wůněč kwětůw ambrosiowá působí bolení hlawy. Na Karibejích léčí nakažliwé choroby, epiam tam jmenowané, když zwařeninu z ko- řene čerstwého pijí, : OmazEŇ. Tas ERNEMONTANA. © (ABEKNEMONTANE. Kalich maličký, na patero klaný. Koruna řepičowi- tá, kraje odílného. Tyčinky zawřené, prašníky šípowité. Worečky 2. Čnělka niťowitá; blizna na dwé klaná, dole rozšířená. Měchýříky 2. Semena w dužnině pobraužená. (O8 citrolistá, T. citrifolia Lin. Lam. t. 110. /. 1. - Strůmek 12—1lóstřewičný 3 kmen přímý, rowný, tlustý, rozdělený na wětwe rowné, příodstálé ; kůra hladká, še- dá, rozby lysé, oblé, mléčnatějící 3 listy stříčné, řapíkaté, tuhé, tlusté, wejčitokopinaté, nejcelejší, obak lysé, za- končité; 4—6" dlauhé; řapíky 2palečné; kwěty úžlabíč- kowé, na koncích rozhowých hromadně okoličené, krásně - žluté, wonné; kalich krátký o 5 zubech ostrých ; koru p p—— “ Demerara u. 5. na trubky oblé, ku konci tlustnaucí, */:“ dlauhě, kraje z uštůw čárkowitých, auzkých, prodlaužených, tupaun- kých, nejodstálejších 3; měchýříky nafauklé, dole srostlé, rownowážně rozewřené, žlutau dužninau naplněné, — Na Jamaice a. ostrowech amerických. Kwěte w kwětnu až do srpna. 5. u je o O. bílá T. alba Mill. T. citrifolia Jaca. am. t. 115, /. 43. Strůmek 8—12střewiíčný ; kůra swraskalá, popela- wá+s listy stříčné, podlauhlowejčité , zakončité, tlusté, lesklé, 5“ dlaubé, 1*/;“ široké, po kraji řeřabaté, na řa- -píku krátkém ; kwěty bělostné, slabě wonící, menší než- li u předešlé, na welikých chocholících pr k by roz- postawené ; měchýříky oblé, krátké, ostré, zelené, ro- wnowážně rozewřené; semena bnědá, swraskalá w duž- - nině pomarančowé, měkké. — W lesech na Martinice -a na pewnině americké, ih Šťáwa obau neostrá proti bolení očí; kůra, hořká wypuzuje škrkawky a zapuzuje zimnici. Pro mnobé mléko slowau stromy tý mléčné (bois laiteux), O. sladká, T. utilis 77. Arn, Hya-Hya. Strom weli- - ký, kmenu 50—40' wysokého, 1'/ tlustého; listy ostro- — eliptičné, kožowité, napříč žebernaté; kwěty na okolí- -cích úžlabíčkowých; kalich brwitý, — W Guianě nad 67* 1056 Z kůry nařezané prýští se čistého mléka chutného, ježto přes týden dá se chowati a s wodau smíchané píti. ©- O. rozewřená. T. divaricata R, Brown. Nerium diva: ricatum Len. N. coronarium 4í. Jacg. rar. te 52.. Jasmi« num zeylanicum Burm zeyl. £. 39. Flos manilhanus Rumph 4. © 39. Nandi- Ervatam Rheed. 2 4. 54. 55. Keř ústře- wíčný; kůra draslawá, popelawá, rozhy tenké, zelené, rozkladité, listy kopinatowejčité, stříčné, krátkohrotité, na líci hnědozelené, na rubu bledší, obak lesklé, z kři- wa rownoběžně žebernaté, mléčnaté, 4“ dlauhé, 112“ ši- roké ; stopky přídwojčatné, I—3kwěté, konečné a úžla- bíčkowé; kwěty bělostné, nejwonnější, jako malé růže, ahyčejně plné. — „W Indii wýchodní. ťáwa mírná a dobrá „na bolawé oči; kůra kořenowá zahání škrkawky, Wanaxa. © VAHEa. Vasěáě Kalich nejmenší Sdilný. Koruna nálewkovitá , s trubkau prodlauženau, dole baňatau, krajem na patero klaným, uštůw zkraucených, Čnělka: šidlowitá, Blizna dwojšpídlatá, na terči okrauhlém, dužnatém. W. klejonosná: © Vs gummifera Poč. (Lam. 6 169. Strom anebo kéř, jehož rozhy lysé, oblé, listnaté ; listy stříčné, mírně řapíkaté,- lysé; lesklé, kožnaté, vejčité, skoro eliptičné, tupé; žebernaté, nejeelejší asi 2" dlau= hé, W" ivwíce široké; kwěty: lysé; žlutawě bílé, na wr- cholících konečných ; stopečky s drobnýmí listeny; ka- lich uštůw ostrých; koruna trubky palečné, dole má- lo nafauklé, kraje z 5 částek čárkowitých, tupaunkých ; tyčinek, 5, z (prostředku trubky wyniklých; s- nitkami překrátkými, prašníky šídlowitými; waječník wejcowitý, ostrý ; čnělka šídlowitá; blizna: 2bodv na terči okrauh- lém, přídužnatém. — Na Madagaskaru. 5. =0+ Mléko; jehožto jest, plna, tuhne w kaučuk, SumEČNÍK. © URCEOLA. „Kalich šdílný. Koruna baňkowitá. Tyčidele! 5. " ječník obklíčený příwěskem vřele a ; čnělka jedno- duchá, o 2 bliznách. Měchýříky 2; semena mnohá, w dužnině ponořená. © S. pružný. U. elastica Rorb. as. réch. 5. p., 161. fig. Keř na nejwyšší stromy se pnaucí nebo po zemi na 200 krokůw běžící, ztlauští ramena; listy stříčné, wej- čité, žebernaté, lysé, celé, zakončité; kwěty na latě; tyčinky z „dolejška koruny wyniklé s prašníky šípowi- 1059 tými; medník okolo waječníku celý; čnělka a blizna jednoduché; měchýříky 3" široké. — Na Sumatře. R: c Z kůry nařezané prýští se mléko, jež na wzduchu tuhna přijímá na sebe powahu kančuku, a může dokonce na. místo něho se potřebowati. © kině: s © Bnčár. Visca. | SivxcnŮx. -© Kalich na patero klaný: lalokůw rowných, ostrých. * Koruna řepicowitá: ústí šhrané, kraj uštůw 5 plochých úkosně uťatých, Tyčinek 5: nitky na konci rozšířené w šupiny nadduté ; prašníky pak zkraucené. Čnělka jedno- duchá, pod koncem obejmutá bliznau kruhowitau, žláz- © nálau a na konci s čuprynau, Zlázky 2 dole u waječní- ka. Měchýříiky 2, přímé, oblé, auzké, na dél pukající. © Semena podlauhlá, nahá. zda 4 : B. menší. V. minor Lin. Plenk. 4s 413. Schk. 4. 51. Barwinek, brněj. Kořen oddenku tenkého, plaziwého, wy- hánějícího mnoho lodyh podkřowitých, nahoře oblých; © lodyhy neaurodné dlauhé, autlé, položené, jakoby wý- běžky, kwětaucí přímé, "2—1 wysoké ; listy stříčné, elip- tičnokopinaté, řapíkaté, nejcelejší, kožovité, wždy zelené, lysé, lesklé; řapíky dole obak se zaubkem žláznatým ; kwěty ojedinělé, úžlabíčkowé, dlauhostopkaté; ušty ka- lichowé „kopinaté, nebrwité; koruna '/£“ w průměru, swětle modrá do lilákowa, w ústí bělawá. — W lesech suchých, stinných, we křowí na zemí a po, skalách - Ewropy jižné a prostřední. Kwěte w,kwětnu až do . září. U. ot E Ozdobná bylina a proto w, zahradách obyčejná, kdežto míwá -kwět modrý, bílý, růžowý nebo nachowý, někdy i plný, Nať hořká, © druhdy w lékařstwí se potřebowala, We Wlaších ozdobují ratolíst- -kami mrtwé děti, a protož slowe také umrlčí kwět. É“ B, wětší, V. major Liu. Pervinca vulgaris Duham. 2, 7. 25. Vinca pervinca Blak. 7 39. Barwinek I. Ma/. > Háj. 285. b. — Wed. 934. Podobá se předešlému, jest (ale we wšech dílech wětší, list má wejčitý, dole okrau- hlený a slabě srdčitě wykrojený, ušty kalichowé šidlowi - -té a kwěty sytěji modré, — W Ewropě jižnější a Anglii; u nás w krubulích. Kwěte celé léto, 4 nebo m- Užitek předešlého, bohaté * eh de ObBosT. © ALLAMANDA. — ALLAMANDE. 7 "Kaličh bluboče na pátéro klaný: uštůw kopinatých. © Koruna nálewkowitá, největší, příprawidelaá: trubky nej- u | k 1060 delší, kraje na patero klaného, Kraužek okolo waječní- ka. (Vyčinek 5, w ústí wyniklých. Prašníky přísedawé, šípowité. Blizna hlawowitá; u prostřed zaužená a tudy jakoby dwojnásobná "Kobolka okrauhlá, smačknutá, ko- žowitá, dlauhými kolci ježatá, 2chlopná, mnohosemen- ná. Semena okrauhlá, blanowitě obraubená, na kra- je chlopňowé připewněná, dwojřadě střechowitá. O. Arubokwětý. A. cathartica Lin. A. grandiflora Lamí''t. NIVS Hér.' ert. 446 24. Wendl. 'serto'te 22, Orelia grandiflora „Aubl. t. 106. Keř šplihawý; wětwe uzlaté, na konci listnaté; listy na každém kolínku 8—4 přesleněné, wejčitopodlauhlé, lesklé, zakončité, tupé, na rubu rezawé; kwěty chomáčené, úžlabíčkowé, na stop- kách příhuňatých, sochatých, tuhých, žluté, přeweliké. — (Na pommoři podlé řek w celé Kajeně a Surinamu. Kwěte w čerwnu až do září. R- Zwařenina listowá prospíwá dle Linnéa proti kolice malířské, Podřadí 2. KULČIBOJWITÉ. STRYCHNEAE, KARANDA. | ČARISSA. | CARISSE, -© Koruna nálewkowitá, kraje odílného, ústí nahého. Tyčinek 5 zawřených. Waječník 2pauzdrý, pauzder chu- dosemenných. Čnělka niťowitá. Blizna dole rozšířená, na dwé klaná. Bobule 2pauzdrá, jedno — mnohosemenná. Semena štítowitá. boy K. obecná: C: Carandas Lin. Lam. £. 118. /. 1. Roxb. t. TT. Carandas Rumph 1. t. 25. Keř nebo strůmek 12 — 18" wysoký ; kmen ztlauští stehna; wětwe rozkladité ; listy stříčné „ wejčité, hrotité, síťkowanožílnaté,. tupé, hladké, nejcelejší 2“ dlauhé, 1'/z“ široké, řapíkaté; z úžlabíčka (nikoli ze wšeho) wynikají trny stříčné, listu kratší, odstálé; stopky příkonečné, dwojčatné, 3kwěté, zdélí stopeček; kwěty bílé, jasmínowým podobné, slabě wonicí; bobule jako malé kulky ručničné, žlutawé, pak černé, jako trnky trpké, 2pauzdré, pauzdra o 4 seme. nech, jichž obyčejně toliko [ dozráwá. — W Indii wý- chodní. Kwěte w únoru až do března. R. Z kmenu a plodůw roziačkaných prýští, se mléko. Owoce uzralé wůbec požíwají k občerstwení, též do octa nakládají, k če- muž lépe wšeho jiného se hodí; pak je jedí jak oliwky nebo kapar- ky. Pro trny hodí se keř do plotůw; wčětwe zmládí spletau a toli- ko jednomu kmenu dají růsti a owoce nosíti. 1061 © K. arabská. C. edulis Wahl, Wětwe sochaté, oblé, nahoře huňaté, dole lysé; trny 2, w rozporách stříčné, odstálé, oblé, lysé, na konci čerwené, dolejší wětší Ipa- lečné ; listy stříčné, přísedawé, wejčité, ostré, bezžebré, mejcelejší, tuhé, lysé, mezi každau rozporau- jediné dwé, na wětwích kwětaucích obyčejně troje dwé, jichžto wněšné wětší ostatních ; řapíky nejkratší; stopky koneč= né, dwě někdy tři, přípětikwěté ; kalich příchlupatý, 5- dílný: uštůw šídlowitých, brwitých; koruna trubky row- né, uštůw kraje kopinatočárkowitých; tyčinky nedáleko ústí korunowého ; bobule 2semenná. — W=Yemenu a Abyssinii. R. Owoce we wlastech jedí. KoLčiBA. © STRYCHNOS. © KRÁHENAUGENBAUM. Kalich 5zubý nebo dílný. Koruna trubkowitoná- lewkowitá: kraje rozloženého, sdilného, w paupěti chlop= nitého. Tyčinek 5, z ústí wyniklých. Waječník 2pauzdrý, mnohosemenný. Blizna hláwkowitá. Bobule kulowatá, s kůrkau chruplawau, u wnitř dužnatá. Semena na seme- nici střední štítowitá, mnohobílečná, K. obecná. S. nux vomica Lin. Plenk t. 1W1. Roxb. £. A4. Diisseld. 1. te 9. 18. ©, 28. Caniram RAceď. 1. 6.31. Wraní oka. Strom okázalý, koše bustého, kmenu 3" lu- stého, korau šerau oděného, wětwí uzlatých, rozeh stříčných, lysých, oblých, popelawých, nejhladších; listy stříčné, příokrauhlé, příkožnaté, hladké, obak lysé, nej- celejší, na rubu 3—5žilé, řapíkaté; chocholíky přiko- nečné, krátké, pýřité, z wětwiček nemnohých, stříčných, © dole s listeny malými, huňatými, šidlowitými3 kalichy © krátké, o 5 zubech ostrých; koruna bělawá, dwakrát delší kalichu, trubkowitá, baňatá, uštůw krajowých 0- strých, podhnutých, trubky kratších; tyčinky sotwa ču- mící; blizna tupá; plod kulowatý, zwící pomaranče, > hnědočerwený, dužnatý, Ipauzdrý; semena maohá (5), (plochá, okrauhlá, */4“ široká, na druhé straně poddutá, šedopopelawá, příhedwábnitá, lesklá. — Na Koromande- lu, Kočinčíně. Kwěte w létě. 5, (Kořen a kůra přehořké, a prwní se má za jistý prostředek proti -— hadímu jedu a ziímnicem wně a wnitř, listy proti dnám. Semena — (wranf oka) obsahují krutý jed, takže psi rychle jimi hynan, pros o tož i -k zapuzení krys; potkanůw a myši se potřebují, a ryby se jimi chytají. Neswědomito jest, když se přidáwají do silných napojůw, aby tím silněji opíjely. Jsau ale také lékem welmi mocným w ne- © duzích rozdílných. Wšecky aučinky zakládají se na obzwláštním prw- 1062 ku, „kulčibowinau (Strychnin) nazwaném a na jiném máwiwém. Duž- njna w plodech není jedowatá a jest potrawau rozdílných ptákůw, 040K hadí. S. colubrina Lin. Přenk. £. A418. Modira Caniram. Rheed. 1. te 5. Strom předešlému welmi po“ dobný, takže mnozí je mají za jednostejné.. List wejči- tozaokrauhlý, ostrý, přísedawý , obak lysý, třikrátžilý, rownoběžně žebernatý 3, řapíky zůstáwajíce na, smítcích předstawují způsob rozwilin; wrcholíky poboční, mno- hokwěté ; koruna wně huňatá; plod. měkkoostenný. — W Indii wýchodní a na Molukách. Kwěte. w dubnu a kwětnu. R- s Bo úurrů Dříwí jeho má příjmění hadého (lignum colubrinum), jelikož dle domnění jest neomylným lékem proti ušťknutí brýláčímu. K. čístíwá. S. potatorum Lin. Rozb. ť. 5. Strychnos Tettan cotta HRerz; Gaert. t. 119.. Strom stříčnowětewný ; listy stříčné, nejkratšeji řapíkaté, wejčité, ostré, pětkrát. žilé, žebernaté,:obak.lysé, nejcelejší ; laty. 4—6.z kolí- nek hořeních na rozhách, chudokwěté , stopkaté, je“ dnoduché; stopečky s listeny šídlowitými; drobnými; kwěty drobné; nachýlené; kalich nejmenší, szubý ; ko- runa nálewkowitá, kraje plochého, šdilného, ústí huni= nami dlauhými, bilýmí zawřeného ; čnělka jednoduchás blizna tůpá ;, bobule kulowalá, zwící třešně, tmawě čer- wená, Isemeňná, semeno okraublé, obak ploché, lýsé. — Na wrších ladie-wýchodní. Kwěte w posuše5. Zemkowé jedí dužnínu owocní, která dříwe sladká, pak ale hořká a swraskáwá. © Semena usušená slanží k čištění kalné wody. Zemkowé nepijí wody čisté, studničné,.oblibujíce sobě říčnau nebo rybničnau. K tomu cíli utřewše silně semeno w nádobě hliněné nepoléwané nalejí do ní wody a nechají ji státi; brzo sráží šé kal na dno a zůstawí wodu čistau a zdrawau. "Ten prostředek jest mnohem zdrawější nežli kamenec; jejž někteří k témuž- potře= bují, K tomu, cíli užíwají w Kgyptě od nejdáwnějších časůw, hořké mandle. vwyify tj BibÍ ; ij by izol 050, K drnatá. > S. (spinosa „Lam. Cucurbitifera arbor Pluk. +phytogri ste V10 fi 44 Stwmom-zwýší 10—12; koš rozložený; rozhy „oblé, -lysé ; listy stříčné, obwejčité, za« - končité nebo +ostré, nejcelejší 3" dlauhé, 2" široké, dži- lé, krátkořapíkaté; z, úžlabíčka jejich wynikají , trny stříčné, nepochybně zakrsalými stopkami jsaucí, delší řa- píku, rowné, „ostré; chocholíky úžlabíčkowé, na konci rozeh stopečnaté, stříčnowělewné 3; kalich krátký, uštůw čárkowitých:; koruna trubkowitá , baňatá, malá,. sotwa kalichu delší, 3" dlauhá, w ústí chlupy zawřenás ty- činky z dola trubky; bobule kulowá, 3“ w průměru široká, slupky chruplawé, pak. pomarančowé, dužniny 1003 měkké, mnohosemenné. — Na pomoří a, „pr w Ma- E A bb 5. "Owoce ná chuť lahodnan a „welmi sen nujea A W hrdle ale Shokěnáté jakausi drasnatost, která jakoby náwěští dáwala, že „pon zdráwo mnoho owoce toho jísti. jk: páchyna. ý „Pseudechina Hillavr. pl us. 6. 1. Strůmek zakrsalý, zvýší z listy wejčité, pětkrátžilé, na rubu ryšawě PRK A4" dlauhé, 2" široké ; hrozny složené, úžlabíčkowé, chlupaté; kwěty zelenawě bílé, 4" dlauhé; bobule žluté, 8" tlusté, obsahující semena 8—4, ploská, w dužnině zasladlé, chutné. — W krajích brasilských, Minas- Geraes a Goyaz nazwaných, 5. É „Kůra hořká, Ouina do Campo nazwaná ,, potřebuje se na © mfsto chyny anebo hořce, a nemá ÚSSoVVB, w sobě jako Jiné w -tom rodu, É, K. četíko S. Tieuté Leschen. Ann. Mus. 16.. 23. : Keř pnulý, na nejwyšší stromy wzstupující, z kmenu © nižádné šťávy neprýštící; kořen wniká do 2 w zem, pak se rozkládá rownowážně na mnoho sáhůw, ztlauští keř ramena, "oděn -korau: tenkau, čerwenawě hnědau, ořkau, z níž se dobýwá wařením klejopryskyřice, kte- raúž k dělání upasu, jedu šípowého, nejzhaubnějšího, potřebují když kořen čerstvý se nasekne, teče z něho ťáwa wodnatá, bezchutná, dokonce neškodliwá. Dříwí © žlutáwě bílé; newelmi týddě; jakoby haubowaté, zápa- -chu slabého, poněkud housného; -kůra čerwenawá, na | rozhách zelená a hladká; listy stříčné, eliptičné, zakon- čité, 3žilé, lysé, tmawě zelené, zmládí čerwenawé, 3—4" | dlauké, 2" široké ; rozhy májí způsob rozwilin hákowis - tých, stříčnolistých, na konci- ztlustlých, dole malým Jistken opatřených, takže se mohau míti za list pometa“ ; kwět a plod dosawád neznámé. — Na Živě (we o. ech skoro neproniknutých. m- -© Kromě ančaru dáwá keř ten nejkrutejší jed, kterým šípy se í. Jak řeťeno, dobýwají jej z kůry kořenowé, již nástranhanam oowaří.-w měděném hrnci, až zhustné na- syrup ; pak namíchají do- ní „některého koření. Tři: libry kůry dáwají asi 8 lotůw wýtahus Jed pro- | středkem Žil a míznic působí ztrnutí a udušení, Žáwaníné, mají wo- "du mořskau za lék proti takowému tráwení; nic prý, ale nezpomáhá, U Zwířata jedem tím tráwená jedí beze strachu, wyříznuwše dříwe „řánu kaleným šípem udělapau, 1 19 OmRaně. | [osaria. - Icxar, k PPT VP še Kalich. ozubý. Koruna; nálewkowitá, předlauhotrub+ „Tyčinek 5. „Bobule wyschlá, ipauzdrá, | Semena 1064 mnohá, podluhowatá, hranatá, neštítowitá, na dolením konci pupem opatřená. ETOWI8D O, hořký. „J. amara Lův. Camelli plul. trans. 21. £, 1. /- 4—6. Gaert, £ 119. 2 8. Strom bezbránný, nej- wětewnatější; wětwe dlauhé, oblé, nejlysejší, šlahauno- wité, pnulés. listy wejčité, ostré, řapíkaté, piďní, nejce- lejší, žebernaté, „nejlysejšís laty úžlabíčkowé, malé, ze stopek 4—5kwětých, se stopečkami krátkými, tuhými; kwě- ty asi na píď dlauhé, bílé, nachýlené, jasmínem zapácha- jící; plod jako prostřední hrušky podluhowaté, s kůrkau wyschlau, nejlysejší, kruchau; semen asi 15—20 na pa- lec dlanhých, hnědých, brázdowaných, podluhowatých, 3—4bočných, w dužnině hořké ponořených; bílek jejich rohowitý, nejhořčejší. — Na Ostrowech Filipinských; W Indii wýchodní se sází. i. Semena, boby sw. Ignacia (faba Sct. Ignatii) jsau hořké a jako wraní oka čili kulčiby se potřebují, obzwláště proti pa- daucnici, : ZOD Huňoúsr. ©RoUHamoN. © LASI0STOMA, Kalich krátký, 4zubý, dole podepřený listenoma, Koruna, nálewkowitá, krátkotrubá, na kraji o 4 lalocích tupých, u wnitř huňatých, Tyčinky 4 z trubky wyniklé, Waječník madobalní ; čnělka 13. blizna tupá. Tobolka Ipauzdrá, 2semenná. 4 MŽ gučanský. R. guianense Adubl. t. 56. Lasiostoma cirrhosa JPilid,. Keř zwýší 6—T, zlauští 6—1", s korau šerau, nerownau ; dříwí bílé; wětwe stříčné, ryšawě pý- řité, šplihají se po blízkých stromech a chytají se jich rozwilinami úžlabíčkowými, jednoduchými; listy stříčné, mírně řapíkaté, lysé, wejčité, nejcelejší, ostré, bledě ze- lené, 3žilé, 2" dlauhé, 6" široké; řapíky krátké, pýřité, laty úžlabíčkowé na krátké stopce dole s listenoma malý. ma, stříčnýma ; kwěty stříčné, přísedawé ; koruna bílá; semena na jedné straně zpleštilá, na druhé naddutá. — | Guianě nad řekau Sinemarim řečenau. R- už -Z jedowatého mléka w kůře obsaženého prý dělají diwochowé jed kurare jmenowaný, : Kuše. PacuRia. © PACURIE. Kalich sdílný: uštůw obwejčitookrauhlých, ostrých. Koruna trubŘy krátké, kraje o 5 lalocích úkosných, ře- řabatých. Tyčinek 5, s nitkami nejkratšími, prašníky špí- dlatými, Čnélka 4bočná ; blizna wejčilá, na záwit čárko“= 1065 waná, postawená na terč plochý. Bobule přeweliká, hruš- kowitá, dužnatá, Ipauzdrá. Semena twrdá, hranatá, w dužnině hnizdiwá. nlibě tla "Aby 01 Ko wonná. P. guianensis Aubl, £ 105. „Willough- beja scandens Jž/id. Keř, jehož kmen ztlauští 3" ; wět- we uzlaté, šlahaunowité, točiwé, na nejwyšší stromy se pnaucí; listy stříčné, wejčité, ostré, řeřabaté, lysé, tuhé, hladké, 3“ široké, T" dlauhé, nejcelejší, žeber čerwených, na rubu wystáwajících; řapíky krátké, oblé, objímawé ; kwěty žluté, chomáčené, na stopkách dlauhých, úžlabíčko“ wých, wětewnatých, na místo rozwilin; owoee žluté. — Podlé řek w Guianě. R. -0 Owoce zralé líbezně zapáchá a jí se. PLoskKoŇ. A MBELANIA. © AMBELANIE. Kalich krátký, uštůw 5, ostrých. Koruna trubko- witá, w ústí zaužená, kraje z lalokůw 5, wejčitých, roz- ložených, úkosných, řeřabatých. Tyčinek 5, zawřených. Čnělka a blizna jako krušňowá. Bobule dužnatá, wejči- topodluhowatá, lysá, swraskalobradawičnatá, 2pauzdrá, Semena široká, smačknutá, měkkoostenná, na semenici autlé připewněná. P. kyselá. A. acida Aubl. £. 104 Willughbeja acida WWilld. Strůmek nízkýs kmen 8' zwýší, 7" ztlauští, wět- we šeré, uzlaté; listy stříčné, wejčitopodlauhlé, nejcelej- ší, lysé, pewné, po kraji přířeřabaté, 1“ dlauhé, 3" širo» ké, na řapících krátkýchs kwěty bělawé, úžlabíčkowé, na chocholících malých, přísedawých, trojčatných anebo © čtwerčatnýchs bobule 2" dlauhá, I tlustá, citronowě - žlutás semen 12, w dužnině šťáwnaté, příjemně náwinné, 4 of torýn kajenských a guianských. Kwěte w říj- nu. 5. ů Dužnina zadělaná welmi občerstwuje, též proti auplawici pro- -— spíwá, > P. jedlá« A. edulis. Willughbeja edulis Rozb. r. 280. Keř šplihawý, ohromný, na nejwyšší stromy se © pnaucí, korau polopalečnau: oděný; listy stříčné, elip- © tičné, 3—5" dlauhé, 1—2“ široké; kwěty polopalečné, © bledě čerwené, na wrcholících řapíku kratších; bobule — zwící pěstí s kůrkau žlutau, rozdroliwau; semeúů něko- „Jik bobowitých, w dužnině žluté, wlákny bawlnowitými — promíchané. — W Iadii wýchodní. R- | - A Zemkowé oblibují sobě to owoce. Z kořena prýští se šťáwa © lepká, w špatný kaučuk tubnaucí, k. i 1066 SLapoš. | HANCORNIA. | IÍANCORNIE. álů Kalich malý, dílný. Koruna řepicowitá, kraje ob- šírného, w ústí chlupatá. Tyčinky krátké, Blizna roz- štípená. Bobule mnohoseménná. iba ij S, ozdobný. H. speciosa: Gomez. © Mangaiba Margr. 4. 122. Přso t. 16.. Strom, jako naše wišně; smítky klau- bnaté, nahoře dwojsečné, s korau šerau, mléčnatau; listy stříčné, podlauhlé, tuhé, bladké, 1'/z“ dlauhéz kwě ty 2—3, na okolících konečných, 1 dlauhé, „česmíno- wým podobné, bílé, wonné ; bobule zwící šwestek ano i slepičích wajec, některé kulowaté, jiné wejcowité, plné mléka trpkého a hořkého, ježto nemohau -se jísti, nežli samy od sebe upadnau, načež jsau zelenawě žluté, po jedné straně pěkně z čerwena kropenaté a obsahují duž= ninu bílau, měkkau jako máslo, náwinnau a přelahodnau; semen 5—6, žlutých, sladkých, kteráž s dužninau poly- kají. — W Brasiliis w Pernambuku a Bahii jsau ho celé lesy., Kwěte koncem, zimy, t. w srpnu a přeš 9 měsí- cůw zdobí se owocem. „U Olindy zraje w listopadu ne- bo prosinci, na nejmnožších místech w lednu a únoru, nad Františkem řekau ale w dubnu a kwětnu. Též jej jako jiné stromy,owocné sázejí. 5. i es : Upadlé, owoce codenně sbírají, a které není ještě. dost měkké, nechají přes noc ležeti. Nedělá žádné nelibosti, byť se ho i sebe wice snědlo. Nabubřeno jest mlékem, kteréž sebe menším přitlače- ním wytéká, přelahodně: chutná, tak jako dužnina, ježto w hubě se rozplýwá; welmi občerstwuje a zdráwa jest. Portugalci owoce na- kládají, načež mu nic roweň není; tak je posílají také do Ewropy. Jest pochybno, zdali w. Americe jest pěknějšího a chutnějšího owoce. Ze šťáwy dělají také kaučuk a zhotowují nápoj příjemný, jenž prý přes míru pitý působí žlautenici, © obed dn sry Podřadí 3. | © CHRASTAUNOJFITÉ. RAUWOLFIEAE. © 74 CIBASTAUN. © CERBERA. — SCHELLENBAUM. G 9). Kalich stálý, 5dílný. Koruna, nálewkowitá: trubky kejowité, ústí shraného s 5 šupinami, kraje zwonkowité- ho, rozděleného na, uštůw 5, úkosných, tupých., Tyči- nek 5, krátkých, z prostředku, trubky. Blizna třepenitá, jakoby na,dwé klaná. Peckowice © kostěná, 2pauzdrá, 4chlopná ; semena 2—1, dužninau masitau obklíčená. - Ch. ostrolistý. C. Ahovai Lin. Bot. mag. t. 151. 1067 Bot. rep. 6 231. Piso t. 308. Strom zwící naší hruš- ky, s korau šedau, mléčnatau, nahoře wětewnatý a listnatý; listy přísedawé, wejčité, ostré, příkožnaté, 3“ dlauhé, 2" široké, wždy zelené, nejcelejší, lysé; kwěty asi It“ dlauhé, po 6—T1 na stopce 3—4" dlauhé, ko- nečné; koruna swětle žlutá, slabě zapáchájící trubky dwakrát delší kraje; peckowice zakulatělá, zpleštilá, zwí- cí kaštanu, bílá; pecka trojhraná, lesklá, hladká. — W Brasilii na písku wlhkém. Kwěte pořád. 5. kot 109 © Wšecky díly nabubřené, jsau mlékem bílým, které obzwláště z rozeh ulomených se prýští. Strom poražený smrdí, takže není k ni- emu; do wody uwržen omáamuje ryby, takže rukama dají se chytati. | Jádra obsahují jed nejrychleji mořící, takže diwochowé ze zášti, ob- zwláště mužowé uražení ano i Ženy, často pro wěc nepatrnau je sobě dáwají, rozmělňujíce je a podtají příměšujíce do jídel aneb do tabáku, -Skrupul jeho požřený činí prudčeji nežli kterýkoli jed, a co nejhoršího, -není dosawád léku proti nim známého. Diwochowé neokáží Ewropanu toho stromu, aniž mu dají jeho jader, bojíce se, žeby on je mohl otrá- witi, ale tají se S nimi, aby tím snáze swé pekelné tráwení prowo= diti mohli.. Skořápky nawlekují na. Šňůry a nawazují „na nohy ob= zwláště při tanci, aby skákajíce harašili, Nazýwají se ořechy ha- démi, protože prý ušíknutí hadí léčí, bywše roztlučeny a na ránu po- „eo060h. úzkolistý: (Ce Thevetia Lin. Jacge; am £ 344 plete: te: 4. | Diele seeznat. vatl. 34 44156, ) b1« > Ycotli , Hern. mexX. p. 4483. „Strůmek ozdobný, nabubřený, mlékem bí- lým; jedowatým, přímý, 12střewičný 3 smítky oblé, ne- pewné, .opadalým listím bradawičnaté 5 listy- čárkowité, - zakončité, roztraušené,, mnohé, wice méně 4“ zdélí, na koncích © rozhowých 3 stopky + obyčejně, Ikwěté, někdy „chudokwěté, úžlabíčkowé s; kwěty ozdobné, nejwonnější, weliké, žluté; plod zelený, //:“ tlustý, zakulatělý, zplešti- aunký, lesklý, na konci tečkama prohlubenýma zname- „naný a brázdama na kříž běžícíma, jichžto, jedna patr- ější skrze tečky prochází; pecka zpleštilá, tupě a ne. atrně 4bočná, 2pauzdrá, 4chlopná ; jádra ojedinělá. — | Kubě, Martinice, w Akapulku a Panamě. Kwěte w dub. iu až do čerwna. 5. Semeno potřebují proti úštkakůt hadímu. Diwochowé potřebu- peckowice na místo chřestaček, Ch. sladkomléký. -O* Manghas'Lín.“ Gaert. t 128, „Arbor lactaria Rumph 2. r, 84. Odollam Rhced, |. 1. 39. Strom, jehož kmen ztlauští muže, s wětwemi' odwislými, Klaubnatými s listy střidawé, rožtraušené na konci rozeh, okopinaté, řapíkaté, lysé, nejcelejší, W dlauhé, 2“ oké, když padají co rak čerwené; hrozny konečné, 1068 wětewnaté, nestejné; kalich hluboce ódílný: uštůw kopi- natých, rozložených, barwených, padawých ; koruna, bílá, nálewkowitá : trubky kalichu delší, u wnitř branaté ; kra- je Sdílného, s ušty wejčitými, kratšími nežli trubka; ty- činky nitek nejkratších, z hořeního dílu trubky wyni- klých ; prašníky wejcowité, 4brané, zakryté wlničkau trub- ky; waječník na dwé klaný; čnělka niťowitá; blizna wej- čitá, rozštípnutá; peckowice wejcowitá, zwící husího wej- ce, zelená, nejdrobněji bělotečkowaná, po jedné straně smačknutá a s nepatrným šwem; semena 2 jakoby ka- štany: — W Indii wýchodní podlé wod. 5. Dříwí měkké, mléka neštiplawého plné; zwařenina z něho oby- čejný prostředek, počišťující dolem.: Uhlí z něho jest dobré na prach ručničný, Jádro z peckowice není jedlé, dobýwá se ale z něho olej na swícení. ZmíjowicE. © OPHIOXYLON. | SCHLANGENHOLZ. Kwěty mnohomanželné. „Obojaké: Kalich na pate- ro klaný: uštůw nejmenších, rowných, ostrých. Koruna © nálewkowitá, trubky dlauhé, niťowité, u prostřed ztlustlé, kraje na pátero klaného. Tyčinky krátké. Blizna hláw- kowitá. | Bobule 2laločná, 2pauzdrá; semena drobná, zakulatělá. Samčí: Kalich na dwé klaný, Koruna w ústí medníkem wálcowitým opatřená. Tyčinky 2. Z. obecná, ©. serpentinam Lín. Lam. £. 842. (3. Jaeg. schoenb. t. 389. Radix Mustelae Rumph 1. 413. Sjouanna Rheed. 6. ©. 41. Keř přímý, málowětewnatý ; listy po 3—4 přesleněné na každém kolínku, lysé, wej- čitokopinaté, ostré, 4" dlauhé, mírně řapíkaté; kwěty drobné, obojaké a samčí promíchané, na wrcholících úžlabíčkowých, bělawé nebo čerwenawé. — Na Malaba- ru; Žáwě a Ceylonu. Kwěte pořád, R. vnoa © © Kořen dřewnatý, žlutý, swraskalý, kruchý jako sklo; chuti či stě hořké, má se za mocný lék proti jedu hadímu a šípem do, těla wprawenému, též i proti hryzení a dáwení. Těm wlastnostem prý se naučili od promyky jisté, sírí nazwané (Ichneumon), která list žwýká, bywši jedowatým hadem ušťknutá, Protož slowe dřwsm hadém (lignum colubrinum), který názew také jiným se přidáwá, dýŤ WRASKAUN. © ALDYXIA. | ALYXIE, ji Koruna řepicowitá, w ústí nahá., Tyčinek 5, za= wřených.. Waječníky 2, chudowaječné. Čnělky 2, přís spojené, »Blizna tupá. Peckowice 2 (drubá často pome- tawá), nožičité, Iduché, Isemenné, nebo řetězowitě: slo- 1069 žené, dopola 2pauzdré. Semeno 2dílné. Bílek roho- witý, rozhlodaný. - Kel rownýs 5007 074 odulí en M. hwězdnatý: © A. stelata, Forst gen. £. 48. oPulas- sari Rumph 5. t« 20.. Keř šplihawý, s wětwemi dřewna- tými, tenkými, oblými, korau popelawau oděnými; listy po 3 přesleněné, kopinaté, tupaunké, nejcelejší, obak nejlysejší, 1/2“ dlauhé, 4" široké, w řapík krátký se zu- žující, lžilé, nejautleji rownoběžně mnohožebré ; wrcho- líky úžlabíčkowé, stopkaté, u rozdělení na wětwe s. liste= noma malýma, šídlowitýma, listu mnohem kratší 3. kalich z lupenůw 5, čárkowitošidlowitých, odstálých; koruna nálewkowitá : trubky kalichu mnohem delší, uštůw-5 ú- kosných, wejčitých 3; „waječník dwojčatnýs čnělka jedno -© duchá, niťowitá ; blizna hláwkowitá, wausatás peckowice - zwící wišně, obyčejně toliko jedna. — W lesech Indie wýchodní. Kwěte skoro pořád. R. Kůra wonná potřebuje se proti slabému zažíwání a zimnicem zlým ; též do Ewropy se zawáží (cortex Alyxiae) w kusech 6“ dlau- bých, swinulých, u wnitř bílými hlatmi potažených, Řád 144. DOPĚRÁKOWITÉ. LOGANIEAE. Kalich prostý, 4—5štěpný nebo tolikerodilný. Ko- runa podplodní: kraje 4—5-, řídko 10dílného, w pau- „pět zkrauceného. Tyčinek z koruny wyniklých tohk co - ouštůw korunowých, řídko méně, prostýchs pel pracho- - owitý. | Waječník 2-, řídko 4pauzdrý; waječka na ose, — někdy semenici slaupowitau dělající, připewněná, Čnělka -1 s bliznau jednoduchau, řídko čnělky 2. "Tobolka ne- -bo bobule 2--4pauzdrá, mnohosemenná, někdy pecko- - wice © 2—4 peckách. | Semeno přímé nebo štítowitě — připewněné, bílečnaté. Kel zawřený, kořinek často do- —— lůw obrácený, i "3 Kře nebo stromy, řídko byliny bezmléké. Listy stříčné, je- —— dnodnché, nejcelejší, Palisty meziřapíčné, často pošwowitě srostlé, —— přeřídko žádné. Kwčty obojaké, často prawidelné, na wrcholících —— anebo hroznech konečných aneb úžlabíčkowých. M Sem náleží 25 rodů (w 9—10 pokoleních) mezi obratníkoma i obojího swěta rozlosowaných; 45 náleží jich Nowému Hollandu. Co do - ančinkůw známe toliko následující, st a. tis DorěRÁk, PoTaLia. PoTALIE, Kalich kožowitý, barwený, 4dílný, Koruna zwon- 1070 kowitá, na desatero klaná. Tyčinek 10, dole spojených. Blizna štítowitá. Bobule 2pauzdrá, mnohosemenná. < D. hořký. P. amara Aubl. ts 151. Nicandra amara Willd. Keř přímý, kmenůw jednoduchých, uzlatých, co prst tlustých; listy stříčné, podlauhlé, dole zaužené; na konci tupaunké, žilau wystáwající protažené, 1'/Ž dlau= hé, 5" široké ; řapík krátký, dole rozšířený w pošwu ob- jímawau; kwěty 38—5 na chocholíku stopkatém, úžlabíč= kowém, stříčné, o stopečku opřené a dole listenem šupi“ nowitým opatřené; kalich ryzý; koruna kratší kalichu, bílá, hluboce na desatero klanáj prašníky zelené; plod kulowatý, dužnatý, 6bočný, zwící wišně. — W prale- sech guianských. Kwěte w kwětnu, zrá w říjnu i Wšecky jeho částky jsau bořké; z mladých rozeh: prýští se pryskyřice Žlutá, která w.obni wydáwá zápach příjemný jako ben- zoem. Listy a rozhy potřebují w tisanách k léčení čemy; wětší daw- ky působí dáwení, ré Řád 145. HOŘCOWITÉ. : GENTIANEAE. Kalich prostý, 4— dílný, řídko 6—12dílný. Koruna podplodní, 4— (2štěpná, wadnaucí, přeřídko padající, w paupěti zkraucená, w-ústí někdy s: wěncem. Tyčinky z koruny wyniklé, obyčejně prosté, a, jich, tolik co uštůw korunowých, s nimiž se střídají. Pel prachowitý. Waječ- ník I, mnohowaječný ; čnělky 2 nebo 1,a tenkrát na dwé klaná; blizny 2—1. | Tobolka mnohbosemenná, „2chlop- - ná, buď Ipauzdrá, na krajích, chlopňowých semenonos- ná, buď 2pauzdrá, s kraji chlopňowými do wnitř obrá- cenými, přehrádku dělajícími, a tak semenici osní děla« jicími;5 nejřídčeji bobule mnohosemenná. Semena na- há, bílečnatá,. Kel „rowný, |zawřený 5 kořínek k pupu ! » Zeliny, byliny ,, řídko kře. Listy, stříčné, řídko přesleněné anebo střídawé, nejjednodušší, obyčejně. žílnaté, bezpalisté, | Kwěty oboja ké, prawidelné, konečné nebo úžlabíčkowé, ojedinčlé nebo wr- oličené, někdy chomáčené nebo, hrozněné, , P- 445 Do, toho řádu náleží asi 340 rodůw (w 84—38 pokoleních) po celém swětě rozbytowaných, z dolin až k wččnému, sněhu hor a ze- mí přítočnowých ; nejwětší díl náleží podnebí mírnému, takže sewer- né zase bohatší jižného. Wšecky wyznačují se wytaženinau hořkau, odkud se honosí chutí wíce méně hořkan a počítají se k lékům posi- © lujícím, protizimničným. Jinák ale nejsaů užitečné, Mnohé pro oz- dobu swého twaru a kwětůw jsau w zahradách oblíbeny, Bo" 1071 Rozděluje se na tré podřadí: 1) PŘÍLITOWITÉ. Tobolka jednoduchá, jedno- pauzdrá. 9 2) ZAULICOWITÉ. "Tobolka jednoduchá, jedno- pauzdrá. 3) KALANKOWITÉ. Tobolka z 2 pauzder oddě- lených složená; semena šlítowitá. Podřadí 1. PŘÍLITOWTTÉ. GENTIANEAE VERAE. Hořec. GENTIANA. © ENzIAx. Kalich taulowitý, mázdrowitý. | Koruna kolowitá, trubky nejkratší, dole 9—6 žlázkami opatřená. Tyčinek 5, prašníky w trubku srostlé, Čnělka 1; blizny 2, pod- winuté. Tobolka wejcowitá, 1pauzdrá, 2chlopná, po kra- jích chlopňowých semenonosná, okwětím zwadlým za- střená. Semena mnohá, zpleštilolupkowitá, H. žlutý. R. lutea Lin. Plenk (4 156. Důssed. 16. £. 45. Rostl. |. ob. 59. Hořec Mat. Háj. 181. b. — Wed. 813, d, Kořen oddenku tlustého, oblého, prsténkowa- ného, swraskalého, přírozděleného, několik střewíců dlau= -hého, hnědého, u wnitř. žlutého; lodyha oblá, hladká, lysá, 2—4' wysoká, dutá; listy nejlvsejší: kořenowé wej- čitopodlauhlé, sžilé, nejlysejší, hladké, 6" dlauhé, 2—3“ „široké ; řapíky žlabowité; listy lodyhowé dolení wejčité, „sedawé, dole srostlé, hoření srdčitowejčité, nejhořejší srdčité, podduté, srostlé; z úžlabíčka listůw hořejších „wynikají stopky tlusté, krátké, rozdělené na mnoho stos „peček asi '/2“ dlauhých, Ikwětých, a tudy jakoby přeslé- -nek ; kalich wejcowitý, jednostranný, 3—4štěpný ; koru- ma asi 1“ w průměru, kolowitá, žlutá: trubky nejkratší uštůw 9—6, podlauhlokopinatých, ostrých s; prašníky sro- p w trubku, po jedné straně na dél pukající; tobol- ka na kratičké nožce sedící. — Na pastwinách hor, jako jsau Pyreneje, Apeniny, Alpy, Tatry. Kwěte w lipnu a "čerwnu. 4. Kořen čerstwý welmi nepříjemně zapáchá, dříwe chutná na- ladlé, pak welmi hořce. W lékárnách slowe radixw Gentianae ma- pris, Dělají z něho nápoj líhow$ i ohořčují jím kořalky a rosolky. ž jej dáwají do piwa na místo chmele, e 68 1072 ZÁTULAN. © COILANTHA. Kalich trubkowitý, mazdrowitý, po straně na dél pu- kající. Koruna zwonkowitá, kraje na patero neb na še- stero klaného. "Tyčinek 5—6; prašníky srostlé. Žlázky nižádné, „Semena zpleštilá, mázdřitoobravbená. Z. nachowý. C. purpurea Boráh. © Gentiana purpu- rea Lin. PV. dan. t. 50. Plenk t. 139.. Kořen oddenku oblého, tlustého, dlauhého, mnohohlawého, wně žluté. ho, u wnitř bílého, nahoře šupinatého; lodyha nepatrně 4hraná, zoblená, zelená nebo ponachowělá, 1—2" zwýší; listy kořenowé wejčité nebo wejčitokopinaté, dole sro- stlé, hořejší kopinaté nebo širokokopinaté, dole zauže- né, wšecky džilé, měkké, zelené; kwěty konečné 3—5—6, překrátce stopkatéz kalich podlauhlý, na konci 2—3zu- bý 3 koruna weliká, příkožnatá: trubky žluté, kraje na- chowého, u wnitř tmawěji tečkowaného; waječník wře- tenowitý, nožkatý ; blizna na dwé klaná, rozewřená: to- bolka wřetenowitá, dlauhonožičná, dole s bradawičkami. — Na lukách pyrenejských, alpských, též w Norwegu. Kwěte w srpnu a září. 4. Kořen se potřebuje jako předešlého, HoŘEPNÍK. PNEUMONANTAE. Kalich trubkowitý, na patero klaný. Koruna zwon- kowitá. Tyčinek 53 prašníky w trubku srostlé. Čnělka I, krátká; blizny 2, podwinuté. Tobolka podluhowatá, Ipauzdrá. Semena mnohá, zpleštilolupkowatá, H. uherský. P. pannonica Schmidt. Rostl. 1. ob. 60. G. pannonica Jaca. aust. t. 186. (G. punetata Jacg. Ko- řen mnohohlawý, oblý, swraskalý, 1—2 dlauhý, co prst tlustý, žlutohnědý, u wnitř zažlutlý s lodyha oblá, hlad- ká, dutá, přímá, I— 2 wysoká3; listy kořenowé na řapí- cích širokých, dole jakoby pošwowitých, wejčité, wejči- tokopinaté nebo elipričné, 1—6“ dlauhé, 3—2“ široké, lysé, bžilé; listy lodyhowé twarem jako kořenowé, zau- U“ w řapík krátký dole se stříčným srostlý, nejho- — řejší sedawé, wejčitokopinaté; kwěty sedawé (1—3), ú- žlabíčkowé a konečné, hromadné a přesleněné, 1'/2“ dlau« hé, welmi ozdobné; kalich trubkowitý, nepatrně sbraný, na patéro neb na šestero klaný: uštůw přímých, přístej= ných, kopinatých, ostrých, co trubka kalichowá dlau= hbých; koruna kožowitá, nachowá, tečkami tmawějšími zkropená: uštůw obwejčitých, nejtupějších, zdélí třetiny 1034 korunowé; choboty nejtupějšís tyčinek 9—6—1; prašní- ky srostlé; waječník nožkatý; tobolka nožkatá, dole 6— 7 bradawičkami opatřená. — Na pastwinách a lukách horních na Alpách, Šumawě, Tatrách. Kwěte w lipnu a srpnu. ». H. tečkowaný. P. punctata Schmidt. Genliana punč- tata Lin. Jacy. aust. app. t. 28. Welmi podobný předešlému; koruny obyčejně na 6 klané, zwonkowité, nejtečkowaněj- ší: uštůw wejčitých, nejtupějších, s choboty nejtupějšími ; kalich mazdrowitý : uštůw stejných, trubky kalichowé del- ších, chobotůw nejtupějších. — Na horách Ewropy pro- střední. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. 4 H. zwonkowitý. P. campanulata ScAmidr. © Gentiana „campanulata Jacg. aust. app. t. 29. Též k předešlým po- dobný; koruny na sedmero klané, zwonakowité, čárko- wané, jednobarewné: uštůw wejčitých, tupých; kalich přímázdrowitý: uštůw nestejných, wejčitých. — Na horách korutanských, šwýcarských, na Pyrenejich.*. © H. tolitowvitý. P. asclepiadea Schmůdí. Gentiana asele- piadea Lin. Jacg. ast. t. 328. Rostl. 1. ob. 91. Oddenek kořenowý mnohohlawý, oblý, nerowný, dlauhý, bledě hnědý, u wnitř bělawý, wětewnatý; lodyha přímá, I— 1'/;/ wysoká, jednoduchá, nepatrně 4hranás listy křížmo- stříčné, wejčitokopinaté, jakoby objímawé, ostré, lysé, sžilé, A" dlauhé, ( široké: kwěty úžlabíčkowé, stříčaé, asi 12" dlauhé, ozdobné, sedawé nebo překrátce stop- katé; kalich trubkowitý, na patero klaný : uštůw přístej= ných, kopinatočárkowitých, ostrých, s choboty nejtupěj- šími, pak po straně přes polowičku pukající; koruna pěkně modrá, někdy bílá: uštůw wejčitých, chobotůw „nejtupějších. — Na pastwinách a lukách horních z Mau- "řitanie po Ewropě wýchodnější až k moři baltskému. (Kwěte w srpnu a září. 4, | © Wšecky troje, obzwláště dwa prwní, w lékařstwí na místěho řce žlutého se potřebují a hoci gentiimu se nazýwají. B PříLirT. | ČIMINALIS. -Kalich trubkowitý, zelinný, kraje na čtwero neb 4 patero klaného. Koruna zwonkowitá, po kraji na wero neb na patero klaná, se zuby meziuštými 0- ými. Tyčinek o; prašníky w trubku srostlé. Med. y žádné. Semena nezpleštilá, bezkřídlá. = Pe obecný. C. Pocumonanthe Boráh. Rostl. I. ob. 62. Gentiana Pneumonanthe Li. FY. dan. 1. 269. Plenk vě 63* : ] 1074 t. 160. Kořen tenký, wětewnatý, bělawý ; lodyha přímá. 1"— 1" wysoká, nepatrně 4hraná; listy čárkowité, kopi naté, wejčitokopinaté, a hořejší čárkowité, stříčné, seda. wé, dole srostlé w pošwu objímawau, nejlysejší, Ižilé tupés květy úžlabíčkowé a konečné, ojedinělé, krátko- stopečné; kalich zwonkowitý, lysý, o 5 uštech s chobo- ty. nejtupějšími; koruna 1'/:“ dlaubá, ozdobná, tmawč modrá, u wnitř někdy bíle tečkowaná, — Na pastwinácl obzwláště holaunkých po Ewropě celé z Anglie na Kaw: kaz, z Norwegu do Sicilie., Kwěte w srpnu a září., Kořen hořký druhdy w lékařstwí potřebowali (radix pneumo. nanthes), též i list a kwět (herda et flores pneumonanthes), PRoSTŘELENEC. | ERICOILA. Kalich trubkowitý, na patero klaný, Koruna n; patero neb na čtwero klaná: ústí holého, uštůw celých Medník žádný. Tyčinek 5; prašníky prosté. Šemen: mnohá nezplešulá, bezkřidlá. P. křžowý. E. cruciata Borkh. Rostl. 1. ob. 63 Gentiana cruciata Lin. Jacg. aust. t. 212. Prostřelené ko ření Mat. Háj. 182. — Wl, 2|o. Prostřelenec, hadowník Oddenek kořenu kolmojdaucí, wřelenowitý, mnohowě, tenný, wětwí rozdilně spojených, a tudy jakoby prostře lený, wně nabnědle bílý, u wnitř bílý; lodyha zdéli píď wzslaupawá, dole tenší a dwojbřitá, nahoře oblá; list: sedawé, křížmostříčné, dole w pošwu srostlé, auzkokopi naté, 3—4" dlauhé, '|:“ široké, 5žilé, tupé; kwěty úžla bíčkowé a konečné, přesleněné, doleji ojedinělé ; kalicl zwonkowitý, příkožnatý, 4zubý, zubu jednoho wětšího koruna paličkowitořepicowitá: trubky nahoře baňaté, bě lawé, kraje 4-, řídko »dílného, swětle modrého, asi zdé lí pětiny korunowé, s ušty wejčitokopinatými, ostrými zubůw meziuštých 3úhlých, ostře na dwé klaných; wa ječník sedawý : tobolka sedawá; semena elipsowitá, hlad ká, lesklá, hnědá, drobníčká. — Na suchopařích wýslu: „ných po Ewropě prostřední, Kwěte w lipnu a srpnu. % Kořen hořký býwal jindá w lékařstwí welmi wážen, a nedáwn« welmi, ač naprázdno, byl wychwalowán proti psí běsnosti, Po gangeský. E Chirayta. Gentiana Chirayta Rozb Wallich as. ©. 252. Kořen skoro dřewnatý, mrcasatowě: ewnatý; lodyha 2—4/ wysoká, dole wětewnatá; list Opinaté, sedawé, 3—ožilé; řapíky pošwiwé ; kwěty sko ro kolowité, na čtwero klané; prašníky hadowité. — N wrších podlé Gangy proti seweru položených. 4. : 1075 Kořen a list hořké jsau wýborným lékem jako hořec žlutý (stipites Chirayte); jest prý calamiuis | aromaticus. arabských lékařůw. Též jím barw/ na žluto. NosTŘEK. — EURYTHALIA. Kalich trubkosvitý, zelinný, na čtwero nebo na pa- tero klaný : uštůw někdy nestejných. Koruna řepicowi- tá, wěnčená lupínky třepenitozubatými. Tyčinky 4—5s prašníky prosté. Semena nezpleštilá, bezkřídlá. N. hořký. E. Amarella Borkh. — Rostl. 1. ob. 64. Gentiana Amarella Lén. Retchenb. če. |. f- 118. 119. 2. / 218. 250. Kořen letní, wřetenowitý, prohybaný, wně Ššpinawě žlutý, u wnitř bělawý; lodyha přímá, 2"—V wy- -suká, wětewnatá wětwemi kratšími nežli meziuzlí, čtyr "hraná ; listy wejčitokopinaté, tmawě zelené; na rubu ble= -dé, po lodyze dolů sbíhawé a ji čtwerhranící; kwěty 0- jedinělé, na stopkách kalichu kratších ; kalich o 5 uštech kopinatých, ostrých, skoro stejných; koruna řepicowitá, kalichu dwakrát wětší, na patero=; řídko na čtwero kla- ná: 'uštůw kopinatých, nejostřejších, bledě modrých; lupeny wěncowé z kraje ústního wyniklé, wejčité, ostře auzce rozsekané, přímé, protušté. — Na lukách wlhaun- kých, wyšších po Ewropě prostřední a studenější. Kwě- te w srpnu a září. 1. * Nať druhdy potřebowali w lékařstwí jako zeměžluč (herda Gen- tiancilae). ZeměžLuč. © ERYTHRAEA, | TAUSENDGULDENKRAUT. Kalich trubkowitý, ózubý. Koruna nálewkowítá, na - patero klaná. © Tyčinek 55 prašníky odkwětlé zawité. | Medník žádný. Čnělka jediná; blizny 2. Tobolka wře- tenowitá, Ipauzdrá, 2chlopná, po krajích chlopňowých semenonosná, okwětím zastřená. Semena mnohá, ne- zpleštilá. 4 Z. lékařská. E. Centaurium Pers. Hayn. |. £. 29, Diisseld. 6. 1. 8. Rostl. |. ob. 61.. Gentiana Centaurium ; Lin. Fl. dan. t. 6V1.. Zeměžluč menší Mat. Háj. 181. — JFel. 212. C. Kořen ozimý, mrcasatowětewnatý, bledě o hnědý; lodyha přímá, (—2 wysoká, dole wětewnatá, oblá, dutá, s meziuzlím listůw delším; listy kořenowé ma způsob růže rozložené; k zemi přitlačené, jako lody. howé dolejší podlauhlokopinaté, jakoby nejkratšeji za- končité, tupaunké, hořejší kopinaté, ostré, wšecky nejly- sejšíj kwěty konečné, dohromady we wrcholiík rozposta= 1076 wené: světwí a wětwiček rozsochaných ; listeny čárkowi- té, odstáwající, trochu delší kalichu sedawého, do pola na patero klaného: kalich uštůw přímých, šídlowitých ; koruna kalichu dwakrát delší, kraje z 5 uštůw eliptič- ných, malíčko podduatých, růžowých; tyčinek 5, čumí- cich: prašníky pak třikrát zawité; tobolka podluho- witá; semena předrobná. — Na pastwinách hlinatých, suchých, hajních po celé Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srpna.. Nať co lék žalůdku slabému pomáhá (Centaurium minus) ; též místo chmele do piwa ji berau sládci Ššibalowé. Nawrhli ji také k barwení na žluto a k wyděláwání kůže. - ŽARCASKA. CHLOoRA. | CHLORE. Kalich hluboce 8—10dilný. Koruna nálewkowitá, na osmero klaná. Tyčinek 6 překrátkých, z ústí wyni- klých. Čnělka (3 blizna na čtwero klaná. Tobolka 1- pauzdrá, 2chlopná : chlopní po kraji semenonosných. Z. prorostlá. C. perfoliata Lin. Schk. £. 106, Rostl. 1. ob. 66. Zeměžluč menší Mat 7Fel. 212. C. (obraz pra- wý). Kořen letní, mrcasatě wětewnatý; lodyha přímá, 1“ zwýší, nahoře sochatá; listy kořenowé obwejčité, dole zaužené, na konci nejtupější, růžowitě po zemi rozlože- né, lodyhowé trojúhlowejčité, stříčné a docela srostlé, '/r“ dlauhé, nejtupější, ostatní ostré; kwěty žluté, 3—7, dlau- hostopkaté, dělají na konci malý stažený wrcholik; ka- heh až dolů Sdílný: uštůw šídlowitých, koruny kratších, tžilýchs koruna uštůw podlauhlých, tupých. — Na In- kách wlhkých Ewropy teplejší. Kwěte w lipnu a srp- nu. ©. Nať hořká (Centaurium luteum) potřebuje se jako zeměžluč, PrLoskKoPLODKA. | FRASERA. | FRASERE. Kalich hluboce dílný, rozložený. Koruna. mno-. hem wětší kalicnu, nejhlauběji 4dilná, rozložená, u pro- střed žlazau chlupatau opatřená. Tyčinky 4. Čnělka 1; blizny 2, tlusté, žláznaté. Tobolka wejcowitá, welmi smačknutá, po kraji hluboce wykrajowaná, příchruplawá, Ipauzdrá, po krajích chlopňowých semenonosná. Semen 8—12 eliptičných, mázdřitoobraubených. : P. hořká. F. Walteri Míchr. Bart. med. £. 85. By- lina ozimá ; lodyha 3—6' wysoká; listy stříčné nebo pře- - sleněné, wejčité, podlauhlé; kwěty hromadné, zelenawě 1071 žluté nebo přínachowělé. — W bahnech Karoliny dole- ní, též podlé jezer Pensylwanie a Nowého Boraku.. Kwě. te w Jipnu a srpnu. 6. Kořen přehořký snadně počišťuje horem a dolem; we wlasti jej potřebují jako my kořen kolombo. ; DouBANKA. | SWERTIA. | SWERTIE. Kalich dílný. Koruna kolowitá, kraje rozložené- ho, plochého, šdílného: uštůw dole opatřených ďubka- ma mednatýma, po kraji třepenitýma. “yčinek 5. To- bolka (pauzdrá : chlopní po kraji semenonosných. Ď. latnatá. S. perennis Lin. Jaeg. aust. t. 243. Rostl. -K 0D. 68.. S. paniculata Lam. Kořen krátký, hnědý, „mnoho mrcasů tenkých wypauštějící, mnoholetý; lodyha „přímá, nejlysejší, jednoduchá, 5—12“ wysoká; listy elip - tičné, tupé, 5—=žilé, lysé, lesklé, kořenowé a nejdolejší -w řapík zaužené, hoření sedawé, dolení střídawé, hořej= ší a příkwětní stříčné; kwěty na latě konečné rozposta- wené: wětwí a wětwiček stříčných nebo toliko socha- tých, 4hraných ; stopečky ojedinělé, Ikwěté, hrané, ku konci Uustnaucí; koruna špinawě bledomodrá: uštůw kopinatých, rozložených, trubky překrátké; tyčinek 5, kratších koruny, rozložených ; waječník smačknutý ; čněl- ka nejkratší, na dwé klaná; blizny 23 tobolka wejcowi- tá, smačknutá, delší kalichu; semena drobníčká, — W rašelinách na jihu horních, na seweru nižších, po celé Ewropě. Kwěte w srpnu, 4. Kořen přehořký jakož i nať tu i onde na místo hořce se potřebuje, PucuarkA. | VourRra. © VOHIRIB, © Kalich nejkratší, čihowitý, o 5 uštech přímých, o- -strých, dole se šupinami 3—2, Koruna řepicowitá: trubky mejdelší, oblé, dole a nahoře nafauklé, kraje rozložené- cho, na 5 uštůw wejčitých rozděleného. Tyčinek 5, říd- -ko 6; prašníky w ústí přísedawé. Čnělka 13 blizna u- -fatá, jednoduchá, Tobolka Ipauzdrá, 2chlopná, po kra- -jich chlopňowých nesaucí semena mnohá, drobníčká, w „míšku zawřená. : P. růžowá. V, rosea Aubl. /. 83. (- |, Lam. t. 109. - Kořen složený z bulew co pěst welikých, neprawidelných, „wně naryšawělých, u wnitř bilých a z mrcasů; lodyha na 8—4—5 wětwí rozdělená, wzstaupawáx uzlatá, na každém „uzlu opatřená šupinama stříčnýma, dužnatýma, malýma, 10718 eliptičnýma, zakončitýma, listy dosazujíeíma ; kalich 2— 3 šupinami podepřen: koruna růžowá, s trubkau (1'/“ dlaubau. — W lesech guianských. Garipowé jedí hlízy kořenowé w popelu upečené, jejichž chuť welmi zemákowé se podobá. ň Podřadí 2. TAULICO WITÉ. © CHIRONIEAE. HoŘEPNÍK. Exacum. © BiTTERBLATT. Kalich 4dílný. Koruna přizwonkowitá, na čtwero klaná: trubky kulowatonapuchlé. Tyčinky 43 prašníky rowné, nezawilé. Čnělka 15 blizna blawowitá, "Tobolka smačknutá, 2pauzdrá, mnohosemenná, na konci pu- kající. H. latnatý. E. spicatum Fahl. Coutoubea spicata Aubl. 1. 21. C. alba Lam. t. 19.. Zelina lodyhy 2stře- wičné, někdy z nejhořejšího úžlabíčka wětewnaté, nepa- trně 4bočné; listy sedawé, obdálné, 2palečné, nejhladší, nepatrně žílnaté, nejcelejší; klas jehlatcowitý, skoro na píď dlauhý ; listen pod každým kwětem šídlowitý; kwě- ty přesleněné (3—4); kalich trubkowitý: uštůw kopina- tých, welmi zaužených; koruna kalichu dwakrát delší, kraj w paupěti hraný, zkraucený; tvčinky nitek dole rozšířených, nahoře klímawých; tobolka Ipauzdrá. — W Guianě a na Kayeně. O. H. wětewnatý. E. ramosum Vahl. Coutoubea ra- mosa Aubl. t. 28. C. purpurea Lam. f. 19.. Zelina; lo- dyha přímá, příčtyrhraná, stříčně a jednoduše wětewna- tá; listy palečné a delší, kopinaté, obak ztenčené, nejce- lejší, na lici nepatrně žílnaté, příkwětní užší, jichžto do- lení delší kalichu, nejhořejší sotwa zdélí stopečky nej- kratší; listeny 2 stětinowité pod kalichem podlaublým s ušty kopinatými, ztenčenými, mázdrowitě obraubený- mis koruna trubky co kalich dlauhé, uštůw wejčitých, ostrých. — W Guianě. ©. Guianští obau těch bylin užíwají w lékařstwí na místo hořce, PLcnoKwěT. | LisiaxrHus. © BAUCHBLUME, —„ Kalich zwonkowitý, kýlatý, krátký, hlauběji nebo mělčeji na patero klaný: uštůw wejčitých, kopinatých, mázdrowitě ohranubených. Koruna nálewkowitá: trubky 1079 kalichowé delší, u prostřed baňaté, kraje na patero klané- ho s ušty wejčitými nebo kopinatými. Tyčinek 5; praš- niky klímawé. Čnělka jednoduchá ; blizna na dwé klaná. Tobolka wejcowitá, zakončitá, 2pauzdrá, 2brázdá, 2- chlopná. Semena mnohá, přístřechowitá, teníčko obrau- bená. P. wywýšený. L. exaltatus Lam. Gentiana exaltata Lin. Plum. am. t. 81. Kořen wětewnatý, wzhůru mrkwo- witě tlustnaucís nejlysejší; lodyha It wysoká, dole list- natá, nahoře přínahá, 4hraná, nahoře sochatá: listy se- dawé, wejčitopodlauhlé, ostré, násiwé, 3žilé, 2" dlauhé+s listeny šíidlowité; kwěty dlauhostopkaté, konečné a roz- -porní; kalich uštůw šídlowitých, delších trubky koru- -nowé; koruna přízwonkowitá, modrá, w ústí malý wě- „nec mající, s ušty zejkowanými; tyčinky čnějící; to- bolka oliwowitá ; semena lepkawá, černá. — Na místech wlhkých Indie západní a Ameriky jižné. 6. Kořen jeho jako u nás hořcowý we wlastech potřebují. P. hrubokwětý. L. grandiflorus Aubl, ©. 81. Lodyha 2—3; dole 4hraná, nahoře oblaunká, nápýřitáj listy sedawé a poposrostlé, wejčitopodlauhlé, ostré, 2—3“ dlauhé, 6—10“ široké, měkké, na obau stranách ob- zwláště na kraji a žilách krátkými chlaupky obrostlé; lata sochatá; kwěty weliké, konečné a rozporní, odwislé; kalich krátký: uštůw žlutawých, blanowitých ; koruna zelenawá: uštůw zaokrauhlených, čeřitých; tyčinky 3 delší čnějící; tobolka waječná, zakončitá, — Na místech wlbkých w Guianě, Kayeně. O. | P. křídlatý. L. alatus Aubl. 1. 80. Zelina; lodyha přímá, jednoduchá, klaubnatá, Sstřewiíčná, blaničkau kří- - dlatočtyrhraná; listy podlauhlé, zakončité, dole zten- čené, lysé, měkké, úkosně žílnaté, špalečné; kwěty ze- | lenawě bílé, na stopkách sochatých, kohečných, roz- porní a konečné dělají dohromady wrcholík běwný; stopečky se žlázkau a listenem šupinowitým ; kalich krát- o ký; koruna bělawá trubky brázdowané, uštůw krajowých stejných, obak se skwrnau zelenawau;3 tobolka kali- -chu částkau zastřená, — W Kayeně a Guianě. ©. "2 P. nachowělý. L. purpurascens Aub. (. 19. Lam. t. -107. /. 2. Zelina; lodyha jednoduchá, střewíčná, nepa- trně hranatá; listy tlustaunké, wejčité, ostré, sedawé, lysé, úkosně žílnaté, dolení 2“ dlauhé, 1“ široké ; lata - sochatá na každé stopce kwětůw 95—(, stopečkami po- oje. nachowých, dříwe přímých, pak nahnutých ; > kalich krátký, krátkoušetný; koruna skoro 9" dlauhá, MČ 1080 uštůw krátkých, ostraunkýchs tyčinky skoro čnějící; tobolka wejcowitá, delší kalichu zakončitá. — Na ska- lách w Guianě. ©. Ten a předešlé dwa rody majíce nať hořkau, potřebují se we wlastech na místo našinské zeměžluči. P. telwvicowitý, L. chelonoides En. Lysýs lodyha 2 —3 zwýsí, jednoduchá, oblá; listy podlanhloeliptičné, tupaunké nebo náostré, třikrát 3žilé; lata sochatá nebo voztrojená; kwěty dlauze hrozněné, obdálné, jedno- stranné, odwislé; kalich homolowitý: uštůw krátkých, tupých; koruna žlutá: trubky posehnuté. — W Surina- mu a Kayeně. ©. Nať přehořká potřebuje se jako předešlých: po wěťším dawku ale prý žene na stolici. Před časy w lékárnách ewropských byla chowána a herba Lisianthi jmenowána. ZAWILKA, © SABBATIA. © SABBATIE. Kalich i—(2dilný. Koruna trubky baňkowité, kra- je 5—12dilného. Tyčinek 553 prašníky pak podwinulté. Čnělka 1: blizna 2dilná: uštůw zawitých. Z. hranatá. S. angularis Pursh. Chironia angularis Lin. Bylina přímá; lodyha střewíčná, hraná, po hra- nách blánatá; listy stříčné, poloobjímawé, wejčité, krat- ší nebo delší, širší nebo užší; stopky prodlauženocho- cboličené; kwěty nachowé 5 kalich skoro kratší, nežli ko- runa: uštůw kopinatých. — W lesech stinných a na pa- žitech kopečních w Kanadě až do Karoliny. Kwěte w čerwnu až do srpna. 6. | We wlasti potřebují nať jako my zeměžluč, protože má tytéž wlastnosti. 'VAULICE. | CHIRONIA. | CHIRONIE. Kalich dílný, stálý, přímý : uštůw podlauhlých. Koruna stejná: trubky užší, kraje o 5 uštech wejčitých, rozložených. Tyčinek 5: nitky široké, krátké, z konce trubky wyniklé; prašníky podlauhlé, přímé, weliké, klí- mawé, pokwětše zawilé. Čnělka sebnutá ; blizna wzstau- páwá, hláwkowitá. Tobolka někdy zdužnatělá, wejcowitá, 2pauzdrá. Semena mnohá, drobná. T. lahodná. C. fructescens Lin. Lam. £. 108. /. 1. Rostl. |. ob. 67. Křowitá; kmen čtyrbraný, plsťnatopý- řitý, několik střewicůw wysoký; listy kopinaté, nebo čárkowitokopinaté, plsťnatopýřité, tupé, 1/2 dlauhé ; ka- lich ztonkowitý, lupenůw wejčitých, tupých, příplsťna- tých; koruna weliká, krásně čerwená, kolowitá, rozlože- i 1081 ná: uštůw podlauhlých, tupozakončitých; prašníky we- liké, zawilé, podluhowaté; tobolka zbobulelá. — W Ethi- opii, u nás w krubulích. Kwěte w lipnu. R. Podřadí 3. KALANKOWITÉ, SPIEGELIEAE. KALANKA. © SPIEGELIA. SPIEGELIR. Kalich nejmenší dílný: uštůw ostrých. Koruna nálewkowitá: trubky kalichu mnohokrát delší, dole zau- žené, kraje rozloženého, na ušty zakončité rozděleného. Tyčinek 5; prašníky střelowité. Čašžlka jediná; blizna © jednoduchá, ostrá, Tobolka mnohosemenná. K. hlístowá. S. anthelmia Lín. Plenk t. 88. Lam. (. 107. Důsseld. 5. £. 2. Arabobaca Macg. t. 5. Kořen letní jednoduchý, rowný nebo křiwolaký, mnoho mrcasů wy- pauštějící; lodyha přímá, I wysoká, oblá, lysá, dole stříčně wětewnatá wětwemi co ona wysokými; listy do- lení stříčné, kopinaté, w řapík zaužené, dole srostlé pa- listem wejčitým, tupým, mázdrowitým, ostré, po kraji ostenečkami šerpiwé, džilé; listy hoření stříčné, přiblí- žené, takže jakoby čtwernaté, podlauhlokopinaté, dole zanžené w kratičký řapík a srostlé též palistem, po kraji šerpiwé, 11—3žilé ; z úžlabička hořeních listůw wynika- jí stopky ojedinělé, nesaucí kwěty řídko klasowité, je- "dnostranné, podepřené o kratičké stopečky k ose při- tlačené, listenoma čárkowitýma u wzniku opatřené; kla- sy 2—4“ dlauhé, oblé, přímé; kwěty drobnéz kalich kwětaucí uštůw přímých, šídlowitých, koruny dwakrát kratší; koruna narůžowělá, uštůw wejčitých ; tobolka „jakoby složená ze dwau oddělujících se pak, zakulatě- olých, na hřbetě bradawičnotě šerpiwých, 2chlopných, © mnohosemenných ; semena drobná, štítowitá, na semeni- -či ze wnitřního boku wyniklé. — Na místech stinných, -teplých po Martinice, Jamaice, Kayeně, Brasilii, Nowé Andalusii. Kwěte we wlasti pořád, u nás w srpnu a září, O. k, Kořen a nať smrdí nepříjemně -petruželí, chutnají zahořkle:; (ona wyhání škrkawky i omamuje ; sušená mnoho moci pozbýwá. K. čerwcowá. S, marylandrica Gard. et Hope. Plenk 4 89. Schk. 1, 31. Hayn. t. 44. f„ 5. Lonicera marylan- deca Lín. Kořen mnoholetý; lodyba hraná, lysá, křeh- ká, 1 wysoká; listy stříčné, odlehlé, nejcelejší, lysé, 1082 odstálé, stříčné, sedawé, wejčitokopinaté; z úžlabíčka listůw nejhořejších wynikají klasy jednostranné ; kwěty sedawé, a při každém listeny 2 šídlowité, krátké 5 kalich uštůw šidlowitých, přímých, koruny mnohem kratších ; koruna delší palce, wné čerwcowá, u wnitř ryzá, na- hoře hraná, w ústí hrbatá, dole rozšířená; kraj lalo- kůw kopinatých, podwinutých; tyčinek 5, kratších trub- ky; prašníky klímawé; čnělka oblá, dole klaubnatá, ho- řejší částka padawá; tobolka zakulatělá: pauzder 2- chlopných; semena hranatá, šerpiwá. — We Wirginii, Marylandě, Karolině. Kwěte w lipnu až do září. 4. Nať smrdí, protiwně a hořce chutná ; též se potřebuje k wy- puzení škrkawek; u wětším množstwí omamuje a působí záwrať a šewelení. Řád 146. WACHATOWITÉ. MENYANTHEAE. Kalich sdílný, stálý. Koruna podplodní, bušetná : uštůw w paupěti wehnutých, chlopnitých. Tyčinek 5 nákorunních, s 'plátky střídawých. Waječník na terči nebo žlazami obklíčený, Ipauzdrý, mnohosemenný. Čněl- ka I. Blizna 2dílná. Tobolka [pauzdrá, 2chlopná, někdy nepukawá : chlopně po krajích wehnutých semenonos- né. Kel přímý, oblý s kořínkem k pupu čelícím dlau= bým, s dělohama krátkýma, w bílku zawřený dužnatém. Rád ten hořcowitým podobný a lišící se ušty korunowými w paupěti chlopnitými a terčem podplodním nebo žlázkami obplodními, obsahuje asi 14 rodů (we 2 pokoleních) po Bwropě; Indii wýchodnf, Nowém Hollandu a Americe sewerné roztraušených. Listy střídawé, rozštípané neb alespoň zubaté ; kwěty konečné neb úžlabíčkowé, Wacura. MENYANTHES. © BiTTERKLEB. Kalich na patero klaný, Koruna, nálewkowitá, na patero klaná, stejná, u wnitř chlupatá. Blizna hláwkowi- tá, 2—3brázdá. Tobolka 2chlopná, [pauzdrá. W. trojlistá. M. trifoliata Lin. FV. dan. t. 54k. Plenk 4. 87. Schk. £. 35. Haym. 3. £. 14. Důsseld. 3. 1. 12. Rostl. 1. ob. 70. Trojlistník, třilistník, jetel wodní, hořký, tro- jice wodní, trojan wodní, bobrek, wachta. Kořen odden“ ku předlauhého, co prst tlustého, plaziwého, klaubnaté- ho, naboru wypauštějícího krátké wětwičky ukončené listím a stwolem ; listy střídawé, dlauhořapikaté, troje- ně rozštípené: lístky čili úkroje 1'2—2“ dlauhé, obwej- 1083 čité, tupé, wykrajowanozejkowané, obak lysé, jasně ze- lené ; řapík oblý, dole blanowitě rozšířený, pošewnatý; kwěty na hroznech dlauhostopkatých, z úžlabíčka je- dnoho řapíku wyniklých, jednoduchých; kalich malý, uštůw podlaublých, tupaunkých; koruna 6—8" dlaubá, přídužnatá, bílá, ponačerwenalá, bělowausá: uštůw na konci podhnutých ; prašníky miniowé, pak špinawě fialo- wé. — Na rašelinách a bařinách Ewropy, též Asie a Ameriky sewerných. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2. List silně a čistě hořký jest lék wýborný. PLawíx. © VILLARSIA. — VILLARSIE, | Kalich Sdílný. Koruna nálewkowitokolowitá, dílná, -© přerozložená, lysá nebo na zpodině wausatá. Tobolka často neotwírající se. Ostatní jako wachta. Pokolení to jměním -od předešlého se liší. Byliny obsahuje plowající, Listy celé, řapíkaté; kwěty okoličené, hrozněné nebo lat- něné, w řapíku často zawřené a pak nahoře z něho wystupující. P, wausatý. V. indica Venf. Menyantbes indica Lín. Bot. mag. 1. 658. Nymphaea cerambica Rumpň 6. 4. 12. J- 3. Kromě koruny celý lysý; kořen welmi mrcasatý ; lodyhy nedokonalé; řapíky dle hlaubky wody delší ne- bo kratší, oblé, u wnitř spubowité a sliznaté, pod listem ztlustlé, a z toho místa kwěty a později i koruny a li- sty wypauštějící; listy plowající, srdčitookrauhlé, 7—12" „diobé pp po kraji náčeřité; stopky mnohé, “ prst dlauhé, Ikwěté, okoličené, z konce řapíku wy- nikající; kalich 5—6dílný: uštůw podlauhlokopinatých, na líci obrostlých chlupy hustými, dlaubými, šťáwnatý- mi; blizna 3laloká s; semena obwejčilá, na semenicech 3, — nástěnných. — W Indii wýchodní, na Maskarenách a - nyní w Indii západní. Kwěte w plíšti. 2. 4 P. wejčítý. V. ovata Vent. choir. (« 9. Menyanthes -ovata Lín. Bol. mag. 1. 1909. Kořen wřetenowitý; drn z "listů přímých wejčitých anebo wejčitowaječných, 8—16" "dlauhých, 4—7" širokých, tlustaunkých, lysých, po kraji © máčeřitých, o řapíky I—3caulowé podepřených ; kwěty -8—6 na latě hroznaté ; stopky zdélí listůw; listeny wej- čitopodlauhlé, ostraunké, násobené; stopečky 5—12" -dlauhé, běwné; kalich uštůw wejčitých, krátce zakonči- o tých3 koruna zwící kalichu, žlutá, brwitá. — Na mokřa- -dách Předhoří dobré naděje. 4. P Listy toho a předešlého užíwají we wlastech ma místo hořké- ho jeteln. É P. štíťatý. V. peltata R. et Schule. M, peltata Thund. 1084 act. ups. 1. t. A, f. 2. Listy příokrauhlé, nejcelejší, ten- ké, lysé, štíťowité, širší nežli delší; kwěty pod čepelí listowau ze řapíku wynikající. — Na Žapanu a w Číně. Listy, řapíky a stopky do cukru a koření naložené přidáwají k jiným jídlům, Řád 147. JIRNICOWITÉ. POLEMONIACE AE. Kalich prostý, szubý nebo tolikerodilný, stálý. Koruna podplodní, nálewkowitá nebo kolowitá, neřasnatá: kraj odílný: uštůw obyčejně stejných, w paupěti střechowi- tých, někdy dohromady zkraucených. Tyčinek 5, z trubky korunowé wyniklých, prostých. Waječník na terči wice méně patrném postawený, 3—, řídko spauzdrý: pauzder 1— mnohowaječných, Cnělka I, o 8, řídko o 5 bliznách. Tobolka 3pauzdrá, na tré skrze chlopně pukající, řídko bpauzdrá a $chlopná, anebo 2—I pauzdrá; pauzdra mnoho— Isemenná. Semena přímá nebo zpřimující se, bílečnatá. Kel osowý, rowný; kořínek dolenís dělohy ploché. Zeliny, byliny, řídko kře se Šťawau wodnatau. Listy střídawé nebo stříčné, celé nebo wyštěrbené a wyštěptané, ano i dwakrát a třikrát wyštěptané, bezpalisté. Kwěty obojaké, obyčejně prawidelné, wrcholíčnolatněné nebo chocholičené, někdy chomáčené nebo strbaule- né, řídko ojedinělé. Ten řád dosawad sestáwá asi z 70 rodůw (w 7—11 pokole- ních), ježto hlawně rozšířeny jsau po obojím mírném podnebí Ameri- ky; we starém swětě jich málo a w Ewropě toliko jediný. Rostliny krasokwěté zasluhují místo w našich zahradách. © jejich wlastno- stech a užitku málo známo. JiRNICE. POLEMONIUM. © SPERRKRAUT. Kalich hluboce na patero klaný. Koruna kolowito- nálewkowitá: kraje na patero klaného, ústí nitkami dole rozšířenými zawřeného. Tyčinek 55 prašníky přilehawé. Cnělka s tyčinkami sehnutá; blizny 3, podwinuté. To- bolka Spauzdrá, 3chlopná: chlopní u prostřed pře- hrádky wypauštějících, pauder mnohosemenných, J. obecná. P. caeruleum Lin. Fl. dan. 1. 255. Schk. £. 38. Kořen mnoholetý wypauští co ročně trs z lodyh přímých, 2—2'; wysokých, brázdowanohranatých, ly- saunkých, nahoře latnatě wětewnatých; listy střídawé, wyštěrbené : úkrojůw přístříčných, wejčitokopinatých, za- 1085 končitých, celých, lysých anebo na rubu huňataunkých 5 kwěty přímé, na latě kytkowité, konečné, přísměst-- nanés kalich žláznatochlupatý: uštůw — wejčitokopina- tých, zakončitých ; koruna charpowá : trubky a ústí bí- lé , fialowě síťkowané, pořídku zcela bílé; tobolka wej- cowitá, 3hraná: kratší stálého kalichu. — Na lukách lesních w nejwětším dílu Ewropy až daleko k seweru, též w Asii sewerné, Kwěte w kwětnu až do lipna. 1. Ozdobná bylina; w Rusku natí obkládají wředy nakažením powstalé, aby změkly. PLAMENKA, © PyLox. © FLAMMENBLUME. Kalich hranatý, na patero klaný. Koruna řepicowi- tá: trubky dlauhé, wice méně prohnuté; kraje plocho- -rozloženého, ddílného. Tyčinek 5, nestejných, z pro- „středku trubky asi wyniklých. Blizna na tré klaná. To- bolka 3pauzdrá nebo (pometáním) [—2pauzdrá, 3chlop- ná: chlopní u prostřed přehrádky nesaucích ; pauzdra Isemenná, P. latnatá. P. paniculata Lzn. Míďď. če. 205. /£ 2. Kořen mnoholetý wypauští trs z několika lodyh pří mých, 3—4' wysokých, hladkých; listy stříčné, sedawé, širokokopinaté, ostré, dole srdčité, ploché, po kraji šerpiwé; kwěty na latách kytkowitých, směstnaných; ušty kalichowé. špídlaté; koruna 1“ dlauhá: trubky pýřité a uštůw zaokrauhlených, bledě nachowých, lilá- kowých anebo bílých. — W Americe sewerné, nyní u nás wšude na zahradách. Kwěte w lipnu až do září. 4. ŽLurToBÝL. © CANTUA. | CANTUA. Kalich trubkowitý, na tré neb patero klaný. Koru- „na nálewkowitá, dílná: uštůw obsrdčitých, wykroje- ných. Waječník na terči žláznatém. Blizna 3dilná. To- - bolka přítrojbočná, 3chlopná. Semena střechowitá, bla- - nowitě obraubená, = Z. hruškolístý. C, pyrifolia Lam. t. 106. /. 1, Pe- - řiphragmos flexuosus R. et Pav. 2. « 151, Keř zwýší 2 - mužůw; smítky smačknuté, zawilé, po hranách uzlaté a z uzlůw na záwit stojících wětewnaté, na konci pýři- té; listy na záwit rozpostawené, řapíkaté, wejčitokopi- maté, nejcelejší dole w řapík ztenčené, nahoře ostré, na líci lysé, na rubu huňatopýřité, asi 2" dlauhé, 10" ši- -moké ; řapík asi zdélí '/; listowé 3; kwěty mnohé na kon- „ci smítkůw rozpostawené w husté chocholíky dohroma- = ké Ko asEi k 1086 dy hrozen. listnatý dělající; stopky a stopečky smač knuté, huňatopýřité ; stopečky Ikwěté; kalich trubkowi. tý, asi lóžilý, pýřitý; nestejně na patero klaný : uštův kopinatých, ostrých ; koruna bílá, třikrát delší kalichu nálewkowitotrubkowitá, na patero klaná: uštůw obsrdči tých; tyčinky daleko z koruny čumící: prašníky čárko. witopodlauhlé, prostředkem připewněné; čnělka malíčkc delší tyčinek, s bliznau na tré klanau. — W údolech kordilerských w Peruwii. i. Zemkowé s listím rozmačkaným peran swé bílé prádlo, Listy jsau chuti nakyslé a nahořklé; kausané barwí sliny na žluto, Ž. smradlavý. C. ligutrifolia Juss. Periphragmos foetidus R. eť. Pav. t. 132. Keř sáhowý, přímowětewný ; smítky a rozhy oblé, poslední pýřité; listy roztraušené, řapíkaté, kopinaté nebo podlauhlokopinaté, dole w řa- pík zaužené a ostré, na konci tupé, lysé, "sotwa 1 dlauhé, 5" široké; stopky na rozhách konečné, |—2- kwěté, drobnějším listím (listeny) opatřené; kwěty nachý“- lené; kalich trubkowitý, asi 4" dlauhý, na patero kla- ný: uštůw wejčitých, ostrých; koruna 14" dlauhá, trub- kowitá: trubka lysá, ušty kopinaté, ostré, wně podlé krajůw pýřité. — W Chili. Kwěte w čerwnu až do srpna. i. Celá rostlina nepříjemně zapáchá; listy chutnají hořce a na- kysle a barwí plátno na žluto; zwařeninu z nich potřebují proti ho- rečkám mořiwým a do klistérůw, Ž. buksolistý. C. buxifolia Lam. «. 106. /. 2. Peri- phragmos dependens R. et Pav. £. 133, Keř zwýší 3 mužůw5s smítky a rozhy tupě 3hrané, uzlaté, rozhy a listí zmládí pýřité nebo huňatopýřité 5 listy střídawé nebo jakoby chomáčené na rozhách nejkratších, po- dlaublokopinaté, kožowité, tuhé, obak ostré, dole zau- žené w řapík nejkratší, (po suchých) na krajích podchlí- pené, sotwa 8" dlauhé, asi 4“ široké; kwěty na konci rozeh dělají latu jednostrannau, řídkau, chudau; stop- ky pýřité ; kalich trubkowitý, wždycky delší nežli stopka, 107" dlauhý, nestejně na patero klaný: uštůw wejčitých, nejostřejších, rowných, pýřitý, bledě zelený, po jedné straně zardělý; koruna čerwená, trubkowitá, skoro 3“ dlauhá, nejlysejší, trubka 2palečná, zponenáhla od dola wzhůru se rozšiřující; kraj nerozložený uštůw obsrdči- tých, we wýřezu zubem ostrým opatřených, mnohoži- lých, žilami jednoduchými nebo sochatými; tyčinky 4 nečumí z koruny, pátý maličko; čnělka málo čumící z koruny, niťowitá, s bliznau na tré klanau, přimau. — W Peruwii okolo: wesnic. R. 1087 Kwftím ozdobují kostely; dříwím a listím hořkým barwí na žluto, WILEc. COBAEA. © COBÁE, Kalich na patero klaný, zwonkowitý, Shranokřídla- tý, hran dole smačknutokřídlatých. Koruna zwonkowitá, na patero klaná: uštůw tupě dlaločných, Zláza obočná, waječník obkličující. Tyčinek 5, sehnutých: nitky pak zawilé. Blizna na tré neb patero klaná. Tobolka obwej- cowitá, 38—5pauzdrá, 3— schlopná. Semena střechowitá, na semenici osowé 3hrané, obraubené. JW. obecný. C. scandens Cav. če. 1. £. 16. IT. et 5. te 500. Duham. nov. 4. t. 50, Kořen mnoholetý wypauští lodyhu šplihawau, šlahaunowitau, hebkau, rozdělenau na mnoho wětwí tenkých, předlauhých, rozložených, do weliké wýšky dospíwající; listy střídawé, někdy jakoby stříčné, řapíkaté, pěkně zelené, někdy zardělé, sudope- řené, 2—3jarmé: lístky řapíčkowané, lysé, podlauhlo- wejčité nejcelejší, zadní často šípowité nebo hauslowité, 1'/2—2'/“ dlauhé; řapík wybíhá w rozwilinu několikrát sochatau ; stopky úžlabičkowé, ojedinělé, Ikwěté; kwěty wisuté, přeweliké, 2“ dlauhé, dříwe zeleně žluté, pak fialowé. — W Mexiku a Akalpulku. Kwěte u nás w čer- wnu a lipnu. i. Zimu 4—50 snáší, u nás tedy musí se do pomarančnice po- stawiti; w létě rychle rostanc stěny a besedy powléká a kwítím pěkným ozdobuje, Řád 148. - SWLAČCOWITÉ. CONVOLVULACEAE. = Kalich prostý, blupenný, řídko 5zubý až i sdilný, stálý. Koruna podplodní, zwonkowitá, nálewkowitá nebo oro řepicowitá: kraje Slaločného, obyčejně na děl Iřásnatého, w paupěti chlopnatého a zkrauceného, řídko Istřechowitého, Tyčinek 5, z dola trubky korunové, říd- ko z ústí wyniklých, prostých. Waječník na terči pod- iplodním sedící, 2—4pauzdrý, řídko Ipauzdrý, někdy oby složený ze dwau worečkůw | — 2pauzdrých ; uzdra I—2waječná; waječka wedlé sebe postawená, přímá, Čnělka I, často na dwé klaná, nebo 2. Tobolka Ichlopnatá nebo obříznutá, chudosemenná, řídko worečky 12 —4,Isemenné, ještě řídčeji bobule. Semena na dně v 1058 pauzder připewněná, málobílečná, Kel křiwý; kořínek dolejší ; dělohy listowité, swraskalé, Zeliny, byliny nebo kře, často točiwé, mléčnaté. Listy střída- wé, jednoduché, celé nebo dělené, bezpalisté. Kwěty obojaké, pra- widelné, úžlabíčkowé nebo konečné, na stopkách jednoduchých anebc roztrojowaných, často listenoma podepřených. Sem náleží asi 500 rodů (w 20—27 pokoleních), jichž nejwětš díl roste mezi obratníkoma, odkud k točnám jich nubýwá. takže an točen nedosahují. Nejmnožší, obzwláště w kořenu, obsahují mlékc prudké na stolici ženaucí a tudyž některé w lékařstwí se potře- bují ; jiné ale kořeny jsaucí bambulaté a mléka mírného se jedí, We. liký díl kwítím okázalý, Podřadí dwoje. 1) POWITJNICOWITÉ. Čnělka jediná. 2) JFYWINUTCOWITÉ. Čnělky dwě. Podřadí (1. POWIJNICO WITÉ. |POMAEACEAE, STŘÍBROBÝL. | ARGYREIA, Kalich šdílný, barewný,“stálý: uštůw wejčitých wlasatých, 2 wněšných, wětších. Koruna ódilná: trubk krátké, tlusté, obkličující medník pětizejký; uštůs welikých, podlauhlých, huňatých, ohnutých. Tyčinek 5 nitky w ústí trubkowém, dole ztlustlé, chlupaté ; prašní ky střelowité. Blizna hláwkowitá, wyřezáwaná. Bobul wyschlá, 4pauzdrá. Semena tam hranatá. SZ. stromowý. A. arborea Lour. Strom kmene 8 střewičného; listy wejčité, ostré, nejcelejší, swraskalé lysé, ohnuté; hrozen konečný; kalich nafauklý, čerwe ný; koruna žlutá, trubky niťowité, kraje z lalokůw o krauhlých, řasnatých; bobule o 4 pauzdrách jojlabců menných w kalichu stálém. — Po lesech'a zahradác w Kočinčíně a Číně. 5. ; Listy a kořen na kaši roztlučené přikládají we wlasti na prs zapálená a oteklá. i i HeuBovožEc. HumBERTIA. HUMBERTIE. Kalich Ad odilný: uštůw 2 wejcowitých k krauhlých, ? wačšných. Koruna zwonkowitá, řasnatá či baňkowitá : kraje přímého, přícelého nebo nepatrně © Saaabkového Tyčinek 5, čumících, chomáčených, př wených ; prašníky čumící střelowité. Waječník te 108% em tlustým obklíčený. Čnělka oblaukowitá. Blizna wy- ezáwaná. Tobolka zdužnatělá, 2pauzdrá, na stopce tlu- té, hranaté, dřewnaté, wejčitokulowaté, Semena 2, wej- itotrojboká. H. welikokwětý. WH. madagascariensis. Lam. £. 105. Dhouinia Smeh. ic. čned. £. 1. Endrach Flac. madag, t. 00. Strom wysoký s kmenem přetlustým 3 listy roztrau= ené, obwejčitokopinaté, nejcelejší wyřezáwané ; stopky ižlabíčkowé, Ikwěté, weliké; kwěty weliké. — Na Ma- lagaskaru. 5. -© Dříwí nárusé, wonně, přetwrdé a přetěžké, obzwláště pod ze- ní dlauho trwající, a tudyž slowe arbre immortelle. -© Kalich šdílný, nahý nebo listenoma nejmenšíma jodepřený. Koruna zwonkowitá, Sřasá. Tyčinek 5, krat- ich kraje, Waječník 2—, řídko Spauzdrý : pauzder 2- vaječných. Čnělka nerozdělená. Blizny 2, niťowité. To- »olka chlopnitá, -008 rolní. C. arvensis Lín. Fl. dan. £. 459. Plenk 1. 04. Rosrl. 2. ob. 24. Swlačec menší Mar. Háj. 300. — Wed. 358. Oslýš, oslýž. © Kořen mnoholetý, plazivý; odyha točiwá nebo položená, rozprostřená, ostrohra- tá, zawilá, lysá nebo pýřitá docela nebo toliko na kon- i; listy střídawé, čárkowité, kopinaté, podlauhlokopina- é nebo wejčité, na konci zaokrauhlené, tupé, s měkkým wotičkem, dole střelowité, lysé nebo po kraji nebo do- ela pýřité; řapíky zdélí polowiny listowés z úžlabíčka istů obzwláště prostředních wynikají stopky ojedinělé, elší nebo kratší listu, hranaté, lysé nebo pýřité, 1—2- ěté „ listenoma šídlowitýma opatřené: kalich uštůw vejčitookrauhlých , mázdrowitě obraubených, nejtupěj- eh, špídlatých, lysýchs koruna. nálewkowitá: kraje mělka na patero klaného s ušty'ostrými, bílá nebo ledě růžowá s tmawějšími žihami; tobolka kulowatá, wící hrachu bohatého, rusá, 2pauzdrá, 2chlopnás; seme- K 4 černá. — Na rolích a polích sušších po celé wropě. Kwěte celé léto. 1, 77 Kořen nábořký druhdy slaužil k počišťowání, Nať dobrá píce jto owce a braw. m7 8. ulustokořený. ©. Mechoacanna Lén. mate t. 28. horm. med. 1. 599. Jetianca Píso. p. 252. Tacvache Herní měz. 164. Kořen mrkwowitý, přeweliký, mnoholetý, wně popelawý nebo narezawělý, u wnitř bílý, plný šťáwy bí- és mlékowité; lodyha dlauhá, hranatá, hebká, šlahau- | 69* SwLačEc. CoxvoLvuLUs, | WixDE, p " 1090 nowitá; listy střídawé, wejčité, srdčité, malíčko šípow té, 3laločné, zelené, měkké, řapíkaté ; stopky ztlustk úžlabíčkowé, ojedinělé; kwěty wně bílé nebo pleťow« u wnitř přínachowělé, asi co opletníka plotního welik: — Na rolích a w lesech amerických, jmenowitě w Mc xiku a Brasilii. f, Kořen mírně počišťuje: jindá býwal w lékařstwí welmi wáže (radix mechoacannae), S. uťatý. C. Scamonia Lin. Plenk t. 92. Důsseld, © 4. 3. JIWagn. t. 169.. Rostl. 2. ob. 25. Scamonia Ma Wel. 440. Kořen 3—4 dlauhý, tlustý, dužnatý, jak podsedowý, plný šťáwy mlékowité a wyroňující ji rych z ran udělaných ; lodyha oblá, pýřitá, točiwá, autlá, a 3 i wíce wysokás listy střídawé, lysé, trojúhlé, střelow té, dole uťaté, na konci ostré : lalokůw zadních rozewře ných, na wnitřní straně zubem malým opatřených, 16- 20" dlauhé s řapíky asi 8—10"“ dlauhé; stopky úžlabí: kowé, ojedinělé, oblé, odstálé, dwakrát delší listu i řapíkem, rozdělené na 2—3 stopečky Ikwěté; listeny nejodlehlejší; ušty kalichowé tupé, nejlysejší; korur weliká, zwonkowitá, bílá, ponachowělá. W plotech S; rie, Mysie, Kapadocie, Rhodosu. Kwěte w čerwnu až srpna. 4. Sťtáwa kořenowá, zahuštěná, dáwá hmotu skamonfum nazwana kterau již Hippokrates co lék silně počišťující znal. Nejlepší je: která w jaře z hlawy kořenowé, nařezané, wykapá do lastur a ztu ne; takowá ale do Ewropy nikdá nepřicházela, nébrž pauze wstl čená, jíž jest dwojí způsob, Nejlepší aleppská w kusech lehkýc rozdroliwých, šediwých, zápachu silného, nepříjemného, chuti odpo né, prudké, na mléko u wodě se rozpauštějící a 60 stin pryskyři obsahující s malíčkem klowatiny; smyrenská špatnější w kuse těžkých, rozmačkaných, těžko rozlomitelných, skoro černých, wod wřelau těžko rozpustitelných a 30 stin pryskyřice obsahujícíc Skamonium pochodí též od jiných rostlin, a nyní nižádného Se m potřebuje, S. pomaučený. C. farinosus Lin. Jaca. h. vimdď. £. 3; Rostl. 2, ob. 25. Kořen jako předešlého; lodyha točiw . oblá, zawilá a tedy na záwil jakoby brázdowaná, autl huňatopýřitá, jakoby maučkau bilau poprášená, na ko! cích ale hustě a šedě plsťnatopýřitá; listy střídawé, we čité, dole obšírně srdčité, wykrojené, do řapíku zauži né, nejostřejší: lalokůw nejtupějších, nestejně ostře zi baté, mladší šedě hustopýřité, 2'/:“ dlauhé, ('/z“ širok« řapík wice méně delší nežli polowička listu; stopky úžl bíčkowé, ojedinělé, delší řapíku, 3—; řidko 4—8kwěte listeny u rozwětwení kopinatočárkowité, nejostřejší, p šiwé; kwět každý na stopečce tupočtyrhrané ; kali | 1091 uštůw wejčitých, zakončitých ; koruna kalichu třikrát delší, růžowá, ostrouštá; tobolka kulowatá. — W plo- tech na Madeiře, též w Mysii, Liwadii, na Peloponesu hojný. Kwěte w kwětnu a čerwnu. l. | Podlé Sibthorpa pochodí od toho rodu skamonium aleppské, o němž wiz sw. ufatý. S. jiwatý. C. scoparius Ai. Went. chois. £. 24. Rostl. 2. ob. 25. Keř wyšší 6, přímý; peň oblý, na kon- ci zprohýbaný, na mnoho wétwí prutowitých, střída- wých rozdělený, chlupy bílými, rownými šerpiwý, šedi. ' wěle zelený; listy střídawé, odstálé, sedawé, čárkowité, dole zaužené, ostré, nejcelejší, přiléhawě srstnaté, šer- iwaunké, šediwě zelené, asi */4“ dlauhé; stopky z úžla- bička hořeních listůw ojedinělé, obyčejně 3kwěté, málo elší listu; kwěty o stopečky podepřené, ježto nesau listeny čárkowités kalich o uštech wejčitých, ostrých, wně hedwábnatých, třikrát kratších koruny zwonkovwité, jejíž trubka oblá, kraj nejotewřenější, řasnatý, w ušty krátké, tupé rozdělený, wně hedwábnatý; tyčinky o po- lowic kratší nežli koruna; tobolka homolowitá, huňatá, 1pauzdrá, Isemenná, — Na skalinách nadmořských po Ostrowech kanarských. Kwěte w čerwnu až do srpna.. 7 0d toho kře prý pochodí dříw? růžowé (lignum rhodium) zá- padu růžowého, kterýž silnější býwá při strauhání, S, kwětný. C. loridus Lčn. Jacg. rar. t. 34. Křowitý, rozprostřený, šediwý, wětwe přímé, tuhé, šediwé; listy čárkowitokopinaté, řapíkaté, dole ztenčené, celé, řeřaba- té, na prst dlauhé, žebernaté, lysé; stopky z úžlabíčka listů hořejších wětewnaté a tak dohromady dělají kytku čili latu konečnau, wejcowitau ; kwěty nejhojnější, malé; kalich uštůw wejčitých, ostrých ; koruna jasně čerwená mebo bílá, wně srstnatá. — Po skalách na Tenerifě. i. á Též i od toho kře, ze wšech rodů toho pokolení nejkrásnějšího +pro množstwí kwětůw, pochodí růžowé dřewo, | S, Alíznatý. C. mammosus Lour. Batata mammosa h 9. ©. 94. /. 2. Kořen mnoholetý, složený ze hliz bledě hnědých, chlupatých, wejčitopodluhowatých, často ikončitých, u wnitř bílých, tužších a méně sladkých, mežli bataty; lodyha letní, tenká, točiwá; listy srdčíté, končité, wykrajowané; stopky úžlabíčkowé, o 2—3 Kwětech bílých, zwonkowitých. — W Tadii wýchodní, w „Kočinčíně na polích se sází. 4, 7 W Indii bambuliny olaupané a wařené jedí, Čínowé z nich jí přepěknau mauku, kterauž k jiným pokrmům přidáwají. Kaší j „nich obkládají prsa, aby mléko se zmnožilo, Z lodyh zhotowují „Wlákna a z těch plátno tkají welmi lesklé, 1092 S. jedlý. C. edulis Thunb. Kořen z bambul asi cc | pěsť welikých, bradawičnatých, dužnatých: lodyha pla- ziwá, hranatás listy srdčité, nejcelejší nebo 3laločné, lysé. — W Zapanu se sází. 4. Bambule nejkypřejší a nejchutnější jedí jako bataty. Kwětův dosawád newiděli. OPLETNÍK. © ČALYSTEGIA, © DECKWINDE. Kalich sdílný, listenoma přikrytý. Koruna zwonko- witá, óřasá. Tyčinek 5 přístejných, kraje kratších. Wa ječník polodwojpauzdrý, 4waječný. Čnělka nerozdělená Blizny 2 tupé. Tobolka nepukawá. O. plotní. C. sepium R. Brown. Rostl. 2. ob. 26 Convolvulus sepium Lčn. Fl. dan. £. 45s, Swlačec wětš Mat. WWel. 338. Otáčka. Kořen dlauhý, tenký, mnohole, tý: lodyha oblá, autle brázdowaná, nejlysejší točiwá, zwýší 8" i wyšší; listy střelowité, chobot dolejší ostraun, ký, auzký: lalokůw dole uťatých, tuporohých, na konc nejostřejší, po, kraji nejcelejší, maličko wykrajowané nejlysejší, wisuté, 2—21/2" dlauhé, 1“ 2"—3"" široké; řa, pík nejodstálejší, zdélí polowičky listowé; stopky úžla. bíčkowé, ojedinělé, půldruhakrát delší řapíku, přímé, ikwěté, čtyrhrané; listeny 2 pod samým kwětem, srd- čitowejčité, ostré, nejcelejší, zelené, na kalich přitlačené a jeho malíčko delší; kalich uštůw wejčitých, ostrých: koruna pěkná, weliká, kraje nepatrně na patero klané- ho s ušty tupauakými, bílá nebo nachowěle naběhlá tobolka zakulatělá, asi co malá třešně weliká, hnědá nepukawá. — W plotech, křowištích po celé Ewropě též w Kanadě. Kwěte celé léto. 2. | Mléko hořké, zahuštěné, působí prý jako skamonium; pře« časy měli je w lékárnách, | O. pomořský. C. Soldanella R. et Schult. Rostl. 2 ob 21. Convolvulus. Soldanella Lín. Mořské zelí nebo soldanella Mar. IFel. 140. Kořen plaziwý, tenký, letn nebo mnoholetý; lodyha položená, oblá, brázdowaná lysá, wětewnatá, |—1'/2 dlauhá; listy ledwinité: cho- botu obšírného, klínowitého, do řapíku se zužujícího lalokůw dolejších okrauhlených, na konci okrauhlené nejcelejší nebo malíčko wykrajowané a čeřité, tlusté dužnaté, 134“ široké, 1":“ dlauhé; řapíky listu. delší nejlysejší; stopky úžlabíčkowé, ojedinělé, oblé, nahoř křídlatočtyrhrané, lysé, řapíku půldrubakrát delší, tkwě té; listeny pod samým kwětem 2, wejčité, nejtupější nejlysejší, baňaté, přitlačené na kalich, trochu kratší * 1093 ušty wejčitými, nejtupějšími ; koruna po kraji na patero klaná: uštůw ostrých, swětle růžowá, třikrát delší kali- chu5 tobolka zakulatělá ; semena weliká, hranatá. — Na pomoří písčitém w Ewropě západní z Frisie po Anglii a.Francauzích až do Lusitanie, pak w Italii až do Illy- rie a w Taurii. Kwěte celé léto. O, 4. ; Kořen a z něho udělaná tinktura a pryskyřice jako jalapa po- čišťují; proti wodnotělnosti w nejdáwnějších časech měl sláwu. PowiJNiCE. © IPOMAEaA. © TRICHTERWINDE. © Kalich dílný, nahý. Koruna zwonkowitá nebo ná- lewkowitá, Sřasá. Tyčinek 5. Waječník 2—9pauzdrý: k 2semenných. Čnělka nerozdělená. Blizna bláw- „kowitá, 2—3laločná, bradawičnatá. Tobolka 2—3pauz- - drá, chudosemenná. P. peřená. I. Ouamoclit Lču. Lam. £. 104. /£ |. TRN pennatus. Lam. 6. Kořen letní; nať celá lysá ; lodyha točivá, 6—8 wysoká; listy střídawé, řapí- katé, obwodem wejčité, wyštěptané, složené z 9—10 ja- řem úkrojůw stříčných, rozewřených, čárkowitoniťowitých a z podobného lichého, ostrých, nejcelejších nebo dole někdy stříhaných; stopky úžlabíčkowé, mnohem delší listu, 2— Ikwěté; stopečky ztlustlé, u počátka listenem „wejčitým, ostrým, přitlačeným opatřené; kalich malý z uštůw kopinatých, ostrých; koruna nálewkowitá, asi (" dlauhá, krasaě čerwcowá: trubky 10" dlauhé, dole těs- né, wzhůru se rozšiřující: uštůw kopinatých, ostrých; tyčinky dosahují polowiny uštůw; čnělka málo. delší tyčineky hláwkowitá, 2laločná; tobolka obyčejně 4pauz- drá, chudosemenná. — W Indii wýchodní. ©. Pro neobyčejné rozdělení listůw uwedena. W Iadii potřebuje ý se její šťáwa w lékařsíwí. 4 P. bulwatá, J. Loureirei,- J, tuberosa Lour, eXcept. d ja Plukn. Wlízy podlauhlé, roztraušené ; lodyha ozimá, > dlauhá, oblá, položená, wělewnatá; listy srdčité, dlani- © tosečné : úkrojůw 7, kopinatých, nejcelejších; stopky stří- > dawé, dlauhé, 0.3 kwětech nachowých. — W Kočinčíně U se sází a pochodí ze Siamu. 4. k Hlízy jedlé po twarus welikosti a chutí welmi batatám se po- © dobají, i P, hléznatá. 3. tuberosa Lin. Convolvulus | major > Sloan. |. 4. 96. /. 2. Kořen hlíznatý; lodyhy bělawé, s wělwemi nánachowými nejmnožšími, točiwé, 4——5 1 wíce “ střewíců dlauhé ; listy řapíkaté, obak zelené, na líci ly- - sé, na rubu přípýřité, dlanitosečné: úkrojůw T kopina* 1094 tých, ostrých, nejcelejších, zakončitých, přenestejných doleními menšími; stopky úžlabíčkowé, o 3 kwětech we- likých, nálewkowitých, bledě žlutých anebo bílých, dole nánachowých ; tobolka nafauklá, weliká, kulowatá, 3pauz- drá; semena příhuňatá. — Na Jamaice. 14. Bulwy jedí. P. mnoholodyžná. J. Papirin R. et Pav. 24 120. /- a. Kořen hlízowitý, weliký, kulowatý nebo podluhowatý, wně hnědý, u wnitř bělawý; lodyhy mnohé, niťowité, chudowětewné; listy srdčité, dlanitosečné: úkrojůw 5 kopinatých, nestejných, nejcelejších ; řapíky zdélí listůw ; stopky úžlabíčkowé, ojedinělé, krátké, u prostřed s li- stenoma šídlowitýma, Ikwěté; ušty kalichowé, srdčité ; koruna obšírná, nachowělá, nálewkowitá, kalichu 4krát delší. — Na kopcích tarmenských w Peruwii. Kwěte w únoru a březnu. 4, Kořen silně na stolici ženaucí potřebují we wlasti k počišťo- wání, užíwajíce zwařeniny z něho udělané, P. welokořená. J. macrorhyxos R. et Schult. Con- volvulus macrorhyxus Li. C. covcineus Plum če. £. 90. /- 1. Kořen hlízowitý nejtlustší, třebas ztíží 50 liber; lodyhy lysé, černozelené, šlahaunowité, na prst tlusté, wětewnaté; listý prstnaté, o% lalocích wejčitokopina- tých, příchobotnatých, 3palečné; řapíky dlauhé, nacho- wělé; stopky úžlabíčkowé, krátké, autlé, dužnaté, 5—6- kwěté; koruny čerwcowé, zwící dlaně, zwonkowité, dole trubkowité, kraje rozloženého + přířeřabatého. — W Americe a na Domingu. 4. Kořen we wlasti k počišťowání potřebují. P. jedlá. AJ. Batatas Lam. Rostl. 2. ob. 28. Convol- vulus Batatas Lin. Plenk r. 106. Oddenek hlíznatý ; lody- hy plaziwé, 4—8“ dlauhé, hranaté, jako ostatní nať lysé nebo srstnaté: listy střídawé, řapíkaté, srdčité, do šípo- wita přecházející, ostré, rohato-3laločné, džilé; řapi- ky delší listu, nesaucí kwěty wrcholičnatochomáčené na stopečkách asi co kalich dlaubých; kalich uštůw elip- tičnokopinatých, zakončitých ; koruna weliká, zwonkowi- tá, u waitř nánachowělá, wně bílá, s 5 tmawějšími žiha- mi, někdy celá nachowá nebo bílá; tobolka wejcowitá. — W Americe meziobratníkowé, nyní wůbec se sází w krajinách mezi obratníkoma položených. We wlasti kwě- te pořád, u nás w srpnu a září. 4. Bambule její w řečených končinách potřebují se jako u nás zemáky. Twaru obyčejně jsan kolnfkowitého, 2“—1“ dlauhé, Špina= wě brunátné nebo žluté, u wnitř bílé, dužnaté; sladké. W. krajinách chladnějších pozbýwají chuti. Jedí je w popelu pečené nebo jiným 1095 způsobem přistrojené; mauku z ních dobytau potřebují na chléb a pálení nápoje silného, : P. křídlatá. J. Tarpethum AR, Brown. Convolvulus Turpethum Lén. Plenk t. 205. Kořen složený z wětwí 5' dlauhých, na I tlustých, plaziwých, černawých, koran tlustau, wně hnědau, mléčnatau oděných ; lodyhy autlé, šlahaunowité, mnohé, dole narezawělé a dřewnaté, na prst tlusté, nahoře točiwé, zelené, hranaté, po hranách blanau úzkau křídlaté, pýřité; listy. srdčité, tupé, kra- tíčce zakončité, útlé, běloplsťnaté, dolení nejwíce rohaté, hoření nejcelejší; řapíky po kraji křídlaté a tak jazýč- kowité, šediwé, kratší listu; stopky oblé, delší listu, do- lejší mnohokwěté, hořejší Ikwěté 3 kalich listenoma wej- čitýma zastřený; koruna twarem a welikostí jako oplet- níka plotního : blizna hláwkowitá ; tobolka necele dwojdíl- čná. — Na místech wlhkých, stinných Indie wýchodní, Ceylonu, Nowého Hollandu obratníkowého. Kwěte w březnu až do čerwna. 4. Kořen turbitowým čili turbit (radix turpethi) nazwaný, za čerstwa mléčnatý, druhdy w lékařstwí welmi se wážil; potřebowalť se na kusy rozkrájený a usušený, buď kůra s něho slaupaná. Aučínek jesí počišťowati, Nyní se ho ale neužíwá. P. jalapa J. Jalapa Pursh. Convolvulus Jalapa Míďl. Plenk t. 94. Desfont. ann. mus. 2. (. A0. 41. Důsseld. 8. f£. 1. 8. Rostl. II. ob. 21. Kořen hlízowitý, zakulatělo- wřetenowitý, dužnatý, bílý, mléčnatý, 12—50 liber těžký, dole rozdělený w mrcasy nestejné, kolmojdaucí, z hořejška wypauští mnoho lodyh šlahaunovwitých, čárkowaných, z mládí čerwenawých, wětewnatých, hebkých, na konci buňatých, 18—20“ dlauhých; listy střídawé, srdčitowej- čité, příswraskalé, na rubu huňaté, celé nebo laločnaté, žlázkau malíčkau ukončené, 18—30" dlauhé a tolikéž široké; řapíky bradawičnaté, 9—15" dlauhé; stopky zdélí řapíku, úžlabíčkowé, ojedinělé, na konci se 2 bra- "„dawičkama, z nichž wynikají dwa listeny malé padavé ; na každé stopce kwět [—2 nebo wíce; kalich '/zpaleč. ný, pýřitý, uštůw hlubokých, wejčitých, tupých; koruny "trubka oblá, u wnítř fialowá, wně lilákowá, 27" dlauhá, kraj 3“ široký, zwonkowitý, bílý a fialowě žíhaný, uštůw okrauhlených, nepatrných; tyčinky nitek dole fialowě -> huňatých ; blizna zpleštilá, 2laločná; tobolka zwící lísko- -wého ořechu, 4chlopná, 38—1pauzdrá, pauzdra o 1—2 |- semenech, wlnau na palec dlanhau obrostlých. —W Me- - Xiku, obzwlaště okolo Jalapy, odkud i jméno; též w > Georgii a Floridě, Kwěte w létě. If, | 1096 -Od nf pochodí kořen jalopowý,; z něhož wydobýwá se prysky- řice taktéž přezděná. Kořen přichází celý, nařezaný, aby snadněji wyschnul anebo na kotauče rozkrájený; zapáchá protiwně, chutná ostře a hnusně; na stolici silně Zene, P. horní. J. Purga Fender. Důsseld.. suppl. 3. 6- 13.. Podobá se předešlé; listy její jsau ostřejší, koru- na co granát čerwená, s bledšími paprsky, 3“ dlauhá, kraje 2“ širokého. — W Mexiku we wýšce 6000 nad mořem w lesech. Kwěte w srpnu a září. 4. Od dáwna prý kořen její pod názwem jalapowého do Ewropy se přiwáží a w lékařstwí potřebuje. P. wodoklenolistá. © J. platanifolia R. et Schulí. Pa- tates. Feuill. 8. 4. 11. Ce. Pluk. alm. t. 161. (- 3. Po- dobá se p. jedlé. Oddenek plaziwý, bambulatý; nať celá kromě řapíkůw nejlysejší; lodyha oblá; listy srdči- té, 3laločné: lalokůw pobočních zubatorohatých, kopi-: natých, užších, prostředního delšího, širšího, nejcelej- šího, zakončitého, 2“ dlauhé a wíce, na rubu siwé, zele- © né, po žilách nachowělé; řapík kratší listu, řídkochlupý 5 © stopky listu kratší, dolení 3-, boření lkwěté, na konci © ztlustlé, stopečky sotwa zwýší '/2"3 kalich lupenůw po- dlauhlých, přístejných, štětinau ukončených, lysých; bli zna hláwkowitá. — W Americe jižné. 24b, Bambule jeho jedí jako bataty. P. počistivá. 3. cathartica Potrr. Lodyhy zelinné, © točiwé, dolů wisící a země se dotýkající wyhánějí koře- © ny3 listy obšírné, odlehlé, dlauhořapíčné, srdčité, 3la- © ločné: lalokůw nestejných, pobočních wejčitých, krátce — ostrých, konečného wejčitokopinatého, zakončitého ; řa- píky dlauhé ; stopky úžlabíčkowé, obyčejně Ikwěté ; kwě- ty weliké, pěkně čerwené ; trubka koruny tlustá, nafau- klá, dole ztenčená, wálcowitá, I“ dlauhá a delší, bledě zelená; kraj obšírný, Slaločný; tyčinky prodlaužené;. blizna hláwkowitá, — Po místech wlhkých na Domingu 0- strowu, Dobýwají z ní šťáwu pryskyřičnau tuhnaucí, jížto užíwají we. wlasti k počišťowání, které může se státi přílišným a tudy nebez- pečným. 3 P. nachowá. J. purpurea Lam. Díct. sc. nat. atl. 3. €. 48. Convolvulus purpureus Mí/ť. C. purpureus major Bot. mag, t. 113. Kořen letní; lodyha točiwá, 6—8' wy- soká, wětewnatá, jako stopky a listy pýřitá: listy srdčité, řapíkaté, nejcelejšís stopky přímé, mnohokwěté, plodo- nosné ztlustlé a nachýlené; kalich dole mrtnatý ; koru- na nálewkowitá, 11/2—2“ dlauhá, nachowá, fialowá, mo- drá, růžowá, bílá a obyčejně na jasnější půdě w kraji s 1097 5 paprsky tmawými; tobolka kulowatá, lysá. — W tep- lejší Americe; w Americe sewerné zdiwočelá. Kwěte w čerwnu až do září. U nás w zahradách obyčejnau ozdobau. P. fialowá. J. violacea Lin. R pamyjštt Plum. ic. 93. /. 1. Convolvulus major Sloan. I. £. 98. / 1. Po- dobá se k předešlé ; listy srdčité, jodid weliké, dlau- bořapíčné; kwěty shlaučené; koruny nerozdělené. — W Americe jižné. Zwařenina z ní udělaná nečistotu a hlísty zpodem gymuzuje: P. pomořská. © J. maritima R. Brown. © Convolvulus marinus Plum. am. t. 104. C. Pes Caprae Li.. C. ma- ritimus Herm. lugd. t. Vi5. Schouanna-adamboe Rhcedď. 24 51. Lysů; Padska oblá, položená a plaziwás listy . přiokránhlé, na konci wykrojené nebo Alaločné, delší nežli širší (asi 3'/2“ dlauhé, 3'4“ široké), tlustaunké, dole klínowité nebo uťaté, nahoře we wýřezu, hrotité, jinak nejcelejší, na žíle hlawní wezpod a dole obak žlazau 0- patřené; řapík delší nebo kratší listu; stopky úžlabíčko- wé, ojedinělé, řapíku delší, 3—6kwěté, oblé, nad. pro- středkem rozdělené, a tu s listenoma malýma, šídlowi- týma 3 kalich uštůw wejčitých, příhrotitých 3 koruny dost weliké, zwonkowité, nachowělé; tobolka zakulatělá; se- mena 4, huňatá. — W Indii wýchodní a západní, w Bra- sílit a na Nowém Ilollandu. W Brasilii k počišťowání jí užíwají. Podřadí „Ř JFYIWINUTCOWITÉ. EVOLVULACEAE. WywixurEc. | EvoLvULus, 4 Kalich sdílný, Koruna příkolowitá, řasnatá, © Vyči- - nek 5. Waječník 2pauzdrý: pauzder 2waječných. Čněl- > ky 2, dwojdilné; blizny jednoduché. © Tobolka. chlop- - nitá. ž W. kuřímorowý. E. alsinoides Lín. Convolvulus al- © sinoides Burm. zeyl. 9. (« |, 44 6. f. |. Kořen letní; lo- - dyhy autlé, položené, příwětewnaté, přitlačeně chlupaté, : 9palečné ; listy waječné, přísedawé, nejtupější, na líci > lysé nebo lysaunké, na rubu srstnaté $ stopky úžlabíč- í kowé, 2—3kwěté, co list dlauhé nebo delší: tobolky se- hnutés koruna 5rohá, 4"" široká, bledě modrá, s hwěz- 1098 daů čerwenau, líbezně zapáchající a na wečír se zawí- rající. — W Malabaru, na Ceylonu a Nowém Hollandu. Kwěte w čerwnu a lipnu. 2f. Zwařenina z nati pomáhá w zimnicech a neduzích břišních. ZIWIČNATKA. © ČRESSA. | HARZKRAUT. Kalich sdílný. Koruna nálewkowitá: kraje Sdílné- ho, s ušty rownými. Tyčinek 5 čnějících. Waječník 2pauzdrý: pauzdra 2semenná. Čnělky 2,s bliznami hláw- kowitými. "Tobolka [—4semenná. Z. obecná. C. eretica Lřn. Síbíh. t. 256. C. humi- fusa Alp. cent. €. 136. Lodyha často rozestřená, twrdaun- ká, dole dřewnatějící, nad dolejškem rozdělená na wět- we mnohé, střídawé, oblé, srstnaté, opět rozdělené, srst- naté, 5—6" wysoké; listy střídawé, sedawé, drobné, na hlawnich wětwích asi 2" dlauhé, wejčité, ostré, srstnaté, bělawé ; kwěty z úžlabíček konečných wyniklé, směstna= né w strbauly drobné; kalich uštůw wejčitých, příhed- wábnatých, zdélí koruny zažlutlé; tobolka wejcowitá, Ise- menná. — Po slatinách w Prowincii francauzské, Ita- hi, na Kretě. Kwěte w čerwnu až do září. ©, Chuti jest slané a trpké : jindá potřebowala se ku hnání na moč a zacelení ran, Řád 149. KOKOTICOWITÉ. CUSCUTEAE. Kalich prostý, 5-, řídko 4dilný, stálý. Koruna pod- plodni, prawidelná, srostloplátečná, často řasnatá, wa- dnaucí, zwonkowitá nebo baňkowitá, na kraji 5-, řídko 4dílná, w paupěti střechowitá. | Tyčinek 5, řídko 4, z trubky korunowé wyniklých, s ušty korunowými stří- dawých; dole u tyčinek anebo hlauběji obyčejně to- Jikéž šupinek tyčinkám stříčných. Waječník 2pauzdrý : pauzder dwauwaječných. Čnělky 2, jednoduché, řídko [, s bliznau na dwé klanau. Tobolka 2pauzdrá, nad dolem obříznutá; pauzdra 2—Isemenná; přehrádka tenká po ose pukající. Kel oblý, dlauhý, zkraucený, obwodní, bí- lek obwinující; dělohy žádné. Zeliny přížiwné, točiwé, lodyh niťowitých, neklaubnatých, Listy Šupinowité, střídawé, Kwěty obojaké, prawidelné, w chomáče, strbauly nebo klasy nahromaděné. Dosawád náleží sem jediné pokolení © 24—25 rodech, jichžto polowička náleží končinám meziobratníkowým, druhá ale podnebím sh" RO seo SS PPK 1099 mírným wšech země dílůw. Některé potřebují w lékařstwí. Přížiwné rostauce na jiných rostlinách stáwají se obtížnau buřeňí, která se žiwí šťawami těch rostlin, nejsauc kořáním w zemi upewnčna. KokKoTIicE. Cuscura. © FLACHSSEIDE. Známky naduwedené. K. hubilen. ©. Epilinum 7Pečhe. Reichenb. če. £. 500. Lodyha nejjednodušší, zelenawě žlutá, místem počerwe- nalá; strbauly bezlistenné; kalich dužnatý, šťáwnatý, bělawý, drobnozrný, zwonkowitý, dopola na patero kla- ný : uštůw širokowejčitých, ostraunkých ; koruna baňko. witá: trubka příkolowitá, dwakrát delší kraje ózubého, bělawá, často čerwenawě naběhlá; šupinky pod tyčinka- mi přímé, k trubce korunowé přitlačené ; tobolka skoro kulowatá, 4brázdá.« — Na Inu obecném wšude, kde se on sází. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Již staří znali škodliwost té rostliny, ježto rozmohši se může celé leniště pohubiti; otáčejíc se okolo lodyh a škrtíc je působí, že churawějí, wadnau a nedělají lýka čili wlákna. K. obecná. C. vulgaris Pers. C, europaea Lín. Fl. dam. 1. 199. Plenk t, 10. Rostl. 2. 23, C. filiformis Lam. C. tubulosa Presl.. Kokotice Mal. Háj. 383. — IWel.463. Kořen má, pokud nechylila se nějaké rostliny, jenž pak nepotřebným jsa hyne: lodyhy co tenký špagát tlusté, oblé, lysé, wětewnaté, žlutawé, nebo naryšawělé, po by- linách se pnaucí a točící; na místech, kde lodyha a její wětwe se otáčejí, jest silnější, polooblá, na straně ploské, k bylinám obrácené, bradawičkami jednořadě hustě po- sázená, kterými k rostlině pewně Inau, a z ní šťáwy k obžiwení swému ssajís listy žádné, ledaby šupiny u roz- wětwení lodyby stojící jimi jmenowal, kopinaté, ostré kwěty tu a onde z wětwí wynikající jsau sedawé, nej- častěji stopkaté, w klubko nahromaděné; kalich na pa- tero nebo na čtwero klaný: uštůw wejčitých, ostrých, zdélí polowičné koruny, čerwenawý, zažlutlý; koruna krátce zwonkowitá: trubky wálcowité, co kraj dlauhé, kraje o uštech rozložených, wejčitých, ostrých, bílých ; tyčinek 5—45 blizny 2, ostraunké; tobolka kulowatá, dole kolem. pukající a tudy wíčkem se otwírající, — Na rozdílných rostlinách n. p. chmelu, žáhawce, konopi atd. Kwěte w lipnu až do září. O, Nať chuti náostré druhdy w lékařstwí se potřebowala. K. menší. C. Epithymum Murray. Fl. dan. t. 421. Plenk 4, 11. C. europaea Smůh Lam: £„ 88. Diet. se. nab. J, 18. © B, C. europaea B Lin. © We wšech dílech s 1100 drobnější nežli předešlá ; lodyha co wlas tenká, na wět- we rozdělená; trubka korunowá co kraj dlauhá a šupí- nami klímawými zawřená. — Na rozdilných rostlinách jako kručince, wřesu, mateří daušce, pryšci a je Potřebowala se jako předešlá, Řád 150. LEPICOWITÉ. HYDROLEACEAE. Kalich dílný, w paupěti střechowitý. Koruna pod. plodní, sdílná nebo na patero klaná, w paupěti chlop- nitá. Tyčinek 5, nakorunowých, s ušty korunowými stří- dawých. Waječník jednoduchý, 2pauzdrý: pauzder mno- howaječných. Cnělka hluboce 2dílná: blizny často pa- hčkowité. © Tobolka 2pauzdrá: pauzder mnohosemen- -ných. Semenice slaupowitá, prostá nebo s přehrádkami srostlá. Kel w bilku wztyčený, přímý ; kořínek délky po- lowiční kle celého, s dělohama polooblýma. Podkře nebo byliny wodnošťawé. Listy střídawé, nejcelejší, bezpalisté. Kwěty obojaké, prawidelné, úžlabíčkowé, řídčeji koneč= né, ojedinělé, chomáčené nebo klasené, ; Dosawád znají 15—16 rodůw (we 4 pokoleních), nejwětším dí- lem Americe obratníkowé přináležejících; málokteré za obratníkem w Ameřice a Asii. LepicE. © HYDROLEA. Kalich šdilný : uštůw šídlowitých, nestejných, huňa- tých. Koruna kolowitozwonkowitá: trubka kratší kali- chu, kraj obšírný, 3—7dílný, rozložený, uštůw wejči- tých, naléhawých, Tyčinek 5—6, zdola trubky korunowé wyniklých; © nitky srdčité s prašníky střelowité, křiwé. Cnělky 2, řídko 3, odstálé, příkřiwené; blizna uťatoští- towitá. © Cobolka wejcowitá, 2chlopná, 2-, řídko 3pau- zdrá, kalichem obklíčená. Semenice ?, kulowaté. Seme- na drobná, střechowitá. E. trnatá. ©H. spinosa Lin. Lam. £. 184. f- 2. Aubl. 66110. Diet. se. nat. atl. 3. t. 50. Kořen dřewnatý, wy- pauští lodyhu přímau, 3střewíčnau, střídawě wětewnatau, jakož i listy srstnatau a lepnatau 3 listy střídawé, sedawe, kopinaté, ostré, zdélí 2; w úžlabíčku každého. listu trn lepnatý; tuhý, nejostřejší; kwěty konečné, příchocholiče- né, jichžto každý u začátku stopečky nejkratší opatřen 1101 listenem šupinowitým ; koruny modré. — W Americe jižné na místech mokrých a bahnitých. R- Wšecky díly její jsau hořké, Řád 151. PIPLOWITEÉ. © BORAGINEAE. Kalich prostý, 5-, řídko 4dílný nebo slupenný, stá- lý. Koruna podplodní: kraje sdílného, řídko 4dilného, stejného nebo nestejného, s ušty w paupěti střechowitý- mi, ústí často šupinami opatřeného. Tyčinek z trubky korunowé wyniklých tolik co uštůw korunowých,, s nimi - střídawých, prostých. Waječník 4—2pauzdrý, nebo wo- - rečky 4, Ipauzdré, nebo 2, ipauzdré, na terči posta- o wené; pauzdra jakož i waječníky o jednom waječku wisutém. Čnělka 1, celá nebo na dwé klaná, řídko ně- kolikkrát sochatá, z konce waječníka jednoduchého nebo mezi worečky wyniklá. Plod jednoduchý nebo složený, prwní peckowice 4—8pauzdrá, nebo pometáním 3—1- pauzdrá, drahý z twrdek 4 oddělených, řídko po 2 sro- - stlých. Semena bezbilečná nebo tenkobílečná; kel row- ný, řídko křiwý, s kořínkem hořením. Zeliny, byliny, kře nebo strůmky, wadnošťawé, . Listy střída- wé, nejcelejší, bezpalisté. © Kwěty obojaké, prawidelné, řídčeji ne- prawidelné, buď w úžlabíčkách ojedinělé, latněné, chocholičené, buď častěji konečné, na klasech jednostranných, před rozwitím podwi- nutých, nebo na hroznech. Z toho řádu dosawád wíce 700 rodůw (w 40—50 pokoleních) znají, kterých bylinné a podkřowité přináležejí polozemí sewernému, křowité ale a stromowité rostau mezi obratníkoma. Prwních má pře- - welimi mnoho Ewropa jižná a Asie prostřední Pro prwek slizký jsan A rý o ko o k o mnohé w lékařstwí užitečné ; kořeny některých mají barwinu čerwe- - mau; některých listy se jedí, málokterých ale owoce, Kwěty mnohých pěkné a skoro wšech bezwonné, Podřadí následující. 1) SEBESTENOWITÉ. | Waječník jednoduchý, z konce čnělku sochatau wypauštějící ; blizny 3. Plod: „peckowice nerozdělující se, 4-, pometáním 3—1pauzdrá. Semena bezbilečná. Dělohy tlusté, swraskalé, 2) OTOČNÍKO WITÉ. | Waječník jednoduchý, se čtwerem šwů, na konci wypauštějící čnělku. Plod na 4 twrdky se rozdělující, dole ploché, 3) UŽANKOWITÉ. Twrdky 4, na čnělku stálau | přirostlé. 4) PIPLOWITÉ, 'Twrdky 4, na terči podplodním 1102 přirostlé, dole kraužkem: napuchlým, čárkowitým, du- tým opatřené. Čnělka prostá, z terče mezi twrdkami wy- niklá, 5) KAMÝKOWITÉ. Twrdky 4 na terči podplod- ním přirostlé, dole newyhlubené, anobrž zpodkem plo- chým nebo wypuklaunkým připewněné, Čnělka prostá, z terče mezi twrdkami wyniklá, Podřadí 1. SEBESTENOWITEÉ, SEBESTENEAE. SEBESTEN. ŠEBESTENA. © BRUSTBEERE, Kalich zwonkowitý, nebrázdowaný, prostý, stálý. Koruna nálewkowitá, padawá. Tyčinek 5. Waječník na podstawce 4bočné. Čnělka I. Peckowice kalichem pro- stým, koflikowitým, dole w trubku krátkau ztěsněným dopola zahalená, wejcowitá. S, obecný. S. Myxa. Cordia Myxa Lin. Plenk c. 116. Lam. t. 96. f. 3. Haym. 9. t« 33. Sebesten Mat. Háj. 1. — Fe. 90. Strom mírné wýšky; kmen tlustý, běla= wýs kůra tlustá, lupkatá, černošerá, čarami čerwenými znamenaná, zápachu silného mýdlem ; rozhy popelawé ; listy roztraušené, řapíkaté, wejčité nebo podlauhlookrau- hlé nebo okrauhlé, hned na konci zaokrauhlené, hned zakončité, wesměs twarem proměnliwé, dost weliké (5" dlauhé), na líci tmawě zelené, na rubu bledé, zmládí pýřité, pak šerpiwé, 3žilé, po kraji celé nebo wykrajo- wané nebo zejkowané; kwěty bělostné, málo wonné, mno- hé, na latě nejodstálejší, obšírné; kalich krátký, wálco- witokoflikowitý, o 5 zubech ostrých; koruna 5—6uštá, po kraji malíčko podhnutá ; peckowice dužnatá, alespoň zwicí oliwky, černawá ; pecka jediná, ostrá; podluhowa- tá, ábočná, hluboce brázdowaná, 2-, řídko, 4pauzdrá« — W Indii wýchodní, w Egyptě ale od nejdáwnějších ča- "sůw se sází. Kwěte w jaře. 5. Owoce její (myksinky) se jedí, ačkoliw cpají; též do soli a octa-se zaděláwají; w lékařstwí před časy pro jejich sliznatosť se užíwaly proti kašli a zanfcení hrdla. Kořen, kůra a list potřebují se proti hryzení a zacpání stolice. W Egyptu a w Sicilii, kdežto se sází, dělají z dužniny peckowicowé lep na ptáky. S. čerwený. S. Collococca. Cordia Collocoeca Lčn. C. glabra Len. Ceraso affinis Sloan. 2. 4 203. /. 2. Strom mírný, 50“ zwýšis kmen ztlauští muže, s wětwemi roz- 1103 raušenými; listy střídawé, řapíkaté, wejčitopodlauhlé, nejcelejší, dole ztenčené, na konci zakončité neb ostré, swraskalé, obak skoro lysé, 67 dlauhé, 5" široké; cho- holíky konečné, běwné, přílatowité, stopek wětewnatých, nejnestejnějších; kalich u wnitř plsťnatý ; koruna mírné velikosti, nálewkowitá, uštůw dosti hlubokých, měkká; neckowice jasně čerwená, sliznatá, huňatá, s peckau swra= kalau, bíláu. — Na Jamaice. 5. Perlinky dužninu peckowicowau rády žerauce tučnějí. S. pížmowý. S. Rumphii. Cordia Rumphii Oken. Novella nigra Rumph 2. 1. 15.. Strom O kmenu jedao= luchém nebo mnohonásobném, zprobybaném; listy dlau- nořapíčné, podlauhlowejčité, wykrajowané, zakončité, T" llauhé, 4“ široké; kalich 3zubý, u wnitě plsťnatý; kwět ako durmanowý, mnohem menší ale, žlutý, newon- 1ý; peckowice zwící třešně o pecce černawé, ďulka- é, 4—5pauzdré, pauzdra o [ semeně. — W Indii wý- hodní. 5. Kmen někdy ztlauští 2 mužůw má dříwí ořechowému podobné, ternawé, pížmem zapáchající ; ačkoli lehko a haubowito, přece jest rwanliwo; dělají z něho koly, o nichž zemkowé líčí, že mnohé jd stwoření swěta stojí, alespoň. widětí jich w zemi, kdežto od 100 okůw není žádného stawení. Kusy černé, merhowané hledají na Sto= ice; podnožky, truhlíky, ě STÁLEC. | GERASCANTHUS, Kalich trubkowitý, mnohobrázdý, zubatý, stálý. Ko- "una řepicowilá, na patero klaná, zmázdrowatějící, stá- á. "Tyčinek 5, zdola trubky korunowé wyniklých. Pec- kowice kalichem nahoře zawřeným docela zastřená, po- Hlauhlowálcowitá, wyschlá. 2794. kopinatý. G. lanceolatus. Cordia Gerascanthus lace. am. 115. /£ 16. — píet. 4 259, (A 12. Geraschan- us P. Brown. 1. 29. /. 3.. Strom přímý, ztepilý, kmen zwýší 3; smítky oblé, obzwláště na konci jakož i roz- stve jakoby otrubami, wlastně plstí krátkau, hu- štau, chundeličkowanau 3 listy střídawé, řapíkaté, kopina- fowejčité nebo kopinaté, obak ztenčené, tlusté, kožowi- lé, přízakončité, tupé, hrotíčkem měkkým ukončené, ná Jíci tmawě zelené, řídce jakoby otrubami (chundeličky) plsťowými potraušené, na rubu bledší, podobně obzwlá- ště mladší otrubnaté, čím šediwějí; lata konečná, obšír- ná, skoro |“ dlauhá, hustá, nejsloženější, wětwičky pro- laužené, nesaucí na wětwičkách kwěty w strbauly na- iromaděné, nejkratšeji stopkaté; listeny kopinaté, pod. 70 1104 kwětní čárkowité, šediwé ; kalich asi 2" dlauhý, 1Obráz- dý, šedoplsttý, tuhý, 5zubý, s choboty okrauhlenými; koruna trubky co kalich dlauhé, uštůw 4—%, kopinatých, nejtupějších, co trubka dlauhých ; tyčinky w ústí huňa« té; waječník zakulatělý 4brázdý, malíčíčký, na podstawce 4hrané, dole tenší. — W lesech na Jamaice a Marti- nice. 5. Dříwí (bois de Chypre) welmi sobě wáží, nepochybně proto že jako prawé růžowé růžemi zapáchá, OsBpuž. CoRpIa. © CoRDIB. Kalich trubkowitý, 5—6zubý, stálý. Koruna nálew= kowitá, přínestejně na patero neb na šestero klaná. Ty- činek 5—6—17. Čnělka 1. Peckowice dopola srostlá, s kalichem zweličeným, ztlustlým, zdužnatělým a šťáw- natělým, dopola prostá, a hoření částkau kalichu za- halená. ý O. obecná. C. Sebestena Lin. Jace. am. pře, £. 44. Cor- dia Plum. čc. 105. Sebestena scabra Děll. elth. t. 255. /- 331. Caryophyllus Sloan. 2. £. 164. Strůmek přímý, ozdobný, listnatý, 1Ostřewíčný, často z kořene samého kmenůw ně- kolik wětewnatých wypauštějící; listy střídawé, řapíkaté, wejčité, podlauhlowejčité, okrauhlowejčité, neb okrauhlé, třebas na píď dlauhé a 5“ široké, tupé, hrotité, nejce= lejší, wykrajowané nebo zubaté, na líci přilehawě mrt- naté, na rubu síťkowanožilnaté, po žile řídko mrtnaté$ řapík sotwa '/e délky listowé ; hrozny konečné, wrchbolí- kowité, přímé ; stopky a jejich wětwičky, jakož i kalichy plsťaatopýřité a přillačeně mrtnaté, bezlistenné; kwěty málo woňawé, přemnohé, ozdobné; kalich trubkowilý; 12“ dlauhý, nepatrně prauhowaný, 3—4—5zubý : znbůw nestejných, wejčítých, ostrých, přímých; koruna mini- owá; trubka asi I“ dlauhá, přes prostředek stejně tlustás pak se rozšiřující, kraj skoro 1" široký, dopola na pa= tero neb šestero, ano i na sedmero klaný: uštůw okrau= hlých, swraskalých, wně pýřitých, zejkowaných;. tyčinek obyčejně 6, řídčeji 5 nebo 7, eo trubka korunowá dlau- hých; čnělka delší tyčinek. — W Indii západní a w No- wé Kartageně we křowí na pomoří. Kwěte w čerwnu až do srpna. 5. Owoce bílé a jablkem zapáchající jedí. VE ek, © m Lukozew. | CERDANA. ň i l ©, Kalich trubkowitý, 1Oprauhowý. Koruna nálewkos | 1105 witá, kraje odilného. Medník číšowitý, obkličující wa- ječník. Blizny 2, na dwé klané, Peckowice podluho“ watá, Ipauzdrá, |semenná. L. obecný. (C. alliodora R. et Pav. t. 184. Strom ztepilý; kůra čerstwá a listy zapáchají česnekem; listy podlaublé nebo wejčités kwěty latněné. — W Peruwii na hájích. 5. Listy místo česneku potřebují do jídel, Páry z kmenu, když se řezá, urážejí oči. Drobníčtí mrawenci zežírají listí, Podřadí 2. OTOČNÍKOWITÉ. © TOURNEFORTIEAE. KRapIL. EHRETIA © EHRETIE. M7 A y Kalich hluboce na patero klaný. Koruna nálewko- witá, na patero klaná, w ústí nahá. "Tyčinky čnějící. Čnělka s bliznama tupýma. © Peckowice o 2 peckách 4pauzdrých, 2semenných. Semena bilečnatá. K. šťáwnatý. E. succulenta Dící. sc. nat. all. 3,1.41 Beureria s. Jacg. am. pící. £. 42. Strom na Jamaice zwýší 20—45', na Martinice l5' a zakrsalý; kůra rozsedalá ; listy střídawé, přezimující, wejčité, nejcelejší hladké ne- bo šerpiwé, přířeřabaté, tupé neb ostré, 3“ i wíce dlau“ hé, dole ztenčené a po řapíku krátkém, bělawém skoro sbíhawé ; chocholiky běwné, konečné, s několika. listy kopinatými; kwěty libowonné; kalich wálceowitý, lysý: uštůw obwejčitých, po kraji sehnutých, přiřeřabatých ; prašníky podlauhlé; blizna zpleštilá, 2laločná; pecko“ wice kulowatá, hladká, zwící hrachu, pomarančowá. — Na Jamaice a Antillách. 5. Ě Owoce sladké jest oblíbené u dětí a diwochůw. 7 K. dinolístý. E. tinifolia Lin. Trew Ehr. 4. 24. Strom Něvvýší 20—30; koš bustý, podluhowatý; listy střídawé, „waječné, tupé, dole ostré, nejcelejší, lysé, asi 4“ dlaus -hé, asi co 1; té délky široké, síťkowanožilnaté ; řapík ast Alix celého listu dlauhý ; kwěty přemnohé, drobné, bělo“ „stné, dost silně wonící, rozpostawené na latu konečnau, „dost hustau, nejlysejšíz kalich dopola na patero klaný, zwonkowilý; uštůw tupých, wejčitýchs koruna, kalichu „dwakrát delší: uštůw ochlíplých, wejčitých, tupých, „málo delších swé trubky; tyčinky trochu kratší nežli „koruna a z jejího dna wyniklé; waječníky wejčité; čněl- -ka zdélí tyčinek s bliznau dwojnásobnau, topauj seme“ = 10* 1106 na 4, tu naddutá, tam hranatá. — Na Jamaice a Ku- bě. 5. | Owoce zwící bezinek a Žluté jest opatřeno sladkau dužninan; a protož je děti rády jedí. SWiTAUN. o TOURNEFORTIA. © TOURNEFORTIE. Kalich sdílný. Koruna řepicowitá nebo příkolowi tá, w ústí nahá. Tyčinky zawřené, Blizna štítowilá, pří- homolowitá. Twrdkv zbobulelé o 2 peckách 2semen- ných. S. Arubolistý. T. cymosa Lin Jacg. rar. (. 31. Keř Ystřewíčný 3; rozhy přísmačknuté, lysé, hranaté ; listy roz- traušené, střídawé, wejčité, obak ztenčené a ostré, nejce- lejší, lysé, asi 6" dlauhé, 1—2“ široké; řapíky palečné; klasy dlauhé, wisuté, rozewřené, wětewnaté, nejlysejší, konečné a úžlabíčkowé, dohromady skládající chocholík, rozsochané ; kwěty sedawé nebo na nejkratších stopeč- kách 3; kalich hluboce rozštipený na uštůw 5, kopinatých, ostrých, pýříčkowaných, asi 4krát kratší nežli trubka ko- runowá, 2“ dlauhá, pýříčkowaná, na níž kraj ódílný ušty wejčitými, zakončitými, nejostřejšími, trubky dwakrá-. te kratšími, rozloženými, barwy pleťowé. — Na Ja- maice.Ř. | S. nejsmradlawější. T. foetidissima Mé/ť. Pittonia ra- cemosa Plum. ic. 220. Podobá se předešlé, liší se ale tak. to: listy na konci toliko ostré, aniž jako předešlé za- končité, na líci pýřitoplsťnaté, našediwělé ; klasy nejdel.- ší, odstálé, na konci podwinuté, přemnobokwěté, děla- jící chocholík 3krát sochatý, přímý; kwěty sedawé, je.. dnostranné ; kalich uštůw kopinatých, ostrých, bělopýři- tý; koruna trubky trubkovité, dříwe skoro u prostřed. baňaté, kalichu 3krát delší, nahoře bělopýřité, kraje pod- hnutého, s ušty okrauhlými, tupými; čnělka nedosahuje ní trubky korunowé; blizna polokulowatá. — W. exiku, na Jamaice. Ri. ; Nať její smrdí jako parožnatec obecný, bí Oročník. HELI0TROPIUM. © SONNENWENDE. L O | Kalich sdilný. Koruna řepicowitá nebo nálewkod witá, trubky wálcowité, kraje odílného, řasnatého ; ústí nahé. Čnělka stálá; blizna hláwkowitá nebo na dwé kla= ná. Plod ze 4 worečků složený, čnělkau ukončený, pak na 4 twrdky se rozsýpající. ř O. wanidiowý. H. peruvianum Lčn. Milď. ic. 143. Bot. 1107 map. (+ (k. Wanilie (ač křiwě). Kříček 2 wysoký ne- bo o něco wyšší, přímý ; rozhy oblé, srstnaté ; listy stří- dawé, krátkořapičné, podlauhlokopinaté nebo. eliptičné, swraskalé, na líci rownoběžně žebernaté a pýřitosrstna- té, na rubu žebernaté, měkší, našediwělé ; klasy koneč- né nebo na pohled. poboční, 3—4 anebo množší na spo- lečné stopce, I“ dlauhé nebo delší, hustokwěté, jedno- stranné, podwinuté; kwěty bílé, lilákowě naběhlé, líbez- ně wanilkau zapáchající; trubka sotwa zdélí kalichu, kraj uštůw zaokrauhlených ; twrdky příkulowaté. — W Peru- wii, u nás pro jeho wůni oblíbený w zahradách a za okny. Ř- O. evropský. H. europaeum L. Jacg. aust. t. 201. Otočník menší Mar. 7Fel. 449. Kořen letní, wřetenowi- tý, zkřiwowaný, mrcasatě wětewnatý ; lodyha přímá, oblá, střídawě wětewnatá, wzhůru srstnatá, šediwě zelená ; listy řapíkaté, střídawé, wejčité nebo podlauhlowejčité, nejce. lejší, na konci ostraunké nebo zaokrauhlené, dole ostré, na líci šerpiwé, zmládí též srstnaté, na rubu. taktéž zří- zené, toliko že žebra a žila zůsláwají srstnatými, obak, obzwláště na rubu, šediwé; klasy konečné, 1“ dlauhé, na chocholíku dwakrát sochatém rozpostawené, zmládí pod- winuté; kwěty jednostranné, husté, sedawé, bílé; kalich uštůw kopinatých srstnatý; koruna trubkyco kalich dláu- hé, kraje z uštůw wejčitých, ostrých; twrdky nahnědle rusé, swraskale ostrobradawičné. — W Ewropě jižnější a na Kawkazi.. Kwěte w lipnu a srpnu.O. Nať zahořklá druhdy w lékařstwí se potřebowala, obzwláště proti raku a ušťkuutí strupanímu, nepochybně protože klasy jsan swi- nuté ; též wcházela do prášku kýchawičného, Podřadí 3. UŽANKOWITÉ. CYNOGLOSSEAE. ag oděvní podn u“ SrnošekK. ECHINOSPERMUM, | IGELSAME, — Pwrdky 4, trojbočné, po kraji měkkoostenné, hra- nau wnitřní na čnělku připewněné, 7% obecný, E. Lappula Lehm, Myosotis Lappula Lin. Sturm f. 43. Kořen ozimý, dřewnatý, šedočerný, obyčejně wyhání lodyhu jedinau, I“ nebo I“ wysokau, |přímau, dříwe jednoduchau, pak od dola nebo. toliko nahoře wětewnatau, oblau, jakož 1 listy wzhůru chlupa- tau chlupy z bradawiček přemalých wyniklými, šediwý- i i | 1108 mis listy střídawé, kopinaté, sedawé, ostré; klasy dobro- mady latu dělající, dlauhé, zmládí podwinuté; kwěty řídké, krátkostopečné, malíčké ; kalich nštůw kopinatých, jako list chlupatých ; koruna kalichu delší, kraje zwonkowité- ho, barwy charpowé, hwězdau bílau nebo žlutau zna- menaného 3; plod přímý ze twrdek čtyr, jichžto kraje mají dwojnásobnau řadu ostnůw háčkem ukončených. — Na škrobotinách, zdech, podlé cest po Ewropě a Americe © sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu. 6. Semena chytají se na šaty swými háčky. Užavka. © CyvocLossum. | HuNDSZUuNGE. Kalich sdílný.. Koruna krátce nálewkowitá, w ústí zawřená šupinami 5, kraje Sdílného. Tyčinek 5. Twrdky 4, smačknuté, měkkoostenné, po kraji tupé nebo krajem wlastním obraubené, břichem na čnělku přirostlé. U. lékařská. C. officinale Lín. Fl, dan. £. 1141. Plenk 4.. 19. Hayn. I. 4. 26. Důsseld. suppl. 2. £ 18. |4.. Psí jazyk Mal. Wel. 392. C. Užanka., Kořen ozimý, wřete- nowitý, hnédý; lodyha přímá, 2 wysoká, hustolistá, 0- blá, buňatá ; listy nejdolejší eliptičné, třebas 1“ dlauhé, w řapík zaužené, hoření sedawé, z dola přísrdčitého po- Joobjímawé, kopinaté, wšecky obak plsťnatopýřité, náše. diwé, po kraji řeřabaté, ostré; klasy konečné, ojedinělé, zmládí podwinuté, bézlistenné; kwěty na stopečkách dlauhých asi co kalich šálečkowitý, chlupatý, jehož ušty podlauhlokopinaté, tupé; koruna špinawě čerwená, někdy nachowá, řídko bílá, kalichu delší, uštůw na konci- zao. krauhlených; tyčinky zawřené; plod s kalichem roze- wřeným, twrdek zpředu plochých, krajem tlustaunkým, čnějícím' obraubených. — Na škrobotinách podlé cest. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 6. Nať třená zapáchá myŠinau, a radila se k zapuzení myší; ona jakož i kořen jindá obyčejněji w lékařstwí se potřebowala. PuPENKA. (OMPHALODES. © O mPHALODE. Kalich sdílný. Koruna. řepicowitá nebo nálew- kowitá: trubky krátké, kraje ddílného, ústí šupinami 5 tupými zauženého. Tyčinek 5, w trubce zawřených, Twrdek 5, zpleštilých, - obklíčených krajem mázdrowi- tým, wehnutým, košíčkowitým břichem na čnělku při- rostlých. P. jarní. O. verna Moench. © Cynoglossum Ompha- lodes Em. Sturm fs 21. Bull. herb. £, 359. Bot. inasí 4. 1, v dí o o on sb ooo 1109 Kořen z oddenku úkosného nebo rownowážného wyhá- ní lodyhy položené jalowé a přímé kwětaucí, 3—4“ wysoké; listy řapíkaté, přílysé, kořenowé srdčitowejčité, lodyhowé wejčitokopinaté; hrozny soehaté, chudokwěté ; kwěty weliké, pěkně lazúrowé, s bílými šupinami w ústí, o bílými čárkami mezi ušty zaokrauhlenými, krajem roz- loženým; twrdka obyčejně I. — W hájích a křowištích stinných, wlhkých po Ewropy jižné a dílem i prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 4. : Druhdy w lékařstwí se potřebowala, nyní zůstáwá ozdobau za- hrad a oken, Podřadí 4. PIPLOWTRÉ. ANCHUSEAE. BaRurNÁK, Bogaco. BogRETSCH. Kalich ódilný, rozložený, pokwětlý zawřený. Ko- runa kolowitá, kraje rozloženého, odílného, úslí s 5 šu- pisami krátkými, tupě wykrojenými, proti uštům postawe- nými. Vyčinek 5, w homoli klímawých. Twrdky 4, od- dělené, na zpodině wyhlubené, a tu krajem napuchlým řasnaločárkowaným opatřené, B. obecný. B. officinalis Lou Plenk t. 11. Hayn. 3. £. 38. Borák Ma/. Háj. 361. — IWel. 349. C. Kořen lét- ní, nať celá tuhoštětinatá; lodyha zwýší |—Y, přímá, wětewnatá s listy příswraskalé, dolení eliptičné, tupé, w dlauhý řapík zaužené, hoření podlauhloeliptičné, dole ztažené, a řapikem širokokřídlatým lodyhu objimající; kwěty na hroznech listenatých, konečných, dříwe pod- winutých, pak přímých; kwěty charpowé, řídko čerwe- nawé něbo bílé; ušty korunowé, wejčité, zakončité, plo- ché. — W Lewantu, nyní wšude w zahradách, na ru- mu a jinde zdiwočelý, Kwěte w kwětnu až do říj- na: O. W zahradách sám sebau se wyséwá; list čerstwý, Šťáwna- tý, okurkami | zapáchající a chutnající jedí za salát; druhdy také w lékařstwí se potřebowal ; wůbec znamenit welikým množstwím ledku. PiLárT. ANCHUSA, | ()CHSENZUNGE. Kalich'na patero klaný nebo dělený, podlauhlý, wál- cowitý. Koruna nálewkowitá: trabky dole hranaté, kraje na patero kláného, rozloženého, ústí zawřeného šupinami 1110 5, klenutými, klimawými, tupými. Twrdky 4, prosté, we- zpod wyhlubené, a tu opatřené, krajem napuchlým, řas- naločárkowaným. P. lékařský. © A. officinalis Lín. Plenk (+ 19. BU, dan. 4.512. Hayn. 1. £. 25.. Wolowý jazyk Mal. Fed. 350. Kořen wřetenowitý, wně černý, ozimý, [ nebo několik wypauštějící lodyh J—2 wysokých, přímých, oblých, listnatých, nahoře latowitě wětewnatých, hřbelečnatých chlupy nejodstálejšími; listy kopinaté, ostré, mneřeřa- baté, nejcelejší, hřbelečnaté; kořenowé a dolení w řa- pík zaužené, hoření z dola příwejčitého kopinaté; hroz- ny krátké, na lodyze a wětwích konečné; listeny wejči- tokopinaté; kwěty na překrátkých stopečkách: kalichy hřbelečnaté, uštůw kopinatočárkowitých ; koruna nacho- wá nebo modrá, ano pleťowá a bílá, kalichu dwakrát delší, nálewkowitá, uštůw zaokráuhlených s šupiny w ústí wejčité, aksamitnaté; tyčinky zawřené. — Na škroboti- nách podlé cest. Kwěte w kwětnu až do jeseně. 6. Celá rostlina sliznatá druhdy w lékařstwí se potřebowala (her- ba Buglossi). P. barwiřský. A. únctoria Lin. Plenk 4. 80. Hayn. 10. z. 11. Dřůsseld. suppl. 2. £. 1. Kořen dlauhý, zwíři- lý, s korau tisawau, dříwím žlutawě bílým, wypauští ně. kolik lodyh rozložených, 3—06" dlauhých, hřbelečnatých, chlupy nejodstálejšími na konci obyčejně sochaté; li- sty kořenowé a nejdolejší kopinatopodlauhlé, šerpiwé a hřbelečnaté chlupy z konce bradawiček wyniklými, listy hoření mnohem menší, sedawé, dolejškem wejčitým pří- objímawé, hřbelečnaté, s bradawičkami malíčíčkými ; hroz- ny krátké, s listeny wejčitokopinatými; kalich odstále wně hřbelečnatý, u wnitř srstnatý: uštůw kopinatočár- kowitých, ostrých; koruna trubky kalichu delší, kraje s ušty okrauhlenými dříwe nánachowého, pak lazúrowé- ho; ústí nahé. — Na Peloponesu, Cypru a Kretě, Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. i E Kea (bbra jeho) barwí na čerweno, a tudyž se potřebuje k čerwenční mastí, olejůw a lékůw líhowých; druhdy proti wyraženi- nám a wředům (rad. Alcanae spuriae), Kosriwar. SymPHYrTUm. | BEiNWURZ. Kalich Sdilný, přímý. Koruna wálcowitozwonkowi- tá: trubky ŠShrané, kraje přírozšířeného, Szubého, ústí o 5 šupinách šídlowitých, w homoli klímawých, po kraji zláznatozubatých. Tyčinek 5, pod ústím wyniklých, a 1111 šupinami přikrytých. Twrdky 4, prosté, wezpod wyhlube- né, po kraji napuchlé a řasnatočárkowané. K. lékařský. S. officinale Lin, Plenk 1. 16, Fl. dan. te 664. Hayn. 3. 4431. Důsseld. 3, (11. Swalník wětší anebo kostiwal Mať. el. 335. C. Kořen wřetenowiltý, wětewnatý, wně černý; lodyha přímá; I—3' wysoká, wě- tewnatá, hřbelečnatá ; listy příswraskalé, srstnaté, dolení a kořenowé wejčitokopinaté, w řapík zaužené, hoření a podkwětní kopinaté, široce po lodyze dolů běžící ; hro= zny konečné, bezlistenné, obyčejně podwojné, jedno- stranné, podhnauté, pak přímé; koruna '/+“ dlauhá, hli- "nožlutá nebo nachowá nebo fialowá, kraje se zuby 3ú- hlými, podhnutýmis prašníky dwakrát delší nitek; čněl- ka koruny delší nebo kratší. — Na lukách wlhkých, po- dlé wod, obzwláště pod wrbowím nejwětšího dílu Ewro- py. Kwěte w kwětnu a čerwnu, podruhé někdy w srp- nu a w září. $. Kořen welmi slizký a natrpkalý potřebují w lékařstwí (Con solida major); listy na Islandu místo wařiwa. Podřadí 5. KAMÝKOWITÉ. LITHOSPERMEAE. Ruměvice. ONosma. LoTwugz. Kalich Sdílný, přímý. Koruna wálcowitozwonkowi- tá, w ústí nahá. Tyčinek 5. Prašníky šípowité, dole spojené. Twrdky 4, prosté, zpodinau 3hranau, plochau připewněné. R. hadincowá. O. echioides L/n, Jacz. aust. t. 295. Důsseld, suppl. 2. t. 8, Kořen ozimý, řídko několikole- tý, wřetenowitý, s korau tmawě nachowau, dříwím žlu- tawým ; lodyha přímá, 1'/2 wysoká, nejodstáleji od dola až nahoru přewětewnatá, oblá, jakož i listy a kalichy z bradawiček bílých, hladkých, nejodstáleji štětinatá s li- sty dolejší čárkowitokopinaté, dole jakoby w řapík zau- žené, podwětewní a obzwláště hořejší z dola wejčitého a poloobjímawého kopinaté; hrozny konečné, listenaté; kalichy asi 7 dlauhé: uštůw přímých, hluboce rozděle. ných, čárkowitých; koruny kalichu málo delší, hlinožlu- té; nitky o polowičku kratší prašníku lysého s kalich plo- donosný w každém směru zweličený. — Na pahrbcích wýslunných Ewropy jižné a teplejší prostřední. Kwěte w čerwnu a lipnu. Ó. 1112 Kůru kořenowau, čerwenau potřebují we Francauzích k líčení a barwení jako alkanu. WoskowKa. ČERINTHE. © WACHSBLUME. Kalich Sdílný: uštůw nestejných, Koruna trubko- witá: kraje baňatotrubkowitého, ústí nahého, břichaté- ho. Tyčinek 5; prašníky střelowité, dole zawité a do- hromady spojené. Twrdky 2, prosté, 2pauzdré, zpodinau polookrauhlau, plochau připewněné. W: wětší. Čs major Lin. Schk. t+ 30. Tratí. aust. 4. t. 64. C. glabra Mil. če. 91.. Kořen letní; lodyha přímá, skoro střewíčná, jednoduchá nebo nahoře sochatá, oblá, lysá, hladká; listy střídawé, nejcelejší, nejtupější, někdy i wyříznulé, dole srdčité s auškoma přesahujícíma se, na líci, mnohem méně na rubu poseté bradawičkami zpleštilými, štítowitými, bílými, po kraji trníčky bílými, ku konci patřícími šerpiwé, žlutě zelené, wezpod bledší, sušením často zmodrající: dolení jazyčné, hoření wejči- té, jakowéhož twaru jsau i listeny kwětu kratší; hrozny“ konečné, jednoduché, jednostranné, nachýlené; kalich koflíkowitý: lupenůw 3 wněšných wejčitých, tupých, 2 wnitřních kopinatých, ostraunkých, wšech po kraji jakož i stopečka kalichu kratší šerpiwaunkých; koruna ka- lichu delší hlinožlutá, někdy s trubkau fialowau, ano i celá špinawě fialowá, o 5 zubech krátkých, wejčitých, ohnutých ; tyčinky sotwa kraje trubky korunowé dosahují: nitky zdélí prašníkůw; čnělka kratší nebo delší nežli korunas kalich plodonosný zweličený; twrdky hladaun- ké. — Na předhořích lesnatých, po celé Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Twrdí se, že kwěty dáwají wčelám dobrau pastwu, a že prý mnoho wosku dělají, proto dostala rostlina jméno to. IF. menší. G. minor Lin. Jacy. aust. t. 124. Podobá se jměním předešlé, liší se ale, že koruny přes třetinu rozšlípené jsau na uštůw 5 šidlowitých, přímoklímawých a nitky čtyřikrát prašníkůw kratší. — Na škroboti« nách, polích. Kwěte w kwětnu až do lipna, G- Užitek tentýž, Oba ty rody také w zahradách na ozdobu so chowají, Hapinvec. Ecnium. © NATTERKOPF. Kalich šdilný, Koruna zwonkowitá nebo kornauto- witá: kraje na patero klaného, často nestejného. Ustí nahého. Tyčinek 5, nestejných, sehnutých, prašníky pro- 1113 sté, waječné. 'Twrdky 4, prosté, zpodinau trojúhlau, plochau připewněné. -H. obecný. E. vulgare Lin. Plenk t. 136. Hayn. t. 21. Wolowý jazyk planý Ma/. Háj. 359. B. — Wed. 322. Kořen ozimý, dlauhý, wřetenowitý, wypauští lodyhu 2 wysokau, wztyčenau, srstnatopýřitau a jakož i listy obak z bradawiček štětinatomrtnatau, oblau ; listy pod štětina- mi na líci šerpiwé, na rubu plsťnatopýřité, kořenowé na způsob růže rozložené, jakoby w řapík zaužené, ho“ ření sedawé, nejhořejší z dola wejčitého kopinaté ; na nejhořejším dílu lodyhy jsau hrozny střídawé, dříwe krátké, jednostranné, nerozdělené, pak se prodlužující -a dohromady dělající latu homolowitau, dlauhau, ozdob- nau s kalich uštůw kopinatočárkowitých, ostrých, pýřitošer- piwých a z bradawiček štětinatých 3 koruna kornautowitá, wně pýřitá, modrá, čerwená nebo bílá: trubky kratší kalichu,, uštůw podlauhlých, na konci zokrauhblených ; tyčinky rozewřené, sehnulé a na kraj koruny položené, čnějící nebo zawřené; čnělka koruny delší, na konci rozštípená. — Na škrobotinách, skalách, po celé Ewro- pě a Kawkasii. Kwěte w čerwnu až do září. Ó. „Kořen sliznatý, též nať a semeno potřebowali w lékařstwí ; kwčět dáwá wčelám dobran pastwu; dobytek ale nati se netýká. Za- sluhuje wedlé jiných tobo pokolení rodů nejpěknějších w zahradách našich místo. PricníK, © POLMONARIA« © LUNGENKRAUT, Kalich na patero klaný. Koruna nálewkowitá, na patero kláná, w ústí chlupatá, bezšupinná. Twrdky 4, prosté, na zpodině ploché, P. lékařský. ©, officinalis Lin. Plenk £ „13. Hayn. 2.4. 44. Plicník IL Ma/. Háj. 316, Hwězdoš. Kořen ozimý, lu- stý, hnědý, mnohohlawý, mrcasatowětewnatý, černohně- dý; lodyha přímá, *z—(| wysoká, jednoduchá, oblá, pýřitošerpiwá, štětinatá a řídko srstnatá chlupem. člán- kowaným, žlázku nesaucím; listy lodyh jalowých pře- dlauhořapíkaté, srdčité, zakončité, ostré, měkce a při- tlačeně srstnaté, později bledě zeleně skwrnaté ; řapík delší listu, auzce křídlatý ; listy na lodyhách kwětaucích střídawé, wejčitopodlauhlé, ostré, sedawé; z konce lo- dyhy hrozen ojedinělý nebo dwa z několika kwětůw složené, bezlistenné; stopečky kratší kalichu kornauto- witého, srstnatého s ušty do pola nesahajícími, kopi- natými; ostrýmis koruna dříwe čerwená, pak modrá, — lílá W lesech a hájích po Ewropě a Kawkasie. Kwěte w březnu a dubnu. ». Kořen a nať sliznaté druhdy w lékařstwí užíwány býwaly, Kamýka. LITHOSPERMUM. © STEINSAME, © Kalich ódílný. Ostatní jako plicníkůw. Ústí koru- nowé opatřené řasami 5, chlupatými nebo šupinami pýři- tými a málo zaužené. K. lékařská. I. officinale Lčn. Plenk t. 13. Hayn. 2. (. 44. Wrabí símě menší Mar. Háj. 216. Kameyka jinač wrabí símě menší Mať. /Wel, 322. C. Kořen přezimující; lodyha přímá, 1—?2 wysoká, přewětewnatá, oblá, dutá, šerpiwá chlupem přitlačeným; listy střídawé, sedawé, kopinaté, ostré, šerpiwvé chlupem z bradawiček malíu- kých wyniklým, na rubu žebernaté, šediwě zelené; z konce lodyhy a wětwí wycházejí hrozny jednoduché, řídké, listenaté ; kwěty stopkaté, drobné; kalichy jako listy šerpiwé ; koruna kalichu delší hlinožlutá; twrdky 4 wejcowité, tupaunké, nejhladší, lesklé, bílé. — Na škrobotinách Ewropy prostřední a jižné, w Kawkasii. Kwěte w kwětnu až do lipna. 2. Semena (Milium Solis) jindá w lékařstwí potřebowali proti kamenu močnímu. Jádro jeho jest olejnaté, skořápka ale obsahuje mnoho kyseliny křemíkowé a uhlana wápníčitého. K. barwířská. L. tinctorium Len. Mat. med. p. 58, Anchusa monspeliaca Bauh. hist. 3. p. 584. Kořen mno- holetý, silný, wřetenowitý, černě brunátný, nahoře mno- hohlawý a ostatky listowými šupinatý ; lodyhy prostřené, 3—9“ dlauhé, nejdoleji hranaté a brunátné, hořeji hra- naté, nahoře málowětewné, jako listy a kalichy štětina- tomrtnaté štětinami z bradawiček malíčkých bílých wy- niklými; listy lodyh neaurodných podlauhle čárkowito- kopinaté, '/2—1'/2—3'/2“ dlauhé, ostré, dolů ztenčující se, lodyhowé dolejší kopinaté, 1/2“ dlauhé, sedawé, hoření z, dola wejčitého kopinaté; kwěty dělají dříwe hrozen strbaulowitý, který zponenáhla se prodlužuje třebas w délku 65 kalichy kratíčce stopkaté, přímé: uštůw kopi- natočárkowitých, ostrých ; koruna tmawě charpowá, trub- ky z kalichu čnějící, kraje uštůw na konci okrauhle- ných; kalichy plodonosné odwislé, zahalující twrdky 4, hrbaté, draslawé. — Na místech písčitých we Francii, Uhřích a Lewantu. 4. Kořen té rostliny wšech piplowitých nejwíce barwiny co krew čerwené obsahuje, škoda toliko, že na tkaninách newyskytuje se dost obniwau a stálau, protož we Francii zůstawuje se barwfřstwí 1115 domácímu a podhrantkářům i lékostrojcům, barwícím swé zboží jím na čerweno, Nikdež se u welikém množstwí nesází, anobrž kořen se sbírá, W Lewantu ale hojněji se potřebuje k barwení. PomNĚNka. Myosorys. © MivSsEOHR. Kalich trubkowitý, na patero klaný nebo šdilný. Koruna řepicowitá nebo nálewkowitá: trubky wálcowité, kraje ddilného, ústí zauženého, šupinami 5 drobnými, tupými. Twrdky4, oddělené, z předu nadduté, z zadu tu- pě kýlaté, připewněné dworečkem malíčkým, tečkowi- tým, blízko zpodiny položeným. | P. bahní. M. palustris Fh. M. scorpioides /Vid. Curt. lond. 3. (13. Pomněnka, nezabudka, myší auško, okotěška, okotěšinka, wzpomináček, užaninka. Odde- nek kořene úkosný nebo rownowážný;, plaziwý; lo- dyha přímá nebo wzstaupawá, I—1'/ž wysoká, hrana- tá; listy lodyhowé podlauhlokopinaté, dost ostré, na líci hřbelečnaté, na rubu krátkochlupé; hrozny dole nahé, jednostranné, podwinuté, pak welmi prodlauže- né, štíhlé; stopečky plodonosné rownowážně odstálé; kalich szubý, přitlačeně chlupatý, odkwětlý otewřený; kwěty pěkně blankytné, před rozwitim růžowé, řídko pořád růžowé nebo bílé: šupin ústních citronowých, pak čerwenawě žlutých, kraje plosko rozloženého s ušty zaokrauhlými, trubky delšími. — Na lukách wlh- kých, podlé wod tekaucích, příkopůw, rybníkůw po ce- lé Ewropě až do nejzazšího seweru, též w Kawkasii a Americe sewerné, — Kwěte od dubna až do jeseně.4. Oblíbená to wůbec rostlina, podobizna laskawého upamatowání. Řád 15?. STRUŽKOWCOWITÉ. HYDROPHYLLEAE. Kalich prostý, bdílný: chobotůw někdy w příwě- sky prodlaužených. Koruna podplodní, zwonkowitá ne- bo nálewkowitá: kraje rozděleného na 5 uštůw w pau- pět střechowitých, ústí Často wěnčeného. Tyčinek 5, w trubce korunowé připewněných. Waječník na terči pod- plodním stojící, Ipauzdrý nebo (obyčejně) necelodwoj- pauzdrý; čnělka 1, konečná, na dwé klaná. Tobolka wyschlá, řídko zbobulelá, 1—2pauzdrá, 2chlopná, seme- nice u prostřed na chlopních nesaucí semena mnohá nebo 2, řídko I. Semena s welikým bílkem. Kel malý, 1116. rowný, zawřený ; kořínek od pupu zdálený rozdílného směru, řídko hořewí. Byliny wodnošťawé. Listy střídawé, jednoduché, obyčejně wy- štěptané, řídko celé, bezpalísté. Kwěty obojaké, prawidelné, na hroznech nebo klasech swinutých, konečných anebo protilistých, řídko ojedinělé, "Ten malý řád skládá asi 20 rodůw (w 6 pokoleních), ve Americe sewerné náležejí kromě několika w jižné se nalézajících. O jejích wlastnostech ničeho newíme. STRUŽKOWEC. © HYDROPHYLLUM. © ŘINNENBLUME. Kalich sdílný, sotwa kratší nežli koruna, otewřený, stálý : uštůw šídlowitých. Koruna na patero klaná, zwon- kowitá : uštůw přímých, tupých, wyřiznutých. Medník: štěrbina z 2 lupinkůw délných, klimawých. Tyčinky ču“< mící. Čnělka s bliznau na dwé klanau;, ostrau, odstáwa- jící. Tobolka kulowatá, 2chlopná, 4semenná, semena £ dokonalého, kulowatého. SZ. wirginský, H. virginicam Lčn. Lam. £ 91. f- 1 Schk. t. 35. Dict. sc. nat. atl. 3. t. 46. Kořen tlustý, ro wnowážný, zubatý, černohnědý, mnoholetý ; lodyha 6—9- palečná, jednoduchá nebo s wětwi jednau, lysá; listy obyčejně toliko 2, wyštěptané: úkrojůw wejčitokopina- tých, stříhanopilowaných, hoření často ze 7 úkrojůw, dolení ale z 5; kwěty strbaulené, na hroznu krátkém a o stopku řapíku wedlejšího delší podepřeném 3 kalich uštůw štětinatých; koruna bělawá. Na chlumech w Ka- nadě, Wirginii, u nás w zahradách. 24. Sr. kanadský. H. canadense Lin. Lam. £. A1. f. 2. Bot. reg. t. 242. Kořen Uustý, rownowážný, wětewnatý, přikrytý šupinami tlustými, dužnatými, tupými; lodyha 12 — 1 zwýší, přímá, příjednoduchá, lysá, nesaucí oby- čejně listy 2 srdčité, rohato—5—Tlaloké, jaworowým podobné, lysé, na rubu lesklé, jichž hořejší na pohled konečný: laloky jejich ostré, zubaté; stopky kratší řa= cu, nesáucí kwěty bilé, nabikolsládl čné w hrozen krátký, br de přístrbaulowitý. — Na místech stinných, wlh- meriky sewerné. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. © Zwařenina z nati a obzwláště z kořena w Kanadě a Pensyl- wanii má se za neomylný prostředek proti ušťknutí hadímu, jakož i wyraženíně škumpau pnulau a jedowatau způsobené, 1117 Řád 153. LILKOWITÉ. SOLANACEAE. Kalich prostý, ódilný, řídko 3—4- nebo Gdilný, stálý nebo řídko obříznutý s hořejškem padawým. Ko- runa podplodní, kulowatá, zwonkowitá nebo řepicowitá, w paupěti chlopnatá, někdy i na dél řasnatá: kraje roz- klaného na tolik uštůw co kalich má, obyčejně stejných. Tyčinek 5 (řídko 4—6) ze dna korunowého wyniklých, prostých, řídko srostlých. Waječnik 2pauzdrý nebo ne- dokonale 4pauzdrý: pauzder mnohowaječných. Čnělka 4 s bliznau celau nebo 2laločnau. Tobolka 2— řídko 4chlopná, ještě wzácněji obříznutá (puštička), nebo bo- bule. Semena mnohá na semenicech tlustých u prostřed na přehrádce přirostlých ; bílek weliký. Kel wálcowitý, prohnutý, kraužkowitý, ano i zawilý. Stromy, kře, byliny, zeliny wodnošťawé. Listy střídawé, jedno- doché, celé, zubaté, chobotnaté, laločnaté nebo wyštěrbené, bezpa- listé, Kwěty obyčejně obojaké a prawidelné, ojedinělé, wrcholičené, latačné, okoličené nebo hrozněné, konečné, úžlabíčkowé nebo boční, Dosawád znají 600 rodůw (w 30—40 pokoleních), které sice po wšech země dílech jsau rozlosowány, tolikože jich nejwíce w kra- jinách meziobratníkowých, obzwláště w Americe, w končinách mír- ných oban jich méně, dokonce chybí we přítočnowých. Wřecky při- osobují si prwek mámiwý, který w tom aneb onom stroji jest obzwláště sehnán, takže wšecky jsan wfce méně jedowaté. © Mnobé jich pro aučinky toho prwku jsau léky mocnými. Jelikož prwek některých sázením mizí a jiných wařením se zrušuje, slauží někte- rých nať, jiných owoce a blawně hlízy potrawan a pící. Mnoho ozdobných chowá se w zahradách, Rozděluje se na čtwero podřadí: 1) NOLANOWITÉ. 'Twrdek Ď, přídužnatých, sro- slých, 2-—4pauzdrých. í 2) PSÍTWINOWITÉ. Koruna w paupěti chlopnitá, prawidelná. Bobule 2pauzdrá, mnohosemenná« 9) DURMANOWITÉ. Koruna w paupěti řasnato- chlopnitá. Tobolka chlopnitá. 4) BLÍNOWITÉ, Koruna w paupěti střechowitá, Puštička. 1118. Podřadí 1. NOLANOWITÉ. NOLANEAE. NOLANA. | NOLANA. Kalich dole čihowitý, dbočný: uštůw 5 přísrdči- tých, stálých. Koruna zwonkowitá, řasnalá, nepatrně ušetnatá. Blizna hláwkowitá, přípěthbraná. N. prostřená. N. prostrata Lin. Lam. 1. 91. Bot, mag. 1. 151. Zelina wětewnatá, rozprostřená, hladká; listy wejčitopodlauhlé, skoro dwojčatně wynikajíci, řapíkaté, lysé, příbrwité; kwěty modré, ojedinělé, na stopce 4- kwěté, mezi řapíkoma wynikající; kalich jehlateowitý, ohraný. — W Peruwii, u nás w zahradách. Kwěte w lipnu až do září. ©. Podřadí 2. PSÍWINOWITÉ. SOLANEAE. KLAaDIWNÍK. © ČESTRUM. © HAMMERSTRAUCIH. Kalich trubkowitý, nejkratší, nepatrně szubý. Ko- runa nálewkowitá: trubky wálcowilé, předlauhé, tenké, ústí příokrauhlého, kraje rowného, řasnatého. Tyčinek 5: nitek po dél na trubku korunowau přirostlých, praš- nikůw čtyrhraných w ústí. Blizna tlustaunká, na dwé klaná nebo brázdowaná. Bobule wejcowitá nebo podlu- howatá, 2pauzdrá, pometáním Ipauzdrá; semena mno- há, hranatá, ledwinowitá. K jiwnatý. C. Pargui Herit. stírp. 1. t. 36. ©. vir- tum AR, et Pav. 2. r. 32. /. 4. Pargui Peuil. 3, £. 32. . Keř 8—8' wysoký, rozdělený na wětwe přímood- prutowité, hebké; listy krátkořapíkaté, střídawé a é, auzkokopinaté, obak ztenčené, nejlysejší, malíč- ajowané a řeřabaté, na líci tmawě zelené a lesk- úbu bledší; kwěty z konce a hořeních úžlabí- ikle, dohromady dělají latu stopkatau, špinawě ze- „zažlutlé, wně fialowč naběhlé, w noci nejwonněj- ši; listeny čárkowité; ušty kalichowé, též i korunowé, wejčité, ostré ; nitky zaubkowané; bobule černá, zaku- latělá. — Na místech wlhkých w Chili. Kwěte (u nás) w létě a jeseni. R. Listy třené wydáwají zápach hnusný, těžký, mámiwý, který . někteří s wůni wepřowé pečeně přirownáwají, a odkud keř slowe 1119 pečenka, wepřowá pečenka, Kráwy hynau (w Chíli) nažrawše se jich. Zpařeninu listní potřebují proti zlým zimnicem, K. noční. C. nocturnum, Zleriř. Jasminoides. Dddl. elth. te 153. (< 185. Keř 9 wysokýs; kmen kůry popela- wé, přírozsedalé, nejdoleji korkowité; rozhy oblé, lysé, listy řapíkaté, střídawé, wejčité nebo wejčitokopinaté, ostré, lysé ; kwěty zelenawě žluté, příhrozněné, úžlabíč- kowé; hrozny zdélí listu; koruna lysá: trubky autlé, ponakřiwělé , uštůw tupaunkých, příneprawidelných, w chobotu zubem opatřených ; nitky zubaté; bobule zaku- latělá. bílá. — Na Jamaice, w Chili. i. Kwěty w noci wydáwají zápach líbezný, w zawřené komnatě nebezpečný; též bobule jsau jedowaty. ů K. jedowatý. C. venenatum 7žunb. Listy stříčné, kopinatopodlauhlé, kožowité, zakončité, nejcelejší, nej“ lysejší; kwěty úžlabíčkowé, sedawé, klubčené; ušty ka- lichowé a korunowé wejčité, ostré. — Na Předhoří do- bré naděje. i- Hottentoti z kůry wywařejí syrup, jímžto šípy jedowatí, K. ušatý. C. auriculatum Her. stírp. |. 4. 95. He- diunda Feuil. 2. 1. 20. Strůmek 10—lóstřewíčný, rozeh oblých, přílysých, nahnědlozelených nebo popelawých:; listy řapíkaté, wejčité, ostré, měkké, nelesklé, dwojčatné s druhým maličkým, objímawým, měsíčitým ; kwěty latněné, konečné, zelenawé, náryšawé, krátce a lepnatě plsťnaté: uštůw nejrozloženějších. — W Peruwii, Kwěte w kwět- nu až do září. R. : Poliwek z listu w Peruwii wyhlášený lék protizimničný. Též zpařenina a zwařenina listůw jest w. obyčeji proti rozdílným ne- duhům, PaswicE. LycorERSICUM, | LIEBESAPFEL. Kalich 5—6dílný, Koruna kolowitá, na patero neb šestero klaná. Tyčinek 5—6; prašníky mázdrau nakon- ci prodlauženau spojené, ?mžšečné, u wnitř po dél pu- kající. Blizna tupá, Bobule 2— mnohopauzdrá. P. obecná. L. eseulentum Mill. Dun. solam. £. 5 fi 8. Rostl. |. ob. 49. Solanum Lycopersicum Lin. Plenk £ 129. Lycopersicum Blak. 1. 133. Jablka rajská, zlatá ne- bo milosti. Kořen letní; lodyha oblá, mezi pýřím nej- odstáleji chlupatá, welmi wětewnatá, na zem se kladaucí, dlaubá; listy střídawé, řapíkaté, obwodem wejčité, ne. stejně wyštěrbené: úkrojůw wšech srdčitých, nestejně stříhaných nebo. stříhanozubatých, o. krátké řapíčky podepřených, na rubu zasiwělých, na licí pýřitošerpis 71 1120 wých, střídawě menších a wětších; kwěty poboční, kro- mě úžlabíčka wynikající, na wrcholík, listu asi 3krát kratší, rozpostawené; listeny žádné kalich uštůw kopi- natých, ostrých; koruna u wnitř žlutá, kalichu delší; tyčinky prašníků w homoli spojených ; někdy několik kwětůw dohromady srostá, čímž pak také počet jejich dí- lůw se zmnožuje: bobule zpleštělokulowatá, brázdowa- ná, miniowá, lesklá, asi (" široká s dužninau wodnatau zažlutlau; plod tím wětší a tím brázdnatější, čím wíce kwětůw srostlých, tenkrát býwá na příč podluhbowatý, 3—5pauzdrý; barwa čerwená, žlutá, bílá nebo žlutě a bíle peřestá. — W Americe jižné, též sází se w Ewro- pě, Asii a Africe. ©. Jablka rajská w Indii wýchodní jedí, we Wlaších přidáwají k nim olej, pepř a sůl, též je waří s těmi přísadami ; u nás jako jin- de dělají z nich omáčky. Též nať na Amboině jedí, P. třešnowá. L. cerasiforme Dun. J. pseudolyco“ persicum Jaeg. h. vind. t. |I, Podobá se welmi k přede- šlé; též pýřná a chlupatás listy nestejně wyštěrbené : úkrojůw stříhaných, na rubu zasiwělých; ušty kalicho- wé někdy zdélí koruny; bobule kulowaté, bladké, pří- huňaté. — Na pomoří w Peruwii. O. Ta jako předešlá w obojí Indii se sází pro plody, jež wůbee se požíwají. 3 LiLEK. © SOLANUM. © NACHTSCHATTEN. « Kalich na patero neb desatero klaný. Koruna ko- lowitá, na patero neb šestero klaná. Tyčinek 5—6:; prašníky podlauhlé, sklimené, 2měšečné, děrama koneč- nýma pukající. Blizna tupá. Bobule 2—6pauzdrá, mno- hosemenná. - L. bobál. S. taberosum Lčn. Plenk t. 121. Rostl. A. 0- Zemně, zemče, zemňák, zemčátko, zemník, zem- 0, kobzole, žampák, jablúško, bobál, šwábka, rumple, krumpír (od. Grundbirne), erteple 61). Oddenek kořenowý nese na wýběžcích ch dlauhých, prowazcowitých hlízy rozličné, benné; lodyha zelinná, přímá, 1—3 wyso- lustá, dole nepatrně hranatá, wětewnatás. listy přetrženě wyštěrbené, s 3—4 páry úkrojůw wětších, wejčitých, dole nestejných, obyčejně celých, a s tolikéž páry úkrojůw menších s předešlými střídawých, po- dobných: wšecky jsau pýřité, až i huňaté; kwěty na wrcholicích dlauhostopkatých, konečných. anebo. po- bočních; stopečky asi u prostředku klaubnaté; kalich 1121 uštůw kopinatých, ostrých, pýřitých; koruna kolowitá, asi '2 široká, bílá, bledě fialowá, někdy čerwenawě fialowá, kraje orohého; bobule kulowatá, asi zwící we- likých třešní, hladká, lesklá, holá, wisutá na delší sto- pečce, zelenawě žlutá; semena smačknutoledwinowitá. — W Peruwii a Chili, nyní po celém swětě se sází. Kwěte (u nás) w čerwnu až do srpna. 4. Sázením dlanholetým nyní máme nesčíslné množstwo odrodkůw co do twaru, welikosti, barwy a dobroty Rostlina ta pro lidské po- kolení jest ten nejwětší prospěch, jejž z wynalezení Ameriky má, JÍ nynějšího času není možná, aby wšeobecný hlad mořil lidské po- kolení, o němž nám letopisowé mnoho příkladůw wypisují, pokud toliko na obilí wšecka naděje se skládala; která powčtřím nepřízni- wým zklamána býwala; tenkrát předce zemňáky jsauce jinak nára- mně úrodny, se podaří, že lid nebohý před strašnau smrtí hladem se ochrání, Bamboly té rostliny jsan tedy každodenní ztrawau lidu chudšího a přicházejí i ma stoly nejbohatších buď co takowé buď rozdílným způsobem přistrojené. Dělají též z nich škrob a mauku, jenž dlavho chowati se dáwá, Taktéž poskytují dobytku a drůbeží wýbornau píci. Také z nich dobýwá se kořalka. . Není dosawád dobře známo, kdy do Ewropy přinešeny byly. Wůbec může se říci, že w druhé polowici šestnáctého wěku do Ewropy se dostaly.. Zdá se, že nejdříwe do Wlach přišly, neboť r. 1588 jistý de Siary je přinesl Clusiowi, Ani není jisto, kým při- šly, neboť podlé swědectwí rozdílných jest pochybno, že to byl Fran+ tišek Drake, mořský kořistník a swčtoplawce. Podiwu hodno, že minautí museli dwa wčkowé, nežli rostlina ta sobě získala wšeobec- né důwěry, jíž nyní požíwá, a ještě dlauho zůstáwala potrawau za- powrženau; nejchudšímu lidu anebo jenom dobytku zůstawenan. Nyní bez ní pokolení lidské nemůže býti. Wytaženinu z čerstwé mámiwé nati nedáwno w lékařstwf při jali; nicméně dobytek nať žere. L. walenzuelský. S. Valenzuelae Palac. Podobá sé předešlému. Kořen wypauští wýběžky podzemní dlauhé, na nichž wisí hlízy zakulatělé, smačknuté, bělawé ; lo- dyha nejwětewnatější položená : listy dwojčatné, přetrže- ně wyštěrbené: úkrojůw wětších přířapíčkowaných, wej- čitých, ostraunkých, úkrojůw menších s předešlými střídawých, sedawých; kwěty 3—4 na hroznu střídavé ; stopečky klaubnatés kalich dopola rozštípený; na konci huňatý; koruna uštůw podwinntých; čnělka hláwkowitá; smačknutá, téměř na dwé klaná ; bobule podluhowatá, 2— 4 dlauhá, smačknutás semena okrauhlá, po kraji zaub= kowaná. — W Nowé Granadě podlé Malawe we wýšce 16009 nad oceanem, 4. hyeny Bamboly jeho menší předešlých jsan sladké a jecí se, * L. měkkoostenný, S. muricatum di. S. variegatum R. et Pav, 2. 4.162. /. a. Podkeř pnulý, kořenatějící, 2 — 8 dlauhý, brázdowaný, šerpiwý, pazaušky měkkoosten- né; listy podlauhlokopinaté, pýřité, jednoduché, řídko (© "7 1122 3sečné, obak ostré, šerpiwé, jasně zelené; hrozny so- chaté ; kalich uštůw podlauhlých, štejoýčhy, bělochlu“ pýců; koruna fialowá, běloobraubená ; bobule wejcowi- tá, bílá, nachowě peřestá, wisutá, 3—6" dlauhá. — W Perátii. h- Owoce chuti asi melannowé we wlasti jedí a peppo nebo pep- piíno de la tierra nazýwají, Přílišné požíwání jich působí hodonky a auplawice. L. sladkohořký. S. Dulcamara Lin. Fl. dan. £. 161. Plenk £. 119. Schmidt £. 146. Hayn. 2. 1. 39. Důsseld. 4. £. Vi. Bylina sladká hořká Mar. Jel. 450. Rostl. I. ob. 51. Sladká hořká, potměchut, psinky wodní nebo mo- dré nebo čerwené, sladká wrbka, čerwené psí wino, myší dřewo. Kořen pod zemí plaziwý, mnobo šlabau- nůw. wypauštějící; kmeny šlahaunowité, zprohybané, oblé, nejlvsejší, po zdech nebo křech se pnaucí nebo na zem se kladaucí a někdy kořenatějící, zelenawě na- hnědle bílé, 2—6' dlauhé; listy střídawé, wejčitosrdčité, nebo wejčité, hořejší často ušaté, nejcelejší, nejlvsejší; stopky protlisté nebo poboční, rozsochané nesau -10 —20 kwětůw we wrcholík rozpostawených; kalich zwon- kowitý, o zubech 5 wejčitých, ostraunkých ; koruna kolo- witá: uštůw kopinatých, ostrých, ochlipnutých, modrých, u počátku znamenaných skwrnama zelenýma, bíle obrau- benýma: bobule elipsowité, zwící hrachu, čerwené, wi- suté. — W plotech, křowištich podlé potokůw a řek po Ewropě a Americe sewerné. Kwěte w kwětnu až do srpna. h. Wětwe dříwe chuti protiwně hořké, pak zasladlé a aučinku newelmi omamujícího potřebují se w lékařstwf. (Dulcamara), | Bobule násilně počišťují horem a dolem. L. hrbolatý. S. aethiopicum Dun. Zelina$ lodyha oblá, '/; wysoká ; listy wejčné, wykrajowanorohaté, čeři- té, 1 sé, tupé, 3— 4“ dlauhé ; stopky příjednokwěté, ni- cí; ny. bílé; bobule čerwené nebo bílé, weliké, k leštil , bluboce hružlaté, jakoby laločnaté. — W Ethi- KO: , Číně, Kočinčíně. —* Jsau dwoje odrodky, jeden bezbranný, druhý ostnatý, od oban -ke kořenění potřebují na místo pepřiky, jest ale slabší, L. wišnowý. S. pseudo-capsicum Lrn. Sabb. hort. t. 59. Kniph. c. 6. n. 87. Kříček 4—istřewíčný; listy po- dlaublokopinaté, příwykrajowané; stopky příjednokwěté, poboční; kwěty bílé, drobné, nachýlené, pak ale se zpřimující; bobule zwící wišně, čerwené. — Na Madeiře, u nás w zahradách obyčejný, žádá ale w zimě ochranu. Bobule docela neškodliwé. nN ko o m o n o | oo o s o k o k o ků ká 3 1123 L. chlumní. 9. montanum Lin. Ruiz. et Pav. £. 160. /. 2. S. tuberosum Feurl. 3. <. 46. Kořen hlízatý, lo- dyha zelinná; listy wejčité, zubatowykrajowané. — Na wrších w Peruwii. 2. Bamboly asi zwící palce jedí we wlasti w poléwkách a jí- chách ; též jimi prasata krmí. L. černý. S. nigrum Dun. S. nigrum © vulgatum Lin. Fl. dan. te 460.. Plenk t. 120. Hayn. 2. t. 40. Důs- seld. 1. £. 22. Rostl. 1. ob. 41. Lilek, lilek menší nebo černý; psinky černé, psí wino, psí hrozno. Kořen let- ní; lodyha přímá, nejwýš 2 wysoká, oblá, wětewnalá, pýřitá ; listy střídawé, někdy stříčné, wejčité, celé nebo wykrajowano- nebo chobotnatozubaté, ostré, dole w fa- pík náhle zaužené, lysé nebo pýřité, spinawě zelené; hrozny okolíkowité, krátkostopké , 5—ikwěté wvnikají mezi listy; stopečky ku konci tlustnaucí; kwěty bilé, řídko ponafialowělé, 3" široké, uštůw kopinatých, tu- paunkých; bobule kulowaté, co hrách weliké, černé; semena mnohá, čočkowitá, okrauhlá, po hraně ostrá, Crobníčce tečkowaná, žlutawě bílá. — Na rumištích, podlé zdí, na rolích a zelništích po celé Ewropě i Americe sewerné. Kwěte w létě až do prwního imra- zu. ©. Wydáwá, obzwláště mnutý, zápach mámiwý, pížmowý, L. hranatý. S. guineense Lam. Dill. elth. t. 2144 [. 854, Welmi podobný K lilku černému, od něhož hlawně se liší lodyhau hranatau, po hranách na omak šerpiwau; Jisty wejčité, lysé, nejcelejší, asi rulikowým podobné; kwěty mnohé, příokoličené, drobné, bílé, nazelenalé ; bobule zwící wišně, smačknuté, černé. — W Guinei. Bobule mohau slaužiti k barwení na čerweno wšelijak. L. zelný, S. oleraceum Rích. Aguara Ouiya Píso 4, /. 8. Lodyha zelinná, malíčko branatozubatá;, listy wej- čitopodlauhlé, zubaté, lysaunké; kwěty okoličené, — Na Kayeně, Karybejích a w Brasilii. i Na ostrowech řečených se sází, protože nať co wařiwo se užíwá, L. mýdlowý. S. saponaceum Dun. S. scabrum R, et Pav. 4 15. (- a. Keř kmenůw příhranatých, hladkých, ozbrojených trny rownými, odstálými, žlutawými: li- sty střídawé, řídko dwojčatné, chobotnatorohaté, nejžíl- natější, obak štětinami hwězdělými, nejdrobnějšími šer- piwé; chocholíky poboční, sochaté, kwěty jednostranné, koruna fialowá, „uštůw ostrýchý bobule pomarančowé, 1124 zwicí hrachu. — W „Peruwii na sauwratech a rumi- štích. Ř- Bobule we wlasti potřebují ku praní šatůw a mytí wlasůw. L. jedlý. S. esculentum Dun. S. Melongena Lén, Plenk t. 123. Milongena Blak. 1. 459. Nila barudena Rheed. 10. £. 14. Trongum Rumpů 5. 1 85. lablko ne- zdrawé nebo, ztřeštěné Mar. /Fel. 392. Wejcowá bylina. Kořen (u nás) letní; lodyha přímá, oblá, jako ostatní zelinné díly hwězděnoplsťnatá ; listy střídawé , na řapí- cích dosti dlauhých, wejčité anebo wejčitopodlauhlé, sla- bě chobotnatés stopky protilisté nebo „poboční, 1—3- kwěté, nachýlené; kalich a koruna na patero nebo de- watero klané, poslední 1'/2—2“ široká, bílá nebo fialo- wá; bobule wisutá, podluhowatá, 4—5“ dlauhá, rowná ne- bo nakřiwená, hladká, fialowá nebo nahbnědle nachowá, též i bílá a žlutawá, dužniny bělawé. — W Asii a Africe obratníkowých, nyní w Americe teplejší a Ewropě jižné jako we wlasti se sází; u nás pro obzwláštnost w pa- řištích. Kwěte w čerwnu a září. ©. Odrodek její (S. insanum Lin. Rostl.1. ob, 52.) má na lodyze, listech, stopkách a kališích trny rowné, nejodstálejší, ryšawé. Owoce w krajinách horkých co potrawa oblíbená a chladící jest w obyčeji, L. waječnatý. S. ovigerum Dun. S. Melongena Murr. Snad není nic jiného nežli odrodek předešlého. Liší se ale, že list má slabě wykrajowaný, nikdá ozbrojený a bobule wejcowité, jako u předešlého různobarewné. O. L. sodomský. S. sodomeum Lr. Sibíh. £. 235. S. Hermanni Dan. sol. £. 2. /. 13. Lame £. (15. £ 1. Pod- keř; kmen silný, 2—3 wysoký; wětwe krátké, tlusté, trny. mnohými, silnými, krátkými, žlutými, dole roz- šířenými ozbrojené; listy podlauhlé, chobotnatoprotiseč- né: úkrojůw tupých, rohatých nebo chobotnatých, na líci lysé, na rubu chlaupkowané, obak jako kalichy kol- ce té; kwěty latněné; kalich až dolů rozdělený na podlauhlé, huňaté; koruna do pola na patero uštůw wejčitých, ostrých, fialowých : bobule zwící skéh o ořechu, bíle a zeleně strakatá, pak žlutá. — W k Sicilii. Kwěte pořád. h. Kořen welmi hořký a ostrý. Hotentoti jej zwařiwše potřebují ň zen na moč; obyděěě we wodnotělnosti, Bobule mámiwě je« owa Peg. Capsicum. © BEISSBEERE. atero klaný, přímý, stálý. Koruna ko- „lowitá: kraje na patero klaaého, ostroušetného. Tyčinek 1125 53 prašníky sklimené; na dél pukající. Blízna tupá. Bo- bule wyschlá, rozličná, 2pauzdrá, pololutá. © Semena mnohá, smačknutá, ledwinitá. P. obecná. C. annuum Liu. Plenk t. 109. Důsseld. | t 18. Turecký pepř Mať. Háj. 156. — Wed. 118. A. Pepř indianský, čerwený, pepřika, papřika. Kořen letní mrcasatowětewnatý ; lodyha přímá, 1—2 wysoká, hrana- tá, wětewnatás listy střidawé, dlauhořapikaté, wejčitoko= pinaté, obak ztenčené, nejcelejší, nejlysejší; kwěty pod koncem wětwí mezi listy wyniklé, ojedinělé, na stop- kách lysých, řapíku kratších, nachýlených; kalich ostros zubýs koruna ustůw wejčitých, ostrých , bílá; bobule podluhowatá, wejcowitá, homolowitá nebo wálcowitá, tu- pá neb ostrá, přímá, ruměnná, řídčeji žlutá nebo čer- weně a žlutě peřestá nebo černawá. — W Americe jižné, nyní we wšech swěta dílech se sází, a w konči- nách obratníkowých zdiwočelá. Kwěte (u nás) w čerwnu až do září. O. Celá rostlina, obzwláště bobule, mají chuť ostrau a palčiwau, působí kýchání a zpryskují kůži. Bobule nezralé, u wodě slané několik dní močené, nakládají se do octa a pak jedí se k masu. Zralé, na prášek roztlučené, místo pepře do jídel. Prwek aučinliwý jest obzwláštní a tudy dostal jméno pepřikowiny (capsicin). Též w lékařstwí jest mocným prostředkem u malém dawku; u wětším ale čiví jedowatě bez mámení, P. dlauhá. C. longum Decand. C. annuum. Schk. £ 47. Hayn. 10. £. 24. Lodyha jednoduchá nebo wětwitá, 4—ohraná, jako ostatní díly nejlysejšíz listy wejčité, zakončité, 1—3“ dlauhé; kwěty příojedinělé, podbnuté 5 stopky jednokwěté, hranaté, proti kalichu tlustnaucí ; kslich zubůw přímých, zaužených, tupaunkých; koruna bělawá: uštůw podlauhlých, zakončitých ; bobule weliká, 3 —6" dlauhá, hladká nebo swraskalá, rowná nebo pro- hnutá, homolowitá nebo wálcowitě zakončitá, wisulá, kalichem dole obklíčená, rumněnkowá nebo žlutá. — W Indii západní, Americe jižné, O. p We wšem srownáwá se s rodem prwním. : +P, křowítá, C. (rutescens Lén. Lam. £ 16. /- 2. Hostl. |. ob. 51. C. indicum Rumph 5. £. 88. /- 8. Capo molago Rheed. 2. £. 56. Keř zwýší 3—); wětwe šerpi- waunké, přípýřité, přioblé; rozhy hranaté; listy střída: wé, řapíkaté, dwojčatné nebo stříčné, wejčitokopinaté, zakončité, příbrwité; kwěty úžlabíčkowé nebo protilisté, na stopce dosti dlauhé; kalich příuťatý, zubůw nejkrat= ších, ostrých; koruna bílá nebo hlinožlutá, uštůw kopi- natých, ostrých, nejrozloženějších ; bobule podlahowatá, 1126 tupá, twaru a welikosti oliwky menší, žlutočerwená, pří- má. — W Indii a na Ceylonu. Ri. Owoce přeostré; při roztržení stříká z něho šťáwa, jež kůži silbě zpruzuje a oči nebezpečně zapaluje ; na uhlí položené rozšiřu- je puch omamující, že nelze w pokoji wydržeti. W Indii wýchodní od nejdáwnějších časůw potřebuje se co každodenní koření. Plody kausané zkrocují bolení zubůw, MocHYNĚ. PHyysaLIS. | SCHLUTTE. Kalich malý, Shraný, ozubý. Koruna zwonkowito- kolowitá, řasnatá, na patero klaná. Tyčinek 5: prašníky sklimené, na dél pukající. Blizna hlawowitá. Bobule 2- pauzdrá, w kalichu zweličeném, mázdrowitém, měchýřo- witém, sklineném zawřená. Semena mnohá, ledwinitá, M. boborolka. P. Alkekengi Lói. Plenk £. 124. Schk. 4. 45. Hayn. 6. £. 4. Rostl. 1. ob. 55. Mořské anebo ži- dowské wišně Mar. Háj. 328. — Wed. 389. C. Zidowské jahody; boborolky, měcbuňky, liščí jablko. Kořen mno- holetý, plaziwý; lodyha letní, přímá, jednoduchá nebo dole wětewnatá, hranataunká, huňatás listy obyčejně dwojčatné, dlauhořapikaté, wejčité, zakončité, wykrajo- wané nebo přízubaté, pýřité; stopky ojedinělé, úžlabíč- kowé, lkwěté; kalich zwonkowitý, na patero klaný ; koruna 5rohá, (“ široká, špinawě bílá, w ústí zelenawá ; bobule kulowatá, zwicí malé wišně, šarlatowá, lesklá, w kalichu zweličeném, I“ širokém, nafauklém, síťkowano- žilnatém, miniowém zawřená. — Na pahrbcích wýslun- ných pod křowím, we winicích, podlé cest w Ewropě jižné a prostřední. Kwéte w čerwnu a lipnu« If. i Bobnle mají chuť zasladle náwinnau, a jedí se surowé a za- dělané ; wyjídajíce z kalichu roztrženého bobuli, střežme se, aby- chom pyskoma nesetřeli s něho maučku hořkau a protiwnau. M. pýřá. P. pubescens Lčn. P. edulis Boť. mag. £. 1068. Alkekengi virginianum Peud/. 3. £. 1, Solanum . vesičarium Moris. hist. 3. s. 19. £. 3. /. 24. Kořen letní; lodyha přímá, přewětewnatá, huňatá, wětwí hranatých; listy střídawé, huňatolepkawé, srdčité, nejcelejší, řapíka- té, ojedinělé; kwěty ojedinělé, úžlabíčkowé, na stopkách nachýlených ; koruny bledě žluté, při ústí pěti skwrna- mi tmawě hnědými znamenané; bobule kulowaté, čer- wené, dokonce wyplňující kalich zakulatělý, hranatý. — W obojí Indii. obzwláště we Wirginii, též w Americe Pkoo s000 U nás w zabradách se sází, jest ale zimomřiwá. Owoce její podlé Mordant - Delaunaye neškodí, třebasby u wětším množstwí se jedlo, podlé jiných ale působí záwrať, a tudy jest podezřelo. Ed 1127 kal M. snodárná. P. somnifera Lin. Cav. ic. 2. 1. 108. Solanum somniferum Clus. 2. p. 85. ic.. Keř wětewnatý, asi na % wysoký; wětwe přímé, rozhy plsťnatás listy wejčité nebo wejčitokopinaté, řapíkaté, ojedinělé, nejce- lejší, pýřité; kwěty nahlaučené po 3—5 w úžlabíčkách Jistowých, drobné, bledě žluté, překrátce stopkaté, dle twaru rulíkowým podobné; kalichy huňaté, plodonosné puchýřowitě wejčitojehlatcowité, bobuli zastírající. — W Ewropě jižné, Mexiku. Ri. Listy jedené omamují 3- owoce prý na moč Žene, i . : ; 3 : 1 2 * PEKNOMÁZDREC. © NiCANDRA, © NICANDRA. : Kalich odílný, napuchlý, óhraný: hran smačknu- tých, uštůw střelowitých. Koruna zwonkowitá. | Tyčinek o, křiwých, odstálých. Bobule wyschlá, 3—5pauzdrá, w kalichu zweličeném zawřená. P. durmanolistý. N. pbysalodes Gaert. r. 131. Ca- lydermos erosus JH. et Pav. Atropa physalodes Lin. Jacg- obs. 4. £. 98. Zelina ozdobná, letní; lodyba 2—4' wy- soká, přímá, rozdělená na wětwe hranaté; listy střídawé, lysé, podlauhlé, do řapíku zaužené, tupě chobotnaté; stopky podlé řapíku ojedinělé, nabé, Ikwěté; kalich wej- cowitý, dole wyschlý, hran 5 smačknutých, hluboce 5- dílný: lupenůw střelowitých; koruna zwonkowitá, po- wrchně slaločná: kraje přímého, přířasnatého, modrá, -we dně bílá, s 5 paprsky modrými; bobule wyschlá, 3—5pauzdrá, ztuha zawřená w kalichu zweličeném, 5- hraném: hran smačknutých. — W Peruwii, Wirginii až do Pensylwanie, nyní u nás w zahradách jakoby zdí- wočelá. Kwěte w lipnu až do září. O. Bobule w Americe potřebují se proti těžkostem močowým, PS VJMR RuzíkK, ArRorA. | ToLELKIRSCHE. K a on ah : „Kalich sdílný, dříve zwonkowitý, pak rozložený, - stálý, Koruna zwonkowitá, baňatá, kalichu dwakrát del- : ši, kraje na patero klaného, rozloženého, s ušty pří. — stejnými, Tyčinek 5: nitky niťowité, dole příblížené, -nahoře oblaukowité. Blizna hlawowitá. Bobule kulowa- tá, na kalichu sedící, 2pauzdrá, Semena mnohá, ledwi- nitá, na semenici blanowité sedící, R. zlomocný, A. Bella donna Lin. Jacz. aust. £. 309, Plenk 1, 123, Fl. dan. £. 138. Hayn. |. £. 43. Důsseldu | £. 10. Rostl. |. ob. 51, Ammerl. jed. obe | Lilek wětší Mat. Háj. 221. b. Bella donna Mar. Hel. 390, Rulík, 1128 lilík, němnice, nadragula. Kořen mnoholetý, zmládí petruželi podobný, starší má oddenek asi I—2“, ano i co pěsť Uustý, zawilý, hnědožlutý nebo čerwenawě hně- dý, u wnitř bělavý, plaziwý, mrcasatý ; lodyha letní, pří- má, oblá, asi 38—5. wysoká, nahoře sochatě wětewnatá, žláznatě pýřitá; listy řapíkaté, na lodyze a hlawních wět- wích střídawé, na ostatních dwojčatné, s jedním © po- lowičku menším, wšecky eliptičné nebo wejčitopodlau- hlé, obak zakončité, nejcelejší; kwěty stopkaté, wisuté, ojedinělé w rozporáchy nebo po 2—3 w úžlabíčkách ; koruna I“ dlauhá, dole špinawě zelenožlutá, nahnědlo- žílnatá, nahoře špinawě z fialowa hnědá; bobule na kalichu hwězdowitě rozloženém, zakulatělá, co. wišně weliká, leskločerná, šťawau růžowau naplněná. — Na chlumech, obzwláště w lesech listnatých a mýtech w Ewropě prostřední a jižné, Kwěte w čerwnu až do srp“ na. 4. : Čerstwá nať jest zápachu těžkého, mámiwého, chuti zahořklé a welmi jedowatá; taktéž se mají bobale, ježto jsan tím nebezpečněj- ší, poněwadž wyhlížejí pěkně a wábně; lid nezkušený již mnoho- krát jimi o Žiwot přišel. Aučinky jejich jsau nutiti k-dáwení, rozpalowa- ti, uspáwati, třeštiti, ano i smrtiti; Šťáwa rozšiřuje zorničku, ano i slepí. Nicméně w rukau maudrého lékaře jest wýborný lék, We Wlaších malwicemi se líčí, odtud jméno della donna. POKŘÍN. © MANDRAGORA. © ALRAUN, Kalich čihowitý, na patero klaný. Koruna zwon- kowitá, na patero klaná, kalichu sotwa dwakrát delší. Tyčinek 5: nitek dole rozšířených a sklimených. Waječ- ník dole 2žlazý. Blizna hláwkowitá, brázdowaná. © Bo- bule kulowatá, dužnatá. Semena mnohá, jednořadě sau- středně hnízdiwá. P. obecný. M. officinalis Méd. cc. £. (73. M. acaulis * Gaert. Blak. t. 364, Atropa Mandragora Lín. Plenk £. 156. Mandragora samec a samice Mat. Háj. 329. — /Fel. 392. D. Kořen kolmojdaucí, asi čerwené řípě po- -dobný, silný, tlustý, dužnatý, wěkem 50 let prý dosahu- jící, 3—4 dlauhý, často rozklaný na wětwe 2, 3, 4 nebo o, wně počernalý, u wnitř bílý, mrcasatý; lodyha žá- dná; listy z kořena wynikají mnohé, celý trs dělající, nerozložené, kopinaté, obak ostré, dole w řapík krátký zaužené, po hraji čeřité a brwité, ostatně lysé, na líci tmawě zelené, i s řapíkem 7—12“ diauhé; stopky mno- hé, též nepostředečně z kořena wyniklé, jednoduché, 1—2“ dlauhé, oblé, chlupaté, tkwěté; kalich uštůw 5, ! : : : 3 d 1129 kopinatých, ostrých, brwitých; koruna blankytná, uštůw kopinatých, tupých: tyčinky kratší koruny; bobule ob- dlaužná, hladká, zbleda žlutá, sotwa zwící woškeruše. — Podlé hlinatých rolí při řekách w Hispanii, ali, Helwe- cii, na Kretě, w Řecku, w Sibirii. Kwěte z počátku úno- ra. 4. gh jakož i nať, jsau zápachu silného, těžkého, nelibého a mámiwého, chuti hořké a ostré a jedowatější prý samého rulíku ; druh- dy se užíwaly proti padaucnici, nyní prášek z nich we 4lastru neb obkladku na zatwrdliny. Jelikož kořen rozwětwením swým podobá - se tělu člowěčímu, líčili dryáčníci a šejdíři, že ten mužík jest po- tworau z ostatkůw poprawených wyrostlau, že jej s nejwětším Žiwota nebezpečenstwím ma poprawištích musejí wykopáwati. Namlauwali lidem, že kdo takowého mužíka při sobě nosf, jest bepečen před čáry a poraněním, že se může udělati newiditelným atd. Dělali ale ta- kowé mužíky také z jiných kořenůw, jako z podsedowého, kosatco= wého a j., jež mladé do kadlubu dřewčného zawřeli, aby twar dutiny jeho wzrůstem přijaly. KvsrowNice. Lycium. © BocKSDORN. Kalich na tré neb na patero klaný, zwonkowitý, krátký. Koruna trubkowitá nebo nálewkowitá, w ústí zawřená chlupy z dolejška tyčinek wyniklými. Tyči- nek 5. Blizna na dwé klaná. Bobule 2pauzdrá, mnoho- semenná. K. wrbolistá. L. europaeum Lm. Sibíh. £« 236. Bo- dlák L Mar. Háj. 39. b. — WW. 45. C, Keř dle twaru neprawidelný, 1—8' wysoký; kmen přímý, oblý, hladký, bělawý ; wětwe přímé, sem a tam zkřiwowané, trnowa- tějící, bělawé 5 listy (3—4) chomáčené, nestejné, wšecky po. dlauhlokopisťowité, křiwě ohnuté, nejcelejší lysé, zašedi« wělé, chuti slané; kwěty úžlabíčkowé, stopkaté, ojedině- lé, řídko dwojčatné; stopky nahé, niťowité, 8—10" dlau- hés kalich málo zwonkowitý, lysý, 2dílný, nestejně zu- batý; koruna nálewkowitá, bledě růžowá: trubky wál- cowité, kraje na patero klaného, rozloženého, malíčko trubky kratšího; tyčinky malíčko kratší nežli trubka ; bobule zakulatělá, čerwenawá nebo žlutawá. — W plo- tech wlhaunkých Afriky sewerné a Ewropy jižnější od Hispanie až do Řecka. Kwěte celé léto- i. Mladé pazaušky a listy jedí jako ehřesť s octem, olejem a 80- lí; ta potrawa otwírá a na moč pudí. K. slabá, U. barbarum Lén, Schk. 1. 46, Rostl. |, ob. A5, Keř wypauštějící mnoho šlahaunůw třebas 15" dlauhých, někdy po zemi se rozkládajících, někdy do wýšky se wypinajících a pak dolů wisících, hustých, hranatých, bě- lawých, welmi bebkých; rozhy trnowatějící, palečné ; li- 1180 sty po 2—3 w chomáčích z úžlabička rozeh dolejších wyniklé jsau nestejně weliké, jedním wětším a ostatními 5—6krát menšími, wšecky řapíkaté, podlauhlé, ostré, nejcelejší, obak lysé, na líci sytě zelené, na rubu bledé, malíčko lesklé; kwěty z chomáčůw listowých po I—4; stopky kratší listu wětšího, pod kalichem paličkowitě ztlustlé, nejlysejší; kalich na dwé neb tré klaný : uštůw 2—3zubých; koruna řepicowitlá, 3krát kalichu delší, špinawě lilákowá, na patero klaná: uštůw kopinatých, tupaunkých, pak podbnutých; tyčinky a čnělka nepře- sahují trubku korunowaus bobule asi zwící hrachu, ze žluta čerwená. — W plotech Ewropy jižné, Afriky se- werné, Lewantu, Číny a Žapanu. Kwěte celé léto.. W Číně a na Žapanu potřebují listy na místo čaje, a bobule někdy nemocným podáwají k jídlu. Též i pazaušky a list za salát jedí. U nás oba kře, obzwláště ale poslední, dobře se daří a zimy naše snáší; hodí se k dělání hustých plotůw. + Podřadí 3. DURMANOWTITÉ. DATUREAE. "TaBÁk. © NicoTIANA. — TABAK. © Kalich trubkowitý, na patero klaný. Koruna ná- Jewkowitá nebo řepicowitá: kraje na patero klaného, řasnatého, rozloženého. Tyčinek 5, nachýlených; Bli- zna hláwkowitá. Tobolka 2chlopná: chlopní na dwé klaných. | T. obecný. N. Tabacum Lin. Plenk t. 99. Důsseld. 12. 7. 18. Rostl. |. ob 45, Petum Mar. IWel. 386. Ko- řen letní; lodyha letní, 4—6' wysoká, přímá, na prst : anebo palec Uustá, jako ostatní zelené částky žlázna- topýřilá, nahoře wětewnatá; listy nad. prostředkem sehnuté, skoro wisuté, podlauhlokopinaté, až wejčité, za- končité, žebernaté žebry ze žíly úhlem ostrým wynika- jicímis; kwěty na latě weliké rozložené, wrcholíkowité; koruna 2" dlauhá: trubky prodlaužené, rowné, wálcowi- té; s hrdlem zwonkowitě nafauklým, bělawá, do. zele- nawa nebo čerwenawa, kraje růžowého, s ušty široko- wejčitými, obyčejně dlauhozakončítými, sehnutými; to- bolka wejčitoelipsowitá, 6—9"" dlauhá, ostrá. — W. Indii západní; nyní we wšech země dílech se sází. Kwěte w lipnu až do října. ©. 1131 -© Rozeznáwají dwojí odrodek: dj ) «) listůw sedawých, prostředních obyčejně dole ušatých, objí- mawých a malíčko dolů běžících. ji B) listůw řapíkatých, s řapíky wíce méně dole ušatými nebo křídlatými. Tyto odrodky opět mnoho rozdílůw ukazují. T. welolistý. N. macrophylla Spreng. N. latissima Můll. Jměním docela podobný předešlému, listy ale jsau přímé nebo rownowážně. odstálé, © širokowejčité nebo skoro srděité, řídko podlauhlé, ostré, puchýřité, žeber- naté žebry úhlem skoro přímým ze žily wyniklými; lata staženější ; ušty korunowé obyčejně, kratšeji zakončité, spíše dúhlé, tudyž kraj skoro Srobý, — Wlast předešlé. ho ; též se sází we wšech swěta dílech. ©. Hlawní odrodky též rozdělují se na sedawolisté a řapíko- listé, jež opět r r 4 se liší. © Prawdě podobno, že ta- - bák. welolistý jest pauhý odrodek tabáku obecného, dlauhým sáze- ním zplozený. T. pospolirý. N. rustica Lin, Plenk t. 100. Rostl. 1. ob. 46.. Blín IL Mar. JFel. 386.. Kořen letní; lodyha přímá, 2—4' wysoká, jednoduchá, nebo wětewnatá, jako ostatní díly mazawě huňatá; listy řapíkaté, wejčité neb do příokrauhla nebo waječna přecházející, tupé; kwěty na latě konečné, wice méně směstnané, přítuhé; koruna 8/4" dlauhá, zelenawě žlutá: trubky skoro od dola juž nafauklé, obwejcowité, u hrdla ztěsněné, kraje rozšíře- ného, řasnatého. patrně o 5 uštech okrauhlených ; tobol- ka zakulatělá, 4—5". dlauhá, — W Americe. meziobrat- níkowé, též i w jiných země dílech sází se. Kwěte w čer- wnu až do srpna.©. Dwa jsau hlawní odrodky: «) širokolistý s listím okranhlowejčitým, přísrdčitým, pucbýři= - tým a s latau zkrácenau ; B) úzkolistý; s listím wejčitowaječným, dole zaokrauhleným - anebo zauženým, hladkým, latau prodlauženější, i T. latněný. © N. paniculata Line R. et Pav. t. 129. / -be Rostl. 1. ob. 46, Ne minor. Feudl, |, 4. 10.. Kořen - letní; lodyha příjednoduchá, 2—8/ wysoká, dole oblá, - nahoře tupohraná, pýřitopříplsťnatá, lepká ; listy řapíka- - té, wejčité, přísrdčité, nejcelejší, tupounké, obak zelené - a.z teníčka pýřité, mladší po řapíku a rubu šediwě pý- - řitoplsťnaté ; lata obšírná, složená; Kalich. trubkowitý, pýřitý: uštůw přístejných, čárkowitýchy ostrých; koruna | 4— krát delší kalichu, kejowitá, nejlysejší, zelenawě za- žlutá: trubky nahoře baňaté, ústí zanženého, uštůw roz- ložených, nejkratších, tupých; tobolka wejcowitá, tu- 1132 paunká: chlopní na dwé klaných. — W Americe jižné ; též w Taurii se sází. Kwěte w srpnu a září« 6- "Tyto čtwery rody jsau ty nejhlawnější, které u welikém množ- stwí w Ewropě se sázejí pro list jejich, a sázení to mnohým krajinám welikým jest důchodem. Z listu dělají tabák kuřlawý čili duhan a šňupací, kterých nyní weliké množstwí se potřebuje, an to moda a nádhera jest. Španielowé, opanowawše Domingo, widěli zemky kauřiti, což ale nedělali z mody, anobrž z potřeby proti rozdílným nemocem; jejich zřečowé dýchali do sebe kauř jeho, chtějíce prorokowati; jiní zase, aby se rozweselili anebo opili. W Číně kanření čili pálení ta- báku jest náramně rozšířeno, a tudy zdá se býti již starodáwno; po- dlé Mayena rostlina w Číně k tomu cíli sázená liší se od americ- kých, a pochodí prý z Indie wýchodní. Šňupání tabáku ale jest wy- nálezek ewropský. Okolo roku 1560 přinesl Jan Nicot, francauz= ský wyslanec, semena tabáku obecného z Portugal do Francauz; odkud pak zponenáhla po Ewropě jižné a prostřední se rozšířil. Z počátku bylo užíwání tabáku přísně zapowčzeno ; nicméně wšak se rozšířil a stal se potřebau jako káwa newyhnutelnáu. "Tabák obsahuje prwek mámiwě a ostře jedowatý, a podlé toho pochopiti se může, proč ne- uwyklému kauření tabáku tolik nepohodlí působí, List tabákowý nemořený též w lékařstwí se potřebuje, hlawůě ale do klistéru. DouRmax. DATURA. | STECHAPEEL, Kalich trubkowitý, nadmutý, Shraný, Szubý, pada- wý a zůstawující dolejšek terčowitý. Koruna nálewko- witá, řasnatá: trubky wálcovwíté, sotwa kalichu delší, kra- je 0 5 lalocích ostrých anebo zakončitých. Tyčinek 5. Blizna lustaunká, 2laločná. Tobolka přídužnatá, wejco- witá, hladká nebo kolcatá, 4pauzdrá, 4ehlopná. Semena nejmnožší, ledwinitá. D. obecný. D. Stramonium Len. Jacg. aust. t. 300. Plenk t. 96. Hayn. 4. £. 1. Důsseld 1. t. 3. Rostl. 1. ob. 48. Ammerl. jed. ob. 1, Bodlawé jablko Mat. 7Fel. 391. C. Panenská okurka, ztřešténý lilek, semeno máslowé, krawák, ježkowá palice, bugačka, mašlák. Kořen letní, mrcasatě wětewnatý; lodyha přímá, třebas 4“ wysoká, oblá, hladká, lysá, sochatě a rozewřeně rozwětwená; li- sty střídawé, wejčité, někdy dole přísrdčité, ostré, chobot- natozubaté, zubůw ostrých, chobotůw okrauhlených, ma- líčko řeřabité, w řapík zaužené, wisuté, nejlysejší, na líci sytě špinawě zelené; kwěty na kratičkých stopečkách z kautůw wětwowých wynikající, ojedinělé, přímé; kalich asi U dlauhý, Shraný, dole napuchlý, zubůw kopinatých, ostrých, nestejných; koruna nálewkowitá, kalichu. asi 3krát delší, bílá, wně žihami zažlatlými protažená; to- bolka zakulatělowejcowitá;, wšude ozbrojená kolci nejo- střejšími, homolowitými, rownými, změlka 4brázdá, 4chlop- 1133 ná, 4pauzdrá; semena mnohá, černá, přeautle ďubko- waná. — Na místech aurodných, podlé hnojišť, cest w nejwětším dílu Ewropy, Asie, též Afriky a Ameriky se- werných. Kwěte w čerwnu až do jeseně. O, Listy jeho býwají také hlauběji nebo dwakrát chobotnatozuba- té; dále po lodyze, řapících a žebrách listowých tmawofialowě nabě- hlý (D. Tatula Lin. Durman bělasý). Rostlina ta prý Cikány z Indie wýchodní do Ewropy přene- šená jest jedowatá, smrdí, omamuje, chuti hnusné, hořké. Aučinky pochodí obzwláštním prwkem, durmaninau (Daturstí). Nicméně malé dawky listůw jsan w$borným a mocným lékem, D. bílý. DM. Metel Lin. Rostl. |. 0b. 53. D. alba Rumph 5. 4. 87. /. 1. Hummatu Rhred. 2. 1 28. Jmě- ním předešlému docela podobný; listy wejčité, srdčité, celé nebo po kraji welmi zřídka a mělka chobotnatozu- baté, obak pýřité a bledě zelené; kalichy oblé, nikoli hranaté ; koruny wětší nežli předešlého; tobolky kulo- waté, únchýlené; semeno žlutáwé. — Podlé hnojišť, ro- lí a zelnišť w Asii teplejší a teplé, w Africe. Kwěte w lipnu až do jeseně. O. Nať celá smrdí lejnem krawským a dělá hlawu pitomau, a po= dlé wšeho w ančincích srownáwá se s předešlým. W Indii ji potře“ bují w lékařstwí, wšak ale také páchají mnoho neplech. Nerúdné ženy dáwají swým milencům semeno na prach roztlučené do nápoje, aby pak bláznící je olaupiti mohly, Též i prowdané tak muži sw$ými nakládají, aby mohly tropiti rozpustilosti, co oni třeští, Umějí prý aučinek (é měry zříditi, že trwá toliko několik hodin, nebo 1, ano i 4—6 dní. W Goe jest to způsob welmi známý, ačkoli prowádění jeho přísně býwá trestáno. Též semeno s opiem; konopf a jiným kořením smfchané jest prostředek, jimž Mahomedané bodrost a bla- hocit sobě působí, D. welokwětý. D. fastuosa Lin. D. rubra Rumph b. 4 248. /. a. Nila hummatu Rhced. 2. £. 29. 50. Po- dobá se předešlému ; lodyha třebas zwýší muže, čerwe- nawá ; listy wejčité, přísrdčité, hrotitozubaté nebo wej- čitokopinaté, nejcelejší; Koruny nachowé, wně bílé, zu- bůw čárkowitozakončitých ; tobolky kulowaté, nachýlené, bradawičnaté. — W Indii wýchodní, Egyptu, nyní též w Americe. O. M Též welmi fédoatý a mořiwý, w lékařstwí ale se nepotře- je, HanRLiník. © BRUGMANNSTA. © BRUGMANNSIE, Kalich trubkowitý, nadmutý, šzubý, po straně pu- kající, stálý, Koruna nálewkovvitá, řasnatá« Tyčinek 5: prašníkůw slepených. Blizna obak čárkowitě sbíhawá. Tobolka 2pauzdrá, hladká, 1134 H. bělostný. B. candida Pers. Datura arborea Lín. R. eť Pav. 2. £. 128. Duham. 1. t. 1. Swramonoides Feuéil. 2. 7. 46. Strůmek 8—10střewíčný ; listy eliptičnopodlau= hlé, ostré, nejcelejší, poprášené, 5—7“ dlauhé, 3—4“ ši- roké; stopky úžlabíčkowé, ojedinělé, 1kwěté, jako rozhy pýřité ; kalichy po jedné straně pukající, zakončité ; ko- runy bílé, 10" dlauhé, 6" široké; tobolky nachýlené. — W Peruwii, u nás w zahradách ozdobau; w létě může se postawiti pod širé nebe, kdežto od srpna až do října kwěte; slušno se chrániti jeho blízi nebo jej wzíti do kom- naty, jelikož kwět silný a libezný zápach na wečír wy- dáwaje snadně hlawy bolení působí. Kwěte we awlasti celý rok, 5. H. líbowonný. B. suaveolens. Dalura suaveolens Potr. Podobá: se předešlému; listy podlauhlé, nejce- lejší, i s řapíky lepké; kwěty nachýlené; kalichy tu- paunkéj tobolky nachýlené. — W Peruwii, Chili, Me- Xiku. H. strakatý. B. bicolor Pers. Datura sanguinea R. et Pav. Stomowitý; listy kopinaté, zakončité, tu- pě zubatochobotnaté, na líci lesklé, na rubu pýřité; kalich hraný, palečný, čerweně peřestý; koruna až do prostředku žlutawá, nahoře čerwená, s 15 čarami krwawými; tobolka podluhowatá, wálcowitá, | wisutá, 8—4" dlauhá. — Na rumištích studených, wysokých w Peruwii. List roztlučený a se sádlem wepřowým smíchaný přikládají : ká con usnadňuje podbírání a stírá. Semena opijejí a oma- mují. Podřadí 4. BLINOIWITEÉ. WYOSCYAMEAE. Brív. Hyoscvamus. © BILSENKRAUT. Kalich trubkowitý, na patero klaný, stálý. Koruna nálewkowitá: trubky oblé, krátké, kraje přímého, příši- kého, otewřeného, na patero klaného, s ušty tupými, jedním ostatních širším. © Tyčinek 5, položených. Blizna hláwkowitá. | Tobolka wejcowitá, tupá, wičkem se otwí- rající (puška). 2pauzdrá, mnohosemenná. B. černý. H. niger Lin. Plenk t. 91. Hayn. |. t. 28, Diůsseld. |. (4. Blin Mat. Háj. 325. — W'd. 385. C. Blín, blén. Kořen mrkwowitý, wně šediwý, ozimý, též i 1135 letní; lodyha 1"2—2 wysoká, přímá, wětewnatá, jako wšecky naťowé částky huninami dlauhými, lepkými ob- rostlá; listy wejčitopodlauhlé, protisečnochobotnaté, še- dozelené, kořenowé řapíkaté, lodyhowé dopola objíma“« wé, příkwětní obak I—2zubé ; kwěty skoro. bezstopeč= né, na klasu jednostranném, listnatém,: podwinutém, po odkwětení welmi prodlauženém a zpřímeném5 koruna V“ dlauha, špinawě žlutá, nachowofialowau sítí znamena- ná, kteráž na dně hustší a tmawější; tobolka 'j2" dlau= há, dil zpodní tenký, autlý, wičko silnější a pewnějšís - semena mnohá, drobná, zwicí makowého, smačknutá, nepořádně ďubkowaná, nahnědle šedá. — Na rumi- štích, podlé cest, na rolích, po nejwětším dilu Ewro- py; teď i w Americe sewerné. Kwěte w kwětnu až do srpna. O4.Ó- J-st odrodek také letní s listím. mělčeji chobotnatým, H. a= grestis. Kit., blín obecný Riostl. 4. ob. 44. Ammerl, jed. ob. 2. "Též odrodek letní s kwětem bledě žlutým, jednobarewným, H. pallidus Kit. Nať smrdí a omamuje, působí hlawy bolení, záwraf, ospalost, třeštění | Obzwláště jest semeno nebezpečno, podobajíc se makowé- mu, A wšak nať jest wýborný lék, a dělá se z ní wýtal, B. bílý. H. albus Lin.. Blak. €. kl. Rostl. | ob. 44.. Blín bílý Mar. Wel. 385. C. Kořen letní: lodyha rozdílně wysoká, oblá, chlupatá, chudowětewná ; listy wše- cky řapíkaté, střídawé, nejdolejší okrauhlé, celé nebo řídkozubé, hořejší srdčitowejčité nebo srdčitopříokrau“ hlé, chobotnatozubaté, obak řídkochlupé, lepkés kwěty na klasech listnatý ch koruna bledě žlutá, w trubce fia- lowá. — Na místech mastných, podlé rolí a zelnišť po Ewropě jižné. Kwěte w srpnu a záři. O. Co do aučinkůw podobá se předešlému, toliko Že jest slabší, Řád 154. KRTIČNÍKOWITÉ. — SCROPHULARINE AE. Kalich prostý, 4—5zubý nebo 4—ádilný, nebo 4— - Slupenný, často nestejný, stálý. Koruna. podplodní, ná čtwero neb na patero klaná, nestejná, nejčastěji 2pyská, -w paupěti střechowitá. Tyčinky 4, dwojmocné, někdy s - kyptem pátého, řídčeji 5 plodných, ještě řídčeji 2. Praš- -níky o 2 pauzdrách, řídčeji o 1. Waječník 2pauzdrý, mnohowaječný. Čnělka konečnás blizna konečná, ne= rozdělená, wykrojená nebo na dwé klaná. Tobolka 2- 72 1136 pauzdrá, 2chlopná, chlopní někdy na dwé klaných, říd. ko na konci nedokonale chlopnitá, děrami anebo wíčkem pukající, ještě řídčeji zbobulelá a nepukawá, obyčejně mnohosemenná. Semenice u prostřed na přehrádku při- rostlá. Semena bílečnatá. Kel osowý, rowný, obyčejně s kořínkem dostřediwým. Zeliny, byliny, kře; lodyha a wětwe oblé, 4hrané,. Listy na prwějších buď wšecky střídawé, buď dolejší stříčné, na prostředních ale stříčné, ano i přeslenčné, jednoduché, celé nebo rozmanitorozdě- lené. Kwěty obojaké, neprawidelné, řídko skoro prawidelné, obyčej- ně na hořením dílu lodyhy a wětwí rozpostawené w hrozny, klasy, chomáče, wrcholíky nebo laty, Po tu dobu znají 1300 rodůw (w 145 pokoleních), které po celé zemi jsau rozlosowány; zdá se ale, že jich nejwíce w teplejším pásmu podnebí sewerného mírného (mezi 30 a 500 5. s.), ačkoli jdau daleko přes kruh sewerný a tak i na horách k mezi sněhowé, kdež we směru k těm končinám jich nbýwá, tak jako k podnebí horkému. Nej- wětší díl jich obsahuje prwky hořké a ostré: některých ostrý prwek jest welmi dokonalý anebo ještě s mámiwým spojen, takže jsau ne- bezpečně jedowaty, a weliký díl ostatních alespoň není prost pode- zřelosti. Jiné ale docela newinné obsahují prwky slizké, Mnohe kwětem přepěkným opatřené jsau ozdobau našich zahrad, Rozdělují se na patero podřadí. 1) DOFIZNOWTTE. Koruna kolowitá nebo pří kulowatá, nestejná; tyčinek 5 nebo 4, plodných, praš- níky Ipauzdré, často jinotwaré. 2) KIVĚTELOWITÉ. Koruna 2pyská, tlamatá ne- bo šklebiwá, "Tyčinky 4, plodné a dwojmocné, anebo toliko 2 plodné. Prašníky 2pauzdré, s pytličkoma, ro- zewřenýma, 3) ROZRAZILOWITÉ. Koruna kolowitá, nestejní nebo šklebiwá, 2pyská. Tyčinky 2, nebo 4 dwojmocné Prašníky dwojpauzdré, pytlíčků wedlé sebe položených dole oddělených. : P 4) KOMULOWITÉ. Koruna na čtwero neb patera klaná, stejná. © Tyčinky 4, stejnodlauhé. © Prašníky o pytlíčcích podlé sebe položených. 5) KOKRHELOWITEÉ. | Koruna 2pyská, tlamatá nebo šklebiwá. Tyčinky 4, dwojmocné. Prašníky o 3 pytlíčcích podlé sebe položených, dole oddělených, : tutéž, ostružnatých anebo hrolitých. 1137 Po dřa dí i „ DDOWIZNOW1TÉ. | VERBASCEAE. Diwizna. VERBASCUmM. © WOLLKRAUP. Kalich hluboce sdilný, přínestejný. Koruna kolo“ witá: kraje odilného, nestejného. Tyčinek 5, nestejných (obyčejně 2 kratších) ; prašníky ledwinowité. Tobolka 2- chlopná : chlopní často dopola na dwé Koa: : D. drobnokwětá. V. Scbraderi Meyen. V. Thapsus Schrad. © Diwizna I. Mar. IFel. 415. C. káten ozimý; lodyha wztyčená, 2—6/ wysoká, nejjednodušší nebo na- -hoře málowětewná i s listím a kalichy ze žlutawa husto- oplstás listy lodyhowé wšecky dolů sbíhawé, takže lody- cha křídlatá, dole jsau drobně zejkowané, dolení kopina- té nebo podlauhlokopinaté, tupé neb ostré, nejhořejší wejčité, zakončité, kořenowé řapíkaté; kwěty skládají hrozen klasowitý, konečný, hustý; stopečky za kwětení kratší kalichu 5 ušty kalichowé kopinaté, zakončité; ko- runa přínálewkowitá, 1/2" široká, wně wlnatohuňatá: uštůw podlauhloobwejčitých, na líci čistě žlutých; tyčinky 8 bělowlné, 2 delší lysé nebo nahoře řídce chlupaté, 4krát delší prašníku, na jedné jejich straně dolů běžícího. — Na rumištích, pahrbcích kamenitých, podlé cest w nejwětším dílu Eerčhy, a nyní i w Americe sewerné, Kwěte w čerwnu až do září. 6. Listy slizké a zahořklé potřebují se co obkladky obměkčn= jící; kwět sliznatý, příjemně jakoby fialkowým kořenem zapáchající, | esk silici a hlawně co thé se potřebuje w pony plicních, D. welikokwětá. © V. Thapsus Meyen. V. hapsiforme | Sehrad. Docela podobá se předešlé, liší se ale kwě- -tem wětším, I—1'/2" širokým, dokonce rozloženým, a prašníky na 2? delších tyčinkách skoro lysých mnohem delšími a doleji běžícími. — Roste tamtéž, Jest odrodek s hroznem přetrženým, plstí tenší a kwčtem | | bí i lým. D. sapowiá. V. phlomoides Lťn. Plenk 1. 109. FI, > dan. te 631, Diisseld, (2, 4. 19. Jměním a welikostí kwě- -tůw podobá se docela k diwizně welikokwěté, liší se ale -snadno listím kořenowým a nejdolejším lodyhowým řa- „píkatým, listím ostatním lodyhowým toliko objímawým „anebo zkrátka a dopola dolůw běžícím, hroznem pře- „trženějším, jelikož chomáče kwětowé méně směstnané., -—- .. podobných místech w Ewropě prostřední a již= né. G. 12 1138 Kwět její a předešlé ještě častěji w lékařstwí se potřebu- je nežli diwizny. drobnokwěté. © Semena wšech tří prý omamu= jí ryby. D. knotowkowitá. V. Lychniis Lin. FU. dam. t. 386. Kořen ozimý; lodyha přímá, dost tuhá, nahoře ostře hranatá, latowitě wětewnatá; listy na líci lysaunké, na rubu poprášenoplsťnaté, šediwé, kořenowé. eliptičnopo= dlauhlé, w řapík zaužené, lodyhowé dolení kratšeji řa- píkaté, hořejší sedawé, wejčité, zakončité; kwěty chomá- čené, na hroznech prodlaužených 3 kwěty žluté; tyčinky wšecky bělowlné. — Na pahrbcích wýsluných, kameni- tých po Ewropě.. Kwěte w lipnu až do září. G. Kwět má tauž co předešlé moc, nepotřebuje se ale, D. černá. V. nigrum Lin. Pl. dan. £. 1088. Kořen ozimý ; lodyha 2—4' wysoká, wztyčená, jednoduchá, na- hoře o inka ; jisty zejkowané, na líci lysaunké, na rubu ztenka plsťnaté, lodyhowé nejdolejší předlauhořa- píčné, podlauhlowejčité, dole srdčité, hoření FejBOpoT dlauhlé, přísedawé; hrozen prodlaužený, přetržený; kwěty chomáčené, žluté, drobné; stopečky dwakrát delší kalichu; tyčinky nachowě wlnaté. — Na kopcích lesna- tých po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. G- Rostlina kwětaucí prý zapuzuje myši a krysy; kwěty powah jako předešlé, ačkoliw se nepotřebují. D. čerwikowá. V. Blattaria Lin. Sabb. hort. 2. £. 36. Diwizna čerwíkowá Mar. 7Fel. 4Wi. Kořen ozimý, wře- tenowitý ; lodyba přímá, 3střewičná, wětewnatá, hranatá, Jistnatá s; listy lysé, dolení obwejčitopodlauhlé, dole zten- čené, chobotnaté, lodyhowé podlauhlé, ostré, zejkowané, sedawé, nejhořejší přísrdčité, zakončité, příobjímawé ; hrozen prodlaužený, žláznatochlupatý : stopečky ojedi- nělé, půl2krát nebo dwakrát delší listenu; kwěty žluté, we dně fialowě wausaté; tyčinky fialowě wlnaté, — Na M wýslunných po Ewropě, Kwěte w lipnu a srp- nu. Ó. "Třená nepříjemně zapáchá a zapuzuje prý moly a myši. > : MARNUCHA. | (ČELSIA. | ČELSIE. Kalich sdílný. Koruna kolovitá. "Tyčinek 5: nit- ky huňaté, pátá bez prašníku. M. stopkatá. C. Arcturus Ein. Verbaseum. Colum. ecphr. 2. 1. 82. Nějaké diwizně, obzwláště d. čerwíkowé, jměním podobná; kořen ozimý 5 lodyha přímá, 2 wyso- ká; listy hrubě zejkowané, tupé, obak, obzwláště na líci d 1139 plsťnaté,, dolejší stříčné, lyrowité, úkrojůw pobočních malých, konečného wejčitého, srdčitě dole wykrojeného, hoření střídavé, jednoduché, srdčitowejčité, nejhořejší příkwětní sedawé, střídawé, srdčité, zakončité, u pro- střed ostře pilowané, nejodstálejší; hrozen dlauhý, pří- mý, jednoduchý nebo dole wětewnatý; stopka srstnatá nebo olysalá, stopečky pýřité neb olysalé, střídawé, oje- dinělé, nejodstálejší,“ Ikwěté, mnohem delší listůw pří- kwětních; kalich. uštůw podlauhločárkowitých, celých, tupých 3; koruny weliké, žluté; nitky 4 s wausy nacho- wými. — Na Kretě po zdech, u nás w zahradách ozdo- bau. 6. PoLuška. HEmImERIS. | HALBBLUME. Kalich šdilný. Koruna kolowitá, šlaločná: uštu jednoho wětšího, obsrdčitého. Jamka mednatá na uštech. Tyčinky 4, dwojmocné, lysé. P. čárkolistá. W. coccinea IWiďlď. Celsia linearis Jacg. rar. t. 491. Kříček 3střewičný ; listy trojnaté ne- bo stříčné, čárkowité, nejobdálněji zaubkowané, lysé: hrozen konečný, prodlaužený, řídký; stopečky dolejší stříčné a hořejší jakož někdy i dolení, střídawé: kalich mnohem kratší nežli stopečka, uštůw čárkowitokopina- tých, ostrých, chlupatých; koruna kalichu mnohem wět- ší, nachowá, we dně černá. — W Americe jižné, u nás we skleníku. R. KgRTIČNÍK. © SCROPHULARIA. BRAUNWURZ. Koruna zakulatělá: kraje malého, 5laločného, s u- štem dolením podhautým. Tyčinky 4, dwojmocné, ča- sto s kyptem páté. : K. hlíznatý. © S. nodosa Lin. Plenk 4 504. Hayn. 5. (, 85.. Swiňský kořen Mat. Háj. 342. — IWd. 410. C. Krtičné, neštowičné čili hlizní koření, krtičník, trudowník, pěchowee. | Kořen mnoholetý, wětewnatý, s bulwami na palec tlustými: lodyha přímá, 2—4/ wysoká, ostře čtyr- hraná, bezkřídlá, nahoře pýříčkowaná 3 listy stříčné, řa= píkaté, wejčitopodlauhlé, nebo wejčité, přísrdčité, lysé, dwakrát pilowané zubami doleními delšími a ostřejšími; Jata konečná, třebas 67 dlauhá, ze samých wrcbolikůw složená ; kalich uštůw wejčitých, tupých, nejanžeji máz- drowitě, obranbených; koruna asi 47 dlsuhá, wejcowi- tokulowatá, špinawě ze zelena nahnědla, na zádech lisa- 1140 wá, pořídku zcela zelenawá: uštůw okrauhlých, nejtu- pějších; tyčinky 4, dwojmocné, s kyptem páté napříč podlauhlé, nepatrně wykrojené; čnělka s hořením dílem sehnutá: tobolka wejcowitá. — W lesech wlhkých, po- dlé příkopůw, potokůw, rybníkůw po celé Ewropě. Kwě- te w čerwnu a lipnu. $. ! Celá nať smrdí, ostře a hořce chutná : druhdy byla w powě- sti, že léčí krtice, wole aj. K. wodní. S. aguatica Lin. Plenk t. 505. Hayn. 5. 4. 36. Swiňský kořen samice Mar. /Fel. 410. C. Jmě- ním podobá se předešlému. Kořen nemá bulew. Lo- dyha 3—4' wysoká, jako řapíky širokokřídlá; listy wej- čitopodlauhlé nebo wejčité, přísrdčité, lysé, pilowané zu- batni dole nejmenšími; lata konečná, dlauhá, ze samých wrcholíkůw složená; kalich uštůw zaokrauhlých, nej- tupějších, široce mázdrowitě obraubených; koruny docela jako předešlého, jasněji nežli předešlého barwe- né, na zádech nachowě hnědé; tyčinky 4, dwojmoc- né, s kyptem páté na dwé klaným, uštůw rozewře- ných; tobolka kulowatá, — Podlé potokůw, rybníkůw, ano iwe wodě po Ewropě. Kwěte'w čerwnu až do srpna. 4. Nať smrdí jako předešlého a druhdy taktéž se potřebowala, "Féž prý list jeho přiměšuje se do senny. Podřadí 2, KIWĚTELOWITÉ. ANTIRRHINEAE. HtEDIK. © ANTIRRHINUM. | LOWENMAUL. Kalich hluboce dílný, nestejný.. Koruna šklebi- wá: trubky dole s dutým hrbem, pysku hořeního ná dwé klaného nebo děleného, pysku doleního na tré kla- ného, u prostřed napuchlého a ústí zawirajícího. Tyčin- ky 4, dwojmocné. Tobolka na konci třemi děrami pu“ kající. H. wětší. A. majus Lin. Lam. €. 531. f. 1. Hledík I. Mat. Háj. 355. B. — IWel. 429. Wlčí huba, umrlčí hlawička, hledík, wyžlín, Kořen mnoholetý; lodyha pří- má nebo wzstaupawá, 1—2 wysoká, oblá, krátkowětew- ná, dole lysá, nahoře i s listeny, stopkami, kalichy a korunami žláznatochlupatá ; listy stříčné nebo, střídawé, kopinaté, nejcelejší, lysé, dolení patrně řapíkaté, širší a tupaunké, ostatní nahoru se zužující, zostřující a zpo- sál ok o 3 bc po kc oa ah oo 1141 nenáhla řapíku pozbýwající, takže nejhořejší jsau seda- wé; kwěty na hroznech konečných, jednoduchých; ušty kalichowé | wejčité, tupé, mnohem kratší nežli koruna 1'/2palečná, nachowá, až i růžowá, řídčeji bíla; pysku hořeního 2dílného a opatřeného na patrách hrbolcema žlutýma, u wnitř majícíma dwě široké řady chlupůw+4 to- bolka wejcowitá, zpředu dole wolatá, tupá. — Na zdech starých a w písku řičném po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w čerwnu až do září. 4. : , Chuti málo ostré druůdy w lékařstwí se potřebowala, nyní zů- stawuje se zahradám ozdobau, w nichž kwět nabýwá rozdílných ba- rew, někdy také se zpotwořuje, auiž se naplňuje, H. rolní. A. Orontium La. Schk. t. 112. Hledík III. Mat. Háj. 356. B. Hledík IV. Mar. 7Fel. 429, C. Kořen letní; lodyha přímá, ( wysoká, jednoduchá nebo na má- lo wětwí rozdělená, oblá, lysá, pýřitá nebo řídkochlupá; listy dolení a prostřední střídawé, hořejší příkwětní stří- dawé, wšecky kopinaté, tupé, zaužené, řapík někdy br- witý ; kwěty úžlabíčkowé, obdálné dělají hrozen dlauhý, řídký, jednoduchý; stopečky, jakož i kalich a tobolka žláznatopýřité s kalich uštůw čárkowitokopinatých, ostrých, koruny delších; koruna nachowá, řídko bílá; tobolka kalichu kratší, zakulatělowejcowitá,; dole wolatá, — Na rolích a polích po Ewropě. Kwěte w lipnu až do je- seně. ©. : Chuti jest zahořklé a trpké. Jindá byl w podezření, že jedo- wat a potřebowal se w lékařstwí, KwěrEL. © LINARIA. | LEINKRAUT, Kalich sdílný. Koruna šklebiwá, dole ostružnatá: pysku doleního na tré klaného, u prostřed nadmutého a wysedlého, ústí wíce méně zawírajícího, hořeního na dwé klaného nebo děleného. Tyčinky 4, dwojmocné. To- bolka na konci chlopněma pukající a zůslawující 0- blauk čnělkonosný, přehrádku přikrýwající ; chlopně ce- lé nebo na tré klané, K. zwěšínece L. Cymbalaria M//l. Antirrh. C. FU dan. £. 86. /- 2. Starm f. 10.. Zwěšinec. Mal. IF. 408. Kořen mnoboletý ; lodyha od dola rozdělená na wětwe dlauhé, réwowité, slabé, niťowité, prostřené nebo odwi- slé, nejlysejší ; listy střídawé, málokdy stříčné, dlauhořa- píkaté, srdčitopříokrauhlé, lysé, blaločné: úkrojůw nej- kratšejí zakončitých; stopky úžlabíčkowé, maohem delší řapíku, ojedinělé, Lkwěté, 1 s listem nejlysejší; nahé; ka- lich uštůw kopinatých, ostraunkých, asi 3krát kratší než- 1142 li koruna swětle fialowá, na patrách bílá, a tu s hrbol- cema žlautkowýma; tobolka kulowatá, co wikew weliká. — Na zdech starých, řídčeji na skalách po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w čerwau až do srpna. 4. Nať trochu swraskující jindá w lékařstwí se potřebowala. K. obecný. L. vulgaris Mílď. Fl. dan. t. 982. Plenk 6. 507. Dřísseld. 5. €. 16. Len Matky Boží Mar. Háj. 358. — Wed. 434. Kwětel, rozrazil. Kořen mnoholetý, oby- čejně wyhání několik lodyh přímých, 1'/*/ wysokých, 0- blých, nahoře wětewnatých, lysých; listy roztraušené nebo stříčné, anobrž i čČtweratné, husté, kopinatočárko- wité, ostré, 3žilé, nejlysejší, asi 1'/2“ dlauhé, 1—1/“ ši- roké; hrozen konečný, pěkný; kwěty husté, střechowi- té; stopečky krátké, též stopka a kalichy žláznatopýřité: ušty kalichowé podlauhlokopinaté, ostré, 3žilé; koruna kalichu mnohem delší, bledě žlutá, pysku doleního žlaut- kowého, pater šafránowých, po kraji pýřitých, ostruha ostrá, kratší nežli koruna; tobolka wejcowitá, delší uštůw kalichowých; semena černá, plochá, bradawičnatošerpi- wá, blanau dokola obraubená. — Podlé cest, na polích Ewropv celé. Kwěte w lipnu až do září. 4. Pokud nekwěčte, snadno se pomíchati může s pryšcem chwojkau, jenž ale utržený mléko bílé roní. Kwětel jest málo ostrý a jindá se potřebowal w lékařstwí, Znamenitá jest zahradní potwora, tak nazwaná peloria, koruny skoro prawidelné, trubkowité, s trubkau homolowitau, krajem šuštým, a s 5 ostruhami přímoodstálými. Wisawka. © MAURANDIA. © MAURANDIE. Kalich dílný. Koruna. šklebiwá, dole nafauklá: pysku hořeního na dwé klaného, doleního na tré klaného. Tyčinky 4, dwojmocné: nitek dole mozolatých Tobolka Bpauzárá, pauzder na konci dopola šchlopných. WF. wždykwětaucí. M. semperflorens Jacg., schoenb. £, 288. Usteria scandens Cav. če. 2. £. 116. Kořen mno- -holetý; lodyhy zelinné, wíjawé, 2 dlauhé i delší, oblé, lysé; listy střídawé, dlauhořapíčné, šípowité, nejcelejší, žebernaté, lysé; stopky úžlabíčkowé, Ikwěté, ojedinělé, praudlaužené; kwěty nachýlené, z nachowa fialowé, we- liké.- — W Mexiku. U nás w zahradách a na oknech, kdežto jako břečtan je popívá a pořád kwěte. 4. KEvkKLÉŘKA. Mimutus. © GAUKLERBLUME. Kalich hranatý, nestejně šzubý. Koruna trubko- witá, nálewkowitá, 2pyská : pysku doleního často. dwoj- 1143 hrbého. Tyčinky 4, dwojmocné: pytlíčky prašníkowé rozewřené, konečně splýwawé. Tobolka práh skr. ze o jee pukající. K. žlutá. M. luteus Lin. Gratiola Fenill. M) 34 Kořen mnoholetý ; lodyha dole položená a plaziwá, pří- mowětewnatá: listy stříčné, dolení krátkořapikaté, hoře- ní sedawé, širokowejčité neb okrauhlé, nestejně zubaté, gžilé, lysé nebo dole po kraji pýřité; kwěty w hořejších úžlabíčkách ojedinělé, na. stopkách listu delších, pýři- tých; kalich pýřitý, uštůw tupaunkých; koruna 17 dlau= há, čistě žlutá, jednobarwá anebo w ústi a na uštech nachowě tečkowaná nebo skwrnatá. — W Chili podlé potokůw. 2. Chílané jedí nať w poléwkách:; u nás w zahradách ozdoban slauží.. NÁrRsTNÍK,. © DicGirTaLIS. © FINGERHUT. Kalich hluboce dílný, nestejný. Koruna zwonko- witá nebo trubkowitozwonkowitá: kraje úkosného, na čtwero klaného, s uštem hořením wvkrojeným. Tyčinky 4, dwojmocné, dole ze dna korunowého wyniklé ; prašníky rozewřené a tudy na příč pukající. Tobolka na dwé skrze chlopně pukající; semenice potom prosté. N. čerwený. D. purpurea Lin. Plenk (. 50. Hayn. t. 45. Důisseld. 8. £« 9. Kořen ozimý; lodyha přímá; 2—4' wysoká, i s řapíky a rubem listovým měkce šedo- plsťnatá; listy střídawé, wejčitokopinaté, ostré a zakon- čité, nestejně skoro dwakrát zejkowané, na rubu wywý- šeně síťkowanožebernaté, dolení dlauhořapikaté, hoření krátkořapíkaté nebo sedawé; kwěty odwislé, dohromady hrozen dělající dlauhý, jednostranný, jednoduchý ka- lich uštůw wejčitopodlauhlých, krátce zakončitých, Sži- lých, pýřítýchs koruna 2“ dlanbá, zwonkowitá: pysku hořeního přetupého, uťatého nebo mělce wykrojeného, pysku doleního s ušty krátce wejčítými, zaokrauhle- nými, waě dokonce lysá, karmasínowá, na straně dolení baňaté bledší a wvybledlá, bledoskwrnatá, u waitř na tež straně s bakamí sytě nachowými, běloobraubený- mi, roztraušenými, řídko býwá barwy pleťowé nebo bí- lé. — Na chlumech čedičných. porfyrowých a žulowých w západnějším dílu Ewropy prostřední. Kwěte w čer- wnu až do srpna. 6: N. hlínožlutý. D. grandiflora Lam. D. ambigua Murr. - D. ochroleuca Jacg. zuárě" OT Savtěňkýh podobá se pře- - "dešlému. Kořen mnoholetýs lodyhu 2—3 wysoká, pří- + 1144 má, nahoře jakož i stopky a kalich žláznatochlupatá 5 listy podlauhlokopinaté, pilowané, pýřité: dolení w řa- pík zaužené, hoření dole wejčité, poloobjímawé; hrozen jednostranný s kalich uštůw kopinatých, ostrých ; koruna obšírnozwonkowitá, žláznatopýřitá, hlinožlutá nebo. sir- kowá, u wnitř čarami hnědými síťkowaná: pysku boře- ního nejtupějšího, wykrojeného nebo přízaubkowaného, pysku doleního s ušty dúhlými, prostředním dwa- krát širším, ostrým anebo tupým, trubky korunowé o mnoho kratším. — Na skalách stinných Ewropy pro- střední. 4. Listy obau třené zapáchají nepříjemně, chutnají ostře a hořce a omamují. Náležejí k jedům osteoomamajícím. Malé dawky jsan mocný lék w rozdílných nemocech. Welmi nebezpečno jest bráti listy náprstníkowé na místo diwiznowých. N. žlutý. D. lutea Lín. Jacg. h. vind. t. 105. Jmění předešlého. -Kořen ozimý; lodyha přímá, 2střewičná, jakož i stopky lysá; listy podlauhlokopinaté, pilowané, lysé nebo dole příbrwité; dolení w řapík zaužené, ho- ření dole wejčité, sedawé; kalich uštůw kopinatých, |- zilých, ostrých, po kraji žláznatopýřitých; koruna trab- kowitá, wně lysá: pysku hořeního ostře wyříznutého, s ušty ostrými, pysku doleního ušty wejčité, poboční ostré, prostřední mnohem kratší nežli koruna. — Na pahrbcích suchých Ewropy západnější a mírnější. 6. Wlastnosti a aučinky dwau předešlých. JENOTINA. © PENTASTEMON. © FŮNFFADEN. Kalich hluboce šdílný. Koruna nafauklotrubkowitá, skoro zwonkowitá; kraj 2pyský: pysku hořeního 2la- ločného, doleního Slaločného. Tyčinek 5,4 plodné, dwoj= mocné, pátá bez prašníku, obyčejně co ostatní dlauhá, Tobolka 2chlopná, skrze chlopně pukající. Semena ne- obraubená, hranatá. „Je zwonkowitá. P, campanulatus A. Chelone cam- panulata Cav. ze. |. 4. 29. C. campanuloides Boť. reg. £. 40. Podkeř: -lodyha přímá nebo oblaukowitě wzstau- pawá, 1'|2—2 wysoká, lysá nebo pýříčkowaná, nahoře jakož i stopky, listeny a kalichy žláznatokrátkochlupá ; listy stříčné, podlauhlo- nebo čárkowitokopinaté, dlau- hozakončité , pilowané zubami zakončitými, obyčejně nahoru hákowitě nahnutými, lysé, dolení w řapík krátký zaužené, hoření dole wejčité a. příobjímawé ; kwěty na wrcholících stříčných, dohromady dělají latu. koaečnau, štihlau, skoro jednostranaau ; ušty kalichowé kopinaté, 1145 zakončité ; koruna mnohem delší kalichu, wíce méně ba- ňatá, až i zwonkowitá: uštůw krajowých přístejných, py- sku doleního wausatého, wně žláznatopýřitá, jasněji nebo tmawěji nachowá, růžowá, fialowá, lilákowá, na břiše wně bledší a tutéž u wnitř tmawonachowě žílnatá nebo skwrnatá; prašníky lysé; tyčinka pátá (bez prašníku) nahoře wausatá. — W Mexiku, u nás w zahradách. R. ZELWNICE, (CHELONE. | SCHILDBLUME. Kalich hluboce 5dílný, třemi listeny zakrytý. Ko- runa tlamatá, břichatá. Tyčinky 4, dwojmocné, s nitkau pátau bez prašníku. Tobolka 2pauzdrá, 2chlopná. Se- mena čočkowitá, široce blánitoobraubená. Z. lysá. C. glabra Lin. Trew Ehr. t. 88. Kořen mnoholetý, plaziwý; lodyha 9" wysoká, přímá, lysá, 0- blá nebo sotwa 4hraná; listy přílysé, stříčné, kopinaté, zelené, pilowané, mírně řapíkaté, hoření užší a kratší; kwěty bílé, na konci lodyhy a wětwí nahlaučené w klas krátký, hustý; koruny weliké, břichaté, pysku, hořeního klenutého a malíčko wyříznutého, doleního malíčko na. tré klaného;s nitky a prašníky huňaté 3; tobolky tupé. — W Americe sewerné. Kwěte w srpnu až do října.. é Hořká, obsahujíc černau pryskyřici, barwÍ moč černě; zem- kowé ji potřebují k počišťowání dolem a proti lišejům, U más w zahradách. DmuLoRET, | ČALCEBOLARIA, PANTOFFELBLUME, Kalich dílný, Koruna krátká, beztrubečná, 2py- ská: pysk hoření celý, dolení přeweliký, měchýřovwitý, střewícowitý. "Pyčinky 2.. Blizna ostrá, Tobolka 2pau- zdrá, 2chlopná. D. obeená. C. pinnata Lín. Lam. t+ l5. /. 2. Kořen letní; lodyha přímá, 2střewíčná, oblá rozkladitá, kru- chá, nejhustěji pýřitá, s kolínky napuchlými, s wětwemi stříčnými, krátkými ; listy stříčné, krátkořapíkaté, pýřité, kruché, wyštěptané, 4—ojařmé s lichým : úkroje stříčné, obyčejně střídawé, podlauhlé, tupě protisečné nebo stříhanozubaté, dole w řapíček zaužené, tapés řapíky nejužším krajem srostlé; kwěty na konci lodyhy a wět- wi dwojčatné neb ojedinělé, na stopkách teničkých, listu kratších; kalich uštůw okrauhlowejčitých, tupaunkých, mnohožilých, pýřitých; koruna kalichu dwakrát delší, žlutá ; pysk hoření nejmenší, zakulatělý, nafauklý, z pře- du wyříznutý pro prašníky čumící, pysk dolení nejwětší 1146 nafauklý, zakulatělý, na předním kraji stěsněný, na konci wykrojený s tobolka zakulatělá, na konci smáškantá, za- končitá. — Na místech wlhkých w PeruwiL Os Indianowé potřebují zpařeninu k powlownému wyčištění ke kořen prý působí dáwení. D. chocholičnatá. C. corymbosa R. Cav. WA “. (. 20. /- 0. Sestnatá ; lodyha 2střewičná, dole bezlistá, nahoře sochatá. listnatá ; listy kořenowé wejčité, srdčité, řapí- katé, dwakrát zejkowané, na rubu bělawé, lodyhowé srdčité, poloobjímawé; stopky úžlabíčkowé a konečné, na dwé neb tré klané ; koruna žlutá, krwawě čárkowa- ná a pozbádaná. — Na místech stinných w Chili. Kwěte w září a říjnu. 2. W lékařstwí užitečná k pnzení na moč. KoxíTRUD. © GRATIOLA. | GNADENKRAUT. Kalich na patero klaný, stejný, listenatý. — Koruna pysku hořeního na dwé klaného, doleního na tré kla- ného. Tyčinky 4—9, z trubky wyniklé, jichž 2 tohko plodné. Prašníky wisuté, 2štěrbiné. Blizna 2čepelná. jí lékařský. G. officinalis Lčn. Plenk £. 15. Diisseld. 1. <. 15. Konitrud Mar. 7el. 440. Kořen mnoholetý, co brko uustý plaziwý, klaubnatý, mrcasatý, wypauští lody- hy I—1'/? wysoké, jednoduché, pořídku wětewnaté, přímé, oblé, lysé; listy křížmostříčné, sedawé, dole nej- užším krajem srostlé, kopinaté, pořídku wejčitokopina- té, obyčejně na hořejších třech čtvrtinách zubaté, sži- lé, nejlysejší na rubu nejautleji prohlubeně tečkowané, delší nežli články lodyhowé; z úžlabíčka. listůw někdy od dola až nahoru wynikají stopky ojedinělé, listu krat- ší, nejlysejší, lkwěté, na konci opatřené listenoma ko- pinatočárkowitýma, ostrýma, jako listy tečkowanýma a Sžilýma, delšíma kalichu, jehož ušty kopinaté, nejostřej- ší; koruna kalichu asi 3krát delší, bělawá nebo bledě čerwená, tmawěji čárkowaná, dole žlutawá; tobolka wej- čitokulowatá, zakončitá. — Na wlbkých lukách Ewropy jižné a prostřední. Kwěte w čerwnu. 2. Kořen a nať hořce chntnající počišťují obzwláště za čerstwa násilně horem a dolem; w menším dawku rozpauštějí a rozhánějí, protož náležejí k mocným lékům, ačkoli nyní se nepotřebují. K. peruwský. G. peruviana Lin, G. Feuill. 3. 6 VI- Lodyha skoro jednoduchá, (—9“ wysoká; listy sedawé, wejčitokopinaté, zubaté; kwěty bílé, u. wnitř. čerweně čárkowané, ojedinělé w úžlabíčku listowém, přisedawé. — W Peruwii a Chili. Kwěte w únoru až do dubna. 4. 1147 Jest hořký a žene na stolici. Zemkowé potřebují zpařeninu proti škrkawkám. K. hořký. G. amara Rumph 5. t. 10. |. Zelina plazivá; listy srdčitowejčité, 27 dlauhé; stopky mnoho« kwětés koruny bílé a nechowě tečkowané s pyskem ho- řením hlauběji rozklaným. — W Indii wýchodní. Welmi hořký, w lékařstwí užitečný; též dáwají jej do piwa; které pak hrdlo wysauší a klawu rozbolyje. Podřadí 3. ROZRAZILOWITÉ. © VERONICEAE. RozkaziL. © VERONIKA. EHRENPREIS, Kalich 4—ó5dilný. Koruna na čtwero klaná: uštu hořeního širšího, obyčejně kolowitá, pořídku trubkowi- tá a skoro 2pyská, Pyčinky 2% prašníky na del štěrbi- nama pukající. Blizna nerozdělená. Tobolka wice méně simačknutá, wykrojená, 2chlopná. R. dlauholistý. V“ longifoha Lčn. Schrad. © com. t. 2. JV. Kořen mnoholetý ; lodyha wztyčená, W/2—4“ wyso- ká, nahoře rozdělená na wětwe přímé, kwělanucí i s řa- píky pýřitá; listy stříčné nebo po 3—4, přesleněné, řapíkaté, z dola wejčitého nebo srděmtého kopinaté, za- končité a ku konci ostře dwakrát pilowané; hrozny konečné, prodlanžené, přehusté a tudy klasowités. liste- ny čárkowitošídlowité, zdélí kalichu 4dílného s ušty pří- šídlowitými, nestejnými ; koruna jasně modrá: trubky wálcowité a kraje nálewkowitě. rozšířeného, skoro 2py= ského; tobolka příokrauhlá, napuchlá, slabě wyřiznutá, — Na lukách wlhkých w největším dílu Ewropy. Kwěte w lipnu a srpnu. 2, R. klasatý. N. spicata Lin. Vaill. par. t, 33. (. A. Fl. dan. 1. 52. Engl. bot. t. 2. Kořen oddenku úkosné- ho, dřewnatého, mnohomrcasého, mnoholetého 3; lodyba —W wysoká, dole položená, pak přímá, oblá, je- dnoducbá nebo, nahoře latnatě wětewnatá, jako listy a kalichy pýřita ; listy stříčné, wejčité nebo, kopinaté, zej- kowanopilowané, na konci nejcelejší, dolení tupé a w řapík zanžené, bořejší ostraunké, bělavě. zelené, tlu- staunké : hrozen konečný, obyčejně ojedinělý, tuhý, nej- bustější, klasowitý; listeny šídlowité, delší nežli stopeč- ka; kalich. uštůw kopinatých, tupaunkých, 2 menších ; koruna modrá tobolka příokrauhlá, přísmačknutá, wy- "i 1148 : krojená. —- Na pahrbcích wýslunných, tráwnatých po Ewropě.2Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Jindá w lékařstwí se potřebowal. R. potoční. V. Beceabunga Lin. Fl. dan. (« 511. Plenk £. 14. Rozrazilka. Celý nejlysejší, přídužnatý. Lo- dyha 1—1'7;/ dlauhá, dole položená a z kolínek kořena- tějící, pak wzestaupající, často přímě wětewnatá ; listy stříčné, krátkořapikaté, eliptičné, pořídku wejčité, tupé, zejkowanopilowané, jasně zelené; hrozny stříčné w ho- řejších úžlabíčkách, listu delší, přímé, řídké; stopečky lysé, obyčejně delší listenůw; ušty kalichowé kopinaté, tupaunké ; koruna modrá, tmawěji čárkowaná; tobolka příokrauhlá, přísmačknutá, malíčko wykrojená, na sto- pečkách nejodstálejších. — W žídlech, potocích, wodách stojatých po Ewropě. Kwěte w létě. 1. Listy šťáwnaté, zahořklé, slané, z jara jedí w salátu proti kurdějím a zakohácení. , R. wodní. V. Anagallis Lčn. Fl. dan. £. 903. Hayn. 4+ E 4. Lauer Mar. Wed, 249. Kořen mnoboletý, oblý, kolmo. jdaucí, klaubnatý, z klaubůw wypauštějící mnoho mrcasů do přeslenu rozpostawených; lodyha přímá, příčtyrhra- ná, lysá, jednoduchá nebo stříčně dole wětewnatá; listy stříčné, sedawé, poloobjímawé, kopinaté nebo wejčitoko- pinaté, ostré, pilowané, přídužnaté, nejlysejší; hrozny úžlabíčkowé, stříčné, ojedinělé, někdy dwojčatné, wze- staupawé, nejdelší, mnohokwěté, řídké; stopečky niťowi- té, potraušené nejkratšími chlupy, zdélí listenůw ko- pinatočárkowitých nebo delší; ušty kalichowé kopinaté, ostré, přístejné; koruna swětlomodrá, tmawěji čárkowa- ná; tobolka příokrauhlá, smačknutá, na konci malíčko wykrojená, — We wodách stojatých a potocích. Kwěte w kwětnu až do srpna. O. I ten rod jídaji na jaře w salátu, a welikau chwála mu dá- wají proti kurdějím, R. rezekwíek. V. Chamaedrys Lin Hayn. 4. +4. Re- zekwitek. Kořen mnoholetý, plaziwý; lodyha střewíčná, wzstavpawá, jednoduchá, oblá, střídawě dwojřadě chlu- patá ; listy stříčné, krátkořapíkaté, nebo sedawé, wejčité, tupě střihanopilowané, swraskalé, zřídka bíle a měkce chlupaté, na líci ano i obak olysající; hrozny z nejho- řejších úžlabíček wyniklé, stříčné, přímé, mnohem delší listu, nejdoleji nahé; hrozen řídký, mnohokwětý ; listeny kopinaté, ostré, jako i stopečky (jich trošíčku delší) a kalichy pýřité; kalich uštůw kopinatých, ostrých; koru“ na w tom pokolení weliká, jasně modrá, někdy pleťowá 1149 nebo bilá s tmawějšími žilami; tobolka malá, obsrdčitá, smačknutá. — Na lukách, w štěpnicech, hájích, plotech, -po celé Ewropě. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2. Před časy w lékařstwí se potřebowala, : R. lékařský. ©. ofticinalis Lrn. Plenk £. 12. Fl. dam. . 248. Hayn. 4. ©. 3. Diisseld. 5. 1. 18. Weronyka Mat. Háj. 200. W. samec Mar. IWel. 231. C. Tržník, přítržník, přítržné koření, čistec, rozrazil, úložník. Kořen mnoho“ letý, plazivý, mrcasatý ; lodyha '/+/— I dlauhá, tuhá, po- ložená, dole z kolínek kořeny wyhánějící, obyčejně je- dnoduchá, na konci wzstaupawá, oblá, jako ostatní dí- ly zeleně srstnatá: listy stříčné, w řapík krátký zau- žené, obyčejně obwejčité, řídko wejčité nebo obwejčito- příokrauhlé, pilowané, tlustaunké, bledě zelené; stopky z nejhořejších úžlabíček ojedinělé, stříčné nebo střída- wé, wzstaupawé, mnohem delší listu, dopola nahé, na- hoře nesaucí hrozen řídký; listeny čárkowité, delší sto- peček; kalich uštůw wejčitokopinatých, ostraunkých, dwau menších; koruna bledě modrá, tmawěji čárkowaná 5 to- bolka obsrdčitá, smačknoutá. — W hájích, na pastwi- nách a lukách suchých, Kwěte w. čerwnu až do srp- na. ee nahořklá, natrpkalá a kořenná, potřebuje se pod jmenem čaje ewropského na místo čínského ; druhdy též w lékařstwí měla swau chwáln, R. břečtanolistý. V. hederaefolia Ln. PV. dan. t. 428. Kořen teníčký, letní s nemnobými mrcasy; lodyha do- le stříčně wětewnatá, rozprostřená, třebas I dlauhá, oblá, pýřitá; listy řapíkaté, ledwinitosrdčité, 5— 3laloč- né: laloku konečného wětšího, ploché, přídužnaté, obak krátkochlupé, nejdolejší stříčné, ostatní střídawé, nejhořejší sedawé; stopky z úžlabíčka listůw střídawých, ojedinělé, co list dlauhé, plodonosné pak sehnuté; ka- lich uštůw srdčitých, ostrých, brwitých s koruna bledě modrá, tmawěji žílnatá, řídko bílá; tobolka dwojčatná, dwojkulatá; semena w každém pauzdru 2, weliká, pu- pečnatopoddutá, swraskalá. — Na rolích a zelništích. Kwěte w březnu až do dubna. ©. To ta rostlina, která dáwá příčinu k rozprawkám, že semeno z nebe padalo, Příwalem totiž semeno její do brazd se zaplawuje a nashromažďuje, což sobě lid sprostácký neumí wyswětliti, R- polní. V. agrestis Lén. Fl. dan. 1. 449. Kořen letní, slabý, mrcasatý 3; lodyha hned nad kořenem stříčně wětewnatá, položená, 2—3palečná, oblá, pýřitá; listy srdčitowejčité, swraskalé, tupě pilowané, krátkými chlu- ý s jd 1130 py potraušené, dolení stříčné, boření střídawé ; stop- ky úžlabíčkowé, ojedinělé, zdélí listu nebo delší, řídko. kratší, plodonosné sehnuté; kalich uštůw wejčitých, tu- pých ; koruna malá, jasně charpowá, tmáwěji žílnatá, někdy bílá ; tvčinky z doleního kraje trubky korunowé wyniklé; tobolka dwojčatná, dwojkulatá, ostře wykroje- ná, roztraušeně žláznatochlupá : pauzder podlé šwu pří- smačknutých; semen w každém pauzdru 6, pupečnato- poddutých, swraskalých. — Na rolích a zelništích. Kwě- te w březnu až do jeseně. ©. Náleží k čmaninám, dobrá píce ale owčí. R. rolní. V. arvensis Lin. Fl. dan. t. 315. Kořen slabý, letní, mrcasatý; lodyha zmládí položená, pak se zpřimuje a nabýwá wýšky třebas "/;, od dola wětewna- tá, oblá, chlupatá; listy srdčitowejčité, tupě zejkowané, chlaupkowané, dolejší řapíkaté, příkwětní kopinaté, nej- celejší; kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, dohromady děla- jí hrozen klasowitý, prodlaužený, řídký ; stopečky kratší kalichu z uštůw kopinatých, jednoduše pýřitých: koru- na malá, modrawá; tobolka smačknutá, obsrdčíto2la- ločná, čnělka zdélí wýřezu; semena ploská, štítowitá. — Na polích a rolích. Kwěte w březnu až do jeseně. ©. Dobrá píce owčí. : R. třilistý. V. triphyhHos Lin. FI. dan. t. 621. Celý lepkawě pýřitý, Kořen letní, slabý, mrcasatýs lodyha zwýší [—i"/2 prstu, přímaunká, oblá, rozewřenowětewna- tá, někdy 1 jednoduchá ; listy nejdolejší řapíkaté, wejči- té, nejcelejší, nejbližší, kratčeji řapíkaté, wice méně stříhané, hoření přísedawé, odilné: uštůw tupých, po- diauhloobwejčitých, prostředního wětšího, nejhořejší oby- čejně 3dílné, menší, wšecky přídužnaté, na líci černawě zelené, na rubu ponachovělé; stopky přímé, zdélí listu nebo delší ; kalich uštůw kopinatých, tupaunkých, kratší nežli stopka; koruna, sytě. modrá, weliká; tobolka okrauhloobsrdčitá, smačknulá; semena poddutá, šáleč- kowitá. — Na polích a rolích. Kwěte w. březnu až do kwětna. Ó. Jindá se potřebowala proti žlautenici. KLANOKWĚT. SCHIZANTHUS. | SPALTBLUME. Kalich šdílný. Koruna zwrácená, 2pyská: pysk ho- ření ddílný, lalokůw pobočních 2ušetných, s ušty ce- lými nebo na dwé klanými, laloku prostředního, tupé- ho nebo wykrojeného, "dole s wystáwajícím patrem ; ? Vál pysk dolení 3dílný: uštu prostředního prohlubeného, wykrojeného, pobočních auzkýeh, celých anebo wykro- jených. Tyčinky 4, dwojmocné, 2 kratší neplodné, To- olka skrze stěny pukající, 2chlopná. K. peřený. S. pinnatus R. et Pav. 1. £. (T. Zelina obrostlá chlupy dlauhými, žlázkau ukončenými; ko- řen mrcasatýs lodyba přímá, asi 2 wysoká, oblá, na wětwe nemnohé, -střídavé rozdělená; listy weliké, krát- kořapíkaté, střídawé, wyštěrbené: úkroje sedawé, stříčné nebo střídawé, doleních listůw wětší, protisečné nebo laločnaté, hořeních čárkowitokopinaté s-několika zuby tupými ; kwěty na latě konečné, přímé ; koruny s trub- kau překrátkau, pyskem dolením karmínowým anebo nachowým, jehož ušty poboční jsau zdéli prostřed- ního, prohlubeného nebo delší, s pyskem hořením ple- ťowým, jehož prostřední ušet obwejčitý nebo podlauhlý jest tup anebo wykrojen a toliko dole žlut a nachowě tečkowán. — Na místech neobdělaných w Chili, u nás w zahradách ozdobau pod šírým nebem. O. Podřadí 4. KOMULOWITÉ. BUDLEJEAE. KozaRa. © ČaPRARIA. © HERZBLUME, Kalich ódilný. Koruna zwonkowitá, na patero kla= ná, skoro pawidelná. "Pyčinky 4, stejně dlauhé, krátké; blizna 2laločná. Tobolka 2pauzdrá, 2chlopná: chlopní na dwé klaných; semenice pak prostá. K. obecná. C. biflora Lín. Jacg. am. 1. 115. Lam. t. od4. /. 2. R, et Pav. 2. ( 123. a.. Keř pořídku ústře- wičný, rozdělený na wětwe dlauhé, přídřewnaté, přímé, příoblé, někdy srstnataunké s listy střídawé, pořídku stříč= né, podlauhlé, w řapík zponenáhla zaužené a po něm až dolů co obruba auzká běžící, na hoření polowici | pilowané, lysé nebo po kraji pýřitobrwité, 1'/2“ dlauhé, -na místech bujných a stinných třebas opalečné, na po- morských, pisečnatých menší, šťáwnaté, tučné, kruché ; -stopky jednokwěté, mnohem. kratší listu, úžlabíčkowé, -obyčejně podwojné, málokdy ojedinělé, ještě řídčeji po= trojné; „kwěty newonné; kalich lysý, asi co stopka -"dlauhý: uštůw nejslaběji rozdělených, čárkowitých; ko -runa bělostná, trubky co kalich dlauhé; uštůw podlau- -blých, tupých; „tobolka wejcowitá, ostrá. — Na polích 13 v A dálk, Abak ok E c 1152 w Indii západní, Kurasau a Peruwii. Kwěte skoró ce- Jý rok.. Kozy rády žeran její ratolesti. List. potřebují na místo čaje čínského a tudy slowe keř w Indii západní thee du pays. KomuLE. BupLEIA, © BupLEJE. Kalich na čtwero klaný. Korona trubkowilá, na čtwero klaná. Tyčinky 4, beznitečné, z chobotůw wyni- klé. Blizna hlawowitá, Tobolka 2chlopná: chlopní na dwé klaných, od semenice se oddělujících a ji oprošťujících, K. wejčílá. B. americana Len. R.et Pav. 1. 1. 82. Keř zwýší 9—10, s wětwemi plsťnatými; listy stříčné, wejči= té, w řapík ztenčené, na konci ostré, na rubu bělopisť- naté; kwěty drobné, žluté, na hroznech klasatých, ko- nečných. —. Podlé řek a potokůw na ostrowech kary- bejských. Kwěte w čerwnu až do září. i, 5. VP Listy potřebují na místo diwiznowých k obměkčujícím kaupe- lím a obkládůní, K. kulatá. B. globosa Lam. t. 69. /. 2. B. capitata Jaeg. rar. t. 307.. Keř 415—20 zwýší, rozhy a smítky bělawě plsťnaté ; listy stříčné, krátkořapikaté, kopinaté, zakončité, 6" dlauhé, na líci swraskalaunké, lysé, na ru- bu běloplsťnaté; kwěty medožluté, shlaučené w strbau- Jy kulowaté, stopkaté, stříčné, zwící ořechu wlaského dohromady hrozen konečný skládající. — Na místech mokrých w Chili. Kwěte w kwětnu až do lipna. R. a Listy potřebují jako předešlé a prášek z nich obzwláště na wWredy, CHWoSTENKA, | SCOPARIA. Kalich Adilný, stejný. Koruna kolowitá, 4dilná, pra- widelná, w ústí chlupatá. Tyčinky 4, stejné. Blizna tupá. Tobolka zakulatělá, 2pauzdrá, 2chlopná: chlopní we- bnutých, přehrádku dělajících a na semenici střední we- ikau se nasazujících. Ch. sladká. S. dulcis Lůn. Lam. t. 85. Přímá, od do- la až nahoru nejwětewnatější, 3střewíčná s kořen rowný, bílý, mrcasatý; lodyha oblá, šesti hřbítky jakoby še- stihraná, jakož i wšecky díly nejlysejší; wětwe trojna- té pometáním jedné stříčné, listy trojnaté, kopinaté, w řapík ztenčené, na hoření polowině pilowané; stopky w každém úžlabíčku po celé délce wětwí 2, tedy celého přeslénku 6, obyčejně ale toliko 5, 4 nebo 3, lkwěté, mnohem kratší lista; kalich uštůw kopinatých, ostrých 3 1153 |; a Egyptě. Kwěte pořád. h- | Váš Ani kořen ani nať nemají chuti ani zápachu ; nať potřebuje se na místo slézu k obměkčowání netoliko w kaupeli anobrž i w ob- kladcích a klistérech; Šťáwa listní zasladlá proti kašli jako léko- řičná, Podřadí 5. KOKRHELOWITÉ. RHINANTHACEAE. OHRANULE. | EscoBEDIA. © ESKOBEDIE, Kalich trubkowitý, bhraný, szubý. Koruna. trubky > kalichowé mnohem delší: kraj 2pyský, plochý, pysku - bořeního 2—, -doleního 3laločného , s laloky wšemi | přístejnými; tyčinky 4, dwojmocné, zawřené. Prašníky čárkowité, dole střelowité, uštůw osinatých. Blizna ja- - zýčkowilá, swraskaločeřitá. Tobolka kalichem zastřená, 2pauzdrá, skrze pauzdra 2chlopná. O. šerpůvá. E. seabrifolia R. et Pav. H. B. et Kunth. n. gen. 2, €. W14. Zelina rozdělená na wětwe žlábkowa- né, oblé, šerpiwé ; listy stříčné, sedawé, podlauhlé, sko- ro srdčité, ostré, zaubkowané, šerpiwé, síťkowanožílna= té, ožilé, 4" dlauhé, 1'/z“ široké; kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, stopečnaté; stopka opatřená u prostřed li- stenoma stříčnýma, šerpiwýma, kopinatýmas kalich zdélí 1/2; trubka korunowá porozšířená, s ústím příúkos= ným; pysk hoření málo kratší dolejšího s laloky 0 krauhlenými, pýřitými; tyčinky kratší nežli trubka ko- runowá ; čnělka nepřesahuje tyčinky. —- Na. skalách w Newé Grenadě. ©. Kořenem barwí na místo šafránu plátno a zadělaná jídla na žluto, proto slowe asafran. SwĚTLÍK, © EUPHRASIA. AUGENTROST. Kalich trubkowitý nebo zwonkowitý, 4zubý nebo na čtwero klaný. Koruna 2pyská: pysk hoření dutý a wykrojený , dolení na tré klaný: uštůw wyříznutých. Tyčinky 4, krátké, dwojmocné ; prašníkůw pauzdro dru- ohé dole trnem ukončené, Tobolka wejčitá, nejtupější - nebo wykrojená. © Semena, stejně čárkowaná, bezkřídlá. | S. lékařský. E. officinalis Line Plenk 4 . SCAk, 6 13 p 0 o v o o n l 154 169. Hayn, 9. £. 1. 8. Ambrožka, jinak swětlík Mar. Háj. 308. — Jel. 368. Potěšení očí. Zelina třebas 6“ wyso“ ká, přímá, stříčnowětewná; lodyha oblá, jakož i listy a kalichy pýřitá nebo žláznatochlupatá; listy stříčné, nejkratšeji řapíkaté, wejčité, obak 3—4— Šzubé zubami ostrými , dolejšími přiblíženějšími, hořejších listůw za- končitých kratšeji nebo déleji hrotitými, Sžilé, na líci po žilách brázdowané; kwěty úžlabíčkowé, na wětwích od dola nahoru po sobě se rozvíjející, sedawé nebo nejkratšeji stopečnaté, dost weliké; kalich uštůw kopina- tých, nejostřejších; koruna bílá, pysk hoření má čar šest a jest 2laločný: lalokůw 2—3zubých, odstálých; pysk dolení má dole skwrnu citronowau, jest čarami fialowými 9 znamenán a rozdělen na laloky 3, jichž každý hlubo- ce-wykrojen; tobolka obwejčitá, na konci mělce wyříz- nutá, pýřitá, kalichu kratší. — Na lukách, wřesowištích, Kwěte w lipnu a srpnu. ©. : Nať zahořklá a natrpkalá druhdy se počítala k lékům očním welmi wážením; nyní na ni zapomněli. ZDRAWÍNEK. | (ODONTITES. © ŽAHNKRAUT. Kalich wálcowitý, na čtwero klaný. Koruna pysku hořeního rowného, prašníky zawirajícího, pysku dolení“ ho na tré klaného s ušty čárkowitými. Tyčinky 4, dwoj- mocné; prašníky pauzder wšech dole kolcem ukonče- ných. Tobolka wejčitá, wykrojená. Z. čerwený. O. rubra Pers. Euphrasia Odontites Lin. Fl. dan. t4 625. Lodyha zwýší '/2—V, wztyčená, ne- patrně 4hraná a jako celá rostlina tuhými chlaupky šer- piwá, od dola nebo od prostředka přímowětewná;. listy kopinaté, i2—18" dlauhé, 3—6" široké, tupaunké, na zpodině zaokrauhlené, obak 3—4 zubv tupaunkými pi- lowané; listeny delší kwětůw, skoro. podobné. listům, méně pilowané, hořejší celé, nástřídavé ; kalich zelený, ponačerwenalý: uštůw kopinatých; koruna růžowá nebo pleťowá; pysk dolení kratší hořeního, příuťatého, S la- loky podlšuhlými, napřed širšími a okrauhlenými. — Obecný ma. polích wlhkých, podlé příkopůw, potokůw po celé Ewropě. Kwěte w kwětnu až do srpna. ©. Jindá měl swau sláwu proti krwotoku a bolení zubůw. Wšiwgc. PepicuLaRIS. — LÁUSEKRAUT. Kalich trubkowitý nebo nafauklý, dzubý. Koruna trubkowitá, tlamatá: pysku hořeního smačknutého, do- s 5 oh o o Non Se žá M * = B + ; ; leního rowného, Slaločného; tyčinky 4 s kyptem páté, dwojmocné. Tobolka zobanitá. Semena mnohá, ďubko- wanosiťkowaná. vě: W. bahní. P. palustris Len. Schk. £ T. Hayn. 8. £. 33. Kořen mrkwowitý, obyčejně jednoduchý; lodyha tz—1'/ wysoká, přímá, příhranatá, obvčejně dole stří- dawě wětwitá, nálysá, ponachowělá, nejdoleji mající ně. kolik šupin wejčitých anebo podlauhlých, brzo wadnau- cích: listy 1'/2—2“ dlauhé, hoření a wětwowé menší, wšecky w obwodu čárkowitopodlauhlé, lysé, toliko na zpodině příchlupaté, zelené, ponačerwenalé, wyštěplas né: úkrojůw příprotisečných a zejkowaných zuby. bělo- chruplawými; kwěty od prostředka až nahoru we wšech úžlabíčkách přísedawé, na konci přiblížené, dělají hro- zen listnatý; kalich dříwe wálcowitý, pak nafauklý a wejcowitý, lysý, příblanowitý, špinawě zelený a pona- chowělý, Žpyský: uštůw. listowitých , stříhanozubatých, kadeřawých; koruna 12—14" dlauhá, swětle, růžowá, pořídku bílá: lebka tmawější, podlauhlá, uťatá, se zaub- koma šídlowitýma; ušty pysku doleního úkosného. širo- ké, wejčitopodlauhlé, prostřední menší; tyčinky ponaa- chlupaté; tobolka úkosně wejčitopodlauhlá, hrotitá, Na lukách bahnitých po Ewropě, Asii prostřední a sewer- né. Kwěte w čerwnu až do srpna M. Nať nepříjemně zapáchá, ostře chutná ; kromě koz nižádný do= bytek jí nežere, jemuž působí zapálení střew a močení krwe ; moří neřesť, a drahdy potřebowal se proti nečistým wředům a k puzení moče. W lesní. P. sylvatica Lín. FV. dan. t. 225. Hayn. 8. t. 34. Kořen mrkwowitý, na konci wětwitýs lodyha 3— 5" zwýší, přímá, pořídku barwená, po straně s několika lodyžkami prostřenými, wzstaupawými, slabšími, nejdo- leji oděná šupinami wejčitookrauhlými nebo podlauhlý- mi, jichž nejwnitřnější listowité a po, kraji celé nebo zejkowané; listy wyštěptané se širokau žilau; úkrojůw stříhanozubatých zuby ostrými, na konci chrustawý- mi; kalich wejčítopodlauhlý. pak nafauklý, ostrobraný, w ústí chlupatý, Szubý: zubůw. listowitých, stříhanozu- batých ; lebka korunowá na konci 2zubá. — Na lukách mokrých, bařinných, obzwláště w lesech Ewropy pro- střední a sewerné. Kwěte w čerwnu až do srpna. If. Wlastnosti předešlého, KokKRHEL. | RHINAN'rHUS, — KLAPPER'TOPE, Kalich nafauklý, 4zubý. Koruna smačknutá, tlama- 1156 tá: pysk hoření na konci obak se zubem tupým, pysk dolení 3laločný : laloku prostředního složeného, poboč- ních zpřímených. Tobolka panzder mnohosemenných. Semena obraubená dokola křídlem. K. wětší. R. major Ehrh. Schk. t. 169. R. Crista galli Lín. Zelina ; lodyha přímá, */2—1'// wysoká i wyšší čtyrhraná, jednoduchá nebo málowětewná, přílysás li- sty stříčné, sedawé, z dola srdčitého podlauhlokopinaté, tupaunké, po kraji podchlípnutínké, hrubopilowané, ro- wnoběžně žebernaté, na líci šerpiwé, na rubu bíle teč- kowané a skwrnaté; hrozny konečné, dřiwe husté, pak prodlaužené ; listeny širokowejčité, bělawě zelené, hoření stříihanozubaté zubami šídlowitými, až i štětinowitými 3 kwěty překrátce stopkaté; kalich širokowejcowitý, smač- knutý, u prostřed příbaňatělý, zelenawě bilý, žílnatý a síťkowaný: koruna + dlauhá, citronowá: trubka pona- křiwělá, bělawá, fialowý zub na obau strannách hoření- ho pysku wejčitý, uťatý, pysk dolení skoro zdélí trub- ky; křídlo obsemenné ('/2krát širší semena. — Na lu- kách nejwětšího dílu Ewropy. Kwěte w kwětnu a čerwnu. K. menší. R. minor EArh. Podobá se předešlému, liší se ale listeny zelenými, obyčejně hnědě naběhlý- mi, tužšími, kwěty o polowičku kratšími, rownau trub- kau opatřenými a zuby na hořením pysku jak dlau- bými tak širokými. — Na podobných místech.O. K. chlupatý. R. Alectorolophus Poll. R. villosus Pers. R. hirsutus Lam. Opět prwnímu podobný; jest ale wětší a wělewnatější, lodyha srstnatá, kalichy silně huňaté a křídla obsemenná třikrát užší semena. samé- ho, — Na polích a rolích Ewropy jížné a prostřední. O, Tyto tři rody mají se za podezřelé a druhdy w lékařstwí se potřebowaly, Semena třetího; na mnoze w žítě rostaucího,. dáwají mauce barwu tmawau a chlebu z ní upsčenému chuť nepříjemnau, hořkau ; není ale známo, Žeby takowý chléb komu byl škodil. CERNýš. MELAmPYRUM. © KUHWEIZEN. Kalich trubkowitý, na čtwero klaný. Koruna tlama- tá: pysk hoření smačknutý, po kraji nadchlípnutý, pysk dolení dbrázdý. Tyčinky 4, dwojmocné, Tobolka 2pauz- drá, úkosná. Semena 2, hladká. E C. rolní. M. arvense Len. Fl, dan. £. 91I|. Černeyš, černýš, čermel, pšenička. Lodyha "+—1'/z zwýší, wzty- čená, tupě thraná, pýřitošerpiwá, jednoduchá nebo na- hoře náwětwitá; listy sedawé, 15—2“ dlauhé, 2—14" široké, kopinaté, ku konci zužující se, tupaunké, (na 157 wětwičkách příčárkowité a ostré), po kraji přípodchlí: pené, nepatrně wykrajowané, obak pýřitošerpiwaunké, nejhořejší dole s 1 nebo 2 zuby dlaubými, šídlowitými odstálými 3 klas 2—3“ dlauhý; listeny mnohé, weliké, nachowé nebo swětle karmínowé, odkwětlé zelené, pro- tisečnozubaté zubami šídlowitými, na rubu u prostřed skoro se dwěma řadama žlaz předrobných, lesklých, černých, u prostřed jamatých, dolení dlauze zakončité, nejhořejší překrátce a autle špídlaté ; kalich wejcovvitý, šerpiwý : uštůw wejčitokopinatých, šídlowitě zakončitých, delších trubky korunowé; koruna zawřená, 1" dlauhá, karmínowá, proti hrdlu bělawá a žlutá; prašníky na obojím konci příchlupaté. —— Obyčejný mezi obilím a na auhorech po celé Ewropě. Kwěte w čerwnu a Jipnu. © Žíto semenem té rostliny zanečistěné dáwá chléb modrawý a hořký, aniž wšak škodliwý. Klasy její dáwají barwa modrau; lauhem ale brunátnau. Jindá potřebowali mauku ze semen w lékařstwí, Č. wausatý. M. barbatum 77. et Kr. £. 86, Podobá se welmi předešlému. Klasy běwné, stejné; listeny žlutě zelené, pořídku nachowé, kopinatozakončité, šídlowitě zubaté, wezpod nežláznaté; kalichy srstnaté, třikrát kratší nežli trubka korunowá: zubůw wejčitých, zakon- čitých; koruny žluté, otewřené. — Z Morawy dále do jižné Ewropy. Kwěte w kwětnu a čerwnu. ©. O něm totéž sluší znamenati. Č. hájní. M. nemorosum Lřn. F7. dan. t. 305. Srurm J- 29. Klasy běwné, nachýlené; listeny hoření hluboce srdčité, zubaté, laázúrowé; kalichy srstnaté, skoro do pola koruny sahající: uštůw kopinatošídlowitých, odstá“ lých; koruna ryzá s trubkau rezawau. — W lesech a hájích po Ewropě. Kwěte w lípnu a srpnu. ©. Jindá jej potřebowali w lékařstwí, ZÁRAZOWITÉ. OROBANCHEAE. Kalich prostý, rozdílně dělený, často na čtwero neb patero klaný neb 4—ozubý, stálý. Koruna podplodní, wadnaucí a zůstáwající, trubkowitá nebo přízwonkovítá : kraj 2pyský: pysku hořeního na dwé klaného nebo ce- lého, pysku doleního obyčejně na tré klaného. "Pyčin- ky 4, dwojmocné; prašníky 2pauzdré, pauzder podlé 1158 sebe pá sepeh a na dél štěrbinau pukajících, řídko 1pauzdré. Waječník Ipauzdrý, řídko 2pauzdrý, mnoho- waječný. Čnělka konečná blizna obyčejně tlustá a 2la- ločná. Yobolka Ipauzdrá nebo řídko 2pauzdrá, 2chlop- ná nebo štěrbinama po dél pukající, mnohosemenná. Semena předrobná, bílečnatá. Kel neznámý. Rostliny přížiwné, Listy zaprtalé, Šupinowité; nikdá zelené, střídawé;, často střechowité, Kwěty obojaké, pořídku mnohomanželné, neprawidelné, na klasech, hroznech anebo chocholících konečných; řidko ojedinělé. Dosawád znají 60 rodůw (w 10 pokoleních), jichž nejwětší mírnému pásmu sewerné polokaule w starém swětě náleží. Obzwláště bohatá jest Ewropa jižná a prostřední. O wlastnostech dosawád má= lu wíme; některé obsahují prwky siličné, pryskyřičné a barwící. ZÁRAZA. | OROBANCHE. | SOMMERWURZ. Kalich na čtwero klaný nebo 2lupenný: lupenůw často na dwé klaných. Koruna trubkowitá, dole žlázna- todužnatá, pak mad dolejškem stálým obříznutá, wa- dnaucí. Tyčinky 4, dwojmocné; prašníky dříwe spojené, pytlíčky nahoře hrotité. | Blizna 2laločná« Tobolka 1- pauzdrá, 2chlopná, se semenicema na dwé neb čtwero rozklanýma, postěnníma (často širokýma). Semena pili- nowilá. -© Z. wělewnatá. O. ramosa Lčn. Reichenb. ice 6. 698. Orobaňka čili býkowá bylina. Mar. JWFel. 163. C, Hubi- hrách. Kořen letní ze swazku mrcasů krátkých, dužna- tvých, jednoduchých s lodyha přímá, '|z—1 wysoká, hra- natá, dole málo ztlustlá, obyčejně dole wětewnatá wět- wemi přímými, jednoduchými a jako celá rostlina žláz- -„natohuňatými a bledými do žlutawa nebo nahnědla pa- dajícími; šupiny (na místo listůw a listenůw) krátké (3— 4"" dlauhé) wejčité, zakončité, hnědé; listeny 2 podka- lišní, asi o "2 kratší nežli kalich, čárkowitokopinaté; kwěty na klasech řídkých; kalich blanowitý, krátce zwon- kowitý, dopola na čtwero klaný: uštůw wejčitě 3ú- „hlých, šídlowitě zakončitých ; koruna 'j2“ dlauhá, trub- kowitá, u- wnitěř huňatá, nad dolejškem zaužená, skoro rowná, proti pysku hořenímu zponenáhla ohnutá : uš- tůw wejčitozaokrauhlých, tupých, sotwa zaubkowaných, brwitých, bělawá nebo žlutawá, silněji nebo. slaběji mo- dře naběhlá; prašníky lysé, bílé. — Na kořenech leno- wých, konopných, tabákowých, pohankowých w Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srpna. If. Čmanina na leništích a konopištích welmi škodliwá a zhaubná, když w nich se rozmohla; též w tabačištích se naskytuje, ačkoli 1159 méně škodí. Potřeba welikó bedliwosti, aby ta rostlina se wypleme- nila, protože se snadno rozmnožuje welikým množstwím semen, ježto dlauhý čas mohauce w zemi ležeti zachowáwají swau klíčitelnost. © Když na pole, kdežto bůje jaká, přijde jim whodná rostlina, brzo dostawše se dešťowau wodau něbo jinými okolnostmi na její kořeny wnikají swým kořáním do ní a ssají z ní potřebné k žiwobytí šťáwy. Nejlepší prostředek k jich wyplemenční jest, aby se pořezaly, dříwe nežli jejích semeno uzrá. Z. jínatá. O. pruinosa Lapeyr. © Reichenb. ic f. 911. Lodyha jednoduchá: klas konečný, jednoduchý; kalich listenem jediným podepřený, 2lupenný: lupenůw óžilých, na dwé klaných, s ušty přístejnými, auzkými, šídlowitými, co trubka korunowá dlauhými; koruna zwonkowilá, na hřbetu přínakřiwělá: pysky rozšířené, ře- řabatonásobené, tupě zaubkowané, weliké, žilami mo- drými pěkně malowané, nebrwité : hořejšího 2laločného, doleního s laloky okrauhlými, prostředním dwakrát wět- ším; tyčinky nad dolejškem koruny připewněné, dole huňaté, na konci jakož i čnělka přížláznaté ; blizna fia- lowá. — Na kořenech bobu obecného w Ewropě jižněj- Slo . Záhubná rostlina bobu obecnému, jejíž semena se mají, jako předešlé. Z. čerwenawá. O. rubens 7Fallr. O. elatior Koch. Reichenb. ic. f. 901. 902. Jměním předešlé podobná; kalich Ilistenný, o 2 Jupenech mnohožilých, širokowej= čitých, šídlowitozakončitých, dole a napřed zubem opa“ třených anebo nestejně na dwé klaných, skoro co trub- ka korunowá dlauhých, napřed dotýkawých anebo sro, stlých; koruna 9—10" dlauhá, od dola nakřiwená, trub- kowitozwonkowitá, na hřbetu rowná, pysky nestejně zu= baté: pysk hoření patrně nachýlený, přílbicowilý, na konci malíčko nadhnutý, dwojlaločný: lalokůw odstá- lých, pysk dolení uštůw wejčitých, přínestejných, poboč= ních odstálých ; tyčinky připewněné we křiwině koruno- wé, od dola do prostřed hustě huňaté; blizna co wosk žlutá, aksamitnatá, po kraji newywýšená. — Na polích a lukách z kořenůw tolice wojtěšky a srpkowé. © Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2f. Wojtěška mohlaby jí utrpěti welikau škodu, kdyby tuze se rozplemenila, Druhbdy ji potřebowali na rány, DawisBýL. © PNELYPAEA. Kalich na patero klaný, stálý. Koruna neprawi- delná, trubkowilá, ponakřiwělá: kraje krátkého, o 5 la- locích okrauhlých, přístejných, Tyčinky 4, dwojmoe- eo 1160 né: prašníky huňaté, 2pauzdré; čnělka s blíznau tlu- stau, 2laločnau. Tobolka wejcowitá, mnohosemenná, 2chlopná. | D. žlutý. P. lutea Desf. atl. t. 146. Orobanche tinctoria Forsk. © Lathraea Phelypaea Lčn. Lodyha oby- čejně jednoduchá, */2— I“ wysoká, pokrytá šupinami po- dlauhlokopinatými, tupými; klas konečný, hustý, třebas 6" dlauhý, mnohokwětý: listeny 3, wněšný šupinám lo- dyhowým podobný, trochu delší kalichu, jehož ušty 0- krauhlé, mázdrowitě obraubené sahají až do prwní tře- tiny; koruna mnohem delší, dole zaužená, wzhůru zpo- nenáhla se rozšiřující a nahoře nafauklá, u prostřed z lehka zkřiwená: kraje z uštůw 5, skoro stejných, okrau- hlených, rowných, lysých. — W Egyptě, Berbersku, Le- wantu na místech písčitých, wlhkých. 2. : W Egyptě jí barwí prowazy z wláken důmowé palmy shoto- wene. PoDBÍLEK. LATHRAEA. © SCHUPPEKWURZ. Kalich na čtwero klaný. Koruna tlamatá, i s do- lejškem padawá. Tyčinky 4, dwojmocné, Napřed u zpodku waječníka žláza wejcowilá, prostá, mednatá. O- statní jako u zárazy. P. odwislý. L. Sguamaria Lr. FV. dam. t. 430. Schk. ©. 110. Šupinowý kořen Mar. 7Wel. 423. Babí zub. Kořen mnoholetý: oddenku rozwětweného, co prst tlu- stého, pokrytého šupinami stříčnými, tlustými, dužnatý“ mi, srdčitými, nejtupějšími, střechowitými, a i s těmi co slonowá kost bílého; lodyhy trsem po hromadě. stojíci, zwýši prstu nebo střewiíce, přímé, oblé, jednoduché, 0- děné šupinami wejčitými, skoro blanowitými, střídawými, popowzdálenými, bílé, nahoře žláznatopýřité, a jakož i „šupiny a kwěty narůžowěle naběhlé; kwěty nachýlené, rozpostawené w hrozen konečný, hustý, jednostranný; listeny okrauhlé, dwojřadě střechowité; kalich uštůw wef- « čitých, ostrých; koruna '/:“ dlauhá: trubky skoro stejně -© široké, rowné, pysku hořeniho rowného, přetupého ane- bo malíčko uťatého, pysku doleního kratšího, na tré kla- ného, podhnutého. — W lesech listnatých, stinných, wl- haunkých, přížiwná na kořání rozdílných stromůw a křůw, n. p. buku, habru a lísky, w nejwětším dílu Ew- ropy tu a onde. Kwěte w dubnu a březnu. 4. Rostlina schnauc černá. ' Kořen slabě zapáchající a zahořklý .- potřebowali proti padaucníci, pastýřowé proti hryzení do- ytka, 1161 golsci Mili Vybja étos: OŽANK OWITÉ. LABIATAE. Kalich prostý, stálý, szubý nebo šdílný, prawidel- ný nebo neprawidelný a tenkrát obyčejně 2pyský: pys- ku hořeního 3-, doleního 2zubého nebo na dwé klané- ho. Koruna podplodní, trubkowitá: kraje nestejně na patero neb na čtwero klaného nebo 2pyského, s pyskem hořením w paupěti přikrýwajícím dolení, Tyčinky 4; dwoj- mocné, nebo 2, z trubky korunowé wyniklé, | Waječník složený z 4 worečkůw lwaječných,na terči podplodním ; waječka přímá. Čnělka I, mezi worečky wyniklá, na kon- ci obyčejně na dwé klaná. Plod: twrdky 4 nebo po- meětáním skrownější, kalichem stálým obklíčené. Seme- na dokonce nebo skoro bezbilečná. Kel rowný, přeřídko sehnutý, s kořínkem dolením. Kře, byliny nebo zeliny, lodyh a wětwí čtyrhraných. Listy stříčné nebo přeslenčné, jednoduché, celé nebo dělené, bezpalisté, Kwěty obojaké nebo často dwojdomé, někdy mnohomanželné a jedno- domé;, neprawidelné, ojedinělé, w úžlabíčkách listůw anebo listenůw hořeních, anebo častěji na wrcholících anebo chomáčích rozpostawe- ných w přeslénky, strbauly, klasy nebo laty. Do toho řádu welmi přirozeného náleží wíce 1400 rodůw (w 110—113 pokoleních), ježto sice po wšech země dílech jsau rozlosowá- ny, nejwíce jich ale w teplejším dílu pásma seweromírného, nejbohatší pak jsau končiny okolo Moře středozemního, Ani wšak nechybují na wysokých. chrebtech pásma horkého, na nejwyšších horách ale, proti kruhům točnowým a nížinám smeziobratníkowým welmi číslo jejich se umenšuje. Přewládající jejich prwkowé jsau silice, hořká wytaženina a hořká pryskyřice, a tudyž jsau rostliny kořenné nebo kořennohořké, mnohé jich potřebují se co léky popuzující, jiné co koření a wo- ňawky, ani jediná z nich známá není jedowatá. Bentham rozděluje je na 10 podřadí. I) BAZALIKOWITÉ, Koruna 2pyská. Tyčinky sehnuté. Prašníky ledwinowité, Ipauzdré, štěrbinau po- lookrauhlau pukající, wylučiwše pel co lupínek okrau- hlý, plochý se wyskytující. 2) MATOWITÉ. Koruna skoro zwonkowitá nebo nálewkowitá: kraje na čtwero neb na patero klaného, s ušty přístejnými. © Tyčinky (4—2) obdálné, rowné. Vraš. níky pauzder rownoběžných anebo rozewřených, štěr- binau pukajících. 8) SALIWĚJOWITÉ. Koruna 2pyská. Tyčinky 2, plodné, pod pyskem hořením rownoběžné, 4) ČABROJFITÉ. Koruna 2pyská. Tyčinky 4, wzdá- 1162 lené a nahoře rozewřené nebo pod pyskem hořením klímawé. Pauzdra prašníkowá oddělená a na spojidlo, na příč rozšířené, obak úkosně přirostlá. 5) MEDUŇOWITÉ. Koruna 2pyská. Tyčinky 4, obdálné, a buď nahoře rozewřené, nebo pod pyskem hořením klímawé. Pauzdra prašníkowá na konci sro- stlá, dole později rozewřená anebo od počátku w čá- ře wodorowné rozložená a společnau štěrbinau se otwí- rající. 6) ŠANTOWITÉ. Koruna 2pyská. Tyčinky pod pyskem hořením stejně běžící, přiblížené, po odkwětehí někdy k stranám sebnuté, hoření delší. Zuby kalichu plodonosného příodstálé nebo klímawé. T ČISTCOWTTÉ. Koruna 2pyská. Tyčinky pod pyskem hořením stejně běžící, přiblížené, po odkwětení někdy k stranám sehnuté, dolení delší. Zuby kalichu plodonosného odstálé. 8) SIŠAKOWITE. Koruna 2pyská. Tyčinky pod pyskem hořením stejně běžící. Kalich 2pyský: pysku hořeního nerozděleného nebo krátce 3zubého. Kalich plodonosný pyskoma na sebe položenýma ztuha za- wřený. 9) NYKOLINKOWITÉ. | Koruna 2pyská. 'Twrdky peckowicowité. 10) ZBĚHOWCOWITÉ. Koruna tpyská: pysk ho- ření překrátký nebo (na pohled) žádný. Twrdky síťko- witoswraskalé, Podřadí (1. BAZALIKOWITÉ. © OCIMOIDEAE, BazazLika. © Ocymum. © BASILIENKRAUT, Kalich zwonkowitý, 2pyský: pysk hoření nerozdě- lený, štítowitě přikrýwající dolení, 4zubý. Koruna (pře- koceně) tlamatá: pysk hoření na čtwero klaný, dolení celý. "Tyčinky položené na pysk dolení korunowý; prašníky ledwinowité, Ipauzdré, pukající w lupínek 0- kraublý, plochý. B. obecná. O. Basilicum Lén. Plenk t. 491. Diůsseld. 1. <. 17. Bazalika prostřední Mar. Háj. 145. B. — Wed 162. C, Kořen letní; lodyha přímá, ':—L wysoká, 0- EPU i 1163 byčejně od dola wětewnatá, pýřitá; listy dlauhořapičné, wejčité nebo podlauhlé, zakončité, obdálně zaubkowa- né, lysé; kwěty stopkaté, obyčejně po 6 dělají přeslénky poodlehlé, ježto podepřené listeny wejčitými, zakonči- tými, celými, skládají hrozny přetržené, konečné; ušty kalichowé brwité; koruny bílé, dwakrát delší kalichu, wně pýřité: pysk hoření uštůw tupých, autle zejkowa- ných, pysk dolení zaubkowaný a řeřabatě kadeřawý. — W Asii jižné. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Pro líbezný zápach wšude se sází a co koření kuchyňské se potřebuje ; w Indii také w lékařstwí se užíwá; woda na semena wlitá nabýwá sliznatosti a potřebuje se proti zapálení blan sliznatých, W zahradách mnoho máme odrodkůw. B. hřebíčkowá. O. minimum Lin. Schk. t. 166. Ba- zalika malá aneb břebíčkowá Mar. Háj. M4. — Wd. 163. Podobá se předešlé, jest ale we wšech dílech men- ší; lodyha přewětewnatá dělá koš kulowatý; listy wejči- té, nejcelejší ; kwěty nemnohé, spojené w přeslénky úžla- bičkowé. — Na Ceylonu.. Kwěte téhož času. O. Též se wšnde sází pro wůni ještě líbeznější, a mohlaby se ja- ko předeslá potřebowati. LAWANDULE. | LAVANDULA, | LAVENDEL. Kalich trubkowitý, nestejně bzubý, po odkwětení zuby klímawými zawřený., Koruna nálewkowitořepi- cowitá, s trubkau dlauhau, příwálcowitaus pysky oby- čejně ploché : hořeního wětšího, na dwé klaného, dole- ního na tré klaného, s ušty stejnými. Tyčinky i s čněl- kau w trubce korunowé zawřené; prašníky jako u ba- zaliky. E obecná. L. vera Decand, L. angustifolia Ehrh. L. Spica © Lin, Diisseld. 3. £, 16. Lawendula Ma/. Háj. 7. Lawendule Mar. Wel. 8. C. Dewandula, lewandule, Podkeř wětewnatý, I—2střewičný; rozhy čtyrhrané, pru- towité, wztyčené, chlaupky bwězdowitými šedozelené dělají jakoby chocholík ; listy sedawé, podlauhlokopina= té nebo kopinaté, nejcelejší, mladší šediwé, po kraji podchlíplé; kwěty přesleněné na klasech přetržených, konečných; listeny kosočtwerečnowejčité, dlauhozakončité, stříčné, hnědé, mázdrowitě žílnaté, boření kratší kalichu plsťnatého; siwého, dole bělawého, s zubem nejhořej- ším welikým, wejčitým, s ostatními zuby překrátkými, tupaunkýmis © koruna fialowě modrá; trubka dwakrát delší kalichu, kraj nálewkowitý, pysku hořeního široce obsrdčitého, doleního kratšího ze 3 uštůw stejných, wej- 1164 čitých, okrauhlených. — Na pahrbcích wýslunných, su- choparných w Ewropě jižné. Kwěte w lipnu a srpnu. i- U nás w zahradách obyčejná, zimy naše dobře snáší, Celá ro- stlina, obzwláště kalichy mají zápach přelíbezný, silný, kořenný, a potřebují se w lékařstwí na obkladky suché, Též se z nich dobý- wá woda a silice lawandulowá. Kwěty nebo rozhy kwětaucí kladanu se do Šatůw k zapuzení molůw a aby wůní načichly. L. širolistá, U. latifolia Bauh. Blak. 1. 295. Hayn. 8. 2. 38. Důsseld. 13. 1. 19. L. Spica Decand. L. Spica B Lin.. Spikanard Mať. Háj. 6. B. — Wed. 8. C. Podo- bá se předešlé, liší se ale tím, že listy čárkowitokopi- naté jsau na rubu rownaunké, že přeslénky přiblíženější a hlawně že listeny čárkowité. — W Ewropě jižné. Kwě- te w lipnu a srpnu. R. Taktéž jako předešlá se potřebuje, a hlawně z ní we Francii - dobýwají wodu a silici lawandnlowau, L. chocholatá. L. Stoechas Lín. Stoechas Blak. €. 241. Stoechas Mar. Háj. 202. — IWel. 240. Podkeř od dola až nahoru wětewnatý, zwýší 1“ nebo málo wyššís listy sedawé, bělawě plsťnaté, po kraji podwinuté; kwě- ty w klas hustý, wejčitopodlauhlý směstnané, jenž naho- ře míwá chomáč z listů nebo raději listenůw podlau- hlých, barewných ; listeny podkwětní přiledwinité, krátce a tupě zakončité, 3zubé, barewné, bělawě plsťnaté; ka- lich huňatý, dwojpyský: pysk hoření na tré klaný : zubu prostředního čárkowitého, na konci ledwinitě rozšiťené- ho, pobočních kopinatých, ostrých, pysk dolení na dwé klaný, zubůw širokokopinatých, tupých, 8žilých ; ko- runy tmawě nachowé. — W Africe sewerné, Hispanii a Francii jižné na suchopařích. Kwěte w dubnu až do čerwna, Ri- Celá rostlina wydáwá zápach kafrem, a tudy před časy byla w lékařstwí welmi wážená; ještě podnes dáwá se do dryáku, Podřadí 2. MÁATOWITÉ. MENTHOIDEAE. Mára. MENTHA. MůNzE. Kalich szubý: zubůw stejných anebo nestejných. Koruna nálewkowitá, na čtwero klaná: oušet hoření wykrojený; trubka bez wěnce chlupowého.. Tyčinky 4, rowné, nahoře se rozcházející; prašníky rownoběžné, štěr- binama na děl pukající. Ji 1165 M. lesní. M. sylvestris Lin. Kořen mnoholetý, wy- přsů wýběžky kořenatějící a w lodyhy wzrostající; lody“ ja přímá, několik střewícůw wysoká, nahoře wětewnatá, 4hraná; listy přísedawé, wejčíté nebo kopinaté, zubato- pilowané; klasy přeslenaté, čárkowitowálcowité; listeny čárkowitošídlowité 3 kalich trubky krátké: zubůw čárko- witošídlowitých, rowných, zlehka praužkowaný, plodonos- ný nahoře zlěsněný a se zuby příklímawými; koruny čerwenawé. — Podlé potokůw, obzwláště w lesech po celé Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2. Welmi se proměňuje. Nejhlawnější odrodky jsau tyto: «) Celá běloplstnatá, listy kopinaté, kolem dokola pilowané, M. incana Wiilid. B) Celá bělawě huňatá, listy kopinaté, silněji kolem do kola pilowané. M. tomentosa Fisch. y) Listy podlauhlokopinaté, překrátea řapíkaté, na dolejší tře- tině celé, ostatně llauběji pilowané, na rubu běloplsfnaté, na líci še- diwčle zelené, pýřitoplsťnaté, L. sylvestris Willd. M. niliaca Jacg, h. vind. 3. t 87. Planá máta Mat. Wel. 246. D. J) Lodyha lysá nebo přípýřitá ; listy kopinaté, někdy dole srd- čitě wykrojené, někdy dolů pilowané, lysé nebo wezpod na žíle roz- traušeně chlupaté, L. viridis Lin. M. laevigata Willd, e) Listy wejčité, sedawé, až dolů pilowané, jakož i lody- ha běloplsťnatá. M. nemorosa Willdď, Hayn. 11. t. 34. Reichend, cr. T. 984. č) Listy krátkořapíčné, wejčité, zakončitopilowané, na líci ze- lené, pýřité, na rubu šŠedoplstoatá; M, gratissima Roth. M. pubes- cens Willd. Balšam zahradní Mat. Wel. 247. C. ; 1) Listy wejčité, stříhanopilowané zubami nestejnými, wíce mé- ně řeřabaté. M. hercynica Roehl, M. crispa Hoffm. M. undulata Wild. 9) Listy wejčité, bublinatoswraskalé, stříhanopilowané, lysé. M. crispata Schrad. Hayn. 11. t. 35. Důsseld. 18. I. 12. Odrodek A planý, málokdy se potřebuje w lékařstwí, tím wíce ale odrodek 9, 7, které jmenem máty kadeřawé, M. crispa w lékár= nách se nacházejí, příjemně zapáchají a hlawně co thé se potře- bují. "Též silice jejich se užíwá, M. peprná. M. piperita Lin. Hayn. 11. £. 81. Důisseld. 4. 4. 13. Kořen oddenku široko daleko pod zemí pla- ziwého, tenkého, klanbnatého, z klaubůw kořenatějícího ; lodyha přímá, 1—3' wysoká, wětewnatá, 4hraná ; listy řapíkaté, podlauhlé nebo wejčité, ostré, pilowané, ro- wnoběžně žebernaté; přeslénky rozpostawené na klas ko- nečný, podlauhlowálcowitý 3; listeny hoření kopinaté; ka- lích trubkowitý, stálý: zubůw kopinatošídlowitých, plo- donosný zubůw rowně čumících a trubky brázdowané; koruny lilákowé, — Podlé příkopůw, potokůw a řek pro- střední Ewropy, obzwláště západní, jako w jižných Něm- cích a Angličanech. Kwěte w lipnu, srpnu až do. zá- ří. 4. 1166 Ten rod, jakož i jiné toho pokolení a wůbec toho řádu, míwá kwčěty mnohomanželné, dwojdomé, kwěty wětší se čnějícími tyčin- kami jsau obojaké, menší ale s tyčinkami zakrsalými a zawřenými jsau samičí. Ten rod má též několik odrodkůw: ©) huňalá, M. Langii Steud., celá nať hustěji řídčeji huňatá ; B) obecná, M. p. officinalis Koch. M. piperita Auct., přílysá, listy zelené, pýřité, na žíle hlawní wezpod jako na řapíku huňaté, v) kadeřawá, M. p. erispa Koch. M. p. crispa Lin. ; listy oby- čejně kratčeji řapíkaté, po kraji řeřabatě stříhanozubaté zubami ko- pinatými, zakončitými, na líci zelené a přílysé, na rubu pýřité, až i huňaté. Poslední toliko w zahradách. ; Odrodek druhý jest máta peprná našich lékáren, znamenitá zá- pachem pronikawým, jenž .u wětším množstwi oči dráždí, a jest chuti dřiwe kořenné, zahříwající, pak chladící; příčina těch wlastností jest silice ; protož w zahradách se sází. Třetí odrodek jest zápachu a chuti docela jíných, mnohem mírnější, a jest jeden odrodek kromě jiných toho pokolení, jenž w lékárnách mátau kadeřawau, Mentha crispa, slowe, M. wodní. M. aguatica Lin, Fl. dan. t. 638. IFagn. 2. 2. 202. Planý balšam Mar. Háj. 209. B. — Wel. 241. C. Kořen s oddenkem plaziwým; lodyha přímá nebo wzstaupawá, čtyrbraná, wětewnatá, wíce méně dolů hu- ňatá ; listy řapíkaté, wejčité, pilowané, ostré ; kwěty pře- sleněnostrbaulené, na konci lodyby a obdálně w nejho- řejším páru úžlabíček podepřené listoma ostatním po- dobnýma ; kalich trubky čárkowané: zubůw z trojúhlého dolejška šídlowitých, plodonosných rowných, klímawých 5 koruna wětší nežli jiných toho pokolení rodů. — Podlé wod tekaucích a stojatých po celé Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu, 4. Zápachu silného, nepříjemného, chuti zabořklé, jindá w lékař- stwí se potřebowala (herba M. s. Balsami palustris). Odrodek jeden jest po lodyze huňatý a po listech srstnatý, druhý po Žíle a žebrách hlawních na rubu listowém srstnatý. M. luční. M. pratensis Sol. M. gentilis Sol. menth. £. 15. Lodyha přímá, 2střewičná i wyšší, čtyrhraná, wě- tewnatá, nachowě naběhlá ; listy sedawé nebo překrátce řapíkaté, kopinaté, pilowané, na líci lysé, wezpod po žile 'a žebrách řídko huňaté, podkwětní zponenáhla se zmen- šující, wždycky ale přeslénku swého wětší; kwěty na pře- sléncích kulowatých, obdálných; kalichy zwonkowité, praužkowané: zubůw Súhlokopinatých, zakončitých, plo- donosných rowných, neprohnutých. — Na březích po Ewropé prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. W zahradách se sází a na místo peprné máty se potřebuje. M. polejowá. M. sativa Lin. Nádchowé, nátkowé koření, polej planý. Jměním předešlé welmi podobná; liší se ale, že kalich jest zwonkowitonálewkowitý, že li- sty jsau řapíkaté, wejčité nebo eliptičné, pilowané. — 1167 Podlé wod wšude po. (Bwtopě Kwěte w lipnu a srp- nu. 4. ň Odrodky rozdílné dají se rozděliti na plocbolisté a kadeřawé £ oboje jsau ; «) chlupaté chlupami dolů nebo wzhůru nebo rownowážně smě. řujícími, M. vulgaris et hirsuta Koch, B) lysé nebo olysalé, M. glabra Koch. M. sativa Fries, W zahradách jsau kadeřawé. y) listůw širších, kratčeji řapíkatých, stříhanozubatých po kra- ji čeřitých, a J) listůw bublinatoswraskalých, neprawidelně stříhanozubatých; čeřitých, plsťtnatých, M. dentata Moench. Plané odrodky (© a 8), nádchowé koření, potřebují se w lé- kařstwí obecném na místo máty kadeřawé ; záhradní obzwláště odro- dek F w lékárnách pod jmenem máty kadeřawé se chowá. M. nádchowá. M. arvensis Lín. Fl. dan. €. 512. Ret- chenb. ic. f- 968. —912. Kořen oddenku plaziwého; lo“ dyha přímá, čtyrhraná, rozewřeně wětewnatá; listy řa- píkaté, wejčité nebo eliptičné, pilowané; kwěty na přes sléncích kulowatých, úžlabíčkowých, obdálných ;- kalich zwonkowitý, zubůw trojúhlowejčitých, jak širokých, tak dlauhých, ostrých, plodonosných přímých, newehnutých. — Na rolích, obzwláště wlhaunkých. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Odrodkůw několik ; nejlysejší, lysaunký, se stopkami lysými, listím a lodyhanu chlaupkowaoími, huňatý po lodyze a listech, Zopá« chají príjemně a potřebují se rozemnuté w pytlíčcích na nádchu přiklá= daných. Když kráwy se jf nažraly, mléko jejich prý se nesráží, což powěrčiwí čárům přičítají. PoLEJ. PuLEGium. | PoLEY. Wšecko jako u máty, ústí, kalichowé ale chlupami zawřené, p. oben P. vulgare Mill, Mentha Polegium Lr. Hayn. AV. 4. 39. Důisseld. 13. 1. 154 Polej Mar. Háj. 204. — W. 242, C. Kořen oddenku pod žíní plaziwého, wyhání lodyhy položenau, z klaubůw kořeny wyháně« jící, pak wzstaupawau, dole rozewřeně wělewnatau, tupě čtyrhranau, pyřitau, asi 1“ dlauhauj listy stříčné, řapí- katé, eliptičné, tupé, nepatrně zubaté; kwěty w přeslén- -cích kulowatých, úžlabíčkowých, obdálných: kalich trub- p o m u mr tc ko ja kow'tý, praužkowaný, pýřitý : zubůw trojúhlokopinatých, zakončitých, hořejších 2 ohnutých; koruny wně ehlupas té, bledě nachowé nebo lilákowé 5 twrdky w kalichu, je- hož ústí. kraužkem z chlupůw bílých zawřeno, — Na březích blatnatých po Ewropě jížné a prostřední, Kwěte w lipau a srpnu. $. 4 1168 - Zápach má silný, kořenný, chuť ostrau, kůži zpruzuje; druhdy se potřebowal w lékařstwí, nyní lid wenkowský jej k témuž cíli po- třebuje, KARBINEe. | Lycopus. | WoLFSFUSS. Kalich ózubý. Koruna nálewkowitá, nás čtwero kla- ná, uštu. hořeního wykrojeného, w ústí nahá. Tyčinky odstáwající, rowné, 2 auplné: prašníkůw s pauzdroma rownoběžnýma, pukajícíma štěrbinau na dél, tyčinky 2 neplodné: nitek krátkých, hlawičkowitých, anebo žádné. K. obecný, L. europaeus Li, FV. dan. £. 1081. Schk. 0.4. Sideriis I. Mal. IFel. 335. C.. Wlčí noha. Lody- ha přímá, 2—3/ zwýší, obyčejně jednoduchá, čtyrhraná, srstnatopýřitá ; listy stříčné, překrátkořapičné, wejčitopo- dlauhlé, hrubě stříhanozubaté, dole protisečné úkrojemi nejodstálejšími, na líci a na rubu po žebrách a žíle říd- ce chlaupkowané; kwěty na přesléncích kulowatých, od- lehlých, sedících w hořejších úžlabíčkách, sedawé ; ka- ich přes polowičku rozklaný: zubůw trojúhlokopinatých, tžilých, žilau tuhau w kolčík wybihající; koruna malá, bílá, u wnitř nachowě tečkowaná; tyčinky 2, bez kyptu druhého páru. — Wšude podlé příkopůw, potokůw w nejwětším dílu Ewropy. Kwěte w lipnu a srpnu. *f. Slabě woní, hořce a trpce chutná pro mnoho tříslowiny, a tndyž slanží k barwení na černo a potřebuje se na místo chyny proti zimnicem, : Podřadí 3. ŠALW ĚJOWITÉ. MONARDEAE. RosMARINA. © RosMARINUS. — ROSMARIN. Kalich 2pyský: pysk hoření sotwa Szubý, dolení na dwé klaný. Koruna tlamatá: pysk hoření přímý, 2dílný, dolení 3laločný, s lalokem. prostředním wětšim. Tyčinky čumicí, křiwé, dole opatřené zubem nazpátek okřiweným ; prašníky Ipauzdré. R. obecná. R. officinalis Lčn. Plenk t. 18. Hayn. 6. 4 25. Důsseld. 3. ©. 18.. Rosmarýn Mat. Háj. 232. b. R. obecný anebo wěnečný Mar. H'd. 219. C. Keř wždy zelený, 4—Sstřewiíčný, rozeh čtyrhraných, plsťnatých ; listy sedawé, kožowité, čárkowité, tupé, po kraji pod- chliplé, na líci tmawozelené, lesklé, brázdau na dél zna- - menané, na rubu bělopisťnaté, síťkowanožebernatéj kwě- 1169 ty 3—9 na hroznech úžlabíčkowých, řídkých, listnatých ; kalich nálewkowitozwonkowitý, nahoře smačknutý, šedo- plsťnatý, pak břichatý; koruna bledě modrá nebo běla- wá. — Na pahrbcích, skalách a zdech wýslunných w Ewropě středomořské až do Tyrol a Šwýcar nejjižněj- ších. Kwěte w březnu až do kwětna. R. © U nás wšude w zahradách: žádá w zimě ochranu. Listy za- pácbají welmi kořenně kafrem, chutnají ostře a hořce, w lékařstwí ale se řídko potřebují; dobýwají z nich tak nazwanau wodu uher- skau a silici vosmarinowau (Agna reginae hungariae, Oleum Anthos), Ratolístky u nás nosí se na swatbách a dáwají se do rakwe jinochům a díwkám. SŠALwĚJ. | SaLvIa. SALBEL Kalich 2pyský, 5-, řidčeji 3zubý nebo na tolikero klaný. Koruna tlamatá: pysk hoření přílbicowitý, smač- knutý; pysk dolení Slaločný, s lalokem prostředním welikým, "Pyčinky o krátkých nitkách opatřených spo- jidlem welikým, oblaukowitým, pohybliwým a na konci zaprtalý prašník nesancím. S. obecná. S. officinalis Lén. Sehk. t. A. Hayn. 6. L. 1. Důsseld. 4. + (I. Podkeř 1/1—2 wysoký, rozeh ze- linných, čtyrhraných, šedoplsťnatých; listy. řapíkaté, wejčitokopinaté nebo wejčitopodlaublé, tupé neb ostraun- ké, hustě a drobně zejkowané, žebernatoswraskalé, dole často ušaté, zmládí šedoplsťnaté, později lysající ; pře- slénky 6—12kwěté, obdálné, rozpostawené na klasu pře- trženém, brzo nahé, pro prchající listeny wejčité, zakon» čité, podduté, mázdrowitě nahnědlé; kalich nálewkowi- tozwonkowitý, ozubý: zubůw rowných, kolčatě hrolitých, prostředního kratšího nežli pysk hoření; koruna 9" dlauhá, bledě charpowě modrá, řídko bílá: trubka u wnitř kraužkem chlupatým opatřená, pysk hoření pří- rowný ; spojidlo tyčinkowé skoro polokruhowité, nahoře nesaucí pauzdro prašníkowé zaprtalé, patrné ale, — Na pahrbcích wýslunných, skalnatých Ewropy jižné. Kwěte w čerwnu a lipnu. fi. U nás wšude na zahradách dobře snáší zimy tuhé, kdežto kro« mě naduwedené jsau ještě dwoje odrodky: i B) širolistá, S. latifolia, Šalwěj wětší Mat. Háj. 206, a. Š. we- liká nebo Široká Mar. Wel. 245., listůw wětších, wejčitopodlauhlých, pak na líci zelených a přílysých. $ = y) úzkolistá S. angustifolia Salwčj menší Mat. Háj. 206. d. S, nenší aneb špičatá Mal. Wel. 245., listůw menších, podlauhlo-, až 4 čárkowitokopinatých, silněji plsťnatých, “ List má zápach silný; pronikawý, chuť zahořklan, trpkau, ob= "0 P o bek 170. sabuje silici a tříslowinu. Potřebuje se w lékařstwí a kuchyních, Druhdy také semena a kwět byly w lékárnách, : S. jablonosná, © S. pomilera Lin. S, eretica Tour. voj. 1k 4 99.. Salwěj kretská Mar. Weld, 245. Keř zwýší 2—9, wětewnatýs rozhby čtyrhrané, běloplsťnaté ;- listy řapikaté, kopinaté, podlauhlé, anobrž i wejčité, dole wej- čité nebo srdčité, tupé, nejautleji zejkowané, přířeřaba- té, žebernatoswraskalé, mladší obak běloplsťnaté, starší na líci ponazelenalé; kwěty (po 6—5) w přesléncích při- blížených, klas dělajícich; listeny wejčité, dlauze a tupě zakončité 5; kalich skoro 8" dlauhý, zwonkowitý, pýřitý, bledě zelenawě rusý, na hoření polowině bledě nacho- wý, žílnatý a síťkowaný, na tré klaný: ušlůw širokých, okrauhlených, brotem ukončených; Koruna weliká, mo- drawá. — Po skalách na Kretě ostrowu a w Lewantu. Kwěte w čerwnu a lipnu. R. Ušťknntím nějakého hmyzu dělají se na tom rodu wýrostky čili baule co třešně weliké, u wnitř obsahující dužnipu proswítawau, buspeninowatau, a jsau tedy halkám čili dubenkám podobné. W Le- wantu je na trhu prodáwají a jedí. t S. lepkawá. S. glutinosa Lin. Sturm /(« VT. Horminum sylv. II. C/us. 2. p. 29. Kořen mnoholetý; nať huňatolep- kawá ; lodyha 2—4' zwýší, přímá, tupě čtyrhraná, jedno- duchá ; listy stříčné, dlauhořapíčné, srdčitostřelowité, na konci a na lalocích ostře zakončité, kolem dokola hru- bě pilowané, 2—3" dlauhé: kwěty (8—4) w přesléncích odlehlých, na hroznu prodlauženém, někdy zprohýba- ném; listeny dwa hlawní wětší, wejčité, zakončité, ostat- ní wnitřní (obyčejně 8) menší, podobné; kalich delší sto- pečky, 4“ dlauhý, zwonkowitý, praužkowaný, na tré kla- ný, 2pyský : pysku hořeniho celého nebo nepatrně dzu- bého a kratšího doleního s uštoma Krátkýma, ostrýma; koruna 1“ dlauhá, hlinožlutá, pýřitá, krůpějičkami hně“ dými posvpaná ; trubka bez kraužku chlopatého: spoji- dlo tyčinkowé wzadu rozšířené, s pytlíčkem prašníkowým žakrsalým. — Podlé lesůw pod Alpami wšude až do jižných Čech. Kwěte w čerwnu a lipnu. M. Silně a mámiwě zapáchá ; porušuje se jí piwo, aby wíce opíjelo, a wfno, aby nabylo wůně muškátowé. S. luční, S. pratensis Lin. Pluk. t. 22. Hayn. 6. 4.2. Kořen mnoholetý ; lodyha přímá, čtyrhraná, nahoře wě- tewnatá, jakož i listeny, kalichy a koruny lepkawě chlu- paté; listy wejčité nebo podlauhlé, dwakrát zejkowané, celé nebo 3laločné, swraskalé, na rubu pýřité, kořeno- wé dole srdčité, řapíkaté, lodyhowé nemnohé, zakončité, 1171 hořejší mnohem menší, fl, pět přeslénky 8— 6—1kwě- té, odlehlé, dělají hrozny klasowité, prodlaužené; liste- ny wejčité, zakončité, okalichu kratší, zelinné ; kalich zwonkowitý, 2pyský: pysku hořeního nahoře poddutého, 2brázdého, se 3 zuby sklimenými, doleního na dwé kla- ného, s uštoma wejčitýma, hrotitýma ; koruna asi 4" dlauhá, ozdobná, tmawě nebo bledě modrá, též i bílá; trubka průchodná, bez kraužku chlupatého, pysk hoření tupý, delší doleního a tyčinek ; spojidlo tyčinkowé w zadu rozšířené a nesauci pyllíček zakrsalý. — Na lukách suš- ších a pažitech. Kwěte w kwětnu až do lipna. 4. Ozdoba našich lak. Zapáchá a chutná protiwně; někdy pod- wodnící ji dáwají do piwa, aby wíce opíjelo. S. píkát. S. Selarea Lin. Plenk, £. 21. Šalvěj pol- ní wooná Mar. Háj. 266. b. Š. planá Mar. Wel. 312. Pikát, Kořen ozimý; lodyha přímá, na 2—3 wysoká, tupě 4hraná, silná, obyčejně wětewnatá, huňatá, nahoře žláznatochlupatá ; listy wejčité, dwakrát zejkowané, pří- plsťnaté, swraskalé, nejtupější, dolení srdčité, nejhořejší sedawé, ostatní řapíkaté; přeslénky Gkwěté, oddělené dělají hrozen klasowitý, dlaubý: ; listeny širokowejčité, za. končitošpídlaté, růžowé, pýřité, kapičkami žlutawými po- seté; kalich krátce stopkatý, zwonkowitý, srstnatý, mno- božilý, kratší listenu: uštůw wejčitých, dlauze hrotitoosi- natých: pysk hoření o 3 zubech rowných; koruna ble- dě modrá, pýřitá, jako kalich kapičkowaná, o málo krat- ší tyčinek; trubka u waitř bez kraužku chlupatého;$ spojidlo wzadu rozšířené a nesaucí pytlíček prašníkowý, zaprtalý. — Na pahrbcích tráwnatých, podlé cesty w Istrii až do Čech. Kwěte w čerwnu a lipnu. G- Zápachu přesílného a welmi pronikawého dáwá wínu bílé- mu, když se w něm močí, chuť muškátowan a silnější opojiwost. W některých krajinách Wrancie sewerné beranu ji do piwa na místo chmele, S. čubatá. S. Horininum Lin. Plenk, ©. 20. Zelina; lodyha přímá, na I-—2 wysoká, tupaunce 4hraná, jakož ostatní díly naťowé řídce buňatá : listy řapíkaté, nejtupější zejkowané, nejdolejší wejčité, srdčité, ostatní eliptičné, bořejší dole ztenčené w řapík, nejhořejší sedawé; pře- sléaky o—6kwěté, odlehlé, dělající hrozen klasowitý, dlauhý, přetržený; listeny wejčité, srdčité, nejcelejší, za- končité, nejhořejší bezkwěté, stříčné, wejčité, | srdčité, nejtupější, chlupaté, fialowé, nachowé nebo zelené, čer- weně naběhlé, dělající jakoby čubu čilt chochol; kalich na stopce-silně smačknuté a jeho kratší, plsťaaté, žílaa- i 1112 tobranatý, ózubý: zubůw hrotitých; koruna sotwa dwa- krát delší kalichu, modrá nebo čerwená. — W Ewropě a Africe středomořských, u nás w zahradách ozdobau. Kwěte w kwětnu a čerwnu. ©. Potřebuje se jako předešlá; semena wodu welmi zesliznacují, kteráž pak na zapálené oči se potřebowala. Též kladau semena je- jí na místo račích ok do očí, aby, co tam jest, wen se wyprawilo, proto že brzo zesliznatějí a co do oka se wtrausilo, na sebe chytají. ZAwRNUTKA. © MoNaRDA. © MONARDE. Kalich trubkowitý, praužkowaný, prawidelně zu- bý. Koruna tlamatá: pysk hoření auzký, čárkowilý, tv- činky zaobalující,. dolení napřed 3laločný, laloku pro- středního úzkého, wytaženého. Tyčinky dlauhé: nitky jednoduché, prašníky pytlíčkůw nad sebe položených, společnau štěrbinau pukajících. Z. šarlatová. © M. didyma Lín. Trew Ehr. £. 66, Schk. ©. 26. Kořen mnoholetý, wypauští trs z lodyh pří- mých, 1'2—2 wysokých, ostrohraných, i s listy příly- sých; listy řapíkaté, wejčité nebo přísrdčitowejčité, za- končité, brotitě pilowané, 5“ dlauhé, 3“ široké; přeslén- ky mnohokwěté, ojedinělé, na konci lodyhy nebo 2 nad sebau s listeny přínejcelejšími; kalich a koruny skoro 1'/" dlauhé, šarlatowé, přílysé; kromě 2 tyčinek doko- nalých ještě 2 menší, zaprtalé. — W Karolině šewerné. Kwéěte w čerwnu až do srpna. 4. Welmi wonná, takže list její w Americe sewerné, anobrž i w Anglii na místo čaje se potřebuje, jenž oswežským slowe. Z. nachowá. M. fistulosa Ln. Měl. ic. 422. /. 2. Riv. mon. (. 8.. Bylina s lodyhau asi na 2 wysokau, tu- pě 4hranau, plnau, chlupatau, často ponačerwenalau a tmawěji skwrnatau 3; listy stříčné, řapíkaté, wejčitokopi- naté, přísrdčité, měkké, pýřité, obdálně a přitlačeně pi- lowané; kwěty dělají přeslének ojedinělý, konečný ne- bo 2 nad sebau postawené, husté; listeny 4 i wíce wejčité, nachowé, brwité ; kalich chlupatý, bzubý, w ústí zawřený chlupy bělawými; koruna dwakrát delší ka- lichu, nachowá, pýřitá, tečkowaná, — W Kanadě a jinde w Americe sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu. M. List její má chuť přeostrau a přeštiplawau, a potřebuje se k léčení zimnic. Kwěty dáwají wčelám dobrau pastwu. (113 Podřadí 3 ČABROWITÉ. © SATUREINEAE. ČABR. © SATUREJA. — ŠATUREIL Kalich trubkowitozwonkowitý, prawidelně bzubý, 10žilý. Koruna 2pyská: pysk hoření rowný, wykrojený, dolení na tré klaný; trubka u wnitř bez kraužku chlu- patého. Tyčinky obdálné, pod hořením pyskem sklime- né; prašníky pytlíčkůw oddělených, na spojidlo přítroj= úhlé po obau stranách úkosně přirostlých. . Č. obecný. S. hortensis Léa. Plenk 1. 486. Schk. t. 156. Hayn. 6. r. 9. Satureje Mat. Háj. 218. b. S. L Mat. WW, 253. Cabr, čibr, čubr, satoryje, sartoreje. Kořen letní; lodyha přímá, '/2—* + wvsoká, přewětewnatá, přitlačenými ehlaupky šerpiwá; listy překrátké, řapíkaté, čárkowitokopinaté, ostré, bezhroté, nejcelejší, tUustaunké, obak ďubkami tečkowa- né; wrcholíky přípěukwěté, úžlabíčkowés kalich w ústí bezchlupý; koruna malá, hlákowá nebo bílá, dole na pysku dolejším fialowě tečkowaná, wně pýřitá; koruna samičí sotwa delší kalichu s tyčinkami zaprtalými, zawřes - nými. — Na místech písčitých a štěrkowých w Ewropě již- né a Lewantu. Kwěte w lipnu až do září. O. Rostlina silně a příjemně wonící slauží za kuchyňské koření, a protož u welikém množstwí se sází ; w lékařstwí málo kdy se po- třebuje. MARUEKA. © ČALAMINTNA. © BERGMŮNZE. Kalich patrně 2pyský. Ostatní jako u čabru. M. pamětník. C. Acynos Clatrvill. C. arvensis Lam. Thymus Acynos Lin. Sturm. f. 10. Acynos vulgaris Pers. Pamětník. Kořen letní, mrcasatě wětewnatý; lodyha do- le wětewnatá wětwemi wzstaupawými, tupě 4hranými, po bocích 2 stříčných střídawě pýřitohuňatými, třebas na 10" wysokými s listy řapíkaté, wejčitéě, na hoření polowi- ci pilowané, srstnaté, pak olysajíci, příkwětní podlauhlo- kopinaté, jinak podobné ; přeslénky obdálné ze 4—6 sto- pek jednoduchých, Ikwětých složené; kalich. trubkowi- tý, asi 27 dlaubý, dole wolatý, I5brázdý, srtnalý, w ústí zawřený chlupami, plodonosný na konci ztěsněný a zu- by přiléhajícími © zawřený ; — koruna. kalichu. dwakrát delší, bledě nachowá. — Na škrobotinách a polích po Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srpna. Jest kořenná, málo se ale potřebuje, 1174 M. obecná. C. officinalis Moench. "Thymus Calamin« tha Scop. Melissa Calamintha Lén. Schk. ©. 165. Kořen mnoholetý; lodyha přímá, 2-2 wysoká, tupě 4hraná, wětewnatá, chlupatá jako listy řapíkaté, wejčité, tupé, drobně a přitlačeně pilowané; stopky úžlabíčkowé, so- chaté dělají chocholíky složené, mnohokwěté, přeslénko- wité, listu delší; stopečky málo delší nebo kratší kali- chu; nálewkowitotrubkowitého, asi 3“ dlauhého, běla- wě žláznatotečkowaného, pysků nestejných, doleního br- witého, ústí chlupami w kraužek postawenými, nečumí- cími zawřeného; koruna kalichu dwakrát delší, nachowá, na pysku dolením se skwrnau bílau, fialowě tečkowa- nau; twrdky zakulatělé, tisawé. — Na lesích a chlumech po Ewropě mírnější. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Wonf a chutná příjemně asi jako máta peprná, a taktéž se po- třebuje. DoBROMYSL. © (ORIGANUM. DOsTEN. Kalich trubkowitý, dzubý a stejný nebo 2pyský, nebo po jedné straně rozpuklý (jakoby Ipyský), a na konci 3zubý anebo celý. Koruna 2pyská: pysk hoření rowný, wykrojený; dolení na tré klaný, uštůw. skoro stejných. Tyčinky obdálné, nahoře se rozcházející; 0- statní jako u marulek. D. dyptam. O, dictamnus Ein. Plenk t. 49. Hayn. 8. t. 6. Dyptam anebo třewdawa Ma. Háj. 205. Dyptam kretský Mat. IWel. 243. C. Keř na 8—12“ wysoký, přímý, řídkowě“« tewný ; kmen a wětwe tisawé, běloplsťnaté, časem olysají« cí; listy krátkořapiíčné, wejčitookrauhlé, nejtupější, nejhu- stěji běloplsťnaté,sotwa 1“ dlauhé, asi 107" široké, w zahra“ dách nejhořejší řídce plsťnaté, žílnaté, síťkowanožebernaté, maohem menší; klasy w pokolení tom nejwětší, palečné; běvné, nachýlené, chocholičené a dohromady latu ob- šírnau, nedlauhau, běwnau sestawují ; listeny wejčitoo- krauhlé, tupé, brwité, jinak lysé, žilnaté, síťkowané, ble- dě zelené a obyčejně nachem naběhlé, na wnitřní stra= ně kapičičkami hnědočerwenými tečkowané, 4“ dlauhé a široké, dolejší obyčejně prázdné; kalich listenu dwa- krát kratší, Ipyský: pysku hořeního tupého, pysku do- leního nejkratšího, zuboma tupýma dosazeného, nejly- sejší žláznatý ; koruna bílá, delší listenu, pýřitá, dwakrát kratší tyčinek, — , Po wrších na Kretě. ostrowa, u nás od dáwna w kruhulích se sází.. Kwěte w čerwnu až do 4 září. R- .% Drohdy w lékařstwí měl welikau sláwn; dáwali jej do dryáku a mytrydátu. Obzwláště list rozmačkaný přikládali na rány šípem udělané. D. woněkras. O. Majorana Lin. Hayn. 8. t. 9. Diis- seld. 12. £. (5. Majorana Mar. IWFel. 254. c. Marjánka, woněkras letní. Kořen letni; lodyhá přímá, 6—9" wy- soká, od dola až nahoru přewětewnatá, šedopýřitá ; listy řapíkaté, eliptičné, tupé, nejcelejší, obak autle šedoplsť- naté 3 klasy sotwa 4" dlauhé, elipsowité, na konci lody- hy a wětwiček ; listeny okrauhloobwejčité, ztuha střecho- wité, brázdowané, šedoplsťaatés kalich polowičný, okrau» hloobwejčitý, bezzubý, toliko dole waječník obkličující ; koruna malá, bílá, málo zpod listenůw čnějící. — W Africe sewerné, dle jiných w Lewantu a Řecku. Kwěte w lipnu až do září. O. „ Wůbec známé kuchyňské koření, a tudyž u welikém množstwí každoročně se sází, protože zimu naši nemůže snésti, a tudyž slo- we wončkras čili marjánka, majorán letné (O. majoranoides Wilid ), w ochráněném místě ale přezimuje, a jest pak wončkras a d. zimná. W lékařstwí nehrubě se potřebuje. D. latnatá, © O. paniculatum Koch. Podobá se pře- dešlému; lodyha ale wyšší (1:—2), klasy stopkaté, běwnější a chocholičnolatnatě rozpostawené; kalich 2py- ský: pysku hořeního krátce Szubého, doleního 2zubé- bo. — Wlast neznámá, w zahradách se sází a co pře- dešlý potřebuje.©. Slowe wončkras, marjánka, majoránu wěčný, jelikož přezimuje, D. řecká, (O. heracleoticam Lin Mat. Wel. 240. C. Dobrámysl přespolní Mar. Háj. 203.. Jměním podobá se d. woněkrasu, liší se ale klasy mnohem řídšími a stop- katými, kalichem polowičným, 3zubým. — Wlast ne- známá, z Přezimuje, jako předešlé se potřebuje, a wončkrasem řeckým slowe. D. obecná- O. vulgare Lín. Plenk £. 459. Schk. £. 164. Diisseld. A. 1. 24. Dobrámysl domácí Mar. Háj. 203. L. — /Fel. 241. Kořen mnoholetý, rownowážný, plaziwý, wypauští několik lodyh třebas 2 wysokých, přímých, tu- pě hraných, obyčejně nachowé naběhlých, prohyba- ných, bělavě huňatých, nahoře wětewnatých: listy řapí- katé, ostrowejčité, tupé, zubaté, obak chlupaté, na rubu žláznatotečkowané ; klasy podlauhlowejčité, asi 47" dlau- hé, řídaunké, rozpostawené —w chocholíky, a ty w latu třebas 6" dlauhau; listeny klasowé wejčité, ostré, lysé, pýřité nebo srstnaté, na wnitřní straně bezžlazé, nachowé, wně řídčeji bílés kwěty mnohomanželné, dwojdomé ; ka- 1176 lich kratší listenu nebo zdélí jeho, stejně 5zubý, srstna- tý; koruny nachowé nebo bílé, wně pýřité, samičí dwa- krát kratší obojakých, s tyčinkami trubky kratšími. — Na škrobotinách wýslunných po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu.. Zápachu jest silného a příjemného, chnti kořenné a nahořklé ; druhdy se potřebowala w lékařstwí ; tu a onde ji dáwají místo chme- le do piwa, ano i na místo čaje čínského potřebují, Ha D. krětská. O. creticum Lin. Hayn. 8. 6 1. Diisseld. 13. <. 20. Kořen mnoholetý ; lodyhy přímé, asi střewíč. né, nejtupěji čtyrhrané, čerwenawě naběhlé, huňaté; listy řapíkaté, wejčité, ostraunké, nejwýš 7“ dlauhé a 5“ ši- roké, srstnaté, obak čerweně žláznatotečkowané; klasy mnohokwěté, wálcowité, 9“ dlauhé, řídaunké, chocholi- čené a dohromady sestawující latu 8—9palečnau ; liste- ny obwejčité, rejkratšeji zakončité, žílnaté, u wnitř na hořejší polowině čerweně žláznatotečkowané, po kraji nejautleji zaubkowané, lysé nebo wně srstnaté; Kalich trochu kratší listenu o 5 zubech kopinatočárkowitých, stejných, brwitých, žláznatotečkowaný ; koruna bílá. — Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Zápachu a chuti welmi silných a příjemných asi jako wončkras ; - dobýwají z ní silici chmelíčkowau, Španielskau; jinak se u nás ne- potřebuje, Davuška. THymus. OvENDEL. Kwěty nejsau na klasech střechowitých, listnatých. Kalich 2pyský: pysk hoření 3zubý, dolení 3dílný, Ostat- ní jako u předešlého pokolení. - D. tymián. T. vulgaris Lin. Hayn. (1. 4. 2. Důisseld. 14. /. 4. Thymus anebo wlaská mateří dauška Mar. el. 251. C. 'Fymián, demuť. Podkeř 2—6" wysoký; kmen přewětewnatý, krátce pýřitý, trsnatý; listy krátkořapíč- né, čárkowité nebo podlauhlowejčité, ostré, žláznatoteč- kowané, po kraji podchliplé, na rubu autle plsťnaté, w úžlabíčkách chomáčené, příkwětní kopinaté, tupé; pře- slénky na konci pňů a wětwí strbaulené nebo hrozněné, směstnané; kalichy delší stopeček, žláznatotečkowané, zubůw 2 dolejších brwitých, čárkowitokopinatých ; pysku hořeního lysého; koruna bělawá nebo lilákowá, obojaká wětší, s tyčinkami čnějícími, samičí o polowičku menší s tyčinkami zawřenými, zaprtalými. — Na škrobotinných pahrbcích w Ewropě jižné, Kwěte w kwětnu až do čer- wna. Ř. Welmi kořenný a tudy také w kuchyních potřebný. U nás sází 1177 se u welikém množstwí, a zimy dost dobře snáší, leda tuze wlhké, w sewernějších krajinách náleží jej coročně síti. D. mateří. T. Serpyllum Lin. Schk. t. 164. Důsseld. 14. «. 13.. Mateří dauška Mar. Háj. 215. — Wel. 254. Žadowník. Polokeř prostřený, trsnatý, wypauštějící roz- by přímé, 1—6" wysoké, tupě čtyrbrané ; listy čárkowi- té nebo eliptičné nebo wejčité, w řapík krátký zaužené, ploché, žláznatotečkowané, lysé nebo srstnaté, wzadu též i po řapíku brwité, příkwětní rozhowým podobné; pře- slénky strbaulené nebo hrozněné, konečné; kalich delší stopečky, žláznatotečkowaný, žílnatý, pysk hoření nad- hautý, 3zubý zubami kopinatými, ostrými; pysk dolení o 2 zubech z dola kopinatého šídlowitých ; koruna dwa- krát delší, bledě nebo tmawěji nachowá : pysku hoření- ho wejčitého, skoro čtyrúůhlého, na konci wykrojeného. — Na pahrbcích wýslunných, wřesowištích, mýtech po Ewropě celé a Asii sewerné. Kwěte w lipnu až do zá- ří. h- - Welmi se proměňuje ; jsau ale dwoje odrodky : «) rozhy dwojřadě chlupaté ; PB) rozhy wšude srstnaté. Oba zase mají list širší nebo užší, lysejší nebo chlupatější, Zápachu jsau wšecky, líbezného a nejlepší koření w Ewropě sewerné wlastnf, W lékařstwí a kuchyních málo se potřebuje ; wčelám ale dáwá dobrau pastwu. SToŘIŠEK, | CLINOPODIUM. | WIRBELDOSTE. Přeslének obhrnutý pokrywkau z listůw štělinowi- tých. Ostatní jako u marulky. Se, obecný. (U. vulgare Lín. Schk. t, 163. Klinopád Mat. Háj. 239. K, I. Mat. Wed. 289. C. | Čistice. Kořen mnoholetý, plaziwý, z kolínek kořenatějící; lodyha nejdo- leji pláziwá, pak zpřímená, na 1—?2? wysoká, čtyrhraná, nejdoleji lysá a nachowá, ostatně hustě bělochlupá jakož i řapíky; Jisty wejčité, přísrdčitě wykrojené, hoření wej- čitokopinaté, wšecky tupé, mělce zejkowané, chlupaté; přeslénky w nejhořejších úžlabíčkách stejné, mnohokwě- té; pokrywka z lupenůw mnohých, štětinowitých, co kali- chy dlauhých, pýříčkowaných a chlupatých z kalich asi 4“ dlanhý, brázdowaný, trubkowitý, chlupatý, 2pyský: zu- bůw doleních šídlowitých, hořeních z dola kopinatého šídlowitých, malíčko kratších; koruna nachowá, řídko bí- lá, delší kalichu, wně pýřita, — Na šskrobotinách wý- slunných, podlé plotůw po celé Ewropě. © Kwěte w lip- nu a srpnu.. ho (178 Zapáchaje slabě kořením někdy na místo meduně se potřebuje ; též co thé se užíwá, Podřadí 5. MEDUNO WITÉ. MELISSINEAE. MEpnuŇ. MELissa. © MELISSE. Kalich 2pyský, nahoře plochý, zubůw pobočních pysku hořeního w kýl wywýšených, po trubce dolůw bě- žících. Koruna pysku hořeního poddutého, doleního na tré klaného, w ústí nahá. Tyčinky odstáwající, s konci pod pyskem hořením oblaukowitě sklimenými ; pytlíčky prašníkowé na konci spojené, štěrbinau pukající, pak rozewřené, M. lékařská. M. officinalis Lčn. Schk. 1. 165. Hayn. 6. 2. 32. Důsseld. 1. ©. 14. Melissa Mal. Háj. 241. Me- lissa nebo meduňka Mar. Wel. 295. Dubrawník, rojo- wník, wčelník, matečník, melissa, marule, marulka, me- duňka, medunice. Kořen mnoholetý; lodyha přímá ne- bo wzstaupawá, na 1—2 wysoká, 4hraná, od dola prut- natě wětewnatá, košatá; listy řapíkaté, wejčitě, tupé, zej- kowanopilowané, na rubu wywýšeně síťkowanožebernaté, přílysé, dolení dole přísrdčité; přeslénky obdálné, je- dnostranné (polowičné); listeny wejčité; kalich wně a wnitř roztraušeně huňatýs koruny dříw rozwití žlutawé, pak bílé nebo růžowě naběhlé, wětší nebo menší dle jejich pohlawi. — Na místech stinných podlé hor w Ewropě jižné a tu i onde w prostřední. Kwěte w lipnu až do září. 4. Nať zapáchá citronem, brzo ale wyčichuje, chuti kořenné, hoř- ké | W lékařstwí se často potřebuje. Protož u nás w zahradách obyčejná. Odrodek s natí hnňatau anebo srstnatau (M. villosa Benth. M. „cordifolia Pers.) nemá onoho zápachu příjemného. Hvsor. Hvssopus. | Yssopr, Kalich trubkowitý, prawidelně šzubý. Koruna 2- pyská« pysk hoření rowný, plochý, na dwé klaný, dolení Slaločný, s lalokem prostředním wětším , obsrdčitým ; trubka u waitě bez kraužku chlupatého. Tyčinky obdál. né, nahoře se rozcházejícís pytlíčky prašníkowé dole o rozewřené, na konci spojené, štěrbinau pukající. H. lékařský. H. officinalis Lin. Jacg. aust. 1. 254. 1179 Důisseld. 8. £. 5. Hysop Mat. Háj. 20|. — Wel. 238. C. Podkeř přímý, na 1—1'/ wysoký, wětewnatý ; listy se- dawé, čárkowitokopinaté, ostré, nejcelejší, prohlubeně tečkowané, lysé, tmawě zelené, na rubu bledší; přeslén- ky polowičné, jednostranné, skládající hrozny listnaté ; kalich mnohobrázdý, přitlačeně pýřitý, žláznatotečkowa- ný: zubůw přímých, wejčitokopinatých, zakončitých, pří- stejných ; koruna wně pýřitá, sytě modrá, řídčeji růžo- wá, pleťowá nebo bílá, podpysk laloku prostředního pro- hlubeného, na dwé klaného, s uštoma podlaublýma, sil- né rozewřenýma; nitky tyčinkowé modrošedé, prašníky černomodré. — Na skalách a pahrbcích wýslunných Ew- ropy jižné. Kwěte w lipnu a srpnu. Ř. Wršky kwětaucí jsau zápachu obzwláštního, pronikawého, ko- řenného, chuti zahořklé, kořenné a potřebují se w lékařstwí; protož u nás a pro ozdobu zahrad obyčejný, Podřadí 6. ŠANTOWITÉ. NEPETEAE. Šavra. (NEPETA. KATZENMŮNZE, Kalich trubkowitý, ózubý. Koruna 2pyská: pysk hoření plochý, rowný, na dwé klaný; dolení laloku pro- středního okrauhlého, silně poddutého; trubka u wnitř bezchlupá, "Tyčinky přiblížené, pod pyskem hořením rownoběžné, odkwětlé wen sehnuté. Prašníky pyllíč- kůw štěrbinau společnau na dél pukajících. 8. kočičí. © N. Cataria Lin. Plenk 1. A485. Hayn. A. €. 8. Kocúrník Ma/. Háj. 242. — Wed. 251.. Marulka ko- čičí, šanta. Kořen mnoholetý, dřewnatý, wětewnatý, wy- pauští trs z lodyh přímých, 2—3 wysokých, wětewna- tých, čtyrhraných, pýřitoplsťnatých; listy řapíkaté, wej- čité, dole srdčité, ostré, blubokozejkowané, na líci pý- řité, na rubu šedě pýřitoplsťnaté; w hořeních úžlabíč- kách jsan chocholíky stříčné, stopkaté, hustě mnoho- kwěté, dohromady skládající hrozen; listeny co trubka kalichowá dlauhé, čárkowité, šídlowitě ukončené; stopky kratší řapíku a stopečky kratičké, jakož i kalichy šedo- pýřitoplsťnaté; kalichy mnohobrázdé, nakřiwené, ústí ú« kosného. zubůw z dola kopinatého. šídlowitohrotitých $ koruna bílá, dwakrát delší kalichu, wně pýřitá; twrdky hladké, lysé, obwejeowité, hnědé. — Na rvmištích po- 1180 dlé cest, we wesnicích po celé Ewropě. Kwěte v čer- wnu až do srpna. 4. Zapáchá pronikawě a chutná kořenně a hořce; druhdy w lé- kařstwí byla oblíbená. Kočky ji rády majíce w ní se wálejí a ji také hryží. PopoNEC,. (GLECHOMA. © GUNDELREBE. Kalich trubkowitý, Szubý. Koruna pysku hořeního plochého, rowného, na dwé klaného5s doleního s lalo- kem prostředním obsrdčitým, plochým; trubky bez krauž- ku chlupatého. Tyčinky přiblížené, pod pyskem hoře- ním rownoběžné; prašníky po dwau w kříž postawené, štěrbinami pukající. P. obecný. (G. hederacea Lin. Schk. t. 152. Důsseld. 2. 2. 22. Poponec Mar. Háj. 113. — Mat. 203. c. Wo- ponec, wopenec, openec, *popenec, zádušník, budra. Kořen oddenku tenkého, z kolínek kořeny wyhánějící- ho, plaziwého; lodyhy jednak plaziwé, jednak přímé, 3—6"“ wysoké nebo wyšší, lysé, nahoře po hranách krát- koštětinně šerpiwaunké, jednoduché: listy dlauhořapíč- né, zejkowané, přílysé, dolení ledwinité, hoření skoro srdčité; kwěty dělají přeslénky příšesukwěté, polowičné 5 kalich zubůw wejčitokopinatých, osinau ukončených, 9- krát kratších trubky; koruna bledě charpowá, w ústí a dole na pysku dolením tmawofialowě skwrnatá, podlé rozdilného poblawí, 2—3krát delší kalichu; prašníky na kříž postawené, toliko we kwětech wětších čili oboja- kých. — Na místech wlhkých, stinných, po bájích, zahra- dácb, podlé lesůw w nejwětším dílu Ewropy a sewerné Ameriky. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. © Odrodek jeden jest we wšech dílech dwakrát wětší, a jiný má celau nať wíce méně huňatau. Na listech děláwají se bublinky u- štkoutím žlabatky poponcowé (Cynips Glechomae). Zapáchá bal- samem, chutná nahořkle a druhdy se potřebowal w lékařstwí: ny- ní jarního času sbírá se do kořínkůw, z nichž waří poléwku, : WčELNÍK, © DRACOCEPHALUM. DRACIHENKOPF. "Kalich trubkowitý, nestejně Šzubý, wíce méně pa- trně 2pyský. "Koruna tlamatá, trubky autlé, tenké, roz- šířené w hrdlo nafauklé: pysk hoření klenutý, na dwé klaný, dolení s lalokem prostředním obsrdčitým. Ty- činky přiblížené, pod pyskem hořením stejně běžící, na konci do předu ohnuté; prašníky pytlíčkůw nad sebe položených a společnau štěrbinau pukajících. 1181 W. moldawský. D. Moldavica Lčn. Hayn. 8. £. 32. Důsseld. 1. €. 22. Melissa turecká Mar. Jel. 296. D. Kořen letní; lodyha I“ wysoká nebo wyšší, wětewnatá, jako ostatní díly zelené, kromě líce listowého, kadeřawě pýřitá; listy řapíkaté, na rubu prohlubeně tečkowané, dolení srdčitopodlauhlé, tupě hluboko pilowané, na kon- ci tupé a celé, hoření jakož i listeny kopinaté, ostře pi- lowané zubami dlauhohrotými; kwěty stopkaté, po 4—6 w přesléncich, jenž proti konci lodvhowému a wětwo- wému směstnanější ; kalich 1Obrázdý, žláznatotečkowaný, patrně 2pyský: pysk hoření 3zubý, po kraji plochý, do- lení 2zubý, po odkwětení na pysk hoření přitlačený; koruny I“ dlauhé, charpowé nebo bílé. — W Ewropě jižnowýchodní a w Asii prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. O. Silně zapáchá jako meduň, méně ale příjemně; w lékařstwí málo se potřebuje, tím wíce ale tu i onde w kuchyních. JF. kanarský, D. canariense Ltn., Hayn. 4. £. 9. Kořen asi tříletý; lodyha dole dřewnatá, wětewnatá, čtyr- hraná, na kolínkách pořád huňatá, jinde olysající; listy řapíkaté, trojenodílné; úkrojůw kopinatých, skoro zakon- čitých, hrubě tupozubých, na konci tupém celých, obak chlaupkowaných, na líci olysajících, na rubu kapičkami žlutawými posetých, prostředního na překrátkém řapíku, pobočních sedawých, asi o '4 kratších, dole nestej- ných, někdy na dwa úkrojky rozdělených ; řapík málo kratší úkrojůw pobočních, chlupatý; kwěty chocholíčna- topřesleněné, dohromady skládají hrozen klasowitý, ko- nečný, hustý, nepřetržený ; stopky, asi 5—6 kwětůw ne- saucí, jsau jako stopečky chlupaté; listeny čárkowito- kopinaté; kalichy asi 5" dlauhé, trubkowité, dole ne- stejné, mnohožilé, chlupaté a kapičkami předrobnými poseté: zubůw | trojúhlokopinatých , krátce šídlowitě ukončených, doleních malíčko delších; koruna dwa- krát delší, čerwenawá, bíle čárkowaná. — Na Ostro- wech kanarských. Kwěte w lipnu až do září. 4, Silně. zapáchá kafrem a terebintinau, a dáwá silici Oleum Cicerae, Před časy w lékařstwí se potřebowal: nyní toliko w zahradách k okrase, 1182 Podřadí 1. ČISTCOWITÉ. © STACHYDEAE. DozRonikA. | MeLirIs, IumENBLATT, Kalich obšírný, zwonkowitý, ušetnato2pyský. Ko- runa 2pyská: pysk hoření plochaunký, rowný; dolení uštu prostředního obwejčitého, plochého; trubka bez kraužku chlupatého. Tyčinky přiblížené, pod pyskem hořením korunowým rownoběžné; prašníky po dwau křížmo rozpoložené, štěrbinau pukající. : D. růžowá. M. Melissophyllum L. Jacg. aust. £. 26. Melissa Fuchsii Ma. 7Fel. 296. Dubrawník, medowník, dobronika. Kořen mnoholetý, neweliký, plaziwý, z dola wypauštějicí mrcasy; lodyha přímá, 1/7 wysoká, jedno- duchá, tupě čtyrhraná, jakož i řapíky, listy, stopky a kalichy cblupatá; listy řapíkaté, stejně tupaunce pilowa- né, nejdolejší malé, okrauhlowejčité, někdy dole srdčité, prostřední wejčité, někdy dole srdčité, bořejší eliptičné ; přeslénky ze stopek 6—5—2 jednoduchých, tkwětých, řapíku kratších; kalichy 6" dlauhé, o 3—4—5. zubech (často na jednom kménku) wejčito3úhlých, ostraunkých ; koruna skoro 1'/;“ dlauhá, ozdobná, nachowá nebo na- chowě a bíle strakatá nebo zcela bílá. — W daubra- wách, bukowinách Ewrcpy jižné a prostřední. Kwěte w kwětnu až do srpna. If. Wonna jsauc w účincích podobá se meduni, nepotřebuje se ale. “ JasvovTa. (Lamium. AUBNESSEL. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s la- lokoma postranníma nejmenšíma, zubowitýma nebo. žá- dnýma; trubky u wnitř s kraužkem chlupatým, řídko žádným. Tyčinky přiblížené, pod pyskem hořením koru- nowým rownoběžné; prašníkůw pytlíčky štěrbinau spo- lečnau na dél pukající. J. bílá. L. album Lin. Schk. £. 159. Hayn. 5. 4 Al. Hluchá nebo mrtwá kopřiwá, hluchawka, psoser. Kořen mnoholetý ; lodyha přímá, (“ wyšší nebo nižší, čtyrhra- ná, na kolénkách chlupatá, oslatně řídce chlaupkowaná, jejíž dwa články pod přeslénkami mnohem delší dole- ních a hořeníchs listy dolejší na řapícich předlauhých, prostřední na krátkých, ostatní podkwětní na překrát- kých, dolejší srdčité, zejkowané, ostatní ostrowejčité, dole srdčitě wykrojené, zakončilé, nestejně. ostře pilo- sk i E ke 1183 wané;, wšecky přitlačeně chlupaté; přeslénky mnoho“ kwěté, husté, obdálné; kwěty sedawé; listeny čárko- wité, brwité, mnobem kratší kalichu, jehož zuby troj- úhlé; dlauho šídlowitě wytažené, po kraji brwités ko- runa bílá, pysky hlinožluté, dolení dole se skwrnami ble- dě oliwowými, delší kalichu: trubka nakřiwená, wně pý“ řitá, nad dolem i se zejkem břichatě rozšířená, u wnitř kraužkem chlupatým opatřená, s rozšířeninau a kraužs kem úkosně wzstupujícími, na kraji hrdla se 3 zaubky nejmenšími a jedním delším šídlowitým ; lebka wně chlupatá; prašníky wausaté, šedohnědé. — Podlé plo- tůw, zdí, hájůw, po celé Ewropě. Kwěte w dubnu a kwětnu. $. Nať smrdí nepříjemně, chutná zahořkle; mladau jedí na se- weru; kwěty w lékařstwí se potřebují, Je plamatá. L. maculatum Lčn. Reichenb. ie. t. 215. 216. 217. Kopřiwa hluchá Mar. Háj. 341. — Jel. 409. Jměním podobá se předešlé; listy wejčjtosrdčité, za- končité, nestejně pilowané, mladší často běloskwrna- té; koruny nachowé, na pysku dolením lilákowé, na- chowě skwrnaté, trubka nakřiwená, nad dolem břichatě rozšířená, pod vozšířeninau zaužená a u wnitř chlupatě kraužkowaná ; zauženina ta a kraužek. chlupatý — jsau příčné; kraj ústní okrauhlý, zubem šídlowitým opatře« ný ; prašníky černé, wausaté. — Podlé lesůw we křowi- štích wlhaunkých po celé Ewropě. Kwěte w dubnu až do jeseně. 4. Jindá se potřebowala w lékařstwí, a dáwá se jako, předešlá do kořínkůw poléwkowých. . J. krwawá. L. purpureum L. EV. dan. 4. 523. Schk, 4. 159. Jměním též předešlým podobná s kořen letní; listy wšecky wejčitosrdčité, nestejně zejkowanopilowané, řapíkaté ; kalichy odkwětlé zubůw rozewřených; koruny nachowé: trubka rowná, nad dolejškem ztěsněná, u wnitř chlupatokraužkowaná, ústí obak zaubkoma zname- nané, jichž hoření šídlowitý; prašníky wausaté, — Na místech obdělaných wšude. Kwěte z jara až do je- seně, 4. : Smrdí a zahání prý stínky a moly PiTULNÍK. © GALEOBDOLON. | WALDNESSEL, Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s ušty wšemi ostrými, trubky u. wnitř s kraužkem chlupa- tým. Tyčinky přiblížené, pod pyskem koruny hořením 15 1184 rownoběžné ; prašníky pytličkůw štěrbinau společnau na dél pukajících. © P. žlutý. G. luteum Huds. Galeopsis Galeobdolon Lin. Fl. dan. t. 292. Schk. ©. 160. Kořen oddenku ro- wnowážného, mnoho mrcasů zdola wypauštějícího a na- horu wýběžky dlauhé, položené a lodyhy wzstaupawé, asi 10" wysoké, jednoduché, jako wýběžky 4hrané, po hranách dolů chlupaté; listy řapíkaté, srdčitowejčité, tupé, tupě a hrubě zejkowané, obak chlupaté, nejho- řejší wejčitokopinaté, zakončité a zakončitopilowané; přeslénky z kwětůw 6 sedawých složené, úžlabíčkowé 3 kalichy pýřité, uštůw wejčitých, šídlowitě zakončitých ; koruna žlutá, pysku doleního laloky wšecky žlautkowé, nahnědle skwrnaté. — W lesech, hájích wlhaunkých. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2k. Před časy w lékařstwí se potřebowal (Lamium luteum), KoNopICE. © GaLEoPsis. | HoHLZAHN. Koruna pysku hořeního klenutého; doleního dole obak zubem ostrým, dutým, opatřeného lalokem pro- středním tupým anebo wykrojeným. Tyčinky přiblíže- né, pod pyskem korunowým hořením rownoběžné; pra- šníky chlopněma pukající, vš K. růžná. G. Ladanum Lrn. Plenk £. 506. £- 2. Schk. (. 160. Kořen letní, mrcasatowětewnatý: lodyha přímá, 1—2 wysoká, tupě čtyrhraná, rozdělená na wětwe u wýniku rozewřené, pak wzestaupawé, dolů přitlačeně chlupatá, pod kolínky nenapuchlás listy řapíkaté, nej- hořejší sedawé, kopinaté, podlaublokopinaté, wejčitoko- pinaté nebo čárkowitokopinaté, pilowané nebo přícelé, řitlačeně chlupaté, našediwělé; přeslénky husté, mno- okwěté, wíce méně přiblížené nebo obdálné; kalichy - žílnaté, přitlačeně wzhůru chlupaté: zubůw přímých, z dolejška 3úhlého kolcem bělavým ukončených; listeny čárkowité, též kolcem ukončené ; koruaa wně pýřitá, na- chowá, dole na pysku dolením znamenaná skwrnau hlino- žlutau, nachowě skropenanu, 2—3krát delší kalichu; pysk hoření zlehka zanbkowaný. — Na rolích obzwiáště su- choparných. Kwěte w lipnu a srpnu. O. Chuti jest zahořklé, trpké, a jindá ji potřebowala w nemocech blan slizowých, K. hlinožlutá, G. ochroleuca Lam. Důsseld. W, t. 15. Podobá se předešlé, Kořen letní; lodyha přímá £— 2 wysoká, tupě 4hraná, přilačeně a dolů chlupatá, wě- . 1185 tewnatá, čerweně naběhlá, pod. kolínky nenapuchlá; li- sty řapíkaté, pilowané, lodyhowé | wejčité, wčětwowé wejčitokopinaté, přitlačeně chlupaté, našediwělé; kalich a listeny jako u předešlé; koruna mnohem wětší nežli u předešlé, nejwětšejikwěté, ("+“ dlauhá, hlinožlutá, na pysku dolením dole skwrnau, sirkowau znamenaná. — Na rolích a polích písčitých, w Ewropě prostřední zá=“ padnější. Kwěte w lipnu a srpnu. O. Nať kwětancí jest známa jmenem the liberského, které proti suchotinám plicním a sliznicowým welmi se wychwalowalo, Zapáchá kořením, chutná zahořkle a slaně, K polní. G. Tetrahit Li. Rerchenb. čec. t. 851. Ko- řen letní; lodyha 2—3 wysoká, tupě 4hraná, wětewna- tá, pod kolínky napuchlá, pod nimi nebo docela mrt- natá štělinami rownowážně odstálými nebo malíčko do- lů se nakloňujícími, bělawými nebo narusalými, mezi nimiž chlupy kratší žlázkau kulowatau, černaw ukonče- né; listy štříčné, podlauhlowejčité, zakončité, pilowané, přitlačeně chlupaté, olysající; přeslénky mnohokwěté, husté, nahoře přiblížené ; listeny kopinaté, co trubka kalichowá dlauhé, brwité, koleem ukončené ; kwěty seda- wé ; kalich po trubce mnohožilé lysý, se zuby z do- lejška širokého a chlupatého šídlowitými, co trubka dlauhými; koruna bledě nachowá, nebo bílá, trubky co Kalich dlauhé nebo kratší, pysk dolejší u počátku swé- ho se skwrnau sirkowau nachowě skropenau, jehož la- lok prostřední příčtwerečný, plochý, wraubečkowaný, tu- pý nebo malíčko wykrojený. — Na rolích, podlé cest, na rumištích. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Potřebuje se jako předešlé (Cannabis sylvestris). Semena její mají w sobě mnoho oleje, zelenawě žlutého, takže 33 liber jich po- skytuje 11 liber 13 lotůw oleje, Čisrec. | Sracnys. | ZiesrT. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s la- lokem prostředním obwejčitým anebo obsrdčitým; trub- ky u wnitř s kraužkem chlupatým. Tyčinky přiblížené, od pyskem hořením rownoběžné, jednoduché, odkwět« é skraucené a wen ohnuté; prašníky pytlíčkůw štěrbi- nau na dél společnau pukající, h C. německý, S. germanica Lin. Jac. aust, £„ 819. Schk. ©. 161. Kořen mnoholetý; lodyha přímá, 1—3 wysoká, jednoduchá nebo krátce wětewnalá, tupě 4hra« ná, jakož i listeny a kalichy hustě wlnatohuňatá huni- nami jednoduchými; listy swraskalé, zejkowané, wlnato- 15* 1186 f Isťnaté, šediwé, dolení a prostřední řapíkaté, podlau= Mobopinaté, dole srdčitě wykrojené, 3“ dlauhé, 1“ širo= ké, hořejší sedawé, kopinaté; přeslépky mnohokwěté, zakulatělé, husté, nahoře přiblížené; listeny kopinaté, co kalichy dlauhé; kalich uštůw wejčitých, zakončitých, tuhohrotých; koruna ckalichu wíce nežli dwakrát delší čerwenawá: pysk hoření wně wlnatochlupatý, kratší do- Jeniho, jehož lalok. prostřední obwejčitý, dwakrát delší pobočních. — Na mistech neobdělaných, rumištích, ob- zwláště na půdě wápnaté, po Ewropě prostřední. Kwě- te w lipnu a srpnu. 4. Smrdí mdle a zahořkle chutná ; druhdy proti nedužiwým ja« trám se potřebowal, C. lesní. S. sylvatica Lin. Hayn. 4. t. (1. Kořen mnoholetý ; lodyha přímá, 3" wysoká, tupě. 4braná, srst- natá, nahoře wětewnatá a žláznatochlupatá ; listy řapíka- té, wejčitosrdčité, zakončité, hrubě pilowané, 4“ dlau- hé, 2'/;“ široké, obak srstnaté, nejhořejší (přikwětní) wejčitokopinaté; řapíky delší nežli polowička listní; pře- slénky asi Gkwěté, běwné, nahoře přiblížené; kwěty nej- kratšeji stopečnaté; kalichy chlupaté, zubůw z dolejška širokého šidlowitých, hrotitých ; koruna dwakrát delší ka- lichu sytě nachowá, bíle skwrnatá,wně na obojím pysku pýřitožláznatá. — W hájích a lesech wlhaunkých po Ewropě. Kwěte w lipnu a čerwnu. 4. Á Nať smrdí kamenným olejem, chutná zahořkle a trpce; druhdy se potřebowala proti woleti, k čistění krwe a puzení na moč, Č, bahní. S. palustris Lin. Fl. dan. t. 1103. Kořen tlustý, kolmojdaucí, mnoholetý ; lodyha přímá, jednoduchá, tupě čtyrhraná, pýřitá, po branách žláznatě dolů chlu- patá; listy kopinaté, dole srdčité, zejkowanopilowané, na konci nejcelejší, pýřité, někdy aksamitnaté, dolení pře- krátce řapíkaté, nejhořejší sedawé, poloobjiímawé, 4“ dlauhé, 1“ široké; přeslénky 6—!2kwěté, přiblížené w klas dole přetržený; kalichy chlupaté, zubůw z dolejš- ka 3úhlého šídlowitých, hrotitýchs koruna kalichu 2- krát delší, nachowá; lalok pysku doleního okrauhlý. — Podlé wod, na lukách bahnitých, polích wlhkých po Ewropě. Kwěle w lipnu a srpbu, 4. : Kořen dužnatý A maučnatý prý w Angličanech jedí, anobrž z mauky -dělají chléb. (Nať smradlawá a hořká potřebowala se jindá proti neduhíům w žiwotě. Č. prostý. S. vecta Lm. Jaca. aust. t. 359. Důsseld. 2. 2. 16. Kořen mnoholetý, dřewnatý, wybání několik lodyh přímých, někdy wzstaupawých, 2střewíčných, 4- 1187 hraných, jako listy srstnatých, wětewnatých;- listy řapi- katé, podlauhlokopinaté, zejkowanopilowané, w. řapík ztenčené, asi 2“ dlauhé, '/:“ široké, příkwětní hořejší wejčité, zakončité, nejcelejší, osinaté; přeslénky příšesti« kwěté; listeny nejmenší čárkowité: kalichy na stopkách nejkratších, srstnaté: zubůw 3úhlých, zakončitýchy us končených hrotem lysým, co trubka korunowá dlau« hých ; koruna kalichu wíce: nežli dwakrát delší, sirkowě žlutá, nahnědle skwrnatá“ —- Na pahrbcích suchopar- ných, wýslunných, po Ewropě jižné a prostřední. Kwě- te w čerwnu až do srpna. 2f. oNať má zápach jakoby kamenným olejein, natrpkalan chuť a druhdy w lékařstwí se potřebowala, obzwláště proti uřknutí. čili ubranutí dobytka a dětí, Bukwice. BEronica.. BETONIE, Kalich szubý. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s lalokem prostředním, tupým; trubky bez kraužku chlupatého. Tyčinky přiblížené, pod pyskem hořením rownoběžné; prašníky pytličkůw rozewřených anebo přírownoběžných, štěrbinau společnau na dél pu- kajících. Fwrdky zakulatělotuné. + B. dekařská. B. officinalis Lčn. Rečchenb. te. t. 932, 953, 954, 955. Bukwice Mat. Háj. 280. B. čerwená Mal. IFel. 328. Kořen mnoholetý, rownowážný, wypauští ma- lý trs; lodyha přímá, 2 wysoká, tupě čtyrbraná, dolů wice méně chlupatá nebo lysá; listy kořenowé a dolení nejdéle řapíkaté, z dolejška srdčitého wejčitopodlauhlé, srstnaté nebo lysé, hrubě a stejně zejkowané, síťkowa- nožebernaté, nejhořejší podobné, nejkratšeji řapíkaté; přeslénky mnohokwěté, přiblížené w klas; listeny wejči- té, zakončité, osinau hrotité; kalichy bezžilé, chlupaté nebo lysé, zubůw ze širokého dolejška osinatých ; ko- runa delší kalichu, nachowá, wně pýříčkowanonášedá : pyskůw rozewřených, hořejšího podlauhlowejčitého, nej- celejšího, zejkowaného nebo wykrojeného, pak ohnuté. hos tyčinky nedosahují půlky pysku hořeního. — W leseců, hájích, wřesowištích po Ewropě. Kwěte w lipnu až do září. M. Kořen chuti hnusné počišťuje horem a dolem. Nať zahořklá potřebuje se co thé proti neduhům nerwowým a sliznicowým, CHLAPINA, — SIDERITIS. | GLIRDKRAUT. Kalich plodonosný zubůw rozewřených. Koruna w 1168 trubce opatřená kraužkem chlupatým, přetrženým, pod wýnikem tyčinek, které i s čnělkau w trubce korunowé ukryté; prašníky pytlíčkůw na dél štěrbinau společnau pukajících. Ch. srstnatd. S. hirsuta Lčn. Důsseld. suppl. 2. t. Mb, Siderius III. C/us. 2. p. 40. Hojník. Kořen mnoholetý ; lodyhy položené, bíle a hustě huňaté, mezi přeslénky ještě hustějis listy dolení kopinaté, tupaunké, podlé že- ber swraskalonásobené, chlupaté, po kraji obak asi 3— 4 zuby ostraunkými zubaté; listy příkwětní srdčito- okrauhlé, sedawé, objímawé, kolcatě pilowané, chlupaté ; přeslénky nejobdálnější sedawé, Gkwěté, kratší listůw příkwětních 3; kalichy chlupaté, zubůw z dolejška wejčitého zakončitých, kolcem hrotitých ; koruny žluté s trubkau nakřiwenau, pyskem hořením čárkowitým, dopola roz- klaným, ohnutým, přímým, co snih bílým, s dolením nejmenším. — W Hispanii, Galii jižné, Italii. 2. Zapáchá příjemně balsamem, cbutná zahořkle a potřebuje se w lékařství (herba Sideritidis), JABLEČNÍK. © MARRUBIUM. © ANDORN. Kalich 5—10zubý: zubůw často nestejných. Koru- na 2pyská: pysk hoření přímý, plochý, hluboce na dwé klaný, uštůw čárkowitých anebo čárkowitopodlauhlých ; pysk dolení laloku prostředního mělce wykrojeného ne- bo přetupého, plochého ; trubky u wnitř s přetrženým kraužkem chlupatým. Tyčinky a čnělka krátké w trubce korunowé zawřené; prašníky pytlíčkůw společnau štěr- binau na dél pukajících. Twrdky ploškau trojhranau ukončené, jakoby uťaté, JE obecný. M. vulgare Lin. Hayn. 11. £. 40. Důsseld. 18. 4 18. Jablečník. Mat. Háj. 246. d. Buřina bílá. Ko- řen mnoholetý wypauští lodybu přímau nebo wzstau= pawau, 1—1I'|: wysokau, od dola wělewnatau wětwemi jednoduchými, wzstaupawými, bíle wInatoplsťnatau ; li- sty řapíkaté, wejčité, tupé, w řapík zaužené, nestejně zejkowané, plsťnaté, swraskalé, na rubu síťkowanoďub- kowané; přeslénky obdálné, mnohokwěté, zakulowatělé; listeny auzcé čárkowité, na konci hákowitě sehnuté, co kalich dlauhés kalich 10žilý, 10zubý zubami obyčejně střídawě wětšími a menšími, hwězdowitě rozloženými, šídlowitými, huňalými, od prostředku lysými, na konci hákowitě podhnutými ; koruna malá, bílá, ponazelenalá : pysk hoření přímý, až do pola na dwé klaný, uštůw čárkowitých, přírozewřených; pysk dolení sehnutý: uš- 1189 tůw pobočních krátkých, podlauhlých, prostředního přeširokého, mělce wykrojeného. — Na rumistích a místech suchoparných, podlé cest a zdí, po welikém dí- lu Ewropy, Asie prostřední a Ameriky sewerné. Kwěte w čerwnu až do září. $. Nať třená wydáwá zápach příjemný, kořenný, poněkud píž= mowý3 chuť má hořkau, náostrau; potřebuje se, obzwláště wýtab wodní, za lék posilující a rozpauštějící, MěagnicE. BarLLoTa. BaLLore. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s la- Jokem prostředním srdčitým. Tyčinky přiblížené, pod pyskem korunowým hořením rownoběžné, jednoduché, 1 po odkwětení rowné; prašníky pytličkůw štěrbinau společnau na dél pukající. Twrdky zakulatělé, tupé. M. pospolitá. B. nigra Lin.. Reichenb. če. £ (089. 1040. 1041. 1042. Jablečník černý Mat. Háj. 241. (kali- chy špatné). — Mat. 7Wel. 294. Kořen mnoholetý, wy- pauští několik lodyh přímých, třebas 3 přewyšujících, čtyrhraných, wětewnatých, někdy nachem. nabeblých, dolůw chlupatých; listy řapíkaté, wejčité, nestejně zej- kowané zubami žlázkau brotitými, maličko swraskalé, našediwělé, obak chlupatéz stopky zdělí řapíku. listu podkwětního, podporují 6—7T kwělůw na stopečkách nejkratších, wrcholík dohromady dělajících; wrebolíky jednostranné ; listeny. nejaužejí čárkowité, kratší kali- chu, který jest nálewkowitý, 1Ozilý, chlupatý, kraj Sřasý, zubůw 5 wejčitých, na wnitřním powrcbu síťkowaných, zakončitých a osinatých, osinau hned. zubu samého kratší nebo stejně dlauhau nebo delší; koruna dwa- krát delší kalichu bledě nachowá nebo bílá, po pysku hořením a trubce chlupatá; prwní též u wnitř winaiý, — Na rumištích podlé cest, plotůw, na rolích písči- tých po celé Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srp- na. 4. : Smrdí, nahořkle chutná a druhdy wážila se proti bypochon- drii a mádře; nyní ještě w dobytčím lóékařstwí se užíwá. M. wlnatá. B. lanata Em. Lam. 4. 508. /. 2. Důsselď, suppl. 2. 4. 18. Phlomis Gmel. síb. 3. £ 54. Panzeria multifida Moench. Kořen mnoholetý ; lodyha položená, střewíčná, čtyrhraná, wětewnatá, jakož 1 řapíky a kali- chy wlnau bílau, hustau oděná; listy. dlauhořapikaté, obwodem srdčitookrauhlé , dlanito—olaločné : lalokůw prostředních obak hluboce | nebo 2zubých, wněšných wně f—2zubých, na líci pýřité, na rubu bíle plsťnaté ; 1190 lřeslénky sedawé, husté, 10 —iókwěté, přiblížené ; ka pch dole opatřený listenoma šídlowitýma, wlnatýma, sko» jro zwonkowitý, ožilý, óhraný, huňatý, o 5 zubech wej- čitých, zakončitých, kolcem hrotitých; koruna- kalichu třikrát delší, wné obzwláště na pysku hořením bíle chlu- patá, u wnitě žlutawě bílá, pysk dolení nachowě čárko- waný, 3laločný : laloku prostředního srdčitého, poboč- ních menších, wyříznutých ; trubka ponakřiwená; tyčin- ky nitek jednoduchých ; twrdky Shrané, hnědé, ďubko- wané. — Na stráních wýslunných, suchoparných w Si- birit od Jeniseje až k Angaře a za Mořem chwalinským. Kwěte w čerwnu a lipnu. )f. We wlasti od dáwna se potřebuje proti wodnotělnosti pro moc na moč ženaucí, též proti dnám a hostci. Též do Ewropy byla zawedena, zdá se ale, že neučinila zadost. SRDEČNÍK. | LEONURUS.- HERZGESPANN. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s ušty tupými, obyčejně w jeden ostrý, swinutými; trubky u wnitř kraužkem chlupatým opatřené. Tyčinky přiblížené, pod pyskem koruny hořením rownoběžné, jednoduché, po odkwětení skraucené a wen ohnuté; prašníky pytlíč- kůw štěrbinau společnau na dél pukajících. Pwrdky uťaté ploškau 3úhelnau. S. obecný. L. Cardiaca Lin. Plenk t. 463. Schk. t. 162. Hayn. 3. t. 41. Srdečnik Mat. Háj. 342. — W. 410, Kořen mnoholetý wypauští lodyhu přímau, 2—5 wysokau, wětewnatau, čtyrhranau, po hranách šerpiwau: listy dolení obwodem okrauhlé, dole srdčitě wyříznuté, dlanitě na patero klané, stříhanozubaté , hořejší dole klínowité, celé stříhanozubaté nebo. 3laločné, stříhano- zubaté, wšecky řapíkaté, -na líci chlaupkowané, olysající, na rubu pýřité; přeslénky úžlabíčkowé, husté, obdálné; listeny šidlowité, kolcem ukončené, lysé nebo pýřité, sko- ro zdélí trubky kalichowé, která hraná, lysá; zuby ka- lichowé krátce trojúhlé, kolcem tuhým ukončené, 2 do- lení silně sehnutés koruny malé, delší kalichu, bledě nachowé, pysku hořeního wně bíle chlupatého, doleního w lalok podlauhlý swinutého. — Na rumištích, podlé cest, plotůw po celé Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2k. Smrdí, chutná hořce; jindá se potřebowal w lékařstwí. Sapě © Puromis, | FILzKRaUT. Koruna pysku hořeního klenutého, doleního s la- ) 1191 lokem prostředním obsrdčitým, trubky u wnitt krauž- kem chlupatým opatřené, "Tyčinky přiblížené, pod pys- kem hořením koruny rownoběžné, dole přirostlé a pod přirostlinutím opatřené sk jv prašníky pytlíčkůw štěrbinau společnau na dél pukající. S. balwatá, P. tuberosa Lin. Sehko 1. 163. Galeopsis Buxbe cent, |. 6. 6. Kořen mnoholetý, na mrcasích ma- jící bulwy co ořech weliké ; lodyha přímá, 4—6“ wyso- ká, čtyrhraná, nejlysejšís listy kořenowé. dlauhořapíčné, wejčité, srdčitě wyřízauté, nestejně a hrubě. zejkowané, šerpiwé, třebas na píď dlauhé a 4“ široké; podkwětní podlaublokopinaté, sedawé, zubaté; přeslénky. úžlabíč- kowé, mnohokwěté, husté, obdálné; listeny. šídlowité, co trubka kalichowá dlauhé, štětinatobrwité 3 kalichy ly- sé, óžilé: zubůw krátce Júhlých, šídlowitě ukončených, štětinatých ; koruna kalichu dwakrát delší, nachowá, pysk boření wně běloplsťnatý, po kraji taktéž chlupatý, dole- ní laloku- prostředního obwejčitého; celého, mnohem wětšího pobočních, podlauhlých, tupých. — Na polích z Morawy a Rakaus, z Wolíně a Podoli až do Sibirie. Kwě- te w čerwnu a lipnu, $. Na Ukrajině bulwy čili hlízy wařené jedí; woda z nich poči= šťuje, zpařenina z listůw stawí běhawky. S, důvízna. P. fruticosa Lin. Díct. sc. nat. atl. 3. £. 43.. Diwizna IV. Mat. Jel. 416. Podkeř 3—5' wysoký, přímý, wětewnatý, rozhy běloplsťnaté, olysající 5 listy řa- píkaté, podlauhlokopinaté, na konci nejtupější, dole w řapík zaužené, nejautleji zejkowané, síťkowanoswraskalé, na líci pýřitoplsťnaté, na rubu hwězdnatoběloplsťnaté, ibn na řapících nejkratších, rozšířených; přeslénky usté, mnohbokwěté, obdálné, nejwyšší konečný, strbau- lowitý; listeny kopinaté; co kalich dlauhé, krátkým hro- tem hnědým ukončené, po obojím powrchu žlutawě hwězdnatoplstnaté, po kraji buňatobrwitéz kalichy asi ",2“ - dlauhé, žíloatohranaté, jak listeny. plsťnaté: zubůw pře- - krátkých, širokých, šídlowitě ukončených; koruna weli- ká, ozdobná, žlutá, wně kromě krajůw pysku doleního - hwězdowitě ryze plsťnatá: lalok prostřední dolnopysko- -wý okrauhloobwejčitý, na konci maličko wykrojený, po- | p | 3 ah kán á ka boční kopinaté, tupé, překrátké, — W Italii jižné. Kwě. te w lipnu až do září. k Listy jindá potřebowali ma zpáleníny a wředy, a jmenowali šalwějí jerusalémskau, 1192 ŠIROKALICH. MoLUCELLA. "VRiCHTERKELCH. Kalich obšírný, zwonkowitý, zubůw nejkratších, kol- cem ukončených. Koruna mnohem menší: pysku ho- řeního klenutého, doleního 3laločného. Š. hladký: M. laevis Lin. Lam. £. 510. J. 2 Melissa Molucca Mar. Wel. 295. D. Zelina; lodyha přímá, I— 1'l2 wysoká, tupě čtyrhraná, lysá nebo pýříčkowaná ; li- sty řapíkaté, okrauhlowejčité, hrubě zubaté nebo stříha- nozubaté, lysé; řapíky dolejší listu delší a nejhořejší alešpoň zdélí jeho; w úžlabíčkách hořejších jsau wrcho- líky překrátce stopkaté, předstawující přeslénky 8—4- kwěté, stopečky překrátké, u jejichž wýniku listeny kol- cowité, několikkrát delší stopečeks kalichy bělawé při- krýwají celý hořejšek lodyhy, a jakoby hrozen hustý dělají, skoro 1“ dlauhé a po kraji taktéž široké, zwon- kowité, na kraji úkosné : trubka nálewkovwitá, žílnatá, kraj síťkowanožílnatý, ustůw nejkratších, hrotem bodlulsléha nejkratším ukončených ; koruna kalichu kratší, bílá nebo ponachowělá, — W Syri, u nás w zahradách. Kwěte w čerwnu až do srpna, O. Celá nať má zápach dost silný, mnohým nepříjemný, jejž za- cbowáwá i suchá, chuť ostrau. Potřebuje se w lékařstwí.“ Š. bubvatý. M. tuberosa Pall. útín. 3. app. t. T. Kořen zwící pěsu složený z 2—3 bulew čili hliz; listy kořenowé řapíkaté, podlauhlé, swraskaložebernaté, stří- hanozubaté, na líci lysé, na rubu po žebrách: huňaté, podobné mauřenínkowým, jsau ale menší; řapíky bet leji přehuňaté, žlábkowité ; lodyha wětewnatá, rozkladi- tá, 4hraná, lysá; listy lodyhowé stříčné, sedawé, klíno- witopodlauhlé, hluboce dwakrát zubaté, po kraji a na rubu po žebrách a dole huňaté, jinak lysé; kalichy ná- Jewkowité o 5 zubech stejných, hrotitýchs koruna kali- chu delší: pysk hoření klenutý, chlupatý, dolení o 3 - lalocích okrauhlených ; tyčinky a čnělka delší pysku hořeního, — Na místech jílnatých po stepech Tatarska již- ného, na kopcích podlé Wolhy, naproti twrgi jenala- jewské. 4. We wlasti jedí bulwy, ježto mají chuť asi jako řepa s jakausi zatrpkalostí. 1193 Podřadí 8, ŠIŠAKOWITÉ. SCUTELLARINEAE. Šišák. ScurTELLARIA. © HELMKRAUT, Kalich 2pyský; pyskůw celých, hořeního hrbatého, plodonosný na konci zpleštilý a pyskem hořením kápo- witým přiklopený. Koruna pysku. hořeního klenutého, na dwé klanéhos doleního. nerozděleného : trubky cu wnitř nahé, Tyčinky přiblížené, pod pyskem. hořením rownoběžné, na konci do předu ohnuté; prašníky py- tlíčkůw na dél štěrbinau společnau pukající. S. alpský, S. alpina Lin. All. ped. t. 26. /. 3.. Ko- řen mnoboletý; lodyha položená a wzstaupawá, '2— W wysoká, wětewnatá, jako list pýřitá, až i huňatá; listy dé- le nebo kratčeji řapíkaté, ano přísedawé, wejčité, nebo srdčitowejčité, tupé, brubě zejkowanopilowaé, jednoba- rewné; kwěty na klasech konečných, čtyrhraných, stře- chowitých; listeny weliké, wejčité, ostré, wice mé- ně blanowité a bledé, dlauhobrwités kalich žláznato- huňatý, jako koruna (“ dlaubá, s trubkau zelenawě zlutau, pyskem hořením fialowým a dolením welikým, okrauhlým, bledě žlutým. — Na Alpách, ze Šwýcar již- nozápadních až na Pyreneje. Kwěte w lipnu až do zá- ří. 4. Chuti jest hořké a horané jeho w lékařstwí užíwají, S. Arálowý. S. galericulata Lin, Sch. £. 16T. Hayn. 8. 7. 36. Kořen mnoholetý, plaziwý, z kolínek wypau- štějící mrcasy w přeslénky postawené; lodyha přímá, U wysoká, čtyrhraná, lysá nebo po hranách šerpiwá, wě- tewnatá z; listy překrátce řapíkaté, z dolejska srdčitého podlauhlokopinaté, obdálně a tupě zejkowanopilowané, tupé nebo pýřité, asi 4'/2“ dlauhé a 12“ široké; kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, Istranné, přímé; stopky zdélí řapíkůw 3; kalichy nachýlené, lysés koruna mnohokrát delší kalichu, wně pýřitá, modrá, přímá, trubkau dole skoro přímým úhlem nadhbnutau3 kalichy plodonosné picí, nejlysejší, pysky oba napřed uťaté, boření s kapí smačkoutau, břítkau, wzadu prohlubenau, obwejčitau, z předu naddutou; semena příokrauhlá, wezpod u pro- střed pupem opatřená, menší makowého, rusá, na se- menici slaupečkowité, asi z“ wysoké, černé, — W há- jích wlhbkých, na březích po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2, ee 1194 Zapáchá trochu česnekem, chutná hořce a druhdy se potřebo- wal proti zimnici, a protož i slaul tertianaria. Š. bočnokwětý. Ss lateriflora Lin. Spaldíng scut. če. Kořen mnoholetý, žlutý ; lodyha dole položená, pak pří. má, čtyrhraná, po hranách šerpiwaunká, dutá, wětewna- tá; listy stříčné, řapíkaté, srdčitowejčité, zakončité, asi 1x“ wysoké, sotwa 1“ široké, na líci lysé, na rubu po žíle a žebrách šerpiwé, pilowanozejkowané; z úžlabíčka listůw wětewních wynikají hrozny jednoduché, mnoho- kwěté, wždycky delší listu swého, přímé; kwěty na nich stříčné, podepřené listy kopinatými, řapíkatými, jich krat- šími + stopečky zdéli kalichu pýřitého a opatřené liste- noma šídlowitýma, přelenkýma a překrátkýma; kalich sotwa 1" dlauhý, pýřitý, plodonosný na zádech se hřbetem smačknutohomolowitým, tupým 3 koruna mnohokrát ka- lichu delší (sotwa 4""), rowná, wně pýřitá, bledě modrá, — Na místech wlbkých z Kanady až do Karoliny. Kwěte w lipnu až do září. 1. ji Nad míru wychwálená byla k zachránění a léčení psí běsnosti, jiní ale tu wlastnost jí odpírali. Též w Americe proti jiným ner- wowým neduhům se potřebuje, HLawuška. PRUNELLA. © BRUNELLE. Kalich 2pyský, plodonosný, zpleštilozawřený. Ko- runa pysku hořeního poddutého, doleního s ušty tupý- mi; trubky u wnitř s kraužkem chlupatým. Tyčinky při“ blížené, pod pyskem korunowým hořením rownoběžné, na konci zubaté; prašníky pytlíčkůw štěrbinau společ- nau na dél pukajících. H. obecná. P. vulgaris Len. Plenk t. 492, Sekk. 4. 168. Hayn. 6. £. 10.. Swalník menší, jinak černohláwek Mat. Háj. 288. b. — IWel. 336. C. Kořen mnoholetý, silně. mrcásatý, wypauští několik lodyh wzstaupawých, nejwýš I wysokých, tupě 4hraných, srstnatých listy řapíkaté, podlauhlowejčité, nejcelejší, zubaté nebo pro- tisečné, tupé, srstnaté, olysající; přeslénky obyčejně 6- kwěté, welmi přiblížené dělají dohromady na konci lo. dyhy a wětwí strbaul wejcowitý, podepřený listoma kopinatějšíma ; pod každým přeslénkem listeny 2, přeši- rokosrdčité, ostré, žílnaté, brwité a wně roztraušeně srst- naté; kalich trubkowitý, 2pyský, zpleštilý: pysku hoře- -ního zuby nejkratší, uťaté, hrolité, doleního wejčitoko- pinaté, hrotité, zlehka brwité; koruna fialowá: trubky co kalich dlauhé, pysku hořeního okrauhleného, celého, doleního o 3 lalocích stejných, jichžto prostřední zaub- 1195 kowaný ; tyčinek nitky delší, na konci se zubem row- ným, kolcowitým. — Na lukách, pastwinách po celé Ew- ropě. Kwěte w.lipnu a srpnu. W. Chuti jest náhořké a natrpkalé; druhdy se potřebowala proti auplawici a krwotoku, Podřadí 9. NYKOLINKOWITÉ. © PRASIEAE. NykoziNka. © PRasrum. © NiccoLinE, Kalich dwojpyský.. Koruna pysku bořeního kle- nutého a wyříznutého, doleního dlaločného. | Tyčinky wzstaupawé a přiblížené. Twrdky peckowicowité, oduž- natělé. N. weliká« © P. majus Len. Sabb. hort. 3. £. 31. Keř 4—5' wysoký, rozdělený na mnoho wětwí stříčných ; listy řapíkaté, wejčitopodlauhlé, dole srdčítě © wykro- jené, na konci tupé, zejkowané, nejlysejšís řapíky brwité, dole nejužším krajem srostlé; kwěty bílé nebo přebledě modré, wynikají z úžlabíček a dělají přeslénky řídké a nahoře přiblížením skládají klas; stopky kratší kalichu, u wýniku opatřené obak listenem čárkowitým, kratíčce brwitým 3 kalich pýřitožláznatý, uštůw podlau- hlowejčitých, hrotem ukončených, 2 hořejších trochu wětších, dopola srostlých a tak pysk hoření dělajících ; koruna pysku hořeního 2zubého, doleního s lalokem „prostředním srdčitookrauhlým, s pobočníma podlauhlý- ma, tupýma, — W Berbersku, na Kretě, Korsice, w Ita- ii. Kwěte w lipnu, A. Podřadí 10. ZBĚHOWCOIWTTÉ. | AJUGOIDEAE. ZněnowEc. | AJUGa. | GŮNSEL. Koruna pysku hořejšího nejkratšího z lalokůw 2 nejmenších složeného; doleního na tré klaného, mno- hokrát wětšího; trubky u wnitř kranžkem chlupatým opatřené, Tyčinky přiblížené, rownoběžné; prašníky pytlíčkůw štěrbinau společnau na dél pukající. Z. plazivý. A. veptans Lin. Plenk t, 482. Hayn. 9. 4. (1. Swalník prostřední Mar. Háj. 288. — JFel. 331. 1196 C. Zběhowý anebo drábský traňk, ranník. Z kořene mnoholetého, mrcasatého wystupuje lodyha přímá, 4hra- ná, 6—8“ wysoká, chlupatá; jednoduchá a mnoho wý- běžkůw dlauhých, listnatých a na konci chomáč listowý nahoru a dolůw kořeny wyhánějících, třebas 1'l“ dlau- hých, lysých, často nachem naběhlých; listy wejčito- podlauhlé, wykrajowané nebo wykrajowanozejkowané, ano i zejkowané, tupé, chlupaté, pak olysající, kořeno« wé a wýběžkowé řapíkaté, lodyhowé sedawé, příkwětní sedawé, wejčité, jinak ostatním podobné, od dola naho- ru se umenšující; kwěty w úžlabíčkách skládají přeslén- ky hořeji přiblížené w klas listnatý; koruny modré. — Na lukách a pastwinách. Kwěte w kwětnu a čer- wnu. 4. Zahořklý a trpký druhdy se užíwal proti auplawici a krwo- toku (Bugula; Consolida media), Z. ywa. A. Chamaepitys Schreb. Teucrium Cha- maepitys Len. Plenk 1. 413. FU. dam. t. 133. Han. 8. t. 4. lwa Mar. Háj. 219, Ywa Mat. Wed. 321. Borynka. Kořen letní, mrcasatě wětewnatý; lodyha rozewřenowětewnatá, rozestřená, asi 6“ dlauhá, tupě 4hraná, po 2 bocích stříčných střídawě dolůw chlupatá; listy na tré klané, úkrojůw čárkowitých, tupých, lodyhowé dolů jakoby w řá- pík zaužené, příkwětní sedawé, wšecky chlupaté; kwěty ojedinělé, w úžlabíčkách sedawé, stříčnés kalichy chlu- paté: uštůw wejčitokopinatých, ostrých; koruna kalichu mnohem wětší: pysk dolení weliký, 3laločný, žlutý, u prostřed čerweně zkropený: laloku prostředního obsrd- čitého, pobočních mnohem menších, podlauhlých, tu- pých 3 trubka u wnitř při wýniku tyčinek opatřená krauž- kem z chomáčůw chlupowých; twrdky na příč swraskale brázdičkowané. — Na polích a rolich wápnatých po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w čerwnu až do je- seně. O. Zapáchá pryskyřicí asi jako borowice ; chuti jest hořké a kořen- -píwal se co thé proti dnám. 7 Z. pížmowý. © A. Iva Schreb. | Teucrium Iva Lín. Cav. če. 2. £. 120.. Kořen letní, silný, dřewnatý; lodyha wětewnatá, rozprostřená s wětwemi wzstaupawými, celá bíle a hustě chlupatá, asi jedné pídi dlauhá: listy husté, sedawé, čárkowité, po kraji podchliplé, celé nebo zpře- du zubaté, na líci srstnaté, na rubu bělawě. plsťnaté, asi 1" dlauhé, tupés kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, nej- kratčeji stopkaté; kalichy běloplsťnaté: zubůw wejčitých- ostrých ; koruny růžowé ; twrdky černé, dubkowanoswra, 1197 skalé, — Na škrobotinách w Ewropě nejjižnější a Berber- sku. Kwěte w kwětnu a čerwnu. O. Zápachu jest ještě kořennějšího nežli předešlý a potřebuje se we wlasti taktéž, . Ožaxka. TEUCRIUM. | GAMANDER. -© Koruna pysku hořeního 2dílného: uštůw na kraj pysku doleního postawených, tudyž štěrbina na místo pysku hořeního a pysk dolení Slaločný; trubka u wnitř nahá. "Tyčinky přiblížené, ze štěrbiny pysku hořeního čumící; prašníky pytlíčkůw na dél štěrbinau společnau pukajících. O. hrozníčkowá. T. Botrys Lín. Chamaedrys Lob. ie, 385, Mill. ic. 264. Iva moschata Hiv. mon. £. 14. Ožanka menší samice Mar. Jel. 288. c. Kořen letní, mrcasatě wětewnatý; lodyha přímá, 1“ wysoká, tupě 4hraná, wětewnatá, jako ostatní zelené částky chlupalás listy řapíkaté, obwodem wejčité, dwakrát protisečnola- Jokaté: úkrojůw auzce kopinatých, ostraunkých; pře- slénky 6—2kwětés sťopky Ikwětés kalichy břiehaté, dwa- krát delší nežli stopečka, 2pyské : pysk hoření o zubech 2, dolení o 3, wšech 3úhlokopinatých, ostrých, stejných ; koruna růžowá, kalichu dwakrát delší: laloky pysku hořeního a poboční doleního ostré, prwní menší. — ezi obilím a po kraji rolí w Ewropě jižné a prostřed. ní. Kwěte w lipnu až do jeseně. ©. Nať jest dosti kořenná a potřebowala se k léčení zimnic a k posilowání, O. kočičí. T. Marum Lin. Hayn. 8.1.2. Diisseld. 4. £. 2V, Marum Mar. /Fel. 256. Kocanka, kočičí zelí, Kříček I—1'|2 wysoký, přímý, welmi wětewnatý, rozhy mnohé, tenké, pře- bustě bílé a nízce plsťnaté; listy řapíkaté, drobné, sotwa 47" dlauhé, wejčité, po kraji nejcelejší, nad dolejškem pod- chliplé, na líci našediwělé, zelené, na rubu běloplsťnaté; řapík o polowičku kratší listu 3 kwěty ojedinělé w úžla- bíčkách hořeních listůw menších nežli rozhowé dolejší, na začátku dělající malý strbaul, který pak prodlužu- je se w hrozen jednostranný, řídký, t'/apalečnýs stopky kratší listu, plsťnaté a chlupaté, šedé, 2pyské, pysku ho- řeního o zubech 2, doleního o 3, věčeh stejných, troj- úblých, ostrých, rowných; koruna nachowá, wně chlu- patá: pysk hoření hluboce rozdělený, lalokůw kopina- tých, ostrých ; pysk dolení úlaločný: lalokůw poboč- ních mnohem menších nežli hornopyskowé, prostřed- 1195. ního okrauhlého. — Na škrobotinách. pomořských Le- wantu, Hispanie, Francie, Korsiky. Kwěte: w lipnu a srpnu. Ř- Wšecky částky její mají zápach kořenný, silný, jejž kočky wel- mi milují; nebo dostanauli se ku kříčku tomu, wálí se w něm a pak jej zhryží, W lékařstwí málokdy se potřebuje, ačkoli za sta= rodáwna welmi jeho sobě wážili; pro mnoho silice welmi dráždí a popuzuje, Též jej přidáwají do rozdílných složených lékůw, obzwli- ště do dryáku. O. lesní. T. Scorodonia Len. Fl. dans t. 485. Seo- rodonia Riv. mon. t. A2. Blak. t. 9. Kořen mnoholetý ; lodyba přímá, 1—1'/“ wysoká, 4hraná, jako řapíky nej- odstáleji huňatá ; listy řapíkaté, srdčitowejčité nebo srd- čitopodlauhlé, zejkowanopilowané, swraskalé, chlupaté nebo pýřité; řapík asi o polowici kratší listu: z úžla- bíčka listů hořeních a konce lodyhy wynikají přesleny li- stu delší, jednostranné, mnoho a řídkokwěté, dohro- maády skládající hrozen složený, kopinatý; listeny stříč- né, wejčité, ostré, řapíkaté, sotwa 2“ dlauhé; stopečky listenůw kratší; kalichy pýřité, síťkowané, Zpyské: pysk hoření Szubý, se zubem prostředním mnohem širším pobočních, dolení o 2 zubech stejných, pobočním ho- řením podobných, wšecky zuby zakončité, hrotem kra- tíčkým ukončené; koruna žlutawě bílá., — Na škroboli- nách chlumních w Ewropě prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. Mb. % W lékařstwi málo se potřebuje, ačkoli posiluje, léčí zimnice; kurděje, zapuzuje hlísty O. česnekowá. T. Seordium Lin. FY. dan. 4. 593, Schk. £. 155. Důsseld. 1. (. 21. Planý česnek Ma/. Háj. 241. 6. — W. 289. c. Kořen mnoholetý, plaziwý, wypauští mnoho mrcasů, wýběžkůw se rozkládajících a lodyhy přímé, 4hrané, 1—2 wysoké, jednoduché, chlupaté; listy sedawé, kopinatopo= dlauhlé, brubě a tupě pilowané, asi 1" dlauhé, 1/2“ ši- -roké, pýřité, na rubu po žíle dole chlupaté, na wýběž- 1 podlauhlé, na konci wykrajowanozejkowané, ostat- nužené a nejcelejší, příkwětní lodyhowým podobné, áni se nezmenšující; přeslénky welmi dole začínají, ze 4—3kwětůw složené ; kalich jako stopečka Zá dlauhý a chlupatý, o 5 zubech 3úhlých, ostrých; koruna růžowá. — Podlé rybniíkůw, příkopůw Ewropy prostřední a se- werné. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Třená zápach wydáwá česnekem, chuť má hořkau; potřebuje se k wyhánční potu a hlist; wně k čištění wředůw ; když kráwy by- liny té se nažraly, mléko jejich prý pak nabýwá "chati česnekowé. Též se jí barwiti může na zeleno, - nada sto á 1199 O. kalamandra. V. Cbamaedrys Lčn. Schk. £. 155. Důsseld. 1. 4. 2|. Ožanka menší Mat. Háj. 240. d. O. menší samec Mar. /Fel. 288. C. Kořen mnoholetý, dřew- natý, wělewnatý, plaziwý wypauští mnoho lodyh wzstau- pawých, 4—10" wysokých, jednoduchých, někdy wětew- natých, tupě čtyrhraných, nejodstáleji huňatých; listy řapíkaté, klínowitowejčité, stříhanozejkowané, wice méně chlupaté, 1“ dlauhé, 7“ široké, dole w řapík zaužené; přeslénky 6—2kwěté, dohromady skládající hrozen list- natý, listůw zponenáhla se umenšujících a řapíku pozbý- wajících ; stopečky Ikwěté, kratší kalichu zwonkowitého, hranatého, žilnatého, síťkowaného, chlupatého, ózubého: - zubůw skoro stejných, Súhlých, zakončitých, krátce ší- dlowitě ukončených ; koruna růžowá 3; twrdky šedočerné, © swraskalaunké, — Na škrobotinách wýslunných Ewropy jižné a prostřední.. Kwěte w lipnu až do září, 4. Nať jest kořenná a hořká; druhdy se potřebowala k posilňo- wání w řozdílných nemocech, obzwláště ale proti dnám, zasliznatění plic a zimnicem, O. polůmm. T. polium Lin. Hayu. 8. 1 o, Polium horní Mar. Háj. 252. b. — Wed. 400.. Podkeř wšude šedoplsťnatý, wlnatý nebo chlupatomrtnalý ; wětwe po- ložené, wypauštějící rozby přímé, asi 47 wysoké, tupě Ahrané; listy sedawé, klínowité, podlauhlé nebo čárko- wité, tupé, zejkowané, po kraji podebliplé, plsťnaté, asi *//“ dlauhé; kwěty na kouci rozeh shrowažděné w strbau- ly kulowaté nebo wejcowité, stopkau asi co strbaul dlauhau podepřené; listeny podlauhločárkowité; kalichy šedoplsťnaté, ózubé: zuby krátké, přístejné, ostraunké, — W Ewropě jižné, Kwěte w čerwnu až do srpna, k. Potřebuje se jako předešlé, O. bahnítkolístá. 'Ú. montanum Lm. 'T. supinumLu, Jacg. aust. t. 41. Polium polní Mať. Háj. 258, — JFed. 300. Vodkříček rozložený wypauští mnoho rozeh přímých, 2—4“ wysokých, trsnatých, tupě 4braných, bíle pýřitoplsťnatých ; listy čárkowitokopinaté, užší nebo šir- ší, nejcelejší, na rubu toliko nebo obak šedoplsťnaté, po kraji podchliplé, tupé, na kratičkých řapících ; chocho- -líiky konečné, mnohokwěté, sedawé, listy podepřené; | kalichy šedopýřité, na stopečkách Kratších, ózubé: zu- - bůw dlauhozakončitých 3 koruny žlutawě bílé : laloky pysku hořeního a poboční doleního podlauhlé, skoro -stejně weliké, — Na skalách wápenných Ewropy pro- | střed nía jižné. Kwěle w čerwnu až do srpna. h. Potřebuje se jako předešlé. “ AF Mo Řád 151. SPORÝŠOWITÉ. VERBENACEAE. Kalich prostý, stálý, kraje zubatého nebo dělené- ho, stejného nebo nestejného. Koruna podplodní, trub- kowitá: kraje na čtwero neb na patero klaného, oby- čejně nestejného nebo 2pyského. Tyčinky 4, dwojmoc- né nebo 253 prašníky 2pauzdré, štěrbinama na dél pu- kající. | Waječník 2—4pauzdrý: pauzder obyčejně [— 2waječných, waječka přímá. (Čnělka konečná, s bliznau celau nebo 2laločnau. Plod peckovwicovitý, obsahující A pecky Isemenné nebo na 4 twrdky rozpadající. Se- mena docela nebo skoro bez bílku. Kel rowný, kořín- ku doleního. Stromy; kře, řídčeji byliny a zeliny; lodyhy mladé a rozhy čtyrhrané; listy stříčné nebo přesleněné, jednoduché, celé nebo děle- né (dlanité, wyštěptané). Kwěty obojaké, obyčejné neprawidelné, úžlabíčkowé nebo konečné, ojedinělé nebo často strbaulené;' klasené, hrozněné nebo chocholičené. Dosawád jest 450 rodůw známých (dle některých w 36 pokole- ní, dle jiných w 34 rozdělených), ježto nejwětším dílem rostau me- zi obratníkoma, přemálo jich w mírných končinách, w Ewropě jižné 4, w prostřední a sewernéě ale jediná zbýwá. Mezi nimi jest mnoho kořenných, a tudy ožankowitým podobných; obyčejně přewládá wy- taZenina hořká a tříslowina. Některé se potřebují w lékařstwí ; má- lokteré owocem prospíwají, jiné poskytují dříví. SpoRÝŠ. VERBENA. | EISENKRAUT. Kalich trubkowitý, ozubý. Koruna řepicowitá : kra- : je slaločného, úkosného, skoro 2pyského. Tyčinky 2— 4, w trubce zawřené, pod wěncem chlupatým, ústí zawí- rajicím ukryté, Waječník podlauhlý. Plod uzránim roz- dělující se na 4 twrdky. S. pospolítý. V. officinalis Lin. Schk. 1. 3. Haynm. 3. £. 42- Werbena Mať. Háj. 321. — IWel. 380. Zelezník, sporýš. Kořen mnoholetý; lodyha wztyčená, [—Ť wy- "soká, 4hraná, nahoře wětewnatás listy stříčné, wejčito- podlauhlé, zaužené w řapík krátký, široký, hluboce na tré klané, úkrojůw stříhaných a zejkowaných, mdle ze- lené, přiswraskalé, obak štětinkami krátkými, tuhými šer- piwé; kwěty na konci lodyhy a wětew dělají klasy pře- dlauhé, autlé a tenké; listeny wejčité, zakončité, kratší kalichu, jehož zuby krátké, wejčité, ostré; koruny malé, bledě čerwené do lilákowa; kalichy plodonosné na osn přilačené. — Na rumištích, podlé cest, plotůw, zdí, w 1201 podnebí mírném wšech skoro země dilůw. Kwěte w čer. wnu až do září. $. Bylina drahdy w lékařstwí welmi wážená jest jediná z celého řádu až do prostřední Ewropy obytem sahající. WRATIKLAS. © STACHYTARPHEBTA. Kwěty dopola ponořené w ose ztlustlé, přídužna- té. Kalich a koruna jako předešlých. "Vyčinky 4, jichž 2 hoření nemají prašníkůw. Twrdky 2panzdré. W. jamatcký. S. jamaicensis Wahl. Verbena jamaicen- sis Jacg- obs, 4. t. 85. Kořen letní ; lodyha dole dřewnatá, rozdělená na wětwe roztroušené, rozewřené, krátkými chlapy. srstnatás listy. stříčné, řapíkaté, kopisťowito- wejčité, ostře pilowané, srstnaté, asi 2“ dlauhé; kwěty na konci lodyby a wětwí její rozpostawené w klas 6— 9" dlaubý, štíhlý, nejjednodušší, lysý; listeny Ivsé, stře- chowité, kopinaté, praužkowané, hrotité, po kraji uzaun- ce obraubené; koruny modrawé. — W Americe jižné, na Jamaice, Domingu. We wlasti potřebují zpařenina z. listůw k wyháuční potu, též proti hryzení, zacpání a wodnotělnosti, : KLaPauUREK. | Lippia, © LipPIE. Kalich 4—ózubý, pak 2chlopný. Koruna trubky nahoře rozšířené: kraje 2pyského, rowného: pysku ho- řeního wykrojeno2laločného, doleního na tré klaného. Tyčinky 4, dwojmocné, zawřené. Blizna úkosně bláw- kowitá, pořídku čárkowitá, úkosná, Peckowice. malá, wyschlá, kalichem 2chlopným zastřená, 2pauzdrá, na dwé dělitelná: pauzder Isemenných, K. citrowonný. L citridora H. B. et Kunth. Aloysia eitriodora Orteg. | Verbena triphylla Heri Srérp. 1. 4. VI, Kříček ozdobný, wydáwající silný zápach. citronem. Kmen tenký, autlý, málo čárkowaný, lysý, asi 2 wyso- ký, popelawý, rozhy obyčejně stříčné, tenké, rozewře- né; listy přesleněné, trojnaté, kratíčce řapíkaté, kopina- té, ostré, lysaunké, nejcelejší, po kraji šerpiwaunké, row- noběžně žebernaté, 2“ dlauhé; kwěty bílé nebo maličko nachowé, na konci rozeh w latu rozpostawené, jejíž - wětwe přesleněné a nejdolejší úžlabíčkowé; každý kwět -opatřen listenem malým, ostrým; kalich. trubkowitý o zubech 4, drobných; koruna malá, o 5 uštech krát- kých, tupých, stejných, — W Peruwii. Kwěte w dubnu až do záři. i- 16% 1202 Listy čerstwé a suché potřebují na místo kůrky citronowé do punče; slauží co čaj čínský; též k okořeňowání smetany na cu- krowí, K. sladký. L. dulcis. Jest malý kříček, jehož rozhy, listy, listeny a kalichy obrostlé jsau žlázkami drobnými, sedawými, lesklými, wypocujícími šťáwu co med sladkau, prsty oslazující. OsiNoKALICH. © TAmoNEA. © TAMONEA. Kalich o 5 zubech šídlowitých. © Koruna trubkowi“ tá, dole nafauklá, w ústí zaužená: kraje o 4 nebo 5 la- locích nestejných; tyčinky 4, jichž 2 kratší neplodné. Blizna 4laločná. Peckowice wyschlá; pecka kulowatá, ze 4 dílů Isemenných složená. O. kolcatý. T. spinosa Swartz. Verbena curasa- vica Lin. Zapania curasavica Lam. t. 234. f. 4. Zelina; lodyha přímá, autlá, přewětewnatá, asi 3 wysoká, skoro 4hraná; listy stříčné, řapíkaté, malé, lysé, wejčité, zakon- čité, drobně a ostře pilowané; řapíky krátké; kwěty na hroznech úžlabíčkowých, stříčných, řídaunkých; stopky tenké; stopečky kratičké; kalich se zuby dlauhým kol- cem ukončenými ; koruna pěkně modrá; peckowice wy- -schlá o 4 pauzdrách a 'semenech, jichž 2 obyčejně po- metají. — Na Kurasau, Antigui a Karybejích. „Listy kořenné potřebují na místo čínského čaje. LiBoR. © LANTANA. | LANTANE. Kalich překrátký, nepatrně 4—ózubý. Koruna ře- picowitá: trubky tenké, nakřiwené, nafauklé, kraje 4- laločného, nestejného: tyčinky 4, dwojmocné,.w trubce zawřené. Čnělka hákowitá. Pecowice dužnatá, s pec- kau o 3 pauzdrách, jichž dolení býwá prázdno, ostatní Jsemenná. : L. obecný. L. Camara Lin. Lam. t. 540. /. 2. Keř třebas 6 wysoký, přímý, bezbranný, wždy zelený ; wětwe čtyrhrané, rozewřené ; listy wejčité, zubaté, swraskalé, na rubu běloplsťnaté, 2“ dlauhé, 1“ široké; kwěty roz- wijejicí se žluté, pak pomarančowé a konečně šarlato- wé jsau nahlaučené w strbauly zakulatélé, na stopkách úžlabíčkowých; listeny auzké, malé, — W Americe již- né. Kwěte w kwětnu až do září. Ř- Listy woní a chutnají kořením, we wlasti slauží k dělání kan- pelí posilujících na místo melisy a máty. L. kolcatý. L. aculeata Ai. Viburnum Pluk. am. 3 1205 4 233. /„ 5. Keř 4'|f wysoký, wšude mrtnatý; wětwe 4hrané, po hranách ozbrojené kolcemi nejkratšími, pod- hnutými, roztraušenými ; listy wejčité, přísrdčité, dole ostré, na konci zakončité, šerpiwé, na rubu měkkaun- ké; strbauly polokulowaté, na stopkách předlauhých ; listeny drobné, prchawé; kwěty žluté, pak čerwcowé. — W Americe horké. R. Užítek jako předešlého. IL. čajowý. L. pseudothea Hilar. pl. us. £. 10. Keř sstřewíčný, chlupatý, lepkawý; wětwe oblé; listy podlauhlowejčité, dole klínowité, zejkowané, 2" dlauhé, 1“ široké; kwěty na strbaulech s listeny srdčitými. — W Minas-Geraesu w Brasilii. Kwětle w březnu-Ř - Listy welmi kořenné potřebují we wlasti na místo čínského čaje, DRmEk. VirTEx. © MŮLLEN, Kalich šzubý. Koruna 2pyská: pysk hoření na dwé klaný, dolení dlaločný: laloku prostředního nej- wětšího, často na dwé klaného. Tyčinky 4, dwojmocné, čnějící. Peckowice kulowatá: pecka úpauzdrá, 4se- menná, D. obecný. V. Agrmus castus La. Lam. £, 341. Plenk te 510. Schk, t. 111.. Wrba mořská, strom Abrahamůw, jinak drmek Mar. Háj. 52 — Wed. 60. Keř 3—1(2 wy- soký, přewětewnatý ; rozhy 4hrané a jako ostatní částky zelené, kromě líce listního, šediwě plsťnaté; listy stříč- né, dlauhořapíčné, pětěno- nebo sedmenoprstnaté: list- ky kopinaté, zakončité, nejcelejší, na líci tmawě zelené, na rubu docela plsťnaté; přeslénky rozpostawené na klasech konečných, přetržených ; kalich zubůw překrát- kých; koruny fialowě náčerwené, wně bělawě plsťnaté; peckowíce menší zrna pepřowého, dole kalichem obklí- čená, černawě šedá. — Podlé potokůw, na wlhkých mí- stech, po skalách a písčinách na pomoří w Ewropě již- né. Kwěte w čerwnu až do září, i. Peckowice ostré, kořenné potřebují we wlasti jako koření ku- chyňské, Druhdy netoliko peekowice anobrž i listy w lékařstwí byly welmi wáženy; o prwních domníwali se, že mohau tělesné žádosti zkrocowati, D. sochatý. V. trifolia L. © Lagondium vulgare Rumph 4. £. 18. Caranosi Rhecd. 2. t. 10. Keř 3stře- wičný, z několika kmenůw složený ; rozhy mnohé, heb- ké; listy trojeno- pětěnoprstnaté: lístky wejčité, 0- stré, nejcelejší na rubu šediwé, 2—3" dlauhé, 1“ široké, 1204 - jichžto dwa postranní, řapíku nejbližší jsau menší; kwě- tůw 5—9, wrcholičených, dohromady latu skládajících, stopečky sochaté. — W Indii wýchodní we wšech plo- tech jako u nás bez černý, w písku, rumu, okolo do- můw. Kwěte pořád.. Celý keř wonf kořením asi jako flastr komonicowý a šalwějo- w$; listy ostré a hořké sušením černají; owoce pro palčiwost a ostrost nepotřebuje se u wnitř, anobrž wně we flastrech, obkladcích a kanpelích; keř před domem. w němž někdo nemocen, zapalují, aby zlé duchy kauřem zahnali. Kořen wyhání hlísty; olej z něho proti A- podagrám. + KozLowoň. PREmNaA. © PREMNaA. Kalich 2laločný, 8zubý. Koruna. trubkowitá, 2py- ská: pysk hoření o 2 lalocích, dolení o 3. Tyčinky 4, dwojmocné, čumící, Blizna na dwé klaná. Peckowice kulowatá, 4pauzdrá, 4semenná, pecka u prostřed pro- wrtaná. P. celolístá. P. integrifolia Lrm. Cornutia čorym- bosa Burm ind. t. 41. /- 1. Folium hirci Rumph 3. £. 134. Strůmek asi našemu bezu čerwenému podobný, sotwa wyšší limaunu; kmen ztlauští muže; wětwe oblé, beze dřeně; listy nejcelejší, stříčné, rozdílné welikosti a twářnosti, některé srdčité; 7“ dlauhé, 5“ široké, jiné 0- krauhlé, menší, obyčejně rozežrané ; lata wrcholíčnatá, konečná ; peckowice wětší, černá, šťáwnalá; pecka hra- nata, 4pauzdrá, se skořápkau kruchau. — W Indii wý- chodní okolo wesnic. Kwěte skoro pořád. 5. Listy, když na ně slunce swítí, wydáwají puch kozlowinau, Dříwí jest žluté co wosk, obyčejně daupnaté, jako wrbowé. Z tuhé kůry dělají lýčí.. Kozy a owce rády žerau list; anobrž i wařf se jako wařiwo, obzwláště s rybami. Kořen, chuti a zápachu kořenných, potřebují k posilňowání žalůdka, a dobýwají z něho jakož i z kůry silici ; list proti bolení hlawy. HAUSELNICE. © CITHERAXYLON, | GEIGENHOLZ, Kalich zwonkowitý, 5zubý. Koruna nálewkowito- kolowitá: uštůw přístejných. Tyčinky 4—5, krátké. Bli- zna hláwkowitá. Peckowice s peckama 2pauzdrýma, 2- semennýma. -HE popelawá. (C. cinereum Lin. C. teres Jaca. am. 2. 118. Strom přímý, košatý, wětewnatý, 15—20 wy-. soký, sázený ozdobný; kmen oblý, nejwýš (' tlustý; listy kopinaté, podlauhlé, zakončité, celé, lesklé, obyčej- ně stříčné, někdy střídawé, neřídko trojnaté, rozdílně weliké, obvčejně delší půl střewiíce; řapíky míwají na M 907 E 1205 Jíci několik ďubek a žlaz, z mládí ronicích med po kap- kách: ksěty drobné, hojné; koruny bílé, wonné, na krátkých stopečkách; peckowice šťáwnaté, lesklé, měk- ké, zakulatělé, dříwe čerwené, pak černé. — W Ame- rice jižné. 5. We wlasti dělají z něho aleje. H, ocasatá. C. caudatum Len. © Č. erectum Jacg. rar. £. 501. Strom přewysoký, 6Ostřewičný s kůra šedi- wá, po kusech se olupující a dolůw wisící jako ko. nopí; rozhy oblé; listy na rozhách směstnané, eliptičné nebo obwejčité, wykrajowané, tupé, nejcelejší, 312" dlau- hé, 1//“ široké, řapíkaté; kwěty bílé, nejwonnější, roz- postawené na hrozny dlauhé, konečné, přímé nebo wi- suté; kalichy přízubatés peckowice žluté, uzralé černé, s nemnohau dužninau a welikau peckau. — Na Ja- maice. 5. Dříwí potřebují k stawční domůw a k dělání hauslf, odkud pokolení to jméno dostalo. BLanoKEŘ, © CLEBODENDRON. | [LOOsBAUM. Kalich zwonkowilý, na patero klaný, Koruna trub- ky niťowité, kraje Sdílného, stejného. Tyčinky 4, dwoj“ mocné, nejdelší, mezi laloky čumící. Peckowice 0 4 peckách Isemenných, Ipauzdrých. B. obecný. (C. fragrans Fent. malm. £. 10. Volka- mera japonica. Jacg. schoenb. 1. 338, Strom ohrošilý, ztepilý. košatý ; rozhy smačknuté, na konci latněné; -li= sty střídawé, řapíkaté, dokonale srdčité, zakončité, že- bernaté, na rubu bledší, lysé, dolení I“ dlauhé, ( piď široké, hoření zponenáhla se umenšující a tupnaucí: ra- pík listůw wětších listu delší, píďowý, menší palečný; kwěty na rozhách konečné, hrozněnéj listen pod wša- kau stopečkau šídlowitý, ojedinělý, kratší nežli stopečky, kteréž jednoduché, jednostranné, Ikwěté, přímé, caulo- wé5 kalich náryšawý, Sdilný: uštůw. dole rozewřených, poddutých, kopinatých, osinatýchy koruna trubky wál- cowité, kalichu dwakrát delší, nachowé, kraje ódílného, přístejného, trubky kratšího, wně nachowého, u. wnitř bílého ; tobolka zwící šwestky, wejcowilá, 4brázdá. — Na Žapunu, 5. U nás w zahradách, kdežto sotwa dospíwá wýšky 2 loket. Kwřtťy obzwlaště nočního času wydáwají zápach líbezný, sambako- wému podobný, g: S W 1206 TERA. TECTONIA. | HEKBAUM, Kalich zwonkowitý, na patero klaný, pak nafauklý, Koruna skoro kolowitá: kraje přístejného, slaločného. Tyčinek 5—6. Blizna na dwé klaná. Peckowice wy- schlá, korkowitá, w kalichu. zpuchýřowatělém zawřená, s peckau 4pauzdrau, tolikéž semen obsahujíci. T. holemá. V, grandis Lin. Roxb. t. 6. Jatus Rumph 3. €. 18.. Theka, tekka Rheed, 4. £. 21.. Strom wšech známých nejwyšší,; kmen přímý, přetlustý ; dříwí twrdé, celistvé; kůra nerowná, tlustá, šediwá; wětwe rozkla- dité; rozhy čtyrhrané, klaubnaté, na konci popelawé; listy stříčné, mírně řapíkaté, 3“ dlauhé, 20" široké, nej- odstálejší nebo skoro wisuté, podlauhlowejčité, dole zaužené, w řapík ztenčené, nejcelejší, ostré, tmawě ze- lené, bělawě tečkowané, na rubu šerpiwé, rownoběžně žebernaté; kwěty na latách krásných, obšírných, koneč- ných, nejrozewřenějších, jejichžto wětwe wždycky. stříč- né, šedopopelawé; listeny stříčné, sedawé, kopinaté, 0- stré; kwět každý na stopečce; Kalich plsťnatý, šedopo- pelawý, zwonkowitý, o lalocích 5, někdy 6 wejčitých 5 koruna bělawá, wonná, sotwa delší kalichu, wně pýřitá, drobně černotečkowaná; waječník bílý, obkličený obru- bau žláznatau; peckowice zwíci ořechu, w kalichu stá« Jém ; pecka. zakulatělá, ukončená bradawicí. — W Indii wýchodní, Malabaru, Koromandelu, na Ceylonu, Záwě we hwozdech. K:věte pořád, obzwláště w srpnu a září. Mnoho let trwá. 5. © . Dříwí jeho jest přetwrdé, Žlutawě merhowané, jako dubowé, silně wonf, nesnadně se štípá, dlauho trwá a we slané wodě není čerwům podrobeno ; protož welmi užitečno k stawění korábůw, Nej- wice ho přichází z Pešu po řekách. Indowé také ho potřebují k stawční domůw a chrámůw, k nimžto jiného dříwí neberau. Strom také jinak jest užitečen. Kořen na prach roztlučený proprawuje krew ; listy mladistwé, nakyslé a nahořklé jedí, též s cukrem shoto= wují syrup na bedélky; šťawau citronowau potřené zčerwenalé přidáwají do wšech barew na přízi a tkaniny, protože barwa jimi nabýwá bytelnosti. Kwčty s medem zwařené užíwají proti wodnotěl- nosti; z plodůw roztlučených shotowují mast na lišeje. Dříwí prý má moc naprawowati wodu zkaženau, protož plawci čínští a Malajští ji toliko w nádobách z něho udělaných chowají. KRasorLoDKA. | ČALLICARPA, © SCHONBEERE. Kalich zwonkowitý, na čtwero klaný. Koruna pra- widelná, na čtwero klaná. Tyčinký 4, stejné, dlauhé, Rlizna hláwkowitá. Bobule 4pauzdrá, pauzder semen- ných. : "0 S a a O o 120% K. obecná. C. americana Lín. Lam. 6. 69. /« 1. Bur- chardia Duham. |. £. 44. Keř pěkný, skoro zwýší mu- že; rozhy smačknutíčké, bělawě plsťnatés listy stříčné, řapíkaté, wejčitokopinaté, pilowané, píďowé, na líci po žebrách, na rubu wšude plsťnaté, 5" dlauhé, 2'|:“ širo- ké; laty úžlabíčkowé, sochaté, sotwa zdéli listu, plsťna- té; listeny. drobné, šidlowité, u každé rozpory stříč= né; ckalich wálcowitý, sotwa 4zubý, hladký; koruna nálewkowitá, na čtwero klaná : tyčinky nitek wlasowitých, koruny dwakrát delších: čnělka wlasowitá s bliznau hláwkowitau, tupau. — W Karolině; Wiršinite Kwěte w „čerwnu a lipnu. R- Listy; nepochybně zpařeninu z nich, podáwají prospěšně proti wodnotělnosti. KozomrL, © AEGIPHILA. © ZIEGENSTRAUCH. Kalich zwonkowitý, 4zubý. Koruna nálewkowilá; trubka dlauhá, kraj 4laločný,. Tyčinky 4 stejné, dlauhé. Cnělka do pola rozštípená. Bobule 4pauzdrá, pauzder Isemenných, pometáním 2pauzdrá. K. stromowůtý. Ae. arborescens 7Flld. Manabea ar- borescens Aubl. 4 24. Strom kmenu 8--10" wysokého, 8“ tlustého, wětwí stříčných, uzlatých; listy podlauhlé, zakončité, lysé, 4" dlauhé, I'/;“ široké; wrcholíky str- baulené, sochaté, úžlabíčkowé; kwěty bílé; plody ku- lowaté, žluté, zwící hrachu, pometaním 2pauzdré, 2se- menné. — W lesech kajenských a guianských, 5. Dříwí jeho snadně se Štípá a slanží k dělání šindelůw a tr- hanic na lepenice, K. léčůvý. Ne. salutaris JH. et. Bonpl. Keř; rozhy náoblé, nahnědlé, měkce a škohlawě plsťnaté ; listy kříž- mostojné, na řapících 2—8" dlauhých, pýřitých, elip- tičné, ostré, celé, blanowité, síťowitě žebraté, ostré, na líci škohlawé, na rubu šediwě pýřité, 8—4" dlauhé, 2— 8" široké; laty konečné, sedawé; 2“ dlauhé, listenaté, složené z wrcholíkůw střičných, odstálých; kalichy pý- řité, zubůw překrátkých, ostrýchy koruna nálewkowitá, žlutá: trubky třikrát delší kalichu, uštůw wejčitých, ostraunkých; tyčinky a čnělka nejdelší. — W lesech nad Orínokem na pomezí brasilském a guianském. kwěte w čerwnu. i- Wšecky jeho díly smrdí hnusně; zwařenína z rozeh a listůw pitá pomáhá proti ušťknutí jedowatých hadůw, fe ; i S či č = 1208 Řád 138. STRBAULATGCOWITÉ. SELAGINEAE. Kalich prostý, stálý, pošwowitý nebo trubkowitý, 3 —izubý nebo tolikéž dílný, někdy 2lupenný. Koruna podplodní, trubkowitá: kraje na čtwero neb patero kla- ného, obyčejně nestejného, I—2pyského 3 též řepicowitá. Vyčinky 4, 2mocné, řídko 25 prašníky Ipauzdré, štěr- binau na dél pukající. © Waječník 2pauzdrý: pauzder o 1 waječku wisutém. Čnělka konečná; blizna celá. Plod wyschlý, 2pauzdrý nebo (zakrsáním a pometáním) 1- pauzdrý, 2—Isemenný; plod někdy se rozsýpá na 2 twrdky. Semena bílečnatá. Kel osní, rowný, oblý s ko- řínkem hořením. Kře, byliny, zeliny, Listy střídawé nebo. nejdolejší stříčné, jednoduché, nejcelejší nebo zubaté, stříhané, | bezpalisté. © Kwěty obojaké, obyčejně neprawidelné, na klasech, řídko wrcholicích ko- nečných, listenatých. Počítají sem asi 50 rodůw (w 6—7 pokoleních) toliko na Předhoří dobré naděje rostaucích, o jejíchžto wlastnostech. nic není známo. STRBAULATEC. | SELAGO0. | SELAGO. Kalich obyčejně na patero klaný. Koruna řepico- witá, trubky tenké, kraje přístejně na patero klaného. Tyčinky 4, 2mocné. Blizna jednoduchá. Plod. rozsýpá se na dwě twrdky. S7. obecný. S. corymbosa Lrn. Conun. hort. 2. £ 20. Kříček malý, asi i“ wysoký, kmeny přímé, tenké, je- dnoduché nebo nahoře wětewnaté, pýříčkowané ; rozhy krátké, střídawé, nahlaučené; listy po swazcích roztrau- šené, jednoduché, čárkowité, přeauzké, skoro niťowité, pýříčkowané, tupé, sedawé, 3—47 dlauhé, přemnohé; kwěty na chocholících malých, hojných; kalich welmi malý, o 5 lalocích čárkowitých, rowných, přístejných, hnědých, brwitých, opatřený listeny čárkowitými, pod- dutými, brwitými 3; koruna bělawá; trubky autlé, málo delší kalichu, kraje o 5 lalocích nestejných, podlauh- lých, tupých; čnělka křiwá, skoro zdéli koruny. Kwěte w lipnu. R. OwLáčka, | HEBENSTREITIA. © HEBENSTREITIA. Kalich pošwowitý, z předu na dél rozštípený 5 ko- runa Ipyská, po jedné straně rozštípená, 4laločná. Ty- činky 4, 2moené. Plod rozsýpající se na 2 twrdky. KE k o a o bádhoě lián PR 9 ed Z de o SDA 1209 O. zubatá, H. dentata L'n. Lam. t. 511. Kříček |- střewíčný ; kmen přímý, oblý, přewětewnatý ; rozhy pře- tenké, nejjednodušší; listy roztraušené, přeauzkočárko- wité, šídlowité, řídkozubé, malíčko brwité nebo mrtna- té; kwěty drobné, bělawé, na klasu sedawém, hustém, přímém, konečném, 2—3“ dlauhém, opatřeném listeny skoro střechowitými; koruna zdélí listenu, dole až do pola rozštípená: pysk plochý, podlauhlý, se skwr- nau pěknau pomarančowau. — Na Předhoří dobré na- děje. Kwěte w únoru až do listopadu. R. Linné wyprawuje, že kwět její ráno nemá zápachu, w. pole- dne že smrdí, k wečeru ale že wonf. bazatutami. Řád 159. WAUSATCOWITÉ. MYOPORINAE. Kalich prostý, ódilný, stálý. Koruna podplodni, trubkowitá: kraje Slaločného, přístejného nebo 2pyské. ho. Tyčinky 4, 2mocné, Prašníky 2pauzdré: pauzder štěrbinau na dél pukající. Waječník 2—4pauzdrý: pau- zder I—2waječných; waječka wisutá. Čnělka konečná; blizna obyčejně celá. Peckowice šťáwnatá nebo wyschlá; pecka I—2pauzdrá. Semeno bílečnaté. Kel osowý, ro- wný, oblý, kořínku hořeního, Kře. Listy střídawé nebo stříčné, jednoduché, celé nebo nej= celejší, bezpalisté. Kwěty obojaké, obyčejně neprawidelné, ojedinělé, úžlabíčkowé. Dosawád znají toliko 25 rodů (w 5 pokoleních) na Nowém Hollandu a Ostrowech jižnomořských, O wlastnostech a užitku jejich pic newfme, WausarEc. - MyopoRvm. Kalich stály, na patero klaný, Koruna skoro řepi- cowitá; trubka krátkás kraj o 5 lalocích stejných. Ty- činky 4, 2mocné, někdy i pátá, přeřídko plodná. Blizna tupá. Peckowice o 2-—4 pauzdrách 1semenných. JF. waječný. M. ellipticum R. Brown. Pogonias gla- bra Bot. rep. t 283. Andrewsia glabra Vent. malm. 1. 108. Keř 3—4' wysokýs; kmen přímý, rozdělený na wětwe střídawé, odstálaunké, listnaté s listy střídawé, řa- píkaté, wejčitokopinaté, lesklé, nejcelejší, na rubu posy- pané tečkami drobnými, bělawými; řapík klaubnatý; kwéty úžlabíčkowé, wisuté, bělawé, prostředně weliké; kalich lysý © 5 uštech čárkovitých, ostrýchý koruna 1210 : řepicowitá, dwakrát delší kalichu, u wnitř pýřitá: trubka zdélí kalichu, ústí zawřené chlupami$ kraj o 5 lalocích wejčitých, zaokrauhlených; tyčinky zdélí trubky koru“ nowé; peckowice kalichem zastřená, s peckau © 4 pauz- drách Isemenných. — Na Nowém Hollandu. Řád 160. SASAMOWITÉ, SESAMEABE. + Kalich prostý, dílný nebo na patero klaný, pří- stejný, stálý. Koruna podplodní: kraje na patero kla- ného, 2pyského, ústí rozšířeného nebo břichatého. Ty- činky 4, dwojmocné s kyptem páté, Prašníky 2pauzdré : pauzder rownoběžnými štěrbinami pukajících. Waječník na terči žláznatém, 2— nebo (na pohled) 4—8pauzdrý : pauzder 1I— mnohowaječných, s waječky wzstaupawý- mi, řídko wisutými. Čnělka konečná; blizna na dwé neb čtwero klaná. Plod: peckowice wyschlá nebo tobolka chlopnatá, často měkkoostenná -nebo kolcatá, 2—4—8- pauzdrá, chudo— mnohosemenná. Semena bezbílečná, Kel rowný, kořínku doleního, pořídku hořeního. Zeliny. Listy obyčejně stříčné, jednoduché, celé, bezpalistě. Kwěty obojaké, neprawidelné, ojedinělé w úžlabíčkách.“ Rád ten posawád sestáwá z 24 rodů (w 7—8 pokoleních); které weškery obýwají končiny meziobratníkowé. W nich přewažuje sliz, a některé pro semeno olejnaté jsau we wlastech swých welmi důležitými, ©srEň. PEpALIUM. | FUSSANGEL. Kalich šdílný, nestejný. Koruna přítlamatá, zwon- kowitá, nestejně slaločná. Tyčinky nitek wausatých, pá- tá holá. Peckowice wyschlá, korkowitá, čtyrhraná, kolca- ta, po hranách 2pauzdrá, 2semenná. +0. obecná. P. murex Lin, Lam. £. 538, Gaert. £. 58, J. 1. Zelina; lodyha skoro jednoduchá; listy stříčné, obwejčité, obak tupé; chobotnatostříhané a blínowým podobné, 2'/;“ dlauhé, 2“ široké; řapíky skoro zdélí li- stu, dole opatřené žlazama úžlabíčkowýma ; kwěty oje- dinělé, úžlabíčkowé, krátkostopkaté; kalich malý, roz- dělený na 5 lalokůw, jichž hoření kratší; koruna ne- prawidelná, trabkowitá, ponažlutlá, dost weliká; tyčinky 2mocné, dole pýřité a žláznaté; prašníky srdčité, malau žlázkau ukončené; pátá tyčinka má prašník přemalý; 1211 peckowice 1“ dlauhá, wejčowitá, jehlatcowitá, korkowitá, úhraná, po hranách trnatáj pecka tuhými wlákny při- krytá, 3pauzdrá nebo pometáním 2pauzdrá; semena w každém pauzdru 2 wejcowitá, w míšku zawřená. — W Malabaru na Ceylonu w půdě písčité. Kwěte w srpnu a září. ©. 4 rostlina obzwláště za kwčtení wydáwá silný a welmi ne- příjemný zápach pížmem. Wodu zesliznacuje, bywši s ní třepána, takže jako bílek newařený wyhlíží. Šťáwu z ní, též i semeno sliz- paté, užíwají proti neduhům plic a austrojůw močowých, KujEra. ČRESCENTIA. | KŮRBISBAUM. Kalich 2dílný, stejný. Koruna neprawidelná, pří- zwonkowitá: trubka krátká, břichatá; kraj rowný, 0 5 uštech nestejných. Tyčinky 4; úwojmocné. Blizna hláw- kowitá, 2čepelná, Bobule nožičnatá, twrdokorá, 1- pauzdrá, u wnitř dužnatá, semena mnohá w. dužnině hnízdící, K. hruboplodá. Ce Cujete Lín. Jacg. am. £ 111. Cu- jete Plum. ice 109. Couis, choyne, cujete, machamona, calebasse, baya. Strom jako jabloň, 20—30“ zwýší; kmen dosti tlustý; křiwý; dříwí bílé, haužewnaté; kůra rozsedalá, šediwá , wětwe dlauhé, mnohé, skoro rowno- wážné ; málo rozdělené; listy obyčejně nahromaděné okolo bakul, sedawé, 6—8" dlauhé, 1 široké, kopinaté, dole zaužené, na konci zakončité; kwěty bílé, ojedinělé, po dél wětwí rozpostawené, 1'/;“ dlauhé, smradlawé, asi jako tykwowé wyhlížející, zeleně často čérweně a žlutě peřesté, newadnaucí nobrž hnijící; stopky tlusté, wisu- té;s tyčinky 4, někdy ještě pátá neplodná nebo plodná ; plod přeweliký, po twaru podobný tykwím láhwowým, wejcowitý, zakulatělý, oděný korau twrdau, dřewnatau, zelenau, naplněný dužninau bílau, náwinnau, w níž mnoho semen drobných, smačknutých, srdčitých, — W Mexiku, Guianě, na Anlilách, Domingu. 5. Jsau dwoje odrodky : «, Listy kratší klínowité, plody wejcowité nebo podlauhlé ; B. Strůmek; wětwe roztraušené, listy chomáčené , čárkowi- tokopinaté, 1|;—2“ dlanhé, podobné welmi oliwowým, kwěty menší, plody sotwa zwící slepičího wejce. Promyslnost Indianůw amerických použila pewnosti kůrky owo- ce kujetowého ku shotowení rozmaniítého domácího nádobí, jako la= hew, wědérek, mis, talířňw; lžic a j. K tomu cíli wyřezají dužninu, a uby ji docela odstranili, močí plody u wodě wřeléz pak kůrku ohladf a omalují indychem, orleánem a j. ozdobně; Karaibowé toli= ko z toho plodu mají wšecko drobné nádobí domácí; aby již na 1212 stromě twaru náležitého nabyl, obwázují jej násilně, když dopola dozrál. Negrowé w něm swé potrawy schowawají, ndělawše do něho díru, aby rukn prostrčiti mohli, kterau zandawají wíčkem z té- hož plodu udělaným. Anobrž waří w nich wodu. Karaibům plod slanží k rozdílným powěrám ; naplňují jej kukuřicí nebo drobným ka- mením, přiozdobí peřím, napichnan na hůl, kterau do země zarazí. W bandách swých chowají s welikau počestností 8—4 kusy; domníwají se, že mluwí s tupanem t. j. s jejich bohem a že dostáwají odpo- wěd, když rukama se dotýkají plodůw a ony znějí, Zřečowé ztwr- zujíce je w těch bladech přidáwají, že plody nabýwají wlastností nadpřirozených, když je podkuřují tabákem a jiným kadidlem. Duž- nina z plodu jest také lékem proti rozmanitým nemocem, jako jest průjem, wodnatělnost, zhnětení , bolení hlawy, záraza od slunce. Syrup z ní udělaný prospíwá neduhům plicním. Dužninu usušenan jedí Negrowé. Ptáci silnozobí klnau plod a lakotně zobají dužninu. PRODLUŽEŇ. | TANAECIUM. | "TANAECIUM. Kalich wálcowitý, uťatý. Koruna dlauhotrubá, kraje přístejného, na patero klaného. Tyčinky 4, dwojmocné, s kyptem páté, Blizna 2laločná. Bobule 2pauzdrá, mno- hosemenná. P. pnulý. T. Jaroba Swartz. Jaroba Marcg. bras. 25. /ig. Uasca amargosa Pýso bras. 118. /(g. Réwy mno- hé, lysé, oblé, až na nejwyšší stromy se pnaucí jako břečtan ; listy řapíkaté, dolení trojené, hoření dwoje- né, z konce řapíku společného wynikají rozwiliny, kte- rými rostlina se chytá stromůw; kwěty skoro ojedinělé; kalich podluhowatý, trubkowitý, uťatý na ústíz koruna asi 7" dlauhá: trubky rowné, rozšířené w kraj o 5 lalocích skoro stejných, wejčitých; bobule weliká, 1 dlanhá, dužninau naplněná. — W Brasilii a Indii zá- padní. Ř- Owoce jako knjety hruboplodé se potřebuje. SASAM. | SESAMUM. | SESAM. Kalich Sdílný : ušet zadní menší. Koruna zwonko- witá: kraje slaločného s lalokem dolením delším. Ty- činky 4, kratší nežli koruna, 2mocné, s kyptem páté. Tobolka 4brázdá, 4pauzdrá, skrze přehrádky pukající, 2chlopná, mnohosemenná; semenice pak prostá. S. bílý. S. orientale Lin. Lam. t. 528. Sesamum Burm. zeyl. t. 38. k. |. Kořen letní; lodyha přímá, 2— 9 wysoká, nepatrně úhraná, málowětewnatá, i s listím srstnatá ; listy stříčné, řapíkaté, wejčitopodlauhlé, ostré nebo zakončité, brwité, nejcelejší nebo dolejší obdál- ně pilowané, hoření někdy střídawé; kwěty úžlabíčko- wé, ojedinělé, krátkostopkaté a podepřené listenoma a | | 1213 žlazama žlutýma, prowrtanýma; kalich uštůw kopina- tých, brwitýchs koruna 1" dlaubá, bílá, pýřitá, náprst- níkowé podobná, s ušty zaokraublými s; tobolka delší 1 smačknuto— hraná, šídlowitě zakončitá; semena dro- bná, bledě žlutá nebo čerwenawě hnědá, lesklá. — W Indii wýchodní, sází se w.Lewantu, Číně, Žapanu a Americe. Kwěte w lipnu. ©. Ze semen wytlačují olej sladký (sirič, oleum sirgelim), jejž potřebují k pálení, k maštění jídel a w lékařstwf, obzwláště k natí- rání proti rozdílným bolestem, S. černý. S. indicum, Rumph 5. £ 16. /. A. Lin. Welmi podobá se předešlému; lodyha přímá, wyšší ( — 6) wětewnatější, obyčejně lysáz listy dolení dlauho- řapíkaté, pilowané, wejčité nebo kopinaté, zakončité, rozdělené na laloky 3 ostré, hoření podlauhlé, užší, celé nebo sotwa zubaté, střídawé, na řapících krátkých, w úžlabíčku (z něhož newychází kwět) opatřených žlázka- ma zakulatělýma, žlutawýma u prostřed prohlubenýma ; kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, mírně stopkaté, bílé, po- načerwenalé; tobolka '/;“ dlanhá, plsťnatá, černá, na 2 díly se rozdělující; semena černá, jako cibulowá, — W Indii wýchodní, kdežto jakož i w Egyptu a Indii západ- ni se sází. O. Semeno toho rodů není tak olejnaté jako předešlé, Olej ale z něho takowým též způsobem potřebují, Olej oban též se potřebn- je w lékařstwí na zhněteniny, otoky, zapálené uši, oči, obzwláště proti hryzení a wyraženinám wšelikým, Též i nať co prostředek sliznatý se užíwá, Rouvně. © MARTYNIA. | MARTYNIE. Kalich na patero klaný, přístejný, listenoma opa- třený. Koruna přízwonkowitá, kraje Slaločného, nestej- ného. Tyčinky 4, dwojmocné, s pátau neplodnau (bez prašníku). Blizna 2čepelná. Peckowice podluhowatá na konci w roh wytažená; pecka dřewnatá, 4pauzdrá: pauzder málosemenných. Semena wejčitá, smačknutá, nerowná. R. obecná. M. annua Lín+ M. proboscidea JFilid. M. alternifolia Lam. 4 531. (« 2, Proboscidea Jussiaei Mill. ic. £. 286. Zelina; lodyha. wětewnatá, rozestřená, +dutá, V wysoká nebo wyšší; listy dlauhořapíkaté, wšecky sko- ro střídawé, weliké, měkké, šedozelené, zaokrauhlé, do- le srdčitě wykrojené, tupé, nejcelejší, lepkawochlupaté jako ostatní díly; kwěty zwonkowité, bělavé, u wnitř poseté tečkami pomorančowými a čárkami žlutými, roz- postawené na hrozny konečné okalich o 5 lalocích 1214 krátkých, s nejdolejším, nejodstálejším ; listeny 2 s do- lejškem kalichowým srostlé ; blizna drážditelná, sklopující se, bywši dotknula; tobolka dřewnatá, 4“ dlauhá, ukon- čená rohem oblaukowitým, jenž jest dwojnásobný, když tobolka na polo rozpukla. — Na wysočině mexické, u nás w zahradách. Kwěte (we wlasti)w září, u nás w čer- wnu až do srpna. O. LEBUŠE. CRANIOLARIA. Kalich zwonkowitý, pošwowitý, ózubý, rozštípe- ný. Koruna trubky nejdelší; ústí zwonkowitého; kraje 2pyského : hořeního na dwé, doleního na tré klaného, s uštem prostředním širším. Tyčinky 4, dwojmocné, s kyptem páté. | Blizna 2čepelná. Peckowice wejcowitá, ostrá; pecka dřewnatá, na konci krátce 2rohá, 4pauz- drá. Semena we wšakém pauzdru 4, často ojedinělá, wejčitá, smačknutínká. L. jedlá. C. annua Lin. Jacg. am. £. 110. — píct. L. 106. Martynia annua Er. pict. t. /. 2. Kořen letní bílý, oblý,* tlustý, dužnatý, málowětewnatý, sladký; lo- dyha uzlatá, rozestřená, lepkawochlupatá; listy weliké, stříčné, srdčité, ostře órohé; kwěty na hroznech koneč- ných a úžlabíčkowých ; kalich Ilupenný, wejčitopodluho- watý, na způsob pošwy po jedné straně na dél se otwi- rajicí, wně listenoma podlauhlýma opatřený: koruna bí- lá, nálewkowitá : trubka welmi dlauhá, tenká, wálcowitá; kraj zwonkowitý, neprawidelný, u počátku znamenaný skwrnau černonachowau; tobolka krátká, ostatně jako předešlé. — W Americe jižné, okolo Kartageny. Kwěte w kwětnu až do srpna. ©. Kořen mrkwowitý, dužnatý, olanpaný jedí co wařiwo a s cu- krem zawařují (Scorzonera). Řád 161. TRUBAČOWITÉ. BIGNONIACEAE. Kalich prostý, rozklaný nebo rozdělený, řídko ce- lý nebo pošwě podobný, stálý nebo padawý. Koruna podplodní, zwonkowitá, nálewkowitá nebo trubkowitá : kraj 4—ódilný, obyčejně 2pyský, w paupěti střechovitý, někdy zlomenořasnatý. Tyčinek obyčejně 5, jichž 4 "nejwíce plodné, dwojmocné, pátá neplodná, kypetná, někdy žádná, někdy 3 pometajíce zůstawují 2 plodné. Waječník na terči podplodním, 1—2—4pauzdrý, mno- k bodánšíšné 1215 howaječný. Čnělka o 2 bliznách. Tobolka 1—2—4pauz- drá, 2chlopná s; přehrádka pak prostá. Semena mnohá, listowitě smačknutá a obyčejně křídlatá, bezbílečná. Kel rowný 5 kořínek záosní. ' Stromy, kře, řídko zeliny nebo byliny, často točiwé anebo pnulé. Listy stříčné, peřené, dlanité, řídko jednoduché. Kwěty we- liké, obojaké, obyčejně neprawidelné, na hroznech anebo latách slo- Žených, řídko ojedinělé, Do toho řádu náleží wíce 200. rodůw (w 24—30 pokoleních) nejwětším dílem mezi obratníkoma a hlawně w Americe rostancích, odkud ještě na sewer a jih w dost široké pásmo sahají; w Ewropě, ani jedinké není, © jejich wlastnostech w celku málo wíme. TRuBač, © BIGNonia. — ROMPETENBLUME, Kalich zwonkowitý, Szubý nebo řídko nejcelejší. Koruna trubky krátké ; ústí zwonkowitého; kraje šlaloč. ného, Žpyského. Tyčinky 4, dwojmocné, s kyptem páté. Blizna dwojčepelná. Tobolka luskowitá, 2pauzdrá: pře- hrádka s chlopněma rownoběžná. Semena 2řadá, stře- chowitá, mázdřitokřídlá, příčná. T. korkowý. B. aeguinoctialis Lin. B. bifolia Plum. Ve. 55. /- |. Keř pnaucí se na nejwyšší stromy, se stro= mu na strom se wěšící, rozwilinatý; rozhy oblé, lysé; řapík krátký wybihající w rozwilinu dlauhau, jednodu- chaus listy dwojené: lístky 4—5" dlauhé, 1'2—2“ širo- ké, wejčitopodlauhlé, celé, lysé, náčeřité, lesklozelené; stopky obyčejně 2kwěté ; kalich na patero klaný; koru- na 5" dlaubá, pomarančowá; tobolky předlaubé, čárko- wité, smačknuté. — W Indii západní a Americe jižné. Kwěte w čerwnu až do srpna. R. Z rew dělají košíky. Kůru hořkan a trpkan užíwají proti bě= hawce a auplawici, T. křížowý. B. crucigera Lin. B. scandens Plum. ic. f. 58. Keř pnulý, rozwilinatý: kmen točiwý, na. příč rozříznutý kříž okazuje, do wýšky 20—10 se pnauvcí, jakož 1 rozhy šerpiwý wywýšenými tečkami a pahrbeč- kys rozhy oblé, s 4 hranami auzce. křídlatými ; řapík krátký, rozwilinatý 3; listy dolení 3jařmé, boření 2jařmé ; lístky násrdčitowejčité, zakončité ; hrozny úžlabíčkowé, G—8kwěté; koruna pomarančowá, trubky dlauhé, ná- lewkowité ; tobolka na ( dlauhá, podlauhlá, zplošená, tupás semena širokokřídlá“ — We Wirginii a Indii zá- padní, Kwěte w čerwnu až do září. R. : Jest prý prudce jedowat, T. bělodřewý. B. leucoxylon Lu. Bot. rep. 1„ A8. Strom jeden z nejwsšších ; kůra hladká, bílá ; dříwí twrdé; " 1210 listy pětěnoprstnaté: lístky kopinaté, zakončité, nejce: lejší, lysé, brzo padající, načež wyskylují se kwěty pře- weliké, bílé, asi durmanowým podobné, konečné, ojedi- nělé, též nedlauho trwající; tobolky luskowité, 6" dlau- hé, čtyrhrané, hnědé. — Podlé řek na Jamaice. Dwa— nebo třikrát do roka kwěte. Dříwí potřebují k stawění lodí, nepochybně protože jedowato jest. Kůru a wýstřelky užíwají proti otráwení plodem mančinelowým. T. barwiřský. B. Chica JH. et Bonpl. aeguine |. £. 31. Keř rozwilinatý, do welmi weliké wýšky se pnaucí, nej- wětewnatější; rozhy rozewřené, oblaunké, znamenané tečkami drobnými, okrauhlenými, nahnědlými; řapík na wšech koncech rozwilinatý ; listy 3—10" dlauhé, 2krát peřené : lístky a lístečky jařmé : lístečky wejčitopo- dlauhlé ,- zakončité, dole okrauhlené nebo wykrojené, nejcelejší, P dlavké, lysé; laty úžlabičkowé, odwislé, dost weliké; kwěty po 2—3 nahromaděné; kalich zwon- kowitý, přídužnatý, zelený; koruna 1“ dlauhá, fialowá: pysku hořeního o 3 uštech rowných, waječných, dolení: ho o 2 podchlípoutých; waječných ; tobolka na 1—%Ť dlauhá, sotwa 1|g" široká; semena waječná. — W Ame- rice podlé řek Orinoka a Kasiguiare. R. Listy močené dáwají barwinu cihlowě. čerwenany chika (čika) nazwanau, kteráž we wlasti jest zbožím hledaným i slauží k líčení celého těla nebo hlawy nebo některých částek obličeje, Listy též w lékařstwí k hnání na moč potřebují, KarTaLra. © KATALPA. © KATALPE, Kalich 2dílný. Koruna břichatozwonkowitá: kraj 2- pyský: pysku doleního 2laločného, bořeního 3laločné- ho. Tyčinek 5, jichž 2 toliko plodné. Čnělka 1; blizna na dwé klaná. Tobolka luskowitá, 2-—3pauzdrá, 3—3- chlopnaá: přehrádka po krajích semenonosná« Semena na obojím konci křídlatá. K. srdcolistá. C. cordifolia Moench. B. Catalpa Léa. Schk. t. N15. B. america Duham. 1.. 41. Kawara Fisagi Kaempf. (+ 842. Strom 15—25 ano i 50" wysoký; kůra tlustá, hladká, hnědá; wětwe stříčné, nejodstálejší děla- jí koš kulowatý; dříwí haubowaté, neužitečné, hořce smrdící ; listy stříčné nebo trojnaté, řapíkaté, širokowéje čité, dale přísrdčitě Mtenutée zakončité, nejcelejší, na líci lysé, na rubu pýřité, '2—1“ dlauhé, 4—10" široké; kwěty na latách welikých, (třebas 1střewíčných, koneč- ných, mnohokrát -roztrojených ; kalich tmawě | tisawý, před rozwitím bruškowitý, pewně zawřený, pak na dwé P o o ně o u K o č 1211 klaný: úštůw hrotitých; korůna 1 dlauliá, autlá, špina- wě bílá, u wnitř nachowě skropená a. pomarančowě skwrnatá: trubka baňatě rozšířená, wezpod hlubokým žlábkem protažená, kraj wice méně jako schumlaný, dřípnatozejkowaný ; tyčinky obyčejně toliko 2 plodné a 3 mnohem kratší neplodné, někdy 4 plodné; dwojmoc= né ; tobolka zůstáwá na stromě až do jara odwislá, přís oblá nebo nepatrně '3hraná, '/*—1 dlauhá, co prst tlu- stá, 2—3chlopná, 2—Spauzdrá, s přehrádkau tlustau, příhaubowatau; semena čárkowitopodlauhlá, 1“ dlauhá, na obojím konci křídlatá a třepenitá, bledě nahnědlo- šedá, prostředkem jednoho kraje připewněná. — W jižném Saustátí seweroamerickém: — Kwěte w čerwnu až do srpna. 5. "Ten pěkný strom sází ač též na Žapanu a w Ewropě jižné a prostřední, W Americe umějí Negrowé z kořene hořkého a smrdící- ho dělati jed zponenáhla mořící a protož pod ztrátau hrdla jim 7a- powěčzeno strom ten sázeti. W Žapánu žwařeninu z tobolek užíwají proti dušnosti křečowé, což i w Ewropě prospěšně následowáno. K. dubolistá. C. guercus Lam. Bignonia longifolia Jaege am. píct. t. 261. f« 50. Strom ozdobný, přímý, ko- šatý, 40 i wíce střewiců wysoký; lísty jednoduché, wej- čité, ostré, nejcelejší, řeřabaté, lesklé, stříčné nebo troj“ naté, 2“ dlauhé; řapík tenký, palečný ; hrozny konečné, latowité, slabé, nesaucí asi 40 kwětůw woňawých, běla- wýcb; z 5 tyčinek toliko 2 plodné; tobolky luskowité, nejautlejší, příoblé, Žstřewiíčné, pěkné na odiw, když koš od dola až nahoru: mnohočíslné přikrýwají; seme- na čárkowitá, obak zakončitá, porostlá chlupem dlau- bým, hustým a hedwábným. — Tu a onde na Do- mingu. 5. Dříwí jeho jest jako dubowé pewno a znamenito ještě tím, že na koráby zděláno netrpí čerwem, We wlasti slowe chewe noir, čer- ný dub, French Oak, francanzský dub, Pnoriua. | VgComa. | Tecolu. Kalich zwonkowitý, ozubý. Koruna krátkotrubá : ústí zwonkowitého; kraje slaločného, 2pyského. Tyčin- 4 ky 4, dwojmocné s kyptem páté. Blizna 2čepelná. To- bolka luskowitá, 2pauzdrá s přehrádka chlopním stříčná. Semena 2řadá, střechowitá, křídlatá, příčná. P. pnulá. T. radicans Juss“ Bignonia radicans Lén. Mill. ic. t« 65. Pseudogelseminum Rim mon. 101, Keř překrásný ; z kořene wyhání réwy pnulé, ježto zdí se chytají kořáním z kolínek wětwowých wynikajícím, a do - wýšky 30140" wylézají, když mají šě podpory s 1216 listy stříčné, lichopeřené z lístkůw 9—11 pěkně zele- ných, wejčitých, ostrých, nestejně pilowaných, na rubu po žebrách řídkochlupé a na řapíčku chomáčkem chlu- půw opatřené; kwěty (6—1i0) weliké, šarlatowé, na cho- cholících Fond kalich palečný, čerwený; koruna nálewkowitá, 2— 3" dlaubá: trubka dwakrát delší kali- chu; tobolka luskowitá, příoblá, 5-—6“ dlauhá, na obo- jím Konci ostrá“ — We Wirgini a Kanadě. Kwěte w lipnu až do září. R. U nás dobře snáší zimy pod šírým nebem a slauží k pokrý- wání zdí a besédek. Mají jej za jedowatý. i P. zlodárná. T. pandorea Juss. Bignonia pandora- na Fent. malm. + 43. Keř pěkný, jehož réwy pnulé na kolínkách chlaupkowané, rozdělené na wětwe. stříčné, čtyrhrané; listy. lichopeřené, 2—4jařmé: lístky eliptič- né, lysé, přícelé, tupé, lesklé řapík klaubnatý ; kwěty bílé, u wnitř nachowě skwrpaté na hroznech běwných, úžlabíčkowých, složených, přínachýlených ; stopečky opatřené u wýniku malíčkým listenem ostrým, pršiwým 5 koruna trubkowitá, neprawidelná, u wnitř chlupatá, asi V" dlauhá; semena hnědá, okrauhlá, na konci. wyříznu- tá, blanau proswítawau, čárkowanau, třepenitau obrau- bená. — Na Norfolku ostrowu tichomořském. R. Když nowé listy raší, býwá pokryt hmyzem wlnatým;, bílým, do pokolení mšic nkležejícím, který pak po dwau nebo třech tý- dnech po wšech rostlinách toho ostrowu se rozšířiw náramné škody natropí. JaKARANDA. © JACARANDA, © JACARANDE, Kalich zwonkowitý, 5zubý. Koruna krátkotrubá : ústí PA ko staemo nkomitého-: kraje na patero klaného, 2pyského. Tyčinky 4, 2mocné s kyptem páté. Blizna 2- čepelná. "Tobolka kruhovwitá, dřewnatá, smačknutá, 2- pauzdrá, 2chlopná ; přehrádka střičná chlopním. Seme- -na řadowá, střechowitá, mázdřitokřídlatá, příčná. J. ztepilá. J. Copaia. Bignonia Copaia Aubl. 2 265. B. procera Willd. Strom 80 wysoký, 2'/2 tlustý; listy nejwětší 3" dlauhé, stříčné, dwakrát peřené: lístky po- danilé> tupé, 1/2—2" dlauhé, hrotité, lysé, řapičkowa- data obšírná, konečná; kwěty modré, 1" dlauhé, k stejné, aniž dwojpyské ; listeny drobné, padawé, na stopečkách; tobolka wejcowitá. — W lesech guian- ských. Kwěte w srpnu. 5. We wlasti ji mají za simarubu a také proti auplawici potře- bují ; šťáwu z listůw wytlačenan proti nemoci pčan zwanau, a tudyž slowe Onguent pian et Copaia. 1219 J. brasilská. J. brasiliensis Juss. J. secunda Prso bras: 165. Strom zwýší naší šwestkys dříwí twrdé, mramoro- wané, dobře se hodí na wykládané dílo; listy 2krát peřené: lístky podlauhlé, ostré, celé; lata úžlabíčkowá 5 kwěty žluté; tobolka krátká, dřewnatá, smačknutá, po krajích wykrajowaná, zwící dlaně, barwy slámowé. — W Brasilii. 5. "Tobolka naplněná mastnotau bělawau, jíž diwochowé na mí= sto mýdla potřebují. Též plod rozwařují na kaši zdrawau, mazipoy nazwanau, DwososTIcE. [NCARVILLEA, INCARVILLBE. Kalich šdílný, dole opatřený třemi listeny. Ko- runa trubkowitá, w ústí břichatá, krátce Slaločná, ne- - stejná. Tyčinky 1, dwojmocné: prašníky dwau kratších o dwau zubech štětinowitých. Čnělka s bliznau 2če- pelnau. Tobolka luskowitá, 2chlopná, 2pauzdrá: pře- hrádka chlopním stříčná, Semena mnohá, křídlatá. D. plstnatá. J. tomentosa Spreng. Bignonia to- « mentosa Zhunb. Too vulgo Kiri Kaemp/. £. 860. Strom ztepilý, kmene tlustého, wětwí nemnohých, křiwých, roz- kladitých, kůry hladké; listy stříčné, řapíkaté, dolení srdčité, hoření wejčité, ostré, džilé, nejcelejší, na líci pýřité, na rubu plsťnaté, zdélí dlaně nebo delší, hoření menší; řapík zdélí prstu nebo delší; lata úžlabíčkowá, dříwe roztrojená, pak rozsochaná ; stopky, stopečky a kalichy plsťnaté; koruny čerwenawě modré, u wnitř bě= lawé, 237 dlauhé; tobolka wejčitá, bnědá, 12“ dlauhá, se semeny černými, mastnými, mandlím podobnými. — Na Žapanu. Ze semen wytlažují we wlasti dwojí olej: nejpěknější přidá wají w přemalém muožstwí do pokostu žapanského, druhý hustější potřebují k napauštění papíru, Dáwnf císařowé wywolili pěkný list toho stromu za podobiznu swého šlechtictwí, Řád 162. PAZNEHTNÍKOWITÉ. ACANTHACEAE. Kalich prostý, 5—4lupenný nebo 6—4dilný, oby- čejně 2pyský, řídko mnohoklaný anebo celý a tenkrát zmensený, stálý. Koruna podplodní: kraj 5dílný, oby- čejně 2pyský, řídko Ipyský nebo. přístejný: ušty. w paupěti střechowité nebo skroucené. Tyčinky 2 nebo 4 1220 a dwojmocné, někdy ještě kypet páté. Waječník na ter- či podplodním, 2pauzdrý: pauzder 2— mnohowaječ- ných. Čnělka s bliznau 2čepelnau řídko celau. Tobolka 2pauzdrá, pružně na 2 chlopně pukající: přehrádka prostředkem pukající a polowičky na chlopních zůsta- wující nebo oddělující se. Semena we wšakém pauzdru "2 nebo wíce, řídko ojedinělá, bezbílečná,. Kel křiwý nebo málokdy rowný s kořínkem dolůw sestupujícím, dostřediwým. Kře, podkře, byliny, zeliny. Listy stříčné, řídko přesleněné, jedoduché, celé, řídko laločnaté, bezpalisté. Kwěty obojaké, nepra= widelné, úžlabíčkowé nebo konečné, klasené, hrozněné, chomáčené, latněné, řídčeji ojedinělé. © Ten řád“sestáwá z wíce 600 rodůw (w 73 nebo 96 pokoleních), které bez mála wšecky náležejí pásmu horkému a pomezním konči= nám; w Ewropě středomořské jsau 4 rody. We wlastech slauží ně- které w lékařstwí, jiné w barwířstwÍ; mnohé pro kwět swůj jsau za- hradám okrasau. PRáwENkA. Jvgmicia. © JUsTICIE, Kalich na patero klaný, prawidelný. Koruna 2py“ ská : pysk dolení na tré klaný. Tyčinky 2. Prašníky 2- pauzdré. Waječník o pauzdrách 2semenných. Přehrád- ka přirostlá, Semena držátky podepřená.. *) Pauzdra prašníkowá přiblížená. P. zelenokwětá. J. Ecbolium Lčn. Boť. mag. €. 1841. Adhatoda Burm. zeyl. 1, A. f. |. Carim Curini Rheed. 2. t. 20. Keř kmenůw oblaunkých, smačknutých, klaubna- tých listy řapíkaté, wejčitopodlauhlé, nejcelejší lysé, zakončité, w řapík zlenčené; klas konečný, šiškowitý, 4hraný, s listeny. wejčitými, odstálaunkými, přímýrai, střechowitými, brwitými, hrotitými ; koruna trubky niťo- wité, nakřiwené, listenu delší, kraje zelenawě modrawé- ho. jehož pysk hoření čárkowitý, nejužší, nadlomený, na konci 2dilaý; pysk dolení na tré klaný: laloku pro- středního širšího; prašníky u přehybu pysku hořeního 5 tobolka zakulatělá, zelená, dřewnalá ; semena 2, srdčitlá, Zlutočerwená. — W Arabii, Malabaru, na Ceylonu. Kwě- te pořád. R. Kořen a list zahořklý užíwají proti podagrám, kamenu, kašli a čerwu na prstech, P. plamatá. J. picta Lin. Folium bracteatum. Rempů 4. £. 30. Tsiude-maram Rheed. 6. r. 60. Keř zwýší mu- že ; wětwe klaubnaté, překruché, obšírné ; listy nejkrat- šeji řapíkaté, 3— 3palečné, nejodstálejší, ostré, elipučné, K hk ais s p (221 Jysé, 4—5" dlauhé, 2“ široké, u prostřed znamenané na dél skwrnau neprawidelnau, žlutawau, nejcelejší; hrozny ojedinělé, 3—4“ dlauhé, úžlabíčkowé; stopečky ojedinělé nebo 2—3 stříčné, palečné, s listenoma drobný- ma s kalich sdílný, uštůw kopinatých; koruna nachowá, palečná: trubka dole ztěsněná, nahoře čtyřikrát širší: pysk hoření kopinatý, 2laločný, o lalocích krátkých, po- dlauhlých; pysk dolení na tré klaný, o lalocích kopi- natých. — W Indii wýchodní. R. Ratolestmi jejími ozdobují při swatbách stoly a lůžko newě- stino, Listy obměkčující přikládají aa prsa zapálená, když děti od- stawují ; kůru roztlučenau na otoky. „B P, latnatá. J. paniculata Burm. Jacg. eclog. t. 34. Lodyha zelinná, břitkočtyrhraná, | "/% wysoká, wzlyče- ná, po bocích pruhowaná; listy stříčné, sedawé, po- dlaublokopinaté, obak ztenčené, I'l:“ dlauhé 3 laty ko- nečné a úžlabíčkowé, přísochaté, nejodstálejší; kwětv jednostranné 3; kalich sdílný, uštůw šidlowitých; koruna wně pýřitá: pysk hoření na dwé klaný, čárkowitý, do- lení na tré klaný s ušty kopinatými; tobolka sotwa pa- lečná, náryzá, lesklá, u prostřed s čarau nachowau, smač- koutá, wšude stejně široká, ani dole nezaužená. — W Indii wýchodní, P Wšecky její dílowé jsan welmi hořci a tudyž netoliko zemko- wé anobrž i cizí ji užíwají naproti auplawici, zimnici, k posilnění Žalůdka; dáwá se téžco hlawní částka do tinktury hořké, tam wůbec oblíbené. Liší se tedy od ostatních práwenek swým prwkem hořkým. P. lebnatá, J. Adhatoda Len. Bot. mag. t. 861. Ad. hatoda Herm. lugd. £. 643. Ecbolium. Žiív. mon. 129. Strom mírný, 12—20 wysoký, (u nás w zahradách keř sotwa zwýší muže), rozhy lysé, článkůw na konci šír- ších ; listy stříčné, krátce řapíkaté, kopinatowejčité, nej- celejší 6“ dlauhé, 2" široké, na líci lysé; klasy z úžla- bíček hořeních wyniklé, stříčné, na stopce listu kratší, na konci Uustší a dole klaubem opatřené ; kwěty stříč- né, ojedinělé, a pod každým listeny 3, dwa kalichu delší u jeho dolejška, žílnaté, ostré, wejčité nebo wejči- tosrdčité, třetí žebernatý; kalich rozdělený na 5 lalo- kůw kopinatých; koruna weliká, bílá, ponazelenawělá : pysk hoření podlauhlý, klenutý, dolení na tré klaný, — W Iadii wýchodní a na Ceylonu. Kwěte pořád, nejwíce w pliší. i. 5. Kořen, list a kwět potřebují we wlasti proti křečům, zimni- cem. Uhlí poskytuje obzwláštní prach ručničný, U nás w zahradách obyčejná anobrž i pod šírým nebem, P. barwířská. J. únetoria Cour. Lodyha zelinná, +222 wětewnatá, položená, dlauhá, oblá, brázdowaná; listy wejčitopodlauhlé, zakončité, přízejkowané, pýřité, stříčné, nebo trojnaté ; stopky sblaučené, úžlabíčkowé, Ikwětés listeny tupaunké ; koruny růžowé: pysk obojí podbnutý, hoření wejčitý nejcelejší, dolení podlauhlý, tupý, na tré klaný. — W Kočinčíně na místech neobdělaných. Listy tmawč zelené potřebují k barwení tkanin na zeleno, **) Pauzdra prašníkowá obdálná. P. wrbowá. J. Gendarussa Lin. Jaeg. eclog. £ (I. Bot. reg. t. 685, Keř 4—5. wysoký; wětwe řapíka- té, prutowité, přímoodstálé; listy překrátce řapíkáté, auzce kopinaté, nejcelejší 4—5“ dlauhé, 1“ široké; klasy konečné, listnaté; kwěty přesleněné; pod každým přeslénkem obak list palečný, čárkowitokopinatý ; listeny a ušty kalichowé štětinowité; koruna malá, žlutawá, čerweně žilnatá: pysk dolení odstálý, obšírný, na konci trojzejký, zejku prostředního širšího, skoro přímého. — W Indii wýchodní. Kwěte pořád. R- Celá rostlina smrdí a chutná nepříjemně, a protož jest opo- wržená ; ženy ale dryáčnice ji sobě wáží a podáwají w rozdílných nemocech; šťáwa působí dáwení. Pocestní prutem, jejž s seban nosí, šlohají se wnohy domníwajíce se, že se neunawí. Papuanští jdauce na laupež rostlinau tau ozdobují ramena a zbraň a potírají se Šťawau, protože prý tak lépe weslují, co zatím ženy kladau ji do pušek, ahy mužowé mnoho laupeže přinesli. Dělají ale z ní dobré ploty a kořen proti uřknutí potřebují. P. hrudní. J. pectoralis Jacg. am. £. 3. Bot. reg. t» 196. Kořen mnoholetý, silně mrcasatý, wypauští několik lodyh zelinných, 4hraných, uzlatých, lysých, 2—3, wyso- kých; listy stříčné, řapíkaté, kopinaté nebo čárkowité, ostré, Ivsé, nejcelejší, 2" dlauhé ; kwěty nachowé, rozpo- stawené na latu malau, konečnau, sochatau ; kalich dílný, dole 3 listeny opatřený; koruna trubkowitá, dwojpyská: pysk hoření 2laločný, dolení 3laločný; waječník čibowi- tý, čnělka niťowitá s bliznau jednoduchau ; tobolka wej- cowitá, smačknutá, 2chlopná, 2pauzdrá, pauzder 1se- menných. — Na Antillách. We wlasti slowe herbe au charpentier t. j. koření tesařské, protože tešáři poraniwše se nať w mořské wodě rozmačkanau při- kládají na rány; jež tím příkladkem přečerstwě se hojí. Celá rost- lina zapáchá jako čerstwé seno; dělají z ní syrup, jejž potřebují netoliko w neduzích hrudních, anobrž dělají z něho nápoj občer- stwující, jéhož užíwají na místo cukru ječného, jemuž po chuti se po= dobá, ačkoli kořenější jest. Owrrokwěr. HypoksrEs. © HYPOĚSTES. Obal na čtwero klaný, 4, — pometáním Ikwětý. Ka- KN JE K O šk, k la ho s l č o k 1223 lich na patero klaný, stejný. Koruna 2pyská s; pysk ho- ření celý, dolení 3zubý. Tyčinky 2. Prašníky Ipauzdré. = pauzder 2waječných. | Tobolka s. přirostlau přehrádkau, Semena na držátkách. O. nachowý. H. purpurea Soland. Folium tinctorium Rumph.6. £. 22. Kříček položený s wětwemi uzlatými, kořenatějícími; rozby příhranaté, huňaté; listy stříčné, wejčité, obak ostré, nejcelejší, sotwa chlupaté, 4“ dlauhé, 2" široké, s čerwenými žebry sřapíky Skrát kratší listu; klasy úžlabíčkowé a konečné; stopky na konci. alisté; listeny kopinaté, lysé; pokrywka trubkowitá, na čtwero klaná: uštůw brotitýchs kalich na patero klaný, má- zdrowitý, huňatý : uštůw čárkowitoštětinowitých ; koruna nachowá : pysku hořeního s ušty 3, čárkowitými. — W Číně a Indii wýchodní podlé řek. R- We wlastech jej sázejí na zahradách a k barwení bawlny a příze na čerweno potřebují, PAZNEHTNÍK. ACANTHUS. © BÁRENKLAUE. Kalich úlupenný: lupen zadní a přední mnohem wětší a poslední na dwé klaný. Koruna Ipyská, 3laloč- ná. Tyčinky 4, z dola koruny wyniklé, křiwé, na konci sklimené; prašníky podlauhlé, po kraji silně wausaté. Blizna na dwé klaná. Tobolka 2pauzdrá, 2chlopná ; pře- hrádka se rozpolťující a polowičkama na chlopně-při- rostlá; pauzdra |——2semenná, semena na držátkách há- kowitých, wzestaupawých, P. měkký. A. mollis Lin. Lam. te 550. f- 2. Dicte se. nat. atl. 3. £. 38. Akant I. Mať. Háj. 192. Nedwědí pa- zneht I. Mar. Hel. 225. Kořen mnoholetý ; lodyha pří- má, 1'2—2 wysoká, oblá, lysá nebo pýřitá, jednoduchá, bezlistá nebo pod klasem s několika malými listy 3 listy kořenowé 1—l1// dlauhé, řapíkaté, hluboce protisečné ; úkrojůw podlauhlowejčitých , ostrých, chobotnatozuba- tých, po kraji a po žebrách šerpiwaunké štětinami krát- kými, skoro přitlačenými; listy lodyhowé břebenowitě rotisečné, úkrojůw auzkýchy přízubatých, hrotitých $ eo na klasu konečném; lupen kalichowý zadní po- dlauhlý, weliký, lebkowitý, přes korunu sahající, uťatý a 3zubý, přední kratší, kopisťowitý, krátce na dwé klaný, postranní 2 přemalé, wejčité 3 koruna 2“ dlauhá, bílá, ponažlutlá, na dolením dílu chruplawém a obzwláště na hrdle buňatáz tobolka delší 1, čerwenawě hnědá, lesklá. — Na pažitech a místech. kamenitých, wlhkých, pod 1224 křowím w Ewropě jižné. Kwěte w kwětnu až do lip- na. 4. a £ Pro pěkný list byla jest oblíbenau rostlinau dáwných Rekůw a Rímanůw ; listím jejím jsau ozdobeny makowice slaupůw korinthských, Celá oplýwá šťawau sliznatau, lepkawau, a tudyž kořen a nať potře- bují k obměkčowání, proti zpáleninám, též proti projmu; kašli a krwatoku. : ji SMATATKA. © THUNBERGIA. © HUNBERGIE. Pokrywka 2lupenná. Kalich mnohem kratší, rozdělený na 12 částek šídlowitých. Koruna zwonkowitá: kraje:5- laločného, nestejného. Tyčinky 4, dwojmocné. Čnělka s bliznau 2laločnau. Tobolka zobanitá, 2pauzdrá, pauzder 2semenných; držátka : lalůčky dužnaté. $. wonná. T. fragrans Rob. t. 61. Bot. rep. t. 128. Keř pnulý, podobný našinskému opletníku plotnímu ; réwy lysé, oblé; listy stříčné, řapíkaté, podlauhlé, ko- pinaté, zakončité, dole málo srdčitě wykrojené a příro- hatozubaté, jinak celé, lysé: řapík oblý, kratší listu 5 kwěty stříčné, ojedinělé, úžlabíčkowé; stopky lysé, oblé, 1kwěté, kratší listu ; pokrywka lysá: lupenůw 2 poddutých, podlauhlých, zakončitých; koruna přízwonkowitá: trub- ka zdélí pokrywky wněšné, kraje o 5 uštech širokých, někdy na konci maličko wykrojených, přetupých, dole zaužených, jakoby w nehet; tobolka zakulatělá, pružně náhle pukající; semena s welikau dutinau jako chebule. — W Indii wýchodní podlé řek, též w zahradách, kdež- to pořád kwěte h. Celá rostlina woní a užíwá se k posilnění. Dwo-sačka, | RuELLIA, © RUEBLLIEB, Kalich dílný, stejný. Koruna nálewkowitá: kraje na patero klaného, přístejného, rozloženého. Tyčinky 4, dwojmocné. Prašníky 2pauzdré. Tobolka mnoho“ semenná, přehrádkau přirostlau ; semena mnohá, pode- přená držátky. D. bulwatá. R. tuberosa Lin. Gentianella Sloan. 1. 2. 95. „L Kořen složený z bulew hluboko do země wnikajících, a wypaušti lodyhy zelinné, 4hrané, mrtnaté, 8—10" wysoké, bělawé, jednoduché nebo málo wětew- naté; listy stříčné, řapíkaté, wejčité, wraubečkowané, pří- lysé, asi 3“ dlauhé, 1t'j široké; řapíky pýřité; kwěty úžlabíčkowé, na stopkách 2“ dlauhých anebo delších, 1-, někdy 2kwčtých, dole opatřených listenoma stříčný- ok VÉ úkon s L a aká ŠÍ 1225 ma, kopinatýma, ostrýma; kalich o zubech 5, šídlowi- tých: koruna bledě modrá, krátce trwající: trubka s ú- stím zwonkowitě rozšířeným, kraj o 5 lalocích nestej- ných, rozložených; tobolka příhomolowitá, 1" delší, welmí pružná a semena roztrušující, což na začátku dešťůw se stáwá. — W hájích na Jamaice. Kwěte w prosinci a únoru.. (Celá nať jest hořká a ostrá, a působí dáwení, protož jako ipekakuanha užíwá se proti auplawici; též se potřebuje na rány a wředy. D. wykrajowaná. R. repanda Lin. Prunella mo- lucca Rumph 6. r. 13. £- B. Bylina plaziwá; lodyhy ni- ťowité, klaubnaté, hladké; listy stříčné, řapíkaté, kopi- naté, tupé, lysé, tupě a nestejně zubaté; klasy úžlabíč- kowé, stopkaté; kwěty stříčné; listeny čárkowité, krat- ší; kalichy. osinatochlupaté. — Na Žáwě. Kwěte po- řád. 4 Potřebuje se. w lékařství. BezLaračka. © BARLERIA. © BARLERIE. Kalich 4údílný, stejný. Koruna 2pyská, slaločná. Tyčinky 4, dwojmocné, dolení 2 mnohem kratší. To- bolka úhraná, 2pauzdra, 2semenná. Semena bez dr- žátek. B. ježatá. B, Histrix. L. Histrix Rumph 1. €. 13, Lodyha prutnatá s rozhy přičtwerobrané ; listy nejcelej. ší, kopinatowejčité, obak lysé; trny jednoduché, dwoj- čatné, sedawé, rownowážné, wynikají z úžlabíčka listo- wého. — W Indii wýchodní. Pazanšky w lékařstwí potřebují. B. znoženotrnatá. B. Prionitis Liu. Coletta - Veetla Rheed. 9. £. A1. Keř 2—4" zwýší, kmen a rozhy oblé, s trny úžlabíčkowými, znoženými, dwojčatými nebo čá čatnými, přímými, přeostrými, tuhými, žlutawými ; listy krátkořapíčné nebo sedawé, 2—5" dlauhé, 1—2'|:“ širo- ké, eliptičnokopinaté, obak silně zaužené, ostré, hrotité, celé, po kraji a na rubu přitlačeně chlupaté; kwěty úžlabíčkowé, sedawé, po 2—4 přesleněné, hoření klase- né; listeny kopinaté, šídlowitokolcaté ; kalich uštůw wej= čitých, kolcem ukončených, 2 wnitřní čárkowitokopina- tés koruna I“ dlauhá, žlutá, trubka její dole kulowatě rozšířená, ušty podlauhlé, napřed zaokrauhlené, nejdo- lejší wztažený, ostatní podhnuté; wněšné dwé tyčinek pejmenší ; tobolka wejcowitá, zakončitá, po šwech po- 1226 posmačknutá; semena 2, wejčitá, hnědá. — W Indii wýchodní. Kwěte w lipnu a srpnu. R* Listy žwýkají jako betel, Šťáwu w lékařstwí užíwají. Řád 163. BUBLINATKO WITÉ. LENTIBULARIEAE. Kalich prostý, 2lupenný nebo na patero klaný, stá- lý. Koruna podplodní, 2pyská, často šklebiwá, ostruž- natá. Tyčinky 2, z dolejška koruny wyniklé; prašníky Ipauzdré. Waječník Ipauzdrý, mnohowaječný. Čnělka konečná 3; blizna 2pyská: pysk hoření překrátký, někdy nepatrný. Tobolka (Ipauzdrá, chlopněmi nebo nepra- widelně pukající, mnohosemenná. Semena na semenici prosté, kulowaté, bezbílečné. Kel rowný, někdy bez- děložný. Byliny wodní nebo bahní. Listy střídawé (přesleněné), často růžowitě rozložené, jednoduché, celé nebo štětinowitě rozdělené a puchýříčky nesaucí, Kwěty obojaké, na konci stopek a stwolůw oje- dinělé nebo hrozněné. Sem náleží asi 100 rodůw (we 3 pokoleních), rozlosowaných po wšech země dílech a pásmech; wšude ale jsau roztraušeny. Nej- wíce jich roste na Nowém ITollandu a w teplejších končinách Ameri- ky sewerné, © wlastnostech jejich nic neznáme. TučnicE. PiNcvicuLa. © FETTKRAUT, Kalich nestejně šdílný, 2pyský. Koruna Wamatá, ostružnatá: pysk hoření kratší, wykrojený, dolení na tré klaný. Prašníky okrauhlé, napříč pukající. Čnělka pře- krátká; blizna nestejně 2čepelná, prašníky příkrýwající. Tobolka dopola 2chlopná. T. obecná. © P. vulgaris Len. Schk. £. 3. Rečchenb. ic. č, 84. Kořen mnoholetý, mrcasatý; listy wšecky koře- nowé, růžowitě rozpoložené, sedawé, wejčité nebo elip- tičnookrauhlé, po kraji podwinuté, bledě zelené, šťawau mazawau z chlupůw krátkých, proswítawých wyměšenau potažené; kwěty na stwolu 3—5“ wysokém, přímém, konečné, ojedinělé, nicí; koruna fialowá, na patrách bě- : lawě huňatá, opatřená ostruhau šídlowitau, dost row- nau a koruny kratší; ušty korunowé, podlauhloobwej- čité, odstálé, — Na lukách rašelinatých Ewropy prostřed- ní a sewerné až do Loparska. Kwěte w kwětnu až do lipna. 4. dd do o o o 122“ Šťáwa listní sráží mléko a člowěku prý moří neřest; druh- dy list se potřebowal k powlownému čištění dolem. Owcím prý škodí, BoBLINATKA. | UTRICULARIA. — WASSERSCHLAUCH. Kalich 2lupenný. Koruna šklebiwá, ostružnatá, skoro beztrubá; pysk hoření kratší, na dwé klaný; do- lení nerozdělený, s patrem čnějícím. Prašníky 1pau- zdré, spojené, štěrbinau na dél pukající. Čnělka krát- ká; blizna přínestejně čepelatá. Tobolka neprawidel- ně pukající. B. obecná. U. vulgaris Lčn. Schk. t. 3. Fl. dan. £. 138. Dict. se. nat. atl. 3, 4. 21. Lodyha ponořená nebo wzplýwající, niťowitá, 1—2 dlauhá, bezkořenná, obdálně wětewnatá ; listy střídawé, wšestranné, obwodem wejčité, mnohokrát wyštěplané: úkrojůw wláskowitých, obdálně a přeautle kolcatobrwitých, skoro ze žíly sestáwajících, mezi nímiž jsau měchýříky úkosně wejcowité, smačknu- té, tuhé, skoro rohowité, na konci zatlačené a opatře- né chomáčkem 1I—2 ze wláken štětinowitých, úkrojům listowým podobných, kratších ale; stopka obyčejně je- diná, přímá, S—10“ dlauhá, porostlá šupinami obdálný- mi, wejčitými, blanowitými, i takowými též listeny, a nesaucí hrozen z 5—10. kwětůw: koruna co žlautek žlutá, ostruhy homolowité, pysku hbořeního co patro dlauhého. — We wodách stojatých skoro po celé Ew- ropě. Kwěle w čerwnu až do srpna, 4. Puchýříky ; mající pod koncem štěrbinn zawřitelnau , jsau před kwětením naplněny Šťawau wodnatau; když ale rostlina kwésti má, naplní se wzduchem, čímž lodyha dříwe ponořená na powrch wody wytone a stopku nad wodu wypustí. Když kwětení dokončeno, rostlina opět se potopí, protože puchýříky naplní se wodau, Druhdy se potřebowala na rány, wředy a proti obtížnostem močowých ústrojůw. Řád 164. PODLÉSKOWITÉ. PRIMULACEAE. Kalich prostý nebo přeřídko na waječník přiro- stlý, na patero klaný nebo 3dílný, řídko 4—5—Idílný, stálý, Koruna obyčejně podplodní: kraje 4—5—4dil- ného, přeřídko žádná. "Tyčinky 4—5—7, z koruny wy- niklé, a před jejími ušty postawené, někdy 1bratré, ně- kdy s nitkami neplodnými střídawé. Waječník 1pau- 1228- zdrý, mnohowaječný. Čnělka (; blizna celá, tupá nebo hláwkowitá. Tobolka 4—chlopná, řídko obříznutá (pu- štička). Semena štítowilá, na tlusté semenici kolem do kola připewněná, bílečnatá. Kel rowný, na příč nebo na dél položený, kořínek různosměrý. Zeliny, byliny nebo polokře. Listy stříčné, přesléněné nebo střídawé, často wšecky kořenowé, obyčejně celé, bezpalisté. Kwěty obojaké, skoro wždycky prawidelné, úžlabíčkowé nebo konečné, oje- dinělé, hromadné, hrozněné, okoličené, často stwolem podepřené, Řád ten obsahuje po tu dobu asi 200 rodůw (w 20-25 poko- leních), jichžto nejwětší množstwí náleží pásmu sewernému;,. mírnému a studenému a to hlawně w starém swětě, kdežto od pomoří až k mezem wěčnosněžným sahají ; w krajinách meziobratníkowých jákož Ť na jižné polokauli pořídku se nacházejí. Prwky swými málo jsau wy- značeny; w některých nachází se prwek obzwláštní, těkawý, ostrý, jehož ale nikdá nemají tolik, aby byly jedowatými. Užitek w hospo- dářstwí, řemeslech a lékařstwí welmi skrowný. Mnohé jich alé jšau ozdobau horní kwěteny a zahrad jarního času, PopLÉSKA. PRIMUEA. . PRIMEL. Kalich zwonkowitý nebo trubkowitýg na pátero klas ný, prostý. Koruna řepicowitá nebo nálewkowitá: trub- ka wálcowitá, rozšířená, kdežto tyčinky wynikají; kraj na patero klaný 5 ústí šupinami zawřené nebo prosté, Tyčinek 5, prostých. Tobolka Ipauzdrá, mnohosemen- ná, schlopná, někdy chlopněmi na dwé klanými 10- zubá. P. obecná. P. officinalis Jacg. Fl. dan. t. 438. Hayn. 8. 4. 34. Důsseld. 9. 4. 1. Bukwice bílá L Mar. Háj: 848. b. — WWel. 411. c. Podlešťka, dnawá, šlakowní nebo mrtwičná bylinas kropáček, petrůw klíč, prwnička. Kořen mnoholetý, jakoby ukausnutý, pauštějící mnoho mrcasů dolů a wzhůru listy a stwol; listy wejčité, čeři- tozejkowané, po kraji přípodcbliplé (zmládí podwinuté), swraskalé, zponenáhla nebo náhle w řapík ztenčené, na rubu jakož 1 stwol a stopečky plsťnatoaksamitnaté ; stwol ojedinělý nebo několikerý, listu delší, 'I:2—1 wysoký, přímý ; okolík konečný, 5—12kwětý; pokrywka z lupe- nůw okrauhlých; šídlowitě ukončených; kwěty nachýle- né ; kalich břitkobraný, obširný, skoro zdélí trubky ko“ runowé: zubůw wejčitých, krátce zakončitýchs koru- na 34“ dlauhá, wonná: kraj prohlubený, jako koflíko- witý, podlé ústí s 5 šafránowými skwrnami, uštůw okraus hloobsrdčitých, trubky bledě žluté nebo bělawé, u pro- střed anebo nahoře baňaté, jelikož tyčinky z prostřed. ku nebo nahoře wynikají; čnělka kratší nežli trubka nebo delší. — Na lukách, w hájích a lesech řídkých B O Ct do O TY "OV 0 95 ť : 1229 nejwětšího dílu Ewřopy a Afriky sewerné. Kwěte w du- bnu až do kwětna. 4. P. wywýšená | P. elatior Jacg. Trattin. Arch: 44 AM, Bukwice bílá II Mat. Háj. 349. — Jed. 411. C, Podo- bá se we wšem předešlé, snadno ale rozezná se kwětem wětším; sirkowým, řídko čerweným, newonným, krajem korunowým rozloženým, plochým a ústím bezeskwr- ným, někdy toliko žlautkowě obraubeným, ušty kalichu břitkobranatého wejčitými, zakončitými. — Na lukách lesních. Kwěte téhož času. 4, Obě druhdy se potřebowali w lékařstwí. Kwěty prwního rodu slaužř co thé příjemné, ačkoli jeho lid toliko sprostý užíwá. We Šwédách dělají s medem nebo cukrem a wodau nápoj příjemný, wí- nowitý, Druhý rod u nás obyčejně w zahradách se sází, a k obru- bowání záhonkůw slanží, kdežto nabýwá kwětůw ještě wětších, doce- la čerwených anebo žlutě a čerweně strakatých, někdy také i kalich se welmi zwětšuje, zabarwuje a wzezření koruny nabýwá (P, elat. calycantha Willd.) P. auško. P. Auricula Li. Jacg. aust. t. 418. Med- wědí auško Mar. Wl. 338. C. Aurikule. Kořen mno- holetý wypauští lodyhu na wětwe nizaunké w trs spoje- né rozdělenau; listy obwejčité nebo raději podlauhlé, tupé, w široký řapík zaužené, zubatě pilowané nebo pří- celé, tlusté, kožowité, zsinale zelené, obak roztraušeně po kraji hustě poseté žlázkami předrobnými, nejkratšeji požkatými ; stwól 8—6" wysoký, nahoře, jakož i okolík (stopky a kalich) bělomaučnatý, nesaucí 9—25 kwětůw přímých; pokrywka lupenůw mnohem. kratších nežli stopky, wejčitých, tupých, kalich zwonkowitý, oblý, 3krát kratší trubky korunowé; koruna *4«—1“ dlauhá, (půwo- dně) žlutá, wónná: kraj 4/2“ široký, plochorozložený, uštůw obsrdčitých, okolo ústí s kruhem bělomaučnatým, trubka nížeji nebo wýše baňalě rozšířená, podlé. nižší- ho nebo wyššího wýniku tyčinek; čnělka u nízkotyčin- kowých jest krátká, u wysokotyčinkowých ale delší. — Na Alpách a Podalpís někdy až do rowin sestupuje w Ewropě prostřední. Kwěte w rowinách w dubnu a kwět. nu, na horách w čerwnu a lipnu.. 2. | Aurikule jest wůbec oblíbená kwětina, jížto milowníci weliké množstwí odrodkůw chowají, které barwau koruny oachowau a listím wíce méně maučnatým se rozeznáwají: druhdy ji potřebowali proti kašli a suchotíhám, PocnÝBEK,. | AnDROSACE. — MANNSSCHILD. Kalich na patero klaný nebo szubý, Koruna ře- picowitá nebo pálewkowitá: trubka wejcowitá, nahoře 1230 ztěsněná, w ústí šupinami krátkými opatřená. Tyči- nek 5. Waječník 5- nebo mnohowaječný:« Tobolka 5- chlopná. P. největší. A. maxima Lin. Jacg. aust. t+ 331. Ko- řen letní, jednoduchý; listy kořenowé na způsob růžič= ky rozpoložené, k zemi přitlačené, eliptičné nebo kopi- naté, zubaté, ostré, w řapík široký, krátký zaužené, asi 3k—1" dlauhé, 1/2—1/“ široké, lysé nebo řídce chlupa= té chlupami klaubnatými ; z kořene wyniká obyčejně ně- kolik stwolůw přímých, así 4“ wysokých, jakož i okolík 4—Skwětých, chlupatých; pokrywka z lupenůw 4—5, li- stům kořenowým podobných, menších; stopky kalichu delší; kalich asi 4" dlauhý: trubka zwonkowitá, hustě chlupatá, kraj uštůw kopinatých, delších koruny bílé ne- bo. čerwenawé, s šupinami ústními žlutavými; tobolka mázdrowitá, w kalichu zweličelém. — Na rolích a po- lích Ewropy prostřední. Kwěte w kwětnu. ©, Malíčko jest chuti ostré, a druhdy se užíwala w lékařstwí ku hnání na moč, ŘeBRATKA. HorroxIa. © WASSERFEDER. Kalich Gdilný. Ostatní jako u podlések. Ř. bakní. W. palustris Dé. Fl. dan. 6. 481. Schk. £. 35.. Wodní řebříček II. Mar. 7Wel. 415. Z kořene mnoholetého, mrcasatého wychází lodyha přímá, jedno- duchá nebo nahoře na wětwe jalowé, přesleněné rozdě- lená, oblá, dutá, ponořená; listy stříčné nebo přesleně- né, sedawé, hřebenatoprotisečné, 1'/z“ dlauhé, úkrojůw čárkowitých, ostrých, mejcelejších, náramně málokdy zaubkowaných nebo na tré klaných; z konce lodyhy wyniká jako jeho pokračowání hrozen wynořený, přímý, třebas 1'/Ť dlauhý, složený z přeslénkůw 4—8, obdal- ných, přeautle pýřitý; pokrywka pod každým přeslén- „kem složená z tolikéž lupenů čárkowitých, ostrých, dří- we odstálých, pak sehnutých 3; stopky dwakrát delší lu- penůw pokrywkowých, za kwětení odstálých, pak plo- donosné sehnuté, mnohem kratší článkůw, Ikwěté; ka- lich uštůw čárkowitých, tupých; koruna mnohem delší kalichu: trubka zdélí kalichu, žlutá, kraj rozložený, bí- lý nebo ponačerwenalý: uštůw podlauhlých, wykroje- ných; tyčinky buď wynikají z ústí anebo z prostředku trubky; čnělka prwních jest kratší nežli trubka, dru- hých ale skoro půldruhakrát delšís blizna hláwkowitá ; tobolka wejcowitá. — We wodách stojatých anebo zpo- 1281 neňáhla těkaucích po Ewropě. Kwěte w kwětnu a čer- wnu, 4. KRUHATKA. | CoRTUSA. | BÁRENOHRLEIN: Kalich sdílný. Koruna nálewkowitá: trubka krát. ká. "Tyčinek 5, wyniklých z ústí obklíčeného kraužkem. Waječník mnohowaječný. Tobolka 2chlopná, chlopní na konci na dwé klanýchi. : K. zůpadní. C. Mathioli Člus, (. p. 301. Jaca. rar. 4 39, Cortusa Mar. /Wil. 347. Kořen mnoholetý, mrca- satý, černobnědý, wypauští listy dp listy na řapí- cích třebas 6“ wysokých, řídce chlupatých jsau okrau- hlé, srdčitě wykrojené, 9—!Olaločnostříhané, pilowané, 2 dlauhé, o něco málo širší, pýřité, pak olysající; stwol třebas I“ wysoký, přímý, docela nahý, oblý, řídce chlupatý, nesaucí okolík z 8—12 kwětůw na stopkách, wněšných mnohem delších; pokrywka z lupenůw kopi- natých, na konci zubatých, kratších nežli wněšné stop- ky; kalich do pola rozštípený na ušty kopinaté, ostré; koruna kalichu dwakrát delší, nachowá, wonná: uštůw owejčitých, tupých; tyčinky sahají až k počátku uštůw korunowých ; čnělka koruny delší s bliznau matíčkau, hláwkowitau; tobolka wejcowitá, čnělkau stálau opaltře. ná. — Na místech wlhkých podlé potokůw a bystřin w údolích alpských a podalpských Ewropy prostřední. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4 Listy mají chuť hořkau a zápach silný; druhdy se potřebowaly na rány a proti nedubům ústrojůw močowých. DňíPATKA« © SOLDANELLA, © ALPENGLÓCKCIIEN, Kalich sdílný. Koruna | nálewkowitozwonkowitá : kraje na patero klaného, s ušty na mnoho klanými. To- A na konci obříznutá a wíčkem opadlým mnoho- zubá. D. horní. S, alpina Zin. Jacg. úusl, ts 18, Schk. t. 98, Mal. Wel. 140. D, Kořen mnoholetý wypauští listy a stwol; listy nejlysejší, příokrauhloledwinité, sotwa 1" široké a 34" dlauhé, po kraji podehliplé, nejcelejší nebo příwykrajowané, na rubu iplobané a často nachem na- běhlé ; řapíky listu delší; stwol sotwa 24“ wysoký, nej- jednodušší, na konci hořením jakož i stopky nejdrob- nějšími žlázkami šerpiwaunký, I—-4kwělý; stopečky oko- ličené, Ikwěté, dole opatřené pokrywkau z lupenůw 2, čárkowitých, tupých, lysých, stopečky kratších; kwěty 18 p nachýlené; kalich lysý, uštůw kopinatých, tupých ; ko“ "runa modrá, kalichu 3krát delší, uštůw do pola saha- jících, a do polowice na dřípy čárkowité mnohokla- nýchs tyčinky do půlky korunowé sahají: nitky o polo- wičku kratší, prašníkůw dole zakulacených; šupiny ústní. - zdéli tyčinek; čnělka buď z koruny čumící, buď její délky. — Na Alpách až k wěčnému. sněhu. Kwěte w kwětnu, u wěčného sněhu tepruwa w jeseni. M. Jindá se potřebowal k powlownému počišťowání dolem, D. chlumní. © Se montana 7/lid. S. alpina Schmidr. Podobá se předešlé, tolikože wětší a silnější, kwěty ale stejně weliké; listy příokrauhlé, powrchně a obdálně zejkowané, přes 2" široké; stopky pýřité chlaupkami na konci kejowitými; koruna modrá, do pola rozklaná na ušty a tutéž dopola na dřípy; tyčinky sahají dále nežli do prostřed koruny, a nitky jejich jsau dwakrát kratší prašníkůw, — Na rašelinách chlumních po Ewropě pro- střední.. Kwěte w kwětnu a čerwnu. YY. Užitek předešlé. BožskoKwÉT. DODECATHEON. (GOTTERBLUME. Kalich na patero klaný, podhnutý. Koruna kolo- witá, odílná, podhnutá. Tyčinek 5, z trubky korunowé wyniklých, dříwe w slaupek spojených; nitky dole roz- šířené, srostlé, a mezi sebau po zubu mající. Tobolka podluhowatá, 5 zubami pukající. | B. wirginský. D. Meadia Lčn. Lam. t. 99.. Schk. (. 84, Bot. mag. £. 12. Maedia 7rew Ehr. t. 12. Kořeu mnoholetý wypauští listy a stwol; prwní jsau kopinaté „ nebo eliptičné, tupé, dole w řapík zaužené, po kraji nestejně drobně zubaté, 6“ dlauhé a sotwa I'/“ široké, wšude lysé; stwol třebas 1“ wysoký, přímý, oblý, hlad- cký, lysý, dutý, nesaucí na konci okolík mnohokwětý; pokrywka z lupenůw wejčitokopinatých, ostrých, mno- hem kratších nežli stopky třebas 5“ dlauhé, oblé, nej- Jysejší, nesaucí po jednom kwětu nachýleném; kalich přes polowičku rozklaný na ušty kopinaté, ostré, pod- hnutés koruna pěkně bledě čerwená: uštůw čárkowito- kopinatých, ostrých, podhnutých, ast 8" dlaubých ; ty- činky asi 4" dlauhé, přímé, s prašníky žlutými, mno- hem delšími nitek- — Podlé řek a na místech stinných, we Wirginii. U nás w zahradách. 4. + 1233 BRAamBOŘÍK, (ČYCEAMEN, | ERDSCIIEIBE. Kalich zwonkowitý, Sdílný, prostý. Koruna kolowi- tá s trubkau krátkau, zwonkowitau, krajem sdilným, podhnoutým. Tyčinek 5, nejdoleji z trubky korunowé wyniklých, prostých. Tobolka Ipauzdrá, mnohosemenná, ochlopná. 4 B. obecný. C. europaeum Lin. Jacg. aust. t. 40|. Sehku 1 35.. Ořech. swiňský Mar. Háj. 149. b. Wel. 185. C. Swiňský chlebík, twarožina. Kořen z oddenku zple- štilokulowatého, 1 —2" w průměru širokého, wypauští dolů přemnoho dlauhých mrcasůw a wzhůru: několik nebo jednu lodyhu podzemní krátkau, uzlatau, na hoře někdy wětewnatau, a z konce listy a stwoly wyhánějící; listy předlaubořapikaté, okrauhlé nebo wejčité, ukonče- né špidlíčkem překrátkým, podhnutým, po kraji wykra- jowané nebo drobně zejkowané, dole chobotem ostrým hluboce srdčitowykrojené, lysé, „na líci sytě zelené, pá- skem bělawým popodál podlé kraje běžícím znamenané, na lící nachem naběhlé; řapíky alespoň dwakrát delší listu, předrobnými žlázkami jakoby pýřité; stwoly (radě« ji stopky) přímé, 3—77. dlauhé, Ikwěté, na konci há« kowitě sehnuté, plodonosné skraucené ; kwět odwislý, woaný ; kalich uštůw wejčitých, ostrých, zaubkowaných; koruna růžowá, okolo ústí celého, nezubatého tmawější, někdy celá bílá: uštůw ostrých, -— W hájích a křowi- ších. Ewropy prostřední teplejší, obzwláště na půdě wápenné. Kwěte w srpnu až do září. 4, Bulwa jeho čerstwá jest slíznatá, pak ale hořká a trpká i ná- silně počíšťuje horem a dolem; sušením ale pozbýwá swé prudkosti a npražená může se jísti majíc chuť lahodnau. Druhdy w lékař- stwí byla wáženým prostředkem wnilř a wně, Prasata prý ji ráda žeran. Dacuvička, © ANAGALLI8. © GAUCHHETL. Kalich sdilný, Koruna kolowitá s trnbkau překrát= kau nebo žádnau, krajem sdilným. Tyčinek 5 z nejdo« lejška koruny wyniklých, prostých. Tobolka obříznutá, D. čerwená. A+ arvensis Lin. Schk, 1. 36. Hayn. 2. £ 85. Důsseld. 6. 1. 20. A. phoenicea Lam. Kuřímor sa- mec Mat. Háj. 10. — Wel. 200. C. Kořen letní mrca- satowčtewnatý ; lodyha wětewnatá, rozestřená, stříčně wětewnatá, oblá nejlysejší; listy stříčné nebo trojnaté, sedawé, wejčíté, tupé, nejcelejší, sžilé, nejlysejší, 8“ dlau- hé, 4" široké; kwěty úžlabíčkowé, ojedinělé, ma stop- 18* (234 kách listu 2—3krát delších,* přímých, pak oblaukowitě podhnutých; kalich uštůw kopinatých; blanowitě obrau= bených, ostrých; koruna miniowá, maličko delší kali- chu: uštůw wraubečkowaných, žláznatobrwitých ; tobolka kulowatá, asi co wikew weliká, kalichu zweličeného menší. — Na polích, rolích, zelništích po celé Ewro- pě. Kwěte w čerwnu až do jeseně. ©. D. modrá, A. caerulea Scáreb. Fl. dam, £t. 1570. Hajn. 2. € 46. Kuřímor samice Ma/. Háj. 110. b. — Wel. 200. c. Welmi podobná předešlé, liší se ale tím, že kwěty modré, někdy bilé, že ušty korunowé wrau- bečkowané nejsau žláznaté. — Tamtéž. O. Oboje tyto rody jsau sliznaté a nahořklé, Druhdy se potřebo= waly w lékařstwí ; semena u welikých dawcích moří prý ptáky, psy anobrž i koně. BazaxowEc, LysimMACHIA. | LYSIMACHIE, Kalich sdílný. Koruna kolowitá, s trubkau krátkau nebo žádnau, krajem údílným. Tyčinek z nejdolejška -koruny wyniklých 10, 5 wněšných kratších, neplodných anebo 5 prostých anebo dole wice méně srostlých. To- bolka bchlopná. B. pospolítý. L. vulgaris Lin. Plenk 1. 83. Hayn. 8. 4. 15. Wrbina žlutá Mar. 7Fel. 331.. Kořen mnoholetý; lodyha přímá, 2—4“ wysoká, tupohraná, nahore žlá- znatopýřitá a latowiléě rozwětwená 3; listy stříčné nebo po 3—4 přesleněné, krátkořapikaté, podlauhlokopinaté nebo wejčité, nejcelejší nebo příwykrajowané, na rubu huňataunké ; hrozny sestawují latu konečnau; stopečky přímé, střídavé nebo přesleněné; kalich uštůw kopina- tých, zakončitých krátce brwitých 3 koruna ryzí, u wnitř žláznalotečkowaná: uštůw wejčitých, ostraunkých, nej- „celejších, po kraji lysých;- tyčinek 5, nitky od dola až do prostřed srostlé, mnohými žlázkami pokryté, žluté, nahoru čerwenající. — Na wlhkých místech podlé řek, potokůw a rybníkůw w nejwětším dílu Ewropy a sewer- né Asie. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. Druhdy w lékařstwí se podáwala. Nať slauží k barwenf na žluto, Auhledná ta rostlina zasluhowalaby —w. našich. zahradách místo. b; B. skropený. L. punctata Lín. Jacg. aust. (. 366. Po- dobá se předešlému. Lodyha přímá; listy stříčné nebo přesleněné, krátce řapikaté, podlauhlokopinaté nebo wej- čité, pýřité, na růbu obyčejně černě tečkowané ; stopky úžlabičkowé, stříčné nebo přesleněné, Ikwěté, nejdolejší E V 1235 " P —3kwěté; koruny žluté, dole ryšawé, uštůw ostrých, žláznatobrwitých ; tyčinek 5, dole až do pola srostlých. Na místech podobných Ewropy prostřední teplejší. Kwěte w čerwnu a Jipnu. 4. Taktéž se potřebuje. Ze B. penízkowý. L. nummularia Len. Plenk (. 84, Schk. 0. 36, Hayn. 8, £+ 16. Penízek winutý Mar. Háj. 301. — Wd. 359. C. Penízkowá bylina. Z kořene mnoholetého wycházejí lodyhy 1—3' dlauhé, tenké, slabé, položené, z kolínek dolejších kořínky wyhánějící, dole wětewnaté, lysé; listy překrátce řapíkaté, stříčné , srdčitopříokrau- hlé, na konci zaokrauhlené nebo překrátce tupě zakon- čité, nejcelejší, nejlysejšís stopky úžlabíčkowé, mnohem delší listu nebo zdélí jeho, ojedinělé, tkwěté; kwět we- liký, pěkný; kalich uštům wejčitokopinatých, dole srd. čitých, ostrých; koruna citronowě žlutá, wně černě teč- kowaná, uštůw wejčitých, tupých, kalichu dwakrát delší. — W lesech wlhaunkých, na lukách mokrých, podlé příkopůw celé Ewropy. Kwěte w čerwnu a lipnu. 2f. Chuti zakyslé, hořké a trpké, druhdy se užíwala proti pro- jmu, kurdějím a wředům; polewek olejný prý moří pilausy. ZILENEC. © SAMOLUS, © BUNGEN. Kalich dopola s waječníkem srostlý, na patero kla- ný. Koruna trubky krátce zwonkowité, kraje Sdilného- nejrozšířenějšího. "Tyčinek 10, 5 plodných, ze dna ko- runy wyniklých, uštům korunowým stříčných, 5 neplod, ných, wýše mezi ušty připewněných. Tobolka šchlopná. Z. blatný. S. Valerandí Lín. FV. dan. 1. 198. Schk. £. 40. Kořen mnoholetý; lodyha přímá, asi 6 wysoká, jednoduchá nebo obyčejně latowitě od dola wětewnatá, wětwí jednoduchých, odstále přímých, oblých, lysých; listy wšecky obwejčité nebo podlauhlé, na konci za- okrauhlenotupé, nejceléjší, nejlysejší: kořenowé asi 1'/2“ dlauhé, "2" široké, w růžička rozpoložené a k zemi přitlačené, w řapík obraubený, listu mnohem kratší zau- žené, lodyhowé střídawé, dolení kratšeji kořenowých řapíkaté, boření sedawé 3 kwěty na konci wětwí a lody- hy w hrozny jednoduché , řídké rozpostawené, drobné, přímo odstálé; stopečky Ikwěté, asi u prostřed listenem malíčíčkým obwejčitým, tupým opatřenés kalich. uštůw wejčitých, tupých; koruna bílá, kalichu dwakrát delší. —- Na lukách mokrých Ewropy prostřední a jižné. Kwě- te w čerwnu až do srpna, 4. Cbuti jest náhořké a druudy w lékařstwí se potřebowal. 1236 Řád 165. KULENKOWITÉ. GLOBULARIEAE. Kalich prostý, na patero klaný, stejný nebo 2pv-= ský. Koruna podplodní: kraj Sdilný, obyčejně nestejný. Tyčinky 4, nahoře z trubky korunowé wyniklé, s ušty korunowými střídawé, pátá mezi nejhořejšíma uštoma chybuje. Waječník Ipauzdrý, o (| waječku wisutém. Cnělka 13 blizna jednoduchá nebo krátce 2laločná. Ho- lénka mošničkowitá, kalichem stálým obklíčená, Semeno bílečnaté. Kel rowný, hornokořenný. oki Kře, byliny, Listy střídawé, na hlawě kořenowé často swaz- kowitě nashromážděné, jednoduché, celé, obyčejně 3krát žílnaté, na konci 3zubé, bezpalisté, Kwěty obojaké, obyčejně neprawidelné, na strbaulech hustých, konečných aneb úžlabíčkowých, přikrywkatých, s ježlem plewnatým. Rád ten obsahuje 13 rodů w 1 pokolení, (které kromě 2 w Indii a Madeře rostaucích) wšecky ostatní Ewropě jižné a prostřední náležejí. Hlawní prwek jest hořký počišťující, pro nějž ale se nepo- třebují. KuLENKA. © GLoBULARIA, | KUGELBLUME, Znaky pokolení jako řádowé. + K obecná. G. vulgaris Lin. Schk. £. 21k. Tratt, arch. 4195. Kořen dřewnatý, mnohohlawý, z hlaw wypauště- jící swazek listowý a několik lodyh přímých anebo wze- staupawých, 3“ — 1" wysokých, nejjednodušších; listy kořenowé. dlauhořapikaté, obwejčité nebo skoro, po- dlauhlé, tupé nebo wykrojené, často we wýřezu malým zubem opatřené, po kraji přícelé, tlustaunké, jako ro- stlina ostatní nejlysejší, lesklé, 3—ókrát žilnatés listy lodyhowé mnohem menší, střídawé, sedawé, kopinaté, neb eliptičné, ostré; strbaul ojedinělý, konečný, kulo- watý, asi 5“ w průměru široký: pokrywka lupenůw 9— -142 střechowitých, kopinatých, zakončitých, dlauhobrwi- tých; koruna, prašníky a čnělky swětle modré, přeřídko bílé. — -Na lukách suchých, pahrbcích, wýslunných, "skalnatých; obzwláště na půdě wápenné, po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w kwětnu a čerwnu. lb. < © List hořký druhdy k počišťowání dolem se užíwal. K. křowitá. G. Alypum Lrn. Tratt. arch. 4. 191. Du- ham. 5. 6.41. 214. Rippoglossum. valentinum, C/us. 1. 90.. Kříček 2—8 wysoký; wětwe tenké, wzstaupawé; listy střídavé, obwejčité, kopinaté, ostré, nejcelejší, skoro sedawéy tuhé, přímé, přitlačené na lodyhu do- 1231 lení zponenáhla w řapík krátký se zužující; kwěty mo- dré, mnohé, konečné, w strbauly kulowaté, sedawé, nahlaučené a opatřené pokrywkau ze šupin střechowi- tých, hnědých, pergamenowých, brwitých; listeny mezi- kwětní krátké*, kopisťowité, přeostré, wně. dlauhohed- wábnaté ; kalich skoro trubkowitý, chlupatý, do dwau tře- tin rozdělený na 5 zubůw čárkowitošídlowitých, ostrých s koruna neprawidelná: trubka ponahnutá, k ústí zpone- náhla se rozšiřující, kraj podwioutý, do dwau třetin rozdělený na ušty 3, auzké, tupé; tyčinky, co kraj ko- runowý dlauhé, wynikají z konce trubky; čnělka málo kratší tyčinek; blizna přemalá, 2dilná; holénka wejcowi- tá, žlutawá, hladká, lesklá. — Na škrobotinách Ewropy jižné. Kwěte w dubnu a kwětnu, pak w srpnu a září.. Lékařowé 16tého wěku bez důwodu připisowali listům té rost- Jiny moc náramně počišťowati, a tudyž ji jmenowali frutex s. herba terribilis t. křem anebo bylinau strašnau, To jest ale jisto, že po- čišťuje, a wšak slaběji nežli sennes, místo něhož w jižné Ewropě se potřebuje. Podáwají ji proti wodnotělnosti a obzwláště proti zimnici. Řád 166. MLÉKOSEDOWITÉ. PLUMBAGINEABK. Kalich prostý, 5řasý, na patero klaný. © Koruna podplodní: kraje dopola Sdílného, stejného, nebo o 5 plátcích nehetnatých; ušty a plátky w paupěti dohro- mady skraucené. "Tyčinek 5, před ušty korunowé po- stawené, podplodní nebo na nehty plátkowé připew- něné. Waječník (pauzdrý, o (| waječku wisícím na ho- řením konci prodlaužené šnůry pupečné. Čnělek 5 — Is tolikými bliznami. Mošnička kalichem stálým obklí- čená, na konci chlopněmi 5 pukající nebo nepukající, 1- semenná. Semeno bílečnaté, Kel rowný, kořínku ho- řeního. Byliny nebo kře, Listy střídawé, často na hlawách kořenowých nahlaučené, trsnaté, jednoduché, celé a nejcelejší, bezpalisté. Kwěty obojaké, prawidelné, na klasech konečných, jednoduchých nebo lato= witě rozwětwených anebo na strbanlech pokrywkatých. Sem náleží wíce 100 rodůw (w 5—6 pokoleních), jichž nej- wětší množstwo roste w krajinách podlé středozemního moře polože= ných, a na slatinách asiatských; aniž wšak nechybují mírným pásmům ostatních země dílůw anobrž i w meziobratníkowých jsau jejich zastu- pitelkynč, W lékařstwí málokteré a to jen místem se potřebují, * 1238 Rozděluje se na dwé podřadí. 1) ZUBĚNIKOWITÉ. Koruna na patero klaná. Čnělka 1. Plod chlopnatě pukající. — Powaha jejich ostře jedowatá, 2) ZAWTAHOWITÉ. Koruna o 5 plátcích. Čně: lek 5. Plod nepukající. — Powahy swráskující a posi- lující, Podřadí (1. ZUBĚNÍKOWITÉ. PLUMBAGINEAE. MLÉKoSsEDA,. PLUmMBAGOo. © BLErwuRz. Kalich trubkowitý, Szubý. Koruna řepicowitá, kra- je Sdilného. Tyčinek 5, podplodních: tyčinky dole kle- nutě rozšířené. Čnělka 1 o 5 bliznách viťowitých. To- bolka 1pauzdrá, 4semenná, na konci 5 chlopněmi pu- kající. M. ewropská. P. europaea Lin. Plenk 1, 95. Sckk. t. 30.. Kořen mnoholetý; lodyha přímá nebo wzstau- pawá, I1/2—4' wysoká, tuhá, brázdowanohranatá, od-do- la odstále wětewnatá ; listy střídawé, objímawé, kopinaté, zaubkowaně šerpiwé, lysé nebo pýřité, hoření luptowi- tošerpiwé; kwěty na koncech wětwowých klasené; kalich óhraný, žlázkami nožičnatými porostlý, nachowě hně- dý; koruna skoro 1“ dlauhá, uštůw obwejčitě podlauh- lých, fialowě čerwená nebo lilákowá. — Mezi křowím Ewropy jižné, Kwěte w srpnu a září. 4. Kořen a nať nezapáchají, chuť ale mají ostrau, leptawau, slin- tání působí a kůži zpryskují ; druhdy se potřebowaly wně proti bo- lení zubůw, lišejům, swrabu, raku, krwotoku; w nowčjších časech i wnitřní užíwání bylo poručeno (Dentelaria), Podřadi ?. ZAIFTAHOWITÉ. STATICEAE. ZAwTÁH, STATICE. STRANDNELKE, Kalich nálewkowitý, řasnatý, nahoře mázdrovitý, ozubý. Koruna o 5 plátcích nehetnatých, někdv dole spojených. "Tyčinek 5, před plátky postawených a s nimi nejdoleji spojených. Čnělek 5, wláskowých. Mošnič- jr P 4 o S o 1239 ka bezechlopná. Stwoly wětewnaté; kwěty na klasech Jistenatých, jednostranných. Z. dimonka. S. Limonium Lin. Plenk 1, 246. Reichenb, če. 8. 151. Limonka Mat. Háj. 293. Limonka anebo do- mnělé čerwené been Mat. /Fel. 345. Z kořene mnoho- letého, dřewnatého pospolu wychází listí a lodyha ; li- sty kopinatopodlauhlé, po kraji čeřité, tupé, ukončené hrotem podhnutým, 4“ dlauhé; řapíky dlauhé někdy Scaulowé; lodyha 1'; zwýší, bezlistá, oblá, brázdičko- waná, asi u prostřed rozdělená na wětwe u wýniku po- depřené listenem wejčitokopinatým, zakončitým a opět rozdělené, takže dohromady dělají wrcholík; 3—4 kwě- ty zastřené dwěma listenoma a mezi kwěty listeny ple- wowité; kalich nálewkowitý kraje mázdrowitého, trubky bžebré ; koruna modrá, mnohem delší kalichu. — Na slatinách a pomoří po Ewropě celé a Zapaně. Kwěte w lipnu a srpnu. lp. Před časy potřebowali kořen ku stawení krwotokůw, "TRÁWNIČKA. © A RMERIA, | GRASNELKE. Kalich, koruna, tyčinky, čnělka a plod jako u za- wtáhůw. Stwol jednoduchý ; kwěty w strbaul pokrywkatý nahlaučený; pokrywka dolůw prodlaužená w. pošew trubkowitý, mázdrowitý. T. pomořská. A. mariiima JFUid. Statice pubescens. Kořen má mnoho hlaw wypauštějících hustý swazek listů, čímž rostlina dělá hustý trss listy auzce čárkowité, okrauhleně tupé, lysé nebo pýřité, nebrwité; z jedné hlawy kořenowé obyčejně wyniká několik stwolůw. nej- wice stejně wysokých, 2—(palečných a wyšších , nej- jednodušších, hustě pýřitých, ano i huňatých; strbaul polokulowatý ; pokrytwka střechowitá: lupenůw wněšných ostrých anebo tupaunkých, krátkohrotých, po kraji tře- penitodřípnatých; kwěty krátce stopečnaté, listeny ob- wejčitými, mázdrowitými podepřené; kalichy dole a po žilách pýřité, zubůw tupých, brotitých; plátky ob- wejčité, tupés wykrojené a drobně zejkowané, lilákowč čerwené, — Na březích Moře sewerného, u p. w Anglii, Šwédech, též i podlé atlasského: Moře, u p. we Francii pospas — Kwěte w kwělnu a čerwnu. 4. tostlína ta slanží w zahradách k obrubowání záhonkůw, k čemuž se hodí haušťkau trsůw swých a stwoly stejně wysokými, pěknými, hojnými. T. obecná, A. vulgaris IFW/iď, Stalice Armeria 77, dan. © 1092, Schl. 1. 87. Welmi se podobá předešlému 1240 rodus liší se ale listy ostrými, brwitými, stwoly oby- čejně wyššími, 4—1'kstřewíčnými , lysými nebo. pýři- tými; pokrywkau lupenůw wněšných špídlatých. — Na místech písčitých, wýslunných po celé Ewropě.. Kwěte mnohem déle, čímž také od pomořské se rozeznáwá. 2, Jako předešlá slanží k obrubowání záhonkůw w. zahradách utěšených. Listy jindá w lékařstwí se chwálily proti projmu, Řád. 167. ; JITROGÉLO WITÉ. PLANT AGINEAE. Kalich prostý, 4dílný, (kwětůw samičích 3lupenný); Koruna podplodní, mázdrowitá: kraje na čtwero klané“ ho, stejného s ušly w paupěti střechowitými (kwětůw samičích bandaskowitý, kraje nepatrného)« Tyčinky 4, připewněné na trubku korunowau nebo lůžko, s ušty střídawé, přeřídko tyčinka I. Waječník 1pauzdrý, o I přímém waječku, nebo 2—4pauzdrý, pauzder 1—mno- howaječných; waječka štítowitě připewněná. | Cnělka 1; blizna obyčejně nerozdílná. Plod: holénka Isemenná anebo tobolka obřiznutá, 2-——mnohosemenná. Semena bílečnatá. Kel rowný kořínku obyčejně doleního. — Byliny, zeliny, podkře, Listy stříčné nebo střídawé, obyčejně kořenowé, na způsob růže rozložené nebo swazkowitě nahlaučené, jednoduché, celé nebo protisečné, bezpalisté. Kwěty obojaké, pořídku 1domé; prawidelné, w klasy nebo strbauly nahlaučené. Ť Sem náleží asi 150 rodů (w 3 pokoleních) rozšířených po mírném pásmu wšech země dílůw, mezi obratníkoma toliko we weli- kých wýškách ; obzwláště jich mnoho w krajinách středomořských a Americe sewerné. Kořeny a listy obsabují prwek hořký, swraskawý; semena. oplýwají slizí; které na slatinách a pomořích rostau, na- bubřeny jsau selmi sodíčitými. W lékařstwí a hospodářstwí se nepo- třebují, w katunotiskařstwí a hedwábodějstwí potřebuje se sliz ze semena; z pomořských dobýwají sodu čili salajku. JiTROCEL. PLANTAGO. | WEGETRITT. Kwěty obojaké. Kalich hluboce dílný; laloky 2 přední někdy srostlé. Koruna mázdrowitá: trubka wál- cowitá, anobrž i polokulowatá: kraj 4dílný, obyčejně sehnutý, Tyčinky zcela dole w trubce korunowé při- rostlé. Čnělka niťowitá, ukončená bliznau pýřitau. To- bolka obříznutá (puščička), 2—mnohosemenná, semenicí 2křídlau, pak prostau 2—4pauzdrá, J. wčiší. P. major Math. Lin. Plenk 1. 58. Schk. (. kab r ooo KA "by č dh "0 Z k kt l s 121 28. Hayn. 5. € 13. Jo wětší Mat. Háj. 121. b. — Wed. 144. C. Jitrocél, skorocél, ranocél wětší, babka. Kořen mnoholetý , silný, wřetenowitý, hustě mrcasatý; listy wšecky kořenowé, po zemi rozloženě wzstaupawé ne- bo přímé, wejčité nebo eliptičné, w řapík náhle zaužené, zubaté, tupé, lysé nebo roztraušeně pýřité, 5—9žilé ; stwoly nejdoleji wzstaupawé, 2"—1 wysoké nebo wyšší, oblé, mělce brázdowané, obyčejně zwýší listu; klasy tence wálcowité, prodlaužené; listeny wejčité, tupaunké, kýlaté, blánitě obraubené; koruna trubky eliptičnowej- cowité, co kalich dlauhé, lysé; ušty korunowé, ostré; tyčinky dwakrát delší kalichus tobolka 2pauzdrá, 8— 12- semenná, — Na tráwnících, pastwinách ,- anobrž na ulicích wesnických a městských, po celé Ewropě; Asii a Alrice sewerných a nyní také w Americe sewerné, z rowim až na hory wzestupující. Kwěte w lipnu až do října. 4, BšOži 110 Welikostí se welmi mění, jh Kořen, listí a semeno potřebuje lid sprostý po tu dobu na rá- ny, proti běhawce, nedubům plicním, krwotokům ; semena, sliznatá dobrý zob ptačí, J. prostřední. P. media Math. Lin. Plenk t. 59. Hayn. 5. to Vá. Diet. see nat. utl. 8. t. 23. Jo prostřední Mať. Háj. 122. — IFel. 144. C. Jitrocel, skorocél, ranocél ši- roký, prostřední. Podobá se welmi předešlému po jmě- ní; liší se listy. krátce a široce řapikatými, eliptičný- mi, 1—9žilými, obak srstnatými, po zemi rozšířenými a k ní přitlačenými, stwolem srstnatým, listů mnohem wyšším, klasem bustším a kratším, sotwa 2palečným, po- dlauhlowálcowitým, listeny wejčitými , ostraunkými po kraji blanowitými; koruna trubky lysés pauzdra Ise- menná. — Na lukách a pastwinách, až na Alpy wzstu- pojící, Kwěte w máji a čerwnu, 2, Užitek jako předešlého, Kwěty příjemně wanilkau woní, J. špíčatý. P. lanceolata Marh. Lin. Flo dan, 4 431. Plenk 1. 60. 3. špíčatý nebo menší Mat. 5Wel. 145. ha- nocél, skorocél špíčatý. Též jmění předešlých; listy ko- pinaté, obak ztenčené, d—óžilé, přízaubkowané, lysé, chlupaté nebo srstoaté; stwoly mnohem delší listůw, brázdowané; klasy wejcowité, za kwětení "/:“ dlauhé; listeny wejčité, ztenčenozakončité, mázdrowité, lysé; kalich uštůw pobočních na hřbetě kýlatých, po kýlu brwitých anebo lysých. — Na lukách a pastwinách po celé Ewropě. Kwěte w dubnu až do jeseně. 14 . Užitek jako předešlých, 1212 J. pomořský. P. maritima Lin. Fl. dan. t. 243. Ko- řen mnoholetý, na mnoho hlaw rozdělený, z nichž wy- cházejí listy a stwoly3 prwní jsau čárkowité nebo kopi- natočárkowité, obak ztenčené, nejcelejší nebo zubaté, po kraji lysé nebo štětinkami brwité, dužnataunké, tu- haunké, žlábkowité, pak ploché, na rubu nepatrně 3ži- lé; stwoly asi střewíčné, oblé, s klasem wálcowitým, prodlauženým, hustým ; listeny wejčité, ostraunké, máz- drowitě obraubené, skoro co kalich dlauhé; ušty kali- chowé mázdrowité, po kýlu zelinném bezkřídlé; ko- runa trubky huňataunké; pauzdra fsemenná. — Na slatinách, pomořích Ewropy a sewerné Ameriky. Kwěte w čerwnu až do října. 4. Listy dužnaté jedí w salátu. J. wranínoha. P. Coronopus Lin. kl. dan. 4. 212. Coronopus Blak. 460. Wraní noha Mal. Háj. 124. B. — JFel, 146. D. Kolocir. Kořen letní wypauští listy a stwo+ ly; listy obwodem podlauhlokopinaté, protisečné nebo protisečnozubaté : úkrojůw nebo zubůw obdálných, ly- sé, po kraji nebo wšude srstnaté; stwol oblý, pídi zwýší; klas 3" dlauhbý, čárkowitě wálcowitý; listeny z dola wejčitého šídlowité, přímé; kalich uštůw poboč- ních na zádech opatřených křídlem mázdrowitým, br- witým ; koruna trubky huňataunkés semenice 4křidlá dělá tobolku úpauzdrau, pauzder Isemenných. — Na pomořich ewropských, sewerných a jižných. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Jedí jej w salátu a tudy sázejí u welikém množstwí, Radili jej proti psí běsnosti, J. kostrbatý. P. sguarrosa Murr. comm. goett, 1181. t. 8. P. aegypliaca Jacg. rar. £. 28. Jacg. fragm. £. (83. Kořen letní; lodyha dole hnědá, plsťnatá, oblá, wětew- o matá, rozestřená, položená; wětwe mnohé, stříčné, wze- staupawé ; články dolení nejkratší, ostatní caulowé3 listy . čárkowité, nejcelejší dužnaté, žlábkowité, sedawé, brwi- té, ostré, po kraji tupě podhnuté, šedopýřité; stopky dwakrát delší listu, plsťnaté; strbauly dříwe zakulatělé, -pak prodlaužené, složené ze kwětůw potrojných, w řadě 5—10násobné rozpostawených ; listen při každém kwětu nejdelší; čímž strbaul kostrbatý 5 kalich 4lupen- ný; nestejný. — W Egyptu a na Cacintu ostrowě. Z popela jeho dobýwají salajku, Je blešník. P. Psyllium Lin. Plenk £. 62. Důsseld. 10, 6 19. Chmelík I. Mer. Háj. 326. B. Chmelík, jinak bleš- nik Mal. 7Fel. 381. D. wýk. B. Kořenletní, wřelenowitý, k m a o M be k 1243 mrcasatowětewnatý, wypaušti lodyhu přímau, I' wysokau nebo wyšší, wělewnatau, oblau, srstnatau; listy čárkowi- té, 3—3';“ dlauhé, sotva 2" široké, ploché, tupaunké, nejcelejší nebo přízubaté, stopky úžlabíčkowé, ojedi- nělé, jednostrbaulé, listu delší, chlupaté; strbauly wej- - cowité, běwníčké, asi '/ dlauhé; listeny z dola wej- čitého šídlowité, wněšné co strbaul. dlauhés kalich uštůw stejných, kopinatých, zponenáhla zakončitých; koruna uštůw wejčitokopinatých, tence zakončitých, 0- strých; semenice 2křídlá; semena podluhowatá, lodko- witá, leskle-hnědá, jako blechy wyhlížející. — Na mí- stech písčitých Ewropy jižné. Kwěte w lipnu a srpnu.©. Semena welmi sliznatá potřebují po dnes w Lewantu k lékař- stwí : sliz z nich wydobytá slauží w barwířstwí, katunotiskařstwí a hedwábodějstwí, J. chmelik. P. arenaria JP, et Kitaibe te 31. Chmelík I. Mat. Háj. 326. Chmelík, jinak blešník Mar. /Fel. 387. D. wýk. A. Kořen letní, dlauhý, tence wřetenowitý ; lo- dyha přímá, *2—1'; wysoká, obyčejně wětewnalá, ja- kož i listy huňatá a žláznatochlupatá ; listy stříčné, ko= inatočárkowité, dole rozšířené, do pola lodyhu objíma- jící, zakončit, nejcelejší nebo přízubaté; strbauly wejčito- elipsowité, asi '/2“ dlauhé, hustě střechowité, úžlabíčkowé na stopkách listu delších, konečné na kratších ; listeny dolení okraublowejčité, šídlowitě zakončité, hoření ko. pisťowité, nejtupější; kalich uštůw nestejných, předních úkosně kopisťowitých, nejtupějších, zadních kopinatých, ostrých; koruna trubky dlauhé, wálcowité; tobolka 2se-- menná, — Na pískowinách Ewropy jižné a sewerné, Kwete w Jipnu a srpnu. O. Od toho rodu prý sbírají semeno blešnékowé (semen psyllii) druhdy w lékařstwí nžitečné, nyní zůstaweno řemeslům jako předešlé, Protož we Francii u welikém množstwí se sází, cožby u nás mohlo se dělati na půdách písčitých, neaurodných, J, položený, P. Cynops Ltn. Diisseld. 10, 1.20. Jmě- ním podobá se dwéma předešlým. Lodyha křowitá, wě- tewnalás wětwe dole položené; listy auzce čárkowité, nejcelejší nebo přízubaté, jako wětwe a rozhy, srstnaté ; strbauly na stopkách listu delších wejcowité;, listeny ši- rokowejčité, nejdolejší šídlowité, zakončité, ostatní hro- té 3 kalich uštůw nestejných, zadních užších, kýlatých, na kýlu brwitých, — Na místech neobdělaných, na po- mořích Ewropy jižné. Kwěte w čerwnu a lipnu. Semeno jeho jako předešlých dwau se potřebuje, SHLUK DRUHY. JEDNOOBALNÉ, | MONOCHLAMYDEAE., APETALAE. Okwětí jednoduché (kalich) nebo žádné. Řád 168. NOCENKOWITÉ. NYCTAGINEAE. Okwětí prosté, obyčejně korunowité, nálewkowité nebo řepicowité: trubka dole často nafauklá, zelinná a zůstáwající kraj na čtwero, patero neb desatero klaný, někdy kolem zutínaný a nepatrně zubatý, w paupětí řasnatý a skraucený. Tyčinek podplodních tolik co uštůw čili řas okwětowých, řídce méně nebo wíce: nit- ky prosté nebo dole srostlé w baňku mednatau, někdy s trubkau okwětowau dole spojené. Waječník 1pauzdrý, Twaječný: waječka křiwoběžná ; čnělka 1 w paupěti hle- mýždowitě zawilá; blizna hláwkowitá, kystowitě měkko- bradawičnatá. Holénka obklíčená dolejškem okwětowým jakoby skořápkau, takže plod podobný ořechu. Semeno bílečnaté. Kel rowný s kořínkem dolením, anebo zlo- mený s kořínkem dolů směřujícím, wždycky dělohama bílek zaobalující. Zeliny, byliny, kře nebo stromy. Listy stříčné, řídčeji střída- wé, jednoduché, peřenožebré, celé a obyčejně nejcelejší, bezpalisté, Kwěty obojaké, přeřídko jednopohlawé, úžlabíčkowé nebo konečné, ojedinělé nebo hromaděné, obyčejně obklíčené pokrywkau 1— mno- hokwětau, řídko wrcholičené nebo latěné, a drobnými listeny opa- třené. Po tu dobu znají asi 70 rodů (w 13—14 pokoleních) rostau- cích toliko w krajinách meziobratníkowých a pomezních; obzwláště ale w Americe, Kořeny některých ženau na stolici, málokterých jsau jedlé. Mnohé pro kwět pěkný jsau w zahradách oblíbeny. NocENKA. © MIRABiLIS. © WuUNDERBLUME, © Pokrywka kalichowitá, 1kwětá, zwonkowitá, na patero klaná, stálá. Okwětí korunowité, nálewkowité nebo řepi- cowité: kraje slaločného, řasnatého ; trubky prodlauže- né a nad dolejškem břichatě rozšířeným padající. Tyči- nek 5; nitky nejdoleji w baňku mednatau srostlé. Čněl- ka jednoduchá; blizna hláwkowitá. Holénka zawřená we ztwrdlém dolejšku okwětí a tudyž ořech přeštírající, N. obecná. M. Jalapa Lm. Plenk £. 131. Schk. £. 4). p o o o O 2 a o ok n nd k Šk a a dát 1245 Mirabilis Blak. t. 404. Kořen mnoholetý, (u nás letní), řepowitý, dužnatý; lodyha přímá, 2—8' wysoká, nepa- trně 4hraná, uzlatoklaubnatá, wětewnatá, pýříčkowaná 3 listy stříčné, řapíkaté, srdčitowejčité, zakončité, nejce- lejší, lysaunké; kwěty ojedinělé, úžlabíčkowé, stopekaté nebo hromadné, konečné, sedawé; pokrywka. zelinná, hluboce na patero klaná: uštůw wejčitokopinatých, 0- strých, přímých; okwětí nálewkowité, autlé, korunowité, nachowé, bílé, žluté a, skwrnaté: trubka 3Skrát delší obalu (1*/:“ dlauhá), kraj krátce olaločný: lalokůw širo- kých, okrauhlených a wykrojených, 1“ w průměru; blizna složená ze mnohých bradawiček měkkých, kejo- witých ; ořech černohnědý, wejcowitý, 4“ dlaubý, nepatrně Shraný, maličko bradáwičnatoswraskalý, nahoře krátce a tupě zakončitý, dole zaužený w kruh bochowitý; kel weliký, w kauli dutau zkřiwený a u wnitř bílek mauč- natý obsahující. — W Americe jižné, Kwěte (u nás) w čerwnu až do září. 4. Kwěty její pěkné otwfrají se w noci a několik hodin po úswi- tě se zawírají : chowá se we wšech swěla dílech pro ozdobu na za- hradách. Druhdy se domníwali, že od ní přichází kořen jalapowý 3; to prawda, že také počišťaje; mnohem slaběji ale, W lodyhách a listech má jakož i jiné rody téhož pokolení weliké množstwí hlatí šídlo- witých. N. sochatá. M. dichotoma Lin. Plenk, £ 139. Admi- rabilis Jasmini rosa C/us. 2. p. 90. Podobá se předešlé welmi ; lodyha Uustší, uzlatější, listy a kwěty drobnější, poslední obyčejně úžlabíčkowé, ojedinělé, někdy 2—+ pohromadě. — W Mexiku. 4. Kwěty její rozwíjejí se již we 4 hodiny odpoledne a začínají také wončti, tudyž Francanzowé rostlinu jmenují fleur de guatre heu- res, kwět čtyrhodinowý. Kořen působí silnějí, Ponoška. © BoERHAVIa: | BOERHAVIE. Pokrywka nejmenší celá. Okwětí nálewkowité, fas- naté, sotwa rozklané, Tyčinka 1—2—3: nitky dole roz- šířené w baňku mednatau. Nažka dolejškem kalicho- wým zastřená. (P. srstnatá. B. hirsuta Jacg, A. vínd. |. £. 1, Rostli na mnohotwará a tudy rozdílná jména mající. Kořen mnoholetý ; lodyha oblaunká, srstnatá, wice méně pýři- tá, ba i huňatá, anobrž i lysá, wětewnatá, položená, | —2 dlauhá; listy stříčné, wejčité, na zpodině srdčité, wykrajowané , tupé neb ostraunké, hoření podlauhlé, wšecky tlustaunké, obak pýřité, nebo na Jíci lysé, na rubu pýřité nebo příhuňaté, bělawé, naswraskalé; stop- 1246 ky krátké nesaucí wrcholíky; kwěty na wrcholiku né mnohé, přísedawé nebo nejkratšeji stopečkaté, co krew čerwené nebo nachowé; plody kejowité, brázdité, holé, nebo se žlázkami nožičkatými. — W Americe teplejší na místech rumných. Kwěte skoro celý rok, 4, Kořen počišťuje horem a dolem; šťáwu z nati wytlačenau proti žlantenici podáwaji P. pnulá. B. scandens Lču. Jaca. vind. 4. 4. Lam. t. 4. Keř kmenu Ostřewičného, přímého, přewztyčeného, hladkého, wětwí pnulých, střídawých; listý srdčitowej- čité, příwykrajowané, 1" dlauhé, lysé; kwěty po 6 na- hromaděné w okolíky stopečnaté, zelenawě žluté, li- stenůw 5 okolík podporujících, štětinowitých; tyčinky 2; plod kejowitý, na konci bradawičnatý. — Na mí- stech skalnatých Indie západní, Kwěte w dubnu až do záři. Ri. K dáwení se potřebuje. P. ztepilá. B. excelsa /Piliď. B. tuberosa Lam. Po. dobá se předešlé; kmen přímý wyšší nežli u předešlé; listy dolení srdčité, hoření wejčité; stopky úžlabíčkowé podporují okolíky s pokrywkau nepatrnau: kwěty 3muž- né, nachowé, třikrát wětší nežli u předešlé; plod lysý, čerwenawý. — W Americe hořejší. Kořen hlízowitý jedí, PŘÍTULNICE. © PISONIA. © PISONIE. Kwěty přídwojdomé. Okwětí zwonkowité, řasnaté, na patero klané. Tyčinek 6—10, w řasách okwětowých čumících. Holénka dolejškem okwětí zawřená, ohraná. P. trnatá. P. aculeata Plum. čce ts 221. (. |. Lčn- Lam. t. 861. Gaert. t. 16. Fringego. Keř 12—20 wyso- o ký; kmeny ztlauští ramena přikryté korau hladkau, tmawě hnědau, rozdělené na rozhy stříčné, listnalé ; listy stříčné, tuhé, jednoduché, řapíkaté, wejčitopo= dlauhlé, obak ztenčené, 1'/:“ dlauhé, 3—4"“ široké ; z úžlabíčka listního wynikají tray 2 krátké, ostré, malíč- ko podhnuté; kwěty žlutawě zelené, rozpostawené na wrcholících úžlabíčkowých, jejichž stopka rozewřeno- rozsochaná, šedopýřitá; každý kwět dole opatřen liste. ny malíčkými, šupinowitými, skoro střechowitými, 0- strými; okwětí po kraji rozdělené na lalokůw o krát- kých, wejčitých, ostrých, nejrozloženějších ; tyčinek 6; plod podluhowatý, hranatý, po hranách šerpiwý, udič- k o v ko dk jí ato dý k C eo O o v o hn č dě bo hb oo NOC m SRN r o ha o o 1241 kami lepkawými ; holénka hladká, podluhowatá. — W In- dii západní, Brasilii. Kwěte w březnu a dubnu. R. Obywatelům obtížen jest trním na Šaty se chytajícím a též i plodem, přitaulejícím se na wšecko, co se ho koli dotkne, "Též se chytá křídel, takže ptáci přetěžko létajíce rukama dají se lapa- ti. Zwařenina z kořene dobrá proti slizotokům, | Řád 169. RDESNOWITÉ. © POLYGONEAE. - Okwění prosté, kalichowité nebo korunowité, 3—6- dílné: uštůw w paupěti střechowitých. Tyčinek ze dna okwětowého wyniklých, řídko na kruhu žláznatém při- pewněných, co uštůw okivětowých anebo tolikrát wice, buď po jedné, buď po dwau před nimi postawených, buď s nimi střídawých, Waječník Ipauzdrý, Iwaječný;. waječka rownoběžná. Čnělky 2—3, řídko 4, prosté nebo dole srostlé; blizny hláwkowité, terčowité anebo. kystnatope« rowité. Holénka peckowitá, holá nebo stálým okwětím přikrytá, řídko okwětím zdužnatělým zastřená a tím zbo- bulelá nebo zpeckowicnělá. Semena bílku maučnatého, Kel přírowný a osowý, nebo zkřiwený a poboční, nebo kruhowitý a bilek objímající; kořínek wzhůru směřující. Zeliny, byliny, kře, řídko stromy. Listy střídawé, jednoduché, nejcelejší (řídko rozklané), obyčejně s palisty pošwowitě srostlými a botku blanowitau dělajícími, z mládí po krajích podwinuté ; Kwěty obojaké nebo jednopohlawé, prawidelné, w úžlabíčkách ojedinělé nebo klasené, hrozněné, wrcholičené buď latěné. - Sem náleží asi 340 rodůw (we 20 pokoleních), ježto rozšířeny jsau po wšech země dílech a podnebích, z rowin pomořských až k wěčnému sněhu na horách, nejhojnější ale jsau w krajinách teplej ších podnebí mírnosewerného. W Asií jest jich 13, w Americe 1/4, w Ewropě 1/5; w Africe !/g, w Australii ještě méně, Které chemicky jsau wyzpytowány, mají prostan kyselinu (obzwláště šťowíkowau), prwky swraskawé, osobliwé, počistiwé, t. reweňowinu a šťowikowinu, barwinu Žlutau, čerwenau nebo modrau; semena wůbec jsau mauč- natá. Mnohé jich tedy užitečny jsau welmi w hospodářstwí, řeme= slech a lékařstwí, ŠřowíkK. RomEx. Amrreg. Okwětí až dolů Gdílné (Glupenné): uštůw 3 wněše ných wětších i klímawých. Tyčinek 6, po 2 před ušty 3 wněšnými postawené. Čnělky 3; blizny weliké, kystowité, Holénka Shraná, ušty okwětowými 3 wnitřními, zweliče» nými jakoby klapkami dokonale zaklopená. Kel oblý, dlaubý, poboční, kořínku doleního, 19 *) Kwěty obojaké nebo mnohomanželné. Čnělky prosté, Listy dole ztenčené, okrauhlené nebo srdčité, nikdy ale střelowité, ani šípowité. Pletich, © S. shlaučený. R. conglomeratus Murr. R. glomera- tus ScArebo | Rachenb, tee f. 552, R. acutus Engl. bot. / 121. Erythrolapathum Mar. IWel. 151. Kořen mnoholetý, mnohohlawý 3 lodyha přímá, 1" wysoká, oblá, dole hladká, nahoře prauhowaná, čerweně naběblá, od dola rozdělená na wětwe wzstaupawé, nejodstálejší, dlauhé; listv střídawé, přeřídko. stříčné, řapíkaté, nejdolejší svd- čito— nebo wejčitopodlauhlé, topé neb ostré, prostřed. ní srdčitokopinaté, zakončité, nejhořejší kopinaté, wšec- ky nejlysejší, po samém kraji drobně čeřité; kwěty ma- hromaděné w strbauly přeslenowité, obdálné, listem podepřené, nejhořejší nahé; stopečky Ikwěté, pod pro- středkem opatřené klaubem3 ušty okwětowé nestejné: wněšné tři. podlauhločárkowité, tupé, podduté; wnitřní 3 čárkowitopodlaublé, tupé, nejcelejší, dwakrát delší wněšných; dole mozolatés holénka trojhraná hranami tupě obraubenými, lesklá, bledě hnědá. — W zarostli nách wlhkých, po Ewropě prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. »k. Kořen barwí na žluto a w lékárnách býwal pod jmenem vadi lapathi acut?. ! Š, lesní. R. sanguineus Zn. R. Nemolapathum 7/a//r. Pletich. Podobá se předešlému welmi. Wětwe přímé, přímoodstalé; listy nejdolejší srdčitopodlauhlé, tupé neb ostré, prostřední srdčitokopinaté, zakončilé; přeslénky wšecky nahé nebo nejdolejší toliko listem podepřené ; ušty okwětowé wnitřni čárkowitopodlauhlé, tupé, nej- celejší, s jedním mozolatým. — W hájích wlhkých po Ewropě prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu.. Kořen wřetenowitý u wnitř bledě žlutý mají w lékárnách (La- pathum aentum).. Jeden odrodek jest celý zelený, druhý ale po lo- - dyze a žílách i žebrách krwawý. Š. rupolistý. R. obtusifolius Lin. Reichenb. če. /. 550, Koňský šťowík Mar. 7Fel. 131. Pletich. Kořen mnohole- tý; lodyha přímá, 2střewíčná, prauhowaná, nahoře wě- tewnatá; listy dolení srdčitowejčité, řapíkaté, tupé nebo ostraunké, třebas 4“ dlauhé, 4“ široké, prostřední srd- čitopodlauhlé, ostré, nejhořejší kopinaté, ostré, krátko- řapikaté ; hrozny bezlisté, přeslénky odleblaunké; ušty okwětowé nestejné: wněšné čárkowitokopinaté, dwakrát kratší wnitřních wejčitokopinatých, sitkowaných, dole zaubkowaných, na plodu zweličených, wejčitotrojú- 1249 hlých, mozolatých, dole zubatých zuby trojúblými, zakončitými a šídlowitými, na konci zakončité, nejcelejší tupé; holénky 3hrané, lesklé, bledě hnědé, — Na lu- kách, okolo wesnic po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu.. Kořen jako předešlého se potřebuje. S. kadeřawý. R. crispus Lin. Plenk t. 281. Důisseld. 13. z 15. Kořen mnoholetý ; lodyha wztyčená, třebas 3' wysoká, oblá, prauhowaná, staženě latnatowětewnatá; listy wšecky kopinaté, 1“ dlauhé, ostré, dolejší dole pří- wejčité, kadeřawé a čeřité; řapíky dolení dlauhé, zpo- nenáhla nahoru se zkracující ; hrozny a přeslénky bez- listés ušty okwětowé nestejné: wněšné 3 podlauhlé, tupé, dwakrát kratší wnitřních 3 wejčitých, nejcelejších, které plodonosné jsau zweličené, příokrauhlé, přísrděi- té, nejcelejší nebo dole zaubkowané, na hřbetě wždy- cky mozolaté, síťkowanožílnaté ; holénka menší okwětí wnitřního, bledě hnědá, 3braná. — Na lukách a místech obdělaných po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2k. Kořen wřetenowitý, u wnitř žlntý, jest chuti hořké a trpké a obsahuje tříslowinu, škrob a síru; druhdy se potřebowal proti wyra- Ženinám ; semeno potřebuje sprostý lid k počišťowání, S. žlutý. R Palientia Lin. Plenk 1, 282. Schk. £. 100. Kořen mnoboletý; lodyha přímá, 3—6' wysoká, nahoře wětewnatá, jako ostatní díly lysá; listy kořenowé a nej- dolejší lodyhowé řapíkaté, wejčitokopinaté nebo po- dlauhlé, zakončité, obyčejně přířeřabaté, '/2—1 dlauhé, hoření zponenáhla kratšeji řapikaté a užší, nejhořejší kopinaté a čárkowitokopinaté; hrozny bezlisté, složené ze swazkůw mnohokwětých, dohromady dělajících latu dříwe běwnau, pak ale směstnanau ; kwěty obojaké 5 okwětí plodonosné lupenůw 3 wnitřních okrauhlosrděčitých, tu- pých, 2—3" dlauhých a tolikéž širokých, nejcelejších anebo sotwa zaubkowaných, síťkowanožilnatých, zele- ných anebo čerwenawých, jichž jediný wně má mozol zrnowitý, — Na místech wlhkých, na lukách, podlé po- otokůw w Lewantu a Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w srpnu a lipnu. 4 Tu a onde na zahradách se sází ; nať mladá, zakyslá, jí se jako špenát; w lékařstwí šťáwa z ní se potřebuje. Kořen trpký, mírnč na stolici ženaucí také w lékařstwí býwal užíwán, S. říční. R. Hydrolapathum /uds. Reičhenb. te. t. 554. Pletich, Kořen mnoholetý, 3—4" tlustý, u wnitř žlutý ; lodyba oblá, prauhowaná, nahoře wětewnatá, tře« bas 5“ wysoká; listy kopinaté, zakončité, dole zteněené, 19* 1250 ploché, po kraji čeřitowraubečkowané, kořenowé tře- bas 1“ dlauhé; řapíky -na líci ploché; asi 2“ dlauhé, ostatní zponenáhla se zkracujicí; swazky kwětowé kro- mě nejdolejších nahé, bezlisté, rozpostawené w hrozny a ty w latu dlauhau z ušty okwětowé 3 wnitřní plodonos- né trojúhlé, nejcelejší nebo dole zaubkowané a wšecky mozolem opatřené. — W bahbnech, řekách powolně te- kaucích, rybnících, příkopech po Ewropě prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. Kořen hořký a trpký druháv užíwali proti kurdějům, wředům a wyraženinám (radix britannica); mladistwý list jedf w Italii na místo špenátu. : Š. wodní. R. agualicus Lin. Rečchenb. ic. f. 553. Ple- tich. Podobá se předešlému. Listy kořenowé, srdčito- wejčité, ostré, dole rozšířené; řapíky zawřeně žlabowi- té; hrozny latnaté, bezlisté ; ušty okwětowé 3 wnitřní srdčité, blanowité, nejcelejší nebo přízaubkowané, wšec- ky bezmozolné. — W příkopech a rybnících Ewropy prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Užitek jako předešlého. k Š. horní. R. alpinus Lin. Plenk £. 286. Důžsseld. 1. 1.10. (1. Kořen mnoholetý, 3—4" tlustý, wětewnatý, u wnitř žlutý; lodyha přímá, 3—4 wysoká, oblá, prauho- waná, nahoře wětewnatá; listy kořenowé střewíčné, | vi- okrahlosrdčité, okrauhlené, ztupené nebo na konci lu- pém krátce zakončité, lodyhowé dolení podobné, na kratších. řapících , hoření wejčité a nejhořejší kop'- naté; řapíky na líci žlabowité; swazky mnohokwěté, přiblížené w hrozny husté, bezlisté, skládají latu smě- stnanau, hustau5s lupeny okwětowé 3 wnitřní srdčitowe|- čité, blanowité, nejcelejší nebo přízaubkowané, bezmo- zolné. — Na pastwinách Alpských a na nižších ho- rách Ewropy prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu, Kořen hořký a trpký podobá se rabarbaře, a mfsto ní se po- . třebuje, jest ale slabšího aučinku (Rhabarbarum monachorum). **) Kwěty dwojdomé nebo mnohomanželné. Čnělky na hrany waječníkowé přirostlé. Listy šípowité nebo stře- lowité. Š. Štímatý. R. scutatus Lzn. Jacg. rar. t. 61, Ace- tosa romana Blak. t. 506. Kořen. mnoholetý, wě- tewnalý wypaušti několik lodyh přímých, wětewna- tých, oblých, prauhowaných, jako. celá rostlina nej- lysejší; listy ledwinito — nebo, srdčitošípowité nebo skoro hauslowité: úkroje konečného okrauhleného nebo dh z o ut šíš h ú ve 1251 krátce a tapě zakončitého, úkrojůw pobočních tupých, anebo ostrých, dužnaté, a šťáwnaté, siwě zelené, nejho- řejší podlauhlošípowité ; řapíky dolení skoro dwakrát delší čepele listowé, hořejší sotwa tak dlauhé; swazky chudokwěté, w řídké hrozny bezlisté a ty aa skrownau Jatu rozpostawené ; stopky klaubem skoro u prostřed opa- třené 3; ušty okwětowé stejně dlauhé, tupé: wněšné užší, zelené, wnitřní bělawé, širší, které poslední plodonosné zweličelé (2%“ dlauhé), příokrauhlosrdčité, blanowité, nej- celejší, síťfkowané, tupé, bezmozolné, — Na místech skal- natých po horách a chlumech Ewropy prostřední a se- werné. Kwěte w kwětnu až do srpna. 4... Listy kyselé přidáwají se do omáček a co koření k masu ho- wězímu. Obsahuje jako následující sůl šťowfkowau čili dwojšťowan draslíčity. Šrowsk římský, francauzský, S. obecný. R. acetosa Ltn. Plenk £. 280, Dýsscid. 1. 1. 16. Šťowík wětší Mar. Háj. 109. Šťovík. Mar. W. (30. Štíp, štíp kobylí, kyseláč, kyselák. Lodyha přímá, 1—Ť wysoká nebo wyšší, brázdowaná, lysá nebo i s l- stím pýřitá, nahoře latnatě rozwětwená, dole jednodu- chá ; listy wejčito— nebo podlauhlošípowité, řídko stře- lowité, s úkrojema pobočníma celýma nebo chudozu“- býma, dolení tupé, řapíkaté, hoření užší, ostré, sedawé a objímawé; listeny w botky srostlé, dřípnatozubaté, mázdrowité, dole zelinné; kwěty dwojdomé, po 3—6 we swazcích, dohromady dělající latu. konečnau 3 blizny nachowé; okwětí plodonosné uštůw wněšných 3 se- hnutých, wnitřních 3 wětších, okrauhlosrdčitých, blano- witých, čerwenawých, dole opatřených mozolem „šupi- nowitým. — Na lukách po celé Ewropě a Asii sewerné, Kwěte w kwětnu až do lipna. $. Wůbec známá rostlina, w rozdílných odrodcích i na lukách so naskytující ; tu a onde na zahradách se sází ; listy wětší a šťáwnu- tější, příjemně nakyslé a natrpkalé jedí se co Špenát nebo dělají z nich omáčky nebo potřebují je co koření 3; méně jsau chutné, než- Ji rody předešlé; též nžíwá se jich co léku chladícího a protikurděj ního, Kořen hořký žene na moč a otwírá žiwot, $. menší. Re Acetosella Lén. Plenk (« 281. Fl. dan. 1.4161. Šťowík menší Mat. Háj. 109. B. Šťowík malý Mat. Wel. 131. Předešlému podobný, menší ale; kořen plaziwý wypauští mnoho. lodyh. trs. dělajících, 6—10" dlauhých, zprohybaných, wětewnatých, oblých; listy ko- pinaté nebo čárkowité, šípowité; ušty okwětowé wnitřní příokrauhlosrdčité, blanowité, síťkowanožílnaté, nejeelej. ší, dole mozolu šupinowitého zbawené, co holénka dlau- hé, wněšné přímé, přitlačené. — Na pastwinách, polích, 1252 místech neobdělaných, obzwláště písčitých, po celé Ewropě. Kwěte w kwětnu až do lipna. 1f. Wlastnostmi jsa podoben předešlému může se taktéž potřebo- wati. Též dobrau jest pící owčí. Z něho jakož i z předešlého může se sůl šťowtkowá dobýwati, RrwEŇ. RHEUm. RHABABRBER. Kalich sdilný: uštůw 3 wněšných menších. Tyči- nek 9. Čnělky 33 blizny hláwkowité. Holénka dhraná, Sk řidlá. Kel děloh podlauhlých, plochých, w bílku osowý, kořínku hořeního. R. jížná. R. australe Don. R. Emodi /Fall. Důžsseld. , suppl. 5. £. 5. 6 Kořen mrkwowitý, později wětwitý a mnohohlawý, černohnědý, u wnitř tmawožlutý ; lodyha 3—o5“ zwýší, brázditá, nahoře jakož i stopky pýřitá ; li- sty srděitookrauhlé, tupé, celé, náčeřité, obuk pýřito- šerpiwaunké, kořenowé na 1'2—? dlauhé a skoro tak- též široké, na řapicích taktéž dlauhých, oblých, na ru- bu žílatých, a tudy brázditých, na líci plocbých a auz- kau blanau obraubených, draslawých, čerwených, na rubu mající palero žil tlustých, čerwených, po kraji poněkud čeřitoswraskalé ; lodyhowé menší a kratšeji řa- píkaté; botky mázdrovwité, hnědé, roztrhané; kwěty čer- wenawé: ušty okwětowé waječné, tupé, nestejné, 3 wni- třní širší a tupější; tyčinky na zpodině. přísrostlé ; blizny pěkně nachowé; holénka hnědá, ploch tří wej- čitopodlauhlých, na zpodině násrdčitých, nahoře pře- tupých anebo popowykrojených. — Na Himalaji ne- pálské, až do Tatarska, we wýšce 9—10000 střewicůw. Kwěte w kwětnu a čerwnu. *k. Od té rostliny přichází kořen rabardarau nazwaný a mnoho set let w lékařstwí welmi prospěšně známý. Ten přichází k nám skrze Mongolsko do Kjachty w Rusku, dílem z Číny do Hollandu a Anglie, dílem skrze Persii a Turecko. Nejwíce wáží se z Ruska při- cházející a tudy rabarbarau moskewskau čili ruskau nazwaná, proto- že w Rusku na její dobrotu obzwlášní zřetel se bere. Obsahujeť pry- skyřici počistiwau , tříslowinu „, šťowan wápníčitý, silici a 00b- zwláštní prwek reweňowinau (rhabarbarin) nazwaný. Potřebuje se netoliko k wywádění nečistot ze střew powlownému anobrž i k po- silowání jich. R. dlanitá. R. palmatum Leu. Plenk £. 322. Lam. 1. 324. (1. Důsseld. 16. «« 6— 8. Kořen mnoholetý, tlu- stý, swisný, wětewnatý,; co. rameno tlustý, tmawěji swět. leji z čerwena žlutý; lodyha co muž wysoká, přímá, oblá, lysá, brázdowaná, dole listnatá , nahoře lalnatě rozwětwená ; listy obšírné, řapíkaté, dle obwodu srděi- . 1255 té, rozdělené až přes prostředek na 5—1 lalokůw ko- inatých, ostrých, opět rozklaných, přes prostředek na Islůčky podobné, kratší a užší na wněšné straně ně- kolika hrubými zuby opatřené; ostatně jsau zelené, obak šerpiwé, na rubu bělawé, pýřité, mnohými žluta- wými žebry protažené; řapíky dlauhé, příoblé, čerwe- nawé, dole pošwowité; kwěty nemnohé dělají swazečky, které působí hrozny a ty dohromady latu welikau po- dlaulilau, jejíž wětwe jakoby pomaučené; každý kwět na stopečce krátké, ojedinělé, bělawý: ušty 3 wněšné podlauhločárkowité, tupé, wnitřní 3 asi dwakrát delší, platkowité; obwejčité; tyčinek 9 zdélí okwětí; waječník 3bočný, s bliznami 3 okrauhlými, plochými na kratič- kých čnělkách 3 holénka 3křidlá, ploch podlaublých, obak wykrojených 3; jádro wejcowité, zakončité, 3úhlé.— wW'Číně, Tatarsku, Nepálu. Kwěte w kwětnu a čerwnu 4. U nás w zahradách dobře se daří, W. Anglii u welikém množství se sůz“ a kořen její pode jmenem rabarbary anglické na místo prawé se potřebuje, ; R. zwrhlá. R. hybridum Murr. Důsseld. supl. 2. 4. 1. Kořen její wyhlíží jako předešlé; listy srdčitowykro- jené, náploché, swraskalaunké, chobotnatowykrajowané, ostré nebo zakončité, obak pýřité, šedozelené; řapíky polooblé, na rubu brázdowané, na líci mělkožlabaté. — W horní Asii. Kwěte téhož času. 4. Zdá se, že od ní také rabarbara přichazí. W našem podnebí lépe se daří nežli předešlá a mělaby u welikém množstwí se sázeti. R. čeřítá. R. undulatum Lín. Plenk 1 321. Lam. © 8394. / 3. Retchenb. hort. 2. £. ANI. IFagn. 2. te 241, R. Rhabarbarum Ln. Podobá se jměním předešlé. Kořen brubý, zakulatělý, přetlustý, na několik částek rozděle- ný hluboko do země wnikajících, wně bnědý u wnitř tmawě žlutý; lodyha 3—4 wysoká, tlustá, žlabnatohra- natá, nejlysejší, bledě hnědá nebo ponažlutlá, dole pře- mnohými a přewelikými listy opatřenás listy řapíkaté, obyčejně po zemi rozložené, wejčité, dole chobotéem rozšířeným srdčitě wykrojené, na konci okrauhlené a tupé, pýřité, ploché, po kraji čeřité a břitké, 2—S dlau- hé ; řopíky dlaubé, dužnaté, smačknuté, po bocích břit- ké, na rubu čárkowané; kwěty na lalé přímé, směst, nané , konečné, drobné, žlutawě bílé, stopečkowané ; holénky černawé, wejčitopodlauhlé, tupě zakončité, po hranách křídlaté ; jádro wejcowité, Sbočné, na děl bráz- dowané, zobanem zakončité. =— W Sibirii a Číně. Dlauho se domniwali, že od toho rodů pochodí prawá rabarbara. We Francii sázejí ji u welikém množstwí a rabarbarau franceuzskau 1254 nazýwají; kořen u wnitř jest Žilnatější a mramorowanější, zápachu slabého, chuti trpké, W Anogličanech sázejí w zahradách několikero odrodkůw, jelikož času jarního z pazauškůw a žeber mladistwého li- stí strojí chutná jídla R. tupolistá. R. Rhaponticum Lín. Plenk. 4. 820. Rei- chenb. hort. 1. £. 129. Důsseld 16. (. 1—3. Kořen pře- ustý , těžký, rozdělený na několik dílůw dužnatých, wně černý, hnědočerwený, u wnitř žlutý; lodyha silná, lysá, praužkowaná, žlutawá nebo nanachowělá, rozděle- ná na několik wětwí střídawých, opatřená obzwláště do- le listím obšírným, mnohým, řapíkatým, lysým, wejčitým, celým, po kraji čeřitým, dole silně srdčitě wyříznutým, na konci tupým posetým po žebrách silných, žlutawých chlupem nemnohým krátkým, bělawým; řapíky dlau- hé, tlusté, na líci žlabowité, aniž hranaté; kwěty žluta- wě bílé skládají latu pěknau, hustau: stopečky krátké, husté, skoro wláskowité; holénky weliké, hnědé, 3hrané, po bešoách blanau úzkau křídlaté, — W Tyne Ta- tarsku, podlé Bosforu, w Sibirii. Kořen slabě zapáchá, trpce chutná, a potřebuje se jako ra- barbara. W mnohých krajinách list potřebují k jídlu jako špenát, ča- kanku a p. Celá rostlina barwf na žluto, obzwláště kůže. -Re šerpůvá. R. Ribes Lin. Desfont, ann. muss 2. £, 49. Lapathum orientale Dulď. elíh. £. 158. (£ 192. Kořen tlustý, silný, dužnatý, hluboko do země wnikající ; lody- ha přímá, prauhowaná, chudowětewná, dole. listnatá ; listy mirně řapíkaté, po zemi rozložené, příokrauhlé, obyčejně širší nežli delší, 2 široké, I“ dlauhé, na obau plochách bradawičnatodrasné, po kraji řeřabaté, po že- brách na rubu pýřité a mrtnaté chlupem krátkým, hru- bým; řapíky na líci ploché, po bocích zoblené; kwěty též latěné; holénky wětší než předešlých, oděné dužni- nau tmawě čerwenawau, swraskawě chutnající a tudy bobuli podobné, 3hrané, po hranách blánatokřídlaté. — Na Libanonu, Karmélu, w Persii. 2. Peršané ji jmenují rides a sázejí ji jakož i Turci welmi be- dliwě. pro nakyslau chuť řapíkůw, listůw a mladých lodyh, © Řapíky jedí surowé nebo se solí a octem slaupawše dříwe kůru; dělají z nich a z wfna konserwy, zaděláwají je do cukru celé nebo na kaši rozmačkané, a potřebují k jídlu a w lékařstwi proti horečkám zlým. Mladé lodyhy obhrnují zemí, aby nabyly křehkosti. Kořen též w lékařstwl má swau sláwu, že posiluje a otwírá. Ponanka. | FacopyRum. o BUCHWEIZEN, Okwětí údílné, rozložené, barwené. Tyčinek 8, P O koz děl 1235 dwauřadých. Čnělky 35 blizny tlustaunké, hláwkowité, Holénka delší nežli okwětí, 3hraná. Kel střední děloh listowitých, na dél 2řasých. š (P, obečná, F. esculentum Moench. Polygonum Fa- gopyram Lin. Plenk t. 310. Sturm /- 18. Hayn. 5. £. 24. ohanka Mar. Háj. 94. — WWel, 115. Heyduše, tatarka, hřečka. Kořen letní, mrcasatowětewnatý ; lodyha přímá, I—1'// wysoká, obyčejně čerweně naběhlá, na kolínkách a čáře odtud dolů jdaucí krátkými chlupy pýřítá, naho- ře wětewnatás listy střelowitosrdčité, zakončité, po kraji šerpiwaunké, dolení řapíkaté, hoření sedawé; botky často na dwa palisty rozdělené, docela blanowité; hrozny dlauhostopečné, w úžlabíčkách ojedinělé nebo na konci lodyhy a hlawních wětwí w chocholíky rozpostawené ; okwětí bílé nebo růžowé, dole zelené, za kwětení doce- Ja rozložené; tyčinek 83 čnělky 3; holénky obwodem wejcowité, zakončité, břitkotrojbrané hranami celými, hladké, černohnědé, dole stálým okwětím opatřené. — W prostřední Asii, a tam jakož w Ewropě a Americe sewerné u welikém množstwí se sází. Kwěte w lipnu a srpnu. O. Křižácí přinesli tu rostlinu do Ewropy,: kdežto prý od konce X Vtého wěku u welikém množstwí se seje, a obzwláště na horách jest rozšířená, protože Ššpatnau půdan se upokojuje, Ze semena k obilí počítaného dělají pro lid mauku a krupici; též jest dobrá pf- ce pro koně a howězí dobytek se jím krmí ; ano i zelina čerstwá a suchá jest dobran pící, ano i člowěk ji na místo špenátu jísti může, Narí též barwí se súkno, P. tatarka. F. tataricum. — Polygonum. talaricum Lin. Gmel. síb. 3. 1. 3. f- | Tatarka. © Podobá se wel- mi prwnímu rodu, liší se ale kwěty drobnějšími, zele- nawými, shlančenými w chomáče úžlabíčkowé, ojedinělé nebo nahromaděné na klasech přetržených, konečných, holénkami obwodem podlauhlowejcowirými, bezkřídlými, tupaunkými, na hranách wykrajowanozaubkowanými, po bocích mělkau brázdau znameninými a nahnědlošerými. — W Sibirii a Tatarsku. Kwěte téhož času.©. Jako prwní se potřebuje; manka z ní jest síce Špatnější nv- : Juauc ale na powčtrnost o chaulostiwá, ještě lépe se daříwá, protož do krajin chladnější h se hodí, kdežto-i ca píce přednost zasluhuje, Roesno, | PoLyconom. KnůrEnicH, Okowětí na čtwero nebo na patero klané nebo dělené, na líci barwené, "Tyčinek 8, dwojřadých, 5 w řadě wněšné s ušty okwětowými střídawých. — Waječník 3hra- ný 0 8 bliznách, nebo smačknutý 0 2 bliznách; blizny 1256 nebo čnělky wice méně srostlé. Holénka 3bočná nebo smačknutookraublá, Kel obwodní, jednostranný. *) Klas jediný, konečný. Tyčinky wšecky nebo toliko wnitřní z dolejška žláznatého wycházejí. Čnělky až do- lů rozdělené; blizny zakulatělé, nejmenší. Holénky 3- bočné, ; " R. hadikořen. P. Bistorta Lčn. Fl. dan. t. 421, Plenk L. 806. Hayn. 5. © 19.. Důsseld. 4. £. 16. Hadí kořen Mat. Háj. 282. — Wed. 330. Hadowec, užowník. Kořen na prst tlustý, zkřiwený jako račí ocas, silně mrcasatý, černohnědý ; lodyha přímá, 1—2 wysoká, oblá, prauž- kowaná, nejjednodušší, jako celá rostlina nejlysejší; listy podlauhlowejčité, dole často wykrojené, kořenowé a do- lení lodyhowé řapíkaté a po řapíku dolů běžící, hoření sedawé, po kraji wšecky nejcelejší, čeřité ; řapíky listůw kořenowých a lodyhowých dolejších někdy delší, někdy kratší čepele listowé, na hořením dilu křídlaté dolejš- kem listu dolů běžícím ; botky dlauhé, pod listem zele« né, nad ním mázdrowité, hlauběji nebo mělčeji na dwé klané; klas konečný, jediný, hustý, wálcowitý; kwěty bledě čerwené; ušty okwětowé obwejčité, Lupé ; tyčin- ky delší nežli okwěti; holénka hnědošedá, podlaublá, obak ostrá, hladká. — Na lukách mokrých, po horách a „rowinách.. Kwěte w čerwnu až do září. lb, Kořen welmi swraskawý obsabuje mnoho tříslowiny a škrobu ; druhdy se potřebowal co lék mocný naproti běhawkám,y též i w kau- pelích (Radix bistortae, colubrinae). R. žůvorodné. P. viviparum Lin. FT. dan. t. 13. Hadí kořen malý War. JF«l. 330. Kořen, rownowážný, asi '/4“ tlustý, mrcasatý, černohnědý ; lodyha přímá, sot. wa 6“ wysoká, nejjednodušší; listy waječné nebo kopi- naté, po kraji podwinuté, čárkowanowraubkowané, peře- nožebré, žebírek pokrajních tlustších s řapíky bezkřídlé ; * klas. jediný, konečný, hustý, čárkowitý ; listeny wejčité, tence a ostře zakončité; kwěty bledě čerwené nebo, bí- lé, málokdy semeno dáwající: uštůw obwejčitých, tu- pých; holénky Shrané, tisawé, lesklé, přeautle tečkowa- né, hratité; obyčejně zplozují se mezí kwěty w ú- žlabíčku listenowém hlízičky wejcowité, tupě zakončité, tmawě. nachowé. — Na pastwinách horních Ewropy pro- střední a sewerné, též w Asil sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. W Asii dělají z kořene mauku, z níž kaši strojí. **) Lodyha točiwá. Kwěty na chomáčích úžlabíčkowých. 1 AN PORT MV, VSM K E mn do o no do hc 1257 Tyčinek 8, jichž 3 hlauběji nežli u jiných připewněné, Žlázky we dně žádné. Čnělka 1, kráká, s bliznau 3laločnau. Ilolénka 3bočná w okwětí zweličeném. R. swlačec.. P. convolvulus Lčn. FY. dam. £. "l44. Kořen letní; lodyha 1—2 dlauhá, wětewnatá, točiwá, žlabatohranatá, po hranách šerpiwá; listy srdčitostřelo- wité, zakončité, na koneích wšech ostré, w chobotu polo- okrauhlé, nejcelejší, obak šerpiwé, bledě zelené; řapíky šerpiwé, wždycky kratší čepele listowé; botky máz- drowité; kwěty 4—1 w úžlabíčkách listowých dělají chomáče, kteréž na koncích wětwowých býwají bezlisté ; stopečky sotwa zdélí okwětí, jehož 3 ušty wněšné wej- čité, šerpiwé, tupě kýlaté, 3 wnitřní ploché ; holénky 3- bočné, mdlé. — Na místech obdělaných wšude po Ew- ropě. Kwěte w lipnu až do jeseně. ©. Nať dobrau píci owcím dáwá ; semeno její mohloby w čas nauze se sbfrati a jako pohankowé se potřebowati. Ptáci je rádi zobau. R. powleka, P. dumentorum Zm. FV. dan. t. 756. Powleka. Předešlému welmi podobné. Kořen letní; lo- dyha wětewnatá, točiwá, hranatá, po hranách šerpiwaun- ká; listy srdčitostřelowité, zakončité, ostré: úkrojůw podobných tupých, chobotu polooblaukowitého, obak šerpiwés řapíky listu o "4 kratšís kwěty též chomáče- né, úžlabíčkowé; ušty okwětowé 3 wněšné kýlaté kýlem blánatokřídlatým s; holénky 3bočné, lesklé. W. plotech, křowištích po Ewropě celé, Kwěte w lipnu a srpnu. O. Taktéž jako předešlý může se potřebowati, i ***) Lodyha wětewnatá, s wětwemi klasem ukončenými. Tyčinky wněšné bezžlazé, wnitřní z wěnce žláznatého wynikající, jichž obyčejně I—2 chybuje. Čnělka až do prostřed anebo hlanběji rozpoltěná ; blizny weliké, hláw- kowité. Holénky okrauhlé, smačknuté. Kel fstranný po jedné hraně. R. obojšůvelní. P. amphibium Dn. Fl. dan. t. 289. Kořen plazivý, mnoholetý; lodyha na suchu jest přímá, na bahnech položená, plaziwá, we wodě wzplýwající, wždy- cky oblá, dutá, I—1'/ dlauhá, jednoduchá, wodní lysá, bahní ale a zemní wzhbůru srstnatá, na kolínkách skoro uzlatá; listy kopinaté nebo čárkowitokopinaté, dole wej- čitě zaokrauhlené, ano i srdčitě wykrojené, wodních nejlysejší, bahních a zemních obak anebo po krajích a a žíle hlawní wezpod kratšejí déleji srstnaté; řapíky zemních a bahních krátké, wodních mnohem delší; bot- ky wodních lysé, babních a zemních wzhůru srstnaté, 1258 uťaté ; klas. konečný na wětwích, na stopce delší nebo kratší řapíku, lysý nebo srstuatý, wejcowitý nebo podlu- howatý, asi 1“ dlauhý; kwěty bledě nachowé, husté; u- šty oksvětowé wejčitopodlauhlé, tupé, jednoduše žílna- té; tyčinek 5, delších nežli okwětí. — W Ewropě pro- střední a sewerné. Kwěte w čerwnu a září: 2. © Kořen. silně zapáchající druhdy. potřebowali proti neduhbům kožním, nať nakysle trpkau proti těžkostem od kamene pocházejícím (Persicaria acida). ; +R. lepkawés P lapathifolium L. Reichenb, če. f. 688, P. nodosum Pers. Reichenb. ie. f- 689. Kořen letní wy- hání lodyhu buď přímau, buď položenau, wětewnatau, zelenau nebo čerwenau nebo čerweně skwrnatau, na kolínkách někdy welmi ztlustlau; listy elptičné nebo ko- pinaté, obak ostré, na líci lysé, na rubu předrobnými, černawými anebo žlutawými žlázkami poseté nebo bělawě wlnatoplsťnaté, ano i na též lodyze jsau listy dolejší s ru- bem plsťnatým a hořejší lysým, žláznatým, a tenkrát jest kraj a žíla wezpod šerpiwá ; botky uťaté, lysé nebo pří- wlnaté, krátce a nejautleji brwités klasy podlauhlowál. cowité, přímé nebo ponachýlené, zelenawě bílé nebo bledě nachowé; stopky a okwěti žláznatošerpiwé; u- šty okwětowé teničce blanowité, wejčitookrauhlé, wněšné smačknutočlunkowité, tupé, bžilé: žíla prostřední a obak druhá od dola nahoru jdaucí, ostatní 2 nad polowičkau mizející a wšecky na konci oblaukowitě spojené, ušty dwa wnilřní okrauhlowejčité, ploché, 2žilés tyčinek 6; holénka okrauhlá, hrotitě zakončilá, po kraji zoblená, po bocích prohlubená, černá, lesklá. — Na místech mo- krých, na březích. Kwěte w lipnu až do jeseně. O. Podobno jsa následujícímu taktéž se potřebowalo, R. blešník. P. Persicaria Lin. Reichenb. čes f- 681. Podobá se welmi k předešlému; kořen též letní; listy „ wejčité, eliptičné nebo kopinaté ; botky srstnaté, dlauze brwité; klasy podlauhlowálcowité, přímé nebo ponachý- Jené ; kwěty Gmužné; okwěti a stopky bezžlazé. — S, předešlým. O. - Nať chuti natrpkalé druhdy potřebowali na rány a wředy (Per- sicaria mitis). R pálečník. P. Hydropiper Lón. Schk. £. 108. Hayn. 5. 20. Reichenb> f- 681. Pepř potoční Mat. Háj. 154. B.— WFel. 111. C. Pálečice, pálečník. Kořen letní, mrcasatowělew“ natý ; lodyha přímá, 2 wysoká, wětewnatá, lysá, oblá, autle praužkowaná ; listy kopinaté nebo eliptičné, tupé, malič- o Šob p o k ná nák u Za r a OU at ry V, 23 dy Máje MA a . 1259 ko řeřabaté, lysé nebo po kraji šerpiwé; řapíky překrát- ké: botky přílysé, brwité nebo bezbrwé; klasy na wět- wičkách z úžlabíčka wyniklých, krátkých, ,lístím © drob- ným opatřených, řídké, dole přetržené, silně nachýle- né; kwěty zelené, po kraji nachowé. nebo bělawé, 6- mužné; ušty žláznatotečkowané, po kraji blanowité, wněš- né okrauhlé, člunkowilé, na hřbetu tupé, wnitřní ploché; holénka wejcowitookraouhlá, smačknutá; obak naddutá, hrotitozakončitá, černá, nejdrobněji bradawičnatá, — Na místech wlhkých a w laužích po Ewropě, Kwěte w lipnu až do jeseně. ©. © Chuť má palčiwan, bubu zpryskující; druhdy je podáwali wně proti wředům ; u wnitř rozpauštěje pomáhá w žlauteniciy wodnotěl- nosti (Persicaria urens). © 1 R. barwířské. P. tinctorium Lour. Kořen mnoho- letýs lodyha zelinná, oblá, 2střewíčná, wětewnatá, skoro přímá ; listy wejčité nebo waječné, tupé, dole klínowitě zaužené, po kraji wykrajowané, šerpiwě brwité, tlustaun- ké, jasně zelené; botky dlauhé, příwálcowité, rowně uťa- té, lysé, dlauhými štětinami brwité; kwěty Karminowé, nahromaděné w chomáče, dohromady, skládající způsob laty směstnané; okwětí Glupennés tyčinek 63 čnělky 3; bolénka 3braná, stálým okwětím zastřená. — W Číně jižné. 4. Ten rod netoliko w Číně ano i na Žapanu u welikém množ- stwí od dáwna se sází, a k barwení na zeleno a modro se potřebuje. We Francii pokusili se o jeho sázení u welikém množstwí, a může- me podlé wýsledkůw se nadíti, že rostlina ta stane se znamenitau pro Ewropu prostřední, jelikož tu hned prwního léta kwěte a seme- no nese, R. wausaté, P. barbatum Zm. © Persicaria procum- bens S/oan. 1.4. 3. /„ 1. Velutla - modela - mucu Hhecd. 12. 7. (7. Lodyha zelinná, čerwenawá, přííboká, Istře- wičná, wětewnatá, přímá; listy kopinaté, nejcelejší, lysé; botky wolné, chlupaté, uťaté, brwité štětinami silnými skoro co botka dlauhýmis klasy prutowité, dlaubé; kwěty obdálné, po třech z úžlabíčka jednoho. listenu, zelené, čerweně naběhlé; okwětí šdilné; tyčinek 6; čnělka na tré klaná; holénky dhrané, hnědé, lesklé. — W Číně, na Žapanu, Na Žapanu je potřebují k barwení na modro, R. čínské, P, chinense Lin. Burm ind. t. 80, / 3, Lodyha zelinná, skoro přímá, 3střewíčná, obláx slabáz listy. řa- píkaté, wejčitosrdčité, t. j. širokowejčité, zakončité, pří- kadeřawé, obak lysé; botky wolné, wejčité, nejcelejší ; stopky mrtnaté, na konci často na tré klané; kwěty bí- 1260 lé, nemnohé na strbaulech wejcowitých, konečných ; okwětí ddílné; tyčinek 83 čnělky 33 listeny srdčité. — W Indii wýchodní, Číně a na Zapanu. Thunberg wyprawuje, že ten rod jako předešlý na Žapanu po- třebují k barwení na modro. R. wýchodní. P. orientale Lín. Bot. mag. £. 213. Dict. se. nat. atl. 3. t. 15. Persicaria orientalis Comm. rar. £. 43. Kořen letní; lodyha 4—7T wysoká, pří- má, oblá, šerpiwá, nahoře wětewnatás listy řapíka- té, wejčité nebo srdčitowejčité, w řapík náhle zten- čené, zakončité, slabě čeřité, krátce brwité, obak pýřitosrstnaté, dolení třebas ( dlauhé a hoření hrotem niťowitým ukončené; botky weliké, obšírné, rowně uťa- té, na mladistwé rostlině po kraji rownowážně ochliplé a zelinné; hrozny přemnohé, husté, wálcowité, odwislé ; kwěty tmawě nachowé, růžowé nebo bílé; tyčinek 1; čnělky 2; holénky smačknuté, po kraji zoblené. — W Malé Asii až do Indie wýchodní, Zapanu, též i na Před. hoří dobronadějském, Nowém Hollandu, w Americe sewer- né. Kwěte w lipnu až do jeseně, O. U nás w zahradách oblíbené, Slauží k barwení na modro, „*oboet) Kwěty w úžlabíčkách chomáčené nebo hrozněné, li- stím přetržené. "Tyčinek 12: nitky třech wnitřních dole rozšířenowejčité; žlázy w okwětí žádné. Čnělky 3, nejkratší, prosté ; blizny nejmenší. Holénka smačknutá, R. štukawec. P. aviculare Lin. Plenk t. 309. Fl. dan. 1. 803. Hayn. 5. £. 23. Truskawec wětší Mať. Háj. 289. B. — Wed. 342. Šťukawec, šťukawice, šťukawka, šliko- wec, chrustawec. Kořen letní, mrcasatowětewnalý; lo- dyba od dola wětewnatá, rozestlaná nebo s wělwemi wzstaupawými, oblá, praužkowaná, třebas © dlauhá, nej- lysejší, na kolínkách poněkud uzlatá; wělwe odstálé, až na konec listnaté ; listy kopinaté nebo eliptičné, ploché, ' ostré, nejcelejší, žebernaté, wzhůru zponenáhla se umen- šující; řapíky mnohokrát kratší čepele listowé; botky z cela mázdrowité, bílé, příšestižilé, na dwé klané, s ušto- ma kopinatýma, zakončitýma, pak na mnoho klanýma; kwěty w úžlabíčkách listowých na hroznech listnatých a tak přetržených, drobné, zelené; stopky zdélí kwětu; ušty okwětowé po kraji nachowé nebo bílé, wněšné ob- wejčité, nejtopější, člunkowité, wnitřní plochés hsteny mázdrowité, bílé, lesklé, okrauhlé, swraskaločárk owané, málo lesklé. — Podlé cest a na místech obdělaných. Kwěte w lipnu až do jeseně. ©. P o VM 1261 Nať dobrá potrawa ptačí a wepřowá ; druhdy se potřebowala k stawení krwe, W Algfru proti zimnici, Též jej poraučí proti bě- bawce a anplawici, Thunberg prawí, že jeho na Žapanu užíwají k barwení na modro, MRAwrNiŠŤNÍK. TRIPLARIS. Kwěty dwojdomé, Okwětí Gdilné. Tyčinky 35 praš- níky čárkowité. Waječník prostý; čnělky 35 blizny 3, chlupaté. Holénka 3boká, okwětím zastřená. M. obecný. 'V. americana Li. Aubl. t. 394. Lam. L. 825. T. pyramidalis Jacg.am. £. V138. /. 5. Strom 40 wy- soký nebo wyšší; kmen w průměru 8—10" tlustý, s korau hladkau naryšawělau, z místa do místa kru- hem znamenanau; dříwí bělavé; wětwe dlauhé, roztrau- šené, na konci rozdělené na rozhy nakloněné; listy stří- dawé, řapíkaté, přeweliké, wejčitopodlaublé, zelené, měk. ké, lysé, po obojím powrchu nejcelejší, zakončité, asi 9“ dlauhé, 4" široké; botka čili listen chlupatý, spadnuw šrám po sobě zůstawující; kwěty drobné, sedawé, na klasu ojedinělém, úžlabíčkowém, sedawém ; ušty 0- kwětowé podduté; tyčinky delší nežli okwětí. — Na Kayeně a okolo Kartageny w lesech. 5. Rozhy duté jsau autočištěm welikého množstwí mrawencůw drobných, ryšawých, kteří, zlomíšli rozhu, na tebe se wyhrnau a bo- lestně tebe poštípau. HnozxowEc, CoccoLoBA, © SEETRAUBE. Okwětí barwené, Sdílné, stálé, Tyčinek 8, Waječ nik prostř čnělky 3. Holénka zastřená okwětím $: í natělým, zbobulelým. Kel osní děloh listowitých, H. obecný. ©. uvilera Lin. Jacg. am. pict. t. |O, Lam. t. 816. /« 2. Hayn. 10. 1. 4, Důisseld, supp. | 4 9, Díct. sc+ nat. atl. 3, £. (6. Uvifera littorea Calesb. 2. £ 96. Strom ztepilý, wětewnatý, neprawidelný, na pohled nehezký, na listí ale a owoce pěkný; wětwe silné s kůra — popelawá, tenká, na mladých hladká, na starých rozse- dalá ; listy střídawé, příokrauhlé, dole srdčitě wykroje- né, krátce a tupě zakončité, nejcelejší, nejlesklejší, kos žowité, tlusté, weliké, sytě zelené; řapík krátký, dole po- šwiwý: hrozny jednoduché, tlusté, oblé, přímé, koneč- né, ojedinělé, nejdelší, plodonosné odwislés stopečky 1kwěté, mnohé, kratíčkés kwěty drobné, bělawé, jako kwět třešňowý zapáchajícíj čnělka hned jediná, hned hluboce na tré klaná, hned trojnásobná; nitky tyčinek někdy nejdoleji srostlé; plod nachowý, zakulatělý neb 1202 obwejcowitlý, zwící prostřední třešně, na konci zlehka somolatý konci uštowými, kůrka z okwětí zdužnatělé- ho měkká, náwinná, sladká, dost lahodná, jedlá, 1—2 dni ležewši smradne, ačkoli chuti nepozbýwá; ho- lénka 3laločná laloky: srdčitými. — Na Ostrowech ka- rybejských a w naprotější Americe, w písku pomoř- ském. Kwěte w lednu a únoru. 5. Owoce jeho jedí. Jádro z plodu trpké proti projmu a krwo= toku, taktéž i kůra a kořen hořký. Dříwí twrdé, těžké a čerwené potřebuje se k pálení a barwenf, Z rozeh wywařených prý dobýwají kino americké, „c H. pýřutý. (C. pubescens Lin. C. grandiflora Jacg. Scortea arbor Pluk. phyt. 222. 1. 8. Suom neladný, přímý, 60—80' wysoký 3 koš obyčejně sestáwá ze dwau wělwí tlustých, málo rozdělených a neprawidelných ; kmen nestejný a někdy we wýšce 40" jednu nebo dru- hau wětew wypauští; kůra nahnědlá, potom roztrhaná ; dříwí tmawě černé, těžké, nejtwrdší, snadné ku štípání a skoro neporušitelné ; listy příokrauhlé, dole srdčitě wy- krojené, nejcelejší, nejžebernatější, welmi swraskalé, ča- sto nejsrstnatější, někdy lysaunké, střídawé, nemnohé, 2 diauhé 3 řapík krátký, dole pošwiwý. — Tu a onde na chlumech Marliniky ostrowu. 5. Dříwí potřebují ke stawční na kůly ; mnoho set let zůstáwá neporušené, a částka w zemi jakoby zkameněla, > Peta S nd H. různolistý. (C. diversifolia Jaca. am. přet. t. 113. Strůmek 1[Ostřewíčný, wětewnatý; listy přikožowité, nej- celejší, tupě zakončité, lesklé, žebernaté, zlehka swra- skalé, rozdilně weliké, řapikaté, střídawé, mnohé, na smítcích srdčité, na rozhách wejčité ; hrozny Konečné, jednoduché, ojedinělé, přímé, 3palečné; plody zakula- tělé, konci okwětowými šomolaté a brázdowané, zwí- cí malé třešně, kožičkau Černawau oděné, dužninau měkkau, krásně nachowau opatřené, asi jako plody hroz- . nowce obecného chutnající, wšak ponahořklé. — We křowištích na kopcích ostrowu Dominga, Owoce jeho jedí chlapci a sedláci. H. bělostný. C. nivea Swartz. Jacg. am. t. 18. St'om 20střewičný ; listy wejčitopodlauhlé, zakončité, obak le- sklé, swraskalé, žebernaté, střídawé, polostřewičné; hro- zny konečné, ojedinělé, jednoduché, přímé; kwěty dro- bné, žlutawé; holénka 3bočná, černá, lesklá, w okwětí zdužnatělém, zešťáwnatělém, pak zbobulelém dopola po- nořená. — Na Martinice, Domingu. 5. Owoce sladké lahodné jedí i s jádrem. zz NE L ko So tn ná a o l k < M pá z ao ak dě E- 1263 „ Kystee. CALLIGONUM. Okwětí odílné. Tyčinek asi 16, dole přísrostlých. Waječník prostý, příčtwerohraný. Čnělky 4. Holénka se skořápkau mnohoblanau, štětinatau. K. křídlatý« C. Pallasia Heri. Pallasia caspica Len. P. pterococcus Pall, ross. 2. (. 11. 18. Keř 4střewíčný, nejwětewnatější, bezlistý, klaubnatý ; listy žádné; kwěty poboční, na klaubech hromadné, bílé, drobné; plody kří- dlaté křídly blanowitými, kadeřawými, zubatými. — Na stepech mezi Wolhau a Donem proti Moři chwalinské. mu.. * kořene dospělého w zimě wykopaného na kotančky rozkrů- jeného prýšií se mnoho klowatiny tragántu podobné, jakowá i z drtin se dá s wodau wywaříti, Z kmenůw a bakul starých řezají dymky. Plod nezralý jest dužnatý, nakyslý, a žwýkaný uhašuje žízeň, Řád (10. LIČIDLOWITÉ. PHYTOLACCEAE. Okwětí stálé, 4—ólupenné, často barwené. Tyči- nek podplodčních (řídko obplodních) prostých tolik co uštůw okwětowých, s nimi střídawých anebo dwakrát i ještě wíce. Waječník prostý, 1—10Opauzdrý: pauzder L- - waječných; čnělky prosté. Plod: bobule [— mnoho- - pauzdrá, řídko wyschlý, holénkowitý. Semeno“ přímé, - bílečnaté. Kel obyčejně obwodní, zkřiwený nebo kru- 3 DON, někdy děloh zlomených a na kořínek nawinu- tých. Zeliny, byliny nebo kře, Listy obyčejně střídawé, nejcelejší, —— bezpalisté, přeřídko palistnaté, Kwěty obyčejně obojaké, hrozněné, — řídko ojedinělé a úžlabíčkowé, en řád sestáwá z 25 rodů (w 6—7 pokoleních) skoro toliko Hi w Americe meziobratníkowé přebýwajících; některé rostan sewerně za rowníkem w Africe, jiné w Asii meziobratníkowé, (Co známo, obsahují prwek welmi ostrý, dráždiwý, dáwení působící. Podřádí dwoje, W LIČIDLOWITÉ (wlastně). Kel obwodní. Listy | bezpalisté. 2) LUKOWONOWITÉ. Dělohy klowé přelomené -a na kořínek nawinuté, Listy palistnaté, 50 1264 Podřadí 1. LIČIDLOWITÉ (wlasině). LičinLo. PuyToLacca. © KERMESBEERE. Okwětí korunowíté, 5lupenné, rozložené, Tyčinek 7«—2, ze dna okwětowého wyniklých, Waječník zple- š ilokulowatý, 5—10brázdý. Čnělek 5—10, krátkých, stálých. © Bobule 5—1Opauzdrá, pauzder jednosemen- ných. L obecné. V. decandra Lin. Plenk t. 351. Lam. (. 893. /. 1. Sehk, £. 126. Dict. sc. nat. atl. 3. t. 20. Ko- řen weliký, wětewnatý, mnohoblawý ; lodyha přímá, 6— 12" wysoká, oblá, žlabowaná, wětewnatá, lysá jako ostat- ní díly; střeň napříč přebrazowaný; listy střídawé, řa- píkaté, wejčitopodlaublé, ostré nebo tupé, brotité, nej- celejší, příčeřité, rownoběžně žebernatés hrozny mno- hokwěté, dlauhostopečné, protiřapíčné; stopečky u wý- niku opatřené listenem welikým, asi u prostřed 1—2 menšímas; okwětí čerwenawé : lupenůw waječných, 0- strých, málo prohlubenýchs tyčinek 10; waječník weli- ký, 1Obrázdý, zelený; čnělek 10 s blizadiiié wen ohnu- tými, podlauhlými; bobule koláčowitá, černě fialowá. — W Americe sewerné, teplé, nyní w mnohých kraji- nách Bwropy teplejší zdiwočelé. Kwěte w lipnu a srp- nu. =- 1770 nejdříwe okolo Burdowalu jsan je sázel, aby šťa- wau čerwenau z bobul wfno na čerweno barwili; odtud pak zpone- nálhla se rozšířila až do Italie hoření, ano i do jižného Tyrolska a do údolůw pyrenejských, k čemuž nepochybně ptáci mnoho přispíwa- ji. We Wlaších wšude šťáwa bobulowá k čerwenění wína slauží. K tomu tauže šťawau bez uškození barwí rozdílné cukrowé a syrupv. Kořen, listy, nezralé bobule a semena majíce pro prwek ostrý moc silně počišťowati, w Americe u wnitř a woč w lékařstwí se nžíwají: Mladé pazanšky jakož i listí, wařením pozbywše ostroty, žedí se co zelenina chutná ; wola prwní ale musí se slíti. Popel z něho „ lený mnobo drasla obsahuje. L. abyssinské. P. abyssinica Hojjm. Podobá se pře- dešlému, liší se ale, že kwěty má 1Omužné a !0ženné. Mančka ze semen slauží na místo mýdla k praní bělizny. SamošEK. | RiviNŇa. — ŘIVINE. Okwětí korunowité, 4dílné, stálé. Tyčinek 4—8— (12, stálých. - Waječník prostý. Čnělka jediná nebo žá- dná; blizne jadnoduchá. Bobule o jednom semeně, čočkowitém, ÚB : id 1265 S. pnulý. R. octandra Lin. Jacg. obs. |. 4. 2.. Keř kmenůw dřewnatých, dlauhých, hebkých, pnulých, wě- tewnatýehs listv mnohé, střídavé, řapíkaté, lysé, wejčité - pebo wejčitopodlauhlé nebo podlaublokopinaté, zakon- čité, nejcelejší, třebas '/7 dlauhé; řapíky zdělí jedné třetiny Jistowé; hrozny úžlabíčkové, listu kratší, jedno- duché; stopečky jednoduché, u wýniku opatřené liste- nem čárkowitým, slopečky kratším; okwětí uštůw ob- wejčitých, poddutých, tupých, na plodu nánachowé 3 ty- činek 8—12; waječník podluhowatý ; blizna sedawá, ště= - tičkowitá; bobule zwící malého hrachu, tmawě nacho- wá, o jednom semeně černawém, čočkowilém. — W Americe horčejší. h- | Z wětwí ohebných a tuhých dělají we wlasti obruče a haužwe DwosiLÁkK. BosEA. © GOLDRUTHENBAUM. Okwětí šdílné. Tyčinek 5. Waječník prostý; bli- zny 2. Bobule 1semenná, D konopný. B. cannabina Lour. Strom mírné - wýšky: wětwe wzestaupawé 5 listy kopinaté, dole tupé, pi- n oo c ko 5 Tk o lowané, lysé, drobné, střídawé ; kwěty bílé na hroznech krátkých, úžlabíčkowých „ dwojčatných ; okwětí uštůw kopinatých, křiwých, klímawých; tyčinek 5: nitky šídlo- wité, co okwětí dlauhé; waječník dlauhaunký s čnělka žádná; blizna tupá, celá; bobule nejmenší, zakulatělá, přísmačknutá, 1semenná; semeno okrauhlé. — W Jesech Kočinčínských. 5. Z kůry dobýwají wlákna tuhá, z nichž dělají sprosté rohože, Podřadí 2. : LUKOWOŇOIWITÉ. PETIVERIEAE. Lvkowoň. |'ETIVERIA. | PETIVERIE. Okwětí údilné. Tyčinek 5—8. Čnělky 4, pak pod- hnuté a ztwrdlé. Holénka čnělkami 4, zkolčelými, a zhákowělými ozbrojená, L. obecná. P. alliacea Lín. Trew Ehr. 1. 614 Lam. £. - 212. Kořen silný, pewný, mrcasatý, welmi se rozšiřují- p k o vání vé doby NN ke cí a do země hluboko wnikajícís; lodyha 2—3' wysoká, dole dřewnatá, bakulatá ; rozby prauhowané, pýřité; li- sty střídawé, obwejčité nebo podlauhlé, tupé neb 0- straunké, nejcelejší, po žíle a žebrách, obzwláště na ru- bu pýřité; řapíky překrátké; klasy konečné a z hořej- ších úžlabíček wyniklé, autlé, metlowité, 1—1"/ dlauhé, 30* v ko k + 1266 řídkés kwěty podepřené listenem wejčitým, malíčkým ; ušty okwětowé čárkowité, tupé, bělawé, rozložené; bliz“ ny chlupatotřepenité, bílé; holénka okwětím stálým do- le. zastřená a ukončená 4 kolci (čnělkami) podhnutými a. přitlačenými; jichž 2 delší. — W. Indii západní a Americe jižné. Kwěte pořád. k. Celá rostlina smrdí a chutná silně česnekem; dobře snášejíc suchotu zelená, když jiné rostliny aupekem slunečným jsau zpáleny, a slauží dobytku pastwaus kráwy nažrawše se jf dojf pak mléko tauž chutí a wůní napuštěné. Kořen wkládají mezi šaty k zapuze- ní molůw © Ruce dlauho smrdí tan rostlinau; když se w nich byla mnula, Nať se potřebuje proti horečkám zlým, hlistám a kořen proti bolení zubůw, Řád 111. LASKAWCOWITÉ. AMARANTHACEAE. Okwětí 3—ilupenné, zelinné anebo mázdrowilé, stálé. Tyčinek 3—5, řídko méně, podplodních, proti lupenům okwětowým postawených, rozdělených anebo jednobratrých. Waječník- prostý, Ipauzdrý, |— mno- howaječný. Blizny 2—4, někdy čnělka s několika nebo s jedinau bliznau. Plod: tobolka Ipauzdrá, I— ne- mnohosemenná, pukawá nebo nepukawá, někdy obduž- natělá; semena slupkau papírowitau obklíčená, na dně pauzdrowém připewněná, biločonte Kel obwodný, zkři- wený nebo kruhowitý. | Zelinv, podkře nebo kře. Listy střídawé nebo stříčné, celé a nejcelejší, bezpalisté. Kwěty obojaké nebo pořídku různopohlawé, obyčejně listeny 3—2 barwenými, mázdrowitými obklíčené, nahro- maděné w klubka a ta na klasy, strbauly nebo laty. Řád ten dosawád obsahuje 280 rodů (w 31—32 pokoleních), ježto po celém swětě jsau rozlosowány, takže nejwětší ninožstwí me- zi obratníkoma: se nachází a nejmenší w pásmech mírných. Nejmíce t. polowičku wšech přiosobuje si Asie, 1/44 ale Ewropa. 643 LASKÁWBCe: AMARANTHUS. © AMARANT. „„Kwěty jednodomé a mnohomanželné. „Okwětí 35— Slupenné, dole, listeny třemi podepřené. „Tyčinek 3—5, oddělených. © Blizny 2—3. Tobolka obříznutá (puštič- ka), Isemenná. L. ocasatý. A- caudatus Lón. Míď, čce £. 2k. Blít weliký aneb uherský Mas. J/el. 132. C. | Lodyha přímá, 2—14/ wysoká, wětewnatá; brázdowaná, nahoře. chlaupky kudrnatými, pýřitá 3, listy střídawé ,, dlauhořapíčné + po- 2671 - dlauhlé, obak silně ztenčené, dlauhohroté, wykrajowané, | zelené, často čerweně naběalé; klubka kwětná nahro- maděná na klasy husté, dělající ocasy složené, konečné nebo úžlabíčkowé, wisuté, tmawočerwené; listeny osina- - té, delší lupenůw okwětowých, hrotitých ; tyčinek 5; to- bolka homolowitowejcowitá ; semeno čočkowité, černé, Jeskuté. — W Asii prostřední a jižné, Kwěte w čerwnu až do srpna. O. U nás obyčejný w zahradách, pro klasy někdy několik stop dlauhé oblíbený, A L. trojbarewný. A. wicolor Lin. Knorr 2. t A. 3. - 4. 5. A. versicolor Rumph. Lodyha 1—2 wysoká, bráz- * dowaná, nahoře pýřitá, krátkowětewná; listy střídawé, dlauhořapíčné, wejčité nebo kopinatopodlauhlé, do ko- | sočtwerečna přecházející, na konci zaužené, tupé a hro- - tité, dole klínowité, do řapíku ztenčené, wykrajowané, | lysé, hoření na konečné polowině zelené, na dolejší . čerwené a žluté, někdy celý list čerwený nebo žlutý; - klubka kwětná přísedawá, wšecka úžlabíčkowá (někdy w - klas rozpostawená); listeny a lupeny okwětowé © přístej- | ně dlauhé, špídlaté, bělawé, s žílau prostřední zelenau ; - kwěty mnohomanželné : samčí 3mužné, často s waječní- kem zaprtalým ; kwěty obojaké obyčejně o 2 tyčinkách někdy o 8, a o 2 čnělkách; tobolka auzce wejcowitá. — W Indii wýchodní. Kwěte w čerwnu až do srp- - na., i Listím peřestým dojista náleží k ozdobnějším rostlinám let- - ním w naších zahradách ; kwítím ale málo okázalá, ,. L. polní. A. campestris 7Filiď. Lodyha přímá, wě- | tewnatá, dole ztlauští brka holubího, nepatrně hranatá; -listy střídawé, řapíkaté, sotwa '/:“ dlauhé, wejčité, wykro- -jené, tupé, hrotité, zelené; klubka sedawá, úžlabíčko- „wáj kwěty Smužné; listeny a lupeny okwětowé bilé, blanowité, brotité. | W Indii wýchodní. O. L. hákatý. A. polygamus Lén. Letní; listy podlau- - hlokopinaté, wyříznuté ; řapíky zdélí listu; klubka na > klasech nejkratších, úžlabíčkowých a konečných; kwěty | mnohomanželné: obojaké, 2mužné a 2ženné, samičí 3- - ženné; lupeny okwětowé a lísteny hákowitoosinaté. — -W Indii wýchodní, ©. j L. gangeský. A. gangeticus Lín. W'illd. amar. t. 6. -s WM. Lodyha 2střewíčná, náryšawá ; listy kopinatowej- - čité, hladké, ostraunké, wykrojené, zelené řapíky zdělí > listus klubka wejcowitá na nejkratších klasech úžlabíč- c A kowých a konečných; kwěty Šmužné. — W Indii wý- ckodní. ©. L. smutný. A, tristis Lin. IFilld. amar, t. 5. f. 20. Letní ; lodyha příraá, dole wětewnatá; listy drobné, ze- lené, wejčitosrdčité, tupé, wykrojené, wezpod se skwr- nau zsinalau3 klubéčka sedawá, w úžlabíčkách nako- pená, někdy na klas konečný, běwný rozposlawená ; kwěty 3mužné; lupeny okwětowé osinaté. — W Číně a [ndii wýchodní. O. L. swraskalý. A. oleraceus Lin. IFilld. amar. £. 5. f. 9. Lodyha přímá, tlustá, 2 wysoká; listy širokowej- čité, tupé nebo wykrojené, krátce hrotité, řeřabaté a podlé žeber swraskalé, krušší jiných, bledě zelené; klub- ka skládají w úžlabíčkách wrcholíkv malé, krátkostopeč- né, rozsochané, na konci ale rozpostawené jsau w klas ocasowitý, přímý ; kwěty bledě zelené; listeny zakonči- té; lupeny okwětowé tupaunké 3 tyčinky 383 čnělky pře- krátké, s 3 bliznami níťowitými ; puštička zakulatělowej- cowitá. — W Indii wýchodní. Kwěte w čerwnu až do srpna. O. L. zelený. A. viridis Len. WWilld. amar. t. 8. f. 10. Lodyha letní, přímá, čerweně čárkowaná;s listy podlau- hlowejčité, wykrojené, po kraji řeřabaté a čerweně ob- raubené 3 klubka úžlabíčkowá, dwojčatná; kwěty samčí Slupenné a 3mužné. — W Indii wýchodní. O. Wšecky ty nadpopsané rody we wlasti sázejí a potřebují w domácnosti. an jejich listy jak my špenát jedí. Též listy jejich bez rozdílu w lékařstwí se užíwají, ; L. rozložený. A. Blitum Lčn. Blít bílý Mar. JF. 133. Hrubozel. Lodyha rozložená, wětewnalá, wětwe oblé, brázdowané, hranaté, jako listy lysé, wzstaupawé; listy střídawé, wejčité, dole ostré, nebo skoro kosočtwe- rečné, wšecky na konci tupé, wyseknuté nebo wykroje- né, nejkratším hrotíčkem opatřené, šedozelené, někdy u prostřed skwrnau nahnědlau opatřené; řapíky zdělí lista; klubka w úžlabíčkách nahromaděná w klasy pře- krátké, na konci ale w klas ocasowitý, delší listu; kwě- ty 3mužné; okwětí lupenůw podlauhločárkowitých, 0- straunkých; čnělky 2. — Na rolích a zelništích. ©. Nať tu a onde požíwá chudina; před časy w lékařstwí se po- třebowal. L. obilný. A. frumeotaceus Buchan, Lodyha tře- bas T wysoká a dole I i wiíce tlustá; wětwe přímé; listy eliptičnokopinaté, často tnawě čerwené ; klasy mno- hé, příwálčowité, tuhé, skládají ocasy přímé; listeny a 1269 ušty okwětowé šídlowitě zakončité; semena běloobrau- bená. — W Indii wýchodní, w Mysoru a Koimbetoru u welikém minožstwí na polích se sází. Kwěte pořád. ©. Dělají ze semena mauku jedlau. NEWwADLEC, CELOSIA. | HAHRENKAMM. Kwěty obojaké. Okwětí slupenné, barwené, dole obklíčené 2—3 listeny. Tyčinek 5, dole srostlých w trubku pohárowitau + prašníky 2pauzdré. Čnělka I, o 2 nebo wíice bliznách. Tobolka obříznutá, mnohose- menná. N. Ařebenatý. C. ceristata Lin. Knorr £. H. 5. 6. Lodyha přímá, 1—2 wysoká, hranatá, wětewnatá, jako ostatní díly lysá; listy střídawé, řapíkaté, podlaublowej- čité, zakončité, dole silně zaužené, w řapík sbíhawé, nej- celejší, jasně zelené, na konci a po kraji obyčejně čer- wené, hoření nakopinatělé, dolení srdčitonáwejčité ; kla- sy konečné anebo úžlabíčkowé na stopkách oblých, brázdowaných, hustokwěté, půwodně wálcowité ; kwěty bledě čerwené, na kýlech nachowé, též sytě čerwené nebo nachowé, řídčeji bledě žluté nebo skoro bílé ; li- steny wejčitokopinaté, šídlowitě zakončité; nitky šídlo- wités prašníky přilehawé, čárkowité, bělawé ; čnělka ni- fowitá, o 3 bliznách, po odkwětení z okwětí čnějící; to- bolka kulowatá, blánatá; semena čočkowitá, černá, les- kutá. — W Číně a Žapanu, nyní po Indii západní a wý- chodní rozšířená. Kwěte w čerwnu až do září. ©. U nás oblíbená w zahradách, kdežto klasy wfce méně na plo- cho se rozšiřují a mnohonásobně hřebenowitě nebo lalokatě se roz- dělají, při čemž kwěty nejhořejší nebo skoro wšecky pometáwají, a na místo nich listeny směstnané se naskytují. Hřeben takowý usuše- ný zachowáwá swůj twar. Kwěty natrpkalé potřebují we wlastech naproti projmu a chrkání krwe, Prewuně. | ACIYKRANTHES. © SPREUBLUME, Kwěty obojaké. Listeny 3, obalující okwětí 5lu- penné. Tyčinek 5; nitky dole srostlé a mezi sebau šu- pinamí zmnožené, Prašníky 2pauzdré. Čnělka 1, s bliznau | hláwkowitau, — Tobolka Isemenná, nepukawá, P. drasná. A. aspera Lin. Jaca. elog. te 14, Ama- ranthus spicatus Burm. zeyl. t. 6. f£ 3, Auricnla eanis Rumph 6. £. 12. £- 14 Cadeli Rheed. 10, © 18. Podkoř 2—3 wyseký, přímý, stříčně wělewnatý; wětwe oblé, praužkowané, wzhůru chlupaté; Msty stříčné, krátee Fu- 1230 píkaté, obwejčité, krátce zakončité, ostré, dole zaužené a w řapík sbíhající, přitlačeně a měkce pýřité, šedozele- né ; kwěty před rozwitim a za rozwití přímé, pak sebou- té a na stopku ztuha přitlačené, rozpostawené na klas dříwe sotwa palečný, pak ale na slřewíc i wíce se pro- dlužující ; lísteny 8, lysé: 2 dříve wnitřní pak ale wně- šné, okrauhlé, proswitawě a bíle blanowité , mnohem kratší kwětu, protažené silaau žilau, wybíbající w hrot bělawý, kwětu asi o /3 kratší, | wněšný, pak ale wnitř- ní, wejčitý, se žilau mnohem slabší aw štěuinowitý hrot wyběhlau ; okwětí lupenůw Kopinatých, špidlatých, bledě zelených, po kraji bělawých, lesklých, nejlysejších. — W Iadii wýchodní na skalách, a odtud na Jamaiku pře- sazená. Kwěte skoro pořád. ko Kořen: potřebují proti auplawici a neduhům od nu WEKoSTRAZ. © GOMPHRENA. | WINTERBLUME. Kwěty obojaké. Okwětí blupenné, obklíčené li- stencema smačknutokýlatýma. Tyčinek 5; „nitky dole trabkowitě srostlé, na 2 nebo 3 částky nozlilané nebo zubaté, jichžto prostřední ušet nese prašník Ipauzdrý. Cnělka | s niťowitýma bliznama. Tobolka obříznutá, 1semenná. W. kulatý. © G. globosa Lín. © Amarantho- affinis Breyn. te. Bl. Comm. hort. A. t. 45. Letnís lodyha přímá A—1vj? wysoká, oblá, uzlatoklaubatá, wětewnatá, přitla- čeně srstnatáz listy stříčné, řapíkaté, podlauhlé, ostré, hrotité, dole klínowitě zaužené, nejcelejší, na rubu pýři- tohuňaté; strbaul kulowatý, ojedinělý, konečný, pode- přený listenočna sedawýma, wejčitýma, zakončitýma, 2e- linnýma; pod každým kwětem listen širokowejčitý, pod- dutý, aulle hrouitý; Jistence smačknuté (po straně widé- né) polokopinaté, Zakončité, na kýlu opatřené křídlem autle pilowaným, mázdrowité, lesklé, karmínowé, pleťo- tvé nebo bílé ; lupeny okwětowé. sotwa polowičné délky - čárkowitošídlowité, tence blanaté, bělawé, dlauhowlné. — W Indii wýchodní, odtud. do Indie západní a Ameriky jižné přesazená. Kwěte w kwětnu až do října. O. Pěkná to rostliná w naších zahradách, ačkoli toliko w teplej- ších krajinách- pod šírým nebem se daří. W Indii dělají ze kwětaucí wěnce swatební; list jako jinau zeleninu jedí a též proti kašli a bo- lení bedla potřebují. WF. srstnatý. © G. officinalis. Mart. n, gen. 2. 4 101. — 2. Hillatr. pl.us. t. 31. Lodyha Istřewíčná, wzstaupa- wá, nojsrstnatější jako listy wejčité, ostraunké, hrotités strbauly konečné, polokulowaté, mnoholistenné: listence P R 0 1271 na kýlu zubatohřebenaté; okwětí dole wlnaté, zdélí liste- nůw. — W Brasilii. Kwěte w prosinci až do března. h. Kořen hlízowitý obyčejně potřebují proti špatnému tráwení, běhawce a uštknutí hadímu. OrLsTEŇ, [RESINB,. | STRAUSSFEDER, Kwěty dwaudomé. Samčí: Listeny 2. Okwětí 5lu- penné, Medníkůw 5—7. Tyčinek 5; prašníky Ipauzdré. Samičí > Listeny 2. Okwětí slupenné. Blizny 2, sedawé, Tobolka nepukawá. Semena plstnatá. O. sewerná. |. celosioides Lin. Lam. £. 813. Kořen mnoholetý ; lodyha zelinná, 2—38“ wysoká, lysá, brázdo- waná, na kolínkách trochu uzlowitě napuchlá; listy stříčné, tečkowanošerpiwé, dolení podlauhlé, zakončité, hoření wejčitokopinaté; kwěty předrobné, rozpostawené na latu wělewnalau. směstnanau. — We Floridě a Wir- ginii na místech zatopených, 2be sy Řád 112" o MERLÍKOWITÉ. CHENOPODIACEAE. Okwětí obyčejně dílné nebo na patero klané, po- řídku na menší množstwouštůw rozdělené nebo. neroz- dělené, stálé. Tyčinky na dně okwětowém připewněné, na počet jich tolik co uštůw okwětowých anebo méně, a wždycky stojících naproti nim. Wajéčník prostý anebo nej“ doleji s okwětím srostlý, 1pauzdrý, twaječný. Čnělka I, jednoduchá nebo 2—4dílná ; blizny nerozdělené, Plod: tobolka nepukawá nebo holénka zawřená w okwětí oby- čejně zweličeném a někdy zdužnatělém, Seméno na jednopohlawé nebo mnohomanželné, úžlabíčkowé, ojedinělé nebo klubčené, často skládající wrcholfky, laty nebo klasy, + s Ten řád obsahuje asi 300 rodůw (w 40 nebo wfce pokole- ních), ježto wšecky w pásimě mírnosewerném starého Swčěta rostau. Ewropa sama má asi 100 rodů, tolikéž Asie, ostatek po ostatních země dílech jest roztraušen, Mnoho jich libuje sobě slaťiny, protož nalézáme je na pomořích a stepech Ewropy wýchodní a Asie pro- střední. "Ty oplýwají solmi sodíčitými, Mnohé jich slauží potrawau člowčkowi a zwířatům, některé w lékařstwí, málokteré jsau jedowaté. 121) Rozděluje se na čtwero podřadí we dwojím oddělení. Oddělení 1. KRUTOKELNÉ. - SPIROLOBAE. Semeno bezbílečné nebo 8 nemnohbým bílkem. Kel skraucevý. 1) SLANICOWITÉ. Kwěty obojaké. Lodyha ne- klaubnatá. Oddělení 2. KŘIJFOKELNÉ. CYCLOLOBAE. Semeno bilečnaté. Kel kruhovitý. 2) SLANOROŽCOWITÉ, Kwěty obojaké. Lodyha klaubnatá. 3) MAUČNÍKOWITÉ. Kwěty obojaké. Lodyha ne- klaubnatá. 4) LEBEDOIITÉ. Kwěty jednopohlawé, jedno— nebo dwojdomé, řídko mnohomanželné, Lodyha ne- klaubnatá, Podřadí 1. SLANICOWITÉ. SALSOLEAE. (SLaNicE, | SALS0LA. — SALZKRAUT, Okwětí 5dílné nebo na patero klané: ušty pak na zádech napříč opatřené kýlem anebo příwěskem. Tyči- nek 5, we dně okwětowém připewněných. Čnělky 2 anebo 1 se 2 bliznama. Tobolka zpleštilá, tenkoblána- -tá, zawřená w okwětí zweličeném, suchém. Kel skraucený, -008 obecná. S. Kali Lin. Fl. dan. £. 818. Plenk £. 162. Pall. ll. 6. 28.. 2. © 29. Tragum Mat. IFel. Vál. C. Lauhowá bylina. Lodyha !/2—1 wysoká nebo wyšší, pří- má nebo položená, rozewřeně wětewnatá, jako listy chlaupky. krátkými, tlustaunkými wice méně drasnatá; listy sedawé, šídlowité, náhomolowité nebo. příniťowité, příoblé, trnatohrotité, dole blanowitě rozšířené a brwi- té, odstálé, nejdolejší stříčné, hoření střídawé; kwěty sedawé, ojedinělé w úžlabíčkách, podepřené listenoma krátkýma, wejčitýma, trnatozakončitýma; okwětí až na 1273 dno dílné: uštůw z dola wejčitého kopinaté, dříwe blanowité a přímé, pak (na plodu) ztwrdlé, zchrupla« wělé, konci sklimené a plod zakrýwající, bezžilé a na zádech na příč opatřené příwěskem welikým, okrauhlým, mázdrowitým, pramenitě žílnatým, na kraji zejkowaným anebo laločnatým, čímž okwětí nabýwá twaru koruny rozwité a rownowážně rozložené; stěny tobolkowé a skořápka semenowá přetenké. — Na pomořích a slati- nách Ewropy, též na stepech prostřední Asie. Kwěte w lipau a srpnu. O. ! "Ten rod obyčejně u welikém množstwl pohromadě roste, a potřebuje se s jinými téhož pokolení rody k dobýwání salajky (sody) zpálením a wylaužením popela. S. dlauholistá. S. Soda Lin. Jacg. h. vínd. £. 68. Pall. ll. t. 30. Lodyha Istřewičná, jako ostatní díly nej- lysejší, přímá, čtrwená, wělewnatá; listy střídawé, duž- naté, trojhranooblé, příhranaté, 1—2" dlauhé; kwěty drobné, zelenawé, úžlabíčkowé, ojedinělé, sedawé ; okwě- tí hluboce Sdílné, dole přízdustlé, nahoře ztěsněné; čnělka jediná, bliznama šídlowitýma ukončená; tobolka příkulowatá, zawřená w okwětí, jehož ušty wně toliko mají kýly na příč. — Na pomořích jihoewropských a podlé jezer slaných w. Panonii. Kwěte w lipnu až do září. O. Sází ji pro salajku wýbormau, ano nať její mladistwá tu a onde w salátn jedí, S, slustolistá. S. sativa Lin. Plenk. £. 163. Lodyha usi zdélí [, rozkladitě wětewnatá, lysá; listy krátké, Hu- sté, příoblé, lysé; kwěty úžlabíčkowé, sedawé, po 5— T nalromaděné; okwětí uštůw poddutých, blanowitě obraubených, s přívěskem malým zaokrauhleným. — Na pomoří španielském. O. , Tamtéž ji také u welikém.množstwí sázejí a dobýwají z ní sulaj- ku španělskau, jež slowe alikantská nebo barilla, a za nejlepší se má. S. bezlistá. S. aphylla Lin. Keř 5—6 wysoký, roz- dělený na mnoho wětwí rozložených, sehnutých ; rozhy bělawé, pýřité, trnowatějící, porostlé listím néjdrobněj- ším, zakulatělým, hustým; kwěty předrobné, sedawé, úžlabíčkowé, klasatě nahlaučené, wlnaté. — Na Předho- ří dobronadějském w pustinách Karó nazwaných R. Popel s lojem skopowým smíchaný dáwá sám sebau wýbor- né mýdlo. Ozsmaska, — BaSELLA. — BEERBLUME, Okwětí bandaskowité, barwené, na potero klané, (14 listenoma podepřené. Tyčinek 5: nitky dole rozšířené. Blizny 3. Holénka obestřená okwětím zdužnatělým. O. bílá. B. alba Lťn. Gandola alba Rumph. Lodyha zelinná, točiwá, 4—8“ dlauhá, oblá, dužnatá: listy stří- dawé, krátce řapíkaté, wejčité, řeřabaté, nejkratšeji za- končité, tupaunké, dužnaté, 5“ dlauhé, 3" široké; z úžlabíčka listowého wynikají klasy asi na prst dlauhé, jednoduché, stopkau podepřené; kwěty drobné, bílé; plod černawý, asi bobulím bezinkowým podobný. — W ladii wýchodní. Kwěte w lipnu až do prosince. ó. O. čerwená. B. rubra Lrn. Sabb. hort. 2. t. 98. Gan- dola rubra RumpA 5. £. 154. Předešlé podobná s; lodyha asi 4“ dlauhá otáčí se okolo rostlin; listy wejčité, po- diauhlé, ploché; klasy úžlabíčkowé, ojedinělé, na. je- dnoduchých stopkách. — W Indii wýchodní. O. srdcolistá. B. cordifolia Lam. Basella RAeed. 1. £. 24. Podobá se předešlé, liší se ale listím okrauhlým, dole srdčitě wykrojeným, a stopkami jednoduchými, lista kratšími. — Na Malabaru. Kwěte w lipnu až do listopadu. Á. Wšecky tyto tři rody we wlastech sazejí a jedí jako my špe- nát © Bobule dwaa posledních obsahojí čerfenau barwinu, a ob- zwláštně od poslední jsau bobule užítečny k barwení na nachowo. Podřadí 2. SLÁNOROŽCO WITÉ. SALICORNIEAE. SLAROROŽEC. | SALICORNIA. © GLASSCHMALZ. - Kwěty po třech .dohromady. do prohlubeniny na stopce zapuštěné. Okwětí dužnaté, nerozdělené, štěrbi- nau se rozvíjející. Tyčinka 1—2. Čnělka překrátká; blizny 2—-8, Holénka okwětím stálým, šupinowitým za- wřená. -8 zelinný. S. herbacea Lin. Plenk t. 8. Schk. t. 1. Pall. ll. t. 1. 2. Kořen letní, tence wřetenowitý, úkosně wnikající, jednoduchý nebo málo wětewnatý a mrcasa- tý; lodyha přímá nebo wzstaupawá, '2—1 wysoká, klaubnatá, wětewnatá, lysá: článkůw smačknutých, na- . hoře rozšířených w pošwu krátkau, 2zubau, po kraji bla- nowitau, zplozenau z listůw šupinowitých, zkrácených a srostlých; wětwe stříčné, jako lodyha5s klasy konečné nebo boční, oblé: článkůw na každé straně 3kwětých; kwěty 3 wždycky w trojúhelník rozpostawené, z wenku 1275 jakoby šupiny wyhlížející a na prostředku zad hrbaté, jichžto dwa wněšné mnohem kratší wnitřního; tyčinky sotwa delší nežli okwětis holénka smačkoutá, podlau- hlowejčitá, příledwinitá“ — Na pomořích a slatinách Ewropy, Asie a Ameriky. Kwěte w srpnu a září, O. “ W Angličanech a jinde nakládají mladé wětwe do octa a při- dáwají je na místo koření do salátůw. Dobytek rád rostlinu žere, "Též dáwá pěknau modrau barwu; w lékařstwí proti kurdějům a ne- dnbům kožním se potřebuje. S. křowitý. 9. fruticosa Lčn. Lam. £. A. /. 2. Kali. AL et KI. Mar. JFel. 141, Podobá se předešlému, jest ale keř několik střewícůw wysoký, přímý, hustě a. stříč- ně wětewnatý; články, z michž rozhy složeny, oblé, na konci nesau pošwu sestáwající ze dwau listůw krátce wejčitých, zakončitých, ostrých; kwěty též po 3 po- bromadě stojí, a poboční mají okwětí skoro dlauhé, tak jako prostřední, protož nedělají trojúhelník. — Na pomořích Ewropy jižné. Kwěte téhož času. R. žá Z toho i předešlého rodu usušeného pálí popel bohatý na sa- ajku, JucnowNÍK, — ANABASIS. © KALISTRAUCH, Listence 3 obkličující okwětí 5lupenné. Tyčinek 5 ze dna wyniklých a s tolikýmiž šupinami střídawě po- stawených. Waječník prostý; blizny 2, Holénka w okwětí zweličeném. J. obecný. A. aphylla Lin. Lam. t. 182. Salsola ar- ticulata Cavan. (c. 3. 4, 284. Keř složený z několika kmeníčkůw 1" wysokých, přímých, stříčně wětewna- tých, wětwe článkowané, oblé, nejlysejší, na klaubech příuzlatés. klauby na konci prodlaužené w pošwu slo- , ženau zé dwau listůw stříčných, přemalých, dohromady „„srostlých, nejtupějších, které na klasech. wětší, široko- " wejčité, blanowitě obraubené, podporují kwěty; klasy konečné, na wětwích I—1'/4"“ dlauhé, řídké, přetržené, dohromady skládají latu; kwěty bělawé, stříčné, w úžla- bíčku listůw listeny nabrazujících ; listence příokrauhlé, podduté, tupé, rozložené; lupeny okwětowé wejčité, stejné, listenůw kratší, stálé; tyčinek 5, delších okwětí; waječník zakulatělý ; čnělky 2, s bliznau tupau; bobule zakulatělá, listenci zwětšenýmu, příokrauhlými, na kon- ci mělce wvkrojenými, čerwenawými zastřená. — We stepech okolo Astrachanu, též okolo Tripoli, Kwěte w čerwnu až do srpna. R. 1276 Z popela jeho dobýwají mnoho salajky znatí perau prádlo, a zwařeninu potřebují proti lišejům. Podřadí 3. MAUČNÍ KOJFITÉ. CHENOPODIEAE. ByrTEL. KocHiA. | KocHiE. Kwěty obojaké. Okwětí na patero klané: uštůw na hřbetu pak příwěskem opatřených. Tyčinek 5, ze dna okwětowého wyniklých. Blizny 2. Mošnička zpleštilá. Semeno rownowážné, bílečnaté, se skořápkau blanowi- tau. Kel obwodný. B. košťatý. K. scoparia Schrad. haloph. t. V. f- |- Chenopodium scoparium Lin. Pall. il. 3. 1. 38. Zelina ; lodyha 3—5' wysoká, přímá, střídawě prutnatě wětewna- tá, oblá, praužkowaná, lysá, nejhořeji pýřitá : listy stří- dawé, čárkowitokopinaté, jžilé, ostré, w řapík zaužené, brwité; kwěty na posledních wětwičkách úžlabíčkowé, dwojčatné, drobníčké , sedawé , lysé; ušty okwětowé okrauhlowejčité, jenž plodonosné na zádech mají pří- wěsek nejkratší, 3úhelný, ostrý. — Na polích w Žapa- nu, Číně, Řecku, Krajině, Rakausích, Morkwě; Čechách. Kwěte w lipnu až do září. O. Zelina ta dáwá se stříhati. Dělají z ní košťata, a Číňané též w lékařstwí jí potřebují. MERLIK. © CHENOPODIUM. © GÁNSEFUSS. Kwěty obojaké. Okwětí na patero klané nebo 5. dílné: lupeny na zádech bez příwěskůw, pak Mp laaté Tyčinek 5, ze dna .okwětowého wyníklých. Čnělky 2 nebo 1; wždycky 2. Mošnička pleštilá nebo smačknutá a tudy semeno buď rownowážné, buď kolmostojné. Sk“ "řápka semenowá chruplawá. *) Semeno rownowážné. M. hladkosemenný. (. leiospermum Decand. G. al- bum M. eř. Koch. Letni; lodyha přímá, 1—2“ wysoká, wětewnatá, jako ostatní dily bezchlupá ; listy střídavé, řapíkaté, kosočtwerečnovwejčité, ostré nebo tupaunké, wyhlodané, až i chobotnatozubaté, dole celé, někdy wšude celé, nejhořejší podlauhlé nebo kopinaté a wždyc- ky nejcelejší; klubka nahlaučená na hrozny konečné nebo úžlabíčkowé, přímé, složené, příbezlistés okwětí £. 1237 č © uštůw širokowejčitých, tupých, welmi široce z bělawa | Poniě obranbených, poddutých; čnělka 1, krátká se nami niťowitými 3; mošnička zpleštilá ; semeno wodo- owné, čočkowité, ostrohrané, černé, hladké, lesklé. — x místech obdělaných, rumných, zdech a "cestách „po celé Ewropě, též w. Afriee a Asii sewerných a nyní i w „Americe sewerné. Kwěte w čerwnu až do září. Ó. Ten rod proměňuje se welmi: lodyha hned jest přewčtewnatá, | metlowitá, wětwí wztyčených nebo rozewřených ; někdy wšecky afty jsau bíle wíce méně poprášené anebo zeleně, bez maučky 3 listy rozdílně zubaté, Nejhlawnější odrodky jsau:; Ž «) Bílý C. album Lin. Blak. t. 353. Schult, dav. t, 23, Kern. 1 547, klubka ocasowitě nahromaděná, P) Zelemý, C. viride Lin. Klubka chocholičně nahlančená, Merlík ten náleží k obtížným čmaninám, jichž lid chudý w něk- -terých krajinách času jarního na místo zeleniny požíwá a proto i w Indii wýchodní naschwál u welikém množstwí se sází, Semena ale málokde na místo krupice jedí, M. kalinolistý« C. opulifolium Schrad. Waill. par. £. 7. /. 1. Předešlému welmi podobný; listy příokrauhlo- kosočtwerečné, přitrojlaločné, nejtupější wyhlodanozu« baté, hoření eliptičnokopinaté; wrcholíky příbezlisté; semena hladká, lesklá. — Na týchž místech, řídčeji ale. Kwěte w lipnu až do září. M. smokwolistý. C. eifolum Smrk. C. viride Curt. lond. t« 16, Podobá se též prwnímu, liší se ale listím dolením trojúhlošípowitým , zubatým, dole zauženým, laloku prostředního prodlauženého, podlauhlokopinaté- ho, tupého, hořejším čárkowitokopinatým, nejcelejším. wrcholíky příbezlistými, semeny lesklými, problubeno- tečkowanými, — Na podobných místech, ačkoli mnohem řídší. Kwěte w lipnu a srpnu. O, Oba ty rody jako prwní se potřebují, M. chilský. C. Ouinoa Lin. Ouinoa Feui/l. 3, r. 10. Šhodyha přímá, 38—5' wysoká, wětewnatá, bílá a zeleně (prauhowaná, někdy čerweně naběhlá, lysá jako ostatní díly 5 listy střídawé, dlauhořapíkaté, wice méně pomau- čené, trojúhle anebo příkosočtwerečně wejčité, tupé, hrotité, chobotnatozubaté, nad dolejškem obak opatře- né welikým zubem, čímž hoření listy dílem jsau 3laloč- nošípowité, nejhořejší podlauhlé nebo kopinaté a pří- nejcelejší; hrozny složené, hustokwěté, latowité, úžla- bíčkowé kratší listu s okwětí uštůw wejčitých, ostrých, silné problubených, běloobraubených, jakož i konce la- towé obyčejně. bělopomaučených, někdy čerwených ; mošnička zpleštilá s; semeno rownowážné, čočkovité, tu- 1218 pohrané, bělawé, hladké, bezleské. — W Chili. | Kwěte (u nás) w lipnu až do září. ©. Ten rod netoliko we wlasti anobrž i w celém západním dílu Ameriky jižné až do Mexika se sází. Listy požíwají se jako špenát ; nejblawněji ale potřebuje se jeho semeno na misto rýže nebo prosa. 'Též i w Ewropě sázení jeho porančeno bylo ; nepochybně ale newy- rowná se našemu lepšímu a úrodnějšímu obilí. M. durmanolistý. C. hybridum Lín. Vaill. par. £. 1. f. 2. Kořen letní; lodyha přímá, i'/2—3/ wysoká, wě- tewnatá, brázdowanohranatá, jako ostatní díly lysá; li- sty srdčitowejčité, zakončilé, po kraji 2—3 nebo wětším počtem zubů hrubých, 3úhlých, zakončitých opatřené; klubka klasená, konečná nebo úžlabíčkowá, rozewřené latoěná; okwětí uštůw okrauhlowejčitých, tupých, z bě- lawa blanowitě obraubených 3; mošnička zpleštilá; se- meno rownowážné, čočkowité, tupohrané, černé, pro- hlubeně tečkowané. — Na půdě bujné, rumné, podlé plotůw, rolí, w zahradách nejwětšího dílu Ewropy a Ameriky sewerné. Kwěte w lipnu až do září. ©. Celá rostlina, obzwláště mnutá, wydáwá puch nepříjemný, má- miw$ asi jako durman. Jest prý prasatům záhnbna, ačkoli šlowěk ji bez uškození jísti může, což ale sotwa se stane pro její hnusný smrad, Druhdy nať w hojictwí se potřebowala. M. smrdutý. C. olidum Curt. lond. 3. €. 10. C. Vul- varia Lčn. Fl. dam. t. (152. Důsseld. 1. ©. (1. Letni; lo- dyha položená, '/2— 1“ dlauhá, od dola wětewnatá, jako celá rostlina šedopomaučená; listy střídawé, řapíkaté, kosočtwerečnowejčilé, tupé, nejcelejší; klubka na konci lodyhy a wětwí rozpostawená na klasy krátké, bezlisté, složené; okwětí lupenůw wejčitých, ostraunkých 3 moš- nička zpleštilá; semeno wodorowné, čočkowité, po kra- ji tupé, černé, lesklé, přeautle tečkowané. — Podlé plotůw, zdí, domůw ano i mezi dlažbau městskau a wesnickau, — Kwěte w lipnu až do září. O. Mnutý wydáwá zápach nárau.ně protiwný shoilým lákem slance- „w$is; po celé trwání swé wydymuje uhlan čpawkowý. Pruhdy se po- třebowal w lékařstwí k ukonejšení křečůw. R: M. mnohosemený. C. polyspermum Len. Fl. dan. t. 1458., Kořen letní; lodyha rozestlaná, asi £ dlauhá, hned od dola rozdělená na wětwe jednoduché, oblé, hranaté, jako ostatní díly lysé; listy střídawé, řapíkaté, nejtupější, někdy malíčko wykrojené, hrotité, nejcelejší, dole w řapík ztenčené, nejlysejší, dolení wejčité, hoření podlauhlokopinaté ; hrozny mnohokwěté, úžlabíčkowé a konečné, bezlisté, poslední listu swého kratší, řídké; okwěti uštůw wejčitých, tupaunkých ; mošnička zpleštilá, 1219 stěn nejautlejších; semeno rownowážné, čočkowité, po kraji zoblené, černé, lesklé, nejautleji tečkowané, w okwětí rozloženém. — Na rolích písčitých Ewropy pro- střední. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. (6 M. hroznowý. C. Botrys Len. Plenk t. 165. Důsseld. 13. 7. 24. Hroznowá bylina Mar. Háj. 261. — Wed. 303. Lebedník. Letní; lodyha přímá, *2— I“ wysoká, dole wě- tewnatá wětwemi silnými, odstálými, jako listy a okwětí žláznatochlupatá, lepkás listy střídawé, obwodem po- dlauhlé nebo wejčitopodlauhlé, skoro protisečnochobot- naté: úkrojůw širokaunkých, tupaunkých, krátkozubých s listy hoření zponenáhla se umenšující, nejhořejší, jakoby listeny, kopinaté, ostré, nejcelejší; kwěty na wrcholících úžlabíčkowých, krátkostopkatých, směstnaných, dělajících na hořením dílu lodyhy a wětwí ocasy dlauhé, hroznato- latowité; okwětí uštůw wejčitokopinatých, bez wyniklých žil, na konci s hrotičkem bělawým wen ohnutým, auzce blanowitě obraubených; semeno čočkowité, silně wy- puklé, tupohrané, černohnědé, hladké, lesklé. — Na mí- stech suchých, písčitých, zdech Ewropy jižné a pro- střední, Asie prostřední a Ameriky sewerné. Kwěte w čerwnu až do srpm. ©. Zápachu a chuti kořenných, silných, brzo po wysušení mízejí- cích Druhdy list a wršky kwětancí w lékařstwí se potřebowaly. *+) Semeno kolmo stojící. Orthospermum R. Br. M. nejwonnější. C. ambrosioides Lčn. Plenk 1. 168. Diisseld, 23. t. 313. Kudrawec. Lodyha přímá, 1—2 wy- soká, brázdowanohranatá, chlupem kadeřawým. pýřitá, žlutými žlázkami posypaná, od dola rozdělená na wětwe tenké, přímoodstálés listy střídawé, krátkořapíkaté, ko- pinaté, obak ztenčené, obdálně zubaté, dole. celé, žlu- tawě zelené, hoření užší, wykrajowané a na rubu mezi žlázkami pýřité, na wětwičkách moohem menší a nej- celejší; klubka ojedinělá, w úžlabíčkách na wětwích a wětwičkách sedawá a tím dělající klas přetržený, silně listnatý; okwětí lysé, 3—ódilné: uštůw wejčitých, 0- straunkých anebo tupých, silně problubených, bíle ne- obraubených ; semeno kolmostojící, čočkowité, ostrohra= né, černohnědé, hladké, a lesklé, — W Americe jižné a Indii západní, nyní ale zdomácnělý na Předboří dobro» nadějském, w Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w lipnu až do září. O, Celá nať (zwláště mnutá) jest zápachu kořenného, silného, poněkud kafrowitého, mnohým ale nepříjemného, ani sušením newy- číchajícího, Nať kwětaucí potřebují w lékařství, 81 E ké 4280 M. protihlístné. C. anthelminthicum Len. Plenk £. 166. Kořen mnoholetý, dřewnatý wypauští -lodyhu přímau; 2—3 wysokau, wětewnatau 3, listy wejčitopodlauhlé, zu- baté; wělwe na konci mají w úžlabíčku kwěty drobné, zelené, na hrozny jednoduché, bezlisté nahromaděné. — W Bonarii, Pensylwanii obyčejný. Kwěte w lipnu. i » Zapáchá odolenem a we wlasti welmi se wáží co lék proti hlistám. M. wšedobr. C. Bonus Henricus L. Plenk £. 14. Schk. te, 56. Psoser Mat. We. 190. C. Lebedník, wše- dobr. Kořen mnoholetý; lodyha přímá, 1—2 wysoká, wětewnatá, brázdowaná, jako rub listní a laty pomauče- né a lím jakoby mastné na omak; listy předlanhořapí- katé, trojúhlošípowité, do. střelowita přecházející, Wy- krajowané, na konci zaokrauhlené, tupé nebo ostraunké, na úkrojích pobočních ostré ; klubka rozpostawená na latu konečnau, třebas 6" dlauhau, přímau, ostře homolowitau, hustau, hořeji bezlistau; okwěti uštůw podlauhlých, zele- ných; mošnička smačknutá; semeno kolmostojící smač- kauté, čočkowité, po kraji zoblené, černohnědé, hladké a Jesklé. — Podlé cest a plotůw po celé Ewropě, též w Americe sewerné. Kwěte w kwětnu až do srpna. 4, Pazaušky mladé jedí jako špargl a mladistwý list na místo spenátu. © Kořen nahořklý a nať slizkau druhdy potřebowaly w lé- kařstwí. ZmiNDA. | BLiTUM. © ERDBEERSPINAT. Okwětí obyčejně na tré klané nebo 3dilné. Tyčin- ka 1, řídko wice, we dně okwětowém připewněné. Bliz- ny 2, šídlowité. Mošnička tenkostěná, smačknutá, okwě- tím zweličeným, zešťáwnatělým a barweným obklíčená. Semeno prostopadné; slupka chruplawá. Z. hlawatá. B. capitatum Liu. Schk. £. |.Kořen let- nís lodyha přímá nebo wzestaupawá, 1“ wysoká nebo wyšší, brázdowanohranatá, jednoduchá nebo nahoře wě- tewaatá, jako celá rostlina lysá; listy střídawé, dlauho- fapikaté, šípowitotrojúblé , ostré, dole klínowitě po- wytažené, chobotnatozubaté, hoření jako někdy wšecky nejcelejší; klubka přehustokwětá, sedawá, kulowatá, do- lení úžlabíčkowá, hoření nahá a na konci lodyhowém a wětewním skládající klas nepřetržený; okwětí uštůw wejčitých anebo wejčitokopinatých, dříwe zelených, pak, když plody uzrály, tmawě nebo jasně čerwených, čímž klubka podobají se drobným moruším; semeno smač- knutokulowaté anebo skoro elipsowité, po kraji břitko- 1281 kýlaté, černohnědé, hladké a lesklé. — W. Ewropě jižné a prostřední, nyní také w Americe sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. dá B; U nás w zahradách pro ozdobu obyčejná; list ale mladý, spe= nátowému podobný, může se také jísti; plody mdlé, zasladlé ta- ké se jedí; též dáwají barwu čerwenau, nestálau. dno: Z prutnatá, B. virgatum Len. Diíct. sc. nato all. 3. 19. Podobá se předešlé; lodyhy ale jsau wyšší, wětew“ natější, až na konec listnaté ; listi. kratčeji řapíkaté, po“ dlauhleji 3úhlé , menší a ostřeji chobotnatozubaté strbauly drobnější, wšecky úžlabíčkowé nebo na pohled z dolejška řapíkowého wvnikající. — Na místech wlhauns kých, obdělaných, Ewropy jižné a prostřední. Kwěte téhož času.'©. Jako předešlá se potřebuje. : "SP ŽES r ný CwikLA. | Bera. | MaxGcoLo. Okwětí na patero klané nebo sdílné. Tyčinek 34 připewněných na kruhu dužnatém, waječník obkličují“ cím. Blizny 2—3, kopinaté, ostré. Plod zpleštilokulowa= tý, dolení polowičkau přirostlý na okwětí zwělšené, cbruplawě ztwrdlé, Semeno rownowážně we slupce ko žowité, C. obecná. B. vulgaris Koch. Kořen letní neb ozi- mý wyhání jednu nebo wíce lodyh přímých, wzestau-= pawých anebo wětším dílem položených, hranatých, na- hoře wětewnatých, jako ostatní díly lysých; listy wykra- jowané, hladké, čeřité nebo puchýřité, kořenowé pře“ weliké, dlauhořapiíkaté, wejčité, tupé, dole přísrdčité, lodyhowé krátkořapiíkaté, až i sedawé, kosočtwerečno* wejčité, ostré, nejhořejší wejčito= nebo podlauhlokopi« naté, zponenáhla přecházející w listeny drobné, čárko= witokopinaté; kwěty sedawé, po 2-3 shlaučené , na konci wětwí skládající klasy přetržené, listnaté, dohro- mady latu welikau předstawujícís okwětí kwětůw oboja« kých obyčejně šdílné: uštůw wejčitookrauhlých, uzráním dělající mošměčku zpleštilau a zawírající semeno rowno« wážné, čočkowité, černohnědé, prohlubeně tečkowané, le- skuté; okwětí samičí hluboce 2dílné, skoro 2lupenné, uštůw wejčitých, ostrých, na zralém okrauhlowejčitých, ostrých nebo krátce zakončitých, nejcelejších, skoro krát 3žilých a síťkowaných, mnohem wětších plodu okrauhlého smačknutého, w němž semeno jako od kwě- tůw obojakých wyhlížející, dwakrát ale wětší. — Na bře« 81* 1282 zich Moře středozemního a dílem i atlasského, w nejwětším dílu ale Ewropy a Ameriky sewerné se sází. Kwěte w lipnu až do září. G. Ten rod má několikero odrodkůw, A. (. planá, B. vulgaris maritima Koch. B. maritima Lin. Ko- řen tenký, wřetenowitý, wětewnatý ; lodyha krátká, dole položená, Od té pochodí: B. (C. zahradní, ježto na dwé se rozděluje : a. na dotwinu a B. kwaku. Botwina čili ron. B. Cicla. B. vulgaris Cicla Koch, Lodyha přímá, kořen tenký, wětewnatý ; liší se od plané toliko bnjnějším wzrostem, a jest «. tenkožilá (angustinervia), tenkých řapíkůw a žil, Manholt bílý a černý Mat. Háj. 118. A. B Manholt Mat. Wel. 142. A. širokožilá (latinervia) nebo botwina římská, ron římský, ši- rokých řapíkůw a žil. y. kadeřawá (crispa), listůw čeřitokadeřawých, puchýřatých. Podlé barwy řapíkůw a žil jest každý ten odrodek džlý, žlutý neb čerwený. Kwaka, cwikla, cwika,; newlastně burák, B. rapacea B, vulgaris rapacea Koch. B. vulgaris Lin. Lodyha přímá; kořen tlustý, řepowi- tý. Podlé barwy kořene rozeznáwá se «. bílá (alba) kořene bílého; B. žlutá (lutescens) žlutého; y. kraužkowaná (zonata) wně čerwené- ho; u wnitř bíle a čerweně kranžkowaného; ď. čerwená, čerwená řépa (rubra), wně a u wnitř co krew čerweného. Nať toho trojího odrodku tutéž jako kořen okazuje barwu. Botwina dáwá do kuchyň buď celý list buď toliko swé řapíky a žíly, a ty jedí se co zelenina, erwená řepa čili kwaka čerwená wařená nakladá se do octa, a Jí se k masu na místo naložených okurek. Ze kwaky čili cwikly bílé a žluté dobýwají cukr kwakowý čili cwiklewý od třtinowého ne- rozdílný. Vy samé též jsau wýborná píce pro bowězí dobytek, k čemuž také se berau pokrutiny kwakowé ze cwiklocukráren, Čerstwá nať botwinowá také co hoj chladící se potřebuje. KAFRATKA. © CAMPHOROSMA,. © KAmMPFERKRAUT. Kwěty obojaké. Okwětí zwonkowité, smačknuté, na čtwero klané: uštůw 2 stříčných wětších. Tyčinky 4, nejdoleji z okwětí wyniklé. Čnělka prodlaužená, na dwé klaná. Mošnička smačknutá. Semeno kolmostojící, bileč- naté, we slupce kožovité. K, obecná. C. monspeliaca Lrn. Pall. il. t. 35T. Lam. t. 86. Schk. t. 26. Kořen přídřewnatý, nejwýše ztlauští malíka, často 1'/ dlauhý, wypauští pazaušky dřewnaté, přemnohé, krátké, nad zemí přezimující a zelenající, z mezi jich wycházi několik lodyh třebas střewičných, přímých, oblých, plsťnatých; listy. střídawé, sedawé, z dolejška wejčitokopinatého a po kraji obojím bělawě blánatého šídlowité, chlupatošediwé, tupaunké, asi 4" dlauhé; z úžlabička wynikají wětwičky nejkratší, listami podobnými, střechowitými opatřené ; z úžlabíčka listůw na wětwičkách konečných wynikají kwěty klubečnato- 1283 klasené, sedawé, málo delší listu. kratšeji šidlowitého s listeny při každém kwětu 2, kýlaté, sklímenéj okwětí nejmenší, na čtwero klané, blanowité, chlupaté, sklimené, mezi listenoma skryté; tyčinky bělawé ; prašníky nacho- wě naběhlés čnělka do pola rozštípená, niťowilá; se- meno jediné, drobníčké, okrauhlé, hnědé, s okwětím padající. — Na místech písčitých Ewropy jižné, w Rusku jižném až k Moři chwalinskému. Kwěte w lipnu až do září. h. vě a chutná kafrem a druhdy ji potřebowali ku hnání na moč a na pot. Podřadí 4. LEBEDOWITÉ. ATRIPLICEAE. LEBEDA, ATRIPLEX. © MELDE. Kwěty jednodomé, nžkdy jednodoměmnohomanžel- né. Kwět samčí anebo obojaký: okwětí 3—dilné, nebo na tolikéž klané, Tyčinky 3—5, na dně okwětowém. Kwěčť samičí: okwětí smačknuté, 2laločné nebo 2dilné: lalo- kůw zubatých anebo celých; blizny 2, niťowité, Mošnič- ka smačknulá, zwětšeným okwětím jakoby klapkama za- střená. Semeno kolmostojící w slupce chruplawé, twrdé. Kel kraužkowitý nebo podkowowitý. L. zahradní. A. hortensis Lin. Schk. t. 349. Lebeda zahradní Mar. Háj. 14. B. — Wed. 136. Kořen letní, tence wřetenowitý, mrcasatowětewnatý; lodyha přímá, 4—5“ wysoká, tupobraná, wětewnatá, lysá jako ostatní dílowé; listy řapíkaté, obak skoro stejnobarewné a bez- leské, zmládí na rubu, někdy též obak, wice méně po- maučené; dolení stříčné, ostatní střídawé, dolení a pro- střední trojúblé, dole uťaté nebo přísrdčité nebo pří- střelowíté, zubaté, hoření podlauhlotrojúhlé, obyčejně šípowité a celé, nejhořejší kopinaté; ocasy kwětowé slo- žené, úžlabíčkowé nebo konečné, za čas zrání skládají- cí welikau latu; kwěty mnobomanželné : okwětí oboja- kých obyčejně dílné: uštůw wejčitookraublých, uzrá- ním přikrýwajících semeno rownowážné, čočkowité, černohnědé, prohlubenotečkowané, leskuté s okwětí samičí hluboce 2dílné, skoro 2lupenné: lupenůw wejčitých, ostrých, uzráním okrauhlowejčitých, ostrých anebo zkrát- ka zakončitých, celých, skoro třikráte 3žilých a síťkowa» 1281 ných. mnohem wětších plodu okrauhlého, smačknutého, jehož semeno podobné obojakému, ačkoli dwakrát wět- ší. — Z "Tatarska pochodí, w Ewropě a jiných swěta -dílech wšude se sází a tu 1 onde zdiwočelá po rumech roste, Kwěte w lipnu a srpnu. ©. W půdě hubené jest menší a míwá list celý srdčitookrauhlý anebo wejčitopodlauhlý. W zahradách jest odrodek we wšech dílech wětší, jehož i lupeny okwětf samičího jsau wětší a dole přísrdčité ; ten slowe lebeda dengalská A. benchalensis. Jiný odrodek jest co krew čerwený, lebeda čerwená, A. rubra. Listí mladistwé jíž staří so- bě libowali co zeleninu, ano i po dnes tu a onde taktéž se po- třebuje, L. ušelnatá. A. laciniata Lrín. Kořen letní wypauští lodyhu welmi wětewnatau, rozestlanau, oblau, jako ostat- ní díly nejlysejší s listy střídawé, řapíkaté, hluboce cho- botnatozubaté, na rubu stříbrně šupinaté, dolení stejno- ramenně lichoběžničné, hoření šípowitopodlauhlé; kwěty sedawé, klubkatěné, nahromaděné na -klasy dlauhé, konečné a úžlabíčkowé, toliko dole listnaté 3; ušty okwětí samčího okrauhlé, po kraji blanowité; ušty okwětí sa- mičího plodonosné stejnoramenně lichoběžničné, 3la- ločné, zubaté, dole chruplawě Sžilé, mezi žilami síťko- wané, lalokůw pobočních wyseknutých. — Podlé cest a na místech rumných Ewropy prostřední. Kwěte w dipnu a srpnu. ©. -© E. pomořská. A. littoralis Lin. FV. dan. t. 1281. Lo- dyha střídawě wětewnatá, oblá, přeautle pranžkowaná, jako ostatní díly nejlysejší; listy střídawé, čárkowitoko- pinaté nebo čárkowité, jednobarewné, ostře zubaté nebo nejcelejší, ostré, w řapík ztenčené; strbauly sedawé skládají klasy přetržené, tuhé, dole listnaté, nahoře ho- lé a ty dohromady dělají latu: kwěty sedawé; okwětí samčí plodonosné uštůw 5 podlauhlých, tupých, wejči- volichoběžničných, zubatých, na konci tupých. — Na březích Moře baltického a německého. Kwěte w lipnu a srpnu. O, Es křowitá. A. Halimus Lčn. Duham. 1. t. 32. Hali- mus I Clas 1. p. 53. Keř zwýší muže, wšude přikrytý jako plewami a tudy celý šediwý; rozhy hranaté, li- sty střídawé, řapíkaté, nebo stříčné, podlauhlopříkoso- čtwerečné, nejcelejší ostré nebo tupaunké, dole w řapík ztenčené; řapíky mnohem kratší čepele listowé: klubka kwětowá dělají klasy úžlabíčkowé a konečné, přetržené, bezlisté a dohromady latu třebas na střewíc dlauhau, pří- mau; kwěty drobné; okwětí samčí uštůw okrauhlých, po kraji blanowitých; okwětí samičí plodonosné uštůw ko- hi W285 sočtwerečných, nejcelejších, na zádech příbradawičko- waných. — Na pomoří Hispanie, Lusitanie, Francie, též we Wirginii, na Předhoří dobronadějském a +Nowém Hollandu. R. 6 Z těch tří posledních dobýwají salajku zpálením na popel a wylaužením jeho, Listy Jebedy křomité nakládají do octa a jedí na místo okurek k masu, NepirTA. HaLimus. © SALZMELDE. Kwěty jednodomé, Samčí: Okwět A—ádilné. Ty- © činky 4—5, ze dna okwětowého wyniklé, Samičí > Okwětí smačknuté, 2laločné, lalokůw 3zubých, Mošnička smač- knutá. Semeno kolmostojící, bilečnaté, we slupce blano- wité, Kel obwodní, kořínkem ku konci semena patřícím. N. sedawá. HW, portulacoides /Fal/r. Atriplex porlu- lacoides Len. Halimus II. Cus. 1. p. 54, Halimus Mar. We. 47. Podkeř 1—2 wysoký, přewčtewnatý , wzestau- pawý ; rozhy oblé, čtwerem prauhůw nahranatělé, šedé, obyčejně stříčné, u kolínek skoro w uzly napuchlé; listy obyčejně stříčné, řapíkaté, nejcelejší, obwejčitopo- dlauhlé nebo podlauhlokopinaté, anobrž i kopinaté a čárkowitokopinaté, tupé neb ostré, dole w řapík zten- čené, obak šediwé; kwěty drobné, sedawé, klubkatěne, w klasy rozposlawené, které dohromady dělají latu ko- nečnau, třebas 5“ dlauhau, přímau, dole listnatau, nahoře holau 3; okwětí plodonosné sedawé, obledwinité : lalokůw okrauhlených, mezi sebau zub silný, ostrý majících, na zádech měkkoostenných, —, Na místech wlhkých, podlé moří ewropských, též w Sibirii, Kwěte w září. i. N. stopkatá. H. pedunculatus /Fal/r. Atriplex pedun- culata Lín. FY. dan. t. 304. Halimus Mat. WWel. 41. (wýk. w prawo nahoře). Kořen letní; lodyha přímá, oblá, probybaná, wětewnatás listy dolení stříčné, hoření stří- dawé, nejcelejší, tupé, dole ztenčené, podlauhlokopinaté nebo kopinaté, obak šediwé; strbauly w úžlabíčkách listních hořejších a na konci lodyhy střídawé, dohro- mady klas přetržený, dole listnatý dělající sestáwají z kwětůw samčích, klubkatěných , sedawých a samičích krátkostopkatých, wněšných; okwětí samičí na stopce prodlaužené, překoceně Súhlé, na konci wyříznuto- dwojlaločné, lalokůw tupannkých, maličko podhnutých a mezi sebau zaubek majících, hladkých, — Na pomořích a slatinách Ewropy prostřední a teplejší. Kwěte w září a říjnu, ©. 1256 Z popela obau těch rodů wyluhují salajku. Mladistwé rozhy a listy od prwního rodu nakládají jako kaprlata a místo jich je po- třebují. SPINÁK. | SPINACIA. — SPINAT. Kwěty dwojdomé. Samčí: Okwětí 4—dílné. Ty- činky 4—5, ze dna okwětowého wyniklé. Samičí : Okwětí na dwé nebo tré klané. Čočlky 4. Plod srostlý s okwě- tím ztwrdlým. Semeno kolmostojící. Kel kruhowitý. S. obecný. S. oleracea Lčn. Lam. t. 814. Sch. £. 324. Špinák Mar. Haj. 116. — IWel. 131. Kořen letní neb ozimý, dlauhowřetenowitý, málowětewnatý, wypauští ně- kolik lodyh 1—3 wysokých, obyčejně jednoduchých, dutých, jako celá rostlina lysých; listy střídawé, dlau- hořapíkaté, střelowité nebo šípowité nebo podlauhlo- wejčité, dolení tupé, hoření zponenáhla se zužující, ostré až i zakončité; klasy samčí latěné, úžlabíčkowé a ko- nečné, přetržené, prodlaužené: okwětí uštůw 4, řídko 5, wejčitých, ostrých anebo tupých, po kraji blanowitých, tvčinky delší nežli okwětí; klubka samičí ojedinělá w úžlabíčkách listních ; čnělka překrátká; blizny 4, dlau-“ hé, niťowité. — W Lewantu, wšude ale po Ewropě a dílem w jiných swěta dílech se sází. Kwěte w kwětnu až do lipna. ©, 6 "3 W zahradách rozeznáwají dwoje odrodky : «. trnatý (spinosa), jehož listy šípowito-2zubé, okwětí plodonosné kolcaté ; 8. bezbran- mý (inermis), listy obyčejně podlauhlowejčité nebo tupě Súhlé, někdy také šípowité, okwčtí nekolcaté, (Oba tyto odrodky jsau buď letní neb ozimé; bezbranný ale nesnáší tak dobře zimu. Wůbec známo, že mladistwé listy co zelenina se jedí; druhdy také w lékařstwí se potřebowaly, Řád 173. STŘIBŘENCOWITE. PROTEACEAE. Okwětí prosté, 4lupenné nebo na čtwero klané, částečním srostnutím anebo nestejnosti dílůw někdy neprawidelné, 2pyské, 2dílné nebo na pohled 2lupenné, w paupěti chlopnité, padawé nebo wadnaucí. Tyčinky 4, jichž 1 někdy bez prašníku, před ušty okwětowé po- stawené a na něm obyčejně přirostlé, řidko podplodní. Waječník 1pauzdrý, 1—2 — mnohowaječný, často dole obklíčený 4 šupinami nebo žlazami medními wiíce mé- ně prostými. Čnělka 1; blizna nerozdělená, řídko wy- 1281 říznutá nebo na dwé klaná. Plod: holénka 1—, řídko 2- semenná, nožnička nebo peckowice, anebo měchýřík přepážkau 2pauzdrý. Semeno bezbilečné. Kel rowný, o dělohách 2, pořídku o wíce jich; kořínek dolení. Kře nebo stromy, přeřídko byliny. Listy střídawé, řídko stříč- né nebo přesleněné, kožowité, wždy zelené, jednoduché, celé a nej- celejší anebo rozmanitě zubaté, stříhané a hlauběji dělené, bezpa- listé, Kwěty obyčejně obojaké, přeřídko jednopohlawé, prawidelné nebo neprawidelné, na klasech, hroznech, chocholících anebo strbau- lech, obyčejně pokrywkatých. ' Sem náleží asi 500 rodůw we 40 pokoleních, ježto na Nowém Hollandu a jižném konci Afriky přebýwají kromě několika w horkém pruhu sewerně za rowníkem. Rostliny nejwíce ozdobné a proto w našich skleníkách oblíbené. Z kwětůw mnohých prýští se mnoho me- du, jejž we wlastech sbírají; některé poskytují jedlá semena; od ji- ných kůra, kořen a list w lékařstwí, třebas jenom domácím, se po- třebují. i STŘÍBŘENEC, PRoTEA, PROTEE, Okwětí rozpoltěné, nestejné: pysk širší srostlý ze 3 uštůw. Tyčinky 4, přirostlé na ušty prohlubené, Šu- pinky 4, podplodní. Čnělka šídlowitá s bliznau tenší, oblau. Iolénka |semenná, wšude wausatá, čnělkau stá- lau ocasatá. Kwěty strbaulené; pokrywka mnoholupen- ná, střechowitá, stálá ; ježle plewnaté. Sr. pcháčohlawý. P. cynaroides Lin. Bol. mag. t. 110. Scolymocephalus 7/eínm. 4. £. 292. Lepidocarpodendron Boerh. lugdb. 2. p. 184. ic. Keř nizký, sotwa U vysoků: přímý, jednoduchý; listy střídawé, řapíkaté, okrauhlé nebo wejčité, celé, lysé, kožowité, obak lesklé, asi prst dlauhé, odstálé ; řapíky polooblé, swraskalé, lysé, paleč- né nebo delší; strbauly weliké, konečné, wejcowité, přímé, skoro zwící dětské hlawy; pokrywka ze šupin podlauhlých, ostrých, hedwábnitých, z wenku do wnitř zponenáhla se zwětšujících; plewy wnitřní ostré, bez- wausé ; okwětí bílé nebo nachem naběhlé, plsťnaté, trub- kowité sklimením uštůw 5; čnělka pod prostředkem pýři- tá. — Na čeřeních wrchůw Předboří dobronadějského.R. Sv. ladný. P. speciosa Lin, Bot. mag. 1+ 1183. IWFendl. hort. 3, t« 13. Lepidocarpodendron Boerh. lugdb. 2. t. 185, IFeinm. 4. 4 893. a. Strom nízký, 6— Sstřewíčný 5 listy obwejčitopodlauhlé, ostraunké, dolo zaužené a oby- čejně huňaté, jindá jako rozhy lysé, často obzwláště ku konci černawě skwrnaté; strbauly. elipsowité, skoro zwící pěsti; pokrywka lupenůw hedwábnitých, wněšných z dolejška širokého čárkowitých anebo kopinatých, za- M [288 končitých, prostředních přeauzkých, nahoře kopisťowitě rozšířených a wausatých, nejwnitřnějších prodlaužených, prohlubených, přílysých; okwětí huňaté. — Po wrších na Předhoří dobronadějském. Kwěte w březnu až do čerwna, 5. Kwěty jeho wyměšují mnoho medu, který sbírají, čistí, na sy- rup zawařují a proti neduhům hrudním potřebují. - 54. mednatý. P. mellifera Thund. Bot. mag. £. 346. Lepidocarpodendron Boerk, lugd. 2. £ 481, Stwůmek přímý, wětewnatý, celý lysý, 6střewičný nebo o málo wyššíj; wětwe rotraušené, přímé, na rozhy dlauhé, mno- hé rozdělené; listy kopinatojazykowité, dole ztenčené, tupé, dole malíčko w řapík zaužené, ploché, odstálé, ast prst dlauhé; strbaul wejčitopodluhowatý, rezawý, klejnatý, zwící husího wejcete; pokrywka lupenůw wněš- ných drobných, wejčitých, prostředních podlaublých, nejwnitřnějších kopinatých, přímých, prohlubených, na prst dlauhých; okwětí lupenůw ukončených osinau bě- lowlnatau, dlauhau s; čnělka lysá, s bliznau jednoduchau. — Na pahrbcích a polích Předhoří dobronadějského. Kwěte w dubnu až do čerwna. 5. : Strbauly též mnoho medu wydáwají, jejž jako od předešlého potřebují. S4. Arubokwětý. P. grandiflora Thunb. Scolymoce- phalos /Permm. 4. t. 891. Lepidocarpodendron Boerh. lugdb. 2. £. 183. Strom celý lysý, přímý, wětewnatý, sá- howý nebo wyšší; listy sedawé, podlauhlé, tupé, žeber- naté, odstálé, 3—4"“ dlauhé, 1'/;“ široké; strbauly ko- nečné, ojedinělé, polokulowaté, zwiící pěstis pokrywka šupin wněšných wejčitých, wnitřních podlauhlých, pod. dutých, tupých, běloplsťnatých; kwěty běloplsťnaté. — Na Předhoří dobronadějském. 5. Kůra wehni swraskawá prospěšna jest ke stawenf bělawek. ŽEZELNICE. © BRABEJUM. Okwětí úlupenné, prawidelné. Tyčinky dole z okwětí wyniklé. Šupiny 4 srostlé, podplodní. Waječník sedawý. Blizna prostopadná. Peckowice wyschlá, Ise- menná ; pecka se skořápkau kostěnau. "Z hwězdnatá. B. stehulifolium Ečí. Brabejum stella- tum Tžunb. Amygdalus aethiopica Breyn. 1. £ 1. Strom sáhowý, přímý, nejwětewnatější wětwemi oblými, kru- cbými, hnědonánachowými, praužkowanými, na konci buňatými; listy asi po šestiw přeslen postawené čili šest- 1289 naté, řapikaté, kopinaté, od prostředku až do konce obdálně pilowané, lysé, na rubu síťkowané, tuhé, wždy zelené, asi prst dlauhé; řapíky sotwa 4jzpalečné ; - hrozny úžlabíčkowé, přípřesleněné, na prst dlauhé, na stopkách oblých, plsťnatých; stopečky wlasowiťé, roz- traušené nebo nedopřesleněné, huňaté, sotwa '/»palečné ; okwětí lupenůw podlauhlých, bílých, padawých; tyčinky nitek wlasowitých, z nehtůw okwětowých wynikající, del- ší lupenůw okwětowých ; waječník štětinatohuňatý s bliz+ na jednoduchá, kejowitá; peckowice podluhowatá, hu- ňatá. — Podlé potokůw na Předhoří dobronadějském. 5. Peckowici diwocí kanci lakotně hledají a jí tučnějí, SmRaDAUŠ. © RHOPALA. Okwěti prawidelné, 4lupenné: lupenůw na konci podbnutých. Tyčinky 4, nad prostředkem lupenůw okwě- towých wyniklých a čnějící z podhnutých. Šupiny 4 podplodní, oddělené nebo srostlé, Waječník Žsemenný; čnělka stálá ; blizna prostopadná, kejowitá. Měchýřík 1- pauzdrý, dřewnatokožowitý. Semena obak křidlatá, S. horní. R. montana R. Brown. Roupala montana Aubl. t. 32. Lam, £. 55. Keř 6G—Istřewičný s korau bě- lawau, swraskalau, dříwím bílým, smradlawým ; wětwe oblé, lysé, hnědé, bradawičnaté; rozhy listnaté 3 listy střídawé, nejcelejší, wejčité, násobené, krátce zakončité, síťkowanožebernaté, tuhé, 4—5" dlanhé, na rubu bled- ši; řapíky prodlaužené, dole ztlustlé ; hrozny úžlabíč- kowé, delší listůw 3 stopka jako stopečky a okwětí chlu- pem černohnědým plsťnatá ; kwěty na stopečkách po dwau rozpostawené ; okwětí s trubkau niťowitau, huňatau, dole -> žlutawau, nahoře bělawau3; čnělka zelená. — Na wrších - w Guianě. Ri. Dříwí bílé smrdí co hadí dřewo, PopnoL: KnicHrv1a. © KNicuria. Okwětí 4lupenné, prawidelné, uštůw podwinutých. (Tyčinky 4, wyniklé podlé prostředku — okwětowého. - Žlázky podplodní 4. Waječník 4semenný, sedawý. Bliz- na swislá, přikejowitá. Měchýřík kožowitý, čnělkonosný, Vpauzdrý. Semena na konci křídlatá, o Pooztepilý. K. excelsa R. Brown. línn. trans, 10. 4. 2. Strom někdy k wýšce 80“ dospíwající, s kmenem nejrownějším, wětwemi lysými, oblými, z mládí přísmač- knutými a pýřitými, dohromady dělajícími koš homolo- 6“ 1290 witý3 listy roztraušené, husté, řapíkaté, waječnopo- dlauhlé, tupé, hrotíkaté, kožowité, ploché, asi 4— 5“ dlauhé, hluboce a odstále pilowané, na líci lysé, we- zpod síťkowané, bělawé nebo siwé; řapíky překrátké ; kwěty na hroznech jednoduchých, sedawých, úžlabíčko- wých, co polowička listowá dlauhých, obyčejně na kon- ci wětwiček krátkých, bezlistých ; osa hroznowá čerwe- ná; stopky hedwábné a 2kwětés okwětí 1“ dlauhé, čerwené, o uštech 4 čárkowitých, dole spojených ; praš- níky čárkowité, swými čerwenými nitkami: u. konce uštůw okwětowých sedící; měchýříky nožičnaté, 1*/:“ dlauhé, čnělkau 6" dlauhau ukončené, odwislé. — Na Nowém Zeelandu nedaleko Tolagy a Opuragi. 5. KaLokKEŘ. EMBOTHRIUM. | PRACHTSTRAUCH. Okwětí neprawidelné, tam na dél rozštípeně, a tu- dy na čtwero klané. Tyčinky 4, zapuštěné w konce lu- penůw okwětowých prohlubené, Žláza podplodní, jedi- ná, polokraužkowitá. Waječník nožičnatý, mnohowaječ- ný. Čnělka stálá. Blizna prostopadná, kejowitá. Měchý- řík podluhowatý. Semena koncem křídlatá. K. čerwcowý. E. coccineum Forst. gen. ts 8. [. g— m. R.et Pav. per. t. 95. Keř ozdobný, lysý; rozhy šupi- naté, listy mnohé, roztraušené, waječnopodlauhlé, tupé, hrotičkowané, na rubu bělawé nebo siwé, na krátkém řapíku; pupeny weliké, šupinami podhnutými opatřené ; kwěty přemnohé, čerwcowé, na hroznech krátkých, ú- žlabičkowých a konečných; okwětí trubkowité, autlé, palečné nebo delší uštůw pak podhnutých, na jejichž konci tyčinky nitek krátkých; měchýříky nožičnaté, wisuté, 1'/2“ dlauhé, s čnělkau stálau, 6“ dlauhau. — W Americe jižné, nad průliwem magellanským a na Ohnínu. Ř. K. kopinatý. E. lanceolatum R. et Pav. per. 1.4.96. Keř I5—16' wysoký; kmeny lysé, přímé, rozhy oblé, šupinaté; listy roztraušené, řapíkaté, kopinatočárkowilé, na líci lesklé; hrozny jednoduché, rowné, konečné; kwěty čerwcowé; okwětí přes polowičku rozšlěpené na ušty 4 stejné, čárkowité, kopisťowité; žlázky dole u waječníkas měchýřík podluhowatý, přísmačknutý, hro- tem nejdelším ukončený. — Na kopích a wrších Peru- anských. R.. Spanielowé r. 1770 bywše od zemínůw obklíčeni jsauce dělali si kuwarowání smrti hladem ze semena jeho mauku na chléb, 1294 Ponon. © ORROCALLIS. Okwětí neprawidelné, tam na dél rozštípené, na konci 4zubés tyčinky 4, ponořené do uštůw okwěto- wých, na konci prohlubených. Žlázky podplodní žádné. Waječník nožičnatý, mnohosemenný; blizna úkosná, okrauhlorozšířená, poddutaunká. Měchýřík wálcowitý; semena na konci křídlatá. Hrozny dole nahé, P. hrubokwětý. O. grandiflora 7. Brown. Embothri- um grandiflorum Lam. H. et Bonpl. egu. 2. t 139. E. emarginatum A. ct Pav. per. |. £. 95. Keř přeozdobný; rozby oblé; listy husté, roztraušené, řapíkaté, lysé, wej- . čité, celé, na líci a rubu různobarewné; hrozny koneč- - né, dlauhé, rowné; stopky dwě a dwě společným liste- pem opatřené; okwětí 1'2—2" dlauhé, lysé, čerwcowé, na konci břichaté ; měchbýříky weliké, wejčitopodluho- waté, nožičnaté, skoro dřewnaté, podobné lusku Ipauz- drému, ukončené čnělkau a bliznau úkosnau, rozšíře- nau a tím podobnau ku konci rypáku slonowého. — - Na kopcích studených tarmenských w Peruwii. R- = Ja "iba Listí rozmačkané potřebují proti bolení zubůw, TnosugučeL. © Lomaria. | Lomarie, Okwětí neprawidelné: uštůw oddělených, jedno- stranných. Tyčinky 4, připewněné a ponořené na konce uštůw okwětowých prohlubených; žlázky 3, podplodní, je- dnostranné, Waječník nožičnatý, mnohosemenný. Čnělka stálá. Blizna úkosná, rozšířená, zaokrauhlá, plochaunká. Měchýřík wejčitopodluhowatý, Semena na konci křídla- - tá křídlem obraubeným, u prostřed bezžilým. T. barwířský. I. únetoria R. Brown. Embothrium © tinctorium Labi/lard, nov. Holl. |. 1. 42—43. Keř 6—1- střewičný; listy řídko jednoduché, obyčejně jednoduše - nebo dwakrát protisečné : úkroje podlauhlé, ostré, nej- celejší, čárkowité, dwojřadé, jednožilé, příbezžebré, tu- paunké, hrotité; hrozny prodlaužené, lysé, nerozdělené ; ušty okwětowé skoro čárkowité, na konci swinuté, pak podbnuté; blizna štítowitá; měchýřik wejcowitý, máz- dřitý, baňatý, nožičnatý ; semen 8—16, prachem plewo- witým přikrytých. — Na polích a pahrbcích Předhoří diemenského, i. Prášek semenowý wodu růžowě barwí, když semeno do ní se uwrhne, VE PavčKowEc. © BANKSIA. BANKSIE. Kwěty nahromaděné w jehnědy a po dwau třemi listeny podepřené. Okwětí 4dílné, řídko na čtwero kla- né. Tyčinky 4, ponořené w konce uštůw okwětowých, poddutých. Šupinky 4, podplodní. Waječník 2pauzdrý, dřewnatý: přehrádka prostá, na dwé klaná. dů P. banolistý. B. erieaefolia Lrn. Cav. ic. 1.538 Tralt, tabul. £. 450. Keř. Gstřewíčný ; wětwe trojnaté: nebo čtwvernaté, z mezi sebau klas wálcowitý wypauštějící, přikryté lístím nejhojnějším, jehlicowitým, řapíkatým, na rubu přihuňatým, bělostným, po kraji nejcelejším, |— A“ dlauhým, '/:" širokým, na konci wykrojeno -= 2zu- bým3 klas 14" dlauhý, z 600—1200 kwětůw složený, dole obklíčený pokrywkau krátkau, štětnatau; okwětí pře- tenké, hedwábnité ;. blizna hlawowitás tobolky. (asi 40) okrauhlé, na konci ztlustlé, rezawě chlupaté, chlopní záklapnicowitých, nahromaděné w způsob, šišky skoro wálcowité, promichané kwílím pometalým, — Po skal- natých místech u, Port-Jacksonu na Nowém Hollandu. k, Zemkowé sbírají z kwětůw toho i jiných rodů med, jejž jedí. P. wadnaucí. B. marcescens R. Brown. Banksia prac- morsa Boř. rep. £. 258. Stwrůmek 8—10" wysoký 3 rozhy plsťnaté, listy klínowité, ploché, roztraušené, uťaté, kro- mě prostředku zubatopilowané, dole ostraunké, na ru- bu bělotečkowané; klasy konečné, přeweliké, tmawě čerwené; okwěti stále wadnaucí jakož i měchýříky lysé. — Na pomoří nowohollandském. Kwěte w prosinci a lednu. 5. Kořen potřebují k dáwení na místo ipekakuanhy. LískowicE. © GUEVUINIA. | GVEYUINIE, Okwětí 4lupené, neprawidelné: lupenůw tří pod- - winutých, čtwrtého přímého. Prašníky 4, ponořené do uštůw okwětowých, poddutých. Žlázky 2 podplodní, z předu postawené. Waječník 2waječný. Blizna úkosná, Peckowice se skořápkau kostěnau, (semennau. | L. obecná. G.avellana Molin. Ouadria heterophylla R. et Pav. fl. per. |. (. 6. Nebu FeuWl. 3. £. 33, Strom 36" wyšsoký, wždy zelený, hustý; listy střídawé, řapíkaté, lichopeřené, podobné jasanowým, složené ze 4—5 pá- rů lístkůw stříčných, řapíčkatých, lysých, wejčitých, po kraji zaubkowaných; kwěty drobné na hroznech je- dnoduchých, úžlabíčkowých nebo skoro. konečných, 1293 jichžto dwa a dwa na společné stopce: mnoho jich po- metáwás okwětí bílé, uštůw čárkowitých, tupých, příko= pisťnatých, podhnutých, pýřitých, na konci prohlube- ných; prašníky wejčité, skoro sedawé, w. problubině uštůw okwětowých; waječník wejcowitý; čnělka chlupatá, Uustá, oblá, s bliznau, dužnatau ; peckowice kožnatá, kulowatá asi 97 w. průměru UWustá, žlutá, pak černá, obsahuje pecku asi jako ořech lískowý. — U welikém množstwí w lesech Peruanských a Chilských na patě hor. Kwěte w únoru a březnu — Zemkowé owoce načesané nechawše několik dní na slunci le- Žeti přinášejí na trh. Chuť jader jest asi jako lískowých ořechůw, lahodnější ale a slabší; též se cnkrují. © Rubina peckowičná welmi trpká slauží na místo kůrky marhanowé. - Dříwí twrdé a hebké slauží * k dělání kol a prken, Řád 114. KLIŽELOWITÉ. PENARACEAE. Okwětí prosté, barwené, stálé, na čtwero klané : uštůw w. pavpěti chlopnitých. Tyčinky 4, na okwětrí připewněné, s jeho ušty střídawé, oddělené nebo dole Ibratré ; prašníky 2pauzdré, na dél pukající. Waječník 4pauzdrý; pauzdra o 2% waječkách podlé sebe umístě- ných, wzestaupawých. Čnělka I, č týrhraná. Blizna je- dnoduchá, hlawowitá nebo úlaločná. Tobolka w okwětí - stálém skrytá, 4pauzdrá, pauzdrosečně úchlopná, 8se- . menná. Semena s jádrem stejnorodým (klem nerozdě- - leným). Kře wždy zelené, Listy stříčné, střechowité, jednoduché, nejce- © lejší, bezpalisté. Kwčty obojaké, prawidelné, úžlabíčkowé nebo ko- í nečné, listenoma pobočníma podepřené, 3 Sem náleží 12 rodů (w 13 | dorgpane ježto wšecky na jižném konci w Africe přebýwají. ád ten skrowný snad nejlépe -tu stojí, KruižeL, © PENABA. - WiscHLEIMSTRAVCH, -© Okwětí dole 2listenné, zwonkowité, na čtwero kla» - né: ušty kratší nežli trubka. Tyčinky 4 z trubky okwě» towé wyniklé. Waječník 4bočný ; čnělka 13 blizna hla. wowitá, 4laločná, Tobolka úpauzdrá, 4chlopná ; pauzdra 2semenná. | ře K obecný. P. Sarcocolla Lén, Lam, 1. 18. /, 2. Keř 1—Y wysoký, utěšený ; wělwe střídawé, hořejší sochalé$ 1294 listy mnohé, stříčné, drobné, sedawé, čtyrřadě střecho- wité, lysé, celé, hrotičité; kwěty sedawé na konci ro- zeh w chomáče spojené; listeny wětší listůw, brwité, čerwené; okwětí delší listenůw, žluté : uštůw čárkowi- tých, tupých, podhnutých ; čnělka šídlowitá. — Na Před- hoří dobronadějském, Kwětew kwětnu až do čerwna%m. Ze wšech dílůw toho kříčku, obzwláště z listenůw, prýští se klejopryskyříce , sarcocolla nazwaná , w drobných bělawých anebo čerwenawých brylečkách, jež dříwe jest chuti ostré, pak hořké, potom sladké a nepříjemné ; wodau a líhem se rozpauští ; rozpálená hoří plamenem. Druhdy se potřebowala k počišťowání; též proti ranám i wředům. K. hrotitý. P. mucronata Lčn. Meerb. £. 51. (E 3. Podobá se předešlému a liší se listím srdčitým, silně hrotitým , listeny lysými, nebrwitými; kmeny jeho ((“ zwýši popelawé ; wětwe roztraušené, skoro přesleněné ; kwěty shlaučené w chomáče konečné, sedawé, obklíčené listím barwecým, podobným k listenům ; listeny malé, čárkowité, podduté, ostré; okwětí třikrát delší listenůw přínálewkowité: uštůw wejčitých, mnohem kratších trub- ky. — Na Předhoří dobronadějském a w Senegalsku. K. šupinatý. P. sguamosa Lin. Kříček asi zwýší ; wětwe skoro přesleněné, příčtyrhrané, přikryté lístím střechowitým, sedawým, wejčitým, přídužnatým, dole klínowitě zauženým, čtyrřadým, na konci trochu žlázna- tým ; kwěty konečné, sedawé, nahlaučené, okolo nich listy mnohem širší ostatních, po kraji brwité a lepna- té; listeny wejčité, přínestejné; okwětí mnohem wětší. — Na Předhoří dobronadějském. Z posledních dwojích rodů podobná jako z prwního se prýští klejopryskyřice na wzduchu wysýchající. Řád 175. WÍROPLODOWITÉ. GYROCARPEAE. Okwětí trubka s waječníkem srostlá, kraj na čtwe- ro, šestero, osmero neb desatero klaný: uštůw dwauřa- dých, w paupěti na dél násobenowechlípnutých, pada- wých anebo dílem stálých. "Tyčinky 4—5, před wněš- nými 'ušty okwětowými postawené, oddělené, dole se žlazama přirostlýma nebo prostýma ; prašníky 2pauzdré, u wnitěř chlopněma na dél pukající. Waječník Ipauzdrý, waječný: waječko koncem powěšené. Čnělka jedno- duchá; blizna štítowitá nebo tupá. Peckowice někdy 1295 ušty stálými a zwětšenými na čechalce křídlatá, Ise- menná. Semeno bezbílečné. Kel rowný, děloh řapíka- tých, na pírko 2lupenné nawinutých, kořínku hořeního. Stromy nebo kře. Listy střídawé , obyčejně lalokaté nebo trojsečné, řídko celé, bezpalisté. Kwěty prawidelné, obojaké nebo mnohomanželné na latách wrcholíkatých. ád tem obsahuje toliko 6 rodůw (we 2 pokoleních), mezi obratníkoma rostaucích, WínRorPLoD. © GYRoCARPUS, Kwěty mnohomanželné, jednodomé. Okwětí obo- jaké na čtwero klané, uštůw nestejných. Tyčinky 45 žlázy 4 kopinaté, dole srostlé, mezi ušty okwětowými umístěné © Blizna sedawá. Peckowice dwojkřídlá. JF. americký. G. americanus Jacg. am. £. |18. /. 80. G. Jacguini Rozb. corom. L. £. 1, Strom pěkný, ztepilý, mnohowětewný 3; listy weliké, roztraušené , přísrdčité, hlauběji mělčeji rozsekané na laloky troje wejčité, ostré, někdy jsau celé, lesklé, dlauhořapíkaté; kwěty na latách běwných; peckowice nepatrně Shraná, nepukawá, na konci opatřená křídloma (uštoma okwětowýma pozůstalý « ma) podlauhlýma, tupýma, tenkýma, asi 47 dlanhýma; semeno bělawé, dole nahnědlé, zakulatělowejcowité. — W Mexiku a jiných končinách Ameriky jižné, též na Ko- romandelu. 5. Peckowice křídlaté jsau hračkau chlapcům, házejícím je do wýšky, kdežto opírajíce se křídloma a padajíce zponenáhla ustawič- ně dokola se otáčejí, Řád 176. STUKAČOWITÉ. HERNANDIEAE. (J, S. Presl 1820. Blume 1835). Okwětí korunowité, prosté, trubkowité, kraje 4—8- dilného, Tyčinek 9—12, na okwětí připewněných, w několik řad rozpostawených a dílem zakrsáním w žlázy nožičnaté proměněných. Prašníky 2pauzdré, na dél pukající, Waječník Ipauzdrý, Iwaječný: waječka wisu- tá. Čnělka | nebo žádná; blizna prohlubená nebo ná- lewkowitá, Peckowice s rubinau haubowitau nebo wlá- knatau, holá nebo okwětím stálým, zweličeným a nadu- tým obklíčená. Semeno bezbílečné, Kel rowný, děloh plershkjeh, swraskalých, lalokatých, kořínku krátkého ořeního. 82 1296 Stromy, Listy střídawé, nejjednodušší, bezpalisté. Kwěty pra- widelné, obojaké nebo jednodomé, na. klasech anebo chocholících úžlabíčkowých ; pokrywka trubkowitá nebo 4lupenná, padawá, kali- chowitá pod každým kwětem anebo pod třemi. ád ten skládá se z 5 rodů (w 2 pokoleních) rostaucích mezi obratníkoma w Asii a na poblízkých ostrowech, též w Americe. STUKAČ. | HEBRNANDIA. — HERNANDIE, Kwěty jednodomé, po třech w pokrywce 4lupenné, jichž prostřední samičí, okolní samčí. Samčí : okwětí bar- wené, Glaločnéj tyčinky 3 na wněšných lalocích mezi žlázkama nožičnatýma (tyčinkama pometalýma). Saměčí : pokrywka Ilupenná, na konci uťatá; okwětí trubkowité, s waječníkem srostlé, na kraji Slaločné; žlázky 4 nála. ločné, nožičnaté; čnělka krátká s bliznau nálewkowitau. Peckowice 8žebrá, w pokrywce zweličené, naduté, na- hoře otewřené. S. zwučný H. sonora Lín. clitt. £. 33. Jaca. am. 245. —- pic. (« 120. Arbor Regis Rumph 2. £ 85. Strom zte« pilý, ozdobný; rozhy oblé, lysé 3 listy roztraušené, řapí- katé, wejčité, dole okraublené, weliké, štítowité, jelikož řapík wniká do rubu kromě středu blíže kraje dolení- ho; kwěty bledě žluté na hroznech latowitých, koneč- ných ; pokrywka kwětu samičího pak zweličiwši se nabý- wá twaru měchýře žlutawého, na konci malau děrau opa- třeného 3; když wítr wniká do toho měchýře, zplozuje se susání dost daleko se rozléhající; w té pokrywce jest peckowice zwící třešně malé, bělawá, o 2—3 semenech. — W obojí Indii. Kwěte w srpnu až do října. 5. Kmen dutý býwá naplněn mráwenci welikými, černými, takže, aby poraziti se mohl, hmyz ten zapáleným listím wypuditi potřeba. W rozhách jest dřeň jako bezowý.. Ze dříwí lehkého a hebkého dě- lají šindele; a pro lehkost malé stežně. Dříwf mladých stromůw haubowité užíwají na místo korku na sítě rybářské. Kořen rozžwý- kaný hojí prý rány šípami kalenými od Makasarůw učiněné. Zwaře- nina listní léčí zatwrdliny břišní a seiena olejnatá dolem počišťují. S. gujanský. H. guvanensis Aubl. £. 329. Lam. t. 755. /. I. Strom ztepilý, třebas 60" zwýší, kmen 2—3 zlauští; dříwí bílé, lesklé, kořenné; kůra hladká, bě- lawá ; rozhy kruché; listy wejčitopodlauhlé , srdčité, maličko podduté a jako násobené; řapíky krajní, wlnič- katé; kwěty konečné na hroznech latowitých, při- krytých wšude popelawau wlnkau; plody malé w po- krywce čerwenawé. — W Kayeně. Kwěte w únoru a březnu. 5. Z jader jeho dělají emulsie k počišťowání. Galibowé a Ne- growé strojí ze dříwí lehkého traud, dobře chytající. WLákNowgEc. InocaRpUs. | FASRRFRUCHT. Okwětí nálewkowité, na patero klané: uštůw čár. kowitých, dole podepřené listenem na dwé klaným. Ty- činek 10—12 nečnějících, dwojnásobnau řadau rozposta- wených, obplodních ; nitky překrátké. Waječník prostý; blizna sedawá, poddutá. Peckowice wejčilá, smačknutá, o | pecce Isemenné, wláknaté. WW. obecný. J. edulis Forst. gen. £. 33. Gaert. (. 199, 200. Gujanus Rumph 1. £. 63, Strom“ ztepilý, kmenu nízkého, křiwého, hranatého, co muž tlustého, wětwí zprohybaných ; listy střídawé, na píď dlauhé, 5—6" ši- roké, někdy dwakrát wětší, obyčejně hmyzem požrané, podlauhlowejčité, přísrdčité, nejčelejší, lysé, žebernaté, nejkratšeji řapíkaté; kwěty bělawé, drobné, střídawé, po- depřené drobnými listeny a rozpostawené na hrozny ojedinělé, malé, srstnaté, úžlabíčkowé ; listen malý, roz- štípený na dwě částky stejné, podlauhblé, tupé s; okwětí s trubkau wálcowitau mnohem delší listenu: uštůw 5 čárkowitých, delších obalu; peckowice weliká, wejčitá, smačknutá, poněkud měsíčitá, 4“ široká, 2'/2"“ dlauhá: rubiny žluté nebo čerwené, srstnaté, jádra tentýž twar majícího. — Na Molukách a Ostrowech jihomořských. Kwěte w srpnu až do října. 5- -Z kůry naříznuté prýští se sok čerwenawý, přetrpký a lepka- wý, na plátně dělající skwrny těžko wyprawitelné. Dříwí pro mnoho sukůw nemůže se potřebowati. Jádra podstatau podobají se kašta- nům, surowá ale nejedí se, wařená anebo w horkém popelu upečená jsau potrawau wezdejší; chutnají jako jedlé žaludy we Španielích a Portugalech ; těžké jsau ku ztráwení, Zwařenina z kůry jest wýbor- ný lék proti auplawci, Řád 171. MACIZEŇOWITÉ. MYRISTICEAE. Kwěty dwaudomé, Okwě:í srostlolupenné, na tré klané, kožowité, w paupětí chlopnité. Samec: tyčinky obplodní, 3—12, s nitkami často srostlými; prašníky " wně na nitky přirostlé. Samice: okwětí padawé: waječ- ník prostý, sedawý, Iwaječný ; waječko wztyčené. Čněl- ka překrátká ; blizna příušetnatá. Peckowice s rubinau dwauchlopně pukající, 1semenná. © Semeno obklíčeno míškem mnohodilným. Bílek rozhlodaný, Kel malíčký, w dolením dílu bílku zawřený, s kořínkem wzhůru obrá- ceným a dělohama listowitýma. 82* 298 Stromy často Šťawan čerwenawau oplywající, Listy střídlawé, bezpalisté, netečkowané, celé, kožowité, řapfkaté, za dospělosti s kosminau přitlačenau, drobníčkan na rubu, Kwěty úžlabíčkowé nebo konečné na hroznech, latách nebo klubkách, opatřené listenem čap- kowitým. "Ten řád sestáwá asi z 20 rodůw mezi obratníkoma rostaucích, We wšech částkách jsan kořenné ; mnohých se potřebují semena a míšky w lékařstwí a kuchyni. - Macizeň. | MYRISTICA. — MUSKATNUSSBADM. Okwětí barwené, baňkowité, na tré klané, Tyčinek 9—12 s nitkami dole srostlými. Waječník s bliznau 2- laločnau. M. prawá. M. moschata 7%uub. M. aromatica Lam. 1. 832. 833. /. I. Plenk €. 425. Hayn. 9. t. (2. Důsseld. 8. 4. 19. Diet sc. nat. atl. 3. £. (4. Strom zwýší 30— 85; wětwe husté, welmi odstálé skládají koš kulowatý, přehustý; kůra kmenowá čerwenawá; listy krátkořapí- katé, skoro dwauřadé, střídawé, eliptičnopodlauhlé, tu- paunace zakončité, lysé, 2—3" dlauhé, "2" široké; kwě- ty úžlabíčkowé nebo po opadalých listech poboční, stopkaté; samčí po 3—1 na wrcholících: okwětí žlu- tawě bílé, dužnaté; nitky srostlé w slaupek, na němž 9 prašníkůw ; kwěty samičí ojedinělé nebo po 2—3 s okwětím jako samčích, waječníkem obwejcowitým, bliz- nau sedawau, rozpoltěnau: uštůw rozewřených ; owoce odwislé, kulowatohruškowité, zwící wlaského ořechu I s rubinau žluté, s dužninau bílau; semeno weliké, elipso- wilé, černohnědé, we skořápce twrdé a míšku dužnatoko- žowitém, dřípnatém, karmasínowém, za sucha nahnědle žlutém. — Na Molukách, kdežto ji ale Hollanďané kromě Baady a Amboiny wykořenili, aby tím snad- něji samokupectwí prowáděu mohli. Nyní sází se také na Francii a Barbonu (od r. 1170), odkud přesazena na Antily a na Kayenu. Kwěte pořád. 5. -Z poraněné kůry prýští se mavhu soku lepkawého, bledě čer- weného, na plátně stálé skwrny zůstawujícího. Dříwí bílé, řídké, wláknaté, přelehké slanží k dělání drobného nářadí, Listy zelené mnaté wydáwají zápach slabý, suché ale silněji zapáchají, Owoce te- pruwa w 9 měsících zrá, Rubina jeho chuti ostré, swraskawé, nemůže se za surowa jísti, tudy jí zaděláwají nebo dělají z ní powidla. Pro nás ale důležitá jsau jádra, wůbec kulkami muskátovými nazwaná, ze skořápky wylaupnnutá | Jejich podstata jest kořenna a mastna; dobrá špendlíkem napichnutá prýští olej. Druhá, částka z plodu k nám přicházející jest míšek, jenž pecku obaluje, wůbec kwčtem (ma- cizem) slowe a ku kořenění jídel též i w lékařstwí slauží, Macizeň celý rok kwěte a listy zponenáhla pauští; owoce tři- krát do roka, w srpnu, listopadu a březnu se sbírá, ježto dawá 1299 nejlepší peckowice, | Když rubina puká, wylezau na strom a střesau owoce do tráwy; hned pak rubínu olaupají, potom s pecek swleknau míšek, a nechají je 3 dni na slunci leželi, pak je dají do kauře, po 4 nedělich lauští a na tré dělí; nejwětší kulky pošlí do Ewro- py, druhé nechají pro Indii, ze zakrsalých wytlačují olej. Hned na to, aby nebnily, náleží je 2—3krát denně do wápenné wody poto- piti a po každé usušiti, Druhdy se domníwali, že toliko jistý mo- drý holub může macizeň rozplemeňowati, který požřew ořechy ztra- wuje jejich míšek a neproměněné jádro ze sebe wydáwá. W lese macizeňowém spáti jest nebezpečno, jelikož snadně se dostane zá- wraf; též nadužíwání knlek muskátowych působí mrákoty a blauznění, M. sádlonosný. M. sebifera Lam. act. par. 1188. Vi- rola sebifera Aubl. 2. t. 345. Strom zwýší 30—60; ků- ra tlustá, rozsedalá, náryšawá ; dříwi bílé, celistwés koš složený z welikého množstwa wětwí wijawých, wšamo roz- šířených 3; listy. střídawé, nejcelejší podlauhlé, ostré na líci zelené, na rubu náryšawé plstí krátkau, asi 87 dlau- bé; kwěty dwojdomé, sedawé, po 3—6 na hroznech welikých, úžlabíčkowých, náryšawé plsťnaté ; okwětí 3- zubé; tyčinek G; owoce kulowaté, Kkožowité, zelenavé, ostré; rubina 2chlopná pauští ze sebe pecku zaobalenau míškem čerweným wláknatým; jádro welmi olejnaté, u wnitř. žilami bílými a ryšawými protažené, — Welmi obecný na Kayeně, w Guianě, na místech wlhkých, Kwěte a zrá w prosinci, lednu a únoru, 5. Aublel rozeznal několikero odrodkůw. Z poraněné kůry prýští wice méně šťáwy ostré, dobré k zahojení bedélek a ukojení bolesti od zubůw wyžraných. Z jader dobýwají mastnotu pewnau, žlutawat, z níž dělají swíce, K tomu cíli peckowice na slunci usušené pod wál- cem zbawují skořápek, pak je čistí na opálkách, potom roztlukau na kaši, z níž do wody wřelé uwržené odděluje se mastnota; na po> wrch se wznášející a wystydnntím wody. křelnancí © Pak mastnotu přepustí a procedí, načež do kadlubu swíce lejí, Mastnota jest ostrá, a uemůže se na rány a wředy přiklůdati, protože je zaněcuje, Řád 178. WAWŘÍNOWITÉ. LAURINEAE. Okwětí prosté, na čtwero neb patero klané: uštůw w poaněv střechowitých, padawých, řídko stálých. Ty- činky ze dna okwětowého wyniklé, určené, nejwíce tolis keré (co uštůw okwětowých), 2—3—4 ano 5—Okrátné; hm případku před ušty postawené, jindá mnoho- řadé s nitrořadými často pometawými; prašníky 2—4- pauzdré: pauzdra chlopní od dola se otwirající. Wa- ječník Ipauzdrý, (waječný; waječko odwislé. Cnělka 1; 1300 s bliznau tupau. Peckowice nebo bobule, Semeno bez- bilečné. Kel rowný s kořínkem hořením. Stromy, kře. Listy střídawé, kožowité, wždy zelené, jednodu- ché, nejcelejší, přeřídko dlanitosečné, bezpalisté, Kwěty prawidelné, obojaké nebo jednopohlawé na hroznech, latách wrcholíčnatých, cho- máčích anebo okolících. Dosawád znají asi 250 rodů nyní w 31, anobrž dle některých w 44 pokolení rozdělených. Kromě malíčkokterých w mírném podnebí náležejí ostatní mezi obratníky do Asie a Ameriky, Rozeznáwají se we- likým množstwím silice we wšech dílech, jež někdy co kafr se wy- skytuje. Semena ještě mají olej bohatý na lojowinu, a tudy hustší jest; S olejem smíchán jest obzwláštní prwek, wawřinowinau (Lau- rinum) zwaný, Wawňíx. LAURUS. | LORBER. Kwěty dwojdomé. Okwětí 4—6dilné, padawé. Sam- čí: Tyčinek 9—12. mnohbořadých ; nitky nitrořadé u prostřed anebo dole dwojžlazé ; prašníky 2pauzdré, chlopněma wičkowitýma pukající. Samičí: Tyčinky bez - prašníkůw, s nitkami 2žlazými; waječník prostý; čnělka jednoduchá s bliznau tupau, 2—3laločnau. Bobule na- há, příwyschlá, [semenná. W. bobkowý. L. nobilis Lin. Plenk. t. 315. Schk. t. 110. Důsseld. 5. £. (3. Rostl. 2. ob. 6. Bobek Mar. Háj. 30. Bobek nebo bobkowý strom Mar. IFel. 36. C. Keř 8—15' wysoký nebo strom 20—2ástřewičný, wždy zele- ný; wětwe tuhé, přímé, naryšawěle hnědé, rozhy zelena- wé, hladké; listy střídawé, překrátce řapíkaté, podlau- hlokopinaté, obak zakončité, přířeřabaté, tuhé, kožovwité, peřenožebré, w úžlabíčkách žeber hlawních malíčkau žlázkau čočkowitau opatřené, obzwláště na rubu autle síťkowané, po kraji auzce chruplawém podchlípnutínké; kwěty chomáčené w úžlabičkách rozhowých : listeny wej- čité u wýniku stopeček ; okwětí obyčejně 4dilné, žluta- wě bílé: ušty obwejčité, tupé, podduté, obak pýřité; bobule wejčitoelipsowitá, zwící malé třešně zelenawě ne- bo modrawě černá. — W Lewantu a w končinách stře- domořských, kdežto se i sází. Kwěte w březnu a dub- nu. i. 5. Listy bobkowé mnuté zapáchají kořením, chutnají hořce a trpce, obsahují silici, a potřebují se w kuchyni, méně w lékařstwí. Dužnina bobul (bobkůw) obsahuje silici wonnan a pryskyřici hořkau ; z jader wytlačují olej zelenawý, máslowitý, w lékařstwí. užitečný, ekowé zaswětili wawřín Apollowi, a wěncemi ozdobowali Skráně wftězůw, ačkoliw i žřecowé je nosili a i mrtwým na hlawu sázeli; pozdějí i mladí doktoři jej dostáwali, odtud jméno dacea- lawreatus JF. palčůvý. L. caustica Moll. Litchi Feuil. 3 1. 23- 1301 Strom weliký; kmen ztlauští člowěka s korau zelena- wau, dříwím bílým, přetwrdým, pak zčerwenajícím ; roz- hy mají listy wejčitokopinaté, stálé, lysé, swětle zelené, hladké, malíčko wykrajowané, 2" dlauhés kwěty úžlabíč- kowé, stopkaté, nejwice ojedinělé; okwětí o 4 uštech wejčitých; peckowice přeweliká na obojím konci zple- štilá, nahoře malíčko zakončitá. — W Chili a jinde w Americe jižné. Z kůry porančné prýští se šťáwa zelenawá. Wýzewy toho stromu w létě působí otekliny a puchýře těm, kdo pod ním spí ane- bo jej porážejí, ačkoli některým nic to neškodí. Dříwí užitečno k stawčění korábůw a příbytkůw. Surowé dáwá se snadně Štípati, a wysýchaje nabýwá twrdosti ocelowé. SkKoŘICOWNÍK,. | ČINNAMOMUM. | ŽIMMETBAUM, Kwěty dwojdomé nebo mnohomanželné. © Okwětí $—6ódilné. Tyčinek 9, trojřadých, plodnýchý prašníky 4pauzdré. Blizna tupá. Peckowice trubkau okwětowau - dole obalená. S. prawý. C. verum J. S. Presl. Rostl. 2. ob. 1. C. zeylanicum Blume. Laurus Cinnamomum Lin. Nees. cín. te 2.. A. Hayn. 12. t. 20. 21. Důsseld. 18. € 26. Diet. se nat. atl, 3. £. 12. Stwom wždy zelený, 15—20' wyso- ký; kmen 1'/Ž zstlauští, kůra zšediwěle hnědá, u. wnitř čerwenawě rusá; rozhy příčtyrhrané; listy stříčné ne- bo střídawé, wejčitopodlauhlé nebo spíše eliptičné, dole nejtupější, na konci malíčko zakončité, tupé, nejcelejší, kožowité, Sžilé, nejlysejší; řapíky silné, polooblé, pře- krátkés kwěty mnohodomé, drobné, na latách koneč- ných, wrcholíčnatých; kwěty stopkaté; stepky dole li- stenem opatřené; okwětí Gdílné: uštůw kopinatopo- dlauhlých, ostrých, wně pýřitých, u wnitř žlutých; tyči- nek 12 trojřadých, nitrořadé 4 pometawé, po straně ne- saucí žlázku wejčitaus peckowice wejcowilá, modrawě černá, 4x“ dlauhá: dužnina zelená, olejnatá, jádro na- chowělé. — Na Cvylonu půwodně, nyní se sází na Mau- rici a Martinice. Kwěte w lednu a únoru, u nás w čerwnu až do září, 5. Od toho stromu pochodí prawá skořice, jež do roka dwa- krát, od dubna až do srpna, a od listopadu do ledna se sbírá, S uříznutých 3letých konárůw, na dél Žabkau natržených, slupují kůru, která na slunci sama od sebe se swine, Po 2—3 letech mohau opět konáry řezati. Na Ceylonu samém dobýwají coročně 40000 centůw skořice, Sestáwá wlastně z lýka co papír tlustého, kůry wněšné wětším dílem zbaweného. Zápach a chuť silná pochodí silicí těžkan, skořicowau, Skořici potřebují w lékařstwf a kuchyních. | Listy dáwají do kaupelí posilujících, Kwěty wydáwají wůni na mnoho mil, a za« 1302- děláwají se do cukru. Z plodu dobýwají silicí podobnau jalowcowé, a wařením mastnotu, wosk skořicowý. z něhož králowé wýchodoind- ští dáwají dělati swfce wonné; též přichází do mastí a flastrůw. Likodra starých kmenůw prospíwá truhlářům ; Stromy plané díwají skořicí dřewowau (Cassia lignea), která dle jiných jest kůra starších wětwí a kmenůw od stromůw štěpných. S. kassta. C cassia J. S. Presl. C. aromaticum Nees. cín. €. 3. Hayn. 12. 1. 83 Důsseld 18. £. 21. Podobá se předešlému, liší se ale rozhami a řapíky srstnatými a hedwábnoplsťnatými, listím obyčejně střídawým, eliptič- nopodlauhlým, špídlatým, třikrát 3žilým a latami štíhlými hedwábnitými. — W Číně a Kočinčíně, odkud přesaze- ný na Žáwu a jiné ostrowy wýchodoindské. Kwěle w kwětnu až do září, 5. Od toho stromu pochodí skořice indská, čínská čili kassiowá, kusy kůry tlustší w trubky swinuté. Podobá se skořici prawé čili ceylonské chatí, ačkoli má příchuť nátrpkau a štíplawau; pro láci wětší obyčejněji se potřebuje nežli ceylonská. S. dlauholistý. C. Malabathrum J. S. Presl. Nees. Laurus Malabathrum Lam. Hayn. 12. £. 26. Důsseld. 4. t. 10. Tamala. Strom welmi podobný skořicowníku pra- wému, takže někteří jej měli za pauhý odrodek ; jest ale wyšší; rozhy oblé; listy (“ dlauhé, 3—1“ široké, obblíž- né, takže jako stříčné wypadají, podlauhlokopinaté, 3žilé, obak ostré, tenké, nekožowité; kwěty drobné, newonné na latách konečných, krátkostopečných, smužné; plody co hrách weliké, černé. — W Bengalu. Kwěte w lednu a únoru. 5. Od toho přichází obzwláště skořice dřewowá, barwy hnědo- čerwené, užitečná proti slabosti žaládka a proti průjmu. Listy (folia: Malabatbri) chutnajíce skořicí w lékařstwí se potřebují, S. kulílaban. C. Cnlilaban J. S. Presl. Laurus Culi- laban Líů. Čortex caryophylloides Rumph 2. 1.14. Strom © ztepilý; kmen 2 tlustý s koš jakou wawřínu obecného rozhy oblé; listy prosté, obblížné, křížmostříčné, wej- čité, nejcelejší lysé, na píď dlauhé, 3—4“ široké; kwěty na latách malých, běwných, konečných aneb úžlabíčko. > wých; peckowice žaludu menší, zelenawé, dole trubkau okwětowau na šestero klanau podepřené, [semenné ; jádro čerwenawé. — W lesech pomořských na Molukách. Kwěte w březnu až do čerwna. 5. Kůra jeho, skořicí hořkau nebo kulilahanowau či kulilamwa- nowau zwaná, jest barwy skořicowé, u wnitř čerwenawč Žluté, mu- skátowými kulkami zapáchající a zawírá těžkau silici. | Potřebují ji w lékařstwí a w kuchyni, Dříwí baubowité hodí se toliko k pálení. -8 kaskarilowý. C. Kiamis Nees cín. 4. 24. /. 2. Strom s korau tlustau, zelenawau, mnoho silice obsahující; 1303 rozhy čtyrhrané; listy ostroeliptičné, 3žilé; kwěty roz- ložené, dole padawé, na latách úžlabíčkowých, roztro- jowaných. — Po chlumech na Žáwě. ; Abu Kůra zapáchá a chutná jako kaskarila a jest špatný druh kůry massojowé. . S. massoj. C. Burmanní Blume. (Cortex onininus Rumph. Valentyn. Ephem, cur. an. 3. p. 53. fig. 5. Som ztepilý a tlustý, takže sotwa obejmauti se může; kůra šedá co prst tlustá, u wnitř čerwená, plná žil bílých ; Jisty stříčné, někdy střídawé, wejčité, podlauhlé, zakon- čité, málo ztenčené, třikrát 3žilé, se žilami pobočními nad prostředkem miznaucími, 7“ dlauhé, 3“ široké; řapíky a rozhy -lysé peckowice jako wíněnky, žluté s dužninau chutnau a wonnau. — Na Nowé Guinei. Kůru řeží na kusy 2 dlauhé a swazují w otépky 25 liber těžké. Dělají z ní kaši, jíž se natírají, aby se zahřáli a posilnili, Do Indie wýchodní coročně jí přinášeji dwa plné koráby. S. sůuok. C. Sintoc Blume. Sintoc. Strom 80“ wy- soký; listy stříčné, podlauhlé nebo wejčitopodlauhlé, tupě zakončité, dole málo zlenčené, třikrát 3žilé: žil pobočních dole někdy na dwé klaných, proti konci mízejícíchs rozhy a řapíky lysé: listy příkwětní hed- wábnitopýřités laty běwné, hnědoplsťnaté, — W lesech na Sumatře, Záwě, Borneu. 5. Kůra přiwáží se w kusech dlauhých, tlustých, skořicowě bar- wených, skoro ploských, rozdrolitelných, wně swraskalých, ta a on- de pokožkau šerau přikrytých ; chuti ostře kořenné, zápachu líbezné- ho jakoby. břebíčkem a muskátowými kulkami. © Welmi wážený lék na Žáwě proti hlistám, ušťkuntí hadůw jedowatých a zastaralým prů- jmům s křečům, „s S kafrowý. C. Camphora J. S. Presl. Rostl. 2. ob. 6. Laurus Camphora Lén. Duham. nov. 2. (35. Hayn, 12. 7. 27. Důsseld, 8. £. 24. L. eamphorifera Kaemp/. t. 171. Camphora oflicinarum Blak, 1. 347. Strom ozdob- ný, asi naší lípě podobný; kůra na kmenu a stárých wětwích rozsedalá, hnědá; rozhy autlé, lysé, oblé ; dříwí bílé, wlnowitočerwenawě | znamenané, zápachu kořen- ného, za sucha čerwené a starší děrkawé, protože we sklipcích kafr zawřený časem prchaje, mezery prázdné zůstawuje ; listy střídawé, kožowité, elipučné nebo wej- čité nebo kopinaté, dole ostré, na konci kosowitoza- končité, nejcelejší, maličko řeřabaté, lysé, 3žilé: žil po- bočních konce nedosahujících, 2—3'/;“ dlauhbé, 1'/“ ši- roké s řapíky zdélí polowičky listowé; z úžlabíček listůw rozhowých hořejších wynikají laty co list dlauhé a do- hromady latu konečnau dělající; kwěty mnohodomé s okwě« 1504 tí Gdílné, uštůw wejčitých, tupých, bělawých, u. wnitř zažlutlých a wlnatopýřitých ; tyčinek 9: nitky chlupaté ; peckowice zwící bohatého hrachu, wejcowitokulowatá, z nachowa černá, trubkau okwětowau podepřená. — W lesech na Žapanu a w Indii wýchodní. Kwěte w létě.5. Wšecky díly, obzwláště kořen, zapáchají a chutnají kafrem, který už hotowý na způsob drobných zrn wyplňuje sklípky we dříwí, Aby ale dobyli kafru, rozřezáwají dříwí, waří je u wodě na železné báni, kterau poklopí klobaukem hliněným, slamau naplněným, w níž kafr wypuzený se nashromáždí, Tak nečistý kafr w Ewropě, jme- nowitě w Hollandu, wápnem se přepuzuje a čistí. Kafr jest wýbor- ný lék, a tudy často se předpisuje. Jsan ještě jiné stromy kafrodar- né, anobrž i rostliny ožankowité kafr obsahují ČrwERax, PERSEA.. AVOGATOBAUM. Kwěty obojaké. Okwětí 6dilné, často nestejné, stálé nebo padawé. Tyčinek 12, dwojřadých : tři nitro- řadé uštům ckwětowým wnitřním stříčné jalowé, tři uštům wněšným stříčné plodné, dole žláznaté, Prašniky 4pauzdré. Blizna příkejowitá. Peckowice okwětím stálým, 6dilným podepřená. Č. nejlíbeznější. P. gratissima Gaert. Rostl. 2. ob. 9. Laurus Persea Jacg. Dict. sc. nat. a'l. 3. t. 18 Ayueca- te; avocatier. Strom ozdobný, 40 i wíce střewicůw wy- soký; kmen mírně tlustý, korau hnědau rozsedlau odě- ný podporuje koš obšírný; listy střídawé nebo skoro stříčné, eliptičnopodlauhlé, dole ostré, na konci zakonči- té, tupaunké, nejcelejší, maličko teřabaté, příkožowité, pe- řenožebré, na líci nejlysejší, na rubu chlupatopýřité, nasi- wělošediwé, 4—5“ dlauhé, 2“ široké; řapíky mnohem krat- ši; wrcholík konečný, šedoplsťnatý, složený z lat mno- bých, nesaucích kwěty (3—6) w okolíky, listenem pode- přené, postawené; okwětí wně šedoplsťnaté: uštůw ko- pinatých, tupaunkých, u wnitř bělawých; plod čiho- witý, mnohem wětší nežli pěsť, asi hrušce bez šomolky „podobný, dříwe zelený, pak tmawě z hněda nachový; dužnina tuhá, jádro weliké. — W Americe podrowní- kowé, odtud přenešený na Francii ostrow. Kwěte w dubnu až do čerwna. 5. We wlasti se má za strom owocný nejušlechtilejší. Dužnina owoce toho nemá zápachu ; chuti ale jest osobliwé, welmi lahodné, as artyčokům a lískowým ořechům podobné, Jedí je se šťawau citro- nowau a cukrem. Ewropanům zprwu. nechutná, brzo ale jim za- chutná. Jádro tlustší wlaského ořechu není k jídlu; obsahujcť mnoho mléka na wzduchu čerwenajícího a k znamenání plátna užitečného. Owocem též krmí se dobytek, „ 1305 OBALEŇ. | OcoTBA. © OcoTEa. Kwěty obojaké. Okwětí kraje Gdilného, padawého, Vyčinek 12, dwojřadých: wnitřní řady 3 uštům okwěto- wým wnitřním stříčné jsau jalowé, uštům okwětowým wněšným stříčné plodné, dole dwojžlazé. Prašníky 4- pauzdré, Blizna příhlawičkowitá. Peckowice okwětím mí- skowitým, celým, kožowitým, stálým obklíčená, O. pichurym. O. Pichurim AH. B. et Kunth Tetranthera Pichurim Spreng. tn. Jahrb. pharm. W821. £« 3. Laurus Pichurim Plenk t. 3:8. Strom rozeh wisutých, oblých, čárkowaně swraskalaunkých ; listy střídawé, řapíkaté, po- dlauhlokopinaté, mladší kopinaté, obak ztenčené, nejce- - lejší, kožowité, síťkowanožebernaté, obak lysé, na líci lesklé, mladší wezpod autlaunce hedwábnité, někdy 6" dlauhé, (1'/2“ široké, kořenné; řapíky někdy 1'/:“ dlau- hé; kwěty samčí na malých latách úžlabíčkowých, listu kratších; okwětí Gdílnés tyčinek 6, třadých; kypet wa- ječníka chlupatý; kwěty samičí neznámé: peckowice stopkatá na stopce ztlustlé, 2" dlauhá, dle twaru a welikosti oliwce podobná, obalená okwětím mískowitým, stálým, kožowitým, lysým, celým. — W Brasilii. 5. Od něho pochodí boby píchurym, pechurym, pekurio nazwané, ježto zupáchají kašťau, chntnají nahořkle a kořenně, a proti běhawce a auplawici pomáhají. Jest jiný pichnrymu rod, menší; na palec dlau- hý, jak ořech muskátowý zapáchající a taktéž užitečný. Od toho stromu snad pochodí také kůra pichurymowá kaště podobná, O. hřebíčkowá. O. caryophyllačea Kostel. Persea caryophyllata Mart. Strom okázalý; listy podlauhlé, za- končités wrcholiky kratší lístu s stopkami nachowými ; peckowice elipsowitá s okwětím po kraji wehnutým. — Po pralesech w Brasilii. 5. Kůra přiwáží se k nám w kusech tenkých, swinutých, hnědých, zapáchá silně hřebíčkem a chutná welmi kořením, BrLanoLisT. © AGATHOPHYLLUM. | ŘAVENSARABAUM. Kwěty obojaké. Okwětí kraje Gdílného, padawého. Tyčinek 1/2, 6 uštům stříčných, 6 s nimi střídawých. Blizna jednoduchá. Peckowice dole pološestipauzdrá, okwětím ztlustlým obklíčená. Jádro dole pološestilaloké, B. kořenný« A. aromaticum J/(//ď. Ravensura aro- matica Sonner. i. germ. 2. © (21, Evodia aromatica Lam. t. 424. Strom ztepilý, tlustý, korau čerwenawau, won- nau oděný; dříwí bezwonného, těžkého% listy řapíkaté, střídawé, obwejčité, tupé, kožowité, nejcelejší lysé, na 1306 rubu nasiwělé, žebernaté, 37 dlauhé, 1“ dlauhé; kwě- ty srstnaté, "2" dlauhé; na hroznech konečných, krát- kých, peckowice zwicí wišně we slupce kořenné, ten- ké; jádro ostré, štíplawé, — Na Madagaskaru. 5. Dříwí twrdé, těžké, bílé, z čerwena Žlutě merhowané; ne- wonné. Listy wonné a jádra na polo zralá potřebují se co koření, Owoce slowe Nur caryophyllata, KRYTOJADEŘ. © CRYPTOCARYA. Kwěty obojaké. Okwětí na šestero klané, stejné : kraje padawého. Tyčinek 12, dwojřadých : w řadě wnitřní 3, stříčné uštům okwětowým wnitřním, jalowé. Prašníky 2pauzdré. Žlaz 6 střídawých s tyčinkami nitrořadými. Peckowice w trubce okwětowé zweličené, zbobulelé, zawřená. 5. K. lesklá. C. niuda R. Brown. Gomortega nitida R. et Pav. prodr. t. 10, Lucuma Keule Molin. Strom wždy zelený, 100' wysoký ; listy podlauhlokopinaté, 7" dlauhé, zubaté, lesklé; kwěty 34“ široké, jako rosmarina zapá- chající, bílé, úžlabíčkowé ; peckowice jako hrušky, žluté, chutné, dobře wypadají mezi zelenem listůw; pecka přetwrdá; jádro jako žalud, smačknuté. — W lesech.. chilských. 5. Dříwí těžké, pěkně. merhowané k stawční příbytkůw a dělání stolůw užitečné. k DwakKRaATEC. | LiTSAEA. | LITSŠŽE. Kwěty dwojdomé, okoličené, pokrywkau 4—6lu- pennau, padawau opatřené, Okwětí kraje 4—6dilného, stejného nebo žádného. Kwěty saměť: Tyčinek 6—15; prašníky 4pauzdré. Žlázy u dola tyčinek wnitřních; kypet waječníka. Kwěty samičí : žlázy a tyčinky neplod- né; blizna rozšířená, přílalokatá. Bobule na otewře- ném okwětí. D. wawřinolistý. L. chinensis Lam. Tetranthera lau- rifolia Jacg. schoenb. 1. 1. 113. "Pomex Tetranthera 77/iď. Roxb. £. 141. Strom ztepilý; wětwe oblé, oděné ko- rau žlutawau, lesklau 3 rozhy srstnaté, listy roztrauše- né, řapíkaté, podlaublokopinaté, tupé, nejcelejší, žeber- naté, lysé, 4palečné ; řapíky "zpalečné, srstnaté ; stopky čtyrhrané, 3—5 okoliků podporující, pýřité | nebo srstnaté, poboční; stopečky srstnatés pokrywka ze 4 lupenůw příokrauhlých, poddutých, wně pýřitých, asi 12 kwětůw stopkatých obsahující; okwětí bílé o 5 1307 lupenech na konci přízaubkowaných 3 tyčinek 12—17; pitek šídlowitých, chlupatých; čnělka niťowitá, dwakrát delší tyčinek; blizna jednoduchá ; bobule kulowatá, čer- wená zwící třešně. — W Číně a Kočinčíně. 5, | Strom welmi wětrům wzdoruje, a proto na Francii ostrow byl přesazen. Dříwí jeho lesklé, bledé, k pracowání snadné; dělají z něho trámy a slanpy na příbytky, Listy a rozhy jsau plny moka lepkého ; roztlučené wodu osliznacují, kterau pak přidáwají do mal- ty; aby lépe držela. Bobule chutnají kafrem a zapáchají břečtanem,“ čímž jsau hnusny. Dobýwají ale z nich množstwí mastnoty husté a bílé, z níž sprostý lid dělá swíce woskowým a lojowým podobné, nepříjemně zapáchající, D. trojšilýe L. trinervia Juss. L. ceylanica Nees Cín. 4. 5. Laurus Myrrha Lour. Act. nat. cur. |. 1. 2. f. 6. Strom sstřewíčný, nejwětewnatější; kmen wijawý3 listy podlauhlé, zakončité, 3žilé, na rubu siwé; kwěty po- krywkaté, shlaučené, nejkratšeji stopkaté, úžlabíčkowé. — Na Ceylonu, w Číně, Kočinčíně, 5. Wšecky částky jeho jsau přehořky, dle chuti a zápachu myrze lékařské podobny, Na Kočinčíně obzwláště kořen w lékařstwí po- třebují, Z bobul wytlačují čerwený olej, jako celý strom cbutnající a zapáchající, užitečný proti swrabu, wředům a hmyzu, D. peprný. L. Cubeba Pers, L. piperita Juss. Laurus Cubeba Lour. Strom mírné wýšky, odstále nejwětewna- tějšís listy kopinaté, bezžilé, 2palečné, řapíkaté, lesklé ; pokrywka z lupenůw 4 zaokrauhlých, poddutých, bar- wených, padawých, Skwětá ; okwětí bílé, rozdělené na 6 uštůw příokrauhlých, rozložených, nestejných; žlázek 65 tyčinek 93 bobule kulowatá, černá, nejmenší, stopka- tá s peckau kulowatau. 5. Kůra kořenowá přehořká, kmenowá a wětwowá též i listy slabší, zápachu myrhowého; kůra, nepochybně smítkowá, jest bledá, skořici přepodobná © Bobule wyhlížejí jako černý pepř a slabší jsau nežli kúra ; nicméně se potřebují w lékařstwí 3; též w kuchyní jsau kořením. Ze dříwí dělají na Ceylonu bubny, odtud jméno, skořice- wnék bubnowý, KAšŤA. | SASSAFRAS. — SASSARRASBAUM. Kwěty dwoj“ nebo mnohodomé, Okwětí Gdílné, Tyčinek 9, bezžlazých, Prašníky dwojpauzdré. © Pecko- wice dole trubkau okwětowau podepřená. K. lékařská. S. oflicinarum J, S. Presl, Rostl. 2. ob. 10. Laurus Sassafras Lín. Trew. hr. (+ 69. 10. Míchr. arb. 3. 0. T. Důisseld. 8. 1. 23. Strom 25—40 wysoký; kmen růměru (—Istřewíčného ; wětwe oblés korau lysau, ze- enawau; rozhy plsťnatopýřité ; listy nepřezimující, wejči- té, obak ostré, peřenožebré, na líci lysé, na rubu jakož i 1308- mladé obak plsťnatopýřité, nejcelejší nebo rozklané na 2—3 laloky wejčité, ostré, sotwa do třetiny listowé sa- hající; řapíky mnohem kratší listu, plsťnatopýřité 3; kwěty na hroznech jednoduchých, z paupat wloni z úžlabíčka listu. hořejšího wyniklých; listu kratších stopkatých ; stopečky Ikwěté; listeny drobníčké, padawé; okwěti z uštůw čárkowitokopinatých, ostraunkých, rozložených; tyčinek kwětů obojakého 6, samčího 9, kratších nežli okwětí; čnělka delší tyčinek s bliznau tupau; peckowi- ce malá, wejcowitá, modrá, trubkau okwětowau zčerna- lau na způsob malé mísky podepřená. — U prostřed krajin lesnatých na půdě z písku a hliny smíchané we mnohých končinách Ameriky sewerné, z Kanady až do Floridy. Kwěte w jaře. 5. Kořen, dříwí a kůra silně zapáchají fenyklem, chutnají koře- ním příostře a obsahují silici, příčinu těchto powah ; tudy se potře- bují w nemocech ledwinných a kožních. U nás blawně dříwí, kašťo- wé, fenyklowé, sasafrasowé, se potřebuje, ačkoli kůra jest aučinli- wější. Z kwětůw slabě kořenných dělají zpařeninu, ježto žaládek sílí, na pot žene a křeče tiší; listy sliznaté hodí se pro sau-hotináře. DoBRozEw. ČALosmMox. © BENZOBLORBEŘ. Kwěty obojaké, okoličené, pokrywkaté, Okwětí 4- dilné. Tyčinek 9, plodných. Peckowice trubkau okwě- towau dole podepřená. D. celolistý. C. Benzoin Presl. Laurus Benzoin En. Arbor vírginiana Pluk. alm. £, 139. /. 3, 4. Keř welmi wětewnatý, 5—10' wysoký; kůra wětwowá lysá, hnědá nebo zelenawá; listy střídawé, obwejčité nebo obwejči- topodlauhlé a úhlem tupým ostré, lysé, měkké, zelené, z mládí po kraji malíčko hedwábnité, w podzimku pada- wé; kwěty na malých swazcich po 4—%5, z paupat w úžlabíčku listůw lonských; okwětí 4údílné; peckowice malá dříwe čerwená pak černawá. — Podlé potokůw z Kanady, až do Wirginie. Kwěte w jaře. R. Wšeliké částky toho kře, obzwláště kůrka peckowičná, w ruce mnuté líbezně benzoem zapáchají, takže před časy twrdili, že ben- zoe od toho kře půwod má, což ale neprawé. Kůra na, prášek roz- tlučená w Americe sewerné místo koření se potřebuje. Sťáwa z kůry wytlačená jest prý wýborný lék proti ušťkuutí chrastýšímu. Pecko- wice proti kolikám nadýmawým prospíwá. KAŇANEC. | CASSYTHA. | ČASSYTHA. Okwětí na šestero klané: trubky nejkratší, kraje s ušty 3 wněšnými menšími. Tyčinek 12, 2řadých: ni- trořadé uštům 3 wnilřním stříčné neplodné, 3 ostatní 1309 dole 2žlazé. Prašníky 2pauzdré, Plod trubkau okwě. towau zwětšenau, zbobulelau , na konci průchodnau, ušty wěnčenau zaobalený. -K. nitowitý. C. fililormis Lin. Jacg. am. t 91. Cus- cuta Rumph 5. te 184. / 4, Acatsia-valli Růced. 1. 1 44, Podobá se jměním swým kokoticím, jelikož jako ony jest zelina niťowitá, bezlistá, na rostlinách jiných se pasaucí, běwná, točiwá; kwěty bílé, newonné, po 6 kla- sené, owoce kulowaté, obdálné, bílé, wětší nežli bruš- nice, pecka kulowatá, černawá s jádrem bílým bezchut- ným. — W Indii obojí, obzwláště podlé moře. Kwěte w kwětnu až do srpna. 4. Jiměním wzdaluje se od ostatních wawřínowitých, s nimiž ale srownáwá se po plodu. Lodyhy měkké, u wodě rozetřené, s wáp- nem podsetým smíchané k natírání a zasmolowání korábůw potře- bají, když nemají lepšího nátěrku z damary pryskyřice | Celá rostli- na sliznata dáwá se proti zapálení očí a horečkám k utišení horkosti. Řád 197. SANTALOWITÉ. SANTALACEAE. Okwětí s waječníkem srostlé, u wnitř barwené, na tré nebo patero klané: uštůw w paupět. chlopnitých. Tyčinek co uštůw okwětowých a před nimi poslawe- ných, řídko dwakrát tolik. Waječník Ipauzdrý, 2—4wa- jb: waječka powěšená na semenici prostau, prostřed. ní. Čnělka 1; blizna obyčejně laločnatá. Ořech fsemen- ný. Semeno bílečnaté. Kel rowný s kořínkem hořením. Stromy, kře, zeliny, Listy obyčejně střídawé, jednoduché, nejcelejší někdy drobné, šupinowité, bezpalisté. © Kwěty obojaké, mnohomanželné nebo dwojdomé, prawidelné, obyčejně drobné, nepa- trné, brozněné nebo klasené, řídko okoličené nebo ojedinělé w úžlabíčkách, Ten řád sestáwá z wfce 80 rodůw w 15—1S pokoleních, ježto rozlosowány jsau po obojím mírném podnebí starého a -nowého swč= ta, takže nejwíce jich na Předhoří dobronadějském „ Australii a w Americe sewerné, w Ewropě ale nejméně, © jejích wlastnostech wůbec málo známo, K wiNcHAMAL, © OVINCHAMALIUM. Pokrywka překrátká, úzubá« Okwětí dlauhotrnb= kowité na terči, na patero klané, padawé, Prašníkůw 5, na okraji sedawých. Waječník o 3 waječkách na seme- nici střední wisících. Ořech Isemenný s pokrywkau ko- Žowilau. 1310 K. obecný. ©. chilense Lam. £ 142. ©. procum- bens R. et Pav. (l. pr. 1. €. 107. b. Ouinchamali Peu. 2. 4. 44. Zelína: kořen wíjawý, wětewnatý, 6“ dlauhý, co brko tlustý wypauští několik lodyh silně rozwětwe- ných, několik pídí wysokých, oblých, zelených, lysých, autlých ; listy střídawé, přísedawé, auzce čárkowité, celé, přítupé, 9" dlauhé; kwěty konečné, jasmínowým podob- né, chomáčené, skoro okolík sedawý délající; pokrywka kulowatás okwětí žluté: třubka podlauhlá, oblá, kraj rozložený © 5 lalocích wejčitých ; prašníků 5. prot uštům wyniklých3 ořech čerwený, semeno černé. — Na pahrbcích písčitých w Peruwii a Chili, Zwařenina z nati anebo její šláwa užíwá se w zánětech míst- ních a prowaluje wnitřní wředy, Lyěska. THEsium. © LEINBLATT. Okwětí řepicowité nebo. nálewkowité: kraje m čtwero neb patero klaného, u wnitř barweného, Tyčin- ky 4—5, na počátku uštůw wyniklé, chomáčkem chlu- půw obklíčené. Cnělka ( s bliznau hláwkowitau. Ořech wyschlý nebo dužnatý, krajem okwětowým stálým wěn- čený. L. prostřední. T. intermedium Schraď. Kořen mno- holetý, plaziwý 3; lodyha přímá a wzstaupawá, 6—10“ wysoká, hranatá, jako ostatní díly lysá, nahoře latowitě na wětwičky krátké, kwětaucí rozdělená; listy střídawé, sedawé, čárkowitokopinaté, nepatrně 3žilé, tlustaunké, žlutě zelené; kwěty ojedinělé, w úžlabíčku a na konci rozsochaných wětwí kratíčce stopkaté, dohromady dělají latu podlauhlau, konečnau, opatřené listenem wětším a 2 menšíma čárkowitokopinatýma s kraj okwětowý mědě- nicowitý, nad waječníkem čihowitým nezaužený, trubko- witý, na patero klaný, u wnitř bílý ; nitky dwakrát delší prašníkůw wyprázdněnych; plod elipsowitý nebo příwál- 'cowitý na stopce skoro stejně dlauhé s krajem okwěto- wým nadwinutým, 3krát kratším plodu. — W krajích hor- natých, lesnatých, na pažitech, suchých lukách, we křoví Ewropy jižné a prostřední. Kwěte w lipau a srpnu. 4. SANrAL. | SANTALUM. © SANTELBAUM. Okwětí zwonkowité nebo, bandaskowité, dopola s waječníkem srostlé, na čtwero klané. Tyčinky 4, před ušty okwětowé postawené, a střídající se s tolikem lu- TEN pínkůw šupinowitých, Blizna úlaločná. Ořech krajem okwětowým wěnčený. S. bílý. S. album Rumph 2. t. (W. Léa. Hayn. 10. ( 1. Důsseld. 16. t. |. Diet, sc. nat, atl. 8. t. 5, Strom po- dobný ořešáku; kmen 3—4 UWustý, s korau hnědau, rozsedalau, wětwemi rozloženými ; listy stříčné, řapíkaté, kopinaté, lysé, celé, na líci zelené, na obojím konci zau- žené a tupaunké, 4“ dlauhé, 3" široké; kwěty drobné, úžlabičkowé, po 6 na hroznech jednoduchých, listu kratších okwětí lysé, uštůw ostrých, co trubka dlau- bých, w hrdle s 4 šupinami tlustaunkými, wausatými, mezí ušty wyniklými; waječník wejcowitý, wěnčený šo- molkau prohlubenau a opatřený čnělkau niťowitau, co tyčinky dlauhau, na nížto blizna dlaločná, krátká, tupá; ořech wejcowitý, 3pauzdrý. — Na místech otewřených Indie wýchodní, Malabaru, Timoru a Sund malých, 5. Dříwí jeho w obchodu slowu santalowé bílé nebo santal bdělý (Santalum album) ; jest těžko, pewno, celistwo, bělo nebo žtuto, slu- bě kořením wonno, nátrpko, neštěpno. © Podlé Renneta dříw( to býwá i čerweno, a to w obchodu také jméno santalu čerweného no“ sí, ačkoli čerwený santal od stromu docela rozdílného pochodí, Podlé Rumpha jest santal žlutý toliko jádrem bílého a nabýwá wůud; když zestárlo a wyschlo. W Indii wýchodní welmi w obyčeji jest ; tlukau je w kamenných bmoždéřech, močí u wodě, a tau pak natís rají tělo, aby zahnali horko a spolu wůní jeho načichli, S. myrtolistý. S. myrtifolium Roxl. Syrium myrtifo hum Léu. Lam. 4. 14, Blkné 10. 2. 2. Strom skrowný, často toliko keřs listy kopinaté, obak zaužené, 2“ dlau= hé, ostré, na rubu siwé; hrozny úžlabíčkowé nebo ko nečné, přísložené ; kwěty nachowé; wěnec šafránowý su šupinami náklínowitými, na konci nepatrně 3lalokými:. — Na wrších w Koromandelu a na Záwě. 5. + Dříwí jeho prý jest wůně buď slabé anebo žádné a přichází do obchodu jmenem d/lého santalu, HLUBATKA. | Mroscnitos, — MÁUSESTRAUCH: Okvětí sdílné, dole 3 listeny opatřené, Tyčinek 5 ze dna okwětowého wyniklých. Waječník podokwětní; čnělka Sbočnás blizna na dwé nebo tré klaná. © Ořech wěnčený okwětím, Isemenný, H. myší. M. oblonga A, et Pav. fl. per. t. 242. a. Keř 6—8/ wysoký, s wětwemi mnobými, metlowitými, hnědými, šeroskwrnatýmis listy. roztraušené, abblížné, mírně řapíkaté, auzce podlauhlé nebo wejčitokopinaté, "a" dlaubé, celé, wykrajowané, zmládí pýříčkowané 3 o kwěty sedawé, střechowité, dohromady způsob jehnědy a 1312 dělají; okwětí nachowé, uštůw wejčitých, rozložených, hlubokých ; nitky šídlowité; prašníky zakulatělé ; waječ- ník podluhowatý ; ořech wejcowitý nebo kulowatý, tmawě nachowý, okwětím wěnčený, zwící hrachu. — Na pahrbcích písčitých w Chíli. Kwěte w srpnu, R. Oblíbenau pící řekomyši bonářské (Potamys Coypou), Listy na místo senesu k počišťowání užíwají, ; "TupELo. (Nyssa. © TUPELOBAUM. Kwěty mnohomanželné, dwojdomé; okwětí šdílné: kraje padawého. Tyčinek 10 we kwětech samčích, 5 w obojakých. Waječník podokwětní; blizna jednoduchá. Ořech s peckau hranatau, podluhowatau, Isemennau. T. wodní. N.'aguatica Lin. Catesb. 1. £. 60. Strom ztepilý, ozdobný; kmen 24 wysoký, na mnoho wětwí rozdělený; listy zwicí ruky, střídawé, řapíkaté, wejčité, dole přeširoké, na konci zaužené, © 3—4 rozích čili zubech, lysé, zmládí wezpod srstnaté; řapíky dlauhé, tenké; kwěty samčí strbavlené, samičí ojedinělé; ořech fialowý, zwiící palce, s peckau na dél neprawidelně bráz- dowanau. — W prohlubinách Karoliny, Georgie a Lui- siany, kdežto w létě několik stop bahna, a w zimě toli- kéž wody. 5. Dříwí jeho jest bílé přeměkké, kořenowé bělejší a měkší. Tudyž hodí se na místo korku do truhlíčkůw hmyzowých; lakotně ale pohjcuje wodu, takže se nehodí na zátky do láhew, ani na sítě rybářské. Snadně hnije. Owoce jeho mdlé rozdílná zwěř ráda žere. T. lesní. N. sylvatica Míchr. arb. 2. 1. 2|. Strom zwýší 80“ kůra bělawá; dříwí twrdé, husté; dolejšek kmenu homolowitý; kořen wypauští bakule jako kupres dwojřadý; listy střídawé, wejčité, celé, 5—6“ dlauhé; řapíky krátké, chlupaté jakož i prostřední žíla a kraj listowý; stopky kwětůw samičích úžlabíčkowé, někdy nesaucí kwěty dwa nepatrné; plod zwící zrna káwowé- ho, wejcowitý, podluhowatý, z modra černý; pecka po obau stranách na dél brázdowaná. — Na místech mo- krých, stinných Ameriky sewerné teplejší. 5. Ze dříwi neštěpného dělají hřílele a rozdílná díla sau- „stružnická, Owoce jí rozdílná zwěř. MÁSLONEC. © COMANDEA, ©" Kwěty obojaké a různopohlawé. Okwětí zwonkovité, na patero klané, u wnitř barwené, na terči 5laločném. Tyčinek 5. Čnělka hlawowitá. Ořech wyschlý, hruško- witý, fsemenný. | 1313 M. obecný. C. oleifera Micha, Pursh 4 13 (plod). Keř zwýší muže, pýřitý 3 listy podlauhlé, 4" dlauhé ; kwě. ty drobné, zelenawě žluté na hroznech konečných, pý- řitých, s palec dlaubých; owoce asi jako mišpule zelena- wé s welikým jádrem. — W Americe sewerné na slin- ných chlumech Ř» - ZučicEe. | OsvRis. Kwěty dwojdomé. Samčí: okwětí Ilupenné, na tré klané; tyčinky 3. Samičí: okwětí jako samčí; waječník s okwětím srostlý; čnělka jednoduchá s bliznau na tré klanau. Ořech kulowatý, šomolatý, Ipauzdrý; pecka malá, zakulatělá, 1semenná. Z. bílá. O. alba Len. Lam. t. 102, Schk. £ 319. Casia počtica monspeliensium Ma/. /Fel. (2. Keř 3—1- střewičný ; kmen oblaunký, čárkowaný; listy střídawé, čárkowitokopinaté, palečné, nejcelejší lysé; kwěty na rozhách roztraušené, stopečnaté, ze žluta zelené, drob- né, líbezně zapáchající; peckowice čerwená, malá, málo dužnatá, zwící hrachu, chuti a zápachu protiwných. — W Lewantu, Hispanii, Francii, Italii, Krajině. Kwěte w lipnu, zrá w říjnu, Řád 180. HLOŠINOWITÉ. ELAEAGNEAE. Okwětí prosté, u wnitř barwené, na dwé neb čtwe= ro klané: uštůw w paupěti střechowitých, © Tyčinek toli- ko co uštůw okwětowých anebo dwakrát wíce, w ústí anebo na dně okwětowém připewněných. Waječník w trubce okwětowé zawřený, Ipauzdrý, o 1 waječku wisí- cím. Čnělka L s bliznau jednoduchau. Holénka wy- schlá, trubkau okwětowau, zdužnatělau obklíčená a tím peckowici podobná, Semeno s tenkým bílkem. Kel ro- wný s kořínkem dolením, Stromy, kře © Listy střídawé nebo stříčné, nejjednodušší, stří- brně anebo hnědě luptaté, bezpalisté. Kwěty prawidelné, mnoho- manželné nebo dwojdomé, úžlabíčkowé, ojedinělé nebo chudě cho- máčené, klasené nebo složeně hrozněné, Dosawád znají 18 rodůw (we 4 pokoleních); kromě něko- lika mezí obratníkoma rostaucích, ostatní rostan w podnebí | mírném sewerném a hlawně staroswčtowém, © wlastnostech nic newlime. 63% 1314 HLoŠINA. ELAEAGNUS. | OLEASTER, Kwěty obojaké nebo mnohomanželné. Okwětí zwon- kowité, na čtwero neb šestero klané, samčí dole stejné, samičí dole zaužené w. trubku waječník obkličující: 'Pyčinek 4—9, pod choboty okwětowými připewněné Medník baňkowitý, homolowitý, w ústí okwětowém, z něhož čumí čnělka miťowitá, na konci zkřiwená, w sam- čích rowná. Holénka w trubce okwětowé ztlustlé a zdužnatělé, a tím peckowici podobná. H. obecná. E. angustifolia Lin. Pall. ross. |. L. A. Duham. 1. £. 89. Schk. t. 26. Rost. 1. ob. 15.. Oliwa če- ská, planá, stříbrná, bílá, woňawá. Strom nebo keř 15 —20" wysoký, trnatý nebo bezbraaný; rozhy jakož i listy obak a wenek okwětí stříbrně luptatés listy stří. dawé, kopinaté, eliptičné nebo podlauhlé, ostré nebo tupé, nejcelejší; řapík mnohem kratší listu, kwěty úžla- bíčkowé, stopečnaté, přímé, ojedinělé, dwojnaté nebo trojnaté; okwětí wně stříbrně bílé, u wnitř lysé, swětle z čerwena žluté: uštůw 4 — 6—8, wejčitých, ostrých ; owoce zwící malého lískowého ořechu, wejcowité, žluta- wé. — W Lewantu a Ewropě jižné, w Ewropě mírné se sázi. Kwěte w kwětnu a čerwnu. R « 5. U nás se sází pro wýbornau wůni swého kwětu, který nikdá na plod nezakládá. W. jižných krajinách plod jedí a před časy w lékařstwf potřebowali. Kwěty jsau,dobrá pastwa wčelám, a někde dobýwají z nich mok líhatý. Dříwí bělawé, měkké potřebují truhláři a saustružníci, RakKYTNÍK. | HiPPOPHAĚ. © SANDDORN, : Kwěty dwojdomé. Saměř : okwěti 2dilné ; tyčinky 4. Samičí: okwěti trubkowilé: okraje mělce na dwé klané- ho. Waječník s krátkau čnělkau a bliznau dlauhau, tlu= staunkau, žláznatau, čnějící. Holénka obklíčená zweliče- ným zdužnatělým okwětím, a tím bobuli welmi šťáwna- tau předstawující. 17 R. auzkolistý. H. rhamnoides Lču. PV. dan, t. 265. * Duham. 2. £. 49. Pall. ross. 2. £. 59. Rost. |. ob. 16. Žlutý zob, žlutozob. Keř 4—5“ zwýší nebo nízký strů- mek; kořen wypauští mnoho odnoží pod zemí se plazí- cích; kmen ztlauští ramena; kůra tenká, lysá, hnědá; wětwe rozewřené, trnaté rozhami ztrnowatělými; listy střídawé, přísedawé, čárkowitokopinaté, tupé, nejcelejší, na líci sytě zelené, říidko luptaté, na rubu zhusta stříbrně nebo ryšawě luptaté; kwěty samčí drobné, 1315 chráněné listeny šupinowitými, hnědě luptatými, pr- chawými, skládají na smítcích klasy husté, jehnědám podobné; okwětí až dolů 2dílné, uštůw wejčitookrau- hlých, poddutých, žlutawě zelených, hnědě tečkowaných, (luptatých); tyčinky 4, ze dna wyniklé, nitek krátkých; kwěty samičí ojedinělé, těsně trubkowité, waječník ztuha obkličující : uštůw přímosklimených, wně hnědě, lupta- té; owoce kulowatoelipsowité, co hrách weliké, ryzé nebo pomarančowé, přeměkké, šťáwnaté. — Na půdě písečné a.štěrkowé od pomoří baltického až na středo- zemní a odtud až na Podalpí wzstupující; též w Asii sewerné. Kwěte w březnu a dubnu. i, 5. Keř dobře se hodí na ploty neproniknutelné, Dříwí potřebují saustrnžníci. W některých sewerných končinách jedí owoce nepří- jemně kyselé s jinými pokrmy, a rozhy, listy a kwěty we zwařeni- Řád 181. LÝKOWCOWITÉ. THYMELAEAE. Okwětí prosté, korunowité, obyčejně padawé, trub- kowité: kraje 4—, řídčeji sdílného, w paupěti střecho- witého, ústí často opatřeného šupinami. Tyčinky z ústí nebo trubky okwětowých wyniklé, dwakrátné, řídko stej- nočíselné a tenkrát s ušty střídawé, nebo poločíselné před ušty 2 wněšné, postawené. Waječník Ipauzdrý, o waječku jediném wisícím. Čnělka 1, někdy žádná; bliz- na hláwkowitá, nerozdělená, Plod nepukawý, wyschlý nebo zbobulelý, Isemenný. Semeno s bílkem tenkým nebo bez něho. Kel rowný s kořínkem hořením. -© Kře, řídko zeliny. Listy střídawé nebo stříčné, jednoduché, nejcelejší; často Žílnaté, bezpalisté, Kwěty obojaké, přeřídko dwoj- domé, prawidelné, úžlabíčkowé nebo konečné, ojedinělé, we swaz- cích, klasech anebo strbanlech, často pokrywkaté. Sem náleží asi 180 rodůw w 15—19 pokolení rozdělených a rostaucích po končinách teplejších obojího pásma mírného, takže jich nejwíce na Nowém Hollandu a Předhoří dobré naděje; též i horké podnebí na horách wysokých několik jich má, © Wšecky obsa- bnjí prudkau, měkkan pryskyřici, a jsau tudy rostlinami prudkými a dílem i ora i Některé důwají lýko na prowazy, papír a d. jiné obsahují barwinu Žlutau, jiné zase wýborné léky, * Lýkowgc, Dapune, — SEIDELBAST, Okvětí korunowité, řepreowité nebo nálewkowité, pádawé: kraje ddilného. VFyčinek 8, w trubce okwěto- 1316- wé přirostlých. Čnělka překrátká nebo žádná. Blizna zpleštělohlawowitá. Bobule Isemenná. L. lékařský. D. Mezereum Lín, FV. dan.t. 268. Hayn. 8. 4. 43. Důsseld. 2, € 5. Rost. |. ob. 11. Wičí lýko wětší Mat. IWd. 441, Wlčí lýko, wlčí pepř, diwoký pepř, Keř 2—£ wysoký, lysý; wětwe metlowité, welmi haužewné, z šeda nebo žluta hnědé; listy měkké, stří- dawé, o krátké řapíky podepřené, kopinaté nebo po- dlauhlokopinaté, ostré, dolení tupé, dole wždycky klí- nowitě zaužené, nejcelejší, na rubu siwé, před samým kwětením na konci smítkůw čuprynatě nahromaděné, pak wzrostáním rozhy se wzdalující, střídawějící a se prodlužující, w jeseni padawé; kwěty poboční, na smít- cích pod čuprynau listnatau, před lístím wyrážející, po 2—3 rozpostawené a tak klas wíce méně přetržený dělající, wně pýřité, růžowé, řídko bílé, zápachu silné- ho, mámiwého; bobule zwicí hrachu, stkwěle čerwené, řídko žlutawé. — Na chlumech wlhkých obzwláště Ewro- py prostřední a sewerné, též Asie sewerné, Kwěte w březnu a dubnu. R. Celá rostlina, obzwláště kůra mnutá zapáchá hnusně, chutná prudce a kůži zpryskuje. Kůra (Cortex Mezerei) olaupaná, u wodě nebo octu močení; potřebuje se na séta a na zpryskadlo; též u wnitř se užíwá. Bobule (Semina coccognidii) jsau prudčejší a druhdy w Jékařstw se potřebowaly. Wenkowané jimi se počišťují, ačkoli do stáwají hryzení. Podwodníci špatný ocet jimi zostřují, L. autlý. D. Thymelaea Lín. Ger. gall. prov. te 11., /£- 2 Rostl. 1. ob. 12. Podkeř; z kmenu -kratíčkého wně bledě hnědého wyniká wice méně wětwí ročních, 3—14",po řídku 8 —9" wysokých, asi -co brko holubí tlu- stých, nejjednodušších, oblých, lysých, zelených; listy roztraušené, sedawé, kopinalé, ostré, nejlysejší, !/:“ dlau- hé, W široké; kwěty nahoře úžlabíčkowé, sedawé, oje- dinělé, dwoj- nebo trojčatné, dohromady") dělají klas listnatý; okwětí zelenawě žluté: trubka nahoře málo .. ty L. bělostný. D. Tartonraira Li. Lam. £. 290. /. 2. Rost. ob. 12. Keř přímý, wětewnatý, % wysoký; kůra na wětwích a kmenu hnědá, rozsedalá, na rozhách hustě wzhůru zažlutle chlupatá; listy roztraušené, husté, wej- čité nebo podlauhlokopinaté, nejtupější stříbrně hed- wábnaté; kwěty úžlabíčkowé, hromadné po 4—3, někdy (311 ojedinělé, dole šupinami wejčitými, wně hedwábnatými, střechowitými obalené; okwětí wně bělohedwábné, u wnitř zelenawě žluté. — Na suchopařích skalnatých w Lusitanií, Hispaoii, Gallii, Italii, Recku. ir Prowencálowé a Granaďané tím křem se počišťují ; zwařenina slabě činí, P L. bobkowý. D. Laureola Lin. Jacg. aust. £. 183, Du- ham. nov. t. 91. Důsseld. (0. £. 43. Rost. 1. ob. 13. Keř 2—3 wysoký, -přímý ; kmen oblý, s korau zahnědle še- dau, opadalým listím bradawičnatau 3; wětwe na konci li- stonosné; listy na kratičkých řapících sehnuté, kožowi- té, kopinaté nebo podlauhlokopinaté, ostré, nejcelejší, lesklé, na líci tmawě zelené, na rubu bledé, nejlysejší, přezimující; kwěty 3—4, sedawé na hroznu listu mno- hem kratším stopečnatém; okwětí řepicowité, zelenawé žluté ; listeny kopinaté nebo wejčitokopinaté ; bobule wětší hrachu, černá. — W hájích wlhannkých Ewropy mírnější, w Anglii, Rakausích, Uhrách, Šwýcarech, Ty- rolech, Francii, Italii, Sicilii. Kwěte w únoru a březnu.ř . Kůra se potřebuje jako wlčího lýka wětšího. Bobule přene- bezpečně počišťují horem. Zwařeninu listní poraučeli proti nemocen kožním a čemě, Bobile bažantům nic neškodí, jinau zwčěř ale moří. L. latnatý. D. Gnidium Len. Hayn. 3. 14 45.. Rosíl. 1. ob. 11. Wlčí lýko menší Mar. /Vel, 442. Keř 2—3 zwýšís kmen hnědý, lysý; wětwe odstálé, šediwé, opa- dalým lístím bradawičnaté, prutowité, hebkés listy roz- traušené, husté, sedawé, čárkowitokopinaté, we špičku wylažené, kožowité, na líci tmawě zelené, na rubu ble- dé, nejlysejší; kwěty na latě konečné; okwětí řepico- wité, wně šedé, u wnitř zelenawě žluté, u ústí přibaňa- tělé: uštůw wejčitých, ostrých ; bobule podluhowatá. — Na suchopařích kamenitých po Ewropě jižné, Kwěte w březnu a pak w srpnu. i- Ančinky jeho jako lýkowce lékařského. Bobule (cocca, grana -„Gnidii) před časy k počišťowání a proti wodnotelnosti se užíwaly. Kůra slanží ku zpryskowání. : L. wonný. D, Cneorum Len. Jaácz. aust, t. 406. Rost, I. ob. T1. Kříček sotwa píďowý$ listy roztraušené, se- dawé, podlauhlokopinaté, nejtupější, hrolité, nejlysejší, n líci tmawě zelené, na rubu bledší, přezimující, */2“ dlau- hé, U" široké; kwěty konečné, sedawé, 3 —6 we swa- +ek rozpostawené, ozdobné, čerwené, welmi wonné:; okwětí řepicowité: trubka nakřiwělá, dlauhá, pýřitá, ušty wejčité, ostré ; bobule wyschlá, wejcowitá, z hněda žlu - tá. —— Na místech. lesnatých z Italie a Francie až do Úech, Kwěte w kwělnu; někdy po druhé w jesení. R 1318 W aučincích srownáwá se s předešlými. Na Sardinii potřebují ji k barwení na černo. W zahradách se sází. L. konopný. D. cannabina Lour. Strůmek (0stře- wičný; wětwe wzstaupawé ; kůra nejhaužewnější;; listy wejčitokopinaté, nejcelejší lysé, stříčné ; kwěty žlulé, w okolíky konečné rozpostawené 3 okwětí řepicowité : trub- ka dlauhá, kraj malý, na čČtwero klaný, s ušty wejčitý. mi: tyčinek 8, 2řadých; bobule wejcowilá, čerwená, malá. — W lesech na Kočinčíně. R. Kůra a kořen počišťují, proprawují sliny a wody wypuzují ; tudy we wodnotelnosti prospěšné, a prozřetelně podáwané bez úrazu činí. Kůra tlučená a močená dáwá látku nejlepší na papír. W kme- nu nedaleko kořenu nalézají se často kusy prýskyřičnaté, hnědé, asi 2- aloesowému též i dle zápachu, zapáleny bywše, poněkud po- dobné, LAGETTA. LAGETTA. SPITZENHOLZ. Okwětí korunowité, baňkowité, na čtwero klané, stálé. Žlázky 4plátkowité, w ústí sedící. Tyčinek 8. Waječník s čnělkau krátkau. Bobule kulowatá, 1semenná. L. pláténkowá. L. lintearia Lam £. 289. Daphne la- getto Swartz. Gaert. £. 213. /. |. Frufex foliis major. P. Brown. t. 31. /, 5. Bois A deutelle. Keř stromowitý, 12 —20“ ziwýší, ztlauští stehna, s korau hladkau hnědau, nemnohým dřeněm; listy střídawé, lysé, wejčité, ostré, ale- spoň 3“ dlauhé, celé, obak lesklé; řapiky překrátké; kwěty na kroznech latnatých, konečných, bilé; tyčinky překrátké; waječník wejcowitý; bobule zwící hrachu; semeno na obojím konci ostré. — Po wysokých wrších na Domiagu a Jamaice. Kwěte w prosinci a lednu. m. Dříwí celistwé, žlutawé. Nejznamenitější ale jest kůra čili l$- ko, složené asi z 12 wrstew bílých blan, jež snadně se dají roz- laupati. Roztáhneli se prsty takowá wrstwa, udělá se síť s oky kosočtwerečnými, jakoby mušelín anebo gáz, takže, alespoň ze žer- tu, dělají z ní manšety, podsadky, šátky na krk. Nenílí mušelínu, nosí muští a ženské to lýko ke smatku Když se mají wyprati, tře- vají se we sklenici mýdlowé wody. Negrowé dělají z lýka také ro- hože a ohláwky. Strom ale jest prudek jako ostatní lýkowcowé a potřebuje se proti bolení audůw a zastaralým nakaženínám. ŽipeLNÍK. DiRca. LEDERHOLZ. Okwětí padawé, trubkowité, baňaté, kraje přícelé- ho, nestejného. Tyčinek 8, čnějících, nestejných. Čněl- ka niťowitá. Bobule peckowicowitá. Z. ohebný. D. palustris Lčn. Lam. t. 293. Duham. 4. 4. 241. Keř 5—6' wysoký, přímý; wětwe hnědé, hlad- há 8149 ké, bakulaté, tuhé, jakoby ěiů úpadců ksty stří. dawé, krátkořapikaté, vse, wejčité, nejcelejší, na rubu bledé nebo bělawé, 112“ dlauhés kwěty dříve 1 listůw wynikaji po třecí wisuté, na kratíčkýc kách; okwětí zelenawé nebo žlutawě bílé, 5“ Na místech bahnitých we- Wirginii, Kwěte w bře eznu a dubnu. i. Wšecky díly jsance prudky jako lýkowcowé, zpruzují a zpry= skují ; i násilně počišťují horem a dolem. Wětwe jsau hebky co usna a tudy slauží na koše, rohože, prowazy, 8 ano na tryšky. BoBkowkKaA. Dais. : Strbaul s pokrywkau údílnau, nálewkowitau, do- le baňatau. Okwětí s trubkau niťowitau, krajem 4—5. © dílným. Tyčinek 8— 10. Čnělka niťowitá; blizna hla. wowitá. Bobule peckowicowitá, B. ostrolístá, D. laurifolia Jacg. rar, t. 11. D. oc. tandra Lén, Keř zwýší muže, dole ztlauští pěstis listy — eliptičnopodlauhlé, zakončité, řapíkaté, hladké, " dlauhé; pokrywka kratší kwětůw Ivsých, wonných, bílých, na kraji čerwených. — W Indii a na Žáwě. i Owoce podáwají k počišťowání dolem, OmEpDkKA. © ČANSJERA. *ČANSJERE, Okwětí kolowatobaňaté, 4zubé. Tyčinky 45 nitky z nejdolejška wyniklé; prašníky zakulatělé, nečnějící. Waječník nejmenší; žlázkami 4 zubatými obklíčený. Bo. bule peckowicowilá, O. pnulá. C, sevandens Hoďb. | 1. 103. C. malaba= rica Lam. Vsjeru-Cansjeram HÁced. 1. 4. 2. Keř 10—12- střewičný, wždy zelený, pnulý, listnatý; listy střídawé, > řapíkaté, wejčitokopinaté, lysé; kwěty úžlabíčkowé, kla= - sené, sedawé. — Na Malabaru, Koromandelu. Kwěte w plíšti. A : Šťáwu wytlačenau potřebují k hojení swrabu podbírawého a > bolestí audůw. W zapBEčNICE, | PASSERINA. | SPATZENZUNGE. Okwětí nálewkowité; trubka baňatá, kraj na čtwe- - ro klaný, rozložený, "Tyčinek 8, Čnělka niťowilá, po- boční. Blizna hlawowitá.« Bobule wyschlá, JF. vlnitá, P. birsuta Lův. HWFendl. obs. ts 2. f-16. Keř 2—3 wysoký, přímý, wždy zelený, Mp na maoho wětwi bělowlných, pod wlnau z ryšawa šedoko.- 1320 rých, střídawých ; listy drobné, 2" dlauhé, kopinaté ne« bo wejčité, tupé, na rubu nadduté, nejlysejší, sytě zele- né, na líci podduté, z běla wlnatoplsťnaté, střechowité, 4řadé; kwěty konečné, nemnohé, w strbauly nahro- maděné, nejkratšeji stopkaté, obwejcowité, wně bělo- plsťnaté s ušty okwětowé wejčité, tupé, rozložené, na wni- třní straně žluté. — Na suchopařích Ewropy a Afriky středomořských, Kwěte w dubnu až do čerwna. R- Pradka jako lýkowec jsauc taktéž se potřebuje, W Africe přiwážejí ji na trh celé wozy do měst a prodáwají místo paliwa. IF. barwiřská. P. únctoria Pourr. Kříček; listy čárkowité, kopinaté, tupé, plsťnaté ; kwěty úžlabíčkowé, sedawé. — W Narboně. Ř. We wlasti ji potřebují k počišťowání a kůru k barwení na Zluto, Řád 187. PRYSCOWITÉ. EUPHORBIACEAE. Kwěty jedno- nebo dwojdomé, Kalich prostý, 2— dčástečný, někdy žádný. Plátky 2—6, řídko wice, na lůžko připewněné, obyčejně zakrnělé nebo žádné. — Kwět samčí: tyčinky u prostřed kwětu anebo pod za- krnělým pestíkem připewněné, ojedinělé nebo mnohé w každém kwětu, prosté nebo jedaobratré. — Kwět samč- čí: waječník 3pauzdrý, (řídko 2 — mnohopauzdrý), pauzder 1—2waječných; čnělky prosté nebo srostlé; blizny jednoduché nebo sochaté, "Pobolka 2—3— mno- hokokusná: kokúsky obyčejně se oddělující a často zpru- žně (na 2 chlopně) půkající, oděné wně wrstwau duž- natlau nebo kožowitau; u wnitř se olupující a twrdší, I — 2semenné, Semena wisící s masíčkem pupečním, hau- bowitým nebo dužnatým, bílečnatá. Kel rowaý, osowý, -s kořínkem hořením, Zeliny, byliny, kře neba stromy, obyčejně mléčnaté. Listy střídawé, někdy zakrnělé, nejcelejší, někdy dlanitosečné. Palisty drob- né, blanowifé nebo žádné, řídko ztrnowatělé. Kwěty obyčejně ne- dokonalé, řídko ojedinělé, obyčejač na klasech, hroznech, chomáčích, okolících, -Ten řád sestáwá z 1150 rodůw (asi we 100 pokolení) rozlo- sowaných po pásmě horkém a obojím mírném, takže o: obratníkůw k točnám zponenáhla nbýwají a we studených jich není, Nejwíce jich mezi obratníkoma. Ani jich není na wysokých horách. Jměním swým welmi se různí. Jsauce naplněny mlékem prudkým anobrž i leptawým jsau jedowaty, mnohé ale jsau léky mocné, jiné w řemeslech užiteč- né, anobrž některé jejích díly slanží potrawau, 1321 Rozděluje se na šestero podřadí. *) Pauzdra wajeřníkowá Iwaječná, 1) OSTROMLEČOJITÉ. Kwěty Idomé, bezpláteč- né, zákrowem obklíčené. Ř. 2) MANCINELOWITÉ. Kwěty 1—2domé, bezplá- tečné, na klasech welikolistenných. Tyčinek málo, snad- ně určitelných. 8) PALNICOWITE. Kwěty 1—2domé, bezplátečné, na strbaulech, klasech, řídko hroznech. Tyčinek málo nebo mnoho. 4) SKOČCOWITÉ. Kwěty 1—2domé, často plátka- mi opatřené, chomáčené, klasené, hrozněné, latěné. Ty- činek málo nebo mnoho. **) Pauzdra waječníkowá 2waječná. 5) SMUTENOWITÉ. Kwěty 1—2domé, často plát- kami opatřené, na klubku, swazku, nebo ojedinělé. Ty- činek nemnoho u prostřed kwětu. 6) ZIMOSTRAZOWITÉ. Kwěty 1—2domé, oby- čejně bezplátečné, klubčené, řídko klasené nebo hro- zněné, "Tyčinek nemnoho, okolo pestíku zakrnělého. Podřadí (1. OSTROMLEČOWITÉ, © EUPHORBIEAE. Pgvšec, EvrnogBra. WoLrsmiLcu. Auborek obopohlawný. Zákrow zwonkowitý nebo. čihowitý, na čtwero neb patero klaný, mezi ušty přímými nebo sklimenými opatřený příwěsky žláznatými, ští- towitě připewněnými, různotwarnými. — Kwětůw sam- čích 10—20 i wíce do kola na dně rozpostawených, se- stáwojících z jediné tyčinky, na nožce wauděné a šupi- nau opatřené, pak padawé. Kwět samičí jediný u pro- střed mezi samčími umístěný, nožičnatý, Waječník 3- kokusný, dole někdy opatřený terčem hranatým (kyp- tem okwětí); čnělky 3, na dwé klané nebo wykro- jené, částky ukončené bliznami wálcowitými nebo kejo- witými, © Tobolka škokusná, rozdělující se w kokúsky zpružně 2chlopné, P. stařínný, E. antignorum L. Blak 1. 339. Comm. hort. 1. © 12. Schadidaealli Rhceď. 2. 4 42. Keř podlé 1322 jmění nopálům podobný, zwýší 2 mužůw 5; kmen jedno- duchý, dole rozdělený, na mnoho wětwí odstálých, hnědých, dužnatých, 3—4hraných, článkowaných, je- jichž hrany wyřezáwané a na každém zubu ozbrojené Irnoma krátkýma, rozewřenýma ; kwěty z chobotůw zu- bowých na hranách wyniklé na stopkách krátkých, je- dnoduchých anebo rozdělených, 3kwětých; přiwěsky au- borkowé okrauhlé, nejcelejší, žlutawé; tyčinek- toliko 5 —6. — W Indii wýchodní a Arabii. Kwěte w ledau až do března. R- Šťáwa, jíž přemnoho obsahuje, prýští se sama sebau nebo z udě= laných do kůry rau3; zkřehnuwši dáwá eu/orlium indské (gummi Ku- pborbii), které obchodem přes Holland nepřichází k nám tak často jako od následujících, Jeho zápach příjemný, chuť ostrá; násilně že- ne na stolici; nyní ale toliko na flastr pryskercowý čili zpryskující se potřebuje; druhdy i wýtažek z něho býwal wážen. W Arabii dělají za času deštiwého z mauky s 7—8 kapkami mléka pilalky silně. poči- šťowací, We wlasti dělají z kořene jeho a čertowa lejna flastr proti hlístám ; kůra kořenowá počišťuje 3; kauř z hořícího dřewa proti po= dagře. Rostlina tu žerau welblaudi, w díře zemní upečenau. © P. kanárský. E. canariensis Lin. Blak. 6 340, V Decand. gr. €. 49. Důsseld. 8, Tithymalus aizoides Comm. Aorte 2. €. 104. Keř zwýší 4——6/, rozdělený na wětwe odstálé, obyčejně 4hrané, jejichž hranyžzubaté; ze zu- bůw těch wynikají dwa trny krátké a rozewřené, háko- wités pod těmi zuby wychází kwět sedawý, opatřený obak listenem. kratším, wejčitým, poddutým, zeleným; — aúuborek zawřený lupeny 5. sklimenými, nachowými; příwěskůw bwně zákrowu tmawě nachowých, sedawých, dužnatých, celých, nejtupějších. — Na Kanariích. Kwěte w březnu a dubnu. Ř. Od toho rodů přichází též euforbium, jež jmenují amglickým, P. lékařský E. oflicinarum Lr. Plenk, t. 363. Decand. gr. 1, TT. Diet. se. nat. atl, 3. t. 215. Euphorbium cerei effisie Comm, hort. 1. £. 11. Seba thes. 1. ©. 19. 2. Jiměním podobá se nějakému nopálu. Kmen co ráméno tlastý, přímý, nejčastěji jednoduchý, 4—6' wysoký, na „děl brázdowaný, mnoho- (10—19) hranný, bezlistý, na hranách zubatý nebo radějí bradawičnatý, a na zubech nesaucí wždy dwa trny křivé; kwěty ze zubůw na bo- řením konci kmenu wyniklé, přisedawé, ojedinělé, dosti drobné, žlutozelené ; „zákrow o 10 uštech s příwěsky nejtupějšími nejcelejšími. — W nejhorčejších krajinách afrických. Kwěte w čerwnu až do srpna-Ř - -Od toho rodu. přichází euforbium přes Augličany do Ewropy we způsobě bledě žlutých zrn, 1320 P. oleandrolistý. E. neriifolia Lin. Dreand. gr. 4. 49. Euphorbium afrum Seba 1. 7. 9. /. 1. Tithymalus indi. cus. Comm. hort. M te 33. Ligularia Rumph 4. t« 40. Ela Calli Rheed, 2. ©. 48. Keř přímý jednoduchý nebo wě- tewnatý, 6—8' wysoký, dole oblý, hořeji shraný, na branách opatřený řadau bradawie čili zubůw. trnoma krátkýma opatřených; hořejšek kmenu a wětwí nese. li- sty roztraušené, podlauhlé, dužnaté, zelené, lysé, 5 dlauhé, 12—14“ široké ; kwěty ze zelena žluté ponacho“ wělé skoro sedí mezi listy na koncech wětwowých. — W Indii wýchodní. Kwěte w lednu až do bře- zna« > Sází se do plotůw a w Číně do twrzí, takže nenf možná pro» drati se, Listy užíwají proti zácpě u hryzení, W Číně a Siamu kmen nabýwá tlaušíky 2/, w němž kusy hnědé a bíle merhowané, mastné; ježto líbezně zapáchájí a za dříwí aloesowé se prodáwají. Též prý list zakyslý surowý jedí jakož i pazaušky, ; P. nejjedovatější. E. virosa IF/id, Paleřs. it. germ. (4 9. 10.. Podoba. se p. kanárskému, liší se ale, že kraje hran wětwowých jsau ploché, a ozbrojené trny maohem delšími, šídlowitými, rownými a že kwěty stopečnaté; | srownáwá se též ústrojností kwětu, listenoma pod kwě- tem eliptičnýma, tupýma a příwěsky nejtupějšími; do« spívá k wýšce 13—-20“ a rozděluje se-na mnoho we- twí. — Na Předhoři dobřé naděje. R. Bošmanowé ze šťáwy jeho a jistého způsobu hansenky s té rost= liny, nějaké škumpě podobné, dělají míchaninu, jíž šfpy natírají A tak jedém napauštějí. Obyčejněji potřebují rostlinu samu k otráwení wod, k nimž přichází zwěř uhasit žízně, Wedau totiž wodu několik lokefFod studánky do díry; pryšec pak do ní položí a žídlo přikry- jí, aby zwěř nemohla woliti. Zwěř napiwší se takowé wody sotma 1090 krokůw uběhne, aby nepadla a nezdechla, P. kostíwal. Ex Tirucalli L. Tithymalus indicus Comm. hořt.- |. t4 14. Ossilroga lactea | Rumpů 1. 4 29 Tiru Calli ARheed. 1. 8. 44. Keř stromowitý, na 12—20 wysoký na kmenu co rameno a později co stehno tlu* stém 3; kůra tmawě bnědozelená, kruchá , rozhy přemno- hé; obdálné, 2—7 jakoby z jednoho bodu wyniklé, po“ dobným způsobem rozwětwené; dlaubé, tenké, oblé, šťáwnaté, lysé, hladké, lesklé, tmawozelené, rozewřené; listy toliko na rozbách nejmladších nemnohé, čárkowitos kopinaté, roztranšené, obdálné, sedawé, sotwa '/r“ dlau« hé, 2" široké, lysé, dužnaté, prchajicís kwěty na koncí wýstřelkůw a w rozporách nahromaděné, stopkami pře“ krátkými a tlustými podepřené, zelenawě žlutés u wnitř wlnaté; tobolky zwící hrachu, tmawohnědé, huňaté, — 1324 W celé Indii wýchodni a na Ostrowech indských. Kwě- te w plíští R. W Indii z něho dělají ploty, strášné pro mléko, jeř nejmen- ším poraněním z nich wystřikuje, a oslepuje, přišedší do očí. Mlé- ko s maukau kukuřicowau na pilulky zwící pepře utwořené užíwá« wají denně proti čemě; a Sonncrat prawí, že lečení jest dokonalé, jestli nemoc není zastaralá a s jinau chorobau nespojená. Sťáwa za- wařená též slauží k počišťowání horem a dolem, což ale nebezpeč= po. — Na Žáwě tlukan kůru z něho a wně přikládají na zlomeniny, jež prý se tím prostředkem swalují, a odtud jméno. P. uzlatý. E. hirta Lin. Jacg. coll. suppl. t+ 11. f- | Tithymalus botryoides Burm. zeyl. £, 104. Esula esculen- ta Rumph 6. t. 23 /. 2. Lodyha 4—12" dlauhá, rozlože- ná i wice méně rozprostřená, příwětwitá, chlupy žluta- wými nebo čerwenawými obzwláště na konci huňato- srstnatá; listy wejčitopodlauhlé, ostré, drobně pilowané, překrátce řapíkaté, 1" dlauhé, 5" široké, na zpodině příúkosné, skoro hřbelečnaté, na líci trawozelené a ča- sto čerweně skwrnaté, na rubu bledé, žebraté; palisty šidlowité; kwěty předrobné na strbaulech úžlabíčkowých, na stopkách stříčných krátkých s; zákrowka baňatá, 4zu- bá, špinawě čerwenalá, s tolika přívěsky okrauhlouťa- tými co krew čerwenými ; plody zakulatělé, srstnaté. — Na obdělaných místech Indie západní a Ameriky jižný obecný. Kwěte tam pořád. O. Ten rod maje šťáwu mírnau neprudkau , lišť se od ji- ných toho pokolení. Indowé autlé lodyhy a mladistwé listy bez wšeho uškození jedí s jinými zelinami, jež tím přídawkem nabí- wají příjemné chuti trpké a náwinné, Pro tu příčinu i we wlasti se sází, - P. trojníkowý E. Chamesyce Lin. Chamesyce Clus- 2.7. 187. Z kořena letního, dlauhého, dřewnatého, málo- wětewného, z ryšawa šedého wyniká mnoho lodyh pro- střených, asi '/; dlauhých, tenkých, střídawě wětewnatých ; listy stříčné, překrátce řapíkaté, příokrauhlé, dole úkos- -ně přísrdčité, nejtupější a wykrojené, wraubečkowané, nejwýš 2“ dlauhé, dole palistnaté; kwěty ojedinělé ú- žlabíčkowé 5 příwěsky zákrowý nejtupější, zejkowané, sytě čerwené; kokusky hladké, na hřbetu žilau na dél opa- třené. -— Na suchopařích podlé cest w Ewropě jižné, Sibirii, Mezopotamii, Indii wýchodní. Sedláci ji potřebují proti auplawici. P. damwíč. E. Ipecacuanha Lin. Kořen silný mnoho- letý, wíjawý, z nahnědla šedý, u wnitě bílý wypauští celý trs lodyh přímých, asi '/“ wysokých, oblých, rozsocha- ných, nejlysejších ; listy stříčné, nejkratšeji řapíkaté, ko- : 132 pinaté, nebo podlauhlokopinaté, nejcelejší tupé, asi *4“ dlauhé, 5'“ široké ; kwěty ojedinělé, úžlabíčkowé na stop- kách listu delších nebo stejně dlaubých; zákrow šá- lečkowitý, zelený, s příwěsky žlutými, nejtupějšími, nejcelejšimi. — We Wirginii, Kanadě. Kwěte w kwětnu a čerwnu, 4. Američané nžíwají té rostliny na místě ipekakuanhy k dáwení, P. okrauhlý. E. Peplus Lín. FV. dan, t. 1160. Kořen letní wyhání lodyhu přímau, střídawě přímě wětewnatau, ukončenau jako wětwe třemi wětwičkami w okolík po- slawenými a sochatými; Jisty na lodyze a wětwích po- bočních střídawé , obwejčité, nejlysejší, nejcelejší, nej- © tupější, dole ostré a w řapík ztenčené 3; listy pod okolí- © kem: pokrywky trojnaté, na okolíku konečné čili pokry- wečky wejčité, překrátee řapíkaté; stopky mnohem krat- ší pokrywek; kokúsky drobné, hladké, lysé, přikřídlatě kýlaté; semena na dél 2brázdá a tečkowaně ďubko- waná. — We zelništích po Ewropě, Kwěte w čerwnu a lipnu. ©. Druhdy se potřebowal k počišťowání, P. křížmolistý. E. Lathyris m. Plenk £. 366. Důisseld. 4. 4. 6. Skočec menší Mar. Háj. 369 —— IWel. 451. Kořen kolmojdaucí, wřetenowitý, wětewnatý, ozimý 3 lodyha letní sb oz 2—9 wysoká, nejlysejší, nahoře wětewnatá, wšak i dole obyčejně několik wětwí wypauštějícíj listy kříž- mo stojící, sedawé, podlauhločárkovwité, tupé, měkce brotité, nejcelejší; s lodyhau siwě jínowaté, dosti tuhé, hoření dole srdčité; na konci lodyhy přeslének obyčejně ze 4 wětwí rozsochaných; pokrywky (u rozsochání) po- dlauhlowejčitě ostré nebo zakončité ; příwěsky zákrowní tupě 2rohé, žluté; tobolka zakulatělá, dříwe dužnatohau- bowitá, hladká, pak (wyscbnutím) swraskalá, zwicí malé wišně ; semena swraskalá skoro siťkowaná. — W jižné Ewropě, w prostřední tu a onde zdiwočelý. Kwěte w kwětnu až do září. 6. Celá jsane plná mléka bílého, ostrého, náleží k rostlinám jedo- watým; před časy užíwala se semena k počišťowání, která patrným ohřestem daleko odskaknjí z rozpuklé tobolky, P. jalowcový E. Pithyusa Lín. Chwojka wětší Ma/. Háj. 312. — Wed. 139: Kořen mnoholetý, dost weliký wypauští lodyhu dřewnatau, z níž wychází několik lo- dyh 6—12“ wysokých, letních, mnoholístých; listy kopi- „natočárkowité, siwě zelené, dolení husté, dolů směřující a střechowité, hoření ale jako obyčejně nahoru patřící, obdálnější, širšis okolík z 5 (někdy 6) wětwí sochatých 19526. složený s; pokrywky jako listy hoření ,pokrywečky wejčité, hrotnaté; přívěsky zákrowní zaokrauhlé celé žluté ; to- bolky autložílnaté, na hřbetu tupé. — Na pomoří pís- čitém Ewropy jižné, Kwěte w kwětnu a čerwnu. k. Loislenr Delangchamps mnohonásobně zkaušew kůru kořeno+ wau našel, že prášek (10—20 granůw) mírně počišťuje dolem, a řídko dáwení působí, P. kolowralec. E. helioscopia Lčn. Schlk: ts 120. Hayn 2, 7. 20. Kolowratec L Mar. Haj. 310. — IWFel. 431. C. Kořen letní, wřetenowitý wypauští lodyhu zwýší pídi, obyčejně dole jednoduchau, na konci na 5 wětwí oko- ličených rozdělenau, oblau, nejodstáleji chlupatau; listy střidawě klínowité, na hoření polowině pilowané, lysé; zákrywka složená z podobných. listůw, jenž ale jsan wětší a dole méně zaužené; wětwe okolíkowé sochaté; pokrywečky obwejčité též na koneční polowině pilowané ; zákrowy žlutawé ; tobolky přeautlé swraskalé, a na hřbe- tu zoblené; semena wypukle síťkowaná. — Na rolích, zelništích wšude po Ewropě. Kwěte w lipnu a srp- nu. ©. Kořen a nať méně ostrau potřebowali k počišťowání, P. obecný. E. Esula. Lin. F7. dan. t. 1210. Rupík, Z kořena mnoholetého wětewnatého wychází několik lodyh přímých, asi I wysokých, dole wypaustéjících maoho wětwí, střídawých, jichž dolení jsau jalowé, nej- hořejší okolíčnaté, mnohé (12) jakož i pod nimi z aužla- bíček listowých wyniklé, kwětonosné, sochaté ; listy husté, střídawé, kopinatočárkowité, dole ztenčené w řápík pře- krátký, na konci tupé neb ostré, asi 2" dlauhé, 2" široké nejlysejší, nejcelejšíz pokrywky jako listy lodyhowé ; po- krywečky přísrdčité, ostré ; zákrowy příwěskůw přídwojro- hých; tobolky hladké. — Podlé cest na suchopařích po celé Ewropě. Kwěte w kwětnu a čerwnu. t. " Mléko jeho prudké zahání bradawice, když se jím nawlhčují. « Kůra kořenowá počišťuje jakož i semena; jež ryby omamují. Aby od podobného kwětelu se rozeznal, udělali hexameter: Esula lactescit, sn ete Linaria crescity čili: Mléčnatí pryšec, kwětel bují beze šéka. : © P. kwětelowý E. Gerardiana Lín. Jacg. aust. £. 436. Kořen wně nahnědlý, maoholetý, tlustý wypauští trs lodyh asi I' wysokých, lysých jako ostatní díly, dole jednodu- chých ; listy roztraušené, dosti směstnané, čárkowitokopi- naté, ostré, brotnaté, 3žilé ; okolík složený z mnoho wě- twí sochatých; pokrywky širokokopinaté, pokrywečky ši- rokosrdčité ,hrotnaté; zákrow příwěskůw | nejcelejších 5 tobolka lysá hladká. — W půdě hlínaté na pahrbcích + 1301 po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w čerwnu a líp- nu.. M jest ten rod, kteréhožto kořen podlé zkanšek Loisleur Deslonchampsa nejlépe může ipekakuanhu nahraditi, jelikož 15 —2%2 granůw kůry kořenowé rozmělněné jako cizí kořen působí, P. chwojka. E. Cyparissias Lin. Jacg. aust. £. 435. Kolowratec II. Mar, Háy. 311. cypřišowý kolowratec Mat. Wed. 481. Hadí mléko. Kořen plaziwý, mnoholetý + lodyha přímá, 1“ wysoká, nejlysejší, jednoduchá nebo na wětwe rozdělená, na konci okolíkowitě rozdělená obyčej- ně na 5 nebo wíce wětwí rozsochaných, pod nimiž ča- sto wětwe úžlabíčkowé, též na konci sochaté, kwětaucí; li» sty střídawé, sedawé, čárkowité, nejcelejší,z nasiwěla ze- lené, na wětwích nekwětaucích přeauzké a přiblížené ; soprán jako listy, pokrywečky kosočtwerečné nebo úhlookraublé, širší nežli delší, krátce zakončité, nej- celejší, ze zelena žluté (po odkwětení často čerwené); příwěsky zákrowní poloměsíčité, dwojrohé, tmawě žluté; tobolka kokausků zrnatodrasných, lysých, na hřbetu zoblených 3 semena hladká. — Na pažitech suchých, podlé polí, cest, w nejwětším dílu Ewropy. Kwěte w dubnu až do čerwna. 14. Mléko jeho prudké slanží k zahánční bradawic. Rostlina náleží k jedowatým, násilně počišťuje a druhdy jako jiné rody w lékařstwí se potřebowala. K dáwení potřeba 12—18 granůw práš= ku z kůry kořenowé. P. bahní. EB. palustris Lin. Fl. dan. t 866. Plenk £. 368. Kořen mnoholetý wypauští lodyhu 2—3“ wysokau, přímau, jako ostatní díly nejlysejší, dole wyhánějící z úžlabíčka listowého wětwe jalowé, z konce wětwi mnoho, které, jako wětwičky z hořeního úžlabíčka wycházející, na konci jsau obyčejně roztrojené; listy střídawé, kopi= naté, sedawé, tupé, nejcelejší, nejlysejší; pokrywky a po“ krywečky wejčité nebo skoro obwejčité, zelenawě žluté, nejtupější; zákrow příwěskůw žlutých wykrojených 3; waječ= ník jakož i dost weliké tobolky bradawičnaté ; semeno bledě žluté. —— Podlé wod Ewropy jižné a prostřední. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2. Kořen prudký druhdy potřebowali k počišťowání horem a do- lem, w Rusku proti. zimnicím, © bradawicím a chrastům. © Kořen potřebowali proti bolení znbůw na způsob pertrámu, P, lesní, E. sylvatica. Lín. Bull. herb. t. 95. Kořen příjednoduchý, mnoholetý, kolmo wnikající, náhnědý wy- pouští 3—4 lodyby tlusté, mnoholeté, oblé, wíce méně srstnaté, asi 2 wysoké; listy kopinaté, přílysé, dolní při- blížené, dole zaužené w řapík, hoření řídší, menší a se« 84 1328 dawé; okolík ze šesti wětwiček sochatých; pokrywky listům podobné; pokrywečky přísrdčité, srostlé, proro- stawé, ostraunké; zákrowy žlutawé nebo načerwenalé přiwěskůw wyříznutých. — W lesech Ewropy jižné. Kwě- te w dubnu a kwětnu. 4. Loisleur Delongchamps našel, že kůra kořenowá činí jako pry- šec kwětelowý. P. hnědokwětý. E. Characias Lin. Jacg. rar. t. 89. Kolowratec HI. Mar, 7Wel. 31. Podkeř 2—3 wysoký,; přímý, wětewnatý ; rozhy oblé, pýřité nebo lysé jakož i listy roztraušené, směstnané, sehnuté nebo odstáwající, kopinatočárkowaté, podlauhlé, ostré 2':“ dlauhé, sotwa 3" široké, skoro kožowité, dole zaužené; řapík nejkrat» ší; na konci rozeh mnoho wětwiček okolík dělajících, kteréž, jakož 1 wětwičky krátké pod nimi wynikajici z ú- žlabíček listu hořeních jsau sochaté, takže dohromady dělají hrozen wálcowitý; pokrywky pod okolíkem krat- ši listůw, jim jinak podobné; pokrywečky okrauhlo= srdčité, srostlé tedy prorostlé prozabaw nejtupější, ro- wné; zákrowy dost weliké přívěskůw z předu uťatých, hnědých s hranami ostrými nebo w růžky krátké pro- dlauženými ; tobolky asi 2" dlauhé, hladké, pýřité; semena hladká. — Na skalách a zdech Ewropy -jižné. Kwěte w dubnu a kwětnu. i. Obzwláště w době denní horké smrdí. Mléko jeho leptající puštěno do wyžraného zubu umořuje nerw jako kyselina, krotí jeho bolest. Též je potřebují k wyžrání bradawic ; listy rozmačkané a za ucho položené kůži zpryskují, a rozmělněné w. pilulkách požité u malém množstwí násilně počišťují, w čemž roweň. jiným cizím pryšcům. Uwrhují listy rozmačkané do wody, w níž jsau ryby; které požřewše jich lekají a na wodě plawají. Podřadí 2. MANCINELOWITÉ. BIPPOMANEAE. Kožokwěr. STILLINGIA. STILLINGIE, Kwěty různopohlawé na společném klasu nebo hroznu.. Kwět samčí hořejší: okwětí trubkowité, nepra- widelně wraubečkowané ; tyčinky 2 čnějící, sotwa srostlé, Kwět samičí mezi listeny žláznatými, jakoby pokrywku dělajícimi. Okwětí na tré klané; čnělka tlustá s 3 bli- znami podwinutými. Tobolka o 3 kokauscich semen- ných. 17 K. lojonosný. S. sebifera. Mich Croton sebiferum Lin. Ricinus chinensis Pe. gaz te b4./, 8. Strom mírný; : 1329 kůra šediwá, měkká: rozhy dlauhé, hebké, lysé; listy dosti dlauhořapíkaté, wejčité do kosočtwerečna, zakon čité, nejcelejší, lysé ; řapíky na hoře 2žlazés palisty bla- nowité, čárkowítokopinaté ; hrozen konečný mnohokwě= týs listeny po kraji obak welikau žlázu mající, hoření zakrýwají několik kwétůw samčích stopečnatých, jichžto každý podepřen listencem zaubkowaným ; dolení ojedi. nělé kwěty samičí na stopkách tlustých, krátkých 5 tobol= ka wejcowitá, zakulutělodhraná ; semena — zakulatělá, černá, obkličená hmotau lojowitau, bílau. — W Číně dis woký a sázený; odtud přenešený do Indie západní a w jiznější státy seweroamerické. Kwěte ven a září, 5. + © Čínowé roztlaukají tobolky i se semenem, waří je n wodě, na * čež mastnota se podnese a jako lůj ztuhne, z níž co sníh bílé dělají swíce. K 10 librám mastnoty přidáwají 3 libry Inčného oleje a trochu wosku, aby nabyla wětší tuhosti. Swíce též namáčejí do wosku dřewčného, aby se neplawily, Z jader wytlačují olej k pá- lení, k jiným koncům hospodářským a lékařstwí užitečný, K. lesní. S. sylvatica Lín. Kořen přetlustý wyhání lodyhy zelinné, oblé, asi 3“ wysoké, mlékem naplněné; listy střídawé, sedawé, wejčité nebo podlauhlokopinaté, lesklé, pilowané:; palisty drobné, prchawé « kwěty samčí stopečnaté, sotwa delší listůw, žluté, na klas dlauhostop= katý rozpostawené; kwěty samičí na témže klasu dole umístěné ; plod: tobolka o 3 kokauscích okwětím okrau- hlým zastřená. — W borech z Karoliny až do Floridy, Kwěte w lípnu a srpnu. 4. We wlasti mají tu rostlinu za bezpečný lék proti čemě, ZLorPLOD. SAPIUM, SAPIUM, Kwěty různopohlawé na klasu. Kwěty samčí ho“ ření: okwětí na dwé klané; tyčinky 2 s nitkama sro“ stlýma. Kwěty samičí dolení: okwětí 2zubé; čnělka nej“ kratší; blizna na tré klaná. Tobolka 3kokusná. Z. čížebný. S. aucuparium Jacg. am. £« 152. Lam, 4. 192. Mancanilla lauri foliis Plum. c. 111. /- 2 Strom pěkný, 30střewiíčný; wětwe dlauhé, málo rozdělené, sko“ ro rownowážné, kmen 1—12 wysoký, s korau náhnědau, dříwím bílým s celý pln jest mléka bílého, hojného, nej- menším poraněním kapajícího, dle domnění jedowatého; listy kožowité, kopinatopodlauhlé, ostré, pilkowané s koncem tlustým příchrustawým, zobanowitým, wehnutým, odstálé, roztraušené, střídawé, '/2 dlauhé, obzwláště na koncech rozhowých ; klasy konečné, běwné, tlusté, ze- lené, kratší nebo delší 1/1, prohnuté 5 kwětůw samčích asi 84 1330 . 14 hromadných, sedawých, dole podepřených žlázkama podlauhblýma, suchýma, welikýma, plocaaunkýma, z ze- lena žlutawýma ; kwěty samičí ojedinělé, různočíselné, se« dawé pod samčími, dole též podepřené žlázkama podob- nýma; okwětí obau černě nachowé; prašníky čerwené, semena černá. — W Americe horčejší. Kwěte w březnu až do září. 5. i Američané poraziwše strom druhého dne zbírají šťáwu wsyte= klau i zhustlau a chytají na nf papuchy a jiné ptáky. Z. indský. S. indicum JWWiliď. S. bengerium Roxb. Bengieiri Rhcedď. 4. t. 51. © Strom mírný kmenu tlustého w kůře černawé; listy střídawé, 4“ dlauhé, 1'/,“ široké; wejčitopodlauhlé, zakončité, pilowané, dole ma kraji s prohlubinkama — žláznatýma; řapíky '/zpalečné, nahé, totiž bezžlazé ; klasy úžlabíčkowé na konci rozeh; to- bolka kulowatá, zwící mišpule obecné, o 6 brázdách, ze- lená, přikrytá rubinau kožowitau, tlustau, a pak sko- řápkau dřewnatau hnědau; semena 2-3, bílá, sladká chutná. — W Indii wýchodní. Kwěte několikráte w roce. 5. Kořen a kůra plny jsau šťáwy palčiwé. Z rubiny tobolkowé prýští se též mléko podobné; protož huba a jazyk otékají, anobrž i smrt následuje; když usušené plody zubami se lauskají. Listy po- třebují proti wředům a k wymoření bradawic, MANCINELA, © HiPPOMANE. © MANCINELLENBAUM, Kwěty jednodomé. Samčí na klasech konečných, klubečnatých. Okwětí čihowité, na dwé klané. Tyčinky 2, dole srostlé. Kwěty samčř ojedinělé. Okwětí na tré klané, Čnělka tlustá, krátká, s bliznau pramenitau. Tobolka peckowicowitá, dřewnatá, čtyrpauzdrá. M. obecná. H. Mancinella Lin. Jacg. am. 1. 159. Lam. 1. 193. Diet. sc. nat atl. 3. t. 218. Mancinella pyri facie Catesb. 1. £. 95. Strom ztepilý (30—40), hromázný; koš okázalý, nejwětewnatější, přeobšírný, asi hruškoni podobný; wětwe často trojnaté; listy mnohé, wejčité, pilowané, ostré, nejlesklejší, střídawé, 6" dlauhé, 3“ ši- roké, řapíky na konci se žlázau zakulatělau, zpleštilau, náhnědau; klasy konečné, běwné, zelené, přímé, na nichž kwěty samčí w strbaulech rozpostawené, asi po- 30 podepřené pokrywkau poddutau šupinowitau, padawau; dole opatřenau žlázama pobočníma, okrauhlýma, nej- wětšíma, ježto skoro celý klas řídce odíwají; kwěty sa- mičí ojedinělé, sedawé, dole podepřené podobnýma žlá- zama, jeden nebo druhý pod samčími na témže klasu nebo na rozze bezklasé ; owoce twarem, wůní a barwau 1331 přeštirá malé jablko ewropské, takže nezběhlý snadně se ošidí; kůrka jeho. ze žluta zelenawá někdy ztlauští 1)/“, dužnina bělostnatá, mléčnatá, lesklá; semen wejči- to3hraných, co stříbro bílých tolík co panzder (3—1); plody zralé samy sebau padají a zemi pod stromem hu- stě přikrýwají nehnijíce, anobrž wysýchajíce, čímž „dužni- na „zhaubowatí, zhnědne a rozpuká se. — Na pomoří písčitém Indie západní. Kwěte w kwětnu. 5. Celý strom we wšech dílech naplněn šťáwau mlékowitau, přehoj- nau, přeleptawau a tudy nejjedowatější. Kapka na ruku upadlá brzo působí pálení nesnesitelné a wytahuje pryskýř bílau wodičkaw na- plněný; z toho může každý posauditi působení její w autlau kůži w hubě, a následky, když owoce skrownau částku snědl, To paulé powídačky, že požření jeho bez uškození zůstalo. Papuchowé ale a kozy ji žerau beze zlého následku a i rakowé a ryby, kterých maso ale pak zjedowatí. Palapují jeleny otráwíce owocem lauže, z. nichž chlastají. Zemkowé napauštějí šťáwau z nich šípy; rány od nich wypalu- jí rozpáleným železem. Když ji někdo snědl, dáwají mu mnoho oleje dřewčného a trubače bělodřewého (Bignonia leucoxylon). Kořen jest mnohem jedowatější a není proti otráwení jím lepšího prostřed- ku nežli semeno téhož stromu roztlučené we wloč wypité. Wyprawu= jí, že i stín lidu pad ním meškajícímu škodí ; toho ale Jaeguin ne- zkusil zůstaw pod ním 3 hodiny. Ani dešť z něho padající neškodí, ledaby ma nahé tělo padal; snad škodu přinesl, když z wětwiček anebo listůw wětrem shozených mléko S deštěm se smíchalo. Kmen dáwá dříwí přepěkné, hnědé a bfle skwrnaté, pěkný lesk přijímající a na swrchky užitečné, Před poražením obloží kmen dole ohněm, jímž ta částka přílišné šťáwy se zbawí. Aby mléko do očí nestříkalu, zastí- rají dělnicí twář flórem. Na Martinice zpálili jsau před časy weli- ké toho stromu: lesy, aby toho nebezpečného jedu se zbawili, a nabyli orné půdy. Na Haitě jsan hwozdy toho stromu na 100 hodin dlauhé, Manofnella nebo lópe Mancanilla slowe po Španielsku jablíčko. CugasvĚL, © HuRA, | SANDBŮCHSENBAUM, Kwěty jednodomé, Kwěty samčí wždy listenem podepřené na klasech, Okwětí krátké bandaskovíté, u- ťaté, Tyčinky w tlustý slaupec srostlé, na němž dwoj- nebo trojnásobný kruh pahrbečkůw, pod nimiž tolikéž prašníkůw, Kwěty samičí ojedinělé. Okwětl jako sam- čí, ztuha na waječník přiložené, anebo na zralém plo- du 3dílné. Čaělka dlauhá, nálewkowitá s bliznau pře- welikau štítowitau, prohlubenau, 12—48pramennau. To bolka dřewnatá, 12—18brázdá, složená z 12—18 ko- kauskůw Isemenných, welikým násilím odskakujících, na dwě chlopně pukajících, | „ Ch. obecný. H, crepitans Lón, cliff. 1. 34. Lam. £. 193, Dec/e sce nale atle 3, 14 219 Hura americana 7rew. Er. te 84, 35, /4 1+ Strom 60—80 wysoký, listy I dlauhé, 9“ široké, hluboce srdčitookrauhlé, zejkowano- 1332 pilowané, lysé, hustožebré; klasy samčí wejčitohomo- Jowité, úžlabíčkowé nebo konečné, dlauhostopečné, na- chýlené 3 slaupec tyčinkowý co krew čerwený 3 kwěty sa- mičí fialowě čerwené; tobolka kulowatá, silně zpleštilá, 2—3" široká, která uzrawši puká, jakoby z bambitky wystřelil, rozsýpá se na chlopně a wnitř w ostří se končící a wymršťuje daleko semena okrauhlá plocho- smačknutá. — W Indii západní a Americe jižné. Kwě- te w čerwnu až do srpna. 5, © Celý strom plný mléka prudkého, které do očí přišedši slepo- tu působí, jenž dle Linnéa 8 dní trwá. Jádro semenowé jest lahodno a může se jísti, když odňal se kel, který násilně počišťaje horem a dolem. Zpařenina z listůw olejem udělaná potřebuje se k natírání w bolestech dnawých. Z tobolky semen zbawené dělají posypadla, Podřadí 3. PALNICO WA TE.. ACALYPHEAE. PALNICE. © ACALYPHA. | BRENNKRAUT. Kwěty jednodomé, Kwěty saměť na klasech: okwě- tí 3—4lupenné. Tyčinek 8—10 s nitkami srostlými w slaupek. Kwěty samičí: © Okwětí 3lupenné, (Čnělky 3. Tobolka 3kokusná, 3pauzdrá, pauzder (semenných. P. indská A indica Lin. Mercurialis zejlanica Zerm. lugdb. t. 687. Capamení Rheed. 10. ( 81. Zelina 3 wy= soká, listy wejčité, zakončité, dole klínowité, krátkořapí- katé, po kraji pilowané, 3 dlauhé, 2 široké; klasy úžla- bíčkowé, jako listy dlauhé, hoření samčí, dolení samičí ; kwěty samičí předrobné, bělawé, s listeny lysaunkými „pilowanými; tobolky drobné. — W iadii wýchodní wel- mi obecná na půdě písčité. Kwěte pořád. ©, -© We wlasti se potřebuje co počišťowadlo proti hlistám, a zpa- řenina olejowá k natírání proti bolestem dnawým a čemowým. © BazavkKaA. MERCURIaLiS. © BINGELKRAUT, —— Kwěty jedno- anebo dwojdomé. Okwětí 3—4dílné. Kwěty samčí na klasech strbaulatých; tyčinek 9—12 (řídčejí wice nebo méně) prostých, s nitkami wláskowitý- mi. — Kwěty samičí w aužlabíčkách listních po 2—3 shlaučené nebo ojedinělé, Čnělka krátká nebo žádná; blizny 2, prodlaužené, širokaunké, zaubkowané. Tobol- ka dwojkokusná na kokausky se rozdělující. M. annua , Lin. Schk. 1. 282. Sturm f. 29. Hayn. 5. (. 11. Be letní ! i ' W | l l i l 1335 Merkurialis. Mar. Haj. 218 a (samee,) b (samice.) Mer- kurialis anebo planá bazalice“ Mar. /Fel. 441, a. Štír; psoser, Kořen letní, mrcasatě wětewnatý ; lodyha přímá, 1/2 wysoká, jako listy lysá, tupě 4hraná, křížmo - wě- teWnatá, uzlatě článkowaná; listy stříčné, řapíkaté, wej- čité neb obwejčitokopínaté, pilowané, jasně nebo ze žlutawa zelené, lesklaunké 3; kwěty dwaudomé : samčí . obyčejně I2mužné, samiči krátce stopečnaté po 2—3 w úžlabíčkách listowých ; tobolky o 2 kokauscích, smáč- knuté, nahoře měkkoostenné ; semena zakulatělowejči- tá, zrnatodrasná, hnědá. — Na místech obdělaných a rumných w nejwětším dílu Ewropy. Kwěte w lípnu až do prosince. O © Ú Zápachu a chuti nepříjemných, jest sliznatá a náhořká, nemá mléka; obměkčuje a slabě počíšťuje ; jindá se potřebowala w lékař- - stwí, B. ozimá. M. perennis Lr. Fl, dan. t.400.- Schk. t 432. A. Merkurialis polní Mat. z;Met. 441. C, Podobá se předešlé. Kořen mnoholetý, plaziwý, dlauhé mrcasy wypauštějící ; lodyha nejjednodušší, tupě 4braná, lýsá nebo pýřitá, 1 wysoká; listy střičné, řapikaté, kopina“ té, obak krátce srstnaté, pak olysající, tupě pilowané; pa- listy nejmenší, mázdrowité; kwěty samčí strbaulené na klasech lista delších dlauhostopečných, z hořeních ú- žlabíček wyniklé; kwěty samičí skoro konečné na stop“ kách asi 4“ dlauhých; tobolky wšude měkkoostenné. — Na chlumech wlhaunkých po Ewropě. Kwěte w kwětnu. 4. : Zapáchá protiwně a mámiwč, působí násilněji nežli předešlá na stolici a náleží k jedům mámiwým. Sušením modrá, SasoR. PLUKENETIA. | PLUKENETIE, Kwéty jednodomé, hroznaté. Kwěty samčí nej- - wětší díl hroznu dělající: © okwětí dílné; tyčinek 8 anebo wice s nitkami srostlými, dole žlazami 4 wausatými opatřených. | Kwět samičí jediný dole na klasu pod samčími: okwětí 4dílné; čnělka dlauhá s bliznau ští. towitau, úlaločnau. © Tobolka 4kokusná; kokausky 2- chlopně pukající, Isemenné. S. rohatý. P. corniculata Smeh. Sajor volubilis Zčemph 1. 7.19. / 2. Kmeny wětewnaté, točiwé, pnau se po stromech do wýšky 3 listy podlauhlosrděité, 37 dlauhé, ©“ široké, pilowané ; hrozny nejjednodušší zdélí“ řapí- ku nebo málo delší; kwěty předrobné zelenawé 3 to- bolky 4kokusné podobají se -hwězdě © pramenné; 1334 kokausky wejčitó, podlauhlé, smačknuté, na konci w zo- bánek prodlaužené, — Na Molukách. R. "Též we wlasti okolo domů se sází, protože listí s mlékem kokosowým přistrojené dáwají pokrm welmi chutný, což w tom řádu jest příklad neobyčejný, : PETLINKA, © TRAGIA. | TRAGIE, Kwěty jednodomé na společném hroznu jednodu- chém. Kwěty samčí nejwětší díl hroznu přikrýwající: 0- kwětí 3dilné, Tyčinky 3 nebo 2 prosté; nitky krát- ké. Kwět samičí jediný dole na klasu: okwěti adil-“ né, Čnělka 3dílná, Tobolka o 3 kokauscích Ipauzdrých; 1semenných, P. obecná T. volubilis Dn. Lam. t 151. /. 1. Te alia Plum. (ie. t. 252. f- 2. Lodyha wyšší muže, rozdě- lená na wětwe střídawé, nalčiwě štětinaté, oblé 3 listy stří- dawé, řapíkaté, wejčité nebo podlauhlé, dole srděitě wy- říznuté, štětinami palčiwými řídce obrostlé, ostré, pilo- wané,asi 11,“ dlauhé,'/;“ šíroké ; hrozny úžlabíčkowé oje- dinělé, nahoře samčím kwítím opatřené zelenawým, na tré klaným, 3mužným, prašníky žlutými, podepřené listence- mi kopinatými; samičí kwět na každém hroznu jediný, nad wýnikem hroznu ze stopky wyniklý na stopečce delší hroznu nebo co on dlauhé, dole klaubnaté: tobolka o (4 kokauscích, štětinami tuhými obrostlých a dole tečkama znamenáných, —— W Indii obojí na suchopařích wáp- natých. Kwěte w čerwnu až do srpna. k. Kořen prudký slanží Negrům k počišťowání a pocení. CHABARA, © ALCHORNEA, © ALKORNOKBAUM. Kwěty dwaudomé, hrozněné, Kwěty samčí + okwětí 3 — Šdilné. Tyčinek 8—9, s nitkami. nejkratšímí dole sro- stlými, Kwěty samičí: Čnělka 2dílná. Tobolka o 2 kokauscích zbobulelých, 1semenných, Ch. širolistá. H, latifolia Swartz, Lam, £. 998, Dů- seld. 14. £. 12. Strom 20Ostřewíčný $; wětwe rownowážné; listy wejčité, zaubkowané, hladké, 2—3“ dlauhé, o polo- wičku užší, dolení wětšís řapíky dlauhé; hrozny samčí 6—10“ dlauhé, po 4—5 pohromadě, přímé, dohromady latu dělající; hrozny samičí delší, odwislé; okwětí 38—5- zubé : tobolky zwící brachu obyčejně o 2 kokauscích pukajících, — Po wysokých wrších na Jamaice, 5+ 1335 Od ní přichází kůra alkornok nazwaná w kusech !/; dlauhých, hnědých, proti suchotinám užitečná; jest hořká a tepkáx pro weliké množstwí tříslowiny a jakési pryskyřice, UsausNík, © MapPA, © TAFELTUCHBAUM, Kwěty dwaudomé, hrozněné, Kwěty samčí: okwělí 3dilné, Tyčinek (3—10,) dole srostlé, Prašníky 2pauz- dré, dwojčatné, Kwěty samičí: Okwětí na 2—3 klané, Čnělka 2 — Sdílná, u wnitř pernatá. Tobolka 3ko- kusná, ká šth U. pomaučený. M, tanaria „Adr. Juss. "Tanarius mi- nor Rumph 3, t, 108, Ricinus tanarius Dé. Strůmek asi bezu černému podobný; rozhy stříčné mnoho dřeně mají ; listy střídawé, řapíčnaté, příokrauhlé, štítowité, asi 11j/ dlauhé, ? široké, wykrajowanozubaté, na rubu ja- kož i rozhy maučkau poprášené, siwé ; hrozny složené úžlabíčkowé; kwěty bělawé 3; plody čerwenawé, měkkoo- stenné; semena koriandru podobná, — Na Molukách podlé lesůw. Kwěte skoro pořád, 5, Dříwí měkké neužitečné, kůra k barwení na hnědo a proti ný) weliké a pewné listy slauží we wlastech na místo ubru= sůw. OsLEep. © ExceEcaRIa, © BLINDENBAUM, Kwěty jedno nebo dwaudomé, Kwěty samčí na klasu wálcowitém, podepřené šupinau (listenem). Okwětí žá- dné. Tyčinky 3 srostlé, Kwěty samičí: Okwětí Slupenné, šupinowité. Čnělka 3dílná ; blizny jednoduché. Tobol- ka o 3 kokauscích. O. obecná, C. Agalocha Lin. Arbor excoecans Rumph 2. 4. 19. 80, Strom nepatrný, ztočený, bakulatý, rozse- dalýs wětwe pěkně wijawé ; listy hruškowým podobné, 4" dlauhé, 2" široké, wejčítopodlauhlé, zakončité, pří“ pilowané; kwěty dwaudomé, samčí sedawé na klasech úžlabíčkowých co stéblo tlustých, zelenawě žlutých; ty- činky 3 za šupinau; trwají tři měsíce; kwěty samičí na malých hroznech; plody drobné, modrawě zelené, pak zčerwenající a na slunci praskající. — W ladii wý- chodní, na Amboině, Ceylonu. Kwěte w září až do února. 5. -© Mléko wšech mléčnatých jest nejprudší a tudy nejjedowatější, Když při porážení jeho náhodan kapka toho mléka do oči stříkne, stane se náramná bolest, zánět a otok, anobrž 1 slepota, W štěr- binách kmenowých býwají krátké zmije, též welicí mrawenci, wosi a drobné wčely, u welikém množstwí, přece neštípajís alo lítaji do uší 13306 a do wlasůw. Dříwí jeho jest neprawé aloesowé (lig. aloes spuri- um); teda slowe a od prawého kalambaku se liší, We dřewě blízko kůry a w nahých kořenech jest způsob pryskyřice, která toliko we stromech podlé moře rostaucích se nachází, kteřížto znějí twrdě, Jest 3—4 prsty tlusta, twrda, rezawa, tu a onde černa, olejnata ; tedy hoří jako swfíce a woní benzoem; tudiž se potřebuje co kadidlo, které ale po 5 letech wyčichne, Chuť má jako peluňka neb aloes; kalambak ale citronem. Kusy na wodě wzplýwající jsau špatny,. O- statní dříwí slanží k pálení. Mléka užíwají k počišťowání ; olej ze dříwí wywařený proti raku. Jisté malé ryby jedí jeho owoce, : STŘEMCuOWwEC. MAPROUNIA, | AEGOPRICON, Kwěty jednodomé. Samčí : klas wejcowitý, Pokrywka na tré klaná, Okwětí trubkowilé, na tré klané. Tyčinka je- diná s prašníkem o 3—4 lalocích. Kwěty samičí ojedi« nělé. Okwětí na tré klané. Čnělky 3, dole srostlé, roze- wřené. Tobolka o 3 kokauscích 1semenných. S. Brasilský. M. brasiliensis A. Sv. Hl. pl. us, 6. 65. Keř 2— 3 wysoký; listy. okrauhlowejčité; © klasy 4" dlauhé, wejcowité, ze samých kwětůw samčích složené, pod nimiž 2 samičí; okwětí 1“ dlauhé, — W Brasilii, Kwěte w dubnu až do čerwna. fi. Zwařeninu kořenowau pijí a klistérem wprawenau léčí špat- mé zažíwání, Podřadí 4. © SKOČCOWITÉ, RICINEAE. SkočEc, Ricinus. | WUNxDERBAUM. Kwěty na hroznech jednodomých; kwěty | samčí hoření. Okwětí 3—ódiílné; tyčinky srostlé w slaupec wětewnatý čili mnohobratré. Kwět samičí: Čnělka pře- kratká nebo žádná; čnělky 3—2dilné, perowité. To- bolka ze 3 kokausků 1semenných. ; Sk. obecný. R. communis Zn, Rostlina zelinná, lysá, © whorkých končinách mnoholetá a třebas 20—30“ wy- - soká, u nás letní 4—9 zwýší; lodyha přímá, oblá, dutá, nahoře wětewnatá a tu brázdowaná; listy střídawé, dlau- ze štítnatořapikaté, dlanitě 1—Ssečné: lalokůw podlau- hlokopinatých,, zakončitých, nestejně zubatopilowaných ; řapíky oblé, duté, na hořením konci opatřené 1—2 žláz- kama plochýma nebo mískowitýma a dole množšími menšími, dílem nožičkatými; palisty weliké, široko=wej- 1331 čité, mladý list zaobalující, prchawé; hrozny dříwe ko- nečné, pak boční, homolowité, dole přetržené, na ho- ření polowině nesaucí kwěty samčí, na dolejší ale sami- čí: tyčinky prwních w každém okwětí na swazky mno- hé křowité, rozwětwené, srostlés waječník posledních 0- byčejně obrostlý štětnami šídlowitými přitlačenýmř měk- kými3 tobolka obyčejně ježatá kolci odstálými, zwící třešně: semena ploskonaddutá, wejcowitá, popelawě a hnědě nebo ze žluta hnědě mramorowaná, —- W. Indii wýchodní a Africe sewerné, w Ewropě jižné a prostřed- ní často se sází. Kwěte u nás w čerwnu až do října.. Jest několikero odrodkůw; jež někteří za obzwláštní rody mají: a) bdlý; letní zelený, siwau maučkau poprášený, Ei Avanacu Rheed. 2, £. 32. Ricinus valgaris Blak. t. 148, R. communis Lin, Plenk t. 690. Skočec wětší Mar. Háj. 396. — Wel. 436. A) lledý; letní čer- wený, siwě poprášený. R. lividus Jacg. rar, 4. t. 196. Reichenb. hort. 2. t. 158. y) zelený; lodyha dřewnatá, tlustá, zelená. R, viridis Wild. hort. t. 49. d) africký ; dřewnatý, čerwený, hladký. R. africanus Wild, Reichenb. hort, 2. t, 155. "Tobolky wfíce méně, wětších nebo menších kolcůw, anobrž i býwají bezbranné, Od dáwna rostlina známá a ozdobau našich zahrad. Mléko není leptawé jako jiných téřádowých, W Indii jmenowitě se sází u welikém množstwí na role, kdežto ani cukrowá třtina ani reyže se nadaří, pro semeno, jež we slunci z tobolek praskotem daleko široko se rozskaknje; tudiž tobolky před auplným dozráním. se, česají a na rohožkách se suší, Potřebují se ale w lékařstwí k počišťowání (se- mina catapuciae majoris.) K témuž konci dobýwají z nich. olej (Olenm Ricini s, Castoris) žlutawý, líhem rozpustitelný,; čímž od ji- ných se liší, jehož také užíwají ku swícení, ano i k zakonopení ko- rábůw ; listy přiložené na prsa zahánějí mléko, Kořen w lékařstwí užiwají. Do listů zaobalují opium. Na odrodcích křowitých přebý- wá hausenka (Phalaena cynthia), jež přede hrubé hedwábí, arindi zwané. KauvucH, | SIPHONIA, — ČAUTSCHUKBAUM, Kwěty jednodomé na klasech. Okwětí na patero kla- né, zwonkowité. Kwět samčí na klasech dole: tyčinek 5 s nitkami w slaupec srostlými, Kwěty samičí na klasech naboře, Čnělka žádná; blizny 3, Tobolka o 3 ko- kauscích Isemenných. K. obecný. S. Cahuchu Rich. Lam. t. 190. S. guia- nensis Ad. Juss. cuph. t. 12. Hevea gujanensis dubl. (. 385. Jatropha elastica Lín. Plenk t. (92. | Strom 50 —60 wysoký; kmen 2'/7 tlustý; dříwí bílé, málo pe- wné; kůra tlustá, šerá nebo náryšawá; wětwe rozklá- dají se wšamo; rozby na konci nesau listy roztrau- šené, pEtíšené, dlauhořapíkaté, trojčatné: lístky klíno- witě obwejčité, nejcelejší, lysé, na rubu šediwé, tlusté, ko- žowité, 38—4“ dlauhé, 2“ široké; kwěty drobné, hrozněné, 1338 a w laty rozpostawené, konečné, na nichž na hoře sedí ojedinělé kwěty samičí, doleji ale přehojné samčí: 0- kwětí zwonkowité, na ú klané: tyčinek 5 jednohratrých ; čnělky 3 sedawé wykrojené; tobolka wejcowitá Sko- kusná, mající pod wrstwau wněšnau suchau wlaknatau chlopně přetwrdé, dřewnaté, — We hwozdech Guian- ských a Brasilských, 5. Celý strom jest -plný mléka prudkého, které z porančných dí- lůw (kůry a dříwí) se prýští, jež pilně zbírají; k tomu cíli na příč „ kůru dole naříznau, pak ji napárají od hora dolů a po stranách, míza wytíkajíc do nějaké nádoby hustne, zpryskyřicowatf, zpražnatí a zčerwená. Pak natírá se prstem na kadluby hliněné držadlem dřewčným opatřené, a otáčí se w kauři hustém ; | když prwní wr- stwa zežlutne a nelípne, natře se druhá a. td. Čím tenší wrstwy, tím zpružnější jsau. Potom wšecko se usušf na ohni, kadlab hlině- ný se rozdrobí a wytřese wen. Tak shotowují láhwe, boty, střewice, stříkačky. Pryskyřice ta znamenitá, kaučud čili klá spružné (Gummi elasticum) nazwané ani líhem ani wodau se nerozpauští. Jinde se potřebowal toliko k wymazání tužky, nyní ale naučili se z něho dě- lati rozdílné nářadí, obzwláště hojické, a co jej umějí rozpauštěti, dělají z něho nepromočné tkaniny. Ten strom ale není jediným, jenž zpružné klí poskytuje, Jádro lahodné jedí wylaupnuwše, z něho kel, který násilně na stolici žene, DáwrwEc. JaTRoPHA. © RRECHNUss. Kwěty jednodomé. Okwětí někdy dwojnásobné: wněšné (kalich) dílné; wnitřní (koruna) 5dílné, barwe- né, přínálewkowité. "Tyčinek 10 anebo méně jednobra= trých, dole obklíčených žlázkami anebo terčem. Čnělky 3, na dwé klané. Tobolka o 3 kokanscích fsemenných. D. cliptičný. J. elliplica Mart. mat. B. Raiz de Ti- hu. Bylina dřewnatá ; listy sedawé, ostře eliptičné, žlá- znatozubaté, 6“ dlauhé, 3“ široké; palisty wětewnaté ; kwěty wrcholičené, bělawé, 8mužné ; tobolky zakulatělo- wejčité, hnědé, Ghrané, — W Brasilii podlé křowišť. i Kořen počišťuje horem a dolem, potřebuje se proti zimnicem, wodnafelnosti a ušťknutí badímu. „—— D. černý. J. Curcas. Lin. Jacg. h. věnd. t. 63, Mun- dy. Guaco, Keř zwýší smokwoně (6—12), naplněný mlé- kem ostrým, swraskawým, jedowalč a mámíwě zapáchají- cím; kmen rozděluje se na dlauhé wětwé3 listy roz- traušené, srdčité, mělce slaločné nebo brohé nebo nej- celejší: laloky nejcelejší, krátce zakončité, lesklé, po ži- lách na rubu pýřité, ostatně lysé, 6“ dlauhé a skoro taktéž široké ; řapíky alespoň co list sám dlauhé; kwě- ty drobné, mnohočíselné, stopečnaté, na wrcholících au- žlabíčkowých anebo bočních; tobolka wejcowitá, zwící 1339 malého ořechu, žlutá, pak čerwená, pod korau tlustan kožowilau mající pauzdra bílá, dřewnatá, 2chlopná o I semeně bobowitém, — W Indii západní a Americe již- né podlé potokůw a řek; wIndii wýchodní se sází. Kwě- te skoro pořád. R. Semena zasladlá násilně počišťují horem a dolem, anobrž i smrt přiwodf, protož opatrně náleží jich užíwati; taktéž působí olej a nich wytlačený. Pison porančí semena w tuhawkách zastaralých po 4—5 kusech zralých, olanpaných, malíčko upražených a u wíně močených. "Ta moc ale swé místo má we kli; který když byl wyiat, jádro může se bez úrazu jísti, jsauc chutí ořechům wlaským podobné, | Wytlačnje se z nich olej k pálení; též jím natírají andy nastydlé, k rozehnání otokůw a nadýmání. D. hnidošolistý, J. gossypifolia Lin. Bol. reg. 1. 146 "Ricinus minor Sloan. 1. r. 84. R. americanus Comim hort. 4. 7.. Keř 3—4střewíčný, wětwe přímé, lysé; rozhy pýřité nebo aksamitnaté; listy okrauhlé, srdčité, wykro- jené, slaloké: lalokůw wejčitých, zakončitých, pilowaných zubami žlázkau ukončenými, na líci pýřiloaksamitnaté, na rubu aksamitnaté, bělawé; řapíky zdélí listu (3" dlau- hé) pýřité a obrostlé štětinami řídkými, jednoduchými nebo wětewnatými, pýřitými a na koncích žlázku 0 krauhlau nesaucími ; kwěty samčí na wrcholíku konečné ; „okwětí wněšné na patero klané, uštůw kopinatých, 0+ strých pýřitých, brwitých; okwětí wnitřní na patero klané, růžowé: uštůw zaokrauhlých, rozložených 5; med- ník z bžlázek drobných ; tyčinek 10; kwěty samičí dole na témže wrcbolíku w počtu mnohem menším; okwětí oboje jako samčí $ waječník zakulatělý ; čnělky 3 socha- tés blizny jednoduché ; tobolka zakulatělá, wněšná wr- stwa pýřitá, swraskalá; semena 3, w pauzdrách ojedině- lá. — W Americe jižné. Kwěte w kwětnu až do srp- na.. Pkaddě potřebují zwařeninu z listůw k proprawenf tuhawky, D. mnohosečný. J. muliifida Lín, Salísb. par. £ 91, Maníhot Důl. el. © 118 /« 213, Keř 8—10" wysoký: plný šťávy lepké, prozračité, ostré a hořké; listy weliké, 1“ dlauhé, 2“ široké, 9—12 dlanitodělené: lalokůw proti- sečných, klínowitých, lysé. na rubu násiwés palisty štěti- nowitomnohodílné ; kwěty dost pěkné, šarlatowé, roz- wité růžowé, na wrcholících okolíkowitých ; tobolky pří- hruškowité, zwící ořechu. — W Americe jižné, na Anti- lách ozdobau w zahradách, : Před časy semena (Nuces purgantes, Behen magnum) Spanie- lowé potřebowali k počištowání ; dali jím ale wýhost pro násilné pů- sobení. Jediné semeno prý k tomu postačuje, Užíwala se w másle nebo w políwce anebo s mandlemi sladkými w emulsii, Olej pilým 1340 zwaný, též počišťuje; 10 nebo 12 listůáw sněděných w salátu anebo uwařených s kuřetem počišťuje bez hryzení a oškliwosti. D. žláznatý. J. glandulosa Vahl. Croton. villosum Forsk. Malý keř s kmenem rozloženým, wělewnatým, huňatým, 2—3' dlauhým; listy huňaté, ledwinité, o 5 lalocích zaokrauhlých, zaubkowanožláznatýchs řapíky huňaté, a w úžlabíčku opatřené žlazami sedawými; kwěty žluté. — Na místech wlhkých, hlinatých w Arabii. Z kůry prýští se šťáwa ostrá, skoro mlékowitá, Mladé rozhy přikládají na nežity, aby změklý a nebolely, MaxiHorT. | JANIPHA, © ČASSAVESTRAUCH. Kwěty jednodomé. Okwětí jednoduché šdílné. Kwě- ty samčí : tyčinky příprosté, wyniklé z kraje terče duž= natého. Kwěty samičí: blizny 3, mnoholaločné, cho- botnaté, sedawé. Tobolky o 3 kokauscích. 2chlopných, Isemenných." M. obecný. J. Manihot Kun/h, Manihot utilissima Pohl. t« 24. Jatropha Manihot Lín. Tuss. 3. £ 1. M. the- vet Mer. sur. 4. f. 4. 5. Keř 6—8“ wysoký, wíjawý, ly- sý, kruchowětwý, dřewnatý; kořen sestáwá ze swazků bulew (3—8) homolowitých, dužnatých, asi 1—2 dlau- bých -a co rameno tlustých 3; rozhy hustolisté, oblé, ly- sé; listy střidawé, řapíkaté, dlanitě 5—1dilné: lalokůw kopinatých, někdy čárkowitokopinatých, ostrých, nejce- lejších, 5—6“ dlauhých, na líci tmawě zelených, na ru bu siwých, nejlysejších; řapíky dolení delší listu, hoře- ní přístejně dlauhé, lysé; listeny šídlowité, prchawé ; kwěty na hroznech běwných, složených, se stopkau kratší řapíku; okwětí čerwenawé nebo bledě žluté; wa- ječník kulowatý; blizny 3, přísedawé, na dwé klané ; tobolka zakulatělá, lysá, příswraskalá, ze -3 kokausků, w nichžto w každém semeno lesklé, šedé, jako skočcowé. —Půwodně w jižné Americe, nyní ale sází se z Floridy až do Magelanska ; též přesazen do Afriky a do Asie. Kwěte skoro pořád. Ř. Rozeznáwá se weliké množstwí odrodkůw co do welikosti bulew, barwy rozeh a kwětůw, a podlé množstwí škrobu z bulew dobytého. Zdá se, že předek drží odrodky čerwené nebo fialowé, ježto jsau i nejobecnější. Wnítřek bulew jest wždycky přeběl a na- plněn mlékem přehojným, jedowatosti pronikawé, wařením a kwašením mízející, Mléko to podobaje se mandlowému moří, bywši požře- no anebo do ran napuštěno. Lidský ale rozum uměl kořen tak zhaubný proměniti w potrawu zdrawau a sporau, takže o něm žijí celí ná- rodowé, jako u nás o zemácích. Když nastal čas klizení, wykopa- jí kořeny čerwenawé, uříznau je, oškraban wněšnan slapku a omyjí = 1341 je. Zemkowé američtí druhdy bulwy roztírali na žernowech dra- slawých, z láwy udělaných, Nyní mají k tomn kolo asi 4—5“ w prů- měru weliké, na lankoti pobité hřeby majícími hlawiznu čtyrhra- nau,/ ostran,; anebo mají k tomu 2—35 hřídele dřewčné, proti sobě se otáčející, po wrchu též pobité takowými hřeby. Při tom ná- leží přihlížeti, aby bulwy co nejlépe byly rozdrobeny, Strauha- niny tak nabyté nasypají do pytlů přízených, anebo z kůry uděla- ných a wytlačí je lísem silným co možná dobře, Co zbylo (po- krutiny), slowe kasáwa, jenž usušená dlauhý čas se drží, obyčejně ale dwojí práci se podrobuje, Prwní těchto prací jest a spolu nejjednodušší, že dělají z ka- sáwy mauku, kasáwowan, manihotowau, kuák. K tomu cíli dají ka- sáwu na pánew měděnau; asi 4“ dlauhau, 7—8“ hlnbokau, a ohněm prudkým a stejným ji suší, pořád míchajíce, "Tau prací promění se kasáwa w drobky, docela wyschne a pončkud se zabarwí. Když wydáwá zápach a ryšawí, jest práce zkončená. Tenkrát oheň se umenší, a kasáwa rychle se wybfrá lopatkau, a rozhrne se po loktuši; aby wystydla. "Tak se může do beček nacpati a schowati, jelikož ještě po 15—20 letech jest dobrá, bylali ochráněna před wlhkem. Přidáwají ji do poléwek, waříce maso nebo ryby; buď do mléka, buď, jak to Negrowé dělají, do pauhé wody s troškau soli. Nejsilnější člowčk nasytí se 1/, librau za den, Obyčejně ale dělají z ní tak nazwaný chléb kasáwowý čili kasáiwu wlastně. K tomu cíli nasypau na železný plech wrstwu ka- sáwy na 2 prsty tlustau a dřewčnau lopatkau wšnde stejně ji stlačí a položiwše to na třínožku, rozdělají mírný ohel. Jelikož zrna kasáwowá se spekau, nabudau twaru placky, kterau obrátiti náleží, aby i na druhé straně se upekla, Nyní s plechu wzatá, ďá se wy- stydnanti. Pak welmi kruchá a rozdrolitelná jsauc, může se jísti bez soli co chléb anebo s masem, rybami, owocem au d. Čím kasáwa drobnější, tím jest lahodnější a křehčí; chutnější jest, když pražením zčerwenala. Mauka kasáwowá dopola smíchaná se pšeničnau dáwá chléb bělejší a chutnější nežli z pauhé pšenice. Z kasáwy dělají tak nazwaný Jrungon, močíce ji trochu u wodě stude= né a uwrhnauce ji pak do wřelé, potom ji rozmíchají na těsto nebo na kaši, o níž otroci černochowé obyčejně jsau žiwi; jest to potra- wa lehká a zdrawá, Dáli se do langonu cukru anebo melasy, slo- we matelé, jež dáwají nemocným Negrům. Ze šťáwy z bulew manihotowých wytlačené sráží se mauka předrobná a bělostná, již potřebují ku škrobení plátna, a maussache típioka čili cipika nazýwají. Z té dělají teníčké placky se solí pe- kauce je w listy bananowé zaobalené w peci; placičky ty jsau wel- mi lahodné a co sníh bílé. Dělají z ní také pudr, který prý časem nažírá wlasy, Též jí užíwají na místo mauky, Galibowé dělají z manihotu několikero nápojůw, Viku jest nápoj příjemný, kyselý a spolu i Žiwícf, jejž dělají nechajíce kwasi- ti kaši z kasáwy, patat rozstrauhaných a wody; obyčejně cukr do něho přidáwají. Kachiví po chuti podobné hrušťáku, dělají waříce u wodě kachiví, odrodek manihotowý, několik patat, často trochu šťáwy ze třtiny cukrowé a nechajíce wšecko asi 48 hodin kwasiti, Ten nápoj opíjí, mírně pit ale otwfrá a žene na moč. Paja wivu podobný nápoj dělá se též z kasáwy čerstwě upražené, a patat roz- robených, s wodau smíchaaých a nechá se půl dne kwasiti. Vuupaja konečně nápoj předešlému podobný jako jabčák řízný, oškliwost zbuzující, čím starší tím opíjiwijší, 1342 » -Šťáwa z bulew manihotowých wytlačení jest jed krutý, po několika minutách smrtící. Indowé prý od. Spanielůw stíhání jí se otrawowali. Jed ten útrob nezapalnje; působí přímo w nerwy. Nic- méně zwařený přidáwá se do některých jídel, anebo slanží k zacho- wání masa před hnitím na několik neděl. Listy manihotowé rozse- kané a s olejem nwařené jedí prý jako špinák w obojí Indii. Bulwy nastrauhané slauží k hojení wředůw. M. mírný. J. Aipi. Manihot Aipi Pohl. 1. 4. 23. Ja- tropha Manihot Lin. Kořen jako předešlého čerwena« wý, ale plný šťáwy mírné, nejedowaté; peň zwýší 6, přímý, příwětwitý, oblý, brázdowanaunký, opadalými. li- sty šrámatý, lysý, dole nahnědle čerwený, na konci rů- o žowý, někdy žlutawý nebo šediwý; wětwe přísochaté, přimé; listy obdálné, na konci rozeh směstnáné, po- depřené řapíky $caulowými, oblými, příbrázditými, čer- wenawými, dlanitě ádílné, pořídku 3dílné, lysé, na líci černawě zelené, na rubu bělavé a jinowataunké, růžo- wožilé: lalokůw bt" dlauhých, 1'/«" širokých, wněš- ných 32“ dlauhých, 1“ širokých a rozewřených, wšech kopinatých, zakončitých, dole zaužených, celých; pali- sty kopinaté, zakončité, čerwenawé ; hrozny. krátké, úžlabíčkowé, chudokwěté; kwěty krátce stopkaté, sami« čí mají delší stopečky; listeny čárkowité, zakončité, drobné; kwěty odwislé, špinawě žluté. — W Brasilii, kdežto, jakož i w Americe meziobratníkowé celé, oby- čejně se sází. Kwěte skoro pořád. i. Sázením zplozeno mnoho odrodkůw, jejichž kořen jako pře- dešlého se potřebuje ; jelikož nemá Šťáwy hořké a jedowaté, není třeba naduwedeného připrawowání k odstranění toho zhaubného prwkn. Semena též násilně počišťují. : M. chobotnatý. J. Loefflingii B. et Kunth M. Janipha Pohl, Jatropha carthaginiensis Jacg. am. 4 162 f. 1. — h. Vind. 8, t. 11. J. Janipha Lin.. Keř 6—20“ zwýší, lysý,we wšech dilech plný šťáwy co woda čisté, příles- kawé, jako listy ořešákowé zapáchající; kořen má swa- zek bulew; listy weliké, pěkné, na řapíku 6“ dlan- hém, srdčité, dílné, lysé: lalokůw zakončitých, wněj- „ších obyčejně celých, tří wnitřních hauslowitých čili po straně hlubokým chobotem wyříznutých; © hrozny stopkaté, řídké, obyčejně w rozporách; kwěty zelenawé, žlutě a hnědě strakaté; kalich zwonkowitý ; uštůw wejči- tokopinatých, ostrých, 2 wněšných s brázdama 2, wnitř- níchse 3; žláza štítowitá, 1Opramenná; tyčinky tlustaun“ ké, 5 wněšných, dwakrát delších; kwěty samičí na tyčin“ kách 10 neplodných; plod zakulatělý, wice 6" tlustý, zelený, s brázdami 6, přiílesklými ; semena popelawá. — W Americe jižné. R. 1343 Bulwy u wnitř wláknaté slowau kasáwa sladká; a jedí se pečené. Semena mají wlastnost předešlých, PauLavx. | CxiposcoLus. © BRENNFRUCHT, Kwěty jednodomé, skoro okoličené. Kalich na pa- tero klaný, barwený. Tyčinek 10, wnitřní srostlé, wněš- né náprosté, 5 žlazami obklíčené, Čnělek 3—5, na dwé klaných. Blizny mnohokráte klané. Tobolka o 3 ko- kauscích, žahadlitých. P. pětilaloký. C. guinguelobus Požl. Jatropha u» rens Lén. Jacg. hs vínd. | t 2( Keř 3—5/ zwýší; kořen tlustý, dužnatý, kmen 1—3" tlustý, dřewnatý, jehož mnohé wětwe, ještě wíce ale listy, kwěty a plody ob- " rostlé žahbadly hustými, dlauhými, bělawými nebo na- - hnědlýmis řapíky 6—7" dlauhé; listy srdčité, až do prostřed Slaloké, jiné toliko šlaloké ; lalokůw wejčitých, zakončitých, pilowaných, brwitých, jichžto wněšné kratší wnitřních; kwěty bílé, konečné, na hroznech příwrcho« líkowitých, řídkých, wětewnatých; kalich samčí přířepico« witý, na patero klaný, samičí šdílný: uštůw wejčitých, rozložených anebo podhnutých ; tobolka kulowatodboká. W Americe jižné a na Antilách, Kwěte skoro pořád. ki. Wětwe působí wně w kůži čili prhlí jako nejprudší žáhawka čili prhlawka, a tudyž slanží w lékařstwí na místo zpryskadla, jeli- kož každé dotknutí působí puchýře. Semena a ještě wíce šťáwa mlékowitá z kmenu násilně žene na stolici, WnRATIsSLUŇ: © CROZOPHORA. — KREBSKRAUT» Kwěty na hroznech tdomé. Kwěty samčí: okwětí dwojnásobné : wněšné Šdilné, wnitřní Slupenné. Tyčis nek 5, dole jednobratrých. - Kwěty samičí: Okwětí je- dnoduché, LOdílné, Čnělky 3, na dwé klané, © Tobolka o 3 kokauscích Lsemenných. JF. obecná. C. únetoria Ad. Juss, Úroton nctori« um Lín. Plenk £. 681. Heliotropium, minus. Clus, 2 4, 47. Otočník menší Ma/, el. 449. Vournesol. | Kořen letní, jednoduchý, twrdý, kolmownikající; lodyha wě- tewnatá, asi 1“ dlanhá, oblá, plsťnatá chlupy hwěz. dowitými, dole olysající; listy střídawé, řapíkaté, wejči- té nebo skoro, kosočtwerečné, podlé žeber řasnaté, po kraji. řeřabaté, bustě plsťnaté chlupami hwězdowitými, © drobničkými a wětšími powrchními a tau plstí bělawé 3 řapíky delší listu; kwěty samčí drobné, sedawé, koneč“ né, na krátkých hroznech rozpostawené; okwětí wněšné hwězdnatoplstnaté, uštůw kopinatých ; okwětí wnitřní lu- 85 1544 penůw kopinatých; tyčinek 8, jednobratrých ; kwěty sás mičí dole pod samčími umístěné, dlauhostopkaté; okwě- tí jako samičí wněšné; tobolka na dlauhé stopce (kratší řapíku) odwislá, černá, posetá šupinami štítowitými, po kraji zaubkowanými, bílými, ze 3 kokausků Ísemenných, složená ; semena wejčitá, pod slupičkau šedau černá, bradawičkowaná; dole wykrojená. == Na polích W Italii a Francii nejjižnější. Kwěte w čerwnu a lípnu. ©. Ze šťáwy dělá se túrnesvl. W Languedoku snímají měsíce srpna nezralé plody, též i hrozny kwětancí, na mlýnu, olejnému po= dobném; rozmačkají, a kaši na lisu wytlačují; šťáwa z tich Wwydaná jest pěkně zelená, na wzduchů brzo modrající. Do té námáčejí kausky plátna a rozwěšují na ploty, aby uschly. © Nyní wsypají 6 li- ber nehašeného wápna do kamenné nádrže a Iiasí je močem; pak rozloží na nádrž dřewčné hůlky a na ty pláténka, aby zwlhly parau wzstupující, Pak je usuší, opět do šťáwy namočí a usušené rozešlan. Tyto slowau turnesol en drapenů. Hallanďané je ku= pují, a ještě nedáwno se domníwali, že z nich dělají lakmus; který z rocely a lišejníka we Francauzích rostaucího dobýwají. Shotowuj též s draslém, močem, wápnein kaši, již nechají kwasiti, načež z ní twoří caltičky. Turnesol slauží k barwení cukrowf, huspeniny, zosolek, a co skumadlo na kyseliny; jimiž čerwená, Hlawně alé jím barwí hrubé plátno a papír na cukr; barwa ale není. stálá. Ha«= dříčky turnesolem barwené, z Benátek přiwážené, modré nebo čer- wené, slowáu pezelte. LáÁDEL. CRoTOSN. ČROTON. Kwěty na hroznech Idomé. Kwěty samčí: Okwětí dwojnásobné, wněšné dílné, wnitřní Slupenné, s tolika žlázkami střídající se.. Kwěty samičí: Okwětí jednodu- ché. Čnělky 3, na dwé neb mnohokráte klané. Tobolka o 3 kokauscích Isemenných. L. auzkolístý. C. Cascarilla L. Ricinoides elaea- gnifolia Caťesb. 2. £. 46. Plum, we. 240 /. 1. Keř zwýší 4—6, s kmenem krátkým, tlustým, wysílajíčím mnoho wětwí a rozeh šediwých, wonných ; listy střídawé, řapí- katé, zwící mandlowých, čárkowitokopinaté, tupé, nejce- lejšís, na rubu plsťnatowlnaté, dole 3žlazé; kwěty jedno“ © domé, na klasech konečných, samčí nahoře s okwětin wnitřním bílým a s 12— 15 tyčinkami; tobolka zwicí hrachu, šediwá ; semena černá. — We Floridě wýchod- ní a na Ostrowech bahamských, kdežto prřostřanné wý- suchy přikrýwá. Kwěte w čerwnu až do srpna. Ri. ké Celá rostlina wonf silně a potřebuje se w kaupelích a k ob- kládání ; list její pije se co čaj. Nedáwá ale kůru kaskarilowau, jak - se jindá domníwali. L. čárkolistý. C. linearis Jacg. am. 162. /„ k — čet, £, 268. /. 80. Keř přímý, 4střewičný ; rozhy oblé, 1545 příplsťnaté, ze žluta bělawé; listy čárkowité, tupě, hro> tité, nejcelejší, na líci zelené, na rubu lesklé, běloplsť- nhaté a dole dwojžlazé; řapík krátký, palistoma tuhaun- kýma opatřený; kwěty dwojdomé, klasené. — W Indii západní. i- Celý ter keř ješt kořenhý a potřebuje se jako fiřědešlý. L. balsanibnosný. C. bálšamifer Lin. Jacg. am. t. 162: f. 3.. Keř welmi wonný, jehož kmeny 3—4“ wysoké ; řozhy rozewřené, plsťnaté; žlutawě bílé; listy drobné, imnohočíselné, Wejčitokopifiaté, zakončité, na rubu ze žlutawa bílé, plsťnaté; střídawé, řapíkaté, dole ia rubu š 2 welikýmha žlažama; klasy konečné w řozporách rož- howých; tobolka plstí úáryšawau přikrytá. — Po wý- © suchách na Martinice a Karakasu. R. Z listí a rozeh poraněných prýští se šťáwa nahustlá, žlutawá škoro hnědá, balsamná, libowonná, ježto prý dobře hojí rány, Martiničané s líhem z listí přepalují líhowatinu oblíbenau, edu dé. - manleš. L. počišťowací. C. Tiglium Líú. Důsseld. 11. 4 21. Granum moluccum Rumpě 4. £. 42, Cádel avanácu Reed. 2. 4. 33. Strůmeék 15—20 žwýší, řamená žtlaúští, s né- mnohými wětwemi s rozhy lysé; listy wejčitopodlauhlé; zákončité, pilowané, Sžilé, lysé, o“ dlauhé, 21/;“ široké; dole žlázkama opatřené; lrozny konečné, složené z kwětůw žlutawě bílých; tobolky lysé, zwící ořechu líš skowého, o 3 kokáušcích, jichžto každý obsahuje semeno U. lesklé; mající pod slupkau tenkau jádro bílé, olejnaté, ostré, pálčiwé, tinusné. — W Indii wýchodní na skalách a suchopařich; ná Malábaru, Cey“ lonu a Molúkách se sází k lékařským koncům. Kwěté pořád, 5; Celá fóstliná jest prudší úež pepř, takže ústa po ní otékají d několik důi holí; zpolklalí se jí malíčká částka, cítí se pálení po wšech střewách, Před časy semena po celé Indii k počišťowání se potře“ bowala, dfio : do ka k témuž cíli přinášela (Grana tiglii, s. inoluced), úýní w Ewropě dáwá se předílosí oléji ostrému (tigliowé- mu, Oleum crotonis). © Dwě semend postačují k počištění, 4 jsau už žbaubná. Aučinek přý toliko we kli leží; jak to i u jiných toho řádu rostlihi se naskytuje, "Též stromem tím chytají ryby; strčíli se wětew jeho pod skálu we wodě, brzo ryby a raci na polo leklí wyplawau. L. páwahá. C. Pavána Hamilí. trans: líh. 24, 253. (Isis 1826). Střomowitý; listy wejčité, zákončité, pilo- wané, přítrojžilé, lysé; řapík na konci dwojžlazý; hrozny příkonečné; tobolky timítnaté ; semena w po: měru s kokausky drobná: -> W Bírmansku, na Molu: kách. 5. 85* 1346 Od toho kře potřebují se semena a olej z nich wytlačení, tak+ též jako předešlého jmenowané a potřebowané, Kořen jeho, pana- wa nebo pawana nazwaný, mírněji působí. — L, kaskarla. C. Eluteria Swartz. Disseld. 18. 1. 244 Mali folio arbor Sloan. 2. /. 174. / 2. Strom křovwítý, 20—30' wysoký, co stehno tlustý; kůra bílá, w wnitř hnědá; rozby přímé, smačknuté, náhnědé; listy střída- wé, hruškowým podobné, wejčitoeliptičné, ostraunké, nejcelejší, na líci roztraušeně, na rubu hustě šupinkami hwězdowitými, třpytiwými pokryté, 3" dlauhé, 2“ širo- ké; kwěty drobné, bilé, na hroznech klasatých, úžlabíč- kowých3 tyčinek 10—12; tobolky zwící hrachu, —-W Iadii západní. Kwěte w srpnu a září. h. dá Od něho pochází kůra kaskarilowá (Coriex Cascarilla), ježto k nám přichází w kusech čerwenawě hnědých, kořenných a hořkých, -obsahujících silici a pryskyřici: co lék silný dráždící se potřebuje, L. lesklý. C. nitens Swartz. C. syringaefolius etargy- rophyllus B. cí Kunth. Listy přísrdčitowejčité, zakončitě, celé, na líci lysé, lesklé, na rubu. drobnými šupinkami, u prostřed tečkau prozračnau a prowrtanau opatřenými přikryté a lesklés hrozny úžlabíčkowé, přímé, listu krat- ši — Na Jamaice a w Americe jižné. „ „Též od něho přichází kůra kaskarilowá. L. pachina. C. Pseudochina. Schide. „Důsseld. suppl, 3; 4, 9. Stromek s wětwemi odstálými, bledě popelawý- mi; rozhy hustě luptaté; listy 2'2—4" dlauhé, 1'—3" široké, wejčité nebo slabě srdčité, tupě zakončité, pří- celé nebo příwykrajowané, na rubu stříbrně laptaté ; -hrozny | — 11" dlauhé, mnohokwěté, konečné nebo úžlabíčkowé, na dolením dílu mající málo kwětůw sas mičích korunatých; kalich uštůw wejčitých, tupaun- o kýchs plátky zdélí kalichu, waječné, bilé, wně též lup- taré, u wnitř slabě chlupaté, po kraji brwité, tyčinek 105'čnělky 3, maohodilné; tobolka zakulatělá, asi 4“ „ weliká, luptalá; semena waječná, černě a žlutě straka- tá. — W Mexiku, Kwěte w lipnu. 5. “ Jeho kůra, kopalke (Cortex Copalke) zwaná, přiwáží se k nám w-kusech 1“ dlauhých; swinutých, pod pokožkau korkowitých -žln- tawě popelawých, neprawidelně brázdnatých, u wnitř špinawč reza- wých, zápachu slabě kořenného, chuti příjemně hořké, asi jako kůra - kaskarilowá, pak štíplawé jako pertrámowá. Obsahuje též silici. 1 Le dračikrew. C. Draco Schlecht., Suom, jehož wši- chní dílowé, alespoň z mládí, přikryti jsau plstí, slože- nau z chlupůw hwězdowitých, příluptowitých, dlauhých, řídkých, snadně setřitelných; listy srdčitowejčité, zakon- čité, nestejně chobotnatozubaté nebo přícelé, žilé, u 8347 zpodiny 2žlazé, na líci zelené, na rubu žlutawě zelené, , 6—9" dlauhé, 442—T“ široké ano i wětší; řapíky tak- též dlauhé, na konci mající 2 žlázy, jež jako listowé jsau ukryty pod plstí ; hrozny ocasowité, konečné, později úžlabíčkowé, 1—2" dlauhé, z řídkých klubek složené, w jejichžto prostředku kwěty samičí ojedinělé; liste- ny kopinaté, ostré, střechowité, drobné, prchawé; kalich uštůw podlauhlých, tapaunkých; tyčinek 20—24; čnělky 3, až dolů 2dílné. — W Mexiku. Kwěte w únoru. 5. © Plný jest šťáwy co krew čerwené, která zkřehnauc dáwá způ- sob dračí krwe. : L. hibískolistý. C. hibiscifolius H. B. et Kunth. - Strom welmi podobný předešlému; listy ale má 1 dlau- hé, 10—12" široké, wejčité, dole hluboce srdčité, roz- - dělené na lalokůw 5, hrubě a chobotnatě zubatých, pří- zakončitých, hustě a šedě plsťnatých. — W Kolumbii.5. L. krworonný: Cs sanguifluus JI, B. et Kunth. Též podobný strom na 50“ wysoký; rozhy přílysé; listy wejčité, 3laloké, (7 dlauhé, blanowité, na líci lysé, na rubu hwězdowitě šedochlupaté, se žlazama patrnýma; klasy konečné, pak úžlabíčkowé, štíhlé, 4" dlauhé; ka- lichy wně bělawě plsťnaté: uštůw wejčitých, tupých, co plátky podlauhlé, huňatobrwité dlauhých. — Nad Ma- raňhonem. Ten a předešlý též dáwají způsob dračí krwe, OsBojaN. | CoDIAEUM. | ČODICHOSTRAUCH. Kwěty jednodomé. Kwěty samčí: Okwěti dwojná- sobné: wněšné, Sdílné, waitřní olupenné, barwené, s to- likéž žlázkami střídawé. Kwěty samičí: Okwěti jedno- duché, na patero klané. Čnělky 8, jednoduché. Tobolka dkokusná, O. peřestý. C. chrysosticton Rumph 4. t. 25. C. va- riegatum Oden. Croton variegatum Lín. Tsjere máram Rheed. 6. t. 61. Keř asi sáhowý, překrásný, oleandru podobný; listy řapíkaté, kopinaté, na píď dlauhé, 2“ široké, nejcelejší, lysé, zelené, ryze skwrnaté, starší wice zelené, mladé zase wice ryzé, takže z daleka wy- hlíží, jakoby poset byl zlatým kwítím 3; kwěty drobné, bělawé, na hroznech píďowých, konečných; tobolky černé, zwící hrachu; semena jako jadérka winěnkowá. — Na Molukách, w ladii wýchodní, Kočinčíně, Žapanu. Kwěte w čerwnu až do září. R. Jsau odrodky s listím čerweně a černě peřestým, Hlawně se potřebuje k ozdobení dweří a-sednic při swatbách a rozdílných sla- 1348 wnostech; též pletau z nich wěnce a nosf rozhy w rukau jako u nás rosmarinu při rozdílných příležitostech k. p. při pohřbu swobodyého lidu. Pošleli kdo rozhu z něho někomn, znamená to, že brzo jej nawštíwí. ms = eat, VOTE S OBšaRkA. RoTTLERA. © RoTTLERE, Kwěty 1 — 2domé, na hroznech anebo klasech. Okwětí jednoduché, dílné. Tyčinky nitek nahoře roz- šířených, dole příprostých. Čnělka 2—3dílná, u wnitř pernatá. Tobolka o 3 kokauscích Isemenných. O. barwířská. R. tinctoria Rozb. c, 168. Ponnagam Rheed. 5. £. 21. Strom štíhlý, 20—30 zwýšís listy elip- učnopodlauhlé, obak ztenčené, nejcelejší, dole 2žlazé, na ruby pýřité, 6“ dlauhé, 3“ široké; kwěty drobné, zelenawé, hrozněné, dwojdomé, — W Indii wýchodní, Kwěte pořád. 5. Tobolky jsau maukau čerwenau poprášeny, jíž na šarlatowa barwí; jakož Í kořenem, kterýž také přikládají na zhmožděniny ; listy smradlawé ale a owoce na ušťknutí hadí. MAUKEŠ. ALEURITBS, © ALEURITES, Kwěty jednodomé. Okwětí dwojnásobné: wněšné 2—3dílné, wnitřní šlupeané. Tyčinky mnohé, jedno- bratré, dole obklíčené medníkem slaločným, Čnělky 2, dwojdílné. Tobolka zbobulelá o 2—3 kokauscích. M. trojlaločný. A. triloba Forst. Lam. t. 191. Ca- mirium Rumph 2. £. 58. Strom mírné wýšky, kmenu Uustého; listy srdčitowejčité, na rubu přípomaučené, dole 2žlazé, mladší z mělka 3laločné, dospělejší příro- haté, 6“ dlauhé a tolikéž široké ; řapíky píďowés kwěty drobné, bílé, wonné ; tyčinek 20; owoce wětší wlaského ořechu i s rubinau zelenawé, obyčejně o 2 kokauscích s rybinau twrdau, málo chutnau. — Na Molukách, Sun- dách, Ceylonu, Ostrowech přátelských. Kwěte w září a říjnu. 5, | Jádra wylaupaná bywše upražena dobře chutnají, ačkoli dráž- dí a těžce se ztrawují. Roztlučená a s bawlnau na těsto smíšená a do stebel bambosowých nacpaná slauží wůbec ke swícenf, ačkoli smrdí; též wytlačený z nich olej k maštění jídel a k pálení slauží. Dříwí kruché, neužitečné, .roní Žlutawau pryskyřici, jižto Zwýkají. M. lakonosný. A. laccifera /Filiď. Groton lacciferum Ein. Plenk t. 688. Ricinoides aromatica Burm. zeyl. t. 91. Halceus terrestris Rumph 3. 4. 121. Strůmek 817 wy- soký nebo wyšší; rozby šerpiwé; listy srdčitowejčité, ostré, zaubkowané, na rubu příplsťnaté, dole několika 1349 žlazami nožičnatými opatřené, 6" dlauhé; řapíky dlauhé; kwěty bílé na hroznech; tobolky zwící job černého, zakulatělé, srstnaté. — Na Molukách, w Indii wýchodní. 5. Wšecky díly jeho jsau kořenné; z úžlabíček rozhowých anebo u wýniku listůw prýští se přepěkná laka na způsob drobných perel anebo pnpencůw, (Ceylonfné potřebují tu laku k potírání střenek a jiných nářadí, Též dáwají ji do wosku pečetního čili španielského jenž jest lepší nežli siamský a peguanský, který se zplozuje ušťknu- tím jistého hmyzu, MasrxogoŤ. ELagococcus. Kwěty jednodomé. Okwětí dwojnásobné : wněšné, 2—3dilné, wnitřní slupenné, Tyčinek mnoho jednobra- „ trých. Blizny 3—5, přísedawé, na dwé klané, Plod © dužnatowláknatý, o 3—5 kokauscích, M. bradavičnatá. E. verrucosus ddr. Juss. euph. 6 11. Dryandra cordata 7hunb. jap. 4. 21, Abrasin, Strom 6“ wysoký a wyšší; koš hustý; rozhy lysé, oblé, pahrbečkami poseté, dřewnaté; listy weliké, roztrauše- né a obblížné způsob wrcholíku dělající a jakoby na kolínkách přesleněné, řapíkaté, přílysé, srdčité, ostré, ho- ření nejcelejší, dolení mnohem wětší, skoro wisící, 3ro. bé; na konci řapíku 2 žlázy ; kwěty samčí na latě ko- nečné: hlawní její wětwe. sochaté nebo roztrojené; okwětí wněšné z uštůw 2-=3, wejčitých, ostrých, mno- hem kratší nežli lupeny okwětí wnitřního žlutawého z lupenůw 5, wejčitopodlauhlých, nehetnatých, rozlože- ných dílem i poddutých složeného; tyčinky kratší 0- kwětí wnitřaíhos kwěty samičí na stopkách jednoduchých, překrátkých ; okwětí jako samčí; waječník krátký, kulo- watý, příhomolowitý ; tobolka wejcowitá 0.3, anobrž i o 4 a á kokauscích, obsahujících po semeně welikém, olejnatém. — Na Žapanu, sází se též na Mauricii. Ze semen wytlačují olej, jenž na Žapanu slowe muyku, na Mauricií huil de bois, M pokostný. E. Vernicia Adr. Juss, Strom ztepilý, 8 wětwemi wzstaupawými; listy přísrdčité, zakončité, ře- > řabaté, lysé, dole 2žlazé, řapíkaté, roztraušenés kwěty mnohé na hroznech konečných, bílé; plod mírně we- liký, bradawičnatý. — Na chlumech w Kočinčíně a Čí- ně. 5. : ; Dříwí nehodí se ke stawční, Z jader dobýwají oleje mnoho Žlutého, lepkého, prozračitého, nahustlého, jímž natírají dříwí a plátno, aby trwanliwé bylo we wzdnchn a dešti. Míchají jej také s prawým pokostem, aby zřidnul a snadněji natírati se dal, Olej ten nehadí se k pálení, ježto brzo wyblekuje a rychle hoří, 1350 AnNDA. © ANDA. * ANDA. Kwěty jednodomé. Okwětí dwojnásobné: wněšné zwonkowité, šzubé ; wnitřní o lupenech 5, krátce nehet- natých, s tolikéž žlázkami střídawých. © Tyčinek 8, jednobratrých, jichž 3 wnitřní delší. Čnělka na dvé klaná, blizen zubatých. Plod dužnatý, o 2 pauzdrách 1semenných. A. brasilská. A. Gomesii Adr. Juss. Aug. Sr. Hill. pl. us. £. 54. 55. Anda Maregr. £. 110. Pýso £. 148. Strom ztepilý; dříwí lehké, haubowaté; listy obblížné, roz- traušené na koncech rozhowých, prstnaté, zpětěné: lístky eliptičné, 6" dlauhé, nejcelejší, lesklé; řapíky tak- též dlauhé,; na konci dwojžlazé; kwěty obojího pohlawi na společné latě; plod zwící citrenu w rubině zelené; ořech twrdý, zwící malého jablka, 2pauzdrý, nahoře 2- děrý ; seměna kaštanům podobná. — W Brasilii podlé moře. Kwěte w lipnu a srpnu 5. Semena jsau sladká, snadně ale počišťují, s cukrem wařená ale mírnějí. Olej z ních k swícení a natírání těla ; rychle wysý- chá a tudyž maléřům užitečný. Rubina do wody uwržená oimamuje ryby ; praženau užíwají proti běhawkám. TRyskKowEc. © MaBEa. © MABEA. Kwěty jednodomé. Kwěty samčí: Okwětí šzubé. 'Pyčinek 9—12, z okwětí wyniklých, prostých. Kwěty samičí 3 Okwětí ozubé, Čnělka dlauhá. Blizny 3. © To= bolka o 3 kokauscích Isemenných. T. obecný“ M. Piriri Aubl. €. 334. /- 1. Lam. £. 118. f- 1. Bois a calumet. Strůmek 5—6' wysoký, a 6" w © průměru tlustý; kůra popelawá, poraněná mnoho mlé- ka roní; rozhy šplíhají se po stromech blízkých; listy střídawé, překrátce řapíkaté, wejčitopodlauhlé, náble za- . končité, tupé, na rubu bělawé, 3“ dlauhé, 1“ široké; kwěty na hroznech dlauhých, přímých, konečných; kwě- ty samičí dole, samčí nahoře; oboje podepřené dole žlázkama a listeny šupinowitými: tyčinky nitek pře- krátkých; tobolka 3hraná, zwící winěnky, jejíž kůrka brzo wysýchá a se slupujíc zůstawuje kokausky dřew- paté. — W Guianě podlé řek. 5. : Z tenkých smítkůw dělají Negrowé a Kreolowé trysky k dymkám. 4351 Podřadi š.idv! | SMUTŇOJVITÉ, | PHYLLANTHEAE, Smureň., PuyLLANTAUS: n) ; Kwěty jednodomé, řídko dwojdomé. Okwětí 5— Gdilné, Rodidla a plodidla obklíčená. žlázkami 5 — 6 anebo kruhem žláznatým, 5—6laločným. Kwěty samět: Tyčinky 3, nitek w slaupec, srostlých, Kwěty samičí Blizny 3, na dwé klané, sedawé nebo na krátké čnělce. Tobolka o 3 kokauscích 2semenných. S. srpatá. P. faleatus Swartz. Phyllanthus america- nas Comm. hort. k. £. 102. Calesb. 2. 1. 26, Keř 3 —6 wysoký nebo wyšší, lysý; rozhy přímé, wztyčené, oblé; rozžičky střídawé, listowitě rozšířené, čárkowitokopinaté, příkosowité, obdálně zejkowané, obak teníčkými žebér- ky úkosně čárkowané, u wýniku podepřené palistem mázdrowitým, hnědým, často na dwé klaným, šídlowi- tým; kwěty we wraubcích obyčejně po swazcích wy- niklé, co krew čerwené, samičí déleji stopkaté nežli samčís waječník kraužkem zejkowaným obklíčený, — Na Ostrowech bahamských, odtud na Antily a Maskare- ny přesazený. Kwěte w lipnu až do prosince. i. Keř ten připomínající nám kapinice bezlisté listowitě rozšíře- ných rozeh u nás w hřijnech často se naskytuje. We wlasti potře- buje se k puzení moče, <% dlauholístá. P. ceramicus Pers. Xylophylla lon- gifolia Lín. Xylophyllos ceramica Rumph 3. 1. 12. Keř mírný ; kmen lysý, oblý, hladký, asi ztlauští ramena; rozhy střídawé, přemnohé, tuhé, čtyrhrané, po hranách příkřídlaté ; rozžičky střídawé, listowité, rozšířené, asi ( dlauhé i delší, sotwa 6" široké, tuhé, čárkowité, nej- obdálněji zubaté; kwěty ze wraubkůw wyniklé, čerwe- né, obojaké, o 5 uštech tupých, stálýchs tobolka po- dlahowatá, zakulatělá, jako bobule wawřínu bobkowého, twrdá, zelená; semena wejčitopodluhowatá. — Na wv= 'sokých | wrších a skalách zimawých —©w ladit wý- chední. R. Plody její otrowují psy. — S. brasilská. P. brasiliensis Por. P. conami Swartz. Conami brasiliensis Aubl. t 354, Keř 6—8 wysoký; kůra nerowná, zelená; wětwe rozdělené na rozhy ten- ké, prodlužené, smačknuté, rozestřené ; listy střídawé, řapíkaté, lysé, celé, bledě zelené, wejčité, záokrauhlé, přísrdčité, ostré; řapíky krátké; palisty stříčné, přes 1352 drobné ; kwěty úžlabíčkowé, předrobné, stopkami ni- ťowitými podepřené, příokoličené, dole opatřené liste- „ny záokrauhlými; okwětí o 6 uštech zelenawých, 0+ strých ; waječník obklíčený 6 žlázkami drobnými, tu- pými; tobolka o 3 kokauscích, — W Indii západní a Bra- silii. R- pe W wlasti slowe konami jako wšecky rostliny, jež slanží k omámení ryb. K tomu cíli rozby listnaté se roztlukan a do wody nwrhau. Keř kwětaucí nepřjemně zapáchá. S. krušinowá. P. rhamnoides Re/z, Rhamnus zejla+ nicus Burm. zeyl. t. 88. Frutex indicus Breyn. 8. £. 4. Kmen lysý, přídřewnatý; rozhy autlé, střídawé, polo- oblé; listy nejcelejší, mírně weliké, wejčité, obak tu- paunké a lysé; palisty krátké, zakončité, prchawé; kwě- ty ojedinělé, úžlabíčkowé, dolení podwojné, samčí; ho- ření ojedinělé, samičí; stopky předlauhé ; okwětí samičí uťaté ; tobolka zwící jalowce i jemu podobná. — W In- dii wýchodní. Kwěte w lípnu a srpůu. fi. W Iadii wýchodní potřebuje se ku hnání na moč. S. mnohokwětá. P. multiflorus /Fe/iď. Keř wětwí oblých, dřewnatých, hnědých, ztlauští asi brka husího; smítky smačknutínké, pýřité; rozhy příoblé, drobníčkým pýřím porostlé, nesaucí asi 1—17 listůw dwojřadých, střídawých, 1+" dlauhých anebo menších, podlauhlých, obak málo zaužených, někdy také záokrauhlených, wždycky lysých; palisty čárkowitošídlowité, mázdrowité, přímé, přitlačené ; kwěty úžlabíčkowé, stopečnaté, po 3 —(. — W ladii wýchodní. Kwěte pořád. Ř- Užíwá se jako předešlá. : S. bílá. P. Niruri Día. Uriaaria indica Burm zeyl. č. 93. /. 2. Herba moeroris alba. Rumph 6. 4. V. £. 1. Kirganeli Rheeď. 10. £. 13. Zelina kořene bílého, mrcasa- tého, nedlauhého ; lodyha 2 wysoká, přímá, odstále wě- tewnatá, oblá, příhranatá, jako ostatek lysá; listy ma rozžičkách střídawé, nejkratšeji řapíkaté, satwa 4" dlau- hé, eliptičné, obak tupé, na líci žlutozelené, na rubu slwé, na kanci někdy wykrojené; palisty u každého listu 2, drobníčké, z dolejška wejčitého šidlowité; takowé též palisty u wýniku rozeh; kwěty drobníčké, bílé, úžlabič- kowé na rozhách, dolení přídwojčatné, samčí hoření ojedinělé, samičí wšecky na stopkách řapíku asi 2krát delších, nicí; ušty okwětowé waječné, tupé; tobol- ky zakulatělé, zwící horčíčného semena, hnědé, nejdro- pal bradawičnaté. — W Indii wýchodní. Kwčte po- řád. O. 1353 Kařene hořkého užíwají proti auplawici a žlautenici ; nať že- ne na moč, též i hojí rány a wředy, Dělají z nati laskawec, je- hož ženy a děwy pijí. | Wětwe dříwe Žrecem swčcenau zastrkují za uši, a otírají twář kaší z roztlučených semen. Pošleli kdo wětew té rostliny někomu, znamená to, že jest smuten, S. močopudný. P. Urinaria Lín. Lam. 6. 156. [£. 2. Herba moeroris rubra Rumph 6. €. 11. /. 2. Tsieru-Kir- ganelli Rhcedď. 10. ©. 16. Zelinas kořen jednoduchý, kol: mo wnikajícís lodyha píďowá, lysá, příbrázdowaná, ob- lá, přímá anebo wzstaupawá; rozhy oblé, na straně swrchní od listu klistu brázdau znamenané; listy dwoj- řadé, střídawé, obblížné, */2“ dlauhé, záokrauhlowejčité, ostraunké; kwěty úžlabíčkowé, samčí nahromaděné, přísedawé w doleních úžlabíčkách a podepřené listeny blanowitými, ojedinělými; kwěty samiči w hořejších úžla- © bíčkách ojedinělé, nejkratšejíi stopkaté, wětší samčích ; okwětí uštůw 5 drobných, záokrauhlých ; tobolky drob: níčké. — W Indii wýchodní 4 na Burbonu ostrowu. Kwěte pořád. O. Žene na moč, a tndy w chorobách užitečná, kdežto potřeba moč wyháněti, ; OměkKA. KIRGANELIA. | KIBGANELIE. Kwěty jednodomé. Okwěti 5dílné. Žlázek 5, do- leních. Tyčinky 1ibratré, na slaupci neprawidelně roz- dělené; prašníky 2pauzdré, poboční a konečné, Blíz- ny 8—6. Tobolka zbobulelá, 3pauzdrá; pauzder 2se- menných. O. panenská, K. virginea Adr. Juss, euph. 6. 4. Phyl- lanthus Kirginelia /P%//d, Keř; wětwe oblé, hnědokoré ; listy střídawé, po 2—4 z jednoho mista wyniklé čili chomáčené, čárkowitokopinaté, ostré, dole zaužené, 4"“ dlauhé; rozhy smačknuté, pýřité; kwěty 3-7 pospolu z úžlabíček listowých wynikají na stopkách olákotsitýchj tobolka zbobulelá, zwící dřeštělice,—Na Burbonu ostrowu. NázavákK, | EmBLiCA. | MYROBALANENBAUM, Kwěty jednodomé. Okwětí 6dílné. Tyčinky jedna- hratré, na konci špidlaté, na zádech prašníky nesaucí. Čnělky 3 sochaté, Tobolka peckowicowitá o 3 kokaus“ cích 2semenných. N. obecný. E. officinalis Gaerta. 4 108. /. 2. Phyl- lanthus Emblica Dm. Plenk t 659. Myrobalanus Emblica Rumph 1. 4 |. Blak. 4. 400, Nelica maram RAeed. |- 6. 88. Strom 20—30 wysokýs wětwe a rozhy střídawé, 1354 páštětdní ponačerwenalé, pýříčkowané, „dwojřadés listy dwojřadé, střídawé, husté, příčárkowité, lysé, asi 3" dlauhé, ostraunké, přísedavwé, dole opatřené palistoma, předrobnýma, wejčitýma, ostrýmaj kwěty úžlabíčkowé, nahlaučené, drobné, z čerwena bílé na překrátkých stopkách; okwětí o 5 uštech překrátkých, záokrauh- lých; plod zwící duběnky o 6 chlopněch; semena bě- lawá, hranatá. — W'Iadii wýchodní. Kwěte w březáu: až do srpna. We wlasti slauží owoce nezralé k wyděláwání kaoží a dělání inkaustu; zralé mající dužninu čerwenau jedí ; též sušené, obyčejně do cukru zadělané, dowážejí se do Hwropy "Únyrobalany šediwé) ; též do soli naložené přidáwají se k rozdílným pečením, Zwařenina z nezralého owoce slanuží k upewnění dásní, též proti auplawici, ja- kož i Jisty a kwěty. KožauREK. MELANTHESA. MÁDCHENLEINEN, Kwěty jedno- nebo dwojdomé, ojedinělé nebo. hromadné., Kwěty samčí: okwětí Glaločné; blizny 3. Tobolka přizbobulelá, o 3 kokauscích Ssemenilsku K. podlauhlolistý. M. ovalifolia Kostel. Katau Niruri Rheed. 5. t, 44. Stwrůmek křowitý + listy střídawé, dwoj- řadé na rozhách piďowých, okrauhlowejčité, palečné ; kwěty drobné, čerwenawé, samčí po třech, samičí oje- dinělé, podůžlabíčkowé ; tobolky wětší hrachu, čerwe- nawé, pak modrawě černé, — Na Malabaru we wlhkém písku. Kwěte pořád. i » AA ký listní kloktají se k upewnční zubůw; Z kůry ko- řenowé „a pepře dělají nápoj proti zasliznatční žalůdka; ze —-— dílůw kaupel proti dnám, "© KO zastřený. M. retusa . Kostel. Perin Nirari Rheed. 5. 7. 43. Strůmek (3střewičný, bělawokorvý, s wětwemi rownowážnými a rozhami, na nichž rozpostaweny listy dwojřadé, střídawé, wejčité, tupé, palečné; kwěty drob- né, ojedinělé, zelenawé; tobolky okwětím obklíčené, w -hořeních úžlabíčkách umístěné, co lískowý ořech weliké, zakulatělé, 3hrané, čerwenawé, dužninau sladkau ob- klíčené. — Na Malabaru. Kwěte w posuše. 5. © Kořen čerwenawý, smradlawý a trpký. jakož 1 listy a plody waří' s pepřém černým a zwařeninu pijí proti kašli a dušnosti; listy a kůru přikládají na otoky; aby uzraly; z kůry, mléka, medu a má- sla shotowují mast proti ya plic. Šenuvě. | GLUYTIA. CLuyTIE. povedý děájdamš: Okwětí dwojnásobné: wněšné bdílné, wnitřní slupenné. Žlázek 5, dole s příwěsky 18535 střídawé. Tyčinky srostlé w. slaupec niťowitý, pod je- hož koncem prašníky. Čnělky 3, dwojdílné, © Tobolka o 3 kokauscích; semena s bradawicí u pupku“ „ Jedowatá« C. collina Rorbe £. 169.. Malý strom ; Jisty střídawé, řapikaté, eliptičné, tupé nebo wykrojené, lysé, lesklé, půldruhapalečné ; kwěty úžlabíčkowé, po- trojné, mnohomanželné; tobolka zwící muškatowé kůl- ky. -— W Indii wýchodní na kopcích. Kwěte w srpnu a září. + vé a skořápka tobolkowé jsau prudký jed. Dříwí čerwena- wé, přetwrdé, welmi wáženo. ; s Ksirňp | Batepnuia, - BaiepEriký 0. Kwěty jednodomé, Okwětí dwojnásobné: wněšné na patero klané, wnitřní 5lupenné,. drobaunké. Tyčin- ky dole srostlé a terčem chobotnatým obklíčené, Čněl- ky 2, na dwé klané, Tobolka zbobulelá, 2pauzdrá, pauzder 2—, pomeláním Isemenných, K. trnatá. B. spinosa JFi//d. Cluytia spinosa Roxb. 4.172. Keř přímý ; wětwe starší trny řídkými ozbroje- né; listy wejčilé, nejcelejší, dole, zaužené, „na: konci ostré, dospělé lysé, mladé ua rubu příplsťnaté ;kwěty klubčené, úžlabíčkowé nebo, na klasech klubečnatých, úžlabíčkowých, střídawých 3; owoce černé, zwící brachu. —, W Indii wýchodní. Kwěte w plíší, obzwláště w lipnu. 5 : <- Dobytek rád žere její braučí, kteréž také hlísty ypůzuje, Dří- wf twrdého welmi sobě wáží, HomvLixic., ANDRACHNE, | ANDRACHNE, Kwěty jednodomé. Kwěty samě/: Okwětí dwojná- sobné: wněšné Sdílné, wnitřní Slupenné, často s mo- zině postawenými šupinami. Tyčinky (5) na kyptu čnělko= wém srostlé. Kwěty samičí * Okwěú jednoduché, sdilné. nělky 3, na dwé klané. "Tobolka o 3 kokauscích 2sc- menných, EE potrojnolístýc Av wriioliata Rozb. © Strom ztepilý, rychle rostaucí; kůra hladká, tmawě zhněda zelenás wětwe mnohé, rozekřité, dělají: koš hustý, wejcowitý+ listy řapíkaté, trojené, lysé : lístky na řapičcích kratíč. kých, žlábkovwitých, podlauhlé, dlauze zakončité, pilo- wané, 4—6“ dlauhé; palisty blanowité, prchawé ; palíst= kys„předrobné, niťowité, prchawé a po sobě zůstawující šrám. černý, žlazowitý ; kwěty I—2domé; samčí: na latě 1356 úžlabíčkowé, co listy dlaúhés kwěty šatmičí ojedinělé, wšecky zelenawě žluté 5; kalich lupenůw okrauhlých, pod- dutých, rozložených; koruna žádná; čnělky 3, jedno- duché; plod po wehku bobuli podobný, zwící malé wi- šné, zakulatělý, — W Indii wýchodní. Kwěte w únoru a březnu. 5. - Owoce welmi jédowaté, PourkowEc. Oú“PHALÉA, Kwěty jednodomé: Kwěty samčí: Okwětí údílné, Medník dužnatý, křaužkowitý. Tyčinky 2—8, srostlé w slaupec. Kwěty samičí : Okwětí 4dílné. Cnělka nejkratší; blizna na tré klaná. Tobolka dužnatá, o 3 kokauscích 1semenných. P. šplhawý. O. diandra Lin. Aubl. £. 328. Lam. i. 153. 4 1. O. cořdata Swartz. Keř dole ztlauští stehna, wětwi po střomowí až nahoru šplihajících se a odtud dolů wisících až na zemi; listy střídawé, řapikaté, lysé, srdčité, ostré, čelé, na rubů huňaté; palisty 2 drobné, kopinaté, padawé u dola řapíku, a žlázy dwě na jeho konči; kwěty úžlabíčkowé, drobné, zelenawé, stopečna“ té; ča hrožněch po rozhách rozpostawěné s listéný lysými, kopihatými; tupými; kwěty samičí stojí náhoře na každém hroznu; okwětí z uštůw 4 záokřaůhlých, poddutých; dužnatýchi, jičhžto dwa střičné wětší příkrý- wají po 1 přašňíku růžowém % tilká dužnatého wynik- lém; kwěty samčí mají waječník zakulatělý, 3brázdý 5 plod dužnatý, zakulatělý, 5“ tlustý, žlutý, o 3 pduzdrách 1semenných; semena zaobalená w hmotu měkkau wlá- knatau, a pak slopku hnědau, twrdau, kruchau; jádro bílé. — W Iodii západní, Guianě, podlé moře R. Z poraněných wětwí teče šťáwa hojná, čistá, prozračitá, bez- chutná, plátno poskwrňující. Zwařenina z listí slauží k čistění ran a wředůw starých, Jádro jest bělo, pewno, krucho, olejnato a chutno jako naše mándle 3; kdo cbče je jísťí, powinen wylauprauti kél, který silně na stolici žene, -P ořechowý. O. trlandra Lin. Lami. 6. 158. f. 2. Bot: tab. 6. 519.-O mucifera Swár/ž. Noisettier. Strom ztepilý, 20 — 40střewíčný ; listy roztraušené, střídawé, nejlysejší, podlauhlé, tupé, nejcelejší, 8—10“ dlauhé, bledě zelené, dole 2žlazé; kwěty na hroznech 2stře- wičných, dříwe přímých, pak wisících, zelenawé; kwěty samčí o 5 uštech, jichž 3 wětší barwené, po kraji máz- drowité, we dně mající křaužek dužnatý; nachowý; prašníky 3; waječník podluhowatý; blizna na tré klaná; 1351 sedawá ; tobolka žbobulelá, wisíčí, zakulatělá, 3panž- drá; semena we slupce žlutawé. — Na Domiúgů. Kwč- te w kwětnu až do lipna. 5. Jádra jsáu lahodhiější nejlepšího ořechu lískowého a tudyž jsau wůbec oblíbeha. Olej ž nich potřebuje se jako mandlowý. Sťáwa z wětwí čistá ia wzdučhu černá, d tudýž slduží k znametiání přádla, BiumaúR. Čicca. | Čicca, Kwěty jednodomé. Kwěty samčí: Okwětí 4lupenné. Tyčinky 3; a tolikéž žlaz. Kwěty samičí: Okwětí 4lu- pěnné. Čnělky 4-—5. Tobolka zdužnatělá, o 4—5 ko- kausčích nepukajících. ; B. hroznatý. C. distycha Lin. Lami: E T151. £ | Averhoa acida Lén. Phyllanthus longifolius Jacg. schoenb. 4, 194. Neli poli Rheed, 3. 1. 41, 48, Cheramela Rumph 7. 4 83, /. 2. Střůmek 8—10 zwýší, sotwa ztlauští steh- na, bělokorý, fudodřewý, jakož i kořen mlékem prud- kým naplněný; listy střídavé ; řapikaté, sudopeřené, 12—20jařmé : lístky na překrátkých řapíčcích wejčité; zakončité, lysé; kwěty předrobné, žlutavé nebo čerwe: nawé, na hroznech jednoduchých, pobočnich, strbau- lené, stopečkowané, wonné; owoce jako malé wišně, 6 —8brázdé, zelenawé,; proswíitawé, s dužninau šťáwna“ tau, asi slíwowé podobnau, žlutawau, náwinnau, lahod- nau. — W Indii wýchodní, kdežto i wůbec se sázi: Pořád kwěte. 5. Owoce wůbec oblíbené jídá se surowé se solí, s cukrem k čaji, do octa naložené anebo usušené w peci; wždycky ke wzbuzenf chuti ; kořem žene na stolici « listé na pot, Podřadí 6. ZÍMOSTRAZOWITÉ. BUXEAE. ZimosrRaz. © Buxus. © BečusBÁvMs Kwěty jednodomé. Okwětí 4lupenné: Kwěty samčí RASopřena listenem, © Tyčinky 4, prosté, okolo zakrsa« ého pestíku postawené, Kwěty samičí : ojedinělé, někos Jika samčími obklíčené; dole 3 listeny podepřené, nělky 3, krátké, s bliznami jednoduchými, pobočními; posěkod žlábkowitýmie« Tobolka o 3 kokauscích W 20s an prodlaužených, 2semennýcl, pukáním 2zobaných, Z. obecný. B. sempervirens Lín. Plenk 1. 664, Schks t. 287. Buxus Blak, 7 196, Pušpan Mat, Háj. 50, — 1358 Wel. 56. C. Keř anebo strůmek wždy zelený, 10—18 wysoký; kmen jeho stářim zatočilý; rozhy příčtyrhra- né ; listy stříčné, wejčitopodlauhlé, tupé nebo wykroje- né, nejcelejší, kožowité, lesklé, na líci tmawě zelené, na rubu bledé, překrátkořapíkaté ; řapíky brwité; strbau- ly úžlabíčkowé, 8—12kwěté, žlutawé ; prašníky wejčitostře- lowité ; tobolka obwejcowitá, hnědočerná, semena podlau- hlá, 4hraná, černá. — Na pahrbcích a kopcích wýslun-. ných w Lewantě a Ewropě jižné. Kwěte w dubnu a kwětnu. Ř. úmv i Několikero odrodkůw: «) myrtolistý (myrtifolia), listůw eliptič= nopodlauhlých“; A) úzkoléstý (angustifolia), listůw kopinatýcht ) kr- latý (suffruticosa),; sotwa 1—2“ wysoký listu drobného často ob- wejčitého nebo záokrauhlého. ; Celá rostlina smrdí, chutná hořce a počišťuje; Šibalowé dá- wají listy do piwa misto chmele. © Dříwí twrdé předrobného. wlákná bledě žluté (buksowé, busowé) druhdy w lékařstwí se potřebowalo, nyní zůstaweno saustružníkům a, hotowitelům nástrojůw -hudebních dutých, Odrodkem krlatým obrubowaly se záhonky w zahradách. Řád 183. KOPŘIWOWIFÉ URTICEAE. Okwětí prosté nebo nejdoleji s waječníkem srostlé; obyčejně dílné, (samičí) nerozdělené, někdy šupinau dosazené, někdy docela žádné; ušty w paupěti obyčej- ně střechowité. Tyčinek ze dna okwětowého wyniklých obyčejně co uštůw a proti uštům postawených, Waječník - Ipauzdrý, o waječku ojedinělém, kolmo stojícím anebo wisícím. Unělky 2 nebo (I, obyčejně na dwé klaná. Plod; holénka anebo mošnička, obyčejně nepukawé, nabé nebo okwětim stálým zastřené anebo do zdužnělé. ho lůžka ponořené. Semeno s bílkem anebo bez něho. Kel rowný, řídko prohautý nebo zkraucený, kořínek „wzhůru nebo dolů obrácený čili zástřediwý. „1 Stromy. kře, byliny a zeliny. Listy střičné nebo střídawé, je- dnoduché, celé nebo dlanitosečné, laločnaté, obyčejně pilowané ne= bo zul até, s „palisty nebo bez nich Kwčty mnohomanželné, jedno- dwojdomé, latěné, klasené, strbaulené, někdy zákrowem zastřené, jin= dá na ježli rozšířené, ploché, prohlubené neho zawřené. E „Řád ten sestáwá asi z 710 rodů (34—39 pokoleních), jichž nejwětší (díl přináleží končinám meziobratníkowým; menší jest w mírném podnebí, anobrž některé překročují kruh sewerotočnowý* Některé jsau napláčny šťawau mlékowitau, jiné prwkem hořkým, jiné zase mámiwým, jiné opět srstnaté jsau žahadly, jichžto šťáwa jest prudká a leptawáz takže co nebezpečné jedý působí; jiných šťáwa 1256 mírná, kára a listy w lékařstwí -se užíwají, Lýsty jiných jedí se co zelenina, ano i owoce mnohých (okwětí zdnžnělé nebu ježle zwětše. né) slauží potrawau. Od některých lýko antlé užíwá se ku předení, tkaní a dělání papítu. Jiné konečně žlutinan barwířstwí prospíwají, Rozděluje se na patero podřadí ; 1. ŽÁHAWKOWITÉ, Nemléčnaté, Kel rowný w bílku zawřený. 2. CHMELOWITÉ.' Nemléčnatě. Kel křiwý nebo zkraucený. 3. SMOKWOŇOWITÉ, Mléčnaté. Kel křiwý w bílku. 4. CHLEBOŇOWITÉ. Mléčnaté. Kel bezbílečs - ný, rowný, překocený nebo kořínkem k obplodí smě- řujícím. - . Pe 5. IWFODOKLENOWITE. | Nemléčnatés Kel w bílku rowný, přímý. u šlkní i A © Podřadí 1. | ŽAHAWKOWITÉ. © URTIČEAE (verae). DnvawgEc. © PARIETARIA. | GLÁSKRAUT, -o Kwěty mnohomanželné, w pokrywce. Kwěty obos jaké: Okwětí dílné. "Tyčinky 4 s nitkami zpružnými. Waječník bliznau štětcowitau ukončený. Kwěty sam čí a samičí: Okwětí korunowité, trubkowité, | 4zubé. Mošnička okwětím zastřená, D. obecný. P. officinalis Lin. Fl. dam. t. 921. Sehk. L. 376. Hayn. 5., £. 12. Den a noc Mat, Haj. 333. b, Den a noc čili, sklenní bylina, Mar. Jel. 403. C, | Střílice, zlobice, bauchaweček. Kořen ozimý wypauští několik lodyh tenkých, 1" wysokých, přímých, nahoře wětew“ natých, hranatých: pýřitých; listy střídawé, kopinatopo* dlauhlé, dole ostré, nahoře dlauze zakončité, tupé, obak nejhustšími, © nejdrobnějšími a měkkými bradawičkami poseté, obak wejčité, nejcelejší, 8" dlauhé, 11// široké; řapíky zdélí třetiny listowé ; strbauly užlabíčkowé, rozs sochaté, pokrywkau z 2—3. lupenůw složenau opatřené, sestáwají z jednoho kwětu. samičího a několika oboja= kých, ježto wšecky jsau drobné, zelenavé ; mošnička z kwětu samičího 4bočná, skoro jehlatcowitá.— Na zdech a raminách w Ewropě. Kwěte w březnu a dubnu, 86 1360 Znamenitá rostlina drážďliwostí swých tyčinek, jež za času zurodňowání dotknuté jehlau rozwírají okwětí, šplobnuu a z prašní- kůw wymršťují- pel,- : : ; Nat obsahuje sanytr čili ledek a síru; a potřebowala se jindá „k hnání na moč i na rány a wředy, Korňiwa, UpRrTIica. © NESSsEL. Kwěty jedno- nebo dwojdomé. Kwěty samčí: Okwětí 4—idílné. "Tyčinky dřiwe wehnuté, za rozwětí zpružně se podhybující. Kwět samičí: Okwětí 2—1díl- né nebo toliko lupenné, Blizna sedawá, hlawičkowitá, štětcowitá nebo niťowitá. Holénka okwětím (obyčejně zwadlým) obklíčená. K. žáhawka, U. dioica Lťn. Fl. dan. t. 146. Blak. t. 12. Kopřiwa II. Mar. Háj. 310. Obecná, páliwá, Kopřiwa wětší. Mat. Hel. 408. C. Kopřiwa wětší, žáhawka, prbla- wa, prhlinka. Kořen mnoholetý oddenku plaziwého ; lo- dyha přímá, 2—4' wysoká nebo wyšší, 4hraná, jedno- duchá, jakož i listy a wětwičky latowé, pýřitá a žahadli- tá; listy střičné, | řapíkaté, srdčitowejčité nebo po- dlaublé, zakončité, hrubě pilowané, obyčejně se zubem konečným prodlauženým:; palisty podlaublo- nebo čár- kowitokopinaté, ostré, prebawé; kwěty dwojdomé, str- baulené, na latách úžlabíčkowých odwislých, delších řa- píku. — Podlé cest, plotůw, zdí, w lesech, na mistech . newzdělaných po Ewropě celé, Asii a Americe sewerné. Kwěte w.čerwnu až do září. lf. ; -© Wůbec známo, že silně žahá. © Mladé pazaušky tu a onde se jedí jako špinák anebo zelí; a jsau prý welmi chutné ; u nás je dáwají hausatům: rozsekané © Z lodyh dobýwá se jako z konopě wlákno, z něhož dělají přízi a plátno kopřiwowé, ježto poslední též slowe ko- přiwka. W lékařstwí někdy žáhawkau mrskají zkřepenělé audy. Šťáwu wytlačenau jakož i semeno sprostý lid proti rozďilným chorobám uží- -wá. Semena (semina urticae majoris) olejnatá též se potřebowala, © K. obecná. U. urens Lin. FŤ. dan. t. 139. Plenk. 6. -42 Kopřiwa II- Mar. Háj. 350. b. Žáhawka Mar. Jel: 409. Kopřiwa, kropiwa, Kořen tence wřetenovwitý, letní ; lodyha přímá, střewičná, střičně wětewnatá, čtyrhraná, bustě žahadlitá; | listy střičné, řapíkaté, waječné ne- bo „wejčité, stříbanopilowané, jasně zelené, obak- nej- drobněji a nejměkčeji bradawičnaté a řídce žahadlité, dr—džiléz řapíky -asi zdélí polowiny listowéj kwěty ú- žlabíčkowé, na latách dwojčatných úžlabíčkowých, krat- ších řapíku; ušty okwětowé po kraji brwité, na zádech u prostřed jedním žahadlem opatřené ; semena wejčitá, — + 1361 Na místech wzdělaných, též podlé cest, zdí; a na rumu jako předešlá rozšířená, Kwěte w čeřwnuaž do žáří. Os Obtížná (o w !zelništích: buřeň čili čmanina hetoliko že žus há, anobirž že udušuje užitečné rostliny. Mladé kopřiwy mohau se jako žáhawkyžpotřebowati. R Vid K.. římskás U: pilullifera Lén. Lam. £. 161. Sehko £, 289. Ku římská Male Háje 349. b. K. wlaská Mat. Hel. 408. G. Kořen letní, tence wřetenowitýs lodyha přímá, 2střewíčná, oblá, jednodůchá nebo stříčně wětewnatá, jako listy, řapíky a okwěti štětinatá; listy stříčné, řapí* katé, přísrděitowejčité, stříhanopilowané nebo přízubas té nebo celé, tupé, 3—5žilé, pýřité; řapíky asi co polos wina listu dlauhé; palisty nejmenší, kopinaté, štětinatobr= - wité; kwěty jednodomé: samčí 3—2, strbaulené na klastt přetrženém, úžlabíčkowém, řapíku delším ; okwětí ze uštůw podlauhlých, zelenawých ; tyčinky 43 kwěty sami+ čí na strbaulu kulowatém, stopkau co řapík dlauhau podoba dříwe přímau, pak fownowážnau nebo se* nutau, wedlé klasu samčího z úžlabíčka wyniklau; 6- kwětí, 2dílné: uštůw okrauhlých, wně štětinatých ; ho- lénka wejčitá, lesklá, tmawě tisawá, — W zelništích a na rumištích. Ewropy. jižné a w prostřední tu a onde zdiwočelá. Kwěte w létě. ©. P Semena sliznatoolejnatá druhdy w nemocech hrudních užíwá= na byla (Semina urticae romanáe): ; K. konopná. U. cannabina Lín. U. fol. prof. laciniatis Amm. t. 25. Z kořene mnoholetého wzstupuje lodyha I—ly/ wysoká, přímá jednoduchá nebo málo wětewna- tá, čtyrhraná, pýřitá; listy stříčné, řapikaté, obwodem wejčité, protisečné : úkrojůw dwau nebo 4 dolenich pra= diaužených, stříhaných a tím dělajících list jakoby 3—5= laločný ; ostatně úkroje jsau kopinaté nebo kopinatočár- kowité, ostré, šerpiwaunké; řapíky o polowičku kratší listu samého, štětinaté; palisty nejmenší, čárkowité4 kwě= ty strbaulené, na hroznech"z úžlabíčka podwojných, listu kratších, přetržených ; kwěty samčí kulowaté o 4 uštech okrauhlých, šerpiwých, o 4 tyčinkách; kwěty samičí z 2 lalokůw wejčítých, na žíle wně štětinatých ; holénka co ušty okwětowé weliké, — W Sibirii. Kwěte w lipnu až do září. 4. Kamčatčané dělaji z ní Šnůry k chytání ryb a přowazy. Žen= ské dobýwají z lodyh wlákno, w podzim je Wytrlinuwše, nsušiwše a wyložiwše na rosu, Pak je mezi prstý mnau a we hmoždéři tn- kau; až wlákna dobře se oddělila, . K. kanadská. U. canadensis L. Moris, 3s se II, (6 2. JS. 2 U, racemosa Pluk. alm. 44 281. / 2. Kořen 4 86 1363 mnoholetý wypanští lodybu přímau, 2—3 wysokau,+ob« lau, řídce pýřitau a štětinatau; listy střídawé, srdčito- wejčité, zakončité, pilowané, obak mrtnaté, 41, dlau- hé, 21" širokés řapíky sotwa zdélí 1/, listu, štětinaté + kwěty na hroznech co list dlauhých, úžlabíčkowých, oje= dinělých nebo dwojčatných; stopky štětinaté, samčí na doleních, samičí na hořeních a konečných; kwěty samčí welmi drobné; holénky okrauhlowejčité. — W Kanadě. Kwěte w srpnu až do října. 4. | Podobným způsobem jako předešlá prospíwá, K. sněhowá. U. nivea Lin. Jacg. h. vínd. t. 166. Ia- mium majus Rumpů 5. €. 19. /- 1.. Kořen mnoholetý ; lodyhy přídřewnaté, 3—4' wysoké, wělewnaté; listy stří- dawé, wejčité nebo příokrauhlowejčité, zakončité, zu- baté, na rubu bělostnoplsťnaté; hrozny krátké, mimo- úžlabíčkowé, — W Indii wýchodní, Číně, Kwěte w.srp- nu a září. h. sd ja Ze příze z wláken jejích udělané shotowují letní šaty a sí- tě ; ze semen wytlačují k pálení olej; Šťáwa z kořene slauží k oje= dowatění šípůw. HRIŇ K. pobídná. U. stimulans Ln. Strom tů a onde s welikými žahadly; listy obšírné, štřídawé, podlauhlé, do- le ztenčené, nejcelejší; laty úžlabíčkowé. — Na Žáwě. Kwěte pořád. Ř- —— Silně žahá. Sedláci belgianští na Žáwě usedlí bádají rozhami žabawými bůwoly pode jhem leniwě pracující, odtud jméno Bůffelblad t. důwolá lupen, Kdo se jí zpálí, ten dostane mnohem wětší bolest nežli jakaukoli našinskau. Žahadla kopřiwy zejkowané (U. erenulata, Roxb) nejmenším dotknutím působí za nejakau chwíli bolest sotwa snesitelnau, která po celém rameně se rozšířiwší trwá 24 hodin po- řád, po 8 nebo 9 dnech s nejwětší prudkostí se nawracuje, když ra= něný and požahaný do studené wody ponoří; w čemž i ostatní ko= přiwy 'asjatské silně žahající se srownáwají. Na Timoru jest prý po- tu doba nepopsaný, jenž dotknutím uskutečňuje nedužiwost no oletan, anobrž i samu smrt, protož ji zemkowé lupenewu čertowým we bw, BaroRA, ©GuxERA. | GUNERE. | "Kwěty obojaké nebo dwojdomé, na klasech w hro- zen rozpostawených. Okwětí 2zubé. Tyčinky 2. Čněl- ky 2 o jednoduchých bliznách. Iolénka w okwětí zduž- natělém. Semeno wisuté. Kel w bílku. | - B. chilská. G. chilensis Lam. t. 801. /. 1. G. 'sca- bra R.eť. Pav. (l. per.t. 44. /, a. Panke Feuul. 2. 7. 30. Kořen zdélí lokte, ztlauští stehna, mnoholetý, nahoře wypauštějící listy přjokrauhlé, srdčité, 5“ široké, Slaloč“ né: lalokůw podlauhlých, na dwé klaných, hrotitých, stří- hanozubatých; na líci pupenečnatoměkkoostenných, na 1363 rubu siťfkowanoďulkowaných, šerpiwých + řapík žlábkovwi- tý, měkkoostenný, 2 wysokýs stwol I wysoký, přímý, nesaucí hrozen složený z množství welikého klasůw hu=, stých, skoro přesleněných: okwěií přídužnaté, 2zubé+ tyčinky 2 nejdoleji na waječník připewněnés prašníky záokrauhlé, 2pauzdré; waječník podluhowatý; owoce čerwenawě žluté, zwicí prosa. — W Peruwii a Chili na půdě wlhké. Kwěte w dubnu až do září. 4. 8 Celá rostlina jest plná mízy sliznaté, na wzduchu černající, Barwíři rozkrájewše kořen na křížalky a zwařiwše jej s nějakau černau blinkau barwf na černo. Též jím koželuzí wyděláwají kůže, Řapíky čerwené, surowé, laupají a rádi jedí. Zwařeninu z listůw pi- jí ke zkrocení horka w horečkách; zwařeninu z kořene proti bě- hawce a krwotoku. Sliz z kořene wywařený přikládají na ledwí a hřbet, k Podřadí 2. CHMELOWITÉ. HUMULACEAE. Koxově. CANNABIS. HANE. Kwěty dwojdomé. Kwěty samčí: Okwětí sdílné. Tyčinek 5 rowných. Kwěty samičí: „Okwětí 1lupenné (listenovwité), po jedné straně na dél rozštípené. Čnělka (, krátká, s bliznama niťowatokopinatýma. Holénka 0- kwětím stálým zastřená, dra K. užitečná. C. sativa Lin. Plenk £t. 106. Schk, t. 325. Konopě. Mat. Háj. 216. B. — We. 323. Kořen letnís lodyha wztyčená, 2—8' wysoká, pýřitě šerpiwá, hranatá, jednoduchá nebo wětewnatá ; listy stříčné nebo (nahoře) střídawé, krátkořapíčné, prstnaté o 5—9 lalo- cích kopinatých, obak zakončitých, ostře a hrubě pilo- waných, na líci šerpiwých, na rubu pýřitých; palisty drobné, kopinaté, mázdrowité; kwěty samčí na hroz- nech jednoduchých anebo složených, w úžlabíčku po- dwojných anebo potrojných, hořeních bezlistých, a tak dohromady skládajících latu konečnau; kwěty samičí ná konci lodyhy a wětwi w úžlabíčkách listowých obblížných (nepo ukryté; holénka wejcowitá, zelenawě nebo bě- úwě šerá, se skořápkau tenkau, kruchau. — Půwodně w Indii wýchodní a Persii, odtud, do wšech země dílůw rozšířená. Kwěte w čerwnu až do srpna. © Prawdě podobno, že staří Massiliané konopě do jížné Francie přenesli, protože Hiero syrakusský dle swčdectwí Atheniowa Jostá- wal konopí od Rhodanu řeky (Rony) na prowazy ; nyní od nejdáwači- + + 1364 ších časňw seje se po Kwropě jižné a prostřední. Z lodyh konop- ných dělají konopé, z něhož shotowují přízi, plátno, prowazy-a d. Konopě poskouná čili paskonná (samčí) toliko řečeným způsobem se užíwá; hlawatá ale (samičí) dáwá ještě semenec t. holénky, jež slanží: k:setía k dobywání oleje (konopného), wysýchawého, k swfcení pro: spěšného, Nať konopná smrdí a omamuje. Orientalowé nedobýwajíce z konopě Wwlákna shotowují zs nati a semen nápoj opíjejícíy jako 0- pium působící; někdy přidáwají opium, Domníwají se, že z konopě dělali staří nápoj nepenthe nazwaný, jeuž obweseluje srdce a zapu- zuje z mysli wšecky nepříjemnosti. Semenec dáwá dobrý ptačí zab, též w lékařstwí dělají z něho emulsie, JVBY CumeL. HumvuLus. © HopFEN. Kwěty dwojdomé, Kwěty saměť/: Okwětí 5dilné. Tyčinek 5:rowných.. Kwěty samičí: © Okwětí šupinowitá, otewřená, za každým listenem dwě, dohromady dělají klas šiškowitý. Blizny 2, niťowité, perowité, Holénka o- kwětim a listenem slálým zastřená. + CA. obecný. H- Lupulus Lin. Plenk. 6. 101. Schk, €. 926. Důsseld, 8, £. 12, Chmel Mal. Háj. 386. — W. ubi © Kořen. mnoboletý, přídřewnatý; lodyha 10—25 dlauhá, běwná, prawotočná, hranatá, zkraucená, po hra- nách šerpiwá, nahoře pýřilá, wětewnatá; listy řapíkaté, střičnés na, líci: přišerpiwé, na rubu přiílysé, z mládí utožláznatotečkowané a pýřité, srdčité, hluboce 3—5- ločné: lalokůw zakončitých, z hruba zejkowanopilo- iekezny. hrotnatými, pořidku listy celé na zakr- salých rostlinách; řapíky zdélí polowičky listowé; pali- sty blanowité, po dwau srostlé w lupen na dwé klaný, chawý ; kwěty samčí na latách přesložených, úžlabíč- třičných s kwěty samičí na klasech wejčitých, stře- k stenatých, úžlabíčkowých, dlauhostopkatých, oje- ých neho pomnožných, co pepř welikých, pak wzro- „na sšišky 1“ dlauhé, složené z listenůw wejči- 'ých anebo zakončitých, dole jakož holénky ypané žlázkami žlutými, lesklými zrnowitý- tech, křowištích, obzwláště wlhkých, skoro pě, též Asii a Americe sewerných. Kwěte 12, One elikém množstwí sází w Ewropě a Americe sewerné, sst český. Wůbec známo, že chmel, čili wlastně jeho „hlawičky, slanží k wařenť piwa, aby nabylo chuti ko- -aby zachráněno bylo před brzkým zkysáním. W CÍN u nebo co zeleninu s masem, Podřadí 3. : stvysněkt bl fotí i us Č vy SMOKWOŇOWTPÉ. PIOEAB 0 Monušeň. © MoRUS, | MAULBREBBAUM: Kwěty klasené, jedno. nebo dwojdomé.Okwětí 4dilné, Kwěty samčí: Tyčinky 4, před ušty okwětowé postawe- né. Kwěty samičí; © Waječník 2pauzdrý. Čnělky (nebo blizny) 2, niťowité, konečné. Holénky Isemenné, okwě, tím zwětšelým a zdužnatělým, zawřené, skládají na klasu dohromady způsob jahody neprawé (moruší). M. černá. M. nigra. Lin. Duham. 3, t. 8. Plenk. 6 663. Důsseld. 3. (+ 8 Moruše. Mar. Haj. 83. — Wed. 99. Moruše černá, maruše černá, jahodník, © Strom 20—36" zwýší; kmen křiwý, bakulatýs kůra popelawá; wětwe dlauhé, autlé; listy. střídawé, řapíkaté, srdčité nebo wejčité, celé nebo neprawidelně: 2—3—5laločné, -ostré nebo zakončité, nestejně stříhanozubaté, na líci tmawě zelené a šerpiwé, na rubu šediwě zelené, srstnaté ; pas Jisty kopinaté, blanowité, prchawés kwěty (—2domé; klasy úžlabíčkowé, ojedinělé, delší nežli stopka, samčí wejcowité nebo wejcowitowálcowité, 1|3—2" dlauhé, sa- mičí wejcowité nebo příkulowaté, :($—1/; dlauhé, někdy sedawé; blizny welmi huňatés jahoda elipsowitá nebo příwálcowitá, zwící malé šwestky, černě čerwená, přešťá- wnatá. — Půwodně w Asii prostřední, w Ewropě jižné zdiwočilá. Kwěte w kwětnu. k. o „ Již prý tomu mnoho tisíc let, co strom ten z nb deajné Ewro- py jižné přesaren; a od dáwna w Ewropě prostřední sázen pro owoce swé, moruší černau, chladící a lahodnau; kteranž jedí, ano i w lékařstwf potřebují. Kůra od kořene ostrá a hořká počišťuje, protož u starých Řekůw byla proti tasemci nžíwána a w nowěj- ších časech opět poraučena, Listy její k žiwení hausenek hedwábních ale nehodí se, protože tuze jsau twrdé a hausenkám tak dobřenesw“dě „ M. čerwená. M. rubra Lin. Míchr, arb. 3. 4 10. Strom zwýší 60—10; kmen w objemu 5—6; listy řa- píkaté, přísrdčité, zakončité, celé nebo 2 —3laločné, wždycky stejně zubaté, šerpiwé, na rubu měkce pýřité, 4—5“ dlauhé, 3—4“ široké, na mladších stromech tře- bas dwakrát wětší; kwěty často dwojdomé ano i mno- homanželné ; samčí na -klasech wálcowitých, dosti ten- kých, wisících, 15—18"“ dlauhých 3; kwěty: samičí na klasech wálcowitých; moruše z menších plodůw slože- ná, tmawě čerwená, náwinná, lahodná za. čas zralosti. = W Americe sewerné,- Kwěte w kwětnu a čerwnu 5. Ani listí toho rodu nehodí se k žiwení hausenek bedwab= "m 1360. ních; které je žerau, hedwábí špatné dáwají. We wlastech jedí moruše. Mnohem wáženější jest stání bílé, u 00 Žlutawé; hu“ sté, drobnowlákné, pewné; trwanliwé, M. kanadská. M. Šaosdonilí Pair. Welmi se po- dobá předešlé, od níž se ale liší, že listý jsau 3—5la- ločné,, zmládí chlupaté, na rubu, bělawé a skoro aksa« mitnaté, že kwěty přibliženější dělají, klasy hůstší a wětší.— W Kanadě, A © Podlé zkaušek Audibertowých al hedwábní rády žerau list jeho a hewábf dáwají tužší a pewnější nežli bělomornšowým kr- mené ; není: wyje dnáno, zdali i w množstwí p ep Já rozdíl. M. bílá. M- alba Lin. Lam. t. 162. 2. Sehk. 1290. Moruše bílá Ma/. Jel. 99. Podobá se morušeni černé, jest ale obyčejně nižší; listy taktéž jsau různotwaré, anobrž i peřenolaločné, mnohem tenší a měkší, na li- ci šerpiwaunké, na rubu po žebrách pýřité ; klasy: samčí tenší, lysejší; © klasy samiči - obyčejně déle“ stopkaté; blizny menší, lysé; moruše menší, obyčejně bílé, též čerwenawé a černawé. — Wlast jak morušeně 7 Kwěte w dubnu a kwétnu. 5, 0 Jest tomu: asi 300 let, co ten strom w Ewropě jižné se sází: H k nám jakož i do Ewropy wůbec prostřední přišel před nedáwnem;, jakož. dr do Ameriky sewerné, Sázením w rozdílných © podnebích wrhnul se w rozličné odrodky, jichž wšech listí ke krmení hausének hedwábních se jediné hodí, a jiným nedá se dokonale nahraditi. Od- 1 listůw welikých, sladkých, přídužnatých dáwají předek,/U nás stečněji jest, strom ten toliko nechati, zkřowatěti, načež ještě Kahn 2 wýstřelkůw coročně k dělání wýborného, bílého papíra owati se může, Dříwí kmenowé, žlutawé málo merhowané, „dosti sh -hodí se na autlá díla truhlářská a saustružnická, - M. tatarská. M. tatarica Pall. ross. 2. 1. 52. Šelko. ca Stromek neprawidelně wětewnatý; kmen pořídku o ztlauští ramena; kůra šediwá; dříwí nejbvrdší, žluté, Inatés smítky tenké, prutowité, hladké, šedé, napla- lé a jakoby hílé jinaté; rozhy listnaté, dole plodo- né 1 sty: mírně weliké, nejdéle řapíkaté, obyčejně „waječné, na konci záokrauhlené, welmi pořídku ostré, a- odině často nestejné, -oelé, a přísrdčité, nejhladší, i stejně a tupě pilowané, nejčastěji celé; jest , od- dek dástí hluboce blalokého, chobotnatého nébo 3la- lokého, o, alespoň jedním chobotem, wyříznutéhos; owoce drobní, dlauhostopkaté, čerwenawé nebo narusalé, mé- ně chutné. — Podlé Wolhy a Donu w Rusi. Raší a kwěte w. dubnu. 5. Nyní w Nowé Rusi okolo Charkowa a jinde se sází pro hed- wábníky, jimž isty jeho wýbornau dáwají píci. Owoce mdlé jedí swiží, nebo je suší; nebo z něho dělají powídla. Též robí z něho wino a přepalují silný a chutný líh. 1361 t -Baxis. | BaoussoxeRria. Bnovssonemim. Kwěty dwojdomé. Kwěty samčí na lisu jedik- chém. Okwětí Adílné. Kwěty samčí na strbaulech. Okwětí baňkowité, 3—4žubé. Čnělka jednoduchá; aěřowinál vět lénka nožičnatá w okwětí zdužnatěléme ©0729 B. pápirodajný. B. papyrifera Herit. Papyrius Jugié nica EA z a] KRORLÉ hu orobáů Lin. ři sátiva Kaempf. t. 412. Strom 10—30" zwýší, plný šťáwy mlé- kowité; listy střídawé, řapíkaté, úkosně wejčité, dlauze zakončité, hrubě pilowané, celé nebo rozdílně laločna- © té, na líci šerpiwé, na rubu měkce plsťnaté; palisty ko- pinaté, přetence zakončité, pýřité, dwakrát kratší řapíku co polowice listu. dlaubého ; klasy samčí husté, wál- čowité, 2“ dlauhé, na stopkách řapíku kratších, huňatéj strbauly samičí na stopkách taktéž dlauhých, huňaté; plody, stopečkau swau daleko nad. listény a kulowaté, co hrach weliké, žlutočerwené. — W A wýchodní a jižnowýchodní, Kwěté (u nás) w pao ní. Z lýka tuhého wýstřelkůw ročních dělají Žapaníné v Šané "tenký papír, ofnským nazwaný ; též i shotowají z něho řozd E v ih Strom ten naše zimy snášeje mělby k témuž rm sáze 4 "de M + Be barwířský Bo tincloria Kůnéh. Morus. tinctoria skin. M. Ar. viridi Sloan. 2. 158. £ | M, Tatasiba Přahi. di. 124, Tátatsibal Strom 60 zwýší, plný mléka žlutavého maličko leptawého, dříví: žlutého j z úžl: ček čněji trny šídlowité, ojedinělé, které i často ch bují; listy střídawé, úkosně wejčitopodlauhlé, zakonči é, jilowané, obak lysé, žebernaté, krátkořapíkaté, rozdíl. ně weliké; klasy samčí ojedinělé, odwislé, úžlabíčkowé, mezi fapikeí a trnem 2—3“ dlauhé; strbauly samičí úžlabíčkowé, ze siwa zelené, ojedinělé, : Z eh plody ze zelena žluté, sladké, 4 ptactwu oblíbené. — Na Jamaice, w Brasilii, Kwěte w lipnu. Owoce jeho surowé a zaděl Nodl. Dříwí jeho By twr- "dé, pěkně jasnožluté slanží k o, ná Žluto, a slowe w obchodn žlutým, fustikowým, breznikan Žlutau. v tě] jeho prý papehát doko= ; malé bělomorušowé pro hausenky hedwábní SmokKwoŇ. Ficvs, oa „Kwěty jedno- nebo dwčidomé, w dulině ježle za- „wřeného na čechalce prowrtaného, dužnatého, stěsněné. Kwěty samčí: Okwětí 3—ádilné“ Tyčinky 2—5, Kwěty samičí z Okwět: 4—8dílné. Waječník tpauzdrý, Čnělka 1368 1, příboční,o 2 wláskowitých čnělkách, Holénka w duž» nině ježle zweličelého. S. obecná. F. Carica Zin. Trew. Ehr, t. 13. 4. Lam. t. 861. Plenk £. 136, Schk. £. 338. Důsseld, A. 4 13. Diet. se. nat, 3, €. 285. Fík. Mat. Háj. 84. — Wed. 100. Keř anebo strom $—25' zwýšís; wětwe křiwé, říd» ké, plné mléka bílého; rozhy huňaté 3 listy letní, střída« wé,- řapíkaté, srdčité, 3—5laločné: lalokůw tupých, cho- botnatozubatých, na líci šerpiwé, na rubu pýřitoaksa“ mitnaté; ježle krátkostopkatá, w úžlabíčkách ojedinělá, hruškowitá, hladká, lysá, na čechalce pupečnatá, dole několika šupinami obklíčená, dříwe zelená a tuhá, u» zrawši bělawá, žlutá, zelenawá, čerwenawá, fialowá ne= bo náhnědá, měkká, šťáwnatá, — W Lewantu, Africe sewerné a Ewropě jižné sama od sebe roste, w tých- že zemich se sází, W teplejších končinách pořád kwěte a zrá. i- 5. | i W teplejších krajinách weliké množstwí odrodkůw znají. U nás strom ten buď tuhé powčtří nesnáší buď zůstáwá zakrsalý, Owoce, smokwy, pihwy, féky w teplejších krajinách snrowé nebo rozdílným způsobem připrawené jedí ; tamtéž je suší k zasilání do krajin chladných, kdežto je jedí u tabul, obyčejněji ale w lékařstwf potřebují. K nám přicházejí nawlíkané (smyrenské) anebo do beček naložené (dalmatské) ; prwní jsau wětší. Strom diwoký, slowe w Lewantu a w Africe smokwož kozď. Do. nezralých smokew klade jistý hmyz, žlabatka smokwowá (Cynips psenes), swá wejce, oz kterých -na podzim wyletují žlabatky dokonalé ,. jež opět swá wejce kladau do smokew podzimních (dikých) mladých, W těch zů- k k zimu, až pak w kwětnu žerance u wnitř působí, že větší množstwí šťáwy přitéká jako w duběnkách, čímž smokwy se zweličují a zešťáwnacují. Též se domniwají, že hemzáním žlabatek usnadňuje se zurodnění. W čerwnu powčsí smokwy zimní na smo- kwoně štěpné, aby hmyž nawrtal jejich owoce. To již dělali za času sta- Řekůw a Římanůw a později i w Lewautu a na Ostrowech Řeckýc . Nynf nahlfžejí, že ta práce jest zbytečná, jelikož w Ewro- pě smokwy bez toho hmyzu zrají. 748 egyptská. F. Sycomorus Lůu Ficus indica Pluk. hyt, 6. (18. /. 3. Alp. ex. €. 12. Fik egyptský Mar. É ji Šk. b. — Weil. 102. Fikomorwa. Strom mnohowě- ký, 40—50 zwýší; kmen přetlustý, wětwe welmi dlauhé, takže koš jeho zastěňuje powrch 40 krokůw; listy stří- dawé, řapikaté, wejčité, příokrauhlé, srdčitě wykrojené, někdy zakončité, tupé, nejcelejší, wykrajowané nebo rohaté, 3žilé, žebernaté, zmládí obak plsťnaté, pak oly- sající kromě na žilách, 5" dlauhé, 4“ široké ; řapíky sotwa zdélí jedné třetiny listowé, plsťnaté; palisty wej- čité, ostré, hustě chlupaté; ježle kwětná w hrozen nahromaděná wynikají z wětwí a smítků bezlistých, o stopky podepřená, několika šupinami kopinatými dole vá 1369 obklíčenáz a na konci opatřená 4 ušty wejčitými, skli- menými, pupek zawírajícími; owoce podobá se smokwě obecné, dužnina jeho proswítawá, tuhá, bilá, ponažlut. lá, chutí zasladlé, lahodné. — W Egyptu, kdežto skoro jediný strom les dělající a wedlé smokwoně obecné a datlowé palmy jediný owocný. 5. 01 Owore- jeho jest, každodenní potrawau w řečených wlastech, Dříwí jeho jest prý neporušitelno, nebof z něho nejwětší díl rakwí mumiowých jest shotowen. ; : -8 stulíkolistá. F. nymphaeaefolia Lén, Nepochybně jest to strom ztepilý, protože "we hříjnu kmen jeho do- spíwá k wýšce 18—20 3 rozhy lysé, jakož i listy přewe= liké, w celém tom pokolení nejwětší, stulíkowým po- dobné, střídawé, řapíkaté, wejčitookrauhlé, srdčitě wy- říznnté, nejcelejší, tupé, hrotité, na líci sytě zelené, na rubu siwé. — W horkých končinách Ameriky jižné. 5. Ze šťáwy mlékowité dělají kaučuk jako z kahuchu. S zmatená. F. Rumphii Blum, Arbor conciliorum Rumph 3. 1. 91, 92. Strom ztepilýs kmen. toliko zwýší muže, hranatý, jakoby z několika pňůw složený; w ob- wodu 6—10 Uustý; někdy ještě tlustší; wětwe wíjawé, tu a onde srostlé a opět se rozdělující rozdílnými ú- hly, rownowážně rozložené; rozhy lysé; listy střídawé, řapíkaté, okrauhlowejčité, dole srdčitě wykrojené, nej- déle čárkowitě: zakončité, ostré, malíčko wykrajowané, nakožnatělé, mnohožeberné, nejlysejší, lesklé; řapíky tenké, nejivsejší, skoro zdélí listu; ježle podwojná, úžla- bíčkowá, sedawá, siwá, podepřená listeny okrauhlými, nejtupějšími, mázdrowitými; owoce kulowaté, zwící kul- ky ručničné. — W Indii wýchodní. 5. ; Indowé stawí pod něj pagody čili chrámy, protože duchowé dle učení bramínského pod žádným stromem tak rádi nepřebýwají Jako pod tím. Sázejí jej na wšech prostraninách, ulicích a okolo pa- god, wůbec kdežto chtějí míti stín. Takowý strom měl wětwe širo- ké, jako jesle, takže lidé w moci na nich spali, a we dne kozy se pasly na mladém listí, nemajícím ostroty. Owoce zasladlé, mdlé, jedí lidé, slonowé, howada, netopírowé, ptáci, Korau rozmělněnau, rýží a kwčětem manorowým ženy natírají obličej a tělo, aby kůže nabyla hladkosti, Při ročních postech musejíce zpíwati jedí jeho listí, aby měli čistý hlas, Kůru a list též potřebnjí proti wyraženinám co prostředekí wyrážející, Ze šťáwy jeho dělají také kaučuk. Na roz- hách přebýwá čerwec lakowý (Cocens Laccaj u náramném množstwí který do nich píchaje působí prýštění sé hmoty z pryskyřice wosku a barwiny sestáwající, jmenem laky známé, Laka ale jest čtwerá: a) w raubících, 4) w zrnech, c) w bochnících a d) w tabulkách čili křížalkách, Zbírá se ale z jiných ještě rodůw toho pokolení; jako jest s. bengalská, podiwná, poswátná, a nepochybně i jiné mnohé, S. zopolowá. F. populnea /Filídď. F. popuhfoha Des- font. Podobná předešlés listy podlauhlé, nojcelejší, krát. 1370 ce zakončité koncem ku straně ohnutým a tupým, nej= lysejší, 2" dlauhé nebo delší, nejdéle řapíkaté, dole-o málo užší a tupé. W Americe jižné. 5. | rošiko Z její šťáwy mlékowité dělají kaučuk, S. drobolistá“ F. benjamina Lín. F.: microrarpa Lin. ty alu Rheedď. 1. 6 26. Varinga parvitolia Rumph 3. £. 90. Strom okázalý s překrásným košem; kmen to- liko zwýší 99; z wětwi hlawních wyniká weliké množ- stwí kořenůw wětrných, šnůrowitých, které země se do- tekše kořenují a husté jsau, takže kmenu není widěti ; listeny eliptičnopodlauhlé, nejcelejší, dole zaužené, na konci tupé; zakončité, nejautleji rownoběžně žebernaté, lysé, na líci tmawozelené a bělotečkowané, 3“ dlauhé, 2“ široké, kožowité; řapiky mnohem kratší listu; ježle kulowatá, sedawá, zwící hrachu, co krew čerwená, pak černawá. — W Indii wýchodní, na Francii ostrowě. 5. Sázejí jej na trhy pro stín. Listy jedí; owoce zobají, lakotnč papuchowé ; dříwí k pálení; kořeny wětrné rozžwýkané přiklá- dají na rány od jedu makasarského, též je jedí proti otráwení jedo= watými rybami a raky; konečně je potřebují za tetiwy na luky. S. bengalská. F. benghalensis Lčo. F. vasta Forsk. Peer Alu Rheedď. 1, £, 28. Strom ztepilý, 30—40“ wyso- ký; kmen sotwa 3 mužům objemný, koš přeobšírný, složený z přemnohých wětwí, jichž dolení wypauštějí kořeny wětrné, šnůrowité, wisuté, na zemi kořenující, takže tam, kdežto strom roste sám od sebe, nění mož“ ná proniknauli; listy na rozhách wynikající jsau wejči- toeliptičné, kožowité, tupé, nejcelejší, na rubu wysedlo- žebré, 'j dlauhé, 4" široké, lesklé ; řapíky wlnkowané ; ježle podwojná, pobočná, kulowatá, přísedawá , příchlu- patá, co. krew čerwená. — W Indii wýchodní, Kočin- číně a Arabii, 5. " otě wlastně danyana; též pipal slowe. Indowé kořeny wětr- né Kk zemi se spauštějící zprawují, takže w hauští jejich dělají laubl (prawidelná, do níchž stawíce swé bůžky potřebují je na místo pa= "god čili chrámůw. W kůře mnoho mléka na wzduchu čerwenajícího, (778, Aroznatá. F. racemosa Lin. F, latifolia Rumpk: 3, 4. 84, Strom ohromný, 10“ zwýší, 6“ ztlauští, který hned nad kořenem wyhání několik kmenůw přepodiwně zato- čilých'a zkrautilých; wětwe, kde se dotknau, srostají, a bujnost ta a sweřepost. zwětšuje se. ještě množstwím kořání wětrného, které dolů se spauštěje a rozsochacu- je k zemi přicházi, kdežto kořeny wyhání, z nichž no- wé kmeny wzrostají; ty pak jako podpory okolo sta- -rého stromu: stojí a nejbližší kmenu pak sním srostají ; wšecky- díly roní mléko bílé, neškodné; listy wejčité, 1371 přísrdčité, zakončité, co ruka dlauhé a taktéž široké 5 owoce wejcowité, wětší oliwek, stopkaté, po 2—6 po- hromadě, dříwe (w srpnu) žluté, pak čerwené a bíle kropenaté, konečně (w říjnu) modré jako šwestky, — W Indii wýchodní. 5. pýrŘák o vý Stromy ty sázejí ua tržiště obyčejně před obecný dům či obecníky a pod ním. shromažďuje se lid, jelikož jediný strom může celé tržiště obstíniti, Dříwí jest dobro k pálení, k stawční ale se nehodí. Z kůry dělají nejlepší lunty ; z lýka na rosu wyloženého papír sujtánský, žlutawý a pásy, jež nosí na nahém těle. Kořeny wětrné někdy na palec tlusté k wázání místo prowazůw. Stromy mají w uctiwosti, obzwláště weliké o sobě stojící, které w celé ze= mi se znají. Wyhyneli takowý strom, býwá: to znamením, že panstwo téhož kraje zajde. Též okazuje roční doby: na začátku roku Orien- tálského čili w čas deštiwý padá listí, na začátku roku Occiden- tálského čili w čase horkém dáwá owóce nejedlé, © +, 8 příkusná. F. domestica Roxd, Grossularia do- mestica Rumph 3. £. 81. 88.. Strom znatné welikosti; kmen, jakoby z mnohých složený, dělá dole nad koře- nem daupata welikástakže w nich skrýli se možná ; roz- by dlauhé, plné listůw podlauhlokopinatých, 3žilých, na líci tečkowaných, 6“ dlauhých, 2“ širokých, mléka ne- škodného plných; owoce co hrách weliké, žlutočerwe- né, tak hojné, že listu sotwa widěu, W Indii wý- chodní, 5. | 3 4 W celé Indií se rozmnožuje hřízenicemi, protože lid sprostý listí mladé u welikém množstwí požíwá, nikoliw ale k nasycení, né- brž toliko ke wzbůzení chuti k jídlu; protož i na trhu je prodá- wají. Owoce zobají toliko ptákowé. Kořeny wětrné rozžwýkané přikládají na rány od jedowatých šípůw. < i pá 8 pružnoklejná. F. elástica © Rozb, Strom ztepilý, spěšně rostauči, neboť u nás w hříjnu za rok 8 střewí+ cůw wýšky dospíwá; rozhy oblé, lysé, listnaté; listy po- dlauhlowejčité čili eliptičné, ostráunké, nejcelejší, kožo- wité, nejlysejší, lesklé, ma rubu tlustau žilau opatřené, rownoběžně hůstě a autle žebernaté, weliké (u nás W dlauhé), po kraji ehruplawé. — W. Nepálu na wrších. Z mléka jejího dělají kaučuk jako z kahuchu a jiných, -8 Aladicí. F. politoria Lour. F. rudis Pers, F. Am- pelos Zam., Folium politorium Rumph 4. 4 63.. Keř 6- střewíčný, přímý, wětewnatýs listy střídawé „ řapíkaté, malé, podlanhlé, nejeelejší, tupě Hrotite; obak dřasné ; rozhy šerpiwé; owoce předrobné, kulowaté, trničkowa- né, (0 joy šafránowě barwené, klasené, — W Indii wýchodni, na Madagaskaru a Kočinčíně. -7 Úisty suché hodí se k leštění drobného díla ze dřewa, slono- wé kosti, anobrž i ze stříbra a cínu. 1312 S. ztepilá F. excelsa Fahl. Alli-Meer-Alou Rheed. 3. 7. 58. Strom ohromný, spauštějící kořeny wětrné, ježto wětším dílem Inau a lípnau na kmen, takowým způsobem welmi tlustnaucí, některé až k zemi saha- jis u Bajkamu chrámu stojí takowý strom obwodu 50 tlustý a snad 2000 let starý. Listý úkosně kopinaté, zakončité, kožowité, lysé; owoce podwojné, stopkaté, kulowaté, hladké. — W Indii wýchodní, Z kůry naříznuté prýští se mléko ostré, na wzduchu čerwe+ nající a proti bedlám a zatwrdlosti jater prospěšné; listy a owoce proti běhawce. S. podůvná. F. indica Lam. Varinga latifolia Rumph 3. £. 84. Rheed. 1, £. 28. Strom ten způsobem rozmno- žowání od dáwna byl předmětem podiwení cestowate: lůw. Ačkoli wice smokwoň má tu wlastnost se roz- množowati kořáním wětrným s wětwí dolů se spauště- jícím a tu kořenujícím, wždycky zůsláwá tento z ohle- du toho nejúžasnějším. Jest ale weliký, wždy zelený, mnohowěký, wysilající wětwe, jejichž délku nelze usta- nowiti, protože od místa k místu wyhánějí wýstřelky t. Kořeny wětrné, k zemi se spauštějící a tu kořeny že- naucí; nežli ale w zemi se upewní, dělají pně, kmenu starému podobné, z nichž wětwe nowé pučí opět wý+ dáwající kořeny wětrné podobným způsobem se cho- wající; jeden strom tedy takowým během se rozmno- žujíc může časem udělati celý lísek, Koš nesmír- ný a zrutný takowého stromu, rozpoložený na welikém množstwi kmenůw rozdílně tlustých, přirownáwají ke klenutí welikého stawení, podepřenému mnohými slau« py. Listy jeho jsau wejčité, zakončité, nejcelejší, dole ostré, 3" dlauhé nebo delší, lysé, obyčejně na rubu pý- řité, úkosně žebernaté a síťkowané 3; owoce zakulatělé, obwejcowité, bez pokrywky, nejkratšeji stopkaté, hlad- ké, úžlabíčkowé, podwojné. —- W Indii wýchodní, * Owoce nasladlé žeran toliko ptákowé. Listí jedí co zeleninu ; dříwí pálí; z kůry dělají lunty, z lýka papír, kořeny wětrné w lé= kařstwí potřebují.. Ze šťáwy též dělají kaučuk. Čerwec lakowý po- dobným způsobení jáko na smokwoni poswátné dáwá půwod lace. Z kůry obzwláštním uměním točí šnůry k natahowání lakůw ; též jí bárwí na čerweno. i i S Barwířská. F. venosa Ai. F. infectoria //dd, Tsiakola Rhcedď. 6. ts 64. Strom okázalý; listy wejčité, na konci ztenčené, ostré, dole zaokrauhlené, přísrdči« té, na líci prohlubeně tečkowané, nejcelejší; owoce za- kulatělé, sedawé, pokrywkaté. — W lesech Indie wý- chodní. | 1373 S posivátná. F, religiosa Lim. F. malabariensis Pluk, alm,. 1. © 178. /. 2. Are Alu Rheeď 1. 1. 27. Strom okázalý, kmen 8 tlustý; listy ostrowejčité, přísrdčité ; owoce zakulatělé, sedawé, w úžlabíčkách podwojné, po- krywkau 3lupennau opatřené. — W Indii wýchodní na půdě písčité. . Indowé zaswětili ten strom swému bohu Wišnowi domníwajíce se, Že on pod ním se narodil; obkličují jej zdí čerwenau a tudyž Křesťané jej nazýwají stromem čertowým, ŠoLucna, DogsrENra. | DORSTENIE. Kwěty jednodomé, společné, roztraušené, na. ježli plackonitém, plochém anebo poddutém, nejotewřenějším Kwěty samčí: Okwětí nejmenší, zaubkowité, Tyčinky 2—4. Kwěty samičí; Waječník Ipauzdrý, ponořený w sklípku. Čnělka poboční; blizna rozštípnutá. Holénka ponořená w ježli zdužnatělém. S, obecná. D, Conitrayerva Lu. Lam. £. 83. /. 1. Jacg. rar, £ 614, Plenk 4. 63. Dict. sc. nat. atl, 3. 1.284. Důisseld. 10. (, 8. Kořen wřetenowitý, na prst tlustý, článkowaný, z ryšawa bnědý, u wnitř bílý, ze článkůw mrcasy dlaubé wypauštějící; lodyha žádná ; listy na řa- pících dlauhbých, Gpalečných, pořných obwodem wej- čitookrauhlé nebo okrauhlé, dole srdčitě wykrojené, Ae drná úkrojůw kopinatých, nestejně zubatých, za- ončitých, tmawě zelených, šerpiwaunkých, řídkými a kratičkými chlaupky; stwoly kratší nebo zdélí řapíku oblé, pýřité, nejnažší, na konci nesaucí ježle plackowi» té, plochootewřené, čtyrúhlé, laločnaté, wně pýříčkowa- né a po kraji drobnými šupinkami jednořadými opatře- né; kwěty do sklipkůw ježlowých, nahoře zaužených, ponořené a toliko čnějící bliznau a tyčinkamis holénky smačknutínkowejcowité, tupaunké, bradawičnaté, rusé w otewřených sklípcích sedící, — W Americe jižné a In- dií západní. Kwěte w kwětnu až do srpna. k. Kořen čerstwý chnti palčiwé asi jako pertrám ; usušený (Ra dix Contrayervae) ma chuť kořením náostrau, hořkan; silně popu- zuje; usnadňuje wyzewowání a mají jej za neomylný lék proti ušť= kautí hadímu, Jest ještě čtwero rodůw, jejichž kořeny taktéž se potřebují, Podřadí 4. CHLEBONOWTT)É. © ARTOCARPEAE, CuzLEBoŇ, | ARTOCARPUS. | BRODERUCHTBAUM, Kwěty jednodomé, Kwěty samčí na klasech kejo- 1314 : witých, Okwěti 2—3lupenné. Tyčinka 1. Kwěty; samičí na strbaulech kulowatých anebo -elipsowitých, pokryw- kau 2lupennau obklíčených, © Okwětí, trubkowité, ukon- čené krajem krátkým jehlatcowitým, na čechalce prowr-= taným. Waječník Ipauzdrý: Čnělka 1, poboční,, niťowi= tá, čumicí,; nerozdělená, nebo na dwé klaná, © Mošnička obklíčená okwětím zdužnatělým,. Uustým ; okwétí plodo- nosné nahlaučené w jahodu a slité. ž „we Ch. protisečná. A. incisa Lin. Sonner, 't, 5T— 60. Lam. t. 144. Diet, ses nat atl. 3. t. 286, Soccus lano- sus et granosus Rumph |. (. 32. 33. Strom štíhlý, 40— 50" wysoký, s wětwemi rownowážně rozloženými, roz- bami na konci listnatými; listy střídawé, řapíkaté, wej- čité nébo podlauhlé, 1*/ dlauhé, *4—1 široké, proti- sečné, úkrojůw Kkopinatých nebo podlauhlých, zakonči- tých, na-lící šerpiwé, na rubu (zmládí) pýřité a jako wšecky autlejší díly lepkawé, dříw rašení zawřené pali- stoma welikýma, kopinatýma, srstnatýma, prchawýma ; klasy samčí nachýlené, skoro *lz dlauhé; strbauly sa- mičí kulowaté, 1'/; w průměru Uusté, listenoma wejči- tokopinatýma, prchawýma zahalené a pak zrostajicí w jahodu zwicí dwau pěstí nebo mužské hlawy, ztíží 3—1 liběr, Která na powrchu pokrytá bradawicemi hustými 5—6stěnnými, pod skořápkau dříwe bílá, maučnatá a příwláknatá, pak žlutawá, šťáwnatá nebo slizká, u pro- střed opatřená osau tlustau, baubowitowláknatau, okolo nížto mošničky wejčitopodluhowaté, příhranaté, na obo- jím konci ztenčené, skoro jako kaštany weliké, připew- "něné,. Čnělka rozštípená. — Na ostrowech, jihomoř- ských, kdežto jakož i w jiných swěta dílech meziobrat- níkowých se sází. Skoro celý rok kwěte. 5. © Stromu toho w řečených končinách jest nékolíkero odrodkůw, - nejobyčejněji ale jest s owocem bezsemenným, Owoce to náleží k nejhlawnějším 'potrawám, a jest pro obywatele mnohých ostrowůw welikého Okeanu tak. newyhnutelno; jako pro nás obilí a zeináky. Steom dáwá aurodu 8—9 měsícůw do roka pořád welikau, takže tři stromy postačují člowčka w tom čase dokonale žiwiti; ostatní částku roku-žijí wětším dílem o zadělaném tom owoci. Surowé nemůže se jisti.. Česá se před uzráním, pokud obsahuje -dřeň bílý, kyprý, maučnatý, olaupá se, do listu zawine a na horkém kamení upeče3z nyní má chut jako chléb pšeničný, a ještě někdy zasladlan. Též se waří s masem, načež chutná jako artičoky. Na Molukách černoši pauze e tom owoci žijí, a protož strom stojí okolo wšech domůw a na polích. Owoce na skywy rozkrájené a usušené 2 léta trwá, může se na koráby wzíti a jako chléb jísti. Též owoce olaupané a do já= my nasypané nechají kwasiti, pak je pekau a. potom jedí. Když dozrálo, dřeň zkecowatí, zežlutne a chuti nepříjemné nabude. Semena odrodkůw, w nichž se nasazují, také se připrawují a jedí. Z měkké- 1375 ho dříwí dělají člunky a rozdílné domácí nářadí; z lýka wětwí a mladých stromůw dělají tkaniny podobné udělaným z lýka banisa papírodajného. Ze Šťáwy mlékowité shotowují lep na ptáky a kan- čuk. Listy slauží na místo ubrauskůw k utírání rukan; klasy samčí co trand; popel z listí a zwařenina dřewowá a kořenowá w lékařstwf, Ch. celolistá. A. integrifolia Lín. Lam. £. 145. Roxb 1.230. Sitodium cauliflorum Gaerf. t. 11.—12. Soccus arboreus major HRumph 1. 4. 30. 31. Tjaca-maram et pelan Hhced. 3. © 26—28. Strom asi jako hruška, 30— 40 zwýší, kmenu 3-—4/ tlustého, na mnoho wětwí wija= wých rozděleného, kůry tlusté, mléčnaté; listy mnohé, „na píď dlauhé, a co ruka široké, na řapíku střewičném, obwejčitopodlauhlé nebo eliptičné, lysé, na mladých © kmenech chobotnatostříbané ; klasy 2“ dlauhé, zelené, w hořeních úžlabíčkách ; strbauly samičí wynikají buď z tlustých wětwí anebo ze samého kmenu a někdy tak hluboko, že w zemi wáznau; owoce wětší nežli přede* šlého, skoro hruškowité, 1129—2 dlauhé, I tlusté, 25 anobrž i 60 liber těžké, takže muž má jeco néstis sko« řápka žlutawě zelená, slizí třísnící potažená, hustými pahrbky sšestistěnnými posetá, u wnitř bílá a plná mlé» ka; jako předešlé sestáwá z množstwí mošniček podlu= howatých, dužninau tlustau, bílau, wonnau a lahodnau, sladkau obklíčených; w každém jest semeno wětší ža- Judu, bílé, mléčnaté, jako kaštan chutnající 3; takowých mošniček 80—100 leží okolo mléčnaté osy; osa ta a skořápka obsabují šťáwu lepkawau, na niž ptáky chytají, — W Indii wýchodní planá a sázená, Kwěte w čer- wnu a lipnu. 5. Owoce zralé; olaupané jedí co lahůdku ; wětší ale množstwí jeho těžko se ztrawuje. Chuť jeho těžko popsati: jest míchanina z me= dowé, hroznowé a pomarančowé, zápach asi zhniličelých jablek wel- mi silný, takže nelze jeho w domě schowati, Na Ceylonu jest potra= wau po nejwětší díl roka. © Též slonowé rádi je žeranu. Zemkowé jedí owoce mladé, zralé, zaděláwají anebo na kusy rozkrájené waří nebo na oleji palmowém smaží. Jádra pražená jsau sladká a jedí - se po obědě ; nemírně požité škrabau w hrdle a působí chraptiwost. Méž ze sušených na slunci dělají mauku a placky, Dříwí twrdé ja- ko mahagonowé se potřebuje. Zwařeninu z kořene proti běhawce; dřiwí w octu močené proti otoku čípku a brančí; z dužniny plodo= wé, cukru a kořene dohromady roztlučených dělají flaster na lišeje, Z mléka waří lep na ptáky. Ch. pýřitá. A, pubescens 7Pi/id. Ansjeli Rheed. 8. 82. Strom ohromný s wětwemi wíjawými, nerownými, bnědými, dříwím přetwrdým, bílým, u wnitř čerwena= wým, korau tlustau, trpkau; listy eliptičné, obak okrau- blé, na líci lysé, na rubu nejměkčeji pýřité, na píď dlauhé a širší dlaně ; řapíky, pupeny a "- pýřité ; 1 1376 klasy samičí konečné, odwislé, na píď dlauhé, a co prst Uusté; owoce (angelika) na tlusté stopce co pěsť weli- -ké, měkkoostnaté, žlutawé, sestáwá z mošniček ma- lých, podlauhlokulowatých, jako boby nebo kaštany. — W. Indii wýchodní. Kwěte celý rok. 5. Mošničky mají chnť náwinnau, zápáchají kořením; z naříznu- tých kane mléko. Kdoby jich jedl mnoho, snadno dostane běhawku, již kořen a kůra stawí, Olej z wařeného owoce wytlačený usnad- Ďuje zažíwání. Listy potřebují proti ohnětení a bolení w audech. Z kmenu dělají welikánské skříně a lodě, též kmeny wydlabují na člu- ny (mansjus) třebas 80“ dlauhé a 9“ široké, jenž w sladké wodě od čerwů mnoho trpí, JaARUmMa. | ČCECROPIA. © (ROMPETENBAUM. Kwěty dwojdomé, na klasech hustých jehnědowi- tých, pokrywkau prchawau podepřených. Klasy samčí wálcowité: okwětí šupina čihowitá, skoro čtyrbočná, tu- pá, na konci prowrtaná děrama, z nichž tyčinky 2 čně- jí. Kwěty samičí bez okwětí a šupiny: waječníky smě“ stnané; čnělka krátká s bliznau hlawowitau, ušetnatau, Holénka zbobulelá, 1semenná, ; : J. štůmatá. C. peltata Lin. Jacg. obs, 2. £. 46. f. 4. Lam t+ 800. Yaruma Oviedi Sloan, 1. £. 88. /. 3.1. 89. Ambaitinga, Strom 30—40“ zwýší, sotwa muže ztlauští, jměním swým z daleka patrný; kmen přímý, dutý a branicemi rozdělený, skoro bezwětewný; kůra bílá, kraužkowaná ; na konci wyniká asi 10 listůw střídawých, © padawých, welikých, 1“ širokých, dlauhořapíkatých, 0- krauhlosrdčitých, štítowitých, jelikož řapík wyniká z blíz- ka kraje doleního, rozdělených na 9—10 zubů, lalo- "kůw podlauhlých, tupých, nejcelejších, na líci šerpiwých, tmawě zelených, na rubu drobničkau plstí šediwých ; "kwěty dříwe rozwití zahalené pokrywkau wejčitau, ostrau, prchawau mna konci stopky společné, na níž okolík z několika (3—5) klasůw štíhlých, sedawých, wálcowitých, mých, přikrytých docela kwěty přebustými, zelena- wými, 5“ dlauhých, jichž samčí a samičí na rozdílných stromech. — Na chlumech Indie západní, obzwláště na Karibejích, též na blízké pewnině. Kwěte w kwětnu až do záři. 5. nh Mízu slízkan a trpkau potřebují proti běhawkám, ranám a wře- -dům ; též dělají z ní kaučuk. Korau wyděláwají kůže, z lýka sho- towujf prowazy. Owoce náwinné jedí. Duté kmeny přiwazují pod © „Wory, protože jsau lehké, Listy na líci šerpiwě slauží k hlazení měkkých hmot. Z dutých kmenůw dělají nádrže wodní. Dříwí řídké- 1311 ho a měkkého užíwají k rozdělání ohně na místo křesadla. Do dří- wi udělají totiž dírku, w níž hůlku ze dřewa twrdého, koncem z3= strčenau, co možná rychle otáčejí. "Tím třením dříwí jarumowé se zejme, a aby oheň lépe se zňai, přidáwají bawlnu: nebo suché listí, J. dlanitá. C, palmata 7//iď. Ambaiba Mareg. £. 91, Piso (. 149. Strom předešlému podobný, takže mno- zí o rozdílu jich pochybují. Strom ozdobný, ztepilýt kmen mírně tlustý, od dola nahoru dutý, tenkými bra- nicemi přepažený, sotwa na wětwe rozdělený; listy na konci dokola rozstawené, na řapících střewiíce delších, okraublosrdčité, až do prostředka 7—9laloké: lalo- kůw odstáwajících a nekryjících se jako u předešlého rodu, podlauhlých, okraublotupých, na líci lesklé, lysé, nejdrobnějšími tečkami bílými potraušené, na rubu te- níčkau plstí šediwé, po žebrách a žilách lysé; klasy sa- mičí 4, wálcowité, 3palečné, sotwa co brko labutí tlu- sté, w každé pokrywce wně plsťnaté. — W Brasilii. 5, Taktéž jako předešlá se potřebuje, Ná AxčAR. © ANTIARIS. — GIF'TBAUM, - Kwěty jednodomé, předrobné, Kwěty samčť: na ježli plackowitém, © šupinatém, pokrywkau opatřené, - Okwětí 3—4lupenné.- Tyčinky 3—4, Kwěty samičí: ježle Uusté, 1kwěté ; waječník obklíčený šupinami stře- chowitými ; čnělky rozewřené, Holénka ponořená i s ježlem we způsob peckowice proměněná, — A. jedowatý, A, toxicaria Leschen, anne mus. 164 L, 22. Arbor toxicaria seu Ipo Rumph 2, t 81. Strom a boě 100střewíčný; kmen přímý, 60—80 wyso- ý a 6 tlustý; kůra bělawá, hladká; dříwí bílé; listy střídawé, řapíkaté, příwejčitoeliptičné, kožowité, drasné srstí tubau, krátkau, před kwětením padající a poněm opět rašící, na mladých kmenech 6“ dlauhé, na star- ších 2'/:“ dlauhé, 1/2“ široké; ježle s kwěty samčími jest nadduté jako klobauk nějaké hauby, 1'/;“ široké, w úžlabíčkách ojedinělé; též i kwěty samičí úžlabíčkowé, přísedawé, ojedinělé, složené z pokrywky dužnaté a šu- pin. — We hwozdech po jednom w Indii wýchodní, ob- zwláště na Makasaru, Žáwě, Borneu a Celebesu. Kwěte w čerwnu a lipnu, 5, " Rumph o něm následující zpráwu dáwá. Míza jeho jest lepka= wá, hořká, žlutawá, z mladých stromůw ale bílá, z níž dělají w In= dii wůbec známý a krutý jed, jímž natírají šípy, sompity nazwané, kterýchž ewropští wojáci wíce se bojí nežli zbraně střílecí. Dělají je z rákosek 1“ dlauhých, 00 stéblo tlustých, a lé zo na : d 1318 jednom konci. ozbrojených a na druhém kanskem korku; no- sí je w taulu ze steblíska bambosowého ndělaném a přikrytém. Na nepřítele faukají je z faukačky, co muž dlauhé, coby z ručnice nedaleko wystřelil. | Porančný cítí hned welikau horkost, záwraf, načež omdlí a brzo zkoná. Za rok jed pozbýwá síly. Jed ten činí násilněji, byw smíchán s natí lampujanowau (Ammomum Zerumbet), Wojáci proti němu berau přes Šaty způsob kabátu ze Španielské ků- že. Jed ten ale smrtí, přišed do krwe3; w kůži působí otok, ano na způsob flastru slauží proti popíchání jedowatých ryb a ušíhnutí stonožčímu. © Jeleni slabším jedem zabití mohau se jísti. | Nyní ale znají léky proti tomu jedu; takowý jest kořen křínu skloněného (Crinum asiaticum) ; ten užwýkaný dílem se požře, dílem na ránu po= loží ; máli pomoci, musí dáwení způsobiti. Též potřebují k tomu kůru smokwoně hrozněné, © Nemocný powinen mnoho měsíců zdr- Žžowati se wšeho silného nápoje a namožení, Leschenault ustanowiw ten strom wčdecky prawí, Že powídačky o něm jsau přepiaté. Jawanín, jemuž přikázal, aby wyšplíhal se na strom pro kwětaucí rozhy, musil k tomu cíli kmen tu a tam nasekati ; sotwa se wydrápal do wýšky 25“, cítil těžkost a mu= sil dolů slézti; otekl, dostal záwrať i dáwení a chural několik dní. Jiný ale wyšplíhaw se až na wrcholek ničeho nepocítil. Daw jeden strom 4“ tlustý poraziti, chodiw mezi polámanými wčtwemi, byw postříkán mlékem jejich do očí a na rukau;, nižádné proměny na swém zdrawí neznamenal, snád protože hned oblíčej a ruce so- bě umyl. Ani zwířatům wýzewy ančarowé neškodí, neboť widěl ještěrky a hmyz, an po kmenu lezau, a ptáky; an sedí na wětwích « Jed slowe čpo nebo upas-antiar. Dělají jej smíchajíce mléko z kme- nu wyteklé za studena w hrnci hliněném se semenem pepřiky křo= wité (Capsieum fruticosum), s pepřem, a kořenem galangowým (Kaem- pferia galanga) maranty malakčanské (Maranta malaccensis) a kosiu arabského (Costus arabicus), rozmělněných kromě semen pepřiko- wých, které po jednom hůlkan rychle na dno nádobowé potopují. Každé zrno způsobí slabé wření a wytone, načež se wyndá; aby ještě 8—10 zrn takowýmtéž způsobem potopiti se mohlo. Nyní jed hotow. W těle žiwočišním nečiní tak prudce jako tieuté od kulčiby četíka (Strychnos tieuté) pochodící. Podlé mnohonásobných zkaušek jest jisto, že počišťuje horem a dolem, Že pak činění jeho přechází na nerwsto, w němž působě křeče moří. Slípka na stehně pora- něná zabynula za 3 minuty na dáwení a křeče, WxapiwEc. © BRosimum. © Kwěty dwojdomé. Kwěty samčí na strbaulech ku- loaých, listeny štítowitými opatřených. Okwětí žá- dné. Za každým listenem tyčinka nejkratší; prašník ze dwau kotaučkůw, kolem se otwírající. Kwěty: samičí; Waječník w ose klasowé, hbaubowité ponořený, kolem do kola šupinatý; čnělka konečná, dlauhá, na dwé kla- ná; blizny jednoduché, ostré. Holénka zbobulelá, no- žičnatá, kulowatá, Isemenná. WF. obecný, B, alicastrum Swartz inde oce. 1. 4 I Je 4 Tuss. 4. © 9, Strom ladný, ztepilý, mléčnatý; 1319 wětwe běwné; listy střídawé, wejčitokopinaté, přezimu- jící, 2—3" dlauhé ; palisty kornautowité ; strbauly kulo- walé asi cohrách weliké, stopkaté, podwojné, úžlabíčko- wé; bobule wyschlá, zwící kulky muskatowé. — Na Anulách. Kwěte w kwětnu až do srpna. 5, Se M Listí jest dobrá píce pro dobytek, Owoce (bread= nut) chutná asi jako lískowý ořech a jí se buď surowé nebo na chléb upečené. M. nápojowý. B. utile ÓOken. Galactodendron utile H. B. et Kunth, Palo de vacca Humb. relat, hist, 2. p. 106, 130. Ann. muss. 2. p. 180. Strom mléčnatý, ob- zwláště kmen; mléko hojné, bílé, lepkawé, ostré, zápa- chu balsamowého, na wzduchu se srážejícís rozhy oblé, lysé, zmládí hranaté, nejautleji šedopýřité ; listy střídawé, řapíkaté, podlauhlé, obak zaokrauhlené, na konci nejkratšeji zakončité, nejcelejší, síťkowanožeber- naté, příkožowité, nejlysejší, na líci zelené, na rubu ry- zohnědé, 9—10" dlauhé, 3%/4—4" široké; řapíky tlusté, žlabowité, lysé, 8—9" dlauhé; palisty řapíkowé žádné; owoce kulowaté, přídužnaté, zelené, Isemenné. — W lesech na Wenezuele, u wýšce 600 sáhůw nad mořem, 5. Mléko z porančné kůry hojně tekaucí pijí Negrowé, též je jedí s chlebem anebo © maniokem. Wařením wylučoje se z něho hmota pryskyřičná, woskowitá, z níž dělají swíce ; hlodawkau z ně- ho se sráží kaučuk, - Podadí 5. WODOKLENO WITÉ, © PLATANEAE. WoDoKLEN. © PLATANUS, © PLATANE, Kwěty jednodomé, na strbaulech kulowatých, Kwěty samčí; Okwěti žádné, Tyčinky mnohé, drobnými šupina- mi promichané: nitky krátké; prašníky se spojidlem ztlustým nahoře w tílko tupé, žlazowité ukončeným. Kwěty samičí: Okwěti z několika šupin Waječník Ipauz- veř Čnělka 1, jednoduchá. Holénka hrotnatá, dole chlu- patá. JF. západní, P, occidentalis Lén. Duham. 1. 35. Schk. t 306. Strom 60—100' zwýší, 2—5/ w průměru tlustý s kůra šediwá, zponenáhla po kusech a lupenech se ří | ve cí a zůstawující powrch nerowný, šerý: listy střídawé, dlauhořapíčné, okrauhlé, brohé, dole useknuté nebo sla- bě srdčité, w chobotu wíce méně klínowitě wytažené, . něpatrně dlanito= nebo rohatolaločnaté; lalokůw za- končitých , nestejně © chobotnatozubatých, z © mlá- 1380 dí obzwláště na rubu přikryté plstí wlnowitau, snadně scházející, pak docela lysé; palisty srostlé w kornaut mískowitý, následující wýstřelky objímawé, prchawé, po kraji úkosném zelinném hluboce a hrubě zubaté; str- bauly obyčejně po 2—3 na stopce společné, dlauhé, běwné, wisuté; samičí pak kulowaté, I“ w průměru tlusté, na prodlaužených stopkách wisuté; holénky 4“ dlauhé, oblé, kejowité, hrotnaté, dole oděné chlupmi čmýrowitými, z hněda šedé. — W Americe sewerné. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. “ Strom okázalý, rychle rostaucí, dost hojně sázený. Dříwí je- ho we wlasti nehrubě se wáží, ačkoli dobro k pálení, stawční a ji- ným potřebám. Plsť mladého listí dá se snadno jako prach setříti, který přišed do očí, působí bolestné záněty. W. wýchodní. P. orientalis Lčn, Duham. 1. £. 35. Seák, t. 306. Jawor Mat. Háj. 31. Přespolní jawor Mal. Wel. 38. Předešlému welmi podobný, rozdílný ale li- stím hlauběji dlanitolaločnatým, brzo olysajícím, laloky méně zubatými; obzwláště ale tím, že koráb doko- naleji se slupuje a kmen. hladší žlutawě šedější zůsta- wuje, což ale jenom na stromech kwětaucích pozoro- wati. — W celé Ewropě jižné, též w prostřední w sa- dech a alejích. 5 Strom již starým Řekům a Římanům oblíbený a tudy hojně sázený; w Athenách pod ním wyučowali mládež mudretwi. © Druhdy kwěty; plody, listy a kůra w lékařstwí se potřebowaly. Řád 184. SAMOLOWITÉ. MONIMIEAE. - Kwěty dwoj— jednodomé, Okwěti žádné. Tyčinky na wnitřní- stěně ježle koflíkowitého, obyčejně kulowa- tého, na čtwero neb patero klaného, často dole opa- třeného šupinami nebo žlazami. Waječníky na dně nebo na stěnách wnitřních ježle prohlubené sedící nebo do něho ponořené, ipauzdré, iwaječné. Waječka přímá, nebo wisící. Čnělka I, konečná nebo poboční nebo zpodkowá, s bliznau jednoduchau. Peckowice dužnaté nebo wyschlé, ježlem často zweličeným obklíčené nebo do něho ponořené. Semena bílečnatá. Kel zawřený, ro- wný; kořínek dolení nebo hoření. Stromy nebo kře wždy zelené. Listy nejwíce stříčné, jednodu- ché, peřenožebré, nejcelejší nebo | pilowané, částo proswítawčě teč- kowané, bezpalisté. Kwěty hrozněné nebo wrcholičené. 1381 Dosawád znají 85 rodůw (w 9 pokoleních), ježto wšecky ro- ostat. mezi obratníkoma Starého a Nowého swěta a Nowohollandu. Wšecky jsan wíce méně kořenné; kůra mnohých slauží k wyděláwá- nf koží; semena obsahují olej; a ježle, zdužnatějíli uzráním, jedí se, Rozděluje se na dwoje podřadí: 1. OSTISEMENKO WITE. Prašníky otwirají se chlo- pněmi. Čnělka dlauhá, chlupatá. Kel přímý dole w bílku. 2. BOLDOWITÉ. Prašníky na dél pukající. Se- meno překocené. Kel nahoře w bílku. Podřadí I. « OSTISEMENKOWITÉ. ATHEROSPERMEAE. WawRŘINkKA, © LAURELIA, Kwěty 1domé, Ježle zwonkowité, šupinaté, we 3 řadách 7—14laločné, lalokůw 6 wnitřních plátkowi- tých, Tyčinek 6—1?2 na wnitřní stěně ježlowé mezi 3 šu- pinami. Prašníky otwírají se chlopněma od dola wzhů- ru. Peckowic wyschlých mnoho na ježli plackowitém, zweličeném, pak na 4 laloky se rozdělujícím a podhybu- jícim. JW. kořenná: L. aromatica Poir. Pavonia aromatica R. ct Pav. prodr. t4 28. Laurel. Strom; listy stříčné, kopinaté, .celé, které třeny jsauce wydáwají zápach welmi kořenný s z úžlábíčka jejich wynikají stopky s několika kwěty samčími nebo samičímis ježle má 1— 13 šupin stejných, we dwojí nebo trojí řadě rozpostawených; ty- činky mají na nitkách dole 2 žlázky a obklíčené 3 šu- pinami; ježle po odkwětení se zweličuje a pozbýwá wněšných šupin, na jejich místě zůstáwají šrámy, a jest 1" dlauhé, */2“ tlusté; peckowice 2“ dlauhé, i s čnělkau V. — W Chili. 5. Znamenitý krásnau zelenosti, dříwí wýborné na stoly a trám- ce, Listy kořenné dáwá se místo koření do jídel, OsrTISEM ESKA, © A'PHEROSPERMA, Kwěty Idomé, Ježle zwonkowité, wně s 4 šupina- mi, u wnitěř s mnohými autlými menšími, Tyčinek 10— 20 krátkých, ze dna wyniklých ; šupin tolikéž. Pokrywka samičí po kraji mnohošupinná. © Waječníkůw mnoho ; čnělky jednoduché, chlupaté. Peckowice wyschlé, mno- hé, podluhowaté, se stálau čnělkau w jež zweličelém. 1382 O. pížmowá. A. moschatum Labill. nov. Hóll. 2, 4. (224. Strom 20—25' zwýší; rozhy stříčné, „čtyrhrané ; listy stříčné, řapíkaté, eliptičné, celé, lesklé, na rubu chlupaté, proswiítawě tečkowané, 4" dlauhé, I“ široké; kwěty ojedinělé, úžlabíčkowé, na stopkách o I ježli, čtyrhrané, == Na Vandiemensku. 5. Celá zapáchajíc kulkami muskatowými moblaby se místo nich potřebowati, Podřadí %. BOLDOW1TÉ. MONIMIEAE. VERAE. BozLpo. Pevumus. Kwěty dwojdomé. Pokrywka zwonkowitá, o 5 lalo- cích podchlípnutých,u wnítř barwených a o tolikéž šu- pinách plátkowitých, Tyčinek 5krát 9 na stěně ježlowé, dole dwojžlazých ; prašníky přílehawé. Pokrywka samičí podobná na wnitřní stěně se šupinami žlazowitými, Čněl- ka konečná, Uustás blizna úkosná, smačknutá. Peckowic 9—2, obyčejně 5—3, wejcowitých. B. wonné. P. fragrans Pers. Ruizia fragrans R. cí Pav. prod. t. 29. Strůmek wždy zelený, welmi kořenný ; listy třením welmi wonné, jsau podlauhlowejčité, pro- swílawě tečkowané; kwěty hrozněné; pokrywky */£“ širo- ké, uštůw podlauhlých; tyčinek 46w pokrywce roztrau- šených; pokrywky samičí menší; peckowic 7 w jedné pokrywce co žalud welikých, dosti prostých na zpodku pokrywkowém, jelikož hořejší padá. — Na pomoří písči- tém w Chili. 5. „ B. čerwené. P. rubra Molin. Strom ztepilý ; listy střídawé, řapíkaté, wejčité, nejcelejší, zwící bukowých; peckowice wejcowilé, krásně čerwené. B. bílé. P. alba Molin. Ten strom nezdá se jinak roz- dilen od předešlého nežli listím zubatým; owoce bilé. B. bradawičnaté. P. mamossa Molin. Nižší; listy se- dawé, střídawé, celé, srdčité; peckowice wejcowité, na konci bradawicí opatřené. B. obecné. P. Boldu Molin, Boldu Feuzil, 3. «. 6. /. 2. Listy stříčné, řapikaté, wejčité, na rubu huňaté, asi 4" dlauhé, tmawě zelené; peckowice mnohem menší nežliu předešlých, zakulatělé. — Wšecky rostau w Chili, Molina prawí, že poslední 4 rody jsau stromy znamenitě wy- soké s listím přezimujícím, kořenným, kwíťím bílým anebo růžowým 1383 Owoce prwních tří jedí, k čemuž je močí we wlažné wodě, jeli- © -kožby slupka je zkazila a zhořčila. © Dužnina jeho wnitřní jest bílá, máslowitá, lahodná, Jádro má mnohe oleje, jejž wytlačují. | Kůra slauží w barwířstwí a koželužstwi. Jádra posledního rodů jsau twr- dá, takže x nich dělají páteře na růžence. Ostatně jimi wykufají su- dy na wfno ustanowené. : CirROwoň. | CITROSMA, Kwěty dwojdomé. Pokrywka bandaskowitá, 4—8- zubá. Okwětí žádné. Tyčinek mnoho překrátkých, širo- kých; prašníky přílehawé. Čnělky dlauhé, Peckowic wy- echlých 10—3, do pola w dužnině obklíčených, w po- krywce zdužnatělé, pak zpružně pukajicí, ! C. ježatá. C. muricata A. et Pav, prod. (. 39. C. echinata Kunth. Keř; rozhy rozewřené; listy stříč- né; kopinaté, zubaté; pokrywky 4—7zubé, samčí 3" dlau- hé, se 60 tyčinkami; pokrywky samičí menší pak wyhlí- žejí jako ořech w rubině dužnatý, wně kolcatý, jako dur- man ; peckowice wejcowité co kámen twrdé, tečkowané, nahoře dwojbrázdé, docela obklíčené dužninau příkož- natau, od pokrywky nepochodící, která pak puká a pau- ští peckowice. — W lesech Peruwiankých, R Žínox, MoLLiNEDIA © MOLLINEDIE, Pokrywka wejcowitá, na čtwero klaná, zawřená. Okwětí žádné. Tyčinek 12, na dně pokrywkowém ; pra- šníky klínowité; waječníkůw několik fwaječných; čněl. ky šídlowité, Peckowice podluhowaté, Isemenné, na po- krywce terčowité, É Z. wejčítá. M. ovata R. et Pav. prod. £. 15. Keř wysoký; listy stříčné, wejčité, lesklé, na konci zubaté ; peckowice 3, asi jako žaludy s jádrem '5s“ dlauhým, — W lesech chinowníkowých w Peruwii. R. Owoce ptákům welmi oblíbené dáwá fialowau barwu, AuLokK, | MITHRIDATEA« Kwěty jedao« nebo dwojdomé,. Samčí > Pokrywka wejcowitá, sklímená, pak na 4 laloky se otwírající, pra- šníky nejmnožšími u wnitř hustě obrostlá. Samičí : Po- krywka poddutá, nahoře průchodná, u wnitř s waječní- ky mnohočetnými, lěnělečnými, pohrauženými přikrytá, Peckowice dužnaté. Ae obcený. M. guadrifida JFil/dď. Tambourissa gua- drilida Sonu. i. 2. © 134. Ambora guadrifida Lam, £ 1384 184.. Strom bezmléčný ; rozhy střičné ; listy »střičné; řapíkaté, eliptičné, tupé, nejcelejší, žebernaté; kwěty sara« čí a samičí hned na témže stromě hned na rozdíl- ných, ze staršího dřewa wětwí trochu pod listím a ze kmenu; prwňí ojedinělé nebo na hroznech malých, 3“ dlaubých; pokrywka dříwe zawřená, plná prašníkůw, pak otwírající se na 4 laloky podchlípnuté; kwěty samičí, obyčejně ojedinělé, sestáwají z pokrywky wejcowité, du- žnaté, nahoře děrau otewřené; waječníkůw mnoho, ukon- čených krátkau čnělkau,a ponořených do wnitřní wrstwy pokrywkowé; pokrywka pak se zawře, zweličí se, a wy- hlíží jako hruška dutá; owoce to wisí na stopce tu- sté, krátké, dřewnaté, jest obyčejně tlustší nežli delší, wně welmi chropawé, uzráním pukající a se otwírající, takže pak čumí peckowice w míšku dužnatém a stkwěle žlutém. — Na Madagaskaru a Maurici ostrowech.— Kmen obyčejně dutý slauží zemkům k dělání bubnůw a au= lůw; odtud slowe bois tambour, bois bombarde. Dříwí bílé a lehké se mnohým dřeněm. Z míšků peckowice zahalujících dělajíbarwu jako or- leán, Řád 185. JILMOWITÉ. ULMACEAE. Okwětí prosté, na 4—8 klané, nebo tolikéždílaé, stá- lé, ušty W paupěti střechowité. Tyčinky ze dna okwěto- wého wynikající, a jest jich tolik, co uštůw okwětowých, a před ně postawených ; pořídku jich wíce nebo méně; prašníky 2pauzdré. © Waječník (—3pauzdrý, pauzder 1 —2wajéčných. Čnělka 1—3; blizna jednoduchá nebo na dwé klaná. Nožnička, peckowice wyschlá nebo duž- natá, Ipauzdrá, Isemenná, Semeno wisící, skoro nebo docela bezbílečné. Kel rowný nebo křiwý; kořínek wzhůru obrácený, ; Stromy nebo kře. Listy střídawé, jednoduché, celé, peřeno- žebré, často pilowané; palisty obyčejně prchawé. Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, chomáčené, wrcholičené nebo brozněné. ER ád ten asi ze 40 rodůw (w 5 pokoleních) složený náleží nejwětším dílem podnebí seweromírnému ; přemálo jich mezi obrat= níkoma, a jediná toliko w jižné polokauli, Wůbec w kůře oplýwají Oe též mají ještě hořčinu, některé též sliz, ano i barwinu a silici, Jimma. © ULmus. © RusrER. Kwěty obojaké. — Okwětí zwonkowitočihowité, na 1585 patero klané, pořídku na 4—8 klané, stálé. © Tyčinek o, též 4—8 nebo 12, čnějících. Waječník smačknutý, na konci na dwé klaný: uštůw w blizny 2 huňaté ukon- čených. Nožnička kolem křídlatá, Isemenná, -© Je polní. U. campestris Lin. Fl. dan. t. 632. Schk. t. 57. Důsseld, 5. te 3x Diet. se. nat, atl. 3. €. 281. Jilm Mat. Háj. 36. — IWd. 42, Waz Rýč. ob. 14. Jilm, ji- lem, jilma. Strom weliký 60—90 zwýši; kůra autle“ rozsedalá, černawě hnědá ; koš obšírný, rozložený ; listy střídawé, dwojřadé, krátkořapíkaté, © wejčitopodlauhlé, dole nestejné, zakončité, dwakrát pilowané, mladší jakož i rozhy huňaté, starší obyčejně na líci drasné, na rubu w úžlabíčkách žebrowých wausaté ; kwěty drobné, před listím wynikající w pobočních swazcích, skoro sedawé; okwětí smačknuté, čerwenawě hnědé, dole swraskalé a zelené, obyčejně na patero, řídceji na čtwero neb šestero klané: uštůw wejčitých, tupých; chlupatobrwitých 3- tyči- nek 5, též 4—6, dwakrát delších okwětí s prašníky tmawě fialowými, pak černými; nožnička příokrauhlá, waječná nebo ellptičná, 6—8" dlauhá, lysá, na koncí 2zubá zuboma do wnitb ohnutýma a sebe kryjícíma. — W lesech ua rowinách a nižších horách nejwětšího dílu Ewropy. Kwěte w březnu a dubnu, 5. Hlawně daji se dwa odrodky rozeznati, jež někteří za samostatné rody mají. «) Jilma (wlastně), U. nuda Koch; kůra rozhowá hlad- ká, nekorkowirá, A) Břest. U, suberosa Koch. U. tetrandra Schk, t. 67. 5. Hayn. 8. t, 163 kůra rozhowá tlnstá, hluboce rozsedlá, nebo jakoby křídlatá, korkowitá, Prwní zase má 1) list drasný a nožnič- ky waječné (U. campestris Smith U, nuda Ehrh..); 2) listy drasné nožničky okrauhlé (U, montana Smith U, excelsa Borkh,) ; 3) listy přílysé, nožničky obwejčité (U. glabra Mill.). Břest ale má 1) listy wětší, nožničky obwejčité (U. major. Smith. U. hollandica Mill) ; 2) list drobnější, nožničky okrauhlé (U. suberosa Ehrh. U, tentran= dra Schk,). Korkowitost kůry mizí obyčejně na starých stromech, Jest i odrodek s listím kadeřawým a strakatým (bfle a zeleně), Jilma jest dobrý lesní strom dáwající wýborné dříwfí nadílo; k pálení drží předek před dubowým, © Kůra mladá slauží k wyděláwá- ní kůže; k barwení wlny na žluto. Lýko k wázání a pletení, Listí čerstwé a suché wýborná píce pro howada a owce, Kůra wnitřní I „s lýkem někdy w lékařstwí se potřebuje, W Lombardii sázejí se jilmy podlé silnic wždy 12 krokůw od sebe, aby se winné réwy po nich pnanti mohly, které též se stromu-na strom we wýsce 12“ se táhnau. U nás sázejí jej w alejích, J. waz. U. efusa JFilld, U. ciliata ZArh. U. octan- dra Sehk. £. 51, /. a. b. Jilma Rýč, ob. 13. Waz. Po- dobá se we wšem předešlému rodu; rozeznáwá se ale lístím dwakrát pilowaným, dole nestejným, na rubu ja- 1386 kožirozhy wždycky pýřitým, obzwláště ale kwěty dlanho- stopečnými, odwislými a nožničkami huňatobrwitými. Ro- ste tamtéž, BňEsvoweEc. (ČELTIS, © ZŮRGELBAUM, Kwěty mnohomanželné, jednodomé; kwěty samčz na. wětwích doleních. Okwětí na patero neb šestero klané, rozložené, Tyčinek 9—6, nejdoleji z okwětí wy- niklých, © Waječník Iwaječný ; čnělky 2, krátké, tlusté, s bliznama welikýma, kopinatošídlowitýma, pýřitýma, Pec- kowice s peckau co kost twrdau, B. obecný. C. australis Lin. Duham. t. 53. Schk. t. 355. Lotus Mar. el. 85. C. Železné dřewo. Keř wyso- ký nebo strom 40—50' zwýší; kůra dosti hladká, šerá; wětwe dlauhé, hebké, rozhy pýřité; listy střídawé, krát- kořapíkaté, wejčitokopinaté, nestejnostranné, dlauhoza- končité, ostré, často dwakrát pilowané, dole celé, 3žilé a žebernaté, na líci drasné, na rubu pýříté nebo pří- plsťoaté: kwěty w úžlabíčkách listu zrowna. rašícího 0- jedinělé, nebo po 2—3, dlauhostopečné, odwislé; ušty okwětowé podlauhlé, tupé, blanowité, obraubené, zaubko- wané a brwité; peckowice zwicí ptačnic, dříw žluté, pak čerwené, potom černé. — W Lewantu, Africe sewerné a Ewropě jižné. Kwěte w dubnu a kwětnu. Ri. Jest to lotos Dioskoridesůw. Dříwf jeho černawé, tuhé, oheb- né, a skoro jako buksowé twrdé, hodí se k děláni obručí, holí, nabijákůw, nástrojůw hudebních dutých; z kořene černého střenky a bičiště jsau nejlepší pro hebkost a | pružnost. © Owoce chut- né, sladké a zdrawé jedí; w Africe prý dělají z něho wfno; ostatně ta“ ké w lékařstwí se potřebuje, Řád 186. OŘEŠÁKOWITÉ. JUGLANDEAE. -© Kwěty 1domé, Kwět samčí: na jehnědě nahro- maděné: Okwětí 2—6dílné. Tyčinky 3—36, ze dna okwětowého wyniklé; prašníky 2pauzdré. Kwět semičí : pokrywka jednolupená, z tuha na waječník přiložená, ko- lem dokola zawřená, na konci děrau prowrtaná. Okwětí kraje prostého, 4dílného, padawého; trubka s waječní- kom srostlá. Cnělka 1—2, krátké, blizny 2—4 prodlauže né, měkkobradawičnaté nebo hřebenatočepelkaté, nebo blizna sedawá, terčowitá, 4laločná. — Ořech w pokrywce adužnatělé docela zaobalený; skořápka, dřewnatá, 2—4 1381 chlopná. Semeno bezbílečné. Kel rowný s kořínkem hořením tlustým, dělohama tlustýma, 2laločnýma, cho- botnatoswraskalýma. Stromy. Listy střídawé, lichopeřené, © bezpalistné, Kuwěty 1domé, samčí na jehnědách, samičí po 1—2—3 na koncech rozho= wých. 3 $ . Sem náleží 25 rodůw (we 4 pokolenjch) w Americe sewerné a w Asii rostaucích. Jejich prwky nejhlawnější jsau hořká wytaženina, prwek ostrý, barwící a kořenný, též tříslowina, dílem i pryskyřice; w jadrách nejwíce jedlých mnoho oleje. Dříwí pěkné. o" OřňEšák«K. | JUGLANS, © WALLNUSSBAUM. © Kwěty samčť na jehnědách pobočních: © Okwěty A—Odilné : uštůw obyčejně nestejných, Tyčinek 18— 365 nitky překrátké: prašníky podlauhlé, na konci špídlaté, s rozdělenými pauzdry.« Kwěty samičí po L nebo po několika nablaučené : pokrywka 4zubá nebo na čtwero kla- ná. Okwétí okraje 4dilného, trubky s pokrywkau a waječní« kem] srostlé, Čnělky 2 krátké; blizny 2 weliké, tlusté, žlá- znatošupinaté nebo hřebenatočepelkaté, Ořech w ru- bině nebo pokrywce zdužnatělé se skořápkau 2chlopnau. O. královský. A regia Lin. Plenk te 612. Dicte s0 nat,- atl. 3, 6. 268. 269, Důsseld. A, t, 2. Wlaský ořech Mat. Háj. 80. b. — Wd. 94. Strom 40—80' zwýší, 0%- dobný; kůra swětle šerá, zmládí hladká, siťkowanoroz- sedalá, potom hluboce rozpukaná 3; koš obšírný, weliký; smítky hnědé, lesklé, s dřeněm branicemí napříč rozdě- leným ; listy střídawé, lichopeřené, 5—9jařmé: lístky wejčitopodlauhlé, ostré, slabě wykrajowané, zmládí na rubu jakož i řapíky krátkými chlupy pýřité, w úžlabíč. kách žílowých wausaté, pak obak lysé, lístky poboční přísedawé, dole úkosné, w jesení od řapíku padající, konečné, dlauhořapikaté, © wětší, w jesení se řapíkem ol kwěty před listím se rozwíjejicí: samčí na je- nědách pobočních, sedawých, tlustých, homolowito- jiálodeitých; odwislých, zelenawých ; kwěty samčí po 2 —3 na konci rozeh zelenawé : pokrywka žláznatohuňatá ; blizny 2 weliké, podhnuté, hřebenatočepelkaté, čerwena= wé 3 plod sedawý, obyčejně kulowatý, hladký, lysý, ze- lený, bělotečkowaný, pak černý a snadně se slupující od ořechu na powrchu swraskalého 2chlopného, W Per- si; w Ewropě jižné a prostřední na mnoze se sází, Kwěte w dubnu a kwětnu. 5, Odrokdy dlanhým sázením pochodící mají plody t, ořechy wlaské, wětší menší, kulowaté nebo elipsowité; malé so skořápkau twrdau a tlustau (kamenáče), weliké s trochu tenší (křapáče, chřapáče), ohy= 1388 | čejně wětší s tenkan a křehkau (papfrák), konečně z rubiny už na stromě se wylupující a padající (wyrubáky, wyrubce, Iušťáky; wýlupky), Listy a rubiny zelené zapáchají; obzwláště třeny jsauce, silně, kořenně, chutnají hořce, ostře a trpce; rubiny zelené, na wzduchu černají a prsty na delší čas hnědí; potřebují se tedy k barwení na černo a hnědo ; téžwlékařstwí proti llistám, wyraženinám, wře- dům. Lýko obzwláště jest ostro a počištuje. Nezralé owoce se na- kládá do cukru s kořením a jí se co lahůdka, nebo s líhem a dáwá rosolku ořechowau, Polozralé nakládají Francauzowé do octa (cerneaux). Jádra zralého owoce ale po stole se jedí, pokud se da- jí laupati, pak usušené náleží u wodě močiti, protože slupka jest welmi trpká. Z nich dobýwá se wýborný olej, jenž na jídla se bere a rychle wysýchaje kmalowání se potřebuje ; též w lékařstwí jest uži- tečen. Dříwí ze kmenu nahnědlé, pěkně merhowané potřebují tru- hláři a hlawně dělají z něho násady k ručnicem, Z kořene dělají pěkné hebké holi. O. černý. J. nigra Lin. Jacg. rar. te 191. Micha. arb. 1. ©. 1. Strom 60 — 70 zwýší; kmen třebas 20“ w obwodu tlustý, s korau černawě hnědau; wětwe skoro rownowážné, dlauhé dělají koš obšírný; listy peřené z 15—21 lístkůw wejčitokopinatě přísrdčitých, pilowaných, na rubu pýřitých; jehnědy samčí jednoduché, ojedinělé, odwislé; kwěty samičí na rozbách konečné; owoce we- liké, skoro kulowaté, asi 6" w obwodu, rubina swra- skalohrbolatá, černawě zelená; ořech se skořápkau co kost twrdau, hranatau, hluboce brázdowanau. — W Americe sewerné na půdě hluboké, aurodné, Kwěte w © kwětnu. 5. by% Dříwí jeho tmawč hnědé jest pewnější a pěknější nežli nášin- ského, a wáží se jako mahagonowé; potřebuje se jako našinské, Je- likož strom ten nejtužší zimy snáší a spěšně roste, zasluhowalby u nás místo w lesech. Jádra nejsau welmi chutná, zato hojnoolejná; náleží je ale kladiwem z ořechu wyraziti. 0. popelawý. J. cinerea Lin. Jacg. rar. 4. 392 Miehx. arb. 1. ©. 2. Strom zwýší 50, kmen 8—10" w obwodus kůra šediwá; wětwe skoro rownowážné, dlauhé dělají koš welmi obšírný, weliký a přehustý; listy peřené z 1Š—1T7 lístkůw wejčito- nebo podlauhlokepinatýchy seda- wých, zubatých, dole záokrauhlých, na rubu lepkawě huňatých; jehnědy samčí wálcowité, jednoduché, 4—5“ dlauhé; kwěty samičí konečné; blizny nachowé; owo- ce wejčítoelipsowité, na konci hrbolaté, lepkawohuňaté, na stopkách 2—3" dlauhých; ořech přetwrdý, jako 0- woce wyhlížející, zakončitý, hluboce brázdowaný; jádro tlusté, welmi olejnaté, spěšně žluknaucí. — W studeněj- ších končinách Ameriky sewerné z Kanady až do Wir- ginie. Kwěte w dubnu a kwětnu, 5. © Dříwf nenf tak pěkné jako předešlého, ačkoli taktéž se potře- buje. Skořápka twrdá; jádro newalné chuti dobrý žír pro swiňský „1869 dobytek; olej z něho na jídla, Owoce polozralé nakládaji jako okur- ky. Lýko mírně počišťuje, O. oliwkotwarý I olivaeformis Míchx. arb. 1. 1. 3. J. rubra Gaert. 2. 1 89.. Strom auhledný, w lese mezi jiným stromowím wýšky 72 dospíwající; listy peře- né, 12—18“ dlauhé, složené ze 13—15 lístkůw seda- wých, podlauhlokopinatých, zakončitých, pilowaných, dole nestejných, na jedné straně poněkud kosowitých ; jehnědy samičí po třech na jedné stopce; owoce po- dluhowaté, hrané, na obojím konci ostré, 11/,“ dlauhé, žlutawé, černě nebo čerwenawě čárkowané; rubina áchlopnás ořech podluhowatý, hladký, skoro wálcowitý, obak ostrý se skořápkau tenkau, ačkoli mezi prsty - nedáse tak snadně rozlusknauti. — W hořejší Luisianě na místech wlhkých a bahnitých. 5 We wlasti jedí ořechy jeho (pakanky) a dílem je wywážejí na 3“++> Antily a do welikých měst seweroameričkých. Chuť jejich lahodnější © nežli našinských ; nalézá se odrodek planý s owocem 0 mnoho wětším, Protož zasluhuje ten strom, aby w Ewropě se sázel; škoda ale že | zponenáhla roste a zimomřiwý jest. Dříwí jeho twrdé, těžké, pruž- , né, hrubowlákné, Z jader dobýwají wýborný olej. O. bílý. J. alba Lin. IFangen. 4. 10. f. 22. J. to- mentosa Micha. arb. |. t« 64 Hikory, Strom 60—70" zwýší, 2—3 tlustý; pupeny weliké, krátké, šediwé, po nichžto stromiw zimě poznáwá se ; listy peřené, 20“ dlauhé, slo- žené z 9 lístkkůw wejčitokopinatých, zakončitých, zlehka zubatých; rownýchy dosti tlustých, na rubu jakož i řa- pik *pýřitých, jichž konečný sedawý, poboční řapíčka- té; jehnědy po 3 na stopce společné, z úžlabíčka prwních listůw loňských smítkůw , na jejichž konci kwěty samičí nepatrné, bledě růžowé; owoce zakulatělé, zpleštilé, obyčejně podwojné, přísedawé ; rubina tlustá, pak twrdne a dřewnatí, a puká na 3—4 chlopně, a pau» ší ořech podlauhlowejcowitý, hladký, 4hraný, přetwr- dý, takže kladiwem se musí rozražiti, jádro malé jako od našinského chutná, — Z Nowé Anglie až do Karoli- -ny diwoký a sázený. 5 Ročně dáwá weliké množstwi owoce co dobrý žÍr pro swiň- ský dobytek. Dříwí bílé dobro na obruče, lepší k pálení; kůra šedá a tuhá může se co lýko potřebowati, O. šupinatý 3, sguamosa Míchx. arb. 1, (« 1. Strom 80—90 zwýší; kmen ale není w poměru dosti tlustý, p maje w obwodu toliko 6; tuto tlaušťku má od dola až nahoru 3; pokožka jeho rozdělena jest na weliké množ- stwí tasem auzkých, 15—20“ dlauhých, u prostřed s kmenem spojených a oběma koncema obnutých; listy weliké, 15—20““ dlauhé, lysé, odwislé, složené z lístkůw 1390 bb wejčitokopinatých, zubatých, na líci sytě zelených, na rubu pýříčkowaných ; jehnědy samičí 5—6“ dlauhé, od- wislé, lysé, po 3 na společné stopce wynikají z úžlabíč. ka prwních listůw; kwětv samičí konečné, zelené, nepa- trné; owoce kulowaté, 4 "brázdami opatřené, podlé nichž rubina pak puká; holénka dost malá, bělawá, 4hraná. — W Americe sewerné obzwláště studenější, 5. Indiané w krajinách, w nichž tento ořešák jest obecen, zbírají jeho owoce na zímu ; tlukau je we hmoždéři dřewčném, waří pak u wodě, a zbírají s ní olej podneslý, jehož — potřebují na jídla. Dětví jako jiných toho pokolení rodů nehodí se k stawční příbytkůw a ko- rábůw jsa podrobeno čerwům a trpě mnoho powětřím; hodi se ale ke wšem koncům jako našinské, "Též dáwá dobré paliwo. WiLosMoL, © ENGELHARDTIA, ENGELHARTIB, „BN Kwěty jedno = nebo dwojdomé na jehnědách Jatě- ných. Kwěty samčí: okwětí a šupina pod ním na tré klané; tyčinek 6—9 beznitečných. Kwět samičí: nahoře na ose jehnědowé: okwětí na 4—5 klané,w pokrywce s ním z tuha srostlé. Holénka obklíčená pokrywkau zkří= dlatělau. © Semeno 4laločné. WF. klasatý. E. spicata Blume jav. jugland. t, 1. 5, Damara selanica femina Rumph. © Stwom ohromný, 150 — 200" wysoký, často tlustý, takže jej sotwa 3 mužowé obejmauti mohau; kůra hnědá, rozsedalá ; wětwe rozší- řené; rozhy oblé; listy zdélí 1, složené z 5 lístkůw po“ dlauhlokopinatých, dole nestejných, na rubu hladkých, 6" dlauhých, 2“ širokých kwěty 1domé; klasy delší I, odwislé, kěbiuře kwěty samičí, dole 2—4 jehnědy .— 6" dlauhé, niťowité, s kwěty předrobnými, o 8—13 pra šnících ; owoce jako liskowý ořech o 3 křídlech, čalus "2 dlauhý ; jádro měkké, obyčejně čerwotočiwé, chutná špatněji ořechu kanárníkowého. — Po wysokých chlu- mech a po březích na Molukách. Dříwi řídké neužitečné,. Z iassdliů okáč kmenů prýští se pryskyřice žlatawé tolik, že žádný strom není roweň; nacházejíť se slzy pryskyřičné © ztlauští stehna a zdélí 3—4“; slzy co rameno tlusté jsau obyčejné; hned twrdne a jest pak proswitawá, $antaru podobná, krušší ale, a smrdí ; na uhlí příjemně woní, aniž tak, aby ke kadění potřebowatí se mohla, Wůbec slowe damara. W celé Indii potřebuje se místo smoly na koráby, jiným ale způsobem rozškwařu= je se nejsnaději. Rozmělněnau totiž míchají s olejem kokosowým, udělají z ní těsto, jež wytáhnuwše na dlauhé řemeny kladau na pa=- zy korábu a zatlankají kusem skla nebo porculánu, na něž nelípne; Powrch ostatní korábu napauštějí na místě dehtn olejem skočcowým, „do něho wápna rozmíchawše. Dělají též z ní pochodně, smíchajíce ji s polowicí popela; rozžwýkaného a usušeného pinangu nebo plew rýžowých na těsto, z něhož wywálují — Šišky 1“ dlauhé, které 1391 pak zaobálí do iýstřelkůw kokosowých anebo pináhgowých ahebo do suchého listí lantarowého gomutowého d uatrau je wápnem. Hollanš ďuné zakonopují lodě 30 librami damary, 10 librami smoly a et oleje kokosowého. Dříwf welnii přyskyřičnaté přaškaje Hehodí se k pálení, Owoce rádi žeřah diwbcí kahci, babirusy. © van jv. hroznátá E, selahica Blum. Damará. selanicá maš Rumph 2. (« 56. , Xylopia orientalis. Valente amb. b; 38. Strom ztepilý, tlustý, obyčejně přímý; kůra tlustá, hnědá, tozsedalá; wětwe obšířné s přemnohými rozhami; a jelikož listy rozežrané, koš není auhledný; lišty pe- řené; složené „z 44 lístkůw podlauhlowaječných, 5—8' dlauhýčh, 2—321,“ širokých, tenkých, š mnohými rowno- běžnými žebry, na rubu swraškálé 3; řapíky wlnaté; kwě> ty na hroznech konečných piďowých ; pokrywka lalokůw "3 co malík dlauhých a širokých, kopisťowitých, hnědo- - čerwehých a wlnatých, wadnutím hnědých, na dél čár: | hořeního a děloh tlustých, dužnatých, kowaných, na příč žebernatýeh, w nichž ořech asi o polowici menší lískowého ; jádro náhořké a trpké. — Na Molukách. 5. Z něho pochodí pryskyřice w celé Indii nejobecnější, a nejpo“ třebowanější, již Hollanďaté mají za kolofonii a indskau lodní smo- lau jménují, © Čerstwé dříwí jest swětle čerwené; za sucha hnědé; Jako železencowé, jemuž podobá se -twrdostí a čerností; jest ale hrubší; méně trwanliwé; aniž dá se tak dobře ohladiti, plno jsauči dět přyskyřice plných, Řezají z něho tlustá prkna na kořáby; Řád 187 DUBOWITÉ. OUERCINEAE, © (3. 8. Presl. 1820.) (Cupuliferae Richárd 1823.) Kwěty jednodomé. Kwěty saně: Okwěii na 4—ů klané nebo šupinowité, šupinau (listenem) opatřené, nebo žadné a tau šupinau nahrazené, "Tyčinek 5-—20 i wice, že dna okwěťowého anebo z listenu šupihowatého wyniklých. Přašníky 1-—2pauždré, Kwěty sizmíčí : Pokryws ka obsahující jeden nebo wice kwětůw; okwětí $ Waječní- kem srostlé: křaje křatičkého; zdubkowaného, často ma plodu nepatrného. Waječník 2 — Spauždřý: pauz. -dra |—2wáječná, waječká wisící. | Čnělka |, krátká; nebo žádná; blizny 2—6, jednoduché, Nažka 1pauz* drá, Iseměnrá, jedáa nebo wíte jich žaštřeno wi- ce tnéně pokrýwkau mískowitaú, koflíikowitau nébo toš bolkowitau. Semeno bezbílečné, Kel toiný kořínků 88 1392 Stromy, kře, Listy střídawé, jednodnché, peřenožebré, znbaté „chobotnaté, až protisečné; palisty prchawé, Kwěty samčí na jehně dách, samičí ojedinělé, w pokrywce ojedinělé nebo množité, Ten řád sestáwá z wíce 160 rodůw (w 7 pokoleních) nejwětším dílem náležejících podnebí mírnosewernému; mezi obratníkoma ro- stau na znamenitých wýškách, na jižné polokauli jich přemálo, Kůra ob- sahnujíc mnoho tříslowiny a kyseliny duběnkowé s wytaženinan hoř- kau slanží w koželužstwi. barwířstwf a lékařstwí, Semena dílem maučnatáx dílem olejnatá slauží potrawau, Dříwí nejmnožších 370 né, dáwá paliwo, stawiwo a látku truhlářskau, Bek. Facus. BucHE. « Kwěty samčéť | na jehnědách zakulatělých: Okwětí o na patero neb šestero klané. Tyčinek 10 — 15. Kwěty samičí: po 2—3 w pokrywce na čtwero klané. Okwětí s waječníkem ztuha srostlé, na kraji prostém Gzubé. Waječník 3pauzdrý, Gwaječný. Blizny 3, pro- dlaužené, niťowité, Nažky kožnaté, 3bočné, po 2—3, docela zawřené w pokrywce zweličelé, ztwrdlé na po- wrchu měkkoostenne, na 4 chlopně pukající. B. „Pe F. sylvatica Lčn. ScAk. £. 303. Lam. t 182. / 2. Buk Mar. Háj. 56. 6. — IFel. 66. Rýč. ob. | Strom 80 — 100" zwýšís kůra hladká, šerás wětwe dlauhé, odstálé, weliký koš dělající; rozhy nabnědlé ; pupeny dlauhé, wřetenowité; | lísty střídawé, řapíkaté, eliptičné, ostré, wykrajowáné,: aži obdálně zaubkowané, přířeřabatě, skoro kožowité, hedwábnobrwité, zmládí po žíle a rownoběžných žebrách i s řapíkem kedwábnohu- ňaté a w úžlabíčkách žebrowých wausaté, pozdějí i ly- sé, obak zelené a lesklé; !palisty předlauhé, čárkowité, žlábkowité, blanowité, narezawělé, prchawé; jehnědy samčí kulatowejčité, na stopkách dlauhých niťowitých hu- ňatých wisuté ; okwětí hedwábnohuňaté ; tyčinky se žln- tými prašníky welmi čumí; pokrywky samičí na tustších stopkách, přímé nebo nachýlené, ojedinělé nebo shlau- čené, obklíčené listeny. dlauhými, čárkowitonitkowitý: mi, narezawělýmí a kwěty zastírajícími; pokrywka plodo- nosná wejcowitá nebo elipsowitá, měkkoostenná, u wnitř hedwábnoplsťnatá, pak až dolů na chlopně pu- kající, rozkládající se a odhalující nažky, obyčejně 2, 5—6'" dlauhé, wejcowíté, trojhrané, hran přeostrých, nahoře skoro křídlatých, zakončitých koncem krátkým, hustě pýřitým, tisawé, lesklé, — Hlawně w Ewropě pro- střední mezí 45 a 55" 5. s., w Ewropě jižné na wyso- kých wrších, pak po celé jižné Rusii a sewerném au- nák "— o 0 ř4 n ú 1393 bočí kawkaském ; též w nejwýchodnějším dílu sewerné A- meriky mezi 32 a 450 š. s. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. W sadech jest několikero odrodkůw: c) odwislý (pendulus) s wětwemi wisatými; 8). kadeřawý (erispus) s listím kadeřawými y) kriawý, listí tmawě hnědočerwenéhoj J) strakatý (variegatus), li- stí bíle a zeleně skwrnatého, : Strom našinských lesních nejpěknější dáwá předobré dříví k pálení a uhlí nejwýbornější, též i truhlářům a sanstružníkům pros spěšné; pak se hodí k stawení wodnímu, nikoliw ale k zemnímu. Popel z něho dáwá nejwíce drasla, Nažky, dukwice, olanpané jedí, ačkoli nemírně požité prý škodí; dobýwají z nich dobrý olej k pále« ní a maštění; bukwice jakož i záboj čili pokrutiny ku krmení prasat poslední ale koňům jsan zhaubny. B. rezawý. V. ferruginea Ai. Míchr. arb. 2. £. 9, Welmi se podobá našinskému, obzwláště odrodku krwa- wému; liší se ale listím wětším, silně zakončilým, z hru- ba pilowaným, na rubu pýřítým. — W Americe se« werné, 5. . Dříwí jeho ještě wfce se wáží a potřebuje se na částky korá« bowé zpodní a na práce méně důležité, © KAŠTAN. | ČASTANEA. — KASTANIENBAUM. Kwěty samíčí na jehnědách wálcowitých, prodlau= žených : -Okwětí zwonkowité, 6dilné. Tyčinek 10— 20. Kwěty samčí: po 3—5 w pokrywce kulowatowejčité, kostrbatě šupinaté, Okwětí ztuha srostlé s waječníkem, nahoře w trubku tenkau zaužené, na kraji 5 — 8dilné. Waječník $—8pauzdrý , pauzder 2waječných; blizny 3— 8, štětinowité, hladké, štětkowitě se rozcházející. Nažky kožnaté, na hřbetu krabaté, docela zawřené pokrywkau zweličenau, hustě ježatau, 4chlopnau. - „K domácí. C. vesca Gaert. 1.31. /.1. Dict. sc. nat atl, 3. 4.804. Fagus castanea Lín. Lam. t. 182 /. 1. Kaštan Mar. Háj. 51. bu — Id. ce Strom. 50—80 zwý. ší; kůra zmládí hladká, w stáří na dél rozsedalá; listy řekrátce řapíkaté, kopinatopodlaublé, zakončité, dole ned klínowilozaužené, hned zaokrauhlé nebo srdčité, hrubě pilowané zubami dlauze a tence zakončitými, tu- hé, © příkožowité, rownoběžně žebernaté, zmládí na rubu pýřité, až i autle plsťnaté, později obak lysé; je« hnědy samčí ojedinělé, úžlabíčkowé, řídčeji konečné, štís hlé, 6—10" dlauhé, přímé; kwěty na ose klubčené, nas hromaděné, sedawé, bledě žlutawé; pokrywky samičí sedí nejdoleji na jehnědě samčí anebo na obzwlášt ní stopce skoro klasené; uzralé na několik palcůw w průměru zweličelé a ježaté kolcemi dlaubými, wětewna- 88% 1394 tými, hustými, žlútými, pukající skoro neprawidelně na 4 chlopně až do prostředka, a pauštějící nažky 2—4, 1/z$—1“ dlauhé, širokowejcowité, na jedné straně ploché, ostré, tmawě tisawé, na zpodině s welkým nahnědloše= dým pupem, wždycky |pauzdré, |semenné, — W Lewantu a Ewropě jižně. Kwěte w kwětnu a čerwnu.5. W Ewropě jižné a prostřední sází se, kdežto w poslední táhne se tak daleko jako winpá réwa, a dobře se daří. Co do welikosti plodu jsau dwoje odrodky, drobnější, kaštany Wwlasthě, a weliké, kaštany wlaské, maroity, které wařené nebo pečené se wůbec jedí, a w něk- terých krajinách jižných hlawní jsau potrawau lidu sprostého; anobrž dělají z nich manku a chléb. Dříwi dáwá paliwo Špatnější dnbowého; za to wýborné stawino do wody a do země, Kůra hodí se k wydě= láwání kůže, K. tupozubý. C. pumila Lam. Míchr. arb. 2. £ Chinkapin. Wýška jeho rozdílná dle podnebí; w se- werních končinách na půdě neaurodné jest keř sotwa zwýší 1—8', w Karolině jižné, Georgii a nižší Luisianě, w půdě wlhké a bůjné, dospiwá wýšky 30-40; listy 3— 4" dlauhé, podlauhlokopinaté, překrátce řapíkaté, na lí ci lysé, na rubu malíčko pýřité a bělawé, po. kraji tupě zubaté; kwěty taktéž uzpořádané, o polowičku ale men- šís pokrywka zakulatělá, ježatá, toliko obsahující nažka 1 sotwa zwící olaupaného ořechu lískowého. 5.. Dříwí jeho wlákna autlejšího nežli má našinský kaštan, též těžší a trwanliwější; že ale w malých kusech jest, nepotřebuje se. Kaštany sladké, Dvs. (OvERcus. ErčuHg. © Kwěty samčí na jehnědách běwných: Okwětí 5— 8dilné. Tyčinek 8—10. Kwěty samičí ojedinělé, obkli— čené pokrywkau mískowítau ze šupin — střechowi- otých, srostlých. © Okwětí s waječnikem srostlé: kraje | uzaunkého, prostého, zubatého. | Waječník o 3 páauz“ drách 2waječných. Čnělka 1; blizny 3. Nažka kožnatá, dole podepřená pokrywkau zwětšenau, kožowitau nebo skoro zdřewnatělau, řídčeji zcela w ní zawřená. 7D. čer. A, Gerris. Lin. Plenk ©. 669. Duham. nov. 1. - £. 5T. ©. austriaca 77//id. O. erinita Lam. Strom pěk- ný, dosahující wýšky nejwětších toho pokolení rodů listy řapíkaté, obwejčité nebo podlauhlé, chobotnaté ne- bo protisečné, pýřité nebo na rubu šedoplsťnaté: úkro= © jůw podlauhlých, kopinatých, zubatých, hrotnatých s ža- ludy zralé pod listy, protože teprwa druhého roku- zrají, po 2—4 zhusta na stopce dřewnaté, několik čárek dlauhé, nahlaučené, podlauhlowejcowité, do prwní třetiny 0 Mk T A6 n 1395 obklíčené mískau, jejíž šupiny prodlaužené, čárkowito- kolcaté, odstálé, zkraucené, — W. Ewropě jižné a w prostřední až do Uher a dolejších Rakaus. Kwěte w kwětnu. 5. oba Dříwí cerowé čili ceřina wýborných wlastností, takže jí po- třebowati mohau soustružníci, truhláři, koláři, bečwáři; též údobná k stawění korábůw. Maso z prasat žaludy cerowými — krmených jest welmí chutné, tuhé a trwanliwé. Od něho též pochodí dulčnky francauzské a borky, wýrostky kulowaté, kostrbaté, od jistých žlaba- tek (Cynips) pochodící. ——+ je A DÁ „hi bá D. haubowatý. ©, pseudosuber Des. Spreng. antig. bot. t4 |. Podobný ceru. Kůra haubowitá, rozsedalá. Listy padawé, podlauhlokopinaté, chobotnaté ; mísky ža- ladní šupin šídlowitých, podhoutých, — Po kopcích w He- trurii, Hispanii, Berbersku. 5. © "Kůra jeho dáwá také korek a potřebuje se jako pochodící od dubu platu. Wyprawují, že olaupáním kůry strom jako každý jiný hyne. B +3 hwězdnatý. ©. stellata Míchr, arb. 2.1. 4 O. obtusilolia Méchz. guer. £. 14 Strom málokdy wyšší 40 —5W, listy podlauhlé, na rubu pýřité, chobotnaté : ůúkro- jáw tupých, hořeních rozšířených, 2laločných, doleních celých ; jehnědy samčí někdy překrátké; kwěty samičí po 3—4 na stopce překrátké; žaludy wejčitozakulatělé, mírně weliké na mísce polokulowaté, šedé, na powrchu přínerowné. -— Na štěrkowištích suchých w Americe se- werné, 5, : Dříwí jeho wlákno má drobné a husté, jest trwanliwo a tuho+ protože nenabýwá weliké tlaušíky, nehodí se k jistým cílům. Dělají se z něho koli, dužiny, wozy. Jelikož wětwe úkosně se rozdělují, dobry jsau na kleče do kocábek, © Upokojujíc se půdau špatnáu, mělby se w Ewropě sázeti. Žaludy jsau sladky. D. pyrenejský. ©. pyrenaica, /Filld. Duham. nov, T. f. 30, Ten rod jest nižší drnáku a křemeláku; listy řa- píkaté, dole nestejné, přísrdčité, podlauhlé, . protisečno- ehobotnaté, na rubu plsťnaté, zmládí obak plsťnaté: ú- krojůw tupých, přízubatých ; jehnědy samčí 3—4“ dlauhé, | tenké, pýřité; okwětí o 6 uštech podlauhlých: tyčinek asi 40; kwěty samičí w úžlabíčkách hořeního listí na rozhách; žaludy wůbec wejcowité, wětší menší, asi 4 na jedné stopce. — Na Pyrenejích. 5, | 1 eDříwé jeho má mnohem wfce běli nežli jiného rodu toho po- kolení; jestli běl se neodejme, čerwi se prožerau až na dřeň. 'Tu« nehodí se k stawční, | Nejlépe se té nehody uwaruje, když po+ ra ny Řím nechá se w kůře dokonale uschnauti ; teukrát nabude owelik twrdosti, takže těžce se dá zdělati; též špatněse štípá pro mnohé suky, K pálení ale nemůže býti lepšího dříwí. Zponenáhla roste. Kůra se potřebuje k wyděláwání kůže, Žaludy dobrý žír. 1396 D. křemelák. ©. pedunculata EArh, Schk. 1. 301. a. « Robur « LD'n. A. Robur Smí. ©. racemosa Lam. 1.119. /. 1. Daham nov. 1. 1. 54 Důsseld. VV. t. 19. ©, pedunoculata FZ. dan. 1. 1180. Dub Mar. Háj. 65. a. Dub Jetní Rýč a. 6. Letnák, křemelák, Nejztepilejší ewrop- ských stromůw, zwýší 100—160, w průměru 5—8; wětwe široko daleko rozšířené, wěkem welmi zrozhyba- né; kůra na mladých kmenech a smítcích šediwá, hladká, lesklá, na starých drasná, hluboce rozsedalá, tmawč šedohnědá; listy překrátkořapíkaté nebo příseda- wé, podlauhloobwejčité, dole hluboce wyříznuté, po kraji chobotnaté ano i protisečné : úkrojůw okrauhlo- tupých, komolých, wždycky lysé; kwěty í s listím. raší- cí; jehnědy saměť dole na rozhách nahlaučené : okwětí blanowité, teníčké: uštůw čárkowitých, tupých, dlauho- Břeiých, narezawělých; kwěty samičí w hořejších úžla»: bíčkach „istních, obyčejně po 3—4 skoro klasené, na stopce [" dlauhé, uzráním prodlaužené; žaludy dlauze ehpsowités miska polokulowalá, šedá se šupinami ztuha přilačenými. — W nejwětším dílu Ewropy, ob- zwláště mezi 4) a 60" š. s., dílem weliké daubrawy dě- Jající, na hory wšak newzstupující. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. Odrodek jeden má koš kulowatý a odwislé wětwe, druhý má, koš homolowitý s wětwemi wzstaapawými, třetí má listy hluboce proti sečné, a čtwrtý jestlistu bělostrakatého. Dub roste mnoho set let, dosahuje stáří 190) let a tadyž znamená sílu, křepkost. Staří Ře- kowé a Římané jej zaswětili Jowišowi, Germanowé a Celtowé pod ním obětowali bohům. Dříwí pewné, welmi trwanliwé hodí se k stá- wenfa hotowení roždílného nádobí; méně audobno k pálení a dělání © uhlí. Kůra z wětwí a rak, h kmenůw nejlepší k dubenf koží, z © mladších wětwí w lékařstwí, © Žaludy nejhlawnčišť pokrm (žír) swiň= ského dobytka; pražené na místo káwy w rozdílných chorobách. Od -něho pohodí duhovky, důbinky, duběnky, hálky, yaley, buhlenky, dubowé kalky,; způsobené pichnutím žlabatky (Cynips) do stopky sa- © - mičí nebo do listu a položením wejcete do díry: fím míza silněji přitěkajíc působí wýrostky kulowaté, hladké, které jako a zp ce- row w barwířstwí se potřebují, „D. drnák. ©. Robur. Roth. Plenk £ 660. Sehk. “ 301. b. Dřsseld. AL. 1. 18. O. sessiliflora Sméh. O. Robur B L'n. Dab Mu. Háj. 55. bu.. — Wed. 63. c. Dub zimní Rýč. ob.. 5. Zimnák, zimák, drnák.. Předešlému welmi podobný, obyčejně zůstáwá nižší dosahujíc toliko 100— 120 wýsky, aniž tak nestarne; listy má déleji řapíkaté, dole zaokrauhlé nebo malíčko wykrojené, klínowitě wy- tažené, zmládí pýřité; kwěty samičí a owoce překrátce stopkaté nebo sedawé; žaludy wejčitoelipsowité. — — 1397 Roste jako předešlý w týchže krajinách. Raší obyčej- ně později předešlého t. w kwětnu, 5. „ Užitek jako křemeláku; dříwí ale jeho jest pewnější a tudyž těžčeji se zděláwá. Ke stawení wodnímu má přednost, D. šipák. ©. pubescens IFidid. O. Robur. B Lam. ©. lanuginosa 7Aue/, © Podobá se dubu drnáku, jest ale ještě nižší, listy řapíkaté, obwejčité, dole wykrojené nebo w řapík prodlaužené, chobotnaté, zmládí plsťnaté, dospělé na rubu pýřité, nebo potom olysající: úkrojůw tupých, celých nebo tupě jedno- dwojrohých, komolých s šupiny na mísce žaludowé © přitlačene. — Na chlumech Exwropy prostřední teplejší, Kwěte w kwětau, 5. D. bílý, O. alba Lin. Míchv. guer. £. bh. — arb. 2 4. 4. Strom zwýší 70—80; listy podlauhlé, na rubu pýřité, chobotnatoprotisečné 3; úkrojůw podlauhlých, tu- pých a obyčejně nejcelejších, dole zanžených; kwětyv samčí © 5—6 tyčinkách; samičí na stopkách 8—10" dlauhých; žaludy dost weliké, wejcowité, sladké, s mís- kau mělkau, dole plochau, bradawičnatau, šedau. — W Americe sewerné z Kanady až do Floridy. Kwěte w kwětnu. 5. | Ze wšech amerických dubůw nejwíce -podobá se našinským; obzwláště ale křemeláku ; dříwí jest nejlepšíí: wšech amerických du- bůw a protož wůbec se potřebuje; wlákna není tak hustého ani tak znamenité tíže jako drnákowé a křemelákowé. — Hlawně potřebuje se na nářadí domácí, obzwláště na sudy winné a líhowé, takže: dužiny zawážejí do Angličan, kolonií západoindských, Madeiry a Veuerily, Dříwí ze mladých stromůw welmi zpružné dá se snadnu Štípati ua teníčké štěpky, z nichž dělají koše, nůše, obruče a p. D. kaštanowý. ©. Častlanea Můihlenb. Míchr. arb, 2. 1, 9 ©, Prinus acuminala Míchr. guer. 4. B. Strom. zwý- ší 70—80'3 listy podobné listům kaštanu domacíbo, po- dlauhlokopinaté, zakončité, na rubu plsťnaté, hrubě zus baté zubami přistejnými, rozšířenými, na konci miozo- latými ; kwěty samčí o 10 tyčinkách nebo méně: žaludy drobné, wejcowité, sedawé, s mískau polokulowatau« — W bujné půdě na horách alegbanských, 5. Dříwí jest řídkého děrkowaného, a tudy nepochybně ani není Bilno aní trwanliwo, Jest ale strom auhledný, do sadůw audobný. Ža- ludy jeho sladké se jedí, D. chrast. O. Negilops Lén. Mil. 1.215. Olév. voy. te 18. Chrast, Strom zwýší našeho drnáku s listy wejčitos »odlauhlé, mělce chobotnaté, dole zaokrauhlené, zmlá- i na rubu šedopýřité, 3“ dlauhé, 2“ široké: úkrojůw tupých, hrotaatýca; žaludy wětší nežli wšech ewrop= ských dubůw, w poměru krátké, na konci trochu pro- hlubené, clipsowité, ponořené w mísce asi na třetinu 1398 nebo polowinu, jejížto šupiny prosté 1ip—2" široké; wice 6" dlauhé, kostrbaté „anebo podhnuté, — W Lewantu a jižné Ewropě“ Kwěte w kwětnu. 54 Mísky žaludowé toho-rodu potřebuji“ Lewanfané, Wlachowé 4 Angličané jako duběnky k barwení a slowan velanide, od velani, řec- kého jména stromu a jeho Žaludu (velanida). Žaludy se jedí, D. barwířský. O« únctoria. Micha. guerée t. 24, — arb. 2. t. 22.. Swom zwýší 80—90; kmen 4—6“ tu- stý a Hustší; listy obwejčitopodlauhlé, welmi zlehka: chobotnaté, na rubu pýřité: úkrojůw podlauhlých tu+ pých, zaubkowaných, štětinatohrotnatých; kwěty samčí 0 4 tyčinkách ; žaludy zpleštilokulowaté; podepřené mís- kau wezpod plochau, opatřenaůu šupinami přemnohými, přirostlými, — Wšude w Saustátí seweroamerickém, , Kůra jeho, kwercitron nazwaná, slauží we wlasti k wyděláwání, koží,jmajíc přemnoho tříslowiny; dáwáje ale usně žlutost,) kterau jí ale zwláštním způsobem odjíinají. Tamtéž jakož i u nás kůra ta slauží k barwení na žluto. Neníli dříwf dubu bílého, potřebují dříwí jeho k stawční, Strom nejsa zimomřiwý zasluhowalby u nás sázenu býti. D. hálkowec. O. infectoria Olčv. voy. 4. 4. 14s 15: Keř anebo- strůmek 4—6"“ wysoký, křiwolaký, wíjawý, mno“ howětewný; rozhy nahnědlé, praužkowané ; listy nejkratšes ji řapíkaté, I—11/,/“ dlauhé; podlauhlé, obak 3—4zubé zu- bami podlauhlými, hrotnatými, na konci tupaunké, hrot- naté, dole zaokrauhlené, obyčejně nestejné, lysé, na lí- ci lesklé, zelené, na rubu bledé; jehnědy saměť jako dubůw našinských ; kwětv. samičí ojedinělé, krátkosto= pečné ; žalady 11/,/“ dlauhé, wálcowitohomolowité, krátce stopkaté, na misce přitlačeně šupinaté, — W malé A. sii až do Persie. h. 5- : -4 Hálky čili duběnky turecké pochodí od toho rodu a powstᣠwají též pichnutím a položením wejcete do rozeh. Na začátku lip na sebrané jsau nejlepší, docela zawřené : w obchodu rozeznáwají se černé a zelené; pozdějí sebrané jsau špatnější, protože z nich se wylíhl hmyz, a slowau dělé. Nejpřednější hálky toho © způsobu přiwážejí se z Halepa, Smyrny, Kara- Hissaru, Diarbekyru, a celé wnitřné Natolie. Slaužiť w barwfřstwf, lékařstwí, k dělání inkaustu. „ D. kermesowý ©. ooccifera Ečn. Duham nov. T £46, Hex aculeata cocciglandifera Garid. atx. £. 33 Keř stro- mowitý, několik střewíců wysoký; kmen rozdělený na mnoho wětwí „wijawých, rozšířených : listy wejčité, ko- žnaté, přezimující, překrátce řapikaté, obak, lysé, ma rubu lesklé, podlauhlé, dole srdčité, kolcatozubaté, hned, 4" hned 1/7“ dlauhé; jehnědy samičí pospolu dělají malé laty; kwěty samičí sedawé po 3—7 na stopce spo- lečné, 8—15“/ dlauhé;, žaludy, teprwa „druhého roku zrající, wejcowité a skoro dopola pohrauzené w mísky sd ko o s tá Čo dna o Sn ŠÍ o i o o l o náš di oh ná ave 1399 se šupinami ostrýmí, odstálýmí nebo přípodhnutými— - W Evwropě jižné a Istrii, též w Lewantu. ! Na tom rodě žije čerwec kermes (Coceus Ilicis), w lékařstwí a barwířstwí užitečný, Nachází se na rozhách, obzwláště kde se roz- dělují. Nejlepší jsau, když se uříznau i s wětwičkan, nežli nabyly swé auplné welikosti. Wyskytují se co kuličky čerwené, zwící hra- chu; jsan to ale samice nadjmenowaného hmyzu, - D. česwina. O, Wex. Ein. Duham. nov. 1, (. 48. A4, /- 2, Nex coccifera. Blak. ©. 186, Swida II Mar. Wed. 65. Čes- wina, Strom newysokého zrostu, welmi wětewnatý 4 zawilý ; listy přezimující, kožowité, řapíkaté, wejčitopo- dlauhlé, wejčitokopinalé, ano i wejčitookrauhlé, nejce- - lejší, buď přípilowané, buď pilowané | wětším anebo menším množstwím zubůw ostrých, obyčejně lysé a le- - sklé na líci, na rubu wždycky šedoplsťnaté; jehnědy samčí buď ojedinělé nebo shlaučené w úžlabíčku. listůw loňských na hořením dílu smítkůw5. kwěty samičí po 4—8 sedawé a zhuštěné, na stopce společné z úžlabíčka listowého na rozhách; žaludy wejcowité nebo wejcowi- topodlauhlé na mísce se šupinami střechowitými, pře- drobnými, plsťnatými. — O samotě mezi jinými stromy na suchopařích Ewropy jižné a Afriky sewerné. Kwěte w kwětnu. 5. Dříwí jeho těžké, twrdé, husté a trwanliwé hodí se na rozdílné nářadí, obzwlástě takowé, ježto má snášeti weliké tření, Kůra uži- tečná k wyděláwání kůže, Žaludy hořké jsau dobrý žír, sladké ale, ježto s hořkými někdy na témže stromě se nacházejí, © slanží i lidu potrawau, D. lahodný, ©. Rallota, Des/. mem. ac. par, 1190. cz Ig. Strom welmi podobný dubu česwině; liší se ale istím eliptičným, na rubu plsťaatým, žaludy 1'/:— 34 dlauhými, wálcowitými, jedlými. Listí ostatně. jest wice méně zubaté, ano i celé, tupé a ztenčené, — W Ber- bersku. 5 , Dříwí we wlasti potřebují na rozličné práce, Žaludy surowý- mi. nebo pečenými žiwí se nějaký čas roku, D. okrauhlolistý. ©. rotundifolia Lam. © Rozhy oblé, pýřité; listy palečné a delší, obwejčité nebo obwejčito“ podlauhlé, na konci uťaté, dole srdčité, po kraji kolca- tozubaté, na líci lysé, bledě zelené, pa žebrách pýřité, pa rubu šedopýřité ; řapiky nejkratší, pýřité. -= W Hi- spanii. 5 « Žaludy jeho jsan weliké, podlahowaté, beze wší trpkostiy takže upečené na způsob kaštanůw se jedí, dobře chutnajíce* D. plut O. Suber Lúu, Plenk 4 671, Duham. nov. 1.4 45., Pantoflowé dřewo I- Mau JFel, 65 c Plut. 1400 dub korkowý, korkodub. © Podobá se welmi. česwině, snadně ale se rozezná korau tlustau, rozsedalau; haus bowitau, korkem, korkau, dříwím pantoflowým (Kork) na- zwanau, která za jistý počet rokůw sama sebau puká, olupuje se a čerstwau nahrazuje, jestli už dříwe nebyla sňata. Obyčejně, wždycky po 10 letech se snímá, při čemž ale lýko nesmí. se porušili; zwýší jest 30—40'5 listy wždy zelené, wejčitopodlauhlé, nerozdělené, hroti- topilowané nebo celé, tupé, kožowité, na rubu plsťna- té, dole málo w řapík zaužené, což nikdá u česwiny 5 žaludy krátkostopkaté, wejčitoelipsowité, jejichž mísky přitlačeně a střechowitě šupinaté. — Na suchopařich křemenitých w Lewantu, w Alrice sewerné a Ewropě jižné. Kwěte w kwětnu. 5. Dříwí plutowé potřebují tesaři a truhláři; musí se ale chrániti před powětřím, jelikož jeho proměnami brzo porušení bere. Kůry zhawené jest předobré páliwo, Korek ale čili korka, pantollowé dře- wo jebo jest nejužitečnější částka ; řezají z něho zátky; podešwe a špalíčky na sítě rybářské; we wlasti jeho dělají z něho talíře, ko- flíky, lžíce; též dělají z něho příprawu k snadnějšímu plawání na způsob kazajky nebo pásu. Podnes jako za starodáwna wkládaif lu- peny z něho udělané do zimní obuwi. W některých dílech Hispa- nie kryjí jím střechy. Pálíce jel w zawřené nádobě shotuwují čerň, ježto Španielskau slowe. W. Španielích jedí žaludy: plutowé pe= čené jako kaštany, jelikož jsau sladky a lahodny, D. zelenawý. O. virens. Míchr. gueree te AD. 1 — arb. 2. 4. 41. Strom zwýší 40 —50, kmen nejdoleji ob- jemu 4—6střewíčného ; rozhy oblé, z popelawa hnědé; listy krátkořapíkaté, jedno— nebo půldruhapalečné, pře- zimující, kožowité, kopinaté, nejcelejší, po kraji ochlí- pauté, dole tupé, na konci ostré, síťkowanožebernaté, na líci lesklé, na rubu hustě hwězdnatopýřités na mla- dých stromech listy zhruba zubaté, na dospělých ale nejcelejšís žaludy podluhowaté, w mísce čihowité, zkrá- cenošupinaté. — Z Wirginie až do Floridy blízko mo- ře i Dříwf jeho nážluté jest welmi celistwo wláknem předrobným a přehustým. "Welmi se wáží ke stawční korábůw: koláři dělají z něho písty a špice do kol brykowých; též shotowují z něho šrauby a palce na kola mlýnská, Kůra předobrá k dubení kůže. Líska. © CoRvLUs. © HASELNUSS. Kwěty samčí na jehnědách střechowitých 3 listen každý přikrýwá dwoje okwětí šupinowité, s dolejškem na něm přirostlé. Tyčinek 8, po 4 na kraji každého okwětí; prašníky fpauzdré. Kwěty saméčí na jehnědách malých, hustě střechowitě šupinatých ; šupiny dolení jn, 1401 prázdné, hoření Ikwěčté. Waječník, okwětí docela s ním srostlé přewyšující, 2pauzdrý, 2waječný; čnělky 2, dlau- hé, niťowité, obklíčené medníkem dřípatým. Ořech co kost twrdý, Isemenný, obklíčený pokrywkau zweličenau, trubkowitau, listowitau, lalokatau anebo dřípatau. L. obeená. C. Avellana Lin. Lam, t. 180. (- n. Schk.. 4. 300. Fl. dan. t. 1468.. Dict. see nat. atl. 3. t. 303. Ořech. lískový Mar. Háj. 82. c (prawá polowička), — Wed. 91. Ce < 2. Keř 10—20 wysoký, někdy skoro stromowitý, mnoho odooží prutowitých | wypauštějící ; listy řapíkaté, obwejčitookrauhlé, zakončité, dole srdči- tě wykrojené, nestejně dwakrát zejkowané nebo pilo- wané, pýříčkowané, na rubu po žebrách huňaté: řapí- ky žláznatochlupaté ; palisty podlauhlé, tupé, prehawé; kwěty před listím se rozvíjejís jehnědy samčí poboční, o 2—4 na rozze kratičké wisuté, wálcowité, 2“ dlauhé, 1/2" Uustéz jehnědy samičí ojedinělé nebo podwojné, wejcowité, 3 dlauhé, se šupinami široce wejčitými, tu- pými;, brwitými; blizny nachowé, jakoby čupryna. čnějí- cí; ořeeh wejcowitý nebo obwejcowitý, kratší pokrywky zwonkoswité, na konci příodstálé, roztrhanodřípatés já- dro s bílau slupkau. — W lesech a hájích listnatých nejwětšího dílu Ewropy a sewerní Asie. Kwěte w únoru a března. hi. W zahradách máme několikero odrodkůiw co do twaru a weli- kosti ořechůw lískowých, léskowců, lískowců; listy někdy co krew čerwené, W podzim sbírají se ořechy, pro lahodnost- oblíbené, Z jader dobýwá se olej wýborný, Odnože nutlé slauží k dělání holí, mříží, obzwláště obručí; též dáwají dobré uhlí ku kreslení a dě- lání prachu ručníčného číli smudníkn, ky, 7 JE, trubkomwitá. C. vubulosa IFiUid. Gutmp, €. 152. Ořech lískowý Mar. Háj. 82. c. (polowička lewá) — JF. 91. C. /. 1. Keř 10—20střewičný, předešlému podobný, rozdílný ale pokrywkau wálcowitotrubkowitau, nahoře ztěsněnau, stříhanopilowanau, ořechem skoro wálcowi- tým, dříve zrajícím, jádrem we slupce čerwené, — W Ewropě jižné, ta a onde w prostřední. R. Jádra ořechowá taktéž jsau chutná, 1. turecká. C, Colurna Lín. Schk. t. 305. C. byzan- tina Seba 1, r. 21. /. 2. Avellana pumila C/us. 1. 4 TI. Strom zwýsí 40; listy příokrauhlé, wejčité, srdčité, ro- hatostříhané; palisty kopinaté, zakončité; jehnědy sam- čí delší a tlustší nežlí předešlých ; ořechy dwakrát wět- ší wedwojí pokrywce, jichž wněšná odstáwající mnoho- dílná a wnitřní 3dilná: lalokůw dlanitě laločnatých. — 1402 W Ubrách, Ewropě jihowýchodní, Lewantu, celé lesy dělaje. 5. Dříwí jeho wýborné na nejpěknější díla truhlářská, HaBR, CaRpPIvus, © HAINBUCHE, Kwěty na jehnědách. Kwěty samčí: každá šupina nepostředečně dole nesaucí 6—12 tyčinek; prašníky 2- pauzdré: pauzder docela oddělených. Kwěty samičí : šu- piay padawé, jichžto každá má dwa gwěty tolikéž pokryw- kami laločnatými nebo rohatými zastřené. Okwětí swa+ ječníkem srostlé: kraje přeauzkého, Gzubého, Waječník Apauzdrý, 2waječný; blizny 2, dlauhé, niťowité. © Nažka 1pauzdrá, Isemenná, krajem © okwěťowým © wěnče- ná a za .pokrywkau přezweličelau skrytá. JE H. obecný. C, Betulus Lčn, Lam. £. 180. Sehk. t, 304- Carpinus Mal. el. 13. Duham. 1. £. 49. Habr Rýč. ob. 10. Hrab, hrabina. Strom zwýši 30—80; kmen příhra- natý; kůra hladká, šedíwá ; rozhby huňatochlupaté ; listy řapíkaté, wejčitopodlauhlé, zakončité, dole zaokrauhle= né nebo slabě srdčíté, často přínestejné, ostře dwakrát pilowané, rownoběžně žebernaté a (obzwláště z mládí) úkosně řásnaté, na rubu po žebrách jakož i řapík wice méně chlupaté; jehnědy před listím se rozvwijejíci, na konci nejmladších rozeh nicí neb odwislé;s: samčich obyčejně několik dole pod samičími umístěných, se šupina- mi. širokowejčitými, prohlubenými, ze žluta zelenými, na konci kožowitými a hnědými; jehnědy samičí kratší a tenší, se šupinami čárkowitokopinatými, zakončitými, brwitými, na konci podhnutými, bledě zelenými, při- krýwajícím. | pokrywky a kwěty; pokrywky plodonosné welmi zweličelé, 1— 1'/£“ dlauhé, 3dilné: úkrojůw čár- kowitokopinatých, prostředního nejdelšího, pilowaných nebo nejcelejších,. šiťkowanožilnatých; nažka | wejči- tá, silně smačknutá, ostře žebernatá, 3 — 44 dlauhý, hnědozelenawý. — W Ewropě jižné a prostřední 57" š. s. nepřekročujíci. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. Jest odrodek listí neprawidelně — stříhanozubatého | (incisa Ait.) Dříwt habrowé. bílé, těžké, twrdé a trwanliwé slauží k hoto- wenf rozdílného nářadí, co paliwo přewyšuje bukowé. — Listím se může krmiti dobytek a korau na žluto barwiti, ob NO S S Sb a P So S 1403 Řád 188, | © AMBROŇOWITÉ. BALSAMIFLUAE. © Kwěty jednodomé na jehnědách kulowatých, Kwě- ty samčí: Tyčinky mnohé, nahé nebo drobnými šupin- kami promíchané, na ose krátké, tuslé, nahromaděné w jehnědu pokrywkatau. Kwěty stmč/; taktéž postaWené Waječník pokrywkau že šupin wíce méně. srostlých ob> klíčený, Ipauzdrý , mnohowaječný, Čnělky 2, zoba» nowité, na konci podhnuté, na wnitřní straně bliznau dolů běžící opatřené. Tobolky w pokrywce zweličelé; a ztwrdlé, dohromady střbaul kulowatý dělající, 2pauz: dré, 4chlopné. Semena na wnitřní straně skoro štítowitů připewněná, nahá, se skrowným bílkem, Kel rowný, Kořínek wzhbůru obrácený. Stromy. Listy střídawé, celé nebo laločnaté, pilowané ; pá= listy prebawé. Ten řád sestáwá dotnd toliko ze tří rodůw (w 1—2 pokd- lertfch), jiciž jeden w jižné Asii, drnhý w Lewantu A třetí w tép- lejších končinách Ameriky sewefné a Mexiku rosté, Obsahují Šťáwu wornnau balsamnau. AMmBROŇ. L1OUIDAMBAR: — ÁMBRABÁUME: Znaky pokoleňowé jako řádowé, A. americká. L. styraciflua Lin. Lam. 1. 183. Míchá“ arb. 3. t. 5. Diisseld. 18. 4. 30, Liguidambar Ca/esb. 2, 1. 65. Strom zwýší 30—60 nebo wyšší; listy dlauhořa- píkaté, dlanité, 5—7laločné : lalokůw wejčitokopinatých, zakončitých, nestejně Klůsostoplibiáhých: dole srdčité, na líci lysé, na rubu w úžlabíčkách žílowých wausaté; jehnědy kulowaté, -konečné : samčí w hrozen fozpostas wené, samičí ojedinělé, odwislé, uzralé zwící wlaského ořechu; tobolky 2zobanné, obsahující pometáním toli- ko málo semen podlauhlých, smačknutých, křídlatých. — W jižných státech sewerné Ameriky a w Mexiku na místech wlhkých, bahnitých, podlé potokůw a řek, Kwě.- te w březnn a dubnu, 5, Ze stárých kmenůw anebo z udělaných ran. přýští se balsat wonný žintočerwený, ambrau kapaléu — (Ambra lignidu) nažwaný, co woňawka a (řídko) lék užitečný. Obyčejněji ale balsam ten se wy- wařuje a přehání z% kůry, a ten slowe storarem kapalým (storax liguida) pořídka k nám přicházející, Dřwií měkké, newalňé, málo se potřebuje. A. indská, U. excelsa, Blume jav. t. 1. 2. Alúngia excelsa Noron. Důsseld. suppl. 2. « 12. Lignutm papua- nums. (Caju rasamala Humph, Strom zrutný, 150—200 1404 zwýší; kmen 30" tlustý se 4 brázdamis wětwe přímé, kůra šerá, hladká, u wnitř čerwenawá, ostrá a nahořklá, naříznutá roní šťáwu jako med bustau, wonnau; li- sty podlauhlowejčité, zakončité, hladké, zubaté, 3—4" dlauhé, 2" široké; jehnědy samčí asi 60—100 tyčinek nesau ; strbaul samičí má 15 —20 tobolek 4chlopných, obyčejně (pometáním) 1semenných. — Na wysokých wr- ších Indie wýchodní, od Žáwy až na Nowau Guineu, též na Ceylonu, Malabaru, nepochybně i na Kočinčíně a ostrowech rudomořských. Kwěte w kwětnu až do prosince. 5. Dříwí jeho přichází z Nowé Guiney na trh do Amboiny a slowe papuanským. Wlastně jest to kořen tlustý, jejž welikau nesnází wykopají a w lese ležeti nechají, až wněšná jeho wrstwa zhnije, Střeň pak prodáwají w kusech co stehno tlustých, na loket dlauhých; přetěžkých a přetwrdých. | Starší jest jako med žluto, bílo; autle a hojně žílnato, Pálí je co kadidlo pro zápach storaxem. © Rozstrau= hané míchají s wonnými wodičkami, jimiž ženy se natírají, jednak pro líbeznau wůni, jednak pro ochlazení, Z toho stromu pochodí nejlepší storax kapalý, arabským nazwaný, jenž druhdy se přiwážel přes Persii a Arabii, Řád 189. WRBOWITÉ. SALICINAE. Kwěty dwojdomé na jehnědách. Okwětí mískowité nebo koflíikowité, úkosně uříznuté nebo žádné a místo ně- ho někdy žláza. Tyčinek 2—30, w úžlabíčku šupinowém aneb okwětowém přirostlých, prostých anebo jednobra- trých. Pestíky prosté, ojedinělé, okwětím obklíčené anebo nahé w úžlabíčkách šupinowých položené, též w jehnědy nahromaděné. Waječník Ipauzdrý, mnoho- waječný, prostý. Waječka wzstáupawá, protiběžná. Cněl- ka I—2, často překrátká ; blizny 2, často na dwé klané, Tobolka 1pauzdrá, 2chlopná, mnohosemenná. Semena dole na prostředku chlopní připewněná a obklíčená čuprynami z dolejška wyniklými a tutéž w kraužek sro- stlými, bezbílečná. Kel rowný, kořínku doleního. Stromy nebo kře. Listy střídawé, přeřídko stříčné, jednodu= ché, celé, často pilowané, peřenožebré, palistnaté. Kwěty dwoj- domé na jehnědách střechowitě šupinatých. "Řád ten sestáwá z 140 rodůw (we 2 pokoleních), které nej- wětším dílem náležejí studeněčjšímu dílu sewerného mírného a stu- deného podnebí, kdežto rownowážně a prostopadně k wěčnému sně- ha sahají; málokteré nalézají se ještě blízko sewerného obratníka a w podnebí jihomírném. Pro tříslowinu w kůře hodí se některé o a a 1405 rody k wyděláwání kůže, a pro tentýž prwek jakož I pro 0rbowinu (Salicin), snad wšechněm osobliwau, slauží ty které ji mají wčtší množ- stwf, lékařstwím welmi mocným, Kromě těchto prwkůw přiosobují st barwinu, silici, wosk. Praty hebké údobny jsau k díln pletenému; dřiwí, ačkoli lehké a netrwanliwé, potřebuje se předce k pálení a jiným ančelům. Křowité slanží k upewnění břehůw, hrází, homoku; a stromowité některé jsau ozdobau sadůw. . Wnza. ' SaLix. © WEipB. Šupinv jehnědowé celé, Plemenidla nahá, dole 1 —?2 žlazama podepřená. Kwěty samčí : tyčinky 2, řidko 8 — 5: nitky prosté nebo jednobratré. Kwěty samičí : waječník obvčejně nožičnatý; čnělka 1 nebo žádná; blizny 2, jednoduché nebo na dwé klané. - JW. mandlowka. S. pentandra Lin. Fl. dan. t. 134 Host sal. |. 4, 1. 2. Důsseld. 14. t. 4. Mandlowkas wrba pě- timužná, hořká. Keř 12—16“ wysoký, pořídku strom ; kůra hladká, co krew čerwená, po řídku hnědá nebo tmawě zelená: listy. wejčitoeliptičné nebo wejčitokopi- naté, zakončité, 2“ dlauhé a delší, hustě a drobně pi« lowané, na lící tmawě zelené, lesklé, na rubu bledé, síťkowané, nejlysejší; řapíky nahoře mnohožlazé; pali- sty nn stejnostranné, rowné; jehnědy na stopkách listnatých; šupiny stejnobarewné, prchawé ; kwěty 5—10mužné; tobolky z dola wejcowitého zakon- čité, lysé, na krátkých stopečkách dwakrát delších nežli žlázky; čnělka mírná, blizny tlustaunké, na dwé -klané. — W údolích podhorních a podlé řek až na hory jdaucí. Kwěte w kwětnu a čerwnu. R. 5. Kůra smítkowá chutná nahořklo kořenm, a zdá se býti nej- ančinliwější k lékařským koncům, totiž na místo chiny, JF. křehká. S. fragilis Lin. Hoff. saliv, t. 31. Host sal. |, t, 18. 19. Důsseld. 15. 4 8. Wrba křehká Rýč, ob. 29. Křehowka, praskokrk. Strom ztepilý; smíťky hlinožluté nebo naryšawělé, welmi křehké; listy kopina- té, dlauhozakončité, nejlysejší nebo zmládí příhedwá“ bité, pilowané zubmi mna konci wehnutými; listeny polosrdčité; jehnědy na stopkách listnatých 3 šupiny stejnobarewné, prchawé ; kwěty samčí 2mužné; kwěty samičí na stopečkách dwakrát anebo třikrát delších nežli žlázky: čnělka mírná; blizny tlustaunké, na dwé klané; tobolky z dola wejčitého kopinaté, lysé, nožka- té. — Podlé řek a potokůw Ewropy prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5 Kůra její mnoho tříslowiny obsahující potřebuje se w koželnž- stwí; též na místo chiny w lékařstwí; kořen barwí na čerweno. 1406 WF. bělíce. S. alba Koch. Bělice, wrbá bílá. Keř zwýší 6—8' nebo strom 20— 60střewičný ; kůra rozšeda: lá, šerá; smítky haužewné, hebké; listy nejkratšejí řa* pikaté, kopinaté, zakončitě, drobně. pilowanés řapíky nahořé obyčejně 2žlazé; listeny kopinaté; jehnědy s li- stím rašící, prodlaužené, autlé, ná stopkách listnatých ; kwěty samčí 2mužné; šupiny podlauhlé, blanowité, bě= lawé, jednobarewné, krátce brwité, co pestík dlauhé nebo delší, prchawé; čnělka krátká; blizny tlustaunké; wyříznuté; tobolky z dolejška wejčitého parabolitě žtén- čeně, tupé, lysé, pak na. krátkých. nožkách sotwa dlaubých čo. překrátká žláza. — Na březích říčních, potočních, wod stojatých, nejwětšího dílu Ewropy. Kwě- te w dubnu a kwětnu. 5. "roje odřodky má, dle jiných řozdílné rody, «) W. d, hed= wábná S. sericea,S. alba Lin. Host sal. 1, t. 32. 33. Důsseld. suppl: 3, t. 5. Wrba bílá Rýč. ob. 25. Smítky zelené nebo nahnědlé, žluté; wice méně zelenawé; listy obak hédwábité, šediwé. A W. db. modrawá, S. caěrulea Smith. Smítky taktéž; listý pak lysé. y) W. žltitá ; potočnice. S. vitellina Liá. Hoff. sal; t. 41, 1% 24. f. 1. Host sal, 4. t. 30. 31. Důsseld. supp. 3: t. 6: Wrba žintá Rýč. ob. 26. Zlatiče, zlatolýčí, pawrba. Smítky čo žlautek žlutě nebo stkwěle miniowé, welmi haužewné; listy dospělé dočela nebo skoro lysé, na rubu obyčejné siwés bad Prwní odrodek welmi obecný se klestí a z klestůw dělají sé otépký ; též i starší dřímí slauží k pálení, Kůra též místo chiný se užíwá: Potóčnice čili Wrba žlntá rožeznáwá se welikau haužewností smítkůw, protož i slauží k pletení rozdílného nářadí a též k wázání; obzwláště we winičech, d protož už do Ameřikýy sewerné přesazená, Kůta její há místo chiny se potřebuje ; též z ní wrbowina se dobý“ wá; jelikož oa jakož 1 wřbá mandlowka, nachowá, mandlowá a rauž čí nejwíce jí obšáhují. - WF, mandlowá. S. amygdalina Lín. Hosl. sal. 1. % 10. 23. / 2. S. triandra Lčn. Mandlowka Rýč. ob. 30, Popelka; wrba hluchá. Strom, někdy keř; lišty welmi proměnliwé; wejčitokopinaté, podlauhlokopinaté nebo čárkowitokopinaté, dole zaokraublené nebo. ztenčené, na rubu bledě zelené, lesklé, jindá docelá nebo toliko uprostřed siwé, bežleské, wždyčcky zakončité, pilowané, nejlysejší ; listeny polosrdčité ; jehnědy na stopkách list“ natých se šupinami stálými, stejnobarewnými, na konci lysými, ostatně chlupatými; tyčinky 83 čnělka nejkratší ; blizny rownowážně rozewřené, wykrojené; tobolky Wej- čitohomolowité, lysé, na nožkách 2-—3krát delších nežli žlázy, — Na březích a podlé bahen. Kwěte w du- bnu a kwětnu pořídku. R 5. © f 3 my 4407 - Potřebuje se k upewňowání břehůw a hrází; pruty w kos šařstwí. a E — WWe smutkowá. S. babylonica Lín. Wrbá babylonská; smutící, plačiwá. Strom sličný, 20—30' zwýší, s wětwe- -mi předlauhými, tenkými, přehebkými, dolů wisicími a často až k zemi sahajítími3 listy řapíkaté, dlauhokopi- naté, dlauze a autle zakončité, útle a ostře pilowáné, zmládí obak pýřité, pak olysající a na líci lésklé, jašně zelené, ná rubu bezleské, nasiwěle, naběhlé; řapíky pýři* toplsťnaté, nahoře 2zlazés palisty úkosně kopinaté nebo wejčité; zakončité, weliké ; jehnědy s listim rášící, šlíhlé, oblaukowitě dolů sehnuté, na stopce listnatés šupiny kopinaté, blanowité, stejnobarewné, dlanze brwité, krat- ší pestiku; waječník z dola příwejčitého skoro homo: „lowitě ztenčený, lysý: čnělka překrátká ; blizny lustaun- ké, na dwé klané; žláza nad zpodinu tobolky šedáwé čumící. — W Lewantu. Kwěte w dubnu a kwětnu. 5. Pro wětwe dolů wisfcí má se za podobenstwí smutku; protož sází se k hrobům, wšak také w sadech, obzwláště podlé wod, W Ewro- pě máme toliko samičí stromy, protože z Léwantu hříženice od ta- kowého do Ewropy přinesena býla, JF. čerwenice. S. purpurea Lín. 8. monandra /o/f. sal. 6 1. fe. 1 S. Helix L. Zlatolýčí čerwenéj čerwé. nice wrba nachowá. Keř zwýší muže; smítky nachowě- lé co korál čerwené, žlautkowé. anebo šedohnědé 3 li- sty řapíkaté, čárkowitokopinaté, prodlaužené nebo šíře- ji kopinaté nebo obwejčitokopinaté, krátké; wždycky wzhůru se šířící, zakončité, ostře pilowané, lysé, row- ne; jehnědy na překrátké listnaté stopce, obzwláště sas míčí nejautlejší a dwakrát tlustší; řídce huňaté nebo nejsrstnatější; šupiny na konci jinobarewné; kwěty sáth- čí jednomužné; prašníky nachowé, odkwětlé černé; žlázka delší zpodku waječníkowého; čnělka krátká ; bli- zny wejčité; tobolky wejcowité, sedawé, plsťnalé. — Podlé wod, na paástwinách wlhkých, nižších a wyšších po Ewropě prostřední, Kwěte w břežnu a dubnu“ 5. Kůra též se potřebuje místo chiny, dáwajíc wrbowinu; JW. ohcbná. S. viminalis Host |« 4 54 —6. Wrba košařská“ Keř řídko stromowitýs 6—18" wysoký: listy rodlauženě kopinatočářkowité, zakončité, nejcelejší ne- k příwykrajowané, na rubu lesklé, hedwábnaté 5 palisty kopinatočárkovwité, krotší řapíku bezežlazéhos jehnědy řed listím se tozwijející, sedawé, dole obklíčené listím ; (navo samičí dwojmužné ; šupiny wejčilé, tupé, čerwe- „nawé, na konci tmawější, dlaubobřwité a chlupaté: šu- piny i s chlupy krauší pestiku ; „čnělka rodák blizný 1408 niťowité, něrozdělené; tobolka ze zpodku wejčitého ztenčené, ostré, plsťnaté, přisedawé, a tudy žláza weli- ká ční nad zpodek waječníkowý. — Podlé řek, poto- kůw, příkopůw, rybníkůw skoro po celé Ewropě. Kwě- te w březnu a dubnu. i. a Ten rod hlawně užitečný k upewfowání břehůw, a mladší jelio pruty hodí se k pletení hrubšího díla košařského, dg W. jtwa. S. Capraea Lin. Host šal. t. 66. 61. Jivwů, jiwina, hywa, ywa, rokytaj rakyta. Keř nebo častěji strom 10—30 zwýší; rozhy a pupeny lysé; prwní něk- dy pýřité; listy wejčité nebo eliptičné, též i podlauhlé, obwejčité, ano i žaokrauhlé, ostré nebo krátce zakon- čité koncem podhnutým, přířeřabaté, zejkowané nebo nejcelejší, rowné, na licí lyséa lesklé; na rubu nasiwěle zelené, měkce plsťnaté, někdy mladší obak plsťnaté; řa= py obyčejně bezžlazé; palisty ledwinité; pořídku po- osrdčité ; jehnědy před listím se rozvíjející, prodlauže« ně wejčité, přímé, sedawé, dole drobnými listy zastře- né; šupiny wejčitopodlauhlé, tisawé, dlauze brwilé, stá* „ lé, mnohem kratší pestíku; čnělka překrátká; blizny obwejčité, na dwé klané; tobolky ze zpodu wejčitého prodlauženě homolowité, plsťnaté, na stopečce 4— Gkrát delší nežli žláza. —— W lesech a křowištích, obzwlá- ště Ewropy prostřední a sewerní. Kwěte w březnu a dubnu. 5,R- ; Jíwa náleží k stromům lesním a dříwí slanží k pálení a dělá- ní drobnější práce. Kůra mladších wětwí jako předešlých slauží w lékařstw(-a k dobýwání wrbowiny. Smítky toho rodů jakož i jiných, jejichž jehnědy dříwe listůw se rozwíjejí, swětí se u nás na místo - palem na kwětnau neděli, a slowau jabratka nebo kočičky, TopoL. PopuLUs« © PAPPEL, - Jehnědy šupin dřípatých. Okwěti koflíkowité ne- bo čihowité, úkosně uříznuté, podepřené stopečkau při- rostlau na šupinu. Kwěty samčí: tyčinek 8—10, nu okwětí připewněných, prostých. Kwěty sámiíčí : waječník sedawý ; čnělky 2, překrátké nebo žádné ; blizny 2—=3- dílné, Tobolka a semena jako předešlého pokofení. T. linda. P. alba Lin. Guimp. £. 202. Topob bílý Mat. Háj. 33 — We. 39. c. Rýč. ob. 18. Linda. Keř wysoký anebo strom zwýší 30—80'; kůra šediwá, na začátku hladká, později rozsedalá; koš rozkladitý; listy dlauhořapíkaté, příokrauhlowejčité, rohatozubaté, tupé, na rubu jakož i řapíky a rozhy bělostnoplsťnaté, na rozhách konečné, srdčité, dlanito3—5laločné; řapíky slabě smačknuté; pupeny pýřitohuňaté nebo plsťnaté; V V a P eb r ný „R „s © 1109 jehnědy krátké, tlusté, nachýlené ; šupiny wejčitopo- dlauhlé, samičí kopinaté, na konci zejkowan ří, by- wité, narezawělé; tyčinek 8. — W lesech wlhkých odlé řek a wod stojatých Ewropy prostřední a jižné, Kwěle -w březnu a dubnu 5. | tek Kodaně Strom lesní, z jehož kmenu se řezají prkna, řídko: se potře- buje k stawění ; řezbáři je rádi mají pro měkkost; paliwo jest špat- no. W sadech ozdobau jest, jeví T. sokora. P. canescens Smith. P. alba IPilidď. So- kora. Podobá se lindě welice, takže někteří“ sokoru mají za pauhý její odrodeké Listy zaokrauhlowejčité; rohatozubaté, na rubů jakož i rožhy popělawě plsťna“ té, na řožhách konečné, srdčitowejčité, nerozdělené s šupiny jehněd samičích na konci stříhané a po kraji brwité. — Též w Ewropě, roztráušenější ale, Kwěte w > břežnů a dubnu. 5, zb " Užitek jako předešlého, : OUMmoT. vá T. osyka. P. tremůla Lin. Blak. r. 248, Topol libický Mat. Háj, 34. — Wed. 40. Osyka Rýč od. 16. Keř anebo strom dost wysoký; kůra šediwá, dosti hladkás wětwe nejodstálejší; tozhy pýřité, brzo olyšající, což se ták -snadně neděje na odnožích a mladých střoimečcícli; listy okrauhlé nebo wejčitookrauhlé, ostřaunké, wykra- jowaně nebo wyblodaně a skoro chobotnatě tupozubé -nebo pilowané, zmládí pýřité, později obák olysající, ná líci jasně žlutawozelené, na rubu bledé, odnoží nebo mladých stromečkůw často weliké a srdčité, na rubu jakož i řapíky měkce plsťnaté; řapík předlauhý, šilaě smačknutý ; pupeny lysé; jehnědy na konci smitků na: broinaděné, dlauze wálcowité, wisuté, 3" dlaubé ; šupi- „ny obwejčité, dřípaté, tmawobnědé, hustě chlupatobr“ „wité ; tyčinek 8. — Po lesech w Ewropě a Sibiríl až k „nejwyššíma seweru, Kwěte w březnu a dubnu. 5. ;; 7 Rásty na dlanhých smačknutých řapících nejmenším wětérkení se chwějí u tndyž příslowí, že se třese jako osyka, Dřímí jeho "Jehké, měkké, úvhodí se k pálení, tím lépe k řezbářství a na lehká »prkná; uhlí jeho k- dělání hrubého růčníčného prachu. © Kúra může "se potřebowati k wyděláwání kůže s též obsahuje w subě jako wf- „bowá wrhowinu, ježto z ní se dobýwá, Á nd -00T wlaský. P. pyramidalis Rozier. Ps lasigiata, Podř. -P, dilatata Ai. P. italica Duroť, Strom 60—100 wysoký; „wětwemi přímými, skoro ku kmenu, přitlačenými, smě- „Stnanými, lysými dělá koš. předlaubý; homolowitý -na „kmenu krátkém, Uustémi listy. lichoběžnostranné, širší nebo delší, zakončité, hákowitě. pilowané, obak lysé: řapíky slabě smačknutés pupeny lysé, lepkawé; jehnědy 39* , 1410 wálcowité, běwné a řídké, ohnuté ; šupiny řezawé, lys tyčinek 12— 30. — W Lewanlu. Kwěte w březnu dubnu. 5. "Topol ten nejdříwe přenešen býl do Wlach, a odtud w prv polowici minulého wěku do prostřední Ewropy, kdežto se sází sadech, alejích, w písku jakož i bahně se daří a swým košem u zwláštním dodáwá krájinám utěšeného pohledu. Dříwí jako jiní jest měkko a lehko. Pupeny pryskyřičnolepkawé moban se putřel wati w lékařstwí jako od následujícího, T. černý. P, nigra Math. Lin. Blak. 6 248. Pleuk 113.Topol černý Mat. Haj. 33. B. — We. 39, C. T. ob: 4 čejný Rýč. ob. 11. Topol. Strom 50—80' zwýší 3 wětwe rozhy nejodstálejší dělají koš obšírný; kůra starší p elawá, rozsedalá, na rozhách ze žluta zelená, wždyci lysá ano i na odnožích a mladých stromech; dří -0 smačknuté, skoro co list dlauhé 5 listeny Čárkowité, bl: nowités tobolky drobně a hustě bradawičnaté, — D místech wlhkých, na březích nejwětšího dílu Ewrop Kwěte w březnu a dubnu. 5. Rod ten hodí sť co lesní strom obzwláště do nížin babnitýc| na pořičí powodním wysazená, též se sází w sadech « alejích. DD wá se klestiti a poskytuje mnoho klestu, jenž ale není dobré paliw Pupeny lepkawé, pryskyřičnaté, wonné, hořké, potřebují se w k kařstwí na topolowau masf, T. kanadský. P. monilifera Ai. P, gřandidenta Měchr. P. carolinensis Burgsd. Podobá se welice pře dešlému 3 listy trojúhlowejčité; zakončité, pilowané, dc le uťaté a skoro nejcelejší, po kraji pýřité. — W Ame rice sewerné, u nás jako předešlý, podlé cest se sází. 5 T. balsamiůtý“ P. balsamifera Lin. Pall, ross. 14 41. Plenk- 6. 114. Míehr. ařb. t. 13. f- |. Duham. 2. * (88. /. 6. Tacamahaca Trew Er, 1. 46, Strom wzezřen topolu černého, dost wysoký, rozeh žlutawých, čast hnědých, lesklých; listy wejčité nebo wejčitopodlauhl krátce zakončité, přitlačeně pilowané; na lící lysé, syt c „žlutawě zelené, na rubu přebledě zelené, skoro bile “ ( Hikovanožinaé sotwa srstnaté, anobrž zmládí prysky : řičnatolepké; řapíky skoro co list dlathé; palisty wej -čité, ostré, jakož i pupeny silně pryskyřičnaté ; jehněd před listím rašící z paupat tuhau pryskyřicí potažených jejichž. šupiny na konci někdy mají kolčík kratičký nědý; jehnědy samičí krátké, tlusté, odstálé, ponakři wené, nahoře na konci smítkůw; tyčinek |8—22; pra 1411 šníky čerwené; jehnědy samičí tenké, autlés tobolky wejcowité, drasné. — W Americe sewerné a Sibirii, 5. Z pupenůw prýští se mnoho pryskyřice wonné, jež dáwá způsob takamahaky a zewnitř se potřebuje, : Řád 190. BŘEZOWITÉ. BETULACEAE. Kwěty jednodomé, na jehnědách střechowitých. Kwě- ty samčí: Okwětí na tré nebo čtwero klané nebo nejce» -lejší a šupinowité, jichžto wždycky několik podepřeno šu- Po Tyčinky 2—4 w každém okwětí a tedy 6—12 na každé šupině. Kwěty samičí po 2—3 před každau šu- pinsu: Okwětí nižádné, Waječník 2pauzdrý: pauzder 1waječných ; waječka wisící“ Čnělky 2, ukončené w bli- zny jednoduché, niťowité. Holénky často křídlaté, 1—2- pauzdré, |—2semenné, se šupinami zweličelými, někdy zdřewnatělými, šišečku dělajícími, ukryté, Semeno bez- bílečné, Kel rowný. Kořínek hoření. Stromy, kře. Listy střídawé, jednoduché, © peřenožebré, pilo- wané nebo zubaté ; palisty prchawé. Řád ten obsahuje asi 20 rodůw (we 2 pokoleních), ježto skoro wšecky rostau w podnebí mírnosewerném, dílem ij w studeném, a ze wšech stromůw nejwíce k točně wnikají. W nich hojnost prwku swraskujícího, hořkého, balsamného a w listech žluté barwiny. Bříza. BErvLA, BiaxR, | Jehnědy samčí: Šupiny nožičnaté, 3kwěté, s 2 la- - ločkoma čili prázdnýma šupinama pod koncem štítowi- - tým, Okwětí Ilupenné, šupinowité, na nožce šupinowé - sedící. Tyčinky 2 (před každau šupinau tedy jich 6 ); - nitky 2laločné a tím pauzdra prašníkowá oddělená, Je- © bnědy samičí: šupiny 3laločné ; před každau waječníky - 2—3, nahé, 2pauzdré, s bliznama niťowitýma. Holénky 4 dwojkřídlé, 1pauzdré, Isemenné, přikryté šupinau zwe- - hičelau, kožowitau, i s holénkau padající. 4 B. bílá. B. alba Ein, Plenk 4 665. Bříza Mar. Háj. 85, — /Wel. 41. C. Rýč. ob. 15. Bříza, březa, deruzda. - Strom 30—80“ zwýší, na horách wysokých a wysokém se- Bv sotwa zwýší muže; kůra bílá, hladká, laupající se M pe na lupeny jako papír wyhlížejícís smitky bnědé; listy řapíkaté, lichoběžnostranné, zakoněité, dwakrát pilowané, zmládí žláznatolepkawé a pýříčkowané, pak lysé, dra- : W112 sníčké, jasně zelené a lesklé; jehnědy při wyrážení li- stůw kwětaucí wálcowité: samčí obyčejně podwojné, na konci rozeh sedawé, 1—1'2“ dlauhé, odwislé, šupin z čerwena hnědých, brwitých ; samičí ojedinělé, z po- bočních nákwětkůw wyniklé, stopkaté, 3—6"" dlauhé, šu- pin zelených; blizny čnějící, nachowé: šišečky tlustě wálcowité, 1 — 1'2" dlauhé: šupin dole klínowitých, úkrojůw „pobočních, ohnutých, konce wejčito3úhlého, tžilého, zelenawého holénky eliptičné neho obwejčité, kratší a o polowic užší nežli každé tenkoblánité křídlo. — W Ewropě a Asii sewerné, až za kruh točnowý a na Předalpí jdaucí. Kwěte w březnu, dubnu a kwětnu 5 Hlawně patero odrodkůw : «) obecná (vulgaris), wětwe odstálé, na konci přímé, listy pak docela lysé; 8) wisutá (B. pendula) Ehrh.; smítky prodlanžené, tenké, daleko dolů wisíct; s) bradawičnatá (ve- rnecosa Eůrh.), smítky hustě. bradawičkami pryskyřiíčnatými obrastlé ; d) dřípatá (laciniata Wahlen).), listy. hluboce stříhané, skoro pro- tiseXné; £) huňatá (villosa), listy wejčité, dole slabě srdčité, i s řapíky a rozhami welmi pýřité, anobrž huňaté. Na odnožích z pařezu. i sDxáu Dříyí březowé pewné, těžké, tuhé, slauží dřewodějům ob- zwláště kolářům ; z holí dělají obruče; tenké metly na chwoštiště; též dobré paliwo dáwá a wýborné úhlf. Kopet dáwá nejlepší barwu Kniho- a měďotiskařům jakož i malfřám; popel bohatý na draslo. Kůra takořka neporušitelná slauží seweřanům za podkladek ku stře- chám dřnowým; dělají z ní rozdfiné nádobí, ano střewfce a šaty; "tež jf podkládají trámy a jiné dříwí, ležící na wlhké půdě nebo na kamení, Shotowují z ní trauby pastýřské, pochodně; jf podpalují milí- ře a wyděláwají kůže a d. Z wněšné kůry pro sehe'nebo s rajo- wnfkem smíchané dobýwají suchým puzením přibaudlau silici (olej čili dehet březowý), jímž natírají jachty; ten dehet jakož i kůra sa- ma potřebuje se w lékařstwí proti zimnicem a hostei. Mífza jarního času z nawrlaného kmenu. tekaucí (čemeha, březowice, březowník), slauží w sewerných krajinách na medowinu, wéno Šampaňské, piwo, „kořalku a ocet, a druhdy se potřebowala w lékařstwf. Listí, dobrá owčí píce, bylo w lékařstwí užíwáno we zwařenině, nyní se jim bar- (wf na žluto; též se z něho dělá žluť, 7 "B. nízká. B. nana En. Fl. dan. ©. 91. Pall. ross. t. 4n., erník, slanec. Keř sáhowý, položený nebo wzstau- jawý, k wýšce 3" wzstupující; wětwe černohnědé, smítky, hl 1 P řkm P oo cd ENÉ: hněda samičí ze šupin prstito3laločných, s laloky jodlauhlými přístejnými; křídla holénkowá o polo- ic užší bolénky. — Na rašeliništích bor středoewrop“ -ských i sibiřských a rowin seweroewropských. Kwěte w lipou. hi- -© Zápach má i za sucha kořenný; šťáwu její potřebuje lid sedlský proti wyraženinám a suchotigám, b ji Orše. ALnus. © ERLE, + Jebnědy samčí: šupiny nožičnaté, se 4 úkroji před koncem štítowitým , 3kwěté. | Okwětí na čtwero. klas né nebo 3lupenné, 4mužné; nitky nerozdělené ; prašní- ky pauzder spojených. Jehnědy samičí: šupiny 2kwěté : waječníky 2pauzdré; blizny niťowité. Holénky smačknu- té, 2pauzdré, 2semenné, mezi šupinami stálými, zweliče- Jými, zdřewnatělými. O. lepká. A. glutinosa Gaert. Duham. 1. €. 15. Lam. (, 160. Betula Alnus «. glutinosa Léa, Olše Mar. Fáj. 35. — Weil. 41. Olše obyčejná Rýč. ob. 3. Olše, olcha, jeleha, jelše. Strom 30—70" zwýší, někdy keř wysoký; kůra nahnědle šerá, pak černawá; rozhy špinawě re- zawé, bělobradawičnaté ; listy řapíkaté, střídawé, okrauhlé, příwaječné nebo příokrauhlé, tupé, uťaté nebo mělce wyříznuté, dole příklínowité, nestejně a obyčejně dwa. krát zubalopilowané, zmládí lepké, na rubu w úžlabíč- kách žebrowých wausaté, jinak lysés jehnědy před li- stím rašící na rozhách rozwětwených, způsob. laty sklá- dajících ; samčí wáleowité, 2—3" dlauhé, běwné, wisuté: šupiny nachowé; jehnědy samičí nížeji postawené, elip- sowité nebo zakulatělé, '(“ dlauhé, též nachowé: šupin klínowitých, na konci ztlustlých, hrbatě wykrojených, dříwe ztuha přiléhajících, pak se rozceňujících; holénky široce wejčité“ žlutohnědé, s obrubau auzkau, tlustau, mepstraau. — W bahnech, lesech wlhkých, podlé řek a potokůw nejwětšího dílu Ewropy a sewerné Asie až na Předalpí jdaucí, nikoli wšak za kruh točnowý. Kwěte w únoru až do dubna. 5. W sadech jest několikero odrodkůw: «) Ťistůw stříhaných (A. g, incisa); £) listůw protisečných úkroji ostrými (A. g. Ilaci- miata); 1) listůw chobotnatě tupolaločných (A. g. guercifolia). -Jelikož olše se daří na místech, kdežto jiný strom lepší ne- per jest důležitá; potřebuje se k upewňowání břehůw a hrází, lělání plotůw okolo luk wlhkých, při čemž dá se klestiti, a klest usušený jest wýbornau zimní pící. Dříwí ze žinta čerwenawé, jest prostřední paliwo; k stawenf wodnímu jest dobro, nabýwaje m wodě | weliké twrdosti ; lépe hodí se truhlářům, saustružníkům a řezbářům ; 1414 z likodry na kořenu dělají dymky, pyksly aj. Kůra hořká a trpká slauží k wyděláwání kůže a k barwení na černo a baědo, Listy swraskující druhdy w lékařstwí se potřebowaly, ano i podnes lid wenkowský je přikládá na rány a wředy. vě O. lipaliska. A. incana IPi//d. Guimp. £. 136. Betu- la incana dí. B. Alnus B Liu. Lipaliska. Podobá se pře- dešlému rodu, liší se ale korau šerau na kmenu a wět- wich, listím okraublým anebo eliptičným, obyčejně 0- strým anebo krátce zakončitým a zmládí na rubu še- dopýřitým ano i plsťnatým, později siwě zeleným a ly- sejším. — W Ewropě od seweru až k jihu, Kwěte té- hož času. 5. — Bžitek jako předešlé, Řád 191. ZDLOWITÉ. MYRICEAE, Kwěty na jehnědách jednodomých, řídko oboja- kých. Kwěty samčí: Okwětw. žádné nebo z 1—2 šupin složené. Tyčinek 2—8, ze šupin wvniklých, oddělených anebo jednobratrých. Kwěty samičí: Okwětí ze šupin 2—6 drobných, často na waječník přirostlých složené. Waječník Ipauzdrý o | waječku přímém. Čněika pře- krátká, s bliznama prodlauženýma, šídlowitýma nebo kopinatýma. Holénka často se šnpinami zweličelými a řirostlými, peckowicowitá, o | semenu bezbílečném. „el rowný, překocený, s kořínkem hořením. k Kře, strůmky. Listy stříčné, jednoduché, obyčejně pilowané nebo stříhané, žebernaté, pryskyřičnotečkowané, Palisty žádné ne- bo prchavé, jehnědy střechowité, -Z 20 rodůw (w 2 pokolenich) náleží polowička Americe, osta- 8k zponenáhla ubýwaje Africe, Asii a Ewropč, takže w našem ze- dílu toliko jediná. Nacházejí se w mírném podnebí, mezi obrat- a ale na znamenitých wýškách. Prwky pryskyřičné a hořké w ch přewahu mají ; některých kořeny počišťují horem a dolem. Něk- teré z plodu potí hmotu woskowitau, ježto se sbírá. o M » WoskowNik. © MyRica. © WacHSSTRAUCH. Kwěty jednopohlawé, buď na rozdílných jehně« dách anebo na společných. Kwěty samčí šupinau po- p eí účdkje. žádné nebo z 2 lupínkůw šupinowi- tých. Tyčinek 6—8. Kwěty samičí: Okwětí ze 4 lupín- kůw malíčkých, Čnělka hluboce rozpoltěná. Holénka 1415 prostá, wyschlá nebo obdužnatělá, zrnkowaná. Semeno bezbilečné. — Kwěty úžlabíčkowé s listím wynikající, W. obecný. M. cerilera Lin. Myrtus Pluk alm. £. 48. /. 9. Catesb. 1. © 69, Keř anebo strůmek 4—8' wyso- ký; rozhy nahoře huňatés listy přísedawé, podlauhloko- pinaté, ostré, dole zaužené, pod ostřím obak 1—2 zubo. ma pilowané anebo nejcelejší, kožowité, zmládí na rubu hnňatopýřité, „pak přílysé, obak tečkami pryskyřičnými posypané ; jehnědy poboční, samčí wálcowité, samičí elipsowité; tyčinek 6 w úžlabíčku jedné každé šupiny; holénky kulowaté, co hrách weliké, černé, hustě posy- pané bilau jínowatkau. — W babnech a rašelinách stá- tůw jižních Ameriky sewerné. Kwěte w kwětnu. R- Jínowatka holénky powlékající sestáwá z wosku, který wařením v u wodě na powrch se podnáší; třebas zelený slanží k dě- áni swíček předobrých, wonných, jakož i flastrůw; mastí k lékařském ančelům. Kořen nedáwno se poraučel k počištowání horem a dolem. JW. karolinský. M. carolinensis Mí/ď. M. pensylvani- Duham. nov. 2 £ 55. Myrtus Catesb. 4. ©. 18. Po- dobá se předešlému, liší se ale skrownější wýškau a lístím šírším, wždycky hrubě pilowaným, — Na suchopařích pomořských z Pensylwanie do Floridy. Potřebuje se jako předešlý. £ W. dubolistý. M. guercifolia Len. Jacg. [frag. 2 t.4. ČJ A. Laurus. Conen. hort. 2. £. 81. Keř 2—8Y zwýší, smítky a rozhy čerwenawé, huňatopýřité ; listy roztrau- šené, husté, sedawé wyhlížejí jako malé dubowé, po- dlauhlé, tupé, stříčné, chobotnatolaločnaté: lalokůw tu- pých, kožowité, asi 1“ dlauhé, obak huňatopýřité nebo lysé, obak žlázkami nejdrobnějšími, žlutými, pryskyřičný- mi poseté ; jehnědy úžlabíčkowé, ojedinělé, přemalé : šu- pin tupých, hustě brwitých. — Na Předhoří dobronaděj- ském. fi. JF. srdcolístý. M. cordifolia Dn Alaternoides /Falrh. hort, 3. 4. 3. Tithymali facie ete. Pluk: alm. t. 319. (1. Keř přímý, 1—8 zwýšís smilky a rozhy huňatopýřité ; listy roztraušené, husté, skoro střechowité, drobné, asi 5“ dlauhé, srdčité ano i okrauhlosrdčité, sedawé, ko- žowité, ostré, pilowané, nejlysejší, na líci lesklé, sytě zelené, na rubu bledé, hustě dolíčkowané a w dolíč- cich žlázkami nejdrobnějšími pryskyřičnými opatřené. — W Alrice jížné. R. -Hotentoti wařením owoce a celých wětwi u wodě dobýwají wosk zelený, jejž jako sýr jedí. W. lahodný. M. sapída Wallich. W Nepaulu jedí jeho owoce příjemně nakyslé a proto i pro jeho pěkný pohled wůbec jej sázejí. 116 ZvLa. | GALE. © GAGEL, Kwěty jednodomé na rozdílných jehnědách, Kwě- ty samčí šupinau podepřené. Tyčinky 4. Kwěty samičí šupinau podepřené, Okwětí 2lupenné, poboční, Wa- ječník Ipauzdrý, Iwaječný. Čnělka hluboce rozpoltě- ná. Holéaka nezrnatá, wyschlá, se skořápkau kožowi- tau, čtyrhranau, s lupenoma okwětowýma zweličelýma, zkožnatělýma dopola srostlá. Semeno bezbilečné. — Jehnědy před listím ze smítkůw klasowitě nad nimi wy= nikající. © : s ško Z. obemá. (G. '"commune. Mirica Gale Em. FL dan, 4. 221. Schk. ©. 322. Zdla, wřesna, Keř 2—J3 zwý- ši, přímý, wětewnatýs wětwe a smitky černawo- hnědé lesklé, poslední na konci jakož i rozby docela pýřité ; listy střídawé, kopinaté, nebo podlaublokopinaté, dole klíno+ witě zaužené, na hoření polowici ostře pilowané, obak pýřité, na líci pak olysající, na rubu žlázkami prysky- $ičnými tečkowané, o málo. delší 1, sotwa 4“ široké; kwěty, dwojdomé 3 jeboědy střidawé, na konci- smítku nad listy způsoh. klasu, řídkého dělající; samičí sotwa 57 dlauhé, wálcowité, šupin širokowejčítých, krátce za- končitých, lesklých, nahnědloryšawých, po kraji máz- „drowitých, nejodstálejších; tyčinký 43 jehnědy. samičí mnohem medší, asi 11,“ dlauhé, wejcowité, hustě stře- "chowité , šupin širokowejčitých, © krátce zakončitých, hnědých, lesklých, doleních © jalowých, pak plodono- sných nejodstálejších, anobrž sehnutých, po kraji nadwi- nutých; holénka zelenawě hnědá, žlutými pryskyřičnými řlázkami „posetá, na obšírné jízwě osy jehnědowé ztlu- stlé sedící, — Na půdě bahnité a rašelinné Bwropy a Atmeriky sewerných. Kwěte w dubnu a kwětnu. R. Wšecky díly toho kře zapáchají kořením mámiwě, tudyž kla- dau se do šatnic k zapuzení molůw ; Šibalowé jej dáwají do piwa na ikišta chmele. Zwařenina z listůw slauží k moření stínek a j. 0- Posropčík. | ComprToxrs, | ComrTONIE, " Kwětydwojdomé na jehnědách. Kwěty seměť > Jehněda wálcowitá, wšude trzich. Podřadí 3. U! pe 0 ' nen É JALOJVCOWITÉ, © JUNIPERINAE: JiLowec, JusipPERUS. WachHOLDER. „Znaky pokoleňowě jako bob gdotánh = J. obroně: J. cominunis Lén. Plenk £. ň Schk. 6: 838. Dich. se. nato te 801. Duham. nove 6, ts: 1.. /. 1. Salowec Mat. Háj. 21. b. Jalowee menší Mat. Wed. A8 Borowičká, © Keř 4—6/ zwýší, pořídku strom 15—30' wysoký; wětwe rožewřené; listy sedawé, trojnaté, nejé odstálejší, čárkowitošídlowité, tuhé, hrotnáté, na líci mělce žlabowité, běláwé, na rubu tupě kýlaté,; na kýhů: s čarau přohlůbénau, siwé; jehnědy ojedinělé w úžla“ bíčku rozbowém, samčí elipsowité, tupé, 2==3/“ dlauhé; samičí skoro wejčovíté, I—1yy/“" dlauhé; šišečky štipi nami zdužnatělými bobulowié, Š—4 kr : kratší listu, ,w prwním roku wejcowité, zelené, w druhém: r 7.75 černawé, wždycky modrawě jínowaté, ra čechalce se 3 ostrými k sobě sklimenými pahrbky tkoncí. šrosilých šupin. — Na wrších lešůatých, suchých kopcích a las dách po čelé Ewropě až wysoko k seweru, léž w Asii sewerné. Kwěte w důbňů a kwětnů. R- Dříví pryskyřičnaté, wonné, těžké, pewné, ze kmenůw potře- bijí truhláři a saustružníci ;: kořenowé slanží obzwláště, ku kauření Pryskyřice od korau se nalézající slowe sandarakau našinskau, a bý- wala w lékárnách, Taktéž 1 ratolesti k témuž cíli slauží, Nejiižiteč= nější ale jsán bobule (jalowee), jehož užíwá se co kařéní do jídel; k pálení kořálký,, k dělání sýrupu a, silice jáloweowých, £ nichžto pe slední w lékařstwí jakož i samy bobule se potřebují, 2 J; nizaunký“ +3. nana: IPilld: d. comínihiš ZiMatilis Pall. rosse 2. bko f. A. B. Podobá se předešlému, jest ale položený a menší: listý nese- křatší a širší, kopina- točárkowité, odstálé tiebo:- nadhátité; co Zralé pes Ulauhé; — Na Alpách a nižších korácli, m p. „te dir Kwěte wčeřvnu R « J. čerwený. A. Oxýcadelly koš Dnhinví PP 13 f- 2 Je major. Duham. 2 6 V28. p" Cluse 4 4 89, Gedtás fenický Mal. Háj. 29. Ke Roo strčí 1426 malý Mar. IWel. 85. Cade. Podobá se jalowci obecné“ mu, jest ale wždycky wyšší, stromkowitý; rozhy 3bočnés listy trojnaté, nejodstálejší, na líci mělce žlabowité, u prostřed žilau opatřené, šedé, na rubu kýlaté kýlem celým t. j. čárkau prohlubenau neprotaženým; owoce 2—J3krát wětší nežli jalowce obecného, náryšawé; holénky dole napuchlé, na konci maličko wyříznuté a mezi tře» mi zuby malíčkau bradawičkau opatřené. — Na sucho- pařích Ewropy jižné a Afriky sewerné. 5. R- Dříwí hoře wydáwá zápach silný; dobýwají z něho mok na hnědlý, olejowitý, hořawý, asi jako dehet zapáchající (huile de cade), jejž potřebují w lékařstwí dobytčím k hojení wředůw koňských a prašiwiny owčí, W Prowincii natírají jím také břicho dětem na škr- kawky trpícím, které pak hořem anebo dolem odcházejí; Je chwojka. Ji: Sabina Lin. Plenk £ 120. Schko 1. 338. Klášterská chwojka Mať. Háj. 28. 29. — Wed. 35. Chwoj* ka rajská, rýnská. Neťata. Možucha. Břinka. Keř nebo strom 5—10 wysoký s wětwemi málo odstáwajícími, s korau z ryšawa hnědauj listy na smítcích a hlawních rozhách: rychle rostaucích, wíce méně obdálné, kopina- tošídlowité, odstálé nebo přitlačené, křížmo postawené, dolů sbíhawé, na hřbetu žlázkau čárkowitau opatřené, jindy obzwláště na rozžičkách obblížné, skoro střecho= wité, drobné; kosočtwerečné, přilačené, též dolů sbíha- wé, na hřhetu žláznaté; owoce na stopce micí, zwící m obecného, neprawidelně kulowaté, na čechalce adké bez ostří. — W Ewropě jižné a prostřední, Kwěte w dubnu a kwětnu Ai, 5. Ratolesti; (frondes Sabinae). silně a nepříjemně zapáchající potřebují w lékařstwí; náleží je ale pro násilné činěnj prozřetelně užíwati, takže toliko na předpis lékařůw mají se podáwati. Též je -© potřěbují proti kožním nemocem. Zapuzují stínky a moly. (J wirginský J, virginiana Lin. Schk. £. 338. Míchr, arb. 3. 4. 3. Welmi podobný chwojce klášterské, Strom pěkný; 20—45 wysoký; koš široce homolowitý; listy trojnaté, přirostlé, odstálé, pichlawé, mladší přitlačené, střechowité ; stromy samči za čas kwětení jsau celé žluté velikau hojností jehněd ; stromy samičí zase w zimě i obzwlášťní pohled náramným množstwím © owoce awě modrého, jímž zůstáwají obsypány až do na- eni jara ; owoce ale menší nežli klášterské chwojky vých stopkách, přímé, kulatowejcowité. — Americe sewerné a Mexiku, obzwláště blízko moře. Kwěte w březnu a dubnu. 5. Kmen jeho náhle od dola wzhůru se ztenčujíc nehodí se k auče- lům tesařským, když potřeba klády delší a stejně tlusté. Strom ještě tu má newhodnost, že zponenáhla roste. Dříwí jeho z hněda čerwené —am 1427 wonné, čerwi netrpfcí, potřebuje se na díla tryhlářská a saustružni- cká, obzwlášťě na obkládání tužek (dřéwé cedrowé). Ratoléstky jako klášterská chwojka slaběji zapáchají, a tudyž w Americe sewerné fax- též se potřebují w lékařstwí. U nás w sadech pro ozdobu. — „J. fenický, J. phoenicea Pall rosse 2. 6.51. Duham. nov. 6. 4. 17. Lycký strom cedrowý Mar. WWel. 36, Keř 12—15“ zwýší, jehož wětwe mnohé dělají koš homolo- witý; rozhy tenké, docela přikryté listami drobnými, stříčnými nebo trojnatými, střechowitými, 4 — Gřadými, kosočtwerečnými, tupými „na hřbetu u prostřed bráz- dau opatřenými ; kwěty samčí a samičí wejcowité, pře- mnohé, podepřené stopkau krátkau, listnatau, po roz- hách rozpoložené ; jehnědy samičí taktéž rozpostawené nejsau tak hojné; bobule čili raději šišečka bobulowitá, co hrách bohatý weliká, teprwa druhého léta zrající a tenkrát náryšawá, na čechalce několika zuby (konci šupin srostlých) opatřená, na stopce překrátké, listnaté nicí, obyčejně obsahující holének 9 wejcowitých, nepra widelných, přísmačknutých, příhranatých. — W Ewropě jižné, Kwěte w kwětnu. 5, R, Dříwí twrdé, sukaté; ratolesti třené příjemně zapáchají, owo- ce jest potrawau rozdílných ptákůw a některých, i ssawůw n. p. kun, išek, © Pryskyřice jest způsob kadidla, jež staří Řekowé arkeydos menowali. J, lycký. J. lycia Lin Cedrus phoenicea altera Lob. ic. 221 Náramně předešlému podobný, takže dle mno- bých paubým odrodkem, Rozeznáwá se ale šišečkami zbobulelými dwakrát ano i wícekrát wětšími, — Roste tamtéž. Linné twrdil, že od něho pochodí kadidlo prawé; což ale není prawda, ježto zplodinau jest kadidlowníka lysého a zpilowaného (w, na str. 336. 337. Boswellia), J, kadidlowmý. J. thuriflera Léu. Strom 20" wyso- ký ; listy čtyrřadě střechowité, ostré; owoce přeweliké, černé — W Hispanii, Lusilanii a Mexiku. Z něho prýští se přemnoho pryskyřice, již na místo prawého kadidla potřebují, Podřadí 4. ; CYPŘIŠOWITÉ, CUPRESSEAE. Zenaw. © Tuvja, | LEBRNSBAUM, - Kwěty jednodomé; samčí na jehnědách, dole listy 2—4 nejhořejšími, šupinowitými obklíčené. Tyčinky na- hé, w slaupek wětownatý srostlés pauzdra 4 prašníkowá 128 wezpod na dolením kraji spojidla šttowitéha. Jehnědy samičí z nemnohých křížmo, stojících a střechowitých šupin složené, jichž každá nejdolejší zakrýwá waječka, 2 přímá, s hrdlem prowrtaným. Holénky křídlaté nebo bez- křídlé, a přikryté šupinami zdřewěnatělými a rozlo, ženými. E k : bj + Z. západní. V. occidentalis Lin. JFagenhe 1. £ 2. /. 3. Schko 6. 309. Strom 20—80 wysoký, obyčejně už od dola rozwětwený: koš homolowtý ; wětwe rowno- wážně rozložené; rozhy smačknuté, - ploché, jakoby dwakrát peřené, wějitowité; -kůra hnědá, rozsedalá; listy přitlačené, 4řadé, hustě střechowité, drobné, šupi- nowité, wejčitokosočtwerečné, tupé nebo krátkohroté pod koncem opatřené pabrbečkem. žláznatým, žlutawé nebo tráwowě zelené, na starších rozhách obdálnější a šídlowitě zakončité; jehnědy ojedinělé na koncích“ ro- zely nejmladších, samčí zakulatělé, 1 w průměru dlau- hé, tmawě hnědé, samičí málo, širší, skoro hwězdowité, žlutě zelené; šišky obwejčité, nicí: šupiny waječné; tu- paunké, nejwnitěnější pod koncem krátkohroté: holénky o obojí straně křídlaté. — W Americe sewerné a Si- biriů na místech wlhkých a na pahrbcích poříčních, Kwěte w dubnu a kwětnu: 5, Ze ou Welmi dobře hodí se k. dělání plotůw neproniknutelných, počká předahře snášejících, w zimě w létě zelených a auhledných, Dříwí čerwenawé, autlowlákné, přetuhé a prýskyřičnaté hodí se ke stawční, obzwláště wodnímu. a na trwanliwé koly; méně k topení, Rozhy a dříwí mají zápach silný, balsamný, nepříjemný, we wlasti k' Jékařstwf užitečné; dobýwají z nich silici, již w nowějších časech proti škrkawkám porančeli. r S Zewýchodní, T. orientalis Eu. Důuham. 2. +, 90. / 2., Lam.. £. 181, /+ 2. | Welmi podobný předešlému. Strom obyčejně zwýsí I5—20; kmen přímý, mála rozsedalý, hnědý: wětwe málo odstálé, přímé, wynika- jicí úhlem welmi ostrým; hsty. mnohé, , střechowité, nejlysejší. přepěkně zelené, obzwláště w zimě, husté, wej- čitokosočtwerečné, na zádech žlábkem opatřené, 0+ straunké, málo wonné; jehnědy samčí krátké, zakulatělé, ze šupin ostrých, čtvrřadých 3; jehnědy samičí skora, kulowaté, šupin ostrých: šišky jsau wětší a tlustší nežli předešlého rodu, šupin pod Eoncem ozbrojených hrotem silným. podhnutým ; holénky bezkřídlé, wejčité, přihranaté, ryšawě. hnědé, — Na Žapanu, w Číně. 5. „ Zimomřiwčiší jest předešlého, ačkoli se také w sadech našich nachází; obzwláště se hodí k odíwání stěn. Dříwí jest welmi twrdé, we wihku trwanliwó; truhláší je potřebují. © 1429 oui, klaubnatý. -T articulata Desf. atl, 2 4 252. Wahl. symb. 2. t 48. Duham. nov. 2, te 54 Callitris gua- drivalvis Rich. Důsseld. 5. £« 4, Keř nebo strom 15—20 wysoký ; kmen 8—15" w průměru tlustý rozděluje se na wětwe rozewřené; rozby přenmnohé, kruché, smač- knuté, zelené, klaubnaté, čárkowané; články na hořením konci rozšířené; listy předrobné, čárkowitoklínowité až k ostří krátkému přirostlé a pod ním žláznatohrbaté ; jehyčdy samčí kulatoelipsowité, 2—3" dlauhé, ze šupin 16 čtyrřadýchs jehačdy samičí 4bočné, tupohrané, 4,“ široké, složené ze 5 šupin okrauhlosrdčitých, pod kon- cem. hrotnatých, pak. na šišce chlopněmi se rozdělují- cích ; holénky drobné, po Kraji obak křídlaté, — W Bar- barii na Atlasu a w Maroku. Kwěte w dubnu a kwět- 0. 5- " % kůry jeho prýští se pryskyříce sandarakau nazwaná na způ- sob slzí jasných, skoro prozračných, bílých nebo ruse bílých, na pará- ži líbezný zápach wydáwajících, z níž dělají pokosty, prášek škryba- el, kauřicí; po řidku se potřebuje w lékařstwí. Dříwí jeho welmi celistwo. Naše podnebí jest pro něj tuze studené ; tedy w zimě ná- leží jej do pomarančowny postawiti, h fi) 4 | KopkEs. | CopRessus. Cypnesse, (7 Paupata nahá. Kwěty samčí jako předešléha po- kolení, © Jehnědy samičí složené ze šupin křížmo posta« wených, jichž každá dole zakrýwá 8 nebo wíce waječ- níków Iwaječných, přímych, krátkohrdlých, na konci oeajanýí. Šišky složené ze šupin zdřewnatělýchy štítowitých, 4—6Gůhlých, u prostřed wypuklých. Holénky mezi nehty šupinowými a okolo nich, K. obecný. C. sempervirens L, Duham. 24 4. Al, Lam. t. 181. /. A. Schko 4. 310. Cypřiš Mat Háje 21. — Wed. 32 Cypřišowý strom, cypres, cyprus, kupres, Strom 20—10“ wysoký nebo wyšší; kmen Wustý, kůra hnědá; dříwí twrdé, celistwé, žlutawé, čerwenawě žíhané, zá- eye příjemného, silného; koš tence homolowitý, dlau- ý, s wětwemi hustými, směstnanými, wztyčenýmis rozhy Úhrané, hustě střechowitě listnaté; listy předrobné, šu= pinowité, přitlačéné, wejčitokosočtwerečné, tupaunké, na hřbetu kýlatowypuklé, šedozelené, nelesklé: jehnědy ojedinělé na konci rozeh; samčí wálcowité, 37 dlauhé, žlutawě zelené, samičí zakulatělé, 1(—9" w průměru tlusté, zelené ; šišky zakulatělé, (“ dlauhé: šupiny na zá“ dech bezbranných ; holénky smačknuté, 3--4hrané, ka- štanowě hnědé, křídloma úzkýma, kožowitýma obraubené. 1430 — W Lewantu, Africe serwerné, Ewropě jíšné. Kwěte w únoru a březnu. 5. Znamenitý gdrodek wětwí rozewřených. C. Iorizontti Miu. C. samec Mat. Strom ten w mythologii řecké jest znamenitý, jelikož prý Apollo utíkající před ním zdrahawau nymfu Cyparissii w něj pro- měnil. Theofrast zase prawí, že kupres byl zaswěcen bohům umrlých. Římané dáwali do rakwe rozhu cypřišowau a dělali hranice, na nichž pálili mrtwé. Odtud pochodí snad dnešní obyčej w Lewaotu a jižné Ewropě, že kupresy sázejí na hřbitowy a že strom jest podobiznau smutky nejwětšího, k čemuž přispíwá wzezření jeho těžkomyslnost wzbazující. U nás pod šírým nebem newydrží, Dříwf welmi trwanliwé slauží na trahlářské wýrobky a na tužky; dříwí a šišky byly druhdy proti běhawkám a krwotokům užíwány, anobrž pro wýzew balsa= mowé, posílali nedužiwé na plícech na Kretu ostrow; kdežto ho ce- lé lesy P zá jsau. Silici poraučeli proti blistám. K. bílý. O. thyoides Em. IWagenh. 8. 2.4, Míchx. arb. 3. 4. 2. Cedre blanc.. Strom 30—80' jeví“ ší; kmen řídko tlustší 3/ w průměru, s korau ryšawau, wlákoatau, ronící z ran přemálo pryskyřice prozračité ; rozhy smačknuté; listy přezimující, drobné, čtyrřadé, střechowité, wejčité, tupaunké, na hřbetu opatřené žla- zau ; jehnědy drobné, samčí ze šupin drobných, nehet- natých, na wnitřní straně toliko 2 prašníky nesaucích ; samičí mají za každau šupinau waječník jediný o 2 bliznách; šišky přemalé, zbobulelé, na powrchu nerow- né; wjeseni modrawé uzráním na šupiny štítowité se rozdělující — Na místech mokrých a babnitých Ame+ riky sewerné, od Karoliny až do Kanady,, obzwláště podlé Okeanu.na plase asi 50 míl široké. 5. „Zponenáhla rosta nabýwá za 300 let průměru 2“ dlauhého, Dříwí ale jeho bílé, lesklé, měkké. snadně se štípající Dobře suché na po- wětří nabýwá barwy růžowé a woní silně. Pro jeho trwanliwost dě- lají z něho šindele. Též jej potřebují tesaři a truhláři; obzwláště ale dělají z něho luby na řešeta a krabice. $k bin Tisowkc. © Taxopivm. „-Paupata s lístky. střechowitými, | Jehněda samčí stápečnatá, zkrácená; tyčinky jednobratré w,. slaupku wětewnatém ; prašníkůw 8—10, jednopauzdrých, zakus latělých pod. každau šupinau štítowitau, © nožičpatau podlé doleniho kraje sedawých. Jehněda samičí kulo- watá ze šupin dužnatých, přikrýwajících waječníky 2 pří- .. smačknuté ; šiška dřewnatá ze | šupia jehlancowi- týc ; 7. duwojřadý. T. distychum k con. t- 10. Cu- pressus. distycha Zn, Mich, arbu 3. te 1, C. virginiana 1431 Commel. hort, I 4 59. Strom 60—120 zwýší ; welmi znamenit jest pro bakule neboli hrboly wyrostajicí na kořenech tu a onde, které se wytlačují nad zemi we wýšku I—1, ano i wice střewícůw, přikryté korau ryša- wau, hladkau, a ani wětwí ani listí newypauštějí ; kmen Cole někdy 30" w objemu; dříwí čerwenawé; wětwe ro- wnowážné 5 listy čárkowité, drobné, ostré, welmi obblí- zné, dwojřadé na, rozhách, 3-8“ dlauhé, ploché, ma- líčko nakřiwené, nepřezimující; jehnědy samčí na hro- znech složených, samičí ojedinělé, na konci rozeh. — W bshnech a podlé řek od času k času zatápěných po Americe sewerné, we Wirginii a Karolině, Kwěte w únoru, (u nás) w březnu. 5. Dříwí jeho dáwají w Americe přednost přede wším ostatním jehličitým: tesařům a trohlářům stejně prospíwá; jestiť wlákna hu- stého, ohebné, lehké, trwanliwé a ještě wíce wlhkému powětří wzdo- rujíce nežli dubowé ; z kmenu dlabají čluny. Wšecky díly prop'!nuty jsau pryskyřicí, silicí a terebintinay dobrau. Kůra, listy, šišky a ho- lénky potřebyjí se w lékařstwí. Řád 195. SOSNOWITÉ. ABIETINAB J. S. Presl 1820. Rí- chard 1823, | Kwěty jednodomé, řídko dwojdomé. Kwěty samčí dole šupinami střechowitými obklíčené, Tyčinky mnohé, jednobratré ; prašníky na slaupku wřetenowitém, příse- dawé, 2pauzdré: pauzder oddělených anebo oo wezpod na spojidlo šupinowité na dél přirostlých, oby* čejně štěrbinau na dél pukajících. Kwěty samičí : šupiny bustě střechowité, dole u wnitř nesaucí waječníky 2—3 na prostém konci, dolůw obreaeným, w hrdlo ztěsněné a prowrtané, s krajem někdy zubatodřípatým. Každá šupina wně pokrywkau opatřená, Wšaký waječník se- stáwá z pokrywky zoela zastírající waječko na čechal- ce prowrtané, z okwětí dopola s pokrywkau wně a u wnitř waječkem srostlého, s krajem prostým, na konci toliko prowrtaným:; konečně ze 2 čnělek. Plod: šiška hustě střechowilá, složená ze šupin zweličelých a zdřew- natělých, Holénka obyčejně křídlatá, Jádro z bílku tlu- stého a kle osowého, přímého, s kořínkem dolením a dělohami 3—1?. i Stromy, kře; wčtwe přeslenčné + listy střídawé nebo chomáče= né, obyčejně přezimující, wždy zelené, tuhé, nejjednodušší, čárkowité M32 nebo hranolowé (Šetiny, jehličí), bezpalisté ; swázky šetinowé dala obklíčené pošwau mázdrowitau. Kwěty jednodomé, pořídku © mé, na jehnědách úžlabíčkowých anebo konečných. Dosawád známe asi 80 rodůw (w 4—7 pokoleních) po swěta dílech kromě Afriky (jak se ztlá) rozlosowan: ch, A jich ale w podnebí mírnosewerném, některé sahají přes kru wý, jiné wzstupují až na znamenité wýšky; jiné 3 to nemnohé mezí obratníkoma jsau „ubytowány, Obyčejně rostauce společně dělají lesy (iehličité, chwojné). Co do prwku srownáwají se s předešlým řá- dem, jelikož ale hojněji se sázejí, wětší welikosťi dosahují, bohatější jsau na pryskyřice au nás wlastně přebýwají, jsauce pro nás mnohem důležitější, : | | n" uk Sosxa, , Prus. © Krereg. -+ Kwěty jednodomé. Kwěty samčí na koncech wět- wowých, obyčejně: směstnané w kytku obyčejně lalač- natau, ostatně jako w znaku řádowém ustrojené. Jehně- dy samičí mnohokwěté ; šupiny stálau šupiakau pode- pěmné- Waječníky po 2 za každau šupinau, ztuha přílé- ající nebo malíčko ponořené, a koncem prowrtaným dolůw obracené, Šiška šupin zdřewnatělých, na konci wně se štítkem ztlustlým, obyčejně hrbolowitým, jehlatco= witým. Holénky na konci hořením (t. j- zpodku wzhů- ru obraceném) obyčejně. široko- a dlauhokřídlé, na za- čátku přikryté šupinami přiléhajícími pak ale se otwira- jícími. Setiny stálé, chomáčené (2—wíce), dole pošwau obklíčené, | | kod *) Šetiny podwojné. POE APTÁVY S borowice P, sylvestris Lčn. Blake: 44 190. Plenk,6, 611..Schk. 1.308. Duham. nov. 5, £. 66. P, Maghus Jacg, rare te 193.+Borowice lesní Mat. Háj, 20. WWel. 24. C. Sosna, -bar, borowice, chwojx chwůj. Strom: $0—120 wysoký, na wysokém seweru nebo špatné. půdě zname- nitě nižší ; kmen dole s korau čerwenawě ševau, hlubo- ce rozsedalanu, nahoře jakož i wětwe hnědočerwenaus koš rozložený: listy podwojné, polooblé, na: dáci sotwa žlábkowité, tuhé, pichlawé, násiwě zelené, 1t2—2“ dlau- hé, někdy maličko zkraucené, nejdoleji obklíčené po- šwau bělawau nebo nahnědlau; kytky samčí £—2“ dlau- hé, žluté; jehnědy „samičí ojedinělé nebo po několika na koncech rozhawých, elipsowité, 2—3“ dlauhé, na- chowé, dříwe přímé, po odkwětení na stopce sehnuté, nici; šiška (šůta) 2 léta zrající, wejčitohomolowitá, stop- - katá, sehnntá, 1'/2“ dlauhá: šupin čárkowitých, wně pod koncem nesaucích pahrbek tupý, pupečnatý, pořídku há- kowitě prodlaužený ; holénky ukončené křídlem třikrát fis Be 9 rýh bd a * 1433 ný z rozdílných kyselin pryskyřičných a silice terebintinowé. Z toho pláwá se pryskyřice bílá (Gallipot), když nejwětšího dílu silice po- zbude ajtíchántha a když na wzduchu zkřehne, Pakli s wodau se překapuje, dáwá tuto silicí a zůstawuje po sobě. terebéntinu wywaFe- hau (Verebinthina cocta). Když ale: wšeliká silice se odpudí © otewřeném ohni, nahoda se kolofonia čili kalafuna. Tere- ru anebo pryskyřici bílau na. kotli mírným ohněm zahřejice až zrowna rozškwařila, ak odstranční nečistot procedíce ji, pabýwají iskyřice obéené, smoly bednářské. Procedíli pryskyřicí tu do ná- y namokřené zkropfli ji wodan anebo smíchajíli ji s ní, nabýwá ona prozračitosti, rnsosti a jest pryskyřice čili smola bdlé nebo žlutá. © „Dříwí sosnowé za sucha nuzené dáwá dehet, hýk, (kolomaz), složený z wody, silic a pryskyřic přišťíralých a kyseliny octowéss wždycky zbýwá uhel, | Dehet wykauřiw se zůstawnje smolu černau čili šeweowskau. Oharky po dobytí dehtu dáwají zponenáhla zpále- ný, kopet. Terebíntina obecná a wywařená slauží k dělání poko- stůw a flastrůvo i mastí k lékařským koncům; silice terebintinowá k rozpauštění pryskyřic, w, lékařstwí k natírání, proti tasemci a ji- pým nedubům. Smola bílá a žlutá na pokosty a wysmolowání sudů ho Smola šewcowská jakož i dehet k natfránf korábů w a za- onopowánf jich ; kolomaz na kola. Kopet co bárwa. Brosky boro- wé potřebují se w lékařstwí, anobrž se přidáwají do piwa, Weliké množstw( pelu čili pila ze samčích kwětůw padající dalo půwod k jowčře o deští sirkowém; pel ale potřebnje se na místo semena z jeleního růžku k zasýpání, : 0 Někteří se domníwají, že sosna ryšawá (P, rubra MA, P. syl- vestris A. rubra Milld.) jest obzwlášní rod, který liší se od sosny borowice-tím, že dolení s jsau podhnuté, Že šetiny kratší sotwa 1“ dlanhé, bělawčjší, šišky příčtyrbočné, ostré a kratší listůw, táž že rozhy čerwenawčjší a dříwf čerwenawé nebo nalnědlé, “ "a 8. kosodřewína P, Mughus Se Podobá se sice borowici, liší se ale dostatečně, nízkých údolích alpských a w nížinách dospiwá wýšky 20 — 80stře- , wíčného stromu, na wysokých horách ale jest keř oby- čejně rozestřený s „wětwemi dlauhými, zprohybanými, kořeny wyhánějícími, na konci wzstupujícími ; dále ši- šky jeji wejcowité a tupé sedí ná stopce. překrátké a jsau přímé, pak nejwýš odstálés holénky konečně mají křídla toliko dwakrát delší sebe samých, — Na horách aní 'aěsh Ewropy prostřední, Kwěte w čerwnu a lipnu. R, P ožná troje odrodky rozeznati: «) Kosodřewinu (wlastně), kleč, P. Pumilio Hacnké. Waldst. Kit. pl. huug, 2. t. 149, Knieb 1434 nízký, wětwe rozložené A8) Sosna bahné P. s. uliginosa Koch. kme- nu wyššiho. ) S. hákalá, P, s. uucinata Koch, P, uneinata Kam. Supiny mají štít hákowitě ohnutý, Z kosodřewiny wlastně zwané dobýwají překapáwáním z ro- zeh s wodau olej kosodřewinowý, w lékařstwí málo potřebowaný. Z mladých rozeh na jaře prýští se tak nazwaný balsam uherský čili tax transký, jejž lid w Uhrách domácím lékem užíwá. $ S. mořská. P, maritima Lam. Duhame nov, 3. £, 12 et 72 bis /. 1. P, Pinaster. dí“ Mořská borowice Mar, Háj, 31. B. 22. — Wed. 25. C.. Strom jak horowice, nižší wšak a kostrbatější, ačkoli dělá koš pěkný, homo- lowitý; listy podwojné, delší nežli borowičné, třebas 8 —1Opalečné; šišky wejčitobomolowité, sedawé, skoro rownowážně odstáwající, 4—5" dlauhé, jejichž šupiny - pod koncem opatřené lištau příčnau a pahrbkem ho+ molowitým ; holénky jsau wětší borowičných a opatře- né křídlem třikrát delším nežli holénka sama. — W půdě písčité, obzwláště na pomoří Ewropy jižné. Kwěte w kwětnu, 5 fs Od toho stromu pochodí podobné látky jako od našf borowice. kit ake francauzským anebo durdowalským nazwaný jest čistší a S. brým. P. nigricans Žlost, Brým. Jměním podobá se horowici, liší se ale korau šerau, ryšawě skwrnatau, pak bílau, ponažlutlau, čerweně rozsedalau, listím též podwojným, 3—3a“ dlauhým, černawě zeleným ; šiškarní přísedawými, nejodstálejšími, jejichž šupiny na, konci zakulacené ; holénkau konečně šerau; černě mramoro= wanau, jejíž křídlo weliké. — Obzwláště na půdě wá- penné w Rakausích dolenich, Štyrsku, Uhrích, Horwatsku a, Dalmacii weliké lesy dělá. Kwěte wkwětnu a čerwnu5. Potřebuje se jako borowice. 8 korsická. P. Laricio Poir, Duham. nov, 5. t 61, £. 2. 4 1. Sosna ladného wzezření na způsob homole prawidelné wzstupujíci do wýšky 100, anobrž 140 a 150; pt podwojné z jedné pošwy, 5—17“ dlauhé, pře- tenké; jehnědy samčí po 6—15, řídko wíce, rozposta“ wené w hrozny krátké na konci smítkůw pod rozhami; spojidlo prašníkowvé ukončené hřebínkem zaokrauhle- ným; šišky obyčejně po 2, někdy po 3 anoi po 4 umístěné, homolowité, na konci proti zemi ohnuté, 2— 3" dlauhé, skoro rownowážné: šupin s koncem štítowi- tým, napuchlým, příhranatým, wypuklým, u prostřed ma- jicím pupek, z jehož prostředku obyčejně ční hrot překrátký. — Po wršcích na Korsice, Kawkasu, též prý w Ubrách. Kwěte w kwětnu. 5. 1455 © Jelikož nejtužší zimy w Paříži snáší, mohláby 1 u nás se da- „ Dříwí její má se za špatnější borowého. Co do Francauz ne- řicházelo dříwí borowé z Rus, stawčly koráby ze sosny kofsické a ještě po dnes stawí. Při tom přihlížejí k tomu, aby odejmuli běl čili blánu, ježto jest silná a welmi podrobená čerwům Jinak dříwí potřebují tesaří a truhláři: ší 78, pínela. Po Pinea Ďín. Plenk 1. 619. Duham: nov. 5. 4 72, bis. ti 15, Diet. se. nato atl. 3, £. 309. 310. I, sativa Blak. t. 189. Borowice zahradní Mar, Háj. 19. B. Borowice Mat. JFel. 34. C. Pinela, pinie. Rod tento snadně % daleka se rozeznáwá košem obšírným, níz- kým, deštníku podobným, na kmenu přímém, 50—60" 3 M a + "7 i -ner listy tmawě zelené, 6—1“ dlauhé, podwojné; šišky na stopkách sehnuté, wejcowité, tupé, 4—5“ dlau- hé, 3—4" široké, se šupinami zaokraublenými, pod kon>» cem hranatowypuklými a pahrbkem tlustým, nízkým, je- hlancowitým opatřenými ; holénky weliké, 'j:" dlauhé, 4- krát delší křídel jejich úkosně uťatých. — W Africe se- werné, Asii malé, Ewropě jižné, kdežto nepochybně nes roste půwodně. Kwěte w kwětnu. 5. | | Pinela má tu wlastnost do sebeg že její Šišky tří léta zrují; jelikož předešlé k tomu toliko dwau potřebují. Na jednom stromě nalézáme kwěty; šišky do pola wyrostlé a zralé. Ořechy, pinelkys pineoly, chutnají skoro jako mandle a jedí se obyčejně; w lékárnách dělají z nich emulsie. Aby zůstaly dlauho čerstwé, náleží je ne- chati w Šišee, a tak prý 5=-6 rokůw neporušené zůstáwají, W Ita= Mii sázejí odrodek, jehož lolénky mají skořápku tenkau; welmi kru- chau, co we Francii jižné jádra ze skořápky twrdé těžko se dají wyluštiti. Dříwí její taktéž jako jiných užitečno, a Olivier dí, že w Turcích z něho tolika dělají stežně. Strom málo dáwá pryskyřice. **) Šetiny potrojné, Ss tuhde P. rigida Měli. Mícha. arb. 4, (« 8. Na pů« dě mokré, obzwláště babnité, dospiwá wýšky 15—307% listy 4—5“ dlauhé, na půdě suché mnohem kratší, po 3 z jedné pošwy3 jehnědy samčí 4“ dlauhé, žluté, po 20—30 na broznech; spojidla prašníkowá prodlauženi« nau zaokrauhlau, tmawěji žlutau ukončená; šišky má« lokdy ojedinělé, obyčejně trojnaté, čtwernaté nebo pět“ naté, přesleněné, anobrž někdy hromadné po 40—60, wejcowité, podluhowaté, mnohem kratší listůw: šupiny se štítem nesaucím rot kolcowitý, ohnutý. — W Ame- rice sewerné. 5. Dříwí její špatné. We wlasti dobýwají z ní dehet, S. kadidlowd. P. Taeda Lín. Míchr. arb, 14 1, 9. Lamb. 1. t. 16. 11. Strom 60—80 wysoký, 6—9 wob- wodu tustýs listy tenké, jasně zelené, asi 6“ dlauhé, po 3—4 z pošew prodlaužených; spojidlo prašníkowé 1436 tikončené hřebínkem okrauhlým, širším; šišky sehnuté; asi 4“ dlauhé, jehlatcowité, podluhowaté, na konci uťas té: šupin se štítem majícím kolce ostré, wehnuté. — Na místech suchých; písčitých we Wirginii a Karolině: Kwěte W dubnu a kwětnu. 5. nidosk.m 1pk Mudoěko: Dříwí její též jest špatňo pro weliké množstwí běli. Dáwá dle dobrau teřebintinu á pryskyřici wohhan, již ha místo kadidlá potřebuji, ši ki j. vá Čáka: -5 dlauhopošewná« P. úustralis. Míchx.sarb, 1, te 64 P. palustris sdí/. Lamb. pin. 1. 4.20, Strom 60—70* zwýší ; lišty jasně zelené, tenké, ( dlauhé, ano i delší; po třech z pošew 2“ dlauhbých a složených z lupenůw protisečných, stálých; jehnědy samčí 2palečné, pona- fialowělé, na hroznu rozpostawené; šišky 1—8“ dlauhé, příwalcowité: šupin se štítem málo wywýšeným, u pro“ střed majícím bradawici ukončenau hrotem malým, se- hnutým ; holénky křídla třebas 2“ dlauhého, — Na mí- stech suchých a wyprahlých Ameriky sewerné teplé; t we Wirgiaii, Karolině, Georgii a Floridě, Kwěte w dubnu. 5. NÍ 35 pt ; j u ZN Dříwí jeho pewné, husté, twrdé, s nemnobau bělí; pěkný lesk přijímající, We wlasti prospiwá. tesařům;, loďařům, trahlářům. Té dobýwají z ní terebintinu, (bostovskdu), smolu rozdílnau, ! ***) Šetinýy popětné: S 076 limba. P. Cembřa Lin. Pall. rosši |. E 2 Plenk E 683. Duham. nov, 5. č. 11. /. 1. Limbá, limbowé dře- io, limbowy strom, cilbestřice, pina, pinna. Kmen wžtý» čený, třebas 120 wysoký, dole 3" w průměru Úlůstý, až ahořu úaliý; kůra hladší, popelawější a pryskyřična“ tější úežli borowás rozhy obyčejně trojnaté nebo čtwer- naté; přesleněné ; listy po pěti, řidko po 4 anebo -po 9; - předlauhé (3palečné), ostře 3hrané; jehnědy samčí: ná hrožnuj šišky wejcowité; 2—3"/z dlauhé, tupé, čérwena- wě; přímé : šupin přilačenýchy swraskalobrázdowaných, pýřitýcli,- se štítem“ málo wysedlým, okrauhleným, na konci, wtlačeným; holénky asi co ořech lískowý weliké, bězkřídlé, se skořápkau twrdau: — Na horách Ewropy srostřední a Asie sewerné. Kwěte wkwětnu a četwnu. 5: -u Dříví wonné, liusté, měkké, slauží řezbářům ad, botowitelům nástrojůw hudebních. Ořechy jedí se jako pinelky. Balsam, uherský čili tatraňský (w. kosodřewihu) prý také z limby se dobýwá,, -8 hladká; P. Sirobus Lin. PFangenhe A te 1. /- 1. Lam. t. 186. / 3, Micha. arb. 1. (, (0. Sošná wejmuto- wa, wejmutowka. Strom třebas 150—200 wysoký 3 kmen pěkný, wztyčený, hladkokorý; koš šiřokohomolowitý; dási složeňý z wětwí přesleněných ; listy popětné, třebas a" dlauhé, tenké, měkké, Shrané, po kraji šerpiwaunké; jehněd samčích, 6—7" dlauhých, po 12—30 na hroznu hustém pod rožhaů; spojidio prašníkowé překrátké, bez příwěsku na konci; šišká podluhowatá, | říwálcowi* tá, 4—6“ dlaubá; odwislá; ponakřiwená: šupin se štítem málo wyžnáčeným a tlustým, na konci wehnutým; hož énky drobné; dlauhokřídlé. — W Americe sewerné idenější weliké lesy dělá. Kwěte w dubnua kwětnu. 5: -© U nás pro ozdobné wzežření: sáží se w sadech; hodilaby se le welmi pro náše podnebí na hořy a roWiny; by u welikém ožstwí se rozmnožowala, Jako borowice dáwá též plodiny, d aktéž se potřebuje, anobrž drží před ní předek mnohem; čerstwěji fostauc, A majíc rownější kmeh hodí se lépe k stawení, 8 kaliforenská; P. Lambertiana Dougl/. Strom 170 —220 zwýší a dole 8—48' zllauští ;, listy po 4—5, tuhé; A4—5“ dlauhé; šišky wálcowité, 12—167 dlauhé, w ob- wodu IL uusté; holénky co: lískowce weliké, křídlaté; — W seweřrné Kalifornii. 5. ba „ Z kmene napáleného prýští se mnoho pryskyřice čisté, slad- ké, jež we wlasti imísto cítkru do jídel se potřebuje, Ořechy chuts né jedí: dí vou áskh Jipuě. Amis. axké. —— Kwěty přpdrkm jě Jehnědy samčí roztraušené ine“ zt listy rozhowými. Šišky. šupin nehtowitých, na kon- ci neztlustlých; nehtbatých, Ostatní jako předešlého po- kolení, Listy stálé, ojedinělé, dole nahé, bezpošewné. *) Listy (šetiny) wšecky ojedinělé, + de smrko: A, Picea Mill. A. excélsa Lam. Picea vul- garis Lénke Pinus Picea Du Roe Fl. dan. 1.198 Plenk bs 688. P, Abies © Kim Smrk Mat. Háj. 23: — Wed. 26: Surček; smrě, šmrčka; smřeký směrek. Střom štiblý, 100— 120“ zwýší a wyšší,1řebaš 400 leť rostaučí ; kmenWwztyčený s korau hnědočerwenau,-pak lupetnatorožšedalau 5 wětwe rožewřené dělají koš homolowitý 5 listy nahlaučené, wis če méně dwaustranné příčtyrhrané, krátkohroté, případkři. wené, tuhé, tinawě zelené; Kwěty sámět podobají se oj krátkostopkaté, 1" dlabhě, nahnědlé, dole ob. líčené | šupinami wejčitými, tupými, mázdrowitýmis na řozhách roztřaušené anebo přípřesleněné ; jehnědy sami“ čí ojedinělé; na koncích rožhowých, elipsowitowálcowi= té, kostrbatostřečhowité, zelené, ponachowělé, 1/2% dlau= héj šišky sedawé, odwislé, homolowitowálcowité, tupé, 1438 6—8" dlauhé: šupin kosočtwerečných, tenkých, na kon- ci čeřitě a wvhlodaně zubatých, stálých, nepadawých s holénky drobné; 1'2—=2" dlauhé, s křídlem Jkrát del- ším. — Na kopcích a wrších Ewropy až na Alpy a do Loparska, též w sewerné Asii; wšude lesy skládá, Kwěte w kwětnu a čerwnu. 5. ; ji Zi lado Smrk předůležitý lesnf strom, jehož dříwí se potřebuje klády, prkna, kitě, dužiny pro rozdílné řemeslníky, Co paliwo špatnější borowého; hoře silně přaská a tudy slowe přaskaw též uhlí není tak dobré. Roní ale mnoho pryskyřice čisté, jež horowá dále se potřebnjé. Kůra (tříslo) slauží k wyděláwá Sišky dobrým jsau paliwem. ba 51: Jo bílá X. alba Míchrs arb. 1 ©. 12 Pinus alba Willd. P. canadensis 7Fagenh. 5. £. I. /- 2. Welmi po- dobná předešlé. Strom sotwa 50 wvsoký; koš welmi prawidelně homolowitý ; listy o polowičku kratší smr= kowých, čtyrhrané; zkřiwené, tupaunké; příjednostranné, bledě zelené nebo namodralé; kwěty samčí jako u smrku; šišky ale na dél rozeh anebo na jejich konci ojedinělé nebo stříčné, někdy po 6—8 přesleněné : šu- pin obwejčitookrauhlých, nejcelejších ; holénky 4" dlau- hé i s křídlem. —- W Americe sewerné, studené a Si- birii. 5. Dříwí potřebuje se na klády, prktia, Částka wláknatá kořenu dost hebká inočí se u wodě, aby se oddělila od kůry, pak ji fožtr= hují na prameny asi co brko husí tlusté, napauštějí smolau a po- třebují k dělání člunůw (kanotůw). ji de černá. A, nigra Poir, Míchx. arbs 1. te 1lu Pinus nigra JFílid, Lams pin A. £. 21. (Těž kr dp 7 smrku. Na dobré půdě dosahuje wýšky 70—80 a dělá koš prawidelně homolowitý; listy jako u předešlých rozpostawené, jsau © polowičku kratší smrkowých a tmawěji zelené, nežli jedle bílé; kwěty samčí jako pře= - dešlých ; šišky o polowičku kratší nežli u předešlé, od- o wislé, wejcowité, na konci zteačené, čerwenawé nebo ponafialowělé, obzwláště zmládí: šupin obwejčitých, tu- stých, dřewnatých, po kraji zejkowaných, řeřabatých, přímých. — W Americe sewerné chladnější. Kwěte w kwětnu. 5. PT -o Dříwí pewné, zpružné, lehké; takže jerhu Angličané dáwaji . přednost před smrkowým. Američané dělají z něho wýborné stežně; rahna a jiné částky korábowé ; též je potřebují truhlářiu Hoře silně praská. Rozhy s cukrem surowým nebo s melasau a wodau náležitě kwašené slanží k dělání piwa smrkowého (Sprucebeer), jež wůbec se pije doma i na cestách dlauhých; protože prý jest dobro přoti kurdějím. © | -| hemlocká. P. canadensis Michx. arb. 1. 4. 13. Pi- nus canadensis č. Lamb, pin, 1. 4. 23. Strom zwýší 60 — 80; kmen dole w obwodu 6— 9g listy. čárkowité, ploché, tupé, 3—6" dlauhé, přezimujíe lesklé na líci tmawě zelené, na rubu maohem bledší nebo pobělawě- lé, roztraušenodwojřadé ; kwěty samčí úžlabíčkowé, po- dobné jehnědám překrátkým, zakulatělým ; hnědy sa- mičí na koncech rozhowých; šišky drobné, Ipalečné, sotwa listu delší, wejcowité, čerwenawé nebo popelawé, 6, složené ze šupin nemnohých, zaokrauhlých, ších, — Na úbočích kopcůw podlé řek w Ame- werné studenější, 5 Dříwí její jest welmi špatno, jelikož na powětří brzo poru- bére. | Nejužitečnější jest kůra k wyděláwání kůže, Z rozeh ají piwo jedlowé, J. obecná, A. vulgaris Por. A. pectinata Decand. A, mas Blak. £, 203, P. Picea Lín. FY, dan. t. 1384 Plenk t. 682. Jedle Mat. Háj. 203. B. — Wed. 26. C, Jedle, Strom jměním a wýškau smrku podobný; kůra šediwá, dosti hladká, pak se laupající; listy patrně dwojřadé, hřebenowité, čárkowité, ploché, na konci wyříznuté, na líci tmawě zelené a lesklé, na rubu nelesklé, se dwěma čárkama na dél mezi krajem a žilau ; kwěty samčí jako smrkowé ; jehnědy samičí poboční, na smítcích kostr» botostřechowité, s příkrywkami bledě zelenými, dlauze zakončitými ; šišky přímé, příwálcowité, tupé, 3— 6" dlau- hé: šupin pewně přitlačených, kratších nežli příkrywky, které jsau zwětšené, na konci podhnuté a zaubkowané, na 6 kosočtwerečné, přetupé, nejcelejší i s holénkami adající a osu nahau zůstawující; holénky přítroj= u 38—4" dlauhé,s křídlem širokým, dwakrát delším. — Na wrších Ewropy prostřední a Sibirie až k 58" s. š. weliké lesy dělá, 5. Potřebuje se jako smrk. Dříwí jedlowé lehkostí, tuhostí a zpružností přewyšuje smrkowé, za to ale jakož i jeho uhlí jest špat- nější paliwo. Z jedle dobýwá se čistější terebintina (strasburská), a bílá pryskyřice, již potřebují co kadidlo (Olibanam sylvestre). Též rozby její dáwají se do piwa, -Je pichta. A. balsamea M7. A. balsamilera Michr. arb, I. 4. 13. Pinus balsamea Lu. Lamb. pín. |« 4. 31. Pichta. Podobá se welmi jedli obecné, takže Gmelin a Pallas je obě pomíchali. Nikdá nedospíwá takowé wý. o ošky jak o jedle; listy mají tentýž twar a jsau taktéž -© rozpostaweny, tolikože nejsau lak patrně dwojtadé, pro. - tože listy hořejší jsau menší a wzstaupawé; jehnědy samičí příkrywek wejčitých a nikoli podlauhlých ; kwětů samčích prašníky mají spojidla komolá a nikoli dwoj- zpoka jedle obecné; šišky menší, wejcowitohomolo- 91 1440 wité: šupin a příkrywek padajících, — W studených krajinách Ameriky sewerné a podlé Ferryho též w Si- © biri. Kwěte w kwětnu. 5. Od pichty přichází welmi dobrý způbob terebintiny, nazwané kanadskau anebo balsamem kanadským čili balsamem gileadským, ač- koli prawý gileadský pochodí od jiného stromu w jiných stranách rostaucího. Příjemnau má wůni, takže jím Sibiřané swá obydlí na- pauštějí, W lékařském ohledu nemá přednosti před našinskan, +) Listy ojedinělé na rozhách prodlaužených, swaze čené na zkrácených. “ J. modřín. A. Jarix Lam.. t. 185. /. 2. Pinus Laríx Lin. Pall. ross. | t. M. Larix. Blakh. ©. 411. Dřín Mar. Háj. 24. — Wed, 21. Modřín, modřew, sosna, děřec, špatně a chybně dřín, Strom 60 — 1000“ zwýšís kůra šerá nebo hnědočerwená, rozsvdalá; wětwwe dolů se» hnuté skládají koš homolowitý; listy ploché, přížlábko- wité, přeúzkočárkowité, ostré, dole zaužené, měkko ze- linné, obak tráwowě zelené, na zkrácených rozhách po 20— 40 we swazek směstnané, na prodlaužených ale wzdále- nější wšestranné, w jeseni padající, w jaře opět rašicí: kwěty samčí před listím se rozvwíjející na smítcích po- bočních, překrátkých, kraužkowaných, dole obklíčených šupinami moohými, střechowitými, mázdrowitými, reza- wými, po kraji třepenatými, kulowatowejčité, 3 anebo 4“ dlauhé, žluté; jehnědy samičí spolu s kwitím samčím rozvwíjející se, mezi nimi rozpostawené, wycházejí na zkrácených rozhách z pupenu listowého, wejcowité, 5— 6“ dlauhé, brunatné; šišky přímoodstálé, prodlauženowej- cowité, 11/;/“ dlauhé: šupin wejčitokosočtwerečných, pře- tupých, příwykrajowaných, na dél brázdowaných, mno“ hem delších nežli pokrywky; holénky drobné, 2“ dlau- hé, ukončené křídlem širokým, dwakrát delším, — Na horách wyšších Ewropy jižné a prostřední, též Asie prostřední a sewerné. Kwěte w dubnu a kwětnu 5. Modřínowé dříwí welmi trwanliwé: potřebuje se netoliko k sta- wění příbytkůw a korábůw, anobrž k dělání rozdílného nářadí do- imácího a co paliwo, jakož i uhlí z něho aspoň zaroweň jest boro- wému: Kůru potřebují k wyděláwání kůže, W teplejších krajinách prýští se z něho pryskyřice, z níž dobýwá se glaret čili terebinlina benátecká čili weneciauská čili modřénowá. Tamtéž za čas nejhorčejší prýští se z listí hmota mazawá, hnusně sladká, mana modřěnsiwá čili drigantinská (Manne de Briancon), druhdy w lékařstwí užitečná, © Kmeny w Sibiři lesním požarem zahřaté prýští na místo pryskyřice -© klowatinu, již nazýwají uralskau a jako arabskau potřebují co po- trawu, lék a kliho -J. cedr, A, Cedrus Poř. Larix Cedrus Mí, Pinus Cedrus Lin. Trew. Ehr, t« 1—4 Larix orientalis Duham. P S) JO > UK E 1441 1. r. 132. Cedr, cedryš. Strom překrásný, obzwláštního wzezření, 100“ wysoký a 24—30 w obwodu tlustý ; wět= we rozewřené, široko daleko rozšířené a wějířowitě roz- dělené dělají dobromady klenutí obšírné, husté; listy šídlowitočárkowité, ostré, tuhé, tmawě zelené, přezimu- jící, jednak ojedinělé a wšak obblížné, jednak w swaz- ky nahromaděné; kwěty samčí nahlaučené na jehnědy jodnoduché, ojedinělé, rowné, čerwenawé, asi 2“ dlauhé 5 jehnědy samičí krátké, zakulatělé, příwejcowité; šišky wejcowité: šupin kožowitých, střechowitých, přebustých, w úžlabíčku chowajících holénky 2 křídlaté. — Na wy- sokých horách Syrie a Malé Asie. Kwěte w kwětnu. 5. Strom ze starého zákonu wůbec známý; na Libanonu celé le- sy dělal, z něhož tam toliko několik kusůw stojí, ježto nepochybně wice 1000 let jsau stáry. Od dáwna dříwí jeho pěkně hnědočerwené- ho se wážilo pro trwanliwost a wůni. Šalomaun prý klády z něho k stawční chrámu jerusalémského potřebowal. Jindá je potřebowali ke kauření, ano i w lékařstwí; dělali z něho hlawně rakwe, pry- skyřicí z něho wyprýštilau balsamowali mrtwoly, olejem z něho do= bytým napauštěli knihy, anebo schowáwali je we skříněch ze dřewa toho udělaných, aby je před čerwy ochránily; odtud příslowf: cedro n digna opera, | Listy jako z modřínu prýští hmotu sladkau, manu cedrowau, již staří lékařowé nemocným podáwali, BLAHOČET. | A RAUCARIA, Kwěty dwojdomé. Kwěty samčí: tyčinky jednobra- tré w slaupek tlustý srostlé; spojidla prašníkowá nad prašníky (jichž 10—12) prodlaužená, šupinowitá, za- končitá, nejodstálejší, na konci podhnutá. Kwěty samičí na jehnědě konečné, weliké, wejcowités šupiny a po- krywka na břbetě srostlé: pokrywky nejwětší, dole ši- roké, tlusté, ukončené jazýčkem čárkowitým, tenkým, ostrým, wzslaupawým; šupiny menší; za každau šupi- nau waječník klínowitopodluhowatý, překocený, na dél přirostlý, prowrtaný, koncem dolů patřící, Šiška: šupiny kožowité nebo přídřewnaté, pak s přirostlými bolépkami od wřetena se oddělující, Holénky podlauhlowálcowité, ukončené křídlem krátkým, kopisťowitým, we skořápce kožowité, barwené, nepukající; jádro podluhowaté, dole © Přibranaté. Kel w bílku překocený, 2—3děložný. B. čtyrřadý. A. imbricata Pav. Lamb. pín. ts 56. 51. Dombeya chilensis Lam. «. 828, Rich. con. t 20.21. Pi- nus araucaria Moli. Lamb. pin. 2. 4, 4, Stwom nejzte« pilejší, 150“ wysoký, pryskyřičnatý, jměním některému stříbrnci podobný; koš homolowitý; wětwe obyčejně . čtwernaté, přesleněné s listy nejhustší , střechowité, wejči- 91* 1142 tokopinaté, kožowité, plchlawé; jehnědy samčí a samičí konečné, přímé, jako pěsť weliké; šišky mnohem wětší. — W lesech na Andách chilských, Dřiwí jeho bílé a twrdé. Jádra z holének lahodná jedí, a protož i na trhu je prodáwají. DamaRoň, © DAmmaRA. Kwěty dwaudomé. Kwěty samčí: tyčinek išsko jednobratrých: prošníkůw po 12 dwojřadých wezpod na spojidle každém. Kwěty samíč/: jehněda ze šupin po t waječníku zastírajících. Šiška wejcowitá: holénky za kaž“ dau šupinau ojedinělé, we skořápce kožowité, dlauho- křídlé. Kel bílečnatý, dwojděložný, D- bílá. D, alba Rumph 2. t. 51. D. orientalis Rich. con. £. 19, Agathis. loranthifolia Sadísb. lín. trans, 8. (. 45. Pinus Dammara Lamb. pin. A. £.. 38.. Strom nejwyš- ší w Indii, asi jako cedr wyhližející, s kmenem dole 8— 10" tlustým, nejhořeji na wětwe rozděleným ; listy stříč= né nebo střídavé, přířapíkaté, podlauhlé, obak ztenče- né, žílnaté, hladké, násiwé, 4—5“ dlauhé, 1 široké; je- hnědy asi 2“ dlanhé aco prst tlusté; šišky zwící limau- nu, nahoře w úžlabíčkách na rozhách, měkkošupinné; holénky jako semena: okurkowá, — Po wrších wyso- kých na Molukách, a čumí nad ostatními stromy. 5. Pro jeho užitek wšude se sází, Dříwf podobné cedrow ému snadně porušení béře, Nad kořenem dělají se bakule čili hrboly co hlawa weliké, z nichž se prýští pryskyřice damara, která brzo nabý- wá twrdosti kamene ; jest bílá a prozračná, a wisí jakoby ropanchy čih střechýly ; později wytékající jest žlůtawá jako jantar. Wůbec potřebují ji, dělajíce z nf swfce a pochodně welmi čadící, "Nýní z i „ děs V8 wýborné pokosty lakowé, “ „E n | Řád 196. GYKASOWITÉ. CYCADEAE. 15b V Kačny, na jehnědách. Kwěty samčí nahé. Tyčinky na dně wřetenowitém připewněné, přímoúhle odstáwající, - složené ze spojidla šupinowitého nebo štítowitého, kte- © ré po. celém zpodním powrchu anebo ku předu nese weliké množstwí prašníkůw jednopauzdrých. Kwěly sam- čí: waječka po. 2we wraubcich plodolistů plochých ne- bo na waitřní straně štítowitých, otewřených sedící ne- bo, do „alko h BobKAŘENÁ A přímá „nebo překocená, na 9 1443 čechalce zaužené prowrtaná. Plody dohromady skládají šišku nebo palici, udělanau ze šupin oddělených anebo spojených. Holénky bezkřídlé, w prohlubenině číšowité aa šupinách pohraužené, anebo odčné wrstwau dužna- tau a tudy peckowici podobné. Bílek tlustý. Kel rowný s kořínkem hořením anebo dolením a dělohama ne stejnýma, nahoře obyčejně slepenýma. ta U Stromy wždy zelené, po jmění palmám anebo kapradím stromo- witým podobné. Listy na konci kmene jednoduchého nallančené, weliké, wyštěrbené, zmládí zkraucené, bezpalisté, Kwěty dwojdomé na jehnědách čili palicech konečných, Dosawád znají 24 rodů we 3 pokoleních, jež toliko mezi obratníkoma nebo blízko jich rostau, Tyto. rostliny stojí u prostřed mezi dwojděložnými a tajno- -© smubnými, jmenowitě kapradími. Podobají se posledním wzrostem a listím konečným, dále že kmen jejich nenasazuje let a že kwěty je- jich podepřeny jsau šupinami t. listím proměnčným. © Srownáwají se zase s prwními patrnau dwojděložností kle a audy rozplemeňowacími;, po nichž nejwíce jsan příbuzny se sosnowitými a kupresowitými. Pro ty příčiny již r. 1820 jsem je postawil hned za sosnowité, což po- zději Dartling také udělal. Cvkas, | Cycas, Spojidla prašníkowá kopisťowitá, na slaupku ty činkovém rownowážně sedící, dělají způsob jehnědy střechowité, přehusté, a nesau na zpodní ploše mnoho prašníkůw Ipauzdrých. Kwěty samčí na jehnědách řid- kých, jejíchž osa listowitá, kožowilá, wraubkowaná ze wraubkůw wypauští kwěty ojedinělé, poněkud do nich ponořené. Okwětí kulowaté, kolem zawřené, na če. chalcé w trubku otewřenau prodlaužené; waječník u wnitř homolowitý, čnělkáu krátkau ukončený. Plod: ho- lénka obklíčená okwětím zdužnatělým a skořápkau ten- kau dřewnatau, s bílkem twrdým. C. indský. C. circinalis Lín. Lam. t. 891. Diet. se. nat. atl. ©. 310. 811. "Todda pána Rheed 3. 1. 18—21. Olus calappoides Rumph 1. 4. 22. 23. Strom podlé jmě- ní palmám podobný, 40 wysoký; kmen přímý, nejje- dnodušší, někdy několik wětwí nejhořejí wypauští, šupi- natý, celistvý, z konce bořeního wypauštějící čuprynu z listů mnohých, wyštěrbených t. peřenodělenýchy 38—4" evr dříp mnohých, střewice delších, 5“ širokých, sudých, čárkowitých, kosowitě nakřiwených, welmi při» blížených, 1žilých, plochých; řapík dole kolci drob« nými, přeostrými opatřený ; kwětvy samčí na způsob jo- bnědy dost weliké, konečné, mezi listy wynikající, asi 10“ dlauhé; kwěty samičí na jehnědách mezi li- 1444 sty na konci kmenowém wypučilých, mnohých, jejichž osy jednoduché, kožowité, mečowité, nahoře pod kon- cem wraubečkowané, po. krajích ostatně hrubými wruby opatřené, w nichž sedí kwěty; holénky zwicí malého pomaranče, wejcowité, čerwenawě žluté, maličko smač- knuté. — W Iadii wýchodní. k. Mladé listy dáwají zeleninu sladkau, libochutnan ; © mladistwé řapíky jedí se jako špargl a mají skoro takowau též chuť. Jádra uwa- řená, celau noc močená a na slunci sušená dusí s mlékem koko- sowým anebo poléwkau masowau. Kmen jeho jako některých pa- lem dáwá sago; prodáwané ale přichází od rostliny docela rozdílné. C. žapanský. C. revoluta 7Thunb. Smith lín. trans. 6. 7. 29. Arbor zagoe Seba. 1. £. 25. /. 1. Arbor calap- poides sinensis Rumph 1. (. 24, Strom předešlého nižší; kmen šupinatý, 5/ wysoký, wětewnatý, ztlauští stehna, wšude obrostlý chlupem náryšawým po upadalých listech pozůstalým; listy wyštěrbené, 2/7 dlauhé: dřip čárko- witých, hrotitých, 1žilých, po kraji podchlipených, do- leních 3" dlauhých, prostředních 6palečných, nejhořej- ších opět kratších; holénky wejcovité, čerwené, smač- knuté, ('/7“ dlauhé. — Na Žapanu, w Číně. k. Žapaníné jedí owoce a z kmene dobýwají sago welmi oblíbe- né. Za čas wojny welmi bedliwč owocem se zásobují, protože přeia- lé množstwl postačuje k udržení wojákůw; protož i pod ztrátau hrdla zapowčzeno; za čas wálky wywážeti je. Z jehnědowých os poraněných prýští se sliz, která zkřehnuwši podobá se tragantu a jest potrawau welmi zporau. KEJÁk, Zamia. | KEULPALME, „Kwěty dwojdomé, na jehnědách šiškowitých, ho- molowitých. Kwěty saměť: šupiny štítowité, střechowité, nesaucí u wnitř maoho prašníkůw sedawých, 2Žpauz- „drých. Kwěty samičí: šupiny štítowité, nesaucí po 2 wa- | ječnících se čnělkau alawowitau. Peckowice obsahující 2 pecky podluhowaté, wláknaté, Isemenné. Dělohy 2 slepené, Listy peřené lístkami klaubem na řapíku připewněnými. K. otrubnatý. Z. furfuracea Ačí. Palmifolia Trew Ehr. t. 26. Palma americana /erm. lugd. £. 210. Kmen alespoň zwíci člowěčí hlawy, zwýší střewice, wně hně- dý, rozsedalý, oblaunký, dole kolcatý, wypauští mnoho listůw asi % dlauhých, nejodstálejších peřených líst- -ky sedawými, obyčejně stříčnými, kožowitými, přetu- hými, lysými, lesklými, kopinatými, 3—4“ dlauhými, 8''" širokými, ostraunkými a pod koncem zaubkowaný- mi, dole klínowitě ztenčenými, na rubu posypanými ja- * 1445 koby otrubami drobaunkými, ponažlutlými ; řapík ten. ký, žlabowitý, dutý, nejlysejší, nejdoleji wlnatý, ozbroje- ný několika trníčky drobníčkými. — W Indii západní. Zplozuje klowatinu bělawau. PícHoš. ENCEPHALARTOS, Znaky předešlého pokolení. Prašníky podobným způsobem připewněné jsau Ipauzdré. Lístky po řapíku dolů běžící, aniž klaubem připewněné, P. hotentotský. E. caffer Lehm. Zamia «ycadifolía Jacg. frag. t. 25. 26. Cycas cafra Thunb. Kořen tlustý, welmi weliký, rozdělený na mnoho wětwí dlauhých; kmen málo nid zemí wywýšený, asi cibuli welikánské, wejcowité podobný, plsťnatý, přikrytý šupinami stře- chowitými; listy weliké, wyštěrbené: dřip 104 (po kaž- dé straně 52) tlustých, kožowitých, lysých, podlauhlo- kopinatých, na konci w hrot wybihajících, od hora do- lůw se umenšujících; řapíky trojbočné, na líci žlabo- wilé, pýřité; jehněda samčí wejcowitopodlauhlá, samičí i a; twaru, tlustší, stopkau podepřená, asi 1 dlau- á, složená ze šupin. štítowitých, kosočtwerečných, na obojím konci zakončitých, kožowitých, korkowitých, hně- dých, opatřených u prostřed a na dwau stranách čepe- Ji smačkůutau a na konci čepelkau malíčkau wehnutau $ každau šupinau dwě peckowice wejcowité, přítroj- rané, lysé, dužnaté, ukryté slupkau teničkau, bledě žlutau3 jádro weliké, zakulatělé, — W Africe jižné. P. hrozný. E. horridus Lehm. Zamia horrida Jacy. frag. 4. 4 21. 28. Podobá se předešlé po wýšce a množstwí lístkůw; liší se ale kmenem lysým, dřipami kopinatými, ostrými, hrotitými, hustě jínatými, u pro- střed na kraji wněšuém se třemi zuby delšími; řapí“ ky čtyrbočné, — U wnitř na Předhoří dobronadějském. P. winkowaný. E. lanuginosus Lehm. Zamia lanugi- nosa Jacg. /rag. |, t 30. 31. Kmen zwící hlawy člowěčí a tlustší, winkowaný ; listy 3" dlauhé a delší, wyštěrbe- né: dřip 20—30 po každé straně, stříčných, tuhých, ko« pinatých, ostrých, hrotitých, u prostřed na kraji wněš. ném anebo raději dolením koleatodwojzubých, lysé ; řapíky tupě čtyrbočné, lysé, dole wlnkowané, bezkol. cé, na konci ostré, ohnuté — Na Předhoří dobro- nadějském u wnitř. Z kmenu těchto naduwedených rodůw dobýwají we wlastech způsob saga, jehož potřebují jako prawého. 1446 | Řád 191. | | ČEŠUJATKOWITÉ. CHLORANTHEAE. Okwětí žádné, Tyčinky kwětůw samčích ojedinělé, šupinau podepřené, anebo. střechowitě nahromaděné, nahé; nitky překrátké, prašníky 2pauzdré: kwětůw obo- jakých; nitky tři, jednobratré a s waječníkem srostlé, poboční o prašníku jednopauzdrém, prostřední wětší s prašníkem 2pauzdrým, pauzdra wšude na dél štěrbi- nau pukající. Waječník ojedinělý, [pauzdrý, o waječku 1, překoceném, Blizna hlawowitá, celá nebo přílaločnatá, Peckowice šťáwnalá, se skořápkau tenkau, kruchau. Ses meno wisící tlustobílečné. Kel w. pautci bílku zawřený. Kořínek dolení, Kře nebo strůmky, pořídku byliny, Listy stříčné, jednoduché, peřenožebré, obyčejně pilowané; řapíky dole srostlé w pošwy obak dwojzubé. Kwěty drobné, obojaké, hustoklasé, někdy různo- pohlawé a tenkrát samčí klasené, samičí chomáčené nebo přilatě- né, obyčejně šupinami podepřené, Do toho řádu náleží asi 19 rodůw, které kromě 14 žapanské- ho wšecky rostau mezi obratníkoma w Indii wýchodní, Oceanii a Americe, ČEŠUJATKA, | CHLORANTHUS. Kwěty obojaké. Okwětí žádné, Tyčinky 3. srostlé w tílko plátkowité, na waječník přirostlé. Prašníky 3, splýwawé, prostřední dokonalý 2pauzdrý, poboční 1- pauzdré. Blizna hlawowitá. Peckowice Isemenná. C. mnohoklasá, C. inconspicnus Swartz. Herit. sert. 1. «. 2. Nigrina spicata 7Aunh. Creodus odorifer Lour, Keř Gstřewičný, přímý, dřewnatý, wětwí dlaubých, sla- - bých, skoro pnulých, bezbranných ; listy kopinaté, lysé, stříčné, řapíkaté, zubaté; kwěty žluté, wonné, na kla- sech konečných, latěných, čárkowitých, dlauhých, se- hnutých. -— W Číně a na Žapanu, h. Pro wůni sázejí keř ten do zahrad., LiBowoš. HEpvosmum. Hepvosmum. Kwěty jednodomé nebo dwojdomé. Samč/ jedno- mužné, hustě klasené, bezlistenné; prašníky přísedawé, odstálé, podlauhloklinowité, 2pauzdré, prodlaužené we spojidlo tupé, po dél pukající. Samičí ojedinělé, buď po čtýrech nahlaučené, listennaté, Waječník trojboký, 1- " pauzdrý. Waječko wisuté. Blizna sedawá, obraubená, VVN zpleštilá, nerozdělená nebo nepatrně laločnatá, Pecko- wice Isemenné, se skořápkau twrdau, jichž několik něk- dy s listeny zdužnatělými srostlých. Semeno wisuté, se slupkau blanowitau. | L. nachýlená. H. nutans Swartz. Keř zwýší 2—6 nebo wyšší, přímý, wětwitý; rozhy 4úhlé, žlabaté, běwné ; listy kopinaté, dlauze zakončité, bledě zelené, 1'/a“ dlau- hé, se řapíky, překrátkými a srostlými s pošwau uťatau, lalokatau, brwitau; kwěty (domé; klasy samičí stopkaté stříčné w ůžlabíčkách, podlauhlé, zelené, skoro 2“ dlau- hé; hrozny samičí konečné a úžlabíčkowé z týehž po- šew s klasy samčími wyniklé, na konci ma tré poroz- klané, mnohokwěté; kwěty hromaděné, drobné, zelené, každý s listenem wejčitým, zakoačitým; plod sotwa wětší zrna pepřowého, lesklý, hnědý, pohance twarem odobný, zastřený okwětím dužnatým, šarlatowým, 3- očně kulowatým. — Po chlumech na Jamaice. Kwěte pořád. i. Gelý keř příjemně zapáchá, chntná kořením a zahříwá; rozby a listy potřebují na Jamaice k posilační žalůdka a ukojení křečí. L. stromkowitá. H. arborescens Swartz. Stromek 12—16 wysoký 3; wětwe tuhé, přímé; rozhy tlusté, pře“ dužnaté ; listy podlauhlé, tupaunké, s pošwami welikými, obak dwauzubými; kwěty dwaudomé; kwěty samčí o rašníkách přídwojčatných, poodwislých; hrozny samičí onečné, kratší listůw, 3dílné, kwětůw potrojných a po- depřených listeny wejčitými, prohlubenými; plody bě- lawé, náproswítawé, — Na ohliswvck jamaických. 5. Wilastnosti má jako předešlá, i taktéž se užíwá, IL. sétwá. W. Bonplandianum H. et Kunth. 1. 4. 634. 635. Diet. se. nat. atl. 3. 4 281. Keř wětwí oblých, ly- sých; listy stříčné, řapíkaté, podlauhlé, zakončité, dole klínowité, pilowané, síťkowanožilnaté, lysé, 3'4—4" dlau- hé ; řapíky dole srostlé wpošwu běwnau; palisty me- ziřapíkaté, dwojčatné, malé, šídlowité; stopky samčí ú- žlabíčkowé, dwojčatné, wnitřní o třech klasech, wněsný % jetoom, stříčné; klasy wálcowité, dwa dolení stříčné, od hořejších obdálné, dole listnaté ; kwěty samčí se- dawé, jednomužné, nahé, ztuha přiblížené; kalich a ko- runa žádné ; prašníky sedawé, 2pauzdré; spojidlo tlusté, příklínowité, pauzdra přesahující; stopky samičí stříčné, odstálé ; plody ojedinělé, sedawé, kalichem dužnatým těsně příkryté, podlauhlé, trojboké, dole pokrywkau mí- skowitau, trojlalokau obklíčené. — Na wrchu Ouindiu w Nowé Grenadě, Kwčte w říjnu. i- A o 8 o 1448 HnuzeŇ. GNETUM. GsETUM. Kwěty jednodomé, pospolu na jehnědě. Okwětí žádné. Kwěty samčí: šupina přemalíčká, wejčitá, barwe« ná; tyčinka jediná; prašník konečný, jednopauzdrý. Kwěty samičí prostřední: šupiny roztrhané ; waječník wejcowitý, w lůžku ponořený, zdélí tyčinek; čnělka ho- molowitá, o 3 bliznách, Peckowice wejcowitá, s peckau podluhowatau, čárkowanau. H. kopinatá. G. Gnemon Lčn. Gnemon domestica Rumph 1. t« 11. 12. Strom kmene přímého, kraužkowa« noklaubnatého a tudy jako článkowaného ; rozhy dlauhé, klaubnaté, pod každým klaubem rozšířené, nesaucí listy stříčné, wejčitokopinaté, zakončité, hladké, lysé, nejce- lejší, lesklé, jakoby pokostowané, na rubu bledší, 5 —6“ dlauhé; řapíky krátké; jehnědy úžlabíčkowé, stopkaté, obyčejně podwojné,s kwěty postawené w přeslénky hu- sté, drobné, jichžto wšaký podepřen listenem okrauhlým, nejcelejším, prorostlým osau jehnědowau, na hořejším powrchu mozolatým a mnohými kwěty sedawými opa- třeným; kwěty samičí umístěné na hořením dilu pře- slénku, samčí ale po jeho kraji; owoce: peckowice wej- cowitá, oliwce podobná, pak čerwená, fpauzdrá, obsa- hující pod dužninau netlustau jádro bílé, podluhowaté, lahodné. — W Iadii wýchodní a na Molukách. 5. We wlasti jedí jádra, listy a jehnědy uwařené, protože surowé působí swědění w ústech. Lýko potřebují jako konopi. H. wejcolistá. G. ovalifolium Počr. Gnemon sylve- stris Rumph |. ©. 13. Podobá se předešlé; listy ale men- ší, podlauhlé, obak ztenčené, dole ostré, nahoře sotwa zakončité, obak lysé, na líci ani pokostowané, ani lesk- lé; peckowice wejčité, ostré. — Tamtéž. 5. Táktéž se potřebuje. Lýka ještě obyčejněji se užíwá, ULa. | Tnoa. Kwěty jednodomé na společné jehnědě. Okwětí žádné. Weliké množstwí tyčinek na každém kolínku jehnědowém; prašníky kulowaté. Kwěty samičí: waječ- níky dwa, dole na jehnědě pod kwěty samčími ; čnělka žádná ; blizny 3—1. Holénka Ipauzdrá pod korau opatře- ná chlupy hedwábnými, pichlavými 3; semeno jediné. U. palčivá. T. urens Aubl. t. 336. Lam. £. 184, Strom mirné wýšky; kmen bakulatý, poněkud ohebný. s korau hladkau a prýštící dosti mnoho. klowatiny; wětwe hebké, uzlaté, pnulé; rozhy stříčné, lysé, uzlaté, 1449 na konci sochaté, na akaždém uzlu opatřené dwoma li- stí stříčnýma, wejčitýma, řapikatýma, nejcelejšíma, 2 —3“ dlauhýma a delšíma, asi 2" šírokýma, lysýma, ostrýma, síťkowanýma, po kraji! příčeřitýma; řapíky překrátké; je- hnědy idomé, w úžlabíčku hořeních listůw, rozworách rozhowých a na konci rozeh jednoduché, autlé; osa složená z článkůw srdčitýchs na nejdolejších sedí dwa samičí, bezokwětné, sedawé, s waječníkem majícím 4—4 blizny; ma ostatních článcích sedí kwěty samčí s pra= šníky drobnými; holénka: jako oliwka wyhlížející, wět- ší ale, krátce a ostře zakončitá, dole maličko wykrojená a tím pupem připewněná ; jádro wejčitopodlauhlé, chut- né, we skořápce tenké. — W lesech Guianských. 5. ý Z kmenu a wětwí naříznutých prýští se sok prozračitý a lep- kawý, na wzduchu křehnaucí w klowatinu proswítawau; též widěti jeho slzy na kmenu a wětwích, Usekneli se kmen anebo wětew, leje se mnoho soku wodnatého, jasného a čistého, který nemaje chuti, píti se může, neníli wody. Chlupy pod slupkau holénkowau u wrstwě po- ložené snadně se rozdělují a padše na kůži působí silné swrbění. Jádro we slupce náryšawé, wařeno anebo pečeno bywši, dobře chut- ná. Některé kury guianské celé ty ořechy zobají. U. kaštanowá, T. edulis /Fidid. Ula Rheed. T 1. 22, Keř pnulý; lísty 3—1palečné, podlauhlé, zakončité, nej- celejší, stříčné; kwěty samčí na klasu konečném, samičí na klasech stopečnatých trojnaté, úžlabíčkowé, — Neda- leko Kalekuty w Indii wýchbodní. 5. Jádro jako kaštanowé chutnající jedí. Řád 198. POKLANICOWITÉ, LACISTEMEAE. Okwětí prosté, hluboce 4dílné. Tyčinka 1: nitka sochatá, na každém špíru nesaucí prašník 1pauzdrý, na p pukající. | Waječník (obyčejně) na terči sedící. 2— pauzdrý, často nedokonale přehrazený, mnohowaječ- ný; waječka wisící, Blizny 2— 3, šídlowité, sedawé, a- nebo překrátkau čnělkau podepřené, Tobolka [pauz- drá, 2—3chlopná; semenice středochlopné, 1 —pořídku mnohosemenné. Semena w míšku dužnatém zawinutá, bilečnatá, Kel rowný, osowý: kořínku hořeního, děloh plochých, na sobě ležících, Stromy nebo kře. Listy střídawé, jednoduché, celé nebo pi- lowané, kožowité, wždy zelené; palisty blanowité, prchawé, Kwěty hoci nebo jednodomé na klasech (jehnědách) listenatých, úžlabič= 71450 Sem náleží toliko 6 rodůw (we 2 pokoleních) toliko w Ame- rice meziobratníkowé rostaucích. © O jejich užitku nic není známo, PoKLANICE, | LACISTEMA, Jehněda se šupinami (kwětými. © Okwětí 4dilné, Terč celý prohlubený nesaucí tyčínku a waječník. Nit- ka rozpoltěná. | Waječník kulowatý. Čnělky 2 nejkratší; blizny jednoduché, © Tobolka zbobulelá, Isemenná. P. woskowníkowá. L. myricoides Swarfz. Nematosper- mum laevigatum Hch. Piper aggregatum Berg act. helv. 1.4. 10. Keř rozeh lysých, na konci přísmačknutých 3 listy střídawé, řapíkaté, lysé, wejčitokopinaté, 2 — 4 dlaubé, pod koncem zaubečkowané, příbezžebré. — Na Jamaice, Kayeně a Surinamu. fi+ č Řád 199. PEPŘOWITÉ. © PIPERACEAE. * (J. S. Presl 1820., Rich. 1823). Kwěty obyčejně obojaké, na klasech (jehnědách). Okwětí žádné. Tyčinky 2, řídko 3 nebo množší: nitky překrátké, dole na waječník přirostlé; prašníky wně připewněné, o 2, řídko o £ pauzdru, na dél štěrbinau pu- kajícím. Waječníky ojedinélé, 1pauzdré, o 1 waječku pří- mém. Blizna sedawá, nerozdělená; nebo 3—4laločná, lysá něbo chupatá. Bobule [semenná. | Semeno oby- čejně kulowaté, s bílkem tlustým, obyčejně dutým, Kel na čechalce semenowé w hlubince bilkowé. Zeliny, byliny, kře. Listy stříčné nebo přeslenčné, pořídku střídawé, jednoduché, žílnaté, nejcelejší; zmládí složené nebo swinu= té; řapíky dole pošewnaté, bezpalisté, Kwěty drobné na jehnědě s osau dužnatau, do níž ponořené nebo kratíčkými stopečkami podepře= né a chráněné šupinami štítowitými nebo dolů běžícími, Od ostat- ních dwojděložných liší se rozpostawením swazkůw žilowých, kwěty rodůw zelinných jsau roztraušeny w lodyze, dřewnatých ale ojedinělé, wždycky rozpostawené w kruh. í Asi 360 rodůw známých (we 2—4 pokoleních); rostau skoro je- diné mezi obratníkoma, nejwíce (270) w Americe, w poměru ubýwají- ce w Asii (asi 70), w Africe (11) na Ostrowech australských (5), Některé přížiwné na stromech. Přewládající prwek jest silice a pryskyřice palčiwá; hned we wšech dilech, hned toliko w kořenu, hned w plodech, obzwláště před uzráním. . 1451 Perň. PrrEn. Drerrkn, th © Jehněda wšude přikrytá kwěty.* Kwěty obojaké nebo dwaudomé, wšecky podepřené šupinau. "Vyčinek množstwí neurčité. Prašníky 2pauzdré. Waječník Ipauz- drý; waječko ojedinělé, přímé, Blizna na tré neb mno- hokráte klaná. © Bobule, k P. černý“ Pi nigrum Lin. Plenk 1. 25. Diisseld. 12. te bo Diet. se. nat, 3. 1. 2TI. Melago codi Rhceď. 1. 1.12. Keř pnaucí se a kořenující; wětwe oblé, na klaubech zUustlé; listy střídawé, řapíkaté, široce wejčité nebo eliptičné, zakončité, 3 — Úžilé, kožowité, lysé, po kraji podchlípnuté, na, rubu siwé; jehnědy protilisté, stopeč- naté, 3—5“. dlauhé, autlé, odwisléz blizna 3—idilná; bobule oddělené, sedawé, kulowaté, uzralé a swiží z čer- wena hnědé, — W Indii wýchodní, obzwláště na Mala- baru, tamtéž jakož i na Sumatře, Žáwě a Borneu, w nowějších časech i jinde mezi obratníkoma u welikém množstwí se sází. fi + Sázením mnoholetým powstalo několikero odrodkůw, jichž něk- terým přednost dáwají tu a některým jinde. | Bobule ku swému u » zrání potřebují 4—5 měsícůw, protože zralé nejsau tak ostré, sbí- rají se a suší před uzráním; tak jsan černé, swraskalé a slo- wau pepř černý; obecný. © Pepř bdlý jsau slabší semena dužníny zba- wená, když totiž do země na několik týchdní se zakopají nebo u wodě močí, až dužnina rozpuklá s nich setříti se může, Pepř jest po celém swětě skoro kořením nejobecnějším. W Indii asi 50 milio- nůw liber coročně se ho dobýwá, jichž asi VA do Ewropy se zawáži, nejwětší dílale do Číny. Pepř toliko w lékařstwí domácím se po- třebuje, ačkoli často welmi nepřiměřeně, © Pepřinu (Piperinum); prwek jeho: osoblíwý, poraučejí proti lichohradkám, 2, „Po wodnatý. P., Malamiris Lin. Sirium Rumpů 3. £. 116. /£ 2. Amalago Rheed. 1. 1 16, Keř wysoko se pnaucí po stromech, dole ztlauští palce aži ramena, na dél brázdowaný a bakulatý; listy wejčitopodlauhlé, ne- stejné, zakončíté, sžilé, lysé; jehnědy přípočtwerné, plo- donosné odwislé. — W Indii wýchodní R. Zapáchá pížimem a přece chutná. Šlallanny beran ledníci plawíce se na ostrowy skalnaté, kdežto není wody sladké, protože z rozříznutých wytéká mnoho wody pitelné. W tom soku také peran šaty, aby zwoňawčly. P. kubebas: Ps Cubeba Lčn. F7, med. /. 140, Důsseld, 12. z. 4. Keř pnaucí se, kořenující, lísty dolení ze zpo- diny přínestejné skoro, srdčitowejčité, ostré, hoření ze zpodiny okrauhlené podlaublowejčité, zakončité, wšecky dole úkosné, nelysejší, žílnaté, samčích sžilé, samičích 6—9žilé, na rubu nasiwělé; jehnědy ojedinělé, přímé ne- bo nachýlené, £— ly“ dlauhé, na stopkách co ony dlau- 1452 hých, šamčí stíhlé, samičí tlustší: listeny srstnaté ; wře- teno wálcowilé, tenké; bobule oddělené, na stopkách delších nežli jsau ony. — W Indii wýchodní diwoký a sá- zený.h- E ostré, kořenné, hnědé slowe kudeda a potřebuje se proti slizotokům a neduhům žalůdka. P. betela. P. Betle Lín. P. gui Saururus Burm. zeyl t. 82. f. 2. Betela codi Rhcedď. 1. £. 1o Keř pnaucí se lodyh šlahaunowitých, nejlysejších, hranatých a čárko- waných, rozeh pýřitých; listy široce srdčitowejčité, za- končité, 5—Ižilé, dole nestejné, lysé, nejcelejší; řapíky pýřité, žlabowité, dole 2zubé ; stopky předlauhé, ojedi- nělé, nesaucí jehnědu rownau, wálcowitau, odwislau, asi 4—8"7 dlauhau; bobule drobné, kulowaté, zelenawé, 1- semenné, nahlaučené a srostlé po dél na ose. — W celé Indii wýchodní a na ostrowech poblízkých diwoký. R. We wlasti wšude se sází na polích jako u nás réwa winná, a swými réwami pne se na stromy nebo tyčky do betelišť zaražených. Jeho listy palčiwě kořenné a bořké wcházejí do známých žwancůw betelau nazwaných, jenž newyhnutelnau potřebau obywatelům krajin horkých jsau se staly. Doma i na cestách nosí ji při sobě.a kdo= koliw přijde, tomu hned. nabízejí w. truhlicí nebo na talíři už připrawené porcie (buyo), které ráno na celý den dělají, natřauce pá- leným wápnem powrch listu a zawinauce do něho kausek ořechu a- rekowého, tkatechu nebo gambíru. Tento žwanec barwí sliny silně čerweně, žlázy slinowé a ústroje zažíwací silně dráždí, umenšuje wy= zewowání kožní a tím střeže před slabnutím kůže, které tak snadno w končinách horkých a wlhkýchpřílišným potem se přihází, Bete- la žrawá, porušuje zuby, takže lidé jí užíwajíce zkolozubatějí už w stáří 25 nebo 30 let. To ale nepřekáží betelu žwýkati. © Obywatelé horkých krajin jsau jako přírodau pobídnuti ku koření we wlastech je= jich tak hojně rostaucímu, může býti, že jim prospíwá; to ale jisto, že nadaužíwání jeho welikau škodu přináší předrážděním celého těla, Pro tu wšeobecnau potřebu každý, kdo má kus pole na píď weliký, sází betelu, a do měst list betelowý codenně u welikém množstwí na trh se přiwáží. P. pípula. P. peepuloides. Chavica peepuloides. Mig. Rozhy, řapíky a stopky autle chlupaté; listy celé, bla- nowité, proswítawě tečkaté, dolení wejčité, žilé, do“ le zaokrauhlené, na konci zaužené, nejhořejší příjino= stranné, kopinaté, Sžilé, na koncí zaužené ; jehnědy sam- čí krátkostopečné, tenké, s listeny okraublými, samičí též krátkostopečné a wálcowité. — W Indií wýchodní. P. položený. P. Roxburghii Chavica Roxbourghii Mig. Piper longum Lčn. (dílem). Nees. pl. meď. 1. 23. Keř rozsochaný, při kwětení wzstupující, jehož rozhy autlé, chlupaté pak olysající; listy tlusté, blanowíté, dříwe po žilách autle chlupaté, pak olysající, předrobně proswíta- wě tečkowané, dolení dlauhořapíkaté, ze zpodku srdči- kí58 tého okrauhlowejčité, hoření sedawé, podlauhlejší a zpo- dinau „nestejně srdčitau objímající; jehnědy samčí niťowitowálcowité na stopce co řapík dlauhé; jehnědy samičí o polowici kratší, tlustší ale, zdélí stopek swých, — W Iodii přední w křowištích wlhkých. A. W Bengalu wšude se sází a jako předešlá dáwá pepř dlauhý (Piper longum) z kolonií anglických pochodící, kterýž w lednu se česá a na slunci suší, W Iodii na místo jehněd berau k týmž kon- cům kořen a wětwe na drobno rozkrájené, P. dlauhý. P. longum Rumph Plenk t. 26. Lin. (dílem) Cbavica officinarum Mrg. Calu tripali Rhecdď. 1, 4. 14. Keř pnulý, wijawý, lysý, hrčitý; dolení hrče čili bakule jsau lykodry; wětwe praužkaté; listy 23—3" dlauhé, 1" široké, kožowité, docela drobničce proswítawě tečkaté, na rubu bledší, dolení déle řapíkaté, 3—5žilé, srdčité, hoření kratšeji řapíkaté, podlauhlejší, na zpodině zac- krauhlené anebo zaužené, nestejnostranné: stopky je- hnědowé delší řapíku ; jehnědy samičí krátce wálcovwité, na konci tenší, 2—3“ dlauhé. — Na Filippinách, Sun- dách. Kwěte w plíšti.5. | Od toho pochodí pepř dlauhý z kolonií hollandských, jelikož obzwláště na Žáwě blízko moře se sází, Jehnědy na polo zralé se česají a na slunci suší, Zapáchají silně kořením a mají chuť palči- wau, prudkau, aromatnau a silnější nežli pepř černý obecný, Barwy jsau šedobnědé nebo šedoskořicowé, wálcowité, wzhůru tenčejicí a tupaunké, na stopce smačknutooblé. Bobule husté běží we wintech. We wlasti potřebují je ma místo černého pepře ku kořenění jídel. Zpařeninu z nich we mnohé wodě pijí proti bolení žalůdka ; též jimi zesilují ocet na salát; nechajíce je we wodě se kwasiti, dobýwají způ- sob pálenky. U nás drnhdy w lékařstwi býwaly užitečné. We wlasti potřebují také kořen toho kře proti nadýmání, P, ještěříocas. P. Siriboa Lin, Siriboa Rumph 5. t. 117. Keř po stromech se pnaucí a kořenující; wětwe brázdowané, branaté; listy srdčitopodlauhlé, zakončité, řísedmižilé, lysé, 6" dlauhé, 21/,“ širokés řapík 1/,pa“ neĎ jehnědy wyhlížejí jako ocas ještěrčí, co ruka dlauhé, a malík tlusté, na stopce dwakrát delší řapíku, — W Indii wýchodní. R. Jehnědy se žwýkají, jsauce ale tuze horké Zenau krew ku hlawč. + Pooopojný. V. methysticum Forst. Keř 6 wysoký, rozsochaný+ listy srdčité, zakončité, mnohožilé ; jehnědy úžlabíčkowé, ojedinělé, nejkratšeji stopkaté, nejodstůlej“ ší, — Na Ostrowech přátelských a sandwišských we kř wi řídkem podlé moře, fi- „ů Z kořene roztinčeného s wodau nebo mlékem kokosowým dělají we wlasti nápoj; wa nebo kámwa nazwaný, ostrý, hnnsný, uspáwající a opfjející, ostrowanům welmi oblíbený, W Anglii z kořene (radix Avae) shotowojí tinkturu mocně na pot ženaucí, 1454 P. súkowaný. P. reticulatum ZLín. Saururus botryoi« des Plum. am. £. Jaborandi Marcgr. 31. Píso 91. © Keř b—6' zwýší wypauští mnoho rozeh: smačknutých, uzla- tých, listnatých ; listy 4—6“ dlauhé, 3—4" široké 3 řapíky objímawé, '/;“ dlauhé; na líci žlabowité ; jehnědy protili- sté, tupé, zdélí. listůw, zponenáhla | tenčející, ztlauští brka husího, — Na Ostrowech karibejských. R « Od něho potřebuje se kořen (radix jaborandi) w lékařstwí. P. okolikatý. P. umbellatum Ln. Jac.g če t. 242. [f. 1. Saururus. arborescens Plum. am. £. 13. Podkeř 3—4, dle Kuntha i 20" wysoký 5; kmen přímý, brázdowaný, pýřitý, rozhy lysé 5 listy příokrauhlé, ostré, srdčité, blanowité, síť- kowanomnohožilé, lysé, po žilách a žebrách pýřité, pro- swítawotečkowané, na konci lodyhy nejwětší; jehnědy 3—4 na konci každé stopky úžlabíčkowé. — W Ame- rice jižné. Kwěte w čerwnu až do září. k- Kořen jeho. (radix Caapeba) w lékařstwi se potřebuje we wla= sti a též w Hwropě jej poraučeli, jelikož Žalůdek sílí a na pot žene, PerňŘixEc. PErEROMIA. © PINSELPFEFER. * Jehněda wálcowitá, wšude pokrytá kwěty oboja - kými, jichžto wšaký podepřen listenoem. Tyčinky 2; pra- šníky 1pauzdré. Čnělka nerozdělená. Bobule Isemenná. P. nestejnolistý. P. inaegualifolia R. A. Pav. per. I. t. 46. /. A. Bylinas kořen bělawý, mrcasatý ; lodyha asi ( wysoká, přímá nebo plaziwá, oblá; listy přesleněné, čtwernaté nebo šestnaté, přísedawé, sehnuté, obwejčité, příwykrojené, bezžilé, dužnaté, příkwětní wětší a tenší; jehnědy konečné, po 2—5, wněšné kratší, přímé, šidlo- wité. — Okolo Limy w Peruwiis Kwěte skoro pořád. 4. Nať wšecka welmi woňawá, takže se wáže do kytek ; též pije se co thé proti nadýmání a jednostrannému hlawy bolení, „Pe anyzowonný. P- erystallina R, et Pav. Bylina stře- wičná; lodyha čtyrhraná, kruchá, proswitawá, čerweně žíhaná ; listy sedawé, podlauhlé, na líci tečkami wypu- klé, na rubu prohlubeně tečkowaná; jehnědy smačknuté, niťowité, řídko lOkwěté, — Na pahrbcích okolo Limy. Kwěte w dubnu až do října. If. Celá nať woníf silně anyzem, a pije se co thé proti nadýmání, 1455 Řád. 200. © Vetee JEŠTĚROŘEPOWITÉ. SAURUREAE. Okwětí žádné. Tyčinky 3—6 anebo wíce, prostých, podplodních © nebo nejdoleji na pestík přirostlých; pra- šníky o 2 pauzdrách, u wnitř anebo na krajích spojidla tlustaunkého se nalézající, na dél štěrbinau pukající, Pestík z worečkůw 3—5, dole wiíce méně srostlých, mno- howaječných složený; waječka we wnitřním kautu dwojs řadě připewněná, wzstaupawá. Blizea co worečkůw, jednoduchých, Tobolky na wnitřní hraně pukající, nebo přízdužnatělé nepukající, [— málosemenné, © Semena wejčitokulowatá nebo wálcowitá, bílku welikého, u pro- střed někdy dutého. Kel na čechalce we hlubince bílko- wé a zawřený w stálém pláštíku. Kořínek hoření. Byliny nebo zeliny wodní a babní. Listy střídawé, často na- hlančenokořenowé, nejcelejší, žílnaté a síťkowanožebernaté ; řapíky s pošwau přirostlau úžlabíčkowau, pořídku nahé a dole pošwowitě roz- šířené, Kwěty obojaké na klasech anebo hroznech; wšaký podepřený listenem © šapinowitým jediným anebo podwojným; | klasy konečné nebo protilisté, ojedinělé nebo podwojné, nahé nebo taulem opatřené. Do toho řádu náleží 12 rodůw (we 4 pokoleních), ježto kromě 2 seweroamerických wšecky rostau w Asii a Africe jižných. KALATKA, © APONOGETON. | APONOGETON, Kwěty na klasu listeny barewnými oddělené. Okwě- tí žádné, Tyčinek 6—12, okolo waječníka ze 4, poříd- ku ze 8 neb 5 worečkůw složeného. Blizen šídlowi- tých, nakřiwených co worečkůw, Tobolky 4, o 3 se- menech. K. dlauholístá. A. distachys Lín. Thunb, diss. A. p. 14. c. če.. Kořen cibulowitý. Listy kořenowé nejdéle p pot kopinatowejčité, hladké, ostraunké, plowající jako rdestu wzplýwawého; klas rozpoltěný, na wnitřní straně kwětonosný, střechowitý; kwěty bílé, střídawé, pří- mé, listenem wejčitým podepřené; tyčinek 6—10; wo- rečky 3—4. — Na Předhoří dobronadějském. 24. Cibule pečené se jedí, Kwěty nejvoliavější. K. srdčítá. N. monostachys Lén. Thunb. disse 4« p. 18 ic. Rorb. ©. 81, Saururus natans Lín. Spathium chi- nense Lour. Parya-Kelanga Rheed 11.4. 15. Kořen cibulowi- tý, mnoholetý 5 listy nejdéle řapíkaté, kořenowé, srdčité, wa- ečné, nejcelejší, jako rdestu wzplýwawého plowající ; stwo- y běwné, nepatrné, sbočné $ klas jednoduchý, Ghraný, na prstdlauhý, přikrytý taulem prchawým ; listeny 2 pod kaž- 92 1456 dým kwětem drobné, dužnaté, kejowité, tupaunké, stálé ; tyčinek 6 šídlowitých, delších nežli listeny; worečky 3 nebo 4, podluhowaté, ostré5 čnělka sotwa kratší pestí- ku; blizny tupaunké. — W bahnech zatopených, w rý- žowištích Indie wýchodní. Kwěte za čas deštiwý. 2%. Cibule pilně wykopáwají, protože chutnají jako zemáky. JešrĚROŘEP, © SavRURUS,. | EIDECHSENSCHWANZ. Hrozen beztaulý. Listeny pod stopečkami při- rostlé. (Tyčinky 4, 6—8, podplodní; nitky prodlauže- nokejowité; prašníky spojidla úzkého. | Worečky 3— 4 s tolikéž bliznami, uzráním zbobulatějící, 1 — 2se- menné. J. nící. S. cernuus Lón. Lam. £t. 216. Díct sc. nal. ad. 3. t 29. Kořen oddenku plaziwého; lodyha polo- žená nebo wzstaupawá, [—2 dlauhá, příjednoduchá, hranatobrázdowaná ; listy střídawé, řapíkaté, širokowej- čité, dole hlubokosrdčité, obak jako řapík pýřité, neles- klé, na rubu siwé: řapíky pošwau přirostlau, na konci toliko prostau úzce křídlaté: hrozny protilisté, dlauho- stopečné, wálcowíté, wzhůru tenčející, 2—4" dlauhé, od prostředku nicí; šupiny a osa srstnatés tyčinky mnohem delší pestiku, stálé. — W bahnech, na kraji stojatých wod a řek Ameriky sewerné, z Wirginie až do Pensylwanie. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Oddenek a listy zápachu kořenného a chuti náostré we wlasti jsau lékem prostonárodním, TavuLeň. HourrvrNia, © HourrUvNaE. Klas dole taulem barewným 4lupeným zahalený. Okwětí žádné. "Tyčinky 3, prašníky 2pauzdré. Tobolka sbočná, přišsemenná, T. srdcolistá. H. cordata Thunb. jap. £. 26. Lam. £. 739. Polypara cocbinchinensis Lour. Kořen oddenku - plaziwého, z kolínek wypauštějícího mrcasy přesleněné, wyhání lodyhu zelinnau, jednoduchau, lysau, brázdowa - nau, přímau, křiwolakau, 8— 10" wysokau; listy řapikaté, střídawé, srdčité, lysé, celé, ostré; řapíky čárkowané, kratší listu, dole o 2 palistech podlauhlých, dole sklime- nýchs kwěty přehusté na klasu čili jehnědě ojedinělém, podepřeném o stopku kratší řapíku z úžlabíčka nejho- řejiho listu wyniklém, pod nímž taul ze 4 lupenůw waječ- ných, bílých, poddutých, tupých ; tyčinky roztraušené a smíchané s pestíky, okolo každého možná 7 poznati : nit- oh PE nos ok nák © R S o lísŤ ky překrátké. — "Na Žapanu w příkopech podlé cest. Kwěte w čerwnus E. © : s Potřebuje se co lék obměkčující. Lourciro prawí, že w Kočin« číně ji jedí w salátu, Pá Řád 201. KYSALOWITÉ. BEGONIACAE. Kwěty jednodomé. Okwěti s waječníkem srostlé : kraje korunowitého, 5—6dílného, samčí 4lupenné : uštůw wněšných plochých, krajemi se kryjících a ostatní, oby“ čejně složené, přikrýwajících, Waječník Spauzdrý, mno“ howaječný. Čnělka na dwé neb tré klaná;, blizny tlu- staunké, po čnělkách dolů běžící, křiwené, anebo přihlawowité. Tobolka 3pauzdrá, skrze stěny trojchlop“ ná, mnohosemenná. Semenice lupenowitě rozšířené do pauzder daleko čnějící, Semena předrobná, bilečnatá, Kel osowý, rowný, © Kořínek proti ose tobolkowé čelící, Byliny nebo kře šťáwnaté, „Listy střídawé, jednoduché, dlani tosečné, obyčejně zubaté nebo pilowané, dole obyčejně nestejné ne- bo polosrdčité, w pupenu krajema wewinuté; palisty blanowité, ods dělené, prchawé. Kwěty prawidelné na wrcholících konečných toz- sochaných. Do toho řádu náleží asi 50. rodůw w jediném pokolení, ježto wšecky rostau w kraje meziobratníkowých Ameriky a Indie wýchodní, wyjmauce 2 w Číně a Žapanu a 2 na Madagaskaru se na« cházející. Kysaza. BiGoxia, DeGonxip. Znaky pokoleňowé jako řádowé. K. kuklatá. B, cucullata /Fi//dď. Keř; listy nestejně srdčité, podlauhlé, zaubkowané, lysé, kuklowité, krátko- řapíkaté ; palisty podlauhlé, zubaté, weliké, zelené, aniž blanowité jako ostatních; kwěty samčí uštůw 2 stříčných wětších, zaokrauhlých, 2 kopinatých, úzkých; tobolka trojkřídlá, © křídla nejwětšího © okrauhlého, ostatních dwau menších stejných, obak ztenčených. — W Brasilii, K, kopístnatd. B. spathulata 7Fil/dď. Zelina lodyžnatá ; listy nestejně srdčité, tupě a nepatrně zaubkowané, ly= Saunké ; listeny kopisťowité, nestejné, brwités tobolka křídel tupých. — W Brasilil, K, srstnataunká, B. hirtella Lénk, Lodyžnatá ; listy nestejně srdčité, rohsté, nestejně pilkowanobrwité, ná rubu po žilách srstnataunké; palisty mázdrowité, kopi“ 92* 458 nité, třepenité; tobolky křídel nestejných, přimoúhlých. — W Brasilii. Listy jejich nakyslé jedí we wlasti jako my šťowík; též je po- třebují w lékařstwí. K. leskutá. B.nilida Dryandď. B. obligua Herir. stírp. 1. 46. (exel. syn.) Lam. t. 118. B. minor. Jacg. rar. t. 618. Keř zwýší muže (u nás sotwa 3) wětewnatý, pří- mý; listy nestejně srdčíté, nepatrně zubaté, nejlysejší, lesklé, ostré; palisty. kopinatočárkowité, kýlaté; kwěty růžowé, na wrcholíku rozsochaném; kwěty samčí uštůw nestejných, 2 wětších wejčitých, 2 menších kopinatých, podlauhlých, topých; kwěty samičí o 6 uštech nestejně welikých, podlaublých; tobolka křídla jednoho nejwět- šího, příokraublého. — Na wrších Jamaických. Kwěte w dubnu až do prosince. R. Wšecky částky nakyslé potřebují proti kurdějím, na rány ad, K. různobarwá. B. discolor R. Brown. Dict. sc. nat. atl. 3, £. 11. 48. B. Evansiana Andr. Keř přímý, wětew- natý, čerwený, klaubnatý, uzlatý; listy nestejně srdčité, rohaté, pilkowané, na rubu co krew čerwené; tobolka křídel nestejných, tupoůhlých. — W Číně. K. bulwatá. B. tuberosa Dryand. Empetrum aceto- sum Rumph 5. £. 169. Kořen oddenku plaziwého, bílého, mrcasatého, wypauští několik lodyh zelinných, plazi- wých; listy co dlaň weliké, nestejně srdčité, rohaté, zu- baté, Wustožilé ; kwěty na wrcholících wně čerwené, u wnitř bílés tobolka křídel rownoběžných. — Na Mo- lukách. Zemínowé a Ewropané nať jedí w salátu. Kořen ale není jedlý. Řád 202. TAKOWITÉ. TACCEAE. © Okwětí korunowité; trubky s waječníkem srostlé; kraje Gdilného, stálého. Tyčinek 6, dole na ušty okwě- ťowé přirostlých, prostých: nitky plátkowitě rozšířené, na konci prohlubené anebo kápowitě klenuté; prašníky u wnitř připewněné, 2pauzdré: pauzder oddělených. Pestík ze tří worečkůw srostlý; waječník Ipauzdrý ne- bo polo 3pauzdrý : čnělka krátká, tlustá, 3brázdá 3 bliz- na pramenitě na tré klaná: uštůw 2laločných. Bobule stálým okwětím šomolatá, 1pauzdrá nebo nedotrojeno- pauzdrá, mnohosemenná. Semena na 3 semenicích po- 1459 stěnních anebo na krajích přehrádek nedokonalých přípewněná, wzstaupawá nebo rownowážná. Kel wej- cowilý, w jednom konci bílku zawřený. Byliny oddenku hlízowitého. Listy wšecky kořenowé, celé nebo d'anitosečné ; úkrojůw celých anebo protisečných, žílnatých a žeber- natých; řapíky dole polopošewnaté. Kwěty obojaké, na konci stwo lůw w okolík listennatý rozpostawené, "Troje rody we 2 pokoleních rostau w Asii meziobratníkowé a na ostrowech indských a oceanských. "Taka. | TAcog, Tyčinky nitek na konci kápowitých, ma wnitřní straně kápě nesaucích, emo konci swými prostými dolů směřující. Bobule 1pauzdrá. T, protisečná. T. pinnatifida Forst. T, littorea Ramph b./, 114. T. sativa Rumph 5. £ 112. Katu-schina Hhced. 11, 4 21, Kořen sestáwá z mnoha hliz co 2 pěstě we- likých jakoby bochníčkůw nahromaděných, u waitř bí- lých, šťáwnatých, nahoře mrcasy prorostlých, po straně opatřených uzly, nowé pazaušky wypauštějícími; listy kořenowé weliké, řapíkaté, 3laločné nebo dwakrát 3- Ialočné: lalokůw protisečných anebo nestejně chobot- natých, ostrých: řapík 2 wysoký; stwol 5—6“ wysoký, přímý, dutý, nahoře brázdowaný, nese na konci okolík 7. 4—8 kwětůw pokrywkami obhrnutý ; plod wyhlíží jako kaštan, Úžebrý, s mnohým hnědým semenem, pšenici podobným, smradlawým. — Na Ostrowech moře ind- ského a tichého. 4. Hlízy kořenowé jsau hořky a ostry; sázením ale ty wlastnosti se zmirňují a přistrojením docela zmizejí; dobýwá se z nich pěkná mauka, z níž dělají chléb welmi chutný, Protož i wšude se sází. Hlízy čerstwé nastrauhané přikládají na hluboké rány od šípůw. T. dlanitá "T, palmáta Blume. Z jejích hliz též dobýwají mauku, ježto prý špatnější nežli od předešlé. E Řád 203. PODRAŽCOWITÉ. ARISTOLOCHIEAE, Okwětí obyčejně barewné: trubka dole na waječ- nik přirostlás kraj prawidelně 3-, pořídku 5—6dílný anebo tlamato*pyský nebo celý a jednostranně čili ja- zykowitě prodlaužený, stálý nebo padawý. Tyčinek 6— 12, řídko wíce; na waječníku nebo čnělče připewněných ; obyčejně zkrácených ; prašníky wně připewněné. Waječ- “ 1460 ník 6—nebo řídko 3—4pauzdrý, někdy s nedokonalými přehrádkami mnohowaječný. Čnělka krátká, slaupowi- tá; blizny 3—6, často hwězdowítě rozpoložených, To- bolka 3 —-4 — Gpauzdrá, | chlopněmi pukající anebo nepukawá: pauzder mnoho-», řídko chudosemenných. Semena rownowážná nebo wzstaupawá. Kel malý w jednom konci bílku zawřený; kořínku doleního anebo dostřediwého, děloh překrátkých (před klíčením sotwa patrných), Byliny, podkře, kře. Kořen oddenku plaziwého nebo hlízo- witého. Listy střídawé, jednoduché, peřenožebré nebo znoženoži- lé, celé nebo pořídku znoženolaločnaté, dole obyčejně srdčité. Kwěty obyčejně obojaké, úžlabíčkowé; ojedinělé, chomáčené, někdy hrozněné, Ten řád sestáwá z 80 rodůw (w 7 pokolení rozpostawených) a po pásmě horkém a obojím mírném rozlosowaných, takže nejwětší díl 6/5) přichází na Ameriku, jmenowitě mezi obratníky, ostatní na te- plejší Asii a obzwláště na krajiny středomořské, na Ewropu chlad- nější ale toliko 2, w jižné Africe a na Nowém Hollandu ani jediná, Pro silici často kafrowitau a prwek hořký a ostrý jsau wážené léky a w horkých končinách hlawnč, proti ušťknutí jedowatých hadůw se potřebují, PopRAŽEC. ARISTOLOCHIA. © OSTERLUZEI. Okwětí korunowité, padawé: trubka dole s waječ- níkem srostlá, nad ním baňatě rozšířená, pak rowná nebo křiwá; kraj úkosný, jazykowitý nebo 2—3dílný. Prašníkůw 6, 2pauzdrých, kolem do kola přirostlých na čnělku krátkau, tlustau, slaupowitau, 'nebo přihlawowi- tau : blizna na tré neb šestero klaná, Tobolka o 6 pauzdrách a chlopněch mnohosemenná. | . P. welolistý. A. Sipho Lm. Herit. stirpe £, 1. Bot. mag, 6. 534, Rastl, IE ob: 1. Kořen dřewnatý, málo wě- tewnatý,- nestejně prohýbaný, oblý, dřiwí lehkého, děr- onatého, kůry tlustaunké, šediwé, kafrem zapáchající; kmenůw několik, 16—20“ dlauhých, šlahaunowitých, ne. určeně točiwých; kůra na wětwích přírozsedalá, skoro korkowitá, na rozbách uzlatá, hladká, lysá, zelená; listy "střídawé, řapíkaté, příokrauhlé, srdčité, zakončité nebo sotwa ostré, celé, lysé, na líci sytě zelené, na rubu na- siwělé, síťkowanožebernaté, 1/,—1 dlauhé, 4— 8“ ši- roké; kwěty ojedinělé nebo podwojné, úžlabíčkowé, na dlauhých stopkách odwislé, na nichž pod prostředkem listen srděitookrauhlý nebo wejčitý, příblanowitý, síťko- wanožílnatý ; okwětí 2“ dlauhé: trubka silně nadkřiwe- ná, dole skoro tupě homolowitě nafauklá, od prostředu až k okraji silně zaužená, nahnědle zelená, hnědočer. 1461 weně ožílnatá a žebernatá, kraj 1;2—>*/4“ široký; prohlu- bený, prawidelně na tré klaný: uštůw okrauhlých, 0- strých, tmawě tisawých; ústa kraužkem bochatým obrau- bená; čnělka zakulatělá s „blizny 3 ostraunké, příwehnu- té, pod každau prašníky 2 čárkowité, 2pauzdré, docela řirostlé ; tobolka wálcowitá, ponakřiwená, 21/,—3“ dlau- ná; semena wejcowitá, zpleštilá s příwěskem tlustým, haubowitým, stejnotwarým we wšech šesti pauzdrách na sebe hustě narownaná. — W teplejších dílech Ameriky sewerné. Kwěte w čerwnu a lipnu. m. W našem podnebí dosti dobře se daře slauží pro weliké a hu- sté listí k porostání besídek. We wlasti jest lékem, P. srdcokwětý. A. cordiflora Mulis.. Točiwý; listy srdčité, zakončité, příštítowité; okwětí nafauklé, lysé, úst ztěsněných, okraje nejobšírnějšího, nachowého, stejno- barewného, srdčitého, 16“ širokého, — Nad řekau maj- dalenskau Ameriky jižné, © Lék wůbec známý proti jedu. Kwěťy jeho, dosawad w celém rostlinstwu nejwětší, slauží: chlapcům za čepice, © P, největší. A. maxima Dín. Jacg. am. t. 147 Keř točí a pne se do wýšky 30“ po stromech; listy podlau- hlé, zakončité, 3žilé, lesklé, nejcelejší, na rubu síťko- wanožílaaté, řapíkaté, střídawé, často 1" dlauhé; stopky úžlabíčkowé, ojedinělé, 2—3—, pořídku 4kwěté; pod kaž- dým kwětem listen kopinatý; okwětí černě brunátné, největší, křiwé: jazýčku jednoduchého, wejčitého, hro- titého3 tobolky přeweliké, jejichž pauzdra se rozděliwše wisí pak na stopkách též rozštipených jako na šnůrách dolů. — W lesech na Karthageně. Kwěte w říjnu. P. trojlaloký. A, trilobata Lín. A. trifida Lam. Keř točiwýs listy 3lalokés tupés okwět nejwětší, nafauklé, zkřiwené, dole w pytel prodlaužené, pysku nejcelejšího, dole srdčitého, ocasátozakončitého, s ocasem třikrát trubky delším a zkrauceným, — W Iadii západní. R. Celý kořenný, těžce zapáchající, hořký, působí dáwení, wyhá=- ní pot a zahříwá; protož jej potřebují w Americe co lék. Indowé Surynamští zwařeninu z něho proti jedům a nakažlinám pijí, P, šklebůvý, M. ringens, Vahl. A. grandiflora Fall. symb.t. A1, (absg. synom), Ambuyaembo, Kmen točiwý ; listy příokrauhlosrdčité $ listeny ojedinělé, příokrauhlé, srdčité, objímawé ; okwětí nadkřiwené, baňotonalauklé, šíť- kowanoskwrnaté, 2pyské: pysku jednoho kopísťowitého, druhého kopinatého, — W Brasilii, Guianě,na Jamaice. R. „ Obuti jest hořké; dělají z něho kanpele posilující a rozháně- Jicko; podkuřají se jím k zotawení andůw a útrob ochablých; též pijí zwařeninu z něho proti zaprtalosti útrob břišních, 1462 P. nejwonnější. A. odoratissima Dra. Sloan, 4, 1. 104. /- M Keř točivý; listy srdčitowejčité, ostré ; stopky li- stu delší, fkwěté; okwětí pysku nehetnatého, srdčitoko- pinatého, trubky delšího, brunátného. — Na Jamaice, w Mexiku. K. új Kořen hořký, horký, kořenný, wonný, potřebuje se proti zim- pici, wodnatelnosti, wně co kaše proti otokům, co masť proti nšíknutí jedowatých hadůw. P. mírysný. A. fragrantissima Ruiz, bej, ic. Keř to- čiwý; listy srdčíté, zakončité, hebké; stopky ojedinělé nebo dwojčatné a trojčatné, Ikwěté, krátké; okwětí trubkowité, pysku kopinatého podhnutého. — W Peru- wii. R- tu dělají z jeho šlahaunůw prowazy a lana. ; P, hadomorný. A. anguicida L. Jacg. am. 4, (44. — pict. £. 220. Kořeny oblé, wětewnaté, u prostřed bě- Jawé a plné soku pomarančowého, hořkého, hnusného a smradlawého, kůra korkowitá; kmeny oblé, wětwe do- lení šlahaunowité, dřewnaté, mnoholeté s korau korko- witau, hoření lysaunké, čárkowané, točiwé, po stromech do. wýšky 10" se wypinající; listy srdčité, zakončité, nejcelejší, rowné, lysé, na rubu síťkowanožílnatés řapík oblý, pýřitý, krátký 3; stopky saukromé, úžlabíčkowé, tkwě- té, řapíku kratší nebo delšís. listeny weliké, srdčité, objímawé; okwětí zelenawě žluté, brunátně čárko- wané a žílnaté, nadkřiwené : ustí rozšířeného, uťatého, pysku kopinatého, zakončitého. — We křowinách na Karthageně. Kwěte w srpnu a září. k. | Zápach jeho hnusný, Štáwa kořenowá kausáním se slinami smíchaná, gti-ytiž nazwaná, a w tlamu prostředního jedowatého ha- da po 1—2 kapkách ucwrknutá zwíře zpitomuje a omamuje, takže bez úrazu se může claumati a za ňadra strčiti; po několika hodinách pitomost- opět zmizí. Jestli had nucen několik kapek polknantí, brzo křečí třesawau, po celém těle patrnau zhyne. Malchanowé čili dryáčníci „američtí polapiwše hada za krk anebo hlawu a omámiwše © jel nadřečeným způsobem zlehka lidu powčrečnému dáwají se na odiw, wychlaubajíce se býti bezpečnými před jedowatými hady. Pro- tož rostlinu tu proti ušťknutí hadímu potřebují užíwáním jí u wnitř nebo přikládáním na ránu. W Americe slowe con'racapitan. ý -Pe mnohokwětý. A. indica Lin. Careloe Vegon Rheed. 8. 2. 25. Bylina lodyh točiwých; listy eliptičné, tupé, příwykrojené, zlehka srdčité; © stopky mnohokwěté; okwětí přímé: jazýčku kopinatého delšího trubky. — W Indii wýchodní. ; Semeno aahořklé, ostré, wonné a kořenné jako cicwar. Zwa- řenina z rostliny s olejem hojí ušťknutí hadí. Kořen w lékařstwí po- třebují wnitř proti zimnici, bolení hlawy, zaprtalosti útrob, těžké- mu močení. © © 1463 P. hrubokwětý. A. grandiflora Swartz, Keř točiwý, listy širokosrdčité; stopky ojedinělé, listennaté; okwětí baňaté, u prostřed ztěsněné, žlutě a tmawě nachowě - skwrnaté: ústí nejobšírnějšího (8), pysku nejwětšího, přísrdčitého, nejcelejšího, ukončeného nejdelším (8— 10“) ocasem, trubky u wnitř. wraubkowané. — Na Jamaice. Kwěte na jaře. h- Celý jsa třen smrdí hnusně asi co merlík smrdutý, a puch ten dlauho na prstech wázne, P. dlauhý. A. longa Lin. Blak, t. 251. Clus. 2. p. 70. Podražec dlaubý Mar. Háj. 183. (kromě kořena) — Wed. 216. Kokorňák dlauhý. Kořen starý ztlauští ra- mena a zdélí střewíce, jednoduchý nebo na konci málo wětewnatý, wšude mrcasatý, mladý, autlý; lodyhy z ko- řena mnohé, rozprostřené, wzstaupawé, nahoře točiwé, brázdowané, břitce čtyrhrané, lysé, zdélí 1—2 pídí; listy wejčité, dole okrauhlosrdčitě wykrojené, nejtupější, změlka wyříznuté, rowné, na líci hladké; řapíky zdélí čtwrtiny listowé; stopky ojedinělé, Ikwěté, kratší řapí- ku; okwětí rowné, přímé, špinawě z zelena žluté, dole wejcowitobaňaté, k ústí zponenáhla šířející: © jazýčku kopinatého, ostrého, naděhlibeného ; tobolka hruškowitá, odwislá. — Mezi obilím a na winicích we Francii, Italii a Dalmacii. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. Nať zápachu dosti líbezného, sušením poněkud slabnaucího, Chuť má ostrau, hořkau, protiwnau, Staří ji často w lékařstwí po- dáwali, přípisujíce jí moe čmýry ženské, plod mrtwý wyháněti, a jedy rozdílné mořití, P. užouwník. A. Serpentaria Lin. Jacg. schoenb. t- 885. Plenk t. 641. Hayn. 9. 4 21. Důsseld. A1, r. 22, Oddenek */:“ dlauhý, hrbatý, přírownowážný, dolů wy- pauštějící přemnohbo mrcasůw dlauhých, tenkých, niťo- witých, rozdílně křiwených, šedě nebo žlutawě bí- lých, nahoru ale wyhání několik lodyh wzstaupawých, slabých, jednoduchých anebo příwětwitých, zprohýba- ných, sotwa pýřitých, dole opatrených několika šupina- mi obdálnými, drobnými, úzkými; listy na řapících krátkých, pýřitých, 2—3“ dlauhé, 12" široké, srdčito« wejčité, dlauze zakončité, pýřité : úkrojůw krátkých, za- okrauhlených stopky dole z úžlabíčka šupín wyniklé, 1—2“ dlauhé, štíhlé, drobnými listeny opatřené, ne- prawidelně zprohýbané, takže 1-—3 kwěty skoro pod zemí nebo pod spadlým listím anebo mechem se na- cházejís okwětí špinawé z nachowa fialowé, 6" dlauhé, pýřité: trubka wíce méně esowitě zkřiwenás pysk nad- » 1464 hnutý, o lalocích 3 nejkratších, přítrojúblých. — Na chlumech Ameriky sewerné, obzwláště we Wirginii a Ka- rolině. Kwěte w kwětnu a čerwnu, podrubé w jeseni. 2. W Americe se má za bezpečný lék proti usťknutí chrastýše ; w Ewropě ale kořen (radix Serpentariae virginianae) podáwá se proti chorobám rozdílným, obzwláště zimnícím studeným a zhnilým, Hla= wní jeho prwek jest silice, pryskyřice a wýtažek. k P. užitečný. A. oflicinalis Nces, Důisseld, (B. £. 28. A. Serpentaria /Pi/id. Podobá se předešlému. Lodyha wzstaupawá, zprohýbaná, wždycky jednoduchá, a ojedi- nělá z kořena; listy 2—4'|:“ dlauhé, 14—18"“ široké, srdčitopodlauhlé, déle zakončité, obak pýřité, dole klí- nowité: úkrojůw 2 mělce wykrojených, w poměru del. ších; stopky též nad kořenem wynikají, wždycky fkwě- té, 1" dlauhé, plodonosné ale 3—4""; okwětí zkříwe- né s pyskem kopinatým. — Na chlumech w Americe sewerné. Kwěte téhož času. 4. P. mnohomrcasý. A. polyrrhyza Pluk. t. 18. (1. A. serpentaria B JVild. Hayn. 9. (« 21. f. Podobá se předešlému, rozeznáwá se ale lodyhan přímau, nikoli wzstaupawau , zprohýbanau, listy kopinatými, dlauze zakončitými, na zpodině. srdčitošípowitými, 4“ (i wice) dlauhými, 100" širokými, pyskem okwěťowým wejčitým. — Roste tamtéž. 4. Obau těchto rodůw kořen wyhlíží jako u podražce užowníka, a maje stejné wlastnosti taktéž se potřebuje. P. okrauhlý. A. rotunda Lín.. Podražec okrauhlý Mat. Wed. 216. B. Rostl. 2. ob. 2, Kořen oddenku bam+ bolowitého, kulowatého, twrdého,. mrcasatého, wně hnědého, u wnitř šafránowého, wypauštějícího několik lodyh dole malíčko položených anebo přímých, čtyr- hraných, lysých, zwýší 1£— 2 pídí, prohýbanýchý listy dle obwodu wejčité, dole srdčitě wykrojené, nejtupější, někdy wyříznuté, nejcelejší, obak lysé; řapíky kratičké, takže listy lodyhu objímajís stopky z hořejších úžlabí- ček wyniklé, ojedinělé, mnohem delší: řapíku, Ikwěté ; okwětí přímé, t'/4" dlauhé, dole wejcowitobaňaté, brár zdowané, černonachowé: jazýčku podlauhlého, rowného, nejtupějšího, wyříznutého, tmawě. černonachowého; tor bolka odwislá, zakulatělá, Ghraná. — Na skalách a lu- kách Ewropy středomořské, Kwěte na jaře. 4, „Powahy má podražce dlauhého. + 0 Psroobecný. © As- Clematis Lůe. Fl. dan. 1235. Plenk 4650. Důsseldo 4. te A4. Mat. Háj. 183. P. obecný Mat, WWel, 216, As s Rostl. 2. ob. 3. Podražec, kokor» a 1465 ňák, wlkowé jablko, hořký traňk. © Kořen oddenku pla- ziwého, co malík tlustého, mnoho mrcasů wysílajícího : lodyhy z kořena mnohé, oblé, brázdowané, nejlysejší, uzlaté, 1—3 zwýšíz listy příokrauhlowejčité, hluboce a obšírně srdčitowykrojené, tupé, chruplawě obraube- né, na líci špinawé, sytě žlutawě zelené, na rubu bledě nasiwělé, znoženožebré, 3" dlauhé, o málo užší; řapík zdélí polowičky listowé ; stopky po 3—6 w úžlabičkách hořeních, mnohem kratší řapíku; okwětí rowné, dole zakulatělobaňaté, šestibrázdé: trabka autlá; jazýček po- dlauhlý, tupý, wyříznutý, lysý, špinawě ze zelena žlutý 3 tobolka obwejčitá, 1—11j; dlaubá. — W plotech a wini- cích po Ewropě až k 50"š.s. Kwěte w čerwnu a lipnu.?. Kořen zápachu a chuti silných a nepříjemných; mať čerstwá mauta jsanc smrdí a chutná hořce a protiwně. Aučinky jako po- dražee dlanhého a okrauhlého, Orfila počítá rostlinu tu mezi jedy om amující, KoryrTNíkK, AsaRuUm. | HAsSELWURZ. Okwětí zwonkowité, u wnitř barwené, stálé: trub- ka s dolejškem waječníka srostlá; kraj na tréneb čtwe- ro klaný. Tyčinek 12, na waječníku okolo čnělky při- pewněných: prašníky u prostřed na nitkách prostých (P vý pa Čnělka wálcowitá; blizna pramenitá, 6- aločná. © Tobolka nepukawá, nedokonale Gpauzdrá, mnohosemenná. Semena na wnitřní straně přehrádek připewněná, K. lupolistý« A+ europaeum Lín, Fl. dan. t« 653. Lam. (« 394. /« | Plenk 1. 358. Schk. €. W21. Hayn. 1. €. 44. Důsseld, 2. 1. 23. Rostl. 2. ob. 4. Kopytník Mat. Háj. 8, — Jel. 9. Kopytník, omylník, lesní špika. Oddenek plaziwý, autlý, dlauhý, oblý, mrcasatý, na konci wze- stupující a nad zemí wypaustějící lodyhy krátké, dole blanowitošupinatéz listy po 2 z konce lodyhy wyniklé, předlauhořapíkaté, širokoledwinité, celé nebo příwykra- jowané, na konci zaokrauhlené nebo zatlačené, zmládí měkké a silně pýřité, pak méně pýřité, kožowité, siťko- wanožílnaté, na líci tmawě zelené a lesklé, ma rubu bledší, bezleské; kwěty ojedinělé, konečné, mezi li- sty wyniklé, stopkaté, nicíz; okwětí 5—6" dlauhé, wně špinawě bledozelené, hnědě naběhlé, u wnitř tmawě krwawé: uštůw wejčitých, ostrých, wehnutých. — W le. sech listnatých, pod křowím na pudě kamenité nejwět. - šího dílu Ewropy. Kwěte w dubnu až do čerwna. tp. "GČelá bylina zapáchá silně a kořenně jako kafrem a odolenem 1466 (kozlíkem) a chutná ostře, odpornohořce, kořenně ; horem a dolem počišťuje, protož w lékařstwí býwala užitečná, nyní zústawuje se lé- kařům dobytčím. K. hrotitý. A, canadense Cornut. t. 25. Moris. 3. 5. 13. 4. 1. /. V. Lin.. Lam. t. 633. (. 2. Bart. mat. £, 32. A. latifolium Sadisd. Podobá se předešlému welmi; listy ledwiniié, hrotité, obak nejautleji pýřité; waječník ne- patrně 3bočný; ušty okwěťowé dole podduté, na kon- ci wice méně rozložené, plochaunké, po krajích pod- chlipené; nítky sotwa zwýší čnělky. — W Americe se- werné. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. | Lékařowé seweroameričtí podáwají kořen k dáwenf. Též jej přidáwají do mestu; aby wíno nabylo chuti lahodné. K. wirginský. A. virginicum Lin. Kořen a lodyha jako předešlého rodu; listy ojedinělé, srdčité, příokrau- hlé, náostré, kožowité, nejlysejší, na řapících dlauhých ; kwěty kratší listu. — W Americe sewerné, w Číně, Ža- panu, Kwěte w dubnu a kwětnu. 2£. Kořen jeho zawážejí do Číny, kdežto. jej potřebují, jako u nás ipekakuanhu we skrowných dawcích, K. aronolistý. A. arifollum Míchr. Blak. £. 359. Oddenek překrátký, neplaziwý, mnoho tenkých mrca- sůw wypauštějící; listy na řapících dosti dlauhbých oje- dinělé, menší nežli kopytníka tupolistého, srdčitonášípo- wité, bledě zelené, tmawě skwrnaté ; okwětí malé, trub- kowité, nahoře škrcené, tmawě čerwené, překrátkostop- katé. — W jižnějších končinách Ameriky sewerné. Kwě- te w kwětnu a čerwnu. 4. We wlasti jej jmenují planým zázworem, protože kořen má chuť zázworowau slabau; w lékařstwí jej potřebují. | Řád 204. OZORNOWITÉ. CYTINE AE. © Okwětí obyčejně barwené, dole s waječníkem sro- stlé: kraj prawidelný, na tré neb šestero klaný, s ušty před rozwitím střechowitými nebo řasnatochlopnitými, Tyčinek mnohokrát wice uštůw, řídko stejnopočetných, a srostlých w slaupek na waječníku nebo okwětí sedící ; prašníky wně na slaupku přirostlé, 1—2— nebo wiče- pauzdré, štěrbinami nebo děrami pukající, pořídku sau- středně pauzdraté a společnau děrau pukajicí. Waječ« ník Ipauzdrý, o 4—8 nebo wíce semenicich nástěnních, které někdy w nedokonalé přehrádky prodlaužené; wa- ječka mnohá, připewněná po obojí straně semenic, ; F ě o aa Pok a ey 7 WW" 1467 sedawá nebo wisící. Čnělek co semenic, dohromady ja- kož i se slaupkem tyčinkowým srostlých, a nesaucích bliznu jedinau, terčowitau anebo blizny oddělené, ostré. Bobule obyčejně okornatělá, u wnitř kecatá. Semena mnohá w kecu roztraušená. Bílek a kel neznámé, Byliny nebo zeliny na kořenech přížiwné; lodyha Šupinatá, někdy welmi zkrácená, nepatrná. Kwěty prawidelné, obojaké nebo jednopohlawé, konečné, ojedinělé nebo klasené, Do toho řádu zajisté náleží toliko G— 7 rodůw (we 4 poko- leních), jichž 1 roste w končinách středomořských, 1 w Africe jižné a ostatní na Archipelagn indském. Rostliny to austrojností andůw rozplemeňowacích podiwné, Rozděluje se na dwé podřadí: © 1) OZORNOJFITÉ. (wlastně). Pauzdra prašníkowá štěrbinami na dél pukající. Waječka sedawá. 2) PATMOWITÉ. Pauzdra prašníkowá, děrau (něk- dy) společnau se otwirající. Waječka wisící. Podřadí 1. OZORNOWITÉ. CYTINEAE GENUINAE. OzonNa. | Čyrimus. | HypocisrT. Kwěty jednodomé. Okwětí trubkowitozwonkovvité : kraje na tré, čtwero nebo šestero klaného, Kwěty samčí ; Slaupek tyčinkowý s čnělkami zakrnělými srostlý, na konci nesaucí prašníky 2pauzdré, Kwěty samičí: Waječ- ník podokwěťní, o semenicech 8 nastěnních. Čnělka 1, wálcowitá; blizna hlawowitá. Bobule měkká, kecatá, O. obecná. C. Hypocistis Lin. Cav. čce 2, £. WTI. dd. Brongn. an. mus. 12, 4. A, Dict. sc. nate alle 3. 1. 3, Rostl. 2, ob. 3. Hýpocistis. Mar, JWel. 58. et 54, Lo- dyba přímá, 2—4" wysoká, wětším dílem w zemi wá- znaucí, jednoduchá, přikrytá šupinami (listy) podlauhlý- - mi nebo wejčilými, střechowitými, obyčejně brwitými, žlutawě hnědými nebo krwawými; kwěty konečné, po 3 —?9 dělající chocholík, přímé, žlutawé, dolení samičí pří- sedawé, hoření samčí krátkostopkaté; každý podepřený dwěma listenoma čárkowitopodlauhlýma, brwitýma, na wa- - ječník přirostlýma ; trubka okwěťowá se slaupkem tyčin» owým a čnělkau blanamí jakoby přehrádkam spojená; bobule kulowatá, co ořech Jískowý weliká, žlutawá. — W Ewropě, Asii a Alrice podlé Moře středozemního na 1468 kořenu rozdílných cistůw příživná, Kwěte w březnu a dubnu. 4. z Pastýři a chlapci tu rostlinu jedí. Dobýwají ale z ní sok (suc= cus hypocistidis), druhdy co lék swraskující proti auplawici a krwo+ toku wážený, PýcHORA. APHYTEIA. | PILZMALYE. Okwětí weliké, nálewkowité, dužnaté, přímé, stálé, dopola na tré klané. Tyčinky 3, dole srostlé, krátké. Prašníky spojené, srdčité, čárkowané. Waječník s trub- kau okwěťowau srostlý, Čnělka tlustaunká, krátká, Bli- zna 3bočná, žlabowitá. Bobule 1pauzdrá. Semena mno- bá, w kecu hnízdiwá. P, africká. A. Hydnora Lčn. Lam. £. 568. Nees Pílze titul. Hydnora africana Zhunb. Gaert. £. 131. Ta obzwlášť- ní rostlina nemá ani lodyhy ani listůw a skládá se to- liko z kwětu asi 3“ dlauhého, wonného ; kraj okwěťowý u wnitř bíle skwrnatý; bobule jest ztlauští pěsti. — Přížiwná na kořenu rozdílných pryšcůw na Předhoří dobré naděje. Bobnli netoliko rádi žerau lišky a pucholowé, anobrž i Ho- tentoti je surowé a w popelu horkém upečené jedí, Podřadí 2. PATMOWITÉ. RAFFLESIEAE. Parma. ŘAFFLESIA- | RAFFLESIE. "Kwěty obojaké nebo dwojdomé. Okwětí trubky baňaté, kraje rozšířeného, bdílného s ušty w paupěti střechowitými3 w ústí wěnec nejcelejší. Slaupek tyčin“ kowý talířowitý, na široké čechalce plochý, pod krajem podwinutým nesaucí prašníky saustředně mnohopauzdré, pukající děrau společnau, kolmo směřující, na terči sa- mém mající blizny někdy silně čnějící. Waječník pod- okwěťní, fpauzdrý, obyčejně se semenicemi mnohými, nástěnními. Bobule twrdokorá, kecem naplněná. P. žáwská. R. Patma Blum. 1. t. 1—3. Zelina pří- žiwná. Z wýrostku polokulowatého, dříwe korau ko“ řenowau rostliny žiwicí docela obklíčeného, pak pukajícího zponenáhla wywinuje se paupě docela šupinami stře- chowitými přikryté a co do twaru a welikosti mírné hláwce zelní podobné, které rozwíjejíc se dělá skoro celau rostlinu pro náramnau krátkost lodyhy; okwětí 1469 dužnaté, Uusté, pleťowé, pak černohnědé; trubka zkrá. cená, obak na dél brázdowaná, lysá, kraj 1'2—2 w průměru dlanhý: uštůw příokraublých, celých, odstá- lých, později podwinutých, wně hladkých, u wnitř bělo- icedá vičndáfch kruh ústní wně naddutý, u wnitř běs lobradawičnatý ; slaupek tyčinkowý w trubce okwěťowé zawřený, jasně karmínowý, dole kruhoma obklíčený, jichžto wněšný širší, příchobotnatý, na příč čárkowaný, wnitřní posázený tilky nesčíslnými, zakulatělými nebo kejowitými, černými s; na krku toho slaupku řas 30—38 širokaunkých, na obojím konci užších, w nichž prašní- ky co mléko bílé a co hrách welikés konec slaupku štítowitý nese několik saustředních řad blizen příhomo- lowitých, tupých, přísmačknutých, na konci chlupatých, stejnobarewných, skoro 1" dlauhbých a obraubených krajem přímým, wraubečkowaným, 4—5" širokým. — Na oddenku kořenowém, pod powrchem zemním skoro rownowážném , laubince mázdratého (Cissus scariosa Blume) w lesech na Žáwě. Kwěte skoro celý rok. O. "Tato znamenitá rostlina, ježto kwčtanc skoro toliko z kwětu sestáwá, rozkwětši páchne zdechlinan. We wšech dílech prwek swraskující majíc potřebuje se we wlasti co lék swraskawý; ob- zwláště ji podáwají s kulkami muskatowými a jiným kořením še- stinedělkám, P. sumaterská. R. Arnoldi A. Brown. lům. trans. 13. t. 15.—28. Krubut. Též skoro z kwětu složená, jenž rozložený přikrýwá 4 archy papíru, ztíží 10 liber, a tudy wšech kwělůw nejwětší. Wyhlíží jako hlawatice zel- ná; wně přikrytý mnohými šupinami wětewnatožílnatý- mi; kraj okwěťowý o uštech 5 co cihla čerwených, 'j:“ tlustých, welmi dužnatých, přikrytých bradawicemi we- Jikými, nestejnými, I“ dlauhých; w ústí jest kruh 1“ w průměru; kwět tedy celý jest 3“ široký; u prostřed stojí několik tuctůw blizen tlustých, třepenitých, a na kraji asi 40 prašníkůw nahoře se otwírajících. — Na kořenech laubince úzkolistého (Cissus angustifolia) na Sumatře. O. Kwět smrdí mrcbau a pořád na něm roje much, swá waječka © na něj snášejících, Do trubky tyčinkowé wejdau se 2 másy wody. ŽuLKATEC, | BRUGMANSIA« Okwětí uštůw w paupět chlopnitých, po kraji we“ bautých; ústí opatřené kruhem z mozolůw oddělených. Slaupek tyčinkowý | příhomolowitý, nahoře prohlubený, 1470 a pod koncem tím nesaucí do kola prašníky přirostlé, 2pauzdré, děrama pukající, Z. žáwský. B. Zippelii Blum. 1. £. 3—6. Podobá se jměním předešlému pokolení. Kwět 4“ široký. — Též na kořenu rozdílných laubincůw na Žáwě. Kwěte pořád. O. Wlastnosti maje jako patma žawská taktéž se potřebuje. HLIWENCOWITÉ. BALANOPHORŘEAE. Kwěty různopohlawé. Kwěty samčí: okwětí 3—1lu- penné neb na tolikéž klané: uštůw w paupěti chlopnitých nebo wehnutých nebo přeřídko střechowitých. Tyčinka I, 3—4, pořídku wice prostých anebo jednobratrých : pra- - šníky prostých 1—2pauzdré, na konci nebo na dél docela štěrbinau pukajíci, jednobratrých též srostlé. Kwěty sa- mičí: Okwětí obyčejně nedokonalé, s waječníkem sro- sllé, často žádné, někdy šupinami nahrazené. Waječník ojedinělý nebo mnohožilý: worečky plewami oddělené, někdy také srostlé, hned nahé, hned obrubau okwěťo- wau krátkau, kruhowitau, pořídku na tré neb čtwero klanau wěnčené , | —3pauzdré: pauzder Iwaječných 5 waječka koncem přiwěšená Čnělek co pauzder, niťowi- tých anebo zkrácených; blizny hlawowité nebo terčo- wité. Nažky suché, řídko obdužnatělé, někdy srostlé nebo spojené, 1semenné. Semeno jádra stejnorodého (bez patrného kle). Byliny přížiwné na kořenech jinorostlinných, s kořenem hlí- zowitým anebo plaziwým, wětewnatým, lodyhau šupinatau nebo na-, han. Kwěty 1—2domé, sestawené w strbauly, klasy nebo laty ko- nečné. Ten řád sestáwá z 15 rodůw w 9 pokoleních, rostaucích me- zi obratníkoma Swěta starého a nowého, jediná toliko dosahuje nej- jižnějších koncůw Ewropy. HLIwENECc. (CYNomoRium. © HUNDSKOLBEN, Kwěty jednodomé, promichané s šupinami štítowilý- mi a plewami. Kwěty samčí: šupina okwěťowá obho- molowitá, uťatá; tyčinka 1: nitka niťowitá, prašník 2- pauzdrý, wně štěrbinau na dél pukající. Kwěty samečí : waječník krátkonožičný, Ipauzdrý, po jedné straně ma- jící několik plew přirostlých a dole několika obklíčený. Cnělka- niťowitá; blizna příhlawowitá. — Nažka wěnčená plewami přirostlými. 1471 i. rudý. C. cocčineum Lin. Lam. t. 142. Rich. mem. B, 7.21. Oddenek hlízowitý, na kořenu keřowém sedící a wyhánějící lodyhu wzstaupawau nebo. přímau, t+—1' wysokau, wíce méně kejowitau, dole šupinami hustě střechowitými, wejčitými, zakončitými, bílými porostlau, později docela náhau a swraskalaů, na konci n esaucí paličku z kwětůw obojího pohlawi hustých a šupin na- chowých nebo šarlatowých. — Na kořenu tryšly,myrty, nepity a jiných křůw w. Africe sewerné, na Sicilii a Maltě. Kwěte w dubnu a kwětnu. 4. Rostlina tá přížiwná má chuť swraskující zahořklan a přísla- nau ; swíží jest u wnitř bílá a wytlačená dáwá šťáwu co krew čerwe- man , usušená docela žčerwená. U nás před časy w lékařstwí se potřebowala proti krwotokům, auplawici, wředům; we wlasti ještě má tu sláwu (fungus melitensis). i HuzaAxKa» Iezosis. HeLosté. Kwěty různopoblawé, promichaně a společně dě: lající strbaul a oddělené pléwami štětinowitými, na kon= ti žláznatými a šupinami štětinowitými padawými. Kwět samčí: Okwětw. 3dilné, stopkaté. Tyčinka 4. Prašník 3- pauzdrý. Kwěty samičí: Okwětí ztuha srostlé s waječ- PR a jej krajem nejužším wěncující.: Čnělky 2. Ho“ nka, H. guianskd. WH. guyanensis Rích. 4 12. Díci. se, nat. atl. 2. 1. 82. Cynomorium cayenense Swar/z, Čízo- paska na kořenech. Kořen welmi wětewnatý, plaziwý, spletený, 1'/:" tlustý, na střewic dlauhý, a tu i onde wyhání z pupenůw trojšupinných mnoho lodyh 6'' dlauhých, 3“ tlustých, k býš nahých a nesaucích na konci strbaul zakulatělý šupin okrauhloštítowitých. — W Guyaně a Kayeně, - Hi. Jamacká, W. jamaicensis Rich. Cynomorium ja- maicense Swarfz, Podobá se předešlé; lodyha ale šupi- natá, strbaul prodlaužený, se šupinami střechowitými, polokosočtwerečnými. — Na Jamaice., We wlasti potřebuje se jako hliwenec rudý 93 WLUPA DRUHÁ. ROSTLINY JEDNODĚLOŽNÉ čili RŮZNOCEWNÉ. MONOCOTYLEDONEAE s. EXOGENAE. Rostliny jewnosnubné, cewnaté, kle jednoděložné- ho, cew nedělajících saustředné wrstwy, nébrž swazky různě postawené. TŘÍDA PRWNÍ. SAUMATEČNÉ. SYMPHYOGYNAE. Rostliny jednoděložné čili různocewné waječníka s okwětím srostlého. | Řád 206. WOĎANKOWITÉ. HYDROCH ARIDE AE. Kwěty dwaudomé, pořídku obojaké. Kwěty samč/: Kalich 3lupenný, zelinný, w paupěti přístřechowitý, Koru- na o 3 plátcích w paupěti nepravidelně do sebe násobe- ných, někdy žádná. Tyčinky ze dna wyniklé, 3 s plátky -střídawé, anebo jich 2—4krát wíce nežli plátkůw, s ně- kolika hluchými; nitky prosté nebo dole srostlé. Kwěry samičí : Kalich trubky s waječníkem srostlé, která jakož i koruna co kwětůw samčích. Waječník 1—6- anebo wicepauzdrý, mnohowaječný; waječka wzstaupawá, Čněl- ka 1, často nepatrná; blizny 3 —6, obyčejně na dvé klané. Plod nepukající, zbobulelý nebo kožnatý, n wnitř kecatý, 1—6 — mnohopauzdrý, mnohosemenný. Semenice nástěnní anebo na přehrádkách. Seměna bez- bílečná. Kel rowný, wejcowitý nebo wálcowitý s kořín- kem dolůw obráceným; pírko obyčejně patrné w dělo- -ze po boku zapuštěné, 77 Byliny bahní a wodní. Listy obyčejně kořenowé, shlančené, „ opořídku obdálné, stříčné nebo přesleněné, řapíkaté, plawající; nej- celejší, žílnaté ; řapík dole pošewnatý, často bezlistý, čárkowitý a pak často zaubkowaný, Kwěty před rozwitím w taulcích blanowi- tých nebo listowitých, 1—2chlopných, sedawých nebo možkatých, pm saměf obyčejně shlaučené, samičí ojedinělé. "M © Dosawád znají 18 rodůw (w 11 pokolení postawených), ježto dílem po celé zemi jsau rozšířeny, Nalézají se w horkém a mírném pásmu wšech země dílůw, jichž každý kromě obecně rozšířeného má ještě wlastuí, Woňaxka, | HypROcHaRIS, | FRoscHBiss. Kwěty dwojdomé. Kalich a koruna jako w znaku 1473 řádowém udáno. Kwěty samčí: Tyčinek 9; Pestíky 3, pometawé. Kwěty samečí: Tyčinky 3. pometawé, niťo- wité. Medníky šupinowité 3, dužnaté. Čnělek 6, blizen rozpoltěných. © Malwice Gpauzdrá, tuhau slizí naplněná, JW. žabí. A. Morsus ranae Lin. BU dan. t. 818. Schk. ©. 333. Rostl. | ob. 8. Lodyha wýběžkatá, ten- ká, oblá, pod hladinau wodní se táhnaucí, z kolínek wypauštějící dolů mrcasy kořenowé dlauhé a wzhůru listy a kwěty; listy řapíkaté, příštítowité, wzplýwající, srd. čitookrauhlé, nepatrně žílnaté, lysé, na líci swětleji tma- wěji zelené a lesklé, na rubu bezleské, často ponacho- wělé; stopek obyčejně wíce z jednoho swazku listowé- ho wyniklých, dole nebo pod prostředkem opatřených taulcem blanowitým, jenž na rostlinách samčích jsau 2lupenné a 3kwěté, na samičích ale Ilupennéa Ikwěté; -© kwěty nad hladinau wodní čnějící, 8—10"“ široké; ušty kalichowé wejčité, podklenuté, drobné; plátky okrauh- lé, autlé, bílé, neprawidelně řasnaté; prašníky a blizny žluté; plod kulowatowejcowitý, 4— 57 dlauhý. — We wodách stojatých w nejwětším. dílu Ewropy. Kwěte w Jipnu a srpnu. 2. Druhdy nať její w-lékárnách měli (herba morsus ranao s, di- aboli) co lék sliznatý a stahující, - Řezas. SrRariorEs. © WAsSERSCHEERE, Kwěty dwojdomé. Kwěty samčí: taulec 2lupenný. Kalich 3lupenný. Koruna o 3 plátcích, Tyčinek 11—13 plodných, 20—30 hluhých. Kwěty samičí: taulec, ka- lich a koruna též i 20—30 hluchých tyčinek jako w samčích. Waječník šestihraný, mnohopauzdrý: čnělek 6, 2lalokých. Malwice 6pauzdrá, mnohosemenná. : Ř. alocsowitý. S. aloides Lin. Fl. dam. 1. 381. Sehk. 7 885. Osoka. Kořen z mnoha mrcasů asi co brko husí tlustých složený, které, an nať we wodě jakoby zawěšená, od hora až na dno sahá, a tu hojným Wwlá- šeníčkem wšude se pokrýwá a do země wniká; z hořejška kořenu wyniká nať podobná nějakému aloesowi bezpňowému;, listy wšecky kořenowé, které, když rost- lina kwětaucí na wodu se podnesla, dělají trs často 2 široký, ostatně jsau I“ dlauhé, mečowito3hrané , za- končité kolcatozaubkowané, kruché a wlastně předsta- wují řapíky, jejichž čepele pometaly; z prostřed trsu wynikají stwoly smačknuté, polowičné wýšky listowé, nejjednodušší, ztlauští brka slepičího, hladké, lysé; tau- lec z lupenůw 2 wejčitokopinatých, tupých; kalich lu- 93* P 1414 penůw wejčitých, tupých, zelenýchs koruna (—4!/4"/ ši« roká, plátkůw obwejcowitookrauhlých, dwakrát wětších nežli lupeny, bílých; ponažlutlých. — We wodách sto- jatých čistých, po Ewropě sewerné a Sibirii. 4, Pokud rostlina nekwěte, jest u wodě potopená, pak ale listy její po wodě se rozkládají a stwoly do wzduchu se podnášejí, Se šrotem ječným smíchaná slauži ku krmená prasat. Ř. šišvorcowitý. S. acoroides Lin. Acorus marinus Rumph 6, t. 15. /. 2. Kořen plaziwý, málo wětewnatý, klaubnatý, jako šišworcowý ; listy kořenowé shlaučené, čárkowité, ploché, obraubené, na konci okrauhlené, nejcelejší, ku konci přípilowané, příkožowité, 4“ dlanhé, po kraji tupé, nejlysejší; pošwy blanowité, s listy, srostlé; stwol mezilistý, nejjednodušší, ojedinělý, přímý, niťowitý, wzhůru tlustnaucí, 3—4 wysoký, Ikwětý; tau- lec čárkowítý, smačknutý, zhněda zelený; 2lupenný ; malwice wejčitá, smačknutá, srstnatá, zwící slepičího wejce, 4—6pauzdrá; semen 14 nebo wíce. —— Na Molu- kách, po přímořích, mezi wzduchem a wodau. 2. Kořen wyhlíží skoro jako Šišworcowý, méně má ale mrcasů a nechutná ostře. W písku leze jako bílý čeřw a wšude wypaušti nať, takže písčina jako lauka wyhlíží. Semena sotwa že uzrála, hned klíčí. Plody jedí surowé, wařené nebo w popela horkém pečené, dost lahodně chutnající ; dužninu slizkau a hořkau náleží wypliwnanti, načež mají chuť jako kaštany. Z tuhých wláken po zetlelém listí pozůstalých dělají trwanliwé sítě, jichž nepotřebují žlutiti, jelikož samy sebau tu barwu mají. Taktéž bamboly jedí, ; OrTELA, | DAMASONIUM, Damasosium. © Kwěty obojaké. Taulec Ilupenný; šzubý, pětikří« dlý. Kalich 3dílný. Koruna 3plátečná. Tyčinek 6—1?. Waječník s kalichem srostlý, se 6 semenicemi wystáwají- cími. Čnělek 6; blizen 6—12. Malwice 1Opauzdrá, mno= hosemenná. Semena drobná, se skořápkau prostau; mís= kowitau, křídlatau. +00. srdeolistá. D. indicum JPlid. © Roxb. 1. 185, - Otelia alismoides Pers. Stratiotes. alismoides Lin, Bor. ny 1201. Ottel-am-bel Rheedď. 11.. 46. Kořen bam- bolowitý wypauští mnoho mrcasů dolů, a nahoru swa- zek listůw srdčitých, nejcelejších, žílnatých , řapíky podepřených a nad wodau čnějících, welikých; mezi nimi wyniká stwol 2 wysoký, přímý, jednoduchý, 1- kwětý; taulec křídel řeřabatých ; malwice 10pauzdrá, — We wodách Indie wýchodní a w Egyptu. 2. Bamboly w Indii wýchodní a listy jedí co jinau zeleninu, 1475 WonozeL. Boo'rIA. © BooTIE. Kwěty taulaté, dwaudomé, Okwětí Gdilné: uštůw 3 wnitřních plátkowitých, Taul samčí mnohokwětý, s kwě- ty dlauhostopkatými, čumícími. Tyčinek 1253 čnělky 3; blizny dwaulaloké. Taul samečí lkwětý. Waječník mno- hopauzdrý, mnohosemenný. Čnělek 9; tyčinek 9, po- metalých. JF. srdčítá. B. cordata IFall. ass. 1. £. 65. Bylina ladná, wodní, k mule přitlačená, bezlodyhá, mrcasatá, lysá s listy některé wynořené, dlauhé, kopinaté, příseda- wé, jiné wzplýwající, dlauhořapikaté, srdčité, mnohožilé ; kwěty hrubé, dole taulem obalené, na stwolu wysokém z wody čnějící. — We wodách stojatých na březích Iriwadských nedaleko Awy. Kwěte w září až do listopadu. Zelinu tu za čerstwa zbírají a weliké množstwí jí na trh do Awy a jiných blízkých měst přinášejí, kdežto ji jako jingu ze- leninu jedí, ZaxRUTICHA, © VALLISNERIA. — VALLISNERIE. Kwěty dwojdomé, Samčí: palice homolowitá, wšu« de pokrytá kwěty, w taulec zawřená. Kalich šdílný, Koruna 3plátečná, Tyčinky 2-—3, prosté. Samečí > taulec 1lupenný, lkwětý. Kalich a koruna jako samčí, Tyčinky 3, hluché (bez prašníkůw), Blizny 3, na dwé klané. Malwice Ipauzdrá, wálcowitá, mnohosemenná, Semena nástěnní. Z. hornozubá. V. Linneí J. S. Presl Rostl, |. ob. 6. wýk. 10. Vallisneria spiralis Lin. JFiliď, Kořen oddenku kolmojdaucího, co slepičí brko Uustého, bledě hnědého, z kolínok nepatrných wypauštějícího mrcasy dlauhé, do- hromady ocas 5—6"“ dlauhý dělající; konec hořejší prodlužuje se w lodyhu asi 1“ dlaubau; listy obblížné, čárkowité, 1—2 dlauhé, 1'|;" široké, přímé, plowající, tupé, na hořením konci, pilkowané, dole zaužené, dži- lé, nesíťkowané, obak stejně jasně zelené, dole bledší, nejdoleji w pošwu rozšířené, jejíž kraje blanowité, bílé; z úžlabíčka wynikají kwěty dwojdomé ; samčí na stwolu V“ málo delším, tenkém, niťowitém; paupě wejcowité; taulec 2dílný, uštůw podlauhlých, na dwé klaných; pa- lička smačknutá, wšude kwítím přikrytás kalich a koru“ na nejrozloženější a přípodhnuté ; kwět samičí na stop- ce tenké, niťowité, zakraucené a dosti dlauhé, aby roz- kraucená mohla kwět swůj na hladinu wodní podnésti; taulec Jkwětý, wálcowitý, dlaubý, na dwé klanýj; waječ- 1476 ník wálcowitý, dlauhý; blizna přísedawá, 3dílná: uštůw eliptičných, do pola na dwé klaných ; tobolka wálcowitá, dlauhá, 1pauzdrá, na stěně wnitřní mnohosemenná. — We wodách říčných w Languedoku. Kwěte w létě. Z. nejcelejší. V. Jaguini J. S. Presl. I. c. ob. 6. wýk. 41—19. V. spiralis Jacg. eclog, 1. £. 1. Podobá se pře- dešlé; liší se ale listy dole zauženými, tupými, nej- celejšími, 3žilými, nesíťkowanými; kwěty samičími 3- mužnými; stwolem samičím niťowitým, zkrauceným, — W Brentě řece w Italii. ah Z. zubatá. VY. Michelii J. S, Presl I. c. ob. 6. wýk. 20. V. spiralis Lin, HFiďidď. Valisneria Mích. gen. £. 10. /, 1. Valisneria Mích. č. c. f, 2. Též podobná předešlým. Listy plowající čárkowité, dole zaužené, 8žilé, síťkowa- né, tupé, po krajích wšude zaubkowané; kwěty samčí dwojmužné; stwol samičí niťowitý, zkraucený. — We wodách okolo Pisy w Italii. Rostliny wypauštějíce z kořena mnoho wýběžkůw silně se rozplemeňují, takže mohly průplaw languedocký neplawným učiniti. Wšecky způsobem urodňowání jsau znamenité. Kwěty samčí na krát- kých stwolech nemohau se nad wodu podnésti; pro tu příčinu pod wodau trhá se taulec a uhnije, načež kwěty odtrhše se cuknutím od osy wylonau a tu rozwíjejíce se plowají po wodě mezi kwěty sami- čími, na ně už čekajícími, na swém okwětí rozloženém jakoby na člunku, držíce tyčinky wzbůru, které wytrušují pel huspeninowatý. Nežli samčí nad wodu se podnesly, už samice „rozkrautiwše swůj stwol wynikly do wzduchu. Jest znamenitá podíwaná, jak samice na swém stwolu sem a tam wrtí se, hned sem hned tam plowají, jakoby samce hledajíce a mezi ně se míchajíce. To se stáwá; třebas wzdach sebe tišší. Časně ráno, když slunečné paprsky padnau na wodu, stáhnau se stwoly a kwěty hledají útočiště před nimi; jak mile ale sance zapadlo, hned se wyrojí« Samice zurodněny bywše zkrautí opět swůj stwol, aby u prostřed mezi listím plod došel zralosti. To jisto, Ze samičí kwět několikrát přichází na hladiau wodní, aby zurodněn byl, hábsal Řád 207. 7 BANANOWITÉ. MUSACEAE. * ink -© Okwětí barwené, korunowité: trubka s waječníkem srostlá; kraj Gdílný s ušty 2řadými, nestejnými , 3wně- řadými často rozdílnými od nitrořadých. Tyčinek 6, před ušty okwěťowé postawených, a na jejich dolejšku anebo na čechalce waječníkowé připewněných, s 1 ča- sto pometawau; prašníky 2pauzdré, do wnitř obráce- né, pod koncem nitky připewněné, na dél pukající. Wa- 1 ječník 3pauzdrý: pauzder 1— častěji mnohowaječných. Čnělka te Bana" 3 ílná nebo pr rr prohlube- ná. Plod 3pauzdrý, 3— mnohosemenný, hned tobolka skrze pauzdra pukající, 3chlopná, hned malwice. Seme- no bílku maučnatého. Kel rowný, elipsowitowálcowitý nebo hřibowitý, s kořínkem dolením anebo dostředujícím. Byliny, dílem přeweliké, stromowité, s lodyhau jednoduchau, někdy zkrácenau, Listy střídawé, jednoduché, celé: řapík dole po- šwiwý, čepel zmládí swinntá, rownoběžně žebernatá, Kwěty obojaké nebo mnohodomé, neprawidelné, po swazcích pošwami listowými ob- klíčené nebo palici dělající, na konci stwolu umístěné. -Sem náleží asi 36 rodůw (we 4 pokoleních), rostancích toli= ko mezi obratníkoma anebo blízko nich na obojí polokanli. Ozdoba jsau prawá kwěteny obratníkowé, Některých owoce se jí, jiných wlá- kna se potřebují, a jiné dáwají léky. Baxax. Musa.. Pisaxe. Kwěty mnobomanželné, Okwětí kraje pyskatodwoj- dílného, s pyskem jedním přímým , šzabým, druhým kratším prohlubeným, dole med wyměšujícím. We kwě- tu sáamčím tyčinek 6 plodných, w obojakém úrodném b dokonalých, w obojakém neúrodném 1 plodný a % pometalých, Waječník podokwěťní, 3pauzdrý. Čněl- ka tlustá; blizna nálewkowitokejowitá, krátce 6laločná. Malwice hranatá, 3pauzdrá, mnohosemenná. B. obecný, M. páradisiaca Lin. Lam. t. 836. 831, Rorb. £ 215. Dicl. see nat. atl, 2, £. 1, [. 2. et 4. 61. M. clifortiana Lin. Trew. hr. t. 18—29. Musa Rumph 5. £. 60. Bala Rheed. |. ©. 12— (W. Kořen oddenku bam- bolowitého, wypauštějícího přemnoho mrcasů tlustých ; stwol wztyčený, 8—15 wysoký, dole třebas I tlustý, sestáwající toliko z pošew dlauhých, ztuha nawinutých, jednobarewný, neskwrnatý,; na konci obšírný koš z li- stů bez wětwí nesaucí; listy nad pošwau swau řapíkaté, Ú—12? dlauhé, 1'/:—2 široké, podlauhlé, obak zaokrau- hlené, hrotité, nejcelejší, staré po kraji natrhané, tenké, skoro blanowité, nejlysejší, swětlozelené, na rubu bledší dola wyniklý w pošwác a se žilau silně wystáwající a s žebry nejmnožšími hu- stými, rownoběžnými, řad Mp stwol wlastně od 1 swinutých zawřený a mezi nej hořejšími listy wyniklý, nese palici klasowitau, 3—4 dlauhau, odwislau, ma jejímž dolením dílu sedí swaz= kůw 123—16, z 12—20 kwětůw úrodných, jichž každý "obklíčen taulcem podlauhlým, ostraunkým, obak fialo- wým; na hořením dílu sedí kwěty neúrodné, a na kon- cr paupě wejcowitohomolowité, z nachowa modré, wždy 14718 nedokonalé kwěty obsahující; okwětí stálé, bělawě žluté, na konci špinawě čerwenawé; malwice wálcowito— 3 boké, dolů kosowitozkřiwené, rozdílné welikostí a bar- wy53 semena zpleštilokulowatá, s pupkem hlubokým, ro- stlin sázených obyčejně pometajícíe. — W Indii wý- chodní a ostrowech Moře indského, kdežto také jakož i we wšech končinách meziobratníkowých se sází. Kwěte w říjnu až do prosince. 4, B. blamatý. M. sapientum Lčn, Díct. so. nat. atl. 2. t. 66. M. caudice maculato Trew. Ehr. t. 21—23. Jmě- ním docela podobá se předešlému, stwol ale nachowě žíhaný a skwraatý; listy dole nestejně srdčité; kwěty na hořením dílu klasu padawé ; taulce podlauhlé, tupaun- ké, dolení toliko wně fialowé, a wně zelené; owoce elipsowité kratší a méně nakřiwené. Přebýwá tamtéž a taktéž sázením rozšířený, 4. To jsau ty dwě byliny obrowské, ježto we wlastech weliké množstwí odrodkůw poskytují, wůbec se sázejí a banany čili pisan- gy slowau. Banan blamatý ale i za obratníkem sewerním až k 30 —350 $, s. ještě se sází a we w$šce 5000“ nad mořem se daří, co banan obecný kromě obratníkůw a nad wýškau 3000“ už nenese zra- Jého owoce. Tisíciletým sázením w rozmanité odrodky se wyrojily, hlawně ale owoce (bananky) se změnilo, jež obyčejně býwá bez- semenné, a tím lépe se hodf k jídlu. Banaaky obyčejně jsau slad- ké, přímaučnaté, některé také náwinné a natrpkalé, wůbec po chuti podobají se fikům. Jedí se co pokrm každodenní na polo nebo dokona zralé, swíží a sušené nebo rozdílným způsobem přistrojené, wařené, pečené, smažené a d., děti při nich se wychowáwají,; a Bra- mínowé toliko o nich jsau Žiwi. Mogolowé jedí je wařené s rýží, Maldiwané smaží je s rybami ; Ethiopowé strojí z nich jídla, ježto Ewropanům ze. wšech jejich jídel nejlépe chutnají. Zwařenina z nich wodnatá jest každodenním nápojem a wykysawši poskytuje ná- poj wínowitý. Nedokonalé kwčty na konci klasu dáwají dobrau ze- leninu. Listy potřebují na místo ubrnsů, talířů, záclony; oháňky, k zaobalení zboží; Indowé též do nich zaobalují maso, jež w ja- mách rozpálených pekau. Pošwy dáwají způsob konopě, z něhož shotowají trwanlíwá lana, šnůry a udice (wlášně), ano i tkaniny na šaty. Kořen, owoce a šťáwa ze kmenu wytlačená dáwají léky wá- Žené a obyčejné. K té obšírné užitečnosti přichází ještě to, že © nepotřebuje welikého opatrowání, Když stwol dozrál, owoce hyne, což - se stane po 10—12 měsícech ; u nás we hříjnech ale roste několik let nežli kwčte a úrodu dáwá, protože naše teplo nestačí, aby už „prwní rok to způsobilo. Nejlépe roste w půdě wlhké a bujné a na místech kopci ochráněných , aby netrpěl wětrem , a nebyl jím wywrácen, protože listí jeho poskytují jemu obšírný powrch, Když kwěty se rozwíjejí, už odnože wystřelují, které pak dosazují stwol starý, zahynulý nebo useknutý; jestli jich ale wíce, zbytečné se uříznau a zasadí, čímž rostlina se rozmnožuje. Odnože po 3 mě- sícech už owoce mají. Wůbec dáwá jeden kmen bananowý 30—40 liber owoce, neřídko i 60—80 liber, a protože po useknutí starého stwolu z kořene do roka ještě 3 stwoly plodonosné wypauští, může jediný kořen bananowý coročně 1—1'|; centu owoce poskytuauti. 1419 -© Spisowatelé se domníwají, že z listí té rostliny Adam a Ewa dělali si swůj oděw; jiní líčí, že oni jedením toho owoce prohřešilí se proti přikazání božímu, Jiní zase mají owoce to za hrozen, jejž přinesli ze zaslíbené země nalezené, Useknutým stwolem krmí dobytek domácí jako slony, skot, braw, a t, d,, a jelikož ta píce dlauho swíží zůstáwá, berau ji na cesty mořské, © Hebrejsky slowe dudaim, řecky fyriiimon, portugalsky pacocira, anglicky the platane tree, šwédsky that ferbudua tradet, žaponsky daso, (čínsky paguo, p guihua- aguitiba, bengalsky guelli, žáwsky pisany; © které jméno i Němci a jiní přijali, mmalabarsky dala, z něhož i Pliniowa pala pochodí, ceylonsky kokelhaha; guinejsky banan, jejž mnozí jin národowé přijali, a Francauzowé bananier udali ; ethiopsky inninga, egyptský mauz, dle Avicenny muzy; z něhož latinské Musa, w Ame- rice pačudvecu a de B. P ovn M. Troglodytarum Zn. M. urano- scopus Rumph 5. t. 61. W celku podobá se předešlým, kromě že klas jest přímý a že tanlce padají. — Na Molukách, w lesech jakož i w Americe a Indii západní, wůbec sázená, Užitek jeho jest jako předešlých. Owoce jeho jedí swíží nebo rozdílně přistrojené ; též dělají z něho wfno. Když horko, rozstláwa- jí sobě listí swíží. Auroda jeho wíce nežli stokrát toliká co obilí, Wšekazowé (Termes) hubí rostlinu a owoce její. Do Indie západní byl z Ostrowůw kanarských r. 1516 přesazeu. B, hnědý. M, maculata Jacg. schoenb. t. 446. Po- dobá se předešlým: klas nachýlený; kwěty samčí pa dawé: taulce wejčité, tupaunké, obak hnědé; owoce odluhowaté, skoro 3palečné, nepatrně 3bočné, žluté, nědě skwrnaté. — Na ostrowě sw. Maurice, B. růžowý. M. rosacea Jaog. sohoenb. £. 445. "Též předešlým podobný; klas nachýlený; kwěty samčí pa- dawé; taulce eliptičné, na konci nejtupější, zaokrauhle- né, wně fialowé, u wnitř krwawé; owoce podluhowaté, 2palečné, nepatrně 3bočné, zelené, — S předešlým. B. nádherný, M, superba Rozb. Klas nachýlený ; „taulce stálé, srdčitowejčité, ostré 3; owoce podluhowalté, oblé. — W Ilodii wýchodní, B. koncolistý« M, Balbisiana Colla., Klas nachýlený, na konci listnatý; kwěty samčí sedawé; owoce zelené, s boky mnohými nestejnými. — Na Amboině. B. dolnolistý, M. Berteroniana Co/la. M. Berterii Spreng. Klas nachýlený, dole listnatý, na konci tauleč= natý ; kwěty samčí padawéj owoce obwejčité, 3bočné, == Na Molukách. Wšeliké tyto nwedené rody nesau owoce libochutné; owoco předposledního obyčejně se suší a k lékařským aučelům potřebnje, B, lanowý. M- textilis N, ab Bsenb, Owoce není jedlé; % pošew dobýwají způsob konopí memilským čili awackým nazwaného , 1480 jež nyní už wywážejí a k robení předobrých lan lodních potřebují, — Na Molukách. kert, B. abysínský, M. Ensete Gmel, Ensete Bruce voy. 5. 4. 8. 9. Saku exďtr. of. Bruce te 2 + Podlé obrazu Brucem podaného dozajista sem do toho pokolení ná- leží. Kořen mrcasatý ; stwol z pošew swinutých složený 5 listy sedawé eliptičné, weliké; konec klasu nahý; okwě- tí dwojpyské: pysku hořeního předlauhého, úzkého, doleního krátkého, 3laločného s jazýčkem 3 tyčinek 6 s nitkami širokými, jichž dolení krátká s prašníkem za- krsalým; malwice 11/,“ dlauhé, 1“ tlusté, o 1 pecce bo- bowité, hnědé a semena malého, wyhlížejí po barwě jako zhniličelá broskew, jsau měkké, wodnaté, nechutné, aniž se nejedí. — W Abysinii na místech nízkých bahnitých. Stwol jeho newymírá coročně jako ostatních bananů 3; celý se může jísti a uwařen byw má chuť jako čerstwý pšeničný chléb, K "tomu cíli uřízne se nad samým kořenem, zelená slupka se oškrabe až na bílý díl, který pak jako řepa uwařený, mlékem a máslem po- litý se jí a poskytaje potrawu lehkau,; zdrawau, We wlasti swé jest or důležit, jsa jedinau potrawau, protože tam neroste nižádné obilí, pid; RAWENALA. © RawENALA, © RAWENALE. © Taulse společný, mnohokwětý; taulec, částečný, "Alupenný. Okwětí předlauhé, 4dílné: ušet dolení mno- -hem širší, baňatý. Tyčinek 6 předlauhých, Waječník podokwěťní. Čaělka jediná; blizny 3 o 2 zubech skli- mených. Tobolka Sbočná, 3paazdrá, na konci 3chlopná. Semena mnohá w míšku zawřená. „97 R. ozdobná. R. madagascariensis, Sonn. voy. 2 £ 124—126. Lam. t. 222. Jacg. schoenb. t. 93. Urania spe- ciosa /Piliď. Voa foutsi. © Kmen anebo raději stwol dost wysoký, nejjednodušší, plný bradawic čili raději šrá- "můw po opadalých listech, ukončený košem ze mnoha (asi 30) listůw, dwojřadě jakoby wějíř rozpostawených, bananowým podobných, mnohem ale delších a tlust- oších, př eliptičných, tupých, dole změlka srděitowyříz- nutých ; řapíky 2 dlauhé; z rozdílných úžlabíček wy- nikají asi 4 stopky, na nichž kwěty i plody wějířowitě jsau rozpostaweny; taulec společný jest twrd, dužnat, přetlust a zahaluje asi 10—1(2 kwětů, jichž každý má taulec obzwláštní, rozpoltěný na laloky 2 dlauhé, ostré, stálé; okwětií 7—8" dlauhé, bílé, až k waječníku roz- dělené na lupeny 4, úzké, žlabowité, dolení tlustší ob- „sahuje audy rozplemeňowací; tyčinky nitek kožowitých, 1481 tubých, dole málo tlustších, asi 7" dlauhých ; waječník podokwěťní; čnělka zdélí tyčinek, tuhá, branatá, bráz- dowaná; blizna tlustá; tobolka tlustá, podluhowatá, 3- bočná, 3pauzdrá, na konci třemi chlopněmi se otwira- jící; semena wejcowitá, černawá w míšku pěkně mo- drém. — Na místech bahnitých po Madagaskaru ostrowu, Pošwy listowé wždycky jsau plny wody čisté a čerstwé, po- chodící od rosy codenně na welikých listech se srážející a w poš- wách se nashromažďající, Pocčestní potřebují pošwu — napichnauti nebo naříznauti, aby swau žízeň uhasili. Proto slowe ten strom we swé wlasti pautnickým (Arbre du voyageur). Tamtéž dělají z mauky semenowé a mléka kaši, z modrého semenowého míšku olej. Bruaj. HeLicoxia. HELICONIE. Kwěty na klasech taulcem společným a částečný- mi opatřených. Okwětí hluboce rozdělené na 2 díly, jichž hoření o 3 lalocích, s pobočními 2 užšími a při- loženými na hřbet prostředního žlabowitého,; dolení díl žlabowitý, jednoduchý. Tyčinek 6, jichž jedna kratší hluchá t. bez prašníku. Waječník podokwěťní; čnělka jednoduchá, ukončená bliznau křiwau. Tobolka 3bočná, o 3 pauzdrách Iseménných, B. lupolístý, M, caribaea Lam. Bihai Plum. tc. 39. Bylina na pohled podobá se do konce nějakému bananu ; Jodyba 12 wysoká, přímá, od dola nahoru až do 5 wýšky přikrytá pošwami, zcela se objímajícími, čím © nabýwá tlaušťky stebnowé3; každá pošwa na konci od- stáwajíc od lodyhy nese list asi 6 dlauhý, I široký w celé délce, na konci a dole zaokrauhlenýs klas koneč- ný, 2 dlauhý, pěkně barewný, složený asi ze 12 taul- cůw dwojřadých, čerwených, za jíchžto každým řada kwětůw přímých, welikých, šafránowě žlutých; tobolka dužnatá, čerweně a černawě peřestá; semena podluho.- watá, swraskalá, na semenici slaupowíté, prostřední, — W lesech wlhkých na Antilách. Negrowé kryjí listím swé katrče. Kreolowé a Galibowé w Guianě dělají z listí kotce na swých člunech; aby před deštěm a au- pekem slunečným byli ochránění, B. ostrolístá. W. Bihai Swartz, W. humilis Jaces schoenba t. 48. 49. Musa Bihai Lin. Wzezřením a wýškau docela podobný předešlému; liší se ale listeny dole a ma konci ostrými. — Na místech mokrých po wrších Ameriky horké. "isty hebké a hladké slauží na místo ubrasůw u serwitůw a k zaobslowání rozdílných wěčcí. 1483 Řád 208, DOSNOWITÉ. CANNACEAE.. Kalich s waječníkem srostlý, kraje 3dílného, Ko- runa na tré klaná nebo 3dílná: plátkův obyčejně stej- ných, Wénec 3—- mnohodílný: uštůw nestejných, je- dnoho (medníku) odstálého, často wětšího, celého nebo Ialočnatého. Tyčinka 1, nejdoleji na wěnci připewněná : nitka obyčejně rozšířená, plátkowitá; prašník Ipauzdrý, na konci nebo po straně na nitce připewaěný, délnau štěrbinau pukající. Žláza (tyčinka zakrsalá) obak dole na čnělce, obě někdy srostlé, někdy žádné. Waječník 3« pauzdrý, řídko Ipauzdrý: pauzder [— mnohowaječných, Čnělky 2, Uustaunké nebo plátkowitě rozšířené: blizn konečné a ztlustlé "nebo pobočně pukající, Tobolka Gpauzdrá, skrze eblopní pukající, 3chlopná, 3— mno- hosemenná, pořídku malwice I[semenná. Semeno bílku maučnatého uebo rohowitého. Kel rowný nebo křiwý, w hlubince bílkowé umístěný bez pytlíčku, kořínek z bílku maličkočnějící, hned u pupu položený. Byliny kořena plaziwého, hustomrcasatého, lodyhy jednoduché nebo wětewnaté. Listy střídawé, jednoduché, celé, rownoběžně že- „bernaté, na řapíku pošwiwém. Kwěty obojaké, neprawidelné na klasech, hroznech nebo latách úžlabíčkowých anebo konečných; taul- ci částečnými opatřených bez společného, ; Sem náleží asi 123 rodůw (w 6 pokoleních), rostaucích toliko -mezi obratníkoma a blízko jich, nejwíce w Americe, w Asii a Africe mnohem méně, Oddenek bohatý na škrob nemá kořennosti, MaRaxra. Manara. | MARANTE, -4 Kalich. kraje 3dílného. © Koruna kraje 3dilného, „uštůw stejných. Wěnec medníku na dwé klaného, a uštůw pobočníeh menšícb, © Nitka plátkowitá, 2dílná : uštu jednoho prašník nesauciho, druhého čnělku zao- balujícího. Waječník Ipauzdrý. Cnělka dužnatá, háko- witě zkřiwená ; blizna příšbočná, prohlubená. | Malwice příwyschlá, $semenná. -M třtinowitá. M. arundinacea Plum. če. 16. Ein. Lam- 4 A. KL Redout. dil. 1. 51, Kořen oddenku rowno- wážného, dlauhého, co prst tlustého, příwálcowitého, klaubnatého, bílého, wypauštějícího mnoho mrcasůw dlauhých, bílých, tnhých, postranně pazaušky po zemi plazivé a wzhůru lodyhu přímau, 23—4 wysokau, uzlatě klaubnatau, obyčejně od dola rozsochanau, pýříčko- wanaus články dolení pošwami zastřené; listy wejči« x 1483 topodlauhlé, zakončité, obak autlé, pýřité, dolení na pošwách řapíkaté, hoření sedawé; kwěty po 2 na kon- ci wětwiček 1“ dlauhé ; kalich trubky překrátké, uštůw kopinatých, ostrých, zelených; koruna welmi autlá, bílá s trubky nakřiwené, dole břichaté: uštůw přístejných, wej- čitopodlauhlých 3; wěnec bílý, wětší koruny: medníku oba ušty zaokrauhlené, dole nehetnaté; plod 3bočný;, elipsowitý, 4 dlauhý; semeno hnédé, lesklé. — W In- dii západní a Americe horké. Kwěte wlipnu a srpnu. 2b, 0 Oddenek swíží jest ostrý, takže kausán působí silné slintánf, a rozmačkán a na kůži přiložen ji zpruzuje; potřebují jej co an+ činliwý lék proti otráwení owocem mancinelowým, obzwláště proti otráwení způsobenému Šípami mlékem mancinelowým napuštěnými, "Též obsahuje weliké množstwí Škrobu, jejž dobýwají, do obchodu posílají a jmenují Arrow-root (po anglicku), jenž pro sytíwost u zá Žiwnost často co dietetický prostředek od Jékařůw se předpisujé 3 wřelau wodau neproměňuje se w můz. M. indskd. © M. indica“ Tuss. Mart. cent. t. 39. Hayn. 9. t. 20. Canna indica S/oan. 4. £ 149. Podobá se předešlé. Pazaušky lezau pod zemí, jsau dlauhé, wálcowité, šupinami trojúhlými pokryté ; lodyha 3" wys soká: listy lysé, wejčitokopinaté; laty běwné, konečné, složené z kwětůw bílýchs kalich uštůw poddutých, ko- pinatých, ostrýchs trubka korunowá delší kalichu, 0= blaukowitě prohnutá, dole břichatá s; uštůw 3. wnějších, stejných, wejčitých, zakončitých, 2 wnitřních mnohem wětších, wejčitých, stejných ; nitka 2laločná; čnělka s korunau slepenás plod wejcowitý, přítrojbočný, nejoby- čejněji Isemenný« — W Indii wýchodní, odkud přene* šena do Ameriky, kdežto u welikém množstwí se sází, Kwěte w lipnu a srpnu, 2f, Když lodyha uschla, wykopáwají se kořeny tebo taději pa zanšky podzemní, které wařené jsau dobrau potrawau a sytau, Nej- znamenitější užitek ale dáwá škrob z kořene dobytý, | zdrawý a zporý. Poléwka z něho udělaná obzwláště pro děti se hodí, též dě- Tají z něho i jiná jídla, Lékařowé jej předpisují jako předešlý. Do- býwají ale ten škrob strauhajíce kořen we wodě, již rožmíchutan procezují plátnem, z níž pak pomalu usazuje se škrob bělostný ja= ko nejpěknější muuka, Otruby zwařené slauží ke krmení drůbeže a prasat. M. hlawatás« M. Allouya Jaca. /rag. 4. 11, Curcu- ma americana Lam. Allouya, Podobá se předešlým. Ko- řen wejcowitohlízowitý, neostrý; lodyha 2—4 wysoká; Jisty wejčitokopinaté, řapíkaté; klas wejcowitý, strbau- Jowitý, konečný, zwící slepičího wejce, stopečnatý, tau- čnatý. — Na Martinice, Domingu, l. Kořen též dáwá škrob podobný, 1484 PopČEŠULKA. © CALATHEA, Kalich obklíčený mnohými lupeny střechowitými, Slupenný. Koruna 3dílná, ostrá. Wěnee na dwé klaný, tupý. Tyčinka 1, prašník poboční na nitce plátkowité, Pestík plátkowitý. Blizna 3bočná. Tobolka 3pauzdrá, podokwěťní. Semena 3, příčtyrbočná, P. žlutá, C. lutea Spreng. Maranta lutea Jaeg. rar. 20. Cachibu Jacg. /rag. t. 69. 70. Listy © dlauhé, 1 široké, wejčitokopinaté, jinaté, se žilau naryšawělau s řapíky kořenowé 4—5' dlauhé, dole pošwiwé; stwol mezi listy wyniklý, 9—10“ wysoký, oblý, na konci je- den anebo druhý list nejwětší nesaucí; klasy 2—3, na- konci šiškowité, hněda naryšawělé; kwěty | ojedinělé, drobné ; plod 3pauzdrý, Ssemenný; semena podluhowatá, bělawá. — Na místech lesnatých, wlhkých, podlé řek w Nowé Grenadě. Kwěte w čerwnu až do září, %4, Pocestní po Andách kryjí baudy Jistím té rostliny, kteréž může 10 hodin chrániti před deštěm; jsa na rubu potaženo jakýmisi otrubami. "Vento powlek; jak se zdá pryskyřicowitý, se odškrabuje a proti těžkostem strojůw močowých potřebuje. DosNa. CČanNa, © BLUMENROHR. Kalich kraje 3dilného. Koruna: okraje 3dilného, stejnoušetného. Wěnec s medníkem celým anebo jenom wykrojeným, často podehlípnutým. Tyčinka 1, plátko» witá, plochá, nesauci po straně pod koncem prašník toliko dolejškem přirostlý, Tobolka 3pauzdrá, -nh Semena mnohá, kulowatá. + D. obecná. ve je. Lin. Red. lil. t. 201. Canniicěk rus Rumph 5. €. f- 2 Katu. Bala Rheeď 11. 6 45. Cewnik. Kořen iřosakí mnohomrcasý ; lodyha 4—5' wysoká, „přímá, jednoduchá ; listy dwojřadé, wejčitoko- pinaté, 1" dladhé, 4“ široké, nejostřejší, rownoběžně a oblaukowitě žebernaté, nejlysejší ; hrozen konečný, je- dnoduchý, přímý, mnohokwětý; osa čili třáp ostrotroj- hraný, nejlysejší; taulce okrauhlowejčité nebo wejčité, tupější; kwěty dwojčatné, jeden sedawý, druhý krátce stopečnatý; waječník podluhowatý, měkkoostnatý; ka- lich uštůw podlauhlokopinatých, ostrých, waječníku del- ších; Koruna plátkůw kopiaatých, mnohokrát delších nežli ušty kalichowé, ostrých; wěnec delší nežli koruna jakoby Apyský : pysku hořeního 3dilného s ušty ko- pinatými, přímými, bledě čerwenými, prostředním ko- pinatým, zakončitým, pobočním kopisťnatočárkowitýma, dog c oabuné "a 2, 0 a a oa aká a o 7 dry" 3 doj el bj po né- KOB" F A P A" S 8 1485 ostrýma, pysku doleního tupého, na konci na dwé klané- ho, pak podwinutého; tobolka zwicí tiskowého ořechu, tupě Jhraná, čerwenawými ostny porostlá, 3chlopná, 3pauzdrá 3; semena kulowatá, černá, lesklá. — W obojí Indii. Kwěte w čerwnu až do září. Y. © PMR U nás obyčejná w zahradách. W Indii západní zaobalují pryskyřici elemi do jejího listům. © M abbé: D. žlutá. C, lntea Air. C, indica P. lutea JFilid. Arundo indica florida Wores. 3. s. 8.1. 14. /. 6. Jměním podobá se předešlému, liší se ale listím wejčitopodlau- blým, ostrým, žebernatým, hlawně korunau uštůw 0. straunkých a wěncem žlutým, pysku hořeního 2dílného a pysku doleního žlutého, čerweně čárečkowaného. — W Indii wýchodní, pada 4 3 | D. latnatá. C. paniculata R.-et Pav. fie 1. t. 1. Li- sty wejčitopodlauhlé, na rubu wlnoaté, stříbrné; koruna delší wěnce čerweného. — W Peruwii. 2, D. úzkolistá. C. angustifolia Lin. Alabara s. Paciva- ra Píso ©. 2|3. | Jest nižší dosny obecně a rozezná- wá se hlawně listím kopinatým, řapíkatým, žebernatým. — W Brasilii. : "Těch tří rodůw jakož i D. ladné (C, speciosa Rose.) kořeny hlízowité we wlasti se jedí., Semena těch a jiných rodůw zase po- skytují barwu pěknau nachowau, nestálau ale. Krvmice. © Vnazia. © TMAALIE. "Kalich kraje přemalého, Sdilného. Koruna 3dilná: uštůw podlauhlých, řeřabatých, odstáwajících. Wěnec 3- dílný, 2pyský: pysku hořeního 2dílného, menšího, pří- odstálého, doleního (medníku) kopinatého, zakončitého, poddutého. "Tyčinka (+ nitka šídlowitá, z medníku wy- niklá; prašník kyjowitý. Čnělka niťowitá, obnutá. Blízna listowitá, wehnutá, Ořech podluhowatý, hrbatý, [pauz- drý. Semeno I, K. kolenatá. T. geniculata Lín. Rorb. coll. hav. 2 t 2. Maranta geniculata Lam. |, /« 2. Čortusa arundina- cea Plum. tc. 108. /. 1. Aguti guepo—obi Marcg. 1. 53. Kořen mnoholetý, bělawý, přetlustý, wypauští lodyhu 6—7/ wysokau, přímau, lysau, obláu, nejjednodušší; listy stří- dawé, řapíkaté, wejčitopodlanhlé, dole přísrdčíté, lysé, mejcelejší, zakončité, hustě rownoběžně žebernaté ; řa- piky oblé, klaubnaté, dole rozšířené w pošwy, — W Americe jižné, : Američané dělají z lodyh Sipiště k zabíjení zwčěře. Sláwn z rostliny potřebují proti otráwení, 1486 MězaRUŠKA. PuRYNIUM. | WASSERINOWER, Kalich kraje 3dílného. Koruna trubky dlauhé, kraje 3dílného, Wěnec 4dílný, přirostlý w uští trubky korunowé, Tyčinka (, nitka niťowitá (neplátkowitá), překrátká, ohnutá. Blizna nálewkowitá. © Tobolka o 3 pauzdrách, obsahujících po semenu w míšku ochablém, M. sochatá. P. dichotomum Rozb. Rwaph As £. %. Keř ozdobný, 3—6' wysoký, na palec tlustý, rozsochaný z kořene dřewnatého, wětewnatého ; listy krátkořapikaté, srdčité, 4—8“ dlauhé; kwěty konečné na dlauhých hro- znech, bílé, po dwau za každým taulcem plewowitým : ušty korunowé podwinuté, wěncowé přímé; tobolka zwící třešně; semeno kulowaté, w dužnině wyschlé. — W Indii wýchodníi podlé lesůw. 24. © Články wětwowé. jsau dlauhé a naplněné bílým dřeněm jako sitina; rozštípané slauží k pletení košůw. | Do listů zaobalují owo- ce a jiné wčěci. Kdo kausky jich při sobě nosí, jest prý před kroko= déleny jist. M. hlawatá. P, capitatum 777//ď. Phyllodes place= taria Lour. Pontederia ovata L/n. Naru kila Reed. 11. 4 84. Kořen mnoholetý, hlízowitý, mrcasatý, plaziwý ; las dyha žádná; listy kořenowé, wejčitopodlauhlé, ostré, nejcelejší, ploché, úkosně brázdowané, lysé, kožowité; řapíky oblé, nejpřímější, nejstejnější, lesklé, odstálé ; stwol střewičný; kwěty bílé, shlaučené we strbaul po“ lokulowatý, potí: prostředkem stwolu wyniklý s taulcem wšeobecným 2lupenným a částečnými | mnoho kwětů zahalujícími; tobolka tupě Sbočná, isemenná, — W Malabaru, Kočinčíně a Číně na místech stinných, wlh= kých. 4. Listy slanží k zaobalowání jídel, hlawně koláčů, w nichž se i pekau; protože tak nabýwají lahodnosti. Listy nerozwité kladan do líhu rýžowého nebo cukru w trojnásobném množstwí wodý roz= puštěného, chtějíce míti ocet, Řád. 209. ZÁZWOROWITÉ. AMOMEAE. Kalich trubky dole s waječníkem srostlé, na hoře prosté, celé nebo po jedné straně rozštípené: kraje dzubého nebo na tré klaného. Koruna trubkowitá: kraje děleného na 3 ušty přístejné nebo nestejné. Wěnec 3- dilný: uštu prostředního. welikého 2 pobočních, přema- 83 lých, nebo tlupenný, uštůw © pobočních pometalých, tento lupen wěncowý (medník) plochý nebo prohlubený, celý nebo 2—3laločný. Tyčinka (1, z ústí korunowého naproti medníku wyniklá: nitka niťowitá, čárkowitá, žláb= kowitá nebo plátkowitě rozsířená, často nad prašník rodlaužená protažkem celým anebo laločnatým ; praš« ník 2pauzdrý, na dél pukající. Žlázy 2 (tyčinky zakrněté) wedlé zpodku čnělkowého, někdy srostlé, někdy žádné, Waječník 3pauzdrý, řídko voor (P pauzdra mno= howaječná, řídko Iwaječná; čnělka niťowitá, mezi pauz= dra prašnikowá wložená; blizna ztlustlá, obyčejně ná- lewkowitě prohlubená, Plod: tobolka 3pauzdrá, skrze chlopně pukající, 3chlopná, mnohosemenná, pořídku zbobulelá, 2—1pauzdrá, 2—Isemenná. Semena bílku maučnatého. Kel rowný, osowý, obkličený pytlíčkem $ konec kořínkowý nahý, nad bílkem čnějící a pupu sko- ro se dotýkající. Byliny, kořene plaziwého nebo hlíatého, lodýhy jednoduché, často welmi zkrácené. Listy střídawé, jednoduché, nejcelejší, rowno= běžně žebernaté; řapíky pošwiwé, Kwěty obojaké, neprawidelné, na klasech konečných nebo kořenowých, na hroznech, pořídku na latách s taulcem wšeobecným a častečnými, Dosawad znají asi 230 rodůw (w 15—20 pokoleních), jichž nejwětší množstwí roste w Asii meziobratníkowé, menší w Americe a nejmenší w Africe a na Nowém Hollanda mezí obratníkoma, Jmě- ním podobají se dosnowitým, liší se ale prašníkem 2pauzdrým, klem w míšku zawřeným a kořenným prwkem (silicí) w mati a seme= ně, hlawně ale w oddenku kořenowém, GaLaxca. | Kaemrennra, © KimMPrEeRiE, Kalich trubky dlauhé, po jedné straně rozštipené, Koruna trubky dlauhé, tenké, kraje rozděleného na u- šty tři.. Wěnec flupenný, celý. Nitka plátkowitá, nad prašník prodlaužená, na konci 2laločná. Čnělka niťo“ witá; blizna hlawowitá“ Tobolka kulowatá. G. weliká, K. Galanga Lin. cliff. 2. (, 3. Lam. 4. |, f. |. Bol. mag. t. 850, Soncharus Rumph 5. 7. 69. 7. 2. Wanbom Kacmp/. /. 902. Kastjula kelengu Ahced. 11. /. Al. Po listech podobá se jitrocelu širokému. Kořen mnoholetý, složený ze hlíz dužnatých, bělawých, 4— 5" dlauhých, zázworem zapáchajících, příjemně, kořen= ně, horce a zahořkle chutnajících ; listy toliko kořenowé, sedawé, wejčité, zaokrauhlé, tlusté, dužnaté, ukončené hrotem podhnutým; z kořene wyniká několik kwětůw čerwených, jejichž plátky a wěnec paubým dotknutím % 1488 se trhají a zapáchají jako kořen. — W Indii wýchodní, sama od sebe i sázéná. Kwěte w kwětnu a čerwnu.%4. Listy jedí co wařiwo, a kořen w lékařstwí potřebují k puzení M moče a potu; též přidáwá se do betely a woňawek. © (1 G. kulatá. K- rotunda Len. Blak. t. 399. Lam. £- A1. /. 2. Bot. mag: t. 920. Malan kua Zheed. 11k. 1,9. Kořen sestáwá ze hlíz wejcowitých, zakulatělých, hladkých, mrcasatých, někdy dwojčatných, wně popělawýchy -u wnitř bílýchy listy kořenowé 7—8“ dlauhé, kopinaté, 0+ stré, dole wespolek se objímající, jsaucí dole zaužené w řapík pošewnatýs kwěty wynikají z tanlce kořenowé- ho, na dwé klaného; koruna a wěnee modré, někdy pe- řesté růžowě, nachowě a běle, líbezně asi fialkami zapáchající. — W Indii wýchodní a Ceylonu, Kwěte w dubnu a kwětnu. k. (W některých končinách zaděláwají hlízy mladé do cukru; do- spělé potřebují jako zázwor. S obecnau wodau překapáwané dáwají silici hustau, těžkau, brza w kafr tuhnaucí, jenž prý wýborný proti ušťknutí jedowatých hadůw,, Kořen jakož i nať welmi wonné potře = bují prý ke hnáni na pot, posilňowání žalůdka, proti dáwení a pro rychlejší obíhání krwe. Prášek se ŠiŠworcowým, skořicowým a eu- krowým smíchaný užíwají proti hlistám a knrdějům. G. welikolistá. K. longa Jacgs- schoenb.- 26 3N1. Redout. lil 1. 1. 49. Kořen složený z 5—6-hlíz po- dluhowatých, Uustých, dužnatých; listý kořenowé ná řapíku rozšířeném w.pošwu, a tau se objimajíci, weli- ké, wejčitopodlauhlé, ostraunké, -na rubu, čerwené $ kwěty líbezně wonici, kořenowé, po 5—7 spojené w swazek, jeden po druhém rozwíjejicí se; taulec čerwena“ wý; okraj koruny a wěnce pěkně bílý, na konci pona- čerwenalý. —,W Indii wýchodní. Předešlé jsanc welmi podobná taktéž se potřebuje, 54 Gwejeowitá. K. ovata, Rose.. G4 pandurata Rozb. Curcuma rotunda Lén. Rheed, 11. £. 10. Rumpů 5, 4. 69, /- 1. Hlízy zázworowým podobné, 1" tlusté, na prů“ řezu okazující kruhy žluté a čerwené, silně chutnající a „zapáchající, slaběji wšak nežli galangy Kulaté, sladké, jsau wšak i spolu zahořklé ; mreasy silné, dolů wisící jako klíče na řemenu ; listůw 4—5 kořenowých, 5“ dlau- hých, 2“ širokých, wejčitých, ostrých, řapikatých, s ne- © mnohými žebry, po. 4 měsícech wadnaucích ; stwol 1“ ne- přewyšuje a podporuje 6—71 kwětůw bílých, dole čer- wených, za 2—3 dni wadnaucích ; tobolka zbobulelá má- lokdy zraje. — W Indii wýchodní, obzwláště na Sumatře, na Žáwě a Baleye w zahradách obyčejně se sází. Hlízy potřebují ku kořenění jídel; též w lékárnách ewrop- s : k Kalich krátce trubkowitý, dzubý. Kořuná kraje 3 dílného, přídwojpyského, Wěnec 3dilný: uštu prostřed- je hi © jsau nežli kurkuma dlanké, s oby Fee tvý 1489 : 3 aš ndae, ježto slabší c As “ : *> i, Pri + plčj 20 ,% : Kvakuma, | CuRcuma. © KuRkume, ZR 4 ního wětšího, odstálého. Tyčinka nitky plátkowité, kýla- té, na konci 3laločné: laloků prostředního nesaučího prašník dwojostruhý. Čnělka niťowitá; blizna krátká, Tokolka Jpauzdrá, dchlopná, mnohosemenná. Semena w míšků sděnh ! 2 K. dlaahá, C. longa Lin. Blak, 1. 396. C. domestica Rumph 5. 7. 61. Ammomum Curcuma Jačg. ho vind. 3. 6. 4. Tralt. arch. 4. 201. Blak. 1. 396. Plenk t. 4.. Dis- veédd, 1, 4 NÍ. JWag. 1+ 131. 132. Kořen oddenku hlízo- * watého, zázworowému podobného, na wětwe ale delší kraužkowané, skoro wálcowité rozděleného, u wnitř tma> wě pomarančowého a, porostlého mrcasy ukončenými jednak bamboly bílými,- wejcowitými; -listy kořenowé na řapících dlaubých, pošewnatých podlauhlokopinaté, obak zakončité, lysé, lesklé; obak zelené, bezeskwrnés klas na stwolu z prostředku mezi listím wyniklém, krát: kém, pošewnatém , a „řapíky ; obklíčeném, wálcowitý, 1, dlaubý; listeny kopisťowitopodlauhlé, ostré, nahoře přípodhnuté, bílé, na konci nabrunátnělés kwěty, žluta« wě bílé s, medníkem žlutým, — „W Indii wýchodní, kdežto jakož i w Číně a Kočinčíně u welikém množs stwí se sází. Kwětle w srpnu. %. Hlízy její oblé, kranžkowané, wně z hněda čerwenč šedé, u wnitř pomarančowé, zápachu a chuti zázworowých slowau w ob- chodu kurkuma dlnuhá nebo zázwor žlutý šafrán indský. We wlasti se potřebují co koření a lék; u nás na místo šafránn k žlutění něk- terých jídel, hlawně ale k barwení pro barwinu žlutau pryskyřicos witau, jež slowe kurkumína (Curcumin), Z% bambolů' bílých na imrcásech wisících dobýwají jako z marant welmi jemný, škrob, "jenž tíkor, tikhur nebo kooa sé zowe, a hepochybně co pravý arow-root do Bwropy přichází. , ; K. bělokořenná, ©. leucorrhiza Rozd. WHlízy dlani- té, prodlaužené, u wnitř rasé; listy široce kopinaté ; klasy kromě prostředka mezi listím wyniklé, chudokwě= té; čupryna zdélí klasu. — W Indii wýchodní. „K úzkolistá. C angustifolia /orb. Hlízy a bambo+ " y podluhowaté; listy kopinaté ; klas jako u předešlé. (ho wyniklýs listeny barwené, kratší kwétu. — W Indii wýchodní. 7772, bambolůw „obaudwau rodůw dobýwají škrob jemný; jako = kurkumy dlauhé, Dí* 1490 K, zerumbet. C. Zerumbet Rozb. 4. 20|. Diůsseld. 8. 7 1. Ammomum Zedoaría Lín. Kua Rheed. 11. 1. 1 Hlízy dlanité, u wnitř naskrze rusé, mnoholeté, na píď dlauhé, a na 2" tlusté, rozwětwené, kořenně hořké a ostré; listy řapíkaté, široce kopinaté, na 2“ dlauhé, na 2 dlaně široké, obak ztenčené, pod pošwami příhedwábnaté, na lícia na rubu podlé žíly obak merhau brunátnau pe- řesté ; stwol kromě středu wyniklý, 11/,“ wysoký, obklí- čený šupinami pošwowitými, dlauhými, u prostřed žlu- tými, nahoře čerwenými a modrými, wonnými; kwěty w klas nahlaučené a chráněné listeny jich delšími, zwon- kowité, žluté a bílé, wonné ; tobolka kulowalá s nemno- hým semenem. — W Iodii wýchodní. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. Kořen toho rodu slowe citwarowý dlauhý (radix Zedoariae lon- gae) a jindá se užíwal w lékařstwí, jakož po dnes we wlasti, kdež- to z něho dobýwají škrob na kaši, od K. citwař. C. Zedoaria Roxrb. C. aromatica Salis. par. t. 96. /. 4. Podobá se welmi předešlé. kořen dlanitý, u wnitř žlutý; listy 2 dlauhé, širokokopinaté, sedawé, na rubu hedwábnaté, jednobarewné; stwol 3 wysoký, kromě středu wyniklý, obklíčený šupinami bru- nátnými; klas I dlauhý; kwěty delší listenůw, pěkné, weliké, wonné, po kraji wněšném růžowé, po wnitřním žluté. — W Indii wýchodní, na pewnině, po ostrowech, též i w Číně. Kwěte dříwe listůw w dubnu a kwětnu 2f. Kořen slowe citiwarový kulatý (Zedoaria rotunda) a potřebo= wal se jindá u nás w lékařstw; we wlasti slowe Jadwar a slauží lé kém a kadidlem. ZÁzwoB. | ŽINGIBER — |ÍNGWER. Kalich trubkowitý, po jedné straně na dél rozšti= pený. Koruna kraje 3dílného, 2pyského. Wěnec Ipy- ský, 3laločný. Tyčinka nitky nad prašník bezostruhý -na způbob růžku křiwého prodlaužené. Čnělka niťowitá, tyčinkau zaobalená ; blizna nálewkowitá ; tobolka 3pauz- drá, 3chlopná, mnohosemenná. Semena w míšku. Ze obecný. Z. officinale Rose. Důsseld. 1. t 6. Z. majus Rumph 5. t. 66. /. 1. Ammomum Zingiber Lén Jaeg. h. vínd. t. 15. Diet. se. nat. 2. £. 68. IWagen. £. 119. 120. Inschi Kua Rheeď. 11. “. 12.. Kořen oddenku hlizowitého, dužnatého, klaubnatého, smačknutého, krauž- kowaného, dlanitě krátkowětewnatého s wětwemi naho- ře rozšířenými a mrcasy dílem, na konci w bamboly ztlustlými ; lodyh několik přímých, 3—4' wysokých, do- č. 1491 cela zahalených pošwami dlauhými, rozštípnutými ; listy dwojřadé, na pošwách sedawé, čárkowitokopinaté, dlau- -ze zakončité, na líci lysé, na rubu pawučinopýřité ; ja- ozýček pošwowý na konci wilačený; © stwoly mezi li- -sty z kořene wyniklé, 1, — | wysoké, pošewnaté, PKoulisě, nesaucí na konci klas šiškowitý, 3—4" dlauhý, tupý, střechowitý; listeny obwejčité, hrotnaté, podduté, přikožowité, blanokrajné, lysé, zelenawé, pak čerwené; listénky tenkoblanné, prozračité ; kwěty žlutawě bílé, 1" dlauhé, wonné ; kalich okraje 3zubéhos; koruna uštůw podlauhločárkovvitých, doleních 2 užších podwinutých ; medník brunátný, žlntě blamatý, tupě 3laločný: laloku prostředního wětšího, okrauhleného, poddutého, čeřitého ; tyčinka krátka s růžkem na před podélnau brázdu mají- Čím; tyčinky 2, zakrnělé, dole podlé čnělky šídlovité, autle zakončité; tobolky nezrající. — W Indii wýchodní, kdežto jakož i w jiných končinách meziobratníkowých a hlawně w Indii západní se na mnoze sází. Kwěte w září. 4, Oddenek kořenowý té rostliny jest wůbec známý sáziwor čili Kumbíř, slaužící kořením a lékem. W obchodu rozeznáwá se bltý a černý, jichžto prwnof we stínu zponenáhla se snší; dále roze- znáwá se wyýcholoindský, čínský a sápadoindský, jichžto poslední má se za nejlepší. W Indii wýchodní obyčejně swiží se cukruje, aby lépe se zachowal, když se zawáží. Nyní sotwa kde diwoký se nachází, ; Z. hořký. Z. amarcians Blum. Rumph 5. t. 64. £- | Podobá se nejwíce následujícímu. Oddenek přesilný a tlustý, u wnitř rusý; na mrcasech tlustých wisí tu a onde bamboly bílé, zwící malých oliwek: listy sedawé, ko- pinaté, obak zakončité, po kraji nářeřabaté a podchli- pené, na rubu pawučinopýřité; stwol 8—12“ wysoký, s klasem waječným, tupým, 3—4“ dlauhým, 2“ tlustým, obak ztenčeným, šiškowitým, složeným ze mnohých li- stenůw obwejčitých, zaokrauhlých, lysých, stkwěle čer- wených, mázdrowitě obraubených ; kwěty bělawě žluté: pysku Slalokého s lalokem prostředním zaokrauhleným. — Na Žáwě a Molukách. 2- Kořen (oddenek) wlastnostmi podobá se zerumbetu a ne- pocbybně s tím jmenem do Kwropy také přicházel a se potřebowal, Z. zerumbet. Z. Zerumbet Hose. Ditsseld. 1. te 3. Ammomum Zerumbet Lín. Blak. 1. 402, Er. pret. te VÁ, „Plenk £. 2. Jacy. h. vinde 34 £. bá. Tratt. arch. t. 208, M. sylvestre Lam. Zingiber latifoliim Herm. lugb. 4. 631, Lampuium Rumph 5. 4 64. / 1, Katous inschi- kua Hiheed. L 4 13. Kořen. wyhlíží jako předešlého, jest 1 1499 ale delší a slabší; lodyha nakloněná, £ dlauhá; listy sedawé na pošwách, směstnané, kopinaté, lysé; stwol pro sebe wyniklý, 20" wysoký; na konci nese klas. šiš- kowitý, wejcowitý, co wejce husí weliký, hustý; listeny obwejčité; tupé, po kraji čerwené; kwěty bledě žluté; medník 3laločný. — W Indii wýchodní w lesech. Kwěte za čas dešťůw, w září a říjnu. ). vě ka. 00 S kořenem tím míchá se prawý zázwor, což jest podwod, proto že jest špatnější, Jindá jej také w lékařstw( potřebowali (radix Ze- rumbet). atak. 1 Z. hasumunar. Z. cassumunar Rorb. as. res, 1. 6 5. Boť. rep. £. 555, Bot, mage £. 1426. Důsseld, '10.£. 1. Z. purpureum Rose. Lodyhy přímé, 3—5“ wysoké s listy sedawé; čárkowitokopinaté, ostré ; stwoly ( zwýší; klasy šiškowité, dlauhostopečné; listeny obwejčité, ostré, čer= wené; kwěty weliké, bledě žluté; wěnec 3laločný, lalo- ku prostředního wyříznutého, bledého, žlutě obraubené« ho. — W Indii wýchodní. Kwěte w lipnu a srpnu. 4 Kořen swíží zapáchá kafrem a chatná nepříjemně nahořkle a kořenně. Jindá poraučel se proti padaucnici a slul radiď cássumůe mar s. Zeadariae luteae. Kosr. Čosrus. ČosTwuRZ, ©% Kalich na tré klaný, hrbatý. Koruna 3dílná. Wě- nec weliký, tpyský, širší nežli koruna, rowný, na tré ba: klaný, s uštem prostředním 3dílným. Tyčinka s nitkau plátkowitau, kopinatau, krátkau; swěneem dole srostlau a jakoby dělající jeho. pysk hoření; prašník mna dwa rozdělený, přirostlý. © Čnělka“ niťowitá, zdélí“ tyčinky ; blizna hlawowitá, smačknutá, wykrojená. Tobolka za- kulatělá, Spauzdrá, 3chlopná. © Semena mnohá, 3hraná. KU slěčný. C. speciosus Sneuťh. C. arabicus Jacg. rar. "67 Ammomum hirsutum Herba Lam. t. 3.. Herba spi- o ralis Rumph 6. t. 64. /- 1.. Kořen oddenku hlízaatého, - tlustého, twrdého, kraužkowaného, mrcasatého, bezwon- ného; běží w zemi několik palcůw rownowážně, načež do wýšky se podnáší; lodyha přímá, 4—6“ wysóká, někd „wztyčená, někdy zprohybaná, přikrytá pošwami buňátý mi; listy 6—15“ dlauhé, sedawé, a na záwit po lodyze rozpostawené, wejčitokopinaté, zakončité, na ru- bu hedwábnohuňaté; klas ojedinělý, na lodyze koneč- ný, podluhowatý; listeny mnohé, poddaté, jiné zelené, (jiné čerwenawé, jiné hnědočerwené až konečně wšecky zčerwenají; kwěty weliké, bilé, jako rezawě ojínowatělé, - bezwonné 3; tobolka 3bočná, hladká, twrdá, tmawě čer- vě 08 vená, po stranách pukající, — W -Indii wýchodní. Kwě- kw, sropnw A Zářiac the 00 -o Make o 777 Mladistwé pazaušky potřebují jako wařiwo; pošwy z lodyh na oikary, protože jako stříbro se blejní. Kořen tlustší galangowého; © © nepatrně klaubnatý, fialkatmi wonící a na pot ženancí, © 794K. ařábský, ©. arabicus Lčn, Blaké t. 394, Tsjana“ kua Akeed. 11. 1. 8. Kořen oddenku hlízowitého, wně še- dého, u wnitř bílého, haubowitého, na plochách rozlo- mením udělaných paprskatého, plaziwého mnoholetý, wypauští obzwláště w březnu a kwětna nowé pazaušky a několik lodyh 3—4f wysokých, na prst tlustých, uzla= tých, tětinowitých, čerwených; listy podlauhlé, zakončité, nejlysejší ; kwěty nemnohé na klasu krátkém, zwonko- wité, bílé, welmi wonné, autlé a wodnaté, takže na slunci vozplýwají; koruna 3plátečná, růžowá, u wnitř modrás wěnee wejčitý, nejcelejší; tobolka kulowatá, 3chlopná ; semena dříwe modrá, pak hnědá, trojhraná na, střed- ním slaupku. —— W Indi wýchodní, l, Od té rostliny přichodí práwý kořen kostowý (radix Costi arabici) w kusech 2—8“ dlauhých, 11/,“ tlustých, chuti sladké, wod- naté jako okurky a zápachu slabého zázworowého. Sladký kost jest taliko bílá skořice, : i GALGAN+ © ALPINIA,- ALPINIE, Kalich kraje na tré klaného, malého. Koruna stej- ná, kraje na tré klaného, s uštem, hořením poddutým, pobočníma plochýma, „Wěnec kratší, na tré klaný: uš- tu doleního wen ze kwětu wisícího, ostatních) pobočních, wykrojených. Tyčinka nitky plátkowité, nad prašník čár= kowitý, 2pauzdrý, lalokem, zaokrauhlým čnějící, Čnělka jednoduchá; blizna tupě, 3bočná. Tobolka odužnatělá, wejcowitá, Jpauzdrá, Jchlopná, | Semena mnohá, dole ocasatá + semenice nejwětší, dužnatů, G. hroznatý, A. racemosa Plum. am.t 20. Ammomum Alpinia Hoť/boact. hav. 2, © 2. Zingiber sylvestre Sloan. I- 0.103. /. 1. Kořen oddenku bílého, 2“ tlustéhos lodyhy 4—5 ,wysoké, skoro dacela „přikryté listy podlauhlý- mi, zakončitými, 4" dlauhými, 2“ širokými; hrozen kla= sowitý, prodlaužený, 3“ dlauhý, přímý; listeny břícha« tés kwěty střídawé, bílé nebo ponarůžowělé; wěnec na tré klaný: tobolky zbobulelé, podlůhowaté, 4bočné, - W" dlauhé, modrawě černé; semeno bnědé, hranaté. — -W lesech Ameriky horké. ©, Kořen chutná jako zázwor, a potřebuje se na wředy rakowé. itýkte obecný. A: Galanga, Swartz, Maranta Galanga 144 Lin, Plenk t. 6, Galanga Rumph 5. t. 63. Kořen mno. holetý, oddenku hlízowitého, rownowážného, 2“ tlustého, široko daleko plaziwého, wšude wypauštějícího mnoho pazauškůw čerwených a mnoho lodyh 7—8' wysokých, přímých, 00 tenká hůl tlustých; listy tepruwa u polos wičky lodyhy dokonale se dělající, dwojřadé, na po- šwách sedawé, širokokopinaté, po kraji bělawé, kožowité, haužewné, hebké, 13—24“ dlauhé, 4—6“ široké; | lata konečná na píď dlauhá, podluhowatá, přímá, sochatá, na každé wětwice 2—6 kwětůw bledozelenawě bílých, přímých, slabě wonících ; listeny podduté;s tobolky zbo- bulelé, trochu wětší nežli jalowec, dlauho zelené, pak žluté a konečně čerwené, obsahují 2—3 semena srd- čitá, twrdá, unawě hnědá, ostře a nepříjemně chutnající. — W Indii wýchodní, obzwláště na ostrowech. 2. — Od té rostliny pochodí prawý kořen galyanowý (radix Galan- gae) welmi twrdý, těžce rozlomný, zápachu kořenného, chuti kausa- wé a palčiwé, jako hořcowé; takže ho jenom málo do úst wzítf mož ná. Mocnější jest zázworu. W Indii jest welmi oblíbeným kořením a častěji se potřebuje nežli w Ewropě. Náleží k lékům dráždicím a powzbuzujícím. Aučinky zakládají se na silici a pryskyřici, Dělají = něho dokasan, obzwláštní pamlsku Z mušlf a octu udělanau a po- dobnau kawiáru nebo spíše garu u starých, G. malacký« A. malaccensis. Rose, Galanga ma- Jaccensis Rumpá 5. 4. 11, /« 1. Rostlina we swém po- kolení nejkrásnější; kořen jako předešlého wyhlížející, žlutší ale, wypauští we 4 letech asi 50 lodyh, (2—15“ wysokých, 1“ někdy co rameno dětšké tlustých; listy střídawé, řapíkaté, kopinaté, na rubu žlutawé, huňaté, 1'l:“ dlauhé, 1// široké; hrozny konečné, jednoduché, 11// dlauhé; kwěty jako bazatutowé, wně bílé, u wnitě čerwené, ozdobně čárkami a tečkami bílými a žlutými peřesté jako písmeny znamenané; tobolka jako holubí wejce, 3chlopná, čerwená, plná čerwených chlupůw swědění působících; semena mnohá, hranatá, černá, w dužnině co stříbro bílé, smradlawá, — W Indii wý- chodní, 4. „© Kořen žw$kají jako pinang, aby neochraptěli, když na swát- ky celau noc zpíwati musejí. Ženy perau šaty se skořápkami to« bolkowými, aby zwoňawčly. Kořen usušený zapáchá zázworem. KŘÍDLONITKA. | GLOBBA, Kalich na tré klaný., Koruna trubkowitá, kraje na tré klaného, stejného. Wěnec (Ilupenný, obak na tré klaný. Tyčinka s nitkau nejdelší po straně každé nesaucí protažek poloměsičitý ; prašník pauzder odděle. ných. Waječník Spauzdrý; čnělka niťowitá, ochablá; blizna ztlustlá, Tobolka Ipauzdrá, 3chlopná, mnohose- menná. 6 K. marantowá. G. marantina Lín. Smith. erot. bot. 2. 7. 103, Colebrookia bulbifera Donn. Kořen odden- ku rownowážného, plaziwého, příuzlatého, neostrého, nehořkého, wybání 4—5 lodyh oblých, co brko tlustých; sotwa na 2 pídi wysokých, na dél brázdama znamena- ných, jednoduchých ; listy střídavé, řapíkaté, 4“ dlauhé, 9" široké, kopinaté, obak ztenčené, na rubu huňaté; řapíky dole rozšířené w pošwy na konci uťaté; klasy konečné, přímé, přísedawé, šiškowité, kratší listu; listen širokoelipučný, delší kalichu pod každým kwětem; kwě- ty obdálné, w úžlabíčkách na klasu cibulky žlutawé. - W údolích podlé řek we křowištích Indie wýchodní, pořád kwětaucí, a na cibule zakládající, 1. Cibule sladké a kořenné jedí se swíží; též se žwýkají s be- telau, K. hrozněný. G. uvilormis Rumph 6. £. 59. /. 2. Lin. Kořen twrdý, tlustý, hlízowitý, klaubnatý, úkosný, krát- komrcasý; lodyha 6—8 wysoká, ano i wyšší, asi na prst tlustá, dole nahá, pýřitá, nahoře porostlá listím střída- wým, řapíkatým, kopinatým, ostrým, na líci zeleným a Jysým, na rubu huňatým, 15—16“ dlauhým, se žilau wezpod welmi wystáwající; kwěty bělawé, na hroznu rowném, krátkém, po straně z nahé částky lodyhy wy- niklém; plody dohromady hroznu winnému podobné, bělawé, pak černawé. — Na Amboině po wlhkých mí» stech. 4. Plody dle swčdectwi Rumphowa jedí děti k uhašení žízně; w učkterých končinách přikrýwají listím chaty, a mladistwé jedí co wa Fiwo ; plody mají se za prospěšné w kolice, kořeny ale (zwaře= né) w běhawkách, Amom, ÁMOMUM. © ÁMOME, Kalich trubkowitý, Azubý nebo na tré klaný. Ko- runa kraje Sdílného s uštem zadním širším. Wěnec 1- pyský, rozšířený, Tyčinka s nitkau plátkowitau, nad prašník bezostruhý prodlauženau w protažek obyčejně na dwé klaný a pod koncem laločkoma pobočníma opatřený. Čnělka niťowitá; blizna nálewkowitá. "Tobolka Spauzdrá, 3chlopná, mnohosemenná. Semena w míšku. A. kořenný. A. aromaticum Horb. Kořen mnohole« tý, oddenku plaziwého, klaubnatého , bezbambolého : lodyh několik příúkosných anebo wzstaupawých, 2=—8 1496 : wysokých, pošewnatýchy listy podlauhlé, obak zakončité, lysé; stoly I—J" „dlauhé, dílem „pod zemí u ryté, he stě střechowitě pošewnaté, nesaucí klas kejowitokulowa+ tý; listeny podlauhlé, podduté; listence dělají soby taulec okolo waječníka; kalich celý nebo Szubý, S tý; koruna bledě žlutá: trubky dlauhé, uštůw nie natých, tupých; wěnec lupenu u prostřed čenRah nitka sotwa Jušetná; tobolka přídužnatá, swrasl W Iladii wýchodní. 4. Od něho prý pochodí kardamom dlauhý lékární, t. "E úřa 112 dlauhé, 5“ tlusté, klfnowito3bočné, z hněda šeré, na dél že= bernaté, se semenem wejcowitým, žlutým ; opere“ kořenným, jež se dně co koření a lék. a úzkolistý. A. angustifolium: Šokinekí voy. £. 131, A. 1 og ve Eám. 6. 2. JV Lodyh několik ja- lowých, $—12 wysokých; listy střídawé, čárkowitoko= pinaté, přeauzké, na střewic dlauhé; stwoly překrátké, nahé, nesaucí klas chudókoětý, hustý, wejčitozakulatělý ; listeny podlauhié, ostré; kwěty, čerwené, wonné ; wěnec Ulupenný, žlutý, obwejčitý, celý; tobolka luatác asi 7M dlauhá, špinawě hnědá, — W bahnech na Madagaskaru, Malmoách, w Indii wýchodní. 1. 0 Tobolky jeho w lékárnách slowau kardamom točtší (Cardama- a! majus), jejichž semena wlastně se potřebují a po ..-- „ : ká se podobají. A. kardamom. A. Cardamomum Lin. Rozb. t' 227, Důsseld. 9, 7. b. A. račemosim Lam. (- 2. f:"%2 Oárdás momum minus Rumph 5. 4 65. / 1. Kořen plaziwý, ja- ko zázworowý, menší ale, dřewnatý, bílý, mnohomrčasý ; n wyhlíží jako rákos; lodyha 8—1% zwýší, přímá ; jů , So hy 8 ty krátkořapikaté, kopinaté, obak zakončité, I“ dlauhé, V oké, wonné; stwoly sotwa ze země čnějící, nesau- cí k wejcovitý, na píď dlauhý, řídký; listeny kopina» té, ostré; kwěty bílé, u wnitř z čerwena žluté ; wěnec „ lupe u 3laločného; tobolky zwící malých wišní, špinawě i lé; semena hranatá, nahnědlá, přewonná, štiplawá. — dit podlé wrchůw na místech stinných, bahnitých, 2 -Semena w eelé Indii pro sebe nebo s pisangem se žw$kají, aby měli: příjemný dech; přílišné jich nžíwání ale krewnatým působí hláwy bolení“ W našich lékarnách slowau kardemom: kulowatý (Car- damomum rotundum); welmi dráždí a záhříwají; posilují žalúdek A ženau na pot. P rajské zrna. A+ Granum; Paradisii Afze. Blak. 4. 385. Důsseld. (Io 6. 5. Lodyhy 3" wysoké; listy dwoj- řadé, 4" dlauhé, kopinaté, zakončité ; stwol překrátký, nosaucí klas, wejcowitýj. listeny střechowité, barwené, pred 91 % 0 T „M o o k a S šála 06 lupenu ikwěté; kwěty nemnohé, weliké -bílé lé; wěn ec lupenu. welikého, celého, kadeřawého; tobolky podluhowaté, 3—3" dlauhé, u wnitř žluté; semena hnědá, zakulatělá, ir k kdežto také jakož i w Asii horké so sázis M. | o é Semena w lékárnách rajské zrna (Grana Zed ba Jmaán te ná, majíce chuť pepřowitau, palčiwau, jindá w lékařstwí se užíwala; nynf jimi špatný ocet zostřujík ——— 2 PES © KaRDAmom. — ELBTARIA* © ELEPTARIB. © Kalich, koruna, wěnec, čnělka a tobolka jako pře- dešlého pokolení; trubka korunowá ale prodlaužená a tenká; tyčinka nitky ploché, nerozdělené, nad prašník bezostružný neprodlaužené. be: jů CK. obecný. E. Cardamomum. 7Fhěte et Marton lin. trans. (0. 2. £. A. 54 Amomum repens Sonner. voy. 2. E 136, Alpinia Cardamomum Horb, t. 226. Důsseld. 6. t. 9. Elettari [. Ahced. 11. 8 44 5. Kořenu mnoholetého. oddenek rownowážný, na palec tlustý, na wrubech kru“ howitých silně mrcasatý, bílý, bezchutný, wypauští 8— 30 lodyh přímých, 6—12 wysokých, na prst tlustých, © oblých, pošewnatých; listy střídawé , kopinaté, 1—2 dlauhé, zakončité, nad „pošwau silně zaužené, na lící — ýřité, na rubu hédwábnaté; jazýček pošwowý zaokrau« nlý ; stwol-rownowážný, prodlaužený, wětewnatý, zpro- hýbaný, 1—2" dlauhý, nese na konci nebo po straně hrozny řídké, listenaté ; kalich 3zubý, autle brázdowa« nýs koruna zelenawě bílá, uštůw podlaublých ; wěnee uštu obwejčitého, nepatrně 3laločného, příkadeřawého, žlutého, z nachowa fialowě čárkowaného, dole zaubko= ma růžkowitýma opatřenéhos tobolka wejcowitá nebo elipsowitá, dhraná, 4—67 dlauhá, wywýšeně žebernatá, kožowitá, ze žluta šedohnědá. — Na Malabaru, kdežto jakož i w celé Indii wýchodní se sází. Kwěte w září.. Plod jeho: jest: kardamom malý (Cardamomnm minus) wšech kardamomůw naduwedených nejwáženčjší a wedlé kardamomu dlau= bého u nás jestě užíwaný, Wlastně' potřebují sé semena hranatá, zápachu pronikawého, kořenného, chutí podobné, welmi ostré, Které wlastnosti pochodí silicí obzwlášťní, Podáwá se proti slabému zaží« wání, zasliznatění žalůdka, nadýmání, K. prostřední. E, media Rob. 4. 252. Listy čárko= witokopinaté, 2—3“ dlauhé, na rubu huňaté; stwoly nes dnějící nesau klasy dílem w zemi wáznaucí řídké; kwě- ty weliké, čerwené, wonné; wěnec lupenu wejčitoko- p tobolky stopkaté, wejčitopodluhowaté, homo- owité, Okřídlé, 1/2“ dlauhé, 1- tlusté. — Na. wrších 98 w Silbetu Indie wýchodní, Kwěte w Jipnu a zraje w září. 4. > Od toho přichází kardamom prostředné (Cardamomum medium), z lékáren nyní skoro wyhoštěný, Řád 2410. WSTAWAČOWITÉ. OCHIDEAE. -Okwětí korunowité, po řídku do cela nebo dílem zelené a tudy kalichowité ; trubka docela s waječníkem srostlá; kraj Gdilný, nestejný, často tlamatý: uštůw 3 wněšných obyčejně podobných, někdy 2 anebo wšech wice méně srostlých, uštůw 3 wnitřních % stejné, třetí (pysk čili medník) welikostí a twarem ode wšech wně- šných a wnitřních rozdílný. Tyčinky 3, srostlé, se čněl- kau w slaupek na waječníku stojící: prostřední plodná, » poboční zakrnělé nebo docela pometalé, pořídku 2 po- boční plodné a prostřední neplodná, Prašníky 2pauz- dré, řídko přehrádkau nedokonalau 1pauzdré anebo - zmnožením přehrádek 4—8pauzdré. Pel slepený w bryl. -ky 2, 4 nebo 8, woskowité nebo zrnaté, které z prašní“ ku wybrnulé přilnau k blizně nebo nad nísžlazau lep- kau. Waječnik Ipauzdrý, o 3 semenicech nástěnních, © maohowaječných. Čaělka 1, s tyčinkami spojená, někdy zkrácená, nepatrná; blizna poboční, plochá nebo pro- hlubená, hladká a lepká, pod prašníkem, pořídku nad ním umístěná. Tobolka wyschlá, řídko kecem naplněná, 3chlopná: chlopně obvčejně ode šwů tlustých, stálých, na konci spojených se oddělující a na prostředku ne- . semena předrobná, bezbílečná. Kel stejnorodý, vý 6 at E zl P pořídku podkře. Kořen z mrcasů swazečných, často ambolatý, někdy plaziwý, Lodyha obyčejně jednoduchá, často zkrá- ná a bambol nebo cibuli celistwau přeštfrající, Listy střídawé, pořídku skoro stříčně obblížné, často kořenowé, směstnané, nejce= lejší, rownobězně žebernaté, pořídku síťkowanožílnaté, dole pošew- naté, někdy toliko pošwy po sobě zůstawující, Kwěty obojaké, ne- prawidelné, na konci stwolu listnatého neb obzwláštního, w hrozen, die, řídko w latu rozpostawené, málokdy ojedinělé, opatřené po Jstenv, Sem náleží wfce 1000 rodůw (we 300 pokolení rozdělených), po celé zemi rozlosowaných, od točen k rownfku přibýwajícíc h, tak« že jich mezi obratníkoma nejwíce. W Ewropě jich jest asi 160 ro= dů, jichž některé sahají za točník sewerný a do wyšších končin alp- ských. Nejmnožší rostau na místech stinných anebo wlhkých, mála- * 1499 které na wýsluní suchém, a takowé obyčejně rostan w podnebí stu- deném anebo na welikých wýškách, W horkém podnebí bují w le- sech hustých, wlhkých, hlawně na kmenech; jsau ale i u nás něk= teré na kořání přížiwné, : (ee keV Řád ten rázný jest obzwlášťní ústrojností kwětu, který rozdíl= ným prohnutím, sklimením a srostnutím swých částek wšech anebo — některých, obzwláště přewelikau rozličností medníku a slaupku ro- didlowého, jewí podiwu hodnau rozmanitost. Nejmnožší jsau pěkné, anobrž i krásné, ježto, obzwláště meziobratníkowé, i nezběhlému w oči padají. Užitek ale jejich neweliký, Bamboly oplýwají Škrobem, sliwowinau ú klowatinau, Některých kořeny, listy a d. bohaté jsan — na silici, prwky hořké, ostré a j. a potřebují se w lékařstwi. "To bolky jiných kecem kořenným naplněné užíwají se co koření a lék. Rozděluje se na čtwero podřadí: 1) TOŘIČOWITÉ. Prašník zcela přirostlý. Brylka pelowá laločkatá, zpružně spojená, 2) KRUSTIKOIWTTE, Prašník prostý. Brylka pe- lowá z množstwí laločkůw hranatých, zpružně spoje- ných složená, nebo maukowitá, dole často přilepená na — žlázku nahau, y 3) ÚTLÍKOWITÉ. Prašník prostý. Pel woskovitý nebo ze zrn pak w brylku woskowitau se sléwajicícl složený. 4) STŘEWIČNÍ KOWITÉ. Tyčinky 2. Podřadí 1. bd TOŘIČOWITÉ. © OPARIDINEAE. © Wsrawač, | Ogcnis. © RaGwuaz. Okwětí korunowité, tlamaté: uštůw dwau nebo pěti w lebku sklimených , uštu šestého wětšího, (py- sku) odstálého nebo sehnutého, rozloženého, dole a do zadu w ostruhu prodlauženého a na slaupek rodis dlowý až pod samý prašník přirostlého, w paupéti pří=- mého a ušty wněšnými střechowitě přikrytého. Prašník nad bliznau docela přirostlý : pauzder rownoběžných, obdálných, širokým spojidlem opatřených, štěrbinau podelem pukajících, dole obblížnějších, protažkem zo- ánku mezi ně wsunutým, a tutéž společným pytlíkem spojených. Brylka pelowá stopečkatá, drobnolaločnatá w sílce welmi zpružné, a každá dole se žlazau lep- kau. Obak podlé prašníku tyčinka zakrnělá, žlazowi« tá, Waječník zkraucený, Tobolka wyschlá, podélnými štěrbinami pukající. 1300 M *) Bamboly údřozdiléně, é k W, obecný“ O. Morio Lin. Fl. dan. t. 233. Plenk 4. 645. Důsseld. 12. €. 14. Wstawač, muďatka, žežhulka. © Bamboly zakulatělé; lodyha JP wysoká, skoro ce- lá přikrytá pošwami listowými; listy odstálé nebo pod- hnuté, dolení podlauhlokopinaté, tupaunké, boření čár= kowitokopinaté, ostré ; pošwy nejhořejší bezlísté; klas © zkrácený, obyčejně řídaunký, b— I2kwětý 3 listěky wej- - "čitokopinaté, ostré, blanowité, obyčejně bámá: zdélí waječníka nebo trochu kratší, Ižilé, nejdolejší obyčejně 3zilé; uštůw 5 menších, údedšidů „wejčitých, tupých, w lebku sklimených, jichž 3 wněšné žilami silnými, zele- nými protažené; pysk 3laločný: lalokůw širokých, tu- -© pých, autle zejkowaných, prostředního. uťatowykrojené- o sb: ; ostruha zdělí waječníka nebo delší, wálcowitá, nebo phone tupá nebo wtlačená, rownowážná nebo © wzstaupawá. — Na lukách, pastwinách, z rowin až ná ©" wyšší hory, skoro po celé Ewropě a prostřední Asii. Kwěte w dubnu a-kwětnu. 24k.. © Twar pysku a ostruby welmi se mění ; též hodim okětěé jest buď nachowá, buď růžowá s pyskem tmawěji skwrnatým, buď da “ WF. bahní. O. palustris Jacz. rar. t. 181. Podobný 2dešlému; bamboly | zakulatělé; lodyha obyčejně ; isty kopinatočárkowité, proti konci welmi zauže- las řídký, prodlaužený, 8—20kwětý; listeny kopi- ěk, árkowité, 3—5žilé a dolení také síťkowané; kwěty nachowé; ušty okwěťowé wněšné podlauhlé, tupé, útlo- zilé, jichž 2 poboční odstáwají; pysk Slaločný: úkro- r postranních buď patrně delších prostředního hlu- wyříznutého a širšího, anebo napřed zaokranhles kratších anebo stejně dlaubých; ostruha wálcovwitá, wážná nebo wzstaupawá. — Na lukách bahnitých, ných Ewropy prostřední a jižné, Kwěte w kwět a čerwnu. 2, | já samčí. O, mascula Lin. Jacg. rar. £. 180, Schk. 1. Bamboly elipsowité nebo wejcowité; listy po* nebo kopinaté, tupé, jednobarewné nebo tmawě oskwrnaté; pošwy nejhořejší bezlisté, příbřicha“ as prodlaužený, řídký; hsteny obyčejně zdélí wa- a, Ižilé; kwěty nachové ano i bílé; ušty okwěťo- - Wněšné wejčitopodlanhlé, tupé, ostré nebo zakon- „ wnitřní hořeního menší, 2 poboční pak sehnuté; -pysk hluboce 3laločný, dole srstnatý: lalokůw širo- M- zubatých, prostředního wykrojeného a obyčejně Ewropě prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. © WF. bezowý. O. sambucina Lin. Jacg. aust. 4. 108 Podobá se předešlému. Batnboly. ňerozdělené nebo. n ma kónci změlka 2—3laločné; listy kopinaté, nahoře © širší, dolů se zužující; klas podlohowatý ; listeny wšecký Szilé a siťkoWané, delší kwětu bledě žlutého, newonné= hoj úšty okwěťowé podlauhlokopinaté, ostrannké: dwau pobočních © odstálých; pysk 2mělka 3laločný, světlé žlutý, dole tečíčkami nachowými zkropený; ostruha ho- molowitowálcowitá, dolů sestůpující zdélí waječníka. — Na chlumech Ewropy prostřední. Kwěle w kwětau d čerwnu. 2. "te . WP. drobnolistenný. O. militaris Zái Jacg. rar. L 598. Bamboly nejcelejší, wejcowité nebo podluhowaté; lodyha X wysokás listý podlauhlé, weliké, 5" dlauhé, 4" zirokéj pošwy wšecky listňáté; klas podluhowatý, bustý ; listeny mázďrowité, šápinowilé, waječníka mnos hem kratší; uštůw 5 okwěťowých menších, sklimených w lebku wejčitokopinatau, popelawau nebo swětle na= chowau, jicliž 8 wněšné dolesrostlé,tupé, ostré neb zas končité ; pysk swětle nachowý, u prostřed bělawý, tečs kami tmawé nachowými znamenaný, ddílný: uštůw po« bočních čárkowitých , prostředního čárkowitého, na kon ci rozšířeného a na dwé klaného, mezi uštoma zaubkem štětinowitým opatřeného, wšech podlaublých, rozewře- ných, na konci wraubečkowaných; -ostruha dwakrát kratší waječnika. —— Na kopcích wapenných, mezi křos wim Ewropy prostřední, hlawně ale jižné, Kwěte -w kwětnu a čerwnu. 4. 6 WF, hnědý. O. (usca Jacg. aust, £. 401, O, moravica Jaca. var. 4. (82. Bamboly podluhowaté, 1" dlauhé, ne- rozdělené ; lodyha třebas 2, wysokás pošwy nejhořejší bezlistés listy podlauhlé ; klas dokonalé rozwitý po- M 1502 dlauhlý, mnohokwětý ; listeny mázdrowité, Ižilé, tmnohos krát kratší waječníka ; uštůw 5 okwěťowých -sklimených w lebku wejcowitau, tmawě nachowau, tmawěji tečkowa- nan nebo zelenawau;, tečkami černonachowými zkrope= nau, dole srostlýchs pysk bílý nebo swětle růžowý, teč- kami nachowými, srstnatými potraušený, 3dílný : úkro+ jůw © pobočních | čárkowitých, prostředního od dola zponenáhla se šířícího, obsrdčitého, obyčejně zubem „wsunutým opatřeného, s laloky wejčitýrai, příuťatými, wyblodanozejkowanými ; ostruha dwakrát kratší waječní« ka. — Na chlumech wápenných Ewropy prostřední. Kwčěte w kwětnu a čerwnu. 4, vá *+) Bamboly dlanitě rozdělené. 7. širolistý. O. laufolia Lén. Schk. 4. 211., O. -© majalis Rerchenb. 6. (« 564. Bamboly smačknuté, na dwé „neb čtwero klané: uštůw ostrých, dílem ukončených mrcasem ([—2“ dlauhým; lodyha 9—16“ wysoká, dutá, 4—6listá; listy odstálé, dolení wejčité nebo podlauhlé, tupé, hoření menší, kopinaté, zakončité; klas hustý, ho- molowitý, obyčejně prodlaužený; listeny weliké, listo« wité, dolení a prostřední delší kwětu, wšecky Ažilé a žebernaté: uštůw 5 okwěťowých, menších, wejčitých, zakončité, jichž 3 wněšné žílnaté, se 2 pobočníma podhoutých; pysk Slaločný, po obojí straně sehnutý : úkrojůw pobočních širších, tupých, wyhlodanozuba= tých, prostředního celého; ostruha homolowitowálcowi. tá, sehnutá, kratší waječníka. — Na lukách wlbaunkých, skoro po celé Ewropě. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4, Listy docela zelené nebo tmawě krwawč skwrnaté ; welikost lalokůw pyskowých a jejich twar proměnné; kwěty buď zcela na- „chowé, buď bledě čerwené, ano i bílé. ++ JF. úzkolistý. O. angustifolia JFim. et Grab. O. la- tifolia Rečchenb. čec. 6. t. 169. O. incarnata Lín. Welmi podobá se předešlému. Bamboly dlanité; lodyha dutá, - Ú=6listá ; listy přímé, s lodyhau rownoběžné, prodlau- -ženě kopinaté, zaužené, na konci kápowitě stažené, nej- hořejší přewyšující dolejšek klasowý, nejdolejší odstálý kratší; listeny dolení a prostřední delší kwětu, wšecky 2žilé a žebernaté; ušty okwěťowé postranní wzhůru nadhnuté; pysk 3laločný ; ostruha homolowitowálcowi- tá, sestupující kratší waječníka. — Na lukách wlhkých. Kwěte w čerwnu. L. © W. blamatý. O. maculata Zm. Hall. helv. £ 32. Kč. dan. t. 933. Podobá se w. širolistému ; bamboly dla- nité; lodyha hutná, nedutá, 1Olistá; listy hoření zmen- kk 5 o zd o ao r ME C cb Jony ČBK ty bí o JOO by OAO S 3 M bí k 3 jaké j 4 Ú k | Zo zv. NÉ no 7 ki > = 1503 šené, listenowité, nejhořejší od klasu wzdálený, pros k P : z: E P č dyk Pod ak 474) vý dí střední kopinaté, obak zaužené, nejdolejší pódláuhlé listeny zdélí kwětů 3žilé a žebernaté; ušty okwěťowé poboční odstálé; pysk 3laločný; ostruha homolowito+ wálcowitá, seslupující, kratší waječníku. — Na lukách wlhkých w Ewropě. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. © Bamboly nadpopsaných, našinských a mnohých cizích slowau sálep a potřebnjí se w lékařstwí pro weliké množstwí škrobu, slí- wowiny a klowatiny k obžiwowání, obměkčowání, zaobalowání a žkroconání. Ze dwau bambolůw kořen skládajících toliko k tomu cíli: se hodí mladší, nesaucí pupen příští lodyhy, jelikož druhy wypu= stiw lodyhu kwětaucí jest wyčerpán. + Očištěné bamboly náleží na několik minut we wřelé wodě močiti; pak na nití nawléknauti a co možná čerstwě usušiti, "Tím podstata jejich proměněná w hmo= tu twrdau; fohowitan nabýwá barwy Šedé nebo žlutawě bílé, Jindá přiwáželi sálep toliko z Lewantu a Persie, a dosawád ho mnoho odtamtud přichází; dlauho ale už tomu, co začali od ewropských rodů wstawačowých bamboly sbírati a připrawowati jejichž sálep od lewantského ničím se neliší, 8 a UzvexkA, © GYmNADENIA. | NACKTDRŮSE, Pytlíček dole u pauzder prašníkowých žádný. Ostatní wšecko jako u wstawačůw, M U. pětiprstá«. G. conopsea R, Brown. Orchis co“ nopsea Ln. Fl. dan. t. 224. O. ornithis Jacg. dust. L, 138. Jměním podobá se wstawačům ; kořenowé bamboly lalokaté, wybíbající w mrcas dlaubý ; lodyha asi 1' wyso+ ká, přímá, dutá; listy prodlauženokopinaté, ostraunké $ klas wálcowitý, prodlaužený s listeny blanowité, 3žiléj zdélí waječníka nebo delší; kwěty nachowé, pořídku - bílé; ušty okwěťowé wněšné nejodstálejší; pysk na tré klaný: úkrojůw wejčitých, tupých; ostruha niťowitáj skoro dwakrát delší waječníka. — Na lukách obzwláště chlumních Ewropy prostřední a jižné. Kwěte w čerwnu a lipnu. 2, | Jest wětší, s klasem bustším a kwčětem málo wonfelm, anebo menší; později kwětaucí; s klasem řídším a silněji zapáchajícím, Bam= boly z obau stran jakoby dlaň na pět prstůw rozdělené, odkud tiprstice slowe bylina ta, latinsky Palma Christi, kteréž powčre iwý líd kopaje poklady potřebowal; jindá ji potřebowali takó w lékařstwí, MuĎarkA, | LonocLossum, © ŘIEMENZUNGE, + Pysk zkraucený, w paupěti swinutý, | Ostatní jako u wstawačůw. M. prkowá. L. hircinum Zřích. Satyrium hircinum Lu, Jacg. aust, t 361. Na pohled podobná některému wsta- 9% 1504 wačowi s listy širokými. Bamboly elipsowité, zwící ma- lých wajec slepičích ; lodyha 2'wysoká, přímá ; listy ko- pinaté; klas třebas 6" dlauhý, wálcowitý; listeny čárko= witokopinaté, waječníka delší; uštůw okwěťowých 5'ú- kosně wejčitých, nejkratšejí zakončitých, bělawě zele- ných, na wnitřní straně nachowě a zeleně čárkowaných a skwrnatých, w lebku sklimených; pysk nejdelší, 3díl- ný: laloku prostředního nejdelšího, obdálně zkrauce= ného, na konci na dwé klaného, pobočních mnohem kratších, čeřitokadeřawých; ostruha asi 1" dlauhá. — Na pastwinách chlumních, wápnatých Ewropy prostře- dní teplejší. Kwěte w kwětnu a čerwnu. %. Bamboly silně smrdí a jindá w lékařstwí se potřebowaly. Kwč« ty páchnau silně kozlowinau čili prkem, WEmENNIK, PLATÁNTHERA. © DREITKÓLBCHEN, Okwětí tiamalé: uštůw 3—5 w lebku sklimených:. Pysk odstálý, wezpod a wzadu ostružnatý, nejcelejší, Prašník docela přirostlý: pauzder dole čnělkau wykro* jenau obdálných; zobánek žádný, Brylky pelowé la- ločkaté ; žlázy nahé, bez pytličku, WF. dwaulistý, P. bifolia Rich. Reichenb. ic, 9. f. 1143, P. brachyglossa HReichenb. 9. /„ 1144, Orchis. bifolta Lůe Schk. © 211. Habenária bifolia R Brown. Wstawač s kwětem. bílým Mat. IFel. 311. Cepetec, wímenník, wé- menník. Bamboly podluhowaté, wybíhající w mrcas, dosti dlaubý ; lodyha U —1'/7 wysoká, nejdoleji obyčejně má listy 2, někdy také 3, eliptičné, na konci zaokrauhlené, dole zaužené w pošwu, 4" dlauhé, 2“ široké, ostatní listy na hořejším dílu lodyhy kopinaté, listenowité, bez- pošewné, sedawé ; klas prodlaužený;. listeny kopinaté, mnohožilé, o málo kratší waječníka; kwěty bílé; pysk - čárkowitý, nerozdělený, 8"“ a někdy 4" dlauhý, ostruha asi puldruhbakrát delší waječníka; prašníky pauzder ro- "wnoběžných. — W lesech stinných po Ewropě. Kwěte w čerwnu a lipnu. Bamboly zapáchají prkem a jindá w lékařstwí se potřebowaly (radix Satyrii). "TEmNouLÁwEK. © NIGRITELLA, | SCHWÁRZLING, Okwětí odstálaunkootewřené, přízvonkowité, na znak obracené. Waječník nezkraucený, Ostatní jak u wslawačůw. -7 úzkolistý. N. angustifolia Rich. Satyrium nigrum Lin, Jacg. aust. t. 368. Kořen z bambolůw 2—4 kolní- 1505 kowitých 3 lodyha přímá, tj“ wýsoká, listnatá$ lísty čár“ kowité; klas wejcowitý, pak skoro wálcowitýs listeny čárkowité; kwěty černobrunátné, pořídku brunátné, hu stés ušty okwěťowé, kopinaté, zakončité 3 pysk wejčitý, zakončitý; ostruha obwejčitá, třikráte kratší waječníka, — Na pastwinách hor wysokých, Ewropy prostřední, Kwěte w kwětnu až do srpna. W. "Kwěty příjemně wanilkau woní a kořalků na fialowo barwí, Toňič, (OrHRYS. KNABENKRAUT, Okwětí rozložené, patrně ze dwau saustředných řad složené. Pysk odstálý, bezostruhý, na slaupek ro» didlowý až ku prašníku přirostlý. Prašník celý, přiro= stý: pauzder rownoběžných, dole ale oddělených. Zo- bánek žádný, Brylky pelowé laločkaté, stopečkaté; žlázka každá w obzwláštním pytlíčku zawfřená. T. muchonosný. O. muscifera Huds. O. myodes Swartz. Jacg. rar. 4, 184. Sturm /. 40. Ten rod jakož i ostatní wzezřením podobají se wstawačům, od nichž naduwedenými w ústrojnosti kwětu založenými znaky se liší, Kořen z bambolůw podluhowatých; lodyha přímá, '/2, wysoká, listnatá; listy kopinatočárkowité, 3" dlau“ hé, */:" široké; klas prodlaužený, řídký; listeny čárko“ witokopinaté, waječníka delší; ušty okwěťowé wněšné wejčité, žílnaté, zelenawé, dwa wnitřní čárkowité, huňaté, swinuté a niťowité; pysk podlauhlý, aksamitnatý, tisa- wý, u prostřed se skwrnau z šera tmodrau, skoro čtwe» rečnau, dwakrát delší wněšného okwětí, na tré klaný: lalokůw pobočních kopinatých, prostředního dwakrát delšího, na konci hluboce 2laločného, bezpříwěskowého, — Na chlumech wápenných Ewropy jižné a prostřední teplejší. Kwěte w čerwnu. Kwět na pohled podobá se tlusté mauše, takže pysk aksamit- hatý naddutý předstawuje její tělo, a lupeny hoření 2 niťowité ty- kadla, hoření lupen wněšný hlawu a 2 poboční křídélka, T, páwaukonosný. O. aranilera Huds. Rerchenb. 9. / 1154—1156. O, fucifera Curt. lond. 6. t. 61. Podobá se 0 hn k kwěty skoro dwakrát wětší nežli předešlé. 03; lapeny okwěťowé 3 wněšné zelené, Sžilé, podlau- hlé, 2 wnitřní kopinaté, o polowičku kratší; pysk zdélí uštůw wněšných, podlanblý, příaksamitnatý, tmawě nacho« wotisawý, po kraji někdy žlutawý, u prostřed na dél znamenaný 2—4 praužkami dole napříč spojenými, ly- sými, zsinalými, naddutý, po krajích podchlípnutý, celý 95* 1506 nebo zubem tupým, malým obak u prostřed kraje opatřený, na konci tupý neb u prostřed přemělce wys řízautý, takže sotwa 4laločným nazýwal se může. — Na kopcích a chlumech wápenných s předešlým, Kwěte w kwětnu a čerwnu. $. is a an Kwěty jeho podobají se jaksi pawankn, jehož tělo přeštíráno pyskem naddutým. ; T. pawaukowý, O, Arachnitos Rich, O. fuciflora Reichenb. 9. f. 1162—1165 et 1i68. Jměním předešlému podobný; listeny delší waječníka, kopinaté; ušty okwě- ťowé 3 wnčěšné wejčité, tupé, 2 wnitřní hoření krátké, wejčité, aksamitnaté, pysk širokoobwejčitý, celý, naddutý, po kraji wyrownaný, uťatonejtupější, aksamitnatý, černo- nachowý, skwrnau zelenau a třemi žintawými © kruhy znamenaný, na konci mělce wykrojený,, s. příwěskem lysým, nadhnutým : slaupek rodidlowý krátce zobanitý. =— Na kopcích wápenných w křowištích Ewropy jižné a prostřední teplejší. Kwěte w čerwnw W. „ Kwěty wětší nežli předešlého též na pohled podobají se pa- waukn. ki T. wčelonosný. O. apifera Huds. Reichenb. 9. /„A159. Lodyha listnatá, I zwýší ; listy dolení eliptičné, ostré, dole zaužené w pošwu; listeny kopinaté, dwakrát delší waječníka; ušty okwěťowé 34 wněšaé wejčité, tupé, rů, žowé, zeleně. žílnaté, wnitřní 2 krátké, srstnaté; pysk zaokrauhlenowejčitý, naddutý, nafauklý, aksamitnatý, z šeda žlutý, napříč swětložlutě čárkowaný, kolem hnědý, šlaločný: laloků 2 zadních wejčitých, odstálých, dole hrbečkem, srstnatým, opatřených, 3 předních, podhnu« tých, wezpod sklimených,. prostředního | ukončeného, příwěskem lysým., — W. křowištích na kopcích wápen- ných Ewropy jižné a prostřední teplejší. Kwěte w čer- wnu a lipnu. 4. | 4 Bamboly wšech těch nadpopsaných rodů a jiných toříčůw slan- ží k dělání sálepn, jenž od wstawačowého w ničem se neliší, „ HELMArKA, © CHAMAEORCHIS. | ZWERGORCHIS, + 1Okwětí helmaté; ostatní jako u tořičůw. „H., horné. C. alpina: Rich.. Opbrys alpina, Lin. Jacg. en. ;vind. 4., 9. Fl. dan, t. 452. Kořen ze dwau bambo- lůw3, listy kořenowé často 4, nilowité, šidlowité, Ipa- lečné ; lodyha nahá, zdélí listůw nebo kratší; klas z 4 —5 kwětůw zelenawě žlutých, drobných složený ; liste- ny delší waječníka s; pysk wejčitopodlauhlý, tupý, dole 1501 obak zubem nepatrným opatřený. — oNoj ár nar wysokých Ewropy proseřodát po f řev P Pábiech i | Bezosrnožka, /Acznas. Onsspoka, s tyš ver Pysk bezostrubý 3 ostatní jako u vistaačůw. B. woštítá, A. anthropophora R. Brown. Ophrys an- thropopbora Lén. Fl. dan. 6 103. Kořen ze 2 bambo- lůw3 lodyha bz wysoká, listnatá; klas z 20—30 kwětů složený, 2—3“ dlauhý, tenký; pysk“ 3dílný: úkroje pros středního čárkowitě na dwé klaného, často se zaub- kem wsunutým : laloky poboční a lalůčky čárkowitoni- ťowité. — Na pahrbcích a pastwinách wlhkých, | Wápen“ ných Ewropy prostřední. If. Kwěty jakžtakž mají twar nahého člowčka: okwětí i s wni- třníma lupenoma předstawoje hlawu, úkroje poboční pysku ramena a úkroj prostřední rozštipený nohy; hlawa zelenawá; nachowč obrau- bená, tělo sirkowé, ramena a nohy čerwené, HapoLvška, HEAMINIUM. HenmišiR. Okwětí zwonkowité: uštůw jakož i pysku zpříme- ných. Pysk dole pytlowitobrbatý, tupě kýlatý, bez- ostruhý, Ostatní jako u uzdenky, : H. obecná. H. Monorčhis A. Brown. Ophrys Moot ehis Lin. FY, dan, t. 102. Kořen sestáwá z jednoho bam- bolu zakulatělého ; lodyha asi na píď wysoká, dole 2— Slistá, ostatně nahá nebo list malý nesaucí; listy kopi naté, ostré; klas tuhý, asi 22“ dlauhý, mnohokwětý ; kywěty drobné, zelenawě nážluté ; listeny čárkowité, wa- ječníka kratší; ušty okwěťowé wnitřní 3laloké: laloku prostředního prodlauženého ; pysk hluboce na tré kla- ný: lalokůw čárkowitých, pobočních — skoro šípowitě odstáwajících, prostředního dwakrát delšího. — Na lu- kách a pástwinách až ná hory se tálnaucí, w Ewropě prostřední. Kyčte w kwělnu a čerwnu. 2. Šáusddní: Skarr (SruxpeLwuna, Pysk bezostruhý, kolénowitě dolů sehnutý; Slaloč- ný: laloku prostředního wětšího, dolů wisícího. Waječ- ník nezkraucený, Ostatní jako u wstawačůw. S. krátkolístená, S. lingua Lin. Bot. Cab. E 655. Orchis mont. italica Morise 3. 412, 1 14. „21 Kořen ze dwau bambolůw kulowatých, jichž jedem stopkatý; lodyha střewičná, až nahoru listaatá; listy čárkowitoko- pinaté z klas 4palečný , asi Skwětý; listeny kopinaté, 1508 kratší kwětů palečných, přínachýlených, rezawých ; ušty okwěťowé kopinaté, ostré; pysk dole lysý nebo chlu- py krátkými řídko potraušený: laloku prostředního wejčitého, zakončitého. — Na kopcích wápenných w rozždí Ewropy jižné, Kwěte w dubnu, 4, Podřadí 2. KRUŠTÍKOJWITÉ. LIMODOREAE. NaApBRADEC, © EPiPOGIUM. © ÚBERBART. Okwětí na znak obrácené, otewřené, Pysk kolínkowi- tý, zpřímený, wzadu ukončený ostruhau nafauklau, přímau. Prašník krátce nožičnatý a zapuštěný w konec čnělky, na tré klaný. © Brylky pelowé laločkaté, stopečkaté. Waječník nezkraucený. N. bezlistý, E. Gmelini Rich. Satyrium Epipogium Lin. Jacg. aust. (. 84, Kořen smačknutý, zubatý ; lodyha přímá, asi 4" wysoká, toliko opatřená pošwami uťatými, krátkými, mázdrowitými, proswítawými; hrozen jedno- duchý, jednostranný; listeny mázdrowité, wejčité, pro- swítawé ; kwěty žlutawé, na ostruze swětle pleťowé, od- wislé, na stopečce kratší listenu. — W lesech stinných na patě Alp w Ewropě prostřední na dříwí zhnilém, 4, WorxuškA. © LimoDoRUm. © DiNGEL. « Okwětí, přímorozložené, Pysk kolínkowitý, dolů ostružnatý, s čepelí přímau, Prašník konečný, pooské: Slaupek rodidlowý s pyskem nesrostlý. Pel prachovwitý. Waječník nezkraucený, JF. brudná. L. abortivum Swarfz. Orchis abortiva Lin. Jacg. aust. t, 103. Kořen ze swazku bambolůw ni- ťowitých; lodyha asi 10" wysoká, přímá, fialowá, přikry- tá pošwami bledě fialowými, bezlistými; klas asi ze 4 'kwětůw složený; listeny kopinaté, 3žilé, proswitawé, sko- ro mázdrowité, málo kratší waječníka; okwětí bledě fialowé, tmawěji čárkowané. — Na kopcích we křowí a lesech Ewropy prostřední. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 24, OkRoTIcCE. © CEPHALANTHERA, | KoPFKÓLBCHEN. Okwětí uštůw přímých, přísklimených. Pysk bez- ostruhý, kolinkowatý, na kolínku dolením pytlowito= A ke- M nšáálí je % j Zk, poddutý. Prašník konečný, prostý. « Pel prachovviítý, Waječník zkraucený, ! O. čerwená. U. rubra Rích. Epipactis rubra L. Fl. dan. t. 345. Lodyha přímá, I—2 — wysoká; listy střída- wé, kopinaté, asi 4“ dlauhé, '/;" široké, nejostřejší s dolení pošew překrátkých, hoření bezpošewné ; klas někdy Gpalečný, řídký; osa klasowá, jakož i waječníky, a nejhořejší díl lodyhy pýřité; listeny kopinalé, asi 2. krát delší waječníka; kwěty pěkně nachowé: uštůw za- končitých; pysk čepele wejčité, zakončité, zdélí uštůw okwěťowých wnitřních. — W lesech a křowištích wá- penných Ewropy prostřední, Kwěte w čerwnu a lipnu.2f. O. mečolistá. C, ensilolia Rich. Serapias ensifolia Smith. Schk. t. 214. S, grandiflora 7. dan. £. 506. Po- dobá se jměním předešlé, Listy její mnohem užší, ho- ření čárkowitokopinaté, zakončitoostré; waječník lysý, mnohem delší listenůw, někdy co nejdolejší dlauhé; ušty okwěťowé wněšné ostré; pysk čepele nejtupější napřič širší; okwětí celé bílé, konec pysku se skwrnau žlutau, — W lesech, Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. O. zažlutlá, C. pallens Rich. Serapias grandiflora Lin. Epipactis Ha/l, helv, t. 4I. Wzezření předešlých; listy wejčité nebo wejčitokopinaté, zakončité; listeny delší waječníka lysého; kwěty žlutawě bílé; ušty okwě- ťowé wšecky tupé; pysk čepele srdčitowejčité, širší nežli delší. —— W lesech. Kwěte w kwětnu a čerwnu.4, 1509 KnoušvíkK, | EpipPacris. © SUMPPFWURZ: Okwětí zwonkowitě otewřené, Waječník nezkrau- cený, ztenčený w stopku zkraucenau, Slaupek rodidlo« wý krátký. Ostatní jako u okrotic. K. širolistý. E. latilolia „Allíon. Serapias latifolia Lín. W. dan, t. 811. Welleborine Mar. IPel. 434. Že- žhulka. Wzezřením podobá se okroticím, obzwláště za- žluté; kořen hlízowitý, mrcasatý; lodyha 1'; wysoká, brázdowaná, nahoře pýřitá; listy wejčité, zakončité, delší článkůw lodyhowých; hrozen dlauhý, jednostran= ný ; listeny čárkowitokopinaté, kwětu delší; kwěty zele- nawé, odwislé, na stopečkách co polowička waječníka dlauhých, jako waječník pýřitých; ušty okwěťowé wej- čitokopinaté, zakončité; pysk žil na líci hladkých, řa- sami nezejkowaných, čepele zakončité, na konci pod- hnuté, malíčko delší uštůw okwěťowých, lilákowé, — W lesech a křowištích. Kwěte w lipnu a srpnu, p. Před časy kořen potřebowali proti podagrům. 1510 K. bahní. C. palustris Crantz. aust. 6 £. 1. /. 3, Serapias longifolia Liu, FV. dan. t. 261, Kořen plaziwý ; lodyha wyšší; listy dlauze kopinaté; hrozen dlauhý, řídký; listeny asi co waječník dlauhé, kopinaté; kwěty jednostranné, odwislé; stopečky zdélí waječníku i s ním pýřité; ušty okwěťowé wejčité, zakončité; pysk čepele zaokrauhlé, tupé, zdélí ostatních uštůw. — Na lukách bahnitých Ewropy prostřední. Kwěte w čerwnu a lipnu, PRoTÁHLIČKA. © LiSTERA. | LISTERE. Okwěti lamaté: uštůw w lebku sklimených. Pysk bezostruhý, sehnutý. Slaupek rodidlowý wzadu ukon- čený protažkem wejčitým, nesaucím dole nebo na konci prašník, Prašník prostý, sedawý, stálý. Pel maukowitý, Zobánek i čepel celé. Waječník nezkraucený, P. wejčítá, L. ovata R. Brown. Ophrys ovata Lůn. Epipactis ovata A/lion. Schk. t, 213. Starm /- 29. Dwoj- lístek Mar. JWel. 435 (wýk. lewý). Kořen mrcasatý; lo- dyha asi 2 wysoká, nahoře chlupatá, pod prostředkem nesaucí dwa listy stříčné, sedawé, ze společné pošwy wyniklé, wejčité, 2“ dlauhé, '/:“ široké, překrátce za- končité; hrozen jednoduchý, 5“ dlaubý, přímý; listeny wejčité, ostré, asi dwakrát kratší nežli stopečka, sotwa 97 dlauhé; kwěty zelenawé ; waječník obwejcowitý, asi 17 dlauhý; ušty okwěťové wejčité, tupaunké; pysk čárkowitý, na dwé klaný, delší. ostatnich. uštůw. — W lesech Ewropy prostřední. Kwěte w kwětau a čerwnu, 4, Kořen jeho jindá potřebowali na rány (herba bifolii), Pb srděítá. L. cordata R. Brown. Ophrys cordata Lin. Epipactis cordata Allíon. Hall. helv. £. 22. f- 4. Lo- dyha řídce nejodstáleji chlupatá, 3—6“ wysoká, nesaucí dwa listy stříčné, sedawé, srdčité, asi 12“ dlauhé a to- LE Okwětí' zwonkovwité, příhelmowité, Pysk bezostru. hý, wztáhlý, dole poddutý, nezawřený. Prašník konečs ný, prostý, sedawý, na kraji zadním slaupku rodidlo. ití wého připewněný, stálý, Pel maukowitý, Zobánek : če- pelka jazykowitá, celá, Waječník nezkraucený, —— A. ewropská. N. Nidus avis Rh. Ophrys Nidus avis Lin. Fl. dan. t. 181. Epipactis Nidus avis Alířon. Dict. se. nat. © 1. 13.. Kořen sestáwá z bambolů čer- wowitých, wětewnatých, asi co slepičí hrko. tlustých, zmatených, jakoby hnízdo ptačí předstawujících ; lodyba nejjednodušší, wztyčená, asi ( wysoká, opatřená pošwami bezlistýmí, jakož i pošwy bělawě nahnědlá ; hrozen nej« jednodušší, tubý, mnoholetý 5 listeny čárkowité, dwakrát delší stopky; waječník kejowitý; okwětí špinawě na- hnědlé, uštůw podlauhlých, pysku dwakrát delšího, na dwé klaného, s lalokoma čárkowitýma, tupýma, odstás lýma. — Přížiwný na kořenech stromowých w lesech stinných po Ewropě prostřední., Kwěte w kwětn čerwnu. 4. eb Užíwali ji jindá proti hlistám, HeaxorELKa. © Go0DYERA. © GooDYERE, Okwětí tlamaté, Pysk bezostruhý, zawřený, dole pytlatohrbatý, nahoře poddutý. Prašník prostý, wedlá zobánku připewněný, nožničnatý, stálý. Pel ze zrnek hranatých. Zobánek: čepelka na dwé-klaná, Waječník zkraucený, H. plaziwá. G. repens R. Brown. Satyrium repens Lin. Jacg. aust, t.1369. Schk. t, 212. Kořen oddenku plazi- wého, wětewnatého, klaubatého, wypauštějícího dolů mrca- sy plsťnaté, wzhůru lodyhy asi na píď wysoké, přímé, jednoduché, na hoření polowici chlupaté, nejdoleji „list naté, ostatně pošewnaté; listy wejčité, tupaunké, w řa- pík zaužené, žilnaté, a síťkowané; klas 2palečný, jedno- stranný ze kwětůw nachýlených bělawých. — Na chlu- mech stinných a podhořích Ewropy prostřední. Kwěte w Jipnu a srpnu. 4 KrRAvTĚNKA. | SPIRANTHES. © DREHÁHRE, Okwětí tlamaté. Pysk zawřený, bezostrahý, dole žlábkowitý, nahoře wkřiwený. Prašník prostý, wedlé zobánku připewněný, sedawý, stálý. Pel ze zrnek pří. počtwerných, spojených. Zobánek: čepelka wejčitá, na konci na dwé klaná, Waječník nezkravcený, 040 K letní, S. aestivalis | Rich. Reichenb, 2. f„ 381, Ko- řen složený z bambolů wřetenowitých, třebas 2“ dlau- hých a co brko kachní tlustýchý lodyha asi 12 wysoká, ká listnatás listy kopinatočárkowité; — klas zakraucený a kwěty bílé, winutě rozpostawené; listeny kopinaté, za- končité, delší waječníku pýříčkowaného; pysk podlau- hlowejčitý, na konci zaokrauhlený, — Na pastwinách a lukách wlhkých, bařinných Ewropy prostřední a jižné. 2,. Z. jesenní. S, autumnalis Réch. Ophrys spiralis Lín, Svurm /. 12. Epipactis Hall. hel, c. 38. Kořen z bambolů kolníkowitých, palečných; © swazek z listůw "wejčitých anebo wejčitopodlauhlých, w řapík zaužených, ostrých, asi 1" dlauhých; stwol wedlé listůw z kořenu wyniklý, asi střewičný, přímý, tubý, oděný pošwami obdálnými, bezlistými; klas zakraucený a kwěty winutě rozposta- wené; listeny wejčité, zakončité, delší waječníka, jako on a osa pýřité; pysk obwejčitý wykrojený. — Na pa- stwinách wyšších wlhkých Ewropy prostřední, . Kwěte w "srpnu až do října. 4. Kořen její potřebowali k posilňowání (radix triorchidis albae), Podřadí 3. UTLÍKOWITÉ. © MALAXIDINEAE. KoRÁLICE, CoRALLORHIZA. © KORALLENWURZ, Okwětí tlamaté, Pysk dole s ušty okwěťowými pobočními. srostiý, a předstawující ostruhu krátkau, tamtéž přirostlau. Prašník prostý, konečný, padawý. Pel schaulený w brylky 4 celistwé, zakulatělé, pak wos“ kowité. K. přírostlá. C, innata R, Brown. C. Halleri Rích. O- phrys corallorbiza L. F7. dan. 1.451, Carallorhiza Hall. k 500 t. 44. Kořen oddenku bílého, neprawidelně wy- štěrbeného laloky mnohými, zubowitými, tupými ; lodyha - sotwa 1/, wysoká, přímá, tuhá, oděná pošwami bezlistými ; klas asi ze 6 kwětůw zelenawě bilých složený; listeny „předrobné; stopečky mnohem kratší waječníka ; okwětí uštůw ostrých, doleních sehnutých, pysku podlauhlého, tupého, obak tupě jednozubého, na prostřed čepele „dwojmozolého. — Na chlumech stinných Ewropy pro- - střední.. Kwěte w čerwnu až do srpna, ). DwÉRÁŽKA. STURMIA. | STURMIE. Okwětí otewřené. Pysk přímý, zadní, bezostru. bý. Slaupek rodidlowý proti konci obraubený. Zobá. ání 1513 nek tupý. Prašník konečný, padawý. Pel woskowilý, před= stawujicí dwa ráže čili kuličky ze dwau tílek složené. D. bahní. S, Loeselii Rečchenb. Ophrys Loeselii Lr. O. paludosa FV. dan. £. 817. Kořen mrcasatý; lodyha © dolejšku cibulowitě zwětšeného, šupinami šedými obklí= čeného, asi 1//“ wysokého, ostatní díl (stwol) 3hraný, nejwýš 4“ wysoký, přímý, nejjednodušší; listy dwa, po- čínajíci pošwau z cibulowité nabobtěniny, kopinaté, sot= wa 1'|z"“ dlauhé, tupé, mnohožilé a přeautle síťkowané; hrozen 3—8kwětý: listeny předrobné, wejčité, ostré s stopečky trochu delší waječníka ; kwěty bílé; pysk wej= čitý; tupý, wraubečkowaný, zdélí uštůw okwěťowých. — Na rašelinách Ewropy prostřední. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. MěkxčiLKaA. | MazLaxis, © WErcHKRAUT. Okwětí nejrozloženější. Pysk bezostruhý, zadní, Prašník konečný, prostý, sedawý, stálý. Pel woskowitý, w brylky 4 podluhowaté schaulený. Waječník nezkrau- cený. M. kopístítá. M. paludosa Swartz. Ophrys paludosa Len. FU, dan. t. 1234, Nabobtěnina cibulowitá zakulatělá ; lo- dyha nejwýš 4palečná, přímá, hraná, dole mající 4—5 listůw kopisťnatých, nejtupějších, na konci šerpiwých, asi 1/5“ dlauhých; hrozen 2palečný ; kwěty zeleně žluté, na stopečkách W dlauhých; lísteny kopinaté o polowičku kratší; pysk poddutý, zakončitý. — Na rašelinách Ewro- py prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu, t. M. jednolistá, M. monophyllos Swartz, Ophrys mo- nophyllos /Ful/, in Jacz. coll. 4. 1. 13. £« 3, Pseudoor- chis monophyllos CZus. I. 4 269.. Nabobtěnina cibulo« witá zakulatělá, lodyha i s hroznem 2—6" wysoká, trojhraná, příjednolistá $ list wejčitý, objímawý, 11/,“ dlau= hý, (W široký, ostrý; hrozen mnohokwětý, 1—2" dlau- bý; listeny kopinaté, 1" dlauhé, zdélí stopeček ; kwěty zelenawé ; pysk poddutý, zakončitý. —— Na mistech me- chatých, wlhkých, podhorních Ewropy prostřední. Kwěte w lipnu. Srnomopsvrec, © Dexpnopivm. © DAUMWUCHRRR, Okwětí z lupenůw 5 kopinatých, zwonkowitě ote- wřených, Pysk klaubem připewněný, na konci protažku kót4 nehtowitého, z jehož stran wynikají lupeny' Padeh | apě sob ostruhy pytlowité předstawující. 108 růžencowitý. D. moniliforme Sati fádehdrum moniliforme Lčn. Fu Ran Kacmpf. 6 865. Kořen plazi- wý wyhání několik stwolůw dole cíbulowitých, jedno- duchých, oblých, článkowanorůžencowitých, nahých. Li- sty čárkowitokopinaté, Istřewičné, neprostředečně z: ko- řena wyniklé; kwěty 3 iwíce, obdálné, přímé, střídawé, +- W" dlauhé, čerwenawě bílé, na klasu; pysk wejčito- podlauhlý, ostrý, celý; tobolka zelená, dužnatá, — Na Žapanu po skalách a. stromech. 4. Rostlinu tů powěšují do sednic nade dwéře, kdežto zk let se zelená, ano i w prwním roce kwěte, PosrTRom:op. © EPIDENDRUM, © BAUMWURZLER. Okwětí otevřené uštůw prostých. Pysk nehetnatý, nehet srostlý se slaupkem rodidlowým w trubku. Bryl- ky pelowé krátkými stopečkami nepostředečně 10 ev2ý se čnělkau. P. líbezná. E. amabile Lču Angraecum albuná majus Rumph 6, 4 43. Kořeny Uusté, dlauhé, lanowité, po stromech se pnaucí; listy širokokopinaté, bezžilé, 167 dlauhé, 3—1“ široké, tlusté; stwol 2střewičný, nahý, obkličený několika šupinami ostrými, nejkratšími ; kwě- 4 bělostné, zwící narcisowých, složené z 5 uštůw, jichá poboční okrauhlé, ostatní wejčité: pysk 3dílný : uštu prostředního šipowitého a dk P 4 nitma. štětino- witýma na slaupek připewněného. — Po stromech Indie : východní, h. ae WĚTRNICE. | AERIDES, © LŮFTBLUME, Okvětí lupenůw wněšných a dwau wnitřních úz- dlauhých, otewřených. Pysk krátký pytlowitý, neh- | po straně srostlého s ušty okwěťowými. Brylky pra- owé -w zadu 2laločné, připewněné na protážek spo- ý u prostřed blizny. . strupanowá. A. arachnites Swartz. Epiileniňetáků s Ein, Houtt. Pf-XO 4. 10. f-4. Kotong-gin Kaempf. é 869. / I. Lodyha pnulá, oblá, příwětewnatá, koře- natějící: listy kopinaté, bezžilé; kwětůw 7—13 weli- kých, jako »strupan wyhližejicích, citronowě žlutých, skwrnami brunátnými překrasně peřestých; každý u- šet 2 dlauhý, asi 2" široký, tučný, tuhý; na konci šir- ší a podhnutý, prostřední (pysk) delší, rowný, wyhlíží bál5 olunowitě ohnuté, jakoby nohy strupaní; proti ocasu est nos (slaupek) krátký, co brko tlustý, brunátný, hla- wu předstawujicí, a dole obklíčený — laločky třemi, nestejnými, malíčko srostlými, jichž hoření nese 2 ku- ličky (prašníky); ostruha nejkratší, tupá, rozklaná; kwěty tyto pížmem silně zapáchají, takže brzo jest sednice, načíchlá ; wůně ta prý wychodí z konce pyskowého, ne* bo, vřízneli se, wšeckén zápach zmizí, — Na Žapanu: stromech; na ZŽáwě welmi bedliwě se sází pro au- lednost a wůnis i, pši JF. utatá A, retusa Swar/z. Epidendrum. rétusum Swartz, Ansgeli-maravara Aheed. (2, 7 k, Kořen z mrca+ sůw upewňujících se wlášením w kůře stromowé;, lody» ha toliko několik palcůw dlauhá, sliznatá, opatřená asi dwanácterem listůw mečowitých, dwojřadých, na konci uťatých, hrožnatých, střewičných; hrozny dlauhé (1) wálcowité, po 12 z úžlabíček wynikající; kwěty odwislé, na stopečkách pak sehnutých, weliké, krásné, bílé, čer. weně a modře skwrnaté: ušty nestejné, tlusté, wejčité, ostré, pysk jazykowitý, bílý s ostruhau nejkratší. — Na Malabaru na chleboni, již hubí a dusí a tudyž slo» we maravara t. hubistrom. Kwěte na začátku a konci počasí deštiwého t. w dubnu a říjnu; a kwěty trwají 2 měsíce, k. Rostlina pro krásu a wůni kwětůw přeznamenitá; nicméně zemkowé sobě jí newáží, majíce jí za potworu proti přírodě zrost> lan; hrozen uříznntý we wodě teprwa za měsíc zwadne, Kořen s medem dáwají proti dušnosti. jako roztažený střupaní ocas, a ostatní dwoje dwé po- j 'Tučxopysk, VANDA« VANDE, Okwětí lupenůw rozložených přístejných. © Pysk přídužnatý, 3laločný, dole jednoduchý. (beznehetný) sc slaupcem rodidlowým bezkřídlým srostlý, Brylky py- lowé 2laločné, T. psaný. V. soripta Spreng. Angraecum seriptum Rumph 6, 1. 42. Kořen nesčíslným množstwim mrcosůw bílých, tuhých npewněn w kůře úžlabíčka nejtlustších wětwí; lodyha dole dělá nabobtěninu cibulowitau, ho- molowitau, z níž wynikají listy 8—4, podlauhlé, ostré, 4žilé, střewíce delší, 3“ široké; stwoly 4—5, střewičné, bezlisté, tenké, nesaucí hrozen z kwětůw mnohých: nšty 2R ktoré podlauhlé, tupé, čeřité, žluté nebo žlutawě zelené, se skwrnami čerwenými a hnědými jako pís- mena hebrejská wyhlížejícími; ostruha nejkratší. — W 1516 Indii wýchodní na stromech přížiwná, Kwěte w listos padu. h- Kwěty welmi dlanho trwají; anobrž hrozen utrhnutý a do se. dnice za sucha postawený po 8 dní netoliko se udržuje, anobrž i kwěty pořáde rozwíjí. Kwěty wůně nemají, Obyčejně rostau na mangiwní- ku, který proto málo owoce nosí, začež náhradu dáwá utěšeným wzezřením na Cizopáska. Protož jej sázejí na mangiwníky podlé příbytkůw, kdežto ale nikdá tak pěkně nekwěte jako w lese. W zemi také ta rostlina roste, nekwěte ale; ledaby se pod ní zakopalo ztrauchnuiwělé dříwí. Ženštiny z králowských rodin přiosobají si ty kwěty říkajíce; že se nehodí pro lid nizkého stawu, poněwadž toli- ko na místech wysokých rostáu. Dužnina cibnlowá potřebuje se proti wředům, hlistám, bedél= kám a do laskawce. T. kopistnatý. N. spatulata Spreng. © Epidendrum spatulatam Zíz. Pounampou maravara Rheed. 12, 1 34 Kořen z Uustých mrcasů složený wyhání lodyhu 2 wy= sokau, listnatau ; listy mnohé, směstnané, dužnaté, ?“ dlauhé, kopisťowité; Kwěty na hroznech prodlaužených, piďowých, weliké, ryzí, wonné 5 ušty okwěťowé podlauhlé, tupé, rozložené; pysk kápowitý, na koncí rozšířený, 2- laločný ; ostruha nejkratší. — W Indii wýchodní na stro- mech přížiwná. Kwěte w dubnu a říjnu. Kwěty netr- wají dlauho tak jako předešlé. . Zemkowé zwařené listí jedí. © Masť udělanan z nich potřebnjí proti wyraženinám, prášek z nich proti auplawici, kwěty w nemo- cech pličních. ČLUNÁTKA. | ČYMBIDIUM. © KAHNLIPPĚE, Okwěti uštůw oddělených. Pysk dole poddutý, s dolejškem slaupku rodidlowého jednoduchého, bez- křídlého jpomocí klaubu spojený. Prašník konečný. Č. užlatá. C. nodosum Swartz. Epidendrum nodo- -sum Lóx. Jacg. am. píct. t. 213. Bylina střewíčná pří- © Žiwná; kořeny z mrcasů dlauhých, tlustých, oblých, popelawých, jednoduchých ; list jedinký, čárkowitošídlo= witý, u wnitř na dél opatřený brázdau břitkau, wně ký- latý, tlustý, lysý, wíce méně 11// dlauhý, dole w pošwu rozšířeny; stwol jednoduchý, oblý, lysý, přímý, 3—4= kwětý, z úžlabíčka listowého wyniklý; kwěty sedawé, weliké, ozdobné, we dne skoro bezwonné, w noci ale zapáchající nejlíbezněji, ponažlutlés ušty okwěťowé čárkowité, otewřenaunké; pysk čepelky wejčité, ostré, — Na stromech přížiwná w Indii západní, Č. wejčítá. C. ovatum 7Fillď. Epidendrum ovatum Lin. Angrecum album minus Rumpň 6. £. 43. Anatali maravara Rheed. 12. 4. 1, Kořen z welikého množstwí 51% wlášení, lodyh mnoho tenkých, jako tráwa kolínkowa+ ných, černě a žlutě kraužkowaných, 3—4“ wysokých, listnatých ; listy wejčité, žílnaté, objímawé, 21,“ dlauhé, 1" široké; kwěty na latě bezlistenné ozdobné, bilé; prs wejčitý, ostraunký, docela podobný lupenům 0- wěťowým 2 wnilřním. — W Indii wýchodní přížiwná na stromech, na zemi w půdě písčité. Kwěte w čerwnu a trwá 5 měsícůw, za který čas ani jediný kwět ne- zwadne. h- | © Wytrhneli se a na místoli suché se powěsí, žene do kwětůw a plodůw dokonalých, takže rostlina nepotřebuje jiného nežli we- wzduchu; sázeti se ale nedá, Mírně počišťuje a potřebuje sé proti hryzení, -Ce aloesolistá. O. aloifolium Swartz. Epidendrum a- loifolium Lén. Jácz. schoenb, £. 383. Kansyram maravara Rheed. (2. £. 8. Lodyha dole cibulowitá wypauští listy kožowité, širokočárkowité, 2—3' dlauhé, 2" široké, na konci 2laločnowykrojené ; stwolůw mnoho s kwěty mno“ hými, listenatými, w hrozen řídký ropostawenými, bílý- miy u wnitř čerwenými, u prostřed žlutými; ušty okwě. ťowé příodstálé, tupaunké 3; pysk dlaločný, tupý, čárko- waný. — W Indii wýchodní na stromech, obzwláště na kulčibách. Kwěte w dubnu a říjou. ko Prášek počišťuje horem a dolem, též se podáwá proti záwra- ti a ochrnutí. C. obrowská. C. giganteum Swartz. Satyrium gigan* teum Lim Ode wšech rozeznáwá se wýškau stwolu šupí* natého sáhowau, wzrostlého z nabobtěniny cibulowité, za“ kulutělé ; listy kořenowé mečovité, přiobnuté, 2+8" dlanhé, 2“ široké; stwoly nesau hrozny řídké ze kwě- tůw welikých obdálných, krásně pomarančowýca; lupe“ ny okwěťowé přístejné, ostré; pysk podlauhlý, čeřitoná“ sobený. — Na Předhoří dobronadějském. k. TrLusronRT. | SARcocHiLos, | FLEISCHBLUME. Okwětí uštůw stejných, odstálých, 2 wněšných s nehtem pyskowým wezpod srostlých. Pysk zadní s čepelkau dužnatau, střewowicowitau, potnocí nehtu se slaupkem rodidlowým srostlau. T. ukausnutý. S. praemorsum Spreng, Epidendrum praemorsum Rozrb. % 48. Thalia maravara ARhecd. VŽ. 4 4. Kořen mrcasatý, dužnatý, lodyha přímá, jednoduchá, nejlysejší, asi na píď wvsoká, dole co prst tlustá; listy příodlehlé, dwojřadé, lysé, čárkowité, žlabowité, na píď dlauhé, na konci jakoby wykausnuté, neprawidelně 2la= 1518 ločné ; kwěty na hroznech, protilistých žluté, na příč čeřitě čárkowané, přewonné. — Na stromech Iadie wý- chodní. Kwěle w říjnu. k: SP Rostlina dlauho trwá s uříznuté kwěty dlauho drží se, nežli uwadnau. Kořen potřebují proti wyraženinám, též k hnání na pot; Šťáwa z nati pění se jako mýdlo a počišťujé požita bywši. © WěTRoBÝL. ANGRAECUmM. | ANGUREK, Okwětí skoro na znak obrácené: uštůw hořeních lebkowitých. Pysk nerozdělený, pořídku laločnatý. Slau“ pek rodidlowý zkřiwený, prostý, bézkřídlý, mad praš- ník w konec tupý protažený. Brylky pelowé žlazau a stopečkami spojené. WW. libowonný. A. fragrans Thuars. Kořen' mrca- satý ; lodyha přímá; listy střídawé, řemenowité, 6“ dlau= hé, 1/,“ široké, na konci 2laločně zatlačené; ušty okwě- ťowé, podhnuté; pysk kopisťowitý;* ostruha tenká, pro- dlaužená, wisící, — Na stromech Ostrowůw maskaren= ských. 4. tý Nať usnšená zapáchá příjemně a chutná hořkými mandlemi; tudyž na místo jich se potřebuje a též co thé proti nedubům hruds ním; slowe. fahani nebo thé burbonské, a potřebuje sé již we Fran= cauzích. W. žlabatý« A. carinatum. Limodorum carinatuni Willd. Katou Kaida maravara Rheed. 12. £. 26. Kořen mrcasůw dlauhých, šťáwnatých; lodyha s nabobtěninau ; listy čárkowitokopinaté, kýlaté, ostré, řapíkaté, 3“ dlau= hé, 1“ široké, šťáwnatés kwěty na hroznu prodlauže- ném mnohé, weliké, wonné, zelenawě hnědě, u wnitě bíle, zeleně a čerweně žíhané, pak žlutě a bíle skwrs naté; lupeny okwěťowé wněšné kopisťowité, rozewře= né; pysk přítrojlaločný, tupý: laloku prostředního roz- šířeného, celého3 ostruha hákowitá. — Na stromech a -w zemi po Indii wýchodní. : Šťáwa hořká hojí zpáleniny a wypuzuje blísty. Waxira. © VaxizLa, © VANILÉE. -"Okwětí prawidelně rozložené, s waječníkem po+ mocí klaubůw spojené: ušty 3 wněšné, a 2 wnitřní po- boční wně zelené, u wnitř barwené; pysk přirostlý na slaupek rodidlowý, bezostrubý, Kápowité podwinutý. Slaupek rodidlowý s prodlauženau čnělkau. Prašník konečný, wičkowitý, 2pauzdrý: „brylky pelowé sedawé, zrnaté. Waječník nezkraucený. Tobolka prodlaužená (šešulinowitá), kecem naplněná. (519 © We prawá, V, aromática Swartz, Důsseld. 18. t. 13, 14. Dict. see nat, atl. 2. t, 16, Epidendrum Vanilla Lzn. „Plenk. t. 646. Vanilla Plum. č- 198. Lodyha pnulá, ko- řenatějící I,až na wrcbolky wysokých stromů se šplíhají- cí; listy bezpošewné, sedawé, eliptičnopodlauhlé, oba zaužené, ostré, tlusté, kožowitodužnaté, žilnaté ; hroz úžlabíčkowé, řídké, —10kwěté , osa zprohybaná 3 liste- ny krátké, listowité, wejčité, tupaunké, přípodhnuté ; kwěty opatřené waječníkem dlauhým, stopkowitým, 5— 6" „w průměru široké: uštůw 5 wněšných zelených, u wnitř bílých, podlauhlokopinatých, zakončitých, čeřitých, na konci často podchlipnutých; pysk skoro zdélí ostat- ních uštůw, dole trubkowitě swinutý, z předu wejčitý, ostrý, čeřitochobotnatý, co mléko bílý, u wnitř několika žihami žlutými čerwenými na dél znamenaný ; tobolka © „příwálcowitá, ponakřiwená, 8"—1/ dlauhá, hnědá, oby- čejně toliko 2 chlopněma pukající, naplněná kecem měkkým, tmawě hnědým, welice woňawým, w němž se- mena co písek drobná zaobalená, — W lesech hustých, wlhkých Ameriky. meziobratníkowé diwoká a sázená. Kwěte w dubnu až do srpna. k. i Tobolky jsau wanilka čili wanilie wůbec známá a co koření nejpříjemnější a nejjemnější wážená. Málokdy potřebuje se w lékař- stwfí. Tobolky dříw auplného uzrání se seberau, we stfnu usnší, do oleje namočí a do obchodu zašlau, © Nepochybně že alespoň dílem pochodí od rozdílných rodů, odkud i rozdílnost druhůw wanilkowých wyswětliti se dá, Z tobolek přezralých kapá balsam wůně a. chuti silných wanilkowých, který ale do Kwropy nepřichází, Prwky její jsau olej nepříjemný, pryskyřice, wytaženina, cukr s kyselinau ben- zoowau, klowatina a malíčko škrobu. © Wůně pochodí nepochybně si- licí, jíž chemikowé nemohli dosawad dobyti, WW, šárolístá. V. Pompona Schiede. Keř weliký pnulý; listy podlauhlé, někdy přeširoké, dole slabě ev čité; tobolky 2brázdé. — W Mexiku, Tobolky též sobě přiosobují wůni přelíbeznan, zůstáwají ale wždycky měkké a lepkawé a tudyž k -zasílání méně způsobné ; nice méně do Ewropy přicházejí a slowau wamillon čili vanille pompona, Podřadí 4. STŘEWÍČNIKOWTTÉ: © CYPRIPEDIBAE, SrňewíčníkK, | CvpnipEpium. © VRAUENSCHUH. = > (Okvětí korunowité, rozložené, © Pysk přeweliký, břichatý,- nafauklý, Slaupek rodidlowý přehnutý s krátkau čnělkau, z jehož hořejška ční tyčinky prostá : 96 1520 částka na tré klaná, jejíž ušty poboční nesau po pra- šníku 2pauzdrém, prostřední wětší plátkowitý bez pra- šníku. Pyl 'kecowitozrnatý. Blizna prostá mad prašní- koma čnějící, před neplodnau tyčinkau postawená. Wa- ječník nezkraucený. ) S, západní. C. Calceolus Lin. Fl, dan. t. 999. Ko- řen oddenku rownowážného, plaziwého, uzlatého, wy- paustějícího dolů mrcasy mnohé, jednoduché, dužnaté, a wzhůru lodyhy přímé, I—1i/ wysoké, jednoduché, pýřité, obyčejně 4listé, dole pošwami 3—4 wyschlými, hnědými opatřené; listy sedawé, eliptičné, ostré, dole zaužené, a skoro pošewnatě obhnuté, mnohožilé a aut- tložebré, po žilách obzwláště wezpod a po kraji pří- řeřabatém brwitopýřité; kwěty ojedinělé nebo podwoj- né, konečné, stopečnaté, nachýlené, a každý listenem welikým listowitým podepřené; ušty okwěťowé křížmo postawené, hnědonachowé, příčeřité, zakončité, žílnaté, 1/2" dlauhé, prostřední wněšný nadhnutý, wejčitokopi- natý, 2 poboční srostlé w ušet podobný sehnutý, na konci obyčejně na dwé klaný, ušty poboční wnitřní rownowážně odstálé, kopinatočárkovwité, dole huňaté; pysk obwejčitobříchatý, přísmačknutý, kratší ostatních uštůw, swětle žlutý, žebernatožilnatý, řadowě nachowě tečkowaný, u wnitř čarami a skwrnami chlupatými zna- měnaný, dole otewřený a objewující slaupek rodidlowý ; -spojidla prašníkowá krátkorohá, nitka prostřední ne- lodná krátkostopečná, obwejčitá, ostraunká, po krajích ochlipená, delší nežli blizna, od ní přikrytá, oblá, 3hra- ná, tupá, zpředu prohlubená ; waječník kejowitý, makři- wený; Óžilý, pýřitý. — Na chlumech obzwláště wápen- ných po celé Ewropě až do Nordlandu w Norwegách, Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2f. Rostlina obzwláštní ústrojností kwětu přesličná a přeznameni á bylaby ozdoban zahrad našich, kdyby chowání její nebylo tak ne- snadno, S. pýřítý. C. pubescens //7didď. A. ber. A. £. 13. — Moris. 3. s. 12. ©. 15. Kořen, lodyha a listy jako pře- dešlého, listy eliptičné pýřitohuňataunké; ušty okwěťowé zelené, čerweně tečkowané, kopinaté, ostré, delší pysku žlutého ; slaupek rodidlowý s lalokem prostředním troj- úhlopodlauhlým, tupým. Kwěte w kwětau a čerwnu. %. Kořen jeho nejlepším surogatem našinského kořena kozlíko- wého čili odolénowého, protože má stejné aučinky, 48. bělostný. C. candidum Můh/b. Podobá se prwní- mu; listy lodyhowé podlauhlokopinaté, brwité; kwěty o lo21 - polowie menší a docela bílé: uštůw delších pysku, ne- stejných, zakončitých, s doleními čárkowitými ; slaupek rodidlowý laloku prostředního, kopinatého, tupaunkého. — W Americe sewerné. 4. S. okázalý. C. spectabile Swartz. C. canadense Mích.z. Moris. 3. s. 12. 4. 11.. 11. Též předešlým podobný; lodyha listnatá s listy široce waječné, pýřitohuňaté ; kwě- ty weliké: uštůw tupých, kopinatowaječných, — kratších ku přewelikého, nachowého, napřed rozklaného ; slaupek rodidlowý laloku prostředního srdčitoeliptič « ného, tupého. — W Americe sewerné, -84 nízký. C. humile Swar/z. C. acaule dí. Pluk. mant. t, 418. f. |- Ode wšech naduwedených liší se, že listy wšecky jsau kořenowé, podwojné, podlauhlé, tu- auuké, pýřité; stwol nápýřitý, opatřený listenem úzkým, Řojiiuatý m. ostrým, I—6kwětý ; ušty okwěťowé kopina- té, ostré, kratší pysku pěkně nachowého, wytaženého, napřed rozštipeného; slaupek rodidlowý laloku pro- středního rautowitého, zakončitého. — W Americe se- werné. 4. Kořen toho trojího rodu užíwá se we wlasti jako u nás koz- Jik, a tedy jako kořen střewíčníka pýřitého. Řád 21. ANANASOWITÉ. | BROMELIACEABE. Okwětí trubky prosté nebo dopola nebo docela s waječníkem srostlé ; kraje 6dílného, s ušty 3 wněšnými kalichowitými, w paupěti přímými, chlopnitými, přeřídko střechowitými, se 3 wnitřními plátkowitými, w paupěti dohromady zkraucenými nebo přeřídko chlopnitými, dole óasto šupinau nebo příwěskem hřebenowitým opatřenými, Tyčinek 6, pod waječníkem, okolo něho nebo nad ním wyniklých; nitky prosté nebo dohromady a s ušty 3 wnitřními wíce méně srostlé; prašníky u wnitř puka- jící; pel prachowilý, Waječník 3pauzdrý, obyčejně mno- howaječný s; waječka přímá nebo wisící, wždycky proti stojná« Čnělka 1; blizny 3, jednoduché, řídko na dwé klané, Plod 3pauzdrý, tobolka zbobulelá, nepukající nebo wyschlá, 3chlopná; pauzdra obyčejně mnohose- menná. Semena bílku welikého, maučna'tého. Kel malý, w dolením konci bílku zawřený, rowný nebo. křiwý + konec kořínkowý ztlustlý, pupu se dotýkající, "Byliny nebo podkře, kluče čili oddenku mnoboletého, Listy čosto kořenowé, jednoduché, celé, obyčejně Kolona, dole po- 96 "1522 Šewnaté, tuhé, Kwěty obojaké, obyčejně prawidelné, na klasech, hroz- nech anebo latách rozpořádané a listeny mázdrowitými podepřené. W tom řádu stojí asi 200 rodůw (w 18—19 Sitolonich), jedno w Americe horké a to nejwětším dílem mezi obratníkoma rostaucích. Mnohé jich přížiwné na stromech a rozeznáwají se obzwlášíním jměním a krásau kwětůw a plodůw, AE ANANAS. ÁNANASSA, © ANANAS. 701002000 Okwětí trubky s celým waječníkem srostlé ; kraje Gdilného, s ušty wšemi w paupěu přímými, 3 wněšnými kratšími, kalichowitými, 3 wnitřními plátkowitými, jazyko- witými, dole opatřenými šupinama trubkowitýma. Vyčinek 6, nadplodních. Čnělka 1, niťowitá; blizny 8, přímé, třepenité. Malwice dohromady a s listeny srostlé. A. prawý. A. sativa Líndl, Bromelia Ananas, Lču. Jaeg. rar. t. 60. Plenk t. 249, Ananas, aculeatus. Trew hr. 1, 2. Ananassa Rumph be 1« 18. Kapa Tsiakka Rheed. 11. £. 1.2. Kořen z mrcasůw dlaubých, tlustých, oblých; lodyha přímá, 1“ wysoká, tlustá; listy kořeno- wé w trs nahromaděné, přímé, přípodhnuté, čárkowi- tošídlowité, hluboce žlabowité, tuhé, na konci pichlavé, po krajích kolcatě zubaté, 1'/2—3“ dlauhé, siwé; listy lodyhowé mnohem kratší; kwěty fialowé, shlaučené w hustý klas ukončený chocholem z listůw hustých, a do- lejškem jakoby ponořené do osy dužnaté; malwice ry- zí nebo čerwenawé, směstnané w plod šiškowitý a oby- čejně bezpauzdré a bezsemenné, pořídku 2—3pauzdré, a obsahující semena mnohá, podlauhlá, — W Americe jižné, nyní we wšech končinách meziobratníkowých se sází, (w Ewropě w hříjnech). Kwěte w kwětnu, zrá w lipnu až do září. 4. k oo Dlauhočasým sázením nyní známe mnoho oďrodkůw, rozdíl- ných twarem, welikostí, barwau a chutí owoce, též i barwau a zu- by listůw, M Ananas náleží k owoci meziobratníkowéimu nejlepšímu; nej- Jíbeznějšímn , nejwonnějšímu, jemuž našinský, násilím wychowaný, nemůže se wyrownati. Ewropané nejdříwe jej w Brasilii poznali, -. kdežto podnes nejwětší a nejlepší roste, Plod zralý nechají dotud na rostlině, až sílně woní, načež jej nříznan a doma nějaký čas nechají wiseti. Pak jej rozkrájejí na křížalky, posypají solí, položí na okamžení do wody. Někteří jej jedí s wínem. Španielským a cukrem. Ananas roste w jakékoli půdě, ani slunce ani déšť mu ne- škodí, ani netrpí hmyzem. Welmimnoho wydáwá odnoží, takže záhon brzo jím jest porostlý, a nyní nepotřebuje nižádného ošetřowání, Též dělají z něho wíno anasowé (chicha), jenž dle slow Ligonowých byl dozajista nektarem bohůw, jelikož nad ně nic není lepšího. Šťáwa wytlačená už za 3—4 dní může se píti; netrwá ale dlauho. ný Nezralých plodůw šťáwa žene na moč a wypuzuje hlísty, Z listí dobýwají způsob konopí na prowazy, lána, sítě, tkaniny, 1523 k l Kanaras. | BeomsLia, DROMELIR, Okwětí Gdílné, dwojřadé: wněřadé kalichowité, 3- dílné, kratší nitrořadého, nitrořadé 3dilné: uštůw swi- nutých, na konci nahých, a tu nesaucích tyčinky. Čněl. ka tlustá, překrátká. Malwice oddělené, 3pauzdré, mno- hosemenné, Jměním podobají se rodowé toho pokolení předešlým, liší se ale kromě naduwedených znakůw ještě kwítím často stopkatým, hrozně- ným anebo latěčným, na konci chocholu nemajícím. + K, obecný. B. Caratas Lin. Jacge am. píct. ts 260. [. 24. Jaeg. he vínd. t. 31 32. Caraguata acanga. Bylina bezpňowá, ozdobná 3 listy mnohé, kořenowé, šídlowito- čárkowié brotité, brwitokolcaté, přímé, méně tuhé „nežli ananasowé, na konci obyčejně podhnuté, wýškau „člowěka přesahující, z jejichž úžlabíčka po odkwětění -© wyrážejí odnože položené, šídlowitoniťowité, kořenatějící, rostlinu rozmnožující; kwěty sedawé, nahlaučené, bez- wonné, skoro 3palečné; waječník a wněšné okwětí wlnau rezawau porostlé ; okwěti wnitřní růžové; malwice wej- cowité, 3palečné, přemnohé, (200— 300) pospolu sedící u prostřed mezi listím, plewami obklíčené a skládající bromadu polokulowatau; pod slupkau kožowitau mají - dužninu bělawau, šťáwnatau, sladkau a kyselau, w níž hnízdí přemnoho semen „lysých, zakulatělých, hnědých. — W Iladii západní a Americe jižné na chlumech, oby- čejně pod stromem nějakým, 2. Owoce dozralé a olaupané není nepříjemné, jelikož ostrota se utajuje sladkostí medowan, Nezralé dělá, že zuby wywstáwají a ústa se 7pruzují. Přílišné požíwání í sebe zralejšího působí bolení jazyka, Šťáwa jeho dáwají také do pnnče, Z listí dobýwají wlákna na sprosté tkaniny, Listy ku praní bělizny lepší mýdla, © Nejdříwe odškraban se kolce, list pak mezi kamenoma se rozmačká, jímž pak plátno se natře we wodě ; tím udělá se pěna hustá, bílá, ježto wy- prawuje mastné skwrny a plátno ani nečerwení ani nežere, -K plotné. C. Pinguin Lůi Trew Ehr, 4. 51, Dice. se, nat. atl. 2. 1. 49, Pinguin DU. elr. 1. 240. /. 311. Rostlina ladnás listy nejtužší, brwitokolcaté, hrotité a welmi pohané 6—T dlauhé; když se rozkládají a u seno čerwenají, wychází z jejich prostředku stwol s hroznem homolowitým, 2—3" dlauhým, ozdobným, plstí bilau oděný; kwěty mnohé, asi 2palečné, jejichž waječ- ník a wněšné okwětí mají barwu stwolowau, okwětí wni- třní ale krásně růžowé; plody zažlutlé, palečné nebo trochu wětší, chuti nakyslé, škrabawé, aniž příjemné; semena nemnohá, nahnědlá, někdy žádná, — Indii západní, Kwěte w březnu a dubnu, 2f. 1524 Nje ladnějšího nad kwětaucí tu rostlinu; a to pro utěšené wzezření a barwy rozmanité a příjemné na rozdílných částkách. Po odkwětení z kořene wynikají odnože půl palce tinsté, rownowážné, pak úhlem přímým wzstupující, zdola kořeny a zhora listy wy- hánějící. Jamaičané dělájí z té rostliny ploty, jež ani člowěk, ani howado; ani kůň přelézti a proniknauti nemůže. Z listí dělají způ- sob konopí na prowazy.a sprosté tkaniny, AGAwE. AGAVE. | ÁGAVE. Okwěti trubky docela s waječníkem srostlé ; kraje korunowitého; nálewkowitého s ušty přístejnými. Tyči- nek 6, w trubce okwěťowé wyniklých, Čnělka 1, niťo- witás blizna hlawowitá, 3bočná. © Tobolka 3pauzdrá, skrze chlopně pukající, 3chlopná, mnohosemenná. A. obecná. A. americana Lin. Tratt.- arch. t. 248. Důsseld. 5. t. (8. Aloe bodlawé Mat. 7Wed. 232. Kořen oddenku krátkého, přetlustého , obrostlého zbytkem Jistůw a. mrcasy přemnohými; listy kořenowé na- hlaučené, kopinaté, hladké, tuhé, tlusté, kolcatozubaté, hrotité, siwé, dužnaté a šťáwnaté, 6—1 dlauhé, 4“ širo- ké, wněšné podhnuté, prostřední odstálé, wnitřní pří- mé, zmládí w homoli přeostrau ztuha swinuté a od krajůw zubatých dlauho ještě zachowáwající patrné wti- skys z prostřed mezi listím wyniká stwolwztyčený, tuhý, 24—36“ wysoký, oblý, dole někdy 1“ tlustý, porostlý šupinami střídawými, příkopinatými, poloobjimawými, přilačenými ; na konci rozdělený na latu welikánskau, homolowitau, třebas 4000 kwětůw nesaucí: kwěty stop- katé, podepřené listeny kopinatými, na konci wětwí la- towých wzstaupawých;, u weliké chomáče nahroma- děné, přímé, zelenawě žluté, silně wonicí; okwětí 2" delší: trubka nepatrně 6bočná, ušty podlauhlé, tupé, podduté; tyčinky mnohem delší kraje okwěťowého, pra- šníkůw čárkowitých, zkřiwených, skoro 4“ dlauhých, bledě žlutých, wábatých; čnělka zdélí tyčinek nebo delší, tupě 3hraná s bliznau hlawowitau, 3lalokau: to- bolka čihowitá, tupě 3hraná, 3brazdá, — W Americe jižné, též přesazená do horkých krajin wšech země dí- lůw, a odr. 1551 také do jižné Ewropy zawedená, kdežto zdiwočela. Kwěte w srpnu až do října. 4. We wlasti kwěte již po osmi rocích; u nás we skleníku tepruwa u welikém stáří k tomu se má a tudyž dostalo jméno sto- leté aloe. Po každém kwětení hyne stará rostlina, z kořene wy- hnawši odnože mnohé. We dně kwětu wyměšuje se přemnoho me- du, který padá jako krůpěje dešťowé, když stwolem se zatřese. Jest odrodek listí bíle a žlutě peřestého. W Ewropě jižné dělají z ní ploty neproniknutelné. 132 A. mexická, A, mexicana Lam. Podobá se přede- šlé; listy též kořenowé, 3—4' dlauhé, Bádiroké, siwé, kopinaté, přímě odstálé, méně ale tlusté a olce krajní bělawé, hoření nahnědlé, menší, wzdálenější, zubowité ; stwol 15 wysoký podporuje na konci latu řidší nežli u předešlé, nicméně sestáwá z welikého množstwí kwětůw žlutawě nebo bělawě zelených a libezně zapáchajících, — W Mexiku. 4. M o Mexičané nazýwají tu a jiné podobné toho pokolení rody ma- guey, a sázejí je pro welikau užitečnost. Kořeny dáwají způsob ko- nopí na prowazy, stwol poskytuje dříwí, kolce potřebují se na m“sto břebůw a hrotůw ; listím kryjí katrče, "Též je rozkládají na rosu a dobýwají konopí na prowazy; tkaniny, Nejwětší užitek ale pochodí ze šťáwy sladké, prozračné, ježto se prýští, když listy wnitřní, nežli stwol začal hnáti, z trsu se wytrhly. Jáma tak mezi listím udělaná naplňuje se tau šťáwau, která se denně čerpá a opět nashromáždí, a to trwá 2—3 měsíce pořád. Denně ji natekau asi 3 libry a jedna rost- Jina může za ten čas poskytnauti 150 láhwí. Nať pak zhyne; kořen ale wyžene mnoho odnoží. Tu šťáwu ale prý tepruwa w f5tém ro- ku swého stáří ronfí, protože ji připrawila na wyhnání ohromného stwolu. Sťáwa pro cukr a prwky dusíčnaté snadno kysá a dáwá ka- paninu pulk nazwanau, oblíbený nápoj Mexičanůw, který sice sílí a sytí, chutí jablčáku se podobá, nepříjemně ale zapáchá smradlawým masem. | Dužnínu listowau, zasladlau a náwinnau jedí swiží a při strojenau. Též z listí dobýwají konopí pila nazwané, náramně p-wné a pěkné, na přízí a tkaniny, Kořen a šťáwu listowau též w lékařstwí potřebují, A. žůvorodná. A. vivipara Lín. Aloe americana Comm. prac. £. 15. Rumph 5. t. 94. Jmění předešlého, Listy kopinaté, kolcatozubaté, 6“ dlauhé, 4“ široké, zelené, tuhé, takže na nich chlapec může státi; stwol 10“ wy- soký, wětewnatýs kwěty 3" dlauhé, 1" široké, zelenawě žluté. — W Mexiku a Brasilii. 4, Jindá listy waříli a dobýwali způsob konopí na prowazy, sítě, tkaniny. Nyní dělají ze dřeně traud dlanho dantnající ; chtějíli se- dláci w nepřítomnosti oheň zachowati, přiloží toliko kausek toho dře- ně. Šaustášli stwol suchý, haubowitý kusem dřewa twrdého, brzo zejme se jako sírka, W tom zakládá se znamenitý způsob dělání ohně w amerických lesech. Myjeli se kořen ulomený anebo listy w potoku, šťáwau z nich wyprýšťělau ryby zpitomějí, takže rukama se dají chytati, Šťáwa kořenowá slauží ku hnánf na pot, obzwláště w nemocech nokažliwých. A. smradlawá. M. foetida Lin. Jacz. rar. t, 839, De- cand. gr. t+ 126, Kořen ztlauští ramena wyhání krátký peň nesaucí listy kopinaté, nejodstálejší, tuhé, nejcelejší, 6 dlauhé, *|* široké, smradlawé 3; stwol 32 wysoký, co rameno tlustý, wětewnatý 3 lata asi z 40 wětwí 5“ dlau- hých, na množstwí smítků weoliké rozdělených a ne- saucích mnoho tisíc kwótůw zelenawě bílých; kraj okwč- 1526 ťowý hluboce rozdělený na 6 ušlůw; tyčinky z okwěti nečnějící: nitek dole ztlustlých. — W Americe mezi- obratníkowé. 4. jé Z listí jejího obzwláště mnoho konopí na prowazy a lána se dělá. ; B. kůbská. A. cuběnsis Jacg. am., t. 115. f. 28. —piet. 1.260. /. 25. Neguametl. Rostlina nej DAN ko- řen wyhání lodybu nízkau; listy mečovité, zakončité, brwitokolcaté, Uusté, přímé, bledě zelené, 3—4 dlauhé; stwol přímý, lóstřewičný, nejkrásnější latu nesaucí ; kwě- ty nejmnožší, odwislé, wně špinawě bělawé, u wnitř špi- nawě zelenawé, líbezně zapáchající; ušty waječné, tupé, plochaunké, příocewřené, wněšné 3 trochu užší; tyčin- ky dwakrát kratší uštůw, dole nejtlustší, šídlowitě ukon- čené. — Na Kubě a w Brasilii. 2, |; m Užitek jako agawe mexické, Listí na místo mýdla potřebují, % PLuTowkA. PovRRETIA. | POURRETIE, Okwětí listem taulcowitým zastřené, prosté, pod- plodní, Gdílné: uštůw 3 wněšných kalichowitých, 3 wni- třních plátkowitých. | Tyčinek 6, ze dna okwěťowého wyniklých; prašníky přiléhající.. Tobolka jehlatcowitá, (ppla podokwěťní, 3pauzdrá. . Semena: mnohá,- kří- alá. P. směstnaná. P. coarctata R. et Pav. 3. £. 255, Pitcar- nia coarctata Pers. Puya chilensis Molín. Renalmia vulgo Poya Feudl. 3. 4. 39. Lodyha wětewnatá, přenízká; listy jakoby kořenowé, mečowité, po kraji kolcaté, příúkos- né, siwojínaté, 4 dlauhé, 2“ široké; stwol zwýší 2 mužůw, šupinatý, tlustý, nahoře rozdělený na klasy hu- sté, w latu rozpostawené, skoro 1“ dlauhé; kwěty 2“ dlauhé, žlutavě zelené ; řada lupenůw ckwěťowých wně- šná plsťnatá. — Na pahrbcích wyprahlých w Peruwii a (Chili. Kwěte w září a říjnu. 4. Ze stwolu korkowitého řezají zátky; z klasůw dělají wýtažek proti zloineninám kostním užitečný. P. wlnkowaná. P. lanuginosa *R. et Pav. 3. £. 256. Listy čárkowité, po kraji zubatokolcaté, obak stříbrno- šupinaté; hrozen směstnaný; okwětí wněřadé plsťnaté, — W lesech a na pabrbcích Peruanských. 4. © Zhroznu kapá klowatina čistá, prozračitá. 1521 Kykarka, | TizLANDS31A. — TiLLANDSIE 2" k M 8 Okwětí prosté, podplodní, na šestero klané, dwoj- še: řada wněšná 3dílná: uštůw přímých, ostrých; ada wnitřní korunowitá, na tré klaná, delší nežli řada wněšná. Tyčinek 6, kratších řady wnitřní. nr. a prašníky střelowité. © Waječník nadokwěťní; čnělka s bliznau na tré klanau, tupau. "Tobolka 3pauzdrá. Se- mena mnohá, chmýřím opatřená. © ně ný -K wřecnatá. T. utriculata Lčn. Kořen skládá se z we= Jikého množství mrcasů spletených, jimiž pewně Ine ke kůře kmenůw anebo wětwí na starých stromech ; listy zpořádané jako ananasowé, 3“ dlauhé, dole 3“ široké, kopinaté, ostré, lysé, žlabowité, dole welmi rozšířené, střechowitě se kryjící a dělající způsob nádrže, w níž nashromážditi se může weliké množstwí wody dešťowé nebo rosní; z/prostřed mezi listím wzstupuje stwol 5—6 wysoký, oblý, dole několika listy opatřený; nahoře nesaucí latu z wětwí křížmo wynikajících a (nesaucích klasy čerwenawé, smačknuté, 6—8“ dlauhé; kwěty dwoj= řadé, bílé; tobolky 3bočné. — W lesech a w pustinách nejwyprahlejších, na stromech starých hynaucích, 2, Mezi listím. třebas láhew wody býwá nashromážděná, kteráž Zádancím občerstwením býwá putujících pustinami tau rostlinan oplýwa- jícími. "Též i ptactwo tu wodu pije. Rostlina snadno rozmnožuje se semenem, jež wětrem zahnáno chytá se swým chmýřím na kůry. K, mechowitá. T. usneoides Lín. Viseum Sloan, 1. £, 122. /„ 2. 3. Cuscuta Pluk, alm. t« 26. /„ 5. Caman- baya. Kořen wypauští mrcasy Inaucí ke kůře, takže jich sotwa rozeznatis lodyha niťowitá, na několik stře- wicůw dlauhá, hustě zmatená, wětewnatá, jako wausy do lů wisící, klaubnatá, otrubnatošupinatá, zprohybaná ; li- sty střídawé, trubkowité, též otrubnatošupinaté, 2“ dlau- hé; kwěty předrobné, pěkně modré, na koncech wěts wowých, úžlabíčkowé, někdy 3mužné, — Na stromech po rowinách wyprahlých, a na wrších studených, wlh- kých, w posledních ale roste bujněji. 4 5 Lodyha niťowitá, zbawená kůry, dáwá hmotu, ježto může na- hraditi žíně we mnohých případnostech. W Lnisianč jí nacpáwají ma- drace, podušky, sedla, Španičlé antilští shotowují z ní prowazy. K tomu cíli náleží rostlinu zatruzowati jako konopě, t. j. u wodě stojaté močiti, pak sušiti, potom tlauci, Wlákna jsau zpružná a čer- ná jako žíně, Rostlinau toliko usušenan zaobalají předměty drahé, kruché, které mají se pryč poslati. Též w lékařstwí se r zlaté žíle; w thé k wyhánění potu, Swiží může so d krmmiti, 1528 | Řád 212. ZOWNIGOWITÉ. AMARYLLIDEAE. Okwětí korunowité: trubka s waječníkem srostlá ; kraj Gdílný: uštůw we dwě řady střídawé rozpostawe- ných, stejných anebo nestejných. Tyčinek 6, před ušty okwěťowé poslawených, prostých nebo u wěnec sro- slých; prašníky přímé nebo wáhaté, u wnitř štěrbinama Sr pukajících anebo na konci děrama. Waječník 3pauzdrý, řídko Ipauzdrý, mnohbowaječný. Cnělka 1, s bliznau jednoduchau nebo 3laločnau. Plod: tobolka Spauzdrá, 3chlopná, mnohosemenná, řídko 1—2pauz- drá, chudo- nebo Isemenná, ještě řídčeji malwice, Se- mena bílku dužnatého. Kel osowý, rownaunký;s kořínek proti pupu čelicí. © Byliny, obyčejně cibulaté a stwolaté, pořídku kořena mrcasa- -tého a lodyhaté. Listy obyčejně kořenowé, jednoduché, čárkowité, „nejcelejší, pošewně objímawé, žílnaté. Kwěty obojaké, prawidelné nebo neprawidelné, konečné, ojedinělé nebo okoličené , obyčejně okázalé, taulečnaté. Sem. náleží asi 420 rodů (w 30—41 pokoleních). Nejwětší díl jich roste w pruzích horkých a teplejších pásma mírného ; wýchodní polokaule má jich nejwíce (skoro ?/; wšech), Málo jich jde dále k seweru. (Cibule nejmnožších mají kromě klowatiny a škrobu ještě prwek ostrý, hořký, klejopryskyřičný, jímž působí dáwení a mnohé jsau i jedowaté. Rozděluje se na čtwero podřadi. 1) KŘÍNOWITÉ, Cibulaté, stwolaté, Ústa okwě- ťowá bezwěnečná, 2) NARCISOWITÉ. Cibulaté, stwolaté, Ústa okwě- fowá wěnečnalá, © +8) BAUBELKOWITÉ. Lodyhaté, cibulaté nebo tmrcasatokořenné. Podřadí 1. KŘINOWTTÉ, © AMARYLLEAE. (SNĚHOWKA. GALANTHUS. | SCHNEEGLOCKCHEN. i — Okwětí: trubka dokonce s waječníkem srostlá; kraj 6dílný: uštůw 3 wněšných odstálých, 3 wnitřních přímých, kratších, wyříznutých. Tyčinek 6: nitky krát- ké, šídlowité; prašníky wlasowitě zakončené, na konci "1529 štěrbinama pukající. Čnělka niťowitá, bliznau ostrau u- končená. O -48 lepá. G. nivalis Lin. Jacg. aust. t 330. Schk, (. 89. Narcissus 7. Mat. WFel. 455. D. Cibule sukničitá, wejcowitá, bílá; listy Ž kořenowé, přímoodstálé, čárko, wité, tupaunké, siwé, na konci skwrnau bílau znamena- né, na líci žlabowité, na rubu ostře kýlaté, dole po- šwami obklíčené; stwol ojedinělý, 3—6" wysoký, pří. dwojsečně smačknutý, siwý, tkwětý; stopka. niťowitá, zdélí nebo delší taulce bělawého, kýloma bělawýma protaženého+ kwět nicí; okwětí uštůw 3 wněšných klí nowitě podlauhlých, tupých, poddutých, bělostných, 3 wnitřních o polowici kratších, w trubku. koflikowitau sklimených, široce klínowitých, hluboce wykrojených lalokoma okrauhlenýma, bílých, wně pod wýkrojkem majících skwrnu žlutozelenau, u wnitř ale tamtéž čárek délných takowýchtéž 5 tyčinky o polowičku kratší uštůw waitřních ; prašníky pomarančowé ; waječník uťatowejco- witý, nepatrně 3bočný, tráwowě zelený, lesklý. — W bájích a na lukách wlhkých Ewropy jižné, He prostřední. Kwěte w únoru a březnu hned jak sní sejde. 4. Ň 3 Cibule wně hnědá, chnti prudké, nepotřebuje se, W zahra- dách obyčejná pro časné kwčtení a sitnost, » Lvžavě, STERNBERGIA. | STERNBERGIE, Taulec jednokwětý, Okwětí; trubka s waječníkem srostlá ; kraj nálewkowitý, prawidelně Gdílný ušty stej= nými. "Tyčinek 6, jichž 3 delší a 3 kratší dole z uštůw wyniklé; prašníky přiléhající. Čnělka niťowitá, s bliznau Slaločnau. Tobolka odužnatělá o 3—5 semenech. L. žlutá. S. lutea Ker. Amaryllis lutea L. Heri. sert. t. 9. Red, lil. t, 148. Cibule nákulowatowejcowitá, wně černawů, '/:—*/4" dlanuhá, dlauhomrcasatá ; listy 3—6 i wíce přes jeseň a zimu stálé, čárkowité, tupě kýlaté, žlabowité, tupé, tmawě zelené, lesklé, */2—1“ dlauhé, 4 —6"" široké, dříwe oblaukowitě sehnuté, pak položené; stwol jesení (—2 dwojsečný, silný, 2—4"“ wysoký, tma- wě zelený; taulec dole trubkowitý, nad waječníkem po „jedné straně rozštipený, wejčitokopinatý, poddutý, up: : nepatrně na dwé klaný, blanowitý, čárkowaný, 1—1" „dlauhý; kwět sedawý; okwětí žluté, 1/6246“ dlanhé, čihowitozwonkowité, ušty 3 wněšné wejčitopodlauhlé, tupé, trochu delší wnitřních 8 podlauhlých, tupých anebo wykrojených; waječník podluhowatý, 3—4" dlau- 1530 bý, tmawě zelený, — W Ewropě. jižnější, Taurii, Malé Asii. Kwěte w záři, U. 3 k; Cibule ostrá a hořká jindá přikládala se co hoj obměkčující (radix Jilio=narcissi). ; 6 „206 BLEDULE. LEUCOJUM, | KNOTENBLUME. Okwětí: trubka docela s waječníkem srostlá ; kraj zwonkowitý, Gdílný, uštůw wšech přístejných, na konci ztlustlých. © Tyčinek 6, krátkých, niťowitých; prašníky po dél štěrbinau docela pukající. Čnělka kejowitá nebo niťowitá, s bliznau jednoduchau. - B. jarní. L. vernum Lén. Jacg. aust. 4.312. Nar- cissůs VII. Mar. 7Fel. 455. D. Cibule sukničitá, wejco- witá, bělawás listy 4—6, širokočárkowité, tupaúnké, stkwěle zelené, na konci ohnuté a bělawě obraubené; na líci brázdau, na rubu kýlem opatřené, dole několika pošwami ztuha přiléhajícími obklíčené; stwol ojedinělý, pořídku 2—3, zwýší 3—6“ , smačknutotrojbočný, 1-—, říd- -ko 2—3kwětýz stopky Wustě niťowité, taulec opatřený kýlem bílým a dwěma zelenýma, končící se ostříma ka- powitýma ; kwěty nicí, bilé; ušty okwěťowé podlauhlo- eliptičné, stažené na konci we špičku ztlustlau, tupau a pod ní znamenané skwrnau žlutozelenau ; tyčinky o po- lowici kratší nežli okwěti: prašníky tmawě žluté; čnělka kejowitá, bílá, končící se špičkau šídlowitau ; waječník obwejcowitý, nepatrně 3bočný, zelený. — Na takowých též jako sněhowka místech a wlastech, Kwěte w únoru a březnu. 4. 45 "Cibule sliznatá, náostrá, působí dáwení; otoky, když se na ně přikládá, rozděluje, KnawoKwěT. HAEMANrHUS, © BLUTBLUME, ha 7 Taulec barwený, 4—Olupenný, mnohokwětý. Okwě. tí: trubka s waječníkem srostlá ; kraj trubkovitý, přímý, na šestero klaný. Tyčinek 6, z trubky wyniklýeh. Cněl- ka niťowitá, tenká, s bliznau jednoduchau: Malwice o 3 pauzdrách Isemenných. Semena hranatá. K. čerwcowý. H. coccineus Lin. Lam. (. 228. Red, Zd. € 29. Cibule weliká, zwící pěsti, bělawá, šupinatá ; listy kořenowé, 2 k zemi přitlačené, stříčné, tlusté, ja- zykowité, nejtupější, ploché, hladké, 16—20 dlauhé, w jeseni: wynikající a w jaře hynaucí; kwěty wynikají asi u na stwolu nahém, na dlaň anebo píď wysokém, lysém, nachowém, nesaucím na konci taulec — dm —m « O - k P ostajicy, 4lupenný: lupenůw wejčitýchy krwawých, 1/24 dlauhých, delších okolíku hustého, [2— i wicekwě« tého; stopečky sotwa !j*“ dlauhés okwětí krwawé, blu- boce na šeštero klané: uštůw kopinatých, přímých; ty- činky nitek wlasowitých, pleťowých, delších nežli okwé- © tí; prašníky žluté, — Na písčinách skalnatých Pře i pbronadějského. Kwěte w březnu až do čerwna. 2. © — Gibule jeho welmi prudká a jedowatá potřebuje se we wlasti č jako u nás mořská cibule, s Pek? "M o, č ně ke VÝT + 8) KňÍN, | CRINUM, HacxeSurumu, = boy AT | s K. shloněný. C. dsiaticum Lin. Herit. sert. t. 84 U. americanum Jeď. lil. £. 332. Radix oxicaria Ramph 6 (4, 69. Cibule weliká, wálcowitá, na konci protažená w krk dlauhý, celá nad zemí čumící ; listy přemnohé, od- stálé, 3—+ dlauhé, 5—1“ široké, široce kopinaté, po kraji hladké, se žilau hlawní tlustau, na rubu bledě čárko- wané; stwol poboční, na palec tlustý, listůw kratší, mnohokwětý ; taulec osmahlý, tupý, podhnutýs okolík někdy 6Okwětý, polokulowatý ; kwěty bělostné, sotwa dlauhé, slabě woňawé: ušty dole ná krátce sklimené, pak hwězdowitě rozložené, potom podwinuté, žlabowité, stejné, ostraunké ; nitky přímoodstálé, nahoře nachowé, 0 '/a kratší kraje nebo wices čnělka štíhlá, zdélí tyči- nek anebo delší; blizna malíčká, jednoduchá, tupá, ne- patrně pýřitá; waječník zelenawý, podluhowatý, mno- howaječný, na krátké stopce; tobolka Ipauzdrá, pauz- droma pometalýma. — W Indii wýchodní, na Molukách, Nowém Iollandu, na ostrowě blizko Floridy, Kwěte w lipnu a srpnu. tk, A o Wšecky díly jeho, obzwláště kořen, násilné dáwení působí, a tudy poslední jest wůbec známý lék proti jedu ančárowému, kterým - se napanštějí šípy, ježto sebe méně poraniwše jistou smrt přiwozují, - mejsauli půl léta starší, Wojáci wždycky při sobě tu cibuli nosí; © bywše poranění kausek jí položí na ránu a jiný kunsek rozžwyknau a polkoan, čímž násilné dostanan dáwení, Jindá nutili porančné „požříti lejna člowččího taby z oškliwosti se wydáwili, Cibule nepochyb= taktéž působí, Též ji potřebují proti nšťkoutí stonožčímu a siru- mu, anobrž proti otráwení z jedowatých ryb a rakůw. Stwol m prach roztlučený roztrušují w zelništích a rýžowištích k odstr hausenek a jiného hmyzu, F: 1532 ZOWNICE. | AMARYLLIS. | AMARYLLIS, Taulec mnohokwětý. Kwěty obyčejně okoličené, Trubka okwěťowá dole s waječníkem srostlá ; kraj wíce méně tlamatý, Gdílný: uštůw nestejných, podhnutých, w ústí často šupinatých. Tyčinek 6, w ústí připewně- ných, sehnutých anebo přímých, obyčejně stiídawě kratších; prašníky wáhaté. — Čnělka dlauhá, niťowilás blizna rozceněná nebo na tré klaná, uštůw podhnutých. Z. nejsličnější. A. formosisima Lén. Herit. sert. £. 11. Red, il. t. 4. Sprekelia Heisteri Trew Ehr. t. 24, Cibu- le sukničitá, wejčitokulowatá, černawá ; listy (5—8) ši- roce čárkowité, tupé, žlabowité, sytě zelené; stwol '/;— W wysoký, oblý, zhněda čerwenawý, I—2kwětý; taulec 2lupenný; kwěty nachýlené, stkwěle čerwené, nachowě měňawé, newonné; trubka okwěťowá nad waječníkem překrátká, nejdoleji 6 šupinami opatřená, kraj rozewře- notlamatý: uštůw kopinatých, ostrých anebo zakonči- tých, žílnatých, dole zaužených, 3 hořeních hwězdowitě rozšířených, 3 doleních sehnutých; tyčinky w okwětí dlauhé, sehnuté, na konci wzstaupawé, čerwené, do- le ušty trubkowitě swinutými obklíčené; čnělka se- hnutá, čerwená ; blizna o 3 uštech podhnutých, tmawěji barwených. — W Americe jižné. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. Na konci 17tého wěku přišla do Ewropy, kdežto pro swůj kwět weliký a sličný, pro snadné rozmnožowání a kwětení každého času wůbec oblíbena, Z. zlomocná. A. Belladonna Lin. Herit. sert. t. V2. Red. lil. 1. 180. (Cibule zelená, někdy wětší labutího wejce, wně odětá sukničkau wláknatau; listůw několik auzce řemenowitých, tmawě zelených, 7—10“ dlauhých, sotwa */53" širokých, po kwětení wynikajících; stwol „delší listůw, obyčejně nanachowělý, smačknutý, hutný taulec dwakrát delší stopek barwených, kejowitých, stej- mnobarewných a jeho 2—3krát delších; kwětůw 8—10 -woňawých, bělawě růžowých, dole ze zelenawa běla- wých, 3“ nebo wice dlaubých; ušty okwěťowé podlau- hlokopinaté, dolů ztenčené, nejdoleji w trubku srostlé, wněšné širší ; nitky we swazek spojené, čerwené, střída- wě kratší, nakloněné, o “/3 kratší nežli okwětí; waječník čihowitopodluhowatý, 3bočný ; semena nemnohá, weliká, kulatělá, plewnatokřídlatá. — Na Karybejích. Kwěte w í a říjnu. 4. ň ka all působí násilné dáwení ano i smrtí hu- wěty ukrocují křeče. We wlasti jí podáwají po malých dawcích. 1333 Podřadí 2 p? lh NARCISOWITÉ, NARCISSEAE, © č 3 Lin. PANCRATIUM, Giu6EN, © s) + -© Taulee mnohokwětý; kwěty okoličené. Trubka do- le s waječníkem srostlá, ostatně dlauhá, wzhůru se roz- šiřujícís kraj na šestero klaný, nálewkowitý, w ústí ne- saucí wěnec zwonkowitý, Gzubý. "Tvčinek 6, buď na zubech buď na powrchu wnitřního wěnce wyniklých. Čnélka štíhlá; blizna jednoduchá, "Tobolka 3pauzdrá. Semena nemnohá. j«$ -Es pomořský, P, maritimum Lin. Cav. če. £. 56. Red, lil. t. 8, Hemeracolis valentina Čus, 1. čt. 167. Cibule hlu= boko w zemi wáznaucí, zakulatělá, wně se suknicemi hnědými 2—3“ tlustá; listy přemnohé (6—S), přímood- stálé, řemenowité, mělce žlabowité, skoro dwojřadé, del- ší stwolu, hladké, na rubu malíčko wypuklé, bezkýlné, „Mí“ i wíce široké; stwol (—1'/ wysoký, přímý, smač« knutooblý, siwý, hladký; taulec zwadlý, mázdrowitý, kopinatý, krát kratší okolíku složeného z 2—7 i wice kwětůw dlauhých, bílých, nejwonnějších na stopkách nejkratších, tlustých; waječník podluhowatý, oblosbočný, siwýs trubka okwěťowá prostá, 2—4" dlauhá, zelenawá, rozšířená w kraj o málo kratší, jehož ušty podhnuté, čárkowitokopinaté, wnitřní trochu širší, u prostřed na dél zelené, wněšné wně docela zelené; wěnec obšírný, nízký, (2zubý: zubůw wejčitých, stejných; nitky sklíme- né, sotwa delší zubůw mezi nimi položených ; prašníky rostopadné, žluté; čnělka sotwa delší nežli okwětí; lizna s tečkau ostrau, — W písku podlé Moře středo. zemního, Kkwěte w srpnu. 2. Cibule sliznatá, hořká a hnusná, působí dáwení ; před časy potřebowala se na místo cibule mořské a slula radiwscillae minoris, L. slowanský, P, illyricum Lén. Red. lé, £ 153, Li- lionarcissus C/us. 4. 168. Narcissus illyricus, Cibule we- -Jiká, sukničitá, zakulatělá, wzhůru prodlaužená s několi- -ka suknicemi černonachowými, mázdrowitými; listy (7 -nebo wíce) dwojřadé, čárkowitopodlauhlé, nejtupější, -A dlauhé, 2“ široké, pewné, žlabowité, na rubu ký- „ laté, přídužnaté; stwol přímý, pod kwětem *|z“ tlustý ; É © "taulec 2lupenný, blanowitý; okolík pávy aj. 6 (G—10—30) kratší waječníka; listeny čárkowilé, i třnější nepatrné; kwěty špinawě bílé, aejwonn i * 1534 8/' dlauhé ; trubka niťowitá, 3bočná, zelenawá, dwakrát delší waječníka; kraj uštůw čárkowitopodlauhlých, 0- straunkých, dole zaužených, podhnutýchs wěnec 3—1- krát kratší kraje, rozklaný na 12 zubůw šídlowitých, z jejichž úžlabíčka wynikají tyčinky rozewřené, daleko čumící; čnělka niťowitá, wzhůru tenčející, nakřiwená, co okwětí dlauhá ; tobolka Sbočná; semena černá, za- kulatělá. — Na Sicilii, Korsice, Sardinii, w Hispanii. 2. Aučinkůw předešlého. L. ceylonský. P. zeylanicum Lin, Bot, mag. £. 2588. Narcissus zeylanicus Comm. hort. |. £. 38. Lilium java- nicum Rumpá 6. 10. /. 2. Cibule wejčitokulowatá, na krku pošewnatá, 1'/;“ w průměru tlustás listy (56—12) dwojřadé, 6— 12" dlauhé, na místech. širších 1“ široké, řemenowitě kopinaté, na rubu siwé a wystáwají- cí žilau opatřené; stwol 1'z wysoký, oblý, přísmač- knutý, nesiwý; kwět jediný, bílý, nejlíbezněji zapácha- jící, 442“ dlauhý, autlý, tenký, přímý, nejkratšeji stop- katý ; taulec měchowitý nebo po jedné straně pukající, mázdrowitý, čárkowitokopinatý ; listen maličký, přitlače= ný na stopku; trubka okwěťowá málo delší 1“, nazele- nalá, třikrát kratší kraje, jehož ušty prodlaužené, čár- kowité, podwinuté; wěnec hluboce a stejně na dwanác- ro klaný, kolowitý: lalokůw po dwau přiblížených, zakončitých, trub- ka okwěťowá 3křídlá, s waječníkem srostlá. Čnělky 3, prosté; blizny nepatrné. "Tobolka 3pauzdrá, Gsemenná, smačknutě 3braná, po hranách křídlatá, bos J. obecný. D. alata Lén. Katsiil kelengu Hůced. 7. 4 58. Ubium digitatum Rumph 5. £. 121, Oddenek koře- nowý tlustě hlízowitý, různotwarý, na 4—5 prstů tlustý, někdy zwící wolowské hlawy; lodyha točiwá, křídlato« čtyrhraná, wětewnatá; listy stříčné, dosti dlauhořapíka« té, střelowitosrděité, dlauze a tence zakončité, nejcelej= ší, lysé, 5—Tžilé, žil nejwněšnějších na dwé klaných ; řapíky skoro 4bočnokřídlaté; na kolinkách lodyhowých a w hořeních úžlabíčkách často 2—3 bamboly po wrchu zrnaté a kořenatějící ; kwěty drobné, žlutawé na klasech z úžlabíček hořeních wětwowých. — W Indii wýchodní a ostrowech Moře indského a tichéhos tu jakož i w Alrice a Americe jižné u welikém množstwí se sazí, Kwěte w lipnu a srpnu, h. i Jám wšude sázeji, kdežto rýže se nedaří. Na začátku plíště čili doby deštiwé dobře wzdělají půdu a sázejí hlízy k tomu cíli schowané, k čemuž i kausky jich postačují, jestli toliko očkem jsau opatřeny. Nyní wšecko zůstawí pifrodě až do doby suché, kdežto je wykopáwají, co jich zrowna potřebují. Mnoho jest odrodkůw co do barwy, chuti a twaru podlé wlasti; přesnadno wyrostají w powč= tří, takže těžko je dlauho zachowati, leda na místě welmi suchém, Když se wybfrají, působí pálení rukau, protož chrání se, uby rn- kama nedotýkali se twáře. Swiží jsau kausawé, protož olaupané « rozkrájené na weliké kusy waří s jinými pokrmy; též wařené roztírají na kaší; nebo je pekau a s máslem jedí. Poskytují po trawu welmi zdrawau a chutnau; obzwláště pro pracující lid na mí- sto chleba ; působí ale zácpu. Práškem z kořena zasýpají wředy; a šťáwu listowau potřebují proti uštknutí strupanímu, J, bradamwičnatý. D. bulbílera Lín. Katu katsiil Rkeed. 7. 4 36. Ubinm pomiferum Rumph 5. £. 124. Podobá se předešlému ; lodyha hladká, oblá, bamboly nahnědlé, dužnaté, jablkům podobné, z úžlabíčka hořeních listůw wypauštějící; listy střídawé, srdčité, zaokrauhlowejčité, přídewítižilé. — W lesech Indie wýchodní. Kwěte w lipnu a srpnu, k- Bamboly jeho jsau weliké, tak jako předešlého; jedí je waře= né, ačkoli nejsau dobré chuti. 94* 1554 J. zelný. D. sativa Lín. Mu-kelengu Rheed, 8. r. 51. Olus sanguinis Rumph 5, *. 180. Hlíza welikáz; lodyha dole co rameno tlustá, jako i její wětwe oblá, hladká, bezkřídlá ; listy střídawé, 5—1“ dlauhé a trochu širší, srdčité, zaokrauhlowejčité, špídlaté, přídewitižilé : úkrojůw dole přiblížených ; tobolky obwejčilé. — W lesech ladie wýchodní. k. Znamenitá to zelenina, již surowau a wařenau jedí; hlízy ko- řenowé wařením pozbywše ostrosti jedí se. J. žapanský. D. japonica 7hAunb. Dsojo Kaempf. Ko- řen též hlízowitý wypauští lodyhu. točiwau, zlehka hra- natau, kraucenau, lysau3 listy čtyrpalečné a wětší, pří- stříčné, hlubokosrdčité, podlauhlé, zakončité, 9žilé, zdélí řapíku nepatrně 4bočného ; klasy úžlabíčkowé, ojedinělé nebo podwojné. — W Žapanu. h. ún rů Kořen na kusy rozkrájený a uwařený jedí, J. penízkowý. D. Nummularia Lam. Ubium nummu>» larium Rumph 5. 1. 162. Kořen mírně weliký, oddenku hlízowitého, dužnatéhos pak. twrdnaucího a zdřewnatějí- cího; lodyhy točiwé, haužewné, dlauhé, wětewnaté, dole opatřené kolci hustými, ostrýmis listy stříčné, pří- okraulilosrdčité, ostré, ožilé; laty úžlabíčkowé, stříčné, -samčí jakoby. přeslenatě rozwětwené ; tobolky krátké, širší nežli delší o 3 křídlech zaokrauhlených, předsta- wujících penízky. — Na Molukách w lesech podlé po- tokůw. k. djiá We wlasti potřebují lodyhu a wčtwe za haužwe welmi pewné. W čas deštiwý prýští se z rostliny šťáwa leptawá, kůži zžírající, <). bělokořenný, D. eburnea Lour, Kořen z bambolů 1 — 2 trojstřewičných, oblých, stejných, příostrých, na- křiwělých, twarem a bělostí klům slonowým podobných, lodyaa dřewnatá, bezbranná, dlauhá, točiwá, jakož i řapíky čtyrhranáz listy srdčité, zakončité, Úžilé, lysé, střídawé ; kwěty -na hroznech jednoduchých, dlauhých, obojaké; ušty okwěťowé 3 wnitřní dužnaté, žluté, zwící wněšných ; nitky skoro žádné; prašníkůw 6 zakulatě- Mých, 2pauzdrých, nejmenších; čnělky 3, podlauhlé, podhnuté; tobolka podlauhlowejčitá, 3bočná , kautůw hluboko wyniklých. — W Kočinčíně diwoký a sázený. h. < Hlízy jako předešlých potřebují. rs NE 5:39 MLDINEC, | TamUs. © SCHMEERWURZ. Kwěty dwaudomé. Okwětí kalichowité, Gdilaé. Se- čí: wubka okwěťowá žádná; tyčinek 6. Samičí: trubka okwěťowá hladka, t bezkřídlá ; žlazek 6 (zakrnělých pěn 7 1555 tyčinek) w ústí trubkovém, Čačlka na - de 3pauzdrá. Semena 2. c ZA Ř ol, S, obecný. T. communis Lin. Blak. £. 451. Lam. t. 817. Schk. 1, 321. Posed černý Mar. IPel. 456. C. Od- " denek hlízowitý, asi co pěsť weliký, wně černawý, u wnitř bílý, wypauští několik lodyh štíhlých, 6—8“ wyso- kých, točiwých, brázdowaných; listy řapíkaté, střídawé, srdčité, zakončité, nerozdělené, lysé, na líci lesklé, sytě zelené; kwěty zelenawě bílé, drobné, na štíhlých hroz- nech úžlabíčkowých; bobule elipsowité, zwící meruza- lek, šarlatowé, — W Africe sewerné, Lewantu, Ewropě jižné a místem i w prostřední. Kwěte w čerwnu. 2p. Hlíza swiží má chuť ostran a hořkan, dlauho w ústech zůstá- wající, Připisowali jí moc počišťowati; obecný lid nastrauhanau přikládá na zbmožděniny. Hlízy rozstrauhané a wodau promýwa- né dáwají škrob jako jiný užitečný, Arabowé, Turci a Angličané jedí pazaušky mladé jako špargl, protože wařením ostroty pozbýwají. S. sloní noha. T, elephantipes L. Herů. angl. 1.29. Kořen má oddenek co hlawu weliký, černohnědý, nad ze- mí čnějící, prawidelně šupinami hranatými, dřewnatými přikrytý, čímž poněkud podobá se slonowé noze; z konce jeho hořeního wychází lodyha přetenká, točiwá ; listy střídawé, ledwinité. — Na Předhoří dobronaděj. ském. hi. otré klaná. Bobu- | Řád 211. (KOKOŘÍKOWITÉ. SMILACEAE. -© Okwětí obyčejně korunowité, prosté, Gdílné, řídko 4—Sdílné. Tyčinek 6, podplodních anebo z okwětí wy- niklých ; nitky prosté nebo pořídku Ibratré, Waječník < vjráé nebo někdy 2—4pauzdrý: pauzder obyčejně chudowaječných; waječek různostojných. Čnělek co pauzder waječníkowých, prostých, obyčejně srostlých, s jednoduchými bliznami. Bobule 3pauzdrá nebo 2—4- pauzdrá: pauzder chudosemenných, řídko pometáním Ipauzdrá a Isemenná. Semena bílečnatá, Kel přemalý, oložený w dutině bílkowé, od pupu obyčejně obdálné ; onec kořínkowý různosměrný. E u Byliny nebo podkře, pořídku stromy; kořen ohyčejně s od- denkem plaziwým; lodyha přímá, někdy pnulá, Listy střídawé nebo přesleněné, nejcelejší, žílnaté, často též žebernaté, někdy w šupiny zakrsalé, —Kwěty obojaké nebo různopohlawé, prawidelné, úžlabíč= kowé nebo konečné, ojedinělé, hrozněné; okoličené nebo chomáče= né; stopečky obyčejně klaubnaté, listenuté. 1556 Ten řád sestáwá asi z 260 rodůw (w 24—26 pokoleních), jichž nejwíce roste w Americe (?/;) a to hlawnč w sewerné (1/, wšech), - ostatní rozděleny jsau po Ewropě a mirných končinách Asie, nej- méně jich w Asii horké. Některé rody sahají přes sewerný točník, Po ústrojnosti kwětu a plodu docela srownáwají se s kopíčkowitými, od nichž obzwláštním jměním se liší, Nejmnožší jich se srownáwají w tom, že kořeny oplýwají škrobem, klowatinau a pryskyřicí. Kořeny majíce moc hnáti na pot a moč w lékařstw( se potřebují, Některé stromowité zase rozezná- wají se welikau hojností barwiny ; pazaušky bylinbých se jedí; něk- teré jsau jedowaté, Rozděluje se na dwě podřadí: 1) CHŘESŤOWITE. Čnělky srostlé, 2) IFRANOWCOWATÉ. Čnělky prosté, Podřadí 1. CHŘESŤOWITÉ. ASPARAGEAE. KoNWALINKA.. (CONVALLARIA. © MAILILIR. —— Okwětí zwonkovwité, na šestero klané. Tyčinek 6, ze dna okwěťowého wyniklých ; prašníky přímé. Waječ- ník 3pauzdrý: pauzder 2waječných. Čnělka 15 blizna tupá, 3bočná. Bobule 3pauzdrá, pauzder (|—2semenných. K. obecná. C. majalis Lin. Schk. t. 91. Konwallium Mat. WW. 293. C. Konwalinka, bíser, perlokwět, perlí- ček. Oddenek oblý, co brko tlustý, úkosný, bělawý, silně mrcasatý, fe straně wypauštějící wýběžky pošew- natošupinaté, z konce wyhánějící listy 2 a stwol jedno- duchý, přímý, 4—6“ wysoký, polooblý nebo přítroj- hraný; listy eliptidné, zakončité, stkwěle zelené, dolů se zužující w řapík pošwowitý, a i se stwolem obklíče- né pošwami blanowitými, úkosně uťatými ; kwěty na hro- znu jednostranném nachýlené, docela bílé, welmi won- né; stopečky malíčkým listénkem podepřené; okwětí polokulowatozwonkowité, na šestero klané: ušlůw wej- čitých, ostrých, podhnutých ; tyčinky ze dna okwěťowé- ho wyniklé; bobule kulowaté, stkwěle čerwené. — W daubrawách a bukowinách stinných, skoro po celé Ewro- pě. Kwěte w kwětnu a čerwnu, 4. 700W zahradách wůbec se sází a jest tu odrodek plnokwěťý; jindá kořen, kwěty a bobule w lékařstwí se potřebowaly, Kwěty sušením docela wůně pozbýwají a rozmělněné dáwají se do práš- kůw kýchawých, Oblíbená to kytka woňawá, 1357 SEDAULEK, © OPNI0POGON, © SCHLANGENBART, Okwětí láčkowité, na šestero klané, dopola s wa- ječníkem srostlé. Tyčinek 6; prašníky sedawé. Waječ- ník 3pauzdrý, pauzder 4semenných; čnělka s 3 blizna- mi. Bobule Isemenná. u Rděeké : S. Aroznatý. O. japonicus Ker. Convallaria japonica Thunb. Red. lil. t. 80. Mondo Kacmpf. 823, Kořen ze hlíz a mrcasůw uzlatých složený, mnohboletý ; listy mno“ hé, kořenowé, čárkowitlé, tráwowité, na líci ploché, na rubu kýlaté, střewičné 3; stwol kratší listůw, smačknu= todwojbřitý, na konci nesaucí hrozen jednoduchý, je- dnostranný ; listeny. delší kwětůw nemnohých,. drob- ných, bílých; bobule“ zwící hrachu, modrá. — Na Ža- panu w homoku. Kwěte w čerwnu a lipnu. 2f. We wlasti zaděláwají kořen do cukru, a užíwají jej jako sá- lep ; též podáwají proti úplawici a w neduzích hrudních, PsrTROČEK. © MAJANTHEMUM. Okwětí kolowité, údílné: uštůw | přípodwiautých. "Pyčinky 4, uštům okwěťowým stříčné, Bobule kulowa+ tá, 2—3pauzdrá, 2—3semenná. P. dwaulistý. M. bifolium Decand, Convallaria bifo- ha Lin. Fl, dan. 29|, Sturm /. 13. Jednolístek Mar. Hel. 435, Přestupnice dwaulistá, Kov. česk, Bylinka sitná, sot- wa zwýší prstu; lodyha přímá, jednoduchá, hranatá; listy ludyhowé 2, střídawé, řapíkaté, srdčitowejčité,, žíl- natés hrozen chudokwětý, konečný, z kwětůw syny bílých. — W lesech stinných Ewropy, též w Asii a Americe sewerných. Kwěte w kwětnu a čerwnu, 1f, Nať před časy w lékařstwí potřebowali, PřůesTUPNIČKA, | SMILACINA. Okwětí kolowité, 6dílné. Tyčinek 6. Bobule o 3 pauzdrách 1semenných. P. hroznatá. $. racemosa Des/, Convallaria race- mosa Zn. Polygonatum racemosum Corn. t 31. Pluk. alm. t, n 2. Kořen tlustý, bílý; lodyha 3" wysoká, branatá, štíhlá, prohybaná, listnatá; listy sedawé, p dlauhlé, zakončité, pýřité; 6“ dlauhé, 2“ široké; kwěty žlutawé na latě konečné; tyčinky co okwětí dlauhé; bobule proswítawé, čerweně skropené, — W Americe sewerné,. Kwčěte w kwětnu a čerwnu. %f, ; Bobule prý posilují nerwy, KokoŘÍK, © POLYGONATUM, | ŽAUKEN, Okwětí trubkowitonálewkowité, na šestero klané. Tyčinek 6 z prostředku okwěťowého wyniklých, Ostatní jako u konwalinky. K. mnohokwětý. P. multiflorum, Convallária multi- flora Lčn. Plenk t. 265. PV dan. t. 192. Schk. t, 91. Ko- kořík anebo líčidlo Mar. Háj. 284. B. K. wětší Mar. Wed. 333. Kokorňák. Oddenek kořenowý asi na prst tlustý, uzlatý, rownowážný, mrcasatý, wyhání z konce lodyhy přímé, oblé, 1—1"/“ wysoké, na konci nicí, po nejwětším dílu listnaté; listy střídawé, wzhůru jedno« stranné, weliké, wejčité, mnohožilé, dole krátkau po- šwau objímawé ; stopky úžlabíčkowé, jednostranně smě- řující, odwislé, 3—4 kwěty nesancí; okwětí s krajem podhnutým, zeleným, trubkau bílau; nitky chlupaté; bobule z černa modrá, 3pauzdrá. — Na skalách, w há“ jích po Ewropě. Kwěte w kwětnu, 4. K. obecný. P. vulgare, Convallaria Polygonatum Ea. Plenk 4. 204. Důsseld. 3. t. 15. Kokořík menší Mar. Fl. 833. Kokorňák. Podobá se předešlému. Lodyha oby- čejně nižší, přímá, na konci nicí, hranatá, přídwojseč- ná 3 listy střídawé, poloobjímawé, wejčitopodlauhlé, Lu- paanké, na líci siwé; stopky úžlabíčkowé, I—2kwěté 3 kwěty bílé, uštůw zelených, dwakrát wětší nežli w pře- dešlého ; nitky lysé, bobnle tmawě fialowé. — Na ska- lách, w hájích po celé Europě. Kwěle w kwětnu a čerwnu. 4. bi „jede "Kořen obojího jindá w lékařstwí se potřebowal: (sigillum Sa- lomonis) 3-na seweru dělají z prášku jeho a wody růžowé líčidlo; z mauky hlízowé a obilní pekau cbléh, Pazaušky mladé jedí jako chmelíček. Bobule působí dáwení a průjem. E CíPEK. © STREPTOPUS. © ZAPFENKRAUT. © Okwětí zwonkowité, Gdílné, prosté: uštůw u wnitř hladkých, t. bez jamky medowé. Tyčinek 6, s nitkami krátkými. Blizna jednoduchá. Bobule Spanzdrá, pauz- der 0,1 semenech kulowatých, na pupu nahých. C obecný: S. distortus Mícho. Uvularia amplexifo- lia Edu Schk. 493. W et Kit. tz 161. Babí jahoda nebo čípek Mat. Weil. 466.. Oddenek rownowážný, tustý, uzlatý, bílý, wybání dolů mmrcasy a wzhůru lodyhy 2 eno wětewnaté, kolenaté, oblé, hladké, měkké; listy střídawé, sedawé, objímawé, srdčité, wejčitopodlauhlé; zakončité, nejlysejší, 2“ dlauhé, 1“ široké; k čty úžla- 1339 bíčkowé, ojedinělé, na stopkách dlauhých, kolínkem do- lů sehnutých, odwislé, žlutawě zelené nebo bílé ; bobule zwící hrachu, čerwená, — Na místech mokrých, stin- ných po horách nižších a wyšších Ewropy prostřed: Kwěte w lipnu. 4. R Swraskuje a chladí, a potřebowal se ku kloktání odebraného: No. číp ku + Cnňus?T, © ASPARAGUS. © SPARGEL, Okwětí zwonkowité, Gdilné, dole často w trubku stopečkovwitau ztenčené, Tyčinek 6, nedaleko daa o- kwěťového připewněných; nitky šídlowité. Waječnik 3. pauzdrý: pauzder 2waječných. Čnělka 13 blizny 3, podhnuté. Bobule 3pauzdrá, pauzder 2semenných. Ch. obecná. A. officinalis Koch. A4 officinalis. altilis Lin. Schk. 1.96. Plenk t. 216, Hromowé koření Ma/. Háj. Wží. — JFil. (43. C. Chřesť, štípet, hromek, Oddenek krátký, tlustý, ukrytý mrcasy swazčenými, dlanhými, tlustými, dužnatými, wypauští několik lodyh, jež wy= skytují se co pazaušky šupinaté, dužnaté, zponenáhla wzrostajiící w lodyhy listnaté přímé, 2—3' wysoké, ze. linné, zelené, oblé, přewětewnaté, rozdělené na wětwe odstálé, štíhlé, metlowité; hláwní listy pometalé w šupiny krátké, wejčité, mázdrowité, z jejichž úžlabíčka wynikají wětwe, stopky a swazky listůw zelených, štětinowitých, oblých, i s wětwemi nejlysejších, hladkých; kwěty dwoj- domé; stopky obyčejně po 2 na dolením dílu wětwí a wětwiček až do prostředka wynikající, niťowité, odstálé, ozději sehnuté; okwětí zelenawě bílé, samčí wětší, do- é ztenčené w trubku co kraj zwonkowitý dlauhau, pe- stík zakrnělý, nitky asi dlauhé co prašníky podluhowa- tés okwětí samičí s trubkau co půlka okwětí dlauhau, tyčinek 6, prašníkůw zakrnělých; © pestík z waječníka obwejčitého, čnělky hrané, o polowičku kratší nežli waječník, s bliznami 3 podlauhlými, podhnutými: bo- bule kulowatá co hrách weliká, dříwe zelená pak stkwě= le čerwenawá, lesklá, dole okwětím zwadlým podepře- ná; semena přitrojbočně zaknltělá, černá s pupem tečkowitým, bílým, na prostředku přední plochy. — Na lukách bujných, podlé lesůw, na pořičí a pomoří. gamákě w půdě písčité, z Ewropy jižné až do Angli- an a Šwed. Kwěte w čerwau a lipnu. 2f. i Pazanšky, wůbec šparýl Mazwané, jsau oblíbeným jídlem, „po nichž moč. welmi smradlawý odchází, Špargt polodiwoký a v 1560 nešetrně chowaný jest hořký a ménž autlý a působí pálení moče, Jindá potřebowali kořen, bobule a semena w lékařstwí. Ch. šerpiwá. A.scaber Brign. A. amarus Decand. A. officinalis var, Lin. Zanních. t. 14. Předešlému welmi podobný, wětší, silnější a cepnější ; lodyha zelinná, pří- má, oblá, prauhatá, drasnáj listy chomáčené, štětino- wité, příčtyrboké, tlusté, zaubkatodrasné; palisty blano- wilé, ostré, na zpodině krátce kolcaté; tyčinky zdélí prašníkůw podlauhlýchs kwěty žlutawě zelené; bobule dwakrát wětší nežli předešlého. — Na březích Moře atlaského a středozemního. Kwěte w kwětnu k. Kořen potřebuje se jako předešlého. Pazaušky přehořké ne- jsau k jídlu CA. tenkolistá. A, tenuifolius Lam. A, sylvaticus JP“ cí Ku. £. 201, A. oflininalis $ Lu. Podobá se předešlému. Lodyha zelinná, přímá; listy swazčené, wlasowité i s wětwičkami lysé; okwětí dole prodlaužené w trubku mnohem kratší kraje; nitky kwětůw samčích mnohem delší prašníkůw zakulatělých, — Na lukách chlumních Ewropý prostřední a teplé. Kwěte w kwětnu. 4. Ch. ostrolistá, A+ aculifolíus Lin. A, Corruda Scop, Lodyha křowitá, bezbranná, hranatá; wětwe pýřité ; listy čárkowité, oblaunké, tuhé, hrotnaté, přezimující ; trubka okwěťowá zdélí kraje. — W křowištích Ewropy ojižné. Kwěte w lipnu a srpnu. Ř. TY Pazaušky oban těchto rodů též co špargl we wlastech se jedí, CA. pnulá. A. sarmentosus Lín. A. aculeatus Žlerm, lugdb, t. 650. Schadaveli Kelangu Rheed. 10. 1, 10. Ko+ řen sestáwá ze swazku hliz dužnatých, co píď dlaubých, asi hadímordowým podobných ; lodyha wyšší muže, dře- wnatá, zprohybaná, pnulá, s kolci podkřiwenýmis listy ojedinělé, čárkowitokopinaté 3; kwěty drobné, zelenawě bílé, smradlawé, na klasech úžlabíčkowých;. bobule o 3 břichách čerwenawá ; semena 3 kulowatá, černá. — Na: Molukách a w Indii wýchodní. h. Kořeny hlízowité jedí jako my hadímordowé s octem a olejem „anebo w cukru zadělané. Též w lékařstwí je potřebují. 4 TAkKARA. © DIANELLA. © Okwěti padawé, Gdilné: uštůw stejných, dwojřa- dých. Tyčinek 6: nitky wehnuté, nahoře širší; prašní- ky čárkowité, dolejškem připewněné. Čnělka a blizna jednoduché. Bobule podluhowatá, 3pauzdrá: pauzder 4—5semenných. T. mečolistá. D. nemorosa Lam. t. 250. Jacg. schoenb. 1361 /. 94. o Dracaena ensifolia Lun. Gladiolus odoratus Rumph 5. t. 13.. Kořen z oddenku uzlat o welmi mr- W casatého, wonného, wypauští několik lodyh 2—3 wyso- kých, wětewnatých, na konci latnatých, dole opatřený h listy mečowitými, čárkowitokopinatými, na W dlauhými, po kraji kolcatopilkowanými, na kýlu hladkými: na lo- dyze jest několik listůw krátkých, auzkých, odlehlých ; lata wětwí řídkých, běwných, zprohyhanýchs kwěty mo- dré, stopečnaté, mírně weliké, jako hwězda rozložené: bobule wejčitopodluhowatá, pěkně fialowá, měkká, slad- ká, fialowě barwící; semen 8—9, černých, hranatých. — W Indii wýchodní, : Zwařeninu z kořena nžíwají w neduzích strojůw močowých a blan slizowých, : TENURA. © SANSEVIERA, © SANSEVIERE. Okwětí trubkowité: okraje Gdilného podwinutého. Tyčinky z ústí wyniklé: nitek nitkowitých. © Tobolka zbobulelá, 3pauzdrá: pauzder Isemenných. T. wonná. D. odorata Blum. Rumph 5. t. 13. Oddenek úkosný, plazivý, přídřewnatý, jednoduchý, swraskalý, čer- nawý, wypauští lodyh několik, 2—3“ wysokých, dole list- natých, nahoře přínahých, latěných; listy směstnané, čárkowitokopinaté, kratší nežli lodyha, po kraji pod- winuté, na kýlu hladké, 1—1'7 dlauhé, na prst široké, tubé, nahoře podlinuté, lysé, siwé, hoření kratši a na zpodině swinuté; laty běwné, na konci odwislé : wětwí krátkých, io "hry brk anebo na dwé klanýchs stopky swazečnohrozněné, delší nežli okwětí: kwěty pěkně mo- dré, u wnitř bělawé; uštůw 3 wněšných wětších, prau- hatých s bobule podlauhlokulowatá, 3brázdá, modrá, po- načerwenalá, lesklá; semena černá, lesklá, — W Indii wýchodní, kdežto i sází se. 4, Zwařenina z kořena potřebuje se w Číně a Kočinčíně proti těžkému močení a bělotoku, Kořen swiží nemá zápachu, chuti jest nahořklé, suchý ale jest zasladlý a na paráží rozšiřuje zápach pří- jemný, protož užíwá se w Asii jižné co kadidlo. T. ceylonská. S. zeylonica Wild, Rob, 1. 181. Sal. mia spicata Cav. ic, 3. 4 261. Aletris et Aloe hyacinthoi= des Lín. Aloe zeylonica Comm. hort, 2 t. 21. Kořen oddenku tlustého, přídřewnatého, wypauští listy mnohé, dužnaté, tmawě a bledě zeleně skwrnaté, wněšné po- dlauhlé, ostré, ploché, wnitřní delší, užší, čárkowitoko- pe žlabowité, mezi nimiž wyniká stwol 12 wyso+ ; nesaucí hrozen ze kwětůw 1';“ dlaubých, zelenawě 1362 bílých, © podepřených stopkami co listeny dlaubými ; čnělka zdélí nitek- —= Na Ceylonu. T -© Kořen užíwají proti kašli a suchotinám, U nás obyčejná we skleníku. 8 DRačiveC. © DRACAENA. © DRACHENBAUM. Okwětí Gdilné, uštůw rozložených ano i podhnu- tých. © Tyčinek 6: nitky u prostřed ztlustlé, Čnělka jed- noduchá ; blizna na tré klaná. Bobule 1— 3semenná« © D. obrowitý. D. Draco Lin. Lam. t. 219, Důssed. IT. 2. €. 2. Asparagus Draco Ln. Draco arbor Cus. (. 4. 1. Blak. £. 358. Strom w zahradách našich sotwa 8—10 wýšky dosahující, nabýwá w horkých pásmech ohromné tlaušťky a weliké wýsky 50—793; kmen dříwe jednoduchý pak se několikrát rozsochacuje; listy na konci kmenu nebo wětwí směstnané dělají způsob ču- pryny a jsau mečowité, ploché, přiblížené, hrotnaté, 2 — 1 dlauhé, 1“ široké, dole rozšířené w pošwu čerw - nawauj u prostřed mezi nimi wyniká lata 3—4/ dlauhá 1 delší, wětewnatá, wšude přikrytá strbauly jakoby pře- slénky dělajícími a složenými z kwětůw drobných. sot- wa 4“ dlauhých, bělawě zelených, welmi wonných, po- depřených o stopky 37 dlauhé, u prostřed. klaubkem opatřené a tu se oddělující, největším dílem padají- cích; bobule kulowatá, zwící malé wišně, z Čerwena žlutá, 9, mělkými brázdami znamenaná, bezchutná, 3- pauzdrá, Ssemenná, obyčejně ale pometáním. toliko 1- semenná, 8 „měsícůw k uzrání potřebující. — W Indii wýchodní. Kwěte w lipnu a srpnu. 5. k bsřě: „ „ Nejznamenitější strom toho rodu stojí w zahradách p. Fran- chiho w Orotawě, jindá Taora nazwané, městě na Tenerilč, o němž A. z Hamboldtu prawí, že kmen bad kořenem má w obwodu 45“ a w průměru 16%. Podání líčí, že Guanchowé, dřiwější obywatelé Tenerify, stromu tomu božskau úctu prokazowali, jako Rekowé w Efesu jasanu a že r. 1402, w němž Béthencourt, francauzský pří- šerník, ostrow dobyl, zrowna tak welik a dut byl jako dnes, Niemé- -ně bujně kwěte a owoce dáwá, Jelikož tak zponenáhla roste, mů= žeme posuzowati délku času, který minul, co dračinec se sází na ostrowech kanarských a na Madeiře, protože půwodně w Indii wý- chodní roste, odkud jej Guanchowé přinésti museli, | Nicméně strom ten teprawa r. 1576 w Ewropě se poznal, když několik mladých do Lisabonu a.odtud později do jiných měst přišlo, kdežto celé wčky stojí a kwěsti nechce: Kmen naduwedeného kusu jest toliko 13“ wysok; dut a na 12 wětwí 50 dlanhých rozdělen, ma něž jest postawen, stůl, za nímž 12 lidí pohodlně seděti může, Kmeny mladé dospěwše 2D—80 roku začínají u wětwe se rozdělowati a kwěsti. Wětwe pau- štějt kořeny do wětru, Na starých stromech též rostan mladé z bobul na nich zůstalých, Stromy časem se trhají a z těch — natrženin 4068 jakož i ran udělaných prýští se zá dafi psích Zokojenězktchmy čel we ý.t ka 8) „druh dračí krwe (Sanzuis draconis), w h Ty nepra- Iného, barwy rumělkowé, Potřebuje se prot lavici k: a wředům; též míchá se w lak čínský, Prawá drač (htow 8 cho- dí od palmy; rotavem nazwaně a jiných. „0 ssh JA D. podhnutý“ D reflexa Lam. Red. a. 02 fen nahý, kruchý, na konci nesaucí mnoho listůw roztrau- šených, plóchých, mečowitých, „zakončitých, dole rozší- řených a pak zaužených, 3—17" dlauhých, */* širokých nebo širších, na dél čárkowaných, doleních podbnutých 5 kwěty hojné, wonné, zelenawě nebo žlutawě bílé, na hros znu konečném rozpostawené : stopky zkrácené s okwětí nerozwité wálcowité, 6“ dlauhé, pak rozdělující se na 6 uštůw, jichž 3. wněšné na konci nachowé a kýlaté, 3 wnitřní rozloženější; ze dna okwětowého prýští se sok medowý; bobule pomarančowé barwy 0 3 pauzdrách 1+ semenných. — Na Maskarenách a Madagaskaru. k- > Commerson dí, že moc má welikau plod wyhánětí, tBtéky- ně na Madagáskáru nadužíwají: potřeba toliko snísti jeden nebo 2 hrozníky zrowna pučící, aby dosáhly swého cíle, De mezné DD. terminalis. Lin. Jacg. rar. 4 448. A- sparagus terminalis Lén. Terminalis HRumph 4. £ 34 Keř asi 9—10“ wysoký co rameno Ulustý, na nemnoho pří: mýchoětví rozdělený, ježto z konce wypauštějí listy ko» pinaté,' 12 dlavhé, 4“ široké, řapíkaté; laty konečné, střewíčné, nejrozewřenější, složené z hroznůw běwných, wětewnatých : stopky krátké, dole podepřené třemi liste- ny šupinowitými; kwěty bílé, asi jako bazatutowé; bo- bule zwící do pola wyrostlých winěnek, podluhowaté, žluté, pak krásně čerwené -jako korál o 2—3 černých, čtyrhraných semenech. — W Indii wychodní a Číně.. 0 Kořen měkký potřebují proti auplawici. We wlastech pro vz- dobu sází se w zahradách, a dělají se z něho ploty, protože bujně ru- te. Dwoje jsau,odrodky, s listím zeleným a čerweným, Když někomu se ošls list čerwený, znamená, Že se má za člowěka přetwářčiwého z list zelený ale jewí upřímnost a pokoj, Dwě wesniče smířiwše se, wysadí na pole proti sobě tu rostlinu; © wytrhnauli ji, znamená za- - čátek nepřátelstwa. P ení PoPNAUTKA. © LUZURIAG4, | KLETTERSPARGEL, piv: Okwětí 6dílné, stejné, padawé, obojaké. Tyčinek 6, dole na ušty připewněných: nitky niťowité, na konci wehnuté , prašníky střelowité, delší nitek. Blizna shras ná. Bobule o pauzdrách Isemenných. P, americká. L. radicans Ji. ct Pav. pere t, 298. Keř převětennatý, 23 sáhy wysoký; půowý, s wětwemi ebkými, oblými, kolenatými, wypauštějícími kořeny z 1564 uzlůw, na nichž pošwy krátké náryšawé, rozhy rozowře- né, břitkočtyrhrané; listy sedawé, střídawé, žílnaté, kopi- naté, zakončité, po kraji šerpiwaunké, (—2“ dlaubé, na líci bělawé; stopky úžlabíčkowé ojedinělé, rozdělené na stopečky 2, 3 nebo 4, jednokwěté, nachýlené; okwětí žlutawě bílé, jakož audy rozplozowací čerwenawými čár- kami znamenané: uštůw kopinatých, ostrých, 3 wněš» ných užších; bobule čerwená, kulowatá, zwící hrachu; semena žlutawě bílá. — We hwozdech chilských. i- Kořen její wyhlíží jako sasaparilowý a taktéž se potřebuje, KoriHa. LAPAGERIA. — SCHLINGSPARGEL, „ Okwětí Gdilné, zwonkowité: uštůw wněšných už- ších. Tyčinek 6, střídawě delších, ze dna okwěťowého wyniklých. Blizna kejowitá. Bobule (pometáním) 1pauz- drá, mnohosemenná, semen we wšakém pauzdru Sřadých. K. růžowá. L. rosea R. et Pav. per. £. 299. Keř pěkný; kmeny pnulé, lysé, 6—10" dlauhé, uzlaté, pře- wělewnaté wětwemi rozeslřenými, předlauhými, zpro- hybanými ; listy wzdálené, střídawé, řapíkaté, wejčitoko- pinaté, ostré, kožowité, nejcelejší, 2—3“ dlauhé, džilé; řapíky rozšířené, objímawé, s dolejškem stálým ; stopky ojedinělé, užlabičkowé a konečné, lkwěté, přikryté šupi- nami drobnými, čerwenawými, wejčitými, mázdrowitými, prchawými; kwěty odwislé, weliké, přepěkné, asi 2“ dlauhé, růžowé a často tečkowané; | okwětí uštůw klí- nowitých ; nitky střidawě delší; prašníky čárkowitokopi- natě, 4brázdé, po boku na dél pukající; bobule odwi- slá, bíle žlutawá, podlauhlowejcowitá, zakončitá, zwící malého slepičího wejce, fpauzdrá; semena mnohá, wejcowitá, zwicí winných, obkličená dužninau bělawau, adkau. — We hwozdech chilských. Kwěte w únoru březnu. h- : - Kořen sestáwá ze swazku hustého mrcasůw dlauhých jako sa- Dwý, a maje jeho powahy taktéž se potřebuje, . PSE ke PŘEsrTuP. © Smizax. SMILAX, Kwěty dwaudomé. Okwětí Gdilné, rozložené, dole dapiodimkdné w trubku; stálé. Saméť: Tyčinek 6; nit- ky nitkowité. Samičí: Čnělka překrátkás čnělky 3. Bo- bule 3pauzdrá, 3— (pometáním) [semenná. P. bodlawý. S. aspera L. Schk. t. 328. Duham nov. t. 53. Clus, 1. £. 112. et 118. Swlačec bodlawý Ma/. Wed 462. Keř zwýší muže, „welmi wětewnatý , paulý; 1565 wětwe branaté, kolcaté, neprawidelně zprohybané 3 listy střídawé řapíkaté, srdčité, šípowitosrdčité, wejčité nebo kopinaté, 7 —9žilé, kolcatozubaté nebo nekolcaté, kožowité, často běloskwrnaté ; kwěty bělawé, drobné, sotwa 1'//"“ dlauhé, wonné, na hroznech konečných; bobule- kulo- waté, hnědé nebo černé, pauzder o 38—?2 nebo 1 seme- ně černém co semenec welikém. — Na. sušinách, mezi křowím, na skalách, obzwláště podlé moře, w Ewropě jižné, Kwěte w jeseni. k. | ! Listy přikládají se na wředy, aby jer ozehnaly; kořen, sasapa- rila wlaská, potřebuje se w lékárnách. P, řecký“ S, Alpini IFdiď. Alpin. aeg. t+ 68, Lody- ha hranatá, kolci mnohými, rownými ozbrojená; listy dole uťaté, hauslowité, tupé, krátce hrotité, jakož i řa- píky bezbranné, příkožowité, lesklé, džilé, nábrwité; 0- kolíky chudokwěté. — W. Recku w plotech a křowi- nách, h. ň a Kořen we wlasti potřebuje se prospěšně na místo sasaparily, P. ceylonský, S. zeylanica Lin. Lam. 1. 81%. (2. China amboinensis. Aumph 5. 1. 161. Kira Vilandi Hhced. 7. 7. 31. Kořen na prst dlauhý, co palec tlustý, uzlatý, twrdý, dřewnatý, wypauští tolik šlahaunůw, že sotwa ji- mi probrati se možná, a ty jsau pnulé, oblé, nepatrně úhrané ozbrojené trnami, jíchž na wětwičkách nebýwá: listy střídawé, řapíkaté, kožowité, wejčitopodlauhlé, srd- čité, hoření wejčité, podlaublé, 3— 5žilé, bezbranné, 3— 4“ dlauhé, 2'|2" široké, zakončité nebo tupés. kwěty drobné, bílé, stopečkowané, mnohé. (asi 36) skládají okolíky úžlabíčkowé, na stopce společné, překrátké; bu- bule černá wejcowitá, zwicí jalowce, 3pauzdrá, 2semen- ná. — Na Ceylonu a w Indii wýchodní. Kwěte w plišti. Šlahanny pro jich hebkost potřebují na místo prowazůw k přiwazowání hrncůw na palmy, když se sbírá jejich Šťáwa; jsau ale - také tlustší k holem užitečné; jiné zase kruchy, takže se na třísky - rozsypau, jsance krauceny, Mladé wětwe, na jednom konci roz- klepané, potřebují místo kartáčku na zuby, Pazaušky a listy jedí co zeleninu, jar € k P, wirginský. S. Sassaparilla Lin. Lam. ( 811. /. 1. Blak. ©. 393. Plenk 1. 112. Kořen uzlatý, složený -z mrcasů mnohých, příjednoduchých, co brko husí tlu- stých, swazek dělajících, z běla ku dohromady zmatených, wypauští lodyhy přídřewnaté, welmi dlauhé, lysé, hranaté, naryšawělé, © ozbrojené kolci rownými -nebo nakřiwenými, šídlowitými 3 listy 2palečné nebo del- ší, lysé, jednoduché, střídawé, řapíkaté, waječné, srdči- tě. wykrojené, bezbranné, kožowité, úžilé: žil 3 pro- 1566 středních, tlustých, pobočních 2 teakých, brzo nad počátkem miznaucích ; řapík u wýniku opatřený rozwi- linama wláskowitýmá; "stopky jednoduché, úžlabičkowé mnohem kratší listu, podporují mnoho kwětůw bílých, stopečkowaných, w okolík rozpostawených 3 bobule ku- lowatá, modrawa, obyčejně o 3—1 semeně,-— We Wir- ginii, Mexiku, Brasilii, Peruwii. k. Mrcasy kořenowé chuti slizowité, zakeřklé a náostré, po 3 wěky do Ewropy se přiwážejí a w lékařstwí potřebují, ačkoli nyněj- šího času skoro w nepamět přišly, protože je nahraditi můžeme pro- spěšně jinými domácími léky. W lékárnách slowau sasaparila m: bo sarsaparila, přicházejí w otépkách asi cent těžkých, prowazy obwi- nutých; zláště jmenuje se sasaparila tampická nebo werakrucká. P, trojžílý. S. syphilitica H. Bonpl, Kořen jako pře- dešlého ; lodyhy oblé, hladké, dole na kolínkách kolca- té kolci 4—2 rownými, krátkými, tlustými; listy na U dlauhé podlauhlokopinaté, kožowité, lesklé, zakonči- té, dlaubým hrotem ukončené, 3žilé. — W Americe jižné podlé Kassiguiare řeky. k. Od toho rodu přichází sasaparila, již Američané nejwíce sobě wáží. Přiwáží se w otépkách polocentowých přes Lisabon a tudyž slowe lisabonská, P. obyčejný. S. oficinalis H. et Kunth. Kořen jako předešlých dwau; nejlysejší a nejhladší; lodyhy 4hra- né, točiwé, rozhy přioblé; listy wejčitopodlauhlé, ostré, dole srdčitě wykrojené, 5— 7žilé, kožowité, lysé, (W dlauhé, 4—5' široké, síťowitožílnaté, mladší menší, užší, tudy toliko džilé, zato delší, zakončité. — Podlé řeky Magdaleny w Kolumbii. k. - Kořen jeho u welikem množství přináší se do Kartageny a Mom- poxu a odtud do Jamaiky a Kadixu, Nyní jej mají za prawau sasa= parilu; přiwáží se w otépkách šestiliberných, kožichy obwinutých. „P. chyna. S. China Lin, Plenk 1. 113. Důsseld. 18, 4. 1. S. minus spin. Kaemp/. 1. 182. Kořen. oddenku co prst welikého, zakulatělého, hrbolatého, mrcasatého, owně z čerwena hnědého, u wnitř bílého, ponačerwena- léka, wypauští šlahauny dřewnaté, 15 dlauhé, po stro- mech se točící, na prst Uusté; oblaunké, wětewnaté, ly- sé, obzwláště dole ozbrojené kolci krátkými silnými 3 listy střídawé, řapíkaté, zaokrauhlowejčité, obak ostré, dole srdčitě wykrojené, celé, bezbranné, 5žilé; stopky úžlabičkowé, mnohem kratší listu, na konci nesaucí weliké množství stopeček wláskowítých, 1+“ dlauhých anebo delších, ikwětých, w okolík rozpostawených; kwěty zelenawě bílé: bobule drobné, čerwenawé, 3- obyčej- ně %— [semenné; semena měsíčilá, černá. — W Číně, na Žapanu. 6 1567 (1 Hlízy mladistvé chudý lid peče a jí; dospělé ale slowau kořen ú (radix chinae nodošae) a potřebují. se ku hnání na pot, na moč a k čištění krwe. Mají za to, že kořen ten zachowáwá krásu těla, a tadyž dle Prospera Alpina ženštiny egyptské we zwařenině jeho se kaupají, aby tělnatosti nabyly, ježto jest hlawní částka krá“ sy w serailu, "010% P. S. Pseudochina Zin. S. virginiana: Pluk. alm. t. P rsgaré S. aspera Sloan. I. €. Ve; I. Keř kořen weliký, co stehno tlustý, křiwý, hrbolatý, krauž- kowaný, wně čerwenawě hnědý, u wnilř swětle čerwe* ný; šláhauny I5střewiíčné, točiwé, oblé, měkaunce bráz* děné, nekolcaté, kromě, nejdoleji, rozdělené na. wětwe zprohybané: listy na šlahaunech weliké, široké, bez“ Pa wejčité, dole srdčitě wyříznutés na rozhách už- wejčitopodlauhlé, ožilé, přízakončité; kwěty rozpo- p Přéž, na. broznech ze drobných okolíkůw ; stopka společná oblá, asi 4“ dlauhá, dole opatřená listénkem překrátkým ; okwětí bílé, ponazelenalé; bobule drobné, o 2—3 semenech, — W. Karolině, Wirginii a na Ja. maice. » Ten kořen k nám přichází hojněji nežli předešlý čili čínský a téží jméno má, jest ale lehčí a slabší, a poskytuje tinkturu tmawčs ji čerwenau. Poskytuje klowatinn, již žwýkají, aby zuby upewnili, Swiží jedí wařenau nebo pečenan jako řípu Ze šlahaunů z ho« li; z tenších pletau koše a podobné předměty. LisrxarRc. Ruscus, MÁvsEDOBN, © Kwěty dwaudomé a obojské“ Okwěti Gdilné. Tyčí» nek 6, nitky w trubku baňatau srostlé, ježto w kwětech samčích he prašníky 3 plodné, w samičích ale zakrnělé, eplodné. Čnělka jednoduchá s bliznau ztlustlau, Bo- ule o 3 pauzdrách 2semenných, Rodowé toho pokolení tím se rozeznáwají, že listy jejich ja« ko u chřestí jsau zakrněly w šupiny drobné, mázdrowité, že rozhy za to rozšířeny w čepele zelené, listům podobné, jejich úřad zustá« wajíce; na prostředku z úžlabíčka listenu kwět "perít L. kostrbatý« Rx aculeatus Lén. Blak. 4. 155. Schk. 4 340. Jehlice wlaská Mat. Haj. 398. B. — Wed. 466, C. Oddenek kořenowý, rownowážně plaziwý; co malý prst tlustý, wypauští dolů přemnoho rarcasůw a wzbůru celý trs lodyh mnoholetých, křowitých, přímých, 2—3 wysokých, wětewnatých, nedutých; u wýniku každé wěte twe jest list zakrnělý w šupinu malau, kopinatau, pře“ ostrau; rozhy rozšířené w čepele listowité, wůbec listy nazwané, střídawé, sedawé, welmi přiblížené, kožowité, welimi tuhé, wejčité, trnatoostré, nejcelejší, tmawě zele néz u wýniku jejich sedí list w šupinu o dh ; kwěty 9 u 1568 předrobné, dwaudomé, ojedinělé, stojí na prostředku listowité rozhy a na začátku zastřené listenem pošwo- witým, mázdrowitým ; okwětí rozložené: 3 lupeny wně- šné wětší wnitřních 3; bobule malé, kulowaté, stkwěle čerwené, o [—2 semenech bílých. — W řídkých lesech a křowištích Ewropy jižné a teplejší prostřední. Kwěte w březnu a dubnu. i. Or Kořen slizký a zahořklý jindá se užíwal proti wodnotělnosti (radix rusci s, brusci).. Semena jeho byla nawržena na místo káwy, ježto skutečně za pražení wydáwají dým jako prawau káwau zapá- chající; chybuje jim ale hořkost, ježto by se náležitau přísadau na hraditi mohla, We Wlaších jedí. mladistwé pazaušky jako špargl. „L podkwětní. R. Hypophylum Leu. R. latilolius D7, elr. £. 251. /- 303. Laurus alexandrina Blak, €. 194. Lo- dýhy jednoduché, hranaté, 1—1'" wysoké; rozby roz- šířené w čepele listowité, obyčejně střídawé, wejčitoko- pinaté, zakončité, řapíkem překrátkým podepřené, na rubu u prostřed nesaucí kwěty dwaudomé, na kralíč- kých stopkách po 2 nebo 5 pospolu na pahrbku ma- lém: šupinatém; bobule. čerwená, wětší hrachu. — Na úbočích kopcowých we Wlaších, Kwěte w kwětnu.h. Jindá se užíwal proti obtížnostem, strojů močowých, © Za sta- rodáwna wčncem z něho udělaným ctili wítěze a básníky, L. čípkowý. R. Hypoglossum Zčn. Sehk. r. 340. Hypoglossum Blak. 4, 128. Laurus alexandrina Cus. 1. t. 218. Cípkowá bylina MHa/. Háj. 363. — Wed. 428, C, Welmi se podobá předešlému ; čepele listowité podlau- hlejší, užší, na líci wypauštějící listen. jazýčkowilý, zsje- hož úžlabíčka wynikají 3 kwěty o stopečky podepřené, bělawé, dilem obojaké. — Na místech stinných po wr- ších Ewropy jižné a na jižném kraji Ewropy prostřední (w Uhřích,. Krajině). Kwčte w dubnu. h. , Trpké listy jindá potřebowali w lékařstwí proti oteklinám čípku (herba Uvulariae s, bis linguae), : sad. - OsvcHa, © HERRERIA, © HERRERIE, («tKwěty"obojaké. Okwětí Gdilné; kolovité. Tyčinek: 6. Čnělka s bliznau 3bočnau. Tobolka Shraná hranami. tými, 3pauzdrá. Semena po 3-4 pleskatých, máz- -obraubených, k E 7040: hwězdatá, N. stellata R. et Pev. T. 1. 303. (< a. Salsa Feučl. 2. 41. Kořen z mrcasůw dlauhých, čmýři- tých; kmeny dřewnaté, přímé, oblé, nejwětewnatější: wětwe wijawé, potom © ozbrojené kolci. podhnutými; listy přesleněné, šestnaté nebo dewčtnaté, nestejné, čár-- "o yo O S S K o R a o 1569 kowitomečowité, úkosné; na: dél čárkowané, hrotité, na způsob bwězdy rozložené, asi 4" dlauhé ; pod každým přeslénkem listen hnědý, okrauhlý, hrotitý; Práijédko nejhořejšího přeslénku wvnikají 2—3 stopky předlau é, na hořejším dílu nesaucí kwěty stopečkowané, w hrozen © rozpostawené a podepřené listenem malým, chřupla- wým, na tré klaným s okwětí žluté; malé, wonné: uštůw kopinatých, rozložených. — We hwozdech chilských, ' -+ Kořen potřebují na místo sarsaparily, 519 Pa not Pódřadí 26 . WRANOWCOWTTÉ, © PARIDEAE. - WRaxowBd, | Pínis, EINBEERE. R 7 'Ť j si) VA © Okwětí nejhlauběji S—10dílný, nejrozloženější ne- bo podhnuté: úštůw 4—5 wněšných širších, želinných, kalich předstawujících, 4—5 wnitřních autlejších, jako- by korunu dělajících. Tyčinek 8— 10, podplodních ; (ehodrně, u "prostřed na nitky přirostlé, Čnělek 4—1, s bliznami jednoduchými, niťowitými, Bobule 4—pauz- drá: pauzder 4—8semenných. she Saka Ja i JF. čtyrlistý. P. guadrifolia Lin. Blak: 1. 286. Fl. dan. 1, V839. Schk. ©. 109. Wraní oko Mar. IWel. 396, Wranowec čtyrlistý Ammerl. jedy. ob: +3: Oddenek ro- wnowážný, oblý, klaubnatý, bělawý, na článcích. mrca- sátý, parva lodyha zelinná, přímá; "2—1“ wysoká, oblá, nejjednodušší, na konci nesaucí přeslének z listůw 4 (pořídku 3, 5 nebo 6) sotwa řapíkatých, široce elips tičných anebo příobwejčitých, zakončitých, nejcelejších, lysých, po kraji šerpiwaunkých, $—4žilých a žebernatých, na líci tmawč zelených, bezleských, na rubu bledších, slabě lesklých; stopka ojedinělá, z prostředka přeslén= ku wyniklá, 1"|2—2“ dlauhá, brázděná, nahá, Ikwětá: nšty okwěťowé wněšné kopinaté, zakončité, 3žilé, (krát širší wnitřních čárkowitošídlowitých, zelenawě žluta“ wých; nitky niťowitošídlowité, u wnitř na prostředku mesaucí prašník čárkowitý; waječník 4—, řídko 5pauz- drý a tolikéžbřichý, s tolikéž čnělkami niťowitými, jakož 4 blizny hněďonachowými; bobule zakulatělá, černomos "drá, zwící malé wišně. — W lesech stinných, wlhkých wropy až do Loparska a Asie sewerné. Kwěte we kwětnu a čerwnu. 2. kého v dani 99 1510 Rostlina mámiwě jedowatá; kořen ostrý, nať smradlawá. Jin- dá potřebowali w lékařstwí kořen, listy a bobule proti rozdílným chorobám. Bobule poraučeli proti otráwení utrejchem a sublimá- tem ; sluší děti warowati, aby jich nejedly, ' KaRvurTicHa. MEpDEoLA. © MEDEOLA, Okwětí korunowité, nejhlauběji Gdílné, podwiouté, Tyčinek 6, ze dna okwěťowého wyniklých, Waječník sedawý. Čnělky 3, rozewřené, Bobule 3břichá, 3pauz- drá, Ssemenná, S. okurkowá. M. virginica Lin. Boť. mag. t. 1316. Lilium Pluk. alm. £. 328. (i 4. Kořen složený ze hliz 2" dlaubých, '/:“ tlustých, podluhowatých, dužnatých, jako okurky zapáchajících a chutnajících a tudyž okurkamí indtanskými nebo zemními nazwaných ; lodyha přímá, je- dnoduchá, dole opatřená pošwau a. porostlá chlupem prchawým ; listy we dwa přeslénky rozpostawené, takže w dolením jich 6—7, w hořenim čili konečném ale 2 nebo 3, wšecky lysé, nejcelejší sedawé, kopinaté; kwě- ty (3—6) konečné, nahlaučené, drobné, odwislé, žlutá- wě zelené, podepřené o stopky niťowité; tyčinky čer- wenawé , prašníky bnědé; bobule čerwenawě modrá, — W lesech stinných, podlé potokůw Ameriky sewer- né. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. Hlízy jedí Američané, též w lékařstwí se potřebují k působe- ni potu a dáwení, : "TROJaTEK. © TRizLiwm. © DREmLATT. Okwěti 6lupenné, odstálé: lupenů 3 wněšných ka- lichowitých, wnitřních 3 korunowitých. Tyčinky ze dna okwěťowého wyniklé; prašníky přímé, přirostlé. Blizny sedawé, Bobule mnohosemenná. : » Te něcí, T, cernuum Lůi. Smith spic. 3. £. 4, Odde- nek tlustý, hlízowitý, ukausnutý, wypaušti. 2—3 lodyhy jednoduché, 1*2—2“ wysoké, oblé, lysé, dole ponacho- - wělé a nejdoleji s 1—2 pošwama, pak nahé, nejhořeji ale nesaucí přeslen ze 3 listůw sedawých, welmi poříd- ku řapíkatých, na 4—6“ dlauhých, 3—4“ širokých, širo- ce kosočtwerečných, náhle zakončitých, ostrýchy óži» lých, swětle zelených, lysých ; stopka z konce lodyhy wy- niklá, na 6—10"“ dlauhá, tlustá, nesaucí jediný kwět nicí, jehož lupeny wněšné malíčko podhnuté, zakončité, lysé, po. kraji příblanowité, wnitřní ale wejčitopodlauhlé, zakončité, dole zaužené, náčeřité, 9—12" dlauhé, 4—9", široké, bělawé; tyčinky kratší pestíkas waječník wejco- witý, Gkřidlý; blizny tlusté, žlabovwité, na konci podwi- noté; bobule weliká, černonachowá. — Z Kanady až do Pensylwanie. 4. Čí 000 Celá rostlina jest jelowatá s kořen působí násilné dáwení, Tak- též i jiné rody činí. ji n K CnorarEC. | FLAGELLARIA. © PEITSCHENSTRAUCH, © Okwětí korunowité, Gdilné, rozložené, stálé. Tyči. „nek 6, z lůžka wyniklých. Waječník o 3 pauzdrách 1- semenných s; čnělky 3. Bobule peckowicowitá, kulowatá, pometáním Isemenná, Ch. pnulý. F, indica Lin. Tratt. arch. t. 193., Palmi= © juncus laevis Rumph 5. £ 59. /. 2. Panambu valli Rheed. 7. /. 33, Keř wyšší muže, kmeny. oblé, nejsau dřewna- - té, anobrž sítinowaté,skoro ztlauští prstu, přetuhé, hru- bowlákné, wně zelené, u wnitě bílé, dřeněm bílým haubo- witým naplněné, bezkolcé a bezuzlé, po stranách se pnaucí, wětewnaté, zpodní díl skoro dřewnatý, rowný, tuhý; listy střídawé, 2řadé, tráwowité, dlauhokopinaté, „8“ dlauhé, 34“ široké, kmenowé w dlauhé ostří wyta- - žené a na koncí wybíhající w rozwilinu jednoduchau, - brwitau, dole zaužené, jakoby w řapík obraubený a > přecházející w pošswu ztuha přiléhající nejcelejší ; laty - konečné, doleji podepřené listy čárkowitými a pošwa= -mi welmi zkrácenými, wýše. zbýwají pošwy wětwí. stří- - dawých na konci nesaucích kwěty we strbauly nahlau- - čené, bílé, drobné; bobule zwící pepře, twrdé, šeré, o. semeně jediném, twrdém, hnědém. — W Indii wýchod- ní, Čelý rok kwěte a zraje. h. da V | Ze kimenůw na prameny rozštípaných robí rozdílné pletení- - my. Listy rozžwýkané přikládají na rány, Řád 212. OCÚNOWITÉ. COLCHICACEAE. 4 Okwětí korunowité, prosté, na šestero klané nebo "Gdilné. "Tyčinek 6 (pořídku 9), podplodních anebo, ob- © plodních: nitky prosté ; prašníky wně připewněné. Pe- -oslík složený z worečkůw prostých Aaaha na šwu břiš. -ním spojených, wicewaječných. Čnělky 8, prosté nebo - dole srostlé; blizny jednoduché. Plod složený z 3 mě- chýříkůw prostých anebo ze 3 pauzder uzráním dokona - se oddělujících; ty a ony po šwu břišním pukající a ES S S PD o c oka M“ 1512 semenonosné. Semena bílečnatá. Kel zawřený, oDYčojee wálcowitýs konec kořínkowý, různosměrý, © Byliny cibulaté, hlízaté, obyčejněji oddenku krátkého, silně mrcasatého ; loďyha obyčejně jednoduchá, někdy welmi zkrácená. Listy střídawé, často wšecky kořenowé, nejjednodušší, obyčejně žílna- té, dole pošewnaté. Kwěčty obojaké nebo mnohomanželné, prawidel- né, ojedinělé, hrozněné, chomáčené nebo latěné, nahé nebo listenaté. "Fen řád sestáwá asi ze 100 rodůw (w 21—23 pokoleních), rozdělených po.mírných pásmech wšech země dílůw ; mezi obratníko- ma jest jich nejméně ; některé až. k wččnému sněhu wzstupují, ano i za sewerný točník sahají. W rodecli chemicky wyzpytowaných na- lézá se prwek obzwlášťní palčiwý; prudký, pk hmdsbr 67 fo jímž i od k rostlinám ostrojedowatým, A £ ji M3% > Kýcnawice.. VERATRUM. jp" Oksčií hluboce Gdílné, rozložené. Tyčinky: osdá: leji z uštůw okwěťowých wyniklé ; ; prašníky ledwinowité, na příč chlopněma, kotaučky předstawujícíma, pukajicí. Waječník |; čnělky 3, krátké, šidlowité ; blízdý ni z né. Tobolka uzrawši rozděluje se na měchýřky 3 „na wnitřním šwu pukající. K, bílá. V. album Ein, Jacg. aust. t. 835. Plenk ť. -> Ellebor bílý Ma/. Háj, 366- Kýchawka aneb elle- bor bílý Mar. IPel. 434. Oddenek krátký, wálcowitý nebo příhomolowitý, ukausnutý, dole skrýtý mrcasy mnohými, dlauhými, tlustými, dužnatými ; lodyha“ (=+ wysoká, oblá, dutá, jednoduchá, lysá, skoro celá za- střená pošwami přiléhajícími ; listy člipnoné neb elip- tičnokopinalé, na dél řasnalé, na rubu pýřité, úkosně do pošwy wbibající; kwěty žlutawě bílé, rozpostawené na hrozny dohromady latu dělající, s osau pý řitauj sto- pečky mnohem kratší kwétůw ; steny wejčité, delší sto- peček; ušty okwěťowé podlaublokopinaté , ostraunké, zaubkowané, rozložené ; tyčinky kratší než okwětí. — Na pastwinách horních Ewropy prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. řen n wnitř bílý, newonný a palčiwý, jindá měl sláwu proti drii u šílenosti, nyní potřebuje se wně na rozjídawé wře- té ej dávají do prášku kýchacího a masti wšiwé. né "Ki" zwonkatá. V. Lobelianum Bernhk. Diřsseld. 15, t 24. Podobá se předešlé, liší se ale pošwámi na konci równowážně úťatými, takže listy z nich rownowážně a nikoli šikmo počínají; okwětí zwonkowité, sklimené, mno- hem delší nežli stopečka, listy eliptičné neb zaokrau- hloeliptičné; kwěty Jasně zelené. —$ (0 he Kwěto téhož času. 4, (V žitek jako předešlé, ové černá. Vó nigrum Lou Jacge asto i 326. „ScÁk. 6. 384J. Jměním podobá se předešlýms -lodyha třebas zwýší muže; listv dolení širokoeliptičné, lysé ; lata dlau« ha, hroznatá, plsťnatá; okwětí černonachowé + uštůw. "dlauhýc je nejvozloženějšíchy eliptičných, nejcelejších, í stopečky, jenž delší listenůw. — Na chlumech Ewrc prostřední teplejší. Kwěte w lipnu a srpnu. Fe © věž Kořen její u wnitř žlutawý, přimíchaný přichází w kýchawici K wšíwece V. Sabadilla, Retz. Důsseld, 18. 4. 12. Díct, sc. nat. 2. 1, 46. Lodyha 3—4“ wysoká, přímá, jednoduchá, oblá, nahoře mělce brázděná; listy mnohé, kotenowé přímé, dolu pošwiwé, wejčitopodlaublé, jitro- celowým podobné, tupé, w řapík zaužené, 8— lúžilé, na líci tmawě zelené, na rubu násiwé; lata rozestřená, je- dnoduchá, někdy složená, střídawowětewná; kwěty mno- hočíselné, přínicí, pak jednostranné, dwoj- a trojčatné ; stopečky nejkratší; kwěty samčí: okwětí uštůw stálých, hluboce rozdělených, hwězdowitě rozložených, wejčito- kopinatých, tžilých, tmawě čeraonachowých; nitky kratší uštůw, dole rozšířené; prašníky 4bočné, přídwojlaločné; waječník zakrnělý; kwěty obojaké co do okwětí a ly- činek jako samčí; waječník z worečkůw 9 podluhowa- P Kira srostlých, tupých; čnělky ostré s bliznami, jedno- uchými s tobolky 3, na konci po wnitřní. hraně puka- jící; semena 3, střechuwitá, nakřiwená, — W Mexiku a na Anlilách w lesech wlbkých, 4, — OPT -Semena (semen sabádillae) nemají wůně, chuti ale jsau 0- stré; hořké, silně na stolicí ženau a potřebowala se píroti taseici, obyčejněji ale dáwají se do wšiwé masti, „PD -K žlutá. V.luteum Lín, Heloniás lutea A, Boť. mag. 1062,H. pumila Jacg« rar, £. 453. Ophiostachys virginica Red, lil. 1. AG4. (omyl. 414). Kořen hlízowitý; listů ko- řenowých několik širokokopinatých, žílnatých, tuhých, lysých, tupých nebo 'sotwa ostrauakých, dole w řapík zauženýchs lodyha přímá, tuhá, *%4—2 wysoká, oblá, lysá, autle čárkowaná ; listy lodyhowé střídawé, 0bdál- né, kopinaté, ostré, lysé, přímé, po krajimalíčíčko chru« plawé, od dola wzhůru se umenšujícíz hrozen konečný, klasowitý, wálcowilý, nejjednodušší, přímý nebo nachý - lený, nejbustší, 2—6" dlauhý s stopečky bezlistenné, sam« či Ma —2x" dlauhé, samičí kratší; přímějšíz kwěty-žlu= tawě bílé, dwaudomé, řídko mnolhomanželné; okwětí uštůw rozložených, čárkowivých anebo čůrkowilokopi» sťowitýel; tobolka wejčitovbdluhowatá, 8x" dlauhá, 4- loi4 brázdá, na konci pukající; semena množitá, wejčitá, ostrá, smačknutá, střechowitá, — Na lukách wlhkých a na stinných pahrbcích z Pensylwanie až do Georgie. Kwěte w lipnu a srpnu. 2. Bt i We wlasti dobýwají z listí wlákna, jež jako len anebo konopí potřebují. Kořen dužnatý hořký působí slintání a oškliwost, pro- spíwá proti bryzení a hlistám, SUCHOBÝL, © XEROPHYLLUM, Okwětí barwené, Gdilné, příkolowité: uštůw bez- žlazých, střídawě menších. Tyčinky nitek šídlowitých, dole dohromady a s waječníkem spojených. Prašníky zakulatělé, obak obraubené. Čnělky 3, auzce jazýčko- wité, žlábkowité, na konci podwinuté. Tobolka příchru- plawá, zakulatělá, jakoby 3kokusná, na konci wně tře- mi štěrbinami pukající, 3Spauzdrá, pauzder o 2 se- menech na dně připewněných, přímých, podlauhlých, smačknutých. | S. haužewný. X. tenax Na/í. Helonias tenax Pursh 1. 7. 9. Lodyha listnatá, nejhořeji co brko kachní tlustá, oblá, porostlá mnohými šupinami přiblíženými, auzce kopinatými, zakončitými, *4—1“ dlauhými; listy nejdel- ší, šidlowité, 1"“ široké, na líci žlabowité, na rubu zo- blené, lysé; hrozen pěkný, řídký, mnohokwětý, wejco- witý, 3“ dlauhý, a delší; stopky přímoodstálé, wlásko- wité, nejdoleji 16—18" dlauhé, wzhůru se zkracujicí; listeny u wýniku stopek úzce kopinaté, šídlowitě zakon- čité, sotwa dwakrát kratší stopek, mázdrowité; okwětí otewřené, 1—8“ široké: uštůw čárkowitopodlauhlých, tupých, přístejných. — Na. wyšších mistech hor skalna- tých Ameriky sewerné. - Z listůw dobýwají we wlasti wlákna, jichž užíwají jako my ko- nopných anebo Inčných. Knasopa. GEoRIosA. © PRACHTLIEIE. | kwětí Glupenné: lupenůw prodlavužených, pod= hnutých. Tyčinek 6, podplodních, rozewřených ; pra= šníky podluhowaté, wábaté. Waječník jednoduchý, wy- pauštějíci čnělku přímým úhlem; blizny 3, čárkovité, Plod z měchýříkův 3 kožowitých, po wnitřním šwu pukajících a tamtéž semenonosných. Seména kulowatá. K. čerwená. G. superba Lin. Lam. t. 241. Red. lil. 4. 229. Methonica Malabarorum Zerm. lugdď. 4. 689. Lili- um zeylanicum Comm. hort. 1. t« 35. Mendoni Rhced. 1. 1575 1. 57. Kořen weliký, hlízowitý, rozdělený na 2 wětwe přímým úhlem se rozcházejícís lodyha slabá, pnulá, zelinná, lysá, oblá, 6—10 wysoká, jednoduchá nebo wětewnatá, po celé délce opatřená disty střídavými, zelenými, lysými, podlauhlokopinatými, tenkými, 628: dlauhými, 2" širokými, podélmo autle čárkowanými, 0- strými a ukončenými rozwilinau stočenau3 z úžlabíček listowých hořejších wvcházejí stopky ojedinělé, dlauhé“ (asi eo list), na konci podhnuté, nesaucí kwět dost weli- ký, odwislý, před rozwilím nepatrně barwený, pak ale lupeny docela se podhybují a nabýwají barwy dole žluté a nahoře ohniwé, takže kwět wyhlíží jako plamen z paráže wyšlehující, potom barwa se zatmawuje a wy- stejňuje w zářowau; lupeny čárkowitokopinaté, ostré, po kveh příwykrajowané a řeřabaté; tyčinky čerwené; plod obwejcowitý, 2“ dlauhý; semena krásně čerwená. — Na Malabaru ; pro krásu sází se w zahradách po celé Indii wýchodní, a pořád kwěte. 4. © Kořen chuti hořké, protiwné, násilně žene na stolici ano i smrtí, tudyž počítá se k jedům ; nicméně wně a wnitř w lékařstwí se“ potřebuje, Zemínowé připisují dílu kořenowému k seweru patřícímu welikan čarownáu moc, K. modrá. G« simplex Lín. G. eaerulea Mil, Podo- bá se předešlé, snadno se ale rozezná, Lodyba slabá, pnulá; lísty wejčitokopinaté, zakončité, 3“ dlauhé, 2 široké, bez rozwilin; kwěty modré. — Nad Senegalem. Listy mnuté | wydáwjí zápach silný a hnusný, tákže působí hlawy bolení, když se k nim nos tuze přiblíží. s) PownžENKA. | TorreLDA, "Okwětí nejhlanběji Gdilné. Prašníky štěrbinama - na dél pukající. Čnělky šidlowité. Tobolky 3, nad © prostředek srostlé, po wnitřní hraně pukající, mnoho- - semenné, Semena podluhowatá, oblá, P, bahní. T. calyculata 7Fahlenb. Red. lil, ©. 256 © Anthoricum calyculatuní Ln. Oddenek skoro rownowáž- © nýs nadřewnatělý, nelustý, odewšad wypauštějící mrca- — sy bělavé; lodyha přímá, oblá, dole čárkowaná, pří- > hranatá, lysá, 2—10" wysokáj listy kořenowé dwojřadé, © přímé nebo přímoodstálé, mečowité, ploché, 4—$žilé, - lysé, po krajích. nejautleji pilkowanošerpiwé , žlutawě - zelené, '/%—3" dlauhé, '2—1':“ široké; na lodyze oby- čejně listy 2, podobné kořenowým, menší ale, břichatě pošewnatés hrozen klasowitý, hustý, wejčitopodluhowa= týs "AL" dlaubý; kwěty ze zelenawa. žlutawé, přiblí- 1576 žené;s stopky ojedinělé, [kověté, dwojlistenné : listenu je- dnoho podlauhlého, u wýniku stopečky postaweného, dru- hého kalichowitého, 3laločného, ku kwětu přiblíženého ; ušty okwěťowé podlauhlé, ostraunké nebo tupé, hrotna- taunké; tyčinky zdélí okwětí nebo malíčko delší; bliz- ny hlawičkowité; tobolky 3, přínapuchlé; semena mno- há, nejmenší, podluhowatá, obak ostrá, z rezawa hnědá, — Na místech bahnitých, bařinných a rašelinných po Ewropě prostřední, z rowin až na hory. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. PEKNOSENNEG, © ČALOCHORTUS, Okwětí hluboce Gdilné, otewřené: uštůw padawých dole u wnitř s jamkau, medonosnau, wšech anebo 3 wnitřních na líci wausatých. Tyčinky dole z uštůw wy- niklé, šídlowité, přímé; prašníky dolejškem wyříznulým připewněné, 4bočné. Blizny 9, podhnuté, tlustaunké, žlábkowité, nebo plátkowitě násobené. Tobolka podlu- howatá, 3laločno3bočná, roztrojitelná, © Semena w kaž- dém pauzdru množitá, rownowážná. i | P. nící. C. elegans Pursh. Dougl. tr, hortic. Sace 1. 49 f. B. Hlíza cibulowitá zwící lískowého ořechus list jediný kořenowý dlauhý, tráwowítý, lysaunký, řasnato= žilnatý, delší stvolu jednoduchého, oblého, lysého, 3—8" wysokého, 2—3kwětého 3 listenůw co stopek, čárkowito- kopinatých ; stopky niťowité, sotwa delší listenůw ; kwč- ty nicís ušty okwěťowé 3 wačšné kopinaté, tupaunké, wnitřní 3 wejčité, ostré, na líci chlupy černými wau- saté a pod wausy opatřené jamkau medonosnau 3; bliz- na hluboce dělená na ušly čárkovité, žluté, podhnuté. — Na místech podborních w Americe sewerné, Mk. - Hlízy we wlasti se jedí. JaRowírT. | BuLBOGOnrum. © UCHTBLUME, "Okwěti hluboce Gdílné, nálewkowité, barwené: u- štůw s nehty prodlauženými, w trubku přichýlenými a nahoře pomoci zubů pobočních spojenými. Tyčinky z koncůw nehtowých wyniklé, Waječník jednoduchý : čnělka na konci na tré klaná. (Tobolka pauzder na konci se rozdělujících a na wnitřní hraně pukajících, (JE obecný. B. vernum Ein. Red. did. 1. 191. Coléhi- cum věřnum Class 2 app. 203. Cibule zakulatělowej- cowitá, ziící lískowého ořechu; listy obyčejně 3, za kwětení trochu kratší kwětu, přímé, pak delší, čarkowi- 1571 tókopinaté nebo kopinaté, tupaunké, na konci příkápo- wité, poněkud žlabowité, lysé, čárkowané, tmawě zelené, wyniklé z pošwy dlauze trubkowité, po jedné straně rozšířené ; kwěty 3—1, z prostředku mezi listím „wyniklé, perozwité bělawé, pak z fialowa bledě čerwené nebo krá- sněji brunátné: ušty čárkowitokopinaté, tupé, z cela nebo do pola otewřené, 11—2"“ dlauhé, 2—5" široké, s nehty dole srostlými; čnělka delší tyčinek, kratší než okwěti, jako ze 3 srostlá, na konci rozdělená na 3 bli. zny žlábkowité; tobolka sotwa ze země čnějící, tupě Ahraná, ostrá, malá. — W Ewropě záalpské, též w U- hřích a Rusích. Kwěte w březnu a kwětnu 2L. Jelikož časně kwěte, oblíben w zahradách. Ocíx, Votinovit ZEITLOSE. Okwěti nálewkowité: trubka předlauhá; kraj údil- ný. (Tyčinky na konci trubky přirostlé, před ušty po- stawené: nitky šídlowité; prašníky wáhaté, Waječník 1; čnělky 3, předlauhé, niťowité; blizny příkejowité, Tobolka přínalauklá, Spauzdrá: pauzder (měchýříkůw) konečně se oddělujících, na hoře po wnitřní hraně pu- kajících. : O. podzimní. C, autumnale Lóu. Plenk t. 219. Schk, £. 101. Hayn. 5, t4 45, Dict sc. nat atl. 2.6.45. Ocún Ma. Háj, 334, 335 — IWed. 432. Ocún, ocun, ocaun, luční matečník, jeseňka, naháček, naháč, popowo maudí, zi- mowít, Cibule celistwá, 1—1'/:“ dlauház wejcowitá, odě- ná několika sukničkami, po jedné straně plochá, a tu opatřená brázdau ku přijetí pošwy obsahující listy s kwětem; pošwa blanowitá, ještě zawírající jednu pošwu a 3—4 listy nedokonalé, a na stwolu překrátkém 2—3 stopky: kwěty před listím wynikající a rozwijející se; trubka okwěťowá dole w zemí wáznaucí, polooblá, na- hoře 2bočná, 5—6" dlauhá, bělawá, okraj zwonkowitý, lilákowý do růžowa, pořídku bílý: uštůw (—1:“ dlau- hých, čeřitožilých, wněšných obwejčitokopinatých, wni- třních kopinatých; tyčinky střídawě delší a kratší a wýše přirostlé; čnělka přesahující tyčinky; listy později rašící, širokokopinaté, ostré, přímé, prodlauženým stwo- lem nad zemi podnešené, dole pošwiwé, a zastírající tobolku welikau, 1“ dlauhau, nalauklau, dříwe zelenau pak, hnědau a swraskalau, —— Na „lukách wlhkých, po Ewropě jižné a prostřední, lu a onde w množstwí ná- 2 (378 ramném. Kwěte w září a říjnu; listy a owoce tepruwa w příštím létě se okazují. 4. ot Ai Kwčty nemohše se powsdní nebo, jinými příčinami rozwiti, Cb by 2 ným; někteří ten zákrsek měli za obzwláštní rod. (C. 'vernam Hoffm.) : benííd “; U nás jest poslední kwět w roce luka ozdobující, nicméně wšemožně jej wyplemeniti se wynasnažují. Náleží k rostlinám ostře u silně jedowatým, náwalně dolem počištujícím; w lékařstwí potřebuje se cibule, kwěty a obzwláště semena, - BY +979 Rád 2%. LILIJOWITÉ. LILTIACEAE. Okwětí barwené, korunowíté, prosté, Gdilné nebo Glupenné. Tyčinek 6, podplodních anebo obkwětních: nitky prosté; prašníky u wnitř pukající, Waječník 3- pauzdrý: pauzdra o waječkách množitých, w kautě wni- třním 2řadých. Čnělka [ nebo žádná; blizny 4 nebo žádná ; blizny 8 nebo jedna 3hraná. Tobolka 3pauzdrá, skrze chlopně pukající, 3chlopná: chlopní u prostřed - přebrádkatých; pořídku přídužnatělá, bobulowitá a ne- pukawá, obyčejně Isemenná Semena bílečnatá. Kel za- wřený, wálcowitý, rowný nebo nakřiwený, koncem ko- řínkowým k pupu směřující, boj ně „Byliny kořena z cibule, hlízy nebo mrcasůw složeného; řídk o stromy nebo kře kmenu jednoduchého nebo chudowčtewného,, Listy: dole pošwiwé nebo objímawé (lodyhowé někdy sedawé), obyčejně © čárkowité, ploché. žlabowité nebo ztlustlé, anobrž oblé, pořídku w čepeli rozšířené, řapíkaté. Kwěty obojské, prawidelné, řídko příne- přawidělné, konečné, ojedinělé nebo na strbaulu, okolíku, hroznu, klasu anebo latě rozpostawené a často podepřené listeny mázdrowitými anebo, taulcem, zastřené, "0 „4 Do stoho řádu náleží asi S80 rodůw (w 68—75 pokoleních). rozlosowaných po wšech země dílech, takže jich nejwíce w pásmech. mírných, obzwláště w pruzích teplejších, méně w pásmě horkém, nejméně © jich překročuje: točníky, takže ubýwáji od. obratníku k „rowníku a točním. | Polozemí wýchodní jest bohatší na. mě, nežli západní, jižná polokaule jest trochu bohatší nežli sewerná,. Celý řád jak řečeno podobný kokoříkowitým. Cibule jejich oplýwají klowatinau a některé mají ještě prwek ostrý, těkawý anebo také si- licí. An prwek ten aneb onen přewažuje, slauží některé potrawau, kořením anebo, lékem, Některých, lodyhy a listy takowýmito prwky opatřené podobným způsobem se potřebují. Některé jedowatostí srownáwají se s ocůnowitými, Jiných wlákna listowá potřebují se co konopí. Mnohé rozeznáwají se krasau a welikostí kwětůw, a tady w zahradách oblíbeny, 1319 Rozděluje se na osmero podřadí: + M KOSTILOMKOIWITÉ, Okwět Glupenné. Tyčin- ky podplodní. Semena slupky běwné, na obojím konci příwěskem opatřené, Byliny kořena mrcasatého. ——— +2) TULIPANOWTITE. Okwěti Glupenné, © Tyčinky podplodní« Semena slupky mázdrowité« Kořen cibulatý, 098) ČESNEKOWITÉ. Okwětí hluboce 6dilné.: Ty- činky podplodní nebo nejdoleji na okwětí popřirostlé. Semena se skořápkau chruplawau, Kořen cibulatý. © 4) JACKOWITÉ. Okwětí srostlolupenné, Tyčinky obplodní. Semena se skořápkau chruplawau. Kořen cibulatý. : 5) /WWĚNCOLUKOWITÉ, Okwětí' srostlolupenné, w ústí opatřené wéncem tyčinky nesaucím. Kořen cibulatý, Semena se skořápkau chruplawau. : 6) PLOTNICOWITE, Okwětí Glupenné nebo hlu- boce Gdilné. Tyčinky podplodní nebo doleji na okwě- tí připewněné, Semena skořápky chruplawé. Byliny ko- řema mrcasatého mrcasy často bambolatými, ; 0101) DENUYKOWITÉ. Okwětí dole trubkowité, kra- je na šestero klaného nebo Gdilného, Tyčinky obplod- n- slupky mázdrowité, Byliny kořena mrcasa« té 104 : i ko i cí 8) ALOESOWTTÉ: Okwětí trubkowité na. šestero klané nebo zwonkowité, Gdílné. Tyčinky podplodní. Se- mena slupky chruplawé. Kře nebo stromy kořena mr* casatého, někdy bambolatého, listí tlustého, dužnatého. « Podřadí 1. KOSTILOMKOWITÉ. © ABAMEAE, KosriLomKA. © NANTNECIUM, de Okwětí Glapenné, rozložené, stálé. Tyčinky s níl- kami wausatými. © Čnělka nerozdělená; blizna 3bočnů. Tobolka Spauzdrá. Semena na obojím konci s příwěs- kem nilowitým. OK, obcená, N. ossifragum Huds.: Anthericum oasi froagum Lůu. Fl, dan. ©. 424 Oddenek plazivý, často wě+ twitý, příčlenatý, zbytky listowými oděný; lodyha I—- 12" zwýší, dole wzhůru obrácená, oblá, listnatá ; listy 1580 kořenowé drnowité, čárkowitomečovwité, dwauřadé, ostré, lysé, o polowic kratší nežli lodyha, 1—1':“ široké; li- sty lodyhowé menší, roztraušené, pošwowitě objímawé ; hrozen mnohokwětý, stejně klasowitý, 442—% dlauhý ; stopečky hranaté, zdélí doleního listenu; nitky hustě wlnaté, bělawé ; prašníky žluté; tobolka ostrá, názoba- nitá, maličko delší nežli okwětí, lesklá, čerwenožlutá. — Na rašelinách po celé Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. f. We Šwédech a Dánech dobytek nažraw se jí že prý chromne, a kosti jeho welmi křehnau ; též prý působí motolice owcím. Před časy potřebowali nať w lékařstwí (herba graminis ossifragi). Podřadí ?. TULÍPANOWITÉ. "TULIPEAE. "TuLiPÁN. TuLiPA.. TULPE, Okwětí 6lupenné, zwonkowité: bez medníka. Ty- činek 6, podplodních; prašníky přímé, pohybliwé, Bliz- na sedawá, Slaločná. Semena zplešulá. i T. obecný. T. Gesneriana Lin. Tratt. arch. t. 51==54. Tulipa Mar. Hel. 255. C. Cibule wejcowitá 1“ dlauhá ; sukniček kožowitých, kaštanowě hnědých, na wnitřní straně srstnatých; lodyha 1—1'r wysoká, přímá, oblá, hladká, 3 — 4listá, i s listím siwě jínatá, 1kwětá: li- sty střídawé, přímoodstálé, objímawé, žlabowitě prohlu- bené, w ostří kápowitě zkončené, slaběji silněji čeřité, dolení wejčitokopinaté, hoření kopinaté; kwět přímý; okwětí zwonkowité: lupenůw wejčitých, waječných, ane- bo podlauhlých, tupých, obyčejně hrotem krátkým, měk- < kým ukončených, pořídku zauženoostrých, jakož i tyčinky nejlysejších, 3 wnitřních na rubu podlé žíly prostřední 0- bak brázdau opatřených ; nitky z dolejška příhomolowitého šídlowité, dole žluté nebo bledé, nahoře barewné nebo černě fialowé ; prašníky wejčitopodlaublé, tupé, nachowě černé; waječník hranolowitý, dbočný ; blizna 3laločná, širší jwaječníka: © uštůw příledwinitých, žlabowitě na dwé klaných, — W Lewantu. Kwěte w kwětnu, 4. © - Gesner. popsal r. 1559 prwní, dostaw jej z Carihradu do Au- gusty. Odtud brzo se rozšířil po celé Ewropě. Nejwíce ale péče wy- nakládali na něj Hollanďané, a náružiwost byla- takowá, že jeden odrodek třebas 2000 zl. platil. Nyní to zalíbení welmi kleslo, ačkoli tulipány zůstáwají okrasau zahradní jarního času. Chowáním dlanhole- tým zwrhl se u weliké množstwí odrodkůw co do welikosti, twaru a plnosti kwětu. Cibule sliznatá působí dáwení; uwařená ale může se bezpečně jísti, Ne E MO S 00 1581 1 T slunook, T. Oculus. solis S74 Amans. Red. lil. t. 219, Docela podobný předešlému, liší se ale lupeny okwěťowými sytě nebo žlutawě čerwenými, wejčitoko= pinatými, jichž 3 wněšné zakončité, Wnitřní tupé a špí- dlaté a pak. skwrnami 6 černomodrými, žlutě obraube- nými we dně okwěťowém. — Na místech wzdělaných Francie, lalie a Helwecie, ačkoli se domníwají, že tu toliko zdiwočil a že wlastně z Persie pochodí. 2, Též u más w zahradách ačkoli řídčeji se náchází. i T. wonný. W. suaveolens Both. Red. 1íl. t. 1I14 Ci bule zwicí malého ořechu; lodyha toliko 4—5“ wysoká, jskož i rub listowý pýřitá; kwět přímý, obšírně zwon- kowitý, wonný: lupeny: wejčité, ostré, stkwěle čerwené, žlutě obraubené, jakož i tyčinky lysé. — W Ewropě jižné, u. ; i U nás do krubul se sází zimního času, a snadno W pokojích do kwětu žene. Kwčty býwají také žlutě, běle a čerweně peřesté, "Též jest odrodek wyšší s listem širším (T, tubescens Milidy "V snaveolens $ latifolia Bot. mag. 1« 2888.) T. lesní. T, sylvestris. Lán Schk. 1, 93 Dícl. st. nat, add. 2. 4 38, Cibule wejcowitá : snkniček kožowitých, tí» sawých, u wnitř bledších a lysých; lodyha jednoduchá, často rozdělená na2—3 wětwe,oblá, nejlysejší, wyšší, ští- hlejší, prohnutás. listy mnohem užší nežli předešlých, čárkowitokopínatés kwět žlutý, wně zelenawě, u. wnitř čerwenawě naběhlý, wonný: lupenůw ostrých, na konci wausatých, wnitřních 3 dole obak wausatě brwitýchy Ly- činky dole užší též wausatés blizny tenší waječníka, — Na lukách stinných Ewropy jižné a prostřední, tu a onde u weliké hojnosti. Kwěte w kwětnu, Zasluhuje ta pěkná bylina, aby se přijala do zahrad, Cibule swiží ostrá působí dáwení ; uwařená neb usušená beze škody se mů- že jisti, Komoxka, | WRITILLARIA, — SCHACHBLUME. Okwětí Glupenné, zwonkowité: Inpenůw u wnitř dole jamkau mednatau opatřených. Tyčinek 6 podplod= ních; prašníky přímé, nepohnutelné. (Čnělka na konci na tré klaná, s tapými bliznami. Semena pleskatá. K, koruna. W. imperialis Lén. Knorr. |. © K Dict, se, nat. atl. 2, 4 51. Tusai s, lilium persícum Cus. *. 127. 128, Komonka. Cibnle příkulowatá, 1'3—2" tlustá, zlutawě bílá, šupinatá, srostáním šupin tlustých, dužna- tých konečně wně celistvá, u wnitř dutás lodyha ? —8 wysoká, co prst nebo palec tlustá, oblá, hladká a jakož i ostatní díly lysá ; listy hustě na záwit rozpostawené, “ 1582 podlauhlokopinaté, ostré, přízkraucené, zelené, lesklé ; lodyha nahoře nahá, na konci ale opatřená chocholem listowým 3; kwěty stopkaté, z úžlabíček listů chocho- lowých wněšných wvniklé dělají (4—6) dohromady pře- slének, nicí, okwětí zwonkowité, žlutawě nebo nahnědle čerwené: lupeny 3 wněšné © kopinatopodlauhlé,“ wnitřní širší, kosočtwerečně wejčité, wšecky ostré, u wnitř tma- wěji žíhané, dole opatřené jamkau medowau, okraublau bílau, w níž za čas kwětení kapka medu nejčistšího ; tyčinky dosahují konce okwěťowého nebo jej přesa- hují; čnělka kejowitá, dhraná; tobolka přímá, 1 dlauhá, hranolowitá, Gbočná, na hranách křídlatá, — W Lewantu, obzwláště w Persii. Kwěte w dubnu a kwět- nů.. jd ls Pro ozdobnost we kwětnicech oblíbená. Wšecky její díly, ob- zwláště cibule, obsahují prwek jedowatě prudký; ano i med kwěto- wý-u wětším množstwí působí dáwení. Cibule jindá w lékařstwí se potřebowali. : K. wrhcábnička. F. Meleagris Lťn. Knorr. 4. 1 F 2. Schk. t. 92. Rebčík. Cíbule zpleštilokulowatá, žlutawě bílás lodyha přímá, jednoduchá, asi 1 wysoká; oblá, listnatá, I—, někdy 2kwětá; listy 3—5, wšecky střídawé, podkřiwené, dlauhé, čárkowité, asi 2" široké, žlabovwité, jako ostatní dily nejlysejší; kwět na krátké stopce na. chýlený, -asi t';“ dlauhý, pleťowý nebo žlutawý, pře- krásně krwawě jako wrhcábnice skwrnatý, někdy bílý, s podobnými fialowě hnědými skwrnami, pořídku celý bílý, bezeskwrnýs lupeny okwěťowé podlauhlé, nejtu- pější. — Na lukách bařinných Ewropy jižné a prostřed. ni, Kwěte w kwětnu. 4. k EICDE,' Liiúm, | LILIE, Okwětí Glupenné, zwonkowité nebo podwinuté: lu- peny u wnitř dole s brázdau délnau otewřenau nebo sklimenýma krajema zawřenau. Tyčinek 6, podplodních ; prašníky přiléhající. Čnělka nerozdělená ; blizna 3bohá, Semena, zpleštilá. ; L. bílá. L. candidum Lín. Plenk. £„ 213. Důsseld, 2.4 3. Liliam bílé Mat. Háj. 243. — We. 291. Lalia, lalijay lalije, Jaluje, křín, kryn. Cibule, wejcowito- nebo zpleštilokulowatá, běwně šupinatá šupinami podlauhlo- wejčitými, bledě, žlutými, dole bělawými s lodyha 2— 3“ wysoká, oblá, hladká, jakož i celá rostlina lysá; li- sty střídawé, sedawé, kopinaté, dole zaužené, jasně ze- lené, lesklé, „dole směstnané, wzbůru zponenáhla, se n da lk NS SSS 1583 wzdalujicí a umenšujicí; kwěty přímé: nebo nicí na -hroznu konečném, weliké, bělostné, wůně silné; okwětí nálewkowitozwonkowité: lupenůw u wnitř lysých, s ne- patrnau brázdau medowau; tyčinky kratší než okwětí, prašníky weliké, ryzí; čnělka čumíci, na konci nakřiwe= ná. — W Malé Asiiy w Ewropě jižné tu a onde zdiwo= čelá, Kwěte w čerwnu a lipnu. 2. Lilije jest od starodáwna znamením čistoty a hewinnosti a Řekowé i Římané ji zaswětili Junoně, U nás we kwětnicech wůbee oblíbená pro auhlednost a wýbornau wůni, která tak silná, že w ložnici může bolení hlawy způsobiti, Lupeny w oleji dřewčném na slunci močené dáwají olej lilijowý, co prostředek domácí užitečný. We wlasti jedí cibule její wařené neb pečené, L. zlatá. L. bulbiferum Lin. Jacg. aist. t. 226. Li- lium zlaté Mar. Háj. 244. — IWWel. 293. Cibule jako u předešlé, a wšak nážlutá; lodyha 4—2 wysoká, přímá, jednoduchá, ostrobraná, nahoře pawučinnoplsťnatá, hu- stě listnatá ; listy střídawé, roztraušené, čárkowitokopi* naté, lysé, tmawozelené, ostré; w úžlabíčku hořejších Jistůw cibulky zakulatělé,- na rostlině sázené se tratící; kwěty na konci lodyhy ojedinělé, obyčejně po 2—6 w okolík rozpostawené, přímé, weliké, 2“ dlauhé, otewře- ně zwonkowité: lupenůw wejčitých, dole w nehet dosti dlauhý zaužených, tupých, pomarančowých, až i šafrá“ nowých, na wnitřním powrchu hnědočerweně skwrna« tých, opatřených čarami wywýšenými, bradawičnatými a dole žlábkem nachowělým, po Kraji huňatým; čnělka zdélí okwětí s bliznau dlaločnau. — Na lukách obwýš= ných Ewropy prostřední a jižné. Kwěte w čerwnu a lipnu. k. Kwěty její newoní. Cibuli Rusowé jedí. L. zlatohlámwá. L. Martagon Lin. Jacz. aust. t. 35, Plenk t. 214. Zlatohláwek Mar, Háj. M4. — IWd. 292, Záwojek. Cibule ze šupin žlutých; lodyha přímá, 2— 3/7 wysoká; oblá, dole pýřitošerpiwá, nahoře přílysá ; listy přesleněné, pětnaté, až i osmnaté, nejdolejší a ho“ řejší stříčné nebo střídawé, wšecky eliptičnokopinaté, dole w krátký řapík zaužené, po kraji brwitošerpiwaun- ké; kwěty dlauhostopkaté, odwislé, rozpostawené na hrozen konečný, řídký; okwětí lupenůw podwinutých, podlauhlokopinatých, kýlatých, ze swětlofialowa pleťo- wýchynachowohnědě drobně skwrnatých, — Na chlu- mech Ewropy prostřední a jižné, též w Sibirii. Kwěte w čerwnu a lipnu. k, : Ačkoli krasau není roweři následujícím, zasluhowalaby nicmé- ně místa w našich kwětnicech, Cibule slizantá w Sibirii se jí; u nás jindá u wnitř w lékařstwí se potřebowala, 100 1594 > E. krajinská. Le carniolicum Bernh. L. chalcedoni- cum Jacg. aust. app. t. 20. Wzezřením podobá se pře- dešlé. Lodyha lysá; listy wšecky přímoodstálaunké, stej- ně roztraušené, kopinaté, ostré, po kraji a na rubu po žilách 5—1 -pýřitošerpiwé, wzhůru zponenáhla se umen- šující; kwěty nachýlené; okwětí lupenůw podwinutých, miniowých nebo nahnědlominiowých, u wnitř od pro- středka až k nehtu zelenawě znamenaných mnohými čárkami obwýšnými, hnědonachowými, jednak w bra- dawičky niťowité wytaženými. — Na chlumech a pod- hořích w Krajině. Kwěte w čerwnu a lipnu, %. Ozdobností roweň jest následující a zasluhuje býti přesazena do kwětnic. L. chalcedonská. L. chalcedonium Lin. Sehk. £. 91. Lilium zlaté Mar. Háj. 245. — Wed. 293. Též podobná ; * lodyha obzwláště na hřbítcích pýfitošerpiwá, až nahoru hustolistás listy kopinatočárkowité, ztenčené, na konci tupé, na rubu lysé, a po. kraji toliko pýřitošerpiwé, zkraucené, od prostředku lodyhy wzhůru náble se umen- šující, čárkowité a skoro k lodyze přitlačené; kwěty ne- mnohé, cinobrowé, bradawičkami stejnobarewnými zna- o menané: lupenůw podwinutých, — W Ewropě jižné a Persii. O 14 dní později kwěte nežli předešlá. 14. L. pomponská. L. pomponicum L, Knorr. 1. 4. T. 4. L. rubrum praecox Cus, 1. p. 133. Lodyha též až nahoru listnatá ; listy nahoře přehusté, odstálejší, střída- wé, čárkowitošídlowité, nejlysejší; kwěty nemnohé, (2— 8): lupenůw podwinutých, miniowých anebo cinobro- wých, bradawičnatých. — We Spanielích a Sibirii, 4. Cibule její požíwají w Sibirii, L. čubará. L. tgrinum Ker, L. speciosum Andr. Lodyha přímá, wlnatá, listy střídawé, auzce kopinaté, wětší nežli předešlých, 5“ dlauhé, lysé, přikwětní wej- čité, na konci tupém wausaté a w úžlabíčku cibulonos- né; kwěty mnohé, na stopkách dlaubých nejodstálejších odwislé, mnohem wětší nežli předešlých, ozdobné, po- 'marančowé, na dolení polowině z černa nachowě skwr= -naté. — W Číně. 4, Nyní ozdobau znamenitau kwětnic, Podřadí 3. ČESNEKO WITÉ. SCILLEAE. ak DWwAUSMÉRKA, | ALBUGA,. | ŠTIFTBLUME. Okwětí o 6 lupenech stálých, 3 wněšných rozlože« [585 ných, 3 wnitřnich sklimených, na konci i u wnitě pří: žláznatých. "Vyčinky 3 lupenům okwěťowým wnitřním stříčné, prašníkůw podluhowatých, na konci tyčinky we“ hnutém pod prostředkem přípewněných, přímých, wněš- ným stříčné nitek tlustých, prašníkůw podobných, ča» sto zakrnělých nebo žádných. Waječník jehlatcowitý, 3stěnný. Tobolka Spauzdrá. Semena mnohá, zpleštilá, narownaná, D. welikd. A. major Dryand. Jace. rar. t. 443. Li- sty čárkowitokopinaté, ploché, podhnuté, stwol 3střewíče a stopky w hrozen řídký rozpostawené, úhlem ostrým odstáwající; lupeny okwěťowé wněšné wně žluté, na konci a dole znamenané skwrnau zelenau, u wnitř ze zelena žlutě obraubené, wnitřní wehnuté, na konci žlá- znaté, z běla žlutawé. — Na Předhoří dobronadějském, u nás w kruhulích. Kwěte w kwětnu, 4. Hotentoti žwýkají stwoly dužnaté a šťáwnaté za welikého parna, aby okřálí, ČesNeK, Arrivk, Laver. Kwěty okoličené, taulcem obbrnuté. Okwětí Glu- enné, otewřené, Tyčinek 6: nitky šídlowité, z dola upenůw okwěťowých wyniklé, stejně široké nebo dole rozšířené a přísrostlé nebo 3špídlaté, "Tobolka 3panuz- drá. Semena trojhraná, 2řadá, *) Oddenek wálcowitý, rownowážný, na němž. cibule: Lodyha střídawolistá. Č. dewatěrník, A. Victorialis Lin. Jacg. aust. 1. 216, A. anguinum Wa/. 7Vel. 110. C, Dewatero odění. Česnek hadí, hadowník. Oddenek a cibule dohromady třebas 6" dlauhé, obbrnuté sukničkami síťowitými, hustými; lodyha 2střewíčná, přímá, oblá, dopola listnatá, nahoře nahá a hranatá; listy řapíkaté, širokokopinaté nebo eliptičné, tupé, 6“ dlauhé, ['/;—?2" široké, ploché; po- šwy wšecky neprostředečně z cibule wyn'kají, takže nejwnitřnější jsau nejdelší a lodyba wlastně nahá a tus dy stwol; okolík kulowatý, mnohokwětý, obhrnutý taul- cem (dílným, stálým; kwěty zelenawě bílé, sušením žlutnaucí; okwětí stálé: lupenůw kopinatých; tyčinky nitek jednoducbých, bezzubých, delších než okwětí; to- bolky srdcowité, dchlopné; semena kulowatá, černá, lesklá, — Na horách a podhořích Ewropy prostřední. Kwěte w Jipnu a srpnu. Ý i 100* * 1586 Protože cibnle we swých Šnpinách wyhliží jakoby mužíček «. oděný, přičítali ji weliké moci, aučinky, obzwláště že ochraňuje před wšelikým porušením a poraněním, že w boji přináší witězstwí; tudyž dostala rostlina jméno dewalero odění, dewaterndk. © Jindá w lékařstwí se potřebowala, a horané podnes ji užíwají k hnání na moč a wypuzení hlist. k **t) Kořen cibulatý. Listy rozšířené nebo širokočárkowi- té, ploché, wšecky kořenowé. Stwol nahý. Tyčinky z - nejdolejška okwěťowého wyniklé, jednoduché. C. planý. A. ursinam Ln. Fl. dan. t. 151. Plenk £. 260. Sturm /- Al. Mal. JWel. 110. C. Česnek nedwědí, wlčí, psí. Cibule tenká, asi 2'2“ dlaubá, bílá, wypaušti 1—2 listy dole krátkau pošwu dělající, dlauhořapikaté, eliptičnokopinaté, ostré; stwol jednoduchý, střewíčný, přímý, nahý, tupě Jhraný; okolík 9— i wícekwětý, ob- hrnutý taulcem Idilným, na dwé neb tré klaným, stá- Jlým; okwětí dost weliké, bílé, z lupenůw čárkowitoko- pinatých; tyčinky kratší než okwětí, nitek bezzubých ; tobolky obsrdcowité, krátké, 3laločné. — W lesech stinných, wlhkých Ewropy prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. Před časy nať potřebowali proti kurdějům a kamenu; w Ru- sích ji jedí ; máslu uděluje obzwlášťní chuť. - Č. ryzí. A. Moly Lča. Moly flavo flore Swert. /lor. 1. t. 60. /. (, Cibul malých mnoho pohromadě; listy ko- řenowě 2, sedawé, dole w krátkau pošwu rozšířené, podlauhlokopinaté, 6—3“ dlauhé, 1'4“ široké, w dlauhé ostří zponenáhla protažené; stwol střewičný, příoblý, nahý; okolík mnohokwětý, obhrnutý taulcem. 2dílným, : mázdrowitým, co stopky dlaubým 3 kwěty žluté, asi 5- dlauhé: lupenůw wejčitých, ostrých, wněšných ostrých, otewřenějších, wnitřních přímějších; tyčinky kratší lu- penůw okwěťowých. — Na horách Ewropy jižné a me- zující s prostřední. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4 77 Gibnle potřebují jako česneku obecného. Natí jeho prý Circe © očarowala druby Ulyssowy. U nás w kwětnicech ozdobau. ***) Oddenek rownowážný, cibulonosný. Stwol podlé . swazku listowého a s ním dole pošwami obklíčený. Nitky . - jednoduché. „vd Obecný. A, sativum L. Plenk £. 251. Hayn. 6. v. 146 Česnek Mar. Háj. 450. — JW%l. 169. Cibule zakulatě. lá; pod suknicemi bělawými nebo čerwenawými obsa- -© hující mnoho cibulek (straučkůw) wejčitoelipsowitých, -© ostrých, hustě směstnaných ; lodyha 2—3“ wysoká, oblá, ď 1587 až do prostředka listnatá, nahoře před kwětením w kraužek stočená; listy zplanělé, širokokopinaté, dlauho- zakončité, po kraji hladké nebo šerpiwaunké, přížlabo- wité a příkýlaté; okolik mezi stopkami cibulonosný ; taulec 1dílný, předlauze zobanitý, hladkokýlatý ; okwětí zwonkowité: lupenůw kopinatých, ostrých, bělawých, bladkokýlých; tyčinky delší než okwětí, střídawě dole obak izubé zubem owláskowitým. — W Lewantu a Ewropě jižné, Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. © Znamenitý odrodek jest česnek tlustocibulný, rokambol ($ ma- erocromyum, All. ophioscorodon Don.), který od obecného se liší, že cibulky společnan cibuli skládající jsau tlustší, kratší a tupější, že listy širší jsau plošší aniž Žlabowitě kýlaté, a že kwčty na wět= ším díle nedokonalé, ko esnek a jeho odrodek w celém swětě se sázejí a cibule je- jich w kuchyních co koření potřebují, Upečený přikládá se na wředy, aby změkly, též dáwá se do klistérůw proti hlistám ; šťáwa z ní k slepowání skla a porculánu, ****) Kořen cibulatý, Lodyha dole neb až do prostřed listnatá. Tyčinky střídawě širší, 3špídlaté : ostří prostřed- ního prašník nesaucího, pobočních niťowitých, obyčej- ně kraucených, -C por. A. Porrum Léín. Blak. t. 421. Plenk 1, 253. Por zahradní Mar. Háj, 141. — IWel. 166. Por, por zimní, ořechowec. Cibule zakulatělá, jednoduchá, běla- „ wá, o málo tlusíší dolejšku lodyhowéhoi sjeho pošwau, wně na krátkém oddenku cibulkami se omlazující; lo- dýha z prostřed cibule wyniklá, 2—3“ wysoká, oblá, až do polowičné wýšky listnatás listy zplanělé, čárkowité, dlauhozakončité, po kraji lysé nebo brwité, na rubu kýlaté, na pošwách dlauhých, ztuha přiléhajících; okolik kulowatý, toliko kwětonosný ; taulec 1dílný, čepicowitý, ukončený zobanem dlauhým, delším okoliku; okwětí obšírně zwonkowité, dopola otewřené: lupenůw podlau= blých, tupých, růžowých, se žilami na kýlu nachowými, šerpiwaunkými; tyčinky málo delší než okwělí: nitky střídawě širší, autle 3špídlaté, se zubem prostředním o polowičku kratším nežli nitka sama a nesaucím prašník. — W Ewropě jižné, Kwěte w čerwnu a lipnu, 2k. „, Wšnde se sází, protože listy jvho a cibule, zwláště mladistwé, se potřebují co koření w kuchyních. Jindá také cibule a semena w lékařstwí se užíwala, s - Č, dikopor. A, Ampeloprasum Lín. Scorodoprasum latifolium Mích. gen. t, 24. (« b, Moris. 2, s. A. 4. 15. (. bl. (2. Por diký, diwoký, letní, Podobá se předešlému, Lodyha wyniká po boku cibule celistwé omlazující se; 1588 listy ploché; okolík tobolkonosný, kulowatý; okwětí wně šerpiwé ; tyčinky trochu delší než okwětí, 3 wnitřní trojšpídlaté, se špičkau prostřední nesaucí prašník co nitka samá dlauhau. — W Ewropě jižné a na kraji jižném prostřední, narolích. Kwěte w čerwnu a Jipnu.tf. W kuchyních potřebuje se jako předešlý ; též užítečný w lé= kařstwi, obzwláště proti neduhům břišním, C. luk. A. vineale Lin. A. arenarium Zčn. A. sylve= stre tenuifolium Lob. ze. 156. Česnek planý, polní, má- miwý. Cibule psí. Cibule jednoduchá, menší lískowého ořechu, zastřená wně suknicemi popelawými, pak bílý- mi, u wnitř ale z hněda šerými. Lodyha do prostřed listnatás listy oblé, nahoře těsně žlabowité, duté; oko- liky cibulonosné ; okwětí čerwenawé; tyčinky delší lu- penůw okwěťowých, 3 wnitřní 3špidlaté, se špičkau pro+ střední delší nežli nitka sama, nesaucí prašník. — Na rolích Ewropy prostřední. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Od něho prý lipští kříwanowé mají wýbornau chuť, ačkoli sám jinak smrdí. ; €, ařešee. A. Scorodoprasum Len. Plenk t. 256. Fl. dan. t. 1455. A, arenariumo duct. FU dan. t. 290, Oře- šec, ořechowec, česnek porowý, hadí, hadoweo luční. Cibule jednoduchá, zwící lískowého ořechu, zastřená wně suknicemi popelawými, pak bílými; lodyha přímá, asi 1'// wysoká, oblá, přes polowičku listnatá; listy ploché, čárkowité, po kraji šerpiwé; pošwy prosté, ne= přiléhající; okolík cibulonosný s okwětí čerwenawé, del- ší tyčinek střídawě 3špídlatých, na jejichžto špičce pro- střední dwakrát kratší nežli nitka sama sedí prašník. — Na rolích Ewropy prostřední. Kwěte w čerwnu a lipnu.tf, Cibule jeho potřebuje se jako česneku obecného; jest ale slabší, *$bebt). Kořen cibulatý. Lodyha až do prostřed listnatá. Tyčinky wšecky jednoduché, nad dolejškem z lupenůw okwěťowých wyniklé, Taulec 2dilný, zátulka jedna : dlauhorohá. Č. zelný. A. oleraceum LEčn. FY. dan. t. 1416. Reichenb, 5.€,4l4, Lodyha oblá; až do prostřed listnatá; listy čár- kowité, polooblé, duté, nahoře žlábkowité, na rubu mno- hými bradawičkami protažené ; taulec 2dílný, stálý: zá. tulky jedné nejdéle zobanité; okolík cibulonosný; okwětí zelenawě bílé nebo swětle a špinawě Čerwenawé, „na hřbetu s čarau zelenawau nebo nachowělau: uštůw tupých, skoro zdélí tyčinek bezzubých. — Na. rolích Ewropy prostřední, Kwčěte w čorwnu a lipnu. tp. k > 3 . P 3 - Čerstwá bylina zapáchá a dmtná jako cibules horané šwýcar- ští též i seweřané ji jedí jako zelina. a“ 1589 **te*) Kořen cibulatý, Lodyha dole listnatá. Listy do- konalé trubkowité, duté, oblé nebo polooblé. Taulec krátký, 2dílný. s Č. pažitka. A, Schoenoprasum Lín. Kern. £. 64. Sehk. ©. 91, Cibule srostlá Mar. Háj. 148. B. — Wid, 167. C. Pažitka, ošlejch menší, luk drobný, luček, (zka- ženě) šnitlík, Cibule wálcowitowejcowité, bělawé, swazko. witě nahlaučené ; lodyha 3—8“ wysoká, nahá nebo dole cbudolistá, stejně tlustá, dutá, štíhlás listy niťowitoší“ dlowité, oblé nebo přísmačknuté, duté; chocholík nad- dutý nebo zakulatělý, toliko kwětonosný; taulec 2dílný, asi zdélí nebo trochu kratší okolíka; okwětí zwonkowi- té: lupenůw kopinatých, ostrých, lilákowých anebo ple- towých, se žilau kýlowau fialowau; tyčinky kratší než okwětí bezzubé. — Na wlhkých místech, podlé řek, je- zer a moře po celé Ewropě, ze Wlach až do Lopar. Kwěte w lipnu až do září. 4. Dwoje odrodky : horné (A. S. alpinum Gaudď) jest wětší a lu- peny okwělowé kopinatočárkowité, aužeji se zkončující a na konci podhnaté ; druhý sibírský (A, sibiricom Willd.), ; Pažitka w zahradách obyčejně se sází, jelikož nať její do kwčětu newylinalá se potřebuje co kuchyňské koření. C. cibule. A. Cepa Lin. Plenk t. 255. Cibule hlawa- tá- Mar. Háj. 148. C. obecná aneb hlawatá Mar. IFel. 167. Cibule. Cibule zpleštilokulowatá, složená ze suk- niček saustředních, tlustých, šťáwnatých a jinými máz- drowitými, ze žluta čerwenými, pořídku tmawě čerwe- nými nebo bílými zastřená ; lodyha 2—3" wysoká, dutá, pod prostředkem bachatonafauklá, dole na oko listna- tá; listy dokonale traubowité, oblé, bachaté nebo polo- oblé, ku konci šídlowitě ztenčené; okolík kulowatý, obyčejně toliko kwětonosný; taulec kratší okoliku, 2—4. dílný ; okwětí rozložené: lupenůw podlauhlých, ostrých, na konci příkápowitých, bílých, u prostřed se žilau ze: lenau ; tyčinky dwakrát delší než okwětí: nitky střída- wě dole rozšířené a obak anebo po jedné straně toli ko zubem krátkým opatřené. — Wlast není neznámá: sází se ale w celém swětě, — Kwěte w čerwnu až do srpna, l. Cibule od nejdáwnějších časů jsauo sázena, proměnila se w rozmanité odrodky, jichž některé jsan stálé, © Twaru jest wíce méně wejcowitého a sukničky jsau hned tmawč čerwené, swětle hněda- 1590 Me čerwené, žintočerwené , Žluté, hned bílé; barwená wždycky jest ostřejší nežli bílá, Hlawnější ale jsau ještě následující odrodky: B) C. štěhlá (gracilior; A. cepaeforme Don) we wšech dílech menší a autlejší, lodyha sotwa 2“ wysoká, listy smačknutopolooblé, tyčinky též střídawě dole rozšířené a wšak ne wždycky zubaté; cí- bule podlanhlowejcowitá, W zelništích řídká a křiwě zwáná ošlej- chem welikým, v) C. ščedodějná (prolifera; A. proliferam Schrad.) okolíky několikrát ženau do lodyhy a nesau cibuličky mnohé, tlusté, zaku- latělé a mezi nimi kwěty nemnohé, obyčejně zakrnělé, — W za- hradách tu a onde se sází a rokambolem křiwě nazýwá, Cibule chuti ostré a zápachu silného; u nás nejwfce co koře- ní kuchyňské se potřebuje, w jižných krajinách ale pečenau co po krmu jiného požíwají s chlebem; zůstawuje ale po sobě dlauho dech a wýzew welmi smradlawý, (Co potrawa byla už známa Egypfanům starým a Israelitům, kterým posledním se zastesklo w paušti po egyptské cibuli, W Ilékařstwí jindá se potřebowala proti kurdějům, hlistám, k hnání na moč; též i wně se jí zprazuje kůže, a upeče nau k zralosti se přiwodí nežity. i C. ošlejch. A. Ascalonium Lin. Kerner. t. 301. Cepa ascalonia Moris. 2. s A4. 4 14. (© 3. Ošlejch, ořecho« wec, Ořešec, šarlotka, šalotka. Podobá se pažitce, Cibu- le“ prodlauženě wejcowitá, wně obhrnutá sukničkami mázdrowitými, z čerwena žlutými, a u wnitř složená z cibulek mnohých, ztuha sewřených, zhněda fialo- wýchs lodyha 6—9“ wysoká, dutá, dole na oko list- natá: listy šidlowité, duté; okolík kulowatý, kwěty anebo cibule nesaucí; taulec 2dílný, kratší okolíku; okwěti lupenůw přímých, z nachowa modrawých, černomodrau žilau w kýlu opatřených, málo kratších nežli tyčinky stří» dawě po obojí straně 2zubé. — W Malé Asii, U nás málokdy kwěte, k. jiš: Pro mírnější chuť a slabší zápach má tu a onde co koření kuchyňské přednost před cíbulf obecnau, C. cewnatý. Av fistulosum Lén. Plenk t. 259. Cibule zimní; ošlejch zimní. Cibule wálcowitowejcowité, bělawé, we swazek nahlaučené ; lodyhy 1—1'/“ wysoké, přímé, traubowitě duté, u prostřed jakož i listy duté, traubowi- té bachaté; okolík hustý, kulowatý, toliko kwětonosný; tauleo kratší okolíku; okwětí zwonkowité: lupenůw bí- lých, se zelenými žilami na kýlu; delší než okwětí, wšecky bezzubé., — W Sibirik Kwěte w čerwnu až do srpna. p. ! „U nás w zelništích obecný, Cibule mírnější nežli obecná čili letní; u nás wíce nať nekwětaucí potřebujeme co koření kuchyňské, SNĚDEK, ORNITHOGALUM, © VOGELMILCH, Okwětí Glupenné, rozložené. Wěnec nižádný. Ty. 1591 činky z lůžka wyniklé nebo malíčko s nejdolejškem okwětí spojené; prašníky přilehawé t. zadami připewně- né. Čnělka nerozdělená; blizna tupá, "Tobolka 3pauz drá. Semena wejčitozakulatělá, Taulec nižádný, Stopky bezeklaubé. — VW ! x- ad S. wrcholičnatý« O« umbellatum Lén. Jacg. aust: ts 343. Ořech „ snědek. Cibule wejcowitá, asi +/2““ dlau= há, bělánác: lety wšecky kořenowé, auzce čárkowité, delší nežli lodyha, nejlysejší, tupé; stwol 2—4“ wysoký, přímý oblý, nejcelejší, na konci nesaucí kwěty dříwe rozpostawené u wrcholík, který potom se prodlauží w hrozen jednoduchý; stopky jednokwěté, dříwe přímo“ odstálé, pak ale plodonosné prodlaužené, nejodstálejší, na konci zpřímené, u wýniku podepřené listenem kopi- natým, blanowitým, stopky kwětaucí o polowičku krat- ším; okwětí lupenůw podlauhlých, tupých, bílých: pro- středkem na dél znamenaných žíhau širokau, bělawě zelenaus tyčinky nitek čárkowitokopinatých, nejcelejších, - Na lukách a rolích po Ewropě. 4. Cibule sliznatá, newonná, zahořklá; upečená přikládá se na nežity, aby uzrály; též se jísti může, KňůírwarEc, GAGEA. | STERNLAUCH, Okwětí Glupenné, nahoře otewřené. | Wěnec žá- dný. Prašníky přímé t. dolejškem na konec nitky při- pewněné. Čnělka merozdělená: blizna 3bočná, Tobol- ka 3pauzdrá. Semena kulowatá we skořápce z hlino- žluta hnědé. -K lesní. G.luteum Sehul/. Ornithogalum luteum Pers, Sturm f. 21. O. luteum A8 Lín. Cibule celistwá, přímá, zwící malého oříšku lískowého, bělawá, wypauštějící list a lodyhu; list třebas 8“ dlauhý, asi 4“““ široký, čárko- witokopinatý, nahlé zakončitý, plochý; břitce kýlatý ; lody- ba ojedinělá, kratší listu, přímá, na konci nesaucí kwě- ty 2—5 stopečnaté, rozpostawené, w okolík; podepřený listenoma nestejnýma, stříčnýma, listu jinak podobnýma s stopky ikwété, nestejně dlauhé, kratší listenu delšího, lysé; ušty okwěťowé podlauhlé, tupé, na líci žluté, na rubu čili wně prostředkem na dél se žihau zelenau, ši- rokau. —— W hájích a, palaucích Ewropy. prostřední, Kwěte w dubnu a kwětnu, 4, K. úzkolupenný. G, stenopetala Hečchenb, G. praten- sis R, ct Schult., Ornithogalum, stenopetalum, Fries. O, luteum Žoj/. Kořen sestáwá z 3 cibul rownowážně we- 1392 dlé sebe položených, jichž každá swau wlastní suknič- kau oděná, jedna loňská wypauští list a stwol kwětaucí, wálcowitopodlauhlá, ostatní dwě letošní kejowité a jako- by nožkau na loňskau připewněné; list třebas 8“ dlau- hý, sotwa 2" široký, dole a nahoře zaužený; plochý, břitce kýlatý; stwol asi 3“ wysoký, přímý, na konci ne- saucí listy siříčné, jichž jeden dwakrát delší druhého, neobjímawý; stopky 4 ano i 4 kratší delšího listu stwolowého, jednoduché, lysé, odkwětše wšady rozlože« né; kwěty asi 7" dlauhé: lupenůw čárkowitokopina- tých, tupých, na líci žlutých, na rubu zelených, s úz- kau žlutau obrubau. — Na lukách a paluzích Ewropy prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. K. rolní. G. aryensis Schulí. Ornithogalum arvense Pers. 0). minimum Roth. Sturm /. W2. Cibule zakulatělá sestáwá ze 2 cibulek přímých, společnau sukničkau za- střených, cibulka loňská wypauští dolů wlášeníčko, wzhůru listy dva, někdy jeden a stwol kwětaucí, cibul- ka letošní nemá ani jediného těch dilůw; listy kořeno- wé třebas 1 dlauhé, auzce čárkowité, tupé, žlábkovité, tupě kýlaté, podhnuté; stwol ukončený listoma stříčný- ma, nestejnýma, tupýma; stopky wětewnaté, wrcholičené, stopečky u wýniku podepřené listenem čárkowitým, hu- ňaté ; lupeny okwěťowé kopinaté, ostré, žluté, wně hu- ňatopyřité a u prostřed se žihau zelenau. — Na rolích Ewropy prostřední. Kwěte w březnu a dubnu. 4. Cibule těch tří rodů sliznatě zasladlé působí dáwení; při- kládají je též na wředy rozjídawé, ; : SKILA. SOILLA. © MEERZWIEBEL, Kwěty jako u česnekůw, nejsau ale ani okoličené ani strbaulené, ani obhrnuté taulcem, Stopky neklaub- naté. Semena zakulatělá. (Kwěty modré nebo bílé.) S. cibule mořská. S. maritima Lin. Blak. t. 591. Plenk 6. DIL. Tratt. arch £. 121. Důsseld. |. 6. 2. Cibu- le mořská Mat. Háj. 164. — Wel. 194. Cibule wejco- vitá, přeweliká, někdý zwící dětské hlawy a třebas ztíží 4 liber, sukničkatá, wně suknicemi tlustými, kožowitými, hnědočerwenými obhrnautá; listy po odkwětení rašící, podlauhlokopinaté, tupaunké, příkýlaté, hladké, lesklé, z šeda zelené; stwol z. prostředka cibule wyniklý, wztý- čený, 2—4 wysoký, jednoduchý, oblý, siwý nebo čer- wenawý, nesaucí hrozen předlauhý, wálcowitý, hustý, hojnokwětý : listeny podhnuté, čárkowité, zakončité, na- 1593 hnědlé, dole w pytlíček ostruhowitý wytažené; okwětí rozložené, '/2“ w průměru široké: lupenůw bílých se žihau zelenau; semena elipsowitá, čerwená, lesklá. — Na březích písčitých Moře atlaského a středozemního, Kwěte w srpnu a září 4. © Oibule swiží má zápach čpawý, chuť ostran, hořkau a hnusnau, působí dáwení násilné, zhaubné, po malých dawcích usnadňuje wymě- šowání a tudyž prospíwá we wodnotělnosti ; usušená jest slabší, S, příjemná. S. amoena Lén. Jacg. aust, £, 248. Ci- bule wejcowitá, asi 1'l;“ dlauhá, wně popelawými sukni« cemi, u wnitř ale bílými opatřenás listy obyčejně 4, asi 1 dlauhé a '/:“ široké, skoro ploché, čárkowité, dolů se ztenčující, na konci tupé a skoro kápowité, pěkně ze- lené, dole pošwami ztuha se objímající: stwol z pro- střed mezi listím wyniklý, nižší listůw, hranatý, nesaucí na konci hrozen jednoduchý, řídký, přímý, složený z 3 — 10 kwětůw přímých; stopečky dolení delší, hoření kratší nežli kwěty hwězdowitě rozložené, I“ široké, sy- tě blankytné: lupenůw eliptičných, tupých, Ižilých 5 Ji- steny kratičké, uťaté nebo zubaté, blanowité, — W E. wropě jižné, w prostřední tu a onde w sadech tráwna. tých, Kwěte w dubnu a kwětnu.4. S. dwaulistá. S. bilolia Lin. Jacg. aust, t, 1W1, Po» dobná předešlé, menší ale a obyčejně o 2 listech ko- "pinatočárkowitých, žlabowitých, na konci na oblo swi= nutých, kápowitých; stwol oblý, nesaucí na konci hro- zen jednoduchý ; stopky přímoodstalé, dolení delší kwě« tůw pěkně blankytných, o růžowých anebo bí- lých; listeny kopinaté, ostré. — Na lukách wlhkých Ewro- py prostřední. Kwěte w březnu a dubnu, 2. S, jedlá. S. esculenta Séms, Bot. mag. t. 2214, Pha- langium guamasch Pursh, P, esculentum Na © Cibule wejcowitá, sukničkami bnědými zabrnutá; listy 8—10"— Y dlanhé, čárkowité, žlabowité, příkýlaté, dole ztenče. né, modrawě zelené ; stwol nahý, I—1Y/ anobrž 2 wy- soký; hrozen složený z 10—20 kwětůw welikých, 14“ širokých; stopky krátké, rownowážné, podepřené liste- nem čárkowitošídlowitým, stopky delším; ušty okwěťo- wé modré nebo bílé, nestejně rozložené: 5 hořejších wzhůru obrácených, přiblíženější a I nejdolejšího se- hnutého, wšech čárkowitě © podlauhlých, přípoddutých, na rubu příkýlatých i s tyčinkami stálých; tyčinky nej- doleji ná ušty okwěťowé připewněnés čnělka niťowitá zdélí tyčinek s blízna drobníčce a nestejně na tré klaná, — W Americe sewerné, 4. 154 74 Cibule swiží -dužnatá, ostrá, nabýwá upečená lahodnosti, takže Američané ji jedí a kwamaš nazýwají, KANDÍK, ERYTHRONIUM,. © HUNDSZAHN. Okwětí Glupenné, zwonkowité: lupenůw na konci podluhowatých, 3 wnitřních nejdoleji se 2 mozoloma. Tyčinek 6 podplodních, s nitkami šídlowitými, nesau« cími prašníky dolejškem připewněné, (Čnělka o 3 bliz- nách. Tobolka zakulatělá, 3pauzdrá, © Semena mnohá wřetenowitá, dwojřadě na wnitřních krajích přehrádko- wých připewněná. 35 K. ewropský. E. Dens Canis Lin. Jacg. aust. 5, app- 7. 9. Red. lil.1.194, Pseudohermodactylus Mar. Wel, 402. C. © Cibul wejčitopodluhowatých obyčejně několik po- hromadě asi 1“ dlauhých, každá wypauští lodyhu ten- kau, asi na [“ wysokau, w zemi wáznaucí, na jejímž kon- ci stojí dwa listy a u prostřed stopka; listy počínající pošwau asi 16"“ dlauhá, jichž wněšná wětší objímá ni- ternau 3; listy kopinaté, dole ostré, na konci kratíčce za- končíté, tupaunké, zelené, bílé nebo nachowě skwrnaté, 9" dlauhé, wněšný širší, 8“ široké, wnitřní 44; stop- ka asi 4“ dlauhá, přímá, oblá, (kwětá na samém konci podhnutá, takže kwět odwislý; okwětí asi 24 široké: lupenůw kopinatých, tupých, t“ dlauhých, 3“ širokých, pěkně nachowých, někdy bílých anebo těma barwama peřestých; tobolka jeblatcowitá, 3bočná. — Na palau- cích, chlumech Ewropy jižné, a mistem prostřední, též w Sibirii. Kwěte w dubnu a kwětnu. "© Tatarowé dělají z cibul jedlau kaši, Před časy podáwali ji k posilňowání. KALOKWÉT, © AGAPANTHUS. © SCHMUCKLIUIE. Okwětí nálewkowité, prawidelné, na šestero klané. Tyčinky z trubky okwěťowé wyniklé, podhnuté. | Cnělka „niťowitá: blizna 3laločná. Wobolka dlauhá, 3Shraná. Se- mena křídlatá, Kwěty okoličené, : + K. obcený. A. umbellatus Heri, sent. 18. Red. lil. £ 4. Crinum africanum Len. Knorr 1. €. L. 10. Cibule we- liká, podluhowatá, do pola nad zemí čnějící, wypauští mnoho. listůw po zemi rozložených, čárkowitokopina- tých, auzkých, skoro rowných, mělkaunce žlabowitých ; stwol 2“ wysoký, oblý, nese na konci okolík složený z 13—28 kwětůw stopečnatých, stkwěle modrých; okwěti má trubku krátkau, kraj uštůw podlauhlých, 3 střída- É, wých širších, tupějších: tyčinky nitek modrawých, pra- šníkůw wábatých. — Na Předhoří dobronadějském ; u nás w donicech pro ozdobnost. JACKOWITÉ. NYACINTHEAE, CAREWEK, ENDYMION; -© Okwětí zwonkowité, Gdílné: uštůw dole srostlých. - Tyčinky rowné, pod prostředkem z uštůw okwěťowých wyniklé a přirostlé, dolů běžící, Semena zakulatělá. -C nachýlený. C. nutans Dumont. Hyacinthus non seriptus Ln, Blak. t. 61, Jacek nepsaný, Cibule kulowa- tá, bílá; listy čárkowité, asi 10“ dlauhé, %4' široké, na konci na oblo swinuté, a tudy jakoby hrotité ; stwol 8" wysoký, oblý, nesaucí na konci brozen jednoduchý, na- chýlenýs kwěty mnohé, jakož i stopky a listeny sytě blankytné, wisuté, zwonkowité, po kraji podchlípnuté, delší stopek; listeny dwojčatné, kopinatočárkowité, del- ší stopek. — W hájích stinných po Malé Asii, Ewropě již- -né a místem w Ewropě prostřední. Kwěte w kwětnu. 4, Cibule ostrá a sliznatá, Sliz z ní dobytá může nahraditi klo- watinu arabskau, E a BazarvrTa, © Hyacivruvs, © HYACINTNE, Okwětí nálewkowitozwonkowité, na šestero klané: kraje daleko otewřeného. Tyčinek 6, w trubce okwě= ťowé připewněných. Waječník na čechalce se 3 jamka- mi mednatými. Čnělka krátká s bliznáu tupau. Seme- -na zakulatělá, 4 : B. obecná. H. orientalis Lín. Mill. 1. 148. Cibule - wejcowitozakulatělá, bělawá nebo z čerwenawa hnědá; listy po 5—8, přímé, čárkowité, žlabowité, na konci ká- - powitě stažené, tráwowě zelené, "/ dlaubés stwol oblý, trochu wyšší listůw, nese hrozen 6—1Skwětýs kwěty > krátkostopkaté, *4—1" dlauhé, wálcowitonálewkowité, do pola na šestero klané, uštůw podchlípnutých, dole zba“ ňatělé, wonné, modré, růžowé, bílé nebo bledě žluté 3 listeny podwojné u dola stopek, nejkratší, blanowité, — W Malé Asii a Africe sewerné, we Francii jižné ale a Pedemontu nepochybně zdiwočelá, Kwěte w dubnu a kwětnu. 2, 1 596 Oblíbená ta bylina sází se we kwětnicech a kruhnlích + již wíce 2000 rozdílných odrodkůw znátno, Cibule přý jedowatá a we flastru zrostu wlasůw překáží. BrEnvsač, Muscámr, Okvětí kulowatowejcowité nebo wálcowité : ústí stě-. sněného, kraje nejkratšího, Gzubého, B. chocholatý. M. comosum Měl. Hyacinthus co- mosus Lin. Jacg. aust. t. 126, Cibule wejcowitá, 1/4“ wy= pauští asi 4 listy čárkowité, asi 1“ dlauhé, 4“ široké, žlabowité, nahoře mnohem užší, křiwené; stwol krat- ší listůw, oblý, hladký, lysý, nese na konci hrozen je- dnoduchý, mnohokwětý; kwěty do 34 celého hroznu aurodné, na stopkách obdálných, modrawých, fowno- wážně odstáwajících, hranolowité, asi 3" dlauhé, na- hnědlé, dole a na konci z hněda zelené, na nejhořejší :/4 hróznu nijaké, t. neaurodné, déleji stopkaté, přímé, jako stopky a částka jejich osy modré, jakoby chochol dělající. — Na rolích, polích, winicích Ewropy pro- střední jižné. Kwěte w čerwnu. 2f. : Jest to prý dolbos Řekůw, jehož užíwali za pokrm a též proti Wwodnotělnosti, B. muškátový, M. ambrosiacum Moench. M. obso- letiore flore Cus. 1. 2. 118. Hyacinthus Muscari Lóz. Kern. ť. 25. Cibule wejcowitá, bílá; listy asi 7“ dlauhé, 1" široké, čárkowité, žlabowité, na konci. kápowitobro= tité, tupé, sytě zelené, nejlysejšíj stwol listů kratší, pří- mý, oblý, lysý, na konci nese hrozen jednoduchý, pří. mý; kwěty wsecky stejné, na stopečkách nachýlené ne- bo nicí, wejcowitotrubkowité, skoro zawřené, ze žluta hnědé ; listeny blanowité, nejmenší. — W. Malé Asii lk, R. 1551 přesazen byl do Ewropy, kdežto oblíben w kwětni- cech a sednicech pro líbeznan wůni. (Cibule hořká působí oškliwost a dáwení, B. hroznatý. M. racemosum W/. Hyacinthus race- " mosus Lén, Jacg. aust, t. 161. Cibule zakulatělowejčilá, -bílá ; listy mnohé, na 1" dlauhé, ploché, oblaučnatokři- „wené, položené, auzce čárkowité, žlabowité; stwol asi 8'“ wysoký, přímý, oblý, lysý, nese na konci hrozen klasowitý, jednoduchý, složený ze kwětůw stejných, směstnaných, wejcowitých, nachýlených, hořeních nija- kých, tmawě modrých, jínatých, bělozubých, wonných. — Na lukách wlbkých Ewropy jižné a prostřední, Kwě- te w kwětnu. ff. B. přímolistý. M. botryoides Me//. Hyacinthus bo- (1307 tryoides Lín. Sturm. 1. H. b. purp. Ml. Cus. 1. p. 181. Podobá se předešlému; listy čárkowité, dole ne- ztenčené a tím přímé, žlabowité, zprobybané; stwol li- stů mnohem kratší, přímý, nesaucí hrozen klasowirý, hustý, složený ze kwétůw kratíčce stopkatých, nachý. lených, kulowatowejčitých, hořejších nijakých, pak mír- ně odlehlých, tmawě modrých. — Na rolích a winicích Ewropy jižné a prostřední, Kwěte w dubnu a kwětnu.!f. RůzvNoLACHÁČ, | LACHENALIA, Okwětí trubkowité nebo zwonkowité, Gdilné, dwoj- řadé: řada wněšná kratšt nežli wnitřní. Tyčinky rowné, dole z trubky okwěťowé wyniklé, Tobolka 3křídlá, Se- mena kulowatá, černá. R. trojbarewný. L. tricolor Jacg. rar. t. 61. L. lu- teola Jacg. rar. t« 395. Cibule wypauští 2—3 listy čár. kowité, dole opošwujicí se, na líci hnědě skwrnatě, jakož i stwol na dolením dílu: stwol asi I“ zwýší, přímý, ne- se na konci hrozen ozdobný, jednoduchý, složený ze kwětůw stopkatých, odwislých, 1“ dlauhých, nálewkowi- tých, žlutě pomarančowě a nachowě peřestých: uštůw wněšných wejčitých, ostrých, dole zbaňatělých, wnitř- ních dwakrát delších, čárkowitokopisťowitých, wykroje- ných, na konečném dílu nachowých; listeny wejčité, ostré. — Na Předhoří dobronadějském, u nás w kru- bulíeh pro ladnost, Kwěte w dubnu. If, TnRosšmaTKA. © VELTHEIMIA, © VELTHETMIE. Okwětí trubkovwité, Gzubé, stejné. Tyčinky w trub- ce r dán Blizna 3laločná, "Fobolka blánatá, 3- křídlá : pauzder o (| semeně podluhowatém. T. obecná. NV. viridilolia Jace. schoenb. t 18 Red. dd, 1. 193. Z cibule rusé, co husí wejce weliké, wychá- zejí listy přímoodstálé, podlauhlokopinaté, řeřabaté, 0- stré, lysé, zelené, někdy skwrnatés z prostředka jich wzstupuje stwol 1—1"/+ wysoký, wztyčený, oblý, hladký, zelený, nachowě čárkowaný, na konci nesaucí hrozen klasowitý, jednoduchý, asi 5“ dlauhý, složený ze kwě- tůw odwislých, překrátkými stopkami podepřených, 1+“ dlavhých, růžowých, na obojím konci bledě žlutých: listeny wejčité, dlauho šídlowitě zakončité; tobolky wa- ječné, bělavé, 1%4“ dlauhé. — Na Předhoří dobrona- dějském, u nás w donicech. 1598 CHocHoLATICE. | Eucomis. | SCHOPFLÍLIÉ. Okwětí příkolowité, stejné, stálé. Tyčinky z dolej- ška okwětí wyniklé, nitek dole rozšířených a w trubku krátkau srostlých, Semena wejcowitá. Ch. kropenatá. E. punctata /eriř. sert. 1. 18. Basi- laea punctata Lam. £. 239. /. 2, Z cibule wynikají listy střewíce delší, podlauhlokopinaté, odstáwající, žla- bowité, nejlysejší; stwol asi na £ wysoký, hnědě kro. penatý nese hrozen klasowitý, dlauhý, na konci ozdo- bený chocholem z listůw krátkých; kwěty čerwené na stopkách co ony samy dlauhých, podepřených listenem wejčitým, ostrým; okwětí obšírně nálewkowité, hlubo- ce na šestero klané: uštůw wejčitých, ostrých, delších nežli tyčinky. — Na Předhoří dobronadějském; u nás pro ozdobu w kruhulích. 2. oh Ch. přitlačená, E. regia Aů. Friullaria regia Zn. Corona regalis Dell. elt. t„ 92, /. 109. Listy delší stře- wiíce, 2“ širší, jazyčité, tupé, rozložené, a k zemi při- tlačené ; stwol oblý, 1'/7 wysoký, na konci nesaucí hrozen asi 2'/:“ dlauhý, nahoře zacloněný chocholem z listůw kopinatých, ostrých, hroznu o málo kratších s kwěty, Krátkostopkaté ; listeny co stopka dlauhé, kopi- naté, běloblanowité; okwěti zelenawé: uštůw kopinatých, ostrých, — Na Předhoří dobronadějském. U nás w kruhulích. 4. PoMAUČENEC, ALETRIS. ALETRIS, -© Okwětí nálewkowité, swraskalé a pomaučené : kra- je na šestero klaného. Tyčinek 6, ze trubky wyniklých. Blizna 3laločná. Tobolka 3hraná, Spauzdrá, mnohose- - menná. ž + Po bílý. A. alba Míchr. A. farinosa Líu Hyacinthus floritanus Pluk, amalt. £. 431. £- 2. Cibule tlustá wy- pauští listy podlauhlé, hladké, přířeřabaté, hrotem u“ © končené, po zemi na způsob růže rozložené,6“ dlauhé, ts“ širokés stwol 1—2 wysoký, přímý, tuhý, žlutawě zelený, šupinatý, nese klas 4—6“ dlauhý, složený ze kwětůw 3" dlauhých, bílých, wně přikrytých srstí mau- kowitau. — W Americe sewerné. Kwěte po celý kwěten. vá "Cibule náramně hořká potřebuje se k posilowání žalůdku a k uléčení zimnic. U nás dobře se daří. (1399 | Podřadí 5. IVĚNCOLU KOWITÉ. VULBAGHIAE. WěxcoLeukK, | TULsacuIa. © TULBAGNIE, bos k vše Okwětí nálewkowité: kraje na šestero klaného. Wěnec w ústí 3lupenný: lupenůw na dwé klaných, co kraj welikých. Tyčinek 6: nitky nejkratší; prašníky po 3 dwojřadě we wěnci připewněné, Blizna jednoduchá. Tobolka 3pauzdrá, Semena Shraná, swraskalá, černá, -WF česnekowý. T. alliacea Aw. T. capensis Lin. Jaca. ho vínd, 2. t. 115, Cibule mrcasů přemnobých, tlustých, příwřetenowitých; listy kořenowé, mnohožilé, čárkowité, příniťowité, přídužnaté; stwol 1" wysoký; taulec okolíč- natý, 2dílný ; kwěty nicí, hnědonachowé ; okwětí trubko- wité, dole břichaté; kraj Gdilný: ušty čárkowité, tu- pé, odstálaunké, co trubka dlauhé; wěnec wyniklý z ustí trubkowého, Gzubý, co kraj dlauhý; nitky nejkratší; prašníkůw 6 wejcowitých, hořejší 3 pod krajem wěn- cowým, dolení 3 s předešlými střídawé pod hořeními; čnělka krátká ; blizna tupá; tobolka wejcowitá, 3hraná, tupá. — Na Předhoří dobronadějském. Kwěte w srpnu. Listy třené silně zapáchají česnekem. Cibule w mléce wa- řená prospíwá sauchotinářům, Podřadí 6. PLOTNICOIWITÉ. © ANTNERICEAE. KoričkKo, ASPHODELUS. | AFFODIL, Okwětí hluboce 6dilné, rozložené, Tyčinky dolej- škem rozšířeným na způsob baňky waječník obklíčují- cí. Čnělka niťowitá nebo příkejowitá: blizna 3bočná. Semena hranatá. K. žluté. A. luteus Lín. Jace. h. vínd. 1. 11. Kopič= ko králowské žluté Mar Jel. 192, Kořen sestáwá ze swazku mrcasůw bambolowitých, dužnatých, žlutých 3 lodyha 2—3 wysoká, wztyčená, nejjednodušší, hustě listnatá, až pod kwěty pošwami přikrytá ; listy šídlowité, Shrané, žlábkowané, hladké, siwé, dole rozšířené w po- šwu blanowitau, dolení podhnuté, (“ dlauhé, hoření zponenáhla se umenšují; kwěty skládají na ose ostro- hrané hrozen hustý, konečný, 4“—1'f dlauhý, žluté, 101 1600 wonné; listeny asi zdělí kwětůw, z dolejška wejčitého © šidlowitokopinaté, mázdrowité, bělawé, nabnědlau žilau protažené; okwětí 2" široké: uštůw čárkowitokopina- tých, u prostřed se zelenau žihau ; tyčinky sklonité, 3 kratší ostatních; čnělka sklonitá, niťowitá, zdélí okwětí; blizna malá. — Na pahrbcích wýslunných Ewropy jižné a Afriky sewerné. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 24k. Krásná to rostlina, naše zimy pod Šírým nebem snášející, Bam- boly sliznaté, skoro bezchutné, jindá w lékařstwí se potřebowaly. „Ko bílé. A. albus. HWilld. A. ramosus: $ Lin. A. IL. Clus, |. p. 197. .A. verus albus Blak, £, 268.. Kopíčko králowské Mar, Háj. 163. K. k. bílé Mat. Hel. 162. Ko- řen bambolatý; listy čárkowité, ploché, na rubu ký- laté, měkké, pěkně zelené; stwol přímý , 2—3 wyso- ký, co- malík tlustý, latowitě wětewnatý, oblý, nejly- sejši, na konci nesaucí hrozen jednoduchý, mnohokwě- tý, přehustý; listeny wejčité , šídlowitě zakončité, po kraji bělomázdrowité, delší; okwětí asi zwící kwětu po- marančowého, bílé: ušty kopinaté, ostré, žilau hnědau opatřené ; tyčinky snitkami z dolejška podlauhlokopina- tého niťowitě ztenčené; tobolka wejcowitá, Sbočná; na každém boku. slabau hranau opatřená. — Na kopcích wýslunných Ewropy jižné. Kwěte w čerwnu. )f. * K. wělewnaté. As ramosus Lin. Plenk t. 269. A. I. Clus. |. p. 196. Podobá se předešlému, rozděluje se ale listím mečowitým, stwolem wětewnatým, listeny sto- pek kratšími, nitkami z dolejška okrauhloobwejčitého, pře- tupého pak náhle niťowitými, a konečně tobolkami kilokatými, — Tamtéž roste. Kwěte w dubnu a kwět- nu. 4. Bamboly obau těch rodů mají při sobě ostrotu, jíž wřelau wodau pozbýwají. Za čas neaurody dělají z nich mauku, ze které chléb pekau. Staří je zaswětili Proserpině, a wšude sázeli na hro- by; domníwajíce se, že duše mrtwých bamboly jejich se žiwí. W lékařstwí je potřebowali proti ušťknutí hadímu, wyraženi- „ nám a wředům, ce KonÁáTKA. © ANTHERICUM, © ZAUNLILIE, + Tyčinky podplodní, nitek šidlowitých, dole neroz- šířených. Ostatní jako u kopíčka. K, jednoduchá. A. Liliago Lin. Jacg, h. vind. 1, 88. Fl. dan. t. 601. Bílá záře; pawaučnice; běložárka ; ko- hátka, Kořen sestáwá ze swazku mrcasů tlustých, šedo- hnědých, dlauhých, a wypauští wzhůru malý trs listůw čárkowitýchy asi 1'/:“ širokých, sotwa 1“ dlaubých, pří- mých, mělce žlabowitýchs lodyha střewičn: dnoduchá, nesaucí 1—2 listy krátké, auzké, a na konci hrozen jednoduchý, řídký, asi 'j“ dlauhý; listeny wej- čité, šídlowitě ukončené, běloblanowité, mnohem kratší nežli stopka, asi 4“ dlauhá, 1kwětá, dole klaubem 0- patřená 3; okwětí rozložené, asi 1" široké: uštůw podlau- hlokopinatých, bělostných; tyčinky kratší okwětí; čnělka sklonitá, na konci wzstaupawá, co okwětí dlauhá; to- bolka wejcowitá, tupá, asi '/“ dlauhá. — Na pahrbcích skalnatých, wýslunných nejwětšího dílu Ewropy. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4+4 Vřja Ozdobná to rostlina, jehžby we. kwětnicech místa zaslu- howala. Nižádný -díl nemá chuti ani zápachu; nicméně wšak se otřebowáwala proti ušťknutí strupanůw, jedowatých pawaukůw a jiným jedům, protož slula bylina ta phalangium, B. wětewnatá« A. ramosum Lčn. Jacg. aust, t. 161. Záře bílá; pawaučnice. Pbalangium ramosum Lam. Po- dobá se welmi předešlé, liší se ale listím čárkowitým, žlábkowitým, přímým, stwolem wětewnatým, čnělkau rownau. — Tamtéž. 4, LEeNowNÍK, © PHORMIUM. | FLACHSLILIE, Okwětí trubkowité, hluboce Gdilné, dwojřadé: ušty 9 wnitřní delší wněšných 3. Tyčinky nejdoleji na okwě- tí připewněné, střídawě delší a kratší; prašníky přímé. Čnělka 3bočná, wzstaupawá, s bliznau 3hranau. Tobol- ka Spauzdrá: semen blánatě obraubených. L. obecný. P. tenax. Forst, char. te 24, Cook. sec. voy. 1, 4. 22, Lam. 4. 231, f. 2. Fauj, S. Fond anm. mus. 19. 1, 20. Dict, sc nat. 2. £+ 51, Kořen mnoboletý, bambolatý, dužnatý; listy kořenowé mnohožilé, dwoj- řadé, čárkowitokopinaté, 2—5' dlauhé, 2—3'/“ široké, ostré, kýlaté, dolejškéem žlabowitým jezdiwé, až do pro- středka přímé, pak oblaukem podhnuté, lysé, kožowité, - silné, tuhé, jasně zelené, ponažlutawé, na rubu bledší, na kýlu wystáwajícím — krwawě. naběblés stwol 2—T zwýší, na konci latowitě rozwětwený, oděný šupinami přitlačenými, hnědými, kýlatými; kwěty na wětwích je- dnostranné, skoro přímé, žluté, dole zelenawé: trubky krátké, medem naplněné; tobolka %bočná, přízkraucená, o mnohých semenech dužnatých, tlačením dáwajících olej smradlawý. — Na wlhkých místech Nowého See- landu a ostrowu Norfolku mezi 33 a 479 šířky jižné. 4. owoseelanďané od nejdáwnějších časůw dobýwají z listí ji- - konopí , nowoscelandskými nazwané, z něhož uetoliko 101* 1602 dělají tkanfny na Šat, anobrž i šnůry, prowazy. Od dáwna sází se u welikém množstwí na Nowém Hollandu k témuž cíli, a len již nyní zawáží se do Ewropy, hlawně do Angličan, Listy jeho nelze na příč roztrhnauti, snadně ale na dél. O setí jeho též se pokusili w Ewro- pě a našli, že we Francii jižné a Dalmecii dobře se daří, w sewer- né Francii ale a krajinách podobného položení jsan zimy tuze tuhé Bo něj. Len ten rozeznáwá se welikau pewností a neobyčejným eskem, Podřadí 7. DENIIWKOWITÉ. HEMEROCALLIDEAE. © DENIWKA. © HEMEROCALLIS, © TAGLILIE, Okwětí kraje nálewkowitě rozšířeného, Gdilného, dole w trubku krátkau, wálcowitau ztěsněného. Tyčin- ky dole 'w okwětí připewněné, šídlowité, sklonité, Čaěl- ka niťowitá, jako tyčinky směřující ; blizna 3hraná, Se- mena zakulacená. D. žlutá. H. flava Lin. Jaeg. hk. vínd. £. 139. Schk. €. 98. Kořen složený z mrcasů dlauhých, silným dílem w bamboly ztlustlých; listy 2 dlauhé, čárkowité, ostré, žlabowité, dole mečowitě kýlaté, jasně zelené, kratší stwolu přímého, 1—3' wysokého, nahoře chudowětew- ného; listeny, objímawé, čárkowitokopinaté; kwěty pěk- ně žluté, woňawé; okwětí liliowité, skoro 2“ dlauhé: trubka wálcowitá, dole příbaňatá, 3krát kratší kraje nálewkowitého, rozděleného na ušty kopinaté, ploché, ostraunké, mnohožilé, bezžebré, jichž wnitřní širší a tu- pější. — Na místech bahnitých, stinných Ewropy jižné a Sibirie. Kwěte w čerwnu. $. U nás we kwétnicech. Kwěty jindá w lékařstwí užitečné (flo- res lilio-asphodeli), Tatarowé dobýwají z listůw způsob konopí na tkaniny. + Do plawá. H. fulva Lin. Lilio-asphodelus Cus. 1- p. . 137. Podobá se předešlé; snadno ale rozeznáwá se dwojnásobnau welikostí wšech dilůw, listím širším, hla- wně kwěty newonnými, žlutoplawými, jejichž ušty wai- tění širší, tupější, po krajích čeřité a jejiž žíly mno- hými žebry příčními spojené. -— Tamtéž. Kwěte po- zději t. W lipnu a srpnu. 2£. t | U nás we kwětnicech welmi obyčejná a jako předešlá welmi bující. : BonyžKa. © FUNKIA. © FUNKIE, Okwětí kraje. nálewkowitě rozšířeného, Gdilaého, tá NÍ o dole w trubku dlauhau wálcowitau protaženéh | 2pyského, © Fyčinky jako předeš na zpleštilá, mázdrowitě křídlatá. 0 ný ze B. bílá. F. subcordata ng. Hemerocallis alba Andr. Red. lil, t, 106. M. japonica Zhunb. Jaksan Kaemp/. t. 863. Kořen z mrcasů tlustých složený, wypauští trs z listůw dlauhořapikatých, srdčitowejčitých, ostrých, kři- © wožilých, mačeřitělých, jasně zelených; stwol jednodu- chý, přímý, 4'// wysoký, chudolistý, na konci nesaucí hrozen krátký, jednoduchý, ze kwětůw bílých, wonných, 8“ dlaubých, nicích, krátkostopkatých a podepřených listeny welikými, zelenými. — W Číně a Žapanu. Kwěte w lipnu a srpnu. t. W Žapanu užíwají kwčtůw w lékařstwf. U más pro ozdobnost we kwětnicecli, | B. modrá. F. ovata Spreng. Hemerocallis caerulea Andr. bot. rep. 1. 6. Went. malm. t+ 8. Red. lil, t. 106. Diet. se. nat. atl. 2, t. 52, Podobá se předešlé, liší se ale listy wejčitými, zakončitýmí, hroznem jednostran- ným, hojnokwětým, kwěty odwislými, © polowičku menšími, modrými, listeny menšími, mázdrowitými. — Roste tamtéž. Kwěte časněji předešlé, 4. W kwětnicech našich zimu pod šírým nebem sotwa snáší. Nocowka. PoLYaNrnEs, © TUBEROSP, Okwětí kraje nálewkowitého, dole w trubku nakři- wenau prodlauženého, na šestero klaného. Tyčinek 6, z ústí trubkowého wyniklých. Čnělka niťowitá ; blizna na tré klaná. Tobolka zastřená dolejškem okwěťowým, 3- pauzdrá ; semena mnohá, plochá, dwauřadá. N, obecná. P, tuberosa Lin. Red. lil, r, 141. Amica noctis Humph 5. 4. 98. Kořen s oddenkem hlízowitým, okulatělým, wypauštějícím dolů mnoho rarcasů tenkých, jednoduchých, dužnatých, a wzhůru lodyhu přímau, jednoduchau, někdy 3—4“ wysokau3 listy kořenowé a nejdolejší lodyhowé dlauhé, přímečowité, sedawé, nej- celejší, málo objímawé, nejostřejší, hoření krátké, stří- dawé, skoro šupinowatés kwěty na konci lodyhowém rozpostawené w klas jednoduchý, delší nebo kratší; kwěty ojedinělé, sedawé, střídawé, bělostné. — W Indii wýchodní, na Ceylonu a Žáwě. 4, -W Ewropě jižné pod šírem se sází a rozmnožuje, n nás musí se w hříjnech anebo w pokoji chowati a náramnau nesnadností se Oblíbená jest pro silnau wůni, již kwěty nočního času am we dno nejwčtším dílem jsau zawřeny, We kwětnicech 1604 jest několikero odrodkůw, i také s plným kwětem. [Dělají ze kwětů olejík wonný, jako jasmínowý; nakladauce do wrstew kwěty a bawl- nu olejem behenowým napuštěnau ; když pak olej z nich wylaužil wůni, wytlačí jej z bawlny, a někdy líhu naň wlejí, aby kořenné část- ky se rozpustily. : OBLacHÁČ, | MASSONIA. © MASSONIE, Okwětí Gdilné, pootewřené. Wěnec trubkowitý, na zubech prašníky nesaucí. Tobolka 3pauzdrá, 3křídlá, mnohosemenná. O. širolistý. M laufolia Len. Lam. 6. 2384. 1. Bot. mag. 1. 848. Cibule zwící řetkwičky wypauští listy dwa příokrauhlowejčité, rozložené, sedawé, na líci Čer« wenawě skwrnaté, na rubu bledě zelené, bezžilé, lysé ; kwěty bílé, kratičkostopkaté, mezi listeňoma 'w způsob okolíku nahromaděné, přísedawého nebo o kratíčký stwol podepřenéhos okwětí rozložené, skoro. zdělí wěnce ; tobolka tupá. — Na Předhoří dobronadějském ; u nás w kruhulích. Kwěte w březnu a dubnu, %4. Podřadí 8. ALOESOWITÉ. YUCCEAE, ALOES. ALOĚ. © ALOĚ. -© Okwětí trubkowité, rowné nebo nakřiwené, na še+ stero klané nebo Gdílné: kraje prawidelného nebo pří- dwojpyského. Tyčinek 6, z lůžka wyniklých: nitky ni- ťowité; prašníky přilehawé, Čnělka niťowitá, 3bočná ; blizna nepatrně Slaločná, Semena pleskatá nebo hra- atá.. bí koš Pokolení asi 780 rodůw obsahující, z něhož někteří spisowa- telé udělali do 7 pokolení, kterých znaky ale takowé, že lépe z nich toliko družstwa nadělati. Skoro wšecky rostau w jižné Africe, "Listy wšech welmi přiblížené, tlusté, dužnaté, pewné; kmen bned zkrácený a tudy nepatrný; hned stromowitý, dřewnatý; obyčejně je- dnoduchý, pořídku w stáří na konci se rozsochacující ; kwěty na hroznech konečných, prodlanžených. A. obecný. A. vulgaris Lam. Důsseld. 2, t. 4. A, „perfoliata vera Lin. Plenk 4. 262. Kadanaku s. Kadavali Rheed. (1. 6. 3. Kmen jednoduchý, obyčejně zkřiwený, pak 1—?2 wysoký, dřewnatý, šťáwnatý ; listy na konci shlaučené, objímawé, kopinaté, odstálé, na konci oby- čejně podhnuté, obdálně kolcatozubaté, tlusté, měkko- dužnaté, bledě zelené, bělojínaté, často běloskwrnaté ; + 4405 stopka konečná, 2—3 wysoká, je uchá nebo wě- tewnatá, nesaucí hrozen 1 dlauhý, klasowitý; kwěty žluté, tmawě žlutě nebo zelenawě žíhané, pak odwislé; okwětí delší 1", Gdílné: trubky baňatowálcowité, uštůw. na konci podhnutých ; semena hranatá. — W Africe, odkud do jiných země dílůw, jmenowitě do Indie wý- chodní a západní, též do Ameriky přesazený a tam jakož i w Ewropě jižné zdiwočelý. Kwěte w čerwnu a lipnush + A. sokotorský. A. soccotrina Lam. Decand. gr. £« 89. Důsseld, 2. 1. 2. Blak. £. 333, Podobá se předešlému, Kmen 2—6 wysoký, třebas co rameno tlustý, pak roz- sochaný ; listy mečowitokopinaté, přimé nebo wzslaupa= wé, na konci příwehnuté, přísiwé, po kraji z husta bě- lokolcatě zubaté ; okwětí na šestero klané, stkwělé, čer- wené nebo šafránowé, po kráji zelenawé, — Na Soko- toře ostrowě, Předhoří dobronadějském, w Arabii a ladii wýchodní. „kotě : | A. stromowitý. A. arborescens Měl Decand. gr. 1, 38, Blak. 1. 333. Důsseld. ©. 22 © Kmen dospíwá wýš- ky 10—12, jest jednoduchý nebo wětewnatý 5 listy čár- kowitokopinaté, skoro šídlowité, zakončité, oblaukowitě podhnuté, ze zelena kolcatozubaté ; okwětí 1/2“ dlauhé, na šestero klané, šarlatowé, zelenawě obraubené. — Na Předhoří dobronadějském. Kwěte w čerwnu a lipnu. k. Á. klasatý. A. spicata Lín. Kmen 4 wysoký, co ra- meno tlustý ; listy střídawé, skoro na záwit rozpostawe- né, ploché, mečowité, zubaté, bíle skwrnaté nebo krope- naté; kwěty klasené, rownowážné, zwonkowité, bělawé, překrátce stopkaté, — U wnitř na Předhoří dobrona- dějském. i. VE be | A. hrozný. A. (erox Decand. gr, t. 32. Kmen tře- bas 20“ wysoký, jednoduchý; listy wejčitomečowité, tu- baunké, siwé, podhnuté, obak nejkolcatější ; kwěty na latách žlutawé, — S předešlým. k Z hořké šťáwy listowé těchto rodůw dělají alae. klejoprysky- říci, ad dáwna co lék wýborný prospěšnan. Dobýwají jí ale naře- zajíce listy a chytajíce šťáwa wykapáwající; takowá jest owšem nej- lepší; špatnější dělají waříce rozkrájené listí nějaký čas we wodě, a wýwaru pak oddymujíce na sucho. Nejšpatnější jest ale wytlačením dobytá, W obchodu rozeznáwají čtwero aloe, A, sokotorské (A, socaotrina) jest nejčistší tmawčě hnědé, wels mi kruché, nepříjemně zapáchající a přehořké, "To přichází z Indie wýchodní w dyních, A. dobropředhorské čili stkwělé, jest žťlutší - něžli předešlé a přiwáží se z Afriky u welikých krách w sudech anebo bednách, A. rudé (A. hepatica) žlutawě hnědé, nelesklé, wel= mi smradlawé. A. koňské (A. caballina) černé, nečisté, smradlawé. Z aloesu klasatého prý nejlepší aloe pochodí, nepochybně ale do- brota jeho zakládá se spíše na způsobu jeho dobýwání, 1606 A. sochatý. A. dichotoma Lín. Paters. út. ed. germ. 4. 3. 4. 5. Jměním podobá se naduwedeným. Kmen rozsochaný ; listy mečovwité, pilowané; kwěty na latu rozpostawené; okwětí wejcowilé, kratší tyčinek. — Na Předhoří dobronadějském. R. ! Hotentoti dělají ze kmenůw wydlabaných tauly, A. jazykowitý. A. lingua Lin, A. disticha Knorr. 1. te A. ©. 12. 14. A. afr. Comm. hort, 2. t. 8. Kmen nej- kratší; listy dwojřadé, jazykowité, tmawě zelené, bělo- skwrnaté, tupé, hrotité, po kraji ostré, bradawičnato= zaubkowané; kwěty na hroznu přímé, nakřiwené. — Na Předhoří dobronadějském, 4. A. perlatý« A, margaritifera Lin. Decand. gr. £. 50. A. afr. Comm. hort. 2. £. 10. Kmen překrátkýs listy pří- maunké, wejčité, zakončité, na konci 3hrané, hrotité, na wrchu ploché, obak mozolowitobradawičnaté ; stwol 2 wysoký, příwětewnatý; kwěty zelenawě bílé. — W Africe jižné. 1. A. deltowitý. A. vetusa Lin. Knorr. 1. 4. A, 10. A. afr. Comm. hort. 2. t. 6. Kmen nejkratší; listy břadé, na konci uťatodeltowité a tutéž čárkowané, zelené s stwol asi 6“ wysoký, nesaucí hrozen jednoduchý. — W Africe jižné. 4. B“ Ze tři rody u nás we kwětnicech obyčejné a dobře se arici, - Yvka. Yvuoca. © Yuoca. © Okwětí zwonkowité, 6lupenné. Tyčinek 6, wyni- klých nejdoleji z lupenůw okwěťowých; nitky ploché, dolů se rozšiřující; prašníky přímé, Blizna 3dilná, se- dawá. Semena wíce méně pleskatá. (K. nádherná. Y. gloriosa Lén. Decand. grs te 20. Bot. mage t. 1260. Kmen dřewnatý, přímý, 3—4 wysoký, jednoduchý nebo někdy na konci chudowětewný, a tu oděný ostatky listůw tuhými, šupinowitými; listy na konci směstnané, sedawé, čárkowitokopinaté, dole tro- chu zaužené, lysé, rozewřené, přeostré, anobrž kolcem ukončené, nejcelejší spo kraji břitké, tuhé, 1—1'/:“ dlau- hé, 1—1'/:“ široké, na rubu příkýlaté, modrawě zelené ; z konce kmenowého wychází lata třebas 3“ wysoká, ho- molowitá, zprohybaná; listeny kopinaté, ostré ; kwěty na krátkých stopkách odwislé, wejčitozwonkowité, asi co bilé lilije weliké, bílé: lupenůw wejčitopodlauhlých, tupaunkých, wně na dél znamenaných žihau nachowě- 1607 lau, širokau; Pů: k waječníku přitlačené. — W již- ném saustátí Ameriky sewerné, Kwěte ja září.k. U nás chowá se pro wětší ozdobnost w zahradách a žádá na zimu do topírny postawena býti. We wlastech dělají z ní ploty, Kořen sestáwá z bambolů podluhowatých, hnědých, twarem a weli kostí rozdílných, které w čas nauze nastraubané na chléb pekau. Tobolky přídužnaté, kořennonahořklé, slauží k powlownému poči= šťowání dolem, u Y. aloesolistá. Y. aloifolia In. Decand. gr. t. 20. Y. arborescens Ddl. r 223. £ 416. Podobá se přede- šlé; kmen 10—18“ wysoký; listy 2—3, dlauhé, 1'/; ši- roké, hrotité a kolcatozaubkowané, na konci kmene na- hlaučené ; lata konečná, nesaucí kwěty bělawé, tulipáno- wité. — W poledních krajinách Ameriky sewerné, w Indii západní. h. 6 prov, a Rostlina to okázalá w zahradách neneobyčejná, Podobného užitku, kn Y. wláknatá. J. filamentosa Lis Bot. mag. t. 900. Trew Ehr. t. 3%. Kmen náramně zkrácený ; listy nahlau- čené, kořenowé, množité, přímé, na konci oblaukem podbnuté, dlauhé, kopinaté, mělkožlabowité, krátkobro- té a znamenité tím, že z krajůw pauštějí wlákna dlauhá, bílá nebo plawě žlutá, dolů wisící, tuhá, zkraucenás z prostředka mezi listím wyniká stopka 4—6' wysoká, dry přílatowitě rozwětwená, nesaucí kwěty přísedawé, rásné, bílé, weliké. — Přebýwá v fřenešíny ň. Wlákna s lístůw se oddělující jsau látkau na tkaniny a lehčí prowazy. "4 V Y, agawowůá. Y. acaulis JH. B. et Kunth. měním podobá se agawě; kmen welmi krátký; listy kopinato- mečowité, po kraji obsázené kolci na dwé klanými5 okwětí lupenůw podbnutých, — Hojná nedaleko Kara- kasu a Kumany w Kolumbii. k. | 8 Wlákna listowá obzwláště se hodí na wěci, pro které pře- dešlý rod jest znamenitý, i. ŽLUTOKAP. | XANTHORHOCA. | GELBNARZBAUM, Okwětí Gdílné, stálé: uštůw wnitřních poddutých čili wyblubených, sklimených. Tyčinky ze dna okwěťo- wého wyniklé, čumící. | Blizna dna Tobolka dřewnatá: pauzder 1—2semenných, Peň tlustý, wysoký, často sochatý, někdy žádný, Listy pře- dlauhé, auzké, čárkowitodwojsečné nebo přítrojboké, nejsměstnančj= ší, dole polopošwiwé. Z prostřed nich wyniká stwol dlauhý, oblý, na komci nesaucí klas weliký, wálcowitý, Kwěčty přehuštěné, bílé, drobné; promíchané mnohými listeny střechowitými, nehetnatými, 1608 Ž. stromowuitý. N. arborea R, Bromn. Peň stromo- witý; wysoký, wětewnatý, pěkný koš mající; listy dwoj- sečné, nad prostředkem dhrané a napřed prauhaté, dlauhé, štíhlé, nadwislé; stwol sotwa zdélí klasu předlau- hého; listeny a kwěty lysé. — Na Nowém Hollandu. h. Ze pně prýští se pryskyřice Žlutá, nowahollandskau čili bota- nybayskau nazwaná, Nejwíce jí přichází z nejdolejšího dílu pně w nísku wáznaucího, (Na nowém. Hollandu a Indii wýchodní potřebují lékařowé angličtí ji proti lienterii; jakož i w nemocech hrudních. Že nězký. Xp hastile Sméh. X. resinosa Pers. Peň překrátký; listy dwojsečné; stwol předlauhý, (18—20) a mnohem delší klasu 142 dlauhého ; listeny a ušty okwěťowé wněšné na konci plstnaté, — Na Nowém Hollandu. k. Ten rod dáwá, jak se zdá, ještě wíce pryskyřice s předešlan we wšem se srownáwající. Řád 221. PALMY. PALMABE. „© Okwěti prosté, složené ze 2 přeslénkůw. střída- wych, číselných: lupeny wněšného přeslenu často men- ší a jakoby kalich předstawující, wnitřního prosté nebo srostlé, skoruně podobné. Tyčinky na terči podplod- nim neba nejdoleji z okwětí wyniklé, obyčejně jich 6, před lupeny okwěťowé postawené, pořídku wíce nebo toliko A; nitky prosté nebo jednobratré; prašníky u wnitř pukající. Waječník složený ze 3 worečkůw od- dělených anebo srostlých a pak 3pauzdrý, pořídku 2— dh pauzdra obyčejně [waječná: waječka přímá, čňnělek co pauzder waječníkowých, obyčejně srostlých; blizny jednoduché, srostlé neb oddělené. Bobule nebo «peckowice 3pauzdrá, řídko 3— Ipauzdrá, nebo plod ze -8 bobul anebo peckowic Ipauzdrých složený. © Semen obyčejně co pauzder, bílku welikého, twrdého. Kel w obzwláštní dutině bílku na dně, na čechalce nebo po stra- ně semena umístěná, rowná, homolowitá nebo wálcowi- tá; konec kořínkowý k abwodu semenowému směřující, Kořen mrcasatý; kmen wálcowitý, často wysoko nad zemi se wypinající a obyčejně nejjednodušší, někdy zkrácený; nejřídčeji nej- kratší; ostatky listowými Šupinatý, kruhowaný anebo bradawičnatý, ánobrž i kolcatý, Listy na konci kmenowém nablaučené na způsob chocholu nebo růže, řídko obdályé a střídawé, obyčejně přeweliké, wýstřediwě dlanitě nebo peřeně sečné nebo tržené, w oku násobe- né; dolejšek řapíkowý pošewnatý, často rozsýpající se w síť wlá- 1609 knatan. Kwěty obojaké, jednodomé, řídko mnohomanželné, prawi- delné, na klasech wětewnatých, dužnatých, (palicech wětewnatých), obklíčených taulem 4— mnohodílným a obzwláštními listeny opa= třených, n“ ; Nyní znají asi 200 rodůw, jenž wšecky přináležejí horl pásmu; toliko 40 se jich nachází kromě obratníkůw, a ty jsau nejwíce nízké a krlaté. Na wýchodní polokauli jsan až k 43— š, s, a až k 349 8, j.; w Americe jsau, obmezeny 360 š, s. a 350 š. j„ Ano i w horkém pásmu jsau po rozličných země dílech nestejně. rozlosowány ; co jich w jižné Americe jest (5/3), přiosobuje si jižná. Asie i s přínáležitými ostrowy toliko 34 rody, Afrika 12, Nowý Hol= land a Ostrowy jihomořské 7. Některé jich sestawují husté lesy, jiné o samotě rostau. (Co do místa též jsau rozdílné: některé se daří toliko ná nížinách pomořských, jiné w hanšíce pralesůw, jiné konečně na stepech. Některé bují na znamenitých wýškách nad mo- řem (8—9 tisíc střewícůw na Kordilerách). Wzezření | jejich wůbec jest welebno, a w tom ohledu jmenowaly se kněžngmi rostlin, kte- réhož jména ale nezasluhují; máli se ohled na skrownau ústrojnost a drobnost kwětůw, Za to mnohé nesay ohromné jich množstwí, 4 owoce alespoň dílem náramně weliké. Palmy jsau pro obywatele horkých pásem nesmírného prospěchu ; miliony jich dobýwají z nich potrawn; nápoj, obydlí, anobrž i oděw. Bytnost některých národůw záleží w mnohých krajinách na jediné palmě, jako r, p, kokosník na Ostrowech jihomořských a indských, Dřeň škrobnatý mnohých pa= lem poskytuje mauku a ságo; pázaušky a brosky jsau chutné palmo= wé zelí; owoce chutné nebo jádra jsau hlawní potrawau mnohých plemen; anebo poskytují olej na jídla, k pálení a léčení, Šťáwa z plodůw anebo ze kmenůw dáwá wfno palmnowé ; we kmenu někte- ch mnoho jest cukru; ze kmenu a listí jiných dobýwá se wosk. ny slanží ku stawční příbytków a člunůw, listí ku krytí domůw ; šťáwy swraskující nebo pryskyřičné některých plodůw w lókařstwí, Rozdělují se na patero podřadí: 1) DŮMOWITÉ. Kel w čechalce bilku. Peckowíce, 2) PRSTÁKOWITÉ. Kel w bílku poboční, Bobule. 3) SÁGOJ NÍ KOWTTÉ, Kel. w bilku poboční. Peckowice. 4) KOKOSNÍKOWITÉ, Kel we zpodině bílku, Peckowice, 5) AREKOWITÉ, Kel we zpodině bílku. Bobule, Podřadí 1, DŮMOWITÉ, © NYPHAENEAER, Díýma. © HYPHAENA, Kwěty dwaudomé s nedokonalými taulci. Kwěty wýstřediwě na jehnědách podepřené listeny a swazky chlupůw, 2řadě Gúdílné, Tyčinek 6. Waječník 3pauz- 1610 drý: blizny 3, Peckowice obyčejně (semenná; pecka kožowitá, nahoře průchodná. Bílek dutý, stejný. D. obecná, H. erinita Gaerf. £. 82. Cucifera thebaica Delile aeg. te ko fe Ae 2.: Diet sc. nat. atl, 2. 4. 28. 29. Phoenix dactylifera Duhame nov. 4. 14 1—3. Cuciophora Theophr. Kmen 50“ wysoký a wyšší, 39 w obwodu, opa- třený wšude nízkými kruhy, totiž šrámy po opada- lých listech, na konci rozdělený na dwě wětwe zpone- náhla třikrát nebo čtyrykrát ještě rozsochané; každý konár ukončen chocholem z listůw 24—30 wějířowitých, až do pola dlanitosečných, 6“ dlauhých, 3“ širokých, s laloky na dél násobenými, dole nití opatřenými,. jížto před wyrašením byly srostly 3 řapík polooblý, o polo- wičku kratší listu, dělající pošwu okolo kmenus kwěty hrozněné na palici, rozdělené po dél na [wětwe zdélí prstu; taul, zaobalující mladistwau palici, po straně na dél se rozšiřuje, když kwěty se rozwíjejí; každý hro- zen opatřen listeny střídawými, hustými, střechowitými, rozpostawené na dwojnásobný záwits; kwěty ojedinělé mezi listeny, jejichž mezery wyplněny chomáčky hedwáb- nými; okwětí Odílné: ušty 3 wněšné užší a připewněné na nožku podporující, ušty 3 wnitřní tlustši a trochu wětší; tyčinky dole spojené, kratší než okwětí; waječ. „níky 3, jichž obyčejně 2 pometáwají; peckowice wejco- witá, zwící hrušky, powlečená slupkau tenkau, pod níž dužnina žlutá co medsladká, kořenná, naplněná wlákny, jež ku wnilřku se zmnožují, takže dělají jakoby sko- řápku, w níž semeno, jehož jádro weliké, rohowité, bě- lawé, na čechalce znamenané prohlubinau, w níž kel ponořen. — W hořením Egyptu čili Saidu. 5, -Palma ta pro krajinu, kdežto na mnozé roste, obzwláště pro pustinu, jest náramného užitku, protože nejsauc jí zastíněna zůstá- walaby neaurodnau. Mnohé rody kapinicowé w jejím stínu nalézají pří- ležitého místa ke zrostu a rozplemeňowání se. Kmen důmowý jako prstákowý sestáwá ze wláken délných a rownoběžných, již ale has- - ší a silnější, ' Štuípají je na baly a prkna; wlákno jejich černé a me- zery žluté. Z listí dělají rohože, pytly a koše, welmi pohodlné a wůbec užitečné. Dužnina plodowá se jí, ačkoli mnohými wlákny pro- tažená. Přinášejí owoce u welikém množstwí do Kahira, kdežto welmi lacino; děti je rády jedí, protože chutná jako perník, Dělají z nich zpařeninu, sorbet, jako z kořene lekořičného nebo swatojan- ského chleba. Owoce nezralé obsahuje šťáwu co wodu čistau ; jádro uzralé jest welmi twrdo, takže z něho saustruhují články na růžen- ce. Z owoce dobýwají též klejopryskyřici žlutawau, jako myrha za= páchající a hořkau, ddellium egyptské nazwanau, již ale od sicilského a arabského čili prawého rozeznawati slušno, 1611 Dervík. | Loporcea. BACKENPALME, 4 Kwěty dwanudomé. Kwěty samčí uzpořádané na je- hnědách wálcowitých a zastřené listeny střechowitými, na konci na dwé klanými. Okwětí Gdílné: uštůw čár= kowitých, Tyčinek 24—36. Kwěty samičí též na jehně- dách dohromady dělajících palici přewětewnatau3 okwětí o 6—1 lupenech wejčitýchy blizny 3—14, sedawé, ostré. Peckowice přeweliká, wláknatá, 2-, někdy 3— 4laločná. D. sešelský. L. Sechellarum Label. ann. mus. 9. 4. 13. Borassus Sonner. s. nov. guin. £« 3—1. | Palma ta zwýší 45—50“; kmen přímý, wláknatý, po celé délce znamenaný šrámy po dospělých a opadalých listech ; listy wějířowité, 20" dlauhé, 10—12'/ široké, wejčité, do- le wykrojené, po obwodu nestejně rozdělené ; řapíky trnaté, 1—8' dlauhé; kwěty wycházejí z taulcůw o ně- kolika zátulkách podlauhlých, ostrých; palice latowitá, 6' dlauhá, nesaucí na konci wětwí celé chomáče kwě- tůw, z nichž pak roste peckowice na střewíc tlustá, ru- binau pewnau a wláknatau oděný; obsahuje 3 pecky, jichž ale obyčejně toliko 2 zrají, ježto jsau wejcowité, přísmačknuté a nahoře na 2 hrboly rozdělené, mezi ni- ma díra, z níž wyniká kel; pecka naplněná šťawau řídkau bílau, hořkau, nepříjemně chutnající, která zráním se sráží na stěnu wnitřní co hmota pewná, bílá, mastná a newalný pokrm dáwás kwěty samčí jsau na jehně- dách. nemnohých, 2'/; dlauhých, 3—4" tlustých, oděné šupinami, za nichžto koždau 3—40 drobných kwětůw o 24—36 tyčinkách. — Na Ostrowech sešelských, odkud na Francii ostrow se přenesl, kdežto dobře se daří, 5. Kmen má na powrchu dříwí přetwrdé, u wnitř ale naplněn wlákny měkkými, Každý strom nese asi 20—30 ořechůw, jenž wyhli- žejí, jakoby ze dwan byly srostly, nahoře mají hluboký wrub a dwč zaknlatělé © baule, čímž twaru jsau obzwláštního; © obyčejně w délce mají 8, w šířce 0, w tlanšíce 6, jsau také 1+/;/ dlanhé, a 20 liber těžké. Černé jsan, jakoby hlazené, žlutě prauhowané, twrdší ořechů kokosowých, Obsahují huspenínu bílan, proswitawau, chntnau, -brzo kysající a smradnancí; zráním hmota ta zponenáhla proměříuje se w jádro co roh twrdé, Slanží k dělání nádobí, které na místo žbánu má býti, ty zůstanau celé, toliko ná konci jsau wywrtány a wyhlubeny; býwajíť s 6—8 pint. Do pola rozříznuté potřebují se co mísy, talíře a j., jež hledají plawci, protože se nerozbíjejí, Jsance twrdy dají se rýti a pěkně hladiti, Zralá jádra též w lékař- stwí užíwají, a přičítají jim obzwláště moc proti wšelikému jedn. Je- likož na Ostrowech maldiwských palma ta neroste, anobrž owoce její na břehy wywrhuje, jsau welmi wzácný a král tutější pod ztrátan hrdla zbíratí je zapowídá, protože je sám za drahý peníz pro- dáwá nebo darem dáwá, Též býwají wywrhowány na pomoří jižné a západní žawské a sumaterské a přinášejí se od diwochůw do měst 1612 © přístawních; podlé welikosti za kus-se platí 60—150 dolarůw. In- dowé a Číňané welmi si jich wáží, Ewropané ale nic. Moc jedo- hubná leží we skořápce a jádru; to s wodau na kameně rozetřené, pijí -buď pro sebe, buď s korálem, slonowau kostí a jelením ro= hem © W puškách že skořápky udělaných chowají v zz“ j + způsob betely z wápna, tabáku a jiných wěčcí udělaný, anebo pijí z pobá= růw z ní wyrobených, w tom mínění, že už tím před wšelikým jedem jsau bezpečni. Listy netoliko slanží ku krytí příbytkůw, anobrž i ku wysta- wční jich, Ze 100 listůw možná celý příbytek udělati, t. stěny wywé- sti, střechu přikryti, příčky udělati, anobrž i dwéře a okna shoto- witi Na Praslínu ostrowu nejwětší díl domů tak jest zroben. Z - cblupůw listowých dělají madrace, podušky. Žebra listowá slauží k dělání chwošťat, košůw ; listy mladé usušené, roztrhané na dél a spletené jsau látkau na klobauky, jakowé mužští a ženské na Praslí- nu wůbec nosí, WÝWRATNICE. VALIERA. © BRECHPALME, Kwěty obojaké, mnohými nedokonalými taulci zastřené, sedawé. Okwětí Glupenné, dwojřadé. © Tyči- nek 6, dole srostlých. Waječník o 3 wořečkách, krát- kočnělečných. Peckowice 3, 1semenné. Jádro bílku stej- norodého. JF. obečná. T. sylvestris Blum. T. Corypha Lon- tarus sylvestris. Rumph |. £. 11. Dříwí jako kokosníku, hnědější wšak, twrdší; dřeň wyschlý, maukowitý, twrdší a wláknatější nežli ságowníka; pokud nízká, nese řapíky 3 — 6“ dlauhé, co prst tlusté, přítrojhrané, na wrchu žlabowité a po Kraji pilowané, dospělého stromu ale jsau 14—16' dlauhé, co prostřední rameno tlusté, na líci skoro ploché a po krajích trny ostrými, twrdý- mi, černými, krátkými, zpátečnými ozbrojené; každý nese list okrauhlý, wějířowitý, 6—7“ w průměru dlauhý; mnohoklaný: úkrojůw nestejně rozklaných na 3—4 částky, 831/2“ dlauhých, u prostřed žilau pewnau opatřených, úkroje mladších stromůw maji po kraji dlauhé wlákno, jež zponenáhla odděluje se, wisí a mizí; pokud palma (roste, nedáwá owoce, dospěwši ale a ztratiwši weliké množstwí řapíkůw, wypauští z prostředku. na konci kmene palici 4“ wysokau, přímau, rozdělenau asi na 6 wětwi, které nesau hrozny přímé, tuhé, srstnaté, na nichž pak plody wisí kulowaté, z popelawa zelené, na čechalce tmawau jamkau znamenané, wně dužninau tenkau; snadno hnijící powlečené; © semeno. kulowaté, twrdé, zwící kulky ručničné, jenž we skořápce tenké a dřewnaté má jádro bílé, twrdé, — Na Žáwě, Maduře, Ti- moru a Celebesu. 5. 1613 Z listí dělají pytly, rohože, oděw a plachty. Šťáwu z listn potřebují k dáwení, když snědli jedowaté ryby, raky anebo hauby. Čnýří kořenowé žwýkané stawf běhawku. Z té palmy také dobýwa- jí nemnoho sága a wína. “ MAvKEŇ, © GUitikLMA. Kwěty jednodomé na společné palici, sedawé, li. stenáté, dwojnásobným taulcem zastřené, Okwětí na še» stero klané: wnitřní Szubé, wněšný nejmenší. Tyčinek 6, Waječník Apauzdrý ; čnělka nejkratší, nepatrně na tré klaná. Peckowice Isemenná; pecka na konci 3děrá+ bílek stejnorodý. vě p? : M. obecná. G. speciosa Mart. palm. « 66. 61. Parl. pou, Pirijao, Chonto, Gachipaes. Kmen 80—90" wysoký, 6—8" tlustý, kruhatý a nejtrnatější3 listy 6—T dlauhé, rownowážné, peřené, o 50—60 lístcích, 1'/; dlauhých, auzkých, kadeřawých, jakož i řapík trnatých: palice 11, dlanhá, wětewnatá: složená ze klasůw; kwěty žlutawě bílé; okwětí samičí wnitřní třikrát delší wněšného; pec- kowice. žlutá, s dužninau maukowitau wyschlau, čerwe- nawě žlutau. — W hwozdech Ameriky jižné, e Skoro celý rok owoce nese, které wařené nebo pečené náleží k obyčejné potrawě ; na jedné palici třebas 2—800 peckowic, pro- tož diwochowé palmu tu jako maníhot a kukuřici wšude okolo chyší sázejí. Z porančného kmenu prýští se šťáwa, py dy Ch ní se w kapaninu líhatan. Z trnůw dělají hřeby a hroty, W HavžeŇ. © Desmovcus, - Palice jednodomé, dwojnásobným taulcem opatře= né. Kwěty sedawé; samčí: okwětí 6lupenné, dwojřadé ; tyčínek 6.. Kwěty samičí: okwětí dwojřadé, baňkowité; waječník o 3 pauzdrách a bliznách. Peckowice Isemen= ná, pecka s děrami hwězdovwitě rozpostawenýmí ; bílek stejnorodý, kel w díře na čechalce. H. mnohotrná. D. polyacanthus Mart. palm. t. 68. Alitara. Kmen tenký oplrá se o jiné kře a stromy, sko- ro pnulý, slabě zkraucený, a tudy po jmění rotanům podobný, jež w Americe předstawuje 5 listy na konci mene skoro rozewřené, 3—4/ dlaubé, na konci opa- třené hákonla, jimaž se zachycují na jiných rostli- nách: peřené lístkami kopinatými, jichž dolení zakrně- lé, niťowíté, podhnutés řapíky na zpátek trnaté; zátulky wnitřní welmi trnatéj palice ojedinělá, wětewnatá, na píď dlaubáj kwéty žlutawé bíléz peckowice zwící malé- ho hrachu, čerwené ; pecka černá, — W pralesech bra- silských, 5. 1614 | Podřadí 2. PRSTAKOIWITÉ. © PHOENICEAE. - ŽUMARA. | CHAMAEROPS. © ZWERGPALMB, Kwěty mnohomanželné, dwojdomé, listenaté, s tau- lem dwojnásobným, kožowitým, Okwětí sedawé, dwoj- řadé: wněšné 3dílné, wnitřní 3lupeané. Tyčinek 6—). Waječník o 3 worečkách a 3 bliznách šídlowitých. Bo- bule 3, Isemenné; bílek wyhryzený. Z.sewropská. C. humilis Lén. Lam. t. 900. /. 1. Bor. mag. t. 2152. Phoenix humilis Cao. če. 2. t.115. Chamae- riphes Mar. 7Vel, 69. Rostaucí w Berbersku a Hispanii má kmen sotwa 4—5“ wysoký, w Italii ještě nižší, za- hradní 13—20“, 5—6“ w průměru tlustý, přímý, nejjed- nodušší, hnědý, dole se šrámy hlubokými, do kruhu rozpostawenými, nahoře se šupinami Jůhelnými, stře- chowitými, propletenými wláknowím mnohým, tlustým, náryšawým, jež ostatky listůw coročně padajících; na konci swazek 30—40 listůw wějiřowitých, hluboce dlani- tých, řasnatých: lalokůw 12—15, auzkých, mečowitých, kýlatých, ostrých, podélmo žílnatých, lysých nebo pří. pýřitých, siwých3 řapíky tlusté, hladké, ploché, po kra- ji břitké, trny silnými, krátkými ozbrojené; tauly z úžlabíčka řapíkůw wyniklé, 6-—8“ dlauhé, smačknuté, po kýlu pukající a wypauštějící latu čili palici co dlaň dlau- bau, tlustau, smačknutau, jednoduchau, přikrytau kwěty sedawými; žlutawými; bobule zakulatělé, dole přítroj- bočné, černohnědé, s dužninau wláknatau, haubowatau, přísuchau ; semeno zakulatělé. — W Africe sewerné, Hispanii, Sicilii, i jinde w Ewropě jižné se sází. 5. Jest to jediná ewropská palma. Dělají z ní chwošťata, koše, prowazy. Na kořenu jest hmota bílá, korkowitá, sladká, na 1“ tlu- stá, ježto jakož i mladistwé pazaušky a nezralé laty se jedí. Owoce „její medosladké jedí Arabowé, ačkoli není tak dobré jako datle, SABAL. — SABAL. Kwěty obojaké. Palice a její wětwe nedokona- lými 'a roztraušenými taulci opatřené. Kwěty sedawé, Okwětí 2řadé; řada wněšná srostlolupeaná, zwonkowitá, dzubá, řada wnitřní 3lupenná. © Tyčinek 6. prostých, Waječník 3pauzdrý. (Čnělky 3, srostlé; blizny jedno- duché. „Bobule 3—, pometáním Isemenná. Bílek celi- stwý, stejný. 1615 +8. bezbranný. S. Palmeto Loddig, © Chamaerops Palmetto Míchr. Kmen stromowitý, Řapíky jednoho stromu, solwa w kmen wzebnalého, jsau přímoodstálé, 8“ dlauhé, dole rozšířené, 3ůhelné, na zádech nadduté, na wrchu mělce podduté, po krajích břitké, skoro: ro- howé, dříwe hmotau wláknatau brwité a na hřbetu s chlupy dolů patřícími, pak lysé; konec řapíku pro- dlaužený w jazýček dúhelný; listy okrauhlowějířowité, až do prostředka skoro rozklané asi na 50 lalokůw, dole násobených, na konci plochých, 4'// dlauhých, auzce čárkowitých, až do prostřed rozdělených na la- loky 3 welmi zakončité. — Na pomoří w Karolině, Floridě a na Kubé, 5. Dříwí potřebují na koly w lodírnách; z listí pletau klobauky lelké, welmi trwanliwé, PesTÁK. PHOENIX. © DATTELPALME. Kwěty dwaudomé, jednoduchým tauleem zastřené, sedawé, Okwětí dwojřadé : řada wněšná 3zubá, wnilřní Alupenná, Tyčinek 6. Waječník o 3 worečcích a lo- likých bliznách hákowitých, Bobule 3, Isemenné. Bí- lek síťkowaný. Za ně- mák P, obecný. V. dactylilera Lin. Blak. t, 202. Důsseld. (7. 424, Diet, se. nat, atl. 2, t, 25. 26, Palma 7Acophr. Mu. Háj. 59. — Wed, 69, Palma ta dospíwá wýsky 60 i wíce; kmen přímý, rowný, nejjednodušší, obzwlá- ště nahoře, a zmládí oděný šupinami tlustými + dolejšky stálými řapíkůw. Kmen nepodnáší se leda po 4—ó le- tech, až do toho času wypauští toliko listy z welikého brosku, cibuli podobného, zakulatělého, coročně se ob- nowujícího a zwětšujícího i wíce listu vySňeNý ho brosk ten, dospěw náležité welikostiy zponenáhla nad zemí se prodlužuje, ačkoli na počátku pauze složen ze řapíků starých, přiblížených. An coročně padá časť řa- píků a po sobě šupiny zůstawuje, kmen nabýwá wýšky, Kmen dospělý pak wyhlíží jako slaup, na jehož konci obšírný koš z listůw welmi dlauhých, na způsob oblau- kůw dolů wisutých; každý list zdélí 10 — 12, peřený a složený z lístkůw střídawých, auzkých, kopinatých, po- délmo násobených, sedících na řapíku smačknutém, do- le rozšířeném; lístky na řapíku dolejší kratší, trnowité, ostré. Z úžlabíčka listů wynikají tauly na 4“ dlauhé, na píď široké, z jednoho kusu složené, po stranách pří- smačknuté, wně pýřité, welmi obšírné, po straně na dél 201 1616 se otwirající; lata složená z welikého množslwí wětwi příjednoduchých, smačknutých, přehustých, klikatých; posázených welikým množstwím kwětůw drobných, se- dawých. Kwěty samčí na obzwláštním stromě se na- cházející jsau welmi husté a směstnané, bílé, trochu menší konwalinkowých, o (6 tyčinkách s prašníky 2pauz- drými, šípowitými u prostřed s waječníkem zakrnělým ; kwětů těch jest asi 8—16,000, když lata sestáwá z 200 prutůw, a na každém prutu 40 — 80 kwětůw, w cele ztíží £ libry. Na začátku března puká taul samičí a lata se wywaluje wen posázená zrny jako pepř welikými; každé to zrno čili paupě pak rozwijí se w kwět zelena« wý, © 6 tyčinkách bez prašníkůw; jest jich asi 2400, nacházíli se na 30 prutůw latowých po 30 kwětech, jichž ale weliký díl opadá, takže obyčejně zbýwá asi 206 plodůw. © Na diwokých stromech © ponej- wice z jednoho kwětu pochodí 3 datle, na domácích ale jenom (1, jelikož 3 zakrnějí. W dubnu žlutnau a jsau chuti hořké; w kwětnu zwící wišní a zelenawé; w čerwnu welikosti oliwek a pecka twrdne; w lipnu do- rostly, dužnina změkla, tuhne ještě a hořkne; w srpnu dozrály, obzwláště když wanau horaucí wětrowé, kte- a obywatelé sobě žádají, ačkoli jejich zdrawí kodí. To zrání ale spíše jest hniličení, protože počá- tek swůj béře od jednoho místa a neproniká najed- nau celau podstatu. Datle jsau zdélí 1'/2", ztlauští *%, wálcowité, na obojím konci zakulacené a okwětím stá- lým, 3"“ širokým podepřené; lata samičí pak nese weli- ké množstwí (200) owoce rozpořádaného w hrozny hu- sté, odwislé, welmi dlauhé; dále jest waječné, oliwkám po twsru podobné, wětší ale, čerwenawé, pod slupkau mající dužninu hustau lahodnau, a semeno přetwrdé vohowité. — Na písčinách wlbaunkých w sewerné polowici Afriky, obzwláště w končinách, Biledulgerid čili krajina datlowá „nazwaných. Též se nachází w Lewantu. "Tu i tam dělá lesy a trwá déle jiných stromůw. W Ewropě jižné se Ý jeho wlasti také se sází, a tím asi 20—25 odrodkůw se zplodilo, lišících se twarem, welikostí a chutí. Owoce jeho slowe datle čili daktyle. Rozmnožují se ale semenem, kteréž na jaře sázejí ; obyčejně ale odnožemi z kořene nebo úžlabíčka listowého,wypučelými, K tomu náleží míti pole, jež se může poléwati a chrániti před anpekem slunečným, pokud odnože se neujaly. Ten poslední způsob jest mnohem spěšnější, protože stromy tak nabyté už po 5—6 letech owoce nesau. Jest ale i tím wýhodnější, protože toliko palmy samičí se rozmnožují, které jedno owoce nesau, Stačí míti několik sam- čích stromůw, ježto opodál wsazené mohau celý les prstákowý zurod- 1617 niti. -K tomu cíli potřebují ještě jiného sáně vn: A Když kwěty samčí tak daleko se rozwily, že začínají wymrš(u něfznau se a powěsí se na stromy samičí, To aumyslné zurodň. bylo již w nejdáwnějších časech známo ; Theofrast, Plinins a K © něm se zmiňuji, Při tom ještě to znamenito, že kwěty samčí mohau se ce- lý rok chowati, a že jejich pel nepozbýwá za ten čas plodislwosti; Na konci února tauly samčí, ještě Zawřené, še fozříznau a laty sé. wyjmau; na nichž kwěty ještě nerozwity ; pak uřížnau 2 prautky do- hromady sošku dělající, a schowají až na příští březen; w kterémžto čase tauly samičí tlačeny jsance šustí anebo hwízdají. Pak se po= otewrau a pruty samčí zastrčí; kdyby tauly tuze dlauho zůstaly ote wřené, odletělby pel tuze rychle. Při wojenském wtržení do tou wysekají nepřátelé nejdříwe samčí stromy, pťotože jich málo, Každý prsták samičí w nejlepším wěkn může dáti ročně 10— 12 lat po 20—25 librách, Nejlepší owoce má dužninu tuhau a žlu= tawau, | Datle swíží mají chuť a wůni wýbornau; jsau sladké, zdra- wé, syté a nepoťřebují dalšího připrawowání. Při sbírce rozeznáwají troje stupně zralosti; prwní obsahuje takowé, ježto toliko na konci zralé, druhé do pola, a třetí do konce. Jelikož nedozralé we 3 dnech dozráwají a pak padají, také se česají, aby spadnutím sobě neuško- dily, Aby došly, rozhrnan se po rohožích na slunces též na niti nawlečené se suší, Tak pak. dlanho se drží. Které kupectwím k nám přicházejí z Egypta a Syřie, jsan dílem na samém stromě uschlé. Obywatelé wlastí řečených ma sbírku datlí a jejich aurodu če- kajís jako my na žně obilní, Protož na opatrowání stromůw těch we- likau bedliwost wynakládají. 6 Česáví datlí jest welmi obtížío. Kmen welmi totiž wysok, hladek, dosti tlnst, wšech wětwí prost; k tomu přicházejí ještě líst= ky na řapících dolejší trnowité, mohaucí nebezpečně poraniti. Ara- bowé, aby na wrchol prstáku se dostali; užíwají přostředku welini je“ dnoduchého, jehož užíwání usnadůnje se cwičením. Prowazerí totiž ob- klíčí kmen a do krabu dost obšírného jej swáží ; do toho oka wlezšé umístí je pod i nyní přitlačíce se nohama ztuha na kmen, rukama prowaz powyhodí na kmen a nyní rar m tělem posunau se za pro- wazem ; to opakujíce zponenáhla wyšplíhají se až fahořu, Obyčejně owoce na 2—3krát se sčesá. Česák hned s sebau béře košs aby do něho mohl položiti načesahé owoče a prowaz, po němž je dolů spu« stí, S nízkých střomůw střásají se na rozprostřenan loktnši, Datle swíží poskytují obýwatelům horké Asie a Afriky pokrm welni zdrawý, Kenatřebnilch žádného přistrojení, Arabowé wylaup- nuwše pecky a nasypawše jich do nádobý s důém prowrtaným, tlačíce, dobýwají wýborný syrup, jejž inedem datlouým zowau. W některých krajinách jej potřebují na místo másla na jídla rýžowá; též slauží na jídla mančná a koláčes Co zbýwá po wytlačení čili rmut, slauží potrawau chudým. Boháčowé též do toho syrupu nakládají datle n welikých nádobách, takže čelý rok mají čerstwé. Za starodáwna kwašením datlí we wodě dobýwali způsob wína, jakowé po dnes týmtže způsobem w Anatolii dělají, z něhož pálením dostáwají ko- jalku, kteráž okořeněná po welikóim dílu Arabie ráda se pije. Ara- bowé též dělají manka datlowau, usušiwše datle na slunci u roze= mlewše je. Jestli ta manka před wlhkostí powčtřnan se chrání; může se mnoho let neporušená zachowati. Míwají ji w pytlech kože- ných, a chtějíce ji jísti; nawlhčí wodau. O ní jsan žiwí Arabowé w pauštích dlanhé cesty konajíce, “ 102 1618 Suché datle, jakowé se da Ewropy zawážejí, těžší jsau kn ztrá- wení swížích, a we wlastech toliko w lékařstwí se A Potřebují. U nás w tom ohledu přišly w nepamět, Kmen nemá wlastně kůrya wšecek sestáwá z wláken tlustých, dřewnatých, dužninau haubowitau slabě spojeních, takže dosti snadno se mohau roztrhati ; protož dříwí může k stawční příbytkůw se po- třebowati, jakowé w oněch krajinách se nalézají. Dřeň skládá se z tlustšího swazku wláken, Wnitřní díl mladého stromu inůže se jí- sti, starého ale toliko hořejšek. Hmota ta jest bílá, autlá, dužnatá, sladká a chutná, slowe mozek, a může se toliko jednau wyříznanti, protože strom pak zhyne; protož obyčejně béře se z diwokých. Ze kmenu dobýwají také sok, wénem palmowým nazwaný. Tím ale strom hyne, protož Arabowé wywolují k tomu buď stromy samčí anebo samičí stářím neaurodné ; oklestí wšecko listí a nedaleko pod wrchol- kem kolem do kola obříznau kmen; pak ještě kolmo do hlaubky udělají jízwu, pod níž umístí nádobu a přikryjí ji jakož i jízwu li- stím, aby sluncem newyschly, Sok ten jest sladký, co mléko bílý, brzo ale kysá, takže jej nelze déle 24 hodin udržeti. Listy u wodě močené jsau hebké, takže z mich rozdílné nářadí plésti se může, jako jsau nábože, koše, auborky, kabele, mošny, klobanky a d. Zpodek řapíku dáwá wlákna na prowazy a motauzy. Jádra prý w některých krajinách egyptských wařením změklá slauží ku krmení howad, W Číně se pálí na uhlí, z něhož dělají tuše; we Španielích dělají z něho prášek na zuby. Strom ten tak užitečoý, proslulý a od nejdáwnějších časůw známý, dáwá listy weliké a dlanhé, palmami nazwané, které jméno přešlo w nowějších časech na celý řád. W dáwnowěkosti byly zna mením witězosláwy. Básníkowé je zaswětili rekům a wítězům. Též byly podobenstwím lásky manželské, swatosti, úrodnosti a zachowá- ní králowstew; konečně palma wítězná dáwá se do rukan mučedlní- kům, a nosí se o slawnosti některých swátkůw wýročních. K posled- nímn cíli sázejí w Janowsku a w Prowincii wýchodní ten strom a zasílají jeho listy do celých Wlach, obzwláště do Říma a Neapole, jakož i do Hollandu pro židy. Jindá palmy drahé býwaly ; co ale začali je nahrazowati jinými rostlinami; jako u nás wrbami rozdílný- mi, welmi w ceně padly. Na těchto místech a jmenowitě we Spa- njelích i owoce zralé nesan. W Persii roste i prsták diwoko na slatinách w údolích, jest nízký, křiwý, nosí owoce drobné, twrdé; má ale delší list, jenž lépe se hodí na pletiwo. P. maukonosný. P. farinifera Rob. (. 14. P. pusilla Lour, Kmen 2střewiíčný, tlustý, nerowný; listy Gstře- wičné, bezbranné, sehnuté, peřené: lístkůw dlauhých, © šídlowitých, násobených, hladkých; kwěty 2domé; taul mnohodílný ; palice přímá, krátká, wrcholikowitá; okwětí nejkratší ; kwěty samčí: nitky žádné, prašníkůw 6 po- dlauhlých, co okwětí dlauhých; kwěty samičí: čnělka krátká, s bliznau jednoduchau; bobule wejcowitá, 4“ dlauhá, dužnatá, pewná, rohowitá, na jedné straně bráz- dau opatřená, na druhé malým kraužkem (kořínkem kelowým). — W Indii wýchodní a na Kočinčíně, na mí- stech skalnatých, podlé potokůw. We kmenu mnoho mauky, z níž se dělá ságo. 1619 Pívicna. © CaRGOTA, © BRENNPALME, © a Kwěty jednodomé na společné palici a k "dro taulem dokonalým, z několika dílůw složeným. Kwěty samčí: okwětí Gdílné, dwojřadé; tyčinek mnoho, ze dna okwěťowého wyniklých. Kwěty samčí: okwětí jako sam- či; waječník jednoduchý, 3pauzdrý; blizny sedawé, bezčnělečné, sklimené, Bobule (pometáním) 2semenná; semena na jedné straně plochá, na druhé naddutá, a tu po boku kel nesaucí. P, bezbranná. C. urens Lin. Jacg. fra i A2 (4. Seguaster major. Rumph 1, 4. 14. Schunda paka Rheed. 1. (« 11.. kmen 40 —50“ wysoký, tlustý, takže jej sotwa dwa mužowé obemknauti mohau ; kůra šerá, z mládí wyschlými pošwami oděná, pak hladká a páliwá, když po wlhkém kmeně nahoru se šplíhají ; listy na konci způsob chocholu dělající, husté, přeweliké, dwakrát pe- řené: lístky klínowité, úkosně uťaté a tu jakoby třepe- níté, nebo spíše wyhlodanés u prostřed mezi listím wy- niká palice jedna nebo dwě, složené ze swazku hroz- nůw jednoduchých (12—18), dlauhých (4“), na nichž kwěty čerwenawé, 17 weliké rozposlawené; owoce zwí- cí kaštanůw, hustě směstnané, dříwe zelené, pak žluté a konečně čerwenawé, po jedné straně černé; slupka tenká dužnina měkká, čerwená a ostrá w ústech pů- sobí pálení silné; semena 2, jako rozpoltěná kulka ručničná, se skořápkau twrdau, wné brázděnau, nejedlá, — Na písčinách Indie wýchodní, 5. Mezi listím nachází se hmota haubowitá, bílá, z níž dělají traud“ Kmeu jest korau na 2 palce tlustau, twrdau a černau oděn; u wnitř nachází se dřeň haubowitý, měkký, z něhož wymyti se může mauka. Na mladém jest brosk, který měkký, sladký, jedlý a chutný slowe zelé palmowé, Ačkoli dříwí těžko se obděláwá, nicméně po- třebují je na trámy, ratiště, šipiště, hroty, nabijáky, násady a d, Mauku dobýwají toliko za času nauze, Ze šťáwy palic dobýwají na Ceylonu cukr, KapusrTo. | EUTERPE. © KOHLPALME, — Kwěty různopohlawé, na společné palici (jednodo- mé), zastřené taulem 2dílným, a ponořené w ďubkách listenatých, Okwětí 3lupenné, Tyčinek 6. Waječník 3- pauzdrý ; blizny 3 zástřední. Bobule wláknatá, Tsemen= ná. Bílek wysekáwaný. K. karybejská, E. caribaea Spreng. Areca oleracea 1620 Jacg. am. (+ V10. — píct. £. |. 255. Sloan. £. 215. Palma ta wšech karybejských nejwyšší, jelikož kmen její wy- píná se do wýšky 100; pošwy listowé nejtěsněji se 0b- jímajice dělají wrcholek kmene půldruhostřewíčný, ze- lený ; listy peřenohřebenowité, lyséj zpod toho wrchol- ku pošewného wynikají tauly zelené, lesklé, které pada- ji, když palice wzrostá j bobule podluhowaté, tupé, po- nakřiwené, z modra nachowé, šťáwnaté, sotwa wláknaté, zwící menší oliwky; dužnina wysýchá a zůstawuje po sobě kůrku kruchau, swraskalau; | semeno hladínké, podluhowaté, dole náostré, oděné slupkau kruchau, ten- kau, z hněda šerau, ponačerwenalau, bezděrau; jádro chruplavé, podluhowaté, nejtwrdší, w brázdě těsné dutinu mající, — Na Ostrowech karybejských. 5. vě -We wlasti wrcholek zelený wyřezáwají, jehož wnitřní díl 2— 9“ tlustý, stejný, bělawý, složený z listůw násobených a směstna- ných; co zeleninu na trhu prodáwají a Chou palmiste nazýwají. Ta zelenina, asi jako artyčoky chutnající, jí se surowá s pepřem a solí anebo na másle smažená. K. brasilská. E. oleracea Murt. pal. t. 28 — 30, Kmea 80—120, přeštíhlý, zprohybaný, dole 8“ tlustý, náhoře nesaucí dwanáctero lístůw 12 dlauhých, ozdob- ných, -peřenohřebenowitých, složených asi ze (00 su- dek čili jarem listkůw 2 dlauhých, sotwa I“ širokých, lysaunkých; lata 1'/; dlauhá, wětwi jednoduchých, me- tlowitých, hustě porostlých kwěty čerwenými, jejichž ušty wněšné wejčité, zaubkowané, kratší wnitřních ; bo- bule kulowaté jako kulky ručničné, weliké, tmawě fialo- wé, wyschlé. — W Brasilii pod rowníkem w lesech níz- kých, wlhkých. Mladý list wařený jedí a tudyž palmu tu wšude okolo příbyt- kůw sázejí, K. jedlá, E, edulis Mart. palm. t. 31. Jocara Mares. te 133. Kmen zwýší 89 —100, dole ztlauští 6; na konci 15—2. listůw peřenohřebenowitých, složených asi z 80 jarem listkůw 14 dlauhých, 1“ širokých, na rubu šupinatých; zpod listí wyniká několik lat 1/2 dlau- bých, asi z 30 wětwi metlowitých, nesaucích kwěty říd- ké, tmawě čerwené, jejichž ušly wněřadé okrauhlé a kratší wnitřníchs bobule z hněda zelené, wyschlé, zwicí kulek ručničných. — W pralesech brasilských. Brasiliané welmi rádi owoce její wařené jedí a caohy nazí- wají ; listím kryjí příbytky a dělají z něho koše. ————————————————Y==y Podřadí 3. j SAGOWNIKOWTTEÉ, © SAGUSARIAE. GomuT. | ARENGA. Wervpatme, “ Kwěty jednodomé na rozdílných palicech, sedawé, jednoduchým taulém zastřené, © Okwětí Glupenné, dwoj= řadé“ Tyčinek 50—603 prašníky pichlawé, Blizny 3. Peckowice o 3 peckách. Bílek stejný, v G. cukrodárný. © A« saccharifera Labi Gomutus Ramph 1. t, 13.. Kmen 50—60 wysoký a někdy tlu« stý, takže jej sotwa dwa mužowé obemknauti mohau, dole wšude šrámy kruhowitými nerowný, nahoře odě- ný dolejšky řapíkůw dlauho. zůstáwajícími, obyčejně býwá mechem a kapradím porostlý, takže těch wlast- ností nelze rozeznatis; na konci rozkládají se listy 135—20 dlauhé, tmawě zelené, čímž palma jest wzezření smutného, oslatně jsau peřené:. lístky 4“ dlauhé, 4“ široké, kopinaté, na konci zaubkowané, dole opatřené příwěskomaj řapíky bezbranné, rozšířené w pošwy, po kraji prodlaužené w síť ze dlauhých a černých wlá- ken; mezi listy dolejšími wyniká palice dříwe zao- balená taulem jednodílným, na mnoho rozdělená wětwí © dlauhbých, dolů wisících, opět rozdělených, pokrytých kwěty samičímiy peckowice kulowaté, Shrané, zwící mi- špulek, dužnaté, modrawě zelené, pak žlutawě hnědé, o d peckách hranatých, na zádech nadutých, se skořápkau tenkau, dřewnatau, černau; každý strom míwá lat 0- wocných 3—i, jichž wšaká těžká, takže ji sotwa muž odnésti může; iřátka těch peckowic šťáwnatá jest ná- ramně ostrá, takže kůže a pysky otekau, nerázně bolí a pálí; hlauběji z kmene wynikají palice samčí, složené z 12—15 wětwí wisutých, 4" dlauhých, pokrytých kwěty asi co polozralý žalud welikých, prašník naplněných; čím starší strom, tím hlauběji ze kmene wynikaji palice samčí; když 3—4' nad zemí wyšly, strom dosákl nej- wětšího stáří a neroní šťáwy. — W lesech Indie a Alri- ky wýchodní, 5. Tato palma zaslahuje obzwláště jméno wiúné, protože z ní skoro nic jiného nežli nápoj wínowitý, swyučer nazwaný, se dobýwá, w to jmenowitě z laty samčí, Když on tedy. rozkwítá, tlnkau stopku 3 dní hůlkau dřewčnau, aby zkřehnula a šťáwa k tomu porauchanému dílu přitékala. Pak jej pod latau uříznau, a přiwá- ží na něj pytel z kůry řapíků ságowníkowých anebo weliký článek bainbosowýy úby šťáwu prýštící se nachytali, kterau ráno a na wečer z něho wyléwají, takže ze 2—3 stromůw na začátku možná deutě 1622 celý hrnec šťáwy dostati. "Ta šťáwa podobá se barwan a chutí čer- stwému mstu, brzo ale se kalí, bělá jako syrowátka a břeskne. Pak se chowá u welikých bandaskách. Nápoj lahodný, ačkoli natrpkalý, pěniti se nesmí. Bwropané pijíce jej zacpáwají si dříwe nos, brzo ale naučí se jej píti, a někteří, anobrž boháčowé, dáwají mu předek před wínem španielským. Snadno opíjí, wzbuzuje chuť k jídlu, žene na moč, waruje od kamene; lidu pracowitému lépe swědčí. Ze mstu dělají také ocet obecný, jenž ale špatnější kokosní- kowého. Šťáwa může se po 4 měsíce stáčeti ; jestli palice už nedá- wá nic, připrawf se jiná k tomu. Na Žáwě jest šťáwa hustší, a pro- tož dělají z ní cukr černý, wždycky wlhnaucí a obzwlášťní příchuť mající, : -W Indii opadalé owoce slanží žírem diwokým kancům, Čí- ňané ale jádra odpolau zralá w cukr zaděláwají a sobě je welmi libvjí pro welikan lahodnost, — Dužnina owoce toho, jak řečeno, tak prudká ještě wětší ostrosti nabýwá, necháli se hníti u wodě, a pak pálí do kůže, žeby člowěk moll do mdloby upadnauti. Protož někdy ji lejí s twrzí na wojsko autok činící, a tudyž slowe wodaw pe- kelnau, Třepení na pošwách listowých slowe pansari, podobá se žÍ- ním na loket dlauhým, co stéblo tlustým, a slauží k dělání hru bého a tenkého prowazí, doma na korábech užitečného. Z toho třepení dělají Nezrowé péra psací jako jinde z prutůw některého kapradí ; Makasarowé sompity, tenké Šípy, jež na nepřítele z trubky wyfuku- jí, na nichž se roztřepují a nebezpečné rány působí. Do. listůw za- obalují damaru pryskyřici na pochodně, Pod tím nalézá se jiná hmo- ta měkší a jemná, co traud lehká, již Hollandowé říkají liplap, již potřebují na traud a k zakonopení korábůw. We wrcholku kmenowém nachází se dřeň papfrowitý, jako u jiných palem, tak nazwaný mozek, který se také jí, ačkoli wodnatěj- ší a špatnější kokosníkowého. Pod korau kmenowau leží wrstwa na 1“ tlustá, dříw( hnědého a twrdého, takže sekery od něho odskakují. W něm nachází se dřeň wyschlý, wlákpatý, z něhož dobýwati se může mauka. 1 : © OBDĚRÁK, | ACROCOMIA. „Kwěty jednodomé, na společné palici w prohlubi- nách., Taul jednoduchý. Okwětí 6lupenné, 2řadé. Ty- činek 6. Čnělka jednoduchá. Peckowice zpleštilokulo- owalá; pecka po boku do kola se 3 děrami. 0. wětší. A. sclerocarpa Mart. Coccos aculeata Jacg. am. £. 169. — píct. ©. 254. Bactris minor Gaert. 4. 9. /- I. Macaya; Macauba ; Grougrou. Kmen 20—30“ wysoký, přímý, I tlustý, u prostřed někdy tlustší, ne- mnohými trny porostlý, na konci 20—30 listůw, 10— 15" dlauhých, oblaukowitě podhnutých, složených z 70 —80 lístkůw auzce kopinatých, 2“ dlauhých, na rubu pýřitých a našediwělých ; řapiky kolcaté a štětinaté ; pa- lice 2% dlauhé, odwislé; peckowice kulowaté, asi 1" tlu- sté, z hněda zelené, s dužninau měkkau ; jádro wejčito- 1625 homolowité, — W půdě písčité, otewřené w Indii zá- padní, a Brasilii. | Owoce na trh přinášejí, jehož dnžninu a jádro jedí; prwní také užíwají proti kašli, tedy frutta de Cataro slowe. Břichatý díl kmene obsahuje mauku, již za nedostatku wybírají, a rozdíluč při- strojenau jedí. Listí obsahuje wlákna tenká a silná, jimiž se wáže rákosí na rohože a sesle; též dělají z nich niti na sítě rybářské, anobrž na punčochy ; ten způsob konopí přinášejí tedy ua trh, O. menší. A. minor, Bactris minor Jacg. am. t. Vl1« Je M — píct. 6. 256. Kmen přímý, 12 wysoký, I tu- stý, přemnohými trny ozbrojený, s korau nábnědau; listy nemnohé, dole objímawé, peřené ; lístky mečovwité, zakončité, lesklé, ploché, dole nejmělčeji řasnaté, pilo- wanokolcaté zaubkamí toliko chmatáním patrnými, bez- branné nebo obak řídkými kolci porostlé, obyčejně střídawé, někdy stříčné; tauly úžlabíčkowé, ojedinělé, odstálé, předlauhé, po uzrání plodůw zůstáwající; kwěty newonné, ponažlutlé, zwící wišně, obsahující šťáwu ná- winnau; peckowice zakulatělá, zpleštilá, černonachowá, wláknatá, co wišně weliká, čnělkau zakončitá, s korau kožowitau ; pecka podobného twaru; jádro taktéž wy- hlíží, podstaty chruplawé. — W. Americe okolo Kar- thageny. Američané dělají z owocné šťáwy wíno, Z kmenu olanpaného robí holi černé, lesklé, přelehké, uzlaté (Cannes de "Tabago), je do Ewropy se zawážejí. We wlasti slanží místo latí na střechy, HwězpoRa, © ASTROCARYUM. Taul' jednoduchý. Kwěty jednodomé na palici : samčí w ďubkách ponořené, samičí mezi klasy samčími ojedině- lé, Okwětí 6lupenné: wněšné baňkowilé, wnitřní zwon- kowité, Tyčinek 6. Čnělka jediná. Peckowice wláknatá; pecka Isemenná, o 3 děrách hwězdowitě rozposlawe« ných+ jádro duté, stejnorodé. ba H, obecná, A. vulgare Mart. pal, t. 65. /. 2. Tucum. Kmen 20—40“ wysoký, 3—8" tlustý: na konci 8—10 Jistůw 8—10 dlauhých, wšude koleatých, peřených ; lístky kopinaté, zakončité, na rubu bílé, 2—3 dlaubé; palice přímé, 2—3“ dlauhé, wětewnaté; listeny kwětůw samčích na hřbetu brwité, huňaté; ušty okwěťowé tých- že kwětůw nejcelejší: kwěty samičí stopkaté, s okwětím obojím přístejným, lysým; peckowice wejcowité, hladké, bezbranné, (“ dlauhé, čerwené, s dužninau wyschlau, — i w Brasilii, - Diwochowé brasilští dělají z wláken listowých niti ma sítě, ačkoli je těžko dobýwati, 1624 E. trnalá. X. Xyri Mart. palm. 4. 39. Airis Airi-Assu, Kmen 20—30 wysoký, 10 —12 tlustý, wšude trny 8— 6" dlauhými ozbrojený; listy S dlauhé, wšude dlauhokoleaté, peřené: lístky auzce kopinaté, 2 dlauhé, 1" široké, zakončité, na rubu stříbrné; palic několik, %* dlauhých, jednoduchých, plných klasůw na prst dlaubých, osy dole zpátečně kolcaté; listeny kwětůw samčích srst- naté; obkwětí jejich wněšné mnohoklaně brwités kwětů samičích sedawých okwětí delší, štětinaté ; peckowice 2" dlauhé, wejcowité, hnědé, zobanité, wšude štětina- té, s dužninau žlutawau. — W. pralesech brasilských obecná. -© Diwochowé dělají ze dříwí přetwrdého pod korau ležícího lu- ky, wřetena a j, - SÁGOWNÍK, | SAGUS. SAGOPALME. Kwěty jednodomé, na společné palici, Okwětí wněš- né zwonkowité, 3zubé, wnitřní 3dílné. Tyčinek 6—12. Blizny 3. Peckowice s korau na šupiny rozsedalau, l- semenná. Bílek wyhlodaný. | S. obecný. S. tarinilera Lam, Díct. se. nat. atl. 2. t. 30. 31. S. Rumphu ///ď. Sagus Rumph 1. £. le 18. Kmen obyčejně toliko zwýší I5/, řídko 30“, a tlust, že jej sotwa muž obemknauti může, tedy kromě nyýpy jest nejnižší palma Indie wýchodní; kůra nerowná ostat- ky opadalých listůw 3 dlauho zůstává křem s listím kořenowým 20“ wysokým; pak ale rychle wystřelí a wněšné listy pauštís we wýšce 2 mužůw pozbýwá tr- nůw, kromě dole na řapících koš dělajících a majících délku 24" a ramena tlaušťku; pokud kmen. roste, jest dole listím kolcatým ochráněn před. diwokými kanci, kteříž jej pro dřeň wywrátiti se wynasnažují; nelze do ságownice jíti, abychom si nohy nepopíchali, k če- muž přichází ještě to, že trny se lámají a z kůže to- liko zjitřeninau wycházejí. Prostřední list nerozwinutý slo- we roh, jest 15“ dluh, a co rameno UWust; uřezuje se s něho loket na. tkání šatůw. © Kmen dospěw ztwrdae; takže diwocí kanci nemouhau mu uškoditi. Kůra jest zlauští 2“ a sestáwá z wláken tlustých 5 ostatně skládá se ze dřeně bílého, whkého, haubowatého, jejž stwořitel oby- watelům darowal na místo rýže a žíta na chléb. Palma owoce nese, když dospěla a dřeň se proměnil na wlá- kna tlustá; protož náleží ji poraziti dříwe, chcešli z ní míti dřeň, Listy skládající weliký koš jsau dlauhé, pe- řené: lístkůw podlauhločárkowitých, na rubu mrtnatých, 1625 zelených, řapíkůw ozbrojených kolci řídkými, krátkými. Z pošwy 3 dlauhé, kolcaté, wychází náramná lata, roz. dělená na 8—10 wětwí, 6—12 dlauhých, rozsypaných na 7—8 wětwíček 20" dlauhých; ta lata ná 10“ se roz- kládá, jako ohromný parožnatý swícen; wšecky oddíly jsau smačknuté a příkryté šupinami jednoduchými, uťa= tými, 2“ dlauhými, dwauřadými, z jejichž úžlabíček wy- nikají jehnědy lískowým podobné, 6—8“ dlauhé, rozc- wřené, wálcowité, sedawé, porostlé šupinami střechowi- tými, kožowitými, též dwojřadými, w jejichž úžlabíčku sedí kwěty ojedinělé, drobné, přemnohé, z husta pome- tající; samčí stojí na konci jebněd, samičí ale pod ni- mi; okwětí samčí wněřadé trubkowité, uťaté, 3zubé, nitrořadé dwakrát delší, až do pola na tré klané; ty- činky s nitkami w trubku srostlými; okwětí samičí wně- řadé, jako samčí nitrořadé, zdélí wněřadého na tré kla- né; tyčinky nitek srostlých, prašníkůw pometalých; wa- ječník 3pauzdrý o 3 waječkách, jichž po každé 2 pome- tají; blizny 33 na každé jehnědě obyčejně toliko 2—3 plo- dy zrají, jichž některé jsau na způsob sliw, jiné meruněk, jiné wajec slepičích, na začátku jsau zelené, pak běla- wé, konečně z hněda žluté; skořápka tenká, kruchá, přikrytá šupinami kosočtwerečnými, končem tupým do- lů směřujícími a na hřbetu brázdau opatřenými; seme- no jediné, twrdé, s jádrem těsně chobotnatým aklem na wnilřním boku. Palma toliko jedenkrát za swého žiwobytí nese owoce a nejwýš 30 let trwá. — Na Molukách až na Nowau Guinei a Indii wýchodní; wšude dělá husté lesy a obyčejně w bahnech, w nichž až po kolena se nohy boří. 5, W Indii mají rozdílné odrodky. Nejwáženější má lístky 4, “ dlanhé, 4—5“ široké, kolce skoro zdélí jehly, owoce zwící holubí- ho wejce, jehož jádro rozděluje se na 2 díly, jest trpké a nejedlé. Jiný odrodek nemá kolcůw, a dáwá nejlepší mauku, z níž dělají papadu, kaši proslulau, "Vyto odrodky rozmnožují se odnožemi, protože kořen široko duleko se rozplazuje a wšude odnože wyhání. Palma ta jest w Indii wýchodní užitečná tak jako kokosník a lontar w ladii západní; netoliko robí z ní wezdejší chléb, anobrž i k jiným koncům domácím ji potřebují. Manku čili ságo, jak řečeno; dobýwají z kmene, Aby zwěděli, zdali už uzrála, nawrtají kmen, wy= táhnan malíčko dřeně ; neníli, zamaží díra hlinau, Kmen nad sa- mým kořenem utnau, na špalky zdélí muže přesekají a rozštípají, Z proštěpin pak wyškrabau dřeň, jako drtiny wyhlížející, Potom po- loží koryto 6“ dlauhé z kůry ságowníkowé nad wodu, na širší ko- nec přiwáží tkaninu od kokosníka, sítu podobnau, a tenší konec za prowaz powčsí na tenší konec tyče zpružné, nahoře rownowážně tlustším koncem přípewučné. Do koryta nasypau dřeně nastrauhaného, hnětau jej s trochau wody, ježto nejdrobnější mauku přijímá a ji 1626 sítem wen wyplawuje do hrnce wody plného; w němž pak se usazu- je. Wodu pak slejí a mauku do malých košíků ze zeleného listí přendají a schowají. Dřeň hnětan dotud, pokud mauka z něho odchází ; otruby (ela) nechají pro kance diwoké, nebo wezmau domů pro pra- sata, Jeden ságowník může 6 centůw manky dáti, Nejwětší díl mauky potřebují na chléb, mnohem méně na kaši.. Mauku dají na pekáč s 5—10 přehrádkami co ruka dlauhými na oheň, a chléb jest hned hotow a není špatnější našinského. Sucharky z něho udělané dlauho se drží, protož se hodí na cesty a ke špiži pro wojska. Pa- pada čili kaše ságowníkowá jest welmi chutná, Dělají ji rozmícha- jíce hrst mauky u wřelé woděg kaše wyhlíží jak rozwařený škrob, a za tepla se srká ; též ji knihaři ku swé práci potřebují. Obyčejně jedí ji opiwše se den před tím, Kapusta ságowníkowá není tak do- brá jako kokosníkowá, nicméně se solí a kořením uwařená se jí, - Dříwí potřebují na ostrowech na rozmanitý způsob jako bam- bosowý na pewninč, Ze řapíků dělají stěny, ploty, lawice, stolice, plti. Domy z nich wystawené netrwají déle 8—10 let. Střechy wůbec kryjí listím, Několik mužůw může takowý dům z místa na místo přeněsti. We wálkách býwá nejprwnější, že pokazí lesy ságo- wníkowé nasekajíce kmeny, z nichž we 3—4 dnech wšecka míza wyteče, takže dřeň wyschne. Kůra dá se sotwa kůlkau prostřeliti, protož rychle w ležení dělají z ní Štíty; otroci potřebují ji místo necek; w nichž kamení a wápno nosí, S. winodarný. S. raphia Lam. t. 111. © 1. Raphia vinifera P, Beauv. ovar. 6, A4« f. 1. t. 45. 46. f. 1, Pal- ma pinus Lob. 2, 1. 233. Strom prostřední wýšky; kmen přímý, wálcowitý, nejjednodušší; ukončený pěkným ko- šem z listůw welikých, mnohých, přeobšírných, oblau- kowitě podhnutých, 4—6“ dlaubých a delších, jako řa- píky ozbrojených. kolci drobnými, přemnohými; u dolejška listů wynikají a wisí palice přeweliké a přewě- ltewnaté a konečně rozdělené na weliké množstwí wět- wiček hustých, směstnaných, nestejných, jichž každá 0- balena zátulkami 3 anebo 2 krátkými, klínowitými, uťa- tými, smačknutými, po jedné straně na dél rozštipený- mis kwěty sedawé, střídawě rozpostawené na posled- ních wětwičkách palicowých. a dole podepřených šupi- nau čili listenem kruhowitým, twrdým, kožowitým, po- nažlutlým, lesknutičkým 3 tyto listeny střechowitě kryjí celé wětwičky; kwěty samčí na wětwičkách nahoře, sa- mičí-ale dole; prwní přehojné, pak padají; plody na wětwičkách pak skládají jakoby hlawy wejcowité, husté, a jsau peckowice wyschlé, wejcowité nebo podluhowaté, lesklé, porostlé šupinami přehustými, silně střechowitými od hora dolůw; semeno jediné, wejcowité nebo podlu- howaté, brázděné, hrbolkowané, ďubkaté způsobem welmi neprawidelným. — Na rozdílných místech Indie wychodní, na Malabaru; w Owáru a Benínu w Africe, podlé řek. F Sopron AŽ: a 1623 Owářané netoliko dělají z řapíků swé kopí (sagage), Jež po rybách we wodě házejí, anobrž stawf z lístí příbytky, Tentýž národ dobýwá z té palmy způsob wína, durdonem nazwaného, podlé dwojí= ho běbu. Prwní, n wšech národůw wfno palmowé pijících od dů- wna obyčejný jest ten, že brosk z listůw wynikající ulomí ne- bo uříznau, a šťáwu se prýštící do kalabas schytají. Druhý Owářa- | nůw osobliwý způsob zakládá se w tom, že jádra slupky zbawená ne- chají s wodau kysati. Druhý způsob wfna jest barewnější a silnější, pění se jako wino Šampaňské a dlauho se drží, Půl littru postačuje k opití člowčka na to wíno neuwyklého, Ta palma poskytuje také ságo způsobem nadpopsaným, -8 stopkatý, S. pedunculata Porr. S. ruffia Jacg. frag. 1. 1. 4. (. 2. S. farinifera Lam. £. T141. /. 2. Ra- phia pedunculata P, Beauv. Ovar. 1. 44. /, 2. 1. 46. f. 2, (Od té pěkné palmy známe dosawád toliko owoce podlé wýkresůw naduwedených, které jest na překrásných pa- licech čili latách, jakowé Lamarck n. m. u. předočil. Owoce jest peckowice wyschlá, wejcowitá, zakulatělá, wně šupinami od hora dolů střechowitými, wejčitými, Jesklými, tmawě hnědými; semeno zakulatělé, wejčité, dole ostraunké, zaobalené blanau haubowitau, žlutawau, dole tlustší, druhau wnitřní příchruplawau, tenkau, ká- štanowě hnědau. Fa palma ztepilá roste na Madagaskaru. S laučowý. S. taedigera Mart. palm. 4. 45, 48, Ju- bati. Kmen toliko na 2 wysoký, na píď tlustý, s 20 Ji“ sty, jejichž řapíky bezkolcé; lístky auzce kopinaté, po kraji kolcaté; lata zdélí muže, často ztíží centu, plody zwící slepičiho wejce, čárkowitě elipsowité, 9 brázdami protažené, tupé a hrotem ukončené, s dužninau hau- bowitau, hořkau a žlutau a s jádrem bnědým, — W Brasilii w lesech bahnitých, Dříwí jeho potřebují na lauč, listí ku krytí střech, PašácnoL, © MauRrmia, © MaAUnrriE, Kwěty dwojdomé, několika nedokonalými zátulkami zastřené, na jehnědách wálcowitých rozpostawené, Okwě- tí 2řadé: wněšné dzubé, wnitřní hluboce 3dilné, Tyči- nek 6, Waječník 3pauzdrý, Blizna sedawá, Peckowice šupinatá, Ipauzdrá, Isemenná, P, rowný. M. vinilera Mart. palm. t, 38—4, Buriti, Kmen wztyčený, 100 wysoký, takže koš jeho nade wšemi stromy čumis jest ale toliko 1—2 tust; koš se- stává z 20 — 30 lístůw na 15“ dlauhých, peřenowějířo« witých, stejnobarewných; lístky 6 dlauhé ; řapíky polo- oblé, žlabowité, rowné, bezkolcé s palice čili lata 8' dlau- bá a odwislá, často mnoho let na kmenu zůsláwající; 1628 owoce wejcowité, zwící wajec slepičích, čerwené, na po- wrchu kosočtwerečně šupinaté; semeno asi jako maďal. ka, obklíčené dužninau žlutau, kecowitau, náwinně slad- kau, — W Brasilii na pastwinách za času deštiwého zatopených hromadný. Z dužniny owocowé dělají emulsii, plauhi, která s cukrem smíchaná jest nápoj lahodný, sytý, jenž sajetta jmenowaný přichází na stoly, od řeky sw Františka u welikém množstwí se přiwážející. Kdo jej pije nemírně, po těle a bělmu očním zežlutne, jakoby měl žlautenici j to ale neškodí nic, Pokožka, (embira), listůw mladých dáwá wýborné šnůry a sítě. Listy slanží na střechy, řapíky na we- sla, wočšný díl kmenu na prkna. Míza z poraněného kmene se prýštící jest náwianě sladká a chutná jako wíno, -Pe zprohybaný. M. flexuosa Lin. Mart. palm. t. 40. Palmier bache Aub. Mirichi, moriche, guiteve, ovi, ba- che. Kmen wztyčený, bezbranný, 40" wysoký, 2/7 lu= stý, na konci nesaucí 20—30 listůw 16“ dlauhých, wisu- tých, příblanowitých, wějiřowitě protisečnýchy na rubu stejnobarewných; řapíky polooblé, na. líci žlabowité ; palice latowité, některé samčí, jiné samičí, 6—10“ dlau- hé, odwislé, s. wětwemi zprohybanými a nesaucími jehnědy šedé, 1'/2“ dlauhé, wejcowité, oblé, střídawé, na níchž šupiny přehusté, střídawé s; kwěty sedawé; okwětí wněšné Jbočné, 3zubé, wnitřní třikrát delší, přehluboce na tré klané: uštůw přímých, poddutých, kopinatých, ostrých; prašníky přísedawé, čárkowité; peckowice po 2—3 pohromadě zwící wejce slepičího, kulowatější ale, s dužninau žlautkowé barwy, a se šupinami na po- wrchu okrauhlými. — © W Americe jižné na lukách a w lesech bahnitých hromadně.. "Ten samotný strom Žiwí na wýtoku Orinoka řeky nepod= mančný guaranský národ, který uměle zná roztahowati s jednoho kmene na druhy rohože udělané ze žil listů téhož stromů, po- mocí jichž za časn deštiwého, když Dlelta té řeky jest zatopená, žijí jako opice na wrcholích stromůw. "Tyto wisaté příbytky jsau dílem pokryty hlinau. Ženy na nich rozděláwají ohně k potřebám domá- cím, a putující, po řece nočního času se plawě, widí do weliké wý- šky plameny se míhati. Guaranowé powinowáni jsau z neodwislosti tělesné a snad i mrawní půdě pohybliwé, rašelinowé, po níž chodí lehkau nohan, a obydlím postromním, Palma ta ale netoliko zakládá tu republiku powětrnau, anobrž zaopatřuje ji wšemi jinými potřebami, * Dřeň ze stromůw, dříwe nežli hnaly do kwčtůw samčích, poskytuje jim mauku ságu podobnau, z níž jako z manihotu dělají placky. Z mfzy její dělají wíno sladké a opíjejicí. Owoce poskytuje jim potrawu rozdílnau podlé stupně zralosti, jelikož plno býwá buďto cukru anebo dužniny, Z listí dělají swé rohože a sítě. LIKUALA, | LicUaLA. © CIGARRENPALME, Kwěty obojaké, několika pošwami nedokonalými za- 1629 střené, sedawé. Okwětí Gdílné, dwojřadé. Tyčinek 6, nitky dole srostlé w trubku krátkau. © Waječník 3pauz- dvýs čnělka s bliznama.« Peckowice podluhowaté, o 1 pecce ; jádro bílé, wyhlodané, L. kolcatá, L spinosa JFurmb. Thunb., L. arbor Rumph |. 1. 9. Kmen nízký, sotwa sáhowý, přímý, sot- wa ramena ztlauští, kruhbatý, jakoby článkowaný5 na konci nese 6—12 listůw, na 12 dlauhých, wějířowitých, hlaboce rozštipených asi na 14 lalokůw čárkowitých, na konci uťatých, zubatých, na 3 prsty širokých, lúži- lých, řasnatých; řapíky přímé, předlauhé, 3hrané, na zpódní hraně kolcaté ; mezi listy wyniká několik sto- „pek přímých, nesaucích hrozen přímý, rozdělený na » píďowých klasůw, nahý, t. taulu zbawený, opatřený ale částečnými, střídawými, ostrými; kwěty drobné, stří- dawé, stopkaté, welmi směstnané ; peckowice zwící bob- kůw, černawé, přídužnaté; pecka podluhowatá, twrdá, na dél čárkowaná. — Na Molukách. —» Wnitřní lístky: zpařeny a wyhlazeny bywše a tak zbělawše slanží k zaobalowání cigar. | Wůbec do menšího prostředního lístku zaobalují se drobné wěci a owoce, Podřadí 4. KOKOSNI KOWITÉ, © COCOSINEAE, KoKosNík. | Čocos, © COCOSPALME, Kwěty Idomé, na palicí společné a zastřené tau- lem jednoduchým. Okwětí Glupené, 2řadé. Kwěty sam- čí: tyčinek 6, s nitkami šídlowitými, přístejnými 3 s prašní- ky přímými, příšípowitými. Kwěty samičí: waječník o 1 pauzdru se 2 pometalýma; čnělka překrátká nebo žádná; blizny 3, dříwe sklimené, pak. podwinuté, Pec. kowice wláknatá, se skořápkau 3děrau. K. obecný. C. nucilera Lin, Jacg. am. t. 168 — pít. W 135. Lam. t. 894. Rob. 1, 13. Gaert. t. A. 5. "Tenga Rheed. A. 1. 14s Kokosy kokosowů palma, kokosowý strom. Kořen tlustý, černokorý, široko daleko so rozbí« > hajícís kmen přímý, přeštíhlý, 60—80 wysoký, 1 tlu- stý, zprohybaný, se šrámy polokruhowitýmis listůw 10—12 wšamo rozložených, a koš pěkný dělajících, 12 —16—% dlauhých, peřených: lístky 3“ dlauhé, mečo« wité, auzké, ostré, ploché, hladké, tuhé; řapík dole na píď široký, a opatřený pošwau tuhau, wláknatosíťowitau, 1630 „mad níž jest ztlauští stehna, hořeji ramena, wezpod zoblelý, na wrchu žlabowitý; jenom jeden list wždycky se rozwíjí z prostředka koše a. předstawuje před rozwitím slaup wálcowitý, ukončený hrotem; z úžla- bíčka listowého wynikají palice s wětwemi 1—1"% dlau- hými, úkosnými a zprohybanými, 3hranými; taul 2'/2— 3 dlaubý, přísmačknutý, ostrý, tlustokožný, tmawě ze- lený, u wnitř bělawý; kwěty žlutawě bílé, wonné, naho« ře samčí mnohočíslné, dole samičí obyčejně skrowné; 0- woce zwící hlawy člowěčí, wejcowité, 3bočné, čerwena- wé, zelenawé nebo bledošeré, pod wrstwau prostřední haubowatowláknatau obsahující pecku se skořápkau dře- wnatau, co kost twrdau, čerwenawě hnědau, na hoře prowrtanau 3 děrami, jichž jedna wětší, wždycky otew- řená, ostatní menší wždycky zacpané; jádro duté, napl- něné šťawau mlékowitau, přisladlau, za čerstwa k pití dobrau ; podstata jádra bělostná, šťáwnatá, konečně ale bezšťawá a rohu podobná. — W Asii meziobratníkowé a odtud do wšech země dilůw stejné položení majících přesazen. Kwěte skoro po celý rok. žu$ Kokosník náleží netoliko k nejkrásnějším palmám, anobrž i k nejužitečnějším, w čemž i prsták přewyšuje. Protož i we wšech kon- činách meziobratníkowých se sází. K tomu poskytuje tu w$hodu, že už w Ótém, nejwýše we 12tém roce swého stáří začíná anrodu dáwati a nepřestáwá každoročně až do 100ho roku. stáří hojnost dáwati. Užitek její dle Thnarse přewyšuje chwálu; již cestopiscowé jí udělu- jí. Jádro její w rozdílných stupněch zralosti slauží potrawau, Ko- kosy mladistwé (coguinhos) pak naplňují se mízau trpkau, potom zesladnaucí, již pijí; do pola wyrostlé, mlékowými nazwané, jsau naplněny kapaninau k smetaně hustší podobnau, již s malíčkem cukru a kwčětem pomarančowým lžící wyjfídají co pokrm Kreolům obzwláště oblíbený. Později jádro ztuhne, zkožowatí a zolejowatí, takže šťáwa z něho jenom cucati se může; tenkrát má chuť wla- ských ořechůw;, a pro weliké množstwí oleje může delší požíwání jeho škoditi; w tom stawu s wodau třeno dáwá emnnlsii, Kokos delší čas chowán jsa se proměňuje; olej jádrowý, hustoty máslowé, Žlukne a nabýwá chuti hnusné; w takowém stawu přicházejí kokosy do Ewro- py z Antil, a tudy není diwu, že u nás tak skrowného oblíbení došly, Též i kokosy ještě mléčnaté, do Ewropy přiwežené, ťéž mají mléko zkažené, takže ani do úst wzíti se nemůže pro náramnau hnus- nost. Emulsie kokosowá welmi občerstwuje a chladí, co w krajinách horkých může wětší škodu přinésti, nežli požiwání pokrmůw posil- ňujících. - Dobýwají též z něho nápoje winowité a líhaté a to dwojím způsobem. Podlé prwního udělají do konce taulu nerozwitého ránu, a powčsí na něj hrnec; míza, sury neb súwa jmenowaná, teče 5 dní; hrnec denně dwakrát se podstawnje. Míza rychle kyše, neboť na we: čír jest už nakyslá, druhý den ale kyselá. Ten drnh wína jest drahý, protože takowý strom toho roku nenese owoce, k jehož pro- spěchu ta míza jest ustanowená. (Chtějíce míti z ní ocet, zahrabau hrnce jí plné do páleného wápna ; tím se zahřejíc silně se kwasí a 1631 pěnu wydáwá, Cukr, Jagra tazwaný, dostanat pomazajíce hrnce u wnitř kaší wápennau; tím míza zčerwená, a tu potřeba ji zwařiti. Druhý způsob wína dobýwají ze šťáwy w jádru obsažené, ježto jak ře- čeno snadno se kwasí, To wíno z kotla pálené dá arak, lepší druh kořalky. M Z jádra uzralého wařením u wodě a wytlačením dostáwají olej kokosowý (Kokosnussól) haušťky máslowé, jejž netoliko potřebu- jí ku swícení anobrž za čerstwa i k jídlu, lékařstwí a mazání těla aby přílišného wyzewowání se uwarowalo. Ano i mléko kokosem zwařeno bywši, dáwá olej welmi chutný, máslowitý, Olej ten i onen rychle žlukne, Ze twrdé skořápky dělají šálky, koflíky, poháry, jež pěkně wyřezáwají a stříbrem ozdobují ; též držadla, kokusy neboli hálky čili knoflíky na holi. Celá rubina zase co paliwo slauží. Z jejích wláken shotowují kartáče a malířské štětce. Wlákna z ní močením dobytá dáwají způsob konopí, kairo čili kair nazwaného, jež hodí se na lana, prowazy,; Innty, Ze wláken pošwowých shotowují robože; celým listím kryjí příbytky, řídčeji dělají z nich pleteniny; pro- střední žíly lístkůw i s pichlawým koncem co niti a jehly., Z listí též dělají wějíře, klobauky, stínidla, řešeta; koše, chwošťata, papír; na němž rafikan bambosowau píší. Kmen toliko tenkau wrstwau dřewnatau, pewnau a twrdan owinutý slauží chudině ku stawční ka- trčí; dřeň z něho wyškrabaný jest dobrá mrwa na role. Srdce mladistwé z brošku na kokosníku mladém, 1“ wysokém, jest sladké, chutné, třebas 20 liber těžké, slowe kapusta pahnowá a jí se; též i slonowé ji wytrhují. Listy stawí jako máje při swatbách a jiných slawnostech přede dwéře. Když znamenitým osobám přinášejí daťy, wždycky jsau při nich listy kokosníkowé, na znamení pokoje u pří- chylnosti. Mladistwé kokosuíky jsan hlawní potrawa slonůw. Strom trojletý jest už 1“ tlust, toliko 2“ wysok, i s listím jej kolem obkličujícím 16“. Obyčejně coměsíčně wyide jeden list a jeden opadne, a to wíce za počasí suchého, nežli deštiwého. Weliký strom míwá 23 listůw; nejdelší býwají hned před wyniknutím taulůw, což se stáwa w Stím, btém, Smém, anobrž i 10tém roku podlé dobroty půdy. Tauly we 3 měsícech jsan dospělé a po 14 dnech se otewrau; kwěty pak po 6 dnech padají, Na jednom stromě býwá 12 palice ořechůw rozdílné zralosti, jichž asi 12 nejstarších padá. Tři měsíce po otewření taulu dostane owoce trochu mízy ; w 16tém měsící jest jí plno j we 3 následujících měsícech naplňují se dřeněm, jenž po 8 měsícech ztwrdne; pak ořech padá, Ořech ležew 6 měsícůhw w ze- mi, klíčí, a kel nabýwá délky 2, Nejaurodnější jest na pomoří ; nej- bujnější jest w 23—J0tém roce, a dáwá nejwětší owoce s nejmnožším mlékem; sotwa že staré uzrálo, už jiné k tomu se chystá, Obyčejně dočkáwá 100 let; pak listí žlutne, a strom hyne, K. máselný« C. butyracea Lín. Pindova Píso 62. © Palma real s, dulce. Jest ztepilejší obecného; nemá > kolcůw; listy peřené: lístky jednoduché; owoce men- ší« — W údolech lorkých a mírných w Brasilii, Nowé Grenadě ; na Anlilách jej sázejí. +- Jádro i se skořápkau roztlučené uwrhují do wody, aby olej z něho se wyprýštil, který pak nabýwá tuhosti másla; rychle žlu- potře té stáčejí jako z předešlé mízu wfnowitau, m taktéž potřebují. 103 1632 JEDLOWICE, | ELATE, Kwěty jednodomé, na palici společné, obhrnnté taulem dwojnásobným. Kwěty samčí: okwětí 2řadé, wněšné Szubé, wnitřní 3lupenné; prašníkůw 6 seda- wých. Kwěty samičí podobné; čnělka o 8. bliznách jednoduchých. Peckowice wejcowitá, zakončitá, mauč- natá ; pecka brázdau a 3 děrami opatřená. J. obecná, E. sylvestris Lin. Lam. 18 893. Katou Indel Rheed, 3. £. 22—25. Kmen asi 14—15' zwýší s korau šupinatau, dříwím bílým, přetwrdým; na konci koš z listí 3“ dlauhého, dole kolcatého, peřeného líst- ky mečowitými, podélmo na dwě řasy násobenými, zelenými, obak lysými ; z úžlabíčka wynikají tauly pak se skloňující a rozdělující se na dwa díly, z nichž pak se tlačí palice na I“ dlauhá, wětewnatá, latowitáz; kwěty drobné, mnohočíslné, zelenawé, po dél na palici roz- postawené ; owoce podlauhlokulowaté, zwící našinských trnek, na konci hrolitě, z čerwena hnědé nebo černa- wé, mající pod tenkau hladkau slupkau dužninu slad- kau, přímaučnatau; pecka w ní podluhowatá, po boku brázdau wyrytá, w níž semeno hořké, bělawé. — W Indii wýchodní, obzwláště na Ceylonu. Dužninu peckowičnau jedí; jádro rozmělněné jako arekowé s listím betelowým a páleným wápnem ZŽwýkají; slonowé též owoce rádi Žerau, obzwláště ale třápy palicowé pro jejich chutný dřeň. Z listí sešíwají klobauky, ze dřeně kmenowé dobýwají ságo.. Wšecky díly té palmy obsahují prwek welmi swraskující, protož. jich užíwají proti krwotokům, i ! Nyra, | NiP4, Kwěty jednodomé. Kwěty samčí: okwětí 6lupen- né; tyčinky s nitkami dohromady w slaupek srostlými, nesaucí prašníky 3 též srostlé; kwěty samičí: okwětí žádné; waječník s bliznau sedawau, 3dílnau. Peckowice « 38—óhraná, o 1, někdy o 2 semenech, po jedné straně brázděných, N. mězárná. N. fruticans Thunb. Lam. t. 8914 Nipa Rumph. 1. t. 16. Kmen zwýší 3—4/, někdy sotwa I, na konci nesaucí koš z listí peřeného, 4—6' dlauhého, je- hož řapíky dolé rozšířené objímají kmen: lístky kopi- naté, čárkowité, 3“ dlauhé, na konci hořejším po kraji opatřené zaubky jehlowitými; kwěty samčí a samíčí na společné palici 5“ dlauhé, na 4—5 blawních wětwí roz- dělené, u jichžto wzniku stojí zátulky; kwěty samčí na- hlaučené w jehnědy wálcowité, samičí nahromaděné w 1633 strbaul; peckowice kaštanowě hnědá, 3 —4" dlauhá, 3—Ghraná; jádro wejcowité, wlákny zaobalené, jejichž mezery wyplněné hmotau haubowitau. — Na Žáwě a w Indii wýchodní, podlé sladkých wod a w bahnech. Owoce nezralé jedí swěží nebo do cukru naložené; dozralé jest twrdé, takže není možná je ukausnanti. Palice, dříwe nežli kwěty se rozwily, roní naříznnta bywši mízu zasladlau, z které kwašením nabýwají moku líhatého. Jelikož kmen té palmy tak nízek, stawí se hrnce na zem K chytání mízy, která, fosteli palma w bůh= ně, jest špatné powahy, takže není k ničemu, Listí slauží k dělání klobankůw, rohožek, pytlůw a jiného nářadí domácího. Palma ta ro- staue ma březích říčných, býwá powodněmi oderwána, načež po tlu« pách na řece plawe a na březích poblízkých ostrowů, obzwláště na písčinách a mělčinách se zastawuje, čímž tato dosawád pustá místa rostlinami se popínají. Když roste na pomoří,; padá jeho owoce do moře, kteréž je zanáší do welikých dálek na břehy, kdežto se rozmnožuje, jsauli okolnosti přízniwy. NÁPLZÁK, © BACTRIS, Kwěty jednodomé, sedawé, na společné palici. Taul dwojnásobný, Okwětí samčí wněšné na tré klané, wni- třní Slupenné; tyčinek 6—12,. Okwětí samičí wněšné pohárowité, wnitřní wálcowité, 3zubé. Peckowice s duž. ninau slizkau 3; pecka prowrtaná 3 děrami w hwězdu ne- rozpostawenými. N. osínatý. B. major Jacg. am. (. VII. f. 2. B. ari- stata Mart. Cocorotes, Kmen zwýší 14, ztlauští 2“ nebo tlustší; listy 6" dlauhé, peřené : lístky skoro 2střewíčné, podlauhlokopinaté, špídlatoosinaté, kolcatobrwité 3 taul smačknutoploský, plodonosný sehnutý, přídwojdílný; peckowice twaru a welikosti wejcowých, čnělkau hroti- tá, wláknatá, šťáwnatá, se slupkau kožowitau, tmawě na- chowau; pecka černá, weliká, wejčitopodluhowatá, na“ hoře zakončitá a na tré klaná, třemi děrami nepatrný- mi zwrtaná, jichž 2 nad polowici, 3tí ale wýše; jádro podluhowaté, obak tupé, chruplawé, celistvé, — W Ins dii západní a skoro po celé Brasilii, Owoce sladké, náwinné, jedí; z dnžníny jeho dělají wfno *% a na trhu prodáwají, WacnosLaw, — OnBoDoXA, Kwěty obojaké, Okwětí 2řadé, každé 3dílné, wněš- né kratší, Tyčinek 6, prostých. Čnělky 3. Peckowice kulowatá, Isemenná. c WF ztepilá. O. Sancona H. B. ct Kunth, Sancona, Kromě woskowně nejwyšší wšech známých palem $ kmen 103* 1034 wyplná se do wýšky 120“ i wice, jest hladký, nejlysejší, z popelawa černý, beztrný; listy peřené: lístky blano- wité, kadeřawé; taul o 1 kusu wejčitý, ostrý, bezbran- ný; palice odwislá, wětwí zprohybaných; okwětí wněš- né trubkowité, ostro3zubé ; okwětí wnitřní o 3 hluboce rozdělených uštech wejčitých, ostrých, poddutých; ty- činky nitek dole tlustých; prašníkůw čárkowitých. — W údoli Kauky řeky we wýšce 500% Kwěte w říjnu. 5. Pro dříwí nejtwrdší hodí se ku stawční příbytkůw. JW. wolatá. O. vegia H. B. et Kunth, Kmen 40— 50“ wysoký, u prostřed tlustší, beztrný; taul o 1 kusu: palice složená z wětwí bílých, střídawých, smačkoutých, u úžlabíčka skoro kolenatých;, 3—4“ dlauhých, pokry- tých mnohým kwítím na způsob klasu; okwětí wněšné přemalé, málo rozložené: uštůw 3 poddutých, wejčito- okrauhlých, ostrých, zelenawých: okwětí wnitřní uštůw podlauhlých, bílých, poddutých, ostraunkých; tyčinek 6—8, dole na okwětí wnitřní připewněných; peckowice šťáwnatá, wejcowitá, 4" dlauhá, dříve čerwená, pak mo- drawě černá; pecka hladká, wejcowitá; semeno bílé. — Na Kubě ostrowu obecná. Kwěte w kwětnu. 5. Owoce ostré jest oblíbený žír prasecí, TvkKoLAa, © ALFONSIA, Kwěty jednodomé, na rozdílných palicech, Okwětí dwojnásobné, wsaké 3dílné. Tyčinek 6: nitky dole srostlé. Čnělky 3. Peckowice wejcowitá, wláknatá, 1- semenná; pecka dole 3děrá. T. obecná. A. oleifera H. B. et Kunth. Elais oleilera Mart. palm. 1. 33. 55. Corozo. Kmen tlustý, bezbranný, A-—(6/ wysokýs listy peřené; řapíky ozbrojené zuby kolcowitými ; palice wětewnalá, kolcatá, po wětwích je- bnědowitých, swazčených ; taul o 2 dílech; kwěty pře- mnohé, ponořené do ďubek na wětwích palicowých ; „kwěty samčí podepřené listenem wejčitým, zakončitým, jehož nezdá se býti pod samčími; peckowice 2“ dlau- ás semeno bělawé. — W Nowé Grenadě nad ústím ře- ky Sinu. Kwěte w dubnu. 5. Z jádra wytlačují olej; i též wywařejí a nazýwají jej manteca de Corozo jehož na jidla i ke swícení potřebují. WoskowEN, © ČEROXYLON, WAcHSPALME. Kwěty mnohomanželné, jednodomé, taulem 1dil- ným zahrnuté. Okwětí dwojřadé, oboje 3dílné ; wněš- né menší. Tyčinek mnoho. Nitky prosté. Čněíky 3 ose 1635 Peckowice kulowatá, Isemenná. Pecka neprowrtaná, Jádro celistwé, je JF. andeská. C. andicola HH. et B. egus Ve be le 2. Kmen kruhatý, na 160 — 180 wysoký, tedy nejwyšší wšech známých palem ; listy peřené; řapík 3hraný, do- le po obojí straně pauští niti 3—4“ dlauhé+ lístky mno- hožilé, na konci rozštipené, lysé, na líci stříbrné; na rubu přikryté hmotau prachowitau, co lupty stříbrné se oddělující; palice přewětewnatá, asi 3 dlauhá, zastřená © taulem podluhowatým. — Na auboči Ouindiu hor an- deských we wýšce 900—1450", Kwěte w září. 5. Palma ta, rostane na takowé weliké wýšce, dělá znamenitau wýminku od wšeobecného zákonu, podlé něhož palmy toliko do wý- šky 5009 nad mořem sahají, Z krubůw kmenowých prýští se wosk s "hy pryskyřice smíchaný, z něhož s třetinau loje roztopeného swf- ce Též z kůry olaupané a we wodě wařené wytlačují tentýž wosk. PnoprrEC, © JvBABA,. | JUBÁE, Kwěty obojaké. Taul Idilný. Okwětí 2řadé, obojí Sdílnés wněšné menší. Tyčinek mnoho; nitky prosté, Čnělky 3. Peckowice obwejcowitá, wyschlá; pecka na- hoře šděrá, Jádro duté. P, okázalý. J. spectabilis JH. B. ct Kum/h 1. £. 96. Coguito de Chile, Kmen 36—40“ wysoký, nejilustší, bez- trný, kostrbatý zbytkami pošew listowých; listy peře- né, nemnohé, [2 dlauhé: lístky čárkowité, čárkowané, 2 dlauhé, obak zelené; taul z jednoho kusu; palice wětewnatá; kwěty mnohočíslné, stopečkowanés okwěti uštůw wněšných kopinatých, ostrých, z čerwena hně- dých, wnitřních čerwených, delších a širších, welmi hluboko oddělených, wejčitých, poddutých, ostrých, čár- kowaných; tyčinek (7 z dola okwětí wyniklých; nitky wláskowité, prašníky čárkowité; waječník wejcowilý, o 8 čnělkách rozložených 3; peckowice obwejcowitá, 1“ dlauhá, — W.Chili ; okolo o dll sází se w zahradách. Děti jedí owoce a dělají z něho hračky, + Povzew. ArTraLEA. © MANDELPALME. Kwěty jednodomé, na společné palici, taulem 1lu- penným zastřené. Okwětí 2řadé, oboje 4dílné ; wněšné nejmenší. Tyčinky mnohé: nitky prosté. Waječník 3- pauzdrý; čnělka na té klaná. Peckowice wláknatá, wej- Cowitá, dpauzdrá: pauzder Isemenných; pecka dole 3- děrá ; jádro celistwé. 1636 - P. mandlowd. A. amygdalina H. B. et Kunth |, 6. 95. 96. Palma Almendron. Palma ta neozbrojená sko- ro nemá kmene, koš její ale zwýší 6—12'; listy peře- né: lístkůw řasnatých; řapíky přítrojbočné; palice ne- postředečně wynikají z kořena a rozdělují se na wětwe střídawé, smačknuté, zprohybané ; taul 4" dlauhý; kwěty sedawé, jednostranné, podwojné, jeden samčí, druhý samičí ; peckowice wejcowitá, 2—3“ dlauhás jádro bílé. — W Cboku blízko Zitary w Americe sewerné. Kwěte w říjnu. P. roztřepená. A funilera Mart. palin. t. 95, t. 96. . 4, Kmen zwýší 30, ztlauští 1, hnědýs listy zdélí 20/, přímé; řapíky (holá čásť) 6" dlauhé, a dole jakož i po- šwy roztřepené; ořech zwící husího wejce3s pecka 3- brázdá, a dole 3 děrami prowrtaná. — W pralesech brasilských. Skořápku potřebují saustružníci, Ze wláken řapíkowých a po- Šwowých dělají lana, jež u wodě slané (mořské) lépe trwají jiných, protož u Babie wůbec se potřebují. WELOBAL, | MANICARIA« | NETZPALME, Kwěty jednodomé na palici společné, obhrnuté taulem jednoduchým, pytlowitým, síťowitým a ponořené w ďubky. Okwětí dwojřadé, wšaké 3lupenné. Tyčinek 24, prostých. | Waječník 3bočný; čnělka homolowitá ; blizna obšírná. Peckowice 3pauzdrá, s obplodim kor- kowitým, kostrbatým ; pecky se skořápkau chruplawau ; bílek stejnorodý, dutý. JP. měchatý. M. saccifera Gaert. t. 116. Lam. 1. 114, Pilophora saccifera Jacg. /rag. t. 35. 36. Kmen tlustý, Běl damišnatý listy přeweliké, celé, neprawidelně se rozštěpujícís taul [" dlauhý, podobný rukáwci na obo- jím konci ostře ztenčenému, ze samých wláken hně- dých, přetuhých, rozmanitě se křižujících a zpletených, jako na přediwě hausenek hedwábných čili baurcowých, a „rozšířitelný, takže jako čepice přes hlawů přetáhnau- ti se může, ačkoli jeho průměr toliko 4" obnáší. Palice, tim taulcem obestřená, sestává z wětwí jednoduchých, Isťnatých, smačknutých; kwětůw samčích přemaoho wice 2000) bílých přikrýwá nejwětší díl palice; okwětí wněšné krátké, mázdrowité, hranaté, wnitřní lupenůw wejčitých, sklimených ; kwěty samičí wětší samčích, má- lokdy jích wice 20, a umístěny jsau dole na wětwích palicowých; okwěti jejich wnaěšné blanowité, neprawi« delně zejkowané, wnitřní lupenůw wejčitých, zakonči- 1637 tých, kožowitých, sklimených ; peckowice (asi 20) zwící wlaského ořechu, s rubinau zelenau; pecka kulowatá, se skořápkau nepříliš tustau ale twrdau, takže toliko kladiwem dá se rozlusknauti. — W Guianě a na 0- strowě jednom opuštěném k Americe náležejícím w Mo- ři atlaském, : „th ; u; (Guianč a na Karakasu dělají ze skořápky kokusy čili hálky na holi, | as Podřadí 5. | AREKOIWITÉ. ARECACEAR, SARYB, | ČORYPHA. | SCHIRMPALME, Kwěty obojaké, na palici latowitě rozwětwené, ně- kolika šeduždoskmě tauly obestřené, Okwětí 2řadé: wněšné 3zubé; wnitřní 3lupenné, w paupěti střechowi- té. Tyčinek 6: nitky dole srostlé; prašníky wejcowité. Waječník 3pauzdrý $ čnělka 1; blizna nerozdělená. Bo- bule fsemenná. S. obecný. C. umbraculifera Lčn. Lam. t. 899. Cod- da Panna Hhced. 3. £ 1— 12. Arbore de sombreiros, Palmier parasol, Talipot de Ceylon. Stínowník. Jměním podobá se welmi kokosníku ; kmen zwýší 60—70', hlad. ký, nejjednodušší, ukončený listím welikým, pěkným, dělajícím koš asi 40 w průměru širokým; listy peřeno« dlanité, wějířowité, složené z lístkůw řasnatých, wlák- nem dohromady spojených; řapík zdéli lístkůw, drobný- mi kolci zubatý, na konci rozšířený, Shbraný, Pokud nedosáhl řečené wýšky a stáří 36 rokůw, nekwěle; po- tom z konce kmenu z prostřed mezi listím wypaustí pa- lici přímau, 30“ wysokau, jakoby strom , na způsob homole dlauhé, přikrytau šupinamí střechowitými a roz- dělenau na wětwe jednoduché, střídawé, šupinaté ; kaž- dá ta šupina zastírá zátulku celau, smačknutau, na zá- dech prowrtanau, aby propustila latu přeozdobnau, slože- nau z klasůw wálcowitých, odwislých, porostlých mnohý- mi sedawými, bělawými kwěty, které po 6 nedělích pa- dají, načež se wyskytnau bobule hladké, zelénawé, ku- lowaté, asi 1'/:“ tlusté, s dužnínau měkkau, šťáwnatau, nahořklau, s peckau dost welikau, kulowatau, w níž já- dro bílé, twrdé, duté, — W Indii wýchodní, na místech skalnatých. 5. Méd 1638 Palma ta dozajista Jest wšech známých nejokázalejší, Listy její bez řapíku 11“ široké a 18“ dlauhé, mohan 15—20 mužůw před deš- těm a sluncem ochrániti, Tu welikost listy mají, pokud nekwětau; pak se umenšují a uskrowňují, takže jich zbýwá tré nebo čtwero, když owoce se zakládá. We wlasti potřebují je ku krytí střech; Malabarowé je užíwají ná místo papíru píšíce na něm železnými ra- fikami ; papír ten wěčně trwá, Palice wyhlíží na začátku jako špargl, jest ale ztlauští stehna a zwýší 30“. Kwět a owoce ale je- nom jedenkrát za žiwobytí nese a pak zhyne. Owoce býwá w 14 měsícech zralé, a na jednom stromě se nachází třebas 20,000. Ze skořápky saustruhují kuličky, kteréž na čerweno barwené přeštíra= jí čerwené korály, Z pošew mladistwých, naříznutých prýští se míza, která působí -dáwení a proti uštknutí hadímu se potřebuje. Šťáwa z mladistwé kůrky plodowé wyronilá slauží Ženám k wyprawení mrt- wého plodů a pro dáwení ; padlé osoby potřebují ji k odhánční plodu. Též se od něho dostáwá kapusta palinowá, a ze dřeně dělá se ságo špatné, S. okrauhlolistý. C. rotundifolia Lam. Saribus Rumph 1. 4. 8. Houtt. Pf. syst. |. te 2. f. 4. 2. Kmen štíhlejší předešlého, na 40" wysoký, wšude stejně tlustý, kruhy opatřený, jinak hladký, na konci nesaucí koš asi z 10 listůw složený; řapíky asi 6“ dlauhé, na líci mělkaunce žlabowité, po krajích drobnými zaubky kolcaté, na kon- ci nesaucí list okrauhlý, složený z přemnoha řas ze společného středu wšady rozcházejících se a rozštípa- ný po obwodu na listky wláknem spojené, 3—14' dlau- bý w průměrus z prostředku mezi listy wyniká několik palio odwislých, čerwenawých, asi 3 dlauhých, dělají- cích laty podlauhlé; bobule kulowaté, sotwa zwící wině= nek, pěkně pomarančowé, pak zčerwenající, — W půdě písčíté na Molukách. | Indowé potřebují listy co záclony a stínidla, co papír k za= obalowání zboží, co okowy na wodu, a k dělání cigar, do nichž se cpe tabák na drobno rozkrájený. Prostřední dřeň dáwá dost dobré ságo. Wněšná wrstwa kmene dřewnatá jest přetwrdá, přijímá pěk- -ný lesk a slauží k rozdílným koncům. S. woskonasný, C. cerifera Mart. palm. t. 49. 50. Marg. €« 130. Kareauba. Kmen 30 wysoký, 8" tlustý, wšude kruhatý; listy 69 dlauhé, wějířowité, složené z lístků 40 auzkých, 1'// dlauhých, siwých, bez wlákna; tauly lysé; palice přímá, 6 wysoká: wětwí i s okwětí- mi žlutavými hedwábnitoplsťnatých ; bobule tupě wejco- wité. — W Brasilii hned we hwozdech, hned o samotě, Palma ta jest jedna nejužitečnějších rostlin w. pustinách, Owoce , když dospělo welikosti oliwky, několikrát waří u wodě, aby mu odňali trpkost; pak. ještě jednau silně je zwaří, čímž na= bude chuti asi jako wařená kukuřice, načež s mlékem jest dobré jídlo, Dřeň stromiw mladých zwýší člowčka, u wodě roztřený, dáwá maiku, jako mandiok bílau, ježto welmi prospíwi zemkům w čas su- choty a hladu, Listy rozložené, uříznuté a we stínu usušené, pau+ 1639 štějí se sebe weliké množstwí luptůw drobných, málo barwených, jež na ohni roztopují se co wosk bílý, kruchý, se wčelowým woskem smíchaný měkký. Surowý wyhlíží jakoby prach šerý, třískami koro- wými zanečištěný, jenž sítem se čistí. Příjemně zapáchá asi čer stwým senem, barwu má rusau, již bílením těžko tratí. Na swíce předobrý, obzwláště smíchán byw s 1/3 wosku wčelowého a 1/5 loje. Owoce lesklé, černé, zwící wejce holubího; pecka powlečená wrst= — wau dužníny sladké; dobytek je rád žere, jakož i listí zwadlé, opa« dalé, neníli jiné píce. Listím přikrýwají příbytky, kdežto 20 let trwají ; kmeny též na příbytky, ploty a d, se hodí, Loxran, Bonassus, FÁCHELPALME, Kwěty dwojdomé. Tauly nedokonalé, Kwěty samčť na palici jednoduché nebo málowětewnaté, Okwětí 2- řadé: wnéšné na tré klané; wnitřaí 3dilné. Tyčinek 6, s nitkami prostými, prašníky šípowitými. Kwěty samičí na palicech silně rozwětwených. — Okwětí dwojřadé: wněšné dlisté; wnitřní 6—Slupenné, střechowitě swinu- té. Tyčinek 6—9 zakraělých, dole srostlých. Waječník dpauzdrý (pořídku 2—4pauzdrý) se 3 (2—4) bliznami sedawými. Peckowiee o 8 peckách; skořápky na če- chalce prowrtané, L. obecný. B. (labelliformis Lén. Lam. £. 698. Roxb, 4. TI. 12. Lontarus domesticus Rumph 1. 1. 10. Gaert: t. 8. Ampana Rhced, 1. 4. 10, Carimpana Hheed. 1, 4 9. Wějířník. Překrásná palma zwýší kokosníka. Kmen 60— 80“ wysoký, dole 2 tlustý, nahoře (někdy dole a nahoře ztlustlý, wšude bradawicemi kruhowitými nerownýs listy (12) skládají koš wšamo rozložený, jsau 13 dlauhé, 9' široké, rozdělené na 10)—90 lístků ostatně ostrých, z konce řapíků wšamo se rozbíhajících a jsaucí 'na wr- chu nadduté, podobají se deštníku; řapíky 4“ dlauhé, přetlusté, na rubu zoblené, na líci žlabowité, po krajích nazpátek trnatě pilowané; z úžlabíčka listůw doleních wynikají palices kwěty samčí dwojřadé w jamkách na palici *7 dlauhé, jehnědowité, wonné; palice samičí (2— 3) hlauběji nežli samčí wyniklé, odwislés owoce swazčené, zakulatělé nebo elipsowité, zwící dětské hlawy, z hněda žluté, pak černohnědé; pecka zwící a twaru wejce kachního. — W Asii jižné, kdežto jako w jiných swěta dílech se sází. 5. Kromě kokosníka nejužitečnější palma, ježto i jeho místo za- stupuje rostauc w končinách, kde ho není, Obzwláště se sází palma samičí, protože samčí není třeba tolik. Chtějíce) míti mízu trau taul dříw jeho rozwití, hořejšek uříznau a powčsí na něj hrnec | anebo článek bambusowý, aby do nich wykupati. mohla přes noc, Codenně powinni jsau skywu od taulu a palice w učm zawřené so o 1640 uříznanti, až pak nic nezbylo. Ta míza slowe wfno palmowé, jehož mnoho se pije a suřa slowe, Chtějíce z ní dělati cukr, wymažau hrnec wápnem, čímž míza zhustne a zůstane sladká, Pak zponenáhla zhustnuwši, do košůw se sleje a w kauři usuší. Cukr ten jagara zwaný a hnědý musejí na místě suchém chowati, protože we wlhku snadno se rozplýwá. Žáwanští wylewše syrap na malé talíře nebo do bambosu nechají wyschnauti; protož cukr ten má twar bochníčkůw. Cukr wějířníko = wý čili lontarowý jest lepší a pohodlnější cukru gomutowého. Též jeho užíwají w lékařstwí a ke kauření, Owoce jest menší a kulowatější kokosu, obyčejně zwící dět- ské hlawy. Rubina wláknatá obsahuje dužninu haubowitau dříwe měkkau a bílau, pak šťáwnatau, wlákny dřewnatými powlečenau, za- sladlau, nenepříjemnau. Na Ceylonu a Koromandelu obzwláště sobě Jibují owoce odpola zralé ; pokud rubinu prsty smačknauti a š(á- wu chutnau a chladící wycucati mohan, je česají. Jestli owoce křel- ké, olaupají je, rubinu, kairo, prsty tlačí, až žintá šťáwa se okáže, pak ji wycucají a ostatek wypliwnau. Nejsauli ale křehké, náleží je trochu péci, až Šťáwa rubinau pronikne, Též dělají z nich placky. Owoce od čerwna až do září opadalé zbawí stopky a okwětí, olau= pají je, omyjí wodau čistau a hnětau w ní dotud, až wšecku žlutau šťáwu pustí; to 2—3krát opakují, aby neztratili té šťáwy, aby i hodně zhustla, načež hůlkami křiwymi wšecka wlákna wyberau. Pak udělají lísku 16“ dlauhau, roztáhnau po ní rohožku z palmowého li- stí, a nalejí na ni tenkau wrstwu té husté šťáwy; když uschla, wlejí opět jednu wrstwu, a to dotud opakují až placka jest ztlauští 3 prstůw, což we 14 dnech se stáwá. Nabywší tuhosti sýra, rozkrá- její ji na kusy čtyrhrané, do košůw naloží, w kauř powěsí a na zi- mu schowají, i Pecky mají skořápku co kámen twrdau, která nedá se hladi- ti; jádro modrawé, huspeninowité, sladké, jedlé, časem nabýwající twrdosti kamenné, takže pak není k jídlu; jádro mladistwé plno mléka sladkého a chutného. Makasarowé následujícím způsobem uží- wají jader zralých. Do jámy totiž nastelau jich 3 wrstwy. zemí je přikryjí a nechají klíčiti, až kel nabyl délky lokte a tlaušíky prstu. W březnu je wyhrabau, a jedí jako bataty nebo pastinák. Kmen má zwenčí wrstwu dříwí na 2 prsty tlustau, černé žílna- tan; dřeň jest bílý. Z toho pěkného dříwí dělají skřinečky, mříže na okna ad. Z listí mladého, bílého robí papír k obyčejnému psaní; na němž rafikau píší. Pak je složí podlé přirozených řas, prowlek= nau nit a zawáží, "Strom nese po 20tém roku owoce, od lipna až do září zrající - a dosahuje prý stáří 200 rokůw. AREKA, ARECA. © AREKAPALME, "Kwěty jednodomé, sedawé na společné palici, tau- loma blanowitýma obhrnuté. Okwětí dwojřadé. — Samčí wněšné 3dílné, wnitřaí 3lupenné. Tyčinek 6—12 s nit- kami dole srostlými. Okwětí samičí oboje 3lupenné, (podwiauté, Tyčinky zakrsalé. Waječník Spauzdrý; bli- zny sedawé. Bobule peckowicowitá, wláknatá, Isemen“ ná. Bílek wysekáwaný. 1641 A. obecná. A. Catechu Lin. Rowb. t. 15. Hayn. 1. t, 35. Důsseld. 10. t. 1, Pinanga Rumph 1. £. 4, Caunga Rheed. 1. t. 4, Kmen 40—50' zwýši, 1 ztlauští, wzty- čený ; listy (10—12) peřené, tmawě zelené, zdélí [5', složené ze řapíku tlustého, dole rozšířeného w dlauhau pošwu kmen objímající a z lístků 3—4 dlaubých, wel- mi směstnaných, na dél řasnatých, jichž hořejší jsau na. konci uťaté, wyhlodané; z úžlabíčka listowého wynikají tauly (obyčejně 3—4) na 4 pidi dlauhé, w nichž palice košťowité; owoce ryzé, wejcowité, zwící slepičího wejce, bradawicí ukončené; rubina jeho tlustá, wláknatá ; se- meno obklíčeno slupkau kožowitau s osemením srost. lau; jádro dříwe šťáwa čistá, trpká, pak tobnaucí w bí- lek bělawý, nachowě žílnatý, — Hojně na Molukách, Ceylonu a w jiných končinách Asie horké, Strom w Tmém roce dáwá aurodu, nosí po 30 let a trwá 50 rokůw, Owoce dostane měsíc po otewření se taulu mízu, po 8 měsí- cech jest jí plno, a za 6 měsícůw jádro ztwrdne. Owoce mladistwé, zelené a staré jedí; dužnínu, pokud měkka, požíwají; od dozralých toliko jádro, kteréž ale roztlauci musejí, Wšecky díly palmowé mají chuť trpkau jako našinský dub ; aby ta chuť se ukryla, míchají jádro rozmělněné s hmotami ostrými a kořenými, obyčejně s listím betelowým a wápnem páleným. Michanina ta slowe betel, kterauž po- řád žwýkají od rána až do wečera, mužowé, ženy a chlapci, zemko- wé a Ewropané| wšelikého stawu; ano i w moci si jím čas krátí, nemohauce spáti. Každému hostu podáwají betel, a znedbání toho “ obyčeje má se za nejwětší nezdwořilost, "Tam si jí podáwají jako u nás tabáku. Welmožowé wycházejíce dáwají pušku s betelem za sebau nositi. Kdo betelu žwýkati se nenaučil, němá se za — zdomácnělého, Žwýkání to čerwení sliny a wyluzuje jích wětší množstwí, huba jím nabýwá barwy krwawé. Cizí na začátku sliny barwené wyplywuje boje se, že wápno pálené pokazí zuby, brzy ale tomu uwykne; a do= tud žwýká, až zbudau otruby bezchutné, které wypliwne, | Prospěch toho žwýkání prý jest: dech woňawý, zdrawá pleť w oblíčeji, pysky a zuby čerwené, čištění zubůw, uwarowání hnusu ustawičným jedě- ním ryb, zachránění od kurdějůw Betel poskytuje příležitost k rozdíl- ným powčrám u otráwení, Posílají si ho také w puškách ná důkaz lásky. W naších lékárnách od dáwná nachůzí setak nazwané katechu čili hlinka žapanská (terra japonica), která dílem z owoce toho, dílem z rozdílných kapinic se dobýwá, Owoce totiž wodau se wywaří, wý- warek se zahustí. Katechu jest hnědé, hlinowité, mnoho obsahuje tří- Slowiny a kyseliny duběnkowé, protož podáwá se proti kurdějům, auplawici, krwotokům, A. nízká, A. humilis Willd. Pinanga saxatilis oryzaeformis Rumph 1, 1. 7. A, žaludowitá. A. glandiformis Lam. Pinanga syly, glandaefor mis Rumph 1. t. 9, 3 A. chutná, A. sapida Soland, "Těch posledních tří arek brosky poskytují kapustu palmowau jako kapustoň, t642 MEsrToLA. © OENOCARPUS, MosTPALME, Kwěty jednodomé, na společné palici, taulem dwoj- násobným dřewnatým zastřené, w ďubkách ponořené, bez- listenné, Tyčinek 6. Kwéty samičí bez památky tyčinek, Waječník 3pauzdrý; blizny 3, zástřední. Bobule s du- žninau drobiwau, wláknatau, Isemenná, Bílek wysekáwaný. M. dwojřadá. Oe. distichus Mart, palm. 22. 23. Ba- caba de Azeite. Kmen holý, 20 — 40 zwýší, dole U ztlauští, hladký, na konci nesaucí 12 listů, na 2 řady rozpostawených, 15 dlauhých, peřených, složených z lístkůw auzkých, kadeřawých; palice latowitá, pod li- stím wyniklá, 3 dlauhá, odwislá; kwěty žlutawě hnědé, okwěti samčí uštůw wněšných 3úhelných, kratších nežli wnitřní tupé; bobule tmawě fialowé, měkké, elipsowité, tupé. — Na rowinách w Brasilii obecná. Kwěte skoro celý rok. 5. Zemkowé a Portugalcowé ji sázejí okolo wesnic a katrčí pro owoce, z něhož zwařeného a wytlačeného dobýwají olej do kuchyně welmi užitečný, M. tupoplodá. Oe. Bataua Marí. palm. t. 24. 25. Patavoua „Aubl. Kmen přímý, holý, 10—80 wysoký, U tlustý; koš ozdobný z listůw střídawých, roztraušených, 15" dlauhých, peřených lístky 3—4 dlauhými, auzkými; mezi listy palice 3—5/ dlauhé, ze wětwí mnohých me- tlowitýchs kwěty hnědé; okwětí samčí uštůw 3ůhelných, kratších nežli wnitřní ostraunké; bobule na 1“ dlauhé, elipsowité, tupé. — Po lesech w Brasilii. Skoro celý rok kwěte, owoce nese od října až do dubna, Ten rod welmi wážen, protože zemkowé z owoce waří wíno; lalaua nazwané. Kmen dáwá dříwí na prkna a jiné nářadí, M. ostroplodý. Oe. Bacaba Mart. palm. t. 26. /. 1.2. Palma comon fubl. Bakaba. Kmen 50“ wysoký,! dole toliko 8“ tlustý, kruhatý: listy (8—10) 16" dlauhé, roztraušené, peřené: lístkůw 4'/;“ širokých; palice la- -towitá, chwošťowitá, 2—3' dlauhá; kwěty bledě čerwené; okwětí uštůw wejčitokopinatých, kratších nežli wnitřní ostré; owoce obak ztenčenoostré, wyschlé, z čerwenawa © modré. — Po lesech w Brasilii. Kwěte skoro celý rok, nosí w listopadu a prosinci. Zemkowé waří z owoce nápoj, jehož sobě welmi wážíce při ho- dech swých notně pijí, OLEJNICE, | ELais. . OEBLPALME. | Taul dwojnásobený, na wlákna po dél se rozdělu- jící, Kwěty jednodomé na obzwláštních palicech, w ďub- r M pš 5 vran dk Akon c- sf ONOM 7: E a A 3 P 1643 ky ponořené. Okwětí Glupenné. Tyčinek 6, s nitkami dole srostlými, © Bobule wláknatá, olejnatá. Bílek stejno- rody. čio polní ha "0. obecná. E, guineensis Lín. Jacg. am. t. W12 — pret. £, 251. Gaert. ©. 6. Palma tota spinosa Sloane 7. 214. Aoura. Kmen 30" wysoký, (I tlustý, kostrbatý řapíky dlauho zbýwajícími a tím delšími, čím bližšími koše, který sestáwá z listůw 15“ dlauhých, peřených: lístky mečowité, ostré, bezbranné, dole násobené, 1'l/ dlauhé, dolení odstálé a dwakrát delší ostatních; řapíky tuhé, pod lístky na 4" nahé, a po kraji obojim ozbrojené trny šídlowitými: když lístky opadají, zbudau řapíky tuhé, tra přeštírajícía pak padající; palice úžlabičkowá, střewíčná, welmi smačknutá, přímá, rozdělená asi na 50 wětwiček, špalečných, střechowitě a neprawidelně roz. postawených, konci trojhranými zakončitých ; tyto palis ce celé kromě jejích koncůw jsau porostlé kwěty drob- nými, jichžto každý podepřen listenem zaokrauhlým, malým, každá wětwička má ale u wýniku listen wětši, kopinatě zakončitý ; kwěty welikým dílem ponořené do ďubek, a obzwláště wečerního času rozšiřují zápach osobliwý, nejsilnější; owoce (třebas 6—800) holubího wejce wětší, žluté, černě a čerweně peřesté, na olej hojné; pecka wejcowitá, zakončitá, černá o 3 pruhbách délných, bílých, přetržených a o 3 děrách nedokona» lých. — W Guinei, odkud do Indie západní a Brasilie přesazená, Palice owocná třebas 40 liber těžká, Z dužniny toho owoce (mabn); u wodě močeného anebo wařeného a pak skrze — žinčicí wytlačeného dobýwají olej, čili máslo galámské, které wonné jsauci netoliko na jídla se potřebuje, anobrž i k pálení, mazání těla a na mýdle. Z jádra robí způsob másla, guiouio, hořkého, jímž proti hostci natírají kůži. RozkROČEŇ, | Inrai'rEA, © STŮZENPALME. Kwěty jednodomé na společné paliciy několika ne. dokonalými tauly zastřené, sedawé, bezlistenné. O- kwětí dwojřadé, wšaké Slupenné, Tyčinek 12—15. Wa ječník 3pauzdrý, o 3 blíznách. Bobule Isemennáj; bí* k stejnorodý, R. stejná, I. exorrhiza Mart, palm. 4. 33. 34. Baxi uva. en rod jako wšecky toho pokolení mají tu zname- nitost do sebe, že kořeny ze země wystaupilé kmen ja- ko podpory nesau. Kmen rodu, o němž teď mluwíme, zwýší 80—100', opírá se o 8—20 kořenůw na 6—8 z 1644 země čnějících, 2—6" Wustých, a wobwodu -na 20" do« le rozpostawených: koš sestáwá z 10—15 listů, na 12 —20 dlauhých, složených z 20 sudek lístků 11// dlau“ bých, 3—6" širokých, „úkosně lichoběžných, zpředu chobotnatozubatých s mezi listím wyniká 1—2 laty, 5—6 zátulkami prchawými zastřené, 1/2 dlauhé, odwislé ; kwé- ty bílé; okwětí samčí lysé; bobule wejčitoeliptičné, žlu= tawé, palečné, nechutné. — Ojedinělá w Brasilii podlé Amazonu řeky. Ze dříwí. jejího twrdého černého dělají baly a prkna 3; listím kryjí střechy; owoce ptactwu slauží zobem. R. bříchatý. | ventricosa Mart. palm, t. 35. 36. Kmen 80“ wysoký, dole sotwa I“ tlustý, u prostřed ale břichatý, ztlauští 3', opírá se o kořeny na 6—S ze ze- mě čumici; koš má 8—12 listůw, 12“ dlauhbých, peře- ných, jejichž lístky 3“ dlauhé, přínásobené, zpředu wy- krajowanochobotnaté; mezi listím wyniká I[—3 laty, 3“ dlauhé, s 19—12 zátulkami prchawými; kwěty žluté ; okwětí samčí huňaté; owoce zwící wišní, zakulatělé, žlu- tawě hnědé. — Po pralesech, podlé řek, w Brasilii. Kwě- te w lednu a zrá w říjnu. Ze dříwí jeho dělají keje, nádobí domácí, Šípy, jež utarym jedem napaaštějí, dále prkna, ze částky kmene břichatého čluny; listím přikrýwají příbytky a čluny, anebo dělají z nich stany; 8—4 mohan muže před jedowatau noční rosau ochrániti, TŘESTICHÁ. © GYNESTUM. © ERDPALME, Kwěty jednodomé na rozdílných palicech, pořídku dwojdomé, w ďubkách ponořené. © Taul dwojnásobný. Okwětí 2řadé: oboje 3lupenné. Kwěty samčí: tyčinek 6, s nitkami srostlými, s prašníkoma pauzder dole roze- wřených. Kwěty samičí: tyčinky nitek w trubku doce- la srostlých; prašníky žádné; waječník 3pauzdrý+ čněl. ka po boku wyniklá; blizny 3, podhnuté. Bobule Ise- menná. Bílek stejnorodý. Kel dolení nebo poboční. T. holedárná. G. baculiferam Poieau mém. mus. 9. £. VT. Geonoma arundinacea Mart. "Ten a ostatní toho pokoleni rody podobají se po jmění rákosu nebo dra- činci. Kmen kraužkowaný, na 5—6“ wysoký, a toliko 1“ tlustý; listy z konce kmenowého po boku wyni- klé, stejně wysoké, obwodem wejčité, sochaté, a wyštěr- bené ; kwěty dwojdomé; palice někdy 3 odwislé, na jednoduché wětwe rozdělené; kwěty obdálně přesleně= né; okwětí řad obau skoro stejně dlauhých; bobule wejčitokulowaté, zwící hrachu. — W Guianě, Z kmenu dělají holi, 1645 RorTaN, © CALAMUS, — RoTTANG, Kwěty obojaké, někdy různopoblawé. Okwětw z lupenůw 6, nestejných, se 3 wněšnými kratšími a širší- mi. "Tyčinek 6. Waječník jednoduchý; čnělka zawitá, na tré klaná; blizny 3. Plod zakulatělý, střechowitě šupinatý, Ipauzdrý, 1—, pořídku 3semenný, ká Rodowé toho pokolení stojí u prostřed mezi palmami a rá- kosím. Na začátku dělají křowí weliké, trnaté s mnobými wětwemi do kola; listy peřené; z prostředku toho křowí wychází roh 12“ dlanhý, jenž pák se rozděluje na wětwe listnaté ; z toho wyrostá lodyha šlabannowitá, 1“ tlustá a prodlužuje se w délku k wíře ne- podobnau, obyčejně býwá zdélí 60—100 sáhůw, anobrž w některých krajinách 2—300 sáhůw, Zponenáhla z jednoho křowí wystřelují 8— 4 takowé Šlahanny, rozdělené na články 11/,—2—3“ dlauhé, podlé rodů, na nichž na každém list peřený dole trnatý. Šlahaun na konci rozděluje se na 2 rohy, jako kleště, jichž kratší wyrostá w list, dru- hý dále se prodlužuje, se stromu na strom se pne a tak je dohroma= dy spojuje. Obyčejně šlahauny několika křowin na strotnech jsau do- hromady spleteny, takže nelze se probrati, abý si alespoň Šaty ne- roztrhal o trny. Ten šlahaun od začátku až k délce 15' jest oděn korau. půl prstu tlustan a ozbrojenau trny rownými jehlowitými$ odtud jest holý a každé 3—4“ délky listem opatřený. Pod korau leží dřeň rotangen nazwaný, na palec tlustý, přetubý, ačkoli sestáwá ze samých raurek, skrze něž sliny prodmanti se mohau. Rotany su= rowé možná dle libosti prohýbati; w kauři usušené ale kruchnau; z kterých tedy mají španielky býti, ty náleží powčsiti a dole záwažím opatřiti anebo na Jať přiwázati a uditi, Wšecky rody jšau přenužitečny. Mladé pažaáušky a owoce wšech poskytují potrawu a poraněná palice ronf mízn, oblíbený ná- poj. Ze Ššlahannůw shotowují hanžwe welmi silné: z rozštípaných dělají rozmanité pleteniny, jako košíky, sesle, Naše rákosky a Špa« nielky též od nich pochodí. R. skalní, Č. petracus Lonr. ©. rotang « Lin. Pal- mijuncus calapparius Humph 5, 4. 51 Tjeratsiurel Rheed. 12. 7. 64. Kmen 100 wysoký, dole ztlauští ramena a tudy wšech rotanůw nejtlustší ; články 1“ dlauhé, wálco- wité, brázdowané, skwrnalé, nestejné, hořejší přehuňaté ; listy konečné, střídawé, peřené: lístkůw mečovwitých, dlauhých, auzkých, ostrých, ozbrojených trny mnohými, rownými, dlaubými, přeostrými; palice konečná nejdelší (2—2' |) mírně rozwětwená ; bobule příwejčitá, zakon- čítá. — W Indii wýchodní a Kočinčíně, 5. W Kočinčíně dělají z něho ratiště wětší, W Indii jest potřeb. ný, Že si jej dáwají přiwážeti, kde ho není, Obzwláště slanží k dělání rozdílného pleteného zboží, © Pazaušky mladistwé uwařené nebo upečené jedí, a jádro na místo arekowých do beteln dáwají, = R. lanowý. C. rudentum Lour, Palmijuncus albus Rumph 5. 1. 53, Kmen třebas 500 i wíce střewícůw wy= soký, po stromech jiných se pnaucí, na palec tlustý, 1646 stejný, nejhaužewnatější, bělawé popelawý aniž lesklý ; články jeho 1'/2“ dlauhé, oblé, přístejné 3 listy 10“ dlau- hé, peřené, podhnuté, jejichž řapík wybíhá w kus ni- ťowitý, nabý, wisutý, trny zpátečnými ozbrojený ; list- ky (207) dlauhé huňaté, přeostré, ukončené šťětinau a na řapíčku jakož i konec kmene ozbrojené trny nad. křiwenými3 palice 4 dlauhá, přímá, rozewřená w latu říd- kau; kwěty mnohé, přísedawé; bobule drobné, sotwa wětší pecky wišnowé, odhora dolů střechowitě šupinaté; jádro černé. — Welmi obyčejný w Indii wychodní, ob- zwláště na písčitých pomořích, Wšech nejužitečnější. Dělají z něho lana na koráby, k tažení welikých břeinen a ku zkrocení a swázání slonůw nepitomých. Též jej potřebují na rozdílné pleteniny. Robí z něho holi, bičiště, ra- tiště, jež pěkně umějí Jíčiti. Holi jsau tmawě žluté, nekranžkowa- né, kraché ale. Dwě holi o sebe Šaustané wypřskují tolik jisker, že kaudel se může zapáliti, což w Šumawách welmi pohodino k rozdělání ohně, R. holowý. C. scipionum Lour. Lam. £. 110. (- |. Katu-tsiurel Rheed. 12. 4. 65. Kmen tlustý, mírně dlau- hý, nejlesklejší, náryšawý, často černě skwrnatý; články 3Sstřewičné, od dola wzhůru zponenáhla tenčející, ne- stejné; listy krátké, peřené z lístků mečowitých, nejo- střejších, na rubu huňatých, jakož i řapíky ozbrojených trny krátkými, ohbnutými; palice tlustá, rozdělená na wětwe krátké chudokwěté; okwětí ze 6 lupenůw stej- ných; owoce kulowaté, mírně weliké, jasně žluté, při+ kryté šupinami krátkými mázdrowitými; semeno jediné, kulowaté. — W Indii wýchodní. Od toho rodu přicházejí holi španielský, jež nosí pro důstojen= stwí nebo pro ozdobu. R. prawý. C. verus Louř. Palmijuncus verus Rumph 5. Z. 54. Kmen jednoduchý, žlutawě hnědý, 100 zwýší, nejhebčejší, stejně tlustý, na prst tlustý, složený ze článkůw předlauhých, oblých, přístejných; listy pře- dlauhé, peřené: lístkůw wejčitokopinatých, auzkých, nejostřejších, 3žilých, střídawých, dost welikých, jakož řapíky ozbrojených trny mnohočetnými krátkými; pa- lice hroznowitá, krátká, zastřená taulem podlauhlým, trnatým ; okwětí wněšné 3dílné, překrátké, wnitřní o 3 lupenech bílých, ostrých, odstálých, delších wněšného j; owoce mírně weliké, hnědé, — W lesech po wrších a rowinách Indie wýchodni. : Ze kmenůw na prameny rozštípaných a dřeně zbawených předau lana wšeliká, ano i nejtlnstší.- kotewní. "Těmi prameny swa- „zují také trámy a prkna, z nichž domy a lodě stawí, na nichž oby- © čejné není hřebu. Též z nich dělají rozmanité pleteniny domácí a 1641 rolnické. Owoce náwinné, chutné, jedí netoliko swčží anobrž i za- dělané k čaji. toe Ro hořký. Č. amarus Lour, Kmen 60“ dlauhbý, na prst tlustý, hladký, bledý, ze článkůw dlauhých, přístej= ných, oblých složený; listy dlauhé, peřené: lístky ko- pinatočárkowité, ozbrojené trnami krátkými, nahlau- čenými ; palice příkonečné, klasowité, mnohé, (daleko od sebe odlehlé, zátulkami částečnými opatřené ; okwě= tí uštůw stejných; owoce Isemenné. — W lesech na Kočinčíně. Užitek jako předešlého; jest ale strom twrdší a trwanliwčjší, R. jednostranokwětý, (C. secundiflorus P. Beauv. ovar. 1. (« 9—10. Listy dlauhé, hebké, podhnuté, jejichž řapík na konci nahý a toliko ozbrojený od míst k mí- stu trnoma stříčnýma, podhnutýma, welikýma, přítroj= úhlýma a tudy po kraji břitkýma; lístky po kraji trna- té; ušty 3 okwěťowé wněšné krátké, wnitřní 3 delší tyčinky s nitkami dole rozšířenými; blizna hlawowitá 3- laločná ; owoce kulowaté, přikryté šupinami lesklými stře- chowitými. — W Beninu podlé řeky do Agatenu tekaucí. „ W krajině, w nížto politika wyššího stupně dospěla, w nížto štěstí a stawy nestejně rozdělené poskytají příležitost ku krádeži a © jiným zločinům, mohlby ten keř býti welmi prospěšným za zelena i za sucha k dělání neproniknutelných plotůw, W Beninu ale a Owaru toho nepotřebujíce zůstawují jej w lese k obydlí a autočišti wšeka. zůw, mrawencůw, wos a jiné drobné zwčři, za nimiž pro haušíkn jeho nemohau mnohočíslní nepřátelowé jejich wniknauti, R. dračíhrewný. C. Draco IFilld. Hayn. 9. 1. 3. Diisseld, (i. 4. 3. 4. Palmijuncus draco Rumph 5, 1. 58, /. 1 Kmen sotwa 3 sáhůw wyšší, oblý, klaubnatý, 0z- brojený tray rownými, přitlačenými, prýští způsob klejopryskyřice čerwenawé, dračí Árwí nazwanés články kmenowé 2—3 dlauhé, alespoň na prst tlusté, swětleji nebo tmawěji žluté, nestejné; listy peřené: lístky stří= dawé, čárkowité, ostré, dole zaužené, štětinatobrwité; řapík ozbrujený trny rownými, stálými, ostrými; palice přímé, latowité, složené z hroznůw krátkých; owoce wejconité, zwící ořechu lískowého, tupě zakončité o 1 semeně hladkém, wejcowitém. — W Indii wýchodní. , Owoce býwá pokryto wyprýštělan | klejoprsskyřycí © čerweně hnědan, twrdau. Ta jest prawá dračí krew (sangnis draconisi, ježto kupectwím do Hwrory přichází. | Jádro zwící chlupatky plno štáwy čerwené, ježto se prýští skořápkau, Jelikož keř mnoho owoce dáwá, snadno nasbíratí mnoho dračí krwe. | Diwochowé na Sumatře sbí= rají opadalé owoce a doma w stroji obzwláštním dotud jím zmítají, Až wšecka dračí krew s powrchu se oddělí. Brylky zwicí malého fasolu nejdříwe padají. a ty jsau nejčistší dračí krewy kterauž zawi= nojí do listůw likuálowých a w samé Indii draho be dračí I 1648 krew w slzách, Owoce neroztlučené n wodě wywářejí, na níž pak wyplawe hmota, z. níž utwoří placky čtyrhrané, 3—4 prsty Širo- ké, též draho se prodáwající. Z ostatku hrubého dělají placky okrau- hlé na píď nebo 1“ dlauhé, přes 1“ tlusté, kteréž jsan obyčejná dračí krew, již do Ewropy zawážejí. Na paráži zapáchá příjemně jako sty- raks kalamita, a tudyž co kadidlo se potřebuje. Malíři dělají z ní bar- wu nachowau jáko lak florentínský pěknau; do oleje ale nehodí se. Dračí krew w sizách nepáchne, protož toliko w malířstwí a lékařstwí se potřebuje.. Též jí čerwení likuálowé listy, do nichž zawinují ci- gary, štíty, robožky, ratiště aj, Dračí krew'též pochodí od dračince a od jednoho rodu kosolusku (wiz je). Konec kmenu má dřeň bílý, jedlý, < R. černý« C. niger /Wilid, Palmijuncus niger Rumph b. €..52. „Kmen tlustý, zelenawý, ozbrojený trny nej- odstálejšími, hebkými, z černawa hnědými, snadno do kůže wnikajícími, ulamujícími se a bolesti přeweliké pů- sobícimi; listy. předlauhé, střídawé, peřené: © lístkůw střídawých, auzkých, dole zaužených; řapíky jako kmen trnaté, přes lístky welmí prodlaužené, kořenatějícís palice úžlabíčkowé, odwislé, hroznowité, husté; owoce kulowaté sotwa zwicí malého hrachu na stopkách krátkých, štěti- natých. — Podlé řek w Indii wýchodní. Jelikož nedáwá se snadno štípati, nepotřebuje se. B. jíwvatý. C. viminalis /FUidď. Palmijuncus | vimina- lis Rumph 5.. €. bo, Kmeny ztlauští brka husího. rozdě- lené na články, jichž dolejší Istřewičné nebo delší, ho* ření kratší, které ozbrojené trnem rowným, nejodstálej- ším, přetenkým; listy střídawé, odlehlé, peřené: lístkůw auzkých, dlauhých, ostrých, trnů dlauhých šidlowitých, dole křiwých ; palice úžlabíčkowé, odwislé, rozwětwené na hrozny odstálé, pokryté kwěty přístříčnými, sotwa sto- pečkowanými; owoce welmi dobné, střechowítě šupína- té, — Na Žáwě, Celebesu w lesech wlhkých. 777 (Kmeny jeho slanží k těm samým koncůin, jako u nás praty rozdílných wrb košařských ; na prameny rozštípané jsau látkan přesličného drobného nářadí, jako jsau košíčky, pušky, sličná okna s růžemi, hwězdami wpletenými. „R, bíčowý. C. eguestris. 7Vdid. Palmijuncns egue- strís. Rumph 53.4. 51. /. 4, Keř wšech rotanůw nejnižší ; kmeny. tenké welmi hebké, složené ze článkůw krátkých, hladkých; stejných; na konci rownými tray ozbrojené, ne- sauci listy střídawé, peřené, jejichž listky ozbrojené tray hákowitymi, kopinatoeliptičné, obak zaužené, střídawé, 8— 10“ dlauhé, řapík nad listky welmi prodlaužený a trna- tý; palice přímá; owoce kulowaté sotwa zwicí hrachu. — Na místech wlhkých kamenitých Indie wýchodní. Nekwěte, leda kmen zdélí 20—30 sáhůw; pak ale kmen wy- hyne, Kořen jest tlustá hlíza, z níž odewšad do země wniká wlá- šení černé co brko tlusté, náramně tuhé, takže ani roztrhnauti se 1649 nedá. Dělají hlawně z něho bičiště rsjavoní nazwané; náleží je ale položiti do wody a olejem namazati, aby se nětřepšty sk] R. bezkmený. G. Zalacea Gaerte (189. 'Lam. t. 770. / 2. Mart. palm 118.119. Zalacča Rumph 5.6 D1. /© 2. Ten rod nemá kmene; listy nepostředečně: wyni- kají z kořenů „a skládají trs, jsau. podlauhlé, 10—4% dlauhé, „peřené: lístkůw podlauhlých, ostrých; řapíky ozbrojené trny moohočetnými, rownými, silnými 5 pali ce hroznaté: wynikají též z kořena; owoce dosti weli- ké, číhowité, dříwe dužninau obalené, pak střecbowitě šupinaté, náryšawé, Ipauzdré, obyčejně 0:3 semenech, jichž 2 pomeltají a třetí, zakulatělé, na jedné straně hranau opatřené, — W Indii wýchodní a na Žáwě. | Dužnina owoce toho náwinná, labodná a občerstwující se jí a protož rostliny té si wáži. ; : Řád 222. ně PANDANOWITÉ. PANDANEAE. Okwětí žádné. Kwěty samčí: "Tyčinek mnoho; nit- ky prosté; prašníky přímé, 2—4pauzdré, štěrbinami po- délmo pukající. Kwěty samičí : waječník Ipauzdrý, 1— mnohowaječný; waječka wzstaupawá, protistojná. Bliz- na sedawá, nerozdělená. Bobule nebo peckowice často z waječníkůw swazkowitě přiblížených a srostlých slo- zené, a ťím na pohled mnohopauzdré, pauzder 1semén- ných. Semena bilečnatá, kel yhrhed rowný, kořínkem dolů obrácený: Stromy nebo kře; kmen :wztyčený, pořídku slabý, poléfený mebo zkrácený Listy mnohočetné; směstnaně- na záwit rozpostawené, dlanhé, jednoduché, čárkowitokopinaté, celé, Žílnaté, dole objímawé a přípošwiwé, podkwětní menší, často barwené. Kwěty 2domé nebo mnohomanželné, na palici jednoduché nebo wětewnaté, směstnané, en řád obsahuje usi 80 (dle jiných 72) rodůw we 2 nebo 8 pokoleních, ježto w Asií Iorké, na Maskarenách, Austřalii a w Ame- rice jižné rostau. © Pro rodáky jsau welmi znimenity, pa jo bene a látku ke stawční bud, ku pleteuinám a šatům, PANDAN, „Paxpaxts, Paxpaxts, Kwětv dwojdomé. Saňčí: palice složená; kytko witá, docela pokrytá tyčinkami nahými. | Saměčí: palice jednoduchá, zhusta posázená há ob nahými, Ipauz- drými, Iwaječnými. Peckowice wláknaté, často po swaz- cích srostlé ; pecka se skořápkau co' kámen twrdau. 104* RA ee h 1650 P, nejwonnější. P. odoratissimus Lín. Jacg: frag. t. 13. 7 144 /. 4. Rorb. € 94—96. P. verus Rumph 4. «. 14. Kaida Rhcedď. 2. £« 4—5. Kmen wztyčený, 10—18' wysoký, dole nad zemí wypauštějící mnoho silných wě- trných kořenůw do země wnikajících, kruhowitě brada- wičnatý, nahoře rozdělený w wětwe nemnohé, na sa- mém konci hustě listnaté ; listy patrně na záwit* mno- honásobně rozpostawené, odstálé, kopinatočárkowité pří- mečowité, na 3“ dlauhé, zakončité, po krajích a kýlu wzhůru zeleně trnaté, siwé; stopky konečné, 2 dláubé palice samčí přewětewnaté, bělostné, přewonné, pode- přené listeny autlými, přímými; palice samičí ojedi- nělé, wejcowité, zelené, též listenami podepřené; pali- ce plodonosná přeweliká, složená z peckowic odděle- ných, žlutých anebo čerwených, dřewnatowláknatých. — W Asii jižné a Australii. h. We wlasti dělají se z něho žiwé ploty. Kořen wřetenowitý obsahuje tuhá wlákna, jimiž košaři pruty wáží; též z kořena řeza- jí zátky, protože jest haubowitý. Listůw dolení díl antlý a bílý ja- kož i nerozwité kwětowé palice jedí na místo zeleniny.. Ze starých listůw dobýwají wlákna, z nichž dělají rohože. W Malabaru a Hindostanu prýští se ze kmene natrženého šťáwa, jíž proti neduhům jaterním a ledwinním užíwají. Kwěty samčí zawěšují do pokojůw, kdežto po mnoha týdnůw wůni nejlibeznější rozšiřují; též ukládají do šatnic, kdežto mnobo imměsícůw wůni zachowají; protož na trhu dosti draho se prodáwají. Peckowice mají dužninu lepkawau, kořennau, špatně chutnající, jež ale za nedostatku přece jedí; nezralé w lé- kařstwí se potřebují. Jádro sladké. P. ceramský.. P. ceramicus Rumph 4. £. 19. Podo- bá se předešlému. Listy. trnaté; © palice plodonosné delší | střewíce a ztlauští pěsti; homolowité, čerwené, jsau ale takézwící plucaru, na 3 pídi dlauhéa na 7 ruk w obwodu. — W Indii wýchodní. ts Owoce welmi oblíbeno; waří se s rýží, již jako máslo mastí. © "PL užitečný. P. utilis Bory. Lam. 1. 198. Diet. sc. nat. atl. 2. t. 10. 11. Podobá se též předešlým, kmen . rozdělen na wětwe potrojné sochatés listy s. trny čerwenými; palice plodonosné kulowaté, s peckowice- mi swazčenými. — Na Madagaskaru a Maskarenách. Užitek jeho jako předešlých. © Netoliko | dužnina owocowá, anobrž i jádra jeho se jedí. P. pihvowý. P. caricosus Rumph 4. p. 154. Ten se rozeznáwá, že nemá kmeňe. Listy jeho wynikají z kořena plaziwého, jsau 10—15/ wysoké, 2“ široké, po kraji autle trnečkami brwité, čárkowité; palice plodo- nosoá zwicí pěsti stoji na stwolu střewíčném we 3 zá- tulkách a sestáwá“ z peckowic mnohých oddělených, 1651 nahoře jehlatcem ukončených, bledě hnědých, s peckau branatau. — W Indii wýchodní, obzwláště na pomoří w bahnech, kdežto weliké plasy přikrýwá, an z kořene plaziwého pořád nowé pazaušky pučí, Z listí dělají nejšpatnější rohože. : P. hladký. P. laevis Lour. P. moschatus laevis Rumph 1. p. 141. Kmen tlustý, nízký, wětewnatý, roztrau- šeně trnatý; listy Gstřewíčné, šídlowité, žlabowité, na hřbetu bezbranné, lysé, bledé, tlustaunké, přehaužewna- té, dlauze zakončité, swazčené; palice samčí z hroz- nůw. listenatých, podluhowatých, žlutawých, wonných ; samičí kwěty nablaučené; palice plodonosná z peckowic drobných, oddělených, čerwených, hrbolatých. — W le- sech Kočinčínských. Z listí jeho bílých a lesklých, welmi trwanliwých, dělají Kočin- číňané přepěkné příčky k oddělení sednic. Na Molukách jej sázejí. KorTnRBAUL, © PHYTELEPHAS, Kwěty mnohomanželné nebo dwojdomé. Kwěty samčí s taulem jednodílným ; palice jednoduchá, pokry- tá kwitím přemnobým směstnaným. Okwětí wřetenowi- té, nepatrně zubaté; tyčinek přemnoho. Kwěty samičí : čnělka na 5—6 částek rozdělená ; peckowic mnoho na- hromaděných w palici kulowatau, hranatau, 4pauzdrých, s pauzdry Isemennými, K. hruboplodý. P macrocarpa R. ct Pav. syst, 301, Elephanthusia macrocarpa /Fi/idď. Tagua, Cabeza de ne- gro. Keř pěkný ; kmen nízký, na konci opatřený ko- šem, hustým z listůw předlauhbých, peřených s; owoce zwicí hlawy. — Po lesech w Peruwii a Nowé Granadě. Owoce na začátku obsahuje mízu co woda čistau, bezchutnau, žízeň welmi dobře hasící, a tady pocestným užitečnau ; ta pak se proměňuje w kapaninu mlékowitau, lahodnau a dobrau ; konečně zji- načí se w hmotu co kost twrdau, Sťáwa ta nějaký čas se drží, pak ale zoctowatí. Rodáci dělají z jádra docela ztwrdlého sličné wěci, welmi trwanliwé a co slonowá kost bílé, kterých wlastností pozbýwá u wodč, na wzduchu ale jich za několik okamžení opět nabýwá, Pro tu podobnost ku kosti slowe jádro slonowá kost rostlinná, Mno- há zwířata nezralé owoce ráda žerau, K. drobnoplodý. PV, microcarpa R ct Pav, Elephan- tbusia microcarpa JU//ď. Podobá se welmi předešlému a liší se toliko kmenem o mnoho nižším, skoro žádným a owocem o mnoho drobnějším, — Tamléž roste, Užitek jako předešlého. 1652 Řád 223. -OROBINCO WITÉ. TYPHEAE. Okwětí prosté, složené ze šupin anebo štětin ze- linných. Kwěty seměť: Tyčinky 33 nitky prosté nebo dole srostlé ; prašníky přímé. Kwěty samičí: waječník o waječku ( wisutém, protistojném ; čnělka 1. Holénka wyschlá Isemenná. Kel osowý, rowný; kořínek wzhůru obrácený. Byliny bahní nebo wodní. Kořen plaziwý. Listí střídawé, oby- čejně kořenowé; čárkowité, nejcelejší, žilnaté, dole pošwiwé, Kwěty jednodomé; na klasech zátulkami SppiNebý ch welmi směstnané ; hoře- ní samčí, dolení samičí, Dosawad známe S rodůw we 2 pokolení náležejících, rozloso- waných po Kwropě, po Asii a Americe sewernýcii, rec podobají se kv r a Adehořowieyáu 4 ORoBINEC,. TyYPHA. © ROHRKOLBEN. Klasy wálcowité nebo elipsowité, hoření samčí, do- Jení samičí, „Tyčinky obklíčené štětinami: nitky niťowi- té, jednoduché nebo na konci krátce 2—3rohé, 3 nebo wíce prášníkůw nesauci. Waječník dole štětinami obklí- čený, dříwe sedawý, pak nožičnatý. Holénky ukončené čnělkau stálau a zahalené mázdrau podélmo pukající. O. širolistý. "T. latifolia Lm. Fl. ďan. t. 613. Schk. 2. 281. Paličky Mar. Háj. 313. — IF. 315. Oddenek pod zemí daleko se rozolazující, na prst anebo palec tustý, klaubnatý, ze článkůw wypanštějící mnoho mrcasů tu- stých: lodyha wztyčená,. 5—6' wysoká, nejjednodušší ; listy delší nežli kwětťaucí lodyha, čárkowité, ploché, tu- haunké, „modrawě zelené, dole dláihopošeWné a tu po kraji mázdrovwité; klasy blízko nad sebau postawené, ča- sto -se dotýkající; každý z počátku opatřen taulem bla- Ae prehawým 5 samičí dolejší 8— 10“ dlauhý, '/2— 4" tlustý, wálcowitý, tmawě zelený, pak tmawě hnědý - co aksamitowý; klas samčí hoření, kratší, špinawě tý, jehož kwěty pak zůstawují osu chlupy wlnowi« tými sobrostlau. — We wodách stojatých a řekách nej- wětšího dilu edí a Ameriky sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu, ME. 10 úzkolistý. T. koutkifoliá Len. „Fl. dan. £. 815. Diet. se. nate atl. 2. 4.9. Předešlému welmi podobný, rozdílný ale listy. obyčejně užšími, proti pošwě pří- žlabowitělými, klasy štíblejšími, asi- W- od sebe wzdá. lenými. — Nachází se a kwěte s předešlým. 4. jo © 1353 7 isty suché oban potřebují bečwáři k zatemowání pázůw a jsan zbožím wýwozným do krajin, kde orobincůw není. Chlupy kwě- towé smeknuté pro sebe nebo s peřím potřebuje chudý lid k nasý= © pání peřin, wycpání polštářůw, watowání a d. Kořeny na škrob bohaté a poučkud swraskawé užíwají k čistění krwe, proti auplawici, wředům ústním, mladistwé ale jakož i pazaušky s octem a solí jako salát jedí. Pel někdy potřebují na místo semena jeleního růžka. ZEWAB, © SPARGANIUM,. © [GELSKOPF, Kwěty w strbauly nahromaděné, jednodomé, na latě nebo hroznů rozpostawené, hořejší samčí, dolení samičí, Kwěty samčí: okwětí plewnaté: tyčinky 3.s prašníky 2pauzdrými. Kwěty samičí: okwětí Slupenné; blizna rozštipená. Holénka wyschlá, sedawá. Z. wětewnatý. S. ramosum. Lin. Schk. 4. 282. Špar= gán Mat: Háj. 291. — Wel. 348. C. Lodyha zwýší 2', přímá, nahoře wětewnatá ; listy střídawé, lodyhu přes sahující, čárkovité, 'l:“ široké, nejtupější, žlabowité, ký» laté, dole po stranách poddutéj pošwy dost obšírné, nafauklé, kýlaté, po krajích běloblanowité s lata listenatá : wětwe střídawé, bělisté, nesaucí strbauly sedawé, wzdá» lené, dole samičí wětší, nahoře samčí četnější s; čnělky čárkowité.— W bahnech a wodách stojatých po Ewro= pě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2f, Řád 224. ŠIŠWORCOWITÉ. | ORONTIACEAE. Okwětí prosté Ólupenné, pořídku 4—— ilupenné. Tyčinek co lupenůw okwěťowých, na nich připewně« ných, někdy podplodních; prašníky 2pauzdré, někdy sedawé, Waječník 3—, pořídku 4pauzdrý, paúzder 1— mnohosemenných a w kautě wnilřním semenicemi opa- třených, přeřídko Ipauzdrý, Iwaječný,, Waječka wisící, Čnělka T nebo žádnás — blizna nerozdělená. Plod: to- bolka nebo bobule 3—, pořídku úpauzdrá: pauzder často Isemenných, pořídku mošnička nebo bobule Ipauz- drá, 1semenná. Semeno bílku dužnatého, někdy žád- ného. Kel osowý, rowný, kořínkem wzbůru obrácený, Byliny oddenku hlízowitého nebo plaziwého, obyčejně bezlo- dyžné a wyhánějící stwol nahý nebo šupinatý. Lisťy směstnáné, čáré kowité hebo podlauhlé, celé, žílnaté; dole pošwiwé, řídko řapíkaté a rozdělené. Kwěty obojaké, prawidelné na palici jednoduclé, koneč= né, obyčejně opatřené taúlem 4—2dílným, pořídku na palicech swaz= kowitě nahlaučených, listenem to ači cze či o A 1654 Sem náleží 18 rodů w 6 pokolení rozdělených, hlawně po Asii a Americe jižných ; několik jich w Americe sewerné; Žapan, Nowý Holland a Ewropa mají po jednom rodě ,; ačkoli ewropská jest přistěhowalá, Od přepodobných aronowitých rozeznáwají se kwěty obojakými, okwětím opatřenými a waječníkem obyčejně mno- hopauzdrým ; mnozí je w jeden řád spojují, Dílem jsau ostré, hoř- ké a kořenné a potřebují se w lékařstwí, - ŠišwoREc. © AcoRus. © KALmus, Palice (klas) nahá, zcela kwítím přikrytá. Okwětí prosté, 6lupenné, stálé. Tyčinek 6, podplodních 3; nitky niťowité; prašníky 2pauzdré. Blizna tupá, sedawá. To- bolka Spauzdrá, nepukající, 3semenná. S. lékařský. A. Calamus Lrn. Plenk 1. Y15, Schk. 1. 97. Důsseld. A. t. 20. Prustworec Mat. Háj- 3. Akorum prawé Mat. /Wel. 3. C. Puškworec, prstworec. Oddenek rownowážný, oblý, kruhowitobradawičnatý, na palec tlu- stý, dolů wypauštějící mnoho mrcasů dlauhých, jedno- duchých, šnůrowitýchs listy 3—4 wysoké; dwojřadé, čárkowitomečowité, ostré, dole střídawě se objímající, tráwowě zelené; stwol asi zdélí listůw dole ploskosmač- knutý, přídwojsečný, po jedné hraně břitký, po druhé (z níž palice wychází) žlabowitýs palice konečná, na "stranu posunutá listenem daleko přesahujícím, listům podobným a taktéž wysokým, nejodstálejší, někdy pří- nadkřiwená, prodlauženohomolowitá, 3—4“ | dlauhá, po celé délce pokrytá kwítím zelenawě nebo nahnědle žlu- tým, na způsob drobných kostek, — W rybnícich, bah- nech, tůních, příkopech, řekách, w nejwětším dílu Ewro- py, Asie a sewerné Ameriky. Kwěte w čerwnu a lipnu.2f. Rostlina ta prý w fŠtém wčěku byla z Asie přinešena a w zahradách co wzácnost sázena, nyní po Ewropě a Americe sewerné welmi rozšířena. Wšecka, obzwláště její kořen jest hořký, kořenný pro silici, a olaupaný potřebuje se w lékařstwí k posilňowání, W lékárnách slowe Calamus aromaticus, který názew znamenal u sta- rých docela jinau rostlinu, t. nard. W Lewantu a Indii kořen "ocukrowaný jako i u nás jedí; tamtéž jím i jídla koření. Tatarowé pijíce drží kausek jeho w ústech, aby woda špatná se naprawila, : g r WonogLAs. © ORoNTIUM. © WASSERÁHRE. Palice nahá, zcela přikrytá kwítím. Okwětí 6lu- enné. Tyčinek 6. Blizna sedawá. Mošnička zbobu- lá, 1semenná. 10 WE wirginský. O. aguaticum Lin. am. ac. 3. 4. 1. /* Giseck. ie. 1. 6. n. 6. Lam. t. 252. /. 2. Kořen kolmo a hluboko do země wnikající, tlustý, dužnatý; listy koře“ nowé, kopinatowejčité, nejcelejší, lysé, řapíkaté; stwol 1655 oblý, 1—8" wysoký, nejlysejší bledý, hnědě pinkarowi- tý, Pod klasem co mléko bílý; palice čili klas štíhlý, směstnaně přikrytý kwítím, asi 1'“ dlauhýs semeno srdcowité, twrdé.— W babnech Kanadských a Wirginských. Kořen swěží ostrý, nahořklý, ano i jedowatý; rodákowé ale w popeli pečený anebo wařený bez uškození obyčejně jedí, Owoce jako malé oliwky čerwené s dužninau čerwenau též wařené jedí, Řád 225. ARONOWITÉ. AROIDEAE. Kwěty různopohlawé, na společné palici čili klasu, pořídku obojaké, též na klasu, taulem zastřené. Okwětí zádné nebo šupiny je nahrazující. Tyčinky obojakých obkličující waječníky, anebo různopohlawých od nich obdálné a obyčejně nad nimi umístěné, množstwa neur- čitého; prašníky rozličné, Waječník tpauzdrý, oby- čejně mnohowaječný ; waječka různostojná. Blizna se- dawá. Bobule | — mnohosemenná. Semena na dně nebo stěně připewněná, s bílkem dužnalým, klem 080- wým rowným, jehožto kořínek k pupu čelí. Byliny oddenku hlízowitého, lodyžnaté nebo bezlodyžné, nebo podkře kmene zkráceného, tlustého, Listy bezlodyžných kořenowé, lodyžnatých na konci směstnané, na řapících dole pošwiwých srdči= té, šípowité nebo střelowité, dlanito=, znoženo- nebo peřenožebré, celé neho dlanitě nebo znoženě sečné, Ten řád sestáwá z 200. rodůw (w 10—23 pokoleních), hla- wně mezi obratníkoma obojího polozemí rostaucích ; nejwíce jich w Americe, pak w Asii. Wůbec obsahují prwek prudký, leptawý, jímž náležejí k rostlinám wíce méně prudkojedowatým, a jsau též mocný= mi léky, Jelikož ale ten prwek jest těkawý, wařením a pečením mi- zí anebo wodau wyplákoanti anebo pauhbým sušením odstraniti se dá, tudyž hlízy škrobnaté mnohých rodů stanau se zporau potrawau, Rozděluje se na čtwero podřadí: 1) POTOIITÉ, Taul tlupenný. Kwěty obojaké, okwětím šupinatým opatřené, 2) ĎÁBLÍKOWATÉ: Taul ilupenný. Okwětí žád. né. Tyčinky mezi waječníky roztraušené. 3) NADRAHULOWITÉ. "Taul (lupenný. Okwětí žádné. Tyčinky od waječníkůw wzdálené, a jako ty kla= sowitě nahromaděné. 4) NAWINULCOWTTÉ. "Taul mnohodílný, Kwěty různopohlawé, okwětím opatřené, | 1056 Podřadí '(. POTOWITÉ. POTHEINAE. Pora, Pormos, Pornos, Taul Ilupenný. Palice wálcowitá. Okwětí 4lupenné, Tyčinky 4, Bobule 4semenná, P. pnulá. P. scandens Lén. Appendix duplo folio Rumph 5. t. (84. Ana-parva Rheed 1. 1. 40., Lodyha plaziwá a wlášeníčko wypauštějící, pak se wypíná na stromy, jest co malík tlustá, wyhání z kolinek drobné kořeny a rozděluje se na wětwe předlauhé, na nichá listy střídawé, lysé, kopinaté, 6" dlauhé, I“ široké, 0- stré, nejcelejší; řapíky krátké, blanowitě křídlaté ; pali- ce kulowatá, pobočná, na stopce podhnutá, opatřená taulem kápowitým, krátkým ; semena zelenawě žlutá, wyhlížejí jako žíto, — W Indii wýchodní, Kwěte w pro- sinci a lednu. h. Lodyhy tuhé potřebují k wázání jako rotan, List hořký a trpký užíwají w horečkách. P. Wustožilá. P, crassinervia Jacg. rar. t. 609, Celá lysá: kořen z mrcasůw maohých, oblých, dlauhých, co brko husí tlustých, bělawých, u wnitř zelených; oddenek kmenowatející; listy kořenowé, mnohé, podlauhlokopi- naté, zakončité, nejcelejší, kolosstá pewné, přímé, stkwěle: zelené, ('j2—2'/2 dlauhé, 4—8“ široké, jejichž žila prostřední na rubu někdy na palec tlustá, ostatně siťkowanožebernatá ; řapík ztlauští prstu, zdélí 3—4", na rubu zoblený a příhranatý 5 palisty kopinaté, zakončilé, pewné, 3palečné; stwoly příoblé, rownowážně odstálé, a—%Y dlauhé; taul kopinatý, zdélí palice, zakončitý, od- wislý, zelený, brzo hnědnaucí; palice tlustší brka, 3—5" dlauhá, tupá; okwětí dole bledé, na konci naháčdié : bobule čerwenavwé, proswitawé, jako meruzalka, — Na místech stinných, horkých w Kumanii a Karakasu. 4. P. smradlawá. P. foeuda Sůnms. Bot. mag. £ nné Dracontium foetidum Lin. Arum. americanum Catesb. 2. £. 11. Kořen mrcasatý; listy kořenowé, okrauhlé, wejči- té, dole srdčitě wykrojené, nahoře okrauhlené, kratín- ce zakončité, nejlysejší + nejcelejší+ asi. 3" dlauhé, a taktéž široké, podduté, peřenožebré ; řapík taktéž dlau- hý; stwol ssl 3" wysoký; taul obšírný, asi 4“ dlauhý, ná pěkně nachowý, žlutě peřeslý, docela zaoba- lující opal la kulowaťau, taktéž barwenau; okwětí lupe- nůw přímých, auzkých, dužnatých: tyčinky čnějící 5 1657 blízna na dwé klaná;- bobule weliké, olostěí — Po- dlé potokůw stinných z Kanady až do Wirginie. 4. 0 Kořen ostrý potřebuje se w lékařstwí proti ep křečovém (radix dracontii), bůi ZmUoWEC, Dnacoxrrum. „Dnacnevwenz. Taul člunkówitý pód palicí wálcowitau, bulě: přis krytau kwěty. | Okwětí šlupenné, barwené, Tyčinek 5—17; prašníky 4bočné. Waječník nadokwětní; čnělka s bliznau 3bočnau. Bobule o 3 pauzdrách isemenných Z. trnatý. D. spinosum Lin. Kořen dlauhý, tlustý, wšudy ozbrojený hrbolei © kolcatými; listv dlauhé, střelowité : ušima ostrýma, neskwrnaté; řapík 1'/: dlauhý, trnatýs stwol též trnatý, nesaucí na konci taul welmi dlauhý, člunkowitý, obalující palici čili klas sotwa na prst welikau. — Na místech stinných Indie wýchodní a Ceylonu. 4. Rodáci dobýwají z kořene manka, která w čas nauze může nabraditi obyčejnau, o ž protisečný D. polypbyllam Lin. Arum polyp lum Hem, lugdb. £ 93, Kořen oddenku přetustého, hlízowitého, kulowatého; wypauští list podepřený o řa- pík 1'/; wysoký, zeleně, bíle a nachowě muškowaný a přikrytý pokožkau w šupiny se opryskující, na konci znoženě rozdělený na 3 částky sochaté, nebo jedno- duché, nesaucí lístky prolisečné : ůkrojů kopinatých, splýwawých; když list zwadl, wychází z kořena stwol překrátký, nesaucí kwět, jehož taul kápowitý, kožovwitý, černawý, na konci podbnutý zawírá palici. překrát= kau. =—— Mezi obratníkoma w Americe t. w Kajeně a Surinamu, též w Žapanu. M. Kwět rozwíjeje se wydáwá puch zciplinau. Kořen ostrý pdči- kfuje dolem m mocně prý žene plod, Podřadí 2, ĎABLÍKO WITÉ: © CALLACEAE, ĎántíK, ČALLA. © SCHLANGENKRAUT. < /Faul weliký, rozšířený, barwený, Palice wálcowitá, hustě obsazená kwítím, Okwětí žádné. Tyčinky 4—8, okolo-jednoho waječníka. Bobule chudosemenná, D. bahní. C, palustris Lin, 17. dan. (, 422, Sehko 4 275. Hayn. 44, 5. Dáblík wodní Mat. HFel, 188, C. Od. 1658 denek kořenowý plaziwý, na prst tlustý, zbytky do= lejškůw řapíkowých roztřepenatělých oděný, ze klau- bůw mnoho mrcasů wypauštějící, wětewnatý ; z konce wětew wycházejí listy a stwol; listy srdčité neb okrau= hlosrdčité, nejostřeji zakončité, oblaučnaté, peřenože- bré, nejcelejší, na líci sytě zelené, lesklé, na rubu bled- ší, asi 3“ dlauhé, 2'/:“ široké; řapík asi zwýší 4“ 3 stwol skoro co řapík wysoký; taul wejčitý nebo okrauhlo- wejčitý, zakončitý, 1'/3—2“ dlauhý, rozšířený, bílý, na- kožnatělý ; palice nožkau podepřená, 1'/;“ dlauhás pa- lice plodonosná 2“ dlauhá, taulem zweličeným, zkož- natělým podepřená, nesaucí bobule směstnané, nacho- wé. — W bahnech a na lukách mokrých Ewropy pro- střední a sewerné. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Kořen na začátku nemá chuti, potom pálí zponenáhla silněji a silněji. Prwek ale ostrý jest welmi těkawý, takže Loparowé a Swédowé dělají w čas nauze máuku z něho, již s obilnau míchají, Jindá kořen potřebowali proti ušťknutí hadímu a ku pocení (radix dracunculi aguatici ). D. zprorážený. C. pertusa R. Brown, Dracontium pertusum Mill. čec. 296, Jacg. schoenb. t. 184. 185. Los dyha asi na palec tlustá, pne se jako břečtan po stro- mech a zachycuje se mnohočetnými kořínky čerwíkowitý- mi; listy střídawé, řapíkaté, wejčité, kopinaté, ostré, hladké, pěkně zelené, ('/7 dlauhé, a jakoby zprorážené štěrbinami podlauhlými, mezi žebry položenými, a s ni- mi rownoběžnými; řapíky dole w pošwu rozšířené ; taul člunkowitý, wejčitokopinatý, na 6" dlaubý, žlutawě bílý; palice weliká, wálcowitá, žlutá, tupá, asi '/; dlau- há, 1“ tlustá. — W Americe jižné, Lodyha zbytky řapíkůw příkrytá, podobá se jaksi hadí ků- ži, a podlé toho rodáci se domníwají, že nejlepší prostředek proti hadům jedowatýmy a že wšaký před nimi bezpečeny kdo ji při sobě nosí na cestách ; ano o kůře twrdí, že její zápach zahání je. Listy proti wodnotělnosti zákožní užíwají, Podřadí 3. NADRAHULO WITÉ. CALADINEAE. ARON, ÁRUM, © ZEHRWURZ, -Taul (lupenný, kápowitě swinutý. Palice nahoře nahá, dole obsazená kwěty nahými. Kwěty samčť u -prostřed na palici: prašníky sedawé, w několika řadách © okolo rozpostawené. 'Kwěty samičí dole na palici umí- stěné : waječník s bliznau sedawau, často wausatau. Nad LL | prodlaužený, 1659 kwítím samčím anebo pod ním 1 anebo wíce kruhůw žlaz niťowitě zakoňčitých (tyčinek zakrsalých). Bobule 1— chudosemenná. (© A. blámatý. A. maculatum Liu. Blak. £. 228. Fl. dan. 4. 505, Plenk t. 654. Důsseld. 2, t„ 24. Aron aneb aronowá brada Mat. Háj. 161. — JFel. 189. Twát sw. Jana, nadrahule, nadragula, zminec. Kořen oddenku hlízowitého, wejcowitého, maučnatodužnatého, co lísko- wý ořech až i wejce holubí welikého, bělawého, wezpod mrcasatého ; listy kořenowé šípowitostřelowité, nejcelejší, lysé, lesklé; řapíky dlauhé, dole pošwowitě rozšířené ; stwol obyčejně kratší řapíku; taul delší palice, rowný, zakončitý, dole baňatý, pootewřený, bledý, žlutawě ze- lený, u wnitř stejnobarewný; palice rowná, přímá, na nahém konci ztlustlá w kej třikráte kratší nežli ostatek palice, fialowý nebo z hněda čerwený; prašníky 4pauz- dré, pode prostředkem palice w kruh směstnané; opo- dál nad ním a pod ním kruh ze žlaz žlutawých, w niť prodlaužených ; waječníkůw mnoho na dolejším dílu palice sméstnaných, obwejcowitých, žlutawě zelených ; blizny zpleštilozakulatělé; bobule zwící hrachu šarlato- wé, přikrýwající čásť osy dolení stálau. — Na místech stinných, wlhkých, w lesech listnatých, a křowí po Ewropě jižné a prostřední, též w Anglii a Dánsku. Kwěte w dubnu a kwětnu. 4. Dwoje odrodky : «) bezblamý, immaculatam Decand. ; listy ze- lené, jednobarewné, | Nejobyčejnější 8) blámatý, maculatum Decand. ; listy krwawč skwrnaté a tauly obyčejně skwrnaté, Oddenek swěží jakož i celá rostlina má chuť pálčiwau, která ale wařením ano i sušením zmizí, takže pak jest potrawau neškod- liwau. Jindá w lékařstwí se potřebowal, radir Ari. Bobule dříwe slizké; sladké, pak ale pálčiwé, Á. wlaský. A. italicaum Lam. Sabb. horte 2. t 15. Podobá se předešlému, jest ale we wšech dílech wětši; listy zwýší střewíce, ostré, šípowitostřelowité : lalokůw uchowitých, ostrých, rozewřených, pěkně zelené a po -© žebrách a žíle bílé; stwol krátký ; taul 10“ dlauhý, del- ší nežli palice asi 4“ dlauhá, jejíž holá hoření částka žlutá. — W Ewropě jižné. Rostlina ta jest znamenitá, že jako jiný rod za zurodňowání samičích kwětůw palice se zahříwá, Hlíza na křížalky rozkrájená a "usušená w obchodu slowe kořen aronowý francausský a jako pie- dešlý se potřebuje. 77 A. wírginský. A. virginicum Zn. Jměním přede- šlých ; listy šipowitosrdčité, ostré: lalokůw tupých; taul Křivý, zelený. — Na wlhkých místech w Pensylwanii a iWirgini, 1660 Prasata korejní po hlizách tlustých ráda je Žerauce. Za čer- stná jsau přeostré, ano i jedowaté, upečené prý. chutnají jako ze- máky. A. hrubohlízý. A. macrorrhizon Lén, Au max. ma- erorrhizum Rumph 5. £. 106. Oddenek třeba na sáh dlauhý, plaziwý, pazaušky předlavhé a kořeny wyháně- jicí; z konce wycházejí listy několikeré, dokola rozposta- wené, štítowilé, srdčité, wykrajowané, dole. rozpol. těné, na 4 pídi široké, rownoběžně tlustožeberné ; s píky 4“ dlauhé, co rameno tlusté; taul skoro zdélí lice piďowé, bíle zrnaté, Jibowonné ; bobule zwící orýl chu, žlutawé. — Wšude w Indii wýchodní a Číně se sá- zí a nyní také na ostrowech jihomořských a Nowém Hollandu. Oddenek černohnědý, u wnitř bílý, jest částka jedlá, Očištěný a na křížalky rozkrájený waří se we woděs prwní woda se sleje; po druhé pak uwařený jí se jako brukew+ též jej pekau. Čím starší tím lepší, protož iej několik let necháwají státi. A. malovaný. A. pictum Lčn. Listy kořenowé 3—4, na píď dlauhé, a co dlaň široké, srdčité, tmawě zelené. bílými žebry malowané, na řapících k wysokých ; taul sedawý, dole nafauklý, zelenavý, nahoře přínachowělý, skoro zdělí palice kejowité, jejížto holý dil wejčitopo- dluhowatý , černonachowý; waječníky, dole nejmnožší, zakulatělé, zelené; čnělka žádná; blizna tečka ; prašní- ky hned nad waječníky nejmnožší sedawé, w kruh kulowatý: nahlaučené. — Na Balearách a Korsice, po místech wlhkých. 4. |; Pro ozdobu w zahradách, A. egyptský. A. Colocasia Len. A. aegypticům Colum. 2. 2. 1“ Rumph 5. £. 109. Culcas Alpin. £. 230. 236. Co- locasia Clus. 2. 4 15. Egyptský bob Mar. JFel. 120. ras wýkr. lewého). Kořen s oddenkem řepowitým, a 6“ dlauhým, z něhož wycházejí 4—3 listůw štítowi= ch“ wejčitých, wykrajowaných, dole. srdčitě wyříznu- tých, tak. welikých, že se chlapec přikryti může, tmawě zelených; řapíky 3—4 wysoké ; ; taul 'oslrý, swinutý, o něco delší nežli palice šídlowitá. — Na Arcbipelagu : řeckém, Egyptu, Malé Asie, odtud do Lusitanie, Indie wýchodní a Ameriky přesazený, kdežto jej jako ny. ře- pu chowají. Kwěte w čerwnu a lipnu, 1, Jest to-prawá Colocasia Egyplanůw, jíž malé rolíčko může celau rodinu žiwiti. Hlíza rozkrájená na křížalky se peče w popeli horkém anebo se waří, a co pokrm se jí. W Egyptě i nejchudší sedlák má po dnes pole protu rostlinn. Rozmnožuje se drobnými hli- zami z weliké hlawní wyrostajícími. Po 4 měsícech jest hlíza zralá.. Půda musí se 'wždycky po 2 letech proměniti. Názené nikdá neda- U se na plod zakládati, protože tím hlízy se kazí, . o OE o ění s kdo a 1661 A. břečtanowý. A, hederaceum Lin. Jacg. am. 1. 152. — piet. t. 230. Colocasia hederacea Plum. am. 1. 51. Křowitý, po stromech přížiwně se rozkláda cí, až k je- jich wrcholkům se splíhající, rozdělený na wětwe oblé, asi W“ tlusté, lysé, popelawé, wypauštějící kořínky oblé, wětwe. objímawé , přeříznuté prýštící šťáwu ze žluta čerwenau, smradlawau; listy srdčité, zakončité, lesklé, říkožnaté, nejcelejší střídawě co ročně padající, na roz- bách rozpostawené; řapíky oblé, skoro zdélí listu; taul nejwětší, wejčitý, tlustý, ostrý, u wnitř barwený, skoro zdélí palice; bobule wšecky dohromady zwící a twaru wejce slepičího, podluhowaté, tupé. —, Na -chlumech w Karthageně. h- © | pá Palice hnijíc wydáwá puch obzwlášíní, nejhnusnější, rukau se chytající. A. mucholapný. A. crinitum „dí/. A. muscivorum L. Listy kořenowé, šipowilé, znoženě idilné: úkrojůw kopi- natých, prostředního, wětšího, ostatních zponenáhla se umenšujících, prwního střelowitého nebo sdilného, roz- ličného ; řapíky oblé, dole pošwiwé; stwol nejkratší, oblý 5; taul weliký, zdélí skoro listůw, wejčitý, tmawě ze- lený, čerweně mramorowaný, dole swinutý, čerwený, nahoře skoro rownowážně podhnutý a wyrownaný, u wnitř bledý, dole čerwený, u wnitř chlupy čerwený- mi, dolů patřícími posetý, doleji hojnějšími a ústí za- hrazujícími s palice příwálcowitá, málo kratší taulu, jejíž hoření nahý díl delší zpodníbo a chlupy fialowými řídšími obrostlý. — Na Ostrowech balearských. 4, Kwět rozšiřuje puch zciplinan, jímž mauchy přílákané wšau- wají se do taulu wajec swých položit, odkud wylíhlé nemohau, jsauce zadržowány chlupy, takže zahynauti musejí, A. ještěr. A, Dracunculus Lin. Sabb., 2. 1.16 Ti. Dracontium Dod. pempr. 829. Blak. 4 269. Ďáblík anebo ještěr Mar. Háj. 160. Dáblík menší Mať. JWel. 187, C. kořen oddenku hlízowitého, zakulatělého $ lodyha pří- má, zelinná, 2—3 wysoká, -co hůl tlustá, oblá, hnědě skwrnatá, a tím kůži badí podobnás listy střídawé, řa- píkaté, znožené, nesaucí 1—15 úkrojůw kopinatých, 0- „strých, jichž prostřední nejwětší, a ostatní od něho zponenáhla se umenšují; na konci lodyhy kwět weliký; taul třebas 1" dlauhý, obšírný, kornáutowitý, dole swi- „nutý a baňatý, pak wejčitý a rozložený, po kraji řeřa- batý; na líci tmawě čerwený s; palice kratší taulu, jejížto hořejšek nahý, třebas. 2 dlauhý, kopinatý, dolejšek kwitím obsazený, 152“ dlauhý; bobule čerwené. — Na místech suchých w Ewropě jižné, lk, 1662 Kwět wydáwá puch nesnesitelný, jímž také se lákají masarky, kožejedi a j. wejce tam kladauce, Hlízu jindá potřébowali proti hadí- mu ušťknutí (radix dracontii, dracunculi, serpentariae minoris), Dioskorides o hlíze píše, že wařená i swěží se může jísti, a že wa- řenau a s mnohým medem. přistrojenau jedli Baleaříné na místo chleba, ano Boerhave prawí, že Arabowé to dělají po tu dobu. A. zwonkowitý. A. campanulatum — Rozb. 1 212. Amorphophallus campanulatus. Blum. Rumphia 1. t. 32. 83. Tacca sativa Humph 5. £ 112. Schena Rheed. VI. 1. 18. Kořen mnoholetý, bulwowitý, zakulatělý, wětší nežli hlawa člowěčí ; řapík 1*/2—3'/: střewiíce dlauhý, šťáwna= tý, oblý, draslaunký, na konci na 3 dily rozdělený, ježto protisečné, křídlaté, nesaucí lístky wejčitokopina- té nebo kopinaté, nejcelejší, dole sbíhawés stwol zwýší 3 palců, dwakrát tlustší řapíku; taul 15 dlauhý, wejči- tý, zakončitý, dole dužnatý, nahoře blanowitý, odstá- Jaunký, po kraji čeřitokadeřawý, wně žlutawě zelenawý, bledě skwrnatý a rezawě tečkowaný, u wnitř we dně nachowý, dužnatě nejhustěji bradawičnatý; palice ma- líčko delší taulu, rowná, kejowitá, dole až do prostřed wálcowitá a pestíky přikrytá, pak na částce prašníkaté čihowitá, na konci homolowitá, potworná, — W Asii meziobratníkowé, na Madagaskaru, Ceylonu. 4. Welmi důležitá rostlina, již we wlasti sázejí jako my zemá- ky. Nesmí se nechati hnáti do kwětu, jelikož tím hlíza se psuje. Jak mile listy zwadly, hlíza se wykopá. Nyní na draslawé kůře sú- gowníkowé se rozstrauhá, strauhanina u wodě dobře promyje, a to promýwání tolikrát opakuje, až woda neokazuje ostroty. Woda nej= prwnější jest zwířatům psotná, Mauka pozůstalá nyní žernowem se rozemele, zadělá, a na placky čtyrhrané upeče, které tu a onde se mají za lepší ságowých. Kořen swěží přikládají na rány od šípůw, W Indii wýchodní roste rod podobný sám od sebe (Tacea phal- lifera Rumph 5. t. 113.) jehož palice wyhlíží jako pyje a tak ohaw- ně smrdí, že mnozí se štítí na ni podíwati se. Z kořena je- jího též dobýwají maukn a swěží přikládají na rány, KŘIwUŠKA. © ÁRISARUM. © KAPPENWURZ. Taul kuklowitý, dole celý ani neswinutý, Palice oblá, nakřiwená, nesaucí dole několik waječníkůw je- dnostranných a hořeji tyčinek mnoho podporujících prašníky okrauhlé, Žlázy žádné. Bobule mnohosemenné, 4 "K obecná. A. vulgare Targ. Arum. Arisarum Lim. Jacg. schoenb. t. 192. Arisarum latifolium Clus, 2. 7. 73, Malý aron Mar. Jel, 190. Kořen oddenku hlízowatého, kulatého, zwící malého lískowého ořechu 3 listy kořeno- wé (3) na řapících 4palečných, přímých, šípowitostřelo- wité, kratíčce zakončité, na lalocích okraublené, nodlau- „ 1663 hlé, sehnuté, asi 21“ dlauhé, 1/4“ široké; stwol třebas 6palečný, přímý, na konci nesaucí taul 2" dlauhý, wál. cowitý, nakřiwený, až dopola nejcelejší a zawřený, hořeji otewřrený ústím podlauhlým, na konci ostrý, nachowý ; palice buď zdélí taulu nebo kratší, na dílu hořením na“ hém podhnutá a wen z taulu čumícís bobul %—6 ko“ žowitých. — W hájích skalnatých po Ewropě jižné. M. Kořen jindá w lékařstwí se potřebowal (radix arisari, S. co- lubrini majoris). UžowNík. © ČALADIUM, Taul Ilupenný, kápowitý, dole swinutý. Prašníky štítowité, moohopauzdré, w klas nahromaděné, a ce- lau částku palice nad kwěty samičími zaujímající. Žlázy žádné. Waječníky nejdoleji na palici w přeslének roz- postawené. Čnělka žádná. Bobule Ipauzdrá, mnoho- semenná, U. dwojbarewný. C. bicolor Went. cels, t. 30. Arum bicolorť Jacg. schoenb. 4. 186. Kořen má hlízu homolo- witau, mrcasy dužnatými opatřeaau , pálčiwau, a Wy- pauští na řapících žlábkowitých, po kraji blanowitých listy štítowité, srdčitostřelowité, u prostřed karmasínowéy po kraji tmawě zelené, na konci ostré, na uších tupé; stwol obyčejně ojedinělý ; taul rowný, kuklowitý, u pro* střed škrcený, nahoře příokrauhlý, zakončitý, přímý, přípodwinutý, delší nežli palice. — W. Brasilii, u nás w donicích, 4. U, lekninolistý. C. nymphaeaefolium ent. Weli-ila Rheed. 2. (. 22, Kořen má Hlíza podlubowatau, tlustau, dužnátau ; listy kořenowé, štítowité, wejčité, srdčitostře» lowité, přeweliké, 1“ dlauhé, 10“ široké, na konci ostré, kratíčce a teničce zakončilé, na uších okrauhlené, na lící modrawé, na rubu bledší a tlustě žebraté; řapíky předlauhé, dole přetlusté; taul podluhowatý, na konci - dlauze kopinatý, žlutawě, šafránowě anebo čerwenawě peřestý; palice wálcowitá, na konci šídlowitá, nahá; prašníky z čerwena žluté; waječníky kulowatés blizna pupowitá; bobule z čerwena žluté, —— We wodách In- die wýchodní. 4.. Nať wšecka jest ostrá a prudká; rozmačkanů přikládá se na audy ochrnulé k ostrabení jich. Bobule ale šťáwnaté jsau u dosti sladké, U. jedomý. C. esculentum Fen/. C. aguatile Rumph D4 2. 110. /, 1. Arum esculentum L. A. minus Sloan. 1. 4 106. /. 1. Kořen má hlízu přewelikau, dužnatau, 105 1664 ý na hořením dilu wálcowitau, jež wýše střew ce nad pů“ du wytlačuje.a dělá způsob kmene; z toho dílu wy- nikají listy na píď dlauhé, štítowité, srdčité, přítrojúhlé, jejichž uši rozewřené ; řapíky 2střewičné, žlabowité, do- le pošewnaté a tak hořejšek hlízy ztlušťující a jemu tím wice twar lodyhy dáwaájící; některých odrodkůw listy tmawě zelené, jiných siwé, jiných zase pěkně fialowé; stwol wychází jako u arona obecného mezi listím ; „ taul kornautowitý, zelenawý, na hoření polowici pod- hnutý a wejčitokopinatý, delší nežli palice. — W Indii wýchodní a Americe. 4, Hlíza, ačkoli swěží jest chuti ostré, nabýwá mírnosti, bywši wodau promyta nebo uwařena. Protož we wlastech té rostliny wů- bec se potřebuje na rozdílný způsob připrawené. Ačkoli jiné koře- ny taktéž se užíwají, wždycky tento drží předek, protože celý rok se může dobýwati, že jeho listy uwařené mohau nahraditi wšeliké ze- leniny ewropské, jejichž sázení w těch horkých krajinách tak 0b- tížno, i že poskytuje potrawu zdrawau a příjemnau, a že konečně skrowný kus role tau rostlinau posázený může celau rodinu dobře užiwiti. 34 U. střelolistý. C. sagittaefohum Fent. Arum'sagit- taefolium Lčn. Jacg. schoenb. 4. (21, A. amplis fol. Plum. če. 35. Kořen s hlízau dost welikau, plnau šťáwy mléko- wité, málo ostré; listy kořenowé, řapíkaté, s ušima ro- zewřenýma, weliké, tmawě zelené; řapíky dole pošewna- té; stwol trochu kratší řapíka ; tau) kápowitý, delší než- li palice. — W Indii západní. 4. j We wlastech jedí list, jako w Ewropě zelí, a tudyž jméno ze- dž karačbského (Chou caraibej. Kořen hlízowitý též jedí, obzwláště w poléwkách hustých. Zdá se, že rostlina, tayove nazwaná, jest ny- ní popsaná, nebo jí welmi podobná, o jejížto hlizách w Guianě oby- čejněji žijí nežli o jámech. Třikrát do roka se sází, k čemuž oka čili hlízky se potřebují. Po čtyrech měsících pozorně wyhrabau hlí- zy došlé, šetříce nedozralých; po roce celý trs wytrhnau; obyčejně uwařené jedí; dáwají je též do poléwek, ježto dobré chuti nabýwají, ; U. jedowatý. C. Seguinum Vent. Arum Seguine Lón. Jacg. am. £. 51. pict. £. 229. A. caulescens Plum. am. £. 761. Jměním podobá se mladému bananu nebo dosně. Lodyha dole položená, ostatně přímá, alespoň na palec tlustá, 6" wysoká, oblá, klaubnatá, u wnitř hau- bowitá, a plná šťávy mlékowité, přeostré, na konci listy wejčitokopinaté, ostré, nejcelejší, lesklé, na rubu opatřené žebry rownoběžnými, oblaukowitými, někdy na 1' dlauhés řapík objímawý, žlabowitý, nahoře obraubený, dolůw se rozšiřující; jelikož listy zponená= hla padají, zůstawují na lodyze šrámy polooblaukowité, k bělawé; palice z nejhořejších úžlabíček wyniklá, listu kratší, žlutawá, skoro zdélí taulu podlauhlokopinatého, 1665 wně bledě zeleného, u wnitř nachowého. — Na místech stinných, wlhkých, podlé řek na Antilách. k. Šťáwa jest prudká, leptawá, jedowatá, na plátně dělá skwrny "newyprawitelné. Nicméně se užíwá proti wodnotělnosti a dnám. Lo- dyha rozsekaná slauží k dělání luhu nejostřejšího, jímž šťáwu Cne krowau wyčišťují. - U. stromowitý. C. avborescens Vent. Arum arbo- resčens Lín. A. a. sagittae fol. Plum. am. t. ol, Kořen ztlauští ramena ; lodyha přímá, zwýší muže; listy stře“ lowité; palice kratší taulu kápowitého. — W Indii zá“ padní a Brasilii. k. Kořen jakož i lodyha swěží jsau welmi prudké, uwařené ale sladké a chutné, takže w řečených wlastech jsau obyčejnau potrawau. Listy a owoce mají chuť pálčiwau, a působí otok w hubě a slintání, Vrestajíce černochy, položí jim kausek listu na ústa. Též se užíwá k wyhánění potu a moče, CnocnonBITEC. | ŘICHARDIA. | ŘICHARDIE, Taul 1flupenný, dole swinutý. Palice docela po- rostlá kwítím, t. na hořením dílu samčím, na dolením ale samíčím : Okwětí žádné. Prašníky sedawé, 2pauzdré, opatřené spojidlem širokým, klínowitým, nahoře w kos »tauček wypuklý rozšířeným, a tu E opr pukajícím, Waječníky zakrnělými tyčinkami obklíčené ; čnělka krát- ká, s bliznau powypuklau, žláznatau. © Bobule skrowno= semenná. Ch. ethiopský. R. aetbiopica Kunh mem, mus. 4. 4. 20. Calla aethiopica Lim. Oddenek dužnatý, wně hnědý, s dlauhým wlášením; listy kořenowé, přímé, dlauhořa« píkaté, wejčitotrojúhlé, dole střelowitosrděité, skoro ká- powité, měkkohroté, mnohožebré, lysé, lesklé, zelené ; řapíky dolejškem pošwowitým objímawé ; stwol prostřed- ní ojedinělý, nepatrně 3bočný, listůw wyšší (2—4 zwý. ší); taul 4——6" dlauhý, obšírně otewřený, bílý, dlauze a © kápowitě zakončítýs palice od konce až pod prostře» -dek žlutá | nahlaučenými | prašníky, wonnás bobule směstnané, smačknutoknlowaté, žlutočerwené, =—— Na babnech w Africe jižné. Kwěte w únoru až do čerwna. 4. i U nás w donicí-h se sází, žáduje w létě mnoho wláky — Jindá potřebowali w lékařstwí oddenek (arom adethiopicum) jako aronowý. KovšucHna. | A MBROSINIA, - "Paul Ilupenný, kuklowitý, dole swinutý, na konci sklimený , na dél přepažený, Idomý. Okwětí žádné, « kwěty samčí w přebrádce zádové (zpodní) dle rowno- | 105* 1666 wážného položení taulu: palice prašníky porostlá mno- hými, na přehrádku přirostlá. Kwět samičí jediný, w přehrádce přední (čili hoření) na dně připewněný; wa- ječník zakulatělý ; čnělka oblá, s bliznau tupau, štítowi- tau, Tobolka kožnatá; semena mnohá, hnízdiwá. K. zobákatá. A, Bassii Lin, Boce. síce £. 26, Lam. (. 787. Kuně, kuňa. Kořen má hlízu zwicí lískowce wně hnědoryšawau, škrcením na dwě částky rozdělenau, me- zi nima wycházejí mrcasy; z hořejší wynikají listy a stwol; prwní na řapících 3" wysokých, dole pošwami se objímajících, jsau kopinatočárkowité, kopinaté, po- dlauhloeliptičné nebo přísrdčitowejčité, ostré, 9žilé, na příč síťfkowanožebernaté, ostré, sotwa 2“ dlauhé, 1 ši- roké ; stwol kratší řapíku nese na konci taul '/:“ dlau- : hý, ukončený zobanem taktéž dlauhým, nachowý. — Na Sicilii a w Africe sewerné, 4. Podřadí 4. NAWINULCOWTTÉ. CYCLANTHEAE. NAWINULEC. © ČYCLANTHUS, Taul mnoholupenný. Kwěty jednodomé, samčí a. samičí w 2 pásy po palici na záwit rozpostawené.. Sami- čí: okwětí Ilupenné: waječník Ipauzdrý, s waječky mno- ň hými, nástěnními, Samčí: tyčinek mnoho s nitkami ni- : Cowitými, prašníky niťowitými, 2pauzdrými, na konci děrama pukajícími. 4 N. rozpoltěný. C. bipartitus Poweau mem. mus. 9. ( 2. Diet. se. nat. atl. 2. £. o. 6. Kořen mrcasatý; řapíky wšecky kořenowé, třebas 4“ wysoké, tupě trojhrané, dole w pošew rozšířené, nesaucí na konci list 2 dlau- hy, rozdělený na lístky 2, čárkowitokopinaté, jakoby V dělající, auzké, ostré, žílnaté, nejcelejší ; stwol mezi listy wynikající, 2? wysoký, přímý, na konci nesaucí taul o 4 lupenech střídavých, wejčitých, objímawých, jichž dwa — wněšné nesau na konci dwa lístky kořenowým podob- © né, mnohem ale menší; palice kratší taulu asi na prst dlauhá a tlustá, wšude kwítím přikrytá. — Na způsob | trsu obšírného přikrýwá půdu wlhkau w Guianě. 1. RozKYDANEC, | LUDovIA. Kwěty jednodomé, na společné palici. Taul ze 3 částek welikých, stejně dlauhých, padajících, poddutých, * 1661 kopinatých, ukončených 5 jazýčky, Kwěty. samčí, se- stáwají z tílka tlustého, krátkého, ukončeného množstwím zubůw nesaucích prašníky, jenž dohromady dělají hla- wičku, jichž 4 stojí na tílku kostkowitém, dole zlenče- ném. Kwěty samičí : waječníky kostkowité, na hořením konci obraubené a tudy jakoby mající okwětí s waječ- níkem srostlé; na konci jejích 4 brázdy w kříž posta- wené, a z rohůw wynikají 4 čnělky předlauhé, bliznau hlawičkowitau ukončené. Bobule kostkowité, Ipauzdré, mnohosemenné, R. dlamtý. U. palmata Pers. Carludovica palmata R. et Pav. Salmia palmata ///idď. Lodyha žádná: listy kořenowé, dlanité, 3—5dilné; palice podobá se orobin- cowé, na píď dlaubá a tlustá co zápěstí, na níž pak bobule co lískowec weliké, jenž saupolným tlačením dole jsau čtyrhrané a na powrchu wyhlížejí jako wrh- cabnice. — Podlé řek w lesech Peruwie a Nowé Gre- nady. 4. R. pnulý. L. (unilera Poieau ann. mus. 9. £ |. Li- ane franche, Lodyha oblá, dužnatlá, uzlatá, na 1-—4/ tlustá, nemnoho rozwětwená, do wýšky 20—25' po stro- mech se pnaucí a kořínky na kůru se připínající; z hořejších uzlůw čili kolínek dolů pauští kořeny wětr- né, čerwenawé, co malík tlusté, šnůrowilé, do země wnikající, z nichž ani listy ani nowé lodyby newyrostají 3 listy střídawé, dlauze kopisťowité, na dwé klané, 1—% dlauhé, auzké, žilnaté, řasnaté, tuhé, jako mladé palmo-= més řapíky dole pošwující; palice 3—4“ dlauhé; w tau- lu 3lupenném, bílém, prchawém; kwěty na. záwit po palici rozpostawené, W lesech Guianských. 2. Kořeny wětrné jsauce welmi hanžewné slauží k wázání, Řád 226. WOHOWITÉ. ZOSTEREAE. Taul (lupenný, čárkowitý, žlabowitý, sklimený, na- -hoře wyříznutý, ukončený protažkem listowitým, © Palice dlaubá, čárkowitá, žlabowitá, zádami srostlá s taulem, a tudy po jedné wnitřní straně nesaucí dwojřadmo kwěty samčí a samičí střídavé, © Okwětí žádné. Prašníky oje= dinělé, dwojpauzdré, pauzder dole spojených, zádami - bez nitky připewněných, podélmo pukajících, © Waječní= „ky ojedinělé mezi prašníkoma, podluhowaté, pod kon- | | 1668 cem připewněné, Iwaječné; čnělka tlustá, blizny 2 wlá- skowité nesaucí. Mošnička neprawidelně pukající. Já- dro bezbilečné, Kel podluhowatý, s pírkem oblaukowi- tým w děloze zobanowité, s kořínkem po boku roz-. štipeným. Bylina mořská, ponořená, wětewnatá ; listy tráwowité, čárko- wité, tupé, na dlaubé pošwě sedící; palice we swých taulech na obzwláštní wětwi latowitě rozp. stawené, střídawé, Do toho řádu náleží toliko jediné pokolení s jediným rodem na dně mořském písečoém w Ewropě a Americe sewerné rostaucí, ád ten palicí podobný aronowitým;, od nichž ale se rozeznáwá jmě- ním čili wzezřením, anobrž i plodem fsemenným, pírkem klowým, křiwým, a po boku rozštipeným. © Ode rdestowitých; k nimž jej něk- teří kladau, liší se wzezřením, kwčtenstwím a ustrojností kle, Wocna. | ZOSTERA. JW. mořská. Z. marina Lín. l. dan. t. |5. Schk. t. 279. Diet. se. nat. 2. t. 4. Pásemnice. Kořen oddenku plaziwého, co stéblo tlustého nebo tenšího; lodyha po- nořená, 2—3' | dlauhá, oblá, smačknutíčká, wětewnatá; listy tráwowité, *+—1'/* dlauhé, čárkowité, tupé nebo zatlačené, na pošwě kratší neb delší sedící, 3žilé, a ještě s mnohými čárkami délnými a příčnými opatřené, tmawě zelené; palice w taulu jakoby pokračowáni listu jsaucí- ho zawřená, polooblá, smačknutá, na přední ploše 10, 12 nebo wice prašníkůw podlauhlých k prostřední žíle sklimených, mezi nimiž > — 8 waječníkůw. — Na dně písčitém mořském, blizko pomoří, často obšírné lauky dělající. Kwěte w srpnu a záři. 4. Rostlina přílewem mořským wywrhuje se na břehy, a potře- buje se ku krmení dobytka, ku krytí střech, k mrwení polí; usuše- ná jest zpružna a tudy hodí se k zaobalowání rozdílných wěcí na místo sena, a k wycpáwání poslamek. W Hollandu se potřebuje k stawční hrází. Popel dáwá mnoho salajky. Zbytky wláknaté Jistůw a lodyh schaulené na kaule lehké, co pěsť weliké, méče mořské (pilae marinae), jindá w lékařstwí se potřebowali. | Řád 221. BABOLCOWITÉ. PISTIACEAE. "Taul jednolupenný, kornautowitý, dole srostlý. © Kwěty Jdomé, nad sebau přirostlé na zadní stranu © taulowau. Okwětí žádné. Kwěty samčí hoření: prašní“ kůw 6, čtyrmi děrami pukajících a přeslenowitě připew- něných, na konci slaupku čili nitek dohromady slaupo- 1669. witě srostlých, dole na zadní straně srostlého s taulem a nad tím srostnutím opatřeného jakoby taulem částeč- ným, okrauhlým, srdčitě z předu wyseknutým, mísko- witě poddutým. Kwět samičí jediný, we dně taulowém umístěný: waječník podluhowatý, zadní stranau na taul přirostlý, Ipauzdrý, o waječkách mnohých, rownowážně připewněných na semenici pod zadní stranau přirostlé. Čnělka homolowitá; blizna polokulowatá, Plod: tobol- ka Ipauzdrá, Semena mnohá, rownowážná, 4řadá, při- pewnéná na semenici ztlustlau a srostlau se zadní stě- nau tobolkowau, wejcowilá, w míšku obalená -a tedy na powrcbu wálcowitá, na konci opatřená pupem obšírným, wýstřediwě brázdowaným. Kel homolowitý w dutince na wněšném čili prostém konci bílku obšírného. Zelina wodnf, wzplýwající, bezlodyžná. Kořeny dlauhé, kol- mo do wedy wnikající. Listy na způsob růže se rozkládající, Zpod „listůw wycházejí odnože, na konci listy wydáwajicí. Kwěty úžlabíč- kowé, krátkostwolé ád ten, obsahující jediný rod, podobá se ústrojností kwětůw aronowitým, od nichž ale wzezřením a klem se liší, a nemaje dílem nižádných cew rozeznáwá se ode wšech řádůw w té třídě posta- wenýcl, Pí BaBoLECc, © PIsTIA. © WASSERSALAT. Znakowé pokoleňowé jako řádowé. B. obecný P. stratiotes Lin. Jacg am. £. 118.— píct. t. 225. Roxrb. t. 268. Dičt. sc. nat, atl. 2, t. 1, 8. Koře- ny přemnohé, půldruhostřewíčné, sotwa dna dosahující, bustým wlášeníčkem obrostlé ; listy podlé stáří rozdílné co do welikosti a množstwí; už na mladistwé asi 20 na způsob růže průměru střewíčného rozložené ; dále jsau obwejčité, dole zaužené, obyčejně nejcelejší, někdy wy- krojené, sedawé, odstáwající, dole winkowané, mezi ži- lami huňaté, tlusté, haubowité, málo šťáwnaté, a tudy k plowání přezpůsobné, 9žilé, žil tlustých, pod prostředkem listů dohromady spojených látkau listowau a tak děla- jících dolejšek listu tustýs kwěty úžlabíčkowé, ojedině- lé, přímé, newoané, asi '/:“ dlauhé, na stopce ještě krat- ší$ taul bílý, pak wadnaucí a zrajícím plodem pukající — Na wodách wšech končin meziobratníkowých ; zedmu“« - : tím Nílu přichází bez kwětu ze wnitřaí Alriky až skoro do Delty w Egyptu.. "Ta rostlina nahrazuje w řečených krajinách naše okřehky, to- - likože z ohledu jich jest obryně; welmi bujíc rychle popíná hladi= ny wodní. Brzo hyne, taktéž ale čerstwě opět se rozmáhá odnožemi. Na rýžíštích zatopených rychle se rozmáhá, takže ji wyhoditi nu- čení jsau, Člowčku není neprostředečně užitečná; žerau ji ale ka- - -1670 chny; a prasatům se dáwá uwařená s otrubami ságowými. W rybní- cích ráda se má, protože na ní mnoho hmyzu a čerwůw se drží, potrawau rybám slaužících. | Listy welmi křehké chutnají přece, a potřebují se proti wyraženinám, auplawici, krwotokům, jak to už za starodáwna dělali, kdežto ji nazýwali straliotes. Řád. 228, OKŘEHKOWITÉ. LEMNACEAE. Kwěty různopohlawé, přibližené, taulem obhrnuté. Okwětí žádné, Kwěty samčí: tyčinky 2 w rozdílném ča- se wywíjející; nitka niťowitá; prašník 2pauzdrý: pauz- der na konci se dotýkajících a po straně délnan štěr- binau pukajících. Kwět. samičí © ojedinělý: waječnik Ipauzdrý, 1— maohowaječný; čnělka 13 blizna obšírně- nálewkowitá, Plod (— mnohosemenný, buď mošnička buď puštička. Semena bezbilečná. Kel zakřiwený; kořínek různostojný, jehož děloha klíčením se rozšiřuje w částku listowitau, 2 jejížto žíly prostřední pučí kořeny jedno- duché. Zeliny wodní wzplýwající nebo potopené, s wlášením dole če- pičatým. Lodyhy listowité, článkowité. Kwěty jednodomé, we způ- sob kwětu obojakého přiblížené, obhrnuté taulem blsnowitým, ban- daskowitým; pak neprawidelně pukajícím, z líce nebo kraje listowého wyniklé. Dosawad znají toliko 6—7 rodůw (w pokolení 1, dle jiných w 4), rozšířených po obojím mfrném pásmu. OKŘEHEK, |LEMNA. © WASSERLINSE, Znaky pokoleňowé jako řádowé. O. trojbrázdý L. trisulea Lin. Sturm fo 44. IWFolf. lemn. f. 4. 3. Listy kopinaté, pak řapíkaté, ojedinělé. — We wodách stojatých ponořená, w lipnu a kwětnu, an kwěte, wytonaucí, © jako ostatní. 0. mnohokořenný. L. polyrrhiza L. Schk. £. 281. Svurm 1. ce Listy příokrauhlowejčité, po 2—4 spojené, na líci zelené, na rubu načerwenalé; kořeny swazčené, + — Wzplýwá na wodách stojatých. Kwěte w kwětnu. O. menší. L, minor. Ló. Schk, l. c. Sturm. 1 04 Listy obwejčité, obak ploché; odnože sedawé; kořeny © ojedinělé. — Na wodách stojatých wzplýwající. Kwěte w kwětnu. O. hrbatý. L. gibba Lin. Schk. 1. c. Sturm L. c, Listy obwejčité, na líci wypuklaunké, aa rubu haubowis 1671 towypuklé; odnože sedawé; kořeny ojedinělé, — S předešlými. Me ali-old m Wody stojaté brzo těmi rostlinami se popínají jakoby Šatem zeleným, a slauží za obydlí hmyzům wodním a rozdílným krakatkám za potrawu též i kachnám. Wlastně powstáwají na zemi t. na dně wodním, od kteréhož se odtrhše podnášejí se na hladinu, kdežto w listy se rozšiřují a kořeny wyhánějí, Řád. 229. RDESTOWITÉ. POTAMEAE. Kwěty obyčejně obojaké. Okwětí podplodní, 4díl- - né, někdy žádné. Tyčinky prosté, obyčejně 4, někdy 2—1 ; prašníky dwojpauzdré štěrbinami podélmo puka- jící. Worečkůw čtwero nebo wice, přesleněných, Ipauz- drých, (waječných, jednočnělečných a jednoblizných, Plod zholének Isemenných, wysehlých, pořídku zbobule- lých, nepukajících nebo neprawidelně se trhajících, wel- „ mi pořídku z měchýříkůw 2chlopných. Semena bezbí- Ječná. Kel rowný nebo křiwý. Byliny nebo zeliny potopené nebo hořejškem wzplýwající 3 lodyha protažená, někdy plaziwá. Listy střídawé, pořídku stříčné, buď rozšířené, ploché, nejcelejší; žílnaté, někdy řapíkaté, buď zau- žené, čárkowité nebo nifowité. | Kwěty drobné, nepatrné, | obojaké, pořídku idomé, úžlabíčkowé, ojedinélé, nebo klasené, Sem náleží asi 109 rodůw (w 10 pokoleních) po celém swětě a wšech pásmech rozlosowaných, Roesr. © PorAMOGETON. — LAICHKRAUT, Kwěty obojaké. Okwětí údilné. Tyčinky 4: pra- šníky obyčejně sedawé ne dolejšku uštůw okwěťowých. Worečky 4, bezčnělečné, (bliznowé, Holénky 4, sedawé. R. wzplýwawý. P, natans Lin, Fl. dan, t+ 1025, Schk, t. 28. Rdest wodní Mal. 413. C, Rost. |„ ob. 8, Rdest wodní; „ brčál. Kořen mrcasatýs lodyha dle hlaubky wody roz- dílně dlauhá, oblá, hladkás listy nejhořejší stříčné, 0- statní střídawé, sedící na řapících delších nežli meziuzlí lodyhowé, oblých, hladkých; listy dolení ponořené, čár- kowité, kopinaté nebo podlauhlé, hoření po wodě wzplý= wající eliptičné, dole zaokrauhlené a přísrdčité, krátce a tupě zakončité, delší 3" a 1'/:“ široké, na líci hladké leskawé, tmawě zelené, na rubu bledé, slepé; pošwy úžlabíčkowé, lodyhy obwinující, mázdřité, kopinatočárko= wité; stopka z úžlabíčka bořeního wyniklá, asi dwakrát 16712 delší řapíku, oblá, dosti tlustá, přímá, wynořená, do dwau třetin obrostlá kwěty w klas rozpostawenými, po 4 pře- sleněnými; okwětí uštůw okrauhlých, zelenawě nacho- wých, kožowitých; prašníky sedawé; worečky 4, wejči. té, smačknuté; holénky 4 wejčité, smačknuté, ostré, ne- pukawé. — We wodách stojatých a tekutých po celé Ewropě, též na Předhoří dobronaděiském, Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Národowé podlé Jayku řeky bydlící tu rostlinu jako jinan zelinu jedí, Jindá též w lékařstwí se potřebowala, nyní w nepamět přišla. Kozy a howada ji žeran a prasata dají se jí krmiti, Semena zobaji ptáci wodní, Na rub listowý nasazují se krakatky, hmyz a. čerwi, jimiž ryby se Žiwí, R. swětlý. P. lucens Li. FT. dan. t. 195. Lodyby dlanhé, wětewnaté; listy wšecky potopené, nejho- řejší stříčné, ostatní střídawé, stejné, blanowité, krát- ce řapíkaté, waječné nebo kopinaté, hrotnaté, proswita- wé, na líci lesklé, tmawě zelené, po kraji pilkowanošer- piwé, dolejší třebas 6" dlauhé, hoření 4", 1'/:'“ široké; stopky z hořejších úžlabíček wyniklé, dole tenké, ostat- ně tlusté, 2—2"/;“ dlauhé, nesaucí klas 1—1"/2“ dlauhý ; holénky smačknuté, na kraji tupé, příkýlaté, — Obyt © jako předešlého. Kwěte w čerwnu. 4, R. prorostlý. P., perfoliatus Lin. Fl. dan. t. 921. Rostl, |. ob. 1.. Kořen mrcasatý ; lodyha plowající pří- má, celá ponořená, oblá, 2 zwýší nebo wyšší, ztlauští brka slepičího, jednoduchá nebo chudowětewnatáj listy delší nežli meziuzlí, dolení wejčitokopinaté, srdčité a objímawé, ostré, na-3“ dlauhé, přes '/;“ široké, hořejší wejčité, srdčité a objímawé, It“ dlauhé, wšecky hladké, lesknawé, jakoby pokostem potřené, Ažilé, jasně zelené, tupaunké, po kraji čeřité, střídawé kromě nejhořejších stříčných, z jejichž úžlabíčka 'wynikají stopky stejně tlu- sté, delší listůw, wynořené, oblé, nesaucí klas hustý; kwěty drobné, hnědozeiené; holénky 4, smačkauté, po kraji tupé. We wodách stojatých a tekutých, Kwěte w čerwnu. R. hřebenatý. P. pectinatum Zčn. Bylina autlá po- nořená; lodyha sochatě rozwětwená; listy štětinowito+ čárkowité, ostré, jednožilé, na příč tlustaunce žeber- © naté, wyniklé z konce pošew, štřídawé, nejhořejší, z je- jichž úžlabíčka wynikají stopky, stříčné; stopky dlauhé; skoro úkrát delší listu; klas kwětůw řídkých střída- wých; holénky úkosně obwejčité, skoro polookrauhlé, — smačknuté, usušené, po hřbetu kýlaté. — We wodách stojatých a tekutých. Kwěte w lipnu a srpnu. 1613 Rody naduwedené a jiné mohau slanžiti k mrwení polí, kde jich weliké množstwí roste, ří 2 Tánuce, © Ruppra. © Repere, © Kwěty obojaké. Okwětí žádné. Tyčinky 2. Nitky nejkratší, šupinowité. Pytlíčky prašníkowé obak na nitku připewněné, dole rozewřené, nahoře dotýkawé. Woreč. ky 43 čnělka žádná. Holénky“4, pak dlauze nožkaté. T. rownoplodá. R. maritima Lén. Reichenb, ic. f. 307. Bylina autlá, přewětewnatá s listy střídawé, niťowi- té, prodlaužené ; kwěty špinawě zelené, úžlabíčkowé, pra- šníkowé podlauhlí; holénky wejčité, úkosně přímé; wa- ječníky nezralé sedawé, — W tůních mořských po E- wropě. Kwěte w srpnu a na podzim, ŠEJDRAČKA, © ZANICHELLIA. | ŽANICHELLIE, Kwěty jednodomé; | samčí a samičí we společné pošwě, Samčí: okwětí žádné. Tyčinka I. Samičí: okwě- tí zwonkowité. Čnělka stálas blizna úkosně. štítowitá. Holénky 3—5 nebo wíce, wšaká nožkau nilowitau po- depřená. : S. bahní. Z. palustris Lr, Schk. 1. 280. Reichenb. te. f- 1003. 1005. 1006. 1000. Kořen letní ; -lodyha w blubokých wodách prodlaužená, plowající, dole neleza- wá, we mělkých ale plazivá a ze článkůw kořeny wy- hánějící; ostatně jest slabá, tenká, střídawě, někdy také stříčně rozwětwená; listy čárkowité, dlauhé, dole střída- wé, nahoře stříčnés kwěty drobné, úžlabíčkowé, ojedině- lé; prašník 4pauzdrý; holénky na obau hranách hlad- ké, nebo obraubené nebo « obraubenozejkowané nebo trničkowané; čnělka zdélí polowičky plodowé nebo delší. — We wodách stojatých a tekutých skoro po celé E- wropě. Kwěte w lipnu až do září, O, Řád 230. ŘEČANKOWITÉ. © NAJADEAE. Kwěty jednodomé, roztraušené, úžlabíčkowé, O- kwětí žádné. Kwěty samčí; tyčinka 1—3, nitka žádná; prašník ze 4 pauzder, podepřený obzwláštní pošwičkau. Kwět samičí : Okwětí žádné. | Waječník jednoduchý, 1- pauzdrý, (waječný ; čnělka žádná ; blizna jediná, někdy 1674 2— 34 Plod: holénka ořechowitá (semená, Semena bez- bílečná. Kel křiwý. Zel'ny podwodní wětewnaté, w jejíchž článcích widěti mízu kraužiti jako w parožnatcích, Listy auzké stříčné nebo přesleněné, Kwěty úžlabíčkowé, nepatrné. : © W tom řádu stojí asi 7 rodů w pokolení jednom. Řečavka. | Najas. Znaky pokoleňowé jako řádowé, „ wětší. N. major Roth. N. marina © Lín. N. fluvi- als Lam. N, monosperma Fld. Sturm /. Al. Zelina; „lodyha oblá, rozsochaná, 1 —2 dlaubá, hladká nebo říd- kými trnčíky škohlawá; listy čárkowité, wykrajowanozu- baté zuby hrotnatými, pěkně zelené, stříčné nebo trojnaté: pošwy nejcelejší; kwěty nadwodní předrobné, úžlabíčkowé. — W jezerách a rybnících. © Kwěte w srpnu a září. O. Ř. menší. N. minor Ailion. Schk. ct. 296. Cauli- nia fragilis //%/ldď. Fluvialis minor Míchel. jen. t. 8. f. 3. Podobá se wzezřením ku předešlé ; lodyha wždycky ly- sájs Jisty auzce čárkowité, podkřiwené, wykrajowanozu- baté zuby hrotnatými; pošwy | brwičkowanozanbko- wané. — We wodách stojatých po Ewropě jižné a pro- střední. 'Kwěte w srpnu a září. ©. Kde těch rostlin weliká hojnost roste, mohau se k mrwení rolí potřebowati. Řád. 231. NOHONITCOWITÉ. PODOSTEMEAE. Okwětí prosté, sestáwající z 2—3 nebo wíce šu- pin, blanowitých, buď žádné. Tyčinka £—12, podplod- ních, oddělených anebo 1bratrých, několik často ne- plodných; prašníky obyčejně u wnitř pukající. Waječ- ník 2—3pauzdrý: pauzder mnohowaječných: waječek wzstaupawých; čnělky 2—3, nerozdělené nebo na dwé klané, řídko žádné; blizny jednoduché. "Tobolka stálý. ma čnělkama ukončená, 2-—3pauzdrá, 2 — dchlopuá; mnohosemenná ; přehrádka po rozpuknutí chlopní pro- stá, stálá nebo padawá, na prostředku semenici ztlust- lau nesaucí. Semena předrobná, bezbílečná. Kel rowný. > „Byliny wodní. Listy střídawé, nepošewnaté, sedawé, objímawé, dolů sbíhawé anebo s lodyhau a jejími wětwemi plywající u wý- 1675 twar wějířowitý, celý nebo nasekaný: uštůw wláskowitých, Kwěty drob- né, obojaké nebo jednodomé, úžlabíčkowé nebo konečné, ojedinělé nebo nahlančené, klasené nebo hrozněné, dříwe po jednom oblrnuté pokrywkau jedno- nebo mnoholupennau, později kmět nebo dolejšek stopky obkličujícím. a 5 dona PS Do toho řádu náleží asi 30 rodůw (w 5—7 pokoleních), hlaw- ně horkému pásmu přináležejících a to wětším dílem Americe jižné ; některé rostau na Madagaskaru a jižném konci Afriky, 2 ale w Ame- rice sewerné. Skoro wšecky rostau we wodě tekuté na skalách, ka- menech a kmenech, a rozeznáwají se wzezřením na chaluhowité při- pomínajícím. NonoxrrEC, © POoDOSTEMUM. Kwěty jednodomé. Okwětí 2šupinné. Tyčinky 2, na možici připewněné : nitky krátké, dole sklimené. Waječ- nik o 2 bliznách sedawých, Tobolka 2pauzdrá, 2chlop- ná, mnohosemenná. N. štětinolistý. P+ ceratophyllum Mich. 2, 4. 44. Zelina ; lodyhy lysé, kožowité, tenké, plowající z koře- ne štítowitého; listy střídawé, štětinowité, rozdělené na mnoho uštůw přetenkých, lysých, ostrýchs kwěty 1do- mé, ojedinělé, stopečkaté, samčí a samičí z jednoho místa wyniklé; okwětí ze dwau šupin; kwěty samčí na stopce niťowité, tyčinky 2, jejichž nitky krátké, dole skli- mené, a prašníky 2, přísrdcowité, 2pauzdré; kwěty sa- mičí mají waječník dole waječný; blizny 2, sedawé, rozewřené, o málo kratší waječníka; tobolka waječná, Bpraubowá, 2pauzdrá, 2chlopná, jejíž přehrádka rowno- běžná s chlopněma; semená jnazitit střechowitá, wej- cowitá, přikrýwající obě plochy přehrádkowé, — Na skalách w Ohiu řece blízko Louisville, KorRAUNEK. MARATURUM. Kwěty obojaké, Okwětí trubkowité, na patero nebo osmero klané. © Tyčinek 5—8. Waječník elipsowitý, 2 bliznama ukončený. Tobolka elipsowitá, 2chlopná, 2- pauzdrá, jejíž přehrádka rownoběžná s chlopněma a na obojím powrchu pokrylá semeny mnohými. K. obícný. M foeniculaceum JH. ct Bonpl. egu. 1. 1.11. Oddenek blízowitý wypaušti zdola mrcasy, z ho- ra listy řapíkaté, 6G—8" dlauhé, 3krát peřenodilné a na posledních částkách nesaucí lístky mnohé, štětino- wité, tmawě zelené; stopky ojedinělé, nepostředečně z oddenku wyniklé, asi na I“ dlauhé, Ikwěté, asi u pro- střed opatřené taulcem nerozwitý kwět zastírajícím, trubkowitým, proswítawým ; okwětí ze 6—8 šupin ko- 1676 pinatých waječníka o polowici kratších, pak hwězdowitě rozewřených ; tyčinek 5— 8 se šupinami okwěťowými střidawých: nitky šídlowité, stálé, prašníky růžowé, 2- panzdré. — W řekách na skalách potopených Ameriky jižné, 4, i Řád. 232. BAŘIČKOWITÉ. JUNCAGINEAE. Okwětí prosté, 6lupenné, kalichowité anebo trochu barwené, pořídku žádné. Tyčinek 6, podplodních ane- bo nejdoleji na lupeny okwěťowé připewněných; neníli okwětí, tyčinka toliko 15 prašníky wně pukající, Waječ- ník složený z worečkůw 3, 4, 6, přeslenowitě postawe- ných, příoddělených anebo srostlých u waječník mno- hopauzdrý, pořídku na záwit okolo lůžka rozpostawe« ných; worečky nebo pauzdra o I—2 waječkách na dně připewněných, přímých. Čnělek anebo blizen sedawých co .worečkůw. Plod wyschlý z holének zawřených 1- semenných anebo měchýříkůw na šwu břišním pukají- cich, 2semenných, nebo srostlých w tobolku 3—4—6- pauzdrau: pauzder od slaupečku se oddělujících, u wnitř podélmo pukajících, Isemenných. Semena bezbí- lečná. Kel rowný. Byliny nebo zeliny bahní. Listy kořenowé, pořídku lodyhowé, střídawé, auzké; čárkowité, tráwowité, nebo tlustaunké, oblé nebo polooblé, dole pošewnaté. Kwěty obojaké nebo jednodomé, nepatrné, prawidelné, na konci stwolu w klas anebo hrozen rozpostawené, po- řídku ojedinělé, Řád ten obsahuje 16 rodůw (w 4 pokoleních), po celé zemi rozlosowaných. BaŘIČKA. © TRIGLOCHIN. © DREIZACK, Kwěty obojaké, Okwětí Glupenné.. | Tyčinek 6, nejdoleji na lupeny okwěťowé připewněných+ prašníky přísedawé: Waječník 3—6pauzdrý. Blizny 3—6, tupé, pérowité. Tobolka uzráním rozsýpá se mna pauzdra (holénky) 3—6, od dola se oddělující, na wnitřní hraně délnau škulinau opatřené, 1semenné, lůžko slaupkowíté prostřední zůstawující. B. pomořská, W. maritimum Lin. Fl. dan. 238. 306, Oddenek krátký, příúkosný, jakoby ukausnutý, silně mrcasatý, zbytky listowými obbrnutý a na konci cho- cholatý pošwami listowými stálými, cibulowitě směst- KR S o ok SY, A V 1671 nanými; listy kořenowé, auzce čárkowité, tlustaunké, po- looblé, na líci mělce žlabowité, tupé; pošwy blanokrajné, nahoře wybihajicí w jazýček tupý nebo ukausnutý; stwol wzstaupawý, 1— 12 wysoký, oblý, ukončený hroznem štíhlým, hustým, pak prodlauženým, klasowi- tým 3; kwěty žlutawě zelené: lupeny 3 odstáwající, wni- třní 3 přímé; waječník o 6 pauzdrách a o 6 bliznách: plod wejcowitý, hranatý, pod bliznami škrcený, na 6 pauzder 3hraných rozpadající se. — Na pomořích a slatinách ewropských až do Nordlandu a Finnmarku, též w Americe sewerné. Kwěte w čerwnu až do srpna, 2, Z popela jejího dobýwá se salajka jako z jiných rostlin po- mořských. Pro slanost ji dobytek rád žere. : B. bahní. F. palustre Lin. Schko t. 102. Rostl. 1. ob. 5. Podobá se předešlé, jest ale -we wšech dílech „menší a autlejší, rozeznáwá se hlawně hroznem říd- ším, waječníky Spauzdrými, bliznami třemi, plodem klí- nowité dolůw ztenčeným a k ose přitlačeným. — Na lukách bahnitých po Ewropě. Kwětew čerwnu a lipnu. $. HRAvzNiCE, | SCHEUCHZERIA, | SCHEUCHZERIE, Kwěty obojaké. Okwětí hluboce. Gdilné. Tyčinek 6, nitky autlé. Worečkůw 3—6, 2waječných. Čnělka žádná. Blizny na konci worečkůw úkosně přirostlé. Měchýříky rozewřené, nafauklé, dole spojené, 2chlopné. H. obecná. S. palustris Liu, Fl. dan. t. 16. Schk. t. 100. Blatnice. Oddenek co brko slepičí tlustý mnoho mrcasů wypauští, na konci přikrytý pošwami mnohými, mázdrowitými 3 lodyba as pídi zwýší, oblá, praužkowaná, listnoatá ; listy pošwau dlaubau, po Kraji mázdrowitau, u wýniku nadmutau lodyhu objímají, a jsau tráwowité, žlábkowité, nejhladší, nejlysejší; hrozen konečný, malý, plodonosný zwětšený; plod složený z měchbýříkůw 6— 2 napuchlých. obsahujících po semeně 1 nebo po 2, řídko po 3, elipsowitých, žlutawých, twrdoskořepých. — Na rašelinách Ewropy studenější, w teplejší na horách, též w Kanadě. Kwěte w čerwnu. 2f. Řád. 233. ŽÁBNÍKOWITÉ. | ALISM ACEAE. Okowětí prosté, 6lupenné: lupenůw 3 wněšných ze- linných, kalich předstawujících, 3 wnitřních © barew- 1678 ných, korunu přeštírajících. Tyčinek 6, nebo wíce; pra- šníky délnýma štěrbinama pukající, jejichž pauzdra čili míšky we kwětech obojakých jsau obráceny do wnitř, w samičích ale wen. Waječník z worečkůw 6—8 nebo wíce, přesleněných anebo nakopených, prostých anebo na šwu břišním srostlých, 1—2waječných ; waječka na dně nebo na šwu břišním připewněné. Plod složený z holének wyschlých nepukajících, Isemenných, hned na začátku oddělených anebo uzránim teprwa se rozdělují- cích, I—2semenných. Semena bezbílečná, Kel hákowi- tě přelomený. Byliny wodní, Listy kořenowé, nejcelejší, žílnaté, na řapíku pošewnatém.“ Kwěty obojaké, nebo fdomé, prawidelné, na konci stwolu rozpostawené w hrozen nebo latu, přesleněné, někdy w jedno- duché okolíky; blanowitými listeny podepřené, pořídku ojedinělé, Do toho řádu náleží asi 50 nebobh0 rodůw (we 3 pokoleních), rozšířených po pásmě horkém, mírném, starého a nowého swěta; toliko jediná w jižném mírném (Nowém Hollandu) nalezena. Od ná- sledujícího řádu liší se rozdílným okwětím a hákowitým klem. W od= denku wůbec, dílem i w listech obsahují prwek prudký těkawý, jako aronowité, jenž wařením, pečením anebo promýwáním u wodě míjí a pro škrobnatost jedomý jest, ZŽÁBNÍK. ALISMA. | FROSCHLOFFEL, Kwěty obojaké. Okwětí wněšné kalichowité, stálé, wnitřní padawé, Tyčinek 6. Worečkůw mnoho, oddě- lených, w přeslének rozpostawených. © Čnělky - bočné, ukončené bliznau tupau, nepatrnau. Holénky Isemenné, Z. jitrocélowitý. A. Plantago Lin. Plenk t. 292. Rostl. 1. ob. 5. Jitrocel Mar. Hel. 145. Oddenek krátký, du- žnalý, wypauštějící chomáč mrcasů;s listy wšecky koře- nowé, přímé, řídko plowající, na řapících *2—1“ dlau- hých, srdčito- nebo podlauhlowejčité, až i kopinaté, celé, 6—žilé, na příč skoro rownoběžně dílem wětew- natě žebernaté; řapíky dole pošewnaté a široce blano- witě obraubené; stwol přímý, */2—3' wysoký, 3bočný, nesaucí latu mnohonáctekrát přeslenatau; kwěty dlauho- stopečné, rozpostawené po 3—10 w přeslének nebo na konci w okolík; wětwe latowé jakož i stopky dole po- depřené listeny kopinatými, blanowitými ; ušty okwěťowé wněšné wejčité, wnilřní dwakrát wětší, zaokraublené, zejkowané, slabě čeřité, bílé nebo růžové, žlutonchet= -© né; holének mnoho přesleněných w plod tupě Shraný, plochosmačknutých, nahoře tupých, na hřbetu 1I—2bráz- dých; čnělka poboční, pak mízející. — © We wodách stojatých a zwolna tekaucích po Ewropě až do Lopar, . 1679 w Asii prostřední a Americe sewerné, Kwěte w čerwnu až do srpna. 4 : A Listy čerstwé, obzwláště kořen prudkojedowaté a zpryskující, jindá w lékařstwí se potřebowaly ; nedáwno poraučely kořen proti psí běsnosti, brzo ale w nepamět přišel. Jelikož sušením ten prud- ký prwek mizí, může kořen Škrobnatý se jísti, jak to Kalmukowé skutečně dělají, př : l: ŠÍPENKA. | SAGITTARIA. | PFEILKRAUT. Kwěty Idomé, Okwětí wněšné 3lupenné, stále, wnitř- ní tolikéžlupenné, padawé. Kwěty samčí: tyčinek mnoho. Kowěty samičí: worečkůw mnoho, oddělených, nahlau- čených na lůžku kulowatém. Čnělky tupoblizné, koneč- né, Holénky Isemenné. Š. oběcná. S. sagitiaefolia Lín. Schk. t. 298. Rostl. 1. ob, 7. Hadí jazyk Mar. Hel. 405. C. Ušice, střílowka. Oddenek krátký, wálcowitý nebo obhomolovwitý wypau- ští wýběžky mnohým a šnůrowitým wlášením opátře- né; listy wšecky kořenowé, skoro. štítowité, hluboče střelowité, 3úhlowejčité až i kopinaté, tupaunké: úkro= jůw dlauhozakončitých, 5—6žilé a rownoběžně žeber- naté; řapíky 1—?2 dlauhé, 3hrané, dole pošewnaté: li- stůw prwních čárkowitě rozšířené, plowajicí bez čepele listové ; stwol přímý, wyšší nebo nižší listůw, jednodu- cbý; stopky přesleněné, obyčejně trojnaté, podepřené listeny wejčitými, tupými, blanowitými; kwěty 8—10" w průměru dlauhé, hoření samčí déle stopečnaté, dolení samičí; ušty okwětí wněšného wejčité, tupé, podduté, wnitřního okrauhlé, příčeřité, autlé, bílé, nehtůw fialowě čerwených ; plod kulowatý : holének úkosně obwejčitých, — We wodách stojatých nejwětšího dilu Ewropy, Asie a sewerné Ameriky, Kwěte w čerwnu až do srpna. 4 | Twarem listůw a pěknostf kwětůw znamenitá, Listy jako žáb= níkowé w lékařstwí jindá se potřebowaly. Oddenek hlízowitý, škrobnatý, náležitě připrawený jest jedom; to ale není prawda, že od něho pochodí arrow=root, ; S. tupá S. obtusa JFi/id. © Postawau docela podob“ ná ku předešlé; listy ale jsau široce wejčitotrojúhlé, hluboce střelowité, na konci okrauhlenotupé: úkrojůw podlauhlých, zakoúčitých, rowných: stwol jednoduchý i s listeny a okwětím chlupatý. — W Americe sewerné, , 8. čínská. S. chinensis Sms, Listy na tré klnné no- bo 3dílné: úkrojůw přístejných, žílnatých; stwol wětew« ro spo rynk kwět samčí konečný, ojedinělý, — n * 106 1680. : Nepochybně jest to rod, jejžto w Číně u welikém množstwí sázejí pro oddenky hlízowité, na pěsí weliké, jedomé. Řád 234. ŠMELOWITÉ. BUTOMEAE. Okwětí prosté, 6lupenné: lupenůw 3 wněšných ze- linných, stálých, kalich přeštírajících, někdy též plát- kowitých. Tyčinek 6—9 anebo wice, wněšných někdy neplodných; prašníky u wnitř štěrbinama podélmo pu- kající. Waječník o 6 nebo wíce worečcích přesleně- „ných, prostých anebo dole srostlých. © Čnělek krátkých co worečkůw anebo žádných; blizny jednoduché. Wo- rečky o mnohých waječkách celau wnitřní stěnu zaují- majících. Měchýříkůw co worečkůw, na šwu. břišním pukajících, mnobosemenných, Semena bezbílečná. Kel rowný nebo křiwý, Byliny bahní. Listy kořenowé, wejčitosrdčité, křiwožilé, nej- celejší, na řapících dole pošewnatých anebo sedawé, čárkowité. Kwěty obojaké, prawidelné, na konci stwolu ojedinělé nebo okoliče- né, podepřené listeny blanowitými. Ten řád sestáwá z 8 rodůw (we 2—3 pokoleních), rozloso- waných po pásmě seweromírném starého Swěta, po Americe jižné, nikdež u welikém množstwi. Od předešlých rozeznáwají se seme- nem po celé wnitřní ploše měchýříkowé připewněným, Rostliny krasokwěté, jichž některé mléčnaté. ŠMEL., BurTomus. WASSERVIOLE. Okwětí Glupenné, koruncwité. Tyčinek 9, pytlíčky prašníkowé rownoběžné, dotýkající se. Waječník o 6 worečcích dole srostlých. Čnělek tolikéž, na wnitřní straně nesaucí blizny žlabowité, Měchýříky na wnitřni braně, pukající, 8. okoličnatý. B. umbellatus Lin. Schk. 1.111. Srurm /. 18. Rostl. 1. ob. 6. Sítí kwětné. Oddenek rownowáž- ný, wálcowitý, na prst tlustý, dole wypauštějící mnoho mrcasů silných ; listy wšecky kořenowé, swazčené, přímé, 23—3 dlauhé; čárkowité, zakončité, 3hrané, na líci pří- žlabowíté, dole objímawé, pod koncem wzdálené, zkrau- cené; stwol wyšší listůw, oblý; kwěty dlauhostopečné, postawené w okolík konečný, bohatý, jednoduchý, po- depřený listeny 3 wejčitými, mázdrowitými, stopečky jednotliwé podobnými, menšími; okwětí otewřené, 9— 10" široké, swětle růžowé: lupenůw poddutých, tu- AA 08. VES kl 1681 pých, 3 wněšných menších, na ařbetu hnědočerwe- ných, wnitřních 3 okrauhlých, wně se čmarau nacho- wau, pořidku wšecky bílé; tyčinky nitek šídlowitých, dole, jakož p pa zakulatělé a pestík nachowých +; měchýříky stálau čnělkau zobanité, z černa rudé. — We wodách stojatých a ponenáhlých po Ewropě a sewerné Asii, Kwěte w čerwnu až do sepie. 4. o Sličná rostlina, jejíž kořen hořký, jakož i semena jindá w lékařstwí (radix junoi floridi) se potřebowaly ; w Rasku kořen jedí. | Řád 235. (TOKOZELKOWITÉ. © PONTEDERIACEAE, Okwětí korunowité, prosté nebo potom částkau s waječníkem srostlé, řepicowité nebo nálewkowité, klané na 6 uštůw w paupěti zkraucených. Tyčinek 9 nebo 3, wíce méně na trubku okwěťowau přirostlých, jedné ča- sto ostatním nepodobné: nitky prosté; prašníky u wnitř pukající. Waječník dokonale nebo nedokonale 3pauz- drý, někdy pometáním příjednopauzdrý ; waječka mno“ há, na každé semenicí 2řadá neb ojedinělá. Čnělka 13 blizna nepatrně Slaločná. | Plod uwadlým okwětím oba- lený s tobolka 3pauzdrá, skrze pauzdra pukající, 3cblopná, mnohosemenná nebo pk nepukawá, Isemenná. Semena bílečnatá. Kel osowý, s kořínkem nahoru nebo dolů obráceným, Byliny wodní nebo bahní; kořen plaziwý; listy kořenowé na řapících dole pošwitě rozšířených, obyčejně širaké, wejčité, srd- čité nebo střelowité, mejcelejší, někdy čárkowité, Kwěty obojuké, často příneprawidelné, ojedinělé anebo na klasy a hrozny nebo oko= líky rozpostawené, dříwe podepřené listeny pošwowitými. ToKOzELKA, © PONTEDERIA, | PONTEDERIE, Okwětí prosté, nálewkowité, neprawidelné, pří- dwojpyské, na šestero, klané. Tyčinek 6, jichž % hořeji a 3 z prostředka trubky wynikají. Waječník podluho- watý 3 čnělka jednoduchá; blizna tlustá. Tobolka zduž- natělá, 3pauzdrá, mnohosemenná. T. obecná. P. vaginalis Lín. Olus palustre Rumph 1, 6. 4 95, / 14 Carimgola Hheedď 11. 7. 14, Kořen hustě -| mrcasatý; listy wšecky kořenowé, přísrdčitopodlauhlé, ostré, na píď dlauhé, na dlaň široké, nejcelejší, oblau- 106* 1682 kowitě žílnaté, podepřené řapíky „předlaubými, oblými, na malík tlustými, uprostřed štěrbinau pukajícími čili w pošwu se rozdělujícími, z nížto se podnáší stwol kratší listu, nesaucí hrozen nicí, podepřený listenem wejčitým, příkopinatým, ostrým a složený z 8—10 kwětůw tuhých, nálewkowitých, modrých; tobolka 6bočná, ostrá ; seme= na čerwená jako písek. — We wodách Indie wýchodní. Kwěte w kwětnu. 4, Nať její žerau kuřata, kachny a kozy, anobrž i lid ji požíwá jako zeleninu, protož ji rádi widí na rýžowištích, kdežto welmi buje. Swěží jest prudká, pročež se waří, Listy a kořen potřebují proti nemocem játrowým. T. šípowitá. P. hastata Lín. Pluk. alm, 1. 220. f. 3. Zwýší 2; listy obšírné, šípowité: úkrojů skoro roze- wřených, ostraunkých ; řapíky dlauhé, asi we wýšce tří čtwrtin, w pošwu se otwírající a wypauštějící stwol ne- saucí kwěty swazečnookoličené, dlauhostopečné 3; listen podlauhlý, kopinatý, ostrý; okwětí hluboce na šestero klané; tyčinky hluboko z okwětí wyniklé, a jedna nitka pod koncem ostružnatá. — We wodách Indie wýchodní a Záwy. : Jako předešlá se potřebuje, Řád 236. | KŘÍŽATKOWITÉ. COMMELYNACEAE. Okwětí prosté, Glupenné: | lupenůw 3 wněšných zelinných, stálých, kalich předstawujících; wnitřních plátkowítých, někdy dole srostlých, pořídku celé okwětí korunowité anebo 2lupenné. Tyčinek 6 nebo méně, před lupeny okwěťowými postawených, podplodních, někdy ně- které pometawé; prašníky u wnitř připewněné, 2pauzdré, „ štěrbinami délnými pukající, Waječník o 3 pauzdrách, obyčejně málowaječných. Čnělka 1; blizna nerozdělená nebo 3laločná. Tobolka 3- nebo 2pauzdrá, 3- nebo 2- chlopná, s přehrádkami středochlopnými, někdy okwětím zdužnatělým jakoby zbobulelá; pauzdra nejwice 2—1se- menná. Semena s bílkem welikým. Kel šamrhowitý, na hřbetu nebo na straně semena w dutince bílkowé polo- žený, obyčejně od pupu wzdálený, a s kořínkem zá- středním, Byliny, zeliny. Kořen často z mrcasůw bulwowitě ztlust-* Jých. Listy střídawé, nejcelejší, žílnaté, ploché nebo žlabowité, dole -obyčejně pošewnaté, Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, prawi= 1683 idel: inělé, chomáčené, okoličené nebo pří- | s | | m s "asi z 230 rodůw (w 14—16 pokoleních) skoro zcela horkému pásinu přináležejících ; málokteré u wo- a co zeleniny se jedí“ Bilwy innohých škrobnaté slauží :též potra- wau. Mnohé krasokwěté w zahrádách chowané. As £ p jf Kňížarka, CommELYNA, Okwětí wněšné 3lupenné, stálé; wnitřní Slupenné, plátkowité, nehetnaté, lupen třetí někdy rozličný nebo žádný čímž řada wnitřní 2lupenná. Tyčinek 6: 3 ne- plodné, místo prašníků nesaucí žlázy křížowité. Čnělka niťowitá; blizna nerozdělená, Tobolka 3pauzdrá, skrze pauzdra 3chlopná; pauzdra £— 2—, pořídků mnoho- seménná. : K. blankymá. C. coelestis IFilld. Kořen z mrcasůw bulwowitých, dužnatých; lodyha přímá, wětewnatá, (I © —1Y? wysoká, příuzlatě klaubnatá, lysá Bobo klau- bech hořejších délnau čarau pýřitau opatřená; listy po- dlauhlo- nebo wejčitokopinaté, zakončité, na líci, ob- zwláště po kraji šerpiwé, na rubu hladké a lysé, dole objímawé pošwau brwitaus kwěty na hroznech krátkých okolíkowitých a obhrnutých pokrywkau, širokosrdčitau, násobenau, listowitau, na rubu pýřitau a po kraji brwi- tau: stopka hustě pýřitá, stopečky lysé; lupeny 0- kwěťowé wněšné okrauhlowejčité, nejwněšnější poddu- tý, zelenawý, ostatní 2 namodralé; lupeny 3 wnitřní stej- ně weliké, nehetnaté, s čepelí wejčitookrauhlau , pře- autlau, tmawě blankytnaus tyčinky 3 plodné sehnuté, s prašníky wejčitostřelowitými ; tyčinky 3 neplodné kratší 1 s zakrnělými prašníky welikými, křížowitými, žlutými; čnělka niťowitá, sehnutá, s bliznau malan příhlawowitau, jakož i nitky modrau. — Wlast neznámá. Ozdobná to rostlina kruhulowá, jejížto bulwy jsau jedomé., K. bambolatá, C. vwibérosa Lin. Red. 4. W8, C. fasciculata R. ct Pav. per. ©. 12. fe 6. C. rad, ancamps, Dill. eli. 19. f. 90. Kořen bulvatý; lodyhy přímé, stře- wičné; listy wejčitokopinaté, sedawé, zmládí huňaté, po“ řád brwité, 2—3“ dlauhé, "7 širokés pošwy někdy palcč= né, pokrywky srdčité, zdwojnásobněné, palečné, srstnatés stopky dwě konečné, jedna kratší 3; stopečky zdélí pokryw- kyj okwětí wnitřní stejnolupenné, modrés— W Mexiku. We wlasti jsan butwy její chutným jídlem. K. indská, Ce Rumphii. Rumph 6. 6 9. < 2 Kořen 1684 mrcasůw bezbulwých ; lodyha plaziwá, rozestřená: listy wejčité, dlauhozakončité; pokrywka srdčitá, 4—=5kwětá ; kwěty dlauhostopečné, modré, — Na Molukách. ©. Nať jedí wůbec co zeleninu chutnau; též w lékařstwí k po- čišťowání břicha a krwe. t K. obecná, C. communis Lr. Red, t. 206, C. pro- cumbens Dl. elt. t. 19. /. 89. Kořen mrcasatý, letní 3 lodyha plaziwá, prodlauženě wětewnatá, lysás listy wejči- tokopinaté, přísedawé, ostré, ztenčené, po kraji šerpiwé ; pokrywky srdčité, zdwojaásobněné, '/:“ dlauhé, malíčko nafauklé, krátce brwité; stopečky pýřité: kwěty obojas ké; okwětí wnitřaí swětle modrawé: lupenůw nestej- ných, delších nežli tyčinky. — W Iadii západní. O, K. žapanská. C. polygama Roth. © C. communis B Willd. C. caespitosa Rozb. Koo-Seki Kampf. 5. £. 889. Podobá se předešlé, za jejížto odrodek se měla; liší se ale kwěty mnohomanželnými t. j. obojakými a samčí- mi a tyčinkami plodnými, skoro delšími wnitřaího okwě- tí. — Na Žapanu a w [adii wýchodní. Kwěte w čerwnu až do října. O. Nať její jedí jako jinau zeleninu; ze kwětů dobýwají barwu ultramarinu podobnau. K. africká. C. africana Lin. Schmiď. £.30. Bot. mag, £. 1431. Kořen mrcasatý, ozimý; lodyha prodlaužená, rozložená, wětewnatá, Ivsá jakož i listy kopinaté, sedawé, 2—3 dlauhé; pošwy 1/:" dlauhé, nahoře brwités pokryw- ky srdčité, zdwojnásobněné, palečné; kwěty žluté. — Na Předhoří dobronadějském. PoDENKA. © RADESCANTIA. — TRADESCANTIE, Okwětí Glupenné: lupenů wněšných stálých, wni- třních beznehetných, Tyčinek 6, wšech plodných; nit- ky často wausaté. Čnělka niťowitás blizna odbočná nebo 3laločná. Tobolka 3pauzdrá, skrze pauzdra pukající, 3- chlopná, chudosemenná. D. wirginská. T. virginica Lene Schk. 1. 98. Diet. se. nat. atle 2. tz 38. Kořen maholetý: oddenek. plaziwý, tlustý, mrcasy tlusté, šnůrowité; lodyhy obyčejně trsmo wyniklé, přimé, I—1!'/ wysoké, jednoduché nebo chu- dowětewné, klaubnaté, lysé; listy kopinatočárkowité, zau« žené, zakončité, žlabowité, kýlaté, dole w krátkau po- šwu swinuté a nad ní brwité, ostatně lysé, hoření ale docela krátce brwité ; listy nejhořejší bezpošewné; kwě- ty postavené we swazek okolíkowitý, konečný, listeno- ma podepřený; stopky £—1"2““ dlauhé, lysé, nebo pý- a V M ME zd o 1685 řité, po odkwětení we dwau swazcích po dolejšku liste- nůw dolů sehnuté;. lupeny okwěťowé wněšné wejčito- kopinaté, ostré, pojávé tenké, wně chlupaté; lupeny okwěťowé wnitřní | okrauhlowejčité, tupé, 1/r“ dlauhé, autlé, modré nebo tmawěfialowé, pořídku lilákowé nebo bílé, wějířowitě žílnaté, skoro dwakrát delší wněšných ; tyčinky sotwa do polowičky lupenůw wnitřních sahající : nitky srostlé chlupy dlauhými, modrými nebo fialo- wými, růžencowilými; prašníky ledwinowité, žluté, se spojidlem širokým; waječník elipsowitý, čuprynatý; . čnělka zdélí tyčinek, niťowitá, wzhůru tustnaucí, s bliz- nau hlawowitau. — W jižných končinách Ameriky se- owerné. Kwěte w kwětnu až do lipna. 4. "Ta pěkná rostlina dobře snáší naše zimní mrazy, a znamenitá jest pro welikau sliznatost lodyhy šťáwnaté. D. malabarská. T, malabarica Lé. Tali pulli Rhceeď. 9. 7. 63. Kořen ozimý ; lodyha přímá, autlá, oblá, hlad- ká, lysá, šťáwnatá; listy tráwowité, dole pošwiwé; stop- ky ojedinělé, předlauhé, Ikwěté; | lupeny okwěťowé wnitřní okrauhlé, hrotnaté, z modra nachowé;- tyčinky nitek modrochlupých, — W Iadíi wýchodní. 4. Potřebují ji we wlasti proti oplchání ; w oleji wařenau proti prašiwině, Řád 237, MEČOWKOWITÉ. XYRIDEAE. Okwětí prosté, Glupenné, 2řadé: řada wněšná lu- penůw plewowitých, prostředního (předního) čepicowi- tého, prchawého, pobočních 2 člunowitých, stálých ; řa- da wnitřní korunowitá: lupenůw nehlem nebo po celé délce srostlých a dělajících koranu trubkowitan nebo řepicowitau. | Tyčinky 3, na trubku korunowau přirost- lé, před ušty její postawené. Prašníky wně připewněné, 2pauzdré, podélmo štěrbinami pukající; tyčinky neplod- né s plodnými střídawé, štětcowité nebo žádné, Waječ- ník 1—3pauzdrý, mnohowaječný. Tobolka I—3pauzdrá, dchlopná, mnohosemenná. Semena s bílkem welikým, Kel přemalý, čočkowitý, ma konci. proti pupu polože- ném umístěný. | Byliny mrcasatokořenné, Listy kořenowé, mečowité nebo ní- fowité, dolé w pošwu rozšířené, jezdiwé, Stwoly jednoduché, dole pošewnaté, Kwčty obojaké, prawidelné, nablaučené w. strbaul ko- 1686 nečný, hustě střechowitý, každý podepřený listenem mázdrowitým ; wněšné listeny někdy prázdné. 9 Ak Sem náleží asi 30 rodůw (w 2 pokoleních), jichžto nejwětší díl roste w Americe horké a Australii, málokteré w Asií meziobratníko- wé a Africe jižné, ani jediná w Ewropě. Jměním podobají se násle- dujícím, kwětem ale podenkowítým. MkEčowkKa. XyRIS. © DEGENBINSE, Kwěty listenaté, strbaulené ; listeny nejdolejší práz“ dně. Okwětí řada wněšná o 3 plewách, jichž wněšná - wičkowitá, prchawá, řada wnitřní o 3 lupenech nehet- natých. Tyčinky 3, plodné, a 3 neplodné, střídawé. Cnělka na tré klaná. Tobolka tpauzdrá, 3chlopná, po stěnách mnohosemenná. M. americká. X. americana Aubl, £. (4. Lam. t. 36, « 2. Japitai. Kořen z mrcasůw tenkých, w otépku na- hromaděných ; listy mnohé, kořenowé, auzké, ostré, šerpiwaunké, dole pošewnaté, o polowičku kratší stwo- lu (obyčejně množitého) 6—12“ wysokého, dole oblého, nahoře smačknutého, dwojbřitého; strbaul wejcowitý, „málo wětší hrachu; listeny lysé, podlauhlé, lesklé, wně wypuklé, u wnitř podduté, hnědé, na konci maličko wy- krojené a malíčkým hrotíčkem opatřené; okwětí wnitřní modré: lupenůw dole zaužených, po kraji příčeřitých ; nitky dole chlupaté, modré; prašníky 4bočné, 4brázdé ; waječník zakulatělý; čnělka na tré klaná; tobolka 3- chlopná, drobnosemenná. — Po místech bahnitých na Kajeně ostrowě. 4. Šťáwu potřebují proti wyraženinám. M. indská. X. indica Wahl. Gladiolo au. Pluk. alm, £. 416. /. 4. Katsjelitri pullu Ráceď. 9.. 71. Listy běwné, mečowité, '/:“ široké ; jako stwol zwýší I“ stwolů několik asi ztlauští brka holubího, 6—Tbrázdých, dole zkraucených ; strbaul malíčko menší lískowce, wejcowitý ; listeny za- okrauhlé, tupé ; okwětí wnitřní pěkně žluté; prašníky wykrojené; tyčinky neplodné štětcowité. — W Indii wýchodní. 1. -We wlastí ji wychwalují proti wyraženinám, Kohák Řád 238. MOŘANKOWITÉ. CAULINIACEAE. | Kwěty jednodomé we. společné pokrywce 2lupen- né: lupenůw pošwowitých, na konci příwěskem žlabo- 1687 witým, ostrým opatřených, Kwětůw samčích 6, přesle- něných; okwětí žádné; tyčinka jediná, nahá: nitka lu- penowitá, podlauhlá, na konci příwěsek © čárkowitokopi- natý nesaucís prašník na hřbetu nitkowém, tedy wně připewněný, 2pauzdrý : pauzder podlauhločárkowitých, wně štěrbinau na dél pukajících; pel kulowalý, sítičkau spojený, Kwět samičí w každé pokrywce jediný, pro- střední: okwětí 4lupenné; waječník elipsowitý, Ipauz= drý, waječný; čnělka krátká, tlustá; blizna konečná, hla- wowitá, ježatá. Plod holénka elipsowitá; kel zrnatý, klíčením botnající, z dola kořínek hlawní a z hora pír- ko a kořínky wedlejší wyhánějící, bezděložný. Oddenek plaziwý, ostatky listowými čaprynatý. Listy kořenowé, tráwowité, dole pošwiwé. Stwol na konci nesaucí wrcholík listenatý, Do toho řádu náleží toliko jediný rod, jenž ale ústrojností swých kwětůw a plodůw od wšech se různí, takže já se pokusil jej míti za wzorek obzwláštního řádu. Zpytátelowé jej počítali k řečan- kowitýim, ode kterých i jměním čili wzezřením ano i ústrojností kwč- tůw a plodůw docela se liší. Jměním podobá se sítinowitým, od kterých zase jinými znaky se wzdaluje, MOoŘANKA, © ČAULINIA, "Znak pokoleňowý jako řádowý. M. obecná. C. oceanica Decandď. Kernera oceanica Willd, Zostera oceanica Lin. Caulin. diss. c. fg. Odde- nek tlustý, ryšawě kosmatý; listy (4— 11) čárkowité, - mawě zelené, obyčejně rozštipené na dwa prameny, sedící na pošwách stálých; mezi listím wyniká. stwol 4—06" wysoký, přímý ; wrcholík sochatý, dole s pokryw- kama jak listy wyhlížejícíma, mnohem kratšima ale; wě- tew každá nese 2—4 strbauly stopkaté, u. wýniku sto- pek podepřené pokrywkau z lupenůw obsrdčitých, pří- wěskem čárkowitokopinatým opatřených , podobných těm, ježto nepostředečně strbaul zastírají. — W. Moři středozemním a w atlaském. Pod wodau kwěte. 4, Řád 239. SÍTINOWITÉ. JUNCACEAE. Okwětí prosté, stálé, 6lupenné nebo na šestero kla- né, obyčejně we dwě řady střídawě rozpostáwené : lu« peny wněřadé plewowité, nitrořadé takowétéž anebo plátkowité, pořídku celé okwětí korunowité. Tyčinek 6, řídko 3, wšecky plodné, před lupeny neb ušty okwěťowé 1688 postawené. Prašníky dolejškem připewněné, 2pauzdré, štěrbinami délaými pukající.. Waječník 1 —3pauzdrý, 3 — mnohowaječný. (Čnělka 1, řídko žádná; blizny 3, oddělené, niťowité. © Tobolka I—3pauzdrá, 3chlopná, 8— mnohosemenná, pořídku bobule 1—3pauzdrá, nebo mošnička fsemenná, nepukající, Semena na přehrád- kách středochlopných, anebo na dně chlopní připewně- ná, welikobilečná. Kel w dolením konci bílku zawře- ný, příwálcowitý, Byliny s kořenem mrcasatým anebo plaziwým, Šupinatým anebo „pošewnatým, pořídku podkře. Lodyhy obyčejně stéblowité, jednoduché nebo wětewnaté, listnaté, někdy zkrácené, pošewnaté, kwěty wyhánějící, pořídku stromowité, a pak docela bezlisté. Listy střídawé, auzké, ploché, mělce Žlabowité, oblé, smačknuté, mečo- wité, žílnaté, dole pošwité, někdy pošwy bezlisté zůstawující. Kwč- ty obojaké, řidko jednodomé nebo mnohomanželné, prawidelné, roz- postawené na wrcholíky, hrozny; klasy nebo strbauly, řídko ojedi- nělé, wždycky listeny mázdrowitými podepřené. Do toho řádu náleží asi 190 rodůw (w 10—11 pokoleních), po celé zemi rozlosowaných, takže nejwětší počet náleží oběma mír- ným pásmům; též sewerostudené pásmo má pěkný podíl, co mezi obratníkoma několik rodů se nalézá. Jiměním a okwětím plewowi- tým se nejwíce podobají k lanowcowitým, plodem bliží se k poden- kowitým, anobrž i lilijowitým, od nichž ale wzezřením se různí. Nižádná jich nemá zápachu, skrowné jsau chuti ; pro tuhost dáwají špatnau píci ; za to některé hodí se k pletení. SíTINA. | JuNCUs. | SImsE, Okwěti Glupenné: lupenůw plewowitých, kožowi- tých nebo zelinných, mázdrowitých, stálých. Tyčinek 6, pořídku 3. Čnělka niťowitá, často překrátká; blizny 3, prodlaužené, niťowité, pernaté. Tobolka 3pauzdrá, skrze pauzdra pukající, 3chlopná, mnohosemenná. Se- mena na přehradkách středochlopných. — Listy oblé, šidlowité nebo žádné a tenkrát skřípinowité. *) Pošwy bezlisté, <% rozestřená. J. effusus Lin. Host gr. 3. t.83. Od- denek plaziwý, wětewnatý; stwoly dělající hustý trs, přímé, 1—1'/: wysoké, oblé, dole opatřené pošwami čerwenawě hnědými, bezlistými, hladké, toliko za sucha autle brázdowané, tráwowě zelené, přetrženým dřeněm naplněné ; wrcholík poboční pro pokrywku jakoby prota- žek stwolu wyhližející, mnohonásobně rozwětwený, wice méně směstnaný ; listeny wejčitokopinaté, hrotité, bělawé ; kwěty 3mužné; okwětí lupenůw kopinatých, přeostrých, nahnědlých, se žilau na hřbetu zelenau a krajem auz- kým, bělawým; blizny přísedawé; tobolka obwejcowitá, 1689 wtlačenokomolá, hrotitá čnělkau w. jámě zůstáwající, zlutohnědá, lesklá. — Podlé příkopůw, bahen a rybní“ kůw skoro po celé Ewropě a Asii, též Americe sewer- né a jižné. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. -© Stwoly její slauží k dělání pletenin; oddenek w nowějších časech wychwalowali co lék aučinliwý, močopudný proti kamenu a neduhům ledwinným. Dřeň její a jiných toho pokolení rodů může se potřebowati za knot do lampy. “ S, klubkatá, J. conglomeratus Lm. Leers £. 13. /. 1. Host gram, 3. (+ 82. Jmění předešlé; liší se ale stwolem za čerstwa autle brázdowaným, wrcholíkem směstnaným, zakulatělým, pořídku rozestřeným, tobol- kau obwejcowitau, komolau, jejížto čnělka krátká, brot dělající, nesedí w jamce, anobrž na malé bradawičce.— S předešlau. 4. Potřebuje se taktéž; dřeň ale její obzwláště na knoty lampo- wé se hodí, po: 4" S, sává. J. glaucus Ehrh, Host gr. 3. t. 81. Ode wšech předešlých liší se stwolem siwým, hluboce bráz- dowaným, u wnitř na sklípky přepažowaným, kwěty 6- mužnými, tobolkau podlauhloeliptičnau, tupau, hrotitau, černohnědau. — Tamtéž 4. Tomu rodu dáwají we Francauzích předek ku pletení košíčků, kabelí a k wázání; obzwláště jí winaři přiwazují réwy a zahradníci wětwe a rostliny k tyčkám, jež takowé podpory potřebují. S. ostrá. J. acutus Lín. Engl. bot. t. 1614. Jměním podobá se ku předešlým; stwoly dstřewičné, nahé, ja- lowé, oblé, pichlawé, bezuzlé; strbaul nejsloženější, klub- kowitý ; okwětí lupenůw wněšných kopinatých, tupaun- kých, kýlatých, wnitěních wejčitých, nejtupějších, hlu- boce wykrojených : tobolka zakulatělowejcowitá, zakon“ čitá, dwakrát delší nežli okwětí, — Na pomoří jader- ském. 4. : Totě rod, jehož Dioskorides co lék běhawku stawící a močo- pudný wychwalowal (Oxyschoen us). **) Pošwy listonosné, S, lesní. J. sylvaticus Reichard. J. articulatus y Lón. Dict. se. nat. atl, 2. (, 36. Oddenek mnoholetý, plaziwý, wypauštéjící dolů mnoho mrcasů, wzhůru lodyhy w ma- „ lé trsy směstnané, jednak kwětaucí jednak jalowé, wše- cky listnaté, nejlysejší a jakož i listy a pošwy smačknu- tooblés listy štětinowité , nejostřejší, duté, branicemi mnohopauzdré; pošwy po kraji blanowité a na konci obak w auško kratičké, kopinaté prodlauženés kwěty nahlaučené w srbauly, jenž rozpořádané na wrcholíku 1690 konečném, nejsloženějším, rozewřeném, dole podepře« ném pokrywkau, jako listy lodyhowé wyhlížející, krátkau, ostatně nahém ; strbauly w rozporách sedawé, ostatní stopkaté; každý kwět podepřen listenem wejčitým, za- končitým, Ižilým; okwětí lupenůw kopinatých, zakonči- tých, osinatých, waitřních trochu delších, na konci pod- hnutých; waječník wejcowitý; čnělka -kratší lupenůw okwěťowých, niťowitá, na konci nesaucí blizny 3 péro- wité; tobolka wejcowitá, zakončitozobanitá, delší nežli okwětí. — W příkopech a bahnech po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 2. „8 žabů. J. bufonins Lin. Leers ©. 13. ( 8. Schk. 1. 98. /. 39. Kořen mrcasatý, letní; lodyhy trsnaté, jalowé a kwětaucí listonosné; listy štětinowité, dole žlábkowité : kwěty ojedinělé, obdálné, rozpostawené na latu koneč- nau s wětwemi prodlauženými, sochatými, přímými; okwětí lupenůw Kopinatých, zakončitých, delších tobol- ky podluhlowaté, tupé. — Na místech wlhkých, po ce- lé Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srpna.©Ó. ©- Bika. LuzuLa. © HAINSIMSE, Okwětí a wšecky ústroje okwěťowé jako. u sítiny. Tobolka Ipauzdrá, 3chlopná, 3semenná. Semena na dně tobolkowém připewněná. — Listy ploché, tráwowité. 7 B. wlasatá. L. vernalis Decand, Juncus pilosus « Lřa. Leers £. 13. f. 10. Oddenek mnoholetý, úkosný, teaký, wětewnatý, obrostlý pošwami mázdrowitými, hně« dými a“ mrcasy mnohými, autlými, wypauštějící lodyh kwětaucích a jalowých několik, malý trs dělajících, list- natých; lodyhy přímé neb úkosné, '2—1“ wysoké, oblé, lysé ; listy kořenowé kopinatočárkowité, ukončené hro- tem twrdaunkým, tupaunkým, dolů patrně se zužující, ploché, dlauhými chlupy obdálně brwité, za čas kwěte- ní delši nežli lodyha; listy lodyhowé maohem menší :/3—1" dlauhé, taktéž brwité, sedící na pošwách celých, po kraji brwitých, a w ústí hustě a dlauze wausatých ; wrcholík plochý, jednoduchý, řídký, dříwe přímě rozlo- žený: wětwí niťowitých, [—3kwětých, jichž hoření od- kwětše se podlamují, wšecky podepřené listeanem máz- , drowitým, nahnědlým, a dole takowautéž botkau obklí- čené; pod každýim kwětem 2 listeny wejčité, šupinowi- té, nahnědle bíle obraubené; okwětí lupenůw přístejně dlauhých, kopiadtých; hrotitých, tmawě hnědých, široce bělavě obraubených; tyčinky kratší než okwětís čnělka z 5 -O dlauhá; blizny 3 niťowité, pérowité, z okwětí čumící; tobolka wejcowitá, 3hraná, tupá, krátce bro titá,zelena- wě hnědožlutá; semena s příwěskem dlauhým, srpowi- tým. — W lesech po celé Ewropě až do nejwyššího seweru, též w Americe sewerné. Kwěle w dubnu a kwětnu. 4. "8 A : B. ladní. L. campestris Decand. J. nemorosus lost gr. 3. 1. 97. Podobá se předešlé; lodyhy obyčejně niž- "ší; listy kořenowé kratší nežli lodyha; dole chlupaté ; kwěty nahlaučené w strbauly anebo klasy wejcowité, pak přínachýlené, sedawé nebo stopkaté a rozpostawe- né na okolík; tyčinky s nitkami Gkrát kratšími prašní- kůw; tobolky kulowaté, tupé, hrotité. — Taktéž jako předešlá rozšířená. Kwěte w březnu až do kwětna, 4, B. mnohokwětá. L. multiflora Lejeun. Welmi podo- bá se předešlé, liší se ale lodyhami wyššími, štíhlejšími, okolíkem wětwí tužších a přímějších, obzwláště tyčinka- mi, jejichž nitky co prašníky dlauhé; semena s příwěs- kem homolowitým. — Po lesech a pastwinách chlum- ních w Ewropě prostřední, Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2, — Odrodky její jsau hlawně dwoje: A) směstnaná, L. congesta Koch, klasúw „krátkostopkatých anebo sedawých, nahlaučených w str- - baut | laločnatý; y) krkonošská, L. nigricans Koch. Juncus sudeticus Willd. Krok t. 52.; klasy stopkaté nebo sedawé, černohnědé, listy dole toliko chlupaté nebo lysé, Ten odrodek na horách a Alpách. B, nejwětší. L. maxima Decand. Sturm f- 36. Jůn- cus maximus ZArh. Jimění předešlých; jest ale třebas W'a—S wysokýs listy kopinatočárkowité, chlupatobrwité ; wrcholík nejsloženější, rozewřený. delší pokrywky: stopek na konci na tré klaných; okwětí lupenůw hrotitých ; tyčinky nitek nejkratších; tobolky wejcowité, hrotité, skoro zdélí okwětí; semena bez. příwěskůw.<— Na chlumech až na Alpy jdaucí po Ewropě prostřední, Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4$, : B. bělawá. Loalbida Decand. Juncus albidus Hof. Host gr. 3. 1. 95. Předešlé podobná; wšak štíhlejší; lo- dyha 1"2—2 wysoká, přímá, po délce celé porostlá listím dlauhbým, úzkým, čárkowitým, chlupatým ; wrcho- lík nejsloženější, rowný, rozložený, obyčejně kratší po“ krywky; stopky obyčejně 4kwěté sokwětí bělavé : lupenůw ostrých 3 prašníky přísedawé; tobolky wejcowité, 3boč- né, ostré, hrotité, kratší nežli okwětí; semena bez pří- wěskůw, — W lesech stinných, obzwláště na horách nejwětšího dílu Ewropy. Kwěte w čerwnu a Jípnu 4, B. bělostná, L. nivea Decand. Juncus niveus Lór 1692 Sturm f. 36, Jmění předešlé s listy čárkowité, chlupatobr- wité; wrcholik nejsloženější, rozložený, kratší pokrywky ; kwěty swazčené, 1'2—2krát delší předešlých, čistěji bí. lé; tyčinky s nitkami co prašníky dlauhými; okwětí lu- penůw ostrých, komolých, tobolky delších. — W údo- lích na Alpách: Kwěte w čerwnu a lipnu. 2%, Wšecky ty nadpopsané wychwalují co léky se proti kamenu a neduhům w ledwinách, Řád 240. © LANOWCOWITÉ. RESTIACEAE. Okwětí prosté, stálé, složené ze 2 řad střídawých, plewowité, 6—, někdy úlupenné, anebo wněřadé 2—3- lupenné, plewowité, nitrořadé příkorunowité a Slupen“ né nebo na dwé neb tré klané. Tyčinek 6—2: nitky prosté, řidko srostlé; prašníky konečné a Ipauzdré; anebo u wnitř připewněné, 2pauzdré. Waječník 3—2- pauzdrý, 3—2waječný, přeřídko 1pauzdrý, Iwaječný : waječka wisutá, Čnělky 3—1; blizen co pauzder wa- ječníkowých, jednoduchých anebo na dwé klaných. Plod tobolka 3—2pauzdrá, skrze pauzdra pukající, 2—3chlop- ná; 3—2semenná, řídko holénka. Semeno w hořením kautě pauzdrowém připewněné, welikobílečné. Kel pýi- ložený ku konci dolenímu naproti pupu, zakulatělý, čihowitý nebo čočkowitý. Byliny, podkře; oddenek plaziwý, Šupinatý. Lodyha uzlatá, wětewnatá nebo stwoly bezuzlé. Listy hned střídawé, hned wšecky kořenowé a nahlaučené, nejjednodušší, auzké, dole pošwiwé; čepel listowá „často přemalá nebo žádná. Kwěty drobné, obyčejně různo- pohlawé, „na klasech, hroznech, latách nebo strbaulech rozpostawené, "Ten řád sestáwá asi z 240 rodůw (w15—18 pokoleních), jenž skoro wšecky náležejí jižnému polokulí, jako Předhoří dobronaděj- « skému, Madagaskaru; Nowému Hollandu a Americe jižné, přemálo w Americe sewerné, a jediná w Ewropě na Skyu ostrowě. Jměním podobají se předešlým a následujícím, semenem a hlawně klem me- čowkowitým. Rozeznáwají se od sítinowitých klem w bílku nezawře- ným, anobrž na něj přiloženým, od šáchorowitých též plodem a klem naproti pupu položeným a okwětím, od mečowkowitých položeným kle, ústrojností okwětí a připewněním prašníkůw. O ožitku málo můžeme položiti. LaxowEc. REsTT0. © STRICKGRAS, Kwěty dwojdomé, klasené nebo strbaulené. Okwě. ti listenem šupinowitým podepřené, Samčí 4—6lupenné: ke oa: 1693 lupenůw někdy nestejných. Tyčinky 2—3—4. Prašníky Ipaudré. Okwětí samičí: waječník o 2 čnělkách stálých, na dwé klaných, "Tobolka o 3—2 pauzdrách Isemen- ných, po hranách pukající. L. střechowý. B. tectorum Lin. Chondropetalum deustum Rorb. dese. t. 3, /. 2. Z kořena jednoduchého, wřetenowitého, hustým wlášeničkem huňatého wychází mnoho odnoží rownowážných, střechowitě šupinalých z každého uzlu wychází několik stébel jednoduchých, niťowitých, bezlistých , přísmačknutých, hladkých, pří- mých, klaubnatých, 3střewíčných a wyšších; pošwy na článcích wálcowité, asi 1" dlauhé, černé, ostré, lysé, ukončené nití šídlowitau, padawé; stébla ukončená la- tau jednostrannaus strbauly drobné wynikají po 2 ze společné pošwy, jichž hoření stopkatý, dolení příseda- wý; dále jsau zakulatělotrojhrané, ostré, složené ze šupin čili hstenůw w 3 řady na dél rozpostawených, naddutých, střechowitých , wejčitokopinatých, zakonči- tých, wnéšných černých, wnilřních hnědých; okwětí o 6 lupenech kožowitých, stejně dlaubých; prašníky člun- kowité, zdélí okwětí, — Na písčinách Předhoří dobro- nadějského. 4. Ze stébel jeho dělají došky, jimiž sedláci kryjí swé příbytky. WrxonLzawkKa. © ERIOCAULON, | ECKHALM, Kwěty 1domé, nahlaučené na strbaul podepřený pokrywkau mnoholupennau. Kwěty samčí na strbaulu prostřední: okwětí 2řadé: wněšné 3lupenné, wnitřní srostlolupenné, trubkowité, na kraji nesaucí tyčinky 3— 65 prašníky 2pauzdré, Kwěty samičí na strbaulech kraj- ní: okwětí w obojí řadě 3lupenné; waječník se čněl- kau na dwé neb tré klanau. Tobolka o 2—3 pauzdrách Isemenných, po hranách pukající, JF. štětínatá. E. setaceum L. Randalia malabarica Petív. gaz. 1. 33. (. 10. Tsjeru kotsijelleti pullu RAeed. 12. 7 63.. Stwol wlasowitý, Ghraný, listy štětinowité, zkrácené ; strbaul podluhowatý, ostrý. — W Iadii wý- chodní. W oleji zwařená potřebuje se na wyraženiny, JF. sedmihraná. E. septangulare JFher. Stwol čár- kowaný, listů kopinatočárkowitých mnohem delšís str- baul mnohokwětý; kwěty brwité, 4mužné, — Na Skyu ostrowě wýchodně od Skotska ležícího. Jediný to rod w Ewropě rostancí, 1691 Řád % 1. ŠÁCHOROWITÉ. CYPERACE Okwětí žádné nebo složené ze štětin nebo wlasů 3—6 nebo wíce, řídko z lupenůw (pluch) kožowitých, zelinných anebo chruplawých, a dělajících láčku na konci prowrtanau. Tyčinky obyčejně 3, řídko chudší nebo množší, před lupeny okwěťowé (jsauli toliko) po- stawené; prašníky na konci nerozdělené. (CČnělka (13 blizny 2—3, někdy na dwé klané. Holénka smačknutá nebo 3hraná, nahá nebo okwětím obklíčená; obplodí chruplawé nebo kostěné, na semeno nepřirostlé. Seme- na s bilkem maučnatým anebo přídužnatým. Kel pře- malý, w dolením konci bílku obyčejně zarostlý, s nepa- trným pírkem. Byliny nebo zeliny. Kořen mrcasatý nebo s oddenkem klaub- natým, pošwitým, plaziwým. Stébla oblá, dwojsečná nebo Shra- ná, pořídku mnohohraná, dole nebo wšude listnatá, často pošwami bezlistými obrostlá. Listy auzké, nejcelejší, ploché nebo žlabowité, dole pošwité. Kwěty obojaké, tpohlawé nebo mnohodomé, na- hromaděné w klasy střechowité, ojedinělé nebo nahlaučené, jichž každý kwět podepřen Šupinau jedinau nebo dwojnásobnau, někdy pošwowitau. : Ten řád sestáwá asi z 1200 rodůw (w 50—66 pokoleních) po celé zemi rozlosowaných, od pomoří až na nejwyšší hory rozšíře- ných, obyčejně společných. Rody z třetího podřadí náležejí nej- wětším dílem pásmům horkým, z prwního hlawně chladnému, z druhého ale stejněji po wšech rozdělené. Stébla jejich a listy chu- došťawé, často po hranách a krajích šerpiwé, dáwají toliko Špatnau píci. Některých oddenky bambolaté a dílem na škrob bohaté jsan jedomy ; které ale mají prwky hořké a siličné, w lékařstwí slauží. Rozděluje se na tré podřadí: 1) TUŘICOWITÉ. Kwěty různopohlawé, klasaté ; jakož i šupiny nedwojřadé. | 2) SKŘÍPINOWTTÉ. Kwěty obojaké, klasaté, ja- -kož i šupiny nedwojřadé. 3) CIBOROW'ITE. Kwěty obojaké, klasaté, jakož i šupiny dwojřadé. Podřadí 1. TUŘICOWITEÉ. CARICINAE. TušICE. (CAREX. © RIETHGRAS. Kwěty na klasech různo- anebo Ipohlawých, je- dnodomých, jednoduchých anebo složených, s klásky 1695 2— mnohokwětými. Plewa jednoduchá. © Okwétí žádné. Kwěty samčí: plucha žádná. Tyčinky 3 Kwěty samčí t plucha láčkowitá, s ústím bým. Čnělká 13 blizny 2—3, pýřité. Holénka simačknutá nebo dhraná, w plu: še stálé, zwětšené, láčkowité, „ "ky -T dwaudomá. ©. dioica Lin. Schk. Car. A. | Tuři* ce, ostřice, psárka (jako wšecky ostatní). Kořen mrca“ satý wypauští z krku výběžký k olejšího kolínka kos řenatějíci a na konci listy wyhánějící: stéblo asi 6“ wyso- ké, oblé, hladké, nejlysejší, na konci nesaucí klásek ojedinělý, dole pošewnaté. listy štětinowitými čili wlast“ ně nejaužeji čárkowitými, swinutými, nejlysejšími, oby- čejně stébla kratšími 3 klásky dwojdomé (t. j« jedno sté- blo nese samčí, druhé samičí), podlauhločárkowité ; sam- čí asi 6 dlauhé: plewy wejčité, ostré ; kwěty samičí po- dobné, o 2? bliznách, plodonosné wejčité; holénky od- stálé, mnohožilé, po kraji nahoře šerpiwé, plewami wej- čitými, ostrými, nahnědle ryšawými, po žíle a kbá bl. lými podepřené, — Na bařinách, po rowinách a horách Ewropy prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 4. -© -WE blechowiá. C. pulicaris Lin, Schk. car. A. 3.Kořen mrcasatý, wýběžky listnaté wypauštějící; stéblo asi 6“ wy- soké, oblé, jakož i listy štětinowité, nejlysejší; klásek konečný ojedinělý, nahoře samčí; dole samičí, holénky obdálné, podluhowaté, obak ztenčené, bezžilé, podhnu- té, tisawé; plewy pádáwé. — Na lukách a pastwinách wlhkých Ewropy prostřední, Kwěte w kwětnu a čerwnu, 2, Holénky podobají se twarem, welikostí a barwan blechám, - T. pískowá. C. arenaria Lin. Schk. care B. Host gt. 1, 4 49. Oddenek klaubnatý, pod zemí plaziwý, wětewna- tý, na klaubech mreasatý, pošwami černohnědými přikry“ tý, jichž hoření weliké, po jedné straně rozštipené, do- lení menší a rozemšené; stébla přímá nebo wzstaupa“ wá,"/z— 1" wysoká, dole pošewnatá, Shraná, nahoře po -* hranách šerpiwaunká : listy skoro zdélí stébla, čárkovité, napřed zaužené, po kraji šerpiwaunkés klas konečný, složený, podlaullý nebo příwejčitý, směstnaný nebo do= - le přetržený: klásky střídawé, hoření samčí, dolení 1. samičí, prostřední na konci saměl dole samiči: plew T zdélí holének: wejčitopodlauhlé, zakončíté, swětle hně« -- dé, se žilau zelenau a krajema bělawě blánatýmas bliz- T ny 23 bolénky wejcovwité, ploskonadduté, zobánkem 2zu- Ě 2 odk na hřbetu 1— 9žilé, nahnědle žluté; T oba křídlem zeleným, autle pilowaným, pod prostřed= T kem začínajícím, až k zobánku sahajiícím obraubené, — 107 1696 W písku na PM ewropských, též u prostřed pew- niny. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. Oddenek kořenowý (radix Caricis arenariae) za ata slabě balsamem zapáchájící w lékařstwí se potřebuje na místo sarsaparily. T. prostřední. C. disúcha Huds, C. intermedia Good. Host gr. |. £. 30. Podobá se předešlé ; stéblo ale wyšší a tlustší, po hranách šerpiwější; klas nejsloženější, po- dlauhlý, hustý nebo dole přetržený; n.. hoření a dolení samičí, prostřední samčí; blizny 2; holénky wej- čité, ploskonadduté, 9—11žilé, po kraji úžahůce“dbraiu beném pilkowanošerpiwé a zakončené w zobánek 2- zubý, delší nežli plewa ostrá, se žilau pod koncem zmizelau. — Na lukách wlhkých. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4 Někdy od neumělých bere se na místo tuřice pískowé, ačkoli jí nahraditi nemůže, T. třeslicowá. C. bryzoides Lin. Host gr. 1. 1. A1. Oddenek plaziwý, oblý, hnědě pošewnatý, z klaubů wypauštějící mrcasy a nahoru malé trsy stébel asi I— tie wysokých, přímých, štíhlých, 3braných, šerpiwaun- kých, dole pošewnatolistnatých ; listy auzké, čárkowité, po kraji šerpiwé, obyčejně stébla kratší; klas přídwoj- řadý, složený obyčejně z 5 kláskůw střídawých, obblí- žných, wice méně křiwých, podlauhlokopinatých, dole samčích ; plewy wejčité, ostré, bělawé nebo bledě žlu- tonahnědlé, často se žilau zelenau; blizny 2; holénky přímé, co plewy diauhé, kopinaté, plochonadduté, hlad. ké, po krajích od dola pilkowanobrwité, ztenčené w zobánek na dwé klaný. — W hájích wlhaunkých, na pa- stwinách stinných. Kwěte w kwětnu a čerwnu, lp. 7 Nať té tuřice hebká a zpružná hodí se jako wochowá k na- cpání kanapí; seslí a d., a jest prý k tomn lepší. Protož w čer- ném Lese ji sbírají, na způsob Žíní w culíky předan a zawážejí. T. raučí. C. Schreberi Jacg. aust. £. 445, Oddenek asi co brko slepičí tlustý, popelawě pošewnatý, wyhání "malé trsy z lodyh asi 8“ wysokých, 3hraných, dole po« šewnatolistnatých, lysých; listy mnohem kratší stébla, úzaunce čárkowíté, po kraji šerpiwaunké: klas složený z kláskůw směstnaných, rowných, wejčitopodlaublých, sam- čích konečných, ojedinělých, samičích 3—1 obblížných, podlauhlowejčitých ; plewy žilau prodlauženau hrotíč- kowané, po kraji bílé, mázdrowité, ostatně nahnědle ry- šawé, objímawé, nejdolejší pošwiwé ; blizav 3; holénky obwejčité, 3bočné, krátce zobanité, na ústí příwyříznu- té, pýřité. — Na pahrbcích a lukách suchých po Ewro- © pě prostřední. Kwěte w dubnu a kwětnu. 2. 1691 Oddenek místo tuřice pískowé se sbírá, ačkoli nemá její wla- stnosti, T. trsnatd. C. eaespitosa Ltn. Host gr. We 8 91, Oddenek plaziwý, tmawohnědými pošwami zabalený, wy- pauští husté trsy stébel £—1'l: wysokých, dole pošew= natolistnatých, 3hraných, nahoře po hranách šerpiwých ; listy přímé, auzce čárkowité, stébla kratší, po kraji šer- piwaunké; pošwy celé; klas složený z klásku samčího, ojedinělého, konečného, podlauhločárkowitého, a z klá- skůw samičích 3, střídawých, sedawých, nejdolejšího pří- stopkatého, listenem. listowitým podepřeného, ostatních Jistenem kratíčce dwojuchým, osinatým; plewy samčí podlauhloobwejčité, nejtupější černohnědé, po krajích a žíle prostřední žlutawě bílés plewy samičí podobné, trochu kratší; blizny 25 holénky lysé, eliptičné, tupé; * ploské, mnohožilé, nejkratšeji zobanité, zobánkem ob- lým, nerozděleným, málo delším plewy. — Na lukách a bahnech wšude. Kwěte w dubnu a kwětnu. 12k. i Ten rod jest nejužitečnější částka sena koňského twrdého, T. končítá. C. acuta Lin. Host gr. |. t« 95. Podobá se předešlé, Klas sestáwá z kláskůw 2 samčích koneč“ ných a obyčejně 4 samičích, za kwětení nicích, plodo- nosných zpřímených; listeny listowité, dole nejkratšeji dwojuché ; blizny 23 holénky lysé, eliptičné, smačknuté, . nepatrně žílnaté, a teníčce zobaníté z0= ánkem oblým, nerozděleným. — W bahnech, podlé příkopůw wšude. Kwěte w kwětnu. %4. Užitek předešlé, T. srstnatd. C. hirta Lín. Host gr. 1. t. 96, Odde- nek široko daleko se rozplazující, žlutavě hnědý, odě- ný pošwami taktéž barwenými, až dolů roztřepenými; stéblo přímé, rowné, I—1'|: wysoké, 3hrané, lysé, wšu- de listnaté; listy kýlaté, obdálně srstnaté; pošwy huňa= té; klasy wálcowité: samčí 2 konečné, obblížné, sami« čí 2—3, obdálné, dolení stopkaté, nejhořejší příseda- wé, každý podepřený listenem Jistowitým, jichž nejho- řejší skoro bezpošewný; plewy kopinaté, prodlaužené osinav, antle pilowanobrwité; blizny 3; holénky wejči= té, prodlaužené w zobánek štětinowitě na dwé klaný, neobraubené, bustě krátkosrsté, — Na místech wlhkých, písčitých, na lukách, podlé řek nejwětšího dilu Ewropy, Kwěte w kwětnu a čerwnu. l, - Oddenek kořenowý potřebají w Němcích jižných a prostředa ních na misto tuřice pískowé, jejížto ale wlastností se liší, takže jí uabraditi nemůže, 107* 1698 SKLOWKA, | SCLERIA. si Kwěty jednodomé. Samčí podepřené několika (? — 6) plewami dělajícími způsob pokrywky Ikwěté ; plu- chy 2; tyčinky 3 nebo- l. Kwěty samičí: plew něko- Jik. střecbowitých , kwět. jediný obsahujících z plucha Jáčkowitá: čnělka 13 blizny 3 niťowité, nahé, Holénka přetwrdá, dole podepřeňá piewami, ZV : S. metlowá. S. Aagellum Swartz. Lam. t. 152. S. mar- garitifera Gaert. £. 2. Gramen cyperoides Sloan. M. 4 71.,/. 1. Kořen mnoholetýs stéblo přewysoké, poulé, trojbrané, nejšerpiwější, listnaté; listy na střewíc dlauhé ; čárkowité, po kraji a žíle na rubu trnatomrtnaté ; po- šwy krátké w ústí chlupaté; Jaty konečné a úžlabíč= kowé, dohromady. chocholík skládající; osa huňatá, stopky smačknuté, ozbrojené trnami; wětwe jednoducbé, * rozložené, srstnaté, u wýniku podepřené listeny- štěti- nowitými ; kwěty samčí a samičí pomichané; prwní ob- klíčené plewami 6 ostrými, nestejnými; pluchy 2+3 ly- činky 3; kwěty samičí: waječník wejcowitý, 3bočný, čnělka niťowitá; holénka kulowatá, lesklá, bíle a bnědě peřestá, na konci s tytlíkem bezleským, — Po lesech w Guianě,a w Jamaice, 4, Dělají. z ní metly, jimiž bijí ubohé otroky, Podřadí ?. ag stán v 0. ŠKŘÍPINOWTTÉ | SCIRPINAE, SUcHOPEŘ, © ERIOPHORUM. — WOLLGRAS: : Klasy střechowité, Sbočné. Plewy jednoduché, nej“ dolejší 1 nebo 2 prázdné“ Okwětí z přemnohých štěs tin složené, ježto po odkwětení daleko přesahujíce plewy a holénky, jakoby swazek wlněný, zaobalujís "Pyčinky „83. "Cnělka 453 blizny 2-3, pýřité. bý 8 Strolistá. E. latifolium © Hoppe. Sturm fe 10. Es polytachyum Zčv. Peří, suché peří, wlňanka, wlnice: Od- denek úkosný, tlustý, hustě mrcasatý, bez wýběžkůw, wys pauští stéhlo jedno nebo wice: kwětaucích a listnatých, w s spojených; stéblo přímé, 1'/2—2 wysoké, tupě 3= hrané, hladké, uzlaté 5 listy pošewnaté, ploché, kořeno= wé čárkowité, hoření příkopinaté, kýlaté, na konci 3 hrané, a -lu po. krajích a kýlu šerpiwé; klasůw 5—7 za kwětení wejčitých, krátce stopkatých a přímých; po uzrání nestejně dlauhostopkatých, dolejších wisutých, 1699 podepřených ; listeny 3—2, wejčitopodlaublých, černo- boědých, ukončených špičkau zelinnau ; stopky klasowé niťowité, smačknuté, šerpiwé, dole obklíčené, pošwička- mi; plewy kopinaté, tupé, černawě zelené, bělo, obraus bené; wlna po uzrání skoro Skrát delší klasu. — Na lukách wlbkých, obzwláště na nížinách Ewropy a-Asiv. , Agboriky sewerných. © Kwěte w dubnu a kwětnu. 2 ++ S, úzkolistá. E. angustifoliam, Rotho Schko Ls 8% Wel= Mě „předešlé podobná, liší se ale. listy. delšími, Luž“ šímiy zlabowitými a wybihajícími w konec delší dhraný, stopkami lysými. — S Břed eo VRuje láomašší kran jiny. kwěte téhož, času. 2f. něko E lu 48. Zrojhraná. E. triguejsum , Hoppe. kověu 2 'Péž předešlým podobná ; snadno se ale pozná po : ble nepatrně Sbočném, po, listech 3hraných, po. Rop- kách. plsťaatošerpívých. — M bařinách Ewropy celé, Kwěte w kwětnu a čerwnu, 4, Wina wšech těch rodů dozralých ůžé se“ přístí bn sama pro sebe na knoty, buď s- winau nebo bawlnau smíchaná na roze dílné tkaniny, rukawice, plsti aj -Dobytek „žere toliko: mladistwý: list, starší jest tuze tuhýs | Pazacu. (Erocnanis. Klásek složený ze plew wšude střechowitých, stej- ných; sotwa kterých jalowých. Okwělí ze štětin '(4—12) zaubkowaných. Čnělka na dwé neb tré klanů, dole rozšířená; s waječníkém pomocí klaubu: spojená. Ho- lénků často čočkowitá, Wéadená Udlejském vě ntwe“ dlým; rozšířeným. © ? Po beahní“ E. palůstvis A. k yb Seirpus půtiderátí Kin. l. dan. 1. N81. Srurm fe 94 Oddenek plazivý s stébla oblá, 3—% wysoká, přismačknntě oblá, dole po“ šwami bezlistými zahalená, na končí bežlivlá nesaucí klas jediný, podluhowatý + plewy podlauhlokopinaté, ostraunké, ryšawé, nebo tmawě hnědé, ú prostřed se šiúhoi zělenáů) s krajem bělawým, nejdolejší nesahají přes následující a objímají klas do polaz blizny 2; ho- lénka obwejčitá, plochá, hladká, po krájí Zoblenotupák ukončená dolejškem čnělky stálými uzlowitě ztustlým.: W bahnech, příkopech, na březích jezerních a říčníely Ewropy skoro celé. Kwěte we kwětnu až do srpna. 2%ko o210 Mladistwý. list picí, býwá pro prasata, Špatnan ale pro skot, i SRÍPINA o SULAPUS: DBINSB 0001 ola pábaé " Klásky wšude střechowité“ a složené: ze ples jee 1700 dnoduchých, dolejších wětších, nejdolejších 2—1 jalo- wých. Okwětí ze štětin obyčejně 6, nebo žádné. Čnělka jednoduchá, wšude stejně tlustá, s waječníkem neklaub- natá, nadawá. Holénka. : Š. trsnatá. S. caespitosus Lin. Sturm f. 10. Eleocha“ ris caespitosa Schulr. Kořen mrcasatý, wypauští hustý trs stébel 3— 4" wysokých, přímých, oblých, dole odě- ných pošwami, jichž nejhořejší kypet listowý wypauští; klas jediný, konečný, wejcowitý; plewy tupé, nejdolejší nejwětší, co klas dlauhá, jej objímající, ukončená hro- tem tlustaunkým, přílistowitým ; blizny 3; holénka 3- bočná. — Na rašelinách z rowin až na hory wystupují“ cí. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. Pomáhá s jinými rostlinami rašelinu dělati. Š Jezerní, S. lacustris Lim. Fl. dan. t. 1142. Sturm J£. 36. Oddenek plaziwý, na palec tlustý, přídřewnatý, klaubnatý, oděný pošwami mázdrowitými, zubatými, wy- pauští mrcasy ruztraušené, a wzhůru žene stébla přímá, 4—12 wysoká, oblá, dole na prst tlustá, hladká, tmawě tráwowě zelená, pořídku nasiwělá, dole oděná šupinami a pošwami mázdrowitými, jichž nejhořejší má list čárko« witošídlowitý, žlabowitý, 2—3“ dlauhý; klásky nahlauče- né na wrcholík pro pokrywku dolejší, welikau, šídlowitau polooblau, přímau, na pohled pobočný, složený,je'1>ž wšaká wětew podepřená listenem a dole obalená po- šwičkau ; klásky nahromaděné we swazky sedawé nebo stopkaté; plewy široce wejčité, wykrojené a w.tom wru- bu hrot mající, se žilau na zádech silně wysedlau, rezawé, po kraji swětlejší a bělawě třepenaté; okwětí o 6 ště- tinách nazpátek mrtnatých 3 prašníky na konci krátko- wausé; blizny 33 holénka. 3bočná, hladká, dolejškem čnělkowým krátce hrotitá. — W bahnech, příkopech a rybnících po Ewropě, též po Asii a Americe sewerných. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. „ dwojblízná. S Taberaemontani Gmel. S. glaucus Engl. bot. 4. 2321. Welmi podobná předešlé, liší se ale plewami tečkowanošerpiwvými, bliznama 2, holénkau „menší, přítrojbočnau, na zádech naddatau, hladkau, a štětinami okwěťowými nazpátek traatými. — Na po- dobných místech. Obau rodů tak welmi sobě podobných stébla r jediného člán- ku sestáwající slauží k dělání pletenin hrubších, jako rohoží, mo- šen, kabelí a j.; wnitřní haubowitý díl může se potřebowati na kno« ty do kahanůw. Kořen jindá w lékařstwí k puzení na moč užíwali (radix junci maximi), © Dioskorides rostlinu jmenuje schoenos, 1101 0 Somořská, S. maritimus. Lan. Fl. dan, t. 931. Od- denek plaziwý, mrcasatý, na konci léta wice méně ztlu- stlý, zhlízowatělý, wně hnědý, u wnitř bílý; stébla pří- má, Shraná, 2—3“ wysoká, listnatá, hořeji šerpiwá ; listy čárkowité, zakončité, kýlaté, dole a nahoře po kýlu šerpiwé; pošwy lysé; pokrywka ze 2—1 listůw stéblo- wým podobných; klásky na konci. stébla shlaučené w několik swazkůw stopkatých anebo sedawých, asi */a“ dlauhé, podlauhlowejčité, někdy wejčitokopinaté, ostré, - lesklé, hnědé, narezawělé; stopky smačknutě 3bočné, ly- sé, dole pošwičkau oděnés plewy šíroce wejčité, swra- skalé, podduté, tžilé, na koaci nestejně 3 —4zubé: zu- bu prostředního delšího, osinowitého, podhnutého, dwě dolení obyčejně prázdnés blizny 3, někdy 23 holénka Shraná, dole ztenčená, nahoře kratíčce hrolitá, nejhlad- ší, bledě hnědá, obklíčená štětinami 9—6 nazpátek mrt- natými, jí delšími. — Podlé moře, řek, jezer, pří- kopůw po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. 1. Hlízy býwají zwící wlaského ořechu, jsan maučnaté a sladké, Dobrau dáwá pastwu prasatům. Š. lesní. S. sylýaticus Lin. Fl. dan. t. 308. Sturm „£. 30. Kořen plaziwý, tlustý, silný, mrcasatý; stébla list- natá, 2 wysoká, přímá, 3bočná, lysá ; listy (—11/Ť dlauhé, pewné, lesklé, ostré, dole a po kýlu šerpiwé; pokrywka z 23—3 listůw nestejných, stéblowým podobných slože- nás; wrcholík konečný, nejsloženější, mnohokwětý; sto- pečky nestejné, 3bočné, lysé nebo šerpiwaunké ; jakož i stopečičky pošwičkau dole oděné; stopečky odstále, šerpiwé; listeny rusé; klásky nahlaučené we swazky sto- pečaaté nebo sedawé, řidko ojedinělé, malé, wejčité, špinawě nebo nahnědle zelené; plewy podlauhlowejči- té, tapaunké, hrotaaté, kýlaté, po zádech šerpiwé, nej- dolejší wětší, obyčejně jalowás blizny 3; holénka 3boč- ná, dole ztenčená, hrotíčkem ukončená, lysá, bledě ru- sá; štětiny okwěťowé rowné, nazpátek mrtnaté, — Po- dlé řek, příkopůw, jezer, rybníkůw po Ewropě. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Š. kořeníwá, S. radicans ScAk, Sturm /. 36. Podo- bá se welmí předešlé. Z jednoho místa oddenku wždy- cky wice stébel wyníká, jichž jalowé po odkwětení na 2 —3 i wíce se prodlaužiwše a oblaukowitě se pod- bnuwše-z konce kořeny wyhánějí; wrcholík nejslože- nější; klásky delší a ostřejší, wšecky stopečnaté; plewy tupé, komolé; blizny 33 štětiny okwěťowé zkraucené, 1102 krátké. — Na -podobných místech w Ewropě prostřed- ní. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. ela kru " Oddenek obau sladký, sotwa natrpkalý. Nať mladá, jest dost dobrau nící pro koně a skot; starší ale hodí se toliko na stlání, MaňŘicE. CLADIUM. © SUMPFGRAS, Klásky wšude střechowité. Plewy jednoduché, pří- šesteré, 3 nejdolejší menší, prázdné. Okwětí štětinaté žádné. Holénka se skořápkau chrustawau, křehkau, Čaěl- ka niťowitá, padawá. : M. obecná. C. Mariscus Rob. Brown. Schoenus Ma- riscus Lčn. BV. dan. t.+ 1202. Kořen plaziwý; stéblo 2— 6" wysoké, přímé, tuhé, lysé, uzlaté, listnaté, oblé, na- hoře 3bočné a wětewnaté; listy přímé, tuhé, čárkowité, nejdéle zakonačité, kýlaté, po kraji a kýlu trníčkowano- šerpiwé, wzhůru se umenšující ; pošwy lysé, krátké, oblé, hoření přísmačknuté; wrcčholiky konečné a poboční úžlabíčkowé skládají dohromady hrozen (“ dlauhý a del- ší, přetržený ; kwěty na konci stopeček w swazky čili str- bauly nahlaučené, nestejně dlauhé; stopky a wětwe ja- kož i stopečky smačknuté, lysé; dole u wětwí listen we- liký pošwowitý, smačknutý, ukončený listowitě; podobné, mnohem menší ale, štětinau ukončené listeny u wýniku každé stopečky; pod každým kláskem listen naddutý, zakončitý a bledší plew; klásky ze 4—5 plew střechowi- tých, naddutých, ostraunkých, Ižilých, ryšawě hnědých, málo lesklých, jíchž dolení menší a wejčité, wnitřní po- dlauhlokopinaté; tyčinky 2, welmi řídko 33 holénka we dwojí skořápce, jíchž wněšná tenší, krušší z dolejška wejcowitého w konec přítrojbočný zakončitá, nejhladší, lesklá, kaštanowá, u wnitř pomaučená; skořápka wnitřni zakulatělá, tlustaunká, kosťowitá. — W bahnech, na lu- kách mokrých po Ewropě jižné a prostřední. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. — Kde na mnoze roste, dělají z ní došky. Jelikož se hustě smotáwá, působí na Gothlandu plowaucí ostrowy. 2 Podřadí 3. (CIBOROWITÉ. CYPEREAE. "Šášiva, © SOHOENUS, | KNOPFGRAS. c Klásky sdábué ze plew 6—9, 2řadých; jednodu« chých, jichž 3—6 dolení menší, prázdné. Okwětí štětin S—1 nebo žádné. 10 ra Dá ad 00 s 1103 + Še černawá. S. nigricans Lin. Engl. bot: 4, A121. Kořen mrcasůw tlustých, barewných, wypaušlí trsy složený ze swazkůw stébel listnatých ; stébla */2—1“ wy- soká nebo wyšší, oblá, čárkowaná, lysá, bezuzlá, dole pošewnatá, ostatně nahá, a jako ostatní díly tuhá; listy nestejně dlauhé, sotwa stéblo přesahující, přímé, štětino« wité, ostré, po kraji šerpiwaunké, některé 3hranéy jiné dole žlábkowité $ pošwy stéblowé 2—3, hoření oblaun- ké, celé, zelené, dole tisawé, dolení jakož i swazkůw listných otewřené, černohnědé, lesklé; klásků 5—10 nebo wice, kopinatých, ostraunkých, smačknutých, lesklých, hnědonachowých, 3-—, řídko 4kwětých, shlaučených na konci stébla w strbaul wejčitý nebo zakulatělowejčitý a obhrautých pokrywkau 3dílnau, jejíž díl wněšný wětší - wejčitý, Užilý, naddutý, natauklý a ukončený. násadau jako listy dolení wyhližející, hned. strbaulu -kratší hned jeho delší, wnitřní menší, na konci s hrotíčkem we wrubu sedícím; plewy ostraunké, smačknuté, po. kraji bledší, Ižilé, lesklé, lysé nebo nahoře šetpiwaun= ké; holénka 3bočná, nejhladší, lesklá, bělawá, štětnau 1 nebo žádnau, podepřená, — Na bařinách Ewropy pro- střední. © Kwěte w kwětnu a čerwnu. 4. h - Šácnon, „ CyPERUs. © CYPERGRAS. Klásky složené z kwětůw mnohých, dwojřadých, Plewy člunkowité, mnohé, jednoduché, wšecky aurodné nebo 2—3 nejdolejší menší a prázdné. Štětiny okwěťo- wé žádné, | | S. jedomý. Č. esculentus Lin. Host gram. |. 4. 15. — Oddenek mnoholetý, welmi zkrácený, wypauští mrcasy - mnohé, dlaubé a wýběžky mnohé článkowané a pošew- - naté, jenž dílem pod zemí zůstáwají a nabobtáwají w fbambol wejčitoelipsowité, kraužkowané, pewně du- " žnaté, dílem ze země wynikajíce ženau do lisůw a stébel ; stébla přímá, */2—1“ wysoká, po několika w řid- - ký trs spojená, ostře Shraná, hladká, dole pošewnato- - hstnatá, ostatně nahá a toliko pod wrcholíkem koneč- - ným nesaucí pokrywku lupenů jako listy stéblowé wyhlí- - žejících, bezpošewných, jichž T nebo 2 delší wrcholí- -kus klásky stopečnaté nebo sedawé, na konci delších = wětwí po 3—b, poboční stopečnaté, prostřední sedawéj - jednotnící hubení nosíwají na wětwích klásek jediný ; " klásky čárkowité, smačknuté, tupé, rusé, lesklé, příwzdá- > lené; plewy wejčité, tupé, na hřbetu brázděnéj: blizny K>ě o 1104 8; holénka 3hraná, — W Ewropě jižné a Africe se- werné. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Bulwy zinné mandle, zwící lískowcůw, lahodné, zěsitšé jedí jako mandle, dělají z nich mandlowé mléko, anobrž i surogát káwowý ; do- býwají z nich olej, jehož ani žádní jiná rostlina toho řádu, ání je- diná tráwa nemí ; olej ale pro nesnadné tlačení welmi drahý. Též w Jékařstwí se potřebowaly. Pro tu příčinu w teplých krajinách u welikém množstwí se sází; u nás nedaří se dobře, * ; S. dlanhý. C. longus L'n. Jacz. rar. 6. 291. Host gr. 8. £. 26. Galgan planý Mat. Hij. 5, G. dlauhý Mar. Wol, 5. C. Oddenek prodlaužený, plaziwý, dřewnatý, místem hlízowitě ztlustlý; stéblo 2—1í“ wysoké, lysé, co husí brko tlusté, ostře 3bočné, dole listnaté; listy kratší stébla, kýlaté, po kraji šerpiwaunké, čárkowité ; po- šwy bledě žěléné nebo nahaědlé; pokrywka z 4—6 listů kořenowým podobných, nestejných, 2 mnohem delších nežli wrcholík; wětwe wrcholíkowé nestejně dlauhé, krátké, fedno dučké, dlauhé opět na wrcholíček rozdě-" lené, wšecky dole pošwičkau opatřené, nejlysejší, pří“ smačknuté; klásky střídawé, na konci wětwí a wětwíček obblížné, odstálé, - ojedinělé, sedawé, listenem nejmen- ším podepřené, čárkowité, obak kopinatoztenčené, tupé, lysé, lesklé, nahnědlé, ryšawé, 9—1(3kwěté, ast 4+“ dlau- hé; plewy podlauhlowejčité, tapé, 6—7žilé, dwě nejdo- lejší prázdné; čnělky 3; holénka podlauhle obwejčitá, ostře 3hraná. — Podlé příkopůw na lukách wlhkých po Ewropě jižné a prostřední teplejší. Kwěte w lipnu a srpnu. 4. Kořeny wonné a zahořklé jindá u nás, jakož i po tu doba w jižných krajinách k posilnění žalůdka užitečné, Š. lékařský. C. officinalis N. ab, Esenb. C. pólna das Fahl, Willd. C. orientalis Sehenchz. agre €. 9. fe 3. Gal gan okrauhlý Ma. /Fel. 5. C.. Oddenek prodlaužený, Pe wypauští wýběžky niťowité, na konci nesaucí amboly wejcowité, kraužkowanés stébla 1! wysoká, , ostře 3hraná, dole pošewnatolistnatá, někdy zwýsí listůw odPajeh, po kraji hladkých; pokrywka 3—14lupenná: 2—1 lupen delší wrcholíku jednodachého, složeného z 3—4 wětví niťowitých, 2—3". dlauhých anebo delších ; klásků 6—2, polopalečných, málo odlehlých, 10 —1>kwě- tých, čárkowitokopiaatých; plewy podlauhlowejčité, sla- bě wykrojené, swětle rezavé. — Podlé příkopůw Ewro- PY jižné, Afriky sewerné, Arabie, Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Š. okrauhlý. C. rotundus L'n. Welmi podobá se pře- dešlému 3; stéblo delší listůw, pokrývka, 2—lupenná, asi . 1105 zdéli | wrcholiku jednoduchého; © klásky © stopečnaté, složené z kláskůw 5—8 obblížných, auzce čárkowi- tých; plewy podlauhlé, tupé, kaštanowé, se žilau pro- střední zelenau, krajem bílým. — W Asii jižné a na No- wém Hollandu, 4 Bamboly obojích těch rodů zahořklé, slabě kořenné, w lé- kařstwí se potřebují we wlastech; u nás již dlauho w nepaměť přišly. Hippokrates jmenuje prwní kypeiros. S, pletací. C. textlis. Thunb, Stébla zwýší muže, ztlauští holubího brka nebo tlustší; pokrywka z 12 listůw, '/ dlaubých anebo kratších; wrcholíku delších, po kra- ji pilkowanošerpiwých; © pokrywečky žádné; © wrcholik " nejsloženější; klásky konečné, 3—5, čárkowitokopinaté, asi lákwěté, špiaawě rusé; plewy kopinaté, ostré. — Na Předhoří dobronadějském. 4 Hottentoti dělají ze, stébel jeho pleteniny, u p. koše, jimiž neprochází woda, Š. papír. C. papyrus Lin. Michel. gen. t. 19. Bruce it. germ. 5. £. 1. Cyrillo monogr, t. |. 2. Trattin. arch. t. 182. Oddenek rownowážný, plaziwý, na rameno tlustý ; stéblo wyšší muže a tlustší prstu, tupě 3hrané, příiné, siwé, dole oděné pošwami obyčejně bezlistými; pokrywka z lupenůw mnohých, 4 wněšných a ještě několika wnitřních pošwowitých, mnohem kratších okolíku, kopinatých, pod- dutých, 1'/2—2“ dlauhých, dole '/:“ širokých ; okolík z přemnohých složený stopek 3 — 8palečných, tenkých, smačknutých,lysých, na konci nesaucích pokrywečku ze 3 lístků štětinowitých, mnohem delších nebo málo delších klasu složeného z kláskůw mnohých, poodlehlých, od- stálých, úřadých, sotwa 4" dlauhých, oblých, tenkých, 10kwětých; plewy rusé, na hřbetu náryšawé, po kraji bělawé, kopinaté, ostré. — W příkopech, potocích po- nenáhlých, podlé jezer w Egyptě, Malé Asii, Ewropě nejjižnější, 4, Totě proslulý papyros, w Egyptě od nejdáwnějších časůw známý, kamž nepochybně z Ethiopie byl jest přenešen. Hlawně jej potřebowali ka psaní, což prý tepruwa po wybojowání Egyptu Alexan- drem zewšeobecnělo, K tomu cíli nařízli stéblo na dél, slaupli kůru a dřel, rozšířili olupek na stole, položili několik takowých pramenů krajem na sebe a přes příč jiné, a celau tu wrstwu za wlhka w li- su stlačili, Jelikož stéblo w sobě má šťáwu cukernatau, slaužil cukr ku slepení jednotliwých pramenůw. Papír takowý jest toliko zšíří 21/,“ a zdélí 15; taktéž muselo tedy stéblo wysoko býti'nebo ještě wyšší; nyní sotwa došpíwá 10“, což nepochybně pochodí tím, že nedbají naň. Okolo I, p. 1000 zdá se, že rostlina w tom ohledu w nepamět přišla, Oddenek kořenowý obsahující šťáwu sladkau jindá jídawali, nyní jej toliko cucají. W Abysinii pletau ze stébel malé kocábky s kýlem ze dřewa kapinicowého, ježto nepropauštějí wodu ; toť jsau proslulé ony a obdiwowané kocápky slaměné, 1106 Řád 242. - TRÁWY. GRAMINEAE. Kwěty plewnaté, obojaké nebo zao el roz- postawené w klásky 1- nebo mnohokwěté, plewami a pluchami dwojřadými a obyčejně dwojnásobnými zastře« né. Plewa dwojnásobná, stříčná nebo jednoduchá (wněš= ná), pořídku žádná, ostatní díly zastírajíci. Plucha dwoj- násobná nebo wlastně trojnásobná, jichž dwě wnitřní p a stříčné wněšné. Okwětí složené ze šupinek —3, dužnatých, s pluchami střídawých a jimi zastře- ký Tyčinky 3, se šupinami okwěťowými strídawé -a pluchám stříčné, pořídku 6, pometáním 2— I, pod- plodní, Prašníky na obojím konci wykrojené. Waječ- ník prostý, Lwaječný; čnělky 2, pořídku (3 blizny 2, hned, niťowité, krátce chlupaté, hned kropáčkowité chla- py dlauhými kolem. wšude, na konci nebo „pod ním porostlé, hned pérowité. s eblupy dwojřadými,, Plod: obilka. © Bílek maučnatý. Kel wně a dole na bílku po- ložený, Zeliny, byliny, pořídku kře. Kořen mrcasatý nebo oddenku plaziwého, klanbnatého © Lodyha i stéblo oblé nebo smačknuté, cíw- kowité a kolínky přetržené, listnaté, řídko bez nich a tenkrát ploé i bezlisté, jednoduché, nebo wčtewnaté, Listy střídawé; z kolínek wyniklé a nad nimi swinuté w pošwu, z jejíhož konce: wyniká pří-, wěčsek blanowitý, někdy na chlapy rozdělený ; čepel listowá žil row- noběžných. Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, řídko jednopohla- wé. Klásky rozpostawené hned na klas jednoduchý mébě! složený, hned na latu. : Ten. řád obsahuje alespoň 2000 rodůw (asi W 250 pokoleních), kteréž rozšířeny jsau po wšelikých pásmech wšech země dílůw, a táh- nan se z rowin až na nejwyšší wrcholy hor. W pásmech mírných a stadených rostan obyčejně společně, popínají často weliké plasy (luky, pažity, pastwiny) swau zelení krásnav a utěšenau; stromowité. ale w horkých krajínách dělají často lesy obzwlátního wzezření. „ (Tráwy náležejí k nejužitečnějším rostlinám; swěží a suché jsan pící“ pro, dobytek rozdílný; semena maučnatá (obilí) ale nlawní po- "trawau wšech národůw -rolníckých pro weliké množstwí škrobu, cacy; cukru. Nejmnožší mají w mladých pazaušcích šťáwu cukernatau, ježto w cukrowníku jest na cukr nejbohatší. Z obilí dobýwají nápoje silné, piwo, kořalku, líh, Oddenek některých w lékařstwí užitečen, Málokteré mají jakausi prudčinu na střewa působící, a jilku připi-. sují: moc mámiwau, Rozdělují se na sedmnáctero podřadí: *),, Kwěty jednopoblavé, t. samčí a samičí W 0. kláscích, 1) KUKUŘICOWITÉ. Kwěty jednodomé. 1707 **) Kwěty obojaké nebo mnohomanželné, jednodomé t. j. kwěty obojaké a samčí w témže klásků,- +) Latnaté. Klásky obyčejně stopečkaté, na latě ne- bo naněkolika konečných klasech, A. Klásky- toliko jediný kwět obojaký často s kwětem bezpohlawým anebo samčím jediným nebo množším. ea) Klásky po hřbetu smačknuté, -8 CUKROWNÍKOWTTÉ, Plewa dolení zdélí ho- ření nebo delší, papí ny Bi 3) BĚROWITÉ. Plewa dolení kratší nežli hoření. © 6) Klásky po straně smačknuté. A4) CHRASTICOWITÉ. Klásky stopečkaté, wšestran. né, složené z kwětu obojakého a dole z 1—2 kwětůw samčích nebo z 1—3 plew prázdných. 5) PSÁRKOWITTÉ. Klásky stopečkaté, wšestranné, obsahující kwět obojaký a ještě nahoře pluchu prázdnau zakrnělau. Plewy zdélí nebo delší pluch. Čnělka pro- dla užená s bliznama niťowitýma, chlupatýma, 6) CHLORISKOWITÉ. Klásky docela nebo skoro sedawé, na ose jednostranné, Někdy klásky mají 2 nebo wice kwětůw obojakých. — 1. RÝŽOWITÉ. Klásky stopečkaté (někdy pře- krátce), wšestranné. Plewy přemalé nebo žádné, 8) PLETULOWITÉ. Klásky stopečnaté, wšestran- né, obsahující kwět obojaký jediný a nahoře pluchu prázdnau nebo zakrnělau. Plewy zdélí nebo delší pluch. Čuělka žádná, blizny pérowité. de ce) Klásky oblé, 9 KAWTLOWITÉ: Klásky toliko jediný kwět o- rada obsahující. Blizny pérowité. Obilka ztuha za0- balená pluchama. © dk : B. Klásky obsahující kwěty obojaké ? nebo wíce a ně- kdy ještě I nebo wice bezpohlawých nebo samčích, «) Čnělká dlaubás blizny kropáčkovité. 10) RÁKOSOWITÉ. Blitny u prostředku nebo nad ním z pluch čnějící, vy aovaěk ) Čnělka žádná nebo překrátká, Čnělka, dlauhá; o 1 blizně, Blizny nilowité, 17108 11) OBTUHELCOWITÉ. Plewy dole srostlé, naho“ ře prosté. Kwěty 2, o jedné pluše, B) Blizny 2 niťowité, 12) PĚCHAWOWITÉ. Plewy weliké, často pluchu zcela zastírající. Blizny z konce pluch čnějící. y) Blizny pérowité, 13) OWWSOWITÉ. Plewy weliké, zdélí nebo delší nejbližší pluchy. Kwěty wšecky obojaké. Blizny nad dolejškem pluchy čnějící. 14) MEDYNKOWITÉ. Plewa weliká, zdélí nebo delší nejbližší pluchy. Kwět obojaký jediný, pod nímž anebo nad nímž několik bezpohlawých. Blizny nad dolejškem pluch čnějící, 15) KOSTŘAIWOWITÉ. Plewa kratší nežli nejbližší plucha. Blizny nad dolejškem pluch čnějící. ++) Klasaté. Klásky sedawé nebo w ďubky na ose po- nořené a klas ojedinělý, konečný skládající. 16) JEČMENOWITÉ. Čnělky 2, překrátké nebo žádné: blizny pérowité. 17) SMILKOWITÉ. Čnělka 1—2, prodlaužené ; blizny niťowité, kosmaté, "2 Podřadí 1. KUKUŘICOWITE, OLYREAE. KUKUŘICE. ZE4. Mais. : Kwěty jednodomé. Kwěty samčí na latě hrozna- tě, konečné. Klásky ze 2 kwětůw sedawých. Plewy 2, pluchy 2. Tyčinky 3. Kwěty samičí na klasech ůžla- „ bíčkowých pošwami zastřených. Klásky ze 2 kwětůw, jichž jeden nijaký. Plewy 2 a pluchy 2, dužnatoblano« wité, napříč podlauhlé, swinuté. CČnělka nejdelší; bliz- na autle brwitá. Obilka zakulatěloledwinowitá w osmi řadách w ďubky osy klasowé, dužnaté, zpodkem po- | nořené. : K. obecná. Z. Mays Lin. Blak. t. 541. ae D. Schk. te 283. Dict. sc. nat. atl, 2. t. 23. 24. Indycká anebo tu- recká pšenice Mai. Háj. 93. Turecké žíto Mar. /Pl. 114. Kukuruc, kukuřice. Kořen mrcasatý, letní; stéblo wztyčené, 3—18“ wysoké, */5—2““ tlusté, oblé, hutné; 1709 listy čárkowitokopinaté, 41:—2'/“ dlauhé, 2— 214“ širo- ké, zakončité, příčeřité, šerpiwaunce brwité, na líci ja= kož i na hořejšku pošew roztraušeně krátkochlupé, se žilau prostřední tlustau, oblau; lata samčí rozewřená, osa zprobybaná, jakož i wětwe pýřitohbuňatá; plewy klá- skůw samčích hnědočerwené, žlutawé nebo bílé, pýři- té, přístejně dlauhé, podlauhlokopinaté, ostré, dolení mnohožilá, boření sžilá; pluchy tence blanowité: dolení džilá , boření 2kýlá a wykrojená; okwětí lupenůw 2 drobných, šupinowitých, dužnatých, klínowitých, rowně useknutých 3 klas samičí palicowitý, Hustý, dužnatý, do. cela zahalený mnohými pošwomi nábachatými, nad ni- miž toliko mnohočíslné blizny na způsob kštíce čnějí; obilky obyčejně osu celého klasu přikrýwající, wětší nežli wšech dosawad známých traw, ostatuě wětší men- ší, dle barwy a twaru rozdílné, w Ewropě sázené jsau wice méně na zádech smačknuté, z předu tlustší a za= kulacené, barwy swětleji nebo tmawěji žluté. — Půwod- ně w teplejší Americe, kdežto, jakož i we wšem pod. nebí teplém a mírném wšelikých země dílůw se sází, Kwěte (u nás) w lipnu a srpnu. ©, Mnoholetým sázením w rozličných pásmech proměnila se w přemnoho odrodkůw netoliko co do wýšky celé rostliny, anobrž i co do welíkosti a (warn palic semenowých, obzwláště ale co do weli= kosti, twaru a barwy zrna. Každé podnebí má swé odrodky, a Amerika nejwíce, Odrodky ewropské mají zrno wůbec tlustší, nas před zakulatělé, newmačknuté, žluté nebo bělawé, řídko čerwené, modré, žintě a čerweně peřesté, a rozeznáwají se wýškau stébla a welikostf a twarem palice. Zmámenito jest i to, že rozdílné odrod= ky americké, dílem welní wyznačené, w Ewropě po několika letech ráz ewropským obecný přijímají. A Kukuřice od nejdáwnějších časíw w Americe, tedy před wy- bojowáním jí, co nejznamenitější obilí se sází, odkud do teplých a mírních končin Ameriky sewerné, jakož i do krajín meziobratníko= wých a teplomírných celého swčta se rozšířila u wíce méně se sází; náleží tedy k obilí nejrozšířenčjšímn a máuka její jako jiného obilí se potřebuje. Chléb z ní udělaný jest sice běl, tuze ale such, a proto manka kukuříčná semíchů se pšeničnau anebo žitonu, We Wlašich dělají z ponbé mauky kukuřičné polentu t. kaši, oblíbené jídlo lidu wšelikého, Nezralé palice pekán nebo waří. W Americe jižné pálí z něho rozdílné nápoje kwašené, nž za časůw Inkůw známé. Stéhlo kukuřičné má šťáwu sladkau; jíž w některých končinách Ameriky meziobratníkowé na. syrup zawařují, bez kyptu kwětu hořeního, naddutosmačknuté, Plewy 2 delší kwětu, ostré, dolení delší, Pluchy 2, někdy I, blanowité, dole překrátkým chomáčkem o chlupůw pode- přené, osinaté nebo komolé; osiny přetenké. Čnělky překrátké; blizny pérowité, dole z kwětu čnějící, P, bílý. A. alba Schrad. A, stolonifera Lin. Host gr. 4. 4 bb, 51, Oddenek plazivý wypauští přemnobo wý- běžkůw z hanek kořeny wyhánějících, a odtud wypauště. jících stébla a swazky listowé; stébla přímá nebo wzstau- pawá, I—1'/“ wysoká, z dolejších hanek často kořena- tějící, a wětewnatá; listy čárkowité, šídlowitě zakončité, ploché, obak a po kraji šerpiwé, jinak lysé: anebo na 109 1130 7 líci překrátce chlupaté ; pošwy šerpiwaunké nebo lysé; jazýček podlauhlý, často rozštipený; lata za kwětení podlauhle bomolowitá, rownowážně nebo sehnutě wě- tewnatá, plodonosná stažená; wětwe a wětwičky latowé šerpiwé; plewy kopinaté, zakončité, zelenawé, hnědo- čerwené nebo fialowé, blanowitě a žlutawě bíle obrau- bené, dolení patrně delší, nahoře na kýlu šerpiwá, ho- ření tamtéž obyčejně lysá; pluchy tence blanowité, bě- lawé, dolení kratší plewy, wejčitokopinatá, tupaunká, na konci zaubkowaná, hoření o polowičku kratší nebo ještě menší, 2kýlá, na konci na dwé klaná: chomáček chlu- patý, dole pod kwětem překrátký. — Na lukách, past- winách, w homoku pomořském, skoro po celé Ewropě od moře až na Alpy. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. Několikero odrodkůw, jež někteří za rozdílné rody měli: 8) wysoký, gigantea Gaud. A. varia Host 4. t. 57. (fig. dextr). A. syl- vatica Host 4. t. 58. Wětší a silnější, laty přemnohokwěté ; y) tvý- běžkatý, stolonifera Smith, Host 4. t. 56. Engl. bot, t. 15832; oby- čejně nižší, přemnoho wýběžkůw široko daleko se rozstláwajících wy- dáwá, lata hustě směstnaná, laločnatá, obyčejně tmawč barwena, Po- dlé řek we štěrku a písku ; O) pomořský, maritima Meyer. A. mari- tima Lam. Reichenb. 11. f. 1436. A. stolonifera Fl. dan. t. 564., Ši- roko daleko se rozplazující, lata směstnaná, listy tuhé, siwé; €) ži- worodný, vivipaťra, A. sylvatica Reichenb. 411. f. 1433. na místech bujných. "Tráwa ta má býti wýbornau a wýnosnau pící, která alé se daří toliko na lukách wlhkých, bařinných, anebo w krajinách powětří wlhkého; mlhawého; jako w Angličanech. P. obecný. A. vulgaris /Fither. Schrad. germ. te 2. f. 8. Welmi se podobá předešlému, rozeznáwá se ale latau i po odkwětení rozewřenau, wětwemi latowými méně šer“ piwými a jazýčky krátkými, useknutými. — Tamtéž roste. Proměňuje se jako předešlý a jest stejného užitku, CHUNDELKA. | APERA, | WINDHALM. Lata, Klásky tkwěté. Plewy 2, dolení menší, ostat- ně jako u psinečku. | Stopečka, kypet kwětu druhého, dole u hoření plewy. Ch. powětrná. A. spica Venti Beauv. Agrostis Spica Venti L. Fl. dan. t. 833. Host gr. 3. t.41. Chundelka, pletule. Kořen letní, mrcasatý, wypauští několik stébel 2—3 wysokých, čárkowaných, přímých; listy čárkowi- té, někdy kopinatočárkowité, zakončité, obak šerpiwé, nejodstálejší; pošwy čárkowané, lysé; jazýček prodlau- žený, tupý, ušetnatý; lata obšírná, rozestřená, přímá nebo maličko nicí; osa oblaunká, dole lysá, ostatně © příprohybaná a mrtnaťauaká jako wětwe welmi mno- | i | | 1131 hé, wláskowité, nejrozdělenější, mnohokwěté, příprohy- - bané, smačknuté, za kwětení rownowážné, na konci na- chýlené, po odkwětení wice méně přímé; plewy kopina- té, zakoočité, po kýlu a kraji pod koncem mrtnaté, nestejs né, dolení menší Ižilá, hoření 3žilá; plucha wněšná sotwa delší nežli menší plewa, kopinatá, ostrá, smač- knutá, nepatrně džilá, hořeji mrtnatá, pod koncem wys pauštějící osinu 3—4krát kwětu delší příprohybanau, plucha wnitřní zdélí wněšné, užší ale, ua konci na dwé klanau, po řasách lysau 3; po obau bocích dole u pluchy swazek chlupůw. -— Na rolích a. zelništích, obzwláště písčitých, welmi obecný. Kwěte w čerwnu a lipnu. ©. Obtížná čmanina, jejíž listí drásá dásně dobytku, MiLawa. | ČALAMAGROSTIS, © REITHGRAS, Kwětenstwí a klásky jako u psinečku; pluchy ale chlupami podepřené, jejichž délka wětší nežli šířka pluchy. Nejmnožší mají kepel druhého kwětu při ho- ření pluše na způsob stopečky chlupaté. T. křowištní. C. Bpigeios Roťh, Reichenb. [. 1453. Arundo Epigeios Lin. Tresť, trstina« Kořen mnoholetý, plaziwý 3 stébla 2, anobrž i 4—6/ wysoká, jednoduchá, nejdoleji někdy wětewnatá, wztyčená, tuhá, oblá, naho- ře šerpiwá; listy kopinatočárkowité, zakončité, tuhaun- ké, obak šerpiwé, pošwy čárkowané, šerpiwaunké; ja- zýček čnějící, ostrý, pak rozštipený; lata auzká, tuhá, odstálá, na '2—1' dlauhá; klásky střechowitě nahlauče- né, jednostranné, přísrpowité, Ikwěté, zelenawé nebo z hněda nachowě a zeleně peřesté; plewy přístejné, kopinaté, zakončité, šerpiwé, po kýlu, obzwláště nahoře, mrtnaté ; wněšná ostřejší, lžilá, wnitřní málo menší Sžilá, se žilama pobočníma sotwa do prostřed wytaženýma; pluchy o polowičku kratší plew, nestejné: wněšná na konci na dwé klaná, úžilá, po kraji a žilách mrtnatá, z prostřed zad wypauštějící osinu rownau, mrtnatau, tro« chu delší pluchy 5 plucha wnitřní dwakrát skoro menší, na konci wykrojeně skoro na dwé klaná, po kraji mrtnatá ; chlupy kwět obkličojící zdélí plew. — Na kopcech su- chých, w křowištích, též ma místech wlhkých po Ew- ropě. 4, Slauží ku stlání pod dobytek a ku krytí příbytkůw, Kamýš,. AMMOPHILA. © ŠANDRIETH, Klásky na latě stopkaté, smačknuté, tkwěté, s no- žičkau t. kyptem kwětu hořeního, Plewy 2, sotwa delší kwětu, ostré, dolení (obyčejně) kratší. Pluchy 2, per- gamenowé, dole chlupy obklíčené: dolení delší, na konci na dwé klaná a pod rozkolem hrotitá nebo krát- ce osinatá. Čnělky krátké; blizny pérowité. K. obecný. A. arundinacea Host gr. 1.4.41, Arundo arenaria Lin. Oddenek široko daleko plaziwýs stébla přímá, 2—3' wysoká, tuhá, autle brázdowaná, nejdoleji někdy wětewnatá 3 listy čárkowité, tuhé, swinuté w ostří dlauhé, pichawé, wybihbající, siwé; jazýček předlauhý, listu dolenich 1/;“ i delší; lata klasowitě směstnaná, 4— 6" dlauhá; plewy čárkowitokopinaté, ostré, k hořejšku silně smačknuté, rusé, s kýlem šerpiwaunkým, zelena- wým, anebo bledě pofialowělým; pluchy plewám po- dobné, málo jich kratší, dolení w rozkolu hrotitá ; chlupy okwětní třetinu pluchy dosahující. — Na du- nách a pomořích písčitých, též i u prostřed zemí na písčinách Ewropy sewerné a prostřední, též místem i Jižné. Kwěte w lipnu a srpnu. *p. a Kořáním swým široko daleko se rozplazujícím slauží k upe- wiiowání homoku či wátého písku na písčinách a dunách, K. baltický. A. baltica Lék. Arundo baltica Plůsg+ Schrad. germ. 1. t. 5. /- 5. Welmi podobný předešlému, od něhož se liší latau méně slaženau, tlustší; z hně- da čerwenawau, plewami kopinatými, w konec šídlowi- tý ztenčenými, a chlupy do pola kwětu sahajícími, — Na pomoří baltickém a seweromořském, 4. Slauží k témuž cíli. : Podřadí 9. KAWILOW1ITÉ. STIPACEAĚ. Kawiz. STiPA. © PFRIEMENGRAS, Klásky na latě rozpostawené, stopkaté, 1kwěté. Plewy 2 delší kwětu (bez jeho osiny), ostré anebo na konci osinaté. Plachy 2, pak kožowité nebo chrupla- wé: dolení wálcowitě swinůtá a ukončená osinau dole klaubnatau, stálau. Okwětí 3lupenné. Obilka ztuha za- winutá pluchama. „ K. pératý: S. pennata L'n. Host gr. i. /. 23. Swalé- 11733 bo lwana wausy, Oddenek mnoholetý, krátký, mrca- satý, wypauští hustý trs z listůw a stébel; stébla přímá, 1'/2——3/ wysoká, docela opošewnatělá; listy swinuté, ni- Čowité, ostré, tuhaunké, siwé, dolení zdélí stébla; ja- zýčky hornolistní dlaubé; lata chudokwětá, wětwí oby- čejně jednoduchých, dwojčatných, nahoře ojedinělých ; plewy kopinatošídlowité, prodlaužené w hrot osinowitý, předlaubý, žlutozelené, po kraji běloblánaté, dolení 3- žilá, hoření 5—žilás kwět jediný, podepřený o nožku 27 dlauhau, hustě ehlupatan; plucha dolení kožowitá, kopinatá, swinutá, dole s čarami 5 hedwábnými, po kra- | re brwitá, wybihající w osinu obyčejně 1 dlau- au, klaubem krubowitým spojenau, pod prostředkem kolenowitau, až ke kolínku zkraucenau, lysau, odtud až nahoru pérowitau, plucha dolení trochu kratší, lysá, složená, aniž 2kýlá; okwětí lupenůw stejně 'dlauhých, kopinatých, ostrých, waječníka delších. — Na skalách, pohrbcích a písčinách suchých, po Ewropě mírné, Kwě- te w kwětnu a čerwnu. 4. Ze semen dlauhoosinných suchem se zkrueujících a wlahau rozkrucujících, dělají wlahoměry. Kytky z nich býwají znamením pautníkůw k sw. Janu pod skalau a pak ozdobau w sednicích, K. nejtužší. S. tenacissima Lén. Des/ont, atl. t. 30, Z kořena mnoholetého též wyniká trs; listy kořenowé 2střewičné, swinulé, tenké, niťowité, tuhé, zakončité; z prostřed trsu wyniká stéhlo 3 wysoké, oblé, oděné listím kořenowému podobným , mnohem kratším ale; lata střewíčná, klasowitá, s wětwemi krátkými; klásky stopkaté; plewa jedna přemalá, takže jakoby jediná by- MoeroN pahrbcích písčitých w Berbersku, Španielsku a Řecku. Tráwa welmi užitečná k dělání prowazůw, rohožek a koší- kůw, slowe španielsky esparto. PšeNíčko. © Mruum, © HiRSEGRAS- Klásky na latě Ikwěté, Plewy 2 nadduté nebo po břbetu přísmačknuté, kwětu delší, Pluchy ?, pak chru- plawé, komolé:; dolení wejčitá, bachatonaddutá, Okswětí 2lupenné. P. rozkladů. M, elfusum Lia, Schk, t, 41. Fl, dan, £. 1143. Oddenek mnoholetý, plaziwýs stébel několik, 2 —4“ wysokých, přímých, čárkowaných, lysých 5 listy kos pinaté, ostré, dole šerpiwé, na rubu a líci skoro lysé; pošwy oblé, nepatrně čárkowané, lysé; jazýček čumící, tupý, pak roztřepený 3 lata "/s—1/ dlauhá, řídká, mooho- 1134 kwětá, dříwe přímá, pak na konci nachýlená; osa dole oblá, lysá, nahoře zprohybaná, hranatá, šerpiwaunká 5 wětwe po 5—6 i wíce swazkowitě a střídawě rozpo- stawené, hranaté, šerpiwé, jednoduché nebo rozdělené, za kwětení rownowážné, pak nachýlené; klásky wejčité, bachaté, komolé, zelené nebo nachowě peřesté; plewy a pluchy skoro stejně dlauhé; plewy wejčité, tupé, 3ži- lé, šerpiwé, druhá malíčko užší; pluchy podlauhlowej- čité, ostraunké, chruplawé, nejhladší bezžilé: wnitřní užší a trochu ostřejší. — W hájích a lesech po Ewro- pě prostřední. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2, Zapáchá komonicí, a tudyž se wkládá do šatnic k zapuzení molůw. Stébla slauží k dělání tenkých klobaukůw. Zrno maučnaté; a tudyž slowe pšeno lesné. Nat též dobrau píci dáwá, Podřadí 10. RÁKOSOJFITÉ. © ARUNDINEAE, Rákos. PHRAGMITES. © ROHRSCHILF, Klásky na latu rozpostawené, stopkaté, 3—7kwěté : © kwěty dolení samčí nahých pluch, ostatní obojaké, pluch chlupy dlauhými obklíčených. Plewy 2, kratší než dolení plucha. Kwěty ze 2 pluch komolých, dolení na konci nerozdělené. © Čnělky dlauhé; blizny kropáč“ kowité, R. obecný. P. communis Tre. Arundo Phragmites Ein, Host 4. t, 39. Oddenek široko daleko se rozpla- zuje a wypauští z klaubůw silné mrcasy; stébla wztyče- ná, 4—8“ wysoká, dole skoro na prst tlustá, dutá, bráz- dowaná, nahoře šerpiwaunká; listy kopinaté, w konec dlauhý, šídlowitý ztenčené, 1—2 dlauhé, '2—1" široké, ploché, lysé, obak jakož i pošwy hladké, po kraji pře- . šerpiwé, potom příhladké, siwé; místo jazýčku řada chlupůw krátkých, hustých; lata weliká, '2—1'/2 dlauhá, dříwe přímá, stažená, pak rozložená, na konci nicí, pře- wětewnatá, wětwemi swazčenými, u jejichž jakoži wětwi- ček wýniku chlupy dlauhé, přímé, bílé; klásky hnědo- čerwené, před rozwitím čárkowitošídlowité; plewy kopi- naté, ostré, hrotité, 3žilé, přenestejné, dolejší kratší; kwěty kromě nejdolejšího obklíčené chlupy hedwáb- nými, dlauhými, dwojstrannými; pluchy přenestejné : dolejší kratší; kwěty kromě nejdolejšího obklíčené chlupy hedwábnými, dlauhými, dwojstrannými: pluchy 1735 přenestejné: dolení z dola kopinatého dlauze šídlowitě zakončitá, (žilá, lysá, hoření 3krát kratší, 2kýlá, po ký- lech brwitá, na konci 2zubá ; nejhořejší kwět často za- krnělý. — Na lukách mokrých, bahnitých, w rybnících a bahnech podlé břehu, w potocích, řekách, jezerách, po celé Ewropě, západosewerné Asii, sewerné Americe. Kwěte w lipnu a srpnu, 4. Stébla (rákosí) rozmanitým způsobem se potřebují, Nejhla- wněji slanží k rákosowání stropůw a stěn, k dělání cewek tkadlec- kých, k zasazení tuby a rudky; k robení rohožek anobrž i plotůw a ku krytí menších příbytkůw. Lata zrowna z pošwy wyniklá může se k barwení na zeleno potřebowati. "Tráwa ta nejhlawnější rašelino- dějná, takže mladší wrstwy rašelinowé nejwětším dílem složeny jsau 7% oddeukůw jejích na šíř a hlaub se rozkladajících. TnEst, © ARUNDO, Roug. Klásky na latu rozpostawené, 2—kwěté; kwěty (alespoň dolení) obojaké, Plewy 2, asi zdélí klásku. Kwěty ze 2 pluch: dolejší dole chlupami z ní samé wyniklými obrostlá, na konci na tré klaná na zuby hrotnaté, jichžto prostřední wylažený w osinu štětino- wilau. T. obecná. A. Donax. Lin, Host gr. A. € 38. Nej- wětší ewropských traw. Oddenek plazivý, mnoholetý ; stébla dutá, dřewnatá, 6— 10" wysoká, dole na I“ tlu- stá; listy kopinaté, dlauze zakončité, 23—3' dlauhé, 2— 3“ široké, ploché, hladké jako pošwy, po kraji šerpiwé ; místo jazýčka řada chlupůw; lata 17 dlauhá, přewě- tewnatá, rozložená; klásky Obyčejně 3kwěté; plewy ko pinaté, zakončité, 3žilé, hladké, lesklé, po žilách šerpi- waunké, rusé, nebo rusobílé, po hřbetu fialowé; plucha dolení kopinatá, zakončitá, od dola až do prostřed dlau- ze hedwábitá a wybíhající w 2 dlauhé hroty a mezi nima w osinu rownáau, štětinowitau; nejhořejší kwět 0- byčejně prázdný a lysý. — Na babnitých místech w Ewropě jižné. Kwěte w srpnu a září 4. We Šwýcarech, Tyrolech a Krajině jižných se sází k užitkům hospodářským a řemeslnickým. Ze stébel dělají koly na ploty a wo- dra, holi, paprsky tkadlecké, strojky na nástroje hudební a d, Podřadí 11. OBTUHELCOWITÉ, |IGEACEAE. OsrvuLEc, | LIGEUM, | NUSSGRAS. Pokrywka ilupenná, taulowitá, dole se otwirající, obkličující 1 klásek 2kwětý, Plewy do */ srostlé, baň- 1136 kowité, wně nejchlupatější, na koncí prosté. Kwěty o 1 pluše blanowité, bilé, žlabowité, swinuté, šídlowité, na konci na dwé zubatoklané. Obilky 2 přepažkau oddě- lené w dolejšku plew dohromady srostlých ztwrdlém, ořechowitém. : O. sítinowitý. L. Spartum L. Schreb. gr. te 52, 58. Kořen mrcasatý, haužewný, wypauští trs hustý z listůw a stébel; stébla přímá, I wysoká, nebo wyšší, oblá, tuhá, lysá, 2uzlá, niťowitá, ukončená pokrywkau 1—1*/s“ dlauhau, mnohožilau, na konci příosinatau, na dél pu- kající, klásek. zaobalujícis — listy. swinutotrubkowité, zwýší stébla, tuhé, podhnuté; jazýček na dwé klaný, kopinatý; pošwy nejlysejší; částka plew obau dohroma- dy srostlá, asi 4" dlauhá, obrostlá chlupy nejhustší- mi, nejodstálejšími, naryšawěle bílými, lesklými, prostá částka obau stejná, kopinatá, pergamenowitá, po kraji a na konci ostrém blanowitá, Ižilá, nejlysejší, asi 6“ dlauhá ; pluchy ze dna plew 'wyniklé a prostau částkau plewy dwakrát přesahující, bezžilé; tyčinky 33 nitky ze dna kwětu wyniklé; prašníky čárkowité, přes polowičku prosté částky pluchowé sahající; čnělka zdélí trubky plewowé5 blizna 1, přímá, lysá. — Na polích jílnatých w Africe sewerné, Hispanii a Sicilii. lp, "Práwa ta poskytuje dobrau látku k rozdílným pleteninám, jíž- to wíce se wáží nežli kawilu nejtužšího, Spanielsky slowe alvardin. Podřadí 12. PĚCHAWOWITÉ. © SESLERICEAE. Přonawa. SESLERIA. © SESLERIE, Klásky na hroznu klasowitém nebo na klasu, 2— 4kwěté, Plewy 2. Kwěty ze 2 pluch dole blanowitých : dolení na patero klané, na ušty kopinatošídlowité, zelinné, tuhé, hoření na dwé klané, — Čnělka žádná ; blizny niťowité, nejdelší, zaubkowané, z konce kwětu čnějící. P. modrá. S. caerulea Ardumn. Cynosurus caerule- us Lin. Host gr. 2. t 98, Kořen úkosný, mrcasatý wy- pauští trs z listů a stébel 3 stéblo */2— 1 wysoké, přímé, oblaunké nebo smačknuté, čárkowané, lysé 3; listy čár- kowité, ploché, na konci náhle ztenčené w hrot šerpi- wý; pošwy smačknuté, čárkowané, lysé, celé, pak po kraji rozštipené ; jazýček krátký brwitý; hrozen kla- 1137 sowitý, podlauhlý nebo bí pr ikea -směstnaný, na 1“ dlauhý, často kratšís klásky podlauhlowejčité, smačkuuté, 2—3kwěté, lesklé, modrawé nebo modrawě bělawě a zelenawě peřesté; plewy wejčitokopinaté, ký- laté, po kýlu šerpiwé, po kraji brwilé, se žilau kýlowau w štětinu prodlauženau ; pluchy dolení na konci opa« třené 2—4 štěnami a osinau prostřední sotwa co polo- wička pluchy dlauhými; pluchy hoření co dolení dlau- hé, podlauhlé, na konci na dwé klané. — Na pahrb- cích a skalách wápenných po Ewropě prostřední. Kwěte © w březnu a dubnu, na wyšších krajinách -w čerwnu, 4, Podřadí 13. OWSOWITÉ. | AVENACEAE. Owes. AVENA, © HArEm. Klásky na latu rozpostawené, stopkaté, 2— mno“ hokwěté. Kwěty wšecky obojaké, nejhořejší někdy ni- jaké nebo samčí. Plewy 2, obyčejně zdélí nebo delší klásku, nestejné, dolení kratší. Pluchy 2: dolení na konci 2zubá nebo 2štětiná, ze hřbetu osinatá osinau kolenatau, dole zkrauceňau, Čnělka žádná; blizny pé- rowité, nad dolejškem z kwětu čnějící. O. pospolítý. A. sativa Lín. Host gr. 2, t« 59, Ko- řen jarní, mrcasatý, wypauští stéblo jedno nebo wíce, které na 3—4“ wysoké, přímé, hladké, lysé; listy čár- kowitokopinaté, dlauhozakončité, ploché, obak šerpí- waunké, po kraji šerpiwé; jazýček krátký, na konci uťa- tém wyhlodanozubatý ; lata přímá, wšestranně odstálá, wětewnatá; klásky wisuté, 2—, pořídku 3kwěté; plewy delší kwětůw, podlauhlokopinaté, na zádech zoblené, zelinnoblanowité: dolení kratší, žilá , hoření 9žilá; luchy lysé: dolení kopinatá, proti konci zaužená a na prá mělce na dwé klaná uštoma tupaunkýma, autle zaubkowanýma, kožowité, dole hladké a slabě žílnaté, nahoře wyniklejí a silněji opatřené žilami 4—6 zelený“ mi, šerpiwaunkými3 z prostřed hřbetu nebo malíčko nad ním (toliko kwětůw doleních) wyniká osina silná, kolenowitá, stejnobarewná nad plewy čumícís plucha hoření blanowitá, na konci wykrojená, 2zubá, 2- kýlá, na kýlech zelených hustě brwitá; nejhořejší kwět o polowičku menší, bezosinný ; waječník na hořením konci chlupatý; obilka pluchama pewně zawřená, — 1138 Wlasť neznámá, seje se ale w mírných pruzích po celé zemi a sahá wysoko k seweru.. Kwěte w lipnu a srpnu. ©. . Seje se na rolé hnbená horní, kdežto lepší obilí se nedaří, Tím proměnil se w rozdílné odrodky: A komolý mutica, pluchami bezosinnými čili komolými (naháč). | Též pluchy jsau rusé, hnědé nebo černawé, obyčejně třetího kwčtu kypet čili příwěsek blano= witý býwá, někdy ale wzrostá w dokonalý kwět, takže pak každý klásek poskytuje 8 semená, O. smeták. A. orientalis Schreb. Host gr. 3. £ A4, | Směták, smeták, owes kozácký. © We wšem předešlému podobný, rozdílný ale latau wždy staženau, jednostran- nau. — Wlasť neznámá; w Ewropě prostřední mezi obilím jiným. Kwěte w lipnu, později zraje předešlého. Seje se buď pro sebe, nebo s předešlým, což ale není wýhodno ©. Proměňuje se s kwěty rusými a čerwenými, osinatými nebo komolými, j Oba tyto rody předůležité obilí, obzwláště ale prwní, jelikož na nejrozdílnější podnebí přiwyká a Špatnau půdau se upokojuje. Owes hlawně slauží pící (obrokem) koňům, na horách ale a w se- werných nebo hubených koačinách místo žíta nebo pšenice i lidu po- trawau. Kraupy owesné a z nich uwařená kaše (kyselo), amobrž i piwo w těch samých okolnostech se potřebují. Z owsa jako z jiného obilí může se stejným způsobem kořalka páliti a w Rusku dělají ná- poj wůbec oblíbený, kiwas, z něho. Kraupy owesné též w lékařstwf mají swůj užitek. Sláma jako jiného obilí w hospodářstwí domácím a polním se potřebuje. O4 srstnatýc A. strigosa Schreb, Host gr. 2. £. 56. O. chlupatý. Též podobný předešlým; má ale latu jednostrannau, málo staženau ; klásky obyčejně. 2kwě- té; plewy co pluchy dlauhé: hoření 1—8žilé ; kwěty Jvsé: pluchy na konci ztenčeném štětinowité, na dwé klané a obě na zádech opatřené osinau silnau, kolena- tau: osička kláskowá lysá, pod kwětem hořením swa- zek chlupůw nesaucí: obilky okornatělé. — Mezi obi- lím Ewropy prostřední. ©. , Tu a tam se seje, wětším dílem ale na zelenau píci, protože zrno jest tuze drobné a tudy není wýdajno. O. nahý. A. nuda Lrn. Host gr. 3. £. 43. Owes ta- tarský. Lata jednostranná popostažená; klásky 3—4- kwěté; plewy kratší kwětu : hoření 7—8žilá; kwěty lysé 5 plucha dolení zelinnoblanowitá, kopinatá, ku konci zten- čená, na zádech opatřena osiaau kolenatau, na konci na dwé klaná na ušty štětinowité, od dola až nahoru tustožiláz plucha hoření komolá; osička kláskowá na- há ; obilky nahé, saadně z pluch padající. — Wlasť ne- známá. O. 1139 We Španielfch; Rakansích a Angličanech se seje, protože prý ktaupy z něho udělané jsau lepší jiných owesných. — O. čínský. A. chinensis Fýscher A. nuda chinensis R. et Schult. Rozeznáwá: se stéblem 3"/—4' wysokým. Lata wšestranná, wětwí odstáwajících; klásky dlauhé, odwislé, 4—6kwěté, obyčejně s osičkau welmi | prodlavženau ; plewy kratší klásku, lysé; plucha dolení zelinnoblanowi- tá, silnožilá, na tupém konci krátce 2zubá nebo wy- kausnutozubatá, osinatá, hoření komolá; obilky holé, snadno wypadáwající. — Pochodí prý z Číny. Rozeznáwá se úrodností na slámu ; málo ale dáwá zrna, kte= réž poskytuje dobré kraupy a krupici. U nás nikdež u welikém množ- stwí se neseje, ačkoli naše podnebí dobře snáší, : O. hluchý. A. fatua Ln, Host gr. 2.1.58. Owsina, ow- siha, owsice, newlastně sweřepec. Docela podobný owsu pospolítému; plewy obyčejně dkwété : hoření 9žilá; kwěty kopinaté s; pluchy hnědé, na konci zelenawé ; hoření na konci zubatě na dwé klaná, na zádech osinatá, od do- la až do prostřed žlutawě nebo ryšawě štětinatochlupa« tá, osička srstnatá. — Mezi osením. Kwěle w srpnu. O. Obtížná to čmanina mezi jiným obilím, která nesnadno wy- plemeniti se dá. Zrno není užitečno, O. pýřitý. A. pubescens Lén. Host. gr. 2. € 56. Kořen mrcasatý, příplazivý, mnoboletý, wypauštějící sil ný trs; stébla dole kolenatá, 1"2—3' wysoká, oblá; Ji- sty ploché, dolení obak jakož i pošwy huňaté; lata wše- stranná, hroznowitá s wětwemi obyčejně | nesaucím: klásky ojedinělé, s delšími ale dwě, s doleními obyčej“ ně 3—53 klásky 2—3kwěté; plewa hoření 3žilá, zdéli klásku; plucha dolení wšech dokonalých kwětůw na zádech opatřená osinau kolenatau; waječník na konci jakož i osička chlupatý, chlupy u dola druhého kwětu až k jeho polowici skoro sahající. — Na lukách nej- wětšího dílu Ewrdpy. Kwěle w kwětnu a čerwnu.2f, O. luční, A. pratensis Lín. Host gr. 2. t 51. Po dobný předešlému. © Kořen mnoboletý mrcasatý; listy čárkowité, na líci nejšerpiwější; pošwy oblé; lata staže- ná, hroznowilá: wětwí doleních dwojčatých, hořeních ojedinělých, wšech nesaucích po jednom klásku, dole- ních delších někdy po dwau3 klásky 4—5—, na půdě bujné G—8kwětés pluchy dolení na zádech u prostřed osinaté, hoření 3žilé; waječník na konci jakož 1 osička chlupaté, — Na lukách suchých, kopcech kamenitých, na předlesích po celé Ewropě až daleko k seweru, Kwěte w čerwnu a lipnu. *« O. žlutawý. A, flavescens Lin. Host gr. 3. 1 38. 1110 Kořen mrcasatý, mnoholetý ; stébla přímá nebo kolenos witě wzstaupawá, 11/:—2 wysoká; listy ploché, na kra“ ji šerpiwé, obak anebo toliko na líci krátce huňaté : pošwy dolení často dlauze huňaté; lata wšestranná, rozložená: wětwí delších nesaucích o—8 kláskůw ; ty jsau Skwěté;, menší nežli wšech naduwedených owsných rodů, smačknuté, žlutě zelené, pořídku fialowě peřesté; lesklé; plewy obyčejně kratší klásku: hoření 3žilá; plucha dolení na konci na dwé klaná zuby štětino= witými a nad prostředkem na zádech osinatá; osička kláskowá hustě chlupatá chlupami pluchy kratšími. — Na lukách nejwětšího dílu Ewropy. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Tyto čtwery naposled popsané rody poskytují dobrau píci. O. pestrý. A. caryophyllea 779g. Aira caryophyl- lea Čín. Pl. dan. t. 382. Host gr. 2. t. 44. Kořen jarní malý, mrcasatý, trsnatý; stébla '==1/ wysoká, autlá, přímá, oblaunká, nahoře hranatější, wíce méně drasla- wá 3 listy swinutoštětinowité, krátké, po kýlu a krajích šerpiwé, dolení delší zwadlé; pošwy prodlaužené, pro- sté, hluboce brázdowané, šerpiwé; jazýček prodlaužený, ostraunký, pak laločnatý ; lata přímá, mnohokwětá, po“ tom pořád rozewřená; wětwe roztrojené, wláskowité, hranaté, šerpiwé; klásky drobné, podlauhlowejčité, smačknuté, ostré, lesklé, z nachowa stříbrné nebo ze- leně a bile strakaté; kwěty 2, menší nežli plewy, dole obklíčené chlupy nejkratšími; "'plewy kopinaté, ostré, přístejné, Ižilé, na kýlu šerpiwés pluchy wněšné po- dobné plewám, 2špidlaté, nad zpodinau wypauštějící osinu kolenatau. — Na písčinách., wřesowištích, předlesích po Ewropě celé. Kwěte w kwětnu a čerwnu. 2f. Dobytek howězí a owčí rád se na něm pase, SMĚLEK, KoELERIA, © KOLERIE, Klásky 2— mnohokwěté: kwěty obojaké. Plewy 2, smačknutě člunkowité. Kwěty o 2 pluchách: plucha do- lení z konce celého nebo na dwé klaného hrotitá nebo osinatá osinau štětinowitau, rownau. Čnělky nejkratší; blizny pernaté, po stranách z kwětu čnějící« S.. Ahřebenatý. K. cristata Pers, Avia cristata Lču, Poa cristata Lin. Host gr. 2; €,„ 15. Kořen ozimý, mrca- satý, trsnatý $ stébla mnohá, 1—1/j/ wysoká, oblá, čár- kowaná, nahoře wice méně pýřitá, přímá; listy čárko= wité, ostré, ploché, tuhaunké, po Kraji šerpiwé a brwi- Jé; pošwy oblé, čárkowané; dolení pýřité; jazýček nej- . 1141 kratší ; lata příklasowitá, přímá, wálcowitá, obak ztenče- ná, osa a její díly pýřité; klásky wejčitokopinaté, smač“ knuté, 2-, řídko 3kwěté, lesklé, zeleně a bíle nebo zeleně a nachowěle: strakaté; kwěty delší plew zakončitých, často z konce příosinatých, po kýlu šerpiwých: hoření plewa o 3 žilách, i poboční u prostřed mizí, dolení menší (žilá; plucha wněšná jako plewa dolení, wnilřní ostrá; na konci na dwé klaná, obyčejně menší. — Na pahrbcíchy pastwinách, lukách suchých po Ewropě skoro celé. Kwěte w čerwnu a lipnu.f. © MeErLick, © ArRA, | SČNMIELE, Klásky 2kwěté, někdy s kyptem třetího kwětu no“ žičnatým, pořídku Skwěté, Kwěty wšecky obojaké,. Ple“ wy 2, smačknuté. Pluchy 2: dolení nad zpodinau nebo u prostřed ze zad osinatá osinau ohnutau nebo příro* wnau. Čnělky nejkratší; blizny pérowité, dole z kwě- tu čnějící. M. trsnatá. A. caespilosa Lin. Host gre 2. t. 42, Deschampia caespitosa Brauv. Kořen mrcasatý, mnohos letý, trsoatýs stébla mnobá, 2—3' wysoká nebo wyšší, římá, oblá, lysá; listy čárkowité, zakončité, ploché, tu- fwunké, na lící hluboce brázdowané a šerpiwé, nejdo“ leji mrtnaté; pošwy oblé, čárkowané, lysé; jazýček čnějící, ostraunký, pak rozštipený; lata (—=1'/7 dlauhá, nejwětewnatější, za kwětení -rozestřená, pak stažená; osa šerpiwá; wětwe mnohé, dlauhé, autlé, s wětwičkami kwětaucími nachýlenými; klásky kopinaté, smačknuté, tupé, zeleně nachowě a stříbrně peřesté, ze 2, pořídku 3 kwětůw dole chlupatých složené; plewy po kýlu šer- iwé, na konči nestejně a předrobně pilowané: hoření Šzilá, wětší nežli dolení Ižilá ; pluchy přístejné: wněšná nejtupější, na konci zubatá, sžilá, se žilau prostřední nad zpodkem wycházející w osinu krátkau, rownau nebo maličko probnutau, hoření na konci na dwé klaná, po ohybech wice méně brwitá; osička chlupatá, pak pro“ dlaužená. — Na lukách a palaucích obzwláště wlhkých po Ewropě. Kwěte w čerwnu a lipnu, $. Zmládí dobrá píce, starší ale twrdá; slanží obzwláště k nu« rawení luk Lahnitých; může se pak třikrát sekati$ sláma též do- na klobanky a j. M. prohybaná. A+ flexuosa Lin. Host gre 2. 4. 43. Kořen mrcasatý, mnoholetý, hustě trsnatý; stébla mno- há, o oblá, čárkowaná, lysá, I—1'/1 wysoká i wyš- šíj listy násobeně štětinowité, na líci nejdrobněji pýřilé, he © P po kraji a kýlu šerpiwé, wíce méně tuhé, stéblowé ne“ mnohé, kratší; pošwy oblé, čárkowané, wice méně šerpis wé; jazýček prodlaužený, tupý; často wraubkowaný ; lata kwětaucí odstálá, jindy stažená; osa šerpiwá « zprohybaná jakož i wětwe dlauhé, tenké, branaté, chu: dokwěté; klásky podlaublowejčité, smačknuté; ostré, lesklé, zeleně a bíle nebo zeleně, bíle a nachowě pe* řesté; kwěty 2, málo delší plew, dole chlupaté; plewy kopinaté, ostraunké, Ižilé; plucha wněšná jako plewa; na konci na dwé neb tré klaná, óžilá, se žilau pro- střední nad zpodinau wybihající w osimu kolenatau ,. zkraucenau;, dwakrát delší pluchy. — W lesech a wře- sowištích sebe suchoparnějších. Kwěte w čerwnu a lip“ nu, 4, Dobrá pastwa pro dobytek a jeleny. PALIČKOWICE“ CORYNEPHORUS, © KEULENGRANNÉ: Plucha dolení celá, na zádech opatřená osinau nes zkraucenau, u prostřed klaubnatau; nahoře kejowitau, na kolénku wausatau. Ostatní jako u metlice, P. šedůvá. C. canescens Beauv. Aira canescens Lin. Schk. t. 12. Fl. dan. t. 1023. Kořen mrcasatý wypauští trs; stébla !/>—1' wysoká, přímá, autlá, oblaunká, lysá: listy násobenoštětinowité, přímé, tuhé, šerpiwé; pošwy oblé, čárkowané, šerpiwaunké; jazýček prodlaužený; ostraunký; lata přímá, za. kwětení odstálá, před ním stažená; osa dole lysá, nahoře šerpiwá jako i wětwe její nejtenší zprohybané, dwojčatné, krátké; klásky po- © dlauhlowejčité, ostré, bělawě zelené, pak šedé; kwět kratší plew, krátkými chlupy obklíčené; plewy sta ostré, přístejné, 1žilé, na kýlu šerpiwé ; plucha wněšná wejčítá, ostraunká, Ižilá, na zádech opatřená žlábkem, do něhož se wkládá osina plewy nepřesahující. — Na polích písčitých, neúrodných po Ewropě. Kwěte w "čerwnu až do srpna 4. Tráwa dříwe siwá pak celá šedá. Na písčinách býwá jedinan pící owcím, Podřadí 14. MEDYNKOWITEÉ. HOLCACEAE. MEDYNEK; HoLcvus. © HoNIeGRAS. Klásky ji latě, 2kwěté. Plewy 2; kwět dolení obobojaký, komolý; hoření samčí, na hřbetu opatřený 1743 osinau fownau, pak sehnutau. Pluchy 2; dolení na kon- ci celá. Čnělky nejkratší; blizny pérowité, z dola kwě- tu čnějící. M. wlnatý. H. lanatus Lim. Host gr. 1. t+ 2. Kořen mrcasatý, mnoholetý wypauští hustý trss stébla 2—3' wysoká, přímá, čárkowaná, na hankách, hořejších člán- cích a pošwách hustě pýřitá: listy ploché, obak krátce pýřté po kraji šerpiwaunké; jazýček podlauhlý;: lata přímá, za kwětení odstálá: osa a wětwe její a wětwičky odstále pýřité; klásky smačknuté, bělawě zelené, oby“ čejně ponačerwenalé, bezleské; © plewy delší pluch, kopinaté, ostré, hrotnaté, na zádech, nahoře po krajích a po 2 žilách pobočních pýřité; osina kwětu hořeního wyniklá pod koncem, prohnutá, w plewách zawřená, — Na lukách a palaucích až na Alpy wzstupuje, skoro po celé Ewropě a Americe sewerné. Kwěte w kwětnu až do srpna. f. Někteří jej wychwalujíce co přewýbornau píci, séti poraučejí, jiní ale jej mají za tráwu sotwa pro owce dobrau. M. měkký. W. mollis Lín. Host gr. t, 3, Podobá se předešlému ; kořen má ale oddenek plaziwý; nať wšecka docela lysá, nejwýš malíčko pýřitá; osina kwětu sam“ čího kolenatá, z klásku čnějící. — W lesech, křowis štích. Kwěte jako předešlý. Užitek nepatrný, Owsíh. ARRHENATHERUM. © GLATTHAFER. Klásky na latě rozpostawené, 2kwěté, Kwět dolení samčí na zádech opatřený osinau kolenatau. Kwět ho- ření obojaký, komolý nebo pod koncem krátce osina« tý. Čnělky žádné; blizny pérowité, nad dolejškem z kwětu čnějící. O, wywýšený. A. elatius Presl, A, avenaceum Beauv. Holcus avenaceus Scop. Avena elatior Lín. Host 2. t- 49. - Owes francauzský, metlice [rancauzská. | Franzósisches - Raygras. Kořen mrcasatý, mnoholetý ; stébel několik, 2— 4“ wysokých, přímých, oblých, čárkowaných, lysých, jednoduchých ; listy čárkowitokopinaté, ostré, slóché, obak šerpiwé: pošwy oblé, čárkowané, někdy šerpi« waunké; jazýček krátký, tupý, brwitý 3 lata přímá, za kwětení rozewřená, dříw a po tom stažená, klasowitá; klásky zelenawě bílé, 2kwěté; plewy kopinaté, ostré, hoření wětší, 3žilá, dolení Ižilás plochý stejné : wněšná na konci obyčejně na dwé klaná, žilá, žíly prostřední w osinu prodlaužené, ježto z kwětu ssmičího wyniká nad : : 110 1744 zpodínau a jest dwakrát jeho samého delší, kwětu obo- jakého nejkratší pod koncem wyniká. — Na lukách, pa- stwinách, w sadech po celé Ewropě. Kwěte w čerwnu až do srpna. 4. C Proměňuje se s hankami lysými nebo huňatými, klásky osin dlavhých, krátkých anebo nejkratších, a obzwláště bankami 3-—2 nej- dolejšími hlízowitě ztlustlými (8 bulbosum, Holens. bulbosus Willd). Tráwá ta náleží k nejlepším pícním; dáwáť pro swan wýšku přemnoho sena; protož s jinými trawami slanží k dělání úmyslných luk. : STRDOWKA. © MELICA, © PERLGRAS, Klásky latěné, složené z 1—2 kwětůw obojakých a několika zakrnělých nijakých. Kwěty obojaké dolení 2 různotwaré nebo jediný, Plewy 2. Pluchy 2, pak chru- stawé, komolé. Čnělky mírně dlauhé; blizny při zpodi- ně čnějící. S/. chýliwá. M. nutans Lin. Host gr. 2. t 10. Kořen plaziwý, mnoholetý; stébla autlá, přímá, dole smačknu- tínká, „nahoře 3hraná, 1—1'; wysokás listy čárkowito- kopinaté, zakončité, ploché, nejdoleji na líci, a nejho- řeji na kýlu šerpiwé, nejdolejší pometawé, hořejší zpo- nenáhla delší; lata stažená w hrozen jednoduchý, jed- nostranný ; pošwy skoro dwojsečné, hluboce čárkowané, šerpiwé; jazýček nejkratší, uťatý; klásky wejčité, wisuté, 3Skwěté, zelené, ponachowělé; plewy přístejné, wejčité, nadduté, šžilé ; kwěty 2 dolení obojaké, hoření nijaký ; pluchy chrustawé, dolení plewě podobná, ostřejší ale, obyčejně 7žilá, hoření menší, zelenawá, na ohybech nej- autleji brwitás; kwět nijaký kyptowitý, čihowitý, o 2 luchách chrustawých bělawých. — W hájích a.na před- esích po Ewropě. 4. Pastwa dobrá pro owce, kozy a zwěř čerwenau. Podřadí 15. - KOSTŘAWOWITÉ. © FESTUCACEAE. TRŘESLICE. BRIZA. © ZITTERGRAS. - Klásky. latěné, stopkaté, 3—mnohokwěté. | Plewy 2, kratší anebo zdélí nejbližší pluchy. Kwěty dwojřadé, hustě střechowité, komolé, 2pluché: plucha dolení wej- čitá, tupá; nafauklobřichatá, dole ušatosrdčitá, Waječník lysý; čnělky krátké; blizny pérowité, po stranách ze kwětu čnějící. a o A T, MSDE 1745 T. prostřední. B. media Lin. Host gr. 2. 4 29. Tře- sulka. Oddenek mnoholetý, malíčko plaziwý, mrcasatý; stéblo ojedinělé, přímé, 1—1'/“ wysoké, hladké, lysé jako ostatní dílowé; listy čárkowitokopinaté, ploché, obak a po kraji šerpiwaunké; pošwy hladké; jazýček překrátký uťatý ; lata přímá, odstálá, řídká, wětwí niťo- witých, wětwiček přetenkých, zprobybaných ; klásky sil- ně smačknuté, přísrdčitowejčité, 5—9kwěté, na wětwič- kách wisuté a nejslabším pobnutím se třesaucí; plewy přírownowážně odstálé. — Na lukách po celé Ewro- pě a sewerné Americe. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Tráwa ta ozdobná ráda jest widěna na lukách, dobrau pící jsanc, Mrnučka. | ERAGROSTIS. Klásky latěné, mnohokwěté, Plewy 2, kratší nej. bližšího kwětu, padawé. Kwěty wejčité nebo kopinaté, na zádech kýlatosmačknuté; po kraji břichaté. Plachy 2, wněšná padawá, hoření s osau stálá. Waječník lysý; čnělky krátké; blizny pérowité, u dola kwětu čnějící. Osička nerozpadawá na články. M. obecná. E, poaeoides Brauv. Poa Eragroslis Lůu. Host gr. 2. t. 69. Kořen jarní, mrcasatý wypauští mno- bo stébel !/2—1/ wysokých anebo wyšších, wzstaupa« wých, oblých, lysých ; listy čárkowité, zakončité, ploché, po kraji šerpiwé, dole obak roztraušeně chlupaté; mí- sto jazýčku řada chlupůw krátkých; lata přímá, odstá“ lás osa jako wětwe ojedinělé nebo dwojčatné zprohy= baná, šerpiwá; klásky kopinatočárkowité, 8—20kwěté; kwěty tupés pluchy doleni S-—óižilé, se žilau jednau poboční silnau. — Na polích, pahrbcích wýslunných w Ewropě prostřední a jižné, Kwěte w čerwnu až do srpna. O. Před kwětením dáwá pastwu owcím dosti skrownau, M. abysínská, E. abyssinica Línk, Poa abyssinica Jacg. rar. te 17. Tefď Bruce út. ed. germ. 5, t. 24. Kořen letní, mrcasatý; stéblo 1—2 wysoké, kolenowitě nad- hnuté, položené a wětewnaté, příhranaté, nejlysejší; li- sty nejdelší, přeauzké, lysé, na konci příswinutošídlowité, ostré, na rubu silně kýlaté; pošwy lysé: jazýček krátký, tupý, náryšawý; lata stejná, za kwětení odstálaunká, pří- má, potom nicí: wětwí dlauhých, přípřesleněných, wlás= kowitých, zprohybaných, šerpiwých; klásky 4—5kwěté, čárkowitokopinaté, bledě zelené, nachowě naběblé; ple- wy kopinaté, kýlaté, džilé, nejostřejší, stejně dlauhé a 110* 1146 kratší pluch, lysé; kwěty kopinatés pluchy dolení člun- kowité, kýlaté, džilé. — W Abysinii. O. | i Tamtéž se i seje a semeno její potřebuje jako jiné obilí na máauku, LirNicE. © PoA. © ŘISPENGRAS, Klásky latěné, stopkaté, 2—mnohokwěté. Plewy 2, kratší nejbližší pluchy. Kwěty wejčité nebo podluhowa- té, na hřbetu kýlowitě smačknuté, se článkem swým, na nějž osička se rozsýpá, padawé ; pluchy 2, komolé, L. luční, P. pratensis Lin. Host gr. 2 t 61. Od- denek mnoholetý, plaziwý, mnoho wýběžkůw wypauště- jící; -stébla přímá, 6"—4 wysoká i s nejhořejšími po- šwami oblá a docela lysá; listy stébelní na líci a kraji šerpiwaunké, na rubu lysé; jazýček krátký, uťatý ; lata rozkladitá; klásky wejčité, 3—4kwěté; kwěty na zádech a krajích busiě pýrité, oddělené, dlauhau wlnau. spo- jené; plucha dolení příwystálá, sžilá. — Na lukách, pa- stwinách, tráwnících, podlé cest, na mezích, až na Al- py po celé Ewropě a Asii a Americe sewerných. Kwě- te w kwětnu a čerwnu. %, Mnoho odrodků co do welikosti wšech dílůw ; co do barwy jest stkwěle zelená nebo siwá. Hlawnější odrodky jsau A širolistá (la- tifolia Woeihe) ; listy kořenowé kratší a širší, ploché a jako ostatní díly siwé; y úzkolistá (angustifolia Koch. P. angustifolia Lim, Leers, t. 6. f. 3.); listy kořenowé násobené nebo swinutoštětinowité, Na místech hubených suchých, L. obecná. P, trivialis Lin. Host gr. 2. t. 62. Kořen mnoholetý; mrcasatý, bez wýběžkůw; stébla 1—3 wy- soká, přímá nebo wzstaupawá; listy obak a po kraji šerpiwé; jazýčky hořeních pošew welmi prodlaužené, ostré s; lata rozestřená; klásky wejčité, obyčejně 3kwě- té; kwěty lysé, toliko nejdoleji slabě. chlupaté; pluchy dolení wynikle 5žilé. — Na lukách a pažitech wlhkých jako předešlá rozšířená. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. . -Tyto dwoje rody náležejí k nejobecnějším našinským trawám a k nejoblíbenější píci dobytka, Netoliko rostau samy ed sebe na lukách, anobrž i s jinými wyséwají se na lanky strojené. © L. jará. P. annua Lin. Host sr. 2. t, 64. Kořen jarý, mrcasatý, bez wýběžkůw; stébla t2— wysoká, dole wětewnatá, úkosně wzstupující, smačknutá, dole někdy kořenující; jazýčky nejhořejší podlaublé; lata - příjednostranná, rozewřená: wětwí lysých, ojedinělých nebo dwojčatných, pak sehnutých ; klásky podlauhloob- wejčité, 3—7žilé, na koci příblanowité. — Na „místech obdělaných a nezdělaných, podlé cest, domůw na uli- eo 0 okné jes" E NN" dy -DRSNÝ 6" O by Be EJ $ lu ai 1141 cích, wšude po Ewropě. Kwěte po celý rok, ledaby wšecko mrazem křehlo. ©. Proměňuje se kláskami peřestými. P, supina Schrad, Host 2. t. 07. “ Dáwá dobré seno, bywši naseta, OpEmkKA, GLYCERIA, | SŮSSGRAS, Klásky manohokwěté, latěné. Plewy 2, uťaté, po kraji blanowité, kratší nejbližší pluchy, Plucha dolení na zádech zoblená, u wnitř nabřichatělá, na konci tupá. Ostatní jako u lipnice, O. ztepilá. G. spectabilis Mert. et Koch. Poa agua- tica Lin: Host gr. 2 © 60.. Oddenek mnohboletý, plazi- wý; stébel wice, 4—6 wysokých a wyšších, přímých, " přísmačknutých, lysých; listy čárkowitokopinaté, zakon-- čité, rowné, kýlaté, tuhé, po kraji a nahoře na kýlu šerpiwé, na odnožích skoro zwýší stéblas pošwy pří- smačknuté, lysé; jazýček krátký, tupý; lata ozdobná, stejná, přímá, nejwětewnatější ; klásky čárkowité, oblaun- ké, pak smačknuté, z kwětůw 5—9 prostých, stářím wzdálených, zelenawých, hnědě a nachowěle naběhlých ; plewy nestejné, tupaunké, blanowité, lesklé, (žiléj plu- cha dolení podlauhlowejčitá, tupá, o 7 tlustých wystá- wajících žilách, wnitřní podobná, užší ale, na konci na dwé klaná nebo wykrojená. — We wodách stojatých a podlé jejich břehůw po Ewropě. Kwěte w lipnu a srpnu. %4$, Z mládí dobrá píce; stará na došky, O. zblochan. G. Auitans AR. Brown, Westuca fuitans Lin. Host gr. 2. 4. 11. Zblochan. Oddenek plazivý ; stébla rozdílně dlauhá, úkosně wzstaupawá, z doleních hanek kořenující a wětewnatá, oblosmačknutá, lysá, až pod latu pošewnatá; listy čárkowité, ostré, kýlaté, po kraji a nahoře po kýla šerpiwé, dolení plawající, hoře- ni přímé; pošwy přísmačknuté, přílysé, čárkowané ; ja- zýček čnějící, nejtenší, ostrý 3; lata jednostranná, přímaun“ ká: wětwe dříwe přitlačené, pak rozewřené a konečně wice méně odstálé; klásky k wětwičkám přitlačené, Čár= kowité, oblaunké, tupé, zelenawé, kwětaucí smačknuté 3 kwětůw 7—11, prostých, pak odlehlých; plewy nestejně wejčité, blanowité, tupé, Tžilés © plucha dolení podlau- blowejčitá, tupá, na konci blanowitá, Uustě 7žilá, — W příkopech, potocích ponenáhlých, po Ewropě. Kwěte od jara až do podzimku. 4. 1748 Dobrau dáwá píci, W Polsku a Slezsku obzwláště ji sejí pro © zrno, jež nazýwají manu nebo wrabčí proso, a jako rosičku potře- bují. Když zrno uzrálo, sekají tráwu pod wodau, nechají uschnauti, načež semeno we stupách opichají. O. metlicowá, G. aguatica Presl. Aira aguatica Ln. Host gr. 2. t. 41. Oddenek plaziwý; stéblo dole koře- nuje a na wětwe se rozděluje, úkosně wzstupuje, zwýší 1, oblaunké, lysé; listy čárkowitokopinaté, tupaunké, ploché, lysé, po kraji šerpiwaunké + pošwy přísmačknu- té, běwné, lysé ; jazýček ostraunký; lata přímá, stejná, pak rozestřená; klásky čárkowité, obyčejně 2kwěté : kwěty podluhowaté, tupé, delší plew tupých, na konci zejkowaných, jichž dolení menší, tžilá, hoření wětší, 3ži- lá 3 plucha dolení o 3 wysedlých žilách, — We wodách stojatých, též na písku owlažowaném po Ewropě. Kwě- te w čerwnu a lipnu. 4. Poskytuje dobré a sladké seno. BEzKOLENEČ. © MOLINIA. © STEIFHALM, Klásky latěné, 3—4kwěté. Plewy 2, kratší kwětu nejbližšího. Pluchy 2: dolení z dolejška u wnitř břicha- tého homolowitá, na zádech polowálcowilá, ostrá, ko- * molá. Ostatní jakou lipnice. B. modrý. M. caerulea Moench. Melica caerulea Lz, Kořen mnoholetý, složený z mrcasůw wíjawých, tu- hých 5; stébla 1'/2—2 wysoká, přímá, tuhá, toliko nejdo- leji hankau jedinau, pořídku dwěma opatřená, oblá, ly- sá ; listy čárkowité, žlabowité, pak ploštější, tuhaunké, zá- končité, nejdoleji na lici na rubu nejwýš po kýlu šerpi- wé, nad samau pošwau opak wausaté; pošwa oblá, lysá, . krátká, přeřídko 2, takže nejwětší díl stébla nahý; jazý- ček nahrazený řadau nejkratších chlupůw; lata wíce mé- ně stažená, řídko odstálá, stejná, přímá, Gpalečná ; klá- sky přímé, podlauhlowálcowité, zeleně a nachowě nebo zeleně, fialowě a nachowě peřesté, před kwětením oblé, - za kwětení smačknuté kwěty odstálýmis plewy wejči- okopinaté, tupé, 3žilé. — Na bahnech, pastwinách a ich mokrých, bařinách. Kwěte w lipnu a srpnu. %4. Stébla bezuzlá hlawně potřebují k čistění trysek čili céwek cowých. Tu a onde dělají z nich trwanliwé klobauky a jiné čteniny. ŘízNAčČKA, © DaCTYLIS. © KNAULGRAS, © Klásky latěné, klubečnatě sblaučené, krátkými wět- wičkami podepřené, 2—kwěté. Plewy 2. Kwěty kýla- 1149 tosmačknuté, nestejnostranné, na konci ke straně wnitř- ni ohnuté, na konci celém nebo wykrojeném krátce osinalé. © "A Ř. obecná. D. glomerata Lin. Schrebe gr. 1 t. 8. f. 2. Host gr. 2. t. 94. Kluběnka uzlitá. Kořen tlustý, twrdý, mrcasatý, trsnatý, bez wýběžkůw 3; stéblo 11—2 wysoké, přímé, lysé, příoblé; listy tuhé, čárkowité, za“ končité, nejšerpiwější; pošwy smačknuté, šerpiwé; jazý- ček prodlaužený, pak roztřepený ; lata jednostranná, přímá, za kwětení rozewřená, jindy stažená; osa a její dily šerpiwé, po hranách brwité ; klásky shlaučené, šer« piwé, 4—41kwěté, zelené nebo nachowěle naběhlé; ple- wy klásku menší, kopinaté, zakončité, smačknuté, wětší ožilá, na kýlu brwitá, na jedné straně naddutá a širší, na druhé užší a rowná; plewa dolení nejužší, stejno- stranná, Ižilá; pluchy dolení kopinaté, zakončité, sžilé, jako plewa hoření nestejnostranné. — Na lukách a pa- lauzích w Ewropě celé, Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Jest odrodek celý siwý. Dáwá píci twrdau a Ššpatnau.- Psi nažrawše se jí dostáwají pro šerpiwost jejího listí dáwení, Ponáška, © CyNosugUs. © KAMmcRas, Klásky na latě klasowité, 4—5kwěté, podepřené oj mnohými, střídawými, dwojřadými. Ostatní ja- o u kostřawy. P, hřebenatá, C. cristatus Léa. Schreb, gr. 1. 6 8. /- 4. Host 2. 1 96. Kořen mrcasatý, mnoholetý, trsnatý 5 stébla I—1'// wysoká nebo wyšší, přímá, jednoduchá, tenká, oblá, nejlysejší, nahoře nahá; listy auzké, čárko- wité, zakončité, dříwe kýlaté, pak ploché, na líci dole a o kýlu šerpiwé; pošwy oblé, čárkowané, nejlysejší ; jazýček krátký, uťatý, wraubečkowaný ; hrozen klasowi- tý, jednostranný, '2—2" dlauhý; klásky podlauhlé, smačknuté, pak dwojřadé; plewy obalující čárkowito- kopinaté, note, komolé, Ižilé; plewy wlastní kwětu menší, jako obalující; pluchy dolení zelené, wejčitoko- pinaté, zakončité nebo w nejkratší osinu zakončené; n zádech nadduté, šerpiwé, nepatrně sžilé, — Na suchýt a wlbkých pastwinách a lukách, w sadech po Ewropě. © Kwěte w čerwnu. a lipnu, k. kA Na suchých místech slauží owcím pastwau. "E KosrkAWA. — FESTUCA, | SCHWINGEL, Klásky latěné nebo brozněné, mnohokwěté, Kwě- 1150 ty kopinaté nebo. kopinatošídlowité, na zádech zoblené, se žilau wystáwající nebo bez ní, Ostatní jako u lipnice. | K. owčí. F. ovina Em. Kořen mrcasatý, mnoholetý, trsnatý; stébla '(z—1' wysoká nebo wyšší přímá, tenká, nahoře čtyrhraná, lysá nebo jako osa i její díly šerpi- wá 3 listy násobené, wlasowité, tuhé, jakož i pošwy lysé wíce méně šerpiwé; pošwv přísmačknuté ; jazýček pří- dwojuchý ; lata malá, přímá nebo jednostranná, chudo- kwětá, za kwětení odstálá; klásky drobné, podlauhlé, smačkauté, zelené nebo ponachowělé, 4—5kwěté; kwěty kopinaté; plewy kopinaté, ostraunké, nestejné: dolení . menší, Ižilá, hoření 3žilá; plucha hoření zakoačitá, ko- molá nebo opatřená osinau delší nebo kratší, nejwýš co polowina pluchy dlauhau, nepatrně džiláz plucha hoření podlauhlokopinatá, na konci 2zubá. — Na lu- kách hubených, pastwinách, až na nejwyšší Alpy. Kwěte w kwětnu a čerwnu, 4. ; Mnoho má odrodkůw; nejznamenitější jsanu tyto: «) obecná, vulgaris Koch, F. tenuifolia Schrad. Listy zelené nebo nasiwčlé, nej- tenší, šerpiwaunké nebo šerpiwé; klásky menší, krátce osinaté. £$) tiordaunká, duriuseula Koch. F. duriuseula Lin. Host 2. t. 83. F. stricta Host gr. 2. t. 86. F. hirsuta Host gr, 2. t, 61. J. dura Host gr. 2. t. 87. F. ovina Schrad. Wyšší ; klásky wětší ; listy zelené nebo nasiwělé, tenší nebo tlustší, tuhé nebo podkřiwené. y) siwá, glauca Koch. F. glauca Schrad. F. pallens Host 3. t. 38. Listy siwé. Wšecky ty odrodky slauží wýbornau pastwau owcím. K, luční. F. pratensis Huds. F. elatior Lin. Schreb. gr. I, € 2. Host gr. 2. © 19. Mrwka, kostřawa. Odde- nek krátký, krátce mrcasatý nebo skoro plaziwý 3 stébla přímá nebo kolenowitě wzstaupawá, 2—3“ wysoká, lysá, jako ostatní dilowé; listy ploché, dolení hladké, hoření obak a po krajích šerpiwé, na ústí po obojí straně opa- třené .auškem šídowitým , často srpowitě prohnutým ; jazýček překrátký ; lata běwná, jednostranná, přímá ne- bo nici, za kwětení odstálá, jindá stažená: wětwí šerpi- wých, sochatých, jichž jedna krátká, o 1(—2 kláscích, druhá hroznatá, o 3—5 kláscích ; klásky čárkowité, 5— 10kwěté, zelené, někdy fialowě peřesté; plewy kopinaté, ostré nebo tupaunké; plucha dolení wejčitokopinatá, 5- čilá, na konci zaubkowaná a pod ním brotitá nebo ko- 7 molás waječník lysý. — Na lukách, pažitech, podlé po- tokůw, příkopůw, po celé skoro Ewropě a sewerné Americe. Kwěte w čerwnu a lipnu 4. Pícní tráwa wýborná a welmi wýdajná; s jinými trawami smí- šená slauží k zakládání úmyslných luk. K. wywýšená. F. elatior Smíh. F, arundinacea Schreb. 1751 Bromus littoreus JFidld. Host gr. 2 4 8. Podobá se předešlé ; stébla její wyšší (3—6)3 lata rozkladitá, na- chýlená : wětwi šerpiwých, dwojčatných, wětwičkowa- ných, nesaucích 5—10) kláskůw, jenž wejčitokopinaté, 4—ókwětés pluchy dolení pod koncem hrotité nebo " komolé, — Na lukách w rozždí, na březích po celé Ewropě, Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Jsanc tužší a twrdší nedáwá tak dobrau píci jako předešlá, Hlawně se hodí na mokré lauky w nížinách, Mnawka, BRACHIPODIUM, © ŽWENKE. Wšecko jako u kostřawy; plucha ale hoření po kraji štětinkami tuhými hřebenatobrwitá. © M. prapořítá« B. pinnatum Beauvw. Festuca pinnata > Moench. Bromus pinnatus Lín, Host gr. |, t« 22. Kryto- prašník, Celá nať žluté zelená; oddenek plaziwý 5; stébla trsnatá, 1"/7 wysoká nebo wyšší, wztyčená, oblá, jedno- duchá, lysá ; listy tahaunké, čárkowité nebo čárkowito- kopinaté, zakončité, ploché, šerpiwé, wíce méně pýřité ; pošwy oblé, chlupy krátkými, sebnutými buňaté nebo lysé; jazýček sotwa čnějící, tapý, brwitý; hrozen klaso- witý, I—'/ž“ dlauhý, přímý nebo malíčko nachýlený, dwojřadý; klásky mnohočíslé, čárkowité, příoblé, pak malíčko smačknuté, 7—1Ikwěté, pýřité; plewy kopinaté, ostré, menší 3žilá, wětší Tžilá; pluchy wněšné proti konci bžilé, ukončené osinau obyčejně jich kratší, wni- třní sotwa kratší, uťaté, často wykrojené, — Na lukách, podlé plotůw, na auwratech Ewropy prostřední, Kwěte w čerwnu a lipnu, 4, Sweher, Bnomus. © TnEsre. Klásky mnohokwěté. Plewy 2, nejbližšího kwětu © kratší. Kwěty o 2 pluchách: plucha dolení pod koncem (7 osinatá osinau rownau nebo podhnutau. Waječník na - konci chlupatý, z přední strany nad prostředkem wypau“ - štějící čnělky krátké; blizny pérowité, proti dolejšku - kwětůw čnějící. S. žíný. B. secalinus Lén. Host pr. („t. 12. Sweřep, šweřep, swěřepec, šweřepec, stoklasa. Kořen mrcasatý, - letní; stébla 2—3 wysokáz přímá, oblá, lysá, ná han- kách wíce méně pýřitá; listy čárkowité nebo kopinato- čárkowité, zakončité, odstálé, ploché, dole a obak po - žilách obzwláště šerpiwé, wíce méně brwité, po. líci chlupami potraušené; pošwy oblé, lysé ; jazýček tupý, - 1752 pak ušetnatý; lata 3—4, řídko 6“ dlauhá, odstálá, za kwětení obyčejně přímá, pak na konci nachýlená, klá- sky podlauhlowejčité, řídko wejčitokopinaté, dříwe oblaun- ké, pak smačknuté, 1—13kwěté, kwětůw oddělených, obdálnaunkých; plewy podlauhlowejčité, ostré; po kra- ji blanowité: hoření Tžilá, wětší nežli dolení Sžilá ; plu= cha dolení eliptičná, tupá, po kraji blanowitá, na hřbetu zoblená, lysá, 1 —, řídko 9žilá, pod koncem na dwé klaným opatřená osinau zprohybanau, obyčejně kratší 5 wnilřní zdélí wněšné, užší ale, celá nebo 2zubá; obilka s pluchama srostlá. — Na polích a rolích po celé Ewropě. Kwěte w čerwnu a lipnu. O. Obtížná to čmanina w obilí, obzwláště w žítě, jíž chléb hoř- kne, ačkoli neškodí. Powídají, že zrno její kuřata moří. © Koňům ale dáwá dobrau píci. Jindá panowala powěra, že totiž obilí na Špatné, wápenné půdě proměňuje se we sweřep. S. měkký. B. mollis Lin. Schreb, gr. 1. 64 6. £ 1. Host gr. 4. ©. 19. Kořen mrcasatý, ozimý; stéblo 2' wysoké nebo wyšší, přímé, nahoře obyčejně jakož i na hankách též wíce méně pýřité; listy čárkowité, zakonči- té, ploché, dole šerpiwaunké, obak pýřité, jakož 1 po- šwy oblé a jazýček krátký, tupý, pak ušetnatýs lata 2— 9" dlauhá, přímá, stažená, za kwětení odstálá nebo ro- zewřená, plodonosná obyčejně nicís osa, její wětwe a klásky pýřité; klásky podlauhlowejčité, ostré, přísmač- knuté, siwě zelené, 5—10kwěté, střechowité, plodonosné krajemi střechowitě se kryjící; plewy ostraunké, blano- witoobraubené, sotwa kýlaté, nestejné: wětší wejčitoko- pinatá, 7žilá, menší užší, ostřejší, 3žilá ; plucha wněšná elíptičnokopinatá, tupá, blanowitě obraubená, na zádech zoblelá, žilá, pod koncem na dwé klaným opatřená osinau rownaunkau; wnitřní menší, na konci na dwé klaná.„— Na lukách, pastwinách, na zdech, podlé cest po Ewropě. 4. : Dobrá pastwa pro owce. Též upewůuje homok či wátý písek. S. polní. B. arvensis Ltn. Host gr. |. £. 14, Kořen mrcasatý, letní; stébla ojedinělá nebo trsnatá, 2—3' wysoká, přímá, oblá, po hankách lysá nebo pýřitá ; listy čárkowité, chlupy roztraušenými huňaté, obzwláště dole šerpiwé; pošwy oblé, wice méně pýřité; jazýček krátký, tupý: lata '/2- dlauhá, mnohokwětá, za kwětení přímá, nerozkwětlá a odkwětlá na konci nachýlená : wětwí pro- dlaužených, tenkých, zprohybaných, šerpiwých, jedno- duchých anebo wětewnatých; proti konci příztlustlých 5 klásky kopinaté, ostré, smačknuté, někdy nepatrně pý- 1753 řité, lesklé, zelenawé, 9— Ilkwěté, střechowité; plewy ostré, smačkauté, po žilách šerpiwé: wětší eliptičnoko- pinatá, óžilá, menší kopinatá, džilá; plucha wněšná bla- nowitě obraubená, na zádech zoblelá, 7žilá, pod kon- cem na dwé klaným opatřená osinau' buď co plucha dlanhau nebo trochu delší, rownau 3; wnitřní menší při- dwojzubá. — Na polích, rolích přeobecný po Ewropě, Kwčte w čerwnu a lipnu. ©. Čmanina w rolích obtížná; dáwá ale dobrau píci a může se wysíwati na lauky, CEWOLA. | ARUNDINARIA, | STRAUCHSCHILF, Klásky latěné, 5ó—kwěté. Plewy 2, nestejné. Kwěty nožičnaté. Pluchy 2: dolejší nejostřejší, na dwé zuba“ toklaná, Okwětí o 3 lupenech kopinatých, celých, ly- sých. Wajeéník ostrý. Čnělka 3dílná ; blizny 3, pérowité. C. hrubosemenná, A. macrosperma Mícho. am. |. p 74. Miegia macrosperma Pers. Ludollia macrosperma IFilld. Stéblo stromowatělé nebo podkřowatělé, zwýší bambosu, hladké, lysé; listy přidwojřadé, stejnobarwé, © čárkowitokopinaté, obak zelené, hladaunké; lata koneč- ná, příhroznowitá, welmi složená, přímá, — W Karolině a we Floridě podlé Misisipi řeky. Rod pro welikost semena ode wšech rozdílný, Bamnos, Bampusa. © BAMBUSROHR. Klásky mnohokwěté, chomáčené a latěné, dole po- depřené listeny plewowitými ; kwěty dolení obojaké, ho- ření samčí, nižádný, osinatý, Okwětí 3lupenné. Tyčinek 6. Čnělka 1 dlauhá, o bliznách 2—3 niťowitých, pé. rowitých. Obilky holé, ň B, rákosowitý, B. arundinacea Netz. Bambusa arun- - dinacea /Filid, Rorb. 1, 19. Arundo Bambos Lín, (dílem) Arundarbor vasaria s. Bula Java. Rumph. Z. jednoho kořene wychází 10—100 stébel 10—20“ wysokých, dole 4—6" w průměru tlustých, dutých, dřewnatých, mnohý“ mi bankami přetržených, z nichžto wynikají po swazcích (2—3) wětwe welmi rozdělené na wětwičky; trny dwoj= čatné nebo trojčatné na hankách wětwowých nestejné, s jedním delším, silným, ostrým, přísehnutým, někdy žádné ; isty dwojstranně rozpostawené, na nejmladších wětwich pří lížené, krátce řapíkaté, široce kopinaté, '/:— 1“ dlau= 16, M —1'jř“ široké, autle zakončité, lysé a hladké, po kraji šerpiwé, siwé; pošwy příplsťowité, na ústí obak s 1754 několika chlupy krátkými ; lata welikánská z wětwí tu- bých, rozewřených, na nichž klásky obyčejně trojčatné, sedawé, na dwě řady rozpostawené, tuhé, čárkowitoko- pinaté, '/2—1“ dlauhé; listeny, jenž je podporují, wejči- té, tupé, krátce hrotité, nahoře mnohožilé, a tu po krají brwité; obilky welikostí a twarem podobají se owsu. — W Indii wýchodní celé lesy dělá. B. obecný. B. vulgaris 7Vendl coll, 2. t. 41“ B. a- rundinacea Ai. (exel, syn. Rorb). Arundo Bambos Lr. (dilem). Sázený wypauští z kořena mnoho stébel pří- mých, bezbraných, 2)—30 wysokých, co rameno dět- ské tlustých,- mnohými hankami přetržených, oblých; dříwe jsau jednoduchá a zcela přikrytá pošwami zele- nými, přitlačeně nahnědle srstnatými ; když pošwy opad- nau, wyrostají z hanek střídawě wětwe mnohé, polopře- sleněné, odstálé nebo sehnuté, '/£—?% dlauhé, jednoduché nebo rozdělené, kwětonosné; listy na koncech wětwo- wých (4—10) dwojřadé, odstálé, čárkowitokopinaté ne- bo kopinaté, na líci a kraji šerpiwé; pošwy mnohem delší článkůw wětwowých, dole oblé, trubkowitoswinuté, nahoře zlehka smačknuté, uťaté, dříwe mrtnaté chlupy wíce méně hojnými, pak olysající; jazýček blanowitý, krátký, kožowitý, uťatý, krátce brwitý; kwětenstwí welmi roměnliwé: hned jest lata kořenowá, bezlistá, 23—4“ dlauhá, klaubnatá, na každém klaubu nesaucí přeslen z kláskůw směstnaných, nebo jest stwol kořenowý, I—1“ wysoký, na jehož klaubech klásky nejmnožší polopře- slenowitě strbaulené, nebo klasy wynikají z nejdolejších hanek nebo na konci wětwí, složené z kláskůw pře- mnohých, přesleněných 3; klásky kopinaté, 4—12kwěté, dole podepřené několika šupinami čili listeny perga- menowými nebo papírowitými, wejčitými, tupými, s hro- „tem poddatými, kýlatými, žílnatými 3; plewa jediná, wej- čitá, ostrá, hrotitá, sotwa kýlatá, po kraji od prostředka až na konec drobně brwitá, wně lysá, u wnitř pod koncem přitlačeně chlupatá; pluchy wněšné podlauhlo- wejčité, špidlatozakončité, bezkýlé, 13—1Ižilé, papíro- wité, wnitřní málo kratší, blanowité, bělawé, 2kýlé. — W obojí Indii. B. trnatý. B. spinosa Roxb. Wy Rheedď. 1. £. 16. Ar rundarbor Růmph 4. p. 14. Arundo Bambos Lčn. zm. Burm. ind. 41. Bheru Bangsa, Stéblo ztepilé, tuhé, pří- mé, na hankách ozbrojené trny silnými dwojčatnými nebo trojčátnými; wětwe nejkratší dwojřadé; pošwy mrtnaté, přes list prodlaužené, na ústí brwité; listy na P S 0 B NO 1155 líci hned nahé, hned šerpiwé chlapy řídkými, přitlače« nými, na rubu nahé; lata konečná, běwná z wětwí odwi- slých, klaubnatých, jednoduchých ; klásky na klaubech shlaučené, kopinaté, střechowité: kwěty dolení nijaké, s pluchau woitřní malíčkau, hoření samčí pluch 2 wejči“ tých, wněšné přeweliké, wnitřní tenké, po krajích ochli- pené a na ohybech brwité, — W lesech. Indie jižné ; též se sází, ačkoli pořídku. B. polní. B. agrestis Potr. Arundo agrestis Lour, Arundarbor spinosa s. bulu buduri, teba teba Rumph4. (. 8. Stéblo dřewnaté, nejtwrdší, příoblé, wijawé, na 30" wysoké , ztlauští ramena; hanky wystáwajícís články krátké, u wnitř nehrubě prázdné, často docela hutné; wětwe střídawé, mnohočíslné, dolení hustší, oblaukowité, zmatené ; trny nejmnožší tlusté, roztraušené, křiwé 3 listy čárkowitokopinaté, malé, lysé, čárkowané, roztrau= šené; řapíky dlaubanké, tenké; lata přímá, konečná, nesaucí klasy krátké; klásky Ikwěté; prašníkůw 6 nej- delších, přísedawých; blizny 2 na čnělce; obilka po- dluhowatá. — Na wrších a na místech suchoparných, opustlých, po celé Kočinčíně, -Čo nejmnožší rody toho řádu mají skrownau wýšku, řewní bambosowé postawau obromnau s palmami, Jměním nejwíce podoba« jí se našinskému rákosu, ačkoli jej daleko wýškan přesahují. Užitek jejich a jmenowitě bambosu rákosowitého znamenitý, Z jeho stébel stawí celé domy; z ních jsau slanpy, trámy, stěny; stropy, střechy, jež doškami kryjí. Dělají z nich také kocábky, mosty, stežně, ráhna; skříně, koflíky, korbely, wědra a nesčíslné množství nářadí domá« cího a rolnického, Obbrazují jimi pole, zahrady, anobrž i wesni- ce, k čemuž obzwláště rody trnaté se dobře hodí, Z mladých pa- zaušku na kaši rozinělněných dělají Číňané přetenký papír. Domy z nich wystawené hoříce bauchají, jakoby stříleli z ručnic, protože w zduch w stéblách zawřený se rozprostraňuje a je roztrhuje. Stébla ná tenké prameny rozštípaná slanží k pletení na mí- sto sítin a rákosu rozdílného náčiní, jako jsau klobauky, skřínky a jiné ozdobné wčci, W doleních článcích nachází se woda čistá, dobrá k pití, W doleních hankách sráží se obzwlášíní hmota, tabažír či tabažér na zwaná, bílá, suchá, asi škrobu podobná, z kyseliny křemíkowé a nemnohého kyslíčníka draslíčitého složená, Mladistwé pazaušky zwýší 1“ zuděláwají a jsau nejhlawnější částka proslulého konfektu ocharem čili alsiarem nazwaného, jímž elmí k jídlu se wzbnuzuje, kterýž i do Kwropy se zawáží, Pazaušky ty dílem jedí jako kapustu, | Semeno jedí jako rýži, W lékařstwí potřebují kořen, kůru, listy a brosky, Též i Ú tabažír k podobným kovcům užíwají, Béža. © Bresna, Klásky 3— 4 -— mnohbokwěté, dwojřadé. Plewy 1756 dolení prázdné nebo samčí kwět zastírající. Pluchy ?, nestejné : dolení čili zpodní plewám přepodobná. Tyči- nek 6. Čnělka jediná; blizny 3, huňaté. Obilka obklí- čená dužninau, nejwětší, wejcowitá, zakončitá. B. obecná. B. baccifera Kunth Bambusa baccifera Roxb. t. 243, Stéblo na 50—60' wysoké, dole w obwodu 12—13", přímé, na konci toliko wětewnaté; listy střída- wé, dwojřadé, přísedawé, dole pošwiwé, wejčitokopinaté, obak lysé; na rubu žílnaté, 6—12“ dlauhé, 2—4“ širo- ké; pošwy huňaté, na ústí wausaté frňausy dlauhými, niťowitými; klasy smačknuté, mnohé, na koncech wětwí nebo stébel dlauhé, útlé, klaubnatowětewnaté: klaub každý s pošwau swé délky; klásky 3—4— wicekwěté ; plewy dolení buď prázdné, buď kwět samčí zastírající 5 pluchy 2, nestejné, ztenčené, ostré, lysé, stálé; tyčinky zdélí pestíka; waječník wejcowitý; čnělka 1 o 3 bliz- nách niťowitých, wlnatých; obilka weliká, twrdá, duž- natá, homolowitá, lysá, křiwě zakončitá; semeno ojedi- nělé, široké, wejčité. — Na wýsuchách písčitých Indie wýchodní. Jako předešlé se potřebuje, Též poskytuje mnoho tabažíru, Podřadi 16. JEČMENOIWITÉ. WORDEACEAE. PŠENICE. URrricum. © WEIZEN. Klásky ojedinělé, we wýřezcích osowých sedawé, s osau rownoběžné, 3—4kwěté. Plewy 2, široce člunko- wilé, přístejné, stříčné, zubaté a štělinaů ukončené, Pluchy wejčité nebo podlauhlé. „P. obecná. V. vulgare Lrmn. Kořen mrcasatý 3 stébla - přímá, 3—4“ wvsoká; listy ploché, na rubu hladké, na líci šerpiwaunké, siwé; klas 4bočný, hustě střechowitý ; osa tuhá; klásky obyčejně 4kwěté, nejčastěji po stra- nách přesilně smačknuté, takže kwěty na obojí řadě patrně konci swými se rozstupují; plewy na přední straně břichaté, wejčité, úkosně uříznuté, hrotité, pod koncem smačknuté, na zádech zoblené a opatřené ži- lau kýlowau málo wynikající; obilka nahá. — Wlasť její jakož i ostatních neznámá, nepochybně prostřední wýchodní Asie, odkud přes Lewant k nám přišla. O.6. Hlawně-rozeznáwají se dwoje odrodky: c) osimá, T. hyber- num Lin. Host gr, 8, t, 26. f. 8. Kořen ozimý, pluchy skoro komolé ; 1951 B) jará, T. aestivum Lin. Host gr. 8. t. 26. f. 1—7. Melzy. t. 1. 2. Klasy její jsan delší nebo kratší, hustší nebo řídší, lysé nebo pýři- té, klásky uzralé bělawé, nahnědlé nebo čerwenawé, pluchy osinaté, kosmatka, pšenice wausalá« Obilí to od nejdáwnějších časůw se seje, jelikož je už staří Egypfané znali; nyní po wšech země dílech jest rozšířeno a rozší- řenější nežli ostatní obilí, Pšenice, jak známo, poskytuje nejbě- lejší mauku; z níž rozdílné pečiwo se shotowuje; dělají z ní též škrob; pak na slad obrácená slauží na piwo a kořalku. Z nezra= Jých zrn strojí welmi chutné poléwky. Slámu potřebují netoliko k rol- nictwí, anobrž i w řemeslech n. p. na klobauky slaměné, Mauka, . eo ní upečený, škrob, otruby a d, též w lékařství mají swůj užitek, P. oduřalá. T. turgidum Lin. Host gr. 3. ©. 28. Metzg. t. 3. Pšenice anglická. Podobá se předešlé ; klas Abraný, hustě střechowitý, obyčejně tlustší; osa tuhá; klásky obyčejně 4kwěté; plewy břichaté, wejčité, úkos- ně uříznuté, hrotité, opatřené na kýlu žilau silnau, sko- ro křídlowitě wystláwající; obilky prosté; pluchy wněšné osinaté osinami obyčejně dlauhými, někdy překrátkými, Klásky její jsau jako předešlé různobarewné, lysé nebo pýři- "té. Nejznamenitější odrodek jest pšenice složená, arabská, orudka, T. compositum Lin. jejíž klas dole wypauští ještě několik menších, Též jest jará a ozimá, Nejwětším dílem seje se w Ewropě jižné a w Angličanech. Z toho odrodku několikrátným požatím nabýwají we Wlaších na dolině arenské stébel tenkých, které na slunci wybilené k pletení klobankůw florentínských se užíwají, P. twrdá. T. durum Des/. Metzg. t. 4. T. hordei- forme Host 4. £. 5. Klas oble 4dbočný, střechowitý, hustší nebo řídší; osa tuhá; klásky obyčejně 4kwěté ; plewy břichaté, podlauhlé, 3krát delší nežli širší, pro- dlaužené hrotem širokým, obyčejně dlauhým, a do ně- ho buď úkosně zabíhající nebo před ním wtupý zub u- končené, žíla kýlowá široká, na celé délce skoro kří- dlowitě wytažená; pluchy wždycky dlauhau osinau ukon- čené; obilky 3bočné, wypuklé, obyčejně rohowité, prd= swílawé, — O. ji Klásky rozdílně barwené, též lysé nebo pýřité, a tůdy něko- likero odrodkůw, Jař ta jest toliko prospěšná w teplých krajinách, P. polská. T. polonicum Lén. Host gr. 3. 4 31, Metzg. 1. 5. P. astrachanská, walašská. Klas neprawidel. ně 4hraný nebo smačknutý, hustě. střechowitý; klásky obyčejně Skwěté; plewy přeweliké, sotwa břichaté, po- dlauhlokopinaté, papírowozelinné, mnohožilé, krátce 2. zubé, na zádech auzce křídlowitě kýlaté; plucha hoření nejdolejšího kwčtu o polowičku kratší nežli dolení dé. nej! nebo kratšeji osinatá; toliko 2 kwěty dolení úrod- né; obilky předlauhé, 3bočné, wypuklé, proswítawé, O, 1155 Klas hustší nebo řídší, lysý nebo pýřitý, déleji nebo kratšejí osinatý. "Ten rod ztepilý hodí se toliko do teplých krajin, Zrno jeho hlawně slauží na kraupy. P. orkyš. T. Spelta Lin. Host gr. 3. t. 29. Tratt. £. 369. Orkyš, špalta, špalda, rýž, česká rýže, běl. Jmě“« ním podobá se obecné pšenici; klas čtyrhraný, sotwa (podlé osy) smačknutý, řídko střechowitý ; osa dozralá kruchá; klásky obyčejně 4kwěté; plewy podlauhloob= wejčité, skoro rownowážně uťaté, hrotité, po celých zá“ dech smačknuté, se žilau od prostředka přímo do hro“ tu wybihající; obilky okornatělé. — « Několikero má odrodkůw klásky osinatými a komolými, ly- sými a pýřitými, bělawými a nahnědlými, Orkyš čili špalda seje se w mnohých zemích mírného podnebí; ačkoli nesahá tak daleko k seweru jako žíto, owes a ječmen, Wšude w těch zemích dáwají mu předek před pšenicí, protože netrpí tak na rez, že dáwá slámu pew- nější a tužší, a tudyž tak snadně nepoléhá, že ještě pozdě w létě síti se může, Že zrno okornatělé tak snadno newypadáwá a méně ptactwem trpí, konečně že dáwá pěknější mauku, ježto zwláště na pěk= né pečiwo se hodí. Jelikož zrno jest pluchama okornatělé, náleží je kamenoma twrdýma, hrubýma wylauštiti. Z nezralého zrna dělají chutné poléwky. P. samopše. T. dicoccon Schrank. Host gr. 3. £. 30, 4. £. 8, T. amyleum Serige. Metzg. £. 1. 8. Samopše. Klas protismyslně t. s osau nerownoběžně smačknutý, hustě střechowitý ; klásky obyčejně 4kwětés plewy bři- chaté, široce wejčité, hrotité a před hrotem opatřené zubem krátkým a žilau kýlowau silně wyniklau, na kon- ci jakož i hrot do wnitř obnutau. Rozdílné má odrodky podlé klasu řídšího nebo hustšího, klá= skůw dlauze nebo krátce osinatých, lysých anebo pýřitých, bělawých; nahnědlých anebo černawě modrých. Též jest ozimá a jará, "Zrno její dáwá mauku bílau a útlau i škrob přepěkný. Stébla jsance tuhá nepoléhají a wšak sláma nehodí se ku krmení, P, jednozrná. '©. monococeum Lčn. Host gr. 3. £. 82. Tratí. ©. 311. Špalda jednozrná. Celá nať žlutawě zelená ; listy obak šerpiwaunce pýřité; klas úzký, jako . předešlé smačknutý, hustě střechowitý; klásky obyčej- ně 3kwěté, obyčejně jediné dáwají zrno; plewy po- dlauhloklínowité, uťaté, hrotité a před hrotem opatřené ostrým zubem. — Wlast prý Taurie a Kawkaz.©. Skrowného jest wýnosu, a tudyž seje se toliko w krajinách hubených; neúrodných, w nichž jiné rody pšeničné se nedaří. Mauka z ní jest dobrá, žlutawá ale; zrno hodí se též na kranpy. PýR. AGROPYRUM, | OUECKEN. Klásky ojedinělé, we wýřezcích osowých sedawé, nenafauklé, nebřichaté, 3—9kwěté. Plewy 2 a pluchy a vě i l te ae : W159 kopinaté nebo čárkowitopodlaublé, na konci rowné, aniž podhnuté. | | P. plazivý. A. repens Beauv. Triticum repens Lin. Oddenek mnoholetý, široko daleko se rozplazuvjící; stébla 2—3' ano i wyšší, přímá, oblá, lysá; listy čár= kowité, ploché, zelené nebo siwé, na líci šerpiwé; po- šwy oblé, lysé; jazýček nejkratší, uťatýs klas 2—4" dlauhý, 2řadý, přímý; osa po krajích mrtnatás klásky nejdolej málokdy dwojčatné nebo trojčatné, podlauhlo« kopinaté, 4=—9kwěté, zelené nebo siwé, někdy popadli- wělé; plewy kopinaté o 5—17 žilách obzwláště nahoře šerpiwých; plucha wněšná jako plewy obyčejně na konci 0, d žilách šerpiwých, wnitřní málo menší pos dlauhlokopinatá, na konci zatlačená, na obybech brwitá, — Na polích a rolích po celé Ewropě, též Asii a Ames“ rice sewerných. Kwěte w čerwnu a lipnu. 4. Odrodky jeho netoliko na barwě zelené nebo siwé záležejí, anobrž i hlawně na osinatosti: «) komolý; plewy a pluchy (dolenf) ostré nebo zakončité. Triticum repens Blak t. 587. Schreb. gr. 2. t. 26. f. 1—8. Host gr. 2. t. 21. B) plewy a pluchy déleji kratšejí usi“ naté. Schreb. 1. c. f. 4—8. Na rolích jest pýr obtížná čmanihá © Kořen jeho potřebuje se ku drbnutí nádob a slowe wěchtlow/; wypraný, usušený a na drobno rozkrájený slanží w lékařstwí, kořen pýrowý (radix graminis). "Též jím dobytek krmí. Starým slul ugrostis, Žíro. SCALE, RoccEx, Klásky ojedinělé, we wýřezcích osowých sedawé, jednau stranau k nim obrácené, 2kwěté, s kyptem tře“ tího kwětu, Plewy 2, auzké, šídlowité, dwojřadé; kwěty přístříčné : plucha dolení w osinu zlenčená. -Z pospolié. S. cereale Lin. Host. gr. 2.1.48, Tratt. t. 365. Žíto, žito, réž. Kořen mrcasatý; stéblo přímé, 4— 6 wysoké, nahoře pýřité: fisty ploché, na rubu hladké, na líci šerpiwaunké, siwé; klas prodlaužený; ni- cí, náčtyrhranatý, hustě střechowitý 3 osa tubás klásky smačknuté ; plewy mnohem kratší pluch; pluchy do- lení kýlowité smačknuté, nahoře po krajích a na žíle kýlowé hřebenowitě brwité,; ukončené osinau dlauhou, wztyčenau; obilky nahé, přípolooblé, nahoře uťůté, do« le ztenčené, maučnaté nebo rohowilé, — Wlasť žita neznámá. Kwěle w kwělnu a čerwnu, O, á. - Hlawně rozeznáwají se troje odrodky: «) jaré, A) ozimé, “ křibice či křowité ždío, multicanle Metzg. Ozimé z kořene wypauští 4—1%2 stébel wyšších a silnějších, Klasy někde jsau rozsochaté, 5, .— Motsy. íto náleží k nejužitečnějšímu obilí, nčkoli není tak rozšíře« 111 1260 no jako pšenice ; seje se toliko w Bwropě *a Asii ód 500 až skóro k 609 s. 5., we wýchodní polowinč Ameriky sewerné ale od 40 až 500 s. 5.3 jižněji toliko místem na horách, Mauka žitná není tak bílá jako pšeničná, chléb ale z ní upečený netoliko jest stejně zdráw a wydaten, anobrž déle zůstáwá čerstew a chutnější nežli pšeničný. Režný chléb, ták slowe Žitný, jedí u nás w Čechách a dále k sewe- ru we wšech krajinách. Na slížky, knedlíky a koláče ale mauka žitná se nehodí, © Pražené žíto nahrazuje chudému lidu káwn, a jest wšech nawržených surogalůw nejzdrawější. Zimní žíto dáwá na jaře dobrau zelenau píci, k čemuž obzwláště křibíce se hodí, ježto už na podzim sekati se může, čímž úroda nic netrpí, protože ona mno- ho odnoží wyhání. U nás ze žíta pálí kořalku (žitnau). Sláma Žitná pro swau délku zwláště we wážnosti; au netoliko se potřebuje ku krmení, anobrž i ke stlání pod dobytek a na došky. Mauka žitná, otruby, kwas, kořalka anobrž i chléb sám slauží též w lékařstwí, Za wlhkého léta waječník chorobně welmi se zwětšuje;, we swé ú- strojnosti docela se proměňuje a dáwá wýrostky námelem, námělem; náměličem, námělečnékem, žátem swatojanským nazwané, jedowaté a tudy se žítem zemleté a snědené škodí zdrawí, w rukau lékařo- wých ale jest lékem welmi mocným, zs JEČMEN. | HORDEUM. © GERSTE. Klásky potrojné na každém článku osowém;, Ikwě- té, někdy s kyptem štětinowitým druhého kwětu, Plewy 2, na zádech kláskowých stojící, auzce kopinaté nebo šídlowité. Pluchy 2: dolení prostředního klásku anebo wšech osinatá. J. obecný. H. vulgare Lin. Host 3, t, 34, Tratt. 4. n43. Ječmen jačmen 3; ječmen čtyrřadý, čtwerořadý ; čtwrták; jarec. Kořen mrcasátý ; stéblo přímé, 2—3 wysoké, lysé ; listy ploché, obak a po krajích šerpiwé, wráwowě zelené; klas obyčejně prodlaužený, 2—3'£“ dlauhý (nepočítaje osin) úkosný nebo nicí, úbočnýs klásky wšecky obojaké, do 6 řad rozpostawené, jichž řady 2 stříčné, uzráním na osu přitlačené, ostatní 4 ale wice čnějící a odstálejšími osinami opatřené. — Wlasť -© Rozeznáwá se ozimý dříwe (w čerwnu) kwětaucí, a Jařý po-, zději (wlipnu) Obilky obyčejně jsau okornatělé ; klásky uzráním rusé, modráwé nebo černawé; klas delší nebo kratší s obilkami holými, ječmen nahý, krupen, H. o. coeleste Lin.; poslední někdy jest komolý, i 'dáhuca wšude se seje, kdežto Žíto se daří; jarý ale owšem ješťě dále k seweru sahá, a w Ewropě překročuje kruh. točnowý, co zatím w Asii a Americe ani k němu nepřichází. Ječmen hlawně u nás slauží k waření piwa, byw we slad proměněn. Ze sládu tu i onde pálí také kořalku. | Ječmen opichaný dáwá kraupy, jejichž uži- tek wůbec znám © Mauka ječmenná čili ječmenowá (ječná) špatnější nežli pšeničná; s tau ale a žitnan smíchaná dáwá dobrý sytý chléb. Ječmen mladistwý posekaný slanží co píce zelená. Sláma jeho jako jiného obilí se potřebuje. Ječmen surowý, kraupy z něho, mauka, škrob a slad w lékařstwí mají swůj užitek. 1161 Je Šestiřadý. H. heXástichon Lín. Host gr. 3. £. 35. Šesterák. Welmi se podobá předešlému ; klas jeho pří- mý má 6 řad kláskůw stejně od osy odstáwajících. — Wlasť neznámá. O. ka žab „Klas jeho (bez osin) jest buď zdélí 11——2“, buď toliko 1", a má twar skoro jehlatcowitý. Obyčejně seje se toliko jař, a to málokde, protože žádá teplejší krajinu a méně sypá nežli obecný čili čtwrták, , J. dwauřadý, H. distichon Lén, Host gr. 3. te 36. Tratte (4 bb. Ječmen polský; plaskůr. | We wšem po- dobný ječmenu obecnému ; klas obyčejně prodlaužený, 2—38" dlauhý nebo delší, silně smačknutý; klásky po- boční na každém článku samčí, komolé, krátce stopeč= kowané, prostřední obojaké, osinaté, k ose přitlačené, přímoosinaté, — Wlasť neznámá. Kwěte w čerwnu. O. Klasy jeho jsau delší nebo kratší, klásky rusé nebo fialowó nebo černawé, obilky nahé nebo okornatělé, , Plaskůr jest obilí jaré a w mírných končinách rozšířenější obecného čili čtwrtláka, protože wíce sypá,, Ostatně se potřebuje Jako jmenowaný. ď. rýžowý. W. Zeocriton Lin. Host gr. 3. ©. 31. Ječ- men smetlákowý ; smeták. Podobá se předešlému ; též i klásky jsau potrojné, jichž poboční samčí, prostřední obojaký ; klas ale jest širší, kratší a přímý, klásky obo» jaké odstálé, čímž osiny jsau jakoby wějířowitě rozlos zené. — Wlasť neznámá, ©. : Ten rod seje se obzwláště w Angličanech;, jehož weliká a maučnáatá zrna obzwláště k waření piwa potřebují, JirekK. | Lorimwm, LoLcu. Klásky ojedinělé na klaubech osowých a k nim obrácené zádami pluch wnitřních, 8—— mnohokwěté. Plewa jediná, klásku konečného toliko dwojnásobná. Pluchy 2: dolení pod koncem osinátá nebo komolá, J. ozímý. L. perenne Lír. Schreb. gr. 2. 4. 31 Host gr. 1. © 25. Metlice anglická. Englisches Raygras. Od- denek nedaleko plaziwý wyhání trs z odnoží a stébel; stébla wzstaupawá, 1—2 wysoká, přísmačkoutá, hladká, lysá jako ostatní dílowé ; listy sytě tráwowě zelené, plo- ché, na líci a po krajích šerpiwé: pošwy smačkouté ; jazýček krátký; klas přímý, silné smačknutý, hustší ne- bo řídší, 2"—1" dlauhý; osa zprobybaná, po krajích obyčejně hladká; klásky plochosmačknuté, dwojřadé, T— Iókwěté, řídko 3—bkwěté; plewa: 0 */:—'/s kratší klásku; placha dolení kopinatá, komolá nebo krátce hrotitá. — "Na lukách, pástwinách © podlé cest w celé $ě 1762 Ewropě, též w Asii a Americe sewerných. Kwěte w čerwnu až do září. O, Klasy jsau delší nebo kratší, hustší nebo říší, širší nebo užší, jednoduché, někdy dole wětewnaté; klásky mnoho- nebo chu- dokwěté, někdy žiworodné. Tato tráwa w nejrozdílnější půdě se daří a dáwá wýbornau píci dobytku za čerstwa nebo za sucha. Hlawně se hodí k dělání ú- myslných tráwníkůw. Jsa sekán wždycky po 10—14 dnech poskytu- je drn nejhustší a nejpěknější, obzwláště jestli se owlažuje, když to- ho potřeba. -Je wlaský. L. italicum 4. Braun. L. Bouchcanum Kunth. Metlice wlaská. Italienisches Raygras. Předešlému welmi podobný. Kořen mrcasatý, mnoholetý; listy delší a širší nežli předešlého, klásky 71—10kwěté, za kwětení od osy welmi odstáwajícís plewa zdélí 1/5 —'/z klásku 3 pluchy obyčejně osinaté. — W. jižnějších končinách Ewropy. Kwěte w čerwnu až do srpna. 2. Netrwaje tak dlauho už druhého roku dáwá patrně menší tr- sy, a tudy nehodí se k zakládání úmyslných luk, jako spíše k wysí- wání na pole, kdežto rychle prýtí, takže w září wyset už w dubnu následujícího roku se může sekati, což na dobré půdě za léto 4- krát opakowati se může, Píci dáwá dobrau. J. mylný. L. temulentum L. Schreb. gr. 2. £. 36. Host gr. 4. t. 26. Mýlek, jilek, j. mámicí, zabylka, ma- tonóha, wzteklice, lilek, ocaska, opilka, šmatauch, Kořen mrcasatý, jarý 5 stébla ojedinělá, 2—3' wysoká, přímá, hutná, oblá, nahoře toliko šerpiwá; listy čárkowitokopi- naté, zakončité, ploché, hned obak hned na líci toliko šerpiwé ; pošwy oblé, často lysé; jazýček nejkratší, uťa- tý, wraubečkowaný ; klas Jako jilku ozimého přímý, maličko tužší s osau širší šerpiwau ; klásky podlauhlo- wejčilé, méně smačknuté, osinaté, 5—kwětés plewy zdélí kwětu nejbližšího nebo trochu delší, nejhořejšího klásku dwojnásobné, ostatních jednoduché, někdy i nej- dolejších dwojnásobné : wnitřní dwakrát menší, tupá, často na dwé klaná; pluchy skoro dwakrát kratší plew, podlauhlowejčité : dolení 5žilá, pod koncem wypauštějící osinu dwakrát delší, rownau, šerpiwau ; wnitřní ostřejší, komolá, na ohybech nejautleji šerpiwá. — Na rolích, obzwláště we pšenici, owsu a ječmeně, řídčeji we laě, Kwěte w lipnu a srpnu. ©. Zrno jeho mají od dáwna za mámiwé, jedowaté, a obilí jím pomíchané za škodliwé; o tom w nowějších časech pochybují pod- pírajíce se na rozdílné zkušení. JEČMENKA. © ELymus, -HAARGRAS. Klásky dwojčatné, trojčatné nebo čtwerčatné, 2 — 1163 mnohokwěté, na klaubech osowých sedawé. Plewy 2, před kwěty postawené, takže na kláscích potrojných dělají jakoby pokrywku 6lupennau. Kwět nejhořejší za- krsající. Pluchy 2. J. pískowá. E. arenarius Len. Schreb, gr. 2. t. 40. odlácch široko daleko se rozplazující: stébla 3—4“ wysoká, přímá, tuhá, oblá, nejlysejší; listy přímé, tuhé, zakončitopichlawé, plochaunké, často žlábkowité, swinu- té; klas '2—1“ dlauhý, tuhý, smačknutý, siwý; klásky zhusta osu přikrýwající, tuhé, kopinaté, ostré, smačknu- té, 3—4kwěté, hoření a dolení dwojčatné, prostřední obyčejně trojčatné; kwět nejdolejší sedawý, nejhořejší samčí ; plewy 2, delší kwětu, kopinaté, zakončité, pří- smačknulé, u prostřed na zádech 4—5žilé; pluchy pří- stejné, dolení wětší, plewě podobná, širší ale b—Žžilá a hustěji pýřitá; woitřní užší, na ohybech brwitá. — Na pomořích a písčinách po Ewropě prostřední a sewerné, Kwěte w lipnu a srpnu. 4 | Na dunách slanží k upewňowání homoku swým kořáním plazi- w$m a mnohonásobně se splétajícím ; protož i naschwál se rozséwá. Na Islandu prý z jejího zrna dělají mauku, R Mxonošrěř, © AEGYLOPS, © WALCH. Klásky ojedinělé, we wýřezcích osowých sedawé, s osau rownoběžné, 3S—4kwěté, Plewy 2, na zádech za- kulatěle wypuklé, bezkýlé, na konci 2— úzubé zuby kopinatošídlowitými, osinatými nebo komolými. Pluchy 2: dolení na konci |—4osinná. M. wejčítá. Ae. ovata Lin. Host gr. 2 (€ 5. Kořen mrcasatý, letní; stébla mnohá, trsnatá, “2--(“ wysoká, oblá, lysá, jednoduchá a wětewnatá; listy čárkowité, pak ploché, na líci a po kraji šerpiwé, jakož i pošwy a ostatní díly siwě nebo bledě zelené; pošwy oblé, wi- ce méně chlupaté; klas wejcowitý, složený ze 3—14 kláskůw wejčitých, břichatých, přitlačených, ojedinělých, 3—4kwětých 3 kwěty 2 dolení obojaké, třetí a čtwrtý jalowý; plewy stejné, kožowité, mnohožilé, uťaté a opa- třené osinami 3, řídko 4, na I“ dlaubými nebo delšími; pluchy plew trochu delší, tenší; wněšná uťatá, 2— po- řídku 3osinná osinami obojakých co plewowé dlauhý. mi, jalowých mnobem kratšími. — Na rolích Ewropy jižné. Kwěte w kwětnu. O. Staří lékařowé jej podáwali proti chorobám očním. 1164 Podřadí 17. SMILKOWITÉ. NARDOIDEAE, SMILKA. NARDUS, © BORSTENGRAS. Klásky ojedinělé, w prohlubinách osowých sedawé, Blizny niťowité, pýříčkowané, z konce kwětu wyniklé. S. tuhá. N. stricta Lin. Schreb, gr. £. 1. Host gr. 2. t. 4. Oddenek mnoholetý, silný, rownowážný, přídřew- natý wypauští dolů přemnoho mreasů dlauhých, tu- hých, haužewných a wzhůru trs bustý z listůw a stébel ; stébla přímá, 4—8" wysoká, tenká, příniťowitá, wztyče- ná, tupě 4hraná, zkraucená, obyčejně toliko dole list- natá ; listy kratší stébla, štětinowité, na líci těsně žlabo- wité, tuhé, pichlawé, na žilách wystáwajících šerpiwé nebo krátkochlupé, hoření přímé, ostatní odstálé, nad- křiwené, a tím na půdě omšené dělají prohlubiny ná- Jewkowité ; klas přímý, 1—2“ dlauhý, jednostranný, ští- hlý; osa na zádech zoblená, zpředu prohlubená, po kraji šerpiwaunká, nad nejhořejší klásek štětinowitě pro- dlaužená, na prostředních a nejhořejších článcích opa- třená zaubky obyčejně patrnými, kypet plewy wněšně předstawujícími a klásky podporujícími; klasky střída- wé, 2řadé, siwé, někdy tmawě fialowě naběhlé ; plucha dolení krátkau osinau ukončená, hoření komolá, — Na pažitech a pastwištích bažinatých, mokrých a wvschlých po Ewropě až do Loparska, a w Asii prostřední. Kwě- te w kwětnu až do lipna ff. Tráwa ta nemá jiného užitku, nežli že prospíwá k dělání rašeliny, Na stráních působí, že pěšinky jsau welmi hladké a tudy pro pocestné nebezpečné. Pa k (T C c Z Na z) " vlky MO O k ge o jd . ž P: „ČÁSŤ DRUHÁ. Av bydutnd br ROSTLINY TAJNOSNOBNE ooo © ČRYPTOGAMA. záronáat | Roštlioy úhté> údůw VOB eá bla vaku jedne- rých, t. údů“ (plodících čili plodidel (tyčinek) žádnýc anebo pochybných ; : semen bezkelných (wýtrusůw). A or Řád 248. | ah (PŘESLAČKOVKTÉ. EOCISETACEAE. tri v ; Wýiruenié kodvjíchi wálcowitých nebo homolowi- tých, blanowitých, u wnitř na dél pukajících, mnohowý“ trusných několik (obyčejně G)na rubu lůžek mnohoú- hlých, štítowitých, Wýtrusy prachowité, kulowaté, přiro- stlé zpodinau na prostředku mrštníkůw 2 stužkowitýc hy křížem srostlých, welmi wlahojewných. Byliny. Oddenek klaubnatý; přewčětewnatý , plaziwý; dílem blíznatý. „Lodyha kianbnatá, obyčejně přeslenčnowčtewnatá, tuhá, “ obyčejně na dél brázdowaná nebo hranatá, někdy dwojtwará, plodo- nosná, útlejší a hladká, Listy přeslenčné, zkrácené, srostlé w po- šwy zubaté nebo rozštípané, Lůžka štítowitá, nahromaděná w kwě- tenstwí konečné, nahé, šiškowité nebo paličkowité. -Ten řád sestáwá z 22—24 rodůw (w 1 pokolení), jichž nej- wětší díl náleží mírnému podnebí polokanle sewerné; menší (asi 1/4) pásimu horkému. © Wětwe jejích wynikají kromě úžlahíčka listo- wého u střídají se s nimi ; kwětenstwím podobají se sámčím jehně- dám některých rostlin sosnowitých, a tím rozeznáwají se ode wšech tajposnubnýchy žílnatých, Powrch jejích powlečen: blunau kyseli- nau křemíkowau oplýwající, a na tom zakládá se užitek jejích k dr- Jinntf nádob kowowých a leštění rohu a dříwí, Nejmnožší ženau na moč, a protož w lékařstwí se potřebují. PŘESLIČKA, EoviseTUm, — SCHAFTNALM. Znaky pokoleňowé jako řádowé, P. polní. £. arvense Lin- Schk, crypt. 1+ 167. Pře- slička II, Mar. Háj. 310 — IWd. 310. Přeslice, přeslič - ka, skříb. Oddenek přewětewnatý, hluboko wnikající, welmi se rozplazující, Aoabnaví, na klaubech obklíčený pošw mi obyčejně odpola zetlelými, mrcasy plsťnas tobuňatými a bamboly. drobnými, černawými, oje dinělými nebo mnohými dohromady spojenými; lo- dyhy dwoje: prwní plodonosné, jednoduché, hládké, dužnaté, bledě bnědé nebo. pleťowé, pomíjivé, s po- šwami welikými, na osmero neb dwanácivro klanými, 1766 bnědými, dole často bílými; pozdější lodyhy jsau jalo= wé, zelené, wzstaupawé nebo přímé, '2—3 wysoké, brázdowané, jinak hladké, wětewnaté wětwemi obyčejně jednoduchými, wzstaupawými nebo rozewřenými, ostře 4hranými ; pošwy lodyhowé wálcowité, zelené, obyčejně o zubech 10, úzce 3úhlých, až i kopinatošídlowitých, hnědých, bíle obraubených; pošwy wětwowé 4hrané, zubůw 4 šidlowitých, obyčejně odstálaunkých, na konci bělawých; šišečka dlauze elipsowitá, dlauhostopkatá, tupá: lůžek čerwenohnědých, wýtrusnic bílých, homo- lowitowálcowitých, — Na polích a rolích písčitých, wl- baunkých anebo hlinatých, po celé Ewropé, též po Asii a Americe sewerných, Lodyhy úrodné wynikají w břez- nu a dubnu, jalowé o několik týchdnůw později a hy- nau w jeseni. W některých krajinách jest čmaninan přeobtížnau, sotwa wyko= řenitelnau. Lodyhy jalowé slauží k drboutí nádobí cínowého a mě- děného. "Tytéž zelené ženau mírně na moč, tudyž w lékařstwí jin- dá byli chwáleny a nyní opět se poraučejí. Prasata ráda ryjí po ko= ření a bambolech jejích, P. lesní. E. sylvaticum Lčn. Fl. dan. £. 1182. Schk, er. t. 166, Podobá se předešlé, že plody jsau na ob- zwláštní lodyze, která jakož i jalowá dwakrát jest roz- wětwená, že wělwe sebnuté, 4hrané, šerpiwé, wětwičky přítrojhrané: zwýší 1". — W lesech. P. bahný E. palustre Lin. Schk. t. or. 168. 110. Fť. dan. t. 1183. Lodyhy jednoduše wětewnaté, 7hrané, s pošwami zubými; wětwe jednoduché, óhrané; s po- šwami zubými: zubůw krátkých, přitlačených, černa- wých:; šišečky na konci lodyh zelených patrně stopka- té, útlejší, příwálcowité. — Na lukách wlhkých, na bře- zích po Ewropě. P. močální. E. limosum Lin. Fl. dan. t. 1184. Schk. er. te 111: Zwýší 2 — 33 wětwí asi 12, sbočných, hladkých, lysých: šišečka konečná, — W. rašelinách hlubokých, podlé řek a potokůw. -© Wšecky ty troje rody mají wlastnosti prwní. P. zimní. E, hyemale Lén. Schk. cr. £. 112. Bliwačka, dawok, chwošť, stolička, přeslička. Kořen jako přeslička polní, tolikože nemá bambol; lodyhy jednotwaré, zelené, přímé, 142—1“ wysoké, oblé, hluboce brázdowané, mno- hočíslnými hrbolečky tupými drasné, siwé, jednoduché nebo chudowětewné, pořídku přeslenowitě wětewnaté wěwwemi jednoduchými, lodyze podobnými; pošwy z tuha přiléhawé, silné, dole nebo podlé kraje černau pruhau znamenané, pořídku zcela zelená nebo černé, 1761 mnohozubé zubami dlaubými, příštětinowitými , blano« witými, padawými, načež překrátké, tupé a zejkowané ; šišečka krátká, elipsowitá, tupá, hrotitá, krátkostopkatá, dole obklíčená nejhořejší pošwau lodyhy nebo wětwí, z hněda zelená nebo černawá. — W bahnech podlé řek, w lesech wlhkých, též na štěrkowištích suchých po Ewropě, též po Asii prostřední a sewerné, Americe se« werné. Rodí se w jaře až do jeseně. Lodyby potřebují truhláři a saustružníci k leštění dřewa a robu „ jelikož hrbolečky twrdými a útlými na hřbítcích rozlože« nými působí jakoby útlý pilník, Nedáwno ji poraučeli w lékařstwí k puzení moče; přílišného užíwání sluší se chrániti, jelikož dobytku, jí se nažrawšímu, působí močení krwe, | Řád 244, MIČOWKOWITÉ. RHIZOCARPEAE. Plody dwojtwaré: jednak Iwýtrusné, jednak mno“ howýtrusné, po 2 nebo wíce w též jalce nebo jiné, zawřené nebo příchlopnitě se otwirající. | Wýtrusni- ce tenkoklaná, nepukající anebo neprawidelně se trhají- ci. Wýtrusy hned wětší, ojedinělé, wejcowité neb elipso- wité, hned menší, ojedinělé nebo pomnožné w každé wýtrusnici, homolowité nebo kulowatočtyrstěnné, nahé nebo huspeninau potažené, K Byliny bahní nebo wodní; lodyha plaziwá nebo zplýwajío tence mrcasatá, Listy stříčné nebo střídawé, někdy swazčené nebo střechowité, různotwaré, jednoduché nebo složené, — Jalky úžla- bíčkowé a srostáním stopek na pohled nářapíční anebo na wětwič= kách obzwláštních bezlistých, kořenujících, 1— mnohopauzdré, w nichž semena rozmanitým způsobem připewněna. Počítají sem así 25 rodů (w 4 pokoleních), které netoliko w mírném pásmu wšech swěta dílůw se nalézají, anobrž i mezi obratní- koma. kruhů ale točnowých nepřesahují. Ode wšech příbuzných liší se společnan | jalkan , w níž wýtrusy zawřeny. O wlastuostech a užitku nic newíme, Rozděluje se na dwé podřadí: 1) RŮZNOSEMENKOWITÉ. Jalky celistwé, 4pauz« dré, chlopněmi pukající, Listy newyrašilé swinuté, ©) NEPUKALKOWITÉ. Jalky blanowité, (pauzdré, nepukawé, © Listy newyrašilé složené nebo po krajích nadchlípnuté, 1168 | Podřadí 1. ! RŮZNOSEMENKOWITÉ. © MARSILEACEAE. RŮzNOSEMENKA, | MARSILEA, Mansmee. © Jalky nad dolejškem řapíkowým nebo na řapíku obyčejně hromadné, mnohopauzdré, nedokonale 2- chlopné, Oboje wýtrusnice w též jalce zawřené, a po stěně zadní napříč připewněné. R. čtyrlistá. M. guadrifolia Lřa. Schk. cr. €. 118. Diet. sc. nat. atl. 1. £. 103.. Lodyha rownowážná, niťo- witá, tu a tam swazky mrcasowými na zem připewněná wzhůru wypauští listy ojedinělé, řapíkaté, štítowité, zečtweřené: lístky klínowitoobwejčité, z předu zao- kraublené; řapíky přímé, dlaubé, niťowité; jalky oby- čejně po 2 dole na řapíku stopkami přirostlé, a tak na pohled z něho wyniklé, nachýlené, wejcowíté, smač-. knuté, 3"“ dlauhé, 2" široké, dole nad stopkami s růž- koma, zmládí plsťnatě chlupaté, pak olysající, tmawo- hnědé, u wnitř podlé delšího průměru rozdělené pře- hrádkau na 2 polowičky, jichž každá příčnými přehrád- kami na 1—9 pauzder přehrazená ; wýtrusnice připew- něné na wywýšených lištkách naproti přehrádce délné na stěně, takže wětší sedawé, elipsowité, 1wýtrusné stojí mezi nožičkatými, kejowitými, mnohowýtrusnými; wýtrusnice blanau tenkau, sklípkowanau oděné, bez- branné, proswítawé; wýtrusy wětší elipsowité, na obo- jím konci zakulacené, na jednom ale bradawičku mají- cí, bílé nebo žlutawé, tenkau wrstwau huspeninowau po- wlečené; wýtrusy menší kulowaté, podobnau buspeninau potažené, na jedné straně opatřené 3 krátkými lištkami. — We wodách stojatých Ewropy jižné a prostřední. Zraje w jeseni. MrčowkaA. © PILULARIA, | PILLENKRAUT, Jalky ojedinělé mezi dolejšky listowými příseda- wé, 4pauzdré, dopola 4chlopné. Oboje wýtrusnice w též jalce, po dél na stěně zadní w pauzdrách při- pewněné. ; „© MS nětolistá. P. globulifera Lin. Fl. dan. r. 223. Schk. er. €. 118. Lodyha jako u předešlé, listy ale ni- Lowité, swazčené, (řapíky bez čepelí), mezi nimiž nej- doleji jalky kulowaté, plsťnatosrstnaté, přísedawé; wý- trusnice sedí w každém pauzdru na délných lištkách, 11069 takže wětší jednowýtrusné zaujímají díl pauzdra dolení, menší mnohowýtrusné ale hoření; malé jsau jako u různosemenky, wětší ale u prostřed škrcené a na če- chalce zatlačené mají hrot tupý; obojedwoje wýtrusy powlečené huspeninau. — Na lukách bahnjčýchh: místech zatopených, podlé příkopůw, dělá drn hustý jakoby nějaké nízké sítiny, po nejwětším dílu Ewropy roztrau“« šená, Zraje w jeseni. Pův | Podřadí 2. | NEPUKALKOWITÉ. | SALVINIACEA. NEPUKALKA. | ŠALVINIA, — SALVINIE, Jalky mezi plowajícími mrcasy nahromaděné, sotwa stopečnaté, Ipauzdré, bezchlopné, © Wýtrusnice oboje w rozdílných jalkách na slaupku středním při- pewněné, N. zplýwající. S. matans | Allion. Schko cr. te A3, Rostlina letní wolně plowající na wodě. připomíná na řasy; lodyha 3— 6" dlauhá, wezpod z wětwiček. krát- kých dolůw směřujících wypauští mrcasy dlanhé, swazče- né, ponořené, wlášeníčkem hedwábným, dlauhým ob- rostlés listy stříčné, krátkořapíčné, wejčitozaokrauhlé, zaokraubleně tupé, dole přísrdčité, na líci žlutozelené, poseté bradawičkami w úkosných a rownoběžných řa« dách, na nichž krátké swazečky chlupůw, na rubu ble- dě zelené, někdy iný M tuhochlupé; jalky na konci wětwiček dolů směřujících mezi mrcasy po 2— 8 nahlaučené, pořídku ojedinělé, zpleštilokulowaté , s mnohými dutými žebry, mrtnaté, bělawé ; plody na slaup« ku prostředním kejowitém, wětší na tom slaupku krát. konožičné, wejcowité, zawírající wýtrus jediný tétwarý 5 plody menší na nožce dlauhé, klaubnaté (z jedné řady sklípkůw), kulowaté, též o wýtrusu 1 kulowatém, bílém, pak hnědém; wšecky wýtrusy w powleku huspeninném, — Na wodách stojatých často weliký powrch popínající, po Ewropě jižné místem i prostřední, pak w Americe se- werné. Zrá w jeseni. 1110 -Řád 245. ŠÍDLATKOWITÉ. ISOETACEAE. Plody ojedinělé, přirostlé na wnitřní stranu dolej- ška listowého, tenkoblané, bezchlopné, 1pauzdré, u wnitř mnohočíslnými nitmi na příč protažené, mno- howýtrusné. Wýtrusy dwoje : wětší kulowatočtyrsténné a menší prachowité, elipsowité, w rozdílných jalkách zawřené. Byliny wodní; oddenek jednoduchý, hlízowitý; listy wšecky kořenowé, swazčené, šídlowité, polooblé, tenaunké. Plody mezi do- lejšky listowými rozšířenými blánatě obraubenými jako sakničky ci- bulowé se kryjící. Řád ten skrowný obsahuje dle jiných toliko 2 rody w jednom pokolení, |w Ewropě, Asii a Americe sewerné rostaucí. Podobají se předešlým, s nimiž ale spojiti se nemohau, Užitek neznámý, ŠÍDLATKA, IsogTES. © BRACHSENKRAUT, Znaky pokoleňowé jako řádowé. S. obecná. I. lacustris Len. Schk. er, 4. 113. Sturm f. VI. Hlíza mnoholetá, 1/s—1/:" Wustá, zakulatělá nebo polokulowatá, © wypauští dolůw přemnoho © mrcasůw dlauhých, niťowitých, dutých, wzhůru listy šídlowité, 3 —6" dlauhé, tuhé, tmawě zelené, šídlowité, dole způsob cibule dělající, u wnitř obsahující 4 weliké dutiny wě- trné, branicemi přepažené; plody wejcowité, smačknu- té, přetenkau blanau obalené, a w podstatě listowé do- pola zapuštěné ; nad každým plodem šupina malá, hně- dá, srdčitá ; semena wětší kulowatočtyrstěnná mají po- wlek bílý, twrdý, hrbolatý, snadně se opryskující, wápnatý, na níž tři lištky silně wyniklé na čechalce se scházející; wýtrusy menší jakoby prach šediwý nasky- tují se drobnohledem co tílka nahá elipsowitá nebo 2- špídlatá, na jedně straně břitká. — W jezerách, rybní- -cích, wodách ponenáhlých, dělá na dně jakoby tráwní- ky, po Ewropě až do jižného Loparska, též w Asii a Americe sewerných, Řád 216. PLAWUŇOWITÉ. LYCOPODIACEAB. Plody ojedinělé, w úžlabičku listowém sedawé nebo © krátkostopečné, buď po celé délce lodyh a wětwí nebo © KE Me PO 0 r, | če, Noa s hola rd 2 T T -te W osí 11 toliko na jejích konci a tenkrát listeny obzwláštními, šupinowitými podepřené a tak. skládajícími jehnědu. Wýtrusnice čili brašničky kožowité, 4pauzdré, řídko 2 —3pauzdré, 2—3chlopné, hned wšecky stejné, wýtrusem mnohým, prachowitým naplněné, hned dwojtwaré, t. ta- kowétéž a čtyrkokusné, 2chlopné, zawírající 4 zrna wětší zakulatělá, na čechalce opatřená, lištkau dramen- nau, > Byliny; řídko podkře bez oddenku ; lodyha po celé délce list- natá, obyčejně wětewnatá, dole plaziwá. Listy na záwit rozposta- wené, řídko přeslenčné, obyčejně směstnané nebo střechowité, seda- wé nebo dolů sbíhawé, úzké, jednoduché, celé, obyčejně A4žilé. Plody wíce méně zastřené Jistami nebo listeny, řídko holé, Nyní asi 180 rodůw znají; we 2—5j| pokolení "rozdělených ; u nejwětším množstwí rostau mezi obratníkoma, obzwláště na níži= nách wlhkých, po zemi a po stromech, řídko po kamení; mírná pod- nebí sotwa mají 1/44 jichž ale mnoho rodů jest welmi rozšířeno; sahajících netoliko na weliké wýšky, anobrž i daleko k seweru, takže wšaké podnebí má nějakého representanta, W chemickém ohledu málo se znají. Některé násiloě žŽenau na stolici, jiné ukojují dáwení. Našinské barwí na žluto. © Semeno jejich předrobné slauží w lékař- stwí a k některým zkauškám silozpytným, PLawuŇ. Lycopopivm, © BiRLAPP, Wýtrusnice čili brašničky jednotwaré, obyčejně ledwinité, na jehnědách konečných, hustě střechowitých, nebo w úžlabíčkách listowých podélmo lodyhy. Wýtru- sy mnohé prachowité, ! *) Brašničky na jehnědách. P, widlačka. L. clavatum Lín. Fl. dan. t. 126, Schk, er. 4+ 162, Jelení růžek Ma/. Háj. 13.. Mech. zemský Mat. Wed, 16.. Widlák, špárek, čertůw spár čili čpár, wlačeha, sw. Jana pás, medwědí lapa, moří noha, jelení skok, jelení růžek. Lodyha rozestlaná a plaziwá mrca- sy ojedinělými, wzdálenými, šnůrowitými, málowělew- nými, 4— 6 dlauhá, wětewnatá; wětwe střídawé, též pla- ziwé, neprawidelně rozdwojowané, plodonosné wzstou- pawé; listy na záwit rozpostawené, na pohled mnohořadé, směstnané, odstálé, čárkowité, nejcelejší nebo obdálně zaubkowané, na konci webnuté a w dlaubau štětinu wy- tažené, tlustaunké, bezžilé, žlutawě zelenés jehnědy obyčejně zdwojené, dlauhostopké, wálcowité, 1—2" dlau» hé; stopky konečné, 2—3“ dlauhé, na konci sochaté, hranatobrázdowané, po celé délce přikryté listeny přímými, listům podobnými, obdálenějšími, přímázdro“ witými, zelenawě žlutými; listeny. širokowějčité, dole 1112 uťaté nebo příklínowité, štětinau ukončené, wyhlodano“ zaubkowané, mázdrowité, bledě žluté, ponahnědlé; bra- šničky „širokoledwinité, Krátkou stopkau připewněné, bledě žlutawé; wýtrusy prachovwilé, čtyrstěnné, na 2po- dině silně wypuklé, síťkowatosklípečnaté, hladké, < Po- dlé lesůw horních, na wřesowištích po celé Ewropě, též Asu a Americe sewerných. Zrá w lipnu a srpnu. Wýtrus, semenem mechowým (semen Lycopodii) nazwaný, nemá zápachu ani chuti; jest drobníčký, rusý; lahodný, do plamenu wtran- šený snadně se zaněcuje a pšuká ; wodau nedá se smíchati. Potře= buje se tedy při ohněch strojených, ačkoli místo něho obyčejně ko- lofonia rozmělněná se béře. W lékařstwí se jím zasýpají zpruzená místa obzwláště dětem, protož slowe také zasypádko; zasýpací prášek ; též k zaobalení pilulek, aby se neslepily — Jindá také se nžíwalo, a zwařevina z nati podnes w Polsku proti koltuni; w Rusku a Uhřích náleží k prostonárodním lékům proti psí běsnosti. Jsa mastno a ne= roztrušujíc se snadno slauží w silozpytn k dělání obrazůw zwuko- wých. Před časy rostlina se potřebowala proti čarům ; kec: se totiž nade dwéře stájowé, a nosila se okolo pásu. ké? P. hájní. L. annotinum Lčn. Fl. dan. l. 121. Podo- bá se předešlé; listy wětší, kopinatočárkowité, zakon- Čité, obyčejně od prostředka až na konec autle pilo- wané, rozewřené, na koncech wětwowých a dole na rozhách přímé; jehnědy konečné, ojedinělé, sedawé. — W lesech, obzwláště horních a předhorních po Rweepě, též Asii a Americe sewerných, P. chwojka. L. Chamaecyparissus dl. Braun: L. com planatum (dilem) Lčn. Fl. dan. t. 18. Lodyha plaziwá i s wětwemi wzstaupawými oblá, opatřená listy na záwit rozpostawenými, přímými, dolů sbíhawě přirostlými; wětwičky wějířowitě rozdwojowané, zploštilé se čtyrmi řadami listůw přitlačených, až do prostřed přirostlých ; listy wšecky dokonalé, šídlowité, nejcelejší, tlustaunké, na zádech wypuklé ; stopky prodlaužené; listeny obdálné, šídlowité, obyčejně dwakrát rozsochané; jehnědy oby- čejně 4, tence wálcowité, '/:—1“ dlauhé, — Na chlu- „mech po Ewropě skoro celé a Asii sewerné, P. horní, L. alpinum Lčn. FU. dan. t. 19. Schk. cr. 6. 161. Podobá se předešlé; wětwe ale má wzstaupa- wé, rozdwojowané, kratší, jejíchž listy kopinatošídlowité jsau wětší a méně dolů běží; stopky sochaté, hustolisté a sotwa od ostatních wětwiček rozdílné, tákže jehnědy obyčejně zdwojené jsau jakoby sedawé. — Na Alpách Ewropy prostřední a sewerné i Asie sewerné. Zráje w lipnu a srpnu. © Nadpopsané tři rody poskytují ýrohýe jež jako prwní se na- zýwá a taktéž se potřebuje. 1113 + Pe dadkowá. L. Phlegmaria Lrn. Dící sé. nat. atl. 1. £. 18. Tana-povel. Rheed. 12.4 (4. Lodyha 2' dlaubá nebo delší, wisutá, rozdwojowaná; listy wejčité, ostré, odstálé, na záwit ropostawené, jakoby přesleněné, lody- howé čtwernaté, wětwowé trojnaté; jehnědy sedawé, sochaté, přeřídko dwakrát rozsochané, niťowité. — W Indii wýchodní celé od Burbonu ostrowu až na Filip- piny. ; Na Malabaru potřebují jej proti wodnotělnosti, k čarům, k za- chowání lásky, protož i často ji zašíwají do Šatůw, **) Brašničky w úžlabíčkách listowých podélmo lodyhy. P, wranec. U. Selago Lin. Fl. dan. £.104. Schk. £ 159. Svarm f 5, Wranec. Lodyha dole položená a plazíwá, 5 —10" dlauhá, skoro od dola rozsochaná, wětwí přímých aneb oblaukowitě wzstaupawých, obyčejně stejně wy- sokých, ná konci nesaucích často pupeny cibulkowité, padawé; listy na celé rostlině welmi směstnané, odstá- lé nebo na mladších rozhách přímě střechovwilé, seda- wé, čárkowitokopinaté, zakončité, nejcelejší nebo zpředu pilkowané, ploché, tuhé, tlustaunké, na rubu příkýlaté, žlutozelené, lesklé; brašničky po wětwích w úžlabíč. kách listowých pojedinké, ledwinité, smačknuté, w kra- tíčkau stopku zaužené, po celém kraji až dolů pukající na 2 chlopně, zelenawě nebo nahnědle žluté; wýtrusy prachowité, bělawé, (drobnohledem) čtyrstranné, síťko- wanosklípečnaté, hladké, — W lesech horních po E- wropě až do nejzazšího seweru, též w Americe sewerné. Zwařenina z ní žene horem a dolem, moří hlísty a wši. Wčn- ce z něho chrání prý před čary, Wýtrus může se potřebowati jako předešlých. Řád 241. HADÍJAZYKOWITÉ. © OPHIOGLOSSEAE. © Plody na klasu nebo latě konečných, bezlisten- ných, Brašničky jednotwaré, kožnaté, ipauzdré nebo nedokonale 2pauzdré, dopola 2chlopné, naplněné wý- trusem prachowitým. ! Byliny. Oddenek kolmojdancí neb rownowážný, ajlně mrcasatý wypauští lodyhu ojedinělan nebo množitau, sfostnutím listu a stwolu způsobenau, nesaucí list ještě jediný nebo množší, Listy celé, dlani tosečné nebo jednodnše nebo mnohbokráte wyštěptané, dříw wyrašení rowné, neztočené, Plody oddělené nebo dobromady a s osau srostlé. 1714 Do toho řádu náleží ast 25 rodů we 4 pokoleních;, ktertchž nejwětší dfl roste na ostrowech Okeanu indského, ostatní w ubíwa- jícím množstwí w Indii západrf; Americe sewerné, Ewropě, Nowém Hollandu, Asii sewerné a na Předboří dobronadějskémy některé ro- dy we swětě starém a nowém sahají ke kruhu točnowému, anobrž jej i překročují. Od plawuňowitých liší se jměním a jmenowitě na= hým kwětenstwím, od papradowitých listím nezkrauceným. Lodyhy a listy jsau slíznaté, a některých cizích se jedí, Jiné jindá w lékař- stwí se potřebowaly, HADIJAZYK, OPHI0GLOSSUM, © NATTERZUNGE. Plody rozpostawené na klasu jednoduchém, 2řa« dém, Iipauzdré, štěrbinau na příč pukající, H. obecný. O. vulgatum Lin, Blak. t. 416. Fl. dan, 4, 147, Schk. 1. Vo3. Hadí jazýček Mar. Háj. 162. — JF. 161. Oddenek mnohboletý, kolmojdaucí, zkrácený, mrca- sůw šnůrowitých, jednoduchých, dužnatých, wypauští lodyhu plodonosnau, u jejihožto dolejška pupen homo- lowitý; lodyha přímá, 2—1I wysoká, u prostřed nesaucí list, pod listem nepatrně 3hraná, nad ním oblá, hladká, lysá, dole opatřená pošwau krátkau, uťatau, mázdrowi- tau, hnědau; list wejčitý nebo podlauhlowejčitý, nejce= lejší, sitkowanožebrý, přídužnatý ; klas konečný, nad li- stem dlauze stopečnatý, přímý, čárkowitý, smačknutý, 1—1'l:“ dlauhý, obyčejně krátkým hrotem ukončený, struku podobný, obzwláště po rozpukání brašniček w každé řadě srostlých; semena prachowitá, kulowato- čtyrsténná, drobničíčká, bělawá. — Na lukách a pastwi- nách wlhkých, řídko na suchých, obyčejně ojedinělý, w Ewropě až do jižného Swédska a w Americe sewerné, Zraje w lipnu a srpnu, Nemá zápachu, chuti jest slizkozasladlé, Jindá se potřebo= owal w lékařstwí u wnitř a wně, HLÍzELKA, © HELMINTHOSTACHYS. © WURMÁHRE, Plody strbaulené, dohromady rozpostawené na klas s osau Uustau dlauhau. Ostatně jako předešlý. H. sladká. H. dulcis» Kaul/. Osmunda, zeylanica Lin. Ophioglossum laciniatum Rumpň 6. 4. 68. /- 3. Oddenek mnoholetý rownowážný, prodlaužený, uzlatý, silně mrcasatý; stwol u prostřed nesaucí listy trojnaté; 3dílné nebo protisečné: úkrojůw kopinatých, zakončí- tých, přiwykrajowaných ; klas krátkostopečný, wálcowito- © šídlowitý. —— W Indii wýchodní a na ostrowech indo= © mořských. 1 Pazanšky zasladlé jedí we wlastech owařené jako špargl. Oddenek a listy w lékařstwí potřebují. C aké WzaričKA,. BOTRYCHIUM. © MONDRAUTE, Plody oddělené, na latu klasatau rozpostawené, 1- pauzdré, skoro 2? chlopněma pukajíci. né | JF. obecná. B. Lunaria Swartz. Schk. te V354, Os munda Lunaria Zónu. FV. dan. £. 18. /„ |. Wrať se zase Mat. Háj. 210. — Wed, 3|5. Zasewratec. Oddenek kolmo- jdaucí, */2—1" dlauhý, s mnohými jednoduchými mrcasy; lodyha přímá, 3—8" wysoká, oblá, nadužnatělá, dole s několika pošwami mázdrowitými, hnědými, wíce méně rozštipenými, asi u prostřed Ulistá; list přísedawý, ob- wodem podlauhlý, wyštěrbený: úkrojůw poloměsíčitých nebo klínowitopolookrauhlých, obyčejně obblížných a trochu střechowitých, wykrajowaných, neprawidelně zej- kowaných až i stříhanolaločnatých, tlustaunkých, u wnitř protažených žilami wějířowitě se rozbíhajícími; lata ko“ nečná, na stopce 1—2“ dlauhé, dole obyčejně dwakrát nahoře jednoduše wětewnaté; plody sedawé dělají na wětwích a wětwičkách klasy jednostranné, jsauce obrá“ ceny k líci listowému, knlowatowejčité, zwící hlawy špendlíkowé, dříwe zelené, pak čerweně hnědé; wýtrusy kulowatočtyrstěnné, hladké, bělawé. — Na pahrbcích suchých, tráwnmatých, lukách chlumních welmi roztrau« šená, w Ewropě až do jižného Loparska, též w Asii se+ werné. Zraje w kwětnu a čerwnu. Rod twarem a rozdělením úkrojůw listowých welmi proměnný. Jak ostatní toho pokolení rody tím znamenit, že mladý pazaušek pro příští rok se nachází w dolejšku lodyhy, a sám i pazaušky pro 2 léta následující w sobě skrýwá. Nať slabě swraskující a sliznatá jindy w lékařstwí se potře- strán nedáwno ji poraučeli proti wředům. Jindá k čarům se uží- wala, Řád 248. KAPRADOWITÉ. FILICEX, Plody na rubu nebo na kraji, přeřídko na obojím powrchu listůw ze žil a žeber wyniklé, rozmanitým způsobem rozpostawené w hromádky, hned nahé, hned prodlaužením pokožky anebo krajem listowým, ostěrau, přikryté. Brašničky jednopauzdré, řídko slohu stejně sklípečnatého, obyčejně obklíčené řadan sklípkůw, plo= (12 1176 chau pásowitau nebo paprskowitau, anebo obhrnuté kruhem wystáwajícím, klaubnatým, pukající štěrbinau příčnau nebo délnau, pořídku děrau, a naplněné wýtru- sem mnohým prachowitým. Listy za rašení ztočené. Rostliny mnoholeté. © Oddenek plaziwý; úkosný nebo prosto- padný,; někdy nad zemí se wypínající a předstawující kmen pnulý a kořenující se nebo stromowitý, palmowému podobný. Listy plaziwých, pnulých a kořenujících roztraušené, úkosných a prostopadných ma konci nahlaučené, wždycký za rašení ztočené, obyčejně řapíkaté, jednoduché, celé, obyčejně rozmanitým způsobem rozdělené a slože- né, nejhojněji jednoduše nebo mnohonásobně wystěptané, žebernaté, plodonosné někdy twarem. rozdílné od jalowých. Plody. různé nebo řadowé we způsob plodu mnohopauzdrého srostlé; někdy du- Žninu listowau dílem anebo docela pohleující sestawuji kwětenstwí nahé, hned jednoduché, hned wíce méně rozwětwené, klasowité ne- bo latowité, - Po tu dobn znají wíce 1800 rodůw, w 24 pokolení rozděle- ných, jichž asi 1600 mezi obratníkoma -obau polokaulí roste a osta- tních 200 w podnebí mírném a studeném, takže k točnám pořád řed- nau. U nejwětsím množstwí, kráse a rozmanitosti nalézají se na ostrowech a lesech. pomořských podnebí horkého; a tn toliko do- spíwají wýšky stromowé, podobají se palmám a často weliké lesy dělají. © W podnebí mírném a studeném oddenek zůstáwá pod zemí ; některé pokrýwají obšírná přásla a přewyšují počtem ostatní rostliny. Listy nejwětšího jich počtu jsau slizké, mírně swraskující, wíce méně kořenné; protož některých potřebují co léků zaobalujícívh, mírně swraskujících, posilujících, napot ženaucích. Oddenky nejmnoz- ších ale jsau hořké, trpké, anobrž ostré, obsahují prwek woskowitý, silici, olej, tříslowinu, barwinu a mají se za léky protihlizné; mnohé jiné zase zasladlé obsahují cukr slizký a klowatinu, jimiž „mají moe zaobalowati a rozpauštěti, anebo ku potrawě slauží; w kterých tří- slowina přewažuje, potřebují se k wyděláwání koží.. Jelikož w. sobě mnoho solí draslíčitých mají, hodí se obzwláště k dobýwání drasla, Rozeznáwají šestero podřádí. „vátdj A. BEZKRUHÉ. © AGYRATAE. -© Plody bez kruhu dokonalého a pásku sklípkatého. I) PODEZŘEŇOWITÉ. Plody stopečnaté, odděle- né, štěrbinau pukající na dél od čechalky ke dnu. 02) DĚRNO WITTE. Plody sedawé, oddělené nebo srostlé, pukající děrau nebo štěrbinau na čechalce ne- bo po straně, | : m0 B, LICHOKRUHÉ. © PSEUDOGYRATAE. Plody opatřené kruhem plochým (newystáwajícím), pá- skowitým, dokonale zawřeným, z řady sklípkůw složeným. | 3) WIKAŇOWITÉ.. Plody na „čechalce opatřené páskem: dokonalým; paprskatým (wičkowilým) ze sklip- 1111 kůw složeným, pukající štěrbinau délnau: po boku, se“ dawé. vy 1084 i nb k PDS Mb | 774) PÁSATKOWITÉ. Plody sedáwé, u prostředku opatřené páskem sklípečnatým, širokým, stužkowitým, pukající napříč skrze pásek. — : jiho 2 2000 KRUHATE. © GYRATAE. E © Plody opatřené kruhem wywýšeným, klaubnatým. © 5) OSLÁDICOWITÉ, Plody po žilách. listowých wynikající, sedawé nebo stopečnaté, opatřené kruhem nedokonalým, wywýšeným, klaubnatým, od zpodku po hřbetu a čechalce se táhnaucím, řídko úkosným, napřed P. 1800 R zbdosyv © Podřadí 1. PODEZŘEŇO WITÉ. OSMUNDACEAE. PovezhEŇ, | OSMUNDA. RtesENFANN, "Hromádky plodůw zakulatělé na krajích úkrojůw zaužených listu wyštěrbeného, pohlcením dužniny lí« stowé skládající jako latu strbáúlatau, č 6P. kválowskás O. vegalis Din“ Pl dan. e. 211. Schk. cr, 4. 145. ' Oddenek“ úkosně w zemi ležící, dolejšky řapíkowými ztuha přílehajícími, široce křidlatýmí přikry* tý a mrcásy dílem“ plochými opatřený: -listy 234 wysoké, zmládí bustau klkatau wlnau porostlév pák oby- sající, dwakrát wyštěrbené : nštůw přísedawých, podlau- hlokopinatých, tupých aneb ostraunkých, dole úkosně uťatých a na dolejším kraji. příušatých, wyřezáwaných, zpředu slabě a autle pilowaných, se silnau žilan a žebry mnohými, mnohokrát ;;rozdwojoWanými, © uštu“ konečné- ho obyčejně 4laločného nebo 2uchého; hromádky plo- dowé zaujímají líc listuy a jelikož dužnina -jeho pohlce- na jest, sestawují dohrolialls latu konečnau, 2strapnau, strbaulatáu, na níž půwodní dwojnásohná wyštěrbenost listu, jakož i přechod úkrojůw w klasy plodowé lalo- (12* 1718 katés brašničky sedawé, zwicí makowého semena, kulo- watoobwejcowité, přísmačknuté , wywýšeně síťkowané, tmawě žluté, až i skořicowé, na zádech s bradawičkau bledší proswítawau, až dolů skoro chlopněma pukající a wypauštějící wýtrus prachowitý zelenawý. — Po le- sech wlhkých Ewropy prostřední. Zraje w Jipnu a srpnu. Náleží k nejpěknějším ewropským kapradím. Mírně swra- skuje, Jindá potřebowali latu plodonosnau a dřeň oddenkowý, a ne- dáwno poraučeli tento proti krticem a anglické nemoci, Obzwlá- ště ji potřebowali k čistění úst a tudy jméno os munda. Podřadí 2. DĚRNŇOJFITÉ, | MARATTIACEAE. DĚREŇ. DANAga. © DANÁ, Hromádky čárkowité, příčné, složené ze dwau řad brašniček dohromady srostlých a děrau se otwírajících, ostěrau powrchní wždycky otewřenau nejkratší obklíčené, D. prostolistá. D. simplicifolia Rudge t 36, Listy lysé, jednoduché, jalowé i se řapíkem 3—4" wysoké; če- pel wejčitokopinatá, ostrá, úrodné 6—8“ wysoké, užší a dole ztenčenější. — W Guianě, SLEJEMKA. © ANGIOPTERIS, © PALMENFARN, Hromádky plodowé na rubu listowém w prauhu ne- přetrženau slité, blízko kraje listowého běžící; brašnič- ky oddělené, děrau podlauhlau pukající. Ostěra žádná. S. wywýšená. A. evecta Hoff. Schk. cr. 4, 150. Kaul/, fdd. 1. 1. Oddenek stromowitý, 5 zwýší, 1 pídi ztlau- ští; listy na konci kmenu 6' dlauhé, dwakrát wyštěrbe- né: úkrojůw stříčných, úkrojkůw 2—4“ dlauhých, čár- kowitokopinatých, zakončitých, na konci pilowaných, — Na Ostrowech společných a marianských. Sandwišané jedí dřeň z kmenu wybraný ; roztřeným listím udělují oleji kokosowému příjemný zápach. Podřadí 3. IFIKATŇOWTTÉ. SCHIZAEACEAE. PNULKA. | LyYGoDIrum. © SCHLANGENZUNGE. Brašničky na žilách nad list prodlaužených rozpo- stawené w způsob klasůw jednostranných, na wnitřní 17719 straně od čechalky až dolů štěrbinau pukající, jichžto každá páskem šupinowitým opatřená, P. drobnolistá. U. microphyllum R. Brown. Ugena microphylla Cav. c. . 595. /. 2. Adianthum non volu- bile Rumph 6, £. 32. /. 2. 3. Tsjera valli panna Rhced.- 12. z. 34. Řapík zprohybaný, poulý, na sáh dlauhý, co motauz tlustý nese lístky stříčné, takže list wyštěrbený jakoby peřený ; lístky plodonosné wejčité nebo podlau- lowejčité, tupé, dole uťaté, jalowé podlauhlé nebo po- dlauhlokopinaté, dole změlka srdčité, nejcelejší nebo příwykrajowané, čočkau zwětšené, pilkowané. — Na Trankwebaru, Amboině, na Ostrowech marianských a filippinských. P. dlanítá. U. circinatum © Swartz. Hydroglossum circinatam JPilidď. Díct. se. nat. atl. 1. t. 94. Ophioglos- sum flexuosum Lín. Adianthum Rumph 6. t. 33. Petw. gaz. t. 64. /- 10. Řapík též zprohybaný, pnulý, nesaucí lístky stříčné mnohojařmé, dlanitě 3—4laločné : lalokůw kopinatých, ostrých, nejcelejších, plodonosných, čárko= witých. — Na Amboině, Žáwě. —— Řapíky jejich jsau hanžewné, takže s těží roztrhnautí se dají, protož na prameny rozštípané potřebují se k sešíwání košiků a j. Mladé pazaušky w horkém popelu pečené jedi. Lístky potřebují w lékařswí jako u nás netík, RozčaR. ANEMIA. ANEMIE, Brašničky čihowité, sedawé, na čechalce paprsko- witě čárkowané, na druhé straně štěrbinau délnau pu- kajíci, klasené. R. plstnatý. A, tomentosa Swartz, Listy 2“ wysoké, podlauhlé, dwakrát wyštěrbené, plawě plsťnaté 5 lístky měsíčité, nejcelejší, dolení tupě protisečné s; řapík plsť- natý. — W Bonarii. Celá nať zapáchá myrhau, PícunvuLe, © Mornra. © Monmre, Brašničky zakulatělé, na čechalce paprskowité čár- kowané, po boku děrau podlauhlau pukající, po kraji listowém rozpostawené, Ostěro z kraje zejkowoného úkrojůw ohnutých. P. africká. M. thurifraga Swartz. syn. ts 5, Adian= thum caffrorum Lén. Pilicula Pluko alm. £. 350. (104 „ Listy dost weliké; dwakrát wyštěrbené: úkrojůw wejči« tých stříhanozaubkowaných , na rubu plewnatých, po (180 kraji podchlipených ; plody krajní« — Na Předhoří do- bronadějském, na Burbonu ostrowu, L "edí Wydáwá příjemný zápach benzoem. V Podřadí 4. | PASATKOWITÉ. GLEICHENIACEAE. „PÁSATKA, — GL5ICHENIA, GLEICHENIE, Brašničky po 3—41 w hromádky shlaučené, nahé, na rubu listowém umístěné, na dél pukající. : P. sochatá. G. Hermanni -R. Brown. Mertensia di- chotoma Swartz. Schk. cr. £. 148, Langsde fil. t, 29. Po- lypodium dichotomum, 7%unb. Jap..t. 31. Oddenek pří- mý, 4—5/; wysoký, sochatý, pořídku roztrojený, lysý, lesklý, hnědý; w rozporách kmenowých jest pupen po- dluhowatý, bnědý; huňatýj listy „wyštěrbené : úkrojůw; čárkowitokopinatých, tupaunkých, nejcelejších, x licí zelených, na rubu: siwých, střídavých; hromádky k řadé na každém úkroji listowém: — W Persii, na Za- pánu, Amboině, Ceylonu, Nowém Hollandu, Ostrowech společných. "ee W Persii na Žapann a Nowém Hollanda jedí kmen škrobnatý zahořklý a kořenný; upskše jej3 na Žapanu ale jej jakož i popel z něho w lékařstwí potřebují, Podřadí 5. OSLÁDIČOJTITÉ. © POLYPODIAČEAE. PRAŠNATEC. | ACROSTICHUM, © STAUBFARN, , Brašničky roztraušené, stopečnaté, kruhem kolmo obklíčené, nahroraděné, celý rub anebo nejwětší jeho díl zaujímající. +105 By dosorohý« A% alcicorne Swarfz. Dícte so. mat. all, 166589 Av: Stemaria Bory. ovar. €. 2.. Listy jalowé le- dwinité přílaločnaté, nejcelejší, sedawé, žílnaté, střecho- wité, přemnohé, w růži rozpostawené, z jejich pro- středku wzstupují úrodné přímé, asi 8“ wysoké, dlani- tosochaté, dole klínowité, nahoře na lalocích plodonos- né. — Na kmenech a wětwích stromowých w Africe wý- chodní, též na Žáwě, Nowém Hollandu. 1181 PovmRWKA, © NOTOCHLAENA. © SPREUFARN, Ilromádky plodowé na kraji listowém nepřetržené, plewami, štětinami anebo chlupy přikrytée P. točíwá« N, piloselloides Kaul/. Pteris piloselloi- des Lr. Schko cr. t« 81. Oddenek niťowitý, plaziwý; lis sty jalowé zaokrauhlowejčité anebo obwejčité, úrodné . " dlauhé a 2“ široké, čárkowitoklinowité, tupé. — W ladii a na Žapanu po stromech se pne. ŘE Z roztlačeného listu prýští se šťáwa nakyslá, která uzdra- wuje napuchlé dásně, wypuzuje osýpky a lečí tajné nemoci, © P šupinatá. N. Marantae R. Brown. Acrostichum Marantae Lin. Schk. cr. t. |, Sturm ff. 6. Listy obyčej- ně wětší 1, dwakrát wyštěrbené, na rubu plewnatošu- pinaté : úkroje stříčné nebo. střídawé,, dolení protiseč- né; řapíky oblé, plewnatosrstnaté, — Na skalách wr- chůw wysokých, po Ewropě prostřední, teplejší a jižné, též na Teneriléě, ' () — HoLavšEK, © GYMNOGRAMMA. © GITTERFARN, IHromádky plodowé na žebrách rozsochaných, © —— H, černý. G. calomelanos Kaul/. Acrostichum calo- melanos Lín. Schk. er. 1. 26. Oddenek 2 zwýší, má asi 20 párůw wětwí jako dříví ebenowé černých ; listy dwakrát wyštěrbené: úkrojky podlauhlé, na rubu bělo- otrubnaté, dolení dwakrát protisečné dole wzhůru uša- té, hoření pilowané, nejhořejší w zplýwawé, — W ladii západní. Kywom. ČETERACH. | ČETERACH. Hromádky plodowé úzké, čárkowité, na příč mezi žebry umístěné, pod plewami ukryté. 79 K obeený. (C, ollcinarum | Bark. IFidid, Asplenium Ceterach Lén. Schk. er, t. Vb. Getérák Mar. Háj. 269. — Wild. 314. Listy zwýší 3—1", hluboce protísečné, kopinatočárkowíté, na líci hustě plewnaté: úkrojůw stří- dawých, podlauhlých, tupých. — Na skalách a stromech po Ewropě jižné obzwláště nad Mořem středozemním, Nemá zápacha; chuť ale má slizkan, zatrpkalau, a přičítali mu moc prostupující; ano i nedáwno poraučeli jej proti zacpání sleziny, Wodnotělnosti ; protože na moč Ženě, RozKRUŽITKA, © ČXYCLOPHORUS. Hromádky plodowé we způsob kruhůw anebo růží 4182 na konci listůw nahlaučené a chlupy hwězdowitými přikryté, R. lysá. C. glaber Desv. Niphobolus glaber Kau//. Acrostichum lanceolatum ZL. Polypodium acrostichoides Forst. Willd. Tiri pana Rheed. 12. ©. 14. Oddenek plazi- wý, šupinatý; listy I wysoké, 2“ široké, čárkowitokopi- naté, obak ztenčené, kožowité, na líci lysé a lesklé, na rubu šedoplsťnaté; hromádky proti konci směstnané., — WIndii wýchodní, na Ostrowech společných a na Nowém Hollandu. S'áwu z ní potřebují proti bolení w uších. Osrápič. PoLyPODIUm. © ENGELSŮSS, Hromádky plodowé zaokrauhlé, poduškowité, po rubu listowém roztraušené, nahé a ostěry zbawené. O. obecný. P. vulgare Lin. Schk. cr. t. 11. fe VI. Osladvě Mat. Háj. 311. — IWel. 446. c. Osladyč, osla- dič, osládič, osládež, osládeř, sladuška. Oddenek rowno- wážný, plaziwý, skoro powrchní; co brko tlustý, pří- wětewnatý, posázený jízwami mískowitými po upadalých řapících, obrostlý šupinami plewowitými, hnědými, po celé délce wyhánějící wšude ze zpodu mnoho mrcasůw dlauhbých, wětewnatých, tmawě hnědých, plsťnatýchs li- sty wice méně wzdálené, řapíkaté, "2—1'4 wysoké, ly- sé, obwodem podlauhlé, nebo wejčitopodlauhlé, kožo- wité, wyštěptané: úkrojůw stříčných anebo střídawých, podlauhlo- nebo čárkowitokopinatých, tupých neb 0- straunkých, wíce méně drobně zejkowaných; řapíky polooblé, hladké, bělawé; hromádky plodowé weliké, na každém uštu listowém we dwau řadách se žebrem 'ostředním rownoběžných, dříwe tmawě. žluté, pak hnědé. — Na skalách, starých zdech a pařezech ob- zwláště krajin lesnatých po celé Ewropě, sewerné Asii a Americe. Zraje w kwětnu až do září. „Kořen sladký jindá se potřebowal na místo sladkého dřewa "čili kořena lokořícowého w lékařstwí. O. zlatý, P. aureum Lu. Schk. cr. £. 12. (špatný). P. majus aureum Plum. /il. 4. 16. Zwýsi 2, oddenek - hustě šupinatý ; list hluboce wyštěrbený, nasiwělý, nej- lysejší, blanowitý: úkrojůw kopinatých, zakončitých, ko- nečného prodlauženého ; hromádky roztraušené, pří* řadowé; řapíky lysé. — W Iadii západní na pařezech. We wlasti netoliko oddenek kořenowý anobrž i jeho šupiny w lékařstwí potřebují. O. dubolistý. P. guercifolium Lea. Schk. cr. 1. 13, 1183 P. indicum Clus. eXot. t 89. Rumph 6. € 36. Panna Kelago marana Ahced, 12. <. 11, Oddenek na palec tlustý, na několik sáhůw dlauhý, po zemi a stromech se plazící, ryšawě chlupatý; listy jalowé wejčité, srdčité, sedawé, chobotnatozubaté, tupé, úrodné hluboce wy- štěptané: úkrojůw střídawých, kopinatých, ostrých, do- leních tupých; hromádky 2řadés — W Číně, Indii wý- chodní, na Molukách, Ostrowech filippinských, Nowém Hollandu, Kořen hořký a silně wonfcí potřebují proti zapálení očí a slizotokům ; jalowé listy zawčšují na udice chytajíce ryby. O. ohnutý. P. Phegopteris Lčn. Schk, cr. t+ 25. Zwý- ší 1—%Z ; kořen niťowitý 3 list trojenodělený : úkrojůw dwakrát wyštěrbených, rozewřených, sehnutých, úkroj- kůw podlauhlých, tupých, přínejcelejších, ostrým úhlem odstáwajících 3; hromádky plodowé pokrajní; řapíky ly- sé. — W hájích po Ewropě prostřední, Karnap, © NEPHRODIUM. | NIERENFARN, Hromádky plodowé okrauhlé, ze žeber listowých wyniklé. Ostěra powrchní okrauhlá, úzkým chobotem wyříznutá, nebo ledwinitá s obšírným chobotem, toliko w chobotu přirostlá, jinak kolem dokola prostá, K. samec, N, Filix mas A. Brown. Polypodium Filix mas Lin. Schk. cr. £. 44. 45. 51. Oddenek úkosný, do- pe pod zemí wáznaucí, *2—1“ dlauhý, pokrytý ostat- v řapíkowými, ustými, bustě střechowitými, černohně- dými, čímž má twar překocené homole, a ze zpodu po celé délce wypauští přemnoho mrcasůw dlauhých, wě- tewnatých, po ostatcích řapíkowých, obzwláště hořeji, ryšawě plewnatosrstnatý, a na konci nesaucí chochol listůw na pohled kořenowých, 1—3 dlauhých, obwodem podlauhlých, dwakrát wyštěrbených : úkrojůw sedawých, kopinatopodlauhlých, úkrojkůw sebe se dotýkajících, po- dlauhlých, tupých, zejkowaných, na konci pilowaných ; řapíky a osky listowé plewnatochlupaté s hromádky plo- dowé we 2 řadách podlé žeber prostředních úkrojko- wých, obyčejně toliko dolení polowinu uštíkůw zaujíma“ přab. ostěra okrauhloledwinitá, pupečnatá, dříwe bě- awá, pak swětle hnědá. —— W lesech a křowištích po celé Ewropě, u welikém dílu Asie a Africe sewerné, Zraje od čerwnu až do srpna, Jeden odrodek má úkrojky wětší, obdálné, stříhunopilowané až protisečné, 1181 „ „Nať potřebují ke stlání, i popel, jehož dáwá weliké množ- stwí | Oddenek anebo raději ostatky řapíkowé; majíce zápach pro- tiwný a chuť zahořklau, jsau wýborným lékem naproti tasemci a w lékárnách slowau radix filicis maris, "Též slanží k rozdílným po- wčrám. C K. krajokwětný. N. Oreopteris Schk. cr, t. 35. 36. Polypodium Oreopteris F/. dan. t. 1121. Podobá se předešlému; listy wyštěrbené: úkroje kopinaté , lysé, na rubu pryskyřičnožláznaté, protisečné, s úkrojky ko- pinatými, tupými, nejcelejšími, nejdolejšími přídelšími; hromádky plodowé krajní. — Na wřesowištích Ewropy prostřední, Oddenek místo předešlého ku koncům lékařským se zbírá, ačkoli účinků jest slabších. K, bahní. N. Thelypteris. Aspidium Thelypteris Swartz. Sckk. cr. t. 52. Polypodium Thelypteris Lu. Fl. dan. 4, 160. Listy wyštěrbené : úkrojůw čárkowitokopi- natých, protisečných, lysých, úkrojkůw wejčitých, o- strých, nejcelejších; hromádky krajní, dotýkající se, ko- nečně wzplýwajícís. — W. bahnech po Ewropě a sewerné Americe. Oddenek i toho rodu „přichází do lékáren, ačkoli není: tlustší brka husího. K. jedomý. N. edule Don. Aspidium edule Spreng, Oddenek hlízowitý ; listy sedawé, kopinaté, tupé, wrau- bečkowané, lysé, dole srděitoušaté; hromádky skoro podlé kraje listowého rozpostawené. — W Nepaulu. -© Zemkowé oddenek jeho jedí, PAPRATKA, | ASPIDIUM. © SCHILDFARN. Wšecko jako u předešlého pokolení; ostěra ale 0- kraublá, nejcelejší, u prostřed štítowitě připewněná, ko- lem dokola prostá. 100 Pe hrálowitás A. Lonchius Swartz. Schk. er. t. 39. Polypodium: Lonchitis Lin. © Fl. dan. £. 491. Lonchitis aspera I. Mar. JFel. 315. Oddenek I“ dlauhý, 2“ tlustý, jakož i řapíky čerwenými šupinami oděný; listy wyštěr- bené: úkrojůw welmi obblížných, kopinatých, srpowi- tých, ostrých, brwitopilowaných, dole wzhůru ostrou- chých, a dolů klinowitě ztenčených; hromádky I—2řa- dé, skoro podlé samého kraje rozpostawené, weliké; ostěry okrauhlé, hranatozubaté, Pupečnaté. — Na Alpách a pod Alpami ze Wlach až do Šwéd. Jindá ji potřebowali proti chorobám slezinowým, cp, trnatá. A: aculeatuim Swartz. Schk. cr. (. 39. Po- pes MN, a (zd k > k T 8 a ee. K -W085 Iypodium aculeatum Zén. Oddenek jakož i řapíky a osky hustě plewnaté; listy dwakrát wyštěrbené: úkrojůw wej= čitých, přísrpowitých, dole klínowitých, a tutéž“ wzhůru: ušatých, dlauhohrotých, koleatopilowaných 3 hromádky 2řadé, s prostředním žebrem uštowým rownoběžné ; 0- stěry okrauhlé, wyhlodanozaubkowané, ploché. — Na chlumech Ewropy , Ameriky sewerné a Předhoří do- bronadějského. 1 a | jl R) -Oddenek jeho často na místo kapradu samce k lékařstwí se béře, ačkoli jest slabší, Pro weliké množstwí tříslowiny slauží k wyděláwání kůže, Popel celé rostliny mnoho obsahuje drasla. P, beranece A. Baromec JF//d. Polypodium Baro- mez Lin. Beranec, baranec,, Oddenek položený, tlustý, obrostlý raunem nejměkším,. nejhustším, žlutým, takže 2 daleka wyhlíží jako beránek a odtud i jeho jmés, nos řapíky I—1l!: wysoké, zelené, hladké, nepatrně hranaté; listy. dwakrát wyštěrbené: úkrojůw podlau- hlých, doleních stříčných, ostatních střídawých, odstá« lých, úkrojůw kopinatých, ostrých, protisečných na la- ločky ostré, na konci pilowané. — W Kočinčíně, Číně, 4,Pugharsku, he Jí koty | 1 : ddenek obsahuje šťáwu co krew čerwenau, trpkau, a protož potřebuje se W úplawicích a běbawkách, Jindá powfdali o něm roz- dílné bájky, že totiž jako jehně má 4 nohy w zemi zakořeněné, že má krew, a že kolem sebe na tráwě se pase. + P, kožowítá. As coriaceum ;„Swartz. Schky cr. 4+ 30, Polypodium coriaceum Swarfz. Tectaria Calahuala Cavan« Oddenek na malík dlauhý, uzlatý, plaziwý, čerwenawý ; listy na I wysoké, dole dwakrát, na, konci jednoduše wyštěrbené : úkrojůw podlauhlokopinatých, tupě pilo. waných, doleních příprotisečných; řapíky drásné« — Na Jamaice, w Bonarii, na Maurici, Nowém Zeelandu a Hollandu, Od něho přichází prawý kořen kalahuala nebo kalaguala na- zwaný, zahořklosladký, jindá pro pocení užíwaný. P. cibulatá, X. bulbiferum Swartz. Schk. crypt. £. 51. Filix baccilera Moris. 3, s« I4, £ 3. / 10. Barr. če. 1120. Lysá; listy dwakrát wyštěrbené: úkrojůw stříče ných, podlauhlých, tupých, pilowaných, doleních proti- sečných 3; oska listowá na rubu cibulonosnás hromádky plodowé zaokrauhlé, — W Kanadě. | ; Cibulky nálístní jsan částka w tom řádu neobyčejná, která upadší, žene w kořen a nať. © ye : SLEZINNÍK, © ASPLENIUM, STREIENFARN, Hromádky plodowé čárkowité anebo podlauhlé, 1186 ojedinělé na žebrách. Ostěra powrchní celým wně- šným krajem přirostlá, u wnitř anebo nahoře prostá, pak často ohnutá a hromádkau plodowau přikrytá, S. čerwený. A. Trichomanes Lín. FV, dan. t. 119. Schk, cr. £. 14. Netík Mar. 5Fel. 430. Oddenek kolmo wnikající, překrátký, ukrytý mrcasy přemnohými, hu- stými, niťowitými, černohnědými ; listy trsnaté, obwodem čárkowité, jednoduše wyštěrbené: úkrojůw přísedawých, z dola uťatoklínowitého okrauhlých anebo wejčitých, autle wraubkowaných; řapíky a jejich pokračowání čili osky z černa tisawé, lysé, lesklé, welmi kruché; hromád- ky úkosné, po 2—5 po obojí straně prostředního že- bra; ostěra na kraji prostém (wnitřaím) wykrajowaná, bezbrwá. — Na skalách a zdech po nejwětším dílu Ewropy, též Asie a Ameriky sewerných, Zraje w čer- wnu až do listopadu. : Listy sliznaté, mírně swraskující, před časy se potřebowaly w lékařstwí jako listy wlasu ženského, ano i po dnes místo nich se berau, S. zelený. A. viride Huds. Schk. t. 13. Welmi se podobá předešlému, liší se ale řapíky toliko dole tisawými, ostatně jako osky zelenými, úkroji listowými patrněji řapíčkatými, okrauhlejšími a w poměru širšími, hlauběji wraubkowaně pilowanými. Podobným způsobem se potřebuje. S. rautíčka. A. Ruta muraria Lm. Fl. dan. t. 190. Schk. er. t. 80. b. Paronychia Mat. Jel. 430. C. Kořen jako předešlých ; listy dlauhořapikaté, dole dwakrát, na- hoře jednoduše wyštěrbené: úkrojky plodonosné klíno- witě kosočtwerečné neb obwejčité, tupé, zejkowané ne- bo zejkowanopilowané, často 2 — 3laločné, neúrodné širší, příwějířowité; řapíky a osy zelené; hromádky plo- dowé obblížné, konečně slýkawé, a rub uštůw skoro docela přikrýwající. — Na skalách a zdech po celé Ewropě, též po Asii a Americe sewerných, Jindá w lékařstwí jako prwní se užíwal. . S. černý. A. Adiantum nigrum Le. Blak. £. 220, Schk. cr. £. 80. a. Oddenek přírownowážný, 1":—2 dlauhý, přikrytý ostatky řapíkowými, střechowitými, z černa tisawými a wypauštějící přemnoho mrcasůw dlau- hých, černohnědých ; listy dlauhořapikaté, kožowité, lesklé, dole 3krát, nahoře dwakrát anebo jednoduše wyštěrbe- né: úkrojůw klínowitě obwejčitých, z předu nestejně ostře pilowaných; řapíky nahoře zelené, dole z černa isawé; hromádky plodowé, rowné, 2—3" dlauhé, dříwe oddělené, pak stýkajicí se; ostěra bezbrwá. — Na skalách 1181 stinných Ewropy jižné a prostřední. Zraje w čerwnu až do září. x ps Nať jeho jindá jako wlasu ženského potřebowali; anobrž i po dnes místo něho ji berau, : S. blatní. A. Filix femina Bernh, Aspidium Filix fe« mina Swar/z. Schk. er. £. 58. 59. A. alpestre Schk. er. £ 60. Polypodium Filix femina L. Oddenek jako kapra- du samce, jest ulé o polowici tenší a kratší; listy 1—2 dlauhé, obwodem podlauhlé nebo wejčitopodlauhlé, dwa- krát wyštěrbené: úkrojůw sedawých, podlaublokopina- tých, zakončitých, úkrojkůw obblížných, kopinatopo- lauhlých, ostrých anebo topaunkých, stříbanopilowa- ných, až protisečných, úkroječkůw srpowitých, obyčejně ostrých, napřed autle pilowaných; řapíky skoro nebo docela lysé; hromádky plodowé úkosné, we 2 řadách podlé žebra prostředního úkroječkůw !/;—1" dlauhé, po- dlauhlé, často poloměsíčitě nakřiwené; ostěra na kraji prostém (wnitřním) brwitá, — W lesech skoro po celé Ewropě a sewerné Americe, Zraje w čerwnu až do září. Kořen sbírá a užíwá se na místo kapradu samce, nemá ale jeho účinkůw; takže sběračowé pilný měliby na to míti pozor, BIxDAS, | SCOLOPENDRIUM. © ZŽUNGENFARN, Hromádky čárkowité, příčné, po dwau obblížné, takže ostěry prostým krajem se dotýkají, a za uzralosti jakoby na pautci se rozcházely, B. obecný, S. oflicinarum Smih. Schko cr. 4. 83. As plenium Scolopendrium Lén. Lingua cervina Tourn, inst. 1. 319. Blak. 1. 138. Jelení jazyk anebo psaný traňk Mat. Háj, 241, — Wd. 291. Kořen mrcasatý wypauští trs z listůw jednoduchých, nerozdělených, 1 dlauhých anebo delších, kožowitých, zelených, kopinatých, dole srdčitě rozdělených na laloky 2 ostré, dolů směřující, po kraji wykrajowané, na rubu opatřené řadama hro- mádek podwojných, příčných, welikých, čárkowitých; řapíky 4—5“ dlauhé, obyčejně ryšawě plewnaté. — Na skalách stinných, wlhkých Ewropy jižné a prostřední, "Ten rod jako následující jsnu znamenity, že ze wšeho ewrop= ského kapradí mají jednoduchý list Odrodkůw jest mnoho: A) listy ja- lowé kadeřawé. Pbyllitis vnigaris Clus, 2, p. 218. y) listy na konci blu= dištné, Phyllitis folio laciniato Úlus, 2 p 213, J) listy čeřité, na kon= ci mnohoklané, kadeřawé. Schk. or. t. 88, f. b. +) řapík wětewnatý, list rozdělený, na konci čeřitý. Lingua cervina Tourm, inst: t« 820, Před časy náležel k lékařstwím welmi wáženým w rozdílných chorobách; nyní ještě proti běbawkám u dobytka, 1188 Be střelowitý. S. sagiuatum Decand. Hemionilis ves ra Clus. 2. p. 214. Hemionitis Mar. Jel. 29. Listy ko- pinaté, dole silně srdčitě wykrojené: uštůw širokých, okrauhlených, celých, rozewřených, ostrých, po kraji celých anebo malíčko wraubečkowaných. — W Ewropě jižné. R £: snu - Potřebuje se jako předešlý. nirase/lak, „Ja Popwojka. | DipLAzivm. © DOPPELHAUFEN, © i Hromádky plodowé čárkowité, podwojné, ze že- ber wynikající. Ostěry dwojnásobné, ze žeber mezi bro- mádkama wyniklé, wně obak pukající, | v ní P. jedomá. D. esculentum Swarfz. Hemionitis escu- lenta Re/z. Listy dwakrát wyštěrbené: úkrojůw řapíka= tých, kopinatých, zakončitých, dole uťatých, příklínowi- tých, protisečnostříhaných: úkrojkůw zaokrauhleně tu- pých, na konči zaubkowaných, dwau doleních wětších ; řapík a oska lysé; hromádky křížmo postawené, nejsmě« stnanější. — W Indii wýchodní. dk Srp č 80 We wlasti jedí oddenek toho kapradí, k s HasiwkKa. PTERIS. SAUMFARN. Hromádky plodowé čárkowité, nepřetržené , na žebrách pokrajních sedící. Ostěra na kraj listowý při- rostlá, u wnilř prostá. v COR) H. obecná. P. aguilina Lem. Schk.cr. £. 95. Filix féminá Blak: t. 325. Kapradi samice Mar. Háj. 316- — Wed. 445. Oddenek prodlaužený, ztlauští brká nebo maliku, hluboko pod zemí plaziwý a rozwětwený, oblý, černo- bnědý ; listy ojedinělé, %—5' wysoké, trojenodělené: díly dwakrát wyštěrbené: úkrojůw sedawých, podlauhlo- ne- bo čárkowitokopinatých, ostrých, na rubu wice méně pýřitých, kožowitých, doleních protisečných anebo wy- - štěptaných, na konci dlauho wytažených, úkrojkůw po- dlaublých anebo wejčitých, tupých; proti konci úkroje zponěnáhla se umenšujících; řapík a oska hladké a lysé, na líci žlabowité; hromádky plodowé podlé kraje ú- krojkůw rozplozené, a až pod konce jeho se tálinaucí, dříwe přikryté ostěrau úzkau, čárkowitau, blanowitáa, pak do pola nahé, — Na chlumech a wřesowištích sko- ro „po „celé, Ewropě, též Asie a Ameriky sewerných. Zraje w čerwnu až do září. "1 Když tlastý řapík nad samým dolejškem příúkosně -se přeříz- ne, ukáže se hrubý wýkres dwojnásobného orla pro rozpostawení 1189 obzwláštní swazkůw žilowých a černohnědé sklípkatiny. Oddenek její hořký a swraskawý jindá w lékařstwí se potřebowal ; může ale slan- žiti k wyděláwání kůže a dobýwání drasla. Listy tů a onde slauží kn stlání pod dobytek a též prý zimního času ku krmení koz a owcí. Mladý list a oddenek na Žapanu w čas nedostatku slauží potrawan, a w Ewropě jmenowitě na (Rusi wařený jedí w stejných případnostech. OH. jedomá. P. esculenta Forst. Schk,ere £. 91 Bi. lard. nov. Holl. 2. t« 244. Podobá se předešlé. List troj dílný : wětwí dwakrát wyštěrbených: úkrojůw čárkowi- tých, tupých, wraubečkowaných, tuhých, na rubu podlé žebra chlaupkowaných, dolů běžívích, doleních dole příprotisečných ; řapík ztlauští brka, 4bočný, přídraslawý. — W lesech na Ostrowech společných, Nowém Hollan- du a Diemensku. Na jižném Nowém Hollandu a Diemensku, obzwláště na No- wém Zeelandu a Ostroweeh společných zemkowé jedí oddenek na místo wezdejšího chleba, upekše jej w horkém popelu, © Zawhrrec, © ONocLE4. © FŮNLFARN. Hromádky plodowé na rubu listowém směstnané. Ostěry šupinowité, na způsob bobule srostlé, nepůkající, Z. cůlůvý, O. sensibilis Lin. DDict se. nat. atle |. 0, 90. Filix indica Breyn, 7. 56. /. B. Mentz. 6. 1.10. Listy jalowé wyšťěrbené: úkrojůw, kopinatočárkowitých, hru- č zubatých, příprotisečných, dolů sbíhawých, heřeních srostlých, doleních dole zaužených: listy úrodné dwa- krát wyštěrbené : úkrojkůw podchlipenokulowatých, i S oskan lysých. — W lesech stinných Ameriky sewérné, we Wirginii, Karolině, Marilandu. pool ha Listy toho kapradí jsau útlé, takže, dotknely se jich kdo, drukého dne již zwadnau. ; 1, PenopušníK. — STRUTMIOPTERIS, © STRAUSSPARN. '* U "Hromádky čárkowité; pak zhusta rub listowý při- krýwající. Ostěry šupinowité, pokrajní, u wnit pukající, P. pospolwý. Ss germanica /F///d. Osmunda Stru- thiopteris Lón Schké cr. 137405. Onoclea Struthioptěris Swartz. Oddenek: hrubý, řepowatýs listy jnlowé zwýší lokte nebo wyšší, dwakrát wyštěrbené : úkrojůw proti- sečných, úkrojkůw wejčitých, nejeelejších, tupannkých neb ostraunkých ; listy úrodné wyštěrbené : úkrojůw čárkowi= tých; ostěry wice méně obdálné. — W Ewropě, též w Asii a Americe sewerných. 1190 KnasowIrTEc, © LOMARIA. © RANDFARN, Hromádky zhusta rub listowý přikrýwající. Ostěry krajní, klímawé. K. pnulý. L. scandens JIFillďd. Onoclea scandens Swartz. Schk. cr. t. 106. 107. Lonchilis volubilis Rumph 6. <. 31. Oddenek 2'/“ dlauhý a proměňující se pak w šlahauny na 4—5 sáhůw dlauhé, se stromůw dolů wisí- cí; listy jalowé wyštěrbené: úkrojůw kopinatých, lesk- lých, žebernatých, řapíčkowaných, dole okrauhlených, trničkowanopilowaných ; listy úrodné wyštěrbené : uštůw čárkowitých. — Na Malabaru, Ceylonu, po stromech. „Listy na začátku čerwené jedí jako zeleninu, která ale špat- ná. Slabauny u wodě mořské jsau trwanliwější rotanowých a slauží k wázání. ŽEBROWICE. BLECHNUM. RIPPENFARN. Hromádky čárkowité, k žebru listowému přiléhají- cí, rownoběžné, Ostěra powrchní nepřetržená, u wnitř pukající, Z. obecná. B. boreale Swartz. Schk. cr, t. 110, Os- munda Spicant Zen. Lonchitis aspera II Mar. JFel. 315. Kořen mrcasatý, černý ; listůw několik do kola rozpo- stawených, jalowých na I“ wysokých, protisečných: ú- krojůw kopinatých, tupaunkých, rownoběžných, nejcelej- ších 3 listy plodonosné wyšší, wyštěrbené: úkrojůw čár- kowitých, zakončitých, pak na rubu docela díženkami přikrytých. — Na pahorcích porostlých w Ewropě, též na Kanariích. Před časy potřebowal se na rány a proti zaprtalosti sleziny, NETÍK. ADIANTUM. © KRULLFARN, Hromádky plodowé z konce žeber wyniklé, oddě- lené, různotwaré (zakulatělé, měsíčité, podlauhlé nebo čárkowité), a sedící na ohnutém kraji listu, w ostěru proměněném. N. wlas ženský. A. Capillus Veneris Lin. Jacg. mise. t. te 1. Blak. t. 361. Wlas ženský Mat. Háj. 351. — Wed. 430. Oddenek rownowážný, skoro powrchní, ztlauští silného stébla, wělewnatý, hustě plewnatý, wezpod wšu- de wypauštějící mrcasy niťowité; listy příplihé, 1/2—1/ wysoké, nejlysejší, dole dwakrát, nahoře jednoduše wy- štěrbené: úkrojůw střídawých, řapíkatých, z dolejška klínowitého obwejčitých anebo obwejčitotrapezowitých, 1791 stříhanolalokatých , tenkých, příblanowitých, protaže- ných žilami pěknými, tožsochanými, wějířowitě rozšíře- nými; listy jalowé úkrojůw napřed zaokrauhlených a nestejně zubatých; listy úrodné uštůw na konci pro- dlaužených w ostěru podlavhlau nebo čárkowitau, hně. dau, podbnutau a tím jakoby uťatých anebo zatlače= ných; řapíky tenké, z černá tisawé, hladké a lesklé, jakož i oska a řapíčky wláskowités hromádky plodovwé twaru ostěrek. — Na skalách a zdech wlhkých w Ewro» pě jižné. Zraje w čerwnu až do září. Listy nahořklé jindá w lékařstwí se potřebowaly, W Mont= pellieru, kdežto w okolí hojně roste, dělají po dnes syrup, syropé capillaire, jejž proti těžkostem plicním, obzwláště kašli, užíwají. Místo wlasu ženského berau jiné naduwedené kapradí, ačkoli nejsau mu roweů. N. znožený. A. pedatum Lůtu Schko čr. t. (15. A. americanum Cornut, 1. 4 6. We wšech dílech wětší nežli předešlý; řapíky I—1' dlauhé, tuhé, čerwena- wě černohnědé; listy lysé, znoženowyštěrbené: úkrojkůw nestejnostranně dúhlých nebo napříč podlauhle „wějířo» witých, na hořením kraji stříhanolaločnatých laločky na konci podhoutými a dělajícími ostěry na příč po- dlauhlé nebo skoro poloměsíčité, bělawé nebo bledě nabnědlé. — W Americe sewerné a jižné. "Ten rod we wlasti, též i we Francauzích potřebuje se w lé- kařstwí jako předešlý proti nednbům plicním. KoRNAUTEŇ, | ČYATHEA, | TUTENFARN, Hromádky plodowé příokrauhlé sedí na lůžku čty agey anebo kejowitém. Ostěra kalichowitá, romádku obkličující, nahoře pukající. K. ozdobná, C. speciosa H. B, et Kunth. Oddenek kmenowitý, 24“ zwýší, hladký, nshoře třemi brázdami opatřený ; listy na 5“ dlauhé, wyštěrbené: úkrojůw ko- pinatých, zakončitých, chobotnatozubatých zuby 2" dlauhými, široce wejčitými , ostraunkými , střídawých, pejkratšeji řapíčkatých, na 10" anobrž i 1“ dlauhých, 1" širokých ; hromádky proti kraji úkrojowému roztrauše“ né, z prostřed žeber wyniklé, opatřené ostěrau měsíči= tau, wně otewřenau. — W Americe jižné okolo Karipe. K. obecná. C. arborea Swartz. Polypodium arbo- reum ZLín, Filix arborescens Plum. fil. 14 t 1, 2, Petův, fil. © 1. /. 1.2. Kapradí to wypiná se na způsob palmy, a jest jí jakož i předešlé podobno, © Oddenek kmeno= witý, 20" wysoký, 1'4 w průměru tlustý, brázdowaný; (13 1792 isty na konci kmenu umístěné, 5—6“ dlauhé, přepěkně zelené, dwakrát wyštěrbené: úkrojkůw kopinatých, pi- lowaných, ostraunkých, nejhořejších štíkawých; řapíky hladké. — W Indii západní a Brasilii. We wlastech dobýwají z popela jeho přemnoho drasla, W Indii wýchodní rostan ještě troje rody, jenž nepochybně sem náležejí. Prwní slowe strom kapradowý čermý. Kmen rowný, přímý, 12—15“ wysoký, dole co stehno tlustý, wně jamatý, u wnitř protažený nitmi černohnědými, tlustými, dohromady spletenými, kteró tak snadno nehnijí ; wnitřek zelinný a šťáwnatý černými žilami a mrwami protažený ; listy (asi jich 42) 8—9“ dlauhé, peřené, na řa- píku 3“ dlauhém, 1““ tlustém, drasném, z něhož uříznutého prýští se hustá. sliz, po každé straně jest úkrojůw 12 střídawých, 1—2“ dlau= hých, opět.rozdělených na úkrojky co prst dlauhé, wezpod hromádky tisawé nesaucí, Listy silně smrdí jako mořské rostliny nebo leklé ryby. Z kmenu prýští se šťáwa lepkawá w klowatinu měkkau tuhnaucí. Strom kapradowý bílý podobá se předešlému ; kmen jeho tlust- ší, hladký a bílými klky dolů wisícími opatřený ; úkrojky zubatější . nemají tolik hromádek plodowých, smrdí ale jako předešlý. Kapradé balowé jest třetí, dospíwá wětší wýšky 7—8 sáhůw a tlaušťky stehna, méně jest trnatý; kmen šerý, twrdší a wnitřek jest malíčký zelinný. i Pazaušky prwního a třetího rodu jedí co zelinu, též jimi pra- sata krmí, druhé rody jsau hořké, dřeň ale jejich waří jako ságo. Kmeny staré a zhnilé dáwají dobré paliwo, Na jednom konci zapá- lené dautnají zponenáhla we dne w noci. Kmeny třetího rodu po- skytují dobré koly, jež třikrát déle trwají jiných, třebas u wnitř zdaupnatěly. K. jedomá. C. medullaris Swartz. Schk. cr. t+ 138. Polypodium medullare Fors/. Oddenek kmenowitý, 3— 4 lokte wysoký, mrtnatý; listy na konci umístěné, na sáh dlauhé, tříkrát wyštěrbené: úkrojkůw čárkowitopo- - dlauhlých, tupaunkých, zejkowaných, na konci. nejce- lejších; řapíky drasné ; hromádek na každém úkrojku 8 — 12. — Na Nowém Zeelandu. Dřeň w dolením dílu oddenkowém obsahuje šťáwu hojnau lep- kawau, čerwenawau, upražený chutná řepau, a jest zemkůw potra- wau oblíbenau, wydatnau. OBŠIRÁK. © CERATOPTERIS. © HORNFARN,, 3; Hromádky plodowé rozpostawené na žebrách se žilau prostřední rownoběžných. Brašničky širokým kru- hem obklíčené. Šemena nemnohá, welikaunká, kulowa- tá, trojnásobně čárkowaná. O. žluťachowý. C. thalictroides Brogn. Acrostichum thalictroides Lín. A. siliguosum Lín. Amoen. 1. /. 3. Mil- lefolium aguaticum Rumpk 6. 4. 14. /. 3. Zwýší © 3 li- sty jalowé wyštěrbené: úkrojůw střídawých, podlau- 17193 hlých, chobotnatých, tupých, nejeelejších, úrodné wy- štěrbené: úkrojůw protisečných, doleních 2dílných ne- bo dwakrát protisečných, úkrojkůw čárkowitých, nejce- lejších. — We wodách stojatých anebo zponenáhla te- kaucích Indie wýchodní, obzwláště w rýžištích. Chudina jí nať jako jinau zelinu. Podřadi 6. BLÁANA TCOWITÉ. NYMENOPHYLLEI. BLÁNaTEC, HYMENOPHYLLUM. © HAUTFARN, Hromádka plodowá krajní na lůžku wálcowitém. Ostěra dwojchlopná, hromádku zaobalující, B. koriandrolistý« A. tumbridgense Swartz. Schk. cr. £. 135. d. Trichomanes tumbridgense Lm. Fl. dam. t. 954. Zdélí prstu; listy wyštěrbené: uštůw prstnatopro= tisečných, uštíkůw čárkowitých, pilowaných ; osky a řa- piky oblé, křídlaté, přínejcelejší; hromádky úžlabíčko- wé, ojedinělé; ostěry pilowané, Na skalách wlhkých, stinných w Anglii, Hibernii, Skocii, Norwegách, Francii, kalii, Krajiny. 113* -11% ODDÍL DRUHÝ. ROSTLINY BEZCEWNÉ. PLANTAE CELULL ARES. Rostliny složené ze sklípkatiny, bez cew, a nesaucí wýtrusy t. semena bezkelná. TŘÍDA. PRWNÍ. ROSTLINY BEZCEWNÉ LISTNATÉ. Rostliny bezcewné, listnaté, ústrojůw listowitých a dwojích rozplemeňowacích. Řád 244, MECHOWÉ. MUSCI. Kwěty obyčejně různopoblawé, jednodomé, © Samčí hromadné, konečné nebo úžlabíčkowé, obhbrnuté pří- krowem mnoholupenným, hwězdowitě rozšířeným, a se“ stáwající ze pelatek (antheridium) Ipauzdrých, konečnau děrau pel wymršťujících a promíchaných příkrowky štětinowitými, wlákny šťáwnatými (paraphyses). Kwět sa- míčí ojedinělý, obhrnutý příkrowem z listůw nejhořej- ších udělaným. Obhalka (epigonium) na waječníku ne- dospělém nejcelejší a jej docela zastírající, pak před uzráním dole kolem dokola pukající a oddělující se, pořidku na čechalce se trhající, takže hoření díl dělá čepičku (calyptra) plod nahoře přikrýwající, a dolení, © jenž zbýwá na lůžku we způsob trubky prodlauženém, pošwička (vaginula), z nížto wyrostá štěť (seta) tuhá, nesaucí plod: wýtrusnici čili baničku (sporargium) kožna- tau, složenau z těla (theca) a wika (operculum) ústí je- ho přikrýwajícího a ještě čepičkau opatřeného. Banička sestáwá ze stěny dwojnásobné, wnitřní a wněšné, sau- středních, u prostřed ze slaupku, na němž wýtrusy předrobné, prachowité, které se roztrušují, když wíko, „ústí baničkowé přiklopující a někdy branička upadly. Ústí někdy opatřené jednoduchau nebo dwojnásobnau řadau zubůw, obůstím (peristomium). | Wýtrusy nemají mrštníkůw a klíčíce wypauštějí dříwe prokel (proem- : 1195 bryo), složený z nitek wětewnatých, žabinci podobných, a pak pokel (blastema). | ký šáh Byliny nebo zeliny listnaté, kořene pauhomrcasatého. Lodyha přímá nebo plaziwá, někdy welmi zkrácená, Listy střídawé, často směstnané, při welmi zkrácené lodyze kořenowé a shlaučené, seda- wé, objímawé nebo sbíhawé, obyčejně úzké, nejcelejší nebo pilowa= né, často opatřené žilau prostřední z těsných sklípkůw. Kwěty sam- čí sedawé; baníčka wždycky štětí, někdy zkrácenau, podepřená. —— Přijímají, že do toho řádu asi 1600 rodůw (w 114—130 po- kolení rozdělených) náleží, ježto sice po celé zemí jsau rozlosowány, nejwíce ale jich w pásmech mírných a studených, potřebujíce ku swému daření wláhy a nepřílišného tepla. Pro tu příčinu táhnau se daleko k točnám a na horách sahají až k wěčnému sněhu. Krajiny meziobratníkowé ale také mnohými se honosí, kdežto jsau bahna nebo lesy stinné a wlhké. Wšaké pásmo Žiwí swé wlastní rody; mnohé ale rody jsau po mnohých pásmech rozšířeny, anobrž i po celé zemi | Obydlí jejich přerozmanité, protože wýtrusy nejslabšími wětry snadně se zanášejí. Bůjejí( wšude, kdežto jen ornice se na- chází, na skalách, zdech, kmenech, střechách cihelných a doškowých ; nejrozdílnější půdu, písek sypký a bahna na nížinách a horách po- pínajíce nesčíslným množstwem jednotníkůw, dělají hustý drn šíroko daleko se táhnaucí ; některé rostau w samé wodě, hned jsance po- topeny, hned plowance a připewněny jsauce na kamení, kolích a d, Ani jediný není wlastně přížiwným, jelikož rostliny, na nichž ro- stau, slauží jim půdau. Mechowé jsau u welikém hospodářstwí přírody welmi důležiti, Usazujíce se na místa nahá, newýš lišejníky obydlená, neobmeze- ně bůjejíce a pak zetlíce poskytují úrodnau prsť dokonalejším rostli- nám. Pohlcujíce lakotnč wlhko ze wzduchu zdělují půdě, kterauž V ochraňují před prudkými paprsky slunečnými ; tím dáwají pů- wod pramenům na horách, počátky potokůw a řek dělajícím. — Pod jejich příkrowem nacházejí semena a kořeny, anobrž i množstwí zwí = řat n. p, hmyzůw, měkýšůw útočiště a ochranu, jakož i wětším jsau látkau hnízd a brlohůw. Mechy bahní w hustých drnech pohromadě rostaucí jsau hlawní látkan rašeliny; rašelina babní hlawně powstá- wá z rašelinníků a některých jiných, rašelina horní ale z ploníkůw, Seweřuné mechem stawí swé obydlí, dělají z něho lůžka, my někdy podušky, anebo bereme jej k zabalowání towarůw ; zahradníci nemobau se mechu lišiti, a chudý rolník potřebuje ho ke stlání a Zimnožení hnoje; anobrž Islandun z rašelinníka dělá chléb nechutný, Jindá mnoho jich i w lékařstwí se užíwalo, nyní jsau zůstaweny k lékařstwí prostonárodnímu, Rozdělují se na osmero podřadí : A, KRYTOPOŠEWNÉ. Pošwička sedawá, w okrowu zakrytá, a) Kwěty samčí a samičí na stranách lodyhy a wětew z úžlabíčka wynikající anebo krátkými wětwičkami pode- přené. 1) ROKETOWITÉ. Lodyha wětewnatá, obyčejně položená, Banička přímá, až i nachýlená $; obústí jedno- duché nebo dwojnásobné, 1196 b) Kwěty samčí a samičí konečné. 2) PRUTNIKOWITEÉ. Lodyha obyčejně přímá a wětewnatá. Listy wijmostojné. Banička wíkatá, nachý- lená nebo nicí; obústí dwojnásobné: wnitřní blána roz- dělená na ušty zubowité nebo brwowité, pořídku jedno- duché, složené ze zubůw na konci srostlých. 8) PLONIKOWITE. Lodyha přímá, jednoduchá nebo málo wětewnatá. Listy wijmostojné. Banička wí- katá, přímá nebo úkosná; obústí hned dwojnásobné: wnitřní blána řasnatá, nerozdělená, hned jednoduché, sestáwající ze zubůw krátkých, braničkau spojených, po- řídku štětcowité nebo žádné. 4) KRONDLOWKOWITÉ. Lodyha přímá nebo ú- kosná, jednoduchá nebo chudowětewná. Listy dwauřa- dé a 2stranné, často zdwojnásobněným dolejškem jez- diwé, Banička wikatá, přímá nebo nachýlenás obůstí jednoduché, se zuby celými nebo rozštěpenými, říd- ko žádné. Plody někdy úžlabíčkowé. 5) DIVAUHROTCOWITÉ, Lodyha obyčejně přímá, jednoduchá nebo wětwitá. Listy wijmostojné. Banička wikatá, přímá nebo úkosná, pořídku na štěti oblauko- wité nakloněnás obůstí hned jednoduché, zubůw po dwau přiblížených nebo rozpoltěných, hned dwojnásob- né, wnitřního z brwí prostých složeného, hned žádné, (když banička přimá). 6) NEPUKAIWCOWITÉ. Lodyha přímá, jednodu“ chá, řídko chudowětwá. Listy wijmostojné, © Banička přímá, zawřená, bezústá. i B. NAHOPOŠEW NÉ. Lůžko stopkowitě prodlaužené, takže pošwička a banička nad okrowem čumí, 7) RAŠELINNÍKOWITÉ. Banička wikem se ot- -wirající. Čepička zpodinowá. 8) ROZŠTĚRBĚLCOWITÉ. Banička po bocích © čtwerem skulin pukající. Čepička konečná, Podřadí 1. ROKETOWITÉ. HYPNOIDEL RoKET. © HYPNUM. © ASTMO00S. Obůstí dwojnásobné, wněšné ze zubůw 16 celých, 17197 na příč čárkowaných; wnitřní jest blána kýlowitě řas- natá a prodlaužená w 16 protažkůw nepřetržených anebo zwrtaných, a w tolikéž brwí s protažky střídawých. Banička obyčejně úkosná nebo nachýlená. Čepička po- lowičná, b *) Listy dwojřadé čili dwojstranné, R. nadbřežní. H. riparium Len. Heďw. stůrp. sp. A. 4 3. Lodyha 4— nebo wícepalečná, špinawě swětloze- lená, položená, wětewnatá; listy řídce dwojřadé, odstá- lé, wejčitokopinaté, ostré, nejcelejší se žilau konce ně- kdy dosahující; banička podluhowatá, nicí, wika homo- lowitého. — Podlé řek, anobrž i na kamení potope- ném w Ewropě. Zraje w jaře. R. lesní. H. sylvaticum Lčn. Brid. II- 2. € M. f. 1. Schwág. 2. 6 81. Lodyha 1—2palečná, příwětwitá, wzstaupawá; listy řídké, dwodřadé, kopinaté, nejcelejší přídwojžilé, žlutawě zelené; banička nicí, wika krátko- zobanitého. — Nad zemí při kmenech w lesech stia- ných, po Ewropě prostřední. **) Listy jednostranné, žílnaté, R, kapradowý. W. filicinum Hedw. spec. t. 16. (5 — 10. Lodyha wzstupující, peřenowětewnatá, 2—3paleč- ná; listy srdčité, zakončité, pilowané, srpowitě jedno“ stranné, se žilau konce docházející, příkrowowé čárko- wané; banička nakřiwená, nicí. — Na lukách bahnitých po Ewropě. R, zakřůvený. W, aduncum Lů. Eedu stirp. A. te 24. Lodyhy přímé, odstálé, wětewnaté 3 listy wejčitoko- pinaté, zakončité, nejcelejší, wkřiwené, nejhořejší srpo- wité, jednostranné, se žilau miznaucí, příkrowowé špí- dlaté ; banička nakřiwená, nicí. — Na lukách wlhkých a bahnitých po Ewropě a Americe sewerné. ***) Listy jednostranné, bezžilé, R. kupresowítý. W. cupressiforme Lin, Hlediv, stérp. 4, 1. 23. Lodyha 3—1palečná, nejwětewnatější, rozestla- ná: wětwí oblaunkýchy listy střechowité, jednostranné, kopinaté, zakončité, přínejcelejší, bezžilé, někdy dole 2- žilé ; banička přímaunká. — W lesech suchých, po ka- mení, zdech Ewropy, Asie, Afriky a Ameriky seworných. 24%) Listy různostranné, kostrbaté, R. nastrošený. H. sguarrosum L. Dillen. 1. 39. f 1198 38, Lodyha přímaunká, roztraušeně wětewnatá, čerwena- wá: listy přísrdčitokopinaté , zakončité, zaubkowané; dn dole nepatrné 2žilé; baničky wejcowité, ni- : wíka homolowitého. — W leséch a na lukách ba- čistých po Ewropě. R. tříkautý. H. triguetrum Lin. Hedw. „fund 2 2, 4 1. Lodyha wětewnatá, silná, 6-— 7palečná; wětwe odstá- launké, přípodkřiwené; listy trojúhlokopinaté, zakonči- té, pilowané, příčárkowané, bezžilé; baničky wejcowité, nicí: wíka homolowitého. — Hromadně w lesech je- hličných, obšírná přásla přikrýwající po Ewropě. R řemenowý. H. loreum Lin. Díllen, t. 89. f. 40. Lodyha wětewnatá wětwemi prodlauženými , wkřiwený- mi; listy zprohybaně kostrbaté, příjednostranné, wejčito- kopinaté, zakončitě šídlowité, nejcelejší, čárkowané, dole nepatrně 2žilé; baničky zakulatělé, nicí s wikem ho- molowitým. —« W Ewropě na chlumech. ey Listy různostranné, přímoodstálé. + Listy s žilau konce dosahující. R. čs č H. cordifolium Hedw. stírp. 4, £ 37. Lodyha přímá, 3—5palečná, s wětwemi nemnohými, ztenčenými; listy řídké, srdčitowejčité, tupaunké, nej- celejší; baničky nici podluhowaté: wika homolowitého. — Na místech wlhkých po Ewropě a přítočnowé A- merice, vv Listy se žilau pod koncem miznaucí. ; R. A dlaně. H. abietinum Lču. Hedw. stirp. eb. be Lodyha 3 —4caulowá, položená, wzstaupawá, peřenowě« tewnatá; listy. střechowité, wejčité, zakončité, řasnato- čárkowané, po kraji přípodwinuté, nejcelejší, zewnitř puchýříčkowané, žily tlusté, nad prostředkem miznaucí; lupeny příkrowowé čárkowitozakončité, pilkowané; štěť - hladká; banička wálcowitá, nakřiwená, nicí. — W le- „sech a na pahrbcích suchých, blinatých po Ewropě. R. lazicíe W. serpens Hedw. stírp. 4, 4. 18. HH. et Tayl. £. 24. Lodyha plaziwá, wětwí útlých; listy řídaun. ce rozpostawené, teníčké, čárkowitokopinaté, nejcelejší, hladké, ostré, žíly často nepatrné; banička nakřiwená, s wičkem homolonitým štěť hladká, — Na kmenech a půdách, stinných po Ewropě a sewerné Americe. -R předlauhý. H. praelongum Lim. Hedw. stirp. A. t. 29. od vhy prostřené, roztraušeně wětewnatéj listy obdálásunké, odstálé, wejčité,, zakončité, pilkowané; štěť drasakě baničky „podlauhlé, nicí; wiko zobanité, 17199 — Na dříwi zhnilém, po kamení w lesech, též w zahra- dách na místech stinných po Ewropě. a 3 +i) Listy bezžilé. R, smačhnutý. H. Schreberi J/illď. H. compressum Schreb. Dillen. t. 40. f- 47.. Lodyhy přimé, přísmačknu« té; wětwe smačknuté, ztenčené; listy střechowité, pří« mounké, wejčité, podduté, nejcelejší; štěť hladká; ba- nička nicí s wikem homolowitým. — W lesech po E. wropě. R. lesklý. H. splendens Hedw. spec. £. 61. /- 6—9, Engl. bot. (2 1424. H. et Tayl. £. 25. Lodyhy přímé, žlutawě zelené; wětwe welmi rozdělené; listy střecho= wité, přímé, wejčitokopinaté, zakončilé, na konci ne- patrně zaubkowané, zprobybané, lesklé; banička nicí s wikem zobanitým. — Na zemi w lesech po Ewropě. Tyto rody, obzwláště roket tříkantný, nastrošený, řemenowý, předlaubý a lesklý, potřebují se k naduwedeným koncům hospodář. ským a řemeslnickým. | Jindá roket tříkautný a mnohé naduwede- ných i w lékařstwí se užíwaly (Muscus vulgaris) proti záškrtu a krwotokům, KárUšKaA. © HooKERIA, | HoOKERIE. Wšecko jako u roketu, čepička polowičná, ká- powilá. K. stkwělá, W. lucens Smich. Hypnum lucens Dí//en. ft. 34. /. 10. Lodyha položená jednodušínká ; listy 2řa- dě střechowité, wejčitopříokrauhle tupé, nejcelejší, řídce síťkowané, lesklé; baničky rownowážné, wejcowité; če- píčka nejcelejší, popíchaná. — W lesech wlhaunkých podhorních po Ewropě. K. prostoprutd. H. pennata Smith. Dict. se. mat, atl, 1.7. 74. Lodyha přímá, ócaulowá, jednoduchá s listy 2řadé a Žstranné, nejodstálejší, wejčitokopinaté, pilko- wané, bezžilé; listeny střechowité, okrauhlé, hrotíčkowa- né, pilkowané; štěti zkrácené, kratší listu; baničky dří- we přímé pak wisuté: wíčko homolowitozobanité, — Na Nowém Hollandu, Diemensku, Nowém Zeelandu. SrEJvozuB, © LESKEA. | LESKEE, Obústí wnitřní zubůw přímých, prostých, Čepička polowičná. 8, zploštělý. L. complanata Hedw. fund, 2. «. 10. /- 62. Lodyhy položené wětewnaté; listy dwoj- řadé, dwojstranné, wejčitopodlauhlé, špídlaté, bezžilé. 1800 přířasnaté s; baničky přímé, wika zobanitého, — Na kme- nech a na zemi po Ewropě. S. ztenčený. L. attenuata Hedw. slírp. 1, £. (2. Lo- dyhy rozdělené na wětwe dlauhé, wkřiwené a jiné zten- čené a jiné na konci zllustlé; listy střechowité, pří- jednostranné, tmawé, wejčité, ostré, nejcelejší se žilau silnau, až ku konci wybihající ; baničky přímé, wálco- wité, wika homolowitého. — Na zemi a kmenech w Ewropě a sewerné Americe, S. něžný. L. subtilis Hedw. stírp. 44 t. 9. Lodyha plaziwá, hustě zarostající, 1—2caulowá a delší, rozdě- lená na mnoho wětwí přímaunkých; listy obdálnaunké, různostranné, čárkowitokopinaté, zakončité, bezžilé, něžné; baničky wálcowité, přímé : wika homolowitého. — Na zpodku stromů mladých a na zemi po Ewropě a Pensylwanii, S. mnohokwětý. L. polyantha Hedw. stírp. 4. £ 2 Lodyha plaziwá, dlauhá, rozdělená na wětwe bezpořád- né, *zpalcowé nebo delší, přímé; listy různostranné, hustě střechowité, přímé, kopinaté, zakončité ; baničky podluhowaté: wička homolowitého. — Na plotech a při zpodu stromů živých po Ewropě. S. mnohoplodý. L. polycarpa Hedw, Brid. 2 t. 1. £- 3.6 6. /. 3. H. et Tayl. t. 24. Lodyba plaziwá, wě- tewnalá, 2caulowá nebo delší s wětwemi na konci we- hnutými 3 listy wejčité, ostraunké, podduté, tmawé se žilau až do konce běžící; banička přímá. — Na kme- nech w Ewropě. DRaBÍK. © CLIMACIUM. | LEITERMOOS, -© Obůstí: wnitřní zubůw po dwau obblížných, trá- mečky spojených. Semenice w baničce stálá, wystá- wající, + De stromkowitý. C. dendroides JF. et Mohr. Hy- pnum dendroides L. Fl. dan. t.823. /(. 3. Schwůgr. 1. £. 82. Lodyha přímá, dole nahá; wětwe swazčené, odstá- lé; listy střechowité, přímé, kopinaté, na konci pilowa- né, 'přířasnaté, se žilau až do konce sahající 3; banička wálcowitá, přímá, — Na rašelinách wlhkých po Ewropě. SAURUBKA, © NECKERA. © NECKERE. - Obůstí wnitění zubůw štětinowitých, dole blánkau překrátkau polaučených. Čepička polowičná, 1501 S, peřířá. N. pennata Hedw. stérp. 3. 4 19. Lodyha plaziwá, 3—4caulowá, přímowětewná; listy dwojřadé, střechowité, úkosně usazené, podlauhlé, ostré, bezžilé, napříč čeřité, příkrowowé delší, zakončité ; baničky štětí zkrácenau podepřené, listmi ukryté, wejcowité: owíka naddutého, úkosně zobanitého. — Na stromech w E- wropě, Americe sewerné, na Předhoří dobronadějském. S. kadeřawá. N. crispa Hledw. /und. 2. t. (4. Lo- dvha 5—6caulowá, wzstaupawá, rozdělená na wětwe různé, často pérowitě rozložené; listy dwojřadé, od- stálé, podlauhlé, ostré, swraskalaunké, na konci pří- zaubkowané, bezžilé, příkrowowé šídlowité, nejdelší; ba- ničky wejcowité, o štěť prodlauženau podepřené; wíko homolowité, zakončité zobánkem dlauhým úkosným. — Na stromech a na zemi po Ewropě, sewerné Americe. ZpRojůwKA. © FONTINALIS. © (OUELLENMOOS, Obůústí dwojnásobné: wněšné ze zubůw 16 celých, na příč čárkowaných, wnitřní blána mřížowitá, homo- lowitá, Banička přímá. Čepička celá, Z. trojřadowá, F. antipyretica Heduw, fund. £« 5. f. 21. Sturm 8. £« M4 Lodyhy plowaucí na kmenech po- topených zakořeněné, 1/2—1'/* dlauhé, roztraušené, dlau- bowětewnaté, tmawě hnědočerwené; listy obblížné, na lodyze a starších wětwích odstálé; na rozhách střecho- wité, kopinatowejčité, ostré, nejcelejší, kýlowitě náso- bené, bezžilé, tmawě zelené; baničky ojedinělé, se štětí překrátkau (1£—2" dlauhau) w příkrow zapuštěné, pro- dlauženě obwejcowité, oblé, pak rezawé; wíko tupě ho- molowité, někdy w konec ponakřiwený, šidlowitý pro- dlaužené, — We wodách tekutých anebo stojatých, či- stých, po mírných a studených krajinách sewerné polo- kaule. Řídko nosí plody. Zacpáwají jí skuliny mezi trámowím u dřewených domwů, domníwajíce se, že se nezjímá, Jindá jí sobě wážili w lékařstwí. RozvěREK. | ANOEBCTANGIUM, © KANLMUND, Obústí žádné, Čepička zwonkowitě homolowitá, docela padající, dole na částky nerowné rozdělená, R. brwůtý. A. ciliatam Eledw. ctírp. 1. 4 40, Bryum apocarpum Zm, Lodyha přímá, 1-—2caulowá, rozsocha- ná; listy podlauhlé, ostré, odstálaunké, bezžilé, na konci zaubkowané a příproswítawé, takže celá rostlina stwau se okazuje; banička w listech skrytá, s wíkem 1802 naddutým. — Na kamení po Ewropě a Americe se- werné. Podřadí 2, PRUTNÍ KOWITÉ. BRYOIDEL PRUTNÍK, BRYUm. KNOTENMO00S. Obůstí jako u roketu, baničky ale konečné, na- chýlené nebo nici. Čepička kápowitá. P. stříbrný. B. argenteum En. Dillen. t. 30. f. 62. Hedw. fund. 2. £ 6. f. 29. H. et Tayl. € 29.. Lodyhy přímé, 2—4caulowé, s dolením dilem zahrabané, rozdě- lené na wětwe aemnohé, přímé, oblé, nahoře ztlustlé, tupaunké, co stříbro lesklé; listy dole řídké, nahoře hu- stě střechowité, wejčité, podduté, w tenkau špičku wy- tažené, o žíle nad prostředkem miznaucí, na přední polowině bez zeleniny a tudíž bílé, skoro prozračité ; štěť přímá, 3—10" dlauhá; baničky obyčejně ojedinělé, konečné, nicí, obwejcowitě podlauhlé tmawě žluté, pak z čerwena hnědé ; wíko krátké, tupě homolowité, po- marančowé. — Na místech písčitých podlé cest, na zdech, skalách a střechách, po celé Ewropě a skoro wšech ostatních země dílech. Zraje na jaře, © P. hruškowitý, B. pyriforme Swartz. Hedw. stěrp. 1. 2. 3. Lodyhy příwětewnaté, skoro caulowé ; listy ště- tinowitě šídlowité, pilowané, příprohybané, žilau širo- kau do konce protažené; banička odwislá, hruškowitá, — Na kopcích písčitých po Ewropě a sewerné Ame- rice. P. čeřítý. B. undulatum Zčedw. H. et Tayl. t. 30. Lodyha přímá: wětwe jalowé prorostající, prodlaužené, rozestlané, o listech 2řadých ; listy nahoře směstnané a na konci jakoby hwězdu dost obšírnau dělající, jazyči- té, tupé, čeřité, zaubkowané, žilau prodlauženau broti- té; baničky podluhowaté, odwislé, wíka homolowíté- ho. — W lesech stinných na zemi po Ewropě. -© P, celistý. B. carneum č. Hedw. stíp. 1. t. 20, Lodyha jednoduchá, zkrácená, "scaulowá ; listy kopinaté, zakončité, na konci přípilkowané, se žilau pod koncem miznaucí: štěti pleťové; banička obwejcowitá, odwislá s wikem bradawicowitým. — W Ewropě na lukách wlh- kých dělá pokrow hedwábowitý. Zraje na jaře. 1803 MEŘÍK. MNIUM, Korrmoos. Obůstí wnitřní brwůw prostých, děrawých. Banič- ky brázdowané. M, blatní. M. palustre Lin. Schmid. ice £, 59. (2, Lodyhy přímé 2— 3caulowé, na konci sochaté nebo ne- prawidelně wětewnaté na kořání čerweném, plsťnatém ; wětwe na konci žlutawé, jalowé, na konci hwězdowilté, z kterých často wychodí hlawičky zrnaté; listy střecho- wité, odstálaunké, kopinaté, ostraunké, nejcelejší; ba- ničky podluhowaté, přínicí. — W bahnech po Ewropě., M. úzkolistý, M. androgynum Lm. H. et Tayl. 1, 28. Lodyha přímá, krátká, odkwětši rozwětwujíci se; listy přímoodstálé, kopinaté, ostré, na konci pilowané ; wět- we plané čili jalowé, nesancí hlawičky zrnaté; baničky řípřímé, wálcowíté. — W lesech na zemi a dříwí zhni- ém po Ewropě, Kurisrec, BARTRAMIA. | BARTRAMIE, Zuby rozpoltěné. Baničky kulowaté. K. jablůškowý. B. pomiformis Hedw, Schwág. |. 4. 58. Lodyhy přímé, 1—2caulowé, drníkami srostající, dole kaštanowé, huňaté, příwětewnaté; listy kopinato- čárkowité, zakončilé, na konci zaubkowané, nasiwělé, směstnané, se žilau až do konce běžící: banička na dlauhé štěti s wikem tupým. — W lesech, w úwozích na půdě písečné po Ewropě a sewerné Americe. ZKRUTEK. © FUNARIA. © DRENMO00S, Obůústí wněšné o zubech 16 úkosných, na konci spojených, wnitřní o tolikéž prostých před wněšné po- stawených, do wnitř sklonitých. Čepička weliká, břicha- tá, skoro celá, dole 4hraná. Z. obecný: F. hygrometrica Hedw. fund. 1. 4 5. Lodyhy *4—'caulowé, nejwětším dílem w zemi zahra= bané, takže rostlina jakoby bezlodyhá; listy wejčitopo- dlaublé, hrotnaté, podduté, kýlaté, nejcelejší, se žilau wybihající, hoření pupencowitě nebo cibulowitě směst- nané, bledě zelené; štěť ojedinělá, (—1'/x" dlauhá, dří- wé přímá, pak oblaukem nakřiwená, zkraucená; banička úkosně hruškowitá, nahoře naddatá, uzralá nachýlená, až i nicí, silně brázdowaná ; wíko malé, málo wypuklé, Imawě žluté, po kraji nachowé, — Na zemi holé, ob- 1801 zwláště na opuštěných milířech, na zdech stinných, wlh- kých po celé zemi. Zraje na jaře. Mech ten náleží k prwním znamením nawracujícího se žiwo- bytí na pohořelištích, tedy i w krajinách sopkami přewrácených, Podřadí 3. | PLONÍKOWITÉ. VOLYTRICHOIDEI. PLONIK, © POLYTRICHUM, © WIEDERTHON. Obůstí jednoduché ze zubůw 32 nebo 64, krát- kých, tupých, příwehnutých, na konci spojených bra- ničkau t. mázdrau, napříč roztaženau. Banička přímá nebo nachýlená. Čepička kápowitá, obyčejně chlupy dlauhými, zpátečnými porostlá, P. pospolůtý. P. commune /ledw. fund. t. 9. /. 62. Mnohowlasec. Lodyha wztyčená, 1/7"—( wysoká i wyš- ší, jednoduchá; listy čárkowitokopinaté po kraji a žíle, až do konce běžící, pilowanošerpiwaunké, sytě zelené, tuhé, za wlhka odstálé, za sucha přiléhající, hoření pří- štětinowitě zúžené, nejdolejší drobné, šupinowité, žluto- hnědé; banička ojedinělá, na konci štěu přímé, rowné, tuhé, 2—06" dlauhé; banička přímá, 4hraná, podsadkau knoflikowitau podepřená, hnědočerwená, pak nachýle- ná nebo nicí; wíko ze zpodiny ploché ostrohomolowi- té; obůstí o zubech 643 čepička hustě obrostlá chlupy plawými, přitlačenými; kwěty samčí na jiných jednotní“ cích konečné, hwězdowité, na wrchu hnědožluté, wy- pauštějící pazaušky nowé kwětaucí. — Na chlumech stinných, obzwláště jehličných, na wřesowištích, bah- nech, rašelinách, -po celé Ewropě, Asii sewerné, Ame- rice sewerné a jižné. Zraje na jaře. Nejwětší mechůw ; pohromadě rosta dělá obšírné drny a mo- ří menší rostliny. Jako jiné toho pokolení rody dáwá půwod rašeli- ně horní. Z lodyh listů zbawených dělají tu i onde kartáče a chwo- * šťátka. Jindá celá plodonosná rostlina w lékařstwí se potřebowala. P, bledoštětiný. P. [ormosum Hedw. spec. te 19. /. | Lodyha 3—4caulowá, jednodušínká, přímá ; listy přímo- odstálé, tuhé, po kraji a na kýlu pod koncem pilkowa- né; banička čtyrbočná, přímá na podsadce nepatrné ; wíko nadduté, úkosně zobanité, se zpodinau šafránowě žlutau. — Na bažinách po Ewropě. P. štíhlý, P. gracile Menzies. P. longisetum Schwág. Lodyha přímá, jednoduchá ; listy přímoodstálé, kopinaté, po kraji a po kýlu na konci pilowanobrwité, se žilau nej“ 1805 širší; banička nicí, úkosně wejcowitá, nepatrně hranatá a podsadkau nepatrnau podepřená; wiko naddutohomo- lowité, úkosně zobanité. — Na podobných místech w Ewropě studenější. P. wlasatý. P. piliferum Schreb. Ho et. Tayl. t. 10. Lodyhy 2caulowé, jednoduché ; listy přímoodstálé, ko- pinatošídlowité, nadwinuté, na konci w chlup wybibají- cí; baničky přímé, čtyrbočné, podsadkau okrauhlau po- depřené ; wiko úkosně zobanité, — Na místech písči- tých, suchých po Ewropě. P. jalowcowý. P. juniperinum edu. stírp. t. 18. /. 6. Lodyha 2caulowá nebo wyšší, jednoduchaunká, tuhá ; listy odstálé, tuhé, kopinatočárkowité, šídlowíté, po kraji nadwinuté, nejcelejší ; baničky 4bočné, podsadkau pode- přené, s wíkem homolowitým. — Mezi wřesem w bo- rech po Ewropě. P. wálcowitý. P. urnigerum Lin. Hedw. spec, t. 22. . b-=7.. Lodyha 1—2caulowá, wětewnatás listy přímo odstálé, tuhé, kopinaté, ostré, pilkowané, se žilau hru- bau až do konce běžící a celý list zaujímající; banička podlauhlowálcowitá, přímá, pak nachýlená, bez podsad- ky; wíko hranaté. — W lesech na skloninách písčitých po Bwropě a sewerné Americe, P. aloesowitý, P. aloides Hedw. stírp. |. t 14. Lo dyha */zcanlowá nebo wyšší jednoduchá ; listy kopinaté, odstálé, pilowané; banička wálcowitá, přímá; wiko kři- wozobanité. — Na místech. suchých „podlesních po Ewropě, "Tyto popsané rody užíwaly se bez rozdílu jako nejprw- nější. . P. řeřabatý« P. undulatum ředi. stírpe 1. 6 16. 11. Lodyha přímá, I—2caulowá, jednoduchaunká ; listy odstálé, kopinaté, čeřité, zaubkowanopilowané, se žilau o dwau čepelkách z boku wyniklých; banička wálcowitá, s wikem šídlowitým. — Na místech stinných, hlinatých, w lesech a porostlinách po Ewropě a sewerné Americe. Šixavšek. | Buxnavmra, © BUxBAUmIe, Obůstí dwojnásobené, wněšné: wěneec složený z mití slepených, sklipečnatých anebo ze zubůw 16 nestej- ných růžencovitých, homolowitě sklimených, wnitřní z blány homolowité, 1Ořasé, na konci otewřené, — Banička úkosná, plochonaddutá, krátkokrká. Čepička celá, malá. 1806 -8 obecný, B. aphylla Lin. Hedw. stirp. 2. 4.3. /. 2%. Diet. se. nat. atle |. 4. 69. Lodyha welmi zkrácená, ko- řenem letním ze swazku wlášeníčka dole ukončená, sotwa na '/:“ dlauhá, nese málo listůw skoro pupeno- witě směstnaných, nákopinatě wejčitých, zubatých, až i třepenitodřípnatých, bezžilých, nahnědle zelených, poz- ději stíikawých s pošwičkau welikau, dužnatau, wej- cowitowálcowitau, dříwe přikrytau listy střechowitými, hluboce dřípnatými, jejichž brwy často wětewnaté děla- jí s wlášeníčkem kořenowým přemnobým — hustau plsť hnědau na pošwičce za zralosti 1 wysoké; štěť přímá, 4—8" zwýší, wztyčená, zrnkowanodrasná ; banička ú» kosně wejcowitá, dole w kratíčký krk zaužená; wíko malé, homolowité, příúkosné; pelatky zakulatělé, bez příkrowůw štětinowitých. — Na holinách lesních hned roztraušený, hned hromadný, po Ewropě, poblízké Asii, též w Americe sewerné. Zraje w kwětnu až do lipna. Mech znamenitý tím, že; když starší jest, zdá se býti složen tolikoz pošwičky a baničky. DWAUBUBLEN, © DIPHYSCIUM. © BLASENMO0S, Obůstí dwojnásobné: wněšné ze zubůw 16 šupino- witých, drobných, wnitřní ze blány uťatohomolowité, na konci otewřené, (6řasé. Banička nejwětší, wejcowitá, hrbatás wíko homolowité. Čepička na kraji nastřihnutá. D. wlasatý.« D. foliosum JF. et Mohr. Buxbaumia foliosa Ein. Hedw. fond. 2. £. v dl. — gen: t 10.11. Diet. se. nat. atl. |. t. 69. Lodyha přížádnás listy ko- řenowé wněšné podlauhlé, tupé, wnitřní wejčité, se ži- -lau širokau, wybihající w štětinu čili chlup dlauhýs ba- nička sedawá, zeleně žlutá, přeweliká, hrbatá, přímá. — Na chlumech, podlé cest a po skalách w Ewropě a se- werné Americe, Podřadí 4. KRONDLOWKOWITÉ. | FISSIDENTINI, E ; KRoNDLOWKA. FIssSIDENS. © SPALTZAHN. 1 Obůstí“ jednoduché, © 8 zubech widličkowitých, Čepička kápowitá. Listý dwojřadé, dwojstranné, wždy- cky oddělené. 1801 K. netíkowitá, F. adiantoides Hedw. stírp. 3. t. 28, Diet. se. nat. atl. 1, t. 61, Lodyha přímá, příwětewnatá, sotwa 1“ dlauhá ; listy podlauhlé, ostraunké, jezdiwé, s jedinau žilau newybihajíci, křídlatau, brwitošerpiwaunké ; kwéty samčí jakož i samičí úžlabíčkowé; štěti dlauhé, ojedinělé; baničky přínicí. — Na babnech, podlé poto- kůw w Ewropě, Americe sewerné. K. prutníkowitá. F. osmundoides Hřeďiw. spec. t. 404 /- 1. — 10. F. bryoides Diet. se, nat. atl. 1. 4. 67. Lodyha přímaunká, jednoduchaunká; listy hustěji stře- chowité nežli u předešlé, podlauhlé, nejcelejší, hrotíčko- wané žilau wybihající ana zádech křidlatau; kwěty sam- čí úžlabíčkowé, samičí konečné; štěť dlauhá; banička přímá, — Na místech wlhkých, stinných, skoro po celém swětě, : DňírowičNÍK. © SCHISTOSTEGA. | FALTENDECKEL. Banička kulowatá. — Obůstí jednoduché, pružné, roztrhující wiko na dřípy přístejné. Čepíčka homolowitá. D. peřený. S. osmundacea JF. ct Mohr. 1. 6. /. 9. Gymnostomum pennatum /edw. /rond. |. 1. 29 Lodyhy jakoby list jeden wystěrbený čili protisečný: uštůw ko- pinatých, nejcelejších; lodyhy úrodné nejjednodušší, přímé ; listy kopinaté, bezžilé; štěť konečná, příprohy- baná, — W auwozech chlumních po Ewropě. Podřadí 5, DWAUHROTCOWITÉ. © DICRANOIDEI. WOoLATKA, — SPLACHNUM. © SCHIRMMO0S, Obůústí jednoduché ze zubůw 16 celých, po dwau přiblížených, a často spotošeh, čarau délnau protaže- ných, tuhých, dříwe přímých anebo potom podbautých a na powrch baničkowý přitlačených, Banička podsadkau různotwarau, obyčejně přewelikau opatřená. Čepička celá. W. baňatá. S. ampullaceum Lín. Hedw. /rond. 2. t. 14. Lodyha I—2caulowá, obyčejně jednoduchá ; listy wejčité, kopinaté, zakončité, celé a pilowané, naskrze I- žilé; baničky ojedinělé, konečné, přímé, wálcowité, tma= wě žluté, s podsadkou přewelikau, obláhwowitav, zele= nau ; štěť 1/2“ dlauhá ; zuby po dwau hustě přiblížené, konečně podhnuté ; wiko wysokonadduté, pomarančowé. 111 1808 — Na rašelinách, na zemi a na hnoji krawském, často w drnech. hustých, přewelikých, po Ewropě, Asii a Americe pod stejnými šířkami. Zraje w čerwnu a lipnu. WW. žlutá. S. luteum Lin. Hedw. frond. 2. 4 M1, Dict, sc. nat. atl, l. t. 68. Lodyha jednoduchá, asi '/;- caulowá 3 listy obwejčité, nejcelejší, tupé, se žilau w hrot wyběhlau ; štěť skoro 3—4caulowá, přímá 3 banička s podsadkau skoro plochau, 3“ širokau, žlutau. — W Loparsku a Sibirii. WW. čerwená. S. rubrum Lm. Hedw. frond. 2. t. 18. Diet. sc. nat. |. c. Lodyha sotwa '/zcaulowá; listy wej- čité, podduté, nejhořejší zaubkowané, se žilau w brot wyběhlau 3; štěť 3—(Gcaulowá ; podsadka obšírná, zwonko- witopolokulowatá, nachowá, — W Ewropě a Asii mezi 60 a 109 šířky sewerné. : Wšecky troje, obzwláště poslední dwoje, krásné a znamenité. DwauHkorTEC. DICRANUM, © GABELZAHN, Obůústí jednoduché ze zubůw 16, oblaukowitě k sobě skloněných, až do prostřed na dwé, pořídku na tré rozstipených. Banička úkosná nebo nachýlená, pořídku přímá. Čepička kápovwitá. D. chwošťatý. D. scoparium Heduw. frond. 2. 1.8. /. 42. Lodyha wzstaupawá, [—2caulowá nebo wyšší, málo- wětewná wětwemi stejně wysokými, dole a často dale- ko nahoru hustě wlášeníčkem kořenowým plsťnatá 5 listy přiblížené, jednostranné, kopinatošídlowité, srpowitě ohauté, lžílé, proti konci silně pilowané, ploché, lesklé, žlutozelené ; příkrowowé pošwowité, u wálec swinuté a w ostří wláskowité ztažené ; baničky ojedinělé, úkosné, přínakřiwené, wálcowité, dole klínowitě ztenčené, hlad- ké, po wyprázdnění wýtrusu prauhowané, jasně lisawé, na štěti [—2caulowé; wíko ze zpodku bomolowitého w zoban dlaubý, rowný wytažené. — W lesech a wřeso- wištích hustými drnay weliké plasy potahuje, skoro we wšech země dílech až za kruh točnowý. Zraje w jaře. „Mech ten nejobecnější jako rokety se potřebuje. + Do swraskalý: D, rugosum, Brid. Ho et Tayl. 1. 18. D. uadulatum ZŽrhk. Podobá se předešlému. Lodyha pří- má,- silnější; listy směstnané, jednostranné, nikdá tak silně. srpowitě ohnuté, kopinatočárkowité, zakončité, če- řitoswraskalé, na konci pilkowané, příkrowowé swinuté, předlauhé ; štěti obyčejně mnohé; baničky wálcowité, 1809 nakřiwené ; wiko šídlowité. — W borech stinných po Ewro- pě a Americe sewerné, kf p D. sivý. D. glaucum Hedďw. H. et Tayl. t. 2|, Lo- dvha přímá, I—4caulowá, kruchá; listy směstnané, při- mé, kopinaté, žlabovité, nejcelejší, bezžilé, w zadu bělawé, napřed bledě siwé ; štěti ojedinělé nebo podwojné, 9— 12“ dlauhé; baničky wejčitopodlauhlé, aachýlené, u zpodu nepatrnau podsadkau opatřené; wíko wláskowitě zobanité. — W lesech wlhaunkých, na, rašelinách a wře- sowištích po Ewropě a Americe sewerné, Skládá drny po welikých přáslech rozšířené barwau siwau, u mechůw neobyčejnau, obzwláštní. TanLozvB. © DRYPTODON, © SCHLITZZAHN. -Obústí jednoduché ze zubůw 16 wehnutých, až do prostřed nestejně na dwé neb tré klaných anebo na konci natrhloklaných. Banička přímá nebo nachýle- ná. Čepička na kraji nestejně rozštipená. T. poduškowitý. D. pulvinatus Brídď, Dicranum pul. vinatum Hedw. spec. t 40. /- 4—3. Grimmia pulvinata H. et Tayl. ©. 18. Lodyhy přímé, asi 1caulowé, wětew- naté; listy směstnané, podlauhlokopinaté, Ižilé, tmawě zelené, ukončené chlupem dlauhým, bílým; baničky konečné, wejcowilé, praužkowané, nahnědlé, uzralé do- lů sehnuté a mezi listím do pola skryté, na štěti 3-4“ dlauhé, bledě žluté, dříwe přímé, pak sehnuté, konečně opět přímé; obústí zubůw pěkně čerwených, obyčejně nestejně na dwé klaných, neprowrtaných + wíko ze zpo- diny příploché, ukončené zobánkem křiwaunkým. — Na zdech, skalách a střechách dělá droy okrauhlé, wypuklé, poduškowité, chlupy listowými bělawé, jsa rozšířen po Ewropě, Asii, Africe sewerné a jižné a nepochybně i jinde, Zraje w jaře. Mech přeobecný jindá w octě wařený potřebowali k zastawe- ní krwotoku, DřuKaWKa. © Gnimmia. © (Garmmie, Obůstí jednoduché ze zubůw 16 prostých, homo= lowitě sklimených, děrkowaných. Banička přímá. Čepič« ka na dolením kraji roztrbaná. s bteň „| D. čerwenohlavá. G. apocarpa Hedw stérp. A. 13% Lodyha 2caulowá nebo wyšší, přímá, wětewnatá, dvle někdy bezlistá, černawá; listy kýlaté, odstálavnké, kopi= naté, nejcelejší, ostré, příkrowowé na konci bělawé, přís 144“ 1810 prozračité; banička wejcowilá, mezi listím skrytá, čer- wenawá; wíko wypuklé, úkosně přízobaté, — Na kame- ní a stromech po Ewropě, Americe sewerné. ŠURPEK. ORTHOTRICHUM, GOLDHAAR. Obůstí dwojnásobné: wněšné ze 16 zubůw, wni- třní z brw tolikéž, wehnutých. Čepička celá. S. kadeřawý, O. crispum Hedw. H. et Tayl. t. 24. Lodyha caulowá, přímá, wětewnatá; listy odstálaunké, čárkowitokopinaté, suché zkraucené: banička daleko čumící, kejowitá, brázdowaná 3; obůstí zubůw podhnu- tých; čepička hustě chlupatá. — Na koře stromůw Ewropy a Ameriky sewerné, S. prozračítý. O. diaphanum Schrad. H. et Tayl. t. 21. Lodyha přímá, jednoduchá nebo málowětewná, '/z- caulowás listy odstálaunké, kopinaté, po kraji podwinu- té, příčárkowané, na konci prozračité, zubaté, se žilau pod koncem zmizelau; banička elipsowitá, žebernalá,. w listí ukrytás čepička lysaunká. — Na stromech Ewro- py a Ameriky jižné. CEPIČATKA. © ENCALYPTA, © GLOCKENHUT. ; Obůstí jednoduché, ze 16 zubůw prostých složené. "Čepička weliká, zwonkowitá. C, pospolitá. E, vulgaris Hedw. stírp. 1.t. 18. Lodyha 'ycaulowá nebo. wyšší, jednoduchá; listy podlauhlé, hrotité, se žilau úplnau ; banička hladká, obůústí prcha- wého ; čepička po kraji nejcelejší. — Na zdech, ska- olách, rolích Ewropy, Asie a Ameriky sewerných. CTYRzZzUB. © TETRAPHIS. © STARRZAHN, Obůstí jednoduché, 4zubé, prosté. C. prozračitý. T. pellucida © Hedw. Schwág. t. 7. „1 Lodyba jalowá čili planá 'caulowá nebo delší, lawičkau ukončená, hlawka později listím obtočená, na zrnéčka srdcowatá rozsýpající se, a pak w kalíšek list- natý se proměňující; listy kopinaté, řídké, fžilé, dolení menší, wzhůru se zwětšující; banička wálcowitá; obůstí ze 4 zubůw silných, dlauhých, sklimených s; wiko homo- lowité. — Na skalách a pařezích wlhkých po Ewropě a Americe sewerné, 1811 KnavceNEc. © ToRTULA, © DREHZAHN, Obůstí jednoduché, ze zubůw štětinowitých, dole wice méně srostlých, zkraucených. K. polní, T. ruralis Ehrh. JW. et Mohr. Schwůg. suppl. 1. 7 34. Lodyha 2caulowá i wyšší, přímá, wětewnatá wětwemi stejně wysokými ; listy odstálaunké, wejčitopo- dlauhlé, kýlaté, ukončené chlupem již krátkým, čerwe- ným, již delším, bílým, hladkým anebo zaubkowaným; banička wálcowitá ; obústí štětin do pola srostlých, na- hoře prostých; wíko zakončité. — Na pahrbcích a ka- menech, na střechách doškowých w Ewropě, Americe sewerné a na Ostrowech tichomořských. K. zední. T. muralis Hedw. Schulz barb. 1. 34. (, 29. H. et Tayl. ©. 12. Lodyha 4—5" dlauhá, příjedno- duchá; listy odstálé, podlauhlé; tupaunké, chlupem dlauhým, bílým ukončené, po kraji podwinuté; banička příwálcowitá; wíko homolowité. — Na zdech, kamení, skalách w Ewropě a sewerné Americe. TENKOzZUBKA, © TRICHOSTOMUM. © HAARMUND. Obůstí ze zubůw 16 rozpoltěných, tenkých, pří- wlasowitých. Čepička celá. T. wřesowitá. T, ericoides Schrad. Schwág. suppl. | £. 38, Lodyha dlauhá, rozdělená na mnoho wětwí krát- kých, směstnaných ; listy kostrbaté, kopinaté, zakončité, po kraji podwinuté, na konci prozračité, pilowané, se žilau konce někdy dosahující; štěť prodlaužená; banič= ka podluhowatá, s wíkem rowným, šídlowitým. — W Ewropě wšude na wlhkém písku po skalách a kopcích; w jaře dělá drny poduškowité, weliké; řídko má plody. T. zkraucená. V. tortile Schradď. Dicranum tortile WF. et Mohr 1. 1. f. M2. 18. Schwág. £ 33. Lodyha je- dnoduchaunká, zkrácená, přímá; listy příjednostranné, podhnuté, kopinatošídlowité, nejcelejší, se žilau až do konce wyběhlau; banička wálcowitá ; wiko šídlowité. — Na skalách písčitých, w úwozech a na kamení po celé Ewropě, Pínozup, © DIDYMODON. | ZŽWILLINGSZAHN, Obústí ze 16 párů zubůw přímých, Čepička po« lowičná. P, jednostranný. D, hotmomalus. edu. spec, t. 23, Je W—%2 Lodyha jednoduchá, zkrácená, někdy žádnás 1512 listy ze zpodiny širší šidlowíté, jednostranné, tuhé, se žilau konce docházející; baničky podluhowaté, přímé, s wikem úkosně homolowitým, — W lesech na skloní- nách bolých, pisečnohlinatých po Ewropě. x P. nachowý. D. purpureus H. et Tayl. t. 20. Lody- ha caulowá a delší, někdy sochatá; listy směstnané, střídawé, kopinaté, kýlaté, ostré, přímoodstálaunké, se Žilau sotwa konce docházející; štěť caulowá, nachowá ; banička mladá přímá, wejcowitá, hladká, dozralá nicí, brázdowaná. — Na místech písčitohlinatých, wlhkých, po Ewropě a Americe sewerné, PnosroBRW. WEISsra. | WEISSIE. Obůstí jednoduché, ze 16 zubůw prostých, brwo- witých. Čepička polowičná. Štěť konečná. P. rozwilinatý. W. cirrata Hedw spec.t. 12. fe 1— 12. Lodyha přímá, wětewnatás listy čárkowité, zakončité, po kraji podwinuté, různosměré, odstálaunké, se žilau konce docházející; baničky elipsowité, podlauhlowálco- wité, s wikem zobanitým. — Na bahnech, zhnilém dřewě, doškách, na skalách až k wěčnému sněhu po Ewropě, HoLORET. © GYMNOSTOMUM. © NACKTMUND, Obůstí žádné. Banička bezbrázdá. © Čepička po“ lowičná, totiž po jedné straně rozštípnutá. H. wejcowitý. G. ovatum Hedmw. stírp. Ae 4. 6. Los dyha krátká, jednoduchaunká; listy nejcelejší, chlupem ukončené, wejčité, podduté, sklimené, se žilau na konci zduřmatělau 3; baničky podluhowaté s wíkem zobanitým. — Na půdě bhlinaté po Ewropě. H. hruškowítý. G. pyriforme Hediw. Schk. m. t. 12. Lodyha krátkás listy podlauhlé, hrotité, na konci zaub= kowané, odstálé ; baničky hruškowité, s wikem homolo- witým. — Na půdě wlhké po Ewropě a Americe sewerné, Podřadí 6. NEPUKAWOWITÉ. PHASCOIDEI. NEPUKAwa, Pnascum, © OHNMUND. | 3 Čepička polowičná, prchawá. N. tupá. P. muticum Scáreb. phase £. 4. f- 11—1M. Wyhlíží jako cibulka, 1“ wysoká 5 lodyha žádná; listy 1813 wejčitopodlauhlé, přítupé, podduté, žilaté, sklimené, wni- třní na konci přizaubkowané; banička kulowatá, w li- stech ukrytá. — Na půdě hlinaté, lepenicech, stezkách zahradních po Ewropě. W jaře a zimě. Pro drobníč- kost snadno se newidí. i ská N pilkowaná. P. serratum Sehreb. le. 6. 24 f. 1— 2. Lodyha žádná; listy wejčitokopinaté, ostré, pilowané, odstálaunké, bezžílé; banička mezi listím ukrytá. — W zimě a jaře na půdě bhlinaté, bujné a krtištích hro= madně, -Ten rod tím znamenitý, že jeho prokel wlákmatý, na způsob okn půdu přikrýwající, jest stálý, jelikož u ostatních mecbůw rzo mizí, Podřadí 17. RAŠELINNÍ KOJWITÉ. © SPHAGNOIDEL RAŠELINNÍK, © SPHAGNUM. © ToRFMmO008. Banička wikatá, obůstí žádného. Čepička dole při- rostlá a stálá, pod čechalkau na příč pukající. Pošwička podobá se podsadce uzlowité, objímající štěť překrátkau, R. pospolitý. S. latifolium HHedw. fund. 1. £. 1 /. | 2. 7. 3. /. 9. Diet. se. nat. atl. |, 6 68. Lodyhy smě“ stnané w husté trsy, přímé, we wodě stojící, 1—2 dlau- bé, na málo wětwí blawních rozdělené, tím wíce nese wětwiček krátkých, dole swazčených, dolů sehnutých a nahoře hustých, wrcholičených ; listy přitlačené, hustě střechowité, wejčité, tupaunké, problubené, jako lodyha zelenawě bílé nebo špinawě síwé, příkrowowé delší a šir- ší; banička na konci wětwiček nejhořejších kejowitě ztlustlých dříwe w příkrow ponořená, pak koncemi wět- © wiček rychle se prodlužujících jakoby na stopkách pod- nešená, sedící na pošwičece bochowité, štěť obkličující, podepřená dolejškem čepičky stálým, bělawým; wíko male ploché, jako banička tmawě hnědé, — W babnech, bařinách, wřesowištích wlhkých, též we wodách. stoja- tých, po wšech země dílech. Zraje w lipnu a srpnu. R. nastrošený. 9. sguarrosum Brid, H. et Tayl. 4. 4. Podobá se předešlému, různí se wětwemi podbnutý« mi, Jistím wejčitým, zakončitým, poddutým, podhnu. tým; -takže wypadá nastrošené čili kostrbaté, — Roste na místech mokrých po Ewropě a Ostrowech maska= renských, : i 1814 R. ostrolistýe S. acutifolium Ekrh, Sehwůg. 1. 1. 5. Sturm 2. /f. 12. S. capillífolium Hedw. Též předešlým podobný ; lodyhy a wětwe tenší, běwně nejodstálejší ; listy podlauhlokopinaté, ostraunké, na konci příodstá- launké; baničky podluhowaté. — Na podobných mí- stech po Ewropě a Americe sewerné. Odrodek její R. špidlatý S. cuspidatnm H, et Tayl. t. 4. má lodyhy a wětwe tenší, listy někdy čárkowitokopinaté, dlanhé, a nalézá se tu i onde. Tyto tří rody popínají často přeobšírná přásla na způsob drnu, a přispíwají přemnoho ku plození rašeliny bahní, jelikož zhynu- lé a ztrauchniwčlé částky opět nahrazují se nowými Někdy se zplsí- nacují, takže dělají ostrowy na jezerách, jenž i stromy nesauce wě- trem zponenáhla semo tamo plowau, čehož příklad mezi Izenakem a Fuldau, a na hořejším Černolesu. Wšecky lakotně pohleují wodu, nabubřují a zponenáhla ji pauštějí. Suché jsan welmi křehké, Islan= dané dělají z nich chléb. Ostatně slauží k wycpáwání podušek, k wypěchowání dřewčných budow; přesnadně ale se zjímají, Podřadí 8. ROZŠTĚRBĚLCO WITÉ. © ANDRAEINI. RozŠšTĚRBĚLEC. © ANDRABA. | ANDRÁE. Banička pukající na čtyry chlopně, jejichž konce hoření wikem stálým spojené. R. skalní. A. rupestris Hedw. JW. et Mohr crypte t. 11.. /. 5. Diet. se. nat. atl. 1. £. 62. Lodyha wětewnatá ; listy přístřechowité, wejčité, zakončité, tupaunké, bezžilé, nejhořejší přísrpowité. — Na skalách horních po Ewropě. Obzwlášťní ustrojnost baničky připomíná na řád uásledující. Řád 250. JATROWKOWITÉ. HEPATICAE. Kwěty jedno- neb dwaudomé. Kwěty samčí : pelat- ky nitečnaté, sedawé nebo zapuštěné, zakulatělé, elipso= wité nebo wejcowité. Kwěty samičí: Obhalka celá, wa- ječník odiwající, na konci čnělku nesáuci, pak na če- chalce pukající a zůstawující čepičku dolení, nebo, ač- koli pořídku, pod čechalkau se oddělující a pak čepič- ku konečnau působící, nebo nepukající a tenkrát dí- ženku zaobalující anebo místo ní přisluhující. Wýtrusni- ce čili díženky jednoduché, t. nesložené z wrstew od- dělitelných, welmi pořídku opatřené slaupkem prostřed- : 1815 ním, rozdílně pukající: jako chlopněmi, zubami nebo wikem, a mezi semeny opatřené mrštníkami, anebo ne- prawidelně pukající a mrštníkůw zbawené. Nožka dí- ženkowá (štěť) bez pošwičky, někdy žádná. | Byliny kořena mrcasatého. Lodyhy obyčejně plaziwé. Listy hned oddělené, střídawé, obyčejně dwojstranné, objímawé anebo zpodkem rozšířeným dolů běžící, obyčejně široké, nejcelejší, nebo rozdílně rozdělené, pilowané a zubaté, nikde žilan ztlustlan nepro- tažené, k zemi patřící často menší (palisty), bned dílem anebo do cela i s lodyhau w list jeden srostlé (chřást). Kwěty ojedinělé ne- bo nalhlančené, úžlabíčkowé nebo konečné, nahé nebo okrowem ka- Jichowitým obklíčené, někdy wlákny šťáwnými obhrnuté, často do listu zapuštěné. Diženky kožnaté anebo útlé a blánaté ; štěť měkká, obyčejně útlá a wadnaucf, často zkrácená a do listu nebo lůžka za- puštěná, někdy dokonce žádná, Prokel jest lístek útlý, bezžilý. Po tu dobu asi 600 rodůw znají a rozdělují w 55 pokolení. Co do wlasti a stanowiště srownáwají se jakž takž s mechy+ žá- dají ale wůbec místa wihčejší a stinnější ; též wůbec nepotřebují tak tuze země, a tudyž widíme je na stromech hladkokorých, na drnech mechowých a wětších lišejnících zemních, anobrž i w horkých kraji= nách na listech stromůw a křůw wždy zelených. Ústrojí jejich wů- bec jest něžnější nežli mechůw a jako ony mohan powrchem mno- ho wláhy pohltiti; tím i mají wlastnost do sebe, že wyschlé a jako- by mrtwé opět obžiwují, jak mile doba nebo powětrnost wlhká jest připadla. © užitku jejich málo wíme, ačkoli některé silný zápach wydáwající jindá se užíwaly w lékařstwí, některé ale w horkých krajinách po dnes se tak potřebují, Rozdělují se na patero podřadí: 1) KŘÍŽITKOWTTÉ. Plody ojedinělé, pořídku pomnožné w obhalce nepostředečně z lodyby nebo Jistůw wyniklé. Díženky úchlopné (řídko chlopné), nožičnaté. Semena s mrštníky promíchaná, | Pelatky roztraušené, nitnaté nebo sedawé, často zapuštěné, Lo- dyha s listím odděleným nebo srostlým (chřást). 2) POROSTNICOWITÉ. Plody nahlaučené w str- baul stopkatý, w obhalkách mískowitých anebo trubko- witých, často dwojnásobných zawřené. Díženky pukající rozdílným způsobem: zubami, chlopněmi nebo wikem, nožičnaté nožkau často zapuštěnau. Wýtrusy promícha« né s mrštníky, Pelatky hned na kotaučcích sedawých nebo štítowitých, hned w listy zapuštěné (chřást t. listy srostlé). 83) PŮLENKOWITÉ. Plody ojedinělé w. obhalce sedawé, konečné, 2chlopné. Díženky neprawidelně nebo zubami pukající, sotwa nožičnaté. Mrštníky mezi wýtru- sy. Pelatky (kdežto známé) w. kotaučcích nožičnatých, po očních zapuštěné (chřást t. listy srostlé), | 1816 : +4) HLEWIKOWITÉ. Plody roztraušené a obhal- kau trubkowitau obklíčené. Díženky dlauhé, dopola 2- chlopné, s wýtrusnicí prostřední niťowitau, s nožkau krátkau, zapuštěnau. Mrštníky mezi wýtrusy, Prašníky sedawé, nahlaučené, w okrowech kalichowitých zawře- né. (Chřást t. listv srostlé). 5) ZRHUTKOWITÉ. Plody ojedinělé w okrowu wřecowitém, nebo pomožné w šupinatém, anebo nahé. Díženky tenkoblané, zawřené w obhalce zawřité, anebo z něho samého složené, konečně neprawidelně pukající, krátkonožičné, sedawé nebo zapuštěné. Mrštníky mezi wýtrusem žádné, Pelatky zapuštěné, roztraušené nebo na malých kotaučcích směstnané, (Chřást t. listy srostlé). Podřadí 1. KŘIŽITKOWITÉ, © JUNGERMANNIEAE, A. Listy oddělené, prosté. KosoÚsTKA. © PLAGIOCHILA. © STUTZKELCH, Obhalka delší nežli okrow, nebo stejně dlauhá, po zádech smačknutá a z mládí s konci podhnutými, a ústím uťatým, přídwojpyským. Listy dolů střechowité, celé nebo řasnatě 2laločné, bezpalisté. Okwětí konečné: obhalka blánatá, obyčejně. delší okrowu. Díženky až dolů 4chlopné. Mrštníky prosté, se semeny wypadající, K. slezinníkowitd. P. asplenioides INees et Mont. Jun- germania asplenioides Ln. Hedw. theor. t. 16. |1. Mart. t. 6. /. 51. Lodyha welmi rozwětwená, mnoho mrcasůw wypauštějící 3; wětwí w drn směstnaných, přímých nebo wzstaupawých, 2—1“ dlauhých, co nit nebo motauz tlu- stých, silně zprohybaných, nestejně rozdělených na wět- wičky obdálné nebo swazčené; listy dwojřadé, dwoj- - stranné, odstálé a sehnuté, I—1';"“ dlauhé, obwejčito- okrauhlé, ostré až i brwitozubé nebo celé, stkwělé, oby- čejně žlutawě zelené, pořídku nahnědlé, na kraji zadním podhauté; obhalky 1'2—2" dlauhé, podlauhlé, na ho- řením konci rozšířené, smačknuté, brwitozaubkowané, slohem a barwau listowité, obklíčené okrowem z lupe- nůw 2 listům lodyhowým podobných, wětších ale; nož- ka díženkowá: I—1'/+“ dlauhá, autlá, bílá; díženka ku- lowatoelipsowitá, zwící semena horčičného, jako wýtru- su hnědá; pelatky „w úžlabíčku lupenůw malých, dole 1817 břichatých, k lodyze ztuha přitlačených, na konci od- stálých, předstawujících klas konečný, střechowitý, pří- kostrbatý. — W lesech wlhkých,. stinných, mechatých; obzwláště podlé bystřin po celé Ewropě a Americe se werné, též mezi obratníkoma. K. čeřitá. P. undulata Nees et Mont. Jungermannia undulata Lin. Faill. par. 44 19. /. 6. Dillen. 4. 11. fc NT. Lodyha přímá, wzstaupawá nebo položená, *k—6“ wy- soká; listy běwné, sušením se podhybující a zkudrna= ťující, příjemně až i slabě nebo bledě zelené, řídko ponarůžowělé nebo nahnědlé, dolení nestejně, hoření obyčejně stejně a hluboce na dwé klané, silněji slaběji zaubkowané nebo celé: uštůw okrauhle lichoběžničných, hořeního, jestli menší, alespoň rowného průměru. příč- nému, doleního odstálého. — Na místech wlhkých, bah- nech, podlé potokůw, obzwláště na horách, do weliké wýšky sahající, po celé skoro Ewropě. Nese w dubnu až do lipna, K. hájní. P. nemorosa Nees et Mont. Jungermannia nemorosa Lin. Hedw. theor. t. VI. f. 2. Mart. f- 28. Po- dobá se předešlé; lodyha wztyčená, '4 nejwýš 2“ wy- soká; listy swětle zelené, čerwenawé nebo tmawě z na- chowa hnědé, wsecky nestejně 2laločné a brwitozaub- kowané: uštůw wypuklých, pewně na sobě ležících; doleního obwejčitého, dwakrát wětšího nežli hoření. — W lesech stinných, wlbkýchy obzwláště w roklích hor ních podlé potokůw na skalách wlhkých, po Ewropě, Americe sewerné a mezi obratníkoma. KkňižirTKA. © JUNGERMANNIA, © JUNGERMANNIE, Obhalka delší nežli okrow anebo stejně dlauhá, oblá nebo řasnatohranatá: ústí celého nebo mno- hozubého, Listy dolů střechowité, palistnaté nebo bezpalisté, Ostatní jako u předešlého pokolení. K. bělavá. J- albicans Lín. Hook. jung. 4 25, Waill. par. 64 M9 fe 5, Dillen. 1. Te. 2V, Lodyhy rownoběžné, hustě drnaté, řídko přímé, *2—2caulowé, sotwa kořena“ té, wíce méně wětewnaté, dříwe zelenawé, pak nahně« dlé; listy 2řadé, zelené, obyčejně ponahnědlé, skoro až dolů na dwé klané: uštůw pewně na sobě ležících, ostraunkých anebo tupých, celých anebo slabě zuba» tých, doleního rozewřeného, čárkowitopodlauhlého, ho řeního asi o polowičku menšího, podlauhlowejčitého, přímoodstálého, obojího čarau žíle podobnau protaže« 1818 ného3 obbalka podlauhlá, na konci 5—6řasá, na ústí tupě wyřezaná na tolikéž zubůw. — W lesech stinných, wlhkých, z rowin až nahory po Ewropě. Nese we kwět- nu až do srpna, A K. wausatá. J. barbata Hook. J. guinguedentata Auct. Lodyha obyčejně položená, '+—3caulowá, wšude kořenující, pod konci se omlazující, na zpodní straně patrněji nebo nepatrněji opatřená palisty přitlačený- mi, tenkými, autlými, obyčejně 2dilnými, brwitými ; listy skoro kolmo wyniklé, tuhaunké, okranhločtwerečné, 3— ólaločné : lalokůw ostrých anebo hrotitých, různostran- nýchs plod konečný: obhalka elipsowitá, proti konci řasnatohranatá, na ústí zaubkowaná, dole obklíčená li- sty 4 nahlaučenými, řasnatějšími a palistem ( často chybícím) širokým, celým anebo 2zubým. — Na mí- stech stinných, wlhkých, na rozdílných wýškách po ce- lé Ewropě. Nese w čerwnu až do září, též na jaře. OBHŘEBENKA. | LOPHOCOLEA. © KAMMKELOH. Obhalka wnitřní delší nežli okrow, nahoře ostře 3hraná, ústí 3laločného, hřebenowitozubatého. Čepička zawřená. Listy dolů střechowité, na konci 2—, řídko mnohozubé; pali- sty na dwé klané nebo L—Hzubé. Ostatně jako u předešlých pokolení, O. dwojzubá. L. bidentata Nees. Jungermannia bi- dentata Lin. Mart. £. 3. /. 13. a. b. Lodyha plazivá; rozestřená, aniž wlastně drnowitá, (—2caulowá, chudo- wětwá ; listy skoro kolmo wyniklé, obyčejně rozewřené, wejčito3úhlé, rozšířené, tenké, bledě zelené, I“ dlauhé a dole tolikéž široké, na konci příměsíčitě wykrojené a ostře a úkosně zubaté; palisty mnohem menší listůw, obdálné, rozpoltěné : ušlůw úzce čárkowitých, hluboce na dwé klaných, celých anebo stříhanozubatých ; obhal- ka konečná, pro wětew plodonosnau, často welmi zkrá. cenau. na pohled boční: uštůw wejčitých, nestejně hlu- - bokých, stříhanozubatých, obklíčená příkrowem z listůw lodyhowým podobných, ostře na dwé klaných a pří- zaubkowaných s palisty; nožka 8--10caulowá, autlá, bílá; díženka elipsowitá, tmawě hnědá; wýtrusy čerwe- nohnědé; pelatky na obzwláštních jednotnících w úžla- bíčku palistůw napuchlých, hustě střechowitých, dělají- cích klas často na konci prorostající a lodyze udělující wzezření uzlaté. -— Na místech wlhkých, stinných, ob- zwláště na meších, jatrowkách a lišejnících, řídko na kamení nebo zemi nahých, po Ewropě celé, Americe 1819 sewerné; anobrž i mezi obratníkoma a na jižné polo- kauli. Nese w létě. HoLorPLODKA, © MADOTHECA, © KAHLFRUCHT. Obhalka nafauklá, smačknnutínká, hladká, Dížen- ky až do prostřed na čtwero klané, řídko až do- Jů 4—8chlopné, tenké a bledé. Mrštníky celý wnitřní powrch chlopní přikrýwající; padawé, 2pruhowé. Nož- ka neklaubnatá. | Listy wzhůru střechowité, hluboce na dwé klané: laloku do- leního menšího, na hoření přelomeného ;«palisty weliké, dolů běžící, někdy úzkím protažkem spojené s dolením lalokem listowým. Obhalka poboční odstálé, přísedawá, delší okrowu. Nožka krátká sotwa z okwětí čumící, OH. šírolistá. M. platyphylla Dumort, Jangermania platypbylla Lín. Mart, 4. 3. f. 1. Bísch. All. Bot. t. 6. / 142. Lodyha rozprostřená, 2— Gcaulowá, neprawidelně dwakrát anebo třikrát peřenowětewnatá wětwemi pří- moodstálými, dlauhými, příklopilými; listy hustě stře- chowité, k lodyze přitlačené, okrauhlowejčité, *k—1"“ dlaubé, napřed zaokrauhlené, nejcelejší neb na předním kraji proti dolejšku přízaubkowané, mělce wypuklé anebo rowné, řídko příwkleslé, tmawě zelené, bežleskě Jaloku doleního úkosně wejčitého nebo okrauhlého, nej- celejšího, po obau stranách ztuha wedlé palistůw stojí cího a s nimi na pobled 3 řady palistůw dělajícíhos palisty ztuha na lodyhu přitlačené, okrauhločtwerečné, řídko podlauhločtyrůhlé, tupé, nejcelejší, na krajích a konci úzce podcblípnuté, — Na kmenech stromůw list- natých, řídko na skalách a zemi, po celé Ewropě a Americe sewerné, na rowinách a horách. Nese w jaře a létě. B., Listy srostlé. PnosToHaLEŇ. © PELUIA, | PELLIE, Obrow žádný. Obhalka krátká, trubkowitá, (příčí- šowitá), neprawidelně zubatá. Čepička čumící. Plod z líce listowého wynikající, Pelatky kulowaté, do líce listowého zapuštěné a wywíš-niny bradawicowité dělající, Chřást bezžilý anebo nepatrně žílnatý, obyčejně sochatý nebo rozsochaný, „P obecná. P, epiphylla Nees. Jungermania epiphylla Lin. Hedw, theor. t. 23—25. Hook. jang. te A1. Dict. 86x nat. atl. I. 4. 51. Počátk. ob. 23. výko“ 1527. Chřást pro- střený, "4—3" dlauhý, 1—4"" široký, na rubu po dél z KE" S 0 : " 5 1820 prostředka hustě kořenatý, sochatý nebo rozsochaný: úkrojůw prodlauženě klínowitých, hned přecházející do okrauhla bned do čárkowita, řeřabatých, až i kade- řawých, u prostřed ztlustlých, ku kraji tenčejících, hned zelených w rozdílných měnách, hned wíce méně ponacho- wělý ; plody ojedinělé z líce ku konci uštůw wynikající. — Na wlhké zemi, meších a mezi nimi, na skalách tenkau wrstwau země přikrytých, též i we wodách sto- jatých a tekutých po celé Ewropě a Americe sewerné. Nese od začátku jara až do kwětna, Jamuška. -© BLASsIA, BLASIE, Obbalka žádná, anebo i s čepičkau zapuštěná do prohlubinky chřástowé. Plod z líce chřástowého wyniklý. Pelatky elipsowité nebo kulowaté, do prostřední žíly listowé wezpod zapuštěné. List protažený žilan někdy nepatrnau, rozděle- nau na žebra rozbíhawá, rozsochaná ; jímadelka čili. nádržky pupe= nowé baňaté w krk trubkowitý zúžené, zapuštěné do líce- listowého, J. malíčká, B. pusilla Lin. Hedw.,theor, eds 2 80. /. 4—12. Počátk. ob. 23. wýk. A523, 1494. Listy ro- wnowážně rozšířené, */3—1'/:/ w průměru, obwodem 0- krauhlé, pramenitě mnohodílné, autlé, zelinné, „stkwěle zelené, u prostřed na žíle často ponachowělé : lalokůw od dola až do polowičky a dále hustě kořenatých, na konci bezkořenných, a wice méně wzstaupawých, w zadu stejně širokých, ku předu okrauhle rozšířených, hned širších a na kraji wzstaupawém, čeřitém wyřezáwaných a chobotnatých, hned užších a protisečných, až wvštěr= bených, na rubu podlé žíly přikryté šupinami (palisty) okrauhlými nebo wejčitými, nestejně zubatými, pro- středkem připewněnými; jímadelka pupenowá při kon- cích lalokůw listowých, řidko u prostřed na prostřední žílu přirostlá břichem elipsowitým anebo obwejcowitým, '2—*/" dlauhým, w krk 1“ dlauhý zauženým a napl- „ něným mnohými pupeny zrnowitými; též jiné pupeny w podstatě listu podlé krajůw zapuštěné, obsahující pod společnau přeútlau blanau sklípky, zelenými zrnky napl- něné; plod w prohlubince listu pod koncem z prostřední žíly wyniká a čepičku zůstawuje w té prohlubince wice méně; díženka wzhůru wyniklá o nožku k—'4“ dlau- ohau, bělawau podepřená, kulowatoelipsowitá, na 4—6 podlauhlých, tupých chlopní pukající; mrštníky žluta- wé,- 2pruhowé; wýtrusy dost weliké, čČlyrstěnné, nas hočdle žluté, pelatky wezpod do žíly prostřední zapu- 1821 štěné, zakulatělé, bělawé nebo bledožluté. — Na mí- stech wlhkých obzwláště podlé příkopůw, w úwozích, spuštěných rybnících, bojněji we wyšších krajinách, po celé Ewropě a Americe sewerné. Nese w únoru až do dubna. úějks | : | Podřadí ?. POROSTNICOWITÉ, MARCHANTIEAE. "PoROSTNICE, | MARCHANTIA. — MARCHANTIE,. © Plody nahromaděné w blawku pramenatau: pra- menůw do pola nebo až na zpodinu rozdělených. O- © krowy blanovité, několik kwětůw obkličující, s prameny střídawé; obhalky na čtwero nebo patero klané, Díženky na nožkách wynikající, dolů obrácené, pukající chlop- němi podwinujícími se. Čepička stálá, obyčejně na dwé klanoroztržená, nožku díženkowan obkličojící. — Kolauč prašníkowý štítowitý, zejkowaný nebo lalokalý, Chřást wíce méně rozsochaný, P. mnohotwará. M. polymorpha Lin. Hedw. (hror. éd. 2.8.26. 21. /. 1. 2. Srarm 2. (£ 3. Počdík. ob. 23. v 1495, 1501 — 1506, 1514, 1518, 1519. Chřást so“ chatý nebo rozsochaný, obyčejně se žilau patrnau, I— o dlauhý, '/2—*4“ široký, na líci čistě zelený, na rubu bledší anebo ponahnědlý nebo ponachowělý : úkrojůw podlaubloklínowitých, též obwejčitých a široce čárko- witých, zpředu zaokrauhlených anebo wykrojených, po kraji tenkých, wyřezáwaných nebo tupě lalokatých, na líci plochých anebo. mělce žlabowitých, žilau prohlube- nau opatřených a tutéž rozdělených na, políčka mno- boúhlá, jichž každé má pich bradawicowitý, okrau- hlý anebo wejčitý, bělawýs rub z prostřední žíly wy- auští mrcasy kaudelowité, busté, podobnými wlákny „jakoby žílnatý a podlé kraje obsazený šupinami někdy „přes kraj čnějícími; strbaul plodowý na stopce 1— 3- - čaulowé, tupě 4hrané, potraušeně chlupaté, z. koneč“ -ných chobotň chřástowých „wyniklé, 2—6" w průměru „široký, obyčejně o 8—10 pramenech rozložených anebo „ Wzstaupawých, polooblých, zpředu kejowitě příztlustlých, -wezpod délnau brázdau opatřených, zelených, dole spo- jentch“ okrowy o polowičku kratšími pramenůw, br= witých, zubmi bělawými, zelenawými nebo čerwenawými, 1822 obsahujícími kwěty 3—8, jejichž obhalky na čtwero neb patero klané, bělawé, 1plodé; díženky kulowatoelipso- wité, se stěnau příkožnatau, tenkau, zelenawě žlutau, dopola pukající na 4—8 chlopní silně podwinutých, wytru- šujících wýtrus prachowitý, žlutýčtyrstěnný, na mrštní- cích 2pruhowých; kotauč pelatkowý na jiné rostlině nežli strbauly plodowé stojící, na stopkách !:—1':“ dlauhých, okrauhlý, plochý nebo powypuklý, 8—12. wraubkowý, nahnědle zelený, opatřený čarami od stře- du k zubům krajním běžícími, obrostlými na wrchu drobnými bradawičkami, wezpod šupinami střechowitý= mi, w kterých řadách zapuštěny pelatky míškowité, úz- kým hrdlem ukončené a na bradawičkách se otwírající ; na chřástu samčím, samičím a neúrodném z prostřed- ní žíly nepořádně wynikají jimadélka t, nádržky pupeno- wé, nízce číšowité, bledě zelené, po kraji brwité, pak wyhlodanozubaté, 1— 1/2“ široké, na dně obsabující mnoho sádeček čili pupenůw sčedodějných, wejcowitých, čočkowitých, tmawě zelených, — Na místech wlhkých a stinných po zemi, skalách a zdech, též w bahnech ano- brž i pod wodau w příkopech, pramenech, potocích, často weliké powrchy popínající, po celém swětě se- werném, mírném a dílem i studeném a nepochybně i po jižné polokaulí. Nese u nás od lipna až do zimy. Bylina pro ústrojnost znamenitá má zápach abzwlášťní slabě balsamowý a chuť mírně swraskawau; jindá w lékařstwí proti ne- duhům jatrowým a zakobacení útrob břišních se potřebowala ; jatr= nék, Hepatica sawatilis. JarROWKA, FEGATELLA. | FEGATELLE, Strbaul plodowý homolowitý, bezpramenný, na dolením kraji wraubkowaný, složený z okrowůw trub- kowitých, srostlých, a tím obsahující 5—8 pauzder w kolo rozpostawených. Díženky w každém pauzdru oje- dinělé, krátkonožičné, dolůw obrácené, na 4—8 chlop- -ní podwinutých pukající, i s nožkami padající a zůsta- wující čepičku 2 — úlaločnau, prázdnau we wšakém pauzdru. Kotauček pelatkowý sedawý, po kraji celý, J. homolatá. F. officinalis Raddi. F. conica Corda, Co- nocephalus vulgaris Bísch. Allg. Bot. t. 13. /- 308. Mar- chantia conica Lin. Hedw. theor. £. 21. f. 3—5. £. 28. Počátk. ob, 23. wýk. 1508, I525, 1528*. Chřást rozso- chaný, 2—6“ dlauhý, '3—12“ široký: uštůw čárkowi- tých nebo klínowitopodlauhlých, po kraji čeřitých, wy- krajowaných a tupolaločných, napřed tupých anebo 1823 wyříznutých, se žilan prostřední na líci prohlubenau, na rubu wystáwající a zakrytau plstí ze třásní; ze žíly často pod koncem wycbázejí nowé laloky chřástowé, a tím klaubnatá se wyskytuje; líc chřástu rozdělený na políčka s pichy pauhému oku patrnými, swětleji ne= bo tmawěji zelený a lesklý: rub bledší, někdy ponačer- wenalý; strbauly plodowé wynikají z konečných cho- botůw chřástowých, 2—2':" wysoké, dole 2“ širaké, homolowité, tupé, na čechalce drobně hrbolečnaté, bledě hnědé. ponazelenalé, podepřené stopkau 1—21/;" dlauhau, oblau, bělawau, bone: kruchauj díženky obwejcowité, dolů klínowitě ztenčené, černohnědé, le- sklé, pak pukající až dolůw na 4—8 chlopní silně pod. winutých, a roztrušující wýtrusy weliké, okrauhlé nebo wejčité, zelenawě hnědé, na mrštnících 2—3zprubých we způsobě husté hmoty; kotauče pelatkowé na jiném chřástu obyčejně na laloku z prostřední žíly wvniklém nedaleko konce, okrauhlé nebo wejčité, 1':—3““ dlau- hé, ':“ wysoké, na wrchu ploské, hustě a drobně bra- dawičnaté, tmawě zelené, pak černawé, po stranách obra- zené raubením z wywýšeného chřástu ndělaným. — Po- dlé potokůw, pramenůw, na zdech, skalách, nawlažo= waných wodau stíkujicí, dělá weliké drny w největším dílu Ewropy a Ameriky sewerné. Zraje w březnu a dubnu. Zapáchá silněji a chutná ostřeji nežli porostnice mnohotwará. Jindá k těm samým koncům se potřebowala: —w jižných krajinách lid sprostý po dnes ji užíwá. RozeMŠILKA. © FIMBRIARIA. | SCHLITZKELCH. Strbaul homolowitý, bezpramenný. Okrow o jedné wýtrusnici w obhalce zawřené. Wýtrusnice z obhalky wynikající, kolem do kola pukající. Pelatky ponořené w chřástu. R. wonná. F. fragrans Ners hor, phys. ber, p. Ab, Po- čátk. ob. 23. wýk. 1503, Marchantia fragrans Balb, WFallr. ann. t. 6. f- 9. Chřást drobný, skúro k zemi přitlačený, w malé trsy spojený, jednoduchý, sochatý; celý, přížlábkowitý; strbaul tupobomolowitý, lisý, 05 nebo 6 lalocích, nesaucí 4 kwěty3 obbalka přoweliká, nafauklá, trbající se na konci na šest dřip; wýtrusnice puškowitě se otwírají. -— Na místech hlinatých, wlhkých pod skalami w Ewropě teplejší a mírné, Příjemně zapáchá, í 115 1824 Podřadí. 3. PŮLENKOWITÉ. © TARGIONIEAE. PŮLENKA, © TARGIONIA, | TARGIONIE. v Chřást pichatý. Ostatně má znaky jako celé pod- řadí. P. podlistá, T. hypophylla Lin, Lam. t. 811. Schreb. Naturf. 15. 4. 5. /. 1—11.. Spreng. in bull. soc. phil. par. 18k- 21, 4 2, /. 2, MCkT. Zá la" 00 fa, 3+ AMO, t. 18. /. 8. Chřásty podobné porostnicowým, drobné, obwejčité, na konci wykrojené, k zemi přitlačené, spo- lečné, přikrýwající fláčky třebas na 3“ do čtwerce we- liké, na líci zelené, s mnohými příčepky černými w půdě wáznaucími; na konci chřástu wezpod nacházejí se ústroje rozplemeňowací. — „Na místech stinných, wlhkých w Ewropě teplé a mírné. Podřadí 4. HLEWIKOIWITÉ, ANTHOCEROTEAE. HLEWwíK. ANTHOCEROS, | FRUCHTHORN, Znaky pokoleňowé jako podřadowé. »řt H. krapkowaný. A. punctatus. Lča. Bíseh. Term. A £. b4. /. 2652. 2653.. Chřást žlutawě zelený, */„caulowý, k zemi přitlačený, chobotnatolaločnatý, kadeřawý, autlý, na líci bradawičkami pomarančowými opatřený, bez žil a pichů, z rubu wypauštějící přemnoho +třásní ja- koby w plsť nahromaděných ; okrow trubkowitý © jest prodlaužení chřástu samého, přímý, w němž waječník, kterýž z počátku w okrowu zapuštěný, koncem wen čnějící a přikrytý obhalkau čepičkowitau, pak padající; - díženka: šidlowitá, luskowitáj3 pelatky, na způsob pa brbkůw , pak pěu chlopněmi pukající, roztraušené u prostřed na, obzwláštním chřástu. — Na wlhkých po- lích a na podlesí w jeseni po Ewropě. ha H. hladký. A+ laevis Lin.. Hedw. theor. ed. 2, 1, 29. 30.:/ 4—3 et,a. bs c. Počátk. ob, 23. wýk. 1524. 1528, Podobá se předešlému; chřást plochý, zejkowaný; dí- ženky luskowité, delší, wlasowité. — Podlé pramenůw w Ewropě. W jeseni. Po dřa dí- 3 0000 DRHUTKOWATÉ, RICCIBAB, - Tanurka. Ricera, © Ricete, ň ha % < Plody zapuštěné w chřást, 00 rozpukoutím jeho obnažené, holé. Díženky stěna dosazená čepičkau stá« lau, čnělkonosnau, Pelatky též do chřástu zapuštěné a končící se w hroty slaupkowité nad chřástem čnějící, I—mwnobořadé “ | + Te sťvá. R, glauca. Lin.. hedw, theor. ed. 2. €, 31, Bísch. Term. A+ 4 544 f. 2651. Chřást k zemi. přitlače- ný, obwodem okrauhlý, '/s—*4" široký, wýstředně údíl- ný: uštůw jedenkrát nebo mnohokrát sochatě rozštípa- ných na laločky čárkowité nebo klínowité, tupé nebo mělce wyříznuté, pořídku ostré, na líci mělce žlabowité, obyčejně siwé,, čočkau zwětšené — autlé, tečkowané, na rubu stejnobarwé, u prostřed málo tlustší a tutéž po dél opatřené wlášeničkem útlým dlauhým bustým, po kra« jích ztenčené, zpředu wíce méně oapuchlé, nikdá brwi- té, u wnitř celistwé, bez dutin wětrných: plody w pod. statě celého chřástu voztraušené, často směstnané, wrste wau, hořejší sklípečnatau, drobné okrauhlé mozolíčky dělající, přikryté, wypauštějící wýtrusy černohnědé, když ten okrow zmizel, a zůstawující jamky mělce mískowi- té; pelatky w cebřástu roztraušené, protí koncům laloko» wým „směstnanější a- končící se w hroty. wálcowité nebo, bomolowité, zelenawě bílé, prozračité, rozdílně wysoké. — Na zemi wlhké, čas od času zatopené, řídko na sušší a wyšší, po celé Ewropě, Americe sewerné a „nepochybně jiných swěta dílech. 2 T. plowaucí. R. Auitans Liu. Bísch. Terme 1. 54. [. 2647.. Chřást prawidelně rozsochaný, *2—1'" dlaubý, tenký, příblanowitý, sytě zelený: uštůw úzkých, obak „plochých anebo na licí mělce žlabowitých, tupých nebo „Wykrojených ; plody roztraušené, wezpod čnějící a pod. -statu chřástowau příkulowatě nadýmajícís za uzrání „plodu zmizí zpodní wrstwa chřástu a wýtrusy černohně= "dé dolem se wylrušují. — Jednak u welikém množstwí wzplýwá na wodách stojatých, kdežto chřást se zweličuje, „nikdá ale plodůw nedáwá, ze zpodu wypauští přemálo | wlášenička, a jest rozdělena na ušty trochu klinowitě rozší- řené; pádnoh na mule wodau zůstawené a podlé, příko« půw,, kdežto žene mnoho wlášenička; ušty žlabowité a (15% 1826 obyčejně užší a nese owoce. Po wšech země dílech rozšířená zraje w jeseni. T. zplýwawá. R. natans Lin. Bísch. Term. |. 4. há. /. 2648. 2649.. Chřást dospělý obsrdčitý nebo wějířo- witý a hluboce 2—4laločný: uštůw obwejčitých wykroje- ných, jichž každý zpředu má laloček menší podobný jakoby wkliněný, 3—5" dlaubý, zpředu taktéž široký, dosti tlustý, na líci málo wypuklý, protažený u prostřed brázdau hlubokau, sochatau nebo rozsochanau, čočkau zwětšený pupenečnatý, žiwě zelený do plístowa; plowa- jící na rubu wypuklejším porostlý stužkami úzce čárko- witými, ostře. pilowanými, 4—5"“ dlauhými, síťkowano- sklípečnatými a tím jakoby kořenatý, u wnitř naplněný dutinami wětrnými bublinowitými, mnohostrannými a stě- nami drobnosklípečnými a tudy podstaty haubowité; na wlhké zemi rostauc má chřást rozdělenější, swětleji ze- lený, dole žlutější, na rubu stejnobarwý a porostlý šu- pinami plewóowitými, krátkými, napřed pod každým la- lokem w 2 hromady nablaučenými, za to ale opatřený příčepky dlauhými, útlými, wíce méně hustými, jichž rostlina. wodní nemá; plody na zadním konci w pro- střední brázdu zapuštěné, w 1 nebo 2 řadách (střídaně) rozložené ; díženky kulowaté, tenkoblané ano i zralé čněl- kau opatřené; wýtrusy černohnědé ; pelatky též w pro- střední brázdu na cbřástu zapuštěné, wejcowité, ukonče- né hrotem černočerweným, krátkým, w brázdě čnějícím. — Jako předešlá na wodách zplýwá nebo popíná mulu, a wšak tu i tam plod dáwá. Nalezla se dosawad w Ewropě jižné a prostřední, Americe sewerné a w Na- tálu Afriky wýchodní. Zraje u nás w září a říjnu. : "Ten rod má ještě tu znamenitost, že chřást za uzráni pludu podlé brázdy délně se rozpol(uje; každá polowička sestáwá opět ze dwau, částek, ježto na konci předním mezi sebau mají omladek jako- by zaklíněný,. na zadním ale rozdělením chřástu okazuje stranu, na níž zapuštěné plody jest widěti. W říjnu bynau polowičky chřásto- wé od zadu až k omladku, který zimu přečkaw w příštím jaře wzro- stá w nowý chřást. Řád. 251. PAROŽNATGOWITÉ. CH ARAE. mch S. Presl 1820. Characeae ců. Rich. 1827.) © Kwěty jedno- nebo dwojdomé, nahé. Pelatky“ oje- dinělé nebo podwojné, sedawé, kulowaté, naplněné wlák- 1821 ny wsliz zaobalenými. | Waječníky obklíčené trubkami wijmoběžnými, nesaucí korunku šdílnau, bliznowitau. Díženka složená ze trubek na záwit ztočených, ze stálé blizny a jediného wýtrusu. P Byliny wodní, potopené, Lodyha niťowitá, klaubnatá; mnoho« wětewná, z doleních klaubůw přemnoho mrcasůw wypauštějící. Wět- we stříčné nebo střídawé, wětwičky přesleněné, hned sochaté nebo roztrojené a nahé, hned jednoduché a na klaubech obsázené štětina- mi (tak nazwanými listy) přesleněnými nebo polopřesleněnými, Kwěty 4—2domé, nahé; prašníky po 1 nebo 2 w rozporách aneb obyčej- ně mimo přeslénkůw listowých, na rodech jednoduchých pod waječ-. níky nebo řídčeji wedlé nich, někdy hláwkowitě nahlaučené ; waječ- níky hned ojedinělé, hned po 4 neb wfíce mahromaděné, buď ná špírech sedawé, buď listmi podepřené a obklíčené. Nyní znají asi 3) rodůw w jediné pokolení spojených; po wšech swěta dílech rozlosowaných, buď we wodě slané, bud sladké - rostaucích, © Jměním podobají se žabincům, od nichž ale patrnými ústroji rozplemeňowacími se liší 3; též, alespoň některé, podobají se přesličkowitým, od nichž ale wzdalují se mnohými znaky. Popinajice dno wod stojatých a tekutých hustým drnem, pomihají jako řasy sladkowodní dělati rašelinu a změlčowati wody. Jiný užitek není znám. "Tu ale mají obzwláštnost do sebe, že swěží snrdí zhnilýmí wejci, a za sucha že jsau welmi kruché. Mnohé staly se zname- nitými tím, že we sklípcích jejich patrně widěti obíhání šťáwy. PanožnvaTEC, © CHARA. | ARMLBUCHTER, Znaky pokoleňowé jako řádowé, *) Mnohotrubé. — Polysíphoníce. © Články lodyhowé u hlawních wětwí a obyčejně i wětwiček | přesleněných obklíčené wrstwau korowitau z těsných trubiček- slo- ženau. P. mrtnatý. C. hispida Lín. FY. dan. t. 154. Po- čátk. ab. 23, wýk, 1538. — 1510, 1544, 1553, Kryničník. Lodyha dole plazivá, pak wzstaupawá, 14+—3 dlauhá, ztlauští silného motauzu nebo brka hawraního, dole jednoduchá, u prostřed wětewnatá: wětwí hlawních pří- mých, wíce méně rozdělených jako wětwičky trubkami we wrstwě korní w leww nawinutými na závit brázdo- waných, hustěji nebo řídčeji porostlých štětínami ojedis „nělými nebo nahlaučenými, prchawými, odstálými nebo "sehoutými, trnowitými, a jakož wšecky zelené částky po“ wlečených powlekem wápnatým drobnozrným, a tudy šedozelené mimo nejmladší rozhy; wětwičky ze wšech klaubůw lodyhowých a wětwowých wyniklé po 8—11 přesleněné, '|2—21/,“ dlauhé, odstálé nebo wzstanpawé, řídko sehnuté, niťowité, zakončité, na dél brázdowané, klaubnaté, na klaubech obrostlé listy přesleněnými, 1828 jichž 4 wněšné mnohem. kratší (často chybící), wnitfni 4 ale na místo listenůw delší plodůw: pelatky, toliko na nejmladších rozhách se wyskytující, jsau kulowaté, stkwěle čerwené, na wnitřní straně rozeh přesleněných kromě přeslénkůw listnatých ojedinělé, '/5“ tlusté; wa- ječníky nepostředečně nad pelatkami umístěné, ojedi- nělé, 4 waitřními listy, přesleněnými obklíčené, elip- sowité, bělawé se zelenau bliznau, '/z“ dlauhé;. plody téhož twaru, dwakrát ale wětší, 13 pružin zawitých 0- kazující a na čechalce s rozloženau korunkau. — We wodách stojatých dosti hlubokých dao často celé popí- ná po nejwětším dílu Ewropy.. Kwěte w létě, zraje w jeseni. | P. obyčejný. C. vulgaris Lrn. Fl. dan. t. 150. Hedmw. theor. 1 34. 35. IWWallr. ann. t, |, f. |. Zelený nebo po- pelawý; lodyha 3caulowá, přeslenatowětewnatá,, wětwí nejrozdělenějších s wětwičkami sedmnatými nebo osmna- tými, nahými: štětiny místo listenůw zastupující zdéli nebo delší plodůw, — Wšude w bahnech po Ewropě. - **) Jednotrubé. | Monosyphoniae. © Lodyhy a wětwe slo- žené ze trubek nahých jednoduchých; wětwičky přesle- něné buď klaubnaté, jednoduché, sochraté nebo roz- trojené, buď bezlisté. P. hebký. C. Alexilis Lin. Schmidel ic. £. 14. Schk, er. 6280. Počátk ob. 23. wýk. 1542. tb4*: Lodvha běwná, we wodě plowaucí, ":—1! dlauhá, niťowitá, oby- čejně proswítawá, zelená, hladká, od dola přewětewna- tá: wětwí stříčných, odstálých, prodlaužených, podob- ných; wětwičky přesleněné, z klaubůw wyniklé, šestnaté neb osmnaté, odstálé, bezklaubé, bezlisté, sochaté nebo roztrojené na částky ostré, bezhroté: pelatky žluto- čerwené, mnohem menší nežli parožnatce mrtnatého, ojedinělé, příúkosně nad waječníkem připewněné, na . waitění straně špírůw přesleněných; waječníky wejcowi- té, bělawé: plody Kulowatowejcowité, se 7 pruhami za- witými, ukončené bliznau krátkau, Súzlau a zawírající já. dro černohnědé proswítající stěnau plodowau, — Oby- dlí a wlast jako prwního roda. “ 1829 vooěko) sále u 62 odnpžaka ROL sskéžmy není 51s užgdere | ROSTLINY“ BEZCEWNÉ, BEZLISTÉ. C © © APHYLLAE. fobuánýí orábvů Rostliny sklípkaté, ústrojůw rozplemeňowacích ne- patrných a bez listůvy prawých. fi obudět i | Řád 233. sahá LIŠEJNÍKY. LICHENES. -4 Stélka, různotwará; nejdokonalejší sestáwá z wrst- wy wněšné korowé, hustší, a wnitřní řídší, dřeňowé, a pod korowau ze kreteček čili sklípkůw pupenowých, wrst- wy kretečkowé. | Plody: léšké, sestáwají z plodnice, lebátka a chraniče, jichž poslední způsoben z látky ob- zwláštní nebo od stélky wypůjčené, prwnj obsahuje wý- trusy jednoduché nebo složené, we wřeckách zawřené, po řídku na počátku rozsýpající se u wýtrusy prachowité, Rostliny innoholeté, wzduchowé, bezkořenné, toliko příchytkami opatřené, k půdě často celau zpodinau pewně přirostlé. Stélka jed- nak kříčkowitá až do niťowité, jednak chřástowitá až do strupowité i prachowité, nikdá neopatřená listím — Sauměrně rozpostaweným, rozdílně barwená. Plody we wšech ročních dobách se wyskytující, nepořádně rozpostawené nebo nahromaděné, sedawé, zapuštěné nebo podepřené nožicemi stopkowitými nebo kříčkowitými, mískowité, ter= čowité, obyčejně barwau rozdílné od stélky, Wýtrusy určité w kaž- dém wřecku; klíčíce wypanštějí dříwe prokel, z něhož pak stélka a plody se wywinají, "Též rozplemeňují se wětwičkami čili zrnky sčedodějnými, prachowitými z wrstwy kvetečkowé se wysýpajícími, Prawdě podobno, že ten řád po ty doby obsahuje asi 800 rodů, w 52 nebo 57 pokolení rozdělených. Po celé zemi rozšířeny jsance bují netoliko na horách, anobrž i u točníkůw až k wěčnému sněhu, kdežto dílem u welikém množstwu se nacházejí, takže ta krajina slowe lišejníkowá, Ačkoli k swému daření potřebují newybnuteloč wláby | wzduchowé, nicméně náramně řídko nacházejí se we wodě, anobrž naopak obýwají místa nejsušší a nejneúrodnější, Nejradše ro- stau na stranách k seweru nebo západu patřících, též blízko pomo- ří, kdežto weliká wláha prospíwá k jejich zrostu, Lišejníky stélky strupowité jsau začátek Žiwota rostlinowého na skalách, zdech a střechách, a pomáhají připrawowati půdu mechům a rostlinám, © Mno- ho jich ale roste také na zemi, na koře žiwých stromůw, na drnu mechowém, anobrž mezí obratníkoma na listí stromůw wždy zelených. Některé mají určené obydlí, takže se dají rozděliti na skalní, zemní, u stromní; jiné nejsau wyběračné, ' Slaučenstwím welii se srownáwají ; škrob, klowatina, rozdíl- né barwiny pryskyřičné a často hořčina jsan jejich společné prwky, Pro škrob a klowatinu některé poskytují potrawu lidem a zw 1830 wydatnau. Těma prwkoma, k nimž ještě hořčina přichází, jsau wá- žené léky, jakož i barwinau dobrá barwiwu, Znamenilo, že hořčiny wíce mající jsau na nižším stupni rozwinulosti, Fries rozeznáwá osmero podřadí; A. NAHOPLODĚ. GYMNOCARPI. Plody (alespoň potom) otewřené, terče na wrchu ne- přikrytého (plochého, prohlubeného nebo wypuklého), 1) TERČOWKOWTTE. Plodnice okrauhlá, stálá, obraubená chraničem z prodlaužené stélky. 2) SALEČKOWITE. Plodnice okrauhlá, stálá, 0- braubená chraničem obzwláštním, jímž konečně jbýwá zcela potažená. 3) ČARNIČKOIWITÉ. Plodnice různotwará, často čárkowitá, s chraničem obzwláštním anebo žádným. 4) ČIŠŇOWTTEÉ. Plodnice kulowatá nebo okrau- hlá, rozsýpající se na wýtrusy nahé, s chraničem z obzwláštní látky složeným. B. KRYTOPLODÉ. ANGIOCARPIL. Plody zawřené, jádro obsahující. 5) RÁZKONOSOJPITE. Chranič ze stélký udělaný, neprawidelně se trhající. i 6) NITROPLODKOWITÉ. | Chranič složený ze stélky (pauhé nebo proměněné), malým otworem pro- wrtaný a barwené jádro obsahující, 7) BRADAWNICOWITÉ. Chranič z obzwlášťní lát- ky složený, ústím nepřetrženým prowrlaný a obsahu- jící jádro wíce méně prozračité. 8) SKIWĚKALKOIWITÉ. Chranič obzwláštní (uhla- tý), prowrtaný nebo neprowrtaný, konečně neprawidel- ně pukající. Podřadí 1. TERČOIFKOWITÉ. © PARMELIDEI. PnRow4zowka. UsvEa. © BARTFLECHTE, Plody okrauhlé, štítowité, Plodnice wždycky otewře- ná, položená na wrstwě dřeňowé wláknaté. — Stélka kříčkowilá často wisicí a niťowitá, wně wšude stejnoro- dás wrstwa korowá -strupkowitá, wíice méně ostře od dělená od dřeňowé wláknaté. ND De o B a on jk M 1831 +P. obecná. U. barbata Fries. Dillen. t. 11. f. W. te 12 /£ 6. Hoff. lích. l. 30. / 1. 2 Počátk, ob. 24, wýk, 1575. Stélka oblá, neprawidelně rozwětwená, modrawě šedá do siwa nebo bělawa, konečně powlečená korau kraužkowaně rozsedalau ; wětwe běwné, rozhy co wlas tenké: plody mískowité, 3—5"" široké, ma líci bledé, skoro co stélka barewné, příneobraubené, w obwodu třepenité. — Na stromech lesních po celé Ewropě. Odrodkůw mnoho ; nejhlawnějších čtwero: «) kwětnatá, U. flo- rida Hoff. Wíce méně přímá, 2—38“ wysoká, příwětewnati, srstnatá, plodůw welikých přehojných, — Obzwláště na wrcholících stromů lesních; 8) srstuatá, U hirta Hoff. Přípřímá, 1/$—11/,/“ wysoká, pře- wětewnatá, často poprášená, obyčejně jalowá. — Na plotech a su- chém dříwí, pořídku na kamení; y) spletená, U. plicata Hoff. wisutá, 1'4— Istřewíčná, neprawidelně rozsochaná, spletená, hladká, bledá, často jalowá. — W hustých lesech, obzwláště jehličných; J) wausatá, U. barbata Hoff. wisutá, 1/4—1střewíčná : © wětwí málo rozdělených a wětwiček odstálých. — Na kmenech jehličných. Lišejník ten náleží k nejwětším, Barwí na žluto, Jindá se po- třebowal k stawení krwotokůw. SKALAČKA. © RooCELLA,. | KLIPPENFLECHTE, Plody okrauhlé, terčowité nebo mískowité, na stranách stélky sedící a jí obraubené; plodnice na wrst. stwě uhelnaté, položené, černé, wice méně modrošedě poprášené. — Stélka křowitá, dříwe přímá, pak wisutá, chruplawě kožowitá, u wnitř kaudelowitá, S, barwířská. R. tinctoria Decand. Lichen Roccella Ló Ddlen. t. Vi. f. 39. Stélka oblá, obyčejně od dola sochatá nebo rozsochaná na wětwe niťowité, šídlowité, zakonči- té, rozdílně w oblauky zprohybané, kožowité, žlutawě nebo nabnědlošedé ano i tmawě hnědé, často potrau- šené hromádkami bílými, terčowitými nebo hláwkowitý- mi; plody po wčiwích roztraušené, obyčejně wrostlé, s powrchem wypuklým, zmládí modrošedě poprášeným, později holým, černým, s obrubau tenkau, pak miz- naucí. — Na skalách Moře středozemního, hlawně w Archipelagu řeckém, na Ostrowech kanárských a azor- ských, na Předhoří dobronadějském a Maskarenách. Z toho lišejníku dělají orsilii a lakmus (lacca musci). Nejwíce přiwáží se ho z Ostrowů kanárských; w Hollandu umějí nejlepší barwy řečené dobýwati, Na prach roztlučený nechají uhniti w moči; « těsto tak nabyté jest dle rozdílného s ním zacházení čerwené, měkké (orsilie) nebo modré a pewné (lakmus). Nyní dělají tyto barwy z jiných ještě lišejníkůw. S. chaluhowitá. B. fucilormis Decand. Lichen fuci- formis Lén. Stélka wíce méně smačknutá a na kon- cích někdy docela plochá a rozšířená, zelenawě šedá 1832 do nahnědle šeda nebo šeda přecházející, někdy wětwe jsau teaší ano šídlowitoniťowité; plody wice powrchní ; plodnice ploštější, déle ojínowatělá a obřubějl ipátrášýk a stálau opatřená. — Na útesech pomořských Ewropy jižné a západní, Předhoří dobronadějského a j-/nma stros mech Francie jižné. Go :hdudi Potřebuje se jako předešlá, M WEĚTWIČNÍK. |EVERNIA. © ASTFLECHTE, Plody okrauhlé, terčowité, blanowité, sedawé, roz traušené; obraubené wehnutým krajem stélkowým, na powrchu čerwenawé. — Stélka křowitá s korau chru- plawau a dřeněm plsťowitým. 6 i JF. žlutý. E. vulpina Achar. Lichen vulpinus Lóz. FY. dan, t. 226. Jaca. míse. 2< £. 10. (© 4, Dillen. te 13. « 16. Stělka trsnatá, zelenawě žlutá, přewětewnatá, na- há nebo poprášená: wětwí ztenčených, rohatých a ďub- kowaných; plodnice spowrchem nahnědlým. — Na stře- chách a starých dřewech Ewropy chladnější. Na seweru míchají jej s roztlučeným sklem a dáwají do mrch, aby wlkowé nažrawše se jich, pohynuli, WW. trnkowý. E. prunastri Achar. Lichen prunastri Ein. Dillen, t. 21. (- 534. 55. Stélka šedá nebo zelena- wá, měkká, přítrsnatá, wětewnatolaločnatá: uštůw mno- hoklaných, sochatých, s laloky ztenčenými, wezpod žlabowitými; plodnice na powrchu černohnědá. — Na stromech, obzwláště na trní, též prknech a střechách šindelowých, wšude obecný. E Chuti hořké; pěkně na čerweno barwf. -Z Ostrowů řeckých wywážejí celé koráby do Egypta, kdežto ho, místo kwasu: do chléba potřebují, ŘWINÁK. © ALECTORIA. Plody okrauhlé, tlusté, sedawé, obraubené, koneč- ně wypuklé; chranič ze stélky složený, u wnitř kaude- lowitý. — Stélka wětewnatá wětwemi niťowitými, bmotau kaudelowitau naplněnými, skorau chruplawau, + Ř. hřůvatý. A. jubata dchar, Lichen jubatus Lča. Dillen. t. 13. 10. Zelenawě hnědý nebo černý, wi- sutý s mnohými wětwičkami, na úžlabíčkách smačknutý; lehátka stejnobarewná, pak wypuklá s obrubau celau. — Na kmenech a wětwích stromůw. jehličitých po Ewropě. o PP Ty P O POS o 0 SE 010 POS, Ee “ < 2) % P „a m V nD 1833 RozžĎowna. © RAMALINA. BANDPLECHTE. 7 Plody okrauhlé, tlusté, nožičnaté, obraubené; chra» oP zcela ze stélky složený, wrstwau korowau, přikry« tý a u wnitř wláknatý, — Stélka wětewnatolaločnatá, u wnitř kaudelatá, s korau chruplawau. zon ené ve R. maučnatá« R, fraxinea Achar. Lichen fraxineus Lin. Hoff lích: 4. V8. f- |. 2. Dillen. 4. 23. (62. Stélka plochá, čárkowitolaločná, bělopopelawá, obak lysá, swra= skaloďubkowaná: lalokůw konečných, kopinatoztenče- ných; plody roztraušené, ploché, bílé. — Welmi 0+ becná na stromech lesních. +R -© Přkně na čerweno barwí. PvxLÉRKA, | ČETRARIA, "TARTSCHENFLECHTE, Plody štítowité nebo přímiskowité, na konci wět= wi čili lalokůw stélkowých příúkosně připewněné, tudy též úkosně obraubené; chranič tenký, otewřený, wrst- wa wýtrusonosná na lehátku položená. — Stélka dří- we wzstaupawá, plodonosná obyčejně přímá, chru- plavá nebo kožowilá: wětwí oblých, anebo listowitých, nahoře s laloky wice méně prohlubenými. P. islandská, ©. islandica Achar. Lichen islandicus Lm. Jacg. coll. 4. 4. 8. (< 1. „Plenk to Váh. Blak, te 599, Fl. dán. 133. 819. Hoff. ich. te 9. f. V. Plicník, Stélka přípříimá, 1"2—3" wysoká, chraplawá, listowitě rozšíře- ná, zelenawě šedá nebo hnědá, hned do zelenawě kašta« nowa, hned do bledě hněda a na rubu do bělawa, do- le často čerweně skwrnatá, žlabowitě prohlubená, la- ločnatorozdělená : lalokůw čárkowitých, mnohoklaných, obyčejně zubatých a autlotrnatobrwitých, plodonosných napřed rozšířených a adby Vl plody na nej- přednějších lalocích okrauhlé něbo wejčité, ploché, na wrchu kaštanowé a obrubau přeauzkau, přícelau opatře- né, — Na místech suchých, na wřesowištích, w borech, po nížinách a horách, w nejwětším dílu Ewropy, nej- hojněji ale w sewerných končinách, též w Americe se- werné, < Jest to jediný lišejník, jenž u nás co lék wýborný, slíznatý a hořký, obzwláště w neduzích plicních (plicník, lišejník islandský) se potřebuje; we mnohých případách zbawnje se hořkého prwku, Seweřanůiny -obzwláště Islanďanům; . slauží potrawaus chléb z něho udělaný jest hořký. W Korutanech jím krmí prasata. 1854 HíwvarkKaA. © PELTIGERA. © SCHILDPLECHTE, Plod okranhlý, plochý, docela přirostlý, obyčejně na krajním laloku stélkowém, zmládí powlečený záwo- jičkem blanowitým mízejícím. — Stélka kožowitoblano= witá, na rubu často žílnatá, dlauhými příčepky po- rostlá a tak huňatá, bez prohlubinek kretečkowých. H. psť. P. canina Hof. Lichen. caninus Lin. IFulf. in Jaeg. Coll. 4. t. M4. f- 2. Plenk t. 141. Blak. t. 336. Stélka někdy welmi obšírná, plochá, nápopelawá, pří- plsťnatá, na rubu síťkowaná žilami z popelawa hnědý- mi: lalokůw úrodných přímaunkých, dlaubhaunkých, po kraji ohnutých; plody konečné, přímaunké:, ohnuté, rvšawé, obyčejně po krajích podwinutožlabowité s obru- ba plodowá tenká, přízejkowaná, — Na zemi w lesech mezi mechem a wřesem po Ewropě. : H. bradewičnatá. P. aphthosa Ho/ř. léch. t. 6. f. 1. Lichen aphthosus Lčín. Hulf. 1. č. £. Vi. Fl. dan, t 161. /- 1. Počátk. ob. 24. wýk. 1513% Stélka pěkně zelená, na líci čerwenými bradawičkami posetá, na rubu černě šiťkowaná, laločnatá; laločkůw plodonosných dlauhaun- kých, u prostřed zúžených, po kraji podhnutých; plo- dy konečné, obšírné, wzstaupawé, s obrubau wehnu- tau příroztrhanau, — Na lukách horních, wlhkých a w borech pod mechem, obzwláště ráda pod jalowcem. Prwní bez důwodu se podáwala w prášku protí psí běsnosti; druhá žene na stolici a jindá se potřebowala proti bedélkám u dětí, ĎurkKarEo. SricTa. "TŮPFELFLECHTE, Plody okrauhlé, tlustaunké, k stélce přitlačené, středem na ni připewněné, wezpod prosté; lehátko z wrstwy dřeňowé zplozené; plodnice plochá a obraube- ná pokračowáním stélky. — Stélka kožnatochruplawá, . chřástowitá, široce laločnatá, na rubu huňatá, a oby- čejně opatřená číškami skwraowitými. - D. plicní. S. pulmonacea Achar. Lichen pulmonaceus Lin. Hoff. lich. t. M. f. 2. Dillen. 6. 29. £- |N3. Počátk, ob. 24, wwýk. 1362.. Stélka (—1'/, wysoká, nahnědle zelená, síťkowanoďfulkowatá, na rubu plsťnatá, bledě nihnědlá, skwrnami bílými nahýmí znameaaná, hluboce ušetnatá: uštůw chobotnatolaločnatých ; plody obyčej- ně krajní na wrchu ploché, ryšawohnědé, pak se lau- pající. — Na kmenech stromůw. starých lesních po Ewropě. z bo o ooo vn ško E boro i fd spot snínca, al čí Noe 0 1835 Jindá pili thé z ní udělané s mlékem proti suchotinám plie « ním (herba pulmonariae arboreae), Kde není chmele, berau ji na mí- sto něho do piwa. Též k wyděláwání kůže se hedí, 1 TERČowkKA. © PARMELIA, | SCHŮSSELFLECHTE. Plody mískowité, po líci stélkowém roztraušené, sedawé nebo krátce nožičnaté, opatřené obrubau ce stélka barwenauj; powrch dříiwe s krajem slaženým a tudy zawřený, bez wrstwy uhelnaté. — Stélka chřásto« witá nebo strupowitá, s rubem jinak barweným anebo přirostlá, bezžilá a bezčíšná. T. podčerná. P. saxatilis. Achar. Lichen saxatilis Lin. Hofjs lích. te Va. fo Ve £4 164 /. |. Jacg. Coll. A. £. 20. /. 2. Stélka přihwězdowitá, nasiwělopopelawá, šer- piwaunká, dďubkowanosiťkowaná, na rubu černá a čer- ně. příčepkatá, uštůw © chobotnatolaločnatých, © plo“ cbých, přiwtlačenýchs plody powrchu tisawě ryšawého s obrubau wraubkowanau, — Na skalách a kmenech po Ewropě. Z ní možná také dobýwati orsilii a lakmus +, též barwí wlou na čerweno. T. jalowcowá. P, juniperina Spreng. Lichen juni- perinus Ho/f. líh. £. 1. /. |I—2. Stélka blanowitlá, roz- trhanodřípňatáv nahá, lysá, na líci bledě žlutawá, na ru- bu nejžlutější: dřípůw wzstaupawých, wyhlodanozejko- waných. Khdela ták: plody powrcbu tisowého s obru« bau zejkowanau, — Obzwláště na jalowci, též na smrcích a na plotech i kamení po Ewropě, Barwí na žlnto. Jindá se potřebowala proti žlůtenici. T. jedomá. P. esculenta Spreng. Počálk. ob. 24. wýk. 1570. Lichen esculentus Pal. H. 1. Ji. f. 4. Úrce* olaria esculenta Achar. Stélka zwící lískowého ořechu, strupowatá, tlustá, kožowitá, bílá, bradawicemi hrbolo- witými swraskalá, napopelawělá; plody ponořené, pod- duté čili wkleslé, černé. — Po skalách wápenných na stepech tatarských a Sibirii. ša Kalmukowé a Kyrgisowé ji sbírají a někdy toliko o ní býwají wi. T. zdní. P. parietina Achar. Lichen | parietinus Lin. Hoff. lích. t. M8. f- W Stélka okranhlá, I—2" širo- ká, chřástowitá nebo šupinowitá, blanowitá, wíce méně laločnatá, jasněji nebo tmawěji žlutá až do zelenawa nebo modrošedá, na rubu bledší s nemnohými příčep- ky: lalokůw wýstřediwých, přitlačených, plochých, na- před širších, okrauhlených anebo hlauběji sahajících, s 1836 laločky © užšími wzstaupawými, znásobenými © anebo kadeřawými, často směstnanými: plody wysoce obraus bené, po kraji celé, wětší nebo menší, obyčejně na prostředku stélky směstnanější: powrchu tmáwě žluté- ho nebo pomarančowého. — Na kmenech, plotech a wůbec po dříwí na powětři ležícím, na zdech a skalách po celé Ewropě a w jiných swěta dilech, “ Pro rozdíl půdy, na níž roste, a dle položení welmi se pro4 měňuje ; stélka hned jest blanowitá, Široce laločnatá, hned hwězdo+ witá, tence rozdělená a Šupinowitá; hned. zrnatostrupowitá; hned rozsýpawá w prach žlutawč zelený. Odrodky Širokoušetné slabě hořké a swraskawé, přísliznaté Jindá potřebowali proti běhawkám a auplawicím a později je porau- čeli na místo chiny proti zimnicím; nyní přišly w nepamět. We Swédech. je wywářejí a tau wodau barwí lojowice na žluto, aby na- byly pohledu woskowých. Není prawda, že lišejník stromům, na nichž tak hojně roste, Škodí a mízy ujímá, protože toliko na wrst- wě korowé wněšné, wyschlé usazen, z které, šťáwy nemající, nemů* Ze ničeho bráti. "To ale jest jisto, že stromy owocné; na mnozé lišejníkem tím porostlé, nemají místa k daření potřebného, T. strupatá. P. tartarea Achar. Lecanora tartarea Achar. Lichen tartareus Len. Fl. dan. t. 112, Stélka strupowitá, wyschlá, zrnatá, truplowitá, šediwá, často několik čárek tlustá, nerowná, rozsedalá s podkladkem pokostowitým, bledým; plody roztraušené, přirostlé, zmládí okrauhlé, prohlubené, později ploché nebo pří- wypuklé, autlaunce swraskalé, hlinožluté, s obrubau Uustau, ze stélky udělanau, wehnutau, celau, pak zpro- hybanau. — Na zemi, kamení, drnech mechowých a lišejníkowých, stroňiech. křéch největšího dílu Ke té nejhojnější ale w krajinách sewerných. < © Nyní ten lišejník slauží k dobýwání sorsilie a lakiusn na místo skalačky, protož celé koráby ho zawážejí ze Šwed, do Hol- landu. We wédech dělají z něho také čerwenau barwu, VT šedivá. P. sordida "Wal/r. Lecanora glaucoma Achar. Patellaria et Verucaria glaucoma /lo/f. ličh. 152 53. Stélka strupowatá, | rozsedalopoličkatá, stejná, - popelawělobilá, plody potom nadduté, shhůčekě: po- wrchu siwého, jínatého nebo černého, konečně přewys šujícího obrubu od stélky pochodící. — Na skalách po Ewropě. "Toho lišejníku, jak se zdá, jednotníci jalowé, bělawé, trap lowité, zrnaté (Variolaria orcina Achar. Parelle d' Auvergne) slauží we Francii k dělání orsilie zemné (Orseille de terre) a lakmusu, - 7 zbledlá. P. Parella Achar. Stélka rozsedalá, če- řitě bradawičnatá, nejbělejší nebo šedá; plody tlusté, směstnané, stejnobarewné: powrchu skleslaunkého, s Pe U M00 0 IS o- 1831 obrubau stélkowau zduřmatělau, bejoblějětěto Na ska- lách, na zemi a stromech po Ewropě« © -Nepochybně jednotníky neurodné jmenowal Acharins Variola- ria lactea, bělawé, truplowité, prašnaté, z nichž we Francii též orsilii zemní jako z předešlé dobýwájí. - HUSPENNÍK. © ČOLLEMA. © GALLERTFLECATE. Plody okrauhlé, sedawé, pořídku přínožičnaté, 0+ braubené, docela ze stélky stejnorodé příhuspeninaté, wně a wnitř složené, — Stélka různotwará, celá wně i wnitř stejnorodá, příhuspeninatá, uschnutím twrdnauci, uje oH. černý. C. nigrum Achar. Stélka strupowitá hu- speninatá, okrauhlá, rozložená, ze zrnek drobných, po- - dlauhlých, pak příwětewnatých složená, hnědočerná, po kraji „Jalokůw stříhanowyhlodaných, u prostřed lalokůw příwětewnatých; plešky mladé wkleslauaké, pak ploché, příwypuklé, černé. =— Na kamení obzwláště wápenném po Ewropě. oa Podřadí 2. © ŠÁLEČKOWITÉ. LECIDINÍ. Pavnoll. STEREOCAULON, po adariermacuen. Plody. čihowité, sedawé, obroubené,. pak polo- kulowaté a přikryté wrstwau, wýtrusonosnau, rozšíře. nau, obrubu přikrýwající, oboutau, u wnitř stejnorodauy příčárkowanau, — Stélka kříčkowitá, přídřewnatá, celi- stwá, přikrytá korau zrnatotřisnítau, P. pospolitý. S. paschale Achar, Lichen paschalis © ZánoFl.c dam šitos Věda Hofizdůchostv Be fehe Stélka, křič- | kowitá, siwě | popelawá, wětewnatá wětwemi směstna- nými, wšude zroky chruplawými, střechowitými přikrytá, „pak hladčející; plody ojedinělé, dříwe čihowité. na -wrchu ploché, 'roziraušené a konečné, příobraubené, pak oadduté, nahlaučené, černohnědé. -— Na pabrbcích wýslunných, skalách po Ewropě a Americe sewerné. - DUTOHLAWKA+ © ČLADONIA. — SÁULCHENFLECHTE. „Plody blávkowité, neobraubené, duté nebo řídkodře- f nité, často nerumně srostlé na stélce trubkovité, Wrstwa semenonosná čili plodnice wždycky otewřená, po kraji pod. 1538 hnutá a přikrýwající lehátko, na němž leží, s nepatrný- mi sumkami wýtrusowými. D. korálkowá. C. cornaucopioides Fries. Cenomy- ce coccifera „Achar. Lichen cornucopioides Lin. Dillen. 4. 14. /. T. 9. Počátk. ob. 21. wýk. 1518. Stélka drob- nolistě šupinatá šupinami stříhanolaločnatými a zejko- wanými, na líci žlutawě šedozelenými, na rubu bílými nebo bělawě žlutawýmis z ní wzstupují nožice ("—2“ wysoké, chruplawě kornaté, dříwe hladké, pak drobně bradawičnaté nebo zrnatě poprášené, někdy šupinaté a jakoby listnaté, šedozelené, ponažlutlé, hned wzhůru rozšířené jakoby číšowité a tenkrát obyčejně neúrodné, hned trompetowité, wždycky po kraji hořejším zubaté, někdy druhau nebo několik čiší nožičnatých wypauště- jící; plody šarlatowé, též i čerwenožluté, masowé až i bledožluté, tečkowité nebo hláwkowité, často neprawi- delně srostlé a kraj číšowý obrubující, konečně čerwe- nohnědé nebo zčerna čerwené. — Na wýslunní a w le- sech po zemi w celé Ewropě, též Americe sewerné. Pěkný ten rod po čerwenosti plodůw do oka snadno padají= cí jindá proti záškrtu se potřebowal (Muscus s. lichen cocciferus, herba ixnis), — D. wyzáblá. C. macilenta Hof. Dillen. t. 15. f« 14. Počátk. ob. 24. wýk. 1319. Podobá se předešlé plody taktéž pěknými a šarlatowými, rozeznáwá se ale no- žicemi wálcowitými, šedě poprášenými, obyčejně jedno- duchými, přewětewnatými anebo číšowitými — Tamtéž. D. poháratá. C. pyxidata Fries. Cenomyce pyxida- ta char. Lichen pyxidatus La. Dillen. £. 14. /. 6.8.11. Nožice přímé chraplawě kornaté, hned bradawičnaté bned otrubnaté, wíce zelenawě šedé, šamrhowité ; plody hnědé. — Na týchž místech a wlastech, ačkoli mno- hem rozšířenější. Jindá jako prwní | potřebowala se proti záškrtu a zimnici (Muscus s. lichen pyxidatus). D. sobí. C. rangiferina Ho/f. Cenomyce rangiferina Achar. Lichen rangiferinus Lin. FY. dan. £ 180. 539. Dillen. t. 16. /. 29. 30. Počátk. ob. 24. wýk. 1o84 (ja- lowá) Stélka zrnatostrupowitá, málo wywinutá, někdý žádná; nožice kříčkowité, 1—6" | wysoké, oblé, šedé nebo nahnědlé do zelenawa nebo bělawa, hladké a lysé nebo jakoby aksamitnaté, přewětewnaté, w úžlabíčkách obyčejně prowrtané; wětwičky jalowé podhnuté, často černohnědé, úrodné přímé, wrcholičené; plody drobné, uzlowité, tmawozelené, oddělené na konci smítkůw. — Na zemi holé a mezi mechem, často weliká přásla popí“ % EO B OE ol sh oadh outo SNRNAC výněikei o vá " 1839 najicí, po celé Ewropě, Asii a Americe sewerných; we wysokém seweru jest nejobecnější rostlina a wládnauci, o Welmi se proměňuje, po znacích ale naduwedeních, wšeobec= ných, snadno rozezná se. Na seweru w Ewropě a Asii jest obyčej ná a jediná potrawa sobůw, jižto ji z pod sněhu wyhrabují: W něk- terých mírnějších krajinách krmf jí prasata, anobrž i pro howězí dobytek jest prý píce dobrá a příjemná, Kde u nás se okazuje, znamená půdu Špatnau, wymořenau. “ MarLouvBkKA, © BAEOMYCES. © PILZFLECHTE. Plod okrauhlý, naddutý, hláwkowitý, neobraubený,; celistwý, sedawý; wrstwa wřeckonosná nadhnoutá, stej= norodá, — Stélka stejnorodá, strupowitá, wypauštějící nožice celistwé, nízké, měkké, na konci plodonosné. M. růžová. B. roseus Pers, Lichen baeomyces EArA. Hoff. lích. t. 84 f- 3. BU. dan. 44 1003. 2. Dillen. £. 14. /. 1L Počátk. ob, 26, wýk. (314, Stélka tenká, stru- powitá, šediwa, bradawičkami porostlá, z nichž pak wzrostají nožice překrátké, oblé; plody. dříwe sedawé, nahoře ploskaunké, pak podepřené“ nožicemi zakulatě- lé, po kraji nejcelejší, zduřmatělé, pleťowé nebo růžo- wé, přípoprašné. — Na půdě hlinaté po Ewropě. Ň M skalní. B. rupestris Pers. Lichen peltifer IFul/. dn Jacg. coll. 3. 4. 3. f. |. Důllen. 1. 14. f. 4. Stélka strupowitá, swraskalozrnatá, poprášená, šedozelenawá; nožice krátké, přísmačknuté; plody wypuklaunké, příje- dnoduché, ryšawohnědé, — Na skalách a šterkowištích po Ewropě, ŠÁLEČKA, © LECIDEBA, © TELLERFLE CATE. Plody okrauhlé, sedawé, do cela přirostlé, na líci barwené, s wrstwau wřeckonosnáu stejnorodau, obrau= benau. — Stélka strupowítá, stejná, beztwará nebo chřáslowitá. 0, 8 očazená. 1. (amosa dchar, Hoff. 1. M4. (- 2. 4, 49. /. 244. 51, (14 Stélka strupowitá, obmezená, stej- ně popelawé dýmowá; plody plochaunké, černé, u wni- iř stejnobarewné — Na skalách písčitých wšude. 8: nitrobělá. L. cechumena Achar. Stélka strupowi. tá, dokonale černě obmezená, rozsedalá na políčka plochá, z popelawa bnědozelená 3; plody do stélky sko- ro ponořené, wlastní obrubau obklíčené, ploché, pak wypuklé, beztwaré, černé, u wnitř bílé. — Na skalách w Ewropě. bk 1840 Š. tečkowaná. L. parasema char. Lichen parase- mus Hof. lích. te 5. f. 3. 4. Jacg. Coll. 3. te 5. f. 3. L. Stélka tenká, strupowitá, příchřástowitá, bílá, černopo- pelawě obmezená, pak rozlitá, přízrnatáz plody plo- skaunké, sedawé, obraubené, černé, u wnitř rohowě černé. — Na stromech welmi obecná, S. Arwawá. L. sanguinaria dchar. Lichen sanguina- rius Len. Hoj). lích. t. 41. f. 1. Stélka strupowitá, swra- skalobradawičnatá, bělawá, nasiwělá nebo zelenawá, mladší přizrnatá, stará swraskole šupinkatá, dosti tlu- stá, zatočitě swraskalás plody mladé ploché, pak nadduté, polokulowaté, příhrbolaté, černé, u wnilř ro- howě černé, s wrstwau dolení krwawě čerwenau. — Na skalách a dříwí suchém po Ewropě. Mnauli se plody mezi nawlaženými prsty, čerweně je barwí. $. mapowá. L. atrovirens Achar. Lichen geographi- cus Lin. Hoff. licho £. Vi. (. A. £, 53. f. 58 (- 6. 1 b4. ff- 2. Dillen. t. 18. /. 5, Počátk. ob. 24, wýk. 1566. Stél- ka strupowitá, rozlitá, tenká, černá, políčky plochými nebo wypuklými, žlutými nebo žlutawými potraušená ; plody wvpuklaunké, černé, u wnitř stejnobarewné, — Na skalách wšude po Ewropě, Podřadí 3. ČÁRNIČKOWITÉ. GRAPHIDEI. KLIKONOŠKA. © GYROPHORA. Plody okrauhlé, sedawé, zatočilořasnaté, obrau- bené, přikryté blanau černau, u wnitř stejnorodé. — Stélka chřástowitá, chruplawá, štítowitá. K. swraskalá. G. proboscidea Achar. Umbillicaria corrugáta /lo/). lích. t. 2. f. |. 2. 62 A3. (L A1- Jaca. mise. 2. £. 9. /« 3. Stélka jednolupenná, okrauhlá, na kraji zejkowanowyhlodaná, tenká, swrasky nejtenší- mi, příwýstředivými na líci znamenaná, k půdě přitla- čená, popelawě dýmowá, na rubu hladká, lysá, bledší$ plody čihowité, pak wypuklaunké, zatočitowraskaté. —' Wšude na skalách, obzwláště na horách. K pupenčitá. G. pustulata Achar. Umbillicaria pu- stulata. Zo/f, léch. £. 28. /. 1. 2, © 29. f. 4. Počátk. 00.1 24. wýk. 1358, 1560. Stélka obyčejně podlauhlá, we- středu řasnatá, úkosná, pupenčitá, zelenawě popela- wá, na rubu hluboce ďulkowaná, hladká, nahá, zelena“ 1841 wě nahnědlá; plody ploché, obraubené, na powrchu přístejné a pupenečnaté. — Na skalách po Ewropě, Tím lišejníkem možná na čerweno barwiti ; wezmeli se moč, barwí na fialowo. Čínské tuše prý z něho se dělají, K. huňatá. G. vellea Achar. Lichen velleus Lin, Dillen. t. 82. (- 5. Stélka w celém tom pokolení nejob- šírnější, příkožowitá, nahnědlopopelawá, wezpod huňatá, skoro stejnobarewná, po kraji neprawidelně wyřezáwa= ná; plody proti obwodu nejhojnější, sedané, ploché, obraubené, u prostřed s pupenem wywýšeným, a po kraji s několika řasami okraublými. — Na horách lo. RSS a kanadských. Kanadě za času neúrody ten lišejník wařený jedí, KneskoweC, | OPEGRAPHA, RILLENPLECHTE, -© Plody prodlauženě podlauhlé, sedawé, powlečené blanau barwenau (černau), powrcbu úzkého, obraube- ného, u Wwnitř stejnorodé. — Stélka strupowitá, blano- witá nebo luptowitá, stejnorodá, kul ň K. lišejowý. O. herpetica Achar, Pers. in Uster: Ann. 1. 7, 14./. a. Stélka strupowilá, skwrnatá, obmezená ne- bo nejobšírněji rozlitá, rozsedaloswraskalá, popelawě hnědá; plody drobné, sméstnané, přitlačené, podlauhlé, wypuklé, dlaubaunké, s powrchem štěrbinowitým. — Na kůře hladké stromůw po celé Ewropě. ZV K. očerněný O. denigrata Achar. Stélka strupowi- toblanowitá, běloponažlutlá; plody směstnané, lysé, pří- lesklé, dlauhaunké, zprohybané, jednoduché nebo wě- tewnaté, štěrbinowitě pukající. — Na koře wětwí hlad. kých jasanowých, bukowých, kaštanowých po celé Ewropě. ČÁRNIČKA, | GRAPIS. | $CHRIVTFLEUHTE. Plody čárkowité, zapuštěné, powrchu úzkého, na- hého, chraničem a stélkau obraubeného, niterka pro- dlauženého, sklípkowaně čárkowaného. — Stélka strupo“ witá, blanowitá nebo luptowitá, stejnorodá. + 70 psaná. G. seripta dchar. Opegrapha soriptá Hojři' mm. (. 3, f. 3. Stélka blanowitá, hladká, přílesklá, bíle popelawě a hnědozeleně peřestá:; plody úzkočárkowité, wystupující, nahé, s 48 č hg, jednoduché nebo wětew= maté, powrchu plodonosného štěrbinowitého, obraube= ného krajem od stélky pochbodícím a wlastním nabu- břelým. — Na hladké koře rozdílných stromůw a křůw po Ewropě, ia 116* 184? Podřadí 4. ČÍŠŇO WITÉ. CALYCIEL ČÍŠEŇ. © ČALYCIUM. © KELCHFLECHTE, Plody číšowité, nožičnaté, pořídku sedawé, obrau- bené, naplněné hmotau prašnatau, powrch někdy po- tom kulowatý skládající. — | Stélka strupowitá, stej- norodá. C. čihowitá. C. turbinatum Pers. Stélka tenká, hlad- ká, sotwa prašnatá, na powrchu nestejná, bílá; plody drobné, hruškowité, lesklé, čihowité, přísedawé, černé, lesklé: powrchu mezi obrubau nejcelejší, tlustau teč- kowitého, černého, — Na kmenech w Ewropě. C. paličkowitá. C. claviculare Achar. C. salicinum Pers. Wrichia lenticularis Ho/f. crypt. 1. 4, f- 5. Stélka strupowitá, zrnatá, nestejná, příprašnatá, bělopopelawá : plody pak čočkowité a podepřené nožicemi wálcowitý- mi, silnými, tubými, nenečasto dole tlustšími, krátkými, černými, wezpod obyčejně jíním popelawým přikryté. — Na trámech a kladách, též na staré koře po Ewropě. C. plewnatá. C. furfuraceum Pers. C. capitellatum Achar. Batsch, el. 1. f- V16. Stélka prašnatá, zeleně žlutá ; plody kulowaté i s nožicemi niťowitými nejdel- šími, zprobybanými žlutě poprášené. — Na zemi, na pařezech a rostlinách trauchnějících, skalách po E- wropě. pe | Podřadí 5. RÁŽKONOŠOWITÉ. SPHAEROPHOREI. RážkKoNošŠ. SPHAEROPHORON, | KUGELFLECHTE. Znaky pokoleňowé jako podřadowé. R. korálowitý. S: corralloides Pers. Lichen globi- ferus Len. Fl, dan. t. 960. Engl. bot. £. 145.. Corallinoi- des globiferus Ho/f. lích. 6, 4. 31.2. Stélka nejwětewna- tější, křowitá, na I—3“ wysoká, butná, plawá, šedá ne- bo bělawá, oblá, lysá, přímá: wětwí. doleních a. pro- středních. delších, řídkých, rozkladitých, sochatých, 0+ strých, třásnitých ; plody drobné, příkulowaté, hlad- ké. — Na skalinách a wedlé pařezů borowých w Ewropě. R. kruchý. S. Iragile Pers. Corallinoides et Slere- 1843 ocaulon fragile Hojř. lích. t 33. f. 3. Lichen. fragilis Lin. Stélka dělá drn hustý, nejwětewnatější, křowitá, krátkowětwá, popelawá: wětwí krátkých, směstnaných, lysých; plody kulowatočihowité, © příbradawičnaté. — Na skalách mezi mechem po Ewropě. Podřadí 6. MTROPLODKO WITÉ, ENDOCARPEI, „ NrrROPLODKA. | ENDOGCARPON. © DECKFRUCHTFLECHTE. Plody kulowaté, wstélku zapuštěné, zawřené : chra- niče blanowitého, proswítawého, jednoduchého, ústím malíčkým, příobraubeným, chruplawým (černým) na powrch stélkowý čnějícího, jádra kulowatébo, sklípečna- tého, — Stélka chruplawá, příchřástowitá nebo stru« powitá. N. čerwená, E. miniatum dchar, Lichen miniatus Lin. Jacg. míse. 2, (+ 10, /£. 13, Fl. dan. 4. 532. [. |. Počátk. ob. 24. wýk. 1596. Stélka chřástowitá, chrupla- wá, okrauhlá, plochá, štítowitá, z bělawa popelawá, ú- sty plodowými tečkowaná, ma rubu wíce méně čer- wená, ponahnědlá, hladká, pak swraskalá, po kraji wy- krajowaná a zprohybaně násobená. Na skalách po Ewropě, M wodní. E. aguaticum E. Weberi Achar. Lichen nguaticus /Feis. L. Auviatilis JFeb, gort 4. 4. Hoff. lích, I, A5. £ 1—5. Dilen. 1. 30. /„ 128. Stélka chřástowitá, chruplawopříkožowitá, za čerstwa zelenawě šerá, suchá z popelawa hnědě hlinožlutá, na rubu nahá, hnědá nebo černá: lalokůw dřípnatých, násobenokadeřawých, na- hlaučených, jinotwarých. — Na kamení we wodách. "Ten rod náleží co do obydlí swého k wýmfnkám od wšeobec- ného prawidla, dle něhož lišejníky wůbec na suchu rostau. MozoLNíkK, © PoniNa. — DURCHBOHRFLECUTE, Plody w stélku zapuštěné, zawřené, kulowaté, bla- pau prozračitau zaobalené, naplněné wřecky podlauh. lými, dwauwýtrusnými: lehátka ze stélky udělaného, nad čechalkau plodowau prowrtaného, — Stélka strupowitá, stejná. 2M. obecný. P. pertusa Achar. Lichen pertůsus Lu. Pl. dan. t. 166. Stélka strupowitá, hladká, stejná, z po- pelawa bílá; bradawice plodonosné zakulatělé, několi- © 1844 ka usty černými prowrtané. — Na kůře bukowé w Ewropě. jo CECATKA, © THELOTREMA. © HOHLFLECHTE, Plody bradawicowité. Chranič wněšný od stélky pochodící, obrubující, nahoře otewřené ; wnitřní blano- witý, pak neprawidelně se trhající; wrstwa wýtrusonos- ná pak klesající a wyrownající se. — Stélka chruplawá, strupowitá nebo chřástowitá. S, chřástnatá. T. lepadinum dchar. Lichen lepadi- nus Zm. L. inclusus Engl. bot. t. 618. Stélka chřásto- witá, chruplawá, hladká, nábělá nebo siwozelenawá; bradawice plodonosné přihomolowité : otwor ústí bla- nowitého, celého, přístěsněného, dna čerwenawě hnědé- ho. — Na kůře stromowé po Ewropě. Podřadí 7. BRADÁWNICOWI1TÉ. VERRUCARIEI. BRADAWNICE. © VERRUCARIA. | WARZENFLECHTE, Plody kulowaté, zapuštěné w stélku, obalené chra- ničema: wněšným cbruplavým, černým, na čechalce prowrtaným, a wnitřním tenkým, zawirajícím jádro za- kulatělé, w němž wřecka wálcowitá. — Stélka strupovwitá, B. téčkowaná. V. punetiformis Pers. in Uster, Ann, 7. 4. 3. /. 6, A. Stélka nejtenší, přiobmezená, hladká, z popelawa hnědá; plody drobné, polokulowaté, jádra bí- lého, kulowatého. — Na kůře lískowé a bukowé w Ewropě. Podřadí 8. SKIWĚKALKOWITÉ. LIMBORIEL © SKWÉKALKA | LIMBORIA, m E Znaky pokoleňowé jako podřadowé., P S. obpsaná. L. aspistea Eschw. Počátk. ob. 25 wýk. 1398. Verrucaria aspistea Achar. Stélka blanowitá, lysá, lesklá, zelenawě žlutá, černě obmezená. Po koře stro= mowé w Guinei, Americe jižné. a na Anlilách, Í 1845 Řád 254. . ŘASOWITÉ. ALGAE. | Stélka rozličná, u wnitř stejnorodá anebo opatře- ná wrstwau sklípkowanau wněšnau, tužší, kůře podob- nau bez pupenůw, anebo kmen niťowitý, anebo toliko drobky. „Jalky z podstaty stélkowé nebo pně. niťowité. ho udělané, rozličné nebo žádné. Wýtrusy nepostře- dečně w jalce zawřené, hned w podstatu neproměně- © né stélky zapuštěné, hned we sklípcích pně niťowitého obsažené; někdy ani stélky ani kmenu niťowitého, tak- že wýtrusy docela prosté, nebo na místo nich pauhé pupeny, z nichž celá rostlina složená. Rostliny wodní, s příčepky nebo bez nich, letní nebo mno« holeté. Stélka nejdokonaleji wywinntá podobá se kři bezlistému, lodyze listnaté nebo listu, stejně rozloženému a u wnitř stejně ú- strojnému. Barwa wůbec hnědá, čerwená nebo zelená. Jalky no- žičnaté anebo sedawé nebo zapuštěné, roztraušené nebo nahro- maděné, někdy zawřené, po několika w lupenech z. podstaty stél- kowé udělaných, wýtrusy nahé, ojedinělé nebo pomnožené, prosté nebo na wnitřní stěnu připewnčné, často w slizi ponořené, někdy wlákny klaubnatými promíchané, Wýtrnsy w jalkách čísla neurčité- ho, do stélky ponořené, po 4 shlaučené, we sklípcích kmenu niťo- witého často ojedinělé, Klíčí bez prokle. Někdy jsan dwoje wý= trusy wětší a menší u téhož rodu. Řasowité nejnižšího stupně ne- mají audu k wýtrusům podobného, anebo jsau nahrazena pupeny, Nyní asi 1000 rodůw známo w 125—196 pokolení rozdělených, jež po celém swětě, we wodě slané a sladké, jsau rozšířeny. Něk- teré síce rostau na zemi, wždycky ale žádají místa wlhká a protož wyskytují se we wlhkém powětří, Řasowité wodní jsau buď potope- py nebo plowau, některé we wšech šiřkách se nalézají. Často ro- stau společně dělajíce na dně nebo na hladině wodní celé lauky$ některé jich popínají spansty wččného sněhu w nejzazším seweru a na nejwyšších horách, (Co některé jsau drobny, takže sotwa okem prostým rozeznatí se mobau, dospíwají jiné (w Okeanu jižném) k wýšce 100 loket, : Řasowité mořské a sladkowodní w. chemickém ohledu sro- wnáwají se w tom, že hlawně sestáwají z huspeniny, která ale w mořských spojena s cukrem slízkým a některými solmí, jichž nej- znamenitější chaluzowodičnatan sodíčitý, Pro to weliké množstwí huspeniny slauží mnohé potrawau i lékem; w. posledním obledu ale obzwláště pro chaluzík jsau důležity, Též z popela jejich do- býwá se mnoho salajky (sody), ježto se. potřebuje w rozdílných ře- -© meslech a k dobýwání chaluzíka. Pro weliké množstwí soli hodí se "4 k mrwení rolí. Některé, obzwláště na seweru, slauží k barwenf; -barwy jejich ale nejsau trwanliwy. Rozdělují se na dewatero podřadí : 1) CHALUHOWTTÉ. Stélka kožowitá nebo poříd- -ku blanowitá, neklaubnatá, okornatělá, u wnitř pewná, 1846 hnědá nebo hnědozelená, hned prutowitá a někdy roz- šířeninami listowitými opatřená, bned chřástowitá a ži- lau opatřená, a příchytkem kořenowitým anebo štítowi- tým upewněná. Wýtrusy obyčejně černé, obalené wač= kem co woda čistým. 2) RUDUCHOIWITÉ. Stélka jako předešlých, bar- wy ale nachové nebo růžowé. Wýtrusy nejwíce čerwe- né, bez patrného přikrowu. ze jh 3) POROSTOWTTE. Stélka blanowitá, řídko wáp- natá, plochá nebo traubowitá, pořídku klaubnatá, zele- ná, řidčeji čerwená, wždycky bezžebrá. Wýtrusy oby- čejně čerwené, w stélce roztraušené anebo ojedinělé, w měchýři powrchním zawřené. 4) KORALINOJFITÉ. Stélka klaubnatá, lodyhowi- tá nebo niťowitá, wíce méně prawidelně, rozwětwená, powlečená pokožkau drobnosklípečnau, twrdau, wáp- natau, u wnitř obsahující hmotu z trubiček klaubnatých, čerwenawě bilau, žlutawau, pořídku zelenawau, Plody neznámé. 5) BADĚHOWITÉ. Stélka neklaubnatá, beztwará, nálewkowitá, traubowitá, kříčkowitá, složená ze trubiček jednoduchých. nepřetržených braničkami, hmotau- blá= nowitau spojených, do níž wtraušená zrnka kulowatá. 6) ŽABINCOWITÉ. Stélky niťowité, hutné, obyčej- něji duté, trubkowité, ze sklípků řaděných složené a tím článkowané, řídko ze trubky jediné, nepřetržené nebo ze trubek mnohých síťowitě spojených, zelené, pořídku čerwené nebo hnědé, někdy bezbarewné. Wý- trusy barwy stélkowé, buď w trubičkách anebo we wněšných měchýřích. 1 NOSTOKOIWITÉ. Stélka huspeninowatá, rozlič- ná, zawírající hned kuličky oddělené nebo. wláknowitě zpořádané, hned wlákna článkowaná nebo nepřetržes ná, různobarewná. Kuličky neboli články spolu wýtrusy jsaucí nebo místo jich zastupující, někdy též oddělené, bez stélky huspeninowaté, 8) ROZSYPAWKOWITÉ. Tílka rozličná, plochá, obyčejně přímočárně obmezená a hlaťowitá, hned od- dělená a obyčejně rozdělowáním u prostředku se roz- množující, hned w řady, kruhy a j. spojená, w kausky opět rozdělená, - E PRO 1841 Podřadí 1. CHALUHOWITÉ. FUCACEAE. HnozNowIcE, | SARGASSUM. © BEERENTANG, Jalky uzlowaté, pauzdraté: wýtrusnice prowrtané, zawírající wýtrusy bez wláken mezi nimi postawených. — Stélka lodyhowitá, s wětwičkami listowitě rozšířený. mi (listíro) a s puchýři wzdušnatými, úžlabíčkowými nebo řapíkatými, nožičnatými. H. obecná, S. vulgare Ag. Počátko ob. 25. wýk. 1612. Fucus natans Turn. . 46. F. salicifolius Lamour. ess, (+ 1. /. 2. Lodyha 4caulowá anebo několiko stře- wičná, *,„—1“ široká, silněji slaběji smačknutá, silně wě- tewnatá» jako ostatní díly hnědozelená, za sucha tma- wohnědá; listy střídawé, 2stranné anebo na krátkých wětwičkách skoro swazčené, kopinatočárkowité, zubato- pilowané, žilau prostřední opatřené, děrkawé; puchýře kulowaté, tupé, nožičnaté, 1—3“ široké; jalky úžla- bíčkowé, tenké, oblé, hroznowitě neb přílatowitě nahro- maděné: wětwí 1—3"“ dlanhých, často sochatých. Po- dlé západního a wýchodního břehu Moře atlasského a ostatních Moří teplejších. | Welmi rozšířená okazuje přemnoho odrodkůw co do welikosti rozwětwení lodyhy; jakož i co do twarn znbatosti podstaty listůw a j. H. ostropuchýřná, S. baccilerum Ag. Fucus natans Lin. Esp. t. 23. F. baceiferus Turn. (41. Sargassum litoreum Rumpů 6. 4 16. f- 2. Welmí podobná pře- dešlé; lodyha ale mnohem wětewnatější, listy užší (čár kowité) bez děrek, a puchýře obyčejné hrotem ukon- čené s plody neznámé. — Okazuje se w jistých dobách u náramném množstwí wolně plowaucí jakoby ostrowy weliké na Okeanu atlasském. Jelikož plowajíci rostliny nikdá nebyly s plodem nalezeny, domnfwají se mnozí, že hroznowice ostropuchýřná není nic jiného nežli swršky hroznowice obecné, na pomoří wýchodním Ameriky jižné přeobecně rostancí, prauděním mořským odtrženými a hlawně mezi ostrowy zelenopředhořské a azorské zanošenými, který díl moře tudyž slowe mořem sargasowým, nad jehož náramnau obšír= ností coročně žasnau plawci od časůw Kolumbusa, jenž nejprw= nější je pozorowal, když na swé prwnf cestě pod 209 %, s. celých 14 dní musil po moří zelinném se plawiti, Tenkrát byla husta, takže prosekáwati ae musila, aby koráb mohl do předu, Nyní to není tak zlé; rozšířeny jsau na způsob ostrowůw mezí 27 a 280 5, s, dělají « ce powrch asi 140 mil čtwerečných. Oba rody prý we wodě sladké močené a wařené užíwají mari- náři portugalští a hollandští proti neduhům močowým, a Američané proti woleti, — ' 1848 BoBULÁK. © MACRoOCISTIS. Wýtrusnice uzlowité ponořené w podstatu listowau, zawírající kůpky wýtrusůw. B. hruškonosný. M. pyrifera Ag. Fucus pyriferus Lin. Esp. 1. 124. Turn. t. 110. Zdélí 200—300 u weli- kém skupení na moři plowající; lodyha oblá, nejdelší, zUauští brka husího nebo wíce, zponenáhla ztenčující se, sochatá; puchýře hruškowité, ztlauští 1“, ztenčené w stopku caulowau, oblau, na konci nesaucí list bezžilý, mečowitý, 4" dlauhý nebo delší, 1I—6“ široký, dole zaužený, po kraji pilowaný, na dél rozwětweně swra- skalý, hnědozelený, — W. mořích horkých, obzwláště od Předhoří dobronadějského, až k Indii wýchodní. Plowaje na wodě dělá způsob ostrowůw plowaucích, jež ja- ko hroznowice ostropuchýřná jaksi může odporowati korábům, PÁrTEŘKOWEC. © CYSTOSBIRA. © SCHOTTANTANG. Jalky uzlowaté, pauzdraté : wýtrusnic uzlowitých pro- wrtaných a obsahujících wýtrusy wláknowim promíchané, — Příchytek štítowitý. Stélka lodyhowitá, oblá, často dole napuchlá, nebo listowitě rozšířená a list po celé délce pro- bíhající 5; listy wyštěrbené nebo sochaté, bez pichů : dolení ploché, obyčejně žilau opatřené, hoření niťowité, u pro- střed puchýřowitě napuchlé a na konci plodonosné; puchýře obyčejně 2—5, růžencowitě zpořádané ; jalky kopinaté, uzlowaté, někdy růžencovité, P. banowitý. C. ericoides Ag. Fucus ericoides En. Turn. £. 191. E. selaginoides et corniculatus Esp. €. 31. 69. Wyhlíží jako nějaké bano a latowitě rozwětwen; Jisty trnowité, přehustés puchýře kulowatoelipsowité, příkonečné, ojedinělé, aniž růžencowité, na konci ně- kolika tray wěnčené; jalky ze zpodiny trnůw napu- chlé, přiblížené, a jako jehnědu dělající. — W Moři.- středozemním a atlasském nejobecnější. | + P, luskatý. C. siliguosa Ag. Počátky, ob. 23 wýk. 1634. ob. 26. wýk. 1685, Halidrys siliguosa Lyngb. £ 8,- Fucus siliguosus Lén, FV. dan. £. 106. Esp. (. 8. Lodyha 1—4střewičná, smačknutá, sotwa [" tlustá, zprohybaná, wypauštějící wětwe stejné a po celé délce listy ploché, čárkowité, (—-2caulowé, 1/2" široké, džilé, dolení brzo © napuchlé w puchýře, hoření w jalky; puchýře čárkowi- © tokopinaté, klaubnaté, braničnaté a tudy strukowité, asi caulowé, 1“ nebo wíce široké, smačknuté, řapikaté, li- stem zobanité, wláknoy rownoběžnými protažené; jalky W" + Ch děd a čí nota : P v a V 1 ko r + ka PŘ od 1849 ku konci wětwí rozpostawené, puchýřům welmi podob- né, čárkowitokopinaté, smačknuté, nejkratšeji stopkaté, bružlaté; čerstvý hnědozelený, suchý nejčernější. — Obecný w Moři sewerném, též atlasském a stfedozemním, CHALUHA, | Focus. © Taxe. Jalky na konci wětwiček uzlaté, bezpřehrádečné: wýtrusnice kulowaté, na konci děrau prowrtané; wý- trasy po stěně připewněné, s wlákny klaubnatými pro- míchané. — Stélka křowitá nebo listowitá, se žilau pro- střední nebo bez ní, obyčejně rozsochaná. Ch. uzlatá. F. nodosus Lín. Fl, dan. £. 146. Esp. £. 1. 60. 64. Počátk. ob. 25. wýk. 1613. ob. 21. wýk. 1689. Halidrys nodosa Lyngů. t. 8, Příchytek homolowito- štítowitý ; stélka smačknutá, bezžilá; 2—4střewičná, wyšší, 2—38"" široká, lu a oade naflauklá w puchýře třikrát šinší, sochatá, a ještě wystěrbená: wětwí stejných, dole ztenčených, niťowitých, smačknutých, caulowých anebo kratších, někdy jalowých, tupých, často jalkau ukonče= ných; jalky twaru proměnného, obyčejně hruškowité, někdy elipsowité a. čárkowité, dwakrát wětší hrachu; celá hnědozelená, suchá, černá, podstaty. rohowité. — W Moři sewerném a allasském, 60) Tau rostlinau barwí Ferští tkaniny na zeleno. Di Ch. bublinatá. F. vesiculosus Lin. sp, te W213. 83. 84, Počáth. obe 25. wýk. 1614. Stélka plochá, listo= witá, I"—/ wysoká a wyšší, I"—'/;" široká, rozsocha- ná, se žilan prostřední taktéž rozdělenau, po kraji celá, hnědozelená, za sucha černohnědá, často opatřená pi- chy roztraušenými a s puchýři obyčejně zapuštěný- mi,; které obyčejně pod úžlabíčky po 2, řídko po ( anebo po-3 pohromadě stojící, kulowaté nebo wejcowité, 8—5" tlusté; jalky konečné, napuchlé, wejcowité, elip- sowité, až i kopinaté, '/2——1" dlauhé a delší, tupé. — W Moři atlasskéní, středozemním, sewerném a baltském podlé břehůw w náramné hojnosti, Ten rod welmi se proměňuje, Ch. bezpuchýřná. F. ceranoides Lin. Stakh, £. 13. Turn. 1. 89. Engl. bot t4 215. F. distichus Jsp. 4, 139. Podobá se předešlé; stélka lístovwitá, menší, žilnatá, roz- sochaná, po kraji nejcelejší, wětwiček konečných mno- hem užších, mnohoklaných, plodonosných ; jalky čárko- wité, zakončité. — W. Moří sewerném podlé Ameriky a Ewropy. 1850. Ch. pilatá. F. serratus Lín. Stakh. t. |. Esp. £. 5. 6. Počátk. ob, 25. wýk. 16l5. Ten rod snadno se po“ znawá stélkau rozsochanau , žíloatau, po kraji wšude pilowanau, jalkami ojedinělými, konečnými, plochými, po Kraji pilowanými. — W Moři sewerném obyčejný, též we středozemním, Poslední tři rody a obzwláště prwní slauží k pálení salajky (sody). Jindá nať (Ouercus marina, mořský dub) jakož i popel jejich (Aetkyops vegetabilis) w lékařstwí se potřebowali; ano i po dnes proti woleti, napuchlým Žlazám, krticem jsau w užíwání a působí pro chaluzík w nich zawřený, Též prý slanží ku krmení prasat a k steliwu. RozrRUŠ. © [IIMANTHALIA. Stélka rozsochaná, tasemcowitá, bezpuchýřná, wšu- de opatřená wýtrusnicemi uzlowitými, děrau wen se otwí= rajícími a obsahujícími wýtrusy s wlákny promíchané. R. řemenowitý. H. lorea Lyngb. t. 8. Fucus loreus Lin. Esp. te 19. 39. Fl. dam. £. 110. Turn. £. 196. F. elongatus Lin. Příchytek štítowitý, malý, wyrostající w ka- lich dříwe kulowatý, pak slíwowitý, konečně poddutý; - nejcelejší 1" nebo wíce široký, z prostředka wypauště“ jící stélku 2—10“ dlauhau, řemenowitau, 2—4"“ širokau, rozsochanau, wětwí přímých, ostrých, tmawě fialowau, za sucha černau, kožowitau; jelikož plody wšude w stélce a jejích wětwích jsau roztraušeny, jest ona jako jalkau. — W Moři sewerném a atlasském. eh RozsocHAaTKA. © FURCELLARIA. | GABELTANG, Stélka lodyhowitá, šnůrowitá, rozsochaná: wětwi- ček na konci napuchlých w plod zawřený, obsahující o Wýtrusy we dřeni čili wrstwě prostřední a we wrstwě powrchní zrnka hruškowitá. R. wrcholitá, F. fasigiata Lamour. Fucus fastigiatus Huds. Fl. dan. te 393. Stakh. t. (4. F. furcellatus Ln. Fl. dan. t. 419. (544. b. F. lumbricalis Gmel. fie. £. 6. JA Turn. t. 6. Engl. bot. t. 824. Příchytek třásnitý, pla- ziwý s stélka na píď wysoká, oblá, ztlauští brka husího, stejná, rozsochaná, wrcholičená, t. stejně wysoká, jalowá, koncůw tupých; plodonosná napuchlých, zakončitých 5 barwa nati hnědozelená, za sucha černá ; podstata chru- plawá. — W Moři sewerném a baltském nejobecnější; na pomoří býwá w náramném množstwí wywrhowána, takže ostatní rody mízejí. E: VEB: M © pa aoakí 2 dn eo i a če 3 Ped: 1851 ČEPELATKA, | LAMINARIA. - ŘIEMENTANG, © Plody na rozdílných místech stélky wrostlé, na níž dělají neprawidelné skwrny složené ze 2 wrstew, jichžto wněšná obsahuje zrna prodlauženě hruškowitá, wnitřní ale wýtrusy. Sh K. jedomá, L, esculenta Lamour, F. esculentus L. Fl. dam, t. 411. Turn. t. 111. Esp. t. 126. Příchytek s trás sněmi oblými, co brko hawraní tlustými, 3—4"“ dlauhý- mi, příwětewnatými s; lodyha dole oblá, pak smačknutá, ztlauští brka husího nebo prstu, na píď dlauhá nebo delší, w list až dokonce běžící, dospélá u prostřed wy- pauští wětwe rownowážné, ploché, čárkowitokopinaté, tupé, 1—1“ dlauhé, 1“ široké, dolů w řapík ztenčené ; list zdélí I—10 loket, zšíří 2—8", čárkowitý, mečowitý, | nejcelejšís plody na wětwičkách dělají tu i onde skwr- py neprawidelné. Barwa nati nahnědle zelená, lesklá, podstata blanowitá. — W Moři sewerném podlé Ewro- py a Ameriky. - Žíla w listu prostřední má chuť asi kapustau, a protož suro- wá nebo wařená slauží Farským co pokrm lahodný. K. bulvatá. L. bulbosa Lamour. Fucus bulbosus Huds, Turn. t. 161. Esp. t. 123. F. palmatus Gmel. /ue. t. 80, Příchytek kulowatý, bulwowitý čili hlízowitý, zwící wejce „hawraního až hlawy dítěcí, dutý, třásněmi krátkými, na skálu přilnulými ježatý ; lodyha smačknutá, polostře= wíčná nebo delší, na caul nebo wíce široká, dole jed- nau zkraucená, listowitokřídlatá, řeřabatokadeřawá; list bezžilý, podlauhlý, 1—10“ dlauhý, zmládí opatřený pi- chy nejdrobnějšími, swazečky frňausůw | wypauštějící- mi, prstnatě rozštípený: dřípůw mečowitých ; plody w kroj lodyhy ponořené, někdy zaujímající celau lodyhu a dolejšek listu; barwa nahnědle zelená, lesklá, za su- cha černawá, bezleská, podstata kožowitá. — W. Moři sewerném, od Farských ostrowůw a Škotska až dolů ke Kadixu. Wzrostá někdy, takže ji sotwa muž unésti může, K. prstůd. U. digitata Lamour. F. digitatus Lin. Fl, dan. („ 593. Stackh. 4 3. Turn. £. 162. Esp. £. 48. 49. Přícbytek třásní plaziwých, caulowých anebo delších, Hustších brka hawraníhoy tabých, welmi rozdělených, wezpod žlábkowitýchy koncem na skálu připewněných ; lodyha 2caulowá, I—3střewičná a wyšší, ztlauští brka husího, wálcowitá, na konci smačknutá 3 list zaokrauhlý nebo wějířowitý, bezžilý, 2—4 i wíce střewíců dlauhý, 1852 1—?2. široký, rozdělený na dřípy přemnohé, mečowité, jednoduchaunké, nejcelejší. W Moři sewerném. K. cukratá. L. saccharina Lamour. Lyngb. t. 5. Fu- cus saccharinus Lín. Gmel. /uc. t. 28. Esp. t. 24. 5. Počátk. ob. 26. wýk. 1628. Příchytek mozolonité mnoho třásní wypauštějící caulowých, niťowitých , co brko hawraní tlustých, mnohodílných, wezpod žlabowitých, koncem na skály připewněných; lodyha píďowá nebo delší co brko labutí tlustá, smačknutá ; chřást celý, mečo- witý, čárkowitopodlauhlý, 1—5“ dlauhý, 1—8“ široký, dole wejčitý; plody roztraušené na listě tu i tam děla- jící skwrny neprawidelné; wýtrusy nejdrobnější ; barwa nati hnědozelená, podstata chruplawá, lodyhy skoro dře- wnaté. — W Moři sewerném, atlasském, též w žapan- ském a kamčatckém. "Ten a předešlý rod zmládí jedí co zeleninu nebo salát. Slad- kau wodau umytá a usušená, dle jiných w sud naložená, popíná se prachem zasladlým, jejž w některých sewerních krajinách na místo cukru užíwají, ačkoli na stolici Žene, ; K. wřecowá. L. potatorum Lamour. Fucus potato- rum Labill. nov. Holl. 2. £. 251, Turn. £ 242. Lodyha smačknutá, čárkowitá, 3caulowá, sotwa 3"“ široká, ma- líčko zkraucená, z konce wypauštějící chřást srstnatodříp- natý: dřipůw 10 nebo wíce, dwojřadých, podlauhlých, bezžilých, 1'/“ dlaubých, na dlaň širokých, dole užších, po kraji zubatých, někdy sochatých; barwa kaštanowě hnědozelená, podstata kožowitá. — Na pobřeží Před- hoří diemenského. © Zemkowé pletau z ní způsob kabelí, w nichž wodu sladkau schowáwají. MácHaLičKaA. © DicTxoTA. GŮRTELTANG. Wýtrusy obklíčené wačkem prozračitým, w hro- mádky nahlaučené a přirostlé na chřást bezžilý. M. obecná. D. pavonia Lamour. Počátk. ob. 25. wýk. 1622, 1624, ob. 26. wýk. 1630. Zonaria pavonia dg. Ulva cucullata Cav. če. £. 191. £ 2. I. U. pavonia Lr. Esp. app. ulv. t. 4+ Engl. bot. t. 126. Fucus pavonius Lin. F.'maritimus E//řs cor. t. 33. k. c. Příchytek rozší- řenoštítowitý, celý, složený z wláken žabincowitých, sple- tených, zelenohnědých, wětewnatých, klaubnatých ; stéle ky trsnaté, zmládí ztenčené w lodyhu, sedawé, ledwini- té, polookrauhlé, s poloměrem 2caulowým + plody roz“ položené w čarách. saustředních, 1 — 2“ wzdálených; střídawě obsahující hrotíčky a wýtrusnice; hrotíčky drob- 1853 né, nakřiwené, čárkowité, černé, k stélce přitlačené, takže jsau jakoby wýtrusy 3; wýtrusnice dwakrát wětší hro- tičkůw, elipsowité, nablaučené, zlehka připewněné, takže snadno setříti se dají, obalené míškem prozračitým ; nať bnědozelená, prachem bílým potraušená, saustřed- ními pruhami znamenaná ; podstata blanowitá, hebká, — W Moři jaderském a středozemním, w. atlasském okolo Ewropy a Ameriky, též w Moři indském. CM. sochatá. D. dichotoma Lamour. Zonaria dicho- -toma Ag. Ulva dichotoma Zuds, Engl. bot. 1114. Lyngb. t. 6. Příchytek štítowitý, kaudelnatý s chřást dlaňowitý nebo delší, čárkowitý, 1—2"“ široký, socbatý, nejcelejší: úkro- jůw přímaunkých, aniž rozewřených, na konci zaokrau- lenotupých; wýtrusnice po chřástu roztraušené, hojné, pauhým okem patrné, kulowaté, černé, obklíčené mí- "škem prozračitým ; barwa nahnědle zelená, dole nahně- dlá; podstata blanowitá, tenká, dole pewnější. — W Moři středozemním obecná, též w atlasském okolo Hi- spanie, Gallie a Anglie. KYsrTicE. © SPOROCHNUS, | ŠPITZENTANG. Jalky složené z tílek kejowitých, klaubnatých, sau- středních a se zrnky zakulatělými, drobnějšími promí- chaných, na konci nesaucí kysť z nití žabinowitých, pa- dawých, | K. drnatá, S. aculeatus Ag. Ectocarpus densus, Lyngb. te 44. Fucus contortus Esp. 1. 48, F, muscoides Gmel. fue. te" |2, Esp. 4. 95. F. aculeatus Lin. Stackhu 4. 8, Zurn.t. 187. Piíchytek mozolatoštítowitý; chřást. 2—3- střewičný, dwojřadě nejwětewnatějšíj stélka lodyhowitá, niťowitá, dole oblá, ztlauští brka hawraního nebo kach- ního, smačknutíčká, posetá trny. šídlowitými, střída- wými, hojnými, 1—2" dlauhými, přímými; wětwe jako lodyha a skoro její wýšky; barwy ze žluta hnědozele« né, za sucha často hnědočerné; podstata hořeního dílu tubá, chruplawá. — W Moři sewerném a atlasském w Ewropě. K. jazykowitá. S, igulatus Ag. Desmia ligulata Lyngb. 4.1. Fucus ligulatus Lrmn, Turn. €, 98. Srackh. 4. 20. Fl. dan. 14 1592. Es 4. 162 Stélka 2—Úúslřewíčná, na Fa« píku oblaunkém a co brko hawraní tlustém, hned pak plochém, čárkowitém, 1'/2—2". širokém, příbezžilém, li- stowitá, blanowitá, dwakrát wyštěrbená: úkrojůw a ú« krojkůw stříčných, čárkowitokopinatých, dole ztenče=; 1854 ných, po kraji štětinatozubatých a často pérowitotfásni- tých ; barwa zelenohnědá, přelesklá, we wzduchu brzo w pomarančowau a pak plístowau se měníci ; podstata ho“ ření blanowitá. — W Moři atlasském, od Ostrowůw far- ských až k Bayoně. DuUTAUŠEK, © SCYTOSIPHON, © HOHLTANG. Wýtrusy nahé, hruškowité, ocasaté, pokrýwající celý powrch chřástu. D. strunowitý. S. filum Ag. Počátk. obe 25. wýk. 1606 (odrodek hružlatý). Chorda filum Lamour. Lyngb. 6. 18. Fucus filum Lčn. FU. dan. t. 821. F. tendo LEsp. £. 22. Příchytek štítowitý ; stélka nejjednodušší, oblá, niťo- witá, 2—10střewíčná, ztlauští brka kachního, dole a na konci zponenáhla ztenčená, docela dutá a průchodná, někdy branicemi přetržená mnohými, jalowá mnohými trásněmi porostlá; wýtrusy hruškowité, ocasaté, na konci tupé a jakoby uťaté, celý powrch stélky příkrý- wající; barwy nahnědlozelené ; podstata chruplawá, kluz- ká, tuhá, zpružná, za sucha kruchá, — W. Moři sewer- ném, atlasském, baltském, okolo Unalašky. W Indii wýchodní jej potřebují na místo motauzu. (0D. fenyklowý. S. foeniculaceum Ag. F7. dan. £. 1595. /- 1. Fucus sublilis Turn.. 234. Příchytek štítowitý, malý; stélka střewíčná a wyšší,; niťowitá, trubkowitá, oblá, co brko wrabčí tlustá, zprohybaná, roztraušeně wětewnatá a zmatená wětwemi stejnými, střídawými, rozdílně dlauhými, zakončitými, opět rozdělenými ; plo- dy neznámé; barwa žlutawě hnědozelená, podstata bla- nowitorohowitá; lípne na papír. — Na skalách a na ředešlém w Moři baltském a w sewerném okolo Ko- daně a Anglie. TETIWATKA. © (CHORDARIA. | SEHNENTANG. (Chřást celý složený ze wláken u wnitř délných, wně ale wýstřediwých. Plody hruškowité, mezi wlákny wýstřediwými rozpoložené. T. obecná. C. Aagelliformis Ao. Scytosiphon to- mentosus FV. dan. 1. 1594. Fucus longissimus S/aekh. ed. 1. © 16. F. Alagelliformis Lin. Engl. bot. £. 1222. Turn. £. 85. Conferva dichotoma Fď.dan. £. 358. Příchytek malý, štítowitý ; stélky nahlaučené, střewíčné nebo delší, co brko wrabčí wšude stejně tlusté, obyčejně porostlé 1855 třásněmi žabincowitými, V" dlauhými nebo delšími, klaubnatými, prozračnými, měkkými obrosrlé, neprawi- delné, rozdělené na wětwe sochaté a na wětwičky dwoj- řadé, krátké, wzstaupané:; wlákpa saustřední klínowitá čili kejowitá, uťatá, hnědozelená, klaubnatá, mezi nimiž při powrchu plody; barwa hnědozelenawá, 7a sucha černá, podstata kožowitochruplawá, kluzká. — W Moři sewerném, kamčatekém, žapanském, po kamení a jis ných chaluhách. be | k k Do sladké wody uwržená rozpauští se w sliz a wýtrasy pak wolně plawau, „Podřadí 2. RUDUCHOWITÉ, © VLORIDEAE, Rupvcna. DuLessenia, © DELESSERIE, Plody dwoje: wýtrusnice prosté, naplněné wýtru= sem kulowatým, hustě. nahlaučeným, a pak hromádky ze 3—4 wýtrusůw složené, do stélky zapuštěné. — Stélka lodyhowitá nebo listowitá, žílnatá nebo bezžilá, blano- witochruplawá. R. krwawá. D. sanguinea Lamour, Lyngb. t. 2. Dict. se. nat. atl. | 4, 39, Počátk. ob. 2bs wvýk. W605, 1650.0b. 27. wýk. (103, 1105. Fucus sanguineus Lén. Gmel. fuc, (L. 24, J£ 2, F. dan, L. 349, sp. ř, 38. Turn. (L. 36, Stélka dole předstawuje lodybu wětewpatau, smačknu« tau, jejíž wětwe na konci rozšířené w list 2—4" -dlau- hý, '/z—!“ široký, podlauhlý nebo: wejčitopodlauhlý, tupý, celý, řeřabatokadeřawý , proswitlawý, mnobože» brý, tenký, růžowý až 1 karmínowý; wýtrusnice -po obau stranách na částce stélkowé. dolení lodyhowité anebo na žíle wětwí listowirě pak nerozšířených roz- postawené, stopkaté, podlaublé nebo kopinaté, ("+—3"" dlaubé, tmawočerwené. — W Moři sewerném a balt. ském. ! R. líčídlovd. D. Plocamium Ag. P. coceineum Lyngb. 1.9. Wucus. cocčineus Huds. Turn. (« 59, Engl. bot. fe 1242, F, Ploeamium Gmel. fiuc. te 164 fs 1. dspe be 2 Fl. dan. ©. 1593. Stélka !/2—1" široká, rozsochaná : wět+ wiček hřebenowitě wyštěrbených uštíky šídlowitými s plos dy dwojí obyčejně na rozdílných rostlináchy karmíno- -wé až i nachowé: wýtrusnice polokulowaté, co mákowé -semeno weliké, po kroji stélkowém postawené, sedawé j | 117 1856 wýtrusy hromadné na posledních uštících stélkowých kosowitě nakřiwených, — W Mořích welmi rozšířená. Dělají z ní líčidlo, jež latinský slowe fucus, které jméno na wšecky řasowité bylo rozšířeno, ŠMATULKA. HALYMENIA, HAUTTANG. Wytrusy w bradawičkách do stélky ponořených. — Stélka buď listowitá, laločnatá, kožowitá nebo blanowi- tá, buď trubkowilá, čerwená. . Jedomá. H. edulis Ag. Fucus edulis Srackh. £. 64. Turn. t. 114. Engl. bot. £. 1307. lactuca Esp. 7. 64. F. bullatus FV. dan. £. 710. F. carnosus Esp. t. 16. Příchy- tek štítowitý; stélky nahromaděné, dole oblé, ztlauští brka bawraního, brzy rozšířené w list klínowitý, píďo- wý nebo střewičný, nejcelejší, často na konci neprawi- delně rozštipený, někdy prawidelně na tré klaný, bned širší, wejčitý, na konci zaokrauhlený, hned užší příčár- kowitý, tmawě krwawý, za sucha tmawě nachowý, kožo- witodužnalý, šťáwnatý; wýtrusy drobné, kulowaté, čerw- cowé, wšude roztraušené a w hromádky nahlaučené, dělající w listu skwrny hnízdiwé we slizi proswítawé, — W Maři sewerném, atlasském, středozemním. We Skotsku a Hybernii pořád ji žwýkají, na Kurylách dělají z níkaši ; žene prý nastolici. Wodubarwí nachowě a woní fialkami. Š. dlanitá H. palmata Ag. F. palmatus Lu. Turn. £. 115. Srackh. £. 19. F. rubens Esp. (. 15. Podobá se předešlé. Stélka listowitá, kožowitá, plochá, dlanitoseč= ná: úkrojůw nejcelejších, klínowitopodlauhlých : wýtrusy wšude po stélce roztraušené, sotwa ale do ni ponořené, w hromádky skwrnowité — neprawidelně rozpostawené, mezi nimiž nesčíslná, drobníčká zrnéčka. — W Moři sewerném obecná, obzwláště okolo Norwegůw, Islandu, 'Ostrowů ferských, na kamení a jiných chaluhách. Nať blanowitá, měkká, líbezně woní asi jako čaj, a dáwá pří- jemnau pící kozám a owcím; w čas nedostatku i lid jí požíwá, což -ma Islandu, kdežto saul slowe, od nejdáwnějších časů se stáwá, PUCHRATKA. © SPHAEROCOCCUS. | KNOPFTANG. Plody obyčejně jednoho způsobu, totiž wýtrusnice různotwaré; obyčejně ale kulowaté nebo polokulowaté, zawírající wýtrusy přemnohé, předrobné, w hromádku kulowatau nahlaučené. P. kadeřawá. S. crispus Ag. Fucus crispus Len. Turn. t. 216. 211. F. ceranoides Gmel. face t. 1. f. |. Esp. t. 98. f. 1. 2. 3. F. lacerus Sřacká. 4. 11. Stélka k o S EAA híd 1851 2—1I2caulowá, plochá, kožowitochruplawá, silně rozso« chaná, jasněji nebo tmawěji čerwená až i fialowá: uštůw čárkowitokopinatých, *2—4“ širokých, ostrých anebo tupých, plochých anebo kadeřawých, někdy dříp= nato nebo brwitotřepenitých; plody polokulowaté na uštících nawrchu přirostlé, wezpod prohlubinu dělající, — W WMořích ewropských, obzwláště w sewernějších. Tato rostlina Wwelmi proměnná potřebuje se jako mbohé toho řádu rody k dobýwání salajky, nedáwno ale wešla w užitek lékář= ský a potřebowala se jako lišejník čili plicník islandský, K tomu cí+ li sbírala se na pomoří hyberoském západním a w obchodu sluje karragahenny karraghean, mech irlandský. Wodau wřelau dokonale se rozpauští na huspeninu, ježto rozdílnými přísadami se zbawuje chuti mořské, P. sesatá. S. mamillosus Ag, Lyngb. £. 5. Fucus polymorphus Lamour, £. 41. £- 31. 4. 18. /. 38. F. alve- olatus A canaliculatus Esp. 4. 10. F. mamillosus Lůn. Turn. 6. 218. p 2. 122. Náramně podobná předešlé, rozeznáwá se ale stélkami wice méně žlabowitými, též plady silně čnějícími anebo překrátce stopečnatými, ulowatými až i homolowitými nebo wřetenowitými. — Taktéž rozšířená. S předešlau pomíchaná přichází k nám obchodem, P. huspenínowá. S. gelatinus Ag. Fucus | gelatinus Esp. t, 1OI. /. 5—1. Stélka na prst dlauhá, smačknuto» ploská, 2"“ široká, čárkowitá, roztraušeně wětewnatá, wětwičkami konečnými wyrownanými, přínahými, lep- natá; plody homolowité, po kraji a na ploše roztrauše» né. — W WMoři indském. W Iadii a na Žapanu dělají z ní huspeninu, ježto na kusy dlanhé slížkowité roztažená a usušená obchodem se rozwáží, w celé jihowchodní Asii do poléwek, omáček u d, se dáwá, "Též w na= šich lékárnách býwala (Gelatina inodora), P. chruplawa. S, cartilagineus Ag. F. versicolor Gmel. fue. © Vi. f. 2 F. cartilagineus Lín. Esp. 4 U Turn. © 124. Stélka chruplawá, niťowitá, smačknutá, 4— ókrát wyštěrbenás wětwí hlawních a rownowážných, we- dlejších do předu se zužujících ; plody na konci po- sledních wětwí čili smítků elipsowité, hrotnaté, pěkně rů« žowé, za sucha ale zbledlé. — Okolo Ostrowůw kanár= ských, přebojně okolo Předhoří dobronadějského a Číny, Odrodek její (setacens) jest nejwětewnatější šťětinowilý, Oboje odrodky, obzwláště poslední; jsau látkau, z níž wlašťow= ky indské, salanganami nazwané, dělají swá hnízda jedomá. Též přichází do lékáren indských (Alga coralloides), ačkoli nepříjemně zapáchá. "Též ji jedí surowau, we wodě dříwe vmytau, Protož jest drahý rod znamenitým towarem, jehož celé bedny nacházejí se na trzích w Makau a Kantoně, ze Žapanu přiwežené. vos salanganí n 1858 nejsau nic jiného nežli puchratka chruplawá we woleti toho ptáka rozmočená, peřím i jinými nečistotami zanešwařená, protož w Číně s welikau bedliwostí je čistí, Žapaníné oddáwna ta hnízda posobují, rozmělňujíce puchratku na prach, rozwářejíce ji na huspeninu, kte- ran pak na dlauhé niti jako nudle lijí a pod jmenem džinžan do obchodu zawážejí, Číňané hnízda samorodná a dělaná jedí w omáč- kách s masem, Ewropané tam usedlí na způsob lmspeniny, k čemuž obzwláště se hodí džinžan čili hollandský ager — ager; jelikož hmota suchá mění se w huspeninu, necháli walem se přejíti ; pak přidají wfína nebo šťáwy owocné. Džinžan suchý na kusy rozkrájený a do horké poléwky uwržený w brzku nabýwá pohledu nudlí prozračných. P. lišejníkowitá. S. lichenoides Ag. Plocaria candi- da Nees. hor: berol, t. 6. Fucus lichenoides Lín. Turn. L. 413. a. Esp. 1. 50. Stélka chruplawá, (suchá rusá), nahromaděná, píďowá, niťowitá, ztlauští brka hawraního, zponenáhla se ztenčující, ostrá, rozsochano- nejwětewnatější, skoro wrcholičená : wětwí wzstaupawých, odstálých, střídawých anebo jednostranných, na konči widlowitých, rozewřených 5 wýtrusnice polokulowaté, pu- penečnaté, sedawé, wšude po stélce roztroušené, menší semena kapuslowého, obsahující wýtrusy nejdrobnější, sytě čerwené. — „W Moři indském. 2“ W Též z toho rodu dělají salangany swá hnízda, | P. hlístomorná. S. Helminthochortos Ag. Fucus hel- minthochorton Tourette Journ. phys. V182, tI. (A 1— 10. Turn. r. 233. Stélky chruplawé, tuhé, trsnaté, drnowité caulowé nebo málo delší, hlawní položená, miťowitá, plaziwá, druhotní stélky přímé, štětinowité nebo niťowi- té, běwně wětewnaté, přísochaté: wětwiček ztenčených, příwrcboličených, napříč nepatrně hustě žíhaných, tu a »nde uzlatých; barwa jasně čerwená, za sucha bělawá. -W Moři středozemním okolo Korsiky. Korsiťané od dáwna jí užíwají k wypuzowání hlist; tepruwa r. 1756. w Paříži moc její se poznala, odkud pak w ostatní Ewropu se rozšířila; nyní ale opčt w nepamět přišla. P. haužewná. S. tenax Ag. Fucus tenax, Zurn. ts 1B3s — ann.cbot. 2 © 15. Stélky trsnaté, oblé, niťowi- té, W'kcaulowé nebo wětší, ztlauští brka hawraního, nej- wětewnátější, příbuspeninaté, kluzké, načhowělé, proswíta- wé, (usušené lípnau na papír): wětwe rozewřené, často nadhnuté, nejhořejší sochaté, smítkůw nadbnutých: wý- wusoice polokulowaté, příproswítawé, obsabující hroma- da wýtrusů kulowatých, stkwčle čerwených, obklíčenau wlákny rownoběžnými, — W Moři čínském. U wodě wřelé rozpáuští se w huspeninu přetubau, již Číňané na místo klowatiny neboli klihu potřebují, 1839 k 7454 Cuntsricna, CHoNDBIA. A NOKRELÁNA, lnbů Plody dwoje: wýtrusnice s wýtrusy rolštajě nožičkatými ze zpodiny wynikajícími; pak wýtrusy troj- čatné po wěbyích roztraušené a ponořené. Ch. protisečná. C. pinnatifida Ag. Laurencia pinnati- .. Lamour, Wuens. pinnatifidus Huds, Stackku: t+x NW. Esp. 132. Turn. t. 20. Stélky trsnaté, dlaňowé nebo delší, sinačkanlupiochá z hačda nachowé, proswitawé, usušené růžowé, žlutavé nebo. zelenawé, chruplawé, šťáwnaté, od. prostředka 2—3krát wyštěrbené: úkrojů čárkowi- tých, jakož i úkrojkůw odstálých, na konci malíčko roz- šířených a ztlustlých ; plod na smítcích ; wýtrusnice wej- čité, příproswítawé, bledé, zwící mákowého semena, se- „dawé, obsahující wýtrusy hruškowité 3; wýlrusy nahé, po wóbridkách roztraušené a ponořené. — W Moři sewer- ném, atlasském až do, Brasilie, též w jaderském. Užitek jako Šmatulky jedomé ; chuti ale jest ostré, pepřowité, LvskuNě, © Rnopomeka, | FASBRTANG/: Plod dwojí: wýtrusnice jedné wejčité, chudowýtrus- né, zawírající wýtrasůw 6—10, prodlauženě hruškowi- tých, tmawých, skrze stěny: iwýtrusníce prohlížejících ; wýtrusnicowé druhé luskowité, kopinaté, |— 2řadé, w každém článku obsahující klubko černé z wýtrusůw nej- drobnějších, kulowatých, proswitawých. 1 zabatá, W. dontata Ag, Odonthalia-dentata Ly Ds 43. Fucus pinantifidus FZ. dan- č 354 F. dentatus. Den. Turn. 4 13. Stackh. ©. Va. Příchytek z malého mozolu homolowitého; stélka píďťowá, dole smačknutá, hned plo- chá, 2" široká, nepatrně žílnatá, sochatoprotisečná ; ú- krojůw na prst dlauhých, anebo delších, dole zaužených, dwakrát wystěrbených, s úkrojky a úkroječky střídawými, čárkowitokopiratými, MH kónci naseknutými ; lusky čár- kowítokopinaté, úžlabíčkowé, latěné, nejkratšejí stopeč- naté o paúzdrách 2řadých, příšestistěnných, nestejně welikých; wýtrusnice hrozněné, stopečnaté, wřecowité, úžlabíčkowé na konci uťaté, s wýtrusy nemnohými, pří- ocasatými. — W Moři sewerném od Islandu až k Anglii, i okojo Ameriky sewerné, a E točůvá, R. volubilis dy. Fucus volubilis Turn. 62. Fucus. spirális. Barr. ©1303. Stélky černohnědé, trsnaté, 3—1caulowé, čárkowité, 17 široké, roztraušeně wětewnaté, nepatrně žílnaté, zkraucené, šídlowitozubaté, 1860 wýtrusníce drobné, kulowaté, na zubech konečné, chu- dowýtrusné. — W Moři středozemním, jaderském a černém, i CHUCHWALKA. PTILOTA. FEDERTANG. Wýtrusy podluhowaté, hustě nahlaučené w klubka, obklíčená příkrowem z lupenůw mnohých, šídlowitých, wehnutých, na powrch anebo na kraj uštíkůw při- pewněná. Ch. pérnatá. P. plumosa Ag. Fucus | plumosus Lin. Fl. dan. t. 350. Esp. t. 45. Turn. t. 60.. Stélka pí- ďowá, dříwe socbatá, pak wyštěrbená, smačknutoplochá, nahoře i dole ztenčená, u prostřed 1“ široká: ušty ko- pinaté, hřebenowitostříhané, růžowonachowé, blanowi- tochruplawé. — W Moři sewerném od Gronska až k pomoři anglickému obecná, na rozdílných řasowitých rostaucí. HoLAUsSEK, PoLYIDES. © WARZENTANG. -© Bradawice stélku obkličující, — nahé t. pokožky zbawené, haubowité, z wláken stejnodlauhých slože« -né, mezi. nimiž klubka wýtrusůw wejcowitých anebo elipsowitých. — Stélka chruplawá, měkká, nachowěle hnědá. H, škrkawičný. P. lambricalis Ag. Fucus rotundus Gmel. fiox £. 6. f- 3, Turn. t. 5. Stackh. t. 6. Fl. dan. t. -Iá54. a. Stélka na píď wysoká, ztlauští brka hawraního, niťowitá, rozsochaná, wrcholičená, — W Moři sewerném až dolů ku Galii. NEČLEŇ. | LIAGORA, : Plody na konci stélky umístěné a obalené wlákny sochatými, kejowitými. — Stélka niťowitá, trubkowitá ne- bo metlowitá nebo sochatá, wně wrstwau wápennau při+ krytá, u wnitř měkká. N. rozložená. 4. distenta Lamour. F. distentus Mer- © čens da Roth. Cat. 3. £. 2.. Příchytek štítowitý; | stélka nawlhčená žlutozelená, s konci nahaědlými, příkru- chá, wně kluzká, dlaňowá nebo delší, dutá, niťowitá, usušená smačknutá, dole ztlauští brka hawraního, ku konci ztenčená, nejwětewnatější: wětwí metlowitých, mno- hých, rowaowážných, opět rozdělených, na konci so- , 1301 chatých; plody neznámé. — W Moři středozemním a okolo Gibraltáru, Není dosawad rozhodnuto, zdali jest oprawdu. rostlinau čili zwířetem a jmenowitě býložilcem. Podřadí 3. POROSTOW1TÉ. ULVACEAE. PonosrT. ULva., Warr. Wýytrusy wšude roztraušené, w kůži stélkowau po- nořené. — Stélka kožowitá, sklípkatá, rozšířená, nebo raurowitě zawřená, * P. dřípatý. U. laciniata Lightfo t. 33. Stélky na- hromaděné, 3— úcaulowé, dole zaužené, brzo, rozší řené, hluboce a rozličně dřípaté, čeřité, blánowité, přeútlé, čerwené nebo čerwenawé. — W |Moři atlas- ském od Ewropy až ku Předhoří dobronadějskému. P. nejšírší. U4 latissima Lin. Zsp. ulv. t A, Stélky blanowité, přeútlé, podlauhlé nebo příokrauhlé, široké, na střewiíc dlauhé, zelené, nepolíčkaté; wýtrusy ne- pořádně roztraušené. — We wšech Mořích. Potřebuje se jako následující. Jindá i w lékařstwí se užísřala, P. locykowý. U. Lactuca Lin, Vremella mar. Dellen. t. 8. /.1. Stélka rozličná, dříwe traubowitá, pak na kon- ci pukající a rozkládající se, takže konečně předstawuje blánu často wejčitau, obyčejně neprawidelnau, rozdílně laločnatau a roztrhanavu, řasnatokadeřawau, sytě nebo žlutawě zelenau, skoro dlýá Meg ohm za sucha hladka La lesklau, proswitawau, 2—67 širokau, — W Mořích p- ských a Moří jižném, Stélka swěží podobá se jakžtakž listu locykowému, a jí 2.: w rozdílných krajinách, obzwláště w Anglii. P, kadeřawý. U. erispa. Lighif. U. terrestris Roth. Tremella terrestris Dí/len. 4. 10. £. 12. Příchytek žádný; stélky prostě na zemi položené, bublinaté, řasnatoka- deřawé, swraskalé, wrstewnatě nahlaučenéj ústrojnost přeozdobná jelikož pod čočkau zwětšowací okazuje tro“ je políčka jakoby zahradu: políčka wětší, oddělená pě- šinkami, obsahují menší čárkowitá, rownoběžná, též pě- šinkami rozeznaná a rozdělená na záhonky čtwercowé s wýtrusy taktéž rozpostawenými, —= Na místech stín ných wlhkých, na střechách doškowých, na způsob we- likých čalaunůw. | P. kyškowý. U, iotestinalis Lén, | Dict, sc. nato atl.h. 4. 35. Tremella mar. tubul, Di/len. 4. 9. /£ 1, Stélka 1863 traubowitá, nafauklá, jednoduchá, jasně zelená, pak žlutnaucí. — Netoliko w moři, anobrži we wodě sladké, po Ewropě, Africe sewerné, Indii wýchodní. Na začátku wyhlíží jako nit žabinci podobná, pak ale rostane udělá se z ní trauba jednoduchá, třebas 1“ dlauhá a 1“ tlustá, ne= stejná | Škrceninamní a rozšířeninámi ; někdy obsahuje bubliny wě- trné; blána z níž sestáwá. složená ze sklípkůw zakulatělých ; wýtru» sy po 4 rozpostawené, ježto na matce klíčíce: wzrostají w trubičky tenké, zprohybané, WakxuUškKa. | VALONIA. © VALONIE, Stélka wřecowitá nebo wálcowitá, jednoduchá ne« bo přeslenatě wětewnatá, šťawau naplněná a u wnitř po stěně prachem zeleným potraušená. Wýtrusy mezi wět- -wemi potrojné a míšky wýtrusnaté. WW. míčowitá. V. Aegagropila Ag. Valonia Gónn. 1, 445. (95. Trs kulowatý, 2" široký ; stélky ze středu trsu trubkowite; '/;“ tlusté, šťawau naplněné. příklaub- naté článkámi wálcowitými, I“ dlauhými, u klaubu wy- pauštějícími wětwe přesleněné, stejné, tupé, příkejowité : celá rostlina twrdaunká pro wodu zawřenau, blanowitá, bezbarewaá, práškem ale wnilřním stkwěle zelená ; na usušené nelze žádných wláken widěti. — W lokwách benátckých, též w Moři jižném a atlasském. © Někteří se domníwají, že zplodina to žiwočišná. Lazucn5na. © GAULERPA. ©, Stélka niťowitá, položená, dolů ženaucí příčepky, pá vše různotwaré, jednoduché, jazykowité, roz- twené, podstaty blanowité nebo haubowité, na konci wětwiček čerweným prachem potraušené, - E. Uúsolistá, C. taxifolia Ag. C. pennata Lemour. Jaur. bot. (809. £. 2. f. 2. Lodyha oblá, niťowitá, ztlau- ští brka hawraního, střewíčná a delší, plaziwá, wypauští dolů příčepky kolmojdaucí, niťowité, na konci třás= maté, wzbůru stélky listowité, dlaňowé nebo wyšší, do- Je jednoduché, brzo ale wyštěrbenohřebenowité: uštůw kopinatých, na konci ztenčených, stříčných, přiblížených, rownoběžných, přísrpowitých, asi 3 dlauhých, tráwowě zelené; kmea podstaty rohowité, listí blanowité, tenké, — Okolo Indie západní. L. prorostawá. (G. prolifera Lamour. Fucus ophio« glossoides Turn.. 58. Lodyha jako u předešlé plaziwá, wzhůru ale wypauští chřást na řapíku caulowém bezži- lý, čárkowitě eliptičný, nejcelejší, dlaňowý nebo delší, „že 1863 sotwa čárku široký, z kraje a powrchu wypauštějící wě- tvíčky chřástu podobné, menší ale, tráwowě zelený lesklý, blanovwitý. — W Moři atlasském až ku Kadixu, we středozemním až k Alexandrii, w Archipelagu: řeckém, MEcnačKA. Bmysosis, Mooswarr, Stélka wlasowitá, trubkowitá, lesklá, sochatá nebo © roztraušeně wětewnatá, na hořením koncí rozdělená na wětwe pérowité rozpostawené nebo střechowité, w nichž“ to štáwa zelená se zrnky předrobnými. l +M. peřitá. B. plumosa dg. B. Lyngbyei PV. dan. 1. 1603. Lyngb. 1. 19. Conferva tenax Ziorh. © Stélka 2— Scaulowá, štětinowitá, od prostředku stříčně a dwojřadě wětewnatá, wětwí | příjednoduchých, přiblížených aniž střechowitých, 2—3“ dlauhých, wzhůru se zkracujících, někdy opět peřených. — W Moři sewerném, PosyPANKA,. © VAUCHERIA« © VAUCHERIE, Stélka nití dutých neklaubnatých a neprawidelně nahlaučených, wětewnatých, u wnitř prachem posypa« ných a nesaucích wně měchýříky, wýtrusem. pracho- witým naplněné, n -© P, sochatá. V. dichotema Ag. Lyngb. t. 19, Fl. dam (4 1724. Dicte se. nat. atl. Ve t, 31. (4, 4 82. £. 4. Po- čátk. ob. 26. wýk. 635, Wšech nejwětšís trs "x široký; stélka z lodyh. stětinowitých, přímých, prostých, rozso- chaných, na 1“ stejně wysokých, málo tlustší nežli ště- tina; měchýříky weliké, sedawé, roztraušené, s menšími promíchané. — W příkopech Ewropy prostřední, P. hakatá, V. hamata Decand, Lyngb. £. 20. Fl. dan. (, V126. Diet. se. nat. [, c. f« 2. Ectosperma hamu- ta Fauch. 1. 2 f. 12, © Vys žlutawě zelený, složený z lodyh niťowitých, roztraušeně wětewnatých ; měchýřky roztraušené, ojedinělé, posazené na stopku, z jejížto prostředku wyniká roh podhnutý. — W potocích na dřewě a kamení po Ewropě. 5 © B, zemní. V. terrestris, Decandď. Ectosperma ter- restris auch. £. 2. f. 2, Ketosperma. frigida Necs, mus. f- 4. Stélka z lodyh miťowitých, tuhých; měchýři= ky poboční polokulowaté, sedící na zádech stopky ro= baté, — Na zemi wlhké, ano i na donicech we skleníku, 0 Potrsnatá V. caespitosa Az. Lyngb, 6 23. BU, dan. 6. 4126. /. 2 Diet. sc. nale 1.10. fo 3. Bctosperma : | 1861 caespitosa Fauch: t 2 /. 4. Trs hustý, haubowitý, nej- spletenější, stkwěle zelený; lodyhy niťowité, rozsochané, dole prozračité, nahoře zelené, 1“ i wiíce dlauhé, so» chaté; měchýřiky dwojnaté, konečné růžkem oddělené, — W pramenech podlé kraje, w jaře plodonosná, P. hroznatá. V. racemosa Decand, Lyngb. t. 23. Fl. dan. £.NT21. f. 1. Dict. se. nat, I. c. f.A. Ectosperma racemosa auch. t. 8. f. 8. rs spletený, hustý, plowa- jící; stélka z kmenů skoro co člowěčí wlas. tlustých přístejných, zprohybaných, roztraušeně wětewnatých ; stopky rozéwřené, roztraušené, krátké, nesaucí 4—5 měchýříkůw na nejkratších stopečkách. — W příko- pech sladkowodních w Ewropě po celé léto. Podřadí 4. KORALINOWITÉ. CORALLINEAE. ZÁCLONITKA. © ACETABULARIA.- SCHILDSOHWAMM. Stélka jednoduchá, trubkowitá, korau wápennau potažená, na konci nesaucí klobauk jakoby hauba,. složený z trubek wýstřediwých, otewřených. Z. obecná. A. mediterranea Tubularia acetabulum Donati adr. t. 2. Cavol. t. 9. fo M. Dict. se. nat. zooph. t. 66. Stélky trsnaté, [—2“ dlauhé, přímé, bílé, na kon“ ci klobauk 2“ široký, okrauhlý, prohlubený. — Na ka- mení a skořápkách měkkýších w Moři středozemním. "Tento rod jako ostatní toho podřadí počítají někteří k ži- wočichům ; jelikož ale na nich není widěti austrojí ani úkonůw ži- wočišných, lépe k rostlínám se počítají. KORALINA. | CORALLINA. © KORALLINE. -© Stélka křowitá, wyštěrbeně wětewnatá nebo roz- - sochaná, na články ostře obmezené, hladké rozdělená, korau wápeanau opatřené, u waitř se dřeněm z tru- bek rohowitých složeným; | smítky často puchýřowitě napuchlé. | 17 K. obecná. C. officinalis. Lin. Ellis cor. t. 24. f- 2 Dict. se. nat. zooph. t. 60. Stělka přímá nebo wzstaupa- wá, 112—2“ wysoká, nebo wyšší, několikrát rozsocbaná, wětwí jednoduše nebo dwakrát peřených wětwičkami 2strannými přeblízkými, jednak tupými jednak ostrými; články dolení lodyhowé a wětwí hlawních příwálcowité, hoření dwojsečnosmačknuté, klínowité; na klaubech 1805 smitkowých často po obau stranách hrotíček zdélí ne- bo kratší článku; barwa celé rostliny bílá, čerwenawá nebo siwá, podstata welmi kruchá. — Hojná w mořích teplých, obzwláště we středozemním. -© Jindá přičítali tu rostlinu k žiwočíchům; jelikož na ní ani ústrojí ani úkonůw zwířecích znamenati není, lépe mezi rostlinami stojí. Před časy potřebowala se w lékařstwí, Wě-sapLÉČkKO. | HALIMEDA, Stélka křowitá, wějířowitá, složená ze článkůw bí- lých, ledwinitých, ploskosmačknutých, | wypauštějících wětwe potrojné, korau wápennau potažených. W. obecné. A. Opuntia Lamour. Ellis. core 4. 25. [. B. 6, Esp. supp. 2. t. 1. Počátk. ob. 25. wýk. 1626 Flabel. laria Opuntia. Nabýwá šíře dlaňowé a sestáwá ze člán- kůw bílých, ledwinitých, tři wětwičky wypauštějících, nit» kau dohromady spojených, čeřitých, dolejších zwící nehtu. — W Moři středozemním a okolo Ameriky, P odřadí 5. BADĚHOWITÉ. SPONGIEAE. Bapěna, | SPONGILLA, | FLUSsscHWAMm, Stélka tlustě wětewnatá, kruchá, sestáwající z tru- bek blanowitých, nečlánkowaných, ke společné *ose směřujících, mezi nimiž rozpoložená weliká zrna, žluta“ wě čerwená a naplněná hmotau bělawau, drobkowitau, bílkowitau. B. jezerní. S. lacustris. Link. Badiaga lacustris Schwabe. Spoogia lacustris Lín. Hsp. zooph. 2. £. 28. 23. A. f. 1—1. Stélka kříčkowitá, na píď wysoká, rozdě- lená na wětwe zelenawě žluté, šnůrkowité, tupé, opět wětewnaté, kruché, se zrny žlutawými, — We wodách stojatých, obzwláště jezerách, w hlaubce dosti weliké po Ewropě. Ryby ji jedí; protož slowe rybí chléb, — Zápach wydáwá zwířecí. NADEČNÍK, | EPHYDATIA. Stélka strupowitá, haubovwitá, zelená, pak wypau- štějicí wětwe zploštěné, prstnatowětewnaté a celé slože- né jakoby z částí huspeninowatých, z kterých wycházejí ostří prozračitá, 1866 N. říčnýe E.. Aaviatilis Lamour Bud fluviatilis Jundz. Spongia Huviatilis Lča. sp. zvopk. ts 23. A. f. 8. 10—-13. — W potocích a řekách zponenáhla tekaucích, na dříví nebo rozdílných rostlinách po Ewropě. SPUHA. | SPONGIA, Maaiosciáve „náš Stélka hlízowitá, haubotwará, kříčkowitá, složená z útlých trubiček, spojených látkau tuhau, blanowitau a zwrtaná děrami hwězdowitými. " Nalézají se we wšech mořích na dno pewně přirostlé. Skládají se z trubiček přeútlých, rozwčtwených, prozračitých, branicemi nepřetr= žených, jakoby nahrnutých žabincůw. W podstatě roztraušená jsau zrn- ka drobná a ostří čili hroty hlaťfowité z kyseliny křemíkowé slože= né. Na nich žádného zwířecího hýbání není znamenati, kromě usta= wičného prauzení wody z děr, kteréž snad pochodí dýcháním anebo okysličowáním. Lamark popsal 141 rod. S. obecná. S. communis Lam. Příčihowitá, zaokrau“ hlá, na wrchu plochá, wezpod wypuklá, měkká, tuhá, hrubě děrkatá, pichů welikých a na powrchu přeřídko s laločky, — W Okeanu indském, Moři rudém a ste- dozemním. S. laločnatá: S. lacinulosa Lam. S. officinalis Esp. zooph. 2. £. 15—11. Malíčko zploštilá, sotwa stříhaná, měkká, plsťowilá, předěrkatá, na powrchu s přemnobý- mi laločkami. — W týchž mořích. To jsau hauby mořskými nebo lazebněmi, jinak úhelnicemi na- zwané, ježto netoliko w domácnosti k utírání a nawlhčowání, anobrž i w rozdílných řemeslech se potřebují; též w lékařstwí jednak pro- spíwají co takowé, jednak na ullí zpálené užíwají se proti woleti, nepochybně pro chaluzík w nich obsažený, Za čerstwa jest hnědožlutá, sliznatá a kluzká, takže z ruky přesnadno se wysmekne, což měli za znamení Ziwočišadstí. Jak mi- le z moře wytažena, musí se wymyti, sice w brzku hnije. © Sušením zkřebne a do obchodu přichází nečištá, obzwláště s pískem a někte- : rými kamožilci, Nyní naučili se ji bíliti. 158 wějířowůá. S. Alabelliformis. Lam. Seba, 3. £. 95. Ž 21. Stélka wějířowitá, příokrauhlá, přímá, dole w « kmen ztenčená, krátká, složená z wláken hrubých, hně- dých anebo čerwených. — Okolo Indie, Australie. -8 přeužiítečná, S. usitatissitma Lam. Stélka nálew- kotli: měkká, tuhá, plsťnaatá, welmi děrkatá s pichy na niterném powrchu skoro w řady rozpostawené. — Okolo Ameriky. "Ten rod potřebuje se jako prwní dwč, jest ale jich útlejší. 778. Zřaubovitá.“ Se fistularis Lin. Esp. zooph. 2, £. 20. 21. A. Stélka sestává z jednoduchých trub zdélí a zlauští ramena, nejdoleji spojených. — Okolo Ameriky jižné. KOP OVV VVV VN P RO P 0 1861 o1 8 okatá: S. oculata Lín: Esps ls ex 44 180. Ellis tor. t. 32. [. F. Seba. 1. 914 firdr= 1 Stélka 1881 -tá působf po 12 hodinách oškliwost, úzkost, mdlobu, dáwení, prů- jem, ospalost a konečně smrt, Obzwlástě zmládí podobá se císařce, liší se ale kromě naduwedených znakůw ještě smradlawostí a bez- chntností. pri K. čubará. A. pantherina Krombh. t. 29. £10—13. Agaricus pantherinus Decandď. A. maculatus Scháj?. <. 90, Muchomůrka šediwá. Klobauk dříwe kulowatý, pak pod- dutý, hnědý nebo žlutawý, okoralý, snadně wlhnaucí, po kraji straužkowaný, posetý bradawicemi stejnými, přísaustředními, bělawými, dříwe maučnatými, blanatý- mi 3 řasy rauškowé 2—Jmocné, široké, nejcelejší, pro- sté, nábřichaté, bělawé; třeň příihomolowitý, oblý, lysý, > bílý, u prostřed obojkatý, pod prostředkem šupinatý, dole příhlízowitý, celistvý; obojek prchawý; plachetka pošwowitá, obraubená, kožowitá, bílá. — W lesech su- chých, písčitých. Hauba slabě smrdí a skoro mírně a nenepříjemně chutná ; nicméně zhaubně působí jako muchomůrka jí podobná, W Lombardii celá rodina po ní umřela, morčata, holub, kukačka, zwonek a čížek dostali po ní třesení, záwra(, omámení a d.s po čase wšak zase 0= křísli, BeDLA. AGaRICUS. © BLÁTTERSCHWAMM. Podobá se předešlým (katmankám), liší se ale, že nemá plachetky, nébrž toliko záwoj, jehož ostatky pak wzrostnutím hauby zbýwají na třeni co obojek čili pr- steo, nebo na kraji klaubkowém co oponka, „ £. Bělowýtrusné. Leucosporí. Řasy rauškowé nepro- měněné. Wýtrusy bílé. B. prsowid. A. mastoideus Friese Krombh. t« 24. f. 17. 18. Amastocephalus Bat. 4 10. A. Prašiwka brada« wičnatá. Klobauk nahnědle bílý, polokulowatý, u pro- střed jakoby sesec. wypauštějicí, drobně bradawičnatý, 142“ široký; řasy rauškowé bílé, 3—4krát širší: nežli tlaušťka jest klobaukowá, dwojmocné, tenké; třeň 3— 4" wysoký, štíhlý, tenký, příwálcowitý, bělawý, hnědě drobně tečkowaný, nejdoleji hlízowitě napuchlý s; obojek l: ze 2 blan složený, stálý, rozšířený, — W hájích w Italii a Čechách. A B. odřená. A. excoriatus Schájf. 4. 18. 19. Krombh, te 4. ££ 9—10. Podobá se welmi předešlé, wádycky ale menší, třeň nižší ; klobauk není tak silně sescatý, na owrchu bledě hnědý a netoliko powrchní kůže anobrž -A4 pod ní položená se laupá po kraji až do prostřed; třeň nad obojkem dwojnásobným bradawičnatý, (u pře- 119 1888, dešlého hladký), pod ním hladký, bílý, dole w blízu bledě hnědau napuchlý. — Na polích a rolích raučeji se okazuje. p ; Ta a předešlá jsau chutné a jedí se. B. háwnatá. A. clypeolarius Bull. 4 405. 506. /* 2, Krombh. 1. 25, f. 26—30. Podobá se b, ztepilé, menší ale jest. Klobauk polokulowatý, tenký, žlutamý, zpruž- ný, 2" široký, jehož pokožka laupá, se šupinami přío- krauhlými, bnědnaucími ; řasy rauškowé přiblížené, mno- homoené, w zadu zaokrauhlené, široké, bělawés třeň ten- ký, útlý, bledý, dutý, klkatošupinatý nebo hladký; obo- jek dokonalý, — W lesech lisinatých, stinných, w za- hradách, pařištích. Ani chuti ani zápachu nemá; klobauk nemá dužniny; nicméně křehký a jedomý ; třeň wláknatý, wařením měknaucí, i B. kruchotřenitá. A. ermineus, Fries. Krombh. t« 25. f. 34. 35. Klobauk naddutý, 2—2'2“ široký, hladký, bílý, lesklý, s hrbem zakulaceným a nahnědlým, po kraji hedwábitý, 3" —1/+“ Wustý, útlý, měkký, snadně wysýchající; řasy 2mocné, nehusté, útlé, bílé, nejcelejší, w zadu zaokrauhlené 3 třeň 2—2'/:“ wysoký, 3— 1" tlustý, bílý, dole hladký, nahoře s obojkem roztrhaným, útlým, bílým, welmi prchawým. — W hájích, na úhořích a lukách. ša i Nemá zápachu, a ačkoli chuti řetkwowité přece jest jedomá. B. šupinatá. A. rvamentáceus. Bull. 4 5954/2. Krombh. t. 25. /. 21—25. Klobauk hrbatý, narůžowělý, plewnatošupinatý, se šupinami a brbem hnědnaucími ; řasy rauškowé prosté, "široké, příokrauhlené, bílés třeň ce- listwý, wálcowitý, přístejný nad obojkem odstálým hlad- ký, nahý, bílý, pod ním ale šupinatý, plewnatý, jako klobauk barwený. — W křowištích a lesech. Neškodliwá jest. i 157 Bo holemá. A. robustus Alb. er Schweín. Krombhe £.- 25. 13—20. Dužnatá, pewná; klobauk poduškovitý, ši "hrbatý, pewný, dužnatý, dříwe bledě čerwený, wý nebo hnědý, lesklý, přeútle wláknatý, po winutý, třepenitý, bledý ; řasy rauškowé duž- ehlé, prosté, zpředu zúžené, ostré, w zadu Za“ ené, bílé; třeň dužnatý, krátký, Uustý, dole zten- čený, wzhůru tustnaucí, nad obojkem nedokonalým, wlákoatým bělawý nebo bledý, pod ním jako klobauk barwený. — W borech řídkých, písečných, blízko pěši- nek od srpna až do podzimku. 79 Oblíběná pastwa plžůw; též jístá se může, : 8 k “ 1889 0 Bowdclauka. A. melleus, Vah] im. Fl. danest 1013. - Krombh. t. 1. f. 13. 648, f- 2—6. A. obsuerus Schaj/f. £. 74. A. annularis Bull. ©. 317. 540. /. 3. A. congrega- tus Bol. 1. 140. 141. 136. Wáclawka, wáclawky. Prsna- tás klobauk naddntý, dužnatý, žlutý, medowý nebo špi+ nawě hnědý, řídko pleťowohnědý, bledý, nepatrně zhr- bolowatějící, laupajicí se šupinkami směstnanými, chlupa* tými, wzstaupawými, černawými, po kraji podwinutý, su- chý nebo wlhký; řasy. ranškowé mnohomocné,. bílé, bledé, pak rezavě neb hnědě skwrnaté, přirostlé dolů sbíhawé, odstálé krátké, w zadu okrauhlené: třeň dlauhý, příwálcowitý nebo dole ztlustlý, zprohybaný, celistvý, wláknatošupinatý, dříwe bledě pleťowý, pak zsínalý ne- bo z popelawa hnědozelený; obojek wisící, obšírný, odstáwající, čárkowaný. — Na pařezích a kořenech trau- chnějících w lesech listnatých. © ; Chuti sladkonáwinné, zápachu zasladlého dáwá pokrm chutnýs sytý. : B. bělokostnám A. eburneus Bull..t. 118. 551. £ 2 Kromblu te Ms (- A4 o, Sohá/]. 1.39. A. virgineus Batsch el.. 12, Celá bělostnáz klobauk 2—3" široký, hladký ; řasy rauškowé široké, odlehlé; třeň bělošupinatý, pak zdaupnatějící. — W lesech obyčejný w srpnu až 'do li- stopadu. " | Může se jísti. z ' B. holubinka. A. Russula Schá/f. (4 58. Tralt. ess. t. 9. A. roseus Schá/J. 4. 15. Holubinka, Klobauk, pří- spleštilý, 3" široký, růžowý, lepký, zrnatýs. řasy bílé, prosté s, třeň celistwý, růžowý, na konci šupinkowaný, caulowý. — Obyčejný w lesech času jesenního. Podobá se prasenici čili wrhawce (w, doleji), od níž ale roze= znáwá se dužnínan pewnau, drobnau, sladkau, zápachem příjemným a řasami tužšími. Holubinky jsau oblíbené jídlo, Třeň se zahodí a blána s klobauku staršího se slaupne. B. rusozelenawd. A. Nayovirens, Fris. Krombh. 1. A, /- 16. 17. A. aureus Schá/f. 4 41, Klobauk, neprawidel- ně okrauhlý, zprohybaný, celistwý, mělce naddutý, su= chý, hnědožlutý, w zimě zelenawý, 3—5" široký, příšu- pinatý; řasy rauskowé wykrojené, směstnané, sirkowě žluté jakož i třeň krátký, palec nepřewyšující mnoho, tlustý, twrdý, supinatý, u wnitě bílý; obojek welmi pr- chawý. — W borech suchých podlé cest w září až do prosince, Chuť mírná, Jedomá, 119* 1890 2. Žlutowýtrusné. Corfinaria. Záwoj pawučinný. Wý- trusy hlinožluté, i B. plawořasá. A. bivelus Fries Krombh. t. 1. f. 28. A. arneosus Bull. £. 598. /. 2. b. A, sericeus Schájí: t 24. Trsnatá ; klobauk z mládí naddutý, pak wyrownaný, nejtupější, 2—5" široký, hned lesklý,hned bezleský, řídko šupinatý, po kraji třásnitý, jakož i řasy wykrojené, pří- odstálé, plawé;. třeň nízký, 2“ dlauhý, bělawý, dole hlízowitě napuchlý, celistwý; obojek welmi prehawý. — - W lesech, wřesowištích. Od lipna až do října. Jedomý. B. skořícowá. A. cionamomus IL. Bolí. £. 150. Sowerb. t. 205. A, croceus Schá/f. (. 4. A. sguamulosus Batsch. el. f. ANT. A. iliopodius Bull. 1. 586. /ig. infer. Klo- bauk ploskauaký, nepatrně šupinatý, 1—3“ široký, málo © dužnatý, tupě hrbatý, hedwábitý, barwy skoro skořico- wé nebo žluté ano i zelenawě nahnědlé; řasy rauško- wé přirostlé, směstnané, široké, lesklé, buď krwawé, skořicowé, šaftránowé, žluté nebo zelenawě nahnědlé ; třeň 37 wysoký, 2— 3“ tlustý, stejný, třásnitý, pak dutý, žlutawý nebo žlutý, — W lesech obecný. Od. čerwna až do prosince. | Chuti řetkwowé a kořenné, 3, Rezawowýtrusné. Derminus. Záwoj nepawučinný. Řa- sy barewné, přístálé. Wýtrusy rezawé. B. kostrbatá, A. sguarrosus Můll m Fl. dam. t. 491 (špatný). Krombh. r. 44, /. 18. 19. A. sguamosus Bull. t. 266. A. floccosus Schá/f. £. 61. Trsnatá, šupinatá ; klo- bauk weliký, dužnatý, tupý, přízwonkowitý, pak wyro- wnaný a poduškowitý, po kraji břitký, přinadchlipený, rusý nebo žlutý, w nepatrný hrb wywýšený , posetý. šupinami hustými, nadwinutými, příwláknatými, šafráno= wěrezawými; řasy široké, mnohomocné, bledě hnědoze- - lené, pak tmawě skořicowé, prsty barwící, kratší w zadu 5 HU ee třeň hutný, oblý, šupinatý, dolů tenčející, pařezích trauchnějících stromowí listaatého, oj rozsedalá. A. rimosus Bull. r. 388. 599. Sowwerb. t. 323. Krombh. t. 44. /. 10—12. Nikdy trsnatá ; klo- bauk dříwe přihomolowitý, po kraji podwinutý, pak roz- šířený, po kraji podchlípnutý, I—1'2“ široký, wykrajo- waný a zprohybaný, tenký, kožohnědý, na dél rozse“ o klobauk barwený ; obojek klkatý, nepatrný, suchý. huti dobré, zahořklé, wůně nesilné, Neškodný sice, nejí ZM EMO A A5 1891 dalý, u prostřed podneslý w hrb ostrý, Vys hladký, tmawější; řasy široké mnohomocné, bledě žluté nebo morautné, přirostlé, přísměstnané, w zadu ztenčené, nej- celejší, pak poprášené a wraubečkowané, kratší nestej- né, obak ztenčené; třeň nahý, oblý, zprohybaný, stej- ný, často dole hlizowitý, na konci poprášený, bílý, ce= listwý. — Na tráwnících, zahradách a lesech. Náleží k hubám welmi jedowatým, B. hydlůvá. A. fasúbilis Pers, A. gilvus Schájř. (. 291, A. crustuliniformis. Bull. 2. 308. 546. A. ceraceus, lateritius, subtestaceus, clavus Bačsch el. /. 195, 198, 199. Náramné se proměňuje; klobauk tuhý, tupý, příwykra- jowaný, mdlý, wlhký, lepkawý, bílý, slámowý, rusý, hli- požlutý, plawý, ryšawý nebo tisawý ; řasy zaokrauhlené, * směstnané, s wýtrusy rezawoblatowými, bledě pleťowé, nebo blatowé, často zejkowané t. krůpěje prýštící ; třeň 1'/2— 3" wysoký, přístejně tlustý, pak z dutipnátěftáh zá- woj suchý, tenký, prchawý, na kraji klobaukowém wi- sící, — W lesech na zemi. Od lipna až do listopadu, Smradlawá, hnusná, jedowatá. 4. Hnědowýtrusné, Pratella. Záwoj nepawučinný. Řasy barewné, mlhawé, roztíkající. Wýtrusy hnědonachowé. B, úhelka. A« campestris Lén. FI. dan. £. 104. Schájí. t. 33. Sowerb. t. 305. Bolt. (. A5. Tralt. ess. |. t, 1. Krombh. t. 23. f. 1—8. A. edulis Bull, 7. 134, bl. Uhelka, cikanka, pečárka, pečurka, cauralka, zemanka, žampioa. Z mládí jest kulowatá, na krátkém třeni, od něhož běží záwoj ku kraji zawřený; klobauk dříwe hladký, lesklý, bělawý, šupinatoplewnatý nebo drobno- bradawiénatý ; dospělý má klobauk polokulowatý, po kra- ji podhnutý, bílý, hladký, skoro hedwábně lesklý, ane- bo žlutawý, šupinatý nebo plewnatý; dužnina asi (“ tlu- stá, bílá, někdy potom čerwenawá ; řasy prosté, u wnitř tupé, wně ostré, dříwe bílé, pak růžowé nebo masowé, konečně fialowé, anobrž i hnědé a černé; třeň dole wždycky příhlízowatý, 3—4"“ wysoký, oblý, celistwý, tu- hý, hladký, lesklý, nebo přídraslawý: dužniny jako klo- bauk, tužší ale a wláknatější; obojek na hořejší třetině třeňowé, blanowitý, klkatý a na klobauku na způsob třásní a lateček. — Po celé zemi, nejradše blízko do- můw, kdežto hnůj koňský ležel, na winicích, šparglow- nách, pastwinách koňských ; obzwlášté kde trochu stínu, Únelka náleží k hubám nejužitečnějším u nejchutočjším; a w tom ohledu už Dioskorides (uvxys eďWdďiu), Plinius (callo rubens) a Apicius (fungali) o ní se zmiňují, Netoliko samy pro sebe rozdílně 1892 přístrojené se jedí, anobrž do jídel zaděláwaných se přidáwají. Nej- chutoější jsau, pokud klobauk w „kauli jest zawřen, otewřené náleží olaupatí a řas zbawiti; od starších i třeň se zahazuje. Den staré už černají na řasách a dostáwaji čerwy. Hauba ta náleží k welmi úrodným, neboť kde se jednau okázala, jistě každý den čerstwá se zebrati může, obzwláště když třeň se ulomí, něbo uřízné a newy- trhne. Nyní umějí také ji rozmnožowati, K tomu cíli dělají záhony z koňského hnoje, přikryjí drnem Jučním a uwrhnau na ně rozkrájený klobauk té hauby, Po 8—14 dnech pučí už úhelky, V ty "5 Na místo úhelky prawé zbírají úhelku owčí, lesní, pařišťní nebo hladkau; toto čtwero rodů podlé nížepoložených pópísůw a obrazůw uwedených snadně se dá rozeznati; k tomu ke“ wšemu oinyl není důležit, protože ty hauby jsau neškodliwy. Též pomíchati se může s bedlay odřenau a ztepilan; oběma za nejedowaté, po= psanýma. Od pýchawek, s -nimiž mladistwá úhelka pomíchati se mů- že, snadno se rozezná tím, že rozřiznutá“ okazuje klobauk, řasy, třeň © a záwoj, jež pýchawkám naprosto zcházeji. Přenebezpečné ale jest pomíchání s katmankau blízaatau (Amanita bulbosa), která ale má třeň dutý, dole hlízowítý, plachetkau a záwojem opatřený, klobauk málo dužnatý a řasy bílé. 1 B. úhelka lesní. A, sylvaticus Schájř. Krombh, t. 23, f. 9—10. A. campestris, sylvaticus, Secret. Klobauk zaku- © latělý, u prostřed hrbatý, pleťowý, šupinami drobnými, L . t . w* , Na - + č sy) , hnědými, chlupatými přikrytý, dužnina tenká, 2— 3" tlustá, po kraji a pod hořejší blanau čerwenawá, ostat- ně bílá, měkká, autle klkatá; řasy skoro širší nežli dužnina jest tlustá, napřed a w zadu zostřené, 3—4moc- © né, dříwe růžowé, pak Uisawé, nikdá nezčernající jako na úhelce prawé, po kraji útle zejkowané a wždycky bíle jínaté; třeň štíhlý, 3—1“ wysoký, wálcowitý, pří- mý, rowný, hladký, lesklý, bílý, u prostřed dutý, čímž od úhelky prawé se rozeznáwá, nahoře nesaucí obojek sehnutý, autlejší nežli u úhelky. — Na lukách lesních, w hájích, křowištích, zahradách, od srpaa až do konce září, : 7 huť a zápach má jako úhelka a jako ona se potřebuje. +B. pěčárka. A. edulis. Ball. t. 5l4. Tratle e$8e* te „ Ko Krombh. 6:23. fe M—A4. £. 26. /. 9—13. A, arven“ -sis Sehá/f. ©. 310, 311, Pečárka, zemanka owči, úhelka owčí. Klobauk přizwonkowitě polokulowatý, brbatý, běla= s vy Pe m, v v „ v > K š wý, přílysý, pořídku hnědotřasnatý: řasy prosté, růžowé, Buš úz m vis v , * a vw n E „pak naryšawělé, w zadu ztenčené, nejcelejší ; třeň diauhý, dutý; přiwálcowitý, dole nakřiwený, příhlízowitý: duž- oniny bílé, pak pomarančowé ; záwoj blanowitý, přídwoje násobný, neprawidelně rozštípaný, na kraji klaubkowém. nebo třeni přirostlý, — Na wrších, nejradše w zahra- dách, na tráwnících, auhorech, kdežto bnůj koňský zakopán, : i Jí se jako úhelka; ačkoli není tak chutná, x PR VE PPT -o VAM NÝ peha 2 ey? 1893 B. raučí, M. praecox Pers. A. candicans Scháj/Ji - (. 2117. A. cereolus. Schájř. te 51. A. appendiculatus So- werb. t. 324. Klobauk naddutoploský, tupý, lysý, 2“ široký, dužnatý, kožowožlutawý ; řasy spojené zubem sbíhawým, bledě hnědé; třeň stejně tlustý, 2—3caulo- wý; dost pewný, pak dutý; obojek příodstálý, čárkowa- ný, bílý, prchawý, někdy roztrhaný. — Na trawnících w jaře a létě. 01 63 Jest k jídlu, HNoJNÍK, , COPRINUS. © MISTSCHWAMM. — © Klobauk jako u bedel, Řasy prosté i s klobaukem rozplýwající. Wýtrusy černé, we welikých wřeckách čtyrřadé. Plachetka zmládí celý klobauk zastírající, pak pukající, nejdoleji zůstáwající a třeň pošwau obalu- jící. H. obecný. U. comatus. Agaricus comatus Mall. Fl. dan. (, 834. Schmid. tc. €. |O. Krombh. t. 3, f. 35. t. 30. J- V6—21. A. porcellaáneus Scháj/f: £. 46. 47 Atyphoides Bull. t. 16. t. 582. /. 2. Hydrophorus comatus Baée. £. 26, B. Hnojnice, hnojník. Společný, weliký; klobauk mladší wálcowitý, brzo wejcowitý, potom homolowitý, na powrchu laupající se w šupiny weliké, skoro stře« chowité, prosté, nikdá nebrázdowaný, bilý, na čechalce šedohnědýj; řasy dříve bílé, pak růžowé, polom černé, rozplýwající ; třeň wálcowitý, dole skoro hlízowitý, dutý, bílý, třásničkowaný ; obojek pohybliwý, rychle prchawý, — Na hnoji a jiných wěcech hnijících, sé Čerstwě nasbíraná mladistwá hauba jest lahodná jako úhelka prawí; starší ale nehodí se k jídlu pro tenkost, rychlé mízení jas kož i pro místo, kde roste, KukKmMÁkK. VOLVANIA. | ErscHWAMm. Klobauk, řasy též i wřecka jako u katmanek a bedel. Řasy rozplýwawé, Wřecka tmawá, hojná. Pla- čhetka zmládí celý klobauk obalující, pak pukající a zřstáwající nejdoleji co pošwa na tření. Záwoj žádný. © K. bělostný. V. bombycina, Agaricus bombycinus Schájř. 1. 93. Krombh. £ 23. f, 15—21. Ammanita. in- carnata Pers. Mladý w plachetce zawřený jest, podobá se wejci podluhowatému nebo kejowitému3 klobauk 2—8" široký, mladý zwonkowitý, pak plochonaddutý, u prostřed nahrbatělý a přikrytý blanau hustau, autle šu- pinatau, bílau, pak žlutawějící nebo ztisawějící ; dužnina 1894 klobaukowá, křehaunká bílá, wláknatá, hedwábně lesklá, sotwa z“ lustáz řasy na 2—3" od třeně odstáwající, břichaté, široké, směstnané, autle wykrajowané, teníčké, proswítawé, wodnaté, rozplýwajícís, dříwe bílé, pak na- růžowatělé, konečně zešpinawějící, někdy býwají co cí- hla čerwené, jindá pleťowé, mnohomocné, zpředu širší, w zadu užší a wšude zaokrauhlené; třeň wzstaupawý, dole hlízowitý, wzhůru tenčející, nejhořeji opět tlustší a do klobauku přecházející, bladký, co hedwábí lesklý, bělostný; plachetka asi na I“ s dolejškem třeňowým srostlá, pak prostá, dříwe pewná, tuhá, bělawá, hnědě skwrnatá, konečně zwodnatějící. — Na pařezích trauch- nějících, bakowých, lískowých a jiných w jeseni. Dužnina tehká málo wydatná a nepříjemně chatnající nehodí se k jídlu, nicméně Micheli dí, že we Wlaších ji jedí, poraučí ale jej dříwe w octě močiti. : * CinůwKkKa, © RUSSULA. Klobauk, řasy, wřecka a wýtrusy jako u bedly. Plachetka a záwoj žádné. 1. Klobauk dužnatý, pak zpleštilý. Řasy stejné, bez. „šťawé. Wýtrusy bílé. Třeň střední. Russula. : Č. podrusá. R. lutacea. Agaricus alutaceus Schájí. £. 16. /. 6. Bull. ©. 309. Krombh. £. |. f. 21. 22. Klo- bauk přítuhý, často lepký, pak po kraji straužkowaný, růžowý nebo z šeda nachowělý nebo modrý, anobrž i hnědozelený a žlautkowý; řasy '/2“ široké, stejné, ko- žowě barwené; třeň pewný, tlustý, celistwý. — W há- jích, w srpnu a září. Chuti jsauci mírné, jí se. Č. wrhawka. R. emetica. Agaricus emelicus Schá/f. £. 15, Krapf. t. 2. 3. Fl. dan. t. 1009. A, sanguineus Batsch. el. f. 13, A. cyanoxanthos Schá/f £. 93, A4 vi- rescens Schá/f. ©. 94. A. Georgi Bull. £. 509. /. R. Pra- senice, wrhawka. Jměním podobá se předešlé, chuti ale jest ostré. Klobauk 2—icaulowý, zmládí zwonkovwitý, celistwý, tuhý, pak po kraji. straužkowaný, maohoba- rewný, morautný, siwý, modrý, haědý, hnědozelený nebo rusý; řasy široké, přístejné, bělostné, žilnato- spojené ; třeň pewný, celistvý, aniž prodlaužený, u waitř rádasky bílý. — W lesech nejhojnější. W létě a pod. etí. 7 Od podobných snadno rozezná se zápachem hnusným a chutí pálčíwau. Jediný kus její s jinými hubami sněděný násilně wzhůru a dolů žene, působí záwrať; mdloby, anobrž i smrt. Třebas 10 * a 1895 dní sušená a dlauho wařená ona sama jakož 1 poléwka a maso s ní wařené, jsau jedowaté, ď 2 ČC. čerwená. R. rubra. Agaricus ruber Fries, A, san- uineus Bull. 1, 42. Schaej). r. 42. Vittaď. £. 38. /. 2. ejostřejší a jako žluč hořká: klobauk tuhý, suchý, hladký, nekruchý, slohu sklípečnatého, růžowokrwawý, po kraji hladký; řasy směstnané, sochaté, bělostné; třeň celistvý, 3caulowý, často růžowý, — Neobyčejný; nejwíce ojedinělý w lesech a křowištích, Jakkoli chuť má welmi odpornau, nicméně není příkladu, žeby by) jedowat, C. bukowka. R. heterophylla. Agaricus heterophyllus Bull. t. 509. /. L. M. N. A. livescens Batsch. f. 61. Bu- kowka. Mírná; klobauk zpleštilý, po kraji hladký, 2—3“ široký, uprostřed často tmawější, někdy obzwlášťním spůsobem rozpukaloswraskalý; řasy sochaté a polo- wičné, bělostnés třeň celistwý, dost pewný, bílý, 1/zcau= lowý, tlustý. — W lesech listnatých a wřesowištích 0- becná, od lipna až do listopadu. Jí se. 2. Klobauk zpleštílý, pupečnatý; dužniny tuhé, 'šťáw- naté ; řasy mléčnatějící, nestejné, často sochaté, úzké, w zadu ztenčené, přirostlosbíbawé, Wýtrusy bílé, Třeň střední. Galorhaeus. Ryzce. C. dubkatá. R. scrobiculata, A. serobiculatus Scop. Schájí. 1. 221, 228, Weliká; klobauk široký, lepnatý, po kraji wausatý, žlutý, bezpásý, naplněný mlékem bílým brzo žlutnaucím: třeň dutý, rusý, nahoře ďub= kowanoskwrnatý, — W jedlinách wlhkých mechatých obyčejná. Od srpna až do října. Prašiwá a tudy nejedomá. C. krawská. R.. torminosa, Agaricus torminosus Schájř. ©. 12. Sowerb. £. 12. Fl. dan. t. 1065. Krombh. t. 13. /. 13—23. A. necator Bull. £. 529. /. 1. Ryzec hu- ňatý, owčí, krawský, Klobauk zmládí naddutý, u pro- střed wkleslý a po kraji podwinutý, pak wkleslejší a ko- nečně nálewkowitý, uprostřed lysý, hladký, blízko kraje plsťaatý a po kraji wausatý chlupy bělawými, hustý - mi, zmatenými, dříwe čerwenawý, sotwa do kola pásatý, pak ale tmawější s pásy saustředními, patrnými, čerwe- nějšími nebo potom bledšími; řasy čili čepele bledě masowé, rozwětwené, 4mocné ; třeň nestejně wálcowilý, obyčejně krátký, někdy 2caulowý nebo wyšší, ': —1" tu- stý, dutý, střeně síťkowaného, žlutawého, wně hladký, často ďubkowaný, bledší nežli powrch klobauku; mléko 1896 we wšech dílech bílé, wodnaté, ostré, neměnící se. — Na wřesowištich, auwratech, tráwnících, w borech a bučinách obecná, od čerwna až do října, M: Zápachu nepříjemného a chuti prudké jsauc nehodí se k jídlu, Nedáwno jí chwálili proti hlizám plicním, Wenkowský lid proti něk- terým nemocem howčzího dobytka ji potřebuje, vzd C. mořůvá. R. necator. Agaricus necator Bull. £. 14. Krapf. t. 5. f- T — A. Kern. Schw. t. 6. f- 8. 4, Fl. dan. t. 1913. Podobá se předešlé; klobauk lysý, pásatý; zelenawě hnědý, po kraji huňatý, často plochý, terčo- witý, lepký, tuhý, po, kraji pak rozwinutý; řasy běla- wé, též žlutawé a masowé ; třeň krátký, ztenčený, bledší klobauku, u wnitř bílý, celistwý. — Tu a onde w lesích a hájích. i Počítají ji k hubám prašiwým. disSA C. nepatrná. R. vieta. Agaricus vietus, Frčes. Krombh. t. 14. /. 15—16. Ryzec nepatrný. Klobauk málo, dužna- tý, někdy pupečnatý, wždycky bezleský, přílepnatý, plsť. natý, znamenaný nepatrnými pásky nebo bez nich. jsau- cí, nahnědlý, ke kraji blednaucí; řasy žlutawě bilé; třeň kruchý, skoro dutý; mléko bílé, někdy šedivé. — W březinách, topolinách, na místech wlhkých, mechatých obyčejná, od srpna až do listopadu. Chuti prudké, pálčiwé, zápachu řetkwowého, nehodí se k jídlu. C. leptawá. R. blennia A, blennius Frčes. Krapf. t. 4. / 11—13. | Klobauk pewný, zpleštilý, bledý a špina- wě zelenawý, přískropený, bezpáskowý, zmládi podhau- tý a lysý; řasy a mléko bilé; třeň celistwý, někdy dutý, krátký, pewný, napopelawěle zelený. — W buči- nách obecná, od lipna až do října. Pro mléko welmi prudké nemůže se jísti, : C. ryzec. R. deliciosus. A. deliciosa Zn. Schá/?. t. 41. Sowerb. ©. 202. Fl. dan. t. (131. Krombh. t. 11. ( € —17. A. zonarius Bolr. r. (41. Ryzec nebo rezek. Oby- čejně ojedinělý; klobauk hned zmládí polokulowatý, u prostřed wkleslý a konečně náléwkowitý, po kraji hlad- ký, zoblený, na powrchu pomarančowý, hned tmawější, hneď bledší, anobrž i zelenawý, zmládí jednobarewný, pak ale mnohými pásky znamenaný, dříwe hladký, pak maličko -plsťaatý, 3—1“ široký; řasy žlutawé, cihlowé, pomarančowé, wždycky bledší nežli klobauk, 2—3moc- né, husté, úzké, rozwětwené, po třeni malíčko dolů bě- žící, ronicí mléko tmawě šafránowé ; třeň wálcowitý, bledší nežli klobauk, hladký, někdy ďubkatý, konečně dutý; dužnina klobauku a třeně bělawá, podlé powrchu 1897 mlékem šafránowá. — Wšude po Ewropě a jedlinách wysokých po příwalu, w lipnu až do listopadu. Od prašiwých podobných obzwláště liší se mlékem šafráno- wým nebo co cihla čerweným. W září jest nejchutnější a mladá, když dužnina její tuhá a šťáwnatá ; náleží k nejlepším hubám. Rozdílně se připrawuje; též se nakládá do octa, do soli nebo-do oleje dřewčného. RISÍ Č. bělomléká. R, insulsa A. insulsus: Fries. ole t. 12./. 1.6. Ryzee bělomléčný. Welikostí, twarem, bar- wau podobá se ryzcči prawému, rozeznáwá so ale dosta- tečně barwau bledší, řasami směstnanými, bledými, ple“ ťowými a nejwíce mlékem a dužnínau bilými, © jichž poslední konečně zešerá wšak a-yetog $ — W kovoví brawách od lipnaa až do podzimku, Zápachu ostrého řetkwowého, chuti stále prudké, - ne- hodí se k jídla; ačkoli jest jisto, že není jedowatá. Č. žlatomléká, B. zonarius. Agaricus zonarius Bolt. 6141. Krombh, te 12. rl Ryzec žlutomléčný, Klobauk. bledě pomarančowý s pásky saustředními wice méně patrnými, žlutošerými, hladký, dříwe naddu- tý, pak u prostřed wkleslý, potom rozšířený; konečně nálewkowitý, 1'/2—2“ široký, po kraji nafauklý: © řasy bledě pomarančowé, 3—4moecné, skoro široké jak klo- bauk jest tlustý a rozmačkané roní mnoho mléka bílé. ho, potom sirkowě zežlutnaucíhos dužnina klobaukowá welmi šťáwnatá, bílá, na wzduchu rychle žlutnaucí; třeň oblý, dolů tlustnaucí, dole opět tenší, 1:/—3 dlauhý; 6" i wíce tlustý, pak dutý wně bílý nebo ble- dě pleťový, dužniny řídké, bílé, — W lesech, od srpna až do listopadu. Od ryzce prawého, jemuž welmi podobná, liší se mlékem sir- kowě žlutým. Chuť má přehnusnau, prudkau, dlanho pálčiwan, mdlo= by; ošklíwost a nucení k dáwení působí, Jest tedý prašiwá. C. bělopýřístá. R. pubescens. Agaricus pubescens Fries. Krombh. £. M3. f. 14, Ryzec krawský. Klobauk ploskaunký; mladší zlehka, starší hluboce pupečnatý, bledě masowý, bezpáskowý, suchý, lysý, bezleský, po kraji podwinutý a bělawě plsťnatobrwitý, 2—2'4" širos ký; řasy bledě masowé, přirostlé, skoro dolůw běžící, směstnané, úzké, 4mocné; třeň nejnižší, *4“ sotwa wy- soký, hladký, masowý, nahoře čerwenawý, dole běložlu- tawý a ztenčený, mladší přícelistvý , starší se třeněm sklípečnatým snadno wadnaucím ; dužnina klobaukowá a třeňowá bílá, pewná, neproměnná. — W roklích dubo- wím nebo březowím zastíněných po deštích, od září až do listopadu. 1898 Mléko bílé, ostré a jiné znaky dělí ji od ryzce obecného. Chu- -o ostřejší nežli čirůwka krawská a protož jak ona nehodí se k jidlu. |, C. syrowátkowá. R. gynaecogala, Agaricus gynaeco- galus Oto. Krombh. t. 40. /. |5 —16. Lactarius serifluus Fries. Klobank dužnatý, zpleštilý, potom přínalewkowi- tý; nahý, lysý, lesklý, z čerwena hnědý, po kraji pří- podhnutý, wykrajowaný; řasy J3mocné, prawidelně rozposlawené, jednoduché nebo sochaté, obak ztenčé“- né, kratší w zadu okrauhlené, hlinožlutě ryšawé, pak zblednaucí; třeň dlauhý, oblý, zprohybaný, lysý, hladký, masowě ryšawý, bledý, pewný, pak někdy zdaupnatějící ; dužnina bílá, ponahnědlá, tuhá; mléko řídké, wodaaté, bílé, mírné. — Po zahradách a lesech w jeseni. Chuti dobré jsauc jí se. C, plstnatá. R. tomemtosa Agaricus tomemtosus O/o. Krombh. t. 40. f. WI. 18. Klobauk dříwe hrbatý, pak zpleštilý, potom nálewkowitý, špinawě masowý, potom náryšawý a hnědý, útle plsťnatý ; řasy skoro dolů běží- cí, žlutawě masowé, 4mocné, často sochaté, kratší w za= du okraublené ; třeň oblý, dříwe plný, pak dnupnatějící, bledý, lysý, hladký; dužnina tuhá; mléko bělawé, mír- né. — Společná po mladých borech w září a na začát- ku října při powětří teplém a wlhkém. Mléko nemnohé, bělawé, zasladlé, mírné. Nemá zápachu, a proto se jí. C. ryšawá. R. rufa, Agaricus rufus Scop. Krombh. t; 39: /. 13—15. Klobauk ostře hrbatý, potom zpleštilý, po kraji podhnutý, hladký, suchý, bezleský, tmawě z čerwena hnědý, pewný, dužnatý; řasy žlutawé, řídko hlinožluté, 4mocné, neprawidelně rozpostawené, kratší w zadu zaokrauhlené, delší přirostlé; třeň dlauhý, oblý, « nahý, hladký, plný, masowý, dolů hnědnaucí; dužnina a mléko bělawé, potom čerwenawé, přeostré a pláčiwé. — W lesech jehličných od jara až do jeseně. "© Lid wenkowský ji často beze wšeho nepohodlí jídáwá, Po- dlé zkanšek ale není newinná, protož od požíwání jejího může se zrazowati. © (C. ukoptěná. R. fuliginosa. Agaricus fuliginosus Přues. Krombh. t. 14. f.. 10—12. A. azonites Bull. £. 561. /£ 3. Mléčinec sazowitý. Klobanuk dříwe naddutý, pak plochý, potom prohlubený, na tu nebo na onu stranu žlabowi- tý, konečně nálewkowitý, obyčejně na dně s několika neprawidelnými hrby, po kraji podwinutý, čerwenawě popelawý nebo swětle rezawý, 3— 4“ široký; řasy dří- we čistě bílé, pak pomarančowé, potom rezawé, dmocné, P 000 1899 tenké; třeň bílý, celistvý, někdy útau plstí powlečený, dole hned ztenčený, hned ztlustlý; dužnina bělostná, poraněná nebo pomačkaná bned čerwenající; mléko bílé, dříwe zasladlé, pak přepálčiwés — Pod duby, březami. sí, č Zápach nepříjemný, chuť jako měďowá, hnusná, a tudy nehodí se k jídlu. Č. pálčíwá. R. pyrogala. Agaricus pyrogalus Bull. t. 529. /. 1. Krombh. 1. 14. /. 1—9. Ryzec pálčiwý, peprník. Klobauk dospělý docela plochý, u prostřed mělce prohlubený, pak nálewkowitý, suchý, zelenawý, nahnědlý, čerwenawý, šediwý, modrošedý do fialowa, pásky znamenaný nebo bez nich jsaucí; wlákna blány, klobauk powlekujicí, dělají často prameny nepřetržené, přeautlé; podstata klobauku ale wždyceky bílá; řasy husté, 4mocné, dříwe bílé, pak ponačerwenalé, potom žluté, kruché, tustaunké, 3“ široké, po třeni malíčko dolů běžící, oddělené; třeň přímý, rowný, někdy křiwý, čerwenawě bílý, nahý; mléko bojné, bílé, pak žlutawé, často modrawé, dříwe zasladlé, potom zponenáhla wic a wíce pálčiwé, přeostré. — W lesech listnatých a je- hličitých obecná. Nejlépe jest té hanby tak nepříjemně chutnající se warowati. C. modromléčná, B. violascens. Agarius violascens Orto. Krombh. t. 14. f. 13. 14. Ryzec zmodrající. Klos bauk hladký, popelawý, saustředně páskowaný, 3“ širo- ký, u prostřed wkleslý, po kraji podchlipený; řasy bělawé, napřed širší, w zadu auzké, nestejně dlauhé, 3- mocné, mnohočíslné, šťáwnaté, na místech zhnětených fialowějící; třeň celistwý, nestejně tlustý, asi 2“ dlauhý, - skoro jako klobauk barewný; dužnina jakož i mléko bílá, zponenáhla modrající, — W září a říjnu w lesech obecný. buť dřiwe zasladlá, pak trochu pálčiwá sotwa může lákati, aby se jedla ; též u wětším množstwí, zdá se, žeby Škodila, C. peprník. R. piperata, Agaricus piperatus Scop, Bolí. 1. 21. Fl. dan. t. 1132. A. amarus Schá/f. 1. 83. A. acris Bull. £. 209. Peprník, podborowník, krawina, "Pwrdá, pewná, lysá; klobauk 1—2“ široký, suchý, zmládí podwinutý, potom nálewkowitý, po kraji pod. chlípnutý, bílý, někdy narusalý; řasy nejužší, směstnané, přítubé, rozsochané; třeň 1—2“ dlaubý a skoro taktéž tlastý, hladký, bílý; mléko přehojné, bílé, nejostřejší. — W lesečh. Jest jedomá. Mléko její se syrupem wysokoslézowým prý že- ne na moč a rozdrobuje kámen w měchýři, 1900 3. Klobauk dužnatý; zmládí naddutý. Řasy nestejné, bezšťawé. Wýtrusy bílé, Třeň střední, © Č. luční. R. pratensis. Agaricus pratensis Pers. A ficoides Bull. 4. 58T. Ag. miniatus Schá/ř. 4. 313. A. cla- vaetormis Schá/j. /. 307. Klobauk dříwe homolowitý, pak hrbatý, polokulowatý nebo roztáhlonaddutý, pewný, su- chý, lysý, lesklaunký, barwy masowokožný neb poma- rančowý, pak blednaucí, po kraji tenký ; řasy dolů běží- cí, odstálé, tlusté, dužnaté, 3—4mocné, nejcelejší, ble- dě ponažlutlé, dole žilami spojené, nejcelejší, kratší 0- bak ztenčené, často wráskowité; třeň oblý, dole zten- čený, pewný, celistvý, řídko dole daupnatý, bílý, hlad- ký; dužnína bílá, pewná, nezměnná, někdy předce na- býwá barwy bledě pomarančowé nebo žlutawé, — Na lukách, pastwinách, mezech w létě a jeseni. : C, panenská. R. virginea. Agaricus virgineus Wulf. in. Jacg, Coll. 2. £, 15. /« 1. A. niveus Scop. Schá/f. £. 232. A. ericeus Bull. £. 188. Bělostná; klobauk ten- ký, wlhký, naddutý, pak pupenečnatý ; řasy dolů běží. cí, žílnatospojené, odstálé; třeň trubkowitě dutý, tenký, dolů tenčející, 2“ dlauhý, lysý. — Na wřesowištích a lukách mechatých, w září až do listopadu, = Jedomá jest a chntná, Č. hřebíčkowá. R. oreades. Agaricus oreades Bol/, te A351.. Krombh. t« 434 (- 11—16. A. pratensis Sowerb, 6 241. A, caryophyllaeus Scha/f. 1. 11. Malá (3" ), společ= nás klobauk dříwe homolovitý, tupý, potom kulowato- naddulý; rozšířený, plochý nebo čeřitý, široce hrbatý, « dužnatý, hladký, pewný, barwy kožné, bezleský, po kraji břitký hladký, později straužkowaný 3; řasy bledé, prosté, přewzdálené, pewné, široké, nejcelejší, 3mocné, jichžto kratší w zadu zaužené, delší tamtéž ostré anebo u třeně uťaté, u prostřed břichatě rozšířené ; třeň tenký, přímý, celistvý, pewný, příihladký, šťáwnatý, bílý, dole huňatý ; dužnina bílá, neproměnná, příwláknatá, zápachu příjem- ného, silného, chuti slabě kořenné. — W létě a jeseui, na tráwnících, lukách a podlesích. Jedlá, chuti wýborné w poléwkách, do nichžto hlawně se dáwá. "1737 4. Klobauk dužnatokožowitý, plochaunký, Wýtrusy bílé. P Třeň střední. Č. palička. R. esculenta. Agaricus esculentus 7Ful/. in Jacg. Coll. 2. t. A4, /. 4. Tratí. ess. £. F. A. clavus Lin. Klobauk přídužnatý, tupý, hlinožlutý, někdy na. 1901 bnědlý, 1/:“ nebo wiícé široký, někdy čárkowaný 3 řasy přísměstnané, široké, spojené, běwné, bílé; třeň lysý, žlutawý, nedokonale dutý, kořenující. — Na pastwinách, auwratech obyčejný, obzwláště w Rakausích w dubnu a kwětnu« 16 zbnonsita Jedomá, hořká ale, protož náleží ji silně kořeniti. © 5. Klobauk blanowitý, zwonkowitý. Wýtrusy bilé. Třeň o střední. ; : -Č. zajahawá. R. galericula. Agaricus galericulatus Scop. Schájř. 4. 52. Sowerb. £. 165. Krombh. t. 1. (« 34 —33. A. campanulatus Zn. A. fistulosus Bull. 2. 518. A. pseudoclýpeus Bolt. 7. I54. Welmi proměnná, ne- wonná, bezchutná, bezšťawá, tuhá 3; klobauk wice mé- ně blanowitý, příswraskalý, wiíce méně čárkowaný, dříwe nahnědlý, homolowitozwonkowitý , pak rozšíře- ný; z prohlubeniny hrb wypauštějící, hnědý; řasy bě- lawé, přirostlé, zubem dolů běžící; třeň hladký, tuhý, sotwa lesklý, nahoře lysý, dole hřbelcowitý, — Na kmenech trauchnějících, w nich. zakořeněná, též i w jeskyních, sklepech, dolech čili báních, kdežto nabýwá podoby potworné, 6. Klobauk blanowitý, t, dužnatoblanowitý, zmládí pu- pečnatý. Wýtrusy bílé. Třeň střední. C. královská. R, tuber regium Fries. Tuber regium Rumph 11, 1. 56. /. 4, Stélka předstawuje hlízu zwící pěsti a wětší; třeň. 3—4caulowý, stejný, lysý s klobauk nálewkowitý, hrbolatý, lysý, popelawý, po kraji pod- hnutý, pak rozštípaný, (—2“' široký. — Na Ostrowech moluckých od dubna až do října, Mladá měkká waří se k jídlu, stará hanžewnatá. Kořen po- raučí se proti bčhawce a jiným chorobám. £ Č. důstonožná. R. Saejor caju. Agaricus Sajor caju Friese Rumph A1. 1. 56. /. 1. Předešlé podobná; třeň sotwa 1“ wysoký, 2—3"“ tlustý, lysý; klobauk naddutý, hluboce pupečnatý, lysý, bílý, isabelowý, čerwený, po- pelawý; řasy tenké, stejné, — Na wětwích opadalých a kořenech starých na Amboině. Mladá jest k jídlu, stará ale haužewnatů. 7. Klobauk zástřední nebo poboční., Wýtrusy bílé, Č. hlíva. R. ostreata. Agaricus ostreatus: Jacg. aist, 4 288. Curt. lond. £. 116, Tratt. csse te O. Krombhy- 6 41. /. 1,5, 6, 7. A, dimidiatus Bu//, 1. 508, A, nigricans Fl. dan, (« 892. Hlíwa. Trsnatá, střechowitě nahlaučená, 1902 často dohromady splýwající; klobauk obyčejně polo- wičný, zástřední, lysý, příbezleský, šedohnědý nebo černawý,; hladký, po kraji obyčejně nadwinutý; řasy mnohočíslné, dolů běžící, na zadním dílu rozwětweno“ spojené, ostré, nejdrobněji wraubkowané, bílé; třeň buď žádný, buď krátký, oblý, často neprawidelně sro- stajicí, stejně tlustý nebo hlízowitý, bělavý nebo špina- wý, -dole břbelcowatý, pořídku lysý, celistwý, plný; dužnina bílá, chuti mírné, zápachu maukowého. — W rozsedlinách korowých, na stromech starých, listnatých, w jaře a jeseni. Chutná tato hauba welmi oblíbeným jest jídlem. C. masowka. R. saligna. Agaricus salignus Pers. Krombh. t. 41. f. 2— 4. A. ochraceus Trajt. Schk. t. 4. /- 8. Masowka. Hauba weliká; trsnatá, '!2—*/4 weliká; klobauk poboční čili polowičný, wějířowitý, rozšířený; řeřabatý nebo plochý, dole stlačený, dužnatý, pewný, hladký, hnědý, často jínatý, po kraji břitký, lysý; řa- sy směstnané, mnohomocné, široké, nejkratší a nej- delší, w zadu ostré, delší a prostřední w zadu okrauhlené ; třeň celistwý, dužnatý, bílý, plsťnatý, pak nahý, pewný ; chuti mírné, zápachu. obzwláštního, přímaukowitého 5 dužniny měkké, bílé, wlbké nebo šťáwnaté. — W jeseni a zimě obyčejný, na starých pařezech listnatých wrb. Z mládí se jí; stará jest hanžewnatá, C. wějířowitá. R. flabelliformis. Agaricus flabellifor- mis Bolr. £. 151. Krombh. t. 42. /. 1, 2. Hauba wějířo- witá. Trsnatá, dole se třeni anebo klobauky srostlými ; klobauk polowičný, wějířowitý, neprawidelně laločnatý, čeřitý, dužnatý, haužewný, hnědý nebo náryšawý, po. kraji břitkaunký, hladký, za wlhkého powětří mazawý, lepký ; řasy mnohočíslné, dolů běžící, mnohomocné, pří- wětewnaté, bledé, kratší w zadu zúžené a ostré; třeň krátký nebo žádný, dýmowý nebo bělawý a plsťnatlý; dužnina bílá, chuti mírné, zápachu žádného. — Na stromech churawých, hynaucích w létě a w zimě. Jako obě předešlé se jí. , Č, swraskawá. R. stiptica. Agaricus stipticus Bull, £. 140. 557. £ 1. FT. dan. t. 1292. /. 1. A. betulinus Bolt. t. 12. f. (. A. semipetiolatus Scha/?. £. 203. Traft. ess. („ m Trsnatá; klobauk kožowitodužnatý, ledwinitý, barwy skoro kožowé, s pokožkau w šupiny plewowité opryskujícís řasy úzké, pěkně síťkowanosrostlé, pří- skořicowé; třeň krátký, wzstaupawý, poboční, wzhůru 1903 se rozšiřující, jínatý, — Na pařezích stromůw listnatých po Ewropě a Americe sewerné. Od října až do dubna, Chuti swraskawé a nepříjemné, takže sotwa kdo do pokušení přijde najísti se jí, Ostatně působí hryzení a*běhawku. 8. Klobauk dužnatý, naddotoplochý, střední. Wýtrusy bledě čerwené. Č. májowka, R. Prunulus. Agaricus Prunulus Pers. Krombh. t. 2. f. 2—6. A. albellus Schá/f. 1. 18. A. mousseron Bul/. r. 142. A. pallidus Sowerb. t. 143. We- likosti a podoby proměnliwých 3 snadno ale pozná se po zápachu maukau čerstwau; klobauk 2—4“ široký, často wýstředný, po kraji hranatý čili řeřabatý, celistvý, ploskaunký, bílý nebo bledě hnědý: řasy pak masowé; třeň caulowý nebo wyšší, 3— 6“ Uustý, bílý, dole huňa- tý, — Na podlesí obyčejný, hojnější we Wlaších. Od čerwna až do října, Májowka jest hanba nejehntnější a nejwzácnější, Obyčejně stojí w řadách rowných anebo saustředných, jakoby toliko tam rost- ly, kdežto dobytek jest se wymočil, hned ojedinělé, hned srostlé tře= něm anebo klobankem. Takowé řady co ročně okazují se okolo téhož středu; zponenáhla ty kruby se rozšiřují, až se roztrhnau, načež hauby stojí w čarách rowných, potom ale docela zmízejí. Kdo halezl tedy jednu, může óstatní snadně naleznanti a podlé welikosti kruhu wypočítati, mnoholi let na témž místě hauby sbírati se da- ly, Když pučí, widěti látku země wlákny bílými (stélkau) spojující; pak wynikají bílé kuličky s klobaukem nahnědlým jako hrách brzo se otwírajícím a zezwonkowatějícím ; pak klobauk se wyrowná, wy- trausí mnoho wýtrasů, zwadne u hmyzem se zežere. Příjemně woní jakoby čerstwau mankau, chutná ale náostře a newelmi lahodně ; sušením ještě wíce zwoňawí, protož na niti nawlečená, anebo na dél rozkrájená se suší. "Tak přichází do obchodu, takže we Wlaších samých prodáwají libru za 10—14 frankůw. Sušené potřebují toliko co koření, Protože tak časně roste, nemůže se s jinými tak snad- no pomíchati, 9. Klobauk naddutý, dužnatý. Wýtrusy růžowé. C. jelení. R, plutea. Agaricus pluteus Ba/sh, Krombh, 4. 2. /« 1—10. A. clypeatus Lán. A. cervinus Schá/ř, 4 10. A. lividus Bull. r, 382, Klobauk naddutý, po kraji sehnutý, 3 —5“ široký, hnědý, žlutawě. hnědý, bledý nebo bílý, lysý, dužnatý ; řasy náryšawé; třen celistwý, bílý, stejný, 3caulowý, černě třásnitý. — Wšude na pařezích, od kwětna až do listopadu, : STROČEK. © ČANTHARBLLUS, | FALTENPILZ, Klabauk dužnatý nebo kožowitý, wezpod s řasami paprskowitě rozbíhajícími, obyčejně wětewnatými, tupý“ 120 1904 mi, málo wystáwajícími, kteréžto jakož i brázdy mezi nimi powlečené blanau wřeckonosnau. 1. Třeň střední, -nesaucí klobauk nálewkowitý, patrný. S. liška. C. cibarius. Fries. Krombh. 6, A5. f |I— 11. Agaricus cantbarellus Lčn. Schájf. £. 82, Bull, 1. 60. 505, / A. Fl. dam. 1. 264. Bolt. (. 62. Tratt. esss 4. P. Liška. Zlautkowě žlutý, někdy bělawý, pořídku zcela bí- lý, lysý, na oraak mastný, u wnitř žlutawě bílý; klobauk dříwe naddutý, pak polokulowatý, konečně čihowitý anebo přínálewkowitý, po kraji podhnutý, řeřabatý, wy- řezáwaný, 1—9" široký; řasy Wusté, 'l:—1'/:"“ široké, wzdálené, po tření dolů běžící, dříwe jednoduché, pak wělewnaté; třeň pewný, dolů tenčející, 1—2“ wysoký nebo wyšší bez plachetky a záwoje. — W lesech list- natých a jehličitých na zemi, welmi rozšířený. W létě a jeseni. Zápachu příjemného, chuti náostré, neškodliwý, obyčejný na stolech. S. pomarančowý, C. aurantiacus Prices. Krombh. f. 46. / 3—6. Agaricus aurantiacus 7Fu//. m Jacg. Coll. 2. 4. 14. /. 3, Merulius aurantiacus Pers. Podobá se předešlému, liší se ale klobaukem dužnatým, plsťnatým, na omak jemným, jakoby aksamit, silně pomarančo- wým, bělawě nebo nahnědle měňawým, u wnitř žlutawě bílým ; řasami úzkými, hustými, rozsochanými, hojnými, až ku tření běžícími, pak tmawějšími klobauku; třeň 1—2" dlauhý, oblý, obyčejně křiwý, žlutawě bílý nebo jako klobauk barwený, dole tenší, zmládí hnědý, pak zčernawějící, celistwý, — Na pařezích stromůw jehlič- ných, ztrauchniwělých. Po zápachu a chuti podobá se předešlému, jest ale jedowatý. -8 rohowitý. C. cornucopioides Fries, Krombh. 1. -50, / 10—13. Počátk. ob. 28. wýk. 1134. Peziza cornu- cop. Lin. Fl. dan. ©. 388. 1260. Bot. 1. 103. Helvella cornucop, Schá/j. £. 165. 166. Bull. 1. 150. 498. /. 3. Welikosti rozdílné; společný čili trsnatý; třeň oblý, dutý, wzhůru se rozšiřující; klobauk dutý, wzhůru na způsob polní trauby wyhlížející, kožowitý, drobnošupi- natý, hnědý, po kraji řeřabatý nebo neprawidelně stří- haný, šedý nebo bledé masowý nebo fialowý ; řasy wrá- skowité, nedokonalé, někdy toliko ďubky mezi sebau zůstawujicí, později zpleštilé; podstata tenká, šťáwnatá wláknatá. — W míchaných lesech. 1905 Zápach příjemný a chuť lahodnau maje ji se, ačkoli pro kož- natost newelmi oblíben, BE 4 2. Třeň kolmo stojící s klobaukem slitý, kejowitý, po stranách nejdrobněji žílnatý t. řasnatý, S. Aejowitý. C. clavatus Fries. Krombh. t. 40. 4 13 —11. Počátk, 0b. 28, wýk, 1135. Elvella truncata Schájf. 4. 164. 267. Trspatý neb ojedinělý, 3" wysoký, (trs) 4 —6" široký, dužnatý, celistwý, šťáwnatý, u wnitř bílý; klobauk zmládí čihowjtý, barwy Galowé, tmawě masowé, kožowé, hladké, nahoře málo wkleslý, později dělá se kraj klobaukowý a řasy začínají se dělati, které pak jsau chobotnaté, slabé, mnohotwaré, často ďubkowité, maso- wé, fialowé, modrawé, potom jínatéj třeň nedokonalý, krátký, hladký, — W lesech jehličnatých na pařezích ztrauchniwělých. : Zápachu nepatrného, chuti slabé, nakyslé, Neškodliw jsa jí se wšeobecně. 8. Třeň poboční, kolmostojný nebo žádný. Klobauk rozšířený, tenký, příblanowitý, stejný. S. mechowlečný. C. muscigenus Fries. Agaricus mus cigenus Bull. 1. 288, Helvella dimidiata Bud/, 1. 498. / 2. Merulius muscigenus Pers. Nees syst. f. 230. Blano= witý, tuhý, rownowážný, lysý, bledě hnědý, přípáskowa« ný, zlehka řeřabatý, bělawý, popelawý nebo kauřowý 5 řasy napucblaunké, rozewřené, sotwa wětewnatě spoje- né, wzadu splýwawé; třeň krátký, poboční, dole huňatý, někdy žádný. — Na mechu, doškowých střechách, w říjnu a listopadu. DňEwomonka. © MeRvLius, © NErTzpILZ, Klobauk bez třeně, obyčejně ohnutý, rozlitý, ten- ký, podstaty wíce méně klkaté, potažený řasami tupými, síťowitě spojenými a powlečenými blanau wýtrasonos-= nau, nedokonale děrnatau, pak w kruzích řasnatozu« batau. ; D. domácí. M. lacrymans Schum. Krombh. t 46. / 1—2. M. destruens Pers. Boletus lacrymans JFu//f. in Jaeg. míse. 2. t. B [. 2, Sowerbe 1. 43, Bolt. 4. M61: /« | Domácí hauba, Hauba ta na počátku dělá na podlaze nebo trámech wlákna přeútlá, pawučinná, pramenitá, zponenáhla se mataucí, blanowatějící, bledě a špinawě fialowějícís tento hlawní twar. nabýwá -- a šířky mnoho střewícůw, kdežto prostě po ploše prken hladké 120 1906 bez překážky rozšiřowati se může; jsauli ale plochy nerowné, roztrhané, rozpukalé, jestli sestáwaly ze dříwí na příč a na dél spojeného, rozdílného nebo se zdmi se střídajícího, naskytuje se na způsob stužek úzkých, pa- lečných, na mnoho střewíců dlaubých, dříwí rozličně objímajících, pronikajících, a na konci, často daleko od matičky wzrostajících w klobauk prawidelný, plodo- nosný. Tau hubau dříwí rozděluje se na třísky podlau“ hlé, čtyrhrané. Též prý wydymuje kyselinu kostiko- wau a puch obzwláštní welmi nepříjemný. Domácí hanba dělá též blány na střewíc ano i na sáh dlauhé a široké, wláknaté, tuhé, šťáwnaté, dříwe bílé, pak Špinawějící a peřestějící skwrnami krwawými, pak hnědnaucími, po kraji tenkými nebo napuchlými ; z těch blan z prostředku podnášejí se místa za- kulatělá nebo okrauhlá; bílá, šťáwoatá, co hrách anebo stříbrný groš weliká, u prostřed Žlutnaucí, an z prostředku wypauštějí wý- trasy a žíly drobné ; zponenáhla tato místa se zwětšují, wýtrusy zmnožují co prach hustý; hlinožlutý nebo rezawý. Když pak wše- cky tyto skwrny a ostrůwky dohromady splynau, jest celý prostředek a nejwětší díl powrchu toho klobauku blanowitého wrstwau wýtruso= nosnau přikryt; na kraji ale na místo prawých žil jsau toliko slabé wrásky anebo měkké ďubky, které w prostředku jsan dokonalejší. Hauba ještě starší a wětší, máli dostatečné wláby, wypauští z pro= středka nebo z powrchu wrstwau wýtrusonosnau přikrytého brada- wice hustě. a neprawidelně rozpostawené, kulowaté, podlauhlé nebo hřebínkowité, 1—2““ wysoké a 1/,“ dlauhé, někdy w hrozen se slé« wající, Rosteli bujně, prýští z welikých řas, obzwláště z bradawic, též i z kraje šťáwu wodnatau, čistau, smradlawau, později mlékowi- tau, z níž nowá hauba se dělá. Tenkrát klobauk jest blanowitý, sestáwá z wláken řídkých, skoro rownoběžných a zplozuje se na mí- stech tmawých, auwětří podrobených, po hladinách. Třetí způsob dělá se na dni, když prwní nebo druhý způsob proniknnw štěrbiny prken anebo trámůw wypauští stužky, které na dni brzo se rozšiřují talířowitě, patrně tlustnanu, kraje dělají 1|,—3 a tlusté, bílé, šťáwnaté, pýřím pokryté bělostným, a u prostřed wr- stwu wýtrusonosnan, ostrůwkowitau. Též i ten twar dělá složené žíly, bradawice a hřebínky a též prýští šťáwu, Dotknutím hned na- bude barwy drumínowé, později špinawě hnědé a konečně černé ; bez toho ale wrstwa wýtrusonosná nabýwá často pěkné ryzosti. -© Wrstwa wýtrusonosná hladká, řasnatá a bradawičnatá, zpo- nenáhla se popíná wrstwau wýtrusu prachowitého 1/,““ tlustan, hn- stan, která nejmenším úwětřím se rozptyluje a rozsíwá. Ten prach w$trusowý welmi obtěžuje čich, chnť, ano i oči a dýchání. — Na wlhých místech w lese hubí dříwí, též i we budowách, když surowé bylo a rychle se zastawělo a wápnem owrhlo, takže nemělo času wyschnauti. Zánach z ní wychází ztuchlý, hnusný a omamující, a tudy ško- dí zdrawí lidu w takowém domě přebýwajícího; těžkost hlawy, sla- bnutí, pitomost, ospalost, nabluchlost, nucení k dáwení, napuchnutí krku, tedy těžkost polykání, konečně i bedélky w hubě jsau násled- ky ; anobrž i smrt může celan nemoc následowati. Kdežto hanba jednau w domě se usadila, těžko ji wykořeniti, třebasby nakažené dříwí se wytrhalo a čerstwým wyměnilo. Jelikož nejradše zuří w 1907 příbytcích při zemi, nemajících pod sebau lochy, Jest k wyplemenční jejímu potřeba, aby země se wyklidila a rumem suchým dosadila, anebo aby, což nejlepší, se udělaly lochy anebo procházející prů- duchy dosti prostranné, kterými wlhkost zemní pořád se odwodí. Též radí dříwí natříti pokostem z kolofonie a lněného pokostu uděla- ným. Nejlépe jest pod trámy a podlahy nasypati wrstwu rudy zmydo- wé na 1—3“. W nakažených staweních musí se wšecko dříwí wytr= hati, porušená místa se dříwí osekali, a zdrawá natříti dwa nebo třikrát lahem zmydowím, nejlépe horkým, udělaným z 4 tíže skalice zelené čili zmydy a 5 tíží wedy. (Ostatně wiz Časopis technolo- gický 1, str 305 a d.). OušowkA. | SCHIZOPHYLLUM, | SPALTBLÁTTER LING. © Klobauk korkowitokožnatý, ustanowený, polowičný, sedawý, po kraji podwinutý. Řasy od dola se rozbíha- jící, wějířowité, nikdá spojené, s kratšími promíchané, wšecky na dél rozklané, po kraji toliko wýtrusonosné. O. pospolitá. S. commune Fries. Krombh. t. 4. /. 14—16. Agaricus alneus Lčn. Schájď. t« 246. /. | Bull. £ 246.581. /.1. A. multifidus Bačsch. el. /. V26. Nees. [- V81. Společná, sotwa 1" delší, plsťnatá, šediwá, laločnatá, ča- sto mnohoklaná; řasy ponachowělé, popelawé, huňaté, wlastně newětewnaté, -— Po celé Ewropě, Asii a Africe až do Guinei, na Předhoří dobronadějském , a Ame- rice sewerné a jižné, na Antilách, W počasí deštiwém, SíiTKoWEC, DAEDALE4, | WIRRSCHWAMM, Klobauk korkowitý nebo kožowitý, tuhý, rowný, řídko třenitý, u wnitř klkatý, Rauško chobotnaté : cho- botů s podstatau klobaukovau stejnorodých a srostlých, nellubokých, hned dělajících řasy spletené, hned díry prodlaužené, zprohybané. Wřecka tenká, S. mos“ D. guercina Pers. Agaricus guercinus Lin. Bolt. t. 13. Sowerb, t, (81. A. labyrinthiformis Bull, £. 352, 442. /. 1, A. dubius Schá/ř. £. 331, Poddaubník, poddaubnice. Welikostí a podobau rozdilný, korkowitý, hned měkší, hebký, hned twrdší a tužší; klobauk se. dawý, barwy dřewowé, bledé, přiswraskalý, lysý; řasy tlusté, rozwětwené, wúsťující se, wijawé, zmatené, cho. botnaté, tu a onde děrami promíchané. — Na kmenech dubowých mnoholetý, Jíndá jej potřebowali k stawení krwe, nyní na trauď (hubku). S. březowík. D. betulina Rebent. Fl. dan, 6. 1555. Krombh. t. 5. f. 1. 2. Agaricus betulinus Lin, Sowerb, t. 182. A. coriaceus Bull. £. 531. /« 1. Fi Bol. 1. 138. Březowík. Podobá se předešlému, jest ale menší a ten- 1908 ší, bledý, páskowaný, plsťaatý, pak zeleně nabíhající (jako ostatní); řasy rowné, příwětewnaté, po kraji pak roztrhané. —, Na kmenech březowých, dubowých a j. Též unoholetý. Užitek tentýž, Celeď 2. Hřibowité, Klobaučnaté: rauško děrnaté w trubky pro- dlaužené. CnoRoš. POLYPORUS, LOCHERSCHWAMM. Rauško s podstatau klobaukowau. stejnorodé a srostlé, děrami příokrauhlými zwrtané, přehrádkami tenkými, jednoduchými rozdělené, wřeckonosné. Wřecka s drobným wýtrusem. Ani plachetka ani záwoj, 1. Diry obšírné, 4—6hrané, plástew přeštírající. Ch. šupinatý. P. sguamosus Fries, Boletus sgammo- sus Huds. Schájf. t. (01. 102. Bolr. t. 11. Fl. dan. t. 1196, B. juglandis Bul/. r. 19. 144. Ojedinělý, obyčej- něji obšírně trsnatý; klobauk Scaulowý, dužnatohau- žewnatý, příhlinožlutý, 3—0" široký, na powrchu se šupinami tmawějšími ; díry bledé nebo rusé, přízubaté; o třeň zmládí přístřední, pak poboční, potom černawý, u wnitř haubowitý, bílý. — Na pařezech stromůw rozdíl- ných, jesenu, topolu, buku, wrb, jaworu a d. Welmi čerwotočiwý, ztěžka ale k jídlu. 2. Díry drobné, zaokrauhlé. Třeň patrný, jednoduchý, | přístřední. Ch. owčí. P. ovinus Fries. Krombh, t. 32. f. |. %, Boletus ovinus Scha/f. £. 121. 122. FZ. dan, l. 1618. B. albidus „Tra//. essb. £. 8. Klobauk asi 3" široký, pří- wykrajowaný, dříwe hladký, pak za sucha rozsedalý, du- žnatý, křehký, bělawý, též žlutawý, náryšawý, nahnědlý; díry drobníčké, příokrauhlé, z běla citronowé, třeň krát- ký, nestejný, [“ dlauhý nebo delší, někdy hlízowitý. — W borech horních, též w Americe. Jest jedomý. ++ Cho slepák. P. Tuberaster Fyies. Boletus. tuberaster Jacg. coll. suppl. t 8. 9.. Nees. f. 21U. Fungus in lapide Mat. Míche te 11. f- |, Batt. £. 24, Klobauk dužnatý, u prostřed wkleslý, nálewkowitý, příbuňatý, 1—4“ široký, wykrajowaný, šupinkowaný, žlutawý; díry příokrauhlé, sát dok o 1909 jakož i třes tuhý, kožowitý, bledý. — Na wrších w Ita- liiy ohzwláště Neapolsku, Římsku. T C Stélka mnoholetá, haubowitá, ztuha slepuje hraudky, kamí ky, uhlí a wšecko, co w zemi nalézá, dohromady, a dáwá tak na- zwané kameny haubowé (pietra fongaja), kteréž do sklepa wnešené a pořád wlhké zachowané celý rok dáwají hauby; též i do jiných ze- mí dají se zawézti. Hauba ta náleží k nejwýbornějším w Neapolsku. 3. Díry drobné. Třeň poboční, Ch. kozínoha. P. pes Caprae Pers, comm. t« 3. Třeň jednoduchý nesaucí mnoho klobaukůw polowičných, okrauhlých, w zadu hrbatých, po kraji nadhnutých, černobnědých: díry obšírné jakož i třeň zeleně žluté; dužnína bílá, tlustá. — W borech na Wogesách. Jest jedomý, CA. oříš. P. umbellatus Fries. Krombh. + 32. [£- 3 —9. B. ramosissimus Scop. Schájř. £. 111, 265, 266. Jacg. aust. t.112. B. polycephalus Trarť. ess. T. Nees. f. 215. Ořiš, ořeš, ořech. Trsy býwají 4—8 liber těžké, jakoby z jedné hauby složené; třeň dole 2—1" tlustý, do kůry wnikající jakoby kořenem homolowitým, brzo pak rozdělený na 6— 8 wětwí co rameno dětské tlu- stých, a 8—1Okrát rozdělených; podstata útle dužnatá, šťáwnatá, celistwá, kruchá, stále bílá, ořechy wlaskými chutnající a tudy jméno jejís, smítky na konci. ztlustlé, zponenáhla rozšířené w klobauk okraublý, pupenčitý, často nálewkowitý, */4—'/5“ široký, 113" * wýsoký, (—2" tlustý, hnědý, po kraji podhnutý, welikým suchem ošu- pinatějící ; rauško na zpodním powrchu klobauku a po celém rozwětwení lřeně přetenké s děrkami předrobný- mí a prodlauženými w trubičky pod čočkau welmi smač- knuté, po kraji čeřité. — W jesení na trauchnějících kmenech listnatých a na lesním mauru. © Pilně jej sbírají a u welikém množstwí na trh do Praby při- : nášejí, jelikož jest dobr a chuten ; dá se také sušiti na zimu. Ch. dubowník. P. frondosus Fries. Krombh. t. 48. f„ VI—W. Boletus. ramosissimus Schá/ř. 1. 1231 —129. B. (rondosus FY, dan. 1. 952. Tratt, essb. t. U, Choroš, dubowník, dubowka. Zwýší a zšíří 1—2 a sestáwá tře- bas z padesáti i wíce klobaukůw polowičných jakoby střechowitých , řeřabatých a laločnátých, © dole sli- tých w třeň tlustý, beztwarý, dužnatý; klobauky po- wrchu wíce méně hlinohnědého, často tmawého, swra- skalého, nerowného, slabě plsťaatého nebo nahého, su- chého, bezleského, */:“ tlustého, měkkého, zpružného, aniž MAaáediauho; u wnitř bílého, chůtaého 5; díry $4— 1910 '" wysoké, bílé, drobné, neprawidelné, obyčejně po- dlauhlé a přepažené. — Na kořenech a dole na kme- nech dubowých a jiných stromůw listnatých, od srpna až do íjna. Chuť a zápach jako jiných hub dřewowých: w kuchyních se připrawuje k jídlu. 3, Třeň sléwající se s klobaukem mnohonásobným, CA. stékawý. P. confluens Frées. Boletus conflnens Alb. et Schwein. B. (rondosus Swartz. Trsy dělá zwící střewíce; klobauky skoro jako předešlého a wšak širší, (G—6caulowé), laločnaté, w zadu srostlé, hladké, maso- wonahnědlé, zaužené w třeně kratší, nemnohé, odděle- nější, dole spojené ; díry bělawé + podstata dužnatowlak« natá, dosti tuhá, — W borech horních. Též jedomý, 4.. Klobauk sedawý poboční, Ch. dřewomorný. P. destructor Fries. Krombh. ts 3. J. 8. Boletus destructor Schraď. Twaru rozdílného ; wi- ce méně rozlitý, měkký, wláknatý, bělawý, swraskalý, lysý, wyschlý, rozdroliwý; díry příokrauhlé, tupé, celé nebo roztrhané. — Na dříwí domácím, ,trauchnějícím, též w lesech na kmenech borowých, wlhkých, po Ewro- pě a sewerné Americe. Woní silně, aniž nepříjemně. Na trámech a prknech neškodí tolik jako dřewomůrka, CA. dřínowý. P, officinalis Pyies. Boletus Laricis Jaeg. mise, 2. £. 20. Bull. £. 296. Plenk £t. 150. Agaricus Sterb. £. 37, Mích. t+ 61. f. 1. Dřínowá hauba, Klobauk korkowitodužnatý, jako koňské kopyto wyhlížející, polo- kruhowitý, jednau stranau přirostlý, podstaty měkké, haužewné, bílé, za sucha haubowité, rozdroliwé, na po- wrchu pásy žlutawými a nahnědlými zaamenaný: díry tenké, hlinožluté, nahnědlé, přehusté. — Na kmenech modřinowých w Ewropě jižné, na Alpách, w Asii. Čerstwý zapáchá maukau, chuť má náhořkau hnusnau; usnšený newoni. W obchodě jest bílý, lehký, děrnatý, hoření wrstwy zbawený. U wnitř požitý násilně žene na stolici, takže ho nyní málo potře- bojí. Jindá jej přiwáželi od řeky Agarus zwané a protož slowe Aygaricus t.j fungus. + Ch korkatý. P. suberosus | Fries, Krombh. t. 48. (. 1i—1l4. 4 3. £ 3—5.. Násadkau oblau, poboční jako třeněm sedí na dolením díla kmenůw; klobauk dříwe jazykowitý, potom kopisťowitý, hladce smačknutý, někdy skoro 3úhelný, naddutý nebo poduškovwitý, "2 — I1/; dlauhý, 3 — 8" široký, po kraji tupý, tlustý, zoblený, 1911 na powrchu z mládí bledý, bílý, žlutawý, proti násadce pomarančowý, hladký, bezleský, potom méně hladký, hnědožlutý, po kraji tmawější, na násadce čerwenawě hnědý; zmládí jest podstata mékká, autle dužnatá, ble- dě žílnatá, welmi šťáwnatá, pak pewná, zpružná, krko- witá, bílá, na odlomcích krwawá. — Na dubech. Dělají z něho traud (hubku). Ch. líbowonný. P, suaveolens Fries, Krombh. t. 5. £. %. Boletus suaveolens L. $owerb. t. 228. B. su- berosus Bolr, t. 162. Klobauk obyčejně ojedinělý, tu- stý, 2—4" široký, dužnatokorkowitý, jednobarewný t. bělavý, bezpáskowý, huňatý; díry dost weliké, nahnědlé, — Na wrbě bílé, jivě, W jeseni a w zimě. Zapáchá příjemně anisem, W lékařstwí se potřebuje, Ch. traudowý. P. fomentarius Frres. Boletus fomen- tarius Lín. Sowwerb, £. 135. B. ungulatus Bull. £. 491, Klobauk weliký, přítrojbočný, wně twrdý, lysý, sazowě šediwý, obzwláště blíže kraje popelawě a černawě pás- přání ze n wnitř měkký; díry nejmenší bledě siwé, pak rezawé, wedaucí do trub dlauhých nejtenších, — Na kmenech bukowých hojný, mnoholetý. Potřebuje se k stawení krwe, Dělají z něho traud (hubku). Ch. zapalowací. P. igniarius Fries. Agaricus igniarius Batt. t. 31, H. Boletus igniarius Lén. Bull, £. 454, So- werb. t, 132, Podobný předešlému; liší se ale twrdostí, klobaukem tlustým, tupým, příbladkým, z rezawa po- pelawým, po kraji jakož i s děrami naddutými, předrob« nými, skořicowým, — Na kmenech wrbowých, jeseno- wých a j. Mnoholetý. Dělají též z něho hubku, ježťo ale špatnější nežli předešlého, b. Kiobauk na znak obrácený, rozlitý, Ch. obecný. P. vulgaris. Fris. Boletus cellulosus Fl. dan. t. 116. f. 1, B. proteus Bolt. 4. (16, "Vřebas na střewic w dél rozlitý, hladký, ';"“ | tlustý, suchý, skrze na skrz i na powrchu bílý, po kraji, obzwláště zmládí, nejautleji pýřitý ; díry drobné, stejné. — Přeobecný na poraženém dříwí jehličnatém, též na listech a rewách winných. Hňrs, BoLerTUs. © ROunENPILZ, Klaubauk dužnatý, měkký, wždycky třenitý, wezpod opatřený rauškem od por klobaukowé rozdílným, složeným ze trubek dlaubých, hustých, | dohromady 1912 srostlých, na jejichž wnitřní straně P jsau wřecka. Ani plachetka, ani záwoj. 1. Trubky rauškowé, žluté nebo rezawé. Wřecka pří- hlinožlutá, do blatowě narezawěla padající. H. owčí klauzek. B. circinans Pers. Neese fo 2054 Krombh. t. 34. f. ||. B. granulatus Lín. B. Aavoru- fus, aureus, ferrugineus Schá//. £. 123, 115, 126.: Klau- zek owči. Společný ; klobauk celistwý, 2—3" široký, měkký, pomarančowě žlutý, zmládí powlečený lepem hnědým, ryšawě hnědý neboli tisawý, lesklý: dužniny žlutobílé; rauško z trubek plochých, hranatých, weli- kaunkých, žlutých, po kraji zrnatých čili pozbádaných, se wřecky z hlinožluta rezowými: třeň 2caulowý a delší, 3—67" tlustý, dole často tenčející, mladý, běla- wý,. pak žlutawý, šupinkami dříwe bledými pak černý- mi, nahoře draslawý. — W. lesech tu a onde hojný po Ewropě anobrž i Americe sewerné. W létě a jeseni. Laupaný se jí. H. králowský, B. regius sKrombh. 16; Io + Ařib krá- lowský, wlaský. Hauba překrásná, 1—8“ wysoká. Klo- bauk mladý kulowatý, krajem třeně se dotýkajíci, pak se rozšířující poduškowitě, po kraji sehnutý a „podwinu- tý, konečně kraj se wyrowná, a jest zšíří 1 —3" a ztlau- šú 2; barwy jest růžowé © do. lilákowa a fialowa, swětlem špinawějící ; na powrchu kožovwitý, hladký; ia rauško '4“ tlusté, na zpodním powrchu čistě žluté w podstatě bledě žluté, složené ze trubek: ústí okrauhlé- ho, malého, sklem zwětšowacím čeřitého ; třeů překo- ceně kejowitý, pořídku wálcowitý, 2—3" wysoký, naho- ře |—2 tlustý, w nejtlustším dilu 2—3“, na powrchu žlutý, dole někdy pomarančowý ; dužnina bledě žlutá, něproměnná, pewná, celistvá, — Pod duby, buky, březami, na místech swětlých mezi. trawau, mechem a wřesem, © Hanba u nás oblíbená jako hřib obecný, Může se joěžkí s l nnké která ale od hřibu wezpod děrnatého se. liší řasami na zpodním powrchu paprskowitě se rozvházejícími. Snadněji ale možná pomíchati s některými prašiwými hřiby. H. obecný. B. edulis Ball. 1. 60. 494. Sowerb. t. 1li, Krombh. t. 31. B. bulbosus Schá/ř. (© 134, 135. B. escu- lentus Pers. Hřib (obzwláštně), twrz (m.) Klobauk zmlá- dí kulowatý- nebo polokulowatý, bělawý, ponazelenalý nebo čerwenawý. "dospělý poduškowitý, rozložený, zpro- hybaný, 53“ zšíří, jehož dužnina */z— 2" zlauští, bílá, É pi 30 zk z 1 olo V570 AŠENÍ Tá otv a 1 o cn 1913- neproměnná, ponažlutlá pod pokožkau lysau, nahněd- lau; rauško dříwe bílé, pak žluté a potom zelenavé, složené ze trubek dříwe zawřených: třeň 3—6“ zwýší, 1/a—2" ztlauští, dole hlízowitě zweličený, bledě kožowý, nahoře dříwe síťkau malíčkau powlečený: dužniny pe- wné, tlusté, kruché, bílé. — W jaře, létě a jeseni u nás obyčejný w lesech listnatých a jehličných. | Hauba u nás wůbec oblíbená a na wenkowě jakož i we Fran- cii potrawau znamenitau. Též se suší a tak přichází w obchod. Snad jest možná jej úmyslně rozplemeňowati jako úhelku, H. modrák. B, cyanescens Bull. £. 369. Kromb. (. 85. /. 1—9. Modrák, sinák. Klobauk 2—6“ zšíří, mělce naddutý, poduškowitý, často příhrbatý, pak mělce ďul- kowaný, zmládí celistwý, pák zpružný, konečně kašowis tý, na powrchu powlečený plstí tenkau, nahnědle žluta- wau, slámowau nebo hlinožlutau, jejížto wlákna brzo se wyskytují co swazečky buď co bradawičky buď co blá- ny, po kraji břitký; dužnina jeho útlá, '/;—1“ tlustá, rozřiznutá bělostná, pak čerwenawá, potom lazúrowá a konečně indychowá a modročerná, welmi šťáwnatá šťá- wau dříwe bezbarwau, pak kalící se a zmodrající; rauško trubek žlutých; třeň 2—3“ wysoký, 12—1“. lu. stý, u prostřed napuchlý, řídko hlízowitý, nahoře bílý, dutý, naplněný dužninau haubowitau, ježto barwy mění jako klobauk. — W lesech listnatých a jehličnatých, Též jest jedomý. H. kříšť. B. pachypus Fries, Krombh, 1. 35, f- A0 15. Kříšť, kříště, Klobauk dříwe polokulowatý, pak po- duškowitý, zploštilý, celistvý, dužnatý, suchý, příplsťna- tý, kožowě nahnědlý nebo načerwenalý ; rauško z trubek dlauhých, žlutých, s ústím skoro. stejným, hranatým, mírně welikým; třeň u prostřed ztlustlý, přiblízowitý, nad prostředkem škrcený, na konci ztlustlý, široce w klobauk přecházející, síťkowaný: dužpiny bělawé, zmo- drawějící, — W lesech listnatých času letního a. jesen- ního, řídko jarního. Chuti nepříjemné, nahořklé, pokožka klobaukowá hořká, zápa- chu protiwného, jakoby stěnícowého, Proto nejí se, H. borowik. B. úreus Bull. 1. 385. Krombh. ts 36. Je 3. Borowík, hřib bronzowý. Klobauk polokulowa- tý, celistvý, dužnatý, hladký, nahý, lesklý, wlhký, pří- lepký, měďohnědý nebo černohnědý, po kraji stažený, 1“ tlustý nebo tlustší; u wnitř bělawý, aa wzduchu žlutawě- jící, řídko čerwenawějící nebo zelenawějícíj rauško z trubek oblých, těsaoústých; tře 3—6" zwýší nebo 114 wyšší, £—3“ tlustý, oblý, u prostřed tlustší, ryzí nebo žlutawý : dužniny pěkně žluté. — W. jaře a na začátku jeseně po lesech swětlých míchaných. Cintí a zápahem podobá se hříbu obecnému, přewyšuje ale jej křehkostí a útlosti dužniny, H. máslenka. B. mitis Fries. Krombh. t. 36. [- 8— 11. Máslenka. Malý společný, třeněmi často srostlý, 2— 8" wysoký. Klobauk polokulowatý, pak zploštilý, skoro pupečnatý, řeřabatý, dužnatý, 2—3“ široký, celistwý, lesklý, za wlhka mazawý, kožowomasowý (za sucha reza- wý); rauško složené ze trubek krátkých, hnědozelených, pak ryšawých, welikých, hranatých, neprawidelné rozpáraných; třeň nahý, oblý, krátký, 2“ wysoký, */4“ tlustý, nahoře široce w klobauk. přecházející, pewný : dužniny útlé, chutné, bledě masowé, dole žlutawě hnědé. — W lesech mícbaných, času letního a jesenního, Zápachu a chuti příjemné jsa jí se, H. čerwenka, B. calopus Pers. Nees. [.208. Krombh. t. 37. //. 1—1. B. terreus Schá/ř. 1. 315, Čerwenka wlaská, Klobauk polokulowatý, pak poduškowitý, dužnatý, 3— 8“ široký, plsťaatý, hnědozelený, po kraji chobotnatý nebo nejcelejší ; rauško trubek těsných, krátkých, při- rostlých, žlutých, u wnitř modrawých, hranatých ; třeň 2—5" wysoký, dužnatý, přístejný, pořídku hlízowitě na- puchlý, síťkowaný, dole lysý, čerwený; dužnina hutná, šťáwnatá, bledá, kruchá, na odlomcích modrající. — W lesech a na wřesowištích od čerwna až do podzimku, H. tlustotřenowý. B, crassipes Schá/f. t. 112. Krombh, 6 37. /- 8—11. Klobauk dříwe polokulowatý, rohatý, chobotnatý, pak poduškowitý, u prostřed zpleštilý, měk- ký, plsťnatý, hnědozelený, pak čerwenawě hnědý; rauš- kó na třeň přirostlé, ze trubek dlauhých, sirkowých, nestejných, hranatých, na ústí roztrhaných, zubowitých, žlutých, pak naryšawělých anebo modrawých; třeň tlu- stý nebo tenký, břichatowřetenowitý, bledě žlutý, pak čerwenawý, zhruba síťkowaný, skoro ďubkowaný nebo brázdičkowaný, dole lysý; dužnina nejútlejší, rusá, pak zmodrawějící, — Letního času w. lesech listnatých, wlhkých. Chbuti mírné a lahodné, zápachu žádného, Náleží k užitečným hubám. : H. krwawý. B. sanguineus Pers. Krombh. t. 38. /. 1 —06. B. Satanas Lenz Schw. r. 8. /. 33. B. marmoreus Rojnes Champ. t. 6. Klobauk 8" široký, tlustý, dužnatý, poduškowitý, měkký, nahý, suchý, hladký, swraskalý, oné 77 ky ok o ET 1915 potom ďubkowaný, zprobybaný a suchým powětřím roz. sedalý, bělawý, kožowožlutý, zelenawý, často dílem po- načerwenalý ; rauško zmládí tenké, žluté, pomarančovwé, pak tlusté, tmawě korálowé: trubek nestejných, s ústím dužnatým, korálowým, makáním tmawě modrajících ; třeh 2—83“ wysoký, tlustý, celistvý, skoro hlízowitý, často smačknutý, branatý, též břichatý, nahoře tenší, obyčejně sytě, pořídku bledě žlutý, krwawý nebo na- chowý, nahoře s útlau sítí tmawě nachowau, pak dolů mízející; dužnina klobaukowá zmládí pewná, útlá, šťá- wnatá, 1—2“ Uustá, bílá, na odlomcích čerwenawějící, pak modrající. — W lesech listnatých, křowištích, za- bradách, od podletí až do podzímka. Chuti A zápachu není nepříjemných a tudyž tím nebezpečněj- ší, jelikož po účincích jest nejjedowatější, Může se snadno pomíchati se hříibem králowským, od něhož ale se liší, že odlomky brzo mo“ drají, že trubky ranškowé Žlutozelené, s ústím nachowým a že do= lejšek třeně hlízowitě zweličený ; síť, třeň pokrýwající, jest u hřibu králowského bílá nebo žlutá, až dolů se táhnaucí, nikdá tmawě čer“ wená a drobnooká. Od hřibu kowáře liší se twarem a barwau klo- bauku, podobau (třeně a síti útlau; od hřibu obecného a hřibu boro= wika snadno se rozeznáwá twarem třeně, barwau trubek a klobauku, H. rudotřenowý. B. erythropus Pers. Krombh. (« 38, B. rubeolaris Sowerb, £. 250. Třeň zmládí wejcowitý, na čechalce přikrytý klobaukem malíčkým, blanowitým, ne- dokonalým ; společný třeněmi srostlý w trsy neprawidel- né; klobauk dříwe zakulatělý, kraji swými třeně se do“ týkající, později polokulowatý, 2— 4" široký, hladký, nahý, Pa V s koží ztuha přirostlau, bělawau, špinawě ponazelenalau, w stáří často nahnědlau nebo hlinožlu» „ taus s dužninau hutnau, bělawě žlutau, na odlomcích swětlée modrající, skoro blankytnějící, chuti nakyslé, ob- zwláštní; rauško z trubek 1'/;" dlaubých, žlutých, s ústími předrobnými, bělawými, žlutými, pěkně čerwe- nými, často růžowými nebo swětle pomarančowými ; třeň 2—3“ wysoký, tolikéž skoro tlustý, hlízowitě a skoro kulowatě ztlustlý, celistwý, hutný, nahoře síťkowaný sítí přeútlau, sotwa někdy patrnau: dužniny žlutawě bilé, pewné, kruché, útlé, nakyslé. — W jaře a jeseni na paluzích wlhkých. Naleží ke škodliwým a snadno rozezná se ode wšech chutí a podobau, H. kowář. B. luridus Sehájď. t 101, Tratt. Schw. 9. 18. Arombh. t 38. f- 11—17. B. rubeolaris Bull, c. 100, 490. /. 1. Kowář. Barwau a welikostí welmi pro- měnný. Klobauk wysoce poduškowitý, po kraji podchlí- k 1916 pený, měkký, suchý, skoro aksamitnatý, hladký, často málo lesklý, potom (za wlhka) mazawý, tmawě hnědoze- Jený, špinawý, řídko tmawě čerwený nebo tisawý, ještě řídčeji bledý: dužniny 4“ tlusté, bílé, šťáwnaté, měkké, žlutavé nebo žluté, rychle tmawě a ponazelenale mo- drající, spěšně hnijící: pokožky laupatelné; rauško z hněda žlutozelené, od třeně oddělené, 2—4“ Husté „pak hnědé a zelené, trubky s ústím špinawě nachowým, drobným; třeň 3—5“ wysoký, tlustý, řídko břichatý, nahnědle žlutý, pomarančowý, dole tisawý, wždycky po- wlečený sítí čerwenau, welikookau, wystáwající: dužniny wláknatější a žlutší nežli klobaukowá. — W létě a je- seni na lesech listnatých a jehličnatých. Ačkoli jest chuti dobré a zápachu žádného, přece nerádno jeho požíwati pro welikau podobnost ke hřibu krwawému a rudotřeňowému. © OH. brotanowonný, B. radicans Pers. Krombh. t. 48. /. 1—6. Klobauk dříwe polokulowatý, později poduškowi- tý, nerowný, skoro plsťnatý, bezleský, suchý, olejowě zelený, někdy nahnědlý, potažený jiním předrobným, šedým ; pokožka dá se slaupati; dužnina klobaukowá měkká, '/2—*/4“ tlustá, bělawá, na odlomcích bledě mo- drajících opět pak blednaucí; rauško asi 2“ tlusté, třeně se dotýkající, olejowě zelené, pak tmawějící, slo- žené ze trubek oblých, welikým ústím opatřených; třeň 2—3“ wysoký, !/4—3|““ Uustý, oblý, wzhůru a dolůw tenčející, žlutawý, dolů blednaucí, pak čerwenawějící s čarami síťowitě rozwětwenými, dole ukončený kořenem 1 — x dlauhým, pewným, docela mrcasatým; dužnina třeňowá jako klobaukowá, — W lesech listnatých a je- hličnatých, w mecbu a tráwě, též na kmenech wywrá- cených, trauchnějících, Chuti nepříjemné, silně hořké, jako brotanowé, a tudy po- dezřelý. 2. Trubky rauškowé bílé, pak wřecky tmawě rezawý-= mi barwené. HH- špičník. B. scaber Bull. 1.132, 489. / 1 Krombh. 6. 35. 1—6. Spičník, kozák. Klobauk wysoký, tlustý, dříwe twrdý, pak měkký, poduškowitý, u prostřed tro- chu wkleslý, dříwe okrauhlý, pak wykrajowaný, robatý, na powrchu suchý, kožowitý, nahý, hladký, bezleský, potom ďulkowaný, kožohnědý, pořídko černohnědý, po kraji podchlipený, břitký; rausko trubek co klobauk wysokých. bílých, na wzduchu ponačerwenajících, wál. cowitých, s ústím stejným, okrauhlým, potom neprawi-- 1917 delnýmy šedým anebo špinawým, konečně nahnědlým, wřecky taktéž barwenýmis třeň nesliznatý, 3—4“ wy- soký, štíhlý, wzhůru tenčející, pokrytý šupinkami drob- nými, skoro swazkowitě nahřomaděnými; dužnina klo- baukowá šťáwnatá, pewná, neproměněná, třeňowá tužší, — Na pastwinách, palauzích, hájích w létě a jeseni obecný, Ačkoli špatnější hřibu obecného, nicméně se jí, H. osík. B. rulus Schá/ř. 1 408. /- 4, 5, 6, Osík, wosík. Klobauk poduškovwitý, polokulowátý, po kraji přípodhnutý, potom obhomolowitý, dužnatý, tisawý, hlad- ký, lysý; rauško trubek dlauhých, tenkých, bílých, pak nabnědlých, s ústím otewřeným, branatým ; třeň dlauhý, štíhlý, tenký, příprobybaný, bělawý, zdraslawěný brada- wičkami. ryšawými nebo černawými, butný; dužnina wláknatá, bílá, přízmodrající. — Podlé pěšinek w lesech Jistnatých, hojněji w jeseni. —— Hauba jedomá, KLAvZzEK, | SUILLUS. Klaubék a rauško jako u hřibu. Záwoj zpodek klobauku mladistwého zastírající, pak se trhající a zů- stawující buď obojek buď oponku, 1. Trubky rauškowé žluté nebo rezawé. Wřecka hlino“ žlutá nebo rezawá, K. obecný. S. annulatus Boletus. annulatus Pers. Krombh. (+ 33. (« A—12. B. luteus Lín, Schájř. t. 114. Fl. dan. 4. 1135. B. annularius Ball, 4 332, Klauzek, podmaslník, maslník, maslenka, laupawka. Klobauk mla- distwý kulowatý, pak poduškowitý nebo nízko homolo- witý, 2— 67 široký, potažený lepem mázáawým, kašta- nowým, proswítawým, pod ním nahnědle žlutý, hladký, 2 něhož pokožka snadno slaupnauti dá se; dužnina klobaukowá bílá, ponažlutlá, útlá, tlustá, neproměnná ; rauško žluté, pewně na klobauku přirostlé: trubek sna- dno oddělitelných, s ústími stejně welikými, okrauhlými anebo wejčitými, podlauhlými nebo čtyrhranými, ne- čnějícími; třeň oblý, hned stejně tlustý, hned dolů © Uustnaucí, 2—4"- wysoký, !/1—2" tlustý, zmládí jakoby pošwau zaslřený záwojem u kořena začínajícím, rauško poffínajícím a na kraj klobaukowý se připewňujícím; záwoj ten pak dělá obojek doleji hořeji umístěný, buď oponku s kraje klobaukowého wisící, buď oboje najed- nau s třeň nad obojkem žlutý, čerweně pozbádaný, zpod 1918 bílý, šedý nebo čerwenawý; dužnina jeho wláknatá, bí“ lá, proti powrchu žlutawá. — Podlé pěšinek nejobec= něji w borech, řídčeji w bučinách a březinách na půdě wlhké a suché, hlinaté, písčité, tráwnaté, mechaté. Od nejčasnějšího jara až do podzimku w jeseni, Horané chudí dělají z něho chutnau poléwku na místo maso“ wé ano i w Praze miliony ho snědí. K. žlutý. S. Aavidus. Boletus Aavidus Frčes. Krombh. 4. 34. /« 1—10. B. flavus 7PUher. Krombh. 5. p. 5. Po. dobá se předešlému. Klobauk 2—4“ široký, poduško- witý, někdy tupě hrbatý, hladký, zmládí potažený za wlhka lepem, za sucha suchý, čistě žlutý, jasnější nebo tmawější, na slunci pomarančowý ano i nahnědlý ; zmlá- dí jest wezpod popnut záwojem, zůstawujícím po sobě obojek: , rauško zmládí pěkně bledě hlinožluté, potom špiaawě pomarančowé, "4—3/4“ tlusté, pewně s klobau- kem spojené, s třeněm srostlé: ústí hranatých, dost we- likých; třeň pewný, jakoby dřewěnělý, 2—4“ wysoký, +2— 1" tlustý, od dola wzhůru tlustnaucí, rowný, hlad= ký, špinawě nebo čerwenawě žlutý, nad obojkem pěkně čerweně pozbodaný; obojek wždycky přítomný, pona- puchlý, lepkawý, obyčejně bílý; třeň podstaty ze wlá= ken twrdých, žlutější nežli klobaukowá, — Od začátku lipna až do listopadu w lesech jehličnatých, též w bře- zinách, daubrawách, pod jalowcem. Užitek jako předešlého wšeobecný, wýborný, 2. Trubky rauškowé bílé, pak bnědnaucí, K. křemenáč. S. aurantiacus. B. aurantiacus Bull, £. 236. Krombh. t. 32. /- 1—11. Křemenáč. Klobauk zmládí zakulatělý a krajem přebřítkým třeň objímající, pak po- duškowitý, potom wyrownaný a prohlubený, stkwěle čer- wenawě žlutý do čerwena a tisawa, lesklý, po kraji nikdá podwinutý, zmládí ale z kraje prodlužuje se ků- že, ježto na třeů se nasazuje, ludy záwoj jest a zastírá rauško, konečně mízí; kůže dá se s klobauku laupati ; dužnina jeho dříwe celistwá, pewná, bilá, pak řídká, měkká, wodnatá 3 rauško obyčejně bílé, často šeré, pak žlutawé nebo nahnědlé a pozelenalé, složené z trubek na ústí stažených; třeň zmládí w celé wýšce stejně tlu. stý, nejhořeji ale, kdežto rauško na něj se připewnuje a do klobauku přichází, náhle se tenší, ostatně jest pew= ný, hutný, bělawý, posetý bradawicemi z drobných wlákének složenými, pak wysýchajícími: dužniny bělawé. — Od čerwna až do podzimku w lesech a na wlhkých wřesowištích, 1919 77 Nemá chnti a útlosti jako hřib obecný, jí se ale wůbec, byw dříwe olaupán, K bbs Řtodgě Au Masojep, FisTULINA. © LEBERPILZ. Klobauk dužnatý, polowičný, třeněm podepřený nebo sedawý. Rauško zpodní, dříve bradawičnaté, pak obsazené zhusta trubkami prostými, oddělenými, wál- cowitými, dole otewřenými, 6 | M. obecný. F. buglossoides Bull. t. 14. 464. 497. F. hepatica Frres. Boletus hepaticus Huds. Schájř. 1. 116 — 120. Sowerb. t. 58. Bolt, £. 19. Krombh. t. AVT. /- 1— — 12, B. Buglossum FZ. den. f. 1039. Masojed; pstřeň. Klobauk různotwarý, celý nebo laločnatý, sedawý neb - úkosně třenitý a předstawující lalok weliký, 4—8“ širo« ký nebo širší, *2—1'|,“ Uustý, měkký, šťáwnatodužnatý, krwawě nebo tisawě barwený, nawrchu wlhký nebo lep- kawý a často drobně bradawičnatý, wezpod plochý, u wnitř masowě a bělawě mramorowaný; úřůbky hustě stě- snané, s dužninau klobaukowau srostlé, dole wšak pro“ sté, dříve bradawicowité a zawřené, pak wálcowité, 4— a" dlauhé, otewřené, dole obklíčené kruhem krát- kým klkůw rozbíhajicích, bělawé, žlutawé, čerwenawě hnědé; třeň, tolikoli přítomen, postranní , úkosný, krát- ký, Uustý, jako klobauk barwený, též bradawičnatý a rauškem opatřený. — Na kmenech obzwláště dubowých w Ewropě a Americe sewerné, času jesenního. Tato obzwláštní hauba podobá se kusu masa krwawého nebo jazyku wolskému a swčží jest zápachu owocného občerstwujícího a chuti nakyslé, Mladá se jí, stará ale jakož i wšecky hauby škouí, Čeleď 3. Lošákowité, Hydneí. Rauško prodlaužené w ostny, na nichž wně sedí wřecka wýltrusonosná, Lošák. HYDNUM. © ŠTACHELPILZ, Klobank dužnatý, huspeninowitý, korkowitý nebo kožowitý, třenitý nebo sedawý, Rouško powlékající zpod. ní powrch klobauku, prodlaužené u weliké množstní bodlin šídlowitých, měkkých anebo tuhých, na powrchu nesaucích wřecka s wýtrusy. L. jelení. W. imbricatum Lin. Schájí. t. 140. FZ, dan. t. 116. 1500. Sowerb. t. 15. Krombh. t. A9, Jelenice, Klobank dužnatý, okrauhlý, 1/+—8" široký, mělce nad- dutý, po Kraji podhnutý, u prostřed obzwláště potom 121 1920 problubený, na wrchu suchý, jasně šedohnědý, čtwe- rečně šupinalý šupinami na konci se odlupujícími, tu- pými, tmawě hnědými, proti kraji se umenšujícími a obyčejně přitlačenými, někdy řídkými a konečně míze- jícími; ostny rauškowé po celé zpodině. klobaukowé rozpostawené, 1-4" dlauhé, z bělawa šedohnědé, hu- sté, maličko po třeni dolů běžící; třeň I—1'/;“ wysoký, 2—11|;“ tlustý, dole obyčejně ztenčený, bílý, do šero- hněda, dole útle plsťnatý, někdy také přitlačeně šupina- tý, u wnitř jakož i klobauk naplněný dužninau. celist- wau, měkkau. — W lesech jehličnatých po Ewropě a sewerné Americe, na zemi, obyčejně společný času je- senního, Chuti jsa dobré jest oblíbeným jídlem. L. bílý. W. repandum En. Fl. dan. t+ 310. Bull. £. 172. Krombh. t. 30. f- 1—9. Počátk. ob. 29, wýk. 1184, H. flavidum, rufescens Schá/ř. ©. 318, 141. H, carnosumy clandestinum Batsch el. f. 130, 44. Jelenice bílá. Klobauk různotwarý: zmládí wždycky naddutý, w stáří wyrowna- ný, hned střední, hned zástřední, okrauhlý, rohatý; stříhaný, zprohybaný, příhladký, útle plsťnatý, pak roz- sedalý, tmawožlutý, čerwenožlutý do námasowa, až i bě- la, na omak mastný, 2—6“ široký; ostny rauškowé hu- sté, bledší klobauku, nestejně dlauhé (1—4"“), welmi kruché 5 třeň '/2—2'/:“ dlauhý, 1*—1" tlustý, obyčejně twaru neprawidelného, bílý, bledě žlutý, naplněný jako klobauk dužninau celistwau, křehaunkau, žlutawě bílau. — Obyčejný w lesech po Ewropě a Americe sewerné, času letního a jesenního, Náleží k hubám jedomým chntnějším. L. traudowý. H. farceolatus Broter. Ojedinělý, skoro beztřeňowý, s dolejškem úkosným, jakoby kořenowitým, ostraunkým; klobauk haubowitokorkowitý, dříwe čočko- witý, řeřabatý, aksamitnatý, nestejně zeleně cihlowý, nepra- widelně ďubkowaný ďubkami některými kapkau oleje smradlawého naplněnými, starší hnědý, mělce nálewkowitý, příwlnatý; ostny rauškowé po Kraji nejkratší. — Na zemi mastné w borech okolo Koimbry, času jesenního a zimního. : Potřebuje se k barwení a dělání traudu (hubky). L. celistwý. H. compactum Pers. Krombh, £. 50. /. 12. H. Aloriforme Schá/ř. (. 146. Klobauk čihowitý, na- hoře příplochý, řeřabatopahrbečnatý, tu a onde posetý uzličky ostrými, anebo hladký, dříwe plsťnatý, bílý, P o 0 KEE Sea fa Psaní v, PSK v do B o PC Pa 3 a Be: do k 8 24 A 1921 pak šerý nebo nazelenale hnědý, po kraji nadhnutý, wykrajowaný, natupělý; ostny husté, ostré, hnědé, pak šerojínaté; třeň přenízký nebo žádný. — W lesech je- bličnatých, na zemi obyčejný w podzimku. něko Klobauk z mládí a při deštiwém powětří wodnatý, později twrdý, korkowitý, má chuť přeostrau a pálčiwau, Pro jeho rozdíl- nost není se co báti pomíchání s jinými jedomými, 2 000 L. ješatý. H. erináceus Bull. 1. 34. Trall. esse L Y. Krombh. t. bl. f. I—3.. Hauba ježatá. Zwýší a zšíří 4—8"; třeň různotwarý, široký, krátký nebo dlauhý a wálcowitý, často skoro žádný a jakoby zauženina klo- baukowá 3; třeň prodlaužený jest oblý, 1— 3" tlustý, dolů sebnutý, kdežto zponenáhla tlustne, a zponenáhla „přechází w klobauk dužnatý, často dwojlaločný, protož - obsrdčitý; třeň a hořejší powrch klobaukowý brada- wičnaté, nerowné, dříwe bělawé, pak žlutawé anebo bledě špinawé; klobauk obsrdčitý, 1—2laločný, řídko wícekrát nasekaný, skoro po celé zpodině nese ostny štíhlé, dužnaté, zprohybané, wisuté, jednoduché, 1—2" dlauhé, co motauz tlusté; jako klobauk barwené. — Na dubech a bucích. | Celá hauba dužnatá, celistwá, tuhá a křehká, jedomá, L. wětewnatý« H. coralloides Sceop. Schájí. 1. 142, Sowerb. 1. 252. Krombh. t. 51. fe A—1. Počálke obe 29. wýk, 118%. H. ramosus Bull, 4. 390. Hauba wětewnatlá, Průměru 8—16caulowého ; kdežto prochází, korau, má třeň 2—3“ tlustý, dužnatý, na konci rozdělený na wět- we co prst tlusté, neprawidelné, různotwaré, obyčejně wzstaupawé, 3—1“ wysoké a, několikrát rozdělené na wětwičky mnohočíslné, neprawidelně rozpostawené; smít» ky rozdělené na ostny jednoduché nebo. wětewnáté, delší nebo kratší, šídlowité, wisulé, často swazčené, útlé, dužnaté, kruché, na nichž wýtrusy drobníčké, kulowaté $ podstata celé hauby dužnatá, křehká, asi jako ořechy wlaské chutnající; barwa její bílá, ponažlutlá nebo po- siwělá. — W jesení na stromech listnatých a jehlična* tých, obzwláště na topolech za wlhkého powčiří. Jedomý jest. L. různozubý. W, diversidens Frérse Krombh. 4 bl. f- 8—12. H. cirrhatum Pers, Hauba různozuba. Sedawý, pobočně připewněný, střechowitý:; klobauky tlusté, duž« naté, měkké, příwzstaupawé, nawrchu přitlačeně kolcaté, po kraji wykrajowané, šerpiwé nebo plsťnaté, na 1" tus sté, bílé, pak žlutavé a špinawé, šťáwnaté, útlowlákna« té; wezpod nese ostny šídlowité, dlauhé, se zuby řaso= (pie 1922 : witými promíchané, wisuté, bělawé, dužnaté, kruché. — W poletí a jeseni na kmenech listnatých. ý Chuť maje jako stroček liška a zápach jako lošák jelení, jí se. Čeleď 4. Plesňákowité. Auricularieí. Rauško hladké nebo brada- wičnaté, M PLESŇÁK, | THELEPHORA. © WARZENPILZ. Rauško s klobaukem srostlé a stejnorodé, poseté bradawrčkami zakulatělými, tupými, roztraušenými nebo hladké, wšude mající wřecka příponořená, tenké, řídko nepatrné, Třeň žádný, Klobauk kožovwitý, stálý, řídko prawidelný slóhu wláknatoklkatého. Záwoj nižádný. A P. mrtnatý. T. pannosa FPries. Helvella pannosa Sowerb, £. 155. Craterella pallida Pers. čes 7. I. (- 8. Společný, přítrsnatý, korkowitý, bledý, 2“ wysoký ; klo- bauk zpleštilý nebo poddutonálewkowitý, roztrhaný, třepenitý, šupinatý, wezpod hladký, přípupenčitý, pod čočkau zwětšowací mrtnatý, — Na zemi w bukowi- nách stinných. W jeseni. P. dlanítý. T, palmata Fries. Počátk. ob. 28. wýk. 1741. Clavaria palmata Scop. Merisma foetidum Pers. Celý 1—2“ wysoký, útle pýřitý, dole ztenčený, huňatý, příkořenající, přímý, nachowě hnědý, wětewnatý wětwe- mi zplošilými, rozšířenými, nestejnými, na konci běla- wými, hned uťatými, hned dřípnatými, hřebenowitými, suchý, z popelawa rezawý, hnijící černawý. — W bo- rech wlhaunkých w jeseni deštiwé, P. domácí. T. domestica Fries, Himantia domestica Pers. Rozložený, blanowitý, měkký, na píď dlauhý nebo „ delší, hladký, nepřetržený, měkký, nahnědlý, wezpod pawučinnoplsťnatý, fialowý. — Na trámech domůw wlhkých. P. sírkowý. T. sulphurea Pers. T. ochracea Pres. Rbizophora crocea Achar. Rozestlaný, wláknatý, sirko. wý, pak u prostřed celistwý, hladký, po kraji třepeni- tý. — Na zemi, dříwí, kůře, wšude. P. mlékowý. T. lactea Fries, Rbizophora fibrillosa char. Fibrillaria stellata Sowerb, /. 381. - 1. Rozestla= ný, blanowitý, tenký, wláknatý, co mléko. bílý, po kraji třepenitý. — Na kmenech, wětwích w jeseni. 1923 Podřadí 2. KUŘÁTKOWIRÉ. © CLAVARIEL © KoraČ. SPARASSIS, | STRUNKSCHWAMM. Plodnice nejwětewnatější, dužnatá: wětwí rozšíře. ných, plochých, bladaunkých, ze dwau blan (jako řasy bedlowitých) složených, obak wřecka nesaucích pro- dlaužená, bělowýtrusná. K. kadeřawá. S. crispa Fries. Krombh. t. 22. [. 4. é. bo fe VT. 18. Elvella ramosa Scháfř. t. 163. Clavaria erispa JFulf. in Jacg. mis. 2. te (4. (- 1. Kotrě : ucháč. Wšech známých hub nejkrásnější, střewíčná nebo wětší, bledě žlutawá nebo bělawá, podstaty dužnaté, křehké, tenké, bílé, newonné, blahochutné; třeň w zemi zapu- štěný, hluboký, tlustý, celistwý, obyčejně obhomolowitý, jednoduchý, řídko dole wětewnatýs nad zemi rozděluje se na mnoho wětwí listowitě rozšířených, dohromady „sroslajících, opět rozdělených na řasy široké, tenké, přerozdílně stříhané, wzstaupawé , rozmanitě křiwené, rozwětwené, řasnaté a na koncích hřebenowitě rozšíře« né a rozřezané; powrchy těchto přetenkých a širokých řas jsau powlečeny rauškem, nahoře wždycky hladké, dole ale wráskaté, Fubkowané, často bradawičnaté a dra- slawé; dužnina mezi wrstwama rauškowýma přeútle wlá- knatá, bílá, později černawá ; konce konečně wlbnau, hnědnau a hnijí. — Na půdě písčité, wlhké, též w lesech. Hauba ta welmi wážená, wydatná, u welikém množstwí přiná- ší se na trhy, K. štěrbákowá, S, lamioosa Fries. S. brevipes Krombh. t. 22. f. 2—A, Kotrč, ucháč. Hauba dělá trsy co hlawa weliké, poduškowité nebo kulowaté na tře- ni 12 — 837 tlustém a překrátkém, bílém, wláknato- dužnatém, přítahém , brzo rozdělujícím se na mnoho wětwí hustých, neprawidelných, wzstupujících , rozsý- ajících se na laloky sochaté, dole dužnaté, přeširoké, (3oaulowé) a nahoře opět se rozwětwující, takže kaž= dý lalok jest širší toho, z něbožto wynikl; kraje těch lalokůw rozmanitě stříhané , neprawidelné a zaokrauh- lené, konec jejich břebenowitý, uťatý + plochý nebo stříbaný , řídko zubatý a laloky zponenáhla se šířící na dél jsau swiouty, čímž powrch bauby jest kadeřawý: každý list sestává ze 3 wrstew, jichž 2 wněšné celý 1924 powrch kromě třeňowého powlékají, a jsau zmládí bě- lostné, pak ale hlinožluté a sestáwají ze wřecek a wý- trusů ; wrstwa prostřední bílá, dužnatá, wláknatá, nahoru welmi se zútluje, zproswitawuje a zwodnacuje. — Na ařezech dubowých w září. ; Zmládí hauba jest útlá a jedomá, starší ale wodnatá, špatné chuti a zápachu nepříjemného. KyJANK4, | CLAVARIA. © KEULENPILZ, © Plodnice přímá, dužnatá, jednoduchá nebo wětew- natá, oblá, se třeněm slitá. Rauško srostlé, hladké, celý powrch powlékající, nahoře ale toliko mající wřecka tenká, na nichžto wně wýtrusy sedí. K. jarmuzowá. C, Botryus Perse Nees. £« 150. Fl, dan. 4. 1303. Krombh. £ 53. [- 1—3. C. caryophyllaria Schájř. 4 116. C. plebeja /Ful/. in Jacg. coll, 2. 113. Kuřátka bílá, kozíbrada bílá. Skládá trsy 3—6" tlusté; třeň položený, 1—2" dlauhý a tlustý, dužnatý, pewný, bělawý, přewětewnatý: wětwí wzstaupawých, 14—2“ wy- sokých, rozwětwených, kruchých, žlutawě bílých, naho- ru swětle nebo žlautkowě. žlutnaucích, s konci čer- wenými, potom žlutými, tupými. Býwá též celá bílá. (Krombh, l. c. f. 4.) — W lesech listnatých a jehlična- tých, na půdě písčité obecná času letního a jesenního. K, ozdobná. C. formosa Fries. Krombh, te 58- f- b —1. 4 54. / 21.—23. C. coralloides purpurea Zolmsk. Pers. ic. t+ 3. (< o. Kuřátka rusá, kozíbrada bílá. Třeň přípoložený, bělawý, skoro břichatý, 1“ tlustý a tlustší s wětwemi delšími nežli u předešlé, tuhými, oblými, žlu- tawými, se smítky sochatými, přístejně wysokými, žlu- tawými nebo žlutými. — W lesech listnatých a jehlič. natých, času letního a jesenního. -© Hauba jako předešlá jedomá. A K. žlutá. C. flava Schájfř. £. 115. Krombh. t. 53. f. 8. C. flavescens, pallida, aurea Schá/ř. £. 283 —287. Kuřátka čili kozíbrada žlutá. Trsy husté, 3—4“ tlusté a wysoké; třeň na caul tlustý a dlauhý, dolů tenčející, lysý, bílý; wětwe přímé, hladké, oblé, dole jednoduché, nahoře swazčeně nejwětewnatější: smítkůw tupých, ro- wných, žlutých. — W lesech wšude po celý rok. 1 Wšude se sbírá a jídá, -K bílá. C. coralloides Lie. C. Holmskioldi Frčes. Sowerb. t. 218. Holmsk. of. p. WVA. če. Kuřátka, kozíbra- da bílá. Přímá, bílá, třeň tenší nežli předešlých, často PR S VS = et- U BR zony 200. Spey 1925 prodlaužený, s wětwemi prodlauženými, oblaunkými, rozdělenýmí, nestejnými, ostrými, žlutými. — Na zemi po příwalech w létech horkých. JE K. hřebenatá. Č. cristata Pers. Krombh. t. 53. f. 13. Trsowatá,/wětewnatá, nahá, hladká, bílá nebo bělawá, po- zději dýmowá, s wětwemi nahoře hřebenowitými nebo čus prynowitými, ostrými, — Podlé cest w lesech listnatých a na paluzích wlhkých obyčejná w jeseni. K. prstnatá. C. Kunzei Fries. Krombh. £. 33. f. 14 — 11. Trsowitá, bílá; wětwe dole srostlé, nahé, hlad- ké, zkřiwowané, wzstaupawé, sochaté, na konci sochaté, ztenčené nebo ztlustlé, ostré, kysťowité nebo tupé, uťa- té, přízakulacené, smačknuté, mezi nimiž kauty ostré. — W lesech listnatých. Chuti příjemné, trochu wodnaté. K. dlanitá. C. palmata Pers. Krombh. t. 53. fs 1I-— 12. Trsnatá; třeň překrátký, útlý, až dolů wětewnatý ; wětwe široké, zkraucené, přímé, smačknuté, brázdowa- né, šedohnědé, na konci dlanité nebo hřebenowité, je- jíchž zuby šídlowité a kauty mezi nimi ostré; wýtrusy bílé přikrýwají haubu jako bílau jínowatkau. — W le- sech listnatých na cestách starých, omšených, s půdau hlinatau. Jedomá. K. swraskalá. C. rugosa Bull. t. 443. /. 2. Fl. dan, £+ 1301. Krombh. £. 54. /. 13—17. C. elegans Bolr. £. 115, C. coralloides Somwerb. £. 218, /ffg, inf. C. laciniata Schájř. t. 291. Dříwe jednoduchá, pak wětewnatá, oby- čejně hřebenowitá, na konci dlanitě stříhaná nebo ne- pramiápině rozdělená, pořídku celá; smítky drobníčké, eztwaré nebo trnowité; třeň jednoduchý, hranatý, brázdowaný, důlkowaný, dole ztenčený, nahý, — W jesení w lesech hojná, Wodnatá a k jídlu newydatný. K. chlupatá, C. grossa Pers. com. 1.4. [. 3: Krombh, t. 54. /£ 18—20. Třeň chlupatý, bílýs wětwe tlusté, pří- srostlé, wzstaupawé, rozsochaté ; rozhy oblaukowité, bí- lé, pak nažlatlé, obyčejně čárkowané, na konci rozští= „pané nebo dlanitě rozdělené, tupaunké, s úžlabíčky Okrauhlenými, přítupými. — Na zemi wlhké pod stromy listnatými w jeseni. Příwodnatá, krachá, křehká a jedomá. K. tlaněkowitá. C. pisúllaris Lin. Sehájď. 169. 270. Bull. 1. 244. Sowerb. 1- 211. RU. dán: 4 V255. Krombk, £. 54. / 111. Počátk. ob. 28. wýk, 1151. Jednoduchá, 2“ 1926 —!" wysoká, řídko wětši, kejowitá, na konci ostrá, tu- pá nebo zakulacená, nahoře smačknutá, řasnatá nebo důlkowaná , potom obyčejně swraskalá, zmládí žlutá, potom. blinožlutá, konečně ponshnědlá; třeň nepatrně přechází w plodnici, a na ní zponenáhla mízí rauško, čímž dolů bledne a bělawí; někdy nejdoleji hlízowitý; rauško sestáwá z drobných sklípkůw a čtyrstěnůw. ne- saucích wýtrusy wejcowité, které uzrawše na způsob oblaku prachowého odcházejí, což zatřesením třeně anobrž i dechnutím usnadnili se může; podstata bau- by wláknatá, dříwe hustší pak řídší jakoby bawlnowi- tá. — Hojná měsíce září w lesech. Jedomá jest, K. stužkowitá. C. ligula. Schájf. €. V141. Krombh. t. b4, /. 12. Společná nebo ojedinělá, přímá, kejowitowře- tenowitá, jednoduchá, nahoře zlenčená, tupá, dole ten- ká, mladší žlutawá, starší naryšawěle bledá, dole huňatá. — Času jesenního w jedlinách a lesech míchaných. Jedomá. JAZAUREK. © GEOGLOSSUM. © ZUNGENPILZ. Plodnice přímá, kejowitá, přísmačknutá, w třeň prodlaužená. Rauško srostlé, kejíček zulustlý obkličující, wšude naplněné wřecky, od třeně oddělené. Wřecka prodlaužená. — Dužnatý, tuhaunký, jednoduchý. J. chlupatý. G. hirsutum Pers, Krombh. t. 5. f- 20 —21. Počátk. ob. 28, wýk. 1154, 1759. Clavaria ophio- glossoides Schmid. čce £. 25. Sowerb. £. 85. Schájď. t. 321. Obyčejně 1—3" wysoká, chlupatá, černá; kejíček oby- čejně prodlaužený, smačknutý. — Na místech tráwnas tých, bahnitých, obyčejná w jeseni. LoPATICE. © SPATHULARIA. Plodnice dužnatoblanowitá, jednoduchá, přímá, ja- zykowitá, smačknutá, po obojí straně třeně dolů běžicí, nahoře přikrytá wřecky nejtenšími, zpružně odletu. icími. L. žlutawá. S. Aavida Pers. Nees (< 156. A B. Krombh. t. 5. f. 22. Elvella clavata Schá//. £. 149. Clava- ria spathulata V. dan. 1. 658. Schmid. če. £. 50. /- I Dříwe bledá, pak žlutá, ano i narezowatělá, se třeněm bělawějším, 3“ wysoká, kopisť 1“ dlauhbá, 3" široká. — Obyčejná na listí spadlém, mechu hnijícím w jeseni. ra Né raj 192“ ČAPUEKA. © MrrRULA. © Plodnice wejčitá, hladká, wšude wřeckonosná, do- le oddělená, třeň ztuha obkličující. Wřecka prodlaužená. C. bahní. M. paludosa Eris. Clavaria phalloides Bull. 4. 463. /. 3. Leotia Ludwigii Pers. Fl. dan, 1.4311. Společná, přitrsnatá, kruchá, Jysá, u wnitř celá dutá, wodau často naplněná ; třeň rowný, palečný nebo zpro- bybaný, prodlaužený, bílý, swětle masowý nebo žluta= wý, kejíček žlutý, tupý. — Na listech. trauchnějících w bahnech obecná. Od kwětna až do srpna. PaLUšŠKA. TyPuvLa. | ROARKOLBLING, Plodnice dužnatá, příwálcowitá, wšude wřeckonos- ná, oddělená od třeně wláskowitého, tuhaunkého, P. zawilá. T. gyrans Fries. Clavaria gyrans Baťsch. el. 1, /« 194. Jednoduchá, bílá; třeň slabý, přípolože- ný, přeútle pýřitý, dole narostlý na pahrbeček (někdy chybující) kulowatý čili podluhowatý, hladký, bledý, pak nabnědlý, též swraskalý, — Na listech hnijících obyčejná w jeseni. TLAUČATKA. — PISTILLARIA, Plodnice tenká, wálcowitá, bez odděleného třeně, zcela přikrytá rauškem hladkým, nahoře toliko wřecko= nosnýnme © Wýtrusy se wynořující. T. měňawd. P. micans Fries. Clavaria acrosperma Hojfim. crypt. t. 1. f. 2. C. micans Pers. Roztraušená ne- bo společná, sotwa W" dlauhá, lysá, wýtrusem ale wyno- řujícím se jínatá, obwejčitá, měňawě růžowá; třeň nej- kratší, neoddělený, bělawý. — Na pařezích a listech w jaře. Podřadí 3. SMRŽOWITÉ. © DISCOPHORI. Čeleď 1, Klobaukaté. Míratí. Plodnice klobaukowitá nebo hlawo= witá, obyčejně třenitá. Smaž. | MoncnELLA. © MoRCHEL. « Hauba podstaty woskowodužnaté, Klobauk bomo+ lowitý, wejcowitý nebo zakulatělý a hlawowilý, na če- 1928 „chalce zawřený, žebry wywýšenými, spojenowětewnatý- mi důlkowaný anebo jamkatý. Třeň do kraje klobau- kowéhbo wnikající, 1 S. dustonohá. M, erassipes Decand. Krombh. t. 16. f. 4. 2. Klobauk příhomolowitý, 3—5“" wysoký, po kraji se třeněm srostlý, neprawidelně žebratý žebry neprawi- delnými, čeřitými, tupými, wětewnatě spojenými a zů- stawujícími mezi sebau problubinky různotwaré, weliké, hluboké, na dně swraskalodůlkowané 3; třeň 5—9“ wy- soký, tlustý, dole ztlustlý, jamatý, nahoře ztenčený, ly- sý, přípleťowý , bělobradawičkatý „ daupnatý, dutinau w klobaukowau přecházející. — W lesech času jarního a jesenního. Odrodek její (Krombh. t. 5, f, 25—26.) liší se tim, že třeň neprawidelně po dél brázdowán, Rod ten se jí, nesuši se ale, -4 pospolůá. M. esculenta Pers. Tratt. ess. t. E E. Krombh. £. 16. f. 3—6. t, Vi. £. 3. 4. 9—16. Počátk. ob. 28. wýk. 1132. a, b. Phallus esculentus Len. Schájř. £. 199. 298—300. Bull. £, 218. Bolt. £. 9|. Smrž, smrže, smrh, smrha. Celá hauba 2—141“ wysoká, řídko wyšší; klobauk wejcowitý, dolením krajem připewněný, různo- barewný, t. hnědý, zelenohnědý, rvšawý, woskožlutý, bělawý nebo špinawě bílý, žlutohnědý, ryzý, na konci tupý: žeber zoblených, tlustých nebo tenkých, na hřbe- tu plochých anebo žlábkowaných, wětewnatě spojených a zůstawujících mezi sebau prohlubinky neprajidelné, o úhlech mnohých, tupých, we dně řasnaté anebo důl- kowané; třeň několik palců wysoký, ':—*k“ tlustý, w kraj klaubkowý wcházející, wálcowitý, bílý, hladký, — Na lukách, w lesech a křowištích, obzwláště w půdě pís- čité, jarního času, Mnoho má odrodkůw barwau klobankůw a twarem prohlubin se lišících, Podstata celá útlá, šťáwnatá, zápachu příjemného, chuti la- „ hodné. Pilně se sbírá a jí buď swěží, buď sušená. Wůbec náleží k hubám nejchutnějším. S. špičatá. M. conica Pers. Krombh. t. 16. T— 10. 11—12. 13. «. 17. /- 1—2. 11—19. M. continua rat. esse te 6. Phallus esculentus FZ. dan. £. 53. Hauba zwý- ší 3—6"; klobauk homolowitý, ano i přiwálcowitý, po- řídku hranatý, a tudy jehlatcowitý nebo hranolowitý, nahoře tupý nebo ostrý, 2—4“ dlauhý, t—1'/:“ tlustý, obyčejně špinawě hnědý, do černa přecházející ; žebra jeho hlawní po dél běžící dlauhá, natupělá, ani wětew- natě spojená, ani žlábkowaná, na příč spojená šnorky 1929 příčnými, řasowitými, hlauběji položenými; prohlubiny, © mezi žebry a šnorky zůstawené, předlauhé, těsné a hlu- boké, na dně řasami a důlkami nerowné; kraj klobau- kowý 1— 2" široký, sotwa širší, od třeně wzdálený, obyčejně rownowážně wyříznutý, a nikoli znamenitě čeřitýs třeň skoro rý i kratší klobauku, obyčejně wálcowitý, řídko dole hlízowitý a jamatý, bílý, často ponačerwenalý nebo ponahnědlý, wně wlničkowaný a přeútlé na příč čárkowaný; dutina třeňowá a klobau- kowá u wnitř s hojnau wlničkau. — W jaře a jeseni na zahradách a lukách obyčejná. Potřebuje se jako předešlá, S. chutná, M. deliciosa Fries. Krombh. te 16. f- M1 —19. Hauba zwýší 1I—3" 3; klobauk wíce méně homolo- witý, někdy wálcowitý, náostrý, po kraji se třeněm sro- stlý, 2—2"+“ wysoký, žlutawý, bledě čerwenawý a ma- sowý: žeber délných, zprobybaných, tlustých, zoblených, po dwau přiblížených, a toliko štěrbinu mezi sebau zů- stawujících, na příč řasami spojených, a tak mezi sebau dělajících prohlubiny různotwaré, hluboké; třeň příwál- cowitý, nahý, bílý, jako klobauk dutý. — W jedlinách na konci dubna až do konce kwětna. Podobných jako předešlé wlastností a užitku. S. kadeřawá. M. crispa Krombh. t. 5. £ 25. 26. Wel- mi podobá se předešlému, Zwýší 3—5"; klobauk ho- molowitý, náostrý, čerwenohnědý: žeber tenkých, od- stálých anebo podwojných, břitkých, žlábkowaných, zprohybaných,, jakoby laločnatých a spojených řasami říčnými, nahromaděnými, čeřitokadeřawými a tak děla- jících prohlubinky welmi neprawidelné, hluboké, na dně řasnaté ; třeň příwálcowitý, brázdowaný, bílý, pak žlu- tawý, zkropený. — Na lukách bařinatých, Sbírá se k nadřečeným koncům, S. podneslá. M. elata Frics. Krombh. t, 16. f. 20.21. Zwýší 5"3 klobauk homolowitý, tupý, někdy znamenitě ostrý, často břichatý nebo nadmutý, po kraji na třeň řirostlý: žeber podélných tenkých, žlábkowitých, říd- ko spojujících se, na příč spojených řasami příčnými, prohlubínek hlubokých, příčnými řasami swraskalých, tupoúblých; třeň 2—3“ wysoký, nestejný, řídko wálco- witý, wždycky jamatobrázdowaný, bílý, obyčejně žluta- wý nebo čerwenawý, potom namodralý nebo zelenawý, drobníčce otrubatý. — W jedlinách wlhkých času jar- ního obecný. Užitek jako předešlých, “ ol 1930 Ť S. pýřitá. M. pubescens Pers. Krombh. £. 11. f. 20. Klobauk zakulatělowejcowitý, 1—2“ dlauhý, tupý, hně- dý, po kraji od třeně odstáwající: žeber tenkých, '/;“ tlustých, žlábkowaných, čeřitých a dělajících prohlubin- ky neprawidelné, mnohotwaré, hluboko we 'dně swraska“ lés třeň pleťowý, tlustý, oblý, jako klobauk wysoký, bělavý, předrobně pýřitý, přijamatý, — Z jara w jedli- nách. : Užíwá se jako naduwedené, CnRarPÁČ, HELVELLA. | LORCHEL. Plodnice klobaukowitá we středu podepřená, se- bnutá, nafauklá, chobotnatá, wezpod poddutá a jalowá, nawrchu a po kraji powlečená rauškem hladkým se wřecky připewněnými. Třeň stálý do středu klobauko- wého wnikající, dutý. Ch. swraštělý. H. crispa Fries, Krombh. t. 19. 21—29. H. léucophaea Pers. Tratt. ess. t. D. D. Elvel- la pallida Schá/i. £. 282. H. mitra Bull. £. 466. Sowerb. ť. 39. Chřapáč, křapáč (jako ostatní). Klobauk řasnato- kadeřawý, 3 — 4laločný: lalokůw sehnutých, nawrchu bledých nebo bílých, wezpod stejnobarewných, tenkých, pak roztrhaných, čeřitých, s rauškem woskowitým za- wirajícím wřecka příkejowilá, pozračitá, naplněná wý- trusy řadowými, wejčitými, bílými; třeň 2—10“ wysoký nebo wyšší, 1—2“ tlustý, w klobauk přecházející, pří- mý, dole břichatý, nahoře ztenčený, přioblý, woskožlu- tý, bílý nebo bělawý, trubkowitobrázdowaný : — brázd hlubokých, jamatých, podlauhlých, šnorkůw tenkých, po kraji sem a tam rozšířených a tak brázdy dílem při- krýwajících; podhaubí rozlité, tlusté, šeré, tučné. — W září a říjnu, řídčeji w létě, roste na půdě černé, wihké, w lesech, křowištích, podlé bahen a rybníkůw, ý „a Jedomý ; jeseňowý ale welmi woskowitý a kruchý není k jídlu, CA. jamatý. H. lacunosa 4/2. Krombh. 1. 19. f. 22. — 36. 4. 21, /s 22—24. H. mitra, Scha/f. 4. 454. Nees /- 163. Bull. 190. 466. Greville 1. 36,11. monacella Schá/?. (2 162. Hauba twarém a barwau. welmi proměnliwá 5 klobauk !—2" wysoký a tlustý, z popelawa nebo šera blatowý nebo černý, jakoby bělawě nadechnutý, nalauklý, různotwarý, blanowitý, 2—, řídko 3laločný: lalokůw pro- stých, nafauklých, málo jamatých, nekadeřawých, po kra- ji stažených anebo ohnulých a tu i onde se třeněm srostlých, na zadní ploše přínerowných, špinawě, běla- 1931 wých a hustě mělce důlkowaných ; třeň řasnatobrázdo- waný a jamatý, buď dutý, buď toliko sklípkowaný, ča- sto welikými oky prolamowaný, jako klobauk barwený ; podhubí bílé, útlé, rozlité, powrchní. — Na cholinách anebo řídkau trawau obrostlých w lesech listnatých; ob“ zwláště lípowinách, též i na pařezích. Obzwláště w kwětnu a na začátku čerwna. "o n Ch. céwkowitý. W. fistulosa Alb. et Schwečn. Krombkr £. 19. /. 40. Zwýší 2—37; klobauk 2laločný, sehnuty, nejwýš 1 dlauhý a tlustý, hnědý, řídko šerý, žlutawý nebo bledý, přeřídko masowý: lalokůw zaokrauhlených, plochých, bladkých, dříwe skoro misowitých, brzo pak čepicowitě se podchlipajících, prostých, po kraji zpro- hybaných, na zpodní straně hladkých, bledě masowých, welmi řídko ponarůžowělých; třeň do zpodního powr- cbu klobaukowého'wnikající, štíhlý, wysoký, zprobybaný, oblý, tu a onde smačknutý, hladký, nahý, pleťowý, pak bělající nebo žlutnaucí, dutý, traubowitý, u wnitf běla= wě masowý, — W křowištích mechatých na půdě lesní mastné, w říjnu a kwětnu, ; Cbuti a zápachu neobzwláštních, , Ch. holemý. B. gigas Krombh. t. 20. f- 1—5. Našin- škých nejwětší; klobauk 4—12“ široký a wysoký, twaru welmi proměnného a neprawidelného, někdy přes třeň na zemi sahající, bledý, bělawý nebo hlinožlutý, mladý nebo malý 3“ wysoký, o 20—30 řasách, laloky jeho jsau tu i tam do wýšky wytažené, na wnitřních stra- nách řasami s třeněm dílem srostlé, a prostými kráji wždycky na třeň přitlačené; starších kusůw má klo= bauk mnoho řas a jest pak jakoby kadeřawý; řasy nejsau prawidelné ani dle welikosu, ani dle směru, řídčeji ale se spojují nežli u smrže; podstata klobau“ bu jest pokračowáním třeně, wodnatější ale, kruchá, woskowitá, proswitawá, '4—'2" tlustáz třeň 2—3“ wy- soký, 2/:—3'/;“ tlustý, neprawidelně brázdowaný a ja- matý, w prohlubinách klkatýs podhubí jako třeň sklí- pečnaté, woskovwité, hluboko do země se rozšiřující. — W březnu a dubnu úa místech mechatých lesních. U nás jí se swěží a sušený, CA. obecný. H. eseulenta Pers. Trati. ess. 6 CC. Krombh. 1. 20. /. 6—12. Elvella Mitra Schájří 1 160. 164. K7. dan. 1. 160. Chřapáč, křapáč, Klobauk mladi- stvý málo řasnatý, mnohotwarý nebo neprawidelný s řasami mnobými, kadeřawými, zoblenými, úzkými, ne- prawidelně rozdělenými, po kraji podwinutý, dílem $ 1932 třeněm dilem se wnitřním powrchem klobaukowým srostlý; třeň 1—3" wysoký, řídko wyšší, málokdy oje- dinělý, obyčejně ze 2—38 srostlých a tím jest jakoby prolamowaný nebo wětewnatý, nahoře čerwenawý, dole bledší anobrž i bílý, hladký, řídko jamatý, zmládí ky- prým dřeněm naplněný, pak dutý a sklípečnatodužnatý, bílý. — W dubnu a kwětnu, pak podruhé w jeseni na místech wysokých, stinných, wlhkých w jedlinách, za- hradách a na pastwinách, . Jedomý, Ch.. rudotřeňowý. H. rhodopus Krombh. t 19. f 11—13. Klobauk 12“ wysoký, 2—3“ tlustý, neprawi- delný, často zpleštilý, řídko 3hraný anebo oblý: rohůw tupých, ploskozaokrauhlených, obyčejně dolů směřují- cích s nemnohbými ďubkami a řasami, barwy přepěkně kaštanowé, pak tmawější, potom ale wyniklým wýtrusem šediwě jínaté ; třeň 1/2 —*/4 tlustý, obyčejně oblý, s 1— 2 jamami, masowě růžowý, často sytě růžowý, pak bled- naucí, dole ztlustlý, wzhůru zponenáhla tenčející, k ho- ru sklípečnatě dutý. — Na místech wlhkých w lesech míchaných. Jedomý jako předešlý. Ch, podezřelý. H. suspecta Krombh. t. 21. f- 1—6. Zwýší a ztlauští 2—4"; klobauk neprawidelný, naddutý, rohatý, 2— 3laločný : lalokůw neprawidelně sehnutých a obyčejně podwinutých, čeřitých, klikatořasnatých řasami oblými, tupými, stěsnanými, kaštanowými, s brázdami neprawidelnými, hlubokými, obyčejně těsnými a sklime- nými, jamatými; třeň 2—2'/;“ wysoký, neprawidelný, obyčejně šejdratý, dole tenší, sklípkatě dutý, wždycky smačknutý, jamatý, brázdowaný, žebernatý, na konci rozšířený a jakoby wětewnatý, do klobauku přecházící, špinawě masowý, pak jínatý. — W jedlinách wyso- kých, řídko w nízkých. ©, Jedowatý, což neobyčejná wčc w pokolení chřapáčůw. Ch. huspenínný. H. tremellosa Krombh. £. 21. f. T— 8. II. chrysophaea Pers. Klobauk 2laločný, neprawidelný, tupý, ryšawý do měďožluta, přilesklý, nestejný, zpruž- ný, kruchý jakoby ze ztuhlé huspeniny; laloky kraje- mi se přikrýwají a wětším dílem srostlé se žebry dwo- jimi: © wětšími klikatými, zoblenými, wysokými, mezi sebau zůstawujícími brázdy weliké, hluboké, robaté, menšími řasowitými na dně brázd umístěnými ; kraj klobaukowý silně podwinutý s třeň (— 1/2“ wysoký, ča- sto 1“ tlustý, neprawidelný, obyčejně jakoby z několi- 1933 ka dole srostlý, nahoře rozdělený na wětwe smačknuté, wně bílý, bradawičkami drobnými posetý, pak ale hlad- ký, huspeninowoskowitý, kruchý, dříwe příplný, pak dutýs podhaubí tenké, bílé. — Z jara w stínu hustých lesůw. Zápachu nemá; chuti ale jest mdlé, wodnaté, -Oho nfula. H. infula Pers. Krombh. £. 21. f- 14.41 Počátke ob. 21. wýk. 1129. Elvella infula Schájř. 1.159. Zwýší 3—4"; někdy 8—12" i wíce; klobauk 4—5“ wys soký a tlustý, nafauklý, různotwarý, hladký nebo ka- deřawý, 2— mnobolaločný: lalokůw přiložených a do- hromady spojených, někdy dílem se kryjících, skořico- wě nebo tmawě hnědý, dutý, u wnitř pleťowý; třeň dříwe naplněný látkau klkatau, potom dutý, oblý, řídko smač= knutý, 2—4" wysoký, "2—2“ tlustý, jakoby ze 2 srost- lý, nahoře ztlustlý a neprawidelně rozšířený, wně bledě masowý, pak špinawě čerwenawý nebo nahnědlý, nikdá hnědý ; podhaubí jako chřapáče obecného. — W jese- nm. po dlaubých dešltěch na pařezích. trauchnějících; půdě nahé, wlbké, brázech rybničných, lukách. Ch. černý., H. atra Kčníg, Fl. dam. 4. 524. fe Krombh. 1. 21, f- 18—20. Zwýší 2, ojedinělý; klo- bauk 2laločný, 2robý: lalokůw smačknutých, hladkých, lysých, nejcelejších, prostých, tenkých, zpružných, nej- černějších anebo smolowých, psk šediwých wýtrusem wyniklým; třeň stejnobarewný, hladký nebo jamatý, příoblý, krátký nebo prodlaužený, tenký, černoplsťnatý, zpružný, dutý, u wnitř černý, — W lesech jedlowých i listnatých, měsíce září a na začátku října. Zápachu jsa obzwláštního nepožíwá se, Ch. zpružný. W. elastica Bull. 1, 242, Krombh. 6+ 2|, Jf. A. H. mitra Bol/. /. 95. H. fuliginosa Sowerb. t. |b4, Schájř. 1. 220.. Zwýší 3—4"; klobauk bělawě kožowý, pro, u prostřed přirostlý, tenký, zpružný, krucký, orkowitý, suchý, lysý, Slaločný, wezpod bladký, lysy, bílý: lalokůw přísmačknutých, po kraji chobotnatých, příwebnutýchs třeň prodlaužený, 3—4'%“ wysoký, nu- stejný, přísmačknutý, řídko oblý, dříwe plný, pak trub- kowitý, wně bílý, dole nejdrobněji jínalý, nahoře žil. natorozšířený ; stélka běloklkatá, tenká. — W jeseni. - Zápachu a chutí skoro žádných, KAČENKA. © VERPA. © PASTARDMORCHEL, Plodnice klaubkowitá, středem podepřená, stejně sebnutá, homolowilá, wezpod dulá a otewřená, na wi- 1954 : chu wšude powlečená rauškem hladkým, swraskalým anebo žebernatým, stálým. Třeň dutý od klobauku pří- oddělený w dutině w kautě do něho wnikající. ©. K. náprstkowá. NY. digitahformis Pers. myce eur. £. 1. S. |I—3. Krombh. te 5. f. 29—31. Klobauk zwonkowirý, náprstkowitý nebo polokulowatý, 3-——4 wysoký; tolikéž široký, swraskalaunký, hnědý, wezpod bledý nebo kožowě nahnědlý ; třeň 1'/:—3'/2“ dlauhý, 3" tlustý, oblaukowitý, přímý, oblý, stejně tlustý, ponahnědle bílý, na příč šupin- kowaný, dutý. —— W lesech z Čech až do jižnější Ewropy. K. ozdobná. V. speciosa. Pers. myc. eur. 1. 4. 1. [F I—3. M. patula Tra. css. £. F. F. M. bohemica Krombh. 6 13: 1—13.0 T. 2 38, Lenz Schw. 6. 15. (č 65. Kačenka, (obyčejně we množném počtu) kačenky. Klo- bauk 1—2“ dlauhý, zwonkowitý, dole čeřitý, bělokraj- ný, řasnatý řasamí čili žebry podélnými, čeřitými, so- chatými, spojujícími se proti konci s rownými a rowno- běžnými a dělajícími mezi sebau prohlubinky podlau- hlé, neprawidelné, úzké; barwa klobauku wně obyčejně čistě hnědá, do popelawa přecházející a střídající se se zlutau, též býwá hlinožlutá, wlasowá, ze žluta skořico- wá, na wnitřní straně bílá; třeň prodlaužený, 6—10“ wysoký, 1" tlustý nebo tlustší příwálcowitý, wzhůru tenčející, bělobedwábně plsťnatý, plný, dutý; podhaubí kožowité, žluté; wýtrusy wejcowité, ponakřiwené. — Na kopcích, w roklích, mezi křowinamí na půdě kypré, písečnaté, trochu hlinaté, dosawad jenom w Čechách. Časně w jaře se wyskytuje dříw ostatních smrží a ku konci kwětna ji už není. K. zpružná. V. hybrida Pers. Sowerb. t. 288, Greville 4. 89. Krombh. t. (5. f. 14—21. Klobauk tupě homolo- witý, 1-—1%4" dlauhý, do pola prostý, tlustý, dole od- stálaunký, zelenohnědý nebo hnědý, welmi řídko žlu- tawý, řasnatý žebry zoblenými, délnými, přírownoběž- nými, předlauhými, spojenými pomocí příčných wrasek, prohlubinky mezižeberní prodlaužené, neprawidelné, zprohybané, hluboké, na dně wrápnaté; třeň 3—4“ dlauhý, "2 — 1*4“ tlustý, wálcowitý, nahoře ztenčený, dole stejný nebo skoro břichatý, kruchý, tuhý, swěží bílý, wšude bradawičkami bělostnými posetý, wniklý do wnaitřní polowičky klobauku dutého, jehož dutina s du- tinau celým třeněm běžící spojená; podhaubí bledé, tlustaunké. W hájích a lesech. K. skaulonohá. V. rimosipes. Morchella rimosipes Decand. Krombh. t. 19. f. 1—5. Obyčejně 1—6" wyso- 1935 ká; klobauk ze zelena bnědý, homolowitý, caulu málo delší, tupě zakončitý, od kraje do polowičky od třeně oddělený: žeber délných přírowných, wywýšených, ten- kých, břitkých, černě obraubených, nejcelejších, tu a onde «rostajících a prohlubiny kosočiwerečné, řídko přímoúhlé, mělké dělajících, žeber příčných řasowi- tých; třeň asi 4“ wysoký, přímý, rowný nebo oblauko. witý, oblaunký nebo smačknutý, tenký, bílý, řásnato- brázdowaný zrnky otrubowalými potraušený, zpruž- ný, proswílawý, wodnatý, dole ztenčený, docela dutý, w dutině zrnkowanýs podbaubí plsťnaté, bílé, rozlité, sklípkowané, — W lesech, měsíce kwětna. Jest jedoma jako ostatní. PaTYČKA, LEOTIA, © KAPPENPILZ, Plodnice klobaukowitá, středem připewněná, 0- krauhlá, otewřená, po kraji nadwinutá, po wrehu a kra- ji oděná rauškem splýwawým, řeřabatým nebo bladkým, stálým. © Wřecka připewněná, wálcowitokejowitá. | Třeň oddělený, w plodnici z cela rozlitý, od klobauku od- dělený. P. kruhowá, L. circinans Pers. ie. £. 5. /« i—1. Spo- lečná, přítrsnatá, kruhmo rozpostawená 3 klobauk duž- natý, naddutý, pak řeřebatý, po kraji wewinutý, wezpod se žilami po třeni běžícími, wlhký, lepký, 4—1" široký, bledý, žlutawě masowý, morautný nebo přískořicowý, podlé wlhkosti; třeň 1—2" dlauhý, 1—2" tlustý, 0+ blaunký, někdy zprohybaný, dutý, prachem bělawým * posypaný, z bleda kaštanowý. — W. jedlinách me. chatých po příwalech obecná, wzácnější w Americe sewerné. Mínawk4A. | VIBRISSAEA, — ŽITTERFÁDLING, Plodnice hlawowitá, středem připewněná, na wr- chu oděná rauškem, po. kraji se třeněm srostlá, brzo pák prostá. Rauško hladké, nahé, stálé, pak wřecky pukajícími aksamitnaté, Třeň tenký, s klobaukem slitý, M. klučowá, V. Wuncorum. Fries. Krombh. 1. 5, [ 84—36. Leotia truncorum 4bb. et Schw. nísk. 1.3. fs 2 Společná, jednoduchá ; klobauk okrauhlý, 2" široký, ryzí, na tření oblém, '|£“ dlauhém, I“ tlustém, ze siwa černawém, pak dutém. — W létě na ztrauchniwělém dříwí, 122 19306 : Páchne česnekem a pod čočkan zwětšowací míhají se wlákna jako tykadla některých himyzůw, kteráž pak odletí. : Čeleď 2. Neklobaukaté. © Plodnice šálečkowité nebo mískovwité, na wrchu powlečené rauškem hladkým, lysým, zmládí někdy zawřeným, krajem plodnicowým obklíčeným. ZPODOČMÝRKA, RHIzINA. © HAFTFASERLING. Plodnice rozlitá, strupowitá, bublínatá, wezpod poddutá,; mnohými příchytky kořenowitými a krajem sehnutým podepřená. Rauško celý powrch hoření přt- krýwající, hladké, stálé. Wřecka upewněná, obšírná. Třeň žádný. > Zp. čeřitá. R. undulata Fries, Elvella inflata Scháj//. t. 153. Mladá plochaunká, prawidelná, hladká, palečná, rozlitá, tisawá, bíle obraubená, starší naddutá, čeřilá, beztwarná, 2 — 3" široká, bez kraje wystáwajícího, na rubu klkatá, a wlášeníčkem bledým, pewným a Wu- staunkým opatřená. — Na zemi nahé, štěrkaté a na mechu, w jaře a létě, obzwláště w jeseni, KusTŘEBKA, PEzIZA. BECHERPILZ, Plodnice obraubená, šálečkowitá, dříwe zawřená, brzo rozložená. Rauško hladké, stálé, oddělené. Wřec- ka obšírná, oddělená, upewněná, wýtrusy wymršťující, promíchaná násadkami. — Plodnice středem připewně- ná, někdy třeněm podepřená, podstaty dužnatoblanowité nebo woskowité. Plachetka neurčitá, někdy žádná. 1. Dužnaté čili dužnatoblánowé, jínaté čili klkatootrub - naté. Plachetka tenká, dělající powrch wněšný jínatý 9% čili otrubnatý, (© 4K číšowitá. P, acetabulum Lčn. Bull, £. 485. /. 4. Sowerb, t, 9. Fungoides luscum Vašll. t. 18. < 1 Čí. šowitá, 1—2“ široká, sazowá, wně žilami wětewnalými žebernatá, na třeni polocaulowém anebo delším tlustém, lysém, bledém, žebernatodůlkowaném. — W lesech hu- stých, wlhkých, na zemi w jaře, K, uchowitá. P. leporina Batsch. Nees /. 218. P. - auricula Scká/f. t. 156. FV. dan. t. 1011. /. 2. Společná, přímá, po boku jednom prodlaužená a pukající a tak nabýwající podoby uchowité, 1" wysoká, z“ široká 1931 nebo širší, rezawá, citronowá, slámowá nebo popelawá, wně otrubnatá; třeň nejkratší. — (Na zemi mezí me- chem w borech obecná. K. zářowá, P. aurantiaca 7, dan. 1. 657. f/. 2. Nees (- 219. Krombh. t. 54. £* 30. P. coccinea Schájff. £. 148. Bull, 1. 414. Sowerb. c. 18. Bolt. t. 100. Barwau překrásnau od daleka k sobě wábí; sedawá, stkwěle pomarančowá, wně bíle poprášená, podobná pokálu 2" širokému, dříwe přícelému, pak úkosnému, neprawi- delně laločnatému. — Na kořenech pařezůw dubowých a bukowých obecná. -© K. pupkowitá. P. omphalodes Bull. r. 485. /. 1. P, confluens Pers. obs. 2. (. £. 5. (. 6. 1. Sedawá, společ. ná ; plodnice drobná, ploskaunká, přípupečnatá, žluta- wě čerwená, miniowá, čerwenawě žlutá, růžowá, sedící na plsti bílé, míjiwé. — Na zemi wlhké, wšude w le- sech, též i we skleníkách, © W létě až do zimy. 2. Woskowé, wně chlupaté nebo huňaté. Plachetka pa- trně huňatá čili chlupatá, odkud plodnice wně štětinatá nebo chlupatá. K. čerwcowá. P. coccinea Scop, Jacg. aust. t. 169 Bolt. 1.104. P. epidendra Bull. 4« 461, Sowerb. t. 13, Twarem a welikostí se mění; plodnice nálewkowitá, palečná, wykrajowaná, přízejkowaná, u wnitř čerwcowá, wně jakož i třeň *zcaulowý, pewný, wzhůru tWustnaucí, huninau přitlačenau bělawé. — Na wětwích opadalých, trauchnějících, prstí přikrytých pod stínem w únoru až do dubna. K. koflíkowitá. P. bemisphaerica WWigg. Hof. crypt. 2. 4. T. / 6. Fl, dan. t. (558. /. 2. Elvella albida, foli- acea Schá/f. t. 151. 319. Roztraušená, dříwe kulowatá, brzo polokulowatá, nejcelejší, pak po kraji podhnutá, woskowitá, na líci nasiwělobílá, wně nahnědlá, chlu swazčenými, hustými obrostlá, Na zemi w lesech, říd- čeji na pařezích prstí příkrytých, též w Americe se= werné a na Kamčatce. K. hnojní. P. stercorea | Pers: Krombh. tz 5: £. 10. 41, P. eguina F/, dan, £. 119. £. 3. Sowerb. t. 352. P, scutellata Bol/. t. 108. / 1. P. ciliata Bull. 1, 438. £. 2, Octospora scutellata Hedw, /rond. 2. ts 3. £, A. Společ= ná, mladší zawřená, pak otewřená, poddutá, potom wy- rownaná, 1— 2“ široká, ryšawá, blízko kraje wně štěti= nami tisawými brwilá, ostatně wně zmládí chlupy pr- chawými, bělawými obrostlá“ — Na hnoji krawském, koňském, zemi mastné wšude. W jaře a w létě. 132" 1938 3. Plodnice woskowé čili blanowité, nejlysejší, brzo 0- tewřené. Rauško srostlé s jednoduchými wřecky, Pla- chetka žádná. K. plodní, P- fructigena Bull. r. 228. Sowwerb. £.111. Nees [. 282. Peziza virgultorum F7. dam. 1. 1016. /£ ?. Octospora virgultorum Zledw. /rond. 2, 1. 33. /- A. Spo- lečná, welmi proměnná, tuhá, lysá, bledá, nárusá, ná- ryšawá; plodnice mískowitá, na třeni dlauhém, tenkém, zprohybaném, (—?"" široká, konečně naddutá. Na ža- ludech, bukwicech a suchých wětwích pocelý rok. K. citronowá, P. citrina Batsch el. 2. f- 218. P. aurea Sowerb. £. 150. Octospora čitrina Zedw. frond. 2. £.8. /. B. Dužnatowoskowá, tlustaunká, pewná, citronow č žlutá, společná ; plodnice plochonaddutá, po kraji wy- stáwající i s třeněm krátkým, tlustým obhomolowitá. — Na pařezích a wětwích ztrauchniwělých obecná, též na Kamčatce a w Americe sewerné. K. hřebíkowá. P. clavus Nees“. 11. /- 3, Hromadná, dužnatohuspeninná, tuhaunká, příobhomolowitá, nacho- wělá; plodnice na powrchu mělce naddutá, klobauko- witá ; třeň tlustý. — W lesech nejhustších na listech třebas do wody spadlých, některý rok přewzácná, jindá přehbojná. W jaře, jeseni. | PLÁTEČKA. PATELLARIA, © TELLERPILZ. Plodnice obraubená, mískowitá, wždycky otewře- ná. Rauško hladké, přístálé, rozpuštěním wřecek poprá- šené. Wřecka srostlá bez násadek. -Be černá. P. atrata Frres. Peziza patellaria Nees / 265. Lichen atratus Heďw. /rond. 2. £. 21. £- A. Příko- žowitá, mískowitá, sedawá, wyrownaná, černá, po kraji r. napuchlá, na terči jípatá. — Na dříwi a kůře stromo- 0 é, mnoholetá. z obč „ESR WLHorToBOL. | ASCOBOLUS. © SCHLAUCHWERFER, Plodnice okrauhlá, příobraubená, s terčem mísko- witým. Rauško térčowité, stálé. Wřecka weliká, kejowitá, uzralá wynořená, pak zpružně odskakující. Wýtrusy w břečce plowající, jednořadé, wejcowité. WF. otrubnatý. A. furfuraceus Pers. obs. 1. 1, 4. f. 3—6. Bernh. manip. 4. £, 6. /. 5. Peziza stěrčoraria Bull. £. 316. Společná, sedawá, 1—2“ široká, přípoddutá, -hnědá nebo zelenawá, wně otrubnatá, bledší, dříwe za- 1939 bř wřená, patrně obraubená; wýtrusy černé. — Na hnoji krawském celý rok přehojná. ooiě-j © ovat KrinarkKa. © BULGARIA. © SACKPILZ. Plodnice zpružně huspeninná, břichatočihowitá, dříwe zawřená, pak otewřená, nahoře wice méně wyro- wnaná a lepkawá, wně obyčejně swraskalá. Wřecka we- liká, w otewřený terč zapuštěná; konečně i s wýtrusy se wymršťující. K. špíníwá. B. inguinans Fries, Krombh. t. 5. f. 49. B. turbinata Schmid. anm. 3. (. %0. Peziza polymorpha Fi. dan. ©. 464. P. brunnea Ba/sch. elf. 50. P. nigra „ 4.460, /. 1. Sowerb. £. 428, Ascobolus inguinans Nes /. 26. Zmládí obwejcowitá, nahoře zawřená, pak otewřená, čihowitá, po kraji brzo mízejícím zaubkowa- ná, na terči mělce naddutém černá, silně barwící, wně swraskalá, otrubatá, podstaty huspeninowé, dosti tuhé a protož welmi zpružné. — Na poražených dubech a bu- cích obyčejná, w jeseni a zimě, Podlé některých možná z ní dělati klih. ZasrRELKA, © DiTI0LA, © DOPPELSCHLEIERLING, Plodnice okrauhlá, mískowitá, nikdá zawřená, při- krytá ale plachetkau klkatau, prchawau. Rauško pak napuchlé, huspeninné, swraskalé, rozplýwawé. Wřecka nejútlejší, rozplýwawé s wýtrusy wejcowitými, Z. kořenující. D. radicans Pries. Tubercularia fa- vescens Hebenl. neom. (. 3. f. A5. Melotium radicatum Nees. f. 161. Leotia tuberculata 7. dan. 1. 1378. /. 2. Terč plodnicowý plochaunký, ryzí; třeň tlustý, huňatý, bílý, kořenující, zwící *2“, — Na dříwí borowém olau- paném, otesaném přeobecný, w dubnu až do čerwna. KorLAČKA. | TYMPANIS, » PAUKENPILZ. Plodnice obraubená, číšowitá, s pokožkau rohowi- tau. Rauško hladké nebo swraskalaunké, dříwe záwojem zastřené, pak i s wřecky tenkými, připewněnými mízejí. cí. Wýtrusy twarem a číslem tozdilal, mízející. K. zkropená. T. conspersa Fries, Peziža sphaeroides Roth: Nees f. 291. Trsnatá, dříwe zawřená, kulowatá, nahá, černá, brzo se otwírající, plachetkau mízející bě. le poprášená. — Nejobecnější na wětwich jeřabinowých, 1940 hruškowých, březowých, olšowých, třešňowých, topolo- wých a j. Mnoholetá, KLÍMALKA, © ČENANGIUM. © HOHLBECHER, Plodnice wrostlá, pak pučící, často třenitá, dříwe docela zawřená, pak wíce méně olewřená, obraubená, s pokožkau tlustau, jinobarewnau. Rauško stálé, hladké. Wřecka upewněná, wíce méně dokonalá, s násadkami promíchaná, často srostlá, wýtrusy wypauštějící. Podstata dwojnásobná: wněšná kožowitá, wnitřní přídrobkowitá, K. meruzalkowá. C. Ribis Fries. Peziza Ribesia Pers. Hustě trsnatá, přínahá, černawě bnědá; plodnice příči- howité s krajem tfepenitým , sklimeným, terčem ble- dým ; třeně w pahrbek srostlé. — Wšude na uschlých wětwích meruzalky čerwené a černé. Mnoholetá. K. dubowá. C. guercinum Fries. Hysterium guer- cinum Pers. Nees /. 300. H. nigrum Tode meckl, 2. t. 3. /.- 64, Variolaria corrugata Bull. r. 432. /. 4. Jednodu- chá, společná, prodlaužená, několik čárek dlauhá, dří- we jakoby čerw pod pokožkau se plazící, bělawá, pak wypukující, ztuha zawřená, popelawě jínatá, potom 0- tewřená, s terčem širokým, bledým. — Na wětwích du- bowých, hynaucích wšude, též w Americe sewerné, Mnoholetá. CErTKOWwIcE. SrTicrTis, © TŮPFELPILZ, Plodnice obmezená. Rauško hladké, obmezené, okrauhlé nebo eliptičné, w plodnici ponořené a jím obraubené, dříwe plachetkau zastřené. Wřecka tenká, bez násadek na plodnici připewněná. Wýtrusy kulowa- té, drobné, rchůzejicí — Podslata woskowá, řídko huspeninná. -77 C pramenatá, S. radiata Pers. Peziza marginata „ "S0werb. £. 16. P, aecidioides Nees /. 294. Sphaerobolus — rosaceus Tode. meckl. 1. t. 1. /. 58. Lichen excavatus Hojf. lích. t. 1. f. 4. Ponořená, okrauhblá s obrubau bě- lostnau, roztrhanau, poprášenau. — Na dříwí a kůře je- dlowých, wrbowých, řešetlákowých, kalinowých obecná w jeseni až do jara. TRUBATKA. | SOLENIA. | ROHRLING. "Plodnice prodlaužená, trubkowitá, jednoduchá, mázdrowitá, přímá; s ustím staženým, celým, bez patrné 191 plachetky. Wřecka žádná. Wýtrusy předrobné, wymr- štující se. i T. swazečná. S. fasciculata Pers. myc. eur, t. 12. ( 8. 9, Peziza solenia Dečand, Hromádka příswazčená, ke- jowitowálcowitá, nejlysejší, bílá, pak blednaucí, dole žlut. naucí. — Na dříwí borowém, březowém a j. opadalém, hnijícím, w jeseni až do jara, Podřadí 4. ROSOLOWKOWITÉ. TREMELLINAE. RosoLowkKA. TREMELLA | ŽITTERPILZ, Plodnice huspeninná, wláknatosklípečnatá, měkká, stejnorodá, příproswítawá, různotwará, laločnatá nebo řasnatá, wšude popnutá rauškem tenkým. Wýtrusy bez wřecek wšude roztraušené, wynořující se. R. okružní, T. mesenterica Retz. Jacg. míse. 1. t. 13. Engl. bot. t. 109, Nees /. 144, T. chrysocoma Bull. ft. 114. T. auriformis ZHo/f. crypt. 1. t. 6. /. 4. Nostoc luteum 77. dan. , 885. /. 3. Dužnatohuspeninná, mlad- ší tuhá, rozšířená, wzstaupawá, řasnatočeřitá, pomaran- čowá, dospělá wšude wýtrusy žlutými poprášená a špi- niwá. — Na wětwích opadalých, listnatých, nejobecnější, též w Americe; w zimě a jaře, Wodu barwí na čerweno, R. masitá. V, sarcoides IFuh. Engl. bot, 4, 2450, Coryne acrosperma Nees /. 143. Trsnatá, dospělá pře- dešlé podobná, menší ale, prozračitá, přímá, */2/ asi wysoká; mladá příjednoduchá, hladká, kejowitá, pak shlaučená, smačknutá, laločnatá, násobená, barwy ma- sowé, drumínowé, lilákowé, nachowělé, bělawé; zpodek ale ztenčený, swraskalý, pewnější, tmawější, Často čer- nonachowý, — Na pařezích a wětwích opadalých hojná, též w Americe sewerné. Ušička. | Eximia, © SPRŮHPILZ, Plodnice měkká, buspeninná, stejnorodá, rowno- wážná, příobraubená, na wrchbu toliko wýtrusonosná, hladká, lesklá, wezpod huňatá čili swraskalá, Rauško stálé, pupenci twrdými, čnějícími přikryté, pak že- bernatořasnaté nebo čeřité. | Wýtrusy dříwe w trubkách wice méně nepatrných, pak zpružně wycházejících, 1942 U. obeená. E. Auricula ludae Fries. Krombh. 1. 5, /f. 50. Tremella Auricula Iudae Lin. Peziza auricularia Lin. Bolí. £. 101. Přítrsnatá, sedawá, 2—3“ široká, dost tenká, poddutá, zprohybaná , tmawě hnědá, čeraawá, obak žilnatoswraskalá, wezpod příhuňatá, z hnědozelena popelawá; podstata dost tenká, poněkud chruplawě bu- speninná. — Na starých kmenech bezowých, řídko ji- ných; w jeseni a zimě. Hauba ta bezchutná, za čerstwa zápach slabý, obzwlášíní ale wydáwající, jindá w hojictwf se potřebowala. Mají ji za podezřelau. U. žláznatá. E. glandulosa | Fairs, Tremella atra Fl. dan. t. 884. T. arborea Huds. Hoff. crypt. |. t. 8. f. 1. T. glaudulosa Bull. ©. 420. /. 1. Welikostí a twarem welmi proměnná ; mladá okrauhlá, přitlačená, řasnatá, skwrnowitá, pak široce rozlitá na 2—3“, oduřalá, řeřa- batá, usušená blánku černau dělající; barwy dříwe bě- lawě siwé , brzo černající, pupenci ostrými trpíčko- waná, wezpod popelawá, příplsťnatá. — Na pařezích a wětwích po celém swětě nejobecnější, w jeseni,zimě a d, OBKLEJKA. © NAEMATELIA. SCHLEIMDECKLING, Plodnice huspeninná, wšude plodonosná, lysá, za- wirající jádro dužnaté, celistwé, jinorodé. Pupence ni- žádné. Wýtrusy roztraušené, pak wynořené, w trubkách neobsažené. O. obecná. N. eacephala Fries. Tremella encephala IFilld. bot, mag. |. t. 4. f. (4. Ojedinělá nebo trsnatá, přísedawá, poduškowitá, 4—6"" široká a tlustá, řasnato- swraskalá, bledě masowá, pak hnědnaucí, s jádrem weli- kým, twrdým, bílým, dole jakoby třeň majícím. — Na wětwích borowých a jedlowých, opadalých 3 též w Ame“ rice. W jeseni až do jara. KRoPILKA. DACRYMYCES. ROPFENPILZ. Plodnice dužnatohuspeninná, stejnorodá, wšude plodonosná, lysá, pak rozplýwající se. Pupence žádné. Podstata klkatá klky wzestupujícími, mezi nimiž wý- trusy roztraušené. K. obecná. D. stillatus Nees /- 90. Tremella deli- guescens Bull. r. 455. /. 3. Společná, někdy sléwající se, naddutá, pak řasnatá, žlutá nebo ryzí, suchá pomaran- čowá, I—1" široká. — Na dříwí obzwláště borowém, též w Asii a Americe obecná, maoholetá, obzwláště w jaře. © 1943 sr PouLAzeNKA, © AGYRIUM. | GLATTPILZ. Plodnice celistwá, stejnorodá, woskowitá, wlbká, hu- speninná, wrostlosedawá, kulowalá, hladká, wšude lysá a plodonosná, na powrchu we wýtrusy se rozsýpající. Podstata klkatá, bez pupencůw. P. ryšawá. A, rutum Fries. Stetis rufa Pers, obs. 2. 7. 6, /. 6. Hromadná, tečkowitá, kulowatá, celistwá, za wlhka masowá, za sucha ryšawě hnědá, — Na dříwí starém, obzwláště borowém, nejobecnější, PRcHLATKA. | HYMENELLA. © HÁUTLING, Plodnice s rauškem zmatené, přirostlé, wyrownané, hladké, nejtenší, určené, za wlbka měkké, příhuspenin- né, za sucha kožowité. Wýtrusy ponořené. P. obecná. H. vulgaris Fries. "Twaru rozdílného, obyčejně kožowitého, pořídku eliptičného, často splýwající- ho a tudy neprawidelného, 1—-3"" dlaubá, hladká, bělawě bledá, za sucha nahnědlá, kolem přirostlá a černá. — Na lodyhách chebdowých, kopřiwowých a j., takže jí celé strakaté jsau, Řád 256. TWRDOHAUBY. PYRENOMYCETES. Podhaubí niťnaté, též klkaté nebo wláknaté, někdy zrnatostrupowité anebo skwrně podobné, často nepatr- né, Plodnice sestáwá z okrowky jedné nebo mnohé, dříwe zawřené, pak na čechalce určeně (děrau, štěrbi- nau a d) pukající; často několik jich obklíčeno pod- wržkem společným. Každá obsahuje balatičku měkkau, uzráním wywětráwající nebo rozplýwající se, w níž wý- trusy buď ponořené w slizi, buď we wřeckách trubkowi- tých, s násadkami promíchané, Podhaubí buď stálé, někdy welmi rozšířené, buď pomíjiwé, Plodnice suchá, obyčejně tuhá, pořídku měkká nebo tenkoblaná, rů- znobarwá, nejčastěji ale černá. Podwržek, kdežto se nalézá, roz- ličný, twaru rozlitého ano i kejowitý, hned wšude, hned toliko na některých místech opatřený plody sedawými nebo ponořenými. Bala- tička obyčejně huspeninowatá, bezbarewná nebo barewná, Wýtrusy po 4—8 w obzwláštních wřeckách zawřené anebo —w. nenrčitém wmnožstwí do podstaty jádrowé nastluné, věší Nyní znají asi 900 rodůw (w 25—32 a wíce pokoleních). Na pewné zemi, pokud rostliny sahají, jsau wšude rozšířeny, u sotwa 1914 jest ještě jaký řád, jehožby rody tak wšeobecně byly rozšířeny, ne- boť netoliko na hynaucích a opadalých částkách rostlinowých, ano= brž i ačkoli řídčeji na holé zemí, na hmyzech a jejich panpatech umrlých bújejí. Nejmenší jich díl má znamenitau welikost a toliko podwržkem opatřené dospíwají welikosti jednoho nebo několika pal- cůw ; ostatní wšecky. jsau drobné a mnohé pauhým okem nepatrné. Ačkoli jejich znaky jsau tak rázné, nicméně některými pokoleními přibližují se netoliko ku předešlému řádu, anobrž ik lišejníkům wel- mi. © wlastnostech jejich a chemických prwcích, též o užitku niče- ho newíme, Rozdělují se na čtwero podřadí : , 1) RÁŽOWKOWITÉ. Okrowka dokonale zawře- ná, na čechalce pukající ústím malým děrowitým anebo štěrbinowitým, řídko polowičná, ještě řídčeji žádná. Ba- latička zawírá patrná wřecka, w nichž wýtrusy prawi- delně jsau uložené se wřecky prázdnými, neníli plodni- ce zapuštěná w podwržek, 2) SIWILOSEMENKOWITÉ. Okrowka zawřená, na čechalce malým ústím prowrtaná, řídko žádná. Balatič. ka bez patrných wřecek, složená z. látky wýtrusowé, stejnorodější, rozplýwawé, w míšku nebo sklípku za- wřené, ě : 3) SOCEJWFNIKO WITTE. Okrowka potom štěrbinau, latami a d, pukající a ohalující jádro terčowité. Balatič- ka zawirá wřecka patrná, wýtrusonosná, s prázdnými promíchaná. záka 4) BEZDERCOWITE. Okrowka zawřená, často to- liko dělající příkrow anebo rozlitý strup, konečně pu- kající. Balatičky bez wřecek, toliko wýtrusy obsahující. Podřadí 1. RÁŽOWKOWITÉ. SPHAERIACEL RážowkKaA. SPHAERIA. | SPHÁRIE. Okrowka' zakulatělá, dokonale zawřená, oddělená nebo společným podwržkem spojená, každá na čechalce opatřená ústím. Balatička měkká, huspeninná, trubko- witá nebo kejowitá, konečně wysychající nebo rozplý- wající se, z ústí se wyllačující a prázdnau okrowku zů- stawující. 1. Složené. Plodnice přírozcházející se, w obwodu pod- wržku ozpostawené, s ústím stejným, krku zbaweným. RS čerwená. S, militaris Ehrh. Pers. obs. 2. £ 2. [ 1945 8. Díct. sc. nat. atl. |. €. 50. /. 1, Počátk. ob. 29. wýk. 1813. Dužnatá, pomarančowá, ojedinělá nebo trsnatá, 24 dlauhá : podwržek iřeňowitý, dole stejný, bledší, tuhý, nahoře dolů tenčejicí, někdy na několik částek rozdě“ lený, kejowitý, bradawičnatý. — Na paupatech hmyzích wždycky bujeje w lesech mezi mechem, korami a d. R. prstnatá. S. digitata EArh. Pers. obs. £. 2. f- I— 6. Fl, dan. £. 1306. Nees /.- 301. Dolení díl podwržku (třeňowitý) *2—1“ wysoký, tlustý, lysý, prstowitě roz- dělený na mnoho kejůw 1£— 1“ dlauhých, oblých, plodných, s konci krátkými, homolowitými, nahými, u wnilř dužnatokorkowitý, bílý, wně zmládí jakož i wět- we bílý, brzo černohnědawý. — Na starém dříwí pod šírým nebem. R. mnohotwará. S. polymorpha Pers. obs. 2, 4, 2. £. 2, A4, 5. Nees f. 301. S. digitata FV. dan. £. 900. So- werb. £. 69, Podobá se předešlé, jest ale we wšech dí- lech wětší s wětwemi čili paličkami na prst skoro tlu- stými, tupými, skoro docela plody posázenými, u wnitř přídužnatými, bílými, na průřezu délném paprskowitě nebo wějířowitě čárkowaně se wyskytující. — Na paře- zích a dřewech starých. R. parožnatá. S. hypoxylon EArh. Sowerb. 1, 55. Clavaria hypoxylon Lén. Bull. £. 180. C. hirta Batsch el. 1.. 160.. Hromadná; podwržek přímý nebo wzstaupawý, '/—2'/2“ wysoký, šídlowitý anebo wzhůru smačknutý, rozšířený a neprawidelně wětewnatý, útle na dél swraskalý, dole černohnědý a huňatoplsťnatý, nahoře dříwe bíle poprášený nebo raději okornatělý: podstaty tuhé, korkowité, u prostřed nesaucí plodnice zapuštěné, černé a jejich ústími zdrasnatělé. — Na starých kme- nech we wšech skoro země dílech, Mladá w jeseni, stará obyčejně celá černá w jaře. Podhaubí její sestáwá z nitf tmawč hnědých, 1/5—1““ širokých, mnohonásobně © síťowitě se spojujících, široko daleko pod korau se wlekaucích, jižto jindá měli za obzwláštní rostlinu a Rhizomorpha subcorticalis Pers, jmenowali, R. saustřední. S. concentrica Bol/. 1. 180, Počátk. ob. 29. wýk, 1809, 1916, Sphaeria fraxinea Sowerb. £ 160. Lycoperdon atrum Schá/f. 4. 329.. Kulowatá nebo polokulowatočihowitá, wždycky ale neprawidelná a ne- rowná, hnědočerná, až i černá, zwící ořechu wlaského až i jablka, oděná korau twrdau, padawau, obsahující nesčíslné množstwí plodnic ztěsnaných, u wnitř naplně- ná wrstwami saustředními z pauzder sklípkowitých slo- 1916 „ ženými. — Na pařezích listnatých stromůw „po celém skoro koa R. jahodowitá. S. fragiformis Pers syn. |. f. 1—2. Nees f. 309. Lycoperdon variolosum Lón. SoWePP. TI. Zwící hrachu nebo léskowce, společná, prawidelná, ku» lowatá, zmládí špinawě žlutawá, hladká, dospělá minio- worezawá, pak rezawočernavwá, kruchá, u wnitř leskle černá; plodnice w obwodu ponořená, wejcowitá, ústíč- kami čnějící a“ tudy bradawičkowaná, —= Na kůře bu- kowé, řídko březowé nebo jiné, 2. Složené. Plodnice kolmo ponořená, podorěká při- krytá, w brdlo ztenčená. R. osmahlá, S. deusta Hoff. crypt. 1. t. V. fe 2 Nees J* 316. S. maxima Bolí. £. 481. Sowerb. t. 338. S. versi- pellis Todďe meckl. f. 129. Rozlitá; mladší dužnatá, bělawě popelawá, pak. twrdší, nahá, nahnědle černá, potom Oosmahlá, nejkrušší, černá, 1—3“ široká, wykrajowaná ; plodnice weliká, roztraušená, wynořující se, blízko powr- chu umístěná, krku krátkého s ústím čnějícím. — Na pa- řezích starých, trauchnějících, obzwláště bukowých. R. bublinatá. S. bullata Ehrh. Hoff. erypt. 1. 4. %. £f* 3: Pers. te. t. 3. [. 6. Počátk. ob. 29. wmýk. 1818, a, b. Hromadná, obmezená, různolwará, 2—4"“ široká, ma- ličko naddutá, wejčitá nebo ledwinitá, černá, u- wnitř bělostná, ústíčkatní bradawičnatá. — Na wětwích wrby bílé, lísky a j. 9. Složené. Plodnice dostředující, w kruhy rozpostawe- né, podwržkem wšude obklíčené pupenčitým, w krk ztenčené. W kůry ponořené, S. sněžná. S. nivea Hoff. cryp. | £. 6. / 5. Sowerb. t. 219. Lichen rosaceus Fď. dan. t. 825. /. |. Podwržek dwojnásobný: wněšný okrauhlý , štítowitý, „polomičný, -"wnitřní homolowitý, ztuha we wněšný wražený a společ- nau pokožkau přikrytý, bílý, s čechalkau uťatau, mauč- natě bílau, na níž wycházejí ústíčka (4—10) drobná, hladká ; plodnice ponořené, kulowaté, krků nejtenších, černých. — Na rozdílných korách, obzvwláště topolo- wých, skoro po celém swětě. R. borowá. S. Pini Fries. Schmidt myc. 2. f- 13. Počátk. ob. 29. úýk 1824. Pěkná s pupenečky okrau- jimi, wy táwajícími, naddutými, tu a onde splýwajícími, přikr | pokožkau bělohnědau nepostředečně přechá- zející u wnitřní kůru, do níž ponořené plodnice pře- 1911 drobné, přemnohé, podwržkem nárusým přikryté, ústič- ky. zakulatělými, tupými, hladkými. čnějící na. terči plochém s krky k sobě skloněnými. — Na kůře boro- wé obecná po celý rok. ha 4. Přísložené. © Plodnice wodorowné, bezhrdlé, na pod- wržku nahém umístěné, dříwe ale matičkau (částkau rostliny, na níž rostau) přikryté. R. ruměnná. S. činnabarina Frčes. Tode meckl. 2. J. 68. 8. fragiformis Sowerb. /. 256. Trsnatáz plodnice mladá přepěkně rumělkowá, pak blednaucí a hnědnau« cí, kulowatá, swraskalá, s ústíčky pupencowatými. — Na wětwích stromůw listnatých obecná po- Ewropě a Americe. R. čerwcowá. S. coecinea Perse če. 6. 12. (. 2. 8. Mori Sowerb. /. 255. Trsnatás podwržek rozdílný, ná- žlutawý; plodnice wejcowitá, hladká, stkwěle čerwená s ústíčky pupencowitými. — Na kůře stromůw listnatých a jedlowých nejobecnější po Ewropě, Kamčatce a A- L m erice sewerné R. meruzalkowá. S. Ribis Tode meckl. 2. f. 103, Trsy příokranhlé, úkosně wypukující, 1—2" širokés pod. wržek celistvý, dolení “žlutawý, hoření čerwenawý; plodnice zakulatělé, s ústím pupencowitým, dříwe na- chowé, pák nahnědlé, látkau woskowitau naplněné bílau nebo černohnědau. — Na wětwích meruzalky obecné. W zimě a jaře. b, Jednoduché. Plodnice dwojkorá na powrchu rozli- tém buňatém, čili na maličce docela powrchni, prostá, dříve plachetkau zastřená, "7A. pomarančowá. S. aurantia Pers. ic. 2. 4. 11, /. 4; B, Nees [36% Schánádt myc. 2. 1.1, f. 11. Podwržek neprawidelně rozlitý, složený, z plstí úlíčké, dříwe ju- lowé, bledě pomarančowé, pak rezawé; plodnice společ- né, drobné, zakulatělé, měkké, hladké, pupenečnaté, po- marančowě čerwené, s ústím tupým swětlejším. — Na dříwí trauchnějícím a bubách korkowitých, hnijících. 6. Jednoduché, Plodnice ponořené, často wypuknjící, s ústím znamenitě rozšířeným, naplněné rosolem míjiwým, R zejkowaná, S. erenata Pers. syn. bs |. (45. Nees JF 350. Schmidt mye. 2. 1. |. f. 9.. Pěkná, roztraušená ; plodnice wzhůru zponenáhla tenčející, pak náhle ší- řející w ústí jako tělo jejich široké, naddulé, smačknu« Asen p ke ha 1918 té, přízejkowané, černé. — Na wětwich trnkowých, ja- worowých, swídowých a j. R. chrlící. S. Bombarda Batsch el. t.1, /- 181. Nees J. 357. Wětši, swazčená, dřenitá, za wlbka swraskalaun- ká, bezleská, černawá; plodnice tlustaunké, nikdá ne- splaskující, ostře pupenečnaté, wywrhnuwše huspeninu zbělalau, zprašnatělau, duté. — Na pařezech trauchbnějí- cích, též w Americe. W zimě a jaře. 7. Jednoduché. Plodnice wrostlé w pokožce matičkowé, plachetky zbawené, dlauho huspeninau naplněné zů- stáwající. R. wemenowitá. S. uberiformis Fries. Společná, wy- pukující; plodnice prodlaužené, břichaté, obak ztenče- né, černé, ( dlauhé, dolejškem třeňowitým w kůře wáznaucí, tuhé, nejhladší, lesklaunké, ztenčené w. ústíč= ko weliké, pupencowité. — Na wětwích zhynulých me- ruzalky černé, R. černozelend. S atrovirens Schmidt myc. H. 2. t 4. /. 2. Počátk. ob. 30. wýk. 1836, Dříwe docela ponoře- ná, přeměkká, slizí jasně sazowau oduřalá, pak zponená- hla se wywyšující, wně a u wnitř ze zelena černá; plod- nice přípohraužené, kulowaté a wejcowité wypauštějí pak wlákna jakoby rozwiliny, jednoduchá, tenká, zelena- wá; konečně čechalka swraskalá, plstí bělawau často powlečená, a rozmanitě roztrbaná. — Na wětwičkách, řapících, listech jmelu obecného. „ HRBoLATKA, © DoTnIDEA. © KNOPFPOLSTERLING. Sklípky (mnohé neb ojedinělé) zawřené w podwržku, zakulatělé, jádrem woskowým naplněné, pak jednodu- chým ústím se otwírající, bez wlastní plodnice. Wřecka přímá, upewněná, příkejowitá, promíchaná s násadkami, "skoro stálá. Wýtrusy jednoduché. : H. morušowitá. D. moriformis Fries. D. gibberulosa Fries. obs. 2. 4. 5. f. 5. Arthonia moriformis Ach. Spo- lečná, do powrchu wrostlá, hrbolatá, černá, u wnitř na“ hnědlá, nepatrně sklípečnatá, — Na dříwí plotním. H. meruzalkowá. D. Ribesia Fries. Sphaeria Ribesia Pers. Nees f. 312. Na příč pod pokožkau pukající, zaokrauhlá, obyčejně eliptičná, zpleštilá a žlábkowitá, „dříwe nahnědlá, měkkaunká, brzo pak wně a u wnitř černá, hned hladká, hned ústíčky malíčkými pod T 1949 čočkau zrnkowaná, se sklípky nejmenšími, bílými ob- wodními. — Na wětwích mrtwých meruzalky čerwené. H. čerwená. D. rubra Fries. Sphaeria hyetopsilus Nees iu act. leop. 9 4. 6, f. 21. Xyloma rubrum Pers. Podlistní, okrauhlá, čerwená, pak ryšawě hnědá, se sklípky nejdrobnějšími, skoro mnohořadými, čerwena- wými a ústíčky skoro ponořenými. -—— Wezpod na listech šwestkowých. “ 4 Podřadí ?. SIWILOSEMENKOWITÉ, © CYTISPOREI, SWILOSEMENKA, © ÚYTISPORA. © RANKENSPORLING, Sklípky beztwaré, blanowité, tenké, do pahrbku drobečnatého (kůry) ponořené, okolo slaupku prostřed- ního dokola rozpostawené, přísrostlé, na konci spoje- né, hrdlem terč pronikající, odkud ústíčko ojedinělé, Huspenina wýtrusnatá ze wřecek odlaučených ústíčkem společným se wychrluje we způsob rozwilin tuhnaucí. S. ryzá. © C. chrysosperma | Fries. © Naemaspora chrysosperma Pers. obs. 1. /. 5. /. 8. Hypoxylon cirrha= tum Bull. 1. 487. /. 4. Sphaeria cirrhata Sowerb. 1. 136. Okrowka okrauhlá, homolowitá, zpodinau w kůře wnitř- ní přirostlá, nawrchu příkrytá pokožkau, která pukši obnažuje zawřený dy oz z popelawa hnědozelený, poprášený, za wlhka černawý, nawrchu wypauštějící terč černawý, opatřený u prostřed ústím, z něhož se wytlačuje huspenina w rozwiliny tubnaucí. — Na kůře topolowé, po celý rok, HLENOSEMENKA, © SPHAZRONAEMA. © KUGELSCHLEIMLING, Plodnice okrauhlá, kolmo prodlaužená, drobečnatá, děrau jednoduchau se otwirající, © zawírající wýtrusy w míšku nejtenším sliznatém, nejmenší, pak wypukující, a potom w kuličku rozsýpawau ztwrdlé, H, šídlowvitd« S. subulatum Kris. Sphaeria subulata Tode meck, 2. f. MN. Neese f. 345, Roztraušenáz plodni- ce homolowitošídlowítá, ostrá, tuhá, hladaunká, skoro proswítawá, pak robowá, potom obzwláště dole nahně= dlá, u wnitě s kuličkau wejcowilau, slálau, prozračitam. — Na řasách utwrdlých bedel rozdílných. dose v hd P C šk d 1950 Podřadí 3. SOČEWNÍKOWITÉ. © PHACIDIACEI, SwRAŠTĚLKA,. RHYÝTISMA. © RUNZELSCHORF, Okrowka jednoduchá, přípolowičná, dříwe zawře- ná, pak pukající štěrbinami kříwolakými nebo příčnými na kusy, od balatičky oddělené. © Balatička složená,, mnohopauzdrá. | Wřecka přímá, příkejowitá, naplněná wýtrusy jednořadými, s násadkami promíchanými. 8. orbowá. R. salicčinum Fries. Xyloma salicinum Pers. dispe te 2. fi 4. Nees ff. 20. Na. obojím powrchu listůw jiwy, wezpod ale toliko co skwrna plochá, na líci ale tlustá, hrbolečnatá, přílesklá, šupinatě pukající, žlutawě slámowá, u wnitř bílá. S. jaworowá. R. acerinum /otes, Xyloma acerinum Pers. Nees f. 21. Na líci listůw jaworowých co skwrna neprawidelná, stíkawá , swraskalá, pysky. zprohyba- nými pukajícís na wrchu bledá, S. pozbádaná. R. punctatum Frřes. Xyloma puneta- tum Pers. Decandď. mem. mus. 3. €. 3. f. 6.. Wrostlá, směstnaná, rohatopříokrauhlá, swraskalá, leskločerná, na kusy pukající, u wnitř hnědočerná. — Na listech kle- nowých. SoČEWNÍK. PRACIDIUM, | KLAPPENSCHORF. Okrowka sedawá, zaokrauhlá, jednoduchá, (t. z jednorodé látky sestáwající), dříwe zawřená, pak puka- -jící ode středu proti obwodu na mnoho dříp oddě- lených od jádra štítowitého, skoro stálého, Wřecka při- má, naplněná wýtrusy jednořadými s násadkami promi- chanými. S. borowý. P. Pini Schmidt myc. t. 2. f. 11. Xyloma Pini 4/b. Schwetn. nisk. t. 5. (8. HRysterium valvatum Nees /-399. Wypukující, roztraušený, přirostlý, 1—2"" široký, štítowitý, někdy beztwarý, zpleštilý, lysý, dřiwe lesklý, pak bezleský, černý; dřípy podwržkowé tupé; jádro na powrchu dýmowé, pod nímiž wrstwa dužnatá, bílá -$, vwěnčený. P. coronatum Frčes. Dittm. £. 63.. Diet. se. nat. atls 1. 6 50. /- 5. Počátk. ob. 30. wýk. 1850. Selerotium guercinum FV. dan. “. 1380. Xyloma pezizoides Pers. če. €. 10. f. |« Společný, wrostlý, okrauhlý, zple- štílopolokulowatý, černawý, někdy po 2—3 stíkawý, 4" široký nebo širší, pukající na několik dříp ostrých, » jádro na wrcbu nárusé. — Na listech opadalých dubo+ o wých, kaštanowých, bukowých, habrowých, olšowých a j+5 též i w Americe. PokLoPKA,. © EusrTEGIA, © DECKELSCHORF. Okrowky okrauhlé, sedavé, číšowité, otewřené, pod krajem. prostým obřiznuté a wíčkem naddutým pak padajícím se otwírající. Balatička ze wřecek přímých, promichaných s násadkami, dříwe woskem naplněných, pak wyprázdněných. Wýtrusy kulowaté, jednoduché. © -P různobarwá. E. discolor: Pries. Stegia discolor Fries obs. 2, t. 8. f. 2" Dolení díl plodnice přiblano< witý, černý; wíčko nadduté, zlehka bradawičnaté, pak - naryšawěle hnědé; u waitř bílá. — Na prknech bo. rowých. : Kraruška, © Lopurum, © MUSCHELSCHORF, Okrowky kolmostojné, smačknuté, příblanowité, za« wřené, štěrbinau délnau pukající. Balatička ze wřecek přímých, s násadkami promíchaných, obsahujících wý- trusy jednoduché, drobné, brzo w prach se rozsýpajíci a wyprazdňující, K. obecná. L, mytilinum Frés. Hysterium mylilinum Pers. „Nees f. 301. Že strupu široko rozlitého, neurče- ného, černého wynikají plodnice jakoby na nožce pos nořené, wzhůru šířející, napříč čárkowané, leskločer“ né. — Na kůře, na dříwí a jehlách borowých. "Šrěnnivě, © HYSTERIUM. © ŘITZENSCHORF, Okrowka sedawá, wejčitá nebo prodlaužená, je“ dnoduchá, pukající štěrbinau délnau, dřiwe zawřená, pak příotewřená, s balatičkau čárkowilau, přístálau. © Wřecka zla naplněná wýtrusv jednořadými, obyčejně s násad- ami promíchaná, S. blechowá. W. pulicare Pers. Nees fe 302, Roz* | traušená nebo společná, powrchní, eliptičná nebo pos - dlaublá, po dél čárkowaná, černá: pyskůw tupých, ter= če čárkowitého. — Na dříví a korách dubowých, olšo« -wých, březowých a js přehojná, zimy nejsnášenliwější, protože na Kamčatce roste na straně břez proti wětru nejstudenějšímu obrácené, kdežto ani lišejníky nerostau. S, rákosowá. H. arundinaceum ScÁrad. journ. 2 W (8. /. 3.. Roztraušená, wrostlá, waječná, n 17 dlau. “ 1951 a : k o al há, z hnědoryšawa černá, w obwodu nahnědlá, zplešti. Já, swraskalaunká, bezleská, pak štěrbinau délnau ote- wřená. — Na stéblech rákosowých. HwEzDošTĚRB, | ACTIDIUM. © STERNDECKLING, Okrowka sedawá, kulowatá, přízawřilá, u wnilř na- ditá, ode středu ku kraji štěrbinami žlábkowitými puka- jící. Wřecka přímá, nejtenší, wálcowilá, stálá, s wýtrusy jednoduchými, kulowatými. : AH. hranatý. A. hysteroides Fries. Společný, tečko- witý, černý, hladký, dříwe okrauhlý, pak 4 — Ghraný, hwězdowitě pramenatý. — Na dříwí jedlowém olaupaném w zimě a na jaře. BaxčirTkKA, © ExciPULa, © BECHERSCHORF. Okrowky wrostlé, příwypukující, sedawé, nahé, baňkowité, wrostlé, přízawřené, pak otewřené ústím 0- krauhlým, nejcelejším, s terčem skrowným, měkkým, přírozplýwawým. B. malinikowá. E. Rubi Fries. Wrostlá, wypukující ; okrowka přírohowitá, hladká, ploskaunká, černá, pak na terči otewřeném bledá. — Na wětwích malinníka obecné- ho a j. Podřadí 4. BEZDĚRCOWITÉ. XYLOMACEÍ. OBAUTLEC. LEPTOSTROMA. © DŮNNSCHEIBLING. Okrowka owrostlá, polowičná, hladká, rozlitá, skwrnatá, u prostřed připupečnatá, wýtrusy přikrýwa- jící, bez ústí, pak dole obřiznutá čili celá od matičky se odlupující. O. ostřicowý. L. caricinum Fries obs. 2. t. 1. /. 4. Příokrauhlý, pestejný, tenký, bezleský, celý odlupují. ci se, skwrnu hnědau předstawující, sotwa 1" dlau- hau. — Na listech ostřicowých, suchopeřowých a j. w * "Sem ještě počítají rozdílné fupky (Depazea), zmazy (Ecto- : Tau wlákénka (Asteroma) a pahrbečky (Xyloma), jež dosawad a.. ezše s plodem pokládají za chorobné wýrostky listowě, ; | Řád, 251. jas O BŘICHATKY. GASTEROMYCETES. Podhaubí klkaté, wláknaté (kořenowité), blanowité, * hlízowité anebo (pořídku) maukowité, někdy nepatrné. Plodnice we měšci t, j. okrowce dříwe zawřená, poz- ději rozdílně se otwirající, obyčejně kulowatá, buď u wnitř wýtrusy nepostředečně zawirá holé nebo w ob- zwláštních míšcích t. j. wřeckách obsažené, buď na owrchu swém wýtrusonosná, jsauci blawowitá nebo klobaukowitá a prodlauženinau swau t. j. třeněm pode- přená. Wýtrusy nahé, (nikoli we wřeckách trubkowitých zawřené), hned samy pro sebe wřecka naplňující anebo © mezi nimi klkowitými t. j. w kosmatíčku roztraušené. © Podhbaubí stálé neb míjiwé, Okrowka dříwe měkká a naplněná látkau měkkau, anobrž tekutau, později tuhnaucí a swého ústrojí určeného nabýwající, takže pak podstaty dužnaté, blanowité, usnowi= té, rohowité, anobrž i dřewnaté, barwy rozmanité, často stěn dwoj- násobných, řídko neotwírajících se, Wýtrusy z kapaniny lůžkowé prostě poodstáwající nebo na koncech kejowitých klkowitého kosma- tíčka po 4—6 pomocí nožiček připewněné, uzráním dělající látku drobníčce prachowitau. Do tolio řádu náleží asi 500 rodůw (w 88 pokoleních) jako pře= dešlé dwoje po celé zemí rozlosowaných, pokud toliko rostliny wydr= Žetí mohau. Powstáwají na rostlinách žiwých a mrtwých, jákož i na ostatcích Žiwočíšných; rostau také na zemi, anobrž některé w hí u wětší menší blaubky. Některé jích mají lůžko znamenité welikosti, jiné malíčké, okem ozbrojeným patrné. Ačkoli zawřeným lůžkelu jsau wyznačeny, nicméně we mnohých případcích kloní se k hu- bám wlastním a twrdohubám, takže nesnadno býwá, náležitě je ob- meziti. i Málokteré jsau chemičně wyzpytowány, a ty w tom obledu po- dobají se bubám wlastním. © Mnohé jich jsan jedomé a některé ná- > ležejí k pamlskám welmi bledaným a drahým; též i jedowaté nechy= bují. Některé na kořenech rostancí jsau rostlinám zhaubné. W lé- kařstwí u nás welmi skrowně se potřebují, Rozdělují se na sedmero podřadí: 1 TŘENITÉ. Okrowka ze dwau wrstew složená, měšcowítá čili blanowitá, dříwe celau houbu zastírající a pak rozdílně pukající a wypauštějící plodnici klobau» kowitau, třeněm podepřenau nebo hlawowitau, ha powts -chu nesaucí wýtrusy se slizí dolů kapající, 2) SLIZOSEMENNÉ. Okrowka ?2násobná, pak pu. kající; plodnice rozdělená na mnoho wětwí, někdy síťos witě dohromady spojených, obsahující huspeninu a lát. ku wlhkomaučnatau, wýtrusonosnau, která, an plodnice wzroslá, se rozplýwá a wylíkás ří bo I : , 1954 , 3) HALENOWÝYÝTRUSNÉ. Podhaubí žádná. Okrow- ka kulowatá nepukající; plodnice kulowatá z plachetky newyrostající a naplněná wýtrusy w obzwláštních wřec- kách zawřenými. 4) NIŤOJPÝTRUSNÉ, Okrowka jednoduchá nebo dwojnásobná, kožowitá, dužnatá nebo korkowitá, uzrá- ním obyčejně pukající a wýtrusy jako drobníčký prach wypauštějící. Wýtrusy nahé, skoro wždycky mezi kos- matičkem roztraušené, 5) JFLAKNOKOŽNÉ. Okrowka hustěji nebo. říd čeji setkaná ze klkůw, řídko z blány stejně složená. Wytrusy bez wlastního kosmatíčka, anobrž pod teřichem nahromaděné nebo směstnané u wrstwu obwodní nebo terčowitau. 6) NITROWÝTRUSNÉ. Okrowka dužnatá s plod. nicí pewnau „wýlrusonosnau slitá a jakoby jeho kůru dělající.. Wýtrusy předrobné, často nepatrné, pod ko- rau rozložené, konečně někdy na powrch wywětráwající bez kosmatička. 1) OBIJVÝTRUSNÉ, Okrowka zawřená, po slohu bu- blinatosklípečnatá, blanowitá, častěji ale rohowitá nebo dřewnatá, obyčejně stálá, naplněná látkau měkkau, oby- čejně huspeninau nerozplýwající se. Wýtrusy do té látky ponořené, nahé anebo w obzwláštních wřeckách zawřené. Kosmatíčko žádné, Podřadí 1. TŘENITÉ. STIPEATI. JELENKA. PHALLUS. © EiCHELPILZ. Okrowka zakulatělá, ze dwojnásobné blány. sau- * středné složená, wrstwau huspepinnau rozťažená, pak la- Jokami pukající, stálá. Plodnice klobaukowitá, na třeni se wymršťující, celá wně powlečená slizí wýlrusonos- nau, pak i s wýtrusy kapající. J. obecná. P. impudicus Lm. Fl. dam. 1. 115. Schájf. L. 196—198. — Góftsch. t. 1—5. Bull. 182. Bolr. 1. 92. Nees f. 259. Kromůh. 1. 18. /. 10—25. Jelenka, hadow- ka. Okrowka wejcowitá, zwící wejce -slepičiho, bílá, do- ! le s třásněmi kořenowitými, silnými (od podhaubí po- chodícími) opatřená, dříwe docela zawřená, pak (někdy třásknauc) na čechalce pukající, načež pak plodnice smr- + „B ži. nenepodobná, 4— 6“ wysoká přerychle wzrostá ; třeň jeho sklípkowanojamatý, bílý, dutý, na palec tlu- stý, blawa homolowitá, 1“ wysoká, od třeně oddělená, sítěnoswraskalá, na čechalce ústím naduřalým prowrta- ná a powlečená slizí hnědozelenau, wýtrusnatau, ježto o skapawši zůstawuje hlawu bílau. — Na zemi w lesech stinných, obzwlaště po bauřkách w létě.: šbočý jiná Hauba ta twarem welmi znamenitá, zmládí nic newoní, začaw= ši ale wylučowati sliz, wydáwá puch mrchau náramný, Jindé měli ji za lék proti dnám a j.; též se domníwali, že zwířatům působí po- metání, Krombholz ale zkušením dokázal, že ani člowěku ani do- bytku neškodí. - J. zwonatá. P, campanulatus Bísch. © Počátk. ob. 28. - wýk. N153. /. 3354, Dictyophora campanulata Léves/lé. | Podobá se předešlé, liší se ale klobaukem polokulowa- tým, důlkowaným a hláwně oponkau (hořejším dílem okrowky) homolowitau, obšírnau, dolůw wisící, síťowi- tau. — NaŽáwě. Dříwe zapáchá pustorylem čili jasmínem českým, pak pížmem, konečně nesnesitelně smrdí, © J. košilatá. P. indusiatus. Wenten, Diet. see mat, atl. 1. 2. 49. /. 1. Počátk. ob, 28, wýk. W152, Předešlé welmi podobná, liší se záwojem skoro wálcowitým, wel- 1 brubookým. — W Guianě a sewerné Americe te- ejší. tie Co do zápachu má se jako předešlá. J. čertowá, V. Daemon, Raumph 11... 56, (1. Zwý- ší 3 — 32; blawa prowrtaná, wejcowitá, prostá, síťkowaná, šedopomarančowá: okrowka špinawě pope- lawá; třeů měkký, kruchý, bílý, dwakrát delší nežli oponka obšírná, drobně okatá, — W Indii wýchodaí w lesech a zahradách za času deštiwého. Nejsmradlawější: puchem bolení hlawy wzbuzuje, RozrřrTILEC, LYSURUS. | FIRNISSBUFF. Okrowka sedawá, kulowatá, dříwe zawirající plod- nici we slizi, potom pukající a wypauštějící plodnici třeněm podepřenau, od hora až dolů rozštípnutau na - dříp 5 stejných, prostých, celých, wně powlečených slizí wýtrusonosnau, : R. půchnaucí. L. Mokusin Fyies. Phallus Mokusin Lin. Mokusin Cíboť tn n. comm. petrop. (9. © 5. Smradla- wý; okrowka bělawá; třeň 3—4““ wysoký, 5=—06"4 sustý, masowý, proti konci tmawější; dřípy, na něž hlawa roz- dělená, stejné, oblaunké, zakoačilé, sylě čerwenéj na 1956, začátku mezery jejich naplněny šťawau klejowatau, ze« lenawau, ježto potom je powléká na způsob pokostu, — W rozdílných krajinách čínských na místech stinných, wlhkých, z kořenů morušowých zrostá, obzwláště po bauřce. | Náramně smrdí. Čínowé ale popel z něho potřebují k hojení zlých wředůw | Též jej jedí, ačkoli jiní jej mají za jed nejprudší, Podřadí 2. SLIZOJFÝTRUSNÉ. PALEGMOSPERMI, TROJLAUKOTKA. © LATERNEA. | LATERNENPILZ. Plodnice ze 3 wětwí jednoduchých, přímých, na konci srostlých, oblaukowitých. T. čerwená. L. colamnata. Clathrus columnatus Bose, tn Berl. Mag. 5. £. 5. f. 5. Nees f. 261. Krombh. t. 6. /, 2. Počátk. ob, 30. wýk. 1854, Podluhowatá, ze 4 wětwí přímých, na konci srostlých, čtyrhraných složená a plachetkau břichatau, laločnatau, bílau opatřená. — Nej- smradlawější na místech písečných w Karolině jižné na začátku února. | MŘEžOWKA. | CLATHRUS. | GITTERPILZ, Plodnice zakulatělá, rozdělená na mnoho wěteí dobromady w síť spojených. M. čerwená. C. cancellatus En. Krombh. t. 18. odpo 9. Počátk. ob. 30. wýk. 1853, 1856. C. ruber Mích. gen. 6. 93. Nees Je 261. C. volvoceus Bull. č. 441. Okrowka dříwe kulowatá, pak lalokami pukající, bílá, z níž pak . wytlačí se plodnice obwejcowitá, 3" wysoká, 2“ šíroká, složená z wětwwí 2—4““ širokých, siťowitě dohromady ; »stlých, oka skoro kosočtwerečná zůstawujících, co pla- men čerwená, pořídku pomarančowá, žlutá nebo běla. wá, která zůsláwá co ozdobná obwejcowitá mřížka, když sliz wýtrusatá jest wytekla, — W lesech listnatých, plotech, rákosí, hlawně w Ewropě jižné, řídčeji w pro- střední; w jaře a jeseni. „ „Rozšiřuje jako jelenky puch hnusný, ačkoli překrásná. to fe o Podřadí 3. ; , . jé SRÍ v i! 40x © HALENOWÝTRUSNÉ. CRYPHIOSPERMI HomoLikaA. © TupER, © VRŮPFEL. Okrowka zakulatělá, bez podhaubí, zawřená, u wnitř pewná, žílnatomramorowaná, w žilách s prostorami sklíp« kowitými, w nichž wřecka drobná, nožičnatá, tenkobla- ná, chudowýtrusá. + H. jídelní. V. cibarium Svbrh. © Bull. ©. 346. Tratí. - es. te Ae Nees fo 48, Diet. ses nato atl. | te 46. Počátk. ob. 31, wjk, 1815. Fůtad. tubere ts 2 f. 3. 0. melano- spermum Lenz Schw. 4. 16. Lycoperdon Tuber. Lon. Smrže Mar. IF. 399. C. (wýkr. hořejší). Homolika, ořešák, tartofle. Předstawuje hlízu zakulatělau, elipso- wilau nebo nahranatělau, zwící ořechu lískowého a wla- skébo až i pěstí člowěčí, ztíží 4; libry, s okrowkau korowitau, Hustau, twrdau, hrbolatobradawičnatau, čer- nawau , mezi hrbolky slabé a útle plstnataus wnitřek dužnatý, žlutawé bílý, mnohými nahnědlými žilami mra- morowaný a obsahující roztraušená wřecka, jež pod čoč- kau zwětšowací jako jasnější skwrny wypadají. — Po 8—7 kusech pohromadě pod zemí kyprau z písku a hlíny smíchanau, w hlaubce 1—1" skoro jediné w dau- brawách, bučinách a kaštaništích, w. mírnějším pod- nebí skoro wšech země dílův. Zrá w poletí a jeseni, Homoliky černé od nejdáwnějších čashw jsan jídlo oblíbené, Theofrast je zowe hydnon a Plinius tubera sincera. Nejwíce jich rodí se we Francii jižné (Prowincii, Delfinítu, Perigordu) a Pedemuwatu, kdež u welikém množstwí do obchodu se posílají. Z jara okazují se zwící hrachu, čerwenawé, u wnitř bílé ; w létě černají, draslawějí, u wnitř dostáwají čárky černé; asi ku konci jeseně dozráwají a pak příjemně wonl česnekem; později měknau w hmotu kašowitau, nerozprašujíce se, W létě rojí se nad nimi maucky hlíwowé, mo= dré, kladan wejce swá ma zemí, z nichž pak raupy wylíhlé wni- kají dolů a wyžírají hlfwy. Mladé, t. hladké, bělawé nebo čerwe= nawé nehledají se; zralé wšak, t. w podzímku a zimě jsau wýbor- ným jídlem w poléwkách, ragá a paštíkách ; též je pekan w horkém popeli a olaupané jedí s pepřem; soll a olejem dřewčným ; ano: u. wíně je waří. Nejlepší jsau swěží, Jelikož dráždí, nesmí se jich mnoho jisti, Pro obchod krůjejí se na křížalky a suší se na wzdu= ebu; též je nakládají do písku, octa a wína. „Homolíky nesnadno se nacházejí, ačkoli nad ními země jest - powýwýšena, We Wlaších k hledání“ jich wyučují obzwláštní psy, pute nebo barboní nazwané, důwajíce mladým homoliky u mléce Wa- řené a chléb jimi natřený, které pak zahrabají do země, a nechají je hledati. Potom w lese čenichají a wyslídiwše je wyhrabnií, "Též prasata ráda je žerauce snádao je mucházejí ; protož we Wlaších zu a še P yl 02 > hy S 1958 zadní jednu nohu uwázaná do lesů wedau; we Francanzích ale na hubu dáwají kruh Železný, aby je zežrati nemohla. Konečně mohau ještě naleznauti se po muchách hlíwowých, když se rojí. Psowé ale jsan k tomu nejlepší. "Tu a onde se přesazují, a to nejlépe w sadu na místech před sluncem ochráněných, Ku konci léta za suchého powětří wyzdwihnau hnízdo homolikowé, a zahrabajíce je na místě čas po času zaléwají. Též ndělají krechty 8“ hluboké, nasypají na dno zemi prosetau zwýší 2“, na nf položí homoliky wzdálí 1“ a přikryjí též zemí prosetan. Owšemť náleží je chrániti před míš- mi a prasatv. Zhaubné jest pomíchání homolik s. pestřecem obec- ným (str, 1964) ; to ale toliko nepozornému může se přihoditi, pro- tože obě hauby docela se liší. H. bělawá. T. albidum Cacsalp. Vittad. t. 2: f. A, T. aestivum Mích. Kulowatá, zwící wlaského ořechu, mě- koostnatě drasná, wně a ú wnitř. bělawá, — Obyt jako předešlé, ježto zdá se být. buď mladá, buď její vě rodek. Též jedomá, méně ale chutná. H, šerá. T. griseum Pers. Vittad. t. |, 4. 8. 2. 9. Truffe grise Borch. lett. £. |. 2. Zakulatělá, hladká, šerá, zwící homoliky černé, podstaty mýdlowité. — We Francii a Pedemontu.: „ Příjemně zapáchá česnekem a jest chutnější nežli černá, H. bělostná. T. niveum Desf. Terfez Leo afric. Ku- lowatá; někdy hruškowitá, hladká, wně a u wnitř čistě bílá, zwící ořechu wlaského, až i pomavanče. — Oby- čejná w pustinách písčitých. Afriky sewerné. Oblíbené to jídlo Arabůw, a jest to nepochybně homolika, již staří Římanowé z Afriky přiváželi a mísou (u Plinia) jmenowali z jest to bez pochyby misu Athenňowo, H. pížmowá, T. moschatum Bulď. £.419. Zakulatělá, hladká, wně a u wnitř černawá, měkká. — Dosawad toliko we Francii nalezena; liší se zápachem pížmo,« wým, silným, R ae Hríwa, Rurzopocox. © WURZELTRŮFFEL, — Okrowka zakulatělá, beztwará, sedawá, wně klkatá, pak. neprawidelně pukající, naplněná dužninau žílnato“ mramorowanau, Wřecka sedawá, mezi n roztraušená, — Nadzemní a podzemní. H. bílá. W. albus Fytes. Krombh. £. 5. 2 51. Filtad. ť. 1.. 3. Tuber album“ Bud/. 2. 404. Zakulatělá, podlu“ howatá nebo zpleštilá, wice méně swraštělá, běložlutá do Spinawě nabnědla, u wnitř bílá, potom šlátawě úeů čerwenawě žilnatá, 1—5“ široká, wezpod často zacho- wající : ll pák wlaknatého, kakánnlého. — W 1 o č o O oo k L a dá ohe na oh NÍ noho ší o k we, » nejwětším dílu Ewropy w lesech jehličnatých a listna« tých, jednak pod zemí písčitau a hlinatau, jednak naní, : W krajinách, kdežto jí, hojnost, potřebuje se jako homoliky „ černá, ačkoli chutí dobrau jí není roweň, protož i lacinější, H. žlutavá. R. luteolus. Fries. Tubera subterranea Mentz. pug. 4. 6. Roztraušená nebo hromadná, zwící ořechu nebo jablka, zakulatělá, ledwinowitá, wejcowitá, a d. wně špinawě žlutá, wšude třásnitá, wezpod pod- haubím též wláknatým opatřená. —— W borech písčitých w Německu sewerném a Swédsku dost obecná. W létě a jeseni, obzwláště na podzim, ! Chuti nepříjemné, TeŘicHarec. © PoLYGASTER. RINDENTRŮFFEL, Okrowka zakulatělá, sedawá, klkatobradawičnatá, pukající, u wnitř sklípkowanodužnatá, obsahující wřecka wětší zakulatělá, nahlaučená, Wýtrusy hromadné. T. indský: V. Sampadarius. Fries. Lycoperdon glo- meratum Lour. Tuber Sampadarium Humph. Zakulatělá, nad zemi čaějící, L'/"“ široká, hnědá, u wnitř bílá, ne- maučnatá a jakoby z mnohých menších složená, seda- wá, wezpod s podhaubím třásnitým ; kůra tlustá, dýmowá wnitřek žlutawý se wřecky černými. — W lesech In- die wýchodní w Kočinčíně na kořenech stromůw sta- rých, na patě wrchůw w hlině čerwené, po welikých deštěch. Zapáchá skoro jako wařená wejce mořských ježkůw, a na Amboině jest oblíbenau lahůdkan. Kůru sirau zapáchající zabazují, a jedí jádro surowé nebo wařené, HvízDiwa, © NIDULARIA. © NESTPILZ. Okrowka. kulowatá, kožowitá, wně příklkatá; u wnitř zmládí naplněná dužninau buspeninowatau, w níž- to wmichaná wřecka nezralá, pak rozpukší se pohlce- nau huspeninau u wnitř jakoby pokostem natřená, Wřecka mnohá, čočkowitá, dužnatá, prostá, Často za- střená míškem blanowitým, klkatým, míjiwým. Wýtrusy u prostřed nahromaděné, welikaunké, stejné. + čárkowaná. N, striata Bull. r. 40. £ 1. Počátk, ob. 30. wýk. 1862. N. hirsuta Sowerb, 7.29. Peziza střiata Bolt. © 102, fo 2. Cyathus stříatus Nees. /. 132, Společ- ná, obhomolowitá, dole někdy hlíznatá, obhaubím opáa» třená kořenowitým, wně hřbelcowitě příšupinatů, *Čerwe- nawě hnědá, u wnitř brázdowaná, modrošerá,“ lesklá ; bok 196 0 bránička bělawá, okraublá, okrowku přikrýwající; wřecka bledá. — Na zemi mezi listím zhnilým a na pařezích. H. zwonkowitá. N, campanulata S/brA. Sowerlb. £. 28. N. vernicosa Bull, £, 488. /- 1. 4. 40. /. 2. Peziza lenti« gera Lin. Fl. dan. 1. 180. /. 1, P. sericea Scháj/J. £ 180. Zmládí kejowitowálcowitá, pak. obhomolowitá, wně šeře hustě plsťnatá, u wnitř bladká, modrošerá, lesklá; brá- nička tenká, klkatá, bílá, pak se trhající; wřecka okrau“ hlá, hladká, pak čerweně hnědá. — Na wětwích opada- lých w zahradách, na polích a d., též i w Americe se- werné. W létě a jaře, Wi OBKLUKATEC. MYRIOCOCCUM. | TAUSENDKORN, ; Okrowka beztwará, kIkatootrubnatá, pak mízející, Wřecka mnobočíslná, s klky promíchaná, kulowatá, mno- howýtrusná, Wýtrusy klubčené. O. raučí. M. praecox Pries. Podhubí plsťowité, bílé, plaziwé; hlízky powrchní beztwaré, stíkawé, 2—47 tu- sté; wřecka dužnatá; pewná, z nachowa hnědá, wýtru- sem naplněná. — Na dříwí, mechu a rozdílných odpad. cích, též i na zemi w hájích na začátku jara« BEZRAUNEC, © POLYANGIUM, © EIERBALGLING, Okrowka zakulatělá, polokulowatá, bublinatoklkatá, otom otewřená. Wřecka nemnohá, w poměru nejwětší, podlauhlá, látkau drobkowatau naplněná, Wýtrusy bez klkůw protkaných. B. žlautkowý. P. vitelinum Link diss. f. 65. Diíttm. m „Sturm 3. 6. 21. Nees /. 131. Počátk. ob. 30. wýk. 1850. Roztraušený, společný, zwící zrna písečného, zakulatělý nebo podluhowatý, žlautkowý; okrowka blanowitá, pří- buspeninowá, proswítawá, hladká, 4—6 wřecek wejčito- podlauhlých, hladkých, tmawěji barwených obsahující, -= Na kmenech poražených, na místech wlhkýchw srpnu : až do října. | (" BUBLOMET. © THELEBOLUS, | WARZENSCHNELLER. "< Okrowka 'sedawá, zakulatělá, baňkoswitobřichatá, wytlačující baubel pupencowitý, z jehož ústí wymršťují se wýtrusy sliznaté, dříwesw něm zawřené. Podstata dužnatohuspěninowá, Záwoj prchawý. | B hnojné. T. stereorcus“ Tode: meck. 4. 4 1. (36. Nees f. 363. Počátk. ob. 30. wýk. 1899. 1860. Společný, = A S T W000.. : k 1961- zwící semena horčičného, zakulatělý, lysý, dole opatře- ný podbaubím z wláken kořenowitých, dříwe nejbledší, pak zponenáhla šafránowějící. — Na hnoji krawském, lejně člowěčím a j. w jaře deštiwém. Měcnomašř. © PiLoBoLUS. HUTWERFER, Okrówka třeňowitá, trubkowitá, blánatá, orošená, nahoře břichatobublinowitá, došpělá jakoby korunowa- ná klobaukem bublinowitým, blánatým, jejž pak zpruž= ně odmršťuje. Wýtrusy oddělené, kulowaté. M. obecná, P, crystallinus Tode m Schrift. ber, n, F. 3. 4. 1. Pers. obs. |. £„ A. f. 9—11. FU. dan. 1.1080. Nees f. 81, Počátk. ob, 31. wyk, 1996, Okrowka dříwe kulowatá, pak prodlaužená, konečně obwejcowitá, na konci w hrot zúžená, krupějemi wodními orošená, dolů w třeň ztenčená ; klobauk kulowatý, černý, byw swržen twrdnaucí. — Na hnoji koňském, krawském a j, ý KuLomeT, | SPHAEROBOLUS, © KUGELSCHNELLER. Okrowka ponořeně sedawá, zakulatělá, pak hwěz- dau pukající, otewřená, dwojnásobná: wnitřní blanowitá, pak zpružně rozpukující a odmetající wřecko kulowaté, pewné, s wýtrusy u prostřed nahlaučenými. Okrowka nejprchawější. K. hwězdďowilý, S. stellatus Tode. Počátk, ob. 30, wýk. 1858. Lycoperdon Carpobolus Lu. F7. dan. t. 865, Sowerb, t. 22. Nres f« 122, Hromadný, kulowatý, wyno. řující, okrowkau z teníčkého rauna složenau, prchawau zastřený, žlutý, bledý; okrowka wněšná na dříp 5— 7 stejných, ostrých, přímých pukající, skoro dužnatá, stálá, wnilřní prostá, tenká, proswítawá, bělawá, pak wypuknuwši sedí jakoby čepice na wněšném ústí a po- tom se odděluje; wřecko dužnaté, potom swraskalé, čerwenohnědé, u wnitř bělomaučnaté. — Na dříwí a smetí, w létě a jaře, Podřadí 4. NITŤOJVÝTRUSNÉ, © TRICHOSPERMI. PnoměNÍK,. GEASTRUM, | STERNBALGLING, Okrowka zakulatělá, sedawá, kožowitá, nahoře hwěz= dowitě pukajícíj; teřich kulowatý, blanowitý, na konci k a NA B a a sov 1902 třepenilé se otwirajíci a obsahující wýtrusy kulowaté, s wlákny síťowitě spojenými promíchané, obc: P. čtyrpramený. G. guadrifidum Pers. Nees f. 128. Krombh. t. 6. f£« 1I, Lycoperdon coronatum Schájí. t. 153, Okrowka wejcowitá, wně bledě hnědá, do pola na 4 laloky až dolů pukající podhnuté, ze dwau wrstew složené: wněšná tlustší, masowá, waitřní tenší, nahnědle nachowá ; těřich wnitřní zakulatěločihowitý, třeněm pře- krátkým podepřený, bledě hnědý, na konci otwirající se ústím homolowitým a wypauštějícím wýtrusy na wlá- šeničku. — W lesech a wřesowištích písčitých, času jarního. ! P. mnohopramený. G. hygrometricum Pers, Nees 427. Počátk. ob. 30. wýk. 1852. Lycoperdon Sehmíd. anal. £. 21 el 28. £. 1. Okrowka zwící ořechu; wněšná hnědá puká na mnoho -(1—20) lalokůw podhnutých, wně twrdých, šedých, u wnitř powlečených blanau tlu- stau, měkkau, woskowitau, nahnědlau, konečně silně rozsedalau, welmi lakotně wláhu pohlcující ; teřich wni- třní čerwenohnědý, síťkowaný, otwirající se ústíra zuba- tým, — W jaře a jeseni w borech. písčitých, několik caulůw pod zemí, kterau pak odwrhuje, když puká. Laioky, okrowkowé při suchém powětří se podchlipují, při wlhkém ale; an wnitřní wrstwa okrowkowá wodu pohltila, opět se zpřimují. Okrowka má podzemní podhaubí, pak wyniká ná po- wrch zemní a uzrawši docela od ní se oddělí, takže pak prostě na zemi leží. : Pýcnawka. | LYCOPERDON. | FLOCKENSTÁUBLING, ře ěnT hladká, sedawá nebo třenitá, dole oby- čejně podhaubím kořenowitým opatřená, blanowitá, ku- lowatá, na čechalce neprawidelně se otwirající, a odtud zponenáhla mizející, opatřená okrowkau buď stálau, buď we způsobě šupin anebo bradawic se slupující. Kosma- tičko měkké, husté, na dně okrowky pewnějším přiro= stlé anebo na wnilřní jeho stěně. P. holemá. Lycoperdon bovista En. Bull. £. 447. S. maximum Schá/ď. ©. 191. L. ginganteum Batsch el. £, 165, Bovista gigantea Nees /. 124. C. Plodnice sedawá, zakulatělá nebo široce obhomolovwitá, též jiné twary mající, 2 —1"/“ Uustá, s korau bílau, žlutawau, čerwe- nau nebo nášerau, bladkau, drobně klkatau nebo na políčka rozsedalau, která, slaupawši se, zůstawuje wni- třní wrstwu přeútlau a kruchau, až do pola anebo, ješ- (k : Jé 1963 tě hlauběji po kusech odskakující, žlutawau, pak bledě ořechowau, dole, kdežto kůra zůstáwá přirostlá, ještě klkatau 3 obsah dříwe bílý a dužnatý, pak žlutý, kašowi- tý, konečné proměňující se w kosmatíčko a wýtrusy co prášek útlý, zelenawě hnědý, řídko žlutý ; kosmatíčko po rozpuknutí okrowky jest hmota lehká, měkká, na- bnědle žlutá, haubowitá, kteráž wymizewši zůstawuje okrowku baňkowitau. — Na tráwnících a lukách, hlawně na horách po celé skoro Ewropě; w létě a jeseni. © Náleží k hubám nejwětším ; pokud mladá a ještě dužninau bílan naplněná, jí se we Wlaších. Kosmatíčko s wýtrusem předrob= ným může se potřebowatí ku stawení newelikého krwácení, a jindá skutečně se potřebowalo (fungus chirurgorum), © P, dlabaná. L. caelatum Bull. 7. 430. Krombů. £. 90. /. 1— 10. Počátk. ob. 30. wýk. 1839, L. areolatum, gemmatum et papillatum Schájř. © 186, 189, 190. Za- kulatělá, pro zpodinu ale ztenčenau wíce méně čihowi- tá, 2—7" široká, dříwe bílá, pak žlutawá nebo nahně- dle šerá; kůra měkká, tenká, obyčejně síťkowitě rozse- dalá a srostlá s wrstwau wnitřní též měkkau, která pak na čecbalce klesá a puká, konečně w pohár se rozklá- dá a zbýwá i se dnem brázdowaně řasnatým, u wnitř traudowitým, bezwýtrusným , když kosmatíčko sotwa přirostlé i s wýtrusy wymízelo. — Na lukách a tráwní“ cích suchých a wlhkých, po celé Ewropě. Zinládí pokud u wnitř ještě pěkně bílý, může se jísti; kosma- tíčko z rozpuklého okrowu může se potřebowati k stawení krwe. „P. bradawičnatá. L. gemmatum Batsch. Obyčejně menší nežli předešlá, někdy ale 2—3“ wysoká, třenitá nebo sedawá, různotwará, wždycky ale jest pomaučená nebo jakoby otrubami posypaná a wšude porostlá bra- dawicemi ostrými, často třásňowitými; okrowka otwírá se na čechalce malau děrau ; u wnitř má klkatý slaupek w prostředku, — W létě a jesení nejobecnější na le- sech a holinách, Mladistwá jako předešlé může se jísti, P. černawá. U. globosum Bol/. 7. 118. L. archizon Batsch el. t4 29. Bovista niprescens Pers. Sedawá, kulo= watá nebo wejcowitá, | — 3" široká, podhaubím na způsob swazku z mrcasůw na zemi připewněná, zmládí bílá a hladká, pak žlutawě šerá, konečně čerwenawé baědá, lesklá, s ústím malým roztrhaným ; kůru hlad- kau docela swlekší zachowáwá okrowku měkkau, papí« rowitau« — W létě a jeseni na polích a lukách. . 1964 Mladistwá we Wlaších slowe peítino; kdež u welikém množ- stwí se požiwá. " PALEČKA, TULOSTOMA. © SPUNDSTÁUBLINÉ. Plodnice kulowatá, otwírající se děrau okraublau, chruplawau na bradawici, podepřená třeněm na pod- baubí stojícím. Wýtrusy roztraušené na kosmatičku, P. bílá. T. brumale Pers. Lycoperdon peduncula“ tum ZLčn. Bull. £. ATI. f. 2. £. 294. Batsch el. t. 29. f. 167. Nees /. 130. Třeň na caul wysoký a jako stéblo Uustý, bělawý, hladký nebo wzhůru šupinatý; okrowka kulowatá, zwící léskowce, nahnědlá. — W jeseni ma půdě písčité, twrdé, PEsrREC. SCLERODERMA. © FELLSTÁUBLINÉ. Plodnice pewná, třeněm podepřená nebo sedáwá, na zpodině opatřená podhaubím silným kořenowitým, oděná korau, okrowkau, pewně přirostlau a obyčejně ne- prawidelně pukající. Kosmatíčko sestawuje drobné, sklíp= kowité problubinky, w nichž bromádky wřecek nabýchleží, P. obecný. S. vulgare. Fries. Krombh. t. 6. f- 13. Lycoperdon aurantium Bu//. 1. 210. L, cervinum Boll. €. 116. Podhaubí hustě spletené ze wláken žlutawých anebo bílých, často w krátký třeň spojených; okrowka zakulatělá, 1 — 3“ široká, dříwe celistwá, dužnatá, pak korkowitokožowitá, 1— 3“ tlustá, rozsedlinami w políčka rozdělená, šupinatá nebo bradawičnatá, někdy docela hladká, žlutawá, pomarančowá, nahnědle čerwená, až i kaštanowá, na slunci blednaucí a špinawě zbělawějící ; - wnitřek dříwe celistvý, dužnatý a bělawý, pak modro- černý, starý proměněný w prach sazowě hnědý, šerý“ mi klky protkaný, — -Na zemi, řídko na pařezech, na chlumech až daleko k seweru rozšířený. W létě -A jesení. „ "Tato hanba někdy na místo homoliky se sbírá a na křížalky rozkrájená se suší Snadno ale rozeznáwá se od homoliky bílým krajem a wnitřkem modročerným nebo zmládí žlutawě bílým, nikdá nemramorowaným. Pomíchání to ale jest nebezpečno, protože pestřec jest prudký a jedowatý. « Lanýž, ELAPHOMYCES. | HrnscHpiLz. žili "ČS s * v * ša v „ „Plodnice korkowitá, beztřeňowá, ze země nepro- walující se, u wnitř chowající wýtrusy prachowité, ko- 1965 smatičkem w oka setkaňým protažená. Podhaubí „na zpodině welmi prchawé. ž L. zrnatý. E. granulatus Friese Nees /. 147. Počátk. ob. 30. wýk. 1874. Lycoperdon cervinum Lim. Lycoper- dastrum Wich. 1. 99. /- 4. Okrowka zakulatělá, zpleštilá nebo příelipsovwitá, pahrbečnatá nebo mělce jamatá, 11—2" široká, bradawičkami drobnými, hustými, zrna- todrasná, špinawě hlinožlutá, plawá, až nahnědlá, we- zpod pupkowitě často prohlubená a w té prohlubince nesaucí zbytky podhaubí složeného ze wláken krátkých, slepených, zmládí měkká, skoro dužnatá, pak tuhá, pří- dřewnatá, 1—1'//“ tlustá, u wnitř bělavá; wnitřek ob- sahuje wýtrusy prachowité, nahlaučené, dříwe bělawé, později černé, protkané kosmatíčkem bílým, wice méně síťowitým. — Pod. zemí w lesech, obzwláště na horách Ewropy jižné a prostřední, wzácněji w sewerné, W létě a jeseni. Za čerstwa wydáwá zápach obzwláštní nepříjemný a chuť má málau, masowilau, nahořklau. Nemůže se jísti, Jindá w lékařství byl proslulým (Boletus cerviínus), nyní ale zůstawen pro lék prostoná« rodní a dobytčí, Měcnák. POLYSACCUM,. — BEUTELSTÁUBLING. Plodnice nahá, u wnitř sklípkatá, Hromádky wý“ trusůw zawřené we wřeckách různotwarých, M. tlůstonohý. P, crassipes Decand. Počátk. ob. 30. twýk. 1848. Pisocarpium clavatum Nees / 131. Scleroder- ma tinctorium Pers. Lycoperdioides album MWích. 4. 98. £- 1. Weliký, bílý, kejowitý, 1" tlustý, na tření brázdo= waném, dole jakoby kořen wětewnatém ; okrowka, záku. Jotělá, hladká; wýtrusy drobníčké, kosmatíčkem protka- né, we wřeckách elipsowitých, wně chlupatých zawřené, — Na místech písčitých, wřesowištích wzácný, hlawně we Wlaších, Měsíce srpna, M WzLčímLéko, | LYCOGALA. | MILCHSTÁVBLING, Plodnice neprawidelná, můzdrowitá, sedawá, ne“ prawidelně pukající, u wnitř s mnohým kosmatíčkem s wýtrusy welikými, nahlaučenými, 21 HF, čerwené. L. miniatum Pers, Nees f« 91. Krombh. t. 6. £ Vi. Lycoperdon Epidendron Lim. Bull. ( 508, Fl. dan. t. 160. Mucor fragiformis Schá/ř. 4 193. Spo= * lečné; okrowka kulowatá, nehladká, krwawá, pak žluta=, * 1966 wě šerá, co hrách weliká, dříwe kašowitá, jako jahody wyhlížející a tudy oči wábící. — Na zhnilých. pařezech. Sířowarka, | RETICULARIA, © NETZFLECHTLING. Plodnice puchýřowitá, neprawidelná, u wnitř dří- we kašowitá, pak bublinatoklkatá klky přímými, tu- bými, wětewnatými. Wýtrusy wálcowitě nahlaučené, S. obecná, R. fuliginoides Nees /. 95. Strongylium fuliginoides Dříím. in Sturm £. 38. Trichoderma fuligi- noides Pers. Okrowka zakulatělá, mělce naddutá, dříwe stříbrná, pak hnědá, | — 2“ široká. — Na zhnilém je- dlowém dříví. PENITKA,. SPUMARIA. | SCHAUMSTÁUBLING. Plodnice plihá, řídká, sklipkowanoklkatá, u wnitř opatřená řasami wijawými, mezi nimiž wýtrusy na* hlaučené. P. bílá, S. mucilago, Pers. disp. t. |. /. 1. Reticu- laria alba Bull. ©. 126. Mucilago crustacea Mích. gen. £. 96. /£ 2. Předstawuje puchýře weliké, bílé, s řasami ocelowě modrawými a wýtrusy hnědými, wyschnuwše w otruby se rozsýpající. — W jeseni na tráwě a wětwich i listech opadalých. DWAUBLANKA, © DiDERMA. © DOPPELHÁUTLINÉ. Plodnice měchýřowitá, okrowkau a teřichem opa“ třená. Kosmatíčko na dno připewněné, wýtrusem po- traušené. : D. pomešní. D. difforme Pers. ic. 1. 12 /. 3—5, Nees f. 105. Puchýře sedawé, beztwaré, jejichžto blána wněšná bílá, wnitřní hnědá a wýtrusy černé. — Na wy= mřelých stéblech a meších w jeseni. NADMUTKA, PAYSARUM, © BLASENSTÁUBLING. Okrowka i s teřichem kulowatá, přítřenitá, w šupis ny nebo chlupy míjející. Wýtrusy na kosmatíčku řídkém. N. zelená. P. viridis Pers. Sphaerocarpus. viridis Bull. t. 481. /. |. Okrowka kulowatá, příledwinitá, ze- lenožlutawá, šupinkowaná; wýtrusy sazowě hnědé; třeň útlý, bledý, — Na dříwí hnijícím w lesech. M nachýlená. P. nutans Pers. Bisch. Term. 2. f 8616. Spipufadinýe albus Bulď, 4. 401. f 3. et £, 40. 1967 J* 1. Okrowka čočkowitá, lysá, swraskalaunká, z bělawa nápopelawá, nachýlená ; třeň šediwý, hnědoklkatý. — W poletí nebo jeseni po mnohých deštěch na pařezech, též na mechu a listech opadalých. ČERATKA. | CRATERIUM. © BECHERSTÁUBLING. Okrowka mázdrowitá, koflikowitá, wikem odskaku“« jícím zawřená. Wýtrusy shlaučené a s kosmatičkem. čer- ným síťku dělajícím promíchané, pak prostě wycházejí- cím. , C. obecná. C. vulgare. Dilím. in Sturm £. 9. Nees / 120. Roztraušená, 1" wysoká 3; okrowka přínachýlená, - hnědá, s obšírným otworem, jenž zawřen wíčkem plo- chým, bílým; třeň žlutý. — Obyčejný na listech a wět- wich tyřejících dubowých a habrowých. PAzDEREK, © STEMONITIS, © FADENSTÁUBLING. Okrowka zakulatělá nebo, wálcowitá, blanowitá, prchawá, třenitá, Kosmatíčko stálé, síťowité, s wýtrusy wtraušenými, obkličující slaupek a na něm připewněné, P. hnědý. S. fasciculata Pers. Nees /« 119. Corda „ Abů. 2. 4 12. /. 87. Počátk. ob. 30. wýk. 1810, 1861. Trspatý; okrowka překoceně wřetenowitá, 4" dlauhá, welmi prchawá a zůstawůjící kosmatíčko wýtrusonosné, bnědé, na slaupku lupenowitém, kopinatočárkowitém ; třeň wláskowitý, — Obyčejný na zbnilých pařezech. ŘešETOWKA. | CRIBRAZIA. — ŠIEBSTÁUBLING, Okrowka nejtenší, buď celá, buď do pola mízejí- cí. Kosmatíčko mřežowité obkličující wýtrusy pracho- wité, nahlaučené. Ř. obecná. C. vulgaris Schrad. n. gen. 6 1. (5. Společná, sotwa 1/4" wysokás okrowka blatowá, swraskalá, kulowatá, přínicí, do pola mízejícís třeň dlaubý, pona= chowělý. — W lesech na pařezích zhnilých a na mechu; „ nachýlená, S. cernua Pers, Dictydium umbillica- tum Schrad, l. c. te 4. £. 6. Mucor cancellatus Batsch ele 4. 42. f. 233. Nees f. 115. Společnáj okrowka pu- chýřowitá, na čechalce wkleslá, hnědá, konečně mízejí- cí docela a zůstawující kosmatíčko shlaučené, zakula= tělé, nicí, též na čechalee wkleslé, nahé; třeň prodlau= žený, tenký, zprohybaný, — Na pařezech ztyřelých, 124 < 1968 WÝWALITKA, | ARCYRIA. KELCHSTÁUBLING. Okrowka wálcowitá, podluhowatá nebo. zakulatělá, nad zpodinau kolem pukající; kosmatíčko zpružně se wywalující a swršek okrowky čepicowitý swrhující a pak na zpodku okrowowém mískowitém stojící. WW. čerwená. A. punicea Pers. Nees /. 114. Trichia cinnabarina Bull, r. 502. /„ 1.d,c. Clathrus denudatus Len. Jacg. míse. |. £. 6. Společná, šafránowě šarlatowá ; okrow- ka zakulatělá; kosmatíčko wejcowité, s wýtrusem ru- měnným. — W létě a jeseni dost hojná na pařezech ztyřelých. WLASATKA. | TRICHIA. | HAARSTÁUBLING. Okrowka puchýřowitá, pak neprawidelně pukající, stálá. Kosmalíčko sražené, dole na okrowce přirostlé, zpružně wen se cpající. W. Ššerá. T. rubiformis Pers. disp. te 4. f. 3. €. 1. J£. 3. Bisch. Term. 2. f. 3664. Lycoperdon vesparum Batsch elen. t. 80. /. 112. © Třenitá, společná: okrowky čihowité, dikawé, lesklé; třeně srostlé, krátké, rezawé: kosmatíčko stkwěle čerwené, — W plíšti na pařezích. JF. lesklá, T. nitens Pers. Lycoperdon favogineum Batsch el. t. 113. 'Trsnatá; okrowky sedawé, kulowaté, lesklé, rusé nebo skořicowé; | kosmatiíčko a wýlrusy ryzí. — Na zhnilých pařezech bukowých a jedlowých w jeseni. (W. nahnědlá. W. fallax Pers. obs. 1. £ 3. (4, 5. Nees f. 118. Clathrus Schmídr ic. te 33. /. 1—18. Jedno- duchá, společná, třenitá, dříwe čerwená, pak blatowá, okrowka hruškowitá, dole jakož i třeň řasnatá, kosma- tičko i s wýtrusem hlinožlulé. — W jeseni na pařezech a drwech tyřejících, NanoPRAŠEC, LICEA. © NACKTSTÁUBITNG. Okrowka puchýřowitá, bladká, kožowitá nebo pa- pírowitá, zakulatělá nebo wálcowitá. Wýtrusy bezleské, nahlaučené, bez kosmatíčka, pak se rozptylující. -N. hnědý. L. circumscissa Pers. Tricbia gymnos sperma Rers. obs. t. 6, /. |. Sphaerocarpus sessilis Bulť. t. 417. /. 5. Na prwní pobled podobá se wejcím hmy- zím ; společná: puchýříky špinawě Žlutawé až 1 tmawě hnědé, pak rownowážně rozskakující se na dwě částky stejné; wýtrus nahý, jeden nebo druhý kralíčkým wlás- kem opatřené. — W jeseni A zimě mezi korau a dří. wím na osyce. : N. čerwený. L. fragiformis Nees / 102. Tubuliná fragiformis Pers. Stemonitis ferruginosa Batsch * el. £ 175. Tubulifera arachnoidca Jacg. misce 1. 1.15. T. Cre- mor BV. din. t. 659. f 4. Trsy okrauhlé ; okrowky pu- chýřowité, wálcowité, žlutawě čerwené, pak hnědé. — W létě po welikých příwalech na pařezech, kdežto hned z zmládí s čerweností jahodowau se naskytuje« Podřadí 5.* IWLAKNOKOŽNÉ. TRICHODERMÍ. HwězpomeT. © ASTEROPHORA, | STERRNSPORLING. Okrowka puchýřowitá, kulowatá, třeněm podepře* ná, naboře pukající a wytrušující wýtrusy hranaté, hwěz- dowité, H. obecný. A. agaricoides Prres. Důtm. in Sturm 2 £. 26. Btsch. rusi 6 8690. Okrowka klobaukowilá, we zpod jako u bedel řasami opatřená na třeni dosti: dlauhém, šediwá, */:“ široká. — W jeseni na bedlách hnijících. KaziROH. © ONYGENA, — KoPPSTÁUBLING, Okrowka puchýřowitá, jednoduchá, blánatá, w o» truby se rozsýpající, podepřená třeněm do okrowky malíčko se prodlužujícím. Wýrrusy shlaučené, spojené. K. obecný. O. eguina Pers. obs. 2 1. 6. £. 3. Neeš JS- |V21. Počátk. ob. 30. ivýk, 1846. a—dď. Coralloides fun- giforme Dillen. 1. 14, /. 5. B. Společný, bělawě bledý;- okrowka čočkowítá, lysá, swraskalá, příotrubnatá. — Na kopytech a rozích hnijících we stínu lesním, též i na mrcbowištích. CnLuroBLAŇ. | TniciioDERMA, © LOCKENNÁUTLINO. Okrowka puchýřowitá, sedawá, rozlitá, z přeútlých a krátkých chlupůw setkaná, pak mízející a zůstawující wýtrusy nahlaučené, Ch: zelená: T, viride Pers. Necs /. 14. Pyrenium lignorum ode meck. 1. 4. 3. f. 39.. Puchýře nejměkší, 2—8"" dlauhé, bílé; wýtrusy zelené, — Po deštěch jes 12 1990 senních na wětwích spadlých anebo lodyhbách tlustších zelinných. Ch. růžowá. T. roseum | Hoff. germ. 2. t. 10. [. 1. Puchýře 'j;“ dlauhé, hned zaokrauhlené, hned podlau- hlé, brzo se trhající, mízející a zůstawující wýtrusy rů- žowé. — W jaře na wětwích tyřejících, obyčejněji mezi korau a dříwím na jíwě a osyce, HLENOTRUS, © MYROTHECIUM. | SCHEIBENSTÁUBLING. Okrowka chruplawá, neurčitého twaru, u prostřed mizející a obnažující wýtrusy drobníčké, slizí obalené. H zelený. M. inundatum Tode. meck. 1.1. /. 39. Srurm 3. /. 3. Nees f. 38. Počátk. ob. 30. wýk. 1848. 1840. Puchýře bílé, 1'/;" dlauhé; wýtrusy černé w zelené sli- zi. — Na bedlách wysychajících a černajících, w jeseni. PRaCHORÁŽ, AEGERITA. | KUGELSTÁUBLING. Okrowka sedawá, kulowatá čili zrnowitá, nejprcha- wější, naditá (lysá nebo štětinatá). Wýtrusy obwodní, maučkovwité. P. bělostný. Ae. candida Pers. Bísch. Term. 2. /. (8683. Selerotium Aegerita Ho/ř. crypt. £. 9. f. 1. Spo- lečný, hladký, bělostný. — Času jesenního na místech © —„ wlhkých, w olšinách. HRuBoRÁZ. © PACHYMA. — ŘIESENTRŮFFELU - Plodnice weliká, podlauhlokulowatá, hrbolatá, dře- wnatá, s korau oddělenau, Podhaubí žádné, Wnitřek dužnatý nebo korkovwitý. Wýtrusy neznámé, H. indský. P. regium o Rumph 6. £. 51. f- 4. Plod- nice zwicí pěsti ano i dětské hlawy, úkosně zakulatělá, s korau brbolatau, hladkau, čerrfau, se wnitřkem bílým; žrnatým, bezchutným, potom twrdým, takže se nedá roz- © kausati, anobrž na struhadle strauhati. — Nejobyčejněji w dubnu a říjnu pod zemí na kořání tráwowém na Ostro- wech moluckých, po welikých deštěch měkne a hnije. Nejlepší jest z krajin otewřených horních; lesní jest haubowi- tý a měkký. Nastrauhaný potřebují proti běhawce, ano 1 srýží a jinými pokrmy jedí. Z Číny přicházejí podobné, huly nazwané, jichž libra 2—3 zlaté stojí. Ty pijí se co thé proti suchotinám. H. karolinský. P. Cocos Fries. Selerotium Cocos Schwetn. © Zwící člowěčí hlawy a podobný ořechu koko- sowému, podluhowatý, hnědý, s korau twrdau, na cčaul 1971 „Uustau, wláknatau, u wnitř dužnatý. — Pod zemí w bo- rech písčitých. i Proti chorobám se potřebuje. H. pukawý. P. solidum. Lycoperdon solidum Mac- bride. Zúží 15-—40 liber kulowatý nebo wálcowitý, tma- wohnědý a neprawidelně rozsedalý, u wnitř bílý, ce- listvý a kožowitý. — W pralesech před několika léty wyklučených 2" nebo % pod zemí w teplém dílu Ame- riky sewerné až do Marylandu. Powstáwá mezí lýkem a korau žiwých kořenůw, které obaluje, takže je mají za kořen těch rostlin samý. Netoliko jelení, krysy lesní a wewerky, anobrž i Indiané jej jedí, a Negrowé uprchlf pau- ze o něm býwají žiwi. Ani zápachu ani chati obzwlášťních nemás suchý chytá oheň jako traud. Hlawně prý sestáwá z cacowiny. Nazý- wají jej chlebem anebo indianským zemákem. Podřadí 6. NITROSEMENNÉ. SCLEROTIEI. Tvunonáž. SCLEROTIUM. © HARTPILZ. Okrowka různotwará, obyčejně ale kulowatá, u wnitř naplněná látkau stejnorodau, chruplawodužnatau, a oděná korau stálau, tenkau, blanowitau, neslapující se. Wýtrusy na způsob předrobného jíní wywětráwají- cí, častěji nepatrné. T. tříselní, S. vaporariorum A. et Schw nísk. t 10. /. 1. Nees /- (36. Okrowka 1" dlauhá '/:“ široká, asi I tlustá, bobowitá, ledwinowitá, podluhowatá nebo kulowatá, laločnatá, přetwrdá, nabnědlá, u wnitř bílá, konečně swraskalá a černá, — Na třísle w koželuhnách a zabradách. T. mechowý. S. muscorum Pers, S. subterraneum Tode meck. |, t« |. f.b, A. Podzemní zakulatělý, kruchý, hrbolatý, hladký, waě a u wnitř ryzí, 2—3““ dlauhý. — Obyčejný na kořenech mechowýeh, T. hnojní. S. stercorarium Decand. Zakulatělý nebo zpleštilý, zwící hrachu nebo wětší, z černa hnědý, za - sucha hustě čeřitoswraskalý, u wnité bílý, twrdý, za čer- stwa měkký, dužnatý. — Pod hnojem krawským anebo člowěčím nepřirostlý, W jaře až do podzimka. Na rolích, obzwláště písčitých, pohnojených, též na pastwi- nách, ma hnoji nebo pod ním wyskytoje se po powčtří dlanho wlh= kém u přewelikém množstwí, kdežto příwalem nebo wčětrem obnaže= 1972 ný anebo na jedno místo spláknutý dáwá pwod k powěře o dešti manowém. T. seménko. S. Semen Tode meck. 1. t+ 4.f.6. Nees /- 138. Krombh. t, 6. £, 30. Počátk. ob. 28. wýk. 1166. Kulowatý dříwe bledožlutý, pak hnědý, potom černý, u wnitř bílý, na powrchu swraskalý, asi semenu kapusto- wému podobný. — Dělá se na powrchu listů a w pod- statě kapusty do sklepa přes zimu schowané, Mnozí zahradníci mají jej za semeno, z něhož rozdílné od- rodky kapustowé powstáwají. T, proměnný. S. varium Pers. Hof. erypt, 2. £. 5. f, 2. Nees /. 138. B. Kulowatý a podluhowatý, swraskalý, dříwe bílý, pak hnědý a potom černawý, */2—2“ široký, obyčejně ale menší. — Na řapících a žebrách listo- wých kapusty a zelí přes zimu schowaných, anobrž i w létě na jejich kořání, Též jej mají za semeno kapustowé nebo hlawaticowé. T. zelený. S. Brassicae Pers, Podluhowatý, zplešti. lý, tenký, dříwe wně awnitř bílý, pak černě tečkowaný, konečně docela černawý. — Na košťálech a listech hla- watice hnijících, obzwláště we sklepě přes zimu cho«. waných. - Nezběhlý lid jej má také za semeno, KoŘENOMOR. RHIZOCTONIA. | WURZELTODTER. © Okrowka beztwará, chruplawodužnatá, s nepatrný“ mi wýtrusy, Obyčejně jich wice spojeno podhaubím plísňowitým, K. šafránowý. R. Crocorum Decand. Počátk. ob, 28. wýk. 1166. Tuber parasiticum Bull. . 456. Podzem. ni, beztwarý, dosti weliký, ryšawý, stélkau wláknatan spojený. — Na cibulech šafránu obecného, na kořenu šparglowém, chlebdowém. Obzwláště nasazuje se na sukničky, jimiž cibule šafránu obec- ného jest zaobalena, a hubí je, takže wbrzku celé pole wymoří, jestli w čas se tomu přítrž nestane. Nakažené místo obklíčí se příkopem "na 13—18“ hlubokým, tak aby země z příkopu se wybazowala na místo nakažené, jelikož zkušenost učí, že jediná lopata té země na zdrawý kus pole wykydnntá může nakažliwinu rozšířiti. Berau za to, že šafrán se moří, kdyby třebas po 15 anobrž i 20 letech na pole jednau nakažené byl nasázen. K. lucinkowá, R. Medicaginis Decand. mem. mus. 2. t 8. Nachowá neb fialowá, stélkau delší a tenší při= pewněná na mrcasy lucinkowé, "Tím rostlina w krátkém čase hyne a hauba sama zponenáhbla pa wšech bylinách na poli se rozplemeňuje, Nemoc ta u Montpellie- ru welini obecná ; také se pozoruje u Ženewy. wLotaringii, ano i w jiných zemích ewropských. Obzwláště se naskytuje na půdě hluboké, 1973 wlhké, a snadněji porušuje sazenice nežli ze semen wyrostlé byliny. Obelnání příkopem prý- nejlepší prostředek proti dalšímu nakažení. K, mechowý. R. Muscorum Běsch. Sclerotium Mus- corum Tode meckl. 1. t. |. f. 5. Laločnatá, křehká, hlad- ká, wně a u wnitř tmawě plawá nebo skoro pomaran- čowá (Obšírným podhaubím přípewnčná na dolejšek lodyh mezi mrca- sy kořenowými rozdílných mechůw, jimž ale, jak se zdá, neškodí tak welice, : Podřadí 7. OBW ÝTRUSNÉ. PERISPORIEL PapLí. ERYSIPHE, SCHIMMELKEIMER, Podbaubí powrch rostliny místem powlékající a sestáwající ze klkůw neklaubnatých, wětewnalých, na níž se zplozují okrowky obyčejně kulowaté, na čechal. ce potom pupkowité, otwirající se a wypaušlějící wřec- ko jednoduché nebo množité, tenkoblané, obsahující 4—8 wýtrusůw. P. obecné. E. communis Pryres. Nees (. 134. Počátk, ob, 31. wýk. 1883. 1884. Erysibe communis Lenk. Alphi- tomorpha communis /Fa//r. Podhaubí pawučinné, bělavé, dělající dříwe skwrny okrauhlé, pak sléswající se, ježto zralé wypauštějí okrowky černohnědé, podepřené roz- cházejícími se kosmatíčky jednoduchými, u počátku neztlustlými, příkadeřawými; w okrowkách několik men- ších wřecek obwejčitých o 4 wýtrusech dwěma tečkama znaamenaných. — | Nejrozšířenější rod částky zelinné rostlin nejrozličnějších powlékající a hubící. Cízopásek ten rozdílným rostlinám sázeným tak škodliwý slo- we padlí nebo medowice a wždycky jest následek nedužiwosti, jíž wypocuje se látka wodnatoslizká, ježto se rozšiřuje po wšech část= kách, na kterýchž pak padlí se dělá, Nedužiwost ta hlawnč pochodí wzduchem wlhkým, "půdau blabokau wlhkau a přílišnau haušťkau ze- lin. Na Madeiře prý třtina cukrowá padlím wyhynula, takže nyní po- řídku se sází, P, chmelowé. E. Humuli Decand. E. macularis /Fallr. Okrowky dříwe žluté, pak hnědé, mnohé, jedním wřec- kem naplněné a obklíčené wéncem z kosmatíček kostr- batých na stélce bílé, plsťowité — Na obojím powrchu Jistůw chmelowých. ZPODKOSMEK, | LASIOBOTRYS, © TRAUBENBALGLING, Okrowky hromadné, koflíkowité na podhaubí wlákna, „ 1974 tém, obsahující látku huspeninatau, w níž wřecka s po- dlauhlými wýtrusy. S; obecný. L. Lonicerae Kunze, Fries obs. 1. t. 4. (. T. Běsch. Term. 2. f. 3101. Hromádky 1"“ široké, okrau- hlé, černé, dříwe podkožkau listowau nedužiwau, běla- wau powlečené, pak wynikající, z 20—30 okrowek slo- žené, podhaubím upewněné. — Na listech zimolézowých w jeseni, SNŮRATKA. © ANTENNULARIA. | SCHNURPILZ. Podhaubí ze wláken čerwenawých, wětewnatých, klaubnatých, na nichž okrowky bezůsté, skoro rohowité, (drobné, tečkowité), ohsahující wýtrusy kranžkowané w huspenině. 8. sklepowá. A, cellaris Rečchenb. Busch. Term. 2. (. 3100. Rhacodium cellare Pers. Ta rostlina popíná sudy winné we sklepech na způsob plsti černawé, měkké, složené ze wláken nepatrně klaubkowaných a opatřená okrowkami přemnohými, drobnými, černými, pomocí nestejných wláken připewněnými a snadno padajícími, HRUŠŤULKA. API0SPORIUM. © BIRNBALGLING, Okrowky nablaučené, puchýřowité, wně poprášené, huspeninau naplněné, w níž wýtrusy weliké kulowaté. H. wrbowá. A. salicis Schmidt Myc. 1. f. 3. Corda abb. t. 13. £- 96.. Hromádky neprawidelné, černé, jako- by z máku, z puchýřků hruškowitých složené, jež pu- kajíce wýtrusy wypauštějí, — Na kůře starých wrb w zimě, Řád 238. „PLÍSŇOWITÉ. HYPHOMYCETES. Podhaubí klkaté, pořídku strupowité nebo žádné, Třeň sestáwající ze sklípku jediného nebo ze řady jich jediné nebo několikeré dohromady spojené, nesaucí buď wýtrusy nahé anebo sklípky (okrowkowité) w pu- chýř naduté, wýtrusy naplněné. Wýtrusy nahé, obyčej- ně wně na třeni, pořídku w něm obsažené. Kromě wýtrusůw býwají též wtraušeny pupence drobnější, pra- chowité, prosté, na podhaubí anebo třeň- o 1915 Podhanbí stálé nebo mfjíwé, wždycky rozestlané a rozšířené, Třeně čili nitky plodonosné přímé nebo sklimené a w trsík splete- - né, které na začátku wýtrusy jakoby záwojem zastírají, Okrowky se= šťáwají z blány docela jednoduché, jednorodé a jsau toliko sklípek na tření konečný, nadutý, rozmanitě se otwírající nebo rozpadající, Wýtrusy různodobé, jednoduché nebo kraužkowané a, neníli okrowky, na podhaubí roztraušené neb obyčejněji spojené w šnůry, hromádky ne- bo blawičky a to buď prosté, buď slepené, sedawé nebo nitkau při- pewněné, Dosawad jest asi400 rodů (w 60 pokoleních) známo. Nalézají se na rostlinách a Žiwočiších. Žiwých a mrtwých nebo wůbec na zbyt- cích ústrojných, a tedy wšnde jsau, (kdežto ony se nacházejí. Prawé plísňowité jsau wůbec skrowné welikosti, některé toliko drobnohle- dem patrné, a možná je rozeznati, protože u welikém množstwí po- hromadě rostau; málo které dósabují znamenitější welikosti, Ani © chemičných prwcích ani o jejich užitku něco nám známo, Mnohé jich slowau w obecném žiwobytí plésně, ježto se wyskytují na, špíži a jiných domácích potřebách na místech wlbkých zawřených. Spíže jimi na- býwá chnti a zápachu ztuchlých čili ztuchlinav a nehodí se k jí- dlu. To sluší ale znamenati, že plísně nejsau toho příčinau, anobrž naopak zplozují se, když naduwedené látky začínají porušení bráti, takže jsau neomylným toho znamením. Rozdělují se na patero podřadí: 1) POPRAŠNICOWITÉ, Wýtrusy wenku na tření ze klkůw ztuha spojených, mezi jejich konce prosté wtraušené. Podhaubí, kdežto jest, oddělené, klkaté, 2) HLAIFKONOSNÉ. Wýtrusy na konci třeňůw nahromaděné, huspeninau zaobalené aneb obyčejněji we sklípku nadmutém (okrowce) obsažené. Podhaubí, kdež- to jest, klkaté, obyčejně s nahým prachem klíčným, j 8) CHOMÁČITKOWITÉ, Wýtrusy se zplozují wně na klcích pewnějších, tužších, jakoby okáčnosěkých; ne- přetržených anebo kraužkowaných (obyčejně nepro= zračitých). Podhaubí často strupowité nebo klkowité.; prach klíčný, kdežto jest, nahý, 4) KLAUBNATIČKOWITÉ. Wýtrusy nahé, wně nebo mezi klky útlými, složenými z jednoduché řady sklípkůw tenkostěnných anebo z několika řad wedlé se- be dohromady spojených, roztraušené, nahromaděné nebo šnůrowitě zpořádané. Vodbaubí klkaté s nahým prachem klíčným. 5) HNIJICOWTTÉ. Wýtrusy nahromaděné, na pod- kladku ležící a obyčejně z něho wynikající, jakoby roz- traušené mezi klky, stélky obyčejně pomíjiwé. © Klkůw wýtrusonosných nemají, Sem ještě náležejí dwa přímětky, obsahující wý- rostky z pokožky rostlinné, wláskowité nebo klkovwité, 1976 niťowité nebo kejowité, spiše chorobného útwaru (wyra- řeniny) nežli samostatné rostliny, Podřadí 1, POPRAŠNICOJWITÉ. CFPHALOTRICHEI, PoPRAŠNICE, [SARIA,. | KEULENSCHOPF, Třeň dlauhý, nepřetržený, z klkůw hustě setka- ných složený a konci jejich odstálými, rownými, wý- trusonosnými oděný. Wýtrusy kulowaté, nahé, roztrau- šené po celé délce mezi prosté konce klkowé. P. maučnatá, |. farinosa Frtes. Třeň kejowitý, bílý, ponažlutlý, '/2—2““ wysoký, dole nahý, niťowitý, nahoře ztlustlý w kej elipsowitý nebo prodlauženě wejcowitý a nesaucí wýtrusy mnohočetné, bílé ; stélka zmládí patrná bílá, klkatá. — Na paupatech motýlowých mrtwých hni- jících, w létě a jeseni, wice méně společná, Proměňuje se rozdílně: třeněm štíhlejším klkatopýřitým, Isa- ria velutipes Link diss. f. 32. Nees f. 85. Bisch. allg. Bot. t. 8. f. 494. a, d.; třeněm kratším nahým, I, crassa Pcrs.; kejem lalačnatým a pak wětewnatým, I. truncata Pers, P. braukowá. |. eleutheratorum Nees /. 84. Bísch. Term. 2. /. 3114. Niťowitá, přísmačknutá, wíjawá, odstále wětwičkowaná, poprašenohuňatá. — Na braucích umr- lých, w jeseni a zimě, MarToČuB. CEPHALOTRICHUM. | WIRRSCHOPF. Třeň jednoduchý, šídlowitý, na konci hlawičku klkatau nesaucí, do níž wýtrusy wtraušené, M. žlutawý. C. lavovirens A. et Schweť. nísk.'t. A. f. 1. Nees [ 87. Bisch, Term. 2 /. 3164. Třeň W dlauhý, ší- -dlowitý, tmawě hnědý, nesaucí hláwku podlauhlau, žlu- tawě zelenau. — Na listech zhnilých, obzwláště šwest- kowých, RonuškKa, CERATIUM, © HORNSCHOPF. >- Třeň kožowitý, násobený, wětewnatý, z klkůw set- kaný, na konci w drobníčké wýtrusy se rozsýpajících. R. obecná. C. hydnoides A. et Schwet. nisk. £. 2. f. 1. Link diss. 1. f. 33. Nees f. 82. Počátk. ob. 31. wýk. 1913, Třeně swazčené, bílé, jednoduše nebo složeně 1977 © rozwětwené a tak parohům podobné. — Přeobecná na ztyřelých bukowých pařezích, Podřadí 2. HLÁWKONOSNÉ. © MUCORINL. BLÉNIWKA. | STILBUM, © SOHIMMERKOPF, Třeň dužnatoklkatý, na konci nesaucí hláwku bu« speninnau, rozplýwající, z níž wywětráwají wýtrusy pře- drobné, | B. obecná. S. vulgare Tode meck. 1. 4 2. f. 16. Nees f. 98. Krombh. 6. 6. f. 23. Corda Abb. A, € 5. f. 272. B, Bělawá, pak žlutawá, příhuspeninná ; hláwka ku- lowatá 3 třeň lysý, prodlaužený, příihomolowitý. — Pře- obecná na starých pařezích w podzimku, Príse. MuconR. © SCHIMMEL. Třeň jednoduchý nebo wětewnatý, sestáwající z je= diného sklípku nebo z řady jich jednoduché, na kon- ci nesaucí kulowatau okrowku, naplněnau wýtrusy prostý- mi, pak pukající, řídčeji rozplýwající. P. plazůvá. M. stolonifer Ehernb. Bisch, Term, 2. f, 8818 — 3821, Rhizopus nigricans Ehrenb. tn nov. act, leop. 10. © 11. Vodhaubí plazivé wypauští w2hůru třeně jednoduché, ukončené okrowkau z hnědozelena černau, pokrytau wýtrusy zakulatělými. — Na wětwích březo- wých, listech winných na chlebě plesniwějícím a roz“ dílném owoci hnijícím. P. obecná. M. Mucedo Lén, Bull. t. 480, f. 2, Link in berl. Mag. (809. /. 43, 1816. /. 1. Nees f. 80. Krombh. 46. /. 18. Podhaubí tenké, pawučinné, bílé; třeně tako« wétéž, obyčejně jednoduché; okrowky wždycky kulo- waté, malé, dříwe bílé, pak čerwenawé, wýtrusy zawíra« jící stálé nebo pukající, a wýtrusy wytrušující. — Na hmotách hnijících, hlawně na mase a chlebě plesniwě- jících, Celý rok, P. psí, M, caninus Pers. obs. 1. £. 6. (. 3, 4. Tře- ně nejtenší směstnané; okrowky drobníčké, žlutawé. — Na psím lejně, jež za dešťůw často docela pokrýwá, tak- že wyhlíží jako do peří zawinuto, P. žlutmvá, M. Aavidus Perse obs. 1. 6 6. /. 5, Nees £. 16. Okrowky žlutawé, na třeních klaubnatých a wětewnatých, W jeseni powléká hauby welší, 1978 P. ořechowd. M. Juglandis Línk. Podobá se přede- šlé, toliko že okrowy zbradawicowatějí, — We wlhkých skořápkách ořechowých. P, masowá. M. carnis. Třeň wětewnatýs; okrowky ale přemalé, zelenawě hnědé. -— Na starých pečeních. P, zrzawá. M. rufus. Třeň wětewnatý nese okrow- ky dříwe bělawé, pak černohnědé a černé. — Na hruš- kách hnijících. P. jablkowá. M, tenuis. Jako předešlá, okrowky kulowaté, černé na třeních přetenkých, přímých: — Na jablkách wyschlých plesniwějících, KLESALKA. © ASCOPHORA. | SCHLAUCHFADEN. „Třeň trubkowitý, bráničnatý, ukončený okrowkau kulowatau, která splaskuje a pak na powrchu má wý- trusy nahé, kulowaté, naplněné. K. šedivá. A, Mucedo Tode meck. 1, t. 3. f. 2. Po- čátk. ob. 31. wýk. 1019. Podhaubí wlnowité, často welmi rozšířené, bílé nebo mnohočíselnými pupeny siwé do plístowa; třeně přímé bílé; okrowky dříwe kulowaté, pak elipsowité, konečně po sklesnutí zwonkowité z bě- lawa do čerwenawě ponamodrala, někdy též do žlu- otawa a d., dříwe nahé, tečkowané, pak wýtrusy pokrý- wajícími zrakowané. — Celý rok na hmotách hnijících, Nejobecnější na špíži porušení beraucí, a slowe jako pře- dešlá společným jmenem plíseň. W klcích trubkowitých widěti sil- ným zwětšením, jak kuličky w nich se pohybují. ke“ JiHowiTKA, | SYziGiTES. © JOCHSCHIMMEL. Z podhaubí wzstupují třeně přímé, rozsochané, ne- klaubnaté s okrowkami stříčnými, jenž po dwau od roz- dílných wětwí dohromady čechalkau srostají a w tom místě hromádku wýtrusowau zplozují. < JL obecná. S. megalocarpus Ehrenb. in berl. Werh. 1820. r. 2. 3, Corda Prachtsch. *t. 24. Počátk. ob. 32, wýk. 19289. Wlákna dříwe bílá, pak žlutá, konečně hně- dá; okrowky srostající hruškowité, žlutawě zelené ob. sahují wýtrusy předrobné. — Podiwná plíseň popíná bedly hnijící a dospíwá ('/:“ wýšky. : „Na wětwích dělají se na jedné straně okrowky we způsob bradawice hruškowité, zponenáhla naplňující se prachém tmawým, kte- rý patrně w dutém třeni wzhůru se pohybuje jako w parožnatcích, Když. dwě takowé okrowky buď na dwau špírech jedné sochy nebo rozdílných třeňůw.se přiblížily, wynasnažují se jakoby čechalkau se dotknauti; když se to stalo, srostau a wýtrusy tam; kde srostly, z 1979. obau se nahlančí w kauli, která pak spadne. Zatím ale wětwičky pořád rostan a nabýwají wětší délky, nežli má třeň ; zůstáwají ale jalowé. "To wšecko za jeden den se stane a na pamět nwodí podob- né spojowání některých žabincowitých, : RozwěTWwILEc, THAMNIDIUM, © KLEISTERSCHIMMEL, Okrowky puchýřowité, wětší na třeních přímých, menší na jejich wětwičkách pobočních. R. ozdobný. T. elegans Link tn berl. Mag. 1809. /- 45. Nees /. 15. Krombh. t. 6. f- 19. Corda. Abb. 3. £ 2. /. 49. Docela bílý a dole toliko wypauští wětwe roz- sochané, — Na mazu knihařském starém a semenci. PopNIcEK, © EunRoTium. © FLIESSSPORLING. Okrowky puchýřowité, blanowité, trhající se, nepo- středečně ležící na podhaubí z klkůw setkaném. P, obecný. E, herbariorum Línk tn berl. Mag. 1809. JA. Nees fo 91. Okrowky kulowaté, celistwé, žluté, na podhaubí hnědém, strupowitém. — Welmi obecný na rostlinách založených a špatně usušených. Podřadí 3. CHOMÁČITKOWITÉ. DEMATIEI. BvrwikK, © MYxoTRICHUM. © SCHLEIMFLOCKE, Podbaubí plsťowité ze wláken přewětewnatých, zma- tených, klaubnatých, w němž okrowky buspeninné s wý- trusy kulowatými, prozračitými. B. papírowý. M. chartarum Schmidt. myc. t. 2. (1. Bísch. Term, 2. f. 3158. Na papíru psacím, plesniwějí- cím dělá skwrny zelenawé nebo černé, rozdílně weliké ; konce wláken podbaubowých bákowité, padající. ČenWiÍKATEC. | HELMINTHOSPORIUM. | ŘIEGELPLOCKE, Podhaubí ze wláken tuhých, přímých, sotwa roz. wětwěných, w trs shlaučených a potraušených © wýtrusy kejowitými, kraužkowatými. z „Č. černý. H. velutinum ZLrnk in berl. Mag. 1809. £ 1. Nees [- 65. B. Bísch. Term. f. 3119. Wypoxylon cili- are Krombh. t. 6. f. 26. W jeseni a jaře dělá na spas dlých wétwích bukowých a lískowých we wlhku trsy * 1980 wranné, dosti široké, ze wláken tlustých, tupých, so“ chatých s wýtrusy kejowitými. CnomáČITKA. © DEMATIUM, © STÁRRELOCKE, Podhaubí ze wláken přímých; tubých, štětinowitých, nepřetržených, dole na kratičkých wétwičkách nesaucí wýtrusy předrobné podluhowité we způsobu klasu wál= cowitého, Ch. šerá. T. griscum Pers. Bísch. Term. 2. f. 3120. Společná, asi [“ wysoká. CETNOUZLEC. POLYTHRINCIUM. SCHNURFLOCKE, Podhaubí trsnaté, složené ze wláken uzlatoklaubna= tých, přímých, po boku nesaucích wýtrusy wejcowité, jednokružné, padající. C. jetelowvý. P. Trifolii Schmidt myčce 1. f. 8, Corda Abb. t. 2. f. 25. Bísch. Term. 2. f„ 3121. Dělá na rubu © stůw jetelowých zelených skwrny černé jako lníně weliké, žlutě obraubené, RozUuzLEU. ČLADOSPORIUM, © ASTSPORLING, Podhaubí trsnaté složené z wláken přímých, málo wětewnatých, kraužkowaných, konečně se rozsýpajících na wýtrusy wejcowité, jednořadě spojené. R. zelný. C. herbarum Zink diss. 1. (11. Nees 61. B. Corda Abb. 3. t. 1. /. 20. Bísch. Term 2. f. 8133, Na lodyhách kopřiwowých, tabákowých, česnekowých a j« W zimě nehnijících dělá trsy husté, často rozšířené, zelené. Podřadí 4. KLAUBNATEČKOWITÉ. MUCEDINĚÍ. KnorImLÁK. ASPERGILLUS, © KoLBENSCHIMMEL, Podhaubí z wláken přímých, přehrádkowaných, je= dnoduchých anebo wětewnatých, s konci kejowitými, pak wypauštějícími wýtrusy řadama spojené a potom pa“ dající. K. stwý. A. glaucus Link diss. 1.. 23. Bísch. Term. 2. /. 3810. A. capitatus Mích. gen. t. 91. /. 1, Mucor glaucus Jbůll. en. Fl. dans t. 111. f. 2. Monilia glauca et M n o a Pi Se P a a 570 MKSSOK eh RO Rok > dr, P BC et y Botrytis simplex Pers. Podhaubí ze wláken přímých do“ hromady w trsy řídké nahlaučených, jednoduchých ; hláwky siwé. — Přeobecný na owoci hnijícím a chlebě plesniwějicím, K. žlutý. A. flavus Link. Nees f. 60. Počátk. ob. 34. wýk. 1892, Docela bílý, hláwky pak žlutnaucí. — Na rostlinách w papíru založených a usušených dělá po“ wlek žlutý. K. zelenawý. A. virens Imk. Dělá zelené trsy na mastnotě, w níž se pokrmy schowáwají. : K. růžowý. A. roseus Batsch el, 4. 12. (. 58. Corda Prachtsch. t4 WM.Wlákna tuhá, bledě růžowá, hláwka tak“ též barwená. — Na plátně, špinawém papíru, čalau= nech a j. wlhkých, KLASATKA, | STACHYLIBIUM. © ÁEHRENSCHIMMEL. Podbaubí prostřené wypauští wlákna přímá klaub« natá, jednoduchá nebo wětewnatá, nesaucí po boku pu“ chýřky střídawé, stříčné nebo přesleněné. K. dwojbarwá. S. bicolor Spreng. S. bicolor et terrestre Lénk berl, Mag. 1809. /. 21. Nees /. 36. Počátk, ob. 31. wýk. 1905, Wlákna položená jalowá hlínožlutá, přímá úrodná bílá; wětwe stříčné, zkrácené , wýtrusy drobné, kulowaté, prozračité« > Na zemi a donicech w zahradách. K. žezlowid. S. Sceptrum Fries. Sceptromyčes Opi- zii Corda, Wlákna přímá, článkowaná, články na konci nesaucí hláwky čtwernaté nebo šestnaté, podluhowaté, stopečnaté, w přeslénky rozposlawené a naplněné wý- trusy kulowatými, černawými, nožičnatými.-—— Na jehně« dách samčích kupresu obecného, we skleníku přezimo“« waného. TůňAPAUNEK, Bornvris. TRAUBENSCHIMMEL, Podhaubí položené, neúrodné přímé jako třap (winný hřeben) rozwětwený, na wětwičkách nesaucí wý- trusy kulowaté, T. obecný. B. vulgaris Fries. Bísch. Term. 2. f, 3140. Polyactis vulgaris Léínk berl. Mag. 1809 /- 22. Nees f b7. Monilia vulgaris Corda „Abb. | 4. 5. /. 250. | Wlákna přímá, šerá, neurčeně wětewnatá s wýirusy zelenawě modrými. — Přehojný na hnijících lodyhách. T, proměnný. B. allochroa Link, Nees /* 53. Bíseh. 1982 Term. f. 8151. Wlákna přímá, dříwe bílá, pak žlutá, na podhaubí rozložená; wýtrusy weliké, w hrozen rozpo- stawené. — Na wyhynulých lodyhách. ! T. hrubowýtrusný. B. macrosperma Důtm. B. ramu« losa Link. Wlákna položená neúrodná, narůžowělá, pří- má, bílá; wětwe zkrácené, stříčné ; wýtrusy weliké, po“ dlauhlé. — Na dříwí zhnilém a mechu, RozWLÁKNĚLEC. . PENIGILLIUM. © PINSELSCHIMMEL. Podhaubí přímé, jednoduché, na konci štětcowitě wětewnaté, mezi wětwemi nesaucí hromádky wýtrusůw. Podhaubí rozestřené, zmatené, neúrodné, R. sůvý. P. glaucum Lrnk berl. Mag. 3. f. 24. Nees fe- 59. Corda Abb. 1. t. 6. /. 280. Bělawý s wýtrusy zelenawě modrými, — Obyčejný na owoci w cukru za- dělaném, na syrupech a d. na způsob bílé mázdry ten- ké, z níž bílé klky wycházejí, KLAUBNATIČKA. © MoNrLIa, © SCHNURSCHIMMEL, Podhaubí složené ze wláken přímých, jednodu- chých se články wejčitými, nerozsýpajícími se. K. obecná. M. antennata Pers. Nees f£„ 61, Corda Abb. 1. t. 2. f. 143. Dematium anlennaeforme Hoff. eryp. £. 13. /. 4.. Dělá trsy husté, černé, z wláken tu- hých, neprozračných se články podluhowatými. — W | jesení na prknech a třískách. CHUCHLATKA, © SPOROTRICHUM,. © STAUBSCHIMMEL, Klky ležaté, zmatené, klaubnaté, rozwětwené. Wý= trusy w chuchlech wtraušené, CA. owocnd, S, fructigenum Lnk. Aleurisma ma- . crosporum Lk. Skládá drny. poduškowité, stikawé z klkůw hustě zmatených, tuhých; wýtrusy weliké kulowa- té. — Na wišních, malinách a jiném owoci, jež poru- šuje.. Ch. okenná. S. fenestrale Důtm. in Sturm 3. f. A1, Conferva fenestralis Roth. Byssocladium fenestrale Mart. Drny nejtenší z klkůw nejwětewnatějších, z prostředka rozbíhajících, položených, bělawých ; wýtrusy drobné, ku- lowaté, nahnědlosazowé, na prostředku nahlaučené. — Na sklu okrowém nečistém a na stěnách w sednicech zatuchlých. 1983 Ch. stěnowá. S. calcigenum Eřnk.- Drny tenké, roz- lité, z wláken plihých, wšude hustě pokrytých wýtrusy černými. — Na stěnách obílených wihkých, Ch. lejnowá. S. sterčorarium Link. Drny tlustaunké, obmezené, ze klkůw zmatených, plihaunkých; wýtrusy kulowaié, dříwe žlutawé, pak čerwené, — Na lejnu člo- wěčím, CA. měchýřowá. S. vesicarum Link, Drny tenké, rozlité, na obwodu bílé; wýtrusy u prostřed nakopené,. slepené, kulowaté, čerwené, — Na měchýřech suchých, jimiž naložené owoce se zawazuje, PoDPŮRKOWEC, © ACREMONIUM, | HAFTSCHIMMEL, Podhaubí pawučinné, složené z wláken kraužko* waných, málo rozwětwvených. Puchýříky zakulatělé, na kratičkých stopečkách roztraušené nebo přesleněné. P, přeslenatý. A+ verticillatum Link. dísse 1 f. 20. Nees f. 39. Počátk, ob. 31, wýk. 1919, Plsť bílá se sto- ečkami w přeslének rozpostawenými. — Na způsob we- likých lalokůw popíná kmeny jedlowé, KaziPLOD, © O1mium. | KNOTENSCHIMMEL, Klky dwojtwaré, bráničnaté, mízející a růžencowi- té, přímé nebo položené, příwětwité: článkůw zakulatě- Jých, proswítawých, rozpadajících a wyléwajících látku wýtrusnatau, K, pomarančowý. O. aurantiacum Mírbe/, Plíseň ta dělá se na obilí jmenowitě na pšenici a chlebě z ní u- ečeném, Jestli jí málo, nic neškodí, wětší množstwo ale její pokrýwá chléb čerweným práškem, též dáwá mu nelibau wůni a protiwnau chut, takže lid takowého chleba nejí. Dobytek jím krmený brzo se roznemůže, Nejhojněji se zplozuje na chlebě majícím asi 46 stotin wody w ků- ře a 51 we střídě, při wláze wzduchowé 909, a teplotě 80—10" C, když zpodek bochníkůw posypán mnobými otrubami, a když swětlo má přístup, HůLkKoWarTEC, | BACTRYDIUM, — STABSCHIMMEL, Podbaubí tenké, položené, z klkůw wětewnatých, článkowaných, na nichž wýtrusy dwaukraužkowé, látkau zelenau naplněné, H. žlutý. B. Aavum Schmidrř myc. Ho | f. 2, Kůp* ky okrauhlé, husté, žluté, na podhaubí přetenkém, bě- 125 je F rodky a krajiny doléhá a neaurodu jejich působí. Choroba ta má © 1984 lawém, 1—2" welikém. — Obyčejně roztraušený na kůře a dřewě stromowém. jaky Podřadí 5. HNOJICOWITÉ. © SEPEDONIEI. HNojicE. SEPEDONIUM. © FAULSCHIMME%. Klky zmatené, položené, klaubnaté, potraušené wý- trusy ojedinělými kulowaffmi. H. žlutá. S. mycophilum Link. Nees f. 38. Klky bí- lé, potraušené hnojným žlutým wýtrusem. — Na roz- dílných hřibech, obzwláště na obecném a plsťnatém, jež ji hnijí, nežli samy zrostly, Takowé hauby jsau wně bí- lau plstí popouty au wnitř prachem žlutawým naplněny. WiETENaTKA. | FUSISPORIUM. © SPIEDELSCHIMMEL. Podhaubí položené, z klkůw zmatených, obyčejně míjiwých, přehrádkami opatřených, na nichž wýtrusy nahlaučené, wřetenowité, + JR. žlutá. T. aurantiacum Nees č. 40. B. Počátk, ob. 3l.wýk, 1921 Drny několik čárek široké, z autlých bílých klkůw s wýtrusy nahlaučenými, žlutými. — Na lo- dyhách turkowých, na stéblech kukuřicowých, listech dubowých a kaštanowých. | HF. zemákowá, F. Solani Mart. Kartojffel. Epidem. Prowalující se, poduškowitá a složená z klkůw pří- mých, wětewnatých, pořídku bráničitých ; wýtrusy elipso- © wité nebo wálcowité, tupé, bráničité, snadně padající. Jest odrodek klkůw prodlaužených, běwnějších, tu a onde bráničitých, wýtrusůw elipsowitých, brzo padají- © cích, někdy menší kulowaté nebo elipsowité wypauštějí- 'cích, — Na zemácích. Totě znamenitá choroba, kteráž zemáky bez ohledu na od- dwě doby. W prwní zemák pozbíwá na powrchu swého lesku; wrá- skatí a strakatí drobnými tmawými tečkami, kteréž pak. splýwají u weliké skwrny. © Pokožka řídne a trhá se, čímž powrch jako stru- powatí. Kdyžto pokožka tak se proměnila, i dužnina pod ní le- Žící wysýchá a nabýwá skwrn plawých, tisawích anebo černawě hnědých, wětších anebo menších. Později pokožka tu a onde wy- | wzdwihuje se w pupence, jejichžto sklípkatina plawá: tenkrát nemoc © přechází w drubau dobu; pupencowé jsau u wnitř čerwenawé, po- kožka jejich wyschlá laupá se, načež z malé rozsedliny na sklípka- tině nahnědločerné nebo černé gnamenati tečku jednu nebo několik : 1883 drobných a bílých, jež pak wzrostají w plíseň bflau, prowvalnjící se na způsob poduštiček z roztrhlé pokožky. Toto plesniwění zponenáhla tozšiřuje se po celém zemáku, kterýž pozbýwá tíže a wydáwá puch zhnilý zemowinan. Když bambol wysýchá, plíseň dříwe bílá nabý- wá barwy šedozelené nebo šedofialowé, hořejší díl jeho se rozpráší; takže toliko zpodek hustau plsť dělající zůstáwá a na způsob běž lawé bradawice se wyskytuje, i : Zemáky znemocnělé we sklepě moban wyháněti pazaušky toli- oko malé a slabé; zá to nasazují se na nich obzwláště na hořeníní dílu, drobné hlízky, kteréžto k jaru tím snadněji od nich, se ods dělují, čím wíce porušowání jejich sé zmáhá. Hlízky zasazené buď oni se neujímají, buď ženau w nať slabau, protože brzo hnijí. Zemák w prwní době roznemohlý může, byw zasazen, w nať hná= ti, kteráž ale jsauci slabá brzo wadde a hyne, nebo, jestli ji ta Zkáza nepotkala, nežene do kwětu ani nenasazuje nowých hliz, Ze- máky druhan doban choroby trápená aní neženau do nati áni nena= - Bazují nowých bambolů, spíše wysýchají, twrdnau a nejsau k jídlu; | rozříznuté okazují powrch dokonale bezošťawý a mramorowaný, na některých místech spojenost dužniny jest zrušena, a často pozorují se celé hromady roztoče maučního (Acarus farina“), který pilně swý- mi nehty silnými wyhrabuje zrna škrobotá. Na začátku není widěti drobnoliledem nic, žeby sklípkatina pod slupkau byla proměněná, ledaže průchody mezisklípečné jsau silněji rozšířeny, že w ních jest šťáwa kalnější a že w kautech sklípkowých jsan tílka wčětší, kulowatá, bledožlutá. Jestli na powrchu okázaly se skwrny černé, jsau stěny sklípkowé plibé, swřaskalé, Žintáwé nebo nahnědlé, zrna Škrobowá z nich mízejí, ustuphjíce Wzduechn anebo Šťáwě Žintawé; později sklípkatina se roždělujé, trhá a w klky rozstupuje; průchody mezisklípečné jsau rozšířehy též naplněny šťawau hnědau; zrna Škrobowá dříwe hladká tů a on- de swraskují, nestejně se rozšiřují, nabýwají protažkůw bradawična- tých, tu a onle se trhají a jako tkali ostatní žlutnau. Obzwláště na místech tmawč. barwených widěti jest mezi proměněnými sklípky, tam kde sklípkatina naduwedené tečky bílé za- Wwírá, zrnka roZtranšéná, drobná, tinawohnědá; která, zdá se, powstá- wají sražením šťáwy chorobné mezí sklípky, a jsau kromě šťáwy We pr l látkau, z níž wřetenatka nadpopsaná powstáwá, Nepostře- ečně ale ona dělá se z nadpopsaných teček bílých, kteréžto drob= ňohledem silně zwětšené okazují se čo plsť že wláken přeautlýci, rozwětwených, prozračítých, na konci někdy napuchlých anebo škrce- „ ných a roztrušujících sex když wodau byly nawlhčeny. Co we sklíp- katině prostory wzduchem se naplňují, prodlnžují se jednotliwá wlákna ; jejich články konečné, dříwe kulowaté nebo elipsowité, t. "w$trasy pak zkopinowatějí nebo zesrpowatějí, později dostanau 3 nebo 4 bránice a zukalí se. "Eo proměňowání welmi rychle se děje, přotože tečka nezralá již we 24 hodinách w plíseň dokonale dos spíwá. Čím zemák jest sněší a pewnější, tím směstnanější jest stélka, tím bustější jsan swazky wláknowé, když plíseň zpříměla, prodlauži- la se a wzrostla, Jestli zemák tuze suchý, slupká, tam kde pod ní "se nachází plíselí, dostáwá banli bělawau, tnhau, složenau docela z plsti wláken přeautlých, wláken čili klkůw haubowých, we zrůstn zaražených ; pakli zemák má tkaninu řídší, a wice wlbkosli, jsau hromádky plísňowé řídší, ze zemáku wynikají skwrny dutlé a bílé; wlákna, jež skládají, jsau wětwité, (u a onde článkaté a hružlaté, posypané wýtrusem, který brzo zinízí, Véž i w dutinách n wnitřku 125* 1986 w zemáku, wzduchem naplněných, poslední twar plísně se dělá; pakli zemák docela wyschl a ztwrdl, tkaninu plísňowau widěti jest netoliko na powrchu we způsobě bílých teček, anobrž i celý wnitřek jeho jest proniknut. Nemoc zemáků r. 1845 byla jiná, OBiLowaTKA. EPOCHNIUM. © SP1TZSCHIMMEL. Podhaubí položené, ze wláken zmatených, článko= waných, míjiwých, nesaucích wýtrusy podlauhlé, krauž- kowané, obak ostré, nahlaučené. O. šerá. E. monilioides Link diss 1. f. 28. Nees /. 40. Počátk. ob. 31. wýk. 1926. Podhaubí šeré, řídké; wýtrusy. černé, — Na hruškách suchých a šwestkách nezralých, Kazimaz. © COLLARIUM. | LEiMSCHIMMEL Wytrusy kulowaté, jednoduché, nahlaučené w kůp- ky buspeninné na podhaubí složeném ze wláken útlých příwlnowitých. K, obecný. C. nigrospermum Link diss. |. f. 30. Nees f. 42. Počátk. ob. 31. wýk. 1925. Sporotrichům Collae Lénk. Drny tlusté, rozlité, složené ze klkůw sple- tených. kaudelowitých; wýtrusy —w bromádby kulowaté nakopené. — Na mazu suchém, Přímětek (1. Sem náležejí rozdílné chorobné zplodiny na způ- sob. cizopáskůw se naskylující a za celý čas zrůstu se neklaubnatá, směstnaná nebo zmatená w kůpky skwrno- wilé na listech živých. Wůbec dělají se na listech doko.« nale rozwinutých; okazují se ale také za rašení. Kdyžto se zplozují, napuchuje podstata listní, a dělá se puchýř, „ w jehož duuně zplodiny chorobné wzrostají. Nepochyb- ně zakládá se to na hojnějším přitékání mízy k jednomu místu, čímž okolní zase trpí, — Wněšnými příčinami Za- se jsau přílišná wlhkost jakož i nemírná sučhost powě- tří při náležitém teple, které oboje wyzewowání zará- žejice plnošťawost místní působí. Prolož nalézáme je netoliko w lesech hustých, luzích wlhkých, anobrž i na pahrbcích wyprahlých. Z naších stromůw nakloněny k té chorobě jsau toliko dwojděložné, jako jsau jehnědnaté, jawory a stromy owocné, Obzwláště je widěli na stro- mech mladých : na starých jimi toliko dolejší wětwe trpí, dělající. Jsautě wlákna ze sklípků složená, jednoduchá, - K o o ná bok oo o ao o Fries je nazwal Phylleriaceae ; Persoon ale, maje je za samostatné, cizopasné rostliny, spojil w jedno pokolení, Erineum. wlnatku, Fries vozeznáwá troje způsoby: © 1) Wlákna některých drobná, kejowitá nebo čiho« witá, nablaučena jsau na skwrny hedwábowité a naplně«- na látkau drobkowitau. Sem náleží 20lna/ka topolowá, Eri- "neum populinum | Schum., E. aureum Pers. "Taphrina - populina Pries., letního času obzwláště na rubu. listí: osykowého, na způsob skwrn náryzích, aksamitowitýchy složených ze wláken předrobných, wejčitokejowitých. 2) Wlákna delší nadmutá, na konci ztlostlá, uwnitř obyčejně prázdná. skládající skwrmny drobkowité. 77. natka březowá, Erineum betulinum Schum. Rubigo betuli= na Link. W létě na rubu listůw břízy obecné, -na způ- -sob skwrn dříwe bělawých, pak rezawých, sestáwají- cích ze wlákea rozličných, kejowitých a nálewkowitých, často dwojrobých, dole w nožičku třeňowitau ztenče« ných. : WF. vuměnná« E. roseum | Schulze: C. -purpureum Fries, Rubigo rosea Link. Na líci listůw březowých dělá hromádky poduškowité, dříwe růžowé, pak z hněda na« chowé a sestáwá ze wláken dole w nožičku ztenčených, krátce kejowitých, na konci kotaučowitě rozšířených, někdy nálewkowitě wkleslých, 3) Ten způsob sestává ze wláken klkowitých, na konci ztenčených, látku zrnatau obsahujících. Nejzna- řnější jest w/natka réwowá, E, Viús Duv. Phyllerium Vitis Frics. Na rubu listůw réwy winné w prohlubinách pu- chýřowitých dělá podušky dříwe bělawé, pak narůžowě. lé, potom hnědé; wlákna suchá jsau střídawě smačknu- tá a tím jako na příč přehrádkowaná, Přímětek 2, Samostatnější zdají se býti plstůvkomíté, Byssaceae, ačkoli k nim nenáležejí wšecky rostliny, ježto od mno- bých zpytatelůw k nim počítány byly, jelikož mnohé jsau stélky haubowé a lišejníkowé newyhnawší plodůw, anebo předekle mechowé, anebo kořeny jiných rostlin. Troje pokolení ale dle nejnowějšího a nejzewrubnějšího zpytowání dojista sem náležejí, PLsrTiwkaA. | Byssus. © WLAUMFASER. Klky w drny nahlaučené, wice méně přímé, klaub- naté články stejnými, neprozračitými, látkau drobko= ě č ba % 1988 witau (wýtrusy) naplněnými, někdy po straně wypauště« jící puchýřky (okrowky), za sucha křehké, P. ryzí. B. aurea Lin. Fl. dan. t. 118. f. 1. Con- ferva aurea Dél/w. t. 38. Trentepohlia aurea Mart. Ecto- carpus aureus LyngĎ. t. 44. Amphiconium aureum Nees. Klky přímé, nahlaučené w drny husté, měkké, poduško- wité, stkwčěle pomarančowé (usušením jasně šeré), silně zprohybané, tuhaunké, roztraušeně wětewnaté, ze člán- kůw dwakrát delších nežli širších, na klaubech anebo na koncech wětwowých nesaucí puchýře zakulatělé nebo wejcowité, Iwýtrusné. —- Na dříwí wlhkém, na skalách a zdech wlhkých, stinných, obzwláště na maltě, w nejwět= ším dílu Ewropy; barwau welmi patrná. P, wialkowá. B. Jolithos Lin. Lepraria Jolithus Ach, CGhroolepus odoratus ArA. Conferva odorata Lyngb. C. rubicunda Roth. Amphiconium rupestre Nees. A. Lin- naci: Spreng. Eclocarpus. Jolithos Meyen et Nees. Bar- wy též pomarančowé do krwawa se táhnaucí (za sucha zelené)s články ale její klkowé jsau jak dlauhé, tak tlu- sté ; obzwláště ale rozeznáwá se zápachem. příjemným wialek modrých. — Na wrších a horách Ewropy pro- střední a sewerné powléká kameny, jež nazýwají wial- kowými a rostlinku samau mechem wialkowým, © Lid ji má za prostředek proti wyraženinám. SUKNOWATKA. | RuacoDIUM. | WEBFASER, Klky wětewnaté, položené, neklaubnaté, neprozra= čité, w řídkau plsť setkané, bez plodů a wýtrusůw (ale= spoň za dosawadního pozorowání). -8 skalní. R. rnpestre Pers. Nees (- 13. Byssus ru- pestris Decand. Klky nestejně tlusté, přewčtewnaté, zma tené w plsť černau, tlustau, rozlitau, za wlhka poňaze- lenalau a jakoby huspeninatau, za sucha kožowitau. — Na horách po skalách wlhkých, stinných, často welmi roztažená. KoŘENoWaTKA, RuizomogRPHA. © ŘINDENFASER. Stélka ze wláken neklaubnatých, wětewnatých, oka- zujících kůru celistwau a dřeň klkatý, někdy nesaucích wýrostky bradawicowité, zawírající w sobě jádro dřiwe celistwé, klkami promichané, pak w zrnéčka prachowitá (wýtrusy ?) se rozsýpající. K. podzemní. R. subterranea Pers. Eschweil. vhiz, fe 12. Nes. Něsger. et Bísch. act. leop. 11, €. 62. et p 0 1989 a 83. Počátk. ob. 32. wýk. 1931. Podobá se kořenu mrca- satému, přewětewnatému, hned wětšímu, hned menšímu, často na několik loket dlaubému, spletenému, barw černohnědé ; wlákna 43—2“ tlustá, oblaunká, pod ko- rau hladkau, tenkau, snadno slaupatelnau, obsahující dřeň z klkůw přeútlých, na konci dříwe bělawá a měk. ká, neřídko s wětwičkami krátkými, trnowatými; wifi- kna tenší, často síťkowitě srostlá; bradawice, domněl lody, "k — (" tlusté, zakulatělé, twrdé, příswraskalé, ja- o wlákna barwené, 2hroté, konečně na každé straně prowrtané, naplněné látkau sklipkowanau obzwláštní naduwedeným jádrem. — Na dříwí w báních čili w dolech. Ta rostlina ještě tím znamenitá, že ze sebe wydáwá swětlo, S ní byly pomíchány jiné útwary nedokonalým rostlinám přináležející. TnRavpowka, | Nycromyces, © NACHTFASER. Sestává ze klkůw wíce méně wětewnatých, bělost- ných, do žlutawa, Čerwenawa, nahnědla ano i černa= wa přecházejících, složených z puchýřkůw různotwa- rých, dohromady seřaděných, a majících wzezření útlé wlny anebo plsti. Nachází se toliko we stromech a křech dwojděložných. Rostliny tyto dospěwše jistého stáří: začínají churawěti, t. u wnitř trauchniwěti čili tyřeti, kterauž nemoc nazýwají wentruso- tedtost (Rothsáule, Stammsáule), | Nejdříwe hynau nejdolejší a nej= wnitřnější wrstwy kmene a rozkládaji se, kteréž rozkládání ale docela rozdílné jest od práchniwnění chemičného na wzduchu pro- stém. — Blány sklípků dřewowých totiž na stěny žil čili cew takořka rozpauštějí se w nadpopsanau traudowku, z níž wšudy wycházejí klky rozwětwené, Tím proměňuje se dříwí w látku hustší nebo řídší drobnowláknitan, kteráž od dřeně zponenáhla ke kůře se zwětšuje a ztrauchniwční, ztyření čili zpráchniwční působí, Traudowka tedy powstáwá u wnitř we kmenu, w nejstarších wrstwách čili létech dřewowých; mikdá se nenachází w běli čili bláně a nikdá sama sebau newyniká na wzduch a swětlo, Šem také náleží wnitřní hau- ba na wětwích, která se zplozuje we wětwích- useknntých, když rá- na korau se popne; tenkrát na kůře starých lesních stromůw, ob- zwláště bnkůw, nacházíme baule čili baknle, naplnčné látkau Žluta= * wau nebo nahnědlau, ježto w kusech wálcowitých někdy několik stře- wíců dlauhých wyplňíuje celan wčětew až k běli, uno hluboko do kmene samého sahá, Hmota tato slanží trandem wýborným | Stro= my traudowkau nakažené mohbau dlanhá léta růsti, protože co ročně čerstwé wrstwy běli a kůry se nasazují okolo wnitřka ztrauchniwělé- ho a zdaupnatělého, až konečně kmen nejsa sto, aby koš nnesl, se láme a kácí, P P 4 vá Výr jk k 1990 | : : Řád 259. REZOWITÉ. CONIOMYCETES. Kupky wýtrusůw bez. podhaubí pod pokožkau rostlin anebo we wnitřku jejich se zplozující, konečné (obyčejně) se prowalující, složené z wýtrusůw odděle- ných anebo spojených w nábrnky šnůrowité, huspenino- wité nebo blanowité, hned docela nahé, hned na po- dušce třeňowité anebo pahrbkowité, Wýtrusy. jednotli» wé, nožkaté nebo sedawé. Wřecka žádná. Okrowka, kdežto jest, rozličná a rozdílným způsobem se ot- wfrá. Poduška, kdežto jest, nepostředečně wyniká z částky ro- stlinowé, na níž rezowitá roste, bez obzwláštního podhaubí, řídko z powrchu. W$trusy jednoduché nebo branicemi opatřené, dříwe na částku rostlinowau, na níž sweřepí, pomocí nožice anebo podušky připewněná; pak ale wždycky nahá a prostá. Spočítajíce wšecky útwary, do toho řádu postawené, dosta- neme asi 300. rodůw w 27—32 pokoleních. Rezowité powstáwají toliko na rostlinách buď žiwých, buď mrtwých, a to skoro toliko na Zílnatých, a jsau tedy téhož rozšíření. Obyčejně jsauce skrowné welikosti pozorují se. nahromaděním, dílem i barwau sytau, často stkwčlau. O slaučenstwí jejich chemičném ničeho není známo. To ale powědomo, že obilí a jiná semena maučnatá zjedowacují, porušu- jíce je u wětším množstwí. Tím a že také trápíwají listy a stébla obilná, sauží rolníka, Toliko námel do toho řádu obyčejně počítaný w lékařstwí se potřebuje, Nowější zpytatelowé mají nejwětší díl rezowitých toliko za zplodiny chorobné, aši wyraženinám podobné. Některé zdají se pr- wopočátky hub, břichatek a plísňowitých býti. Jelikož ale často k rozdílným řádům se skloňují, jelikož mnohé jich, obzwláště na zhy- nulých rostlinách, samostatně se wyskytují jako jiné podobné řády; jest těžko ano i nemožno rody samostatné od nesamostatných anebo od plodin chorobných rozděliti, jelikož rezowité mají se jako je- dnodušší útwary hub u ostatních řádůw, jelikož se dáwají rozeznati w pokolení a rody: nesmíme jich w saustawě rostlinowé mlčením minauti, anobrž jimi i celé rostlinstwo jakož nejjednoduššími zawříti, Fries přijímá čtwero podřadí: 1) HLIWENKOWITÉ. Wýtrusy podepřené poduš“ kau obzwláštní a slepené w obzwláštní terč. (Na rostli- nách mrtwých). 2) PODKOŽNÉ. Wýirusy pod pokožkau nebo wněšnau wrstwau korní rostlin nahlaučené, pak se pro- walující. (Na rostlinách mrtwých). 8) ŠNŮROJWÝTRUSNÉ. Wýtrusy spojené u wlákna šnůrowitá, pak se oddělující a na články rozsýpající, (Na rostlinách žiwých a mrtwých), 4) NITRORODILÉ. Wýtrusy pod pokožkau nebo 1991 blanběji we sklípkatině rostlin powstáwající, rozdíl- ným spůsobem nahlaučené, dílem obzwláštním míškem obhrnuté a prowalující se, rozpučiwše míšek a pokož- ku. (Na rostlinách toliko žiwých). Příwěsek obsahuje útwary, ježto nemajíce wýtrusů toliko jsau chorobné zplodiny rostlinowé. Podřadí 1. HLUVENKOWTTÉ. © TUBERCULARINL, HtLiwENKA. © TUBEROULARIA, | ŠTAUBKNOPF, Wýtrusy jednoduché, kulowaté, prozračité, pře - drobné, na jdndna bradawicowité anebo třeňowité, we wrstwu naddutau směstnané, ježto potom w prach se rozsýpá, H. obecná, T. vulgaris Tode meck. 1. 4 4. („ 30. Krombh. t. 6. f. 32. Corda Abb. 1. t. 1. f- 18. Tremella purpurea Lín. Hoff. erypt. 1. t. 6. /. 2. Poduška pod korau powsláwající, hned kratší, hned delší, sotwa delší 1, nahnědlá, někdy bílá a klkatá, pak se prowalující -anebo ponořená zůstáwající; wrstwa wýtrusowá polo- - kulowatá nebo trochu zpleštilá, růžowá, miniowá nebo čerwená, po kraji nebrwitá. — Obecná na wětwích stromowých a křowých, spadlých a do očí bijící pěk- ně čerwenými hláwkami , obzwláště w jeseni, WňerTEexonLaw. | FUSARIUM, | SPINDELKNOPF, Wýtrusy jednoduché, wřetenowité, snadně se roz- trušující, na poduškách zakulatělých, bradawicowitých, z pokožky se prowalujících. W. růžowá, W. roseum Lék diss, 1. f. 10. Krombh. 4 6. /. 33. Corda ADD, 1. £, 1. £. 5ó., Poduška poloku. lowatá, lysá, růžowáz wýtrusy bledší, — Na wětwích a lodyhách rozdílných slézůw mrtwých, KEJOSEMENKA, | ČORYNEUM. © KEULENSPORLING, Poduška bradawicowitá, zpleštilá, z pokožky se prowalující, na nížto wýtrusy ranohokružné, nožičnaté, kejowité, stěsnané, K. wypuhlá. C, umbonatum Nees /- 31. Krombh. t, 6. /- 39. Corda Abb. 3. 1 6, /. 22. Počátk, ob. 92, wýk, 1992 : 1957. Terč černý, u prostřed bradáwicí wywýšený. — W jaře na wětwích dubowých, suchých. ZČEPEK. SEIRIDIUM, © KETTENSTAUB, Poduška bradawicowitá, zpleštilá, z pokožky se prowalující a nesaucí wýtrusy jednoduché, podluhowa- té, wlákny we způsob řetízku spojené. Z. růžowý. S. márginatum WNees /. 19. Krombh, £. 6. /. 41. Poduška černá, okrauhlá, u welikém množ- stwí na suchých wětwičkách růže šípkowé na jaře. Podřadí ?. PODKOŽNÉ. STILBOSPOREI, HLENONITÁK, © NAEMASPORA. | SCHLEIMRANKE, Wýtrusy jednoduché, barwené, huspeninau w já- dro spojené, pak i s huspeninau na způsob rozwilin wiíjawých, stkwěle barwených wzstupující. ; H. šafránowý. N. erocea Pers. Nees /« 366, Corda Abb. 1. t. 1, /£. 6. Rozwiliny tenké, silně kadeřawé a spletené, nahnědle žluté, s wýtrusy. křiwými, přetenký. mi, anebo (za powětří dlauhowlhkého) huspenina bez- twará, předrobnými kulowatými zraky naplněná, — Na kůře buksowé obecná po celý rok. PRACH0WÝTRUSKA. | STILBOSPORA. © STAUBSCHORF. Poduška z pokožky se prowalující a nesaucí wý- trusy tmawé, nepatrně krapžkowané, w malé hlízky na- hlaučené, P. dubowá. S. macrosperma Pers. disp. £. 3. f. 15. Krombh. t. 6. /. 42. Bradawicowitá, zwící bráchu, | nerowná, černá; wýlrusy černé, wálcowité, o 3 krauž- cích, dle nichž snadno se rozdělojí, jakoby ze tří článkůw byla složená, — Na mrtwých kmenech du- bových, SAz0WÝTRUSKA. © MELANCONIUM. © RUSSSPORLING. Poduška plochá, pod mrtwau pokožkau nese wý- trusy jednoduché, zakulatělé a slepené. S. diwojbarwá. M. bicolor Nees /. 21. Corda Abd. 1. 6 1 33. Na podušce bilé jsau wýtrusy prachowité, 1993 wejcowité, černé, — Na wětwičkách dubowých spadlých, w létě a jeseni, 5 S, rákosowá, M. sphaerosporum Pers. obs. 1. € 1. /. 6. Podušky černé, podlauhlé, s wýtrusy kulowatý- mi. — Prowaluje se z podlauhlých štěrbin ze zpod pokožky stebel rákosowých mrtwých, vá BaBLUNIrKA, © BULLARIA, © BALLENSPORLING, Hromádky wýtrusů u prostřed škrcených, jako ze dwau kejůw srostlých, ze zpod pokožky se wywalujících. B. obecná. B. umbelliferarum Pers. '0bs. I, 6 2 f( pe 4. 2. /- 9. Corda Abb. |. t. 2. /. 148. Bublina weliká, černá, pod pokožkau pak se trhající, — Na lodyhách © rostlin okoličitých, Podřadí 3. ŠNŮROJFÝTRUSNÉ. © SPORODESMIEL PŘEHRADITKA, © PARAGMIDIUM. | FÁCHERBRAND, Wýtrusy wálcowité, 3— 6 branicemi kraužko« wané, tmawau látkau naplněné, w. nožičku dlauhau, prozračilau, © nepřetrženau wybibající a dělající hro+ mádky ze zpod pokožky se prowalující, P. ztlustlá. P. incrassatum Lruk. Puccinia mucrora« ta Pers. Wýtrusy podluhowaté, 3—5kružné, neprozrači« té, na konci déle nebo kratšeji hrotité a podepřené nožičkau prozračitau, dole ztlustlau, nahromaděné w., kůpky malé, roztraušené, černé, W jeseni. Několik odrodkůw ; ©) růžorwá, P. iner. Rosaram Wallr. P. mucronatom Schlechtend. Počátk. ob. 89. wýk. 1955. Dolejšek nožič= ky wřetenowitě nadmutý. Na Jící listůw rozdílných růží; A) malino- wá, P, iner, Rahorum Wallr. P, bulbosum Sehlechtend. Bisch, Term, 2. f. 3861, nožička zponenáhla dolů tlustnaucí. Na listech mmalino+ wých, ostružinowých. Řerězirka: | TonuLa. © KuTTENSPORLING, Wýtrusy řetízkowitě seřaděné na wlákna přímá, škrcenoklaubnatá, snadně rozsýpající se w články. No- žice společná žádná, Ř. tykadlowitá, T, antennata Pers, Počátk. ob, 82,- wýk, 1953. Monilia antennata Pers. Wýtrusy elipsowité, na obojím konci tupé, černé dělají řetízky hustě smě 1994 stnané na hromádky rozlité, skoro aksamitowité. — Obecná na powrchu hořením a olaupaném pařezůw obzwláště bukowých a dělá powleky husté, černé, Podřadí 4, NITRO RODILÉ. ENTOPHYTI. Rostliny toho podřádí jsau zplodiny chorajících rostlin, a protož toliko w žiwých rostlinách se nachá« zejí, ježlo jimi wíce méně trpí. OBNAŽENKA, © GYMNOSPORANGIUM, © NAOKTSPORLING. Poduška huspeninná, prowalilá, na nížto wýtrusy prachovwité, jednokružné s nožicí kraužkowanau. -04 jalowcowá. G. juniperinum Pers. dřsp. t. 2. (|. řees f. 23, Počátk. ob. 32. wýk. 1963. Blána dříwe žlu. tá, huspeninná, pak wysýchající, zrohowatějící a swra- skatějící, pod pokožkau se dělající a pak se prowalují= cí. — W jaře na wětwičkách jalowcowých, zhynulých. Ocasrmec, PopIsoma, © SCHWEIFSPORLING, Poduška huspeninná, klkatá, příkejowitá, wypauští wýtrusy jednokruhé, nožicemi podepřené. O. jalowcowý. P. Juniperi Nees /. 15. Krombh, t. 6. /. 44. Corda Abb. 1. t 2. f. 122. Počátk. ob. 32. wýk, 1962. Hromádky stkwěle žluté, homolowité, dužnaté, ča- sto směstnané, pak hnědnaucí, rohowatějící, 3" dlauhé a delší. — Na suchých wětwičkách jalowce obecného a klásterské chwojky, ReEz. PocciNIA. © ZWILLINGSBRAND. © Hromádky barwené pod. pokožkau we. sklípcích pukajících se zrozující a sestáwající z wýtrusůw krauž- kowaných, obyčejně nožičnatých. ní „7 R. tráwowá. P. graminis Pers. dísp. t. 3. f. 3. De- eand, Organogr. 2. £. 60. /. 2. Krombh. 1. 6. [< 45«: Wý- trusy dělají hromádky čárkowité, delší nebo kratší (3— o") dříwe rezawé pak tmawohnědé, na dél pukajicí, ko- nečně powlékající stéblo a listy traw, jmenowitě obilí, kterau churawějí a zrna scwrkují, Jindá se domníwali, že ,ta choroba pochodí od dřístalu -w plotech sázeného nebo raději od prášilky na listech dřistalowých rostaucí a na obilí rozptýlené a je nakazující. Obě tyty rostliny ci- zopasné docela jsau rozdílné, a neináme práwo za to bráti, že prášilka dřistalowá se proměňuje w rez tráwowau. Protože ploty zabraňují —— | úwětří, možná příčinu rzi w tom hledati, PRÁŠILKA, | AECIDIUM, © KELCHBRAND, Wýtrusy prachowité, nahé, obsažené w patrných okrowkách oblých, blánatých, pak ústím zubatým pu- kajících. aj *) Okrowy na stélce strupowité, P. rohatá. Ae. corautum Zen, Pers. obs. 2. 4. 4, /. 2—3. Břsch. Term. 2. f. 2842. Ae, corniferum /7. dan. £. 838. Žlutawá; okrowky růžkowité, 11/“ dlauhé, křiwé, z hnědozelena šeré. — Na líci listůw jeřabinowých, kdežto na rubu skwrna šafránowá. P. klecowitá. Ae. cancellatum L. Počátk. ob. 32 wýk. 1948. Lycoperdon cancellatum Jacg. aust. 1 41. Fl. dan. t. 101. Bradawicowitá, hnědá; okrowky pak pukají kolem do kola po dél na dřípy niťowité, naho“ ře pahrbečkem spojené; wýtrusy hnědé, — — Na ru. bu listůw bruškowých churawějících, P. dříšťalowý. Ae. Berberidis Lin. Bísch. Term. ?, f. 3855. Okrowky hrnečkowité, 1'"" široké, na, ústí wraubkowané, žluté, pak hnědé, dělají -drny okrauhlé, malíčko nadduté“ — Na listech dřisťalowých, Totě ta rostlina, jíž přičítají rez tráwowau, © níž hořeji mluweno, **) Okrowy bez stélky, roztraušené. P. pryšcowá, Ae. BEuphorbiae Li. Nees f. 3. Počátk. ob. 32. wýk. 1950. Okrowky společné, bledé, dříwe po- lokulowaté, pak otewřewše se bábowkovité, s ústím tus pozubým, podwinutým; wýtrusy pomarančowé. —- Na listech pryšec chwojky (Euphorbia cyparissias) obyčej“ ně celé rostliny, ježto tím zakrní, takže docela rozdílna od neporušené kwětaucí, P. borowičná, Ae. Pini Lin, Počátk, ob. 32. wýk, 1949. Lycoperdon Pini /P///dď tn bot, Mag. 2. t. 4. f.12 Okrowky společné, nahé, podluhowaté, smačknuté, ble- dé, na konci pukající a pak homoli uťatau předstawují- cí, neprawidelným ústím otewřené; wýtrusy pomarančo“= wé, — Na listech a rozhách borowice obecné, SvěT. UnREDO, STAUDBRAND, Wýirusy stejné, obyčejně kulowaté, nahé, roztrau“ šené, setřitelné. Okrowka žádná, *) Wýtrusy nožkaté, S, čakankowů. U. cichoracearum | Decand, Bísch. Term. 2, /. 3891. Wýtrusy okrauhlé, na krátkých nožič- kách dělají kůpky žlutawé, zaokrauhlé, pod pokožkau po straně pukající na rostlinách čakankowitých a šťowíku, 1996 S. /asolowá, A. Phaseoli Strauss Weter. ann. 2, k 27. Nees /. 10. Bísch, Term. 2. J/- 3891. Wýtwrusy obwej- čité, na nožici málo kratší dělají kůpky hnědé, na líci listůw fasolowých, bobowých, hrachowých, obklíčené zwadlau a zežlutlau pokožkau. S. luštnowá. U. apendičulata | Pers.. U. „Fabae Pers. Grev. crypt. t. 95. Bísch. Term. J 2.3906. Wýtrusy obwejčitokulowaté, dlauze nožkáté, tisawé, nablaučené w kůpky ploché, černawě hnědé, obklíčené pokožkau bledau. — Na listech rozdílných luskatých, hlawně na bobowých, wikwowých a j. +) Wyýtrusy sedawé. S, bělostná. U. candida Pers. Wýtrusy bílé, pak hranaté dělají kůpky bílé pod pokožkau puchýřowitau, pak se trbající. — Na listech rozdílných bylin, welmi obecná na kokošce, 5. čdrkowitá. U. linearis Pers. Strauss in Wetter ann. 2. /. 41. Kůpky úzké, žluté na stéble a listech rozdílných traw. S. růžowá. U. Rosae Pers. Kůpky wýtrusu pracho- witého žlutočerwené, tečkowité, po celém listu růže stolisté roztraušené. : S. pšeničná. U. Caries Decand. Bisčh. Term. 2. f. 3881. U. sitophila Di//m. n Sturm 3. £. 34. Schinidt čka El. 0: Oplewa. Wýtrusy kulowaté, černohnědé, bez* leské, mazawé, smradlawé. Zrno pšeničné a špaldowé w ní se proměnuje, dc "Ta chorobná plodina již- napadá waječníky, pokud klasy ještě jsau zawřeny w pošwách listowých a jsan již weliké jako zrná zdrawá, dospělá, ledaže nemají té délky; též liší se barwau čer- nawě zelenau. "Tyčinky jsau zakrnělé a pel nedělá se we prašní- cích ; blizny malé brzo wyschnan; když zdrawé zrno uzrálo, jest chorobné wětší a tlustší, naplněno ale prachem: černým. Ta sněť jest škodliwěčjší nežli následující. ; i : S. obilná. U. segetum Pers. Nees /. 1. Schnudt čk. Fl. 6. a. Ditm. in Sturm 3. /. 33. Krombh. t. 6. f. A1. UÚstilago segetum Lak. Počátk. ob. 32 wýk. 1961. Wýs trusy prachowité, černé, ponazelenalé, špiniwé, rozlěta= jící se, předrobné, kulowaté, beznožičné, poloproswí- tawé. — Nachází se na trawách planých a na obilí kro“ -mě žita. Porušuje netoliko zrno anobrž i kazí plewy a pluchy, jimiž jest zastřeno, Obyčejně napadá celé klasy nebo laty, pořídku jenom díl jich. Jelikož často po celých oseniích se rozšiřuje, stáwá se zhaubnau a rolnikowi škodnau ujímajic mu úrody. Poněwadž ale „již před žněmi se rozprašuje, nemůže aspoň zaneči. 1997 w od sněti pšeničné se rozeznáwá. S, kukuříčná. U, Maydis Decand, Běsch. Term, 2. fi 3902. Ta rostlina napadá. stéblo kukuřice obecné w úžlabíčkách listowých, též kwěty samčí anobrž i waječs niky, čímž nabýwají welikosti ořechu wlaského a ma stéhle třebas pěsti člowěčí.. Otoky ty dříwe jsau duž- naté, pak ale naplňují se prachem sněti, obilné podobným, jehož puchýřky jsau prozračitější; uzráním pak trhá se pokožka náramně roztažená a wýtrus se rozptýli, zůsta- wiw-po sobě zbytky blan a sklípkatiny. stiti mauku a tudy i zdrawí nebezpečnau býti čímž ŠELUDOWKA. PROTOMYCES. © ŘÁUDE. S. zemákowá. P. tuberum Solani Mart. KartojJel. Epid. Podkožní na bradawičkách zemákowých, prowa- lující se, sestávající z kuliček černawě hnědých, obklí čených w bradawičce pokožkau miznaucí, w hromádky nakopených, pak se rozsýpajících a zůstawujících po sobě důlečky. — Na zemácích rozdilných, W řozwíjení toho cízopásku dwoje doby se rozeznáwají, W jesení na slupce zemákowé widěti skwrničky okrauhlé, dříwe roz- tranšené, modrawé nebo rozdílně hnědé, pak splýwající n. wětší skwrny, Dužnina zemákowá ještě není změnčná, Po 4 nebo 6 ne- dělích, obzwláště když wětší teplo a wlhko, pokožka na řečených skwrnách řídne, sklípkatina pod ní mění barwu a přilne, jakoby w pokožku zjinačiti se měla; konečně napnehnan jednotlivé díly na způsob bradawiček ploskonaddutých, tmawých, pokožka mezi nimi swraští a powrch nabýwá podoby neprawidelného mosoru. Wnitřek málo proměněn, ledaže dužnina sušší a méně chutná, Když prwní ta doba několik neděl trwala, nastanpí druház kteráž wyznačena tím, že pokožka na bradawičkách se trhá obyčejně od hora na kusy troj“ úhlé, které zpřímějí, pak se slanpnau a upadnan. Na powrchu pu= pencůw pokožky zbawených okazuje se prášek drobníčký, mízející, obyčejně nahnědločerný, Ven zmízí zponenáhla, načež zbude křaj bradawičky wywýšený s kolem do kola neprawidelně roztřepený. Wrstwy dužninowé nepostředně pod pokožkan ležící též wyschly a porušení wzaly, a dělají i se slupkau skořápku po welikém dílu dužniny ještě zdrawé, od níž i s pokožkan dá se snadně slaupnanti. W té skořápce zelenawě šedé nebo hnědé pozorowati tn a onde malé jamky nebo dírky, w nichž nadpopsaný oahnědlý prášek, který když wymízel, powrch na zemáku okazuje se zřídlý, jakoby byl ze - tlel. "Fa tlení částečné pak do wnitř wniká, takže nejwětší díl zemáku může se jístiy chuť mů ale nedobrau, Nakažený: zémák wsazený buď se neujmex buď žene w nať slabán a w nemnohé i dro= bné hlízy. Drobnohledem můžeme se přeswědčiti, Že proměna chorobná wázne we sklípcích nepostředečně pod pokožkan ležících, W bra= dawičce powstalé jsan sklípky plihé, zwadlé, tu a onde roztrhané, u waitř jakož i průchody mezisklipeční naplněné šťawau proměněnau, nahnědlan, a málo zrnek škrobowých obsabující, Nalezneme, že wa 1998 sklípcích jakož i w průchodech mezisklípečních se udělala zrnka drobná, kteráž dříwe žlutawě nahnědle tmawějí a konečně nadře- - čený prášek černý dělají. Obyčejně znají průměr 0,08 nebo 0.10 milimetru; nejwíce jsau kulowatá a sestáwají z několika kuliček ztuha srostlých a nestejně welikých, dále leží mezi sklípky anebo w nich, nejsau ale w bradawičce stejně rozšířena, dělajíce na některých mí+ stech kůpky čili hnízda, Od té choroby, přížiwnými rostlinami zplo- zené, docela liší se napadší zemáky r. 1845 nepřízniwau powě= trností letní. Podié zpytowání Huga z Mohlu zakládá se na pro- měnění prwku dusíkowého we sklípcích stěny odíwajícího, při čemž škrob netrpí nižádné proměny, Přímětek. NÁmMEL. SPERMOEDIA, © MUTTERKORN, Choroba semen tráwowých a tedy i obilných, jíž ona nepřirozeně se zwětšují, nabýwají twaru pařáto- witého, twrdnau a wysýchají; majíce ale podobu k zrau obilnému a obzwláště brázdu na dél, prozrazují, že po- chodí z waječníka. (Od sněti pšeničné a obilné liší se tím, že podstata uzrawši nerozsýpá se w prach, ano- brž že zůstáwá spojena w látku pewnau bílau, w níž pozorowati puchýřky wětší nebo menší elipsowité, spo* jené hmotau za wlhka mazawau, dílem rozřaděné, che- mičnými prostředky nejewící powah škrobowých. Po- wrch námele dozralého jest černawý, do nachowa nebo fialowa padající, bílým jíním pokrytý, pak miznau- cím. — Nejobecnější jest na žitu netrpícím zase snětí, Námel powstáwá obzwláštním nezdařením zrna, a tudyž se nemůže se žádným naduwedených pokolení spojiti. Wždycky počíná se dělati od dola nahoru; takže se zdá, jakoby sám kel chorobau jsa napadnut těch obzwlášťních powah nabyl; tím celý bílek za- krní ; obaly rozpuklé a scrwklé na konec se wytlačí, kdežto obyčej- ně delší čas na způsob malé' čepičky zůstáwají patrné ; bílek ale dělá jínowatku powrch námele powlékající. Příčina té nemoci jest bůjení štaw chorobně wyhotowených. To ale se stáwá netaliko w le= tech wihkých, deštiwých, a wšak také w suchých na půdě wyprahlé, štěrkowaté; písčité. Námel jsa jedowat, může u wětším množstwí s "obilím zemletý dáti potrawu nezdrawau a nebezpečnau, jíž čaštěji požíwané připisují chorobné případky nerwů čili čiw, nazwané ná- melkau (Kriebelkrankheit), Nicméně w rukau zběhlého lékaře jest wýborným a mocným lékem. Jmenuje se též náměl, namělič, námělečník, swatojanské žito, swatojanský chléb. Secale cernutum, Mutterkorn. Obraz jeho wiz Decand. tn Mem. mus. 2. t. 14. f. 8. Phůbus Giftgew. 4. t. 9. Kromůh. t. 6, f. 51. POKOLENÍ ROSTLIN w tom spisu uwedená podlé saustawy Lianéowy zpořádaná. L JEDNOMUŽSTWO. JEDNOŽENSTW0. Kýtarcowrré: Nuzar, Ounlea. Korwicowré: Prustka, Hippuris. OvoLeNowiré: Mawnň, Centranthus NoceNKowrrÉ: Ponoška, Boerhavia. Menríkowiré: Slanorožec, Sali- cornia. DosnvowrrÉé : Maranta, Maranta. Podčešulka, Calathea . Dosna, Canna. Klunice, Thalia. Měza- ruška, Phrynium. ZázwonowirTÉ: Ga'anga, Kaempfe* ria. Kurkuma, Curcuma. Zí- zwor, Zingiber. Kost, Costus. Galgan , Alpinía.— Křídlonitka, Giobba, Amom; Amomum, Kar- damon, Eletaria. DWOJŽENSTWO. ZavuLowrré: Žabíwlas, Callitri- che, Meatíkowrré: Žminda, HRlítum. PosgtaNiCowiTÉ: Poklanice, Laci- stema, 11. DWOJMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. Luskaré: Kašitec, Dialium, Puratxowrré : Poronek, Lopezia. Čarowník, C'rcaea. SLAUPATKOWITÉ : Slaupatka, Styli- dium, Kňíwontřowiré: Křiwonit, Cyr- tandra. Oriwowiré: Oliwa, Olea Jumo- wece, Phillyrea Bělas, Chionan= thes, Ptačízob, Ligustrum. Se- řík, Syringa. Zimnář, Ornus, Jasan, Fraxinus, Jasmíxowrré. Jasmín, Jasminum. Nočnice, Nycthanthes. Karičníkowrré: Konftrud, Gratio- la. Rozrazil, Veronica, OžankowirÉ : Karbinec, Lycopus. Rosmarina, Rosmarinus. Šalwěj; Salvia. Zawrnutka, Monarda. BostinarkowirÉé: Tnučnice, Pin= guicula. Bublinatka, Utricularia. DWOJŽENSTMO. TRáwv. Tomka, Anthoranthum. TROJŽENSTWO. PerŘowirÉ: Pepř, Piper. Pepři- nec, Peperomia, HI. TROJMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. SMRADLAWCowITÉ : — Šmradlawec, Olar. Besungowrré: Bejuka, Hippocralca, Wilnokwět, Salacia. Terčel, Joh- nia. ŽuuropaEwowiré : Třízrn, Cneo- rum. Prnavšowré: Hebucha, Tapura, Řečísowiré: Krasowětew, Como= eladin. Loskaré: Simira, Vouapa, Kýrarcowiré, Kýlatec, Wochysia, Wýřutek, Salvertia, OvotunowirÉ. Veruna, Valerianel= la. Odolen, Valeriana. KosarTcowiré: Badil, Sisyrinchi= um. Tigřice, Tiyridea. Čeřitka, Ferraria ufrán, Crocus. Te= nuška, Trichonema — Dřípulkas Sparaxis. Mečík, Gladiolus. Du- howice, Igia. Srpeň, Antholisa. Osinatec, Aristeu. Nitrolub, Čí- pura. Protistojka, Moraca. Ko- satec, Iris, OLacHAsowiré, Olachan, Burman- mia. Kůížarkowrrá: Křížatka, Comme= lyna MučowgKowrré: Mečowka, Xyrfs, "S" ŠácnoRowiré. Suchopeř, Eriopho= 126 PN " ODoLENOWITÉ: Nard, Nardostachys. 2000 rum. Palach, Eleocharis. Skří- Pina; Sclrpus. Mařice, Cladium. Šášina, Schoenus. Šáchor, Cy- perus, TRÁwx. Smilka, Nardus. Obtuhlec, Lygeum. Bodloplew, Cenchrus, DWOJŽENSTW0. TRáwyY wšecky kromě w jedno- mužstwu; trojmužstwu, jednožen stwu a šestimužstwu uwedených TROJŽENST WO. NETŘESKOWITÉ : Nadsobička, Til- laca. RpgsnowirÉé: Mrawenišťník, Tri- plaris. JEŠTĚROŘEPOWITÉ: Tauleň, Hout- tuynia, LavowcowirÉ: Wlnohlawka, Erio- caulon. ČTYRŽENSTWO. RpgsrowirÉ: Táhlice, Ruppia. IV. ČTYRMUŽSTWO. , JEDNOŽENSTW0. DěisrTALowrré: Sladoměška, Epi- medium, BraHowoNowrré: Kuspara , Gai- pea. Swiloklec, Em>leurum. ŽturoDREwowiTÉ: Křídlatec, Pře- Jena. Kamokor, Toddalia. BRsrENowiTÉ: Sudličník, Curtisia. Dřínowiré: Dřín, Cornus. MařevowiTÉ : Ušatice, Hedyotis. Chaja, Oldenlandia. Stawitok, Antirhoa. Wýhlnbeň, Myonima. Pewnol, Siderodendrum. Ixora, Ixora. Wasa, Pavetla Hlawoš, © Cephalanthus Brotowec, Sper- macoce, Mařinka, Asperula. Ma- o řena, Rubřa. Swízel, Galium. Wíčkowka, Opercularia. CunasrTawcowrrÉ : Štětka, Dipsa- © cus. Chrastawec, Scabiosa. Čert- 4 kus, Succisa © Hlawáč, Astero- cephalus. KrLímavowiTÉ: Prudil, Salvadora. "TosešřowirÉ: Huňoúst, Lasiostoma, KaričnígowirÉ: Kozara, Capraria. Komule , Budleja. Chwostenka, Scopariu. KuLENKowiTÉ : Kulenka Globularia, JirRocáLowrTÉ : Jitrocél, Plantago. LičipLowirÉ: Samošek , Rivina. 9 é SrkíBŘescowiré : Stříbřenec, Pro- tea. Železnice, Brabejum. Smra- dauš, Rhopala. Podhol, Knigh- tia. Kalokeř, Embothrium. Po- nor, Orcocallis. Trojhručel, Lo- malia. Paučkowec, Banksia. Lí- skowice; Guevinia. KzLižELowiTÉé: Kližel, Penaea. WíRoPLoDowrTÉ : Wíroplod; Gyro- carpus. SANTALOwITÉ: Santal, Sanlalum. HtošiNowiTÉ: Hiuliné: Elacagnus, Lírowcowiré: Omedka, Cansjera, KorňiwowrTé : Drnawec, Pariela- ria. ARoxowirTÉ : Pota, Pothos, Zmije- wec, Dracontium. Ďáblík; Calla. PorALKowITÉ: Prudil, Montinia. Zakucelka, Isnardia, oa Ludwigia. KorTwicowTÉ: Kotwice, Som ŠRucHowiTÉ: Zdrojowka, Montia. DWAUŽENSTWO0. RůžowiTÉ : Toten , Sanguisorba, Perlaušek, Margyricarpus. Kon- tryhel, Alchimilla. : WírLívowirTÉ: Wílín, Hamamelis. ČTYRŽENSTWO. ŽLuropnREwowiTÉ; Stawiplaw, Bru- cea. ' BRstEnowirÉé: Keratec, Myginda. Cesmina, ileď. RogsrTowiTÉ: Rdest, Potamogelon; NENSTÉ PRODABOWITÉ: Zdreiokýh Phytocrene. V. PĚŘTIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTMWO. WroLgowirÉ: Wiolka, Viola, Chu: boroh;, Jonidium. SAUTŘASNATROWITÉ Santřasnatka, Sauvagesia. StizorLopowrTÉ: Slizoplod, Pitto- sporum. Switečka, Billardiera. POKRAJENCOWITÉ: Pokrajenec , Frankenia. "Tučnuška, Beatsonia. MěšeŇowrTÉ.; Lichokwětec, Lasio- petalum. RosnvaTKOwITÉ : Mucholapka, Dio- naea. á Mana6GoNowirÉ: Česnowník, Ce- drella, RíwowirÉ: Réwa, Vitis. Lanbinec, Ampelopsis. Žumen, Cissus. NerýkáLkowrré: Netýkalka, Zm- © patiens. Balsamina, Balsamina, BiaHnowoňowiré: Pucholist, Ti- corea. Jinočaska, Monniera. Am- pák, Evodia. Božskowoň, Di- osma,- HožsoňowiTÉ: Hořkoň , Ouassia, Simaruba, Simaruba © Stmaba, Simaba. Wěncowec, Niota. Ocuxowré: Klínor, Gemphia, Ký- woň, Walkera. Bastevowiré: Kostalka, Turpinia, Brslen, Evonymus. Zimokeř, Ce- „v dastrus. Mayten, Maylenus, Tu- kostrom, E'acvodenilrou. EŠETLÁKOWITÉ: Cicimek, Zyšy» phus. Číšník, Paliurus. Okoralka, Berchemia. Řešetlák, Rhamnus, Křiwopuk, OColletia. Zpododěr, Ceanothus. Wějířatec, Ventilago. Hranule, Gouania © Dyžistopka, Hovenía, BnuskowirTé : | Brunka, Brunia. Stáwka, Slanvin. Prvavšowiré: Plnauš, Chailletia, Řečíkowrré: Mangiwa, Manygifera. Louskaré: Dřezowec, Gledirschi a, © Rohownfk, Ceratonia. Růžowsré: Poroň, Licania. Ovutowrré : Rozblaň, Meriania. ŠaucHowiré. Sanlistka, Trianthe- ma, ruchowec , | Portulacaria, Melok, Ullucus, Batolka, Clay- tonia, MenuzazkowirÉ: Meruzalka, Ribes. ZánLupowiré: Zábluda, Escalonia. PrŘopanowiré: Břečtan , Hedera, ZimoLázowiTÉ: Kozílist, Caprifo- lium, Zimoléz, Lonicera. Pámel. ník, | Symphoricarpis. Zunice, Diervilla. Trojpecka, Triosteum. Zimozel, Linnača. Maňexowiré: Řemdihák, Nauclea. Dmuteň, Coutarea. Chyník, Cin- chona, Dřípucha, Buena, Dwoj= štěp, Remája. Lukula, Luculiu. Obsít, Hymenodyction. Wněnit- ka, Erostemma, Wačchlup, Da- naís. Náwuška, Munetlia. Měk- -"kohlaw, Sarcocephalus. Krutule, Burchelia. Dlauhocéwka , Muš- -> saenda, Cewenka, Posoguoria. Janiba, Genipa, Kucinár, Garde- mia. Kratoš, Randia, Kupízna, 2001 (Cupia. Tenkoš, Catesbaea. Kla- - nochlap , Chimarchis. Široúst, Porilandia. Odhalenec, Bikkia. Tulalod, Wendlandia, Hadowka, Ophiorhiza. © Zubeň , Dentella. Psuják, Hamelia. Obnň, Aliber- lia, Těsnol , Cordiera, Rojok, Morinda. Odon, Vangueria, Na- dák, Guettarda Timon, Timoni- us. Lámawec, Psathura. Nona- tel, Nonatelia. Páchla, Paederia, Kanta, Canthium. Překoť, Chio- cocca. Káwník, Coffeu. Zwracel- ka, Ronubea. Karynta, Psycho- tria. Křiwaušek, Palicourea. Hla- wčěnaka, Cephaelis. Rwotník, Ri- chardsonia. Hrawgrowrré: | Hlawel, Boopis, Pěknorožka Culycera. — MogaLowrré; Rozkynule, Goodeuia. Moral, Scaevola. CHyLavowiré: Bodlochlup; Centro- pogon. Chylan , Kobelia. Tupa, Tupa. Spojizad, Siphocampylus. Stejnošmat, Isostoma, ZwoscowrTé : Pawinec, Jasione, Zerwa, Phyteuma. Zwonec, Cam- panula. Zrcadlowka, Specularia. Tenucha, Tracheliun. Wiesowiré: Medwědice, Mreto- staphylos. Bahulka, | Loiselewra, Odur;, Azalea, PosramiNcowiTÉ : Lysokeř, Lis- samthe. Bělowlas, Leucopogon, Postrminec, Epacris.. Hoňcowrré: Wilka, Sabbatía, Tau- lice, Chironia. Kalanka, Spie- gelia, WacnurowirÉ: Wachta, Menyauthes, Plawín, Villarsia, Jinnicowré; Jirnice, Polemonium, Plamenka, Phlor, Žlutobýl, Can- tua, Wilec, Cobaen. SwLačcowiré: Stříbrobýl, Argi- vela, Hrubonožec , Humbortia, Swlašec, Convolvulus. Opletník, Calystegia. Powijnice, Ipomaea, PírLowrrá; Sebesten, | Sebestena, Stálec, | Gerascanthus, © Obduž, Cordia, Lukozew, Cerdana, Kra- bil, Ehretia, Switann, Tourne- fortia. | Otočník „ Heliotrapium, Strošek, Echinospermum. ÚUžan= ka, Cynoglossum. Pupenka. Om- phalodes, Brutnák, Borago, Pi- 126* 2002 lát, „Anchusa. Kostiwal, Sym- phytum. © Ruměnice , | Onosma Woskowka, Cerinthe. Hadinec, Echium. Plicník, Pulmonaria. Kamýka, | Lithospermum. Po- mněnka, Myosotis. STRUŽKOWCOWITÉ: Stružkowec, Hy- drophyllum. LitkKowirÉé : Nolana, Nolana. Kla- diwník, Cestrum. Paswice, Ly- copersicam. Lilek, Solanum, Pe- přika, Capsicum. Mochyně, Phy- salis. Pěknomázdřec, Nieandra. Rulík, A'ropa. Pokřín, Mandra- gora. Kustownice, Lycium. Ta- bák, Nicotiana. Durman, Dalura. Harliník, Brugmansia. Blín, Hy- oseyamus. KeričníkowirÉ: Diwizna, Verbas- cum. ZaporowirTÉ: Železnec, Siderory- lon. Darmota, Bumelia. Dwoj- čet, Argania. Pakor, Chryso- phyllum. Sisol, Lucuma, KrímavowiTÉ : Lachár, Myrsine. Klíiman, Ardisie Zmálel, Embe- la. Nákule, Maesa. Opojan, Jacguinia. Prostol, Theophrasla. Rohatěl, Aegiceras. TosešřowirÉé: Nahoška, Echites, Toješť, Apocinum, Bobkownice, - Nerium. Částoň;, Wrightia. Wol- - noš, Alstonia. Poblaňák, Plume- ria. Omazeň, Tahernemontana. Wahana; Vahea. Sninečník, Ur- ceola. Brčal, VWinca. Obosť, Al- lamanda, Karanda, Carissa. Kul- čiba, Strychnos Odkalič, Igna- o Ha. Krušeň. Pacuria. Ploskoň, Ambelania. Sladoš, Hancornia. Chrastaun, Cerbera. Zmijowice, Ophiorylon. HoŘcowirÉ: Hořec, Gentiana. Zá- — tulan, Čoilantňa Hořepník, Pneu- monanthe. Přílit, Ciminalis, Pro- střelenec, | Ericoila. — Nostřek, Eurithalia. Zeměžluč, Erythaea, Žarčanka, Chlora Ploskoplodka, Frasera, Ďubanka, Swertia. Pu- chatka, Wohiria. Hořepník, Era- cum, Plchokwět, L'stanthus, PooLÉskowiTÉ : Podléska, Primu- la. Pochybek, Androsace. Řebrat- ka, Hottonia. Kruhatka, Cortusa. Dřípatka, | Soldanella © Božsko- kwět, Dodecatheon. Brambořík, Cyclamen. Drchnička, Anagallis. Bazanowec, Lysimachia. Žile= nec, Samolus. MréxosEDowrré : Mlékoseda, Plum- bago, NocExRowITÉ: Nocenka, Mírabilis, LičipLowiTÉ ; Dwojílák, Bosea. LAsgawcowiTÉ: Newadlec, Celosia, Plewuně , Achyranthes, Wěko- * straz, Gomphrena. Oplsteň, I- resine, SaxrarowirÉé: Kwinchamal, Ouin- chamalium. Lněnka, Thesium. Hlubatka; Myoshilos., Máslonec, Comandea, DWOJŽENSTMO. NEHrTowcowITÉ: Průtržník, Herni- aria.Nehtowec, Jllecebrum, Chru- stawečka, Paronychia, LomixamyNowiTÉé: Dlužicha, Heu- chera. OKOLIČNATÉ : weškeré, PRoDAROWITÉ: Wšehoj, Panax, TorrrowiTÉ: Swicník, Ceropegin, Smrdutka, Stapelia | Perlucha, Hoya. Baňura, Marsdenia. Be- sednice, Pergularia. Newěnče- nec, Gymnema. Klejicha, Ascle- pias. Ostnoplod, Gomphocarpus, Plchoplod, | Calotropis, Tolita, Cynanchum. Dužnowčnec, Sar- costemma. Skamona, Secamone, Swidina, Periploca« Toješřowiré: Wraskaun, Alyria, SwLačcowrré: Wywinutec, Evol- vulus. Žiwičnatka, Cressa, KosoricowrrÉé: Kokotice, Cuscuta, LericowTÉ: Lepice, Hydrolea. MegríkowirTÉ: Slanice, | Salsola. Juchowník, Anabasis. Bytel, Ko chia. Merlík, Chenopodium. Cwi- kla, Beta Lebeda, Atriplex. Ne- pita, Halimus, : Lasnawcowiré : Laskawec, Ama- ranthus. JirmowrirTÉ: Jilma, Ulmus. Břesto- wec, Ciltis, TROJŽENSTWO. Pračiscowrré: Plewel, Hollosteum, urvpREWOwrTÉ: © Pajasan , A- lanthus. Žlutodrew, Zanthoxylun. Wrcholist, Spathelia. BesLExowITÉ: Klokoč, Staphyllea. "S M 2 i S El] ŘečíkowrÉ: Diwoplod, Semecar- -jms, Leptoň. Holigarna. Cadník, S'agmaria. Škumpa, Rhus. TAMARIsKowITÉ : Hřebenčník, Ta- marir. 3 DyňowiTÉ: Podkončák, Malesherbia. PasraLowirÉ: Pastala, Turnera. Neurowcowiré: © Homulice, Tele- phium © Plewucha, Polycarpaca. Kýlatka, Polycarpon, Kauisowiré: Tušalaj, Kalina, Opulus, Bez, Sambucus. MzazLínKowirk: ČTYRŽENSTWO. TorwowirÉ: Tolije, Parnastia, PĚTIŽENSTMO. RosnaTKowrrÉé: © Rosnatka, © Dro sera. LENowiTÉ: Len, Linum, ŽLuropREwWowiTÉ: Kožarka; Cori- aria. NerŘeskowiré: Tlustice, Crassula. Řapuchu, Rochea. PpRopaRowiTÉ: Prodara, Aralia. Mrékosepowiré: Zawtáh, Statice "Trawnička, drmeria, VI. ŠESTIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. Dřňisrarowiré. | Dřistal, Berberis, Lwístopa, Leontice. BasLevowrré: Zímoplod, Hirinos. BausámníKowirá: Kanárník, Cana- rium. Čtwerobřich, Hedwigia, Kyragsowiré: Kuřinec, Peplis. Jemetowré: Ochmet, Loranthus, Maňevowiré: Okrušeň, Isertia, ZwovcowirÉé: Kanařina, Canarina, Ksevowrré: Trojel, Maba, ZaporowrÉ: Zapota, Achras. Opí- hled, Mímusops, Takowiré: Taka, Taccea. BaxAxowirTÉ: Banan, Musa, Ra- wenala, Ravenala. Bihaj, Heli- conia, ANANASOWITÉ: © Ananas, Ananassa, Karatas, Bromelia. Agawe, Agua- ve. Plutowka, Pourretia, Kykat- ka, Tillandsia, ZowxicowirÉé : Sněhowka, Galan- thus. Lužaně, Sternhergia, Ble- dule, Leucojum, Krwokwět;, Hae- manthus. Křín, Crinum. Zowni- ce, Amaryllis. Lír, Pancratium, Viburnum. Obmaska, Basella. ba“ Kr- VÍN oa 90 1% "a VM =" * 2003 Narcis, Nareissus. Banbelka, AI- stroemeria KRwExgowiTÉ: Krwenka, Haema- dorum. Dlakokwět, Lachnanthes. Winatice, Argolassia. TwazBňowiré: Twrzeň, Hypogis. Zobatec, Cureuligo. něž : KogoŘíkowirÉé: Konwalinka, Con- vallaria. Sedaulek, Ophiopoyon. Pstroček, Manjanthemum Pře- stupnička, Smilacina. Kokořík, Polygonatum. Čípek, Streptopus. Chřesť, Asparagus. Takara, Di- anella. Tenura, Sanseviera. Dra- činec, Dracaena. Popnautka, Lu- zuriaga. Kopiha, Lapageria, O- sucha, Herreria, Listnatec, Ruscus, Ocínvowrré: Jarowít, Bulbocuvdium. Krasoda, Gloriosa. Liuowiré : Kostilomka, Nartheci- um. "Falipán, Tulipa. Komonka, Fritillaria. Lilije, Dilium, Dwau- směrka, Albuga Česneky Allium. Snědek, Omithogalum. Křiwatec, Gagea. Skila, Scilla, Kandík, E. rythronium. Kalokwět, Agapan- thus. Čarewek, Endymion. Baza- tuta, Hyacinthus. Blehyjač, Mus- cari. Různolacháč, © Lachenalia, Trojšmatka, Weltheimia. Chocho- latice, Eucomis, Pomaučenec, A+ letri*, Wěncoluk, Tulbaghia, Ko- píčko, Asphodelus. Kohátka, An- thericum. Lenownfk, Phormium, Deniwka, Hemerocaliis. Bohbyžka. Funkia, Nocowka, — Polyanthes, Oblacháč, Massonia. Aloes, Aloe, Yuka, Yucea. Žlatokap, Xan- thorhea, Parmy. Wýwratnice, Taliera. Zu- mara, Chamaerops. Subal, Sabal Wrchoslaw, Orcodora. Wosko- weň, Cerorylon. Proditec, Ju- baca Saryb, Čorypha, Rotan, Ca- tamus, i, Išwokcowrré: Šišworec, Wodoklas, Orontium, TukozetKowiTÉ: Tokozelka, Pon- tederin, Kíížavkowiré : Podenka, Trades- canlia, Strxowrré: Sítina, Juncus. Bika, Lunula. Tnáwy. Bambos, Bambusa Béža, Beesha. Acorus, 2004 DWOJŽENSTWO. Taáwy: Owsucha, Zizania. Taj- nička, Leersia. Rýže, Oryša. TROJŽENSTW0. RoEsvowirÉ: Šťowík, Rumer. WoĎaxgowirTÉ: Otela, Damasonium. KokoňíkKowirÉ: Kruticha, Medeola. Trojatek, | Trillium. Chopatec, Flagellaria, Ocůvowrré: Kýchawice, Veratrum. Suchobýl, Xerophyllum. © Powr- Ženka Tofielda. Pěknosenec, Ca- lochortus. Ocůn,y Colchicum. BaňičkowTrÉ : Bařička, Triglochin. Hrauznice, Scheuchzeria. MNOHOŽENSTWO. ŽápníkowirÉ : Žábník, Alisma, VII. SEDMIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTW0. MaĎatowirTÉé: © Maďal, © Aesculus. Pawia, Pavia. NocEvRowriTÉ : Přítulnice, Pisonia. LičiopLowiTÉ: Lukowoň, Petiveria. JESTĚROŘEPOWITÉ : Ještěrořep, Sau- rurus. VII. OSMIMUŽSTWO.- JEDNOŽENST WO. JawoRowiré: Jawor, Acer. Paja- wec, Negundo. KuRuRowrré: Dwausliwák, Eupho- via | Přímoteň, Cupania. Medo- plod, Melicacca. Železodrew, S/ad- mannia. Switel, Koelreutera. Do- donka, Dodonaca. Magonka, Ma- gonia ŘeŘašnicowiTé: pacolum. KaciBowrré : Našupinec, Porliera. Btanowošowirí: « Boronka, Boro- nia Kmínopach, Cyminosma. Ko- rea, Correa. BazsámnígowiTÉ: Elemoš, Amyris. Balsámník, Ralsamodendron. Či- pa, Jeica. Lehkoň, Elaphrlum. Březula, Bursera. Losgaré: Citliwka, Mimosa. Tru— bol, Jonesia. ŠAFRÁNOWCOWITÉ: Šafránowec, Mo- mecylon. UzLENcowiré: Uzlenec, Comdrelum, PuPALKOwITÉ : Čílko, Fuchsia. Wr- Řeřišnice, To- bowka, Epilobium, Swftkowec, Gaura, Pupalka, Oenothera. Měk- čil, Jussiaean. KyrREJowrré: Hena, Lawsonia. OpvLowivÉ: Kotewnice, Rheria. Obrožka, Rheria. Štětaul, Clide- mia. Stejnucha, Ossaea. Milo- kwět, Charianthes. : ZwoxcowiTÉ: Podhalka, Michauzia. KyHaxgowTÉ: Klikwa, Orycoccus, WňesowrÉ: Wřes, Calluna. Bano, Erica. EBENowrrÉ: Tomel, Diospyros. DWOJŽENSTWO. ZRNuLoOWITÉ: Zrnule, Haloragis, Orapušowivé: Laloč, Weinmannia. NoHoNiTCowITÉ: Kopraunek, Ma- rathrum. TROJŽENSTWO. KuRuRowirÉ : Srdcownice, Cardi- ospermum. Serjana, Serjana. Ku rura, Paullinia. Mydelník, Sa= pindus. Poddužák;y Blighia. ZpNorowiTÉ: Trojuška, Proserpi= naca. RoesvowrTÉ: Pohanka, Fagopyrum. Rdesno, Polygonum, Hroznowec, Coccolobu. LýgowcowiTÉ: Lýkowec, Daphne. Lazetta, Lagelta. Žídelníky Dirs ca. Wrabečnice, Passerina. ČTYRŽENSTWO. NeTŘEspkowtrTÉ: Kolopojka, Cal- lanchoč. Náduť, Bryophyllum. PRoDAROwITÉ: Pížmowka, 4dora. KogoŘíkowirÉé: Wranowec, Paris. IX. DEWÍTIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. Řečíkowrré: Ledwinowník, Aua- cardium WawňínowrTÉ; Wawřín, Laurus, Skořicowník, Cinnamomum. Kaš- ta, Sassafras. Dobrozew; Calos- mon. TROJŽENSTWO. ŠřowígowrrÉ: Reweň, Rheum. ŠESTIŽENSTWO. ŠmELowiTÉ: Šmel, Butomus. X. DESÍTIMUŽSTWO. JEDNOŽENST WO. MěšešowrTÉ: Kynár, Kleinhovia, | MamaRowiTÉ: Saučnělka, Buncho- č- oBĚM : ManacoxowiTÉ: Pryskoň, Chloro- wylon. Struhel, Flindersia, Ka- rapa, Carapn. KaciBowiTÉ: Nadseda, Tribulus. Gwajak, Guajacum, RaurowirTÉ: Rauta, Ruta. Harma- la, Peganum. * BraHowošowrTÉ: Třewdawa, Dic- -© tamnus. Těhozew, Barosiut. BatsámNfkowirÉ: © Kadidlowník, Boswellia. Nepuk, Protium. O- kožeň, Marignia. LuskaTé: Wonodrew, Myrosper= —mum, Jerlín, Sophora, Palník, Anagyris. Ioloblizník, Virgila. Pncholusk , | Baptisa. Kapatka, Baphia. Potuta, Jniada. Sucho- Jec, Desmanthus. Žlazokwět, A- denanthera. Naditec, | Prosopis. Moringa, Moringa. Libowec, Gym- nociadus. © Bonduky | Guilandina. Žlazokub, Coulteria. Sapan; Cae- salpínie. | Drahnoaud, Poinciama, Kreweň. Hacmatorylon | Snětor, Parkinsonia. Okožec, Sebipira. Těžeň, Baryrylum, "Famarynd, Tamarindus. Kassia, Catharto- čarpus. Senes, Senna. Chareč. ník, Herpostica, Mískatec, Afze- lia. Ladokwět, Schotia. Kopajník, Copnifera. Blumauš, Cynometra, Kurbaryl, Hymmaea. Drasnolusk, Trachylobium. Walina, Bauhinia. Žmarlika, Cervis, Aloedřrew, 4- ložrylon "Vwrdol, Detarium. Růžowrré: Mydlor, Onillaja. Uztancowrré: Switaul, © Bucida. Wrcholák, Terminalia. Strbauleň, Conocarpus. Kleják; Poivrea, Zdu- žilec; Cacucia, Hranoplod, Ouis- gualis. | KoňŘenowNÍKOWITÉ : Rhisophora. Tamanvskowré : Židowník, My- ricaria, Ovuzowirů: Zobaur, Rhynchanthe- ra. Sarák, Chaetogastra. Podhal, Tibouchina. Horochraň, Tristem ma. Odule, Melastoma, Blabuňa- o teoz; Tococa. Různiwka, Majelia. « "Fupanšek, Medinilla. "Šomolatec, Heterotrichun. Dwékrowka, Di- plochita, Hobčatec, Henrieia. O- Kořenowník , Dwojděr, Cremanium, Hwězdu= cha, „Astronium, MynrTowiTÉ : Stálokryt, Bueckea. KyHaxgowiTÉ: Nadzub, Zhidaudia, Brusnice; Vaccinium. WňesowrÉ : Planika, Arbutus. Jo- chowec, Clethra. Libawka, Gaul- theria. © Bahenka, | Audromeda. Kyslaun, Oxydendrum. Hruštička, Pyrola. Zimozelen, Chimophila. Pěnišník, Rhododendron. Mamo- ta, Kalmia. Rojowník, Ledum, SAMOWRATCOWITÉ : — Samowratec 4 M onotrona, SrTvRAčowiTÉ: Sturač, Slyrar, DorřnánowmÉ : Dopěrák, Potalia. SrugačowiTé: © Wláknowec, Ino- carpus. Saxrarowrré: Tupelo, Nýssa. LýsowcowTrÉ: Bobkowka; Dais. DMOJŽENSTMNO, KaugoLowrvÉ: Hwozdík. Dianthus, Mydlice, Saponaria, Šater, Gyp- sophila, sh CuHmRRKOWITÉ : Chmereky Seleran- thus. : OrapuňowirÉ : Opadnů, Cunonia, Lachatka, Ceratopeltalum. HoprExstowiTÉ: Hortensie, Horten= sia. LomiKAMENowiTÉ: Lomikámeny Sa- xifraga. Čepeňka, Mittella. Ji- nochlop, Tiarella, Žlutníky Chry= sosplenium. TROJŽENSTWO. KavukoLowiTÉ: Silenka, Silene, Pračiscowiré : Ptačinec, Stellaria. Písečnice, Arenaria. Mamanowiré: Mamara, Malpighia, Obhrčowec, Byrsoníma, Jinokři« dlíce, Hiptage. Obletka, Bani- storia, HonrExsrowrÉ: Trojpuk, Deulsia. PĚTIŽENSTWO. KaukoLowirÉ : Knotowka, Lychnis, Pračiscowiré : Kolenec, Spergula. „ Rožee, Cerastium, SřawkLowirú: Karambola, Aierhon, Citobýl, Biophytum. Šťawel, 0- walis. ŽruropRRwowrrá: Pupolatek, Om- phalobřum. Klínoplod, Cnestis. brub, Loreya, Širál, Míconia,| MomníxowirÉ : Mombín, Spondias, dk l k a (T n < 2006 NerŘeskowirTÉé: Pupowice, Cotyle- don, Cymbálek, Umbillicus. Roz- chodník, Sedum, Pětirožec, Pen- thorun, DESÍTIŽENSTWO. PRopAROwITÉ: Obhubec, Gastonia. LičipLowiTÉ : Ličidlo, Phytolacca, XI. DWANÁCTIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. MakgowTÉ : Okecek, Bocconia, KarARowiTÉ: Česnekowoň, Cra- taeva. Lirowrré: Různozrnák, Triumfetta, MasrxorLopowirÉ: © Mastnoplod, Elaeocarpus. PsREPowirÉ: Mangostana, Garci- nia. Wišňowka, Hebradendron. KoňuvowxigowirÉé: © Kořenowník;y Rhizophora. KyrREJowirÉ: Kyprej, Lythrum., Hlazenec, Cuphea. Obtula, Pem- phis. Podlupka, Heimia, OpuLowiTÉ: Saukruž, Blakea. ŠpucHowiTÉ : Šrucha, Portulaca. "Tučnec, Talinum. ŠAMANICHowiTÉ: Šamanicha, Vi- iraria, * ZaporowiTÉ : Máwa, Basia. WawňínowirTÉ: Útweran, Persea. Obaleň, Ocotea. Blaholist, Aga- thophyllum. Krytojadeř, Crypto- caria Dwakrátec. Litsaea. Ka- ňanec, Casytha. SamoLowiTÉ : Žíroň, Mollinedia. PopgažcowirÉ : Kopytník, Asarum. < DWOJŽENSTWO. RůžowiTÉ: Řepík, Agrimonia. 1 TROJŽENSTWO. ReskEpowrrTÉ : Rýt, Reseda. ČTYRŽENSTWO. Doznice, Visnea. RpeEsnowrré: Kyslec, Calligonum. JešrvěRoŘepowiTÉ: © Kalatka, „Apo- regelon. PĚTIŽENSTMWO. "TamaRyYsgowiTÉ: Sodaul, Reaumu- a (Aš WžpyžitowirTé: Tučník, Glinus. MNOHOŽENSTWO. NerŘeskowirá ; Netřesk, Sempervi- vum, XII DWADCETIMUŽSTWO. JEDNOŽENSTWO. RůžowirÉ: Zlatoplod, Chrysobala- nus. Lukor, Moguilea. Tlusto= rub, Couepia. Wraskoů, sAcion. Zkameněloš, Parinarium. | Du= boch, Grangerit. Zpodočnělka, Hirtella. Mandloň, Amygdalus, Broskwoň, Persica. Meruň, Ar- meniaca. Slíwoň, Prunus. Wi- šeň, Cerasus. Střemcha, Padus. MARHANÍKOwITÉ: Marhaník, Punžea. KypěaJowirÉ: Pukol, Lagerstroe= mia. Řasnoch, Lafoensia. ANGoLAmMowiTÉ: Angolam, „dlan- gium, PusroRvLowmTÉ: Pustoryl, Phila- delphus. MyarowrrÉ: Wlasokub, Calythrixr. Opuč, Chamaelaucium. © Klobuči - nec, Pileanthus., Blahowičník, Eucalyptus. Železnec, Metrosi- deros. © Balmín, - Leptospermum. Mnohoduť, Fabricia. Kysloň, Son- neralia. Obobel, Campomanesia. Kujawa, Psidium, © Klínowec, Jossinia. Myrta, Myrtus. Pomy= ra; Myrcia. Čepičnice , Caly- plranthes. Kryškowec, Sysygi- um. Hřebíčkowec, Caryophyllus, Martej, Eugenia. Jambosa, Jam- bosa Zápašník, Foetidia Dwau- řadka, Glaphiria. Křížočnělka, Grias WžpyžitowirÉ: Kosmatec, Mesem- bryanthemum. NorÁLowrrÉ: Cecuň, Mammilaria. Dyňucha , Melocactus. Ježunka,. Echinocactus. Kaktus , | Cactus. Nopál, Opumtia. Potušák, Pere- skia. Wěšák, Rhipsalis. DWOJŽENSTWO0. RůžowirÉé: Krwawec, Polerium.. OraDUowITÉ: Kynkasteec, Bauera. WiítLíxowrré : Kuska, Fothergilla. PĚTIŽENSTWO. RůžowrrÉ: Zákula, Kerria "Tawo- la, Spiraea. Vrubuška, Gillenia. Hloh, Crataegus. Bibas, Eryobo- thria. Kysilník, Cotoneaster. Mi- © špuloň, Mespilus. Kdauloň. Cydo= nia. Hruše, Pyrus. Jabloň , Malus, „ Muchowník, Amelanchier. Jeřáb, > Sorbus. WžpržizowrÉ: Tlustobýl, Sesu- vium, Wždyžiw, 4izoon. MNOHOŽENSTMO0. RůžowrÉé: Knblík, Geum, Malin- ník, Rubus. Jahodník, Fragaria. Zabělník, © Comarum. Mochna, Potentila. Růže, Rosa, SazaníKowrú: Sazaník, Calycan- thus. Robaj, Chymonanthes. -XII MNOHOMUŽSTWO. : JEDNOŽENSTW0. PnyskvňníkowirTÉ : © Samorostlík, Actaea, Noholist, Podophyllum. LesníNowirTÉ: Leknío, Nymphaea, Stulík, Nuphar. ŠvinticowiTÉ: Spirlice, Sarracenia. Maxowiré: Mák, Papaver, Ple- skanka, Argemone. © Krewnice, Sanguinaria, Růžkowatec, Glau- cium. Wlašťowičník, Chelidonium. KaragowirÉ: Rozklan, Morisonia. Kapara, Capparis, Dniinleonisů: Oreláník, Bira. CisrowirÉ: Cist, Cistus, Dewater- ník, Helianthemum, LírowrÉ: Obnitec, Sparmannia. Lohowa, Corchorus. Blahokamýk, Grevia. Bezřadýn, © Muntingia, Lípa, Tilia, Poslupan, Apeiba. Jehlowec, Sloanea, DwoskňípLÁčowirÉ: Dwojkřídláč, Dipterocarpus, Kopáloroň, Wate- ria. Pětikřídlec, Shorea, RupogroKowiTÉ: Klanoklok, Schi- zolaena, Rudoklok, Hhodolnena. OxRowánowiTÉ: Okrowák, Tern- stroemia, Sakák , Cleyera, Na baulek, Kielmayera. Stočenák, Cochlospermnm, PenerowivÉ: Perepa, Clusia, Ma- mej, Mamea, KarucnowrTÉ: Kapucha, Marcgra- via. OcuxowrÉ: Ochna, Ochna. Řečíkowrré: Černotok, Melanor- Luskaré: Poměran, Swarisia. Pomnož, Cordylia, LoasowirTÉ: Loasa, Loasa. Caca- la, Mentzelia. 2007 ŠnucHowiré: © Prchleš, Anacam- pser O08« ZAPOTOWITÉ: carpon. DWOJŽENSTWO. PayskvRNÍKOwITÉ: Piwoňka, Poe- onia. ej HopaRowiTÉ: Kuráta, Curatella. TROJŽENST WO. PRysgyRNÍkowiTÉ: Ostrožka, Del- phinium. Woinčj, Aconitum. ČTYRŽENSTWO. PnyskyěNíKowrrÉ: Ploštičník, Ci micifuga. HopakowrÉ: Akara, Telracera. „ Hlazura, Delima. SacHoLANowTÉ : Rozpylec, Dry- mis. WetozropowrÉ: Welozpod, Cary- ocar, Hliwauš, Omphalo- PÉTIŽENSTWO. PRyskvŘNíkowirTÉ: Černucha, Ni- yella, Orlíček, Aguilegiu, MNOHOŽENSTWO. PnvskyěníkowirÉ: Plamének, C/e= matis. Barwínek, VWiticella. Wět- wina, „Alragena. Žluticha, Zha- líctrum. Koniklec, Pulsatilla Sa- sanka, Anemone. Jaterník, He- patica. Hlawáček, Adonis, Laku= šník, Batrachium. Pryskyřník, Ranunculus, Orsej, Ficaria. Bla- tauch, Caltha. Upolín, 7rollius, Talawfn, | Eranthis, Čemeřice, Helleborus. HopanowrrÉ: Hodara, Dillenia. ÁcHoLaNowiTÉ : Badynaník. Jílí- cíum, Kysopa, Micholia. Súcho- lan, Magnolia. Lilijowník, Ly- rlodendron, Láuewxikowrú: Láhewník, Anonn, Rozkydec, Monodora. Mudhul, Asimina. Přehradečník, Procol- lia. Hroznowee, Uvaria. Panela, Unona. Hořkodřew, Xylopia. OsvzňowiTÉ : Oslizeň, Hydropet- tis. Oňešivcowirů: Ořešinec, Nelum= bíum. 127 2008 XIV. DWOJMOCENSTWO. NAHOSEMENSTWO. OžavkowiTÉ: Bazalika, Ocymum. Lawandula, Lavandula, Máta, Mentha. Polej, Pulgéium. Čabr, Salureja. Marulka, Calamintha. Dobromysl, Origanum. Dauška, Thymus. Stoříšek, Clinopodium. Meduň. Melissa. Hysop, Hysso- pus. Šanta, Nepeta. Poponec, Glechoma. Wčelník , Dracove- phalum. Dobronika, Melitis. Ja- snota, Lamium. Pitulník, Gale- obdolon. Konopice, | Galeopsis. Čistec, Stachys. Bukwice, Beto- nica. Chlapina, Sideritis, Jableč- ník, Marrubium. Měrnice, Bal- lota. Srdečník, Leonurus. Sapě, Phlomis. Širokalich, Molucella. Šišák, Scutellaria. Hlawuška, Prunella. Nykolinka , Prasium. Zběhowec, Ajuga. Ožanka, Teu- erium. KRYTOSEMENSTW0. SPoRišowiTÉ: Sporiš, Verbena. Wra- tiklas;, Stachytarpheta, Klapaurek, Lippia. Osinokalich, Tamonea. Libor, Lantana, : PoprřrowirTÉ: Wrapolist, Rytido- í phyllum. Podpěta, Gesneria. Ob- B dule; Gloxinia, Bauluně; Achi- ný menes. Hubimozol, Sarmienta. Hořčicha, Picria. Oměk, Be- sleria. KRričaíkowiré: Marnucha, Celsia, "© Polaška, Hemimeris. Krtičník, Scrophularia. Hledík, Antirrhi- num. Kwětel, Linarta. Wíjaw- ccka, Maurandia. Kýklenka, Mi- © mulus. Náprstník, Děyštatis. Je= = notina, Pentastemon. Želwnice, -© Chelone. Dmntoret. Calceolaria. Klanokwět, Schizanthus. Ohra- nule, Escobedia. Swětlík, Eu- phrasia. Zdrawinek, Odontites. © Wšiwee;. Pedicularis. Kokrhel, < Rhinanthus. Černýš, | Melampy- rum. m ZÁRAzowiTÉ: Záraza, Orobanche. 48 | Dawibýl; Phelypaea. Podbílek, ki . Lathraea. SpPoŘišowrÉ : Drmek, Vitex. Ko- zlowoň , Premna. © Hauselnice, Citharexylon, Blahokeř, Clero- dendron, Teka, Tectona. Klaso- plodka, Callicarpa. Kozomil, Aegiphila, vo STRBAULATCOWITÉ: Strbanlatec, Se- lago. Owláčka, Hebenstreitia. WausaTcowiTÉ: Wausatec, Myo- porum. SasamowiTÉ: - Osteň , „Pedalium. Kujeta, (Crescentia. Prodlužeň, Tanaecium. Sasam, „Sesamum. Rohuně, Martynia. Lebuše, Cro- tolaria. TruBačowré: Trubač, Bignonia. Katalpa, Catalpa. Protiha, Te- coma« | Jakaranda, | Jacaranda« Dvwojostice, Incaroillea, PazsEHTowITÉ: Práwenka, Ju- sticia, Owitokwět,. Hypoestes. Paznehtník, Acanthus. Šmatatka, Thunbergia. Dwojačka, Ruellia. Bezlapačka, Barleria, XY. ČTYRMOCENSTWO. ŘeňicHowiTÉ weškeré, KaraRowiTÉ: Saunitka, Gynan- dropsis. Luštěnice, Cleoma., Ma- lonožka, Polenisia. MrpogwřrowiTÉ: Medokwět, Me- lianthus. XVI. JEDNOBRATRSTWO. TROJMUŽSTMO. ČešujATKOWITÉ : Češujatka x Cho- ranihus. PĚTIMUŽSTWO. SrézowTrÉ: Žlutowlník, Ochroma. MěšňowiTÉ: Prostooska; Riedleia. Samoš, Maltheria. Kašlice, Her. mania. Mabranka; WMahernia. KagosrowrrÉ : Pumpawa; Erodium. ZEDERACHOWITÉ: Nálel , Milnea. Guara;, Guarea, i ORričnicowivÉ: Orličnice, ILeea. MučeEkowiTÉ: Pawzor, Paropsia Mučenka, Passifiora. Murukuja Murucuja. "Vrubeň ; Tacsonia Modeka, Modeca. SEDMIMUŽSTWO. KakosrowiTÉ: Čapínos, Pelárgo- nium. i : : DESITIMUŽSTWO. MěšEšowiTÉ : Kwazuma, Guazžuma Luatowník, Commersonia. šeň, Byttineria. Rupopnewowrré: Rudodrew, Ery- throvylon ManacovowiTÉ: Mahagon, Swie- tenia. ZEDERACHOwIrTÉ: Hantol, Sandori- cum, Dwojnák, Naregamia. Ze- derach, Melia. Zadarichta, Aza- dirachta. Břeslenec , Trichilia. Lansa, Lansium, Kakosrowiré: Kakost, Geranium, SamipowirÉ: Polauš, Casearia. OnzičínvowsrÉ: Orličín, Agudlaria. LussarÉé; Owláčeň, Brownea, Silo- Mě- „o woň,. Dipleriz. Brwoblan, Epe- rud, DWANACTIMUŽST WO. SLízowiré: Zkraucenec, Helicteres. Nestydliwec, Pentapetes. Kla= noch, Domůeya, Křídlozrnec, - Pterospermum. STUJNOKOWITÉ ; telia, b DWACETIMUŽST WO. Myarowiré : Krasostrom, Barring- tonia. Wiselec, Stravadium. Wi- slobob, Gustavia, Kruchowec, Ca- tínga. Mnohoschraň, Čareya, Hasučníkowiré : Hrnečník, Lecy- this, Juwia, P rálesm Lončat- ník, Couroupita, Uklopník, Cou= ratari. MNOHOMUŽSTMO. Stézowré : Kuposemenka, Malo- pe. Sléz 5 Malva. Proskurník, Alihaca. Stola, Lavatera. Drá salka, Urena. Skornautec, Mal- vavíseus. Proswirník , Hibiscus. Bawlník, Gossypium. Podsluneč. ník, Sida. Cejba, Bombaxr. Ka= pok s Eriodendrum, © Kolperák, Pourretia, Kaštanák, Carolinea, Zadopelník , Cheirostomon — Ba- hobab, Adďansonia, Batan, Durio. KnosrňowivÉ; Krosteř, Gordonia, Tuzowsfkowrré ; Théowník, Thea, Kamellia, Camellia, Pengrowrré: Kanella, Canella, ZuDERAcHowrrÉé: Myřiseň, Humiria, SrEJnonowirú ; Stejnok, Homalíum, Paswída, „Arislo- „00 Uuskaré: Obaloš, psy Kapinice, Acacia. XVII. DWAUBRATRSTWO. ŠESTIMUŽSTWO. : DymyrwkowrTÉ: © Dymniwka, Cory- dalis. Rautička, Fumaria. OSMIMUŽSTWO. WíropowirÉé: Wítod, Polygala. Ra- tankia, Crameria. DESITIMUŽSTWO. Luskaré: Chřestnatec, Crololaria* Drasobýl, „Aspalathus, © Hlodaš> Ulex. Wítečník, Spartium. Janos wec, Corema. Kručinka, Genista. Čílimník; © Laburnum. © Jehlice; Ononis. Auročník, Anrhyllis To- lice, Medicago. Pískawice, Tri- gonella. Komonice, Melilothus, Jetel, Trifolium, Ledenec, Io- tus. Čtwerokarpee,; Tetragonolo- bus, Dětelník, Psoralea, Modřil, Imdigofera. Žlonka, Clitoria: Pod- útlec, Pueraria, Lekořice, Gly- cirhiza, Štědřenec, Galegn. Ko- Želusk, Tephrosia, Nefwařec, A- morpha, Ratiplod, Lonchocarpus, "Trnownik, | Robinia, © Sesbana, Sesbania. "Turia , Adyati. | Let- kolusk, Piscidia. Čimišník, Ca- ragana. Žanowec, OColulea. Úe- čorka, Phaca. Kozinec, Aslraga tus. Dwojpilku, Biserrula. Ští- rowník, Scorpiurus. Čičorečka, Coronilla. Rozstruk, Astrolobium, Ptačínoha, Ornithopus. Podkow- ka, Hippocrepis. Dwojilák, Di- phaca, Chaulostice, Aeschimone, Násobnice, Iourea. Stužkowec. Desmodium, Kopýšník, Hedysa- rum, Wičenec, Onobrychis, Sol- ničník, Elenus, Manowee, „dlha- gi. Cizrna , Cícer, Bob, Fala, Wikew, Wicla. Šocowice, Brvum. Hrách, Pisum. Hrachor, Luthy= rus. Lecha, Orobus. Soterek, A- brus. Hlízola, Apios. Fasol, Pha seolus. | Sojax Soja, Dlauhatec, Dolichos. Lablab, Lublab. Tylo- kořen, Pacírhizus. Letkočnělka, Psophocarpus. Vroikýl, Canavalis, 121“ 2010 Obpupoš. Mucuna. Mestelice, Ca- janus. © Škrkawičník , © Lupinus. Zarděnice, Erylhrina, Plaso, Bu- tea. Kaleda, Porgamia. Siso, Dal- dergia, Křídlok, Pterocarpus. Ko- solusk, Drepancarpus, Perolusk, Ecastaphyllun, © Dwojok, Brya Podjemnice , Arachis, © Tajitka, Voandseia. Sucholusk , © Andira. Jakor; Geoffroya. Chwastor, Am- herstia, XVIII. MNOHOBRATRSTWO. ŠESTIMUŽSTWO. CrrRovíkowiTÉ : Trojčlen, Tripha- sa, OSMIMUŽST WO. CrrRoníkowiré: Kwasoplod, Limo- ma, DEWITIMUŽST WO. CirTRoNíKowiTÉ: Čtweral, Atalantia. DESITIMUŽSTWO. MěšňowrÉ: Kakaowník, Theodro- „ ma, Crrkovikowrré : Tlustoslupka, IZur- raya. Kubárník, Bergera. Pětol, Cookia, Spuhoplod, Ferronia, DWACETIMUŽST WO. Myarowré: Kajaput, Welaleuca. Protinitka, 7'rěstania. SruRačowrré: Samoduť, Symplocos. MNOHOMUŽSTWo0. Měšíowrré: Nekrmnice, Abroma. CirRonígowrré: Oslzák, Aeyle. Ci- - troník, Cirrus. TŘEzALKoOwITÉ : Žlutol, Vismia. Kre- owníček, Androsaemum. Třezalka, Hypericum. PygePowiTÉ: Mastelník, Pentadesma. stan, Xantochymus. Beluta, Mesua, Pona, Calophyllum. Ma- nižník, Moronodca. Mandlauš, - Platonia. © XIX. SAUPRAŠNICTWO. SPOLULOŽNÉ weškeré, XX. SAURODICTWO. JEDNOMUŽSTW0. Wsrawačowré: Wstawač, Orchis Uzdenka, Gymnadenia. Muďatka, Loroglossun, Weimennik, Platan thera. Temnohláwek, Niyritella, Tořič, Ophris. Helmatka, Cha- maeorchis. Bezostrožka, Aceras. Hrboluška, Herminium. Sehnutka, Serapis, Nadbradec, Epipogium. Wolnuška, Limodorum. Okrotice, Cephalanthera. Kruštík, Epipactis. Protáhlička, Listera. Hnízdowka, Neottia. Hranopelka, Goodyera. Krautěnka, Spiranthes. Korálice, Corallorhiza. Dwéražka, Sturmia. Měkčilka, Malaxis Stromobytec, Dendrobium. Postranice, Epiden- drum. Wětrnice, Ačrides. Tuč- nopysk, Vanda, Člunatka, Sarco- chylos, Wětrobýl, Angraecum. Wa- nila, Fanilla. DWAUMUŽSTW0. WsTAwačowiTÉ : Střewičník, Cypri- pedium, ŠESTIMUŽST WO. PopRAžcowiTÉ: Podražec, Aristo- lochta. MNOHOMUŽSTW0. Patma; Rafflesia. Žulkatec, Brug= mansia. XXI. JEDNODOMSTWO. JEDNOMUŽSTWO. PRyšcowiTE: Pryšec, Euphorbia, Střemchowec, Maprounia. KorňiwowiTÉ: Chleboň, Artocar= pus. PŘesLičníKkowirÉé: Přesličník, Ca- „ Suarina. ČEšujaTRowiTÉ: Hrazeň, Gnetum. ARONowITÉ: Aron, Arum, Křiwuš= ka, Arisarum. Užowník, Cala- dium. Chochorbitec , Richardia. Kuňucha, Amůdrosinia. Nawinulec, Cyclanthus. Rozkydanec; Ludovia. HurwExcowirTÉ: Hliwenec , (Cymo- morium. Huzanka, Helosis, RpeEsrowrTÉ : Šejdračka, Zanichellia. REčaxKowiTÉ: Rečanka, Vajas. WocHowrrÉ : Wocha, Zostera. DWAUMUŽSTW0. DryýowirÉ: Hranodyně, Anguria. OKŘEHROWITÉ : Okřehek, Lemna. NoHoNiTcowITÉ : Nohonitec, Podo- slemumn. TROJMUŽSTWO. Pavšcowrré : Petlinka, Tragia, ZotowrrÉ : Postopčák, (Comptonia. OnRoBiNcowiTÉ: Orobinec, Typha. Zewar, Spargarium. ŠácHoRowrré : | Tuřice, | Carex. Sklowka. Scleria. TRáwv : Kukuřice, Zea. Slzowka, Coiv. ČTYRMUŽSTMWO. * Ppnyšcowrré: Blumaur, Cicea. Zi- mostraz, Buwus, Korňiwowrré: Kopřiwa, Urtica. "Morušeň, Morus. Šolucha, Dor- stena. Ančar, Antiaris BŘezowirTÉ: Olše, Alnus. ŠESTIMUŽSTWO, Patmy : Maukeň, Guiliclma. Hau- žeň, Desmoncus. Kapustoň, Eu- terpe, Obděrák, Acrocomia, Hwě- zdora, Aslrocaryum. Kokosník, Cocos, Mestola, Oenocarpus. O- lejnice, Elais. Basorcowrré : Babolec, Pistia. MořaskowiTÉ: Mořanka, Caulinia. DESITIMUŽSTWO. Pavšcowiré: Manihot, Janipha, MNOUOMUŽSTWO. zem: Kroceň, Myriophyl - um. PayšrcowirÉé: © Tryskowec, Mabea. Obšarka, Rottlera, SamorowirTé: Wawřinka, Laurelia, Oňešánowrré : Ořešák, Juglans. Welosmol, FEngelhardtia, DusowiTÉé: Buk, Fagus, Kaštan, Castanca, Dub, Ouercus, Líska, Corylus. Habr, Carpinus, ETC Ambroň, Liguidam- ar. Korřiwowrré : Wodoklen, Platanus. Bňezowiré: Bříza, Betula, Zvtowrré : Woskowník, Myrica. Češusarkowrrá; Libowoň, Hedy- osmum. Ula, Thoa, KysaLowiTé: Kysala, Begonia. Parmy: Gomut, Arenga, Pálicha, Caryota. Ságowník, Sagus. Na- lzák, Bactris. Vukola, Alfonsia, odzew, „ditalea, Welobal, Ma- nicaria. Areka, Areca, Rozkro- čeň, Iriartea, P MNOHOMUŽSTWO. ŽÁBNÍKOWITÉ: Šípenka, Sagittaria. JEDNOBRATRSTWO. Měšeňowiré: Lejnice, Sterculia, Listobranák, Heritierae ©- Dyňowrré: Diwenice, I (B Dyně,» Cucumis, Kopalam, Benin- casa. Mohad, Turia. Posed, Bryonia, Libenka, Sicyos. Wy- mrštilka, Jlatertum, Momordika, Momordica. Vykwice, Ecballicum. Spoluaudka, Melothria. Wlaso- kwět, Trichosanthes. Tykew, Gu- curbia. Sladkojam, Sechium, Ppyšcowiré: Kožokwět, Styllingia. Zloplod, Hyppomane. Ghrastěl, Hura. Palnice, Acalypha, Sajor, Plukenetia. Chabara, „Alchornea. Oslep, Brcoecaria. Skočec, Ri- cinus. Kahuch, Siphonia. Dáwi- wee, Jatropha. Prhlaun, Cnidos= colus- | Wratisluň, © Crasophora. Ladel, Croton, Obojan, Codiae- um. Mankoš, Aleurites. Mastno- koť, Flaeococeus. Anda, „Anda, Smuteňí, Phyllanthus, Oměka, Kir- ganelia. Názadák, Zmblica. Ko= Žaurek, Welenthesa, Krápěl, Brie- delia. Homulinec , „Andrachne, Pupkowec, Omphalea, KuraesowirÉé: Nohoplod, Podocar- pus. Jinan, Gingko. Zeraw, Thu- ja. Kupresy Cupressus, Tisowec, Taxvodium, SosNowiTÉ : Abies, OzonvowiTÉ : Ozorna, Cytinus, Pý= chora, „Aphyteia. Patmy. Nypa, WVipa, Třesticha, Gynestum, XXIL. DWOIDOMSTWO. JEDNOMUŽSTWO. Korňíwowré: Wnadiwec, Brossi- mum. Paxpavowrré : Pandan, Pandanus, Kotrbaul, Phytelephas, DWOJMUŽSTWO. Korňiwowrré: Batora, Guncra, Ja- ruma, Cecropiv. WavowirÉ; Wrba, Salix, Sosna, Pinus. Jedle, Br KorŘiwowiTÉ:; 2012 TROJMUŽSTWO. Šionowrré : Šicha, Empetrum. Srugačowiré ; Stukáč, Hernandia. ŠANTALOWITÉ : Zučice, Osyris, TROJMUŽST Wo. KorřrwowirÉ: Smokwoň, Ficus. WoĎaxgowiTÉ: Zakruticha, Vallis neria. LaNowcowiTÉ: Lanowec, Reslio, ČTYRMUŽSTWo. Hrošivowrré: Rakytník, Hypophať, MoňeNowirTÉ: Dutosemenka, An- thospermum, JemktowiTÉ: Jemela, Viscum. KorŘrwowrrTÉ: Banis, Bronssonetia, ZotowrÉ: © Zdla, Gale, Obkotec, Negaia. Kupinowec, Balis. SAMoLowITÉ : Ostisemenka, Áthe- rospermum. PĚTIMUŽSTWO. DyňowirTÉ : Zaděrač, Feuillea. Ti- wuk, Luffa. Hubokor, Hydno- carpus. ŘečígowrrÉ: Řečik, Pistacia, Hoř- kucha; | Picramnia, Litřík, Li- thraca. MeerígowrrÉ: Špinák, Spinacia, Chmel, Humulus, Konopě; Cannábis, : LuskarTÉé: Rohowník, Ceratonia, ŠESTIMUŽST WO. Patmv. Duma, Hyphaena. Prsták, Phoenix. | Pašácholy Maurilia. - Jedlowice, Elate, Lontar, Boras- sus, CHEButowrré: © Chebule, Cocculus. Kokyl, Lardizabala, SmLDINCOWITÉ : | Jám , Dioscorea. Smldinec, Tamus. KogoňíkowrrÉ: Přestup, Smilar. Listnatec, Ruscus. OSMIMUŽSTWO. Čichoň, Duvaua. WRBowrré: Topol, Populus. © DEWITIMUŽSTWO. WočaxgowrrÉ : Woďanka, Hydro- dharise : DESITIMUŽST WO. MompiNowrrÉé : Winobok, Schinus. ParajowrrÉ: Papaja, Carica. PRvšcowrrÉ: Bazanka, Mercurialis, DWANACTIMUŽSTWO. WoĎAxRowiTÉ: Řezan, Stralioles. DWANIMUŽST WO. KoxorAUROwrré: Konopaur;, Da- tisca. „DWADCETIMUŽSTWO. SLiwAucHowiTÉ: Sliwauch, Flacour- tiu, MNOHOMUŽSTWO. KorwicowrÉ : Růžkatec, (erato- phyllum. SamotLowirÉ: Boldo; Pewmus. Ci- trowoň, Citrosma. Žíroň, Molli- nedia. Aulok, Mithridateu. CygasowiTÉ: Cykas, Cycas, Keják, Zamia. Píchoš, Encephalar-tos, PaLmx. Dupník, Ladoicea. JEDNOBRATRSTWO, CHeButowirÉ: Powízelka, Cissam- pelos. LÁčKOWKOWITÉ : penthes. MacizňowirTÉ: Macizeň, Myristica, CHwosníkowiTÉ: © Chwojník, Ephe- dra. KurREsowTÉ: Tis, Taxus. Slzák, Dacridium. Jalowec, Juniperus. SosnowirTÉé: Blahočet, Araucaria, Damaroň, Dammara. PayšcowrÉ: Šeruně, Cluylia. XXIZII. TAJNOSN UBSTWO, 1) PřŘestičKowrTÉ, 2) Mičowgowiré. 3) ŠípLaLKowrTÉ. 4) PrawošowiTÉ. 5) Hápíjazysgowiré, 6) KAPRADOWITÉ, 7) MecHowé. 8) JATROWKOWITÉ. 9) PAROŽNATCOWITÉ, 10) LišesníkY. 11) RasowirÉ, 12) HxuBY. 13) TwRDoHAUBY, 14) BřňicHATKkY. 15) PLísnowIrTé : 16) RezowrTÉ :- Láčkowka, Ne- LL Registřik. Jména ležatým písmem tištěná jsau synonyma, Abameae 1579, Abbisskraut 851. Abecedaria 886, Abies 1437.: Abietinae 1431. Abomali s 796. Abricot sauvage 612, Abroma 156, Abrus 402, Abutilon 144. Acacia 428. 432. Acalypha 1342. Acalypheae 1332. Acauthaceae 1219, Acanthospermum 879. Acanthus 1223, Acer 211. Aceras 1507, Acerinene 213, Acetabularia 1864. Achalim 46h, Achalot 466. Achania 135, Achar 1755. Achillea 896. Achimenes 978, Achranthes 1880. Achras 1022, Achyranthes 1269, Achyrophorus 948. Acioa 470, Acjar 671, Ackelei 19, Aconitum 22, Acorus 1654. Acremonium 1983, Acrocomia 1022, - Acrostichum 1750, Actaea 25, Actidium 1952, '. Adamaram 590, > Adambea 561. Adamboé 5651, > Adansonia 148, Adenanthera 426, Adiantum 1790, Adlerholz 318. Adonis 8. Adoxa 768. Aecidium 1995, Aegerita 1970, Aegiceras 1629. Aegiphila 1207. Aegle 180., Aegopodium 717. Aegopricon 1336, Aegilops 1763, Abrenschimmel 1981. Ačrides 1514, Aeschynomene 387, Aesculeae 217, Aeseulus 218, Aethusa 727. Aethiops | vegeladilis 1850. Aetzdistel 924, Alfodil 1599. Afríkán 888. Aftergnendel 556. Afzelia 457. Agapantbus 1594, Agaricinei 1884. Agaricus 1887. Aygaricus 1910. Agathis 1442. Agathoplyllum 1305, Agati 977. Agave 1521, Agawe 1524. Ager-ager, 1858. Agrimonia 502, Agrimonieae 502, Agropyrum 1758. Agrostideae 1729, Agrostis 1729, Agrostis 1759, Agyratae 1776. Agyrium 1948, Ahovai 1066. Ailanthus 282. Aipi 1342. Aira 1741. Airi 1624. | Airi-assu 1624. | Aizoon 672. Ajuga 1195, Ajugoideae 1195. Akácie 375. Akant 1223. Akara 29, Akát 375. „Akorum 1654, Aksamitník 888, Alangi 580. Alangieae 599, Alanginm 580, Alant 872. Albuga 1584, Aleanna 560. Alchimilla 400, Alchornea 1334, Alectoria 1K32, Aletris 1598. Aleurites 1948. . Alfonsia 1634, k: Alga corajloides 1857. | Algae 1845. Alibertia 818. Ali=méer - Alou 1372, Alisma 10678, Alismacea 1677. Alitara 1613, Alhagi 392. Alkornok 1335. Alkornokbanm 1334, AWamanda 1059. AWiaria 81, Allium 1585, Almandron 593, Alnns 1413, Aloč 1604. Aloe bodlawé 1524, 2014. Alo€ caballina 1605. Aloe dobropředhořské 1605. Aloedrew 465, Aloč hepatica 1605, Aloeholz 465, Aloe koňské 1605, Aloe rudé 1605. Aloes 1604. Aloé soccotrina 1605. Aloe sokolorské 1605. Aloesowité 1579, 1604. „Aloe stkwělé 1605. Aločxylon 465, Alopecuroideae 1725, Alopecurus 1725, Aloysia 1201, © Alpenglóckchen 1231. Alpinia 1493, Alprose 998, Alraue 1128. Alsineae 125. Alstonia 1055. Alstroemeria 1537. © Alstroemerieae 1537. Althaea 133. „Altingia 1403. Alvardin 1736. Alyxia 1068. Amalago 1451. Amanita 1884. Amanitinum 1885. Amarant 1266. Amaranthaceae 1266. Amaranthus 1266. Amaryleae 1528, Amaryllideae 1528, Amaryllis 1532. Ambaitinga T376. Aimnbapapaya 640. Ambelania 1065, Amberboa 928, Amberstrauch 807, „Ambora 1383, Ambrabaum 1403. Ambra kapalá 1403. „Ambra liguida 1403. Ambroň 1403. Ambroňowité 1403, Ambrosia 880. Ambrosinia 1665, Ambrožka 1154. „Amelanches 521. Amelanchier 551, Ameos 714. Amherstia 457. Ami 714, Ammania 556, Ammi 716. Ammieae 711. Auimophila 1732, Amom 1495, Amome 1495. Amomeae 1486. Amomum 1495. Amorpha 373. Ampák 275. Ampana 1639. Ampelideae 243. Ampelopsis 247. Ampfer 1227. Amrhele 479, Amygdaleae 474. Amygdalus 474. Amyrideae 335. Amyris 335. Ananas 1522, Ananasowité 1521, Ananassa 1522, Anabasis 1275. Anacampseros 647. Anacardieae 310, Anakardienbaum 319, Anacardium 319, Anacyclus 883. Anagallis 1233, Anagyris 349. Anastatica 78. „Anchois 608. Anchori — Pear. Anecbusa 1109, Anchuseae 1109, Ančar 1377. Anda 1350. Andira 436, Andora 1188. Andrachne 1355, Andraea 1814. Andraeini 1814. Andromachia 859, Andromeda 990. Andropogon 1715, Androsace 1220. Androsaemum 193, Anemia 1779, Anemone 6. Anemoneae 5. Anethum 744. Angelica 735, Angelik 735. Angeliceae 7934, 608. Angelim 438, Angiopteris 1778. Angolaerbse 435, Angolom 580, Angolambaum 580. Angolamowité 579. Angraecum 1518. Angrešt 686. Angurek 1518, Anguria 618, Anguria 629. Angostura 273. Angustura 278. 274. ,» - neprawá 282, Angelika 736. Angelika menší 735. Angelikowité 701.734, Anoectangium 1801, Anona 38. Anonaceae 37. Ansgeli - maravara 1575, Ansgeli 1375. Antennaria 912, Antennularia 1974, Anthemis 891, Anthericeae 1599, Anthericnm 1600. Anthoceros 1824, Anthoceroteae 1824, Antholiza 1543, Antholoma 207, Anthospermeae 837. Anthospermnum 887. Anthoxaánthum 1728. Anthriscus 756, Antbyllis 357, Antiaris 1377. Antirhoa 832. Antirrhineae 1140. Antirrhinum 1140, Anýz 721. Aoura 1643. Apeiba 170. Apera 1730. Apetalae 1224. Apfelbaum 517, Apfelsine 191. Aphyllae 1829, Apich 712. Apich weliký 734, Apios 402. (Apiosporium 1974- Apium 712. Apocyneae 1051. Apocynum 1052, Aponogeton 1455. Aprikose 476, Auua laurocerasi 482. | — | reginae hungari: ae 1169. Aguilaria 318. Aguilarineae 318. Aguilegia 19, „Araboboca 1081. Aracacha 764. - Araca-guacu 592. Arachis 434. „rak 1728. Arakacha 7604. Arakušiní 339. Aralia 770. Araliaceae 767, Araucaria 1441. Arbore dě sombreiros 1637. de | voyageur 1481. Arbuteue 987, Arbutus 987, Archangelica 736. Arcisek 1585, Arctopus 761, Arctostaphylos 988. Arctotis 921, Arcyria 1968. Ardisia 1027, Ardisiacene 1025, Are diú 1373. Areca 1640, Arecacéae 1637. Areka 1040. Arekapalme 1640. Arekowité 1609, 1637. Arenaria 127. Arenga 1621. Argania 1016,- Argemone 60, Argolasia 1549, Argyreia 1058 Arisarum 1062. Aristea 1544. Aristolochia 1460. Aristolochieae 1459,- Aristotelia 316. rmlenchter 1827, Aron 1659. ; — malý 1662. ; Aronowa brada 1659. Aronowité 1655. Arrhenatherum 1743. Arrow=rook 1483, Artenisis a Artyčok 955, |, Artischoke 935. Artocarpeae 1473, Artocarpus 1373, Arum 1658, Arum © aethiopicum 1665. Arundinaria 1753. Arundineae 1734. Arundo 1735. Asafram 1153: Asarum 1465. Asclepiadeae 1040. Asclepias 1045, Asclepie 1045. Ascobolus 1938. Ascophora 1978, Asimina 4l. Asjogam 450. Aspalathus 352. Aspárageae 1550. Asparagus 1559, Aspergillus 1980, Asperula 838. Asphodelus 1599. Aspidium 1784. Asplenium 1785. Assa foetida 739, Aster 85. 807. Asteriseim 706. Asterocephalns 852. Astetoideae 805. Asterophora 1969. Astflechte 1932. Astragalus 380, Astrantia 708. Astrocarýmn 1623.' Astrolobium 395. Astspořling 1980 Atalantia 186, Alamaram 38. 40. Athamanta 730, Atherospetma 1381. Athetospetmene 1351. Atractylis 027, Atragéne 4. Alripliceae 1283. Atriplex 1283. | Atropa 1127. o Atsiar 1955. © Attalea 1636. Augentrost 1153. Augenwurz 730. Aulok 1383 Aurantiaceae 186. Auriculariej 1922,- Aurikule 1299, Auročník 3574 Avena 1737. Avenaceae 1737. Averhoa 254. Ávocalier 1304. Avogatobaum 1304. Awa 1453.. Aueucate 1304. | Azadirachta 239. „Azalea 997. Azier de l Asthme 805, Babí hněw 356. Babí zub 1160. Babka 216. 1241. Bablunitka 1993. Babolec 1669, Babolcowité 1668. Babykn 216. Baccharis 871, Bache 1623. Backenpalme 1611, Bachholz 812. Bactris 1633. Bactrydinm 1983. Bacuri 209. Badam 531, Badéha 1865. Baděhowité1846, 1805, Bádel 997. Búdeol 850. Badil 1539. Badilowité 1538. 1539. Badyán 32. Badváník 32, Badyánfkowité 82. Báckea 559. Baromyces 1839, Bůrenklan 1223, Biůrenohr 922, Bůrenohrleih 12314 Baygea 343. Bahenka 090, Bahnowka 813, Bahobab 148. Bahulka 996, Baillerie 877. ú Bala 1V77.AWR 128 2016 Balanophoreae 1470, Baldrian 847. Bale 1869. Ballensporling 1993. Ballota 1189, Ballote 1189, Balmín 587. Balmínowité 583, 584, Balsam gileadský 1440. kanadský 1440, kopaiwa 458. mekčanský 337. peruanský bílý 347. černý 347. swiňský 342. tatranský 1436. toluanský 348. — uherský 1434. 1436. Balsamapfel 623. Balsambaum 337. Balsamholz 347. Balsamifinae 1403. Balsamina 258. Balsamineae 257, Balsamníkowité 335. Balsámník 337. Balsamodendron 337, Balsamona 588. Balsamum Copaiva 458. de Tolu 348. tolutanum 348. Balšan 1466. Baluta blanc 613. Bambos 1753, Bambusa 1753. Bambusrohr 1753. Banan 1477. Bananivr 1470. Banankn 1478. Bananowité 1470. Bancudus 820. Bandalge 1879. Bandflechte 1833. Bandschelfen 421. Bangia 1874. Baničitka 1952. Banistera 213. Bano 992. Banowité 987. 989. Banksia 1292, Banis 1367. Baňura 1043. Banyana 1370. Baphia 421. PL Baptisia 350, Baranec 1785. Barbatimao 433. Barbarea 73. Barbaree 723. Barboni 1957. Bardana 9 Bardottier (ba. Bařička 1670. Bařičkowité 1676. Barilla 1273. 1418, Barkhausia 955. Bárlapp 1771. Barleria 1225, Barosma 278. Barringtonja 602. Barringtonieae 602. Bartflechte 1830. Baršť 147. Bartgras 1715. Bartramia 1803. Baru 535. Barwa kozť 394. Barwčnek 3. 4, 1059. Bárwurz 732. Baryxylum 450. Basella 1273. Basilienkraut 1182. Baso 1479. Basia 1017. Bastardmorchel 1933. Batan 149. Balatas 1094, Batis 1417. Batolka 649, Batora 1362. Batrachium 10. Batrachospermum 1872. Baubelka 1537, Baubelkowité (1637. Bauera 690. Bauhinia 462. Bauchaweček 1369. Bauchblume 1078. Bauluně 978. Baume a cochon 342. Baumwolle 141. Baumwuchrer 1513. Baumwurzler 1514, Bawlna 141. 143. Bawlnník 141. Bari uva 1643. 1523. Baya 1211, Bazalice planá 1333., Bazalika 11F2, Bazalkowité 1162, Bazanka 1832. Bazanowec 1231, Bazatuta 1595, Bdellium © egyptské 1610. Beatsonia 117. + Beatsonie 117. Becherblume 488. Becherpilz 1936. Becherstánbling 1967. Becherschorf 1952, Bedeguar 506. Bedla 1887. ; Bedlowité 1884. Bedrník 720, Bedrnék wlaský 488. Been čerwený 1239. Beerblnme 1273. Beerentang 1847. Beesha 1755, Begonia 1457. Begoniacaeae 1457. Behen album 930. Bchen magnum 1339, Beidil ossar 4047. Beinsamen 921. Beinwurz 1110. Beissbeere 1124. Bejuka 207. Bejukowité 207, Běl 1758. Bela-aye 804. Belahe S04. Bělas 1034. Bella donna 1127. Bělice 1406. Belilla 806. Bellis 868. Bellis major 899. Bělolist 912 Bělotrn 923, Bělowlas 1004. Bělozářka 1600, Belnta 202. Benediktenkraut 492,- Benedykt 492. 493. Bengalleans 532, Bengieiri 1330. | Benincasa 620. ; Benzoe 1008. | Benzoelorber 1308, 1161, dý o Bér 1719. Bér 1719. tů Bér německý Bér' planý 1718. Beranec 1785. Berberideae 49. Berberis 50. Berchemia 306. Berchemie 306, Bergera 183. Bergere 188, Bergkias 809. Berglinse 330. Bergmůnze 1173. Bérowité 1716. Bertholletia 611. Besednice 1044. © Besenginster 353. Besleria 990, Beta 1281. Betela 1452. Betela codi 1452. Betonica 1187. Betonie 1187. Betula 1411. Betullaceae 1411. Beutelstáubling 1965. Bez 783 Bez čerwemý 784. — lesní 784. — bdlý wonný. 581, — wlaský 1035. — španielský 1035. — zemský 784. Bezděrcowité © 1944. 1952. Bezkolenec 1748. Bezkruhé 1776. Bezlapačka 1225. Bezostrožka 1507, Bezřadýn 166, Bezraunec 1960. Béža 1755. Bibas 512. Bidens 885. Biebernell 720, Bignonia 1215, Bignoniaceae 1214. Bibaj 1481, Bika 1690. Bikkia 813, Bílá záře 1600. 1601. Bílimbi 260, Bilsenkraut 1134, Billardiera 116. zá ak -jo dě V ěladn TC Billardiere 116. Bindas 1787. Bingelkraut 1332. Binse 1699. Biophytum 261. Birke 1411- Birnbalgling 1974. Birnbauni 515. Bisamkůrner 139. Bisamkraut 768. Bischoffshut 697, Bíser 1556, Biserrula 393. Bitterblatt 1078. Bitterholz 44. Bitterkraut 952. Bitterklee 1082. Bitterstrauch 327. Bixa 98. Bixineae 9%, Blabuňatec 572. Blahočet 1441. Blahokamýk 166. Blahokeř 1205. Blaholist 1305. Blahowičník 586. Blahowoňowité 271. Blakea 577. Blak=wood 417. Blánatec 1793. Blánatcowité 1793. Blasenmoos 1806, Blasenstůubling 1966, Blasenstrauch 379. Blasia 1820, Blatauch 15. Blátterschwamm 1887, Blatti 589, Blechnam 1790,- Bledule 1530, Blehyjač 1596, Bleichwolle 146, Klén 112. Bléniwka 1977. Hlešník 873, 1223, 1258, Blighia 226, Bliwačka 1766, Blín 1134, Blln 111 1131, Blindenbaum 1335, Blínowité 1117, 1134. Bidt weliký 1266, — uherský 1266. Blitum 1280. 1777. 1222, 1 Bluma 478. - Blumaur 1357. Blumauš 459, Blumenesche 1036. Blumenrohr 1484. Blušť 772. Blutauge 498. Blutblume 1530. Blutkraut 61. Blutkorn 1878, Blutwurz 1548. Bob 394. Bob egyptský 54. 1660. Bobál 1120. Bobkowka 1318. Bobkownice 1054. Bobky 1300. awiňonské 397. žiué 307. Boborolky 112'i. Bobowcowité 280. Bobowník 474, Bobrek 1082. Bobulák 1848, Bocconia 62, Bocksbart 919. Bocksdorn 1129, Bodlák 936, Bodlák 305, Bodlochlup 963. Bodloplew 1716, Bodlosemenka 879, Boerhavia 1225, Bohne 403, Bohnenbaum 355. Bohyžka 1602, Bocho 279. Bois d* Ačcajou 232, bombarde 1384. ů dracelet 1029, á calumet 1350. de Chypre 1104, ů cochon 342. cochon 344. d* FEncens 339, de fer 826. de Gaulette 474, lniteua 1057, de lance 810. de Losteau 823, mabouia 94, de Natle 1024. pagaie blant 421. de Pintade 1027, 125* IV CELEBUUUEEFTECE1 2018 Bois puant A455, 605, 607, — de rat 824. — rouje 236. Bojínek 1725. Bokokořenné 70, 79, Bolax 706. Boldo 1382. Boldowité 1381; Bo!du 1382. Bolehlaw 763. Bolhoj 357. Boleočko 15. Boletus 1911. Boletus cervinus Bollony 585, Bolšewník 746. Bombaceae 144, Bomabax 144. Bon 82). Bonduk 441. Boopis 852. Bootia 1475. Bor 1432. Borazineae 110i. Borago 1109. Rorák 1109. Boronia 270. Boronie 270. Boronieae 276. Borassus 139. Borky 139 Boronka 276. Boronkowité 271, 270. Borowice 1132. Borowička 1425, Borowik 1913. - Borretsch 1100, * Borstenbauch 598, < Borstdolde 754. Borstengras 1764. Borstenlilie 1514. Borstentráger 1977, Boriudka 984. Borynka 1190, Boryt 84. Bosea 1265. Boswellia 336. Botor 409. Botrychium 1776. Botrytis 1981. Bauler de canon 612, Botwinn 1282. Božíbyt 880. Božskokwět 1232. Božskowoň 208. 1382. 1961. Božskowoňowité 278. Brabejum. 1288. Brachipodium 1751. Brachsenkraut 1770. Brčál 1059, Brčal 1671. Brada kozť 3 Bradawnice 1844, Bradawnicowité 1230, 1844. Brambor 1190. Brambořík 1233. Brandfaden 1867. Krasenia 53. Brasilettia 444. Brassica 84. Braunwurz 1139, Bread-nut 1379. Brechnuss 1338 Brechpalme 1612. Brechveilchen 104, Břečtan 772. Rreitkólbchen 150Lk. Břek 523. Břekyně 523. Breanfrucht 1343. Brennkraut 1332. Brenopalme 1619, Břeskew. 475. Břeslenec 240, Břest 1335. Břestowec 1386, Bresalka 443 k žlutá 445, 1367. Brezalník 444. Březowík 1907. Břesowka 138). Březula 341. Breyapfel 1022. Březa 1411, Březowité 14lí. Břichatky 1953. Briedelia 1355. Břřnka 17" Břinka 1496. Bříza 1411, Briza 1744. Brněj 1059. Rroc 8.0 Brodfruchtbaum 1373. Brombeerstrauch 494, Bromelia 1523. - Bromeliacene 1521, Bromas 1751. 271 "Brosimum 1378. +? Broóskew 475.. Broskwoň 475. Brotec 839. Brotowcowité 791, 835: Brotowec 835. Broussonetia 1367. Brownea 438. Brslen 296, 297.. Brslenowité Pa 295, 296. Brsnil 297. Bršť 146. Brucea 2$1. ; Bruchfaden 1880. Bruchkrant 651. Bruzmannsia 1133, Brugmansia 1469. Brukew 85. Brunelle 1194. Brunnenkresse 72, Brnania 312. Bruniaceae 311. Brunka 312. Brunkowité 311, Brusnice 983.. Brustbeere 1102. Brutnák 1109. Brwohblan 460. Brwonoška 1877. Brya 419, Bryoidei 1902, Bryonia 621. Bryophyllum 658, Bryopsis 1863:::: Bryum 1892 Brým 1434. Bublenky 1396. Boblinatka 1227 Bablinatkowité —.. í Bublinka 16. 2 Bublomot 1990,- Bubon ŽI4. Buche 1392. ned Bachsbanin 1357. Bachweizen 1254, Bacida 529. Buděélník 928. Budleja 1152. Budlejeae 1151, Budra 1180. Buena 798. Biffelblaď 1362. Bůffelhorn S05, Bujačka 1132, Buk 1392. aš k o o o SS VERE V VT W000 VR Bykkostrauch 278. Buko 279. dlauhé 279. uBkowka 1875, uBku 279. Bukwice 1187, Bukwice 1392. bílá 1228. Bula Jawa 1753. Bulbocodium 1567, Bulgaria 1939, Bullgria 1993. Bulu buduri 1755, Bulwuška 719. Bumelia 1016, Buanchosia 211, Bundara 801, - Bangen 1236, Bunias 90, Bunium 719, Bupariti 140. Bupleuram 722. Buphthalmos 895, Buphthalmuim 874, Burauhe 1021. Buráuhem 1021, Burchelia 850, Burdon 16027. Buriti 1627, Barwannia 1552. Burmanniuceae 1551, Bursera 341. Burseracene 336, Burzeldorn 265, Baschelkraut 389, Bůschelzopí 425. Butea 415, Butomus. 1650. © Butomeae 1680. Butonica 603. Batterbaum 200. Bůttneriéae 155. Butyrum Cacao 156, Butwík 1979. Buxbaumia 1805, Buxeae 1457, Buxus 1357. Bylice 902. Bylina býkowá 1158. česnekowá 51. dnawá 1228, hlizní 852. NERENÉ. © hroznowá 1279, hwěždowá 865. mrtwičná 1225. sw. Jana 193, Byla vojískéé 1235. skelné 1359. sladká © hořká 1122. slunečná 107. syřištowá 842. šlakowní 1228, trojičná 104. zubowá 74, Byrsonima 210. Byssaceae 1987, Byssns 1987. Bytel 1276. Byttneria 158. Byttneriaceae 151, | 11T Cabezo de negro 1651. Cabombeae 52. Cacala 643. Cacalia 916. Cacaobaum 155. Cácilienkraut 193. Cacteae 675, Cactus 677. Cacucia 534. Cad 323. Cadagam 705. Cadamba 822. Cadel avanacu 1345, Cadeli 1269. Cadelium 405, Cadník 923. Café marron 881. Cachia 432. Cachibou 1484. Cachrys 762. Caigua 629, Caimito 1019. Cainito 1019. Cajanus 412. Cajaputbaum 584. Caju Puti 585. Caju rasamala 1409, Calaba 203. Caladinae 1648, Caladium 1663. Calamagrostis 1781, Calamintba 1173, Calamus 1645. Calamus — aromalicus 1075, 1654, Calathea 1484, Calceolaria 1145. Calebasse 1211. Calebasse colin 612, Calendula 920, Calla 1657. Callaceae 1657, Callanchoé 659. Callicarpa 1206. Calligonum 1263, Callistema 866. Callistephus 866. Callithamnion 1369. ; Callitriche 554, - Callitris 1429, Callo rubens 1591. | Calluna 992, Calochortus 1576, Calopbyllum 203, Calosmon 1308, Calotropis 1047, Caltha 15. Calu tripali 1453, Calumbo 47- Calville 518. Calycanthaceae 523, Calycanthus 524. Calycera 854, Calycereae 853, Calyciflorae 294, Calyciei 1842, Calycium 1842. Calydermos 1127. Calyptranthus 596. Calyciflorae 1007, Calystegia 1072, Calythrix 583. Camelina 82. Camellia 183, Camelliaceae 181, Campanula 971. Campanulaceae 968,- Camphorosima 1282, Campomanesia 590. Campylospermané 702, Cam-iwood 421, Canna 1484. Cannabis 186k. Cannabis sylvestris 1185, Cannaceae 1482. Cananga 43, Canarienbaum 342, Canavalia 409, Canari macague 610, Canarina 969, Canarium 342, Candel 540. Canollu 204, " Cannes de. Tabaga 1623, 2020 Caniram 1061. Cansjera 1319, Cantalupo 617. Canthium 816. Cantharellus 1903, Cantua 1035, Capeba 49. Capo molago 1125, Cappareae 93. Capparideae 91, Capparis 94. Capraria 1151, Caprifolinm. 785. Caspella 77. Capsicin 1125 Capsicum 1124, Carandas 1060. Caragana 378. Carambu 547. Carapa 235. Careya 607, Cardamine 73. Cardamomum majus 14%. — minus 1497. — medium 1497. — rotundum, 1496. Cardiospermum 222, Cardopatium 924. Garduus 935, Carduus haemorhoida- lis 937. — | tomentosus 935. Carewek 1595, Carex 1694. Carica 610. Caricineae 1694. Carimpana 1639. Carissa 1060, Carlina 925. Carludovicia 1907. Carobe di Giudea 325. Carolinea 147. Caronosi 1203. Carpinus 1402. Carpobalsamum 838. Carthamus 933. Carum 718. Caesalpinia 443, Casca d* anta 33. — | doce 1021. Casearilla delgado 796, Cascarilla fina 794, 197 — | pelluda 796, — | negrilla 797, Caseuria 314, Cassavestrauch 1340. Cassia 453. Cassieae 439, Cassuvieae 319, Cassytha 1308. Castanea 1393. Castaneaceae 217. Casuarina 1118. Casnarineae 1418. Caryocar 220,- Caryophyllus 597. Caryota 1619. Catananche 946. Catappa 52. Catesbaea 812 Cathartocarpus 452, Catinga 606, Cattu gasturi 138. — - Schiragam 857. — Ulini 405, Caucalis 753. Caucalineae 753. Caulerpa 1862, Caulinia 1687. Cauliniaceae 1686. Cauralka 1891. Cautschukbaum 1337. Ceanothus 309, Cecatka 1841. Cecropia 1370, Cecuň 6706. Cedr 1440, 1411. Cedrát 199. Cedrátník 190. Cedre dlane 1430. Cedrela 233. Cedrele 233. Cedreleae 231. Cedrus fenický 1425. Cedryš J41L. Cejba J4t. Cejbowité 130. 144. Celastrineae 294. Celaster 298. Celastrus 293, Celduně 63. Celer 713 Celidonia 63. Celík 868. Celiston 63. Colosia 1269, Celsia 1138. Celtis 1386. Cenangium 1940. Cenchrus 1717. Centaurea 929, Centarium luteum 1076, — majus 929, — minus 1076, Centranthus 646. Centropogon 963. Centrospermům 879, Cephačlis 834. Cephalanthera 1508. Cephalanthus 885. Cephalotrichei 1979. Cephalotrichum 1976. Cer 1394. Ceramium 1869, Cerastium 127, Cerasus 479. Ceratium 1976. Ceratonia 449. Ceratopetalum 639. Ceratopteris 1792. Ceratophylum 552, Cerbera 1066. Cercis 464. Cerdana 1104. Cerinthe 1112. Cerisier de Cayenne 599, Cerneaux 1398. Ceropegia 1041. Ceroxylon 1634. Cervaria minor 972. Cesmina 390 Cesminowité 295, 299 Cestrum 1118. Ceterach 1781. Cetkowice 1940, Cetraria 1833. Cewenka 8059. Cewola 1753. Cibeba 245. Ciborowité 1691, 1702. Cibule 1539. — hlawatá 1589. — obecná - — — mořská 619,- 1592. — srostlé 1589, —. zimní 1590. Cicca 1357. Cicer 393. Cicimek 303, Cicuta 711. Cicuta 764. Cigarrenpaline 1628. Cichoraceae 9d4. Cichorium 946. Cikánka 868. 1891. Cimicifuga 24. Ciminalis 1073, Ciochona 794. Cinchonaceae 791. Cinnamomutn 1301, Cipika 14441. Cipura 1544. Circaea 548. Cirok 1713, Cirsium 973. Císařka 1884. Cissampelos 48, Cissus 247. Cist 94. ' Cistenrose 99, Cistineae 99, Cistowité 99, Cistus 99, Citharexylon 1204, Citliwka 422. Citliwkowité 346, 421. Citobýl 251. Citrýn 190, Citron 190., Citronát 191, Citronenbanm 190, Citroník 190, Citroníkowité 186, Citrosma 1383, Citrowoň 1383, Citrus 190, Cizrna 398, Císrna planá 381. Cijonka 442, Cladium 1702. Cladonia 1837. Cladosporium 1980. Uladostephus 1867. Clatlirus 1956. Claudiana 418, Clavaria 1624, Clavarici 1923. > Úlaytonia 649, © Clematideae 3, Clematis 3. Gleome 92, © Gleomeae 91, © Úlerodendron 1205. Clethra 989, Cleyera 178. Clibadium 877. Clidemia 571. Climacium 1800. Chnopodinm 1177. Clitoria 369, Clitorisblumé 369, Closterium 1882, Clusia 195. Cluytia 1854, Cneorum 286. Cnestis 281, Cnicus 982. Cnidoscolus 1343. Cobaea 1087. Coccoloba 1261, Coceuli indici 47, Coceulus 46. Coccus Hlicis 1399. — -| Lacea 1369. — — manniparus 54, Coccos T629, Cocosineae 1629. Cocospalme 1629. Coda Panna 1637. Coddam pulli 198. Codineum 1347. Codichostrauch 1347. Coffea 829. Colfeacene 826, Cognak 246. Cochlearia 75, Cochlospermum 179. Cochonde 490. Coilantha 1072, Coix 1710, Coelospermae 702, Coletta « Vecetla 1225, Collema 1837. Colletia 309. Colchicacene 1571. Colchicum 1577. Colocasia 1660, Colomba 47. Colutea 379. Comarum 499. Combretaceae 528, Combreteae 534, Combretum 594. Comandea 1312. Commelyna 1683. Commelynačeae 1682. Coimmersonia 157, Comocladia 326. Comptonia 1416, 2021 Conami 877. Conami 1351: Conessi 1052. Conferva 1870. Conferveae 1867. Conghas 229. Coniomycetes 1990, Conium 763.. z Cornaraceae 280, Conocarpns 532. Conomon 617. Consolida major 1111. Contrahierba S88. Convallaria 1556. Convolyulaceae 1087, Convolvulus 1089, Conyza 870. Cookia 188, Copaiba 458. Copaifera 458. Coprinus 1893. Coguinhos 1630. Cognito de Chili 1635. Corallina 1864. Corallenbaum 413, Corallineae 1864. Corallorhiza 4512. Cordia 1104. Cordiera 819. Cordiereae 819, Cordylia 466, Corema 353 Corchorus 1"4. Coriandreae 766, Coriandrum 766, Coriaria 287, Coriariene 287. Cornus 776. Corneae 775, Cornocarpa 325, Coronilla 384. Correa 274, Cortex Alirine 1069, — -| antidisentericus 1052. — | Cadbbagii 436. — -Gameline úlbae 204. — | Cascarillae 1546. — | Gassiae | cnry- ophyllatae 591, eedrelae 234, Copalke 1346. Geofrnaené Po maicensis © : 2023 Cortéx Geoffraene su- — | rinamensis 437. — | Chinae spinosae 812. : : magellanicus 33. malicorii 526. malambe 33. paraiba 291. Sapotae 1022. de Savage 814. Soymidine 233. Winieranus 33. W'interanus pu- rlus 204. Cortusa 1231. Corozo 1634. Corydalis 67. Corylns 1400, Corymbus cypri 560. Corynephorus 1742, Coryneum 1991, Corypha 1637, Costus 1492. Costwurz 1492. Cotoneaster 512. Cotyledon 659 Couepi 471. Couepia 471, Couis 1211. Coulteria 443, Coupi 471. Couratari 613. Courou moelli 96. Couroupita 611, Coutarea 793. Coutoubea 1078. Covalan 189. Crambe 88. — Craniolaria 1214. ke V% Crassula 656, Crassuleae 656. Crassulaceae © anoma- lae 664. X Črsttěka 93.- Craterium 1967. Cremanium 577. Crepis 956, Crescentia 1211. Cressa 1098. Cresson de Parra 887. Cribraria 1967, Crinum 45831, © Critbmum 733. Critonia 863. Crocus 1540. > Orotolaria 350. Croton 1344. Croton 1343 Crozophora 1343. Crucifefa 69. Cryphiospermi 1957. Cryptocarya 1306. Cryptogama 1765. Cryptostemma 922. Cwika 1282, Cwikla 1281. Cwikla 1282. Cucumis 616. Cucurbita 628. Cucurbitaceae 613. Cucurbiteae 615. Cucifera 1610. Cuciophora 1610. Cudu pariti 141, Cujeté 1211. Cukr 1712. — - kanárský 1713, — | ocharský 1047. — | surowý 1713. — | třtinowý 1713. Cukrowá třtina 1712. Cukrownik 1711. Cukrowrifkowité 1711. Culcas 1660. Cullumia 922, Cumineae 749. Caminuin 749, Caunonia 689, Cunoniaceae 688, Cupania 228. Cuphea 558. Cupi 811. Cupia 811. Cupresseae 1427 Cupressus 1429. Cupuliferae 1391. Curatella 30. Curculigo 1550. Curcuma 1489. Cureumin 1489, Curtisia 299. Curvembryae 345, Cuscuta 1099. Cuscuteae 1098. Cusparieae 273. Cyathea 1791. Cycadeae 1442, Cycas 1443. Cýclamen 1233. 1420. „Cyclantheae 1666. Cyclanthus 1666. Cyclolobae 1273. Cyclophorus 1781. Cydonia 513 Cykas 1443. Cykasowité 1442. Cymbátek 659. 660. Csmhbidium 4516. Cyminosma 277. Cynanchum 1048. Cynara 935. Cynareae 92. Csnodon 1726. Cynoglosseae 1107. Cynoglossum 1108. Cynometra. 459, Cynomorium 1470. Cynosurus 1749, Cyperaceae 1694, Cypereae 1702. Cypergras 1702, Cyperus 1702. Cypres 1429. Cypresse 1499. Cypripedieae 1519. Cypripedium 1519. Cypřiš 898. 1429. Cypryšowité | 1422. 1427. Cýprus 560. | Cyprus 1429. Cyrtandra 981. Cyrtandreae 981. Jystosejra 1848. Cystisporei 1949, Cystisus 358. Cystispora 1949, Cytineae 1466. Cytinus 1467. Čabr 1173, Čabrowité 1161, 1173, Čaj 183. — čagirský 695. ewropský 1149, kanůrský 143. kurylský 545. oswěžský 1172, Čajice 942. C čajowník bílý 586. Čakánek 931. Čakanka 946. 947. Čakankowité 856. 944, Čapí nos 251. Čapí nůsek 250. Čapulka 1927. Čárnička 1841. dd Zárničkowité 1840. jarowník 548. časlawka 516. "ástoi 1055. Čečka 396. Čečorka 380. řechřice 758. ekanka 947. Čemeřice 17. temeřicowité 2, 15. "emerka 17. Čemén 1038, Č»pelatka 1851. kopeška 697, epičatka 1810, pie kněžské 297, Čepičnice 596, Řepičník 207. eratka 1967. "eřitka 1540, Šormel 1156, 1830. er šprnielská 1400, Černeyš 1156, Černice 494, 984. Černičky 479, Černobejl 907, Černobýl 907. ernohlaw 729, Černoklen 216. Cernoposed 622. Černotok 323. Černoústník 570. Černncha 18. "ernýš 1156. k +rtkus 851. Čertowo lejno 7140, Čertůw čpár 1771. = pár 171. "erwec lakowý 1369. - manorobný 584. "vruwenice 1407. Zerwenka 510. — - wlaská 1914 Čerwikatec 1979, lerwilák 15. hernýš 1156. Česnáček 81, řesnek 1555. Česnek 1586. (= chadí 1585. U medwědí 1536. — planý 1198. Žesnekowité © 1579, 1585, 1584. Česnekowoň 93. Česnekowník 233. Česwina 1399. Češujatka 1446. Češujatkowité 1446. Četék 1063. Četnouzlec 1980. Člnnatka 1516, CČibr 1173. Čičeretka 934, iičorečka 384, Čičoretka 984. Číchoň 331. Čika 1216. Čilimoik 355, Čílko 542. Čílkowité 541, 542, Čimišník 378. Čipa 338. Čípek 1558. Čirůwka 1894. Čistcowité 1162, 1182. Čistec 1185. Cistec 1149, Cistice 1177. Číšeň 1842. Číšňowité 1830, 1842. Číšník 305, Čočka 395. Čokolada 156. Čtweral 186. Čtweran 1304. Čtwerobřich 344. Čtwerokarpec 366. Čtweromnďka 115. Čtorták 1760. Čtyrboč 670. Čtyrzub 1810, Čubet 992, Čubr 1173, Čudlek 358. Čumbrk 939, Čuřídlo 749. Čuřidlowité 701, 749. Dacrydinm 1424. Dacrymyces 1942, Dactylis 1748, Ďáblík 1657. — wodní 1657. Ďáblíkowité 1655, 1657, Daedalea 1907. Dahlia 875, Daidsu 405. “ 51 l 2023 Daktyle 1616. Dalbergia 416, Dalbergieae 516, Dalea 863.. Damasonium 1474. Dammara 1390, 1442. Damara černá 345. Damaras elanica 1390, 1391. Damaroň 1442. Damascéna 478. Danais 803. Danaea 1778. Danejk 518, Daphne 1315. Darmota 1016. Dasya 1868, Datisca 66. Datisceae 66. Dattelpalme 1615. Dattelpflaume 1010, Datlée 1616. Datura 1132. Datureae 1130. Daucineae 752. Daucus 752, Daura 434, Dauška 1173. Dawibýl 1159, Dáwiwec 1338. Deckfruchtilechte 1843, DecfTwinde 1092. Deekelschorf 1951, Decumaria 582. Dehet 1133. Děhel 735. Deiworcowité 753. Dejworeo 753. Delesseria 1855. Delima 29, Delphinium 20, Dematiei 1979, Dematium 1980. Demidovia 671. Demuť 1176, Den a noc 1359. Dendrobium 1513, Deniwka 1602. 1579, 702, Deniwkowité 1602, Děnkara 992, Dentaria 74, Dentella 815. Děreň 1778. Děřec 1440 129 2024 Děrkawka 1809. +Děrňowitě 1776, 1778, Děromuďka 115. Děromuďkowité 115, Doruzda 1411, Deryzda 843. Deschampia 1741. Desmanthus 425, Desmidium 19379. Desmodium 389. Desimoncus 1613. Detarieae 460. Detarium 466. Dětel 364. — | kozd 35b. Dětelina 361. Dětelník 367. Deutzia 692. Dewaterník 101. " Dewaiero odění 1585. Dowěsil 865. Děvwětsil S04. Dialinm 466. Dianella 3500. Dianthus 118. Diatoma 1880. Diatomeae 1879. Dickblatt 656, Dicranoidei 1807. Dicránum 1808. Dictamneae 272. Dictamnus 272. Dictyota 1852. Diderma 1996. Didymodon 1811. Diervilla 788. Digitalis 1143. Digitaria 1717. Dill 744. Dillenia 30. Dilleniaceae 28. Dimocarpus 228. „Díně 618. Dingel 1508. Dintenbaum 320. Dionaea 108. Dioscorea 1553. Dioscoreae 1552. Diosma 278. Diosmeae 271. 278. Diospyros 1010. Diotis 898. Diphaca 887. Diphyseřum 1806. Diplazium 1788. © Diplochita 574.. - Dipsaceae 849. Dipsacus 850. Diptam 272. Dipteris 439. Dipterocarpeae 172. Dipterocarpus 173, Dirca 1318. Discophori 1927. Distel 936. Ditiola 1999. Diwenice 615. Diwizna 1137. 1191. Diwizna | čerwťkowá 1138. Diwiznowité © 1136, 4137. Diwoplod 320. Dlauhocéwka 808. Dlakokwět 1549, Dlakýš 943. Dlauhatec 406. Dlužicha 699. Dlužichowité 693, 698. Dmuteň 793. Dmutoret 1145. Dobrámysl 1175. Dobromysl 1174. Dobronika 1182. Dobrozew 1308. Dodecatheon 1232. Dodonaea 230). Dodonkowité 222; 230. Dodonka 430. Dolichos 406. Dombeya 162. Dombeya 144i. Dambeyaceae 161. Doník 485. Doppelblatt 266. Doppelhaufen 1788. Doppelhiůutline 1966. Doppelliilse 387. Doppelschleierling 1939. Dopěrák 1060. Depěrákowité 1069. Dorant 895. Dorema 740. Doronicum 915. Dorstennia 1373. Dosra 14894. Dosnowité 1482. Dosten 1174. Dothidea 1958. Doznice 1013. Drabík 1900. Dracaena 1562. Dracocephalum 1180, Dracontium 1657. Drahušice 944, Drachenbaum 1562. Drachenkopf 1180. Drachenworz 1657, Dráč 50. Dračí krew 1347. 1563, 1647. Dračinec 1562. Dragoncel 903. Drahnoaud 446. Drápač 850. Draparnaldia 1873. Drápobýl 761. Drásalka 185. Drasnolusk 462. Drasobýk 352. Dreháhre 1511. Drehmoos 1803. Drehzahn 1811, Dreiblatt 1570, Dreiblume 645.. Dreikrone 569. Dreistein 788, Dřenka 745. Dreizack 1676, Dřešiěl 50. Dřewo aloesowé né- prawé 318, 1336. — — aloowé 465 — černé 417. — — obenowé 1010, — | fenyklowé 1308. — | francuuzské 267. — — fustikowé 1367. — © gwajakowé 267. — — kiwassiowé ja- maické 290. — — Kiwassiowé tlu= sté 290. ' — © kwassiowé su- rinamské 289. — © kwassiowé pra- wé 289. — | Jalárowé 591. — | mahagonowé 232. | mahonowé 232. myší 824, 1122. orličí 318. pantoflowé | 1399. 1400. : BLTI Dřewo papuanské 1404, — pížmowé 241. — | príncowo 818. — pryzily žluté 328. -rajské 318. sapanowé 445, sasafrasowé 1308. sladké 370. swaté 267. swiňské 342. železowé 587. Železné 1386. žluté 1367. Dřewomorka 1905. Dřezowec 440. Drchnička 1233. Drimys 33. Dřín 776. Dřín 1440. Dřínka 776. Dřínowité 775, Dřípatka 1231. Dřípowíčník 1807. Dřípucha 798, Dřípula 1541. Dřistal 50. Dřistalowité 49, Dřišťál 50. Dříwí buksowé 1358, busowé 1358. cedrowé 1427, hadí 1168. kašťowé 1308, praskawé 1438. růžowé 352, 1091. — | santalowé 1311. železné 450. Drkalka 1874 Drimek 1203. Drnák 1396. Drnawec 1359. Drobnollaw 870. Drobnokubník 582, Drosera 106. Droseracene 106. Droždí 246. Driisenblume 426, Drusták 936. Dryptodon 1809. Dub 1394. Dub korkowý 1400. — letní 1396. — mořský 1850. 43333 Ďubanka 1077. Duběnka 1399, — © francauzská 1395. : — |- turecká 1398. Dubinka 1396. Duboch 472. Dubowité 1391. Dubowka 1396, Důbowník 1909. Dúbrawník 1178, 1182. Dudaim 617, 1479. Duhowice 1543 Dulcamara 1122. Dulkatec 1834. Dúůma 1409, Dumbíř 1491. Dumlík 86. Dúůmowité 1609, Důnnscheibling 1952. Dápfelfaden 1874. Dupník 1611. Duranče 479. Durchbolrflechte 1843, Durchwachs 722. Durio 149, Durkoman 880, Durman 1132. Dormanowité 1130, Důrrwnarz 870, Dutanšek 1854, Dutohlawka 1837, Dutosemenka 837. Dutosemenkowité 791, 837. Duvaua 331. Duwok 1766, Dužnowčnec 1049, Dužistopka 311, Dwakrátec 1306. Dwaublanka 1966, Dwaubublen 1806, Dwauhrotec 1808, Dwausliwák 227, Dwauřadka 608, Dwausměrka 1584, Dwauzubka 885. Dwérážka 1512, Dwojačka 122, Dwojčatka 1879, Dwojčet 1016, Dwojděr 577. Dwojilák 387, 1265. Dwojkřidláč 172, Dwékrowka 57k, 1909. 1117, Dwojnák 238, Dwojok 419. Dwojosinec 1924. Dwojostice 1219,- Dwojpilka 383. - Dwojštěp 299. j Dwojuška 898.. Dwauhrotowité 1797, 1807. Dymniwka 67. Dymniwkowité 67. Dyně 616. Dyňowité 614. Dyňucha 676. Dyptam 1174. Dysodea 837. Džinžan 1358. Eau des mantes 1345. Elen 440, — | molucký 1014. — ternacký 1014, Ebenaceae 1009. Ebenauš 1012, Ebenowité 1009, Ebenus 391. Eberwurz 926. Ecastaphyllum 419, Ecballium 624. Eckhalm 1693. Ectosperma 1864. Ehrenpreis 1147. Ebretia 1105. Ecbinella 1879. Kchinocactus 677, Echinochloa 1718. Echinophora 760, Echinops 923, Kchinospermum 1107, Echiteae 1052, Echites 1032. Echium 1112, Fi Avanacu 1337, Eibenbaum 1422. Hibísch 133, Kidechsenschwanz 1456. Kierbalgling 1060, Eierpilz 1881, Eiche 1304. Eichenpilz 1954, Kinbeere 1569, Eisenbaum 825,- 129“ šerý 1863, 2026 Eisenholz 1015, Eisenhut 22. Eisenkraut 1200. Eisenmass 587. Eischwamm 1893, Elaeacgneae 1313. Elaeagnus 1314. Elaeocarpeae 171. Elaeocarpas 172. Elaeococcus 1349. Elaeodendron 299. Elaeoselineae 753, Elaeoselium 753. Elais 1642, Elaphomyces 1964, Elaphrium 340. Elate 1632. Elaterium A23. Elemi wýchodoindské 338 — | drasilské 359, — | západoindské 339. Elemoš 335, - Elemošowité 335. Elengi 1023. Eleocharis 1699. Elephantenfuss 858, Elephantopus 858. Elephanthusia 1651. Eletaria 1497. Eleusine 1727. Eleutherogynae 1552. Elebor 18. — - dřlý 1572. — : čérni 47. — | český černý 9. Elymos 1719. Elymus 1762. Embelia 1028, Emlira 45. „Emblica 1558. Embothrium 1290, Emilia 914. Emynetreae 313, Empetrum 313. Encalypta 1810. Encephalartos 1445, Endocarpei 1843. Endocarpon 1843. Fodymion 1595, Endywie 947. © Engelsiiss 1782. Engelhardtia 1390, Engelwarz 736. Ensette 1480,- Entada 421, Enzian 1071. Epacrideae 1003. Epacris 1005, Eperua 460. Ephedra 1420. Ephedreae 1419, Epheu 772. Ephydatia 1865, Epiam 1057. Epidendrum 1514, Epilobium 544. Epimeadium 52. Epipactis 1509. Epipogium 1508. Epochnium 1986. Eguisetaceae 1765. Eguisetum 1765. Eragrostis 1745, Eranthis 16. Erbse 395. Erbsenbaum 378. Erdbeere 497, Erdbeerbaum 987. Erdbeerspinat 1280. Erdeichel 434. Erdpalme 1644. Erdrauch 68. Erdscheibe 1233. Erica 992. Kricaceae 986. Ericeae 989. Ericoila 1074. Erica 1017. Erineum 1987. Erigeron 866 Eriodendrum 145. Eriocauon 1693. Eriophorum 1698. Erle 1413. Erodium 251. FErteple 1120. Eruca 88. Ervum 395. Eryngium 708. Eryobotrya 512... Erysiphe 1973. Erythraea 1075. Erythrina 413, Erythrolapathum 1228. Erythronium 1594. Erytroxyleae 209. Erythroxylon 209. Escalonia 687. Escalonieae 6856. Escobedia 1153. Eschahorn 217. Esche 1036. Eseldistel 934. Esparsette 391. Esparto 1733. Espeletia 879. Est - Indian - madder 816. Estragon 903. Eacalyptus 586. Eucomis 1598. Euforbium anglické 1322 — indské 1322. Eugenia 599. Eupatoriaceae 859. Eupatorium 861. Euphorbia 1321. Euphorbiaceae 1320, Euphorbieae 1321. Euphoria 227. Euphrasia 1153, Eurotium 1979. Eorythalia 1075, Eustegia 1951, Euterpe 1619, Evernia 1832, Evodia 275. 1305. Evolvulaceae 1097, „Evolvulus 1097. Evonymeae 296. - Evonymus 295. Exacum 1078. Excipulu 1952. Ecoecaria 1335. Exidia 1841. Exilaria 1881. Exogenae 1472. Exostemma 801. Faba 304. i Faba benyhalensis 532, Faba st., Ignatii 1064, Fabricia 588. Fackeldistel 677. Fadenkeil 1880. Fadenstiubline 1967, Fagopyrum 1254, Fagus 1392. Faham 1518. Fahnenalge 1880. Fáchelfrnstel 1831. Fáchelpalme 1639, Fiicherbrand 1993, Falcaria 715. Faltenblatt 977, Faltendeckel 1307, Faltenohr 714. - Faltenpilz 1903. Fasertang 1859. Faserfrucht 1297. Fasol 403. Fasolowité 346. Faulschimmel 1984. Federknopf 759. Federtang 1860, Fegatella 1922. Feigbohne 413. Feigenbaum 1367. Feigendistel 681. Fergenwarzkraut 14, Feldsalat 845. Fellstáubling 1964. « Felsenstrauch 996. Ferbudam tradet 1479, Fench 1719, Fenchel 727. Fenykl 727, 728. Fenyki oslí 728. — sladký 1728. Ferkelkraut 947. Fernebok © západoind= ský 444. Fernebok 443. Fernambuk 443. - západoind = ský 444. Feronia 188. Ferraria 1940, Fernla 738. Festuca 1749. Festucaceae 1744. Fettkraut 1226, Feuillea 614. Fi 1423. Fiala žlutá 72. — sémní 71. Ficria 14. Ficeae 1365, Ficoideae 604, Ficus 1367. Fík 1308. — egyptský 1308. Fikomorwa 1368. Filago 12, - Filices 1775. Filzkraut 912. 1190. Fimbriaria 1823. Fingerhut 1143. Firnissbuff 1955. Fischfánger 377. Fischleimstrauch 1293. Fissidens 1806. Fissidentini 1806, Fistulina 1919. Flagellaria 1571, Flachslilie 1601. Flachsseide 1099, Flacourtia 96. Flacourtianeae 95. Flammenblume 1085. Flaschenbaum 38. Flaschenkůrbiss 615. Flaumfaser 1937. Flaveria 888. Fleischblame 1517. Fleischkrone 1049. Fleur de guatre héu« res 1225. Flindersia 234. Fliegenfalle 108. Fliesssporling 1979. Fleckenblume 880, Flockenblnme 929, Flockenstáubling 1962, 1969. Flóhkraut 866, 873. Fior de Azahar 797. Flores acaciae nostra- tis 477. — Balaustiorum 526, ( —! 0 tilionsphodeli 1602. — © pneumonanthes 1071. Filorideae 1855, Flotovia 942. Fluhbirne 521, Fliigelbohne 409, Fliigelfracht 417, Flůgelkern 162. Fliůgelnotzbaum 800. Flussschwamm 1865. Foenienlum 727. Foenum yraecum 360. Folia Malabathri 1302. Fontinalis 1801. Fothergilla 775. Foetidia 606. Fox berry 990, Fragaria 497. Franillaria 1880, Fraukenia 117. Wrankeniaceae 116, 2021 Franzosenholz 266, Frasera 1076. Frauendistel 933. Frauenmantel 490. Frauenschuh 1519,- Frauenspiegel 975. Fraxinus 1036. French Oak 1217. © Fritillaria 1581.. Fringego 1226. Frondes Sabinae 1426, Froschbiss 1472. Froschlaichfaden 1872. Froschláffel 1872. Froschfuss 10. Fructus Cašsine fistu- lne 452. Fruchthorn 1821, Frustulia 1881. Frutta di Cataro 1623. Fucaceae 1847, Fucus 1849. Fucus 1856, 1868, Fůhlfarn 1789. Fuchsia 542, Fuchsschwanz 1725. Fumaria 68. Fumarifaceae 67. Funaria 1803. Fůnffaden 1144 Funguli 1891. Fungus | chirurgorum 1963, Fungus Cynosbat 1500. -— melitensis 1471, Fankia 1602. Fu Ráau 151d. Wurcellaria 1850, Fusarium 1991. Fussisporinm 1984. Fussangel 1210, Fnssblatt 26. Firimilion 1479. Gabeltang 1850, Gabelzaln 1808. Gagea 1591, Gaugel 1416, Galactodendron 1379. Galanga 1487. Galantlms 1528. Galbun 714. Galban 739, 1748. Galbanum 748. Galbáník 748. Galbanpflanze 748. Gale 1416. „EM V oo té 2028 Galega 871. Galeobdolon 1183, Galeopsis 1184, . Gales 1396. Galgan 1493. Galinsoga 890, Galipea 273. Galium 841. Gallekraut 980. Gallertflechte 1837. Gallipot 1433. Gamander 1197. Gambér 792. Ginsefuss 1276, Garcinia 190, Gardenia 808. Gardeniaceae 804. Garenhem 1021. Garent 768. Garo 318. Gáro 465. Gastonia 770. Gasteromycetes 1953. Gauchheil 1233. Gauklerblume 1149. Gaultheria 990. Gaura 545, Gazania 923. * Geastrum 1961. Geigenholz 1204, Geisblatt 785. Geisfuss 717. Geiskrant 371. Gelatina inodora 1857, Gelbharzbaum 1607. Gelbholz 282. Gemswurzel 915, Genipa 807. « Genista 354. Gensseng 768. Gentiana 1071; 1073. Gentianeae 1070, - 1071. Geoglossum 1926, Geolfroya 437. Geoffreae 431. Geonoma 1644. Georgina 875, - Geraniaceae 248, Geranium 249. Gerascanthus 1103. Gerberstrauch 287, - Germer 1572. Geropogon 950. Gerste 1760. Gesneria 977. Gesneriaceae 976, Geum 492. Giftbaum 1377. Gilgen 1533. Gillenia 487. Ginkgineae 1424, Gingko 1424. Ginseng 768. Ginseng 768, 769. Ginster 354. Gitterfarn 1781. Gitterpilz 1956, Gladioleae 1540. Gladiolus 1542. Glanzgras 1722. Glaphyria 608. Glaret 1440, Glaskraut 1959, Glasschmalz 1274. Glatthafer 1743. Glattpilz 1943, Glaucium 62. Gleditschia 440. Gleichenia 1780. Gleicheniaceae 1780. Gleise 727. Glechoma 1180. Gli 727. Gliedkraut 1187, Glinus 672. Globba 1494. Globularia 1236. Globularieae 1236. Glockenblume 971. Glockenhut 1510, Gloionema 1879. Gloriosa 1574. Gloxinia 978. Glycyrhiza 870. Glyceria 1744. Gnadenkraut 1146, Gnaphalium 898. Gnaphalium 911, Gnemon 1448. Gnetum 1448, Goiave noir 819. Goldblatt 1019, Goldblume 992. Golddistel 944. Goldhaar 1810. Goldrutlhe 868. Goldruthenbaum 1265. Goldschopf 869. Goma lacra 192. Gomphia 293. Gomphocarpus 1036. Gomphonema 1880, Gomphrena 1240. Gomut 1621. Gondur 337. Goodenovieae 960, Goodyera 1511. Gordonia 181. Gordoniaceae 180. Gossypium 141. Gótterbaum 282. Gótterblume 1232. Gouania 310, : Gramignone 1715. Gramina 1706. Grana molucca 1345. -= Paradisii 1497, — | Sapotilae 1022, Graines d' Avignon 307. — — — jaune 307. Granatbaum 526, Granateae 525. Grangeria 472. Graphidei 1940. Graphis 1841. Grasnelke 1239, Gratiola 1146. Grevia 106. Grias 608. Grieswurzel 48, Griffithia 1869, Grimmia 1909, Grlačka 628. Grossularieae 654, Grongrou 1622. Griůnholz 234, Gii-ytii 1462. Guaco 893, 1338, Guaiera 469. Guajacana 1016. Guajacum 266, Guajava 591. Guara 242. Guarana 225. Guarea 212. Guaxe 434. Guazuma 157. Guettarda 822. Guetardaceae 819, Guevuinia 1292. Guilaudina 441, Guilielma 1613. Guizotia 883, Gummi arabicum 431, 432. — | elaslicum 1338. Gummí Euphorbii 1322, — rubrum 689. Gummiguttbanm 200. Gundelrebe 1180., Gunera 1362. Giůnsel 1195, Gurke 616. Gurken 1758. Gůrteltang 1852. Guru 153, 434, Gustavia 601. Guita 201. amerieká 192. — cejlonská 197. Guttiferae 150. Guyavo de Anselmo 591. © Guyawe 591. Gwajak 266. Gymnadenia 1503. Gymnema 1044. Gymnogramma 1781. Gymnopleura 639. Gymnosporangium 1994. Gymnostomum 1812, Gynandropsis 91. Gynestum 1044. Gynura 913. Gypskraut 121. Gypsophylla 121. Gyratae 1777. Gyrocarpeae 1294, Gyrocarpus 1295, Gyrophora 1810, © Haarblume 626, Haarbuschfaden 1868. Haargras 1762. Haarmund 1811. Haarstrang 741. Haarstůublinr 1968, © Haasenklee 357. Habichtskraut 958, Habr 1102. Hackenlilie 1591, Hadi jazýček 17744 Hadí jazyk 1774. Hadíjazykowité 1773 > Hadí kořen malý 1256. Hadí mord 951, - Hadinec 1112. - Hadowec 1256. "Hndowka 1954, Halowka 814. Hadowník 1585, Hafer 1737. Haftdolde 753. Haftfaserling 1936, Haftschimmel 1983. Hahnenfuss 10. Hahnenkamm 1269, Hainbuche 1402. Hainsimse 1690. Halbblume 1130., Haleclidye 532. Halenowýtrusné 1954, 1957. Halimeda 1865. Halimus 1285. Hálka 1396. Hálky turecké 1398, Halorageae 552, Haloragis 553. Halskraut 976, Halucha 399. Halucha 724. 725. Walymenia 1851. Haemadoraceae 1548. Haemadorum 1548. Hamarmelideae 774. Hamamelis 774, Haemanthns 1530. Haematococeus 1828. Haematoxylon 447. Hamelia 817. Hamelieae 817. Hammerstrauch Hamrale 419, Hamrle kyselé 479, náwinné 479, — sladké 479, Hancornia 19646. Handblume 148. Hanf 1363 Hantol 237. Harbuz 698. Harliník 1133, Harmala 270, Harmelraute 270, Hartling 1550. Hartpilz 1971. Harzkraut 1098, Haselnuss 1400. Haselwurz 1465. Hasiwka 1788, Hastald 123 Hauba domácí 1905. dřínowá 1010. ježatá 1021. twětewnatá 1921. různozubá 1921, lazední 1866, 1118, 2029 Hauba mořská 1866, — růžowá 506, Hauby 1882. Hauffarn 1793. Hanhechel 356. Hauselnice 1204. Hauswurz 663, Háutling 1943. Hauttang 1856. Haužeň 1613. Hawez 916. Háwnatka 1834, Hebd 784. Hebdí 784. Hebenstreitia 1208, Hebradendron 200, Hebucha 317. Hecksame 352, Hedera 772. Hedwigia 344. Hedyosmum 1446. Hedyotideae 812. Hedyotis 815. Hedysareue 394, Hedysarum 390. | Heide 992, Heidelbeere 983. Heilboline 406. Heiligenpflanze 898. Heilkraut 746, Heilwurz 750, Heimia 559. Hejduše 1255. Hól 325. Helenie 889. Helenium 839. Helianthemum 101, Helianthus 883, Heliconia 1481, Helichrisum 909, Helicteres 150. Helloborene 15, Helleborine 1509. Helleborus 17. Heliotropium 1106, Helmatka 1506, Helminthosporium 1979. Helminthostachys 1774. Helmkrant 1193, Helosciadium 714, Helosis 1471. Helvella 19830, Hemerocallideae 1602, Hemerocallis 1602, 2030 Hemimeris 1139, Hena 559, Henrietta 575. Hepatica 8. Hepatica saxatilis 1822. Hepaticeae 1814, Heř 725, 718. Heracleum 746. Herba Apocyni 1048. bis lingua 1568, Buglossi 1110. Gentlianellae 1075. Junci odorati, 1716. Lisianthi 1080. Melioti 362. Menthae pulu= stris 1466, morsus | ranae „ 1473. diaboli 1473. pedis avis 386, pneumonathes 1074. pulmonarine ar+ borene 1835, Santolinae 899, Sideritidis 1188. Uvulariae 1568. Herde au Charpen- tier 1292. Heritiera 154. Heřmánek 899, 900. Heřmánek římský 892. Hermannia 160. Hermannieae 159, Herminium 1507. Hernandia 1296. Hernandieae 1295, Herniaria 651. . Herpetica 456. Herreria 1568. Herzblume 1151. Herzgespann 1190, Herzpappel 130. Herzsaame 222. Hesperis 97. Heteropteris 213. Heterotrichum 574, Heuchera 699. Heuchereae 698. Reuschreckenbaum 461, Hevy 334. © Hexenkraut 548. Hibiscus 136. Hieracium 958, Hierochloé 1724. Himanthalia 1850, Hina pariti 138. Hinlauf 553. * Hippocastaneae 217. Hippocratea 207. Hippocrateaceae 207. Hippocrepis 886. Hippomane 1330. Hippomaneáae 1328, Hippophač 1314, Hippuris 551. Hiptage 211. Hirse 1720. Hirsegras 1733. Hirschpilz 1946, Hirtella 473. Hirtentáschel 77. Hladýš 751. Hlawáč 852. Hlawáček 8 Hlawatice 85, Hlawel 853, |. Hlawelowité 853. Hlawčnka 834. Hlawonosné 1975, 1977. Hlawoš 83b. Hlawuška 1194, Hlazenec 558, Hlazura 29. Hledík 1140, 1141. Hlenoniták 1992. Hleposemenka 1949, Hlenotrus 1970, Hlewík 1824, Hlewíkowité 1824. Hlinka žapanská 1641, Hliwa 1958. Hiřwa 1901. Hliwauš 1018. Hliwencowité 1470. - Hliwenec 1470. Hliwenka 1991. Hlíwenkowité 1991. Hlízelka 4774. Hlíznatka 719. Hlízola 402, 1816. 1990, Hlizník 851, 852. Hlodaš 352, Hlošina 1314. Hlošinowité 1313, Hlubatka 1311. Hluchawka 1182. Hlušice 478. Hnidák 870, 873. Hnidák 926. Hnidák 944, Hnidoš 21 Hnijicowité 1975, Hnízda jedomá 1857 Hnízdiwa 1959. Hnízdowka 1510, Hnojice 1984. Hnojicowité 1984. Hnojnice 1893, Hnojník 1893. Hnojník 1898. Hobčatec 575. Hobo 332. Hodara 30. Hodarowité 28. Hohlbecher 1910. HohHlechte 1844. Hohlzahn 1184, Hojník 1188. Holaska 948. Holansek 1860. Holaušek 1781. Holcaceae 1742. Holeus 1742. Holigarna 321. Hollosteum 125. Hollunder 788. Holoblizník 349. Holoplodka 1819.- Holopowka 516. Holoret 1812. Holubínka 1889. Holuškowité 86, 943. Homalineae 315. Homalium 815. Homolika 1957. Homolika 1957- Homulice 651. Homulinec 1355. Honigblame 268 Honigfrucht 228. Honiggras 1742. Honigaras 174k. Hookeria 1799. Hopfen 1364. Hořčala 518. Hořčátka 518. Hořcowité 1070. Hovea 1337. Horčice 87. Horčice bílá 86. — černá 806, 87. Hořčicha 980. Hordeaceae 1756. Hordenm 1760. Hořec 1071, 1073. Hořepník 1172, 1078. Hořikwět 9, Hořkodrew 44. Hořkoň 288. Hořkoňowité 288. Hořkucha 327. Hornanthere 567. Hornblatt 552. Hornfarn 1792. Hornkraut 127. Hornmohn 62, Hornschopf 1976. Hornstrauch 776, Horochraň 569, Hortensia 690. Hortensieae 690. Hortensiowité 690. Horyč 952. Hottonia 1230. Houttuynia 1456, Hovenia Jil, Hoya 1042. Hrab 1402. Hrabina 1402, Hrách 396. Hlrách škrkawičný 418. "— turecký 404. Hrachor 397. Hrachowík 328, 379. Hranáč 518. Hrbolatka 1948; Hranodyně 629. Hranopelka 1511, Hranoplod 535. Hranule 310. Hraužnice 1677. Hrboluška 1507, řebenčík 5. řebíček 598. — bronzowý 1913. — králowský 1912. Hřibowité 1908. Hrnečník 609. Hrnečníkowité 608. Hromek 1559. Hrozinky 245. Hroznowec 42, 1261. Hroznowice 1847. Hrubnožec 1088. Hruboráž 1970. Hrubozel 1268. Hruše 515. Hruše štěpná 516. Hruška čapatá 516. — | planá 516. — |- špkowá 516. Hrušečník 516. Hruškowice 510, Hrušník 516. Hrušťák 516. Hraštička 994, Hruštičkowité 987, 944. Hrušťulka 1974, Hruzeň 1448, Hubička 519, Hubimozol 979, Hubka 1907, 1911. Hubokor 97. Hulflattig 860. Huil de bois 1349. = de Marmolé 477. Hulewník 80. Hůlkowatec 1983. Humbertia 1088, Humiri 286. Humiria 236. Humiribaum 136. Hummatu 1133. Humulaceae 1363. Humulus 1364. Hundskamille 893. Hundskolben 1470. Hundsruthe 459, Hundszahn 1544. Hundszahngras 1726, Hunichu 1873. Huňoúst 1064. Hura 1331. Hustnůžka 490. Huspenník 1837, Hutwerfer 1961. Huzanka 1471, Hya-Hya 1057. Hyacinthe 1595. Hyacinthene, 1395. 2031 Hydnocarpus 97. Hydnon 1957, Hydnum 1919. Hydrargea 690. Hydrocotyle 705. Hydrocotyleae 703. Hydrocrocis 1826. Hydrocharideae 1472 Hydrocharis 1472, Hydrodyction 1871. Hydrolea 1100. Hydroleaceae 1100, Hydropultis 52. Hydrophylleae 1115. Hydrophyllum 1116, Hýk 1433. Hymenaea 461. Hymenella 1943. Hywenodyetium 800, Hymenomycetes 1882, Hymenophylleae 1793. Hymenophyllum 1793, Hyoscyameue 1134. Hyoscyamus 1131. Hyoseris 946, 947. Hypericineae 191, Hypericum 193. Hyphaena 1609. Hyphomycetes 1974. Hypnodei 1795, 1796, Hypnum 179%, Hypočist 1467. Hypocistis 1467, Hypočstes 1222 Hypoxidene 1519, Hypoxis 1550, Hysop 1178. Hysopus 1178. Hysterium 1951, Hysterophorus 881. Hywa 1408. Hwězdníkowité 855, 865, - Hwězdník 865. Hwězdomet 1969, Hwězdora 1623. Hwězdož 1113 Hwězdoš 491, 554, Hwězdoštěrb 1972. Hwězdowkh 708, Hwězducha 570, Hwězdulka 1829, Hwosdlček 118, Hwozdička 118, Hwozdík 118, 150 B „i i 3 P 4 2032 Chabara 1334. Chachakana 687. Chachipaes 1613. Chachuka 821. Chailletia 817. Chailletiaceae 317. Chair-roo0t 810., Chaja 816. Chajo 625. Chakas: 6927 Chaluha 1849. Cbaluhowité 1547. Chamaelancieae 583, Chamaelaucium 583. Chamaeorckis 1506. Chamaeriphes 1614. Chamaerops 1614, Cbamille 899, Champaca 34. Chamr el Madjnum 48, Chara 1827. Characeae 1826, Charae 1826. Charečník 456. Chariantheae 578. Charianthus 578. Chaerophyllam 758. Charpa 929, 930. Charyote 625. Chate 617. Chaetogastra 568. Chaertophora 1877. Cbhauliwa 78. Chanlostice 397. Chayawer 815. Chbez 784: Chbeza 784. Chebdí 784. Chebule 46, 47. Chebnlowité 45. Cheiranthus 71. Cheirostemon 149, 1845, - Chejr 71. Chelidonium 63. Chekan 599. 74 Chelone: 1145.: Chene noir 1217. Chenopodiaceae 1241. Chenopodieae 1276, Chenopodium 1276, Cheramela 1357. Chicot 441. Chicha 331. Chicha 1522, Chika 1216. wii Chimarchis 812. Chimophila 995, China californica 199. Calisaya 795. capricornula 798. carilaea 802. Prší flava 796. — dura 796. — fibrosa 795. fusca 796. Huanaco 798. Loxa fusca 795. Loxa ordinaria 795. Loxa vera 794. S. Luciae, 802. marcinicensis 802. moucana 802. de Nepal 800. nova colorada 793 orientalis 801. Piton 802. peruviana 803. regia 795. di Rio Janeiro 799. tongatubensis 803. — de Wynaad 801. Chiocecea 827. Chionanthus 1034. Chirayta 1074. Chironia 1080. Chiřonieae 1078; Chlapina 1187. Chlastawa 873. Chléb kasáwowý 1341. — sw. Jana 449. -- © swatojanský49, 1998. — | sudtojanský plá- ný 464. Chlebik swiňský 1233. Chleboň 1373. Chleboňowité 1359, » 1373. Chlenaceae 176. Chlora 1076.. Chlorantheae 1446, Chloranthus 1446. Chlorideae 1726. Chloriskowité 1726, Chloroxylon 234. KLEVI TDI, di hstali Chlupáček wětší 958. Chlupiha 912. Chlupoblaň 1969, Chlupatka 686, Chmel 1364. Chmelíček 1364. Chmelík 1222, 1223. Chmelowité © 1359, 1363. Chmerek 654, Chmerkowité 654, Chobdza 7814. Choce 989. Chocho 625. Chocholatice 1598, Chochorhbitec 1665. Chomáčitka 1980. Chomáčitkowité 1975, 1979. Chordaria 1854. Chondria 1859. Chondropetalum 1698, Chondros 337. Chondrylla 954, Chopatec 1570. Chóroš 1908. Chou caraile 1664. Chou palmiste 16204 Choyne 1211. Chřapáč 1930. Chrapáč 1387, 1930, 1931. Chrast 1397. Chrastaun 1166. zhřestáč 518. Chrastawec 850, 851, Chřastawcowité 849, Chrastěl 1331. Chrastice 1722. Chrastice 1723. Chrasticowité 1722. Chrastolowité 1051, — 1066. Chřesť 1559. š Chřestnatec 350 s Chřesťowité 1556,- Chřístáč 518. dě Chrpa 930. Chrupawky 480% Chrustawec 1260. Chrustawečka 652.* Chrusticha 1550. v Chrysobalanaceae 469 Cbhrysobalanas 469. Chrysanthenum 902. Cbrysophyllam 1019. Chrysosplenjum 698, Christophorkraut 25. Christwurz 17, Chudobka 858. Chudokwět 888, - Chudowina 782. Chuchlatka 1982. Chundelka 1730. Cbuchwalka 1860. Chupa 605, Chuguiraza 941, Chwastor 457. Chwoj 1432. Chwojka menší 1325, = rajská 1426, -= * rýnská 1425, Chwojník 1420, Chwojníkowité 1419, Chwostenkáa 1152, Chwošť 1766. Chwůj 1432. Chyboroh 10k. Chylan 9%4, Chylanowité 963. Chymonanthus 525. OChyma bílá 797. — brasilská 276. — | šerwená 797, dominická 802. huanacká 748, kartagenská žlutá 196, rudá 797. surinamská 313. šedá 194. Chyaník 794. Cbynníkowité 790, 791, Iberis 77, Abiru 44. Abišek 133, Jraco 469. Icica 838. Igeldistel 677. Igelskopf 1654. Izelsaine 1107. Iznatia 1063. lex 300. Hicineae 299. Mlecebrum 652, Miciene 32. Wlicium 32, Immenblatt 1182. Immergriin 672. Impatiens 258. Imperatoria 743. Incarvillea 1219, = É > Ind ian-Hemp 1053. Indigofera 367. Indigopflanze 367. Indych 369. Inga 423. Ingwer 1490. Inninga 1419. Inocarpus 1297, Inschi kuna 1490. Inula 872. Ipekakuanha 804, Ipekakuanha © 1045, 1046. bílá 836. černá 832, prawá 834. Ipo 1377. Iponeaea 1093. Ipomaeacene 1088. Iresine 1241. Iriartea 1643. Irideae 1538. Iris 1545. Isaria 1976. Isatis 84. Isertia 817, Isertieae 817. Isnardia 547. Isoétoceae 1770, Isoétas 1770. Isora Murri 150. Isostoma 968, Jisio 142. Ixia 1543. Jxora 828, Jablečník 1188, — čermý 1189. Jablko bodlawé 1132. citrínowé 190. liščí 1126. granátowé 526, kdnulowé 518. kožené 519 mílosté 1119. nezdrawé 1124 P Arr3 619, 1119. růžowé 518, 600. střeštěné 1124. wlkowé 1465. zemské 1120, zlaté 1119. zrnaté 526. Jabloň 517. Jabloň hrušná blý, Jabloňowité 469, Jablůško 1120. Jabratka 1408. 2D zá Jaga pucaio 609. és: Jacguinia 1028, Á Jačmen 1760. Judiná 987. Jackowité 1579, 1596. Jaen-ten-china 796, Jagra 1631, p“ Jáhly 1721. indské 1714,- indiánské 1714, Jahoda chlupatá 686. zelená 86. židowská 624. Jahodník 497, 498. Jahodník 1365. Jahody bllé 497. černé 984, čerwené 983. Jakaranda 1218, Jakor 437. Jakorowité 346, 434, Jaksan 1603. Jakubka 516. Jalapa 1090. Jalenilka 1878. Jalowcowité 4421, 1425. Jalowec 1425, Jamboo 600, Jambosa 599, Jamowec 1033. Janma Tadsi banna 1027. Jamuška 1320. Janiba 807, 808. Janipha 1340, Janipha 807. Janofít 353- Janaklíka 936, Janowec 353, 354. Japarandiba 605. Japitní 1686. A Jarec 1760. f Jarmanka 708, Jařmatka 1871. Jarmus 85. Jarowít 1576, Jaroma 1376. Jarus 717. Jarwa 743. Jasan 1036, Jasen 1037. Jasione 909, 130* —— 2054 Jaskyr 12. Jasmín 1038. Jasmín bílý 581. — -český 581, Jasmfnowité 1038. Jasminium 10838. Jasmineae 1038. Jasnota 1182. Jatamansi 844. Jaterník 8. Jatrník 1822. — přespolní 897. Jatropha 1339. Jatrowka 1822 Jatrowkowité 1814. Jawor 214, 215, 1380. Jaworowité 213. Jazaurek 1926. Ječinen 1760. Ječmen polský 1761. — smetákowý 1761. Ječmenka 1762. Ječmenowité 1755. Jedhoj 22. Jedle 1437, 1439. Jednoobalné 1224, Jelcha 1413. Jelše 1413. Jedlowice 1632. Jednoděložné 1479. Jednoltstek 1557. Jedomar 856. - Jedomarowilé 855, S85" Jehlice 356. Jehlice wlaská 1567. Jehlowec 171. Jelení jazyk 1787. — kořen 741. — růžek 1771. Jelenice 1919. bílá 1920. Jelenka 1954, Jelenka 1954. —K -— Jemela 770. Jemelowité 778. Jemola 779. Jenotina 1144. Jeřáb 521, 522. Jeřáh 599. Jeřabina 522. Jerlín 348. Jerlínowité 346, 347 Jerník 1419. Jesen 1037. Jesenec malý 931. — | weliký 929, Jesenka 272, 1577. Jestřabina 371. Jestřábník 958, Ještěrořep 1456. Ještěrořepowité 1455. Jetel 262, 364. Jetel hořký 1082. — kozť 355. — wodní 1082, Jetelice 353. Jetaiba 461. Jetinuca 1089. Ježatka 1718. Ježiník 494, Ježiny 495. Ježulka 1870. Ježunka 677. Jihowatka 1978. Jilek 1761. Jilek 1762. Jilm 1385. Jilma 1384. Jilmowité 1384. Jinan 1424. Jinanowité 1421, 1494, Jin-chen 768. Jinočaska 275. Jinochlop 698. Jinochmýr 867. Jinokřídlice 211, Jiřinka 875. Jirnice 1084. Jirnicowité 1084. Jitrocél 1240. Jitrocel 1678. Jitrocelowité 1240. Jiwa 1408 Jiwina 1408, Jmél 770. Jmélí 779. — — dubowé 780, — | žimé 780. — | hnědé 780. Jacara 1620. Johannia 941. Johannisbeere 684, Johannisbrod 140. Johanniskraut 193. Johnia 203 Jochfaden 1S71. Jochowec 989. Jochschimmel 1978. Jonesia 449. Jonidium 104. Josefowá hůl 1534, Jossinia 593, Jošina 308. Jubaea 1635. Juckbohne 410. Judasbaum 464. Jadendorn 303, Juglandeae 1386. Juglans 1387. Jauchowník 1275, Jujuba 393, 305, Juncaceae 1687. Juncasineae 1676. Juneus 1688. Jungermannia 1817. Jungermannieae 1816. Juniperinae 1425, Juniperus 1425, Jurema 433. : Jossiaea 546. Jussieae 546, Juwia 611. Kaba Valli 411. Kaciba 266. Kacibowité 264, 265, 266 Kačenka 1933. Kačenka 1933. Kadakaje 532. Kadali 570. Kadanallu 1604. Kadavali 1604. Kadidlo 1427. 1439. —— -černé 1008. — |- prawé 337. Kadidlowka 762. Kadidlowník 336. | Kadidlowníkowité 335, 336. Kafé 830. Kalfebaum 829. Kafr 1304. Kafr sumaterský 170. Kafratka 1282. Kafrodyšník 871. Kafrozej 878. Kahlfrucht 1819. Kahlmund 1801. Kahnlippe 1516. Kahuch 1337. Kachivi 1311. Kajaput 584. Kaida 1650. Kakaowník 155. Kakaowníkowité 152, 155. ; : Kaki 1010. Kakost 249, Kakostowité 248. Kaktus 677. Kakuška 868. Kalafonia 1433, Kalafona 1438. Kalambak 465. Kalanka 1081. Kalankowíté 1071, 10SL. Kalatka 1455. Kálberkopť 758. "Kalichokwěté 294, Kalina 782. Kalinowité 781. Kalistranuch 1275, © Kalanchoé 658, Kalmia 1001. Kalimns 1654. Kalokeř 1290, Kalokwět 1594, Kalot 191. Kalotník 191. Kalumů 47. Kalužnice 1727, Kamellie 188. Kámen fialkowý 1988. Kamenáč 1397. Kamenka 985. Kamille 891, Kammkeleh 1818, Kamokor 285. kuempferia 1497. Kamýš 1732. - Kampesehcholz 448, Kampeška 448, Kampferkraut 1282, Kamýka 1114, Kamýkowité 1101, 1111. Kamzičník 915, Kannenstaude 109, Kaňanec 1308. Kanářina 909. Kanárník 342, , Kanárowé semínko 1722. Kanden kara 826, Kandík 1594, Kondys 1713. Kanella 204. Kanil Kandel 540. Kanta 8%. Konti 826. kapara 94. Kaparky 95. 05 "8 Kaparlata 95. Kaparowé 91, 93. Kaparowité 91. Kápatka 421. Kapinice 428, Kapok 145. Kappenblume 536. Kappengras 4711. Kappenpilz 1935. Kappenwnrz 1662. Kappenmyrte 596. Kappernstrauch 94. Kaprad 1783. Kapradí balowé 1792. Kapradowité 1775. Kapucinerkresse 256. Kapucha 206, Kapnchowité 206. Kapusta 84, 85. Kapusta kwětná 85, palmowá 1651. pupenatá 85. Kapustka 945. Kapustoň 1619, © Kápuška 1799. Karafin R88, Karafiát 118, 120. Karafilát 118, — | indianský 888,- 889. Karagahean 1857. Karaghean 1857. Karambola 259. Karanda 1060. Karapa 295. Karatas 1523, Karbínec 1168. Kardamon 1497. Kardamon | dlauhý 1496. kulowatý 1496, malý 1497. —— | prostřední 1499 wwětší 1496. Kardobenedikt 932, Kardunowité 855, 920. Kardas | benedictus 952. Maryn 934. — - zahradní 935, Karden 850. Kareauba 1638. Karfiol 85. karil 415, Karivi-valli 521, Karlala 478. Karlátka 478. Me 4 Karynta 832. 9) Kasáwa 1341- 3 “ sladká 1343. Kasiowité 346, 439. Kassia 452. si Kasia hřebičkowá 597. Kastanienbanm 1393. Kastjula Kelengu — 1487, Kansyram marawara 1517. Kaše 172. Kašitec 466. Kašlice 160. Kašlicowité 152, 159. Kašta 1307. Kaštan 1393. diwoký 218. koňský 218. wlaský 1894, Kaštanák 147. Katalpa 1216. Kalapa 529. Katappenbaum 529, Katechu 430, 792, 1641. Katiang 407. Katmanka 1884. Katou Tjolam 174. — | Imdel 1632. Kaida 1518. Katrán 88, Kalsielitri pullu 1686, Katu Bala 1484. Katzenmiinze 1179. Kaučuk 1058, 1059, 1338, 1369, 1371, 1372, Kanki 1024. Kaukol 124, Kaukol zahradní 124. Kankolowité 117. Káwa 830, 1453. — kontinentní 381. — diwedská 381. — astragalowá 391. Kawaria fisagi 1216. Kawias 852. Kawil 1732. Kawilowité 1732. Káwník 829. Kawnfkowité 791, 826. Kkawon GIS. —— 2036 Kazimaz 1986, Kaziplod 19833. Kaziroh 1969, Kdaule 51k. Kdauloň 513. Kdále 54. o Kebule 47. Keják 1444, Kelchblume 52. Kelehbrand 1995. Kelchflechte 1842. Kelchstáubling 1968, Ken 311. — pokanas 311. Keř ryzý 833. Keratec 300. Kerblík 756. Kerhart 718, Kermes 1399, Kermesbeere 1264, Kernera 1687. Kerria 483 Kettensporling 1993, Kettenstaub 1992, Keule 1306. Keulengranne 1742. Keulpalme J4t4, Keulenpilz 192t. Keulenschopf 1976, Keulensporling 1991. Keyklenka 1142, Kiefer 1132. Kielkrone 1047. Kielmeyera 178. Kienpost 990. Kichern 393, Kino africké 419. —— lotanybayské 586. — | nowohollandské 586. = dndské 415, „— | wýchodní 415. Kira 1423. Kirganelli 1352 Kirganellia 1553. Kiri 1210. : Kirsche 479. Kissi 184. Kladiwník 1118. Klammerstrauch 1052. Klanoch 162. Klanochowité 152; > ss: n © Klanochlop 812. Klanoklok 177. Klanokost 1150. Klapaurek 1201. Klapperschott 350. Klappertopf 1155. Klapuška 1951. Klasatka 1981, Klaubnatička 1982, Klaubnatičkowité 1675, 1930, Klauzek 1917. Klausek 1917. — owčí 1912, Klebsame 116. Klee 362, Kleinhovia 158. Kleinia 916, Kleisterschimmel 1970. Kleják 533. Klejicha 1045. Klejosemenka 1991, Klejowka 879. Klen 214. — černý 216. Klenka 214. Klepucha 951, Klesalka 1978. Klette 933. Klettenkerbel 756. Klettenspargel 1563, Klettenpappel 135, Klí zpružné 1338. Klihatka 1939, Klikonoška 1840. Klikwa 9853. Klímalka 1940. Klíman 1027. Klímanowité 1025. Klimmen 247. KHnopád 1177. Klínoplod 281. Klínor 293. Klínowec 593, Klippenflechte 1831. " Klížel 1293. Klíželowité 1293, Klobučinec 583. Klobaukaté 1383, 1884; 1927. Klokoč 295. Klokočka 295. "Klokočowité 295. Klowalina arabská 431; 432. — — uralská 1440. Klnběnka 1749. Klunice 1485. Kluppelschorf 1950, Kluzkonit 1873. Kmín 718. Kmín černý domácí 19, — černý planý 18. — krámský 749. — wodní 725. Kmínopach 277. Knabenkraut 1505. Knauel 654. Knaulgras 1749, Kněží muď 297. Koightia 1289. Knippen 228, Knollenerbse 402, Knopfbaum 532 Knopfgras 1702. Knopťpolsterling 10948, Knopftang 18536. Knorpelblame 652, Knorpelsalat 954, Knorpeltang 1859. Knotenblume 1530. Knotenmoos 1802. Knotenschimmel 1983. Knůterich 1255, Knotowka 123, Koawa 830. Kohzole 1120. Kacanka 1197. Kockelstrauch 46, Kocmaudek 849. Kocůúrník 1179. Kočičky 1408. Kohátka 1600. Kohl S4, Kohlbaum 436. Kollpalme 1619. Kochia 1276. Kokelhaha 1478. Kokořík 1558. Kokoříkowité 1555, Kokornák 1461. Kokos 1629, Kokosník 1629, Kokosníkowité 1609, 1629. Kokosnussól 1631. Kokosowá | palma 1629. Kokosowý strom 1629, Kokoška 77. Kokotice 1099. “ Kokoticowité 1008, Kokrhel 1155. Kokrhelowité 1136, 1158. Kokyl! 46. Kola 153, Kolbenschimmel 1980. Kolenec 126, Koeleria 1740. Koliandr 766. Količka 924, Kolka 939. Kolník 86. Kolocír 1222. Kolokwintida 619, Kolomuz 1438. Kolopojka £58. - Kolotoč 894. Kolotočník 874. Kolowratec 1326, 1327, 1328. Kolperák 146, Koelreutera 230. Komonice 359, 360. Komonka 1581, Komule 1152. Komulowité 1136, 1151. Konami 1352. Kondeiik 491. Koničina 364. Kontčky 404, Koniklec 5, 6. Koniklecowité 2, 5. Konftrud 1146. © Konopaur 66. Konopaurowité 66, Konopě 1363. Konopě hinicatá 1364, — — paskonná 1304. — poskonná 1864, Konopé indské 1053. — | nowoseetindské 1601. Konopite 1194. Kontryhel 490, Konwalinka 1556, Kopaivabaum 458, Kopajník 458, Kopál americký 380. 461, 462. — megrický 341. — | wýchodoindský 175. Kopalam 620., Kopáloň 175, Kopet 1433. Kopfbeere 834. Kopfblume 835. Kopfkólbchen 1508, Kopfmoos 1803, Kopfstáubling 1969, Kopíčko 1599. Kopíčko 1599, 1600. Kopiha 1564. Kopr 744. Kopr wlaský 728. | Kopraunek 1675. Kopretina 899. Kopřiwa hluchá 1182, 1183. — Mmrtwá 1182, Kopřiwa 1360. Kopřiwowité 1358, Koprník 782. Kopwa 619. Kopýšník 390. Konýšníkowité 346, 384, Kopstník 1465, Kopyto koňské 15, 864. Korálice 1512. Koralina 1864. Koralline 1864. Koralinowité 1846, 1864. Korallenflechte 1837. Korallenwurz 1512, Korály zubowé 27. Korea 277. Korek 1395, 1400, Kořen aronowý fran= causský 1659. citwarowý diauhý 1490. citwarowý ku- latý 1490. fúalan 1491. — — chynowý 1567. Jalapowý 1096. kolombowý 48. kolumbowý 4%. kostowý 1403. pýrowý 1759, sladký 370. swiňský 1149, ark | Kořen Supinowý ; . 11160. Ps — -© turbitowý 1095. Koření božcowé 839. : černé 17: — | falešné 9. sw. ducha 17 hlisní 1139. hromowé 1559, krtičné 1139. krwawé 489. menší jitilibi —— 488. nátchowé 1466. nátkowé 1466. nešlowičné 1139. přímětné 917. 918. : přítržné 1149, prostřelené 1074. . ranné 861. “ raupowé 15. šlakowé 915, Kořenoměl 1972. Kořenowatka 19:8, Kořenowník 538. m -—- + Kořenownfkowité 538, Koriander 766. Koriandr 766. Koriandrowité 702, 766. Korka 1400. Korkodub 1400. Kornauteň 1791, Koromač 731, Korunokwěté 1007. Koryandr 766. Kosatcowilé 1598. Kosatec 1545, Kosatka 945. Kosmatec 665, Kosmatka 498, 1757, Kosodřewina 1433. Kosoústka 1816, Kost 1442, Kost slonowá rostlinná 1651. Kostalka 296. Kostilomka 157% Kostilomkowité 1579. Kostiwal 1110, 1111, Kostraunek 988. á je s ší P rok O ké 2038 Kostřawa 174. Koslřawa 1750. Kostřawowité 1714. Kotačka 709. Kotewnice 567. Kotlačka 1939, Kotong=gia 1514, Kotrbaul 1651, Kotrč 1923. Kotrč 1923. Kotwice 549, Kotwicowité 549, Kozák 1916. Kozalec 9083. Kozarka 1151. Kozíbrada 949, Kozíbrada bílá 1924. — žlutá 1924, Kozílist 785. Kozinec 380. Kozťnoha 718. Kozř pelružel 127, Kozípysk 727. . Kozlík 847, 848. — | přespolní 846. Kozlowoň 1204. Kozormnil 1207, Kožarka 287, Kožarkowité 280, 237. Koželusk 372. Koženka 516. Kožaurek 1354. Kožokwět 1329. Kožonit 1874. Krabil 1105. Krabilice 758, Kráhenaugenbaum 1061. Krajokořenné 70. Krajowitec 1790. Králowky 479. Králowna 510, Krameria 114, Krampfdistel 936. Kraaichschnabel 251. Krantia 851. pás MĚ Křapáč 1387, 1930, 1931. i Krápěl 1355. Krasoda 1574. Krasonitec 1869, Krasoplodka 1206. Krasostrom 692. - Krasostromowité 583, 602. Krasowčtew 326. Kratoš 810. Kraucenec 1811. Krautěnka 1511, Krawajec 762. Krawák 1132. Krawina 1899, Krebskraut 1343. Křehowka 1405. Křemenáč 1918. Křemelák 1396. Křen 76. Křes 892. Kreskowec 1SL1. Kreše 82. Kreuzblame 112, Kreuzkůmmel 749, Kreuzkraut 917. Krentgelsen 309. Krew dračí americká 417, 418. Kreweň 447. Krewnice 61. Krewníček 193. Křibice 1759, Křídlatcowité 280, 285. Křídlatec 285, Křídlok 417.' Křídlonitka 1494, Křídlozrnec 1062. Krimpbohne 409, Křínowité 1528. Křín 1531. Křín 1582. Kříst 1876. Křdšť 1913. Kříště 1913. Křiwatec 1591. Křiwaušek 833. Křiwojadré 702. Křiwokelné 345, 1272. Křiwoniť 981. Křiwoni(owité 931. Křiwopuk 309. Křiwuška 1662. Křížek 112, 193. Křížatka 1688. Křížatkowité 1682. Křížitka 1817. Křížitkowité 1815, 1816. Křížočnělka 608, Krkoška 758. Kroceň 554. © Kromák 942, Krondlowka 1800. Krondlowkowité 1796, 1806, Kronwicke 384. Kropáček 1228. Kropidlák 1980. Kropilka 1942. Kropiwa 1360, Krosteň 181. Krosteňowité 180, Krtičník 1139, Krtičníkowité 1135, Krubut 1469. Kručinka 354. Krugfaden 1869. Kruhaté 1777. Kruhatka 1231. Kruhowec 606. Krullfarn 1790. Kraummfaden 981, Krumpír 1120, Krumple 1120, Krupen 1760. Krusíček 920, Krušeň 1064. Krušina 308. Kruštík 1509. Kruštíkowité 1499, 1508, Kruticha 1570. © Krutokelné 1242. Krutule 805, Krwawnice 557. Krwawnfcowité 555. 556. Krwawník 68. Krwawec 488. Krweuka 1548. Krwenkowité 1548, Krwokwět 1530. Kryn 1582. Kryničník 1827. Krysímor S18. Kryškowec 596. Krytojadeř 1306. Krytopošewné 1795, Kryloprašník 1751. Kuák 1341. Kubárník 188, Kubeba 1452. + Kucinár 808. Kucinárowité - 790, 804. Kočenila 682. - Kudrawec 1279. Kugelblume 870, 1236. Kugeldistel 923. Kugelfaden 1874. Kugelflechte 1842. Kugelschleimling 1949. Kugelscbneller 1961. Kugelstáubling 1970. Kuhblume 15. Kuhhornbanm 529, Kuhhornklee 359. Kuhweizen 1156. Kůchenschelle 5, Kujawa 591. Kujawka 592. Kujeta 1211. "Kukelník 207, Kuklík 492. Kukmák 1898. Kukuřice 1708. Kukuřicowité 1206, 1708. Kukuruc 1708, Kulčiba 1061, Kulčibowité 1051, 1060. Kulenka 1236. Kulenkowité 1236, Kulistec 1803, Kulomet 1961. Kuiky dubowé 1396. — | muškátowé 1298, Kuma 815. "Kůmmel 718, Kundura 337. Kunigundy traňk 861. Kuňucha 1665. Kupinowec 1417. Kupizna 811. Kuposemenka 130. Kupres 1429, Kupresowité 1420. Kúra alkornok 1335. — | amarantowá 232. barbatimao 433 brasilská 433. hlístowá suri- námská 437. — -© kaskarilowá 1346. kopalke 1346. maggelanská 33. A Kůra m n eě 814. simarubowá 290. winterowá 33. winterská ně- prawá 204, Kurare 1064. Kuráta 30, Kuřátka bílá 1924. — -žlutá 1954. Kuřátkowité 1883, 1923. Kurbaryl 451. Kůrbis 628. Kůrbisbaum 1211. Kuřímor 127. — | samec 1233. Kuří nohu 646, 647. — ostřewce 127, Kuřinec 556. Kurkuma 1489, Kurkuma 61. — - dlauhá 1489, Kurkumina 1489. Kuru pituturmu 612, Kurura 224, Kurorowité 222, Kuska 775. Kuspara 273, Kusparowité 271, 273. Kustownice 1129, Kastřebka 1936 Kutna 514, Kwadrátky 297. Kwaka 1282. Kwamáš 1594, Kwas 520. Kwasoplod 187, Kwarsuma 157, Kwercitron 1398. Pen 1298. sw. Jakuba 918, — sw. hvana 902. s- slunečný 101. 884. Kwětec 892, - Kiočtel 1141, 1142. Kwětelowité 1136, 1140. Kwětina 354. swraskawá 433. 2039 Kwinchamal 1309, Kyčelnice 74. Kyhančí 933. Kyhanka 983. Kyhankowité 982. Kýchawice 1572, Kýchawka 17. Kyjanka 1924. Kykatka 1527. Kykatuška 1868, Kýlatcowité 535, Kýlatec 536. Kýlatka 653. Kyna bílá 797. — hnědá 796.. — karybejská neprawá 802, — © šedá 794, 795, — žlutá 795. Kynár 158. Kyprej 557. Kyprejowité 555. Kýr 390. Kysala 1457. Kysalowité 1457. Kyseláč 1231. Kyselák 1281. Kyselice 479, Kyselo 1738. Kysilník 512, Kyslaun 991, Kyslec 1263. Kyslíce 1853, Kysloň 589. Kysopa 34. Kystnatec 690, Kystnatka 1720, Kyšnec 766. Kýwoň 294. Kywor 1781. Labiatae 1161, Labkraut 841. Lablab 408. Laburnum 9855. Lacea musci 1831. Lacistema 1450. Lacistemene 1449, Lacryma Jobi 1710, Lactuca 953. Láčkowka 109. Láčkowkowité 109. Ladanum 101, Ladel 13144, Ladoicea 1 11. Ladokwět 458, Laloensia 562, 151 2040 Lagenaria 615, Lagerstroemia 561. Lagerstroemieae 561. Lagetta 1318. Lagoecia 759. Láhewník. 38. Láhewnfkowité 37. Lachár 1020. Lachatka 689. Lachenalia 1597. Lachnantlius 1549, Laichkraut 1671. Lak 71, 72. Laka 1369. „Lakmus 1831, 1836, Lakušník 10. Lalia 1592. Lalija 1582. Lalije 1582. Laloč 688. Laluje 1582. Lámawec 823. Laminaria 1851. Lamium 1182. Lamium luteum 1184. Lantana 1202. Langfaden 534. Langon 19341, Lanowcowité 1692. Lanowee 10692. Eansa 241. Lansium 241, Lanýž 1954, Lappa 938. Lappageria 1564. Lapsana 945. Lardižabala 46. Larochea 657. Laserkraut 751. Laserpitium 751. Lasiobotrys 1973. Lasiopetaleae 159. Lasiopetalum I59. Lasiostoma 1064. Laskawcowité 1266. Laskawec 1266. Lašťowičník 1048. Laternaria 1956. Laternenpilz 1956, Lathraea 1160, Lathyrus 397. Lattich 953. Laubenstrauch 1144. Lanbinec 247. Lauer 1148. Lauch 1585, Laupawka 1917. Laurel 1381. Laurelia 1381. Laurineae 1299. Laurocerasus 482, Laurus 1300. Láusekraut 1154. Lavardula 1163, Lavendel 1163. Lavatera 134. Lawandule 1163. Lawendula 1163. Lawendule 1163. Lawsonia 559. Lazucha 15862, Lebeda 1283. Lebédník 1280. Lebedowité 1272, 1283. Lebensbanm 1427. Leberkraut 8. Leberpilz 1919, Lebnše 1214. Lecidea 1839, Lecidini 1837. Lecythidideae 608. Lecythis 609. Leda 1872. Ledencowité 346, 350. Ledenec 365. Lederblume 285. Lederfaden 1S74. Ledum 1002, Ledwinowník 319. Leea 243., Leeaceae 242, Leersia 1729. Leguminosae 345. Lecha 400. Leskoš 340. Leichtholz 340. Leinschimmel 1986. Lein 129. Eeinblatt 1310. Leindotter 82. Leiterimmoos 1800. Lejnice 153. Lejnicowité 151, 152. Leknín 54, Leknín 55. Leknínowité 54. Lekno 55b. — jdílé 55. — žluté 56. Lekořice 370, 371. Lekořičína 371. Lekula žlutá 56, Lemania 1867.. Lemna 1670. Lemnaceae 1670. Len 129., Len hlediwý 129. -. matky Boží 1142, — mlacowý 129, — prahlý 1:9. — slepý 129, — zřelý 129. Lenowité 128. Lenowník 1601. Lentibulariáe 1226, Lentiscus 325, Lentiškus 326. Leontice 51. Leontodon 948, Leonurus 1190. Leotia 1935. Lepice 1100. Lepicowité 1100. Lepidium 82. Lepík 782. Leptoň 321. : Leptospermeae 584. Leptospernium 587. Leptostroima 1952. Lerchensporn 67. Leskea 1799 Léskowee 1401. Lešejuana 223. Letkočnělka 409. Letkolusk 377. Letnák 1396. Lencanthemum 899. Leucojum 1539. Leucepogon 1004. Lenchterblume 104£. Levisticum 734, Lewkoje 71. Liabum 859, Liagora 1860. Liane de bois jauné 904. Liatris 860. Libanotis 730. Libano'os 837. Libawka 990. Libeček 734. Libéček jelení 742, Libenka 622. Libidibi 445. Libidibia 446. Libidibník 446. Libor 1202. Libowec 441. Libowoň 1446. Licania 473. Licea 1968. Licuala 1628. Ličidlo 1264. Líčidlowité 1263, 1264, Líčko mateří 489, Liebesapfel 1119. Liebstůckel 734. Lieschgras 1725. Ligeaceae 1745, Ligeum 1735. -Lignum ngallochi 318. — aloés 318. — aloés spu= rium 1236. — colubrinum 1068, -- vhodium 1091, Liýrus 39- Ligytu 1537. Ligustrum 1034. Lichen pyxidatus 1039. Lichenes 1829. — -© angiocarpi 1040. = gymnogarpi 1930. Lichokruhé 1776. -Lichokwětcowité 152, 159. Lichokwětec 159, Lichtensteinia 726, Likuala 16283, Lilek 1120. Lilok 1762. — čermý 1193. — | menší 1124. — astřeštěný 1132, — wětší 1127. | Lilaceae 1035. Liliaceae 1578, Lilie 1582. Lilije 1592. Lilijowité 1578, Lilik 1129. Liliowník 36. Lilium 1582. — | lesní 785. — — wodní bílé 55, Lilium zlaté 1583, 1854. Lilkowité 1117. Limaun 190, Limauník 190. Limba 143%. Limboria 1844. Limboriei 1844. Limodoreae 1598. Limodorum 1608. Linonia 187. Limonka 1239: Linda 1408. Linde 167. Lingua cervina 1787. Linnaea 789, Lineae 128. Linnée 789. Linse 395. Linum 129, Lípa 167. Lípa skalní 167. — | simní 167, Lipaliska 1414. Lipnice 1746, Lípowité 163, Lippia 1201. Liguidambar 1403. Lír 1533. Lislanthus 1079. Liska 1400, Lískowec 1401. Lískowice 1292, Lissanthe 1604, Listera 1510. Listnatec 1567. Listobranák 154, Lišejník islandský 1833. Lišejníky 1829, — krytoplodé 1830, — nahoplodé 1830. Liška 1904. Lithospermene TITI. Lithospermum 1114, Lithi 299. Lidi 381. Lit-chi 227. Litbraea 331. Litík 12. Litri 331. Litřík 331. Litsaea 1306, Liutu 1597. 2041 Lněnka 1310. Lnice 82. Loasa 642. Loaseae 641. Loasowité 641. Lobaz 485. Lobazník 485, Lobelia 964, Lobeliareae 963. Locyka 953. Ločidlo 738. Lóffelkraut 75. Loganieae 1069, še Lohowa 164. ka Lócherschwamm -© 1903. Lochyně 985. Loiseleura 996. Lolch 1761. Lolium 1761. Lomaria 1790, Lomatia 1291. Lomihnát 917. Lomikamen 693. Lomikamenowité 692, 693. Lončatník GLI. Lonchocarpus 874, Lonicera 786, Lontar 1659. vd Loosbaum 1205. a Lopatice 1926. Lopezia 548. Lophinm 1951, Lophoelea 1818. 8 Lopuch 938. "8 Loranthaae 778. ) Loranthus 780. Lorber 1300. Loreya 575. Loroglossum 1503, Lorchel 1930. Lošák 1919, Lošákowité 1919, Lotene 350, Lotos 304, 1386. Lotus 365. Lotus 1380. Lotwnrz 1111, Lourea 388, Lówenblatt 51, Lowenmaul 1140. Lówenzahn 955, 943, Loxa 796. Luban 337. Lubenice 618, 131* čí jí re 3 je 4 ha 2012 Lucinka 358, Lucuma 1021. Ludolfia 1153. Ludovia 1666. Ludwigia 547, Luffa 619, Luftblume 1514. Lukor 470.. Lukowoň 1265. Lukowoňowité 1263. 1265. Lukozew 11204. Lukula 800. Lunaria 74. Lungenkranut 1113, Luntownfk 157. Lupen 939. — | bůwolí 1362. — | menší 880, Lupinus 413. Lupkamen 693. Luskaté 345. Luskuně 1859, Lušťák“ 1388. Luštěnice 92. Luštěnicowité 11. Lutík 12, Luzula 1690. Luzuriaga 1563, Lužaně 1529. Lwístopa 51. Lwowá stopa 51, Lycium 1129. Lycogala 1965. Lycoperdon 1962. Lycopodiaceae 1770. Lycopodium 1771. Lycopersicum 1119. Lycopus 1468. Lygodium 1778. Lychnis 123. Lýkowcowité 1315. „Lýkowec 1315. Lynosiris 559, Lyriodendron 36. Lysimachia 1231. Lysokeř 1004, Lysurus 1955. Lythrarieae 555. Lythrum 557. Lžičník 75, Maan 613. Maba 1014. Maba 1643. Mabea 1350, Macaleb 481. Macaula 1622. Macaya 1622. Maciz 1298. Macizeň 1293, Macizňowité 1297, Macoška 104 Macrocistis 1848. Máčka 708. Máčka 709, Maďal 218. Maďalky 219. Maďalowité 217. Mádchenleinen 1354. Madi 891. Madia 890. Madori 1047, Madotheca 1819. Magnolia 34, Magnoliaceae 31. Magnolieae 31. Maconia 231. Magonieae 222, 231. Magonka 231. Magonkowité 222, 231. Mahagon 232. Mahagon 232. — nowohollandský 587. Mahagonibaum 232. Mahaconowité 231. Mahernia 161. Mahranka 161. Mácbalička 1852. Machamona 1211. Maieta 572. Maililie 1556, Mailosina 653. Majanthemum 1557. Mák 59. Makowité 58. Malacca Pela 592, ží Schambu 600. Malaa kua 1488. Malaxidineae 1512. Malaxis 1513. Malesherbia 686. Malesherbieae 639. Malina černá 494. Malinník 494, Maliny 494. Malohubka 1339. Matlonožka 92, Malope 130. Malpighbia 210. Malpighiaceae 210, Malus 517. Malva 181, Malvaceae 130. Malvaviseus 135. Mamara 210. Mamarowité 210. Mamej 201. Mammea 201. Mammei 201. Mammilaria 676. Mamota 1001. Mana 1036. — | drigantinská 1440. — perská 393. Mancinella. 1330. Mancinellenbaum 1330. Mancinelowité 1321, 1328. Mandabi 435. Mandelbaum 474. Mandelpalme 1635. Mandjadi 420, Mandlauš 205. Mandloň 474. Mandloňowité 468, 474. Manglowka 1405, 1406. Mandly 475. Mandragora 1128. Mandubi 435. Manettia 804. Manya 323. — — brava 323, Mangaiba 1066. Mangas 323. Mangea 343. Manghas 1067. Mancgifera 322. Mangiwa 322. Manglebaum 588. Mango 322. Mangold 1281. Mangostana 196, - 197. Mangostane 196. Manicaria 1636. Manja pumeram 1040, Manihal 1339, 1340. Manil-Kara 1023. P K 0 VO E Manjith 840. Manižník 205, Mannaklee 392, Manne de Briancon 1440. Mannstreu 708. Manosschild 1229, Manobí 435. Manteca de Corozo 1634. Manowee 392, Mao 323. Marpa 1336. Mapourina 1336. Maranta 1482. Maranthrum 1675. Marattiaceae 1778, - Maregravia 206. Marcgraviaceae 205. Marek 714, Muřena 839. Mařena planá 839, 842 Mařenowité 790, Mařinka 838. Margyrocarpus 490. Marhan 525. Marhaník 526. Marhaníkowité 525, Marchantia 1821, Marigna 344. Mařice 1702. Marjánka 1175. Markrabka 516. o Marmite de Singe 610, Marnucha 1138, Marolist 902, Marony 1394. Marrubium 1188, Marsdenia 1043, Marsileu 1768. Martoj 599. Martynia 1213, Marule 1178. Marulka 1173, Marulka 117. Marunek 8938, Marunka 901, Maruta 893. Maesa 1028. Máslenka 15, 1917. Masliebe 868, Máslník 1917. 1914, Máslo golamské 1648, kakaowé 186. Máslonec 1312, Máslowka 516, Masoged 1919. Masojed 1919. Masowka 1902, Massoj 1303. Massonia 1604, Mastelník 200. Mastňák 883. Mastnokoť 1349. Mastnoplod 172. Mastnoplodowité 171. Mastyks 326. Mašlák 1132. Máta 1164. Maté 302. Matečník 901. P — luční 1577. wětší 899. Mates 449. : Mathiola 71, Matka © hřebíčkowá 598. Mátowité 1161, 1164. Matky Boží bylina 902 Matočub 1976. Matonoha 1762. Matriaria 899, Matrisylva 839. Maučnice 516. Maučníkowité 1272, 1276. Mauka © kasáwowá 1341. maniholowá 1341. Maukeň 1613. Maukeš 1848. Maulbeerbaum 1365, Maurandia 1142, Mauritia 1627. Můusedorn 1567. Máůuseohr 1115. Máusestrauch 1311. Maussache 1341, Mauz 1479. Máwa 1017. Mauwuň 849. Mayten 298. Maytenus 298, Mečik 1542, Mečíkowité 1538, 1540, Pen, 2043 Mečowka 1696. dik Mečowkowité 1685. Med datlowý 1617. Medeola 1570. — Medicago 857, Medinilla 573 Medokwět 268. 4 Medokwětowité 268. Medoplod 228. Medowice 1973. Medowník 1182. Meduň 1178. Meduňowité 1162, 1178. Medunice 1178. Meduňka 1178. Medunišník 485. Medwědice 988. Medynek 1742. Medynkowité 1742. Mehlblume 875. Meerfenchel 733. Meerkohl 88. Meerschwamm 1866, Meerrettich 76. Meertráubchen 1420, Meertráublein 553, Meerzwiebel 1592. Mech irlandský 1857. wialkowý 1988, — zemský 1771. Mechačka 1863, Měchák 1905, Měchaunka 686, Mechoacanna 1089, Měchomrší 1961. Mechowé 1794. Měchuňky 1126. Mechynka 985. Měchýřník 379. Meisterwurz 743. Měkčil 546. Měkčilowité 542, 540, Měkčilka 1513. Měkkohlaw 804. Melago codí 1451, Melaleuca 584. Melampyram 1156, Melaenu 432, Melanconium 1992, Melanorrhoea 323, Melanthacene 268, Melanthesu 1354, Melassa 1712, 1713. Melastoma 570, *“ * bi cy de p Er oo kánh bí >Tk.3 aa SE h : C607 O VANA 2014 Melastomaceae 505, 5665. Melastomeae 566, Melaun 616. — | uwodní 618. Molde 1.83. Melia 438 Meliaceae 236. Melianthus 268, Melica 1744. Meolicocca 228. Melissa turecká 1181. Melilotus 860. Melissa 1178. Melissineae 1178. Melitis 1182, Mellosa 891. Melocactus 676. Melok 649, Melonenbaum 640. Melonendistel 676, Melongena 1124,- Melothria 626. Membrila baco 605. Memecyleae 527. Memecylon 597. Menispermeae 45, Mentha 1164. Meuthoideae 1164. Mentzelia 643 Menyanthes 1082, Mercurialis 1332. Merhelec 506. Meriania 566. Meridion 1881. Merk 721. Merkurialis 1333. Merlík 1270. Merlíkowité 1241. Meřík 1803. Měrnice 1189. Merulius 1905, Meruň 476. Meruňka 470. Meruzalka 681. Meruzalkowité 684, Mesembryanthemum 665. Měsíček 15, 920. Měsíčenka 74. Mesogloia 1873. Mespilus 513. Mestelice 41% Mestola 1642. Mesua 202. Měšeň 158. Metlice 1741. Metlice anglická 1761. Metlice francauzska 743. Metrosideros 587. Meum 732. Meylí 779. Mězaruška 1496. Micrasterias 1879. Miconia 576. Mičowka 1768. Mičowkowité 1767. Míče mořské 1668, Miegia 1753. Míhawká 1935, Michauxia 971, Michelia 34. Mikania 83. Miláwa 1731. Milchdistel 950. Milchstáubling 1965. Milička 1745. Milokwět 578. Milokwětowité 566, 578. Milostna 914, Milium 1733. Milium Solis 1114. Millefolium 856. Milnea 241. Milzkraut 698. Mimosa 422. Mimoseae 421, Mimulus 1142. Mimusops 1023, Mirabilis 1294. Mirichi 1128. Miříčník 74t. Miřík 712. Mískatec 457, Mispel 513. M'spelmyrte 593. Mistel 779. Mistschwamm 1893, Mišpule 513. Mišpulině 513. Mišpulka 513. Mišpuloň 513. Mitella 637. Mithridatea 1381. Mitrati 1927, Mitrula 1927. Miéč 957. Miečík 956. Mléčinec sazowtitý1898. Mléčiwec 9600. Mlékoseda 1238. Mlékosedowité 1237, Mníšek dobrý 22. —- zlý 23, 24. Moohoduť 583. Moium 1803. Maohoschraň 607. Maoohoště 1763. Mnohowlasec 1804, Modecca 638. Modeka 638. Modira Caniram 1062, Modrák 930, 1913. Modřew 1440. Modřil 367. Modřín 1440. Mobad 620. Molin 59. Mólbre 752, Mohria 1779. Mocbna 499. Moclňanka 686. Moclnowité 491,- Mochyně 1126. Mokanera 1013. Makleč 3:6. Molina 1748. Mollinedia 1383. Molucella 1192, Mombín 333. Mombínowité 332. Mombinpflaame 3932, Momordica 628. Momordika 623, Momordyka 624, Momartica 624. Monarda 1172. Monardeae 1168. Mombín 333. Monbrn. 333. Mondyviole 74, Monesia 1021. Moniera 275. Monilia 1902. Monocotyledoneae 1472. Monodora 41. Monocllamydeae 1224. Monimieae 1390, 1382, 3 Monosiphoniae 1828. Monotropa 1006. Monotropea 1005.. Montia 650. Montinia 542. Montinieae 542, Moosbeere 985. Moorhirse 1718, Mooswett 1863. Moguilea 470. Morucina 737. Moraea 1545. Moral 961. Morálowité 960, Mořanka 1687. Mořankowité 1686. Morastlilie 1544. Mordowník 23, 24. Morelle 200. - Mořenu 839. Mořenka 839. Morgenstern 791, Morinda 819, Moringa 439. Morisonia 94. Mofchel 1927. Morchella 1927. Mořice 726. Moriche 1128. , Moronobaea 205, Moroška 496. Mort nur rals 818, Mortilla 594, Morus 1365. Moruše © 1365, 1366. - Morušeň 1365. Moskowada 1718, Mostpalme 1642. © Motar 733, Motoličník 10, Mouricou 414. Mountain - Teo 990. Mnzn 908. Moynos 229. Mozolník 1843. Možucha 1426. Mrawenišťník 1261, > Mřežowka 1956, Mrhelec 506, Mrkaus 756, Mrkew 752. Mrkwowité 702, 752. Mrštnoplodowité 271, 2 * Mrwatuška 188$1, Mrwka 1751. Mrwka 1750, Mucedinei 1980. Mucor 1977. Mucorini 1977, Mucuna 410. Mučenka 631. Mučenkowité 631, Muďatka 1508. Muďaul 41. Muel-Schair 914. Mucholapka 108. Muchomor 1884. Muchomorka 1884. Muchomorkowina 630, 1885. Muchomůrka 1884. —- čerwená 1884. — šediwá 1886, 1837, Muchowník 521. Muk 782, 522, Mnukyně 522. Můller 1203. Mulgsedium 960, Mullineae 706. Mundy 13384 Munygu 815. Munjista 840. Muntiogia 166, Miůnze 1104. Murroya 187. Murucoja 636, 637. Murukuja 636, Musa 1477. Musaceae 1476, Muscari 1596, Mausci 1794, Muscus pyxidatus 1838. Musrvutnussbunm 1298, Musiacene Vl. Mussaenda 805, Mutifia 941, Mutterkorn 19908, Mutterkraut 900. Muschelschorf 1951. Muškalelka 516, Mnyku 1349. Musy 1499. 204 Mužík tuný 661, 662. Mužská wíra 709, Mydelník 225. Mydelníkowité 221, 222, 225. Mydlice 120. Mýdlo husí 499. Mydlokor 487. Myginda 300. Myksinka 1102, Mýlek 1762, Milí 779. Myonima 824. r Myoporinae 1209. Myoporum 1209, Myoschilos 1311, Myosotis 1115. Myrcia 595, Myrha 338. Myrhenkraut 765. Myrhis 759, Myrica 1414. Myricaria 5ť4, Myriceae 1414. Myriocoecum 1960. Myriophyllum 554. Myristica 1296. Myristiceae 1297, Myřiška 276. M yrobalan 1354. Myrobalana 478.. Myrobalanenbaum 1553. Myrobalanus 531, Myrobalanus 1358. belliricus 591, — chebula 532. Myroda 714. Myrsine 1026. Myrsinene 1025. Myropeamuin 847. Myrothecinm 1970. Myrta 503, Myrtaceae 582, Myrte 593, Myrtene 589, Myrtinka 594, Myrtowité 582, 583, 589. Myrtus 503. Myxotrichnm 1979, šediwý ně 2016 Naalsjoni 1727. © Nabalus 959. Nabelkraut 659, Nadák 822. Nadákowité 741, 819. Nadbradec 1508. Nadečník 1865, Nadelkerbel 755., Nadhomka 547, Naditec 497. : Nadmutka 1966. Nadsobička 659. Náduť 58. Nadzub 982. Nadragula 1128, 1659. Nadrahule 1650, « Nadrahulowité 1655, 1658, Nadseda 265. Nadsedowité 265. Nagam 154. Nageia 1417. Nagelbeere 293. Nageleinbaum 597. Nagelkraut 653. Naháč 1738. Naháček 1577. Nahoplod 1423. Nahoška 1052. Nahboškowité 4051, 1052. Nahaulek 178. © Nahopošewné 1796. „Nahoprašec 1968, Nachtfaser 1989. Nachtkerze 545, Nachtviole 70. Nai Corana 411. Najadeae 1673. Najas 1674. Nacktdrůse 1503. Nacktmund 1812. Nacktsporling 1994. Nacktstáubline 1968. Nákule 1028, Nálel 241. Naemaspora 1992. Naematelia 1942. . Náměl 1998. Námel 1760. Náměl 1760, 1998. Námělečník 1993. Namelič 1998, Niámělič 1760. Nandi Ervatam 1058, Napchanec 1874. Naplzák 1633. Náprstník 1143. Narcis 1534, 1535, Narcisse 1534. Narcisseae 1533. Narcisek 1535. Naárcisowá | růžička 1535. Narcisowité 1533. Narcissus 1534. Narcissus III. 1530. Nard 843, Nardoideae 1764, Nardostachys 844, Nardus 1764. Nardus S4t. Nardus celitia 849. Nardus indica 845. Naregamia 238. Nurim pouilli 137. Narum panal 43. Narthecium 1579. Násobnice 388. Nassauvia 943. Nassauviaceae 943. Nasturtium 72. Nášupinec 267, Nati schambu 601. Nátržník 501. Nattamame 410. Natterkopf 1112. Natterzunge 1774. Nauclea 791. Nauze 039. Náwuška 804. Nawinulec 1666. Nawinulcowité 1655, 1666. Názadák 1553. Nebeský dar 63. Nebneb 432. Nebu 1292. Nečleň 1860. Nedwědí pazneht 746, 1223. Nedwědice 988. Nedum Schatti 528. Nefle 472. Negundo 217. Nehtowec 652. Nehtowcowité 659. Nehtulka 1880. Neckera 1880. Neklohaukaté 1936. Neklen 216. - 1528, Nekrmice 156, Nelica maram 1853, Neli poli 1357. Nelke 118. Nelumbiaceae 53. Nelumbium 53. Nelumbo 53. Nelumboneae 53. Němnice 1128. Neottia 1510. Néou 472. Nepenthaceae 109. Nepentheae 109, Nepenthes 169. Nepeta 1179. Nepeteae 1179. Nepita 1285. Nepbrodinm 1783. Nepuk 341. Nepukalka 1769. Nepnkalkowité 1767, 1769. Nepukawa 1812. Nepukawowité 1790, 1812. Nerenka 921, Nerium 1054. Neshodice 875. Nessel 13861. Nestpilz 1959. Nestydliwec 161. Nestwurz 1510. Netala 1426. Netík 1790. Netík 1786. Netřesk 661, 663. Netřek nejmenší 662, Netřeskowité 655. Netwařec 373. Netykalka 258. Netykalkowité 257. Netzfaden 1871. Netzflechtling 1966. Netzpalme 1636. Netzpilz 1905. Newadle 1269. Newaza 930. Newěnčenec 1044. Newěsika 730. Nhandiroba 615. Nbandirobeae 614. Nicandra 1127. Niccoline 1195. Nicotiana 1130. Nidularia 1959, Nierenfarn 1783. Ja 18. Nigritella 1504. Nila barudena 1124. Niota 292. Nipa 1632. Nipa 687. Niruri 1352. Nis 1022. Wit toda valli 425, Nitraria 674. Nitrarieae 673, Nitrolub 1544. Nitroplodka 1843. Nitroplodkowité 1830, 1843. Nitrorodilé 1990, 1994. „Nitrosedka 1867, Nitrotnl 8706 Nitrowýtrusné 1954, 1961, 1971. Niwník 902, Nížeň 706. Nížňowité 701, 706, Njottu 1041, Nocenka 1224, Nocenkowité 122, Nocowka 1608, Nočnice 1099, Nobolist 26, Nohonitee 1675. Nohonitcowité 1674. Noisettier 1356, Nolana 1118, Nolaneae 1118, "Nolanowité 1112, 1115. Nonatel 324, Nonatelia 824, Nook 883, Nopál 681. Nopálowité 675, Norantea 207. Nostoc 18796. : Nostochinae 1876, Nostok 1376. Nostokowité 1846, 1376. Nostřek 1075, Notochlaena 1781, Notorhizene 74 „Novella 139, 149. Nowé koření 505. Nugaria 444. Nussdolde 762, Nussgras 1735. K JA 8 . w N a B — purgans 1339. Nuzar 537, Nyctagineae 1224, Nyctanthes 1039, Nyctomyces 1989, Nykolinka 1195. Nykolinkowité 1162, 1195. Nymphaea 54. Nympbaeaceae b4, Nynzím 769. Nypa 1612 Nyssa 1312 Obaleň 1305. Obaloš 423. Obautlec 1952. Obilowatka 1986. Objetéwka 1867. Obnaženka 1994. Obobel 590. Obuň 818. Obděrák 1622, Obdule 076. Obduž 1104. Obhlenec 18609, Obhubec 770. Obhrčowec 210. Obbřebenka 1818, Obklejka 1942. Obklukatec 1960, Obkotec 1417. Oblacháč 1604. Obletka 213, Obmaska 1273, Obnitec 163. Obojan 1347, Obost 1059, Opučowité 582, 588, Obrok 1738. Obrožka 468, Obrub 575. Obsit 800. Obšarka 1848, Obširák 1792, Obtuhelcowité 1785. Obtuhlec 1735, Obtula 559' Obwýtrusné 1954, 1973. Ocasitec 1994, Ocaska 1762. Ocáskowece 1726. Ocaun 1577. ] Ocotea 1305, Ocůn 1577. Ocun 1577. © Ocůnowité 1571. Ocymoideae 1162. Ocymum 1162, Odemka 1747. Odermennig 502, Odhalenec 813, Odjowain 715. Odkalič 1063, Odolen 847. Odolenowité 843. Odollam 1057. Odon 821. Odontites 1154. Odule 570. Odulowité 565. Odur 997. Oguen 768. Oharek 616. Ohnblatt 1006, Ohníce 89, 90. Ohníček 60, Ohnmund 1812, Obnsporn 1507. Ohranule 1152, Ohrling 815. Ochmet 780. Ochmetí 780. Ochna 293. Ochnaceane 292, Ochnowité 292, Ochroma 146. Ochsenzunge 1109, Oidium 1988. Oka wraní 084. Okecek 62. Okoličnaté 700. Okoralka 309, Okoratka 882. Okožec 448. Okožeň 344. Okřehek 1670. Okřehkowité 1670, Okrotice 1508, Okrowák 178. Okrowákowité 177, Okrušeň 817, Okrušňowité 791, 817 Okurka 616. Okurka pannenská 1132. Okurkowité 614, 615, Olachan 1552% 132 “: 2048 Olacineae 185. Olax 185. Oelbaum 1031. Oldenlandia 816. „ Olea 10831. Oleaceae 1030. Oleander 1054, Oleaster 1314. Oleinae 1031. Olej behenowý 440. — | Urabancowý 1032. — | dřewčný 1032. — | jasmínowý 1038; 1039. — karapowý 282; 235. — | kokosowý 1631. — | konopný 1364. kosodřewinowý 1434. — lilijowý 1583, — | oliwowý 1032. — | panenský 1032. — | prowancowý 1032. — | sasamowý 1213. tigliowý 1345. Olejík hřebíčkowý 598, Olejka 86. - Olejnice 1642. "Olešník 734. - Oleum Anthos 1169, — eajaput 585. Castoris 1337. Cicerae +181. Crotonis 1345. Cyprium 560. Ricini 1837. Siree. 1716. Sirgelim 1213. Oehlfruché £32, Oicha 1413. I UITLŘ - Olibanum 337. Oliwa 1031. Oliwa česká 2314. p dílá A814: — | stříbrná 1814. woňawá 1314. Oliwowité. 1030, 1031. Oelpalme 1642... Olsenick 743. Oelstrauch 299.. Olše 1413. Olšowka 1907. Olyreae 1708. Oman 872. - Omazeň 1057. Omedka 1519, Omej 716. Omejowité 701, 711 Oměk 980. Oměka 1553. Omelí 779. Omphalea 1356, Omphalobium 280. Omphalocarpon 1018. Omphalodes 1108. Ompbalode 1108, Omylník 1465. Onagrariae Díl. Onagreae 5bd4, Oenanthe 724. Oenothera 545. Oenocarpus 1642. Onobrychis 391, Onoclea 1789. Ononis 356. Onopordon 934. Onosma 1111. Onygena 1969. Oosterdykia 689. Opaduň 689. Opaduňowité 688, Opegrapha 4841, Openec 1180. Opercularia 848. Opereularieae 843. Ophioglosseae 1773. Ophioglossum 4774. Ophiopogon 1557, Ophiorhiza 814. Ophioxylon 1008, Ophrydineae 1499. Ophrys 1505. Opíhled 1023. Opilka 1762. Opřum 60. Opletník 1092, Oplewa 1796. Oplsteň 1241. Opojan 1028. Opopanax 738. Oporina 949. Opuč 588. Opulus 782. Opuntia 631. Opupoš 410. Ořech 1900. — hadí 1067. 737, Ořech tiskový 1401. — swižský 1233. — wlaský 1387. — wodní 550, — | šemní 486. Ořechowec x 1591, mávačkaí © Oreláník 98. ' Oreláníkowité 97, Orélia 1060- Oreodoxa 1633. Oreocallis 1291, Ořeš 1909. Ořešák 1397. Óřešákowité 1386, Ořešec 1590. Ořešincowité 53. Ořešinec 53. Orchideae 1498, Orchis 1490, Origanum 1174. Ořziš 1909. Ořiška 390. Orkhoda 7168. Orkyš 1758. Orlean 99, Orleanbaum 98. Orlíček 19. Orličín 318. Orličínowité 318. Orhůnice 243. Orličnicowité 242, Ormánek 900, Ornithogalům 1590. Ornithopns 386. Ornus 1039. Orobanche 1158. Orobancheae 14157. Orobaňka 1158. Orobincowité 1652, Orobinec 1652. Orobus 400. Orontiaceae +653. Orontium 1654. Orsej 14. Orsilie 1831. — zemí 1236. Orthoploceae 84. Orthospermae 701. Orthotrichum 1810. Orudka 1757. Oruňka 922. Oryza 1728. Oryzeae 1728. Osbeckia 568. Oscillatoria 1974, Osech 622. Oset 937. Osík 1917. Osinatec 1544. Osinokalich 1202, Oskeruch 521. Oskoruch 521. Oskoruše 521, Osládeř 370, 1782. Osládež 1782. Osládič 1782. Osládič 1782. Osladič 1782. Osladičowité 1777, 1780. Osladyč 1782. Oslep 1335.. "Oslízák 189. Oslizeň 52. © Oslizňowité 52. Osloprd 4 Oslýš 1089. Oslýž 1089. Osmunda 1777. Osmundaceae 1777, Osoka 1473, Ossaea 573, Ostalka 882, Osteň 1210, Osteospermum 921. Osterluzei 1460. Ostisemenka 1381. Ostisemenkowité 1381, Ostnoplod 1946. Ostřice 1695, 1123. Ostrolnýl 432. Ostrolist 301. Ostromlečowité 1321, Ostropec 934 Ostropes 934. Ostropestr 033, Ostropestřec 034, Ostrožka 20, 21, Ostruha rytířská 21. Ostružinník 495, Ostružiny 495, Osucha 1508. Osyka 1409, Osyris 1313, Ošák 740. Oschakpflanze 740. Oškeruše 521, Ošlejch 1590. | Ošlejch zimní 1590. Ošol hakofer 560, Otáčka 1092, Otela 1474. Outel-am-bel 1474. Otočník 1106. Otočník menší 1343, Otočníkowité 1101, 1105. Ovi 1028. Owes 1737. Owes francauzský 1743. chlupatý 1738, kozácký 1738. tatarský 1738. wodní 1711. Owitokwět 1222, Owláčeň 458. Owláčka 1208. Owsice 1738. Owsina 1738. Owsíř 1743. Owsowité 1737, Owsucha 1711, Oxalideae 259, Oxalis 262, Oxycoceus 985. Oxydendrum 991. Ozorna 1467. Ozornowité 1466, 1467. Ožanka 1197. Ožaunkowité 1161. Pacal 424, Pacocira 1479. Paconrina 857. Pacoynyu Fino 890. Pacgnovera 1479, Pacuria 1061, Pada valli 46. Paderia 8125. Paderieae 825, Padlí 1973. Padlí 1473. Padus 480. Pagjno 1479, Páchla 825, Páchlowité 791, 825. Páchnule 1779, Pacbymau 1970. Pachyrhyzus 408,- Pai paroca 1606, Paica-Jullo 890, Pajasan 282. (Pájaweo 217. -| Pakanka 1389. Paklen 216.. ' Paklenek 2162- Pakor 1019. ást, Pala 1055, 1479. Mý Palach 1699. keěc * Paldán 908. | Paldrán 847. k Pálečice 1258. tá Palečka 1964. ; Palečkowec 1726. | Pálečník 1258, Pálenka 246. Palice ježkowá 1132. Palicourea 833, Pálicha 1619, Paličkowice 1742, Paličky 1652. Palillo BY1. Paliurus 305. Palma © Almendron 1636. — - bodlawá 301, — — dulce 1631. — real 1631. Palmae 1608. Palmella 1878. Palmenfarn 1778. Palmier bache 1628, — | parasol 1637.. * Palmy 1608. seo: os Palnice 1332. E Palnicowité 1821, 1332. Palník 340. Palode vacea 1379, Paluška 19927. Paumelník 787. Pamětník 1173. Pampalík 920, Pampalíška 955, Pampeliška 955, Panava 1346, Panax 768, Panoratium 1533. Pandan 1649, Pandanene 1649, Pandanowité 1649. Pandanus 1649. Pandi-pmvel 624, Panela 43. Panenka 60. . Pania paniala 145, 132* 2030 Paniceae 171F, Panicum 1720. Panicum 1719, Panke 1362. Panna 516. Pansari 14922, Pantoffelblume 1145, Papada 1625. Papagate 589, Papaja (40. Papajka 641. Papajowité 640. Papaver 59, Papaveraceae 58. Papaya 640. Pospayaceae 640. Papír čínský 377, 1367. Papírák 1388. Pappel 1108. Papratka 1784. Papřika 1125. Papyros 1705. Papyrius 1367. Parietaria 1359. Parideue 1569. Parinari 471, 472. Parinarium 471. Paripou 1613, Paris 1569, Pariti 139. Parkia 434. | Parkinsonia 448. ©- Parmelia 1835. Parmelidei 1830, Parnassia 110. Parnassieae 110. * Paronichia 1786. Paronychia 653. Paronychieae 650. Paropsia 634. Paropsideae 631. Parožnatkowité 71826. Parožnatec 1827. Pározub 18L11. Pargui 1118. Parrang 422. Parthenie 881. Parthenium. 881. Parya-Kelanga 1455. Pásatka 1780. Pásatkowité 1777,1780. Púsemnice 1668, Pasowka 516. Paspal 1717. Paspalum 1717. Passerina 1319. Passiflora 631. Passifloreae 630, 631. Passionsblaume 631. Pastala 644. Pastalowité 643, Pastilles de Serail 430. Pastinaca 745, Pastinak 745, Pastrnák 745. Pastynák 7406. Paswice 1119, Paswída 316. Pašáchol 1627, Paštrnák 746, Patellaria 1938. Páteřkowec 1818. Paternostererbse 402. Patridge berry 990, Patma 1468. Patmowité 1467, 1468. Patyčka 1935, Paučkowec 1292. Pauchlata 518. Pauchňata 518. Paukenpilz 1939, Pauklata 318. Paullinia 224. J Paulliniaceae 222. Pavetta 828, 829. Pavia 219. Pavonia 1381, Pawana 1346. Pawaučnice 1690, 1601. Pawia 219. Pawinec 960, Pawzor 631. Pawzorowité | 630, 631. Pazderek 1967. Paznehníkowité 1210. Paznehnik 1223. Pečárka 1981, 1891, 1892. Pečurka 19891. Pedalium 1210. Pedicularis 1154, Pee Cajoni 882. Peganum 270. Pěchawa 1739. Pěchawowité 1796. Pěchowec 1139. | Pechurym 1305.. Peitschenstrauch 15714 Pekea 220. Pěknomázdřec 1129. Pěknorožka 854. Pěknosennec 1576, Pelan 1375. Pelargonium 251, Pellia 1819. Pelota 620. Peltigera 1834, Peltrám 894, Peluň 903. 958, Peluňka 908. Pelyn 908. Pelynek 908. Pelyněk 908. Pelynka 908. Pelzsame S71, Pemphis 559, Penaea 1293. Penaeaceae 1293, Penicillaria 1720. Penicillium 1982, Pěnišník 998. Pěnišníkowité 987, 996. Pěnitka 1966, Penízek 76. Penízek 1235. Pentadesma 200. Pentapetes 161. Pentastemon 1l44, Penthorum 664. Peperomia 1454. Peplis 556. Pepř 1451. Pepř bílý 1451. — | čermý 1451. — čerwený 1125. — diwoký 1316. — dlauhý 1453. — egyptský 44. — | indianský 1125, — | potoční 1258, — turecký 1125. Pepřika 1124. Pepřikowina 1125. Pepřina 1451. Pepřinec 1454. Peprník 1899. Pepřowité 1450, Peregriska 516. Perepa 195. Perepowité 195. Pereskia 683. Pergamotka 516, Pergularia 1044. Perim Kaku 422, Poriphragmos 1085. Periploca 1050. Perisporei 1973. Perlaušek 490, Perlfrucht 490, Perlíček 1556. Perlokwět 1556, Perlucha 1042, Pernatka 759. Perola 619. Perolusk 419, Peropušník 1789, Persán 895, Persea 1304, Persica 475. Persica 805. Persicaria | acida 1258, - milis 1258, - urens 1259: Pertrám 894, Pestilenzwurz 863, Pěstnice 316. Pestřec 1904, Pestwurz 916, Petasites 863. Pětaur 890. Petersilie 713. Pětikřídlec 176. Pětilistek 500. Pětilístek čerwemý 498. Pětiprstek 500, Pětirožec 164. Pětirožcowité 656,664, Petiveria 1265, Petiverieae 1265, Petlinka 1334, Pětol 188, Petola 029, Petroselinam 713. Petrůw klíč 1228. Pelružel 713. Potružka 713. Petržel 713. ——- aleksandrinská 65, Pelun 1130. : Ý Peucedaneae 737. © Peucedanum 741. Peumus 1382. Pewnol 826. Pewnopněc 1837, Pezetle 1344, Peziza 1936. Pfannengras 1717. Pfannenrohrlein | 949, Pfeffer 1451, Přefferbaum 332. Pfeffermyrte 595. Plefferstrauch 581. Pfeilkraut 1679. Plerdehufschotte 386, Pfingstrose 26, Přírsich 475, Plaume 477. Píriemen 352. Píriemengras 1732. Phaca 380, Phacidiacei 1950. Phacidium 1950. Phallarideae 1722. Phallaris 1722, Phascum 1812, Phaseoleae 402, Phaseolus 403. Phallus 1954. Phelypaea 1159. Philadelpheae 581. Philadelphus 580, Phillyrea 1033, Phyllantheae 1351. Phyllanthus 1351, Phlegmospermi 1956. Pbleum 1725. Phlomis 1190, Phlox 1085. Phoeniceae 1614, Phoenix 1615, Phormium 1601, Pbragmidium 1993. Phragmites 1784. Phrynum 1486. Phylleriaceae 1987. Phyllerium 1987. Physalis 1126. Pbysarum 1966. Pbytelephas 1651, Phytenma 970, Pbytocreneé 778, Phytolacca 1264, 2051 1 Phytolacceae 1263, Pcháč 937. Picnomon 936. Picramnia 327. Picria 980. Picris 959. Pihwa 5l4. Píhwa 1508, Píchoš 1445, Pichta 1439, Pichurym 1305, Pikát 1171. Pilae marinae 1668, Pilát 1109. Pileanthus 583. Pillenkraut 1768. Pilobolus 1961, Pilocarpeae 275, Pilophora 1636, Pilullaria 1768. Pilzflechte 1839. Pimenta 594. Pimpernuss 295, — Pimpinella 720, Pinanga 1641, Pindova 16831, Pinela 1435. Pinelky 1435. Pincoly 1435. Pingnicula 1226, Pinguin 1528. Pínie 1435. Pinselpfeffer 1454, Pinselschimmel 1982. Pinus 1432. Pippau 956, Pipaun 616. Piper 1451. Piperaceae 1450, | Píiperát 83, Piperinum 1451. Piplowité 1101, 1109, Pipula 1452. Pigueria 859, Pirijao 1613, Piringa 809, Piriri 1350, Písang 1477, 1479, Piscidia 377, Písečnice 127. Pískawice 359, Pisonia 1226. Pistacia 324. Pistacie wlaské 324. a 4 jb a jk i Pe 2032 Pistazienbaum 324, © Pistia 1669, Pistiaceae 1668, Pistillaria 1927, Pisum 396, Pita 1525. Pittosporeae 115, Pittosporum 116, Pitulník 1183. Piwník 50. Psírmen 893, Piwoňka 26. Piwoňkowité 3, 24, Pížma 928. Pížmowka 768. Plagiochila 1316. Plamatka 836. Plamenčice 123. Plamenčík 123. Plamének 3 Plamenka 1085. Plaménkowité 2, 3. Planečka 516. Planika 987. Planikowité 987. Plaskur 1761, Plantagineae 1240, Plantago 1240, Plantae celullares 1144.. — dycotyledo- : neae 1. — © endogenae —— © pharaeroga- mae 1, -= vasculares 1, Plaso 415. Platane 1379. Platané tree 1479. Plataneae 1379. Platanthera 1504. Platanus 1379, Plátečka 1938. Platonia 205. Plattenerbse 397. Plawín 108%. Plawuň 1771. Plawuňowité 1770, Pleskačka 516. Pleskanec 40. Pleskanka 50. Plesňák 1922, Plesňákowité Plesniwec 910, Plešiwec 912,- 1922 Pleška 95%. Pletich 1228, 1220. Pletulowité 1729, Pleurorhizeae 70. Plewec 127. Plewel 125. Plewnatec 949. Plewucha 653, Plewuně 1269, Plchokwět 1078. Plchoplod 1047. Plicník 1113. Plicník 1933, Plíseň 1977. Plísňowité 1974, Pínauš 317. Plnanšowité 317. Ploník 1804. Plonfkowité 1796, 1804, Ploskojadré 701, Ploskoň 1065. Ploskoplodka 1076. Ploštičník 24, Plotnicowité 1579, 1599. Plstiwka 1987. Plstiwkowité 1987. Plucar. 629. Plukenetia 1333. Plumbagineae 1237, 1238. Plumeria 1056. Plut 1399. Plutowka' 1526. Pneumonanthe 1072. Pnulka 1778. Poa 1746. Poaya 114. Poblaňák 1056. Poblekla 945. Pobodanka 1874. Podautlec 370. Podběl 863. Podbílek 1160. Podborowník 1999, Podčešulka 1484. Poddaubnice 1907. Poddaubník 1907, Poddužák 226. Poddužnělka 857. Podenka 1634. Podezřeň 1777. Podezřeňowité 1776. Podhal 569. Podhalka 971. Podhol 1289, — Podhoryč 959. Podisoma 1994.. Podkončák 639.. Podkončákowité 630, 639, -3 Podkowka 396, 8064. , Podkožné 1990, 1992. Podléška 8, 1228. Podléskowité 1227. Podleštka 1228. Podliska 8. Podlupka: 559. Podmásiník 1917. Podmrwka 1781. Podnicek 1979. Podocarpus 1423, Podophyllam 26. Podostemeae 1674. Podpěta 977. Podpětowité 976. Podpůrkowec 1983. Podražec 1460. "Podražcowité 1459, Podstřel 934. Podslunečník 143, Podwojka 1788. Podwržka 859. Podzemnice 434. Podzew 1635, Pohanina 7. Pohanka 1954. Poháňka 1740. Pohlazenka 1943, Pohybek 1229. Poinciania 446. Poivrea 533. Pojilup 933. Pokan 61. Poklanice 1450. - Poklanicowité 1449, Poklopka 1951. Pokrajencowité 116, Pokrajnec 11% Pokřín 1128. Polanisia 92, Polanuš 314, Polej 1467. Polej planý 146%. Polemoniaceae 10934, Polemonium 1084, Poley 1467. Polium 1199. Polnička 516. Poluška 1139, Polyanginm 1960, Polyanthes 1603, Polycarpaea 653, Polycarpon 653, Polygala 112. Polygaleae 111. Polygaster 1959. Polygonatum 1558. Polygoneae 1227. Polygonum 1255. Polyides 1860, Polýnek 908, Polýněk 908. Polypara 14590. Polypodium 1182. Polyporus 1908, Polysáccum 1965. „Polysiphoniae 1827. Polytbrincium 1930. Polytrichum 1804. Polytrichoidei 1804, Pomoraně 191. Pomoranč 191, Pomorančník 191. Pomaučenec 1598. Poměran 420, Poměranowité 346, 420. Poineraně 191. VPorníšenka 871. Pomněnka 1115. Pomnož 1066, Pom 195. p Muse 191, “ Pomyra 595, Pona 203 Ponot 1291. Poeonia 20. Poconiaceae 24, Ponoška 1215. Pontederia 1681, Pontederiuceae 1681. Popelka 1406, Popenec 1180, Popnantka 1563, Poponec 1180. Popowo maudí 1577. Poppya 126, Poprašníce 1976. VPoprašnicowité 1975, Porcelia 42, - 3 V Porina 1843, — Porliera 267. Poroň 473. Poronek 548. Porost 1861. Porostnice 1821. Porostnicowité 1815, 1821. 6 i Porostowité 1846, 1561. Porst 1002. Portlandia 819, Portulaca 646. Portulacaria 648. Portulaceae 645, Portulak 646. Posed 621, 622. Posed černý 1550. Poslupah 170. Posogueria 806, Postopčák 1416. Postrminec 1005. Postrmincowité 1003. Postromice 1514. Posypanka 1868, Potalia 1069. Potameae 1671. Potamogeton 1671. Potentilla 499, Potentilleae 491, Poterium 488, Potěšení očé 1154, Pota 16565. Potheinae 1656, - Potlos 1656. Potměchuť 1122. Potočnice 1406. Potowité 1655, 1656. Potušák 683. Potuta 421. Pounampou maravařa 1516. Pourretia 146; 1526. Powázka 79. Powdážka 812, Pdvwijelká 48, Powijnice 1093, Powijnicowité 1088, Powleka 1257, Powrženka 1575. Požír 922. Prachoráž 1970. Prachowýtruska 1992, 0% pa : 2053 Prachtkerze 545. Prachtlilie 1574. Prachtscharte 860, Prachtstrauch 1290, Prangos 762.. Práporuška 1880. Prasenice 1891. Prasenhík 947. Prasieae 1195. Prasinm 1195, Praskokrk 1405, Prášek zasýpací 1972. Prášilka 1995. Přraš'wka bradawičnatá 1837. Prašnatec 1790. Práwenka 1220. Prcawka 477. Přehradečník 42. Přehráditka 1993. Překoť 827. Premna 1204, Přesedalka 516. Přeslice 1765. Přeslička 1765. Přeslička 1761, 1766. Přesličkowité 1763, Přesličník 1418. Přesličníkowité 1418. Přestup 1564. Přestupnička 1557, Přetržník 501, Prha 915. Prhlaun 1343, Prhlawa 1360. Prhlinka 1340. Preblatka 1943, Prelbleš 647. Vřílit 1073. Piflitowité 1071, Přijnel 1228. Přímětník wlaský 932. Přímotěň 228. Primula 1228, Primulucene 1227 Prince=wood 818, Prinos 309, Printzia 942. Přítržník 1149. Přítula 842. 8:3, Přítulnice 1226, Prodara 770, (047 ši 2054 Prodarowité 767. Proditec 1635. Prodlužeň 1212, Prokolice 85. Proměnik 1961. Prorostlík 722; 728 Proserpinaca 553. Proskurník 133, Proso 17920. Proso 1920. Prosopis 427. Prostobrw 1812. Prostohaleň 1819, Prostoiatečné 1552. Prostooska 159, . Prostol 1029. Prostřelenec 1074, Proswirník 136. Prsták 1615. Prstákowité 1609, 1614. Prstworec 1654. Protáhlička 1510, Protažitka 918, Protea 1287. Proteaceae 1286. Protěž 911. Protiha 1217. Protium 341. Protinitka 584. Protistojka 1545. © Protomyces 1997. Prowazowka 1830, Prudil 542, 1025, Prudilowité 541, 542. i Pruháč 519. Prunella 1194, Prunus 477. - Prustka 551. Prustworec 1654. - Prutník 1802. Pratníkowité 1796. 80 Průtržník 651. Prwnička 1228. Pryskoň 234. Pryškyřice amrowá i 334 k dílá 1133. 2 doktorská 881 P, elemi 336. Pryškyřice karanowá 340 — obecná 1433, Pryskyřník 20. Pryskyřníkowité 2, Pryšec 1321. Pryšcowité 1320, Pryzil 443, Pryzila 443, Psaný traňk 1787, Psárka 1725. Psárka 1695. Psárkowité 1725, Psathůra 823. Pseudogyratae 1776. Pseudohermodactylus 1591. Psí jazyk 1108. hrozno 1123. kapusta 1043. rmen 900. wíno 1123. — | čerwené 1122, Psidinm 591, Psímor 28. Psineček 1729. Psinky 1123. — — čerwené 1122. — — wodní 1122 Psíwinowité 1117, 1118. Psophocarpus 409, Psoralea 367. Psoser 1182, 1280. Pstřeň 1910. Pstroček 1557. Psuják 817. Psujakowité 791, 817. Psychotria 832. Pšenice 1756. Pšenice anglická 1757; — arabská 1757. — astrachanská 1757. — indská 1708, — turecká 1708. — složená 1757. Pšcnicé walašská >1767. — wausatá 1757. Pšenička 1156. Pšeničko 1733, Pšeno 1721. Ptačinec 127. Ptačínoha 386, Ptačízob 1034. Pláčnice 516, 480. Ptáčnicowité 125, Ptarmica 895. Ptelea 285. Pteleaceae 285, Pteris 1788. Pterocarpus 417. Pterospermum 162, Ptilota 18360. Ptychotis 714. Puccinia 1994. Pueraria 370, Puchatka 1077. Pucholist 274. Pucholusk 350. Puchratka 1856, Pukléřka 1833. Pukol 561. Pukolowité 556, 561. Pulassari 1069. Pulegaim 1467, Půlenka 182., Půlenkowité 1815, 1924. Pulicaria 873. Pulk 1525. Pulmonaria 1113, Pulpa tamarindorum "4515 Pulsatilla 5. Pulsatilia nigricans Pumpawa 251. Funč 520. Punica 526. Pupalka 545. Pupalkowité 341, 542, b44- Paupawa 925. Pupawa černá 924, — weliká 924. Papečnik 705. Paopečníkowité 701, 703. Pupenka 1108, k BR P Pupkowec 1356. Pupolatek 280, Pupowice 659. Pupowník 723. Pustoryl 581. Fustorylowité 580. Puškworée 1654. Pušpan 1357. Pute 1957. Pýchawka 1962. Pýchora 1468. Pýr 1758, Pyrenomycetes 1943. Pyrethrum 900. - Pyrola 994. 'Pyrus 515. “ Anadria 1292. Oualea 537. Ouamalíes 796. Ouanabanus 39. Ouassia 288, Oualelé 610. Ouellenmoos 1801. Ouelli 1479, Ouendel 1176. Auercineae 1391, Auercus 1394 Ouercus marina 1950, Ouihua-nguitiba 1479. Ouillai 487. Anillaja 487," Ouina amarilla 795, Azahar 7197, blanca 797. do Campo 1063. de Remijo 800, rora 797. de Serra 800. Ouincbamalium 1309, Ouinoa 1277. Ouinguina 794, — | dndigéne 806. Pitun 802, Auisgnalis 535. Ouiteve 1628, Auitte 513, Rabarbara anglická 1253. francauzská 1259. moskewská 1252. ruská 1252. Ráček černý 707. fETř3 —. M s ešé Ráček žiwý 707. Radix Acori palustris | 1547. Alcanae spuriae 1110. Angelicae 736. anticholericae 849. avae 1453. arisari 1668. Bardanae 939, bistorta | 125. brusci 1568. Caapeba 1454. Casumunar 1492 Contrajervae 1373. culubrinae 1256, colubrini © ma- joris 1663. Costi arabici 1193. Curcumae lon- gae 1489. dictamní 272. Dracontii 1662. 1657. dracunculi 1662, filicis maris 1784. Galangae 1494. Gentianae | ma- joris 1071. gladiolí lutei ' 1547. Chinae nodosae 1567. Ireos florenti- nae 1546. Arcus nostralis 1546, Ireos palustris 2547. Jabargndi 1454, Juncí | floridi 1681. lapathi | acuti 12285, lilio - narcissi 1530. = mechoacaniuč 1990. mudarii 1047. Bass britannicae 1230.| Rátenkiné 115. ruscí 1568 Satyrii 1504. Serpentarine minoris 1662. Serpentarine virginianae 1464, spatulae focti= dae 1547. turpethi 1095, Vinceloxici 1018. gyridis 1547. Zedoariae lu- teae 1492, Zedoariae lon- gae 1490. Zedoarine | r0- tundac 1490. Zerumbet 1492. Radostka 919 Radyk 954, Ralflesia 1468. Rafflesicae 1468. Ragwurz 1499. Rachenlilie 1543. Rainkohl 445. Rainwinde 1034, Rákos 1734. Rákosí 1735. Rákosowité 1734., Rakytník 1814, - Rakyta 1408. Ramalina 1833. Rambourapfel 518. Ram=till 888. Ramtilla 883. Randfarn 1790, Randia 810. Rankensporling 1949, Ranocét 1241. Ranunculaceae 2, Ranunculeae 10, Ranunculus 10, Rapistrum 79. Raphunus BY. Rapontika 939, Rapontika 546. Řapueba 657. Rapunculus 975, Rapunzel 930. Řasnoch 562. Řasoděložné 70. Řasowité 1845. 133 2056 Raspelstrauch 29. Rašelinník 1813. Rašelinníkowité 1796, 1813. Ratanhia 114. Rattenfras S24, Rattenhůlse 415. Ratiplod 374. Ráude 1997. Rauke 80. Raupík 15. Ránschbeere 313. Bauta 269. Rauta kozí 371 Raute 269. Rautička 68, 69. Rautowité 268. Rauwolfieae 1066. Rava Pou 522. Ravenala 1480. Ravensarabaum 1305. Rawenala 14890. Raygras englisches 1761. — franzosi= sches 1743. Rayže 1723. Rážkonoš 1842. Řážkonošowité 1830, 1942, Rážowka 1944. Rážowkowité 1944, Řbuchan 938. Rdesno 1255. Rdesnowité 1227. Rdest 1671. Rdestowité 1671. Reaumuria 565. Rebarbara © neprawá 940. 3 Řebčík 1582. pPhendalio 724. ebratka 1230. Řebříček 896. Řecké seno 360. Rectembryae 346. Řečanka 1674. Řečankowité 1673. Řečík 323. Řečíkowité 319. - Reiherschnabel 211, Reinetten 519, Reis 1728. Reithgras 1731. Reyže 1728. : Relbun 841. Řemdihák 791, Remijia 799, Renetky 519, Řepa 86. — | čerwená 1282. — | wodní 8), Řepák 86. Repeň 880. Řepíček 502. Řepík 502, Řepík 939. Repikowité 502. Řepka 88. Řepka 456. Řepka planá 970. Repsdotter 78. Reřabiny 522, Řeřícha 73. Řeřicha hořká 74, — - kapucínská 256. — -potoční 72. —- durecká82, 83. — -| zahradní, 83. Řeřichowité 69, Reřišnice 256, Řeřišnicowité 256. Reseda 64. Resedaceae 64. Resede 64. Resedowité 64. Resina Carana 340. Restiaceae 1692. Restiaria 157. Restio 1692. Rešetlák 306. Řešetlák trniwý 805. — -| dallowý 304. Rešetlákowité 303. Rešetowka 1967. RŘetězitka 1993. Reticularia 1966. Rettig 89. Retkew 89, 00. Řetkwička 90. Reuponticum 929. Réwa 244.| Reweň 1959. Réwowité 243. Reweňowina 1242. Rez 1994.- Rezeda 64. RŘezan 1473. Rezek 1596. Bezekwítek 1148. Rezetka 64. Rezowité 1990. Rhabarbarin 1252. Rhabarbarum © mona- chorum 1230. Rhabarber 1252. Rhagadiolns 945. Rbamneae 303. Rhamnus 3065. Rhaponticum 939, Rhapontik 939, Rheum 1252. Rhexia 567, - Rhinanthaceae 1153. - Rhinanthus 1155. Rhipsalis 688. Rhizina 1936. Rhizoboleae 220. Rhizocarpeae 1767. Rhyzoctonia 1992. Rhizomospha 1988. Rhizophora 538.. Rhizophoreae 538. - Rhizopogon 1958. Rhododendreae 996, Rhododendron 998, - Rhodolaena 177. Rhodomela 1859. Rhopala 1289, Rhus 227. Rhynchanthera 567. Rbytisma 1950. Ribes 684. » Ricineae 1336. -Ricinus 1336. Riceia 1825. Riccieae 1825 Řídeň 941. Řidenowité 855, 941. Riedleia 159. - Rtechkraut 878. Riemenblnme 780. Riementang 1851. Riemenzange 1503. Riesenfarn 1777., Riesentrůfřel 1970. Rietheras 1604. Richardia 1665. Richardia 83%. Richardsonia 839 Rillenflechte 1341. Římbaba 900, 901. Rindentrůffel 1959, Bindenfaser 1978. Rindsauge 874. Ringblame 893. Ringelblume 920, © Ringelflocke 1979, Riunenblume 1116. Rippenfarn 1790. Rispengras 1746, Rittersporn 20. Ritzenschorf 1951. „ Rivina 1264. Rivularia 1878. Říznačka 1748. Rmen 890, 891, Robaj 525. Robinia 374, Roccela 1831, Roggen 1739. - Rohatěl 1029, Rohowník 449, Rohr 1735. - Rohrenkólbling 1921, "Róbhrenpilz 1911, Rohrkolben 1652, Róbrling 1940. Rohrschilf 1734, Rohuška 1976, Rohuně 1213. Rochea 537, Rochev 657, Rojník 663. Rojok 819. Rojowník 1002, Rojowník 1178. Rokambol 1587. Roket 1796. Roketa 88, Roketowité 1795, 1796. ď Rokyta 1403. Ron 1282. : Ronabea 832. © Ropuka 711. Rosa 50%. Rosa 1718. — slunečná 107. Rosaceae 47, 491. Rose 593, Rosene 403. Rosička 107, 1717, Rosinen 245. " Rosmarin 1468, Rosmarina 1468. Rosmortnus 1468, Rosnatka 106, 107. Rosnatkowité 106, Rosník 107. Rosolowka 1941, Rosolowkowité 1383, 1941. “ Rosskastanle 218. Rosskiimmel 748. Rostliny bezcewné 1794. L bezcewné ké COD - bezcewné —- bezlisté 1826. — "© Jistnaté 1794. cewnaté 1. dwojděložné 1 -- jewnosnubné ť — ložnokwěté 1 — saucewné 1, Rosička 1718. Rotan 1945. Rottang 1645. Róthe 839. Rolhfiiule 1989. Rothholz 209. Rottlera 1348. Rouhamon 1064, Roupala 1289. Rownokelné 345, 340. Rozblaň 506. Rozčar 1779, Kkozděrek 1801. Rozemšilka 1823. Rozetka 64. Rozchoditka 1831. Rozebodník 660. Rozchlup 1873, Rozklan M, Rozkročeři 1043, Rozkružitka 1781. Rozkydanec 1666, Rozkydec 41, Rozkynule 960, Rozmarín planý 991 Rozmrwka 1880. Rozponka 975. Rozpuk 711. Rozpuka 74. Rozpylec 33. Rozrazil 1142, 1147, 1148. Rozrazilka 11ÁR. Rozrazilowité 1136, 1147. Rozsiwka 1880, „Ruthenkaktus 2057 Rozsiwkowité 1846, 1879. 1 Rozsochatka 1850. Rozstruk 885. Rozštěpilec 1955. Rozštěrbělec 1314, Rozštěrbělcowité 1796, 1814. ervna Roztruš 1850. Rozuzlec 1980. Rozwětwilec 1979. Rozwláknělec 1982, Rozžďowka 1833. Rožec 127. Rubia 839. Rubiaceae 790., Růbenbohne 408. Rubigo 1987. Rubus 494, Rudka žapanská %92. Rudodrew 200. Rudodrwowité 209. Rudoklok 177, Rudoklokowité 176. Rudokretka 1878, Ruducha 1855. Ruduchowité 1846, 1855, Ruellia 1224. Rohrkraut 911, Ruchgras 1723. Rnizia 1882, Ruj 328. Rukew 72. Rukewnfk 90. Ruku 99, Rulík 1127. Ruměnice 1111, Rumex 1227. Rundhůlse 419, Runke S88. Rungelfaden 1868.. Runzelschorf 1950. Rupík 1326. Ruppia 1673, Ruscus 1567, Růssellilie 1550, Russsporling 1992, Russula 1894, Růster 1384, Ruta 269, Rutaceae 268, : 683. Rutka polní 68, 69, Rayschia 207. Různiwka 572. 133 * .*% 2058 Různocewné 1472. Různokřídlák 218. Různolacháč 1597, Různosemenka 1768, Různosemenkowité 1767, 1:68. Různozrnák 165. Růže 503. Růže bobkowá 1654. — z Jericha 785. — sw. Marie 294, — wodní bílá 55. — wodní žlutá KA, Růžička 7. Růžkatec 552. Růžkowatec 62, Růžowité 467. Řwinák 1932. Rwotník 836. Rybez 184. Rybiz 6SÁ. — | černý 685. Rychlíček 118. Rst 64, 65. Rytidophyllum 977. Rytiphlaea 1868, Rytířka 516. Ryzec 1596, — | dělomlečný 1596. huňntý 1895. owčí 1895, pálčiwý 1899. zmodrající 1899. žiutomečný <48906. Rýž 1758. Rýže 1728. Rýže bahní 1728. — česká 1758. — horní 1728, — tndská 1711. Rýžowité 1728. Sabal 1611. Sabbatia 1080. Saccharineae 1711, Saccharum 1711. Sackpilz 1939, © Sadcowité 855, 859. Maas | krawský 1896. 1595. nepatrný 1346. Sadee 8514, Saflor 933. Safran 1540, Safranbaum 527. Sagapen 740. Ságekrant 383. Sagittaria 1679. Sáje 1444, 1625. Sagopalme 1624. Ságowník 1624." Ságowniíkowité 1621. 1609. Sagueer 197, Sagus 162. Sagusariae 1621. Sakák 178. Sajor 1333. Salacia 2:8. Salajka 1273, 1850. — alikantská 1275. Salangna 1857. Salát jarní 844. 1621. — hláwkowý 953. — | kolowratský : 953. .. polní 845, Salbei 1149. Salbenbaum 335, Saleburka 51h. Sálep 1503; 1506, Sálep 1551. Salícornia 1274. Salicornieae 1274, Salicarieae 556. Salinae 1404. Salisburia 142. Salix 1405. Salmaciš 1871. Salmia 1667. Salpeterstrauch 674. Salsilla 1597. Salsola 12792. Salsoleae 1272. Salvertia 536. — Salvia 1169. Salvinia 1769. Salviniaceae 1769, Salvadora 1025. Salzkraut 1272. Salzmelde 1285. Sambaha SSL. | Sambak 1039. Sambucus 787. Samideae 314. Samidowité 314, Sammetblame 858. Samoduť 1008. Samolus 1235,- Samolowité 1380. Samopše 1758. Samoš +160. Samošek 1264. Samorostlík 25. Samowratcowité 1005. Samowratec 1006. Sampaca 3%. Samstravadi (03. Sancona 18633. Sandaraka 1429, — našinská- 1425. Sanddorn 1314. Sandbeere 988. Sandbijcha enbaurni 1331. Sandkrant 1927. Sandoricum 237. Sandrieth 1732, Sanguenié 906. Sanguenitá 906. Sanguinaria 61. Sanyuis Draconis 417, 1563, 1647.. Sanguisorba 489. Sauguisorbeae 488, Sanicula 707. Saniculeae 707. Sanikel 707. Sankits 1027. Sanseviera 1561. Sant 432. Santal 1810. Santal bílý 1311. — čeriwený 418, 1311. — žlutý 1311. Santalaceae 1399. Santalowité 1399. Santalum 1310. Santelbaum 1310., Santolina 898 Saouari 220. Sapan 443. Sapě 1190. : Sapindaceae 221, 995, Sapindaceae 222, Sapindus 225. Sapium 1329. Saponaria 120, Sapoteae 1014. Saracenia 57. Saracenieae 57, Sarak 568. — Barcocephalus 80k. Sarcochilos 1517. Sarcostemma 1049. Sargassum 1847. Sarkocolla 1294. Sarmienta 979. Saryb 1637. Sarzileja 568, Sasam 1212. Sasangua 184, Kasanka 6, zd asaparilla 5 = 30 tampička 1566. — lisabonská 1565, — Wwerakru« cká 1566. Baftgriin 307. Sassa 425. Sassafras 1307. Bassafrasbaum 1307. Satureja 1178. Saturei 1173. Satureineae 1173, Saubobne 394. Saučnělák 211. Sauerdorn 50. Sanerklee 262, „ Samerkleesals 2638. Saul 1856. Sůulenblume 962, -© Sňulchenflechte 1837. Sxukrnž 577. Saulistka 645. Saumatečné 1472, Saumfarn 1788, Saunitka 91. Saurubka 1800, Sanrureae 1455, Sanrurus 1456. Sautřasnatka 105, Santřasnatkowité 105. Sauvagesia 105, Sunvagesiene 105, Sauxifraga 693. Saxifrageae 692, 693, Sa ynwer 816, Sazaník 524, Sazantkowité 523. Sazow$truska 1992. Scabiosa 850, 851. Scabiose 850. Scamonia 1090. Scamonium 1090; 1091, — ginyonské 1050. Scandicinae 755. Scandix 755, 756. Scaevola 961. Sceptromyces 1981, Schadidecalli 321, Schafgarbe 896 Schafthalm 1755. Schachblume 1581 Schampflanze 3837. Scharte 940. Sehaumkraut 73,. Schaumstáubling 1966. Schea 1018. Schneeglóckchen 1518. Scheelkorn 818. Schellenbanm 1066. Schena 1662, Scherbenstáubling 1970. Schetti 828. Scheuchzeria 1077. Schierling 763 Schildblnme 1145, Schildfarn 1784. Schildflechte 1834. Schildklee 390, Schildschwamin 1864. Schimmel 1977. Schimmelkeimer 1973. Schinus 332 Sehimmnerkopf 1977, Schirmmoos 1807. Schirmpalme 1637, Schistostega 1807. Schizanthus 1150, Schizavacene 1778. Schizoluená 177. Schizophbyllum 1907. Schlangenbart 1557, Schlangenholz 1068. "Schlangenkraut 1657, Sehlangenwurz 814, Schlangenznnge 1778. Schlauchfadéen 1978. 2059 Schlauchwerfer 1933, Schleifenblume 77. Schleimapfel 189. Schleimdeckling 1942, bi di hoě Schleimer 877. é Sehleimfaden 1879,- Schleimflocke 1979,- Schleimranke 1992,- Schlingbaum 781. Schlinge 1050. Schlingenspargel 1564, Schlitzkelch 1823. Schlitzzahn 1809. Schlotterdipfei 518. Schliipferfaden 1878, Schlutte 1126. Schmeerwurz 1554, Scimiele 1741, | Sebmucklilie 1594. 1 Schneckenklee 357. Schneckepsamen 179, Schneeball 782. Schneebrere 827. Schneeblume 1034, Schneeholder 787. Schnellgurke 623, Schnittalge 1880. Schnurflocke 1980,- Schnurpilz 1974. Schnurschimmel 1982, Schóllkraut 63, Schúnblatt 203. Schúnheere 1206, Schónmntiitze 686. Schónroóschen 101. Schůnstrauchfaden 1869. Schoenus 1702. Schůnus 1702, — aromalicus 1716, Schopflilie 1598. Schottenklee 365, Schottentang 1848. Schottia 458, Schouanna ©- udamůou 1097 Schraubenbaum 150. Schraubenfaden 1871, Scohrififlechte 1841, Schunamlnu valli 247, Schuppeneiben 1124, Scehuppenwurz 1160, Schiisselflechte 1835, Schiittgelb 854. ) 2060 Schwalbenwurz 1048, Schwirzling 1504, Schwarzmund 570. Schwarzwurz 951. Schweiffaden 1867. Schweifsame 951. Schweifsporling 1994, Schweinriissel 1539, Schweinsalat 946, 948. Schwertlilie 1545, Schwingel 1749, Schwingfaden 1874. Scilla 1592. Scilleae 1584. Scirpinae 1598, Scirpus 1699, Sclerantheae 654, Scleranthus 654. Scleroderma 1964, Scelerotiei. 1971. Sclerotium 1971. Scolopendrium 1787, Scorpiurus 884. Scolymus 944. Scoparia 1152. Scorzonera 951. Serophularia 1193, Scrophularineae 1135. Scutellaria 1193. Seutellarieae 1193. Scytonema 1874. Scytosiphon 1854. Sebesten 1102. Sehestena 1102, Sebesteneae 1109. Sebestenowité 1101, 1102. Sebipira 448, Secale 1759. Secamone 1050. Sechium 625. Seckelblume 309, Sedaulek 1557. Sedmikrása 868, Sedum 660.. Seerose 54. Seetraube 1261. Seguaster 1919. Schneetang 18954, Sehnůtka 1507. Seidelbast 1315, Seifenbaum 225, Seifenkraut 120, Seiridium 1992. Sekamone 1050, — Sekakul 746. Selago 1208. Selagineae 1208, Selineae 724. Selinuimn 734. Sellerie 712. Semecarpus 320. Semina ajowan 715. Semen anticholericae 3190. — | Garthami 933. — | Catapucine ma- Joris 1337. — | Cinnne 905. — | Cismae 456. — contra 95, 906, Marron 880. — | Cumininiyri 19, — Dauci crelici 7315 — | Eycopodii Wp Melanthii 19, Nijellae 19. Peucedani ma- cedonici 731. — | psyllii 1223. sabadillae 1573. — sanlonici 905. — | seseli muassili- —. — rý ensis 730. — | urticae. majoris 1360.. Semenec 1364. Semeno behenowé 440. — -— U4lešníkowé 1228. — © kakáowé 156, — ka jnločnské 21; JME — © koprowé 745. — - máslowé 1132. — © mechowé 1772. — © škrkawičné 905. pížmowé 1539. prá ran 635,:>* Sempervivum 663. Senecio 917. Senecionideae 877, Senega 128/6 Senegal 430. Seneginum 111. Senegowina li. Séněnka 359, 360. Senes 453.40: Senes aleksanderský 454. — wlaský er 2é Senf 87. Senna 453. Sennes česká 379. Sepedonijéae 1988. Sepedonium 1984. Serapias 1507. Serissa 837. Serratula 940. Sesam 1212. Sesameae 1210, Serjana 223. Sesamoides 946. Sesamum 164. Sesamum 1212. Sesamowité 1210, Sesbana 375. Sesbania 375. Sesel 729 Seseli 729. Seselowité 701, 7248 | Sesleria 1736. Sesleriaceae 1736. Sesavinum 671, Sewlák 721. Setaria 1719, Shen Pariti 136. Shorea 176. Shunda paka 1619, Si 1010. Sihi 561. Sicyos 622. Sida 143. . Sideritis 1187. Siderodendrum 896. Sideroxylon 1015. Siebstůubling 1967, Siegesbeckia 876. Siegwurz 1542. Sichelmerke 715, Sichelsalat 945. S'kmwice 932. Siku 311. Silau 731. Silaus 781, 732. Silene 121, Sileneae 117.. Silenka 121. Siler 748' Silerineae 748. Silge 734, a Silice bergamotowá 191. hřebíčkowá 598, kajaputowá 585. řawé 1166. — | peprnomátowá 1166, pomarančowá 141. rosmarinowá 1469. skořicowá 1301. Silowoň 439. Silphium 878. Silphie 878. Silybum 933, Simaba 291, Simaruba 289. Simarubeane 288, Simira 460. Simpho campylns Simse 1688, Sinák 1913. Sinapis 87. Sinokwěr 920, Sinngriin 1059. Sinnpflanze 422. Sintok 1808. Siphonia 1337. Síriboa 1458., Sirič 1213. Siso 416, Sisol 1021, Sison 716, Sisowité.346; 416, Sisymbrium 80. Sisyrinchinim 1599, Síť kwěmé 1680. Sítina 1638. - Sítinowité 1687, Síťowatka 1966, Síťkowec 1907, Sitodium 1375. Sium 721. Sizygium 676, -— z máty kade- - nerolowá 191. Skalačka 1831. Skamona 1050. Skarda 956. , Skila 1592, Sklowka 1698,- Skočec 1336. Skočec menší 1325. wětšsí 1337. Skořice 1301. bílá 204. čínská 1302. hořká 1302, dndská 1302. kassioudá 1302. kulilabanowá 1302, kulilawanowá 1302. masojowá 1503. Skočcowité 1321, 1336. Skořícowník 1301. Skornantec 135, Skorocél 19241. Skorpionschwanz 384 -—— Skříb 1763. Skwčkalka 1844, Skwčkalkowité 1880, 1x44. Sladoš 1066. Sladká hořká 1122, Sladkojam 625. Sladkoměška 52, Sladnice 516. Sladuška 1782. Slanec 1412. Slanice 1272. Slanicowité 1272, Slanorožcowité 1272, 1274. > Slanorožec 1274. Slaupatka 962, Slanpatkowité 962, Slejemka 1778, Sléz 131. šléš římský pery — wysoký 133. — | zaječí 192, — | sahradní 134. Slezinice 690, Slezinník 699. Slezinník 1789, 2061 Slézowité 130. (Slizonit 1879. Slizoplod 116, Slizoplodowité 115. Slizosemenné 1953, 1956.' Slíwa rakeuská 451. Sliwauch 96. Sliwauchowité 95, Slťwka 477. Slíwoň 477. Sliwowice 478. Sloanea 171. Slonínoha 858. Slonowá kost em 1651. Slzičky 120. Slzník 1494, Slzowky 1710. Slunečnice 883, 894. Smegmatocarpus 497. Smělek 1740. Smerek 1437. Smeták 17838, 1261. Směták 1938. Smetanka 949. Smetanník 955, Smetanka 9055, Sinil 909, Smilanae 1555, Smilacina 1597. Smilax 1564. Smilka 1764, Smilkowité 1744. Smldincowité 1552, Smldinec 1554, * Smldaík 741. Smldnikowiré 701, 137. Smokua 1368. - Smokwoň. 1367, Smokuwaň kozí 1768. Smokwoňowité 1359, 1365. Smola bednářská 1433. bílá 1433. černá 1438, šewcowská 1433 žlutá 1433. Smolnička 123, Smoloroň 878. ab vá ol Yu l S K k 2062 Smradanš 1289, Smradinka 685. Smradlawowité 185. Smradlawka 685. Smradlawee 185. Smrček 1437. ' Smrčka 1437, Smrdeň 837. Smrdutka 1041. Smrek 1437. Smrč 1437. Smrh 1928. Smrha 1928. Smrk 1437. Smrž 1927. Smrž 1928. Smrže 1928. Smržovité 383, 1925. Smuteň 1351. Smutňowité 1351. Smyrna 715. Smyrneae 459. Smyrnium 765. Snědek 1590. Sně dek 1591. Sněhowka 1528. Sačtaurek 19067. Snětor 448. Snow-berry 827. Sočewník 1950. če Sočewníkowité 1944, 41950. Soda 1273, 1850. Sodaul 565. Soja 405. Sojubohne 405. Sockelblume 52. Sokora 1409. Solanaceae 1117. Solaneae 1118, +10. Solanum 1120. Soldanella 1251. Soldaneiia 1092. Solenia 1940. Solidago 868. Solničník 391. Solník 357. Sophora 348. - Sophoreae 347. Sommerwurz 1158, Sompita 1377. Sonchus 957. © Sonderling 535, 1321, Sonnenblume 883. Sonnenthau 106, Sonnenwende 1106. Sonneratia 589, Sorbus 521. Sorell-tre 991, Sorgehum 1713. Sortoreje 1173. Sosna 1432, Sosta 1440. Sosnowité 1431, Soterek 402. Spaltblátterling 1907. Spaltblume 1150. Spaltzahn 1806. Spánek 60. Spatzenzunge 1319. Sparassis 1923, Sparaxis 1541. Sparg 126. Sparganium 1653, Spargelerbse 366. Sparmannia 163. Spartium 352. Spathelia 287. Spathularia 1926, Specularia 075. Speierling 521. Spergula 126. Spermacoce 835. Spermacoceae 835, Spefmoedia 1998. *' Sperrkraut 1084. Sphacelaria 1967. Sphagnoidei 1813, Sphagnum 1813. Sphaeranthus 870, Spbaeria 1944. Sphaeriacei 1944. Sphaerococeus 1856. Sphaerobolus 1961. „Sphaeronaema 1949. Sphaerophoron 1842. Sphaeroplea 1874. Sphaerophorei 1812. Spica nardi 845. Spierstaude 483, Spigelia 1081. Spigelieae 1081. Spilanthus 896. Spina acyyptia 432. Spinacia 1286. Spinat 1236. Spindelbaum 296, "| Spindelfrustel 1882. Spindelknopf 1991. Spindelschimmel 1984. Spiranthes 1511, Spiraea 483. Spiraeaceae 483, Spirolobae 1242, Spirolobeae 90. Spitzenholz 1318, Spitzentang- 1893, Spitzhut 698. Spitzklette 880. Spitzschimmel 1986. - Splachnum 1807. Spojizad 967. Spoluaudka 626. Spolaložné 854. Spondiaceae 332. Spondias 382. Spongia 1866. Spongieae 1865.. Spongilla 1865. Spornblume 846. Sporodesmii 1993, Sporochnus 1853. Sporotrichum 1982, Sporíš 1200. Sporýšowité 1200. Spreublume 925, Spreufarn 178t. Spritzgurke 624, Sprossenkohl 854 Spruceheer 1438. Sprůhpilz 1941, Spuha 1865. Spuhoplod 188. Spumaria 1966. Spundstáubling 1964. Spurre 125. Srdcownice 222. Srdečník 1190. „Srní kořen 742 Srostloň 858, Srpek 940, Srpeň 1543, Srstka 686. Staavia 312. Stabschimmel 1983, Stadtmannia 229, Stagmaria 323. Stáhelina 925. Stacheldolde 760. Stachelgras 1716, 1718. Stachelgnrke 625. Stachelpilz 1919. Srachydeae 1182. Srachylidium 1981, Stachys 1185. Stachytarpheta 1.01. Stálec 1103. Stálokryt 589 Stammfáule 1989. Stapelia 1041. Staphyllea 295. Staphylleaceae 295, Star-apple 1019. Starček 917. Starček 502. Starečkowité 855, 877. Starrflocke 1980. Starrzahn 1810. Statice 1238. Staticeae 1238. Staubfarn 1780. Staubkropf 1991. Staubschimmel 1992, Staubschorf 1992. Stawiplaw 281. Stawitok 822. Stáwka 312, Stechapfel 1132. Stechdorn 305. Stechpalme 300. Steckenkraut 738. Steifhalm 1748. Steinbrech 693, Steinklee 360. Steinlinde 1033, Steinmispel 512. Steinsame 1114. Stěničník 77. Stejnok 315. Stejnokowité 915, Stejnošmat 968, Stejnozub 1799, Stejnucha 573, Stellaria 127. Stellatae 838. Stemonitis 1967, Stenactis 867. Stendelwurz 1507. Sterculia 133. Sterculieae 152. Stereocoulon 1837. Stereoxylon 687. Sternanis 32 Sternbalgling 1964, Sternbergia 1429, Sterndeckling 1452. Sternkopf 852. Sternlauch 1591, Sternmiere 127, Sternsporling- 1969, Sticta 1834. i Stictis 1940. Stiftblume 1594. Stilbospora 1992. Stilbosporei 1992, Stilbum 1977. Stillingia 1328. Stipa 1732. Stipaceae 1732. Stipites Chiraytae 1075. Slínawec 351. Stinkbaum 153. Stinkholz 185. Stínowník 1637. Sočenák 179. Stratiotes 1473, Stóchas 910. Srěchas 114. Sroklasa 1751. Stola 134. stolička 1766, Slorax . s — - kapalý “ E arabský 1404. — liguida 1408, Storaxbaum 1007, Stoříšek 1177. Storchschnabel 249. Spreublume 1269. Stračínoha 760, Stračí nůžka 715, 760. mořská 738. Stračka 21. Strahlfrustel 1881. Strahlkopf 927. Strandnelke 1238. Stratiotes 1673. Strauchschilf 1753. Straussfarn 1789. Straussfeder 1241, Straussgras 1729. +- 2063- Stravadinm 604. | Strbanlatcowité 1208. Strbaulatec 1208. Strbauleň 532. Strďowka 1744. Streifenfarn 1735. Streifling 519. Střemcha 480. Střemchowec 1336. Streptopus 1558, Střewíčník 1519, Střewíčníkowité 1499, 1519. Stříbřencowité 1286. Stříbřenec 1287. - Siříbrník 499, Stříbrobýl 1058, Strickgras 1692. Strickkrant 66. Siřílice 1359, Streitkolbenbaum M18. Střílowka 1679, Stroček 1903. Strohblume 909, Strošek 1107. Strom Abrahamůw 1203. — bobkowý planý „- — | broskwowý — eedrowý lycký 1427. malý 1425. — | oypřišowý 1429. — jidášowý 404 — | jujubowý — | mastyksowý 926. — mléčný 1057. — | nyšpulowý 513. 134 „sk p E kaja * Strom pautnický 1481. — pížmowý 241. -- slívowý 478. — | smrdutý 355. — šwestkowý 478, — železný 202. Stromobytec 1513. Struhel 231, Strunkschwamm 1923. Struthiopteris 1789. Stružkowec 389, 1116. Stružkowcowité „*1116, Strychneae 1060. Strychnos 1061. Stukač 1296. Stukačowité 1295, Stulík 56, Stulík bílý 55, Stulkep 56. Sturač 1007. Sturačowité 1007. Sturek 364. Sturmia 1512. Stůtzenpalme 1648, Stutzkelch 1816. Stylideae 962. Stylidium 962. Styraceae 1007. Styrax 1007, 1008. Succisa 851. Succus acaciae nostralis 477. — - Aoaciae DĚ i verae 432. — hypocisti- dis 1468. : Sudličník: 299. Sůdseemyrte 587. Suchobýl 1574, Suchokwět ju Sucholec 425. Sucholusk 436. Such »peř 1698. Suillus 1917. Sukáda 191. Sůl indská 1713. — Štowikowá 263. Sumách 327, 329, — Sumachineae 327. Sumečník 1058. Sumilates gemistellae — Sumpfgras 1202. Sumpfschirm 714, Sumpfwurz 1509. Suprago 856, Suruba 207. Sury 1630. Sůssdolde 759. Sůssgras 1747, Sůússholz 370. Súwa 1630. Swalník 20, 21. — wětší 1111. — prostřední 1195. Swartzia 420. Swartzieae 490. Swatého Iwana fausy 1732 Swatolina 898. Sweet Leaf 1009, Swertia 1077. Swětlák 930. Swětlice 933. Swětlík -1153 Sweřep 1751, Sweřep 1751. Swěřepec 1751. Swícník 1041. Swičkowec 545, Swíd 778. Swáda 778. — H. 1399. Swidina 1050. Swietenia 232. Swilosemenka 1949. Swilosemenkowité 1944, 1949, Switaul 529. Switaun 2106. Switečka 116. Switel 230. Switoděložné 70, 90. Swízel 841. Swinfzel 946 Swfzelowité 791, 838. Swlačec 1089. Swlačec bodlawý 1564. — — wětší 1092. Swlačcowité 1087. 4 Swolina 24. Swrastělka 1950, Sycomorus 1368. Syke 449. Symplocos 1008. Symphogyneae 1472. Symphonie 205 Symphoria 787. Symphoricarpus 787. Symphytum 1110. Syreček 519, Syringa 1035. Syrope capillairie 1791. Syrup 1713. Synanthereae B54. Synchodendron 858, Syzigites 1978. Šabrej 749. Šabrejowité 701, 749. bc ; Šadíbrada 950. Šafrán 1540, 1541. Safrán indský 1489. Safránowité 527. Safránowee 527. ácholan 34. Šácholanowité 31. Sáchor 1702. Sáchorowité 1694. Šalamůnek 23, 24, Šálečka 1839. Šálečkowité 1830, 1837. Šálenka 985. Šalotka 1590, Šalwej 1169. Šalvěj jerusalemská 1191“ | Šalwčjowité 1161, 1168. Šamanicha 674. "Šamanichowité 673. Šanta 1179. Šantowité 1162, 1179, Šarlotka 1590. Šašina 1702. Šátawka 877. Šater 121. Šediwek 907. Šejdračka 1678. Šeludowka 1997. Seřík 1035. „ 1035. Seruně 1354. Šesterák 1761. Šešmík 1038. Šídlatka 1770. Sídlatkowité 1770. Šicha 313. Šichowité 313. Šikaušek 1805. Šindelnice 1024, Šípek 506. Šípenka 1679. Šipinka 506. Sípkowité 468, 491. Šípkowité 508. Širál 576. Širokalich 1192, Široúst 813. Šišák 1193. Šišákowité 1102, 1193. " Šišma 519. Šišworcowité 1653. Šišworec 1654. Škřípina 1699, Škřípinowité 1694, „ 1598. Skrkawičník 413. Škumpa 327, 329. Škumpina 329. Škumpowité 327, 319, Smatatka 1224, Šmatauch 1762. Šmatulka 1856, Šmel 1680. Šmelowité 1680. Šnůratka 1974. Šnůrowýtrusné 1990, „ 1993. > Socowice 395. Šocowice owčí Šolucha 1373. Šomolatec 574, Špalda 1758, Špalta 1758. Špaldla jednozrná 1758. Španielka 1546. Špárek 1771. Špargan 1658. Spargl 1559, Špendlíky 478. Špičník 1916. Špika lesní 185, SŠpikanard 1164. Špinák 1286. Špirlice 57. Špirlicowité 57. Šramatka 916. 979, | Šranbatka 1571. | Šrucha 646. Šruchowec 648. Šruchowité 645, Šťawel 262. Šťawelowité 259. Štěrbák 947. - Štěrbině 1951. Štědřenec 371. SŠtědřenec 356. Štětka 850. Stělaul 571. Šrikowec 1260, Štíp 1231. — kobylí. 1231, Šrípel 1559. Štírowník 384. Šťowík 1227. Šrowik francausský 1231. — -koňský 1228, — malý 1231. — | menší 1231. — -římský 1231. Šrukuwee 1260, Šrukawice 1260. Štukawka 1260, Šmmlík 56. v — dbůlý 55. Surpek 1810, Šuškara 860, Šutoňowité 34. Šutranka 753. Šutrankowité 702, 258. Šwábka 1120. Šweřepee 1738, 1751, Šwestka 478, 479. Swýcarka 516. "Tabák 1130. Tabažér 1755. Tabažír 1705. Tabernemontana 1057. Tacamahaca 1410, "Tacea 1159. "Taccene 1458. Taceta 1536. "Tacsonia 037. Tavvache 1039. Tafeltuchbamn 1335, Tagetes 838. Taglilie 1602. Tagua 1651. Táhlice 1673, Tajitka 495. Tajnička 1729, " k sí | Tajnosnubné 1765. + Takahamaka 203, 340, 341, 459, Taka 1459, "Takara 1550. "Takowité 1458, Taliera 1612. Talinum 648. Talipot de Ceylon 1637. Talowin 16. Tauleň 1456. Tamarind 451. Tamarindenbaum 451.. Tamaryndowité 346. "Tamarindus 451. "Tamariscineae 562, "Tamariske 563, Tamariskowité 562. Vamarix 563. "Tamarišk 563, 564. Tambourissa 1383. "Tamonea 1202, "Tamus 1554. "Tanacetum 909, "Tanaecium 1212. "Tang 1849, "Tanne 1437. Tapia 93, "Tapura 317. "Taraxacum 955, Targionia 1824, Targionieae 1824. "Tarchonanthus 871, Tartofle 1957. je TVartschenflechte 1833. Tausendblatt 554, Tausendguldenkraut 1073, Tausendkorn 1960, "Táschelkraut 16, Taška bílá bi. — žlutá 56, Tata-iba 1397. Tatarka 1255. "Taubnessel 1182,- "Faulice 1080, Taulicowité 1071. 1079, "Tawola 483. Tawolník 485. Tawolowité 468, 483, "Taxem 1422, Taxodinm 1430, 134* 2066 Taxus 1422. Tayove 1664. Telba teba 1755. "Tecoma 1217. "Tectona 1206. Teji 1245. 'Těhozew 278. "Teka 1206 Tekka 1206. Telikea 874. Telephie 651. Telephium 651 "Telephora 1922. "Tellerflechte 1839, "Te.lerpilz 1938. "Femahláwek 1504, "Tanatěnka 1871. Tenga 1629. "Tenkozubka 1811. "Tenucha 976. "Fenura 1561, "Tenura 845. Tenuška 1544. Tephrosia 372. "Terčel 208. "Terčowka 1835. "Terčowkowité 1830, Terebint 3M. Terebinth 325. Terebinthus 324. Terebentina 1433. — | benátecká 1 440, — | dostonská 1436. — | ciperská 325, — chijská 325. —- kanadská 1440., — | modřinowá 1440. — | prawá 325. — | strasburgská 430. — | wenecianská 1440. — wywářená « 1433. Teřichatec 1939, "Terminalia 529. "Terminalieae 529. "Ternstroemia 178. "Ternstrómiaceae 177. Terpentyn 1433. Terpentyu durdowalský — francauzský 1432. "Těsněnka 863 "Těsnol 819, "Těsnolowité 791, 819. i "Tetiwatka 1854. "Tetlucha 727, "Tetragonia 670. Tetracera 29. Tetragonolobus 366. "Tetraphis 4810. Tetratheca 115. Teucrium 1197. Těžeň 450, "Thalictrum 5. Thalia 1185. "Thamnidium 1979. "Thapsia 749. The burbonské 1518. — | čínské 183. — de Malé 302. — | tiberské 1185. — | nowojersejské 309. paraguajské 302. | "Thea 1582. Theka 1206. "Thekbaum 1206. "Thelebolus 1960. "Thelotrema 1844. "Theobroma 155. "Theopbrasta 1029., "Vheowník 182. "Theownfkowité 181. "Thesium 1310. "Theestrauch 182, "Theetremse 942. Thibaudia 982. "Thlaspi 76. "Thoa 1448, Thorea 1873. Thriánengras 1710. Thuja 1427. Thunbergia 1224, "Thymelaeae 1315, "Thymus 1176. Thyselinam 743. Tiarella 698, "Tibouchina 569, Ticorea 274. Ticuté“ 1063. "Tigaresstrauch 29. Tigerblume 1539. Tiglii Grana 1845. Tigřice 1539. Tigridea 1539. Tillandsia 1527. Tillaea 656. Filia 167. - Tiliaceae 163. "Timoj 748. "Timojowité 701, 748. "Timon 823. Timonus 823. Tipioka 1341. - - Tiru Calli 1323. Tis 1499. Tisowec 1430. Tisowité 1421, 1422, Titřice 124, "Tiwuk 619 Tjaca maram 1375. Tlaučatka 1927, Tleskanec 60. "Flustice 656. Tlusticowité 656, 654. Tlustobýl 671. "Plustoret 1517. Tiustorub 471. Tlustoslupka 187“ Tobolka pastuší 77. "Tococa 572. Todda pana 1443. "Toddalia 285. Tofielda 1575. Toito 709 "Toješť 1052. Toješťowité 1051. "Tokozelka +681. "Tokozelkowité 1681. Tokussa 1727. "Tolice 357. Tolije 110. "Tolijowité 110, Tolita 1048. Tolita zlurá 15. "Tolitlík 946. "Tolitowité 1040., Tolokněnka 988. "Tollkirsche 1127. Tomel 1010. Tomex 1306. "Fomka 1728. Tomka 1723. "Tomkowice 1724, Tonka 439, 611. Tonkabaum 439. To0 1219. Toona 233. Topana 719. Topfbaum 609, Topinambur 884. "Fopol —." ; To wka . > růžowá 134. "Tordylium 747. "Forfimoos 1813. Tořice 754. "Tořič 505, "Toříčowité 1499, Torilis 754. "Tortula 1811, Torula 1993, Tosten 489, "Toten 489, "Totenowité 468,- 483. Tournefortia 1106. "Fournefortieae 1105. Tournesol 1343. Tournesol en drapeau 1344. Toricodendron 329. "Vraudeň 859, "Tradescantia 1684. Wřagant 380, 382. "Tragia 1394, Tragopogon 949, Tragus 1716. Trahok 593, 894, "Frachelinm 976. "Vrachylobium 462, Traňk angelský 915. jelení 940. hořký 1165, wysoký 869. žlutý 873, 514. "Trapa 549, "Vrapaceae 540, "Trupaunek 1981. - V ranbenbalgling 1473, Traubenbanm 42, Traubenkirsche 480, "Traubenschimnel 1951. Traudowka 1989, Trawa krystoforowá 25, woňawá 1728. twonná 1728. Tráwnice 498, "Tráwnička 1239. Tráwy 1706. 4 rebník 486, 720. 1 Třebule 756, Tremandra 115. - Třemdawa 272. Tremella 1741. Tremellinene 1941, "Trementina 879. Třeňaté 1953, 1954. Třeslice 1744, Trespe 1751. Trest 1731. Trest 1735. Třesticha 1644. Třesulka 1745. Třešeň 480. Třewdala 272. Třewdawa 272. Vřewdawa 1174. Třewdawowité 271, 272. Třezalka 193, Třezalkowité 191, T'rhlozub 1809. "Trhutka 18254 Trhutkowité 1816, 1525. "Trianthema 645. "Tribuleue 265, "Tribulus 265, Trifolium 362. Trifolium | bituminosum 367. T'riglochin 1676, Trigonella 359. Trichera 851, Trichia 1968, "Frichilia 240, richoderma 1969, "Trichodermi 1969, Trichonema 1541. Trichosanthes 626, Trichospermí 1961, "Trichostomum 1811. Vrichterkelch 1.92, Trichterwinde 1093, Třilistník 1082, Trillium 1570, Triosteum. 788, Tripbasia 1186. 4 Triplaris 1261. F O -"Tristania 5S4, Tristema 569, Triticum 1796, Třtina 1731. "Třtina "Friumfetta 165. "Trixis 943, cukrowá 1712, 2067 Třízra 256. „M Trn židwský 305. Trnka 4127. Trnky 477. Trnosliwa 47%. Trnoslíwka A77. "Trnkowišně 481. Trnowník 374. . "Frnucha 812. + Trojan wodní 4082, "Trojčlen 186. "Trojel 1014. Trojhručel 1291. Trojice wodní 1082. Trojlistník 1082. Trojatek 1570. Trojice 204. Trojlaukotka 4956, Trojpuk 692, "Frojuška 553. "Tromín 765, Tromínowité . 759. Trojkýl 409. Trojpecka 788. Trojšmatka 1597, Trollblnme 416, "Trollius 16. Trompetenbaum „ 1215, 1376, Trongum 1124. "Troparoleae 256, Tropaeolum 256. Tropfenpilz 1992. Trpka 480, Trubač 1215. Trubučowité 1214, Trubatka 1940, Trubeň 637. "Trubil 994. Trubilí 934. 4 "Trubol 449, ; B Trubuška 487, Trudouwník 1139. Trůllel 1957, Truskawec 498, 58 1, 1240, Truskawice 498. Truskawka 498. Twrdohauby 1943. Tryskowec 4350. Tryšla 325, 326. Tryšlowité 319, Tržník 1149. Tajavoní 1649. - Tsjeratsiurel 1645. Tsjere maram 1847. 2068 Tsjierou Kara 829. Tsjeru Kirganelli 1353. Tsjeru kotijelloti pullu 1693. Tsjeru uúreu 159. Tsietti-pu 901. T'sitti-pullu 1727. T'siori valli 248, Tsijnkin 561. Tsjovanna areli 1054. Tuber 1957. Tubera sincera 1957. „ "Vabercularia 1991. (Gubercularini Tucum 1623. "Tučnec 648. "Vučnice 1226. "Tučník 672. "Tučnopysk 1515. "Fačnuška 117, "Tuhanka 556. "Fuhoráž 1971. "Tukola 1631, "Fukostrom 299, "Tulalod 814. "Fulbachia 1599. Tulbaghieae 1599, Tulipán 1530.: "Tulipánowité 1579, 1730. "Talipeae 1580. "Fulostoma 1964, - "Falpe 1580. Fulpenbaum 36. 1991, kym 396. Tuna 233. — 681. i M Fupa 966, "Tupaušek 573. "Tupelo 1312, © "Fupelobaum 1312. Tůpfelflechte 1834. Tůpfelpilz 1940. Tupinambur 1538. © Turan 866. Turbit 1095, Turek 628. « Tuvi 236. "Furia 3775 620. "Tuřice 1694, j TV'uďice 1595. Tuřicowité 1694, Tuřín 86. "Turnera 614. "Turneraceae 643. Turnesol 1344. Turpinia 296. Tussai 1581. Tussilago 864. "Fušalaj 781, 782. "Tutenfarn 1791. Tutenpappel 135. Tuželník 486. Twár sw. Jana 1559. Twarožina 1233. "Twrdol 466. "Twrdolowité 346, 466. "Twrdosemenník 921. Twrz 1912. Twrzeň 1550. Twrzňowité 1549. Tykew 628, Tykew obrowská 629, "Fykwice 624, Tykwice 628. — -— stříkavá 625. "Tylokořen 408. "Tymián 1176. Tympanis 1939, Týn 781. Typha 1652. "Pypheae 1652. "Typhula 1927. "Tytan 715. Úberbart 1508. Ubium 1553. Ubrusník 1335, Udatna 485. Ucháč 1923, Uchtblume 1576. Úhelka 1891. — © owčí 1992, Úhelnice 1868. Uherky 479. Ula 1448. Ulex 352. Ullueus 649, Ulmus 1384. Ulmaceae 1394. Uložník 1149. Ulva 1861. Ulvaceae 1861. Umbelliferae. 700. 1 Umbilicus 659. Umričí hlawička 1140. Undina 1877. Unona 43. Unxia 878. Upas 1963. Upas-antiar 1378. Upolín 16. Urceola 1058. Urena 135, Úřet 84. Urinaria 1352, 1553. Urokukor nerpa 472. Urospermum 951. "Urtica 1360. Urticeae 1358, 1359. Urucu 98. Usnice 941. Usnea 1330. Ussokoli S00, Ušatice 815. Ušaticowité 791, 812. Ušice 1679. Ušička 1941. Utricularia 1227. Útlíkowité 1499, 1512 Uvaria 42. Uzdenka 1503. Uzlencowité 528, 584. Uzlenec 531. Užanka 1108. Užankowité 1101, 1107. Užowník 1663 Užowník 1255, Vaccinieae © 982. Vaccinium 983, Vahea 1058, Valeriana 847. Valerianeae S43. Valerianella 845. Vallisneria 1475. Valonia 1862, Vanda 1515. Vangueria 821. Vanilla 1518. Vanille pompona 1519. Vateria 175. Vaucheria 1863. Veilchen 102. Veltheimia 1597. Velulta-modela-muct 1257. Ventilago Veratrum 1572. Verbasceae. 1137% Verbascum 1137. 1463. 810. Verbena 1200. Verbenaceae 1200.: Verea 658. Vernonia 856. Vernonieae 856. Veronica 1147. Veroniceae 1147. Verpa 1933. Verrucaria 1844. Verrucariei 1944. Vibrissaea 1935. Viburneae 781, Viburnum 781. Vicia 394. : Vicieae 398. Viereckfrucht 670. Villanova 881. Villarsia 1083. Vinca 1059, Viola 102. Violarieae 102, Virgilia,449. Viseum 779. Vismia 192. Visnago 717,- Visnea 1013, Vitex 1208, Vitis 244. Voa foasti 1480. Voandzeia 435. Voandzu 495. Vogelfuss 386. Vogelmilch 1590. Vohiria 1077. Volkameria 1205, Vochysia 586, Vochysieae 545, Volvaria 1993. Vouapa 460. Vuapaja 1341, Wácimeka 516, 1889. Wáclawky 1839. Wahana 1058. Wachholder 1425. Wacbsblume 1112, Wacbspalme 1634. Wachsstrauch 1414. Wachitowité 1082. Wachta 1032. Waid 84. Wakuška 1862. Walderbse 400. Waldineister 838. Waldnessel 1193. Waldrebe 3, Wald 1763, Walkera 904. Walina 462. Wallnussbaum 1387. Waltheria 160. Wanhom 1487. Wančar 50. Wanila 1518. Wanilie 1519. Wanilka 1519. Wanillon 1519. - Wanzenkraut 24. Warzenflechte 1844, Warzenkohl 956. Warzenpilz 1922. Warzenschneller 1960. Warzentane 1860. Wasseráhre 1654. Wasserdosten 861. Wasserfaden 1870.. Wasserfeder 1230.' Wasserflocke 1876. Wasseringwer 1486, Wassernabel 705, Wassernuss 549, Wasserscheere 1473. Wasserschirling 711. Wasserschlauch 1227. Wasserschleim 1877, Wasserstern 554. Wasserviole 1680., Wasa 828. Watt 1861. Wausatcowité 1209, Wausatka 1209. Wausatka 1715. Wawřín 1300. Wawřinka 13891. Wawřínowité 1299, Wayt 84. Waz 1385, Wčelník 1190, Wěčelník 1178. Wečernička 79. Wedelia 882, Wegdorn 306. Wegetritt 1240, Wegwart 946. Wěchtowí 1759, Weirhkrant 1513, Weide 1405. Weidenrůschen 544. Weiderich 557, Weinmannia 683, Weinpalme 1621, Weinrebe 244. Weissia 1812, 2069 Weizen 1756.. Wějadléčko 1865, Wějéřicha 1881. Wejfřatec 810, Wejířník 1639. W ejmutowka 1436. Wěkostraz 1210, Wekež 710. Welobal 1630. Welosinol 1390. Welozpod 220, Welozpodowité 220. Wernenník 1504, Wěncoluk 1599, Wěncolukowité, 1579, 1599. Wěncowec 202. Wendlandia 814. Wentrusowitost 1989. 1 Wermuth 903. Weronyka 1149, Wesnowka 82. Wěšák 683. « Wětrnice 6. Wětrnice 1514. Wětrník 7190. Wětrobýl 1518. Wetwioník 1882, Wětwina 4, Weyt 84. Wicke 394. Wičenec 391. Wíčkowka 843. Wiíčkowkowité 843. Widlák 1771. Wiederthon 1804. Wiesenkopf 489, Wiesenraute 5. Wíjawka 1142. Wikaňowité 1776, 1778. Wikew 394, Wikwa 8395, » Wikwenec 391. Wikwice 394. Wikwowité 345, 346, 893. : Wilec 1087. Wílín 774. Wilínowité 724. Wilnokwět 208, Winde 1089, Windhalm 1730. W'7no 1627. 791, M ob 2070 Wíno — májowé 839. palmowé 1618. žžené 246. Winobob 332. Windsame 921. Winterbeere 302, Winterblume 525. 1240. Wintergrůn 994. Wintersternanis 33, Wirbeldosten 1177. Wirgule 516. Wfroplod 1294, Wíroplodkowité 1204, Wirrschopf 1976. * Wirrschwamm 1907. Wišeň 479. Wišně bobkowá 482. mořské 1126. židowské 1126. Wišničky 479. Wišňowka 200. Wítečnik 352, 353. Witschen 352. Wítod 112. Wítodowité 111. Wižlin 1140. Wiolka 102. Wiolkowité 102. Wiselec 604. Wislobob 604. Wlačeha 1771, Wláknokožné 1954, 1950. Wláknowec 1297. Wlas ženský 1790. „Wlasatka 1968. Wlasokwět 626. Wlasokub 583. Wlašťowičník 68, Wihotobol 1938, Wičí huba 1140, — mák 60. — noha 1468. Wlčímléko 19653, Wičímor 23. © Wičí pepř 1316. Wlinatec 1540. Wlnatka 1987. Wlnohlawka 1693, Wlochuně 985. Wnadiwec 1376, Wněchlap 803. Wnčěnitka 801. Woda bobkowišňowá 482. Woda pekelná 1622, uherská 1469. Woďanka 1472.. Woďankowité 1479. Wodka třešňowá 480. Wodňačka 806. Wodnatka 86. Wodní řebříček 1230. Wodnice 86, Wodoklas 1644. Wodoklen 1379. Wodoklenowité' 1359, 1370. Wodosliz 1877. Wodozel 1475. Wocha 1668. Wochlice 755, Wochlicowité 702, 755. poho ný 1067. Wojtěška 358. Wolatka 1807. Wolfsfuss 1468. Wolfsrnilch 1321. Wollbaum 144, 145, Wollbliithe 1549, Wollbohne 412. Wollkraut 1137. Wollmispeln 512. Wollgras 1698. Wolnoš 1055. Wolnuška 1508. Wolowec 874. Wolowec 892. Wolowý jazyk planý 1113. Wolwerlei 915, Woman 872. né 22. Woměj 1. 915. Woměj štirowý 11. Woňawka 1723. Wončkras 1175. Wonodrew 347. Wood-Oil 174. Woponec 4180. Wosik 1917. Wosk 1415 Woskoweň 1634. Woskowka 1112. Woskowník 1414. Wošička 516. Woškeruše 521. Wrabečnice 1319. Wrabčinka 394. Wranéc 25, 1773. Wrantť oka 1061. Wranť noha 1242, oko 1669. Wranowcowité 1555, 1559, Wranowec 1569, Wrapolist 977. Wraponitec 1868, Wraskaun 1068. Wraskoň 470. Wratička 1775. Wratiklas 121. Wratislnň 1343. Wrať se zase 1775, Wratyč 909. Wrba 1455. Wrba babylonská 1407, hluchá 1406, hořká 1405. košařská 1407. morská 13083. plačiwá 1407. smutící 1407. Wrbice 544, 557. Wrbina 557. žlutá 1234. Wrika 544. — -sladká 1122. Wrbowité 1404. Wrbowka 5i4. Wřes 992. W řesna 1419. Wřesnowité 936. Wřetenatka 1984. Wřetenohlaw 1991, Wřetenowka 1882. — — —— — — — —- Wrhcábnička 1582. Wrhnawka 1894. Wrchoslaw 1633. Wrcholák 529. Wrcholákowité 528; 529. Wrcholist 297. Wrightia 1055. Wstawač 1499. Wstawačowité 1498, Wšedobr 743, 1280. Wšehoj 768. Wšehochuť 595. Wši slonowé 320. Wšiwec 1154. Wšiwec 21, 1593. Wurara 224, 1052. Wucherblume 899. Wuuderblume 1224, Wunderbaum 1336. Wurmáhre 1774, F vědě nemo Wurzeltrálfel 1958. Wýlilnbeň 824, Wý$krojka 706. Wýlupek 1358. Wýmrštitk 623. Wýřel 618. Wyrubák 1388. Wjručeš 1338., Wýřutek 536, Wytáhlička 1878. Wywalitka 1968, Wywinutec 1097. Mawupiconié 1088, 1097. Wiratafée 1612. Wždyžiwowité 604. Wždyžiw 672. X snthium 880 Xaathochymus 200. Xasthorhoea 1407. Xeranthemum 925. Xerophyllum 1574, Xilorochitl 147. Xylobalsamum 333. Xylomaceí 1952. Xylophylla 1351. Xylopia 44 Xyrideae 1695, Xsris 1686, VYumswurzel 1553, Ycorlí 1067. Yssop 1178. Yučea 1606. VYurceae 1604. "Yuka 1606. Ywa 1196, 1408. Zábělník 408. Zábluda 657. Zábludowité 6 6, Zabucajo 010 Zúbylka 1702, Záclonitka 1864. Zackenschotte 90, adirach 239. Zaděráč 614 Zaděráčowité 614. Zahnblume 315. Zabnírucht 1046, Z škakeddh dbá | Zahnwirbel 835, "| Zahnwurz 74. Záhorka 477. r Zakruticha 1475, Zakucelka 547. Zákula 483. Zamia 1444, Zanice 788. | Zanichellia 1673, Zanthoxyleae 279, 282. Zanthoxylum 282, - Zanykl 707. Zapalička 747. Zápašník 606. Zapfenkraut 1558. Záplewák 859. Zapomenutka 868, Zapota 1022. Zupotilla 1922. Zapotowité 1014, Záplotník 622. Zarauš 15, Zarděnice 413. Záraza 1158. Zárazowité 1157. Zarúž 10. Zaružel 13.. Zaserblume 665. Zasewratec 1725. Zástřelka 1939. Zasypadka 1772. Zátulan 1072, Zauberblume 449, Zauberstrauch 774. Zauken 1558. Zaunlilie 1600, Znunrůbe 21, Zawilka 1080, Zawřitec 1789 Zawrnutka 1172, Záwtah 1248. Záwtuhowité 1238, Zawadeň 995, Zazintha 956, Zůzwor 1490, 1491. Záziwor bílý | 1491, — černý © — — čínský — — — plmý 1406. — wýchodoind ský 1491, — ons“ vyd 1491. — žlutý 1489. Zázworowité 1486, | Zázwerec 716. Zběhowcowité 1 162, " 195, : ž I Zběhowec 11954. Zčepek 1992. Zdla -1416 4.14; Zdlowité ti4s : Zdrawínek 1154, Zdrojobýl 773. Zdrojowka 650. Zdrojůwka 1801. Zdužilec 534. Zdwojenka 1872, Zea 1708. Zedeřach 238, Zederachowité 236,- Zedrach 235. © Zehbrwurz 1658, Zeitlose 1577. Zeleň ředenátmé 307. < « Zelenky 478. Zelenodřew. 1012. Želí hlawaté 85. ; — karajbské 1664. — kočičí 1197. m“ — kwčtné 85. — mořské 1002,- — palmowé 161% Zelice 85. Zellenstern 1879. Zemanka 1891. — owčí 1892, — Jedowalá 1886, Zemčátko 1120. Zemče 1120. Zeměžluč 1075. — wělší 929, Zemňák 1192, Zemně 1120, Zemní mandlé 1704, Zemská pára 69, Zemník 1120. Zuraw 1427. Zerwu 970, Zewar 1658, Ziegenstrauch 1207, Ziest 1185, Zimák 1306. Zinmmetbaum 1301, Zimník 1300, Zimnář 1026. Zimokeř 298, Zimoláz 780, Zimoléz 78%. Zimolézowité 780, 155 k ; 2012 Zimoleys 780. Zimolýz 736. Zimostraz 1357. Zimostrazowité 1321, 1357. Zimoplad 392. Zimowít 1577. Zimozelen 995, Zimozel 789, Ziagiber 1190. Zinnia 8892. Zirmet 747. Zitterfidline 1935, Zittergras 1714. Zitterpilz 1941 Zizania 1711. Zizendistel 670, Zizyphus 303. Zkameněloš 471. Zkraucenec 150, Zkrutek 1808 Zlateň 903. Zlatnátko 518. Zlatohláwek 1583. Zlatolýčí 1407. Zlatoplod 469. Zlatoplodowité 467, 468. Zlatowlasec 869. Zlatý kwět 903. Zlobice 13509. Zloplod 1329: © Zmálel 1023. Zmijowec 1657. © Zmijowice 1068. Zminec 1659. Zimrzlátka 518. -© Zmrzlala 518. Zobanr 567. Zobatec 1530. Zostera 1663. Zostera 1667. Zostereae 1697. Zownice 1532. Zownicowité 1528. Zpodkosmek 1978. Zpodočmýrka 1936, Zpodočnělka 473. Zpododěr 309. - + Zrcadlowka 975. Zrna rajská 1497. Zroule 553. Zroulowité 552 Zubeň 815. Zubeníkowité 12383. Zuckerrohr 1711. Zučice 1313. Zungenfarn 1787. Zungenpilz 1925. Zůrgelbaum 1366. Zwanskraut 946, Zwenke 1751. Zwergorchis 1505 Zwergpalme 1614. Zweiflůgelnuss 173, Zweizahn 835. Zwěšinec 1141. Zwillingsbrand 1994, Zwillingsfaden 1872. Zwillingspflaume 227. Zwillingszahn 1811. Zwonec 971. Zwoncowité 968. Zwoneček 1983, Zwonek 193. i — -kuchyňský 6, Zwracelka 832, Zygnema 1871, Zygophylleae265, 206, Zygophyllum 269. Žabí símě 1872. Žabíwlas 554. Žabincowité 1846, 1867. Žabinec 1870. Žabinec 127. Žábník 1678. Žábníkowité 1877. Žadowník 1177. Žáhawka 1360. Žáhawkowité 1359. Žalud 1396. Žambír 792. Žampion 1891. Zanowec 379. "Žarauš 12.. Žaraušowité 2, 10. m“ Mk, Žarčanka 1076. Žebrácké wši 7517. | Žebřice 730. Žebrowice 1790. Ženiklejt 707. Železnec 587, 1015. Železnice 1288. Železnice 931. Železodrew 229, Želwnice 1145. Ženíšek 902. Žerowina 985. Žežhulka 1509, * Žindawa 707. Zindawowité 701, 707. Žídelník 1318. Židowinník 564. Žilenec 1235. Žíroň 1383. Žíto 1759. Žito křowité 1759. — — swatojanské 1760, 19983. — | turecké 1708. Žiwičnatka 1093. Žlaboděložné 70, 84. Žlazokub 443. Žlazokwět 426. Žlonka 369. Žluák 15- Žlutidlo 354. — mízowé 354. Žlutník 698. Žlutobýl 1085. Žlutodrew 232. Žlutodrewowité 279, 280, 282. Žlutokap 1607. Žlutol 192. Žlutošťaw 200. Žlutowlník 146, Žlutucha 5. Žmarlika 464. Žminda 1250. Žonkyla 1536: Žorawina 935. Žulkatec 1469. Žumara 1634. Žumen 247. : a vk VLKLELETLEGP RELIEF 4 * : (a místě latněné čti řadě: latěné,: OMYLLI řad, 25 oh, stojí ERANURIS čti ERANTNIS, nevěů — 22 — — HODARKOWITÉ čti (Hopaon. | © WITÉ. — 88 — — DILENIA čti DILLENIA. ; => 28 vad čti H. — M = (REZSEDOITÉ čti RESECOWIÉ, — 6 — — Mi 2. E. — 8 — — Tyčinek čti Tyčinky, — 19. — — evlebesský čti celébesská, — | 2o0.d, — molucká čti molučeká, — toh. — CirongxL čti CiropýL, — 19 — — Harmela čti Harmala. — 40.d. — Ovasia čti Ovassm, — | — — Ovasim čti OUassiE, — 2 — — Podtředíčti Třída, — 2 — — ořech čti nežli peckowice, — 341. — — kopálowý čti kopálowá, kbdsk 7— 57. — — korálkowý čti korálkowá, i 3 — — lichozpěrené čti lichopeřené, 17 — — LUŠTINATÉ čti LUSKATÉ. 15 — — Ulytorisblume čti Clitorisblume, 81 — — (fereok) čti (fernebok). * 6 — — obecný čti obecná. 19 — — za zelenky polož ještě říčky, A 0.d. — ÚOTONEAESTER Čti COTONEASTER, 5 — — cyperké čti cyperské, io. — za t, I. postaw: Čutelka, 5. — stojí Reičhenb. čti Reichend, 17 0. h. za 8. postaw: Had, "M — stojí TROMINOWITÉ čti TROMÍNO WITE, 29 — NewěsrkkKA čti NEWĚSIKA. 20 — — perská čti perské. 8 0.d. — Hysterophosaens čti Hysterophorus, 19 oh — cerambica čti ceramica, A 0.d. — bamboliny čti bamboly, I9 — — laměný čti latnatý. 7 0.h, — (u prostřed) KATALPA čti CATALPA, „19 — — PopLÉsKA čti Sisa, (3 — -Pů S 19 = P, čti $, 80. — ZAWTÁHOWITÉ čti ZÁWTAHO. | WITÉ. + 1338 1339 1344 4355 1375. 1384 1396 1407 1430 1437 1147 1479 CAPRI 1541 1599 1667 1681 Pi 1 1704 1710 1738 (4736 1753 1769 1778 1793 1798 - 1883 1180. 1487 1691. Z 105. Str. 1239 řád. 5.0.ď. stojí ZÁWTÁH čti Žár. 17 0.h. — kaučub čti kaučuk, 12 0.d. — Maníhot čti Manihot. pPRLLT LT VUV Příp 14404 47 0.h. — twurnesol čti tournesol. 8.0.d. — triioliata čti trifoliata. 5 o.-h. — zwařeninua čti zwařeninau, 2 0.d. — RusrTER čti RŮSTER, 14 — — galey čti galesy. 24 o.h. za s„nice postaw 45 — stojí mowé čti mowý. 33 0.d. — Linn. čti Lin, 8 o.h. wymaž, za řapíky. 14 — — pacguoveca čti pacguovera, 22 — — RAWENALA (u prostřed) čti Ra- VENALA, i 80.d. — KAEMPF ču KAEMPF. 4 — — SPABAXIS čti SPARAXIS. "a 2 0.h. — TULBAGHIAE čti TULBAGHIEAE. 90.d. — WOHOWITF či WOCHOWITE, 9 sh. — junoi čti junci. 8.0,d. — SKŘIPINOWITÉ čti | ŠKŘIPINO- WITÉ. 8 0.h. — zěmní čti zemní. 8 0.d. zmaž ; za wodnotělnosti. 6. — stojí Lia čti Lin. L — — SESLERICEAE čti SESLERI- ACE AE. 11 — — Crwora čti CEWULE. 10 — — SALVINIACEA čti SALVINIACEAE. "14 — — WIKATNOWITE čti WIKANOWITE- 8 o.h. — HYMENOPHYLLEL čti TRN: | PHYLLEAF. 26 — — NEPUKAWCOWITÉ čů NE- PUKAWOWITE. 3 0.d,.— ROSOLNIKOWITE čti nošopa ka WITE. 4 — — Sehw. čti ess. Kaye M né OK Presl, Jan Swatopluk 95 Wšeobecný rostlinopis P74 dil 2 Blbec! u Medical PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY = Čt Jom m Šeda S thýy z Saze l 6 ae bo. Pk 0% o št ok, p R vě Ps OC 0 = Ď Je ť É Ps re A MAT z še zk ; ný Bench a a arm . V en Sr A NA sb