Ae NNN 
n td n, UN 
NÍ 1 M “ i DD 
wi aa ji 
(Mm M | 
nV | | POD I | 
M u | : E 3 ji I ní | | 
| £ non NÍ n = n 


k 


ZSSSSSJGÓGówH>H>+ 
=== = === = = ===<<=== 
=—==LL5 
== 


o) W 


A 


"OV 


— 


Fu=u===== = === 


m 


M 


F = WTE 
= "= 


" 
úl ty M 
Th i 


| po | | | 
ní BIANÁNÍ 

| AA ON 

NÍ 


i 
n n ni m IH 


. x (4 


sá 
: 


O 
n 


===—OI35355 


===: 


—==L——2235533555 


= 2 HH 


=== I SSE 


== m4 


P 


ů 


a P k. 
í M a (9 : 9 


P — 


= === === 
=== 
=== 


' n 
i n 
m 
Va by v 


+ 


| aa > 
sa DN 


— 


im) 


—— v o 


od há dod 


k k P 
k cd Ý 


ZIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: 


Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


ROČNÍK ČTVRTÝ. 


Pomocí Matice české, 


WV Ena 82. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském Semináři. 


1856. 


ab 
DÁ bed fe mat“ 


TO VES AŠ Věda 


Čtvrtý ročník naší Živy jest ukončen. To nám podává příležitost, ano 
vykazuje povinnost, na čele celé knihy několika slovy opětně o stavu na- 
šeho podniknutí, o poměrech našich k obecenstvu, o vědeckém snažení to- 
hoto časopisu a o vyhlídkách našich do budoucnosti promluviti, 

Co se týká stavu našeho časopisu, známo že hlavně peněžitou pod- 
porou Matice české vychází, a že trvání jeho z velké také části záleží na 
oučastenství našeho obecenstva. Že Matičnému Sboru na dobré vůli ne- 
schází podporovati toto vědecké podniknutí, vidíme z toho, že během mi- 
nulých těchto čtyr let značné summy na jeho vydání obětovala, Nechme 
o tom čísla mluviti, jejich mluva jest nejzřetelnější. 


Roku 1853 obnášelo vydání na 2000 exemplářů ©. . . 9113 zl. 
příjem při 1580 předplatitelích „ . 2372 „ 

schodek 741 „ 

— 1854 — | vydání na 1500 exemplářů © . . 2520 , 
příjem při 911 předplatitelích ©« . 1609 

schodek 911 „ 

— | 1855 —. vydání na 800 exemplářů ©- . . 1961 


příjem při 655 předplatitelích asi . 1000 
schodek asi 961 „ 

Pro rok 1856, jelikož posud neukončen, účet ještě zavřen býti nemohl; 
nicméně nechybíme, přijmeme-li s ohledem na to, že letošní počet předpla- 
titelů lonskému rovnati se bude, letošní příplatek Matice na okrouhlou 
summu nanejvýše 1000 zl., z čehož viděti, že během čtyr let značná 
summa více nežli 3600 zl. na podporu tohoto časopisu od Matice vydána. 
byla. Říkáme na podporu, aby se rozumělo, že nejen silami Matice Živa 
státi má, jako to jest s Musejníkem a jinými od Matice vydávanými kni- 
hami, nýbrž že požaduje [podporu obecenstva, oudů matičních, zvláště 


- těch, kteří již celý vklad složili a tedy jen ještě jako nějací majitelé akcií 


podil berou v procentech dosti výhodných kapitálu matičního. 

Kdoby však ústav naší Matice považovati mínili za jakýsi spolek ak- 
cionářský, ti jsou na omylu, Při zřízení Matice, jak to její stanovy ukazují, 
od oučastníků národumilovných hlavně hledíno k tomu, aby se zdatné pro- 
středky shromažďovaly k vědeckému vzdělání našeho, několik století ladem 
leževšího národního jazyka. V takovém smyslu od prvního počátku vůd- 

hud 


v. 


cové toho podniknuti, s všeobecným přisvědčením a schvalením obecen- 
stva, díla se chopili. V Musejníku, jakožto středišti literárních našich sil, 
pokračováno; mimo to co rok vydávány knihy za příslušný dar oudům ma- 
tičníim. Zbytek pak vydajných peněz vynakládán na větší důležitější práce 
vědecké stou výminkou, aby oudům Matice o jistou část, obyčejně o polo- 
vici krámské ceny, laciněji prodávány byly, v čemž očividně požadavek se 
zaviral, aby také obecenstvo pilným odkupováním v oučelu a činnosti 


Matice trvanlivého podilu mělo, I dobře porozuměno tomu.  Jungmannův 


Slovník se skvělým výsledkem vydán a za nedlouhý čas bezmála rozpro- 
dán jest, Šafaříkovy Starožitnosti slovanské, rozprostřevší se po celé literární 
Evropě, též jen pomocí Matice vydány oudům jejím za levnější cenu pro- 
dávány byly, aniž kdo tomu odporoval, ano tyto snahy všemožných pod- 
por dosáhly. 

Těmito dilami jakož i vydáváním Palackého Historie české, Preslova 
Rostlinopisu, Smetanovy Fysiky aj. z velké části zadostiučiněno hlavním ouče- 
lům Matice, prvotním potřebám a dalším základům vzdělaní národní literatury. 
Jiný ještě úkol, v samých také stanovách vyznačený, zbýval, totiž vypra- 
cování a vydání co možná ouplné a důkladné Eneyklopaedie všech nauk. 
Počala se předně vydávati tak zvana Malá encyklopaedie nauk po svazcích 
(dosavade jich vyšlo deset) v menším formatě, počavši roku 1842, aby se 
při nebytí národních škol nejnutnějším potřebám našeho vědochtivého lidu 
vyhovělo; ta však, beze všeho systematu vedena a od náhodných příspěvků 
jednotlivých spisovatelů -odvislá, jem loudavě pokračovala, aniž ouplně 
svému oučelu dostáti mohla, až nastaly ty časy, kde vláda sama národ- 
ního školství se ujala, kdežto, až na některé její knižky a mapy, zbytečnou 
se býti zdála. Potřeba však větší, důkladnější systematické Encyklopaedie 
pro velké publikum tím nepřestávala, a úloha prvotně ve stanovách Matice 
vytknutá zůstávala nevykonána. 

Nabízením sice a snažením p. Palackého, tehdaž jednatele musejního, při- 
kročíno k tomuto velkému, povážlivému dilu, ne bez odporu několika váž- 
ných oudů Sboru matičního. Nicméně pokus učiněn, shledány mladistvé 
k tomu síly, vyznačeno peněz na potřebné výlohy, obecenstvo pak matiční 
mělo odbíráním polovinou asi výloh přispívati, | Však ani celého roku ne- 
bylo potřebí, aby se nemožnost toho podniknuti ukázala. Především okol- 
nosti časové nebyly přiznivy svobodnému pohybování spisovatelskému, 
pak skrovné naše síly podávaly vyhlídku nekonečného trvání u vydávání 
takového díla, Příklady podávala v sousedním Německu, kdežto přece sil 
dostatek, Krůnitzova Encyklopaedie, která bezmála za sto let ještě nedo- 
končena ; Ersch- a Grubrová, počavší r. 1818 a dosaváde sotva do dvou třetin 


P, C 


V 


dospěla. "Těch a podobných podniknutí blahých i neblahých osudů opominouce 
obratíme zřetel k ohromným výlohám, kteréby dilo takového druhu, byť 
i dosti skrovné, jako na př. Piererova Encyklopaedie, požadovalo. Jeden 
díl této stál vydavatelstvo nejméně počítáno 3500. tol, = 5250 zl, prů- 
měrem. vycháželo co rok 6 dílů, což činí na 5000 odběratelů 6x<3500 — 
21000 tol, — 31500 zl. těžebního kapitálu jen na jeden rok, bez ohledu 
ma rozličné nemilé případky a okolnosti. Z toho posouditi možná, že 
i naše podniknutí, třebas mnohem skrovnější, s nemalými obtížemi by 
se bylo potkálo a pravdě podobno v krátce, při nastalých jak známo těchto 
hubených let, by bylo uvízlo. 

Skoro: tím samým časem měla vycházeti také malá Encyklopaedie 
podle podobného díla francouzského, od čehož však upuštíno, a větší dil 
rukopisů ponechán redaktoru, jenž ji na vlastní outraty vydávati hodlá. 
To jest krátký smutný dějepis našich dosavadních encyklopaedických pod- 
niknuti. 
Kdyby se byla Matice do toho díla na. dlouhá léta uvázala, bylo 
k obávání, žeby ji bylo zbývalo málo anebo nic „na podporování jiných, 
snad i mnohem potřebnějších směrů literárních. Tak ale úvolnéna mohla 
Svou činnost obrátiti ba jiné strany, kde se jí hojných příležitosti posky- 
tovalo, Počalo vydávání dramat Shakespearových ,. jejichž ouplným se- 
bráním v brzku naše literatura honositi se bude moci, Duch času žádal 
též snažně pěstování věd přírodních, i dána příležitost, zřízením časopisu 
Živy starším i mladším silám vědeckým na tomto poli se pokoušeti a cvi- 
čiti. Jiná příčina také vznikla v oboru věd historických, Naše draho- 
cenné starobylé památky, při všem namáhání jednotlivců, dílem ve tmách 
neznámosti se kryly, dílem nešetrností neznalců počínaly hynouti, anižby 
slušné paměti po sobě pozůstavovaly, Tomu vypomožíno vydáváním Pa- 
mátek archaeologických a mástopisních. "Toto podniknutí stalo se tím vážněj- 
ším, že podobnému, arci rozsáhlejšímu, samou vládou nařizenému v oustřety 
přišlo. Takovým spůsobem se stalo, že naše Museum se svými sekcemi a 
svými časopisy co nějaká akademie u veřejnost vystoupiti mohlo. 

Obrátíme se nyní zase k naší Živě. Povážíme chod jejího postupo- 
vání až do nynějšího stavu. Známo, jakého skvělého oučastenství při 
svém prvním objevení dosáhla; třeba jen ohlédnouti se na čísla nahoře 
podana, Vidíme také, jak oučastenství obecenstva z příčin v předešlých 
předmluvách uváděných klesalo, až nyní jisté roviny dosáhlo, od které zas, 
jak doufáme, zdvihati se počne. 

Co se týká našich poměrů k českému obecenstvu, jsout ony velmi 
jednoduché i dosti zřejmé, Již jinde povědino, že naše čtenářstvo skoro 


VI 


výhradně se skládá z oudů Matice, že bezmála všickni náležejí k třídě 
vzdělanců, a že netřeba omluvy, když jim z velké části přísně vědecké 
práce podáváme, mezi nimiž se nalézá i mnoho původních. Jen takto po- 
dána příležitost k vyvinování našich sil vědeckých a spisu samému získán . 
ráz trvanlivé ceny i na budoucí léta, při čemž i našim spolupracovatelům 
pojištěno čestné jmeno v dějinách naší literatury, což neméně platí o ná- 
šem odběratelstvů, jehož přispěním jedině možným učiněno vydávání na- 
šeho časopisu, 

Můžeme nyní vesele zírati do své budoucnosti. Povážíme-li všecky 
okolnosti našeho časopisu, jak posud ve známost nám vešly, máme naději, že 
oučastenství obecenstva dál a dále zmáhati se bude, čímž i nákladu 
Matice se ušetří, naše prostředky porostou a tak možným se'stane, co do- 
savad by nemožným se zdálo, Jest ještě vědeckých potřeb nemálo, k je- 
jichžto vyplnění naše síly dorůstají. Připravují se obširné zeměsloví, kte- 
rého ještě v literatuře naší nestává, mineralogie, chemie, fysika v spůsobě 
nejnovějším pokrokům přiměřené, obšírná zoologie, fysiologie s potřebnými 
výkresy; a mnoho jiného. Tato díla mají nám nahraditi všeobecnou Ency- 
klopaedii, o kterouž se pokusiti byloby pro nás při dosavadních okol- 
nostech věcí přinejmenším velice odvážnou. Dejž Bůh, aby se to dokudž 
dne všecko vykonalo. 


Redakce, 


Obsah věcní. 


Články hlavní. 


Rostlinopisné. 
O škrobu. Od Dr. Julia Saxa « . . < « + « 
O travách. Od Dr. Julia Saxa . « : 
O lilijích. Od Dr. Julia Saxa .- . . « šké, 
O výparu na povrchu rostlin. Od Dr. Julia Saxa Sa io snů 


Živočichopisné. 
Skot domácí. Od Jana Krejčího „. . . PAv py u R Ce bj 
Člověk v poměru k živočišstvu. Od Dr. Ed. de RG „ohe 3 okěkatkca 
Šatnice živočišstva. Od Dr. Ed. Grégra husa ď ole PNF 


Sup bradatý. Dle F. von Tschudi . = : 

Pavouk. Nástin zootomicko-přírodopisný. Od katáláu“ Šafaříka . 
Geologické. 

O pravěkých pevninách a mořích, Od Jana Krejčího b 

Hloubka dolů v Kutné Hoře, Od Armošta Vysokého. . . . « . « + « 

Útvar silurský v Čechách. Od Jana Krejčího . . < < « < + « + + « 


i — -= — — — sa Pbé o; ODLPVE le 


Solny někdy slovanské v Dobrogoře, Chyžici, Ouži a Oknech. Sepsal Arnošt Vysoký 


Popis geologický Tater i pásem přilehlých, Od L. Zejsznera 


Zeměpisné. 

O změnách, rukou lidskou v přírodních poměrech Egypta nastalých, Od 

Palsokého! -4.3 «Vula el xUlus E 47 dita okol (atrenskre 

Sahara. Od Dr. Jana Palackého ©- . < « « « + « « 
Fysiologické, 

O dýchání s ohledem na jeho lučební povahu. Sepsal Dr. Jan Purkyně « 

O krvi“ "Neprattb ds (GTE8eP 02 Je 70000108 808 a 6 s MU 
„Chemické. 

Potrava lidské, "Od'JSBAMý M3 -s 4 « s ee so eee 
Meteorologické. 

Meteorologie a její pokroky . . . « « « * « « « « « + * .« .« 
Životopisné. 

Karel z Linné. Sepsal Lad. Čelakovský . < < < « « « + + + + + * 

Mikuláš Koprník. Od Jana Krejčího . .- « . ae: 0 Mrdasl x „tplěl ke 


Adam Zalužanský ze Zalužan.. Od Ant. Rybičky m nn n Nheďt oken 


109 
303 


171 
261 
326 


26 


346 


58 
136 
252 


VIN 


Drobnosti a zprávy vědecké. 


Nerostopisné. 
Kamenná sůl v Rakouském mocnářství 
Nové nerosty, v Čechách *- 3.46, MAL MPA er ou 
O smirglu a triplu . . 


Výtěžek zlata v Uralu 

Molekulární zákon krystalů 
Rostlinopisné, 

BGA v ZAMŠ Tys «x 0, )jsy "Om ko Po So 

O plísních spůsobujících nemoci ve zvířatech . . « 

O bramborách a jejich nemocech Jé 

Návrh k docílení pěkných hroznů při ed 


Návrh k zavedení voskových stromů Ů M ěšy 
, Rozmnožování bez konce ponpat stromových no snadné operace 
Zivočichopisné. 

Bourec trnový . . « oC 


Nové druhy jodhokopytnatých Platona ca) C), E ry olla 6 
Zanešení leklých 1yb EO ON R P 
O babím letě čo 

Geologické. 
Příspěvky k zemězpytu Moravy od prof. Reussa ©. . . . < -+ + < « +- + * 
Naftové jezero v Sicilii. . . . nar i 
Pravidelnost rozsedlin skalních v okolí Pražském . 
Nové památné skameněliny v české opuce 
Flora uhelná v Radnicích 
Jeltonské jezero 


Fysiologické a lékařské, 


BezpečnostACHLoroformování! © ob=dne o lasuéa 554g, ae 272 aiasles ada beats ike 
Zacelení a odrození rozříznutých nervů 

Vstřikování pekélného kamínku do vzdušnic ný tuborkilosních 

Pepsin še syřištěm připravený proti špatnému trávení 

O zrnečkách v mozku škrobovým podobných . . - « 


Fysikalní. 
Nové rozdělení teploměru na 400 stupňů- « -< « « « + « « * + * 
Barometer s dvěma tekutinami. « EPO O, OVVOUC POOR 6 VET ON K 
Kývání neznačné kývadla v poklidu visícího vinbovtg. v. uodail, noauT „pány 
- O měření nejmenších částek času. « « « « « « + « « « « « 
« Míry desítinné - - « »' + ee © w © + ee" OGAROMN sny. 
Porovnání měr o- - «:. 6 
Hvězdařské. 
„ Poměry dráh nových planet Atalanty a Fidei .- , « «.« « 
Padání hvězd. 3- 4 3 ©- 30:0% 0 dyna) 30)E sell dasamě -pění € 
WNEČNÁ dráha) < kelalea 1apsdy sítko: stě ída oV a) sa oko dí/e úíoi 170 he ale MM 
Nová, planeta, Heda SVS. 3 €- 1či/ (čaWo)=0e ef o obě . 
Chemické. 
KAM TyZE u 2 ej le je je em Ve 0 ovl c ja MO oo 0 PN NÍ a 
Meteorologické. - 
Užívání telegrafu při pozorováních meteorologických . «- « « « « + + - + 
Průmyslní, 


O. dobývání líhu. z hadrů. - « -= « s « + ooivadlomsl k ik dlerdš 
O-alektžickém rytí- „ - « „+ Fidýt ta/. Di) o naknín“ 55 kdzmnšnísS pe 


286 
287 


366 


291 


92 
294 


O lovení ryb elektrickým světlem < « < <. « « « 

O trvanlivém zachování syrovéhosmasa +... « « 

Elyn a dříví v Pelrohradě,, < diam = os 2. = 

Přezimování včel pod zemí 

Zlepšování, vína, „s „mělo 4 siržugah „a v'odkus 
Početní. 

Desítinná soustava početní . „74.5.00 


Názvoslovní, 
Okázka z hornického a hutnického názvosloví 
Literární, 
Hvězdářství Fr. TAB V OULU ÁLVAO V 
Alfonsa de Candolla spis o zeměpisném rozšíření rostlin 
Rozličné. 
O kouření opije na východě P přes m pink: < vd 
Čí zásluha, toho otlměna „-ajob6 čas Ji- „-Aarošhar Javu -44 


Vědecké výpravy v Rusích <. « « « « « 
Krádež drobnohledem odkrytá ©. < < « - «.+04% « 
Přípis a odpověd redakce „2 4744 © 40h 


Zprávy Musejní. 


Zprávy o schůzkách odboru přírodnického - « « « « « « « 


Sřite zdí 


Seznam 
předplatitelů na rok 1857, až do konce října se přihlásivších- 


„ pan Ackerman Josef, kanovník. kapituly Litoměřické, 


— Adámek Karel, studující v Chrudimi. 
Akademie hospod. v Starých Hradech. 
—  Allemannů Krist. z, dr. lékařství v Příbrami, 
— A mmmerling Karel, dr. lék. a ředitel české hlavní školy v Praze. 
—. Andrle Jan, listovní v Litomyšli. 
Arbeiter Dobromil, Pražský měšťan. 
Augustini Petr, obchodník v Liptovském Svatém Mikuláši, 
Babánek Václav, gymn. professor v Písku. 
—  Bačina Jiří, stavitel v Kostelci nad Orlicí. 
—  Bačkora Jos., učitel na české hlavní škole v Praze, 
— Balcar Josef, adjunkt na reální škole v Mostě. 
— Barta Bedř., horní adjunkt v Kutné Hoře. 
— Bauše Ladislav, studující v Králové Hradci, 
—  Bečák Fr, kaplan ve Velkých Senicích na Moravě. 


Bečák Florián, farář v Mirotíně na Moravě. 
Beneš Václav, rolník ve Velkých Lomech. 
Beránek Jan, mistr krejčovský v Roudnici. 
Berger Antonín, učitel v Poličce. 
Bernard Filip, měšťan v Prostějově. 
Beseda měšťanská v Praze. 

— Bezděka Fr. Rud, katecheta v Písku. 

— Bien Jak., kaplan ve Smečně. 

— Bílka J., ředitel vychovacího ústavu ve Vídni, 

— Bittner J., učitel v Domažlicích. 

— Blažek František, učitel na varhanické škole v Praze. 
— Blažek J,, kooperator ve Vejanovicích. 

— Blažek Karel, farář v Střížově, 

— Bóhm Eduard, lékárník v Kostelci nad Orlicí. 

— Bouček Ant., farář v Chyšce. 

— Bouček Sales, kněz řádu prem. a professor v Rakovníce, 
— Braithut Jiří, měšťan v Praze. 

—  Braniš Josef, měšťan v Příbrami. 

— Brož Václ., kaplan v Třebechovicích. 

—  Brzorad Vilém, advokát v Rakovníce. 

— Bubák Hynek, lesník v Proseči u Nasevrk. 

— Bubeník Emanuel, studující v Praze. 

— Bubeník Josef, mlynář v Pardubicích. 

— Buchal Jan, bohoslovec. 

—  Buliček Ant., lokalista v Lochotíně. 

—  Bulíček Theobald, duchovní správce v Třebošicích, 
—  Cabán Ondřej, farář v Komjaticích na Slovensku. 

—. Garda Jan, absolvovaný právník v Praze. 

—  Čink Antonín, měšťan a obchodník v Příbrami, 

— (Císař Ant., obchodník v Ledčicích. 

—  (Galoun Frant., c. k. soudní adjunkt v Chrudimi. 

—  Capek Josef, pernikář a cukrář v Semilech, 

— Čech J., právník v Domažlicích, 

— (Čejka Josef, doktor a profes. lékařství v Praze. 

— (Gelakovský Ladislav, čekatel učitelství v Praze. 

—. Čeněk Jan, lokalista. 

— (Čepelka Ant, V., kupec v Chrudimi. 

— (Čermák Filip, farář v Liběchově, 

—. Čermák J os, kaplan v Berouně. 

— Černohouz Frant, děkan ve Všejanech, 


| 


. pan Černohouz Václav, farář v Libáni. 


erný Fr., učitel ve Vodňanech, 
Černý Jan, měšťan v Nymburce. 
Cerný Václav, kaplan v Náchodě, 
Cerveny Fr, fabrikant hudebních nástrojů v Králové Hradci. 
Čípka Jan, měšťan a statkář v Březně v Uhřích. 
Čížek Jiří, evang. duchovní v Praze. 
Čížek Jos. Kaj., kooperator v Světlé v Čáslavsku. 
tenářský spolek moravský v Prostějově. 
Čurba Jan, šichtmistr ve Votvovicích. 
Daneš Fr., vikář a farář na Peruci. 
Decastello Karel, školní učitel v Praze. 
Dědek Frant., kaplan v Kounicích, 
Dlabač Jan, dr. lékařství v Nymburce, 
Dobiáš Ferd., úředník v Prachaticích. 
Dolanský Josef v Turnově. 
Doubek Josef, statkář v Poličce. 
Doucha Frant., kněz církevní v Praze. 
Duben Jan, katecheta ve Vodňanech, 
Duda Ant, učitel ve Vodňanech. 
Dundálek J., kněz církevní v Dáčicích na Moravě. 
Durdík Josef, studující v Praze. 
Dvořáček Jan, dr. práv a advokát ve Vídni, 
Dvořák J., dr. práv a advokát ve Vídni. 
Dvorský J. N., pán na dvoře Globickém za Smichovem. 
Dvorský Prokop, professor náboženství v Praze. 
E gert Frant., katecheta v Litoměřicích, 
Ehrenberger Fr, farní administrator v Mýtě. 
Ehrlich Bedřich, knihkupec v Praze. 
Eiselt Bohumil, dr. lékařství v Praze, 
Eiselt Jindřich, měšťan Pražský. 
Eker J., městský pokladník v Příbrami. 
E! Josef, kaplan v Libochovicích. 
Evanžin Fr. Xaw, úředník při c. k. střední účtárně ve Vídni. 
Faktor Jan, c. k. úředník v Praze. 
Feigel Frant., učitel v Lounech, 
Feller Fr, pekařský mistr v Kouřimi. 
Fikar Ant, farář v Nadějkově. 
Fikejs Tom, c. k. assistent inžinýr ve Vídni. 
Fischer Dominik, učitel v Slemeně. 
Fischer Josef, doktor lékařství v Těšíně. 
Francl Bedř., mlynář v Praze. 
Fric Josef, mistr pekařský v Bystrém. 
Frič Joseí, dr. práv a advokát v Praze. 
Fritz Leopold, dr. lékařství v Jihlavě. 
Gabriel Ambrož, dr. práv v Sušicích. 
Geissler Josef, lékárník v Nové Pace. 
Graf Bedřich, studující v Praze. 
Greger Eduard, dr. lékařství v Praze. 
Greger František, studující reálky v Praze, 
Gymnasium v Hradci Králové, 
Gy mnasium Jičínské, 
G ymnasi u m v Klatovech. 
Gymnasium Novoměstské v Praze. 
Gymnasium Staroměstské v Praze. 
H aering Jan, tajemník při magistratu ve Vodňanech. 
Hail Karel, měšťan v Příbrami. 
Hais Josef, kněz církevní ve Vídni. 
Hájek Adolf, c. k. notář v Nasevrkách, 


XII 


pan Hajný Václav, hutní úředník v Nových Hutich. 
— Hankovec Martin Svatoslav, studující v Písku. 
—  HanlJ., dr. lékařství v „Moravské Třebíči. 

sleč, Hanslová Marie, v Černém Kostelci. 

pan Hanuš Jos., krajský inžinýr v Písku. 

— Harrach Alfred, hrabě, ©. k. nadporučík. 


Harrach Frant. Arnošt, hrabě. 

Harrach Jan, hrabě, c, k. ritmistr. 

Hauff Tad., studující techniky v Praze. 

Hausmann Jos., farář v Tišenicích. 

Hausmann Karel, farář v Kolči. 

Havlíček Frant, duchovní správce v Ječovicích. 

Hejtmánek Václav, učitel v Nedvěží. 

Helfert Jos. Alex,, svob, pán; c. k. státní podsekretář ve Vídni. 
Hellich Josef, malíř v Praze, 

Hellmann Jan Liboslav, studující v Písku. 

Herčík Jan, studujíci v Praze. 

Hermann Jan, adjunkt při polesním úřadě v Protivíně. 
Hildprandt Robert, baron. 

Hlavní a podreální škola v Táboře. 

Hlinka Vojtěch, vychovatel na Hrádku Desfoursové, 
Hněvkovský Vojtěch, duchovní v Lanech, 

Hnilička Romuald, kněz řádu prem. adr. filos. v Rakovníce, 
Hnojek Ant. Vojtěch, dvorský kaplan a děkan v Libochovicích, 
Hofrichter Alois, úředník v Břetislavi, 

Hofrichter Alex., technický úředník v Nových Zámcích. 
Holada Seraf, kněz řádu sv. Františka v Slaném. 

Hěólzlovo knihkupectví v Olomouci. 

Honl Antonin, šichtmistr v Zbejšově na Moravě. 

Hora Antonín, vychovatel u knížete Ottingen-Wallersteina;w Praze. 
Horák Václav, kaplan v Turnově, 

Horáček Vincene, katecheta na hlavní škole v Příbrami, 
Horský Fr., děkan v Lauterbachu. 

Hořínek Jan, lékárník v Černém Kostelci. 

Hraběta Jan, gymn. ředitel v Drážďanech, 

Hron z Leuchtenberka Ant., c, k. setník na odpočinutí v Písku, 
Hubáček Innocence, guardian v Uherském Hradišti, 

Hušek Josef, duchovní správce v Starém Bydžově. 

Hušek J. Host.; hosp, správce v Štěpanově, 

Hůttel Josef, nadlesní v Adlersbachu. 

Cholava Štěpán, prof. na akad. Teresiánské ve Vídni, 

Chotek Jindřich, hrabě. A 

Chrástek Michal, profes. círk. pr. v Báňské Bystřici. 

Jandečka Václav, gymn. prof. v Hradci Králové, 

Jandera Jan, měšťan v Oustí nad Orlicí, 

Janota, kněz církevní v Praze. 

Jaroš Tom, officiál při hosp. úř, v Malém Saláši v. Uhřích, 
Jedlička Ant., úředník při železnici. 13 
Jedlička Aug., farář v Záboří: ; 
Jehlička Pavel, gymn. prof. v Chebu. 

Jelínek J. AL, kaplan u,sv. Jakuba v Jíhlavě. 

Jelínek Karel, studující z Kostelce nad Orlicí; 

Jerie Fr., lučebník v Merklově u Vrchlabí. 

Jirsák Václav, assistent při polytechnickém ústavu v Praze. 
Jezbera Frant, kněz. církevní v Hradci Králové. 

Ježek Václav, kooperator v Stokách, 10 pes 
Jireček Josef, koncipista u e. k. ministerstva vyučování ve Vídni. ; 
Jiroušek Frant., vychovatel u barona Eichhofa v Roketnici na Moravě, 
Kačerovský A., kaplan v Týně nad Vltavou, 


P TOT TA ON MD OOP 0 Sl 


WZ RER ONE R oben a 


Kadavý Jan, učitel v Liptovském Svatém Mikuláši. 
Kahler Augustin, vlastník dvoru Jenčova v Cáslavsku. 
Kaiser Ferdinand, studující z Velkého Zdikova. 
Kaiser Josel, úředník v Rakovníce, 

Kalaš Martin, dr. lékařství v Hořejších Beřkovicích. 
Kalina Jan, c k. kancelista v Hlinsku. 

Karel Jan Vladislav, kontribuční praktikant v Libochovicích. 
Karlas Karel, kaplan u sv. Petra v Praze. 
Kartáková Kateřina v Českých Budějovicích, 

Kaštyl Karel, kooperator ve Veselé. 

Kavan Fr., vychovatel v Praze. 

Kehraus František, měšťan v Jaroměři. 

Kettner Fr., farář ve Sťfáhlavi. 

Kirschbaum Bedřich, radda u vrch, zem. soudu v Praze, 
Klas Jan, diurnista při c. k. okresním úřadě v Chabařově. 
Klemens Jan, malíř v Hradci Králové. 

Klemens Josef Božetěch, akademik v Praze. 
Klement Antonín, dr. lékařství v Domažlicích, 
Klímek Josef, lučebník ve Velké Postrelmově na Moravě, 
Klimeš Filip, bibliotekář v klášteře Teplském. 
Knihovna gymn. v Broumově., 

Knihovna gymn. v Německém Brodě. 

Knihovna česká semináře Budějovického. 

Knihovna arcib, semináře v Holomouci. 

Knihovna města Chrudimi. 

Knihovna gymm, v Písku. 

Knihovna česká arcib. semináře v Praze. 


Knihovna Jeho Emin. Bedř. kníž. Schwarzenberka, kard. arcib. Praž. 


Knihovna školní v Turnově. 

Knihovna města Vodňan. 

Knihovna Žďárská na Moravě. 

Knoblauch Dominik, adjunkt při kreslení v Kutné Hoře. 
Koblása Justin Jan, kněz řádu prem.. v Praze. 
Kóck Josef, učitel řečí v Praze. 

Kodym Filip, dr. lékařství v Praze. 

Kohlrus Josel, kaplan ve Vlašimi, 

Kolář Josel, studující v Příbrami. 

Kolovrat Krakovský Jan Karel, hrabě. 
Konopásek Jan, učitel na reální škole v Mostě. 
Konrad Kamil, právník v Praze, 

Kopecký Jos. Vendelin, gymn. prof. v Písku. 
Kořínek Jan, kaplan ve Vosenicích. 

Korý Jan, polní kaplan u c. k. 11. pěšího pluku v Mohuči. 
Kosinka Eduard, dr. lékařství v Nové Pace. 
Kostěnec Frant., učitel v Praze. © 

Kotalík Frant., špitální kaplan v Cížově u Písku. 
Kotrč Antonín, obchodník v Bílsku. 

Kouba Josef, gýmm, prof. v Praze, 

Kovářík Jan, praktikant hospodářské školy v Rabíně, 
Král Ludvík, kupec v Klatovech. 

Kramář Fr, lékárník v Přerově. 

Kramel Ferdinand, důchodní v Dobříši. 


Kramerius Vojtěch, děkan a tajemník vikariátní v Mnichovicích. 


Kratochvíl Václav, kaplan v Ouněticích. 

Krbec Jan, rektor u sy. Jiří v Praze. 

Krbek Frant., c. k. geometer v Udvarhelu v Ubřích. 
Kremlička J., statkář v Lipkovicích. 

Kreutzer Frant., sládek v Pořičí u Budějovic. 
Křižan Karel, evang. duchovní v Zarječi v Uhřích, 


XIII 


2 ex. 


Krno Ondřej, evang. pom. kněz v Březně na Slovensku. 

Kroužílka Bedřich, aktuar v Kostelci nad Orlicí, 

Kruliš Jan, inžinýr assistent u francouzské železniční spol. ve Vídni. 
Kruss Ondřej, evang, pomocní kněz v Brezně, 

Kulich Václav, žák vyšší reální školy v Praze. 

Kuřina J., studující v Praze. 

Labler Josef, official při bern. ouřadě v Teplici. 

Labler Josef, úředník v Praze, í 
Ladmannová Bohu m, dcera c. k. hlavn. kontr. berního v Čáslavi. 
Langer František, kaplan v Poděbradech, 

Langer Ant., hospodářský ředitel v Heralci. 

Lány Josef Alex., chovanec c. k. med, chir, akad. Josefinské ve Vídni, 
Laufberger Vilém, dr, lékařství v Turnově. 

Lauschmann Albín, studující v Praze, 

Lederer Kornelius, studující v Praze, 

Lešetický Vojtěch, kand. gymn. prof. v Praze. 

Lička Kašpar, děkan na Kladně. 

Lidický Jan B., kněz řádu prem. v Jihlavě. 

Liebscher Josef, stavovský úředník v Praze. 

Linhart Josef, dr. lékařství a okresní lékař v Praze, 

Lodl J., učitel na podreálce v Rokycanech. 

Lorenz Jan, obchodník v Pardubicích. 

Lůssner Morie, e, k, krajský komissař v Chrudimi, 

Macháčka Josef, farář ve Velkých Mašovicích na Moravě. 

Machay Fr., učitel východních jazyků v Nitře, 

Machek Em, ce. k. úředník v Žatči. 

Majer Ant., dr. fil. a c. k. professor v Praze, 

Malík J,, kupec ve Vídni. 

Malý Bohuslav, syn © k. adjunkta v Říčanech. 

Malý Josef, kaplan v Černém Kostelci. 

Malý Josef, poslucháč na hospod. úst. v Starých Hradech. 

Malýpetr Josef, rolník v Klobukách. 

Malýpetr Karel, právník v Praze. 

Marek Ant., děkan v Libuni. 

Mareš Václav, syn šichtmistrův v Nové Huti. | 
Marchal J., duchovní správce v Římově. 

Martinek Jakub, učitel na dívčí skole v Domažlicích, 

Maruška Jos., farář v Libštatě. 

Mastný Vincence, obchodník v Lomnici. 

Mašek J., učitel v Kostelci nad Orlicí. 

Mašek Václav, kasír v Praze. 

Matějka Bedřich, dr. lékařství v Praze. 

Materna Vincenc, dr. práv ze Slavkova na Moravě. 

M ayer Daniel, obchodník v Libochovicích. 

Mazač Josef, školní ředitel v Kutné Hoře, 
Meder Augustin, farář v Okrouhlici. : 
Meder Hynek, komiss. u c. k. fin, stráže v Tachově. 

Melichar Ant., držitel lékárny v Boskovicích na Moravě. 
M elichar J. J., úředník v Praze. ! 
Merhaut Petr, farář u sv. Havla v Praze. 

Mifka Vincenc, dr, lékařství v Unhošti. 

Michalovič Jan Karel, učitel v Jelšavské Teplici v Uhřích, 
Mikulejský Antonín, gruntovník v Raňanech. 

Minařík Rud., prof. v Praze. 

Mlejnek Vincenc, kaplan v Čermné. 

Mlynář Josef, prof. na reálce v Mladé Boleslavi. 

Mokříž P., v Mikulovicích, 

Motl Jos., kaplan na Kladně. 

Moyses Štěpán, biskup Báňsko-Bystřický. 


—7, P noo so en 


XV 


P. T. pan Mudra Fr, farář v Slavětíně. 
— —  Můller J., vychovatel u hraběte Schonborna ve Vídni. 
— — Musil Antonín, c. k. úředník v Praze. 
—. —  Mužák Petr, učitel na české reální škole v Praze. 
— — Mužík Karel, podučitel v Kuklenách, 
— — Nahmer Vojtěch, kaplan v Budyni, 2 ex. 
— — Nedopil Jakub, hospodářský správce ve Veveří na Moravě. 
— — Nechanský Ferdinand, poštovský úředník v Nymburce. 
— — Nejmenovaných osm. 
— — Němec Antonín, měšťan v Telči na Moravě. 
— — Nenuer Karel, doktor lékařství v Castelnuovo. 
— — Neumann Pantaleon, farář a biskupský notář ve Veltrusích. 
— — Neznámý z Holomouce. 
— —  Nittinger Karel, lesní adjunkt na Křivoklátě, 
— — Novák Antonín, kaplan v Libáni. 
— Novák Ferdinand, studující v Praze. 
— — Novák Josef, c. k. úředník v Praze. 
— — Novák Karel, bývalý diurnista při c. k, okresním soudu v Prachaticích, 
— — Novák Tomáš, inžinýr při železné dráze ve Vídni. 
— — Novotný Karel, hrnčířský mistr v Prostějově, 
Od sek slov. círk. lit, spolku na ústř. semeništi v Pešti. 
—. Ondrák Prokop, děkan v Příbrami. 
— Op pelt Josef, ředitel železných hutí v Obeenici- 
—  Orlt Josef, učitel ve Vodňanech, 
—  Orszay Josef, statkář v Lozanech v Uhřích, 
— Otto Maximilian, krajský fysik v Uherském Hradišti. 
— Palacký František, dr. práv a stavovský historiograf v Praze. 
—  Palánek Jan, děkan Sobotecký. 
— Paleček Antonín, učitel v Praze. 
— Parma Augustin, kněz řádu prem. v Nové Říši na Moravě. 
— Patera Adolf, studující v Praze. 
— Pavlíček P., kaplan ve Struči na Moravě. 
— Pavlovic František Václav, farář v Eisenstrassu. 
— Pek Frant, studující ze Mšena. 
— Perner Václav, mlynář v Labské Týnici. 
— Petera Josef, statkář v Třebihosti. 
Petertill Vojtěch, oučetní v Stokeravě. 
Petru Em, respicient u finanční stráže v Zbraslavi. 
— Petřík Emerich, inspektor hospodářský v Pátku, 
— Petrovec Josef, okresní soudce v Karlíně. 
Pfeiffer Rudolf, farář v Kotouni. 
— Picek Václav Jaromír, přednosta okresního úřadu v Zbirově. 
— Pichl Josef Bojislav, dokt. lékařství v Kladně, 
— Pinka Ladislav, studující v Brandýse. 
— Piskáček Ludvík, c. k. inžinyr assistent ve Velkém Varadě, 
— Pitra Josef, farář v Sedlci u Kutné Hory. 
—  Pixa Josef, farář ve Vrbně. 
— Podlaha Tomáš, kaplan. 
—  Podlipský Jos, dr, lékařství v Praze. 
— Poimon František, kaplan u sv. Tomáše v Brně, 


Polívka J., c. k. úřadník v Záhřebě. 

Popelka Adolf, e. k, krajinský rada v Košicích v Uhřích. 
Pospíšil Jan Hostivít, majitel knihtiskárny v Hradci Králové. 
Potěhník M, kooperator v Malenovicích na Moravě, 

Potůček Fr., učitel v Kolíně. 

Pražák M, dr. práva advokát v Brně. 

Pražák Václav, rolník v Kovanci, 

Procházka Jan, zahradník v Minkovicích. 

Procházka Jiří, apoštolský protonotář a děkan na Skalsku, 


PET PP P M T PAR P ET PA UI 


sleč, 


pan 


Procházka Matěj, katecheta na vyšším gymn. v Brně. 
Procházka Vince, vikář a farář v Kosmanosích. 
Prucha Karel, syn učitelův v Kotouni. 

Pruvot Václav, adjunkt při stavitelství ve Svijanech. 
Pták Josef, farář v Panenské Týnici. 

Ramvolf Jindřich, studující techniky'v Praze, 
Randa Fr, učitel na reální škole v Rokycanech. 
Reichert Josef, studující v Hradci Králové. 
Richtářik A, učitel v Plzni. 

Richter, proť. hebr. jazyka na universitě Mnichovské, 
Richter Jan, ec, kr. úředník v Kouřimě. 

Rojek Jan, děkan v Novém Městě nad Metují, 
Roštlapil Jos., kněz církevní v Dobrušce. 
Rothberger Jan, lokalista ve Lhotě, 

Růžička Matěj, gymnasiální ředitel v Báňské Bystřici, 2 ex. 
Ryba Vincence, mlynář v Kabrně. 

Rybička Ant., c. kr. sekretář u nejvyššího soudu ve Vídni, 
Řeřicha Jan, joBěhodi ve Vodňanech. 

Říha Václav, e. kr přísežný na Horách Březových. 

Ríha Václav, praktikant při vrchním úřadě v Jistebnici. 
Řihošek Eugen, oud řádu kapuce. v Oseku v Slavonii. 
Salášek Václav, právník v Chrudimi. 

Sankott Jos. Jan, kaplan v Kunštatě na Moravě. 


č. Sedláčková Bohdanka v Eibuni. 


Sedlák Martin, učitel na reálce v Kadani. 

Seidl Josef, katecheta a ředitel hlavní školy v Chrudimi. 
Seisera Karel, knížete Kinského úředník v Martinovsi. 
Siblík Jos., studující v Praze. 

Skřivan Ant. Otakar, prof. v Praze. 

Skřivan F r, dr. lékařství v Meziříci. 

Slabihoudek Fr. Podivín, lékař v Holomouci. 
Slanařová Milada v Praze. a 
Slanina Frant., lesní adjunkt v Murově v Štýrsku. 
Slavík Josef, kupecký v Novém Městě nad Metují. 
Sloboda Daniel, pastor v Rusavě na Moravě. 
Smetana J., professor v Plzni. 

Smrž Jan, podučitel v Ouněticích, 

Soukup Jan, kaplan v Sloupě na Moravě. 

Soukup Josef, učitel na hlavní škole v Písku. 
Správka Petr, ředitel přádelny v Lochovicích. 

Štáně Alois, studující ze Sedlecka. 

Staněk Jan, lučebník v Pořičí na Sázavě. 

Staněk Václav, dr. lékařství v Praze. 

Stangler Frant., katecheta v Praze. 

Starý Karel, studující v Praze. 

Stasser Matěj, lékař v Dolních Břežanech. 

S tech Ladislav, c. kr. horní úředník v Příbrami. 
Stempel Matěj, sklenář v Kutné Hoře. 

Strakovic Fr., kaplan v Púchově v Uhřích. 

Strnad Jos., bisk, vikář a děkan v Semilech. 
Strouhal Ignac, kooperator v Sukdolech na Moravě. 
Stuchl Petr, učitel v Týně nad Vltavou. 

Stuchlý Ed., duchovní správce v Mašůvkách na Moravě. 
Suchánek Rměťodi, medik v Praze. 

Sušil Frant, c, k. professor v Brně. 

S voboda Jos., studující v Praze. 

Svoboda Václav, farář v Javornici. 

Ša fařík Vojtě čký učitel ma české reální škole v Praze, 
Šanda Františ ek > assistent při české reální škole v Praze. 


XVU 


F 
B 


„ pan Schauer Jos., hospodský v Bečvárech. 
Sčasný Josef, farář v Mořenku na Slovensku. 
Šo bek Fr., stavitelský mistr ve Vídni. 
Šembera Alois, c. kr. profes. řeči a literatury české ve Vídni, 
Šíbl A., knihař a papírník v Plzni. 

Schi it r Jos., důchodní v Obříství. 
Sacha Jos dr. lékařství v Nových Dvořích. 
Schiller Jos., evang. duchovní v Libštatě u Lomnice. 
Šír Fr., gymn. professor v Jičíně. 
Šírek Arnošt, kněz řádu prem. v Nové Říši ma Moravě. 
Sírer Josef, úřed. při dvorní voj. účtárně ve Vídni. 
Škarda Jakab právník v Praze. 
Š koda Josef, ve Veliké Mezeříči. 
$ korpík Fv., farář v Bohdalicích na Moravě, 
Š lechta Ant., dr. lékařství ve Vartemberku. 
Š meje Václav, kaplan v Žlunicích u Nového Bydžova, 
Šmejkal Václav, učitel v Jaroměři. 
Schmelzer Filip, učitel ve Zvoli. 
S mídek Karel, gymm, prof. v Znojmě. 
S chmidt Eduard, e. kr. soudní adjunkt v Tannvaldě, 
Schmutzer Hynek, studující v Praze. 
Snep Josef, kooperator ve Voseku. 
ofr Frant., kaplan v Dačicích. 
ole Jan, zámecký kaplan v Sychrově. 

olc Jan, farář ve Viskři. 
Šole Jindřich, studující ze Sobotky, 
Šole Václav, měšťan v Sobotce. 
Solín Jan, evang. pastor ve Vysoké u Mělníka. 
Soltiš Michal, evang, farář,ve Važci u Lipt. sv: Mikuláše, 
Spatný Prant., ©. k. okresní tajemník v Karlně. 
S pička Ferd., kaplan v Lomnici. 
Spot Jan, dr. lékařství v Praze. 
Š pot Karel, dr. lékařství v Praze. 
Šteffany M at., dr. a učit, filos. na bohoml, sem. v Nitře. 
Štěpán Josel, boótní uředník na Bustěhradé, 
Stěpánek František, dr. lékařství v Kúčis 
Stěpánek Petr, vychovatel v Novém Jachimově. 
Stětka Josef, dr. lékařství v Kutné Floře. 
Stole J., farář na Viskři. 
Š tole Jindřich, studující ze Sobotky. 
Štorch Alois, lékárník v Rokycanech. 
Št orch Gotthard, studující v Praze. 
Suchter Martin, dr., a učitel filos. a math, v Nitře. 
S chulz Ferd., studující v Praze. 
Schulz Theodor, žák v Pelhřimově, 
Švanda Štěpán, studující v Jičíně. 
Schwarz Fr., dr. lékařství a plukovní lékař v Šoproni. 
Švestka Jos, učitel v Karlíně. 
Táborský Jan, kaplan v Selibicích. 
Tauer Fr., právník v Praze. 
Tamaškovič Martin, měšťan v Trnavě. 
Tegazzini Jan, dr. práv a c. kr. zemský radda ve Vídni. 
Tieftrunk Václav, e. kr. státní auditor v Záhřebě, 
Till Fr., kaplan v Plzni. 
Tisó Mikuláš, dr. a učitel círk. dějep. v Nitře. 
Trnka Jan, náměstnický radda v Novém sadě v Banátu. 
T vrdoň Jan, dr. lékařství v Skalici na Slovensku, 
Ullrich Jo self, c. kr. úředník v Zemuni. 
Ulrich František, ředitel hlavní školy a nižší reálky v Prostějově, 


jede 


» 


P M O P lo O LA LA VUL A PA LT TULL UT 
l ASO op Pá San 


Vacek A,, děkan v Plzni. 

Vařečka Vilém, gymn. prof, v Báňské Bystřici. 
Vávra Vojtěch, studující v Praze. 

Veit Jan, kaplan v Pecce, 

Veselý Josef, c, kr. náměstnický tajemník v Zadru. 
Věsina Fr., farář v Krušovicích, 

Villani Karel, baron, pán na Kundraticích a Střížkově. 
Vinařický Karel, děkan v Tejně nad Vltavou. 
Víták Václav, kaplan v Doubravici. 

Vlasák Jos., kaplan v Rožmitále. 

Voodílek Václav, farář na Vrbně. 

Vogel Jan, farář v Obecnici, 

Vorait Hynek, adjunkt důchodenský v Dobříši. 
Voříšek Roman, kooperator v Zinkově. 

V ostřebal J., žák vyšší reálky v Praze, 2 ex. 
Vrána Simon, děkan v Mirovicích, 

Všetečka Karel, studující na hospodářské škole v Starých Hradech. 
Vyhnal Fr, c. kr. inžinýr v Trenčíně, 

Vykydal Josef, kooperator v Kuňovicích, 
Vysoký Arnošt, c. kr, horní úředník v Jachimově. 
Weiger Jan, ©. k. úředník v Baji v Uhřích. 
Weinfurt Martin, učitel v Ořechu. 

Wiesner Ant., farář v Konojedech. 

Wildmann Jos, učitel na hlavní škole v Táboře, 
Wurm Vojtěch, magistrátní rada v Hradci Králové. 
Zahela Alois, ce. kr. bern. kontrolor v Libochovicích. 
Zapletal Fr., c. kr. soudní adjunkt v Brně. 

Zbořil Josef, rolnik v Překlasech na Moravě. 
Zechenter Gustav, dr. lék. a c. kr, horní a lesní lékař v Březně, 2 ex. 
Zikaš Václav, hosp. ředitel ve Svijanech. 

Zikmunt Václav, gymn. prof. v Písku, 

Zítek Josef, žák reální školy v Praze, 
Zittervald Josef, lékárník v Pacově. 

Zoubek František, studující v Praze. 

Zvonař Jos., učitel na varhanické škole v Praze. 
Žakovský Fr., c. kr. notář v Holomouci. 

Želina Leopold, úředník v Nasevrkách, 

Žilka Vojtěch, ve Větrném Jenikově. 


= TV K 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Svazek I. Ročník čtvrtý. 1856. 


O pravěkých pevninách a mořích. 
Od Jana Krejčího. 


Ptáme-li se po významu skaménělých tvorů, kteréž na rozličných místech země, 
ba i na vysokých horách nalézáme, seznáme s, podivením, že pocházejí od mořských 
zvířat, a že tedy vrstvy, v nichž se nacházejí, z moře usazeny byly. Větší díl země 
jest pokryl takovými vrstvami, a z toho následuje bezprostředně, že v pravěku moře 
mnohem rozsáhlejší býli musilo, nežli nyní, 

Ve všech skoro břidličných, pískových a vápemných vrstvách Čech, které nyní 
místem až přes 2000“ nad hladinu mořskou povýšeny jsou, nacházíme stopy mořských 
usazenin, v Karpatech sahají do výšky 5000—6000“ střevíců, v Alpách ještě výše, ba 
temeno nejvyšší alpské hory v Rakouském mocnářství, Ortlesu, 12,500“ vysoké, skládá 
se Z vrstev z moře usazených. 

Porovnáme-li skameněliny mezi sebou a s vrstvami, v nichž uloženy jsou, shle- 
dáme, že moře od prvopočátku až do novější doby svou výšku a rozsáhlost mnohokráte 
změnilo. Neb v každém pásmu vrstevním panují jiné skameněliny; jiné jsou v nejhlub- 
šich, jiné zase v středních a svrchních vrstvách, někleré z těch vrstev jdou až na te- 
mena hor, jiné zůstávají u paly jejich a meze jejich jsou tak určilě naznačeny, že i slav 
bývalého moře podle toho určitě ustanoviti se dá. 

Soujem vrstev, vyznačených stejnými skamenělinami a stejným uložením, slove 
útvar (Formation). Každý útvar jest usazen pod jinými výminkami; jinou rozsáhlost, 
jinou teplotu a snad i jiné lučebné vlastnosti mělo moře, když se nejhlubší vrstvy usa- 
- zovaly, neboť zvířata v nich nemají k dnešním pražádné podobnosti ; a jinou rozsáhlost, 
jinou povahu mělo, když se vrstvy hořejší tvořily, jejichž skameněliny již mnohoná- 
sobně na dnešní tvorslvo upomínají, 

77 Zěvrubným skoumáním usazených vrstev ve všech dílech země poznány byly tři 
„oddíly útvarů: prvohorní, druhohorní a třetihorní. Prvohory zaujímají všude nejhlubší vrstvy 
a obsahují čtyry útvary: útvar silurský, devonský, permský a kamenouhelný. Zbytky zvířat 
v mich obsažené jsou na celé zemi stejné a odchylují se daleko „od nynějších zvířat - 
a rostlin. Druhohory zaujímají střední vrstvy a obsahují tři útvary: útvar triasový; 
jurský a křídový. Skamenělé zbytky jejich jsou též po celé zemi stejné, ale přibližují 
se již k dňešnímů tvorslvu. Třelihory obsahují nejsvrchnější vrstvy a dělí se ve dva 
vútvary, jeden starší (eocůn) a jeden mladší (neogen). Skameněliny v nich obsažené 
Živa 1856. 1 


2 


poukazují již na zvláštní Kvěleny a Zvířenu rozličných krajích země, a nesou na sobě 
ráz nynějšího tvorstva. 

Útvary tyto leží v wozličných výškách nad mářem, některá pásma jejich sahají 
až na nejvyšší temeno hor pozemských. Nastává tedy olázka; zdali země skutečně 
v pravěku až na temena hor vodou pokryta byla. 

Není pochybnosti, že vrstvy i nejvyšších hor pod. vodou vytvořený býli musily, 
poněvadž neomylné znaky toho původu ve svých skamenělinách mají. Nicméně byla by 
domněnka, jakou někteří vystavili, že totiž země v pravěku až na temena nejvyšších hor 
vodou pokryta býla, příliš příšerná. Kam medle poděla se tato ohromná spousta vody? 
Představme si jen množství vody, které by obsahovala vrstva moře © 1000“ vyšší nežli 
nynější hladina; jakého množství vody by bylo ale potřebí; aby hory 10,000“ a více vy- 
soké pod vodu ponořeny byly! Někteří skoumatelé, zběhlejší xe vymýšlení fantastických 
domněnek nežli v hvězdářství, tvrdili ovšem, že jakási kometa, přiblíživši se až k samé 
zemi, odtáhla od ní největší díl vody; důkaz toho nepodal ale nikdy. Jiní se zase 
domnívali, že původní povrch země byla směs pevné hmoty, vody a vzduchu, tedy polo- 
tekutá spousta, z níž se poznenáhla pevná země od vody a vzduchu oddělila. Kterak by 
se ale pak dalo pochopili, proč pevná hmota na některých místech do ohromných výšek 
se nakupila, na jiných zase do nesmírných propastí se uložila? Přirozenější a jednodušší 
jest domněnka, že moře v pravěku vůbec rozšířenější, ale mnohem mělčí bylo nežli dnes, 
a že pevniny povstaly vyzdvižením, dno mořské propadnulím se pevné kůry zemské, 

Než k odůvodnění léto domněnky jest potřebí hlouběji vniknouti v domysly , které 
v srovnání s nynějším přírodoskumem původ a vyvinutí země osvěllili se. snaží. 

Dle těchto domyslů, jejichž astronomickou část slavný hvězdář Laplace. geniálním 
spůsobem vyvinul, byla hmota země a celé sluneční soustavy v prostoru světovém co 
nejúlleji rozdělena, neboť vyplňovala aspoň prostoru až ke dráze nejvzdálenější planety. 

V tulo hmotu byl hned od prvopočátku vdechnut zvláštní život, neboť nic není v 
přírodě mrtvého, a mylno jest, dělili tvory v živé a neživé, Není ani jednoho tvora; 
v němž by se nejevil život ve spůsobu všelijakých sil, které jím vládnou a pohybují, jej 
zachovávají a proměňují. "Těmilo silami působí všechny tvory, vzájemně na sebe dle 
všeobecného zákonu rovnováhy a souměru, Rozeznáváme však trojí sílu v jevení se ži- 
vota přírodního : přitažlivost, sloučivost a ústrojivost. 

Přítažlivosli podléhá vše, co, v přírodě se nachází, síla la působí k zdalokaí slou- 
čivost jest činná jen v tělesech se dolýkajicích, a ústrojivost jen u některých při zvlášt- 
ních poměrech. Výsledek přílažlivosli jest svět hvězdový, výsledek sloučivosti říše ne- 
rostů, výsledek pak ústrojivosli jsou zvířata a rostliny. Síly ty jsou jako trojí kruh: 
největší jest kruh přítažlivosli, menší a s prvním soustřední jest kruh sloučivosli a nej- 
měnší a nejvnitřnější jesl kruh ústrojivosli. 

I země povstala dle toho nejdříve co shluk hmoty k sobě přitažené, pak teprva 
vyvinul se na ní život lučební, a konečně na povrchu jejím, působením tepla, svělla 
a vzduchu život rostlinný a zvířecí. Teprva, když osnova tří těchto oborů ustálena 
byla, byl stvořen co střed jejich na zemi člověk, v němž co vyšší nad předešlé síly 
vládne rozumnost. Naznačivše tím ideální pochod vývinu zemského, obmezíme se tuto 
jedině na stopování původu pevné hmoly zemské, co výsledku přítažlivosli, 

Jak jsme již podotkli, jest přítažlivosti podřízena všechna hmola (vyjmouce ne- 
těžiny, o jejichž podstatě však ničeho nevíme), a byla tedy činná v poměrech, a časích, 


3 


kde jiné síly ještě dřímaly. Jí hýbá se všechna hmota, přibližuje se k sobě a snaží se 
v jediný shluk se spojiti. Síla její roste v poměru množství přitahujících a přitahova- 
mých částek, a jako v čase, nemá i v prostoru žádných mezí; od každé části jdou do 
nejvzdálenějších míst všehomíra paprsky moci její, které však ubývá dle čtverce vzdá- 
lenosti. Tou silou poutá se hvězda k hvězdě. 

V neobmezeném světě povstaly a povstávají snad dosaváde touto přítažlivostí, již 
také všeobecnou tíží nazývají, na rozličných místech shluky hmotné v podobě kulaté; 
neboť koule jest onen tvar, v němž všechny částky nejblíže vedle sebe leží. Však aby 
hmota podobu koule obdržela, musí všechny částky její naprosto pohyblivé býti, totiž 
v skupenství plynném nebo kapalném se nalézati. Všechna nebeská tělesa, kteráž blíže 
Známe, mají podobu kulatou, a proto musila původně plynná nebo kapalná býti. 

Největší množství částek, od nichž jde přitažlivost ke každému bodu, leží v kouli 
dle čáry od středu k povrchu, pročež se všechny body v kouli ve směru, který jde 
středem, pohybovati snaží a v lom směru na podporu tlačí, nebo, kde podpora chybí, ku 
středu padají, a sice, jak říkáme, následkem síly středoběžné. Čím blíže se částky u středu 
nalézají, tím více tlačí na ně odevšad ostatní částky; proto jest jádro koule nejhustější, 
kolem něhož leží soustřední vrstvy, ku povrchu vždy řidší, 

Následkem přítažlivosti splynuly by všechny hvězdy konečně v jeden shluk, kdyby 
neznámou nám silou, snad přítažlivostí jiných mohútných světů, každé nebeské těleso 
již původně náraz nebylo obdrželo, následkem jehož v prosloru světa dále hnáti se musí. 
Na každé mebeské těleso působí tedy dvě síly, jedna, ktérá je pudí k většímu tělesu 
silou dle čtverce obapolného přiblížení rosloucí, a druhá, následkem níž by se od to- 
„ hoto tělesa neustále vzdalovalo. - Z obou těch sil povstává dle výsledního směru jejich 
křivá, do sebe se navracující dráha menšího tělesa kolem většího, která při jistých po- 
měrech obou sil má podobu ellipsy, někdy parabole neb hyperbole. 

S límlo pohybováním ve dráze jest také spojeno otáčení se koule hmotné kolem 

své osy, kteréž se lím vysvětlili dá, že původní náraz neměřil zrovna skrze střed koule, 
nýbrž že šel směrem mezi středem a tečnou čárou koule. Směr tohoto nárazu spů- 
sobil polohu“ osy, a vělikost jeho spůsobila rychlost občhu. 
17 "Otáčení kolem osy vyvozuje v nebeských tělesech zase novou sílu, totiž silu 
odběžnou. Kolotání kolem osy totiž (jako kololání kamene v praku) vyvine snahu 
částic koule, vzdalovali se od osy, snaha ta roste s rychlostí kolotání, a jest na místech 
od osy nejvzdálenějších, totiž na rovníku, největší. Na koncích osy působí tato síla 
kolmo na směr přítažlivosti, v středních šířkách stojí na ní kosmo a pod rovníkem účin- 
kuje zrovna ve směru prolivném. Ale i zde musí síla odběžná býti menší nežli síla 
středoběžná , an by jinak hmota dle všech paprsků rovníka rozlítnouti se musila. 
Poněvadž ledy na točnách přítažlivost čili síla středoběžná se neseslabuje, na rovníku 
ale velikostí síly odběžné se umenšuje, musí zde částice tekuté koule v poměru síly od- 
běžné od středu se vzdalovati, u točen ale k němu se přibližovati, čímž původní podoba 
„koule pod rovníkem více se vydme, u točen alé více se sploští a v tak nazvaný kolo- 
tací sferoid se' promění. 

7 "Takový kolotací sferoid byla dle domněnky Laplace-a zprvopočátku celá soustava 
sluneční. Hmota její byla až za dráhu nejposlednější Leveriérem odkryté planety stejně 
rozšířená, snad v podobě mlhových shluků, jaké na obloze nebeské dosavad se pozo- 
rují. "Talo mlhová býčzda kolotála již Kolem své osy od zápádu k východu, a v středu 

1 * 


4 


jejím shlukla se zponenáhla hmota slunečná, kolem níž ostatní hmota v podobě ohrom- 
ného oboru plynného se vznášela. Zponenáhlým chladnutím odděloval se obor; tento 
v několik soustředních a též kolotajících vrstev, které zase působením -síly odběžné ve 
směru od točen k rovníku v jednu plochu sehnány byly a podobu soustředních; kolem 
osy slunečné kolotajících kruhů obdržely. Konečně shrnula se hmota těchlo kruhů, zase 
k místu náhodou již hustšímu, nebo rozpukla se následkem nerovnováhy v“ několik 
kusů, kleréž všechny podobu koule obdržely. Dosavadní jejich kolotání kolem osy pro- 
měnilo se tím v pohybování ve dráze kolem slunce, a sice u všech tak povstalých koulí 
v jediné ploše (ekliptice). Poněvadž v oněch kruzích zevnilřní větší strana větší rychlost 
míli musila, nežli vnilřní menší, a poněvadž rychlost tato i koulím z kruhů povstalým 
zůstala, musily koule i kolem své osy začíti se kolotati, v čemž pro setrvačnost hmoty 
až podnes selrvaly. Všechny dráhy a všechna kololání musily směr od západu k vý- 
chodu podržeti, jak se také v skutku nalézá, a slunce zůstalo pro všechny dráhy 
středem. Sploštění na točnách následovalo z kolotání koulí. (Co se na slunci ve velké 
míře dělo, opětovalo se dalším tuhnutím na jednotlivých planetách v míře menší ; některé 
se opásaly kruhy, jako Saturn, u jiných povstaly z těchto kruhů luny. Okolo hustších, 
zponenáhla tuhnoucích jader ukládaly se dle zákonu všeobecné tíže vždy řidší vrstvy, 
až na povrchu jen voda a vzduch zůstaly. Menší mepravidelnosti v těchto pochodech 
spůsobily malé odchylky planetních dráh od původní ekliptiky a nestejnou jejich vý- 
střednost. Poněvadž konečně původní obor slunce ve vnitřních vrstvách hustší býti 
musil nežli ve vrstvách zevnitřních, musily také, aspoň povšechně vzato, vnitřní Dop 
nety hustšími se stáli nežli zevnitřní. 

Vyjmouce theorii o vlnění étheru (v optice) nesouhlasí žádná domněnka tak do- 
konale se zkušenostmi, v přírodoznalství dosavad sebranými, jako tato. Nižádná část. její 
neodpírá pozorováním astronomickým, ba ona spojuje všechno, co dosaváde ve hvěz- 
dářství jest známo, v jeden krásný celek. Jen výtečný astronom, jaký byl Laplace, 
mohl tak důmyslnou a všeobsáhlou theorii vyslaviti. Co její důležitost ještě více zvy- 
šuje, jest to, že i s dosavadními výsledky zemězpytu docela souhlasí, ačkoliv za časů 
Laplace-ových, v polovici předešlého století, známost země ješlě velmi obmezena byla. 

S ohledem na původ země vyplývá přede vším z Laplace-ovy theorie, že celá země 
původně tekutá byla. Důvody toho jsou kulatost a sploštěnost její, pak sloh ze sou- 
středních, k jádru vždy hustších vrstev, načež velká poměrná váha země v celku (5:5) 
a malá poměrná váha na povrchu (2—%25) palrně ukazuje, 

Zemězpytu zbývá nyní rozhodnutí, zdali původní tekutý slav země byl vodní 
nebo ohnivý. Z podslalných tří důvodů musíme přistoupili k domněnce, že země byla 
původně ohnivě tekutá. Hlavní důvod jest ten, že jen oheň, nebo teplo vůbec, všechny 
látky v kapalné neb plynné skupenství uvesli může. Voda sama, v níž ovšem mnohé 
látky se rozpouštějí, udržuje se jen teplem ve skupenství kapalném a plynném. Velký 
díl látek země nedá se ve vodě ani rozpustili, anebo potřebuje. k tomu tisíceronásobné 
množství vody jako sám váží. Takového množství vody ale ani teď na zemi není, aniž se dá 
mysliti, kam by se bylo podělo, kdyby jednou na zemi bylo bývalo. Druhý důvod po- 
dává nám známý úkaz, že teploty země k středu jejímu přibývá, a sice v takovém po- 
měru, že již v nevelikých hloubkách všechny látky rozpustiti by se musily. - Sopky 
a teplá vřídla ukazují zjevně na vysoké teplo, v útrobách země dosavad panující. Třetí 
důvod podává nám rozšíření rostlin a zvířat v pravěku až do takových krajin, kde by 


5 


nyní zmrznouti nebo hladem zahynouti musily. Otisky rostlin kamenouhelných upomí- 
nají jen na rostliny tropické, a přece nacházejí se nejenom v teplých krajinách, nýbrž 
i v Gronii, na Špicberkách atd. Původ tepla v prvotní země kouli vychází též z La- 
place-ovy theorie. Neb jestli povstala země shustnutím řídké látky, musilo se chemi- 
ckým slučováním jejích částek ohromné teplo vyvinouti, které po celé zemi stejně roz- 


šířeno bylo. i 
Původně byla tedy země ohromnou ohnivou krůpějí, obstoupenou plynným oborem. 


Kapalné jádro obsahovalo látky netěkavé, tedy větší díl nynější pevné země. Obor 
plynný obsahoval mimo nynější své částky, kyslík a dusík, též všechnu vodu ve spů- 
sobu par a mnohé jiné látky, kleré se tak vysokým teplem v páry proměnily, Teplem 
tehdejším mohlo se v kapalném jádru poměrně jen malé zředění á roztažení spůsobili, 
tím větší ale v plynném oboru, Obor tento podléhal tlaku své vlastní hmoty, a byl 
tedy ve svých zpodních vrstvách mnohem hustší nežli nyní, snad asi tak jako nynější 
voda. Ve vyšších oborech, kde se páry ochlazovaly, musila se nalézali mohútná vrstva 
hustých oblaků, které bezprostřednému přístupu slunečních paprsků na zem zabraňovaly. 

Zponenáhla ochlazovala se zeměkoule a její obor v studeném prostoru světla, a 
kapalná část její konečně stuhla a obdržela během nesčítaných věků nynější svou podobu. 
Poněvadž všechny částice země při ochlazení se stahuji, zvláště mění-li při tom své sku- 
- penství, musila se země také při chladnulí stahovali. Nestejným stahováním tím obdr- 
žela zeměkoule první nerovnosti, první vrásky, kleré v porovnání s poloměrem jejím 
ovšem nepatrné, s ohledem na máši míru ale znamenité býti mohly. Z té doby 
můžeme odvozovali nejstarší prahory. 

Po stuhnutí země byla teplota její ještě znamenitě vysoká, neboť nerosty prahor 
tuhnou dle nynější zkušenosti již při 20009 C. Množství látek musilo se tedy ještě 
v oboru vzdušném nacházeti, nejenom látky nynějšího vzduchu, nýbrž všechna voda 
nynějších moří, jezer a řek, všechen uhlík nynějších rostlin azvířat, bezpochyby v kyse- 
„ lině uhličnaté, a zajisté také mnohé látky, které v takovém horku těkají neb v parách 
rozpuštěné zůstanou. 

Působení prvotního vzdušného oboru na pevnou zem bylo bezpochyby velmi je- 
dnoduché, stalo se ale pokračujícím ochlazováním složitější a k nynějšímu podobnější, 
Pro vysokou teplotu země nebylo ještě rozdílu v počasích, pro stejnost teploty nebylo 
vělrů a deštů, a pohyby vzdušného oboru obmezovaly se snad jenom na příboj a odboj, 
spůsobený přítažlivostí luny a slunce. V poměru, v jakém se obor vzdušný a pevná 
země ochlazovala, srážely se páry ve spůsobu velmi horké vody, z níž se nerozpustná 
látka srazila; mnohá látka ale, v nynější vodě nerozpustna, ještě rozpuštěna zůstala, 
První sraženiny z horké, snad žhoucí vody na půdu neméně horkou mohly k takovým 
sraženinám se podobati, jaké nyní jen v ohnivých pecích vydobýváme, a spoluúčinko- 
váním vody a horka mohly ovšem 'nerosty povstati, jaké nyní nalézáme v prahorách, 
toliž hlinec (Feldspath) a křemen, z nichž první nyní jen horkem, druhý jen z roztoku 
vodního vydobyti můžeme. První moře musilo pro menší nerovnosti na povrchu země 
mnohem mělčí ale také mnohem rozsáhlejší býti, nežli moře nynější. Dá se pochopili, 
že pro ohromný tlak tehdejšího mohútného oboru vzdušného voda při mnohem vyšším 
stupni horka z par sraziti se mohla nežli nyní, snad při horku několik set stupňů nad 
nynějším bodem varu obnášejícím, a že kdy mnohé látky v ní rozpuštěny byly, které 
nyní sraženy jsou, jakož i v dnešních horkých vřídlech pozorujeme. Působení rozma-. 


6 


nitých rozpuštěných lálek ná sebe mohlo neméně dáti původ mnohým nám nyní záhadným 
sloučeninám. 

Vychází z toho samo sebou, že pramoře, které větší díl zémě  pókrývalo; chla- 
zením par pořád se zvělšovalo a pořád víče a více hmoty usazovalo, ale. předce, ještě 
tak vysokou teplotu mělo, že- ani rostlině ani zvířeti, za obýdlí sloužiti nemohlo, Z: té 
doby pocházejí snad mohútné vrstvy prahorních břidlic, které na nevrstevnaté! první 
kůře zemské spočívají a ani stopu skamenělých tvorů neobsahují, ačkoliv často k břidli- 
cím později utvořeným se podobají. 

Dobou toúto počalo také rušení pevniny vodou a vzduchem. Můžeme si před- 
stavili, že nad hladinu pramořé již jednotlivé ostrovy prahor, povstalé prvním svraštěním 
stahující se země, vynikaly. Hmota jejičh vlnobitím rozdrobena podala pak látku k prvním 
pískovcovým vrstvám. Když pak dalším ochlazením i rozdíl počasí a zémi jeviti se počal, 
a moře a ostrovy již vyvinutí rostlin a zvířat připouštěly, usadily se zponenáhla útvary, 
naznačené pohřbenýmí zbýtky ústrojenců, v nichž vůplném souhlasu s vytknutou theorií 
spatřujeme zponenáhlý postup od tvorů, po celé zemi stejně rozšířených a tédy po celé 
zémi pod stejnými výminkami žijících, ke tvorům, dle zeměpisného rozdělení rozličných 
a tedy od počasí a okolností místních závislých. 

Zároveň s tímto vyvinulím útvarů pokračovalo však tuhnutí a následkem toho 
i stahování a svrašťování země. Svrašťováním tímto vyvinovaly se pořád větší a větší 
nerovnosti na povrchu zemském, na jednom místě vystupovala skrčující se Kůra zemská 
do znaménité výšky, na jiném místě snižovala se nutně do znaměnitých hloubek, moře 
nahromadující se v nejnižších místech nabývalo vždy větší hloubky, ale zároveň i menší 
rozsáhlosti; neb v té míře, v jaké přibývalo moři hloubky, zvětšovaly se také pevniny. 

Hory na povrchu zemském jsou tedy jen jako vrásky stárnoucí její lváře. 
Že to není pouhý néodůvodněný domysl, dosvědčuje takřka nevývratně uložení vrstev 
rozličných útvarů. Není pochybnosti, že všechny útvary od prvohorních. až do posled- 
ního třetihorního z vody usazeny byly; neboť povaha jejich hornin, předé vším pák 
skamenělé zbytky mušlí, hlemejžďů, ryb atd. nepřipouštějí jiného výkladu. Vrstvy z vody 
usazené musí míti původně následkem tíže polohu aspoň skoro vodorovnou. Nic ale 
není obecnějšího, nežli spatřili takové vrstvy pod úklonem příkrým, ba částo v postavě 
kolmé. * Kdo jen jednou si všimnul vrstev břidličných a vápěňných, Které po obou stra- 
nách Vltavy mezi Prahou a Chuchlemí stráně údolí skládají a- je pod úhlem 40—509, 
ba i v kolmé postavě uložené spatřil anebo přepodivné okliky černého vápěnce u Chuchli 
pozoroval, přijde bezděky k úsudku, že vřstvy tyto v lom uložění vytvořeny býti ne- 
mohly. Podobné příklady nalézají se po celých Čechách, po celé Evropě, vé všéch 
dílech světa. Jestli tedy vrstvy nakloněné v té postavě usadili se ňemohly, musily 
nějakou příčinou nakloněny, částečně vyzdviženy a částečně probořený býti. Z. uložení 
vrstev můžeme nejenom to poznati, nýbrž i více, totiž dobu, kdy sé vyzdvižení stalo. 
K poznání tomu jest jenom potřebí, znáti jednotlivé útvárý a posloupnost jejich vyvi- 
nutí. Poznamenáme-li všechny útvary; povstalé od prvního srážení mořé až k době 
nynější, písmeny A, B, C, D atd., rozeznávajíce dlé hornin a skaménělim každý útváť 
od druhého, představují nám tyto jednotlivé útvary řada jednotlivých dob, z nichž 
ovšem při žádné ani třvání ani absolutní stáří její udati nelzey jejichž poměřné stáří alé 
dle určité posloupnosti zevrubně ustanoviti se dá. Neb (patrně jest útvať A co měj- 
zpodnější také starší nežli útvar B, len zase starší nežli útvar C atd, 


7 


Stáří hoř, vyzdvižením vfstev povstálých, dá se dle toho také ašpoň. v poměru 
k dobám: jednotlivých útvarů usťanoviti, skoumátne=li totiž, který z útvarů tím vyzdviže= 
ním polohu svou změnil a který útvať u paty hory v původním vodorovném položení 
ležeti zůstal. Kdybychom. tedy u paty hory (obr. 1.) nalezli útvar B v poloze naklo- 
něné, útvar C v poloze vodorovné, tedy se stalo. vyzdvižení po době B a před dobou C. 
Jestli útvary B a C hnéd po sobě následovaly, bylo by pomiěřné stáří horý čo néjzé- 
vrubněji ustanoveno. Kdyby u paty některé hory ale jer útvary B a H dobou od sebe 
vzdálené se pozorovaly (obr. 2); jako m. p. útvar silurský a útvár křidový u Prahy, 
a kdyby útvar B byl nakloněn a útvar H vodorovný, následovalo by z toho, že vyzdvi- 
žení se stalo sice po době B a před dobou AH, nevěděli bychom. ale, zdali také před 
dobou € D E F nebo G. V tom případu: bylo by ustanovení stáří hory méně úrčilé. 


(Obr. 1.) (Obr. 2.) 


Jakožto příčinu tohoto vyzdvižetí vřštév a tedy původu hor přijali zeměználci 
skoro vůbec vystoupeií žhotcí hmoty Z lůna Zemského, něbeěrouče ohled ná lučební 
proměny, jaké bý vrstvy proražené dosud jevili musily. Taktéž by v případu tom hory 
na povrchu země v neurčilých skupenimách roztrotišeny býti musilý, ait by podzemní 
hmota kůru zemskou tam prolomila, kde bý právě nejslabší byla. Rozdělení hor na 
povrchu zemském řídí se ale dle útčitých zákonů. Poznavše na nějakém pohoří směr 
vyzdvižených vrstev a uslanovivšé dle zásád vytknutých stáří jeho, shledáme, že tentýž 
směr a ťatéž doba i v jiných horách se nalézá, a že tedy tatáž příčina čelému pásmu 
hor původ dala. Směr takového pásma řídí se vždy dlé jednoho z největších obloúků 
koule zemské a prostířá se bezpochyby kolem celé země, tak že příčita jeho nemůže 
záléžeti ve vystoupení ohnivé tekuté látky z útrob zemských, nýbrž jen ve svrřáštění, 
kteréž v slejné době podél celého objemu země sé stálo, jak ze všeobecného tuhiiiilí 
též másledovati musí. Nechéi žde ani připomenoulř na neschody, v něž ubíhá teh, který 
z hmoty ohmivé nebetyčné hory nahromaďuje a při tom zapomíná; že tekutina spíše do 
nižin sé rožlévati, nežli do výšky vystupováti musí: 

Každým novým svráštěním zeměkůry , tedy povstáním káždé nové soustavy 
hor, změřil sé poměr pévníiňy k moři, každé výždvížení hor dalo tedy původ 
nové době, novým usazeminám, nebo úslanovilo aspoň něvé vodorovňé rozšířéní jejich. 
Duchapiný francouzský zéměználev Elie dé Beaumont, ač vysvětloval původ hor výstou- 
pením ohněrudé látky Z lůna země, skoumal předče nejdříve souvislost původu Hof 
s vytvořením jednotlivých útvarů, a přijav zásadu; že všechny hory stejíého nebo žárov- 
mého sríčřu v stéjné době povstalý, ustanovil dvácet Soustav horských, kteréž z našeho 
stanoviště co toliktéž hlavních vrásek zemského povrchů považovati můžeme. Vysvětlení 
původu těchto soustav horských a působění jejich na útvary později vytvořené dá nám 
obraz bývalých pevnin a moří, dá nám látku k velkolepému dějepisu povrchu zemského. 
Obměžíme se však zdé pro neúplnou známost jiných dílů zémě jéň ma vylíčení hot 
evropských, 


Z pramoře, které skoro celou zem „mělkou ale, horkou vrstvou; vody, obstupovalo, 
vyzdvihly. se prvním svraštěním jen některé; málo rozsáhlé ostrovy, které. nyní: podle 
prahorních břidlic, před silurským útvarem vyzdvížených, poznáváme. Elie de Beaumont 
ustanovil čtyry soustavy hor, povslalé vyzdvižením v+této době, a sice: 

4. Soustava hor Vendesských, směřující od severo- severo-západu k jiho- jihojstla 
chodu. Prahorní břidlice této sousfavy jsou vyzdviženy dlouho před usazením silurských, 
vrstev. Není vyskoumáno, zdali tato soustava i v oslatní Evropě patrně, vyvinuta jest, 
bezpochyby budou stopy její pozdějším vyzdvižením zrušeny. 

2. Souslava hor Finisterských, směřující od východo-severu 20—259, obsahuje 
vyzdvižené prahorní břidlice a svor v Bretanii, rulu ve Švédsku, kde na ní útvar -silur- 
ský v odchylném uložení spočívá, prahory v jižním Čudsku, vyzdvižené taktéž před usa- 
zením vrstev silurských, a prahory v Skotsku. Brelaň, díl Skotska, Švédska, Čudska 
a vůbec velká část nejsevernější Evropy patří k nejstarším dílům pevniny evropské. 

3. Soustava hor Longmyndských, směřující od severovýchodu 259, obsahuje vyzdvi- 
ženou břidličnou, drobu a břidlice v okolí Longmyndu v Anglii, kde silurské vrstvy v odchyl- 
ném uložení na ní spočívají. Tentýž směr pozoruje se v mnohých prahorních břidli- 
cích v Bretanii, na saské straně Krušných hor u Freiberku, v pásmu žuly a ruly v jiho- 
východních Čechách v pohoří Českomoravském, v rule mezi Gothabergem a Geflem, na 
jihovýchodním břehu Bothenského zálivu mezi Wasou, a Uleaborgem, ve svoru, jihový- 
chodního Čudska mezi městy, Abo a Wiborg, jakož i v části pohoří Estrél u Středo- 
zemního moře. Severní díl Krušných hora Českomoravské pohoří jsou tedy v našich 
krajinách nejslarší nad hladinu pramoře vyzdvižené ostrovy. 

4. Soustava hor. Morbíhanských směřuje od západo-severo-západu k východo- 
jihovýchodu a obsahuje prahorní vysočinu imezi městy Nantes a Ouimper ve Francii, 
více než 30 mil dlouhou. K též soustavě náležejí snad Šumava mezi Bavory a Čechy, 
žulové vysočiny v Krušných horách a v Ukrajině. Sumava, díl Krušných hor a Ukrajina 
jsou zajisté starší, nežli silurské vrstvy u paty těchlo hor usazené. 

Smutný, ba příšerný obraz odhalí se před zrakem naším, unese-li nás obraznost 
do oněch dávných věků, ve kterých tyto prvotiny pevné země z moře vystoupily. „Zne- 
obmezeného pramoře, které zeměkouli kolkolem objímalo, vynikla první pevnina v po- 
době malých, málo souvislých ostrovů. Obor vzdušný, naplněný hustými oblaky a mlhou, 
ležel jako těžké břemeno nad pustou samotou. Vysoká, teplola medávno stuhlé kůry 
zemské nepřipouštěla vyvinuli jiného života, nežli života lučebního, oddělování pevného 
od tekutého. Teprva když světlo, až k povrchu země, cestu si proklestilo a paprsky 
sluneční sílu ústrojivou probudily, vznášel se nad vodami, jakož i pustými skalami 
dech nového života, který se v rozmanité podoby rostlin a zvířat vlělil. Jednoduché 
a podivné jsou prvorozené tvory panenské země, jejichž skamenělé zbytky v silurském 
a devonském útvaru pohřbené nalézáme, Po celé zemi ukazují tentýž ráz a dosvěd- 
čují tím, že vlastní teplota země tenkráte ještě všechny, rozdíly počasí vyrovnávala. 

Ani jeden tvor pozemský nezanechal z, lé doby své, slopy, ve vrstvách u, břehů 
prvních ostrovů usazených ; vzduch byl bezpochyby ještě příliš naplněn kyselinou uhlič-, 
natou a tedy dusivý; V moři však, zvláště ve mělkých zátokách, hemžily se nesčíslné 
lastury, a hlemejždi, mořské hvězdy a lilijice, mezi nimiž jen sporé ryby se proplétaly. 
Skoro ani jeden rod nezachoval se až k době dnešní; ryby, co první zastupitelé obrat- 
lovců, upomínají na zárodkový stav nynějších ryb. 


9 


Ještě cizejší ráz mají rostliny, které v sporých oliscích ve vrstvách silurských 
a devonských nalézáme, kde se místy i v sloje kamenného uhlí nahromaďují. Mimo 
otisky chaluh (Fukoidů); které i v břidlicích Pražských jsou hojné, vyskytují se zvláště 
v některých břidlicích (v Portugalu, Slezsku, Anglii) mohútné kmeny s nejjednodušším 
lupením nebo nemotorné sloupovité pahýly bez listů, nebo skoro bezekmenné rostliny 
S vřetenitými větvemi u temene, samé šťávnaté rostliny bez kvělu a bez semena, jenom 
jednoduchými klíčnými zrnky (spórami) opatřené. Jsou to rody Sigillaria, Calamiles a 
Stigmaria, s nimiž se ještě také v útvaru kamenouhelném setkáme. 

Po usazení vrstev silurských a devonských povslaly novým svraštěním kůry 
zemské mové soustavy hor, starší ostrovy se zvětšily, a podél bahnitých břehů počaly 
bujněti husté lesy tajnosnubných stromů, jejichž setlením sloje kamenného uhlí se utvo- 
řily. Do doby té padají tři pásma horských soustav, jejichž poměrné stáří již určitěji 
ustanovili se dá, poněvadž útvary samy blíže ustanovili lze. Přede vším povstala 

5. Soustava hor Westmorelandských a Hundsrůcku, jejíž směr jde od východního 
severovýchodu k západnímu jihozápadu. Břidlice této soustavy zapadají pod vrstvy ka- 
menouhelné, které na nich spočívají v odchylném uložení. Jižní pohoří skotské, hory 
drobové na ostrovech Man a Anglesea, větší část silurských břidlic ve Walesu a Corn- 
wallisu, zkrátka jádro celé Velké Britanie, na němž pozdější útvary jsou usazeny, bylo 
v té době vyzdviženo. Starý červený pískovec, náležející k útvaru devonskému, usadil 
se u paty těchto hor. Zároveň s těmi horami a v tomtéž směru vyzdvihla se svraštělá 
půda ve velkém dílu severní Evropy od Bílého moře až ku břehům u rejdy Brestské, 
od Shetlandských ostrovů až k Ardenám a Vogesům. Sem náležejí. silurské břidlice 
norvežské až ke Kronstadtu, břidlice na jižní straně Čudského zálivu v baltických kra- 
jinách ruských, vrchy Grampianské a Westmorelandské, Walesské a Cornwallisské, břid- 
lice Krušných hor a Smrčin u Hofu, silurské břidlice a vápence v slředních Čechách 
mezi Českým Brodem a Šumavou, břidlice v Ardenách, anthracity u Condrosu, křemence 
a břidlice Taunusu a Hundsrůcku, břidlice na Kantalu, u St. Malo, u mysu La Hogue 
v Bretanii, staré břidlice Vogesské u Schirmecku a Framontu, břidličné vrstvy ostrovů 
Hyerských a Korsiky. Na všech těchto místech vystupovaly menší silurské ostrovy 
z moře devonského. Sířední Čechy, z břidlic složené, vystoupily nyní pomejprvé nad 
hladinu mořskou. 

Po této době nastoupila dlouhá lhůta pokoje, kdežto se větší díl Evropy rozsáh- 
lými a mohúlnými vrstvami útvaru devonského a zpodních vápenných vrstev útvaru ka- 
menouhelného pokryl, načež tím mohúlnější svraštění nastalo. Z té doby pochází de- 
vonský útvar ve Skotsku, v Anglii, v Irsku, v Bretani, v Ardenách, v porýnských kra- 
jinách, v Čertové hoře u Magdeburku, v Moravě a všechny vrstvy devonské a uhelného 
vápence v Rusích. Vyzdvižení vrstev těchto tvoří 

6. Soustavu Harcu, jejíž směr šikmo přetíná směr starších břidlic a k severozápadu 
běží. Vyzdvižení této soustavy bylo mnohem mohútnější, nežli všech předešlých soustav. 
Belchen ve Francii, Feldberg a Blauen ve Wůirtemberku, Brocken na Harcu povstaly tímto 
vyzdvižením a jsou vyšší nežli všechny starší hory, ačkoliv mnohem nižší nežli hory 
mladší. Velká část Anglie, středních Němec a Ruska byla tímto vyzdvižením v pevninu 
proměněna. Útvar kamenného uhlí, jehož nejzpodnější vápenná část již před vyzdvižením 
soustavy Harcu usazena byla, roztrhl se tím a zpodnějším vyzdvižením v tři pásma, v nej- 
zpodnější vápenné pásmo (Bergkalk), v pískovec bezuhelný a v pískovec uhelný. 


10 


Po vyzdvižení Harcu usadily se na mnohých místech Evropy na uhelném vápenci 
mohůtné vrstvy pískovců, jejichž tvoření novým vyzdvižením přerušeno bylo, kterým povstala: 

7. Soustava Forezská, pojmenovaná podle žulové vysočiny Forezské v departe- 
meatu Loiry. Směr této souslavy jde od severozápadu 45%, i dala ona původ mnohým 
ploským ostrovům, jejichž břehy kamenouhelnými lesy pokryty byly. Lesy tyto, výsledek 
vlhkého a teplého, na kyselinu uhličnatou bohatého vzduchu, v němž mimo měkolik štírů: 
a jiných členovců sotva jiný tvor dýchali mohl, obsahovaly houšť mohútných fajnošnub= 
ných stromů (Lepidodendron, Sigillaria; Calamites) a kapradin, které na bahnité půdě 
rostly a ohromné rašeliny vytvořily. Pravěké tyto rašeliny objevují se nyní co sloje 
kamenného uhlí. Skamenělé zbytky lastur, hlemejžďů, mořských lilijie a hlavonožeů; 
v uhelném vápenci zajmulé, ukazují na to, že moře rozsáhlá a mělká byla, ma. jejichž 
březích nesmírná bahna a rašeliny s rostlinami uhelnými se prostíraly; zároveň bylá 
i pevnina na mnohých místech pokryla bahny a rašelinami, z nichž porůzné útvary 
uhelné povstaly, jako na vysočině. střední Francie, v Němcích, v Čechách, v Moravě 
a Polsku. Přiložená mapa ukazuje rozsáhlost moří, z nichž se uhelný vápénec srážel, 
a nad nimiž se uhelná ložiště v Anglii, Belgii, Francii a Němcích vytvořila, jakož i po- 
různá bahna, z nichž se uhelná horniště. na pevnozemí vyvinula, Břehy, od Elie de 

(Obr. 3.) 
Mapa moře kamenouhelného, 


s 


OT 
I JI l 


I 
| 


dá 


| ! | h k 
i | 
pa 


M nl ml ů n n | 


11 


Beaumonla určitě ustanovené, jsou naznačeny silnější souvislou čárou, břehy nynějších 
moří lečkovanou čárou, uhelný útvar vodorovnými a místa neurčitá a. pozdějšími 
útvary pokrylá kolmými čárami (obr. 3.). Uprostřed uhelného moře vyzdvihoval se 
veliký ostrov z vrstev prvohorních složený, jehož směr dle soustavy Harcu se řídil, 
jehož břehy ale určitě ustanoviti se nedají, poněvadž na mnohých míslech novějšími 
útvary pokryty jsou. Na severní straně tohoto dlouhého a úzkého ostrova, který se 
od Lůttichu přes Cambrigde a Leicester až k západním břehům Anglie proslíral, 
rozkládalo se velké uhelné moře, jehož severní meze nyní mořem jsou pokryty, 
ale bezpochyby až za Hanover a Edinburg zasahovaly. Na západní a severní straně 
vystupovalo z uhelného moře též několik ostrovů, jako nynější jižní komec Corn- 
wallisu, část jižního a severního Irska, část Skotska,  Hundsrůck, Eifel a Ardeny vy- 
stupovaly mezi Kolínem a Frankfurtem co značné površí, od belgicko-anglického ostrova 
jen úzkým průlivem oddělené. Mohútný ostrov, vylvořen již slarším vyzdvižením, ob- 
sahoval veliký díl nynější Francie, a byl pokryt četnými bahny a rašelinami; jiný velký 
ostrov prostíral se od Insbruku až k Toulonu a Korsice a byl snad ve spojení s vyso- 
činou střední Francie ; třetí ostrov obsahoval nynější Čechy, část Bavor, Saska, Slezska, 
Moravy a Rakouska, a byl též na mnohých místech pokryt uhelnými rašelinami. Skan= 
dinavie a severní Rusko byly již dávno pevninou. Poznává se z té mapy, ačkoli velká 
část dosud uslanovena není, že vyzdvižením soustavy Harcu veliký díl nynější Evropy, 
později opět ponořený, již nad moře vyzdvižen byl. 

Po vytvoření vrstev kamenouhelných v nejhořejším pásmu útvaru uhelného stalo 
se nové svraštění, jímž se ve směru od jihu k severu s malou odchylkou k východu 
uhelný útvar v Anglii vyzdvihl a mnohonásobnými rozsedlinami roztrhal. Též v Rusku 
od břehů Dyny nad Velišem až k Bílému moři byl uhelný vápenec tímto svraštěním 
zdvižen. Na zvětšení stávající pevniny mělo toto svraštění, které dalo původ 

8. Soustavě severo-anglické, malého působení, neb jem úzké, nevysoké pruhy 
uhelného pískovce v Anglii, Belgii a v Rusku byly nad hladinu mořskou vyzdviženy; 
mnohé ale dříve suché části Evropy, jako krajina Mansfeldská, díl hor Vogesských, byly 
zase ponořeny a vrstvami permského útvaru pokryly. 

Po usazení červených pískovců a vápenců úlyaru permského zrušilo nové svra- 
štění kůry zemské uložení všech dosavadních útvarů. Svraštění to má směr od východu 
k západu a dalo původ 

9. Soustavě Nizozemska a Walesu, která na povrchu jen malé vrchy vytvořila, ale 
vnitřní souvislost vrstev nesčíslnými rozsedlinami a přesmyky, teď hlavně v uhelních lo- 
žištích Anglie, Belgie, severních Němec, severních Čech a Slezska pozorované, přerušila, 
Velká čásť tohoto svraštění stala se pod vodou. Z mohútných rozsedlin vyvalila se z lůna 
země polotekutá žhoucí hmota červených porfyrů a melafyrů, které nyní v malebných 
kupách z červených pískovců vystupují, jako zvláště mezi Semilemi a Trutnovem, v okolí 

© Broumovském a jinde. Byla to první obdoba nynějších sopečných výjevů, které v po- 
zdějším vystoupení čedičů a v konečném vytvoření nynějších sopek v jiných a jiných 
spůsobech se opakovaly. Pusté rozervané skály byly jen místy pokryty kapradími stromy 
a cykasy, a v řekách a stojatých vodách hemžily se skelnošupinaté ryby. 

Poslední člen permské soustavy, Vogesský pískověe, usazen byl teprva po 
tomto vyzdvižení,. 

Směrem od jihozápadu k severovýchodu 21" svráštěla se potom země a dala původ 


12 


10. Soustavě porýnské, která Vogesy a Černý les, před tím souvislé, ve směru 
nynějšího Rýnu roztrhla, tak že příkré úpady těchlo hor s obou stran k údolí Rýnu se 
kloní. Tentýž směr svraštění pozoruje se v porýnských starších prvohorách u Giessen 
a Hamburku, v některých částech střední Francie, na Orkadských a Shetlandských ostro- 
vech, v površích u Chrislianie a na jiných místech v Norvežsku. S pískovými, pod moře 
ponořenými vrstvami pohřbeny byly také jednotlivé dosti bujné lesy sosen, kapra- 
din a kalamitů. 

U paty pevnín a ostrovů počal se po tomlo vyzdvižení v dlouhé době usazovali 
útvar triasový se svými lřemi pásmy: pískovce pestrého (bunter Sandstein) s pohřbeným 
hojným rostlinstvem a stopami ohromných mloků, vápence lasturnatého (Muschelkalk) 
s nesčíslnými mořskými lasturami a s prvními zbytky příšerných mořských plazů, 
a slínu pestrého (Keuper) s hojnými otisky rostlin přeslicovilých. Po usazení těchto vr- 
stev počalo nové mohútné svrašťování kůry zemské, kterým se dilem suchá již čásť 
země ještě výše vyzdvihla, dílem dosavad ponořená z moře vytlačila. Vyzdvižením 
tímto povstala sy: 

11. Soustava durynská, jejíž nakloněné vrstvy od západoseveru k východojihu 
409 směřují, Tím povstal Durynský les; Šumava, jsouc již dříve čáslí ostrova českého, 

(Obr. 4.) 
Mapa moře jurského, 


m 


| 


M 
| DP 


M 


15 


-byla vyzdvižena ještě výše; část střední Francie, hory řecké, zvláště na ostrově Negro- 
pontis a v Altice, povstaly také v té době. Svraštěním límto proměnila se půda Evropy 
znamenitě, veliká část země byla vyzdvižena nad hladinu vodní, velká část zase se ponořila. 
V moři, kleré kolem suché země se rozlévalo, usazovaly se vrstvy útvaru jurového, 
v němž stopy velmi rozmanitého živočišstva, zvláště ohromných mořských plazů, pochovány 
jsou. Břehy moře lohoto dají se pro význačnost útvaru jurského skoro v celé Evropě 
určitě ustanovili a jsou na přiložené mapě dle Elie de Beaumonta naznačeny (obr. 4.). 

Pevnina skandinavská zvětšila se poněkud, a jen menší jurové usazeniny na jižním 
konci Švédska a na dánských oslrovech připouštějí úsudek, že jurové moře celou kra- 
jinu nynějších severních Němec, Polska a střední část Ruska a též nynější Severní 
a Baltické moře vyplňovalo. Velká pevnina prostírá se od Belgie přes střední Německo, 
Čechy, Moravu až ke Krakovu, a od Hanovru a Gótting až k Vídni, Curichu a Basileji. 
Průliv u Krakova spojoval severojurské moře s jihojurským, kteréž u Řezna a Štrasburku 
hluboké záloky tvořilo, Jiná pevnina na západní straně jurského moře obsahovala nypější 
Bretaň a celou západní čásť Anglie, Skotska a Irska. V jižní Francii byla žulová vyso- 
čina v podobě velkého ostrova nad moře vyzdvižena a souvisela s pevnou zemí severních 
Pyrenejí. Menší ostrov vystupoval mezi Toulonem a Nizzou, pak uprostřed Korsiky z ju- 
rového moře. Viděti 2 toho, že celé jižní Německo, Švýcary a Italie, pak velká část 
Francie jurským mořem pokryty byly, v němž podél břehu jako nyní podél Nového 
Hollandu korálové útesy se táhly, které u přehojných skamenělých polypů poznáváme. 

Po usazení jurských vrstev svrašlila se země ve směru od jihozápadu k severo- 
východu 409, čímž povstala 

12. Soustava Krušných hor, jejichžlo: část však již dříve nad moře vyzdvižena 
byla. Mimo Krušné hory náležejí Cóte d' Or v Burgundu, Mont Pilaz, Ceveny a vy- 
sočina u Larsac v jižní Francii k této soustavě, která vyzdvižené jurské vrstvy, ale vo- 
dorovné křidové. vrstvy obsahuje. Pevnina evropská změnila tím svrašlěním zase svou 
Wvárnost, jak přiložená mapa naznačuje (obraz 5.). Tři velké ostrovy, které jurským 
mořem obstoupeny byly, splynuly nyní v jeden rozsáhlý ostrov v podohě mohútného 
oblouku. Vyjmouce část jihovýchodní Anglie jest celý britský oslrov na suchu, taktéž 
Bretaň, velká část jižní Francie, Švýcar, jižní a střední Německo, Čechy, Sasy, velký 
díl Moravy až ke Krakovu; do Čech táhla se klikatá zátoka, ponořením části českosaské 
pevniny povstalá a nyní vrstvami kvadrového pískovce a opuky naznačena, Dlouhý, úzký 
ostrov prostíral se tam, kde později Alpy do ohromné výšky vystouply, od Solnohradu 
až k Brianconu. Menší ostrovy vystupovaly z moře severovýchodně za Krakovem, mezi 
Toulonem a Nizzou, v jižních Pyrenejích a na Korsice. Křidové moře dělilo se tedy 
jako jurské v severní a jižní část: onano pokrývala jihovýchodní Anglii, severní Francii, 
Belgii, Holland, severní Německo, dánské ostrovy, Polsko a dil Ruska; tato zase Italii, 
Korutany, Krajinu, díl Uher, pak Švýcarsko, jižní Francii a severní Španělsko. Břehy tohoto 
moře skládaly se nejvíce z vyzdvižených vrstev jurských. V moři tom usazovaly se roz- 
sáhlé vrstvy útvaru křídového, v němž se nyní zpodní pásmo (Neokomské), střední (Galt), 
a svrchní (Turonské) rozeznává. Ještě před usazením posledních vrstev svrchního pásma, 
před usazením bílé křídy, povslala novým svraštěním 

13. Soustava hory Monte Viso, směřující od severo — severo - západu k jiho - jiho- 
východu. Stopy toholo svraštění pozorují se zvláště ve francouzských Alpách u Monte 
Viso, ve Vendée až k Valencii ve Španělích, pak ještě v některých částech Francie, hor 


14 


Pyrenejských, Alp, Karpat, Krimu, na pohoří Pindus a v severním jeho prodloužení 
v Albanii a Macedonii, kdežto všude na nakloněných vrstvách zpodních pásem křidového 
úlvaru vrstvy bílé křídy a nummulitových vápenců v odchylném uložení spočívají. V mo- 
řích evropských, které již z velké části nynější své meze měly, usazovaly se nejsvrch- 
nější pásma útvaru křidového a zpodní pásma útvaru třetihorního, zvláště vrslvy num- 
imulitové, které nyní v ohromné délce od břehů moře Allanského po obou stranách moře 
Středozemního až do Indie stopovati se dají. 
(Obr. 5.) 
Mapa moře křidového. 


Any 
M NÍ fn | 


54 


Po usazení vrstev těchto povstala mohútným svraštěním 

14, Soustava hor Pyrenejských, směřující od severozápadu k jihovýchodu 18%. Sem 
náležejí hory Pyrenejské, u jejichž paty na nakloněných vrstvách bílé břídy a nummuli- 
tových vápenců slarší lřetihorní pásma vodorovně leží, a které se od mysu Orlegal 
v Galicii až k mysu Creuss v Katalonii co uzavřený celek táhnou, pak mořské Alpy 
u Col di Tenda a hlavní řeléz Apenin, část savojských a švýcarských Alp, zvláště pak 
celé pohoří Krasu v Krajině, Kapelu, Velebit, hory Dynarské v Dalmacii a Bosně a hory 
Řecké obsahují. V též době povstala znamenitá rozsedlina u jižní paty Krkonoš, která se 
od Hohensteinu v Sasích až do Hradecka v Čechách proslírá a ono přesmyknutí vrstev 


15 


uhelných a všech na nich spočívajících pásem permských a křídových spůsobila, kteréž 
jsem již v 4. ročníku Živy při popisu útvaru kamenouhelného v Čechách uvedl. Taktéž 
sem máleží rozsedlina, podle níž jsou zdviženy křidové vrstvy u severovýchodní paty 
Harou a v Karpatech mezi Haličí a Uhry.  Vyzdvižením soustavy -této byla, jak jsem již 
podotkl, větší čásť nynější evropské pevniny nad hladinou mořskou vyzdvižena, ačkoliv 
nynější Alpy ještě vytvořeny nebyly. © Přiložená mapa dle Elie Beaumonta (obr. 6.) uka- 
zuje rozměr tehdejší pevné země v Evropě. Jen dvě velké zátoky, v nichž se poslední 
pásma zpodního třetihorního útvaru usadila, jedno u Bordeaux v jihovýchodní Francii 
a druhé v severozápadní Francii a jihovýchodní Anglii v okolí Paříže a Londýna, z nichž 
ostrovy Wealdských pásem jurského útvaru vynikaly, zasahovaly do mynější pevniny. 
Severní část střední Evropy, novějšími útvary pokryta, nepřipouští ustanovení mezí starých 
třetihorních pásem. 

Po usazení starých lřetihorních pásem a ještě před usazením středních, jaké jsou 
vČechách, v Moravě, v Rakousích a Uhřích vrstvy hnědouhelné, povstala novým vyzdvižením 


(Obr. 6.) 


Mapa staršího moře třetihorního. 


jv 


l | -s 
U | pe = 


m z | 
| 1 


di U 


l : 


| 


45, Soustava hor Korsických a Sardinských ve směru od sevéru k jihu. Vyzdviže= 
ním lím povstaly ony skaliny, z nichž se mohútné spousty čediče u Clermontu ve Franciiv 


16 


v Hessích a jinde vyvalily. © Tímtéž svraštěním vyzdvižena byla Jura a hory Sa- 
vojské, kde novější třetihorní pískovec v údolích uložen jest, pak část alpských hor 
mezi Montblankem a Monte Visem, část Italie a Řecka, zvláště ostrovy Sardinie a Kor- 
sika, kdežto všude u paty hor střední třetihorní vrstvy vodorovně uloženy jsou. V celku 
povstalo tím ale jen malé zvýšení půdy evropské, větší část se zase pod vodu ponořila, 
jmenovitě ona část, kde novější třelihorní vrstvy (molassa), u paty těchto hor vodorovně 
usazené, leží. Velký díl severní části střední Evropy, Švýcarsko, díl Italie“ ponořeny 
byly pod vodu. Na některých místech, jako u Londýna, Paříže a Bordeaux byly starší 
třetihorní vrstvy nad hladinu vodní vyzdviženy. 

Po usazení třetihorních pískových vrstev molassy v Alpách a severní Evropě vý- 
zdvižena byla 

16. Soustava hor Taterských, ostrova Wight, Rilo Daghu a Haemusu, jejichž směr 
jde od západu k východu 4%50“, au jejichž paty novější třetihorní vrstvy Uher vyzdviženy 
jsou. V Turecku sem náleží Rilo Dagh a Haemus, v Řecku rozsedliny achajské, jimiž 
třetihorní slepence až do výšky 5400“ vyzdviženy byly, kdežto u paty jejich podapeninské 
vrstvy vodorovně leží. Na dalmatském pobřeží náležejí sem ostrovy Mlit, Krčola, Hvar 
(Lesina) a Vis (Lissa), v Středomoří ostrovy Elba a Monte Christo. V Alpách Rakouského 
mocnářství vyzdvihla se prahorní osa mezi Brennerem a Štýrským Hradcem, mohúlný Velký 
Zvon a Gross-Venediger povstaly v té době, taktéž v údolí Dravy mezi Bělakem a Ma- 
riborem, údolí Bystřické mezi Brunneky a Lienzem, hořejší údolí Adiže mezi Glurnsem 
a Meranem, hořejší údolí Salzy v Solnohradsku, díl Veltlinu, údolí Aostské atd. Taktéž 
dolomity v údolí Fassa v Tyrolsku, u Tagliamenla a severně za Innsbrukem byly v té 
době zdviženy. Také díl jurského pohoří u Lomontu, u Ženevského jezera a v sever- 
ních Švýcařích, část hor Pyrenejských, ostrov Wight, část severních Němec, Pruska 
a Polska, a ono nadmutí půdy ruské (vysočiny Volchonské), kleré sice není značné, ale 
předce rozhraní vodstva činí, povstalo v té době, totiž před usazením zpodních vrstev 
svrchního třetlihorního útvaru. Svraštěním tím počala řada oněch ohromných převratů, 
jejichž poslední výsledek bylo vytvoření Alp. U paty hor tehdejších usazovalo se dílem 
na dně mořském, dílem v jezerech a močálech sladkovodních, v nichž pohřbeno rostlin- 
stvo hnědouhelné, k nynějšímu již podobné, pásmo zpodních vrstev hořejšího útvaru 
třetihorního. © Vyzdvižením novým povstala po té době 

17. Soustava Sancerroisu ve Francii a Erymantha v Řecku ve směru od sevěro- 
východu k jihozápadu 26", zrovna po usazení sladkovodního vápence u Paříže a snad 
po usazení hnědouhelných vrstev českých, z nichž čedičové hory v lomtéž směru 
z ohromné skuliny byly vytlačeny. Čechy, kde hlavní horopisné obrysy. již ustáleny 
byly a údolí řek vyryla, byly tím vyzdvižením na severní slraně mohúlnou hrází opa- 
dřeny, před níž se vodstvo Labe a Vllavy v rozsáhlém jezeru rozlilo a nánosy a va- 
louny daleko rozneslo. Teprva později byla nesmírným tlakem vody tato hráz mezi 
Litoměřicemi a Děčínem prolomena a nynější podoba Čech dokonána. 

-V krajinách, kde nyní Alpy do nebetyčné výšky se vyzdvihují, byly mezi tím do- 
savad méně patrné hory, u jejichž paly ze širokého zálivu mořského novější třetihorní 
pískové vrstvy (molassa) se srážely. Alpy nepovstaly však jediným svraštěním čili vy- 
zdvižením půdy zemské, nýbrž několika souslavami svrašlění, kteréž jsme dílem již 
dříve uvedli. Nejvyšší Alpy, obstupující Montblank, Monte Rosa a Finsteraarhorn, po- 
vstaly křížením dvou novějších soustav, které se pod úhlem 45—50" sečí, Následkem 


17 


toho jest směr Alp u Montblanku značně zahnut, východní Alpy z Rakous až do Wal- 
lisu směřují od severovýchodu k jihozápadu pod úhlem 416%, západní Alpy pod úhlem 
269. Obě soustavy sahají do sebe mnohonásobně a spůsobují pamětihodnou, nepravidel- 
nost ve směru, tak že brzo jeden, brzo druhý převládá. 

18. Souslava západních Alp povstala vyzdvižením, které svou mocí všechny pře- 
dešlé soustavy daleko převýšilo. Po obou stranách jejich jsou všechny vrstvy zdviženy, 
skrouceny, ba převráceny, od nejzpodnějších prahorních vrstev až do vrstev nummulito- 
vých. Novější vrstvy chybí v středu Alp docela, z čehož vyplývá, že již před tím nad 
hladinou vodní vyzdviženy býti musily. U paty však shledáme novější třetihorní vrstvy 
ve vodorovném uložení, což jest důkazem, že se vyzdvižení Alp západních před jejich usa- 
zením uskutečnilo. Současně vystoupla půda ještě na mnohých místech v jižní Evropě, 
podél západního břehu španělského, v Kalabrii, Sicilii, v Maroku a Tunisu. Sem nále- 
žejí též vrchy, které lemují Dardanelly, hory na Krimu, na ostrově Rhodus, Cantal 
a Mont Dore ve Francii, hory skandinavské, ačkoliv tyto již dříve nad moře zdviženy 
byly. Evropa byla po vyzdvižení západních Alp velikou pevninou, která jen v několika 
zálivéch mořem pokryta byla, jako v rovině podapeninské, v části Sicilie, v Suffolku 
a Essexu v Anglii. Uprostřed v pevnině usazovaly se sladkovodní vrstvy v údolích 
Švýcařích, Lombardsku a Rakousích. Evropa byla zarostlá hustými lesy, ve kterých již 
ssavci (slonové, nosorožci, bůvolové, losové atd.) žili, pokolení lidské spočívalo však 
ještě v rukou Páně. 

Po době této, která bezpochyby dlouho trvala, povstala novým vyzdvižením 

19. Soustava východních Alp, jejichž vytvořením i poslední třetihorní vrstvy pod- 
apeninské vyzdviženy byly. Hory ve východním Švýcarsku a v Tyrolsku, a velký dil 
jižní Evropy byl tímto svraštěním nesmírnou mocí zbrázděn a obdržel nynější svou po- 
dobu. Čára, dle které se svraštění to stalo, dá se stopovali z Auvergni až do Uher, 
známky jeho nalézají se ve Francii, ve Švýcařích, v Tyrolsku, Korutanech, Štyrsku, Uhřích, 
taktéž dle čáry od konce Cornwallisu až ku Klajpedě (Memlu), vé Španělích, jižní Italii 
a Sicilii. V též době vyvalila se z ohromné skuliny plutonská hmota, která skládá ne- 
betyčné homole Kavkazu; do směru toho padá též jižní pala hor Himalajských. Po 
tomto nejmohútnějším svraštění zemské kůry nastal v době nesčítaných věků zponenáhla 
nynější poměr počasí. Evropa nabyla rázu nynějšího, husté lesy, mohútné řeky a mo- 
čály, jezera pokrývaly povrch její, tur a medvěd panovali mezi zvířaty, a slon pásl se 
ještě v tučných nižinách. 

Mnohé úkazy v Alpách dosvědčují, že již tehdáž temena jejich se pokryla ledo- 
vým pláštěm, ba dle hromad kamení, u kraje těchto bývalých ledovců nahromaděných, 
dá se soudili, že čára ledová a sněhová mnohém níže sahala nežli nyní, a že i krajiny 
Jižní Skandinavie svá ledoviště měly. Balvany, u paty Alp a v severní Evropě roztrou- 
ené, jsou památkami této doby. (Viz Živu r. 4853. O ledu.) 

Poslední mohútné vystoupení stalo se snad již na počátku historické doby vytvořením 

20. Soustavy sopek jihoevropských, Aetny a Vesuvu, pak Tenara na jižním konci 
Morey, ve směru od severozápadu k jihovýchodu 20%. V soustavě této jsou dosavad 
sopky Aetna, Stromboli, Volcano, Vesuv živé a běží dle čáry, která přes Majellu 
-v Abbruzách až k vyhaslým sopkám v Čechách u Chebu (Komorní a Železná Hůrka) 
prodloužiti se dá. Jiná zárovná čára spojuje vyhaslé sopky v Auvergni; jiná, spojující 

Živa 1856, 2 


18 


vyhaslé sópky u Olotu ve Španělích a běží přes Irsko a Skotsko na ostrovy Faróerské 
a Island; jiná zase spojuje vyhaslé sopky porýnské (Laachské jezero) se, sopečným 
ostrovém Jan Mayen severovýchodně za Islandem. 

Zároveň s vytvořením této sopečné soustavy, když. již dávno tvorčí moc zplozením 
rostlinných a zvířecích tvorů se byla osvědčila a-od jednoduššího. vždy „k složitějšímu, 
oď hmotnějšího vždy k duševnějšímu pokračovala, byl stvořen člověk, „soujem všeho 
tvorstva na zemi, podoba božská. Ani pásmo, ani země není známa, kde člověk ponej- 
prvé světlo spatřil, sám sebou ale namítá se domysl, že kolébka jeho stála pod. oblohou 
jasnou ve stínu rostlin nejpůvabnějších. Blahodárné palmy, banany, bromelie poskyto- 
valy zeměvládci sladké a sytné ovoce své co první potravu, až v přepychu a neodola- 
telné touze podrobuje tvorstvo vůkol svým choutkám, sám s sebou a s přírodou, v roz- 
broj se pustil a tím počátek dějinám lidským položil. 

Úkazy, které musily provázeti všechno toto rozmanité vyzdvihování, byly bezpo- 
chyby z části tak ohromné, že pro posouzení jich ani míry neznáme. Mnohé vyzdvi-, 
žení musilo se ale díti zponenáhla, an by jinak vyzdvižené vrstvy v divokém nepořádku 
byly rozmetány býli musily, čehož se nepozoruje. Máme v historické ba i v dnešní 
době příklady, které s tímto výkladem, se shodují, neboť rovnováha mezi pevninou a-hla- + 
dinou mořskou není dosaváde ustálena. 

Méně na váhu pádá zde vystoupení půdy kolem sopek-a vystoupení neb propad- 
nutí větších prostor při zemětřesení, což vždy více méně jest výsledkem pouze místní 
sopeční činnosti. Sem náleží přede vším vystoupení ostrůvků u Santorinu v Řecku, 
vytvoření sopky Jorullo r. 1759 v Mexiku, ponoření a opělné vystoupení zřícenin, chrámu 
Serapisa u Neapole a vyzdvižení celého břehu chilského r.. 1822.. Důležitější jest zpone- 
náhlé vystupování jedněch a ponořování jiných -mořských břehů během. sto- ba tisíciletí, 
kteréž se dle starých pobřežných krajů, lasturami na, suchu pozůstalými, velmi patrně 
naznačuje a na všeobecnou příčinu, totiž ma svrašťování kůry zemské dosud trva- 
jící, ukazuje. 

Takové staré pobřežné čáry pozorují se v Sicilii, v Sardinii, na západních březích 
Francie a Velké Britanie v několika nad sebou stojících pásmech, nejlépe jsou však. vy- 
skoumány na poloostrově skandinavském. Od sta let poutá na sebe Skandinavie. pozor- 
nost přírodoskumců, poněvadž se tam vyzdvižení suché země a mořské půdy takřka 
před očima pozorovatelů děje. Úkaz ten byl nejdříve pozorován v Bothenském. zálivu 
a v Baltickém moři. Později bylo shledáno, že také břehy Severního moře podél Nor- 
vežska a v Kattegatu nad svůj prvotní stav vyzdviženy jsou. Slavný švédský astronom 
Celsius vyslovil r. 1743 domněnku, že hladina Baltického moře padá, a ustanovil dle 
několika jemu známých udajů velikost úpadů na švédském pobřeží na 45 palců za jedno 
století. Jakožto důkazy uváděl útesy, dříve pod. moře ponořené a zponenáhla nad hla- 
dinu mořskou vystouplé, ustoupení mořské hladiny od mělkých břehů, vysušení bývalých 
přístavů, které nyní daleko od moře leží, staré známky stavu vodního nyní značně. vy- 
výšené, a konečně zkušenost všech rybářů a plavců, kteří na březích a v hloubce Bal- 
tického moře zponenáhlou proměnu pozorovaly. »Celsius vykládal si ten úkaz skutečným 
padáním hladiny mořské, a výklad ten, přijali nejenom Dalm, dějepisec švédský, nýbrž 
i Linné a mnozí pozdější přírodoskumci. Roku, 1802 vyslovil však Playfair ve své knize; 
„Illustration of the Huttonian theory of the earth“ domněnku, že tyto proměny v stavu 
hladiny mořské spíše se mohou přičítati pohybu pevné země nežli. skutečnému padání 


19 


moře, poněvadž hladina jeho z hydrostalických důvodů na jednom místě padali a na 
druhém setrvati nemůže a poněvadž domněnka la s theorií Huttonovou o žhoucím stavu 
útrob zemských dobře“ spojiti se dá. Roku 1807. vyslovil Leopold von Buch, ačkoliv 
pro tehdejší osamotnění evropské pevniny o Playfairově myšlénce nevěděl, na základě 
svých vlastních pozorování a geologických důvodů, vědeckými cestami po. Norvežsku 
a Švédsku nabylých , tutéž domněnku a tvrdil, že celá krajina od Frederikshallu až 
k. Abo, ba snad až k Petrohradu, od dávných věků až k nynějšímu dnu zponenáhla se 
vyzdvihuje. Od té doby obrátila se pozornost na toto pamětihodné pohybování mořské 
hladiny, a na mnohých březích a ostrovech byly známky do skal vlesány, aby se podle 
nich úkaz ten zevrubněji pozorovali mohl, Všechny tyto známky byly r. 1820 —1821 
od Brunkrony pomocí námořských úředníků skoumány a výsledek toho ve zprávách 
švédské akademie uveřejněn, z čehož vysvítá, že mořská hladina podél celého břehu 
Bothenského zálivu padá, ačkoliv ne slejnou měrou na všech místech. 

Navzdor tomuto potvrzení odhodlal „se slovátný anglický zemězpytec  Lyell 
r. 1894, aby úkaz ten znovu a zevrubně vyskoumal, poněvadž vyzdvižení celé rozsáhlé 
země předce neslýchané býli se mu zdálo, Než vrstvy s lasturami zvířat v moři dosa- 
vad žijících, místy až na několik set střevíců nad hladinu mořskou vyzdvižených, důkazy, 
jakéž mu poskytovaly známky u břehu mořského, pozorované, souhlasná svědectví oby- 
vatelů přímořských přesvědčily jej dostatečně o pravdivosti tohoto velkolepého výjevu. 
Dlé výpočtu Lyella obnáší vyzdvižení za jedno století asi 3 stř., což s výpočly Brun- 
krony a Halsstróma dobře souhlasí. Ostalně vysvítá z pozorování jeho u Sódertelje, 
kde při kopání průlivu ve hloubce 64“ pod hladinou mořskou zbytky dřevěné chýše, 
wrstvami mořskými pokrylé, nalezeny byly, že východní břehy švédské od té doby, co 
lidmi obývány jsou, nejméně o 64 ponořeny býti musily, nežli nynější vyzdvihování 
mastalo, k čemuž by aspoň 2000 let potřebí bylo, kdyby se pevná půda vždy slejně 
0 3“ za jedno století vyzdvihovala. Tentýž výjev byl pozorován na pobřeží norvežském. 
Již v předešlém století pozorovali Linné a jiní mořské vrstvy vysoko nad hladinou Se- 
werního moře, taktéž Buch na počátku nynějšího stolelí; r. 1836 proskoumal Keilhau 
celé pobřeží znova a přišel k výsledku, že sice není důkazů pro vyzdvihování dosud 
trvající, ale že po celém břehu až k Mysu severnímu množství památek přírodních na 
to ukazuje, že pevná země zde až k 600“ vyzdvižena býli musila. Mezi četnými důkazy 
jest zvláště. důležitý výjev v Altenfjordu ve Finnmarkách, kde se dva staré pobřežné 
kraje pozorují, které neběží zároveň, nýbrž ve vnitřním záhybu fjordu více od sebe 
wzdáleny jsou nežli u včhodu jeho, což jen opětovaným vyzdvižením vysvětlili se dá. 

V severním Rusku byly podobné úkazy pozorovány. Murchison a Keyserling na- 
lezli staré mořské břehy až na 250 verst od Ledového moře. U vtoku Vahy do Dyiny 
viděli 150 nad mořem vrstvy písku a jílu s lasturami dosud žijících druhů, Vůbec 
byla celá severní Sibiř u dolejšího běhu Obu, Jeniseje a Leny teprva po oné době nad 
hladinu mořskou zdvižena, když slonové, nosorožci a zubři dále k jihu žili. — Forch- 
„hammer ukázal, že v novější době i severní Dánsko nad moře vystupuje. 

Na jiných místech níží se zase pevná země zponenáhla pod vodu, ačkoliv výjevy 
sem náležející méně známé jsou, nežli ty, které se na vyzdvihování vztahují, ana země, 
jpod mořem ukrytá pozorovati se nedá. Lesy v moři utonulé jsou na některých březích 
„dosti obyčejné a podávají důkaz, že se v těch krajinách země v době dosti nové sní- 
"žili musila. Jmenovitě jsou takové lesy známé na mnohých březích Anglie a severní 

2+ 


20 


Francie. Vyskytují se v Cornwallu, Devonshiru a Somersetshiru, a všechny stromy jejich 
souhlasí se stromy dosavad tam rostoucími. U Basin-Bridge byli 12“ pod hladinou moř- 
skou nalezeny nádoby hliněné, a nedaleko odtamtud 6“ pod hladinou zbytky římské 
silnice, tak že snížení země teprva po dobytí Britanie od Římanů státi se mohlo. 

Vyzdvihování švédského vychodního pobřeží není všude stejné, jak jsem již po- 
dotknul; u Kalmaru obnáší jenom jeden střevíc za století, více k jihu jest ještě menší, 
a jížní cíp Švédska ponořuje se dokonce pod moře; v městě Malmě, které nyní při 
velikém příboji mořem se zatápí, bylo pod nynějším dlážděním nalezeno starší až 4—8“ 
hloubky. Velký díl Gronie, od609 až k 69", snižuje se též neustále, a zříceniny mnohých 
stavení stojí nyní již docela v moři. Také břehy Dalmacie a Istrie snižují se neustále. 

Nejznamenitější důkaz podávají v tom ohledu korálové ostrovy v Tichém oceánu. 
V širokém pásmu táhnou se po obou stranách rovníku z Indického moře až ku břehům 
americkým nesčíslné nízké ostrovy, pouze z vápenných kmenů korálových složené. Polypi, 
jejichž dílo tyto korálové skály jsou, nemohou ale ani nad hladinou vody, aní ve větší 
hloubce nežli 120 slř. žíti. Nicméně sahají korálové skály často do hloubky několika 
set střevíců nebo vystupují značně nad hladinu vody. Lyell a po něm Darvin, který ko- 
rálové oslrovy s obzvláštní bedlivostí prohledal a v znamenitém díle svém: „The structure 
aud distribution of Coral-Reefs, London 1846“ popsal, vykládá výjev ten tím, že celé 
pásmo dna mořského, kde v Tichém oceánu polypi koráloví žijí, zponenáhla se dílem 
snižuje, dílem zvyšuje. Kde se půda níží, staví polypi pořád výše až blízko k hladině; 
kde vystupuje, lam zahynou polypi nad vodu zdvižení, a korály jejich jsou pak 
půdou ostrovů. 

Z rozmanitých těchto příkladů, které každým cestopisem v krajinách přímořských 
se rozmnožují a ve všech dílech země pozorují, vysvítá samo sebou, že nynější poměr 
pevniny k hladině mořské není poslední, že dosaváde se mění, ovšem v míře přemalé 
v porovnání s ohromnými převraty dávnověkosti. Však co jest doba historická v po- 
rovnání s dobami geologickými? Sto ba tisíc let jest jako mžik v pochodu sil přírodních, 
jejichž počátek a konec rozumem lidským dostihnouti se nedá, Kdo ví, kolik tisíciletí 
k jednomu z těch popsaných výstupů bylo zapotřebí, an mnohé okolnosti na to ukazují, 
že svrašťování vždy se dělo zponenáhla. Toutéž silou jako v pravěku svrasfuje se země 
dosavad, až konečně snad dosáhne onoho sestředění, kde žádné stažení více možné nebude, 

Mimovolně pudí nás obraznost v doby, které nastanou po úplném ustálení pevniny 
zemské. Bude snad potom poměr moře a pevniny na věky stálý, nastane snad potom 
věčný poklid jak v přírodě tak i mezi lidstvem? Nic, co času a prostoru jest podrobeno, 
netrvá věčně; vše co hmotného kolotá se v stálém přerodu. Ještě jiné, nežli geologické 
síly ustanovují na příští dobu rovnováhu mezi mořem a pevninou. Dle výpočlů hvěz- 
dářských jesti k víře podobno, že kolotací síla země následkem neustálého tření moře 
o pevnou zem při odboji a příboji, při proudu Golfovém zponenáhla se umenšuje, nyní 
ovšem mírou skoro nekonečně malou, ve velikých dobách ale předce tak, že den a noc 
pořád budou delšími, až konečně kolotání kolem osy docela přestane a země jako luna, 
co kámen v praku otáčený, kolem slunce poletí. Zdá se, že i luna před věky kolem osy 
své se otáčela a teprva později nynější svůj pohyb obdržela. 

Sila odběžná na kouli takové, která k tělesu přitahujícímu neustále tuléž stranu 
obracuje, musí účinkovati jenom na slraně od tohoto tělesa nejvzdálenější. Vmyslíme-li 
se tedy vonu dobu, až poměr ten nastane, uhne se všechna voda ba snad i větší část 


21 


vzduchu na stranu od slunce odvrácenou; jedna polovina země bude tedy docela suchá 
a na druhé slraně bude voda všech nynějších moří nahromaděna. 

V tom leží snad příčina, že i na straně luny k nám obrácené ani vody, ani 
vzduchu pozorovali není. 

Dočká-li se pokolení lidské ohromného tohoto převratu, bude svědkem výjevů, 
jež ani nejbujnější fantasie vyobraziti si nemůže. Tím nastane konec nynější přírody na 
povrchu zemském , a přijde doba nová, kteráž v převratu jiném, jenž zemi co samo- 
stalnému tělesu snad konec učiní, dovršení svého najde. 


Skot domácí. 


Skot domácí má tolik zvláštností tělesných, více ale ještě v chování svém, že 
domněnka, jakoby pocházel od zubra, onoho nezkrotitelného obyvatele Bialoveského lesa 
v Litevsku, který druhdy i ve hvozdech českých obýval, docela jest nedůvodná. Pů- 
vodní plemeno skola domácího dá se snad odvésti od onoho pravěkého tura, jehož 
kosti v posledních před objevením lidského pokolení usazených vrstvách po celé Evropě 
nalézáme. Neustálým tisíciletým chováním zvrhlo se bezpochyby plemeno docela, a jen 
v býcích, které velikostí, ohromnou silou, barvou a hřmotností svého těla někdy od 
celého stáda nápadně se liší, zachoval se původní ráz jeho. Jmenovitě se chovají ve 
dvořích španělských pro zlopověstné štvanice býkové, kteří velikostí a bujností i divo- 
kému zubru se vyrovnávají. Kráva, míláček a dobroditelka selského stavu, zvláště ho- 
rála, nese na sobě mnohem více známek dlouhého pěstování a zjemňování. Jako mezi 
psem a vlkem, panuje i mezi zubrem a domácím býkem nesmiřitelné nepřátelství, což 
bezpochyby na nestejný původ ukazuje. Taktéž se nesrovnává skot domácí ani s dlou- 
hosrstnatým pížmovým lurem v zemi Eskimáků, ani s velkým bůvolem africkým, jehož 
tlusté rohy nad čelem srůstají, ani s americkým bisonem, který v stádech 10—20,000 
kusů počítajících mezi Hudsonovým zálivem a Severním mořem až k Arkansasským kra- 
jinám se pase, ani s indickým Zebu, které svým lojovým hrbem na velblouda upomíná, 
tak že jak pro tyto, tak i pro něj zvláštní původní praotce přijmouti musíme. 

Skot domácí objevuje se již v nejstarších dějepisných podáních co zvíře domácí, 
pěstováním pak rozvrhl se v tolikero plemen, že by vypočtení a vylíčení jich mohlo 
býti předmětem nemalé monografie. Než tím nechceme se zde obírati; obrátíme zřetel 
ku psychickým vlastnostem, kleré, ač málo zanímavosti a rozmanitosti v sobě míti 

: se zdají, předce zvlášlní stránku zvířecího života nám ukazují. 

Skot obsahuje čtyry velmi rozličná zvířata: tele, krávu, vola a býka, kteráž se 
nikterak v jeden celek sejmouti nedají a dále od sebe se rozcházejí, nežli co stáří 
a pohlaví u kteréhokoli jiného vyššího zvířete spůsobuje. Tele narodí se co nejhloupější 
ssavec, hrubý svrchní pysk a skoro úplné chybění brady naznačují již tělesně tento 
nízký duševní stav. Žádné hříbě, žádné kůzle nestojí tak pitomě, jako uově narozené 
tele. Nicméně jeví se již rozdíl mezi nastávající jalovičkou a bulíkem, an tento jest 
předce čilejší a veselejší. Po několika dnech užívá tele hlavy a nohou již obratněji, ale 
ani jiskřičky vyššího vzletu se neobjeví; svět jest mu docela jednostejný, stáj a louka 
jest mu jedno, nikdy se neohlíží, nýbrž běží a dívá se jen ku předu. Jedině matku zná 
a tulí se k ní, někdy, ač málokdy, vyskočí sobě, a však ku podivu nemotorně, vždy 


22 


ke straně a vždy jen zadníma nohama, Radost jeho není nic než skok na okamžení, 
neboť hned na to jest zase pitomé jako dříve. Odevzdá-li se řezníku, který je psem 
k porážce štve, běží pořád ku předu, zcela bez vůle, hnáno zuřivým, štěkavým, krve- 
lačným psem, který neustálými oblouky cestu mu zamezuje, Kousne-li je, bečí a ztralí 
dokonce špetku svého rozumu, neboť patrně stává se tím ještě hloupější. Jem někdy 
zpomene si mladý bulíček na zbraň mu udělenou a postaví se hlavou proti psu neb 
trkne ho, ale bez rady poskakuje pak po cestě, když uleknutý pes odběhl, a stane se 
brzo zase jeho kořistí, Na porážce netuší blízkou smrt a umře takřka nevědomky. 

Vychovávají-li se telata, rozstoupnou se již po prvním roce povahy jejich dle 
pohlaví znamenitě. Docela jiným tvorem jest kráva, jiným býk. Avšak má zde vycho- 
vání v stáji neb na svobodné pastvě znamenitých následků. 

Postava krávy jest mnohem pěknější nežli u telete, avšak pohyby její zůstanou 
předce vždy klikaté, nikdy nejdou v obloucích, jako u ušlechtilého koně. Také radostné 
chvíle její jsou jen okamžité výblesky, bujně vyhodí zadníma nohama, běží, vyzdvihne * 
ohon, avšak za chvílku zůstane státi a pase se dále. . 

V čas snubní, kterýž rostliny i zvířata přivádí k rozkvětu, zvýší se i v krávě 
cit více nežli kdykoliv jindy, Zvláště působí v krávě láska mateřská, ona těší se z te-* 
lete, lízá je, hledá je a bučí bolestně, vezme-li se jí. Avšak po šesti, osmi nedělích: 
uhasne ten cit docela, ona nezná již své dítě, a kdyby i před očima jejima zabito bylo, 
něpohne jí to. Jediný vyšší cit, který u krávy stálosti má, jest cit společenský. Jedna 
ke druhé přivykne a jen tenkráte daří se jim dobře, když pospolu žijí. Mezi jednot- 
livými vyvine se zvláštní náklonnost, která však pamětihodným spůsobém často od ze- 
vnitřních okolností závisí: červená se tulí k červené, plavá k plavé, straka k strace. 
Tento cit společenský jest bezpochyby příčinou krotnutí skotu vůbec. Jako v divokém 
stavu sládo poslouchá jediného býka, tak shledává i krotké stádo v člověku svého 
ochranitéle a pána a poslouchá jej. Býk, odkázán sám na svou sílu, nezkrotne nikdy 
tak jako kráva ; taktéž jsou samolářská zvířata vždy divočejší nežli společenská. 

: Kráva dospělá dá se již také k všeličemu vycvičit, nikdy však tele. Dá se za- 
přáhnouti do pluhu, do vozu, naučí se i kolo v studnici šlapali a jeví smysl pro čas 
a krok. Při tom jest povolná, činí co může, tak že skoro vždy síla její jest menší 
nežli vůle. Hlava krávy není nelepá, čelo má ale plochu příliš velkou a rovnou. Oko 
jest velké a příjemné, a celé vzezření dobře vykrmené krávy jest dosti pěkné. 

Ale mnohem znamenitější nežli nejpěknější kráva jest býk. V celém jeho těle jest více 
síly, smysly jeho jsou bystřejší, obraty jeho čilejší, okrouhlejší; vědom své síly stojí od- 
vážlivěji a dívá se neohroženě do světla. Rozumně ohlíží se a prochází kolem stáda; jež 
ochraňuje. S neodolatelnou silou běží vstříc nepříteli: medvědu, vlku, člověku, s hlavou 
sníženou, s bučením hrozebným, a mrštně vyhodí jej přes hlavu. Cizího býka metrpí 
u svého stáda, nýbrž bojuje s ním 0 život a smrt. Má tedy již smysl pro majitek, 
jakýmž jest mu stádo a pastviště. Hrdě kráčí okolo něho a tluče mohútným svým 
ohonem, jímž by člověka zabiti mohl, na své boky. Nezlomná jest jeho vůle; usmy= 
slí-li sobě nechtít, nepopustí a kdyby i na kusy roztrhán byl. Kráva, která se v ochranu 
jeho spoléhá, miluje píci a pokoj mnohem více nežli býk, který uprostřed nejtučnější 
louky se prochází, neochulnávaje ani travičky. V ohledu tom jest docela jako kohout, 
a kráva jako slepice, Hlava jeho jest pěknější nežli hlava krávy, půvabná ale: není ani 
jedna ani druhá, 


23 


Jak „snížen jest ale býk ve volu! Jak pokojně, pozvolna, bez odvahy, pádně 
a nemotorně koná svou službu. Oheň života jeho jest vyhaslý, on již v mládí stal 
se starcem, polotvorem, nepřirozeným obojetníkem, Jediný býk jest strašlivější, nežli 
celé stádo: krav a volů, Z celého jeho duševního jmění zůstala volu skoro jen zvě- 
davosl, „ve všem sostatním, „zůstává i za kravou. Kráva jest flegma se sanguinismem, 
býk cholerismus s flegmem, vůl pouhé flegma. 

V sláří vyhasne u skota zponenáhla duševní rok a tělesný pokoj stane se mu 
nejmilejším. Málokdy, ba u nás snad nikdy nedosáhne přirozeného stáří, V nemocech 
jastskot trpělivý.. Vede-li se k porážce, nejeví zpočátku žádný nepokoj ; vždyť musil již 
čisto byt svůj změniti. „ Někleří, zvláště býkové, projevují úzkostné tušení, spatří-li krev 
nebo mrtvolu, kterýžto pocit tím jest živější, čím vyšší jest zvíře, Udeření do hlavy 
onámí jeho smysly, ono klesne. Některý kus nedoražen tluče jen hlavou, jiný zas stane 
se zuřivým, vytrhne se a uteče, porážeje na cestě vše, co se mu vstříc staví; chycen 
nedce nazpět k porážce, neb poznal, co jej tam očekává. Býk padá důstojněji nežli 
kráu; z hluboké rány v krku teče krev tiše a pokojně, těžká mlha pokrývá vždy 
hustji a hustěji jeho duši, až ji docela udusí. 

Skot v stáji vychovaný nejeví skoro žádného duševného hnutí, jest takřka jen 
žvýkaým a dojným strojem. © Čile; a rozmanilě vyvine však celý objem duševních svých 
vloh:m svobodě, zvláště v horách, V Alpách rakouských a švýcarských náleží skot 
v lomohledu k nejpěknější stafaži. 

(dyž z jara v máji v údolích alpských zavzní zvony, kteréž při vyhánění kravám 
na krk e zavěšují, shromažďuje se sládo ihned s veselým bučením a skákáním na návsi 
a očekáú radostnou výpravu na horská pastvišlě, Když pak stádo v skutku k horám se 
zdvihne + nejkrásnější krávě největší zvonec na pestré stužce na krk se zavěsí a rohy 
její jarnín kvítím ozdobí, když na soumařského koně kotel na sýr a zásoby se naloží, 
nizké stoliky k dojení kravám mezi rohy se zaváží, pastýři své slarodávní zpěvy zpí- 
vají a výskt jejich, o skály se odráží; jaké lo podívání ma radostný rozmar, s jakým 
se skot v ovádivé rozpustilosti v řadu sestupuje a bučivě k horám kráčí, (Ovšem jest 
při pěkném očasí rozkošný byt pro krávu vysoko v horách, Alpské bylinky poskytují 
pasoucímu Stskotu nejsytější a nejlahodnější potravu; slunce tak nepálí jako v údolí, 
bzikavky nertí polední spánek, dobré čerstvé povětří také lépe chutná nežli smrdutý 
puch stájů; nestálé pohybování, přirozená míra, podle které žere, svobodné obcování, 
s rohatými drikami, to vše přispívá k tomu, že se dobytek čerstvý a veselý zachová, 
kdežto v sláji rmený přemnohým nemocem podléhá. 

Jako pasucí se dobytek vůbec chytřejší jest nežli v slájích krmený, tak zase 
horský dobytek ředčí skot údolní. Přirozenější život v horách vyvine zvířecí rozum 
mnohem „dokonali. | Zvíře, které skoro docela samo © sebe starali se musí, jest po- 
zornější, opalrněj a má lepší pamět, nežli zvíře vždy krmené. Alpská kráva zná každý 
keř, každou louživí dobře o lepších pastvišlích, zná čas dojení, zná hlas pastýře již 
zdaleka a blíží se němu důvěrně; ví, kdy dostane lízati sůl, kdy se musí vrátit 
k.chýši a kdy jesbas k mapájení. Též tuší nastávající bouři, rozeznává zevrubně byliny, 
které jí nesvědčí, atruje své mládě a vyhýbá se pozorně nebezpečným místům. Když 
někdy předce v nebpečenství přichází, chová se ku podivu rozumně. Chtíc dostihnouti 
trávník na neschůdna místě kráčí k němu po kameništi na stráni, avšak nepevná půda 
povolí a kráva váhotsvou sváží se dolů, „Pozoruje-li, že si sama více pomoci nemůže, 


24 


položí se na břicho, zavře óči a odevzdá se svému osudu, klouzajíc se pomalu dolů, až do 
propasti spadne nebo o pařez nějaký se zadrží, u něhož pokojně pomoc pastýřů očekává. 

Velmi vyvinuta jest u alpského dobytka ona ctižádost, která se zakládá na právu 
pěstném. Přední kráva, která velký zvonec nese, jest nejenom nejkrásnější; nýbrž: také 
nejsilnější v celém sládu a kráčí při každém pochodu na prvním místě, anať žádná“ jiná 
kráva se neopováží ji předběhnouti. Po mí následují ostatní silnější krávy, takřka 
honorace stáda, a pak teprva ostatní krávy. Přidá-li pastýř novou krávu ke stádu, musí 
si tato své místo teprva vybojovati, při čemž se bojující někdy zle poraní. Přední 
kráva, v plném vědomí své přednosti, vede pasoucí stádo a kráčí napřed 'k -chýši, 
a často bylo již pozorováno, že po ztrátě svého důstojenství, byl-li ji p zvonět, 
hluboce truchlila, ano i onemocněla. 

Jakkoliv stádo k pastýři svému Ine a každá kráva na jmeno, jímž se volá, pr- 
slouchá, vyskytnou se předce v každém letě doby strašlivé, v nichž všechen pořádk 
se přeruší a divoká vřava nastane. Jsou to hodiny noční bouřky, která ve' vysokich 
horách s úžasnou silou burácí. Ještě leží stádo okolo chýše a pastýři dřímají, wn- 
dáni denním vedrem a lopocením. Tu se rozplamení daleký obzor, a blízké snějové 
stráně stojí na minuty jako žhoucí lávou polité, Černěji zavěsí se těžká mrační na 
lemena hor, a od západu přižene se divoká směs žlutavých oblaků, z nichž blesk“ vy- 
šlehují. V daleké hloubce spočívá černá země v smrtelném tichu. Krávy se probudí 
a stanou se nepokojnými, teplé větry smetají sníh mezi čeřeny skalními a šustí vleřech 
rhododendrů a nízké kleče. Vody ledovce oživnou, ve vzdálí rachotí temné iřmění, 
hořejší větry bojují, vždy Živěji a ohnivěji vyšlehují plameny nad nejvyššími emeny, 
Krávy vslanou a shromáždí se ; hlubokým bučením dá přední kráva znamení a všechny 
spěchají blíže k chýši. 

Ještě spočívá nad vysočinou těsné vedro; jednotlivé těžké krůpěje padá kosmo 
na střechu chýše, pod níž pastýři pokojně ještě chrápají. Tu vyšlehne z (ejbližšího 
světlého oblaku jako ohnivý had sírožlutý blesk, štípaje jako jed v očích, sňý dělový 
výbuch následuje v zápětí, oblaka rozplamení se dokola, rána za ranou se stídá , trámy 
chýše praskají a ledovci se třesou, v jasných pruzích pak šumí husté kypobití nad 
pastvinou. Úzkostně zařve nyní ustrašené stádo a s vyzdviženými ohony zavřenýma 
očima rozběhne se dle směru bouřky. Nyní vyskočí polonazí pastýři, s obráctými dížkami 
na hlavách, mezi zplašené stádo, volajíce a matku boží o pomoc prosíce./Ale zděsilý 
dobytek neslyší a nevidí ničeho více. S příšerným bučením, polostenavýs polořvavým, 
pádí zrovna ku předu. Toť jest doba úžasu a neštěstí. Pastýři nevědí | rady; brzo 
černá noc, brzo oslepující plamen ; krupobití bubnuje do dížky a štípe n+é páže a nohy 
ostrými šlehy, kdežto všecky živly v divokém zápasu se nalézají. 

Konečně jest díl stáda schytán ; větry zahnaly nebezpečné oblaj za hory, po 
krupobití následuje hustý déšť; krávy stojí až po kolena v blátě, v Pdových kusech 
a vodě okolo chýše, a od skály ke skále odráží se zvuk vzdalujícího * hřmění; avšak 
jedna nebo dvě z nejkrásnějších krav leží rozstříštěny dole v propasti./Nepřijde-li bouře 
tak náhle, pospíchají si pastýři, aby stádo shromáždili. S vyboulenýmýčima a s visutou 
hlavou stojí třesoucí se dobytek pohromadě; pastýři jej obcházejí, Aomlouvají, chválí 
a lichotí, a nyní nechť se blýská a hřmí, krupobití nechť sebe litěj na stádo naráží, 
ani jedna kráva nehne se z místa. Zdá se, jakoby ubohá, dobromy: zvířala v ochraně 


pastýřů úplně důvěřovala, jen když hlasy jejich slyší. 


25 


Jiný spůsob nepořádku povstává v stádu z podivné příčiny. Padne-li kráva nebo 
zabije-li se a vysype-li se pak polozažitá píce v žaludku a obsah střev na zem, stane 
se toto místo brzo všeobecným bojištěm, Po krátké době objeví se zde zajisté kráva, 
která snad před tím daleko se pásla, se všemi známkami největšího rozjitření, a běhá 
hrabajíc a bučíc okolo toho místa, často jako zběsilá půdu rohama rozrývajíc. To jest 
znamení, na nějž se celé stádo pobouří. Stemným bučením pospíchá sem dobytek, a nyní 
počne mezi nimi boj rohama, jehož urputnost nesnadno jest si představili a který se při 
všem namáhání pastýřů těžkým poraněním nebo smrtí některé krávy končí. I tenkráte, 
když se útroby čistě odmetou nebo do země zahrabou, blíží se každá kráva jen s nej- 
větším nepokojem k tomuto místu. Jsou to výjevy, které se s největší pravidelností 
opakují, ale, jak samo sebou se rozumí, co nejopatrněji zamezují. 

U každého většího stáda nachází se býk,- pravý pater patriae. Žarlivost jeho 
a nesnášelivost jest tak urputná, že není ani skotákovi radno, před očima jeho bě- 
havou krávu z pastvy odstraniti. Navštíví-li cizinec, jmenovilě se psem, pastvinu, pozo- 
rujecho býk již zdaleka a přichází mu, temně buče, vstříc. Přiblíživ se pohlíží na člo- 
věka nedůvěrně a se všemi známkami nelibosti, a dráždí-li ho něco, co na něm spa- 
třuje, červený šátek nebo hůl, rozběhne se na něj s hlavou skloněnou a s vyzdviže- 
ným ohonem, metaje rohama hlínu ze země do výšky. 

Nyní nastává největší potřeba, uschovati se za chýši, za strom nebo za zeď, 
neb rozdrážděné hovado pronásleduje domnělého nepřítele s neustupnou vášnivoslí a 
hlídá místo, kde se pronásledovaný schoval, často několik hodin. Bránění bylo by v této 
případnosti marné, ba nanejvýš nebezpečné. Tlučením a strkáním nepořídí se nic a zvíře 
dá se spíše na kusy rozsekati, nežli by dobrovolně od boje upustilo. I mezi pastýři 
jest jenom málo mužů, kteří by se takovému náběhu vstříc postaviti mohli; jem někdy 
vyskytne se odhodlaný jonák, který s podivuhodnou chladností býka pravou rukou za 
roh uchopí, druhou ruku do tlamy strčí, jazyk popadne a rychle zkroutí, tak že býk 
bolestně na zem se vrhne. Zvíře tak skrocené neodváží se pak již nikdy na člověka. 
Také některé krávy jsou trkavé a nemohou zvláště cizí psy snésti, pročež se někdy 
úprkem na ně ženou, načež pes s ohonem mezi nohy vlaženým kňučivě s vaňkem 
se poradí. 

O mléku krav v Alpách budiž zde jen mimochodem něco podotknuto. Chuť mléka 
závisí vždy od povahy pastviště; kde mnoho česnekovitých bylin roste, jež krávy rády 
žerou, dostane mléko a máslo chuť po česneku. Po rostlinách vstavačovitých jest mléko 
rudožluté jako šafran, má chuť po cibuli a nehodí se k dělání ani másla ani sýra. Po 
vstavači černém (Satyrium nigrum) zmodrá mléko a sýr, a máslo dostane zápach vanilový. 

Krávy dosahují stáří 25—40 let; v sláji ale objeví se již záhy nepořádek v roz- 
plemeňování, načež se kráva řezníkovi prodá. 

i) O rozumném léčení krav není z většího dílu ještě ani památky. Rozstoná-li se 
kus, léčí jej pastýř svými pověrečnými léky, a ještě častěji odevzdá jej co nejdříve 
na porážku. 

Toť běh života skotu domácího, v němž ve příznivých okolnostech, navzdor. pře- 

© vládajících u něho nízkých zábyvů zvířecích, předce stopy onoho duševního probuzení 
poznáváme, které v celém ssavectvu více neb méně zjevně se pozoruje. 


Potrava lidská. 
Od J. Baldy. 

„Chléb náš vezdejší dejž nám dnes!“ S tímto inidachote probudí se denně- ti- 
síce lidí, jimž nouze ani pokojného spaní nepopřeje; mnohý z mich snad ani nemá 
kde by hlavu skryl a čím by nahotu zahalil — a předce neprosí ani o oděv, ani o byt 'ale 
o chléb vezdejší. Oděvu jest jen v studených krajinách potřebí, v pásmu: horkém za= 
haluje člověk tělo jen ze studu, a lu postačí šat z peří neb listí stromových: -V tep= 
lých zemích člověk i byt lehko oželí z již v Neapoli nacházíme na tisíce lidí bez pří— 
bytku, kteří se za dne žebravě potulují a noc pod šírým nebem přespávají. V Indii a- v 
Africe hledá člověk jen stín před sluncem- palčivým a jednoduchý přístřešek pro čas 
dešťový; mimo lo poskytuje mu tamější bujná příroda ve svých čarokrásných zahra- 
dách příbytek nejskvostnější. Ano i: v studených krajinách našich nacházejí se lidé 
oluženi, kteří i v zimě bez teplé světnice býti mohou ; jsou to — Cikáni. 

Není ale krajiny na zemi, kde by člověk potravy nepotřeboval. Tu. potřebuje: 
černý obyvatel horké Afriky tak dobře, jako Lapon ve sněhové. skrýši. Fetnávu musí: 
člověk denně míli, ona jest cílem veškeré práce jeho. 

V čem se ale zakládá tato nevyhnutelná potřeba potravy? ; 

Nahlídneme-li v ústrojí člověka, seznáme, že nejsou částky těla jeho nezrušitelné,: 
nýbrž že se vykonáváním svých zábyvů právě tak olrou a spotřebují, jako každý nástroj, 
kterého se stále při práci užívá. Svaly, játra, mozek, kosti, zkrátka všecko v děle se 
neustále otírá a opotřebuje, a musí býli rychlé opraveno a obnoveno. Toto obnovování 
jednotlivých částek působí krev, která látky k tomu potřebné z potravy zažité, béře. 
Člověk musí tedy často. jíslí, aby měl stále zásobu: zdravé krve k obnovení částek; 
spotřebovaných. Ú 

A může každá potrava bez rozdílu zdravou krev utvořiti ?- Pozorujme přéde 
vším, jak potrava v krev přechází, a pak, z čeho se zdravá krev skládá. Potrava -se 
v ústech (je-li pevná) rozkouše a nasliní, pak vejde do žaludku, kdež se šťávou: žalu- 
děční se smíchá a ještě více zřidne, Ze žaludku vběhne potrava co řídká kaše do střev; 
kde se míchá ještě se žlučí a jinými látkami, načež se z částky v tekutinu k mléku po- 
dobnou promění. Na vnitřní bláně slřev nachází se mnoho tenounkých konečků, které 
z potravy v mléční šťávu proměněné veškeré záživné částky do sebe ssají. © Co se 
z potravy tekutým státi nemůže a tedy se vssáti nedá, vyvrhne se koncem střeva vem; 
Tyto konečky na vnitřní bláně střeva chovají uvnitř malounké rourky, které sev okruží 
u větší rourku spojují ; tyto větší rourky vtékají konečně všecky do jediné, as jako brk 
tlusté roury (mízovod), která větší díl zažité šťávy potravní do krve přivádí. 

Z toho vysvítá, že jen taková potrava do krve přechází, která buď tekulá jest, 
aneb se (v žaludku neb ve střevech) tekutou státi může; dřevnaté částky „rostlin ne- 
mohou tedy býti potravou člověka, poněvadž se dřevovina při trávení nerozpouští 
a tedy nestrávena střevem vychází, 

Z toho ale ještě nenásleduje, že by bez rozdílu každá potrava, klerá se při drá= 
vení rozpouští, již zdravou krev utvořiti mohla; k tomu jest potřebí, aby potrava právě 
takové částky obsahovala, z jakých se krev skládá, a to asi v tom poměru, v jakém se 
v krvi nacházejí. Nežli tedy o vhodnosti potravy nějaké rozhodneme, musíme se přede: 
vším ohlédnouli, jaké látky a v jakém poměru se ve zdravé krvi vyskytují. 

Zrostlý a zdravý člověk má v průměru as 20 liber krve; dáme-li tuto krev do 


27 


takového horka, v kterém by se voda vařila, tu z ní zmizí všecka vlhkost, a pozůstalé 

částky pevné obnášejí pak jen 4%, libry; tedy jest ve 20 librách čerstvé krve přes 

patnáct liber vody. Ale ty 4; libry krve usušené se opět z rozličných látek skládají ; 

nejhlavnější z nich jsou vláknina (poněvadž tvoří vlákna svalů), bílkovina (bílku ve vejci 
podobná), tuk a něco cukru, pak soli nerostní. —— Pátráme-li po prvcích těchto jednot- 
livých látek, shledáme, že se skládá vláknina, bílkovina a látky jim podobné ze čtlyr 
prvků, totiž z uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku. Tuk a cukr jsou jen z uhlíku, vodíku 

a kysliku složeny; dusíku nemají a slovou proto bezdusičné, ony pak dusičnaté. Co do 

množství jsou látky tyto v krvi lidské as takto rozděleny : 

Látky dusičnalé (vláknina, bílkovina'atd.) 4 © libry. 

Látky bezdusičné (tuk, cukr) < < - - *h 

Sohterósti? L M00 540722 700407, © JA 
Dohromady 4, lib. krve. 

Jaký jest ale účel těchto rozličných látek krevních? Látky dusíčnaté a soli ne- 
rostní slouží hlavně k tomu, aby (jak již nahoře povědíno) obnovovaly spotřebované 
částky těla, totiž svaly, kůži, kosti a j. 

Látky besdůsičné slouží dílém ovšem také k obnovování některých částek (k. p. 
tuku) v těle, jejich hlavní účel jest ale docela jiný. Známo jest totiž, že má tělo lidské 
za živa své zvláštní teplo, bez kterého by obstáli nemohlo; tělo mrtvé jest studené. 
„Odkud pochází teplo toto v těle živém ? Ono má podobnou příčinu s teplem v mašich 
kamnech. V kamnech pálíme dříví, které patří též mezi látky bezdusičné ; dříví to se 
při pálení spojuje s kyslíkem vzduchu, proměňujíc se v páru vodní a kyselinu uhlič- 
natou ; tímto lučebním spojováním povstává pak horko, které vzduch v kamnech a spolu 
i kamna zahřívá. Podobně se děje i v těle našem: bezdusičné látky krve tvoří palivo, 
ku ktérému vzduch dýcháním neustále přichází. Vzduch ten se spojuje s látkami bez- 
dusičnými v páru vodní a kyselinu uhličitou, čímž teplo tělesné povstává. Z toho vy- 
svítá, že vlastně jen lálky dusičnalé tvoří vyšivovací čásť krve, kdežto látky bezdusičné 
se jen v lěle spalují, a pak co pára vodní a kyselina uhličitá opět vydychují. 

“ Nyní již můžeme určili, jaká potrava vůbec zdravou krev ulvořiti může: jen 
taková, v které se látky dusičnaté, lálky bezdusičné a k tomu i soli nerostní nacházejí, 
a to co nejvíce v tom poměru, jak jsme to u krve viděli. Příroda sama odkázala člo- 
věka na takovou potravu v první době jeho, totiž na mléko lidské. Každé mléko sklá- 
dá se z tvarohu, másla a syrovátky; syrovátka ale není nic jiného nežli voda, v které 
jest rozpuštěn cukr mléčný (proto i sladce chutná) a několikero solí nerostních. Tedy 
máme v mléce ty samé látky jako v krvi, totiž vodu, lálku dusičnatou (tvaroh), látky 
bezdusičné (máslo a cukr mléční) a soli nerostní. 

Poněvadž se ale člověku mlékem stále živiti nelze, musí se po takové potravě 
ohlížeti, která by se ve svém složení mléku nejvíce podobala. Nedostává-li se ale 
potravy takové, musí člověk jídla svá tak míchati, aby se z lálek jejich zdravá krev 

© útvořiti mohla. 

Jaké následky by to mělo asi pro člověka, kdyhy se jen jedním druhem látek 
potravních živil, a o jejich potřebný poměr se nikterak nestaral? To lze snadno poznati 
Z předešlého. Kdyby se živil člověk samými látkami dusičnatými (k. p. libovým masem), 
tu by měla krev jeho dosti částek vyživovacích, ale nebylo by látek zahřívajících; z„toho 
však ještě nenásleduje, že by člověk takový obstáti nemohl, neb z látky dusičnaté si 


28 


příroda vyloučením dusíka látku bezdusičnou utvořili může, která, pak dýcháním, teplo 
tělesné působí; a proto se člověk i samými dusičnatými látkami pod jistou výmínkou 
dobře uživí. Jinak by to ale vyhlíželo, kdyby se chtěl člověk jen pouhými bezdusič- 
nými látkami (k. p. škrobem neb cukrem) odbývati; tělo jeho by mělo dosti tepla, ale 
krev by neměla čím by obnovila částky spolřebované ; a poněvadž z látky bezdusičné 
v těle nikterak látka dusičnalá povstati nemůže, musel by člověk takový brzo zahy- 
nouti. Špatně by vtom byli člověk ten, jenž by se chtěl výhradně živiti potravou, která 
jen málo látek dusičnatých obsahuje (k. p. brambory) ; u člověka takového by se částky 
tělesné rychleji spotřebovaly, než by je krev z malé zásoby vyživovacích částek obno- 
viti mohla, člověk takový by slábl a chřadnul. 

O nedostalku solí nerostních v potravě netřeba mluviti, poněvadž se jich v každé 
potravě více méně nachází; kdyby se však člověk jen látkami bez takových solí živiti 
měl (neb kdyby se z nich úmyslně odstranily), tu by trpěly zvláště ony částky těla 
jeho, v klerých se nejvíce solí nerostných nachází; přede vším by musely kosti jeho 
změknouti. 

A což kdyby člověk pražádné potravy nepožíval ? 

Tu by se strávily dýcháním nejdříve bezdusičné částky těla jeho (totiž sádlo), 
a když by těch nebylo, musely by pak dusičnaté látky k dýchání sloužiti, které by se 
takto dvojím spůsobem zničovaly, totiž pohybováním těla a dýcháním ; tím by síla těle- 
sná tralila a pak by i tepla v těle ubývalo, až by člověk konečně žíli přestal. 

Povážíme-li, že obnáší veškerá krev v člověku zrostlém po odražení vody jen 
4; libry, musíme se diviti, na jak malounké zásobě látek vyživovacích život člověka 
visí! A předce jak dlouho drží se život v těle hladem mroucím, ač již síly jeho zmi- 
zely! Člověk nezemře dříve hladem, až když */„ své váhy*) a '/; svého tepla ztratí, 

Poznavše nyní poměry látek tělo živících pozorujme, jakou vhodnost některé po- 
lravy obyčejné do sebe mají, a kterak k vyživení těla přispívají. 


1. Chléb. 


„Chléb náš vezdejší dejž nám dnes!“ V slovech těchto znamená „chléb““ veškerou 
potravu lidskou a z toho již vysvítá, jak důležitý chléb pro člověka býli musí. Ovšem 
nejsou všecky druhy chleba úplně stejné, a protož dlužno podotknouli, že zde promlu- 
víme nejprvé o chlebu z mouky pšeničné. 

Když se zrna pšeničná mezi kameny mlýnskými rozmelou a přetočí, rozloučí se 
na dvě částky, totiž mouku a otruby. Otruby povstávají z tvrdého zákrovu zevnitřního, 
který se tak snadno rozemleti nedá, a když se předce rozemele, mouku černou činí, 
Když se mouka s vodou, řádně smíchá, povstane těsto pružné ; když se ale toto těsto pak 
na sítě tak dlouho vodou proplakuje, pokud bílá voda odchází, tu z něho zůstane konečně 
hmota bílá, lepkavá, kterou pro tuto lepkavost lepem (Kleber) nazvali. Voda, která při 
tom z těsta odtekla, není také čistá; oslane-li nějaký čas stáli, usadí se v ní na dně 
prášek bílý, který není nic jiného, nežli škrob pšeničný. Mimo to jest v zrnu pšeničném 
něco vody a solí nerostních : tyto zůstanou v popeli, když se zrno spálí. Z toho všeho 
patrno, že nacházíme v zrnech pšeničných tytéž látky jako v krvi, totiž vodu, soli 
nerostní, pak látky dusičnaté (totiž lep) a látky bezdusičné (škrob). Šlupka hořejší 


*) Obyčejná váha člověka zrostlého cení se na 154 libry; kdyby ale tělo jeho vyschlo tak, že by v něm 
žádné vody nebylo, vážilo by jen 93%, libry. 


29 


- každého zrna obsahuje látky dřevnaté, které (jak jsme se již dříve zmínili) za potravu 
sloužiti nemohou, a prolo by setaké čistými otrubami nikdo uživiti nemohl, 

Kterak jsou ale látky tyto v zrnu rozděleny? 

Hned pod šlupkou hořejší se nachází nejvíce lepu, uprostřed zrna však méně 
lepu a více škrobu, Proto se musí při mletí hleděli k tomu, aby se právě jen šlupka 
ze zrna smekla, a aby veškeren lep co živící látka v mouce ostal; to se ale u našich 
mlýnů tak snadno nepodaří, a proto mívají naše otruby více lepu, a tudy více živících 
látek v sobě nežli mouka; na tak zvaných mlýnech amerických se mnohem lépe šlupka 
od zrna odloučí. Z toho všeho jest i patrno, že jest mouka černá mnohem výživnější 
nežli bílá, poněvadž se u mouky bílé veškeré otruby s velikou částí lepu nazmar odlou- 
čily. Chléb z mouky černé má jen tu vadu, že jest málo kyprý a tudy pro strávení 
drobet těžký, pročež se pro slabý žaludek dobře nehodí. « 

Při zadělávání na chléb mouka mnoho vody pohllí, tak sice; že se ve 100. li- 
brách chleba pečeného as 45 liber vody nachází : a proto nám může chléb náš vezdejší 
sloužiti co pokrm i co nápoj. Někdy se i více vody do těsta přidá, aneb se chléb 
málo vypéci nechá, aby v něm více vody ostalo; a to z té příčiny, aby byl chléb 
větší a aby více vážil; to jest ale věc velmi nerozumná, neb tím se slává chléb méně 
chutným a na látkách vyživovacích pranic nezíská, poněvadž nemá voda v chlebě žádné 
větší ceny, nežli mimo chléb. Nechá-li pekař v chlebě mnoho vody, aby více vážil, tu 
patrně lid okrádá, neb vody může míti každý zadarmo dosti. 

Z mouky pšeňičné se peče obyčejně jen chléb malý, klerý se v krátkém čase 
spotřebuje, poněvadž chléh pšeničný brzy vyschne a ztvrdne. Protož se péká chléb 
větší (bochník) obyčejně jen z mouky žiné, poněvadž chléb žiltný mnohem déle vydrží; 
mouka žitná jest ovšem méně bílá nežli pšeničná, skládá se ale z těch samých  lálek 
jako tato. 

Chléb z ovsa by měl ještě více vyživovacích částek, nežli chléb žitný a pšeničný, 
poněvadž má zrno ovsové více lepu nežli každé jiné obilí; tento lep ovsový má ale 
© zvláštní vlastnost, pro kterou se z ovsa kyprý a lehko záživný chléb péci nedá. 

Chléb z turecké pšenice (kukuřice) jest také těžký a nechutný. Zrno kukuřičné 
skládá se ale z podobných látek jako pšenice, a proto jest mouka kukuřičná velmi 
dobrá, jen že se nehodí na chléb v bochníkách, ale na tenké koláče, 

Z toho všeho vysvílá, že by se člověk z nouze pouhým dobrým chlebem uživil, 
jelikož se v něm veškeré látky, z kterých se krev skládá, v dostatečném poměru na- 
lézají. Proto se nesmíme ale domýšleli, že by nebylo na světě potravy pro člověka 
vydatnější. Maso má mnohem více vyživujících látek nežli chléb, ale odkud nabrati 
masa k vyživení veškerého lidstva? Kdyby se každý člověk jen masem živiti chtěl, 
tuby ani člvero zemských koulí nepostačilo k vyživení potřebných zvířat. A právě pro 
lento nedostatek masa jest nám chléb potravou nejdůležitější, a proto „chléb náš vezdejší 
dejž nám dnesl“ 

4 


2 Maso 
Dáme-li maso hovězí v míse nad horkou vodu, tu vyschne a tak se smrští, že 
ze 4 liber jen 4 libra ostane; z toho následuje, že byly ve člyrech librách čerstvého 


masa hovězího 3 libry vody, které se horkem vytratily. Máchá-li se kus libového masa 
hovězího dlouho v čisté vodě, zmizí poznenáhla barva jeho červenavá, všecka krev se 


30 


z něho vyplákne a konečně ostane jen hmota bílá, vláknitá; dá-li se tato: bílá vláknma 
do líhu, tu se z ní ještě tuk rozpustí, a vláknina se slane sušší a hutnější ; z toho lze 
viděli, že se skládá libové maso z vody, vlákniny a tuku. Tuk jest látka  bezdusičná, 
vláknina ale dusičnatá. Porovnáme-li libové maso v poměru látek. dusičnatých a bez- 
dusičných s chlebem, obdržíme následující přehled: , 


100 liher libového masa má 100 liber pšeničného chleba má 
78 liber vody, 45 liber vody, 
19 liber vlákniny, 6 liber lepu, 
3 libry tuku 1 libru tuku, 
48 liber škrobu a cukru 
400 liber. 100 liber, 


Z toho jest palrno, že má maso mnohem více vody nežli chléb; ale že má 
i třikrát tolik látky dusičnaté (vlákniny), jako chléb lepu, a proto jest 4 libra libového 
masa hovězího v tomto ohledu pro výživu právě tak vydatná, jako 3 libry chleba pše- 
ničného. Za to není ale v mase pražádného škrobu a jen něco tuku, kdežto u chleba 
látky beždusičné (škrob, cukr a tuk) *) skoro polovičku celé tíže tvoří. 

Maso divokých zvířat (zvěř) jest ve svém složení velmi podobné kllibovému masu 
hovězímu ; neb zvěř mívá obyčejně jen malo tuku. Naproti tomu mívají zvířata domácí, 
zvláště krmená, obyčejně velmi mnoho mastnoty, která se buď co sádlo neb lůj na ur- 
čitých místech v těle ukazuje, anebo se mezi vlákna masa míchá, čímž pochází napotom 
oblíbené maso tukem prorostlé. Obyčejné maso hovězí a skopové, které se v krámích 
prodává, mívá někdy až "; své váhy loje; a vezmeme-li, že by lůj jen čtvrtý díl váhy 
obnášel, tedy by bylo ve vysušeném tučném mase hovězím 63 částek vlákniny, 30 částek 
loje a 7 částek solí nerostních a přimíchané krve; tuk masa takového nahražuje poněkud 
škrob, který se v potravách rostlinných tak hojně nachází, ale jak v článku o škrobu 
poznáme, teprv rozličným proměnám podlehnouli musí, aby se strávili mohl. 

Drůbež mívá méně sádla nežli jiné maso, ač se může k. p. kapoun potravou ole- 
jovitou tak vykrmiti, že jest maso jeho tučné, jako hovězí nebo skopové. 

Maso telecí mívá méně tuku nežli hovězí, ale maso vepřové zas mmohem více. 
Mimo lo má maso některých zvířat zvláštní zápach, klerý bývá někdy (jako u ovcí 
z krajin hornalých) příjemný, někdy ale (jako u koz a u ovcí nizozemských) velmi ne- 
příjemný a pro mnohé lidi nesnesitelný. 

Ryby mají v průměru méně tuku nežli jiná zvířala, a však se i mezi rybami 
tučné maso nachází. Sto liber masa úplně vysušeného obsahuje 

u sledě 92 libry vlákniny a 8 liber tuku, 
u lososa 78 liber vlákniny a 22 libry tuku, a 
u ouhoře 44 libry vlákniny a 56 liber tuku. 

Sleď jest tedy ryba hubená ; losos ale ryba tučná, jelikož se množstvím tuku 
lustému masu hovězímu vyrovná ; ze všech nejtučnější jest ale ouhoř, který má mnohem 
více tuku nežli vlákniny. Proto se peče ouhoř a losos ve svém vlaslním tuku, kdežlo 
se hubená bělice na másle smaží. 


*) Tuk jest v potravách rostlinných zvláště co olej dosti rozšířen; mezi obilím má zrno kukuřičné něj“ 
více tuku. 


91 


„w + Vařením a pečením tratí maso poněkud na, své tíži, a sice pečením více nežli 
vařením, poněvadž se při pečení více vody z masa vykouří a více tuku rozpustí, 


eh Stlačí=li se čerstvé maso silně, tu z něho kape tekutina červená — vlastní látka 
masní (kreatin) a voda krví zbarvená, ve které se něco: rozpuštěných solí nachází; po 
úplném vymačkání této tekutiny jest maso bez chuti. Dá-li se voda z masa takto vy- 
mačkaná vařit, zakalí se a zhoustne, při čemž se v ní bělavé chomáčky objevují, které 
jsou k svařenému bílku podobny, a v skatku to není nic jiného nežli bílek, který byl 
ve vodě masové rozpuštěn ; mimo to ale u vysychání oné šťávy kreatin v hráních vyráží. 

Nyní každý porostní proměnám, kterým máso v horku (při pečení a vaření) 
podrobeno jest. 

Při pečení se nejprv něco vody z masa vyžene; tím se vlákna stáhnou a částku 

vnitřní šťávy vytlačí; stažením vláken se ale otvory kolem uzavrou, tak že šťáva ostalní 
z masa vytéci nemůže. Dalším působením horka srazí se bílek v šťávě masové, čímž 
se otvory úplně zacpou, a tudy veškeré chutné částky v mase ostanou; čím prudčeji se 
maso peče, tím méně šťávy se z něho vylratí a tím chutnější bývá. 
Ale i vařené maso. může býti chulné : hodíme-li totiž maso čerstvé do vařící vody, 
tu se zevnitřek jeho horkem smrští, otvory se zavrou, bílek na povrchu sražený je ještě 
více ucpe, a z vnilřní šťávy masa se pak nic neztratí. Maso takto vařené jest pak velmi 
chutné, ale polívka z něho ovšem za nic nestojí, poněvadž jest to holá voda. — Dáme- 
di ale maso do vody studené, klerá se poznenáhla zahřívá, lu ostanou otvory jeho ne- 
zavřené, a šťáva vnitřní se téměř úplně vylratí; maso takové jest pak suché, tyrdé a 
nechutné, za to se ale všecky chutné částky v polívce nacházejí. 


3. "Vejce a mléko, 


Masu podobá se v ohledu vyživovacím i vejce ; ze všech vajec se vejce, slepičí 
nejčastěji potřebují. Vejce se skládá ze skořápky, bílku a žloutku. Skořápka jest zákrov 
vápničitý, který po celém objemu malými otvory opatřen jest. Těmito otvory vniká do 
vejce pod kvočnou ležícího polřebný vzduch, který ale jinak bývá příčinou, že za- 
smradne. Z toho vysvílá, že se vejce dlouho chovali nechá, když se otvory na sko- 
řápce něčím (k. p. sádlem) zamažou, aneb když se vejce do nějaké tekutiny neškodné 
(k, p. do vody vápenné) vloží. Obyčejné vejce slepičí váží as 750 gránů (3%, lotů), 
a co do množství jsou v něm látky jeho taklo rozděleny : 

450 gránů bílku, 
225 gránů žloulka, a 
15 gránů vápna ve skořápce. 

Bílek prolo tak sluje, poněvadž se srazí teplem ve hmotu pevnou, bílou, která se 
ve vodě nerozpouští a žádné téměř chuti nemá. Ač se bílek vláknině masové a lepu 
rostlinnému na oko nepodobá, skládá se předce z těch samých látek, a slouží při vyži- 
vování co látka dusičnatá k stejnému účelu. A proto jest to pro člověka jednoslejné, 
zdali krev jeho látky dusičnaté z vlákniny masové, nebo z lepu rostlinného, aneb 
konečně z bílku obdržela. 

4 Žloutek jest barvy žluté a drží podobnou látku jako bílek; proto se také v horké 
„vodě jako bílek sráží, ač o něco méně, Když se ale tvrdý, suchý žloutek rozmačká 
a v líhu rozmíchá, ztratí svou barvu ; za to jest ale v líhu žlutý olej rozpuštěn. Zloutek 


32 


se tedy skládá z látky k bílku podobné a z oleje žlutého, pročež se porovnati dá s ma- 
sem tučným, které též z vlákniny a tuku se skládá. 

V bílku a žloutku nachází se i mnoho vody, tak sice, že když se bílek i žloutek na 
dobro vysuší, "/, jejich váhy zmizí. Chceme-li v bílku a žloutku vyschlém množství látek 
dusičnatých (bílkoviny) a bezdusičných (oleje) porovnati, nalezneme ve 100 lotech  -ná- 
sledující poměry: 

54*/, lotů bílkoviny, 
40 lotů oleje, 
5, popele (solí nerostních). 

Z toho lze poznali, že jest vejce mastnější nežli nejtučnější maso hovězí, a že 
se mu v tom ohledu jen maso vepřové a ouhoř vyrovná. Poznalo se ale, že není tato 
mastnola na vejci zbytečná, poněvadž bílek mnoho mastnoty' potřebuje, má-li se bez © 
obtíže stráviti, jinak by snadno zácpu spůsobil; ano zdá se, jakoby bylo této mastnoly 
ve vejci v poměru k bílkovině ještě málo, a proto se jedí vejce na másle, aby se 
snadněji strávily. 

Jiný druh vydatné polravy pro člověka jest mléko. V mléku jest ovšem více 
vody nežli v mase a ve vejci, ale nikoli více nežli v řípě. Z mléka lze získati máslo 
a tvaroh. Tvaroh jest látka dusičnalá, ve svém složení k bílkovině, vláknině a lepu 
velmi podobná ; k bílkovině se podobá tvaroh i v tom obledu, že snadno zácpu působí, 
a proto jen s máslem smíchán příjemnou polravu poskytuje. Když se máslo i tvaroh 
z mléka odloučí, ostane jen syrovátka; dá-li se syrovátka ale do takového horka, až se 
z ní všecka voda vykouří, ostane! látka vyhraněná sladká, bezbarvá, ktera se mléčným 
cukrem nazývá. Ostatně jest v mléku i něco solí neroslních, o čemž se lze přesvědčiti, 
když se mléko v horku vody zbavené na vzduchu spálí; popel pozůstalý obsahuje něko- 
likero solí nerostních. Co do množství nacházíme ve 100 lolech usušeného mlé- 
ka kravského 

349, lolů tvarohu (čili sýroviny) 
23%, lolů másla, 

97 | lotů cukru, a 

4%, lotů popele. 

Dle toho tvoří tedy mléko prostřední potravu mezi masem a chlebem, jelikož 
má mnoho látky dusičnaté (tvarohu), ale i mnoho látek bezdusičných (másla a cukru). 

Mléko člověčí jest mléku kravskému velmi podobné, a. okazuje za čerstva jen 
následující rozdíly : 


Mléko člověčí : Mléko kravské : 
88,,, vody, 87 vody, 
3,9x sýroviny, 4, sýroviny, 
2; másla, 3. másla, 
4,34 cukru a 4,7, cukru a 
0,,, popele 0, popele 
100. 7100. i 


Hlavní rozdíl leží tedy v solích. nerostních (v popeli), jichž má mléko kravské tří- © 
krát více nežli člověčí. Ostatně má mléko žen mladých více solí, nežli mléko starých. 
V některých nemocech ubývá v mléce cukru, v jiných zase sýroviny; solí nerostních ale 
obyčejně v každé nemoci přibývá. + 


33 


Je-li tvaroh při mírném teple po nějaký čas na vzduchu, dostane nepříjemný 
jach a počíná kysati; tvaroh takový jmenujeme klihovatý. "Tvaroh klihovatý má tu 
zvláštní vlastnost, že může i v jiných látkách, s kterými se smíchá, podobné kysání pů- 
ko as tak jako slarý kvas v obyčejném těstě. Sníme-li po jídle kousek starého sýra, 
tedy smíchá se v žaludku s ostatní potravou a podobně na ni působí, tak že potrava 
tímto starým sýrem se mnohém dříve tekutou stane, nežli bez něho, a proto se jí 
někdy po stole kus sýra pro lepší trávení. Sýr čerstvý nemá ale takového oučinku a roz- 
množůje jen obsah přeplněného žaludku. 

Vůbec rozeznáváme sýr dvojí: sýr tučný z mléka dobrého, nesbíraného — a sýr 
hubený z mléka sbíraného. Poněvadž se při dělání sýra všecka syrovátka vyloučí, tedy 
se nachází v každém sýru jem sýrovina, máslo a soli nerostní, ale žádný cukr. Sýr 
tučný z mléka nesbíraného má velmi mnoho mastnoty, tak že se jen s chlebem jísti 
může. „Sýr z mléka sbíraného má v poměru k sýrovině velmi málo mastnolty, 
a mohl by snadno zácpu spůsobit; protož se jídá obyčejně jen k chlebu má- 
slem namazanému. 
k- 4, Brambory a rýže. 

O hladu spěchá dělník z rána po své práci, hmoždí se a lopotí, a předce nepo- 
stačuje skrovný výdělek jeho k zaopatření masa a chleba ; odkázán na stravu lacinější 
obrací se pak k bramborům a kořalce. A což jsou brambory v skutku lacinou potra- 
vou? Porovnáme-li maso, chléb a brambory dle látek dusičnatých a bezdusičných, na- 


lezneme při 400 librách : 


-V hovězím mase: V chlebě: V bramborách : 
0 vody 78 liber, 45 liber, 75 liber, 
látek dusičnatých 19 liber Br 2 libry, 
látek bezdusičných 3 libry, 49 23 libry. 


„+ Z toho jest patrno, jak malé množství látek dusičnatých (od kterých předce vy- 
živení těla hlavně závisí) v bramborách se nachází, tak sice, že dá 140 liber bramborů 
jen tolik výživy, jako 1 libra masa. Pro vyživení těla jest tedy jedno, sní-li člověk 
4 lib l bru masa neb 3 libry chleba, aneb 10 liber bramborů; pro pouhé nacpání žaludku 
se 10 liber bramborů ovšem lépe hodí, nežli libra masa. Z toho vidíme, že nejsou 
brambory tak lacinou potravou, jak se býti zdají. ň 

- Jiná otázka jest ale, zdali by se člověk pouhými brambory vyživiti mohl? 
Živí-li se člověk chlebem, tu přijde s každou librou látky dusičnaté (lepu) do žaludku 
8 liber látek bezdusičných; živí-li se člověk ale brambory, tu přijde do žaludku s každou 
librou lepu skoro 12 liber částek bezdusičných. Na 8 liber škrobu 4 libra lepu jest 
právě jen tolik, co býti musí, aby tělo obstálo ; ale na 12 liber škrobu jedna libra lepu, 
to jest mnohem méně, nežli je nevyhnutelně potřebí; a kdyby se člověk jakkoliv bram- 
bory nacpal, předce poměr tento nikdy nevyrovná. Částky těla lidského se mnohem 
rychleji olírají a spolřebují, nežli je krev z potravy bramborové obnovili může.  Živí-li 
se tedy člověk výhradně jen brambory, musí tělo jeho slábnouti a chřadnouli. 

1, Což ale lepry člověk těžce pracující ? U toho se částky těla silným pohybo- 
váním velmi rychle opotřebují, a člověk takový by se měl právě co nejvíce onou po- 
travou živili, která mnoho látek dusičnatých obsahuje ; živí-li se ale výhradně jen bram- 
bory, tu musí tělo jeho velmi rychle seslábnouti, a stane se ku každé těžké práci ne- 
schopným. Kdyby chtěl ale někdo tolik bramborů jísti, aby množstvím jejich nedostatek 

Živa 1856. 3 


34 


dusičnalých látek dosadil, musil by se náramným množstvím, škrobu skoro, udusili. BK 
množství škrobu v bramborech překáží v trávení, kyslík, vzduchu, „nemůže, všecky, 
látky bezdusičné přemoci, a proto se „k jejich, okysličení a „vydýchání d „něco ped 
z dusičnalých částek těla spotřebuje. Tím krev jen. zvolna tělem „probíhá, svaly dostá- 
vají málo vlákniny a mozek málo mastnoty kostičnaté ; proto i veškeré oudy slábnou „a duch 
brzy zakrní, Příklady vidíme v Irsku a v krajinách našich, hor, zylášť „ale v, horách 
Krušných, kde se větší část obyvatelů pouze brambory živí. V, Irsku, jsou holé bram- 
bory u “/; obyvatelstva jedinou potravou, a šťasten, komu, se dostalo jednou,- za, ČAS 
sledě co polravy posilující ; je-li ale rodina veliká, tu nestačí sleď pro všecky; a hrolo 
se uváže na nit, ke stropu nad stolem, a každý si otře na něm. svůj brambor, aby 
alespoň drobet po sledi chutnal: někdy není, ale rodina v stavu, ani tohoto jediného 
sledě si koupili, a tu okazuje každý bramborem oloupaným na to místo, kde někdy, sleď 
vysíval a hledí se sám taklo ošidili; tomu říkají v Irsku „polatoes and point“ (bram- 
bory s okazováním). V našich horách Krušných to mení mnohem lépe; u mnohých 
rodin jest mísa bramborů jedinou potravou po celý rok, a šťasten, kdo je nejí stále 
jen s „mundurem,“ nýbrž může si k nim popřáti kousek másla neb sádla; ale bram- 
bory maštěné jsou ještě horší pro výživu, nežli bez másla, poněvadž jest máslo i sádlo 
látka bezdusičná, a látek bezdusičných mají brambory beztoho nazbyt. AN 

Proto nacházíme v Irsku, v horách Krušných a všude, kde brambory jedinou 
potravu. tvoří, lidi slabé, brzy slárnoucí, kteří nikdy vysokého věku nedosáhnou. Proč 
neopustí obyvatel hor Krušných svou neúrodnou krajinu ? Příčina toho: nevězí jen 
v lásce k domovu, neb hlad jest mocnější nežli tato láska — ale jemu (schází odváž- 
livosti a síly duševní, a prolo vězí stálé v traplivé bídě, a nikterak s: nesnaží, vyrvati 
se ukrulným poulám jejím. 

Brambory, pocházejí ze studenějších krajin jižní Ameriky, a patří k malému počtu 
rostlin, které Amerika Evropě poskytla. Po přinešení bramborů do Evropy nadělalo se 
mnoho hluku, že jest vynalezen nový „,chléb“ pro chudé, a jakkoliv se již v předešlém 
století několik rozumných hlasů proti bramborům co výhradné potravě ozvalo ,, platily 
předce dlouho brambory za výbornou potravu pro chudý lid. Ano i v našich“ "dobách 
se omyl lenlo ještě udržel, tak že se mnozí domnívají, že nemůže chudému nic © jiného 
scházeli, nežli brambory. y 

Brambory pomohly mnohým krajiňám evropským nejednoů od smrli hladu. 
to ale spůsobily u těch, kteří se jimi výhradně živí, smutné náslédky a mnoho nemoc 


(k, p. krtice), tak že se jimi pokazilo v mnohých krajinách jádro rázu lidského. ' Bram- 


bory spůsobily v Evropě také náramné rozmnožení chudoby a nouze, a vzdělané člověí 
čenstvo evropské stojí nad ní nyní jako onen čarodějnický učedník , ktérý uměl: zlé 
duchy přivolat, ale zapomněl slovo, kterým by je zahnal. in 

Mnohý lituje, že se veliké množství bramborů — tohoto chleba chudých — ná 
pálení. kořalky spotřebuje, a že se tím chudému chléb ubírá. Kořalka nění ale největší 
neštěstí, které brambory člověčenstvu přinesly. Ovšem vedlo nadužívání kořalky ino- j 
hého v úplnou zkázu, ale nadužívání jest při každé věci škodivé Proč se nehubuje na 
víno, které má předce podobný oučinek jako kořalka? Pro člověka zletilého, a o špalné 


potravě těžce pracujícího jest mírné pilí kořalky pravým dobrodiním, což později V E Í 


jednání o kořalce dokážeme. 
Proto ale nejsou brambory co polrava k zavržení; kdo mnoho potravy seč 
"+ 3 


Z 


35 


(masa). požívá, pro toho jsou brambory výborným přídavkem, poněvadž se jimi malé 
množství bezdusičných látek v mase vyrovná. Kdo z většího dílu na brambory jest od- 
kázán, ať k nim jí tvaroh aneb pije podmáslí; neb tvaroh a podmáslí mají mnoho látek 
dusičnatých, které se s brambory dobře snesou; máslo a sádlo by se nemělo tam, kde 
Ise. mnoho bramborů jí, nikdy k bramborům jíst. Někde se míchají brambory i do 
mouky, a Z télo smíchaniny se peče chléb; pravili jsme ale již u chleba, že má jen 
tolik látek důsičnatých, co jest k výživě nevyhnutelně potřebí; přidá-li se k němu bram- 
borů, -tu se -v něm poměr látek dusičnalých zmenší, chléb takový slane se méně vý- 
Živným, a nehodí se tedy nikterak za potravu výhradní. 

Z toho všeho vysvítá, že neleží příčina zlých následků z potravy bramborové 
v bramborech samých, nýbrž jen ve spůsobu, kterak: se jich užívá. A. protož nejsou 
brambory co potrava k zavržení, jest jen přáti, aby se v menší míře zároveň s jinými 
vydatnějšími látkami požívaly, 

Rýže má ještě méně látek dusičnatých (lepu) nežli brambory, a dává proto "také 
ještě méně výživy. Proto jest nejlepší, rýži s pokrmy masilými požívati. V, zemích, 
kde. se mnoho rýže požívá (v Číně, ve východní Indii), nacházejí se obyčejně lidé bři- 
chatí, poněvadž jest žaludek jejich velikým množstvím rýže, které najednou do něho 
vecpou, velmi roztažen. Rýží samotnou by se pro nedostatek dusičnatých látek (lepu) 
žádný člověk po delší čas uživiti nemohl. Mimo to má rýže v sobě velmi málo mast- 
noty, a proto se mastí, aby byla méně krutá. 


5. Luštiny a zeleniny. 


K luštinám počítáme hrách, čočku a fazole. Všecky luštiny se vyznamenávají 
tim, že mají velmi mnoho látek dusičnatých (lepu), a tedy jsou velmi výživné. Ve 100 
librách hráchu nacházíme 24 liber lepu, jsou tedy luštiny mnohem výživnější nežli chléb 
pšeničný; mimo to jsou ve 400 librách hráchu 2 libry látky olejovité, a proto slouží 
jrách výborně ku krmení drůbeže. Škoda jen, že se z mouky hrachové (jakož i čo- 
é a fazolové) dobrý chléb péci nedá; neboť lep v lušlinách obsažený podobá se 
velmi lepu ovesnému, a dal by chléb těžký, málo kyprý a nechulný. Za to poskylují 
ale luštiny ve vodě vařené výborný pokrm, který velmi mnoho dusičnatých látek obsa- 
huje, a ledy dobře s brambory se spojili dá, Šlupka hrachová jest velmi těžká k strá- 
vení, a proto jest rádno, aby se hrách vařený ze šlupek vymačkal, aby tylo žaludek 
daremně neobtěžovaly, Kdo těžce pracuje, měl by vůbec z nedostatku masa hodně luštin 
(zvlášt hrachové a čočkové polívky) jísti, neb pokrm tento může tělo i při největším 
namáhání v plné síle udržeti. 
be K luštinám patří sice také vikev a boby, kleré ale pro nepříjemnou příchuť oby- 
čejně jen dobylku za pokrm slouží. Každému jest známo, že jest vikev pro koně (zylášt 
když mnoho pracují) výbornou pící, a že jim i to dobře slouží, když se toa do ovsa 
trochu bobů přimíchá. 
„K zeleninám počítáme dílem kořeny, dílem listy rozličných rostlin; nejhlavnější 
z nich jsou řepa, mrkev, cibule a zelí. Zeleniny kořenaté mívají obyčejně velmi mnoho 
vody; tak se nacházejí ve 400 librách mrkve 83 libry vody, a ve 400 librách řepy až 
90 liber. Z toho lze viděti, že má řepa tolik vody jako mléko. Jsou pak zeleniny, ve 
kterých se ještě více vody nachází; tak jest ve 100 librách melounu 94 libry a ve 100 
* librách okurek áž 97 liber vody; a prolo může člověk několikaliberní meloun snadno 
Ď 3% 


36 


po obědě snísli. — Když se řepa a mrkev úplně vysuší, tu jest pozůstalá hmota jejich 
as lak výživná, jako mouka pšeničná, a proto se ktomu hlédělo,'jak by'se /z vysušené 
řepy dobrá mouka připravili dala; v mouce takové je cítit ale vždycky nepříjemnou chuť 
kořenovou, pročež se k pečení chutného chleba nikterak nehodí. „Ostatně jestimv'iřepě 
velmi málo mastnoly, a proto by se měla obyčejně s drobet mastnými pokřmy'požívati. 
Cibule se u nás potřebuje jen co přísada k pokrmům, ve Španělích a v Portu- 
galsku jest ale obyčejnou potravou. Mimo svou zvlášťní chuť má cibule“i'mnohó látek 
vyživovacích, neb ve 100 lotech cibule vysušené nacházíme až. 30 lotů lepu, a protovse 
cibule svou silou vyživovací hrachu vyrovná. Proto jí cestující Španěl cibuli: k suchému 
chlebu, poněvadž ví ze zkušenosti, že takto jednoduchým spůsobem síly své úplně*zachová. 
Zelí jest ještě vydatnější nežli cibule, neb ve 400 lotech suchých listů zelňých 
nalézá se až 35 lolů lepu. Zelí má ovšem za syřova nepříjemnou příchuť, která 56 ale 
vařením vylratí beze ztrály lepu vyživujícího. Kdo mnoho. zelí požívá, může“ !po'něm 
snadno zácpu dostali, jako po každé potravě mnoho lepu bez tuku pon tn (" proto 
jest rádno, aby se zelí s pokrmy mastnými požívalo. H 
Ještě výživnější nežli zelí jsou houby, zvláště hřiby; u kterých se ve 100lotéch 
až 56 lotů lepu nalézá; a pak karfiol, který ve 100 lotech až 64 loty. lepu' obsahuje. 
I tylo rostliny mají podle velikého množství lepu málo tuku; a proto“jest dobře; když 
se s maslnotou — na másle — požívají. Povubké 
Vůbec nacházíme v listech každé rostliny mnoho. lepu; ale 'u můchýčki mimo '“ló 
ještě rozličné látky nepříjemné a dílem škodlivé, pročež se každé listí člověku za po- 
travu nehodí. Náš dobytek se živí vůbec jen listím (toliž travou, senem), a „dobře se 
mu při tom daří, poněvadž se v trávě též mnoho lepu výživného nalézá. Chřastí zelné 
dobytku zvláště dobře svědčí, poněvadž patří — jak jsme se již nahoře zmínili — -k 
rostlinám nejvydatnějším. a 
6. Čaj. Káva. Čokoláda. k 
Po celé zemi, u národů vzdělaných i nevzdělaných, nachází se obyčej, že (hledí 
rozličnými prostředky duševní činnost svou zvýšili. Tatar pije svůj kumis z mléka 
koňského, obyvatelé severní Sibiře jedí muchomůrky, jižní Asiat kouří opium, severní 
i jižní Afričan požívá šťávy konopní (hašiš), a peruánský muletore kouše listí koky, 
které v něm bez opojení jen příjemnou bezcitnost spůsobí. U národů vzdělanějších po- © 
třebují se v tom ohledu rozličné nápoje, které buď spařením listí neb rozemletých 
zrn rostlinných se připravují a za tepla pijí, buď kysáním v látky lihovité přecházejí 
a za studena požívali se mohou. K těmto počítáme víno, pivo a —- cl „Ohěm i 
zvláště čaj, kávu a čokoládu. : 
Na počátku sedmnáctého století poslalo se z Ruska několik překrásných kožešin © 
sobolových do Číny darem, a vyslancové ruští obdrželi za to pozorně zadělané suché j 
zelené listí, které se jim, ač je ani vzíti nechtěli, konečně předce vnulilo.' Když přišli k: 
ale nazpět do Moskvy a listí tolo dle daného předpisu připravili, tu se jim nápoj z něho i 
připravený, totiž čaj, velmi zalíbil. Tenkráte myslila i anglicko-indická společnost, že © 
učiní králi Anglickému znamenitý dar, když mu pošle 2 libry čínského čaje. Od tě 
doby se ale požívání čaje velmi rozšířilo, tak že se ho nyní ročně ma celé zemi Važ 
2000 milionů liber spotřebuje. sky 
Listí čajové pochází z rostliny, která se velmi podobá k našim kaměliíní. 
© povstání čaje vypravuje se v Číně takto. Nábožný poustevník, který při své modlitbě 


97 


častěji spaním překonán býval, uřízl si ve své svaté horlivosti klapky u očí a hodil je 
na zem., Ale Bůh učinil, že z nich vyrostl čajovník, jehož listí se posaváde klapce řa= 
sami obrostlé podobá a spaní zahání. 

Čerstvé listí čajové se dvojím spůsobem připravuje. Někdy se hned po. otrhání 
' praží, stočí a rychle usuší ; takto povstává čaj zelený. Někdy se ale nechá listí otrhané 
nějaký čas na vzduchu leželi, pak se teprv praží a za vlhka opět na několik hodin na 
vzduch vystaví, nežli se usuší; takto povstává čaj černý. 

V Číně se listí čajové na mísce horkou vodou spaří,. a nálev ten se beze vší 
přísady zrovna z té mísky pije; u nás se míchá čaj S cukrem a smetanou, což lépe 
chutná a v oučincích jeho nic nemění. 


Čaj dělá vůbec veselou mysl, zahání spaní a zvyšuje činnost mozku; proto jest 
dobrý pro toho, kdo bdíti musí a mnoho duchem pracuje. Naproti tomu mírní a uti- 
šuje rozjilřenost soustavy krevní, a proto jest dobrým prostředkem proti bolení hlavy 
a nemocem zápalčivým. 

Čaj se skládá lučebně z několikera látek, mezi nimiž jsou nejhlavnější silice (olej 
těkavý), thein, tříslovina a lep. 

Ve stu librách čaje jest jedna libra silice, která v listí čerstvém původně nebyla, 
nýbrž teprv pražením a sušením v něm povstala.; od této silice pochází příjemná 
vůně čaje. 


"Thein jest látka bezbarvá, chuti drobet přihořklé, beze všeho zápachu. Dá-li se 
suché a rozemleté listí čajové na sklo od hodinek, na to papírový kornoutek, a oboje 
na horkou plotnu, vystupuje za chvílku z čaje bílá pára, která se v malounkých kry- 
stalech na vnilýní ploše kornoutku usadí; krystaly tyto jsou /žein. Ve 100 librách čaje 
nachází se as 2 libry theinu. Tento thein jest lálka dusičnatá, velmi mnoho dusíka 
obsahující, a má tu zvláštní vlastnost, že zmenšuje znamenitě opotřebení částek těles- 
ných. Olřené a opotřebované částky vycházejí z těla hlavně s močem; dokázalo se ale, 
že se z člověka čaj pijícího mnohem méně látek otřených z těla vyloučí, než kdyby 
byl při stejných okolnostech (při stejné potravě a stejné práci) žádného čaje nepožíval. 
Čajem lze tedy potřebné potravy uspořit. Pro lidi staré jest ale čaj svým theinem 
zvláště důležitým ; neb v sláří nemůže již žaludek vždy tolik potravy stráviti, co by jí 
bylo k obnovení otřených částek těla zapotřebí, a proto ubývá tělu starému slále ob- 
jemu a tíže, a život v něm poznenáhla hyne. Pilím čaje se ale toto rychlé otírání 
částek tělesných velmi zmenšuje, a slabý žaludek může pak předce postačit tolik potravy 
strávili, co se jí při lomto menším otírání k obnovení těla polřebuje. Proto jest čaj 
pro starce pravým lékem, a pro chudého dobrým prostředkem k uspoření potravy. 


finil A Mnoho theinu najednou ale tělu škodí, tak že nikdo více než lot čaje za den 
bez zlých následků spotřebovati nemůže. Kdo pije čaj bez míry, dostává silné klepání 
srdce, pak chvění oudů a ustavičné nucení na moč. Větším množstvím čaje se i obra- 
zotvornost rozjaří, myšlénky těkají, je vidět podivné výjevy, zkrátka jest to zvláštní 
opilství, které se silným spaním končí, 

—— Nalejeme-li vřelé vody na listí čajové, a smícháme pak náliv ten s roztokem 
skalice zelené, povstane černý inkoust, a to jest znamením, že se v čaji i tříslovina 
jee, a sice ve 100 librách čaje asi 15 liber. Od této pochází svíravá chuť čaje. 

Snad jest i tříslovina příčinou, že se ze stejného listí zelený i černý čaj při- 


38 


praviti dá ; neb mnohé třísloviny mají tu vlastnost, že na vzduchu zčernají, a čaj černý 
dělá se právě tak, že se lislí před pražením i před sušením po nějaký čas na vyiaoní: 
leželi nechá. Účinky třísloviny v těle nejsou posaváde ještě úplně známé. 


Silice, thein a tříslovina nacházejí se v každém nálevu čajovém; mimo to má ale 
listí čajové ještě mnoho lepu (ve 100 librách až 25 liber), který se ale horkou vodou 
z listí nevytáhne, a tedy s listím spařeným vyhodí. Na pomoří jihoamerickém jest ten 
obyčej, že se spařené listí čajové na stříbrném talíři v společnosti rozdává a takto po- 
žívá; tím se veškeré látky čaje úplně spotřebují. U nás radili mnozí, aby se do vody 
k spaření čaje uchyslané dal štipec sody, poněvadž voda taková pak předce něco lepu 
z listí vytáhne a čaj výživnějším činí. 

Mimo čaj činský potřebuje se ještě mnoho druhů čaje k podobnému oučelu, mezi 
nimiž jest nejdůležitější malé v jižní Americe. Strom, z kterého maté pochází, rosle jen 
divoce v lesích, a listí jeho nazývá se tam Yerba (to jest herba — rostlina); jmeno 
„maté“ obdržel čaj ten od nádoby, z které se pije, 


Ostatně se i listí kávové a mnohých jiných rostlin podobně potřebuje, a jest-ta 
věc podivu hodná, že si člověk v rozličných končinách země pouhým přirozeným“ pudem 
právě lislí z takových rostlin k spařéní vyvolil, které se lučebně z podobných látek 
skládají a tedy i podobné oučinky míti musí. 

U Evropě se spotřebuje nejvíce čaje v Rusích, v Hollandsku a v Angličanech ; 
ve Španělích a ve Vlaších se pije více čokolády, a ve Francouzích, v Němcích, ve Švéd- 
sku a Turecku nejvíce kávy. 


Pití kávy bylo v Abyssinii od pradávných časů v obyčeji, tak že se neví, od koho 
by tento nápad pocházel. V devátém století potřebovala se již káva v Persii a v pal- 
náctém v Arabii; v „polovici šestnáclého století přišla konečně do Cařihradu, kde u 
kněží mohamedánských na veliký odpor vrazila. Někteří z nich pravili, že bude obličej 
těch, kteří kávu pijí, v soudný den tak černý, jako usazenina z kávy; ženy turecké si 
ale nejspíše myslily, že dle koranu beztoho do nebe nepřijdou, a nedaly se lím od- 
strašiti. Roku 1554 doléhalo vyšší duchovenstvo na sullana, aby ve své zemi kávu píli 
nedovolil. Sultan hleděl všem slranám vyhověti, a uložil kavárnám veliké clo; tím upo- 
kojil kněze i kavárníky, a rozmnožil své příjmy. Z Cařihradu rozšířila se káva rychle 
po ostatní Evropě. 

Káva rozeznává se od čaje již tím, že nepovstává spařením listí, nýbrž pražených 
a rozemletých zrnek. Účinky kávy jsou účinkům čaje podobny; káva rozveseluje, za- 
hání spaní a poněkud í hlad, poskytuje zemdlenému nové síly a spůsobuje vůbec pocit 
pohodlnosti a pokoje. Tyto účinky pocházejí hlavně od tří látek, které se (mimo jiné) © 
v kávě nacházejí. Jest to zase silice, tříslovina a théin, který se ale u kávy kafeinem nazývá. © 


V čerstvých zrnkách kávových se žádná silice býti nezdá, a teprv pražením zrnek © 
se vyvinuje. Vůbec má ale káva mnohem méně této silice nežli čaj, tak že se jí ye 
400 librách pražené kávy zřídka více nežli , kvintle nachází; a předoe závisí od tohoto 
malounkého podílu celé aroma a tudy i obyčejná cena kávy. Kdyby se mohla silice 
taková koupiti a s kávou smíchali, daly by se nejsprostější, druhy kávy v nejlepší pro- 
měnit; dle nynější ceny dobré kávy by přišel lot takové, silice na 500 zl. stříbra, (Jest 
to zvláštní výjev, že se i v dlouho ležících zrnkách sebe sprostší kávy časem něco 


99 


takové silice vyvine; tak že'se často káva taková výborným  drůhům vyrovná. Silice 
kávová "působí na člověků podobně jako théin; Když se jí alé přes míru užívá (totiž 
dénně' víc nežli ve 4 lotéch kávy obsažéno jest), ti se' olijeví Silný pot, člověk nemůže 
spáti a krev se pobuřuje. 

Mimo to se nachází v zrnkách kávových i něco třísloviny, a sice ve 100 librách 
asi 5 liber, tedy opěl méně nežli v listí čajovém.  Tříslovina kávová nění ani s třislo- 
vinou čajovou stejná ; roztok skalice zelené, který nálevem čajovým zčermal, nálevem 
kávovým zezelená.  Třísloviná kávová se při pražení zrnek z části promění, 4 proto 
káva jeň málo svíravě chutná a nikdy velkou zácpu spůsobili nemůže, kdežto čaj svou 
tříslovinou střevo stahuje a takto drobet začpává. 

U Upřetí důležitá látka kávy jest kafein. (ihein), kterého se ve 400 librách kávy 
voprůměru jen asi libra nachází. Čaj má tedy ještě jednou tolik theinu jako káva; po- 
něvadž se ale dělá nálev kávový obyčejně mnohém silnější nežli náliv čajový, tedy se 
zdá) že je v mísce kávy asi právě tolik theinu, jako v mísče čaje. Účinek kafeinu 
v'kávě jest ten samý, jako 'theimu v čaji. | 

Konečně jest ale v kávě ještě lep, a sice ve 100 librách zrnek kávových asi 43 liber ; 
lep'se:z'kávy vodou také vyláhnotti nedá, a proto se s usazeninou kávovou vyhodí. 
Někteří národové východní pijí kávu i se vší usaženinou, a takto i veškerén prsa 
lep její do žaludku přivádějí. 


77% "Srovnáme-li kávu s Čajem co do složení lučebného, nalezneme 
-L 


M Ve 100 librách čaje: Ve 100 librách kávy: 
Vody 5. liber 12. liber 
Cukru+a klovatiny 21 liber 15" liber 
"me oh iLepuj) 24- liber 43 liber 
mil Theinu 2 libry 1 libru 
Silice a mastnoty 4 libry 13. liber 
seo. Přísloviny 45. liber 5: liber 
cer + „Dřevoviný 24. libry 934. libry 
vb"Popele 5 -liber 6% libry 
ápvtěh ni 7400- liber © 400 © liber, 


"+ Nápadné jest v'lomlo porovnání veliké množství mastnoty, které se v kávě na- 
cháží,! pročež i káva nezacpává, nýbrž pohybování potravy ve střevech podporuje, 

w Káva pražením nabobří, ale na váze lralí a při tom barvy temné nabývá, Káva 
ma hnědo pražená ztralí asi '/„-své váhy; za to má ale 0. '/; větší objem; praží-li se 
pak, až nabude barvy kaštanové, ztratí" své tíže, objem se ale © celou, polovičku 
zvětší; dalším pražením zrno ještě více na váze tratí. Nejlíp jest pražiti kávu jen při 
takovém horku, jakého jest potřebí, aby se stala světle hnědou. Jestli se zrno. příliš 
praží; tu se přimíchá k vůni silice zápach nepříjemný, al káva tralí na ceně i na chuli. 

| Zpozorovalo se, že se k připravování kávy každá voda stejně nehodí, a že vůbec 
vody; v-kterých látky alkalické rozpuštěny jsou, z kávy rozemleté více částek vyláhnou 
a'tudy silnější kávu dávají nežli jiné; a prolo,se i rádilo, aby se do vody k připravení 
kávy uchystané něco sody přidalo; na libru, kávy, postačí 40 gránů sody. 

"+ Konečně se připisuje kávě i síla léčivá, Ve Francouzích prý se hojným požívá- 
ním kávy počet na kámen trpících velmi zmenšil, (V Turecku a;,y koloriích [rancouz- 


40 


Vypravuje se též o člověku, který od svého pětadvadcátého roku až do padesátého „tak 
silně na dnu trpěl, že se mu až v kloubech kamínky vápenné usazovaly; ten „prý se 
požíváním kávy úplně uzdravil. Není známo, která látka v kávě by. tento: léčivý 
účinék měla. i 
Místo kávy se v rozličných zemích i jiné rostliny potřebují, které ale nikdy kávu 
nahraditi nemohou. Sem patří k. p. pražené žaludy, obilí, ořechy a, rozličné, kořeny; 
zvlášť ale kořen cikorie (čekanky obecné). Tato cikorie se vytahá dříve nežli květe, 
kořen její se pak očistí, rozkrájí a osuší, potom s přísadou vepřového sádla (2. libry; 
sádla na 100 liber cikorie) na hnědo upraží a rozemele. | Cikorie nemá libého „zápachu 
jako káva, jest chuti sladké i zároveň zahořklé, a již ve studené vodě se rozpouští. 
Mnozí se domnívají, že se chuť kávy přísadou cikorie zlepší, což ale jen na zvyku 
záleží, Míchání kávy s cikorií povstalo vlastně v kavárnách, a sice pro uspoření kávy; 
neb cikorie jest mnohem lacinější než káva; a drobet cikorie spůsobí ve vodě, tolik 
černé barvy a hořké chuti, jako mnoho kávy. Časem lidé na tuto přísadu zvykli, a 
mnohým přátelům hořké kávy stala se docela příjemnou, (A. takto se. požívání cikorie 
poznenáhla rozšířilo, že se jí nyní v Anglicku ročně as 5 milionů liber, ve Francouzích 
až 42 milionů liber spotřebuje; v krajinách našich se ale na cikorii ještě více“ drží; tak“ 
že se na mnoha místech místo kávy pouhá cikorie zavařuje, 49 
Nejhlavnější látkou v cikorii jest jakýsi těkavý olej, který ní aká po- 
vstává a ve svém působení se poněkud silici kávové podobným býti zdá. Pak se na- 
chází v cikorii zvláštní látka hořká, která v malé míře tělu sice neškodí, při vělším 
množství ale nedobře působí; proto dostávají ti, kteří mnoho cikorie požívají, časem pá- i 
lení v krku, žaludeční křeč, nechuť k jídlu, třesení údů, brzy zácpu, brzy: průjem: atd: 
Chceme-li poznali, zdali se v kávě rozemleté cikorie nachází, dejme ji do stu- 
dené vody ; jestli se jí voda začerní, tedy jest jistě káva S cikorií smíchaná, a tím 
více, čím více voda studená zčerná. 6 94 
Pravilo se již, že se ve Vlaších a ve Španělsku v poměru k jiným: zémím koš 
kávy spotřebuje, za to ale více čokolády. Když přišli Španělové dó Mexika, bylo již 
pití čokolády po celém Mexiku velmi obyčejné; roku 1520 přinesli Španělové čokoládu 
i do Evropy, a od té doby se stala u mnohých oblíbeným nápojem. Čokoláda dělá se 
z jader kakaovníku (Theobroma Cacao), stromu nevělikého v Americe rostoucího, jehož 
ovoce © podobá se k melounu a má uvnitř v látce houbovité jádra pěkně seřaděná. Jádra » 
ta se z ovoce žralého vyberou, očistí a usuší, a pak rozličně připravují; buď se jádro 
upraží a celé i se šlupkou v horkém moždíři roztluče ; aneb se šlupka z jádra sloupne,: 
a toto pak teprv rozemele, čímž mnohem čistější kakao povstává. Má-li se ale dělat čo- 
koláda, tu se jádro oloupá, mezi válci železnými rozmačká, a s cukrem, vanilkou a róz=s 
ličným kořením smíchá, oi 
Co do látek lučébných podobá se čokoláda z části kávě neb čaji, ona se totiž ; jákou 
tyto skládá ze zvláštní silice, která teprv pražením povstává a libě voní, pak z látky 
theinu podobné, která se ale ještě větším množstvím dusíka od theinu liší a theobroně= + 
nem slove, a konečně z lepu a látek škrobovitých. Mimo to jest ale v čokoládě velmi: 
mnoho maslnoty, která se vůbec máslem kakaovým nazývá, a proto lidé žaludku slabého. 
někdy čokolády snésti nemohou. Co do množství těchto 'rožličných rpg nacházíme 
v oloupaných jádrech kakáových následující poměr: si 


| 
ských, kde se velmi mnoho kávy požívá, se prý kámen a dna velmi zřídka nacházejí.: | 
| 
| 


41 


5 částek vody, 
22 částek škrobu a látek podobných, 
47 částek lepu a 
56 částek mastnoty a theobrominu. 
100. 
„Množství theobrominu v jádrech kakaových není ještě úplně vyskoumáno; též. se 
nezná ani množství silice, klerá pražením v jádrech povstává; tolik ale víme, že se jí 
tam, velmi, málo nachází. 
Z tohoto porovnání vysvílá, že jest kakao potrava velmi mástná, as jako semena 
a ořechy olejovilé, a že se ve svém složení poněkud i mléku podobá, jen: že má kakao 
více mastnoty, mléko za lo více látky dusičnaté (totiž sýroviny), a proto se čokoláda 
s mlékem připravuje, aby se mastnota její se sýrovinou mléka vyrovnala. Zkrátka musíme 
říci, že působí čokoláda svým theobrominem jako káva, svými oslatními látkami ale skoro 
jako mléko. 


7.. Pivo. Víno. Kořalka. 

Dáme-li kus cukru do vody a ktomu. drobet“ kvasnic, počne roztok tento ky- 
sali, cukr poznenáhla zmizí a tekutina pak nechutná sladce, nýbrž líhovitě. Pravili jsme, 
že se nachází v zrnu obilním škrob a lep: Při klíčení zrna promění se škrob jeho 
v cukr, a proto lze klíčením, které se v pravý čas: horkem přetrhne, škrob zrn v cukr, 
a tudy obilí ve slad proměnili. Vaří=lí se slad tento rozemletý ve vodě, cukr jeho se 
do.vody vtáhne a mimo to i částka lepu rozpustí ; taková svařenina nazývá se pivem 
sladkým. © K pivu sladkémů přidá se chmel a po vychladnutí kvasnice, které cukr piva: 
sladkého rozloží, a sice v líh, vodů a kyselinu uhličitou; kyselina tato se pak co plyn 
vělším dílem z piva vytralí. Sládek musí ale kýsání piva tak uspořádati , aby při“ vší 
své hořké chuli předce ještě zásladlé ské totiž aby se v něm částka cukru nerozložena 
udržela. 

+" Množství líhu není ve všech druzích piva, stejné ; v pivě našem obyčejném bývá 
jen'asi "og líhu, kdežto se ho v silných Pb anglických až '/, nachází. Líh dává 
pivu sílu opojující. 

= Dá-li se 400 liber piva vě horka, až se z něho šálka voda vykouří, tu ostane 
ze všeho jen asi 4 až 8 liber pevných látek, které se obyčejně výtahem sladovým 
(Malzextrakt) nazývají. Tento pevný ostatek skládá se z cukru nerozloženého,'z lepu 
v-pivě rozpuštěného , z chmeloviny a několikera solí nerostních, Silná piva anglická 
mají, jak již povědíno, „mnoho líhu; ale málo, látek pevných, poněvadž se největší část. 
cukru jejich v:líh proměnila; obyčejné pivo sladké má nejvíce pevných částek. Poně- 
vadž se látky tylo pevné podobají k látkám v moučné potravě naší obsaženým, tedy jest 
patrno, že není pro nás pivo pouhým nápojem; nýbrž i potravou, Ovšem není pivo tak“ 


„Výživné jako mléko, poněvadž má méně látek pevných a mezi nimi méně látek dusična“ 


tých; míchá-li se ale pivo s potravou dusičnatou (k. p. s masem), tedy se poměr látek 
dusičnatých a bezdusičných vyrovná. Proto jest i maso, pivo a chléb v Anglicku po- 
travou nejvíce oblíbenou, a pátrání vědecké, musí toto spojení potravy velmi chváliti. 

4- Ghmel má v pivě trojí účinek. Předně mu dodává příjemné záhořklé. chuti ; za= 
druhé rozmnožuje účinek. líhu, totiž opíjí, a, proto se může při silném chmelení méně 
sladu dáli; a zatřetí čislí pivo a nenechá je tak brzy zkysat, pročež nebylo by ležáku, 
kdyby nebylo chmele, Nejhlavnější látky ve chmeli jsou jakási silice, pak pryskyřice 


42 


aromatická a nějaká látka hořká. Učinek jednotlivých částek chmele není ještě dobře 
proskoumán.  Uspávající síla jeho zdá se od siliče W něm“ obsažené pocházeti, 

V jižní Americe se dělá od pradávných časů pivo z kukuřice (Chika). Zrna ku- 
kuřičná se namočí a nechají na vzdučhu; aby klíčila; když z mich slad povstane, pak se 
klíčení horkem slunečním přetrhne. "Tento slad se rozmačká, zaváří a nechá kysat. 
V údolích Sierry se ale chika jinak připravůje“ Kolem velikánské mísy tykvové šedí celá 
rodina a kouše zrna kukuřičná; zrna. rozkousaná pouštějí se do mísy, 'a když jest tato“ 
dosti naplněná, přidá se horké vody, načež se tekutina do džbánu sleje, aby kýsalá. 
Tento spůsob dělání piva nezdá se nám býli tuze po chuti, ostatně alé jest velmi prak- 
tický; neboť-sliny naše škrob v cukr mnohém rychleji proměňují, nežli se to' Klíčením“ 
stáli může. ©Chika kousáním připravená slova chika mascada (chika kousaná), a' obyvatel“ 
oudolin Sierrských myšlí; že hosta svého nejlépe" poste, (když mu podá chiku, kterou 
vlastními zuby rozkousal. © * oh 


V okolí Himalajském připravuje se pivo z jahel, a v mmohých krajinách ru- 


ských z mouky žilné; pivo z mouky žitné slove kvas a- pivo jahelné murea. V kraji- 
nách východních se dělá, pivoi z mléka; Pravilo 'se: již, že jest: v mléku zvláštní druh 
cukru: — „cukr mléčný, klérý ve spojení se“ sýrovinou a „máslovinou též kysati může. a 
v líh a kyselinu uhličitou se rozkládá! Pivo z mléka připravené nazývá se kumis. P2=* 
něvadž jest:v mléku koňském více: cukru nežli vy kravském; béře.sé obyčejně na kumis “ 
mléko: koňské, © Toto. se vodóu: drobet ;rozředí, pak přikryje a -na 24 hodin do tépla'po-“ 
staví. Na to se. všecko řádně rozmíchá; aby se tvaroh: se. syrovátkou dobře smísili“ 
a. oslané opět 24 hodin stáli.: Konečně se; sleje všecko do veliké nádoby, v které se- 
mléko kysající nyní tak dlouho míchá, až: povstané tekutina (úplně stejnotvařná:  Kumis 
chutná příjemně nakysle, a nechá se „dobře uzavřen ve 'studenu kolik měsíců  udržetí.“ 
Před pitím se: jím pokaždé zamíchá“ Poněvadž jést v kumisi máslo i sýr, tedy zároveň“ 
vyživuje a opíjí, nemá ale nepříjemných účinků, jakých jiné líhové nápoje působí. © +*1% 
iNaněkterých ostrovech v: moři“ jižním. dělají nápoj z kořene pepře dlouhého 
(mačropiper methysticum), který ata slove. Kořen ten se za čerstvá rozkouše; S vodou 
studenou smíchá a nějaký čas stáli nechá; pak se voda odleje a nápoj jest hotov. Pro; 
cizince nemá nápoj tento žádné příjemné chuti a upomíná prý na hořkou sůl'a rhebar- 
boru. Ava podobá se ve'svých účincích víče“k opijis mežli k'nápojům líhovým, © 0% 
Víno se ode všech“druhů piva rozeznává zvláště tím; 'žé nemá výživných“ látek) 
pevných, a proto ňesylí jako pivo; pak nemá víno žádných látek hořkých (které s: 04 
lem do'piva přicházejí), a kyše satno od sebe; bez přísady kvasničné; 
Víno se připravuje buď ze šťávy jablkové a hruškové, anebo z hroznů révy vinné,» 
Víno jablkové: (mest — Cider) má as 4% líhuj a:tedy se 5vou silou opíjející nejsilněj= 
šímu pivu anglickému vyrovná; “ Víno takové ale velmi brzy v ocet ( a proto se 
dlouho drželi nedá, Út som ká h 
4 Mnohem znamenitější jest víno z révy vinné. Víno tolos má velmi činělko drah; 
ano z rév stéjných pochází rozličným působením povětří a půdy víno rózličné. Ve'wšech 
druzích nacházíme ale líh, cukr nerozložený, něco kyseliny a konečně i silici libého zár: 
pachu. Množství líhu jest v rozličných druzích vína nestejné; tak má víno portugalské 
"3404 víno burgundské ale jen 7/49 líhu. Vína, mnoho cukru nerozloženého obsahující, 
nazýváme, sladká; u kterých se ale málo neb žádný cukr nenalézá, slovou trpká: | Vina: 
burdegallská, burgundská a ýnská němují cukru; kdežto, jiná vína (zvláště z krajin: jižsj 


43 


ních) až %, cukru obsahují. K některým vínům (jako k šampánskému) přidává se 
proto něco cukru. 

Vína méně cukru mající mívají za lo více silice voňavé (Oenatháther); tato silice 
povstává ve víně teprv kysáním, dá se z vína pro sebe vyloučili, a jeví tak silný zá- 
pách vinný, že až opíjí Ve víně starém načházívá se obyčejně více takové silice nežli 
v mladém; jakkoliv se pak ve mnohých druzích vína jen vělmi málo této silice nalézá, 
předce žádnému neschází; jen ve víně jablkovém jí není, a proto jest tato silice voňavá 
zvláštní vlastností vína z révy. Mimo tuto všeobecnou silici nachází se v každém druhu 
vína ještě všelijaká jiná silice, která pak zvláštní zápach (Bouguet) každého vína tvoří. 

Ze šťávy palmové dělá se víno palmové čili toddy (Palmwein); víno z datlí na- 
zývá se lagmi, a Muhamedání arabští opíjejí se jím, říkajíce, že zapověděl PISTNÉ: jen 
víno, nikoliv ale lagmi. 

Když se nápoje líhové překapují, vychází z nich skoro veškeren líh, který se 
v nádobách chladných spolu s vodou opět.co tekutina srazí. Tato sraženina má v kaž- 
dém případu jinou příchuť a tedy i rozličná jmena, Z vína dobyla slove koňak, z cukru 
tekutého *ujm, z piva whisky, ze žita neb z bramborů ale kořalka. , 

Veškeré druhy těchto přepalovaných líhovin nejsou nic jiného nežli líh, vodou 
poněkud rozředěný a spojený s přemalým mmožstvím těkavého oleje, jehož působení na 
tělo není ještě proskoumáno. Lihoviny tylo nemají tedy ovšem takové síly vyživovací 
jako pivo, poněvadž nemají v sobě pražádných látek pevných; nicméně má líhovina 
v těle asi takový účinek vyživující, jako sádlo neb cukr, poněvadž se líh s kyslíkem 
vzduchu též v páru vodní a kyselinu úhličitou proměnili může; a proto tvoří kus masa 
s mírkou kořalky as takovou směs, jakou v našem chlebě nalézáme. 

Mimo to jest ale dokázáno, že líhoviny právě jako čaj a káva opotřebení látek 
tělesných zmenšují, a proto lze říci, že jistá část potravy s mírkou kořalky tělo déle 
při síle udrží nežli bez kořalky, a tudy přispívají líhoviny mírně požívané k uspoření 
potravy. Zvláště pro lidi zletilé jsou líhoviny v mírném množství věcí dobrou; žaludek 
jejich bývá již slabší a nemůže tolik potravy zažiti (byť ji i měl), co by jí bylo k obno- 
véní opotřebovaných částek těla potřebí; líhovina ale toto opotřebení zmenšuje a tudy 
tento nedostatek vyrovná. Proto jmenují básníci víno mlékem starců, poněvadž v mírné míře 
lidem starým v skutku život prodlužuje.  Zlelilý člověk chudý nemá ale vína, a obrací 
se tedy k nápoji lacinějšímu — ke kořalce; časlo musí ještě ve svém sláří těžce pra- 
covati, a tělo jeho hubí se dvojím spůsobem, totiž špatným trávením a těžkou prací, 
protož — přejme mu té trošky kořalky! O pili přílišném zde nemluvíme, to snižuje 


člověka pod zvíře a nedá se ospravedlniti. 


O zeměpisném rozdělení rozličných druhů potravy lidské promluvíme někdy jindy. 


O škrobu. 


Od Julia Saxa. 


Bílá tato látka, která se v kuchyni a při rozličných živnostech potřebuje, jest 
každému známa; v obchodu rozeznávají se dva druhy její, totiž škrob zemčat a škrob 


- pšeničný, Z vědeckého stanoviště náleží sem ještě celá řada jiných látek, které pro 


svou podobnost ke škrobu obecnému totéž jmeno míti musí, ačkoli v obchodu rozmani- 


© tou podobu a všelijaké názvy mají. Tak nazvaný Arrow-root co lék užívaný jest pouhý 


44 


skrob indických „rostlin (Marantha, | Curcuma) „ taktéž, sago „které se v Indii z jistých, 
palem a u nás z bramborů dobývá. Potravné byliny obsahují v sobě vesměs více, méně, 
škrobu; ba není takřka ani jedné rostlinné buňky, v níž bychom pod drobnohledem škrob 
nepozorovaly, Národové. nejsevernější, Evropy živí se v čas nouze rozemlelou korou 
stromů, v níž se na podzim škrob nasadí, nebo, lišejníky, kleré tam „sobům co hlavní 
píce slouží a v nichž léž škrob nahromaděn jest. „Podivná lahůdka národů východoasiat- 
ských, totiž hnízda lašťovčí , záležejí hlavně ze slepené mořské chaluhy, v níž škrob co 
podstatná částka obsažen jest, iolžy 
Ačkoliv škrob v rozmanilé podobě,;k. p. co sliz nebo co stěna buněk ve výtrus- 
ních vacích. lišejníků, objevili se může, nalézá se předce obyčejně v podobě malých zrnek. 
Dáme-li bramborový škrob pod silně zvětšovací drobnohled, shledáme, že se skládá z ne-; 
sčíslného množství podlouhle vejčitých zrnek, z nichžto největší velikosti 9 čárky do- 
sahují ; škrob pšeničný má pod drobnohledem podobu malých kotoučků, v nichž pak 
obračením na všecky slrany tvar čočkový poznáme. Velikost, zrnek, jest velmi roz-, 
Jičná; větší nedosahují ale ani velikosti bramborových zrnek. „Škrobová zrnka bramborů 
náležejí vůbec k nejvělším, obilná a hrachová neb čočková k prostředním,; zvtěchy; 
které slouží k potravě, patří zrnka z lebedovité rostliny (Chenopodium Ouinoa), na Kor- 
dilerech peruánských pěstované, k nejmenším. Ne menší rozmanilost panuje v podobě 
jejich, tak že Fritsche, který | 
tento poměr nejprvé zevrub- 
něji skoumal, tvrditi, mohl, 
že by, se podle podoby, škro- 
bových zrnek i druhy, rostlin 
rozeznati daly. Dle, zevnitřka 
podobají, se škrobová zrnka 
hrachu a (fasolí  zrnkům z, 
bramborů, jsou totiž vejčitá, 
ale pravidelnější a menší. Anis,; 
který skoro. výhradně, ze, 
škrobu se, skládá, má zrnka, 
mnohohranná , taktéž kuku- 
řice, v míž jsou, však okrou-, 
hlejší;; v. tulipánu jsou skoro 
trojhranné, u jiných liliovi- 
tých rostlin mají podobu hle- , 
mejžďovitou ; východoindický 
Arrow-rool skládá se z len- 
kých, hladkých a podlouhlých 
kotoučků ; nejpamátnější jsou 
u kosatců (Iris), u nichž mají 
podobu nepravidelných po- 
hárků, a u pryšců  (Eu- 
phorbia), u nichž vě šťávě 


(Obr. 1.) 


Výkr. 1. častka buněčného tkaniva bramborn 140krát zvětšená; lýkových cév se vyskytují, 
c vrstvá korková; P buňky parenchymové, škrobem naplněné, Výkr. podobajíce se buď ku krátkým 
2. a J. jednotlivá škrobová zrnka silně zvětšené, tyčinkám , buď docela nepra- 


45 


„videlnou podobu majíce. V příkladech uvedených leží škrobová zrnka porůžnu v buň- 
'kách, vé mnohých rostlinách vyskytují se však ve skupeninách. Západoindický Arrow- 
'řoot obsahuje skupeniny z 2, 3, 4 zrnek škrobových složené, taktéž posed (Bryonia), 


(Obr. 2.) (Obr. 3.), (Obr. 4.) 


Buněčné tkanivo dělož- | Škrobová zrnká  Kósatce 
mých lupenů v  hráchu s dam 
338krát zvětšené, z oiran 

(Obr. 5.) 


„„ Škrobová zrnka ze žitné mouky. 


Skupení škrobových zrnek z oddenku áronu Arum 


maculatum. 
MEVÝT 


kůra kořenu sassaparillského a hlízy ocůnu (Colchicum). "Také pohárkovitá zrnka spo- 
ují se u některých rostlin (Anatherum Iwaraucusae) v malé skupeniny; v oddenku áronu 
(aram maculatum) vyskytují se větší ledvinité  skupeniny.“ Sago  sagových palem 
(Sagus Rumphii) skládá se ze skupenin, v nichž ve větším zrnku vždy několik menších 
sedí. U většího dílu rostlin jsou zrnka menší nežli u jmenovaných a podoba jejich jest 
pak i jednodušší, obyčejně okrouhlá s jasnější skvrnou uprostřed. Někteří považují tuto 
skvrnu za jádro, jiní za tekutinu, s čímž se podoba větších zrnek srovnává, V ohledu 
tom jest škrob bramborový a obilní nejlépe proskoumán. Při 300násobním zvělšení ob- 
jevují se na škrobovém zrnku soustřední vrstvy asi tak jako na cibuli, svrchní vrstva 
jest hladká a tuhá, vnitřní jsou měkčí a nejvnitřnější zdají se býti sliznaté. Vrstvy tyto 
spatřují se v podobě černých soustředních čar: v menších zrnech leží jadérko zrovna 
uprostřed, u větších jest ale výstřední a vrstvičky jsou pak u jednoho konce více smě- 
Slnané nežli u druhého. Že jadérko obsahuje tekutinu, vysvítá z toho, že u výschlých 
větších zrn vnitřní vrstva jest rozpukána, zevnitřní vrstvy ale celé, což jen tenkráte státi 
se může, když vnilřní tekutá vrstva vyschla a zevnilřní již dříve suchá byla. Pevnost 
škrobu pochází od jeho tuhé zevnitřní vrstvy ; roztlačí-li se mezi dvěmi skleněnými de- 
- skami, vystoupí vnitřní vrstvy ven a vssají do sebe vodu. Totéž se slané, dá-li se škrob 
do studené vody, v níž se nerozpouští , když se ale rozelře , v sliz se rozplyne, který 
se zředěním a přecezením od tuhých obalů 'odděliti dá. 

: Příčina vrstevnatosti nebo což totéž jest, příčina zrůstu spůsobila u botaniků dlouhé 


46 


hádky a, není dosud, ustanovena. Mezi škrobovými zrnky nalézají se vždy větší a menší, 
a,Sice tak, že v mladých rostlinách menší zrnka převládají, jakoby z -nich poznenáhla 
větší povstávala. Jedni tvrdí, že zvětšování to, děje se od vnilřku k zevnitřku ;, druzí 
pak, že se to děje naopak; onino podporují svou domněnku tím, že vnilřní vrstvy jsou 
nejvlhčí — tito namítají naproti tomu, že by při tom zrnka poznenáhla sto-, ba i tisíc- 
kráte zvětšiti se musila, což by buď mechanicky roztažením zevnitřní blánky, buď sku- 
tečným zrůstem, totiž přibíráním nové látky díti se mohlo, ale v obojím případu ne- 
snadno pochopiti se dalo. K dolvrzení domněnky, podle níž zrnka od zevnitřku se 
zvělšují, uvádějí, že se někdy nalézají zrnka se dvěma jadérky, zrovna tak, jakoby ze 
srůstu dvou malých zrnek byla povstala, Proti tomu dá se namítali, že by dvě jadérka 
i vnitřním vyvinulím povslati mohla, a mimo to, že by při usazování od zevnitřku tuhé 
povrchní blánky starších vrstey také uvnitř nalézati se musily; musilo by se ale roz- 
hodnouti, zdali blánky ty svou tuhost teprva později neobdržují. Poznáváme. z. toho, že 
otázka o zrůstu škrobu ještě mnohým nesnázem podléhá. Jedni považují skrob za tě- 
lesa ústrojná, jiní za výrobky mechanické. Má-li první mínění se potvrditi, musilo by 
se vyzpytovati, zdali tekutý obsah škrobu dusičné látky obsahuje, neboť ty jsou u všech 
rostoucích přírodnin nevyhnutelné, Dosavadním skoumáním nebyly však ve škrobu na- 
lezeny. K dovršení nejistoty vyskylají se škrobová zrnka bez vrstevnatosti, kteráž 
u rozličných rostlin vůbec jest více nebo méně patrná; taktéž jest poloha a podoba 
střední skvrny velmi rozmanitá, 

Jakkoliv zrůst škrobu nedokonale znám zůstal, byly lučebné jeho poměry co 
nejzevrubněji vyskoumány, poněvadž mnohonásobné upotřebení jeho již dlouho pozornost 
lučebníků k sobě vábilo. 

Již v staré době bylo dobývání škrobu známo, a již Dioskorides uvádí jej pod 
jmenem „amylon“ totiž nemletý, an již sám sebou moukou jest. Však teprva po zna- 
menitém zvelébení přírodovědy v, našem století bylo postavení škrobu v řadě jiných 
rostlinných látek vyskoumáno. Shledalo se, že škrobová zrnka v rozličných rostlinách 
nejenom z též látky se skládají, nýbrž i s jinými rostlinnými látkami, ve fysikálním 
ohledu rozdílnými, dokonale se srovnávají. Lálky tlylo shodují se ostamě i v jiném 
ohledu, jakož, vůbec v ústrojných sloučeninách mnohonásobná příbuznost panuje. | Pročež 
poznáme i škrob v lučebném ohledu dokonaleji, povšimneme-li si sloučenin s ním 
příbuzných. 

Škrob jest sloučenina tří prvků, totiž uhlíku, vodíku a kyslíku, kteréž vedle dusíku 
podstatou všech ústrojenců jsou a již ve vzduchu, jejž dýcháme, se nalézají. Spůso- 
bem, jakým tylo prvky se slučují, povslává nesmírná rozmanitost ústrojné látky. Pamě- 
tihodno jest, že se ve škrobu vodík a kyslík zrovna v témž poměru nalézají, v jakém 
vodu skládají, ačkoliv zde ve spojení suhlíkém škrob tvoří, který ani sušením vodu ne- 
ztrácí. Ve 400 librách obsahuje škrob 4444 liber uhlíku, 6:17 liber vodíku a 4939 liber 
kyslíku. Dle vědeckého poznamenání má škrob znak C; Hg 0,9, při čemž C (Car- 
bon), uhlík, H (Hydrogen) vodík, O (Oxygen) kyslík znamená; připojená čísla značí 
poměr váhy, podle něhož prvky lylo v škrobu se slučují. 

Klovatina čili gummi a lřlinový cukr obsahují tytéž prvky v tomtéž poměří 
a májí tedy docela stejný lučebný znak; takléž.nachází se v mléce a v některých rost- 
linných částkách mlékový cukr téhož sloučení, neméně jest buňkovina (Cellulosa), z níž 
se. obyčejně stěny buněk skládají, a tedy větší díl dřeva, papíru, bavlny atd., téhož slou- 


47 


čení; Jaké cukr ovocný má podobné sloučení. ačkoliv Me olooy nár vodíku: a kyslíku, 
jak že z znak jeho Jest Cop, Ry, Og nilovyd 

Poněvadž všechny tyto látky vodík, a, dusík v témž; poměru, obsahují, v jakém 
vodu skládají, jmenují se vesměs hydraty uhlíku (dle řeckého slova £doo — voda.) Všechny 
náležejí k látkám, obojetným, totiž k takovým, které ani kyselé ani, žíravé nejsou Buň- 
kovina, višňová klovatina a, škrob „merozpouštějí se, ve, vodě, cukr třtinový; mlékový 
a, ovocný nalézá se ale v rostlinách, rozpuštěný, tak že teprva odpařením, šťávy „rostlinné 
dobyti se dá, a sice třtinový a mlékový cukr v pěkně vyhraněných tyarech; ovocný cukr 
ale v nedohraněných, kusech. Dextrin a, arabské gummi jsou v buňkách, rostlinných 
též rozpuštěny, vystoupnou-li ale na povrch, stuhnou v pevnou hmotu, 

Všechny tyto látky mají jako škrob tu vlastnost, že se při jistých výsšskách 
jedna V. druhou proměniti dají nebo aspoň po jislé řadě proměn jeden, poslední výrobek 

ají, totiž ovocný cukr; jen gummi činí zde výminku a zdá se býli samo sesbiňním 
Výrobkem, Jako u př. při kvašení se šťávy z cukrové řípy. 

Dá-li se škrob do vody a ohřeje-li se pak až k 72%, povstane známý adeistí 
bb který: stydnutím povahu rosolu obdrží. To však jest pouze podoba proměny, nikoli 
ale proměna lučebná, an zrnka teplou vodu do sebe vssají, až puknou a obsah, jejich. ve 
vodě se rozdělí. Jodem zmodrá škroh, škrobový lep taktéž., Vaření bramborů ,- aby „se 
staly jedlými , proměňuje pevná škrobová zrnka v měkký lep,  Dáme-li malý, kousek 
Yařeného bramboru pod zvětšovací sklo a roztlačíme-li jej, „rozpadnou se buňky a místo 
Skrobových zrnek „pozoruje se v nich škrobový lep, jímž jsou zcela vyplněny. © Kapkou 
jodu zmodrá tento lep a stáhne se, čímž se od stěny buněčné rozeznali dá, , Ohřeje-li 
se škrobový, lep až k 160-—1809, ztratí vlastnost zmodrati jodem a promění se v dextrin, 
který sice totéž sloučení má jako škrob, ale fysikalními vlastnostmi více ke klovatině, se 
podobá, pročež i při jistých továrnických pracích místo gummi se užívá. Také suchý 
škrob mění se teplem 160" a více v dextrin, při čemž moučnatou povahu svou podrží 
a „jen bílou barvu v žlutavou promění, a při tom jak v studené, tak v teplé vodě seroz- 
pouští. Dalším ohříváním přejde dextrin v hroznový nedohraněný cukr, „při čemž ještě 
něco kyslíku a vodíku přibéře, a sice v tom poměru, v jakém vodu tvoří. Hroznový 
čukr jest bílá, ze slitých zrnek složená látka, méně sladká nežli cukr třlinový; a, polře- 
buje k rozpuštění více vody A krále svou váhu) nežli, tento. Hroznový cukr jest je- 
diný uhlíkový hydrat, jehož „roztok bezprostředně v líhové kvašení přechází, neb také 
třtinový cukr musí se dříve v hroznový proměniti , nežli v líh a kyselinu uhličnatou se 
rozpadne. Kyašení samo spůsobuje se přítomností, takových látek v cukrovém roztoku, 
které mimo uhlik, vodík a kyslík také dusík a jiné prvky obsahují a, v lučebné činnosti 
se nacházejí, totiž se „ozlučují. Látky tlakové nazývají se lerment, kterýmž jmenem 
V lučbě každá látka se značí, která jinou látku rozkládá, ale povstávající výrobky do sebe 
nepřijímá, Nejsilnější ferment hroznového cukru jsou kvasnice, ; které vlastně nic, jiného 
nejsou, nežli jednoduché plísní buňky , ježto svým zrůstem cukr v roztoku v líh a ky- 
šelinu uhličnatou proměňují. Také bílek nebo jiné Játky se rušící nebo hnijící mohou 
kvašení Ispsobiti. Též pro škrob stává zvláštní látky, ježlo sice se nerozloží, ale pro- 
mění ; látka ta jest lak nazvaná diastasa, a vyvine se v klíčícím se ječmenu.  Diaslasou 
promění se škrob při zvýšené teplotě nejdříve v dextrin a pak v nedohraněný cukr, který 
konečně kvašením v líh a kyselinu uhličnatou se promění. Podobně účinkují zvířecí kůže 


n, na škrob, proměňujíce jej y cukr a kyselinu mléčnou, Jak snadno se škrob 
i di 


48 : 


lučebně mění; není-li chráněn tuhým obalem suchých zrnek, dosvědčuje to, že škrobový 
lep na povětří zponenáhla sám v cukr a kyselinu mlékóvou přechází. Ve všech těchto 
případech přechází dříve v děxtrin a pak teprv v hroznový cukr, 

Dextrin, jak již svrchu praveno, jest látka podobná ke klovalině arabské (sumni 
arabicum), rozeznává se ale jak od ní, tak i od nerozpustného bassorinu (klovatina vi 
šňová; tragant) tím, že se V cukr proměnili dá, což se u těchto nestává. Mimo dextrin 
"a třtinový cukr jest ještě jéden hydrat uhlíkový, který bezprostředně v hroznový cukr 
se mění, totiž inulin, látka obsažená v spoluložných' rostlinách (Inula, Helianthus, Dahlia) 
(místo škrobu. Látka ta nezmodrá jodem, nýbrž zažloutne; od děxtrinu rozeznává se 
nápadně svým chováním 'k polarisovanému světlu, kteréž v dexirinu ná pravou stranu 
se uchyluje (z čehož právě jmeno dextrin), v inulinu však na levo. 

"Podobným proměnám jako škrob podléhá také dřevové vlákno čili buňkovina, "Která 
rostlinám pevnost dává, obalujíc buňky jejich nerozpustným obalem. V jednoduchých 
vodních rostlinách jest látka ta skoro tekutá nebo sliznatá, u obyčejných zelin více 
pružná, v lýčí palem, Inu a konopí velmi tuhá. Kde se čistá vyskytuje, jest bílá A bez- 
barvá, ve dřévě a na povrchu kmenu jest všelijak zbarvena, což u dřeva od počatého 
rušení buňkoviny pochází, jehož poslední výsledek jest trouch, vyplňující dulé kmeny starých 
stromů ; v kůře pak od přibírání jiných i dusičných sloučenin, jimiž větší pevnosti nabývá, 

Pouhá buňkovina rozpouští se v sehnané kyselině sirkové, v zředěné promění, se 
ale tak, že jodem jako škrob zmodrá; proměnou tou nepovstane sice škrob, ale slou- 
čenina ke škrobu velmi podobná, tak že se delším mořením v kyselině sirkové M nedo- 
hraněný cukr promění. 

Poznáváme z toho, že všechny uhlíkové hydraty, vyjmouce gummí, v jistých okol- 
nostéch do nědohraněného cukru proměniti se musí; zpátečný pochod proměn nebyl ale 
pozorován, ačkoliv mnozí myslí, že dextrin ve šťávě rostlin rozpuštěný ke tvoření, bu- 
nečných stěn se potřebuje. Jest ovšem jislo, že škrob co slavivo rostlinám slouží, ku 
kterémuž účelu v šťávě se rozpustili musí a snad v dextrin se proměňuje, ale jak se lo 
děje, zdali k tomu zvláštních lučebných pochodů potřebí není, jest neznámo. Spíše zdá 
se, že jak škrob, ták buňkovina a lřlinový cukr bezprostředně životní činností buněk, 
totiž lučebností, povstávají, Která se dusičnými látkami v šťávě buněk vzbuzuje. Rostliny 
čerpají ze vzduchu kyselinu uhličnalou, klerouž rozkládají a v ústrojné sloučeniny pro- 
měňují; vodu k lomu potřebnou berou dílem ze země, dílem ze vzduchu, a z obou 
těchto látek připravují bezpochyby hydraly uhlíku. Můžeme si tento pochod takto před- 
slavili, Z dusičných čili proteinových látek v šťávě buněk vyloučí se hydraty uhlíku ; 
škrob, buňkovina, třtinový cukr, a jsou takřka trpnou stavební látkou, kdežto proteinové 
sloučeniny činnou úlohu mají. Povstalý hydrat uhlíku srazí se buď v buňkové šťávě 
v podobě malých zrnek, které se vřstevnalě zvělšují, buď se vypotí z. buňkové stěny 
a usadí se na povrchu jejím. Mezi lím, co lylo dvě lálky pevné skupenství v určilém 
tvaru přijímají, zůstane třtinový cukr v šťávě buněk rozpuštěný, U některých rostlin, 
n. př. u řeřichovilých Colejka, kapusta, řetkev) nachází se škrob jen v nezralých plodech, 
po uzrání promění se v olej. Také cukr podléhá bezpochyby této proměně, nehoť jest 
ziámo, že v třtině cukrové lím více cukru se nalézá, čím méně oleje obsahuje, a naopak, 
Taktéž obsahují seména spoluložných rostlin (slunečnice atd.) mnoho oleje, který bez- 
pochyby z inulinu povstal. 

Vysvítá z toho těsná souvislost hydratů uhlíkových, zvláště škrobu, s tučnými 


49 


oleji. To však ještě není poslední výsledek jejich, nýbrž proběhše proměnu v cu- 
krovou a sliznou kyselinu (Schleimsáure), přejdou konečně v kyselinu šťovíkovou a sou- 
visí tedy i s čelnou třídou kyselin. Také pryskyřice mají zde základ svého původu. Tím ale 
vystoupí tyto látky z oboru rostlinné ústrojnosti a podléhají pak jiným silám, nemajíce 
již významu v tvarozpytném ohledu rostlin. Sem náleží také vosk na plodech palem a 
sliv, pryskyřice sosen a klovatina mimos a višní. 

Vyloučí-li se tyto látky již za živobylí rostliny co strusky, přijde konečně doba, 
v které se ústrojnost sama zruší. Při zrání plodu sestředí se poslední výrobky promě- 
něných hydratů uhlíkových, maso ovocné naplní se kyselinami a cukrem, vyvine se 
pektin, látka, z níž se ovocný rosol připravuje, a konečně rozpadnou se i tyto slouče- 
niny působením vzduchu a přejdou v huminové látky, jimiž se půda k novému životu 
připravuje. 

Pochodem tím došel však jen jeden díl rostliny svého konce; v semenech, v hlí- 
zách kořenních, v pupenech víceletých rostlin zachovaly se malé, ale velmi sestředěné 
částky života schopných látek, které jen potřebných klimatických poměrů očekávají, aby 
proměňování a vyměňování, slučování a rozlučování znova započaly. Jesli zajímavé spatřili, 
v jakém množství se v tkaninu fasolí a hráchu, v bílku obilí proměnlivé (škrob) a pro- 
měňující (protein) látky nahromadily co jiskry, z nichž se co z popele setlelých rostlin nový 
život rozežže. Ne pouze tvar semena jest věno, jež k budoucímu tomu životu obdrží, 
nýbrž škrobová zrnka, krůpěje oleje a seschlá dusičnatá šťáva buněk, kteréž z venčí 
podníceny nový oběh ústrojný otevrou. (Co nazýváme rostlinou, jest pouze caput mor- 
tuum pochodu rostlinného, výjev v prostoru neustálé činné přerody. Při tom slouží 
hydraty uhlíkové, škrob a cukr, nebo jejich náhrada, olej v semenech, co první látka, 
která působením dusičných sloučenin v nové tvary se přeleje. 

O spůsobu této přerody víme jen málo, jest ale povšimnutí hodno, že diastasa, 
kterouž se v pivovářích škrob ječmene v dexlrin a cukr převádí, aby se tenlo pak ve 
kvašení uvésti mohl, v ječmenu mladý klíček objímá. Můžeme z toho uzavírali, že také 
v ječném semenu, když se v poli klíčí, škrob v dextrin a cukr se proměňuje, také když 
se pupeny bramborů vyvinují, nalézá se vedle nich diastase a smíšenina bílkových látek 
lučebně se proměňujících. Dle Schleidena proměňují se škrobová zrnka obilí zvláštním 
spůsobem od povrchu k vnitřku, při čemž podobu uzlovitých tyčinek dostávají; u bram- 
borů děje se totéž, tak že po třech měsících v nich ani stopy škrobu není, ačkoliv ze- 
vnitřní podoba se nezměnila. Nechť jsou tedy poměry neznámé, jakým škrob při klíčení 
a zrůstu rostlin podléhá, jest předce jisto, že škrob při zrůstu rostliny velmi, důležitý 
úkol má a se všemi látkami, jaké v rostlině nalézáme, přerodem souvisí, jelikož i látky, 
které strojným spůsobem ze škrobu vyvádíme, s lálkami zrůstem povstalými souhlasí, 

Teplo, kyseliny a dusičné látky proměňují hydraty uhlíkové, nalézající se mimo 
rostliny; takovétéž výminky spůsobují v příznivých okolnostech proměnu těchto hydrátů 
v rostlinách, V tomto proměňování podobně sloučených látek pouhým přijímáním a vy- 
lučováním vodních částek (kyslíku a vodíku) neb kyslíku zakládá se podstala rostlinné 
výměny látkové, tvoření a přetvoření prvotních ústrojů, tedy i podstata rostlinného života. 

Hydraty uhlíku a přede vším škrob mají jestě většího významu pro ústrojný život; 
neboť poskytují zvířatům a člověku dílem prostředně, dílem bezprostředně všechnu po- 
travu. Žádné zvíře nemůže se živiti látkou z říše bezústrojné, rostliny ale čerpají po- 
travu jen z této říše ; dílem ze vzduchu, dílem ze země, Všechna zvířata jsou pak buď 

Živa. 1856, 4 


50 


býložravá a používají tedy rostlin co bezprostřední potravy — buď masožravá, jimž býlo- 
žravci za kořist slouží a kleří používají tedy vlastně také rostlin co potravy; ačkoli ne 
bezprostředně. Mezi lálkami rostlinnými, které co potrava slouží, zaujímá škrob nej- 
přednější místo vedle látek dusičných. Buňkovina, totiž dá se jen z malé části strávili, 
dextrinu a cukru je v rostlinách v poměru málo, škrob tedy zůstane vedle proteinových 
látek hlavní krmnou potravou. Rozličné oleje a sloučeniny, kleré chuť a čich, dráždí, 
jako narkotické látky, káva, čaj, tabák, opium atd. dala nám příroda k tomu co příjemný 
přídavek. Jakým změnám škrob ve zvířecím ústrojí podléhá , není dosavad. zevrubně 
vyskoumáno ; tolik však jest jisto, že dříve nějakým spůsobem rozpustiti se musí, nežli 
se stráví. Sliny a vylučeniny slizných blán jsou první rozpustidla, v nichž škrob povahu 
svou proměniv co dextrin a cukr se rozpustí a strávným se stává. Zkouškami stalo. se 
k víře podobné, že cukr mléka od škrobu a příbuzných látek závisí a tedy. hlavně 
z rostlinné potravy pochází, pročež i býložravá, zvířata: krávy; kozy, kobyly, oslice atd: 
mnohem více mléka dávají, nežli masožravá. O původu cukru v krvi masožravců ne- 
může býti pochybnosti, povážíme-li, že jim maso býložravých za polravu slouží; Mimo 
to jest k víře podobno, že se nevyhraněný cukr i z dusičnatých sloučenin rostlin a zvířat 
vyloučiti může. Jakkoliv škrob pro výživu zvířat důležitý jest, má předce v ústrojí zví- 
řecím docela jiný význam nežli v ústrojí rosllinném. V rostlinách jsou, oba nejobec- 
nější hydraty uhlíku, škrob a buňkovina, tvoříce lálky, z nichž tělo rostliny se, skládá, 
u zvířat ale skládá se tělo z látek dusičných, a hydraty uhliku, jež přijímá, slouží pouze 
co látka pro chemické proměny. Liebig vystavil v tom ohledu svou. známou. theorii, že 
hydraty uhlíku hlavně při dýchání se spotřebují a takřka palivem zvířecího těla, jsou. 
Kyslík dýcháním přijatý slouží prý hlavně k tomu, aby se s uhlíkem oněch látek: spojil, 
které proměnou škrobu a jiných hydratů uhlíkových povstaly a v krvi venosní do plic 
se přivádějí, "Theorie lalo nalezla ale mnoho odporu. Za to zůstal Liebig v jiné hádce, 
kterou s Boussingaultem, Dumasem a Payenem o to vedl; že z hydralů uhlíku tuk, po- 
vstává, vítězem. Dle télo lheorie proměňují se hydraly uhlíku v jistých okolnostech od- 
kysličením (desoxydací) v tuk; což patrně krmením dobytka se dosvědčuje, který v rost- 
linné své potravě málo tuku, ale přemnoho škrobu a cukru stravuje. Péloux a, Gélis 
potvrdili Liebigovu theorii lím, že strojeným spůsobem z cukru jistý tuk připravili, totiž 
kyselinu máslovou. Také včely, kleré se jen cukrem krmí, vylučují vosk, 

Z loho,-co dosaváde uvedeno bylo, poznáváme, že podstatný zábyv trávení záleží 
v proměňování škrobu v dextrin a cukr, poněvadž jen tyto lálky rozpustné jsou. Sy- 
rová potrava zvířal jest v tom ohledu mnohem nedokonalejší, nežli vařená a připra- 
vená potrava lidí, v nichž již škrob přípravou v dextrin neb cukr proměněn jest. Dobrá 
kuchyně náleží zajisté k znakům vyšší vzdělanosti, jako zdokonalé obydlí a oděv. Aby 
se zvíře nasylilo, musí mnohem více syrové potravy požíli a mnohem více času trávení 
věnovali, nežli člověk. Čím dokonaleji nezáživné látky slrávitelnými se stávají, tím do- 
konalejší a vzdělaných lidí hodnější jest kuchyně. Obyvatelé teplých krajin mají v tom, 
ohledu v plodech svých rostlin velkou přednost před plody našeho rostlinstva. Banány, 
plody palem, datle, cukrová třlina, fiky obsahují v sobě hydraty uhlíkové již v takové 
podobě, toliž co cukr, jakou teprva strojeným teplem vyvésli musíme. Naše sladké ovoce — 
má v porovnání s ovocem jižním vždy jen málo cukru, jak zvláště na víně poznáváme, 
které u nás více pro zvláštní příchuť a vůni, nežli pro lahodnost se pěstuje. K tomu, 
jsou rostliny jižních krajin mnohem úrodnější nežli rostliny naše. Banán nese v prů“ 


51 


měru 30—40 liber ovoce, a dle Humboldta na 1000 čtverečných střevících, na nichž 
jen 462 liber bramborů se vyvede, má banánový sad 4000 liber ovoce, které mimo to 
dříve dozraje nežli brambory. Na ostrovech Tichého oceanu uživí tři stromy chlebov- 
níka (Artocarpus) jednoho člověka osm měsíců. © důležitosti palmového ovoce mluvil 
jsem již v předešlém jednom pojednání. Ovoce toto má ale tu nedobrou vlastnost, že 
je ho k nasycení mnoho potřebí, poněvadž v sobě mnoho vody chová. Banán obsahuje 
73%, vody, pročež mají černoši, kteří se jím živí, tak jako Irové, kteří hlavně brambory 
požívají, velká břicha. Semena našich trav a luštin obsahují však potravní látku v nej- 
prospěšnějším poměru; hydraty uhlíku jsou v nich ale obsaženy hlavně co škrob, v malé 
míře co cukr, spíše ještě co olej. Chilská pinie a plod kakaový vyznamenávají se 
v tom ohledu obzvláště. Obilí obsahuje sice laké něco oleje, ale důležitější jest u něho 
poměr bílkových čili dusičných sloučenin ke škrobu. Dusičné látky jsou v obilí obsa- 
ženy co lep (Kleber), v luštinatých semenech co legumin, Obě látky náležejí k slouče- 
ninám proteinovým, o nichž lučebníci tvrdí, že slouží hlavně co stavivo k tělům živo- 
čišným, kdežlo škrob dle Liebiga dílem dýcháním, dílem proměnou v tuk se spotřebuje. 
Je-li tato theorie pravá, zaujímají fasole, hrach a čočka, jak již v předešlém článku 
povědíno, mezi rostlinnou potravou první místo, neb vysušené obsahují více nežli '/, své 
váhy látek proteinových, a v průměru 38 9% škrobu. Brambory zase mají velmi malou 
cenu. Neboť ve 100 librách jest nejenom 75 liber vody obsaženo, nýbrž v ostatních 
25 librách jsou jenom 2 libry látky dusičné a 23 liber škrobu. Mezi obilím má rýže 
nejméně proteinu, lotiž v 100 librách jen 7 liber lepu, avšak 86 dílů škrobu. Nejpři- 
měřenější jest smíšení obou těchto lálek v kukuřici, ječmenu, žitu, ovsu a pšenici. Tylo 
obsahují totiž 14 (kukuřice) až 20 (pšenice) podílů bílkoviny a 38 (oves, ječmen) až 
65 (kukuřice, pšenice) podílů škrobu. Bílkovina obilí, totiž lep, má pro své smíšení 
s rostlinným klíhem větší souvislost a hodí se proto dobře k pečení záživného chleba. 
Lep dá se od škrobu oddělili močením těsta v plátěném váčku, a rostlinný klíh dá se 
vyláhnouti vařícím lihem. 
» Dělání chleba zakládá se na vlastnosti škrobu, proměniti se s dusičnými látkami v dextrin 
w cukr, kterýžto poslední zase kvasnicemi v líh a kyselinu uhličitou se rozkládá. Poně- 
vadž tyto proměny jen u přítomnosti vody se dějí, jest první úloha, mouku vodou v těsto 
zadělati, načež se kvasnice přidají. Těsto lak připravené nechá se na teplém místě několik 
hodin stáli, při čemž se díl škrobu v dextrin a díl v cukr promění, jenž ihned kvas- 
nicemi: v líh a kyselinu uhličitou se rozloží. Vyvinující se kyselina uhličitá spůsobí 
v chlebu bublinatý sloh, kterýž se lepkavoslí lěsta předce dosti pevným stává a uběh- 
nutí plynu zamezuje. Lučebný tento pochod přetrhne se pečením v peci, před čímž se 
ještě bochník vodou potře; aby se silné vypařování zamezilo. Horko 160—250" Cv peci 
zarazí další proměňování škrobu a kvašení; rozhřátá voda promění škrob dílem v lepkou 
hmotu, z níž pak dextrin povstane; líh kvašením povstalý vypaří se. V Angličanech po- 
kusili se o sbírání vedlejších výrobků při pečení chleba, ale drahé nástroje k tomu 
potřebné nepřipustily všeobecnějšího rozšíření chvalitebných těchto pokusů. » 
Svrchní vrstva bochníku promění se docela v dextrin, v němž se mimo to něco 
hnědé přiboudlé látky vyvine. Pečením nevyžené sé z těsta všechna voda, nýbrž chléb 
- obsahuje pak vedle klihovatiny, dextrinu, něco cukru, lepu a látek z něho povstalých; 
ještě slejné množství vody, co tylo pevné lálky váží. Zvláštní a dosavad nevysvětlený 
úkaz jest stvrdnutí ehleba, při čemž se stává drobivým, což ale nikoliv od vyschnutí 
4* 


52 


nepochází, jak by se na první pohled zdáti mohlo; neboť ztráta na váze jest příliš ne- 
palrná, a pak se může stvrdlý chléb v nádobě těsně zavřené zase rozpéci, tak že obdrží 
svou předešlou pružnost. 

Záživnost chleba závisí dílem od jeho dirkovitosti, proto se nehodí taková mouka 
k dělání chleba, která příliš pevné těsto dává. Pohříchu má jinak velmi sytná mouka 
luštinatých semen tuto vlastnost, neb dusičná látka její není lep, nýbrž legumin, spů- 
sob sýroviny. Takléž se nehodí bramborová mouka k pečení chleba, poněvadž, jen 
dva podíly dusičné látky obsahuje, což ke kvašení nedostačí. Chléb takový jest tedy 
těstovilý a nechutný. 

Lučebník Schlossberger, který se zevrubně skoumáním potravních látek obíral, 
navrhuje co užitečnou přísadu k mouce mlálo z pivovárů, kteréž se dosavad skoro jen 
ke krmení dobytka potřebuje. Mláto má v sobě mnoho nerozloženého škrobu a jest 
mimo to bohaté na dusičné látky, pročež se hlavně co přísada k mouce na dusičné látky 
chudé, jako n. p. k bramborové mouce, hodí. Samo pro sebe nedá se péci. 

Jediná vada při obilní mouce jest ta, že se při mletí svrchní vrstvy, bohaté“ na 
dusičné látky, co otruby oddělí a bílá mouka tedy méně sytnou se stává, nežli by býti 
mohla. Poněvadž však otrubami chléb černým a hrubým se stává, navrhl Millon, abý 
se otruby vyvařily a vyllačily a pak ty látky k těstu přidávaly. 

K dělání chleba má v mnohém ohledu podobnost ku připravování piva, neboť také 
v pivovárství jest škrob ona látka, která proměnou v jiné látky přejíti musí. Nejprvnější 
proměna děje se sladováním ječmena, kterýž se obyčejně k dělání piva béře, ačkoliv 
k tomu účelu též jiné obilí nebo i brambory vzíti se mohou, Sladování má ten účel, 
aby se ječmen začal klíčili a tím dusičná jeho látka v diastasi přešla, která pak další 
proměny spůsobuje. Klíčení to, které se ovlažením semena připraví, přetrhne se náhlým 
sušením na hvozdě. Škrob proměnil se diastasí mezi tím dílem v dextrin a cukr, a ječmen 
tak proměněný slove slad hvozděný. Na to se slad zhruba rozemele a do vody 72" C 
vysype, čímž ještě ostatní neproměněný škrob v dextrin a cukr přejde, klerý ve vodě 
se rozpuslí. Nerozpuštěné částky, slupky, blánky buněčné, sražený bílek a nepromě- 
něný škrob padnou ke dnu nádoby co mlálo. Roztok slove pak rmut a obsahuje: ještě 
rostlinný bílek, kterýž se zavařením srazí, čímž také rozlok zhustne. Konečně se přidá 
ještě chmel, vaření se ukončí, mladinka se spuslí na stoky a procedí skrze cez. 
K čisté a tmavé tekutině přidají se pak kvasnice, které spůsobí kvašení, Děje-li se to 
při teplotě 12—19" C, vyvinuje se kyselina uhličitá rychle a kvasnice nahromadují se 
na povrchu; děje-li se kvašení ale při nízké teplotě 5—109 C, vyvinuje se kyselina 
uhličitá zponenáhla a kvasnice nahromaďují se vezpod. Čím nižší teplota jest, při které 
se pivo kvasí, tím trvanlivějším se stává, tím dokonaleji rozloučí a usadí se dusičné 
látky.  Vykvašená tekutina ztočí se do vysmolených sudů a uloží se na chladných 
místech, kdežto se ještě zponenáhla dokvašuje. Dobré pivo má vždy kyselinu uhličilou 
obsahovati, poněvadž mu dává chuť občerstvující. Obyčejné slabší pivo obsahuje 2—3%, 
lihu, bavorské pivo 3—4 %;, anglické (porter) 4—7 %. 

Jako obyvatelům severním škrob obilných a hliznatých rostlin hlavní polravu 
a nápoj, chléb a pivo poskytují, mají obyvatelé jižních, západních a východních krajin 
jiné, též škrobnaté rostliny co potravu. 

Z východní Indie rozšířil se jam obecný (Dioscorea alata) po celém Indickém 
oceanu a po ostrovech Tichého moře. Hlízy na kořenech, často na 3 stř. dlouhé, 


53 


nahražují tamějším obyvatelům všechny naše škrobnaté rostliny; rostlina sama požaduje 
ale mnoho péče a má točivou lodyhu, což jest nepohodlné. 

Jako jam náleží též aron k jednoděložným rostlinám, které škrob u velkém 
množství vyvinují. V aronu však nalézá se škrob v oddenku podzemním nahromaděn, 
nikoli v kořenu, asi tak jako v ďablíku (Calla) v hrncích často pěstovaném. Arony jsou 
rostliny bahenní ; evropské druhy mají jen malé oddenky, africké a indické mají ale 
oddenky veliké, na škrobnatou látku velmi bohaté. Aron egyptský čili kolokasia slouží 
v Egyptě za obecnou potravu vesnickému lidu. I vodní rostliny, ač méně hojně, po- 
"skytují škrobnaté částky co pokrm. Z našich domácích rostlin sem náleží kotvice obecná 
(Trapa nalans), kteráž ovšem se nepěstuje, ale předce tam, kde hojněji roste a svými 
březovitými listy hladiny vodní pokrývá, se sbírá; černé paprskovité ořechy její slouží 
více za pamlsek nežli za potravu. Na Nilu roste krásný leknín lotos, jehož oddenky 
též co polrava slouží a snad i Ulyssovi sloužily, když na své bludné cestě do těchto 
krajin mezi Lotofagy přišel, Nejenom tedy na suchu, nýbrž i v bahně, ba uprostřed 
vod vyvinuje rostlinstvo důležitou pro lidi látku, škrob, 

Z jednoděložných rostlin poznali jsme velký řád trav, rostliny jamovilé k lilijím 
příbuzné; a rostliny aronovilé. Z dvojděložných známe přede vším brambory, které s pa- 
přikou a rajskými jablky k jednomu řádu, totiž rostlin lilkovitých (Solaneae) patří. 
Tato blízká příbuznost bramborů s ostrou papřikou, s narkotickým tabákem, ba i s jedo- 
vatým rulíkem (Atropa Belladonna) připomíná nám památnou okolnost, že všechny 
rostliny, které škrob v podzemních hlízách nebo oddenkách vyvinují, zároveň ostré nar- 
kotické látky v sobě chovají. Jeden z nejnápadnějších příkladů poskytuje v tom ohledu 
manihot (Jatropha Manihot), v jižní Americe pěstovaný, který vedle škrobu nejostřejší 
+ jed v sobě chová. Rostlina tato, podoby křovité, jest příbuzná s naším vlčím mlíčím 
(Euphorbia) a obsahuje jako toto bílou jedovatou šťávu, která požřena nebo do ran 
vpuštěna bolestnou smrt spůsobuje. Kořen však obsahuje mimo tuto štávu mnoho vý- 
borného škrobu, který se vypíráním od jedovaté látky oddělí. 

Mnozí i mezi vzdělanými spatřují v takovém spolčení škodných látek s užitečnými 
jakousi nedokonalost přírody; názor takový pochází ale ze stanoviště obmezeného, jakoby 
celá příroda jen k vůli člověku stvořena byla a vše cenu jen podle užitku mělo, jaký 
lidstvu poskytuje. Účel, k němuž všechno v přírodě směřuje, nedá se tak snadno najíti 
jako příčina výjevů, lo ale tušiti se dá, že všechno náleží k celku co nejdokonaleji 
souměrnému, v němž každý člen své určité místo zaujímá, 


Hloubka dolů v Hoře Kutné. 


Od Armošta Vysokého. 


Poněvadž starobylým, skoro zcela zatopeným dolům stříbrným v Hoře Kutné opětné 
vyzdvihnulí pomocí většího a zámožnějšího těžířstva nastává, nebude od místa, pronésli 
slovo o hloubce tamějších dolů "), která vždy zajímala silozpytce, zeměznalce a horníky. 

Jiří Agricola jistí ve svém okolo r. 4529 psaném a r. 1546 v Basileji vydaném 


) Důl, veškerost podzemských děl, u př. štol, šachet, chodníků a J-, určených k dobývání rud neb 
jiných užitečných nerostů. Hory, bané, někdy to samé co důl, časem několik dolů dohromady. 


54 


spise řečeném Bermanus sive de re melallica dialogus, že šachty “) Kutnohorské přes 
500 láter zhloubí jsou, pravě : „„Cottebergi (sic) putěi sunt plus guam guingentas orgyas 
alti.““ V připojeném výkladu lalinských hornických výrazů vykládá Agricola slovo orgya 
na látro, v pozdějších však vydáních, u př. v Innsbruckém od roku 1654 a v Basilej- 
ském od roku 1657, stojí na místě slova orgyas slovo passus, což ale podobně na 
látro vyloženo. 

Dokládaje se Agricoly tvrdí Albin ve své r. 1590 na světlo vyšlé Horní kronice 
Míšenské země, že v Hoře Kutné nejhlubší jsou šachty, o kterých jen věděti lze, jelikož 
přes 500 láter shloubeny jsou, a zmiňuje se, že za příčinou takové dolové hloubky 
mezi horníky šprým povstal, že Uhři Kutnohorským vodného (Wassergeld) dávati musí, 
jakoby Kutnohorští jim hory jejich sušili. 

Novější spisovatelé, Reichelzer, Scholz, d'Aubuisson de Voisin, Cotla “) mluví též 
o 500 látrech, opírajíce se pouze na Agricolovu zprávu. Gamauf*) udává hloubku 
Kutnohorských hor určitěji, než bez podotknutí pramene, na 3056 střevíců čili 509 sáhů 
Vídenské míry, ale i to udání nezakládá se v jiném, než ve zprávě Agricoly, "jehož látra 
toliko na Vídenské střevíce uvedena. Mluvilo se i o 900 látrech, jak doleji uhlídáme. 

Dotčených pět a devět set láter vztahuje se jak ve spisech tak v ústním podání 
vždy k Oselské šachtě. Šachta tato, kteráž část dolu Osla tvořila a při potoku pod chrá- 
mem sv. Barbory zaražena byla, nebyla povrchní *) , nýbrž podzemskou šachlou a 
měla koňský žentour“) při hořejším ústí svém, stojíc zde ve spojení s chodníkem “) 
na den 7) vycházejícím, kterým se k tažení žentouru potřební koně přiváděli a z dolu 
ven vyváděli. Štoly*) neměl důl Oselský. 

Dle německé listiny z druhé polovice šestnáctého věku %), která se v Museu 
království Českého chová, dají se dosavadní přehnaná udání o hloubce často jmenované 
šachty Oselské uvésli na svou skutečnou hodnotu. 

„Hodlám,“ praví dotčená listina, „předně o couku Oselském '% zprávu učinili, 


p) Šachta, kolmá, k studni podobná, někdy však ležatá jáma rozličné hloubky, časem několik set sáhů 
zhloubí, udělaná obyčejně s povrchu zemského do vnitřku dolu. : 

2) Reichetzer, Anleitung zur Geognosie. — Scholz, Anfangsgrůnde der Physik. — d'Aubuisson de 
Voisin, Traité de Geognosie. — Cotta, Geognosie. 

-) Gamauf, Erinnerungen aus Lichtenberg's Vorlesungen ber physische Geographie, 

4) Sachta povrchní, šachta s povrchu země hloubená. 

5) Žentour koňský, stroj k vyhánění rudy a jalové skály z dolu na povrch země, tažený koňmi. 

5) Chodník (Strecke), ze šachty neb jiných dolových děl, málo kdy s povrchu země udělaný průchod 
v dolu, více neb méně vodorovný, rozličného účelu, u př. k těžení rud, převážení jich k šachtě 
neb štole, přivádění čerstvých větrů. | Pro německé slovo Strecke nemá ani český ani ruský horník 
vlastního významu, pročež jsme slovo chodník od polského horníka vypůjčili. 

7 Den, povrch zemský nad dolem. 

s) Štola, skoro to samé co chodník, s tím však rozdílem, že štola vždy na den vychází a k odvádění 
vody z dolu slouží, 

9) Listina jest bez datum. Ze vnější a vnitřní povahy její, zvláště ale z okolnosti, že mezi jiným při- 
pomíná, kterak nalezli před několika lety v Jachimových dolech tak zvané potopové dřevo (Sůmd- © 
fluthholz), kteréž se na Svatobarborské štole r. 1556 zjevilo, lze souditi, že listina ve druhé polovici 
šestnáctého století psána. 

10) Couk, tolik co pramen neb žíla rudy, totiž rozsedlina probíhající horninu (skálu) ve směru roz- 
ličném od yrstevnatosti horniny, vyplněná rudou, 


55 


poněvadž již za paměti lidské v dile byl. Od některých, již dosud na živu jsou a 
v něm pracovali, obdržel jsem z části psané zprávy, které se s úslním podáním některých 
v tomlo dolu pracovavších osob dosti úplně srovnávají, mež s podáním některých jiných 
nikoliv se neshodují, neboť udávají někteří, že Osel 900 láter zhloubí jest a že zde 
ještě mnoho rudy zanecháno, čemuž ale odporuje psaná zpráva Práška, horního přísež- 
ného a měřiče, jenž Oselský důl s jeho hašplí *) a chodníky ve čtvrtek po sv. Martinu 
r. 4531 stáhnul *). Tenlýž zaznamenal, jak následuje : 
„„Rádšacht *) jest. . +44 80 dumplochů “) 
zhloubí, podle lijovitosti“); od rádšachtu běží tot poledni 20 
dumplochů dlouhý chodník. Zde jest první hašpl jmenem Dlouhý 20 
zhloubí, pod ním druhý hašpl, Prostřední zvaný . . . . « +45 
hluboký ; pod tím třetí hašpl, Skákal... . O PE 
zhloubí. Od toho hašple běží k straně polední 4 Sadiiylchý dlouhý 
chodník; zde v štolovém vortě S) jde dolů čtvrtý hašpl, Stejskal 17 
hluboký, pak zase chodník k poledni, 4 Hr kt zdélí, Zde pálý 


hašpl, Šmejkal jmenovaný, též . . . . "ň u 
zhloubí; pod ním chodník proti poledni, 2 durijlovků: dlouhý; 

zde šestý hašpl, Nový . - ... A k É 
hluboký; pod ním chodník k poledni, 14 dumplocká dlouhý. Zde 

sedmý hašpl, jmenem Vidrhol . . . . Kohn baletky Podat: 


hluboký. Vidrhol a všechny připomenuté hniilo a ustišíky táhnou 
se k hodině třetí na kompasu. Zde slarci") dostihli pramene 
a hnali po něm na hodinu jedenáctou chodník, vort Zvon řečený 
a 14 dumplochů dlouhý, k Raušskému zvonu, kterýžto chodník 
má 9 dumplochů zdélí. Odtud běží na hodinu dvanáctou 51'/4 
dumplochů dlouhý chodník, Mladá hruška; zde jest jk hašpl, 


Mladá hruška . .. . svý » 
hluboký. Odtud jde chodník pekyh: na "hodu vobritam 3“ úte jest 
- devátý hašpl, Přibík. - « ZE VP “ 


hluboký. Odtud běží chodník k polední, jůinéne Křivý, c Anu 
dlouhý, a od Křivého k hašpli Feflíku též chodník, 15 dumplochů 

dlouhý. Desátý hašpl, Feflik jest . .- . . « « « « + + +43 » 
hluboký. Jedenáctý hašpl, Pěknoušek řečený, . . : 7 i 
zhloubí. Pod ním jest chodník na poledne, 40 duniptétků dlouhý; 


") Hašpl, jáma ležatá k šachtě podobná, nemající však východu na povrch země a hloubená ve vnitřku 
dolu s hořejšího chodníku na dolejší, Při hořejším ústí stojí často rumpál čili hašpl, pročež staří 
horníci v Kutné hoře takovou jámu hašplem nazývali. Nyní nazývá ji náš horník obtaichem nebo 
zenkem, což též po němevku. 

») Stáhnouti, stahovati, kompasem měřiti, 

3) Rádšacht jest šachta s kolem k vytahování rudy a vody. 

5) Dumploch, míra 4 loket Pražských dlouhá. 

©) Lůjovitost, sklonění, nakloněnost. 

©) Vort, konec štoly nebo chodníku, též tolik co chodník, 
7) Starci, staří horníci, předkové nynějších. 


56 


zde nadrazili “) starci mocné a bohaté rudy. Dvanáctý hašpl, 


Žalud, má hloubku . - . - 204040 dumplochů 
pod ním běží chodník k poledni, 8 dumplocků dlouhý. Třináctý 

hašpl, Smutný, jest. . «. - Kod o aa ko Pac ko 2 > 
zhloubí. Čtrnáctý hašpl, Havířský, jest toa E „10 


hluboký *). Pod ním jest pravá hlubina *), kteráž se (dále edobývůki z příčin, poně- 
vadž se couk zastínil*) a zjalověl*), tak že žádných rud nebylo očekávati.““ 

„Z toho poznamenání vysvítá, že důl Osel 260'/, dumplochů hluboký jest a nic 
více. Byloť zde někdy ovšem více chodníků a hašplů, kteréž se ale zase nahoře za- 
čínaly, než zde ničeho o tom nepřipomenuto, I kdyby se zde všechna voda stáhla, ha- 
šple a chodníky spočítaly, nevynáší to všeho všudy více jak 840, dumplochů, i to dle 
lijovitosti a ne podle závaží, pročež se li, jenž z toho 900 láter učinili, velmi zmýlili 
a věci nerozuměli. Aby se ale tomu, že Osel hlubší není, lím více místa a víry dáli 
mohlo, jest ještě ta průba. Jmenovaný Prášek stáhl toliž na tom samém couku na 
rozkaz pana z Jendorfu v sobotu po sv. Petru r. 4530 léž důl Flašary. V něm jest 
18 hašplů a celá hloubka 264 dumplochů; -ale tato šachta leží o něco výše nežli Osel. 
Prášek dokládá dále, že v té samé hloubce, jak v Oselském dolu, zmrsky “) a prameny 
konec svůj mají, neboť rudy zde zmizely a voda se zjevila. Hloubka Flašarů rovná se 
hloubce Osla. © dolu Oselském připomenul jsem z lé příčiny tolik, poněvadž on v mno- 
hých zemích tu pověst o sobě měl, že byl rozsáhlým dolem, jakž také tomu jest; že 
ale onu hloubku měl, již mu připisují a přisuzují, nemohu nalezti.“ Tak dalece listina. 

Dle výše dotčené zprávy měřiče Práška má tedy pro svou domněle. ohromnou 
hloubku proslulá a dle svědectví Kořínkova jen k prvnímu palru“) pohloubená Oselská 
šachta toliko 80 dumplochů zhloubí, a to jen dle lijovilosli a ne kolmo čili dle závaží. 
Důl Oselský, jenž dle udání Kořínkova 10 pater má, jest dle nálezu Práškova spolu se 
hloubkou své šachty jenom 260, dumplochů hluboký. © Poněvadž pak dumploch 
4 Pražské lokte obnáší, činí 80 dumplochů hloubky Oselské šachty 100 sáhů Vídenské 
míry, a celá hloubka dolu Osla spolu se hloubkou šachty 326 sáhů dle lijovitosti. 

Důl a šachta Osel byly po roce 4531, v kterémž je Prášek stáhl, sotva dále po- 
hloubeny, jistě ale nedoslihly oné neobyčejné hloubky, kteráž se jim často připisuje, 
poněvadž brzo po roce 1591 jich zatopení se událo. 

Již r. 1516 začal Osel v hlubině tonouti, poštěstilo se však vodám odolati, jak 
ze zprávy Práškovy souditi lze, neboť jinak nebyl by mohl v hlubině stahovati. Roku 
1533 vystoupily vody až ku prostředním patrům; ještě více ale zvětšila se vodnatost 


!) Nadraziti, natrefiti, nalezti. 

2) Uvedené zde výsledky horním měříčem Práškem r. 1531 předevzatého vyměření Oselského dolu 
uveřejnil již Kořínek v svých r. 1675 vytištěných Starých Pamětech Kutnohorských, však jen 
stručně a ne tak úplně, jak přítomná listina. Oba udávají stejnou hloubku Oselské šachty (rád- 
šachtu) a hašplů, s tím toliko rozdílem, že Kořínek hloubku posledního hašple na 16 místo na 10 
dumplochů udává, což však snadno chyba tisku býti může. 

3) Hlubina, tolik co hloubka (Tenfe) vůbec a též dno dolu (das Tiefste). 

4) Zastíniti se, zmizeti, ztratiti se. 

5) Zjalovéti, v bezrudnou skálu se proměniti. 

*) Zmrsk, tenký, neširoký couk neb pramen. : 

7) Patro, veškeré chodníky se svými hašpli v stejné hloubce, (Co u domu poschodí, to v dole patro. 


57 


Oselského dolu, když r. 4544 tu noc po sv. Filipu a Jakubu, právě ve 4 hodiny na 
noc, doloví dělníci, jenž v Osle na vortě Hutníčkovu v Mučírně dělali“ na vodu dolu 
Čapčochu prorazili, jejíž přítok vzdor všemu namáhání zadržán býti nemohl. A lak, 
praví Kořínek, Osel vodu pil, až se dokonce opil. „Důl Osel od r. 4541 pomalu tonul, 
roku pak 41554 zcela utonul, kteréhožto roku na dem sv. Matěje lidé ven z města bě- 
želi, aby se na vodu, vrchem z Osla běžící, podívali. Zatopení Osla stalo se k velkému 
zármutku Kulnohoranů, neboť stará předpovídka byla: 

Dokud Osel bude řváli, 

Hora bude v štěstí státi. 

Největší hloubku má mezi Kutnohorskými šachtami snad Panská šachla v blízkém 
městečku Kaňku, kteráž dle svědectví Kořínkova má 110 dumplochů čili 437 sáhů Ví- 
denské míry zhloubí. Kořínek jistí, že se pod tou šachlou „čtyrmecítma hašplů (lo 
jest děr, jimiž se vždy hlouběji a hlouběji lezlo) počítalo a ty nepochybně několik dum- 
plochů vynesly.“ 

Zřetel mající k hloubce nejmenšího hašple dolu Oselského, dejme tomu pro ji- 
stotu počlu, že hloubka každého z těch 24 hašplů v Panském dolu jen 7 dumplochů čili 
8-7 sáhů Vídenských vynášela, z čehož následuje, že horníci Panskou šachtou s hašpli 
jejími bez pochyby hloubky nejméně 278 dumplochů čili 346 sáhů dosáhli. V této sumě 
musí se však hloubka šachty, jenž kolmá byla a ne ležatá, dle závaží, hloubka ale 
hašplů dle lijovitosti vyrozuměli; poněvadž ale o úhlu lijovitosti hašplů žádná zpráva se 
nezachovala, nemohli jsme kolmou jich hloubku vypočísti. Uvedeme-li ale v počet místo 
7 dumplochů 13 dumplochů čili 16 sáhů, totiž průměrnou hloubku hašplů v Oselském 
dolu, obdržíme míslo 278 důmplochů čili 346 sáhů, 419 dumplochů čili 521 sáhů. 

Tedy by se Agricolovo udání zdánlivě potvrzovalo a dolová díla v Kutné Hoře, 
kteráž se dle domnění hraběte Sternberga za časů krále Přemysla Otakara I., panovav- 
šího od roku 1197 až do roku 1230 zarazila, byla by tedy, ač jich stáří v časích Agri- 
coly ne mnoho přes 300 let vynášelo, po uplynutí této poměrně krátké doby dosáhla 
lakové hloubky, kterou ani v dolech nenalézáme, jejichž vznik do časů Římanů padá a 
které dosud v díle jsou. Než nesmíme z mysli pustili, že Agricola o šachtách (putei), 
nikoliv ale o dolech (fodina) mluví, a že míní palrně hory Kulnohorské, ne však o mnoho 
mladší na Kaňku, kde se dělání dolů teprva pořádně vyvinulo, když Kutenské doly, vy- 
dávavší ze sebe bohatší a lepší rudy, ku pádu přicházely, pročež důl Oselský již v druhé 
polovici šestnáctého století zapuštěný vidíme, anť se Panský důl, dosáhnuvší dozajista 
teprva po časích Agricoly své znamenité hloubky a velkého rozdělání, ještě v třidceti- 
lelé válce pilně a snad i později těžil. Dolová čeládka záležela v Panském dolu ještě 
za krále Maliáše, okolo r. 1612, nejméně z 348 mužů. A vezmeme-li na váhu malé 
stáří Kutenských hor v časích Agricolových, povážíme-li, že tamější šachty a hašple až 
do časů Agricoly se hloubily pouze želízkem *) a ke zpodu málo účinlivým sázením 
ohně 2), anoť střílení skály v Hoře Kutné teprva v časích Kořínkových v druhé polovici 
sedmnáctého století v užívání vešlo; uvedeme-li si v pamět, že v Hoře Kulné dolová 
voda z prvopočátku bezpochyby takovým nemotorným spůsobem na den se zdvihala, 


!) Želízko, železný klín s násadou. 
*) Ohně sázení, spůsob dobývání rudy, při kterémž se skála udělaným v dole ohněm rozpálí a tím 
puká, načež se skála s rudou sochorem, nosatcem a želízkem snadno dobude. 


58 


jako ve Švacu v Tyrolech, kdež před postavením strojů k těžení vody denmě 600 děl- 
níků zaměstknáno bylo, kteří dolovou vodu v kožích ze žumpy *) ma štolu jeden dru- 
hému podávali, což v Hoře Kutné snad ještě více místa mělo, poněvadž tamějšími štolami 
k odvádění vod z dolů málo hloubky pro malou hornatost okolí se dosáhlo; uvážíme-li 
konečně, že i později v Hoře jako v jiných báních při tehdejším stavu horní mechaniky 
držení vod vůbec velkých nedostatků mělo a že následovně dělníci při hloubení šachet 
a hašplů přítokem vod a dolovými parami velmi týrání byli: musíme za to míti, že 
Kutnohorské doly, tím méně šachty, v časích Agricolových 500 láter zhloubí míli 
nemohly. 


Karel z Linné. 
Životopisný nástin, 
Sepsal Lad. Čelakovský. 

Vědy přírodní jsou mezi všemi vědami nejnovějšího počátku. Teprva od první 
polovice předešlého století dospěly různé před tím známosti o přírodě té výše a spoji- 
tosti, že se vědou nazývati smějí. Neboť, neberouce ohled na starobylost řeckou, ve 
kteréž Aristoteles svým, spisem o živočiších samojediný co mudrcký přírodoskumec se 
stkví, přiznati musíme, že Linné-em leprva přírodopis vědecký a to vlastně botanika a 
zoologie počíná; mineralogie ve vědecké formě svým původem ještě do pozdější doby 
padá. Na severu, ve Švédsku zplodilo předešlé století nejsystematičtějšího ducha všech 
posavadních věkův a nejbystřejšího znalele a skoumatele v celém oboru přírody, jejž kdy 
potud celkem byla měla, velikého reformatora přírodopisu a zakladatele vědecké jeho 
soustavy. Zásluhy jeho o přírodovědu jsou zajisté veliké, uvážíme-li dále, že jím hlavně 
rozkřísila se láska k ní všeobecná po celé Evropě, že jeho a jeho žákův přírodozpytnými 
cestami rozmnožily se známosti o plodech přírodních po celém světě, mezi botaniky samými 
vyšší snažení k novým náhledům a nálezkům cestu sobě raziti počínalo, Ale jakkoli ne- 
obyčejné a nesmrtelné jsou jeho zásluhy a stanoviště mezi přírodníky, tak zajímavé a 
důležité jsou i běhy jeho života. V následujícím životopisu kladu sobě úlohu, vypravovali 
tyto takovým spůsobem, aby vyvinování se jeho mohútného ducha z prvních vloh a ná- 


hodného ocenění. 
I. Linné-ovo mládí, studie akademické, cesty po vlastí, Od r. 1707—1734. 
Nils (Mikoláš) Linnaeus, nar. 1674, pocházel ze selských rodičův v krajině Sma- 


klonností jeho jasně před oči se stavělo a práce jeho v poměru ku přírodovědě nalezly | 


z předkův jeho ze stavu rolnického k studiím theologickým se byli dostali, přidavše sobě 
od veliké dědinné lípy jmena Lindelius a Tiliander, tak i Mikoláš od téže lípy Linnaeus 


v 


4 


landě, z otce Ingemara Bengisona a matky Ingridy Ingemarsdotterové. Jako nejedni | 


se nazvav, obral sobě theologii za předmět svého studium na universitě Lundské, odkudž 
po několikalelém dosti krušném učení a vyučování odebral se do svého otcovského okrsku 
Wexid ucházet se tam o službu. Stalo se, že ho učinili pomocníkem pastora v Sten- 
brohultě, Samuela Brodersona, a brzy na to r. 1706 jeho kaplanem, načež Linnaeus, po- 
žádav nejstarší dceru jeho Kristinu za manželku, obdržel ji. S chotí svou pak obýval- 
na kaplanství Rashultě, těsně při vesnici Stenbrohultě. Krajina tato byla jedna z nejpů- d 


*) Žumpa, jáma k nadržení vody v dole. 


59 


vabnějších v celém Švédsku: kostel obkličovala se všech stran pole obilná na daleké ro- 
vině mimo stranu západní, odkudž značné jezero Móklen dlouhou zátokou až ku ko- 
stelu jasné proudy kolébalo; na jih se táhla sličná buková lesina, vysoké hory Taxas vy- 
stupovaly na severu, za jezerem na západ jevil se Móklanás; na východní straně od se- 
veru ověnčena byla role bory, od východu a jihu lepotvárnými lučinami a košatým stro- 
movím. V tom tak rozkošném místě narodil se oběma manželům první syn Karel v noci 
z 22. na 23. kvělen r. 1707, když vyvolávala kukačka léto, v pravém to měsíci kvělův a 
svěžího lupenstva. Nedlouho polom umřel pastor Broderson, a zeť jeho Linnaeus dosazen 
byl na jeho místo v Stenbrohultu. 

Tam vyrůstal útlý synek od kolébky mezi květinami, neboť otec jeho, kvělin ve- 
lice milovný, mající o nich též nějaké známosti, již v Rashultu největší míval zalíbení 
v pěstování své zahrádky, aniž pak co pastor opominul zahradu si založiti a nejvybraněj- 
ším stromovím ji posázeti, nejvzácnější květiny v ní pěstovati; i dovedl toho, že byla nej- 
krásnější a nejspořádanější v celém okresu. Může se říci, že Karel takřka již s mlékem 
mateřským lásku ku květinám do sebe vssál; nebylo-li malého křiklouna ničím upokojili, 
potřebovala mu matka jen bylinu dáti do rukou, načež vždycky ihned se utajil. Sotva 
čtyři léta stár provázel otce svého v letě ke kollací do Móklanásu, kterýžto, když hosté 
na louce odpočívali, ukazoval jim rozličné rostliny tu rostoucí, jmenoval jejich jmena a 
ledacos podivného a památného o vlastnostech jejich vypravoval. S celou pozorností 
mladistvé duše, nedýchajíc poslouchalo dítě jeho poučování, i nedávalo od lé chvíle otci 
svému pokoje, vyplávajíc se po jmenech rostlin, více než tento uměl oznámiti. © Tím spů- 
sobem pamatoval si chlapec značný počet švédských bylinářských jmen, a jak jen rozum 
bráti počínal, pomáhal potěšenému otci v ošetřování milé zahrady. Na tom ale nepřestav 
činíval rád malé zábludy po pěkném okolí a nasbírané polní kvítí do darovaného od otce 
záhonu umisťoval, při čemž nebylo divu, zamesl-li otci mnohý plevel do řádek, jehožto 
vyplemenění tomuto mnohou lopotnou práci spůsobilo. Když dokonce i hnízda s vosami, 
olcovy úly hubícími, pod ochranu svou do zahrady vzal, neušel důtce a nevrlému zapo- 
vězení podobných pokusův. © Nicméně náviděl pastor nevinné a ducha cvičící vyra- 
žení svého syna tím více, že nemohl mu v své osamělosti přidali slušného společníka, 
Tím sbíráním a polulováním se za rostlinami tužila se náklonnost přirozená k pestrým 
chovancům Květeny, až pak v takovou neodolatelnou náruživost vzrostla , že se mu její 
horlivé ukájení — což zajisté s oteckým přáním se neshodovalo — stalo účelem dlou- 
hého života. 

Otec Linnaeus nenadál se jiné budoucnosti, nežli že nadějný syn slane se jeho 
slalečným zástupcem a i nástupcem v úřadě, a nejinak kojila se marnomyslná matka slad- 
-kým pomýšlením, že uslyší svého prvorozence s kazatelny hlásati. 

První vyučování tedy, kteréž otec sám vedl, v náboženství totiž, latině, zeměpisu 
směřovalo k domnělému povolání Karlovu; v desátém roce svěřil ho otec veřejnému 
učení v trivialní škole blízkého města Wexio. "Tím však nebyla chuť k pravidelnému 

© školskému učení v mysli pacholečí rozmnožena, anobrž tu 'teprva se jí zmocnila pravá 
k němu ošklivost, poněvadž tam, jak si sám poznamenal, „suroví učitelové neméně su- 
rovou methodou dětem k vědám dodávali chuti, až těmto vlasy na hlavě vzhůru vslá- 
valy.“ Za lo však byl Karel svou první vášeň přinesl s sebou z otčiny, a čím dále ve 
třídách školních postupoval, maje volnější chování a jsa vyproštěn dohlídky otcovské, tím 
častěji se chápal příležitosti, kdykoliv mohl knihám utéci, aby jediné své rozkoši, býti 


60 


mezi květinstvem v okolí, nasytiti se mohl; i znal posléze stanoviště každé rostliny na 
ceslě, po níž každoročně několikráte do otcovského domu se ubírával. Na štěstí byl škol- 
ský rektor, magister Lanarius, sám přítelem botaniky, pročež viděl rád mladíkovu časnou 
známost její, shovíval s ním a dobře posuzoval jeho nadání a píli, když ostatní žáci jej 
zaměslnavým zahalečem býli myslili. A však mladý Linnaeus patrně se opozdil v přede- 
psaných učeních, kterýchž mu ku kazatelskému slavu bylo tak potřebí. To se jevilo 
více ještě na gymnasium, do něhož r. 1724 vstoupil. Tu býval vždy mezi posledními 
žáky, maje počet klásti z pokroků svých ve výmluvnosti, moralce, metafysice, theologii, 
řečtině anebo hebrejštině; naproti tomu ale mezi nejvýtečnějšími v těch. hodinách, 
v nichž se mathematika a fysika přednášela. Dnem i nocí pak čílal jinoch v několika, 
ač příliš chalrných zčásti, a zčásti zase příliš učených proň botanických knihách, kte- 
rýchž mu bylo možná dopídili se. 

Po dvou letech navštívil Linnaeův otec ústav, aby se povyplal na pokroky svého 
milého synáčka, a musil slyšeti k veliké své lítosti, že navzdor častým důtkám nelze ho 
k nižádné řádné pilnosti přiměti, a že nejlépe bude, postará-li se mu o nějakého pří- 
sného mistra, u něhož by syna, dokud ještě příliš mnoho času zmařeno není, poctivému 
řemeslu naučiti dal. Jak musela takováto zpráva starostlivého olce ohromiti, jenž při 
svém skromném jmění každý uložený groš na vycvičení syna svého byl obětoval! V této 
své žalosti, napolo již odhodlán dáti jej na ševcovství, obrátil se však dříve k provin- 
cialnímu lékaři, Janu Rolhmannu, chlěje za příčinou nějaké churavosti rady lékařské 
užili, Tento muž, jenž na lémž gymnasium fysice vyučoval a snaživého i neobyčejnými 
dary nadaného ducha mladého Linnaea před jinými seznával, stal se zachranitelem jeho 
pro vědu přírodní. (Těšilť om sklíčeného otce ujištěním, že právě mezi všemi Linnaeus 
k nejlepším prospěchům čáku dává, a třeba nestal se dobrým knězem, že svým časem za 
výborného lékaře vyspěti může. Slabá to náhrada pro otce pastora, který však dal 
předce své svolení, když se Rothmann nezištně nabídnul, vzíti Karla k sobě a na svůj 
náklad jej vydržeti po ten rok, který zbývá, než bude moci na universilu odejíti. Stalo 
se, a doktor Rothmann učil chovance svého po celý ten rok fysiologii soukromě, zkoušev 
jej pak shledal, že byl Linnaeus všecko co nejdůkladněji pochopil. Vědomí, že nyní 
neprostředně jen svým oblíbeným vědám oddati se má, tužilo jeho pilnost novým du- 
ševním veselím. Jmenovitě bibliotéky Rothmannovy pilně používal, když mu tento ukázal, 
že to, čemu posud v botanice se učil, ničím není, nýbrž že rostliny přede vším podle 
kvělův znáti sluší, jak tomu slavný a panující tehdáž mistr v botanice Tournefort učil; 
načež všecko mladíkovo snažení k tomu se neslo, jak by všecky rostliny své v okolí 
Wexičském dle Tournefortovy soustavy do své známosti vnesl. Zároveň již i sám po- 
zoroval nedostatky kněh botanických, když mu mnohé rody rostlin, posud od botanikův 
nevystavené, při samočinném proskoumání časté nesnáze působily. 

R. 1727 přiblížila se doba, ve kteréž Linnaeus se svými spolužáky na universitu, 
a to do Lundu odebrati se měl, kteráž jsouc menší než Upsalská ke skrovnému jmění 
rodičův lépe se hodila. Do vysvědčení akademického zaznamenal však Nils Krok, rektor 
gymnasia, že jedině z toho ohledu mladíka toho k akademii odesýlá, poněvadž ví, že 
někteří stromové, ač v štěpnicích při vší péči pláňaty zůstávají, ale byvše do jiné půdy 
přesazeni, časem dobré plody vydávají, ku klerýmžto i tento mladík přirovnán býti může. 
Tímto pochlebným pasem opatřen vydal se Linnaeus na cestu, se skrovnými penězi, ale 
s duchem veselým a svěžím, i pln důvěrnosti v přislíbenou mu pomoc nějakého přátel- 


61 


ského, magistra Humira. Ale již na počátku své dráhy akademické seznal, s jakými 
obtížemi nezámožnému studentu jest zápasiti a na jak nejisté naděje někdy se podpírali, 
Přišed do nového bydliště slyšel, že se muž ten, na nějž spolehal, právě do hrobu 
klade. Nicméně našel brzy přístřeší v domě doktora Kiliana Stobaea, byv tam uveden 
od dřevnějšího svého učitele ve Wexió, nyní magistra Gabriela Hóka, kterýž později 
sestru Linnaeovu za manželku pojal. Tento Stobaeus, -v pozdějším čase professor a 
archiater v Lundě, muž churavý, jednooký, zchromený na jedné noze, ustavičně hypo- 
chondrií a bolestmi v kříži týraný, neshledával na mladém Linnaeovi ničeho, co by se 
mu bylo zvláště líbilo, kromě že jej seznal se vší opravdivostí odhodlána, oddati se 
medicině. Stobaeus byl ostatně nadán znamenitými dary ducha a slynul co lékař, ob- 
zvláště mezi šlechtou v Schonech, kteráž svými vyptávkami nad míru jeho činnost 
písařskou zaujímala; když pak učinil zkoušku přepustit Linnaeovi spisování odpovědí, 
| nalezena jest jeho ruka příliš nesličná, a s nevrlostí musil přestali na prvním pokuse. 
Navzdor těmto nehodám dovolil mu býli přítomnu jeho soukromým přednáškám o kon- 
chách, i bylo Linnaeovi také jinak pobytí u doktora Stobaea pravým dobrodiním: dobře 
zařízená jeho sbírka rozličných přírodnin, jako mineralií, lastur a ptákův rozmnožovala 
názor a vědomosti reální mladého studenta; bylinář sušených rostlin, jakého posud nebyl 
spatřil, zalíbil se mu nad míru a pobádal jej k zakládání podobné sbírky bylin, k ja- 
kémuž účelu tím bedlivěji v okolí se ohlédal, tím trvaleji a pozorněji rostliny proskou- 
mával, čině již nyní mnohá pozorování pro pozdější své tvorecké nálezy. Takto ve svém 
vlastním živlu se nalézaje vyvinoval Linnaeus pilnost a snažnou badavost v neobyčejné 
míře, o nížto konečně i sám Stobaeus nápadným spůsobem se přesvědčil. Linnaeus 
věděl totiž o značné bibliotéce doktorově, v níž se nalézaly mnohé botanické spisy čet- 
nějších učencův, a s žalem loho nesl, že mu olevřena nebyla, avšak ostýchal se o za- 
půjčení knih se hlásili. Tu jakýsi německý student, jako syn v domě Stobaeově  žijicí, 
uvolil se donášeli mu potají knihy z bibliotéky v moci, když doktor ve spaní ležel, 
kteréž pak Linnaeus na svém pokoji, snu sobě ukrádaje, studoval. Za to jej Linmaeus 
vyučoval ve fysiologii, kterouž byl u Rothmanna poslouchal. Ale Stobaeova stará matka, 
sporého spaní, pozorovala každou noc světlo u Linnaea, i varovala syna, aby mu toho 
netrpěl pro nebezpečí ohně, dokládajíc, že on bezpochyby neshasiv udřímává. Stobaeus na 
to přikrade se zlehka k Linnaeovi, o dvou s půlnoci, jak ale mile překvapen žasne, vida 
jej v plné práci mezi knihami po stole rozloženými. © Překvapený mladík již musil 
ke všemu se přiznali, což ale nepohněvalo Slobaea, jenž naopak takovou lásku k němu 
pojal, že mu jak od knihovny klíč odevzdal, tak vůbec svou radu všude propůjčoval, ba 
i sliby činil, že jej, bezdětek jsa, svým dědicem učiní. "Těchto výhod však Linnaeus 
-sám brzy se zbavil obzvláštní příhodou. Jsa totiž jednoho jarního parného dne r. 1728 
„ma botanickém výletu, a svléknuv k ochlazení kabát štípnut byl od červíka, jenžlo ve 
Švédsku zhusta na bařinách žije a od větru zavíván lidem a zvířatům za kůži se zadírá, 
( působě veliké nebezpečné bolesti *).  Štípnutí toto mělo za následek nebezpečné zaní- 
eéní, které životu jeho hrozilo. Stobaeus meškal na ten čas v Helsingborských lázních, 
d musil tedy Linnaeus užiti cizí lékařské pomoci. Šťastně vyhojen navštívil pak v letě 
-své rodiče. Tam zavílav jednou doktor Rothmann radil mu, aby universitu Lundskou 
| směnil za slavnější Upsalskou, kdež studium lékařské lépe květlo pod učeným medikem 


*) L. později ho nazval furia infernalis, bezpochyby nějáký druh vlasovce (Filaria). 


62 


Robergem a slovúlným botanikem Rudbeckem, kdež veliká botanická zahrada; znamenitá 
bibliotéka a mnohé stipendie chudému, studentovi mediciny poskytovaly rozsáhlejších pro- 
středků, Linnaeus byl mlád a snadno se dal přemluviti svým dobromyslným; dobrodin- 
cem; i odebral se neprodleně na podzim léhož roku do Upsaly, neoznámiv z lehko- 
myslnosli. mladické tu změnu svému ochranci Stobaeovi do Lundu, aniž s ním se rozžehnav. 

Za tulo zpronevěřilost čekala na Linnaea dosti trpká zkoušení v Upsale, Se vší 
horlivostí dal se lam z počálku na studie, avšak nejsa u nikoho znám a hlavně jeň na 
sebe odkázán, vydal se v krátkém čase z peněz olcem, poskytnutých, a. nemoha z do- 
mova očekávali přispění, brzy ve psí se nalézal, Kondice nechtěla mu žádná, rodina 
svěřili, neboť nebylo tehdáž v; obecném mínění česlno, studovati medicinuw; školy sice 
měl svobodné, nedostávalo se však výživy a oděvu. Musilť se někdy u spolužákův svých, 
u nichž dobře náviděn byl, střídavě přistravovati, jindy na dluh obědvali. Rád byl, do- 
slávaje darem obnošené šaty druhův svých, a posléze byl přinucen, uchozený: obuv 
tuhým papírem na místě podešvův vykládali. Avšak pravá horlivost přemáhá všecko, 
a Linnaeus nelratil proto ducha ke svým studiím. 

V takovémto nuzném stavu seděl Linnaeus na podzim r. 1729 v botanické za- 
hradě, zaměstnán popisováním některých rostlin, am lu důstojný 60letý kněz přiblíživ se 
k němu tázal se na l0, co lu píše, na jeho vlast a okolnosti a skoumal jeho vědomosti, 
vyptávaje se na jmena mnohých rostlin, načež Linnaeus veskrze dobře dle Tournefortovy 
methody odpovídal. Vlídně kázal mu ctihodný stařec jíti s ním do jeho obydlí. Byl to 
Dr. Olof Celsius, který se právě byl ze Stockholmu: navrátil, slavný to učenec, znalec 
řečí východních aspolu také veliký přílel botaniky, jakož ho Linné r. 1737 jediným bota- 
nikem ve vlasti své nazval. Tenkrát právě se zabýval vypracováním přírodopisu: bibli- 
ckých rostlin. (svého předního díla: Hierobolanicon, vyšlého,r. 1745—52), i bylo mu 
vhod, že nalezl Linnaea, o jehož nadobyčejných známoslech, spalřiv také jeho herbarium, 
s podivením ještě podrobněji se přesvědčoval. I vzal ho k sobě, stravoval jej, pobádal 
ho k častým výletům okolo Upsaly a knihami, radou i pomocí při pracích jeho se mu 
propůjčoval. Zatím pověst Linnaeova již lak mezi studenly mediciny se roznesla, že. po- 
čínali někteří poslouchati zcela v soukromí jeho poučování; neboť bylo lehdáž toto slu- 
dium dosti zanedbáno:: z nejpřednějších professorů četl Rudbeck o svých ptácích, Ro- 
berg o problematech Aristotelových; botanické přednášky nebylo žádné , aniž vidu neb 
slychu o lučbě, ba ani 0 samé anatomii. 

Mezi studenty Upsalskými požíval jediný Petr Artedi, pocházející z chudých ro- 
dičův v Angermanlandě, jakési pověsti pro svou znalost ve vědě přírodní. Přede vším 
výlečným byl známostí ryb , kteréž dle nové methody seřadili zamýšlel; také botaniku 
miloval, avšak jsa méně v ní zběhlý, konečně na okoličnaté rostliny se obmezil. Jedno 
z hlavních snažení mladého Linnaea bylo, učiniti si Artediho přítelem. I vyhledav 
ho malezl jej ve slzách pro olce, jejž byl právě pochoval. „Rozprávka,“ vypravuje Linné, 
„zaločila se ku předmělům přírodoznanství ; s podivením poslouchal jsem jeho pozname- 
nání, shledával jeho známosti. I požádal jsem, vroucně o jeho přálelství, takléž i om si 
přál mého užiti. Jak milá, jak vzácná slala se nám tato důvěrnost, s jakou radostí vi- 
děli jsme naši obapolnou náklonnost růsti! — Naše povahy si odporovaly: on byl vysoko 
rostlý, povážlivý, opravdivý; já malý, hbitý, divoký, živý. On miloval chemii, jako já 


rostlinstvo, v slejném čase dali jsme se do ryb a do hmyzův, nemohouce ale jeden dru- 


hého doslihnouti dělili jsme se ve svou práci: Artedi obíral se rybami, já zase hmyzem. 


n 


63 


Panovalať mezi náma slálá přátelská žárlivost, jeden druhému tajíval své nálezky, a předce 
nemohli jsme tři dni vydrželi, abychom se vespolně jimi nevychloubali,“ 

V těch dnech přátelského zápasu dostalo se Linnaeovi do rukou pojednání (ran- 
couzského botanika a žáka slavného Tourneforta, Važllanta, jednající o pohlaví rostlin: 
de sexu plantarum. 

Budiž nám tady dovoleno, k objasnění té věci trochu dále zaběhnouli. Za našich 
dnův jsou ony tvary ve květu, kteréž tyčinkami a pestíky nazýváme, i obecnému vědomí 
tak známé, i povždy snadným spůsobem při nejmnožších vyšších rostlinách poznatelné, 
že i beze zvláštních botanických známostí domněnka o pohlavném jejich určení sama od 
sebe se naskyluje a mnohými patrnými a známými okolnostmi (na p. že květ bez peslí- 
kův uvadna zahyne; květ bez tyčinek chován v pokoji, do něhož pyl z prášníkův přijíti 
nemůže, ve plod nevyspívá, že pyl na blizně lepké zachycován bývá, že jednopohlavné 
rostliny jako zúmyslna pylem zúrodněny býti musejí ald. se polvrzuje, tak že podivení 
zbuditi musí, kterak tak podslatné částky až téměř po Linnéa u bolanikův bez po- 
všimnulí, zůstávaly. © Bylo sice již učeným v. starověkosti (Herodotu, Pliniovi, Theo- 
phrastu) známo, že palmy, jmenovitě dallové, z okonomických ohledův národům na Stře- 
domoří důležité, zúrodňují se práškem se stromův jiných pyl ten nesoucích, jakož od těch 
dob podnes Egypťané úmyslně zavěšují květy práškonosné na palmy, ježto plod vynášeti 
mají. Avšak ta známost byla zcela nahodilá, částečná a bez nmásledkův.“ Po obnovení 
rostlinnictví ve středověku nacházejí se v starých bylinářích stopy nějaké temné před- 
stavy o pohlaví rostlin, ale i ly jsou nepatrné. První bylinozpytec, jenž se zřejmě a 
všeobecně o něm pronesl, byl důmyslný Adam Zalužanský ze Zalužan , český lékař 
z věku Rudolfova ; ale i len neostal prost některých omylných náhledův a zůstal u souse- 
dův bez povšimnulí, tak že Angličanům Grew, Němcům Kamerarius, oba leprva ze 
17. stolelí, za vynálezce té myšlénky platí. Našli se však botanikové, kteří dvojitému po- 
© hlaví rostlin odporovali, považujíce tyčinky za vedlejší ústroje, které jen zbytečné šťávy 

odlučovati aneb dle velehrubé představy potravné látky pro pestíky vyrobovati mají, jako 
Malpighi, Pontedera, i sám Tournefort. Vaillant, žák Tourneforlův, nesdílel domnění svého 
| učitele a ve jmenovaném svrchu pojednání věnoval bystřejší pozornost částkám plodícím. 

Tento spisek byl to, jehož důmyslná pozorování zajala mysl Linnaeovu a zbudila 
v ní první myšlénku, že by se dala vynalézli nová, nad předešlé bezpečnější methoda 
soustavná pro veškeré rostlinstvo, Za průvodem lélo myšlénky jal se bedlivěji skoumati 
kvěly, i nacházel k svému dostiučinění jak potvrzení náhledův Vaillantových o tyčinkách 
a peslicích, tak i rozmanité nové poměry těchlo částek mezi sebou, kteréž počal bráti 
-za základ pro novou soustavu, soustavu to pod jmenem jeho později lak všeobecně pro- 

-slulou, dlouho po něm panovavší a mezi tak zvanými umělými soustavami nejvýbornější. 
-Základní idea byla nová, neboť předchůdcové jeho v botanice osnovali své systemy na roz- 
manilostech kalicha, koruny nebo plodu, i Tournefortova tehdáž panující soustava spolé- 
hala na jsoucnosti, podobě a pravidelnosti korun a na mnohosti jejich na lůžku květi- 
novém. Tak se i na Linnaeovi potvrdila zkušenost, že mužové genialní, reformou ve vědě, 
umění, náboženství neb politice proslavení, myšlénkami k tvůrčím dělám svým již za mla- 
dosti pojati bývají, aby jim po celý život za jasného průvodce sloužily. 

' Linnaeus jal se od lé doby na jednotlivých rostlinách tyto poměry vnitřních částek 
© květu s takovou pilností studovati, že ku konci téhož školního roku , když tehdejší bi- 
bliotekář university, Jiří Wallin, s fysiologickou disputací 0. „snoubení se rostlin“ se vy- 


j 


64 


tasil, sám již mocen byl, v pojednání několik archův silném své náhledy zevrubně. proti 
onomu zastávati; kteréžto, nemaje příležitosti podati je soudu veřejnému, doktoru Celsčové 
odevzdal. Z rukou jeho dostala se ta práce ku přečtení prof. Rudbeckovi, který, že mu 
se líbila, žádal seznati mladého původce jejího. Rudbeck, tenkráte 70 let stár, obdržel 
téhož roku dovolení, dávat se zastávati v přednáškách od substiluta ; seznav i zamilovav 
si pak Linnaea navrhl jej fakultě, od níž tento s pochvalou zkoušen byv, započal r. 1730 
veřejná svá botanická čtení. Živé jeho přednášení a novola věci získaly mu valné 
posluchactvo, jehož počet neustále se množil. Botanická zahrada, která za posledních 
let starého Rudbecka ladem ležela, dostala se pod moc jeho, i mohlť nyní tam rozkazy dá- 
vati, kdež před rokem ještě se byl o službu zahradníka bez prospěchu ucházel. Linnaeus 
zaváděl tam opravy a z cizích zahrad i z venku dával tam vzácné rostliny dle vlastní 
methody sázeli. Starý Rudbeck vzal svého zastavatele v úřadě k sobě za vychovatele 
dětí svých, a tu měl tento příležitost používati jeho vybrané bibliotéky a prostudovati 
jeho nádherně kreslené ptactvo švédské. Tyto časné a čestné prospěchy na dráze aka- 
demické dodávaly snaživému a cližádoslivému duchu Linnaeovu pružnosti v té míře, že 
stráviv dny své nejvíce se svými posluchači ve škole a na výletech, i nocí k svým 
vlastním pracím přibírati nelitoval. Tu jej zabývalo přede vším vypracování nového sy- 
stemu rostlinstva, studování spisů dřevnějších botanikův a porovnávání jich se svými na- 
bytými názory a tudíž posuzování jejich zásad; samé to zárodky, jejichž vyvinulím na 
půdě hollandské velikou reformu v botanice spůsobil. 

V té době navrátil se Dr. Nils Rosén ze své cesly po cizích vlastech, mladý to 
muž pro své schopnosti a vědomosti v oboru lékařství na slovo vzatý, kterýž později i spisova- 
telské pověsti nabyl a mezi nejpřednějšími lékaři předešlého stolelí se proslavil. On i hned 
jal se za Rudbecka anatomii přednášeti a žádal též i botanickou část přednášek jeho pře- 
vzíti, neboť doufal státi se nástupcem Rudbeckovým. Jmeno, které si byl již Linnaeus 
mezi studenty získal, vzbudilo jeho nedůvěřivost, i hleděl jej opravdově kladením mu 
všelijakých překážek odstraniti. Linnaeovi tím posléze i pobyt v domě Rudbeckově 
ztrpčen byl, tak že s radostí uchopil se právě vhod přicházejícího povolání k. cestě 
přírodozpytné do méně známých laponských krajův švédských, kterýmž jej společnost 
věd v Upsale, na doléhání sekretáře svého Ondřeje Celsia, r. 1731 poclila. 

Nežli nastoupil svoji, jak předzvídal, se všelikými nesnázemi spojenou cestu do 
rozsáhlé, pusté a studené Laponie, navštívil v zimě své rodiště, a mělť to potěšení, že 
jeho rodičové, posud dráhu jeho želící, z jeho vyznamenání srdečně se radovali, Neo- 
pominul k Stobaeovi do Lundu se podívali, aby též jeho sbírku mineralií, an v nerosto- 
pisu méně povědom byl, prostudoval. Na lo, 13. května roku 1732, vydal se koňmo s 60 
tolary na cestu, i jel podle Bolenského zálivu, skrze Angermanland, kde na konci května 
o jaru ještě ani zdání nebylo a krajiny ležely plny sněhových hrůz zimních, k nejjižnější 
laponské provincii Umea; podle řeky Umea vrhl se nahoru pěšky, i bylo mu tu zápasiti 
s velikými oblížemi, neboť lopotně musil se propracovávali skrze lesiny a bařiny ještě 
ledem naplněné, až ho jarní odměk, nadouvající řeky a roztápějící sněžné planiny, přinutil 
ucouvnouli a navrálili se do Umey, odkudž nyní zamířil svoji pouť podle moře severně 
do Piley a Luley. Odtud na kocábce plavil se vzhůru po řece Lulea do Jockmocku, 
již na laponských Alpách, pak cestoval dále do Ouickjocku. Obdržev tu tlumočníka la- 
ponského vystoupil na vysoké hory u Walliware, kdež nezapadající slunce spatřil a zcela 
nové alpské rostlinstvo nacházel. Po hřbetu pohoří toho vždy pěšky pokračoval až 


65 


do norvežských Finmarkův a k Severnímu moří, načež namáhavou pouť svou, zaměřil 
nazpěl do Luley. Na této cestě byl vícekráte u velikém nebezpečí; jednou střelil po 
něm Čuchonec přímořský, když po horách byliny a kameny sbíral, jindy na Purkijauer 
jezeře, vyplaviv se na voru, vlastní rukou sbitém, v husté mhle se spatřil zahalena a 
vyhlídky zbavena, a slíží ušel víru, do něhož jej proud a vítr spojenou silou zanášely. 
— Představme si zemi, jejížto daleké a puslé rovizy bařinami a šírými lesy,z borovic, 
jedlí a bříz jsou pokryty a krom toho jen chudým a sporým rostllinstvem, jako vřesem 
a lišejníky poněkud oživeny;. jejíž západoseverní Alpy neschůdností,  neobydleností. a 
tuhým mrazivým podnebím činí cestu, oblížnější nežli švýcarské hory, s klerýmiž i 
w alpských rostlinách mnohou podobnost projevují; kde na výšinách věčná zima stolí, 
a v údolích v letě nesnesitelné dusné parno moří; kde stopa lidská tak řídká jest, že 
nelze libovolně odpočinouli a se občerstvili, a cestovatel rád býti musí, nalezne-li v La- 
pově chatrči sporého pojedení, v rybách a mléku losím záležejícího. — „Má strava,“ 
vypravuje Linnaeus, „při všech nesnázích a namáhavém dobývání se na strmné, neschůdné 
hory, od nichž nelze aní jízdou ani libovolným odpočinkem se zotavili, záležela namnoze 
v rybách a mléku losím; chléb a sůl zřídka mne občerstvily, Nejhnusnější obtíž půso- 
bily mně mraky tiplic, proti nimžto jsem se florem hájiti musil, nechtěje každým dechnu- 
Jím je polykali. Laponci jakous pryskyřicí tvář a ruce polírají, aby se jich pichův 
uchránily, Slouží však celým hejnům přeletavých ptáků za potravu, jakož lilo zase Sa- 
mům či Laponcům. Čirnácle dní zdržel jsem se na jedné velmi široké řece, kleráž, po- 
kud jsem dozříti stačil, divokými husami a kachnami jen se hemžila. Laponci jen po- 
třebují do nich střílet, a mají vedle ryb onačejší potravu pro zimu i lélo,“ — A v tomto 
pustém, luhém obalu, klerýmž tu příroda tajemně se obeslřela,, jediný snažnou vůlí a 
„bystrým duchem pozorovacím nadaný tvor, kterýž nedbajelopot a nebezpečenství, její ne- 
jpoznanou, odloučenou bylnost tam mužně stíhá! Avšak známost toho kraje a nabylá kořist 
| vědecká nahražovaly všecka namáhání. © Linnaeus tu netoliko první s důkladností proskou- 
„mal rostlinstvo, on léž o čkonomii a spůsobech živobytí oné země mnohocenná dáta 
masbíral, Odpočinuv v Torneu a nemoha pro nastalou již zimu do tamních Alp se, odvážili, 
dal se Linnaeus na cestu zpáteční po východních březích zálivu Botenského přes Uleaborg, 
Wasu do Abo, a přeplaviv se přes moře, ocinul se na konec října v Upsale. Výsledek 
„své cesty, složený v pojednání, podal společnosti Upsalské, kteráž Linnaea na odměnu při- 
jala za úda svého. Toto vyznamenání a tak zvané Wredovské stipendium bylo ale všecko, 
co obdržel za vděk své namáhavé a skvělé cesly, na kleréž přes 800 něm. mil byl urazil. 
n Zatím umínil si Linnaeus vlastním úsilím raziti sobě dráhu veřejnou, a. počal 
"9 4733. při četném posluchactvu, držeti kolegium o umění průbířském horníkův, jímžto 
„mineralie se skoumají a kterému se byl na své cestě od horního mistra Swanberga při- 
učil. Také botanice zase „svým jarýmy vábným, přednášením učiti se jal., Avšak Nils 
 Rosén, znova závistí nad prospěchem svého soka pojat, obžaloval jej před senátem, + že 
| se osměluje vyučovati, nedosáhnuv dle předpisu stupně doktorského, a dovedl toho, že 
© Linnacovi veřejné přednášky zapovězeny byly. Tato rána, skácevší pojednou Linnaeovy na- 
„tděje, dotekla se tak citlivě jeho cližádostivé a dráždlivé povahy, a zbudila v něm tak ne- 
„skrocený vztek, že jednou, když Rosén z domu vystoupil, hnal se na svého protivníka 
8 vytaseným kordem, aby jej protekl. „Tato neprozřetelnost hrozila Linnaeovi nejtěžšími 
edky, a jen na přímluvu: jeho příznivcův, jmenovilě shodného Olofa Celsia, byla 


| senátu vše, čím potreslán byl. 
Živa 1856. 5 


66 


Vášeň jeho ale ještě déle jím zmítala, pomyšlení na zvrácený svůj blahobyt, ná 
nemožnost drahým doktorstvím oprávniti se na univérsitě, udržovala v něm neustále starý 
hněv. A však lepší jeho duch konečně v něm zvítězil. „Když jsém jednou v noci ze 
sna vystrašen,“ vypravoval sám po čase, „tyto vražedlné myšlénky přemítal a hlouběji 
o nich rozjímal, upustil jsem od nich. Nečiň toho, zvolal jsem, Bůh rozsoudí. A oď té 
doby všecko k lepšímu se mělo.“ , 

Skutečně nastal brzy v okolnostech jeho šťastný obrat. Někteří mladíci Z jeho 
dřívějších poslucháčův usnésli se konali výlet do hornických měst švédských a zvolili 
Linnaea za svého vůdce. Ve Fahluně, kde nejbohatší doly na měď se nalézají, seznámil 
se Linnaeus s krajským hejtmanem Reuterholmem, kterýž oblíbiv si jej vyzval hó k cestě 
do Dalekarlie na vlastní útraty své. V průvodu sedmi veselých spoludruhův, s ktérýmiž 
se dělil o prozpytování nových předmětův, procestoval Linnaeus Dálekarlii až na hranice 
norské, kde zvláště doly Rěrásské probádal. Navrátiv se podal zprávu o své cestě 
Reuterholmovi, u něhož co informator dvou synův jeho zůstal. 


Po návratu z Laponska záměstnávalo jej nejvíce studium mineralií, o nichž na 


své cestě do horských míst byl dohotovil nový system, o ktérém, jakož i'o umění prů- 
bířském četl horním úředníkům ve Fahluně k velikému jich prospěchu a zalíbení. Byl 
nyní ve svém kruhu vážén a milován, a však duch jeho toužil po samostatnosti a širším 
okresu činnosti. Úřad veřejného učení byl položil jeho geniu a vědomostem meze for- 
mální, kteréž jén s doktorským diplomem překročit mohl. Chtěl-li však si výdobyti 
pevného postavení, musil meze tyto stůj co stůj překročili. Přítel jeho, Jan Browallius, 
který později slal se biskupem v Abo,- radil mu, poněvadž bez peněz doktorem státi se 
nemůže, aby si vyhledal bohatou nevěstu, klerá by dříve jého ošťastnila, a on potot ji. 
Linnaeus uchopil se té myšlénky se vší živoslí své samouinické letory, a odvážil se 
smělého kroku, prositi o ruku dívky, jejíž srdce mu již náleželo. Její otec Moraeus byl 
fysikem toho kraje, jeden z nejlepších švédských lékařův, muž praktických vloh a střá- 
davého smyslů, o jehož bohatství v chudobné tamější krajině vůbec se hovořilo, Linnaeus, 
uveden k němu, spatřil tam starší z dvou jeho dcer, Saru Luisu. „Spatřil jsem ji“ 
psal Hallerovi, „udivil se, žasnul — a zámiloval jsem se. Mé ochotenství získalo mi 
její lásku, její slib. Zprvu, jsa mladý, chudobný, neosmělil jsem se otce o ni požádat, 
konečně jsem se předce odhodlal. Ano i ne, byla jeho odpověď. Mne on miloval, nikoli 
ale mé nejisté, nepotěšné osudy. Konečně rozhodnul, žé své dceři dává tříletou“ lhůtu 
do zasnoubení.“ — Linnaeus hofovil se, podporován příspěvkem své radostné névěsty, 
ná dalékou cestu do Hollandska; neboť byl tehdáž spůsob obtížný sice, avšak ňadaným 


mladíkům prospěšný, promovovati na cizích, nejraději holandských, toho čásu slýnoucích © 


universitách. S počátkem r. 1735 nastoupil Linnaeus cestu novou, důležitou to dobu 
svého života, na krátko po odjetí přítele svého Artediho do Anglicka. 


H. Linnaeovo pobytů v Hollandsku; reformací. přírodopisu, cesty do Angličan. a do 
Francouz, od r. 1735—1736. 


Než Linnaea na cestu do Hollandska provodíme: a; řofóřma jeho v bolaniče 
opatříme, bude nutno ohlédnouti sé po tehdejším stavu vědy přírodní, jmenovilě botaniky. 
Jestliže ku konci středověku, v 45. století, drůhé vědy, jako filosofie; (historie, politika, 
archáologie a' umění se vzděláním aesthelickým se vzkříšily na dochovaných pokladech ze 
starého věku, z jejichž hlubšího studium nové světlo vycházelo a v genmialních mužích 


k 


a 


5 p brk 


+ 


67 


příbuzné plameny rozněcovalo: nenacházela se přírodověda v podobně šťastných okolno- 
stech. Řekové, hledající ve přírodě ideální a člověcký obsah, nebyli v lé míře naklo- 
nění k realní přírodovědě, jako k filosofii a k uměním; vzácný úkaz mezi nimi, Ari- 
stoteles, kterýž důmyslným geniem na pravou cestu uhodiv tak bystré obadání přístup- 
ných mu tvorův živočišných provedl a lak hluboké z nich pohledy na přírodu čerpal, 
že za našich dnův teprvé s užasnutím jim porozuměno, zůstal bez následovníkův. Aniž 
pak praktičtí Římané čehos valného dovedli, jejich známost jiných světa částí, nežli nad 
kterými vládli, byla velmi povrchní; vláda a užitek z dobytých zemí byly jim zřetelem 
hlavním. Plinius starší sebral sice s velikou pilností, jak sám se honosí, z půl třetího 
tisíce spisovatelův látky rozličné, ale ani ty soudným duchem v celek neuvedl, aniž 
z, vlastního zpytování vdechl ducha v tuto spoustu. Nejvíce skoumaly se ještě lékařské 
„vlastnosti bylin, ve kterémž smyslu Dioscorides Cilický rostliny zpytoval, slav se tím 
původcem tak zvané „materia medica,“ a důležitým zřídlem pro praktické lékaře svých 
vlastí. Onť již o 600 rostlinách, jež na svých dalekých ceslách byl poznal, zprávu dává. 
Středověk spokojil se znáním polo rozuměných děl těchto mužův, jejich vykládáním 
a rozváděním — aby kdo sám přírodu byl obral za předmět neprostředného skoumání, 
na tu myšlénku nepřipadl v školské své moudrosti věk ten, ve kterémžnic nebylo vzác= 
nějšího nad novou a dobrou myšlénku. Konečně ale předce nacházelo se, že nemohou 
rostliny na domácích luhách rostoucí býli všecky tytéž, které byli Dioscorides něbo Pli- 
nius v Malé Asii, na italských a řeckých nivách pozorovali, a tudíž obracen zřetel na 
samu přírodu domácí. Tu vydal Otto Brunfels, Mohučan, r. 1532 obrazy bylin dle 
přírody kreslené, a Fuchs, poznavší a sebravší doposavad nejvíce rostlin, r. 4542 svůj 
bylinář. Tím když množili se počínala zásoba poněkud poznaných rostlin, nastala po- 
třeba, uvésti zákonnost a pořádek v stávající látku, což staří byli zanedbali, a slabý 
pokus o seslavování dle podobnosti učinil lékař Bock čili Tragus r. 1539. Vyšší stu- 
„peň v botanice bylo snažení znamenilého -učence Konráda Gesnera, jenž nejprvé na 
určitých známkách, vzalých od květu a plodu, zakládati hleděl pokolení rostlin nade druhy 
neb rody. Jsou totiž ve přírodě určité formy, z nichž každá na množství jednolníkův, 
třebas nepodstatnými známkami, velikostí, barvy proměnou atd, se lišících, tatáž nepro= 
„měněně se objevuje, pročež jednotníky ty za totožné, za jednotníky téhož rodu (spe- 
(cies) máme, jakož i forma ta zase na všecky potomky jejich přechází. Jelikož tylo tvary 
jsou něco, stálého, neproměnného, musí také všecky stálé známky na rostlině shodo= 
„ali se v témže rodu. Nalézáme dále, že jisté rody jen v některých těch známkách se 
shodují, a dle toho vůbec větší podobnost spolu mají, než s jinými rody — že jsou je- 
mom různé tvary jednoho vyššího pojmu, kterýž nazýváme pokolením (genus). Rod tedy 
tvořen jest po zákonu stejnosti neb totožnosti, pokolení po zákonu podobnosti; příroda 
tvoří jenom jednotníky, avšak rod i pokolení jsou potud přirozené, pokud oněmi zákony, 
přírodě samé panujícími, se řídí. Poněvadž pokolení jest pojem vyšší, obecnější nežli 
rod, nemohou jej všecky slálé známky skládati, nýbrž jem nejpodstatnější a nejvážnější. 
Tylo jsou známky květu a plodu, v nichžto celá podslala rostliny takměř zahalena jest. 
Tím spůsobem možná od pokolení vždy k vyšším, obsahem užším, ale rozsahem 
širším jednotám se povznášeli, když, rovněž podle podobnosli, jednoty nižší v jistých 
známkách se shodující pod jednotu vyšší zahrnujeme; tak dostáváme řady a třídy. Tento 
„Spůsob „vyvinování pojmův slove rozlučný neb analytický. Takový soubor článkovitě 


nad sebou se pojících jednot jest soustava (system), a sice přirozená, postupuje-li 
5% 


68 


z předu vyloženým spůsobem, neustále podobností se spravujíc. Jest ale ještě „druhý 
možný spůsob sestavování, kterýž shora od nejvyššího přijatého pojmu počínaje, dolů 
až k pokolením a rodům sestupuje ; tento přijímá libovolně některou důležitější známku, 
n. p. od plodu, od obalův květových atd., jejížto rozličnosti stanoví třídy a řády ; toto 
jest methoda skladná, synthelická , a system podle ní založený slove umělým. Poněvadž 
známky, z nichž souslava uměle vyvozena býli může, rozmanité jsou, může i mnoho 
soustav umělých stávali; pravá přirozená soustava jest jen jediná. 

Tak již Gesner souslavu utvořiti se snažil podle částek květu a plodu, avšak zů! 
stala pouhým obrysem. (Gesner získal si i tu zásluhu, že dal první příklad založením 
sobě soukromné sice, však s oblibou pěstované botanické zahrady. První veřejná za- 
hrada botanická zřízena byla r. 540 při Paduanské universitě, vzor len do konce 16, sto - 
letí i v jiných městech byl následován. Tak slala se botanika předmětem veřejného 
studium. Cesty po Evropě i do cizích dílův svěla, jmenovitě i do nedávno odkrylé Ame- 
riky podstoupeny jsou od mnohých značných botanikův, kteří nově nalezené rostliny 
popisem známými činili. Proslavili se mužové, kteří netoliko sbírali a popisovali, alebrž 
podle Gesnerova příkladu vší snažností system synthetickou methodou hledali; Vlach Ce- 
salpina, Britové Ray a Morison, Němci Pavel Herrmann, Rivin a jiní, Jmenovati sluší též 
Bauhina, jenž si zásluhy získal o uslanovování pokolení. Jiní, jako Cesalpina, Zalužanský 
obraceli svou pozornost k prozpytování jednotlivých čáslek rosllinných, i počali též pře- 
mýšleti o bytosti rostlin, o jejich úkazech, a protříbenějším, okem dozírali k vlastním 
úlohám botaniky. Neboť při všem tehdejším snažení byla bolanika ještě předaleko od 
svých nejvyšších úloh vzdálena. Věk tehdejší nebyl ještě ani tam dostoupil, aby jenom 
požadování Aristotelovo byl pojímal, že totiž nejprvé se žádá od přírodozpytce, aby 
pochopil a seznal úkazy samé, potom jejich příčiny a naposledy jejich povstání neboli 
vyvinutí. Neboť teprvé první částka toho požadování zaujímala poněkud skoumatele, 
proskoumávání totiž úkazův, celých rostlin a jejich dílův, ale dle zevnějšku toliko, hlavně 
jen k účelu systematickému, a s výsledkem nedokonalým. Systemalika byla nejposled- 
nějším cílem, ku klerému všecky pokusy umělých soustav směřovaly, idea přirozené sou- 
stavy nebyla ještě osvědomělá. Botanika byla definována co část přírodovědy, jejímž 
navedením nejsnadněji a s nejmenším namáháním možná rostliny určiti a v paměli za- . 
chovávati. Tak psal sám slavný Boerhaave. Mezi rostlinami tehdy známými, asi 
k 8000, nebyly ještě vůbec platné, ostře obmezené rody a pokolení vystaveny, každý 
botanik tvořil svoje — a tak byla neurčitost a zmatenost jak v rozeznávání tak i v no- 
menklatuře. V poslední se proslavil zatím geniální Francouz Jos. Pilton de Tournefort 
(nar. r. 1656); on stanovil pokolení určitá, kteráž známkami od plodu vzatými obmezil, 
dal jim vlastní generická jmena a podřadoval jim rody a odrůdy. Tato ustanovení 
a nový, přiměřenější system, podle jakovosti květových obalův rozlříděný, získaly mů 
všeobecné uznání a vrchní autoritu v botanice. ; 

Ohlédnuvše se takto, co nejstručněji možná, na tehdejší stav botaniky, nad nějž 
zoologie a mineralogie aspoň v lepších okolnostech se nenacházely, můžeme již směle 
provázeli Linnaea na jeho nové dráze, v Hollandsku započaté, Lianaeus, vypluv z Hel- 
singborgu, cestoval přes Helsingór a Lubek přímo do Hamburku, kdežto jej pěkné za- 
hrady a sbírky přírodnické k zůstání vábily. Bylťf on ochotně přijat od mnoha zaslou- 
žilých mužův a přátel přírodní vědy, mezi nimiž byl licenciát Dr. Spreckelsen, který se 
hostu svou výbornou knihovnou propůjčil, Dr. Janisch, prof. Kohl, purkmistr Anderson 


69 


se svým museum a jeho bratr, kteříž ale posléze zvláštním případem Linnaea z města 
vypudili. (Choval totiž purkmistrův bratr co přírodní div sedmihlavou hydru, na kterouž 
si byl vypůjčil 10,000 hřiven stříbra ; Linnaeus ale, vida rozhlášenou tu potvoru, poznal ji 
býti klamem umělosti, neboť shledal lasičí dásně a zuby v Wlamách vycpané zmije ; z če- 
hož veliká sensace povstala, a Linnaeus, nechtěje se s pomstou bratří Andersonův po- 
tkati, musil Hamburk nakvap opustiti, i sednul na loď do Amsterodamu plující. Výstavné 
to město a nákladnost i skvostnost veřejných staveb upoutaly jeho pozornost na osm 
dní, načež do Harderwyku se přeplavil, aby tam promovoval. Vyvolil si za před- 
mět své doktorské dispulace novou hypothesi o příčině střídavých zimnic, kterouž 
tvrdil býti vodu obsahující hlínu; zkoušen byv a ostrovtipně své mínění zastávav, obdr- 
žel 24. června hodnost doktorskou. Nyní byl dosažen hlavní záměr cesty, dle vůle 
svého budoucího tchána měl se i hned navrátiti do vlasti, avšak Linnaeovi došly všecky 
jeho peníze, a on se přidružil zcela k svému spolucestovateli již ze Švédska Claesu 
Sohlbergovi, poněvadž tchána nechtěl prosbami obtěžovati, znaje smýšlení jeho. 


Cesta tedy byla prodloužena. V Amslerodamě učinil si Linnaeus známost s pro- 
fessorem botaniky Burmannem, pak spěchal do Leydenu, kde věděl, že nalezne shro- 
mážděné nmohé znamenité přírodozpytce. Tam se ubytoval v malém pokojíku pod 
střechou, neboť jej nutila nouze k šetrnosti. Tím výtečnější byla duchovní jeho zábava, 
neboť mužové jako Adrian van Royen, prof. botaniky, doktor van Swieten, žák zname- 
nitého Boerhaava, Skot Isaak Lawson, mikroskopik Lieberkůhn, doktor med. Gronov vá- 
žili si jeho přátelského obcování. 

Gronov, spatřiv u Linnaea jeho soustavu přírody (systema naturae), byl podi- 
vením nad původností toho díla dojat, a vzbuzoval vřelými slovy jeho tvůrce k vydání 
jeho tiskem, nabízeje se k poskytnutí nákladu. Tak vyšel tento spisek, pouhý to pře- 
hled, v němž ale s obsáhlou známostí a pronikavoslí všecky tři říše ve vlastním syste- 
matickém rozboru dle rodův, pokolení, řádův a tříd probrány jsou. Tomuto příteli dě- 
koval Linnaeus příležitost k prvnímu oznámení se vědychlivému světu, jemu též pobídnutí 
k seznání velikého lékaře Boerhaava, přední to ozdoby Leydenské university. 


+1 Herrmann Boerhaave byl tehdy na sklonku svého mužného věku a na, vrcholi 
své, učenecké slávy. Jeho vážnost mezi lékaři a přírodozpylci současnými byla tak ve- 
liká, jako byla znamenitá veřejná jeho autorita mezi. pacienty. Bývalť on tak zanešen 
návštěvami na poradu a suplikami, jako zřídka ministrové bývají, a přístup k němu byl 
ještě nesnadnější. Však sám Peler cár Ruský, zdržuje se v Hollandsku, po více hodin 
čekali musil, nežli předpuštěn byl před Boerhaava, jak neskončeně zaměstnaného, tak 
i přísného řádu a nevýsadnosti šetřícího.  Anobrž za břehy evropskými ozývala se jeho 
slovúlnost, čehož příkladem jest psaní na něj od čínského mandarína s naivním nápi- 
sem: Slavnému Boerhaavu, lékaři v Evropě, kteréž beze zmatku do rukou jeho se do- 
stalo. Jak důležitým mohlo se státi Linnaeovi, ještě málo známému, poručení takového 
muže, a podaná jím, jenž se všemi učenci ve spojení byl, příležitost zbuditi na sebe 
pozornost těchto. Po osmidenním hlásení, a když byl Linnaeus přislal Boerhaavovi svou 
mově 'tištěnou soustavu, pozval jej tento na svůj venek blíže Leydenu, a přijav ho 
s vlídností prováděl jej ve své zahradě, Linmaeus s obyčejnou upřímností netajil ami 
myšlénky ani obšírné známosti své před bystrým starcem, jemuž neušly jeho geniální 
schopnosti. Dobromyslně radil mu, aby neodcházel z Hollandska, nýbrž své štěstí zde 


70 


založili nemeškal, Linnaeus omlouval se však tím, že peněžilé rozpaky jej nutí k návratu; 
Boerhaave žádal jej, by pozdravil prof, Burmanna v Amsterodamě, a s, tím se rozloučili, 
Burmann přijal Linnaea dem na to ochotně; ukazoval mu rostliny své a podav mu 
jednu z nich, pravil: Tato jest velmi vzácná, Linnaeus prosil o jeden kvítek, kterýž 
proskoumav řekl: To druh vavřínu. — Není lo vavřín, dí Burmann. — A předce, a lo 
sice skořičník,. — Ovšem skořičník, ale jak pak vavřín? — I přesvědčil jej Linnaeus ze, 
známek květu, že náleží ku pokolení vavřínu, a tak stalo se při více rostlinách, Bur- 
mann, Linnaeovu převahu mlčky uznávaje, prosil ho snažně, aby se zdržel a pomáhal 
mu při sepsání Ceylonských rostlin, jimiž právě zaměstnán byl. Tak nalezl Linnaeus pro 
ten rok skvostný pokoj a „stravu u Burmanna. Dya spisy lu vypracoval a tiskem vydal. 
První byl: Báblioléka, botanická, obsahující literarní sepis polud nejúplnější kněh bota- 
nických v systematickém rozvržení dle látek, na kleréž byl v bibliotékách Spreckelsena, 
Gronova a Burmanna pracoval, kterýmžto spisem svou dobrou známost cizích spisovatelů 
ve vědě a jakousi oprávněnost k důvodnému samoslatnému tvoření prokázal. Druhé dílo 
byli Základové botaniky, (Fundamenta botanica), veledůležitý a klassický spis, ve 
kterémž každá průpověď jest nejstručnější vyjádření samostatné myšlénky, jakýmž spů- 
sobem celá theorie botaniky jadrně v 365 aforismech, avšak systematicky pokračujíc, 
rozvedena jest. Obsahuje jmenovitě knihopis, organologii, nejdůkladněji květní a plodní 
částky skoumající, charakteristiku pokolení, názvosloví. Po 15 lelech vyšla opět kniha 
ta, výklady, doklady a rozvody myšlének prvních rozmnožéna , pod názvem: Filosofie 
botanická. — 
Sotva však Linnaeus několik měsícův lím spůsobem v neskormouceném pracování 
a společenské ducha osladě strávil, již skrze příznivce svého Boerhaava utěšenější změně 
vstříc vycházel. Byl totiž purkmistr Amslerodamský, spolu jeden z direktorův východo- 
indické společnosti, Dr. Georg Clifford, přehorlivýra milovníkem přírodovědy, nešetřícím 
značné majelnosti k zaopatřování své rozsáhlé zahrady při Harlekampu, svém sídle 
blíže Harlemu, všelikými vzácnými rostlinami ze všech dílův světa. I přál sobě důklad- 
ného botanika, aby mu nespořádané poklady tyto popsal a sestavil. Boerhaave, jsa jeho 
lékařem, nevěděl mu schváliti nikoho, jenž by toho schopnějším byl nad Linnaea.  Cliť- 
lord nemeškaje pozval i Burmanna i Linnaea k sobě do Hartekampu , kdežto, an Bur- 
mann projevoval žádost po skvostném přírodopisu Jamaiky anglického botanika Sloana, 
Clifford s nenadálým návrhem se vytasil, řka: „Mám to dílo dvakráie ; daruji vám jedno, 
přepustíte-li mně Linnaea.“ Ač merád , musil Burmann ustoupili, když Linnaeus, jehož 
svobodné vůli to bylo zůstaveno, rozhodl se pro nové zaměstnání. Linnaeus dostal nyní 
rozkošný příbytek v zahradě Hartekampské, pro kterouž směl dle vůle objednávati sehá- 
zející rostliny a knihy pro biblioléku zakupovat, kde svobodnou výživu a dukál denně 
dostával, kde jako kníže zcela vědě své a provedení svých zamýšlených prací žíti mohl! 
Jedna vsak nešťastná událost zakalila úplnou jeho blaženost. Dříve totiž byl se 
shledal v Leydenu s milým přítelem svým Artedim, jehož stěžujícího si, že v Londýně 
peníze mu došly a že ani promovovali ani do vlasti vrátiti se nemůže , těšiti musil. 
I pomohl opuštěnému příteli, poruče jej Amsterodamskému lékárníku Sebovi pro výteč- 
nost jeho v rybosloví , aby tomuto pomáhal v práci právě podniknuté. Těšil se Artedi 
u Seby z blahobytu svého, žel, na nedlouho ! vraceje se jednoho tmavého večera do svého 
bytu ze společnosti u Seby, padl do průplavu a utonul. Linnaeus, doslechnuv toho, spě= 
chal do Amsterodamu „ aby po oplakaném příteli slavnou památku, t. j. rukopisy jeho 


71 


uchránil, kteréž také, ač hostinský Artediho, nejsa zaplacen, zadržoval je v zástavě, ště- 
drou výplatou od Clifforda poskytnutou získal. 
- Zatím byl Linnaeus pořádáním zahrady Hartekampské a vypracováním děl svých 
tak zaměstnán, že r. 1736 kromě jmenovaných dvou spisův vydal jenom ještě popsání 
banánu obecného (Musa Cliffortiana) v zahradě Cliffordově kvěloucího, 
Důležitým byl pro Linnaea rok 1736 zvlástě cestou do Anglicka, již na útraty 
Cliffordovy k obohacení zahrady jeho novým zvláště amerikánským semením v letě na- 
stoupil. V Londýně navštívil nejprvé baroneta Jana Sloana, znamenitého sběratele a zna- 
tele přírodnin, jemuž odevzdal od Boerhaava poručující list tak pochlebný, že Sloane, 
jsa co slarý muž v porovnání staven s mladým povýšencem, více se z toho rozmrzel 
než zochotněl. Nicméně popřál mu jako všem cizincům volného přístupu k svým sbír- 
kám, Navšlíviv botanickou zahradu v Chelsea a obdržev od prof. Millera mnoho vzác- 
„ných rostlin odlamtud, odebral se Linnaeus ku přední vysoké škole zemské do Oxfordu, 
kde slavný botanik Dillen vyučoval. Tento byl skrze dobrou řadu let dozorcem zahrady 
přírody milovných bratří Sherardův v Elthamu, spolu pak učil v Oxfordě, kdež William 
Sherard schvalně kathedru botaniky pro něj byl zřídil. Onť o rozplozování rostlin, zvlá- 
ště mechův, pěkná skoumání ještě před Linnaeem činil a později zvláště přírodopisem 
mechů zasloužilým se stal. Když Linnaeus přišel učinit mu svoji poklonu, byl Jakub 
Sherard právě u něho. To jest ten mladík, řekl Dillen po anglicku, obrátě se k Sherar- 
dovi, jenž v celé bolanice zmatek činí. Linnaeus činil se nerozumě, ač slovo confounds 
(lat. confundit) mu smysl řeči vysvětlilo. „Procházíme se potom,“ vypravuje Linnaeus svým 
» lakonickým slohem, „všickni tři v zahradě, vidím tu ponejpry hledík (Anlirrhinum minus), 
i ptám se Dillena, jaká to rostlina? — A nevíš? odpověděl. — Smím-li květ utrhnouti, 
- brzy to zvím. — Vezmi! on na to — a pověděl jsem jmeno. Třetího dne vida, že 
Dillen uzamknutým setrvává a peníze mé docházejí, prosím jej, aby mi po sluhovi svém 
vůz k odjezdu opatřil, což učinil. O jedinou přízeň tě prosím, pravil jsem ; oznam, pročs 
onehdy ta slova o mně pověděl. Zdráhav se nějakou chvíli přinesl Dillen moje Pokolení 
rostlin, jejichž polovici Gronov bez mého vědomí mu byl přislal; na každé téměř straně 
bylo NB. Což to značí? ptám se. — Tolik nepravých pokolení, kolik znamínek ve tvé 
knize. — Já tvrdím, že pravé jsou, aneb nejsou-li, aby mne poučil, I proskoumali jsme 
více rostlin, a známky pokolení byly právě tak, jak jsem byl napsal. Podiviv se Dillen 
pravil: Neodcházej ještě, a podržel mne celý měsíc u sebe a dal mi byliny živé, jaké 
jsem žádal pro Clifforda.“ Ačkoliv Dillen se nesklonil k tomu, aby soustavu a obnovu 
Linnaeovu přijal a vždy žárlivost jakousi choval, vážil si ho nicméně velice. 

Linnaeus učiniv ještě jiné důležité známosti v Oxfordě a Londýně, vrátil se v září, 
s bohatou kořistí rostliu k svému Cliffordovi, který jej s otevřeným náručím přijal, anť 
mu jen as 14 dní k cestě byl poskytnul, Ještě téhož roku učinila jej císařská společnost 
věd svým členem, přidajíc mu název Dioskorida II. Příležitost ale, urvali si nové listky 
k věnci cestou na předhoří Dobré Naděje, k čemuž Boerhaave mu radil, Linnaeus od- 
mítnul, předstíraje svou severskou krev horkých krajin nezvyklou, ačkoliv vlastně to jej 
zdržovalo, že měl doma zaslíbenou nevěstu. 

Rok 1737 byl přede vším spisovatelským pracím věnován na lichém sídle Harte- 
kampu. V tomto roce vyvinul Linnaeus takovou činnost, jakou jiní ani v celém živobytí 
neprojevili, vydal totiž okolo 200 tištěných archů a vyslal do světa díla, ovšem již ve 
vlasti počalá a rozvržená, jimiž nový obrat v botanice nastal. Bylyť to: Pokolení rost- 


72 


lin (Genera plantarum) s doplňkem k nim (Corollarium generum) a rozvinutím své sou- 
stavy pohlavní (Mečhodus sexualis), Flora laponská (Flora lapponica), Zahrada Clil- 
fordova (Hortus Cliffortianus), Kritika botanická (Critica botanicaz, Stromovka Cliffordova 
Viridarium Cliffortianum). 

Již svrchu připomenuto, jak neurčitá a libovolná byla dosavad utvořená pokolení, 
ledva že od Tourneforta větší jistota a jasnost do nich uvedena byla. Avšak veskrze 
provedená, ostře od sebe obmezená a co nejhlavnějšího, na svrchovaném , pevně osvě- 
doměném a přírodou odůvodněném zákonu ulvořená pokolení vystavil teprvé Linnaeus, 
když byl v Základech botaniky vyslovil určitě známky , dle jakých různá pokolení po- 
jmouti a obmezili možná, jelikož jen od počtu, tvaru, poměru a položení všechněch plo- 
distvých částek záviseti mají, Linnaeus byl do těch dob téměř 8000 rosllin samostatně, 
probádal a 935 pokolení vystavil; jak obšírná, namáhavá to skoumání! Pokolení tato, 
jimiž najednou zákonitá, vědecká určitost do botaniky vstoupila, vyhnavši celé hejno ne- 
pravých a zmatku přimnožujících pokolení, zůstanou stále plalným dílem ducha jeho; 
mohouť časem rozmnožena, anobrž některá i rozložena býti, ale nikdy převrácena, byť 
ostatně jakýkoliv system nad nimi vzdělán byl. Již téhož roku Linnaeus sám dodavek 
k nim vydal, obsahující 60 nových pokolení. S novými pokoleními nová jmena určena 
býti musila, množství starých jmen barbarského , zvuku bylo opominuto. Linnaeus nadál 
se silného odporu, pročež musil se obrnit důvody a okázati chatrnost jmen předešlých; 
tak povstala Critica botanica. 

Provedením Linnaeova systemu pohlavního a pokoléní jeho s ohledem na druhy 
byla Flora laponská, v kterémž spisu též zajímavé pozorování o vlastnostech země 
a jejích obyvatelův vetkány jsou, a Zahrada K OTB klassické dílo se vším možným 
nákladem od Clifforda vydané. 

Těmito díly byla posavadní botanika v základech svých znova vědeckým, jasným 
a rozhledným spůsobem reorganisována.. Namísto nemotorných, sáhodlouhých pojmeno- 
vání nasloupilo určité jednoduché názvosloví, o němž Rousseau trefně se takto vyjádřil: 
„V denním upotřebení botanického umění dává se teprva cítiti celá výhodnost nové télo 
mluvy, tak pohodlné a potřebné botanikům, jako jest algebra mathemalikům.“ - Důkladné 
a ostré zpytování zevnějších tvarův, nejpředněji ve kvělu a plodu všech známých rostlin, 
na místě jednotlivých, neúplných pozorování roznítilo nového ducha vědeckého v přírodo- 
pisu. Požadavkem jeho byla největší jednoduchost, kteráž, podle hesla Boerhaavova, 
jest pečetí pravdy. 

Linnaeus byl ale také ku konci roku ohromnou činností svou tak vymořen 
a schvácen, že mu povětří hollandské dále svědčili nechtělo, i zatoužil po domovu, ač- 
koliv u Clifforda pohodlného anobrž i nádherného živobytí požíval, a také  Boerhaava 
v Leydenu přednášeti slýchával, Domlouvání a sliby Cliffordovy nemohly přemoci jeho 
úmysl k návratu do vlasti; i rozloučil se s ním. Dříve ale mínil Paříž mimoletem na- 
vštíviti pro botanické síly, které tam se nacházely. Jeda skrze Leyden zastavil se u prof. 
Royena, tento, překvapen náhlým jeho odjezdem, snažně naň doléhal, aby zůslal a po- 
mohl mu zahradu pořádati dle vlastní soustavy své, čímž by, zásady jeho větší slávy 
a rozšířenosti nabyly. Zahrada byla před nedávnem dle Boerhaavovy methody zařízena, 
Boerhaave byl Royenovi pomohl k professuře a v domě svém přálelského pohostinství 
mu poskylnul; leč nyní zanevřel Royen na svého příznivce, poněvadž žádav dceru 
jeho za manželku oslyšán byl, Linnaeus osvědčil tu krásným činem šlechetnost svého 


73 


ducha, odmítna uraziti nevděkem svého dobroděje a učitele, začež navrhl prostřední 
cestu, aby pomocí jeho vypracoval nový system botaniky, s čímž Royen byl srozuměn. 
I zůstal Linnaeus, pomáhaje též denně příteli Gronovu na jeho Floře virginské a Zahradě 
Leydenské, v klerýchžto spisech nejprvé Linnaeových zásad o pojmenování šetřeno. 
Krom těchto prací ještě nočním psaním toho dovedl, že památce nešťastného Artediho 
Rybosloví (Ichthyologia), svoje Třídy rostlin (Classes plantarum), stručný to přehled 
soustav cizích i jeho vlastní; a Doplňky k pokolením vydati mohl. 

Příjemně uplývali Linnaeovi dnové v Leydenu v kruhu výborných, již svrchu 
jmenovaných přátel, jevících čestnou uznalost k zásluhám a přálelskou náklonnost k la- 
hodné povaze jeho. Tím méně přestal Boerhaave péči vésli o svého miláčka, i zpome- 
nul zase příštího r. 1738 na něj, když měl uprázdněné výnosné místo lékařské v Su- 
rinamu obsadili, kteréž však Linnaeus nepřijal, navrhnuv tam Barlsche, jednoho z mla- 
dých svých přátel. Než Linnaeus opustil Leyden, byl již churavějící Boerhaave svou 
prsní vodnalelností tak sklíčen, že ani leželi nemohl, nýbrž přímo seděti musil. Nikdo 
nebyl připuštěn, jen Linnaeus směl přistoupiti políbil ruku svého velikého učitele a dát 
jemu zarmoucené: Vale! Tu vzal důstojný, slabý stařec ruku jeho ve svou a takléž 
k ústům ji přilisknul, řka: „Jáť svá léta prožil, a vykonal seč jsem byl. Bůh dochovej 
tebe, jemuž tu vše teprva nastává, neboť mnohem více ještě svět od tebe očekává. 
Zdráv buď, můj milý Linnaee'!“ Pro slzy nemohl promluvili více. Přišed Linnaeus 
domů, obdržel od něho přislaný skvostný exemplár jeho chemie, 

Také Linnaeus onemocněl na jaře následkem přílišného namáhání na prudkou 
zimnici, z kteréž ho van Swielen jen s velikou těží vyléčil. V tom čase navštívil jej 
Clifford, čině mu výčitky že ho opustil, moha předce v Leydenu se zdržeti, a prose, 
by pobyl u něho, dokud se nezotaví; u něhož tedy Linnaeus ještě po více neděl nej- 
štědřejšího pohostinství užil. Že však povětří hollandské jeho úplnému ozdravení ne- 
přálo, a jeho lásce ve vlasti zrada hrozila, toužil ukráliti svého pobylu v cizině. © Přítel, 
skrze nějž Linnaeus své nevěstě psaní posílal, zneužil v té míře důvěry léto, že se sám 
o ni ucházel. Urychlil tedy Linnaeus cestu přes Antorť a Brussel do Paříže. Tam jej 
byla sláva jeho opravdu již předešla. Antonín de Jussieu, lékař a professor botaniky, 
jemuž i pochlebný poručný list od Royena odevzdal, a jeho bratr Bernard, demon- 
strator botanické zahrady, nejčelnější botanikové francouzští, přivítali jej s nejupřímější 
laskavostí. Jejich ochotou prohlížel krásnou zahradu, herbáře obou Jussicu, Tourneforta, 
Vaillanta, Suriana, a scházíval se denně s Reaumurem, hmyzoslovcem a vynálezcem 
teploměru, Obrietem, la Serrem a jinými. Bernard Jussieu jemu k poctě obstarával vý- 
lety do okoli, aby hostu svému rostliny tamní ukázal. 14, června yvolila jej akademie 
věd za svého korrespondenta, ano president du Fay podával mu roční plat a přijetí do 
počtu členův, kdyby měl chuť státi se Francouzem. Než Linnaea táhla touha do vlasti 
a k milence, pro které již více nabídnutí v cizině byl odmršlil; též neměl chuť učili se 
francouzštině. Vůbec pozorovali sluší, že sám nerád a s nevelkým prospěchem svůj čas 
na učení se řečem vynakládal, takže ani francouzsky, ani anglicky, laponsky, německy, 
anobrž ani hollandsky po tříletém pobytí v Hollandě se obstojně nenaučil; také všude 
mezi učenci latinskou řečí, vedle níž jen švédskou materštinu dobře uměl, se obešel. 
Jakkoli doslávalo se Linnaeovi příznivého a slavného přijetí od mužův nejvýleč= 

nějších, nemohl předce obstáti bez protivníkův. Všecky převraly, i ve vědě, vzbuzují ruch 
a zápas odporných sil, Ani z clilelův jeho nmesklonili se všickni k účinnému uznání 


74 

a přijelí jeho novot pro návyk a samomilenství, Kteří se-tím ale. cítili uraženými,vi= 
douce své nálezy a mínění podvracované, netajili rozhořčenost svou proti novému dik: 
laloru. © Mezi počtem jeho tehdejších a pozdějších odpůrcův vylkneme pouze dva, ku. 
kterýmž z chování rozličného charakter Linnaeův jasně vysvítá. První z nich, byl Al- 
brecht Haller, slavný fysiolog, lékař, botanik“ a' básník německý, který tehdáž v. Got- 

tinkách byl učiněn professorem, a již nejeden stupeň k své velikosti byl položil. © Pro- 

slýchalo se, že míní písemně proti Linnaeovu © pohlavnímu systemu se opříti, Vážností 

k němu i nepokojem dohnán, psal mu Linnaeus 1737 sám smířlivý list, z něhož některá 

místa položím : „Pokud mohu, rád bych odstranil Vaši nevoli, bylo by mi nanejvýš ne- 
mílo, kdybych vás nepřítelem míli měl. Mír budiž mezi námi! Oznamle mi, čím jsem 

vás na sebe popudil, a chci vám dosti učiniti. Nikdy jsem svůj system za přiro- 

zený nevyhlašoval, stanete-li se vy tvůrcem takového, „ochotně vám ustoupím, Znamenal-li 

jste jiné bludy pří mně, vy, jsa moudřejší, promiňte je. Kdož zůstal bez zablouzení 

V „přešírém poli přírodním? Kdož mohl všecko dostatečně pozorovati?, Hrozím se, 

s vámi boj podstoupili, neboť, ať podlehnu,-ať zvílězím, vždy hanbu a škodu při tom 

vidím. Kdož vítězí bez poranění? Mně a snad i vám jest, čas k podobným půtkám 

příliš drahocenný, Hle, to jest protivník, jehož podstoupili zamýšlíte, -kterýž opět, 
a opět o mír a 0 přátelství vaše co nejsnažněji prosí“ —. Ukázalo se, že nepravá 

byla pověst o podobném zámyslu Hallerově, kterýž; Linnaeovi -lakto se vyjádřil: „Vás 

a Dillenia nerád bych viděl sobě nepřáteli, Neboť vy jste četli v oné knize, v které, 
i já — ve přírodě,“ A přátelský poměr mezi oběma slavnými muži stále trval, i tenkráte, 

když jejich náhledy se nesrovnávaly. 

Jiný ale protivník soustavě Linnaeově boj veřejný vypověděl, professor Pelro- 
hradský Siegesbeck, též Němec, povrchní to, mělká hlava, kteréž každá i nejsměšnější 
zbraň byla po chuti. Krásnými peroracemi vinil system pohlavní z necudnosti a škod- 
livosti pro mládež, a natropil takto hluku v učeném světě. Linnaeus mlčel a nechal jiné 
odpovídati, jakož v skutku Browallius, tehdáž professor, později biskup v Abo, a pro- 
fessor Gledič v Berlíně uchopili se jeho zaslání proti onomu svádlivci, čehož konečný 
výsledek byla Siegesbeckova vlastní potupa, 

Již ale vraťme se k Linnaeovi, opouštějícímu Francouzy. 

Linnaeus přijel do Rouenu, kde vstoupil na lod, jejíž plachty příznivý vítr hnal ku 
břehům vlastenským u Helsingborgu. Navštíviv sestárlého olce a nevěstu ve Fahluně 
octnul se v září 1738 ve Stockholmě. 


III. Linnaeovo působení ve vlasti, od r. 1738—1778. 


Nenadál se Linmaeus, tolikerými poctami v cizině vyznamenaný, že jej otčina 
jako cizince přijme. Zkoušeli musil sám na sobě pravdu přísloví, že prorok ve vlasti 
ničím není. Počal tedy praktické léčení, ale žel! botanikovi, lékaři neznámému nechtěl 
nikdo ani život svého psíka svěřili. © tak smutném osudu dověděl se Haller, i umínil 
si velikomyslně posloupiti jemu svou botanickou professuru a zahradu v Gotltinkách, 
ješto sám do švýcarské vlasti navrátiti se vůli měl. Náhodou ale pozdržel se list Halle- 
rův od 24. listopadu 1738 až do 12. srpna následujícího roku na cestě, v kterémžlo 
čase Linnaeovy okolnosti se byly polepšily. Hluboce dojat psal nicméně Hallerovi ta 
krásná slova: „Tisíckráte žehnal jsem v hrobě Herrmanna, který, když Tournefort ještě 
zaopatřen nebyl, šlechelně podával mu své místo, chtěje jiného sobě hledati. A co 0 


i 75 


vás říci mám?  Přespolního milujete, k sobě zovele; bratr sotva bratru, sotva otec jedi- 
nému synu tolik učiní. Více lidí viděl jsem, mnozí mne milovali, ale žádný, lolik laska- 
vosli mi neprokázal jako vy. Rád bych slovy díky vzdával, avšak svalé zachovám co 
Živ, a jiní po mně, vaše jmeno.“ 

Nabídnulí Hallerova Linnaeus nepřijal, neboť potřebou denního chleba dohnán byv, 
mezi kavalíry v ležení Venušině raněnými na hojiče si hráti, dosáhl brzy svou prakli- 
ckou, „bystrou melhodou jakési slovútnosti co hojitel, takže v březnu 1739, když zimnice 
a nešlovice panovaly, obstojnou praxi měl, Nepatrná věe, rychlé vyléčení kašle krá- 
lovny Luisy Ulriky, oznámila jej u dvora. Hrabě Tessin, maršálek zemský, mocný a 
znamenitý slátník, dal ho volali před sebe, tázaje se ho, co by od sněmu říšského, právě 
rozepsaného, žádali chtěl, jemužlo bude potěšením, učinili vděk Švédovi v cizině tak 
proslavenému. Linnaeus rozmysliv se prosil o hornické slipendium sto dukátův, druhdy 
obdržovaných. Hrabě Tessin vymohl jemu ludíž u sněmu nejenom co byl žádal, začež 
mu uloženo v domě rylířův botaniku veřejně přednášeti, nýbrž i uprázdněnou službu 
admiralitního lékaře, 

Tentýž měsíc máj, tak šťastný pro Linnaea, stal se veškeré vědě ve Švédsku 
pamělihodným, lím, že několik rozšafných, podnikavých mužův, mezi nimiž baron Hópken, 
kapitán Triewald i také náš Linnaeus se nacházeli, založilo ve, Stockholmě. švédskou 
akademii véd pro řeč mateřskou. V prvním sezení údův jejích, zpočátku jen. šesti 
(2. červnu), vyvolen jest Linnavus za presidenta sboru akademie, Rychle vzrůstal počet 
jejích údův, její činnost a vážnost, lak že hlavně vlastenským přičiněním hraběte Tessina 
r. 4741 od krále potvrzena jest co královská společnost vědecká. Zalím nepřestával hrabě 
Tessin ve své ochranné přízní k Linnaeovi, jehož ke slolu svému zval, kde nejpřednější 
zástupcové sněmu se scházeli. I nabyl Linnaeus všemi těmi šťastnými sběhy tolik lékař- 
ské důvěry, že jeho příjmy vice než všech jiných lékařův vynášely, Nyní uznávaje býli 
na čase, aby tak dlouho vytouženou odměnu svých prací obdržel, slavil svou svatbu 
v domě rodičůy své nevěsty., Po člyrt roce, skládaje předsednictví akademické, držel 
Linnaeus na místě předepsané řeči na rozloučenou řádné pojednání: o pamělihodnostech 
hmyzův. kterýž příklad od potomních presidentův vždy následován býval. 

7, Lékařské povolání, jakkoli zlaté bylo jeho dno, neučinilo na dlouze zadost ná- 
klonnosti Linnaeově, pročež, když r. 1740 umřel Olof Rudbeck, hlásil se s Rosénem a 
s Wallerem o jeho místo. Zdáloť se mu čestnějším, vyučovati na hlavním sídle věd do- 
mácích v oblíbené a od něho vlastně vybudované vědě botanické. Rosém sale, mající 
starší nároky a zásluhy 0 universitu, obdržel professuru, a když brzy na lo i starý 
Roberg na odpočinutí se odebral, povstal proti Linnaeovi lřelí kandidát Waller vášnivě 
ve veřejné dispulací, vyvracuje mnohé náhledy Linnaeovy. Tato kontroversi přišla až 
před sněm říšský, kterýž vyjádřil svoji nespokojenost s jednáním Wallerovým, anobrž 
vyznamenal Linnaea znova lím, že mu uložil podniknouti cestu ma ostrovy Oeland a 
Gottland, za účelem proskoumání výrobkův a přírodnin těchto krajův. Touže dobou do- 
- Slalo se mu skutečně professury Robergovy, kterouž po vykonané předepsané cestě na- 
stoupil krátkou, však jadrnou řečí o potřebě cestování po vlasti, v nížlo na štědrost 
přírody i v mezích vlasti a na důležitost jich skoumání pozornost obracel. Žertovnou 
shodou okolností četl nyní Linnaeus o historii nemocí, a Rosén, anatom, o botanice, což 
silám „obou ovšem nečinilo za spravedlivé ; pročež koncem r. 1741 s povolením univer- 
sity a kancléře jejího, hraběte Gyllenborga, směnili oba své professury. — Není zde 


76 


mísla, vypisovali podrobně události posledních třidceti let Linnaeova živobylí, které mu od 
télo doby pokojným chodem, ale v neustálé činnosti pro vědu a školu, uplývalo. K do- 
kreslení, obrazu života jeho postačí naznačiti v hlavních rysech působení toho ne- 
unavně badajícího genia po valnou tu dobu, a sice hez přísně chronologického pořádku. 

První zřetel obrátil Linnaeus co professor Upsalský k zahradě botanické, u ve- 
likém neladu od více desíliletí zanedbané. Předchůdcové jeho, Rudbeckové otec a syn, 
mnoho sice péče na ni vynakládali v předešlém věku, ale požár od r. 1702 i zahradu 
v rumiště obrátil; pod nepokojným Karlem XII. nebylo vůbec peněz, tím méně k věde- 
ckým ústavům, a Rudbeck syn napotom sestárlý neměl již potřebné ráznosti k opravám, 
tak že sotva 50 rostlin cizozemských tam pěstováno. Avšak co stát pro vědu učiniti 
dlouho se zdráhal, lo slavnému muži neodepřel; Linnaeus horlivostí rozněcoval horlivost, 
Na domlouvání hraběte Gyllenborka, vědám“přírodním příznivého, poskytla vláda náklad, 
za kterýž dle výborného plánu stavitele barona Harlemanna r. 1742 celá zahrada roz- 
šířena, prokopána, rozdělena, chodby, záhony a rybníky zakládány, nová oranžerie a ve- 
selý příbytek professorův vystavěny. V čase málo let vytvořil Linnacus z pouhého 
“ dravnatého prostranství, pastviště to koz a ovcí; nejbohatější, nejvýtečnější, potřebám teh- 
dejší vědy upravenou zahradu na severu, ba v celé Evropě, zvláště také přispíváním svých 
znamenitých přátel v Hollandu, v Němcích, ve Francouzích a v Anglicku, tak že v po- 
pisu zahrady Upsalské r. 1748 už 1100 cizozemských druhův vyčítal. Botanická za- 
hrada stala se středem Linnaeových přednášek, ku kterýmž, anof jmeno jeho v Evropě 
se rozléhalo, ze všech zemí, ba až přes Allantis, přicházívali žákové mistra poslouchat. 
Bylť to i ve vlasti se budící znamenitý ruch pro vědu, potud jen co formální přímětek 
mediciny nedbale odbývanou. Nejenom novota a půvabnost nových věcí a nové methody, 
nýbrž i příjemný, jasný spůsob přednesu Linnaeova 'poutaly mediky a botaniky a loudily 
adepty cizích věd k jeho katedře. Roku 1759 za jeho pololetního rektorátu počítala 
universita Upsalská 1500 žákův, ano před lím v průměru 500 bývalo! „Nebylo možná,“ 
praví očitý svědek a dobrý přítel Linnaeův, „ubrániti se účastenství v jeho plaménné 
horlivosti, neboť mluvíval s přesvědčeností a ráznou průzračností, jaké jen z pravdivých 
a hlubokých náhledův se prýští.“ K disputacím, kteréž za něho držány bývaly, sdílel 
svým žákům namnoze sám myšlénky své a látky podával. Dvakrále za týden podnikal 
celodenní výlely do okolí, což bylo dosavad neobyčejno, častokráte od 200 studěntův 
provázen ; tu sbíraly se rostliny, hmyzové, stříleli ptáci, činila poučná pozorování, Cizí 
žákové odcházeli z Upsaly, aby učení mistrovo po Evropě dále šířili; nejbystřejší svých 
domácích žákův vysílal Linnaeus sám u velikolepém rozměru do různých krajův nů 
aby sbírali a pozorovali vědě ku prospěchu. 

Někteří z těchto poslův vědy nalezli v cizině hrob co melu své horlivosti, měži 
nimiž Ternstróm v Polikondoru ve Východní Indii nezvyklému podnebí podlehl, Hassel- 
guist na cestě do Palestiny umřel ve Smyrně, Forskal v Arabii, Lófling, do Španěl a jižní 
Ameriky odeslaný, v Americe, Jiní z nich byli šťastnější, i navrátili se s hojnými po- 
klady: Petr Kalm cestoval do Kanady, Rolander do Surinamu, Kahler do Italie, jiní k pro- 
skoumání krajin švédských, Linnaeus sám nešetřil ještě v pozdějším věku namáhání 
cesty ; r. 1746 podnikl výpravu do Weslgothlandu, r. 1749 do nejjižnější provinčie Scho- 
nen. Získal si tím o vlasť tu pocty hodnou zásluhu, že v Evropě nebylo země u sro- 
vnání lépe proskoumané nad Švédsko. Nejhlavnější spisy, obětované přírodopisu vlasten- © 
skému, byly: Flora švédská v, 1745 a Fauaa neb Zvířena švédská roku následujícího 


17 


vyšlá. Podobně rozsáhlých děl neslávalo jestě v žádné zemi; i může se lato doba na- 
značiti co počálek podrobného skoumání jednotlivých zemí, za jakýmž příkladem polom 
jinde kráčeno. I jiným ještě spůsobem jevila se horlivá činnost Linnaeova pro zvelebení 
přírodovědy ve vlasti, pěstováním sbírek přírodních, Om zařídil již r. 4745 museum při- 
rodnin při Upsalské akademii z mnohých vzácných zvířat, darovaných od vlasteneckého 
hraběte Gyllenborka, načež i následník trůnu, prino Fridrich Adolf, a později i jiní přátelé 
domácí vědy štědrými pro ústav ten se prokázali, Hrabě Tessin, vždy velikomyslný Lin- 
nacův příznivec, dal od něho r. 1753 spořádati a popsali svůj kabinet nerostův., Násle- 
dujícího roku. svěřena mu, slejná práce od kraleviče Fridricha, kterýž si byl na svém 
zámku Ulrichsdahle značnou sbírku založil, Jeho choť, Louisa Ulrika, sestra velikého 
pruského Bedřicha, paní velikých darův ducha , osvíceností a zpanilomyslností výlečná 
kněžna, odevzdala taktéž svůj kabinet. v Drottningholmě k popsaní Linnaeovi ,- s nímž 
často a s zalíbením o přírodních předmětech hovořívala. 

Nejhlavnější dílo Linnaeovo, v tom čase s náramnou pilností a pronikavostí ducha 
sepsané, Rodové rostlin (Species plantarum), vyšlo r. 1753 , dílo to, ku kterému nikdo 
neměl lepších pomůcek nad něj, jelikož nikdo tolik zahrad a sbírek nebyl proskoumal 
a tak znamenitý herbář ze všech krajův země, pomocí clitelův a přátel svých, nesestavil. 
Všecky jemu známé rody (7300) dle vlastní methody s druhovými charaktery a obecnými 
jmeny jsou v něm obsaženy. R. 1754 vydal theorelickou botaniku, Filosofii botanickou, 
o které již svrchu řečeno a o níž jemný, bolaniky milovný Rousseau se vyjádiil, že 
jest nejfilosofičtější kniha, jakou co živ viděl. Rostlinstvo bylo vždy hlavním předmětem 
jeho snažení a Flora se mu odměnila nejedním odkrylým lajemstvím, jakož jest zavírání 
a otvírání se korun rostlinných, spánek rosllin, přelvora částek rostlinných, kterouž co 
prolepsis pojímal atd, I to, co hlavně pro medicinu učinil, vztahuje se k bolanice, jsouc 
sepsáním rostlin medicinských s udáním jejich sil a užívání — Materia medica r. 1749. 

Činlivost tak mnohonásobnou pro školu a vlast odměňovala otčina, zásluhy o vědu 
uznávala i cižina. Rozličné cizozemské akademie pospíšily sobě, učinili Linnaea údem 
svým; opětně docházela ho nabídnutí cizích vlád, by přijal professuru botaniky, tak 1750 
z Madridu a brzy potom z Petrohradu, kteráž on však, jsa upoután vlastí, slušně od- 
mítnul. Jeho melhoda botanická, ve všech léměř hlavních akademiích, jako v Londýně, 
v Paříži, Madridu od vlády nařizována, také v Němcích na mnoze vrch obdržela. Roku 
1746 sestoupili se. čtyři švédští velmožové, i dali ke cti Linnaeovi raziti památný peniz 
co skvostné vyznamenání; následujícího roku udělen jemu, jakož i Rosénovi, název ar- 
chiatra čili životního lékaře; 1753 udělil Fridrich Adolf jemu, prvnímu z učenců, řád 
hvězdy severní a povznesl ho 1757 na šlechlictví dědičné, načež se počal Linnaeus na- 
zývati z Linné. Avšak erb jeho — tři pole: černé, zelené a červené, každé korunu 
obsahující, nad nimiž Linnaea borealis (sličná to rostlinka horská, již Gronov Linnaeovi 
ke cti tak pojmenoval) — již nad hrobem prvorozeného jeho syna, jenž po něm byl pro- 
fessorem v Upsale, zničen jest, jelikož jím rod Linnéův vyhasnul. 

Poctami zanešen žil Linné poslední léta svá pokojně na zakoupeném roku 1758 
statku Hammarby v kruhu své rodiny, Od r. 1770 počínalo však zdraví jeho ubývali a 
slabota, staroby se ozývati. Od mnohého sedění a pracování již v mužských letech tr- 
píval na kámen a na hostec, jehož se však jím samým vynalezeným lékem hojného po- 
čžívání jahod uchraňoval. Zalím duch jeho nezirácel ničehož na veselosti a svěžesti, 
0 čemž krásná řeč o příjemnostech přírody r. 4772 dosti svědčí ; a r, 1774, když právě 


78 


zdraví jeho valně bylo podkopáno, působil krále Guslava III. dar vzácných surinamských 
rostlin, v líhu výborně zachovalých, tak očerstvivě na něj, že s mladickou jaroslí, zapo- 
menuv nenioci, dal se do popisování jich. Až do r. 4776. zůstal Linné v činnosti své 
veřejné ; tu v zimě ranila ho podruhé a krutě mrtvice, jeho stav býl žalostný , s umí- 
ráním těla upadal i duch jeho v mrákoty, musili jej nositi, oblékati a krmili. Smrt ukon- 
čila 10. ledna 1778 truchlivé to položili, švédská vlast želela v něm svého nejpředněj- 
šího vědeckého gemia, 

Dva věkové lidští uplynulí odtud nad hrobem Linnéovým; zdravé á mocné símě, 
které veliký muž byl zasil na půdu přírodovědy, vesele se klíčilo a vzrůstá neustále. 
Jestliže věda naší doby není zcela tatáž, jako za Linnéa, jelikož nová odvětví její pře- 
vahu dostaly nad systěmatiku a popisnou botaniku, a anatomie, fysiologié, morfologie 
vývinopis hlubšího, všestrannějšího ducha vdechly do přírodopisu organického , pokročilá 
geometrie a nová chemie založily jinou vyšší methodu v nerostopisu; jestliže systém 
jeho umělý přirozeným soustavám konečně podlehl: nesluší proto vinilí Linnéa, nýbrž 
jenem těšiti se z neustavného pokroku a vzdělavatelnosti ducha lidského. Nebylať by 
možná bývala stavba nynější bez základův duchem Linnéovým položených , kteréž věk 
jeho ocenil průpovědí : „Bůh stvořil a Linné uspořádal“ Nade všecky stálá zůstane mu 
ozdoba ťa, že v čistě lidském doživotním a neuslálém snažení dle určitého měřítka a cíle 
vědě sloužil, vědou probuzen jsa k čilosti za vědou dychtil, jí se vznášel nad nehodámi 
života a jí překrásně vítězil, Dvojí ušlechtilou vášeň kojil po věk života: lásku k pří- 
rodovědě — tantus amor florum (takoválě láska kvělin) obral sobě za héslo co mladík; 
a snahu po pravé nesmrtelnosti jmena v ušlechtilých činech — verš z Virgila: Famam 
extendere faclis , hoc virlutis opus (slávu rozšiřovati skutky, lo mužné clnosti čin) měl 


za nápis erbu svého. 


Drobnosti. 
Les v zimě. 

Co krajinám našim nedostižnou přednost dává před krajinami jižními, jest poesie 
každého jejich počasí. Květoucí jaro, rozkošné léto, veselá jeseň a skvoucí krystállová 
zima, každé z nich má své zvláštní půvabnosti, 

Vyjděmež v lednu za jasného dne, který po mlhavé noci nastoupil, ven do poli až 
k háji na stráni v tichém spánku pohříženému, Jaká půvabnost a nádhera, rozestře se před 
zrakem naším! Všechny miliony větviček lesních stromů jsou oděny bílým rouchem, | anať 
mlha předešlé noci co jín,, v košatých stromech se srazila. Vrána si sedá právě na vy- 
sokou větev stromu, pod nímž stojíme, a osýpává nás pomíjejícími diamanty, které z pro- 
bnuté větve odskakují. 

Před námi leží lesknoucím sněhem pokryta malá mýtina, kolkolem kmenným. lesem 
obstoupena, jehož tmavé stromy od bílé půdy k modré obloze v malebných odstínech 
se vyzdvihují. 

Vstoupivše do lesa spatříme se uprostřed imathematického pokolení sosen, jehož temno= 
zeleným jehličrm oděné větve pod' břemenem sněhovým se ohýbají. Pytéž znaky, totéž vze- 
zření, jaké jsme na nich v letě pozorovali, vidíme i nyní. Ve větvích jejich poskakuje 
severní papoušek, křivozobka, a louská si jádra z naplněných šišek jejich, © Uprostřed tuhé 
zimy slaví podivný pták tento čas svého snoubení, hnízdě se již v prosinci v osněže- 


ných našich kvozdech. 
Jakou proměnu utrpěly ale listnaté stromy! Větve jejich nesou statisíce jízev, kde 


79 


bouře, zimní uvadlé listy urvala, ale nad každou, jízvou stojí neomylná známka bohaté 
náhrady. Před námi stojí dva stromy, na nichž letorosty, na letorostech pupeny a na 
pupenech šupiny v křížatém postavení vidíme, Podle listů, které pod nimi leží a spoře 
ještě na některých větvích visí, poznáváme, že to jsou javory a jasany. Z prvnějších je 
zde javor mléčnatý (Acer platanoides) a klen (Acer Pseudoplatanus). Na onom nalézáme 
pupeny rudohnědé a zcela k letorostu přitlačené; na tomto ale odstávající se žlutozele- 
nými, černohnědě lemovanými šupinami. Avšak i kmen obou javorů ukazuje rozličnosti. 
Kůra klenu jest drsná, natrhaná, a odlupuje se ve velikých kusech; kůra javoru mléčnatého 
jest ale jemně rýhovaná a odlupuje se sotva viditelně, Ještě jemněji jest rýhovaná nebo 
vlastně drsně zrmitá kůra jasanu (Fraxinus excelsior). Na zelenošedých letorostech. jeho, 
které u každého, málokdy zrovna naproti stojícího páru pupenů silně stláčeny jsou, nalé- 
zají se pupeny jemnou černou, srstí potažené, a dva páry šupin jejich sotva viditelných 
přiléhají těsně k sobě. 

Břízu (Betula alba) poznáme i vzimě na první pohled. Bílý, k dolejšku v drsnou 
roztrhanou kůru obalený kmen nese jemný prutový koš, na jehož tenkých visutých větvích 
podvojné samčí jehnědy u špičky visí, šupinami ztěsna pokryty zimě vzdorujíce, kdežto 
jemnější samičí jehnědy ještě malinké jsou a v pupenech vedle lístků spočívají, s nimiž 
o letnicích se vyvinou. 

Mohůtné skupehí stromů, které dále stojí, obsahuje jilmy; na bezlistém koši jejich 
vystupují všude tuhé a rovné letorosty, na nichž pobočné větvičky jako dvojitý hřeben 
stojí. Tlusté kmeny jejich rozdělují se v malé výšce již v sílné větve, obalené do tlusté, 
-hluboce rozbrázděné kůry. Ale ku kterému druhu náleží tento jilm? V letě můžeme 
ovšem podle listu a květu dobře rozeznati jilm obecný (Ulmus campestris) od vazu 
(Ulmus effusa), podle čeho rozéznáme je však nyní? Jest to věc snadná.  Nalezneme-li 
pupeny černě fialové a jemnými přiléhajícími vlásky pokryté, jest to jilm obecný. Menší 
a špičatější pupeny vazu jsou barvy světle skořicové, docela lysé. V tom ale se srovná- 
vají, že šupiny pupenů ve dvou řádkách se střídají, Jest to sice Znak velmi podřízený, 
ale k rozeznání stromů v zimě často důležitý, jak pupeny s ohledem na jízvy listu stojí. 
U jilmů nestojí zrovna nad jízvami, nýbrž poněkud kosmo k jedné straně. Buk a habr 
rozeznávají se tím velmi snadno, ačkoliv mají stejné pupeny, neb u buku stojí půpešy kosmo 
nad jízvou, u habru kolmo nad ní. 

Vedle jilmů stojí strom, jehož kůra četnými skoro okrouhlými, k dolejšku více sou- 
"vislými boulemi pokryta jest. K hořejšku jsou vždy menší, a v koši jest kůra již dost 
hladká a šedě zelenavá. Koš tento obsahuje husté větve, jejichž nesčíslné letorosty uzlo- 
Vitými nadmutinami opatřený jsou, na nichž opadané listí malé talířkovité Jizvy zanechalo, 
Strom tento: jest osyka (Populus tremula), na němž patrněji nežli za krásného májového 
dne, kde loubí jeho nad námi ve větérku šustí, poznáváme, že hustý koš jeho v nesčíslných 
krátkých ale silných větvičkách záleží. 

Topoly, jak bílý (Populus alba), tak černý (Populus nigra), s osykou příbuzné, po- 
(známe v zimě též snadno podle kůry. Topol černý má světlošedou , hluboce zbrázděnou 
„kůru na kmenu a světle popelavou kůru na větvích, kteréž v pěkných obloucích vzhůru 
"$é pnou a řídký průhledný koš skládají. 

Olše poznáme teď také snadno, neb kmen jejich jde bez přetvžení od země až 
k temenu, a nese četné ale krátké a slabé větve. Ovšem se nalézají u potoků obyčejně 
bezkmenné olšové houštiny, ktéré z pařezu vyhánějí, Pak ale potřebujeme jen některou 
(větvičku přeříznonti, a shledáme, že dřeň má podobu trojpaprskové hvězdy, podle čehož 
ji neomylně poznáme. Pochybnost, zdali máme před sebou olší odeenou (Alnus glutinosa) 
"nebo olší šedivou (Alnus incana), rozhodneme podle kůry, neb onano má kůru hladkou, 
"stříbrošedou, tato drsnou, roztrhamou „ černošedou nebo hnědou. Ještě nápadněji liší se 


80 


olše od jiných stromů svými pupeny, které, což u žádného jiného střomu není, na 
stopkách sedí. Břízy, nejbližší příbuzné olše, ukazují na příčném průřezu větve protažený 
trojpaprskový obrazec na dřeni, 

Duby podrží i v zimě několik suchých listů, podle nichž je poznati lze ; kdýbychátů 
ale předce v rozpaky přišli, přeřízněmež jen větvičku, a objeví se nám pětipaprsková 
hvězda co znak jejich. "Topoly mají sice tentýž znak, ale paprsky jsou a a dříví 
měkké, kteréž na dubu vždy i v tenkých prutech jest tvrdé, 

Vidíme tedy, že stává i zimní botaniky. Každý strom, každý keř podrží i po 
ztrátě. posledního listu ještě zvláštní znaky, kteréž ku poznání jeho vědou. 'Dáváme-li 
pozor na tato znamení, není nám krajina zimni mrtvou. Všude shledáme jem dřímajíci 
život, všude ukrývá se v pupenu naděje, a sice taková, jaká ještě nikdy nezklamala. 
Také zvířectvo brzo se probudí a toulavé ptactvo se vrátí. Brzo rozvinou se pod okny 
našimi mohutné pupeny jirovce (Aesculus hippocastanus) v lesklou pryskyřici omočené, 
zvěstujíce nastávající jaro. 


Okázka z hornického a hutnického slovníku. 
Od Arnošta Vysokého. 


Balvan, bečkovitě přisekaný kus kamenné soli, jehož váha a míra ustanovena; balvany 
jsou 330 liber těžké, 312“ dlouhé a mají v břiše 16*/,“ silný průměr; pol. balwan, 
něm. der Balwan.  Vělička — Bochňa. 

Besídka, u koňského žentouru sedátko pro pohůnka, připevněné k vřetenu neb panence; 
rus. besědka, fr. siége, něm. der Schemel, Schenkel, Stuhl bei dem Pferdegopel. 
Slov. rus. jaz. vyd. od akad, 

Celina, místo, kde se ještě netěžilo; fr. terrain intact, něm. ganzes, unverhautes, unver- 
ritztes, unverschrottenes, frisches Gebirge, ganzes, unverhautes, unverritztes, unver- 
schrottenes, frisches Feld.  Příbr., Bušt., Plzeň. Páni horníci na Horách Kutnách 
ujali a zarazili duol horní nový v drnu a celině blízko kostelíku sv. Petra za mě- 
stem, davše tomu dolu jmeno Požehnání. Dač. z Hesl. 

Den, zemský povrch, pro rozdíl dolu; fr. jour, něm. der Tag. Na den, zu Tage, an den 
Tag. Všecko rudní zboží po rumpálich na den táhnou. Kořán. Čím by se rudy 
z přehlubokých dolů na den honily. /%. Rudu na den vynésti. Z). A když rudu 


neb kyz na den vyženou. Ř. Rud. Ruda, uhlí vychází na den. Us. Vychází-li ko- 


nee vrstev až na povrch země čili na den, jmenuje se atd. Základy zemézu. Na 
dni, am Tage. Bylo-li by kde na dni jakého stavení potřebí, Ř. Rud. Pod dnem, 
unter Tage. Padesáte látr pod dnem. Se dne, ze dne, vom Tage. Jestliže taže- 
ním svým mezník se dne dolů změří a místo jeho v dole ukazuje. Ř. Rud. Na 
nejhořejší hašpl čili díru, kteroužto se ze dne dolu leze. © Kořín. Jest tomu: tak, že 
do některých litlochů nyní lézti se nemůže, proto že v nich ze dne fartů narychto- 
vaných není. Listina r. 1625. 

Drn, tolik co den; fr. gazon, něm. der Rasen. Horníci průduchy, jimžto, oni litlochy ří- 
kali, z drnu až do hlubin dolových prosedali. Kořín. Páni horníci na Horách Kut- 
nách ujali a zarazili duol horní nový v drnu a celině blízko kostelíku sv. Petra. 
Dač. z Hesl. A když tak štola začata a tak daleko dohnána bude, že by jednoho 
lánu pod drnem byla. Ř. Rud. 

Drnová voda, dešťová, sněhová neb potočná voda, kteráž se s drnu t. j. s povrchu země 
rozsedlinami, stržemi a kotlinami v důl táhne, vůbec voda na povrchu zemském; 


fr. edu externe, něm. das Tagwasser, Syn. drnovka. Kohn. Poněvadž pak dvojí 


vody horám na škodu bývaly, totiž drnové (drnové vody slují vody dešťové do, 


země skrze drn se táhnoucí) a Iratové (to jsou vody z podzemných skal se prej- 
štící), Kořín. 


: 81 


Drnovka, tolik co drnová voda. Kořin. 

Dukla, se dne hloubená nehluboká a úzká šachta; pol. dukla, fr. petit puits, něm. die 
Duachel *). „Slezsko a „Krakovsko. 

Duklové těžení, fr. exploitation, ouvrage pur petits puits, něm. der Duckelbau, Duklového 
těžení užívají v Slezsku a Krakovsku k vytěžení hlinitého hnědele a kalamínu, kte- 
réž se zde v hnízdech zjevují. Při tom spůsobu těžení rud tlukou zprvku dukly 
a sice tak hluboko, až rudy dosáhnou, načež k několika na sobě kolmo stojícím 
stranám vorty ženou, kterými pak rud, ač neúplně, dobývají. 

Dymař, dělník, jenž železo na dymarce vytápí; pol. dymarz, něm. der Luppenschmelzer. 
Řemeslníci i tovaryši týchže mistrův, to jest uhlíři, dymaři, Volum. Leg. II. pod 
rokem 1564. 

Dymarka, z ker kamene břidličného neb z ploten litiny složené a mourem vybité ohniště, 
v kterémž se kujné železo z rudy bezprostředně bez vyrábění syrového železa čili 
litiny dobývá; pol. dymarka, fr. feu de loupe, das Luppenfeuer, Rennfeuer. Na dy- 
markách železo vyráběti. Linde. Každá dymarka byla v stavu vydati ročně 100 
centnéřů železa, Zabecki, Górnictvo v Polsce *). 

Fart, žebřík, po kterém horníci v dole lezou; fr. échelle, něm. die Fahrt. Us. Lépe 
žebřík, Fart neb řebřík. Kořín. Třetí, jenž s nimi lezl, sotva se na fartu obdržel. 
Dač. z Hesl. 

Fartina, postranné bidlo u fartu; fr. montant, něm, der Fabrtschenkel. — Us. Lépe menýř. 

Fratovitá voda, voda v dole, kteráž nepochází z dešťové a jiné na dni nalézající se vody, 
„nýbrž z rozsedlin skály v dole se prejští; fr. eau souterraine, das Grundwasser *). 
„Rohn. Sym. fratová voda, fraty, 

Fratová voda, tolik co ratovitá voda, fraty. Poněvadž pak dvojí vody horám na škodu 
bývaly, totiž drnové (vody dešťové, do země skrze drn se táhnoucí) a fratové (to 
jsou vody z podzemných skal se prejštící).  Kořín. 

Fraty, tolik co fratovitá, fratová voda, Nejprvé vody drnové, jež se nad štolami prejštěly, 
skrze štoly po krních sváděli, fraty pak, jenž v hlabinách pod štolami ze skal se 
tlačily, ty do jam, tůní a žump sháněli a tak sehnané na některých místech skrze 
pumpaře pumpovali.  Kořín. 

Hloubiti, na hloub kopati neb lomiti; fr. creuser, percer, approfohdir, něm. sinken, absin- 
ken, abtiefen, abteufen, ablórschen. Příbr. 

Hnáti, „]) táhnouti žentourem; fr. extraire, treiben. Us. A čím by se rudy z přehlubokých 
dolů na den honily. Kořín. Rudu z dolu na horu hnáti. I%. Rud a kyzu hnání. 
Není potřebí vod až na den bráti, než toliko na tu štolu hnáti. Ib. — 2) vésti, 
kopati, dělati; fr. chasser, pousser, treiben. Us. Štoly sem i tam pod zemí hnali, 
Kořín. Na té štole žádného štolhortu se nežene. List. r. 1625. A. jsouť povinni, 
kudy kolivěk štolu po kluftě ženou, aby krně totiž žlaby kladli. Ř. Rud. Když 


10w!) Pro význam dukla nemá německý horník vlastního slova. Srvn. Dukla, město. v Haliči; Dukla, 
krajina v Srbsku. 

. *) Czacki naznačuje ve svém roku 1801 vydaném díle O litewskích i polskich prawach, sv. II., str. 199 

+ dymarkém čas povstání v Polště v%lvanáctém věku. Osiúski naproti tomu v díle Nauka o gatunkach 
4 szukaniu rudy želazney, topeniu iey w wielkich piecach.i dymarkach, roku 1782 vydaném, na str. 116 
tvrdí, že v Polště nejprv za Zikmunda I, tedy v první polovici 16. století na statcích královny Bony 
železo v dymarkách vyráběti se začalo, První zdání zdá se býti více pravdě podobné. Poněvadž Po- 

„ láci, ačkoliv dymarz říkají, veskrz slova dymarka užívají, neschvaluji slovo dymařka, kteréž v jistém 
českém slovníku nalézám, 

je V jistém českém slovníku chybně Felswasser. Dosti možná, že výrazy fratovitá, fratová voda, fraty 


Ha jmena dolu v Hoře Kutné, zvaného Fraty, původ vzaly. 6 
Živa 1856, 


82 


štola pořádně k doluom hnána bude. 1%. — 3) puditi; fr. mouvoir, treiben. 5. 
Voda k hnání kola vodního, Kořín. Tou vodou strojné kolo hnali, Ib. Aby voda 
vodu z hlubin dolových hnala. Dač. z Hesl. — 4) na hnací peci, testu neb kapelce 
kovy ohněm čistiti; fr. coupeller, treiben; capelliren. Nalezneš pod šlaky králík, 
kterýž žeň na testu až do pliku a nepřidávej nic k tomu olova, Alch. A potom 
dáš ji na test a budeš hnáti do pliku. Ib. 

Hon nádobí; nádobí horních dělníků; fr. outils de mineurs, něm. das Berggezeug, Bergge- 
zůhe, Berggezau. Adam z Velesl. Nom. — Bechyně, Komora; v níž se ruda neb 
nádobí horní skládají, „Kořín, 

Vilovec, dělník, jenž ná rýžích zlato z písku jiluje čili vypírá ; fr. arpaillenr, orpaillenr, něm. 
der Goldwáscher, Goldseifner, Seifner, Goldgráber, Syn. ryžovník. Ad eustodiam 
aurifossorum, gni Ylouci dicuntur et in Ylou habitant, ibigue in vicinia ab antigůo 
aurum de terra ylouant seu decutiunt, a fecibus terrae separant et lavant extractum, 
List, v, 1045. 

Kalenový. Vymaž ze slovníku od Jungmanna. — U Jungmanna stojí následující věta: Pr- 
votnij su tieziarzi, jichžto náklady dělajij se hory kalenové neb štoly. Právo horn. 
Václ. II. V správnějším rukopisu těchto práv, psaném léta 1525, zní tato sada ná- 
sledovně: „Sút kverkové t. tiezarzi, jedni, druzí i třetí; prvotní zajisté sú, jichžto 
náklady dělají (se) hory, lenové a štoly““, což se docela srovnává spůvodným latin- 
ským textem: Sunt coloni principales, secundarii, et tercii, et sic deinceps princi- 
pales vero sunt coleňtes montes, laneos et stollones. 

Komora, vytěžením kaménné soli povstalý velký prázdný prostor bez určité šířky, délky a vý- 
šky ; něm. die Kammer, Vělička. Žádná jáma známá v Polště, Uhřích, Němcích, 
Alpech, Francii atd. nemůže se rovnati s největší komorou ve Věličce, zvanou 
Michalovice, mající 126 stop délky, 90 stop šířky a 84 stop výšky. Zeiszner, Opis 
Wieliczki. 

Kopáč, dělník, jenž v solném dole balvany dělá; pol. ye něm. der B:lwanenhauer. 
Vělička. 


Kruh, obvod kola vodního, s hřídelem rameny spojený; fr. couronne, něm..der Kranz 
beim Wasserrade, Radkranz, Př/br. 

Kruch, 90 liber těžký, 19“ dlouhý, 10“ široký a 7“ tlustý kus kamenné soli, spůsoby rovno- 
běžnostěnu ; pol. kruch, něm. dér Formalstein. Velička. 

Kruchový železník, dělník, jenž v solném dole kruchy dělá ; pol. kruchovy železnik, něm. der For- 
malsteinhauer. Vělicka. Syn. Krušak. 


Krušúk, 1) tolik co kruchový železník, pol. kruszak, Bochňa. 2) dělník, jenž w solném 
dole mělčiznu dělá, pol. kruszak, něm. der Minutiensalzschláger, der Kleinsalzhater. 
Vělička. 

Lednice, stavení kamenné neb srub, někdy ve skále vylámané místo pro vodní kolo; fr. cage 
de roue, něm. die Radstube. Příbr, — Adam z Velesl. Čtverhraná tmavá komora; lednice 
řečená, ze všech stran vymurovaná, totiž vyzděná; v té lednici kolo náramné na 
velikých čepích visí, Kořín, : 

Ležatý ak milíř, v kterémž dříví ležmo složeno ; fr, meule č. fourneau 4 bois couché, 

« der liegende Meiler. Zbirov. : 

Pr sirou napouštěná nit, užívaná při střílení skály; fr. měche, dl Schwefelmánnchen, 
Schwefelmánnel, der Schwedel. Příbr. V. sířanka. 

Mečík; plochý příčel dolového žebříku; fr. échelon, něm. die Fahrtsprosse. Příbr. Obyčejně 
meněík. 


88 


Mělčizna, drobná sůl, ne v kusech, odpadky při dělání balvanů a kruchů ;. pol, miatczyzna 
něm. die Salzminutien, Minutiensalz. Vélička, 

Menýř, postranné bidlo u dolového žebříku; fr. montant, něm, der Fahrtschenkel. Srovn. 
slovn. Jungm. *). V. fartina. 

Mila. V. milíř. 

Mile. V. milíř. 

Milíř , miléř, sle. mila, mile, k zuhlení určitá homolovitá hromada dříví; pol. milerz, fr. for- 
meule, fourneau, něm. der Meiler, Kohlenmeiler, Us, — Jungm. slovn, 

Mocnost, šířka ložiště, vrstvy, pramene atd.; fr, puissance, něm. die Máchtigkeit. Us. — 
Slovn, věd. názvosloví. Mocnost vrstev, Zákl. zem. 

Mocný, široký ; fr. puissant, něm. máchtig, n. př. pramen, zmrsk *), — Us, Mocný zmrsk, 
Adam z Velesl. Mocná věc pod se na hlubinu, Jó, 

Nádobí, nářadí horních a hutních dělníků; (fr, outils, něm. das Gezáhe, Gezeuge, Ge- 
zau. Us, i 

Naraziti, plniti, nakládati tůny, kyvle rudou, uhlím, jalovou horninou; pol, narazié, fr- char- 
ger, něm. anschlagen, Příbr. — Lab, Górn. — £Zab. Pocz. nauk, kopaln. 

Narážeč, plnič, nakladač tůn neb kyvlí rudou neb jinými věemi v narážišti; pol. naražacz 
fr. chargeur, něm. der Anschláger.  Přibr. —, List. r, 1549 u Zab, Górn. 

Narážiště, prostranství zdélí, zšíří a zvýší jednoho i více látr, vylámané vedle šachty 
v dole k skládání lesu, rudy i jiných věcí a k narážení tůn neb kyvlí; fr. place 
d'assemblage, něm. das Fůllort, Zugewitte. Sum. Obyčejně jilort. 

Obkládati, dělníky obsaditi; fr, mettre, employer des ouyriers a une mine, pol. obkladaé, něm. 
belegen, Us. Co se štol, že by špatně obloženy byly, dotýče. List. r. 1625. Takový 
štolhort jest pozanechán, však zase obložen býti může, Id. Obložiti dílo. Kořín. — 
Rohn, Máť (t. lezce) věděti, pokud kdo jakou propůjčku má a jestli více v té pro- 
půjčce, nežli obložili, umprochů, a byly by hodny k těžení a bez překážky jiných 
mohli na nich dělati, tehdy má napomenouti hutmana, aby obložil. Ř, Rud, Jestliže 
by doloví kverkové štolhortu neobložili, tehdy mají štolníci sami ten štolhort 
hnáti. Ib. 

Obrtlík, kruh železný neb z litiny s dvěma pupkoma, v kterémž pořiště visí; fr. hurasse, 
něm, die Hůlse des Hammers, Hammerhůlse, der Wagring. Karl. huť. — Písek. — 
Plzeň. — Presl. Techn. 

Pina, V. polek, 

Polek, prkenná podlaha v šachtě při konci každého žebříku; každý polek jest od druhého 2—6 
sáhů vzdálen, maje díru vyroubenou, skrze kterou člověk prolezti může ; polky slouží 
k vyhýbání potkávajících se horníků, k oddechu jich, k volnému přístupu k pumpám 
atd.; fr. repos, plancher de repos, něm, die Bůbne im Schachte, Schachtbůhne, Ruhe- 
bůhne, der Absatz, Abtritt, Wechsel. „Slov. rusk. jaz. vyd. od akad, — Gorn. šurn. 
Obyčejně pína, 

Pořiště, topořiště bucharu v samokovech (hamřích), sle, porysko; fr, manche, der Helí, 
Helb, Helm des Hammers, Hammerhelm, Hammerhelf, Hammerhelb. Karl. huť. — 
Plzeň. 

Porysko, sle. tolik co pořiště, Porisko (sic) vězí u prostřed v elze. Viz elza v slovn. Jungm. 
Srovn. slovn. Palk, *). 


o 


') Výraz menýř navrhuji místo slova fartina, 

?) U Adama z Veleslavína chybně vóllig. 

3) Chybně poryska. Poryska má na jednom konci obrtlík, na druhém ale jest buchar. Presl, Techn, 
Zdviháky na hřídeli sahají pod porysku asi o '/; od bucharu. Zb. 6" 


; 


84 


Pracovatel, Při každém stroji můžeme obyčejně rozeznávati tři hlavní části; první hlavní 
část slouží k přijímání síly a slove za tou příčinou přijímatel čili vnímatel, fr. ré- 
cepteur, něm. die Kraít-, Umtriebsmaschine ; druhá část slouží k bezprostřednému 
vykonávání práce čili pracování a nazývá se proto pracovatelem, též vykonavate- 
lem, fr. opérateur, něm. die Arbeits-, Last-, Ausůbungsmaschine ; třetí část slouží 
k spojení obou, podávajíc pohyb přijímatele pracoÝateli, a jmenuje se spojovatelem, 
fr. communicateur, něm. die Verbindungs-, Zwischenmaschine, das Zwischengeschirr, 
gangbares Zeng. V puchérně n. př. jest vodní kolo přijímatelem, stoupy jsou pra- 
covatelem a kola zubatá mezi oběma spojovatelem. V. slovn. véd. názv. 

Přijímatel. V. pracovatel. 

Rozsedlina, rozpuklina ve skále; (fr. fente, fissure, félure, die Kluft, Schluchte, Schluft. 
Tellurové rudy vtroušené v rozsedlinách porfyru. Zákl. zemézn. 

Sířanka, sirou napuštěná nit, používaná při střílení skály ; rus. sěrjanka; fr. měche, něm. 
das Schwefelmánnchen, Schwefelmánnel, der Schwedel. Slov. rus. jaz. vyd. od 
akad, — Gorn. žurn. Obyčejně manitlík. 

Spojovatel. V. pracovatel. 

Stojatý milíř, milíř, v kterémž uhelné dříví stojmo složeno; fr, meule č. fourneau A bois 
debout, něm. der stehende Meiler.  Zbr. 


„Svině, podlouhlá, podobu rovnoběžnostěnu mající hromada ležmo složeného dříví k zuhlení, i 


ale. sviňa; fr. tas, něm. der Haufen, das Werk, liegende Werk, der, liegende 
Meiler. Na Slovensku. Zuhlení, zuhlování ve sviních, Haufenverkohlung, Werkver- 
kohlung, Verkohlung in liegenden Werken, in liegenden Meilern. 

Vnímatel. V. pracovatel. 

Výchoz, místo zjevení se ložiště na povrchu země i též část ložiště na den vycházející; 
fr. affleurement, chef, těte, něm, der Ausbiss, das Ausbeissen, Ausstreichen, das 
Ausgehende. Příbr. — Padá nám mnoho drobného (uhlí), neboť děláme po výcho- 
zech. Plzen. 

Vykonavatel V. pracovatel. 

Zabiti, bitím ztupiti, opotřebovati, n, př. želízko, nebozez; fr, user, něm. abnieseln, ver- 
schlagen. Příbr. 

Západ, úklon ložiště, vrstvy atd. v hlubinu; fr. inclinaison, pondag, něm. das Fallen, Ein- 
Schiessen, Einfallen, Verfláchen. Plzeň, — Amerl. Horn. — Zákl. zeméz. 
Zasadití, jalovou horninou založiti, pol. zasadzié, fr. remblayer, něm, versetzen '). Us, Že 
fudrnosti perky zasazuje, naň žaloval, Kořín. V dolích, šachtách, vortích, štolách 
nemají žádných míst, by pak od kverkův s vědomím ouředníkův spuštěny byly, 
perky neb šlamy zasazovati. Ř. Pud. Ale kdyby na cupusích bylo a uznali by kverci 
nějaké místo k těžení nehodné a že by pro umenšení koštu mohlo zasazeno býti. 7b. 

Žabka, pánvička, v kteréž se čep válce, hašple čili vratidla otáčí; fr. crapaudine, das Pfad- 
eisen, Pfuhleisen, Pfódeisen, Pfůhleisen, Pudeisen. Příbr. 

Žebřík, dolový žebříky fr. échelle, něm. die Fahrt. Adam z Velesl, Obyčejně Fart. 


Kamenná sůl v Rakouském mocnářství. 


Mezi všemi říšemi v Evropě jest Rakouská říše nejbohatší na kamennou sůl. Ložiště 


její nalézají se ve dvou útvarech, v triasovém v Alpách a v třetihorním v Karpatech, 
Utvar triasový skládá mohútné pásmo po obou stranách Alp, ale jenom na seyerní 


!) U Rohma chybně: mit Bergschutt verschůtten. 


85 


straně objevuje se kamenná sůl, a sice ve vrstvách tak nazvaných Werfenských, , Ložiště 
tato tvoří rozsáhlé nepravidelné spousty, které blíže k povrčhu do větší nebo menší hloubky 
vylouhovány jsou, hlouběji se rozšiřují a do neznámých hlubin se prostirají. 

Solné hory (das Haselgebirge) skládají se hlavně z jílu, soli a sádry. Jíl převládá, 
jest barvy temnošedé nebo modravé a buď celý solí a sádrou proniknut, buď solnými 
žilami prošlehán. Sůl jest obyčejně zrnitá, řidčeji vláknitá, obyřejně šedá, někdy také 
červená neb zelená, ba i modrá a fialová. (Co příměšky vyskytují se v slaném jílu hořká 
sůl, Glauberova sůl, Anhydrit a Polyhalit, 

Hory samy nejsou vrstevnaté, ale střídavou barvitostí jílu jako pruhované. Kol- 
kolem jsou solní ložiště obstoupeny neslaným, tmavým nebo rudým jílem, lesklými plo- 
chami roztrhaným. 

Jen malá část soli dobývá se co pravá kamenná sůl, větší díl vyvařuje se z rapy 
totiž ze slané vody. K tomu účelu napustí se voda do dolů, kdežto sůl se rozpustí, načež 
se vytáhne a v solivárnách vyvaří. 

Nad solným jílem vyzdvihují se ohromné stěny alpského vápence, který celé Alpy 
malebně obstupuje. Solní doly v Alpách jsou u následujících míst: 

U Aussee v severozápadním. cípu Štyrska. Solivárna u Aussee dala r. 1852 
247.901 centů soli. 

U Zschlu v horních Rakousích, kteréž ložiště bezpochyby s ložištěm u Aussee souvisí; rapa 
vyvařuje se v solivárnách v Hallstattu, Ischlu a Ebensee a dala r. 1852 949.693 centů soli. 

U Halleinu blíž Solnohradu na Důrnbergu. Solivárna u Halleinu dala r. 1852 
244.231 centů soli, 

U Hallu v Tyrolsku. Solivárna Hallská dala r. 1852 250.858 centů soli. 

V Karpatech nalézá se sůl na obou stranách a dá se stopovati přes Bukovinu až 
do Multan, přes Sedmihradsko až do Valašska,. 

Na jižním kraji třetihorních útvarů západní a východní Haliče prostírá se podél 
úpatí pískovcových hor Karpatských od Věličky skoro nepřetrženě přes Dynow, Stare- 
miasto, Drohobyč ke Stryji, jižně za Stanislavov a.od Kolomyje až do Bukoviny v jiho- 
východním směru a úpadem dílem severovýchodním dílem jihozápadním , třetihorní útvar 
solní, který skoro všude z pískovců,. slínů a slaných jílů se skládá; v těchto. vyskytují se 
„mohutné sloje kamenné soli a sádrovce. Kde slané jíly na den vycházejí, zarážejí se 
šachty, v nichž se slaná voda (rapa) nahromaduje, načež se do soliváren odvádí.' Solní 
doly jsou v Haliči u následujících míst: 


U Věličky, kdežto nejmohutnější dol snad na celé zemi se nalézá, který r. 1852 
1,096,409 centů soli vydal. 
U Bochni s výtěžkem r. 1852 338.235 centů soli, 
U Lacka blíž Dobromilu s výtěžkem 70.000 centů soli. 
U Starosoli s výtěžkem 26.000 centů. 
U Drohobyče s výtěžkem 60.000 centů. 
U Stedníku, západně od Stryje, s výtěžkem 22.000 centů. 
U Solce, západně od Stryje, s výtěžkem 10.000 centů, 
U Bolechova, jižně od Stryje, s výtěžkem 80,000 centů, 
U Doliny, jižně od Stryje, s výtěžkem 75.000 centů. 
U Kaluše, blíž Stanislavova, s výtěžkem 35.000 centů. 
U Hosulny, tamtéž, s výtěžkem 32.000 centů. 
U Laczyna, západně od Kolomyje, s výtěžkem 30.000 centů, 
"U Kosova, jihovýchodně od Kolomyje, s výtěžkem 46.000 centů. 
U Kaczyky, blíž Sučavy v Bukovině, s výtěžkem 31.036 centů, 


86 


Solní útvar na jižní straně Karpat v Uhřích má tytéž vlastnosti, jako na severní 
straně těchto hor, Doly jsou: 


U Sóvaru, jihovýchodně za Prešovem, r. 1852 s výtěžkem 128.939 centů, 

U Šuhatahů v Marmaroši, r. 1852 s výtěžkem 220.658 centů. 

U Ronásku v Marmaroši, r. 1852 s výtěžkem 296.363 centů. 

U Slaříny v Marmaroši, r. 1852 s výtěžkem 172.376 centů, 

U Kónigsthalu v Marmaroši, r. 1852 s výtěžkem 39.695 centů, 

V Sedmihradsku pokrývá třetihorní solní útvar více nežli 400 čtverečných mil, 
a skládá se jako v Uhřích a Haliči hlavně z modravých slínů, solných a sádrových vrstev. 
Mohútnost rýzé soli přesahuje na některých místech 100 sáhů; na některých místech, jáko 
u Parajdu, Sofalvy a Szovaty vychází sůl na den jako skála, na jiných jest jenom tenkou 
vrstvou ornice pokrytá. Proto jsoů slané poměry v té krajině velmi četné; na 40 místech 
vychází sůl áž na den, mimo to se počítá 192 slaných studnic a 592 slaných pramenů. 
Nyní dobývá se sůl jen na pěti místech, mnohé doly jsou ale opuštěny a mezi těmi takové, 
kde již Římané sůl dobývali, Doly, kde se sůl dobývá, jsou: 

U Vízakny, severozápadně za Sibiní (Hermannstadt), r. 1852 s výtěžkem 53.500 centů. 

U Parajdu blíž Maroš Ujhely, r. 1851 s výtěžkem 84.324 centů. 

U Deesakny, severovýchodně od Kološe (Klausenburg), r. 1852 s výtěžkem 
111.843 centů, 

U Thordy, jihovýchodně od Kološe, r. 1852 s výtěžkem 69.034 centů. 

U Maroš-Ujvaru, jihovýchodně od Kološe, r. 1852 s výtěžkem 668.563 centů. 

Všeho všudy dobylo se tedy soli vříši Rakouské r. 1852 


ve Štýrsku . č ť . : h i 247.901 centů 
v horních Rakousích i : i č . 949.693 + 
v Solnohradsku : : é s 3 244.231. 
v Tyrolsku , á : i 3 č i 250.858 2M 
v Haliči . c 6 3 y . : „  14890.644. 
v Bukovině 3 i 3 ž 6 P a a%086 17% 
v Uhřích i š i ; : 3 858.031. 


v Sedmihradsku š F s f i , 987255 1% 
V celku 5,459.649 centů soli. 

Roční tento výtěžek řídí se dle potřeby a může se dle okolností zvýšiti. — Ostatní 
země, jako Čechy, Morava, dolní Rakousy, Korutany, Krajina, Chorvatsko, Slavonsko, 
Hranice, Dalmacie, Lombardo-Venetia nemají soli. V Istrii a Dalmacii připravuje se 
však také z mořské vody. 


O kouření opije na východě. 
Dle P. E. Botty sděluje Dr. V. R. Weitenweber, 

V jednom z dřevních ročníků posud ještě vůbec oblíbeného časopisu  Froriepova 
(Notizen aus dem Gebiete der Natur- und Heilkunde) nalézá se bez udání původního pra- 
mene článek od P. E. Botty z Turina, jednající o obyčeji, v Indii a Číně posud, stávají- 
cím, o kouření totiž opije *). Výtahy z článku tohoto, nejen pro diaetetiku a ethnografii, 
nýbrž i pro lékařství znamenitého, již tehdáž i v jiných časopisech (jmenovitě v Kleinert- 
ově Repertorium a j.) byly otištěny a vůbec obliby došly. Poněvadž se však diaetetické 
ono požívání za novějších časů znamenitě rozšířilo, a jmenovitě na východě vůbec panu- 


*) Onen poddruh máku (Fapaver somniferum L.), jenž se jmenovitě v Egyptě, v Malé Asii, v Persii 
a v Indii pěstuje za příčinou těžení opije, má květ a semeno bílé, a jeho šešulky jsou největší, pro- 
čež se v nich nejvíce zvláštní této šťávy nalézá. 


87 


jíčím obyčéjem se stalo, myslíme, že ospravedlněno bude opětné sdělení dotčených, na časté 
zkušeností založených zpráv v tomto našem čásopise, a máme za to, že jmenovitě se strany 
lékařů zasluhuje povšimnutí. 

Méně škodlivý spůsob požívání opije, nežli jest jeho polykání — obzvláště v Tu- 
recku a Persii obyčejné, kdež jednotlivci přivyknutím tak daleko dospívají, že jim ho ko- 
nečně u velmi velké míře požívati lze; ba oni to musí, chtějí-li žádoucí rozdráždění po- 
cítit — jest kouření ho, spůsob to, zvláště u Indů a z části n Peršanů obyčejný. 

K tomu cíli odpařuje se ve stejném co do váhy množství vody rozpuštěné opium 
až do sucha; suchá tato vytaženina v prach se roztluče a upraží; upražené opium opět 
ve vodě se rozpustí a z roztoku toho procezeného dělá se měkká vytaženina, "Tato váží 
asi tolik co třetina neb polovice upotřebeného opije. Vytaženina tato má v sobě celou 
hořkost opije syrového, pozbude však jedovatého a nelíbého zápachu, ba vytaženina hnědá 
chutná velmi libě a příjemně. "Takto dobytou vytaženinu — již obyčejně chovají V ma- 
lých, dřevěných neb ze slonové kosti soustružených pouzdrech pod vodou — kouří Číňané 
bez jakéhokoli smíšení neb přídavku trubkou z bambusnice zvláště k tomu upravenou. Je- 
den -konec trubky této jest otevřen, druhý kolínkem bambusovým. přirozenou měrou úza- 
vřen ; na tomto konci nalézá se po straně otvor, opatřený kovovým kroužkem, v nějž se 
upevňuje dutá popelnička neb koule, nahoře velmi tence provrtaná. 

Jiný ještě ku kouření opije potřebný přístroj jest lampička se sladkým olejem, ho- 
řící jen velmi tenkým knotem (neb potřebí jest velmi nepatrného plamínku). Nad plame- 
nem podotknuté lampičky suší se kapka vytaženiny opije, dobyté spůsobem výše vypsaným 
na špičce dlouhé železné jehly, Takovým spůsobem usušéná kapka *) dá se na ono místo 
trubky, kdežto se nalézá otvůrek, napotom přiblíženou ku plaménku lampy druhým koncem 
bambusnice ji do sebe ssají (spůsobem podobným, jak my sobě obyčejně dýmku zapalujeme), 

Plamen, prodrav se opijem, spálí jej a dým z něho dostane se do úst kouřícího, 
Kuřák drží kouř co nejdéle v ústech při sobě a vypouští jej napotom nosem. Chutná skoro 
jako lískové oříšky., Každá taková kapka stačí jen pro jediné oddychnutí, kouřívá se 
jich tedy obyčejně více po sobě k dosažení žádoucích účinků, Jsoutě kuřáci, kteří až i 25 
zrn, a to několikrát za den, vykuřují. 

Účinkové zvláštního toho spůsobu požívání opije jsou dílem primitivní, bezprostředně 
z kouření vyplývající, jenž po několika hodinách zase mizí, dílem konsekutivní, původ svůj 
beroucí z kouření opětovaného, po delší čas trvajícího, ježto trvale zůstávají. 

Účinkové primitivní jeví se spůsobem následujícím: Po vykouření několika zrn na- 
stane mdloba a zvláštm slabost po celé soustavě svalové, tak že i víčka oční klesají a ze- 
nici na polo pokrývají; pročež sebe lehčí práce stává se nepříjemným namáháním. Po- 
zorovati jest slabé třesení se rukou, chod se stává nejistým, klátivým a obtížným, nie 
však méně není tu závrati. Pulsování klesne až na 60—70 tepů, stává se poněkud nepra- 
videlným, nepřibývá ho však ni co do síly ni co do plnosti, Bití srdce též se nesesiluje, 
oddychání stává se dušným, řeč krátkou a potrhanou — zornice však zůstává nezměněnou , 
podržujíc svou pohyblivost, Brzo lze pozorovati zřejmé známky rozčilení mozku ; krev vstu- 
puje do hlavy, nepůsobí však hlavy bolení neb jiného obtížení, Schopnosti rozumové jeví 
Se u zvýšené míře, činnost obraznosti se zvyšuje, nekalí se však při tom rozum, Tichá 
veselost, příjemné pohnutí mysli (zcela opak divé rozčilenosti, vzbuzené líhovinami) a zvlá- 
štní cit blaženosti tělesné zmocní se kuřáka opije, naděje krášlí budoucnost.  Epigastrium, 
jmenovitě polykal-li se dým, stane se sídlem příjemných citů, jež se odtud rozšiřují po 


-76 Též i ti, jenž opijum jídají, činí to zprvu po dávkách zvící jenóm špěndlíkové hlavičky, časem všák 
nuceni bývají ku braní dávek zvící hráchu, chtějísli pocítiti žádoucích účinků. 


88 


celém těle a všecky bolesti na ten čas vypuzují. Libé teplo probíhá tělo, v obličeji a ně- 
kterých jiných částech těla, zvláště v chřípích nosních a ve serotum cítiti jest svrbení, což i 
prý jest charakteristická známka požívání opije jakýmkoli spůsobem. Jednu neb dvě ho- 
diny po kouření ztrácejí se zase nadřečené city; smyslové, tak se zdá, přecházejí v polo“ 
vičný spánek, protkaný příjémnými obrazy snů. Ústa schnou, nastane žízeň.  Kouřilo-li se 
příliš silně nebo příliš brzy po obědě, nastane někdy zdvihání i dávení, ježto však násle- 
duje beze vší bolesti a skoro beze všeho namáhání. Puzení pohlavní se nerozněenje; spíš 
ukájí, močení stává se poněkud obtížným, snad za příčinou slabého stahování se měchýře, 
při tom však nezměnné zůstává množství i povaha moče, konečně nastává hluboké spaní; 
při procitnutí druhého dne bývají ústa suchá, nepříjemná chuť v nich mizí však vyplako- 
váním. "Tuhá stolice neb ospalost nejeví se nikdy po kouření opije. 

Co se konsekutivních účinků kouření opije dotýče, nemá, střídmě-li požíváno, zlých 
následků, jen přílišně-li se ho požívá, přihazuje se to samé, což pozorováno při těch, jež 
opium ze zvyku jísti nuceni jsou. Sám pan Botta, jenž po celý rok: opium kouřil, nepocítil 
ani sebe menší změny při sobě na zdraví vůbec, Za tou příčinou má je za hodno schvá- 
lení v případech takových, kdež potřebí jest ukojení, zároveň kde varovati se jest všeho 
puzení ve střevním průchodu, tedy při jistých kolikách a gastralgiích, při hypochondrii neb 
těžkém flusu, skoro při všech spůsobech údusy (asthma), dále proti všelikým neuraleiím> 
při bolení zubů, při nemoci svatého Víta a rheumatismech. Poněvadž však též dusí chtič 
emyslnou, rádno by bylo, 'zkusiti ho snad též při samoprzni (nymphonanii a Ssatyriasi). 
Konečně mohlo by se spůsobu tohoto požívání opije použíti v případech ležících již krom 
moci lékařského umění, při nichžto účelem lékaře jest, učiniti poslední tažení umírajícího 
dle zásad učení o lehké smrti (Euthanasii) poněkud méně bolestnými, 


Bourec irnový, trnovník (Saturnia spínt, mittleres Nachtpfauenauge, © Schwarzdornspinner). 
Dne 16. prosince 1855 ukazoval v Praze při hlavní schůzce c. k, vlastenecké hospo- 

dářské společnosti p. Josef Kolb, úd Vídenského centralního hospodářského spolku, klobouk, 

od Vídenského kloboučníka Fr. Jakuba Flebusa zhotovený, 'ze zámotku bource trnového. 

Dotčený kloboučník z vlastní zkušenosti se přesvědčil, že se zámotků mnohých 
housenek co přísada králičích chlupů k zhotovení lehkých a lacinějších klobouků používat; 
může. Předivu bource trnového (Saturnia spini) dává přednost k podotknutému účelu. 

Ve všech krajinách, kde se víno daří, nalézá se z jara trnovník na trní, jilmech, 
růžích šípkových a na planých jabloních. Housenka bource trnového, která požívá ta::c 
listí marušové a vrbové, je černá, žlutě puntíčkovaná a má chloupky barvy ocelové. 
V měsíci červnu úplně vyroste a v dospělosti své nežere již více listí, nýbrž zaleze do 
kypré země neb měli (drobného kamení), a tam se zapřede. Její předivo je hrubě plsť- 
naté a buď bílé neb hnědé barvy. Zalízání těchto housenek do řečených míst musí se za- 
meziti, poněvadž se tam těžko vyhledávají a větší díl jich tam myši sežerou. V měsíci 
červnu mohla by mládež neb někdo jiný bez velkého namáhání těchto housenek nasbírat 
a je doma položit na prkénka; kdo by jich měl větší počet,'mohl by z prkýnek udělat 
police u zdi nad sebou ležící, 4 palce od sebe vzdálené. Na těch prkénkách se housenky 
buď zapředou v zámotky zakulacené, nebo napředou ploché předivo. 

Pupy mají tmavě červenohnědou barvu a zůstanou na plochém předivu svobodně 
ležet, až je sesbíráme a schováme do jara v místnosti kde se netopí, ale kde nemrzne. 
"Též se o to postarati musíme, aby myši k nim přístupu neměly a je nesežraly. Zámotky 
opatrně se proříznou, pupy z nich vyberou a do řečené místnosti uloží. Když se jaro 
přiblíží a více nemrzne, dejme pupy mezi okna, a jak mile se znich motýlové vyvinou; pusť- 
me je ven, aby se na svobodě o svou výživu postarati mohli, 


89 


Motýl bource trnového je 27 čárek dlouhý a samička se od samečka těžko roze- 
znává. Samička klade vajíčka na listí křovin trnových, šípkových atd., a pomocí sluneč- 
ního tepla se z nich vylíhnou housenky a v červnu se opět sbírají. 

Zámotky neb ploché předivo trnovníku se rozstřihují na kousky a míchají se s krá- 
Jičími chlapy. Pan Flebus dává na klobouk 4 loty přediva trnovníka a 2 loty králičích 
chlupů. Kdyby se 1 libra zámotků bource trnovníka počítala v stejné ceně s jednou li- 
brou zámotků bource hedbávníka, t. za 1 zl. stř., tedy by s upotřebením králičích chlupů 
stál klobouk 2 zl. stř., byl by tedy o 2 zl. lacinější než klobouk z pouhých králičích chlupů. 
Na tento spůsob by mnoho milionů, které se za králičí a lámové chlupy, cent po 
7 a 13 zl. stř., do cizozemska odesilají, ve vlasti zůstalo a vydobýváním přediva bource 
trnového by se lidu nová obživa zaopatřila. 

Podobné zkoušky by mohl některý z našich kloboučnických mistrů učiniti a 
je uveřejniti. — 


Čí zásluha, toho odměna. 
Episoda ze všeobecné výstavy Pařížské, 


O kladení podmořských telegrafů největší zásluhu mají dva bratří Angličané, pá- 
nové Jakub a Jan Brett. Každému však z nich připadá při tom jiný obor činnosti: dů- 
myslnému Jakubovi theoretický, zkušenému a ve všelikém řízení zběhlému Janovi prak- 
tický. Jakub podává myšlénky, kteréžto Jan uvádí ve skutek. 

První podmořský drát telegrafický položen byl ještě za presidentství Ludvíka Napo- 
leona od Jakuba Bretta v průlivu La Manche-ském, aby spojoval Francii s Anglickem. 
Dilo podařilo se tak dalece, že první depeše, poslaná po telegrafu, došla svého cile, čímž 
dokázána byla možnost podmořského spojení. Na neštěstí ale byl drát slabý a hned na 
to se přetrhl. Jakubovi scházely prostředky k obnovení jeho pokusu, a vyvedení veli- 
kého podniku toho bylo by odloženo bývalo na jinou dobu, kdyby mu nebyl ku pomoci 
přispěl bratr jeho Jan. Jeho snaze podařilo se utvořiti spolek k řečenému účelu, i polo- 
žen byl do lůna mořského drát nový, dostatečně silný, aby odolati mohl jak vlastní tíži 
tak i návalu podmořských vln. 


/ Tenkráte podařilo se dilo úplně, a po světě rozhlašována jest sláva Jana Bretta, 
an bratr jeho Jakub, původce veliké myšlénky, která tak skvělého uskutečnění došla, ustou- 
pil do pozadí, navrátiv se do života soukromého, kdežto v tichosti zanáší se zdokonalová- 
ním svého vynálezu. Jan Brett zatím po tak šťastném začátku kráčel od podniku k pod- 
niku: spojování Evropy s Afrikou a Amerikou, Afriky s Asií děje se jeho péčí a vede- 
nim, při čemž bratr jeho Jakub podporuje ho věrně opravujícími výsledky svého učeného 
badání. Tak osebil si Jan Brett monopol na kladení podmořských telegrafů, a při Paříž- 
ské všeobecné výstavě vyložil vzory všech drátů, které byl až dotud ponořil do lůna mořského, 

Když přišlo ku přisuzování cen výstavníkům , uznány jsou v třídě pomocníků 
coopératenrs) zásluhy Jakuba Bretta o zdokonalení a rozšíření podmořských telegrafů v té 
míře, že navržen jest císaři Napoleonovi za rytíře čestné legie. Císař, jemuž osoba i práce 
jeho dobře známy byly, svolil k takovému vyznamenání, a následkem toho poznamenán 
jest jeden zvací lístek k závěreční slavnosti výstavní jmenem Brett, nešťastnou však náho- 
dou bez přidání jmena křestného. Poněvadž ale v seznamech výstavníků nalézalo se pouze 
jmeno Jana Bretta, bratr pak jeho Jakub po celý čas výstavy nebyl vystoupil ze svého 
soukromí, stalo se, že zmíněný zvací list pochopitelným omylem dostal se do rukou Jana 
Bretta, který byl velice potěšen ctí jemu prokázanou. 

Ještě ale v čas přišlo se na stopu tomu omylu, než byl čas svrchovaný k napra- 
vení jeho, neb již druhého dne měla se konati slavnost závěreční. Jednalo se nyní 0 to, 


90 


aby lístek požádán byl zpět od Jana Bretta a doručen bratru jeho Jakubovi, kterému ná- 
ležel. Byla to úloha choulostivá, i svěřena jest páteru Moigno-vi, důvěrnému příteli 
obou bratří, který celou tuto příhodu obšírně vypravuje v časopise (Cosmos, jehož jest 
redaktorem. Moigno odebral se bez meškání k Janu Brettovi, a vyjevil mu šetrně oé se 
jedná. Jan, ač nemile vytržen byl z blahého klamu, vrátil nicméně ochotně lístek jemu 
nenáležející a jevil upřímné potěšení z tak skvělého uznání zásluh svého bratra. 

Zbývalo nyní vykonati druhou část úlohy, totiž vyhledati Jakuba a doručením lístku 
oznámiti mu jeho štěstí. Schylovalo se již hrubě k večeru, a v tu dobu nebývalo Jakuba 
doma. Na štěstí dověděl se Moigno, že obyčejně v tuto hodinu obědvává v jistém ho- 
stinci, jejž navštěvuje více jeho krajanů. "Tam tedy pospíšil, a skutečně nalezl při obědě 
celou společnost Angličanů. Toliko Jakuba Bretta nebylo tam, a marně ho všickni oče- 
kávali po celý čas oběda. © Konečně počali se hosté jeden po druhém pryč trousiti, až 
hostinec dočista se vyprázdnil a jediný toliko Moigno ještě za stolem seděti zůstal, © Již 
již počal zoufati, že toho dne nenalezne koho hledá, an se v tom dvéře otevrou a vejde — 
Jakub Brett, celý uřícený a na pohled velice mrzutý. Byltě celý den běhal z kanceláře do 
kanceláře, od komisara ke komisaru, od známého k známému, aby si zaopatřil lístek 
k zítřejší závěreční slavnosti, jížto přítomen býti velice toužil. Ale všecka snaha jeho 
byla marná ; neboť ke slavnosti měli přístupu jenom výstavníci odměnami poctění, co hosté 
pak toliko osoby vynikajícího veřejného postavení. Jakub Brett nenáležel ani k jedněm 
ani ke druhým, a trpce žaloval hostinskému na své neštěstí, nevšimna si v rozčilenosti 
své přítele toužebně naň čekajícího. Moigno však nenechal Jakuba dlouho naříkati, nýbrž 
vystoupiv ze zákrytu svého šel mu vstříc, an tvář jeho zářila se radostným úsměvem, 
Co následovalo, možná snáze sobě představiti nežli popsati. Překvapený Jakub Brett né- 
chtěl ani věřiti štěstí svému, a když mu odevzdával Moigno lístek, nyní plným jeho jme- 
nem opatřený, byl v pochybnosti, zdali to není klamný sen. Rozčilenost mysli z neočeká- 
vaného štěstí té noci ani spáti mu nedala, druhého pak dne vlastní ruka císařova čest- 
ným znakem ozdobila prsa toho, jehož tichá zásluha, ovšem hodnější byla toho vyzname- 
nání nežli hlučné působení bratrovo, jehož bylo štěstí hojněji podařilo statky pozemskými. 


Zprávy vědecké. 


Poměry dráh nových planet Atalanty a Fidei. — Nejnověji od Goldschmidta a Lu- 
thera vynalezené planety Atalanta a Fides ukazují, jak astronom římský Kolla podle výměrů 
Brůhnsových udává, následující poměry svých dráh. Poloměr velké osy, eliipsy *) , kterou 
obíhá Atalanta , jest 2:7709 (zde slouží co základní míra poloměr velké osy dráhy zemské 
= 10000) ; výstřednost — 029377, čas oběhu hvězdního (rok) —= 1685 dní.. Fides 
má poloměr velké osy — 25147, výstřednost — 005802, čas oběhu hvězdního = 
1457 dní. 

Porovnají-li se kruhy oběžní těchto dvou planet s ostatními 35 téhož druhu, pozo- 
rují se následující vlastnosti: 1) Co se týče vzdálenosti od slunce, jest Atalantá umístěna 
mezi Cererou a Palladou, kteréžto planety jsou nejvíce vzdáleny od slunce ; Fides náleží 
Ke skupení střednímu mezi Thetidou a Amfitritou. 2) V ohledu výstřednosti dosahuje Ata- 
lanta poslední krajnosti, jest totiž ještě výstřednější nežli Juno, která dosavad za nejvý- 
střednější považována byla 7 0256 : 0:293. Výstřednost Fidei 0058 jest menší mežli 


*) Známo, že planety obíhají v podlouhlých kruzích nebo ellipsách. Na ellipse rozeznáváme dlouhou 
osu a krátkou; v polovici dlouhé osy jest středek, mimo středek jsou dvě ohniska, z nichž v jednom 
slunce sídlí ; vzdálenost ohniska od středku jest jeho výstřednost. 


91 


Cerery — 0075; i Amfitrity — 0074. 83) (Co se týče naklonění dráhy Atalanty, náleží 
k nejznačnějším 7= 199 6“ a padá mezi Focaen — 21“ 42“ a Egerin — 169 39“, kdežto 
Fides má =- 89 31/ a patří mezi Lutecii = 39 5' a Proserpinu = 39 55“ 


Padání hvězd, Každému známo jest padání nebo čištění hvězd (Sternschnuppen). Také 
mnohým známo bude, že jsou dvě řádné doby v roce, okolo 12. srpna a okolo 12. listop., kde 
hromadněji se vyskytuje nežli jindy, ano někdy velmi skvěle. Ondy sdělil p. Coulvier Gra- 
vier svoje několikaletá pozorování o tomto předmětu. Našelť, že hodinný počet padajících 
hvězd této doby (11., 12., 13. listop.) od r. 1841 až do r. 1855 postupem 26, 23, 18, 
15, 11 se zmenšuje a že již nyní k průměrnému celoročnímu počtu se navrátil. Povstává 
otázka, zdali se zase někdy hromadné padání hvězd v tun samu dobu navrátí. Pan pozo- 
rovatel nezdá se býti tomu příchylen. Slovůtný astronom Olbers vyslovil domněnku, že 
hromadní padání ve svém dovršení (maximum) po dobách asi třidcetiletých se opakuje. Tak 
bylo pozorováno r. 1799, pak r. 1833 — tak že zase okolo r. 1863 a následujících nadíti 
se můžeme hromadného padání. R 


Hoězdářství Fr, Araga. K nejzajímavějším knihám , které nejnověji u knihkupců 
se nacházejí, náleží hvězdářství od slavného Fr. Araga, které v Paříži vydali francouz- 
ským jazykem M. Gide a J. Baudry, v německém překladu prof. Haukel u Ottoná 
Wiganda v Lipsku. 

První mistr prostonárodního vzdělávání vědy podává zde svůj mistrovský kus. Ne- 
žádaje ani nejmenší přípravy mathematické, uvádí předce čtenáře tak půvahným a jasným 
spůsobem do nejsubtilnějších tajností hvězdářských, že se kniha čísti dá jako nejpěknější 
román. „Jasnost řeči jest zdvořilost těch, kteří veřejně mluví“ praví Arago v předmluvě, 
a zajisté není v tom ohledu zdvořilejšího člověka nad něj. Poněvadž Smetanovo hvězdář- 
ství již v knihkupectví se nenachází, bylo by žádoueno, by některý: znalec výbornou knihu 
tuto přeložil. Hvězdářství Araga jest 11., 12. a 13. díl jeho sebraných spisů, jejichž bo- 
hatý a velezajímavý obsah , krásná a jasná řeč vše předčí, cokoliv prostonárodní litera- 
tury obsahují. 


Nové rozdělení teploměru na 400 stupňů. (L'Inst, Nr. 1125, pag. 253.) Nikomu, 
kdo se přírodními vědami obírá, není neznámo , jaké neshody vycházejí z užívání trojího 
rozličného stupňoměru na teploměrech. Rozličnost jest tak velká, že střední teplota Paříže 
= 1098 C., 8964 R. a 519 4 F.; teplota krve lidské = 37 — 38" C., 2996 — 309 4 R. 
a 98—10094 F. Taktéž každý to s nevrlostí nese, že tyto tři stupňoměry na společnou 
veličinu uvedeny nejsou, tak aby se bezprostředně mezi sebou porovnati daly. Opětova- 
ným vyzváním přidržují se skoumatelé teď sice z většího dilu stupňoměru Celsiova, An- 
glie ale tvrdošíjně užívá dosavad stupňoměru Fahrenheitova. Nicméně musí se tomuto jistá 
přednost přiřknonti proto, že nulový bod 32% pod bodem mrazu, totiž při — 179 78 C 
má. Proto není při meteorologických výročních pozorováních zapotřebí, positivní a negativní 
známky přidávati; první nikdy, druhé velmi zřídka. Upotřebení těchto známek jest nepo- 
hodlnější, nežli se na první pohled zdá. Mimo chyby, které z toho snadno pojíti mo- 

hou, musí se při výpočtu obě strany od sebe odděliti a pro sebe vypočítati, Z užívání 
těchto známek vešel do obecné řeči zvyk, stupně pod nullou jmenovati zimou, nad nullou 
teplem, ačkoliv jest to pojmenování nepravé. Mluví se v žimě o 59 zimy, jakoby nebyly 
teplejší nežli — 6%. Porovná-li se pak Reaumur a Celsius s Fahrenheitem, shledá se, že 
co Jeden nazývá zimou, druhý nazývá teplem; na p. 

— 59 C, čili 5“ zimy = + 28" F. čili 28% tepla. 


92 


Meteorologie jest nyní tak důležitá a pozorovatelé jsou tak četní, že nastala potřeba, 
v tom ohledu nějakou změnu zavésti. Nastává však otázka , zdali se takovou změnou. ještě 
větší zmatek nespůsobí a zdali by nebylo radno, Celsiovu rozdělení přednost zachrániti. 

Dulong a Petit ustanovili, že rtuťový teploměr od —369 až k +100" s teploměrem 
vzduchovým souhlasí, a ustanovení to potvrdil Regnault. Taktéž pozorovali, že bod varu 
rtuti při 360" svého vlastního stupňoměru se nachází, a Regnault nalezl 3609 5 C. Na 
druhé straně zmrzne rtuť dle Pouilleta při —40% 5 a dle Persona při —419 C. Walferdin 
navrhuje proto nový stupňoměr 400%, který by všechny stupně obsahoval, jež. tekutá rtuť 
naznačuje. Bod nullový naznačoval by tání zmrzlé rtuti, oba tak nazvané pevné body Cel- 
siova teploměru zůstaly by neproměněny. Bod tajícího ledu naznačil by se pak 40% a, bod 
vařící vody při tlakoměrném stavu 760"" 140%, tak žeby i zde 1009 mezi bodem mrazu 
a varu vody zůstalo. Znamení + a — odpadla by docela; jen pro ty případnosti, kde 
se rtuťového teploměru užívati nedá, nýbrž líhový teploměr se požaduje, užívalo by se ne- 
gativních známek. Babinet a přednostové obsefvatorií ve Versaillesu, Berigney a Richard, 
vyslovili se pochvalně o tomto návrhu. 


Barometer s dvěma tekutinami. Pan Cesar Boldrini, obyvatel Římského státu, zho- 
tovil barometer, na němž o mnoho drobnější podíly stupňů pozorovati se dají, nežli se 
to dělo dosaváde. Vezme se roura skleněná, něco užší nežli obyčejné barometrové roury, 
asi 1'/, metru (4%, střevíce) dlouhá, zvláště na hořejší zavřené části dobře kalibrovaná 
(ustejněná), dole otevřená, v prostředku pak asi na 4", palce délky, budiž rozšířená, 
v průměru asi Gkrát tolik jako jest průměr užší části hořejší. Ta roura se naplní dobře 
čištěnou rtutí, a otevřeným koncem ponoří v širší nádobu rtutí naplněnou. - Na to sloupec 
rtuťový spadne tak hluboko jak to žádá tlak vzdušného oboru, asi do polovice části širší 
uprostřed roury (28 palců), ostatní část až k uzavřenémn konci zůstane vzduchuprázdna, 
Na to se vpraví do roury voda, nebo alkohol, nebo éther nebo jakákoliv lehčejší tekutina, 
aby nad rtutí stojíc něco málo do hořejší části roury dosahovala. Tam, kde její roveň 
(niveau), upevní se později měřítko stupňů s noniem. Každý. uznává, že touto přípravou 
značného zvětšení obyčejných tlakoměrných stupňů a tím i rozeznatelnosti nejdrobnějších mírék 
se dosáhne, nebo když v širším prostoru rtuť o jednu částku vystoupne, v tenké roůře 
voda 6krát tak daleko se pošine, což nemálo prospěje podrobnějšímu pozorování změn tlaku 
vzdušního, (Cosmos 7. Volume Livr. 24. p. 701.) 


Kývání neznačné kyvadla v poklidu vísícího. Zdá se, že každé závaží (třeba 
koule olověná nebo železná), na dlouhém drátě visící, zůstane vždy nepohnuté, dokud 
zevnější silou jím se nepohne, a že v směru přísně kolmém viseti musí, Pan J. Guyot 
první pozoroval; že neznačně od kolmého směru se odchyluje; to však bylo od jiných 
v pochybnost uvedeno. Nedávno sděleno pozorování podobného spůsobu o kyvadle zdán- 
livě v poklidu jsovcím, předce však v malých ellipsách neustále se kývajícím. Pan abbé 
Pamisseti, prof. fysiky v Alessandrii v Piemontě, udává po mnoholetém pozorování, že ky- 
vadla pořáde v malých ellipsách se pohybují, jejichž dlouhá osa přísně od východu k zá- 
padu položena jest; čím delší jest kyvadlo (mělť k tomu od 5'až do 30 metrů dlouhá), 
tím značnější jest kývání; jest pak docela neodvislé od povětrnosti a jakýchkoliv změn, 
teploty sluncem spůsobených. Zdá se, že i tento výjev souvisí s kolotáním země, a že se 
přidružuje k pozorováním Foucaultovým o kyvadle v pohybu trvajícím, 


Dobývání líhu z hadrů. (Archiv. der Pharmacie Bd. 83. p. 22.) V poslední době 
bylo ve veřejných listech z několika stran schváleno“ dobývání líhu z cellulosy (buňkové 


98 


látky rostlin).  Lučebník Ludwig ustanovil poměr lněných hadrů, napřed kyselinou. sir- 
kovou truděných, k dobytému líhu. 50 grammů suchých bílých hadrů, připravených 185 
grammy kyseliny sirkové, dalo 15.001 grammů čili 30% líhu dle váhy. Největší vý- 
robek dá se vypočítati dle formule cellulosy na dvojnásobné množství. 100 liber hadrů 
dá tedy 30 liber líhu, čili 15 kvartů pruských p ouhého líhu nebo 30. kvartů 50stupňové 
kořalky. Užitek z toho vycházející není však značný, poněvadž hadry pro nesmírnou po- 
třebu papíru v Evropě a severní Americe velkou cenu mají, 


Bezpečnost chloroformování. Vůbec jest známo, že se obyčejného sirkového étheru 
užívá k spůsobení necitlivosti při větších operacích chirurgických; v novějších časech 
z většího dílu jeho místo zajal chloroform pro své rychlejší a jistější oučinky. Že pak v ně- 
kolika případech při jeho užívání náhlá smrt nastoupila, klesla nemálo důvěra k němu, 
„Zkušenost však nejnověji nabytá při armádě francouzské na Krymu nemálo poslouží k zí- 
skání jemu úplné důvěry. Podle zpráv pana Flourense, akademii francouzské sdělených, 
bylo tam v 25 tisících pádů při nejrozmanitějších, často velmi nebezpečných operacích 
chloroformu užíváno, a to vždy bez těžkých případků. V tom se všickni chirurgové vý- 
chodního vojska s panem Skribem, svým ředitelem, shodují, že chloroformem se zdvojná- 
sobní moc lékařského umění., Kde jindy mnohá operace zdála se býti docela nemožnou, 
tak že seo ni ani nepokoušeno, nyní se stala lehká i obyčejná, v mnohých pak pádech 
uspoří odnímání oudu, kde se cizí těla pohodlně vyndati dají; co však nejhlavnější se zdá, 
jest, že přispívá k tomu, aby rány se staly pravidelnější a zlé své povahy ztratily. Zpráva 
Flourensa byla tím zajímavější, že on právě byl první, jenž chloroform do lékařské praxi 
uvedl. (Zprávy akad. franc. od 17, prosince 1855.) 


Zacelení a odrození rozříznutých nervů. Když se nerv, ku př, hlavní nerv ste- 
„henní (ischiadicus) rozřízne, zahyne spolu citlivost i pohyblivost oudu a těch částek, z nichž 
se nerv rozvětvoval. Nastane pak zvláštní změna v nervních vlákénkách, látka vnitřní se 
dříve zakali, pak se tratí, a nerv konečně po celém svém běhu zmizí; mezi tím od strany 
Konce živého, kde průřez učiněn, nová vlákna vyrůstají, až se celý nerv, od středu k ob- 
vodu pokračuje, ač ne k ouplné dokonalosti, odrodí, načež i jeho zábyvy, pohyb a čití se 
navrátí. Toť jest zkrátka vysledek experimentů mnohonásobných, jež prof. K. Bruch 
v Basileji nejnověji podnikl a jež v pojednáních basilejské přírodnické společnosti sděluje. 
(Verhandlungen der naturforschenden Gesellschaft in Basel, 1855. II. Heft pag. 198 et 
segg.) Tato nová zkušenost jest již proto velmi důležitá, že se jí dosavadní předsudek, 
Jakoby nervy u vyšších tříd živočichů byly neodroditedlné, docela vyvracuje. g 


Prof. Dr. Aug. Reuss; příspěvky k zemězpytu Moravy. (Jahrb. der geol. Reichs- 
anstalt V. 659—765). Důležité toto pojednání, bohaté na podobné poznámky, obsahuje 
„zemězpytní popis části Moravy hraničící s Čechy; jmenovitě jedná o červených permských 
pískovcích, o útvaru křidovém a třetihorním. S ohledem na červený pískovec přichází prof, 
Reuss k výsledku, že jest bezprostředním pokračováním českého pásma tohoto pískovce, 
které se od Žamberka k Třebové prostírá, a v Moravě úzký pruh mezi českomoravským po- 
hořím a výběžky moravských Sudet vyplňuje. Jako v Čechách jest i zde nejhlubším čle- 
nem permského útvaru a skládá se taktéž ze slepenců, pískovců a břidličných vrstev se 
slojemi lupku a celistvého vápence. Horniny ty střídají se bez určitého pořádku, k do- 
dejšku převládají ale slepence. V nich vyskytují se přede vším valouny droby a břidlice, 
emence a vápence. Vrstvy leží všude na útvaru devonském, Kamenouhelné vrstvý 


94 


chybí docela v horništi od prof. Reussa skoumaném; a vyskytují se teprva u Rosic a 
Oslovan pod červeným pískovcem. Taktéž chybí malachit a měděný lazur, v „červeném 
pískovci u Chrasti a Jilemnice v Čechách rozšířený. Po svém usazení utrpěl červený 
pískovec mnohonásobných převratů, dílem před utvořením křidového útvaru, dílem po něm, 

Útvar jurový vyskytuje se v porůzných ostrovech na Moravě, v pásmu od severo- 
východu k jihozápadu, od Skočova, Tichova, Nesseldoriu přes Braunsberg, Stramberg až 
k Mikulovským a Polavským vrchům a na třech ostrovech u Brna. 

Útvar křidový na Moravě jest bezprostředné prodloužení českého útvaru a sáhá jako 
do zátoky mezi českomoravské pohoří a výběžky moravských Sudetů. Útvar ten tvořil 
jednou, jak v Čechách tak i € Moravě, souvislou vrstvu, která se však pozdějšími pře- 
vraty dílem přetrhla, dílem tekoucí vodou vymlela, tak že nyní jen ve větších a menších 
kusech se pozoruje. V severní části dosahuje mocnosti 600—800“, k jihu ale jí ubývá. 
Úklon vrstev jest nepatrný, hlubší vrstvy jsou však silně nakloněny, hořejší skoro vodo“ 
rovné, úpad jde nejvíce k východu neb západu. Podložkou jest dílem prahorní břidlice, 
dílem útvar devonský, permský a jurový. Útvar křidový dělí se zde v nejsvrchnější ze- 
lený pískovec, v opuku a zpodní kvadrový pískovec. První jest v krajině od prof. Reussa 
proskoumané vyvinut v severozápadní části, spočívá na opuce a obsahuje četná klepeta 
křídového raka, Mesotylus antiguus. Pásmo to jest obdobou soustavy senonské. (Opuka 
jest z většího dílu písčitá, vždy vápnitá, místem bohatá na rohový a křesavý křemenec. 
Pásmo jeji jest obdobou soustavy turonské. Zpodní kvadrový pískovec rozvrhuje se ve 
dvě od sebe méně ostře oddělená pásma, z nichžto svrchní ze zelenavých pískovců, zpodní 
z obyčejných železnatou rudou zbarvených pískovců se skládá. Obě pásma jsou docela 
bez vápna. Zpodní pásma obsahují lupky s hojnými otisky rostlin a se slabými slojemi 
hnědého uhlí, bohatého na kyzy. Pásma tato jsou obdobou soustavy Cenomanské. (Galt 
a Neocomien chybí jak v Čechách, tak i v Moravě docela. 

Útvar třetihorní náleží vesměs k střednímu (miocaen) oddělení a jest bezprostřědním 
prodloužením horniště Vídenského. V krajině této vyskytuje se však jen v porůzných 
ostrovech, které patrně jednou souvisely. Obsahuje jeden hlubší jilovitý oddíl, tak nazvaný 
Tegel, a jeden svrchní vápnitý, tak nazvaný litavský vápenec (Leithakalk). © Mohútnost 
není značná, také chybí všechny pelagické skameněliny, za to jsou ale foraminifery četné, 
Skameněliny v jílovitém oddílu srovnávají se s Badenskými u Vídně, z hořejších oddílů se 
skamenělinami od Grinzingu a Nussdorfu u Vídně. Útvar třetihorní spočívá, dílem na 
červeném pískovci, dílem na, křídě, pak na syenitu, jen z malé části na útvaru devonském, 


Nové nerosty v Čechách. V. útvaru kamenouhelném u Vlkýšů v Plzensku byl 
nalezen vláknitý modravý Coelestin, dosud v Čechách neznámý. — Pan Emil Pořth, který 
se dolováním v severních Čechách zabývá, přinesl do Prahy krásné druzy Vivianitu, na- 
rostlé na hořlavém lupku od Jilemnice. — Na Kunětické hoře, z odrůdy znělce složené, 
vyskytují se dutiny v hornině, naplněné nejkrásnějšími zeolithy. Zvláště pěkné jsou. Me- 
sotypy; ostře vyhraněné, co brk tlusté, pak analeimy a chabasity. —. Veliké, paprskovitě 
složené koule Phosphoritu vyskytly se opětně u Slavkova (Schlaggenwald). 


* Alfonsa de Camdolla spis o zeměpisném rozšíření rostlin. Popisující přírodní vědy, 
botanika a zoologie, obdržely v naší době nové odvětví, jímž se nejenom k fysikalním vě- 
dám bezprostředně připojují, nýbrž také k důkladnému poznání veškerého přírodního života 
přispívají, Jest to skoumání poměrů, dle jakých rostliny a zvířata po zemi rozšířeny jsou 
a zpytování příčin, od nichž rozličný výjev života v rozličných krajinách závisí, Již před 


95 


sto lety měl Linné, jehož bystrý zrak tak částo závoj Isidin pronikl, tušení o souvislosti 
ponebí s ústrojným životem, ale teprva století našemu bylo ponecháno myšlénku tuto jasně 
pronésti a nesčíslnými pozorováními potvrditi. Od slavného cestovatele Humboldta povzbu- 
zena, od de Candolla staršího pěstována a od Roberta Browna zevrubným skoumáním da- 
lekých krajin a opatrnými úsudky obohacena, stala se geografie rostlin brzo důležitou 
a zajímavou kapitolou každé botaniky. Věda tato, která dosavad neúrodným polem býti se 
zdála, stala se tím zeměpisci, meteorologovi, ba i dějepisci a národopisci prospěšnou. Bo- 
tanik sám nalezl nyní stopy všeobecné souvislosti rostlinného života na zemi, zeměpisec shle- 
dal v rostlinstvu podstatné znaky krajiny, meteorolog poznal, že žádný teploměr, vlhkoměr, 
tlakoměr fysikalní poměry tak určitě naznačiti nemůže , jako chybění nebo vyskytování se 
některé rostliny. Botanický zeměpis získal si brzo celé zástupy spolupracovníků ; pohříchu 
nezávisí ale pokrok vědy od počtu, nýbrž od bystrosti hlav. Navzdor nesčíslným příspěv= 
kům k zeměpisné botanice v novější době zůstala věda tato předce poněkud planou a vůbec 
chudou na nové myšlénky. "Teprv syn onoho muže, který před několika desítiletími vědu 
tuto zosnoval, vpravil nového ruchu do ní. Spis Alfonsa de Candolla vyšel lonského roku pod 
titulem: (Geographie botanigue raisonnée, ou ewposition des faits principaue et de lois concernant 
la distribution geographigue des plantes de Vépogue aetuelle ve dvou silných svazcích o 1350 
stranách. Dílo to jest nejlepší kniha o zeměpisné botanice ; obsahujeť nejenom podivuhodné 
množství nových pozorování, nýbrž jest bohaté i na nové myšlénky, jasné v celém výkladu 
a prospěšné budoucnosti, otvírajíc nové dráhy výskumu. Dílo rozvrhuje se ve 4 knihy 
8.27 kapitolami. První kniha jedná vůbec o působení tepla, světla a vlhka na rostliny a 
obsahuje nový spůsob, jak se pozorované teplo s rozšířením rostlin spojiti dá. Druhá kniha 
má titul: „geografická botanika“ a obsahuje velmi zevrubné pozorování o rozšíření druhů, 
rodů a čeledí rostlin; zvláště zajímavá jest 8. kapitola, v níž se o proměně bydlišť rost- 
linných druhů jedná; a 9. kapitola, v níž původ pěstovaných rostlin výtečnou kritikou a 
s obzvláštní obezřelostí se vykládá. 11. kapitola obsahuje velmi zajímavé úvahy o promě- 
nách, jež druhy rostlin v geologických dobách utrpěly a o souvislosti rostlinstva nynějšího 
s pravěkým. Třetí kniha obsahuje to, co se obyčejně geografií rostlin nazývá, totiž země- 
pis, pokud se botanikou podporovati dá; a úvahy o rozličných krajinách , pokud rostlin- 
stvem svým se "vyznamenávají. Kniha čtvrtá obsahuje závěrečné úvahy. 


- Schůzky přírodnického sboru Musea království Českého. 


Dne 19. prosince 1855. Pan Jan Krejčí vysvětloval se zvláštním ohledem na Čechy 
rozsáhlost pravěkých pevnin a moří. Pojednání to jest v tomto čísle obsaženo, — Na to 
podal pan Dr. Greger zprávu o novějších pokrocích ve fotografii, kterouž tuto v stručnosti 
podáváme. Od dávna směřovala touha fotografů k tomu, aby se podařilo obdržeti na oceli 
ngb kameně obrazy, které by se tak vyleptati daly, aby bez pomoci rydla k otiskům na 
„papír uspůsobeny byly. Toto se podařilo v nejnovějším čase francouzskému graveuru 
Niepcovi (synu vynálezce fotografie na skle), a sice následujícím spůsobem. Ocelová 
tabule potáhne se lakem, který takto se připravuje: Rozpustí se asfalt v benzolu (t. j. 
v tekutině z kyseliny benzoové připravené) a jedné desetině šťávy citronové. V láhvičce jen 
volně uzavřené postaví se rozpuštěnina tato na světlo sluneční a na vzduch, a ponechá 
se tam + až 6 hodin dle síly světla a dle přirozené citlivosti asfaltu a benzolu. Lakem 
tímto potáhne se ocelová tabule a vloží do komory. Za půl, za 3 neb i za 6 hodin, dle 
světla a ostatních okolností, obdrží se obraz na tabuli ocelové. Nyní však se oto jednati 
bude, aby se tabule s obrazem tak vyleptati mohla, aby místa světlem neproměněná vyleptati, 
- vyhloubiti se dala, aniž by leptající kyselina dusiková oněch míst se dotknula, na kterých 


96 


rysy obrazu jsou vyznačeny. (To se stane takto. Tabule se poleje tekutinou z benzolu a 
šťávy citronové, která na slunci vystavena nebyla; tekutina tato rozpustí ony částky asfaltu, 
které světlem neproměněné zůstaly, místa však světlem proměněná, to jest obraz, neporušeny 
zůstanou. Nyní se poleje tabule ocelová leptavou kyselinou. Tato vyžírá ihned místa asfaltu 
prostá, netkne se však částí oněch, které ještě lakem jsou potažena, tak že konečně 
rysy obrazu od kyseliny nedotknuté z ostatní vyleptané tabule vystupovati budou — čímž 
tabule k otiskům pod lisem připravenou a schopnou se stane, 


Dne 10. ledna 1856. Pan Julius Sax podal zprávu o znamenitých prácích Maury-ho, 
důstojníka v lodstvu sev. amer. Sjednocených obcí. Práce ty směřují k fysikální geogralii 
všech moří, a obsahují skoumání o proudech, vlnobití, příboji a odboji, o větrech, o povaze 
mořské vody atd. Předběžnou zprávu o těchto věcech podal Maury ve spise o fysické 
geografii moří, z něhož budoucně výtah sdělíme. 

Pan prof. Purkyné ukazoval a vysvětloval nástroj, jímž se vyhazování vody z Geysiru 
na Islandu představiti dá. Jak známo jest Island sídlem velmi živé sopečné činnosti. Mimo 
sopky náležejí k nejpamátnějším úkazům teplá vřídla , která po pravidelných přestávkách 
horkou vodu do znamenité výšky metají. Největší z těchto vřídel jsou velký Geysir 
a Strokkr. Velký Geysir, u paty hory Barnafell, vyráží z temena malého pahorku, z usa- 
zené křemenné hmoty složeného. Vodojem na temenu má 6“ hloubky a 60“ průměru; na 
dně jeho nachází se 9“ široký jícen, který vede do neznámých hloubek. V pravidelném 
pochodu vystupuje voda až ke kraji vodojemu, majíc teplotu 76 — 8990. Čas od času; 
obyčejně za 24—30 hodin, slyšeti pod zemí silné rachocení, načež voda v mohútných ko- 
toučích páry de výšky se vyhazuje. To opakuje se několikráte po sobě, a vždy rychleji, 
až konečně asi za dvě hodiny tlustý parný sloup střelhbitě do výšky vyletí, v jehož středu 
sloup vody 9“ silný až na 80 — 100“ vystoupí. Ohromný ten vodotrysk trvá asi 10 minut. 

Strokkr jest asi 100 kroků od velkého Geysiru vzdálen a jemu skoro docela podoben. 

Slavný chemik Bunsen obíral se 10 dní skoumáním Geysiru a vysvětlil činnost jeho 
mnohem určitěji nežli starší skoumatelé. Nejdříve potvrdil starší zkušenost, že voda ve 
větších hloubkách má větší teplotu nežli 1009C, a sice před výbuchem v 22 métrech 
hloubky 1272C., po výbuchu 122"C, také nalezl, še po každém výbuchu teplota ve všech 
výškách vodního sloupu vystupuje, nikde ale onoho stupně nedosáhne, který by pod tím 
tlakem vodu k vaření přivedl, Úkazy na vřídlech musí býti jiné, je-li výtok až nahoru 
úzký, nebo je-li nahore značně široký. V prvním případu vystoupí voda nád 1009C ohřáta 
až na povrch, ochladí se tam až k 100%C, a přebytek tepla upotřebí se k vytvoření páry. 
Voda vystřikuje pak párou hnána co neustálý rozpěněný proud do výšky, tak jak se na 
Strokkru pozoruje. 

V druhém případu, kde výtok jest široký, promění se teplá vystouplá voda na povrchu 
náhle v páry, a to se opakuje pokaždé, kdykoliv žhoucí proud vody, nad přiměřený jemu tlak 
ohřátý, vzhůru vystoupí. Tyto úkazy budou se opakovati jako na Geysiru, poněvadž na- 
zpět padající voda páry ochladí. Menší výbuchy, které před většími se objevují, jsou 
takřka nepodařené pokusy těchto, kteréž konečně nastoupí, když voda tak jest rozhřáta, že 
zmenšený tlak ve vystouplé vodě náhle vaření její, spůsobí. i 

Starší domněnka, dle nížto v podzemních jeskyních pára se nahromaďovala a vodu 
tlakem svým, jako v Heronově míči vytlačovala, jest dle toho u Geysiru a Strokkru nepodstatná. © 

Nástroj, jímž pan prof. Purkyně pochod tento vysvětloval, záleží v kovové papinské 
nádobě s nasazenou trubicí s vodojemem, v němž se nachází voda studená. Voda se vná- 
době podstrčenou lampou ohřívá, a dosáhla-li dole teploty nad bod varu zvýšené, ochladí 
se vystoupením i hned kstupni obyčejného varu av páry, a spůsobí tak čas od času 
malé výbuchy, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 


Svazek II. Ročník čtvrtý. 1856. 


Ulověk v poměru k živočišstvu. 
Od Dr. Ed. Grégra. 


“ DKA n + + x 
Cteno v přírodovědecké sekcí Musea království Českého dne 19. února 1856. 


Na prvních listech zemězpylu, tohoto kamenného dějepisu zeměkoule naší, marně 
se ohlížíme po stopách některého živočicha ; byla tehdáž doba budování a připravování 
jeviště budoucímu teprv obyvatelstvu ; život zeměkoule — abych podobenstvím se vy- 
jádřil — upotřebován byl všecken v dílně Zeměny. 

Tichým krokem a povlovně vstupoval vyšší život, život to Květeny a Zvířeny 
(Fauny) na nebezpečný a zkázunosný povrch mladé země, a jakoby se obával, , aby 
těžkým kročejem velikánů živočišstva sotva upokojený a usedlý povrch země k novým 
nepopudil bouřím a překolům, objevil se zpočátku život zvířectva v podobách nejnepa- 
trnějších a nejjednodušších. 

Polypi, tito tvorové, o nichž se dlouho nevědělo, zdali mezi kameny, byliny neb 
zvířata vřadili se mají, objevují se skoumavému oku zemězpytce -co první poněkud pa- 
trnější začátkové živočišstva. Podobají se můstku z říše anorganické do říše organické. 
Ohromné úlesy a ostrovy z polypových kmenů patří do říše prvnější, nepatrná zví- 
řátka však do říše poslednější, organické. 

Dlouhými řadami měkkejšů a korejšů postupovalo živočišstvo vždy výš a výše 
v mohútnosti forem a v dokonalosti organismů. Ryby a plazi v tisícerých podobách 
objevovali se na jevišti mladé země a ustupovali zase, jak mile jeviště samo se měnilo, 
Mocná Květena rozvinula konečně bohaté lůno své a zahalila nahotu země pestrým rou- 
chem bujného bylinstva pravěkého. Ale jako o závod s rostlinstvem kráčelo též živo- 
čišstvo valně ku předu, a v době předposlední, v době to předpotopní stal se povrch země 
naší rejdištěm nejmohútnějších velikánů zvířectva, jichžto ohromné zkamenělé zbytky 
podivením nás naplňují a hrobům zasypaných v ukrutném někdy boji Titánů se podobají. 
; V rozsáhlých lesích oné doby proháněli se obrovští mamutové, slonové to světla 
pravěkého, mnohem větší slonů nynějších. Byli to takřka králové svěla tehdejšího, neboť 
většího ani silnějšího tvora nad ně nebylo. „Jako nyní nejmocnější světla tvor, člověk, 
veškerý okres země obývá, tak nejspíše i mamuti po celé tehdejší zemi se byli rozšířili, 
- jak zkamenělé kostry jejich, spočívající pod žhoucím pískem pásma horkého rovněž jako 

v ledových balvanech severního moře, souditi dovolují. 
Živa 1836. 4 


98 


Nosorožci rozmanitého druhu, jedním i dvěma rohama ozbrojení, následovali co 
do velkosti slony předpotopní.  Nejpodivnější však obyvatelé lesů pravěkých byla zajisté 
zvířata nynějším lenochodům co do soustavy těla podobná. Lenochod, jak nyní na stro- 
mích amerikánských pralesů žije, jest zvíře bídné a nepatrné, lenochodi však doby před- 
potopní byli tak obrovští, že by naše nejsilnější stromy pod nimi se lámaly,- a zelený 
krov doubráv nášich nestačil by na dlouho velikánům těmto potřebné poskytovali potravy. 

V jezerech a řekách brodili se nemotorní hrochové a v bažinách válela se hejna 
rozmanitých tapírů, vepřům našim podobných. 

Ale po rovinách, jiným kvílím jak naše nynější zdobených, pásla se nepřehledná 
stáda velikých silných krav a býků, hnaly se davy koní v bujném letu, vystupovali si 
hrdí jeleni, jejichžlo parohy 14 střevíců dó šířky měřily. 

Nebyla však stáda zvířat těchlo docela bezpečna na bohalých pastvinách svých, 
neboť již tehdáž vycházel vlk a hyena a množství jiných masožravců na krvavý lov, 
a medvěd a tygr velikosti ohromné dávili stáda pasoucích se bejložroutů. 

Ve vlnách mořských proháněli se velryby, delfíni a ryb hojnost převeliká, a želvy- 
až na 18 střevíců dlouhé plazily se po písčinách mořských. 

Také vzduch měl již tenkráte obyvatelstvo své, a zbytky zkamenělých ptáků do- 
kazují hojnost předpotopních opeřénců. 

Počet zvířat nynějších mizí skoro před množstvím zvířat předpotepních. © V jediné 
jeskyni Gaylenreuthské blíž Muggendorfu bylo za posledních padesáte let as 300 dobře 
zachovaných lebek medvěda předpotopního vykopáno, nepočítajíc lebky hyen, lvů, vlků 
a jiných v jeskyni této pochovaných zvířat. Ohromné jsou sklady hnátů jeleních, koň- 
ských, kravských a jiných, na mnohých místech jak starého tak i nového svěla pod 
zemí uložených. V Sibiři vedou tamější obyvatelé znamenitý obchod se zuby předpo- 
topních mamutů, které v takovém množství a v tak dobrém se zachovaly slávu, že co 
slonová kost prodávány a upotřebovány bývají. Žádný díl svěla nynějšího nevyrovná se 
co do bohalství a mohútnosti zvířat, zvířectvu předpotopnímu. Byllě to zlatý věk živo- 
čišstva. Vše, co mladá bujná země přinášela, palřilo zvířatům ; ani rolník ani zahrad- 
ník neodjímali jim tučných pastvin, žádná města neb vesnice nebránily Valnému puto- 
vání kočujících stád, a hluboké ticho rozsáhlých pralesů nerušila střelná rána zhoub- 
ného lovce. jd 

Alé i tato říše obrovských mamutů a přebohatého zvířectva musila konečně za- 
hynouli, musila ustoupiti tvorstvu dnešnímu. Nový svět rozvinul se nad hrobkami po- 
topených obrů, nové kvílí rozesmálo se po lukách a jiní živočichové nastoupili na místo 
zašlých velikánů. — | Tvor zcela nový povstal nyní na sulinách pohrobených věků, 
tvor, jemuž podobného nestávalo ještě na zeměkouli; synové hrubé hmoty klesli pod 
vlnami všeobecné potopy a na jevišti země objevil se člověk v lesku rozumu svého, co 
první papršlek ducha věčného v soběvědomé podobě. 

Tiše a ostýchavě vstoupil asi první člověk na jeviště světa; nejsa sobě ještě vědom 
podmanivé moci rozumu svého, žil zajisté v míru a v přátelství se spoluobčany svými 
— se zvířaty. S nimi se dělil o skrovné potřeby života, potravu a lože, s nimi si za- 

« hrával, z nich se těšil, od nich též mnohému asi se přiučoval. Zápasilť svěží syn pří- 
rody s koněm v rychlém běhu, s opicí v ohebnosti a pružnosti oudů: radoval se z krásy © 
pestrého plactva a sbíral barevná péra jejich, aby jimi zdobil naholu svou. Se zalí- 
bením naslouchal líbeznému zpěvu ptáclva, opakoval hlasy jejich a volal je těmi samými 


99 


zvuky, kterým od nich se byl naučil; snad že taklo sám sobě utvořil první počátky 
mluvy; tohoto nejvzácnějšího a nejužilečnějšího vynálezu lidského rozumu, neboť, jak no- 
vější cestovatelé tyrdí, podobá se řeč divochů austrálských přepodivně zvukům ptactva 
tamtéž žijícího. Záhy již přilulilo se mnohé zvíře k člověku a v neouhonném přátelství 
stalo se soudruhem dětského věku jeho, Později neopouštělo ho více, ale vstoupilo do 
služby jeho co zvíře domácí. Dlouho to, as trvalo, než člověk ruky své pozdvihl 
k vraždě zvířele, a snad zvíře samo první k tomu zavdalo příčinu, nulíc člověka 
k obraně života. 

Ale člověk rozvinoval poznenáhla jasný květ ducha svého, a co zatím veškeré 

zvířectvo na prvopočátečném stupni duševní své schopnosti státi zůstávalo, vznášel se 
člověk jak mladý orel vždy výš a výše do jasných prostor rozumového. vzdělání, až ko- 
nečně se ocinul v lakové výšce, že hluboko pod ním zůstalo veškeré tvorstvo, a on po- 
hlédnuv dolů sám sebe uznal za krále a pána nad veškerou zemí. 
Z jakého stupně duševní vzdělanosti člověk původně byl vyšel, dlouho-li to“ 
valo, než nějakého panství nad přírodou si vydobyl, a v jakém pořádku se toto dálo, 
nedá se našimi nynějšími vědomoslmi rozřešili, tak jako nám nelze ještě spatřiti cíl a 
konec, k jakému až bujný let ducha lidského dosloupí. . 

Panství své rozšiřoval a rozšiřuje člověk vždy dál a dále, podmaňuje sobě pří- 
rodu v tom poměru, jak důmysl a vědomosti jeho víc a více se zmáhají. Nejdříve však 
a mocně sáhal člověk rukou podmanivou do říše živočišstva. Zvířata, co tvorové člo- 
věku nejbližší, musila se ho také nejvíce dolýkati; často překážela mu u vyvedení úmyslu 
jeho, často nepřátelsky hrozila živolu jeho, a naopak zase stala se mu některá potřebou 
nevyhnulelnou. Z toho vyplynuly záhy mnohostranné poměry obapolné vzájemnosti, které 
věkem ulrpěla, ale naopak také zvířectvo takový vliv na člověka provozovalo, že nejen 
slav a směr jednollivců ale i celých národů ba celého člověčenslva více méně od tohoto 
vlivu odvozovali lze. 

Budiž nyní naší snahou, obapolný tento vliv všestranně objasnili, abychom po- 
znali stanovisko, na kterém člověk v ohledu na živočišstvo stojí a sláli má, 

= Napřed však slušno pojmy člověka a zvířele blíže vytknouti a hranice mezi oběma 
oslře naznačili; neboť ačkoli mnohému podivné bude, k jakému konci hledali ještě 
rozdílu mezi člověkem a němým hovadem, kdežto předce každému dítěti zjevně do očí 
> bije, předce otázka tato z jistých stanovišť tak snadno rozluštiti se nedá, a v rozličných 
táborech filosofických rozličně a sobě protivně se rozřešuje. 

Linné, porovnávaje a seřaduje veškeré jemu známé živočišstvo do umělé sou- 
slavy, přiznává se, že nemožno jemu vynajíti podstatného rozdílu mezi člověkem a opicí, 
a diví se lomu velice, že mezi nejhloupější opicí a nejmoudřejším člověkem tak malého 
slává rozdílu, že mezník mezi oběma teprva hledali se musí; na základě toho zahrnul 
také slavný tenlo systemalik člověka do říše živočišstva a postavil jej s několika opi- 
cemi do prvního rodu ssavectva. Ačkoli takovélo sousedstvo v soustavě živočišné pýchu 
maši velice uráží, předce měl slavný syslematik se slanoviska svého poněkud pravdu, 
Každá věc dů se s několika slran pozorovati a ohledali, a s každé se nám v jiné uka- 
zuje podobě, pouze srovnáváním a sehrnováním všech těchto podob nabýváme pravdivé 
a dostatečné známosti o věci celé, Linné však posuzoval tenkráte člověka pouze dle 
těla; tedy jednostranně a věru se strany to nejméně příznivé, Neboť porovnáme-li tělo 

u 


100 


člověčí s tělem zvířecím vůbec a zvláště s tělem zvířat člověku nejpodobnějších, tedy 
i nejzkušenějším anatomům těžké ba nemožné bude, vynajíli rozdílu tak podstatného, že 
by dovoloval člověka vylrhnouti ze spojení s ostatním živočišstvem. Není ústroje v těle 
lidském, kterého bychom nenalézali též v těle zvířecím ; od vlasu na temeni až k nehtu 
u palce nohy nenalezneš ničeho na těle svém ani uvnitř něho, co bysi též nenalezl 
u zvířete. Rozložíš-li tělo lidské nožem pitevním, položíš-li nejoutlejší částky jeho pod 
drobnohled, aneb rozloučíš-li je v retorlách chemických, hledal bysi marně rozdílu 
mezi ním a tělem zvířecím. Obé se narodí špůsobem stejným, udržuje se pokrmem 
a vzduchem, roste a vyvinuje se, podléhá nemocem, stárne, chřadne, umírá a rozpadává 
se v látky, dle kterých by žádný lučebník světa rozsouditi nemohl, zdali tělu člověčímu 
neb některému ssavci přináležely, 

Ovšem že forma není tatáž, a netřeba býti přírodozpytcem, aby rozeznal člověka 
„od opice, ačkoli by to u divochů některých ostrovů austrálských předce tak příliš 
snadné nebylo; ale rozdíl tento pouhé formy se týkající není tak podstatný, aby se 
k vůli němu, jak jsme pravili, člověk mohl důsledně vytrhnouli z ostatního živočišstva ; 
rozdíl formy není ani tak příkrý jako mezi opicí a koněm, slonem a velrybou, orlem 
a myší, a předce obé do jediné veliké třídy živočišstva zahrnujeme, Ano, nedá se ni- 
koli upříti a ostré kritice vědecké vymluviti, že bychom dle těla našeho nepatřili mezi 
živočišstvo. Ba předčí nás v mnohých schopnostech tělesných mnohé zvíře. Rychlostí 
noh zahanbuje nás jelen a kůň, býk a lev předčí nás silou svalovou, ostrost oka na- 

- šeho zůstává daleko pozadu za ostrostí oka sokolího, a kdežto nám pouze na suché 
zemí kráčeli jest, prohání se ryba střelhbitě vlnami mořskými a orel splývá v nedohledné 
výšce s blankytem nebeským. 

Leč člověk neskládá se pouze z těla. V tomto těle bydlí duch, částka to člo- 
věka lepší a čistě lidská, tak vznešený a nad zvířecí povahu nedohledně vysoko posta- 
vený, že hrdost naše, uražena tělem zvířecím, úplnou náhradu nalézá v božském tomto 
daru. Poměry země naší nedovolují, aby se duch tento v jiném objevil těle; jako ryba 
mající žítt ve vodě nemohla obdržetí tělo ptačí, tak i člověk musel se spokojiti tělem, 
jaké v poměrech bydliště jeho obstáti mohlo, které podléhá všeobecným zákonům na 
zeměkouli naší vládnoucím a jakým člověk zase zpět oučinkovati může na zákony tyto. 
Duch ale, v hrubém nástroji tomto se jevící, nedá se nikterak vřaditi do říše ostatního 
živočišstva. Ovšem že se i zvířeti nedá upříti duše. Spalřujeme u zvířat výjevy, jaké“ 
pouze duši připisujeme. Zvíře uznamenává předměty kolem sebe a branami smyslů ku © 
poznání je přivádí. I nejnižší kořenonožec cítí světlo a k němu přijíti se smaží. Zvíře 
má paměť: včely, čápi, vlašťovky vracují se po daleké často pouti zpět do hnízda — 
svého; zvířata domácí pamatují si dům a chlív a sama do něho se navracují. Kůň 
a osel dobře v paměti podrží hospodu, v nížto se jim dobře vedlo, a samovolně vchá= © 
zívají do ní; pes pamatuje si člověka, jenž mu byl ublížil, a liška nevleze podruhé j 
do pasti, z níž jedenkráte šťastně byla vyvázla. Zvíře také sní; myslivecký pes ze 
spaní štěkává a nohama pohybuje jakoby zvěř honil. Ale též soudnost nedá se zvířa- 
tům upříli: pes se raduje a skáče, vida pána svého klobouk a hůl beroucího, neboť © 
soudí, že s ním půjde na procházku ; schová se, když něco dokáže, z čeho trestán bývá. 
Že zvířala též city a vášně mají, je vůbec známo. Radost a žal, zlost, strach; leknulí, 
závist a mstivost nalézáme u zvířat více méně vyvinuté, ale i cíly jemnější často ku po= 
divu mocné u mich spatřujeme : oddanost, věrnost, vděčnost, láska k pánu svému 


101 


a zvláště k mláďatům svým jsou u zvířat tak známé, že každý zajisté množství příkladů 
z vlastní zkušenosti doložiti může, 

Dvojí pohnúlka žene zvíře k jednání vůbec, předně pud a zadruhé jistý stupeň 
rozumnosti, Pud (Trieb) pohání zvíře k činnosti co nutnost přirozená, on koná 
vše nutně, nezměnitelně, jako slepá, neznámá moc; jako tmavé, neodvralné falum žene 
zvíře k činům, které k zachování jednotlivce a celého rodu směřují, Plák slaví si 
hnízdo své, včelička robí souměrné buňky, kočka chytá myši, vydra ryby, čáp a vla- 
šťovka táhnou na podzim do krajů teplejších, nevědouce proč to činí, aniž si rozpočílavše 
a rozváživše následky jednání loho, i není v jich moci toho nechali aneb dle vůle 
své měnili. 

Druhá, mnohem slabší „páka činnosti zvířecí jest rozumnost (intelligence), ona 
mohúlnost duševní, jenž jedná s rozmyslem, svědomým činu a s rozvahou následků. 
Několik jen příkladů dokáže; že i lalo mohúlnost některým zvířatům upříli se nedá. 
Když pes hladový se nedotýká pečeně vedle něho ležící, když se raduje, vida pána 
svého chopili se pušky a brašny lovecké; když liška, aby se dopídila masa na tyčce 
zavěšeného, tyčku podhrabe a skácí: tedy to jsou činy rozmyslu, který vypočílává ná- 
sledky a dle rozmanitých poměrů rozmanilých se uchopuje prostředků, 

Dalo by se ještě množství příkladů uvésti a duševní schopnosti zvířat podrobněji 
rozebírati a rozštěpovali, než obraťlme se již raději k duchu lidskému, 

U zvířete jsou výjevy rozumnosti jen jak osamolnělé, jednotlivé. jiskry, skrze 
tmu pudové nutnosti probřeskující; u člověka osvětluje rozumnost jak zářící slunce 
všechny jeho činy. Také člověk má pudy; novorozeňálko chápe se prsu matčina, ne- 
vědouc proč lo činí. Ale pudy u člověka ustupují brzy do pozadí za rozumnost, jako 
rozumnost u zvířat za slepým pudem v pozadí slojí. Zvíře a člověk jsou tedy z tohoto 
slanoviska v ohledu duševním pravé prolivy. Zvíře jedná bez vědomí, člověk rozvažuje 
a jest si vědom činů svých a následků jejich. Zvířeti nelze odolati pudům, člověk má 
svobodnou vůli a může jim odolati. Zvíře nezná vyššího zákona jak pudu svého vy- 
plnění, člověk slojí pod zákony mravnosti. Zvíře jedná od pravěků dle pudu svého 
vždy nezměnitelně, člověk pokračuje v zdokonalování svém a řídí se dle poměrů stá- 
vajících ; první vlašťovka stavěla hnízdo své podobně jako vlašťovka jara letošního ; 
jezevec, liška, ježek bydleli od pravěku v podzemních děrách, orel a sup na skalách, 
ale jeskyně neb chvojová bouda prvního člověka proměnila se během času v paláce 
a nebenosné hrady. Od pravěku žije lev, tygr, orel o samolách a porůznu, kůň, kam- 
zik, jeřáb, včely a mravenci v houfech pospolilě, ale člověk spojil se v společnosti, ná- 
rody, slály a řiše a řídí se dle zákonů samodaných. Hádají se někteří, zdali člověk 
v prvolním svém stavu zvířeti podoben byl čili nic, Nevěříme tomu, ale připusíme že 
„byl, tedy se předce již schopností k rychlému vyvinování a vzdělávání od prapočátku 
lišil od každého zvířete; neboť zajisté nikdo ještě netvrdil, že by Orangulang někdy 

-Z divokého stavu svého vystoupili, státy zakládati, města a prána slavěti a průmyslné 
„výslavy zařizovali mohl. 
„d Duch lidský poznává věci kolem sebe a snaží se dopátrati a domyslili se vlast- 
ností; vzniku a účele jejich, všeho co dostižitelného smyslům jeho snaží se uchopiti roz- 
umem svým ; bujný jeho let nepoutá ni prostor ni čas, od souslav světových se vznáší 
k mlhavým prostorám povstávajících světů, sleduje prudký let planoucích těles nebeských 
a rozděluje dle nich měřítko času a života svého, Od,nálevníčka v kapce loužové vody 


102 


až k velikánům v hloubkách mořských žijících, od nepatrného mechu a lišejníku až 
k cedru na Libanonu a palmě v pouštích afrikánských, od padajícího kamínku až k dra- 
hám světových sluncí, od pískového nánosu na břehu potůčkovém až k žhoucím prahmo- 
tám povstávajících zemí, vniká duch lidský do dílny přírody a odvažuje se stehtiotli 
roušku s tváře všehomíra. 

Ale ještě do jiných prostorů mnohem podivnějšího světa ponořuje se duch lidský * 
vstupujeť on do vlastní hloubky své a poznává sám sebe, jest sám sebe vědom. Z ne- 
vyvažilelného zřídla citů svých vznáší se do čarovné říše ideálů, jež sám sobě byl zbu- 
doval; poznává povolání své a klade je daleko za meze světa pozemského, louhy jeho 
zalélají do krajů nadzemských, on cílí věčnost svou a své spřátelení s Ivory vyššími, 
vznešenějšími a dokonalejšími. 

Nerozlučná vzájemnost mezi celkem a částkami, a mezi jednotlivci vespolek 
udržuje nekonečně článkovaný ústroj všehomíra. A tak i člověk, ačkoli v čele tvorstva 
pozemního postaven, předcé tak mnohonásobnými svazky s ním spojen jest, že jej nelze 
myslili vytrženého z půdy této, do níž kořeny bytosti své zaráží. Mezi rozmanitými 
jeho poměry k ostatní přírodě budiž tuto úlohou naší, objasniti pouze poměr k živočišstvu- 

Pohlédneme-li na různé čeledi a národy po světě roztroušené, ledy nalézáme 
některé, jenž lovem a rybařením se živí, jiné, jenž stády svými travonosné stepi spá- 
sají, a konečně národy usedlé, orbou a průmyslem se živící, mezi které národové nej- 
vzdělanější náležejí. Což medle jest příčinou rozmanitého spůsobu živobylí různých 
těchto částí člověčenstva? Zajisté přirozené poměry, do kterých postaveny jsou, mezi 
nimiž, jak nyní okážeme, poměry k živočišstvu předůležité a snad nejprvnější místo 
zaujímají. 

Hojnost ryb a jiných jedlých zvířat mořských poskytovala člověku na břéhách 
oceánu bydlícímu snadnou výživu, a zvala ho sama k životu rybářskému. Množství 
zvěře v pralesích severoamerikánských zavdalo příčinu, že tamější obyvatelé tak dlouho 
z divokého stavu národu loveckého nevystoupili. Travonosné stepi střední Asie živí 
četná stáda koní a dobytka hovězího, která opět národům tamějším za výživu slouží. Jak 
mile ale počet. obyvatelstva lidského tak velice vzroste, že živočišslvo již nepostáčuje 
k dostatečné jeho výživě, tu jest člověku jiných vyhledávati prostředků, i obrátě se 
k říši rostlinstva snaží se pomocí orby z této vytěžiti, co říše živočišstva poskytovati již 
nemůže. Ale opět spalřujeme i v tomto spůsobu života po straně člověčí některá zví- 
řata co nevyhnutelně jemu potřebná ; neboť špatně by pořídil rolník v vp sebe úrod- 
nější, nemaje dobytka polažného a hnůj dávajícího. 

Dle poměru, v jakém člověk k živočišstvu se nalézá, spatřujeme i ducha jeho na 
rozdílném stupni vzdělanosti. Nejnížeji stojí národové rybářští, neboť obírajíce se pouze 
němými a tupými tvory vodními, snadným spůsobem ulovenými, nenapínají velice rozumu 
svého k dosáhnutí lehké této výživy. Někteří ostrované austrálští neznají ami udic ani 
sítí, a v tupé trpělivosti číhají v neotesaných bárkách svých často po celý den, až se 
jim náhodou podaří holou rukou některého nemotorného zvířete mořského se zmoeniti. 
Výše stojí národové lovečlí; jsouce nucení zápasiti s chytrostí, rychlostí, silou a odváž- 
livostí divoké zvěře, ostří rozum svůj, a v ustavičném boji poskytuje jim pouze převaha 
duševní denní chléb. Anto krveprolévání a vražda hlavním zaměstnáním jejich, stane 
sei povaha národů loveckých surovou, divokou, neskrotitelnou a krvežíznivou. Zbraň, 
již proti zvířatům si byli vyrobili, obracují pak často proti sobě samým, neb zápas stal 


103 


se denní jejich potřebou. Pastýř nezabývá se již se zvířaty divokými, jako lovec 
a rybář, ale s krotkými, zdomácnělými, k němu přílulnými a spřálelenými, Prolož ne- 
náležejí též národové paslýřští k divochům, nýbrž tvoří přechod k národům vzdělaným, 
u kterých zvířeclvo, co se výhradní výživy dotýká, valně do pozadí ustupuje. Při tom 
všem ale i u národů nejvzdělanějších zaujímají zvířata ještě předůležité místo a vždy je 
zaujímali budou ; kamkoli pohlédneme, pravda tato před oči se nám slaví. Na skvost- 
ných tabulích velmožů jak na stole střídmého měšťana činí pokrmy masité nejchulnější 


mnohé léky, jimiž porouchané zdraví napraviti hledíme, pamatují nás na, živočišstvo. Na 
procházce těší nás zpěv ptactva, do dalekých krajů neb k milým přátelům donáší nás 
rychlý kůň, v domácnosti hlídá věrný pes majitek náš, role naše vzdělává silný vůl, 
a i do krvavého boje spěchá s námi neohrožený kůň. Ano, užitek, jejž lěžíme z živo- 
čišslva, jest náramný, neocenitelný!  Pohlédněme blíže k užitku tomuto, 

Za pokrm nám slouží: dobytek hovězí a vepřový, ovce, kozy, zvěř lesní a polní, 
drůbež domácí, množství ryb, želvy, raci, ústřice a poněkud i žáby. Mléka požíváme 
od krav, koz, ovcí, oslů a velbloudů, vajec od slepic, husí, kachen, od ryb co kaviaru, 
a někleří národové amerikánšlí i od želv, Sádlo a lůj poskytuje nám prase, dobylek 
hovězí, ovce, husa a jiná zvířala ; med včeličkám odjímáme, 

Tělesných sil mnohých zvířat používáme k nošení břemen, tažení vozů a pluhů, 
léž k jezdění, loliž koně, osla, mezka, vola, psa, slona v Indii, soba v zemích sever- 
ních, lamy a velblouda v horách jihoamerických a v písčinách asiatských a afrikánských. 
Též o bitvě člověku prospěšní jsou: -kůň, slon, velbloud a někdy i pes. I- k honbě 
a lovu používá člověk zvířat: psa, koně, slona, ichneumona, vydry, sokola, výra. 

K čistění domů, zahrad a polí od myší, červů a hmyzu slouží: pes, kočka, ježek, 
sýkorka. Co strážce a paslýře máme psa. 

p © Ku potěšení a zábavě chová si člověk: opice, psy, kočky, zlaté rybičky a placlva 
zpěvavého veliké množství. 

Co léků užívá se z živočišstva : mléka kobyl a oslic. proli souchotinám, jeleného 
loje proti zmožděnině a otlačenině, jezevčého «a zaječího sádla proti boulím, otokům 
a starým vředům; psího sádla proli soucholinám a dušnosti, pižma ve mnohých nemo- 
cech k sesílení a zolavení nervů, Jindy i z hadů polívky vařívali nemocným a hadím 
sádlem je mazávali. Z pryskyrky (spanische Fliege) prýšlidla se. dělají, majky (Meloě) 
užívají v Srbsku proli psí vzteklině. Tuk z jaler tresky (Leberthran) jest v nejnovější 
době oblíbený lík proli krlicím a soucholinám, © Oleje šlérového na venkově co léku do- 
bylčího užívají. č 

Račí oka na prášek utlučená výborný poskytují prostředek proti žáze čili kyse- 
lině žaludkové, a jak velice pějavky u lékařů v oblibě jsou, každý zajisté sám na sobě 
Zkusil, kdož kdy na nějaký zánět stonal. 

Látky k ošacení poskylují nám mnohá zvířata, a sice 

kožešiny : medvěd, vlk, liška, kočka, tygr, lev, tchoř, kuna, sobol, vydra, ve- 
verka, bobr, zajíc a mnoho ještě jiných ; 
by kůše: dobytek hovězí, jelen, srnec, koza, kamzík, kůň, prase ; 

vlnu : ovce, koza, zvláště Kašmírská, velbloud ; 

» peří a prápor do podušek : husa, kachna, labuť ; 

péra a okrasu: rajský plák, pštros, jeřáb, volavka a jiní pláci ; 


104 


korále a perle polypi mořští a některé lastury vyrobují ; 

hedvábí pak hedvábník nám upřádá. / 

Též některých barev ze zvířat dobýváme, jako purpuru z jistého hlemejždě, 
karminu z košenily, ploličiny ze sepie. 

Rohy jelenů, býků, srnců na rozmanité upotřebujeme výrobky, ze zubů slono- 
vých, ze šlítů želvových a z rybí kosti krásné a užitečné soustruje člověk: nářadí 
a ozdoby. Nesmím též zapomenouti na brk husí, v dějinách lidské vzdělanosti tak dů- 
ležité místo zaujímající. 

Konečně připomenu ještě mrvu, tuto potravu našich polí, již sobě rolník nad 
ryzí zlato váží. é 

Škoda, kterou člověk některými zvířaty utrpuje, jest tak nepatrná, že skoro mizí 
V porovnání s nesmírným užitkem, jejž z živočišstva těžíme. Dravé šelmy a jedovatí 
hadi připravují ovšem mnoho lidí o život, ale člověk má proti nim dosti prostředků 
k obhájení sebe, a oni pouze v krajinách nevzdělaných ještě nebezpeční jsou. Některá 
zvířata škodí nám v domech, na polích a zahradách, jako myši, zvěř atd., avšak i zde 
málokdy škoda tato příliš veliká jest. Kobylky zničují ovšem někdy žeň celých krajin, 
ale v celku se to nepřiházívá časlo, a obmezuje se na jednotlivé krajiny. 

Jaký div, že za tolik dobrodiní člověk některým zvířatům velikou úctu prouka- 
zoval, a že skoro všichni pohanští národové množství zvířat do náboženství svého při- 
jali, buďto jim božskou vzdávajíce úctu, chrámy a obětnice stavíce, aneb je některému 
z bohův zasvětivše. Dala by se celá Fauna mythologických zvířat sestaviti, zde jen 
několik příkladů. Staří Egypťané proukazovali skoro všem zvířatům, z nichž nějakého 
užitku měli, božskou úclu; ichneumon, ibis, kočka, ovce, ba i některý hmyz měli zvláštní 
chrámy, a býk Apis stál v čele božstva egyptského jakožto zástupce zvířat, ku vzdělávání 
polí rolnickému tomuto národu potřebných. Ale i zvířatům škodným božskou vzdávali 
úclu, chtějíce modlitbami a obětmi zhoubný hněv jejich odvrátiti od sebe; krokodil, had, 
vlk, lev, myš za svaté byli považováni. Indové clí zvířata velice a necedí krev jejich, 
domnívajíce se, že duše zemřelých lidí do nich vstupují. Bůh Višnu zjevil se několi- 
kráte na zemi v podobě rozličných zvířat; ponejprv co ryba za času všeobecné potopy, 
později co želva, co divoký kanec, co lev; bůh pozemních mocností Hiraniakš objevuje 
se co obrovský jelen, dupnulím nohy své zemí a horami olřásající. V mythologii sta- 
rých Řeků a Římanů hemží se množství zvířat báječných. Orel Jovišův, pávové Juno- 
nini, holubi Venušini, koně Phóbusovi, Syreny, Tiláni, Centaurové, Sfinxy, Harpye 
a Hydry, Cerberus trojhlavý, Phónix a množství ještě jiných oživují svět a nebe poč- 
tických Řeků. 

Také za našich časů slává ještě mnoho zvířat báječných : vlkodlak, basilišek, 
ohniví draci, ryba krak, pták noh; též náleží sem pověstný mořský had. 

Poznavše tedy, jak mocně a mnohostranně živočišstvo na jednotlivé národy a na 
celé člověčenstvo působilo a ještě působí, pohlídněme nyní na vliv, jaký naopak člověk 
na zvířectvo jeví. 

Kamkoli člověk nohu svou poslavil, začal ihned tuhý boj se zvířaty tamějšími. 
Dalekošumné hvozdy, obydlí to rozmanitého zvířectva, padly pod sekerou lidskou a nad 
hrobami jejich rozvlnilo se moře zlatých klasů, města a vesnice pozdvihly se z mýtin 
pralesů a člověk rozložil se po žizných krajích, předlím jen zvířatům. patřivších. Med- 
vědi, vlci, rysi, divoký tur, losi, bobrové a množství jiných podlehli zbrani člověčí aneb 


105 


uprchli do krajů nepřístupných. Na místo těchto ale přivedl s sebou člověk do nových 
vlastí zvířata jiná, zvířata domácí ; v pravlastech medvědů, vlků a losů pásl se nyní 
tichý a užitečný člověku brav. Zaniklo někdejší obyvatelstvo českých hvozdů, a „ideže 
Tur pogubi saň lutú“, vyskytuje se nyní jen uštvaný zajíček a co vzácnost někdy jelen 
a srnec. : 

„Los a tur, přebývající před časy v lesích německých a českých, jen v Litvě 
ještě co vzácná památka zašlého živočišstva se pěstují. Medvěd, po celé Europě někdy 
hojný, v nepřístupných horách a lesích sem lam zlíží se ještě uchránil; v celém An- 
glicku již dávno žádného vlka není, a daňci a srnci, jichž se tam před časy 500 —1000 
kusů na jediném honu ulovilo, nalézají se nyní pouze v oborách. Lev žil ještě 400 
let před Kristem v Řecku, ale již dávno naprosto zmizel z Europy, a vůbec na celém 
světě tak velice se zlenčil počet jeho, že by nyní asi nemožné bylo tolik lvů schytali, 
aby se jich 200 najednou do areny vpustiti mohlo, jako za časů Caesarových v Římě, 

V severní Africe nenalézá se více tolik nosorožců, žirať a hrochů jako před 
časy. Vlk ze středního Německa docela zmizel a bobr pořídku ještě na Labi a na Du- 
naji co zvláštnost se hájí. Kozorožec, jindy po celých Alpách rozšířený, nalézá se nyní 
pouze ještě na hoře Monte Rosa, a čelné houfy kamzíků vůčihledě řidnou. 

Též v severní Asii velice ubývá zvěře, pronásledované od člověka k vůli kožichu 
jejímu. Když na počátku 18. století kozáci Kamtčatku podmanili, bylo tam tolik sobolů, 
že za jediný nůž neb sekeru půl kopy sobolových kůží se vyměnovalo; loďky Kamtča- 
dálů byly vykládány sobolovými kožemi. Bohatství toholo však již za několik let valně 
ubylo, a Kamtčadalové ujišťují, že vlast jejich nyní sotva pátý díl sobolů přechovává co jindy. 

Ještě krulěji řádí člověk v severní Americe. Wappaeus udává počet roku 1837 
v severní Americe ulovených zvířat takto: bobrů 126,944, kun 62,728, vyder 18,895, 
lišek 8,765, medvědů 3,850, rysů 58,010, lasic 9,332, vlků 5947, labutí 6,315; roku 
pak 1848: bobrů 24,349, kun 150,785, vyder 6,683, lišek 19,444, medvědů 6099, rysů 
31,115, lasic 38,100, vlků 11,294, labutí 1551. Severoamerikánský býk (Bison, Bos 
americanus) pase se na prairiích v houfech až na 20,000 kusů počítajících. V průměru 
se jich však ročně 300,000 zabíjí a na 100,000 koží ze země vyváží. Následkem tohoto 
nešetrného vraždění žmizel bison z mnohých krajin již docela, 

Také do hlubin mořských zanesl ziskuchtivý člověk smrt a zkázu. Mrž (Tri- 
| checus marinus), jenž v 9. století po břehách norvežských u velikém množství se vysky- 
toval, nalézá se nyní již jen u Nové země, v Gronsku a výše k severu. Tuleň gron- 
ský (Phoca groenlandica) žil v Bílém moři v tak náramných houfech, že kry plují- 
cího ledu, jak daleko jen oko dohlédnouti mohlo, jimi pokryty bývaly; nyní sotva ně- 
-kolik lodí kožemi jejich naplniti možno, 

Velryby přicházívaly před časy až ku břehům Francie, nyní jsou i v severním 
moři tak vzácné, že se lodi k lovení jich vypravované na jih obracují, kdežto od 80 let 
-tak náramné vraždění tuleňů a velryb nastalo, že se jest obávati, aby i zde v krátkém 
"čase z větší části vyhubeni nebyli. Též jiných ryb na mnohých místech tak velice ubylo, 
že se skvělé a výnosné někdy lovy nyní již ami nevypláceji. Nesčíslné davy sledů, 
tresek a jiných opustily již některé břehy, kdež nad míru pronásledovány bývaly. 

Také proti ptactvu zuří člověk ukrutně a často věru nesvědomitě. Nejen že 
stíhá větší ptactvo co vydatný pokrm, ale i nejmenší, nejužilečnější a nejlíbeznější zpě- 
váčky hájů pronásleduje střelnou zbraní, sítěmi, vějičkami, pastěmi a oky k vůli roz- 


106 


mařilému pouze břichopasectví. Jaký div, když něklerých ptáků od roku k roku více 
ubývá a konečného vyhubení jejich se báti jest? Sluky bývaly jindy u nás. tak. četné, 
že jediný slřelec za podzim přes 100 kusů jich ulovil; nyní jest asi málo míst, kde by 
všichni střelci vespolek, 100 sluk zastřelili mohli. Z dalekých poutí vracuje se jen malá 
čásť ptactva k nám zpět, nepodléhají však oblížím daleké cesty, jako spíše krutému pro- 
následování lidskému. Zvláště ve Vlaších nalézají, tisíce ubohých poutmíků svůj hrob, 
Netoliko křepelky, drozdi, holubi a jiné větší ptactvo, ale i vlašťovky, slavíci a mej- 
menší všeho druhu zpěváčkové jsou v, nehostinských těchto zemích předmětem ne- 
unaveného slíhání, U jezera Maggiore chytá se ročně přes 60,000. zpěvavých ptáků, 
ale u Verony, Bergama a Brescie na miliony. Zde ovšem člověk není toliko pánem 
ale i tyranem živočišstva. 

Není divu, že při lakovém hospodaření člověk skutečně již některé druhy zvířat 
docela se světa vyhladil, Tak zmizel Dronte, veliký lo a neobratný pták, pouze: na 
ostrově Isle de France bydlivší; tak některé druhy Diornisů na Novém Seelandě, Psittacus 
Nestor na ostrovech Filipinských, 

Na ostrově Behringově nalézala se roku 1744 tak zvaná Stellerova kráva mořská 
(Manatus borealis) v takovém množství, že každoročně mnoho, lodí k lovení toholo. zví- 
řele vypravováno bylo. Zvíře loto, přes 8000 liber těžké a velmi nemotorné a mírné, 
nedovedlo se krutému pronásledování lidskému vyhnouti neb nějak ubránili, a 27 let po 
odkrytí ostrova Behringova poslední toho druhu zvíře uloveno bylo. 

Následkem ustavičného pronásledování zdivočela zvířala velice, a poznavše ne- 
přátelskou povahu člověčí bojí se ho náramně, kdežto původně v přátelství. s nim žila. 
Každodenně možno nám pozorovali, jak zvířala od člověka nepronásledována vždy více 


k němu se přibližují a slrach před ním odhazují. Plactvo. a plachá zvěř v oborách - 


dobře hájených velice krotne a člověka se neděsí. Vypravují cestovatelé o některých 
ostrovech Jižního oceánu, na nichž množství vodního ptactva se hnízdí, že se toto člo- 
věka jemu docela neznámého, neznajíc zhoubnou ruku jeho, pranic nebojí, anto ti samí 
ptáci na jiných od lidí navštěvovaných místech velmi bojácní a plaší jsou. 

Ostatně ale nevystupuje člověk vždy co. zhoubce a vrah živočišstva nýbrž 
také často co pěstovatel a rozšiřovatel mnohých zvířat se objevuje. Rozprostřev se po 
- veškeré skoro zemi vodil s sebou miláčky své, krotká zvířata domácí, a kdekoli poměry 
země, a, povělrnosti toho připouštěly, rozmnožovala se i tato v nových vlastech, © Takto 


dobytek hovězí, kůň, ovce, pes, drůbež po celé skoro zemi člověka doprovázeli a v sou- — 


sedství jeho nové si zarazili domovy. 

Pes v průvodu člověka rozprostřel se po celé téměř „zemi ; v. jižní Americe a 
v Egyptě zdivočel. Kočku nalézáme všudy, kde se myši nalézají, a. tylo zase doprová- 
zejí člověka do všech končin, kde tento obilí vysívá. Kočka zibethová (Viverra zibetha), 
původně pouze na Molukkách bydlivší, rozšířila se co zvíře domácí přes celou jižní 
Asii, přes ostrovy Filipinské a Mexiko, a na ostrově Kuba opět zdivočela. Sob, jenž na 
severu všudy rozšířen jest, byl teprv v roku 1773 na Island převezen, když jich nyní 
veliké již houfy spatřiti lze, Velbloud. jest zvíře stepi, původní jeho vlast mení již 
známa, ale nynější jeho domov jest celá skoro Asie a severní Afrika, Ovce, jejíž pů- 


vod též dojista, znám není, rozšířila ze z výšin asiatských po celé zemi. Též koza nej- 


větší díl starého světla obývá. Na pustý oslrov Juan, Fernandez, pustili Španělové, ně- 
kolik koz, které brzy zdivočely a tak velice se rozmnožily, že mořští loupežníci jů | 


“ 


> u 


ZL T S F 57 W 


i 


107 


pro pokrm zajižděli, načež Španělové zase několik psů tamtéž zavezli, kleří se rozmno- 
živše stáda divokých koz vyhubili, načež sami hlady vyhynuli. 

Bůvol, v Indii domovem, rozveden odtud po ostatní Asii, přišel v 6. stolelí do 
Ialie, odtud do Řecka a do krajů podunejských. Předůležitý člověku vůl na. celé zemi 
až k vysokému severu se nalézá; na předhoří Dobré naděje nalezli jej Evropané již 
zdomácnělého, a v rovinách severně nad Orinokem až k jezeru Marakaibo pase se dle 
udání Deponsa přes milion zdivočelých krav a býků. Též kůň nalézá se již skoro. po 
celé zemi, a místy již opět zdivočel; na nepřehledných rovinách jižní Ameriky pasou 
se stáda zdivočelých koní, jichžto množství A. Humboldt na 3 miliony udává. Osel po- 
chází z výšin východoasiatských a rozšířil se odtud po největší části starého světa. Indický 
slon byl převeden na Javu, Sumatru a do Kytaje. Prase, jehožto divocí předkové v se- 
verním mírném pásmu starého světa žijí, stalo se zvířetem domácím po celé skoro zemi. 

Z ptactva pochází bažant z východní Asie, slepice z Indie, husa a kachna ze 
severních studených krajů, páv z Indie, perličky z Afriky, krocan ze severní Ameriky. 
Divoký holub, od něhož domácí náš holub pochází, hnízdí se na břehách Středozemního 
moře. Z Kanárských ostrovů pochází kanárek, po větším díle světa rozšířený. VY mi- 
nulém stolelí přivezeno na ostrov Isle de France několik drozdů, aby kobylky laměj- 
ším osadám velmi škodné vyhubili. Drozdi náramně se rozmnožili, a v krátkém čase 
vyklidili kobylky z celého ostrova. 

Z ryb užitečných byl kapr ze středního Německa do Dánska, Anglicka a Švédska, 
a pod Petrem Velikým do Moskvy převezen; do Pruska jej zavedli teprva r. 1729. 
Zlatí kapříkové přišli v rocé 4729 z Kylaje do Evropy. 

Bourec hedvábník pochází též z Kytaje; r. 555 přišel do Řecka, r. 827 s Araby 
do Sicilie, odtud do Španělska a 1470 do Francie. Včeličku přivezli 1675 do severní 
Ameriky, a nyní obývá již náramné množství zdivočelých rojů nepřehledné pralesy 
Sseveroamerikánské. 

Také za květinami, obilím a rozličným zbožím kupeckým stěhují se některá zví- 
řata, zvláště hmyz. Bourec smrlonoš přistěhoval se za bramborami do Europy. Vrabec 
sleduje setbu obilí. Za pšenicí přistěhoval se za časů Římanů do Německa, odtud až 
do Norvežska a do Sibiře za osením putoval. 

Krysa (Mus raltus) přišla v středověku po lodích do Europy, větší však druh, 
totiž potkan (Mus decumanus), a ustavičný hubilel předešlého, teprva v 18. století 
z Indie na západ se stěhoval, šel napřed do Persie, r. 1727 přeplavil se v náramných 
houfech přes Volhu, přišel 1770 do Německa a odlnud po lodích již 1775 do severní 
Ameriky se dostal. 

Tímto stěhováním zvířat do rozličných nových vlastí působil člověk nejen na roz- 
"šíření něklerých živočichů, ale postaviv je do jiných okolností povětrnosti a potravy pů- 
"sobil takto velice na celou jejich tělesní i duševní povahu. 
jed Proměnou povětrnosti: 

dv Zvířata z krajin studených do teplých zavežená ztrácejí hustou teplou srst a do- 
stávají řídkou, dle toho samého zákona, dle kterého i u nás zvířala v zimě hustší 
a teplejší kožich obdržují. 

Kozy, v studených výšinách Himalajských žijící, dávají onu skvostnou vlnu, z níž 
Kašmírské šály tkají; do krajin teplejších však převedené ztrácejí hustou a jemnou 

tuto vlnu docela. 


108 


Koně a psi pásma studeného mají hustou a vlnatou srst, kdežto naopak pes afri- 
kánský chlupy své téměř ztralil a nahým se stal. 

Ovce do horké Afriky převedené ztralily vlnu svou, a obdržely místo ní dlouhé 
tvrdé chlupy. 

Nejpodivnější však změna stala se se slepicemi. V tropických krajinách, kdežto 
teploměr nikdy pod 20% neklesne, ztratily totiž peří, a mimo péra v křídlech a v očase 
celé nahé jsou. 

Jakostí a množstvím poskytnuté potravy působí člověk velice na zvířata.  Pohléd- 
něme jen na krmné prase, husu, vola ,atd, 

Obyvatelé ostrovů Filipinských krmí psy k vůli sádlu a masu, jako my prasata, 
pouze stravou rostlinnou ; z této příčiny změnil tamější pes celou svou povahu, stal se 
nejapným, tupým, lenivým, k honbě a k hlídání neschopným, ba i hlasu svého pozbyl 
a více neštěká. 

Kůň pouhým senem neb slamou krmený je nemotornější, slabší, tupější nežli 
kůň ovsem krmený. Ze všech koní světla zasluhuje kůň arabský místa nejprvnějšího, 
Vysoký, štíhlý zrůst, tenká kůže, malé břicho, ostře vystupující svaly svědčí již na první 
pohled o rychlosti, síle a vytrvalosti jeho. Eklipse, známý to běhoun arabského původu, 
uběhl anglickou míli za 1 minutu a 4 sekundy. Flying-Childers, hřebec z pouště Pal- 
myrské pocházející, uběhl 82), střevíců za jedinou sekundu, pohyboval se tedy rych- 
lostí bouře, která stromy láme a slřechy trhá. Frazer ujel na arabském koni Agy Brah- 
mana za 6 dní z Širasu do Teheranu, to jest 522 anglických mil, a po třídenním od- 
počinku pátý den se zase navrátil. Arabský kůň je velmi střídmý ; nedostává nikdy 
trávy neb slámy do Sytosti; hlavní pokrm jeho jest ječmen, na cestách po poušti 
mléko velbloudí a časem i velbloudí maso. Koně v poušti Sahaře, k lovu pštrosů uží- 
vaní, žijí výhradně od mléka velbloudího a suchých bobů; dostanou-li slámu neb seno, 
zbřichatí a pozbudou rychlosti a vylrvalosli, Ptáci pouhým semencem krmení mění 
světlé barvy v tmavé a mdlé, čečelka, křivka a jiní známé toho jsou příklady. 

Vůbec mění se barva zvířat náramně zdomácněním. V divokém stavu jsou koně, 
krávy, psi, kočky jednobarevní, v domácím však přerozmanitě barvení, 

Zdomácněním změnila se též velice plodnost zvířat, a vůbec se zvětšila. Králík 
mívá v divokém stavu čtyrykrát do roka mláďata, v teplém chlévě však až osmkrát. 
Slepice v teplém kurníku a dobře ošetřována klade po celý rok vejce, kdežto ptáci 
v divokém stavu obyčejně jen jednou do roka se hnízdí. Holub divoký má jednou za rok 
mláďata, domácí však někdy každý měsíc. Že psi a prasata v divokém stavu též méně 
mláďat mívali, dá se snadno domyslili. 

Jiný následek zdomácnění jest množství odrůd, které přičiněním člověka u zvířat 
domácích povstalo a denně skoro povslává. Odrůd koňských, psích, ovčích počítá se 
na sta, dle vlastností jak tělesných tak duševních velmi rozdílných, a kdo chrta po- 
rovnává s pinčlem, psa Novofundlandského s mopslem, psa řeznického s ovčáckým aneb 
honícím, ani by neuvěřil, že to pouhé odrůdy jediného a téhož zvířete, pouze člověkem 
takto proměněného, j ; 

Když mocný tento vliv pozorujeme, když vidíme jak zhoubnou rukou člověk často © 
sáhá do řad živočišstva, nemůžeme se ubrániti jakéhos obávání, že jemu snad přílišná © 
moc poskylnuta nad nejčelnější částí tvorstva, a že by v přepychu a v ziskuchtivosti své © 
moci télo nadužívati mohl ke škodě a zkáze celku. i 


109 


Tomu však není tak. Jako obezřelý hospodář správci svému nepropůjčuje neob= 
mezené moci; aby snad nadužíváním léto v záhubu neuvedl celé hospodářství: lak 
i člověku od moudrosti tvůrcovy jen. obmezená a neškodná byla udělena moc nad 
ostatním tvorstvem.  Možnáť jemu ovšem mnoho měniti v přírodě, ale změny tyto jsou 
příliš nepatrné a povrchní, než aby nějaký vliv jeviti mohly na ústroj přírody samé. 
Možnáť člověku květoucí ráje proměniti v pouště, ale nelze jemu utisknouli svěží plodi- 
vost země, jenž opět květoucím rouchem pokryje nahotu svou; možnáť jemu jednotlivé 
blesky odvrátiti od stodol svých, ale zastaviti bouři v oblakových prostorách mu nelze; 
možnáť jemu jezera vysušiti, potokům a řekám nový směr vyměřiti, ale veliký oběh vod 
Žilami země a vzduchu nelze jemu měnili. To vše řídí se dle věčných zákonů, vysoko 
stojících nad každým vlivem lidským, kterým se i člověk jako každý jiný tvor po- 
drobiti musí. 

Veliké působil člověk převraly v živočišstvu, větší snad ješlě spůsobí. © Množství 
zvířat zmizí docela se země rukou člověčí, jiná člověk zase do služby své uvede a po 
zemi rozmnoží; některých zvířat domácích, jichž síly nyní upotřebuje, se snad v brzku 
odřekne, až náslroje a mašiny dostatečně mu je vynahradí; celou Faunu země naší 
změnili může a dle potřeb svých i změní, ale při tom všem neklesne váha přírody, 
jako se nepotopí koráb, když zrnko pískové do něko hodíme, a co na jedné straně se 
poruší, na jiné se zase vyrovnává. 

A konečně, kdož může povědíli, dlouho-li nynějšímu tvorstvu vůbec popřáno na jevišti 
země této meškati? kdož medle ví, daleko-li taženy jsou meze doby přítomné? Od prvního 
nálevníčka, jenž obýval rozlité vody prvního věku, až k velezvěrům doby předpotopní, pokra= 
čovala příroda v tvoření dokonalejších a vždy dokonalejší tvarů, až konečně k člověku 
"dostoupila; kdož ale člověku za lo ručí, že právě on jest poslední květ tvořivé na světě 
tomto mocnosti? kdož může věděli, zdali i on není pouze prvním článkem nové řady 
tvorů, řady to bylostí rozumných, jichžto slupně vyšší v neznámé říši duchové se ztrácejí ? 

Země, na níž stojíme, není tak pevná, tak stálá, jak se nám býti zdá; před 
našima očima mění se ustavičně povrch její, ostrovy vystupují, vrchy -se zdvihají, nová 
údolí se tvoří a celé díly země klesají aneb se zdvihají v ustavičném vlnění, Pod no- 
hama nám vrou ještě ony zhoubné mocnosti, které již několikráte povrch země byly 
překotily; a za těmito převratnými živly číhá živototvorná moc, plná příštích tvorů, vždy 
bedlivá, vždy činná, čekajíc na příležitost k nové činnosti, ukrytá v celku naší planety, 
rovněž jako v zrnku pšeničném z hrobek egypiských, jenž po tisíciletém odpočinku 
k novému se rozvíjí živolu. 

O změnách rukou lidskou v přírodních poměrech Egypta nastalých. 
Od Dra. Jana Palackého. 


E- vk 


Co by se bylo stalo z Egypla, kdyby nebylo bývalo lidské ruky? Na tu otázku 
mělo by množství lidí odpověď hned při hotově, a však nezdá se, že by tak snadno 
bylo na ni odpovídati. Všeobecný úsudek od dávnověkosti jest, že vše, cokoli je orga- 
nického v Egyptě, je (po Nílu) hlavně plodem lidské ruky, bez níž by brzy zahynulo 
v poušli. Již arabský dobyvatel Egypta psal svému pánu, že je Egypt dle počasí brzy 
mořem, brzy zahradou, brzy pouští. Vlipný Francouz Méry představil si Egypt shůry 
viděný co dlouhou ulici pyramid a sfinxů vedle bílé vody v červené poušti, a bývalý 


110 : : 


ministr Francie, Fialin de Persigny, napsal učeňou knihu o lom, že pyramidy byly vy- 
stavěny, aby okolí před drobným pískem (válinou) ze Sahary chránily. Něco má toto 
domnění vždy pro sebe, jako každý panující omyl. Zanecháme-li' teď kterýkoli kus role 
v Egyplě skrze dvě léla samótné přírodě, stane se z něho poušť solnalá, na níž jen trní 
(Agul alhagi Maurorum), akacie a: tráva (Halfa) poroste. Tak zpustlo někdy květoucí 
okolí Alexandrie. Staří mluvívají o dobrém vínu a oleji Mareotském, a Makrizi praví, 
že celé přímoří bylo druhdy jednou ulicí letohrádku a zahrad. Teď je tu solnatý líman, 
kde jen v rákosí několik vodních ptáků se ozývá, a kolem několik polozdivočelých ovcí 
kočovných Arabů přímořské solnaté byliny (Alexandrinskou sódu dávající Statice, Sal- 
sola ald.) neb po dešti podzimním v poušli hojný mech hledá. 

Příčiny toho však jsou jiné. — Považujme lu předně přirozené poměry egyptského 
údolí, 

Spád řeky Nílu v Egyplě. jest velmi nepatrný. U Kahiry, 23 mil od moře, bývá 
Níl v nejvyšším stavu svém jen 40“ nad hladinou středomořskou, v středním stavu 28/, 
v nejnižším 16“. V Siéně, u paly prvního svého prahu (kataraktu, nevlastně pádu řečeného), 
tedy přes 450 mil od moře, jest Nil teprv 342 nad mořem. Ba, ač Níl šestero 
prahů v Nubii má, leží Chartum, kde střední běh Nílu stokem pramenu bílého a modrého 
Nílu počíná, 1060“ dle Prunera, 4434“ dle Russegera nad mořem. Vidíme, že prostřední 
oupadí Nílu v Egyptě 2 (více v hořejším Egyptě, v deltě i 1“ na míli), v Nubii 4“ na 
míli dělá (bez ohledu na prahy). Hořejší ouvodí je nám jen z čáslky známo. Víme,- 
že tam jsou hory až 14.000“ vysoké (Samenské v Abyssinii a jižněji asi stejně vysoký 
Kilimandiaro), s nichž poloky do Nílu padájí. Prameny tak zvaného modrého Nílu léží 
dle Beke 8770“ nad mořem, dlé Abadie 9206“. Prameny bílého Nilu dosud nikdo 
neodkryl. © Nevíme, co k nim přispívají hory sněžné okolo Kilimandiara, jež Krapf po- 
psal. Nevíme teď nic jistého o velkém moři střední Afriky, v němž dle jiných Nil 
vzniká. Známo však, že bílému Nílu ve velkých močálovitých rovinách jižně od Elaisu 
(1667 nad mořem) hlavně řeky ze západních nesmírných pralesů a bařia Baher Gazal 
atd., pak východní Sobát mocné vodstvo přivádějí. Kde P. Knoblecher bílý Níl nejjižněji 
viděl, zá malými žulovými prahy, kde již nepatrnou řekou byl, bylo dle udání tuzemců 
Bari-ů ještě 30 dní cesty lam, kde se stává snadno přebrodným, Z bařin těch nepře- 
hledných, porostlých rákosím 418“ vysokým (mezi nimi i papyrus starých), leknínem 
modrým a lotosem i mnohými jinými neznámými vodními bylinami, jest nejznámější 
Birkel el gharal, asi 20mílový močál, jímž bílý Níl teče a jenž povstal rozšířením se jeho 
v rovině nepřehledné. Lodě egyplských výprav k odkrytí pramenu bílého Nílu se tím 
travnatým mořem sotvy prodraly. „Podobných menších tůní jest po bílém Nílu více, 
a mezi nimi savanny — nekonečné lrávnaté roviny, z nichž jen sem tam. jednotlivé mi- 
mosy, Tamanndie, Lalandie (palmy delebské) a boababy (Adansonie) vynikají. Nesčíslné 
vodní plactvo a obrovští hrochové a krokodilové oživují jedině tyto největší močály na 
svělě — aneb někdy řídké rybářské loďky nahých černochů Šiluhů, Dinků, Kejků atd. 
Zde je první pravé rodiště Egypta. Totéž plalí o nahých, vulkánických horách Šoán- 
ských , kupách to čedičových a trachylových až k 7—8000“ výše, a 0 planinách, kde 
pastýřové černé lesy tisů a chvojek (Taxus sigba, Juniperus excelsa) zapalují, aby tím 
svému dobytku bujnější, mladší pastvu zjednali. Rychlé bystřice unášejí černý tuť vul- 
kánický jak prsť a popel lesní do kolikatisíc-střevícových propástí a dálé do modrého 
Nilu. Bílý Níl unáší slále celé trávníky z řečených močálů. Totéž činí východní řeky 


111 


Nilu připadající, Albara i Rahad u savannách ví Sudanu, země kočovných Arabů, 
Hodendoů, Halengů atd, 

Odlud i pochází, že modrý Nil sice při obyčejné „vodě menší jest než bílý Níl, 
(ú Chartumu mají v sekundě vody 158 o métrů a 297 o m.), že však při rozvodnění 
periodickém více vody (6247 © m. a 6043 o m. v sekundě dle Linanta) a asi 0 20 
dní dřív do Chartumu přináší, než bílý Nil, neb se příkrých, nahých hor teče rychleji 
a víc vody nežli z velkého bařinatého pralesu, jenž jako houba, mech atd. mnoho vláhy 
zadržuje. Takové jest množství rozličných prvků rostlinných a živoků (řas, konferví, 
Galionella, Pixidicula, Volvox, Monas atd.) ve vodě bílého Nilu, že se k. př. u Char- 
„tumn i z dálky stále bělá a mýdlo v něm nerozplývá, což i řece jméno „bílé“ dalo, 
jako černý vulkánický trus spláchnulý modrému (správněji černému) Nílu abyssinskému. 
Tofi hlavní příčina strašné nezdravosti Chartumu, kde za plíště (zimy tropické, dešti- 
vého času) zřídka kdo i z tuzemců bez zimnice oslává. 

Nuže; ouzkost oudolí Nílského v Nubii brání, by se lam neusazoval kal říční, 
neb větší díl poříčí v severní Nubii jsou prorvy mezi mnohosel střevíců vysokými bal- 
vany žuly a pískovce aneb neuslálé prahy neb peřeje — šelaty tuzemců. 

Ještě v Egyptě, v lěsnině pískovcovitého Džebel Selselé má Níl jen 300“ šířky. 
Celé údolí horního Egypta (Saidu tuzemců) jest velmi ouzké, tak že vzdělaná půda tam 
jen 0,04 země obnáší. Největší šířka jeho u Benisuefu jsou 4 míle, a taktéž zaujímají 
ostrovy; as 200. mil, vělšinu vzdělané půdy. Následkem toho musela řeka nesmírné 
množství kalu a organických prvků do zpodního ouvodí unésli. 

Zde nízké hory dosud řeku lemovavší přestávají, a naslává staroslavné delta 
Nílu, naplavenina to poříční asi 400 3 mil, zakrývající asi starý záliv mořský, jehož lastůry 
„podnes v zemi se nacházejí. Severozápadně obmezily della skály mízké (500“) třeli- 
horní a naplavené, vápnité a pískovcovité, kraj to planiny Saharské, a výběžek z nich 
„chrání u Abukiru della dosud před mořskými vlnami, jež proud středomořský neustále 
"ze západu na břeh metá. © 

Jak muselo della vyhlíželi před vplyvem ruky lidské ? 

© Egypt je země tak dávno obývaná, že není více stopy po lom, jaká musela pů- 
vodní podoba její býti. Staré podání se však udrželo, že bylo delta, než je lidé opa- 
novali; velkým močálem. Toť i pravdě nejpodobnější.  Močál ten byl asi tak zarostlý 
travinou a pralesem, jako ústí Gangesu lesem džunglí, neb ústí řeky Missisippi bam- 
busy a taxodiemi atd. Les ten musel asi míti více tropickou podobu nežli nynější 
bylinstvo. Egypla. 

57 Přede vším musíme připomenouti, že se ná podnebí Egypta asi od lidských pa- 
mětí nic nezměnilo, a že i dříve bezpochyby toléž bylo co teď, totiž subtropické, suché 
teplo, vyšší nežli ostatních okolních zemí, Egypt leží totiž uprostřed nesmírného pásma 
pouští, od Allanlického až ku Kaspickému a Indickému moři rozprostřeného, a sice 
+ nížině příraořské, níže nežli všecky okolní pouště, jak Arabie tak Sahara (od 300' do 

„nad mořem mající), lím více nežli Berbersko, Syrie ald., kleré jsou. hornatější 
a lesnátější. Pouště okolní nechovaly žádných lesů neb močálů, jichž vysušením neb 
vymtýtěním by se povětří bylo změnilo, 

7 Zákony, podle nichž ten prales povstal, lze podnes pozorovati. Semena i tra- 

"z pramenišťat musely jistě splývati po řece a usazovali se s kalem, jemuž mořské 
(vlnobití delší plutí bránilo. "Tak tvoří se dosud u Gangesu i Missisippi lesíky, s lůněmi, 
4 


E O 


112 


přesypy a límany se střídající. Tak přibývá při úslí řeky v celku ročně přes 200“ 
šířky (Elie de Beaumont). © Při bujnosti a vytrvalosti tropického rostlinstva musela 
semena ta brzy klíčiti, sítiny se šířiti, lesy hustnouti. Vždyť přicházely stromy a se- 
mena proudem mořským z Ameriky na břeh Europy dříve než Columbus toho použil, 
a malá travina Eriocaulon septangulare přišla z Ameriky na anglický ostrov Sky, kde 
zdomácněla, Podobně plody palmy Sejšelské (Lodoicea seysellaruam), zvané coco dimor, 
se na břeh Indie dostaly, kde nikdo podobných neznal, a staly se všeobecným před- 
mětem pozornosti a bájek. Pokládaly se za plod mořský, za všeobecný kazijed, a dp- 
stávaly se lak až do Čech ke dvoru Rudolfovu i do Čínska, kde až 300 zl. stř. za kus 
platili, až se vlast jejich vypátrala. Tak rozmnožují se kokosy po písku korálových 
ostrovů v Australii. Tak dostávají se byliny horní do dolních údolí. Důkaz toho máme 
pro Egypt i na třech bylinách staroegyptských : papyru, lótu a persei (Ximenia egyp- 
tiaca), které v hořejším ouvodí Nílu domácí jsou, ale teď v Egyplč vyhynuly. Nemenší 
důkaz je hojné uvádění opic u starých Egypťanů, kterých teď v Egyptě není a pro 
nedostatek lesů býti nemůže. Opice však asi vyhubeny nebyly, neb ani škodnější hro- 
chové, krokodilové v Egyptě nevyhynuli a opice nebyly ani v Evropě (Gibrallar) ani 
v Berbersku vyhubeny, ale zmizely porubáním lesů a vůbec s divokým rostlinstvem. 
Co se týče ostatního Egypla, byl Fajum dle staroegyptského podání jezerem, jež 
tentýž král vysušil, který delta odvodnil a umělé zavodňování zavedl. Že pohoří arabské © 
některé lesy chovalo, dokazují malé některé zbytky, neméně hluboké prorvy jako by- 

střic dešťových po nahých horách vedle Rudého moře, kde teď za celý rok ani krůpěje 

deště nepadává (Figari). Lesy tylo asi dešťová oblaka Středomoří přilákávaly, neb tro- 

pické deště solvy kdy severněji zasahovaly než led, totiž do Nubie. 

Tedy účinkovala ruka lidská na tylo poměry?  Zdaliž úrodný kus země roz- 
šířila? Všeobecný úsudek dí: ano. Zpylujme, čím lo asi? 

S obou stran řeky jistě ne, neb lu sáhá úrodná země až k horám samým. Tam 
byly asi vždy hranice její, neb hory ty jsou nahé skály vápenné meb pískovcové, na- 
nichž není stopy někdejšího organického života neb prsli. Že však asi vždy tam zasa- 
hovala, dokazuje půda údolí, záležející ve mnohostalelém říčném kalu, neméně rovnost 
celého údolí poříčného, v němž není po celém Egyptě kopce. 

Zato je jisto, že severní konec Egypta něco do moře pokročil. Rosetta i Da- 
mietta byly někdy přístavy a leží teď přes míli od moře, ač jistě i sama měsla trochu 
do země couvla, Ale pokrok len je nenáhlý, menší nežli u jiných řek (v celku asi 14 
šířky ročně přibývá), a byl by se stal i bez přičinění lidské ruky, jak u jiných řek 
znáti lze. Za to na stranách deltu ubylo, kde moře přetrhavší přesypy do země vniklo 
a víc se nevrálilo. Utvořily se znamenité, ač mělké límany, a šířily se na místě staro- 
slavných měst a úrodních krajin — Mareotis u Alexandrie, Menzole u starého Pelusium 
atd. Tím země úrodné víc ubylo, nežli jí uprostřed na sever přibývalo. 

Zdaliž však úrodnosti přibylo ? , 

Musíme připomenout, že všecka úroda v Egyptě od Nílu závisí, neboť to jest 
jediný sladkovodní pramen v Egyptě, ostalní jsou sirné, solnaté neb natronové. U pra- 
mene toho sladkovodního stojí v Matarse (starém Heliopolis) blíž Kahiry jediný zbyle 
(obelisk) toho staroslavného města, a zrovna nad pramenem prastarý ohromný sykomot 
O tom dí staré koplické podání, že pod stromem spasitel na útěku odpočíval, a dík 
za slín tento jediný pramen v zakleté poušti mu zanechal. ) 


113 


Rozšíření neb zkrácení zavodňovacího okresu Nílu jest tedy i rozšíření neb 

. zkrácení úrodnosti Egypta, která, jak známo, nebývá ročně stejná, nýbrž dle vodní výšky 
Nílu se řídí. Lze však pozorovat, že se Egypt zavodňováním pořád výšil, a Níl si své 
korylo (řečistě) vždy hlouběji vyrývalnež dříve — že tedy přirozeným spůsobem se vždy 
řidčeji a líže vše zavodňuje, Země se zvýšila dle svědectví starých egyptských památek 
v hořejším Egyptě o 9, v Thébách o 7“, v Heliopoli o 5“ (Wilkinson). Koryto řeky se 
stejně nezvýšilo, hlavně pro hráze, jimiž se zavodňování v Egyptě řídí a jež nulí řeku, 
kal svůj dříve a více (v hořejším Egyplč proto nejvíc) po celé zemi usazovati, nežli by 
to sice činila, Že si řeka nové lože hlouběji vyryla, lze hlavně pozorovat v Nubii, kde 
prahy Nílu, od starých co skutečné vodopády líčené, vymylím skal řekou se ve sprosté 
peřeje změnily, jakých Dunaj, Dněper a Rýn více mají. Následkem toho nedosahuje 
více voda v Nubii ke mnohým polím, která se dřív osévala a teď pouští jsou. U Semne 
pozoroval Lepsius, že střední výška Nílu pod vládou Moerise 22“ výše dosahovala. Proto 
je pouští část Nubie, již množství starých pomníků co lidnatý kraj značí. 

Odtud pochází, že teď třeba vyšší vody nežli dříve, má-li být Egypt stejně za- 
vlažován.. Teď vzrůstá Níl obyčejně u Syene 36', u Rosetty 3'/', u Kahiry bývají kraj- 
nosti vzrůstu 42“ a 9, Nil však musí teď u Kahiry o 3'/,“ více růsti nežli v 9. století, 
aby zem stejně zaplavil, Odtud pochází, že teď třeba více vody — neb více lidského 
umění — aby byla stejná úroda v Egyptě, a že by většina Egypta teď límanem neb 
pouští byla, kdyby lidská ruka tomu nebránila. 

Člověk si přírodu tak podrobil, že na mnohých místech se bez něho více obejíli 
nemůže, z čehož však soudili nelze, že tomu vždy tak bylo. 

Jak jednal asi člověk k samostalným tvorům přírody — původnému. rostlinstvu 
a živočišstvu Egypla ? 

Člověk bojuje do zhynulí proli každému samostatnému tvoru v přírodě. Jednává 
v lom boji nejináče nežli každý jiný dobyvatel. Nejdříve padají velcí samostatní tvo- 
rové, vělší ssavci, zvláště dravci a stromy zvláště lesní ; několik si podmanívá a dělává 
z nich své nohsledy, ly pak rozšiřuje na ujmu prvních — jsou to domácí zvířata i seté 
byliny, odrodilci to nejvíce od svých prvotních tvarů. Pak mu nastává druhý boj s hejnem 
malých ale vytrvalejších nepřátel — menších škodných zvířat a tak zvané zuny (Unkraut), 
s kterou vždy více měně šťastně bojuje, již ale sotvy zcela vyhubí, neb ta vede tak 
zvanou malou válku, nepouští se v hlavní boj, neuslává třebas tisíckrát polřená — jako 
loupežníci, úskokové, banditi atd, u národů podmaněných. Tak se udržuje zajíc, kuna, 
liška, mouchy, žáby — tak koukol, chrpa, bodlák, sveřepec vzdor všem hospodářům. 
Ustává-li ale člověk jen dost málo v tom boji, pak vracejí se pomalu zahnané tvary za 
smělejším vždy hejnem starých i vytrvavších nepřátel. Za času Římanů byla celá Italie 
zahradou (pomarium dle Plinia), ani lesu ani močálu tu nebylo, ani větší louky, ani 
dravce, a již v 6—7. stolelí po Kr. zhynuli knížata Longobardů honbou na tury a med- 
„vědy v hlubokém pralesu střední Italie. Kdekoli obyvatelstvo v Evropě řidne, zmáhají 
se dravci s podivnou rychlostí, tak vlci po třidcetileté válce, vlci a medvědi v Uhřích 
po poslední válce. 

V Egyptě je člověk dosavad pánem tak výhradním, jak jen si to může přáli, Ani 
jedinký skutečný les neb Větší trávník divoký, ani jeden větší dravec před ním neobstál. 
Lvi dávno vyhynuli. Krokodilové a (řidčeji) hrochové ukazují se jen někdy v Nílu jižním, 


co příchozí z Nubie. O levhartu a jiných kočkách (Felis chaus, lynx) též málo se pro= 
Živa 1856. 8 


114 


slýchá. Do dalní pouště táhly antilopy (Dorcas) a do nejvyšších hor kozy divoké (Capra 
arabica). Hyény a šakálové, jakož i větší dravci z pláků (hlavně Vultur perenopterus) 
stali se tím co u nás rasové — uklízeji scíplé mrchy. 

Divoké káně v rýžových polích delty, uvedené prý nedávno z Rhodosu, jsou teď 
častým předmělem honby pro Evropany; luzemci jich nejedí. Menší polodomácí škůdci : 
kuna, liška, ichneumon se sic udrželi, ale odkázání jsou skoro jen na velké kurníky 
- sedláků egyptských (Fellahů). © Jedovaté hady nemohl člověk asi pro blízkost pouště 
vyhubit. Za to uvedl velblouda z Arabie, bůvola i ovci ald, a ti v jeho službě 
zem opanovali. ) 

Rovněž lze samorodé byliny jen v močálech a pouštích aneb mezi nižšími tvary 
rostlinstva hledali. © Ze stromů zbyly jen některé: datlové palmy, dúmy (Lucifera the- 


baica) v jihu; snad jsou i sykomóry a řeřichy zdejší — z keřů lanie, mimósy, tama- 
rišky na hranicích pouště, v arabském pak pohoří na místě někdejších lesů výše Pista- 
cia allanlica, lenliseus i Rhus oxyacanthoides, Moringa aplera — níže Cynarchum pyro- 


technicum, Retama (Figari) ald. Jsou to byliny nejvíce pustinné, které asi po porážení lesů 
dřevních vznikly. Nelze na někdejší lesy k. př. arabského pohoří ani z blízkého Sinai, 
rovněž 1—8000“ vysokého, uzavírati, neb i len je bezlesý a chová pustinné byliny 
až k vrcholům. zije abosýh 

Jen byliny močálovité a vodní v deltě rovnají se poduěbí roviny egyptské. V Ka- 
hiře k. př, je roční střední teplo 20" R. a krajnosti obyčejné 49—38" R; nejteplejší 
měsíc červenec má 24% R. středního tepla, nejstudenější leden 9" R. Podle toho hledal 
by zde každý subtropické rostlinstvo a tropický zrůst, jehož hlávní známka jest; že květ 
a ovoce se celý rok střídají, a že není přestávky ve zrůstu bylin pro zimu. 

Převládající ráz Flóry egyptské je teď více středomořský, syrský, berberský atd. 
než nubícký a indický. Zde nemluvíme o Floře. pouště, jenž je tatáž co v Sahaře 
a Arabii, ale o vzdělané zemi. Tu jen vodní lekníny, papyrus (teď hynoucí), Pistia stra- 
tiotes atp. tropy připomínají ; pole však egyplská ukazují naši zunu, kopřivy, mák, hlaváčky 
(adonis), sveřepec, anagallis, cuscuta, Mercurialis, Linaria, Fumaria ald. I mezi vodními 
jsou již evropské známé: Typha, Alisma, Ceratophyllum atd. Bylin Egyptu vlastně vý- 
hradních není ani tucet, tedy ani 17%, eož palrně málo jest a dokazuje, že původní 
tvary vyhubeny byly. Něco bylin v Egyplě pochází teď ze Sudanu, jež černochové při- 
nesli: durru, mimosy, seyal, habbas; něco z Indie: tamarindy, rýže a zuna její (Elatine 
luxurians) atd, 

Nejlépe lze poznati vplyv člověka na rostlinstvo Esypla zřidnutím neb vyhubením 


jež člověk stále a vždy nadarmo hnubí. Flora egyplská od Delila uvádí mezi tisícem | 
bylin jediné kapradí Adiantum capillůs Veneris, všeobecné od Tangeru a Cap Verdu přés | 
Řím (kde jsem je trhal v kryptě zvané po nymlě Egerii) až k- Illyrii a Nesiderskému 
jezeru, a známé v zahradách pro krásu svou pod jmenem dívčí vlas. Jest lu vůbec | 
teprv 30 tajnosnubců známo (mezi nimiž jen 4 mechy a přes 10 hub), kdežto každý les | 
u nás více mívá, : 
Čím to povstalo ?  Tisícilebou orbou. Staří sázeli olívy a víno až ve Fajumu, 
pšenice byla hlavní plod Egypla, pak ječmen a špalda. S těmí asi přišla vělšina evrop- 
ských bylin co-zuna, ostalek obchodem, jakož i byliny indické skrze Araby. Mehmed © 
Ali uvedl bavlnu co hlavní předmět orby a jiné tropické“ předměty hospodářství, což vše © 


115 


se výborně dařilo; z toho lze soudit, že podnebí se jim hodí. Evropské byliny nově uve- 
dené se však buď nedaří, jako jablka, hrušky atd., anebo zmetají druhý rok, jako cu- 
krovka a brambory, které vždy jen první rok, co se sejí z cizího semene, k po- 
třebě bývají. 

Z toho všeho lze soudil, že nynější rostlinstvo Egypta nejvíce lidskou rukou při- 
nešeno jest, což mezi největší proměny patří, kteréž člověk v poměrech. přírodních 
vůbec spůsobiti může, neboť nebude arci minoho krajin, kde by se cosi podobného dalo 
jen myslili, — nesmíme však arci zapomenout, že Egypt se pokládá za kolébku orby 
a lidské vzdělanosti, t samoděčné činnosli vůbec. 


Útvar silurský v Čechách. 
Od Jana Krejčího, 


Bezprostředně na prahorách *) spočívá v Čechách a v mnohých jiných zemích mo- 
hútné pásmo vrstevnatých hornin, v kterých nejstarší otisky zvířat a rostlin nalezeny byly. 
Werner, zakladatel novějšího zemězpytu v Němcích, nazval pásmo toto útvarem přechod= 
ním (Uebergangsformation), jelikož takřka přechod od prahor k novějším vrstevnatým 
horám prostředkuje. 

Přechodní útvar tento obsahuje ony nejstarší usazeniny, kleré se na dně prvního 
pramoře, zvířaty a rostlinami již oživeného, v době předlouhé uložily, ve kteréž již první 
obrysy pevniny naznačeny byly **). 

Hlavní horniny přechodního útvaru nesou tedy na sobě veskrze ráz rozmělněného 
a usazením opět slepeného kamení, ačkoliv se též střídá s vrstvami lučebně sraženými. 
Mnohé. vrstvy , zvlaště ke zpodu, přibližují se ale svou povahou k břidlicím prahorním, 
od nichž jen uložením a skameuělinami, jakéž v prahorách bez výminky chybí, se rozeznávají. 

Nejdůležitější znak přechodního útvaru leží právě v těchto skamenělinách, kleréž 
zde co nejstarší památky rostlinného a zvířecího života mna zemi ponejprvé se vyskytují 
a prolo nejenom v ohledu zemězpylném, nýbrž i přírodopisném vůbec největší zajímavost 
do sebe mají. Při tom jest ta okolnost zvláště památná, že všechny rody a druhy ska- 
menělých zvířat útvaru přechodního po celé zemi velikou podobnost k sobě mají, ba 
z části docela totožné jsou , z čehož na lehdáž panující stejnost fysikálních poměrů země 
uzavírali se dů. Taktéž jest pamálna podobnost, jakouž jisté horniny toholo útvaru po 
celé zemi ukazují. Hlubší vrstvy stávají se ale vždy chudšími na skameněliny, až tyto 
docela zmizí. Bezpochyby bylo moře z prvopočátku ještě příliš teplé a počínající živo- 
čišstvo jen na jednotlivé míslnosti obmezené, tak že teprva později, když fysikální po- 

šry země více k nynějším se přiblížily, bujnější rozvinulí živola možným se stalo. Při 
m skoumání hor v Němcích a Francii ukázala se již dávno polřeba, v přechodním 

jednotlivé členy rozeznávali, při čemž však pouze na uložení vrstev, nikoliv na 

skameněliny ohled brán byl. Teprva r. 1826 ukázal Hisinger, že se útvar ten ve Švédsku 
podle skamenělin ve dva oddíly rozvrhnouti dá, poněvadž přechodní vrstvy ve Švédsku 
podle skamenělin palrně se rozeznávají od přechodních vrstev na ostrově Golhlandu. 
s 
19) Viz Živu r. 1855. 

**) Viz Živu r. 1856. Sešit. I. © pramořích, 

8* 


116 


Však teprv rokem 1833 počala ona ve vědě památná doba, v ktéré se nová podivuhodná © 
činnost ve vyskoumávání přechodních útvarů vyvinula, a sice nejdříve v Anglii, pak 
zvláště v Rusku, v severní Americe a v Čechách, Skoumání četných a památných ska- 
menělin tohoto útvaru vedlo k neočekávaným výsledkům, lak že v krátce celé pásmo, 
které dříve jediným jmenem zahrnuto bylo, v tré útvarů se rozložilo, jimž angličtí ze- 
mězpytci jmeno kambrické, silurské a devonské soustavy udělili *). 

Při kambrickém útvaru, jímž hlavně Sedgwick se obíral, shledalo se později, že 
vlastně jen co zpodní pásmo silurského považovati se může, poněvadž svrchní jeho vrstvy 
tytéž skameněliny mají, jako hlubší vrstvy silurské, zpodní ale vrstvy jen z břidlic bez 
skamenělin se skládají. Všeobecně byly tedy v oboru přechodních hor jen dva útvary 
přijaty: silurský a devonský. 

Silurský útvar ustanovil v Anglii Sir Roderick Impey Murchison nejdříve r. 1833, 
o dvě léta později byl do vědy pod svým nynějším jmenem uveden a konečně r. 1839 
v slavném díle „The Silurian System“ velmi obšírně popsán. Podivuhodné dílo toto vzbu- 
dilo mezi všemi zemězpylci neobyčejnou pozornost a mělo za následek, že silurský útvar 
brzy potom v nejrozličnějších krajinách poznán byl: v Norvéžsku, Švédsku, Rusku, Irsku, 
ve Francii, Španělích a Sardinii, v Čechách, v Haliči, v rakouských Alpách, v Durynském © 
lese, v: Sibíři, v severní Americe, v Africe, v Indii u paly hor Himalajských a v Novém 
jižním Walesu. Krásné a důkladné práce Murchisona, Verneuila, Jamesa Halla, Barranda 
a j. obsahují popis těchto silurských krajin. 

Zároveň dostalo se i devonskému útvaru důkladných skoumalelů. Až do r. 1849 rozdě- 
lovali angličtí zeměznalci starší vrstevnaté útvary tak, že na přechodní hory s jejich obě- 
ma útvary, kambrickým a silurským, následoval úlvar kamenouhelný, jehož nejhlubší pásmo 
starým červeným pískovcem (old red sandstone) nazváno bylo, ma rozdíl od novějšího 
červeného pískovce (new red sandstone), který v Durynském lese pod jmenem rothes 
Todtliegendes již dávno co člen jiného útvaru znám byl. Murchison vystavil r. 1839 ve © 
svém podotknutém díle o silurském útvaru tento starý červený pískovec co samo- © 
statný útvar, „opíraje se dílem o znamenitou jeho mohúlnost, která v Herefordshiru © 
10.000 stř. dosahuje, dílem o skameněliny, zvláště ryby, které od silurských se rozezná- 
vají. V skutku ukázalo se, že i břidličné hory v Devonshiru a část břidlic v Cornwallu © 
k témuž pásmu starého červeného pískovce náležejí a že tedy jmeno jejich nemůže na- 
značovati útvar, který sice ve Skotsku a Herefordshiru hlavně z pískovců záleží, v De- 
vonshiru a Cornwallu ale z břidlic a droby se skládá. Murchison a Sedgwick navrhli 
tedy pro něj jmeno úlvaru devonského. 

Návodem tím poznali zemězpytci na pevnině evropské, že i tam velký díl pře- 
chodních břidličných hor k tomu útvaru náleží a podle uložení a skamenělin byl tedy 
v Belgii, Porýnsku a Westfalsku, na Harcu, v Nasavě, v horních Frankách, v Durynsku, 
Sasku a Slezsku devonský útvar ustanoven. Podle těch znaků byl útvar ten i jinde po- 
znán, v štyrských Alpách a v Moravě, v Rusku, kde prostoru 6000 čtverečních mil po- 
krývá, v zemích zakavkazských a v horách Altajských, v severní a jižní Americe, v In= 
dii a v Australii. 


*) Jmena tato vztahují se k oněm krajinám Anglie, kde útvary tyto zvláště vyvinuty jsou.  Kambrický 
útvar panuje totiž zvláště ve Walesu a Cumberlandu, v zemi starých Kambrů; silurský útvar zase 
v zemi bývalých Silurů, a devonský zvláště v Devonshiru, 


117 


Naznačivše takto stanoviště, na kterém se nachází skoumání útvarů přechodních, 
obrálíme se k bližšímu popisu silurského útvaru v Čechách, který nejenom proto jest 
nám důležitý, že náleží k útvarům naší vlasti, nýbrž i proto, že jest úplně proskoumán 
od jednoho z nejslavnějších zeměznalců, dle jehož prací bezpříkladnou bohatostí skame- 
nělin a pamětihodným uložením přede všemi útvary silurskými v jiných zemích se vy- 


znamenává. 
Přechodní útvar byl již dávno v okolí Pražském znám. Již v předešlém století popsal 


r. 1770 jesuita Frant, Zeno některé z jeho otisků, taktéž Born a hrabě Kinský věnovali pozor- 
nost svou těmto skalám, neméně Sandberg, Jirásek, Majer, Lindacker, Růssler, Preyssler, 
Hoser, starší Reuss a j.; v nynějším století pak hlavně prof. Zippe, který ve zvláštním 
pojednání (Uebersicht der Gebirgsformationen in Bóhmen 1831), pak ve zprávách mu- 
sejních a v Sommerově topografii o přechodním útvaru jednal; taktéž já, klerýž jsem 
r. 1847 v musejním časopise okolí Pražské popsal; neméně věnovali mnozí znalci ska- 
menělin pozornost pěkným otiskům středních Čech, jako Zenker, Buch, Bronn, Gumprecht. 
Ouensledt, Goldfuss, Emmerich, Burmeister a Corda; nicméně byly ale všechny tyto 
práce dílem kusé a chybné, dílem směřovaly jenom k jednotlivým zvláštnostem. 

Teprva Joachim Barrande, který od r. 1833 až do r. 1840 s obzvláštní bystrostí 
ducha, nezlomnou pilností a znamenitým nákladem přechodní hory středních Čech skou- 
mal a v télo své práci až podnes pokračuje, rozžehl nám svěllo, tak že jsme ku podi- 
vení svému poznali, jak kolem nás se rozkládá útvar, jemuž jsme příliš málo pozornosti 
věnovali, kterýž ale náleží k nejpamátnějším útvarům na celé zemi. 

Nedoslalečnost prací domácích přírodoskumců v tom oboru dá se však omluviti 
stavem přírodnického vzdělání v Čechách v oněch dobách. Vyjmouce hraběte Kašpara 
Sternberga, náležel každý český přírodozpylec buď k třídě dilettantů, kteří s malou pří- 
pravou k vědě přistupují a ji jen k svému vyražení pěstují, anebo zápasil s chudobou, sotva 
vezdejšího chleba si vydělávaje. Jen vysoce vzdělaný, se všemi znamenitými přírodozpytci 
přátelsky spojený a velkými prostředky vládnoucí muž, jako Barrande, mohl skoumání 
tak nesnadné a rozsáhlé, jako jest skoumání středních Čech, k žádoucímu cíli dovésli. 

Výsledky svých prací uložil Barrande v díle: Systěme silurien du centre de la 
Bohěme, jehož první díl, obsahující všeobecný rozhled a monografii trilobilů, r. 1852 vy- 
šel. Díl druhý a třetí budou obsahovati ostatní části popisu. Jak veliká jest zásluha 
p- Barranda, vysvítá již z toho,že proskoumal krajinu více než 150 čtverečních mil roz- 
sáhlou, že ustanovil sled a uložení vrstev ji skládajících a že odkryl a z vělší části již 
také popsal a vyobrazil asi 1200 rozličných olisků a skamenělin. Již r. 1846 vydal 
Barrande předběžnou zprávu o silurském útvaru českém a přidal popis trilobitů (Notice 
préliminaire sur le systěme Silurien et les Trilobites de Bohčme. Leipzig), a r. 1847 vy- 
dal monografii brachiopodů (Ueber die Brachiopoden der silurischen Schichten in Boh- 
men.. Naturwissensch. Abhandlungen ete. Herausgegeben von W. Haidinger I. IL). Tri- 
lobitů v prvním dílu hlavního spisu popsaných jest 252 druhů. Podle nástinu Barranda 
samého (Esguisse geologigue), jejž velkému svému dílu předesílá, a z části podle vý- 
sledků vlastního mého skoumání jest následující zpráva spracována, 

Útvar silurský zaujímá v Čechách zátoku bývalého pramoře a má podobu podlouhle 
vejčitou, jejíž delší osa míří skoro od severovýchodu k jihozápadu. Na severozápadu 
běží osa lalo přes Vltavu asi hodinu jižně za Prahou vedle Chuchlí, a ukončuje se na 
kraji přechodního útvaru poněkud východně u Chval; dále prodloužena přes útvar kři- 


118 


dový běží k Čelakovicům u Labe až k Lysé. Na jihozápadním konci dotýká se osa to- 
holo útvaru prahor Šumavských asi dvě míle k jihozápadu od Horšova Týna. Délka této 
osy obnáší 20 zeměpisních mil. 
(Obr. 1.) Šířka útvaru silurského roste skoro 
pravidelně od severovýchodu k ji- 
hozápadu ; nejméně obnáší blíže 
Prahy, totiž asi 4 míle, nejvíce u 
Plzně, totiž asi 10 mil. Délka ob- 
vodu celého útvaru obnáší asi 60 
mil, z nichž 48 mil zaujímá na se- 
verovýchodní a severní straně kvá- 
drový pískovec s opukou od Úval 
až k Vltavě, a pískovec kameno- 
uhelný mezi Vltavou a Rakovní- 
kem ; na všech ostatních stranách 
jest úlvar silurský lemován pra- 
horami. 


V krajině. mezemi  těinito 
ohražené mohou se snadno roze- 


A, B, C, D, E útvar silurský. znati soustřední pásma vrstevnatých 
K. U. útvar kamenouhelaý, 6 Dr i 
Kf. . útvar, ktidový. hornin, kteréž jako ohromné mísy 


na sobě spočívají a jen kraji svými 
na den vycházejí. Na tom závisí i horopisné poměry středních Čech, neb všechny vrchy 
mezi Prahou a Plzní dají se sestavili v elliplické řady , kleré vápennou vysočinu mezi 
Prahou a Zdicemi obstupují. 

Skály úivaru silurského vycházejí ledy vesměs na den; jen některé čásli jsou 
pokryty útvarem kamenouhelným, jako u Radnic, Plzně, Manetína, Mirešova, Žebráka, na 
Lýsku u Berouna a u Malých Přílep; neb útvarem křidovým, totiž pískovcem kvádrovým, 
jako na Vidlovech u Jinonic, na Bilé Hoře a na vysočině Chvalské, pak na všech rovných 
povýšeninách mezi Šáreckým a Votvovským údolím. 

Vrstvy útvarů těchto nezaujímají ale velkou prostoru a nezamezují nikterak sto- 
pování vrstev silurských, © Hlavní osa; o níž jsme nahoře mluvili, dělí celý útvar ve dvě 
poněkud nestejné čásli, v jednu severozápadní a druhou jihovýchodní, V obou těchto 
částech jde směr vrstev vůbec k 15" severovýchodu ; ačkoliv se vyskylují také místní 
úchylky.. Úklon čili západ vrstev směřuje pak na každé straně k hlavní ose, lak na se- 
verozápadní straně měří k jihovýchodu, na jihovýchodní straně k severozápadu. Úkaz 
ten souhlasí zúplna s pánvilým slohem celého útvaru, jakýž jen v uzavřené zátoce vy- 
tvořili se mohl., Kde tato zátoka s ostatním silurským mořem souvisela , není známo ; 
bezpochyby však u severovýchodu. Na obou stranách osy pozorují se však laké západy 
opáčné, zvláště u krajů útvaru, musíme je však považovali za úchylky místní, poněvadž 
se nezřídka k normálnímu úklonu vracují. Velikost úklonu jest velmi rozmanitá; oby- 
čejně obnáší 30—45", často i 709, někdy stojí vrstvy kolmo a pořídku i vodorovně. 

Pásma vrstev, z nichž český silurský úlvar se skládá , leží na sobě jako ohromné 
mísy; nejstarší leží vezpod, mladší na nich a nejmladší na povrchu. Kraje těchto pásem; 


i 


k 


119 


pokud vycházejí na den, tvoří souslřední pruby, které se na mapě barvami naznačili 
mohou. © Nejmladší pásmo zaujímá pak střed útvaru a starší obslupují je co kruhy ellipti= 
ké,- Pásma talo nejsou nie. jiného nežli vrstvy z moře zponenáhla usazené, a dají se 
dle loho všude rozeznali dilem uložením , dílem skamenělými zbytky zvířat, dílem po- 
vahou kamení. S ohledem na celý útvar rozeznáváme nejdříve jeden zpodní břidličný a 
jeden svrchní vápenný oddíl. Každý z těchto oddílů obsahuje zase po čtyrech pásmech, 
jež Barrande zdola nahoru laklo naznačuje: 

Oddělení zpodní s pásmy A, B, C, D; 

oddělené svrchná s pásmy E, F, G, H, 


(Obr. 2) 
ABGB E F.G, H ;6F,E, D 1 O3Bil A 
pob jeatas K tl jn i lh jas ae Roatan ; 
Mil "i A H H 
B NES 
Ee M Dr 


Odělení zpodné (division inférieure) zaujímá jak do délky tak'i do hloubky mno- 
hem větší prostoru nežli oddělení svrchní. Nejzpodnější vrstvy jeho blíže prahor souvisí 
těsné s břidlicemi chloritovými a mastkovými, kleré na mnohých místech (n. p. u Žam- 
pachu a jinde) se žulou se střídají, a přecházejí tak zponenáhla v zrnilou drobu (Grau- 
wacke) a vrstvy z oblázků složené a tedy patrně z vody usazené, tak že není možno 
hranice uslanovili, kde prahorní břidlice přeslávají a silurské začínají, 

Obě nejhlubší pásma A B neobsahují žádných skamenělin, teprva v pásmu C 
objeví se pryní stopy úslrojného života, kleré pak v pásmu D hojnějšími se stávají. 

Pásmo A (elage A) obsahuje nejhlubší břidličné vrstvy, podobné k břidlicím pra- 
horním ; pásmo B (elage B) obsahuje vyšší vrstvy, složené hlavně ze slepenců hlinité 
břidlice, podobné k oné, klerá ve vyšších pásmech skameněliny v sobě chová, Pásma 
tato nedají se však ostře od sebe oddělili, nýbrž jsou zde spíše jen proto uvedeny, aby 
nejkrajnější rozdíly v hlubokých bezživotných vrstvách naznačily. V horopisním ohledu 
zaujímají celou prostoru mezi Šumavou a Rokycany a pak dva užší pruhy , které kolem 
novějších pásem až na pravou stranu. Vltavy k Úvalům a Labskému Kostelci se prodlužují, 

Pásmo břidlic k prahorním břidlicím podobných (etage A) není příliš mocné a 
drží se více u krajů zrnitých prahor (žuly a ruly); pásmo břidlic hlinitých (elage B), 
kleré výše panují a.s drobou a slepenci se střídají, zaujímá mnohem větší prostoru. Na 
severovýchodní slraně útvaru obsahují lylo břidlice mohútné sloje buližníka (Kiesel- 
sehiefer), který na vyniklých kamýcích od Labe u Lobkovic a Brandýsa až k Radnicům 
a dále do Plzenska stopovati se dá, na jižním křídle útvaru mezi Úvaly, Příbramí a Blo- 
vicemi ale docela chybí. 

Zelenokamen (Diorit), a felsilový porfyr zaujímají léž důležité míslo y složivu těchlo 
© pásem a objevují se zyláště. v zajímavých poměrech v údolí Vltavském mezi Kralupy a 
© Podbabou v severozápadním a mezi. Zbraslaví a Slapy na jihovýchodním křídle, nej- 


P mohútnější v okolí Křivoklálském. Sloje vápence chybí zde však docela. Mezi vrstvami 
> břidličnými a drobovými objevují se na mnohých místech pravé slepence, složené z oku- 


lacených kusů křemence, hlinité a křemenité břidlice. Slepence tylo jsou vůbec hojnější 
na jihovýchodní straně úbvaru nežli ná severozápadní, a zyláště zaujímají nejen v oboru 
© pásma B, nýbrž i pásma C a D celou krajinu mezi Rokycany, Hořovicemi, Příbramí 


120 


a Dobříšem, skládajíce vrchy Třemošenské a Brdské. Mohútnosti slepencových vrstev těchto 
ubývá velmi rychle od jihozápadu k severovýchodu, a spolu se umenšuje v tomtéž směru 
velikost úlomků a zrn, tak že blíže severovýchodního kraje útvaru žádný slepenec' více 
se nevyskytuje, nýbrž místo něho jen křemenec zrna velmi jemného. 

Celé pásmo slepenců jest bohaté na sloje železných rud. Zvláště mohútné jsou 
sloje červené rudy čočkovilého slohu, které v Brdském pohoří jak v pásmu B, tak i v 
pásmu C a D na mnohých místech se dobývají, tak v pásmu B u Mníšku, u Příbrami, u 
Blovic, u Rokycan, u Přestic, u Plzně, u Stříbra, u Plas, u Radnic a j. Hnědá železná 
ruda dobývá se zvláště v okolí Příbrami u Vranovic, Žežic, u Nepomuku a Rokycan. U 
Plas a jinde v Plzensku dobývá se magnelický železný silikat k chamoisitu podobný. 

V břidlicích nejzpodnějších u Stříbra vyskytují se couky olověných rud, na nichž 
se velmi živě, doluje. Počet couků těchlo obnáší asi 60 a mohútnost jejich jde od ně- 
kolika palců až nad jeden sáh. Směr jejich běží nejvíce k jihu mezi hodinou 10. a 12. 
a úklon jde k západu, jen u některých k východu. Některé couky směřují od jihozápadu 
k severovýchodu dle hodiny 4. a skloňují se k jihovýchodu. Úklon jest vždy velmi příkrý 
a obnáší 53—85", Couky bývají -často proraženy neb i rozptýleny tak nazvanými ka- 
mencovými a vitriolovými břidlicemi, "/„ palce až i několik sáhů mocnými. Břidlice tyto 
jsou spolu i s couky prostoupeny slojemi 1—2% mocnými, z rozdrobeného kamení, písku, 
jílu, vápence a žlutavé hmoty složenými. 

Couky obsahují mimo celistvý a vyhraněný leštěnec olověný také bílé, zelené a 
hnědé olověné rudy, jíl, baryt, křemen, blejno zinkové (Zinkblende) a kyz železný. Roční — 
výtěžek obnáší 1400 centů olověných rud a šlejchů, Mimo to jsou doly u Isabellenthalu 
a Pernarce blíž Stříbra, u Kladrub, Stankova, Holýšova, u Stvolen severně za Plasy. 
Ještě důležitější jsou doly u Příbrami, které náležejí k nejslavnějším v celém mocnářství 
Rakouském. Droba pásma B jest tam proražena četnými couky dioritovými a rudními; 
ony neobsahují žádných rud, přetínají ale rudní couky nebo běží vedle nich. Rudní couky 
jsou v drobě velmi bohaté, vesměs jest jich asi 50 známo. Všechny směřují od severu 
k jihu mezi hodinou 4. a 4. a skloňují se z většího dílu velmi příkře k východu, jen 
některé k západu se přehybují. Mocnost jde od 4 palce až nad 6 střevíců. Obyčejně jsou 
couky blíže povrchu země bohaté na železné rudy, do hloubky přibývá ale jak mocnosti, 
tak i bohatosti olověných a stříbrných rud. Couková hmota obsahuje vápenec, hnědek, 
baryt, křemen, ocelek, hnědou železnou -rudu, kyz železný, bílou a zelenou olověnou 
rudu, blejno zinkové, leštěnec olověný a plavý (Fahlerz), blejno stříbrné (Rothgiltigerz), 
leštěnec tmavý (Spródglaserz) a stříbrný (Glaserz), ryzí stříbro a uranovou rudu. 

Rozsedlina 1—6 stř. mócná a temnomodrým jílem vyplněná, která skoro od východu 
k západu mezi 5. a 6. hodinou míří, pod 62% k severozápadu se skloňuje a zrnitou drobu 
od břidličného kamení dělí, přetíná všechny couky dokonale. Za rozsedlinou tou vyskytují 
se sice také rudní couky, mají ale jinou povahu a náležejí bezpochyby k jiné soustavě. 

Roční výtěžek obnáší přes 45000 hřiven stříbra a více nežli 20000 centů olova — 
a klejtu. Příbramské doly nacházejí se na Březové Hoře bezprostředně u Příbrami, mimo 
to dějí se pokusy u Drkolnova a Bohutína, 

© V horopisním ohledu tvoří pásma A B značnou vysočinu, v průměru 1000 stř. vysokou, © 
která v hlubokém údolí Vltavy nad Zbraslaví a Podbabou zvláštní skalnatý ráz přijímá. Půda 
vyvyšuje se zponenáhla k jihozápadu v podobě mohútných hřbetů, které na Třemošně 
výšky více než 2000 stř, dosahují. V Plzeňsku představuje vysočinu rozvlněnou, z velké . 


121 


části jednotvárnějším útvarem kamenouhelným pokrytou, a souvisí s vysočinou mezi Kra- 
lovicemi, Rakovníkem a Křivoklátem, která až k nivám Labským u Lobkovic a Brandýsa- 
se prodlužuje a mnohými vynikajícími útesy buližníka se vyznamenává. Mže se svými 
přítoky Radbuzou, Úhlavou, Oslavou , Střelou protéká celou jihozápadní část, která na 
mnoze jest pokryla lesem ; nejhlubší jest však údolí Vltavy, které obě křídla pásma roz- 
rývá. Půda jest více studená , dílem jílovilá , dílem kamenitá, a náleží nejvíce k půdě 
žitné. Města a městysy Úvaly, Škvorec, Říčany, Jílové, Stěchovice, Davle, Mníšek, Do- 
bříš, Příbram, Spálené Pořičí, Blovice, Mečín, Švihov, Přestice, Chudenice, Roupov, Ko- 
loveč, Stankov, Horšův Týn, Stříbro, Černošín, Všeruby, Manetín, Kralovice , Radnice, 
Rakovník, Únhošt a Buštěhrad, u Prahy pak vesnice Tursko a Zdiby stojí na tomto pásmu. 
Plzeň, Stoda, Dobřany, Tuškov a Plasy leží na půdě kamenouhelné, která co ostrov velký 
díl Plzeňska pokrývá. 

Pásmo C (elage C) obsahuje souvrství, prvními stopami skamenělin nápadně od 
zpodních azoických vrstev oddělené, K pásmu tomuto náležejí břidlice hlinité, s malým 
podílem křemenu a kysličníku železnatlého. Zrno těchto břidlic jest jemné, hmota jejich 
jako celistvá, tenounkými šupinkami slídy prostoupená, které někdy jsou velmi četné, 
někdy velmi sporé. Barva těchlo břidlic jest tmavozelená, jaká se též na břidlicích 
silurských v Anglii pozoruje, nezřídka stává se však zvělráním na povrchu hnědou. 
Sloh jest vždy poněkud lupenatý, ale v rozličném směru, tak že by podle toho ani směr 
vrstev poznati se nedal, kdyby uložení skamenělin jej nenaznačovalo. Lupenatý sloh 
tento pozoruje se zvláště u Skrejů, kdežto seu Jinců na protějším křídle útvaru břidlice 
sloh kulovitý objevuje, který jmenovitě zvělráním palrným se stává. Kulovitý sloh tento - 
jest patrně výsledek pozdější proměny, jelikož skameněliny. vždy na všeobecný směr 
vrstevnalý poukazují. 

Pásmo C tvoří na každé straně hlavní osy útvaru pruh přímý a podél této osy 
prodloužený, který však kolkolem pánve, vytvořené azoickými vrstvami, na den nevy- 
chází; neb ve větší části útvaru spočívá pásmo D bezprostředně na pásmu B. Severní 
pruh vychází na den u Skrejů po obou stranách Mže, jižní pruh vychází na den u Jinců 
po obou stranách Litavky. Nicméně náležejí oba pruhy k jedinému pásmu, z velké 
čásli ovšem pod pásmem D ukrytému, neb oba pruhy vyskytují se v uložení souměr- 
ném, skloňujíc se obapolně k hlavní ose útvaru, oba skládají se z téhož kamení a ob- 
sahují tytéž skamenělé zbytky živočišné. 

Jako pásma slepenců ubývá i pásma C ve směru severovýchodním, konce jeho 
nedají se však určitě ustanoviti. Pozorujeme-li pruh Jinecký, shledáme, že obsahuje 
břidličné souvrství 900—1200 stř. mocné a mezi slepence pásma B a pásma D vložené. 
Pruh tento, měkkostí svého kamení se vyznamenávající, jest prostoupen protáhlým údo- 
lím podél Brdských hor, jejichž křemité vrstvy s obou stran vystupují. Nesmírné 
haldy rozdrobeného křemence a rozsáhlé lesy, pokrývající boky těchto výšin, zamezují 
skoumání Jineckého pásma; jen v některých příčných údolích vycházejí vrstvy docela 
zjevně před oči zeměznalce. 

Hlavní z těchto příčných údolí vytvořila Litavka, a na dně jeho leží Jince; jiné 
takové údolí jest u Velké; dále dá se to pásmo stopovati až k údolí, které se táhne 
ke Komárovu. Ve směru severovýchodním zdánlivě se pásmo Jineckých břidlic ukrývá 
pod křemencem ; na pravo však od Hostomice, v údolíčku blíže mlýna Zátorského, vy- 
chází totéž pásmo předešlým směrem a úklonem v mohútnosti 300 stř, na den a ztrácí se 


122 


konečně v Brdském površí. Délka celého Jineckého pásma obnáší dle toho skoro dvě 
míle. Na cestě z Jinců do Hořovic objevuje se ještě jeden pruh týchž vrstev, jakoby 
zároveň s předešlým se prostíral, a jest též údolím Litavky prostoupen. Při bližším 
ohledání lze však poznali; že to jest totéž pásmo Jinecké z hloubky na den vydmuté, 
kteréž i se střechovitým úklonem křemitých vrstev a břidlic Plešivce souvisí. 

Obrálíme-li se nyní k druhé straně silurské pánve, shledáme u Skrejů docela 
podobné pásmo, hlubokým údolím Mže v značné rozsáhlosli. odkryté. Odtud dá se lotéž 
pásmo stopovali ve směru severovýchodním až ke Kouřimci, odkud pak se v lese pod 
rozdrobenou.půdou mezi pásmem B a D neurčitě ztrácí. Ve směru jihozápadním dá 
se to pásmo sledovati až k uhelnému ostrovu Radnickému, kdež blíže Malých Hlohovic 
pod jeho vrstvy seukrývá. Délka celého Skrejského pásma obnáší dvě míle, tedy skoro 
tolik co pásmo Jinecké, není však pochybnosti, že se vyskylne i na druhé straně Rad- 
nického uhelného horniště snad až do okolí Rokycanského. 

Mocnost pásma Jineckého jest docela zjevna, poněvadž zajmuto jest mezi kře- 
mennýmř vrstvami pásma B a D, obnášíť 900—1200 slř.; mocnost pásma Skrejského 
nedá se však tak snadno ustanoviti, neb v hořejší části své střídá se s vrstvami sle- 
pence a slojemi porfyru. Přidáme-li i tyto vrstvy k pásmu Skrejskému, obnáší jeho 
mocnost pětkráte vice nežli mocnost Jineckého. Sloje: vápenné chybí však jak Skrej- 
skému tak i Jineckému pásmu. 

Horopisní poměry pásma Skrejo-Jineckého jsou již předešlým naznačeny; u Jinců 
vyplňují úval podél Brdů, u Skryjů však skládají porfyry jeho řadu lesnatých vrchů“ 
1500—1800“ vysokých, které od Křivoklátu až k Lohovicům se prostírají a zároveň 
s vysokými skalnatými stráněmi krajině skoro horský ráz dávají. Zvířena, jejíž skame- 
nělé památky v pásmu Skrejo-Jineckém nalézáme, jest velmi obmezena ale nanejvýše 
památná, neboť obsahuje první stopy zvířecího života vůbec, nejenom v Čechách, nýbrž 
v celé Evropě, a nápadně se rozeznává od Zvířeny všech následujících vrstev. Obsahuje 
pouze mořská zvířata, a sice 27 druhů Irilobilů (z třídy korejšů) *), jeden druh plout- 
vonohých měkkýšů (Pteropodů), několik cystideů z třídy ostnokožců a jeden druh Orthis 
z třídy ramenonohých mušlí. Místnosti, kde se skaméněliny tyto vyskytují, jsou V pásmu 
Jineckém: Jince, Felbabka, Baština, Hrachoviště, Velká, Zálory; v pásmu Skrejském: 
Skreje, Čilá, Kouřimec, Malé Hlohovice, Mlečice, Podmokly a mlýn Slapský. 

Není možno, abychom na tomto obmezeném místě skameněliny tyto popisovaly, mu- 
síme se prozatím obmeziti na vylknutí některých všeobecných úvah **). © Trilobity, jsouce až 
ňa jeden rod obmezeny pouze na pásmo Skrejo-Jinecké, obsahují rody Paradoxides, Cono- 
cephaliles, Ellipsocephalus, Sao, Arionellus, Hydrocephalus, Agnostus. Jen rod Agnostus 
vyskytuje se laké vé vyšsích pásmech, ale v jiných druzích. Nejobyčejnější“ z těchto 
trilobitů jsou druhy Paradoxides bohemicus, Par. spinosus, Conocephalites Sulzeri, Ellip- 
socephalus Hoffi. Ostatní jsou v celku vzácnější. 

Vyobrazujeme zde z nich druh Paradoxides bohemicus (obr. 3.) od Jinců, který se 
20 články, podlouhlým tvarem těla a prodloužením posledních dvou ploutev vyznamenává. 

Skameněliny z ostatních tříd jsou velmi vzácné, vyskytly se: jeden pteropod 


*) Viz Živu 1854 č. 3. ; 
**) Budeme čas od času jednotlivé třídy těchto skamenělin obšírněji popisovati, při čemž tento přehled 
za. základ sloužiti nám bude,. i | : | i 34: LO 


123 


(Pugiunculus primus), jeden brachiopod (Orthis Romingeri), a tři spůsoby cystideů (Liche- 
noides priseus, Sphaeronites). Rody těchlo skamenělin vyskytují se i v hořejších pás- 
mech, ačkoli v druzích docela jiných. 

Pásma k Skrejo-Jineckému pásmu podobná 
objevují se též v silurském útvaru Anglie, Nor- 
véžska a Švédska, jakož i v severní. Americe. (Obr. 3.) 

Jen v Skandinavii jsou dle krásných prací Ange- 
lina ještě bohatší na skamenčliny nežli v Čechách *). 

Pásmo D (etage D) vyznamenává se přede 
všemi ostatními mohútným vyvinulím křemence - 
(Ouarzit), který zvláště zpodní část pásma loho 
zaujímá, v střední části často s břidlicemi se 
střídá a konečně blíže povrchu pásma. ješlě 
jednou se objevuje. Naznačí-li se toto křemité 
pásmo na mapě barvou, představuje široký ellip- 
tický kruh kolem vápenné vysočiny rozložený, 
která obsahuje svrchní oddíl útvaru silurského, 
Šířka toho kruhu jde od Mníšku až k Unhošti, 
délka od Úval až za Rokycany. Mohútnost ce- 
lého pásma. jest znamenitá a obnáší mnoho tisíc 
střevíců. © Všude, kde se pásmo křemité s pás- 
mem Skrejo-Jineckým nestýká, spočívá bezpro- 
středně na azoických břidlicích nebo slepencích. Kde na břidlicích spočívá, rozeznává se 
jeho křemenité kamení velmi snadno od celistvých starých břidlic; kde alé na slepencích 
křemitých spočívá, jako v jihozápadní části u površí Brdského, jest místem rozeznání 
nesnadné, ačkoliv skameněliny skoumatele nikdy v rozpacích nezůslaví. Hořejší mez 
křeznitého pásma jest vesměs velmi. ostře naznačena černými graptolithovými  břidli- 
cemi **), které se zelenokamenem se střídají a zpodní část pásma E tvoří. 

Pozorujeme-li rozdělení hornin v celém pásmu D, shledáme, že křemité vrstvy 
panují hlavně ve zpodní; břidličné ve svrchní části. Ke křemitým vrstvám náležejí mo- 
hútné sloje buližníka, které na severozápadní straně od Dablic u Prahy přes Šárku, Svá- 
rov; Krušnou Horu u Nového Jachimova, (Zbirov až k Radnicům se prostírají ; taktéž 
sem náležejí slepence křemité na jihovýchodní straně v površí Brdském, kde na podob=. 
ných azojckých slepencích spočívají, a konečně křemence rozmanilého spůsobu , které 
rozsáhlé vrstvy skládají. Křemence tyto, poskytujíce obyčejný štěrk na silnice a dlažební 
kámen Praze, jsou dílem zrna patrného, tmelem křemitým neb hlinitým spojeného, dílem“ 
celistvé a hmoty jednostejné, jakoby lučební sraženinou byly. Mocnost těchlo křemen- 
- cových vrstev, které od sebe obyčejně měkkými břidličnými listy odděleny jsou , obnáší 
© několik palců, až i 6 stř. Jemné lístky bílé slídy stávají se někdy hojnými a spůsobují 
pak sloh břidličný. Eliptické uložení těchto vrstev jeví se již nápadně v povrchu celé 
krajiny, neb po obou stranách vápemné vysočiny táhnou se vé směru s hlavní osou útvaru 


19) Parallěle entre les dépóts silnriens de Bohěme et de Scanditiávié pár Joachim Barrande. Abhand“ 
lungen der k. bohm. Ges. der Wiss, V. Folge, 9. Bd. 1856. 
„+9 Viz Živu 1854 č, 11. 


124 


zároveň křemité hřbety, které k jihozápadu se stávají vždy mohútnějšími a širšími , až 
v površí Brdském a mezi Rokycanami, Mýtem, Hostomicemi a Zbraslaví největší výšky 
dosahnou. Stopujíce tyto hřbety od Libně k Železné a Berounu na vrch Drahov, k Cer- 
hovicům a Mýtu a nazpět k Hořovicům , Hostomicům, Zbraslavi, Kunraticům, Dubči a 
Vyšerovicům, opíšeme ellipsu, která docela souhlasí s rozsáhlostí křemité části pásma D. 
U paty těchto hřbetů prostírá se měkčí břidlice svrchní části tohoto pásma, v níž dílem 
podélná údolí Lilavky a Berounky zaryta, dílem nižší krabolina vyvinuta jest, Břidlice 
tyto jsou povahy hlinité a obsahují mimo křemitou hmotu často více méně slídy, podle 
čehož jejich větší neb menší lupenatost se řídí, V celém pásmě dá se patero pruhů 
břidlic rozeznati. První objevuje se blíže zpodu pásma na jihovýchodní straně hlavní osy 
uprostřed mezi slepenci a křemenci Brdských hor, nemá ale velké rozsáhlosti. V pruhu 
tom byly u Hlavy blíž Komárova nejstarší skameněliny tohoto pásma odkryty. Druhý pruh, 
též blíže zpodu pásma na severozápadní straně hlavní osy, obsahuje jemné, někdy lesklé 
břidlice, v nichž podotknuté sloje buližnéku leží a které neposkytly dosavad žádných 
otisků. Na nich leží mohútné vrstvy křemence, které hlavní část pásma skládají; po těch 
pak následuje bezprostředně třetí pruh břidličný, obsahující černé tenkolupenné břidlice, 
které se s posledními vrstvami křemence střídají a hojností bílých slídových lupenků vy- 
znamenávají. V nich, jakož i v následujících objevuje se mnoho skamenělin. Překročivše 
vrstvy křemence, které obyčejně tyto černé břidlice pokrývají, přijdeme k rozsáhlému 
čtvrtému pruhu břidličnému, který obsahuje drobivou hmotu na slídu bohatou a pod jme- 
nem drobové břidlice větší díl okolí Pražského a Berounského skládá, často s tenkými 
vrstvami nečistého křemence se střídaje, jak na p. v Brusce dobře pozorovatise dá. Nad 
břidlicí touto nalézáme konečně pátý pruh břidličný, obsahující břidkce měkké, žlutošedé, 
které s předešlými se střídají a konečně vrstvami křemennými ukončují. 

Pruhy tyto jsou tak nápadně rozdílné, že je každý snadno již dle tohoto popisu 
najíti může; prostírají se pak skoro kolem celého úpatí vápenné vysočiny, klerá střed 
našeho silurského útvaru zaujímá. Mohútnost břidlic od vrstev křemene až k vápenné 
vysočině obnáší mnoho tisíc stř. Pro měkkost jejich jest v nich, jak jsme již podotkli, 
kolkolem vápenné vysočiny vybrázděno a vymletlo úvalí, v němž Praha, Loděnice, Beroun, 
Zdice, Libomyšl, Liteň, Dobřichovice, Zbraslav, Braník, Krč a jiná místa se rozkládají. 
Y oboru křemitých vrstev leží Zbirov, Mýto, Rokycany a Hostomice. 

V celém pásmu D chybí vápenné vrstvy docela, a v tom právě leží nápadný znak 
jeho. V břidlicích černých lupenatých, v drobové a šedožluté břidlici vyskytují se však 
porůznu v okolí Berouna, Praskoles a j. míst větší nebo menší vápenné koule, které 
bývají dosti bohaté na vápno, Koule tyto nejsou valouny, nýbrž peckovité shluky, jakéž 
u zpodu vyššího pásma E v hojnosti ještě větší poznáme. Mimo to vyskytuje se však 
uprostřed v drobové břidlici souměrně po obou stranách hlavní osy útvaru památné ulo- 
žení vápenných koulí, obsahujících tytéž skameněliny jako pásmo E svrchního oddílu 
Silurského, pročež je Barrande jmenem kolonie naznačil, Ložiště tato nacházejí se 
jihovýchodně za Prahou a jsou obstoupeny graptolithovou břidlicí, jaká se ve zpodu pásma 
E objevuje. Jedno z nich nalézá se u Motola a hospody u bílého Beránka, kdež jest 
provázeno zelenokamenem; druhé nalézá se u Velkých Chuchli na: strání vedle cesty 
k Radolínu, Konečně vyskytlo se ještě hnízdo vápenné se skamenělinami, taktéž do pásma 
E náležejícími, v drobové břidlici Brusky v Praze. Konečně ještě podotknouti třeba, že 
jako křemilé azoické pásmo také křemité a slepencové vrstvy pásma D jsou bohaté na 


125 


červenou železnou rudu slohu čočkového, klerá se na mnohých místech dobývá, jako na 
Krušné Hoře u Hudlic, okolo Zbirova, Mýta, Rokycan, u Hořovic a j., a hlavně v hutích 
Křivoklátských a Dobřišských se taví. Blíž Hořelic a Nučnic vystupuje křemitá železná 
ruda (Chamoisit) co skalní útes na den. Křemenilé hřbety jsou nejvíce kmenným lesem 
pokryty, který poskytuje palivo těmto hutlím; nižší břidličná krajina jest v celku dosti 
úrodna a skoro vesměs na pole vzdělána. 

Ráz Zvířeny skamenělé v pásmu D jest neméně význačný jako v pásmu C, Počet 
skamenělin jest zde mnohem hojnější; z trilobitů Skrejo-Jineckých vyskytuje se zde je- 
diný rod Agnostus, z brachiopodů jediný rod Orthis. Nicméně panuje veliká podoba mezi 
skamenělinami obou pásem. Jako v pásmu C převládají i v pásmu D hlavně trilobity, 
jichž zde 61 druhů se počítá, ledy o 34 více nežli v pásmu C. Počet trilobitů neroste 
však náhle, nýbrž zponenáhla, a v posledním pruhu břidličném , v břidlicích žlutošedých 
vyskytuje se i nová čeleď korejšů, čeleď ráčků skořepatých (Cytherinides). V nejhlubším 
pruhu břidličném (jejž Barrande poznamenává d') vyskytují se pouze u Komárova v že- 
lezném dole Hlava trilobity Amphion Lindaueri a Placoparia Zippei, z brachiopodů Orthis 
redux. Hojnější jsou náležiště skamenělin ve vrstvách křemence (d*), nejvíce jich po- 
skytují skály u Veselé blíž Berouna a hora Drabov, taktéž se objevují u Trubska, u Či- 
liny a Vejpovic blíž Rokycan, v železné rudě u Holoubkova a v křemenci u Strašic, na 
Žižkově u Praby a u Běchovic. Nejobecnější trilobit v křemenci, jakož i v následujících 
pruzích jest Dalmanites socialis *) (obr. 4.), pak Trinucleus ornatus (obr. 5.), V černých 
lupenatých břidlicích (d*) jsou význačné, ač vzácné trilobity z rodu Aeglina a Dionide, 


(Obr. 4.) (Obr. 5.) 


Dalmanites a některé jiné z křemence vyskytují se zde také. Náležiště skamenělin jsou 
v tomto pruhu u Chrustenic, Hředel, Pláku a Vinice blíž Berouna a u Knížkovic. V dro- 
bové břidlici (d*) jsou skameněliny nejrozšířenější, ačkoliv jen u měkterých míst hoj- 
nější. Slopujeme-li pruh této břidlice, nalezneme skameněliny u Vysočan, Libně a 


*) Viz Živu 1854 č. 8. 


126 x 


Vršovic, u Stromků ná skalnatém svahu Belveděru v Praže; jakož i na jiných místech upro- 
střed Prahy, u Bučanky blíž Vyšehradu, u Loděnie, Vraže, blíž Berouna, u Záhořan, 
Počapel, Černína, Praskoles, Ostruk, Radouše, Neumětel, Hlazovic, Svinař, Radotína, 
na Bohdalci, u Záběhlic, Pračů a Štěrbohol. Také zde objevuje se nejhojněji Dalmanites 
socialis, pak Trinucleus ornalus ; mimo to Asaphus nobilis (obr, 6.), Calymene incerta aj. 
tvary. Skameněliny vápenné kolonie v těchlo břidlicích souhlasí docela se skamenělinami 
© pásma E, pročež omich teprva tam jednati budeme. V šedožluté břidlici (d*) jest zvláště 
význačný Ampyx Lindaueri a Remopleurides radians (obr. 7.). Zde se nalézá také druh 
z rodu Agnoslus; klerýž rod již v pásmu C se vyskyluje. Náleziště těchto a jiných ska- 
menělin jsou u Karlovy Hutě, Králova Dvora, u Popovic, Libomyšle, Všeradic a Černošic. 


(Obr. 6.) (Obr. 7.) 
S 3 
/ f Z X ; 
/ é E DS VaV Zá i 
/ 7 E zilo A N 
/ | 
= 


Mezi měkkejší vyskytují se hlavonožci (Cephalopoda) nejprvé v křemenci Drabova, 
a sice jedině v rodu Orthoceras, jehož stopy se i v ostatních břidličných pruzích zacho— 
valy. Ploutvonozí měkkejši (Pleropoda) zastoupeny jsou v břidličných vrstvách rozličnými 
druhy z rodu Conularia a Pugiunculus. Heteropoda vyskytují se také ponejprvé v kře- 
menci Drabova, kde byly nalezeny některé tvary z rodu Bellerophon. 

Hlemejždi (Gasleropoda) objevují se nejdříve v drobové břidlici ve tvarech rodu 
Pleurotomaria a Holopea. Mušle listožabré (Acephala) nalézají se zároveň s Orthocery 
již v křemenci Drabovském, v několika druzích rodu Avicula a Nucula. Mušle ramenonohé 
(Brachiopoda) objevují se ve všech oddílech pásma tohoto v druzích z rodu Orthis. Rody 
Orbicula, Lingula, Spirifer, Leptaena a Terebratula počínají teprva v drobové břidlici 
a pokračují pak do vyšších vrstev. Velká třída ostnokožců (Echinodermata) jest zastou- 
pena v pásmu D rozličnými Krinoidy, Cyslidey a Asteriady. Krinoidy objevují se jen 
v nezřetelných stopách, Cystidey ale, majíce podobu kulatou s krátkým pněm, a obmezeny 
jsouce výhradně na útvar silurský, jsou v drobové břidlici v okolí Berouna na některých 
místech tak hojné, že tvoří vrstvy 3—6 stř. mocné. Asteriady čili mořské hvězdy ob- 
jevují se v tomtéž břidličném pruhu, alé velmi vzácně. Také polypi jsou v pásmu D 
velmi vzácní. Calamopora fibrosa jest první tvar, který se vyskytuje v drobové břidlici, 
Tamtéž, jakož i v břidlicích šedožlutých, objevují se velmi zřídka stopy Graptolilhů, 


827 


V celku jsou ledy, vyjmouc, trilobity a cyslidey; všechny tvary ostatních tříd 
jen skrovně zasloupeny. 
je Z říše rostlinné nalézají se pouze slopy chaluch mořských čili fukoidů, a sice ve 
všech oddílech celého pásma. Olisky jejich, jmenovitě na Belvederu v Praze velmi hojné, 
jsou ale vždy nezřelelné, 

Porovnání skamenělin pásma. toholo se. skamenělinami pásma  Skrejo-Jineckého 
ukazuje, že se Zvířeny obou lěchto pásem nápadně od sebe liší, poněvadž v trilobitech 
jediný rod Agnostus, a to v jiném druhu, společný mají. Také tvary z oslalních tříd 
nesouhlasí nikde v druzích. 

Obdoba našeho křemitého pásma D nalézá se ve všech čmjškí kde silurský 
útvar dosavad skoumán byl. VW Anglů rozeznává Murchison, jako Barrande v Čechách, 
též dva hlavní oddíly silurského útvaru, zpodní a svrchní, Zpodní oddíl obsahuje pásmo 
Landeilské (Landeilo-Flags) a Karadocké (Caradoc sandstone), jejichž skameněliny na naše 
pásmo D upomínají. W Rusích proslírá se silurský útvar od Petrohradu a Čudského 
zálivu až k Uralu, jest ale uprostřed pokryt novějšími útvary, K západu sahá až. do 
Švédska a Norvéžska. Pamálná vlastnost tohoto útvaru jest, že vrstvy jeho leží skoro 
vodorovně a tak sypkou povahu mají, jako nejnovější usazeniny. Jen blíž. prahor na 
Uralu a ve Švédsku a Norvéžsku jsou vrstvy silurské příkře nakloněny. © Všechny vrslvy 
okolo Petrohradu a jezera Ladogy jsou dle skamenělin obdobou našeho pásma D; svrchní 
silurský útvar objevuje se jen podél Uralu a na ostrovech Dagóe, Osel, Gothland a v již- 
ním Esthlandu. V severní Americe pokrývá silurský útvar ohromnou prostoru 15“ země- 
pisní šířky a 309 zeměpisní délky. Jako v Rusích leží vrstvy jeho skoro vodorovně ; 
taktéž se dají jako v Evropě rozděliti v oddíl zpodní a svrchní, Celý zpodní oddil 
v státu Novo-Yorkském jest obdobou našeho pásma D. — 

O svrchním vápenném oddílu útvaru silurského v Čechách, jakož o všeobecných 
poměrech moře silurského budeme jednali v příštím svazku. 


Solny někdy slovanské v Dobrogoře, Chyžici, Ouži a Oknech. 


Sepsal Arnošt Vysoký *). 


Kdo se zná jen poněkud blíže v dějinách vzdělanosti Evropy- východní, tomu 
jest známo, že Slované již záhy v pradobě zanášeli se orbou, zahradnictvím, řemesly, 
sbíráním jantaru, obchodem, plavbou, těžením rudy, děláním kovů, dobýváním a vařením 
soli. Méně však jest povědomo, že před časy slovanské solnictví rozprostraněno bylo 
nejméně od Dobrogory v Prusích až k Ouži v Štyrsku, též od Chyžice v severozápad- 
ních Bavořích až k Oknům v Mnltanech a ve Valašsku. 

Dobrogora, t. Dobrá Hora, zvaná později a zvláště od, Čechů. Dobrosol, po. ně- 
„mecku Halle, od německých professorů latinsky Hala Venedorum, toliž Hale vendická 
čili slovauská, též ač chybně Hala Hermundororum, leží nad saskou Sálou, přítokem 
Labe, v krajině, kleráž v desátém století tvořila župu Neleliců, větve polabských Srbů, 


8) Spisovatel tohoto článku obírá se delší čas sestavováním hornického slovníka, z něhož podal ukázku 

"v předešlém svazku Živy. Aby pak dílo toto co možná úplným bylo, žádá všech přátel toho pod= 

"niknutí o laskavé zasílání jemu materiálu jim přístupného. Zásilky tyto mohou se díti pod adresou 
redakce Živy do Prahy. Žádá se, aby i jiné časopisy české vyzvání tomu místa popřály. — Redakce, 


128 


Jmeno Halla připomíná se ponejprv v paměti od roku 806, dle kteréž německý císař 
Karel Veliký syna svého, krále Karla, se zástupy vojenskými na Slovany za Sálu vyslal. 
V svedené bitvě padl Miliduch, kníže Srbský, načež země Srbů popleněna i města jejich 
rozbořena. Podmanění Slované musili dvě nové pevnosti, v Sartavě naproti Magdeburku 
a u Halli (Dobrogory), snad v blízkém Giebichensteinu, sami proti sobě založili *“). Jmeno 
Dobrogora zjevuje se teprva léta 973 v listině, v kteréž německý císař Otto II. potvr- 
zuje arcibiskupovi Magdeburskému od svého otce učiněné nadání Giebichensteinu, Do- 
brogory a Radevellu v župě Neletické, též tamějších solen **), 


Ačkoli jmeno Dobrogora o 167 let později v listinách se vyskytuje, nežli jmeno 
Halle, nicméně lze jistiti, že první jest starší druhého, neboť město Halle povslalo dle 
svědectví listiny od roku 981 nebo 982 teprva ze srbské vsi Dobrogory. Listina ta mi 
pohříchu známa není, dokládám se ale Hondorffa a Koch-Sternfelda ***), Někteří němečtí 
spisovatelé jistí ovšem, že Halle již stála před příchodem Slovanů do polabských krajin, 
tedy před 6. stoletím, a že zde již Keltové soli dobývali, Jištění to jest však pouhou 
domněnkou a zakládá se jediné v lom, že listiny o jmenu Halle dříve nežli o jmenu Do- 
brogora zmínku činí, Kdyby stará pamět, kleráž nám o boji krále Karla s Miliduchem 
vypravuje, byla od Slovana psána, stálo by tam bezpochyby na místě německého slova 
Halle slovanské Dobrogora. Keltové a podle nich Němci nazývali solny vůbec halemi. 
Němci, jimž slovanské jmeno zdejší solny ne-li docela nepovědomým, předce aspoň cizím 
a neobvyklým bylo, nazvali ji pouze halí, t. solnou, Na důkaz toho, že němečtí kronikáři 
slovanským místům svá vlaslní jmena dávali, připomínám, nehledě k jiným četným pří- 
kladům, toliko slovanský Volín, kteréžlo slovutné město Němcům Vinetha, Dánům Julin 
sloulo, Po podrobení Neleticů seznali Němci blíže místní jmena v župě jejich, a tím vešlo 
slovanské jmeno zdejší solny konečně též v listiny. Povážíme-li, že v okolí Dobrogory, 
krom jmena Halle a některých v pozdějších časích od Němců založených osad, místní 
jmena veskrze slovanská jsou, „musíme pochybnost míti, zdali Dobrogora již v moci 
Keltů byla. 

Vznik těžení soli v Dobrogoře kryje se-ve tmě nepovědomosli. Jediné jest jisto, 
že již v dobách Karla Velikého zdejší solna šla, což vysvítá ze samého jmena Halle, 
uvedeného v paměli od roku 806. Dobrogora má čtyry solní sludny, kteréž slovou 
Gutjahr, Máteritz, Německá a Hacke. Studny tyto připomínají se již léta 1263 v nadacím 


*) Anno 806. Karolus imperator celebravit pascha ad Neumaga, et misit filium suum Karolum regem 
super Duringa ad locum, gui vocatur Waladala, ibigue habuit conventum snum. Et inde misit scaras 
suas ultra Albiam ; ipse vero movit exercitum suum ultra Sala super Huerenaveldo. Et tune fuit 
interfectus Melito, rex superbus, gui regnavit in Siurbis ; et postea remeavit Albiam, et vastavit regio- 
nes illas, et civitates eorum destruxit. Et ceteri reges ipsorum venerunt ad eumi, et promiserunt 
se servituri domno et pio imperatori, tradideruntgue obsides, sicut ille volebat, Et mandavit eis rex 
Karolus aedificare civitates duas, unam ad aguilonem partem Albiae contra Magadaburg, alferam věro 
in orientalem partem Sala ad locum, gui vocatur Halla. Pertz Mon. hist. Germ. Chron. Moiss. 

**) Pagum igitur seu regionem Neletici nominatam in orientali parte Sale fluminis sitam, in gua civitas 
Giuikenstein et Dobrogora et Rodibile habentur, cum salina sua. Dreyhaupt, Pagus Neletici et 
Nudzici oder Beschreibung des Saal-Creyses. Halle 1749. 


***) Hondorfi, Beschreibung des Salzwerkes zu Halle. Halle 1670. Vermehrt von Dreyhaupt. Halle 
1749. — Koch-Sternfeld, die deutschen Salzwerke. Můnchen. 1836. 


P 
Ý 
| 
Ů 
| 
i 
$ 
" 


129 


listu Magdeburského arcibiskupa Ruperta *). Studna Gutjahr, v dotčeném listu ven- 
dická čili slovanská zvána, jest dle svědectví Hondorffa nejstarší z nich, jsouc od Slovanů 
zaražena **), Jmeno Dobrogora jest tuším ukryto v slově Gutjahr. Slovanské slovo dobro 
přeložili dědicové solny někdy od Slovanů vzdělávané v německé guť, přeměnivše samo- 
hlásku „o druhé polovice slova Dobrogora v samohlásku a, souhlásku g dle panujícího 
dosud v Prusích návyku v souhlásku j. Příkladem překladu pouze první polovice slo- 
vanských jmen místních buď vesnice Arzwald čili Erzwald v Štyrsku, kteráž dle Muchara 
jindy Eisengor sloula. Slovo gora má u Slovinců ten samý význam , co slovo les u 
Čechů. Studna Máteritz jest též od Slovanů začata, což její slovanské jmeno potyrzuje***). 
Pozdějšího původu jest, jak Hondorff svědčí, studna Německá a studna Hacke. Svědectví 
Hondorffovo potvrzuje se jich nepatrností, 

Okolí Dobrogory bylo před časy toliko Slovany a to hustě zalidněno. Důkazem 
toho jest množství místních jmen okolo Dobrogory , nesoucí ráz slovanskosli na sobě. 
Připomenu nynější a zpustlé vesnice v tříhodinovém okolí od Slovanů založené , z části 
spolu se jmeny dle listin: Bennewils, Beuchlils, Brachwitz, Branits, Braschwits, jindy 
Praschewitz, Brasswitz, Brassewilz, Canena, jindy Chanena, Chanein, též Cunene, Cráll- 
wita, Dacherits, Deckeritz, |. 1182 Teceritz a Tickerilz, Diemits, jindy Demenitz, Diesskau, 
1. 1358 Dieskowe, 1. 1379 Ditzkow , Dólau, Delnilsz, 1. 4484 Delnilz, Gimritz, čtvrt 
hodiny od Dobrogory, 1. 1182 Gumniste, Gómeritz, jindy Prelernick, Glints, In Wenden, 
jindy Wendisch-Oppin, Klepzig, Lettén, jindy Lulin, Littin, Lettooitz čili Leckwilz, I. 1307 
Letguiz, Lisskau, 1. 965 Lisgo, L 4482 Lezkowe, později Liskowe, Lesskow , Lóbnitz, 
1. 1135 Loppenick, 1. 1184 Liubanowitz, Malderits, 1. 1484 Malderitz, Maschwita, Merke- 
wils, 1. 4184 Marcswilz, Módrau, Mótssch, Mětslich, L. 1182 Muzelich a Mutzelice, 1.1194 
Motzelitz, I. 1452 Motelilz, Nósslits, Ostrau, 1. 4485 Ostrowe, Pessenilz, Peissen, jindy 
Pesna, Petzine, Pessena, Peulioěls, Planena, 1. 1484 Blonene, Plóssnils , Pranils, jindy 
Pranewitz, Pragenitz, Prawenitz, Prólkendorf, I. 1156 Predele, Rabats, Raunitz, Schnass- 
wila, Schobelits, Schónnewits, Schwětasch, jindy Swilewilz, Seben, jindy Sebin, Sibene, 
Sennewits, Stennewilz, Stóckelhvilz, Sylwits, 1. 1260 Sulwitz, Teicha, snad Tichá, Tornau, 
1. 1182 Turnowe, Teichlau, jindy Tuchelow, Walwitz, 1. 1184 Walwitz, Weseiilz, Wórm- 
lits, 1. 4182 Wormelilz, 1. 4184 Wermelilz, Wurp, Zóberits, Zóbritz, 1. 4456 Cebrece, 
Zscherben čili Scherben, jindy Czerbine, Zerbine, Zerbin, Zwendorf +). 

Němečtí spisovatélé připouštějí sami, že v Dobrogoře solní dělníci, tak zvaní Halloři, 
slovanského jsou původu. Slovanství v pruském Sasku vymřelo teprv v 13—15. slolelí, 

Dobrogorská solní zřídla prýští se na rozhraní mědnatého vápence a pestrého 
pískovce. Studna Gutjahr jest i za našich časů nejhlavnější a nejvydatnější. Německá 
studna a studna Můteritz vysákly, Studna Hacke vydává jenom chudou solanku, kteráž 
se jen tenkrát upotřebuje, kdy solanka ze studny Guljahru doléhající někdy potřebě ne- 
stačí ++). Protože solanka studny Gutjahru 47—19%, soli kuchyňské v sobě drží, 
u: 

M) Per gnem guatnor puteis, gui Dhudescheborne, Wenedhischeborne, Hackeborne, Máteritz vulgariter 
appellantur, Hondorff. + 
„*%) Der Gutjahrs-Brunnen, der álteste unter allen, von, denen Wenden erbaut,  Hondoríf. 
4**) Der Materitz-Brunnen ist gleichfalls von denen Wenden erbaut. Hondorff. 
©) Dreyhaupt, 
«H) Solanka, sirovica, surovica u Poláků, rapa, ropa, razsól, rosól u Rusů, jest solinosná voda. Solanká 
Živa 1850, 9 


(© z kleréž se vede po trubách do soliváren. © 


130 


netřeba ji před vářením (obohacovati gradováním ; naproti tonů. drží solanka studny 
Hacke toliko 85 9, soli, pročež ji k' užitku málokdy přivádějí. Studna Guljahr jest 
93%, stopy zhloubí, a její dno, z kteréhož se zřídlo solanky „prýští, leží 158 stop nad 
hladinou Baltického moře. Teplota zřídla jest 12% R. a množství přítoku obnáší za mi- 


nulu 3%; stopy kostkové, Syrovice, t. syrová, nevařená solanka ze studen Gutjahru 
Hacke zavírá v sobě: 


ze studny Gutjahru ze studny Hacke 
síranu vápenatého čili sádry 0466 %, 0266 % 
chloridu draselnatého ©. -0166 „ 0162, 
soli kuchyňské < < < © 47748, 7356, 
chloridu hořečnatého . « . 0406 , 0467 „ i 
chloridu vápematého . - . 0434 „ Ah rr- kn 
vady: o2nsi. « Vo vody, okB 140 91577 , 

100. 100. 


V Dobrogoře zdvihá se solanka pumpami parním strojera hnanými do nádrže, 


Zde se naskytuje příležitost, pojednati o vyrábění soli kuchyňské vařením 50- 
lanky, jak se obyčejně vykonává. 

Solanka čili rapa vaří se v mělkých kotlích, jež Rusové a Rusíni cirény, crény nebo, 
črény nazývají. Cirény jsow obyčejně čtverhrané a skládají se ze železných desek, spoje- 
ných na spůsob podobný, jako u kotlů v pivovářích. Ony jsou 20—66 stop dlouhé, 
12—33 stop široké, asi 15 stóp hluboké. Nad každým cirénem jest parovék, z prken 
sbitý průvod, kterým vodní pára, ze solanky horkem vypuzená, do povětří vystupuje. 
Při jednom kraji cirénu-jest ohniště, obyčejně s dvěma řešetky (rošty), z klerýchž pla- 
men pod cirén šlehá a solanku v něm zahřívá. Plamen uchází do sušírny. K topení 
užívá se dříví, uhlí kamenného, hnědouhlí, místy rašeliny. ; 

Na začátku várky roznílí se tichý oheň, jenž se zponenáhla sesiluje, až solanka 
vře. V poměru, v jakém solanky v cirénu vypařováním její vody ubývá, pouští se zne- 
náhla syrová solanka z trub do cirénu, což se několikkráte opětuje, až solanka solí 
úplně se nasylí a cirén tolik nasycené solanky v sobě zavírá, co potřebí k vyrobení © 
žádoucného množství soli. Nasycení solanky lze poznati z jevení se malých zrn soli na 
povrchu jejím. Rozvřelená solanka vyvrhuje ze sebe nečistotu ; pěna sbírá se lžícemi, 
bláto ze; solanky vytahuje se hřebly ven z cirénu. Část nečistoty přichycuje se dna 
cirénu a slove u Rusů treská, zapeka čili čreuný kámen, u Poláků przywara. K odstra- 
nění nečistoty užívalo se jindy círenků, malých přenosných kotlíků, které v rozích 
cirénu při každém napouštění solankou se umístily a do kterých vířením sé vroucí so- 
lanky nečistota se hnala. Po dopěnění a učištění se solanky vyndaly se cirenky napl“ 
něné nečistotou ze cirénu. Dosud popsaná první polovice várky solní slove u Rusů. 
zavařování. Jak mile solanka se vypění a vyčistí; umírní se znenáhla horkost na 100— 
759, má-li sůl drobnozrná býti, nebo na 75—56", chtějí-li míti hrubého zrna sůl. 
Umenšením horkosti' počne zavařená solanka zrnatěti a na povrchu jejím solní mázdra : 


nalézá se v mořích, 3 některých jezerech, též v některých horništích náslodkem. ozpuštění sol 
kamehné. n 


uj 


ú 


131 


se bvořili, již ze solanky vystupující páry vodní protrhují. Z mázdry, jenž se vždy 
znova utvořuje, dělají se zrna soli, kteráž ke dnu padají a zde se v celek spojují. Po 
dovaření soli zbude konečně nečistá, hustá tekutina, louh, malečný; u Rusů zvaný ma- 
točný čili korennoj razsól neb suš. Druhá, právě popsaná polovice vaření soli slove 
u Rusů prirod t. přívod soli. Vařením solanky dobytá sůl slove polsky warzonka t. vařenka, 

Na dně cirénu usazenou sůl tahají solivařičové hřebly ke krajům cirénu, a házejí 
ji lopalami do pletených košíků, © Košíky jsou nad cirénem zavěšeny, aby k soli přimí- 
sený malečný louh z nich zpátky do cirénu kapati mohl. Jak mile všechen louh vy- 
kape, odnese se sůl v košíkách do sušíruy, do které se vede teplo od cirénu, což na- 
pomáhá rychlejšímu vypaření vody ze soli; vodní páry ucházejí skrz průduchy ve stropě 
do povětří. Teplota v sušírnách bývá asi 50—60" velká. Vysušená vařenka složí se 
v solnici. Odlud rozesílá se vařenka na prodej buď v bečkách čili prosticéch, nebo 
v homolovilě otesaných kusech, zvaných v Haliči harmany. 

Zápeka vyseká se čas po čase po několika várkách ze cirénu, 

Matečný louh vypustí se ze cirénu též čas po čáse. 

Zavařování a přívod soli odbývá se teď nejobyčejněji v jednom cirénu, jak výše 
připomenuto bylo; málokde mají dle starého zvyku zvláštní zavarečné a přívodné, i též 
zahřívací cirény. Ze zahřívacího cirénu puslí se zahřátá solanka po trubách do zava- 
rečného cirénu, z toho zavařená solanka do přívodného. 

Vařením solanky čili rapy dobude se, jak jsme nahoře seznali, bláto solní, zá- 
peka, matečný louh a vařenka, 

Y Dobrogoře drží v sobě bláto solní: 


| 


z velkých cirénů z malých. cirénů 


kyseliny křemíkové < . « « « . 0493 0.103 
kysličníku železitého a hlinitého „ „0446 0077 
5 uhličitanu vápenatého čili vápna —„ „ 3600 1.931 
uhličitanu hořečnatého ©.. « « „ 0720 0:897 
síranu vápenatého čili sádry. „ . „64027 51315 
síranu draselnatého <.. « « « 4479 1.664 
síranu hořečnatého čili soli hořké © „ 0320 0233 
síranu sodnatého ©. . - . « « „3405 1677 
I soli kuchyňské. - - < %. +- 26140 42-104 
100. 400. 
Zápeka drží v sobě: 
z velkých cirénů z malých cirénů 
kyseliny křemíkové —. « « „0533 0225 
kysličníku železitého a hlinitého „0304 0135 
uhličitanu vápenatého „< +.. 1265 0353 
uhličitanu hořečnatého © <.. 4905 1.602 
chloridu draselnatého < .- +++ 1310 1344 
soli kuchyňské « .- « « +;. 29028 31,483 
chloridu hořečnatého « „ «+. 0243 0.918 
- chloridu vápenatého —« < 2431 2-835 
BRSHÁNY A Bob sua < aké n 02: 981 61-105 
„400. 100. 


9* 


152 


Zápeka z jiných soliváren zavírá v sobě též síran draselnatý, síran sodnatý, po- 
sledního v Schónebecku 209, v Stassfurthu v Prusích 40%, pak vodu a síran hořečnatý. 
Ze zápeky vyrábí se zvláště síran sodnatý. 


Matečný louh drží v sobě: 


z velkých cirénů 


kyseliny křemíkové 0:008 
sádry - 6 0096 
chloridu draselnatého . 4914 
soli kuchyňské . 6494 
chloridu hořečnatého . „ 12-695 
chloridu vápenatého 5:350 
chloridu hlinitého . „ 0042 
ammoniaku sled 
400. 


z malých cirénů 
0.018 
0.053 
4305 
6916 
12-856 
5851 
0043 
sled 
100. 


Matečný louh z jiných soliváren drží v sobě také síran sodnatý, hořečnatý a dra- 
selnatý, vodu, jodid sodnatý a bromid hořečnatý. Om 'se upotřebuje k vyrábění síranu 
sodnatého a hořečnatého, kyseliny solné, salmiaku, soli kuchyňské při zdělávání na 
síran sodnatý a na chlorid vápenatý, síran draselnatý, chlorid draselnatý a brom. 

Vařenka drží v sobě: 


uhličitanu hořečnatého 
sádry 
soli kuchyňské , 


chloridu draselnatého . 


chloridu hořečnatého 
vody. fee 3 
kyseliny křemíkové 
síranu hořečnatého 
chloridu vápenatého 


uhličitanu vápenatého 


uhličitanu hořečnatého . 


sádry 


chloridu draselnatého . 


soli kuchyňské 

chloridu hořečnatého 
chloridu vápenatého 
vody ao 
kyseliny křemíkové . 


z velkých cirénů 


první várka, první várka, 
první vytažení druhé vytažení 
0032, 0.025 
1314 0.028 
. 96.873 96278 
0273 0213 
1508 1898 
— 0925 
. — 0.089 
100. 400. 
z malých cirénů: 
první várka, první várka, 
první vytažení druhé vytažení 
1.0004 — 
0026 0012 
1391 1.043 
: — 0023 
. 96539 94856 
0330 11078 
zí 0:306 - 
1.695 2-682 
0015 ' — 
100. 100. 


“ 


třetí várka, třetí várka, 


první vytažení druhé vytažení. 
0014 — 
1206 0821 
96447 93-259 
— 0207 
0375 1469 
131 3772 
0087 0472 
100. 100. 
třetí várka, třetí várka, 
první vytažení druhé vytažení, 
— 0008 
1.055 0.792 
0023 0.004 
96-252 94026 
0516 1419 
0142 0546 
2012 3205 
100. 100, 


183 


Vařenka z jiných soliváren drží v sobě též síran draselnatý a sodnatý. Sůl ku- 
chyňská (vařenka a sůl kamenná) potřebuje se ku kořenění polřav, k mrvení rolí, pro 
dobytek, k solení ryb a masa, k dělání kyseliny solné, síranu draselnatého, salmiaku, 
k amalgování stříbronosných rud, k vytažení stříbra z rud a z tak zvaných kamenů, 
k robení chloru atd., k vydělávání koží, v mydlářství, v průbířství, v jirchářství, v hrn- 
čířství a v jiných řemeslech. 


Chyžice, německy Kissingen, leží nad franckou Sálou v dolním Francku, v severo- 
západní části Bavor. 

Zdejší solní, pro svou léčivost na slovo vzatá zřídla jsou snad ta sama, o kterých 
Tacilus vypravuje, že po krvavé bitvě mezi Hermundury a Katty, 57 nebo 58 let po 
Kristu, v držení prvních zůstala *). Starou pamět tu lze vyrozuměti s větší k pravdě 
podobností o Chyžici, nežli o Dobrogoře. První jistá zpráva o zdejší solně objevuje se 
teprva na začátku devátého století. Dle listiny od roku 823 totiž darovali tři pobožní 
muži své podíly na hořejším a dolejším zřídle solním v Chyžici klášteru svatého Boni- 
fácia ve Fuldě**), V severní části Bavor, v horním, středním a dolním Francku, nejsou 
bývalá slovanská sídla dosud v takové míře obadána, jak toho žádoucno jest. Celá ta 
krajina až k řece Mohanu u Wůrzburku a k francké Sále sloula někdy Slovanskou 
zemí, ve Slovanech (terra Slavorum, in Slavis). Po roce 741 osadil svatý Bonifac slo- 
vanským lidem zpustlé statky biskupství Wůrzburského i kláštera Fuldenského, kamž- 
Chyžice přináležela. Čtrnácte kostelů bylo pro polřebu Slovanů založeno, a sice v Er- 
langách, Forchheimu, Brucku, Hallstadtu, Bamberku, Baumachu, Hóchstádtu, Schlůssel- 
feldu, Haslachu, Oberhaidtu, Geisselwindu, Lonerstadtu, Wachenrodu a Můhlhausenu, což 
o někdejší rozšířenosti Slovanů v těchto krajích svědčí. Více důvodů nachází se v Slo- 
vanských starožitnostech p. Šafaříka. I okolí Chyžice bylo Slovany zasednulo, jak 
samo jmeno této solny ukazuje. Listinné jmeno chissiha, kisziche mám za slovanské 
chyžica nebo chyzica. Slovo chyžica srovnává se s německým Kothe, jenž to samé, 
L. chatu, chatrč a také huť solní, solivárnu znamená. Podobných místních jmen máme po 
slovanských zemích hojnost, n. p. Chyše, Chyška, Chyzy, Chyziny, Chyžiny, Chyžov, 
Chyžovica. Přechod slovanského ica, ice v německé ing, ingen stal se velmi často, tak 
k. př. sloul Lobming v Štyrsku někdy Lomnica, v listinách Lomnich, Gróbming, též tam, 
Grebenica, v listinách Grebinicha, Grebinich. Čtvrt hodiny cesty od Chyžice na jiho- 
východ slrmí vrch Oster, čtvrt hodiny od Chyžice na západ leží vesnice Garils a vedle 


„ *) Eadem aestate inter Hermunduros Cattosgue certamen magno praelio, dum flumen gignendo sale fe- 
cundum et conterminum vi trahunt; super libidinem cuncta armis agendi religione insita, 05 ma- 
ximé locos propinguare caelo, precesgue mortalium a diis nusduam propins audiri: illo in amne, 
illisgue silvis sal provenire, non, ut alias apud gentes, eluvie maris arescente, sed super ardentem 
77% arborum struem fusum, ex contrariis intér se elementis igne atgne aguis coneretum. Sed bellum Her- 
» munduris prosperum ete. ete. Taciti Anmal. 1. XIII. c. 57. 


**) Wigbraht donat gualis ci contigit ad monast. sct. Bonifacii partem in fonte, ubi nascitůr sal in pago 
Salageve in terminis Chizzheimero ete, eto. —  Gotahelm tradit partem in superiore salso fonte apud 
Chizziha in pago Salagev. Ercamperath donat - „| res proprietatis suae in pago Salageve, in 

114 terminis villae  Kizziche, duarum salinarum superioris 4 inferioris partem, Pistorius, Rerum ger- 
manicarum seriptores. Basil, 1582. i 


134 


ní louka Polisch, Patrně slovanská jmena! Nelze tedy pochybovali o někdejším provo- 
zování solnictví skrze Slovany v Chyžici. 

Hlavní zřídlo zdejší, jenž se prýští z pestrého pískovce, vydává za minutu“ 40 
kostkových stop solanky s teplotou 165 © R, a solinosností 29% /,- Nad ním stojí 25 stop 
hluboká studna, na jejímž dně díra, zhloubí 325 stop neb 54 sáhů do země, za pří- 
činou dostihnutí na sůl bohatší solanky vyvrtána. Hlavní zřídlo vstupuje a padá občasně, 
což připisují občasnému silnému vzhůru pramenění se plynu kyseliny uhličité. Uliší-li se 
solanka, vystupuje ona až na 15 stop pod povrch zemský., Jak mile ale kyselina uhli- 
čitá trochu silněji prameniti se počne, začne solanka se bouřiti a vystoupí do výšky, 
při tom vždy více a více zvírajíc. Konečně zapění se silně a tlačí se prudčeji nahoru, 
což se silným vyhazováním. se a šumem spojeno jest. Po půl hodině dostihne povrchu 
země, po kterémž odtéká. Na této výšce udržuje se solanka ustavičně zvírající asi dvě 
hodiny, pak počne při slabnoucím se vyvinování plynu kyseliny uhličité padati a klesne 
po 20 minulách ku předešlému nejhlubšímu stavu, v kterémž však málokdy přes čtvrt 
hodiny setrvá, načež opět vystupuje. 

Jelikož solanka ta příliš slabá jest, majíc toliko 2.9%, soli, musí se před vyva- 
řením gradovati. Při té příležitosti nebude od místa o gradování solanek čili rap pojednati: 


Některé solanky bývají pro svou nepatrnou solinosnost tak slabé, že vaření jich 
potřebovalo by mnoho času a paliva, pročež dlužno je dříve gradovati, nežli se do 
soliváren dodají. 

Gradování jest ona práce, kterou se voda sladká, bezsolná ze solanky vypuzuje, 
čímž tato na sůl bohatější se stává. Odpuzení bezsolné vody stává se: vypařením so- 
lanky pomocí tepla slunečního, vymrazením solanky, poušlěním solanky skrz proulí, též 
udělením solance větší povrchnosti na jakékoliv ploše. Rozeznává se tedy gradování 
sluneční, rusky gradirovanie solnečnoje, lední, r. ledanoje, pa čili prutové, r. kapel- 
noje čili pruťanoje; pak poleční, r. poločnoje. 

Při slunečním. gradování vede se solanka od solní studně strouhou do nádrže © 
a z ní, když se učistí, po žlabu skrz kohoutky v jeho postranicích do nádržek, ve kte- © 
rých podrobuje se prvnímu sluncem vypařování, Potom puslí se solanka za příčinou © 
většího shuštění do dvou neb tří řad nádržek menší velikosti. — Všechny, tyto nádržky © 
mají nakloněné dro a solanka převádí se z jedněch do druhých troubami. Za poslední © 
řadou jsou udělány tři nebo čtyry o něco větší nádržky, zvané sluneční, z kterých již © 
obohacená solanka teče v pokryté nádržky, v nichž se k vaření přechovává. V jižních © 
krajinách podrobují mořskou vodu, kteráž mnoho soli kuchyňské drží, podobnému vypa- © 
řování. Na břehu mořském vyhledá se rovné místo, vybije se jílem a obežene se k'za- 
chránění od zátopy hrází. Nádrž ta napuslí se obyčejně pomocí stavidla mořskou vodou. © 
Když se voda v ní učistí, pustí se do jiných nádržek velkého objemu a malé hloubky, 
spojených mezi sebou strouhami. Nádržky ly dělají se schvalně velké a mělké, aby | 
vypařování se urychlilo. Po úchodu vody parou zbude v nádržkách sůl, kteráž se ven 
vyhrabe a vedle nádržek na zemi rozloží, aby rozplývavé části z ní odběhly a sůl vy- 
sákla.  Vysáklá sůl složí se v jehlancové nebo hranolové hromady, zvané buhory, 
z kterých do prodeje přichází. Matečný louh pustí se bez dalšího upotřebení z ná- © 
držek do móře. Dílo počne se v březnu a končí se V září; čím parmější n čím 
větrnější počasí, tím větší výtěžek soli a naopak. 


155 


Při gradování ledním napustí se nádrž solankou, vylěženou ze studně solní. Za 
mrazu zlednatí v nádrží nejprv jen voda solanky, a, solanka pod ledem Zbylá stane se 
na sůl bohatší, poněvadž velká část vody její v led se proměnila, © Zbohacenou solanku 
vypustí dělníci do druhé nádrže, kde se k vaření přechovává, led ale v první nádrži: 
který v dutinách svých mnoho solanky léž bohaté zavírá, třeba roztlouci, aby. solanka 
neb rapa z dulin mohla vyléci. Po vypuštění této druhé části obohacené solaňky do 
druhé nádrže vyláhnou led z první nádrže a napustí tuto opět chudou solanku ze studně. 
Když i ta solanka přemrzne, začnou dělníci znova předešlou práci, V Sibiři u Irkutska 
obohacuje se slaná voda z lamějších jezer, a v Ochotsku a v Kamčatce mořská voda 
gradováním ledním, : 

Gradování kapalní čili prutové jesk obohacení: slabých solanek pouštěním jich po 
kapkách skrz proutí v tlak zvaných gradovnách. (Gradovna, rusky gradír jest čtver- 
hraná, asi 100—200 stop dlouhá, 30—40 st. vysoká a 10—30 st. široká hranice, 
kteráž hlavně ze čtyř neb dvou řad sloupů se skládá. Aby sloupy ty stálost měly 
a vítr je vyvřátiti nemohl, jsou mečíky a svory svázány i též v prazích přes solankovou 
nádrž položených začépovány. © Nádrž ta: slouží k jímání gradovky, t. gradované solanky. 
V sloupech zmíněných jsou ode zdola až k jejím hořejším koncům latě nebo  žerdě 
zapuštěny; na: kterých, a sice na příč gradovny, leží otýpka z proutí trnového, hlohového, 
březového, jalovcového nebo: jiného. Prostor mězi sloupy, vyplněný olýpkami, slove 
stěna prutová neb gradovací, u Rusů slčna prufanaja neb gradírnaja. Plocha stěn pru- 
tových z venku nesmí býti kolmá, nýbrž musí býti nakloněná, pročež stěny u svém 
zpodu širší jsou nežli na vrchu.  Sklonitost vynáší bez mála 4 palec na 4 stopu kolmé 
výšky stěny.  Užitek její záleží krom větší stálosti stěn v lom, že dolů padající so- 
Janka na více: kapek se rozděluje a kapky od větru ne tak snadno odnešeny býti mohou, 
jako když dolů padají po stěně naprosto kolmé. (Na vrchu gradovny podle délky její 
jest položen žlab, do něhož. se negradovaná solanka člověčí, živočisnou, vělrní, vodní 
neb. parní (silou žene: Žlab má kohoutky ve svých. postranicích, kterými se solanka 
tenkými prameny do koryt a Z nich skrz nevelké pobočné otvory mna hořejší oltýpky 
pouští. Zde rozdělí se solanka na kapky, které s proutí na proutí padají, poskytující 
vzduchu mnoho povrchu, čímž voda snadněji mizí. Trvá to vždy nějaký čas, nežli kapky 
po stěnách prulových dolů do nádržky stekou. Protože kapky takovým spůsobem mnoho 
vody: pozbývají, musí solanka v nádržce u zpodu gradovny býli slanější a ledy hodnější 
k solivaření, Není-li solanka v nádržče dosti sesílena, vyzdvíhne se opět nahoru a puslí 
se podruhé po stěnách, což sé tak dlouho opakuje, až dosli zbohatne,  Gradování pru- 
tové jest buď plochové neb prostorové; při prvním kapá solanka jen po. zevnitřní ploše 
stěn průlovýchy pří druhém ale skrz slény samé. První spůsob poskytuje více solanky 
a-bohatší, léž požaduje menší stěny. Nejpříhodnější čas ku gradování kapalnímu jest 
- lelní, teplý, suchý a když duje vílr-z jisté strany. © Bezvětří a vlhké povětří jest zhola 
na překážku gradování. Čím teplejší solanka, tím méně bývá ztráty v solních částech, 
již zúplna z»brániti není možná, a čím více se ona po slčnách gradovacích rozprostraní, 
tím lépe. K dosažení toho cíle v první případnoslí snaží se dle možnosti podvrhnouti 
solanku více účinu slunečních paprslků, v druhé, zvětšili počet koryt na stěnách. 
Vysoké slčny jsou výhodnější nízkých, poněvadž solanka, co tekutina, ve vyšší vrstvě 
vzduchu více se vypařuje. Při gradování uchází ze solanky kyselina uhličilá, též oddě- 
duje se od ní sádra, vápno a kyslík železitý, kteréž na otýpkách se usazují a z šediva 


136 
bílou kůru tvoří. Příliš okoravěné otýpky musí se za nové vyměnili, což se po 5—8 
letech stává. Na popel spálená kůra upotřebuje se ke hnojení rolí. 

Poleční gradování jest onen jeho spůsob, při kterémž se poušlí chudá solanka 
po nakloněných, pod sebou zdělaných prkenných deskách, zvaných u Rusů polky. Nad 
nejvyšším polkem leží žlab, z něhož se chudá solanka na polky vypouští. Pod nejniž- 
ším polkem jest nádržka k jímání přepuštěné solanky. Poleční gradování podobá se 
velmi prutovému, jest však málokde v obyčeji. K podobnému účelu možná zaříditi léž 
střechu, posledních stěn prulových nebo stříšku solankové nádržky u prutové gradovny. 

(Dokončení.) 


Mikoláš Koprník. 
Od Jana Krejčího. 


Jmeno Koprníka, spojeno s nejslavnějším obratem nauky hvězdářské, naplňuje srdce 
každého Slovana úctou a spolu i šlechetnou hrdostí, Uprostřed labyrintu bludů, zasvě- 
cených autoritou mnoha století, zachoval om jediný mezkalený zrak, a první vyložil onu 
velebnou jednoduchost zákonů, podle nichž světová tělesa v nesmírném prostoru kolují. 

Tak velký a vše, co předtím v tom oboru psáno a dokazováno bylo, zničující 
byl vynález toho genia, že opět století uplynouti musila, nežli pravda od něho vyslovená 
všeobecného uznání našla. Známo, jakého pronásledování stali se účastní ti, kteří se ku 
pravdě Koprníkem vyslovené zjevně přiznávali; než právě tím stala se teprva vůbec 
známější a ukázala se konečně co nepodyratná, tak že i bývalí pronásledovatelé chtěj 
nechtěj hlásati ji musili. 

Divný běh osudu! Potomci oněch rylířů (zakladatelů nynější Pruské říše), kteří 
Koprníka v tichém útulku znepokojovali a jejichž návodem, kejklíři se opovážiti směli, 
velkého muže v posměch luzy uváděti, ti sami si osvojují nyní učence slovanského co 
rodáka svého, co Němce. Dvě okolnosti přispívaly dlouho ku joo jich v - 
omylu: nevědomost totiž starších životopisců Koprníkových v ethnografii, ze které připo“ 
čítávali staré Prusko k německému jazyku, a přepych staré ní Res kubrá 
pohrdajíc syném měšťanským, teprva pozdě slávou jeho ulichotěna, k národu svému jej 

řipočítávati počala. — : 

adu bakcárod patnáctého století za panování Polského ne Panu Serena 
byla polská část Pruska navrácena království uo do té soNb: v a pepan 
vání se předků Koprníkových do Polska. Děd jeho, sék m Mikoláš Koprnák, byl 
narozen © Čechách*), které tehdáž ve nožem užším knojání : Polskem byly, našli 
kdykoliv jindy, tak že i český jazyk po nějaký Pepe derným sdkykon keálove 
dvoru polského se stal. Předek tento slavného hvězdáře byl r. 1396 přijat za dos 
Krakovského, a jmeno jeho nalézá se vnešeno do seznamu: Acta consularia Cravoviensia. 


——— 


*) V Balb. Miscell. hist. Decadis L Lib. V. nalézá se při listině od r. bh výjařené f libr. pet 
rytíř Oldřich Koprník co svědek nadání kostela Kosmonosského. Pečet Jeho SE PO m 8 
se sekyrou. Blíž Mnichova Hradiště jest dosavad vesnice jmenem p) kteráž ro be nv 
prníků náležela. V jakém rodinném spolku slavný hvězdář s touto rodinou byl oa tí úč : s 
k víře podobno, že děd jeho, do Krakova přistěhovalý, z rodiny té Poe Viz Ma: : : a 
v časopisu mysejním r, 1891 str. 495, Květy r, 1846 č, 56. Koprník a 'Wallhalla od Ant. Rybičky. 


137 


Měšťan Dambrova jest podepsán co svědek a stvrzuje původ jeho z Čech, Děti jeho 
byly vychovány v Krakově, mezi čímž do rozličných měst polských obchod vedl, zvláště 
do Toruně v polském Prusku, Jeden ze synů jeho usadil se pak co pekař v Toruni 
a pojal roku 1464, deset let po spojení télo části Pruska s královstvím Polským, za 
manželku Barboru Wasselrodovou , sestru biskupa Varminského; dům, kterýž co věno 
její obdržel, stojí dosud v sv, Anské ulici v Toruni. V jaké vážnosti u svých spolu- 
občanů byl, dosvědčuje to, že jej následujícího roku vyvolili do obecné rady. 

Devět let po zasnoubení, dne 12. února 1473, ky mu jeho manželka syna, 
Mikoláše Koprníka, slavného našeho hvězdáře. 

Mylné jest tedy tvrdění jedněch, kteří jako Delambre vypravují, že otec jeho byl 

„ nevolník, taktéž jest směšná snaha knížete Jablonovského, který dokazuje, že pocházel 
z rodu šlechlického. Za našich dnů, kde mezi vzdělanci šlechetnost srdce vyšší cenu 
má nežli šlechtictví zděděné, nezasluhují tyto, jinak ovšem vyvrácené domněnky, žádného 
objasnění. Syn poclivého měšťana pekaře, dle předků Čech a rodem Polák, Mikuláš 
Koprník, založil všechnu svou slávu pouze na podivuhodné práce své a neobyčejnou 
svou důmyslnost. 

Již v útlém mládí projevoval Koprník zvláštní vlohy, naučiv se vedle obyčejných 
školních předmětů lalině i řečtině. Ve věku desíti let umřel mu otec, a sirotka ujal se 
šlechelný strýc jeho, biskup Varminský, © Ve devatenáctém roce odebral se na vysoké 
školy Krakovské a zapsal své jmeno mezi studenty: Nicolaus Nicolai de Thorunia. 

Universitu Krakovskou spravoval tehdy Matiáš z Kobylina, a mezi údy jejími na- 
lézal se Vojtěch Brudzewski, professor hvězdářství, jehož dílo: Commenlaria ulilissima 
in theoricis planetarum, v Miláně vyšlé, vůbec za nejlepší výklad soustavy planetární 
v tom věku považováno bylo. Mladý Koprník studoval především filosofii a medicinu, 
zároveň se ale obíral horlivě hvězdářstvím. Jakub z Kobylina, Mikuláš Szadek, Martin 
-s Olkusza, slavní potom malhematiky professorové, byli spolužáci Koprníkovi, všickni 
Zas v malhemalice a hvězdářství žáci Brudzewského. Když pak, naléháním knížete kardi- 
nála Fryderika Jagelonovce, Brudzewski odešel do Lilvy na „úřad sekretáře při knížeti 
Litevském Alexandru, potomním králi Polském, Koprník odhodlal se na cestu do Vlach, 
aby tam studia svá dokončil. Aby cesta talo pro něj stala se lím užilečnější, věnoval 
všechen prázdný čas umění malířskému, a přivedl to v skutku k lomu, že nejenom 
krajiny, nýbrž i podobizny dosti věrně uměl vyobraziti. 

Po čtyrletém pilném studování na universitě Krakovské vrátil se na čas do 
„Toruně, a rozloučiv se s matkou a ujcem odebral se v stáří 23 roků do Vlach. Nejdříve 
zastavil se v Padově, aby v studiích filosofických a lékařských pokračoval, a po třech 
letech obdržel tam od professora Mikuláše Vernia Teatina důstojenství doktorské ve 
filosofii a lékařství. Zároveň pokračoval v studiích hvězdářských. Sláva obdivovaného 
tehdy hvězdáře Regiomontana*) byla mladému Slovanu novou pohnútkou ku pěstování 
této vědy, která velkému duchu jeho nesmírnou dosud nevyskoumanou prostoru posky- 
tovala. Také naplňovalo toho času jmeno Kristofa Columba celou Evropu. Každý obdi- 
voval se smělému duchu toho muže, který na základě hlubokých studií, navzdor tisícerým 
překážkám, odkrylím Ameriky potvrdil domněnku o kulatosti země. Vílězství Colum- 
bovo nemálo povzbuzovalo všechny důmyslné hlavy toho věku. Koprník veden vnitřním 


+) Jan Můller Regiomontanus, rodem Němee, bylod papeže Sixta IV.přivolán do Říma k opravě kalendáře. 


138 


půdem a radou Brudzewského, podněcován  slovútností - Regiomontanovou "a utvrzén 
v předsevzetí svém příkladem Columbovým obrátil se k hvězdářství,' ale nikoliv co žák, 
který bez výminky výrokům svých předchůdců se podrobuje, nýbrž co vědecký kritiky 
připravený k odkrytí starých omylů a k vystavění nové; nezvratné budovy. 

Z Padovy zacházel často do Bononie, kde Dominik: Maria de Ferrare již po dva: 
náčte let s velkým prospěchem přednášel hvězdářství. © Oba mužové stali se.brzo přátely 
a často pracovali společně. Roku 1496 pozorovali oba po slunce západu zakrytí hvězdy 
Aldabaran lunou. Pozorování toto, které se značňě (odchylovalo od pozorování starých 
hvězdářů řeckých, sloužilo později Koprníku k dotvrzení parallaktické theorie: jeho. , 

Na návrh Ferrarův byl. Koprník r, 1499. jmenován professorém mathemaliky na 
universitě v Římě, kde svou učeností a výmluvností četné a vybrané posluchactvo kolem 
sebe shromáždil. Čím více však hvězdářství, jež vykládaly žákům“ jého postačovalo, 
lím více přicházel mladý professor k poznání, že celá stará soustavá hvězdářská jest 
vlastně bezé všeho odůvodněného základu a že nemá jednoty ani srovnalosti, Planety 
a hvězdy kolují dle této soustavy v nesmírném prostranství s rychlostí, která nižádnou 
obrazností představit se nedá, a nebylo možno najíti určitého zákonu v spletených: jejich 
drahách.  Koprník cítil tulo vadu, nebyl ale ještě s to, aby ji napravil, s neunavnou 
pilností však. obíral se pozorováním a skoumáním, až konečně šťastně „. na ps : 
slavného svého vynálezu. 

Pobytí Koprníkovo v Římě bylo brzo přetrženo mastalými bouřemi. Na' stolici 
papežskou dosedl Roderik Lenzuoli pod jmenem Alexandra VL, a snažil se přísností pře- 
trhnouli nevázanost předešlé doby. Zpurnou šlechtu potlačil, smělého kazatelé Savana- 
rolu dal zajmouti a co kacíře na hranici upáliti; není tedy divu, že Koprník uprostřed 
hluku nepokojného Říma se roztoužil po vlasti, která tehdáž v nerušeném blahobytu roz- 
kvétala. Navrátil se do Krakova r. 1502. Kdyby po penězích se byl sháněl, byl by 
mohl nyní s velkým prospěchém provozovati medicinu, a kdyby po obyčejně lidské 
chvále byl toužil, mohl snadno stáli se nástupcem Vojtěcha Brudzewského, učitele svého, 
Cíl ctižádosti jeho byl ale mnohem vyšší. Nepřestal doufati, že otevře novou dráhu 
vědeckou, že odkryje pravou soustavu svěla a vybaví učený svět z porobý zastaralých 
theorií. K docílení toho byl mu však potřebný útulék pokojný a život lichý. Stáv 
knězský poskytoval mu co si žádal, a souhlasil též se zbožným citem jeho, pročež při- 
© praviv se přijal od Jana Konarského, biskupa Krakovského, posvěcení knězské..: Půso- 
bením strýce svého; biskupa Verminského, stal se pak r, 1510. kanovníkem ve šlaé 
burku, městě nad Vislou v polském Prusku. 

Zde, zaměstnán trojím směrem, žil až do své smrti, vykonávaje svaté povinnosti 
co kněz, slouže chudobnému lidu co umělý lékař, a obíraje se skoumáním hvěždářským. 
Pokoje ale a poklidu, po kterém toužil, nenašel zde. Neustálými nápady svárlivých 
německých rytířů, kteří severní částí Pruska vládli, v majetku svém zneěpokojovaňého 
zachránila. ho jen pevná záštita ujce biskupa při jeho právu. Však návzdor: tomu 
pokračoval neustále ve. svých pracích. Nespokojen se soustavou starých. hvězdářů 
přemítal, proč země, jsoue dle nevývralného důkazu Columba koulí jako jiné planety; 
má býti nepohnutým středem celého světa.  Myšlénku tuto stopovav ve všech jejích ná- 
sledcích hned po návratu do Krakova vypracoval během pěti let; mezi roky 1502a 1507, 
novou svou souslavu. Od té doby započal psáti své veliké dílo de Revolutionibus. Při 
tom nejednalo se ovšem o pouhé sepsání velkolepé domněnky, zde musily se malira- 


(189 


diti výpočly a pozorování starých hvězdářů novými pozorováními a počty. V tom mu 
byli nápomocni spolužáci jeho Jakub z Kobylina, Wapowski, Szadek a Martin z Olkusze, 
kteří podle návodu jeho všechno pozorování na poledník Krakovský vzlahovali. Paral= 
laktický nástroj, jejž si sám sestavil, byl nanejvýš jednoduchý, avšak tak důmyslně vyve- 
dený, že Tycho Brahe, obdržev jej později darem, u vytržení nad ním latinskou básní 
jej oslavil. Porovnáme-li tento nástroj s nynějšími zevrubnými stroji na hvězdárnách, 
povážíme-li, že Koprník žil v době, kde nebylo dalekohledů ani chronometrů, užasneme 
lím více nad ohromností vynálezu jeho. Můžeme hvězdáře tohoto považovati co archi- 
lekta, jenž vyrýsuje velký plán k slavné budově, vypočtení kamenů k- stavbě potřebných 
však jiným přenechá, 

Přijme-li se pohybování země, zavrhnou se lím samým již všechny domněnky 
starých, souvisící s theorií o pevném stání země, a musí se vyslavili nová soustava, 
obsahující souhlasné vysvětlení všeho pohybu. Koprník to učinil. Bedlivým pozorováním 
ustanovil stanoviště planet, vysvětlil pohybování země a luny, a stopovav krok za krokem 
Ptolomea ukázal nedůvodnost jeho soustavy. Jakých pozorování, jakých počtů. bylo 
k tomu potřebí! Roku 1509 a 1511 pozoroval zatmění luny; r. 1512 uslanovil stano- 
viště Marsa, dvě léla později stanoviště Saturna ; r. 45415 uslanovil stanoviště klasu 
Panny a rovnodenní podzimní, v následujícím roce rovnodenní jarní. R. 1518. ustanovil 
podruhé stanoviště Marsa, r. 1520 Joviše a Saturna, R. 1522 a 1523 pozoroval zatmění 
„ luny a stanoviště Marsa, r. 1525 opět klas Panny a spojení Venuše s lunou. Mohli 
bychom se diviti, že mezi těmito vynálezy není řeči o Merkuru, Koprník. však vysvět- 
luje příčinu toho, že totiž ve své mlhavé vlasti tuto planetu nikdy spatřili nemohl. 
Použil v tom ohledu pozorování Bernarda Wallhera, učiněných r. 1491, a pozorování 
Jana Schonera, učiněných r. 1504. Výsledek neunavných prací těchto bylo r. 1530 velké 
dílo: de Orbium revolutionibus, kleréž však teprva o třidcet let později v poslední době 
života jeho na světlo vyšlo, 

— Vědecké práce nezabraňovaly Koprníkovi dosti činiti svým povinnostem co kněz 
a měšťan. Důstojná povaha jeho, šlechetná mysl a hluboká důmyslnost byly uznány 
vděčně od biskupa a kollegů kapitulárních. Ve všech důležitých věcech byl lázán o radu 
-a úsudek“ Ke sněmu v měslě Grudzionzu byl jednohlasně vyvolen co, zastupitel své 
kapituly, a biskup svěřil mu spravování statků diécese. Taktéž vedl soudní při s ně- 
meckými rytíři, kteří bezprávně některé zádušní statky byli zajmuli, a svítězil nad těmito 
- tuhými odporníky, Také pochází od něho návrh k opravě mincovní, jejž na sněmě Gru- 
dzionzském obšírně vyvinul, Pojednání o lom předmětu pod jmenem Monetae cudendae 
ratio per Nicolaum nachází se v archivu města Královce. Zajímavý spis tento čelí hlavně 
proti různým mincím v říši Polské, klerážto různost jednotou nahradili by se měla. 
„Taktéž zřídil ve Frauenburku tlakostroj, kterýž vodu k domům výše položeným vedl; 
vodoteče, návodem jeho vystavěného, nalézají se v lom městě posavad zbytky. Podotkli 
jsme již, že Koprník dílo své dokonal r. 1530, ale teprva o lřidcet let později vydal. 
„Nicméně měli někteří malhematikové již dříve vědomost o jeho obsahu. Erasmus Rein- 
hola mluví o spisu tom v pojednání o soustavě Ptolomejské s největší úctou, a vyklá- 
daje některé pohyby na nebesích podolýká, že vysvětlení jejich požaduje nového Plolo- 
„mea, kterýž, jak připovídá, vyjde z Pruské země. Od sněmu Lateránského, na němž se 
jednalo o opravu kalendáře, dostal přípis, aby svou radou a svými vědomostmi k. této 
důležité věci se propůjčil, načež odeslal do Říma své tabule hvězdářské, známé pod 


140 


jmenem Tabulae prutenicae. Clavius mluví o nich s velkou pochvalou v díle: Romani 
Calendarii a Gregorio XIII. P. M. Explicalio. Jakou všeobecnou pozornost práce Ko- 
prníkovy zbudily a s jakou loužebností se uveřejnění jich očekávalo, o tom svědčí 
psaní Mikuláše Schomberka, kardinala Kapuánského, který ho nejsnažněji prosí, aby mu 
přepis rukopisů svých zaslal. Největší úctu proukazoval mu však Jiří Rheticus, pro- 
fessor mathematiky ve Willemberku, který svou stolici učitelskou r. 1539 opuslil, aby 
se, jak praví, raději stal žákem takového mistra, než aby dále přednášel dle soustav 
starých. Dříve nežli se Rheticus k novému svému učiteli odebral, navštívil professora 
mathematiky v Norimberce, Schonera, jehož co otce ctil. Tento prosil jej, aby mu co 
nejdříve dal zprávu, zdali práce Koprnikovy skutečně souhlasí s pověstí, jaká o nich jest 
rozšířena. Asi po dvou měsících odeslal Rheticus Schonerovi psaní, plné obdivy zna- 
menitého hvězdáře Toruňského. „Žezlo hvězdářské “ praví, „Bůh udělil na vždy Kopr- 
níkovi. Hospodin uznal ho za hodna opraviti tuto vědu, vyložiti a rozšířiti ji“ Psaní 
lo, v němž část theorie Koprníkovy jest vyložena, bylo uveřejněno několikkráte, jest 
přidáno k dílu de Revolutionibus a nalézá se též ve spisech Keplerových pod titulem 
Narratio prima. 

Když Rheticus opustil Koprníka, vzal s sebou též pojednání o trojúhelnících, kte- 
réž dílo pak r, 1542 ve Wittenberku vyšlo pod titulem: De lateribus eť angulis triangu- 
lorum tum planorum  reclilineorum, tum sphaericorum, libellus eruditissimus el utilissimus, 
tum ad plerasgue Ptolomaei demonstrationes intelligendas, tum vero ad alia multa scriptus 
clarissimo et doctisstmo viro D. Nicolao Copernico Torunensi, 

Pojednání to, které ostatně též v hlavním díle de Revolutionibus jest obsaženo, 
zavírá dva velmi důležité vynálezky v geometrii od Koprníka učiněné (totiž vypočtení 
sfaerických trojúhelníků z daných úhlů a vypočtení jejich z daných stranic), o kterých 
dlouho nevěděli mathemalikové, že od toholo hvězdáře pocházejí , přičítajíce je Regio- 
montanovi, který se též trigonometrii obíral. Ze svědectví Rhetica vysvítá však, že 
Koprník dlouho před tím byl svůj spis dokonal, nevěda o pracích Regiomontanových, tak 
že nelze pochybovati, že nauka lak potřebná i vážná o trojúhelnících sfaerických, začala 
napřed od Hipparcha, zdokonalena od Arabův, v nejtěžších svých záhadách byla dokon- 
čena od našeho slovanského hvězdáře. Trigonomětrie Koprníkova, uveřejněna od Rhetica, 
obsahuje první tabule sinusů vypočtěných od minuty k minutě pro poloměr 10,000,000, 
kdežto trigonometrie Regiomontanova obsahuje výpočty pro poloměr 60,000. Rheticus pak, 
pohnut příkladem svého mistra, vedl počty lyto od desíti k desíti sekundám pro poloměr 
1,000,000,000,000,000, © Znamenitou tuto práci vydal po smrti Rhetica Otto pod titulem : 
Opus palatinum de triangulis. 

Nesmíme se diviti, že Koprník při všech svých výtečných vlastnostech a hluboké 
učenosii nepřátelů nalezl. Úkaz ten opakuje se pravidelně až podnes, že čím vznešenější 
jest povaha muže, on tím více odporným se stává lidem ducha obmezeného a srdce 
zkaženého. Mimo to stály výsledky prací jeho příliš na odpor domněnkám tehdáž vůbec 
panujícím. Jedni, totiž skrovný počet povážlivých , očekávali důkazy a potvrzení nové 
theorie; jiní, mezi nimi zvláště osobní nepřátelé Koprníkovi, rytíři němečtí, vyhlásili ho 
před lidem nezkušeným za blázna. Najatí kejklíři táhli od města k městu a uváděli 
hnusnými šprýmy důstojného muže v posměch luzy ; ba drzost jejich byla tak velká, že © 
ve Frauenburku samém na veřejném místě nemotornou parodii provozovati se osmělili. % 
Přátelé Koprníkovi vidouce , jak se luza kolem kejklířů hromadí a jásá , domlouvali mu, © 


141 


aby sběř tuto rozehnati dal; načež Koprník krásná ta slova pronesl: „Nunguam volui 
populo placere; nam guae ego scio, non probat populus: guae probat populus, ego nescio.“ 
(Nikdy nesnažil jsem se zalíbiti se lidu; neb co já vím, neschvaluje lid: co schvaluje 
lid, já nevím.) ; 

Co pravý křesťan a osvícený filosof splácel Koprník pohanění toto  dobrodiním, 
Ani potom nezavřel dům svůj chudému a chorému lidu. V síních jeho stály pořád zá- 
stupy: očekávajících poradu nebo léky, a tak slavná byla jeho zkušenost lékařská, že 
i lékaři sami v pochybných případech o radu jej žádali. Koprník byl již u vysokém stáří, 
když konečně na prosby a domluvy svých přátel, zvláště arcibiskupa Chlumského Tédemana 
Gisia, k vydání svého díla se odhodlal. Napsal ještě dedikační list papeži Pavlu II. 
a odeslal rukopis Gisiovi, který jej k vydání Rheticovi svěřil. Rheticus dal spis bez 
prodlení (4543) v Norimberce vylisknouti pod titulem: Nicolaž  Copernici Torinensis de 
Revolutionibus orbium coelestium libri VL, in guibus stellarum el fixarum et erralicarum 
motus, ex veteribus algue recenlibus observationibus, restituit hic autor.  Praelerea. la- 
bulas expeditas luculentasgue addidit, ex guibus eosdem motus ad guodvis tempus Ma- 
thematum sludiosus facillime caloulare poterit,“ © Osiander, přítel Rhelikův a clitel Kopr= 
níkův, napsal ke spisu předmluvu, v níž, aby jiné hvězdáře nerozhoršil, pohybování 
země jenom co domněnku vyslovil, jíž se úkazy nebeské tak dobře vysvětlili dají 
jako theorií starší. Mimo tulo předmluvu nalézá se na počátku spisu psaní Mikuláše 
Schomberka, kardinala Kapuánského, o němž jsme se již dříve zmínili, a pak přípis pa- 
peži Pavlu III., v němž Koprník důstojným spůsobem učení své hájí a ochraně svatého 
otce poroučí. „Dílo své,“ píše, „věnuji Tobě, svalý otče, ku přesvědčení všem, učeným 
a neučeným, že se nevyhýbám posouzení a rozbírání. Tvá aulorila a láska k vědám 
vůbec, zvláště mathematickým, budou mi štítem proti zlým ulrhačům a ochrání mne 
proti nim navzdor přísloví, kteréž praví, že není léku proti uštknulí utrhače.“ Dále 
uvádí příčiny, pro které zavrhl soustavu starých hvězdářů, jelikož nestačí k vysvětlení 
pohybů nebeských, a připomíná, že učenci a důkladní mathemalikové skoumání jeho 
pochvaly neodeprou, budou-li jen důkazům jeho pozornost věnovati; povrchním však 
a nevědomým lidem, kteří snad některých míst písma svatého zneužijí, aby proti dílu 
tomu vystoupiti mohli, že již napřed odpovídá opovržením, neb pravdy mathematické 
píší se prý jen pro mathematiky (Mathemata mathematicis seribuntur). 

Povážíme-li, v jakých poměrech vzdělání tehdáž se nalézalo, poznáme, že Ko- 
prník mocnějšího ochránce nalezti nemohl nežli papeže, který nejenom hlavou církve 
ale i hlavou učeného světa byl. Ve své zbožné mysli byl Koprník přesvědčen, že 
spisem svým přispěje k zvelebení Stvořitele, jenž všemohoucí rukou ohromný běh hvězd 
řídí dle zákonů tak jednoduchých. „Jest to nejjasnější důkaz jsoucnosti božské ,“ praví 
Leibnitz, „pro ty, kteří pravdám těmto rozumějí.“ Proto, že o padesát let později inkvi- 
sice dílo toto zatratila, nepozbylo zajisté své náboženské ceny. Uprostřed Říma hlá- 
sají se již dávno zase pravdy Koprníkem odkryté, a nikdo neviní ho nyní z rouhání 
se písmu, svatému. Věda a náboženství, směřujíc obojí ku povznešení a ušlechtění  člo= 
věčenstva, nemohou se nikdy nalézati v odporu, jen výklad může někdy býti mylný. 

Po vytištění spisu poslal Rheticus ihned první exemplář Koprníkovi. Však byl 
již nejvyšší čas, měl-li se ještě slavnému hvězdáři do rukou dostali. Stářím sklíčen 
a mrtvicí raněn očekával již každým dnem poslední svou hodinu, a s třesoucí se rukou 
přebíral se na smrlelném lůžku ve svém arcidíle, Dne 23. máje r. 4543 zesnul tiše 


142 


a pokojně v stáří 70 let. „Atgue hujusmodi guidem vita, hujusmodi mors Copernici 
fuit“ (umřel, jak žil), pravý velký hvězdář Gassendi, mluvě o jeho smrli. Oplakán od 
chudiny, žalostně pohřešován od svých přátel, však z velké čásli neuznán v učeném 
světě, skonal veliký ten muž. Tělo jeho bylo pohřbeno v kostele Varminském. 

Na památku Koprníka stojí nyní ve Varšavě a Toruni sochy z kovu ulité, které 
však zajisté toho trvání míti nebudou, jako nesmrtelné dílo jeho. 

Dílo to vyšlo, jak jsme již podotkli, ponejprvé r. 4543 v Norimberce. Vydání 
první jest nyní velmi vzácné a málokteré knihovny je mají. V Praze nalézá se exemplář 
v Nosticovské bibliolece, která krom toho chová poklad meocenitelný: vlastnoruční 
rukopis Koprníkův tohoto díla s poznámkami též vlastnoručními. 

Druhé vydání vyšlo v Basileji o 23 let později, r. 4566, a jesl docela totožné 
S prvním ; jenom psaní Rhetica k Schonerovi jest připojeno. Titul zní jako v prvním 
vydání, toliko jest přidáno: Idem de libris Revolutionum Nicolai Copernici narralio 
prima, per M. Georgium Joachimum Rheticum ad D, Joan. Schonerum Scripta, Basileae 
ex officina Henric, Petrina. Exemplář druhého vydání s vlastnoručními přípisky Ty- 
chona Brahe nalézá se-v Praze v universitní bibliotece. Třelí vydání vyšlo v Amstero- 
damě r. 1617 pod titulem: Nicolai Copernici Torinensis Astronomia instaurata libris sex 
comprehensa, gui de revolutionibus orbium coeleslium inseribuntur. Nunc demum post © 
75 ab obilu authoris annum integritati suae reslituta, notisgue illustrata, opera et studio 
D. Nicolai Mulerii, Medicinae ac Matheseos professoris ordinarii in nova academia, 
guae est Groningae. Amsterodami. Exeudebat Wilhelmus Jansonius, sub. solári aureo, © 
Anno MDCVII. Roku 1640 vylištěn byl k tomuto vydání nový titul. 

Znamenitý Keppler vydal v Linci 1618 krátký výtah z díla Koprníkova, obohativ 
jej vlastními zkušenostmi, pod titulem: Epitome Astronomiae Copernicanae. 

Vyloživše, co dle nejlepších pramenů *) © životu a vydání spisů Koprníkových 
víme, obrálíme se k obsahu velkého díla jeho, jež zvláště Jan Sniadecki důkladně objasnil. 

Mezi hvězdami na nebeské obloze rozeznávali již staří Egypťané a Chaldeové 
a podle nich Řekové planety, totiž hvězdy, které od ostatních hvězd, zachovávajících - 
vždy svá místa, se vzdalují a zase k nim přibližují. Planety tyto pohybují se neustále 
V pásmu 32% širokém, jež staří nazvali Zodiacus a ve dvanáctero znamení rozdělili. 
O pohybování planet těchto, jakož o zdánlivém oběhu slunce a stálic, otáčením země 
kolem osy povstávajícím, měli staří velmi nejasné představení. Plato, mluvě v Timeu 
o planetách, praví výslovně: „Okolo země, jenž v středu svěla spočívá, pohybují se luna, 
slunce a pět jiných hvězd, které slovou planety.“ O jakési pravidelnosti v pohybech 
planet neměli staří ani tušení, pročež Plato mathematiky vyzývá, aby pohybování planet 
vysvětlili. Úloha ta nebyla však snadná, Při pozorování planet pouhým okem seznáme 
brzo, že tělesa tato v denním otáčení nebeské oblohy se účastňují, ale zároveň také od 
hvězd se vzdalují, vedle nichž dříve se nalézaly. Shledáme též, že planety s nestejnou 
rychlostí se pohybují, ba někdy i státi se zdají a s ohledem na hvězdy brzo od západu 
k východu, brzo od východu k západu pokračují. Kdežto slunce za rok jednoduchou 
křivou čáru na nebeské obloze opisuje, pohybují se planety ve spletených oklikách, 
kleréž si staří nižádným spůsobem vysvětlili neuměli. 


*) Jana Sniadeckého: Žiwoty uczonych Polaków. 'Wilno 41848, Kopernik et ses travaux par Jean 
Czyňski. Paris. 1847, "i 


143 


Zdánlivě: zmotaná dráha tato. vysvětluje „se nyní velmi jednoduše pohybováním 
země a ostatních planet kolem slunce, pří čemž ovšem planeta ze země brzo před slun= 
cem; brzo za sluncem spatřovali se musí. Staří hvězdáři byli dlouho beze všeho 
výkladu toho podivného pohybu, až konečně v druhém století po Kristu, za panování 
Hadriana a Antonia, Claudius Ptolomaeus v Alexandrii, sebrav všechna pozorování starších 
hvězdářů, theorii pohybu těles nebeských vystavil, klerá. celým středověkem a ješlě dlouko 
po Koprníkovi v učeném světě výhradně panovala. Dle této theorie jest nebe koulí, na 
jejímž sklepení upevněny jsou hvězdy, kleréž zároveň s tím sklepením kolem země se 
oláčejí. Země pak jest středem všech oběhů, kolem ní oláčí se celé hvězdnaté nebe za 
24 hodin od východu k západu, taktéž slunce i všecky planety krouží okolo země v obě- 
zích periodických. Naznačiv v tlélo soustavě planetám: jejich místa položil po luně Mer- 
kura, po- něm Venuši a slunce,; pak Marsa, Joviše a Saturna, Velký ten v některých — 
ohledech muž ustanovil ve svém díle za první základ astronomie, že země běhu žádného 
míti nemůže, a chtěje ve shodu přivésti s. touto, domněnkou pozorování jak své tak 
i svých předchůdců, které mu ukazovaly běhy nejednoslejné a spletené, obnovil theorii 
epicyklů,: již. od, Apollonia (200 let př. Kr.) vystavenou. Dle lélo theorie neběží planety 
v jednoduchých kruzích, nýbrž menší oběžný kruh planety koluje podél velkého kruhu 
oběžného, jakoby se točil bod upevněný na objemu kola, kolujícího kolem pevného 
kruhu. Spůsobem tím vyjasnil ovšem poněkud zdánlivě zmotaný běh planet, jak jsme 
jej nahoře několika slovy vylíčili. Nicméně zůstaly mnohé a nápadné výjevy v pohybu 
těl nebeských nevysvětlené, nebo nesrovnávaly se s theorií Plolomejskou, lak že Alfons X., 
král Kaslilský, velký milovník astronomie, se vyjádřil: „Kdyby mne při stvoření světa 
Bůh k radě byl vyzval, bylo by všecko proslěji i spořádaněji srovnáno.“ © Výrok ten 
byl vzat za bezbožný, král ten ale více tím nepověděl, nežli že svět Ptolomeův nemůže 
býti světem věčné Moudrosli. 

Kniha Ptolomevva, pod jmenem Almagest od Arabův z řeckého přeložena, rozší= 
řila se od břehů Nílu až ku břehům Oxu a Gangesu, a přinešena od Arábův do Španělska 
seznámila západní Evropu s Plolomejskou soustavou světa, © Všechna snaha hvězdářů 
před dobou Koprníkovou směřovala pouze k výkladu, šíření a objasnění nauky Ptolo- 
meovy. „K tomutéž cíli směřovala činnost Koprníkova za mladších jeho let, až přelrhnuv 
mohúlným duchem svým pouta, jež lheorie tato každému pokroku kladla, dráhu nové 
astronomii proklestil, která na základě jím položeném víc a víc zkvélajíc, podnes přední 
míslo mezi exaklními naukami zaujímá. Hlavní a podslalné zásady nynějšího hvězdářství 
nalézají se již v soustavě Koprníkově. 

1 Že- slunce jest hvězda jako stálice, obstoupena oborem planet okolo něho hndo 
šicích, jímá jest slředem a; pochodní osvětlující; še kolem planet hlavnách jsou planety 
druhého řádu čili luny; napřed okolo svých planel a polom zároveň s nimi okolo slunce 
obíhající; „že země jest jedna z planet hlavních, běh trojatý mající, že všechny výjevy 
běhu denního i ročního, všechna počasí roční, i z mich vycházející proměny ve světle 
a povětří jsou následkem oláčení se země. kolem: své osy i periodického běhu kolem 
slunce; že všechny běhy hvěsd stálých jsou pouze přeludy oka našeho a vlastně jen 
výsledkem běhu země; že konečně v běhu všech planel, jak preného tak druhého řádu 
zjevuje se: dvojí rozličný spůsob, z nichž jedem pochází od běhu země a druhý z vlastního 
dich běhů kolem slunce, lo jsou nezrušitelné i věčné ve fysice nebeské pravdy, které 
Koprník ponejprvé světu. objevil a ve svém nesmrtelném. díle o obratech nebeských vylíčil. 


144 


Jakých měl k tomu výsledku pomůcek z prácí i spisů starožitných, co v tom 
pravdivým jest jeho jměním, co zas dílo jeho předchůdcův, na to ani historie hvězdářství, 
ani nejbystřejší kritika věrněji a důkladněji neodpoví, jako sám Koprník. V každém kroku 
stopuje své předchůdce, dílem rozvinuje a ulvrzuje náhledy jejich, dílem jim odporuje, 
dílem své na místo oněch podává. Ba v skrovnosti své vyjevuje zdání, jakoby soustava 
jeho byla již v dávnověkosti známa byla a on ji jen dále rozvinoval. Tak uvádí místo 
z Cicerona, kde tento praví, že Nicetas Syrakusanský zdánlivý denní pohyb nebe od východu 
k západu otáčením země kolem své osy od západu k východu vysvětlil. Také připomíná 
Philolaa, Pythagorského filosofa, jenž tvrdil, že země jest planetou, která se kolem slunce 
pohybuje. Mýlil by se však každý, kdo by myslil, že zásluha Koprníka záleží pouze 
v obnovení těchto starých domněnek. Vše, co před ním v tom smyslu bylo pronešeno, 
bylo právě jen domněnlivé a beze všeho důvodu, teprva Koprník ponejprvé pozorováním 
a počtem dokázal pravdu toho, co jiní pouze tušili. Ten, kdo by nauku Koprníkovu bral 
za nauku školy Pythagorské, musil by stejným právem bráti fysiku Newtonovu za fysiku 
Lukretia, poněvadž i tam se potká s myšlénkami i výrazy 0 přítažlivosti, 

Koprník rozdělil dílo své o obratech nebeských v šest knih. První z nich podává 
povšechný přehled světa 'a obraz celé nauky na základě pohybování země a stálosti slunce, 
ostatní knihy rozbírají a vykládají po částkách tento obraz. V knize té jest též obsaženo 
důležité pojednání o sferické trigonometrii, o němž jsme se již dříve zmínili. Druhá © 
kniha vysvětluje výjevy pohybu denního a odvozuje je od otáčení země kolem osy. 
Taktéž jest zde obsažen popis mathemalických kruhů, jimiž se nebesa rozdělují, východ 
á západ hvězd, měření a dělení času, spůsob, jak se měří úklon osy zemské k rovníku, 
položení hvězd s ohledem na kruhy nebeské a někleré mathemalické práce, které k vy- 
Svěllení těchto výjevů náležejí. Třelí kniha jest nejdůležitější ze všech. Vykládaje v ní 
všecky případky ročního běhu země , musil Koprník proskoumati všecka místa dráhy, 
kterou naše planeta za rok opisuje; musil zevrubně ustanovili trvání tohoto oběhu čili 
délku roku, různé změny v rychlosti toho běhu, úklon dráhy roční k rovníku a body, 
kde se dva tyto kruhy přelínají, čili body rovnodennosti. Položení těch bodů jest na 
nejvýš důležitým základem počtů astronomických jak civilních , neb na jejich umístění 
závisí pořádek i návrat počasí, všechno položení k východu neb západu těl nebeských 
a tedy skoro všechno vědění lidské v astronomii. Jedná se tu v skutku © položení 
základův celé nauky, v kteréž věci Koprník nemohl se na nic jiného spoléhati než na 
pozorování starých hvězdářů a na bystrost ducha svého, Počav od Timochara , jednoho 
z nejstarších astronomův školy Alexandrinské, žijícího okolo r. 294 př. Kr., prochází 
i skoumá pozorování tétéž hvězdy (Spica Virginis) pod Hipparchem, Plolomeem, Alba- 
tegniem Arabem a jím samým ve Frauenburku vyvedená, tedy pozorování obsahující 
1819 let. Výsledek zpytování toho jest, že stálice, zachovavše tutéž odlehlost od dráhy 
zemské , proměnily položení své v délce, totiž odlehlost od bodů rovnodenních, 
a že tytéž hvězdy vzhledem sebe samých to samé zachovávají položení , z toho soudil, 
že proměna v délce nepochází od běhu hvězd, ale od toho, že body rovnodenní postupují 
nazpět od východu k západu. Výjev ten znám jest v astronomii pod jmenem postupování 
bodů rovnodenních (praecessio aeguinoctiarum). © Porovnávaje pak pozorování úklonu 
dráhy zemské k rovníku Aristarchovo, Ptolomaeovo , Arabův se Svými pozorováními, 
vypočetl z nich změnu tohoto úklonu; taktéž ze svých třidceliletých a z dávných pozoro= 
vání nejenom vypočetl, co Hipparch nejdříve dokázal a co všickni astronomové po něm 


145 


věděli, že body rovnodenní mají běh zpátečný, nýbrž také to, co nikdo před ním nepo- 
znal, že ten běh bodů rovnodenních jest nestejný i že úklon dráhy zemské podléhá 
změnám periodickým. Není zde mísla, postihovati ho v nesmírně pracném počítání těch 
změn a jejich návratu. Když se jednalo o odkrytí počátku i příčiny , z kterých takový 
běh i změny jeho vycházejí, všickni předchůdcové Koprníkovi zapletli se v rozličných 
vymyšlených sferách i kruzích, které oblíže zvětšily, výkladu ale nepodaly. Koprník, 
povrhnuv těmito neodůvodněnými domysly, jakoby byl svědkem stvoření býval, vynašel 
z běhu země podivuhodný mechanismus světa. Učí nás v oddíle třetím knihy třetí, že 
osa země vždy rovnostejná sama k sobě zůstati musí, podle čehož počasí se vysvětlují, 
a že podléhá dvěma velmi pozvolným pohybům, že totiž předně bod točny její asi za 
26,000 let opisuje kruh od východu k západu kolem točny ekliptiky, a že s během osy jde 
zároveň běh rovníka, tedy body rovnodenní podél ekliptiky se pohybují, coufajíce ročně 
o oblouk asi 50 sekund; zadruhé, že osa země kolísá se v zponenáhlém ruchu a tím 
že se blíží a vzdaluje od osy ekliptiky, a že za uchýlením osy jde také uchýlení kruhů 
i jejích ploch, tedy kolísání té osy zemské spravovali musí změny v úklonu rovníka 
k ekliptice, z čehož vychází, že coufání bodů rovnodenních a všecky změny v položení 
hvězd jsou výsledkem těchto dvou zponenáhlých a malých pohybů , kterýmž osa země 
v běhu ročním podléhá, že ty dva běhy osy zemské jsou od sebe závislé a periodické 
aže svoje meze mají. Podle této Koprníkovy nauky rovník s ekliptikou aniž se kdy sešly, 
aniž se kdy sejíti mohou, jak sobě někteří, chlíce tím vysvělliti převraly, na povrchu 
zemském pozorované, představovali. 

Všecky ty myšlénky, z hlubokosti mohútného ducha jeho čerpané, nabyly ve věku 
našem povahy pravd stvrzených. Newton, Bradley, Keppler, Euler, d'Alembert a všickni 
výlečníci století minulého a nynějšího upevnili na věčnost zároveň s louto naukou i slávu 
Koprníkovu. Neb loť vlastnost pravdy, že se utvrzuje a šíří časem a vynálezky novými, 
kdežto bludný domysl a lež po krátkém panování rozpadá se vniveč. Po vyložení změny 
bodův rovnodenních zbývalo ustanoviti trvání ročního běhu země čili délku roku. Koprník, 
zvrhnuv i v tom ohledu učení Plolomejské, dokázal, že počílání roku podle počasí jest 
nejisté a nestálé, jelikož závisí od bodů rovnodenních, kleré jsou proměnlivé a pohyblivé, 

© Při skoumání délky roku požoroval navrácení se slunce k též stálici podle spůsobu 
Chaldeův. a Arabův, a našel délku, která jest o 28 sekund větší, nežli jak byla později 
nalezena. Ne lak šťastný bylKoprník ve vykládání běhu Luny, o níž jedná v knize třetí; 
vykládání toto, odpírající dlouho všemu skoumání hvězdářů, bylo takřka turnajem lid- 
ského ducha pro náramnou rozmanitost v běhu Luny. Bez vynalezených nově spůsobův pozo- 
rování a pomůcek našeho věku nemohl ovšem Koprník postihnouli a vyložiti záhady tak 
nesnadné, ale i při těchto, pomocech byl by sotva k cíli došel, jelikož předce některé 
z omylův Plolomeových podržel. Nauka starožitných astronomů a filosofů zavírala v sobě 
bludnou theorii v dokonalosti přírody, kteréž i Koprník se držel, totiž že běh těl nebe- 
ských jde vždy jednostejně v kruhu, a že tedy také země a oslatní planety v kruhu 
kolem -slunce se pohybují. Z příčiny těchto bludů potýkal se Koprník v každém oka- 
„mžení s nesmírnými oblížemi, které již ne lím čistým a všeobsáhlým rozumem, ale bystrým 
důvtipem a citaty ze spisů dávných hleděl překonávati. K vysvětlení běhů brzo zpozdě- 
ných brzo přispíšených, pozorováním vyskoumaných, bylo potřebí, užiti staré pletenice kruhů 
"a kroužků, a uchýliti se od cesty vedoucí k pravdě. Dle toho vykládaje nerovnost ročního 
běhu země na konci knihy třelí, běh Luny v knize čtvrté, obraty planet co do délky 
v Živa 1856. 10 


146 


v knize páté, a co do šířky v knize šesté pracoval na opravě dávných výkladů, vymy- 
šlených od Apollonia, přijatých od Ptolomea a zdokonalených od Arabův. Nesmíme však 
zapomenouti, že Koprník jmeno své nepoškvrnil astrologií, kteráž v jeho době květla 
a později ještě Tychonem ba i Kepplerem, ovšem snad jen k vůli obecenstvu, pěstována 
byla. Kdo by chtěl sbírati důvody dovtipu Koprníkova v subtilných geometrických úlo- 
hách, najde jich nejvíce v třech posledních knihách, kdykoliv potřeba buď rozmanité 
v pohybu planet změny v běh jednostejný uvésti, buď rozličné čáry a křivky z kruhu 
vyvésti, buď kruhy v oblouky proměniti. Celá tato osnova zničena byla teprva pračemi 
Kepplerovými. Veliký tento muž sprostil Koprníkovu soustavu světa zbytečných splete- 
ných výkladů, které ji do té doby hyzdily, a Vystavil ji co onen jednoduchý, jasný geo- 
metrický zákon přírodní, podle kterého svět jest spořádán, 

V knize páté podává Koprník theorii planet pohybujících se kolem slunce, Dle 
theorie té obíhají okolo slunce v drahách kruhových Merkur, Venuše, Země s Lunou, 
Mars, Jupiter a Saturn. Běh země nevedl Koprníka tak ku poznání jeho fysické příčiny, 
jako spíše k uvážení jeho výjevů a vplyvu na jevení se těl nebeských. V tom celém 
předmětu jeho výskumu sotva která tajemná strana ušla jeho bystrosti a hloubavosti. 
Mimo výklady již spíše uvedené nalézáme zde důvtipný výklad běhu planet, jak se pohy- 
bují od západu k východu, jak znova ustupují zpět od východu k západu, potom se 
zastavují a na konec do prvního pohybu vracují; všechny ty podivné a před tím neroz- 
uměné změny Koprník první pojal a bez pomocí epicyklův Ptolomeových prostě i šťastně 
vyložil, odděliv výjevy z běhu země vycházející od těch, které pocházejí z vlastního 
pohybu planet okolo slunce. Pojednání své o pohybu planet ukončuje Koprník velko- 
lepým upotřebením svých vynálezů, které jediné stačilo by k zachování mu v astrono- 
mii nesmrtelného jmena. Spůsobu, kterého použil Hypparch k vyměření vzdálenosti Luny 
od země, použil totiž k vyměření neznámé před tím vzdálenosti planet od slunce, bera 
průměr dráhy zemské, obsahující 42 millionů mil za základní čáru. Měřením úhlů na 
obou konečných bodech této čáry obdržel vzdálenosti jednotlivých planet od slunce, 
vyznačené dílci vzdálenosti zemské od něho. Zkrátka, po odkrytí pořádku těl nebeských, 
cokoliv náleží k pohybu země, cokoliv z výjevů na jiných tělesích sem připadá, všecko 
veliký muž ten vynalezl, rozvinul a co nejbystřeji vyložil. Zdá se, jakoby příroda byla 
svěřila řídké jeho pronikavosti zúplna plodnost i všecku rozsáhlost té velké myšlénky, 
která celý stav astronomie změmivší měla a dosavad má tak veliký vplyv na požitky 
a vědomosti příšlích pokolení. 

Kniha šestá, o níž jsme se mimochodem zmínili, jedná o šířkách planet. Kapitola 
33. této knihy obsahuje tabule, vysvětlující běh patera planet, pod titulem: De: tabulis 


prosthaphaereseon guingue errantium stellarum. Poslední kapitola konečně vm pra- © 


vidla užívání těchto tabulí, 

V celku a souvislosti uvážena jest kniha o obratech nebeských nesmrlelným svě- 
dectvím i důvodem, že Koprník, obsáhnuv celý sklad vědomostí astronomických od Hyp- 
parcha až do časů svých, hlubokým a dlouhým rozvážením odkryl napřed bludy dávné 
nauky; a poznal potom běh země a ostatních tehdy známých planet. S počátku zdálo 
se působení toho spisu na učence nepříliš patrné, jako paprsky slunce, které po tuhé 
zimě jen zponenáhla život do přírody vlévají; ale čím dále tím více uznávala se jeho 
důležitost a následkem toho počal nový ruch ve vědě, který však bez nových spůsobů 
a pomocí obstáti nemohl. Tycho zdokonalil nářadí pozorovací, odkryl i vyjasnil výjevy 
lámajících se paprsků, sestavil pro svůj čas nejdokonalejší rejstřík slálic a zanechal po 


147 


sobě důležitých a zevrubných pozorování svým nástupcům. Galilei vynalezl i složil tele- 
skopy, první ukázal užívání kývadla k hodinám, které zdokonalené od Huyghensa dávají 
nám měřítko pro pohyby nebeské a jejich nerovnosti. Prostředky těmi opatřen mohl 
pozorovatel změný v pohybech nebeských stíhati s mnohem větší nežli před tím doko- 
malostí) Za zdokonalením smyslného pozorování nepokročil však stejným spůsobem roz- 
hléd a důmyslný výklad. Tycho, opatřen zásobou důkladnějších pozorování, nebyl šťastný 
v Uumočení toho co viděl. Nemoha odepříti pravdivost smělé theorii Koprníkově, ale 
chtěje skvíli se sám vynálezkem novým, přijal ji toliko z části, a nechav planety pohy- 
bovati se kolem slunce a to pak kolem země uprostřed celé soustavy stojící vystavil 
tím učení, které bude v historii nauk-věčnou satyrou na čas ina rozum autora. Nezkra- 
eujíce ostatně zásluhy Tychonovy v astronomii, divili se nesmíme, že ten, který hračkami 
alchimickými a astrologickými veliký díl času svého trávil, nebyl obrancem nové nauky. 
Rozum lidský;jako kdyby se byl vysílil velikými pracemi v hlavě Koprníka, spočíval po 
několik desíliletí, až potom jako znovu posilněn k oněm vznešeným pravdám novější 
astronomie dospěl, jejichž zárodky, již v díle Koprníkově uložené, jinak se rozvinouti a dospěti 
nemohly, nežli -v rozumech též bystrosli a pravidelnosti, jakou jsme seznali u Koprníka. 

Nesmím konečně pominouli genialních myšlének Koprníkových o přítažlivosti, jimiž 
daleko svůj čas přestihl. Kdežto Plolomeus s celou řadou svých následovníků přemítaje 
o běhu země uvedl mezi jinými důvody své theorie i ten, že, poněvadž všecka těla na zemi 
tíží směřují k jejímu středu, tento střed musí býti nepohnutý, Koprník v té věci objevil 
první pravou myšlénku o všeobecné tíži *), o níž (abychom ku konci i příklad slohu jeho 
podali) následovně se pronesl: „Eguidem existimo, gravitatem non aliud esse, guam appe- 
tentiam guandam naluralem partibus inditam a divina Providentia opificis universorum, ut in 
unitatem 'inlegritatemgue suam sese conferant, in formam olobi coeuntes. Ouam affec- 
tionem eredibile est, etiam Soli, Lunae, caeterisgue errantium fulgoribus inesse, ut ejus 
efficacia, in ea, gua se repraesenlant, rotunditate permaneant: guae nihilominus multis 
modis suos efficiunt circuitus. Si igitur et terra faciat alios, ut puto secundum centrum, 
mecesse erit, eos esse, gui extrinsecus in mullis apparent, in guibus invenimus annuum 
circuitum. Ouoniam si permulatus fuerit ex solari in terrestrem, Soli immobilitate concessa, 
(ortus et occasus signorum ac stellarum fixarum, guibus matutinae vesperlinaegue fiunt, 
edem modo apparebunt.“ 

V tom přísném i hlubokém rozumování Koprník první vyřkl, že tíže jest vše- 
obecnou vlastností hmoty v každé její částce obsaženou, že se prostírá k slunci, luně 
a všechněm planetám, že její silou částky slunce i planet srostly v- hmoty okrouhlé, i že 
mocí její zůstávají v této své podobě, V té ohromné a zcela nové pro.onen čas myšlénce 
jeden pouze krok zůstal k' dovršení, krok totiž, jenž učinil Newtona nesmrtelným. 

Tak zanechal po sobě slovanský ten badatel ve vědě památku nehynoucí a rodákům 
svým posilňující útěchu, že i z lůna jejich vyšli mužové, kteréž důmysl jejich staví do po- 
předí zakladatelů vzdělanosti, Vážný to důvod a pohnútka pokračovati dále v skoumání 
tak vznešeném a čistě lidském, mocná to vybídka, abychom úsilně pracovali na poli 
vědeckém, na němž předkové maši slavných již vykonali činů a mimo kteréž by nám 
zůstala jen neplodná lada všedního hmotného živoření ! 

74) Slovo tíže (starosl. Ta), majíc stejný kořen se slovesem váhnouti (tíhnouti), znamená právě to co 
„attrakoty ad shoduje se tedy pámětihodným spůsobem s theorií teprva Newtonem vystavenou. Ani 
gravitas mi Schwerkrajt není výráz tak určitý a filosofický jako tíže, , 


10.8 


148 


O travách. 
Od Julia Saxa. 


Řády rostlin, jejichž stopy již v starších vrstvách země se vyskytují a jejichž 
všeobecné rozšíření po zemi na to poukazuje, že náležejí k nejstarším tvorům, řády tylo 
objevují vždy velikou rozmanitost v tvarech, ačkoliv takřka úzkostně jakéhosi původního 
rázu se přidržují, Řády však, jichž stopy teprva v novějších vrstvách se nalézajía jejichž 
obmezené rozšíření na novější původ ukazuje, bývají chudší na druhy, ačkoliv základní 
ráz jejich v přerozmanitých změnách se zjevuje. K těmto posledním náleží řád růžovi- 
tých rostlin, k nimž v širším smyslu také ovocné stromy naše patří. Přehlédneme-li 
řadu této krásné skupeniny rostlin a poznáme-li, jak veliké jsou rozdíly mezi jahodou, 
mochnou (Potentilla), růží, jabloní a třešní, kdežto nicméně příbuznost jejich mezi sebou 
předce patrná zůstává , oblédneme se na řád trav s jakousi neodhodlaností, majíce 
o nich jednati. 

Mezi třemi tisíci druhy tohoto řádu, které ve všech úhlech země rozšířeny jsou, 
panuje jednostejnost podoby, jaká v málo kterých jiných řádech se nalézá; sotva nalezne 
se tráva, která by od každého hned na první pohled co taková poznána býti nemohla ; 
kdo spatří květnou latu bambosu , nebude i při ohromné velikosti kmenu pochybovat, 
že má před sebou trávu. 

Jisto jest, že trávy mnohem starší jsou nežli rostliny růžovité, a z toho s ohledem 
na jiné okolnosti vyplyne na otázku, proč starší řády bohatší jsou na druhy nežli no- 


vější, odpověd velmi snadno, jelikož čím déle základní tvar trval, tím více rozmanitým, 


spůsobem proměnili a dle okolností fysikálních uspůsobiti se mohl. V skutku není na 
zemi druhého řádu rostlin, který by tak rozšířen byl jako trávy, a na to rozšíření jsme 
tak uvyklí, že krajinu, v níž trávy chybí, pustou a holou nazýváme, třeba stromy neb 
keře chovala. Nicméně jsou i trávy cillivy povětrnosti a daří se nejlépe v mírném 
pásmu, V oboru polárního kruhu vyskytuje se sice ještě několik malých druhů, ale 
pustota krajin těchlo nedá se lépe maznačili nežli podotknulím, že tam již větší trávníky 
jsou vzácné, louky ale docela chybí. Louky, tento památný a půvabný spůsob Květeny, 
nalézají se teprva v menších šířkách země. V studeném pásmu jsou rozsáhlé krajiny 
jen mechem a lišejníky pokryty, teprva. jižněji má květný oděv země podobu louky. 
Již na Islandu okrašlují rozsáhlé travnaté koberce povahu krajiny, v jejímž pozadí horké 
páry z rozsedlin země se tlačí; převahu nad ostatním rostlinstvem dostávají trávy ale 


teprva v teplejších krajinách mírného pásma obou polokoulí; zde ustanovují trávy takřka; 


základní ráz krajiny, v níž lesy, stromové, skupeniny a menší byliny a květiny tím 
krásněji svou souměrnou rozmanitostí se představují. Neb ačkoliv trávy v nesčíslném 
počtu vedle sebe se objevují, připouštějí předce rostliny jiných řádů do svého spolku, 
ba často usnadňují ujmutí se jiných rostlin, jako na písčitém břehu mořském, kde písečná 
tráva (Elymus arenarius), kyprou půdu podzemními výběžky proplítá a hustou plstí proti 
větrům chrání, tak že i stromy a keře tam uhostiti se mohou. 

Co louky vzdělaných krajin evropských tak půvabné číní, jest rozmanitost 'tráv, 


společně žijících v hustém skupení, na jehož povrchu pěkné kláslky se houpají a milliony: 


tyčinek se třesou. V době, když semena trav uzrávají, rozvíjejí se pestré květiny 
a vyzdvihují své hlavičky nad stébla, a nyní lesknou se pryskyřníci, bylice, zvonečky 
a vonné tavoly v poledním slunci, a když i ty za své vezmou, rdí se šťovíkové plody 


149 


při vánku první jeseně. © Nejbujnější louky nalézají se tam, kde potok nebo řeka 
rovinu nebo široký úval protéká, nebo kde dle úbočí a úpatí rozlehlých vrchů odtéka- 
jící voda dešťová neustálou vláhu udržuje. 
Na nejhlubších místech, blíže potoků a stojatých vod, stojí vysokosléblové druhy 
obyčejně jako předvoj ; zde nalézají se husté rákosové lesy, zde lesknou se laty odemky 
(Glyceria), které při každém dechnutí větru a zčeření vln sem tam vlají. Na sušších 
místech louky převládají rozličné druhy psárku (Alopecurus), a kde suchá pěšinka 
loukou se vine nebo kamenná hráz se vyzdvihuje, zelenají se husté drny medynku 
(Holcus), jehož vlásky jsou mezi travami neobyčejným výjevem, a vynikají jednostranné 
laty rozmanitých sveřepů (Bromus) s tenkovětvými klásky a špičatými osinami svými. 
Na tak nazvané kyselé půdě, kde ostřice vládu mají, připojuje se k nim suchopýr (Erio- 
phorum), též s ostřicemi příbuzný, jehož jemné obaly květné bělounké chvosty tvoří ; 
na skalnatých stráních a na suchých výslunných stanovištích stojí porůznu nebo v malých 
houfech útlá stébla pýru (Agropyrum glaucum), ztepilý kavil (Stipa) a planý oves, jehož 
zlomené osiny z hnědokropenatých klásků vystupují. Malé kopečky na louce jsou oby- 
čejně zarostlé třeslicí (Briza), jejíž hnědé bezosinné klásky na vláskovitých větvičkách 
visí.. Mezi osením nalézá též množství planých trav místo mezi pěstovanými druž- 
kami, jako stoklasa, která již zdaleka od silných stebel obilních se rozeznává, Při lid- 
ských staveních sestavují zvláště mrvky (Festuca) a lipnice (Poa) husté drny, na buj- 
nějších místech vyzdvihuje kluběnka (Dactylis glomerata) klubkovité květenství své; 
podél zdí viděti jest hustý kus ječmenu zedního (Hordeum murinum). V pustých místech, 
na špatné písčité půdě není luk, tam objevují se jen skupeniny metlice (Aira), jejichž 
částky tvrdé a suché již na hubenost půdy ukazují; někdy ale stojí tak hustě vedle 
sebe, že půda obdrží podobu stepi. 

Louky vzdělané Evropy nebývají příliš rozsáhlé; jejich kraje jsou obstoupeny 
buď lesem neb polem, často bývají prostoupeny potokem, jehož běh vrbami a olšemi 
bývá naznačen ; nezřídka vypadá pak krajina jako zahrada, Jinou podobu mají severo- 
americké prairie ; celé nesmírné poříčí řek Missisippi, Missuri a Ohio jest pokrylo dílem 
pralesem, dílem prairiemi, Tyto jsou nepřehledné travou zarostlé roviny, takřka trav- 
natá moře, jejichž jednotvárnost ani strom ani vyšší keř nepřetrhuje. 

Ještě více unavují stepi východní Evropy a střední Asie, kdežto obyčejně jenom 
několik druhů trav půdu daleko široko pokrývá a oslatní sporé rostliny suché a pichlavé 
jsou. Tak nazvané Llanos v jižní Americe jsou laktéž velké roviny, kleré se za čas 
deštivý hustou travou pokrývají a jako naše louky nesčíslným množstvím pestrých květin 
se zdobí; za suchého počasí vyschne ale vše až k poslednímu stéblu, země se rozpuká, 
a jako krokodilové, které ve vyschlém blátě zahrabáni vzkříšení své dešťovým počasím 
očekávají, spočívají též podzemní soustavy travných větviček, cibule rostlin lilijovitých, 
čekajíce na první déšť, aby se zase probudily. 

Vytrvalost, jakou trávy zaujatou půdu drží, pochází pouze od vytrvalosli pod- 
zemních jejich částek; co na lukách spatřujeme, jsou takřka jen choboty, jež podzemní 
soddenky vzhůru vystrkují, aby se vzduchem, teplem a svěllem nasylily ; jsou to jen 
části rozmnožovací, vegelační soustava jest z většího dílu podzemní, tam povstávají 
pupeny, z nichž nová stébla se tvoří, když po uzrání všechna stébla vyschnou. 

Podzemní články tyto, které jako stébla kolínky od sebe odděleny jsou, bývají 
(obyčejně kratší a nejsou zelené, Listnaté části (obr, 1.), které z kolínek vynikají, jsou 


150 


blánité pochvy a objímají články naď kolínky kolém dokola; jsou to podzemní listýy 
vyznačené fedostatkém plochy listí. Teprvá když stéblo účkolik krátkých podzemíňích' 
článků vytvořilo, obrací se vzhůru a rozvine se v klás; v té' části stávají se“ články. 
mezi kolínky delšími a listy obdržují podélnou plóchů. Jenom u některých z našich 
(Obr. 4.) trav nachážejí se v koutkách listů nadzem 

ních  půpený větví, pod zemí nese vale 
každé kolínko poboční pupen s Z toko vy“ 
světlůje se chomáčová podoba trav, zvláště: 
osamotiělých. © Jelikož každý podzemní: 
článek“ pobočné ' větve 'vytvořuje, povstane 
hustá skupenina stebel, které nad zemí vy“ 
stůpují (obt: 2.)“ (Často prostířají se pod=| 
zéthní stébla dále; a pak pokrývá“ jediná: 
rostlina“ nezřídka rozsáhlou prostorů, ač- 
koliv by se dlé povrchu na inoho'je“ 
notlivých trav šouditi dalo. © Každou“ louku: 
musíme si tedy rozložiti takřka v dvě patraj 
v jedno podzemní, v němž se vyživení 
děje. a kde pupeny povstávají; d jédno: 
nadzemní; kdé se vlástní“ stébla Ss- listy a: 
květem vývinují. Hospodáři. jést podzémní; 
část neméně důležitá nežli nadzemní; neb: 
ná ní žávisí zdar louky: © Ye fysiologickém; 
ohledu jest podzémní vrstva © důležitější; 
neb život její se  něpřelřhuje. požíváním 
sena; ba zrůst trávy se tím ještě zvyšuje« 
Když se totiž stébla v čas nejbujnějšího: 
zrůstu odstrání; obrátí se šťáva; dříve růstem; 
stébla a klasu. strávená; k vybvoření n0=, 
vých pupenů, drm stane se hustější a stébla, 
mnohem čelnější“ Na tom zakládá se vy- 
tvořování v zahradách hustých (drnů 3 drn, 
se totiž musí. často požínali, aby tráva k; 
dozrání klasů nedospěla; neb tak sesílí zponenáhla oddenek trávy, an každý pozdější, 
půpen větší jest nežli předešlý. Výjev tento ukazuje, že se nedá rostlina považovali 
co pouhý shluk pupenů a větví, při čemž by každá větev zvláštní jednotník představo- 
vala, nýbrž že celá jest jednou bytostí. Z malého zrna, v němž útlounký, klíček 
uzavřen jest, vyvine se z počátku jen slabé stebélko, z pobočných pupenů, nejzpodněj- 
ších kolínek jeho povstanou již. silnější stébla nebo podzemní výběžky; z druhé: gene- 
race této povstanou stébla ještě silnější, a tak dále, tak že celá vyvinutá rostlina sou- 
vislou soustavu tvoří, v níž povaha každé větve od svého postavení závisí. - 
Podzemními výběžky jest travnímu oddenku takřka nesmrtelnost pojišlěna, při: vší 
pomíjivosti jednotlivých stebel. Z každého kolínka vyniká u, zpodu pochvitého listu několik 
vláskovitých kořínků (obr, 4.a), které pupen vyživují, jenž na tom, místě vyráží. | Souvisí-li 
všechny podzemní výběžky mezi sebou, „jde ovšem šťáva z jednoho do druhého; když, 


SY 0 


151 


se, ale výběžky příliš vzdálí, musí nejvzdálenější pupeny potravu svou hlavně z vlastních 
kořínků čerpali, a pak se může státi, že se souvislost s ostatními výběžky přeruší 
a vzdálené sléblo úplné samostatnosti dosáhne. Jest ale předce značný rozdíl mezi 
„oddenkem tak povstalým a mezi oddenkem ze semena vyvinutým; tento musí se teprva 
zponenáhla sesilovati, kdežto onen již větší podíl od mateční rostliny obdržel; neb jest 


(Obr, 2.) 


E ZN 7 
. : MSE 


0 Oddenek s několika články stébel trávy Avena argentea, 2. a. Oddenek trávy Arena distichophylla, 
A ŠÍ 2, b. Květoucí stéblo této trávy, 


X 


152 


zde totéž, jako při rozmnožování 
rostlin sazenicemi a semenem. Vý- 
jevy tyto jsou v rostlinstvu velmi 
obecné, nicméně ale u trav méně po- 
všimnuté. „Hospodářství čerpá z toho 
všelijakého užitku; také ozimní 'obilí, 
které na podzim se zasévá a pak 
zimou v zrůstu se zadrží, jest proto 
hustější a silnější nežli jař. Ovšem 
musí se zde, zrovna jako u strojů, 
co se v síle nabylo, časem nahraditi, 
neb ozim má delší dobu zrůstu 
nežli jař. 

Mimo rozmnožování semenem a 
podzemními výběžky jsou u trav 
ještě dva jiné spůsoby rozmnožování 
možné, totiž sazenicemi a volnými 
pupeny. V cukrových sadech guyan- 
ských nebyla cukrová třtina ještě 
nikdy seta; má-li se na poli pěsto- 
vati, vezmou se špičky cukrových 
stebel a nasázejí se v řadách do 
země, kdežto z kolínek kořínky pou- 
štějí, Tak povstanou vytrvalé od- 
denky, které každoročně nová stébla 
vyhánějí, až po 18 letech novými sa- 
zenicemi se nahradí. O, rozmnožo- 
vání volnými pupeny dává se za pří- 
klad jedna z našich malých trav (Poa 
vivipara), která jest vlastně odrůdou 
trávy Poa bulbosa (obr. 3.). Tráva 
tato má v obyčejných okolnostech 
takový květ jako jiné trávy, na ji- 
stých stanovištích ale povstávají místo 
květu v úžlabcích lupenků krycích 
pupeny větví, podobné k malým ci- 
bulkám a snadno odpadávající. Také 
na dolejších pupenech této trávy ob- 
jevuje se pak tentýž úkaz. Jako u 
každé cibule, povstává také zde tento 
spůsob pupenu tím, že osa pupenu 
zůstane velmi krátká, kdežto objíma- © 
jící se listy sesílí a jako pochvy jeden 


ž A i druhý obstupuje. 
dní štví, b květoucí štoucí ra pe 
stéblo odrůdy Poa bulb, kot ka Ah obuv ton - Vzezření trav závisí od délky 


A 


stebelních článků. Mezi © dvěma 
články nalézá se vždy kolínko s 
listem, dolejší články jsou kratší, 
hořejší delší, a jelikož největší 
listy dole se nacházejí, podobá se 
tráva k chomáči podlouhlých listů, 
z jejichž středu stéhlo vyniká, Oby- 
čejně vystupuje ale více stebel 
vedle sebe, a tím vytvořují se tráv- 
níky a husté drny luk a zahrad- 
ních prostor, kteréž zvláště v an- 
glických parkách co tak nazvané 
bowling greens častým požínáním 
jako zelený aksamitový koberec se 
(prostírají. 

U většího dílu našich do- 
„mácích trav dosahují listy nejkrá- 
-snějšího vyvinutí na dolejších krát- 
kých článcích; stéblo, které oby- 
"čéjně jen několik delších článků 
obsahuje, ježto k hořejšku jsou 
vždy tenší, nese na svých kolín- 
cích.sice také listy, ale menší, a 
poslední a nejtenší články nemají 
již žádných listů (obr. 4.). Po- 
"slední článek, který ješlě list má, 
-vyniká z něho jako z pochvy, a na 
"konci svém nese květenství, v němž 
Histí a větve náhle jinou, jemnější 
-podobu obdržují. 

Tím jeví se květenství co 
„zvláštní soustava ústrojů, což tím 
„více do očí bije, jelikož dlouhé 
články stébla se sporým. listím 
-květ vysoko nad listnatý obor vy- 
„zdvihují. © Trávy náležejí tedy k 
-rostlinám, které v rozličné obory 
„větevných soustav rozděleny jsou, 
- Jmeboť na nich samých dají se dobře 
+tři: obory rozeznali: předně obor 
(podzemní, obsahující pupeny a li- 
stové podzemní pochvy, pak obor 
„madzemních listů velikých na krát- 
kých článcích u zpodu stébla, a 
konečně: obor květenství s velmi 


153 


Holeus lanatus; a kus oddenku, z něhož několik mla- 


dých pupenů b, c, d a květoucí stéblo ee 


154 


Orthopogon Burmamnii, 


Největší listy sedí uprostřed stébla. 


složitou soustavu větví s kry- 
cími lupeny a květy, Z ná- 
zoru toho vysvítá, že stéblo 
vlastně přechod od. listového 
ku kvělnému oboru prostřed- 
kuje, jsouc „pouze nosičem 
tohoto. Mezi jednoděložnými 
rostlinami jest mnoho tako- 
vých na obory rozdělených 
rostlin, neb sem náleží větší 
díl lilijí, vstavačů a palem. 
Ostatně bylo sjiž sta- 
rým rostlinopiscům povědomo, 
že zvláštnosti rozvětvení ve 
větších skupeninách © rostlin 
jsou velmi proměnlivé, pro- 
čež je k nepodstatným znakům 
počítali naproti tak zvaným 
podstatným znakům, kleré se 
na kvělech a plodech vyhledá- 
valy a jistou stálostí u vět- 
ších skupenin © k určování 
rostlin: spíše se hodily. „Co 
jsem tedy právě o oborech 
na trávě podotknul, platí síce 
o největším jich dílu, ale u 
mnohých trav přecházejí je- 
dnotlivé odbory © zponenáhla 
do sebe, nebo stéblo obdrží 
jiný význam.  Shledámefť roz- 
díl ten již na travách obil- 
ních, kdežto: listy nejvíce na 
prodloužených: článcích sedí 
(obr. 5.); u (kukuřice © jést 
rozdíl ještě nápadnější, neb 
největší listy sedí teprva v 
jisté výšce, a mimo. tó ob- 
jevují se vělve také na stéble ; 
cukrová třlina má takovou 
podobu jako náš rákos, nej- 
více uchylují se od vzezření 
našich malých: trav mohútné 
bambosy © východní Indie a © 
Brasilie.— Ohromná © stébla 
těchto trav, co stožáry vysoká, 


155 


obsahuji články několik střevíců dlouhé, na michž až nahoru k špičce pobočné větve 
sedí, na nichž kopinalé listy v dvou řadách rostou, tak že na zpeřené listy palem upo- 
mínají. Také jihoevropský rákos Arundo donax, který dosahuje výšky 20, má. listy 
podél celého stébla rozdělené, Zdá se tedy, jakoby větší trávy vlastního stébla neměly, 
a jakoby příroda veliké trávy jen zvětšením počtu listonosných článků vytvořovala, 
V skutku byl by to podivný nesouměrný výjev, kdyby tráva podoby našeho obilí výšky 
a tlouštky bambosu dosáhla. 

Porovnáme-li listy rozličných trav mezi sebou, najdeme málo rozmanitosti, Jinak jest 
to ale, pozorujeme-li listy rozličných oborů na trávě, totiž podzemního, nadzemního a květ- 
ného oboru. Vezmeme-li největší listy nadzemní co vzor, objeví se ostatní jen co nedo- 
konalé útvary. Dokonalé listy oboru nadzemního obsahují tři části, totiž pochvu, plochu 
listovou čili čepel a blánku. Listům podzemním chybí jak čepel tak i blánka, mají 
jenom pochvu. Také u trav pozoruje se tedy všeobecný zákon metamorfosy, že toliž 
síly vegetační zdola nahoru nejdříve přibývá, a dosahnuvší nejvyššího stupně zase ubývá. 
Spůsob tohoto ubývání jest však zrovna opak přibývání; neb podzemní listy mají jenom 
pochvu, listy v květenství jenom čepel či plochu. Pochva vyniká vždy z kolénka a ob- 
jímá následující článek docela, ale v tom rozeznává se pochva listu travního od pochvy 
palmové, že neobsahuje, jako tato, uzavřený válec dřevěný, nýbrž dole rozkrojena jest 
a tedy jako kornout na článku sedí. Zpod její jest totiž širší nežli špička, což se tím 
stává, že jedna strana zpodu níže a druhá výše z kolínka vyniká a šroubovitě vystu- 
puje. Alexander Braun ukázal, že tento výjev jest všeobecný také u takových listů, 
které nemají pochev objímavých, a vysvětluje to tím, že v době, když se list tvoří, lo- 
dyha roste a jedna strana listu později povstane nežli druhá. Ostalně náleží výjev tento 
k všeobecnému zákonu spiralného vyvinutí rostlinných ústrojů, který dosavad vysvětlen 
není. Toto jednostranné vyzdvižení zpodního kraje listu usnadňuje též ustanovení po- 
stavy jejich; neb poněvadž vždy vyšší strana pochvy mladší jest nežli nižší, potřebujeme 
spiralu ták naznačenou jen prodloužiti, abychom směr našli, podle kterého se. listy po- 
čítati mají. To jest ostatně u tray snadné, jelikož u mich rozestavení listů jest nej- 
jednodušší, an vždy slřídavě jeden list na pravo, druhý na levo sedí, a tedy úhel, 
o který jeden list od druhého jest úchylen, vždy 180% obnáší. Také na lupenech květu 
pozoruje se tentýž zákon, který zde vůbec tak všeobecně a bez výminky panuje, jako 
u málo kterého jiného. Úchylka 180% zachovává se také, stopujeme-li listovou řadu od 
větve k větvi; neb vystupuje-li větev z úžlabí listu, stojí první list její naproti tomuto, 
a tak se to shledává na všech větvích. 


Dle toho měli bychom očekávati, že souměrnost tato nápadně se zjeví ; tomu ale 
tak není. Život rostlinný jest tak rozmanitý, že zákonilost jeho málokdy zjevnou se 
vstává, a vždy jen zevrubným pozorováním odkrýti se dá. Stéblo kloní se více méně 
k jedné straně, a líže táhne listy všelijakými obraty ze zákonité postavy; taktéž se obra- 
cejí poslední“ články stébla všelijakým spůsobem a ruší zdánlivě všechnu jednoduchost. 


Druhá hlavní část dokonalých listů, plocha či čepel, jest u všech trav v porovnání 
s délkou velmi úzká, u mnohých menších druhů i nitková; u větších trav, u kukuřice 
a bambosu, jest sice širší, ale vždy předce pásková. Jakožto výminka objevují se trávy 
(Paspalaceae), které mají listy dosti široké kopinaté, na stéble dílem položeném, dílem 
vžtýčeném, Podoba úzkých páskovilých listů jest hlavní znak, podle něhož obecný lid 


156 


část stébla trávy 
oa 
s list 


(Obr. 6) 


P v i 
List trávy Poa pratensis latifolia. 5. 


NE 


157 


trávy poznává, a v skutku dávají listy tr avám především zvláštního vzezření (obr. 6.). Zvláštní 
aksamitová jemnost tučné louky neb hustého drnu v anglickém parku pochází hlavně od 
podoby travních listů, které jako vlásky na hedvábném tkanivu vedle sebe stojí; kdyby 
byly široké a tuhé, nemohly by nikdy tak hustý koberec vytvořiti, Ostřice, k travám 
nejbližší, a biky (Luzula), příbuzné k lilijím, počítají se od obecného lidu též k travám 
pro podobnost listů svých k listům travním, nicméně jsou ale také v tom ohledu (ještě 
více ovšem dle květu a plodu) od trav rozdílné; oběma chybí totiž blánka (Ligula), 
travám zvláštní znak dávající. Na místě toliž, kde plocha listová od pochvy se dělí, 
sedí na ní bezbarvá, jemná blánka, která pochvu takřka ještě o kus podél listu prodlu- 
žuje. Obyčejně jest blánka tato tak malá, že se při povrchním pohledu ani nepozoruje, 
u některých trav ale, jako n. p. u lipnice (Poa) jest, dosti veliká. Podoba její jest 
rozmanitá, dílem sedí co hřebínek u zpodu listu, dílem vyzdvihuje se jako jazýček 
dílem jest špičatě prodloužena; kraj její jest někdy jednoduše laločný, někdy zoubko- 
vaný nebo roztřepený, někdy jest celá v tenké brvy rozstříhána nebo jenom dvěma 
chomáčky po obou stranách plochy listové zastoupena. 

O významu této blánky hádali se rostlinopisci velmi dlouho. Nezasvěcenému do, 
věci mohla by se tato hádka zdáti zbytečnou, jelikož ale úloha rostlinopisu jest, vyskou- 
mali zákony, podle nichž byliny rostou, nesmí se sebe nepatrnější ústroj zanedbati, 
kterýž, poněvadž již stává, také s celou osnovou rostliny souhlasiti musí. Linné pova- 
žoval blánky tyto zkrátka za vlastní výjev, to však bez práva. Neb pokud rostliny 
známe, vyskytují se ústroje beze vší obdoby s ústroji jiných rostlin jen v takových 
skupeninách, které dle vzoru docela jiného zřízeny jsou, jako m. př. výtrusy tajnosnubců. 
Trávy ale souhlasí s ostatními jednoděložnými rostlinami tak dokonale, že se ani mysliti 
nedá, jakoby něco obsahovaly, co u ostatních obdoby nenalézá, 

Největší podobnost mají blánky trávních listů s vedlejšími korunami mnohých 
rostlin. Každý zná květ narcisů a pozoroval zajisté, jak se uprostřed koruny kruhovitá 
blána vyzdvihuje, která u něklerých lilijovitých rostlin, n. př. u Pancratium, i samu ko- 
runu velikostí svou převyšuje. Pozorováním jen poněkud zevrubným shledáme snadno, 
že z kruhovité blány této náleží ke každému ze šesti korunních lupenů jeden kus, a že 
ona vlastně nic jiného není, než obdoba pochvy listové ; postavení toho ústroje jest však 
poměrně totéž, jako postavení blánky travního listu. Ještě větší podobnost nalezneme na 
tak nazvaných vousech květných lupenů karafiátových, zvláště s roztřepenou blánkou 
některých trav. Ostatně nemusíme obdobu ani v květu hledati; rod rdesna (Polygo- 
num), který sice od trav daleko se uchyluje, ale kolínkovitou lodyhou s nimi souhlasí, 
má u zpodu listů blánitou pochvu, která články lodyhy objímá a u hořejšího kraje často 
roziřepena bývá. Schleiden porovnává i palisty rostlin motýlovitých (n. př. rodu Orobus) 
s blánkou listů trávních. Pokud všechny podotknuté ústroje co přívěsky listové v jeden 
pojem zahrnuje, může názor jeho býti odůvodněný, tvrdí-li ale, že blánka trav tím po- 
Vslává, že lodyha na listu ještě útlém a měkkém vnitřní vrstvu mechanicky vytlačuje, 
nepřisvědčí mu zajisté nikdo ; neb tlačením a posouváním může se ústřoj zkaziti, nikoliv 
ale vylvořiti. 

Listy nejvyššího oboru, listy květenství, rozeznávají se již svou drobností od listů 
na stéble, taktéž bývají mnohem sušší a tvrdší. Poněvadž články, na nichž sedí, velmi 
krátké jsou, sedí lístky tyto tak zhusta vedle sebe, že každý následující obalen jest 
z čásli předešlým listem, a tak se podobají květonosné větvičky, totiž klásky, k vře= 


158 


N 


= 
ý 


1 
2, 


1. Stéblo s třemi klásky trávy Briza maxima. 2. Lata trávy Melica nutans ;, obě „bez osin. 3, Ho- 
řejší část laty sveřepu Bromus maltiflorus; lístky klásku mají po jedné osihě. „4 Aegilops triuncialis; lístký Ý 
mají po třech osinách. 5. Klásky trávy Phalaris paradoxa, obalními Jístky gg obalené. 6. Oteřřený 
klásek trávy Echinaria capitata; gg dolejší lístky klásku či plevy (glumae), p: zpodní pluchy (palea inferior), 
Ps svrchní pluchy (palea Superior) ; s vaječník. 7. Osina kavilu Štipa pennata. Í 16. RO 80 


159 


týnkům z dvou řad šupin složeným. Lístky bylo jsou pro celý řád trav tak významné, 
že podle nich obdržel jmeno rostlin plevnatých, 

Všeobecná podoba jejich jest článkovitá, v prohnuté části spočívá květ. Zvláštní 
výjev poskylují osiny (arislae), dlouhé ostny, které u mnohých mna špičce nebo na 
hřbetě takových kláskových lístků sedí, a v obou případech co proměnné špičky listů 
považovati se musí. Obyčejně jsou osiny pravidelnými řadami ostrých zoubků posázeny; 
znamenitě dlouhé osiny kavilu (vousů sv. Ivana, Stipa pennata) mohou se co vzor tohoto 
památného ústroje považovali. Osiny přispívají podstatně k význačnosli a okrase trav- 
ního kvělu, a sotva dá se lepší ozdoba na travách mysliti, nežli osiny. Zevrubný popis 
osin vedl by nás příliš daleko, přiložené výkresy (obr. 7.) představují některé zajíma- 
vější případy. 

Obrátíme se nyní k zpylování oboru květného či kvělenství, Obor tento obje- 
vuje takovou -rozmanitost u rozličných druhů, že podle něho velký počet tray, který 
více nežli 3000 druhů obsahuje, nejlépe roztřídili se dá. Ačkoliv základní vzor, podle 
něhož rostlina se vyvinula, od kořenu až k temenu vždy se zachovává, vystupují 
zvláštnosti jeho předce nejjasněji v posledních stupních rostliny. © Mohli bychom -sice 
již podle kořenu poznali, zdali náleží rostlina k jednoděložným nebo dvojděložným, ale 
čeleď bychom dle toho jen s oblíží: ustanovili; podle stébla neb listu uhodli bychom 
hned čeleď, sotva ale rod; máme-li však před sebou květenství, můžeme i rod snadno 
ustanovili; z rozboru jednotlivého kvítka poznáme konečně s úplnou jistotou i druh. 

Nalezneme tedy u květenství mnohem větší roz- (Obr. 8.). 
manitost, nežli u soustavy podzemních větví ana stéblech. 
Nicméně shledáme, že řídká lala ovsa a hustý klas pše- 
nice od sebe méně se uchylují, než jak by se dle prvního 
pohledu zdáli mohlo, poněvadž u nejrozmanilějších spů- 
sobů travního květu vždy jisté základní čáslky se obje- 
vují, jejichž počet a velikost ale u rozličných druhů jsou 
rozličné. Vezměme si za vzor jedno z nejjednodušších 
Iravních kvělenství, jaké toliž na jilku (Lolium), při ce- 
stách a polích všude obecném, pozorujeme (obr. 8.). Z po- 
chvy posledního listu vystupuje tenké pevné stéblo, na jehož 
konci květenství se nalézá Na tom dá se snadno rozeznati 
osa, která jest bezprostřední prodloužení stébla, a pak 
malé květonosné větvičky, asi /„ palce od sebe vzdálené, 
Pobočné větvičky slovou klásky (spiculae), kteréž jmeno 
jrozeznati se musí od klasu (spica), jak celé květenství 
slove.. Klásky jsou na klasu ve dvou řadách sestaveny, 
jeden klásek vždy na pravé, druhý;vždy ma levé straně; 
tentýž pořádek pozoruje se na listech každého jednotli- 
vého klásku, kterýž jest zmenšeným, obrazem celého 
klasu. Vyjma nejdolejší lupénky má každý lupén klásku 
ma špičce jemnou osinu, a v koutku jeho sedí kvítek, 
který obsahuje jeden blánitý lupének, tři tyčinky a čnělku 
s dvěma bliznami ; ústroje tyto vystupují však jen v čas 
kvělu z lupénků ven; jindy jsou ukryly; v koutku nej- 


160 


dolejšího lístku nesedí však žádný kvítek. Na každém klásku rozeznávají se tedy 
nejdolejší prázdné lupénky co plevy (glumae) a hořejší obalní lupénky či pluchy (paleae 
inferiores), v jejichž koutcích květy sedí. Jilek má* jen po jedné plevě na každém 
klásku, ostatní trávy skoro vždy dvě; u jilku jest totiž druhá pleva zakrnělá, an by 
jinak zákon umístění listů zrušen byl. Každý kvítek, vynikající z koutku plevy, může 
se též co větvička považovati, tak že na každém květenství jilku trojí spůsob větví se 
pozoruje, hlavní osa klasu, osa klásků a jednotlivé květy. Že také osa klasu větví jest 
a nikoliv pouhé prodloužení stébla, ukázal nejdříve Wigand, který u zpodu klasu nalezl 
stopy listu, z jehož koutku osa tato vyniká, jako každá jiná větev, ktěrá vždy z koutku 
listu vynikati musí. Spůsoby takového zakrnění pozorovali jsme již u palem, a výjev 
ten nalézá se vůbec tam, kde jisté ústroje zhusla vedle sebe se vyvinují. Každá osa 
klasu obsahuje tolik článků, tolik klásků počítá; každý článek jest nahoře tlustší, dole 
tenší; na výstupcích tím povstalých sedí klásek. V klasech, v nichž klásky velmi zhusta 
vedle sebe stojí, jako k. p. na klasu pšeničném, bývá osa nejpodivněji zkroucena a zohy- 
bána, a slřídavé postavení klásků jest pak zdánlivě zrušeno. „Přelomíme-li klas pšeničný 
(obr. 9.) a odstraníme-li všechny pobočné klásky až na ten, který zrovna u konce sedí, 
shledáme, že osa klasu složena jest z řady obráceně kuželítých článků, z nichž každý 
na svém hořejším tlustším konci klásek nese. Klásky tyto vzdalují se od sebe s ohledem 
na obvod hlavní osy následkem zakroucení o 270", tak že celý klas obdrží podobu 
čtverhrannou, na ose jednotlivých klásků panuje ale postavení dle 180% jako u jilku. 
Obě plevy u zpodu klásku sedí tak hluboko, že se zdá, jakoby náležely k hlavní ose; 
(Obr. 9.) taktéž zdá se, jakoby ony a první dvě pluchy 

stály naproti sobě, vlastně ale stojí nad sebou, 
a jen osa jest příliš málo vyvinuta; u třetího 
a čtvrtého lístku jest pak střídavé postavení 
patrné. Celý klásek pšeničný obsahuje tedy 
šest lupénků, z nichž obě plevy největší jsou, 
a čtyry pluchy, které od dola nahoru men- 
šími se slávají ; jen obě dolejší pluchy nesou 
v koutcích svých plodné květy, obě. hořejší 
nesou jen zakrnělé květy. Nad počátkem nej- 
hořejší pluhy vyniká špička osy kláskové a 
nese ještě velmi malý, zakrnělý pupen listový. 
Podobný ku klásku pšeničnému jest 
klásek žitný (obr. 10.). Na ose klasu stojí tak 
jako klásek pšeničný, obsahuje ale jenom 
čtyry vyvinuté lupénky, dvě velmi úzké plevy 
a nad nimi dvě silné pluchy, sedící na nevy- 
vinutých článcích osy; v koutku každé pluchy 
sedí dokonalý květ, z něhož jen prášníky na | 
dlouhých tyčinkách vynikají. Mezi oběma plu- 
chama pozoruje se malá stopka nahoře se za- 

1. Rozbor klásku pšeničného, 8 koně psy krnělým pupenem, toť spička osy kláskové. 

Eo ana zinané Kobe jev ě kánášů Mnohem složitější jest květ klasu ječného 
pluch vyndány; tečky ukazují kam náležejí (oby 14.) Ohneme-li klas tento tak, aby se 


Obsahují BRP pluchy květné, a tyčinky, £ vaječ- 
kr: 2. Projekcí předešlého ; písmena značí totéž. 


161 


osiny jeho rozstouply, nalezneme na každém článku klasové osy místo jednoho tři klásky ; 
skoumáme-li pak uspořádání klásků, shledáme, že prostřední jest největší a bez stopky, 
kdežto dva pobočné menší jsou a na krátké stopce sedí. U zpodu každého klásku sedí 
dvě úzké, velmi dlouhé a špičaté lístky, totiž plevy; bezprostředně nad nimi velká člun- 
kovitá plucha, dlouhou osinou ukončená. U dolejška středního klásku vystupuje tenounká 
stopka, jest to její konec; taktéž se ukončuje každý z vedlejších klásků, kteréž, jak 
jsme viděli, jenom tři lupénky, t. dvě plevy a jednu pluchu obsahují. Mohlo by se 
zdáti podivné, že z každého článku hlavní osy tři klásky vynikají; tomu ale tak není, 
neb pobočné klásky jsou vlastně jenom větvičky středního klásku, jehož nejdolejší článek 
ale velmi krátký zůstal. Z toho následuje, že zde musely také ještě dva lístky zakrněti, 
neb větvičky povslávají dle všeobecného zákona rostlin jen v koutku listovém. Také 
musíme podotknouti, že plevy proti vší zdánlivosti nikoli vedle sebe, nýbrž nad sebou 
stojí, an totiž článek osy kláskové zakrněl. 

U obecného ječmene (Hordeum vulgare) sedí v každém klásku a sice v koutku 
pluchy plodné květy, obsahující jednu vnitřní pluchu, tři tyčinky a čnělku. Proto nalézá 


(Obr. 10.) (Obr. 11.) 


ih 


1. Rozbor klásku žitného. 2. Projekcí jeho. Klásek ječmena zedního (Hordeum murinum). 
k ' S článek hlavní osy, s osa středního klásku, s“ s“ osy 
Písmena jako v předešlém. pobočných klásků. Ostatní písmena jako před tím. 


2. Projekcí jeho. 
Živa 1856. 11 


162 


se na zralém klasu šest řad semen; obě řady, kleré k středním kláskům náležejí, při- 
léhají k hlavní ose, řady pobočných klásků vystupují ale k straně a klas obdrží tím 
podobu čtverhranou. U šestiřádkového ječmene (H, hexastichum) odstupují všechny 
klásky stejně od osy; u dvojřádkového (H. distichum) má jen střední klásek plodné 
květy, oba pobočné klásky nesou jen tyčinky. 

Klas ječný obsahuje dle toho člyry spůsoby větví, hlavní osu klasu, osy klásku, 
pobočné klásky a kvěly. 

Lata ovsa (obr. 12.) zdá se dle prvního pohledu něčím docela jiným býti nežli 
klas ječný, nicméně shoduje se s ním úplně. Představme si jen, že každý klásek ječ- 
ného klasu na dlouhé tenké větví sedí, a obdržíme latu ovesnou. Na ní jsou i plevy 
a pluchy delšími články od sebe odděleny, tak že celé květenství mnohem řidší sesla- 
vení má, nežli klasy popsané. Jako u ovsa jest květenství většího dílu lalnatých, trav 
uspořádáno, tak u trav z rodu Arundo, Holeus, Arhenaterum, Aira atd. Také u rodů 
Poa, Bromus a Fesluca sedí klásky na dlouhých tenkých větvích, rozvělvení jde ale 
ještě dále nežli u ovsa. Často zdá se, jakoby několik klásků z jednoho místa hlavní 
osy vystupovalo, ale to jest, jak jsem již podotkl, jenom zdánlivé; vždy jsou některé 
pobočné klásky mezi nimi. Rod Alopecurus, na lukách našich velmi obecný, má též 
latu, ale ku klasu velmi podobnou, poněvadž větvičky klásků krátké jsou a k hlavní ose 
přiléhají. Pravý klas má klásky bez větviček. Poznáváme z toho, že rozmanitý spůsob 
květenství trav z toho povstává, že se klásek více nebo méně vyvine, jsou ale také 

trávy, u nichž klásek částečně zakrní. — Smilka 
črn 2 (Nardus stricta, obr. 13.), rostoucí na horách 
a neúrodných ladech, poskyluje nám příklad. 
Z hustého chomáče čárkovitých listů vyzdvi- 
/ huje se stéblo 4, stř. vysoké, jehož hořejší 
konec má podobu článkovité osy, nesoucí na 
kolínkách květy. Každý květ jest obalen dvěma 
lupénky, z nichžto jeden co svrchní, druhý co 
vnitřní plucha považovati se musí; scházejí 
zde tedy obě plevy jiných trav. K vyroz- 
umění tomu slouží přiložený výkres (obr. 14.) 
který takřka ideální podélný průřez předsta- 
vuje. Spatřujeme tedy u smilky první pokus 
klásku s jediným listem (%) a se zakrnělou 
osou, na níž květ sedí; i tento jest jednodušší, 
nežli u ostatních trav, a má jednu čnělku. 
Více vyvinutý jest klásek u trávy Psi- 
lurus nardoides (obr. 15.), rostoucí u Adriat- 
ského moře.  Tenounké stéblo ukončuje se 
osou, na jejíchž článcích dvojkvěté klásky sedí. 
Plevy jsou též zakrnělé, ale klásek nese dvě 
svrchní pluchy, v jejichž koutcích vždy po 
1. Kus laty ovsa holého, Avena nuda. S osa jednom květu se nalézá. V přiloženém výkresu i 
hlavní, s osa klásková, s“ osa pobočných klásků. (obr. 16.) mají písmena tenlýž význam, jako 


2. Květoucí klásek, sss osa klásková, gg plevy, lé ; : B 0 
bbb pluchy svrchní, ER pluchy vnitřní, před tím. Tráva tato jest mimo to památná 


165 


z loho ohledu, že u ní mateční list, z něhož větev vyniká, více vyvinut jest, nežli 
u jiných trav, a podobu blánitého zoubku má. Jak u smilky musí se laké u léto lrávy 
přijmouli, že již před prvním listem (db). klásku jiný list zakrněl, snad asi u 9, neb 
bez toho nedalo by se umístění listů vysvětlili. r 

Dokonalejší jest klásek u trávy Lepturus filiformis (rostoucí u Ballického moře) 
(obr. 17.); v oklikách hlavní osy sedí vždy klásek v příčném postavení, s dvěma velkými 
plevami, plucha svrchní jest blánitá jako plucha vnitřní, tak že se zdá, jakoby náležely 

(Obr. 13.) 


jj, 


l 


1. Nardus stricta, na pravo kousek klasu, na levo klásek, se svrchní a vnitřní pluchou. 


11* 


164 


k ose, Uvedeme-li příčné postavení klásků na střídavé, může nám přiložený výkres 
(obr. 18.) schema tohoto květenství představiti, při čemž gg plevy, ostatní písmena jako 
před tím pluchy atd. znamenají. 

Podobné schematické vyobrazení jiných trav podává nám všeobecný přehled kvě- 
tenství travního (obr. 19. a 20.). Nejblíže k rodu Lepturus připojuje se oddělení trav 
pšeničných s příčně postavenými klásky a mnoholupennou osou kláskovou ; totéž platí, 


vyjmouc příčné postavení, o rodu Lolium. Znamení | naznačuje v obrazích vždy květ. 


(Obr. 14.) (Obr. 16.) 


Schematické vyobrazení smilky (Nardus stricta). 
(S osa klasu, s zakrnělá osa klásku, G osa květu. B 
zakrnělý list hlavní osy , 9 zakrnělá pleva, b plucha : 
svrchní, P plucha vnitřní. (Obr. 17.) 


(Obr. 15.) 


Kus osy klasové trávy Lepturus incurvatus s dyěma 
klásky. 


(Obr. 18.) 


k) 


Psilurus nardoides. 1. Celá rostlina, 2. klásek 
Písmena jako před tím. 


Schematické vyobrazení trávy Lepturus incurvatus. i 


165 


Porovnáme-li nyní všechna květenství trav mezi sebou, můžeme je v následující 
přehled sestaviti, při čemž | vždy celý klásek znamená a zakrnělé články osové 
schematicky dosazeny jsou. Cifry značí zároveň řadová čísla větví (obr. 24.) *). Z pří- 
kladů těchto poznáváme, jak klas zponenáhla přechází do laty, anať osa každého klásku 
zase klásky nese, taktéž jak každá větev laty opětným rozvětvením zase v novou. latu 
se proměňuje. 

Všeobecná podoba složitého květenství trav jest zajímavá jak z fysiologického 
lak i z aesthelického ohledu. Pozorujeme, kterak zpodní větve květenství jsou nej- 
delší a ke špičce pořád se skracují, až konečně špička osy jenom jeden klásek nese; 
toléž pozoruje se na každé větvi. Celé květenství obdrží tím něco ukončitého, asi tak 
jako budovy gothické, jejichž pěkný dojem také na zponenáhlém stupňování od zpodu 
k hořejšku se zakládá. Od obyčejné této podoby travního květu odchyluje se nápadně 
kukuřice, která nejenom svou velikostí, nýbrž celým svým ústrojím nad trávy naše oby- 
čejně vystupuje a v některém ohledu k palmám se přibližuje. Klas kukuřice, velkými 
žlutými a červenými semeny zhusta posázený, upomíná jen málo na lalu travní, ačkoliv 
rostlinopisec při bližším pozorování co takovou považovati ji musí. Květy trav jsou dle 
svého ústrojí obojaké, a z většího dilu vyvinou se v jednom květu jak prášníky tak i 
čnělky; vyskytuje se ale někdy, že na jediném klásku některé květy jenom prášníky 

(Obr. 19.) (Obr. 21.) 
Y ARNONE l 


Schematické vyobrazení rodu Gaudinia, 


(Obr. 20.) 


Schematický přehled květenství některých trav 
1. Nardus, 2. Psilurus, Lepturus, Lolium, Triticum 
atd. 3. Hordeum, Elymus atd. 4, Avena. 5. Holeus 
a větší díl jiných lat. 6. Digitaria atd. 


Schematické vyobrazení rodu Hordeum. 


*) Pokus tento, zákonité uspořádání květenství jednoduchým spůsobem vysvětlovati, nebéře ohled na 
habitus čili vzezření, nýbrž jen na umístění částek v celku, pokud z vyvinutí vyplývá, nikoli však 
z pouhého pohledu se poznává. 


166 


' 


nesou a ostatní obojaké jsou. U kukuřice leží však rozdělení prášníkového květu od 
čnělkového v celém zrůstu. Silné, 8—10 stř. vysoké stéhlo končí se latou, která jem 
prášníkové květy obsahuje ; čnělkové květy vynikají však co silné větve z koutů dolej- 
ších listů. Poslední líst každé větve objímá mladé čnělkové květenství, jako u palem; 
z obalu toho vystoupí později dlouhé vláknité čnělky v podobě hedvábného chvostu 
a přijímají prášek, kterýž s hořejšího (prášníkového) květenství na ně padá. Nicméně 
jsou i zde vlastně v každém květenství květy původně obojaké, a prášnikové květy po- 
vstaly jen zakrněním čnělek, čnělkové zakrněním prášníků. Zakrnění lěchto ústrojů ne- 
může se však co zvrhlost považovati, neboť jest již v celém zrůstu rostliny založeno. 
Spíše mohlo by se co zvrhnutí považovati objevení prášníkových květů mezi čnělkovými, 
jak jsem sám viděl, nebo čnělkových květů mezi prášníkovými, jak Wigand pozoroval. 
Květ trávy pravidelně vyvinutý obsahuje, jak již praveno bylo, tři ústroje: pluchu vnitřní 
(palea superior), tři tyčinky a jednu čnělku, Osa, na které tylo ústroje sedí, Jesus tak 
málo vyvinuta, že se jenom domyslem nájíti dá. 

O ústrojí travního květu máme celou literaturu. © Starší rostlinopisci měli za lo, že 
svrchní pluchy ku květu náležejí, a mimo to přijali mnozí, že třetí list jest zakrnělý, aby 
tak pro obdobu s ostatními jednoděložnými rostlinami třojlupenný obal obdržely. Sám 
Schleiden považuje květ trávy za původně trojlupenný. Kdyby ale tomu tak bylo, byly 
by dva z nejvšeobecnějších zákonů rostlinného ústrojí zrušeny ; neb pák by povstal každý 
květ bezprostředně z osy bez matečního lisui, kdežto každá větev, a takovou jest palrně 
tento květ, v koutku listu povstali musí, a Zadruhé zrušil by se lím pořádek listů, neb 
pak by náležela pleva ke květu místo k ose klásku, jak tomu v skutku jest, a první 
lupen květné osy byl by k zevnějšku obrácen, což v celém rostlinstvu snad není. 

Tyto dva důvody dostačují k vyvrácení toho, že plucha svrchní náleží ke květu; 
jsou však ještě dva jiné bezprostřední důvody, jenž tuto věc osvětlují. Rozložíme-li totiž 
travní květ, a vezmeme-li vnitř pluchu s vaječníkem a prášníky do kleštiček a vytrh- 
neme-li ji, zůstane dole ještě malý článek osy státi a na něm sedí plucha (b). Pozná- 
Váme z toho, že klásek obsahuje osu posázenou pluchami syrchními a plevami, a že květná 
osa jenom jeden lupen nese a v koutku svrchní pluchy sedí. Při tom pozoruje se také 
střídavé postavení listů. Neb plucha vnitřní (palea superior), totiž první list květné 
osy, jest o 180% od malečního listu květu, totiž od pluchy svrchní (palea inferior), 
uchýlen, čili jinými slovy, první list květné osy stojí uvnitř jako první list každé větve 
na travách. Také povaha obou lístků ukazuje, že nejsou stejnorodé, nýbrž že náležejí 
k rozličným článkům. Plucha svrchní jest obyčejně mnohem větší a pevnější á jako per- 
gamenová, plucha vnilřní jest obyčejně tenká, blánitá a menší.  Nejjistější důkaz odkryl 
však loni Wigand při zevrubném skoumání vyvinujícího se klásku travního. Pozoroval 
mladistvé květenství, v němž klásky teprva jen osu obsahovaly, na níž plevy a pluchy 
zpodní sedí. Teprva v pozdější době objeví se v koutcích pluch malé buněčné bra- 
davky, totiž mladé osy květné, z nichž podle zákonu střídavého postavení nejdříve 
plucha vnitřní, pak tři tyčinky co kulaté tečky se vyvinou, kdežto vaječník později 


povstává (obr. 22.). Věc tuto považujeme dle toho za rozhodnutou a upozorňujeme — 


čtenáře jen na lo, že vyobrazení trav ve vělším dilu knih chybné jest, poněvadž se © 
tam vždy plucha zpodní ku květu počítá a tento dvojlupenný se býti zdá, čehož však © 
není. Kdo se o těchto věcech přesvědčiti chce, nechť rozebéře klas pšeničný, neb 
velké klásky sveřepu. Trávy osinné mají osiny na zpodní pluše, a dle toho pozná se 


197 


tedy umístění ostatních lístků. U trav s míohokvětými klásky (Agroslidéae) zdí se 
někdy, jakoby stopka klásku bezprostředně květy nesla a tedy plevy a obě pluchy jen 
k jedné ose náležely, Zde však z pochybnosti vyjdemé, hledáme-li na hřbetní straně 
pluchy vnitřní koneček osy kláskové, který obyčejně čo jemná špička se zakrnělým pu- 
penem se objeví. Konec květné osy samé nese však na sobě vaječník. 

Vyláhneme-li květ z pluchy zpodní, poznáme u zpodní pluchy vmilřní dvě velmi 
malé blánky, které někdy s jejími kraji srostlé jsou, obyčejně ale co malé, volné lístky 
na té straně vaječníka sedí, klerý k pluše zpodní obrácen jest. Oba tyto lístky byly 
v dlouhé hádce o travném kvělu důležité, a dosavad se neví, co vlastně znamenají. 
Někteří v nich poznávali zakrnělé korunní lupeny a myslili, že třelí takový lupen 
docela zmizel. Věc la není ani dosavad docela rozhodnuta, ačkoliv dle Wigandových 
zevrubných badání vysvítá, že šupinky tyto (sguamulae) k pluše vnilřní asi v tomtéž 
poměru stojí, jako palisty k hlavnímu listu, n. p. u vikví (Vicia), lechy  (Lathyrus) ald. 
U rodů Slipa a Bambusa vyskylují se ovšem tři sguamulae, z nichž jedna stojí uvnitř 
v pluše vnitřní, druhé dvě obyčejným spůsobem; výjev lén není dosavád vyložen. 

Pozorujíce tyčinky shledáme v nich ponejprvé u lrav vřeteno stejných ústrojů, vře- 
teno listů, neb tyčinky nejsou nic jiného nežli proměněné listy (obr. 23.a 24.) Obyčejně 
vyslupují tři z květné osy na stejné výšce, jen u voňavky (Anthoxanthum) vyskytují se 
toliko dva, u rýže (Oryza) nalézají se však dvě trojčlená vřelena tyčinék nad sebou, 
Při obyčejné trojčetnosli jsou tak postaveny, že dvě tyčinky stojí po stranách pluchy 
vnitřní, jedna na straně pluchy zpodní. Tyčinka jest obyčejně velmi dlouhá, a nese 
dva na spůsob x srostlé pylové vaky, které z prostranních rozsedlin pluch k zevnějšku 
visí a podél se rozpukávají. Uprostřed mezi tyčinkami sedí vaječník obyčejně po- 
doby vejčité, a nese na temeně dvě blizny se štětičkovými chloupky. Wigand pozo- 

„roval vyvinutí těchto ústrojů (obr. 25.). Brzo potom, když se z buněčné bradavky 
(Obr. 22.) (Obr, 23.) (Obr. 24.) 


-Velmi mladý klásek lipnice, Poa Všeobecné představení květu Prójekcí květu; písmena jako 
memoralis. Počátek osy Kláškové travního, 1. Květ eelý. 2. Vaječ- pred tím. 
ss plevami 77 azpodními pluchami ník s čnělkami, g šupinky. 
bbbb, v jejichž koutcích mladé částky k 
květu plucha. vnitřní a tyčinky 
na vynikají. 
aw 
v koutku mladé zpodní pluchy nejdříve plucha vnitřní, a pak tyčinky vyvinou, vyzdvihne 
se pod temenem této bradavky měsíčitý kraj, který brzo v celý kruh se spojí a později 


podobu široké, nahoře olevřené láhvice obdrží, Na dvou místech hořejšího kraje vy- 


168 Ý 


niknou dva malé buněčné výstupky, z kterých se blizny vyvinou a,potom chloupky se 
pokryjí. Mezi tím přibližují se kraje láhvicové vyvýšeniny k sobě a uzavrou se konečně, 
Ještě dříve, nežli se to stane, promění se také temeno bradavky, pod klerým se podo- 
tknutý kruh vyvinul, v malou hlavičku, a když dutina vaječníku hotova jest, obdrží 
hlavička tato podobu semenního pupene, totiž pokryje se dvěma blánami (integumenla). 
Jádro pupenu jest nejposlednější konec květné osy a obsahuje jemné buněčné tkanivo, 
v jehož středu jediná buňka v zárodkový vak se 'roztáhne. - Jednostranným. zrůstem 
pošine se semenní pupen, který vlastně z prostředku vaječníku vystupuje, k stěně jeho; 
a úsla pupenu obrálí se tím k dolejšku. Zárodkový vak zaujme brzo největší díl pu- 
penového jádra, a když pyl čili prášek na bliznu padne a v podobě trubice až do va- 
ječní dutiny vroste, kde se k ústům pupenu přiloží, povstane v zárodkovém vaku 
zárodek, kterýž ale tento vak celý nevyplní; s ním zároveň vytvoří se endosperm 
v klíčním vaku, kterýž mezi tím ještě více se zvětší. 

Když semeno dozrává, roste tkanivo bílku ve vaku zárodkovém tak silně, že se 
tím pupen semenní rozstoupí a blány jeho k stěnám vaječníku přitlačí, s nímž později 
docela srostou ; proto má v sobě zralé zrno moučnatý bílý obsah, bílek, v němž klíček 
leží, a dvě vrstvy blánek, z nichž zevnilřní k stěně vaječníku a vnitřní k obalům se- 
menného pupene náleží (obr. 26.). Jmenují-li se tedy zrna obilná semením, jest to 

(Obr. 25.) (Obr. 26.) 


Vyvinntý vaječník v žitě (Secale cereale). 1. První 1. Průřez podélní zralého zrna ječného, A blána 

počátek. 2.3. V podobě láhvice otevřené a bez plodní, e endosperm, k klíček. 2. Průřez podělní 
čnělky. 4. Průřez podélný s čnělkou st; f stěna zrna kukuřice, A blána plodní, © endosperm, k klíček, 
vaječníku, e klíční vak semenního pupene, k jádro 
pupene, % blány. 5. Plod o něco starší. 6. Plod 
dospělý. 
v botanickém smyslu mylné, poněvadž jsou vlastně celé plody, toliž semeny se svými 
obaly. Porovnáme-li tento plod s jablkem, nebo s plodem palmovým, poznáme, že ob- 
sahuje jen nejpotřebnější částky; co ale jednotlivému se nedostává, to se nahražuje 
množstvím a ztepilostí zrůstu, tak že na prostoře neveliké mnoho obilních zrn vycho- 
vati se může, O přírodopisu škrobu, který v obilí tenkoblánité buňky ve velkém 
množství obsahuje, bylo již dříve jednáno. 

Klíček leží v zralém zrnu u dna plodu a vyplňuje jenom zpodní koulek jeho, 
ostatní prostoru zaujímá bílek. Dospělý klíček má, jako u všech jednoděložných rostlin, 
malou podobnost k mladé trávě, a musí se tedy, aby se význam částek jeho poznal, po 
vyvinutí skoumati, Z počátku jest podlouhlým buněčným tělesem, které docela volně 
v dutině zárodkového vaku leží, jeden konec jeho jest kořínek, druhý pupen klíční, 


169 


Onen se vyvine jenom málo, tento ale dává prvnímu klíčnímu listu původ, který vedle 
špičky z buněčného tělesa vyroste a brzo tak se zvětší, že jen malá štěrbina v něm 
zůstane, z níž listový pupen vyniká. Pupen tento obsahuje dva neb tři co pochvy- se 
objímající zárodky listů ; tam, kde konec kořenu v lodyhu klíčku přechází, vyniká několik 
výstupků, první vedlejší kořínky, kteréž při klíčení samy se vyvinou, kdežto původní 
prvotní kořínek zakrní. Proto nemají trávy kolní kořenu, nýbrž vždy jen chomáč drob- 
ných kořínků, které z nejzpodnějšího článku vystoupnou; listy pupenu vytlačují se při 
klíčení ze štěrbiny děložného lupénku ven; na podélném řezu skrze klíček pozorují se 
již mladistvé svazky cevní, které od středu do kořínku a dělohy vybíhají (obr. 27.). 
Vnitřní ústrojnost trav jest v nejužším spojení s podobou jejich a vyznačuje se přede 
vším jednostranným prodloužením dle jednoho směru, jak to na sléblech a listech pozo- 
rujeme. © Podstatná látka úslrojů jest dužnaté tkanivo, kteréž mna povrchu pevnou 
koží (cnticula) jest chráněno. V stěnách buněk pokožných usazují se křemen, v bam- 
-bosu sráží se i mezi kolínky v lak velkém 
množství, že co tabašír do obchodu při- (Obr. 27.) 
chází, Svazky cev běží v buněčném tka- 
- nivu vždy jen dle délky a nikdy se neroz- 
© větvují a nespojují, jako u rostlin s listy síť- 
natě žebernatými. Jen v kolínkách uhýbají 
se cevní svazky ke vnitřku a vytvořují 
zvláštní zapletení ; odtud vycházejí též cevy 
do listů nebo do větví; v následujícím 
článku mají však rovný běh, jako „před tím. 
Válec sesilující, jako u dvojděložných Vyvinutí klíčku žitného, 1. Počátek klíčku, c ko- 


; : 5 V ; řínek, a pupen , b lupen děložný. 2. Pozdější 
rostlin, chybí jak palmám lak i travám, stav, lupen děložný b obstoupí klíček. 3. Dospělá 
pročež se neslává článek jednou vyvinutý rostlinka klíční, 4M Kořínky vedlejší, © pochva dě- 

d ložného lupénku, / štěrbina jeho. 4. Podélný prů- 
mikdy tlustším. řez téhož; písmena jako před tím. 


Soustava trav, 

Jak jsem již vyložil, jeví se zvláštnosti trav nejnápadněji v jejich květenství, 
pročež podle toho nejlépe roztříditi se dají. Mně zdá se býti následující rozdělení 
poněkud přirozené. 

Dle květenství povslávají tři skupeniny, které jakožto stupně vývinu pořadí tvoří, 
a sice: A) trávy klasnaté. B) Trávy latnaté. (©) Trávy s dvojitým květem. 

A) Trávy klasnalé obsahují nejjednodušší trávy, a mají podél klasové osy bez- 
slopečné klásky. Pořadí rodů sem náležejících uslanovuje se vyvinutím klásků a 
jest následující: 

-| A) Trávy smilkovilé (Nardojdeae) jsou nejjednodušší a mají jednokvěté klásky 
bez plev. 
-Ostatní klasnaté trávy rozštěpují se v dvě řady, z nichž jedna má klásky v příč- 
ném postavení (pod úhlem 2709), druhá v střídavém (pod úhlem 1809). 
Řada s úchylkou klásků 1809 
b) Psilurus ; klásky dvojkvěté, bez plev, 
©) Loltum (jilek) ; klásky dvojkvěté, po jedné plevě. 
Řada s úchylkou klásků 2709. 
d) Lepturus ; klásky jednokvěté s příčně stojícími plevami a blánitými pluchami. 


170 


e) Oreochloa, Gaudinia, Brachypodium, Agropyrum, Triticum, Aegilops, Secale; 
úplné, mnohokvěté klásky s dvěma plevami. 

© Beckmannia, Sparlina, Cynodon, Chloris, úplné, jedno- až mnohokvěté klásky ; 
všechny k jedné straně klasu obrácené ; u rodu Beckmannia jeden Ba u ostalních 
několik stejných klasů na spůsob prstů. 


Přechod k latnalým travám tvoří rody: 


<) Hordeum, Elymus; u zpodu příčně stojícího středního klásku vynikají dva pohočné 
klásky, všechny tři s krafounkými stopkami, pročež jest květenství klásková lata. 

, B) Trávy latnalé. Sem náleží větší díl trav ; mají klásky na tenkých větvičkách 
a tyto bývají zase rozvětvené. Trávy tyto připojují se k předešlým 

h) paspalovitými travami (Paspalaceae), jejichž květenství obsahuje buď klasovou 
latu (Orthopogon, Lappago), buď několik klasů v podobě prstnaté (Digilaria), buď složenou 
latu (Echinochloa). Klásky sedí na krátkých stopkách v chomáčích, nébo pravidelně 
podél osy. Každý klásek jest mnohokvětý, často s počátkem druhého zpodního květu. 
Plevy jsou dvě, zpodní menší; plucha zakrnělého květu má podobu třetí plevy. Trávy 
sem náležející jsou širokolisté a rostou v horkých krajinách. 

K ječmenovitým travám (Hordeaceae, g) připojůjí se pravé latnalé trávy pro- 
středkem 

i) trav cukrovitých (Saccharineae), jejichž lata jest buď klasová (Heteropogon), buď 
stažena (Andropogon), buď řídká (Saccharum, Sorghum.) Klásky jsou mnohokvěté s po- 
čátkem květu, nebo s prášníkovým květem u zpodu ; plevy jsou dvě, zpodní větší. 

Ke skupení c připojují se lrávy skupením 

k) trav mrkovitých (Festucaceaej, které mají úplné mnohokvěté klásky, jen u ně- 
kterých rodů krátce stopkaté a v klasy slažené, u ostatních ale laty dlouhovětevné 
a složité. Sem náležejí rody Sesleria, Poa, Glyceria, Briza, Melica, Molinia, Koeleria, 
Dactylis, Cynosurus, Festuca, Bromus, Uniola, Bambusa. Osiny sedí na zpodních plu- 
chách a nejsou skroucené. 
D Trávy ovesné (Avenaceae) mají klásky dvoj- až mnohokvěté, nejhořejší květ 
vadnoucí; pluchu zpodní obyčejně s osinou a sice se skroucenou. Sem náležejí Aira, Tri- 
setum, Ayena, Danthonia, Eriachne, Uralepis, Holeus, Anthoxanthum. 

m) Trávy rákosovilté (Arundinaceae) mají klásky jednokvěté s počátkem druhého 
květu, nebo mnohokvěté. Květy jsou obstoupeny obyčejně dlouhými měkkými vlásky, 
stéblo jest dlouhé s latou velmi složitou, Calamagrostis, Amnophila, Arundo, Phragmites. 

m) Trávy psinečkovité (Agroslideae) mají klásky jednokvěté, málokdy s počátkem 
hořejšího květu. Agrostis, Polypogon, Sporobolus, Můhlenbergia. 

0) Trávy kavilovité (Stipaceae) mají květy jednokvěté , zpodní pluchu stočenou, 
na konci s osinou, osiny často velmi dlouhé, vousaté, jednoduché nebo trojdilné, spi- 
rálně skroucené, u zpodu článkované. Macrochloa, Stipa, Aristidia. 

p) Trávy chraslicovité (Phallarideae) mají klásky ve válcovitou, klasovou latu © 
stažené, Alopecurus, Phleum, Phalaris. | 

g) Trávy rýžovité (Oryzeae); květy mají obyčejně šest tyčinek, jsou často dvojí 
(práš. a čněl.), zpodní obyčejně hluché, jenom jednou pluchou opalřené. Oryza, Leer- | 
sla, Ehrharla, 


171 


C) Trávy s dvojitým květem mají u konce stébla prášníkové, na pobočných 
větvích dole čnělkové květy, před vyvinutím v pochvě schované, 

r) Trávy kukuřicocité (Olyreae). Zea. Prášníkový klásek dvojkvětý s dvěma ple- 
vami a s jednou vnitřní pluchou. Čnělkové klásky dvojkvěté, jeden květ hluchý; dvě 
plevy, jedna zpodní a jedna vnitřní plucha. : 


O dýchání. 
Sepsal J. Purkyně. 

Chtěl jsem po onehdejším (viz Živa r. II. č. 5.) přístupu k přírodoslovným zá- 
bavám postoupili k vylíče:í obrazu života povšechného na povrchu koule zemské. Vše- 
obecné živly, vodstvo, vzduch, ostrovy a pevniny, hory, stepi, lesy, řeky, bahna měly 
sloužiti za podstavy, za pozadí a rámec obrazů životních. Zrazeno mi to, dílem že již 
cos podobného v prvním ročníku Živy (Rozhled v oboru veškeré přírody) podáno bylo, 
dílem že takové vysokoletavé rozjímání, které mimo to mnohých speciálních známostí 
požaduje, mnohého by od čtení toho odstrašilo, kde by ani jasného poučení ani zábavy 
očekávali nebylo. I odložil jsemi rád věc tulo na pozdější dobu, až by snad Živa sama 
tolik vědecké podlohy poskytovala, na které by se obraz povšechný zevrubně vylíčiti dal. 

Míním tedy rovným krokem in medias res, do samé věci se pustili. A. však 


"ústrojstvo živoucí jest tak zřízeno, že každý jeho nástroj, každý zábyv a úřad, porovnáme-li 


jej s jinými, stejné ceny se býli zdá; neboť jest všechno vespol tak suzleno, že všude 
lze jakýsi začátek i také konec nalézti ; i trudno bývá mysli rozjímavé, chtící podávali 
poučení, rozhodnouti se okamžilě k tomu neb onomu počátku. — — Vyvolil jsem dýchání, 
a lo z mnohých důležitých příčin: předně z té, že ono při narození jest první patrný 
oučih a výjev nového živobytí, pak že bez dýchání ani dost málo času v životě setr- 
vati nemůžeme, an bez potravy dosti dlouho vylřváme, i zastavení na čas oběhu krve 
přežijeme, zvířecích pak úkonů, čití a libovolného pohybování, i vyšších duševných čin- 
ností, spaním řádná přestávka! se děje. Jen dýchání od prvního vdechnulí až do 
posledního vydechnutí netrpí žádného přerušení ani za bdění ani za spaní, i v čas hlu- 
boké mdloby nepřestává docela, snad jen vyjma slav smrti zdánlivé. Mimo to jest úkon 
dýchání v oboru přírodosloví dosaváde nejlépe proskoumán a nejjasněji vyložiti se dá. 
Co ale též velmi důležité býti se zdá, jest, že porozuměvším úkonům dychadel klíč nám 
podán k porozumění mnohým jiným od dýchání odvislým, dýcháním vymoženým čin- 
nostem, totiž oživení krve, nervů, svalů, a odlud pocházejícím oučinům duševním, po- 
hybům tělesným silami duševnými řízeným, jako jsou hlas a zpěv, a zvláště mluva 
lidská, o kterýchžto předmětech časem též obšírněji promluvíme. 

Každý životvor, nechť je rostlina nebo zvíře, jest samo sebou ukončené těleso, 
 Jednotník, nesoucí jistý tvar na sobě, který ne zvenčí vtlačen, nýbrž samorostlý 
Z vnitřního a neviditelného jakéhosi počátku vychází, velesvorně s jinými z podobných 
počátků pošlými. Životvor z nepatrného zárodku, kde célá jeho budoucnost. sklíčena 
jest, žrůstá v dokonalou svou podobu a postavu, kdež ve své celé síle vyvádí činnosti 
sobě určené, až i zachází, jiným místa ponechaje. Za trvání toho živobytí nacházejí se 
jeho hmotné částky v ustavičných změnách. Život sám tráví a vyžívá bez přeslání hmotu 
jemu poddanou, přibírá bez přestání do oboru svého zvenku nové i nové látky, vyžilé 
pak a sestárlé vyvrhuje. Jest pak tato přetvara hmotná, živoucí, základně spůsobu 


172 


chemického, ač i nad tímto zdánlivě pouze hmotným hýbáním bytnost vyšší se vznáší, 
již, kde samostatněji vystupuje, duší a duchem nazýváme. 

Tělo živé, rostlinné nebo zvířecí, živí se potravou z venku vzatou, tráví ji, pře- 
iravuje, vytravuje. Potrava pak může býti všeobecná, elemenlární, živelná, nebo zvláštní, 
vzata z oboru samého živolvorstva. Rostlina živí se jen potravou elementární, vzduchem, 
vodou a tím co v nich rozpuštěno neorganického pod spůsobou solí, živly pak všude ji 
obkličují, vstříc jí vcházejí, aniž třeba, aby se po nich pohybovala; pročež stojí beze 
hnutí upevněna v půdě zemské, aneb po vodách splývá, an potrava jí sama se podává, 
ano hezvolně vniká do jejích vnitřností. Příroda na takovém životvoru ukazuje, že 
i zbýti může vyšších mocností, kde jí toho není potřeba. — Zvířecí jednotník bývá 
pohyblivý, citlivý, popudný, shání se od místa k místu hledaje potravu zvláštní, rost- 
Jinnou neb zvířecí, K tomu nadán jest tykadly, chápadly, kusadly, běháky, létadly, 
plovadly, všelikými čidly do blíže i do vzdálí sahajícími, a zvláštními střevy, kde se 
potrava nahromadí a časem stráví, aniž třeba bez přestání po ní se honili, nýbrž po 
přestávkách jí se dobývá. Pročež přírodoskumci vystavili takový sáček potravní za 
hlavní význak zvířeti, jímž by se lišilo od rostliny, kde takové zásobárny nebývá. Měj 
sobě též u nás svon platnost tento význak, ač ne výhradně, nýbrž jako jeden z mno- 
hých neméně důležitých, jako jsou cit o zvůle, vnuknutí a puzení, o nichž ovšem na 
rostlinách žádných známek nemáme. 

Ačkoliv příroda veškeré živočišstvo zvláštním trávením vyznačila, jedno elemen- 
tární společně s rostlinstvem předce všem zvířatům zůstavila a je oužeji k sobě při- 
poutala; jest to dýchaní, dýchání ve vzduchu i ve vodě. Dýchajíť ve vzduchu ssavci, 
pláci, plazi, hmyzi, někteří hlemejždi, ve vodách ryby, raci, mlži, hlemejždi, larvy hmyzů, 
červi, hvězdejší, polypi, kořenonožci, nálevníci. A co jest to, jaká hmota to, již dý- 
cháním všickni živoucí bez přestání do sebe ssají a vždy zhasínající život znova zně- 
cují? Starý svět, podávaje se více obraznosti nežli přísnému zpytování a zkoušení, 
hledal nejprvé ve vzduchu jakýchsi oživujících duchů (spiritus, zvsůuc), kteří vniknouce 
do plic odtamtud arleriemi (jakobys řekl vzdušnicemi) po celém těle se rozprostírají 
a je oživují, začež i vzduch životním pokrmem (pabulum vitae) nazýván. Teprv Harvey, 
slavný vynálezce oběhu krve, zvrátil tuto myšlénku, dokázav, že i v arteriích krev 
koluje, ač jaksi smíšena se vzduchem. ' 

Sprostý rozum, neznaje chemické složení vzduchu a jeho prvolní částky, může 
se i nyní lehce uspokojili takovýmto antickým domněním, které přirozeně podle výsledků 
stanovuje příčiny, ježto libovolně vymýšlí, neshánějíc se dále po jejich bytosti skutečné, 
Tak se utvořila za starých dob zvláštní mythologie všelikých sil a duchů a tajných 
jakostí (gualitates oceultae), které novější doba ne bez velikých nesnází vypuzuje. Jest 
to jako s pohybem slunce okolo země, kterému nás denně vyučuje patrný úkaz východu 
i západu, navzdor učení Koperníkovu. Kdož z nás, i třebas nejzkušenější chemik, zatajiv 
dech na několik sekund, až do vznikání v hrudi cilu dusivého, ouzkostlivého, omračují- 
cího, a pak navrátiv se k svobodnému vzkřisujícímu dýchání, nepoznal by se příchylna 
k domněnce oné starých Galenistů © vzdušních spirutusech, ač by třeba jiným, věděčtej- 
ším spůsobem věc sobě představiti chtěl, ohled bera ma přísné materialisty, kteří 
životním silám skutečnosti odpírají a jen z mrtvého život vzkřísiti se vynasnažují, Jiný, 
každému dobře známý účinek dýchání jest ochlazení plic a zmírnění horka vnitřního, 
které chemickými postupy v krvi neustále se vyvádí, zvláště když horečkou, silnými — 


é 


E: 


173 


nápoji, vášněmi, násilným pohybováním, zevnějším teplem krev se zkvasí a prudčeji 
krouží. Leží pak na snadě, vzduchu a dýchání připisovati moe ochlazující, klerá by 
vrozený oheň (callidum innatum), jakový za základ života sloužili se zdá, zmírnila, aby 
- příliš prudce nezplanul. Také staří filosofové a medikové před Aristotelem až do Ga- 
lena a Arelaa, podobným citem ochlazení, byli vedení k podobné domněnce. Jest to 
přirozený spůsob populárnosti, která vždy raději od povrchních výjevů a zdání táhnouli 
a zaváděti se dá, než aby hned ku přísné pravdě přistoupila, která arci někdy mnohem 
skrytější bývá, nežli pouhý na jevě stojící a však zavádějící úkaz a mam. 

Taková sprostá ponělí mohla jen tak dlouho jakousi platnost míti, dokud povaha 

lučební vzduchu atmosferního důkladně poznána nebyla. Teprv tenkrát, když na konci 
minulého století kyslík co hlavní částka vzduchu odkryt a Lavoisierem dle jeho lučeb- 
ních vlastností oupině proskoumán byl, vzala otázka o dýchání zcela jinou spůsobu na 
sebe. První převládající myšlénka, kterou tu analogie hned poskylovala, byla, že dý- 
chání jest spůsob hoření. Lavoisier sám přijal, že v plících se vyvinuje plyn uhlíko- 
vodíkový, klerý vdechnutím kyslíku ve vzduchu obsaženého proměňuje se v kyselinu , 
uhlíkovou a ve vodní páry, ježto hez přestání vydychováním ucházejí, rovně tak jako 
při hoření svíce lojové nebo pálení oleje v lampě, kdežto bez mála to samo se děje, 
Podle jeho mínění nebylo dýchání nic jiného než čištění krve od zbylečného uhlíku 
prostředkem právě tolika kyslíku, jako k té sloučenině potřebí bylo. Krev tím spro- 
štěna látek životu odporných, uhlíku a vodíku, navracela by se do přirozeného svého 
stavu beze všeho přijelí nových lálek odjinud, Podle toho byla by krev arteriální 
sama sobě čistá a původní, venosní pak krev uhlíkem znečíštěna. Čistá krev byla by 
také ta, která sama sebou životními vlastnostmi nadána život kojiti by v slavu byla, bez 
požadování z venku jakýchsi duchův aneb látek oživujících na pomoc, an organismus 
životní síly všeho druhu sám v sobě připravuje. Vyniká tento náhled svou patrnou 
- prostotou a důsledností, i vábí k přijetí. Hlavní vada leží v lom, že uhlíkovodikový 
plyn co v krvi hotový pouze hypothelicky přijat, že vyvádění tepla v plících jest příliš 
neznačné, aby se co hoření považovali mohlo, a že vypařování vody, jako na všech 
mokrých površích se vzduchem se slýkajících, samo sebou se stává, aniž by nového 
chemického tvoření vody potřebí bylo. Ovšemť ale dal výklad Lavoisierův cele nový 
obrat otázce o dýchání, aniž od něho až do nejnovějších časů docela upuštíno ; jen 
sem a tam něco zjinačeno, určitěji udáno nebo jinak pojímáno, podle toho jak v tom 
„neb onom zkušenost nových pokroků učinila, 


Po této historické digressí, která by ještě podrobněji až do dnéšní doby vyvésti 
se dala, při čemž bychom arci na učenosti něco získali, ne však na pravém poznání, 
obrátíme se hned k důkladnému a zkušebnému považování přirozeného úkonu našeho 
dýchání. Rozdělíme tolo jednání na patero oddílů podle rozličných stránek našeho 
předmětu, rozličných základních všeobecných věd, jako jsou mechanika, chemie, dyna- 
mika, které slouží k vystavení theorie, nebo rozumného poznání úkazů mašim smyslům 
se naskytujících, a podle rozličného spůsobu, jakým dýchání se upotřebuje v životě 
tělesném i jakého užilí dovoluje v poměrech společenských, Budeme tedy obšírněji 
rozprávěli : 

1. O zevnějšku dýchání, totiž o výjevech dýchání bezprostředně poznatelných, 
bez předpokládání zvláštních vědeckých známostí, 


174 


2. O lučebné povaze čili o chemismu dýchání, o působení vzduchu na krey, 
o jejím okysličení a oduhličení, o vyvinování teploty po celém těle. 

3. 0 mechanismu dýchání čili strojnické jeho povaze, kdežto se považují plíce 
a thorax (prsa čili hrudní nádoba) co dmychavý nástroj, vzduch do. vnilř ssající a jej 
vyfukující. Při tomto oddílu bude třeba seznámili se s kostrou hrudi a jejím svalstvem, 
pak i s analomií chřtánu, abychom všechny jejich pohyby důkladně vyložili. 

4. O dynamismu dýchání, čili o povaze sil životních, zvláště nervních, jimižto 
pohyby svalů se vzbuzují, a snad i některé přeměny chemicko-organické v tělesných 
lálkách se spůsobují. 

5. Konečně obrátíme zřetel ku psychismu dýchání čili duševní jeho stránce, jakým 
totiž spůsobem lidská vůle z rozumu nebo z vášně nakládá dýchadly, aby rozličnými 
hlasy a mluvou:vyjevila stav vnitřních citů, tvary a pohyby myšlének. 

Podle tohoto rozvrhu počneme s první jako úvodní částkou. 

O zevnějšku dýchání. 

Všeliké činnosti a bylnosti v přírodě, dokud jsou našim smyslům beze všeho na- 
máhání a umělého učeného zpytování a vyšelřování přístupné, jeví se nám beze všech 
příprav a umělých prostředků, mají takto svůj zevnějšek (exterieur). Vidíme pohybo- 
vání svých oudů, slyšíme hlas zpěvu, hlásky mluvy lidské, domakáváme se pohybů 
krve z lepolu žil a srdce, poznáváme vnitřní kolotání svých citů a myšlének, nahlé- 
dáme do útroby duševní po vzhledu očí, po tváření se obličeje lidského, pozorujeme v roz- 
manilých úkazech přítomnost zdraví nebo nemocí, spalřujeme vůkol sebe v říších přírody 
výjevy povětrnosti, vznikání oblaků, deště, bouře, vichřice, změny částí ročních, oběhy 
slunce a měsíce, kolování hvězd, spalřujeme tvary, zrůst a zmar našeho rostlinstva, 
spůsoby a mravy našich zvířat. Tím však jsme ještě nevnikli do pravé bytosti úkazů 
lěchlo, ku které vede toliko vědecké skoumání a rozumování, poznali jsme jen jejich 
povrcimost, jejich zevnějšek. Avšak netřeba jím opovrhovali. První začátek naší zku- 
šenosti vždy se slává zevnejškem, další pátrání vede k poznání celku, skoumání pak 
pozornější do hloubky bytosti nás uvádí. Tak povstaly a povstávají dosaváde naše vědy. 
Jest tedy pojímání zevnějšku velmi důležité, a vede nakonec, neupustímě-li v svém sna“ 
žení, k pravému poznání. 

Přistoupíme tedy k bližšímu považování zevnějšku našeho dýchání. Při dýchání 
rozšiřují a súžují se střídavě prsa a břich. Při rozšiřování vniká vzduch do. vnitřku, 
a lo se zove vdechnulím, při súžování vzduch zase vychází, což nazýváme vydec hnutím. 
Tak po všechny časy svého živobylí trváme v slřídavém dýchání, vdechu a výdechu. 
K tomu však přidati slušno ještě jednu dobu, toliž záslavku, jenž se děje na krátko při 
každém přechodu od vdechnutí k vydechnulí a naopak, ano i uprostřed vdechu nebo 
výdechu možná nám libovolně dýchání na chvíli zastaviti. U dýchání a jeho ústrojů 
obrálíme pozor na rozličné jejich vlastnosti, a sice a) na častos!, sjakou se za určité 
doby provozuje, b) na jeho mělkost a hlubokost, c) na jeho rychlost a zdlouhavost, 
d) na jeho krátkost a dlouhost, e) na úsilovnost, s jakou se vydechnutí nebo vdechnutí 
děje, () pak se též vezme ohled na zevnějšek těla (prsou a břicha), jeho tvar, a změny 
jaké se dějí při vdechu a výdechu, k čemuž i rozličného měření užíváme, g) pak i vý- 
slechu dýchání a stavu plic prostředkem slethoskopu a plessimetru *) neopomineme, 


*) Stethoskop, hrmdihled, jest trubička dřevěná 8—9 coulů dlouhá, na dolejším konci nálevkovitě 


175 


h) dále budeme míti ohled na všeliké jiné vlastnosti těla, které s dýcháním v. jakémsi 
poměru stojí, na velikost, tíži, staří, pohlaví, stav a řemeslo, zdraví a neduživost, ná- 
rodnost, plemeno a j., 1) také již tu vyložiti sluší oučinky rostných úkonů našeho života 
na povahu dýchání, 4£) konečně i vplyv duševních mocností na dýchání a všeliké upo- 
třebení jeho v poměrech: společenských aspoň povrchně vylíčiti třeba, dokud se prosto 
na zevnějšku jeví, bez dalšího skoumání, což do oddílu pátého odloženo budiž. 

a) Doby přirozeného dýchání trvají jistým časem, a však ne ve stejných rozmě- 
rech, ani v stejné rychlosti; vdychování bývá něco delší a zdlouhavější, vydychování 
kratší a rychlejší. -Podobné trvání přestávek řečených bývá nestejné. Přechod ze 
vdechu do výdechu stává se bez značné přestávky zponenáhla oď jednoho do druhého; 
vdechu pak od výdechu přetrhnutí jakési a pohovění, ač krátké, znamenáme. — Příčiny 
toho udáme, kde o mechanismu dýchání mluviti budeme. 

Počet dechů za ustanovený čas, ku př. za minutu, bývá při stejných okolnostech 
dosti stálý; u dospělého člověka střední velikosti asi 16 dechů za minutu, u novoro- 
zence přes 40, za pacholectví ubývá až do 26, v jinošství do 18, v sešlém věku pak 
častosti dechu pro krátkodušnost zase přibývá. 

© Eibovolně dechy až do nepodobna na počet zmmožiti můžeme. Pokusil jsem se 
o to pomocí hodinek sekundních, i nalezl jsem, že až do 360 nejkratších dechů a vý- 
dechů za jednu minutu vydali jsem dovedl, při čeraž 6 dechů v jednu sekundu se vešlo. 
Po namáhavém běhu spočetl jsem 120 dechů za minutu. Dýchání ale též značné umen- 
šení dovoluje, ku př. 6, 4, 2 dechy za jednu minutu. Tyto zkoušky se mohou bez 
zlých následků na více minut prodloužili. Znamenitý výjev se vyskylá, když asi 120krát 
za minutu a lo dosti hluboko a na delší čas dýchání se opakuje; pocítíme tu jakési 
brnění po celém těle, podobné onomu což známe jmenem zdřevěnění oudu, když jeho 
nérv při nepohodlném ležení déle stlačen byl. Zdá se, že by delší prodloužení takové 
"zkoušky k mrtvici přiblížiti se mohlo. Tento cit při běhání se nejeví ; snad že tenkráte 
činnost nervů ma skrčování svalů se odvádí. Kdo by tylo zkoušky opakovali chtěl, 
musel by k tomu použili hodinek sekundních, visacích nebo kapesních. V nedostatku 
těch třeba sobě upravili pendul nebo kyvadlo potřebné délky, za sekundu na jedno ky- 
vání. Vezmi ktomu olověnou kulku, provrtej, provlíkní šňůru, na jejímž konci jsi udělal 
uzel, aby kulka se udržela, pak změř šňůru na délku 993, milimetrů (bezmála 34%, 
Vídenských palců), upevní hořejší konec, aby šňůra svobodně kývala ; jeden kyv bude 
| pak právě trvati jednu sekundu. Když pak na jeden kyv dechneš dvakrát, budeš mít 
Za minutu dechů 120 jako nahoře při běhání, když dechneš šestkrát, bude dechů 360 
atd. Podobně můžeš změřili kyvadlem umenšení počtu dechů, až do ouplného zatajení. 

Zatajení dechu dá se prodloužiti na jednu minutu. Jsou na pomoří Kalifornie 
(nh na perle, kteří 2 i 3 minuty bez dýchání pod vodou vydrží; když se ale vy- 

avuje o osobách, které třeba půl i celou hodinu pod vodou meškaly, jest to bájka 
nebo byl to mam, 


-A na hořejším konci okronhlou ploskou násadkou opatřená, která se k uchu přiloží, dolejší pak 
ha povrch prsou, aby se spůsoby šumění dechu vypátraly. Plessimeter, tlukoměr, jest co plíšek tenký 
kotouček ze slonové kosti, nevysokým krajem obroubený, jenž se dutou stranou na různá místa 
prsou položí a na nějž prsty se poklepává; zvláštnost zvuku udává, plíce-li tam volné nebo za- 
cpané jsou, 


176 


b) Dále považovali sluší dech oělký (jinak mylně krátký, což lépe na čas vzla- 
hovati budeme) a hluboký. Při tom vycházíme od slředního dýchání, které u prostředku 
se pohybuje mezi nejhlubším vdechnutím a vydechnutím, a jakého užíváme při oby- 
čejném pokojném stavussvého těla. Množství vzduchu, které tehdáž z plic vychází a do 
nich vchází, udává se střední měrou na 507 krychl. centimetrů nebo 15:6 krychlových 
Pařížských coulů*). Nad to ještě, až k samé nemožnosti, hlubší vdechnutí vykonati se 
může, podobně i delší vydechnulí. Celé takové ouplné vydechnutí obsahuje v. střední 
míře, podle zkoušek Vierordla, jež na sobě samém učinil, 1800. krychlových centimetrů 
= 56 Paříž. krychl. coulů (bezmála tolik i Vídenských). Jiní pozorovatelé však udávají 
i 1936 až do 4367 krychl. em., což arci záleží na velikosti těla a rozměru prsou 
i plic jednotlivců. Podle zkoušek, v zdejším fysiologickém ústavu lonského roku se 
spirometrem učiněných, vydalo se minimum 2300 k. cm., maximum 4300 k. cm., čehož 
střední počet jest 3300 k. cm. Já sám stále 3600 k. cm. — 200 kr. c., tedy bezmála 


střední míru jsem ukazoval. 
Nejvíce se těmito zkouškami zabýval Angličan John 


Hutchinšon, jenž o tom zvláštní knihu napsal (John 
Hutchinson von der Capacitát der Lungen und von den 
Alhmungsfunctionen, mit Hinblick auť die Begrůndung 
einer genauen und leichten Methode Krankheiten der 
Lungen durch das Spirometer zu entdecken. Aus dem 
Engl. úbersetzt v. Dr. Samosch, Mit eingedr, Holz- 
schnitten. Braunschweig 1849). i 
Stroj, od něho k tomu připravený, spirometer, 
(2 © dechoměr, jehož výkres vedle přiložen jest **), výborně 
se hodí ke skoumání zdravoty nebo chorobnosti lidských 
plic, a v nemocnicích, zvláště ve klinikách, všeobecně se 
ho užívá. Znamenitá jest jistota, s jakou se jím počátek 
a vzrůst zkázy plícní pozorovatí dá. Hutchinson uvádí 
příklad o jistém muži, jmenem Freeman, přišlém roku 
1842 z Ameriky do Anglie, vůbec americkým obrem 
zvaném. Živil se z počátku šermířstvím o závod. Tehdáž 
ohledal Hutchinson stav jeho dýchání s ohledem na 
jiné poměry tělesné, i nalezeno vzduchu při nejhlubším 
dýchání 434 krychl. coulů angl, (něco větších než naše), 


*) 1 krych. coul rak. = 18:2 krychl em. 
**) Spirometer skládá se z následujících částí: 


pm 


a větší nádoba z plechu, 18 coulů vysoká, 6 c. široká, ku které jest připojena roura eee zevně prosto 
dolů běžící, pak pod nádobou až do středku její půdy vodorovně, pak zas kolmo vystupující až do 
rovni hořejšího kraje nádoby ; b jest jiná stejně dlouhá, asi o coul užší nádoba, dole otevřená, nahoře 
pokrytá, kde šňůrou zavěšena jest na kolečku d uprostřed vyžlabeném, po obvodu zoubky opatřěném, 

od předu na zad kosmo běžícími ; na druhém konci šňůry zavěšeno jest závaží e v rovnováze S ná- 

dobou 4. Kolečko upevněno jest na sloupci /, po zadní straně k nádobě a připevněném, ručička h 

zastavuje kolečko, když nádoba b dostatečně vyzdvižena byla. Na témže sloupci přiletováno jest mě- 

řítko na 5500 krych. centimetrů, zdola nahoru čárkami a ciframi naznačené. Dolejší nádoba naplní se 
vodou až blízko otvoru střední roury, pak se nádoba hořejší až na dno ponoří, při čemž vzduch 
rourou vychází. Když pak se do nátrubku roury vdýchá, vyzdvihne dech nádobu hořejší, a tím 

se na měřítku měří obsah výdechu. 


177 


podle míry novofrancouzské 8590 krychl. centim.; výška jeho byla 6 stř. 14, coulů, 
vážil 19 kamenů a 5 liber (kámen — 22 lib. nebo '/, Ct. **%, lib.) — 423 lib. angli- 
ckých (něco lehčích našich). Po dvou rocích toulání se po kraji a namáhavého živo- 
bylí vrátil se do Londýna, zdraví maje velmi porušené, i přijat byl do nemocnice. Bylť do 
kostí vyzáblý, měl silný kašel, při čemž množství hnisoviny vyhazoval. Při novém ohle- 
dání nalezeno, že jen ještě 10 kamenů a 4 lib. — 221 lib. váží, výška byla zmenšena 
0 4 coule, dýchání pak ukazovalo 344 krýchl, coulů — 6810 krych. centimelrů, což 
arci v porovnání s jinými ještě přemnoho se zdá, u něho samého však na zlrátu 20 
procentů ukazuje. Jiné ještě pády přivádí Hutchinson, kde při dobrém ještě zdraví na- 
stávající chorobu plic pomocí svého nástroje prorokoval. Zvláštního zmínění zasluhuje 
výsledek Hutchinsona, že výška postavy jest v přímém poměru k velikosti dýchání, 
a sice mezi 5 a 6 slřevíci bezmála po 8 krych. coulů na každý coul přírůstku výšky. 
Méně důležité a určité jsou poměry dýchání k tíži. Co se týče. stáří, znamenáno,. že 
mezi 30. a 60. rokem skoro 4%, krychl. coulu ua velikosti dechu ročně ubývá. Však 
to není všechen vzduch, jenž nejhlubším vydechnutím z plic vypuzen byl, nýbrž zůstane 
v nich ještě značné množství, což se v průměru u dospělého člověka podle Goodwyna 
na 1476 až na 4000 krychl, centimetrů (107,6 — 200 krychl. coulů) udává. O tom se 
arci jen přesvědčíme na plícech z mrtvoly vzatých. Ostalně každý ví, že telecí nebo 
skopové plíce (nebo hrudí, jaké se v jatkách prodává) značně vzduchem naplněny jsou, 
odkudž jejich stkvělá barva pochází. Tento vždy v plícech obsažený vzduch, s lím co 
při nejhlubším vdechnutí přijímáme, činí teprv absolutní množství jeho, i bylo by tedy 


u mne, podle toho jako nahoře udáno, asi 3600 + TI —3600 + 2328—6338 


krychlových centimetrů, nebo 352 krychlových coulů. 

n Dále ještě poznamenáme. o mělkém a hlubokém dýchání následující. Když jsme co 
nejhlouběji vdechli, jest nám na vůli nejskrovnějším výdechem vypustiti něco málo vzduchu, 
třeba jen půl krychlového coulu, a zase jen tolik vtáhnouti. Při nejkralším a nejčastějším 
dýchání nahoře uvedeném, 360 vdechů a výdechů za minulu, střídalo se vzduchu jen asi po 
(dvou Krychlových coulech. Podobné mělké dechy mohou se prováděti na všech stupních 
výdechu až do posledního nejhlubšího, což při dost malé cvičenosti lehce dovedeme. Zpo- 
zorujeme při tom; že tato zkouška při nejhlubším vdechnulí značně prodloužili se dá, kdežto 
při nejhlubším vydechnulí jen králký čas vydržíme, pocílíce nemilý cit záduchu a neodola- 
telný pud knásilnému vdechnutí. Pročež není jednostejno, zdali zalajivše dech na delší čas, 
jak nahoře udáno, po nejhlubším vdechnutí nebo vydechnutí to učiníme. V druhém pádu jen 
ma krátko můžeme v bezdechu setrvati, an nás brzo cit ouzkosti zajme, pronikující všechno 
merystvo celého těla a nutící k nevolnému vdechnutí, kdežlo v prvním pádu zkouška se 
lépe daří a až do jedné minuty prodloužili se dá. Pročež i Hutchinson těm, jimž po- 
třeba káže déle dechu zatajiti, ku př. při delším meškání v hustém dýmu, nebo při 
potápění, podává tu radu, aby dříve několika nejhlubšími vdechy a výdechy plíce až do 
nejkrajnějších jejich konců co možna vyčistili a svěžím vzduchem zásobili, načež v za- 
tajení dechu třeba třikrát déle setrvati můžeme. Tímto prostředkem muž, jenž se ke 
zkoušce nabídl, ouplných dvou minut bez dýchání setrval, což jen nejzručnější perlo- 
lovci dovedou. Když při slavení tunelu pod Temží u Londýna v klenbě protržení se 
stalo a voda jej naplnila, jednalo se o důkladné prohledání otvoru, aby se zpráva. učiniti 
mohla. Pan Brunel sám, slavný stavitel tunelu, nechal se s jedním ještě společníkem 

Živa. 1850. 12 


178 


ve zvonu potápěckém spustiti do řeky; přiblížiy se však až na 30 střevíců k otvoru, 
pozorovali že jest příliš ouzký, aby zvom do něho pohroužen býti mohl, Pročež p. 
Brunel, chopiv se provazu, spuslil se do otvoru, aby ohledal jeho povahu a stay klenby 
tunelu. Společník, znepokojen dlouhým pobytím pana Brunela pod vodou, které již přes 
dvě minuty trvalo, již dával znamení k vytáhnutí, lak že onomu sotva ještě času zbý- 
valo chopili se provazu, jejž byl při své práci upustil. Navrátiv se nahoru byl „velice 
překvapen, že tolik času uplynulo, Potom ještě častěji se potopili dal, a vždy s lehkostí 
dvě minuty pod vodou vydržel. Příčina toho byla, že ve zvonu užil vzduchu tlakem 
vody (30“ pod hladinou) na dvojnásob shuštěného. Toho prostředku by se též pomocí 
měchýře zhuštěným vzduchem naplněného užiti mohlo, kde se jedná o vybavení lidského 
života při ohni nebo při podzemních výparech v dolech uhelných, nebo z jiných usmr- 
cujících plynů v kanálech a stocích. . 

Hluboké dýchání slouží také co prostředek lékařský, kde se jedná o to, aby za- 
krnělé a skrčené plíce zase se rozšířily a pookřály. Lidé, jenž se zabývají klidnými 
pracemi, sedíce nebo stojíce bez namáhavých pohybů, při čemž uvykají krátkému a měl- 
kému dýchání, jako ženštiny, literati, mnozí řemeslníci atd., mohou tím dáti příčinu k cho- 
robám plícním a krevním; pročež se jim radí, aby při svých zaneprázdněních na hlu- 
boké dýchání ohled brali anebo čas po čase tělocvičnými pohyby, procházkou nebo pra- 
cemi namáhavějšími činnost hrudi oživili. Příroda sama nás k lomu poukazuje, an po 
delším mělkém dýchání k opělnému hlubšímu vdechnutí puzeni býváme, Toť jest i příčina 
vzdechnutí a vzdychání, když mysl v smutku jest pohroužena, kdežlo na význak hlu- 
bokého zajmutí citu a odtrhnutí od zevnějška málo jen dýcháme a lím ouzkostlivý pocit 
jen více pěstujeme, až sama léčící moc přírody nám buďto slze bolekojné vyloudí, nebo 
hlubokými vzdechy ouzkosti srdce úlevy dává. — Již o tom zmíněno, že pod zvonem 
potápěckým v sllačeném vzduchu hluboké dýchání se podporuje, k tomu však my na 
pevnozemí sotva kdy příležitost míti budeme. Toho samého umělým spůsobem dosá- 
hneme, použijíce měchu na vyfukování skla. Položí se příslušné závaží na jeho desku a 
připevní se k oustí elaslická roura, jejíhož mnátrubku chopíme se pysky a měch zvolna 
šlapajíce vzduch proudem se v ústa hrnoucí dýcháme, kdežto veliké ulehčení dechu 
a rozšíření hrudi pocílíme. Podobně slouží chůze mebo jízda proti větru. 

c) Přistoupíme nyní k považování rychlosti a zdlouhavosti dýchání, © Skulinkou 
hlasní, hlasilkou, na hořejším konci hrdla umístěnou, vychází nebo vchází vzduch 
proudem rychlejším nebo zdlouhavějším, když stejnou mírou času více nebo méně 
vzduchu se vydává nebo vlahuje, pak i když to samé množství vzduchu kratším nebo 
delším časem vchází nebo vychází. © Pamuje tu povšechný zákon rychlosti pohybu 
jakéhosi tělesa poměrně k prostoru i času. Těleso tu jest vzduch, prostor duliny 
plícní, které se dýcháním jistou měrou času naplňují nebo vyprazdňují. Jsou při tom 
činné hýbavé síly hrudi, kterými náhlým nebo zdlouhavým rozšířením prsou vzduch buď 
rychleji nebo nenáhlejí vniká do měchýřků plícních anebo stahováním hrudi z nich vy- 
niká. Při běhání zrychlí se dýchání, v poklidném stavu těla bývá zvolné. Uvedli jsme 
nahoře příklad častého dýchání (360 vdechů a výdechů za minulu), což by se chybně 
za rychlé vzíti mohlo. Rozdíl v tom přísný zachovati sluší, neboť krátké i mělké dý- 
chání může býti spolu zvolné nebo rychlé, podobně hluboké nebo dlouhé dýchání, podle 
množství vzduchu tím samým časem vydaného nebo přijatého. Nejlépe nám zkouška, tu 
věc vysvětlí. Yezmi měchýř telecí, nastrč trubičku s kohoulkem dost širokou (as 


179 


coulu v průměru), aby vzduch volný průchod měl, navlaž jej a vytlač z něho všechen 
vzduch načislo, pak, pozoruje při tom hodinky sekundní, nafoukni jednou náhle za 
jednu sekundu, pak volněji za dvě, za tii, za člyry ald, čímž bude nafukování rychlé, 
a pak vždy zdlouhavější. Máš tu příklady rychlejšího nebo zdlouhavějšího vydychování. 
Podobně můžeš z měchýře naplněného vzduch. do plic vtahovali, rychleji nebo povol- 
něji, čímž poznáš rychlejší nebo zdlouhavější vdechování. Při onom vnikají veliké po- 
díly vzduchu do prsou, při tom jen malé a skrovné. Když děli si hrají vyfukujíce 
stéblem bublinky barevné z mydlin, tu třeba vyfukovati vzduch velmi zdlouhavě, aby. 
hodně veliké a pestré puchýřky se vydařily, Mluvíce polozatajeným hlasem vydáváme 
vzduch hlasilkou velmi poskrovnu, podobně při brání na foukací hudební nástroje při 
pianu zvolna se vydychuje, rychleji pak při forte. Jsouť pak nástroje, ku př. fletna, 
hobuj, které jen zvolné foukání dovolují, má-li se slušný tón z nich vydobyti, jináče by 
přeťouknutim nečislé a křiklavé lony se vyloudily. 

d) Poznamenalti sluší, že rychlost a zdlouhavost dechu těsně souvisí s krátkostí a 
dlouhostí jeho, ačkoliv nejsou to, samé, Rychlý dech bývá poměrně krátký, kratším 
časem. se odbývá. To samé množství vzduchu, ku př. 400 krychlových coulů, může se 
široce otevřenou hlasilkou rychlým vydechnutím za půl sekundy vydali, kdežlo při 
zvolném vydychování až do ouplného výdechu zdvacet i třidcet sekund k tomu vynaložili 
se. může. Také s tím vyvádívají děli, tito rození přírodozpylcové, zvláštní hru o závod, 

© kdo totižto z nich déle dovede hlas vydržeti; nezkušené a plýtvavé dítě za nedlouho 
zásobu plícního vzduchu vyčerpá, neumějíc hospodařili s silou hrudní, s hlasem, zkuše— 
nější pak umírní hlas, přivře skulinku hlasní, zadržuje rychlé slahování hrudi, a tak 
sázku vyhraje. Rychlost a krátkost dechu záleží hlavně na velikosti otvoru, jímž vzduch 
vychází, zvláště hlasilky, pak i nosního průduchu a oustí relního. Při násilném běhu 
dýcháme z počátku chřípěmi, pak se úsla pootevrou, až posledně široce se rozvírají, 
aby co nejvice vzduchu a co nejrychleji se vdechovalo. Při zavřených ústech a zacpa- 
ním jedné chřípě bychom dlouho v běhu setrvati nemohli, proto že by valně ubylo 
rychlosti dechu. Uměti dobře dechem vládnouti, jej dle potřeby spoře nebo hojně vy- 
dávali, jest velmi důležito v zpěvěclví, o čemž na svém místě, kde o lidském hlasu 
jednáno bude, důkladně promluvíme. © 
e) Obrátíme se k považování sv/y dýchání. Při obyčejném vdechování a vyde- 
chování, v zdravém slavu svého těla vynakládáme jen mírných sil a skoro neznačných. 

Abychom přišli k poznání síly naší hrudi, třeba k tomu vynaložení dechu na překonání 
všelikých překážek. Nejprvnější překážka naskyluje se našemu výdechu v samé sku- 
(Jince hlasní, když volánie, kříčíme, nebo jakýkoliv silný hlas vydáváme. Druhá zástava 
bývá v ústech, když pysky přivřeme abychom foukali, buďto na prázdno nebo do fou- 
skacích hudehních a jiných nástrojů. Říkáme o tom, kdo zná hlasitě volali, křičeti nebo 
silně foukali, že má silná prsa. Záležíť to ovšem na obsáhlosti hrudi a na síle prsních 
(svalů. Jsou-li zmíněná ouslí široko otevřena, tu netřeba výdechu překonati jakéhos od- 
poru, i všechna jeho síla vynaloží se ma zrychlení proudu vzdušného, při čemž nevy- 
idává žádné nebo jen malé účinky ma zevnější odporující těla. — Také vdechování 
vžádá všelikého nasazení sil hrudních. Pozorujeme to již zprosta, když po namáhavém 
„běhání nebo vystupování na vysokou horu se pozastavíme nebo usedneme, a přislou= 
„cháme svému silnému dýchání. Poznáme tu, že vdechování tenkrát mnohem  násilnější 

“ bývá než vydechování, proto, že se slává co možná nejhlouběji, při čemž poslední, vždy 
12* 


180 
/ 

přirůstající odpor žeber překonati se musí. Silného vdechování užívá se též při ssání 
když se děje celou hrudí, jako při vsrkování vody z povrchu, nebo při vytahování na“ 
braného moku z hudebních trub a rohů, jako u trubačů vidíváme, aby svůj nástroj vyčistili. 

K vyměření síly dýchání užívá se zvláštního manometru nebo hustoměru, a sice 
dvojího spůsobu, kratšího na rtuť, delšího na vodu. Na první vezme se roura: skleněná, 
asi dva střevíce dlouhá, v průměru as 3 linie, v třetině se ohne směrem opáčným (zdola 
nahoru) a pak ještě as na dva palce směrem vodorovným, aby se do ní pohodlně fou- 
kati mohlo. Tak připravená roura připevní se dráty na podlouhlé prkénko, na kterém 
jsou čárkami naznačeny stupně výšky podle francouzské míry po millimetrech a třeba 
spolu podle rakouské po coulech a liniích. Levněji si zřídíme manometer s vodou; 
vezmou se k tomu dvě roury v průměru na Y, coulu, z nichž jedna asi 6 stř. dlouhá, 
druhá kratší jest; aby se pohodlně do ní dýchati mohlo, vstrčí se do příhodné nádoby 
prostředkem korku a připevní k dlouhému prkénku, opatřenému měrou na coule a linie. 
Na konec kratší nastrčí se rourka z kaučuku, aby se k ústům přihnouti dala. Obě ra- 
mena se pak do prostřední výšky naplní vodou karmínem zbarvenou, aby lépe do zraku 
padala. Potom foukej poznenáhla až k nejvyššímu napnutí do roury kratší, při čemž 
v delší rouře vystoupí voda a změří se její výška. Vezme se pak dvojnásobně, z pří- 
činy, že oč se sloup vody v delším rameně zvýšil, o tolik se také snížil v rameně 
nižším, © Prostředkem takových nástrojů, zvláště rtuťového dechoměru (pneumatometru), 
obdržel Bernský professor Valentin (Lehrbuch der Physiologie des Menschen 4. Band 
pag. 842) následující dáta : 


Tab. A. Osoby. Stáří, při nejhlubším vdechnutí. při nejhlubším vydechnntí, 

A. 21 let 22 38 
B. 24 40 44 
C. 23 48 60 
D. 72 hoc 46 124 
E D00 Ň 58 224 
F, 18 „ 56 neudáno 
G. 32 130 80 
H. 20 ', 170 neudáno 
ik C 220 256 
K. p 232 256 

Střední počet 22,15 „, 102,2 149,25. 


Z té tabule viděti, že při vydechování mnohem. větší síla se vynaložiti může nežli 
při vdechování | (jedinkou výmínku, činí tu lit, G., o jejíž správnosli pochybovali budiž 
dovoleno). Příčina toho záleží dílem na větším množství a síle svalů vydychujících, 


dílem na značné síle, klerou při výdechu, nebo vlastně při ovýdmuchu i bezděky © 


poskylovati může soužení dutiny ústní, jehož síla nemalá jest, jako každý pozná, kdo 
dmuchavky užívati umí, anebo kdo polní troubou zvuky vydávati zná, Také nemilý pocit 
u vnilřku prsou, jenž se při násilném vssání oznamuje, poněkud zabraňuje vynaložili 
všemožných sil na tento účinek, což asi v tom svůj důvod má, že se srdci a žilám 
v ulrobě hrudní, namáhavým a konečně i bezúčinným rozpínáním žeber, puknutím hrozí. 


Ty a takové podatky však mají jen cenu relativní; ukazují toliko, kteří ze zkou- 
šejících více, kteří méně síly na výdech nebo vdechnutí vydávati mohou, jaký u jedno- 


181 


tnika jest výsledek namáhání prostředního, jaký nejmenšího, jaký největšího. Tím však 
se nedovíme ničehož o síle absolutní, toliž jaká tíže nebo kolik liber se vydychováním 
anebo vdechováním vyzdvihlo. Abych se o lom něčeho aspoň přiblížitelně dopátral, užil 
jsem k tomu nahoře popsaných nástrojů, pneumatometru rtuťového i vodního. Spojil jsem 
prostředkem rourky kaučukové s kratším ramenem prvního svinský měchýř, cevkou s ko- 
houtkem opatřený, jen zvolna naťouknutý, aby vzduch vnitřní se zevnějším byl v rovno- 
váze; pak položiv naň prkénko přikládal jsem závaží, při čemž sloup rtuťový po milli- 
metrech vyslupoval, konečně jsem i sám s nejvělším namáháním dmuchal v pneunometr, 
Výsledky byly následující: 


Tab, B. Liber Millimetrů 
4 1,5 
i 3 
a 4,5 
4 6 
5 U 
6 9 
7 10,5 
8 12 
10 45 
18 27 
moje dechnutí X 130 


Abychom se dověděli co X značí, pozorujme jakým spůsobem vzrůstají čísla milli- 
metrů z čísel liber. Stává se to znásobením čísla prvního oudu millimetrů s odpoví- 
dajícím naproti číslem liber, na př. 2X 1,5 = 3; 4X 15 == 6; 8X1,5 = 12; 
konečně X X 1,5 = 130 mm. z čehož X — 80,6. Podobné zkoušky učinil jsem 
s vodním pneunometrem, i dost řádně postupovaly libra po libře, coul po coulu až 
k desíli librám, které udaly jen 9 coulů, 48 lib. 16 coulů, můj vdech pak vydal 58 coulů, 
čemuž by bez mála 80 lib. odpovídalo, vezma ohled na rychlejší přirůstání čísel 
Jiberních nežli coulových. To však ještě není ouplná síla tlaku výdechového; jeden její 
díl se vynaloží na vyzdvihnutí sloupu vzduchu atmosferního, co v našem pádu něco méně 


m) 


než libra obnáší a menšího povšimnulí dovoluje, podobně i tření a stisknulí vzduchu. 


Zvláště vystříhati se sluší tlaku slčn oustních, jak nahoře praveno, které zcela 
passivně se chovati mají, tak že se až do bolesti při vdechování nafouknou i tím samým 
konec zkoušce naznačují. —  Poznavše tak sílu vyloženou na výdechy poznáme též onu: 
které -užito bývá při vdechování a vsákání. Vyláhne se kratší rourou pneumatometru 
vodní sloup co možna vysoko a změří se podobně podle měřítka na prkénku, čehož pří- 
klady viz Tab. A; vody však se méně naleje, aby vsákáním až do huby nevystoupla. 
Ačkoliv síla ssající pravidelně menší bývá nežli tlačící, jsou předce jednotníci, u kterých 
znamenitě silnější býti může, jako to lit. G ukazuje. Vůbec tu mnoho záleží na oviku. 
tak že, kdo jinak, co se týče hlubokosti dýchání a obsáhlosti hrudi, slabých prsou se 
býti zdá, předce u vyfukování a vsákání značnou sílu vyvinouti může, jako to někdy na 
dělnících v sklenných hutích a u hráčů na foukací hudební nástroje nalézáme. 


0) Př'rozený postup zpytování tohoto předmětu velí nám táké ohled bráti na ze- 
vnější tvárnost hrudi a celého dříku, an se i jeho břišní částí dýchání provozuje, Nej- 


182 


sprostější a každému při ruce jsoucí míra jest sňůra nebo tkanička, jíž se objem těla 
na rozličných výškách vyměřuje, a sice hned pod paždí, pak nad bradavičkami, pod nimi 
nad důlkem srdce, okolo beder. Dlouhost šňůrkou tak obdržená, změřená na měřítku 
coulovém, udává nám objem těla na lěchto místech. Může se též užili známého měřítka- 
z lakovaného plátna na cívce, jakým krejčí moderní brávají míru na šaty. Zhotovilf 
jsem si pásek z lakovaného plátna ze dvou kusů složený. Dva konce se spojí pra- 
mínkem vulkanisovaného kaučuku, gutlou perchou přilepeného, druhé dva konce jsou 
volné, přeloží se při měření přes sebe a upevní dvojnásobným dvojšpicím háčkem. To 
se stane při slavu prsou prostředním, pak i při nejhlubším vydechnutí. 

Když se pak vdechuje, rozstoupnou se konce s kaučukem a ukazují míru roz- 
šíření prsou, která na připevněném, asi 5 coulů dlouhém praménku s měřítkem odčísti 
se může. Ještě jednodušeji se to měření děje týkacím kružidlem (Tastenzirkel), jímž se 
rozličné průměry těla při vdechování a vydechování udávají. Tím spůsobem změří se 
veličiny rozšiřování prsou a porovnají se s výsledky zkoušek se spirometrem. Pozna- 
menati sluší, že velikost zevnějšího obsahu nestojí vždycky s obsáhlostí plic v rovném 
poměru, an zde na tučnost podkožní ohled brán býli musí, Největší práce v té věci 
podnikl Hutchinson, ačkoliv bez valných prospěchů. Užilf k tomu dvadceti mrtvol, 
u nichž, vyňav ouzkým otvorem plíce i srdce a zváživ je, vylil dutinu sádrou, na odlivku 
pak změřil její průměry, rozsáhlost plochy plícní a oponní, a všechno porovnav na ob- . 
šírné tabuli vystavil, kdežto ohled bráno na pohlaví,-stáří, výšku a váhu těla, na tíži 
srdce, pravého i levého plíce, na obvody prsou zevnější i vnější, na rozměry povrchní 
plochy vnitřní dutiny, krychlový její obsah, rozličné průměry v rozličných směrech, 
konečně i na velikost prostoru při nejhlubším dýchání. A jací této mnohočinnosti byly 
výsledky?  Vělšim dílem negativní. Poznalo se, že velikost „a šířka těla nesouvisí 
nutně s rozsáhlostí dýchání; to samé plalí o zevnějším objemu prsou, který hlavně na 
tučnosti záleží a v přímém poměru slojí s tíží celého těla. Muž, jak říkáme, silný může 
míti malé plíce, hubený pak plíce velké, jen obsah dutiny prsní a rozsah. její pobybli- 
vosti ukazuje přísně na velikost dýchání. K vyměření rozšiřování těla při dýchání mohl 
by se také zhotoviti krunýř z plechu, a ke kyčlům, krku, ramenům  nepronikatelně při- 
pevniti, nahoře vedle krku nebo dole po slraně s rourou skleněnou širokou, měřítkem 
na couly krychlové opatřenou, do níž by se vody nalilo, až by jí byla dutina mezi 
tělem a krunýřem po samou rouru naplněna. Při dýchání by pak voda v rouře. vystu- 
povala a padala, čímž by se rozšiřování a sužování prsow a břicha bezprostředně, uka— 
zovalo. Pokusím se někdy za toholo školního běhu, zříditi takový krunýř a polřebné 
zkoušky podniknouti, čehož výsledky v náš časopis svým časem podati hodlám. Již 
napřed může se očekávati, že prostor, mezi nejkrajnějším soužením a. rozšířením. prsou 
zajatý a vystoupením vody v rouře změřený, něco větší bude nežli ten, co se na spi- 
romelru ukazuje, neboť mimo vzduch vniká při rozšíření též jistá množina krve do 
dutiny prsní, mimo tu co při pravidelném kololání se navracuje, podobně při sužování 
se jí méně přijímá, který rozdíl na měřítku krunýře označovali se bude. 

Ostatně. zmíniti se musíme zde také o různých spůsobech dýchání, jaké nám na 
zevnějšku dříku do očí padají. Francoužové Beau a Maissiat byli první, kterí o té věci 
obšírnější pozorování vykonali. Vyslavili tré rozdílů: břišní dýchání, dýchání žeberní 
dolejší a hořejší, Toť jsou spůsoby dýchání částečného, naproti těm stojí nedýchání 
a dýchání povšechné. Jest stav zdánlivého nedýchání, jako při hlubokých mdlobách, 


185 


kdežto lékaři užívají rozličných prostředků, aby se vyšetřilo, zdali ještě nějaká známka 
dýchání se nalézá, k čemuž plamen svíčky nebo malé pejříčko k nosu přidržíme, anebo 
jiné lehce pohyblivé věci se berou. (Co se týče určitějšího vyměření různých spůsobů 
dýchání, pohybů břicha, žeber, prsní kosti, velikosti a směru těchto pohybů, mohlo 
by se to podobnými pásky s kaučukém, jako nahoře navrhnuto, vykonati, připevněním 
nebo přilepením jednoho konce na pohyblivá místa prsou, druhého pak na nepohyblivá, 
třeba na klíče, na páteř, anebo raději na rámec zevnější nepohyblivý, při čemž arci 
i tělo v nepohyblivém stavu udrženo býti by muselo, 

Méně starostlivý, a však více méně dostatečný bývá spůsob ohledávání prsou 
u lékařů; užívajíť šňůry nebo pásku z voskováného plátna, měřítkem opatřeného, k vymě= 
ření pravé i levé polovice prsou, z jejichž nestejnosti na chorobnost jednoho nebo 
drahého plíce soudí. Zvláštní laké mívá zájem ohledání prsou a těla pro diaetetiku 
(zdravovědu) a gymnasliku (tělocvik), kdežto na pohyblivost žeber, klíčů, lopatek, 
pátra, pak i na stálé rozšíření prsou následkem tělocviku zřetel se obrací. 

Jest ještě jeden spůsob ohledávání a vyměřování prsou a celého dříku, v ohledu 
krasoměrném velmi důležitý, jenž náleží v obor obrazných umění, zde však nás se méně 
týká, jednajících o pouhém dýchání. 

©) Nebude snad od místa promluvili zde také o novém veledůležitém |spůsobu, jehož 
lékařové k vyšetřování útrob prsních (hrudních) s největším prospěchem užívají; míním 
totiž tak zvanou percussí a auskultací (poklep a náslech). První záleží v tom, že na prsa, 
jež vyšetřiti chceme, nadzmíněný (str. 174 pozn.) nástroj, plesšimeter, položíme, a prstem 
na tento klepajíce pilně nasloucháme, jaký zvuk klepání toto vydává, Při auskultací pak ne- 
vyvádíme zvuky uměle, nýbrž nasloucháme zvukům, které uvnitř prsou buď klepáním srdce, 
tepáním větších žil anebo prouděním se vzduchu do plic a z plic, tedy dýcháním se 
tvoří. Slyšíme pak zvuky tyto, jak mile ucho na prsa přiložíme, aneb ještě lépe pomocí 
stethoskopu. Z jakosti pak zvuků těchto pozná zkušený a cvičený lékař s podivuhodnou 
často určitostí, v jakém stavu utroby prsní se nalézají, zdali zdravé neb choré, a na 
jaký neduh choré jsou, 

Obraťme se opět k perkussí. Spočíváť tato na úkazu velmi jednoduchém a vše- 
obecně známém. Zaklepáš-li na sud prázdný, vydá tento zajisté zcela jiný zvuk, nežli 
sud nějakou tekutostí naplněný. Uhodíš-li na buben se všech stran dobře uzavřený, 
obdržíš zvuk plnější, silnější, čistší, nežli by vydal buben na jedné straně protržený, 
Zaklepej prstem na tvář svou při otevřených ústech, potom při ústech zavřených jen 
málo nadmutých, a konečně na tvář co možna nafouknutou, a poznáš ihned veliký 
rozdíl zvuků, v každém tomto pádu vyvolaných, Podobné se děje při klepání na prsa 
naše. Prsa (hruď) naše představují dutinu nejvíce plícemi vyplněnou, tyto však ve 
zdrávém slavů ustavičně vzduchem naplněny jsou, více při dýchání, méně po vydech- 
nutí, vzduchoprázdné však i po nejhlubším vydechnutí nikdy nejsou. Dutina prsní tedy 
vžduchém naplněná odpoví ná poklep zvukem zajisté jiným, plnějším, hlučnějším, nežli 
by odpověděla jsouc naplněna nějakou tekulostí a tedy vzduchoprázdna. Každý se sám 
0 lómtó snadno přesvědčiti může. Polož prst levé ruky nad první žebro pravé strany, 
a klepej ma něj prstem pravé růky své, uslyšíš zvuk plný, jasný, hlučný; opakuj kle- 
pání toto vždy o žebro nížejí, a poznáš asi nad šestým neb sedmým žebrem, že se 
zvuk pojednou změnil, že pozbyl plnosti a hlučnosti své, stav sé prázdným, temným, 
málo hlučným, Tato proměna zvuku dokazuje, že pod klepajícím prstem tvým nespo- 


184 


čívá více dutina neb ústroj vzduch v sobě chovající, jako výše nad tím; atak také 
jest: tam kde plný, jasný zvuk v prázdný, temný přešel, přestaly i plíce, a jálra vzdu- 
choprázdné položeny jsou. Každý pochopí, kdyby něklerá částka prsou našich vzducho- 
prázdnou se stala, že bychom neobdrželi více na místě tomto zvuk plný, jasný, hlučný, 
plicím zdravým náležející, nýbrž zvuk prázdný, temný, krátký, jako játra vydávají. 
Jsou však skutečně choroby plícní, v kterých se množství vzduchu v choré části plic 
mění, buď nadobyčejně se zvětší buď zmenší, ba i často docela zmizí. Abych jen jediný 
příklad uvedl, zmíním se zde o zánětu čili zapálení plic.. V nemoci télo vymísí se tolik 
tekuté látky do zanícené částky plic, že všechen vzduch vypudí a choré plíce hutnost 
a tuhost jater obdrží, pročež se i tento stav nemoci u lékařů zjaternění (hepatisatio) 
nazývá. Pochopitelno, že zjatřnělá část plic na klepání odpoví zvukem, jakým by vzdu- 
choprázdná odpověděly játra. Z toho tedy lékaři snadno poznati sídlo zánětu a pro- 
storu, kterou v plících zaujal. Leží to mimo oučel náš, dále šířili věc tuto, kdežto 
jsme čtenářům našim chlěli podati pouze všeobecný pojem o pravdivosti a důležitosti 
perkusse. Vyjasníme ještě několika slovy auskultaci. 

Položíš-li ucho své někomu na prsa, a vdýchne-li lento poněkud hlouběji, uslyšíš 
ze vnitř prsou jeho temný, slabý šum, jakobysi ústy napolo otevřenými vzduch do sebe 
ssál. Šum tento náleží prsoum zdravým a tvoří se tím, že plíce při vdýchání rozšířené 
vzduch do nejmenších buňek svých ssají. Opět každému jasné bude, že čásť plic, jejichž 
buňky, jako n. p. u zánětu, tekutostí tak naplněny jsou, že vzduch do nich vstoupiti 
nemůže, šum tento vydávati nemohou. 

Každý zajisté slyšel již chropot, jaký člověk těžkým kašlem pojatý při dýchání 
vydává ; chropot tento pochází z toho, že průdušnice více neb méně hlenem naplněny 
jsou, skrze který vzduch se prodírali musí. Tak hřmotně se však chrapot plícní vždycky 
neozývá; často pouze malá a dosli hluboká částka plic kašlem (catarrh) chycena jest, 
a pouze nejmenší průdušnice hlenem naplněné vydávají chrapot, který jen- cvičenému 
uchu zkušeného lékaře se ohlásí a nemoc i sídlo její mu vyzradí. Myslím, že již z těchto 
málo slov též auskultace svou důležitost při vyšetřování chorob plícních před čtenářem 
osvědčí ; nevyhnutelným a nevynahraditelným však se stala prostředkem k odkrytí cho- 
rob srdečných, o čemž zde již pomlčeti slušno. Toliko ještě k potěšení čtenářům našim 
podotknu, že to zvláště zásluha našeho slavného krajana professora Škody, že auskultace 
a perkusse ve prospěch chorého člověčenstva tak řka pravou rukou každého pokročilého 
a vzdělaného lékaře se stala. 

h) Bere se také ohled na všeliké obecné vlastnosti těla, s dýcháním v nějakém 
poměru stojící, na velikost, tíži a otylost, stáří, pohlaví, stav a řemeslo, zdraví a nedu- 
živost, národnost, plemeno a j. Některých oučinek dosti jest známý, jiných pak dalšího 
zpylování požaduje. (Co se týká velikosti nebo výše postavy, dokázaly zkoušky, které 
Hutchinson na 1923 zdravých osobách učinil, že hlubokost dýchání nebo- obsáhlost plic 
v arithmelickém poměru stojí s vysokostí postavy. Podáváme zde výslední řadu jeho zkoušek“ 

: stř. 
L Výšky až do 0,0 5,051 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 5,8 5,9. 5,10 5,11 6,0 
5,0 54 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 5,8 5,9.5.10 5,11 60 6,+ 
12,0037114.615. 16. ro By, 9310118 A 30024 
II. Krychl. couly výdechu 143 175 177189 193 201 214229 228 237 246 247 259 276 
K vysvěllení té tabule poznamenáme. následující: 


185 


První sloupec udává nahoře výšky od nejmenších až do 5 střevíců ; Um udána 
jest prostřední veličina výdechu, vyláhnuta ze čtrnácli zkoušek osob nejmenší postavy, 
což dalo průměrného počtu 143 krychlových coulů obsáhlosti dýchání. K druhému sloupce: 
sloužilo 9 pádů, k třetímu 28, k čtvrtému 26, nejvíce k deválému, 411, i desátému 80. 
Z podrobnějšího považování těchto zkoušek udal se výsledek, že na každý coul výšky 
od 5 do 6 slřevíců přirůstá bezmála 8 krychl. coulů při nejhlubším dýchání. 

Jinou tabuli ze svých zkoušek sestavil Hutchinson ohledem na tíži těla. 


míže na libry. 10 librách bona po 20 libr. příb. Rozdíly. 
100 
176 
1 | P sbáze 
120, S 2a E Anh 
kl „du 
bu | 199 + A4 
i so vypnu 1: 
14 i g 
2 a 8 há im 
jen 228 
160 
MY 217 
170 6 cz dia s 
v sappysanýzní 51 
1 
rý dala ko 1 ; v 
out P danné 
200. * 


Z tabule té palrno jest, že mohútnosti dýchání přibývá od 400 do 155 liber sko- 
rem o 42 krychlových coulů, od 155 do 200 liber ubývá a přibývá polažně o 5, čímž 
jakási rovnováha a stálost se ustanovuje. Považujeme-li tu tabuli ještě podrobněji, na- 
cházíme, že od 105 do 155 liber přirostlo 228—176 — 52 krychl. coulů, což činí bez- 
mála 1 kr. c. na jednu libru, i srovnává se to dosti pravidelně s výsledkem předešlé 
zkoušky o výši postavy, s kterou obyčejně také tíže přibývá. Od 4155 do 200 lib. mělo 
by býti 45 kr. c. příbytku, tu však zvrhne se to pravidelné přibývání, a jest od 155 do 
165 úbytku 11 kr. c., od 165 do 175 příbytku jen 2 kr. c., od 457 do 478 příbytku 
7 kr. c., od 158 do 200 úbytku 5 kr. c.; v celku tedy úbytku 24 krychl. coulů. 

Z toho patrno že tíže, nebo, jak to obyčejně bývá, otylost těla mohútnost dý- 
chání obmezuje. . 

Že rozličné stáří na dýchání nemalého vplyvu má, není pochybnosti, když pová- 
žíme, že při nastoupení vyššího stáří dílem kosti žeber více a více tvrdnou, chruplavky 
zkostnalí, krevní a vzdušní cevy plic dílem tuhnou, dílem pak i zarůstají, čímž i pohyb- 
livost prsou i obsah prostoru vzdušního v plícech se umenšuje a mohútnosti dechu 
ubývá. ©V tom ohledu podnikl též Hutchinson valný počet zkoušek, které ono mínění 
ouplně potvrzují. 

"Vystavilť následující tabuli z 41775 pádů vzatou. 


186 


Stáří. krychl. coulů. pádů. dýchání od 10 k 10 rokům. © rozdíly. 
15—20 220 283 
zs 220 491 220 5 
25-—30 222 347 
30- 35 228 242 225 
35—40 212 r ua 79 
40—45 204 93 ke 7 
45—50| 197 55 ři 
50—55| 193 37 
ro 182 30 PM —13 
60— 65 183 26 1 
Střední počet — 205,8 4775 


Z télo tabule se učíme, že od 415. do 35. roku obsáhlosti dýchání přibývá, od 
35. do 65. roku jí v poměrech 19, 14 a 13 krychl. coulů ubývá. 

Nepodařilof se mi bohužel, nalézti podobných zkoušek ohledem- na prvnější stáří, 
dětství a Chlapectví, kdež ařči podobné vzrůstání dechu očekávali musíme; bylo by však 
zajímavo poznati, jakými rozdíly pokračuje poměrně k zrůstu celého těla, který z počátku 
rychleji se pohybuje, pak v čas mužslví ustává. 

Ohledem na pohlaví poznamenati sluší, že prsa ženských poměrně menší bývají 
nežli mužských, podobně jejich obsah a mohútnost dýchání. Co se týká zevnějšího spů- 
sobu dýchání ženských, liší se od mužského tím, že převládá u. nich pohybování hořej- 
ších žeber, ai u mužských dýchání více se koná vyzdvihováním žeber dolejších. Co do 
ostatních vlastností výšky, tíže, stáří, platí to samé co dosaváde vůbec vyloženo bylo: 
Ačkoliv nemáme před sebou obšírných zkoušek a fabulí, jimiž by před oči vystaveno 
bylo, v jakém poměru stojí všeliké stavy, zaměstnání, živnosti a řemesla s mohútností 
dýchání: předce nebude žádnému nesnadno, dorozuměti se, že podle toho, jak zaměstnání 
cvičením dechu více méně příznivé bývá vyvinování prsou a plic, aneb jemu nečvičením 
nebo jednostranným namáháním odporné, též i mohůtnost dýchání získali nebo ztrátu 
trpěti musí. 

Za našich časů, kde tělocvik vůbec velké rozšířenosti a oblíbenosti dosáhl, může 
se každý, kdo vede život málo pohyblivý, jak to bývá u vyšších stavů, ouřednictva; 
učenců; oddav se gymnastickému cvičení, za málo Výdnů přesvědčiti, jak obsah dýchání 
na spirometru, síla dýchání na pneumometru vystouply. Nicméně by však bylo vělmi 
zajímavé a poučlivé, kdyby kdos podnikl sestavili podobné porovnávající tabulé: 0 dý- 
chání jako Hutchinson, ohled bera hlavně na stavy a všeliká jejich zaměstnání. Vyskýt- 
lyf by se tu jistě mnohé záhadky, též i rozluštění mnohých, a také mnohé úlohy k dal- 
šímu pátrání. 

Co dosaváde o dýchání zde promluveno, týkalo se jého zdravotního stavu, podo- 
tkneme také něco o dýchání chorobném, předpokládajíce, že každému z našich čtenářů © 
množství spůsobů chorob prsních a jiných z domácnosti známo. bude. Od pravidelného 
dýchání se odchyluje dýchání příliš časté nebo řídké, příliš mělké nebó hluboké, krátké 
nebo dlouhé, rychlé nebo zdlouhavé, silné nebo slabé. Každá prudká bolest ve kteřé« 
koliv hrudní zevnější nebo vnitřní částce, budsi ona v kůži, švalech, šlachách,. kostěch; 
chruplavkách, blánkách ohrudních,oplicních, osrdečních; nebo v plících samých, ve 
vzdušnicích, hrdle a j., ohražuje volné dýchání, činí je kratším, mělčejším, zdlouhavějším, * 
slabším, aby pohybováním bolest se nezvýšila. 


187 


Podobně se zamezuje volné dýchání chorobným stavem částí břišních, jejich zaní- 
cením, zatvrzením, otokem, přeplněním, zvodnatěním a j. 

Krev-li nezdravá, rozmísená, příliš ostrá nebo ztupělá, oběh-li její prudký nebo 
zdlouhavý, horečný nebo zimniční, srdce-li a cevy rozdrážděny nebo ochablé, důtklivost-li 
zvýšena v mozku a nervech nebo snížena, všechno se odráží palrněji nebo nepatrněji na 
spůsobech dýchání. Pročež také v lékařství diagnostika hrudní za umění nejdůležitější 
se pokládá a za našich časů nejznačnějších pokroků učinila, jak o tom již nahoře (g) 
zmíněno bylo. Kdo chceš o ní důkladného naučení nabyti, prostuduj knihu: Handbuch 
der speciellen Pathologie und Therapie, redigirt von Rud. Wirchow, Erlangen 1854 
pátého dílu první oddělení o chorobách ústrojů dýchacích, první polovici úvod zajímající. 
My dále se zde ton věcí bavili nemůžeme. l 


Co se týká národnosli, záleží tu mnoho na vrození (naturell), na letoře, mravech 
a obyčejích, dobrobytu, politických a historických poměrech, na spůsobu vlády, zvláště 
pak na položení zeměpisném, an známo, že jižnější krajiny více přejí vyvinování prsou 
nežli severnější, 

Jak se chová mohútnost dýchání podle lidských plemen, o tom dosaváde málo 
pátráno, snad z nedostatku zdalných nástrojů. Jen z vylrvalosli u práce, nebo změřené 
síly svalů dynamometrem mohlo by se soudili, že ku př. elhiopické plémě mocnějším 
dýcháním nadáno bude nežli kavkazské, to pak mocnějším než malajské a t. d. V tom 
však od pozdnějších cestovatelů jisté poučení očekávali musíme. 

i) Jsou také všelijaká chování se těla, přirozeně založená na rostních zábyvech, 
která obzyláštní vliv provozují na spůsoby našeho dýchání; náležejí sice ještě k stavům, 
zdravotním, jsou však jen počasní a pomíjející, ano i někdy do úkazů chorobných pře- 
jíti mohou. Sem náleží: 

1, Spaní a bdění. Při'usnulí se dýchání prodlužuje a tratí na častosti, v hlubo- 
kém snu též i hlubší bývá, Zde jiných porovnávajících zkoušek nemožná zaříditi, leda 
o častosti dechu, a i lčch není. Za bdění se dýchání přirychluje, 

2. Zrychlení oběhu krve následkem pohybů svalových zrychluje též dýchání, jako 
poklidné trvání těla s dýcháním pokojnějším spojeno bývá. Když pak krev se zpouzí 
následkem horečky, přibývá dýchání na spěšnosti. 

3. Také hlad a žízeň nabývají povahy horeční a lím dýchání přirychlují, nasycení 
pak je mírní, leda by byla slušná míra v jidle a pití překročena, což na počátku mecha= 
nicky oučinkuje a dech skracuje, an opona a břišní svalý pro naplnění žaludku volně 
oučinné býti nemohou. Když po zažití nová potrava do krve přešla, zrychlí se hněd 
tepání srdce, s lím pak i dýchání. Vnikla-li jídlem nebo pitím do krve látka dráždivá 
nebo přijaty-li do vnilř jakoukoli cestou, kůží, plíčemi, látký jedovaté, nervy dojímající, 
jeví se hned účinek jejich laké dýcháním. Sem náleží hlavně působení některých plynů, 
výparů, s těžkým dýcháním, ba i s nebezpečenstvím udušení spojené. 

4. Také tu ohled bráti třeba na vplyv soustavy nervní, jímžto všelijak dýchání 
změněno bývá. Vycházíť buďto od mozku a míchy, jáko to bývá při rozličných vášnivých 
zbouřeních, nebo beré svůj vzník od nervů vlastně rostních, na nervy dýchací svou čin 
nost vyvádějících. Sem náleží zívání, škytání, která jak se zdá od néřvů střévních 
a žalndkových pocházejí. Jiné výjevy zdají se bráti počátek od nervů srdečních, jako 
vzdychání a všeliké spůsoby naslávajícího zádechu. Jiné vycházejí od prostosměrného 


188 


(direktního) dráždění nervů dýchacích; jako kýchání, kašlání, Všechny: týlo. spůsoby 
dýchání jsou od naší libovůle neodvislé. Jest totiž naše živé tělo tak zřízeno, že, ačkoliv 


velka část jeho činnosti vědomí přístupna a duševní vůli podmaněna, jest, jiná .zas část 


ne menší, přírodou libovůli a jasnému poznání odňata, s bezvolnou nutností se vykonává, 
avšak nicméně zákonům, jest podrobena, které se srovnávají s vyššími, duchovními účely 
našeho žilí a moralního, společenského určení lidského, pokolení. 

Zdá se, abychom podle obyčejného mudrování věc vyslovili, jakoby byla příroda 
předvídala možné zneužívání mnohých svých sil, člověku propůjčených a hlavní podstavu 
žití zakládajících, a je hříšné libovůli a prostopášnosti jeho byla odňala. Anebo, snad 
leží příčina v obmezené míře a velikosti našich životních a duševních sil vůbec, pono- 
řených do hmoly světa, z nichž zdá se jakoby jeden oddíl jen tenkrát duchové činnosti 
poslušen býti mohl, když druhý cele se oddá hmotným úkonům, čímž by se na silách 
pro potřeby duševní přispořilo. Že pak tyto oddíly té samé bytnosti a jediníku náležejí, 
panuje mezi nimi nutná vzájemnost a slřídavost oučinů, tak že jeden toliko na outraty 
druhého moc svou zvýšili může. Tělo hyne přílišným namáháním duševních sil, tyto 
zase oddáním se tělesným žádostem a hmotným úkonům, Pravidelný pak stav života 
lidského založen jest na rovnováze obou. 

« © k) Velký díl změn a spůsobů dýchání náleží duševnímu životu. Ačkoliv dýchání 
hlavně vřaděno býti musí mezi životní úkony rostní, jako zažívání, obíhání krve, živení 
a jiné, které se s neodvratnou nutností provozují, nicméně podléhá také z velké části 
působením duševních činností, spojeno jsouc s organy libovůli cele podrobenými, jako 
jsou svalstvo hrudní i s oponou, nástroje hlasní hrdelní části mluvní v ústech. Jest 
tedy dýchání u středu postaveno i oběma života spůsobům rovně sloužící. Naše vůle 
provozuje značnou moc na dýchání. Můžeme je přirychlili nebo umírniti, skrátiti nebo 
prodloužiti, násilně vydávati nebo slaběji, hluboce nebo mělce, stejně nebo neslejně.. 
Avšak tato libovůle jest velmi obmezena přirozenou potřebou stálého dýchání. Přesvěd- 
čiť se každý o tom, když se pokusí dech svůj asi na půl minuty zatajiti. Nastane tu 
zvláštní čití ouzkosti, které své hlavní sídlo má okolo srdce, pak na vnitřnosti břišní, 
na hrdlo se rozprostírá, ano do hlavy vystupuje, ohlušuje, omračnje, až i hrůzu plodí, 
načež k mimovolnému a hlubokému zase vdechnutí nuceni býváme. Následující dýchání 
jest pak velmi příjemné a občerstvující. Takovou zkouškou poznáme stav svého těla, 
jaký by se s hladem nebo žízní porovnali dal, i nazývá se u našich mediků hladem po 
vzduchu (Lufthunger). Vzduch tedy považuje se co pokrm nebo nápoj, dýchání jest na- 
pájení se vzduchem , jím celé tělo okřívá. Ano i na zjasnění a obveselení mysli 
působí vzduch svěží, kalný pak ji zakaluje a zasmucuje. Jaký účinek vyvádí dýchání 
na sílu našich svalů, může se každý přesvědčili při jakémkoliv silnějším jich namáhání, 
při práci, tahání, zdvihání, běhání. Mimovolně se dýchání tím více zrychlí a častěji 
opakuje, čím spěšněji běžíme, jakoby jen od vzduchu nových sil nabíralo naše svalstvo, 
lyž pak v běhu na chvilku  zatajíme dechu, jako ohromením síly nás opouštějí. — 
Poznáváme z toho, že ačkoliv při dýchání naší vůli mnoho zůstaveno, předce to jen až 
do jistých mezí dosahuje, kterých překročiti nedáno, an příroda bez. ohledu na pro- 
„ livné naše pomysly a snažení za bdění a spaní své ouřady přísně vykonává. Již, za 
dne, při plném vědomí, při konání našich prací dýcháme bez přestání bezvolně a ne- 
vědomky podle toho, jak toho namáhání tělesné, duševní poklid nebo hnutí požaduje. 
Ještě pravidelněji stává se to za čas spaní, kdežto vůle a vědomí zbavení býváme 


Ů 


189 


a příroda živodárná celé nás zastupuje. Arci bychom zle pochodili, kdyby dýchání vý- 
hradně naší vůli odkázáno bylo, aniž bychom oka ku spaní zamhouřiti směli, z bázně, 
přijíti, do nebezpečí zadušení. A jaké by z toho zmalky a pohromy na těle i na duši po- 
vstaly, každý se snadno domyslí. Tomu vyhověno nutností onou přirozenou. 

Vyložíme zde hlavní úkazy, jakými se duševní činnosti prostředkem dýchání 
a jeho spůsobů nám vyjevují. Přede vším rozeznávati sluší v bytu duše činmosli váš- 
nivé, pudové nebo instinklní *), kterými duše vlivům a návalům tělesných mocí otevřena 
jest, ješto se sice -také s jakýmsi temným vědomím a zdánlivou libovůlí odbývají, 
a však jasnějšímu poznání a svobodné vůli rozumu odporné jsou. Sem náležejí všechna 
vášnivá vzbouření nebo ohromení mysli naší, Ony nazýváme oučinné, tyto trpné nebo 
bezčinné vášně. Sem náležejí: 1) rozkoš i bol. Ona s dýcháním přispěšeným, hlubším, 
silnějším, ano i s výskáním, chechtotem a jinými radost jevícími hlasy spojena bývá; 
tento se zatajením dechu, stenáním ano i s rozličnými výkřiky a vřesky bolestnými. 
Někdy libovolné zvýšení dechu a napnutí hrudi slouží k uchlácholení bolestí, též i ulch- 
čení přináší vzdychání hluboké. 2) Všeliké spůsoby hněvu a s ním spojených vášní. 
Hněv ukazuje rozličná stupňování. Na nejvyšším stupni jest vztek, kdežto dýchání ná- 
silné až do founění a řvaní přechází. Jsouť ještě jiné odstíny hněvu, ale více trpných 
spůsobů a s zalajením dechu spojené; sem náleží tutlání hněvu, jizlivost, mstivost, pak 
i závist, kojení hněvu, zanevření, durdění, k čemuž urputné mlčení, reptání, mumlání se 
přidržuje. 3) Zmužilost, smělost, srdnatost jsou vášně činné, i jeví se mocným dýchá- 
ním a zvýšením hlasu; jich opak, bázeň, leknutí, hrůza, dýchání a hlasy svírají. © Po- 
dobné platí o chtíči a nechuti, o lásce a nenávisti, o naději a zoufalství, o radosti a ža- ' 
losti, a o všech odlikách rozličného náruživého hnulí a kolotání mysli. Ve vášni se 
duše obrátí na tělo, aby zjevilo její stav, a bolnými city trýzní a trestá je, aby bylo 
povolné bezumným jejím příkazům. 

Naproti vášním vystupuje rozum anebo i sprostá opalrnost, a umí krotili jejich 
výbuchy, tajiti jejich nevčasné se jevení; onen z původů čistě mravních, tato z ohledů 
jakýchkoliv soběckých. Tělo duchem opanované slouží mu co nástroj k uskutečnění jeho 
záměru. Duch poznává prostředkem smyslů výjevy světa zevnějšího a uvádí je do vyš- 

- šího vědomí; kdežto z nich tvoří představy, ponětí, úsudky, rozmysly, pamálky, upomínky, 
úmysly, pochyby, předsevzetí a j., kteréžto obyčejné činnosti bývají prováděny s největším 
poklidem celého těla a s uskrovněním čilejšího dýchání, což hned se pozvýší, jak mile 
k oněm vášnivé hnutí se přimísí. Vůle pak svobodná, tato nejbylnější činnost ducha, 
řídí se myšlením a tím samým jest vždy sebe vědoma, ona se obrací buďto na obor 
myšlení samého, rozvažuje, přemýšlí, porovnává, odlahuje, spojuje, zvyšuje pozor, snižuje, 
směřuje, rozptyluje, soustředuje, úsudky, závěrky, záměry upevňuje nebo uvolňuje, sílí 
nebo oslabuje. Při těchto. činnostech zdá se býli vůle jako nehmotná, nepotřebujíc na 
jich vyvedení vidilelných svalových pohybů. Jinak se věc má, když k vykonání našich 
„myšlének přistoupíme. Slává se to trojím spůsobem : prací, hlasem a mluvou. ; 


*) Instinkt vůbec se překládá slovem „pud,“ co však mně mylné býti se zdá, neb pud, Trieb, jest již 
účiněk instinktu, jeho obrácení se k činnostem, tělesním k uskutečnění svých oučelů; jakých pud 
© vlastních nemá, než jen vnuknutých mu od instinktu, Instinktem sobě představujeme jako vlastní i 
'část duše, nadanou vlastními vidinami a záměry, ke konání a zachování života sloužícími, které, pro- 
středkem pudů i činností tělesných vykonává; nechať se tudíž jmenuje: pudovlad, 


190 


4. Práce závisí hlavně od namáhání zevnějších oudů těla, nohou a rukou, pak. 
i od dříku samého, Dokud práce lehká jest, dýchání bývá klidné a stejné, namáháním 
se zvyšuje a podle potřeby více nebo méně se napíná. Zde vlastně zmíniti se„třeba 
o tak zvaném hřichotlaku (Bauchpresse). Když celým lčlem se namáháme, kdežto ru- 
koum i nohoum potřebí dáti pevnější opory na dříku, anebo když dříkem samým násilně 
pohybujeme, nadme se mocně hruď a dýchání se dobami zastaví zavřením. hlasičky; při 
čemž když se vícekrát opakuje, sténání slyšeti jest. Takový silnější nebo slabší břicho- 
tlak užívá se při vyprazdňování vnitřností břišních, při násilném vydávání dechu fouká- 
ním, křičením, pak kde celým tělem taháme, strkáme, zdviháme, nosíme a t. d. 

Co se týká foukání nebo dýmání, připomenouti tu sluší, že se ono v některých 
pádech řemeslně ano i umělecky provozuje. Hrubším spůsobem to vidíme v sklenných 
hutích, nejjemnějším pak u hotovitelů fysikalních a chemických nástrojů a nádobek. Jiný 
oddíl foukacího umění náleží vobor hudby, jest to umělé zacházení s hudebními nástroji 
foukacími, jako jsou plechové lrouby, klarinety, hoboe, fagot, flelny a jiné píšťalky, kdežto 
na naši relní nesmíme zapomenouti. 

2. Ještě zvlášlě poznamenati sluší něco o hlasech. Již zmíněno bylo o tom, že 
hlas bývá jevitelem všelikých bnutí duševních. Jeť pak hlas i nástrojem zvláštního umění 
zpěvu, kdežlo jaká rozumné vůli prostrannost otevřena, nejlépe posoudí len, kdo se buď 
sám zpěvu učil anebo vyučováním zpěvu se zabýval. Jakých lu jemných rozdílů při 
načínání,-udržování hlasu, jeho sesilování:a zmirňování, jeho přetrhování, spojování, jeho 
přechodech a t. d., z čehož jasno, že naše hruď co výhorný umělecký nástroj se pova- 
žovati může, 

3. Konečně dýchání podstatně přispívá prostředkem- rozličných změn hlasů, které 
se přivíráním ústních částí spůsobují, k utvoření naší mluvy, © čemž budoueně v Živě 
obšírněji pojednati hodláme. 


Drobnosti. 
O mléčné dráze. 


Jmeno mléčné dráhy obdrželo světlé pásmo na hvězdnaté obloze, jehož bělavý lesk 
zajisté od každého již pozorován byl. Pásmo to obstupuje celou oblohu kolem dokola, 
táhnouc se skrze zhvězdění Kassiopeje , Persea, dvojčat, Orionu, jednorožce, korábu, jižního 
kříže, Centaura, hadonoše, hada; orla, šípu, labutě a Cephea. Mléčná dráha opisuje tím 
spůsobem skoro největší kruh na obloze nebeské, rozděluje se ale ve dva prameny, znichžto 
menší pod špičatým úhlem odbíhá a teprv po 120 stupních vzdálenosti (od Centaura až k 
zhvězdění labutě) s hlavním pramenem zase se spojuje. 

Řekové zvali mléčnou dráhu Galaxias, Číňané a Arabové nebeskou řekou, Severoame- 
rikáni dráhou duši, sedláci francouzští cestou sv. Jakuba z Kompostelly. 

Šířka mléčné dráhy jest velmi nestejná ; na některých místech nepřesahuje 5 stupňů, 
na jiných dosahuje však 10, ba i 16 stupňů. Mezi zhvězděním hadonoše a Antinoa za- 
ujímají oba prameny její více nežli 22 stupňů. 

Staří Řekové a Římané uváděli ve svých básních mléčnou dráhu co stopu mléka, 
kterou Herkules zanechal, když ho Juno od prsou svých odmrštila, nebo také co stopu 
ohnivého vozu Phačtonova; Theophrast představoval si ji co čáru, podle které obě polo- 
koule, z nichž se dle něho nebeské klenutí skládá, spojeny jsou. Jediný Demokrit, ducha“ 


191 


plný filosof řecký, tvrdil, že příčina lesku dráhy mléčné záleží v nesčíslném množství hvězd 
tak vzdálených, že světlo jejich v jedinou zář splývá. 

Když Galilei první své dalekohledy k nebi namířil, odkryl nové hvězdy v znameni- 
tém počtu; šestá velikost nezůstala více nejkrajnější mezí viditelnosti; pás a meč Oriona, 
kde řečtí a arabští hvězdáři jen 8 hvězd počítali, ukázaly jich více nežli 80. V Plejadách 
(kuřátkách), kde jich dříve jen 6 neb 7 spatřovali, objevilo se jich 36. Také v mléčné 
dráze daly se nyní rozeznati jednotlivé hvězdičky , kdežto dříve sotva neurčitý lesk pozo- 
rován byl. (Galilei připojil se nyni k mínění Demokritocu, odůvodniv je bezprostředním 
pozorováním, a od té doby stalo se mínění toto všeobecným. 

Tím však objasnila se jen jedna strana znamenitého výjevu tohoto, totiž lesk a bě- 
lost mléčné dráhy ; souvislost její a obloukovitá podoba zůstaly však bez výkladu. Okol- 
nosti tyto nemohou býti nahodilé, nýbrž musí záviseti na fysikálních příčinách. Myšlénka 
tato vábila pozornost Kepplerovu , jehož důmysl v každé skoro části astronomie stopy své 
zanechal. V díle jeho „„Epitome Astronomiae Copernicanae“ nalézá se následující památné 
místo: „Místo, kteréž slunce zaujímá , leží na blízku hvězdného kruhu, z něhož mléčná 
dráha záleží. Umístění to odůvodňuje se okolností, že mléčná dráha má podobu skoro 
největšího kruhu a že ve všech jejích částech síla světla jest v podstatě tatáž.“ 

Teprv mnoho let po Kepplerovi vyvinuli tři mužové geniální myšlénku tuto dále, 
totiž Tomáš Wright z Durhamu, filosof Kant z Královce a geometer Lambert z Můhlhausů. 

Učenec Durhamský zamítl ve svém díle „Theory of the Universe, London 1750“ 
každou myšlénku o nahodilém skupení hvězd, jakožto nespojitelnou s pohledem na mléčnou 
drábu, a soudil, že spíše všechny hvězdy pravidelně rozděleny jsou dle základní jisté plochy. 
Kant (Immanuel Kants Werke, Leipzig 1838) tvrdil, že plocha tato, v jejímž sousedství 
hvězdy seřaděny jsou, nutně musí jíti skrze zem, nebo, což totéž znamená, skrze slunce. 
Představy své o té věci zajmul Kant v malebném výrazu, jmenovav mléčnou dráhu svě- 
tem světů. Lambert (Cosmologische Briefe, Augsburg 1761) přichází pozorováním nebes 
k výsledku, že celá soustava viditelných stálic není kulovitá, nýbrž plochá, že hvězdy: skoro 
stejně rozděleny jsou mezi dvěma plochama, které se do ohromných dálek prostírají, po- 
měrně ale blízko vedle sebe leží, slunce pak že se nachází nedaleko od prostředku této 
nesmírné vrstvy hvězdné. 

Nejdůkladnější práce o mléčné dráze podnikl William Herschel, kterýž počítáním 
hvězd na nebeské obloze zákonitost rozdělení jejich nejpatrněji potvrdil. Podoba mléčné 
dráhy a fysikální povaba jeji vysvětlí se pak snadno, přijmeme-li s Hersehlem, že miliony 
hvězd skoro stejně rozdělených tvoří vrstvu , která s obou stran dvěma blízko vedle sebe 
stojícími plochami obmezena jest a do nesmírné vzdálenosti se prostirá. Sluneční soustava 
naše nalézá se blízko u středu této vrstvy, jak v ohledu na délku, tak v ohledu na šířku. 
Z toho vysvětluje se pak, proč ve směru jednom pozorujeme nesmírné nmožství hvězd, ve 
směru druhém ale jenom málo. Vedlejší pramen mléčné dráhy poukazuje na druhou 
"podobnou vrstvu hvězd, která s předešlou pod ostrým úhlem asi tam, kde země naše se 
malézá, se stýká, dále ale se neprostírá, 

: O rozsáhlosti mléčné dráhy obdržíme představení, porovnáme-li dle výpočtu Hersch- 
lova, čas, jejž světlo potřebuje, aby z nejvzdálenějších hvězd k nám se dostalo. Světlo pro- 
běhne prostoru více než 20 milionů mil mezi sluncem a zemí za 8 minut a 13 sekund, z 
nejbližších stálic potřebuje 3 léta, z posledních viditelných stálic, kteréž Herschel 300krát 
vzdálenější přijímá nežli nejbližší stálice, 1500 let. Dvojnásobného počtu, tedy 3000 let, 
bude potřebí, aby papršlek světla z jednoho konce mléčné dráhy k druhému konci se dostal. 
Nedá se však mysliti, že by soustava mléčné dráhy, ku kteréž slunce se všemi planetami 
náleží, jediná byla v celém nesmirném světě. Mohuútnými dalekohledy spatřují se na roz- 


192 


ličných místech nebeské oblohy mlhy a hvězdná skupení, která bezpochyby nic jiného 
nejsou nežli takovétéž soustavy hvězdní, jako naše mléčná dráha, a jež předce jen pod 
zrakovým „úhlem 10 minut spatřujeme. Jak vzdálená by musila býti naše mléčná dráha, 
abychom ji pod tím uhlem spatřili? 

Aby se předmět pod úhlem 10“ jevil, musí býti 334krát vzdálenější od oka nežli 
délka předmětu obnáší. Dejme tomu, že šířka mléčné dráhy jest taková, že světlo 3000 
let k proběhnutí jejímu potřebuje, tedy by 334krát vzdálenější býti musila, abychom ji 
celou pod úhlem 10“ spatřili. Světlo její potřebovalo by pak 334><3000, totiž 1,002,000 
let, aby se k nám dostalo. 

Což jest pak naše země s celou svou krásou a velikostí v porovnání s tímto 
nesmírným časem a tou nedostižnou prostorou ! 


O měření nejmenších částek časů, 
(Z Chambers Journal.) 

Kývadlo kývá se sem tam dle stálých, nezvratných zákonů. Vezmeme-li tyčku 37 
palců a několik čárek dlouhou, potřebuje každý kyv zrovna jednu vteřinku, aby byl vy- 
konán. Rozumí se samo sebou, že pouhá libovůle čas denní na 24 hodin, hodinu na 60 
minut a minutu na 60 vteřinek rozdělila, podle čehož se teprva později délka kývadla 
zařídila, aby kýváním svým“ délku jediné vteřinky naznačovalo. Pohodlnější by ovšem 
bylo, den podle desítinné míry déliti, tedy snad na 10 hodin, každou hodinu na 10 minut, 
každou minutu na 10 vteřinek, každou vteřinu na 10 třetinek atd. Nicméně jest 24hodinné 
rozděleni dne již dávno ode všech vzdělaných národů přijato, a marné by bylo chtíti jiné 
rozdělení zavésti. Všeobecně jest tedy také jedna vteřinka co. míra času při rozličných 
pozorováních přijata, a zvyk tento stal se tak všeobecným, že mluva pospolitá ani menších 
částek časů nezná. „Počkej jen okamžení“, jest nejkratší lhůta, která se trpělivosti naší 
ukládá. One moment seen, then gone for ever jest nejsilnější výraz pro pomíjejicnost - doby. 
Ba užíváme podobného výrazu při příležitostech, kde jest docela nenáležitý : blesk, pravíme, 
trvá jen sekundu, kdežto vlastně ani tisící díl vteřinky k prošlehnutí vzduchu nepotřebuje. 

Dlouho před tím, nežli se člověk osmělil rychlost blesku měřiti , namanuly se již 
úloby ustanovovati doby trvající jen půl neb desitinu neb i stotinu jedné vteřinky. Některé 
z těchto úloh byly pouze samy sebou zajímavé , jiné měly důležitou praktickou cenu. -— 
V hvězdářství u p. bylo by nejzevrubnější počítání docela zbytečné, kdybychom spoléhati 
se nemohli na stejně zevrubné pozorování. Bylo by marné vypočítávati desítinu jedné 
vteřinky, kdybychom v skutku tuto desítinu pozorovati nemohli; podobali bychom se v té 
případnosti lidem, kteří své příjmy a vydání až na krejcary a halíře vypočítávají, v kapse 
ale jenom desítníky a šestáky mají. Tak má při ustanovování délky nějakého místa na 
zemi podle obyčejného spůsobu, kdežto se totiž průchod jisté hvězdy skrze poledníkový drát 
dalekohledu ustanovuje, chyba nebo nejistota jediné sekundy za následek chybu čtvrt angl. 
míle pro skutečné umístění hledaného mista na zemi. Ba již chyba neb nejistota desítiny 
jedné vteřinky nechává prostoru 44 loktů v nejistotě, což u p. při obtížné mořské plavbě 
mezi úskalími zlých následků míti může. 

K mnohým pozorováním jest ještě větší zevrubnosti potřebí. Avšak smysly naše, 
jakkoliv bystré nebo cvičením zbystřené, nestačí nad jistou pro ně nejmenší míru času, A 
k ustanovení jeho musí se pak bráti útočiště k nástrojům , jimiž se dle povahy výsledku 
pozorování buď čas v prostoru nebo prostora v čas promění. Spůsoby, jakými se to vyvádí, 
jsou rozmanité, Vezměme si za příklad jednu ze zajímavých úloh hvězdářství. Představme 
si totiž, že byla odkryta nová planeta a že se čas oběhu jejího kolem slunce ustanoviti 
má, K účelu tomu musí se den jak den ono okamžení co nejzevřubněji ustanovovatí, 


195 


v.němž planeta skrze poledník prochází. Pozorovatel sedne si před aeguatorial již tak 
postavený, že nebeský příchozí v něm. objeviti se musí; při rukou má hodiny, které čas 
s velikou jistotou udávají akteré mimo dvě ručičky ještě třetí mají; která za jednu sekundu 
celý ciferník oběhne. Zvláštním náčiním -dá se třetí ručička tato najednou zastaviti, když 
pozorovatel čas průchodu ustanoviti chce. Napříč přes zrakové pole teleskopu jest jemná 
síť pavučinných vláken natažena, jíž se kruh v samé malé čtverce dělí a prostředek jeho 
nápadně naznačuje. Jsou-li tyto přípravy uchystány, očekává pozorovatel v určitém čase 
s napnutou pozorností a počítá mlčky sekundy, až planeta do dalekohledu vstoupí a skrze 
sít- jeho prochází. Pak dotkne se, jakmile do prostředku vstoupila, hodin a zarazí sekundovou 
ručičku., "Výsledek zaznamená se do denníku a musí být až na 20. díl jedné vteřinky jistý. 
Opětnými:pozórováními opravuje pak hvězdář svá předešlá ustanovení a na základě jich 
odváží se konečně k výpočtům, které v příštím ročním almanachu světu hlásají, že nová 
planeta za tolik:let, tolik dní, hodin, minut a sekund běh svůj kolem slunce dokoná, že 
jest tolik: a tolik milionů mil od země a slunce vzdálená, že má to a to odklonění a tu 
a'tu výstřednost — a vše shodne se pak na vlas s tímto proroetvím. 


S nebe sestupme na zem, kde se setkáme s úlohami neméně zajímavými a obtíž- 
nými. Mezi těmi úlohami zaujímá přední místo ustanovování rychlosti zvuku. Každý, kdo 
z jisté vzdálenosti spatřil, jak se dělo vypálilo, pozoroval, že slyšení výbuchu a spatření 
výblesku v jedné době se neděje, nýbrž že tím větší lhůta mezi oběma výjevy uplyne, čím 
vzdálenější jest pozorovatel od děla. "Totéž platí 6 rachocení hromu a šlehnutí blesku, 
Na základě tom dala francouzská vláda před lety rychlost zvuku zkoušeti, opatřivší k tomu 
účelu vědeckou komisí všemi prostředky. Mezi jiným svěřila jim celou baterii,ježto na pří- 
hodných místech manevrovala; při čemž kommise pozorování svá nejpohodlněji vyváděti mohla 
— účel pak těchto pozorování směřoval k tomu, aby se výblesk a výbuch děla ve vzdálenosti 
co možná největší zevrubně ustanoviti dal. Vědečtí dělostřelci provedli svou úlohu tak dobře, 
že ze vzdálenosti až 9 angl. mil s napnutým zrakem a sluchem a se zastavovacími hodi- 
nami v rukou čekali; aby dobrého výsledku nabyti mohli. Výsledek nebyl ale přiměřen 
vynaloženým penězům. Shledaly se všelijaké prameny rušení, dílem vítr vanoucí dle roz- 
mánitých směrů, hlavně ale nedokonalost lidských smyslů. Všechny výjevy v oboru tom 
byly více méně překvapující, totiž výbuch a výblesk přišel z nenadání, Následkem toho 
nalézlo se, že i při nejnapnutější pozornosti výsledky rozličných pozorovatelů docela nesou- 
hlušily; jednu a tutéž lhůtu mezi výbleském a výbůchem udávaly totiž rozličně. Dva smysly 
byly při těchto zkouškách napnuty: sluch a zrak; u jednoho byl sluch, u druhého zrak 
bystřejší, a nejistota: z okolností těchto pocházející byla tak veliká, že dle Bessla plné půl 
sekundy obnášela, což imnoho znamená, má-li se rychlost dle jedné sekundy měřiti. 

Důmyslný Skot; Meikle; vymyslil si jednoduchý prostředek k tomu měření a výsledky jeho 
jsou mnohem určitější, © Ke zkoušce: své vzal kolo, které v temné noci kolem své osy za 
jednu: vteřinku se otáčelo3, za kolo toto postavil světlo, kteréž skrze jednu skulinu blíže 
obvodu jén jednou skrze ně, proniklo. Zároveň. udeřilo kladivo na zvučný zvon, tak že 
v. bezprostřední blízkosti při jednom, oběhu „Kola' problesknutí světla a udeření na zvon 
v- jedné a též době se dálo, Póstavilsli „se pozorovatel dále od kola; zůstal zvuk zvonu 
pozadu -a sice tím více, Čím. více se pozorovatel vzdaloval, až konečně obě žnamení zase 
V jedné době splynula. Prostora mezi kolem a pozorovatelem obnášela pak zrovna dálku, 
již zvuk za jednu vteřinku probílá. Vzdalovalsli se pozorovatel, od tohoto místa, rozcházela 
se 'obě znamení zase, až konečně zase. splynula; na místě totiž, kteréž odpovídalo vzdále“ 
nosti, jižto zvuk za dvě vteřinky proběhne.: Spůsobem tím mohly se nyní zkoušky nejroz“ 
mahitěji opakovati a oučinék překvapení; jaký u dělové zkoušky zevrubnost rušil, byl tím 
docela odstraněn. Čistý výsledek zkoušek těchto byl, že zvuk za jednu vteřinku 1142 angl, 

Živa 1856. 13 


194 
střevíců při obyčejné povětrnosti probíhá ; chyba pak.při pozorování nemohla ani 14.*dil jedné 
vteřinky obnášeti. Praktické upotřebení tohoto výsledku není vzárné; dáť se podle toho 
ustanoviti vzdálenost, kde při bouřce udeřilo, neb vzdálenost děl nepřátelských. 

O rychlosti blesku a zkrocéné i zdomácnělé sestry jeho, elektrické jiskry, byly výpočty 
Ještě zevrubnější vyvedeny. © rozluštění podivné úlohy této pokusil se důvtipný Angličan 
Wheatstone. Ke zkoušce vzal kovevý drát jednu míli dlouhý, navinul jej kolem dřevěného 
válce, postavil konce drátu blízko proti sobě a pustil u jednoho konce skrze něj elektrický 
proud, tak že druhým koncem, nazpět přeskočiti musil. Při takové zkoušce vyvinují se 
vždy dvě jiskry, jedna povstane u začátku , kde se elektrická síla vpustí, druhá u konce, 
kde zase nazpět přeskočí. Obě tyto jiskry následují tak rychle po sobě, že obyčejným 
pozorováním, nelze je od sebe rozeznati, Aby Wheatstone nalezl, jaká mezi oběma jiskrami 
proběhne lhůta, upevnil před konci drátu, kde jiskry přeskakují, zrcádko, v němž se obrazy 
jejich spatřovaly, © Zrcádko toto, otáčel zvláštním náčiním co nejrychleji kolem své osy, ale 
předce tak, (že věděl, kolik oběhů za jednu vteřinku vykoná. Jakkoliv rýchle elektřina 
skrze drát proběhla, zůstal obraz první jiskry v otáčejícím se zrcadle předce za -obrazem 
druhé jiskry, tak že zrcadlo již poněkud otočeno býti musilo, když druhá jiskra přeskočila, 
Z rozdílu toho a známé rychlosti zrcadla vypočetl Wheatston čas, jejž potřebuje elektřina; 
aby drát jednu míli dloubý proběhla, ačkoliv tento čas méně obnáší nežli Vopopee díl vteřinky. 
Stroj Wheatstonův byl později ještě zdokonalen, a sice hlavně připojením k němu dobrého 
dalekohledu, skrze kterýž se obrazy jisker v zrcadle pozorovaly, Foucault a Fizeau nalezli 

, tím spůsobem dráhu, kterou elektrický proud za Yz79g0000 vteřinky proběhne, 


Jinou, neméně důvtipnou cestou skoumal francouzský hvězdář Arago trvání blesku. 
Uspořádal k tomu účelu černé kolo se sto lesklými, stříbrem potaženými paprsky.: Při 
jisté rychlosti otáčení vypadá takové kolo tak, jakoby jediným stříbrným kotoučem. bylo, 
Otáčí-li se ale kolo v noci při bouřce, když čas od času blesk celou oblohu osvětluje, 
s rychlostí takovou, že za jedna vteřinku 100krát se otočí, spatří oko všechny jednotlivé 
loukotě, jakoby kolo nepohnutě stálo, Každá loukoť potřebuje '/,gopo Vteřinky, aby prostoru, 
která ji od následující loukotě dělí, proběhla; trvání blesku musí tedy méně dlouho trvati, 
poněvadž by jinak otáčející se lesklé loukotě zdánlivě v jediný kotouč splynuly, Oko spatří 
při vyblesknutí každou jednotlivou. loukoť jenom. v menším čase, nežli '/,g900 Vteřinky 
obnáší, tedy každou pro sebe, Dle toho mohlo by tedy 10,000 blesků z nebe vyšlehnouti 
za dobu, kterou jediné udeření na zvon potřebuje, a předce by každý blesk teprva po 
předešlém povstati mohl. 

Obtížnější nežli vypočítání samého blesku jest vypočítání rychlosti vystřelené koule. 
Úlohu tu však rozluštil pruský dělostřelecký důstojník Siemens. Před ústí děla, jakož 
i v jistých vzdálenostech postaví se sítě tenounkého zelektrizovaného drátu, jež vystřelená 
koule protrhnouti musí. Protržením každé sítě vyskočí z konce drátu elektrická jiskra, 
která do: ocelového kruhu rychle se otáčejícího udeří a tam stopu zanechá. Z porovnání 
stop, jež elektrická jiskra v kotoučích zanechala, a ze známého času, jejž kotouče k otáčení 
potřebují, ustanoví se pak rychlost letící koule. Při tom jest zevrubnost tak veliká, že se 
na Y10000 Vteřinky spolehnouti Ize. Vynálezem tím bylo dělostřelectví znamenitě zdoko-“ 
naleno, a výsledek jeho v poslední vojně měl z části v 'tomto důmyslném odkrytí svůj 
základ. 

Stává ještě jedné úlohy, podivnější a znamenitější nežli předešlé, kde se též o měření, © 
přemalých částeček času jedná; není to nic menšího nežli měření času, jež pocit jistý: © 
potřebuje; aby z dotknutého údu k vědomí přišel. Prof. Helmholtz, který v mnohém © 
ohledu již. neobyčejnou bystrost ducha svého v oboru přírodovědy osvědčil > ukázal i zde 
k.jakému stupni zevrubnosti pozorování dospěti může, APACTA L 


195 


Jak známo, jest celé tělo naše protkáno tenkými, vlákny nervovými , které jako 
"nejdokonalejší soustava telegrafická pocity k mozku přivádějí a rozkazy jeho ke všem 
údům rozvádějí. Cítíme-)í nějaký náraz , stává se to pochodem zvláště spleteným , nervy 
sdělují pocit ten mozku a mozek rozesílá pak rozkazy svalům, které dle toho se řídí, 
Každý ten pochod požaduje jistého času , ovšem Po ale dle Helmholtze, předce 
měřitelného, 

Stroj jeho jést příliš složitý, než aby se zde popsati dal, nicméně jsou výsledky jeho 
velmi památné. Beře se při tom ohled na následující okolnost. Pustí-li se galvanický ráz 
skrze prsty, sevrou se tyto nejenom mimovolně, nýbrž také podruhé z rozkazu vůle, 

Účinek první spůsobí se bezprostředním působením galvanismů na svaly, účinek 
druhý vychází však od mozku jako reflex na pocítěné sražení; onen jest tedy okamžitý; 
tento následuje teprva o něco později. Jakožto výsledek nesčíslných zkoušek, uvádí Helmholtz, 
že rychlost, kterouž nervy zprávy, sdělují, obnáší 195 stř, za sekundu. Narazíme-li se tedy 
do palce u nohy, uplyne doba asi '/9 vteřinky , nežli bolest pocítíme. Je-li ucho sídlem 
bolesti, obdrží mozek zprávu dříve , taktéž vykoná jazyk rozkaz mozku dříve nežli ruka 
nebo noha. U zvířat velikých musí ten rozdíl býti ještě nápadnější nežli u člověka. Dospělá 
velryba pocítí ránu zasazenou v,ocase teprva za 1 sekundu, a taktéž uplyne jedna sekunda, 
nežli se ocas k obraně připraví, 

Poznáváme tedy z památných těchto zkoušek, že „„okamžení““ v miliony částek rozděliti 
se dá, a jinak že obraz mluvy naší, jižto největší rychlost naznačujeme: „tak rychlý jako 
myšlénka“, předce ještě za pravdou zůstává. 


Desetinná soustava početní. 


První původ počítání nedá se vyzpytovati ; jestiť on přirozeně tam, kde člověčenstvo 
mysliti počalo, tedy v takové dávnověkosti, které historie člověčenstva, toliko pouhým jme- 
nem připomíná. První počítání nemohlo býti tedy jiné, leč počítání z paměti, odkudž se 
teprv přirozeně na znamínka početní přecházelo, k čemuž ústrojí těla lidského jmenovitě 
rukama výborně sloužilo. "Toť byl první pokrok, kterým se myšlénky ducha oku pochopi- 
telné staly, ano dalo by se tvrditi, že početní znamínka, jakýchž na př. Římané užívali, 
starší jsou než písmo Jejich, neboť počítání ješt člověku mnohem bližší potřebou než psaní. 
Patrně jest to viděti z té okolnosti, že se počty i všude tam nacházejí, kde o písmu žádné 
stopy neni. 

Vynález písemních znamínek připisují staří Řekové Feničanům, což sě i dosti ku 
pravdě podobá, jelikož tento prastarý obchodní národ velmi rozsáhlá spojení měl a následovně 
přede vším potřebu toho cítil. Odtud se dostala teto vědomost do Řecka,jemuž první známosti 
mathematické děkovati máme, ačkoli nynější soustavy početní a našich cifer ještě neznalo. 
Písmeny vyznačovaly číslu, tak že bylo e—1, B=2, y=3, w= 10, x—= 20, 4—=90, o = 100, 
G—200, 7—300, «—1000, B=2000, 7=3000 atd. Tento spůsob vyznačování čísel svědčí, 


že se zmíněný pokrok v počtářství u Řeků současně s písmem. anebo teprv později vyvinul, 
sice by se byla zvláštní číselní znamínka objevila ,, jakož to u Římanů viděti jest. Pozo- 
rujeme-li blíže známky římské, shledáme patrně, jak se vyvinuly z našeho nejstaršího 
apparatu početního, totiž z ruky. Jako prsty stavíť do pěti kolmé čáry podle sebe, až u pěti 
i ná „palec přicházejí, který pak podobu tuto značně změní, totiž na dvě v jednom bodu 


se, sstýkající šikmé čáry V. Počítají-li dále, přidávají zase, k prymiočelé ruce jednotlivé 

prsty druhé ruky, až přijdou k desítce, která podobu čísla na novo mění. Jelikož se, tu 

dvě pětky v celku setkávají, povstává z toho známé X, což obě dlaňma k sobě přiložené 

rozprostřené ruce Vyznačuje, tedy jest to vlastně jedna převráceně položená svrchu zmíněná 
13* 


196 


pětka, k jejímuž vrcholíku se vrcholikem druhá klade V. Co nás ve dáha zmínéně domněnce 
ještě více potvrzuje, jest, že Římané desítky ovšem dále na prsty počítali, ale zase jen tak 
dalece, pokud k tomu jedna ruka postačovála, tak že koncem ruky t.j. při padesáti již 
zase zvláštní znamínko sobě utvořili, totiž ruku samu, jen že v jiné poloze s prsty kolmo 


a palcem horizontalně drženým « Podobnost jestiť tu také s hořejší pětkou, když se 
tato o něco k pravé straně ukloní. Podobným spůsobem jako desítka z pětky, povstalo 
sto z padesátky, jedné přímo, druhé převráceně položené + což splynůlo ve 


Podobně počítali Římané sta „dále +1 ale'zase jén potud ; pokud prsty jedné ruky k tomy 
vystačovaly, | Pro pět set povstala, následovně zvláštní známka, taktéž pro tisíce v původní 


podobě asi jako Nií. 

Jako všecko změnilo i toto znamínko podobu svou Postupem času, který jak známo 
všecko rovná, hladí, krouží atd. Podoba a zvyk udělaly konečně z jednotky písmeno I, 
z pětky písmeno V, z desítky X, z padesátky IL, ze“sta C, z pěti set WD a z tisíce M, což 
obraznost i jinak v CK3, jakož i známku pěti set v ID zakroužila. Zmíněné zdržování se 
Římanů u pětky, padesátky, pěti set, jakož i zvláštní vyznačování těchto čísel bylo také 
příčinou, proč se početní soustava desetinná u nich vyvinouti nemohla a k nám teprv 
takovými oklikami se dostati musila. Ň 

Tak asi fo vypadalo s počtářstvím u Římanů a Řeků, jimž téměř celý křesťanský 
svět svou vzdělanost děkovati má. Kdyby byli Řekové naše cilrování znali, byli by zvedli 
počtářství zájisté na vysoký stupeň, než s písmeny jejich to nešlo. Co nyní v počtářství 
hošík hravě provede, to stálo i nejdůmyslnější filosofy řecké velikého hlavy lámání, kteří 
za touto příčinou při všem důvtipů a« vzorné horlivosti své jen nepatrní počtáři byli. 

Odtud, odkud by se toho byl svět nejméně nadál, vyšlo -světlo počtářské, od, Arábů. 
Ti, kteří křesťanství a následovně i vzdělanosti záhubou hrozili, kteří knihovnu Alexandrin- 
skou, ježto téměř veškerou tehdejší učenost v sobě obsahovala, spálili (?); učence, do všech 
dílů světa rozehnali, přinesli vzdělanému světu jedno z největších dobrodiní — naučili jej 
počítati. Ne bez důvodů musíme se domnívati, že nikoli Arabové, nýbrž Indové, (od kterých 
se i Řekové tak mnohému učili, cifrování vynalezli. My je však máme od Arabů a na- 
zýváme naše cifry i za touto příčinou aradské. Jelikož se však v novejší době ukázalo, .že 
podoba cifer u Indů a podoba cifer, která se v sanskritu nalézá, od cifer našich značně. se; 
liší, lze se ne bez důvodů domýšleti, že se indické počtářství v rukou arabských znamenitě 
změnilo, ačkoliv o tom žádných podstatných zpráv nemáme. Příčina těchto nedostatečných 
známostí leží snad v tom, že cestující znatelé orientalských řečí věcí počtářských. si málo 
všímají, proto že se vůbec známosti počtářské s filologickými tak zřídka setkávají. 

Od Arabů jsme se také naučili nynějšímu spůsobu vyslovování a psaní čísel jakož 
i známým čtyrem početním druhům; čímž, základ položen byl k zbudování nynějšího tak 
zdokonaleného počtářství našeho. : : 06 

Náhoda to byla, že mnich jmenem Gerbert v polovici desátého věku z kláštera ve 
Fleury do Španěl utekl; když pak se konečně zase vrátil, nemohl se svět již dosti vyna- 
diviti učenosti tohoto muže, jenž se stal nezapomenutelným pro dar, který nám ve zmíně- 
ném arabském počtářství přinesl. Om se stal později (I. p. 999) hlavou veškerého kře- 
sťanstva pode jmenem Silvestra II. : Ne 

Ačkoliv zavedením desíti cifer již Soustava desetinná se založila, zůstala předce jestě 
dlouhý čas jaksi nedokonalá čili nevyvinutá. Po desítce se násobilo, hromadilo, kráčelo vždy 
k vyššímu a kvyššímu, ale ne také tak ve směrů opáčném, kde še u celých státi přestáválo.' 
Mělo-li tu býti nějakého dělení, dělo se to zcela jiným zákonem., Tak povstalo. dělení 
dvanáctinné, jako na př. dne na 12 hodin, obvyklý ducent, které jmenovitě v délkomíře 


i 


ň 


197 


téměř vůbec uvedeno jest, na př. 1— 12%, 1“ — 12“ a t. d., a dělení šedesátinné, jež 
známe u kopy — zlatého — stupňů — minut a j. 

Přirozeně se připojil k desíti cifrám těmto také zákon, že každá cifra na vyšším 
místě postupně vždy desetkrát tolik platiti má, jako na místě bezprostředně nižším, tak že 
dle toho na př. máme jednu (1), deset (10), desetkrát deset čili sto (100), deset set čili 
tisíc (1000) a t. d. Vycházeje od jednotky ovšem se zákon tento všeobecně rozšířil, avšak 
jen z polovice; nebo platí-li každá cilra vždy o jedno místo k levé straně desetkráte tolik, 
musí též opáčně vždy o každé místo ku pravé právě tolikrát méně platiti, Jako se k levé 
„straně postupně v desetinném zvětšování do nekonečna. pokračovatí dá, není příčiny, proč by se 
i opáčně, totiž! v desetinném zmenšování ku pravé straně, právé i do nekonečna pokračovati nemělo. 
Ačkoli! výrok tento nutným výsledkem počtářského rozumování jest, nicméně drahně let 
to od dob Gerbertových trvalo, než duch lidský zmíněnou soustavu desetinnou v plném smy- 
slu jejím pojmouti mohl. Pravíť se, že teprv I. p. 1436 Jan Můller, známý pode jmenem 
Regiomontanus, do Říma se odebral, aby vše prostudoval, co tam o mathematice sepsáno 
bylo. A tomuto učenci se teprv podařilo, provésti v číslech napořád desetinnou soustavu 
zavedením desetinných zlomků. Odtud počíná teprv dělení desetinné místo dosavad uživaného 
šedesátinného, 

Od těchto dob se rozšiřovala známost desetinných zlomků, které druhou polovici 
zmíněné soustavy tvoří, vždy více a více, tak že se nyní ani rozdílu mezi zlomky desetin- 
nými a celými v skutečném počtářském výkonu nedělává, Toliko zmíněný určitý východ, 
t.j. místo jednotek, se čárkou, aneb mnohem určitěji dle anglického způsobu bodem v pravo 
vyznačuje, aby tím určeno bylo, odkud se v čísle vycházeti má, by se dle potřeby žádoucí 
určitosti v počtu docililo. Máme-li na př, 1111'111, víme že dle desetinné soustavy druhá 
jednička od pravé desetkráte tolik platí co první, třetí desetkráte tolik co druhá, čtvrtá 
desetkráte tolik co třetí a t. d. Naopak musí dle tétéž soustavy jednička šestá desetkráte 
méně platit čili toliko desátý díl býti jedničky sedmé, jednička pátá desátý díl jedničky 
šesté, jednička čtvrtá desátý díl jedničky páté a t. d. Tím však nemí ještě. ustanovena 
platnost cifer, jelikož jen víme, kolikráte jest jedna větší než druhá, ale ne jak velká jest. 
Aby se i toto ustanovilo, musí se platnost jednoho a sice jakéhokoli místa určiti, a jelikož 
se přirozeně k tomu jednotky nejlépe hodí, berou se všeobecně za východ a vyznačují se 
v pravo nahoře bodem, Pozorujeme-li cifry tyto od strany pravé, značí cifra čtvrtá jednošku, 
cifra pátá desetkráte tolik tedy deset, cilra třetí ale desetkráte méně čili toliko desátý dil 
jedné celé jednotky t. j. desetinu; cifra šestá značí desetkráte deset, čili sto, cifra druhá 
však desetkráte méně než desetina, tedy desátý díl desetiny čili setinu, a následovně jest 
cifra. první desátý dil setiny t. j. tisícina. Dle toho bychom měli na př. v čísle 23234 
dvadcet tři celé, dvě desetiny, tři setiny a čtyři tisíciny, t. j. mimo celé ještě dva desáté 
tři sté a čtyři tisíci dílky jednoho celého. Že se s ciframi k pravé i k levé ruce i dále 
ještě pokračovati může, rozumí se samo sebou; nebo proč bychom si nemohli mysliti' de- 
sáté dílky tisícin a zase desáté dílky těchto dílků a t. d. Ostatně každý z vlastní zkuše- 
ností ví, že jednička jen velmi relativní veličina jest, ano že z věcí téměř co chceme, dělá- 
met. j. celá čísla anebo jejich zlomky. Nebo dejme tomu na př., že pluk tisíc, setnina 
sto a družina deset mužů obnáší, dá nám čili jest 4567 mužů — 456'7 družin — 4567 


ah © 
setnin = 4567 pluku, tedy vždy jiné číslo, ačkoli věc předce tatáž ostává, Nebo pozo- 


rujeme-li družinu, jest jeden muž toliko zlomkem (desetinou) jejím; taktéž jest družina 
zlomkem setniny a setnina zlomkem pluku a t. d. 

28 Tuším, že tento příklad postačuje, aby se výhodnost desetinných zlomků poznala, 
třeba bychom na upotřebování jich nebyli navykli. Příčina leží v tom, že jsme se již 
v národních školách všem zlomkům učili, jen desetinným ne, ačkoliv jsou nejjednodušší, 


198 


protože v desetinné soustavě svůj základ mají a tedy známé čtyry početní druhy: jejich se 
od obyčejných s celými čísly ami lišit nemohou. Ovšem k nepoznání výhod jejich, nejvíce 
přispěla  nevzdělanost a neobratnost, která: trhá což celé zůstati má, a rozlučuje co by 
slučovati měla; neboť až posud staví ještě zlomky desetinné co zvláštní nový oddíl počtářství ! 


Míry desetinné. 

Výhody, jakýchž se užíváním desetinných zlomků v počtářství docílilo, vzbudily my- 
šlénku , aby se na tomtéž základě i míry spořádaly, Mimo to se vidělo již dlouhý čas 
žádoucí věcí býti, aby se nějaká míra zhotovila, která by se všeobecným základem veškerého 
měření státi mohla, poněvadž se známá libovůle a různost*) v měrách pro všeobecný pokrok“ 
závadnou býti ukázala. Známý návrh, aby se délka sekundového kývadla základem veškerých 
měr stala, našel málo ohlasu; naše zeměkoule sama musila konečně k tomu základu podati. 
Přede vším bylo potřebí, aby se náležitě znala, tedy co možná důkladně odměřila. 

Od pradávných časů, co se HEratosthenes touto úlohou obíral, pokoušelo se mnoho 
učenců více méně důvtipně o její rozluštění. Ze všech těchto jest spůsob, jakým hollandský 
hvězdář Snellius na začátku sedmnáctého století poledník měřiti se jal a kteréhož se až 
podnes užívá, nejdůvtipnější. Nicméně však ještě nepostačoval, aby se jím poledník řádně 
odměřiti mohl. Zdokonalení tohoto značného pokroku pochází od Francouze Picarda, který 
na konci sedmnáctého století k podobné práci poprvé dalekohledu použil. Že i tento zdo- 
konalený návod ještě k důkladnému měření nepostačoval, vysvitá z té okolnosti, že se po 
provedeném vyměřování, které se později dělo a které i znamenití bvězdářové, jako La Hire, 
oba Cassini a j. byli řídili, skoro celé půl století téměř všeobecně za to mělo, že země 
na točnách zašpičatělá jest. "Teprv v osmnáctém století se zsměkoule na rozličných místech 
na. novo měřila; ostatně i pokrok vědy vůbec ukázal, že země naše v těchto „místech 
sploštělá jest. 

Od těch dob se měřické stroje znamenitě zdokonalily, což Pařížskou akademii r. 1792 
k tomu přimělo, aby poledník z Dunkerků až k Montjouy u Barcelony se vší jen možnou 
umělostí a důkladností měřiti dala. Ustanoveni byli k tomu Méchain a Delambre. V prvních 
letech nynějšího století pokračovali v práci této Biot a Arago, i přišli k Pithyuskému ostrovu 
Formenteřé. Tímto spůsobem se změřil a pak vypočetl oblouk poledníka dvanáct stupňů 
čili 180. mil velký, který se od té doby stal základem veškerého měření a stanovení veli- 
kosti a podoby naší zeměkoule. 

d Mimo zmíněné měření chtěla francouzská akademie také tímto podniknutím pevné 
a pro všecky budoucí časy stálé míry docíliti, která by se jako země naše nijak měniti 
neměla a v případu, kdyby se snad ztratila, vždycky zase snadno novým měřením nahradit 
se dala. Jak již zmíněno, vyměřilo se skutečně dvanáct stupňů, az toho pak velikost celého 
čtverníka se vypočtla a na deset milionů stejných dílů rozdělila. Jeden takovýto dil byl 
ustanoven za míru, a za tou příčinou i výhradně měrou (métre) nazván. Obnášíť 3'1685 
našich stop. Jak přirozeno, byla míra tato ve Francouzích hned veřejně zavedena, 4 E 
šířila se od těch dob téměř do celého učeného světa. Mimo to byla i ouředně v mnohých 
jiných státech zavedena, jako v Belgii, v Hollandu, v Řecku, ve Spanělích, v Lombardo- 
Benátsku a j., z části také ve Švýcarech, Badensku, Hessensku, Sasku a j. V novější, 
době jaksi i u nás, poněvadž jen dle tak zvané celní váhy; jejížto libra půl francouzského 
kilogramu obnáší, clo vybírati a zapravovati se musí. y 

Na pryní pohled by se skutečně dalo mysliti, že se Francouzům podařilo, dosá- 

„hnouti takové určité a na všecky budoucí časy nezměnlivé míry. Než uvažmě věc tuto 
blíže, a hned shledáme, že tomu tak není. Nezměnlivá určitost zmíněné míry by předpo- 
kládala, aby se povrch zeměkoule naší nikdy neměnil, čemuž geologové odpírají; ano ona, 
také předpokládá, aby se ve skutečném vyměřování žádných chyb nedělo. A. co tomu říká 
zkušenost? — | Ta nezná měření, které by se bez chyb dělo, nebo každý měřič docílí 
prací svou jiného výsledku, a třeba by se tento od jiných málo lišil, předce se liší. Ten- 
týž osud mělo i měření francouzského poledníka, ačkoli dříve ani nikomu nenapadlo, aby © 
o pravosti čísel, které akademie francouzská byla uveřejnila, pochyboval. W novější době © 
ukázal Pouissant že v počtu chyba jest. Francouzská akademie dala počty proskoumati, 
a skutečně se ukázalo, že vyměřených dvanácte stupňů o 133 metrů více obnáší než pů- » 


Li 


< 


*) Více'o tom v Naukách technických od Dra, Antonína Majera, 0 Spojivosti. V Praze 1855. 


E Se, 


"A 


L PD 


199 


vodní počet ukazoval. Podobné měření, které se Současně a později iv jiných zemích pro- 
vedlo, jako v Anglicku, v Rusku, v Prusku, ve Švédsku a j. věe tuto potvrdilo, tak že se 
porovnáním a uvážením těchto výsledků ustanovilo, že pravá velikost nynějšího metru nikoli 
deseti-milionová nýbrž 10,000,856 část čtverníka poledníka naší zeměkoule jest. 

Pařížská akademie, které se celá věc tato předložila, ustanovila se na tom, že se 
přijatá již základní míra více měniti nemůže, ano že to ani v žádném odporu s duchem 
tohoto podniknutí nění, jelikož původcové jeho jen sblíženě zmíněný poměr (1 : 10,000.000) 
byli ustanovili, a že se metr i nyní vždycky za deseti-milionovou část onoho roku 1808 
vypočtěného čtverníka považovati a právě i tímto spůsobem také vždycky snadno nahradit dá. 

Zmíněné vady jsou příčinou, že rozšiřování metrické míry na mnohých učencích 
jmenovitě německých, jako Besslovi a j., velkých odpůrců nalezlo. Tak na př. Littrov 
zřejmě hlásal, že sotva nějaké krajiny bude, která by své sáhy, stopy a t. d. za míru me“ 
trickou vyměnila. Jak se předvídati dalo, předpovídání jeho se špatně vyplňuje, Pravdať 
jest, jak namítají, že metr jeň domněle jakousi přirozenou měrou jest, že ustanovení veli- 
kosti jeho od pozorovatele a od počtáře závisí, že tedy jako všecko umění i toto se zdo- 
konalovati může; že se míra tímto spůsobem ustanovená tak snadno, jak by se zdálo, 
nahraditi nedá, kdyby se ztratiti měla, a nahradí-li se konečně, že se čtverník i nejdoko- 
nalejšími stroji a nejumělejším spůsobem na několik set metrů určitě ani ustanoviti nemůže. 

Skutečně by také metr za těmito příčinami špatně si byl do jiných zemí dráhu kle= 
stil, kdyby zmíněná přirozenost a domnělá nezměnlivost hlavními výhodami jeho býti měly. 
Není to ani jedno ani druhé, co jej všude vítaným činí, provedení desetinné soustavy v míře 
Jestiť ta věc, která mu všude dráhu klestí; zajisté u míry druhá to přírozenost! V tom 
leží příčina, která toto měření, poněvadž rozumové, všem národům stejně přiměřené činí; 
jelikož se v dělení svém naší početní desetinnou soustavou řídí. (Odtud patrno, proč učenci 
této míry již vesměs užívají a vzdělanější si jí i všeobecně přejí, a že, třeba i velkých od- 
porů měla, svým časem si předce do celého světa dráhu proklestí. 


Zprávy vědecké. 

Dne 12. ledna vypátral mladý hvězdář Pařížský Chacornac novou „malou planetu, 
která jest již 38. v řadě asteroid. Jest to hvězda 9—10. velikosti, jižto nazvali Leda. 
Pan Chacornae, který odkryl již pět planet, obdržel za to od akademie Pařížské odměnu 
zároveň s pány Lutherem a Goldschmidtem.  Leverrier vyslovil své přesvědčení, že množ= 
ství malých planet mezi Marsem a Jupitrem jest veleznamenité, a že do roku 1860 zajisté 
se jich do plného sta objeví. 
www Pan sSainte- Claire Deville, který nedávno vědecky prozpytoval Sicilii a sousední její 
ostrovy, uveřejnil o nich mnoho zajímavých zpráv, Mezi jiným popisuje naftové jezero 


-blíž Palagonie, z něhož neustále vystupuje plyn, skládající se hlavně z dusíku, něco kyse- 


Jiny uhličité, vodíku uhličnatého a kyslíku. (Čtyry paprsky plynu toho jsou znamenitě silné 
a dosahují výšky několika decimetrů nad povrch hladiny, Mimo to však vyskakují na je- 
zeru nesčíslné bubliny téhož plynu, které se neustále rozpryskuji, Podobné úkazy spatřují 
se při bahnitých sopkách Macalubských blíže Girgenti. Bahnitá voda těchto sopek má 
značně slanou chuť, 


Menažerie v Jardin-des-Plantes v Paříži rozmnožena byla nedávno štědrotou císa= 
řovny dvěma exemplary z čeledi koňů, o které se učení hádají, kam je vřaditi mají. Lišít 
se tato zvířata patrně od poloosla menší hlavou, kratšíma ušima a též srstí. Vůbec má 
se za to, že pocházejí z Malé Asie. Naproti tomu pokládá je princ Karel Bonaparte za 
druh oslů a vykazuje jim za vlast Afriku, 


př V Rusích nebyla válka na překážku snahám a pokrokům vědeckým, Jen do Asie 
výšlány jsou čtyry výpravy ku prozpytování méně známých krajin. Jedna, z „nich pod 
panem Schwartzem má za cil východní Sibiř; druhá odebrala se do stepí Kirgisů; třetí, 
V jejímž čele stoji pan Dollen, má za úkol, zeměpisně ustanoviti jistá místa na Uralu; 
čtvrtá konečně, k témuž účelu vyslaná, odebrala se z Moskvy a má předepsanou cestu 
přes Saratov do Astráchann. Také trigonometrická vyměřování v jižních Rusích a v kra- 
jinách zakavkazských netrpěla válkou žádného přetržení, — Elektrického telegrafu má Rusko 
Již přes 6000 mil délky, a drát jeho váží 8000 kilometrů i více. S ostatní Evropou spo- 


200 


juje se v Královci a Krakově. Dosavad sloužil ale výhradně vládě k dosílání, diplomatických 
depeší, a teprv po nastouplém míru bude také soukromníkům popřáno jeho použití. Jediná 
krátká čára, spojující Petrohrad s Kronštadtem, sloužila ke sdělování pravého času z Pul+ 
kavské hvězdárny do Kronštadtu, aby se podle toho řídily chronometry ruského, loďstva. 


Schůzky odboru přírodnického Musea království Českého. 


Dne 19. února přednášel pan Dr. Greger o poměrech živočišstva k člověku, kteréž 
pojednání v tomto sešitu obsaženo jest. i 

Dne 17. dubna přednášel pan J. Krejčí o spůsobech měření nejmenších částek časů. 
Na to vykládal pan prof. Purkyně výjevy při dýchání a vysvětloval je některými. stroji, 
Obě pojednání jsou též v tomto sešitu vytištěna, 

Konečně oznámil pan prof. Kořistka započaté od něho vyměřování výšek okolí Praž- 
ského a připojil následující slova k osvětlení té záležitosti: 

„Mnozí z pánů údův odboru tohoto připomenou sobě, že v jednom sezení minu- 
lého podzimku pan prol. Krejčí návrh učinil, aby se okolí Pražské s ohledem na poměry 
vyvýšenosti jeho proskoumati dalo, a sice na útraty odboru samého, jenž by-tím k země- 
pisní známosti okolí toho přispěl a některá data, prospěšná k ustanovení polohy, vrstev 
útvaru našeho, obdržel, Brzo po svolení k tomuto návrhu byl jsem pozván práci tuto pře- 
vzíti, což jsem stím větším potěšením učinil, an jsem před tím práci tuto jen z nedostatku 
času a náležitých prostředků k lepší době byl odložil, důležitost a užitečnost jeji, na niž 
pan Krejčí již často upozornil, dobře uznávaje. Z vyjednávání o této věci zavedených 
vyšlo, že účel tohoto měření nejlépe následujícím spůsobem „docíliti se dá: 

1) „Když se celá krajina, pokud na mapě okolí Pražského, Maticí českou vydané, obsa- 
žena jest, vyskoumá; 2) když se výška některých bodů nad mořem co nejzevrubněji ustanoví; 
8) když se mimo to výšky co možna nejvíce míst, ovšem méně ostře, ale předce pro účely 
zeměpisu, geologie a průmyslu dostatečně vyměří, tak aby nejméně 25—30 takových míst 
na jednu čtverečnou míli připadlo a dokonalá známost povrchnosti půdy tím se docílila; 
4) když se zevrubné nivellování Prahy, jakož i Vltavy od Vraného až ke Kralupům, pak 
Berounky, pokud do matiční mapy padá, provede a k tomu práce Pražským polytechnickým 
ústavem vykonané se upotřebí; konečně 5) když se zhotoví mapa vrstevní, kteráž by; 
místa stejné výšky čarami spojené obsahovala, asi tak, jak to na mé mapě okolí Brněn- 
ského vyvedeno jest, aby pak na základě jejím relief krajiny zhotoviti se dal“ 

»Že Praha se svým okolím v tom ohledu ještě málo známa jest, jest věc vůbec 
povědomá, a potřebuji v tom ohledu jen připomenouti, že výška Starého Města samého nad 
mořem od rozličných fysiků a geometrů velmi rozličně se udává. Tak ji klade astronom 
David na 970 stř., nivellement státní železnice na 640 stř., fysik Halaška na 598 stř., 
direktor Kreil na 562 stř. a Gersdorf jen na 381 stř. nad hladinu moře, kdežto nyní zvláště 
Po spojení rakouské s pruskou a ruskou triangulací a tím docíleným spojením Adriatského 
a Baltického, ba i Cerného a Ledového moře cestou trigonometrickou výšku hlavních bodů 
s jistotou až na 6 stř. ustanoviti lze. Abych tedy účelů dříve vytknutých dosáhl, obrátil 
jsem se nejdříve na generální direkcí c. k. katastru ve Vídni a obdržel jsem odtamtud 
ustanovení osmi míst, vyměřených od c. k. vojenského zeměpisného sboru při triangulací 
Čech. "Tato místa spojím malou triangulací, dílem abych střední jejich výšku nad, mořem 
vypočítati, dílem abych z nich polohu vzdálenějších míst ustanoviti, a dílem abych jich 
k neustálému kontrolování ostatního svého měření upotřebiti mohl. Práce tato záleží v tom, 
že se z míst již ustanovených úhly výšek všech zajímavých a důležitých bodů až ke kraji 
matiční mapy skoumají a výšky jejich z toho vypočítávají. Měření počalo dne 5. dubna 
a vykonává se v dnech školním úřadem nezaujatých, při čemž doufám, že práce do konce 
července vykonána bude. Vyslovuji toto přání hlavně na základě slibu, jejž mi páni assi- 
stenti polytechnického ústavu p. M, Sluka a p. Václ. Jirsák dali, kteříž podniknutí to vše- © 
možně podporovati chtějí“ *), nod Y 


HR) 60 ei kly Á 

*) Měření pokračuje až k dnešnímu dni (1. máje) spůsobem potěšitelným. Již jest změřen více nežli © 

čtvrtý díl matiční mapy a asi 200 bodů ustaveno. Zároveň započne v tyto dni jiný oddíl vyskoumání © 
našeho okolí, totiž vyobrazování význačnějšíeh krajin zvláště v geologickém ohledu důležitých, čímž 

nadějný umělec p. Kosárek zaměstnávati se bude. Poznamenání redakce -© 
"U 


ZIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Svazek III. Ročník čtvrtý. 1856. 


Šatnice živočišstva, 
Od Dra. Ed. Gregra. 


Příroda nenávidí nahotu; — všude a vždy se snaží zahaliti ji v přiměřené 
a ozdobné roucho; kamkoli pohlédneme,, potkáváme se se snahou touto, nejem v obo- 
rech životních ale i bezživotních. 

Z pěnavých vln velkého oceánu vystupuje nový ostrov, stavba to nepatrných zví- 
řálek, která z tmavého dna mořského během. tisíciletí až k zlatým paprskům tropického 
slunce vystoupila, — nový to ostrov z holých vápenitých útesů, v jehož nejvyšších vrst- 
vách v krátkém čase veškeren život vedrem tropického slunce umořen byl. Na dlouho 
však netrpí příroda pustou tuto nahotu ; vlny mořské vyhazují na pustá skaliska roz- 
ličné řasy a jiné byliny mořské, mrtvé ryby, množství měkkejšů atd. Žhoucí dech slu- 
neční a tropické deště promění v krátkém čase naplaveniny v úrodnou prst; -a nyní při= 
nášejí zbouřené vlny kokosové ořechy a semena rožličných palem na ostrov tento, 
rychlí větrové zanášejí sem lehčí semínka z krajů úrodných, a ptactvo, přes daleké moře 
putující a na ostrově odpočinuvší, zanechá tam semínka a jadérka rozličných bylin, 
jichžto ovoce mu ve vlastech požehnanějších za pokrm bylo sloužilo, A tlak se povzne- 
sou v krátkém čase z pustého ostrova štíhlé palmy, keře vonného koření, a připravují 
byt zvířatům lesním i člověku. 

Ale také tam; kde se na hladkém kamení příkré skály úrodná prsť usadili nemůže, 
zachytí se ještě plazivý lišejník a útlotvarý mech, a zahaluje zelenou neb šedobílou 
rouškou smutnou nahotu skalní. Ve výškách, kde věčný mráz tuhý život lišejníků 
a mechů umořuje, věnčí příroda nahé čelo skalní běloskvoucím diademem věčných ledů 
a sněhů. Každý kámen , každý močál, každý osamělý břeh, ba každé dřevo obdrží 
y krátkém čase od pečlivé mateře přírody slušný oděv z útlých bylinek: mechů, řas, 
lišejníků, hub a jiných. 

Největší však péči v ošacování projevuje příroda u živočichů. © Skoro všichni ra- 
dují se z roucha více méně ozdobného a poměrům, ve kterých žijí, na nejvýše přimě- 
řeného. Jen málo zvířat se nalézá, která po celý život nahá zůstávají, a ta, jakoby jim 
$tud nedovoloval v světle denním se objeviti, nahotu svou buď v hlubinách mořských 
anebo v zemi ukrývají. Snesl jsem zde rozmanité oděvy živočichů a urovnal do jistých 


oddělení dle podobnosti jejich, abych poněkud přehlédnouti mohl nesmírné množství 
Živa 1856. 14 


202 


oděvů rozličných po světě roztroušených zvířat. Chceš-li mne doprovoditi, milý přítelí, 

do šatnice této, tedy doufám, že se rozmnoží známosti tvé o věcech přirozených a výše 
vzroste podivení tvé nad velebnou moudrostí nepochopitelného ve své vznešenosti 

Tvůrce všech těch věcí. Bude se ti co diviti bohatosti, rozmanitosti, pestrosti, ozdobnosti- 
a přiměřenosti oděvů, jimiž štědrá příroda dítka svá obdařila; prostředkům tak jednodu- 

chým, jimiž největší užitečnosti s největší ozdobností dosaženo bylo, „Látka rohová 

a kostěná, pak uhličan vápnitý jsou hlavní materiál, z něhož celé toto množství rozlič- 

ných oděvů vyrobeno jest. 

Vstupmež tedy do oddělení prvního, do 


šalnice ssavců. 


Ejhle, jaké to množství rozmanitých kožichů rozličných barev a srstí! hustších 
a řidších, těžších a lehčích dle povětrnosti různých krajin země. Zde lehký oděv oby- 
vatelů krajin horkých, z krátkých, tenkých chloupků řídce utkaný ; tam těžké kožichy oby- 
vatelů krajin severních, z husté dlouhé vlny pletené ; tuto letní a zimní roucho zvířat obý- 
vajících v pásmu mírném, kde vedro letní a mrazy zimní se střídají. Též dle stáří 
zvířat rozličný nalézáme zde šat, pestrý oblek mladých srnů, jélenů, selat, vedlé jedno- 
barevného, temného kroje rodičů jejich. Také v barvenosti jaká zde rozmanitost, 
Krásně žíhaný šat zebra afrikánského, kropenatý oděv některých šelem indických, žlutý 
a červený některých opic, strakatý zvířat domácích, mezi jednobarvými , hnědými, še- 
dými neb černými oděvy ssavců všech druhů a podnebí. Nežli ale blíže přistoupíme 
K jednotlivým oděvům, seznejme zevrubněji útvar, z něhož všechny tyto oděvy UbKALY 
jsou, — totiž vlas vůbec. 

Vyvolíme si k bedlivějšímu prohledávání vlas lidský co nejznámější; neboť co 
v obyčejném životě vlnou; chlupem, štělinou neb ostnem zvířecím nazýváme, není nic 
jiného nežli vlas v rozmanitých proměnách svých. 

Vlas lidský jest útvar kožní, složený z tkaniny rohové, z které i nehty, rohy, ko- 
pyta, péra, drápy a jiné ještě úlvary těla zvířecího stavěny jsou. Zpodní díl vlasu, 
v kůži zapuštěný, jmenuje se kořenem vlasovým, hořejší pak, nad kůži čnějící a oby- 
čejně delší, prutem vlasovým nazývati se může. Prut vlasový má obyčejně podobu oblou, 
válcovitou, na hořejším konci do špičky vybíhající. Jsou však vlasy rozličných zvířat, 
které od základní formy této více méně se odchylují; tak nalézáme vlasy kalounovité u le- 
nochodů, zploštilé u jezevce, na špičce kopovitě rozšířené u ptákopysku, na povrchu zoub- 
kované u ovce a mnohých jiných ; vlasy pak přerozmanité podoby u hmyzu se nalézají. 
Též u lidí viděti často vlasy zploštilé, které se obyčejně kudrnalí; pročež také národové 
ethiopští, kudrnatými a vlnovatými kadeřemi zvláště vyznamenaní, zploštilé vlasy mají. 

Prut vlasový skládá se z tenkých, tvrdých, podlouhlých vlákenek rohovitých, které 
tak pevně a těsně k sobě přiléhají, že velmi těžko od sebe je odloučiti ; položíme-li 
však vlas do silné žíraviny nebo kyseliny, podaří se pak snadno vlas takový roztřepiti 
v jednotlivá vlákenka jej skládající. 

Středem vlasu probíhá dřeň vlasová, složená z větších buněk vzduchem obestře- 
ných, tak že se vlas poněkud za dutou rouru považovati může, Poněvadž částky vzdu- 
chem naplněné pod drobnohledem při průchodícím světle černé a neprůhledné jsou, tedy 
i dřeň vlasová pod drobnohledem co černý pruh se nám objevuje. Pruh ténlo však 
u rozličných vlasů rozličnou okazuje podobu, což se řídí dle rozposlavení buněk ; 


203 


jest buďto nepřetržený, celistvý, jako obyčejně ve vlasu lidském, anebo světlými pře- 
hrádkami přepažený, zoubkovaný, všelijak vyštěrbaný atd., což často velmi něžnou 
podobu vlasu dává, 

: Na povrchu svém jest vlas obalen  lenkou, útlou pokožkou, složenou z malých 
šupinek, které u vlasu lidského lak těsně k sobě přiléhají, že je nelze rozeznali, leda 
by byl vlas po nějaký čas v žíravině ležel; na vlasech však některých zvířat velmi pa- 
irně pozorovali se mohou. 

Kořen. vlasový, totiž ona část, která ještě v kůži se nalézá, vězí ve zvláštním 
pouzdru (pouzdro vlasové, Haarbalg), a jest objat několika blánami čili pošvami, 
o kterých však zde jen tolik podotknu, že se za proměněné a do vYnilř ochlípené vrstvy 
kožní považovali mohou. Na dně pouzdra vlasového sedí zárodnice čili pupenčík vla- 
sový (Haarpapille), tvoříce hlívku měkkou, cévnatou a bezpochyby i bohatou na nervy. 
Na povrchu zárodnice vylučuje se látka vlasová, z nížto se buňky vlas skládající rodí. 
Buňky tyto jsou z počátku měkké, kulaté, šťávnalé; čím výše ale postupují a na sebe se 
MHačí, tím podlouhlejšími, tvrdšími a suššími se stávají, až konečně v rohovitá vlákenka 
prutová se promění, 

Co jsme zde pověděli, neplatí jenom o vlasu lidském, nýbrž s malými toliko roz- 
díly též o vlasech ostatních ssavců vůbec. Chlup jest vlas krátký a tenký; vlna jest 
vlas dlouhý, velmi tenký, obyčejně několikrát prohnulý; žíně jest vlas dlouhý, tlustý 
a silný; ještě silnější jest štětina ; bodlina čili osten jest nejsilnější a nejtvrdší vlas, jako 
pápeř (lanugo) nejtenší a nejoutlejší. Ještě musím připomenouti jednoduchého prostředku, 
jehož moudrá příroda užívá, aby vlas před přílišným vyschnutím a před nepříznivým vlivem 
povětrnosti chránila. K tomu cíli položena. po boku kořene vlasového jedna neb více 
malých žláziček, které olejovatý tuk vylučují a do pouzdra vlasového vylévají, čímž 
vlas mastnotou touto vždy napušlěn bývá. Tolik o anatomii vlasu. — 

Co se chemického sloučení vlasů dotýká, o tom až dotud velmi málo jest známo. 
Mimo obyčejné prvky, tkaninu rohovou vůbec skládající, totiž uhlík, vodík, dusík a ky- 
slík, obsahují vsobě vlasy také dosti značnou částku síry, která, jak někteří tvrdí, čá- 
stečně s vodíkem se pojí a v nepatrném množství co sírovodík vychází. Na základě 
hypothesy télo užíváno olověných hřebenů, jichžto setřené a na vlasech pozůstalé částky, 
se sírovodíkém sloučené, tmavší barvy vlasům prý udělují“ Také něco málo kyseliny 
křemíkové ve vlasech nalezeno bylo. 


Vlasy jsou velmi pružné a ohnulé snaží se zase předešlého směru dosíci, pro 
kterouž vlastnost se jich k vycpání polštářův, pohovek, žínovek atd. užívá. Též pevnost 
vlasů jest znamenitá; dosti hebounký vlas udrží 3 loly než se přetrhne; můj vlas unesl 
6 lolů, aniž se přetrhl ; při tom natáhne se vlas více jak o třetinu délky své a smršlí se, 
jak mile tíž odstraněna, ovšem že již ne až k původní své délce. 


Vlasy přitahují do sebe též vlhkost z okolí svého a (tratí pružnost svou v lé 
míře, v jaké se vlhkostí napájejí; pro kterouž vlastnost se jich co hygrometru čili vlh- 
koměru užívá, 

Také mnoho električnosti vlasy do sebe přijímají, a přijatou nerády zase pou- 
štějí, t. j. vlasy jsou velmi špatní vodičové električnosti. Električnost však mohou při- 
jímati buď ze vzduchu aneb z těla zvířecího, a působí snad vlastností touto mnohem více 
na lělo zvířecí než dolud známo, Když kočku při suchém vzduchu ve tmě rukou třeme, 

ť 14* 


204 


slyšíme často jeinný drobný praskot, a někdy i drobné jiskry elektrické vyskakovati vi- 
díme; též o koních to známo. ' Já sám podobný úkaz u honícího psa často pozoroval. 
Když se pes tento rozzlobil, což se při dráždivé povaze jeho velmi často slávalo, zježily 
se mu, jak u psů obyčejně, chlupy na hřbetě. Když jsem se pak rukou zježených chlupů těchto 
jen málo dotknul, slyšel jsem zřelelně jemné praskání, jako když jiskry z Leydenské láhve 
vyskakují, byla-li tma, jiskry skutečně jsem viděl. Já zkoušku tuto velmi často opako- 
val, i myslil jsem, že snad odražení se jednotlivých, stejnou električností naplněných 
chlupů při ježení nemálo napomáhá, ačkoli dobře vím, že se úkaz tento docela jiným 
spůsobem vykládá. Také myslím, že električnost vlasů nemalý vliv na tělo naše proje- 
vuje, když kožich neb šat vlněný oblečeme. 


Vlas tedy v rozmanitých podobách svých skládá skoro výhradně šat čili oblek 
ssavců. Má však každý šat vůbec dvojí účel vyplniti, předně chránili tělo před nepříz- 
nivým vlivem povětrnosti, a zadruhé zdobiti je. Moudrý tvůrce měl obé na zřeteli, roz- 
dávaje šat živočichům. Protož obdržela zvířata v krajích studených žijící hustý teplý 
kožich, jako vidíme u medvěda, sobola, lišky, vlka a jiných; zvířata z vlastí teplých 
nosí šat z řídkých, tenkých a krátkých chloupků, jak to vidíme u všech skoro zvířat 
pásma horkého, ani ovci nevyjímaje, která pouze pod studeným podnebím teplou vlnu, * 

-pod horkým však pouze chlupy nosí. Zvířata domácí, v teplém chlévě opatrovaná, 
mají též mnohem řidší a lehčí srst nežli zvířala divoká, větru a dešti v šanc daná. Zví- 
řata v mírném podnebí žijící mění dle počasí šat svůj, oblékajíce na zimu hustější 
a teplejší kožichy než na léto, jak to u zvířat našich, zvláště divokých, vůbec povědomo. 

Ona čásť těla, které se déšť, sníh, vítr neb paprsky sluneční nejvíce dotýkají, 
tedy čásť hořejší, bývá delšími a hustějšími chlupy chráněna nežli čásť zpodní. Chlupy 
na hřbetě a po stranách směřují špičkami svými dolů, a zpodní hořejšími kryty jsou, aby 
voda po nich jako po střeše dolů stékati mohla. 

Jaký ale užitek přinášejí vlasy člověku? Nedá se myslili, že by mu byly dány 
pouze k ochraně hlavy před nepříznivou povětrnosti, an ostatní tělo skoro nahé jest, 
ačkoliv se upříti nedá, že právě hlava od palčivých paprsků slunečných a studených 
dešťů a vělrů více než každá jiná část těla trpěti by musela. Myslím, že vlasy člověku 
více pro ozdobu než pro užitek poskytnuty byly; neboť také u zvířat nalézáme, že 
příroda i tento účel vždy bedlivě na zřeteli měla; k jakémuž jinému konci obdržel kůň 
a lev krásnou hřívu? liška, kuna, veverka a mnohý pes krásný huňatý chvost? koza, 
Kamzík dlouhý pod bradou vous? Zvláště pak opice vlasy rozmanitě zdobeny bývají. 
Cercopithecus Cephus nosí pod každým uchem pěkný dlouhý chomáč žlutých vlasů ; Cer- 
copithecus sabaeus kolem obličeje dlouhými bílými licousy se honosí, též Cercopithecus 
Aethiops a mnoho ještě jiných opic licousy zdobeny jsou. (Colobus polycomus obdržel 
pěknou hřívu na krku, a Cercopithecus sinicus má temeno pokryté dlouhými vlasy, ozdobně 
kolem hlavy mu visícími. 


Jak mnoho ale příroda na ozdobnost vynaložila, poznáme nejlépe, až 0 pestré 
barvitosti oděvů zvířecích jednati budeme. 

Než ale síně oděvů vlasových opustíme, zastavme se ještě na chvilku u posled- 
ního oddělení, kde uloženy jsou drobné obleky některých hmyzů. Válcovité tyto, dlou- 
hými chloupky poseté kožíšky náležejí některým housenkám. Chloupky tyto patří ale 
pouze-dle zevnitřní podoby a dle umístění mezi vlasy, an z jiné látky, o které později ; 


205 


v šatnici hmyzu promluvíme, stavěny jsou. (Co se podoby chloupků těchto týká, okazují 
pod drobnohledem často podivnou rozmanitost a něžnost: jsouť obyčejně rozličně rozvětveny, 
tak že. se podobají trnovitým prutům, neb malým bezlistým strůmkům nebo keřům, parohům 
jelením atd. Chloupky housenek mají mimo ochranu proli povětrnosti jiné ještě důležité úkony : 
slouží co zbraň dosti nebezpečná, neboť ostré špičky jejich hluboko do kůže lidské neb 
zvířecí vnikají a lam se ulomíce vzbuzují zánět a bolestnou oteklinu, Jest nebezpečno pro- 
cházeti se v lese množstvím chlupatých housenek navštíveném, neboť drobounké, ulomené 
chloupky ve vzduchu se vznášejí a snadno do plic vdýchány býli mohou, kdež potom 
zapálení spůsobí. Z příčiny této jest zvláště Phalaena bombyx processionea v zlé po- 
věsli, Když housenky se zavinují, vykládají vnitřek pupy chloupkami svými. Motýl pak 
přináší s sebou nový šat, který zvláště krásou a pestrostí barev se vyznamenává; oděv 
tento skládá se ale opět z tenkých a outlých vlásků, které buď co malé chloupky se ob- 
jevují, anebo do plochy se rozšiřujíce malým pírkám se podobají a rozmanitě bar- 
veny jsou. 

Vstupmež nyní do jiného oddělení, do 

šatnice placiva. 

Ptáci jsou miláčkové přírody mezi živočichy ; jim uděleno darů nejlepších. Pouze 
jim jest dopřáno vznášeti se ve výškách vzduchových a plouti pod blankytem nebeským 
s oblaky o závod. Z vlastí do vlastí se stěhujíce s lehkostí větrovou, staví si umělý 
stánek svůj hned mezi větvemi temných jedlí severních, hned pod ohromnými listy 
palem tropických. Nalézajícím vždy v hojnosti potravy zbývá jim dosti času, aby se 
radovali z utěšeného, pouze jim poskytnutého dárku — z líbezného zpěvu. Povahy 
vždy veselé, vždy svěží, mysli lehké, bezstarostné, zastupují tyto nejsvobodnější dítka 
přírody tak řka veselou mládež mezi živočišstvem. Ale mládež ráda se pěkně nosí, 
ráda ve skvostném a pestrém se okazuje oděvu, ráda šat svůj měnívá — a hle, to vše 
i plactvo. Poohlídněme se zde v šalnici jeho: od sněhobílého roucha labulina, z jem- 
ného práporu utkaného, až k nádhernému oděvu pávovu, od černého šatu havrana až 
k zlatoskvoucí říze bažanta zlatého, jaká rozmanitost, jaká krása, jaká nádhera, jaká 
zásoba v šalstvu každého jednotlivce! Jiný oděv nosí plák co outlé mládě, jiný v polo- 
dospělém věku; pak obléká skvostné roucho svalební, a vymění je konečně za tem- 
nější šat věku dospělého; v zimě jináče se šatí nežli v letě, ba někteří i několikráte do 
roka oděv svůj mění ; i dle pohlaví pták rozličný nosívá šat, 

Přistupme však blíže k jednotlivým oblekům těmto a pohledme n na ně okem skou- 
mavým. Vidíme, že všechny složeny jsou z peří, jako oděvy ssavců z vlasů. Není 
však péro nic jiného nežli vlas na nejvyšším stupni vyvinutosti své. Jako vlas jest 
péro útvar kožní, a složeno z té samé látky rohové, co onen, Vyvolme si k bližšímu 
seznámení se s útvarem péřovým n. p. péro z křídla husího, které za vzor všech ostat- 
mích sloužiti může. Pozorujeme na něm trojí hlavní částky: 4. zpodní čili brk, 2. ho- 
řejší čili prut a 3. postranní čili prápor. 

Brk (scapus) vězí v kůži a podobá se tedy kořenu vlasovému; jest však brk 
roura válcovitá, oblá, více méně dlouhá, z tkaniny rohovité, průhledavé, tvrdé. Roura 
má dvojí olvor, zpodní na dně brku, a hořejší menší, tam kde brk na vnitřní straně 
péra v prut přechází. Středem roury probíhá tak zvaná duše brková, složená z velikých 
pravidelných, prázdných, nad sebou postavených buněk z tenké, tvrdé blány rohové. 
Duše začíná u zpodního otvoru brka, běží skrze celý brk nahoru a dělí se v' hořejší 


206 


části brka ve dvě větve čili ramena, z nichžto jédna hořejším otvorém co tenká nitka 
na zevnitřní stranu prutu vychází, druhá pak bezprostředně v dřeň prulovou se tratí. 
Není však duše brková nic jiného, nežli zaschlý zbytek šťávnaté látky, z níž původně 
brk a celé péro se vylvořovalo a živilo, 

« Prut čili osten (rhachis) jest pokračování brku a skládá se jako tento ze silné 
rohovité kory a z bílé, dužnaté, měkké, z malých pravidelných buněk složené dřeně. 
Prut má podobu více méně hranatou, na zpodní straně patrnou rýhu, a končí se v špičku. 

Po bočních stranách prutu sedí prápor. Tento složen jest z menších pírek, na 
kterých opět proutek a práporek rozeznati se dá. Poslední částky práporu jsou málé, 
tenounké plátky rohové, které tak těsně k sobě přiléhají a malými háčkami k sobě za- 
věšeny jsou, že celý prápor jedinou souvislou plochu tvoří, jíž křídlo vzduch šlehá. » 

Pověděli jsme u vlasů o žlázách tukových, vylučujících mastnotu, jíž vlasy napou- 
štěny bývají. Úkon tento převzala u ptáků jediná žláza, na hořejší straně ocásu v kůži 
uložená. Žláza tato jest znamenité velikosti a vylučuje hojnost tuku, jímž pláci sami 
péra svá natírají, vymačkujíce zobákem tuk ze žlázy a protahujíce pak jednotlivá péra 
zobákem. Ptactvo vodní, jehožto péra nejvíce tukem namazaná býti musí, aby se jich 
voda nechytala, mají také žlázu tuto nejvyvinutější. 

Dle podoby a účelu rozeznáváme několik druhů per, totiž : Péra svrchní (pennae, 
Deckfedern), nejhořejší na těle ptačím, silnější a větší než zpodní, obyčejně zřejmým 
brkem a práporem opatřená a nejvíce barevná. Puch čili pápeří (Flaumfedern, plumae), 
pod předešlými uložená, menší a měkčí, práporem obyčejně nesouvislým, rozčísnutým 
opatřená. Kosinky (Schwungfedern), nejsilnější to péra ptačí v křídlech, která rozta- 
žená jako široký vějíř ptáka létajícího na vzduchu nésou. Péra chvostová, 10 až 24 
velikých, tuhých per ve chvostu, jimiž pták jako veslem let svůj v pravo neb v levo řídí. 

Užitek oděvu pérového u ptáků neobmezuje se pouze na ochranu proti povětr= 
nosti, to by se i oděvem vlasovým dosáhnouti dalo; ale péra činí ptáka schopného 
k lítání. Neníť dosti, širokými a silnými křídloma šlehati vzduch a veslem chyostovým 
řídili let, mnoho ještě jiných zvláštností musélo tělo ptačí obdržeti, aby v prudkém letu 
nad zemí se vznášeti mohlo. Přede vším musela potažní tíže těla ptačího co možna 
malá býti, a to se dosáhlo dílem dutými a vzduchem naplněnými kostmi a dutinami 
v těle ptačím, dílem pak oděvem pérovým, který, ač velmi lehký, tělu ptačímu předce 
znamenitou velikost uděluje. 

Pověděli jsme nahoře, že větší čásť ptactva a ssavectva dle počasí a stáří šat 
svůj měnívá, tratíce staré vlasy neb péra a na jich místě nové a obyčejně od přede- 
šlých rozdílné obdržujíce. Pochod tento jmenujeme u zvířat oděvem vlasovým opalře- 
ných línání, u ptáků pak pelichání. Čas línání a pelichání není u všech zvířat stejný, 
řídí se to obyčejně dle počasí ročních-a dle povětrnosti rozličných. krajin, a děje se 
obyčejně dvakráte do roka: na podzim, kdežto ssavec neb plák letní svůj šat odkládá 
a teplejší kožich proti nastávající zimě obléká, a pak na jaro, kdežto opět letní oděv na 
se béře. Vlasy neb péra nevypadají však pojednou, aby zvíře nahé zůstali nemuselo 
po celý čas dokud nové nenarostou, a ptáci i v době pelichání lítati mohli; nýbrž po- 
znenáhla se vystřídají. V době pelichání a línání svědí kůže návalem krve, a zvíře drba- 
jíc se napomáhá takto k odstranění starých vlasů neb per. Ostatně je v době této 
jak pták tak i ssavec nemocný ; ptáci nezpívají, málo žerou, smutně sedí a často umírají, 

U žádných živočichů nevynaložila příroda tolik péče na ozdobu a šperk, jako 


207 


u plactva. Mnohé krášlila vysokým chocholém na temeně hlavy, jako n. p. dudka, páva, 
papouška kakadu, a mnoho ještě jiných, jichžto jmena -co méně známá zde  opomíjím ; 
jiné zase ozdobila krásným chvostem, rozmanilé a přepodivné, často podoby. Připomenu 
zde nejznámější okrasu touto zdobené ptáky, jako kohouta, bažanta, páva, pštrosa, rájku 
(Paradisea apoda); pak nejkrásnějšího v ohledu tomto velechvosta (Moenuru) s chvostem 
k-lýře podobným. 

Nejhlavnější ale šperk ptactva a živočišstva vůbec jsou pestré, přerozmanité 
barvy, jimiž oděvy jejich zdobeny bývají. Není barvy na světě, která by se, nenalezla 
na některém zvířeti, od nejjednodušších, nejtemnějších až k nejjasnějším , nejsvěžejším, 
Netřeba zde uváděti příkladů — každému jich mmožslví známo; nemožno též pestrost 
a barevnost jednotlivých oděvů ptačích zde popisovati ; sáhalo by to do nekonečnosti 
a nikdy by se slovy vylíčiti nedalo, co jediný pohled jasně okazuje.  Protož raději zde 
promluvíme o barvilostli v živočišstvu vůbec, ponechávajíce si zvláštnosti její k jednotli- 
vým oddílům šatnice živočišstva. 

Barvitost zvířecích částek vůbec a zvláště částek kožních hlavně od dvojí příčiny 
pocházeti může: předně od zvláštního barviva (pigment), a zadruhé od zvláštního lámání 
a odrážení paprsků světlových.  Barvivo bývá buď rozředěné, kdežto co rozmanilě bar- 
vená tekutina látky zvířecí proniká, anebo ve spůsob drobounkých molekulů buď ve 
zvláštních buňkách uloženo neb porůznu roztroušeno. Molekuly tyto (Pigmentkórner) 
jsou, jak mnozí se domýšlejí, přemalinké krystaly, světlo rozličně lámající a odrážející. 
Molekuly barviny zvířecí jsou obyčejně nažloutlé, hnědé neb černé, a vůbec málo jen 
rozličných barev okazují. Pestrost a svěžest barev pochází zvláště od. rozmanité polohy 
molekulů barvinných nad sebou neb pod sebou, lesk však od spůsobu, jakým vrstvy ba- 
revné světlo propouštějí, odrážejí neb lámou, zvláště od onoho úkazu. oplického, který 
nazýváme křížením světla čili-interferencí, Na čem ale záleží, že jednotlivá místa kožní 
často 'rozličně barvena jsou; že jednotlivé vlasy neb péra rozličnou často okazují 
barvu, ba že jediný chlup neb péro rozmanitými barvami zdobeno bývá, o tom se ovšem 
až do dneška nic jistého povědíti nemůže, Pozorujeme-li však oděvy zvířat, znamenáme, 
že zvířata v krajích teplých žijící mnohem pestřejší oděvy nosí, nežli zvířata z. krajů 
studených; že živočichové na světle denním si libující krásnějšími a živějšími barvami 
zdobení jsou, nežli zvířata ve tmách bydlící. Z toho patrno, že světlo a teplo největší 
vliv projevují na barevnost zvířat. Pohlédněme jen na oděvy ptactva tropického: jaká 
rozmanitost nejživějších a nejkrásnějších barev, jaký lesk, jaká měnivost, jaký třpyt! 
Kdož neobdivoval se často krásně malovaným pérům ve chvostu pávím, kovovému lesku 
malých kolibrů, pestrým barvám papoušků a mnohých jiných ptáků! Také jsou ona 
místa těla zvířecího, na něž paprsky sluneční nejvíce padati mohou, záda, křídla, krk, 
mmohem živějšími barvami opatřena, nežli ostatní, zpodní, před sluncem více ukrytá, 
Ptáci noční mají obyčejně temné, mdlé barvy, jako sovy, lelkové atd.; též zvířata v je- 
skyních a tmavých slujích bydlící nikdy pestrými barvami zdobena nebývají. Brouci po- 
držují obyčejně tak dlouho bledé: světlé barvy, dokud na světlo demní se nedostanou, 
kdežto rychle se temní a černají, Mnozí ptáci tralí v kleci světlých barev, n. p. křivka, 
„konopka, čečetka a jiné; dáš-li je však na výsluní, opět předešlé nabývají barvitosti. 
Též zimní odčv ssavců méně pestrý bývá než oděv letní, ba u některých, n. p. u hra- 
nostaje, lasičky, docela zbělí, 


208 ; 


Šatnice zvířat šupinatých. 

V oddělení tomto uloženy jsou oděvy ryb a některých plazů. Zde menalézáme 
ničehož, co by nás pamatovalo ma vlasy neb péra; docela rozdílný od předešlých oděvů 
spalřujeme zde nový spůsob ošacení zvířecího — oděvy šupinaté. Náležeje živočichům> 
zvětší části ve vodě žijícím a v rychlém pohybu vlny prorážejícím, jest šupinatý oděv 
plování nanejvejš přiměřený. Roucho vlasové neb pérové nabíralo by mnoho vody do 
sebe a tížilo by rybu velice; také by drsnatý, nestejný povrch šatu vlasového neb pe- 
rového větší odpor vlnám stavěl nežli hladké, pevné šupiny, po nichž voda lehce se 
smeká. Také bylo rybám v nebezpečných hloubkách vodních žijícím pevného a tvrdého 
oděvu potřebí, který by je chránil před zubem jizlivých nepřátel, před ostnem. hlado- 
vých cizopásků a před úrazem o špičaté kamení a ostrá skaliska. Naopak tomu nepo- 
třebuje ryba oděvu chránícího ji před změnami povětrnosti, neboť voda, v níž žije; ne- 
mění tak rychle a značně teplotu jako vzduch; a krev rybí, mnohem studenější krve 
ssavčí neb ptačí, nelišívá se dle teploty velice od vody. 

Též plazi, vlekouce se po ostrém kamení, skrze trní a huštiny, rozedrali by brzo 
„šat vlasový neb perový, protož i jim. šupinatý oděv udělen byl. Také jim není při 
chladné krvi jejich a bytu pod zemí neb v chladných doupatech potřebí oděvu tak te- 
plého, jako horkokrevnému ssavectvu neb ptactvu. 

Oděv rybí skládá se tedy ze šupin. Šupiny tyto mají rozličnou podobu, jsou 
okrouhlé, kulovaté, podlouhlé, čtverhrané, pětibočné atd.; liší se velice od vlasů a peří 
nejen podobou zevnitřní, ale i dle polohy a vnitřního skladu svého. 

Šupiny rybí nejsou útvar pokožkový, rohovitý jako vlas a péro, nýbrž skládají 

se z tkaniny chruplavkovité, více méně zkostnatělé; některé úplně v pevnou kost pře- 
cházejí a na zevnitřní straně ještě vrstvou skelnatou (Schmelzschichte) potaženy bývají, 
čímž největší tvrdosti nabývají. Šupiny rybí leží ve zvláštních pouzdrech čili sáčkách 
kožních, z nichž snadno vytáhnouti se dají; v sáčkách těchto vězí šupiny buď docela, 
jako n. p. u ouhoře, aneb pouze částí dolejší čili přední, kdežto část zadní z pouzdra 
vystupuje a na šupinu sousední střechovitě se klade. Vrstva barvivo obsahující pokrývá 
obyčejně šupiny, a poskytuje rybě onen krásný slříbrný neb zlatý lesk, Ale také 
jinými barvami oděv rybí často se skví, a některé ryby mořské vzbuzují pestrými a 
svěžími barvami svými podivení naše. 
Ň Též hadi a větší čásť ještěrek nosí oděv šupinatý; pohlédneme-li však blíže, po- 
znáváme, že šupiny hadí, mimo zevnitřní poněkud podobu, se šupinami rybími ami dost 
málo se nesrovnávají. Škára hadí není totiž na zevnitřní straně hladká, nýbrž pravidel- 
nými, vyzdviženými, pleskými vystouplinami neb lístky poseta; vrstva hořejší, pevná to 
průhledná pokožka rohovitá, přiléhá těsně na škáru, a objímajíc vystouplé lístky této se 
všech stran, podobu šupinatou tvoří. Šupinky hadí nedají se proto jednotlivě odtrhnouti, 
jako šupiny rybí, ale obyčejně větší kusy pokožky se odlupují. Svleče-li had pokožku 
svou, tedy šupinky na ní velmi pěkně otištěny zůstávají. 

Také ještěrky mají podobný oděv jako hadi. Hadi bývají často pestře a krásně 
barveni; již naše obyčejná užovka vodní modrými a černými šupinami na těle a jasně 
žlutými na hlavě pěkně zdobena jest; jsou však hadi v horkém pásmě bydlící, kteří 
velmi krásnými barvami až ku podivu se skvějí. Také ještěrky bývají někdy pěkně 
barveny, a naše ještěrka zelená n. p. v jasně zeleném oděvu svém velmi pěkně vy- 
padá. Ze všech ještěrek zasluhuje zvláště jedna malá ještěrka v Africe žijící, cha- 


209 


maeleon nazvána, pozornost naši pro podivnou vlastnost, měniti rychle a často barvy 
kůže své. Barvy, které na chamaeleonu často v několika hodinách, ba v několika mi- 
nutách se objevují, jsou zvláště: bílá, která přecházívá v světlečervenou, rudou, liláko- 
vou, modřešedou, šedou, až do temně černé; aneb žlutá přecházející v oranžovou, ze- 
lenavou, zelenou, modřezelenou, hnědou, hnědošedou až do temně černé ; mimo lo mě- 
nívají se barvy v modrém a purpurovém lesku. (Co jest však příčina podivného úkazu. 
tohoto? Pokusíme se, vyjasnili jej následujícím, ; 

Kůže chamaeleona skládá se jak obyčejně z dvou hlavních vrstev: z vrstvy ho- 
řejší čili pokožky, a z vrstvy dolejší čili škáry. Pokožka jest průhledná, pevná, rohovitá 
a přiléhá na škáru, která malými hrboly poseta jest. Mezi pokožkou a škárou nalézá 
se tenká vrstva plochých, obyčejně šestibokých buněk, které pouhým vzduchem naplněny 
jsou a pěkné měnění barev následkem křížení se světla okazují. Buňky tylo jsou pří- 
činou měnivého lesku kůže chamaeleonové. Ve škáře leží dvojí barvivo, bílé neb žluté, 
a černé. Obojí barvivo uloženo jest ve velkých rozvělvených buňkách. Buňky barvivem 
bílým naplněné tvoří vrstvu barvivou hořejší, buňky černým barvivem naplněné vrstvu 
zpodní. Buňky obojího barviva množství výběžků vysílají; výběžky buněk bílých zvláště do 
vnitřka vnikají, výběžky pak buněk tmavých vrstvu bílou prorážejí a na povrch škáry vystupují. 
Výběžky buněk černých nejsou ale vždy stejně barvivem naplněny, buňky se totiž buď 
stahují a tmavý obsah svůj do výběžků vytlačují, aneb rozšířivše se z výběžků zase do sebe 
ssají. Naplní-li se výběžky buněk černých úplně, tedy barvivo tmavé celý povrch barviva bí- 
lého zakryje, a částky kůže chamaeleonovy, kde se toto děje, černá jest; ustoupí-li však bar- 
vivo černé z výběžků svých nazpět do buněk pod vrstvou bílou ležících, tedy pouze tato 
skrze pokožku prosvítá a kůže v barvě bílé se objeví. Mezi krajnostmi těmito leží 
však celá řada barev jiných, které též od poměrné polohy obou hlavních pigmentů nad 
sebou neb pod sebou svůj původ berou. Táhne-li se totiž barvivo černé tak hluboko 
pod bílé, že jen málo ješlě skrze vrstvu bílou prosvítá, tedy se okáže barva šedomodrá, 
která v šedofialovou přechází. Je-li hořejší vrstva žlutá místo bílé, jak to mezi hrboly 
bývá, tedy prosvítá černý pigment skrze ni v barvě zelenomodré, zelené , žlulomodré, 
dle hloubky a prosvitavosti barviva. Přeleje-li se černé barvivo přes vrstvu bílou, tedy 
pouze tuto vidíme, a kůže, jak jsme již pověděli, černou se stane; je-li však hořejší 
tato vrstva jen tenounká, tedy působí hnědou barvu, poněvadž obyčejně každý černý 
pigment zvířecí v tenounkých vrstvách hnědý bývá; dle tlouštky vrstvy hnědost tato se 
vždy víc a více temní. Proměny tyto v barevnosli mohou se díli buďto v malých neb 
větších částkách kůže chamaeleonovy, tak že všechny možné barvy pojednou na zvířeti 
znamenati se mohou, aneb zvíře celé jednobarevné objevili se může. 

Kdy a z jakých příčin však proměny tyto se dějí, z následujícího pozorování po- 
znáváme. Nalézá-li se chamaeleon ve tmách, béře na sebe obyčejně barvu bledou, 
bílou neb žlutou, jak mile však do světla se přenese, ihned barva bílá měniti se po- 
číná a v tmavou až docela černou přechází. Často viděti chamaeleona na jedné, k slunci 
obrácené straně černého, na opáční však, v stínu se nacházející, bílého; položíme-li 
kolem chamaeleona pásek ze staniolu neb kaučuku a dáme-li jej ma výsluní, zčerná 

. okamžitě, jen místa páskem zakrytá bílá ostávají. Z toho patrno, že světlo na změnu 
barev účinkuje. Mohlo by se mysliti, že snad i teplo sluneční tento účinek vyvolává, 
tomu však není tak, neboť chamaeleon v tmavé skříni na teplé místo postavený nemění 
předce barvu svou, a nestává se černým jako ve světle. Také električnost podobný 


210 


účinek na kůži chameleonovu jeví jako světlo, to jest bárva bílá v černou se proměňuje, 
neb abychom to jinými slovy vyjádřili, světlo a električnost působí, že se výběžky buněk 
černých barvivem nalévají a bílou normální barvu zakrývají. Ale též duševní stav zví- 
řete na toto přilékání a odtékání barviva černého ku povrchu kůže valně působí, 
tak v zlosti, v strachu, v bolesli barvu mění. Již z toho palrno, že pohyb v buň- 
kách pigmentových nervy se řídí, že světlo, elektřičnost, na nervy co dráždidlo účin- 
kují, a tyto dle zákonu reflexe pohyb v buňkách vyvolávají. To se dá i experimentálně 
lím dokázati, že kůže, pod níž nervy přeříznuty byly, nižádnou již reakci proti světlu 
neb električnosti nejeví a barvu nemění. i 

Podivuhodný úkaz proměňování barvy kožní nestojí však osamotnělý v živočiš- 
slvu, nalézá se lotiž i u některých hlavonožců, u sepie, loliga, osminožky a sepioly, kteří 
všichni velmi rychle barvu povrchu svého mění. Též zde jest stažitelnost barvonosných 
buněk příčinou toho úkazu. Rozšiřují-li se buňky barvonosné, a rozleje-li se hnědé 
barvivo jejich po všech výběžkách buňkových, tedy kůže zvířete temně hnědou dostává 
barvu, klerá v tom poměru se tratí, v kterém slahující se zase buňky barvonosné bar- 
vivo z výběžku do středu svého shánějí. 

Satnice zvířat obrněných. 

V oddělení tomto nalézáme oděvy rozmanitých zvířat z rozličných tříd živočišstva. 
Zde pevné štíty pásovců (Dasypus), ssavců z lesů amerikánských, z rohovilé látky vy- 
ivořené, krásně a vkusně vyrývané, a celé skoro tělo zvířele v spůsobu pevných pasů 
objímající. Vedle těchto uloženy jsou kostěné desky krokodilů, neproniknutelné brnění 
kolem strašných těchto ještěrek tvořící. Velmi znamenilé jsou štíty želv, neboť nejsou 
nic jiného nežli kostra zvířete samého. An totiž obratle a žebra do šířky se rozpro- 
stírají, až těsně k sobě přiléhají, utvořuje se štít hořejší čili hřbelní rovněž jako štít 
zpodní rozšířená kosť hrudní jest. Kostěné štíty tyto pokryty jsou rohovitou pokožkou 
ták náramně tlustou a silnou (želvina, Schildpatt), že soustružníci ke skvostným výrob- 
kům ji upotřebují. Také šupiny některých ryb tak velice se rozšiřují a kostnatí, že 
v desky a štíty proměněny pevné kolem nich brnění tvoří. : 

V jiné síni oddělení tohoto nalézáme nepřehledné množství malých štítů a pan- 
céřů, krunýřů a celých brnění, náležejících zvířatům menším, a vyznamenávajících se 
zvláště krásou kovového lesku. Jsou zde krunýře černé a šedé, jakoby z hrubého že- 
leza byly ukovány, zde zase z krásně modře a zeleně kalené oceli, zde malá brnění 
třpytící se leskem zlata a stříbra, a tamto množství jiných ve všech barvách duhových 
se lesknoucí, jakoby z drahých kamenů složena byla. Jest to šatnice hmyzu. Krunýře 
tyto zastupují místo kostry jako u želv, nejsou však ani z kosli ani z rohoviny vyro- © 
beny, nýbrž ze zvláštní látky, chylin zvané, která k rohovině nejpodobnější jest, v žíra- © 
vinách ale se nerozpouští jako tato. 

Jsou pak krunýře hmyzu takto složeny : Vrstva zevnitřní čili pokožka je. velmi 
tenká, hladká blána, obyčejně bezbarvá a průhledná. Pod ní leží vrstva druhá čili 
střední, vrstva to slizná, měkká, v níž uloženo jest barvivo. Vrstva- nejzpodnější jest © 
nejmohútnější a skládá sé z tenkých, pevných, průhledných sloupků, souběžně vedle 
sebe stojících. Krásný kovový lesk některých brouků má příčinu svou v křížení se © 
světla mezi tenounkými hladkými šupinkami nebo předrobounkými rýhami anebo pod © 
pokožkou. 

Y poslední síni zvířat obrněných nalézáme uložené krunýře korejšů, zvířat to 


* 


211 


podoby obyčejně neladné, v hlubinách vodních žijících, a jako hmyz oděných pevným 
celistvým brněním. 

Čím níže zvířata na stupnici živočišstva slojí, lím víče spatřujeme jakousi souvi- 
slost mezi nimi a říší anorganickou, zvláště v tom, že k vyrobení oděvů svých více 
méně látek minerálních, zvláště vápna, potřebí májí. 

Poprvé potkáváme se s úkazem tímto u korejšů, jichžto pevné a silné krunýře 
hlavně z uhličnanu vápnitého slavěny jsou. Vyvolme si krunýř raka obyčejného k bedli- 
vějšímu ohledání. Nalézáme zde opět několik vrstev. Nejzpodnější, bezprostředně svalů 
a jiných ústrojů vnitřních se dotýkající, jest měkká, drobně vláknatá blána, v nížto 
lemně hnědé barvivo uloženo jest. Nad blánou touto, kterou vrstvou barevnou nazvati 
můžeme, spočívá vrstva tvrdá, bílá, vláknitá, která velikou podobnost má s tkaninou 
chruplavkovitou, za jakou ji léž někteří skoumatelé pokládají. Kolmo na zevnitřní straně 
vrstvy chruplavkovilé postaveny jsou těsně vedle sebe velmi tenounké, pouze při velikém 
zvětšení patrné rourky, naplněné drobně zrnitou hmotou, která v kyselinách co uhličnan 
vápenitý se osvědčí. Malé tylo rourky vápenilé na zevnitřní ploše chruplavkovité 
vrstvy ustavičně se tvoří, čímž skořápky v llouštce přibývá. Kdyby však pochod tento 
nepřetrženě skrze celé živobytí zvířete se dál, musel by konečně krunýř v tak mocnou 
a silnou vrstvu vápenitou vzrůsti, že by zvíře pod tíží jeho pohybovati se nemohlo; 
kdyby však krunýře korejšů, dosáhnuvše jisté velkosti, zvětšovati se přestávaly, tedy by 
i zvíře v nich jen tak dlouho růsti mohlo, dokud by v tvrdém, nepovolném brnění místa 
bylo. Nehody tyto předešla moudrá příroda velmi jednoduchým a podivuhodným pro- 
středkem, totiž svlékáním čili odkládáním oděvu u jistých zvířat. 

Pozastavme se trochu u znamenilého úkazu tohoto, a pozorujme jej, an právě 
o raku mluvíme, předně u lohoto, Každý rok mezi měsícem červnem a zářím svléká 
rak krunýř svůj a nový obléká, Při tom zaleze si do osamělé skrýše a lak dlouho vní 
zůstává, až nový pevný krunýř doholoven jest. Jak se vlastně celý pochod svlékání 
v ohledu na troje výše jmenované vrstvy krunýřové děje, až dotud dle mého vědomí od 
žádného zevrubněji vyskoumáno není, tolik zdá se býti ku pravdě nejpodobnější, že pouze 
tvrdá, vápenitá vrstva odhazována bývá, vrstvy však zpodní zůstati musí, aby z nich nová 
opět skořápka vytvořili se mohla. Rak svleče starý, obnošený oděv svůj skoro v ce- 
losti, v souvislosti s podivuhodnou obratnosti ; nový šat ale není ještě tak tvrdý a pevný, 
jako slarý, odložený krunýř, rourky vápenilé ještě úplně uhličanem vápenitým naplněny 
nejsou, pročež také rak tak dlouho v díře své ukryl zůstává, dokud nový krunýř jeho 
dostatečně neztvrdne. © Nejpodivnější při svlékání račím jest, že s krunýřem spolu 
i starý, spotřebovaný žaludek syléká a nový obdrží, výhoda to, kterou by mu mnohý, 
jenž denně kabát svůj mění ale zkažený žaludek podržeti musí, záviděl, 

Jako raci svlékají všichni korejši krunýře své; ale nejen korejši, i z jiných: tříd 
živočichové podobnou změnou vždy nový obdržují šat; lak n. p. svlékají hadi, ještěrky 
a jiní plazi několikkráte do roka rohovitou pokožku, a novou pěknější: a větší oblé- 
kají; ale i ssavci a pláci odhazují pokožku svou; s tím pouze rozdílem, že se to neděje 
pojednou a v malých toliko částkách. 

Že svlékání pevné, nepovolné kůže hlavně z té příčiny se děje, aby zvíře pod 
krunýřem svým dále růsti mohlo, vidíme. nejpatrněji u hmyzu. Larva z vejce vylíhlá 
velmi rychle roste, a v poměru tomto laké často tuhou kůži svléká. U housenek nastane 
první svlékání kůže obyčejně dvanáctý den po vylíhnulí, a asi čtyrykrát se opakuje, než 


212 


larva úplně vyrostlá a k zapředení dospělá jest. Z pupy vyjde pak takřka nový, pře= 

dešlému často ani v nejmenším podobný tvor, motýl neb brouk. Vyvinuté a dokonalé 

toto zvíře neroste více, nezvětšuje se příliš, a proto také mu postačuje oděv z pupy 

přinešený po celý čas krátkého života jeho; motýl neb brouk nikdy nesvléká kůži svou. 
Šatnice měkkejšů a polypů. 

Oděvy zvířecí, z hmoty vápnité vytvořené, dosáhly u měkkejšů a polypů nej- 
vyššího stupně vyvinutosti své. Dle podoby zevnitřní jsou podle tří hlavních vzorů 
stavěny: předně co lastury z dvou slejných neb nestejných misek složeny, co ulity 
závitkovitě zaločeny, a konečně co roury vápnité více méně dlouhé, 

Vidíme zde lastury od drobnosti mikroskopické až k ohromným miskám křtitelnice 
(Tridacna), několik centů těžké. Povrch lastur jest buď hladký, buď rozmanitě vykrou= 
žený a vyšlěrbaný. Lastury složeny jsou z větší části z uhličnanu vápnitého a z orga- 
nické látky, kterou jen tenkrále spalřujeme, když vápnitou hmotu kyselinou odstraníme. 
Organická látka tvoří podlouhlé, válcovité rourky, kolmo stojící na povrchu měkkejše 
a zevnilřní vrstvu lasturovou skládající. Rourky tyto naplněny jsou hmotou vápnitou. 

Pod vrstvou touto rozeznáváme vrstvu zpodní čili vnitřní, složenou z malých, 
tenkých, střechovitě nad sebou narovnaných šupinek, též hmotou vápnitou napuštěných, 
Plátkovilý tento sloh příčinou jest perlového lesku, který opět křížením se světla po- 
vstává a vrstvě lélo jmeno malice perlové získal. 

Měkkejš neodkládá nikdy lasturu svou, aby v novou se oblékl. Jakž tedy zví- 
řeti takovému možno, pod tvrdou, neústupnou kůrou dále růsti a se zvělšovati? Lastura 
roste zároveň se zvířetem. 

Měkkejši lastury nosící čili bezhlavci (Acephala)  obaleni jsou celí tlustou, 
měkkou, zrnitou, velmi citlivou a mmožstvím svalových vlákenek protkanou vrstvou, 
pláštěm nazvanou. Povrch vrstvy této vylučuje ze zvláštních drobounkých  žláziček 
bílou tekulinu, v níž uhličnan vápnitý rozředěn jest a z které lastura se tvoří. Vylučo- 
vání tolo děje se zvláště na kraji pláště, kdež žlázičky nejčetnější jsou. Tím spůsobem 
lastura po krajích se rozšiřuje, jak plášť se rozšiřuje aneb zvíře roste. Zdá se, že 
vylučování toto v jistých dobách hojněji se děje, pročež lastury obyčejně vrstevnatý 
sloh okazují. 

: Jiný spůsob skořápek vápenitých jsou ulity plžům náležející. Rozdíl těchto od 
lastur zvláště v podobě zevnitřní se zakládá, an ulity závilkovitě do kotouče zatočeny 
a do špičky vytaženy bývají. Také zde nalézáme nepřehledné množství druhů, od mi- 
kroskopických skořápek kořenonožců až k velikým, pěkně barveným tritonům. Sko- 
řápka čili ulita obyčejného hlemejždě našeho může nám za vzor sloužiti. Sko- 
řápka tato složena jest jako zpodní vrstva lasturová, a tlímléž spůsobem jako tato, 
z malých, po kraji plášťovém rozpostavených žláziček, se vylučuje. Mezi žlázkami» 
hmotu vápenitou vylučujícími, roztroušeny a rozmanitě skupeny jsou žlázičky jiné, bar- © 
vivem naplněné a toto do tvořící se skořápky vylučující. Tím spůsobem povstávají roz- © 
ličné, často velmi pěkné barvy, které ulity a skořápky Pb“ tečkami, pruhy, blánami © 
a čárkami zdobí. 1 

Pověděli jsme nahoře, že světlo největší vliv na barvilost zvířat jeví; nejpatrnější . 
toho důkaz nalézáme u mořských lastur, ulit, a zvláště polypů. Když paprsek obyčej- — 
ného bezbarvého čili bílého světla na moře padne a do vody přechází, rozštěpuje se A 
v barevné paprsky, z nichž jak známo světlo bílé složeno jest. Barevné tyto paprsky 


213 
nevstupují však do stejné hloubky, nýbrž dle lomnosti jednotlivých výše neb hlouběji se 
rozptylují. Následkem toho leží v moři nad sebou vrstvy rozličně barevným světlem ob- 
jasněné, a sice vrstva bílá co nejhořejší, pak vrstva fialová, modrá, zelená, žlutá, po- 
merančová a konečně červená, pod kterou již žádné světlo neproráží, ale čirá tma spo- 
čívá. Nyní se nalezlo, že zvířata a zvláště byliny mořské dle vrstvy, v které obyčejně 
aneb výhradně bydlí, též zbarveny jsou, tak že zvířata, ve světle fialovém neb modrém 
žijící, také nejvíce tyto barvy na těle svém nosí; zvířata pak z pásma zeleného zelené, 
z pásma žlutého žluté, a z červeného červené bývají; zvířata pak v přílišných, tedy 
tmavých hloubkách. sídlící, bílá to jest bezbarvá jsou. Rozumí se samo sebou, že zde 
jen o oněch živočiších mluvíme, kteří na stálý byt poukázání jsou. 

Ještě nalézáme jednu síň v oddělení vápenilých oděvů zvířecích, naplněnou po- 
dobnými útvary vápenitými jako jsou lastury a ulity; jsou to oděvy aneb spíše skrýše 
zvířat tříd nejnižších, zvláště polypů. 

Jako měkkejši vypocují i tato malá zvířátka z povrchu těla svého látku vápenitou, 
obyčejně v podobě malých rourek. Jelikož polypi na jednom místě pevně usazeni bý- 
vají, a z boku jejich vždy mladí polypi vyrůstají, jenž na rourkách vymřelých předků 
svých též stále připevnění zůstávají: jest pochopitelno, jak během časů vápenité rourky 
polypové vždy více vzrůstají, tak že keře, strůmky, péra, ba celá skaliska a ostrovy 
tvoří, jak o tom již na jiném místě časopisu našeho obšírněji jednáno bylo*). 

Ještě však musím tě, milý čtenáři, do vedlejšího jednoho oddělení šatnice živo- 
čišné zavésti, v klerém ačkoli malou, předce dosti zajímavou sbírku oděvů zvířecích 
spatříme. Jsou zde uloženy oděvy něklerých zvířat, kterým příroda, jakoby na ně byla 
zapomněla, vzdor nutné potřebě žádného roucha neudělila. Ale zvířátka tato obdržela 
též, jako každý živý tvor, kapku z nekonečného moře moudrosti všehomíra, a kapka 
tato postačovala okázali jim prostředky, jakými by nedostatek svůj odstraniti a nahotu 
svou zakrýli měla. 

P Pohlédněme zde na tyto ulity plžové; viděli jsme je již mezi množstvím ulit 
v oddělení předešlém, blíže-li ale přihlídnem, spalříme v otvoru každé malého ráčka se- 
děti. To ovšem není zvíře, jaké v ulitách hlemejždích bydlívá; ale ráček tento, jako 
podivnou vrtochou přírody, obdržel pouze polovici oděvu, jem přední částka těla jeho 
pokryta jest pevným krunýřem, zadní část pak docela měkká a nahá. Při loupeživém 
životě jeho na kamenité půdě mořské, mezi množstvím nepřátel jej stíhajících, byla by 
nahota tato malému ráčkovi brzy záhubnou; protož si vyhledává sám pevnou skrýš pro 
nahou částku těla svého, a naleznuv ji v prázdné, pevné ulitě, vleze do ní a ostává v ní 
jako nějaký loupeživý rylíř na kamenném hradě svém. 

Také některé ve vodě žijící larvy hmyzové staví si pevná pouzdra pro nahá těla 
svá, volíce si k lomu rozličné stavivo, drobné kamínky, dřívka, stébla aneb i malé 
skořápky. Larvy tyto, pouzdro své ustavičně za sebou vlekoucí, nalézáme hojně v po- 
tocích a říčních vodách našich. 

7 A tak bychom byli spěšně prošli bohatou sbírku šatnice živočišstva,  Mnohého 
ovšem jsme se jen tak mimochodem dotkli, mnoho zajímavého a poučlivého snad docela 
přešli, a jiné nedostatečně a nejasně vyložili, Vůbec zbývá vědeckému skoumání v tomto 
odboru živočichozpytu mnoho ještě a těžké práce; co však až dotud pilnost badatelů 


*) Viz Živu 1855 č, 9. str. 260. 


214 


přírodních nám byla odkryla, svědomitě jsme použili a podali, majíce ještě příliš málo 
vlastní zkušenosti o těchto věcech. Ostatně doufám, že to co jsme pověděli poslačí oká- 
zali nám, jak věčná moudrost několika jednoduchými prostředky nepřehlednou rozma- 
nitost v oděvech zvířecích vyvolala, jak každý oděv poměrům majitele svého nanejvejš 
přiměřen jest, jak nerozlučně s užilečnoslí i krása a ozdobnost se snoubí. Přiuěčme se 
z pozorování tohoto, jaké účely bychom i my co se lýče šatstva na zřeteli míti měli, 
totiž užitečnost a ozdobnost. Člověk nahý na tento svět poslán jest, ale v zdánlivé této 
© nelaskavosti přírody opět nekonečnou moudrost a dobrotu pozorovati lze. Člověk jest 
k tomu povolán, aby všechna pásma země obýval, je vzdělával a darů jejich užíval; ve- 
lice by mu ale v lom vadilo, ba obývání všech země krajů nemožným učinilo, kdyby 
"jako zvíře oděv svůj již s sebou na svět přinášel. V lehkém šatu pásma tropického 
nemohl by se vydávati na cesty do krajin studených, a s těžkým, teplým kožichem vlastí 
studených nikdy by se nemohl odvážili do krajů slunce žhoucího. Proto obdržel člo- 
věk rozum, aby dle okoličností nedostatky přirozené nahraditi mohl. Jest to důkaz 
první jiskry vzdělanosti, když divoký syn přírody nějaký oděv obléká, aby jím zakryl 
nahotu svou. „Jaká nepřehledná řada stupňů civilisace leží mezi zástěrou Australčana, 
z pestrého peří aneb z lýčí utkanou —- a moderním frakem francouzským? Ku podivu 
však nejprvnější zárodky šatstva byly šperk, a nejposlednější jeho výstřelek jest opět 
šperk! Mnohem dříve nežli divoch nahotu svou zahalil, zdobil vlasy své pestrým peřím, 
ovinoval krk lesklými lasturami neb bílými zuby zvířecími, kladl náramce kolem ramen 
svých a věšel skořápky do rozedraných uší. Mnohem dříve nežli cudnost probudila se 
zdobivost a strojivost v duši lidské, a až do dneška, na vzdor vší vzdělanosti, tak často 
ještě převládá ; i my ještě věšíme si kroužky a zvonečky do uší, ovinujéme krk korálemi 
a zdobíme prsty zlatými a stříbrnými obroučky. Jest to malicherná dětská libůstka 
a mileráda se promine ženským, jichž činnosti obor neobsahuje vyšší účely života; vi- 
cherným a nevkusným fintěním čas svůj maří; vidouce jak k vůli modě účely šatstva se 
zavrhují, a místo ozdobnosti na titěrnost, místo užitečnosti na drahotu šatstva se hledí: 
tu s lítostí poznáváme, jak málo se lidé v ohledu tomto od moudré přírody přiučili. 


4 
i 


Solny někdy slovanské v Dobrogoře, Chyžici, Ouži a Oknech. 
Sepsal Arnošt Vysoký. - 
Dokončení. 


Městečko Nová Ouže, německy Neu-Aussee, a vesnice Stará Ouže, německy Alt- 
Aussee, leží v severozápadním cípu Štyrska, které činilo část Norika, zajímavšího celé 
Horní a Dolní Rakousy až k Lysé Hoře, velkou část Štyrska, celé Korutany, kus vý= 
chodních Tyrol, Solnohradsko a některé krajiny v Bavořích. 

Ptolomaeus, jenž v druhém století po Kristu žil, klade do Norika vedle jiných též 
národ Alauny Č42avvoi). Klein a dle něho Muchař domnívají se, že jmeno Alaunů © 
složeno z keltických slov hal (sůl) a on, ona, auna (voda), a mají za to, že Alaunové 
norické solny vzdělávali, jak jmeno jejich prý svědčí *). Maje odvození to za nucené, 


3. A hat Pon 


*) Klein, Notitia Austriae antiguae et mediae. Tegerns 1781, — Muchar, Das alteeltische Norikum 


M 


215 


tedy za nepravé, myslím že lépe jest, jmeno Alaunů, kteří dle domnění slovinského 
archaeologa professora Terstenjaka v posledním století před Kristem do Noriku se pře- 
sídlili, přirovnati k podobným jmenům v Gallii a Britanii. V Lugdunské čili keltické 
Gallii byla dvě města, kteráž Alauna slula: jedno z mich jest dnešní město Lannio, 
druhé dnešní Aleaume. V barbarské Britanii leželo město Alauna, nyní Kylsith zvané, 
a v římské Brilanii připomíná se potok Alaunus, jenž nyní Alne sluje. Přirovnání to 
může tím více místa míti, poněvadž Alaunové, jak se podobá, odvětvím kellických Bojů 
byli, měvších někdy též v Gallii sídla svá. Jmeno norických Alaunů souvisí se slovem 
hal (sůl) snad tak málo, jako jmeno skytských Alaunů čili Alanů, které týž Ptolomaeus 
do Samarcie míslí. Dále praví Muchar, že Alaunové Plolomaeovi opět se vyskytují 
v listinách dvanáctého, třináctého a čtrnáctého století co Hallaři, Hallingové, Hellingové, 
totiž co držitelé cirénů, vzdělavatelé solen štyrských, a co solivařiči. I zde jest Muchar 
na omylu, neb podobné nazvání zjevuje se též v solnách za hranicemi Štýrska , n. př. 
v Dobrogoře, kdež solní dělníci dosud halory se nazývají, v bretoňském pak jazyku 
slove solivařič holatner, halenner. Jelikož tedy i v jiných solnách lid soli dobývající 
nazývá se jmeny, jichž kořen jest keltické slovo Žal, musím pravdivost poslední do- 
mněnky Mucharovy, totiž jednostejnost Alaunů s Hallary, Hallingy a Hellingy v po- 
chybnosti míti. i 
Klein a Muchar žili v době, v kteréž mínění o totožnosti Keltů a Germanů čili 
Němců mocně panovalo; i není tedy divu, že Alauny a jiné starší norické národy za ně- 
mecké považovali. Spor o národnost nejstarších známých obyvatelů v Noriku povstal 
znova nynějšího času mezi německými a slovinskými dějezpylci. Onino přivlastňují vše 
Keltům a Germanům, tito pokládají nejstarší známé obyvatelstvo v nitrorakouských ze- 
mích z veliké části za slovanské, © slovanskosti obyvatelů v římském Noriku mluvili, 
Zdá se ovšem na první pohled nemístné býli, vezmeme-li totiž na váhu jen výsledky 
jinonárodních badatelů a podrobíme-li se naprosto jich výpovědem. Jinak jest, uváží- 
me-li pozoru hodné výsledky badání slovinských archaeologů Terstenjaka a Hitzingra*). 
Většina dějezpytců jest toho mínění, že Keltové v zemích mezi Dunajem a Ja- 
derským mořem hned při svém příchodu z Asie do Evropy se rozbytovali. V polovici 
čtvrtého století před Kristem i později rozhostili se po těchto zemích noví keltičtí osad- 
níci, přibylí z Gallie. Dříve než Keltové a zároveň s nimi žili zde nekeltičtí a neně= 
mečtí národové, kteříž, jak Terstenjak a Hitzinger dokazují, byli kmene slovanského. 
Přítomnost Slovanů za prastaré doby v Noriku hlásají svědectví starých spisovatelů, 
jmena vrchů, řek, míst, zemí, národů, pak jmena osob na římských památných kame- 
nech, léž bájeslovná jmena a obrazy na slarožitných památnících. Směr Živy nepřipouští 


- klásti důvody pro to, co zde právě tvrzeno, pročež dokládám se výše dotčených po- 


jednání Terstenjaka a Hitzingra. Naproti tomu nelze v pradobě a v časích panství řím- 
ského pomysliti na stálá germanského obyvatelstva sídla v těchto končinách, neboť staří 
dějepiscové činí jižně od Dunaje zmínky toliko o Keltech, nikoliv ale o Germanech, kteří 


W časopise „Steiermárkische Zeitschrift. Gratz 1821, —, Muchar, Geschichte des Heraogthums 
Steiermark. Gratz 1844. 

%) Terstenjak, O Noriku in Noreji; v slovinském časopise „„Novice““ na rok 1854, Hitzinger, Zur Frage 
úber die últesttn Bewohner der innerůsterreichischen Lůnder; vw časopise „Mittheilungen des histo- 
rischen Vereins in Krain““ 1866, 


216 


se stali Římanům známými teprva svými náběhy se severního pobřeží veleřeky této: 
Y zadunajských a alpských krajinách dobyté neřímské starožitnosti mohou se ovšem 
Keltům, nikterak ale Germanům přisouditi; hranice Germanie kladou se od důkladných 
zeměpisců jen k Dunaji. Dějepis mluví před čtvrtým stoletím po Kristu ovšem o vpá- 
dech Germanů za Dunaj, ale zároveň o odrážení útoků jejich římskými legiemi; a te- 
prva v druhé polovici čtvrtého století počali němečtí národové valem přes dotčenou 
řeku se tlačili a v Zadunají se ubytovávati. 

Strany sídel slovanských za středověku v Noriku poukazuji na Šafaříkovy Staro- 
žitnosti slovanské. 

Ze znamenité solinosnosti solného útvaru v Noriku nelze jináče souditi, než že solná 
ložiště již dávno před dobou římského panství v těchto končinách odkryta byla. Dů- 
kazem vysokého stáří norického solnictví jest římský památný kámen, který byl u Ouže 
nalezen. Na kamenu tom vytesáni jsou dva proti sobě stojící muži, z nichž jeden kupu 
čili bečku, druhý v pravici džbán, v levici pohár drží; při zpodu stojí dva hrnce. Kámen 
ten ukazuje, jak Muchar se domýšlí, palrně na vaření soli. 

Po pádu římského panství přišla Oužecká solna v moc Slovanů *); jichž památka 
v hojných místních jmenech na blízku Ouže až podnes se udržela. Připomínám vesnice 
Lupitsch, Kanisch, vrchy Pótschen, Kras, Arch, potoky Slan, Stimitz a Zimitz; Lupiisch, 
srvn. slovin. lópa, lópica čili lupa, lupica, chatrč, chyže, srvn. Lupoměchy, Třískolupy, 
Měcholupy, Kralupy, vesnice v Čechách, Graslob, v listinách Grazlupa (Kraslupa) ?, 
vesnice v horním Štyrsku; Laufen, v devátém století Louppa, městys podle Truny v Ra- 
kousích mezi Halsladtem a Išlem, nedaleko Ouže ; Kaniž srov. Kaniža, městys ve Vojvo- 
dině, vesnice u Ptuje, krajina u Mariborku, oboje poslední v dolním Štyrsku — ves Ka- 
niža leží čtvrt hodiny cesty od městečka Ouže a má tři cirény ; — Pótschen srvn. Peč, 
něm. Pótsch, vesnice v Krajinsku, Pečice, Pečičky, vesnice v Čechách, Pečovje, krajina 
v dolním Štyrsku, slovin. peč, pečina, skála, pečovje, skalí; Kras, srvm. Kras, krajina 
v dolním Štyrsku, tři vesnice v Korutanech, chorv. kras, špičatá skála; Arch, srvn. Raka; 
něm. Arch, vesnice v Krajinsku, slovin. raka, hrob, náhrobek — přesmyknulí souhlásky 
r za a vyskytá je jako u Bulharů, Kašubů, též u Slovinců, zvláště v okolí Gorice; zde 
lze slyšeti art místo rat (špice, vrch něčeho), arja místo rija (rez), arznesti místo raz- 
nesti (roznésti); Slan, srov. Slana, řeka v Gemerské stolici v Uhřích, Slamice, potok 
v Oravské stolici; Zémilz, srovn. Zimica, něm, Wintersbach, vesnice a potok v dolním 
Štyrsku. Jmeno Stůmits neumím vysvětliti, však slovanský jeho původ nebude nikdo 
v pochybnost bráli. Oúže přichází v nejstarších -listinách a sice třináctého století ve 
formě Aushe, Ausse**). Protože slovanská jmena místná v Noriku již v století tom 
skrze Němce silnou změnu utrpěla, není na snadě rozhodnouti, zdali jmeno Aushe čili 
Ausse se srovnati má s mísinými jmeny Úžica, Oužice, Oušov,  Ousov, Uš, Uša atd., 
kteráž se v Srbsku, Krajinsku, Čechách a Rusích nalézají, nebo, jak Koch-Sternfeld 
učinil, se slovem ústí obdobou Oustí nad Labem, z kteréhož německé Aussig povslalo, 


*) Die Wiedereróffnung der minder ergjebigen Hallstátten am der Krems und Enns und Traun seit der 
Romer Herrschaft war unláugbar das Verdienst der damals vorrůckenden Slaven. Koch - Sternfeld, 
Beitrůge zur deutschen Lánder-, Vólker-, Sitten- und Staatenkunde. I. Bd. Passau 1825. Podle řéky 
Truny leží solny Ouže, Halstadt a Išl. + 

, ) Muchar, Geschichte des Herzogthums Steiermark, 


217 


Listina od roku 41278 připomíná jakéhosi Rapotu z Ouže, který byl vzdělavatelem 
solného zřídla u Maria-Celly*). Podobá se k víře, že Slovan Rapota i v Ouži účaslným 
byl dobývání soli. 

Zdejší solná hora leží k severu půl míle od Staré Ouže. Solné ložiště, kteréž 
jest nepravidelná spousta a k útvaru triasovému přináleží, skládá se ze solinosného jílu, 
slínu a sádry, jsouc obstoupeno vápencem a tak zvanou Werfenskou břidlicí. Jest ono, 
jak po tu chvíli známo, zdéli 3000 a zšíří 5500 stop. Jíl a slín ložiště jest od soli a 
sádry celý proskočen a místy žilkami soli prošlehán ; málokde objevuje se větší kus čisté 
soli. Pro tyto poměry uložení soli musí se sůl sladkou t. bezsolnou vodou dobývali, 
buďto dolovou, která s hořejších vrstev přitéká a se schytá, anebo drnovou, která ho- 
řejší štolou v důl se pouští, Poslední se obyčejně děje, poněvadž dolová voda málo 
kdy dostačuje. V dole vede se sladká voda dále do prázdnin, vysekaných v solinosné 

hornině. Sladká voda rozpustí zde solinosnou horninu, a když se jejími solnými čásli- 
- čemi asi až na 26% nasylí, vypustí se dolejší štolou po trubách z dolu do soliváren. 


Rozsídlení se Slovanů v Dacii, kteráž hlavně z dnešního Banatu, Valašska, Sed- 
mihradska a Multan se skládala, pohružuje se ve tmě prastaré doby. Již v zápiscích 
císaře Trajana uvodí se okolo léta 106 po Kr. město Bersobis, zvané na Peulingerově 
desce a jinde též Bersovia, kteréž na dnešní řece Brzavě v Banatu leželo a ještě ve 
středním věku stálo **). Dle našeho Šafaříka jest Bersobis čili Bersovia slovanské slovo, 
a dá se tuším dobře porovnati s mnohými místními jmeny po Slovanech. Srvm. Brzice 
Brzotice, Brzina, vesnice v Čechách; Beršec, městys v Istrii; Beršica (Berschitz), potok 
v Puslerthálském kraji v Tyrolech, někdy Slovany zalidněném ; čes. brzo, slovin. brš, 
berš — rychle atd. Léta 157 po Kr. připomíná římský nápis na mramorovém kameně 
jmeno města Černé, čili Črné, jehož zříceniny leží nedaleko Staré Ršavy na dnešní 
řece Černé, vpadající na hranicích uhersko-banatského pozemí a Valašska do Dunaje. 
Kdežto se v kraji, jejž Dunaj, Temeš, Maroš a Černa oblévá, již na začátku druhého 
století slovanská města nalézají ***), podobá se velmi k víře, že se Slované rozbytovali 
dávno před druhým stoletím v ostatních částech Dacie, t. ve Valašsku, Sedmihradsku 
a Multanech, do kterýchžlo zemí národové z Asie se stěhující při svém tahu do Po- 
dumají obyčejně nejprvé vráželi. Na někdejší znamenitou rozprostraněnost Slovanstva 
v těchto končinách lze uzavírati z velkého množství místních jmen v Sedmihradsku, Va- 
lašsku, Banatě a z části v Multanech, dosud slovanský ráz na sobě nesoucích, nemluvíc 
o jmenech příliš skroucených a převedených v jiné nyní zde vládnoucí jazyky, pak 
z vlivu, který slovanština jevila v maďarský a rumunský jazyk, kteréhožlo posledního 
slovní zásoba z dobré třetiny ne-li z polovice jest původu slovanského, bulgarského nářečí, 

V Dacii šly solné doly již v časích Římanů, kteřížto dobyli té země na začátku 
"druhého století po Kristu, jmenovitě v Thordě v Sedmihradsku, povědomé Římanům pod 
"jmenem Salinae. Ve vybojovaných a k říši Římské co provincie přivtělených zemích 
neprovozovali Římané hornictví sami. Vláda římská odňala podmaněnému národu doly 
a dala je v prospěch státní pokladnice od tuzemců, otroků a odsouzenců vzdělávati. 


) Rapoto de Aussee. Muchar, Geschichte des Herzogthums Steiermark, 
BY Šafařík. Slovanské Starožitnosti, str, 207. 
**) Tamtéž. 


Živa 1856, : 15 


1218 


Dasti možná, že již v časích římského panství v Dacii, kdež tehdáž nejen solné, 
nýbrž i kovové hory silně se těžily, mezi horníky Slované byli*). Že Slované již 
v nejstarší době dobrou známost kovů měli a hornictvím se zanášeli,“za to ručí slova 
ruda, měď, olovo, zlato, srebro (stříbro), železo, séra (síra), krč (měď), krušec (kov), 
kovač, kuznec, kovati, grnilo (pec k tavení kovů), soléstě (solna, solné hory). která již 
v staroslovanštině přicházejí **). Že pak slova ta více méně u všech slovanských národů 
v užívání jsou, jest na jevě; že Slované již v dávné starobylosti, když ještě co jediný 
národ pospolu žili, doly jak solné tak kovové dělali. Po vyvrácení panství Římanů 
v Dacii doslaly se tamější solny v moc Slovanů, neměli-li je Slované již dříve ve svém 
držení ***), Mnohé technické názvy zdědil maďarský a rumunský horník od svého 
předka, od slovanského horníka, n. př. slova baňa,'okno, pucka, valov, čákam, balvan, 
šátor +). K slovanským někdy solnám lze připočísti ve Valašsku solnu Okna u Rim- 
níku, Okna u Kimpiny, Okna u Teleagy, Slamik též u Teleagy, pak Tergovist; v Multa- 
nech solnu Okna a Slatinu, Multanská solna Okna leží v krajině, která, nemýlím-li se, 


*) V Sedmihradsku byly za časů Římanů v díle mimo jiné též zlaté hory v Malé a Velké Zlatné, pak 
ve Verešpataku. Malá Zlatna, v listinách Auraria minor, Auropolis, německy Klein-Schlatten, Gold- 
markt, rumunsky Zalakna, maďarsky Zalatna, leží asi 5 hodin vzdálí od Bělehradu Karlóovského na 
severozápad. Dle nápisu na římském památném kamenu byl v Malé Zlatně spolek zlaté hory těžící 
(collegium aurariorum), © Sedm hodin cesty od Malé Zlatny leží Velká Zlatna, zvaná v listinách Au- 
raria major, Auraria Dacia, od Němců Gross-Schlatten, od Rumunů Abrud, od Maďarů Abrudbanya. 
Dvě hodiny od Velké Zlatny leží Verešpatak. Jak ve Velké Zlatně tak ve Verešpataku zachovaly se 
hojné římské starožitnosti, n. př. mince, kameny s nápisy atd. Krom těch byly nalezeny r. 1786 
v dole Igrenském u Werešpataku voskem potřené desky s vyrytými latinskými slovy, r. 1790 v dole 
Letye popsané desky z lípového dříví, a r. 1820 podobné desky v dole Velkém Kirniku, pocházející 
z římské doby, Léta 1854 našlo se v jedné z časů římských pocházející štole u Velké Zlatny několik 
tuctů povoskovaných desek, Že zlaté hory jak v Malé a Velké Zlatně tak ve Verešpataku druhdy 
od slovanských horníků vzdělávány byly, o tom svědčí jmeno Zalatna čili Schlatten a jiná slovanská 
jmena místní v okolí dotčených hor. Netrpě v jazyku svém na začátku slov dvojitých souhlásek, 
přeměnil Maďar slovanské Zlatna vsutím samohlásky a v Zalatna, jako n. př. slovanské sláma v sa- 
lama. Na blízku Malé Zlatny leží pohorí Dumbrava (Dubrava); v nejbližším okolí Velké Zlatny a 
Verešpataku jest potok Černíca zvaný, na některých mapách též Sehwarza, vpadající u samé Velké 
Zlatny v říčku Abrud; dále se tu nalézají skála DZaz, pak místo Bystra, sSochadol (Suchodol),  Wér- 
tope (Vertep), Izvora (Izvor) a jiná. : 

**) Miklosich. Lexicon linguae slovenicae veteris dialecti, — Vindobonae 1850. 

*9e) I v Marmaroši, severovýchodním cípu Uher, jejž pomezí Haliče a Sedmihradska obkročuje a v kte- 
rémž se řeka Tisa pramení, byly solné doly někdy v rukou Slovanů, Dle letopisů Fuldenských vy- 
pravil r. 892 německý král Arnulf vyslanstvo k Bulharům a jich králi Vladimírovi, žádaje, aby soli 
Moravanům neprodávali. Rex de Francia ..,. missos etiam suos inde ad Bulgarios et régem eorum 
Laodomur (sic) ad renovandam pristinam pacem cnm muneribus mense Septembri transmisit, et, ne « 
coemptio salis inde Maravanis daretur, exposcit. Annales Fuldenses. Pertz, Monumenta Germaniae 
historica. Hanoverae, 1826. Po skrocení Avarů povstaly totiž v Uhřích dvě velké slovanské říše, 
Velkomoravská a Bulharská, kteréž spolu hraničily. Část Bulharské říše v Uhřích sloula Vyšní Mo- 
rava, na rozdíl od Velké Moravy, a obsahovala celé Potisť s Marmaroší a jižní Podunají až po 
Beskydy a pohoří řečené Matra. Solné doly, z nichž slovanští Bulharové Moravanům soli dodávali, 
nemohou se, jak p. Šafařík právě učinil, jinde hledati, nežli v Marmaroši, kdež dosud solné doly 
známy jsou, kteréž slovanská jmena nesou, n. př. Slatina, Dragomir, Seliště. 

+) Viz Fichtel, Geschichte des Steinsalzes und der Steinsalzgruben im Grossfárstenthnm Sichoubigen- 
Nůrnberg. 1780, — Grimm, Praktische Anleitung zur Bergbaukunde. Wien 1839, 


219 


- náležela k zemi slovanského národu Milkovců, Milčanů čili Mílců, jenž v Multanech při 
| pomezí Valašska a Sedmihradska přebývali, měvše dle zeměpisných zápisků Mnichov- 
ských 57T měst ve své vlasti). Jmeno Okna jest přesně slovanské. Slovo okno zna- 
mená dosud u srbského a rusínského horníka šachtu vůbec, Šachtu k dobývání soli 
* nazývá Rusín solné okno. Název solné okno přichází již v listinách od roku 1520 a 1532, 
uveřejněných od KZabeckého, však v latinském překladu **). Okno  sztolne u polského 
horníka v Olkuši a okno k světlu, okno světedlné u českého horníka znamenalo šachtu, 
se dne na štolu pohloubenou, od Němců Lichtloch, Stollenschacht, Lichtschacht zvanou. 
Zdá se že též slovo okenice šachtu znamenalo, alespoň jmenuje se jeden důl nedaleko 
Tordy v Sedmihradsku Okenica. V uherských listinách vyskytuje se slovo okno, ač již 
zmaďařené, na začátku Iřináclého století ***), 

Solná ložiště v Sedmihradsku, Valašsku a Multanech přináležejí k třetihornímu 
Bolnímu útvaru, který zde hlavně z medravých slínů, mocných ložišť ryzí kamenné soli 
a z vrstev sádry složen jest. Z tak zvaného Karpatského pískovce složené pohoří Kar- 
paty, kteréž Uhry od Haliče a Bukoviny, Sedmihradsko od Multan a Valašska dělí, spo- 
čívá bezpochyby ma úlvaru solním. Solná ložiště v Sedmihradsku, Multanech a Valašsku 
pokryla jsou vrstvami bezsolnými, složenými z ornice, jílu, slínu, sádry, anhydritu a písku, 
někdy jen pouhou ornicí. Je-li solné ložiště několika vrstvami pokrylo, skládá se vrstva 
ma soli bezprostředně uložená vždy z černého živičnatého jílu, který se v některých 
solmých dolech do kolmých rozsedlin solného ložiště táhne. Konce rozsedlin tímto jílem 
vyplněných nepodařilo se ještě v žádném dole dostihnouti. Na některých místech vy- 
chází sůl na den tvoříc často celé vrchy. U Parajdu v Sedmihradsku yjest údolí, jehož 
ino a stráně záležejí v samé soli. Stráně tyto jsou místem příkré, přes 200 stop vy- 
ssoké a jak sníh bílé, což pěkné podívání působí. Mocnost solných ložišť jest rozličná, 
ma «nmnohých místech přes 100, u Tordy asi 4000 sáhů silná. 

7 Těžení soli děje se takto: 

Při zarážení nového dolu musí se mejprvé nebozezem hloubka solného ložiště 
=v zemi vyzvěděti. Místo, kde se vrtati má, musí tak vysoko leželi, aby všechny bez- 
„solné vrstvy sůl pokrývající štolou podsednouti se mohly. Nedostihne-li se ložiště soli 
mebozezem v hloubce osmnácti sáhů, vyvolí se jiné místo ik vrlání, poněvadž při takové 
shloubce soli obávati se jest velikého přítoku vody, která by dolu snadno na škodu býti 
mohla. Nejpříhodnější místo jest omo, v kterém se horníci solného ložiště v pěli nebo 
-šesti sáhách dovrlají, neboť na takovém místě tvoří bezsolné vrstvy dosti silnou krytbu 
„soli a nelňeba se obávali škodných pramenů vod, které možná snadno sodvésli, byť se 
iiovyprýštily. © Najde-li se sůl v opříhodné hloubce, začne se opodál, asi ve vzdále- 
li tří sáhů, druhá díra vrlati, aby se vyzvědělo, zdali i zde sůl v příhodné hloubce 


5) Viz Šafařík. Slovanské Starožitnosti, str. 207. 

+198) Item a gnalibet fenestra salis, alias wyesze hereditaria, exceptis nostris regalibus, per florenos duos, 
17 iXores et -puari eorum per medium forenum. Item a caldearibus alias od panwy circa schramy in 
= + Jžuppis ruthonicis, exceptis nostris regiis, por medium florenum. Listina od roku 1520. Labecki, Gór- 
h nictwo w Polsce, Warszawa. 1841, — Fenestrae salis jn Starunya existentis. List od roku 1532, 


Labecki. 
(+99) Et salis fodinas, gua(e) Akana vocantur, eisdem concedimus. Listina od roku 1222. Fejer, Codex 
(7 diplomaticus Hungariae ecelesiasticus et civilis. Budae 1829. — Salis fodinas etiam, Guae Acana 


C wocantur,.. . vobis regia liberalitate concessit, Listina od roku 1225. Wejer. 
h 15 * 


220 


uložena, „Obyčejně dostihne se sůl, druhou děrou v- též hloubce, někdy trochu -výše © 
nebo hlouběji, Nemilou věcí jest, přijde-li se druhou děrou na sůl dva neb tři sáhy 
hlouběji nežli první, protože v takové případnosti země ráda se svaluje, Dostane-li se 
sůl nebozezem v příhodné hloubce, zarazí se v údolí štola, která se po hlavě solného 
ložiště skrze bezsolné vrstvy skoro až k samým děrám vrtaným dožene. Štola la slouží 
k sjímání a odvádění vody, přitékající z dotčených vrstev. Zároveň začnou se. na těch 
místech, kde se díry vyvrtaly, dvě šachty tlouci, které jen tři sáhy od sebe vzdáleny 
"jsou a devět čtverečných stop ve světlosti mají. Dlužno je dohlouhiti až na solné lo- 
žiště a na ztraceno vyroubili, Aby se šachly dle možnosti od vod zachránily, obeženou 
se výše připomenutou štolou, která okolo každé šachty pravidelný šestiúhelník tvoří. Obě © 
šachty pohloubí se v začátečném rozměru ještě dva sáhy do solného ložiště. Při za- 
čátku lřetího sáhu však začnou se ponenáhlu rozšiřovati, až se opět dva sáhy hlouběji 
přijde. Povstalé tím šířiny šachet jmenují se sátory pro svou podobnost ke skutečnému 
šátoru (stanu). V každém šátoře položí se základ z velmi silných trámů, aby šachta pevně 
stála, načež se pořádně a sice zplna vyroubí. Tak vyroubená šachta má sedm. čtve- 
rečných stop ve světlosti. Aby šachta zkázu nevzala, musí se část solného ložiště, v níž 
základ udělán jest, zachránili před sladkými vodami, kterými se sůl snadno rozpouští. 
K účelu tomu přibijí se okolo základu v šachtě volové kůže, které dolů visí. Voda do 
šachty se prýštící sléká na kůže a z nich zé šachty dolů do žumpy. Potom hloubí se 
obě šachty a šíří se zároveň na všechny strany, však ne více v čtyrhrané, nýbrž v okrou- 
hlé šátorovité podobě, a sice tak dlouho, až se z jedné šachly do druhé udělá prorážka; 
kteráž se obyčejně ve čtvrtém sáhu pod hlavou solného ložiště učiní. Pod prorážkou 
vyseká se důl podohy zvonu. Jedna'z dvou dolčených šachet, které nad prostředkem 
dolu stojí, slouží horníkům k lezení. V šachtě jsou žebříky přibity, v dole ale jeden 
k -druhému přivěšen, což lezení velmi nebezpečné činí. Druhou šachtou vyhání se v dole 
dobytá sůl na den. Doly jsou 60 až 90 sáhů zhloubí a mají okrouhlý zpod. Průměr | 
zpodu jest 50—75 sáhů dlouhý. Sůl se dobývá jen na zpodu dolu, což takto se děje.J|- 
Nejprvé vysekají se čakanem, druhem nosáku, po celém dolovém zpodu v soli rovno- 
běžné, palnáct palců od sebe vzdálené a dvanáct palců hluboké žlábky, zvané šrámy. 
Sloje ještě nedobyté soli mezi šrámy slovou lavy čili lavice. Lavy jsou 45 palců zšíří 
a 12 palců ztlouští. Délka jejich jest nestejná. Nejdelší lava leží v půli čili v průměru“ 
okrouhlého dolového zpodu a má délku celého průměru. Druhé lavy jsou kratší a sice- 
tím kratší, čím vzdálenější od prostřední. Na každou lavu položí se jeden neb více děl-(, 
níků, kteří ji na několika místech přeseknou.  Povstalé tím kusy lavy slovou balvany a 
jsou jeden nebo dva sáhy dlouhé. Pak se tluče kladivy sedm nebo devět liber těžkými, 
na každý balvan tak dlouho, až se otřese a od zpodu dolů odtrhne, načež jej drouhe u 
na štore převalí. Převalený balvan rozkolí se na více kusů, které 18 palců dlouhé, 
palců široké a 6 nebo 7 palců llusté jsou. Kusy ty nazývají se v Polště kruchy. P | 
šramování a dělání balvanů a kruchů odpadají menší kusy soli a drobná sůl. První slo | 
vou v Polště rozpadky, drobná sůl nazývá se mělčizna.  Kruchy vyženou se žentoure; 1 io 
z dolu na den v tak zvaných vorkách, na spůsob sítě pletených pytlech, rozpadky 4, 
mělčizna v tůnách. Kruhy a rozpadky jdou do prodeje, mělčizna vysype se na hald | 
kdež se ležeti nechá. : i 
Důl, v kterém se sůl mnoho let těží, zanecha se jen tenkráte, když honění, solí 
na den pro velikou hloubku dolu příliš mnoho nákladu požaduje, nebo když se při 


221 


dobývání soli ze solného ložiště do jalové horniny přijde a přitékající vodě , jenž sůl 
křehkou a neúhlednou činí, odolati nelze. Pokud důl v samé soli stojí, jest možná 
odolati vodám pouze čerpáním do nádob. Prorazí-li se ale z dolu do slařin nebo do 
horniny, která se skládá ze slaného jílu anebo sádru v sobě dyží, jest dlužno, pumpami 
vody z dolu vylóvali. 


Popis geologický Tater i pásem přilehlých. 
Od L. Zejsznera, professora mineralogie v Krakově *). 


Okolí Krakova zasluhuje v ohledu geologickém zvláštní pozornost; neboť zde 
slýkají se skály usazené, mající docela rozličné znaky mineralogické, Se strany půl- 
noční dají se skály, na kterých sám Krakov stojí, snadno uspořádali v známé řady 
útvarů, poznané v Anglii, ve Francii, v Němcích, Švýcařích, v Polsce a v Rusi; zcela jiný 
ráz mají však usazené skály na polední straně od Krakova rozprostřené, vystupujíce již 
v prvních výšinách Karpat a jmenovitě v čásli jejich zvané Beskydami. Skály tylo, 
zvláštním rázem svým tak vyznačené, dělí jenom úzký, sotva půl míle široký pás usa- 
zenin středního útvaru telihorního (miocenového), který obsahuje zde nejmocnější sklady 
soli kuchynské v Evropě a mimo lo i síru. 

Nesmírné změny musily se vykonati u paly Beskydův, nežli okolí Krakovské 
obdrželo ten zevnitřní pohled hor a dolin, na jaký nyní pohlížíme; dříve než se to 


*) Pan prof. L. Zejsener, jeden z výtečných přírodoskumců slovanských, zvláště uznán co znamenitý 
goolog a nejdůkladnější znatel hor Karpatských, napsal tento článek na žádost naši a poslal nám 
jej v polském jazyku. Upozorňujeme na něj zvláště rodáky naše na Slovensku; najdou zde z péra 
výtečného jasný popis hor svých a rozluštění záhadných mnohých věcí, po jejichž vyjasnění by se 
darmo jinde ohlíželi. 

K bližšímu sroznmění tomuto článku budiž zde podotknuto, že kůra zemská, pokud ji známe, dělí 
se z dola nahoru v následující hlavní oddíly : 

L V prahory se žulou, rulou, svorem, prahorní břidlicí atd, beze všech stop skamenělin, 

IL v prvohory, obsahující usazeniny s nejstarší Faunou a Florou. Sem náleží: 
1. Útvar siluřský, v Čechách, v Anglii, v Skandinavii, v Rusích znamenitě vyvinutý. 
2. Útvar devonský, v Moravě, v Karpatech, v Anglii, v Rusích. 
3. Útvar kamenného uhlí, v Čechách, u Krakova, v Moravě, v Němcích, v Anglii. 
4. Útvar permský, v Permské gubernii ruské, v Čechách, v Němcích, v Anglii, 
III. V druhohory, obsahující usazeniny s Faunou a Florou druhou. Sem náleží: 
1. Útvar triasový, v Polsku, v Němcích. 
2, Útvar Jurový, v Polsku, v Karpatech, Alpách, Němcích, ve Francii, v Anglii. 
3. Utvar křidový, v Čechách, v Karpatech, v Polsku, v Němcích, ve Francii, v Anglii. 
IV. v třetihory, obsahující usazeniny s Florou a Faunou k dnešní podobnou. Dělí se 
M 1. v člen zpodní (eocůn), v Karpatech, Alpách atd. 
502 v člen střední (miocůn), u Věličky, v rovině Moravské, v severních Čechách atd, 
8. o člen svrchní (pliocán), ve Francii, Uhřích, Němcích atd. 
VV čtortihory, obsahující staré nánosy potopenin a naplavenin s hojnými kostmi ssavců. 
VI. V hory plutonské čili ohněrodé, kteréž prorážejí vrstvy všech útvarů spůsobem rozmanitým, jako hory 
porfyrové, zelenokamenné, čedičové, trachytové atd. K nim se připojují konečně sopky dosavad živé. 
V Čechách jsou jen prahory, útvar silurský, kamenonhelný, permský, křidový, střední třetihorní, 
pak potopeniny a usazeniny, jakož i plutonské hory vyvinuty. 
Z článku o Tatrách vysvítá, které útvary panují y Karpatech a přilebajících krajinách, | © Red, 


222 


událo, vzneslo se a zapadalo dno mořské; prahóry dílem se  poňořily dílem vyšký ma 
vrch, Vysoko vyzdvižené nejmladší usazeniny dosvědčují, že ty změny krátce před vy- 
stoupením člověka mělý místa, tedy v posledních časech geologických před nastoupéním 
nynějšího pořádku věcí. 

Abychom sobě vyobrazily, jaké usazeniny vcházejí do skladu Kůry náší: země 
v té části východní Evropy mezi Krakovem a rovinou uherskou do Římavské Soboty, 
Míškovce a Tokaje, uvedu napřed skály vrstvité z půlnoční strany pásma karpatského 
a potom vykreslím skálý karpatské. 

Vrchní členy útvaru júrového působily hlavně na málebnost krajin za Krakovem; 
jsou to hlavně bílé vápence, složené z čistého uhlanu vápnitého, celistvá jejich hmota 
nemění se nikterak účinkem povětrnosti a dle toho tvoří stěny veliké a porůznu -strmé 
skály. Útvar jurový skládá se v Polsce i pod Krakovem ze šesti členův, různících se 
mineralogicky i zbytky ústrojnými jež v sobě obsahují. Dva svrchní skládají sé z jas- 
ných, skoro bílých, dva zpodní z hnědých vápenců, pak z pískovcův a oolithův. Každý 
oddíl opíši u všeobecných obrysech, počna od vrchních a sestupuje k zpodním. — 

Vápenéc houbový (wapienie gebkowe). Bílé vápence, tvoříce strmé stěny 
i rozryté skály, náležejí k vrchnímu členu útvaru jurového a jsou do nejdrob- 
nějších znakův podobny k vápencům v Alpě wůrtemberské a ve Frankách, jež 
Hr. Mandelslohe považuje za členy nazvané od anglických geologův Coralrag, a od 
francouzských Corallien, Ouenstedt, rozeznávaje tu usazeninu zvláště ve  Wůrtemberku, 
rozdělil ji na dvě části a zpodní nazývá vápencem houbovým (Spongitenkalk y). Jsou 
to jednostejné, čisté vápence, vůbec bílé, padajíce něco do žluté, řidčeji do šeré barvy. 
Vápenec tén dělí se obyčejně vhrůbé vístvy; kteréž zřídka mívají 3—4 stopy mocnosti, 
obyčejně však mezi 10 a 20 stopami. Některé vřstvy mají neobyčejně veliké vrostlé 
koule křemence, kteréž buď bez ladu roztroušeny jsou nebo se na plochách zárovných 
s vrstvami nalézají ; mají-li pak ty koule veliké rozměry, stávají se ploskými a. splývají 
ve vrstvy. Některé z těch koulí jsou uvnitř duté a vyplněny krystaly z průzřáčného kře- 
mene, pěkně se odrážejícího od temnohnědé hihoty křemité. Že křemence tyto současně 
s vápencem povstaly, o tom není pochybnosti. Výyloučily se z úsažujíčího se roztoku 
vápenného uhlanu, a povrch jejich jest proniknut hmotou vápennou; někdy zavírá kře- 
men skořápky různých mušlí, náležejících do rodův, které v tomtéž vápenci se vyskytují- 

Podobně jak ve Wiirlemberku a ve Frankách zastupuje dolomit někdy vápenec 
tento; v dvou případech měl jsem příležitost tuto horninu odkrýti v hoře Vinica, 
v Skotníkách nedaleko Krakova a v Nělepicích pod Křešovicemi. Na prvnějším místě 
obsahuje dolomit tytéž skameněliny jako vápenec, jménovitě ostny Cydaritův a všeli- 
jaké mušle. Hornina ta, povahy vyhraněné, drobnozrnité, objevuje se náhle uprostřed 
jednostejných vápenců a mizí taktéž náhle. Geologové, kteří soudí, že dolomit jest 
přeměněná skála a nikoliv pokojná usazenina vodní, mohli by snad jinde najíti podporu 
této domněnky, žálím není zde na blízku ani stopy horňin olněrodých, které by toto 
divné přetvoření byly spůsobiti mohly, spíše úkazují skámeněliný obsážéné v dolomitu, 
že jest usazeninou téhož moře, z kterého se srážil vápěmec. Půsch považoval bludně 
všechny zdejší vápence za dolomit, odporují toniu ale jejich vlastnosti mineralogické 
„i povaha chemická. Fauna, pohřbena v těchto vrstvách, jest velmi význačná a ukazuje 
na původ mořský; skládá se totiž ze samých zvířat nižších. tříd. Po celé hmotě. rozdě- 
lily se hlávonožci, a jmenovitě Ammonity z čeledi planulátův se žebírkami rozdělenými 


223 


na dvě neb více čáslí, jako z prvních Ammonites biplez, běfurcatus, convolutus, z dru- 
hých A, triplicatus ; ploský Ammonit z čeledi falciferův, A. canaliculatus náleží jen 
lélo vrstvě; vzácnější jsou A. alternansy cordatus, perarmatus. Velmi obecné jsou za 
to Belemnity; jeden rod jest zvláště rozšířený, 4 Belemnites huslatus. © Gasteropodův č. 
hlemejždův jest málo; jsou to řídké zvláštnosti, proto vyznačím raději některé dvousko- 
řapné lastury, z nichž dosud značný počel známe, ačkoliv nejsou příliš bohaté ; nejoby- 
čejnější jsou: Lima tegulala, substvěala, ovalis, pak Pecten teztorius, vzácnější jest P, sub- 
spinosus.  Brachiopody jsou velmi čelné a pomocí jich dajíse vrstvy tylo snadno poznali ; 
obecnější jsou: Rhynchonella subsimilis a trilobala, řidší R, lacunosa, tetračdra, velmi četně 
vyslupuje Terebralula biplicala, řidčeji T. ornithocephala, substriata, jakož i Hemithyris 
senticosa, Terebratella pectuneuločdes, pectunculůs, loricata. Z hvězdejšův dosli obecně 
nacházejí se: Cidaris. coronata, řidčeji C. Blumenbachii, skoro všude  vyskylují se ra- 
mena Apioerinus Milleri,  Býložilci jsou výjevy řídké. Ehrenbere malezl v  křemenech 
z foraminiforův: Nodosaria ureeolata a Soldania elegans. Za lo houby mořské jsou bo- 
hatě vyvinuly v lěchlo vrstvách a daly jim prolo jmena; nejčastěji setkáváme se s Ne- 
midium strsalo-punctatum, Hipalinus intermedius, cyhndricus, vugosus, Bronmii, Chenendo- 
pora reticulala, Copulospongia vimulosa, patella, Gomiospongiw striata. Asi člyřicet mil na 
půlnoc od Krakova laktéž nad Vislou, nedaleko Toruně v Ciechocinku, objevil se při 
vrlání velmi hlubokého olvoru artesského pod nánosem země asi 93 stop mocným, bílý 
vápenec, odpovídající houbovému, maje tyléž skameněliny jako tenlo, s tím ale místním 
rozdílem, že v Ciechocinku nevyslupuje jen jednostejný vápenec, nýbrž střídá se s bí- 
lým oolitem, tvořícím 50 —80 slop silné vrstvy. Skameněliny obdržené z toho otvoru 
sou: Terebralula ornithocephala, substriata, Terebratella pectunculus, pectunculoides, lori- 
cata, Cidaris coronaria, Blumenbachii, Pentacrinus angulatus. 

Bílé slíny s vápenci (Biale margle z wapieniami), Pod vápencem houbovým, oby- 
čejně ve vrstvách s ním zárovných, leží bílý slín s vyloučenými vrstvami taktéž bílého vá- 
pence, jednoslejného a rozděleného v hrubé vrstvy, Vápémee ten spolusjeho slíny pova- 
žoval Hr, Mandelslohe v Alpě wůrtemberské, kde, leží pod houbovým vápencem, za pásmo 
odpovídající pásmu Oxfordskému. Leopold Buch soudí ale, že jest lo zvláštní vrstva, 
úzce spojena s vyšší a jen v ohledu mineralogickám a z čásli palaeontologickém od ní 
oddělena; a jmenuje ji vrstvou bílých slínů a vápenců. Ouensledt zas naznačil to pásmo 
literou 9 a nazývá je dokonale vrstvikým, vápencem (wohlgeschichtete Kalkbánke). Některé 
vrstvy léto usazeniny obsahují velmi četné olisky z druhů Ammonites polygyralus, biplex, 
convolutus, které jsou obyčejně splesklé a zhnělěné; obzvláštní spůsoby lé usazeniny 
jsou: Am. oculatus (Am, flexuosus), Rkynchonella lacunosa, pak Terebratula ornithocephala 
a mulcata. Slíny tylo okazují se v hlubokých roklích, jmenovilě v dolině Orleji při 
Sance, tři míle od Krakova; u vesnice Vodna nedaleko Třebině, u Pomořan pod Olku- 
šem atd. Níže usazené sloje mají barvu hnědou, od přimíšeného vodnatého kysličníku že- 
leznatého, a náležejí do oddílu útvaru jurového, jejž nazval Leopold Buch. středním čili 

- hnědým pásmem Jury. Sloje tyto něco méně na jevo vystoupily pod Krakovem a zaví- 
rají četné a různé rody pozůstatkův organických, Výrazně rozslupují se na tři patra, 
zavírající vlastní Fauny; někleré tvary mušlí vyskytují se však ve všech pásmech. 

Třetí oddíl obsahuje vápenec krystalkčný žlutý. © (Wapien krystaliczny žólty.) Pod 
bílými slíny leží krystaličné, zrnité vápence: žlutě zbarvené, obyčejně smíšené s malým 
podílem písku, a tvoří ne příliš mocné sloje, okolo 50 stop silné (v dolině Orleji pří 


224 


Sance). Vápence tyto, oddělené v nezřetelné vrstvy, obyčejně v značnější mocnosti, 
zavírají velmi četné, dokonale zachované skameněliny, jejichž skořápky neutrpěly nejmenší 
změny ani otření, a všechny tvary různí se od těch, které se nacházejí v bílých vápen- 
cích a slínech; vystupují tu hlavně Ammonites Herveyi, Murchisoni, Nautilus sinuatus : 
z čelných dvojskořepných označuje tu sloj Pholadomya Murchisoni, Lima gibbosa, gi- 
gantea, proboscidea, Limea duplicata, Pecten lens, fibrosus, a z brachiopodův Rhynchonella 
concinna, varians, Terebratula perovalis, lagenalis, zvláště pak T. Kleinii (T. globata). 
Oddíl čtvrtý obsahuje slepence č. konglomeraty a pískovce drobnozrnité. Přibírá- 
ním značnějších zrn písku mění se.zponenáhla žluté vápence v slepenec, zavírající velmi 
četné skořápky mušlí, nerozdílné od obsažených ve vápenci; vrstva ta, asi 3—4 stopy 
mocná, přechází v pískovec čili vlastně pohyblivý písek, nezavírající v sobě sledů organických. 
Dvoje toto uložení objevuje se jen u zpodu úbočí dolin a roklí, nejpěkněji vyvinuté 
viděl jsem je v dolině Orleji při Sance, kde žlutý vápenec, slepenec, pískovec a sypký 
písek na sobě leží; vápenec pak v Ostrovci, Bačině, Frywaldě, v Brodlách, na hoře 
Ponetlici pod Křešovicemi. U Poreby strmí skály pískovce poněkud značnější. V dolině 
Orleji viděti jest skály, na kterých leží vapence, slepence a sypký písek hnědého oddílu 
Jury; jsou to červené porfyry a něco dále šedé lupky, náležející dle vší podobnosti 
k útvaru uhelnému, (Něco dále na východ od Sanky pod horami, náležejícími do útvaru 
triasového, objevují se tenké vrstvy, 2—6 stop mocné letavých pískův, při stavení že- © 
lezné dráhy odkryté ; náležejí témuž útvaru a vyznamenávají se pěkně vyvinutou Faunou, 
jak do rozličnosti rodův tak i jednotlivých kusův velmi bohatou. Zdá se, že jsou tu 
dvě vrstvy, z nichž vyšší zavírá v sobě částky vodnatého kysličníku železa, něco větší 
nežli maková zrnka, zpodní zase skládá se z červených a blankytných slínů. Prvnější 
sloj v čelných úlomcích nalézá se u Filipovic a Čajovic, značněji rozvinuje se ještě u 
Balína, pak u Pomořan blíž Olkuše; slínová sloj poznává se potud toliko mezi Balínem © 
a Lušovicemi. Jest k víře podobno, že na posledním tom místě byla zátoka s výmin- 
kami velmi příznivými pro vyvinutí se zvířat mořských, a z toho pochází ta neobyčejně 
velká rozmanitost skamenělin výborně zachovaných. Hlavnonožců dvojskořepných, bra- 
chiopodův a býložilců nachází se zde poměrně málo, výminku činí toliko Belemnites © 
semihastatus, depressus Ouenstedt; ve všech dobách žití objevují se mezi Ammonity A. 
relicus, lunula a compressus Ouenst.; radians, compressus, opalinus a triplicatus Reinecke, 
discus, complanatus Ouenst.; z gasteropodův ukazují se dosti často Chemnilsz'a Norma- © 
niana ďOrbigny, z bezhlavců jsou velmi čelné Pholadomya jmenovitě Murchisont, Protei, — 
securiformis d'Orb., parcicosta Agassiz, trapezicosta d'Orb,, trapezoides Ag., Trigonia denti- © 
culata Ag., tuberculata Ag., Lima virdunensis Buvignier, Peclen Beaumontinus Buv., ani- © 
sopleura Buy.; z brachiopodův zase Hemithyris spinosa, Rhynchonella varians, Terebra- © 
dula resupinala, z mechovek Diastopora Normamiana „d'Orb., Aleclo intermedia Orb., © 
Disaster avellana, Discoidea depressa, z býložilcův  Montlivaliia caryophyllata d'Orb., © 
Polylrema pyriformis K'Orb., Monticupulipora globosa d'Orb., pěstiliformis d'Orb., lage- © 
naria d'Orb., Hippalimus cymosus, Stellispongia robula d'Orb, 
Uzavírajíce ze skamenělin i z nerostopisných znakův oolitův těchto a slínů, shle- © 
dáváme největší podobnost vrstvy této k zpodnímu oddělení útvaru jurového , totiž © 
k oolitu železnatému (Oolithe inferieure, Eisenoolith). Oolity úplně podobné k Balínským © 
a Pomořanským nacházejí se u Caenu ve Francii: 
V okolí Křešovic tři míle od Krakova ztrácí se útvar jurový a vpouští se jen 


225 


úzkým pásmem mezi vápence triasové a pískovce kamenouhelné; od Křešovic k Balínu 
a Lušovicům nemá ten pás více nežli čtyry míle šířky, dále na východ není pak sledu 
této formace. Bez přetržení ukazuje se však na usazeninách triasových v království 
Polském, pak u Olkuše a dále ve Slezsku. 

Útvar vápence triasového jest důležitá usazenina, neb obsahuje v sobě mohútné 
poklady uhlanu zinkového (Smitsonitu), a porůznu též křemanu zinkového čili kalamínu, 
leštěnce olověného a vodnatého kysličníku železnatého; odtud (od Krakova, z království 
Polského, ze Slezska pruského) zásobuje se takřka celý svět zinkem. Útvar vápence 
triasového skládá se z dvou oddílů, z vápence šedého neb jasněhnědého , dělícího se 
v tenké vrstvy, a z drobnozrnitého hnědého dolomitu, jenž skládá svrchní oddíl. Ska- 
meněliny jsou ve vápenci tom velmi hojné, leč tak ztěsna do kamenu zarostlé, že se 
nesnadno dají poznali; jsou to vůbec známé a tomuto útvaru vlastní tvary, jako Melanie 
Schlotheimi Ouenst., Turbo gregarius, helicites, Turbontilla dubia Bronn, T. scalata Bronn, 
Panopea musculoides d'Orb., P. elongatisstma d'Orb., Myophoria curvirostris Bronn, Lima 
striala, Avicula socialis, Pecten discites, Spirigera trigonella d'Orb., Terebratula communis, 
Encrinus liliiformis. 

-< Mezi vápencem a dolomitem prostírá se uložení rud olověných, zinkových a že- 
lezných. Obyčejně vyskytuje se v tom uložení leštěnec olověný s uhlanem zinkovým 
(Smitsonitem), tak u Lgoty blíž nové Hory, u Dlugošína, Šarleje, Olkuše ; hnědá železná 
ruda skládá zas mohútné sloje, obyčejně poněkud pomíchané zinkovou rudou, jako u 
Pluků, Bytomi a jinde. Není pochybnosti, že sloje jmenovaných rud tvořily se současně 
s pokrývajícím je dolomitem, jelikož uhlan zinkový střídavě leží s tou horninou a často 
v ní celou síť žilek tvoří; zvláště pozoruje se to u Lgoty. Uložení rudní toho útvaru 
zdá se skládali dlouhou sloj, jejíž mocnost však na rozličných místech velmi se mění; 
někde se velmi ztenčuje a obnáší sotva několik palců, jinde zase bývá 30—40 stop 
silna, ba dosahuje mohútnosti 100 stop. Kde v mohútnosti takové vystupuje, tam 
má bohatství kovového toho pokladu znamenitý vliv na průmysl okolních míst; viděti 
to jest u Šarleje, Bytomi, Olkuše a j. Okolnosti potud nevyskoumané jsou příčinou, že 
ruda v některých místech má tak značnou mocnost, v jiných místech ale jest slabě vy- 
vinuta. Rudy jsou obyčejně pokryty dolomitem, objevují se v tom ale také výminky; 
tak leží u Bytomi sloje železné rudy pod tenkou vrstvou úrodné země, uhlan zinkový 
u Šarleje má na sobě dolomit jen několik stop mocný, naproti tomu pokrývá u Pluků 
dolomit 50 —80 stop, a u Dlugošína, Lušovic 200—250 stop mocný sloj. železné rudy. 
Svrchní oddíl obsahuje dolomit drobnozrný, obyčejně poněkud smíšený s jílem, lak že 
zrnovitost jeho znenáhla se ztrácí; barva jest obyčejně hnědá, což však povstalo teprva 
změnou, jelikož původní jest modrošedá. Proměna ta vztahuje se na celé uložení, totiž 
asi na 100—200 stop, a oddíly vrstev jsou tím docela setřeny. Dolomit tak proměněný 
rozsýpá se v prach, nebo zůstává pevným. Že ale dolomit předce vrstevnatý jest, to 
dosvědčují vrstvičky křemenu na palec tlusté, v něm vyloučené, kteréž někdy i přechá- 
zejí v ledvinité kusy křemenu, zárovně uložené. Skameněliny jsou v dolomitu velmi 
řídké, a souhlasí, jak se podobá, docela se skamenělinami ve vápenci. 

V Opatkovicích u hor Tarnovských v Slezsku leží u prostřed dolomitu sloj vá- 
pence se skamenělinami podobnými ke skamenělinám zpodního vápence, tak že dolomit 
nemůže býti proměněnou skalou, an pod ním a v něm leží sloje vápenné, on sám pak 
dělí se vyloučeným křemenem ve vrstvy a chová skameněliny jako vápenec. Blízkost 


296 


vystouplých porfyrův a mandlovcův melafyrových nemohlo též spůsobili tuto- proměnu, 
neb na hoře Tenčinské stýkají se melafyry s vápencem jurským ani v nejmenším nepro- 
měněným, to samé jest u Sanky a v Porebě; odlehlejší zas dolomity útvaru  triasového, 
ležící bez přelržení ma vápenci, nemohou být proměněným vápencem již dle sa- 
mého uložení, 

Útvar kamenouhelný skládá se z dvou oddílův, ze svrehního pískovce se. slojemi 
kamenného uhlí, a z vápence uhelného, pod ním uloženého. 

Oddíl svrchní, péskovec uhelný. Oddíl tento. obsahuje pískovec velmi drobivý, 
který se obyčejně rozpadává v písky zasypávající celé okolí, což mu dává zvláštní 
smutné vzezření. Z většího dílu jest pískovec drobnozrný, místy vylučují se z něho 
větší zrna. Velmi četné sloje uhlí kamenného objevují se v Krakovském okolí, majíce 
6—18 ba až 40—60 slop mocnosti; jen u mezí tohoto usazení, jako v Tenčinku; jsou 
sloje slabé, 1—2 stopy mocné. Skoro vždy pokrývá se uhlí slojí šedého. jílu, zavírají- 
cího v sobě četné otisky kapradin, Lepidodendrů, Sigillarií a Kalamitův.  Uhlí' ve vý- 
chodní čásli télo mohútné pánve uhelné jest vůbec méně dobré, jelikož obsahuje 
mnoho přimíšeného jílu a kyzu železného; v Slezsku jest mnohem lepší a dá se oby- 
čejně v koks proměniti; k nejsilnějším slojům náleží sloje u Zabza a Hutě královské 
blíž Chořova, nejmohútnější vyskytují ale v království Polském mezi Dabrovou a Bedzi- 
nem, kdežto se uhlí z části dá koksovati, z většího dílu ale k tomu se nehodí. Skame- 
něliny jsou veskrz rostlinné a náležejí do rodův, známých co Calamites Suckovii, Annu- 
laria spinulosa, [ertilis, Sphaenopkyllum emarginatum , guadvifidum „ dentatum „ fimbria- 
tum, Neuropleris tenuifolia, heterophylla, flexuosa, rotundifolia, Odontopteris Schlotheimii, 
Cyclopteris orbicularis, Sphkaenopteris elegans, distans, obtusiloba, trydactyloides, Ale- 
thopteris aguilina, Sterabergii, Sertěi, urophylla, Cyalheiles arborescens, Schlotheimů, Pe- 
copteris Pluckenetii, abbreviáta, crenata, serrata, Stigmaria ficoides, Sigillaria oculala, 
intermedia, Lepidodendronu Volkmannianum, telragonum, Syringodendron cyclostoma atd. 

Úwar uhelný jest vůbec pokryt útvarem triasovým, na mezích obou objevuje se 
obyčejně červený slín, jako u Javořna, v Chořově u Hutě královské a na mnokých jiných 
místech, Nikde však není viděti pískovec uhelný, uložený na vápenec před. lím usazený, 
kterýž tvoří rozsáhlé pásmo na severu od Křešovic, značně povýšené nad jiné vršiny. 

Oddíl zpodní, vápěnec uhelný, jest hornina jednostejná obyčejně barvy tmavé; 
temnohnědé, šedé, někdy i černé; řidší jsou batvy jasné, fialové neb jasnošedé vápence. 
Vápence ty nezavírají v sobě co zvláštní nerosty mimo řídký kyz železný též porůzný kře- 
menec rohový v značnějším množství. Vápenec ten. jest obyčejně. velmi čistý a dělí se 
v hrubé vrstvy, pročež co mramor hlazen zdobí mnohé kostely Krakovské.  Skame- 
něliny nevyskytují se na mnohých místech, potud dalo se s. jistotou ustanovili několik 
rodův, jako Productus latissimus, giganteus, Orlhis resupinata, veskrz význačné tvary 
vápence uhelného. Velmi zajímavé paměry objevují se v uložení tohoto vápence, ačkoli 
nikde na něm nespatřují se uhélné pískovce. Naproti lomu leží na něm uzaseniny no- 
vější, tak vé vsi Černé spočívají na uhelném vápenci k polední straně pod: 25% naklo- 
něném vrstvy dolomitu útvaru triasového, 4 na tom prostírá se hlína; v úbočí tvořícím 
počátek doliny Černé u vsi Čajovice leží na vápenci uhelném vápenec houbový útvaru 
jurového, a oba pokrývá rovněž hlína. Úlvar triasový a uhelný tvořily dávné břehy, při 
kterých se usazovaly útvary jurové a křidové; nikde toliž nepokrývají lyto usazeniny © 
ony útvary starší. opi 


227 


Útvar břidový. Na mnohých místech jest vápenec houbový, před tím pospaný, 
pokryt svrchními oddíly útvaru křidového; v neobyčejné rozsáhlosli jest vyvinut na půl- 
noc od Krakova. Zdá se, že pokrýval útvar křidový druhdy celé pásmo vápence houbového 
bez přetržení, pozdějšími proměnami povrchu zemského zůstaly pak k jihu jen jednotlivé 
ostrovy jeho, V útvaru křidovém dají se zde tři pásma, jak nerostopisně tak i dle skame- 
nělin rozeznali; všechna pak pásma náležejí do hořejšího oddílu, nazvaného opuka. 

Zpodní oddíl opuky obsahuje jasnošedé vápence se skořápkami mušlí nepříliš 
četnými; barva té opuky jest šedobílá, pohled má zrnilý a drsnatý, oddílův vrstev není 
viděti. Usazenina ta zdá se býti místní, neb poznal jsem ji toliko u vsi Minoby nedaleko 
městečka Skály a Ojeova; kde pokrývá vápenec houbový. Zavírá v sobě zvláště skořápky 
měkkýšů, z hlavonožeů však nemnoho rodův a jednotlivcův, jako Belemnitella mucronata, 
subventricosa, nejvíce ale z bezhlavců, a z těch jsou nejobecnější Avicula lineata, Lima 
Hoperi, Inoceramus annulaťus, Pecten miscellus, hispidus, Janira Dutempelli (gningue= 
costata), Ostrea vesieularis, hippopodium, proleus; z brachiopodův jsou obecné Rkyneho- 
nella pisum, Terebratula carnea ; hvězdýši jsou obyčejně vzácní, leč vyskytují se četné 
rody, jako Ananchités ovatus, Micraster cox lestudinarium, Cidaris. vesicularis, ornatus, 
Asterias guingueloba, Cerioporá nuciformis; z býložilců velmi obecná jest Turbinella 
centralis, z oddílu hub Ocellaria Dechěni a Coscinopora Murchisoni. 

Střední oddíl obsahuje opuku se šedým rohovcem. Pásmo to znamenitě rozšířené 
tvoří často vysoké stěny a převládá zvláště na jižní straně tohoto úlvaru. Vystupuje 
jmenovitě v okolí Minohy, u Vysoče, Přibyslavie, Ivanovic, v okolí Krakova u Bibic, 
Vitkovie 4 v průřezech železné dráhy mezi Zaběřovem a Krakovem; jednotlivé ostrovy 
jsou na Křemionkách, u Podeoře na cestě k Volí Duchacké a v Skotníkách. Ve vrst- 
vách více nebo méně mocných vylučuje se ze slínu v podobě spleštilých koulí šedý 
rohový křemenec, proměňující se výminečně v hnědý křemenec. Někdy převládá šedý 
křemenec v takové míře, že slínové čásli jen oddělují ty koule neb vyplňují prázdné 
mezi nimi prostory. Opuka dělí se ve vrstvý několik palců silné. Skameněliny jsou 
v lomlo usazení velmi četné; mezi nimi jest nejobecnější Ananchiles ovátus a Mícráster 
cor testudinarium, jmenovitě první druh nalézá se po tisíci kusech; vzácnější jest Anan- 
chiles strialus a nový druh, jejž nazývám pyramidalis, taktéž i Holaster ovalis. Na 
skořápkách mořských ježkův sedi rozličné druhy mechovek (Bryozoa), jako Aulopora 
ramosa, Escharina radiata.  Mořských hub vyskytuje se též mnoho, jako pěkný druh 
Coelophychium agaricoides, pak Cupulospongia subpešisa, Amorphospongia capitatum, 
Ocellaria Decheni, Coscinopora Murchišoni; hlavonožci nalézají se v četných rodech ale 
ve sporých jednotlivcích, jako Baculites anceps, Hamites rotundus, Ammonités peramplus, 
Cottae; vlastní tomuto usazení jsou rozličné druhy z třídy bezhlavcův, jako Znoceramus 
annulatus, Brogmiarti, Cuvieri, Pečten membranaceus, Nilsoni, Ostrea vesicularis. 

Sorchní oddál obsahuje opuku bez rohovce. Jest to čistá opuka, bílá nebo žlutavě 


-bílá bez panující přimíšeniny, s lomem zemitým, někdy mívá žluté plameny od vodnatého 
-kysličníku želežnatého. Pásmo to značně se róžvinůje na půlnoc od Minohy a velkou 


Zaújímá prosloru u Minohy, Ivanovic, Petčisek, na východě u Obichova atd, Čistá opuka 
dělí se obyčejně v značnější vrstvy 2—4 stopy silné. V Petčiskách jsou do 150 stop 
hluboké rokle, obsahující pouze toto pásmo. Potud nepoznali jsme důkladně skame- 
něliny tohoto uložení, jsou však rozličné od předešlých, jako Hamites simplex, Turrilites 


„Seheuzerianus, Ainmonites peramplus, Inoceramus Cripsii, Nucula pectinata ; striatula, 


228 


Terebralula carnea, Galerites albogalerus, též známe zde z předešlých Ananchites ova- 
tus a Belemnites mucronata. Útvar křidový spočívá obyčejně na vápenci houbovém; 
v Minoze leží tři jmenované oddíly na sobě, u Vitkovic pod Krakovem spočívá bezpro- 
středně na něm střední oddíl té opuky se šedým rohovcem, oddělený tenkou vrstvou sle- 
pence, 2—3 stopy silného a z křemenných úlomkův okrouhlých a slínem slepených slo- 
ženého. Na útvaru křidovém leží hlína, poslední to usazenina před stvořením člověka. 

Útvar hlíny pokrývá skoro všecky jmenované usazeniny. Jest to znamenitá usa- 
zenina sladké vody, proslírající se v Krakovsku, v pásmu Karpat až do velké roviny 
uherské ; poznal jsem ji v celých Beskydách, na půlnočním úpadu Taler (u Zakopané), 
na nejvyšším hřbetě. (u doliny Věrtich v Liptově), na hoře Tokajské, u Římavské So- 
boty, u Baňské Bystřice, v slolici Turčanské a Trenčínské, Hlína ta jest smíšenina. jílu, 
pískem více méně prostoupena, a dá se snadno poznati dle žluté barvy, ačkoliv talo 
barva, jak se zdá, povstala okysličením železného oxydulu. Hlína obsahuje částky zvířal 
pozemních, jmenovitě kosti velkých ssavců tlustokožných, jako Rhinoceros tichorhinus, 
Elephas primigentus, pak Cervus elaphus fossilis, C. alces fossilis, Bos primigemius a sko- 
řápky hlemejžďův pozemních, jako Helix hispida, Succineau oblonga, Pupa muscorum. Zna= 
menilá tato v Evropě usazenina táhne se od břehův Rýnu přes Německo, Čechy, Polsko, 
Uhry, Rus až k Uralu, kdežlo ji znamenitý anglický geolog Sir Roderick Murchison též 
poznal. Mobútnost její jest pod Krakovem značná, od 3—4 slop zvělšuje se toliž až 
k 30—60 stopám, ba někdy dosahuje 100 slop mocnosti, často bývají v ní vyryté rokle 
s kolmými stěnami 50—60 stop hluboké. 

Útvar střední třetihorné čili miocenový pokrývá, jak již zpředu podotknuto- bylo, 
krajinu mezi vršinami Krakovskými a mezi Karpaty, a vyznamenává se ohromným bo- 
hatstvím kuchynské soli. Pásmo útvaru tohoto jest zde úzké, sotva %, míle široké, 
a teprva na východ rozšiřuje se značněji a zabíhá na půlnoc mezi skály jurové a kři- 
dové; v království Polském vyvinuje se znamenitě -u Korytnice, Pinčova, jakož i pod 
Vroclavkem nad Vislou. Miocenový útvar u Krakova rozstupuje se v tři oddíly, nerosto- 
pisně se rozeznávající. ! 

Oddíl spodní skládá se ze střídavých usazenin soli kuchynské, jílův slaných a bez- 
vodného siranu vápnitého (Anhydritu). Sůl kuchynská tvoří sloje 1—20 stop mocné. 
Často leží několik slojí nad sebou, oddělených od sebe jíly solními a vrstvičkami anhydritu, 
někdy zatáčejí se sloje ty mezi sebou a tvoří sklady přes 100 stop mocné, však jsou to 
uzly, nikoliv ale rozsáhlé sloje. Ve Věličce rozeznávají horníci tři druhy soli, rozdílné však 
jen co do velikosti zrna a do přimíšení. Vezpod leží sůl šibiková čili hrubozrná, odrůda 
s přimíšenými zrnky anhydritu a malým podílem jílu; odrůda ta jest nejčistější, často 
bývá skoro bílá, obyčejně poněkud zelenavě šedá, Nad ní leží sůl spižová, nazvaná tak 
dle horníků přivedených ze Spíže v Uhřích do Polska již za časů Piastovských. Sůl 
spižová jest temnošedá a skládá se z podlouhlých krystallův soli, pomíšenych s pískem, 
jílem, někdy i částkami uhlí. V té odrůdě soli byly nalezeny velké kmeny dříví, 
10—15 stop dlouhé, mající v průměru 2—3 stopy, a podle nich objevily se: nesčíslné 
šišky sosny pravěké Pínniles salinaria; taktéž jsou zde hojné jiné zbytky rostlin třeti- 
horních tohoto středního oddílu, jež Unger výborně popsal, jako Peuce silesiaca, Stein- 
hauera subglobosa, Tazrozylon Góppertů, žaludy z dubů Ouercus glams Saturní a limo- 
phylla, ovoce z kašlanu Castanea salinarum a compressa; Fegonium salinarum, vascu- 
losum, ořechy z ořešníku Juglans. salinarum , ventricosa, costata. Mimo tyto zbytky 


229 


rostlinné tkví v samé soli množství mušlí, hlemejždů, někteří býložilci a skořápky dro- 
bounkých Foraminilerů a rozličných raků. K posledním náleží Cytherina arcuata, lu- 
cida, unguiculus, erystallina ; Cypridina galeala, angulata, daedalea, verrucosa, denudata ; 
mezi hlemejždi vyznačují se: Ringicula buceinea, Cerithium scabrum, Natica volhynmia ; 
z dvouskořepných zase Pecten Lallii, eristatus, Nucula cornuta, striata, z býložilův Cyathina 
salinaria. Neobyčejně mnoho rodův Foraminiferů ustanovil prof. Reuss, z nichžto některé 
uvedu, jako Globigerina regulavis, dyplostoma, triloba, Rosalina arcuata, complanata, Rota- 
lina nana, Bulina aculeata, Cassidulina punctala, oblonga, Allomorphina trigona, Biloculina 
amphiconica, Tyiloculina ovalis, orbicularis, trigonula, Ouingueloculina regularis, pygmea. Dvě 
jmenované odrůdy soli tvoří rozsáhlý sklad, nad nímž se usadily ve velkých, často po- 
dlouhlých kostkách sůl zelená, oddělena od spižové jílem solním s vyloučenými vrstvičkami 
anbydritu. Sůl zelená skládá se obyčejně z krystallů skoro na palec velkých, ku kle- 
rým přimíchává se jíl se žilkami bílého sádrovce. Sůl zelená jest jako jiná z Věličky 
vlastně šedá, a jen při světle kahanu má poněkud barvu zelenou; avšak ačkoli zde 
jmeno jest nepříhodné, musíme je předce podrželi, poněvadž ho horník Věličský od 
nepamělných časův užívá. Na jednom místě na svrchu soli šibíkové leží sklad asi 12 stop 
silný velmi obecné odrůdy soli velkozrné, nazvané solí třaskovou, která se skoro roze- 
znati nedá od soli zelené. Sůl ta jest úplně čistá, a vložena do vody třeští při roz- 
pouštění často tak silně, že se zdá, jakoby náčiní pukalo. Třeštění to pochází od plynu 
uhlovodíkového, zavřeného mezi stěnami soli, Když se rozpustí tolik soli, že slísněný 
plyn zmůže přitiskující jej plochy, puká a vydává ony třesky. V jedné takové dutině 
nalezl Jindř. Rose jeden krychlový centimetr plynu, složeného z 292 vodíku, z 0-25 
kysličníku naduhelnatého a 41-75 uhlovodíku. Nad zelenou solí leží co silná sloj solné 
jíly šedé barvy s vyloučenými a všelijak vinutými žilami soli vláknité, nazvané špak. 

Oddíl střední skládá se ze sádrovce význačně zrnilého; zrna jsou rozličné velikosti 
a více méně prostoupena jílem. Někdy tvoří koule od jednoho palce až do půl stopy a 
více široké, aneb také podlouhlé sloje, rozdělené v nezřetelné vrstvy. První případ po- 

zoruje se ve Věličce ; v lomech na Podgoře, v Skotníkách, Toňách, kdežto tvoří táhlou 
sloj; a něco dále na západ nedaleko Osvěcíma, 

Poněkud jiné nežli ve Věličce jest uložení soli v Bochni. Skládá se totiž jen 
z jednoho druhu soli, odpovídajícímu šibíkové soli ve Veličce. Nalézá se lam několik 
slojí, oddělených od sebe jílem solním a vrstvičkami anhydrilu celistvého jasně modré 
barvy. Někdy jsou vrstvičky tyto v pěkné řasy složeny, tak že povstává podobnost 
ke slřevům, dle čehož nazývá se onen kámen střevovým (Gekrósestein). Nad ložištěm 
soli spočívají jíly šedé, neslané, s vyloučenými vrstvami pískovce, výše vystupuje velko- 
zrný sádrovec prostředního oddílu. Celé ložiště Bocheňské stojí proslopádně ; ovšem 
Věličské též není již v původním položení, neb vrstvy jeho ohnuty jsou na spůsob vln ; 

-větší část jich sklání se pod značným úhlem k jihu i zapadá pod vysoký hřbet složený 
až pískovce, jenž patří k zpodnímu oddílu útvaru křidového, totiž k pásmu Neokomskému, 
„v němž se nacházejí Belemnity a Ammonity, 

Ložiště síry u Svošovic jest toliko místní usazenina miocenová, Zdá se, že 
leží na ložišti soli, neb když se vrtáním prorazila vrstev síry, přišlo se do jílů patrně 
slaných; hlouběji vrtání nedošlo. Síra tvoří vlastně dvě ložiště, vyloučené v šedém 
slínu; vrchní skládá se z drobných zrn velikosti semence, více méně rozselých v slínu; 
ložiště to bývá od 2 do 6 slop mocné. Zpodní ložiště, obsahující kulovitou síru, bývá 


230 


o něco mocnější; totiž od 2 do 9 stop. Koule té síry tkví podobně v šedém slínu, ně- 
kdy nahromaďují se v té míře, že tvoří pravou sloj. Knlovitá síra jest dokonale celistvá, 
barvy žluté co sláma; síra slohu zrnitého jest poněkud jiná, uprostřed jest taktéž celistvá, 
na povrchu ale má sloh krystallový a povahu poněkud průhlednou s leskem mastným. 
Velmi zřídka bývá síra v osmistěnech s kosočtverečným průřezem vyhraněna (v soustavě 
hranolové), s otupenými nebo tupějším osmistěněm přiříznutými vrcholky. Dvě tyto lo- 
žiště odděluje od sebe sloj slínová 12—30 stop silná, s velmi četnými žilkami bílého 
vláknitého sádrovce, který tvoří někdy pravé sitě. Pod sírou spočívají taktéž slíny šedé; 
nad kulovitým nebo zpodním ložištěm síry vylučují se někdy geody čili pecky, v průměru 
1/—1 stopy, vyplněné merotcem č. barytem; na povrchu ukazují se v ploškách tenkých, 
někdy však se nahromadují v skupeniny hřebenité hnědé barvy. Nad ložištem síry ku- 
lovilé objevují se v slínu a jílu velmi četné zbylky rostiin, lodyhy a listy viděli patrně ; 
proť. Unger ustanovil je co význačné pro útvar miocenový, jakožto Tawiles Langsdorfi, 
Myrica deperdila, Alnus Kefersteinii, Ouercus grandidentata, lignitum, fureinervis, Carpinus 
macroptera, Ulmus parvifolia, Acerites inlegerrima, Ceanothus polymorpha: Juglans de- 
formis, Bůlinica ; Rhus Herlae; Laurus swoszowiciana, Neritinum dubium atd. 

Že ložiště síry svošovské jest usazenima blízká prvotních břehů, dosvědčují četné 
listy padlé do vody, z které usadila se síra. Voda la musela býti ve spojení s vodou 
mořskou, ačkoliv zřídka nacházejí se uprostřed síry skořápky měkkýšův mořských. Že 
ložiště síry jest usazenina místní, dosvědčuje malá jeho rozsáhlost, neb celá jeho pro- 
stora od Svošovic až k Zelené, malé vísce u Vřesovic nedaleko Swiatníků, neobnáší 
více nežli %, míle, a šířka nepřesahuje "/; míle. Velmi se podobá k pravdě, že se síra 
vyloučila ze zřídel přesycených plynem sírovodíkovým, z nichž srazila se síra v stavu 
tvoření se; Část toho plynu sloučila se s kyslíkem a vápnem a utvořila sádrovec, mezi 
oběma ložišli síry roztroušený. Může býti, že ložiště síry Zastupuje sádrovec, jinde 
v miocenovém útvaru uložený. 

Usazování soli u severní a jižní paly hor Karpatských dělo se bezpochyby véhmní 
zponenáhla z moře, jelikož v některých vrstvách soli jsou nesčíslné skořápky Foramini- 


ferův a býložilců dokonale zachované, jak by z mořské vody vyloveny byly, uprostřed - 


v soli usadily se jíly naplněné skořápkami mušlí, mezi nimiž jsou i mladí jednotlivci, 
kteříž na místě zrození býti musili; mimo to musila býti na blízku pevná země, an 
v soli se nacházejí rozličné částky rostlin a celé kmeny v soli nebo v jilu slaném vězí. 
L. Buch vystavil domměnku, že sůl pod horami Karpatskými povstala působením vulka- 
mickým, což se však nezakládá ma žádném důvodu, an po celém severním úpatí Karpat 
není ani stopy vulkanické skály. Vzdor nahromaděným vědomostem o Věličce zůstává 
příčina, která spůsobila usazení těch nesmírných ložišt soli, dosaváde nevyjasněna; pří- 
čina ta musila působiti ma prostoru znamenitou, nebo tatáž odrůda soli, jako jest sůl šibí— 
ková ve Věličce, nalézá se též v Bochni a dle svědectví Lilla u Kačíka v Bukovině, 

Vrchní čili třelí oddíl útvaru miocenového skládá se ze sypkého písku zrma více 
méně hrubého, někdy lepkavým jilem spojeného v drobivý pískovec. Místy jsou upro- 
střed písku skořápky ustřic, pektenů a jiných měkkýšů ; tak ma samém vrcholu Zlaté 
hory u Rajska nad Svošovicemi jest sloj 3—4 stop mocná, přeplněna skořápkami ustřice 
Ostrea ventilabrum a neustanoveného Peklinitu; v rokli u zřídla Gliniku nedaleko Věličky 
malézají se v průřezu železnice pod Bieranovem v písku četné uslřice, takléž na pahor- 
«ích Psí horky nazvaných, severně od Věličky. 


231 


Popis hor Karpatských. 


-04 jižních hranic. popsaných usazenin třetihorních proslírají se hory Karpatské 
a vznášejí se bezprostředně k vyšším hřbelům. Ačkoliv složení toholo pásma není příliš 
splelené, jelikož nečetné obsahuje útvary, nicméně jest dokonalé poznání jejich velmi 
nesnadné, an jednotlivé usazeniny vyvinuly se v neobyčejné mohúlnosti. Usazené skály, 
z nichž Karpaty se skládají, jsou pískovce útvaru křídového spolu s jeho vápenci, šedé 
vápence a dolomity útvaru liasového a červené pískovce pod liasem spočívající, nezná- 
mého věku; nejvýše leží třetihorní dolomity nummulitové a pískovce, znamenitě vyvinuté 
na půlnoční straně Beskydův a Tater, taktéž ve Spiži, v Šaryšské a Liptovské. stolici, 
konečně šedé jíly, pískovce miocenové a útvar hlíny. 

Zpodní oddíl útvaru křidového*), počínaje u Nového Jičína v Moravě, láhne se 

co úzké pásmo pískovce Neokomského až k Věličce; zdali vystupuje dále na východě, o 
tom nemáme dostatečných důkazů. Některá ložiště toho pískovce mají zvláštní ráz nerosto- 
pisný, výhradně jim vlastní. Jsou to zvláštní vrstvy šedého rohovce s utkvělými zrny písku ; 
tato skála dělí se obyčejně ve vrslvy 3—4 stopy silné, někdy též v tenší, jež nepřetrženě dělí 
od sebe vrstvičky šedých slínův a jílův, U Bělska v lomech, kde se dobývá kámen na 
silnice, viděti jest tyto spůsoby hornin zpodního oddílu útvaru křídového. Již při usa- 
zení se vrchních částí toho útvaru nastoupil v uložení jeho znamenitý převral, vápenec 
všechen propadl do hloubky a pískovce Neokomské vysloupily na povrch země a daly 
břehy mořím, pod kterými se tvořila opuka a křída. Svrchní oddíly útvaru křidového, 
opuku a křídu nelze tedy nikde ani v Karpatech, ani v jižních Uhřích nalézli, Zdá 

se, že pobřeží utvořené z pískovcův Neokomských bránilo usazeninám zpodního (eoce- 
nového) útvaru lřetihorního, vniknouti na severní stranu Karpat, jako zabraňovalo roz- 
šíření opuky na jižní stranu těch hor; proto není na půlnoci od Karpat, v Rusku, 
Polsce, v severních Němcích ani slopy vrslev eocenových, 

Podobá se k pravdě, že pevná část vápenců houbových s pokrývající je opukou 
| musila se na novo povznésli, když pískovce Neokomské vyzdviženy byly. Tehdy zničily 
-neobyčejně silné proudy velkou část měkké opuky a rozdělily souvislé předlím vrstvy 
její, ležící na houbovém vápenci, v jednotlivé nesouvislé ostrovy. Takové ostrovy jsou 
„na vysočině Křemenkách, na cestě od kostelíčka v Podgóře k vísce Vole Duchacké, ještě 
„menší ostrov opuky u paly vápence houbového, sotva 400 slop v průměru, jest v Skot- 

nikách u Týnce, jiný u Smrduté (Smierdzacej) pod Bělanami nedaleko Krakova; něco 
dále na půlnoc od Krakova opuka již tvoří velmi dlouhá pásma, jak to viděti v průře- 
„zech železnice vedoucí z Krakova do Křešovic, tak před Rzaskou u Zaběřova a u Rudavy. 

U Skotníků nalezeny byly v opuce na takovém ostrově čelné skameněliny, jako 
„Ceriopora nuciformis, Belemnilella mueronata. Nesmírné zničení musilo tedy zde místo 
m o jehož mocnosti a dávnosli svědčí ta okolnost, že z rozkotaných usazenin nikde 
mení nejmenšího sledu v usazeninách třetihorních, po nich vytvořených, V době, když 
se to vl uložení hlíny usazovalo, musila se všechna před tím vyvýšená půda opět sní- 
jmouc některé sporé místnosti, a vápence houbové; opuka, pískovec Neokomský 


p Útvar klidový dělí se ve čtyry oddíly: 1) v oddil Neokomský, tak pojmenovaný podle města Neoco« 
mum (Nenfchatel) ve Švýcařích; 2) v oddíl nazvaný Galt; 3) v oddíl Turonský podle franc. krajiny 
la Tonraine ; 4) v oddíl Senonský podle franc. krajiny le Sens. V Čechách objevuje se jem oddíl 
Turonský a Senonský co kvadrový pískovec a opuka. Pozn. redakce, 


232 


a eocenový, jakož i větší část mioceonových usazenin musily tvořiti rovinu nebo velmi 
nízkou pohořinu, neb všechny ty usedliny jsou pokryty více méně silnou vrstvou hlíny. 
Mezi vápencem houbovým a hlínou často uložena jest vrstva kyzu z pískovce karpat- 
ského a křemence, což viděti jest na značnějších prostorách mezi Krakovem a Přegořa- 
lami u Vitkovic, a v jiných místech. Výminku činí toliko Křemionké u pahrbků Podhor- 
ských a hřbety až za Pitkovice a Budzóv, pokrylé tenkou vrstvou, často na několik palců 
silnou navátého písku, náležejícího podle vší podobnosti k svrchnímu oddílu útvaru mio- 
cenového. Hřbety tyto vápenné sloužily co strmé břehy moři, z něhož se usazovaly 
vrstvy miocenové, mající docela jiný ráz nežli pískovce Neokomské, ustanovující jižní 
břeh téhož moře miocenového. Znamenilý převrat vrstev miocenových objevuje se 
v průřezu bání Věličských a Bochenských ; u posledních skloňuje se ložiště solní pod 
úhlem 75*, ba vezpod ztrácejí se v postavě kolmé. Ložiště síry Svošovické jen lehko 
se naklonilo, hlavně se sklání k straně polední; že však celá spousla vyzdvižena byla, 
o tom svědčí Zlatá hora u Rajska, okolo 200 stop nad hladinu Visly vyvýšená, majíc na 
vrchu uprostřed písku ložiště uslřic (Ostrea venlilabrum) a pektenů. 

Mnohé úkazy svědčí o tom, že usazeniny miocenové, zapadající na velkých pro- 
storách pod pískovec Neokomský, byly od tohoto pískovce překotem pokryty, Vrstvy 
solné, střídavě tenkými vrstvami 1—2 palce silnými rozdělované, skloňují se ve Vě- 
ličce vůbec pod úhlem okolo 45", tentýž úklon mají pískovce Neokomské v Sierči, Sy- 
gečnově, u Babiu v lese Garbalkách, kde obsahuje konglomeraty bohalé na skameněliny 
Belemnites bipartitus, dilatatus, pistilliformis, Aptychus Didaci atd. Tentýž úklon vrslev 
vztahuje se dále na východ k Libertovu, Mogilanům, Radzišově atd. Pískovce karpatské 
pokrývají útvar solní ve východní Haliči, počavše od Dobromila dále na východ až do 
Bukoviny. To jest příčina, že, dokavad nebyly skameněliny Věličské řádně ustanoveny, 
počítány byly k pískovci karpaiskému, jehož věk taktéž ustanoven nebyl. 


Ze všeho toho vysvítá, že velké převraty zde místa míti musily. Průřez ale, jejž - 


uveřejnil Murchison*), nezakládá se na dostatečných důvodech, nýbrž jest pouhý 
domysl, kterýž podle zkušenoslí ve východní Haliči sebraných stal se velmi pochybným. 
Murchison totiž přijímá, že zapadající ložiště soli vystupují opět vzhůru u pískovců Neo- 
komských, čehož však nikde nelze spalřili. Překocení usazenin miocenových přes pí- 
skovec Neokomský musilo se státi před usazením hlíny, pro klerouž dobu musí se při- 
jmouti, že se velká rovina prostírala od Krakova až k velké rovině uherské pod Toka- 
jem, Římavskou Sobotou, Míškovcem atd., na niž usadila se hlína. Na celé lé prostoře, 
kdežto se vznášejí Karpaly, viděti jest často na vysočinách nanešenou hlínu, zvláště jsou 
výšiny se směrem od západu k východu a k severovýchodu pod hodinou 8—9tou po- 
kryty vrstvou hlíny více méně mocnou; laktéž leží hlína na všech pahorcích vápence 
houbového a opuky severně za Karpaly ; jako n. p. na dlouhém hřbetě nad Věličkou se 
směrem od západu k východu, na hřbetě Libertovském a k jihu od něho na Mogilami, 
který u Radzišova má svůj konec; obadva hřbety jsou složeny z pískovce Neokomského. 
— Rohový křemenec pískovce Neokomského, již dříve spomenulý, mění se často v hor- 
ninu drobnozrnitou, šedou, mající co tmel polrojný uhlan vápna, magnesie a oxydulu 
železného, též bývá někdy drobnozrný, někdy velkozrný, ba přechází i v konglomerat, 
Dokončení. 
*) The Geology of Russia in Europe. T. I. 


233 


Lilije. 
Od Julia Saxa. 

Mezi nejoblíbenějšími rody rostlin stojí lilije, dílem pro krásu, pro klerouž se 
také všudy pěstují, dílem proto, že jakési dějinné kouzlo tuto kvělinu ovívá. Bílá lilije 
byla a jest od nepamětných dob obrazem neviny a čistoty nepoškvrněné, a u národů 
křesťanských nabyla nejvyššího zasvěcení, když Kristus ji pojmenoval nad slávu Šalomou- 
novu povznešenější; pročež byla v středověkém umění věrnou společnicí svatých, a 
zbuzuje posud jakousi úctu náboženskou. A v skutku zasluhuje tato květina před jinými 
česlné mislo v našem vědomí, jsouc nejpěknějším členem z čeledi nejkrásnější a nej- 
dokonalejší, která od ní vzala jmeno lilijovitých. Rostlinozpylec vyznačuje tímto jmenem 
zcela určitý počet rostlinných tvarův, ve svých vlastnostech s lilijemi příbuzných. Že však 
lid obecný vidí hlavní ráz lilijí -v kráse jejich, přivyknul si, nazývati květiny obzvláště 
krásných forem a barev jako tušením též lilijemi, tak u př. jmenují bílé lekníny (Nym- 
phaea) druhdy vodními liliemi, a žlutí kosatcové (Iris) také žluté lilium vodní slovou. 
Avšak botanické tvarosloví, kteréž brzy k exaklním vědám bude moci se připočísti, 
nění urozuměno s těmito výroky krasocitného názoru, i ukazuje, přísněji přírodu sledu- 
jic, že tyto vodní lilije a jiné jim podobné nejsou s lilijemi ani tak dalece příbuzné, 
jako některé jiné čeledi, jimžto cit aesthetický pražádné souvislosti s lilijemi nepřiznává, 
Divno snad bude čtenáři, dovídajícímu se, že chřest čili šparel příbuzností s lilijemi 
se honosí, anobrž i rostliny, které navykl co trávu považovat, biky (Luzula), blíže k nim 
stojí než nádherné Amaryllidy a Orchidey. Kdo by ale nějakou podivnůstku v tom spa- 
třoval, nesmí ji přiřknouti vrtochu rostlinozpylcův, nýbrž z toho poučiti se má, že zá- 
kony, dle kterých příroda rostlinné tvary pojí, s vyřčením našeho aesthetického smyslu 
nevždycky souhlasí. V obou říších organických vysledují z přísného porovnávání tvarův 
jejich celé řady rodův rostlinných, z nichž v každé určitý tvar důsledně zamýšlen a pro- 
veden jest, tak jako k jediné melodii přemnohé variace učiniti možno. Obyčejně v la- 
kovélo řadě příbuzných čeledí jeví se úkaz ten, že jedna z nich svůj příslušící útvar 
meb typus, jak se říká, nejznačitěji a nejkrásněji vyvádí, od něhož pak druhé čeledi více 
méně se odchylují. Taklo v čeledi lilijovitých jest útvar jedné řady čeledí co nejjedno- 
dušeji, nejkrásněji uskutečněn; abychom toliko při formách vlasti naší se pozastavili, po- 
čínáme tuto řadu sílinami (Juncaceae), k nimž i biky náležejí, a skrze ocúnovité (Melan- 
thaceae) a konvalínkovité (Smilaceae) blížíme se k zpanilému tvaru lilijovému. Páska 
vížící tuto řadu v lom záleží, že jim všem dán jest semeník svrchní, ze tří plodolistův, 
v trojpouzderný plod vyspívajících složený, pod nímžto na ose kvělové stojí 6 tyčinek, 
ještě hlouběji šestidílné okvětí, o klerémž tu hned připomínáme, že se neskládá ze dvo- 

dno kruhu, kalicha a koruny, jako při růžích, pryskyřníkách atd., nýbrž že všech 6 dílův, 
si již co 6 prostých lupenův se naskytlují, neb ve trubku srostlé jsou, stejnou pod- 
statu a barvu má, 
- Udání těchto známek poslačí sice k poznání příbuznosti některé rostliny s lilijemi, 
a však byl by na omylu, kdo by tím ráz a přirození télo řady vyskoumány mínil. Před 
zevrubnějším uvažováním jejich tvarův nebude snad od místa připomenouti, že náležejí 
lilijovité, jakož i trávy, kolokásie, kosatce, vstavačovité, palmy a m, j. do jedné veliké 
Ulupy říše rostlinné, rostlin jednoděložných (Monocolyledoneae), jejichž společná shodu- 
jící se známka jest, že při klíčení semene nejprvé jediný, pošvilý lupen (děloha) se 
Živa 1856. 16 


234 


vylupuje, Nápadnější a hned do oka bijící ráz télo tlupy spočívá v nerozvělveném, rovném 
aneb zvolna zakřiveném poběhu žeber listových, a v tom že listy nikdy netvoří pravý 
vřeten, nýbrž vždy slřídavě stojí, čímžlo se liší od rostlin síťožilných neb dyoudělož- 
ných, ku kterýmž naše ovocní stromy, naše zeliny, lupenaté lesní stromy ald. náležejí. 
Ještě větší jest odličnost jejich od stromův jehličnatých, nejen celým vzezřením, alebrž 
hlavně vnitřní ústrojností, 

K snadnějšímu porozhlednulí se po oboru tvárův, s nimiž nám lu činiti bude, vy- 
čteme ihned nejčelnější pokolení. Jsouť to následující : Chřest neb špargl (Asparagus), 
(obr. 4.); dračincové (Dracaena), kteréž nyní ve více druzích pro ozdobu síní pěstují, mají 
palmovité kmeny s hustým vrškem tkanicovitých, pevných listův a jsou domovem ve vý- 
chodní Indii a na ostrovech Kanárských; na Teneriffč u Orotavy stojí slovúlný dračinec, 
jehož léta na 6000 se páčí. V Asii meziobratníkové a v Nové Holandii žije příbuzná 
s nimi Dřanella, pokolení mnoholetých bylin, však bez kmene palmovitého (obr. 2.); 
v našich vlastech shodují se s nimi bělozářky (Anthericum), podobné k Dianelle, avšak ve 

(Obr. 1.). všech částkách štíhlejší; nescházejí též Nové 
Holandii a Předhoří Dobré naděje. Kopíčko 
(Asphodelus) má květy větší a představuje 
tentýž útvar v jižní Evropě, kopíčko bílé 
v novějším čase pro své cukrnaté hlízy stalo 
se povědomějším. Ještě označnějšími květy vy- 
znamenává se denivka (Hemerocallis), která, 
jsouce v západní Evropě a střední Asii do- © 
movem, v zahradách pro okrasu se chová. 
Též sem náležejí čelné rody česneku (Al- © 
lium), ve všech mírných krajích, zvláště © 
v severním mírném pasu dobře se da- © 
řící, a v hospodářství všech léměř známých © 
národův k vůli cibulí stravných polřebované. © 
V přeblízkém příbuzenství s nimi stojí 
mořské cibule (Scilla), obzvláště podle © 
Středomoří a na Kapu rostoucí, jakož i sněd- 
kové (Ornilhogalum). Krásnější než tyto, 
a tudíž časlo pěstované a známé jsou hya- 
cinty (Hyacinthus), jejichž domov jest po- 
břeží středomořské. Jim podobné ve vze- 
zření Uropetalum, Veltňeimia, Agraphis za- 
ujímají místo jejich na Předhoří Dobrona- 
dějském ; jemužto dále zcela výhradně patří 
nádherné Lachenalie (obr. 3.), zalím pak. 
skromné Museari (obr. 4.) od Středního 
moře do všech tří dílův světa se proslírá, © 

Bohaté na rudy pokolení Aloč ná- 
leží nejvíce Kapskému území, některé rody 
Asparagus officinalis, malí poboční. větvička, tropické Asii, Africe, Americe; tropické Ame-, 


vl Ao, Sále: 6 zlisté svazky větviček v je- g PY M i 
oba ní 0 bezlisté svazky V JS ice vlastní jsou druhové juky (Yucea, obr.5.), 


ÚČET 


235 


rovně krásní jak užileční; ony první nízké, trvalé kříky, pro hořkou látku svou od 
dávných časů lékařům důležité, tyto na podobu palem se povznášejíce, oboje u nás ve 
větších zahradách rády pěstované. © Zemím východním jsou jiná pokolení vlastní: len no- 
voseelandský (Plormium) s náramně pevnými, páskovitými listy, na Novém Seelandu 
a Norfolku obyčejný, nyní u nás více ve známost přichází, poněvadž jej k vůli vláknům 
sázeti schvalují; v Číně a Žapanu domovem je Funkia, v mírné Australii Blandfordia, 
v Chili Leucoryne atd.  Pokolení Polianthes ale jest mezi obratníky vůbec rozšířené, 
Všecky posléze jmenované jsou nejpříbuznější s kalokvětem (Agapanthus), jehožto vlast 
jest Předhoří Dobré naděje a který také u nás pro ozdobné modré okolíky své velmi 
zhusta se chová. Evropa mírná a slřední Asie za tylo veliké representanly počítá po- 
kolení rostlin menších rozměrův, a sice tulipán, křivatec (Gagea, obr. 6.), úhledný 


kandík (Erythronium, obr. 7.), nepatrnou Lloydii, studenějších krajův (Alp, Asie severní, 
(Obr. 2.). 


Dianella ensifolia z vých. Indie a Bourbonu, k květové pnpeny, / bobule, ", přiroz, velik, 
16* 


236 
Ameriky) obyvatelku, konečně řebčík (Fritillaria) a pokolení lilůje samé, kleréž všecky © 
netrvají nad zemí, nýbrž každým jarem z podzemních pukův vystřelují, Pro krásu svou 
zasluhuje být jmenována Gloriosa superba, kterouž nyní, jakož jednu z nejpěknějších 
otáčivých rostlin, ve výhřevnách pěslují, a kteráž má domov svůj mezi obratníky v Asii 
a v Africe. 

Vyčlená zde pokolení nikoliv nečiní úplný obsah lilijovitých, avšak dostačují, by 
ukázali rozmanitost forem v této čeledi. Již porovná-li čtenář přiložená, nemnohá vy- 
obrazení mezi sebou, ještě více však, jestli si obrovské dračince a vlastní lilije, tulipány 
a Špargl na mysl uvede, namane se mu bezděky otázka, s jakým právem. rostlinozpytec 
tyto rozličné na pohled rostliny (Obr. 3.) 
do jedné čeledi zahrnovali smí? 
neboť co má mnohovětevnatá 
chřesť s uzounkými lístky svými 
společného s jednoduchým, klas- 
sickým útvarem  tulipánu, CO 
ušlechtilá údoba juky s trávo- 
vitým stvolem česneku? © Dvojí 
cestou možná se ubezpečili, že 
jsme přírody věrně. šetřili, po- 
važujíce lato různá pokolení za 
úzce spříbuzněná. Jednou totiž 
přivedla mnoholetá zkušenost bo- 
taniky ku přijetí zásady, že ony 
známky, dle nichž příbuznost 
rostlin nejsnadněji a nejdůklad- 
něji poznali možná , hlavně 
v částkách jejich květu a plodu 
leží; a tu nalézáme, uvažujíce 
jmenovaná pokolení lilijovitých 
dle toholo pravidla, překvapu- 
jící  stejnotvárnost: © semeník 
srostlý ze tří plodníkův (car- 
pella) vybíhá ve čnělku, horem 
do tří blizen rozestouplou aneb 
neprodleně v trojdílnou bliznu. 
Rozkrojený příčmo semeník všech 
dotčených pokolení ukazuje tři 
přehrádky, dělící jej ve tři 
pouzdra; tam, kde přehrádky 
v střední ose plodu se stékají, 
na vnitřním úhlu sedí ve dvou 
řadách pupence semenní (obr.8.). 
Teprva na dospívajícím plodu 
jeví se jakýsi rozdíl, kterýž ale 
nás v názoru našem zmýlili © Lachenalia pendula, ", přir. vel., Z cibule, B listí, d listeny. 


1- Museari botryoides v Evropě jižní a prostřední v přiroz. velik., 
Z cibule, z: pacibulky, 4 listí, S hrozen květný. 


297 


nesmí; semeník chřestu, dra- 
čince, Dianelly slává se při 
dozrání dužnatou bobulí (obr, 
2. [), při všech ostatních ale 
suchou tobolkou, kteráž ko- 
nečně ve třech chlopních se 
puká, nesoucích obyčejně na 
svém středu jednu z oněch 
přehrádek, na níž semena s 
obé strany sedí (obr. 9.). 
Tenlo rozdíl není tak důle- 
žit, aby odloučení pokolení 
bobulnatých od  tobolkatých 
odůvodňoval, neboť základ 
plodu, na němž všecko zá- 
leží, jest původně jeden a 
tentýž, Abychom podobenstvím 
věc objasnili, chrám ve slohu 
golhickém u př. slavěný vždy 
golhickým zůslane, třeba z 
cihel na místě mramoru vy- 
budován ; tak to jest s plody 
oněmi, kde jednou dužná, 
volná buňkatina, podruhé 
tuhé, suché buňky lálku ke 
stavbě poskytují. Béřeme-li 
takto částky plodové a květní 
za měřítko příbuznosti, ovšem 
může mnohý 0 přirozenosti 
této | methody  pochybovati, 
protože místo celé rostliny 
toliko malou, ačkoliv nejdůle- 
žitější částku její uvažujeme. 
Tu nezbývá jiné pomoci, nežli 
nastoupiti cestu druhou, která 
jak znalci tak neznalci stějně 
přirozenou se vidí. Můžeme 
totiž, podpírajíce se na vý- 
pověd, jejíž pravdivost posud 


sé potvrzuje, že příroda skokův nečiní, porovnávali jedno pokolení s druhým tak, že 
vždy zcela blízká a patrně příbuzná pokolení podle sebe stavíme, varujíce se skoku, to 
jest sestavování takových forem, jejichž příbuznost pochybná býti by mohla. Zajisté jes 
tato methoda nejpřirozenější, kterouž příbuznosti se dopátrati vůbec možná; nedá se 
však tajili, že vyhledává velikou známost věcí, jemný lakt a rozvážlivost, často též nej- 
rozsáhlejší podrobné vědomosti, poněvadž nezřídka nejbližší tvarové v různých krajích 


2 


238 


(Obr. 5.). (Obr. 6.). 


Gagea stenopetala, v přiroz. velikosti, T hlízy, B listy, 
dd lsteny. 


rostou, a co hůře, časem některý člen v pořadí 
forem z nynějšího květenstva vymizel a snad jen 
co zbytek a špatně zachovaný otisk v některé 
horní vrstvě pohřben jest. Místo nedovoluje, dle 
tohoto pochodu přesvědčili čtenáře, že jest se- 
stavení svrchu jmenovaných pokolení přirozené, 

Yucea aloifolia z ostrova S. Domingo, avšak vede v skutku k stejným výsledkům jako 
velmi zmenšená. první cesta. 

Připustí-li se již, abychom dračinec, juku, hyacint, tulipán atd. jako příbuzné 
považovali, vtírá se ihned jiné pozorování, totiž to, že v jedné přirozené řadě i malé, 
několik jen měsícův žijící byliny i mocní stromové neobmezeně dlouhého života po- 
spolu státi mohou. V předeslaném sotva pozor k tomu obrácen byl, máme-li před sebou 
strom aneb bylinu, kdežto v obecném životě vždy takovélo rozdělení dle včku a trvání 
nejspíše k ruce bývá; leč příroda sama nulí nás nehleděti k němu, když rozvrhování 
říše rostlin a ustanovování přirozených řádův před se bráno býti má, jak to staří 
botanikové z obmezenějšího stanoviska svého skutečně činívali. Příroda sama rozdíl © 


Eto 


B ná A 


„onak Me, 


299 


v trvání a v dosližitelné velikosti rostlin časlo s tak malými odchylnostmiv útvaru jejich 
spojuje, že směle tvrdili lze: spíše může příroda z byliny přetvořili strom, nežli ze 
semeníka lrojpouzderného učiniti pělipouzderný; pročež bolanikové ode dávna absolutní 
velikost, trvání a dřevový neb bylinný útvar co nepodstatný, vedlejší úkaz odmílli, kde 0 
ustanovení příbuznoslí přirozených běží. Zalím nesmí se proto soudit, jakoby lito úka- 
zové byli nahodilí a bez zákonilého vztahu k ostalním vlastnostem rostlin, anobrž právě 
v nich viděli, jak přirozenost rostlin uspůsobiti se umí dle okolností a poměrův, s ni- 
miž vyrůstá; zvláště pak při lilijovitých jest to na bílední.  Všickní druhové, kteří mír- 
nému podnebí přináležejí, kdež tedy bylinný život následkem střídání studených a 
(Obr. 7%.) (Obr. 8.) 


1) Scilla amoena. Polozralý semeník napříč 
proříznutý. I, II, III tři plodníky, 9 pupence se- 
menní. 2) Chlopně tobolky od Hyacinthus amethy- 
Stinus. 


(Obr. 9.) 


Allium triguetrum. 1) Semeník polozralý, 2) do- 
zralý, rozpuklý třemi chlopněmi, 


Erythronium Dens canis, '/„ př. velik, (Alpy, 
Štýrsko, Korutany, Čechy). ; 


teplých počasí periodicky přelrhován a zase křísen bývá, jsou bylíinní a malí, tráví 
větší čásť života pod zemí, Irvajíce v cihnlích neb podzemních kmenech (odenkách) 


240 


od roku k roku, a jen za teplého počasí podzemně počaté listy a květy rychle vysíla- 
jíce, aby na slunci svým plodům a semenům uzráti daly. Jakmile se lo stane, usvadne 
svrchní vnať a stonek podzemní počne ihned vyvinovati pupeny, které v příšlím roku 
jaro zdobiti mají. Tak se to má s tulipány a jejich nejbližšími příbuzenci řebčíky, lili- 
jemi, křivatci, kandíky, tak s hyacinty, modřenci (Muscari), scillami a kapskými Lache- 
maliemi, kteréž vesměs teplejším mírným krajinám patří. V pásmech země ale, kde 
vegelace nikdy neustává, mezi obratníky a v nejblíže přilehajících s obou stran krajinách, 
může hlavní kmen sám nad zem se povznésti, jeho konečný pupen neustále listy vyví- 
jeli; v dostupu vzduchu a světla nalézá podmínky, pod kterýmiž co pevný, dřevnatý 
kmen se vytváří, anto podzemní kmenové z nedostatku jich měkčí, pomíjivější zů- 

(Obr. 10.) stávají. Ovšem stává mezi oběma 
 výstřednostmi „ našimi cibulna- 
tými rostlinami a palmovitými 
kmeny juky, obrovskými dra- 
činci kanárskými přechodův, opět 
o své ujmě dle svých pednebí 
se spravujících ; tak Aloé pod- 
obratníkového pásma v podobě 
nízkých kříkův, Dianella, Aga- 
panthus, Phormium, jakožto tr- 
valé byliny v teplejších mírných 
krajích jižní polokoule. Aniž se 
smí za výminku pokládati, že 
v nejvřelejších zemích opět ci- 
bulnaté lilije přicházejí, nebog 
tam horké počasí, půdu vysma- 
hující, podobně působí k udušení 
vegetace jako zimy naše, ač 
opáčnými prostředky. 

Puslíme se nyní v zevrub- 
nější opátrání údoby kmenové, 
od 1) a) ake o Co S deoská dra abychom ukázali, že cibule na- 
kořamvé 5) Praře podlý zrůšený. 82: Ca Jy jako mohu, šich letních Mí jsou vlastně je 
w mladé, ještě nevypuklé kořínky. (G kmen cibulný a obal suchý, jich hlavní kmeny, a že si možno 
hnědý, b,c,d,e slupky cibule, k pupen nahražovací, st lodyha, u m Te s 
A inbí ud ALU, Čest smkr, eli čdmchy ; "oo ná ANN 
léká popoua nahe st jeho jstiyha. p? ké vitých, jakožto z podobných P 

penův povstalé, jako cibule. 


Cibule tulipánu (obr. 10, 1) jest tělo dole tlusté, k svrchu zakončité, obalené 
tenkou hnědou kožkou; mna zpodině té cibule znamenati šikmou plochu, nepolaženou 
však onou kožkou (C); ma jejím objemu stojí několik uschlých mrcáskův kořenových 
(0) ; vzhůru nese sevrklou stopku. Jakmile lento celý útvar podélně v prostředku 
rozkrojíme, potřebí jest toliko pozorného uvážení, abychom seznali, že tu celá rostlina, 
jaksi v nerozenčím stavu před námi jest. Obr. 10, 2) ukazuje tento průřež, a jest ona 
hnědá kožka, obalující celek vyjma plochu C; vše, co ona obaluje, rozpadá se ve dvě 
části, jednu hořejší z více slupin do sebe vstrkavých záležející, a dolejší (9), jenž hutný — 


241 


kmen sám předslavuje. Bezbarevné, tlusté a masité slupky vězí jako duté kužele jedna 
ve druhé, a zpod jejich ihned v cibulový kmen (G) přechází, Nejvnitřnější těch slupek 
(d) zavírá díly e—k; z nichžto e jest rovněž nebarevná slupka kolem zpodiny stopky 
(s. Viděli jest, že tato poslední není než súžené prodloužení kmene G, jenž opět nese 
duté kužele slupek do sebe zastrkaných / a g, v jejichž ose stojí ústroj Bl. Bedlivé 
ohledání těchto dílův a lépe ještě vyvinování se cibule učí, že jest Bb mladistvý květ 
a slupečky ( a g mladé listy; základ lodyhy sť jest posud velmi krátký, však když doba 
květení přichází, velice se protahuje, anoť jeho pupen obalujícími jej slupkami (a—e) 
proráží. Tylo zůstávají i tehdy pod zemí, činíce v celku cibuli květoucího tulipánu. 
Jest tedy cibule v skutku celá rostlina, neb záleží ze zpodečního kmene G, nesoucího 
listy jako pošvy do sebe zastrkané, jichž nejvněšnější spolu nejzpodněji na kmenu 
vynikají. Neberouce ohled na obal a, můžeme trojí listové druhy rozeznati, toliž b, c, 
d, e ze zpodu kmenového, Wusté a nebarevné, potom lupeny /, 9 z lodyhy vyniklé, a 
konečně ty, jimiž květ se tvoří Bl; první činí útvar nižších lupenův tulipánu, druhé 
útvar listový. V tomlo čase jsou slupiny cibulné naduřelé lálkami polravními, v čas 
květení sovrkají se, vynaloživše své látky na vytvoření listův a kvělův, a když usvadnou po 
odkvětení, měl by celý tulipán zahynouti, dada toliko v semenech život novým tulipánům ; 
to však se neslane, nýbrž minula jen jediná doba v životě lélo rostliny, na klerouž 
nepočetné jiné následují, neboť za květení vzniká mezi zpodem lodyhy st a zpodem nej- 
vnitřnější slupky e již zase pupen k, kterýž ve krátkém čase k lé velikosli dospívá, že 
vyprázdněné slupky cibule na všecky strany rozhrnuje. Pupen ten jest nová cibulka, 
Obr. 10, 3) ukazuje průřez cibule tulipánu za květení, na němž uvnitř slupek cibul- 
ních zřejmá jest nová, tak zvaná nahražovací cibulka se slupkami svými a, b, c, d, a 
lodyha pro příští léto sr. Po odkvětu zahynou staré slupky A, B, C, D dokonale, nej- 
zevnitřnější slupina nové cibule a přemění se na hnědý obal, také kmen staré cibule 
- jest zrušen a nyní nová cibule tentýž obraz poskytuje, jako obr. 1, na němžto již vy- 
světlují se samy částky C a ST; ona jest místo, na němž nová cibule se starou souvi- 
sela, tato stará lodyha. Taklo slaví každoročně cibule své zmlazení, jestliže vnější ne- 
hody meze mu nekladou, takto co rok jako samolet ze svého popele krásnější opět po- 
vstává; neboť toto zmlazování jest v skutku též sesilování, což nejpěkněji při klíčící 
rostlince se jeví. Th. Irmisch popisuje zajímavý ten postup tímto spůsobem: „Rostliny 
ze semen vypěstované docházejí kvělu teprva v pátém až desálém roce, musíce do lé 
doby projíli řadou přetvarův. Světle hnědá semena na podzim se zasívají; v příštím 
jaře již záhy se klíčí a v rostlince vyklíčené, nanejvýš jednoduché (obr. 11, 1), sotva 
by kdo tušil první začátky naší rostliny. Záležíť ona z tenounkého, nititého klíčního 
-— lupínku (dělohy) a, vězícího zpočátku svým ohnutým koncem v obalu semenovém s, a 
© z jeho obsahu první potravu beroucího. Útlounký kořínek w vykonává další výživu. Ku 
konci máje vyskyluje se pod oním místem, kde kořínek vychází, na tenké stopce jakás 
mapuchlina (k v obr. 11, 2), zdáť se zcela hulnou, rozřízneme-li ji ale pozorně, nale- 
zneme uvnitř malou cibnlku (k v obr. 11, 3), tvořenou od masilého nižního lupenu. Ta 
cibulka sedí na zpodu těsného žlabu, kterýž na zevnitř“ otevřen (n 0) a na zpodní 
straně od prodloužení sklánějící se zpodní osy a, na svrchní straně od dolejší části klíč- 
ního lupenu b utvořen jest. Naposled zhyne všecko až na cibuli a dil toho žlabu ji 
obkličující. V příštím roce ta cibule žene list, v jehož paždi, když ona současně od- 
nmírá, nová cibule vzniká, Po více let opakuje se to samé, až posléze podzemní 


242 


částky v té míře sesílí, že novou lodyhu vyhnali mohou, načež další život zcela spů- 
sobem již líčeným tráví.“ 
Netoliko v paždi nejhořejší slupky cibulní vyvinuje se pupen cibulový, nýbrž i 
v pačakoh každé jiné mohou pupeny povstali; poněvadž ale stará cibule rychle se stráví, 
„rozejdou se její rodné cibule ze spojitosti své, a každá potom pro sebe žije. V dolejších 
slupkách mnoha jiných cibul, u př. od Muscari (obr. 12 k) povstlávají pupeny cibulné 
(Obr. 11.) (Obr. 12.) 


1) „Klíčící semena tulipánu, s obal kmenový, Cibule Muscari „botryoides ; nejdolejší slupka © 
a klíční lupen, w kořen. 2) Ty samé o něco po- © « jest ohrnuta, aby bylo viděti pacihulky v jejím 
zději, a klíční lupen, w kořen, k pupen cibulný. © paždi sedící. 
8) Pupen cibulný podél rozkrojen, cibulka k sedí 
na zpodu žlabu, jejž tvoří ua stromu prodloužená 
lodyha a, a klíční Jnpen 0. 
u velikém množství. Tyto však liší se od pupenu v nejvnilřnější slupce vedle lodyhy vzni- 
kajícího podstatně tím, že jsouce mnohem slabší, když od matečné cibule odpadnou, dříve 
postupné sesilování vyčkati musí, než ku květení dospějí; nejhořejší pupen cibulný ale 
přejímá sesilovací poslup stařé cibule bezprostředně a nahražuje ji, pročež nahražovací 
slove, cibulky druhého spůsobu nazývají se papoučky neb pacibulkami, Každý zná pa- 
cibulky neboli pazourky česneku; někdy visí pacibulky na dlouhých, tenkých stopkách, 
podobajíce se tak výhonkům jiných rostlin. 

Na cibuli tulipánu byly slupky vůkol uzavřeny, dutě kuželovité, každá s postran- 
ným otvorem ; na jiných cibulích zajímají slupky jen jakousi část objemu, a jsou pak 
budto šupinami jako při liliji bílé (Lilium candidum, obr. 13), aneb širokými pošvami se 
ztenčenými kraji, jak obyčejně*(viz obr. 11, Muscari). Jsou také cibule, tvořené jedinou 
velmi tlustou slupkou, z jejichž středu lodyha se povznáší, n. př. u česneku medvědího 
(Allium ursinum).  Rozeznávají se ledy cibule slupkaté, pošvaté, šupinaté a hutné. 

Tulipán podal nám příklad úplného každoročného obnovení cibule, při jiných lili- 
jovilých setrvají slupky staré cibule po více let, a však umírají ponenáhlu od zevnitřka, 


v+ 


249 


tvoříce hnědé neb žluločervené tenké kožky, kleréž cibuli zevnilř obalují, což o hya- 
cintu a cibuli obecné (Allium Cepa) platí. Takové mnoholeté cibule napříč překrojené 
ukazují uvnitř slupky ještě čerstvé, a jimi obklíčenou starou lodyhu, uvnitřku též. slupky 
cibule letošní s přináležející lodyhou. "Také kmen cibulný, lak zvané podpučí, selrvává 
někdy v příšlím roce ještě neporušený, a tvoří pak krátkou širokou stopku na nové 
cibuli, jako při hyacintu (obr. 14 G), „aneb činí společný zpodek dvou neb více nových 
cibulí, což při Lilium candidum a Ornithogalum pyramidale snadno spatřili lze. Obr. 
15, 1) ukazuje schemalicky staré koláčovité podpučí shůry, kdež a značí jeho obrys, 
I prohlubené místo, kde lonská lodyha seděla, bb obrys cibulných kmenův lelošních po 
obou stranách, ZZ I7 jejich lodyhy, ZZZ lodyhu příští; 2 představuje totéž při Ornitho- 
galum pyramidale. Máme tedy v tom případu strom cibulný před sebou, jehožlo kmen 
a větve nejsou válcovité, nýbrž do kotoučův rozšířené, na kterýchž poměrně převeliké 
pupeny, toliž cibule sedí. Zároveň viděti, jak lodyhy ročně více a více od sebe se vzda- 
lují, a poněvadž kmeny prvorodné brzy pomíjejí, může z jedné cibule, hojně-li na pupeny 
sází, po více letech povstati podzemní lesík cibulí, ze klerýchž každým jarem malý lesík 
(Obr. 13.) (Obr, 14.) 


Cibule hyacintu, © kmen cibulný, k pupen. 


(Obr. 15.) 


kb Ň i V. 1) Schematický zárys cibulné soustavy Lilie 
„ Lilium candidum, a sice šupinatá cibule s kusem  yzjosrné. 2) Tentýž zárys snědku (Ornithogalum 
olištěné lodyhy. pyramidale). ; 


lodyh vzhůru žene. Stává však také případův, jako při Allium fallax a acutangulum 
(obr. 16), že staré podpučí ještě dlouho živé setrvá a ludíž i větší délky dosáhne. 
Pomysleme si, že by nějaký cibulný kmen vždy žil, staré cibulové slupky ale 


244 


stále odumíraly, a nové, zelené listy na konci krátkého kmene vynikaly, že by pak tento 
kmen nikdy v lodyhu se neměnil, nýbrž pokračoval tvořili stále jen listy: jest patrno, 
že povstane sloupcovilý, bezlistý kmen, jehož konec nejmladší listy nosí, i máme před 
sebou juku. Její kmen skládá se z velikého počtu nad sebou stojících, překrátkých 
členův stonkových, a pokryt jest zbylky oprchalých lislův. Listy jeho jsou, vyjmouce 
první dobu jeho žilí, vždy listy pravé, zelené barvy a tuhé podstaty, na značný rozdíl 
od masitých, nebarevných nižních lupenův cibulí. 

Pro kmeny dračincův nechať tentýž názor plalí, avšak lím se tyto od cibulných a 
jukových kmenův velice liší, že se netoliko prodlužují, alebrž i do šírky rostou, po- 
dobně našim stromům listnatým a jehličím. Pokolení dračince (Dracaena) jest potud 
jediným mezi jednoděložnicemi známým, kleréž pod korou kmenovou kolkolem vrstvu 
živoucí buňkatiny chová, tak zvané kambium, v němž neustále nové svazky cevní se 
tvoří, ježto i dračince na Orotavě spůsobnými činí, dosíci věku 6000 let, Vnilřní 
ústrojnost kmene jukového podobá se velmi k palmové; dřeňovilou lkaninu buněčnou 
hustě probíhají svazky cevové, ohybující se šikmo zdola a vnějška nahoru a do vnilřka, 
pak v náhlejším oblouku opět na zevnilř se obracující a konečně do listův  zabíhající. 
Zárys užilý již pro objasnění palem platí též pro kmen juky; a běh svazkův cevních 
tu ještě lépe sledován býli může, nežli při palmách, jelikož se tu tolik nerozvětvují a té- 
měř podle celé délky stejnou šířku mají. Také kmen dračince jest ve mládí svém dle 
též obdoby ustrojen, později teprv nastává činnost běli (cambium); prolo vyskytuje 
se v průřezu podélném nebo příčném takového kmenu dvojí tkání: uvnitř podél běžicí 


(Obr. 16.) (Obr, 17.) 


Allium acutangulum. © Starý cibulný kmen Asparagus officinalis. Podzemní dvouroké sou- 
G se dvěma cibulema. noží (£ v podélném průřezu, (% záleží z dolejších 
dilův lonských výstřelkův SY, 97“ a ST“, a le- 
tošního výrostku st. JK vedlejší pupen od st, k ve- 
dlejší pupen od K, w kořeny. 


245 


vlákna jak při palmách a límže spůsobem též povslalé, zevnitř ale velmi úhledné vrstvy 
síťovilých vláken neb svazkův cevových, poslavších tloliž z běli, a tudíž, jako dřevo 
stromův jehličích a listnatých, v soustředních kruhových vrstvách vyvinutých. 

Vedle kmenu cibulného, palmovitého a dračincového činí osní soustava. chřesti 
již čtvrtý druh. Tvoření listův tu dokonce ustupuje do pozadí, tvar lodyhy znamenitě 
jest okázalý. Obr. 17. představuje podzemní kmen v podélném řezu, na němž stojí uschlé 
lonské lodyhy ST a lodyha čerstvá, letošní, malými šupinatými listy oděná sť, před ní 
dva pupeny K, k, jen na vyvinutí, na zpodu vynikají dlouhé a silné kořeny vedlejší. 
Na pohled zdá se, jakoby se před námi nalézal hlavní kmen, ze kteréhož lodyhy 
ST a st, K a k co poboční větve povstávají, čemuž ale tak není. Zdánlivý kmen G jest 
toliko splynulím dolejších částí jednotlivých vstoupavých lodyh, tak zvané sounoží (sym- 
podium). Nesmí se ledy pupen Z bráti za konečný pupen těa G, nýbrž jest on spíše 
pupen vedlejší pupenu K, a ten opět vedlejší od sť, kterýž zase vedlejší puk jest od 
ST“, tento vedlejší od ST“, ten konečně od ST; dolejší členy všech těchto sobě pod- 
řaděných větví tvoří sounoží G. Od prvního, ze semena se vylupujícího výrostku, kterýž 
ze všech jest nejslabší a druhý, již silnější z páždi prvního po děloze listu vysílá , při- 
bývá všem následujícím výstřelkům síly až do čtvrtého a pátého roku, když chřest své 
úplné síly dosahuje, načež 15 let dosti nezměněn zůstává, leda že poslední výrostky 
v roce o něco slabší jsou nežli prvnější. Ve vyšším stáří tralí výrostky ze své síly. 
Výstřelky prvního a často též druhého roku jsou neplodné, obyčejně v třelím roce 
teprva květ se objevuje. Každý nový výstřelek jest nová generací, a poněvadž v prvním 
roce 3—4, v druhém 5—6 jich se zplozuje, potřebuje chřest 8 —10 posloupných gene- 
raci, aby k plodnosti sesílela. Pozorování tato jsou od A. Brauna, Každý výrostek 
se skládá ze trojích druhův větví, Povznášející se hlavní osa bývá ve vyšším věku rost- 
liny lak tlustá jak ji obyčejně vídáme *“), a šupinilými, vždy čím výše tím drobněji tvo- 
řenými listy posázena; v úžlabích vyšších listův podobné ošupené větve, v jejichž šupi- 
nách opět šupinonosné vělevky se rodí; za každou šupinou posledních věbví sedí svazek 
jehlitých větviček, které zde na místě vlastních listův stojí (obr. 1. L), a dodávají 
chřesti jakousi podobnost s jehličím stromkem; třelí spůsob vělví nese květy, rovněž 
z paždí šupinitých listův. 

Uvažujíce posud kmenové části lilijovitých, pokud útvar lupenův nižších a útvar 
listový nosí, nalezli jsme při chřesti údobu nejsložitější. Při cibulích jest navzdor roz- 
ličnému zevnějšku tentýž zákon pučení zachováván, i zde vystupuje každá cibule jako po- 
boční pupen předešlé; v obou případech není tu hlavního kmenu, ku kterémuž by se roční 
výstřelky a cibule co souřaděné připočísti daly; každý nový výrostek při obou představuje 
celou rostlinu; umře-li který, nahradí jej druhý úplně a jest vždy silnější, než byl předchá- 
zející. Jinak to s kmeny dračince a juky, kde tentýž pupen kmenový neustále činný jest, 
poboční pučení ale, ač-li přichází, nepodstatné. Také tyto kmeny sesilují až do květení 
mnoholelým vzrůstem, za něhož přípravně vždy větší listy vyvozují; avšak sesilování to děje 
se na jednom trvalém výrostku, na jednom kmenu poznenáhla a ustavičně. Při chřesti a ci- 
bulnatých lilijích ale má vždy následující výrostek úkon sesíleti, řady výslřelkův jest 
potřebí, aby všecky živolní formy se objevily, dějeť se lu střída generací. Tyto zvlášt= 


*) Chřest jedlá záleží v mladých, nad zem málo vystouplých výrostkův, kteréž se teprva potom do 
větví rozkládají. 


246 


ností ve vývinu a zachování jednolníkův závisí na podmínkách podnebí, v němžlo 
vznik a zdar berou; neboť v našich krajinách, kde střídáním počasí život rostlin usla— 
vičně jest přetrhován, musí výrostek, jenž po krátkém čase svého listění a květení ná- 
sledkem změny časové zahyne, podzemním novým výstřelkem být vynahražen. Náhrady 
této není jukám a dračincům, jimž nehrozí periodické přervání jejich nadzemního rostu, 
potřebí, můž tedy jeden výrostek stále sesilovati se a mnoholetým stromem se. sláli. 
Tudíž při těchto obyvatelích teplých krajův zůstává celý jednotník, to jest celý souhrn 
všech částí, kleré z jednoho semene se vyvinují, v souvislosti pohromadě, a jako jedno 
tělo smyslně představen jest. Opět ale rozpadá se rostlinný jednotník, jenž ze semene 
chřesti a cibulnatých rostlin se vyvíjí, ve své jednotlivé články, ale každý článek stává 
se úplně samostatným, každý roční výrostek žene své kořeny, své květy, spojitost jednot- 
livých členův ruší vždy uhnívání lonských dílův, a kdyby všecky letorosty, které z je- 
dnoho chřestového semene v 20—30 lelech, aneb všecky cibule, které z jednoho lili- 
jového semene v ješlě další řadě let se vyvinuly, pohromadě byly v té spojitosti, v jaké 
za sebou chodí, byly by to mocné kmeny, ve hmotnosti sotva co. oddávající staré 
juce.  Pomyslíme-li si všecky cibule, z jednoho semene od první klíčící rostlinky až 
k posledním květoucím eibulovým letorostům, jak by mezi sebou se pojily, a položíme-li 
proti tomuto pomyšlenému celkovému útvaru dračinec nebo juku, pak teprva vystou- 
píme na pravé stanoviště pro další pozorování: tam podzemní, hustě ztěsnaný strom ci- 
bulí aneb chřestových pukův, zde kmen jako sloup do výše se pnoucí; tam mohútný 
počet stejnocenných členův, jichž každý celou rostlinu představuje, tu jediný mohútný 
jednotník, jemuž útvary jednotlivých rokův jakožto částice jeho podřízeny jsou. 

Přechod z lodyhy listnaté do květnaté závisí na právě vyložených poměrech. Pokolení 
stromovitá a křovilá jakož i ty z našich lilijovitých, které v měsících letních žijí, n. př. 
bělozářka (Anthericum), mají květenství latnaté, jejichž životu rozmnožovacímu věnována 
je tu celá soustava pukův květových. © Při dračinci a juce jest jediná květná lata větší 
nežli celý letorost cibulných rostlin, na vývin samého kmene nemá ale působení tak 
závadného, poněvadž v úžlabí jednoho z posledních listův co pobočný puk povstává, jako 
při palmách. Jak tyto jsou jmenovaná dvě pokolení uspůsobena přízní svého podnebí, 
vyvinovati pomalu na vzduchu a světle puky své, kmen dobře listnatý poskytuje k tomu 
potravní látku. Naproti těmlo jsou lilije cibulonosné odkázány k tomu, aby svůj květný 
puk pod zemí uvnitř cibule vyvinuly, jejž pak v době vegetační čerstvě vzhůru vyslrčí, 
očekávajíce uzrání plodův svých, načež činnost fysiologická opět jen na podzemní díly 
se obmezuje, Tudíž ukazují lilijovité, které v první vesně nad zem vycházejí, nejjedno- 
dušší květenství: tulipán, kandík vysílají prodlouženinu svého cibulného kmene, dole dva 
jednoduché listy nesoucí, pak neprostředně jedním květem ukončenou. Poněkud složi- 
vynikající vělší menší počet malých listův vyšních (také listencův zvaných) nese (obr. 3 
d), v jejichž úžlabích květy na krátkých stopkách sedí, rozkvětajíce dolejší dříve, hořejší 
později. Vyvinutější jsou vyšní listy na stvolu křivatcův (Gagea, obr. 6, d), za to jsou ale 
články hlavního stvolu na mnoze tak zkrácené, že se podobá, jakoby vycházely stopky 
květní všecky z úžlabí dvou nejdolejších listenův. Květenství pokolení Allium směstnalo 
bený, zprvu jej docela zaobaluje, až pak od protahujících se květův protrhán bývá. Při 
pokolení Lilium, kdežto nadzemní výrostky mnohem zdlouhavěji se vyvíjejí, v teplých 


je 


F 

Š 

+ 
“ 


247 


měsících lepry docházejíce květu, prodlužuje se kmen cibulní v lodyhu více. střevícův 
vysokou, obyčejně hojně listnatou, nahoře několik listenův nesoucí, z jejichž paždí veliké 
krásné květy pučí. Ve květných latách pokolení Anthericum, Dianella, Yucea, Dracaena, 
nesedí za listeny dolejšími hlavního prutu neprostředně kvěly, nýbrž větve, které v úžla- 
bích svých listenův teprv květy rodí. Ku porovnání vytčených tu květenství poslouží 
přiložené schematické obrazy. Aby však i poměr květu ku kmenu zřejmý byl, nepostačí, 
obrátiti zřetel svůj na květenství samo © sobě, nýbrž od kořene musí býli díly ly 
v úvahu vzaty, které až do kvělu se tvoří. Při tom poučili se lze, že cesta, jakou po- 
chod roslivý až k cíli svému vykonává, tím kratší jest, čím nepříznivější okolnosti, 


© v nichž rostlina žije. Nejjednodušší prostředek, měřiti délku télo cesty aneb měřili rych- 


lost přelvary rostlinné, poskytují počet a útvary listův, Při kandíku (Erythronium), 
kterýž u nás již v dubnu květe, vystoupá z malé cibule, představující útvar listův niž- 
ních, letorost se dvěma žrovna nad sebou slojícími listy, jenž nad nimi co stvol s je- 


(Obr. 18.) (Obr. 19.) 


Schema květenství. 1) Pro pokolení jedno- 
květná, totiž Lloydia, Erythronium, Tulipa, Fritil- 
laria Meleagris, montana a j.; 2) pro ony s hrozna- 
tým květenstvím: Lilium, Hyacinthus, Scilla aj.: 
5) pro pokol. Gagea ; 4) pro pokol. Allium; 5) pro 
latnaté květenství od Anthericum, Dianella, Yneca, 
Dracaena atd, 


dním konečným květem se povznáší; při 
pokoleních Muscari, Hyacinthus, Lachenalia a 
příbuzných náležejí listy ještě ku krátkému 
kmenu cibulnému, stvol sám nedochází! žá- 
dného konečného květu ; za to pak nese hojnost 
postranních kvělův ve hroznu; zde tedy dvo- 
jích pukův potřebí jest ku květení, jednoho 
rostivého, jenž nese cibulní slupky, listy 
a listeny, a pak květní puky, kteréž jedině 
květní díly nesou. Totéž se děje při Frilil- 
larii a Lilium, avšak cesta ku kvělu jest 
prodloužena velikým počtem předběžných li- 
: „ stův; juka tvoří po více let samé isty, po- 
jist 20 eko yardy s tom ale objevuje se květní puk v úžlabích 
takého listu jakožto lata, takže až do kvělu 

trojích pukův potřebí, kmene toliž hlavního, prutu laly a květního puku samého, 


248 


Listy všech lilijovilých jsou nejjednodušší formy, avšak různé útvary čistě vyzna- 
čeny a na celé rostlině v takovém ladu postaveny jsou, že lím ona jednoduchá, snadno 
vyrozumilelná krása docílena, kterouž jmenem klassické vyrozumíváme. Kdo lilii neb 
tulipán i s cibulí vykopané pozorně prohlíží, nemůže jinak, než poznávali pravidelně 
krásné střídání ve tvaru řad listových , přelvaru to (melamorfosi), kleráž zde velmi 
patrně se objevuje. Jestliže pozorujeme s jemným pro rostlinné tvary smyslem důmyslnou 
přeměnu forem listových, v nichžto chod vyvinování rostlin se zjevuje, nebude se nám 
již tak podivné zdáti, kterak v předešlém století krásné tulipány a hyacinty tisíci vy- 
pláceti mohli, Útvar nižních listův, jindy nevzhledný, shloučen jest v této čeledi do 
okrouhleného celku, cibule, kterážto jsouc podzemním skladištem potrav, fysiologickou 
má důležitost, kdežto zároveň cilu aesthelickému jakožto těžeň celé rostliny se jeví. 
Z ní jako z vásy pnou se vlastní zelené listy na světlo, buď jako zpodní rosetky na 
dolejšku lodyhy květní, jako při tulipánech a hyacintech, aneb ošacujíce výše strmící 
peň lilijí a řebčíkův v pravidelném postavení, místy do přeslenův na zdání shloučené, až 
vzhůru ku květu, kdež poznenáhlu se umenšují anebo v náhlém skoku v útvar listův 
vyšních přecházejí. Obyčejně ale i útvar listův vlastních směstnává se ve skupení pro 
penův, opět ve odloučený shluk skupených, tak že tři hlavní doby v životu rostlinném 
též ve třech skupeních listových útvarův před oči se staví. 

Listy vlaslní jsou při druzích pokolení Allium úzce páskovité, při tulipánech, 
kandíkách a j. šíře kopinaté, při jižních stromech a kříkách pevné, pergaménové spů- 
soby. Každý typus mívá také své podivnůstky, aniž pak se jich lilijovitým nedostává ; 
takové jsou trubkovilé, duté listy cibule (Allium Cepa a fistulosum), a zase úplný nedo- 
statek vlastních listův při chřesti. Širokým zpodkem, jako vůbec při jednoděložnících, 
vyniká list z lodyhy, jímžlo častěji lodyhu objímá a polom teprva se více do plocha 
rozšiřuje, a pak v lupý neb útlý konec se slahuje; svazky cevní táhnou se v nich 
veskrze podélně, což vedle hladké, útlé pokožky zvláště zvyšuje jemný, lahodný dojem 
rostliny. Velikost listův má se k výměrům slonkovým v nejpěknější souměrnosli. 

O úlvaru listův vyšních čili listenův bylo již řečeno, že jednokvětým pokolením 
zcela chybí; při hroznitých a latnatých kvělenstvích vyniká vždy jeden květ z paždi 
malého listenu ; i v těchto spočívá díl krásy, jelikož listeny veliké spíše nápadnost než 
pěknost vyznačují. Chřest má jediný útvar listův, loliž nižních, šupinkovitých to lu- 
penův, ježto od zpodu nahoru se menší, jinak zcela se k sobě podobajíce; prolo chřest 
tak hubeně, tenounce vyhlíží. 

Nejvíce zakládá se výtečnost lilijovitých ve květech, kteréž tři vlastnosti v sobě 
spojují : úplnost dílův, a přede klassickou jednoduchost podoby, slušný poměr velikosti 
mezi květem a ostatními částmi, konečně krásné barvy a úllou podslatu. Obzvláště vele- 
květé lilije překvapují nádherou barev, přede všemi tulipány a řebčíky, jejichž lupeny 
okvětní rozmanitými barvami zdobeny jsou; pokolení drobnějších kvělův jsou namnoze 
jednobarevná, jako hyacinty, modřence, snědky a Lachenalie. Některé z lilijí velekvětých 
a četná pokolení Allium, Scilla jsou bílé aneb spíše bezbarvé, kdežto jemný lesk po- 
kožky vynahražuje barvu, 

Zajímavé jest porovnávati velikosL květův s velikostí celé rostliny; výsledek toho 
jest, že příroda jakýsi zákon stejnocennosti (aeguivalencia) zachovává. Porovnávají-li se totiž 
rostliny asi stejné velikosti, u př. hyacinty, modřence, Lachenalie, tulipány, kandíky, 


249 


tedy mají ony, které ročně jenom jeden květ nesou, největší květy, druhé, s mnohými 
květy v celém hroznu, mají je mnohem menší, tak že velikost jedněch vynahražuje čet- 
most druhých. A porovnáme-li opět pokolení s olistěnou lodyhou, n. př. řebčík, lilium, 
tedy jest pozorovali, že při dosti slejné velikosti rostlin také velikost květův málo se 
liší, a že počet kvělův tentýž jest; poněvadž ale lilie zlatohlavá neb bělostná (Lilium 
Martagon, candidum) tulipán na příklad mnohokrále velikostí a hmotou přestihuje, jeť zde 
květův asi zvící tulipánových počet vělší, a lím opět rovnováha mezi slonkem a květy, 
mezi ústroji roslivými a rozmnožovacími se zachovává. Šlíhlejší pokolení s tenkým 
stvolem a úzkými listy, nejmnožší druhové Allium a Scilla opatření jsou též nejmen- 
šími květy, a jestliže veškery listy u Allium nedováží se ještě hmoty listův tulipána, tedy 
i všecky kvěly jeho okolíku sotva ještě jedinému kvělu tulipánovému se vyrovnají. Také 
pro slromovilá pokolení platí zákon tento, ačkoli jen tak přibližně ; palmovitá juka 
musilať by v přirovnávání s tulipánem míli obrovský květ, zatím ale má celou mohútnou 
latu kvělův velikosti tulipánové, a jestliže ještě květenství bělozářky neb Dianelly při- 
rovnáme ku květenství dračince, tedy jest toto netoliko mnohem složitější a větší, nýbrž 
i k tomu ohled bráti sluší, že se zde jen o jeden lelorost jedná, a tedy nikoliv celý 
dračinec, nýbrž jen množství listův, v témže roku zplozených na jednom výrostku, s lalou 
kvělův od něho nesených porovnali se musí. Skoumání o tomlo kvantitativním poměru 
mezi kvělenstvím a ústroji vegetalivními je nové, avšak viděti již z nemnoha řečeného, 
že tlakového poměru, pro tu a onu rostlinnou řadu určitě pronešeného, stává. 

Květ lilijový náleží dle složení mezi nejúplnější z celé třídy jednoděložných, sklá- 
daje se ze tří kruhův přetvořených listových ústrojův, jejichž základní očet, jak v celé 
třídě, jest trojka. Na svém konci slopka květní tloustne v lůžko, na němž nejdříve z 
zevnilřka stojí korunovité okvětí, uvnitř něho tyčinky, nejvnitřněji pestík. Okvětí u tuli- 
pánův, kandika, Allium a Lilium záleží ze 6 prostých lupenův, jichžto tři tvoří kruh 
vnější, tři kruh. vnitřní (obr. 20.); lupeny obou kruhův ale jsou si rovny podobou 
a podstatou, pročež se neliší od sebe co kalich a koruna, nýbrž vůbec okvětím je- 
dnoduchým (perianthium) slovou. Že lvary ly takto dobře pojaty jsou, dosvědčují ona 
pokolení, kde všech šest lupenův v uzavřené zvonkovité okvětí srůstá. Srůstání to děje se 
buďto jen na zpodě, a lupeny jsou skoro ještě proslé, jako při Agraphis (obr. 21.); 
aneb výše, tak že okvětí šesliklané neb šestilaločné se jeví, jako při Uropetalum (obr. 22.). 
Tvar zvonkovitý nejobyčejnější jest při hyacintech, modřenci (obr. 23.) a příbuzných; při 
pokoleních Allium a Scilla více okvělí rozložené, při zlatohlávku (Lilium Martagon), 
kandíku, Gloriose na zevnitř ohnulé. Lupeny a ušly okvělní mají vždy nejjednodušší 
obrys, forma kopinatá jest povšechná. 

(Obr. 20.) (Obr. 21.) 


Květ u Allium roseum. 1, 2, 3 dolejší kruh 1) Květ u Agraphis cernna, 2) okvětí její 
okvětních lupenův, 4, 5, 6 vnitřní kruh, a tyčinky, © rozložené. 
9 pestík, st čnělka, n blizna. 


Živa 1836, 17 


250 


Počet tyčinek jest taktéž 6, taktéž ve dva kruhy podělených, takže tři před vněj- 
šími, tři před vnitřními lupeny okvětí stojí (obr. 20). Je-li okvětí samo srostlolu- 
penné, srůstají s ním obyčejně též nitky tyčinek (obr. 21.), při Muscari až vysoko na- 
horu (obr. 22.). Při mnohých druzích Allium nacházíme tyčinky s postranními pří- 
věsky (palisty), u př. při Allium Ampeloprasum (obr. 24.), kdežto tři tyčinky, s obou 
stran jedním šídlitým přívěskem opalřené, s třemi jen listovilé rozšířenými se střídají. 
Prašníky záležejí ze dvou pouzder, podél na vnitřní straně pukajících, Ve mnohých vět- 
ších čeledích rostlin vyskytují se vedle pravidelných květův též pouze symmetrické ; tak 
jsou též tyčinky pokolení Asphodeline (obr. 25.) nestejně dlouhé, a všecky esovilě ma 
jednu stranu skrouceny. Pupeny semenové sedí v každém pouzdře semeníka ve dvou 
řadách, a obyčejně v takovém množství, že dozrávajíce na se vespolek tlačí. Pupen se- 
menný záleží z jádra a dvou obalův (obr. 25.), onť se ohýbá k místu kde vetknut jest, 
tak že ústí semena nazpět jest obráceno. Z obalův stává se osemení buď mázdřilé, neb 
lámavé, korovité, v klíčním vaku jádra pak tvoří se klíček, jejž obkličuje vůkol bílek, 
zároveň povslávající. 

Lilijovité rostliny nejsou ani šťávnatými plody, ani moučnatými semeny výtečné ; 
za to jsou podzemní jejich díly schraňovatelé nadbytné látky potravní, kteréž ony tam 
k vlastní potřebě na příští roky shromažďují, kteréž ale člověk k užilku svému 
vynakládá, tak jako včelám zásoby jejich píle odnímá. Ve vyšších kruzích rost- 
linné říše jest velký počet čeledí, v nichžto tak činný, čilý život obývali se zdá, 
že z okolních živlův i tehdy ještě organické sloučeniny připravují, když pro okamžitou 
potřebu rostlin jsou zbytečny. Takové látky odlučují tedy do kterýchkoli dilův, kdež pak 
bůď na vždy nečinné spočívají aneb jen na čas leží, aby ještě jednou později do oběhu 

(Obr. 22.) (Obr. 23.) 


Uropetalum serotinum. Květ se svým listenem. Květ modřence (Museari racemosum). 2) Okvětí 
jeho rozložené a tyčinky. 


(Obr. 24.) (Obr. 25.) 


Nitky tyčinek u Allium Ampeloprasum, 1) s Květ u Asphodeline liburmica, 
niťovými přívěsky, 9) jenom listovitě rozšířené. 


251 


životního vlaženy byly. K prvním musíme počítati ohromné spousty dřeva, utvářené 
od stromův jehličnatých a lupenatých ve kmenu a větvích, k druhým ale škrob a ostatní 
lálky, v kořenech, semenech, listech ukládané. Jestli nějaké čeledi k lakovým fysiolo- 
gickým pracím popud dán, tedy se v nejrozmanitějších okolnostech na jevo dává. Slouží 
tu brzy lupeny nižní ku přijímání nepotřebných látek a lak cibule povslávají, hned zase 
kořeny, jako kořen kopíčka (Asphodelus) a některých jižních lilijovitých (Dracaena, 
Gloriosa atd.), při nichž mrcasy kořenové, jindy nililé, napuchlé jsou jako silné, tlusté 
hlízy. Takovými sklady polrav naslává těmto rostlinám možnost, snášeti beze škody pe- 
riodické přeslávky vegetace, a v příznivém čase opět v dokonalých tvarech rychle se 
vyvíjeli, kdežto jiné rostlinky pracně ze svého semene vylízají; rozdil těch a oněch jest, 
že ony již v předešlém roku počátek vzaly, a ze zásob hojných berouce jenom roztá- 
hnouli a vyvinouti se musí, těmto ale teprva tvořili se jest, an v potravních látkách ose- 
mení i bílku jen skrovnou zásobu nacházejí, s klerouž každoročně na novo počíti musí, 

Následující přehled soustavný nechať poslouží ku přehlednému sebrání forem, 
o nichž jednáno bylo. Dle Endlichera dělí se lilijovité dle osemení ve dvě pořadí, 
každý shluk dle povahy květův a plodův v menší shluky. 

A) Podřadí s osemením korovitým, černým, lámavým. 

I. Chřestovité (Asparageae). Plod bobule; kmen bez cibule. Sem náleží pokolení 
Asparagus, Dianella, Dracaena, Cordyline a j. 

„IE Bělozářkovité (Anthericeae). Plod tobolka; kmen bez cibule. Pokolení: Aspho- 
delus, Asphodeline, Hemerocalis, Anthericum a j. 

NI. Hyacintovité (Hyacintheae). Plod tobolka ; kmen s cibulí. Pokolení: Hyacin- 
thus, Muscari, Uropetalum, Agraphis, Lachenalia, Scilla, Ornithogalum, Albuca, Allium a j. 

B) Pořadí s osemením bledým, mázdřilým. 

IV. Aloesovité (Aloineae). Okvětí trubkovilě srostlé. Kře a stromy. Pokolení: 
Lomatophyllum s bobulí, Aloč a juka s tobolkou, 

V. Kalokvětovité (Agapantheae). Okvětí trubkovitě srostlé. Plod tobolka; byliny 
ozimé bez cibule. Pokolení: Funkia, Phormium, Agapanthus, Poliantes a j. 

VI. Tulipánovité (Tulipeae). Okvětí šestilupenné. Plod tobolka; kmen s cibulí, 
Pokolení: Tulipa, Gagea, Frilillaria, Lilium, Gloriosa a j. 

Pokolení zde jmenovaná pěstují se zhusta ve větších zahradách, a snadno se tedy 
naskytne příležitost tomu, kdo o jejich tvarech a živolu zpraviti se chce. O jednolli- 
vostech a © soustavě jednající díla můžeme k důkladnému studium schváliti: St. End- 
licher, Genera plantarum secundum ordines naturales, 4840 ; pak L. Reichenbacha : Zco- 
nes florae Germanicae et Helveticae, kdež nejlepší vyobrazení všech lilijovilých střední 
Evropy v 10. svazku, 1848. K seznání vnější podoby a skvostnosti pokolení cizozem- 
ských dílo skvostné: Les Liliacées par Redouté, 1802, kdežto však Ixidy, Commeliney, 
Amaryllidey a j. s lilijovitými jsou smíšeny; konečně Monographia generis Aločs et 
Mesembryathemi od knížete von Salm-Reifferscheid-Dyck (1842). O medicinské důleži- 
tosti viz Endlicherovy: Medizinalpflanzen (1842), o vzroslu některých cibulí A, Brauna: 
© Verjůngungserscheinungen in der Natur (1851), o tvaroslovních jednotlivoslech Schlei- 
denův Grundriss der Botanik a o něklerých geogralických poměrech Adolfa De Can- 
dolla: Geographie botanigue, 1855. 

Y těchto dílech bohatá látka jest snešena; my se musili obmezitli, podávajíce 
nejzajímavější stránky v živolu léto čeledi běžnými nástiny. 


190 


Adam Zalužanský ze Zalužané © 
Obraz životopisní. 
Od Ant. Rybičky, 


Chvalmež muže slavné a otce naše. J. Sirach 44, 1. 


Adam Zalušanský, jehož živolopis tuto podáváme, zasluhuje vším právem připo- 
čten býti k nejslavnějším mužům, kterých kdy porodila země Česká. Ukázav v byli- 
nářském spisu svém Methodi herbariae libri dres první mezi všemi dosavadními bola- 
niky potřebu přirozené soustavy bylin, a pokusiv se v spisu tom o ustanovení souslavy 
lé, a to ne bez platného účinku, stal se, ať lak díme, vůdcem vědy bylinářské a před- 
chůdcem pověstných později botaniků: Linnea , Jussieu-a, Decandolla a j. v. Avšak 
o životu a osudech muže tohoto. jímž národ náš vším právem honositi se může, bylo 
až dosavád jenom skrovných zpráv u veřejnost podáno. Máme ledy za to, že krajanům 
našim nebude snad nevhod, když to, co © živolě slavného muže tohoto zde onde Již 
bylo povědíno, sestavíme a tím, co jsme sami o něm z pramenů dosaváde neznámých 
vyhledali, rozhojníme a rozmnožíme, a tudíž jakýs takýs úplnější obraz života a působení 
jeho tulo nastíníme, 


Adam Zalužanský pocházel ze staročeské rodiny, kteráž užívala erbu neboli zna- 
mení vládyckého a psala se ze Zalužam '). Erb a titul tento propůjčil předkům Zalu- 
žanského jíž král Vladislav II.*), kterýžto erb obsahoval v sobě: štít naskrz barvy modré 
čili lazurové, v němž se spatřuje přední polovice jelena až po zadní kýty své přirozené 
barvy, s rozloženýma jako k běhu předníma nohama a parohy na hlavě o desili koncích ; 
nad štítem vyniká turnířský helm, okolo něhož přikryvadlo čili falfernochy zlaté nebo 
žlulé a modré nebo lazurové barvy s cbou stran polažené dolů visí, a nad tím nade 
vším část hlavy jelení s parohy o desíli koncích. 

Děd Adama Zalužanského jmenoval se Blažej, otec pak Matyáš. Tento bydlel 
v Hradišti Mnichovém, kdež byl snad úředníkem nebo hejtmanem panským, později pak 
okolo r. 1560—1572 *) v Piejrově, vísce na blízku ležící, kdež držel dvůr nějaký. 

V Hradišti narodil se Adam náš okolo r. 1555—1560, a podle tohoto rodného 
mísla svého nazýval a psával se v mladosti své Adam Hradištský — Adamus Hradi- 
šťeňnus ; po olci svém jmenoval se však také nezřídka Adam Matyášův Hradišiský — 
Adamus, Mathiae, Adamus Mathčades, Adamus Mallčades Hradištenus*). Že Zalužanský 
náš neužíval tehdáž svého titule vládyckého, stalo se bez pochyby proto, že předkové 


') V Čechách nachází se sice více míst, jenž se jmenují Zalužany, máme však za to, že Zalužany v 
Boleslavsku ležící byly původní sídlo rodiny našeho Zalužanského, a to proto, že ostatní toho jmena 
mista bývala v držení jiných rodin, a že rodina Zalužanských, jak to z desk, titulářů, majostátů a 
jiných starších památek vychází, neustále obývala v Boleslavsku ; tak byl kup. r. 1534 Jakub že 
„ Zalužan úředníkem na Kuřích Vodách, r. 1570 sídlel Matyáš Zalužanský v Ptejrově blíž M. Hra- 
diště, r, 1574 prodal Vilím Zalužanský Janovi Vladořskému z Vladoře dvůr poplužní ve Vísce blíž 


Bělé v Boleslavsku, a r. 1580 Václav Zalužanský s manželkou svou Gertrudou Damianovi 4 Pauls- 
dorfit tolikéž dvůr ve Vísce a ves tuto a t. p. 


%) D. Z. 132 N. 9. 
3) "Titnlář na r. 1572. 


*) Ze náš Adam Zalužanský jest tatéž osoba s Adažem Hradištským atd., oměmž se činí zmínka v Mon. 


253 


jeho nepříznivými okolnostmi byli zchudli a stav jich vládycký pončkud v zapomenutí 
přišel, pročež také, jak níže povíme, Zalužanský později nucena se viděl, žádali císaře 
Rudolfa II. za obnovení a potvrzení svého starožitného: stavu vládyckého. 

Jakož byli rodičové Zalužanského horliví vyznavačové víry pod obojí, vychovali 
i jej u víře té. Kde však nabyl prvních vědomostí lilerních, zdali též v domě otcov= 
ském nebo ve škole Hradišlské nebo někleré okolní, není nám známo, Vyšší však studia 
odbýval na Karlové akademii Pražské, maje tu za učitele mistry Petra Codicilla z Tu- 
lechova, Trojana, Nigella z Okořína, Václava Zelotína z Krásné hory a Marka! Bydžov“ 
ského z Arenténu, muže to pro svou hlubokou učenost tehdáž © vůbec na slovo brané. 
R. 1591 dne 27. srpna. podůiknul zkoušku bakalářskou za děkana. výše jmenovaného 
Marka Bydžovského*). — Na to připravoval se ke zkoušce mistrovské, obíraje se při 
tom zvláště studováním slarých básníků řeckých a latinských a básněním v obou těchto 
jazycích klassických s přátely svými Janem Khermerem Plzenským, Janem Šotnovským ze 
Závořic, Janem Chorinem a j. v., čílaje a studuje při tom i díla domácích učených, zvláště 
Tomáše Milise a Petra Codicilla, kteří mu byli vůbec velmi naklonění a všelijak. rádní 
a pomocni. 
R. 1583. vydal tiskem v Praze u Jiříka Nigrina v 4% první obšírnější dílo své, 
totiž báseň latinskou sedm a půl archů v sobě obsahující: De peste bohemica, kte- 
rouž připsal bývalému učileli svému a lehdejšímu reklorovi akademie Karlovy, výše 
jmenovanému M, Petrovi Codicillovi: 

R. 1584 v postě. hlásil se Zalužanský ke zkoušce mistrovské, a odbyv, ji náležitě 
a s dobrým účinkem, povýšen byl dne 12. června téhož roku na hodnost zmistra 'svo- 
bodného, uněné i přijal do obce a společnosti ostatních mistrů akademie Pražské S). 

Na to odebral se do ciziny za příčinou rozšíření a rozhojnění vědomoslí svých, 
a lo předkem do Němec, navštívil zvláště tamní akademie lékařské, a byv povýšen na 
hodnost doklora v lékařství, vrátil se, obohacen známoslmi přírodními. a lékařskými 
okolo r. 1597 zase do vlasti své. 

Byv přijat na lo do kolleje Karlovy spravoval r. 1599 úřad probošta, kolleje lé, 
a konal léhož roku s Adamem Rosaciem a ostatními professory akademie Karlovy slav- 
nou procesí do slaré Boleslavi k uctění pozůslatků sv. Václava dědice českého"); a ne- 
dlouho na to jmenován též učitelem na akademii řečené, aby přednášel klassíky řecké. 

R. 1590 ztratil jednoho ze svých slarých příznivců, M. Tomáše Mitise, na jehož 
smrt sepsal s přátely svýmí Janem Khernerem a Janem Šotnovským básně latinské, 
u Jana Šumana r. 1591 ve folio vytištěné *). 

R. 1591 byl zvolen za děkana fakulty filosofické na učení Pražském, při kteréž 
příležitosti sepsal Jan Campanus Vodňanský báseň lalinskou: Apologelicon pro novo de- 


Univ. Car.-Ferd, II. str, 438 a 444, vychází zřejmě z básní latinských, které náš Adam Zalužanský 
s Janem Khernerem a Janém Šotnovským r. 1597 na smrt M. Tomáše Mitise sepsali, kdež se Adam 
Znlužanský výslovně jmenuje Adamus Zalužanský, alias Hradištenus. 

5) Mon. hist. Univ. Car.-Ferd. iL str. 438. 

©) Mon. Univ. Car,-Ferd. II. str. 444, 

7) Ad. Voigt acta lit. II. str, 177, 

8) Básně ty vyšly pod tímto názvem: In obitum  doetrinae et virtulis ornamentis  eximii víri A4. Thomae 
Můitis Limusei lyrices studio in Bohemia celebris et ad priscorum vatum laudem asperantis, civis veleris 


Pragae, viril annos LXX VII, raptus est pridie Cal. Fcbr. hora 12. 1591. 


254 


cano Ad. V. Adamo Zahižanio a Zalužan, a na to r, 4593 v pondělí po sv. Havlu 
vložena naň nejvyšší hodnost akademická, byl totiž jednomyslně jmenován rektorem ma- 
gnifikem učení Pražského, a slíbeno mu také, vymůže-li na komoře královské, aby sti- 
pendium pro řecké čtení, kteréž byl někdy dokt. Franz z Králové Hory učinil, opět prů- 
chod mělo, že ho bude moci volně užívati a třeba se i oženiti. 

Od té doby, co se byl Zalužanský navrátil do vlasti, zanášel se vedle professury 
své výhradně studiemi věcí přirozených a zvláště bylinářstvím, porovnávaje a skoumaje 
vše, co bylo od nejslarší doby až dosavad v přírodozpylu a lékařství vyhledáno a pra- 
cováno. Jakožto první výsledek studií těchto vydal r. 1592 v Praze u Jiřího Dačického 
výše připomenulý svůj spis bylinářský: Methodi herbariae libri tres ve 4, kterýmž jmeno 
své ve vědě vůbec a v bylinářství zvláště na věky oslavil *). Spis tento dává nám 
zřejmý důkaz nevšední důvlipnosli a vysokého vzdělání Zalužanského, ješto se zakládá 
na tak zdravých a při tom tak prostých a přirozených pravidlech, že i len, kdo seznámen 
jest se spisy nejnovějších botaniků, diviti se musí důmyslnosti tohoto krajana našeho, 
a to tím více, prohlíží-li k tomu, že žil v době tak nevědecké, všelikému skoumání věcí 
přírodních tak nepříznivé. 

O tomto výtlečném spisu psali již Ad. Voigl a Karel Sandberk v pojednáních 
svých o přírodopisu v Čechách, pak Curtius Sprengel v své Historia rei herbariae, 
v Amsterodamě r. 1807 vydané ; hrabě Kašpar Šternberk v svém spisu: Abhandlungen 
ber die Pflanzenkunde in Bóhmen, I. Th. Prag 1817. str. 157—161, jakož i prof. Sval. 
Presl v úvodu k svému bylináři; i sám slavný Decandolle činí v spisech svých mimo- 
chodem zmínku o něm. Šířeji a podrobněji však promluvil o tomto arcidile Zalu- 
žanského, objasniv i oceniv je při tom náležitě a krilicky, p. prof. J. Krejčí v svém po- 
jednání: Adum Zalužanský s Zalužan s ohledem na své předchůdce, obsaženém v čas. 
Mus. na rok 1848, I, str. 271 a násl., k němuž tulo předkem a nejprvé ukazujeme. 

Vyřknuv Zalužanský náš v často jmenovaném spisu bylinářském zřejmě a určilě, 
že rostliny mají pohlaví a to obojí, a že někleré z nich mají je v jednom kvělu spo- 
jené, jiné ale porůznu a od sebe odloučené, byl první mezi všemi dosavadními bolaniky, 
který hlubokým důvtipem svým rozeznal pohlaví rostlin a cítil potřebu soustavy přiro- 
zené, o jejížto spořádání a uslanovení se také v tomto dile svém, a to první, pokusil 9), 

Zalužanský náš nebyl však jenom výtečný botanik, nýbrž byl i výborný lékař, 


9) Zalužanský rozvrhuje v díle tom nauku bylinářskou na tři části ; v první de aetiologia mluví v 33 
hlavách o částkách, ústrojích, výkonech a povaze, tudíž o fysiologit bylin; v druhé de historia 
vypisuje v 21 blavách přirozenou soustavu bylin; a v třetí de exercitio herbariae rozvrhnuv studium 
botanické na analysím a genesim, ukazuje, jak se má přikročiti k nauce bylinářské. Ve spise tomto 
vykládá Zalužanský přirození rostlin, jich vnitřní i zevnitřní ústrojí, jich funkce a vůbec celou povahu 
důmyslněji, určitěji, přirozeněji a vědečtěji, nežli se to před ním stávalo, 

!0) Němci přičítají sice vynález Zalužanského Joach. Camerariovi (j 1598), a Jůcher v svém (šelehrten= - 
lexikon IV. str. 2140 píše strany věci té o Zalužanském takto: „Zaluziansky .... bat „.... eine 
Methodum herbariam geschrieben, in welcher letzteren er sich selber schmeichelt und das Ansehen 
haben will, als ob er der erste sei, der die bis dahin ganz verwirrte Kráuter-Wissenschaft in einige 
Ordnung gebracht und methodisch vorgetragen habe.“ Kdo však bedlivě a nepředpojatě přečetl Za- 
lužanského dílo bylinářské, nebude a nemůže odpírati tomu, že on byl první, jenž důvtipem, svým 
poznal a určitě vytknul pohlaví, anobrž i celou povahu rostlin, a zmatkům v bylinářství až dotud 
panujícím konec učinil. 


255 


který jsa nejen v léčení nemocí rozličných, ovšem i v skládání léků všelijakých zběhlý, 
proto doma i vně hledán a na slovo brán býval. Za lou příčinou zvolen byl také od 
raddy a obce Slarého měsla Pražského, aby dohlížel k apatekám tamním a podal dobré 
své zdání o nařízení slušného řádu při nich pro dobré Pražských i jiných měst, jenž 
sobě odlud lékařství jednají. 

Zalužanský sepsav lakovýto řád, v němž pravidlo pro apatekáře a vyměření 
cen ků všelikých obsaženo jest, podal jej raddě Staroměstské, aby jej schválila a prů- 
chodu mu zjednala. Což když se stalo, vylišlčn byl řád tento r. 1592!'), i vydán zá- 
roveň výlah z knihy lélo, v němž byly vyměřeny ceny lékův všelikých '*), kterýž spisek 
pro svou prakličnost potom ještě. pělkrále byl vylišlěn; totiž r. 1596, 1604, 1659, 
1699 a 1737, a lo v jazyku českém, německém i latinském 'S). Pro takovouto známost 
věcí lékařských a lekárnických volen býval Zalužanský i napotom vždy, kdykoli na 
sněmech zemských nebo v shromáždění obce Pražské se jednalo o přehlížení apatek, aby 
dohlížel k tomu, zdali panuje v „apatékách Slarého města Pražského dobrý řád, jak 
strany cen lak i strany povahy léků v nich obsažených **). Nad to nade všechno 
obíral se Zalužanský toho času laké, dle příkladu téměř všech tehdejších přírodozpylců, 
s malhematikou a astronomií, a vydával i po několik let minucí českou s pranostykou'). 


Mimo vše to bavil se Zalužanský též skládáním básní latinských a řeckých, 
z větší části příležitostných. I v tom spůsobu zjednal sobě nevšedního jmena a to vším 
právem ; neboť kdo přečetl jeho básně, jak větší tak i drobné, přisvědčí nám, že se 
směle může postaviti na bok všem tehdáž zbožňovaným básníkům latinským, domácím 
i zahraničným, jakož to vedle jiných zvláště Jan Campanus Vodňanský, Pavel z Jizbice 
u Joachim Meister Hořelecký, všickni tří nevšední básníci latinští, vysvědčují 'S), 


Uváživše vše, co jsme právě pověděli o praktických a theorelických vědomostech 
Zalužanského, a prohlížejíce i k tomu, že on vynikal zvláště také důkladnou známostí 


"!) Vyšel pod tímto názvem: Rzád apathekařský, kterýž by przi prodagi wsseligakých lekarzstwj gak 
w tiechto slawných městech pražských, tak také w giných w králowstwij czeském držán a zachowán 
býti miel. 1592 v 4. 

1) Cena neb wyměřzenij wssech lékařzstvij tak skladných gak chymických, tak galenických a w miestských 
apatykách Pražských ku prodánij se nacházegjejch. W Praze u Jana Šumana 1592 v 4. 

") Jungm. Liter. Č, str. 178. č. 877. b. c. 

") Řád policejní pro města Pražská r. 1608 vydaný. 

1) Došla nás však toliko jedna z minucí těchto (již p. Palacký v Čas. mus. na r, 1829 sy. 1. str. 59 
šířeji popisuje) pod názvem: Kalendarž nowý s Pranostykau od Ad. Zalužanského z Ž. D. w lek. 
wydaný k letu P. 1596 przestupnému; obsahuje v sobě 10 archů v 16. a vytištěn jest u Daniela 
Sedlčanského a připsán purkmistrům a raddám všech tří měst Pražských a to v pěkné a zajímavé 
dedikací. 

36) Klademe zde toliko, co Pavel z Jizbice (poeta laureatus) ve svém díle Pericula poetica, r. 1602 
vydaném, o Zalužanském zpívá: 

Aď Adamum Zalužanium a Zalužan, Med. Dr. 
Czechicus ingémuit amissis vatibns orbis, 
Aceusans superi fata crnenta Dei; 
Tu guestu audito solaris protinns orbem, 
Aeterna condens carmina digna cedro. 
Ipse tuum simul ingenium se Cynthius abdit 


Inspiratgue tuos aeguus Adame modos 


256 


jazyka řeckého, tak že mu proto, jakož výše povědíno, svěřena byla professura jazyká 
tohoto na akademii Pražské, obdivovati se musíme nadobyčejné pilnosli, hluboké dů- 
vlipnesti a všeobsáhlé vzdělanosti tohoto krajana našeho, kterýž také vším právem za 
příčinou takovéto důkladné učenosti doma i vně u osob všelikého stavu a řádu na slovo 
brán býval. Požívalf Zalužanský úplné důvěry mnohých knížat německých, n. p. vérod 
Liineburských a Brunsvických, raddy města Frankfurtu a j. v.; zvláště ale byl mu lehdáž 
nakloněn přízní svou p. Vilém z Rožmberka, tento štědrý podporovatel a velikomyslný 
příznivec všech učených a umělců, jemuž on také připsal své výše jmenované arčidílo 
bylinářské, r. 1592 tiskem v Praze vydané, I nelze též pochybovali o tom, že p. Viléni 
Rožmberský zvláště působením Zalužanského zřídili dal nádherné ony zahrady a skvostné 
sklenníky a parníky při svém zámku Kratochvéli u Netolic, času toho, jak Balbin vy- 
svědčuje, tak vychvalované '7). 

I sám císař Rudolf II. vážil sobě vysoce zásluh lékařských a známostí přírodních 
Zalužanského, a byl mu vždy, zvláště ale kde mu toho bylo potřebí, císařskou milostí 
svou nakloněn, Chtěli toliž lehdáž někteří starožitnost vládyctví Zalužanského v po- 
chybnost bráti, pročež žádal za lo císaře Rudolfa II., aby mu zděděného po předcích 
erbu a stavu vládyckého potvrdil a jej obnovil. Ukázal na to Zalužanský hodnověrným 
svědomím osob stavu rytířského ci městského, že předkové jeho byli již od krále Vla- 
dislava II. do stavu vládyckého povýšeni a erbem nadáni, a že děd jeho Blažej i otec 
Matyáš erbu a titule výše vypsaného užívali; načež potvrdil a obnovil císař Rudolf II 
Zalužanskému stav vládycký a erb od předků zděděný, a to májestátém, jehožto datum 
na hradě Pražském v úlerý den sv. Petra a Pavla r. 1593, kterýžto májestát k nařízení 
císařskému, v pondělí po sv. Bartoloměji r. 1603 na úředníky menších desk zemských 
seslanému, v pálek po neděli Laetare r, 1604 do desk zemských i register stavovských 
byl vložen a vepsán '*). 

Jakož jsme výše připomenuli, slíbeno bylo Zalužanskému od akademie stipendium, 
jež byl někdy dokt. Franc pro čtení řecké založil, ač vymůže-li je na komoře krá- 
lovské, a že se pak bude i moci oženili. Zalužanský i přátelé jeho všemožně se o věc 
tu ucházeli a zasazovali, ale všecko žádání a jednání o navrácení stipendia toho aka- 
demii zůslalo bez účinku. Nic však méně oženil se předce Zalužanský náš, pojav dne 
10. měsíce července r. 1594 Ludmilu Fortiovu za manželku, kterýžto sňalek manželský 
přítel a kollega Zalužanského Adam Rosacius oslavil básní latinskou *?), Manželka tato 
byla buď dcera neb alespoň blízká příbuzná Jena Fortia Kouřimského, někdy mimořád- 
ného professora jazyka hebrejského na učení Pražském, r. 1592 zemřelého, s níž Zalu- 
žanský zplodil potom syna. jediného,- tolikéž Adam nazvaného. Že se však Zalužanský 
sňatkem límlo prohřešil proli pravidlům akademie Karlovy, dle kterých ženiti se kolle- 
giatům a professorům nebylo dovoleno, byl ihned vypovězen z kolleje a zbaven pro- 
fessury své i hodnosli rektorské, načež na místo jeho zvolen za reklora magnifika 
M. Trojan Nigellus z Oskořína. 

Těžce sice nesl Zalužanský toto vyloučení z kolleje a professury, avšak nehleděl 
nikdy vymstiti se za to bývalým kollegům svým, jakož se toho oni později obávali, 


!?) Sternberg, Abhandlung ber die PAanzenkunde, I. str. 147. 
'8) D. Z. 132 H. 9. a Reg. Stav. 51. F, 18. 
'?) Balb. Boh. doc. I. str. 65. 


257 


alebrž zůstal i napotom vždy věrným synem a přítelem akademie Karlovy, a kdykoli se 
mu udalo příležitosti k tomu, neopominul všemožně prohlíželi k jejímu zvelebení a po- 
zdvižení jí k bývalé slávě, 

Zbaven byv Zalužanský professury a spojených s ní příjmů , usadil se v Starém 
městě Pražském jakožlo lékař praktický a obíral se léčením všelikých nemocí, a to $ tak 
dobrým účinkem, že vedle pověslného doktora Adama Habra z Rismpachu byl tehdáž 
nejslavnějším lékařem v městech Pražských, a přisluhuje pomocí a radou svou lékařskou 
ochotně a neunaveně všude a vždy, zvláště ale r. 1599 v čas panujícího tehdáž velikého 
přímoří nemocným všelikého stavu, staří a pohlaví, a to nejen v Praze, nýbrž i na venku, 
získal sobě tím znamenilých zásluh o trpící člověčenstvo. 

Vedle své praxi lékařské zanášel se však také neustále pracemi literárními. 
Poněvadž úmrlím příznivce svého , p. Viléma z Rožmberka (+ dne 31. srpna 1592), 
žádoucí rozšiřování Zalužanského spisu bylinářského Methodi herbariae libri III. z příčin 
neznámých bylo zastaveno, přehlédl a vydal je poznovu r. 1604 ve Frankfurtě e collegio 
Paltheniano s předmluvou příteli jeho Janově Baruvitiovi , radnímu a sekreláři města 
toho, svědčící. 

Tamtéž a téhož roku vydal nový spis lékařský: Animadversionum medicaruňí in 
Galenum et Avicenam libri VII., císaři Rudolfovi II. připsaný *9). Dílo toto, jež přátelé 
Zalužanského: Bart, Schwalb z Jiřic, dokt. Jan: Jesenský z Jeseně, Adam Huber z Rizrm- 
pachu, Joachim Meister, Jan Chórinus, Jan Campanus, Pavel z Jizbice, Daniel Šejnoha 
a Zikmund Kokštel z Malenína dle tehdejšího spůsobu ozdobili pochvalnými verši latin- 
skými, obsahuje kromě předmluvy a rejstříku na 137 listech v 8 tato oddělení: IL de 
sectis, II. de medicinae generibus, III. de conslitutione artis medicae, IV, in artem parvam 
Galleni, V. in Galeni libros de tuenda sanitate, VI in Galeni libros de morbis curandis, 
VII. in Avicenam. 

Dílo toto nemá ovšem nyní více praklické ceny do sehe, jest však důležitou pomůckou 
k dějepisu lékařství, Na všecken spůsob podán v něm nový důkaz důmyslnosti Zalužanského, 
kterýž, jsa nepřítel všelikého slepého ve vědě následování a polakování, i v lékařství 
vždy a všude prohlížel k tomu, zdali ten neb onen dosavad užívaný a oblíbený lék a 
spůsob léčení dle zdravého rozumu a zákonů přírodních skutečně se hodí k účelu svému 
čili nic, neohližeje se při tom na osoby, od kterých byl schvalován, byť se ony pokládaly 
za aulority a celý svět jich následoval. Pročež horlil v spise tom proli zastaralým v lé- 
kařství předsudkům a usiloval o jich odvarování a navrácení se k přirozenému spůsobu 
léčení a hojení. Toto snažení Zalužanského vidí se nám lím větší zásluhy do sebe míli, 
povážime-li, že pochází z doby, kdež vědy přírodní pověrou a předsudky rozličnými byly 
zatemněny a tehdejší farmakodynamické a therapeulo— palhologické soustavy zdravému 
rozumu a proslým zákonům přírodním téměř veskrz byly na odpor. — Spis ten obrátil 
skulečně také na sehe pozornost všech tehdejších lékařů a učených, a muži u věci té 
kompetentní, jako doktorové Adam Huber s Rizmpachu, Jan Jesenský z Jeseně a jiní, 
vynesli o něm pochvalný úsudek *'). 


2) Adami Zalužanii a Zalužaniis Animadversionum medicarum in Galenum et Avicenam libri VII, 
guibus singulae medicinae partes ad totins artis logicae normam rediguntur. Item synopsis legitimae 
institutionis medicinae in extremis indicis nomine posita. 8. Francofurthi. E collegio Paltheniano MDCIV. 

3!) D. Adam Huber píše o spise tom takto: 


258 


Vedle důležitých prací obtížného povolání jeho obráceno ale bylo tehdáž všeliké 
snažení Zalužanského k obnovení a vyzdvišení akademie Karlovy, kteráž dlouhými válkami 
a spory náboženskými u veliký nepořádek byla přivedena, ovšem i úmyslně od vlády 
zanedbána, která přála více nové akademii jesuilské, — Učení Karlovo skládalo se tehdáž 
toliko z fakulty filosofické, pročež činiti bylo © obnovení jeho ve fakultě právnické 
a lékařské, k čemuž Zalužanský s často jmenovaným dokt. Adamem Hubrem , s dokt. 
Matyášem Borboniusem, s Janem Theodorem Siztem z Oltersdorfu, s proslulým prokura- 
torem Joachimem = Těrhěnic , s váženým vůbec senálorem Slaroměstským Šimonem 
z Humberka a jinými přálely akademie Karlovy předkem a nejprvé prohlížel. Již r. 1600 
učinil u přítomnosti samého císaře Rudolfa II, a shromážděných stavů obšírnou a jadrnou 
řeč v příčině obnovení učení lékařského a uvedení zvláště studia anatomického na 
akademii Karlově **), ukazuje k tomu, že nyní, když nejslovútnější tehdáž anatom dokt. 
Jan Jesenský v Praze zůstává, jest doba nejpřihodnější, aby učení lékařské a anatomické 
bylo obnoveno a uvedeno. Jednání strany obnovení akademie Karlovy protáhlo se však 
za rozličnými příčinami, jež tuto rozbírali bylo by nemístné, až do r. 1609. Zalužanský 
byl jeden z mužů, kteříž se o tuto věc nejhorlivěji zasazovali, jmenovilě povzbuzova| 
slavy české pod obojí přijímající slovem i písmem ku polřebné svornosti ve prospěch 
chvalitehných těchto snah *“). 

Konečně po mnohém předkládání a odkládání, nemiloslivém propuštění sněmu a 
sejilí se slavů evangelických o své ujmě i nastoupení na defensí, povolil, jakož vůbec 
známo, císař Rudolf II. majestátem dne 9. července r. 1609 daným slavům českým pod 
obojí úplné svobody náboženské, ztvrdiv konfessí českou za císaře Maximiliana II, sepsanou 
a odevzdal jim konsistoř pod obojí i akademii Karlovu pod vlastní správu a ochranu. 


— 


Sat longum, sat sunt iterata inventa priorum, 
Vera ne sint trutina reddis, Adame, tua. 
D, Jan Jesenský z Jesené ale praví: 
Ne penitus nostro natura effecta putetur 
Tempore, tu solus, docte Boheme, facis. 
Konečně píše o díle tom Zikmunt Kokštel z Malenína: 
Recte dedit nomen tuae, Zalužani, 
Genti domus vetusta Transpaludane, 
Nam tu paludem permetiris errorum, 
Artemgue Phoebeam in puro et puto sistis. 

3*) Řeč ta napotom tiskem vyšla pod názvem: Adami Zalužanii a Zalužan Med, doct. Orátio pro ana- 
tomia et instauratione totius studii medici in inclyto Regno Bohemiae. Pragae typis Venceslai Marim 
a Genezicz. Anno MDC. 4. 

5) Zá tou příčinou sepsal r“ 1609 a potom i tiském vydal řeč latinskou: De consensu ordinum vregní 
Bohemiae integra coena sacra utentium et guid inter se differant ; jakož i jinou: De pace et concordia 
ac de instauranda Academia, již nazval harmonia Confessionnm orthodoxarum regní Bohemiae. Řeč 
tuto činil bezpochyby také u přítomnosti stavů shromážděných, a dada ji tisknouti položil v čele tyto 
zanímavé verše latinské : 

Aethere despiciens terras, Astraea relictas 
Defixit Bojo Jumina amica solo, 

Hoc inguit Regnum, bello, studiisgne superbum, 
Ad coeli guondam sidera fama tulit, 

©uod si aris tandem tristem detrudat Erynnim 
Gua premitur, prisco tempore majus erit. 


259 


Ještě téhož měsíce nastoupili direktorové od stavů k tomu zvolení na reformací konsistoře, 
<a nedlouho na to přikročeno také k reformací akademie, kteráž měla se nyní státi hlavní 
podporou učení a víry evangelické v Čechách. 

Zalužanský náš podal hned dne 20. srpna stavům pod obojí proces čili návrh, 
dle kterého by učení Pražské mělo obnoveno býli, o klerémžlo návrhu byl již delší čas 
pilně pracoval?*), Professorové akademie Karlovy podali tolikéž návrh strany obnovení 
tohoto; obávali se loliž, aby Zalužanský , chlěje se jim snad vymstíli za to, že jej že- 
nalého nechtěli mezi sebou trpěli, lecčehož nenapsal, co by bylo na ujmu a zkrácení 
starobylých práv a výsad jejich. Direktorové nařídili na to dne 412, září r. 9609 čtyry 
komissaře: loliž našeho Zalužanského, doklora Adama /ubra z Rizmpachu a dva bývalé 
bakaláře, totiž Václava Colidiusa z Doubravičan a Petra Macera z Letošic, vloživše na 
ně, aby společně s kollegiaty a professory přehlédli všeliké privilegie a nadání akademie 
Karlovy, aby sepsali příjmy její a všechněch kollejí a podali zprávu o tom a dobré své 
zdání o návrzích Zalužanského i professorů k obnovení akademie se vztahujících. 

Ku práci této přikročili komissaři jmenovaní ihned dne 14. září 1609, vloživše 
jednu část její, a to nejnudnější a snad nejobtížnější, toliž přehlížení a popisování všech 
privilegií a příjmů akademie a kollejí s ní spojených na jediného toliko Zalužanského, 
který se v ni ihned uvázal a přehlídnuv i spořádav všeliké majesláty, privilegie, výsady, 
a nadání akademie a kollejí při ní zřízených, sepsal o tom všem obšírný rejstřík v jazyku 
českém, jejž komissí předložil 2*). Avšak i co se lýče návrhu o reformaci akademie 
samé, byl Zalužanský lolikéž nejčinnějším mezi údy komisse. Nelíbila se však takováto 
činnost a horlivost Zalužanského mistrům učení Karlova , kteří sobě hned při prvních 
jednáních na něj stěžovali strany jeho chování se při komissi, kterak jim odpuštění dával, 
na ně broukal a sobě tak počínal, jakoby akademie jemu v possessi uvedena byla. Jak 
dalece slížnosti tyto byly skutečně podstatné, tomu ne těžko vyrozuměli, ješlo z řečí, 
kleréž Zalužanský v shromáždění defensorů a direktorů konsistoře a akademie činil a 
z toho, co 0 té věci psal a liskem vydal, zřejmě vychází, že mu ničehož tak na srdci 
meleželo, jako vyzdvižení a rozkvět akademie Karlovy, čehož mělo-li se dosíci, potřebí 
bylo, aby neřesti a neřády, v něž byla akademia a kollej Karlova v poslední době upadla, 
předkem a nejprvé se odstranily, 

Navrhoval a usiloval Zalužanský nyní zvláště o to, aby uveden byl řád v před- 
náškách na fakultě filosofické, tak aby se rok co rok vyučovalo týmž předmětům spů- 
sobem předepsaným a aby se věnovalo více času cvičením. nežli přednáškám, taktéž aby 
professoři nebyli povoláváni výhradně toliko od tovaryšstva kolleje Karlovy. Že zvláště 
lolo poslední žádání a přání Zalužanského nebylo naskrz nepodstatné , tomu snadno 
vyrozuměli, uváží-li se, že tovaryšslvo řečené za příčinou bezženslví a společného, žádným 
přísným pravidlem ani kázní nevázaného živobytí v posledním čase tak hluboce kleslo, 
až vůbec o něm pověst šla, že se v něm více pije nešli píše, a že, nazývajíc se sice 
contubernium, v skutku jest toliko combibernium 2). Mistři a kollegiali stavěli se ovšem 
na odpor všelikým návrhům a žádostem Zalužanského, tvrdíce, že by takovými novolami 
professorové z jiných akademií i studující mohli býli odstrašení a že žádná akademie 


%) Čas. Mus. 1847 I. str. 507 a násl. W. W. Tomek's Geschichte der Prager Univers. str. 212 a násl. 
**) Balb. Boh. docta I, str. 43 a násl. 
3) Cas, mus. 1847 IL. str. 529. Tomek's Geschichte dor Prager Universitát 1. c. 


260 


nedá sobě vyměřovati, čemu a jak by se na ní mělo vyučovati, nýbrž že to míli chce 
na svobodě. A však Zalužanský ukázal spůsobem velmi důrazným a platným křivost 
a nepodstalnost námílek od mislrů a kollegialů proti návrhům jeho činčných. 

Přivedeme lulo některé kusy z řeči Zalužanského o věci té lehdáž činěné, aby- 
chom tím lépe poznali praklického a rázného ducha jeho, kterýž tak, jakož byl panu- 
jícímu dosavad zmatku a neurčitosti v bylinářství arcidílem svým konec učinil, i aka- 
demii Karlovu v lepší řád a spůsob konečně uvésti se smažil. Ukazoval lotiž předkem 
a nejprvé k tomu“"), „že největší podstata na učení záleží, a to podle všech pravidel 
a částek v jednom každém umění nařízeno a vyměřeno býli má, aby professor. ničímž 
zbytečným buďto vědomě aneb z neumělosli mládeže nezanášel a přednášení své časně 
a nejdéle v roce, jakž slatuta ukazují, odbýval. Druhé, že při takovém nařízení jisté 
formy a spůsobu učení šelřili se má, ne loho, což sobě páni mistři k obraně kladou: 
nová-li je či stará, aneb všechněm-li příjemná; než raději, aby jedno každé učení bylo 
pravdivé, hodné a užitečné a v jistém pořádku postavené. Neb tak na onen čas že 
v této akademii mistr Jan Hus a Jeronym. nešetřili nevolnosti aneb starožitnosli ani 
slibnosti učení, ale samé pravdy a užitečnosti. Též Petr Ramnus při reformování aka- 
demie Pařížské že neohlédal se na zvyklost tehdejší domácích aneb cizích pří vyučo- 
vání mládeže, než pravidla, kteráž se mu tehdáž nejpravdivější a nejpotřebnější zdála, 
ačkoliv také téměř ode všech za nová a neobyčejná pokládána byla, nařídil a v tom i od 
krále Francáého skrze výpověď proti jiným ochráněn a professor královský vyhlášen byl. 
A tak že i tento návrh (Zalužanského), poněvadž páni mistři, aby v něm který předpis 
měl býli smyšlený, neužitečný a nepořád položený, toho neukazují, že by měl slušně 
přijat a držán býli, dokudž by který předpis něčím lepším a podstatnějším přemožen 
nebyl. Nebo nebudou-li páni mistři chtili v télo reformaci na samé pravdě o lom, což 
užitečného a potřebného jest, ale na zvyklosti aneb osobách a jiných případných věcech 
se zakládati, že nikdo této akademie k žádnému důkladnému učení a k vzdělání přivést 
moci nebude, nýbrž vždycky po jiných sbírali a jako slín chytali proli přirození a obyčeji 
národu našeho, kterýž jak v jiných příčinách, tak i v učení cizích národův více vůdcem 
byl nežli služebníkem a následovníkem.“ 

Zkoušení návrhů obojích a vůbec jednání strany obnovení konsistoře a akademie 
skončilo se dne 24. září 1609, načež podána zpráva defensorům. Po mnohém na to 
ještě jednání a mluvení usnešeno se konečně v příčině té na šesti hlavních arlikulích, 
kleréž v sněmu, ve středu po sv. Havle r. 1609 na hradě Pražském držaném, byly 
schváleny a vůbec přijaty, na něž pak vedle direktorů a defensorů podepsal se i Zalužanský 
s ostatními komissary 2Š). 

Vpádem lidu Pasovského do země České a za příčinou zmatků ve vlasti naší tím 
povstalých proláhla se opět žádoucí reformace akademie, tak že teprv ku konci r. 1611 
u věci té pokračováno bylo a akademie v třech fakultách: filosofické, právnické a lékařské 
alespoň dle jmena se obnovila, a uslanoveno , aby zvláště na nově vyzdvižených těchlo 
dvou fakultách vyučovali, a tona právnické: Jan Matyáš ze Sudelů, na lékařské ale zhusta 
již jmenovaný doktor a dobrý přítel Zalužanského, Adam Huber z Rizmpachu, pověstný 


27) Čas. mus. 1818 I. str. 299. Tomek's Geschichte der Prager Universitát I. c. 
28) Balb. Boh. doc. I. str. 43. 


261 


sice svým spůsobem léčení a známoslí nemocí všelikých, avšak tehdáž již výše nežli 
sedmdesálník, 

Tím bylo vyplněno jedno z nejvroucnějších přání a žádání Zalužanského, a radost 
jeho z obnovení slaroslavné akademie Karlovy byla veliká. Bohužel netrvala ale dlouho; 
neboť již 23. června r. 1613 zemřel doktor Adam Huber a úmrlím jeho zanikla i fakulta 
lékařská. Nedlouho pak na lo vypuklo v Praze strašlivé přímoří, kterým i Zalužanský 
u horlivém vykonávání svých povinností lékařských byv uchvácen, zemřel na bolest morní 
dne 8. prosince téhož r. 1613 ještě v nejlepším rozkvětu a plné síle 'mužného, věku 
svého k velikému to zármutku rodiny a všech přátel svých, jakož i k nenabytné škodě 
vlasti své vůbec a akademie Pražské obzvláště, kteráž v něm ztratila jednoho z svých 
nejvěrnějších synů a přátel. Mrtvé tělo Zalužanského pochováno jest v kapli Betlemské, 
kdež mu manželka a syn jeho postavili náhrobník: kamenný, nyní v Museu království 
Českého chovaný, na němž se spalřuje výše vypsaný erb s heslem: Myděv dváBedhecba 
(Ničím neodkládej), pak nápis: D. Adamo Zalužanio a Zalužan, Eguili Buemo, summi 
ingenii, variae solidaegue eruditionis soriplis lestibus clarissimo víro, et docendo fideliler 
et medendo feliciter de patria bene merilo, vila longiore, (ortuna meliore digno, sub Anni 
MDOCXNI exitum morte erepto. Kolkolem po kraji čte se: Sanctiss. Triadi Sacr. Ludmila 
Foriia conjux et unigenus cognominis [ilius posuerunl. 

j Ze všeho, co jsme až dosavad 0 Zalužanském pověděli, jest zřejmě vyrozuměli, 
že byl muž velice vzdělaný, vynikaje důmyslem a ostrovlipností vysoko nad vrstevníky 
své; že byl muž praklický, prohlížející vždy a všude ku polřebám živola skutečného, 
při tom rozšalný a šlechetný i zvyklý dobré obecní nad vlastní užilek klásti; nad lo 
nade všecko národu svého velice milovný, jehož mravní vzdělání a hmotný blahobyt 
velmi mu ležely na srdci; slovem že byl muž, o němž vším právem stojí psáno v pamětech 
university Pražské: „Fuil talis philosophus, gualem sua aelus el nostra nalio alterum non 
tulil.“ © Co se pak lýče výše vypsaného jeho arcidíla bylinářského, nelze nám jinak, nežli 
pokládati je za skvělý důkaz oslrovlipu a důmyslu českého, z něhož i zřejmě vyrozuměli 
jest, k jakému stupni vzdělanosti byl by národ náš bezpochyby dospěl, kdyby mu bylo 
popřáno bývalo, vyvinovali se spůsobem přirozeným, jakož se toho. dostalo jiným 
národům evropským. 


Dýchání s ohledem na jeho lučební povahu. 
Sepsal prof, Dr. Jan Purkyně. 

Zdá se, že vzduch, jakýž vydychujeme, jest ten samý jaký jsme vdechli: jest 
průzračný, obyčejně beze všeho zápachu, jen trochu teplejší, ano i vlhčejší ; zvláštních 
lučebních vlastností, tak prosto berouce , na něm nepozorujeme. To však nemůže býti 
dustatečným důvodem, abychom všechno naše další badání v tom ohledu zastavili , jako 

-lo činili staří Řekové z příčiny, že u nich chemie sotva slávalo. Aniž na tom dosli, 
abychom, jako v pozdnějších středověkých časech, ledajakými domněnkami se upokojili, 
an věc důkladného skoumání požaduje. 

Plyny nebo všeliké druhy vzduchu mají ty pro chemika nepříjemné vlastnosti, že 
jsou z většího dílu neviditelné, bezbarvé, neznačně hmotné, bez jistých mezi prostorních, 
slěží zavřitedlné, čímž badateli nesčíslných trudností naskytují. Proto také jejich známost 
Y postupu, vědy lučební neniálo se opozdila, i můžeme říci, že leprv tehdáž pravých 


262 


pokroků učinila a podstatných základů nabyla, když plyny ze své tajemné neviditelnosti 
hlavně Lavoisierem na světlo vědy dobyty byly, čehož přede vším dosáhl ohledáním 
vzduchu oparu zemského a jeho rozložením na kyslík a dusík. 

Co se týče vzduchu výdechem vydávaného, byliť arci již před Lavoisierem che- 
mikové, kteří poznali, že s ním jakási nová lálka uvnitř plícní duliny se spojila, kterou 
její první vynálezce, Robert Boyle, nazýval vzduchem zatlknutým (aěr fixus) a to právem; 
neboť jí nejdříve vydobyl z pevných těles, vápna, křídy, v kterých jako uvězněna nebo 
zatčena byla a z nichž prostředkem kyseliny sírkové na svobodu vzdušní vycházela. 

Nejlehčí spůsob , přesvědčiti se 0 zvláštní lučební povaze vzduchu vydýchaného, 
záleží v © zkoušce velmi jednoduché, kterou každý z mašich čtenářů snadno sobě 
zaříditi může. Vezmi něco málo, asi lot páleného nehašeného vápna, polej 30 loty 
destillované, v nedostatku té třebas i studničné vody, nechej sláli, až se usadí a učistí 
nebo také na fillru procedí, pak odlej do láhve a dobře zatkni: máš tak vodu vápennou 
nebo vápno žíravé vodou rozpuštěné. Pro obyvatele větších měst bude pohodlněji, takovou 
vodu čerstvě zhotovenou od materialisty nebo z lékárny za malý peníz sobě zjednati. 
Vápenná voda vhleuje velmi dychtivě uhličnatku (kyselinu uhlíkovou), kdekoliv ji zastihne. 
Ačkoliv jí ve vzdušním oboru poměrně velmi málo, předce i ta povrchem té vody přitažena 
brzy se jeví v spůsobě tenkých kožiček, které ponedlouhu ke dnu padají a co jemný 
prášek se nasbírají. Chceš-li tento postup rychleji uzříti, vezmi čistou uhličnatku v láhvi 
nebo v plynoměru nabranou, pust jí něco do vody vápenné a polřásáním dobře smíchej. 
Voda zbělá a v krátce usadí se na dně prášek bílý, což nic jiného neni než obyčejné 
vápno nebo uhlan vápničitý. Podobně se daří, vezmeš-li rourku skleněnou a ponořiv do 
vody vápenné chvíli do ní vpouštíš vzduch z vlastních plic, voda se bíle zakalí a stane 
se tím bělejší, čím více vydychování se prodloužilo, pak i prášek se sráží. Patrný důkaz 
to, že ve vzduchu vydychovaném značná část kyseliny uhlíkové nacházeli se musí. "Tím 
arci jen její přítomnost se vyzrazuje, i postačuje to k nějakému poznání povahy lučební 
vzduchu vydýchaného; důkladnost vědecká však žádá zevrubně poznati pokaždé množství 
uhličnatky, čímž i poznáme rozdíl mezi vzduchem atmosfaerickým a vzduchem dýchá- 
ním změněným. 

Abychom v tomto badání pořádně postupovali, dlužno nám obrátili zřetel nejprvé 
na povahu lučební oparu vzdušného, potom na vzduch výdechem vydávaný; pak se bu- 
dou považovali změny v krvi a v těle vůbec dýcháním spůsobené; potom chorobné ano 
vražedlné oučinky všelikých plynů na zdraví a živobylí živočišné i lidské ; konečně nás 
bavili bude rozjímání, jak se dýchání provozuje ve všeobecném oboru těl organických, 
zvláště po celém živočišstvu. 

I. 

Opar vzduchový, atmosfera, obkličuje celou kouli zemskou zvýší nanejméně 
osmi mil, kde se ještě za soumraku světlo sluneční odráží; podle jiných však až na 
27 mil se rozprostírá, kdežto asi líže vzduchu s jeho odstředním vývahem, kolotáním 
země spůsobeným, v rovnováze se nachází. Na dně tohoto ohromného moře žije po- 
kolení lidské se vším živočišstvem © rostlinstvem, v něm a jím dýcháme, život nejen 
hmotným spůsobem provozujeme ale též popudu k duševnímu živolu přijímáme. — Zdálo 
by se, že vzduch jest věc nehmotná, ano obyčejně říkáme 0 nádobách že jsou prázdné, © 
když toliko vzduchem naplněny jsou, však silné větru vání, nadýmání měchu, lítání ptáků © 
a jiné výjevy přesvědčují nás dostatečně o jeho hmotnosti. Ješlě většího přesvědčení 


263 


dosáhli jsme od času vynalezení vývěvy Oltonem Guerikem, kdežto i tíže vzduchu se 
ustanovila. Vážíť v poměru k vodě, tíži vody za jednotu přijímaje, 770krát méně, totiž 
tíže vody k tíži vzduchu má se jako 4: 329 — 1770: I, čili líže vody jest 770krát 
větší než líže vzduchu. Ještě větší jistoty o zvláštnosti a hmotnosti vzduchu oparního 
dosaženo poznáním všelijakých druhů vzduchu, jež plyny nazýváme a ježlo jsou plyn 
kyslíkový, dusíkový, vodíkový, uhlíkokyslíkový, uhlíkovodíkový, chlorový, jodový, bro- 
mový a j., z nichž každý své fysické a chemické vlastnosti má a obzvláštní poměry 
kvanlilativní při slučování s jinými prvotními látkami zachovává. 

Ve vzduchu nalézáme podle prostoru bezmála 21 percentů kyslíku a 79. pero. 
dusíku, nebo ještě určitěji 20,8%, kysl. a 79,29/, dus. Dokáže se to snadně a rychle 
eudiometrickým *) spůsobem. Vezme se nádoba skleněná, oblá, všude stejného, asi 
coulového poměru (kalibrirovaná), dosti vysoká, na jednom konci zavřená, na niž se 
naznačí čárkami diamantem vrytými sto oddilů novofrancouzské nebo některé jiné 
míry, pak se naplní vodou a v pneumatické vaně obrátí; načež se tam pustí vzduchu 
obecného tolik, dokud sahá shora sto oddělení. Kdyby oba ve vzduchu obsažení ply- 
nové se vespolek nepronikali, nýbrž odděleni zůstali (jako olej s vodou) a barvou se 
rozeznávali, dosahoval by kyslík jakožto těžší do 21. stupně, ostatních 79 bylo by zajato 
dusíkem, čehož arci nebývá při našich plynech co nejproniknutěji spolu smíšených. Nám 
ale toto přijelí sloužiž na poukázku, čehož asi bychom se nadíti měli, kdyby jeden 
z lěch plynů, ku př. kyslík, náhle odňat byl; vystoupí toliž voda tlakem atmosfaery na 
jeho míslo a zajme právě 21 slupňů, v ostatních 79 zůstane dusík v stejné míře a ne- 
změněn, Můžeme to spůsobili, když přidáme k jmenovaným plynům tolik vodíku, aby 
dvojnásobného prostoru kyslíku = 2X21 = 42" zajímal. Všickni tři plynové budou tedy 
nyní obsaženi 69+21+42 stupněmi cylindru. Na hořejším uzavřeném konci nádoby 
jsou s obou stran hermeticky (neprůchodně) vpuštěny a vpajeny dva dráty z platiny 
nebo z mosazi s konci vnitřními jen asi o čárku vzdálenými, zevně visí na jednom ře- 
tízek až k zemi dosahující — elektrický odvodič, na druhém nachází se kulička ku při- 
jetí jiskry z Leidenské láhve — elektrický přivodič. Nabije se totiž láhevka a pustí se 
na kuličku. Elektřina proběhne dráty, mezi špičkami objeví se jiskra, s slabým buch- 
nutím zapálí, kyslík se spojí s vodíkem a promění se okamžitě ve vodu, která se spojí 
s vodou ostatní; jest jí ale tak málo, že to nikterak v počet vcházeti nemůže. "Tou 
však proměnou vznikne vzduchoprázdný prostor v cylindru, který záhy vodou se naplní 
až na 79 hořejších stupňů, jež dusík zajímali nepřestává. Tím změřena mnohost dusíku 
ve vzduchu atmosfaerickém. Jiným spůsobem změří se mnohost kyslíku. Vpraví se do 
vzduchu v nádobě skleněné, vodou zezpod uzavřené, na ohnutém drátě kousek hořícího 
fosforu; ten stráví kyslík, z toho povstalá kyselina fosforová spojí se s vodou, voda 
vystoupí v nádobě, a co na prostoru ztraceno, ukazuje kolikost kyslíku. Takto však 
jen poznáváme prostorní obsah (volumen) dusíku a kyslíku, ne však jejich potažné 
tíže. Polažnou tíží nazýváme váhu jakéhokoliv tělesa, stejným prostorem obsaženého, 
Y porovnání s váhou tělesa jiného. Co se týká těles kapalných a pevných, přijat jest 


*) Slovo eudiometr složeno z «+j — dobro, a dřov — otevřené nebe, opar vzduchový a uergov míra, jakoby 
řekl: dobroty vzduchu měřič, jenž udává kolikosti kyslíku ve vzduchu, na němž hlavně závisí dobrota 
a vdychatelnost jeho, 


264 


stálý objem vody, ku př. kostkový palec, za jednotu, i nalezeno, že stejný objem rtuti 
44krát, zlata 19krát tolik váží atd.: Při plynech bere se za jednotu plyn atmosfaerický, 
i nalezeno, že potažná váha kyslíku jest 1,10563, toliž že jest o jednu deselinu a pět 
disícin těžší nežli vzduch obecný; dusík pak o něco lehčí; totiž = 0,97137. Vodík jest 
ještě lehčí == 0,073, uhličnatka těžší —1,524; nejtěžší jest plyn jodový, jenž váží 8krát 
tolik co vzduch; vzduch pak sám jest 770krát lehčí nežli voda. K měření potažné váhy 
vzduchu a jiných plynů užívá se vývěvy. Vezme se ballon skleněný, obsahu asi půl 
kostkového střevíce, násadkou se šroubem a kohoutkem. opatřený, a přišroubuje. se 
k podobné násadce u vývěvy. Vypumpuje se vzduch asi 20krát, načež až na '/o40gs 
zlenčen bude, což dostatečné se zdá; aby se ballon za vzduchuprázdný považoval. Ten 
se pak zase odšroubuje a velmi jemnou váhou odváží. Máme nyní tíži pouhé té nádoby. 
Polom. se kohoutek otevře, vpuslí se vzduch zevnější a nádoha opět se odváží. Bude 
nyní 0, něco málo těžší než byla nádoba prázdná; rozdíl té tíže jest absolutní tíže 
vzduchu nádobou obsaženého. Tou samou nádobou, která se pokaždé musí bedlivě 
vyčislili, mohou se pak i jiné plyny „a páry odvážili, z kterých některé budou těžší, 
některé, lehčí nežli vzduch obecný. Obdržíme lak potažných váh plynů a par, při čemž 
váha vzduchu co jednotka za pospolité měřítko slouží. 

Když tedy bereme ohled na potažnou tíži plynů, ukazuje se, že ve stu prostor- 
ních částek vzduchu 23,077 9% kyslíku, 76,932 9% dusíku obsaženo jest, mimo to pra- 
videlně, ačkoliv nestejně, 0,05“ kyseliny uhlíkové přimíšeno bývá. 

Tito plynové nejsou ve vzduchu, chemicky spojeni, jako n. př. v kyselině du- 
síkové, nýbrž jen smíšeni, pročež velmi rozlučitelni,- an zvláště kyslík každému jinému 
spojení; snadně se podává, kdežto dusík pro svou. nepřemožitelnou lhostejnost málo vlivu 
vyvádí na podložené sobě látky.  Tilo plynové vzduchem, obsažení zachovávají, ač ne 
chemické, předce tolik fysické přítažlivosti, že na spůsob cukru nebo soli ve vodě jeden 
v druhém se rozplývá, a tedy podle polažné tíže (jako olej a voda) se neoddělují, pro- 
čež i ve všech hloubích a výších atmosfaery vždy slejně. smíšeni jsou. Toto však platí jen 
o svobodném vzduchu, v uzavřenýeh proslorách náhodou i úmyslně tylo poměry. všelijak 
změněny a přimíšením cizích látek změněny býti mohou. (Tak na příklad v komnatě, kde 
mnoho lidí jest shromážděno a zevnějšímu vzduchu málo přístupu dáno, ubývá arci 
kyslíku v té míře, -jako přibývá kyseliny uhlíkové, dýcháním spůsobené, tak že 
na konec i svíce temněji hoří a lidem udušení hrozí. To však neplatí na svobodném 
vzduchu, kde vždy len samý poměr kyslíku a dusíku se udržuje, an ztráta kyslíku, dý- 
cháním nebo hořením a jinak učiněná, vždy ze sousedních vrstev nahražena bývá; neboť 
jest arci ohromná, nevyvažitelná zásoba těchto lálek v celém oboru vzdušném. Ukáže 
se lo, když se pokusíme podle známých podatků přibližmo aspoň vypočítati, jak mnoho 
asi dusíku a kyslíku v oparu, vzdušném obsaženo jest. Známo, že vzduch podle zákonu 
Marioitova poměrně k výšce v jistém postupu řidne, tak že konečně ve výši několika mil 
ani by k dýchání více sloužiti nemohl. Takové neslejné rozdělení základních látek ne- 
hodí se ale k zevrubnému oučlování, K tomu potřebí „představili sobě, jakoby almo- 
sfaera té samé všude hutnosti, kterou má při hladině mořské, do užších mezí uvedena 
byla. Tenkrát by měla asi výšku 24.555 Pařížských střevíců, nebo- aby se pohodlněji 
výčet vedl, bez mála jednu zeměpisní míli. Ohled berouce na velikost zeměkoule, jejíž 
poloprůměr jest 860 mil, najdeme, že by obsah prostoru celé atmosfaery činil 9,307.500 
kostkových mil. To-li v představě přetvoříme v jednu ohromnou koslku, bude každá 


265 


její hrana podle délky, šířky i hloubky obsahovati 210 mil, což na kostku vyzdviženo 
210X<210X<210 — 9.261.000 činí bez mála onu uvedenou summu. Její tíže by pak ob- 
nášela skoro 9, trilionů liber, Z této kostky vzduchu atmosferního daly by se v my- 
šlénkách tři nové kostky z obsažených plynů podle poměrů prostorných nahoře uvede- 
ných utvořiti. Slrana kostky kyslíkové měla by 125 mil nebo celá kostka 4.959.375 
kostkových mil; strana kostky dusíkové měla by 194 mil, nebo krychlových 7.301.384; 
strana kostky uhličnatky něco mezi 14 a 16, mil (vezmeme-li 16, obdržíme 4096 krych- 
lových, mil), což dohromady činí 9.258.605, bez mála to samé jako nahoře kostka 
vzduchu celé atmosfery, 

Při dýchání netřeba ohledu bráti na dusík, nebť ten, jak později ukážeme, větším 
dílem pro svou lhostejnost nestráven zase se vydychuje; uhličnatku pak pro její skrovnost 
můžeme tu též zanedbali, ještě menšího podilu bere pára vodní, v proměnlivé mno- 
hosti ve vzduchu rozprostřená. Obmezíme se toliko na kyslík, i pláme se předně, jak 
mnoho kyslíku asi celé lidstvo, průměrně na 4000 milionů osob je počítajíc, za rok 
stráví? Podle udání Lavoisiera a Davyho spotřebuje dospělý člověk za 24 hodin 45.000 
kostkových palců, což činí +5900,, — 26,04 kostkových střevíců, za celý rok 
26,04Xx365—9504,6 kostk. střevíců ; tisíc milionů lidí tedy 950.460.000.000 k. stř, 
Jedna kostková míle Pařížské míry obsahuje 1.191.956,000.000 kr. stř. Pláme-li se tedy, 
kolikátý díl kostkové míle celé lidstvo strávi za jeden rok, dostaneme následující pro- 
porcí: 4 kostk. míle má se k podílu «, jako atd,, totiž 4: x—119.495 —..: 9504.., 
z čehož x — 0,7975; tedy by celé lidstvo strávilo za jeden rok bezmála %/,; kostkové 
míle kyslíku. Kdyby vždy stejný počet lidí na zemi žil, a měla-li by se na čisto strá- 
vili celá nahoře uvedená kostka kyslíku 125 mil rozměru, bylo by k tomu potřebí 
2,451.000 let. Jedna jediná stačila by na 1000 let celé lidstvo kyslíkem opatřili. — 

Ačkoliv se zdají býti tyto cifry převeliké, ano možné trvání lidstva nade všechno 
maše ponělí, zdá se předce pravdě podobné, že, povážíme-li letopočty, na které nás při- 
vádí skoumání zeměslovné (palaeontologické), ukazující na množství milionů let minu- 
lých, kde též svět organický dýchání provozoval, řekli bychom, že almosfera arci ne- 
vyvažitelná býti musí, a že snad vždy nové a nové podily kyslíku a jiných látek, z nichž 
se vzduch skládá, od jinud, snad ze všeobecného světového etheru doslává, Kdyby 
však, neohlédaje se na to, předce někdo tvrditi chtěl, že dýcháním lidstva i celého ži- 
vočišstva a rostlinstva, okysličováním kovů, nesčíslným pálením atd. po celém povrchu 
zemském vždy něco kyslíku ve vzduchu ubývá, považovali tu sluší, že se. zase, ne-li 
docela, aspoň z velké části nahražuje vyparováním kyslíku z rostlin ano i z vod, 
ze sopek, i z celé kůry zemské. Konečně pak ani by se naším pálráním a zkouškami 
nikterak dokázali nedalo, zdali kyslíku v atmosfeře něco ubývá nebo přibývá, nebo 
by to při našich malicherných měrách, naproti ohromné oné zásobě, bylo tak neznačné, 
"že by se ani dost malým zlomkem určili nedalo, leda snad za mnoho tisíc let, při ne- 
„ustálém vážení, měření a přeměřování. Můžeme tedy směle, jak každému dáno, dýchati 
a trávili vzduch almosferní, bez obávání, že by někdy se ho nedostávalo, odevzdávajíce 
se do vůle věčné oné bylnosti, klerá nesmírně bohata jest na prostředky udržování 
Živola svého tvorstva, ani časem ani prostorem nejsouc obmezena, 

Zdá se, že by se i jakýs příklad počasného ubývání některé z těchto látek vzdu- 
chových ukázati dal na uhlíku. Pravdě podobno jest, že v dávném pravěku mnohem 
více uhličnatky ve vzduchu se nacházelo nežli nyní, ano i tolik, že vyššímu zvířeclvu 

Živa 1856. 18 


266 


(ssavcům, ptákům, hmyzu) vzduch ami k dýchání sloúžiti nemohl, pročež také z oněch 
časů žádných sledů o nich nepozůstalo ; nižšímu pak vodnímu zvířectvu (měkkejšům, 
rakům, rybám, ano i obojživelníkům), jen málo kyslíku potřebujícím, výborně se dařilo. 
Nejbujněji však vzrůstalo rostlinstvo, požívající hlavně uhlíku, jenž v atmosfeře tehdáž 
převládal, čehož ohromné zbytky v útvaru uhelném nacházíme. Bylo-li se pak tenkráte 
co báti úplného zmaření uhlíku v atmosfeře? Nikoli. Božská prozřetelnost jeho ubý- 
váním zmírnila bujnost rostlinstva, vduch očištěn od uhlíku podal převahu kyslíku, mo- 
houcímu i vyššímu živočišstvu i lidstvu za podmínku života sloužiti, až k mnýnějšímu 
vzniku dospělo. Kdož ví, jaké by spůsoby živobytí se vyvinuly, kdyby kyslíku ' pořáde 
ubývalo a stejnou měrou dusíku přibývalo, a zdali by jiná, nová oživující zřídla' v pří- 
rodě otevřena nebyla, což arci v tajeplném lůně budoucnosti nám neznámo se chová. 
Vrařme se však od těchto vysokovzlétajících myšlének do bezpečných mezí naší přítomnosti. 

Vzniká otázka, jaké jsou místní poměry základních látek našeho vzduchu“ Gay- 
Lussac a Alexander von Humboldt byli první, kteří se dokázati snažili, že poměry ky- 
slíku a dusíku všude stejné jsou. To samé dokazoval Saussure 30 let dříve. Později 
pozoroval to samé opětně Gay-Lussac po svém roku 1805 společně s Biotem vykona- 
ném výletu ballonem, přinesa s sebou s výšky 21.430 Pař. stř. několik porcí' vzduchu, 
který právě tolik kyslíku a dusíku ukazoval, jako dole v Paříži. Ten samý poměr látek 
základních ukazoval vzduch vzatý Humboldtem s hory Antisany 16.640 stř. výšky, a tak 
i s jiných výšin, což nedávno o Alpách Brunnerem potvrzeno. Ano 'i nad bahnisky čer- 
paný vzduch nebo vzatý z prostorů množstvím lidu naplněných, divadel, sálů, ukazoval 
vždy tu samou poměrnou mnohost kyslíku i dusíku. Jestli však vzduch z velkých výší 
vzatý a značně zředený v stejném prostoru neukazuje to samé množství láték základ- 
ních, předce vždy zůstává ten samý jich poměr, totiž 24 : 79. Ano i vprostorách, zdánlivě 
ouplně uzavřených a lidstvem přeplněných, vždy ještě ten sámý poměr těchto látek se 
ukazuje, proto že nikdy tak uzavřeny býti nemohou, aby minoho šťěrbin v oknech 
a dveřích nezůstalo, dostatečných k pořádnému obnovování vzduchu. V svobodném pak 
povětří stává se ovšem bez přestání rozličnými jeho pohyby takové smíšení vrstev vzduš- 
ních, že vždy ten samý poměr látek jeho základních se udržovati může. Teprv když umě- 
lým spůsobem ouplné uzavření vzduchu se stane, můžeme i úplného strávení kyslíku do- 
cílili, ano kdyby společnost lidí v takovém prostoru déle setrvala, konečně by se vlastním 
dýcháním udusila, i zřejmě by se našlo, že kyslíku značně ubylo. Když na vysokých 
horách do velkých výší vzduchového oboru vystoupíme, stává se dýchání pořáde' ča- 
stější a rychlejší, abychom při stejné potřebě nahradili to, co nám na hmotnosti vzduchu 
ubylo. To však nezáleží na poměrné nýbrž na absolutní míře kyslíku. To samé platí o ve- 
likých hloubkách, v dolech, v zvoně potápěcím, kde vzduch značně stlačen jest a dýchání se 
zdlouhavějším stává, Podobně jdoucímu proti silnému větru dýchání velmi ulehčeno bývá. 

Poznali jsme dosud vzduch atmosferní v jeho přesností, jak obyčejně slouží 
k dýchání. Bývá ale i s jinými látkami smíšen, ježto buď neškodny jsou nebo dýchání 
více méně obtěžují. Jsouť pak i plynové a páry, jenž vdýchané buďto lhostejné jsou, 
nebo všelijak obzvláštně, někdy i pitvorně na činnosti životní působí, některé pak i rychle 
život zhasívají. Ve vzduchu, snad až do nejvyšších jeho končin, nachází se pára a plyn 
vodní. Patrní svědkové toho jsou oblaka, deště, mlhy a rosa, a však že i neviditelně 
voda ve vzduchu rozprostřena jest, poznáváme z jejího srážení Se na povrchu ochlaze= 
ných těl a jinak i nástroji hygroskopickými zvanými, vlahoměry , jimiž se skóúmá 


d 
p 


267 


povělrní povaha vzduchu. Vzduch drží v sobě buďto málo vodní páry, kdežto, když skoro 
nie, suchým jej nazýváme, nebo jí bývá jen prostřední množství; to když se zvýší, bude 
konečně vzduch vodou nasycen. To však plali jen při jistém stupni teploty, která když 
se zvětší, vzduch se rozšiřuje a řidne, i vždy více vody vhleuje, až se zase na lémž 
stupni teploty nasytí.  Chladne-li vzduch a houstne, vypouští díl své vody na spůsob 
mlhy a páry. Dýcháme tedy mimo řečené plyny vždycky i něco vody. Jest pak i ve 
vzduchu množství prachu, jako to poznáváme na lak zvaném slunečním prášku, jenž v kom- 
natách se vyskytuje, když slunce okny šikmo do nich září. Patrno jest, že podle okol- 
noslí (ku př. v dílnách) toho prachu více nebo méně bude, zvláště poměrně více u po- 
vrobu země nežli výše, a však i v nejvyšších vysočinách byl sluneční prášek nalezen, což 
dalo původ ku přechvalné domněnce, že vůbec takový prach po světooboru rozptýlen jest, 
z něhož planety a jiná nebeská tělesa svůj vzrůst berou. Něco jiného jest prach, který 
někdy za letních dob vichřicemi zbouřen z celých krajin se nashromáždí a až do oblaků 
sahajíc nás napadá. Ehrenberg měl ten důvlipný nápad, že asi kruh takového prachu, 
řadně odstředivoslí kolotání země vyzdvižen, tam kde passatní větry místo své mají, po 
obou stranách rovníku mna spůsob kruhu koluje, pročež jej passátním prachem nazval. 
Není sedy pochybnosti, že bez přestání i všude rozličného prachu se nadýcháme. Mimo 
lo vznáší se ve vzduchu, zvláště v nejnižších jeho vrstvách, množství všelijakých výparů 
z moří, potoků, zřídel, bahnisk, vůbec z povrchu kůry zemské, ze sopek, z rostlin 
a zvířal, pak z dílen lidských všeho druhu. Sem náleží značné mmožství uhličnatky 
rostlin, pak i všeliké jejich zápachy, výpary rozličným kysáním a hnitím spůsobené, 
kamž i lak zvané miasmy připočísti dlužno, též různé spůsoby kouře pálením dřev i ko- 
panin vyvozené. Také soli mořské v nejnižších vrstvách vzduchu nad mořem i nad 
sousedními břehy se vznášejí, což již z toho viděli, že tam solné rostliny (Salsola kali, 
Glaux marilima, Salicornia a j.) dobře se daří. Čistých plynů na svobodném vzduchu 
samoděk málo se vyvinuje, vělším dílem řemeslným spůsobem se vyrobují, čímž i možná 
jich účinky na dýchání a na jiné Životní mocnosti zevrubněji poznali, Sem náležejí 
předně sami základní plynové vzduchu, kyslík, dusík, uhličnalka, potom všechny che- 
mické látky, které pravidelně tvářnost plynů a par na sobě mívají anebo se teplotou 
takovými staly, Hlavnější z nich zde uvedeme, jsouť následující: plyn vodíkový, ozon 
(spůsob kyslíku), chlor a jeho kysličníky, kysličníky dusíkové a uhlíkové, dusík a uhlík 
vodíkový (ammoniak), sloučeniny kyslíku a vodíku se sírou a fosforem, plyn cyanový, 
kyslíky a vodíky fluorové, arsenikové, páry jodové, bromové, vodní, rtutní, líhové, vše- 
likých etherů a prchavých olejů, chloroformu, a jiné, zvláště narkotické, spalováním 
vyvozené. O jejich příznivých nebo škodných účinech na dýchání a výkony životní bude 
později na příslušném místě pojednáno. Takovým spůsobem ohromná spousta vzduchu 
atmosferního zmirňuje a neškodné činí všechny tyto plyny a výpary, z kterých každý 
pro sebe zkázou by hrozil rostlinstvu i živočišstvu. Již základní jeho plynové jsou pů- 
vodně tak nastrojeni, že lhostejnost jednoho mírní dráždivost druhého, uhličnatky pak 
lak málo přimíšeno, že neškodí zvířectvu, dostačuje co hlavní potrava celého rostlinstva, 
které za ten dar v stejné míře atmosfeře vděčně vrací kyslík z vody nanovo vydobytý. 
V oboru pak vzdušném hospodaří světlo, teplo, elektřina, větry a vody, aby látky 
vzdušní vždy v rovnováze byly udrženy, a při zdánlivém neladu a směsici, kterou po- 
jmouli naši meteorologové daleko jsou ještě vzdáleni, panuje blahodějně zákon organický, 
jímž se daří cokoliv žije pod nebem, na zemi i ve vodách. Ukázali jsme taklo v oddílu 
18* 


268 


tom zásobu látek, z které dýchání bere svou potravu, kterou bez přítrže život se udr- 
žuje a plamínek životní plápolá; viděli jsme, že ta strava jest všeobecná a neujimatelná 
každému tvoru, a její sklady tak nesmírné, že o jejím vyčerpání ani pomyšlení býti 
nemůže, Bude nyní třeba dále pátrati, jakých účinků vzduch a plyny vyvozují v útro- 
bách těla lidského a vůbec zvířecího, a jaké se tam s nimi stávají proměny. 


I. 


Budeme nyní považovati účinky dýchání vzduchu , předně jaké sám trpí změny 
svým krátkým spojením s naším tělem, pak jaké změny vyvádí a jaké činnosti vzbuzuje 
v rozličných ústrojích našeho organismu. Již jsme se z počátku zmínili, že sprostým 
spůsobem na vzduchu z plic vydchnutém žádných nápadných vlastností nenacházíme, 
leda že se zkouškou velmi jednoduchou ukázalo, že v něm značně uhličnatky přibylo. 
Tím však se spokojiti nemůžeme; nevíme, mnoho-li jí přibylo, neznáme jaké změny se 
staly s kyslíkem a dusíkem, zdali jich množství zmenšéno nebo zvětšeno. Toho'se všeho 
podrobnějším pátráním dosti zevrubně dovíme. K tomu tedy přikročme. 

Vzduch vydechnutý bývá teplejší“ nežli vzduch vdechnutý. Příčina toho leží na 
dlani. Vnitřní teplota plic pochází od krve, která pravidelně stojí na.28 až 309 R. 
(35—379 (,). Vzduch se okamžitě ve všech měchýřkách plícních rozprostře a tedy 
teplem se pronikne. To by se arci stalo při prvním vdechnutí, při opětném dýchání 
nové podíly vzduchu tak hluboko nevniknou, i žádá to delšího času, než ouplné smíšení 
se stane, an ve větších trubicích vzduch déle chladný zůstává a výdechem se vracující 
jím ochlazen bývá. Proto také v zimě výdech méně teplý jest nežli v letě, při střední 
teplotě venku (15--169 R.) dosáhne teploty krve (28—30“ R.), když venku zima málo 
pod nebo nad nullou, vydýchaný vzduch bývá 23—25“ R. Záleží však mnoho na stavu 
teploty celého těla. Když v zimě hodně vymrzneme, vystoupí teplota výdechu sotva přes 
229 R. Zajímavé a vědecky důležité by bylo skoumati, ždaliž i v zimnici, v čas mrazu, 
pak i při choleře výdech bývá studenější nežli obyčejně ; naopak zdali v horečce, zvlášť 
při horku pichlavém tyťosním bývá teplejší. Zasloužilo by to pozorlivějšího ohlédání 
lékařů, i získala by diagnostika nový spůsob a nástroj vypatrování, jak hned obšírněji 
vyložíme. Tu jen ještě podotknouti dlužno, že v klimatech horkých, kde zevnější tem- 
peratura (až do 439 R.) vyšší bývá nežli krve, teplota výdechu jen málo výše postupuje 
a tedy podobně se chová jako výpary kožní. 

Nástrojek ke skoumání výdechu jest skleněný cylinder, třeba jako se užívá u lampy, 
do toho se upevní korkem malý thermometer, ale tak , aby co možná blízko zevnějška 
viděn byl, pro vodní páry, které by zacláněly; korek musí být tak uříznut, aby dýchání 
nevadil. Na jednom konci se cylinder zouží nebo zacpe bavlnou, druhý konec vezme 
se do huby, aby se jím dýchalo. Dýchání se obyčejně prodlužuje tři nebo čtyry minuty, 
což dostatečné býti se zdá, aby teplota dechu rluť teploměru cele pronikla a také se 
zevnější v rovnováze se udržela. Takového nástroje použili při svých zkouškách Brunner 
a Valentin, jejichž výsledky ve vlastních tabulích podali, srovnávajíce se s tím, co © 
právě vyloženo, 

Zadruhé ohled bráti sluší na vodní páry, dýcháním z plic vyvinované. V zimě 
se každ“ o jejich přítomnosti na vlastní oči přesvědčí, vida je se vznášeli v studeném 
vzduchu na spůsob kouře nebo dýchaje na okno v studeném pokoji, na kterém se pára 
srážejíc vodními krůpějemi je potahuje. Chceme-li však zkoušku zevrubněji zaříditi, 
abychom stanovili určitou mnohost vody jistým časem plícemi vydané , třeba k tomu 


269 


použíti látek vodní páry úsilovně do sebe hltajících, jako jsou chlorové vápno, žíravé 
čisté draslo, kyselina sirková sražená a j. Nejlépe se užívá poslední pro její láci a snadné 
opalření.  Ustrojí se k té zkoušce roura skleněná asi ". palce v průměru, 1", stř. 
dlouhá, la se dmuchavkou uprostřed ohne, aby ramena blízko sebe nahoru běžela. Jeden 
konec, jímž se ústy vzduch vpouští, se trochu přihne, aby kyselina do úst vniknouti 
nemohla. Blízko konce svážou se ramena drátem s háčkem , aby se roura místo mísky 
u vah zavěsiti dala, Nyní se rameno přímé načechrá dlouhými asbestovými vlákny, pak 
se naleje asi lot řečené sirkové kyseliny a dobře proleje, aby větší díl po vláknech 
ulpěl a jen něco málo dole se nabralo, co by průdechu nepřekáželo. Tak připravená 
roura zavěsí se k jemným chemickým váhám a její tíže se dobře ztariruje. Na to se 
zase odejme a dýchá se obyčejně celou minutu ohnutým koncem do roury. Na to se 
zase odváží, načež přírostek na váze ukazuje, jak mnoho vody při vydychování pohlceno 
bylo. — Podle mnohonásobných, přes dvě léta prodloužených pozorování prof. Valentina 
v Bernu švýcarském udává se slřední počet vody za jednu minutu 0,267 grammů 
(4 gramm = 16,4 granů) = 4,3788 granů; za hodinu — 16,020 grammů — 262,728 
granů — 1,09 lotu, za 24 hodin — 384,48 grammů = 26,36 lotů — "**9;,9 liber 
= 0,823 lib. Vezmeme-li tíži člověka oděvu sproštěného 54 kilogrammů +1 kilogr. = 
16400 granů) — 884600 granů — 3685,7 lotů — 115,1 liber, tedy tratí denně asi 
V40— "76 na tíži těla, což vodní parou při dýchání uchází, 

Z těchto a podobných zkoušek také vyplývá, že čím zdlouhavěji, hlouběji a řidčeji 
v.určitém času dýcháme, tím více vody dýcháním se vydává, prolože tehdáž vzduch 
ouplněji parami se nasylí, kdežto při mělkém a častém dýchání se to nestává. Také 
přirozená věc jest, že mladší, živější, šťávnatější jednotlivci více vodní páry dýcháním 
vydávají nežli starší, slabší, méně krevnatí, a že to vůbec s vyvinováním tepla v krvi souvisí, 

Rozumí se samo sebou , že množství vodní páry dýcháním vydané odvislé bývá 
od stupňů teploty zevnějšího vzduchu a jeho nasycenosti vodou. Čím chladnější jest 
vzduch, tím sušší, tím více bere do sebe páry z plic; čířů sytější vodou, tím méně při- 
jímá, ano, přesycen-li, sděluje krvi množství vody, která pak zase močí a potem odchází, 
jako lo zkoušíme při užívání parních lázní , ano při každé značnější změně povětrnosti 
na, vlastním těle pozorovati můžeme, 

Hlavní změna při vdechování vzduchu zevnějšího stává se v jeho lučebné povaze, 
Již nahoře udána sprostá zkouška, jak se lze přesvědčili, že vydychováním se značná 
část kyseliny uhličnaté vydává, což se pozná na přibývání líže vápna chlorovodíkového 
nebo čistého žíravého kali, když se do něho delší čas vdychovalo, Abychom však 
vělšího přesvědčení ve věci tak důležité dosáhli, třeba k tomu zevrubnějších zkoušek 
učiniti. Především musíme si zjednati nádobu, do které bychom vzduchu vydýchaného 
machytali. Slouží k tomu známý, plynoměr (gasometer) nebo ještě sprostějším spůsobem 
Vierordtovým láhev větší, jejíž dno se uřízne, krk pak budiž opatřen násadkou s kohoutkem 
a šroubovilým otvorem, ku kterému delší skleněná nádoba, podobnou násadkou s kohoutkem 
opatřená, pevně přišroubovali se dá. Prynější nádoba, jest vlastně plynojem (gasotheke). 
Druhá pak nádoba rourovitá , opatřená měřítkem, jmenuje se uhloměr (anthrakometr). 
Bylo by zbytečné, jejich užilí obšírně zde udávati. Výsledky jsou beztoho tytéž. 

Udáme zde podrobnější zkoušky o té věci, jež předsevzali Brunner a Valentin. 
Užili k tomu následujícího náčiní, 

a jest nádoba skleněná s třemi krky, zajímající asi 1, litru (půl pinty), V každém 


270 ' 


z třech olvorů zatčen jest zvláštní přístroj. V otvoru krku prvního b jest upevněna prů- 
dušnice c, d, s násadkou e k přivřilí k ústům. V otvoru krku druhého f jest zatknut 
dvojí přístroj: nálevka h k vlévání rtuti, připojená prostředkem vlastní ocelové násadky 
pro rtuť s kohoutkem 9; po straně pak jest jiný otvor, souvisící s rourovím několika 


podstavkami podepřeném, č, k, ů, r, s, t, ku přijímání všelijakých plynů odcházejících. 
Do třelího krku sahá až ke dnu nádoby roura 2, 0, p, dvakrát pod pravým úhlem 
ohnutá, druhým koncem vstrčena do láhvičky 9; do polovice rtutí naplněné. Tak sesta- 
veného náčiní užívá se následujícím spůsobem. Rouroví l, r, s, 1, se odejme a oddíl 
ů, ktmelem dole popsaným *) zavře. Také se zavře nálevka kohoutkem g. Nyní se vde- 
chuje průdušnicí c, d, e, kyselinou sirkovou s asbestem opalřenou, do nádobky úasi 5 minut, 
což bývá dostatečné, aby z ní byl vypuzen všeckem vzduch atmosferní a jeho místo zajal 
vzduch plícní. Přístrojí 0, p, g zaslává tu místo klapky, která dřívější vzduch atmosferní 
Z nádoby A ven vypoušlí, a však nový tam nepřipouští. o naplnění když se stalo, přidá 
se přístroj J, r, s, 1, podepřen podstavkami 20, ©, průdušnice se u c drátěnou závorkou 
zavře, nálevka se jistou měrou rtuti až k čárce w sahající naplní a pak otevřením ko- 
houtku g do nádoby a vpouští. Vzduch rtutí vyvřen pohybuje se skrz rouroví %, k, U, 
r, s, t, a vlátkách tam uzavřených tratí podíly kyslíku a uhličnatky, an ostatek plynů, 
dusík, vychází neproměněn. Nalévání rtuli se opakuje tak dlouho, až jistá míra vzduchu 
rourovím projde, načež počíná vážení, co látkám na tíži přibylo. — Nyní ještě třeba zmí- 
niti se o látkách, které v uvedených přístrojích chemicky na vzduch činiti mají. Prů- 
dušnice e, d, c má vsobě rozprostřenou po asbestu kyselinu sirkovou, aby vdýchaný 
vzduch co možná vody se sprostil. 

Rouroví prostranné jest složeno z několika čáslí rozložitelných. Aby vycházející 
rourovím plyny ouplně od vody se očistily, má vsobě oddíl %, /, kyselinu sirkovou. 


*) Tmel, jakého užívali Brunner a Valentin, zhotovuje se následujícím spůsobem. Svaří se Iněny olej 


s bělí olověnou (Bleiweiss) tak dlouho, až se stane massa černá hutností syrupu, ta pak se shněte © 


se stejnými díly suříku (minium) a běli olovéné do hutnosti těsta, načež se schová v pouzdru k pří- 
ležitostnému upotřehení. Ta massa má ty výhody, že tak lehoé metvrdné 4 nepuká, že přilné dobře 
ke skln a snadně od něho se odníti dá. 


271 


V oddílu r, s nacházejí se kousky kostíku (fosforu), které rozhřáté vssají do sebe 
kyslik plynů procházejících (jest to spůsob fosforeudiometru). Oddíl £ jest eudiometer 
vápenní, obsahující v sobě vápno žíravé dobře vypálené, které přijímá uhličnatku ze 
vzduchu procházejícího. Na konci rouroví může přidán býti aspirator (oussavka) B, 
která zbytek čistého dusíku do sebe nabírá a měří. Nádoba B naplněna jest solnou 
vodou; nahoře přitknuta jest k rouře, kterou vychází vzduch, dole má otvor s kohoutkem, 
kterým když odtéká do podstavené nádoby vody, naplní se tylýž vzduchem, jejž pak 
dále ohledati a odlučiti třeba. Dříve, než se toho apparalu užije, třeba každý oddíl 
(vyjma první i, 7) chemickou nejjemnější váhou zevrubně odvážili, načež se připevní 
a když dostatečná porce plynů byla prošla, po rozebrání rour a očištění od tmelu, vá- 
žení se opakuje a přírostek na tíži fosforu a vápna se poznamená. Nato porovná se 
jednotlivých látek prostor a váha. Prostor vzduchu z nádoby A vypuzeného pozná se 
z míry rtuti ke zkoušce upotřebené. (Co se v aspiratoru B čistého dusíku nachází, 
udává ztrátu na prostoru prvotním, což se kyslíku a uhličnatce, ve fosforu a vápně obsa- 
ženým, připočítá. Tak obdržímeznámá čísla a poměry plynů, ve vydychovaném vzduchu 
obsažených. Opakujíce podobné zkoušky několikrát, vždy zevruhněji a přísněji, dosta- 
neme celou jich řadu, z nichž pak průměrná čísla vystavili můžeme, vzavše ohled na 
stav teploty a tlaku atmosfery. Z velikého počtu takových rozborů určil Valentin násle- 
dující poměry plynů ve vydychaném vzduchu se nacházejících : 

dusíku = 79,750 %/, prostorních, skoro to samé co původně ve vzduchu almosferním, 

kyslíku — 16,333%/, ho tedy ubylo 4,667 9/4, co se skrví spojilo; za to přibylo 

uhličnatky — 3,960 9, z krve plícní vyloučené. 

Bráti třeba ohled při těchto zkouškách na Grahamův zákon o vzájemném roz- 
plývání se plynů. Našelf, že toto pronikání se stává v opáčných poměrech kvadrátních 
kořenů polažných tíží jednotlivých plynů. Když vezmeme vzduch atmosferní při 09 C 
760 mm. (28“, 94) Hlakoměru — 4 potažné tíže, bude pot. tíže kyslíku = 1,10563, du- 
síku == 0,97137, uhličnatky — 1,52910, Tito plynové se vymezují vespol v poměrech 


opáčných kořenů kvadrátních, to jest jeden díl kyslíku vypudí x dusíku, když ně: 


Wk 
30.07 aero „30.0 dat AR AMO 0,98358 
V W10563 0971377 1,0515. | 0,985587—9993 
0,98558 
1,0515 = MTV 0,93732 ; podobně obdržíme : 4 díl kyslíku vypudí x uhličnatky, 


ptdsi 1 1 1 4 4 
když z“ vypudí pz- nebo 1: x — 553 715291 T 10515 * 12366 
+1042366 
= 10515 = 08503. 
= © To-li podložíme -v hořejším výsledku zkoušek, kdežto 4,667% kyslíku vypudilo 
3,960% uhličnatky, obdržíme podobnou srovnalost 1 : 0,8503 — 4,667 : 3,968, kdežto 
počtem: bezmála lo samé vychází, co nahoře zkouškami nalezeno. Z toho vyplývá pravdě- 
podobnost; že při změně plynů :v plících ten samý Grahamův zákon rozplývavosti pano- 
vati se zdá, ačkoliv bezpochyby všelijak změněn a více zavinut podle zvláštních okol- 
nosti organických. Tak na příklad ondy tyrzeno, že kyslík v plících v ozon se promění, 
anebo by mohlo býti, že nervy zvláštní činnosti na krev plícní vyvádějí; rozličný tlak 
při: dýchání- též by mohl vydávati různý výsledek a t. p. 


272 


Nyní ještě třeba zde vyložiti, co hlavně pílí Vierordtovou o lučebních změnách 
vzduchu při různých okolnostech dýchání vyšetřeno jest, 

Ze zkoušek za dne učiněných vyskytují se následující řady, jenž touto tabulí se 
podávají (379 C. 336““ Paříž. barom.): 


© = gn = 
ko ko ovesné ves 58 | 85 8 
=" o 5 EM 55 22s = 

8 = s | = ee 

s = Dm = = N es 

= = S 8 o © SE] a 

E zn TD eh zv 8 

husa hk daj. jb ss S z 
o a o a Sa E88 = o 
PN Ř4N © 5M oku Eb 


9 73,8 12,1 503 6090 | 264 4,52 6090: 26475100: 4,52 
10 70,6 11,9 529 6295 | 282 4,47 6295: 282—100: 4,87 
n 69,6 11,4 584 6155 | 278 441 atd. 

12 69,2 11,5 496 5578 | 243 4,36 

1 81,5 12,4 513 6343 | 276 4,35 

a 84,4 13,0 516 6799 | 291 4,27 

3 82.2 12,3 516 6377 | 279 4,37 

4 77,8 12,2 517 6179 | 265 4,21 

5 76,2 11,7 521 6096 | 252 4,13 

6 75,2 11,6 496 5789 | 238 4,12 . 
7 74,6 11,1 489 5428 229 4,22 


Z té tabule viděti, že počet pulsů dechů a roste od sedmi až do dvou hodin, 
kdežto svého maximum dosáhne, odtud že zas padá až do sedmi. „Obsah výdechů za 4 
minutu dospěje k svému maximum zase o druhé. Souvisí tedy počet pulsů a množství 
za 1 min. vdychaného vzduchu s činností žaludku o polednách, kdežto poměrného množství 
vzduchu jednotlivým dýcháním přijatého a též vydané uhličnalky o polednách ubývá, a to 
snad pro slěsnění plic naplněním žaludku. Z toho také pojímáme, že činnost dýchání 
za dne nezdá se býti odvislou od vplyvu svělla a jiných zevnějších okolností, jako raději 
od stavu vlaslního těla a zažívání žaludku. 

2. Stav teploty vzduchu musí též vyváděti jistý účinek na činnost dýchání. Nebo 
teplem rozředěný vzduch poskytuje plícím méně kyslíku, vyluzuje tedy i méně uhličnatky 
z krve, kdežto naopak studený shuštěný vzduch více kyslíku v sobě má a tedy i z krve 
více uhličnatky vyvádí. Uvedeme z celé řady zkoušek Vierordtových jen několik 

99 C. daly za 1 min. 5,079, uhličnalky, 


12 — — M2 
22 — — 40 
u Valentina 0902 — — 4657% 
. 174 — — 409 
2197: '— — 356. 
Z toho dostatečně viděli poměry teploty a hutnosti vzduchu s množstvím vydané 


uhličnatky. 

3. Dále ohledal Vierordt působení tlaku vzduchu atmosferního na dýchání a na 
vyvinování uhličnatky. Z jeho zkoušek vychází, že když barometer o 5““,67 Pař. linií 
vystoupí, za 4 min, pulsů 0 153, počtu dechů o 0,74, mmožství vzduchu o 586 kub. 
cm. přibývá, kdežto uhličnatky o 0,309 %, ubývá. Znamenité také. jest, že oučinky 
různých tlaků atmosfery na dýchání bývají při zvýšené teplotě mnohem palrnější, nežli 
při obyčejné nebo nižší, což ovšem při nynějším stavu našich vědomostí vyložili se 
ještě nedá. ; 
4, Největší protivy poklidu a činnosti nacházejí se v organismu v dobách spaní 


273 


a bdění. Ve spaní se uskrovní počet pulsů a dechů, spolu pak i vyvinování uhličnatky, 
kdežto za bdění zvláště při pohybování se mnohem více kyslíku přijímá a poměrně 
k tomu uhličnatky vydává. Podle Scharlinga vystupuje ten rozdíl za hodinu na 48 granů 
uhličnatky i výše podle úsilnosli pohybování, jakož to z rozmnožení počtu pulsů a 
dechů posouditi můžeme. 

5. Množství a spůsob potravy není bez oučinku na počet pulsů, dechů, přijímání 
kyslíku a vydávání uhličnatky. Podle Vierordta ubývá již na pulsech a na počtu výdechu 
jakož i na množství uhličnatky, když oběd jen na několik hodin odložen byl. Marchand 
učinil v tom ohledu zkoušky s žabami. První den, když byly chyceny a ještě při síle a 
sytosti, strávily za 24 hodin 3,26 gr. kyslíku, vydaly pak 0,96 gr, uhlíku; po čtyrech 
pak týdnech, kdežto hodně vyhladověly, strávily za týž čas jen 2,40 gr, kyslíku a vylu- 
čovaly 0,73 uhlíku. Také Spallanzani a Prout shledali, že po obědě vylučování uhličnatky 
přibývá. Užívání lihovin zmenší vylučování uhličnatky jakož i přijímání kyslíku do krve; 
podobně při užívání narkotických látek a rostlinních alkaloidů. Obojživelníci, jenž dlouho 
hlad trpěti mohou, spotřebují též málo kyslíku a vydávají málo uhličnatky. Naproti tomu 
ptáci, nejživější z živočichů a nejhladovější, stráví nejvíce kyslíku a vylučují nejvíce 
uhličnatky. 

6. Co se týče sláří, mohlo by se již napřed souditi, že v mladistvém věku, zvlá- 
ště v prvním dětinství, kde rostlinní život převládá a většina látek dusíkových a uhlíko- 
vých k zažívání a k zrůstu se vynakládá, uhlíku a uhličnatky mnoho se vydávati nebude ; 
kdežto v dospělejším věku, když zvířecí činnosti jsou nejčilejší, nejvíce se kyslíku spo- 
třebuje i také uhlíku vylučuje, v pozdějším však staří podle Andrala a Gavarreta od 
72—102 uhličnatky značně ubývá. V podobném poměru žití rostlinního a zvířecího po- 
slaveno jest proti sobě mužské a ženské pohlaví. Andral a Gavarret pozorovali, že 
děvčata od 10. až do 19. roku (před měsíčním) vylučují uhlíku za hodinu 6,4 grammů 
(něco méně než půl lotu), chlapci pak téhož stáří 7,4 grammů. Od času když se uká- 
zalo měsíční až do jeho přestání, od roku 19. do 45., ubývá značně u ženy na uhličnatce, 
kdežto u muže přibývá. Po skončení měsíčního zase více uhličnatky se vylučuje. Vesměs 
poměr mezi mužským a ženským pohlavím jest jako 17 : 10, Za čas těhotenství, kde 
dává. Andral a Gavarret dostali za hodinu 7,8 — 8,1 — 7,9 —84 grammů, v středním 
počtu tedy 7,9 grammů. Poměr všeobecný, v jakém jest vůbec rostlinstvo a živočišstvo 
u přijímání kyslíku a vylučování uhlíku, platí tedy ve všech okolnostech organických, kde 
buďto rostlinní život nebo zvířecí převládá, tak i v rozličných lelorách a ústavách, po- 
dobně také v třídách živočišstva u bejlo-i masožroulů. 

7. Největší zásluhu sobě získal Vierordt tím, že množstvím svých zkoušek o dý- 
chání přivedl to k jakémusi mistrovství, tak že všeliké spůsoby dýchání své libovůli pod- 
vrženy měl a je k nejpodrobnějším a nejjemnějším zkouškám upotřebiti dovedl. Uve- 
deme zde některé jeho pozorování o působení častosti, velikosti, částečnosti dechu na 
vylučování uhličnatky, a jak se má, když dýchání jest zabaveno, nebo když ten samý 
vzduch opětně se vdechuje a vydechuje. 

a) Allen a Pepys, Angličané, byli první, kteří při svých zkouškách brali ohled 
na častost dýchání. Našlit, že čím větší počet stejných dechů v určitém čase, čím větší 
tedy množství vzduchu se dýchá, tím větší množství uhličnatky se vyvádí, mnohem více 
než při řidším dýchání, a však poměr uhličnatky k vydychanému vzduchu měl zůstal 


274 


vždy ten samý, ať by byl počet výdechů větší neb menší. Jeden z nich dýchal 14 min. 
do nádoby, i vydal vzduchu 3437 krychl. coulů, uhličnatky pak 292,14 kr. c., druhý vy- 
dýchal za polovici toho času 5'/, min. 3311 kr. c., uhličnatky 281,45. Zdálo se tedy, 
že při zdlouhavějším dýchání skoro stejné množství procentů uhličnatky vydáno bylo, 
což ale mohlo jen záleželi na okolnostech individualních, na které ohledu bráno nebylo. 
Opominuli však bližší porovnání učiniti s dýcháním středním obyčejným, do čehož se 
Vierordt zavázal. Našelť u dýchání střední míry (12 dechů za 4 min.) poměrné množ- 
ství uhličnatky — 4,262, ; když pak zdvojnásobnil počet dechů, obdržel jen = 3,355, 
střední míry. Dále vedl tyto zkoušky až do 5krát většího počtu výdechů, i bylo viděti 
stálé ubývání uhličnatky. Podobně dýcháno o polovici zdlouhavěji Gkrát za 1 min., i ubý- 
valo uhličnatky. Což ukazují následující řady 


dechů za 1 min. uhličnatky ve 4100 prostoru 
obyčejný počet 6 5,528 % 
12 4,262 
24 3,955 
48 2,984 
96 2,662 


Z toho vypadá, že Allen a Pepys byli dílem na omylu, a že právě naopak častěj- 
ším dýcháním uhličnatky ubývá, což i samo sebou se rozumí, nebo čím kratčeji dlí vzduch 
atmosferní v plících, lím méně změny se státi může mezi jeho kyslíkem a uhličnatkou 
krevní, pročež také méně této se vylučuje ; kdežlo naopak se stává při zdlouhavém dý- 
chání, an plyny lépe proniknouli a zaměnili se mohou. 

Viděli-li jsme na těchto zkouškách, jak uhličnatky při různých spůsobech dýchání 
přibývá nebo ubývá poměrně k dýchání pravidelnému za určitý čas (4 min.), nebráno 
při tom ohled na množství uhličnalky vydané v poměru ke množství vzduchu upotře- 
bovaného. Toť se pak ze zkoušek Vierordtových snadno vypočísti dá. Z jedné řady 
svých zkoušek o vplyvu častosti dýchání na vyvinování uhličnatky obdržel následu- 
jící data: 


P = = 
EE PE: plu 0 
E Jeden výdech |% %5| na obsah výdechu |, na jeden výdech 
i 500 kub. cm. S78 Ř| procenty uhličnatky uhličnatky 
2- E 
o = 
Š g zle 
> > 
a d c d / e 
6 | 3000 kub. cm. D00 171 Kub. cm. | 28,5 kub. cm. 
12| 6000 41 246., 20,5 R 
24 | 12000 “ 3,8. 396 J 16,5 » 
48 | 24000., 2,9 696.. 14,5 
96 (48000. 2,7 1296., 13,5 ní 


Z toho vidíme, že podlé počtu výdechů-při každém jednotlivém uhličnatky ubývá, 
přibýváním pak množství vzduchu při opětovaném dýchání za určitý čas (4 min.) že 
uhličnalky poměrně přibývá. Když tedy za jednu minutu dýcháme 96krát po 500 k. em., 
přijde na jeden výdech toliko 43,5 kub. cm. uhličnatky, což však tímže časem 96krát 
opakováno vydá 13,5><96 = 1296 kub. em. Podobné platí o datech druhých.  Panují 
tedy zde zákony opáční: Jako uhličnatky při častném dýchání u každého výdechu ubývá,- 
lak ji přibývá ohledem na množství vzduchu polřebovaného: (Co se prvního týče; 
pravdu má Vierordt, ohledem druhého pravda přisluší Allenu a Pepysovi. 


275 


b) Jednalo se dále o vypátrání, jaké poměrné množství nhličnatky se vylučuje při 
hlubokém a mělkém dýchání. Již napřed se může soudili, že při hlubokém oddechnulí, 
kdežto mnoho zevnějšího vzduchu do plic vchází, zase vělšina takového výdechem vy- 
| chází, a že tedy poměrné množství uhličnatky menší býti musí; při krátkém dechu zase 
| vydává se nejvíce to, co již dříve v plících vězelo a uhličnatkou dosti proniknuto bylo. 
S tímlo úsudkem srovnávají se také zkoušky Vierordtovy. 

Obdrželť při dýchání střední velikosti 4,69% uhličnatky, 

při dýchání ještě jednou tak hlubokém 4,00%, > 

. + třikrát tak hlubokém 3,38%, A 

. M o polovici kratčím 5,38% k Z toho patrně 
viděli, že při hlubokém dýchání uhličnatky ubývá, při krátkém přibývá. 

Z těchto zkoušek tedy zřejmé jest, že množství vydychováním vydané uhličnatky, 
jak by se zdálo, není v přímém poměru častosti « hlubokosti dýchání. Nebo tehdáž by, 
když za jeden dech, trvající 2,5 sekund (24 dechů za 4 min.), vydáno bylo 16,5 kub. 
cm. uhličnatky, při dechu trvajícím 5 sekund (12 dechů za 4 min.) očekávalo by se 
vydání 33 kub. cm. uhličnatky, vydáno však jen 20 kub. em.; a při dechu trvajícím 
10 sekund, kdežto po přímém poměru mělo vydáno býti uhličnatky 66 kub. cm., vy- 
dáno jen 28 kub. cm. Což vše ukazuje, že množství vydychované uhličnatky, ne-li 
docela, aspoň značně k opáčnému poměru se přibližuje. Vysvítá to také z toho, že 
čím déle vzduch v plících se zdržuje, kdežto již za první doby uhličnalkou se nasytil, 
lim méně později do sebe přijímá, tak že v celku, poměrně k trvání času, totiž s ohle- 
dem na rychlost dýchání, méně uhličnatky přijalo, nežli by se očekávati dalo, kdyby vždy 
svěžím vzduchem se vyváděla. 

c) V sezení francouzské akademie 11. listopadu 1844 uvedl Arago jeden experi- 
ment Wollastonův, dovozující, že poslední podíly vzduchu vydychovaného jsou na uhlič- 
nalku bohatější nežli prvnější. Když se totiž zvolna dýchá na plamínek svíčky, ne- 
zhasne dřív až na konci výdechu. Ačkoli Vierordtovi podobná zkouška se nepodařila, 
není o ní předce pochybnosti při lakových autoritách. Ano i lehko jest každému sama 
o tom se přesvědčiti. Užil jsem k té zkoušce sloupku s dost malým plamínkem. Na 
svobodném vzduchu, kde kyslíku dostatečně přítoku přáno a uhličnatka příliš se rozplývá 
a rozřeďuje, zkouška se mně nepodařila, až jsem plamen dlaní nebo papírem ohradil, 
kdežto pak lehce se podaří. Možna je pak opělně zhasiti, načež, když popřestaneš dý- 
chati, hned se zase rozžíhá. Třebať při tom hleděti, aby vání výdechu zdola od knotu 
k plamenu se dálo, by jeho vzduch příliš se nerozhřál. Shora když dýcháš, plamen 
nikdy nezhasíš. Této okolnosti, ač nevědouce, užívají kejklíři, když hořící svíčku v du- 
lině oustní déle drží aniž zhasne. 

Zkoušky Vierordtovy hleděly na to, aby se ukázalo množství uhličnatky při oby- 
čejném celém dýchání v porovnání k dělenému hořejšímu a hlubšímu. Když obyčejné 
celé vydalo v střední míře 4,48%, uhličnatky , našlo se jí v první polovici výdechu 
3,72%, v druhé polovici hlubšího výdechu 5,449. Takové a k dřívějším podobné zkoušky 
požadují mnoho eviku, i třebať aby mnohonásobně se opakovaly, aby z nich platné střední 
počty výdobyti se daly. Jako předběžné cvičení sloužilo by dýchání do měchýře vol- 
ského, jenž by po dílech na polovici, ma třelinu atd. se naplnil, čímž bychom získali 
jakousi míru ousobní (subjektivní) rašeho dýchání. 

Jiný spůsob těchto zkoušek záležel v tom, že po pravidelném vdechnutí nejprvé 


276 


obyčejným spůsobem, potom co možná nejhloubějise vydychovalo. Když pak pravidelné 
vydechnutí o 574 kub. cm. podalo středem 4,63% uhličnatky, vydával po normálním 
oddechnulí nejsilnější výdech 4800 kub. cm. 5,18%, uhličnatky. Když pak hledáme 
ze známých prostorných měr v prvním i v druhém případu vydechnutého vzduchu pří- 
slušnou k tomu míru uhličnatky, najdeme I. 400.: 4,63% — 574 : 26,57 a 

v druhém případu II. 100 : 5,18% — 1800 : 93,24 ;: když pak 
množství vzduchu středního výdechu odrazíme od množství nejhlubšího 1800—574, zůstane 
1226 kub. cm. jako podíl vzduchu hlouběji vydýchaného, z čehož pak zase poměrné 
množství uhličnatky vypočísti se dá, Obdržíme totiž, odrazíce od 93,24 — 26,57 = 
66,67, to jest množství uhličnatky nacházející se v oslatku vzduchu nejhlouběji vydech- 
nutého, což dá 1226 : 66,67 — 100 : 5,43%, uhličnatky. 

Známo, že i po nejhlubším vydechnulí vždy ještě asi 90 kr. coulů v plících zů- 
stává, což jen na mrtvolách vypátrati se dá. Ten pak vzduch musí býti nejvíce nasycen 
uhličnalkou , i můžeme přijmouti, že 0 1,2% (4,63 + 1,2 — 5,83%) uhličnatky více 
obsahuje nežli vzduch obyčejným vydechnulím vydávaný. 

d) Přibývá také uhličnatky ve vydychovaném vzduchu, když všelijakými spůsoby 
dýchání zabavíme. Vierordt udává následující řadu zkoušek. 


uhličnatka zdrženého vý- 


trvání zástavky výdechu | Uhličnatka zdrženého vý- dechu v krychlových 


„l dechu v percentech střední eonléch na. "T860 krf.o. 
hrat jednoho výdechu 

20 sekund 6,08 100: 6,03751800: 108,5 kr. c, 
257 6,18 112 
40 ste 6,39 115,0 
40, 6,62 190 „ 
50h 6,62 190., 
60. 6,72 120,9. 


) 


Jiné zkoušky učiněny tak, že do měchýře příslušné velikosti za jistý čas tím 
samým vzduchem dýcháno bylo, tak na př. 
za 2 minuty 17krát; střed, výd. 3,769/, uhličn.; zdrženého výd, 4,94 % uhličnatky ; 
S YY dr : » 460%% + 5 p BO 
z čehož zase vidíme, že při těchlo výmínkách podobně uhličnatky přibývá. 

Zmínili jsme se nahoře o, všelijakých plynech přirozených i řemeslně vyloučených, 
z kterých buď atmosfera původně složena, nebo, kterými znečištěna bývá, Smíšení vzduchu 
atmosferního jest právě takové, jaké našemu dýchadlu a celému organismu nejlépe svědčí, 
každé jiné by mu -bylo ke škodě. Tak na příklad již plynové čislí, z kterých smíšen 
jest vzduch obecný, nemohou sloužili k udržování života. 

Pouhý dusík nebyl by sice prosto škodliv, a však nepodává plícím doslatečného 
dráždidla, aniž se vyměniti dá za uhličnatku tam vyvozenou; chová se v svém stavu 
atmosferním k plícím docela lhostejně, což jen z toho ohledu výhodné jest, že jinak 
slouží k zmírnění kyslíku v obecném vzduchu obsaženého, Možná pak dusík k vyšší činnosti 
vzkřísiti přimíšením lučebním jistého množství kysličníku. Taková sloučenina jest plyn 
podkysličníku dusíkového N,O, který podle zkoušek Davyho vdýchán mívá za následek 
jistý spůsob opilství, spojené s plesáním a se smíchy, ačkoliv ne beze změn, podle rozlič- 
nosti letory.  Opilství lolo trvá jen několik minut beze všech zlých následků. Dýmavá 


» 


277 


dusékovka N,O, čiře vdýchaná ukazuje se plícím velmi škodlivou, méně rozředěná jako 
to bývá v lučebnách,  Ammoniak jest sloučenina dusíku a vodíku, N,Hg, vyvinuje se 
hnitím anebo lučebně v spůsobě plynu, jest zápachu čpavého, a čirý vdýchán usmrcuje 
za krátký čas. 

Kyslík, ačkoliv nejdůležitější při dýchání, nehodí se k tomu sám o sobě. Po dý- 
chání čistého kyslíku, ježto Davy na 3, 5, ano 10 minut prodlužoval, stal se puls silnější, 
častější, dýchání hlubší, čelnější, spojené s příjemným citem lehkosti v prsou a tepla 
po celém těle; kůže zčervenalá zteplela, a po ní vyrazil pot, oči též zčervenaly a staly 
se lesklými, síla svalů se zvětšila, duchovní činnosti se zvýšily. Teprv na konci zkoušky 
nastal v prsou cit tesknoty. Zvířata v uzavřeném kyslíku dýchající déle vytrvají než 
v obyčejném vzduchu, udušená pak lehčeji se vzkřísiti dají. Krev ve všech žilách, 
i v samých venách nachází se světle červená a lehce se sráží. Plíce jsou vysoko čer- 
vené a krví naplněné. Zvířata dýchavší dříve v kyslíku neudusí se tak snadno ve vodě 
a v plynech k dýchání nespůsobných. Podle zkoušek Allena a Pepysa přijímá krev 
při dýchání v čistém kyslíku mnohem více kyslíku, a vydává též více uhličnatky, ačkoliv 
ne v tom poměru, jako bylo kyslíku přijato, což dobře se srovnává se zkouškami hořej- 
šími, kde také častějším a hlubším dýcháním více kyslíku přijato, ačkoliv poměrně tolik 
uhličnatky vydáno nebylo. Davy, Allen a Pepys našli, že mnohem více kyslíku do krve 
přechází nežli se vydává dusíku a uhličnatky, v porovnání s dýcháním ve vzduchu 
atmosferním, tam Vss Až V1g) Zdě Y,po. Allen a Pepys také pozorovali, že při dýchání 
pouhého kyslíku, s ohledem na to co z počátku v plících ještě vězelo, mnohem více 
dusíku se vylučuje než obyčejně, kdežto jeho množství velmi neznačné bývá. 

S vodíkovým plynem ještě nemáme dostatečných zkoušek, aby se cos určitého 
vysloviti mohlo, Uhličnatky vyluzuje více nežli vzduch atmosferní; zvířatům zdá se býti 
méně škodliv než mnohý jiný plyn. 

Zvláštní pozornosti zasluhuje uhlíčnatka sama, když se jí k dýchání užívá. Přiro- 
zená věc jest, že co plíce vyvrhují, to že nemohou zase za vlastní potravu přijímati, 
Když se pokušujeme čistou uhličnalku vdechnouti, jako Davy učinil, uzavře se pokaždé 
křečovitě hlasivka. Totéž se dálo, když uhličnatka se vzduchem atmosferním v poměru 
35 : "/, smíšena byla. Smíchal-li 30 procentů se 70 vzduchu, dalo se jednu minutu 
stíží dýchali, a však nastala závrať a ospanlivost. Na ryby jeví, podle Humboldta a 
Provencala, tento plyn svou škodlivou činnost teprv, když ho voda "4 svého prostoru 
obsahuje. Když ryby v malé spouště vody hermeticky byly zavřeny, zlekly, voda obsa- 
hovala jen 99% prostoru uhličnatky, kyslík pak z ní zmizel na čisto. Velmi citliví 
na uhličnatku jsou hmyzi, u nichž dýchání velmi čilé bývá, vodní pak larvy a jiná nižší 
zvířata, měkkejši, červi a hvězdější, ukazují méně citlivosti, V rozličných krajích naší 
země nacházejí se místnosli, kde ze skulin a bařin množství uhličnatky se vyvinuje, tak 
že pláci přeletující mrtvi dolů padají. Sem náleží také známá grotla canina (psí jeskyně) 
u Neapole. K nejnebezpečnějším plynům v tom ohledu počísti sluší kysličník uhličnatý, 
vylučovaný při doutnání uhlí, jenž mnohonásobně náhodné i samovolné smrti příčinou bývá. 

Všelijaké prvky sloučené s vodíkem ukazují se dýchání velmi škodlivé. Sem ná- 
leží sířičník vodíkový (Schwefelwasserstoffgas), jehož, podle zkoušek Dupuylrena a The 
narda, „s00"0 v almosferním vzduchu stačí usmrtili pěnkavu, 4499% psa, Voso Koně, 
Vyvinuje se někdy u velikém množství v záchodech a v jiných průchodech nečistých, 
i nezřídka se stává, že dělníci neprozřetelní, tato mísla čistící, náhlou smrtí padnou, 


278 


Plyn solíkový (Chlorgas) a solík vodíkový (Chlorwassersloffgas) podobně zamezují dý- 
chání a udušují. Sem také náleží kostík vodíkový (Phosphorwasserstoff), brom a jod 
vodíkový.. Výpary čistého fosforu spůsobují někdy v dílnách hrozné nákazy kostí čelist- 
ních. Jiné látky samy sebou jedovalé stávají se oučinnějšími, sloučeny jsouce s vodíkem. 
Sem patří Fluor vodíkový a otrušík vodíkový (Arsenikwasserstoffgas), byvší příčinou 
náhlé smrti slovúlného chemika Gehlena. Jiných látek výpary škodlivě; ač ponenáhlu 
oučinkují, jako rluli, olova. Jsou také v řadě organických látek některé v spůsobě plynu, 
nebo páry, nebo i kouře. Sem náleží plyn cyanový, výpary jodové, bromové, líhové, 
všelijakých trestí a prchavých olejů, kamforu, chloroformu, kterýchžto s velikou výhodou 
se užívá při operacích chirurgických. Pálením pak látek narkolických, opia, tabáku, koky, 
hašiše a j., ježto zvláště kouřením na činnosti duševní náramně působí, vyjevují se nám 
mnohé netušené jejich vlastnosti a poměry k soustavě nervní našeho těla. (© hašiši již 
v těchto listech bylo pojednáno, o jiných též časem svým jednati budeme. 
Theorie dýchání, 

Poznavše změny, kterým podléhá vzduch almosferní dýcháním, obrátíme se k změ- 
nám, které se udávají v krvi při dýchání působením vzduchu. Zdálo by se na první 
pohled nemožné, aby vzduch na krev jakýsi vplyv vyváděl, jsa od ní blánou slizní a 
blánami cévními docela odloučen. Známo však, že tekuliny a plyny zevnější i vnitřní 
v organismu vůbec a zvláště ve zvířecím na sebe vespol oučinkují, i skrze blány, kte- 
rými jsou rozloučeny, což Dutrochet jmeny endosmose a exosmose poznamenal. Nejlepší 
a k našemu předmětu nejpříhodnější důkaz toho se podává měchýřem temnou venosní 
krví naplněným, který když se navlaží a králký čas na svobodný vzduch se vystaví, 
krev za nedlouho v povrchních vrstvách světle červenou se ukazuje. Zavřen-li byl 
měchýř v uzavřeném prostoru, najde se též cos podobného jako při dýchání, že ve 
vzduchu kyslíku ubývá a na jeho místo nastupuje uhličnatka z krve vyloučená, V plících 
jest krev cévami vláskovitými na velmi velkou plochu rozšířena. Keil velikost povrchu 
blány slizní v plících udával na 21.906 čtv. coulů, to jest — 1527. čty, stř. Málo od 
toho počtu lišil se Hales, bera na měchýřky plícní 20.000 čtv. coulů, na vzdušnice 1035 
čtv. stř. ; podobně Liberkůhn přijímaje 1500 čtv. stř, Z novějších podle mého vědění 
jenom Huschka (Sómmerings Eingeweidelehre) něco o té věci udává. Přijal počet mě- 
chýřků plícních na 1700—1800 milionů a povrch jejich na 20.000 čtv. coulů. Zdá se 
však, že to jen podle starších udání v Hallerově fysiologii uvedených maně přijato, 
Taková rozptýlenost krve oučinkuje dvojnásobným spůsobem; jednou vyvinuje v, sobě 
plyny a páry a lehce je vypouští, pak takové lehce do sebe přijímá. Tím se usnadňuje 
vzájemná činnost zevnějšího vzduchu a krve plícní, Neméně k tomu pomáhají řásky 
míhavé, kterými celá tato povrchnost až do nejzazších měchýřků plícních obsazena jest, 
které svými neustálými pohyby vždy nové a nové plošky slizem pokryté obnažují a 
vzduchu do vnitř vnikajícímu přístup otvírají. 

Jak jsme jednali dříve o změnách vzduchu při dýchání s ohledem na počet a 
velikost dechů, s ohledem na jeho lučebnou povahu a na tlak na něj venku i v plících 
vyváděný, tak by nám zde jednati bylo o krvi, v jakém množství koluje v cévách kapil- 
larních plícních podle počtu pulsů srdečných v určitém čase a podle množství krve 
celého těla, pak o ktčebných změnách krve v plících, konečně i o laku, jakému krev 
v plících dílem vlastní jejich pružností, dílem pružností vzduchu podrobena jest. 


279 


Krev venosní přichází do plic z pravé komory srdeční asi 5 lolů jedním pulsem, 
tedy na jedno pravidelné dýchání 4krát tolik — 20 lolů, což činí na 12 výdechů za 
minutu 20X<12 — 240 lotů; *!9,, — 7.5 lib,; to dá 420.000 grammů nebo 4711 kub. 
cm. krve, klerá by dala za jednu minutu bezmála 260 kub. cm. uhličnatky, což s hořej- 
šími zkouškami Vierordtovými 3000 k. cm. vzduchu za 1 min. 


171. — — uhličnatky 
411 — - 
260 — — výborně se srovnává , když podle Magnusa 


přijmeme, že venosní krev 5,35 percentů uhličnatky v sobě obsahuje. Hodí se tedy také 
zkoušky Vierordtovy k lomu, abychom z nich a podobných poznali množství uhličnatky 
za určitý čas v krvi plícní vyvinuté, 

Vzniká otázka, zdaliž uhličnatka prosto v krvi se tvoří, anebo teprv sloučením uhlíku 
s kyslíkem při dýchání uvedeným. Zdálo by se, jakoby poslednější domněnka byla 
pravdě podobnější, prolože právě tolik kyslíku prostornou měrou s krví se spojuje, jako 
z ní uhličnatky se vydychuje. Byl by tedy uhlík v krvi plícní jaksi připraven, aby hned 
s kyslíkem se spojili a v uhličnatku obrátiti mohl, Pak by kyslík atmosferní ani do 
těla dále nevcházel, jsa toliko určen k vylučování uhlíku, a celé dýchání bylo by jen 
vylučování látek škodlivých a čištění krve. Však podle zákonu Grahamova, o kterém 
nahoře jednáno, zdá se býli více pravdě podobno , že uhličnatka v plícní krvi již při- 
pravena, kyslíkem jen ven vylouděna a jím zaslána bývá, kterýž pak krev venosní pro- 
mění v arteriosní a v ní po celém těle dále rozmanitými spůsoby oučinkuje. Jako krev 
plícní dýchá vzduch atmosferní, tak dýchá každá částka celého těla krev arteriosní, pro 
své potřeby a podle svých ouřadů jí zvláště používajíc. Známo, že jen krví arteriosní 
všeobecná duševní a tělesní čilost se probuzuje a že při ubývání nebo změňování jejím 
vědomí a smysly se zatemňují a všechny činnosti tělesní ochabují. Jejím prostředkováním 
hlavně svaly oučinkují a jako dýchají, berouce z ní kyslík a vydávajíce jej zase do krve 
venosní. Podobného cos asi se slává v nervách a mozku při činnostech žití duševního. 

Máme příklady na mnohých vyloučeninách těles organických, že nejen co vyvrhele 
považovati se mají, nýbrž že i v souslavě zevnější přírody v nové činnosli a ouřady se 
uvazují. Kyslík rostlinstvem vylučovaný vchází zase dýcháním do těl zvířecích , uhlič= 
matku od zvířat vydanou ochotně rostliny přijímají. Co zvíře v močovině vyloučilo, 
výborně slouží rostlinám za potravu, Uvnitř vlastního těla pak sliny, sok žaludkový a 
"střevní tráví a zažívá polravu zevnější a dopomáhá ji proměnili v mízu a krev. Krev 
pak jest všeobecné tvořivo. Jí dýchá zárodek , jí se také krmí, z ní pak po porodu 
prýští se mléko život dadoucí novému zrozeňálku. A jaké mocnosti zavírají v sobě soky 
plodní, jichž našimi smysly nikterak pojmouli nelze. Což by měly výpary kůže, výpary 
plic býti docela nečinny? Nekryjí se snad v nich zárodky nového vyššího života, který 
, v říši neviditelné atmosfery spůsoby námi netušenými nové divy plodí, nám teprva 
-V posmrtném živobylí vyjevili se mající ? 
ta Však abychom v tomlo svěllotemném oboru říše atmosferní déle nebloudili a ne- 
blouznili, obrátíme se zase k živé krvi, jak zvláště dýcháním vždy nově oživena a ob- 
čerstvena bývá. Krev venosní lemnočervená po nedlouhém čase, nejsouc obnovena, 
sama sebou by žilí zhasila a neomylnou smrt přivedla. Z jednotlivých nástrojů těla se 
vracejíc, po odbytí tam svých činností, jest bez mála cele umořena a vyčerpána i skoro 
jedovaté vlastnosti přibrala; amiž by déle tělo živiti mohla, kdyby dýcháním nové oživu- 


280 


jící látky ze vzduchu atmosferního nedostala, kterou nadána znova svůj oblažující oběh 
po těle vykonává. Palrné její změny jsou, že nyní veselejší světločervenou barvu na 
sebe vzala, že se stala řidší, tekutější, teplejší, že její vláknina jest srazitelnější, vůbec 
všechny její lučebné částky rozlučitelnější; což obzvláště platí o kyslíku, který, jak se 
domnívá Schónbein, působením zvířecích látek v ozon se obrátil, v kterém stavu mno- 
hem jest činnější a slučilelnější. Zdá se, že v samé krvi arteriosní není ještě s jinými 

» látkami docela v spojení chemickém, nýbrž ve volnějším toliko sloučení, aby kroužeje 
s krví po těle tím snadněji při živení rozličných částek odloučen býti mohl. Zdaž i něco 
jiného, silotního, oučinmějšího, jakési vlastní pabulum vilae se vzduchem do krve vchází, 
kdož by se odvážil to tvrdili, a kdož tomu odpírali ? 

Nechceme naše členářstvo tímto předmětem déle baviti, am obšírnější a podrob- 
nější pojednání o krvi a jejím oběhu jinému chvalně známému pisateli zůstaveno bude. 
Také by se zde, jak se to obyčejně slává, mluvili mělo o zřídlech teploty zvířecí, která 
hlavně dýcháním se udržuje, však i to, pro meze nám uložené, na jiné pozdnější po- 
jednání odložili musíme. Z téže příčiny nám bylo nemožno hned i zde představili 
a vypodobnili ústrojí dýchání těla lidského, a co možná i ostatního Živočišstva, o čemž 
v jednom z nejbližších sešitů naší Živy jednati budeme. 


Drobnosti. 


Porovnání měr, 


Co jsou míry netřeba vykládati, každýť to z vlastní zkušenosti dosti dobře ví, Téměř 
každý zná libru, loket, súh, máz a ještě mnohé jiné míry. Důležitější jest však otázka, 
odkud tyto míry vzaty byly, kde hledati třeba základu jejich? — Některé ukazují jasně 
původ svůj a právě tím i podstatnost aneb nepodstatnost základu svého, čímž se zároveň 
i proměnlivost a různost jejich vysvětluje. Tak jest dosti znám pojem lokte, ano měřívají 
se v životě skutečném až podnes ještě rozličné střižné látky přibližmo loktem ruky naší. 
Že sáh rozměr délky jest, která se rukama obsáknouti dá, jestiť také dosti známo, ano se 
až podnes mnoho věcí, jako špagát a j. přibližmo takto měřívají. Co střevíce aneb po 
polsku novější stopa a co palec značí, samo slovo jasně ukazuje. Také viděti jest i u 
jiných měr, jakož jest pésť (míra koňská) a p., přirozený původ jejich, 

Z těčhto příkladů již jasně vysvítá, jak míry tyto povstávaly, a jak by se, kdyby 
se ztratiti měly, zase nahraditi daly. Ovšemť by nastala otázka, čí ruka a čí noha by se 
za vzor vzíti měla, protože každý jinou má. Jelikož se tímto přirozeným spůsobem téměř 
ve všech svobodných obcích a státech míry vyvinuly, jest patrno, že se také všecky na- 
pořád od sebe různiti musí. Ohlédneme-li se po jiných měrách, jako jsou míry duté, 
míry váhy a p., shledáme, že o těchto všecko, co svrchu řečeno bylo, ještě více platí, po- 
něvadž ani takového, ač proměnlivého základu nemají jako míry délky. Právě tato okol- 
nost jest také příčinou, že takřka každé větší město svou vlastní míru mělo, jakož se jme- 
novitě v Německu" tato různost v míře, ve váze a v penězích až podnes jeví. Máť totiž 
každý stát v tom svou vlastní vůli, tak že se říci může: kolik států, tolikero měr na 
světě! © Ano ohlédněme se 1 jen po vlasti naší, a shledáme, že skoro každé zboží a každá 
jednotlivá látka hnedle až po dnešní den svou zvláštní míru měly, Pivo, víno, ocet, líh a j. 
všecko se jinak měřilo! Každá obec má jinou obilní míru na trhách svých! —  Jakých 
rozdílů stává konečně i ve váze? — Kramář, havíř, lékárník, zlatník, klenotník atd., každý 


281 


jinak váží? Jakých tn nepříležitostí, když průmyslník vždy tolikero měr po ruce míti 
musí ; jaká tu ztráta času ve školách, v písárnách a ouřadovnách rozličných měr porovná- 
ním; kolikero na konec příležitostí k bezděčnému a úmyslnému skracování majetku vůbec! 
Pokud se tedy zavedení desetné francouzské míry ještě na čase býti nevidí, jest výhoda 
zákona, jímž se od 1. června a s novějším vysokým povolením od 1. září běžícího roku 
v království Českém veškerá rakouská míra za jedinou zákonní nařídila, na bíledni. 

Z příčin svrchu zmíněných jasně vysvítá, že sice míry v každém státu libovolně 
přijaty byly, že se však vzor jejich uschovávati musí, aby se tatáž míra tak dlouho udr- 
žela, pokud se zrušení její potřebné býti nevidí. V Rakousku se r, 1813 přenesla délka 
Vídenského sáhu na stříbrný pruh železného pravítka a ještě jednou i na železné pravítko 
samo, kde však jen při 139 R. přijatou veličinu vyznačuje. Nynější velikost Vídenské duté 
míry a vědra ustanovila se r, 1774. Vzor měřice (Metzen) jest válec 18“ vysoký s prů- 
měrem 15“ 544 9/4! velkým ; vzor mázu jest válec 12“ vysoký s průměrem 2“ 10/454 velkým. 

Podobně jsou i jindě základní míry s obezřelostí ustanoveny a uschovány. Tak 
mají v Petrohradě svou základní délkomíru (sačeň, sáh, který sedm anglických stop ob- 
náší) z platiny a jednu z mědi; libru z platiny a ještě jednu z pozlacené mosazi. V Pa- 
říži byl r. 1799 metr i kilogram z platiny zhotoven a v státním archivu uložen, ještě 
jeden všemožně uměle a určitě dle onoho zhotovený přišel na tamější hvězdárnu, 


Pravou 
velikost svou ukazuje tento metr toliko při 0". 


Rozumí se samo sebou, že jen ony míry za pravé považovány býti mohou, které 
se základními vzory svými dokonale souhlasí. Odtud jde i patrná potřeba ouřední jich pro- 
hlídky, která se pak buď vypálením (jako na loktech) aneb vtlačením státního znaku (jako 
na závaží a j.) vysvědčuje. 

Ne bez důvodů namítá se otázka, proč se látky oděvu našeho na lokte měří a ne 
také na stopy? — Místo dvou měr byla by tu pak jenom jedna, kterou bychom se ale 
za to ovšem lépe znáti naučili, Jen zvyk to jest, který vzdálenost předmětů kroky tedy 
i stopami, látky oděvu našeho však rukama či vlastně loktem jejich měří. Upříti se však 
nedá, že by se s prospěchem míry sáhové místo lokte u střižného zboží použiti dalo. Tak 
- by se mohly na př. 3“ —= p“ za jeden loket bráti, když by se památný tento loket udr- 
žeti měl ; také by se mohl vzíti loket 2/—=;“ velký, tedy o něco větší než loket český 
a menší než loket Vídenský, jak se toho i skutečně již v některých krajinách užívá. 

Nedokonalost a nepřiměřenost těchto měr mimo jiné i z té okolnosti vysvítá, že se 
zcela libovolně na dílky rozpadávají, jichž počet 6, 12, 14, 15, 20 a j. bývá, jakož se 
na př. sáh v Petrohradě (sažeň) na 7“, v Bernu na 8 stop dělí, čísla to, která se neza- 
hrnují v soustavu desetinnou, ano která vespolek také v žádné souvislosti nejsou; nebo 
kde hledati nějakého spojení aneb nějakého přechodu od sáhu k loktu, k libře a mázu? — 
Toto oboje zahrnuje v sobě metrická míra a jest právě za touto příčinou, ačkoli ne ab- 
solutně dokonalá, předce dokonalejší a mnohem výhodnější než všecky ostatní míry. Fran- 
couzové si vytvořili z metru téměř všecky ostatní míry, a aby i starému zvyku vyhověli, 
ponechávají /; metru jmeno střevíc.a %/; mětru jmeno loket, což se od starého střevíce 
mnoho neliší a přece se tím na základě desetní soustavy pohodlně počítá. 

Předkládáním latinských a řeckých slov zmnožují a dělí se libovolně všecky tyto 
míry dle soustavy desetní, tak že 

předložka deci značí 0'1 čili x přidané miry 
„ centi +, 001 a 
» milli + W001. + /1000 » 
bs deka „„ 10 takovýchto přidaných měr 
A hekto ;„ 100 = 
„ kilo + 1000 » 
Živa 1850, 19 


» 


282 


Jestit tedy deci-metr desátý dil metru, deka-metr však deset metrů atd. Přiložený; 
obraz vyznačuje v přirozené velikosti své desátý díl skutečného metru 
t: js jeden decimetr ab, který jest opětně razdělen na deset stejných 
dílků, tak že de pravou velikost centimetru vyznačuje, který se zase 
na deset dílečků t. j. oillimetrů rozpadává, jichž, jak v levo vyzna- 
čeno, decimetr 100 obsahuje, 

Zákonem uvedenou a také již všeobecně známou Vídenskou dél- 
komíru můžeme, bráti za základ, abychom s ní všecky cizí délkomíry 
porovnávati mohli. Základ rakouské délkomíry, jest sáh (*) — 6 
(stop), 1/—= 12“ (palců), 1124 (čárek), 1/4 — 124W" (hodů). Jedna 
stopa Víd. —0'316102 metru. 

Jedna míle naše == 40009 — 24000“ — 10000 kroků; jelikož se 
obyčejných 5 kroků na dva sáhy, tedy 100 kroků na 409 počítává *). 

Na jeden stupeň na rovníku přijde 14646 těchto našich (po- 
štovních) mil. 

Porovnání lokte. 

Vyznačíme-li velikost některých loktů Vídenskou a, Pařížskou 

délkomírou a, porovnáme je s loktem Vídenským, obdržíme následující 


výsledky : 

Loket, Vídenský, = 2467" Víd. — 2/ 5“ = 29 aa AA, 
On obnáší 0.7792 metru. Sblíženě jsou 4 metry — 5 lok. Víd., 
lépe 7 met. —— 9 lok. Víd., určitěji 39 metrů — 50 Víd, lok., a 
ještě blíže 85 met. — 109 Víd. lok. 

Loket český = 1879/ Víd, = V 104 6" — 224, 

Sblíženě jest 13 lok. Víd, — 17 lok, česk, aneb určitěji 16 
lok. Víd. — 21 lok. č., a ještě léno 51 lok. Víd, — 67 lok. česk. 
Z toho následuje, že jeden Vídenský loket — 4Pé "at 6 = Ut) česk. 
lokte jest. Kdybychom tedy vždy 3/, lok. česk, za jeden Vídenský. bráti chtěli, obdrželi 
bychom při 16 Vídenských o jeden český méně t. j. jen 20, kdežto by jich přec 21 býti 
mělo; %/, česk. lokte jest totiž asi o 1, menší než loket Vídenský, 

Loket český jest — 0.7621 lok. Víd. — 05937 metru. 

Loket polský (lokieé) = 1951 Víd, = 1114 54 — 2344 — 2 Víd 

Sblíženě 24 lok. polské — 19 lok, Víd, aneb určitěji 43 lok. p. — 34 lok. Víd. 

Loket polský — 07908 lok, Víd. — 06167 metru. 


Loket ruský (aršiň) = 224991 Víd. = 234 = 254, 
Sblíženě jest 10 lok. Víd. —= 11 arš., aneb lépe 21 lok, Víd. — 23 arš.y, a ještě 
určitěji 31 lok. Víd, — 34 arš. se © AVYKOVNÁVÁ. 


Jedna aršiů —= -0,912739 Víd. lokte == 0'71119 metru. 

Loket pruský, =, 2'109/, Víd. = 2 1“ 3%, — 25,4, 

Sblíženě jest 6 lok. Víd. —— 7 lok, prusk. aneb určitěji 53 lok. Víd, —.62 lok, prus, 

Pruský loket — 0:8559. Víd. lok. — 06669 metru. 

Loket francouzský starý (anne) = 9;79/ Vid,s—= 3794 Ds = AB 

Sblíženě 13 lok, france. — 20 lok. Víd. aneb y určitějí 28 lok. ee = 43 lok. 
Víd., a ještě lépe 41 lok, fr, — = lok, Víd, Ý 

Francouzský starý loket = 15252 lok. Víd. — 1:1887 metru. 


*) Dle toho obnáší krok 242 Dle jiných se ustanovuje velikost obyčejného kroku na * s metrtu 
= 08 m. = 253 = 24 stopy Víd. Vojáci, myslivci a cestující vůbec, kteří krok změřený mají, 
mohou na tomto základě vzdálenosti krokem svým vždy přibližmo měřiti. 


283 


Loket anglický (yard) = 289268" Víd. — 2/ 104 BA 84 U, 

Sblíženě jest 6 lok. angl. — 7 lok. Víd. a 23 lok, angl. —— 27 lok. Víd., lépe 29 
lok, angl. = 34 lok. Víd., určitěji 35 lok. angl. — 41 lok, Víd., a ještě určitěji 64 lok. 
angl. — 75 lok. Víd. 

Anglický loket jest polovice anglického sáhu, tedy 3“ velký, a rovná se 1:1735 lok, 
Víd. a 09144 metru. 

Loket španělský = 2683“ Víd. — 2" 84 2/4 329, 

Sblíženě se může bráti 11 lok: špan. *— 12 lok. Víd., lépe 23 lok. špan. — 25 
lok. Víd. a 57 lok. špan. << 62 lok. Víd., a ještě určitěji 80 lok. špan. — 87 lok. Víd. 

» Španělský loket —= 10716 Víd, lok. == 0'835 metru. 

Loket švédský = 187% = 1 104 64, > 924,1 Víd. 

Sblíženě jest 16 lok. Víd. = 21 lok. švéd., a určitěji 51 lok. Víd. — 67 lok. 
švéd. se vyrovnává, 

(, (Loket švédský == 0.7621 lok. Víd. — 0.5987 metru. 


Porovnání stopy. 


Podobně můžeme stopu rozličných, zemí porovnávati se stopou Vídenskou, a jelikož 
pravidelně stopa šestý díl sáhu jest, platí porovnání toto zároveň i pro sáhy, když šest 
stop obnášejí. Tak jest 

stopa česká — 0986' stop Vídenských — 11“ 2% De 

Sblíženě jest 15“ Víd. — 16 česk., lépe 29“ Víd, — 31/ česk., a ještě určitěji 44“ 
— 47" česk. 

Stopa česká == 0'2998 metru. 

Stopa polská — 0.911“ Víd. — 10" 111/4 

Sblíženě jest 10“ Víd. — 11' polsk., a určitěji 41“ Víd. — 45“ polsk. 

Polská stopa = 0288 metru. 

Stopa ruská = 0.9642“ Víd, — 11" 6%" 

„ Pblíženě jest 26“ Víd. — 27“ rusk., lého 27 Víd. — 28“ rusk,, určitěji však 107“ 
Vid. — 111“ rusk. 

"Stopa ruská — 0'3048 metru. 

Stopa pruská — 0993“ Víd. — 11“ 11" 

Sblíženě se vyrovnávají 142“ Víd. — 143 stop. pruským. 

Stopa pruská — 03138 metru. 

Stopa francouzská (stará, '/4 toise) = 1:02764 Víd. == 1 44. 

Sblíženě jest 86/ franc. — 37 Víd., určitěji 107“ franc. —— 110“ Víd., a ještě 
blíže 217“ franc, — 223“ Vid. 

Jedna stará francouzská stopa — 03248 metru. 

Stopa anglická (foot) — 09642“ Víd. = 11“ 69, 

Sblíženě jest 27“ Víd. — 28“ angl. a také 55“ Víd. — 57“ angl. 

Jedna anglická stopa — 0'3048 metru. 

Stopa španělská — š94/ Vid, — 10" 83/74. 

©, » Může se bráti 8“ Víd. — 9 špan., lépe 17“ Víd, — 19 špan., a ještě určitěji 59 
ja s — 66' špan, 
7 Stopa španělská = 0.2825 metru. 

Stopa švédská — 0939“ Víd. = 114 8,/“. 

Sblíženě jest 15 Víd, — 16 švéd., blíže 31“ Víd. — 38/ švéd., a ještě určitěji 
464 Víd. — 49" švéd, a 77/ Víd. — 82“ švéd. 
Stopa švédská —= 0.2969 metru. 


19* 


284 


Porovnání míle. 

Vyznačíme-li rozličné míle Vídenskými stopami a porovnáme je s naší poštovní 
mílí, která 24.000“ Víd. obnáší, obdržíme následující poměry : 

Míle zeměpisná čili německá — 23.428“ Víd. — 3905“ — 0978053 míle rakouské. 

Sblíženě jest 40 mil našich poštovních —— 41 zeměp. čili lépe 41 mílé pošt. — 42 
zeměp., a ještě určitěji 942 míle pošt. — 965 mil zeměp. 

Zeměpisních mil se počítá 15 na jeden stupeň na rovníku. 

Míle česká —= 21.806“ Víd. = 36349 —= 0908583 mile rak, 

Sblíženě jest 9 mil — pošt. — 10 mil česk., lépe 10 mil pošt. — 
a ještě určitěji 159 mil pošt. — 175 mil česk. 

Českých mil přijde 1611 čili sblíženě 16 na jeden stupeň na rovníku, 

Míle polská = 17.576“ Víd. — 29299 —= 07321 míle rak. 

Jestiť dle toho 8 mil pošt. — M mil polsk. aneb 11 mil pošt. — 15 mil olsk., lépe 
41 mil pošt. — 56 m. polsk., a ještě určitěji 52 míle pošt. — 71 míle polsk. a 145 m. pošt. 
— 198 m. polsk. 

Sblíženě přijde 20 polských mil na jeden stupeň na rovníku, 

Míle ruská (verst) — 33748“ Víd. — 5629 — 0'140613 míle rak. 

Sblíženě jest 1 míle pošt. — 7 verstů, blíže 8 mil pošt. — 57 verstů,a ještě určitěji 
9 mil pošt. — 64 verstů. Verst má 500 sažní t. j. ruských sáhů. 

Na jeden stupeň na rovníku přijde 104'1555 verstů, 

Míle pruská — 23.828'6“ Víd. — 39719 — 099286 míle rak. 

Sblíženě se rovná 138 mil Víd. — 139 m. prusk., a lépe 139 mil Víd. — 140 m, p. 

Na jeden stupeň na rovníku přijde 147 proské míle. 

Míle francouzská stará (len) = 14062“ Víd. — 2344) —= 0.5859 míle rak. 

Jest pak 7 mil pošt. — 12 mil fr., lépe 17 zb pošt. — 29 mil fr., ještě blíže 58 m. 
pošt. — 99 m. fr., a ještě určitěji 75 m. pošt. — 128 m. fr. 

Těchto mil se počítá 25 na jeden stupeň na rovníku, 

Míle francouzská mořská (lieu marine) — 17576 Víd. — 29299 — 0'732333 m. r. 

Máme pak 8 mil pošt. — 11 mil mořsk, fr., blíže 11 mil pošt. — 15 fr. mořsk. m., 
ještě lépe 41 m, pošt. — 56 fr. mořsk. a 52 míle pošt. — 71 ir. mořsk., a určitěji 145 
mil pošt. — 198 fr. mořsk, mil. 


11 mil česk., 


Těchto franc. mořských mil BEuAS 20 na jeden stupeň na rovníku. 

Mile anglická — 50911“ Víd. pk 51679 — 02128 mile rakouské, 

Sblíženě jest jedna naše míle pošt. — 5 mil angl., lépe 3 m. pošt. — 11 m. angl., 
a ještě určitěji 7 mil pošt. — 33 m. angl. 

Na jeden stupeň na rovníku přijde 69",, tedy sblíženě 70 angl. mil. 

Míle anglická mořská — 58587“ Víd. — 976459 — 02441 rak. mile. 

Sblíženě máme 1 míli pošt. — 4 m. mořské, blíže 10 mil pošt. — 41 míli mořsk., 
lépe 21 mil pošt. — 86 mil mořsk., a ještě určitěji 31 míli pošt. — 27 m. mořsk. 

Jestiť to obyčejná mořská (nahtické) míle, které se v plavectví vůbec užívá, a po- 
čítá se jich 60 na jeden stupeň na rovníku. 

. Mile španělská — 13.198“ Ví. = 2200"— 0.54993 mile rak. Jest „pak 5 mil 
pošt. — 9 m. šp., lépe 6 mil pošt. — 11 m. šp., a ještě určitěji 11 m. pošt. — 20 m. šp. 

Španělských mil ze počítá 27 na jeden stupeň na rovníku, 

Míle švédská — 33. 764“ Víd. = 56279—1:4068 míle rak. 

„Dle toho 5 mil švéd. — 7 mil pošt., lépe 27 mil švéd. — 38 m. pošt., a 59 mil 
švéd. — 83 m. pošt., a ještě urěřtějí 263 švéd. — 370 mil pošt. 

 Švédských mil přijde 10'6 na jeden stokeh“ na rovníku. 

Míle holandská — 18500“ Víd. = 3083“ — 07708 míle rak, 


285 


Sblíženě 3 míle pošt. — 4 m, hol., 7 mil pošt.— 9 mil hol., lépe 10 m, pošt. — 18 
m. hol., a ještě určitěji 87 mil pošt — 48 mil hol. 
Holandských mil přijde 29 na jeden stupeň na rovníku. 


Porovnání metru, 


Zapotřebí ještě, abychom základ francouzské míry s mírou naší porovnali. Jestiť totiž: 

metr — 81685836“ Víd. — 3“ 14 11/,/r — 384. 

Jelikož V 10 = 3162.. objeví se zajímavé ustanovení metru, totiž 1" — (V 10)“ 
Základ měření desetinného t. j. melr vyznačený stopami vyrovnává se sblíženě oddvojmoc- 
něné desítce. 

Jestit také metr — 128338 Víd, lokte, Velikost metru si každý tím snadno před- 
staví, že to délka hole pro zrostlého člověka jest. 

Sblíženě jest 6 metrů — 19“ Víd, aneb lépe 49 metrů — 155“ Víd., a ještě urči- 
těji 104 metry — 329“ Víd. Z toho jest patrno, že se metr polovině našeho sáhu blíží, 
tak že se také metr s mírou Vídenskou nejjednodušeji porovnává, když se tolik půlsáhů 
béře, co metrů dáno jest, a k šesti půlsáhům vždy ještě jedna stopa přidává ; jestiť totiž 
6 m. —19—=18/+ 1 =63/41= 6/9 + 1“ Výsledek takového porovnání jest ovšem 
větší než by býti měl, jelikož se tu 1" 38“ za základ béře; rozdíl však tento obnáší při 
27 metrech, tedy asi při 14 sáhách, teprv jeden palec, 

Jeden decimetr — 319624032“ Víd. — 3“ 9, — 34,4. 

Sblíženě jest 1 decimetr — 4“ Víd., lépe 4 dem. — 15“ a 5 dem. — 19“, a ještě 
určitěji 49 dem. — 186“ Víd. 

Jeden centimetr — 0-379624032“ — 4555“ — 4, 

Sblíženě jsou 3“ Víd. — 8 centim. a 8“ Víd. — 21 centim., lépe 11“ Víd. — 29 
etm., a ještě určitěji 30“ — 79 centim. 

Jeden millimetr — 0+0879624032“ — 04554 — “. 

Sblíženě 5/“ Víd. — 11 millim,, a určitěji 41“ Víd. — 90 millim. 

Jeden, dekametr — 31635336“ Víd. — 52725569 — 317, — 31 74 79,4, 

Sblíženě jsou 3 dekam. — 169 Víd., lépe 4 dekam, — 219, a ještě určitěji 11 dek, 
= 58) Víd. 

Jeden hektomelr — 31635336“ Víd, — 52725569 — 529/0 — 529 4! 4" 29/,W, 

Sblíženě jest 1 hektom, — 539 Víd., lépe 3 hektom, — 158", a ještě určitěji 4 hek- 
tom. = 211% 

Jeden kilometr — 3163-5336" Víd. — 52725569 — 527"/,“ Víd — 0131814 čili 
"/g pošt. míle, 

Sblíženě jest 1 pošt. míle — 8 kilom,, lépe 2 pošt. m. — 15 kilom., 5 pošt. mil 
= 38 kilom.; 12 pošt. m, — 91 kilom., a ještě určitěji 17 pošt. m. — 129 kilom, 

Jeden: miriametr. = 31685'836/ — 5272556 Víd. — 5272/,“ = 1%, pošt. míle 
= 1935 zeměp, míle. 

Sblíženě jsou 3 miriam, —— 4 pošt, m., lépe 19 miriam, — 25 pošt. m., a ještě 
určitěji 22 miriam. © 29 pošt. mil, Miriametr jest nová francouzská míle. 
fs Jak tuto desetinnou francouzskou míru zavésti možno bez odstranění starých zvyků, 
ukazuje nám nejlépe Francouzsko samo, kde, jak svrchu zmíněno, nový sáh (toise) dva 
metry velký, střevíc u velikosti '/$ m. a loket u velikosti "/, m. v životě obchodním zá- 
konní platnost má. Takové zařízení se i tím zvláště poroučí, že se */; metru od obyčejné 
naší stopy a “/; m. od našich loktů jen málo liší. Jiný příklad toho ukazuje nám velko- 
vévodství Hessenské, které za základ délkomíry palec vzalo, jehož velikost 0025 metru 
čili 25, millimetrů obnáší. Jeden metr má dle toho 4 hessenské stopy, jedna jejich 
stopa 1= '/, m.—= 10“ a 1“— 10"“, Jeden sáh jejich jest 19— 10“ == 25 metru, Jeden 


286 


hessenský loket má 24" jejich, tedy 600 milimetrů, jest tedy tak velký jako loket 
badenský. V Holandsku (v „Amsterodamě) učinili. oběma stranám zadost, Přijali fran- 
couzskou míru, ponechali jí však stará národní pojmenování. Tak jest holandská míle 
rovna kilom., hol. prut jest jeden dekametr, loket jejich jest jeden metr, palma jest de- 
cimetr, palec se vyrovnává centimetru a čárka millimetru, Podobně „se má věc v Belgii 
a v Řecku. Také v rakouském Vlašsku jest míra metrická, již od francouzské vlády 
v těchto zemích (1803) zavedena a také od vlády rakouské až do dneška za zákonní 
uznána, s tím toliko rozdílem, že na spůsob měr holandských dřívější národní pojmeno- 
vání podržela. 

Největšího a nejsnadnějšího rozšíření nalezla metrická míra u krejčů, poněvadž 
Paříž, ono velmi bohaté a nevyčerpatelné zřídlo všech mod, téměř véškeré ge krej- 
čovstvo metrickou mírou ustanovenými modními vzory zásobuje. 


O plísních spůsobujících nemoci ve zvířatech. 

Jako u nemocných rostlin vyskytují se také u některých. nemocných zvířat na ji- 
stých částech těla plísně, jejichž vyvinutí nezřídka smrt zvířete za následek má, ' Uvedeme 
zde některé z pozorovaných případů. 

Na utopených hlemejždích, pavoučích, moúchách a jiném hmyzu, jakož i na mrt- 
vých žabách a mlocích objeví se někdy plíseň (Achlya prolifera), která se pohyblivými 
výtrusy rozmnožuje a prý nakažlivá jest, ták že jí slabší žáby a mloci podléhají; taktéž 
zamezuje vyvinutí rybích jiker. 

Rozmanité plísně objevují sé na mrtvých housenkách; pupách a na dokonalém 
hmyzu, zvláště na hmyzu v zemi zahrabaném ; z tvarů sem náležejících patří Isarie a Stilba 
k pravým plísním, Sphaerie ale (Cordiceps, Kentrosporiúům) k jádrovým houbám, kterésvým 
podhoubím (Mycelium) tělo hmyzu vyplňují, až plodonosná část čo kyjovité těleso ze šíje 
vyráží. U našich druhů ješt toto těleso asi 1“ dlouhé (Spháeria mlitaris), kdežto u čín- 
ského druhu (S. sinensis), pod jmenem Hiao-tsao-ton-šong co lék váženého, délku 2“, 
„4 u novoselandského jednoho druhu (S. Robertsii) délku 6-—8“ dosahuje. Výjev tento 
byl druhdy co podivuhodná proměna zvířete v rostlinu považován, načež se i uvedené 
čínské jmeno, jež housenkovou róstlinu znamená, vztahuje, jakož i jmeno amerického druhu 
(S, sobolifera), kterýž co vegetable jlý, mouche végetante svým časem mnoho hluka v uče- 
ném světě působil, Podle mínění Tulasue-a jsou Isarie jenom samčí jednotníci (Sphaero- 
'Gonia) cizopasných Sphaerií a vyvinůji se bezpočhyby v živém hmyzu, jejž konečně 
usmreují. 

Také na vyšších zvířatech; ba i na člověku pozorují se jednoduché plísně, Při 
rozličných nemocech pokožky; vlasů a nehtů zdají se býti rozličné plísně (Achorion, Mi- 
crosporon, Trichophyton atd.) příčinou nemoci ; jiný rod (Mýcoderma, Oidium) nalézá se 
na tak nazvaném prýmku v ústech ; v střevě objevují se vždy plísně (Sarcina, Torula). 
Ve chřtánu ptáků vyvinou se někdy též plísně (Aspergillus), kteréž pak vždy smrt za ná- 
sledek mají. 

Velikou důležitost nejenom pro vědu, nýbrž i pro průmysl jižní Evropy má plíseň 
Botrytis Bassiana, která se v housence hedvábníka vyvinuje a v hedvábmických krajinách 
ohromnou škodu někdy působí. Jak od r. 1835 Bassi, Balsamo, Andouin a Montagne 
ukázali, jest plíseň tato příčina zvláštní nemoci, Muscardine neb Galcino © (zvápnatění) ma- 
zváné, následkem kteréž hoúsenky zá několik dní stuhnou, vyschnou a bílým, k vápnu 
podobným povlakém se potáhnou. © V tuku housénék vyvine se podhoubí plísně a. stráví 
pák vnitřnosti; teprva po smrti prorazí kůži a tvoří nesčíslné „velmi malé výtrusy, © ktěré 
(zás na jiných housenkách futéž nemoce spůsobují. 


287 


Poněvadž jest nakažlivá, usmrčuje tato nemoc obyčejně všechny honsenky jednoho 
ústavů nebo celé krajiny. Očkováním dá se Muscardina umělé i na jiné housenky ba i na 
pupy a motýly, jakož i na jiný hmyz přenésti. 

Není pochybnosti, že zplesnivění takové i na našem hmyzu se objevuje, jelikož 
sběratelé housenek velmi často plesnivé housenky nalézají, které taktéž po krátkém čase 
záhýnou, 
: K nemoci této má největší podobnost nemoc domácí mouchy naší, která spůsobuje 
vůbec známé a zvláštní hynutí můch v podzimku, o němž již Góthe a Nees v. Esenbeck 
psáli, a která v tom záleží, že tělo much silně se nadme, mezi kroužky břišními bílými 
pásky (obyčejně třemi) se ovine a konečně bílým práškovitým okrajem, někdy až na 1“ 
širokým, se obstoupí. Nemoc tato, která v podzimku mezi mouchami epidemicky panuje, 
pochází od cizopásné plísně, jejíž vyvinutí jest velmi památné. Plíseň tato náleží do no- 
vého rodu a druhu a obdržela jmeno Empusa muscae. Postup nemoci jest tento. Mezi 
mouchami, které po celé léto čile poletovaly, objeví se v podzimku najednou epidemie, 
která během zimy zase se ztratí. Nemoc prozrazuje se nejdříve jistou lenivostí much; v 
stavu tom rozmnožuje se tekutina (krev) mezi vnitřnostmi se nalézající velmi silně a obdrží 
měsčíslnými mastnými krůpějemi mléčnatou podobu. V krvi objeví se pak nesčíslné, velmi 
malé, volné buňky s jemnou blánkou a zrnitým obsahem, které rychle rostou a dílem svou 
kulatou podobu podrží, dílem v podélné vaky se promění. Buňky tyto chovají se ve vodě 
a v jiných skoumadlech zrovna tak, jako mladé, volným tvořením povstalé buňky, jelikož 
v ní silně nabobtí a veskrz podobu kulatou obdrží, při čemž obsah jejich se srazí a velké 
krůpěje olejovité vyloučí; blánka buněčná rozpustí se ve vodě, jen starší buňky roztrhnou 
se u jednoho konce. 

Několik hodin před smrtí přestane samovolné pohybování mouchy docela, a břicho, 

rozmnoženou krví a nesčíslnými buňkami plísními naplněné, velmi se nabobtí. Buňky 
mají v té době vesměs kulatou podobu, pak se ale tvoří na jednom konci jejich výběžky; 
Které se prodlužují a s jinými splétají. V tom spůsobu leží jich na tisíce okolo vnitřností 
těla, jejichž šťávu do sebe vsákly, ačkoliv do nich nevnikly. Po smrti ukazuje tělo mouchy 
zvláštní zkrouceniny nohou, křídel a břicha; chobot jest natažen a k stěně přissát; pomocí 
jeho a roztažených nohou zůstanou mouchy ještě dlouho na zdech viseti, jakoby byly živy; 
tělo jejich jest vyschlé a velmi křehké, Asi 8—10 hodin po smrti vyrazí buňky plísně 
z tenké blánky mezi kroužky ven a tvoří podotknuté bílé pásky. Buňky vyniklé rostou 
rychle, oddělí se příční stěnou od zpodní části a vyvinou na hořejším konci novou buňku 
co výtrus, tak že dospělá plíseň muší z tří buněk se skládá. Výtrusy odskakují pak z plísní 
až na 1“ vzdálenosti a tvoří bílý kraj kolem mrtvé mouchy, též zůstávají na křídlech 
á nohou viseti, 
77 Vyvinutí plísně muší uvnitř těla jest nanejvýše památné a poukazovalo by na nový 
důkaz samovolného zrození (generatio aeguivoca), kdyby tento názor přírodnickým © zkuše- 
nostem příliš neodporoval. Možná, že jako u sněti obilní, plíseň tato zprvopočátku v jiné 
n na povrchu těla se vyvine a teprva později do vnitřku vnikne, kde popsaným spů- 
bem se jeví. (Dr. John 32. Jahresbericht der sehl, Ges. fůr vaterl. Kultur 1854.) 


198 11 


-og O bramborách a jejich nemocech. 

o 0 Ho Schacht, známý co výborný mikroskopista rostlinopisný, vydal zprávu o bramborách 
W jejich nemocech (Bericht an das:kónigl, Landes- Oekonomie- Collegium úber die Kartofiel 
pflanze und deren Krankheiten. Berlin 1856. Fol), v nížto zevrubně o ústrojnosti nati a 
bambolin,,o klíčení a o zkáze jejich jedná, Z nemocí bramborů jedná o hnití natě, o zka- 
deření, o 2vodnatění, o přirozeném svadnutí, © chorobném hnití bambolin, o neštovicích 4 


288 


o prorůstání jejich. Vyjímáme z výsledků tam sdělených následující, kteréž i praktického 
užitku mají: 1. Bambolina čili hlíza bramboru jest nadmutý konec podzemní větvičky a 
jako takový pupeny posázený; bambolina klíčí se jen ve tmě a tedy nikoliv na otevřeném 
místě nebo když se často přehazují. Ke klíčení jest vlhka zapotřebí. 2. V každém oku 
bamboliny leží několik pupenců vedle sebe, hlavní pupen uprostřed vyhání nejdříve; ze 
zadní, od lodyhy odvrácené polovice bamboliny vyrazí jen sporé pupeny anebo žádné, pročež 
tato polovina po rozkrojení sazebních bramborů sázeti se nemá, První pupeny jsou nejsil- 
nější, pročež sazební brambory před klíčením ve sklepě chrániti se musí, 3, Vyvinutí bam- 
bolin děje se jen ve tmě, vyvinutí nati jen na světle. 4. Nadzemní lodyha vyhání nať, 
podzemní lodyha, v anatomickém ohledu od oné rozdílná, vyhání hlízy a kořeny. 5. Hnití 
nati povstává po náhlých proměnách teploty a zvětšuje se povětrnými nepravidelnostmi. 
Plíseň na nati se rozšiřující není příčinou, nýbrž následkem hnití; výtrusní zrnka této plísně 
ujmou se na nemocné nati. 6. Všechny brambory s tenkou slupkou mají také uútlou nať 
a onemocní snadno; brambory s hrubou slupkou mají pevnější a temnější nať, onemocní 
řidčeji a obsahují také více škrobu. 7. Čím více rostlina jest dospělá, tím méně podléhá 
nemoci. 8. Přílišná vlhkost jest bramborům škodlivá, pročež na vlhkých polích, mají-li se 
tam sázeti, trativody založiti se musí. 9. Po svadnutí mati netvoří se žádné bamboliny 
více, vyvinuté zvětší se ale. 10. Nemoc bambolin objeví se nejdříve pod slupkou, zteodvisle 
od nati, a sice na mladých bambolinách snadněji nežli na starých, Nemoc tato záleží 
v hnití, teprv později objeví se nižší rostliny a zvířátka. Suché hnití zadrží se často vy- 
tvořením nových ochraňujících korkových buněk nebo vyloučením zvláštní látky. Části 
bambolin suchým hnitím nakažené jsou nezáživné. Vlhké hnití pokračuje brzo rychleji, 
brzo volněji, má za následek ztrátu škrobové látky a dá se zaraziti jen náhlým vysušením 
na hvozdě nebo v peci. 11, Brambory vlhkým hnitím nakažené nehodí se nikterak k sá- 
zení ; suchým hnitím nakažené vyhánějí nové bamboliny, jestli přední oči jejich zdravé zů- 
staly. 12. Plísně, které provázejí nemoc bramborů, patří k druhu Fusisporium Solani 
Martius a vnikají od zevnitřka do bramborů. 13, Uložením na suché provětrné místo. 
dá se vlhké hniti v suché převésti, Mírné vysušení při 30"R neškodí také budoucímu klí- 
čení, ba cvrklé hlízy klíčí se dříve a vytvoří zdravé rostliny. Před schováním musí se 
brambory roztříditi a jen suché smí se do sklepa uložiti. Sklep nebo komora musí býti 
suchá a provětrná; brambory mají pak ležet jen ve vrstvách 2 stř. vysokých, 14, Ne- 
štovice bambolin povstávají v půdě příliš vlhké. 15. Při sázení bramborů jesti rádno, jak 
půdu tak i druhy bramborů často měniti, 


O smírglu a iriplu, 
Nerostopisec počítá safír, rubín, tak nazvaný diamantspat a smirgl k jednomu druhu. 
Všechny tyto nerosty obsahují hlavně kysličník hlinitý s přimíšením kysličníku železnatého 
a někdy i jiných látek, a všechny vyhraňují se v soustavě klenčové. Jakkoliv safír a rubín 
krásou svých barev nad ostatní kameny vynikají, jest i smirgl nerost velmi zajímavý 
a v průmyslu nanejvýš důležitý. Leštění zrcadel, broušení čoček do optických nástrojů 
děje se jen pomocí tohoto nerostu, kterýž po diamantu jest ze všech nejtvrdší. Smirgl 
vyskytuje se co zrnitý nebo celistvý kámen, obyčejně barvy šedé, a bývá často s křemenem 
a magnetovou rudou pomíchán. 

Již staří Řekové znali a potřebovali smirgl k leštění, a v dobách Pliniových kupo- 
vali klenotníci, jako nyní, nejlepší smirgl z řeckého ostrova Naxos. Před sto lety byl tam 
nerost ten ještě tak laciný, že Angličané na místě za 28 centů jen 3 zlaté platili. © Ale již 
na počátku nynějšího století vystoupla cena smirglu v Londýně na 6 zl. za cent. Roku 
1847 odkrýl Amerikán Dr. Lawrence Smith blíže Smyrny veliké ložiště tohoto nerostu. 
Dobývání jeho jest tam velmi snadné, neb zvětralý kámen, pod nímž leží, usnadňuje práci. 


289 


Z ložiště toho odváží se smirgl, pokud se kladivem „útlouci dá, na koních a velbloudech, 
větší kusy ale, které se přemoci nedají, nechávají se v lomu ležeti. Smirglové doly na 
ostrově Naxos náležejí vládě řecké, která je již dávno Smyrnenskému kupci do nájmu dala. 
"Ten znal ze svého monopolu tak dobře těžiti, že cena jedné tůny zponenáhla na 300 zl, 
stř. vystoupla. Od té doby však, co byl nalezen smirgl u Smyrny, klesla zase až na 100 zl, 
stř. za tůnu. Útraty převozu jsou nepatrné, poněvadž se na koráby jen co přítěž nakládá. 

Mimo to vyskytuje se smirgl také v saském Rudohoří u Ochsenkopfu, zvláště pak 
ve Španělích, 

Z odrůd smirglových, které do obchodu přicházejí, jest modravý z ostrova Naxos 
nejčistější a nejlepší, španělský, magnetovou rudou a křemenem smišený, nejobyčejnější. 
Ostatně přichází všelicos do obchodu pod jmenem smirgl, co z toho nerostu pranic neob- 
sahuje, n. p. sprostý granát, křemen se železnou rudou smíšený, železné strusky. 

Nesmím opominouti spinelový nerost v okolí Ronsberka, jejž prof. Zippe pod jme- 
mem Hercinit nejdříve popsal a kteréhož se ve sklárnách Šumavských již delší čas místo smirglu 
užívá. Nerost ten obsahuje v sobě ale kysličník hlinitý a železnatý , a náleží do stejno- 
tvarné řady, která spinelem začíná a magnetovou rudou přestává, 

Podobný předmět obchodu, jako smirgl, jest tripl, jehož jmeno nic jiného není, 
nežli zkažené Tripoli (Terra tripolitana), jelikož nejdříve odtamtud do obchodu přicházel. 

Druhdy byli nerostopisci toho mínění, že povstává z vápna, jelikož se vždy mezi 
vápennými vrstvami nalézá. Lučebná zkouška však ukázala později, že obsahuje v sobě 
hlavně křemen, něco kysličníku hlinitého a vodu. Prof. Ehrenberg z Berlína odkryl 
v českém triplu veliké množství křemenných buněk drobounkých řas, tak že tedy vlastně 
nie jiného není, nežli shluk nesmírného množství malých křemenných skamenělin. Jako 
smirglu používá se triplu k leštění, zvláště kovů. V Čechách nalézá se na rozličných mí- 
stech, taktéž v Moravě, v Sasích, v Uhřích, na ostrově Korfu, u Tripoli. Často prodává 
se však pod jmenem triplu drobivá látka, která v české opuce, k. p. na Bílé Hoře u Prahy, 


jest hojná a jen málo křemenu v sobě obsahuje, Ostatně leští se i touto látkou měkčí 
kovy velmi pěkně. 


Pravidelnost rozsedlin skalních v okolí Pražském. 


Na četných výletech, jež jsem letos v okolí Pražském konal, poznal jsem mezi jiný- 
mi zajímavými úkazy , kteréž časem svým uveřejním, zvláštní pamětihodnou pravidelnost 
nejenom v uložení vrstev břidličných , křemenných a vápenných útvaru silurského, jako 
z dvou stran, totiž od severovýchodu k jihozápadu a od jihovýchodu k severozápadu řásnatě 
shrnutých, nýbrž i zvláštní pravidelnost ve všech rozsedlinách a skulinách, kterými tyto 
vrstvy prostoupeny jsou, 

Všude na břidlicích, zvláště starších v okolí Zbraslavském a Roztockém viděti tři 
soustavy ploch, z nichž jedna náleží vrstvám a povstala střídavým ukládáním rozdilné 
hmoty z moře, druhé ale povstaly stlačením usazených vrstev od podotknutých stran. 
Plochy vrstevní míří od východního severovýchodu k západnímu jihozápadu, plochy skulin 
jsou s nimi dílem zárovné, dílem je přetinají kolmo, 

Úklon vrstevních ploch jest rozličný a řídí se dle vlnitého úklonu vrstev samých, 
úklon skulin řídí se dle čáry, podle kteréž vrstvy vyzdviženy jsou, a sice tak, že u té 
čáry stojí kolmo ; ale čím dále od ní, tím více se k obzoru kloní. Výklad tohoto úkazu 
podá se sám sebou, přijmeme-li, že byly vrstvy dříve vodorovné a že potom tuhnutím země 
skrčeny a v řasy složeny byly; čímž v kolmém průřezu vrstev paprskovitě se rozbíhající 
skuliny následkem mechanického působení povstati musily. 


(290 


Viděti z toho, že v okolí našem, v tak mnohých -ohledech památném, ani jediné 
skalní rozsedliny není, která by se dle zjevného pravidla neřídila. V příštím svazku podám 
výkresy některých těchto průřezů, J, K. 


Nové památné skameněliny v české opuce. 

V opuce u Vehlovic blíže Mělníka byl nalezen krásný otisk ryby, náležející ke 
zvláštnímu drnhu. U Pátku nad Oharkou vyskytla se v opuce skamenělá želva, a na Bílé 
Hoře u Prahy bnáty a zuby ohromného ještěra. Prof. Reuss popsal tyto předměty, vý- 
jmoue rybu, ve spisu Paláontologische Miseellen. Wien 1856, Popisem Vehlovské ryby 
právě se zanáší, 


Flora uhelná v Radnicích. : 

Prof. Konstantin v. Ettingshausen uveřejnil krásný spis o skamenělé Floře Radnické 
(die Steinkohlenflora von Radnitz. Wien 1854), Jakožto všeobecný výsledek této práce 
objevuje se, že skamenělá flora Radnická veskrze pochází od rostlin na pevné zemi rostou- 
cích, a sice z většího dílu od ohromných plavuňovitých, přesličkovitých rostlin 'a kapradí. 
Sosnovité a jiné rostliny vyššího stupně jsou velmi vzácné. Uhelniště Radnické bylo pů- 
vodně ostrovem, podotknutými rostlinami zarostlým , severní a severozápadní část toho 
ostrova měla však les méně hustý, nežli jižní a jihovýchodní část, kdežto se lesy Stig- 
mariové a Kalamitové prostíraly. Rostliny, z nichž především uhlí povstalo, jsou Stigmarie 
a Sigillarie, pak Kalamity a Lepidodendra; kapradiny berou jen malého podílu na vy- 
tvoření uhlí. 

Větší díl otisků od Ettingshausena uvedených nalézá se již v pojednání o kamenném 
uhlí v 1.. ročníku Živy, 


Orchidey a jejich zeměpisní rozšířenost, : 

V novějším čase stalo se pěstování Orchideí (rostlin vstavačovitých) pravou manií, 
jako bývalo druhdy pěstování tulipánů v Hollandsku. Pilní sběratelé přinášejí ustavičně 
podivné tyto rostliny ze všech dílů světa, a umění zahradnické vždy více přemáhá obtíže, 
S nimiž zápasiti musí při jich pěstování, Před jinými vyniká v tom Anglie, opatřujíc si 
vždy nové rody a obohacujíc velikolepé sbírky své nejvzácnějšími druhy, za které se často 
platí nesmírné sumy. Orchidey ale vzbuzují bezděčně podivení a oblibu, a zajisté dá se 
spíše omluviti vévoda Devonshirský, který za první Phalaenopsis amabilis dal 500 liber 
sterlinků, nežli někdejší tulipomani, kteří ještě větší sumy platili za jednotlivé odrůdy tak 
přerozmanitě rozličných tulipánů, Svěžest a útlost barev, pochotna vůně, obzvláště pak 
divné podoby Orchideí vábily od jakživa přátely rostlin. Již naše evropské druhy podo- 
bají se svými květy k muchám , včelám, střečkům, vosám, pavoukům, nahým lidem (dru- 
hové Ophrys) ; mnohem podivnější podoby ale mají začasté druhy tropické. Některé jeví 
podobu velikých divných motýlů (Phalaenopsis, Oncidium papilio) a kobylek; v jiných 
spatřujeme mušle, žáby, ropuchy, ještěrky, hadí hlavy; krásná Peristeria nosí na svém 
květu čistou holubici s roztaženými křídly a jest v jižní Americe spolu s jinými pěkně kyě- 
toucími druhy předmětem náboženské úcty; neschází též orlů, korunovaných ptáčků, slu- 
čích hlav s dlouhými zobáky ; konečně naskytují se i opičky, volské hlavy s velikými rohy, 
kočičí hlavy, obrnění a opřílbení muži. Lady Grey sestavila ze sušených květů Orchideí 
celý čarodějnický ples. 

Také zeměpisní rozšířenost Orchideí poskytuje mnoho zajímavého. Všecky evropské, 
severo-asiatské a severo-americké druhy, jichž počet sotva převyšuje několik set, rostou 
v zemi, jediné Epigonium (Gmelini žádá zvětralé dřevo k svému zakořenění, řídký to, pří- 
klad epiphyty v našich šířkách. Bohatší jsou mírná pásma jižní polokoule: předhoří Dobré 


| 


né 


291 


Naděje, jižní polovice Anstralie a mírné jižní Ameriky. Ale i tam jest jen málo druhů epi- 
phytních. Jinak jeví se život Orchidei v krajinách rovníkových. Jako v krajinách mimo- 
tropických téměř výhradně domovem jsou Orchidey pozemské, nalézají se naproti tomu 
„w krajinách tropických na své minimum uvedeny, a epiphyty vystupují zde v celé své 
Imjnosti a v celé bohatosti své krásy co do podoby i barvy, v celé podivnosti a libovon- 
nosti své. Některé z nich zdají se býti odkázány na velmi obmezené místnosti, a mnohé 
zijí jenom v jistých výších nad zemí na kmenech stromových. Málo druhů náleží zároveň 
starému i novému světu. 


Výlěžek zlata v Uralu. 

Roku 1853, jak udává úřední ruský „Gornyj Žurnal,“ obnášel výtěžek zlata v celém 
obvodu říše Ruské 1453 pudů, 2 libry, 40 zolotníků a 48 dolí. Pouze na Uralu vytěženo 
bylo r. 1852, jak vykazuje „Kommerčeskaja Gazeta“, 357-396 pudů zlata. V prosincovém 
„sešitu Petrohradského časopisu „Manufakturnyja i gornozavodskija izvěstija“ od r. 1855 
čteme, že v Rusích: v první polovici minulého roku z korunních a soukromých, dolů na 
Uralu, vytěženo zlata 208 pudů, 8 liber, 80 zolotníků a 36 dolí. Rok 1852 byl bohatší 
na uralské zlato nežli předchůdcové jeho, vyrovná-li se ale druhá polovice rokn 1855 první 
polovici, tedy ukáže se nový znamenitý postop u výnosnosti uralských zlatých dolů, což 
Jest věc důležitá a pozoru hodná. 


Návrh k docílení pěkných hroznů při zdech. 

Pan Jan Konopas ze Sudoměři u Mladé Boleslavi oznamuje nám v dopise, kterak, 
jsa na návštěvě u jednoho z přátel svých, zpozoroval zvláštní úkaz na jedné révě, rostoucí 
při zdi domu, Jedna její ratolest totiž přiléhala těsně na sklo okna a ku podivu všem 
(vyznamenávala se zvláštní bujnosti. Pupence její se dříve než -na jiných ratolestech rozvi- 
novaly, ona se dříve zelenala, dříve květla, ovoce její bylo rannější, větší a chutnější nežli 
„ovoce jiných ratolestí. Příčinu toho hledá pan Konopas vším právem ve větší palčivosti paprsků 
slunečních odrážejících se od skla, na něž ratolest přiléhala, a míni, že by se takového pro- 


středku uměle použiti dalo, kde se réva při zdech pěstuje. Zeď totiž mohla prý by se 


„pokrýti sklem, a toto snad k dovršení účinku slunečných paprsků zezpod černě obarviti, 
„ješto známo jest, že zeď na černo obarvená velmi napomáhá zdaru rostlin při ní pěstova- 
fa Věc by, stála za zkoušku, 


Zanešení leklých ryb. 

Nedávno objevilo se u pomoří Nového Brunsviku množství leklých ryb druhu vro- 
bounů (Sygnathus anguineus), který v těchto mořích živý se nenalézá. Ryba tato jest do- 
movem v mořích Veliké Britanie, sáhá však odtud daleko na jih, a byla až u Madeiry 
viděna. O příčině lekání ryb u větším množství v moři a zanešení jich do vzdálených 
krajin podává anglický K rý „Edinb. New Phil. Journal“ zajímavou úvahu, kterou tuto 
M „výtahu podáváme. Ve zprávě o sopečném ostrově Hathamu, který r. 1831 nedaleko 

omoří sicilského nad moře vyzdvižen byl, nalézá se udání, že den před vyzdvižením ostrova 
ividěti bylo množství leklých ryb v moři plovoucích, Jest pochopitelno, že činnost sopeční 
protrhující dno mořské, jakkoliv skrytě před očima lidskýma, musí býti záhubná životu 
zviřecímu. A však prostora účinkům této síly podléhající nemusí vždy býti velmi rozsáhla, 
ano záhubné tyto účinky mohou se někdy obmezovati pouze na několik druhů, ba třeba 
jenom na jediný druh. Že takově podmořské sopky byly příčinou zahynutí těch druhů, 
z jakých se skládají mnohá ložiska skamenělých ryb, velice podobá se ku pravdě; z toho 
však ještě nenásleduje, že jejich zahynutí muselo se státi v blízkém sousedství těch míst, 
kde se taková ložiska nyní nalézají. Spiše byly tyto zabynulé druhy ryb mořskými proudy 


"292 


daleko zanešeny od původního svého bydliště, kde je zkáza potkala, a uloženy hromadně 
na některý mělký břeh, kdežto působením přílivu a odlivu pokryty jsou později blátem a 
pískem. Zanešení leklých vrobounů k odlehlému pomoří zdá se podporovati takovéto 
domnění. Také jest pamětihodno, že v tu dobu vedle vrobounů žádný jiný druh ryb v těch 
místech leklý nalezen nebyl. 


Zprávy vědecké. 


Molekulární zákon vyhraněných těles či krystalů. 
(Výtah z přednášky Jana Krejčího v sezení c. k. české učené společnosti dne 10. března 1856.) 


Veliký díl vyhraněných těles, u př. vápenec, leštěnec olověný, sádrovec atd., dá se 
rozštípati takřka do nekonečna, tak že jen nedokonalost našich smyslů a nástrojů dalšímu 
dělení meze klade. Nejmenší částečky, které smyslům našim mizí a z nichž se tělesa tato 
skládají, obdržely od fysiků jmeno molekulů. Francouzský krystallograf Hauy představoval 
si tyto částečky v krystallech hranaté a sestavoval pravidelným seřaděním jich všechna vy- 
hraněná tělesa. Výklad ten jest ale cireulus vitiosus, neb pak zbývá teprva vyložiti, proč 
nejmenší částky již hranaté jsou jako celý krystall. Jinak jest však, přijmou-li se nej- 
menší částečky, z nichž se všechna tělesa skládají, kulatá. Každá kapka vody, Každá pr- 
votní buňka, země, planety, slunce jsou kulaté, tak že z jisté obdoby i ony hmotné částky 
těles nejlépe v podobě kulaté mysliti se dají. 

Jsou-li tyto kuličky uspořádány dle mathematického zákonu, povstávají z nich tělesa 
vyhraněná čili krystally, jsou-li ale spojeny bez pořádku mathematického, povstávají tělesa 
beztvárná, jako u př. sklo, voda, 

V krychli nebo kostce a ve všech tvarech, které se do ní a kolem ní opsati dají, 
jsou prvotní částečky pravidelně kulaté s průměry všude stejnými. 

V jehlanci a v odvozených z něho tvarech jsou z jedné strany stlačené neb prodloužené, 

V přímotvaru a v odvozených z něho tvarech jsou z dvou Stran stlačené neb 
prodloužené. 

V tvarech s nakloněnými osami mají prvotní kuličky v jistém směru též osy nakloněné. 

Vycházíme-li od krychle, můžeme všechny vyhraněné tvary z ní odvoditi, v krystallo- 
grafickém smyslu proměnou os, ve smyslu této theorie proměnou kulatých částeček v elip- 
soidické částečky. Všechny tvary dají se tedy v jisté odvislosti od krychle mysliti. Tato 
odvislost pozná se nejlépe vypočtením poměrného počtu kulatých a veskrze stejně velkých 
molekulů, z nichž si všechny tvary stejné myslíme. 

K vytvoření krychle potřebujeme nejméně 8 kuliček, neb 8 jest, vyjmouc v nejmenší 
krychlové číslo; řada krychlových čísel 
35525 ask 1012-38 VARN po TA MLĚLAUMU S s ač. 5 280 op, dd ČL 
rd 8545 232 Mě o, 5 '* WG5 
ukazuje nám ale každé krychlové číslo M“. 

Porovnáme-li s krychlí osmistěn, z ní odvozený, shledáme, že obsahy obou těchto 
těles, tedy i počty stejně velkých kuliček, z nichž se skládají, mají se k sobě jako 8: */; 
čili jako 69: .2". 

Následkem toho jest řada osmistěných čísel: 

ASN ch ZE 90551020 : R 

6:2: OsioAJD he ky 40% lánky jek SÁNÍ 

1, 8, 27, 64, 125, 216 C) 

BB K Bi 6 
Všeobecně '/; M?, 


293 


Porovnáme-li s krychlí granátotvar (dvanáctistěn kosočtverečný), shledáme, že ob- 
sahy obou těchto těles, tedy i počty molekulárních kuliček jejich, mají se jako 8: 2 čili 
jako 2%: 4.2? 

Následkem toho jest řada granátotvarých čísel: 


1tyolá BBýzku By uhdě ní 681188 jinisbn 0 ibhos 
da dyzdjdol 4 4 dyolý: obj dokon V 
1;1ligjixalýz bom edy 1 1260/2264. Vb 
nauk ada ola P p 


Všeobecně , M?. 
Skoumáme-li taktéž obsahy ostatních krychlových těles, obdržíme pro kazivcotvar 
(24stěn krychlový) řadu čísel, 
která leží mezi 2“ .„ . . . 4 2", čili všeobecně mezi 
i Lo odpo př Jr) rypu kč 
Pro leštěnotvar (24stěn osmistěný) obdržíme řadu čísel, 
která leží mezi /,2* . . « /6 2", čili všeobecně mezi 
7 A Kdo Já PU ru 
Pro leucitotvar (24stěn trapezový) obdržíme řadu čísel, 
která leží mezi /42* «. « « 2, čili všeobecně mezi 
s Po yd ye po MU 
Pro demantotvar (48stěn) obdržíme tři řady čísel, které 
spojují všechny již jmenované řady. 
Sestavíme-li tyto řady v jeden přehled, obdržíme následující trojúhelník. 


(krychle) 
M? 
A 
A 
% 
š PO 
bod i od <A S 
R -nění jl hk 
S demaižotvu. +2 
, ek jača k 
7 
Se 


(granátotvar) /, M a, M* (osmistěn) 


(7 (leštěnotvar) 


Poněvadž v této řadě M znamená každé číslo od 1 až do wo, můžeme si z toho 
trojúhelníka zponenáhlým dosazovaním 1, 2,3, ...místo M sestaviti jehlanec trojstěný, jehož 
zpodek obsahuje řady se základním číslém © %, špička pak řady se základním číslem 1*. 

Jehlanec tento představuje graficky celý molekulární zákon krystallisace,- jelikož 
všechny ostatní tvary co krychlové tvary s proměněnými molekuly mysliti se dají. Zákon 
ten zní dle předešlého: 

vl Ve vyhraněných tělesech čili krystallech mají molekuly podobu pravidelné neb spleskle 
kulatou; a poměrný počet jejich odpovídá vědy určitému podílu krychlového čísla, 


Nejnověji učiněno jest ve Francouzích zavedení v ohledu vědeckém veledůležité, 
Le Verrier totiž zřídil pomocí pana de Vougy, generálního ředitele telegrafů při ministerstvu 
nitra, meteorologické pozorovatelny na pětadvadceti hlavních stacích telegrafických, opatřiv 
je výtečnými nástroji. Úřadníkům při telegrafu na těchto stacích „ kteřížto jsou veskrze 


294 : 


mužové vědecky vzdělaní, dáno. jest strany toho zyláštní nařízení „ kterýmž zavázáni jsou, 
třikrát za den pozorovati a výsledek toho ihned telegrafovati císařské pozořovatelně Pařížské. © 
Horlivost však úředníků na stacích jest taková, že skoro žádný znich nepřestává na trojím. 
pozorování denně. Zavedení toto vstoupilo v život v polovici měsíce května, a výsledky 
jeho dosavadní podal Le Verrier akademii. Zamýšlit on tuto síť meteorologických pozoro- 
vatelen rozšířiti i na sousední země. Vláda belgická již dala k tomu své svolení a totéž 
očekává se od anglické. Jeho cís. Vysost arcikníže Ferdinand Maximilian 'a Jeho král. 
Vysost Oskar princ Švédský při návštěvě své u císaře Napoleona, slíbili všemožně působiti 
k tomu, aby podobné zavedení stalo se také v Rakousích a Švédích. 


Na jedné z pruských železnic stala se znamenitá krádež. Vezeny byly na ní bečky 
S penězi, z nichž jedna při otevření nalezena jest naplněna, pískem. Dr, Ehrenberg v Berlíně 
dal si poslati písek ze všech stací té železnice, jejž mikroskopicky skoumal a s pískem 
v bečce porovnával. Tak dovedl udati, ze které stace písek bečky pochází, načež na staci 


té ostře pátráno a vinník dostížen v osobě jednoho služebníka při dráze a trestající spra- 
vedlnosti odevzdán, 


Slovenské Noviny podávají následující zprávu: „Jak hluboce přísná věda v. nynější 
dobu do záležitosti všedního života zasahuje, vidět opět z následujícího příkladu. Návr- 
hem totiž anglického fysikusa Faraday-e užívají tam rybáři elektrické, ve sklenici uzavřené 
světlo k divotvornému lovení ryb. Přejasným světlem opatřená, elektrickým drátem s lo- 
dičkou spojená sklenice zanoří se spolu se, sítí do hlubin moře; i hrnou se ryby ze všech 
stran, aby neobyčejné toto světlo z blízkosti obdivovalý; rybářům pak nic jiného nepo- 
zůstává, jako přeplněnou síť o krátkou dobu vytáhnouti.“ Tuto zprávu doplňujeme z fran- 
couzského časopisu Cosmos, že světla elektrického s prospěchem užívá se již i k lovení per- 
naté zvěře. Jistý pan Hoppe totiž objížděl v kočáře, v němž vozil s sebou skleněnou 
kouli s elektrickým světlem svou bažantnici, a leskem světla toho přivábeni přiletovali ba- 
žanti houfně k vozu, tak že je p. Hoppe a jeho sloužící rukama chytati mohli, 


Nejnověji obrátil na se pozornost francouzské akademie vynález elektrického rytí, 
jejž učinil pan Devincenzi. Akademie ustanovila k jeho proskoumání zvláštní komisí, která 
o něm poslala velmi pochvalnou zprávu“ Na zinkovou plotnu učinila se kopie obrazu a 
pan Devincenzi v šesti minutách obrátil tu plotnu ve formu, kterou se mohlo tisknout na 
typografickém lisu.  Učiněno 800 otisků úplně stejných s prvotním nákresem, Plotna taková 


vydrží až 3000 otisků. Akademie schválila vynález ten a přijala jeho popis do svých zpráv, 


Panu Péligotóvi podařilo se dobyti čisté uramum. Kov tento, jakkoli tvrdý , dá se 
snadno rýti ocelí i také kovati; barva jeho přibližuje se k barvě kobaltů a železa; na po- 
větří se rychle zakaluje, rozpálen na červeno okysličuje se „ při čemž přejde do silné bilé 
řeřavosti, hutnost jeho obnáší 18'4, ve váze ustupuje toliko platinč a zlatu. 


Jistý pan Kellermánn obracuje pozornost francouzské akademie na zavedení do 
Francouz voskových stromů čili voskovníků. Krom toho, že stromy tyto dávají vosky mají 
ještě jiné užitečné vlastnosti: čistí povětří v močálovitých krajinách, kde jsou sázeny; v čas 
horkých dnů letních vydávají příjemnou aromatickou vůni; kořínky jejich mají moe léčivou 
a listí zahání moly ze šatných látek. Hlavně prý měly by sázeny býti dva druhy: Myrica 
cerifera z Karoliny a Myrica pensylvanica z Pensylyanie, které dávají vosk, jenž snadno se 
může bíliti,- Svíce z něho udělané podobají se zcela. svíčkám z vosku obyčejného, Myrica 


295 


cerifera uyedena jest v Algiru a slibuje státi „se veledůležitou. Rozmnožuje se snadno 
semenem ji hřízenci. od „ratolestí neb od kořene vzatými. V Americe jsou. voskovníky velmi 
hojné a pokrývají větší část bařinaté půdy. 


„10 Nový, velmi jednoduchý a-laciný spůsob, zachovávati syrové maso čerstvé, vynalezl 
ve Francouzích Dr. Dusourd. © On je totiž pouze namočí do cukrového sirupu dobře vaře- 
ného, a takové maso pak na dlouhý čas vydrží. Jak oznamuje v časopise Cosmos, chová 
takto naložené maso již od 9, března 1847, které vydrželo následující zkoušky. Jsoue 
vyndáno ze sirupu leželo celé dva měsíce na povětří, přestálo mnohá „vození po železnicích 
a rozličné plavby přes moře, patnáct dní bylo vydáno temperatuře — 3590., třicet dní za 
velmi horkého léta 1848 leželo v úhlu, jejž tvořily dvě zdi dobře obílené , kamž pralo 
slunce dopoledne celých 9 hodin a odpoledne 4 hodiny, 


mlátí 


Od 1. srpna 1855 osvětlován jest Petrohrad plynem dobývaným z jedlového dfíví, 
Dobývání toto děje se nad míru snadno, a krom plynu obdrží se z dříví výborné, uhlí, 
dobrý dehet a ocet, jehož se rozličně užívá v průmyslnictví, 

i Jiný důkaz, že Rusko nezůstává v průmyslu a vědě pozadu za jinými evropskými 
státy, jsou velikolepé galvanoplastické dílny v Petrohradě. Jednu založil nebožtík vévoda 
Leuchtenberský s nesmírným nákladem. Z ní mezi jiným vyšly všecky sochařské a řezbář- 
ské ozdoby katedrale svato-Izácké, od drobných polovypuklin až k sochám 6—8 metrů vy- 
sokým. Druhá dílna jest pana Karla Jochima , který v galvanoplastice mnohé prospěšné 
opravy zavedl a knihtiskařské písmo zvláštního složení leje. „Akademie Petrobradská při- 
soudila “úmu první Demidovskou cenu 10.000 franků. 


i 


: 

Pan de Beauvoys uveřejňuje v Cosmosu následující od něho vynalezený spůsob pře- 
zimování včel pod zemí. Okolo 15. listopadu za chladného večera vykopá se uprostřed 
polí, na „místě od, hluku vzdáleném, jáma zhloubí 70 centimetrů, délky pak přiměřené počtu 
oulů; které se zahrabati mají. Na zpod jámy položí se vodorovně dřevěné plotny, na ně 
trámy 8—10' centimetrů silné, a na tyto ouly, kteréž se obloží šenem nebo drchanicí a 
ohradí starými prkny. Na to nahází se země z jámy vyhrabaná a bez velikého hluku při- 
šlape a urovná. Včely, takto zakopané spotřebují o tři pětiny medu méně, než kdyby byly 
na svobodě, neumírají, a matka klade o tři neděle dříve. V půli únoru otevře se pák 
Jáma opatrně, a to zase u večer a pří všemožném“ tichu, a ouly přenesou se na své pře- 
dešlé místo. 
ša « : 

Dr. Horace Green v Novém Yorku velice vynáší prospěchy, docilené od něho vstři- 
kováním roztoku pekelného kamínku do vzdušnic a tuberkulosních dutin, Vstřikoval asi 4 
grammy roztoku 1"/, části pekelného kamínku v 52 částech vody prostředkem Hutching- 
ského: tubusu, jejž bez veliké práce přivedl do hlasivky, průdušnice a pravé neb levé vzduš- 
mice. Takové vstřikování opakovalo se dle okolností buď každodenně anebo po delších 
lhůtách, av případech, o nichž se Dr, Green zmiňuje, snášeno bylo dobře a bez zvláštního 
> kašle; Uvedené tři chorobopisy týkají se zjevných tuberkulosí s dutinami, a výsledek byl 
mad očekávání příznivý, Dr. (Greén užíval toho prostředku již při 32 nemocných, mezi 
timníž bylo 19 souchotinářů, a to 9 s tuberkulosními dutinami. 
koavy VU n 
„Ve francouzském časopise Cosmos od 15, února b, r. jest zpráva; kterak Corvisart 
s prospěchem užívá pepsinu uměle s hovězím neb skopovým syřištěm připraveného proti 
špatnému frávení žaludku. T zpomněl jsem si tu, kterak již roku 1838 při shromáždění přís 
rodozpyteů v Praze několika zdejším lékařům jsem ponavrhl, aby v podobných případech 


„dGOL 93 


296 


činili zkoušky se syřištěm, Pohříchu nestalo se to pokud vím (pro netečnost slovanskou?), 
čehož litovati jest, neboť bylo by to bývalo ku prospěchu obecenstva a ke cti vlasti naší. 


Tak opět něco promeškáno na ujmu slovanskému jmenu. J. P. 


Schůzky odboru přírodnického Musea království Českého. 

Dne 29. máje přednášel pan J. Saz o poměrech květu k celé jednotlivé rostlině 
s ohledem na velikost a na množství květu. V příkladech vysvětlil tyto poměry zvláště na 
rostlinách lilijovitých, (Obsah tohoto přednášení nalézá se z většího dílu v článku o lili- 
jích. — Pan Jan Krejčí podal pak zprávu o znamenitém díle Davidsona o brachiopodách, 
panem Suessem ve Vídni vzdělaném ; potom podal zprávu o výpravě Dr. Vogla ve vnitřní 
Africe a o nových výpravách v jiných dílech světa. 

Dne 19. června podal pan kustos Ant. Fryč zprávu o své výpravě do Dalmacie; 
na které pro sbírky našeho Musea četných a krásných předmětů zvláště mořských zvířat 
a skamenělých ryb zjednal, jež také předložil. Popis té cesty podá pan kustos v příštím 
čísle Živy. — Pan Jan Krejčí oznámil na to, že pan prof. Kořistka měření výšek okolí 
Pražského šťastně dokončil. Společnost vyslovila panu prof. Kořistkovi zvláštní díky za 
obětovnou činnost jeho, a uznala výborný spůsob, jímž práci tuto vyvedl. 

Dne 17. července četl pan prof. Purkyně: o dýchání s ohledem na lučebnou jeho 


povahu, což vtomto čísle Živy obsaženo jest, a odročil na to schůzky až k měsíci říjnu po 
školních prázdninách. 


Redakce Živy obdržela následující písemní dotaz, jejž tu i s odpovědí 
svou uveřejňuje, 

Slavná redakce ! 

Procházeje se dne 4. července b. r. po poli našeho hájenství zpozoroval jsem k své- 
mu podivení, že můj oděv jakousi pryskyřicí potřísněn jest. Kdybych byl v lese něco po- 
dobného na šatu svém zpozoroval, nebylo by mi to nápadné bývalo; an bych se byl do- 
mníval, že to pryskyřice sosnová neb smrková, která se za horkých dnů hojně z řečených 
stromů prýští. Nebyv však toho dne ještě v lese, byla mi věc ta dosti divná a vzbudila 
mou pozornost. I nepátral jsem dlouho po příčině věci té a nalezl jsem na klasech žitných, 
okolo nichž jsem byl chodil, celé kapky této pryskyřicovité látky zavěšené. Byly barvy 
přižloutlé, skoro průhledné, jako pryskyřice lepkavé a chuti sladké, jakoby to med byl. 
Vyptával jsem se sousedních rolníků, zdaž věc tu kdy zpozorovali a co by to asi bylo, a 
dostal jsem za odpověd, že prý to „mana padala.“ Že by cosi podobného padati mohlo, 
nezdá se mi ovšem ku pravdě podobno, neb jsem na jiných rostlinách, ba ani na jiném 
obilí látku tu nalézti nemohl, toliko na žitě. Klasy ojedinělých stebel žitných, jež po- 
různu mezi pšenicí stály, byly látkou tou nejvíce skropeny, kdežto jsem na klasech pšenič- 


ných ani nejmenší poškvrny nenalezl. Měl jsem úmysl, slavné redakcí několik takových 


klasů zaslati, ohlédaje se však po por 1 dne 6. t. m., nemohl jsem jich více nalézti. 
Přičítám náhlé zmizení úkazu tohoto silnému dešti, jenž se v noci mezi 5. a 6, t. m. spustil. 

Přesvědčiv se z mnohostranného doptávání, že příčina a následky výjevu toho na 
venku neznámé jsou, osměluji se slavnou redakcí žádati, by vysvětliti ráčila, zdaž výjev 
ten v chorobě žitných klasů neb snad v působení nějakého hmyzu svou příčinu má, a obe- 
censtvo, možná-li, v časopise svém na výjev ten upozornila. 
kdo věc tu též pozorovaal a bližší zprávy © ní podati může. 

Se vší úctou 


Snad se někdo vynajde, 


Vilém Vetter, 

lesní adjunkt v Cholupicích. 
Odpověd redakce, 

Výjev zde popsaný pozoruje se časem nejenom na žitě, nýbrž na mnohých jiných 
travnatých rostlinách. Příčina jeho zdá se býti příliš suché a teplé počasí, po němž násle- 
duje ochlazení bez deště, Nedozrálá zrna, v nichž látky cukrovité Ještě převládají, vypo- 
cují zároveň s parou část těchto látek, kteréž pak v sražené páře v podobě kapek se spa- 
třují. Že se na pšeničných klasech podobná látka nepozorovala, dá se tím vysvětliti, že 
pšenice, v tom čase méně dospělá nežli žito, tyto látky ještě vypocovati nemůže, Ostatně 
jest tento úsudek jen všeobecný; redakce nemůže o popsaném výjevu podrobněji se vyjá- 
dřiti, jelikož vyloučenou látku neviděla, 


Ju n O7 ee W720 = 
Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském Semináři v Praze 1856. 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Svazek IV. Ročník čtvrtý. 1856. 


Sup bradatý. 
Dle F. von Tschudi"), 


Čím výše vystupuje poutník k diamantovým vrcholkům vysokých Alp švýcarských, 
tím více vidí se opouštěna od přívětivého rostlinstva středních hor i od života zvíře- 
cího, který je provází“ Nejdříve ztratí se čtvernožci. Z posledního křoví vylítne ještě 
tu neb tam nějaký křemenáč, jinak i sněhule nazvaný (Lagopus alpinus, Schneehuhn), 
a zmizí v dálce mezi osamělými skalisky. Nejdéle provázejí poutníka brouci, mouchy, 
molýlové, šídla, pavouci a jiný hmyz, jehož čilé se prohánění oko lidské v těchto pu- 
stinách s potěšením sleduje. Okolo nejvyšších strmin skalních poletuje příšerně hejno 
jásajících alpských kavek, ještě o málo výše vystoupí poutník, a již zdá se býti samoten 
v ledové pustině, kde panuje věčné zkřehlé mrtvo. Okolo něho rozsáhlá ledoviště, pod 
ním holá skaliska, a v dáli s modravou mlhou splývající země lidské vzdělanosti. Tu 
stojí poutník, s obtíží dýchaje ztenčený vzduch horský, povznešen nade všecko kutění 
a lopocení pozemského života. Než poslyš, vysoko nad ním zavzní v dálce táhlé, 
pronikavé: „pfii, pfii.“ V podivení ohlíží se poutník, až pak na tmavém blankytu ne- 
beském zpozoruje snášející se bod, který zponenáhla spouští se dolů, vždy větším a vět- 
ším se slávaje, tichým, málo slyšným letem. Konečně přiblíží se šumě, s křídly mocně 
roztaženými, královský sup vysokých Alp, učiní nad poutníkem několik kol, spuslí se 
níže na výzvědy, načež netrpělivě se opět povznese do vyšších oborů a přelílne pří- 
mým směrem vrchol lédem se třpytící, klerý ho pak zakryje před tvým okem. 

Sup bradatý (Gypaetos barbatus, der Lámmergeier) jest kondor evropských hor, 
a co do velikosti ustupuje tomuto asi v též míře, jako vysočiny evropské ustupují ne- 
betyčným horám jihoamerickým. Při tom všem ale jest to vždy ohromný pták, a ne- 
jenom velikostí svou, nýbrž i spůsobem života nejpamátnější ze všech ptáků alpských. 
Švýcarský sup bradatý jest mnohem větší nežli sup, přebývající v horách sardinských, 
v Apenninách a Pyrenejích, a uchyluje se také od afrického a sibiřského ; drápy, nohy, 
zobák a křídla má mnohem silnější než tito. 

Dříve obýval tento největší ze všech evropských dravců ve všech částkách na- 
šich vysokých Alp, avšak slabé jeho se rozplemeňování a časté nástrahy mu, činěné 
valně ho ztenčily, tak že nyní jen asi na horách tessinských, grisonských a wallisských 


*) Das Thigrleben der Alpenwelt. 
Ziva 1850, 20 


298 


slále se hnízdí, v tak zvaných přakantonecl ale jikom Porídku se ukazuje. V Unter- 
waldenu byl poslední dne 21. Září 1851 na Alzellerském“ vrchu od Michala Sigrisla za- 
střelen. V ledovišti Grindefwáldském  vídáli po innoho désetiletí pravidelně v jistých 
dobách seděli starého supa na ohromném skalním balvanu. Dostřeliti ho nebylo možno, 
a místo, kde usedal, bylo zcela nedostupné. Okolní salašníci znali ho dobře, nazývajíce 
ho „starou bábou. 4 » Z P dáš dh ž ši m“ ě 

Ještě na začátku našelio století byl tento pamětihodný pták jenom nedosta- 
tečně znán, sám veliký Buffon, smísil ho! s; kondorem- Teprv výtečný Steinmůller podal 
o něm správnou, pracně snešenou monografii. Od těch dob rozmnožena jsou pozoro- 
vání na supa bradalého se vzlahující, dosavad ale zůslává ješlě mnohá stránka života 
tohoto ptáka nevysvěllena, a mnohá udání musejí přijata býti jenom opatrně a s nedůvěrou. 

Jako téměř při všech velkých dravcích, jest i při tomto rodu samice větší nežli 
samec ; úplně vyrostlá mívá často přes 4, slřevíce zdélí, a šířka její při roztažených 
křídlech obnáší 9—40 slřevíců. Váha bývá rozličná, obyčejně 12 — 16 liber, málokdy 
20. Stáří činí rozdíl v barvě. Při starém pláku jest peří na zádech leskle černohnědé 
s poněkud jasnějšími kraji a bělavými brky; pod břichem jest naryšavělé, na ocase še- 
divohnědé, kteroužto barvu mají také křídla, jen žé jsou vezpod světlejší. Na prsou 
nalézá se jemný prápor, stehna jsou obrostlá a -také na krátkých nohou nalézají se je- 
dnotlivá lehká pírka. © Prsty jsou olověně: šedivé; drápy, v porovnání slabé, jsou (černé 
a ostré, ocas jest dlouhý a klínovilé zakulacený. Hlava jest na vrchu: ploská, do zadu 
širší, má krátké běložlulé peří s černým proužkem po.stranách. © Na dolejší. čelisti visí 
černá, hrubá brada na spůsob štětin ; podobnými štělinami obsazeny jsou nozdry, Oči 
září koráločerveným ohněm a otočeny jsou dokola červenožlutou:polšlářovitou , vysedli- 
nou. Starý plák má zobák 6 palců dlouhý, barvy rohové, uproslřed sedlovitě  prohlu- 
bený, s dlouhým hákem na konci, který často:tak velice vzrosle, že zvířeli ve. žraní 
překáží. © Mladí ptáci jsou mnohem temnější barvy, a jmenovitě hlava jest u nich celá 
černá. "Teprva po třetím pelichání dostane sup bradatý stálý oděv. 

Vnitřní organisace lohoto obrovského pláka jest obzvláštně ustrojena. Svaly prsní © 
jsou neobyčejně veliké a silné; dlouhé kosli, dulé jako při všech oslatních. ptácích, 
naplní se dýcháním vzduchem, který v nich zahřát poměrně lehčí jest nežli opar vnější, 
čímž supu vysoký jeho vzlet velice se: ulehčuje. © Nejzajímavější jsou ale jeho zažívací 
ústroje, jejichž mocnost jest nesmírná. Jícen, vole, které když naplněno jest, nepěkně © 
od krku dolů visí, a žaludek jsou neobyčejně veliké a hustě posety útlými žlázami, © 
z nichž neustále vytéká množství žíravé, nelibě páchnoucí zažívací šťávy, která v kráice © 
i nejsilnější kosti rozkládá. Obsah žaludka zabitých supů bradatých bývá často ku po- 
divu a převyšuje všecku zkušenost, kterou uáme © žravosti a, zažívavosti ; podobných | 
"evropských ptáků. V žaludku supa od dra. Schinze zaslřeleného nalezla se veliká ky- 
čelní kost od krávy, kamzičí lýtko 6, palce dlouhé, napolostrávený kus žeber kamzi- 
čích, mítoho menších kostí, sbalené chlupy a: drápy stetřívčí, Tato zvířata slala se ledy. 
jedno po druhém jeho obělí a byla od něho požřena. Šťáva. žaludková rozkládá kosti 
po vřstvách a odlučuje o nich. živnou huspeninu, an mrtvé částky vápenné odcházejí. | 
Jest to 'přemoudré opatření přírody, neboť takovou ústrojností převelice, jest zmenšena 
Skodlivost'supa bradatého. Neboťoměla-li by veliká, žravost jeho, ukájena býli: jediné 
masem, musel by pták tenlo začasté hladem pojíti a neustálé honby jeho musely by. 
pomalu vyhladitiovšecku zvěř z vysokých Alp. Ale mocnost žáludkové šťávy jeho pře- 


299 


vyšuje, všecko představení, neboť rozlučuje i tvrdá kopyta telat a krav, ba ani po smrtí 
pláka pracovali nepřestává. Při jednom supu, zastřeleném právě když kořist svou po. 
žíral, jejž po lři dni na místě leželi nechali, nalezena jest všecka potrava v jeho ža- 
ludku (liščí kýta s koží a chlupy) pravidelným pochodem strávena — příklad lo paměti- 
hodné neodyvislosti žaludkové činnosti od činnosti srdeční. 

Spůsob živobytí supa bradatého na svobodě byl ještě málo pozorován. Potřebí k tomu 
mnoho trpělivosti, bedlivosli a smělosti, pročež zprávy takové jsou jenom kusé. Obyčejně 
vyletují supi časně ráno a zamíří nejdříve tam, kde posledně ulovili kořist, buď aby 
zbytky její dožrali anebo aby novou zvěř přepadli. Tiše visí sup v oblacích, an pře- 
krásné oko jeho slídí po celém okolí a jeho ku podivu ostrý čich na velikou vzdále- 
nost jistou kořist čenichá. Pod rozepiatými křídly jeho leží celý svět. Alpská. zvířata 
pasou se pokojně, nemajíce tušení o smrtícím mračnu, které v nesmírné výši nad nimi 
visí. Ona s větší jistotou předzvídají nebezpečenství přicházející se strany, od země, 
a vělří jenom vzduch hlubiny. Najednou s tlukoucíma křídlama napadne je sup od zadu 
šikmou čárou. Tu není úlěku ani skrýše, ubohá zvěř jest ztracena dříve než pomyslí 
na útěk, a loupežník unáší kořist svou povětřím. A však jenom menší zvířata: lišky, 
sviště, jehňala, psy, jezevce, kočky, kůzlata, kolčavy, zajíce, slepice, může sup. unésti, 
neboť drápy a nohy jeho jsou v poměru slabé, a hlavní síla jeho spočívá v zobáku 
a křídlách. Kořist bývá buď na místě pohlcena anebo na jistou skalinu odnešena, která 
slouží supu za jatky. Vyhlídne-li si nějaké větší zvíře, těžší ovci, starého kamzíka neb 
kozu, pasoucí se blíž propasli, tedy nevysoko nad nimi dělá kola a hledí jim nahnati 
hrůzu tiskna je ku kraji, načež šumícím letem za nimi se puslí a mocným udeřením 
perutí do hlubiny je srazí. Pak spustí se na roztříštěnou svou kořist, vyklube jí přede 
vším oči, olevře jí břicho a nejprv sežere vnitřnosti a potom teprv maso a kosti. Ži- 
vým kočkám rozmačká hlavu a pohltí je pak najednou. Nejednou bylo pozorováno, 
kterak tuto praktiku provozoval také naproti lovcům, nalézajícím se v něbezpečném po- 
stavení na kraji některé propasti, a tito ujišťovali, že šumot, rychlost a mocnost ohrom- 
ných jeho perutí činí omamující, skoro neodolatelný dojem. Tímž spůsobem pokusil se 
jeden sup, sraziti dolů vola stojícího nad hlubokou roklí, ale neohrožený čtvernožec 
nedal se vyděsiti z přirozené své flegmatičnosti. S hlavou skloněnou opíral se 0 silné 
své hnály a pokojně vyčkal, až sup uznal neprospěšnost svého usilování. 

Dokončiv zrána svou honbu vrátí se sup k svému bydlišti mezi skalinami, kdežto 
obyčejně celý den pokojně sedí v svém brlohu nebo na některém skalním výstupku, na 
pohled líný a tupý. Nemá-li se starati o mladé anebo-li nebyl vyděšen, nebývá ho po- 
zději přes celý dem viděti v povětří. Sup dle ročních počasí mění své hombiště. © Na 
jaře obývá v prostřední a vysoké krajině alpské a mívá brloh svůj v skalních rozsedli- 
mách anebo nedostupných výstupcích nejvyššch stěn, kde poněkud aspoň shora jest kryt. 
"Často bývají brlohy jejich zdaleka znalé, jsou však nepřístupny a mimo všechen dostřel, 
» Složenost jejich hnízd jest jednoduchá, jen že sp tu nalézá všecko u větší míře nežli 
-U jiných ptáků, zevrub však nebyla ohledána ještě od nikoho, Záhy v roce snese sa- 
mice 3—4 velmi veliká, bílá, hnědě skropená vejce, z nichž obyčejně jenom dvě bý- 
vají vysezena. V jednom čerstvě. zabitém pláku nalezeno bylo již v polovici měsíce 
února docela vytvořené a k snešení připravené vejce.. Z obou vylíhlých mladých zdá 
se, že často jenom jedno bývá od rodičů odchováno. Mladí supové pokryli jsou po 
vylíhnutí bílým pejřím, a veliké vole a břicho dává jim škaredý a prolivný vzhled. Staří 

20* 


300 


snášejí jim společně veverky, zajíce, jehňata, (a děda šá tieobyčejně „hustým 
a leplým peřím. před  ostrostí podnebí. * noo dbé 

V letě vylelují supi bradatí až na nejvýšší ledoviště a pilně navštěvují místa, kde 
se pasou sláda kamzíků, ovcí a koz. V'tento čas; kde již“ (mládí s nimi lítají, neváží 
se tak na blízkost svého hnizda. V zimě, kde vysoké Alpy "jsou opuštěny, Přinučení 
jsou honiti v nižších krajinách horských, do rovin ale nikdy nesestupují. Ven čas 
ukryjí se kamzíci s větší částí alpských zvířat, ktérá nemají obyčej žimu prospáváti, do 
lesů, kdežto jsou bezpeční před supem; který se musí spokojiti s ně kterou“ opozdilóu 
liškou, vracející se teprv -za svitání do svého doupěte, s pobloudilým zajícem, několika 
hnědými tetřevy (tetrao rufus, Berghuhn); ranami a snad nějakou kunou. Tu je do- 
hání hlad nízko do údolí horských, "kdě- snadno uloví zajíce, psa, kočku neb drobné 
pláky. Když se chtějí posadit, volí ktomu vždy balvany skalní jako“ kondor. Krátké 
jejich nohy a dlouhá křídla nedovolily by jim tak snadno vzlítnouti z DVAK: Na stromý 
usedají jenom proto, aby ulamovali ratolesti pro své hnízdo. 

Horálové tvrdí, že červená barva má něco vělmi“vábného pro týto supy, pročež 
mají obyčej pokropovati sníh volskou krví; aby je přilákali na ránu. Rovněž rádi "jdou 
na pečenou Jiščinu. V Piemontu líčí na 'ně pečené kočky anébo mrchu do jámy poně- 
kud zoužené. Nažraný sup nemůže se snadno odtud do povětří povznésti a bývá klacky 
utlučen. Podobným spůsobem * zabíjejí Indiáni v pohoří Andském kondory. Myslivci 
s ručnicí přícházejí supy velmi zřídka do rány; spíše se chytí do těžkých, k“ zemi při- 
pevněných želez na lišky. Na zabití neb chyčení supů bradatých vysazena jest vždy 
dobrá cena; v Grisonsku jest obyčej, že šťastný lovec po celém sousedstvu chodí se 
zvířelem sbírat střelné; pasáci dávají mu obyčejně něco vlny z vděčnosti za "zahlazení 
neb lapení nebezpečného škůdce, který jmenovitě ma: jehňata má yn“ chuť, eh 
i německý jeho název. 

Nevždycky podaří se odvážnému loupežníku, odnésti šťastně svou kořist. Známe 
jeden případ, kde sup' ve vlastním svém“ živlu podlehl! v boji se čtvernožcem. U tak 
nazvané Dračí díry blíž Alpnachu (Unterwalden) lapil sup bradatý lišku a vyletěl s -ní 
do povětří. Lišce ale povedlo se naláhnouti krk; popadnouti svého nepřítele za chřtán 
a překousnouti mu jej. Sup spadl mrlev/na zem, a paů' ferina chytrák kulhal se domů, 
ale sotva kdy zapomněl na povětrnou jízdu. Podobných příkladů je více známo, aniž to 
byla vždycky liška, která takovým spůsobem nad supem zvítězila. I malé lasice, ha- 
vrani a káně často v povětří supa udolali. 

Beze všeho důvodu bylo upíráno, že supové bradatí také děti napadají. Známí 
jsou hojní toho příkladové. „V Hundwylu (Appenzell) odnesl odvážný takový loupežník 
dítě před očima jeho rodičů, V Bernsku odnesl sup tříleté děvče, jméném Anna Zur- 
buchen, kterou byli rodiče její, jdouce po své práci, s sebou na touku vzali a na zém 
položili, kdežto dítě brzo usnulo.  Podivným a téměř zázračným spůsobem podařilo se 
rodičům s pomocí jiných lidí vysvoboditi děvče z-drápů loupežníkových. Dítě bylo je- 
nom nepatrně poškrábáno a od toho případu obdrželo jmeno“ ,„Geier-Anmi,“ které mu © 
zůstalo až do smrti, Příběh“ tento zapsán jest v kostelní kníze Habchernské: | Ještě před 
několika lety žila ta osoba u vysokém stáří. Vůbec jest sotva ktérá krajina alpská, kde 
by se něco podobného nepřipomínalo, ovšem často s mnohými podivnými přídavky. 

A co by také mělo supa zdržovati' od unešení dítěte?  Smělosti má k tomu dost, 
když se'odvažuje ina osamělého myslivce; a síla jeho stačí k odnešení ovce; ba Známe 


A | 


801 


příklad, že jeden sup popadl mladého řeznického psa před samýma očima jeho pána, 
odletěl s ním na vysokou, skálu a tam jej roztrhal, Naproti tomu nezasluhuje víry vy- 
pravování o, supu, který prý odletěl se, sedmadvacetiliberními železy na nohou, nebof 
váha lakových želez přesahovala by nejméně o třetinu váhu ptáka. Chycen v železích 
počíná sobě sup brzo nestalečně, odevzdávaje se trpělivě osudu svému, brzo ohání se 
zuřivě perulčmi, drápy a zobákem, i vypravován nám jeden příběh, kde drápy své my- 
slivci tak hluboko do masa zafal, že musely po usmrcení ptáka býli uříznuly a každý 
zvlášť vylažen. Také v jiných případech, kde se nejedná 0 vlastní obranu, holov jest 
sup podstoupiti vyrostlého člověka. Víme o jednom příběhu, kde sup popadl ročního 
kozla u přítomnosti sedláka, jemuž náležel. Tento. chopil se klacku a chtěl loupežníka 
přinutiti, aby kořist svou pustil, , Ale sup dorážel mocnými perutěmi svými tak silně na 
sedláka, že tento musel hledati spásu v útěku, Od těch dob přezděli sedláku „das Gy- 
renmamli, “ K útoku na člověka, nalézajícího se y nebezpečném položení na strmých 
úskalích, spojí se někdy i dva supové,, Takový útok ovšem není bezprostřední zápas, 
neboť k takovému cílí se sup slabým, on spíše hledí obletováním člověka zastrašiti 
a omámili, aby ho pak udeřením křídel svých srazili mohl do propasti. 

Sup bradalý má náramně tuhé živobytí. Jistý muž z Bristenu (Uri), Gedeon 
Trósch jmenem, chytil do želez slarého supa, který mu již více ovcí byl roztrhal, a dal 
mu tři strašlivé rány, načež ho vzal na záda a nesl domů, Na cestě ale zotavil se sup, 
popadl svého nosiče, a tento vrhna se na záda. dlouho zápasil s ptákem, než ho zase 
omráčiti mohl. « Ale za chvíli vzmohl se sup znova, tloukl, strašně perutěmi a jen s ve- 
likou těží mohl býti udolán. 

Honba na supa jest velmi oblížná a často nebezpečná. V zimě číhávají naň 
v boudách, nastraživše naň mrchu. Tu hladové zvíře brzo větří, i počne nad mrchou 
dělati v povětří veliká kola. Ale bouda naplňuje hó nedůvěrou, a jenom všeobecné 
ticho ubezpečí ho tak dalece, že čině kola vždy menší a menší konečně na mrše 
usedne a do ní se dá, při čemž ale neustále vůkol se ohlíží. Jen málo kdy podaří se 
© vypátrati supí brloh a číhati někde na blízku na staré. Tito mají lak ostrý čich, že 
ihned větří myslivce, a pak jenom zdaleka obletují hnízdo, Vletí-li předce do něho 
s potravou pro mladé, stane se to s rychlostí blesku, která číhajícího myslivce pře- 
kvapí a omámí. 

Někdy podaří se odvážným synům hor, zmocnili se mladých supů v hnízdě, což 
ale jest podniknutí velmi nebezpečné, poněvadž brlohy tyto nalézají se na strmých 
a divokých skalislách, supové pak mladé své vztekle a urputně brání, Tak v kantonu 
Glarusském vypátral jeden člověk supí hnízdo vysoko na skále, i vylezl tam s nesmír= 
nou obtíží, nalezl dva mladé již úplně opeřené, an právě rozsapují veverku, svázal jim 
nohy, přehodil si je přes ramena a lezl s nimi dolů. Pískot mladých přivábil staré 
supy, jimž odvážlivec jenom s těží se ubránil neustálým mácháním sekerou, Celé čtyry 
hodiny pronásledovali supi uchvalitele svých mladých do údolí, až se tento šťastně do- 
stal do vesnice Schwandenu i se „svou kořistí. — Proslulý lovec kamzíků Josef Scherrer 
vylezl bosýma nohama, s ručnicí na zádech, k jednomu brlohu supímu, v němž domníval 
se nalézti mladé. Než se dostal k hnízdu, přiletěl samec a byl zastřelen. Scherrer 
nabil ručnici znova a lezl výše. -U brlohu ale vyřílila se naň vzlekle samice, zarazila 
mu drápy do lěla a sekajíc po něm zobákem snažila se ho srazili do propasti. Posla- 
vení Scherrerovo: bylo přehrozné. On musel vší silou tisknouti se ke skále, aby se ubránil 


302 


supa. Jenom neobyčejná jeho přítomnost ducha zachovala jej. Nemoha dostati ručníci 
s ramen zamířil jí jednou rukou na prsa zavěšeného pláka, a palcem u nohy natáhl 
kohoutek a spustil. Sup svalil se mrtev do propasti. Za oba staré a dva mladé supy 


dostal Scherrer od úřadu půl šesla zlatého slřelného, ale hluboká znamení na svém těle 
od supích drápů podržel do smrti. 


Neméně hrozné bylo nebezpečenství jednoho Sarda, který v horách Eglesias- 
ských spolu s dvěma bratry chtěl vybrati mladé ze supího hnízda. Jeho bratří spustili 
jej na provaze s vysoké skály ke hnízdu, k němuž zdola nebylo žádného přístupu. Vzná- 
šeje se nad strašnou propastí vybral čtyry mladé*) z hnízda. V tom přepadli ho staří 
jako pravé vzleklice. Mladý Sard brání se proti nim šavlí, jíž se udatně ohání. Tu 
ucítí silné trhnutí provazu, a s hrůzou znamená, že jej byl v horlivosti boje svou šavlí 
do tří čtvrtí přeťal. Každým okamžením mohly se přetrhnouti ostatní pramínky, každé 
hnutí mohlo ho uvřci do propasti. Om však šťastně byl vytažen nahoru, pomalu a sve- 
likou opatrností, a tak zachráněn. Ale havraní vlasy dvaadvacetiletého mladíka v půl 
hodině prý docela zbělely, 

V zemích, kde sup bradatý vedle jiných dravců bytuje, bývá často od těchto 
ztuha pronásledován. "Tak jednou blíže Zemuně byli dva z lěchlo supů napadeni od 
šesti orlů mořských a několika holohlavých nohů (vultur). Supi drželi se lak statečně 
a tak prudce se zaťali do orlů, že všickni co jeden chumáč k zemi padli, kdežto je pak 
jeden pasák klackem od sebe roztrhl. Jeden z těch supů, jakkoliv těžce zraněný, pře- 
padl den na to desetiletého pastušku, na němž byl chycen a ullučen. Na švýcarských 
Alpách nemá sup bradatý kromě člověka, hladu a svých vší žádného nepřítele, 


Mladí z hnízda vybraní supové dají se masitou potravou snadno odchovati 
a zkrotnou. Staří chovají se v zajetí někdy divoce a nezkroceně, někdy malomyslně 
a nelečně. Zajímavá pozorování činil v tom ohledu professor Scheitlin s dvěma starými, 
do želez chycenými ptáky. Oba chováni byli ve zvláštních komorách. Jeden z nich 
přivázán byl silným provazem na příční bidlo, ale vždy jej několika ranami svého zo- 
báku přetrhl. Také do řetězu sekal, ovšem nadarmo; že však se nepřeslal trmáceti, byl 
odvázán. S počátku čepýřil se na každého, kdo se k němu blížil, později jenom na 
cizí lidi, a však jen málo kdy někoho poranil. Všecko, co mu bylo nového, pozorně si 
prohlížel. Svého ošetřovatele poznal v neobyčejném obleku jenom po hlase, i dal se od 
něho hladiti, vyzdvihnouti i křídla si roztáhnouti.  Svišťů v komoře chovaných, ačkoliv 
okolo něho běhali, nevšímal si. Na psy se ježil a vyvaloval oči, ale nedorážel, Oni se 
ho také nebáli, ovšem ale kočky, kleré v komoře sem tam lílaly jak posedlé. Holubi, 
vrány, straky, které před něj postavili, zůstaly pokojně seděli, i daly se od něho po- 
malu chopiti pazourem, načež je položil na bidlo a chladnokrevně jim hlavu utrhl. Pak 
jim zpovolna od zadu ku předu rozpáral břicho, utrhal křídla a nohy a trup oškubal. 
Svou kořist sežral vždycky se všemi kostmi. Na jinou stravu nežli syrové maso nena- 
vykl nikdy. Velmi rád jedl kamzičinu, játra a mozek; malých ptáků a ryb nikdy se 
nedotekl, a raději požíval živá zvířata nežli scíplinu. Málo kdy snědl najednou více než 
libru masa neb kostí, těchto posledních ale pohlcoval často veliké kusy, třeba dosli 


*) Je-li toto ndání časopisn „Journal des chasseurs“ pravdivé, tedy sardinský sup bradatý musí vyse- 
děti více vajec nežli švýcarský, v jehož hnízdě nikdy se nenašlo více mladých nežli dvě. 


908 
ostré a špičaté, a to beze vší obtíže, | Líně a netečně proseděl celé dni na svém bidle, 
často skrčeny s otevřeným zobanem a, vypláznutým jazykem. Posadili-li ho na zem, 
díval se-toužebně na bidlo, ale dlouho nemohl se odhodlati, aby na ně vylezl, a uči- 
nil=li to konečně, stalo,se lo velmi nemotorně,, Někdy mu strčili do zobáku dýmku, 
kterou držel nepohnutě celé hodiny. Zvuky nižádného, spůsobu nedojímaly jej. Jediné 
oko jeho jevilo mnoho života ; žádný tvor pozemský nemá krásnějšího a málo který se 
mu v+lom vyrovná, A však pozorovati v něm více divokosti nežli rozumu. Rád píval 
vodu a mléko. Jsa od vší lrápen rád se dával namazávali olejem a zdál se vděčně 
uznávali takovou službu. — Druhý sup se rozstonal a v nemoci své vzdychal často 
právě jako člověk; ošetřovali dával se rád, Když mu křídla počala zemdlívali, skrčil 
se na bidlo až skoro na břicho, potom slílnul na zem, položil se na stranu, dal se do 
vzdychání a s úplnou odevzdaností vypustil lak tiše ducha jako člověk. 

Jiní supové byli v zajetí čilejší, hltavější a divočejší. Rozumí se, že obmezený 
spůsob živobytí promění přirozenost často až k nepoznání, i byla by pošetilost, z po- 
vahy polonemocného zajatého zvířele chlít soudit na povahu supa jsoucího na svobodě, 
jehož smělost a síla dobře jsou povědomy horálům alpským. 


Sahára. 


Zeměpisný nástin. 
Od Dr. Jana Palackého. 


Co dítě kreslíval jsem velmi rád mapy. Nebylo mi podobné rozkoše nežli dělat 
sto čárek na vše strany pro nebetyčné pohoří, hodně klikalou čáru za řeku, černou 
skvrnu za velké město a korouhvičku za universitu. 

Nejmilejší byla mi ze všech krajin Sahára. Jaká to milovaná zem! žádné řeky 
a hory, ani jezera (klerá se mi na kaňky proměňovala), ale několik kruhů pro oáse 
a la krásná jmena: Fikwik, Tafilelt ald.  Staffáže mi též hlavu nelámala — na holém 
písku běhala sajha; za ní lev a tolio honil nahý, hnědý Arab na koni se zeleným tur- 
banem a dlouhým kopím — do oásí sázel jsem datlové palmy, oranže a všecko ovoce, 
co jsem byl viděl u Chlumeckého, a v tom se pásl velbloud ! 

Takové jsou dosud — více méně -—- obrazy velkého obecenstva o krajině té 
desetkát větší nežli celá říše Rakouská. Krajina ta měla zvláštní neštěstí, Ani Římané, 
lím méně jiný dřevní národ nezabírali se kdy hluboko do ní — zůslala jim vždy po- 
hádkou a strašidlem. Arabové ji lépe znali, ale ze spisů jejich naučí se každý čeho nepo- 
třebuje — jmena i zase jmena. Portugalci znali západní pobřeží Saháry v palnáctém 
století lépe, ale známostí svých neodkryli nikdy svělu. Jen někteří plavci všech národů, 
vyvržení ze stroskotané lodi na západní břehy — Saugnier, Brisson, Riley, Cochelet 
a j. podali v minulém století zprávy o tom, jak se jim špatně vedlo, jaký měli hlad aid. 
První cestovalelé vědečtí na počátku tohoto století: Browne, Hornemann, Clapperton a j 
viděli jen východní část a jednu cestu skrz Saháru — z Fezanu k Čadu, a potvrdili 
panující nepravé domnění. Tuzemcům a Caillié-ovi nedávalo se mnohy víry, když něco 
jiného svědčili. 

Nejprv odkryla část pravdy francouzská vědecká kommisse k vypátrání Alžírska, 
Byť i neměla jiné zásluhy, té jí upříti nelze, že Daumas a Carelte celé dosavadní před- 


904 


stavení o Saháře zničili, a mínění jejich brzy potvrzeno bylo zkušeností výprav do al- 
žírské Saháry učiněných. Když jsem ponejprv četl Daumasovo slova: „le lion du désert 
est un mylhe“ (lev pouště je bájkou), nešlo mi to do hlavy a hodil jsem knihou tou 
(Lacroixovým tuším almanachem zeměpisným na r. 1845) pln zlosti. Nejnovější cesto- 
vatelé, Richardson, Barth a Overweg s Voglem, převýšili a potvrdili však udání fran- 
couzských pramenů. 


Zkusím podati krátce nástin přírodopisný Saháry — to se rozumí že cum bene- 
ficio inventarii. ' 

Velká rovina mezi Atlasem, středomořským pobřežím, Nílem, AHlantským mořem 
a Sudanem (t. úrodnou, tropickými deštěmi zavlažovanou krajinou černochů), již my Evro- 
pané Saháru nazýváme, není jednotvárnou pouští, ani jakýmsi spůsobem vnitroasiatských 
a východoevropských stepí, a již Cnejus Piso (u Strabona) porovnal ji ku kůži levhar- 
lově. Arabové tuzemšlí nazývají Sahárou neb Falatem jen kraje rovné, bezvodé a bez- 
kamenné, závěje hebkého písku, které se zvláště na západním, severním, méně na vý- 
chodním kraji pouště nacházejí; jiná jmena pro poušť vůbec jsou jen tropická, jako 
Roba el kali (pustý dům) neb Bahrbela ma (moře bezvodé). Kopčiny písčité nazývají 
Ghrud, planiny kryté štěrkem ostrým, lesklým, jako vodou leštěným, slují Serir, Vár sluje 
rovina krytá kamením, Kfar místa stepnatá, po jarním dešti zelená, v letě vyschlá, 
Haťa místa krytá travou a keřinami, Víšek keřiny divokých datlí, Česíre (ostrovy) naše 
oásy t. místa dobrých datlí, Sebky častá solní jezera, Vadi údolí, a zvláště řečiště po- 
toků, Džebel všecky hory. 

Hory a jezera v Saháře! Ano hory až k 6000“ výšky, na nichž padává sníh, na 
nichž rostou duby a chvoj, jezera větší než Ženevské a Bodamské, kde naši vodní ptáci 
zimují, řeky delší než Rýn — vše to má Sahára i živí v poměru více obyvatelstva 
nežli mnohé částky Evropy. Richardson mní, že třetina celé Saháry kryla jest skalami, 
kamením a horami. 


Byla by to šarlatánská smělost, pronésti se teď o geologické historii Saháry, kde 
teprv některé částky její máme. Dosavad jisto jenom tolik, že některé krajiny k nej- 
starším útvarům náležejí a že jiné větší ještě do potopy mořem byly, že tedy geolo- 
gické doby dosud ustanoviti nelze. 

Počneme se severozápadem nejlépe známým. 


Jižní svah Atlasu velkého, totiž hor pod tím jmenem známých — Džebel Amur 
4900“ nad mořem, Džebel Šellia v Aurésu 7120' atd. — má velké podobenství s asial- 
skou stepí. Celá řadařek a potoků, v lesích jedlých dubů (Ouercus ballota), jilem, osyk, 
chvojek, terebinth, tbují (articulata Wahl) povstalých, ztrácí se do řady jezer od Atlant- 
ského moře až k zálivu Syrtu malého, Saháru severně lemujícímu. Řeky ty bývají v létě 
nepatrné a vysýchají i z částky zcela, v zimě mívají tak prudké návaly, že ku př. 
město Gardaia někdy zcela zatopeno bývá, až jen koruny dallovníků a tvrze z hladiny 
několik dní trvající vynikají, a ten nával tak rychle přichází, že v té době lidé se po 
horním ouvodí co stráže rozestavují, by výstřelem z ručnic město o nebezpečenství 
zpravili, an by se jinak obyvatelé v čas uchránili nemohli. Některá z jezer zmíněných 
jsou sladká, jako rybnatý Debaja v Marokku, větší než Ženevské jezero, většina však 
vymylím solnatých vrstev dolních stala se sebkami, které v zimě dešlěmi široce vše za- 


305 


plavují, v letě zcela neb z částky vyschnou. Pak jdou karavany nakládat třpytící“ se 
sůl do Sudanu, třebas přes samé jezero, jako přes sebku Elaudia v Tunissku, která má 
jmeno od známek takové letní cesty přes ni. Tak povstaly omyly map, kleré, slyšel-li 
kreslitel zimního cestovatele, dělaly z Melríru Aralské jezero, slyšel-li lelního, sevrknul 
Melrír v jednotlivé močály solnaté a mělké. Nejen sůl i jiné nerosty poskytují tato je- 
zera. Ve Fezanu jsou něklerá jezera, která — podobně jak ona na hranicích Saháry 
a dolního Egyptu, Nílem podzemí tajně živená — z dolních vrstev natron vymývají, jenž 
v letě v převelikých spoustách do obchodu se sbírá, jak do Evropy tak do Sudanu, kde 
tabák jen s natronem žvýkají (k témuž účelu jako se u nás vápno bere). Při těchto 
jezerech zimují nejvíce naši vodní ptáci, sluky, volavky, kachny a husy, z nichž jen 
částka v přímořských límanech Tunisska, Alžírska atd, se zdržuje. Zde nacházejí v ros 
kytí (Arundo phragmites, Typha hammonis atd.) bahna dostatečnou potravu ve hmyzu, 
zimou ke spaní nenuceném. 
Jezera ta leží velmi nízko, snad z částky pod mořem , neb vyšší Biskra je jen 
228“ nad mořem (Fournel barom.), a jsou proto velice teplá. © Biskra má 22" C. ročního 
tepla; to však tomu nebrání, že někdy v kraji padá sníh na půl lokte a hubí mladé dat- 
lovníky, že močály při 5? R. mrznou — často však teplo za Chamsínu, teplým, tenkým, 
rudým pískem ze Saháry, jenž slunce zastiňuje a dle egyplského přísloví i skrz sko- 
řápku vaječí proniká, až na 36—389 R. vystupuje. Voda kromě jezer v údolích se 
pod zemí udržuje, tak ve velkém okolí, Uedrír, pro zimnice své pověstném, kde není 
povrchní vody, ale všude artéských pramenů, hojně vody poskytujících. Při kopání tako- 
vého pramene v Biskře ze strany francouzské vlády našlo se povrch až 7 mélrů hu- 
musu. A přec je lu déšť tak řídký, že dvouhodinný příval městu Tozer léměř zbořením 
hrozil, sesulím domů z vepřovic a střech z hlíny a palmových větví stavěných, jak to 
po celé Saháře obyčejné; lo samé před několika lety v Kahiře se přihodilo, kde oby- 
čejně 10—12 dní ročně poprchává, a tu solvy tolik co jinde za den. Mezi těmi jezery 
- a okolo nich je step skalnatá a písčitá, v níž potoky si svůj běh vyryly. Voda se zde 
© po jarních deštích jen u veliké hloubce nachází, až někdy 100“ pod povrchem; a sto 
nejtiž v Seríru. Voda ta bývá však nejvíce solnatá i teplá — z třetíhorních vrstev zde 
nesmírně mocných — a-tlím nezdravá; bývá lu i množství skutečných teplic, jako na př. 
téměř všecky prameny tunésské Saháry, které 32—36% R. mají a dílem již od Římanů 
užívány byly. Prameny v poušti bývají pak zastaveníčkem všech cestovníků — leží vždy 
při nich košík a provaz z halfy (trávy Stipa tenacissima). Každý ceslovník nabrav 
opravuje co schází a zanechává to tam zas, zasypav studni trním, aby jí písek nezanesl. 
Zdaleka poznávají Arabové a dobytek jejich místa ta po temnější kolem zemi a hojnějších 
stopách, třeba hy byla skvrnou kolik mil dalekou; vždyť Daumasovi Arabové udávali 
míli co dálku, v níž lze rozeznat muže od ženské! 
7 Rostlinstvo zdejší má největší podobnost s okolními zeměmi, pouští Angad v Ma- 
rokku a Alžírsku, Arabií, Egyptem, Nubií atd. Krajina ta vzala své jmeno arabské (Be- 
ledeldžerid) dle některých od datlových palem, a není snad rostliny na světě lak. přimě= 
řené té krajině kde roste. Kořeny zasahují do největší hloubky, kde se voda udržuje, 
a snášejí i zcela solnatou vodu; listy nepotřebují však dešťů tak hojných. Datlovník 
snáší tepla 50" C. a mrazy i sníh, jak mile jen dozrál; umrzne-li, vypučí zase z ko- 
řene. Ovoce jeho zde nejlépe dozraje a poskytuje vše co potřebuje Arab.  Dělává se 
z něho chléb, všecka moučná i sladká jídla, med a kořalka, dává se sušit a dlouho 


306 


i 42 let schovat, a peckami krmívají se koně, osli a velbloudi, ba v nouzi jedí se spolu, 

s třeným dřívím datlovým. Dobrá arabská hospodyně musí dle přísloví umět muži za 
celý měsíc denně jiné jídlo z dallí slrojit.  Slrom dává víno z mízy, mladé pupeny zelí, 
dříví stavivo i palivo, listy nahražují všecky látky k provazům. ald., celé naše. pletivo. 
A co žádá strom tento? jedině lu péči, aby z řídkých mužských palem pel:se na čet- 
nější samičí dostal — o čemž Arabové, kteří mají neméně poesie nežli ostatní lidé, 
dosti nabájeli, jak se jedna palma ve věčné touze k drůhé sklání. Na četách (razziách) 
svých berou na to ten praklický ohled, že posekají  nepříleli především mužské palmy, — 
jelikož lím hlavní jeho bohalství ničí. Datle jsou obilím Saháry, klizení ovoce jejího, je 
žní její a slaví se tak jako vinobraní, zvláště poněvadž (celé obyvatelstvo na, ten -Čas 
v zahradách dallových — v stanech neb letohrádkách přebývá. Za žně, datlové smí 
n. p. v Aruatu každý cestovník se do sytosti najíst datlí, nesmí je však odnest a musí 
lam nechat pecky. V každé zahradě je lam jeden slrom, jehož ovoce se chudým roz- 
dává, palmy ty slují palmy lásky Boží. Datle jsou příčinou všech vsí a měst v. Saháře 
severní, neb jen k vů'i nim a okolo nich usazují se, jejich pěstovalelé, nevždy majitelé, 
neb datlovníky se pronajímají a prodávají jako domy a pole, zapisují se do knih, a ko- 
čovníci svěřují obyčejně péči o své datle měšťanům; takže jsou datle hlavní: spojidlo 
společnosti sahárské. Rozmnožování datlovníků děje se. nejraději skrze výběžky, neb 
mají takto dříve ovoce, a prý i více nežli seté. Neúrodné datle raní se na víno „pal- 
mové ; když toto skrz několik měsíců teklo, zacpou rány pískem, a zaváží je, pak prý 
stromy ty zas nosí ovoce; Datle jsou léž hlavní mincí a vývozem Saháry, jimi platí se 
daně a pokuty; stromy dávají sé za věno atd. Oslalně je Sahára severní hranicí, datlí ; 
u celém Tellu Berberska severněji datle nedozrávají a jsou jen z ciziny uvedeny,, neb 
daří se jen na krytých místech  (Marokko, Iialie). | severní mista v Saháře, Nefla; 
Sokna, mají jen špatnější datle, a první zachovalo národní podání, že druhdy jen olívy 
tu byly, až prý faraón jeden je porubal a datle uvedl. Vlastní středozemní palma — 
Chamaerops humilis — zdé není, za lo ale vyslupuje hned pravý strom Saháry, akacie, 
mnohým čtenářům pode jmenem Mimosa známější. Již v Tumissku u Thaly, v. Tripoli- 
tánsku a Marokku tvoří své podivné sporé lesy větevnalých; nízkých (3—40") stromů 
s drobným peřeným listím, řidkým slínem, jejž Arabové, porovnávají se sliby velmožů, 
a korou rudou neb zelenou, z níž se klovalina arabská. prýští. Po celé Saháře, od 
Senegálu až k Nubii, od Egypta až do Marokka, převládá strom ten ve více druzích 
(nilotica, Adansoni, verek, arabica; sejal atd. jsou nejhojnější). „Lusky slouží k vydělá- 
vání slavných marokkánských a orientálských kůží. Ostatní keře, v nížinách roztrou- 
šené, mají též s akacií jakousi podobnost, sporé, malé, listy, neouhledné květy, lrní 
aneb alespoň vlnu neb vlasy. I při zelinách ten ráz převládá, kořeny se roztahují, 
lodyha více dřevnalí, a pro šedé barvy jejich nelze je často od samé půdy rozeznati, 
Z keřin značí se nejvíce : retem (Sparlium duriaei atd,), poskytující píci, palivo a lék 
a dařící se i na Sinai; kde se považuje za ono trní, v němž se Pán zjevil; pislacie (len- 
liscus, atlantica i terebinthus), tamarišky, Ziziphus. lotus (sidr), vrby a topoly us vod, 
pak slavná šia (Artemisia odoratissima), obyčejné lo palivo, ač vonící terebinlinou a proto 
prý oslepující atd. Z bylin znamenáme trávy (nejvíc halfa-Cynosurus durus ; Stipa 
phlevides atd., všeobecné to pletivo košů, natí atd.), Peganum harmala, kolokvinty; agul 
(Hedysarum alhagi, nejlepší to píce velbloudí a hnůj pro palmy), Euphorbie, resedy, malé 
erucifery (Farsetie ald.), mnoho solí a pískumilovných bylin ; nejouhlednější je. Phelipea 


807 


lutea, v písku z kořenů jiných bylin jako žlutý klas kukuřice vynikající, jako naše zá- 
razy (Orobanche) a podbílek (Lathrea). Arabové ji jedí a též jí barví, lak že Jacguot 
schválil ji k sázení v poušti místo bramborů zde se nedařících. 

Podle toho může si každý zvěř těchlo krajin sám představiti, Na těch spoře roztrou- 
šených, nízkých, dřevnatých a solnatých bylinkách, které nikdy drn aní trávník netvoří 
(ani ve slínu stromu, neb i ten zde před větrem nechrání), nemůže se mnoho hostů uživili ; 
velcí bylinožrouti a dravci je stíhající jsou rovněž vyloučeni. Jak by mohl n. př. lev 
se udržeti v krajině, která má jen slanou, jemu nezdravou vodu, žádné houští, v němž 
by mohl ukrytý číhat, a kde by musel umříl hladem neb žízní? 

Mnohý snad poukáže na jižní Afriku. Zde známe neobsáhlou rovinu Karú, v letě 
vyprahlou co nejtvrdčí cihla, jen po dešti zelenající se leckdes cibulovitými, pesltro- 
květými bylinami, neb šedivou tučnými aloemi a mesembryanthemy, crassulaceami atd., 
bezlesou; s řídkými potoky a močály, k nimž na mnoho mil se někdy všickni živí Ivo- 
rové shánějí k nočnímu boji na život neb smrt o několik krůpějí vlhkého bahna. A přec 
žije na nich přes 30 druhů bylinožroutů, a mezi nimi největší na světě: hroch, slon, 
nosorožec v nesčíslných stádech, ba často lze 100.000 sajeh najednou uzříti, a celí ná= 
rodové živí se tu honbou, a lvů a dravců jest více než kdekoliv jinde na světě. 

Pravda, ale nesmíme zapomenout na činnost člověka, ne nadarmo  slovoucího 
pánem přírody. V jižní Africe nebylo dosud orby; neb kam ta přišla, vyhynuly i hned 
všecky větší druhy divokých ssavců. Do osady Mysu Dobré Naděje kladou sice“ ještě 
všecky zeměpisné spisy lvy, slony, nosorožce, žirafy, bůvoly atd., ale ti žijí více již 
jen na posvátném papíru německých školních kvih. Poslední slonové byli tam r. 1851 
v jednom lese vidění (dle Flemminga), oslalní zcela vyhynuli a jíž i sajhy a menší 
ssavci řidnou. Jako v Řecku, Americe atd. počiná člověk vždy své panování nad 
zemí vyhubením větších svých soků a zkrocením menších. Tak nelze již v nejbližším 
okolí Alžíru více honit než křepelky a sluky, jako okolo Massilie, kdežto první honby 
Francouzů jim lvů a divokých kání více ukázaly, nežli si sami přáli — tak udal pan 
Duval počet lvů v minulém roce po celém Alžírsku se ještě nacházejících asi na 40; 
-a kam se poděli slonové Berberska, o nichž Plinius mluví! Všecka úrodnější místa, 
všecku vodu opanoval v Saháře člověk a zahání neb usmreuje všecku zvěř, již sobě 
nemůže podmanit. Od mnohých století známe celé národy obmezené na některé dat- 
lovníky a pole tak velká co zahrady u nás. Neustálým pasením a sbíráním keřů sa- 
moděčných na hnůj a palivo zchudlo celé okolí oásí, ježto by jinak blahotvornou rukou 
přírody přece se pomalu odívalo rouchém bylinným, jako evropské stepi. 

Největší zvíře v Saháře je teď velbloud, jenž toliko zkrocen se zde nachází, tak 
že lze pochybovati, nepřišel-li z Arabie a Asie vůbec, jelikož starší zprávy o něm zde 
mlčí, kdybychom neznali neouplnost pramenů našich dějepisných o lom, co není válka 
neb genealogie. Nevyskyluje se ale v celé Saháře, neboť nesnáší hornatou a tuze skal- 
malou půdu, kde měkká noha jeho se ihned odře. Tylo „lodi pouště“ (rovnající se 
ostatním lodím i tím, že se smolou z kolokvint kalfatrují) podobají se co do své přimě- 
řenosti zdejším polřehám k datlovníku, a Arab má i legendu, že když Pán Bůh z kusu 
hlíny udělal Adama, něco mu zbylo, z něhož udělal šest novorozenci nejpotřebnějších 
věcí, mezi nimiž i velblouda a datlovník.  Snášejíť oni hlad a žízeň za kolik dní, teplo 
509 C. a mráz (jen ne déšť), solnalou vodu a nejsušší povětří, živí se trním a solnatými 
alkalickými bylinami, kterých se žádné z ostatních zvířat nedotýká, ba z pecek datlí 


308 


a slámy durrové a přeletí z Marokka k Senegalu za 7 dní —'denně 15 mil — mohou' 
i za den 45 mil udělali neb 10 centů najednou unésti. — mléko a máslo z něho, maso; 
chlupy (na kožichy a pokryvky:stanů), svaly (za nitě), kosti (do Massilie. se na cukr 
vyvážejí), hnůj (palivo), vše se usívá, a velbloud je ještě nejekonomičtější zvíře na světě. 
Protosje i velbloud hlavním bohatstvím a péčí pastuchů sahárských, nechť «slouží -k no- 
šení neb k jízdě (mehari), a vždy, bych. vše řekl; bývá chován jako arabský kůň, neb 
Arabové Hamiané mají přísloví, že nejvíce milují své psy; ještě více sokoly, ještě více 
ženské, ale nade všecko své kobyly. 

Na svobodě udrželo se jedinké velké zvíře, pověstné pro rychlost svou — pštros, 
a i ten již řidne velice, zvláště evropskými puškami Arabů a obchodem židů s péřím 
do Evropy.. Spolu udrželo se několik menších podobných druhů (Otis hubara, nuba, 
telrax atd.). i 

Kdo by si představil poušť bez sajhy — gazelly ? Nečelné druhy ty (Antilopa 
dorcas, bubalis a dama) zřidly velice neustálým lovem, každému: zde volným, z- jehož 
spůsobů dya povšimnutí zasluhují. Ženská totiž nápodobňuje hlas samice řujné, a blí- 
žící se samce zastřelí číhající Arab. Jiný spůsob lovu, od. Arabů ve středověku do 
Evropy přenešený, zde ode všech rylířů pěstovaný a s nimi zaniklý — lov se sokolem 
(zde falco peregrinus) jest zde dosud v obyčeji. Náleží k tomu tré : rovné pole obsáhlé, 
dobrý kůň a cvičený sokol — nedostatkem výminek těch musela honba ta v Evropě 
zaniknouti. Sajhy se i někdy krotí (Bahrdt viděl takové u ženských. stěhujícího se 
kmene) ale pak se nerozmnožují, Kromě sajhy a hubary loví se i zajíci zde přehojní 
(Lepus africanus), a mnohá honba na ně, na pustevní korotve (Pterocles arenarius), 
vrány, orly, supy, na divoké káně, v močálech severní Afriky přehojné, na kachny, 
husy, křepelky, sluky, na divoké ovce (vadan = ovis tragelaphus, v horách četné a pro 
své výborné maso vážené) zcela po evropsku vypadá. boy 

Vůbec není velké bohalství Fauny sahárské — není tu tropických, tvarů. mimo 
hyény a šakaly, arci jen kraje Saháry navštěvujících, ani opic ani bezzubých; psi (Canis. 
zerda atd) a myši (žerboy atd.) jsou: jediní ssavci ; žluto-šedé ptactvo obmezuje se na 
málo druhů (Cursorius isabellinus, něco Saxicol atd.); ba není ani větších ámfibií, z nichž 
jem ješlěry zde jídávané (podolknu varana — monilor arenarius — jehož mejvětší až 
4“ dlouhý kus jsem v Pařížském museu co dar generála Pelissiera viděl) a hády (z nichž 
Vipera cerastes í haje jedovaté jsou) uvedu. Amfibie ty a hmyz malézají se (dlé 
Lyona) ještěsv poušti 4 mile daleko od každé viditelné byliny. V; nejstrašnější poušti, 
kam ani ptáci ani jiné živé stvoření nezabloudí, bývá ale ještě“ nezčíslné množství 
blech, mušek a jiných pokušitelů. 

Kdo by nebyl měl sen nějaký o. oási? Kdo si nepřědstavil bujný; tmavozelený, 
pestrokvětý les nad trávníkem vlažným a Bůh ví jaké rozkošné rip Všerto bývá 
jen z částky pravdou. 

Oáse (od egyptského vah — údolí) bývá údolím s pramenem neb 'stůdní vody více; 
méně -teplé (obyčejně k 20" R.), která všecken organický život zde vydržuje. Umělé: 
vodovody rozdělují tu vodu vždy jedné obezděné zahradě po druhé, vždy na 1—2 ho- 
diny; až míra — hliněný džbán — plná jest. pak se otvor té zahrady Zacpe“ a jiný 
otevře. Dozorce nad vodou, kaidelma, je váženou osobou v'oási. Voda la živí několik 
zaprášených, deštěm nikdy neomytých datlovníků, fiků; marhanů, mandlí (u Saidy 'zdi- 
vočilých). a meruněk (v Alžírsku divoké lesy tvořících) ; pod těmi bývá nejvíce pustý; 


- 


809 


hebký písek, nesází-li se durra, melony, tabák, cibule atd., jež se pak zvláště zavla- 
žují. Jen .v severních oásech lze vidět kukuřici, opuntie z Ameriky přišlé a fíky, kte- 
réžto poslední bývají po dva měsíce výživou chudiny a živé ploty z nich silnou ohra- 
dou. „Kromě našich zpěváků zde zimujících a několika podobných drobných. ptáčků 
(Alauda, Certhia atd.) není zde samoděčné Fauny — něco velbloudů, volů a slepic 
zastupuje vyšší třídy — koně a'ovce 'se jen v horách a úrodnější stepi (kifaru)“ chovávají. 
i Vezmeme-li k tomu šedokamenné, nízké, plochostřeché domy bez malty a oken, 
hradby podobné, úzké, kryté, špinavé a prášivé ulice, věkostarý rum zbořených domů, 
jejž nikdo neodstraňuje, labyrint tak úzkých, klikatých oblouků, že ani velbloud ne- 
projde, a holé kopce v okolí — pak pochopíme, proč mnozí z novějších cestovatelů 
nejsou. naprostými obdivovateli oásí. 

Smutněji ještě vypadává severovýchodní částka Saháry, spolu i nejznámější, která 
se obyčejně myslívá, když se o Saháře mluví. Trojí jsou její tvary krajinné. První 
na hranicích vyskytují se hebké písčiny (sypčiny neb závěje), naváté každým větrem v do- 
linách a stále k moři neb hoře aneb řece nějaké pokračující, které do Syrlu jak do- Nílu, 
naproti oásem jak do Marmariky a Egyptu stále postupují. Úkaz ten dal příčinu k mythu 
jak egypiskému o Tyfónu, tak řeckému o národu Psyllů zhynulém v boji nerovném se 
Zzhoubným Chamsínem. Na naválinách těch — neustálé hračce vělrů — nemůže se arci 
řosflinné a zvířecí živobytí dlouho udrželi, a bývají proto poušlí v pravém smyslu 
tohoto slova. 
M Nejsou však ani rozšířené ani mocné a lemují Saháru jen k severu a východu. 
Povstaly asi tím, že lehčí, hebká zem z planiny sahárské, nejsouc rostlinstvem vázána 
a upevněna, větrem v doliny snešena byla. : 

Většina Saháry je zde planinou skalní, složenou nejvíce z třelíhorního vápence, 
méně z pískovce, průměrně asi 3—500“ nad mořem, zcela nahou, jen že se někde po 
zimním dešti lišejníky — Urceolariemi, Isidiemi, Parmeliemi, Evernia prunastri — snad 
i Placodium Jussuli ze západní Saháry — na krátký čas odívá. Řídké a nepatrné jsou 
kopce a doliny v té planině, která se nejvíc tomu podobá, k čemu ji Arab porovnává 
— moři bezvodému. Menší doliny chovají několik keřů mimós, tamarišk, agulu — 
pak Lycium a Passerina (blízkost Středomoří věštících), pak něco Zygophyllcí, Boragineí, 
tráv, mnoho solimilných bylin — Reaumuria, Nitraria — zvláště Statice — z nichž mo- 
mopetalá lahůdkou sajhy slove — resed atd., ale vždy jen nízkých, šedých, rozlezlých, 
trnitých neb vlasnatých a tak sporých bylin, že dle Hookera u Kahiry na 2 sáhy 
jedna bylinka přichází. 

Trochu větší údolí jsou oásemi — mojí totiž stálou vodu, deštovou neb z Nílu, 


. ěkdy 1 sirnatou, solnatou neb teplou, datle a stálé obyvalelstvo, třebas jakkoli bídné, 


které je zdmi a zavlažováním půdy chrání před pískem, aby jím nebyly zanešeny. Nej- 
větší z nich, údolí Siva — pověstná v dávnověkosti oáse Joviše Ammonského — má 

lé jezírko s rokylím (Typha hammonis) : o natronových jezerech jsme již mluvili. Tak 
ídné a nesámostatné jest však zde rostlinstvo, že bej Maradejský Pachovi co největší 
svůj poklád a důkaz moci své ukázal políčko bersymu (Trifolium alexandrinum), asi 
200 střevíců velké. Tím podivnější jsou zde hojná skamenělá dřeva, na pohled palem 
a mimós, po povrchů pouště roztroušená, jejichž geologická doba dosavad ustanovena 
nění. Celá řada východních oásí značí dle některých staré korylo Nilu — severní díl, 
údolí Bahrbélama, natronská jezera atd. jest pouští „ ale jižní oáse jsou ty, od nichž 


310 


jmeno toto v dávnověkosli vyšlo. Charadže leží 320“, Dakel 170“, Farafra 103“ a Baherie 
109“ nad mořem — všecky berou asi zpodní vodu z Nilu, a již staří dobývávali ji arté— 
skými studněmi mnoho set střevíců hlubokými. © Mehmet Ali dal je opravit a prýšlící se 
voda vyvrbla i ryby, které hlavní inžinýr evropský svým hostům ustrojil, Prameny ty. 
bývají někdy teplé až 38" C. a sirné, nejvíce však sladké a stejnoleplé s půdou okolní 
— 18.. 209 C., což již u starých zavdalo příčinu k povídce o pramenu Ammonském, 
v noci teplém, ve dne studeném, t. proti povětří. Že sníh a mráz zvláště blíž moře 
neřídké, známo bude, jakož i že přírodní poměry v celku západoseverní částce se po. 
dobají. „ Oáse ty, již u starých pro bohalé palmové a ovocní lesy slavné, zvláště pro 
fíky a marhany, pod nimiž se indych vedle mořeny chová, lidskou nedbou a návalem 
písku ze Saháry velice utrpěly, lím více, an i Beduinové každý kořínek neb bylinku 
v okolní pouští spasou neb spálí, lak že se drnem pokrývati nemůže, 


Bohužel, že celou jihovýchodní část co neznámou pominouti musíme — solvy že 
jihozápadní lépé známe. Dříve musíme však krátce nastínit, co je hranice jižní Saháry 
čili Sudan, neboť panující o tom náhledy jsou jak rozmanité, tak nepravé — arci že 
popis té krajiny sobě na jindy necháváme. 


Sudan (jmeno lo obmezují tuzemci na malou krajinku ve stredu) nazývají Turci 
a Evropané krajinu černochů, jižně od Saháry co step trávnitá — savanna — od Nílu 
až k Senegalu a horám vnilroafrickým se prostírající. Rovina la nesmírná, alluviální 
a diluviální, má prostřední výšku asi 1000—1500“ (Chartum u Nilu 1353', Kordofan 
1800 —2000' (dle Russegora), jezero Čadské 1400“, Kuka 900“ (dle Vogla), Bakel, tvrz 
při Senegalu, 156“ nad mořem). Kryla jest nejvíce nepřehlednými travinami bambuso- 
vitými, v letě (souši) oschlými, z nichž vynikají jen jednotlivé lesy. mimós, fiků, bao- 
babů, tamarindů, dumové a delebové palmy (Cucifera i Lalandie) atd. Tropické deště 
zde padající dávají vznik hojným řekám, které buď do Nílu a Senegalu padají, buď na 
hranicích Saháry, zde nad Sudan vyšší, límany tvoří, z nichž největší jezerem Čadským 
slove, menší ve Vadai, Darfuru, Borgu a Kordofanu hojné jsou. Po těchto slepech, 
v těch velkých límanech udržuje se velké množství nejkolossálnějších ssavců na světě — 
největší bylinožrouti, slon, hroch, nosorožec, žiraf, zebra, sajhy, phascochoerus (aethiop- 
ské prase) v nesčíslných stádech, vedle Iva i množství jiných šelem živících. Sem do- 
létají nejzáze naši stěhovací ptáci, čápi, vlašťovky atd., a scházejí se s madagaskarskými 
a indickými druhy hadožravý sekretář — (Gywnogeranus serpentarius, Nectarinie a pa- 
pouškové) vedle výhradně zdejších druhů, tak že o pestrobarevném lesku divotvorného 
zdejšího plactva sotvy lze mít pomyšlení; jakož neméně o bujnosti amphibií — od sá- © 
hodlouhých Pythonů (hadů) až k nesčíslným krokodilům, v 48“ vysokém rokylí (Pa- © 
pyrus antiguorum, od Nilu až k Šary rozšířeném atd.) mezi lekníny a mimósami číha- | 
jícím. Odsud vycházejí nesčíslná sláda kobylek na sever a západ, jako z velkého oulu. © 
Oulům podobné kulaté boudy černochů (tokuly) z rokytí v lrnité ohradě prozrazují -blíz= 
kost polí posetých durrou, indychem, bavlnou, boby a rýží. Požehnaná země taničehož © 
nepotřebuje než soli ze Saháry, a kdo té má dost k jídlu, ten slove boháčem — jako 
Oven v Jihoafrice slyšel boháčů spílát tomu, kdo má dost cibulí, Co. konlrast. jedno- 
tvárního obrazu ukazují se sem tam jednotlivé kupy a pohoří žuly, ruly, svoru,chlo- 
rilovce, často zlatonosné atd., 2—3000“ nad mořem, v nejrozmanitějších tvarech, tak že © 
se brzy co staré hrady, brzy, když fata morgana z okolní slepi moře kouzlí, co ostrovy © 


911 


v moři lom ukazují, na nichž se svobodní černochové od století proli arabským 
čelám udrželi. 

© Jelikož celý ráz krajiny té od tropických dešlů závisí, tyto ale nestálé hranice 
na severu (někdy o 2") mají, lze pochopili, že tak přísných hranic, jako hora nebo řeka, 
neslává — lo ukazuje dosti rozdíl Saháry © Západní Sahára je nám jen po kraji známa. 


V severní částce nahromadily se při moři sypčiny (duny) až 400“ vysoké (mys 
Bojador), a nejvyšší ledy na světě. Pocházejí od východního větru, jenž z pásma pouští, 
od Číny a Tatarska přes Turan, Persii, Mesopotamii, Arabii a Egypt až k Allantskému 
moři se láhnoucího, písek západní Saháry neustále do moře hnal, a tak v samém moři 
pověstnou mělčinu, 25—30 mil širokou, ulvořil, na které více lodí utonulo, nežli, vyjma 
ústí Dunaje, kdekoliv jinde na světě. (R. 1790 —1800 jenom 17. anglických korábů 
pouze mezi Marokkem a mysem Bojador ztroskolaných známe.)  Neuslálý proud mořský, 
až 1, míle angl, v hodině silný, žene lodě na břeh tak jednotvárný, že v severní částce 
nelze (dle Arlexa) mnoho mil v rudém písku ani temnější skvrny uzříli, a tak mělký, 
že lze. se „půl hodiny do moře broditi po kolena, Jsou lo nejvíce lodě z Evropy do 
Brasilie jdoucí, pak rybářské lodky Kanárců, na lé mělčině serrány atd. lovící. 


Sem lam ukazují se skály — nejvyšší měřené mají ale jen 580“ a jsou zcela 
nového útvaru s lasturami (Helix), vedle ještě živými. Po břehu tom není víc ani pří- 
stavů ani ostrovů navštěvovaných; malý obchod pobřežní vedou zmínění rybářové, ku- 
pující vzácnou vodu od kočujících zde Arabů za ryby, šaty, střelivo atd, Portugalci měli 
zde arci v 15—16lém století osady obchodnické, k. př. Porlo Causado, které však zanikly. 
Severní část tu kryjí jen kolokvinty, mimósy a lrní, ale tak řídce, že ovce a kozy se 
dle Rileye nejvíce hnědým mechem živí.  Velbloudové, jenž zboží z Marokka do Tim- 
buklu převážejí, a stroskotané lodě živí nejvíce zdejší kočovníky. Vad Nún, mizerná 
ves asi 40 bud a asi 6 —800 Arabů v lese palem, marhanů a fíků, kde se tabák a ku- 
kuřice seje, je poslední slále obývané místo od Marokka až k Senegalu. 

Jižní část je trochu úrodnější, neb sem někdy tropické deště zabloudívají a udr- 
žují sporé lesy akacií, pověstné klí arabské poskytující, kteréž Evropané na Senegalu 
odedávna dychtivě kupují, pročež Francouzové zde několik tvrzí jmenem osad nazva- 
ných drží, kdežto dřív obchod ten se dál v pobřežních místech Portendik atd. Ostrov 
Arguin, někdy jeden z nejhlučnějších přístavů, je (dle Grovera) bílá skála, krylá 
pískem, bez rostliny kromě Euphorbií, kde jen uvedené krysy a zdivočilí psi s rybá- 
řemi (dle náhody piráty) arabskými žijí. Lesů klí poskytujících je hlavně tré: Alfatak- 
ský, severně od tvrze Podhor, dává červené klí od Acacia Adansonii; Elebiarský, klerý 
jest nejvyšší, též červené klí z Acacia nilolica; a Sahelský bílé klí z Acacia verek; 
pak je více menších. U Bakelu, Podhoru a St. Louis, v místech zvaných Escale du 
désert , prodávají Arabové klí loto francouzským obchodníkům na lodích po Senegalu 
přišlým za střelivo, šaty, zbraně atd. Východněji známe jen lesy Ašuru — Asclepias (Ca- 
lgtropis) procera, v Sudanu hojné. Zdá se, že východní částka lidnatější jest, neb ka- 
ravany jdou všecky tudy přes místa nám neznámá — Aruan, Valet, Vadan, Uled Amer 
(Ludamar map) atd. Však i tu známe několik hrozných pouští v užším smyslu, k. př. 
navátiny Areg — hranice k Beledeldžeridu, planinu Tanezruftskou, osm dní cesty širo- 
kou a podobnou Karů jihoafrikánské — rudou solnatou hlínu bezvodou, z níž se v letě 


812 


sůl do,Sudánu vyváží. O přírodních poměrech víme jen, že tu sejí ječmen (v Sudanu více, 
se nedařící), rýži (zavodňováním), durru a boby a sbírají dalle. 

Lepší jsou naše zprávy o střední Saháře. Bychom však meze článku nepřekro- © 
čili, promluvíme o tom po vyjití Bahrdlova díla ve zvláštním článku. 


Utvar silurský v Čechách. 
Od Jana Krejčího. 


Na zpodním oddílu útvaru silurského, o němž jsme v druhém svazku tohoto roč= 
níku jednali, spočívá vápenná vysočina, Vltavou, Berounkou, Loděnickým potokem -hlu- 
boce rozrytá a 1000 —1300' vysoká. Celá tato vysočina skládá se z pásem  sorchního 
oddělení (division superieure) silurského útvaru a má podobu malého podlouhlého ostrova, 
ležícího na břidlicích dolnosilurských, jsouc asi 5 mil dlouhá a jednu míli široká. 

Podélná osa tohoto ostrova *) souhlasí docela s podélnou osou našeho silurského 
úlvaru vůbec, a jde ledy jako ona od severovýchodu k jihozápadu. Začátek -ostrova 
nalézá se u Michlí a hranice jde přes Braník k Velkým Chuchlím, Radotínu, Solopy- 
skům, Vonoklasům, Budňanům, pak na pravém břehu Berounky k Měňanům, Vinařicům 
až k Želkovicům, odkud rozhranní čára k Popovicům, Jarovu, Tetínu a přes Svato-Janské 
vrchy k „Sedlci u Loděnic, k Tachlovicům, Ořechu, Řeporyjům, Butovicům, Zlíchovu, 
Dvorci a Sv. Pankraci opěl až k Michlím běží. Kolkolem léto vápenné vysočiny pro- 
slírají se úvaly a sníženiny v měkčích břidlicích dolnosilurských zaryté, jen mezi Lodě- 
nicemi a Řeporyjemi jest mělkým prohbím od vysočiny břidličné u Chrašťan oddělena. 
Údolí Vltavy proráží ji od Chuchlí až za Dvorce pod Vyšehradem, údolí Berounky od 
Tetína až k Budňanům pod Karlšteinem ; v obou těchto údolích skládají se úboče z pří- 
krých malebných skal vápenných, na nichž poměry slohu pohodlně -skoumati se mohou. 
Několik příčných údolí a hlubokých roklí, které k Vltavě neb Berounce běží, rozrývá 
mimo to krajinu tuto.. Vělší mezi nimi jsou: údolí potoka Dalejského, v jehož 
středu na divoké skále nad poustevní jeskyní stojí Pražanům dobře známý kostel sv. 
Prokopa a kteréž se u Hlubočep k Vltavě otvírá, pak malé Přídolí běžící od Slivence 
k Velkým Chuchlim ; k Berounce otvírají se údolí potoka Radolinského, které na břid- 
ličné vysočině pásma D okolo Úhonic povstává a mezi Tachlovicemi a Radotínem skal- 
natou roklí celou vápennou vysočinu napříč prorývá; dále údolí potoka Karlického, údolí 
u, Karlšteina, v jehož středu královský hrad Karla IV. dosaváde uprostřed mezi lesy 
nádherně se zdvihá ; údolí potoka Loděnického se starobylou osadou Sv. Jana pod 
skalou, nejpůvabnější ze všech pro malebný sled skal a lesů a nejpoučnější pro hlu- 
boké odkrytí vrstev. Na pravém břehu Berounky běží jen menší rokle u Tetína a Kody 
dolů k širšímu údolí Berounky, jihozápadní pata pak jest lemována údolím Litavky. 
Povrch vysočiny samé jest mírně vlnitý, jako z dlouhých ploských břbetů složený, v skal- 
natých údolích ale má krajina ráz horský a upomíná na podobné údolí v Moravě v okolí 
Rajce. V ohledu na úrodnost jest půda rozmanitá. Kde se prsť nahromaditi mohla, 
vyznamenává se znamenitou úrodnostlí; pročež larasy skalnatých úbočí nejkrásnější 


*) Viz mapu v č. II. str. 118, 


315 


Květenu středních Čech chovají; na vysočinách, kde déšť kyprou zem splachuje, jest však 
půda kamenitá, neplodná, a na mnohých straních vystupují lysé, šedé skály na den. 

Obyvatelstvo sídlí z většího dílu v osadách u paty vysočiny, jako v Braníku, Chu- 
chlích, Radotíně, Karlíku, Měňanech, Želkovicích, Zdicích, Loděnicích, Řeporyjích, Radli- 
cích; nebo v dědinách po údolích roztroušených, jako v Hlubočepích, Chotči, Budňanech, 
Srbsku 2 t. d.; jen některé dědiny leží na temenu vysočiny, jako Slivenec, Ohrádka, 
Ořech, Vysoký Újezd, Tetín, Tobolka a t. d. Město Beroun, ležící u jihozápadní paty, 
jest největší bydliště této krajiny; u severovýchodní paty prostírá se pak Praha v širokém 
úvalu mezi křemennými hřbety. 

, Celá tato krajina, již jsme takto zkrátka vylíčili, skládá se z kamení vápenného, 
jenom na některých místěch břidlicemi prostoupeného. Vrstvy tohoto kamení souvisí tak 
těsně mézi sebou a mají povahu skoro veskrze tak stejnou, že se nezdá býti potřebné, 
rozeznávati v nich zvláštní jednotlivá pásma. Nicméně shledáme však při bližším pozo- 
rování jich, jmenovitě ale porovnáním skamenělin, čtvero patrně od sebe oddělených pásem, 
jež Barrande poznamenává zdola nahoru písmeny E, F, G, H. Pásma tato neliší se ale 
od'sebe ani příliš nápadnými rozdíly v povaze hornin, ani uložením od sebe se uchylu- 
jícím, pročež na místech, kde chybí skameněliny, často s jistotou určiti nelze, kde jedno 
pásmo přestává a druhé počíná. 

Jak jsme již dříve podotkli, jest nejsvrchnější část břidličného pásma D ostře na- 
značena křemennými slojemi, které kolkolem vápenné vysočiny se proslírají. Nad slojemi 
© těmito leží skoro všude kolem vápenného ostrova balvanilý zelenokamen, který se střídá 
s černou tenkolupennou břidlicí, přebobatou na otisky pernatých polypů Graptolithů. 

Zelenokamen (Diabas) tenlo, jehož povaha se velmi mění v ohledu nerostopisném, 
jest s ohledem na původ předce stejnorodou totiž plutonskou horninou, objímající a pod- 
kládající všechny vápenné vrstvy. Spolu s graplolithovou břidlicí skládá tedy význačné 
pásmo, jež nápadně dělí zpodní oddíl silurského útvaru od svrchního oddílu. 

Skály zelenokamenu pozorujeme již u Michlí blíže Prahy, kde souvisí s památným 
slídnatým porfyrem (Minette), jenž v břidlici pásma D k Strašnicům se táhne; vidíme 
jej u kostela sv. Pankrace, u Dvorců, u Chuchlí, Třebáně a Budňan, pak v údolí Litavky 
„u Zdic až k Tetínu, na vrších mezi Berounem a Sedlcem blíž Loděnic, u Řeporyjů, Buto- 
vie a Motol. Na místech těchto pozorujeme jej dílem co hrubozrný, balvanitý kámen 
beze slopy zvrstvění, dílem v pravidelných, s graptolithovou břidlicí se střídajících slojích. 

Hrubozrný balvanitý zelenokamen obsahuje v sobě vápenný hlinec (snad Labrador 
a Oligoklas) a Pyroxen s chloritem. Tmavozelená barva pochází od Pyroxenu, jenž se 
poněkud štípatelností prozrazuje ; celá hmota jest pak proniknula vápencem, který dílem 
v žilách, dílem v zrnech se objevuje. Z jiných nerostů nalézá se v něm porůznu křemen 
často v pěkných malých krystalech spolu s látkou uhelnou k anthracitu podobnou (u Chu- 
chlí), druzy Analcimu a Laumonitu (též u Chuchlí) a jako vzácnost Chabasit, Prehnit a 
Datolith (u Chuchlí). Kyz železný bývá často v něm vtroušen. 

Sloh objevuje obyčejně mnohohranné balvany, často také koule ze soustředních 
vrstev složené, což zvláště při zvělrání viděti jest; plochy balvanů bývají vyloučeným 
železným rezem tmavohnědě zbarveny. 

Na některých místech, u. p. okolo Zdic, pozorují se i slepence zelenokamenu, 
totiž horniny z úlomků pevného slepence složené a zelenavou, hlinitou a vápennou hmotou 


spojené. Hořejší část zelenokamenného pásma obsahuje pak velmi často pravidelné sloje 
Živa 1856, 2 


914 


rozmělněné a vápennou hmotou slepené zelenokamenné horniny, v níž se nezřídka, jako 
n. p. okolo Zdic, vápno v malých šlípatelných peckách vyloučilo a kteráž někdy i ska- 
meněliny obsahuje. 

Na něklerých místech přechází zelenokamen v červenou neb hnědou železnou rudu, 
jako u Nové Vsi blíž sv. Prokopa, u Jarova, Zdic a t. d. 

Podoba skal a vrchů zelenokamenných upomíná na podobu jiných plutonských her 
nin; skály jsou holé, příkré, vrchy kamenité, neúrodné, přiokrouhlé a, hrubými; bal= 
vany poselé. : 

Pozorujeme-li bedlivě poměry zelenokamenu v této části Čech, vidíme-li, jak skály- 
jim nejbližší kolmo zdviženy a překoceny jsou, a povážíme-li; že Pyroxen a hlineci v ji- 
ných plutonských horninách se vyskytují, přiznáme se též k domněnce, oněch, kleří tvrdí, 
že zelenokamen tento co hmola ohněrodá po usazení zpodních silurských břidlic a kře- 
menů a prvních vrstev oddílu hořejšího z lůna země vyvřel a že tenlo výstup něko- 
likrále opakovati se musil, jelikož se usazené vrstvy graplolithové -se zelenokamenem 
několikrále střídají. Není pochybnosli, že část horniny tak vyvřelé ihned, působením 
vody rozemlela a zase vrslevně usazena byla, neb původ vrslevnalých zelenokamenů nedá 
se jinak pochopili. 

Velmi pamětihodno jest, že zelenokamen nikde nad jistou výšku vápenného pásma 
E se nevyzdvihuje, což by nemohlo býti, kdyby leprva po usazení všech vápenných vrstev 
byl ze země vystoupil. Převraty v pásmu E, totiž zdvižení a překocení vrstev usazených 
nevzlahují se v skutku dále nežli k černým, břidlicím graptolithovým, k prvním vrstvám 
vápenným a k vrstvám břidličným, které u zpodu vápenných slojů okrouhlé shluky 
vápenné, kolkolem vápenného útvaru našeho pozorované, obsahují. Shluky a pecky tyto, 
obyčejně splesklé, leží ve vrslvách břidličných podle zákona líže vždy tak, že, delší je- © 
jich osa jde zárovně se směrem vrstev ; v sousedství vyvřelého zelenokamenu stojí 
tylo pecky ale zrovna naopak na úzké hraně, proli všem zákonům rovnováhy. V rokli 
na silnici blíž Malých Chuchlí, u Budňan, Sedlce a jinde pozorují se tyto úkazy. 
v hojnosli, 

Totožnost vrstev takto zdvižených pozná se lím snáze, jelikož podotknuté vá- 
penné koule velmi často jsou naplněny skamenělinami význačnými (Orthoceras, Lituites, 
Phragmoceras atd.), jejichž podélná podoba též s mechanickou polohou, splesklých 
pecek souhlásí, 

Převraty tyto měly snad též za následek odtržení některých částí zpodních vrstev 
vápenného pásma, jež teď uprostřed mezi břidlicemi pásma D, jako n, p. u Motol a Vel- 
kých Chuchlí pozorujeme a jež Barrande jmenem kolonií naznačil. Vrstvy těchto ko- 
lonií obsahují tyléž graptolithové vrstvy a břidlice s vápennými peckami s lěmiléž ska- © 
menělinami, jakož i zelenokamen, zrovna jako zpodní vrstvy pásma E, a dá se nesnadno © 
pochopiti, jak by se svou vápennou Faunou uprostřed do břidlice D byly přisly; pocho- 
pitelné by ale bylo, kdyby zelenokamenem od souvislého, vápenného ostrovu odlržen 
se přijaly. Tylo poměry, jakož i uložení zelenokamenu vůbec musí se ještě bedlivě © 
proskoumali.  Převraly, jež v ostatních vápenných vrstvách se pozorují, musí se však 
každým spůsobein pozdějším příčinám připsati, jimiž i sám zelenokamen původní uložení © 
své změnil, | 
Mocnost zpodních vrstev pásma E obnáší z většího dílu nejméně 300 slř.,, moc- 
nost celého tohoto pásma obnáší ale as 1000 stř, , 


915 


Vápenné koule, které ve zpodní části jen porůznu se vyskytují, stávají se výše pořád 
hojnějšími a většími, až konečně takfka v jedinou vápennou sloj splynou. Vápenec těchto 
koulí, jakož i slojů nad touto břidlicí ležících, jest skoro vždy tmavý, někdy i černý, 
málokdy šedý; a bývá hojnými žilami bílého štípatelného vápence prošlehán. Černá barva 
pochází patrně z látek ústrojných, neb třením a tlučením vydává ze sebe zvláštní ži- 
vičný (bituminosní) zápach, a na některých míslech jest uhelná látka v celých, někdy 
ještě měkkých kusech, vyloučena nebo; potahuje lesklou korou povrch vápenných vrstev, 
Tmavá barva a šivičný zápach jsou tedy hlavním nerostopisným znakem těchto vrstev, 

Na mnohých místech jsou vápenné vrstvy pásma tohoto: přerozmanitě zkrouceny, 
často jsou ale rovné a dávají v četných lomech dílem výborné stavební vápno, dílem pěkný 
černý mramor (zvláště u Karlíka). 

Ze všech pásem našeho silurskéko útvaru. jest toto nejbohatší na skameněliny ; 
některé vrstvy skládají se ze samých článků mořských lilijic (Krinoidů), jako u Tetína, 
nebo ze samých Orthocerů a Cystocerů, jako blíže Chuchlí, Sedlce, Telína a t. d. 

19 Skameněliny vyskytují se všude v tomto pásmu, nicméně jsou ale jako v ostatních 
vápenných pásmech nejhojnější u jihozápadního konce vápenného ostrova, v,okolí Berouna. 
Začínajíce od Prahy nalézáme je na následujících místech, kleráž nám zároveň rozšíření 
tohoto pásma udávají: ve vápenci u sv. Pankrace, u Dvorců, a Braníka, v kolonii grapto- 
lithové břidlice u Hodkoviček a Velkých Chuchlí, ve vápenci u Zmrzlíka, Přední Kopa- 
niny a Kosoře, u Budňan a Karlšteina, v, graptolithové břidlici u Třebaně na pravém 
břehu Berounky, pak na skále Kozel naproti Tetínu, u Kody, Tobolky, Měňan, Suchomast, 
Borku, Vinařic, Koněprus, Tmaně, Lejskova, Slavíka, Želkovic, zvláště pak na Dlouhé a 
na Koukolové Hoře mezi Zdicemi a Tetínem, u Jarova, Koledníka a Tetína dílem ve vá- 
penci, dílem v graplolithové břidlici, na Lištici u cesty z Berouna k sv. Janu pod Skalou, 
u sv. Jana (Ivana), Sedlce a u cesty k Loděnicům, u Kozolup, Lužce, Vysokého Újezda, 
u Tachlovic a Jelínka, u Ořecha; Slivence, Řeporyjů, Ohrádky, Nového Mlýna a Nové Vsi, 
u sv. Prokopa v Dalejském údolí, pak u Bulovic, Zlíchova, Vyskočilky a Malých Chuchlí, 
konečně u Motol v kolonii graplolithové břidlice. 

Z korejšů vyskytují se zde opět drilobity mejhojněji, a sice v 78 druzích, avšak 
jen v 17 rodech, kdežto pásmo D 61 druhů v 23 rodech obsahuje. Mezi těmi uvádím zde 
co hojnější rod Acidaspis, jehož krásný druh A, mira (viz Živu 1854. Tab. 3.) v okolí 
Loděnic spolu s jinými se nalézá, Význačný jest též druh Arethusina Koninckii, u Lo- 
děnic a Ohrádky hojný (obr. 1.), pak Cheirurus insignis (obr. 2.) u Loděnic, Tachlovice, 


(Obr. 1,). '(Obr. 2.) (Obr. 3.) (Obr. 4.) 


Areth. Koninckii. Cheir. insig. : Lich. palm, Sphaer, mir. 
2 


316 

sv. Jana, Dvorců a t. d. obecný, Lichas palmata (obr. 3.) u sv. Jana a na Lišlici, a 

hlavatý Sphaerexochus mirus (obr. 4.) tamtéž hojnější. ění 
Mezi ostatními korejši vyskytují se jen porůznu některé tvary z řádu Cytherinidek 

a záhadné ostnité zbytky nějakého korejše ve vápenných peckách zvláště hojné, pojme“ 

nované Zchthyodorulles. : 8 
Hlavonožci (Cephalopoda), v pásmu D jen na některé Orthocery obmezení, dos- 

hují v pásmu E náhle podivuhodného vyvinutí jak do množství rodů a druhů, tak do 


množství jednotlivců.  Skamenělé zbytky jejich převládají daleko nade všemi ostatními, © 


a znalné podle podoby obyčejně válcovité s komůrkami pozorují se často i v mramoru 
na oltářích a domech upotřebovaném. Barrandé rozeznává osm rodů, mezi nimiž dva, 
Ascoceras a Trochoceras, jen v českém silurském útvaru se nalézají. Všech druhů jest 
asi 220—230, mezi nimiž 2 Nautily, 2 Litutty, 6 Ascocerů, 8—10 Phragmocerů, 14—16 
Gomphocerů, 18—19 Trochocerů, 10—75 Cystocerů, 95—100 Orthocerů. Z většího dílu 
jsou ovšem vzácné, některé druhy Orlhocerů a Cystocerů skládají ale, jak podotknulo; 
celé vrstvy. Rody Ascoceras, Phragmoceras a Gomphoceras nejdou do vyšších pásem, 
Lituites chybí v pásmu F, objevuje se ale zase v pásmu G a H. Rod om iv heh 
nějších mořích zastoupený, objevuje se zde ponejprvé. 

Třída ploutoonohých měkkýšů (Pteropoda) jest v pásmu E zastoupena dvěma rody: 
Conularia a Pugiunculus, v druzích ale velmi vzácných. 

"Také třída Heteropodů objevuje se-jen ve vzácných stopách rodu Bellerophon. 
Třída hlemejšďů (Gasteropoda) dosahuje alé v tomto pásmu největšího vyvinutí v poro- 
vnání s ostatními pásmy. Třída ta jest zde zastoupena asi 80 druhy, z nichž roď Capulus 
sám více nežli 20 počítá. Ostatní druhy patří k rodům Enomphalus, Natica, Murchisonia, 
Pleurotomaria, Turbo, Turritella a j. 

Třída mlžů (Acephala) jest zde též mnohem hojněji zastoupena, nežli v kterémkoli 
pásmu zpodnějším, a obsahuje též asi 80 druhů z rodů Cardiola, Avicula, Mytilus, Car- 
dium, Pleurorhýnchus a j. Nejhojnější jest Cardiola interrupta. . 

Třída brachiopodů, v pásmu D některými druhy jen naznačena, dosahuje ve vá- 
pénci pásma E náhle znamenitého vyvinutí, neb počítá asi 26 Terebratulí, 2 Pentamery, 
12 Spiriferů, 7 druhů Orthis, 14 Leptaen, 1 Chonetes, 4 Orbikuly ad Lingulu, vesměs 
tedy 64 druhů. Ještě většího vývinu dosahují však v pásmu F. 

Ostnokožci (Echinodermata) obmezují se jen na některé druhy mořských lilijic 
(Crinoidea), mezi nimiž větevnatý Cyathocrinus elegans převládá. Počet jednotlivců jest 
ale nesmírný; neb některé vrstvy u. p. u Michlí, Tetína a,j., skládají se jen ze; článků 
těchto zvířat, 

Polypi jsou zastoupeni asi 40 druhy, mezi nimiž se počítá asi 20 pernatých po- 
lypů č. Graptolithů © Skameněliny tylo, o nichž již dříve řeč byla (viz Živu r. 1854 č. 11.), 
jsou v Čechách jen na úzké pásmo vrstev obmezeny a proto pro ně velmi význačné, 
Slopy jejich vyskytují se již v břidlicích pásma D, nejhojnější jsou však v černých bři- 
dlicích, provázejících zelenokamen, kdežto obyčejně v nesčíslném množství se vyskytují. 
Ostatní druhy náležejí k rodům Calamopora, Porites, Cyathophyllum, Catenipora a t. d. 

Fauna tak nazvaných kolonií, totiž graptolithových břidlic a vápenných pecek, pro- 
vázejících zelenokamen u Motol a Velkých Chuchlí uprostřed v břidlicích pásma D, má 
tytéž tvary jako ostatní pásmo E, pročež kolonie za současný útvar považovali musíme. 

Olisky rostlin chybí v pásmu E docela. 


317 


Na celistvých vrstvách vápence pásma E leží bezprostředně a beze všeho přetr- 
žení vápenné pásmo F, Ačkoliv není možno, mezi oběma pásmy oslré rozhraní táhnouli, 
dají se předce snadno od sebe rozeznati, porovnáme-li na skalních průřezech sled pásem 


© hořejších, Takové průřezy viděli jest na skále Dvorecké u Prahy, na skalnatých úbočích 


Vltavy mezi Zlíchovem a Chuchlemi, u Lochkova, u sv. Jana blíž Loděnic, a všude padá 
rozdíl mezi tmavými a živičnatými vápenci pásma E a mezi vápenci pásma F sám sebou 
do očí, jelikož povaha hornin bez ohledu na skameněliny již dostatečných prostředků 
poskyluje k rozeznání obou pásem, 

Především jest nápadné, že vápencům pásma F chybí vesměs zápach živičnatý 
a barva bývá léž méně tmavá nežli u vápenců pásma E; a na některých místech, k. p. 
u Měňan a Koněprus, vyznamenaných hojností skamenělin, jest docela bílá. Nicméně 
byla by pouhá barva špatný znak k ustanovení tohoto pásma. Nalézáme v skutku 
u Dyorců blíž Prahy, v Přídolí u Slivence, u Lochkova, pod Třebotovem a u Vonoklas 
vápence dílem šedé, dílem i černé, které podle skamenělin a uložení patrně k pás- 
mu F se přidružují. Místnosti tyto leží na jednom kraji vápenného ostrova; míst- 
nosti, kde bílá barva na vápenci převládá (Koněprusy, Měňany), leží na druhém kraji. 
Uprostřed vrstev světlého vápence pozorují se osta.č nezřídka nepravidelné kusy čer- 
veně neb žlutě zbarvené, kleréž pak co pěkný mrs-nor se lámou. Nikdy nenacházíme 
v pásmu F vápenné shluky, jaké ve zpodní čásli pásma E tak hojné jsou, za to vy- 
padají některé vrstvy slohu peckovitého, jakoby ze samých nepravidelně přiokrouhlých 
a hlinitou látkou spojených kousků se skládaly, kteréž pak zvělráním se rozsypávají 
a paly skal pokrývají. Sloh tento vyvinuje se však ještě nápadněji v pásmu G, a jest 
vždy provázen zvláštním znakem nerostopisným, jenž usnadňuje ustanovení vrstev, to 


-jest přílomnoslí křemenné hmoly, která buď celý vápenec proniká a povahu jeho změ- 


ňuje, buď v nepravidelných shlukách jest seslředěna a v podobě křemilých pecek, 
zvláště na zvělralých deskách, se jeví. „Vrstvy bohalé na skameněliny nemají nikdy této 
křemilé látky. Pásmo F poskytuje v četných lomech výborný vápenec, dílem k stavení, 
dílem co mramor upotřebovaný. Chodníky na ulicích Pražských pocházejí z větší čásli 
z lohoto pásma. 

Co se týká Fauny pásma F, může se všeobecně říci, že již podává známky zpo- 
nenáhlého úbytu životní síly. Takřka všechny rody objevují se v menším počtu druhů nežli 
v pásmu E. Pásmo to poskytuje také příklad o působení horniny na velikost a počet 
jednotlivých skamenělin, neb tytéž druhy bývají v bílém vápenci tohoto pásma vždy čet- 
nější a větší, nežli v tmavém vápenci. Jiná památná okolnost jest la, že ve. vápenci 
rudém a žlutavém, uprostřed světlého zajmutém, vyskytují se druhy, jaké chybí ve vápenci 
tomto. „Místnosti, kde se zvláště skameněliny v tomto pásmu nalézají, jdou jako míst- 


. mosti v pásmu E uvedené, kolem vápenné vysočiny a naznačují nám zároveň místa, kde 


pásmo F zjevně na den vystupuje ; náležejí sem: Braník a Dvorce, Zlíchov, sv. Prokop» 
Ohrádka, Slivenec, Lochkov, Jelínek u Tachlovic, Vonoklasy, Lužec, Bubovice, zvláště 
ale Koněprusy, Měňany a Koukolová Hora u Berouna. 

Trilobity jsou zastoupeny jenom desíti rody avšak v 75 druzích; nejvíce jich ná- 
leží k rodům Bronteus a Pročtus, K obecnějším náleží  Bronteus umbellifer (obr. 5.) 
u Slivence, Dvorce, Lochkova se vyskytující; ocasní štíty druhu Bronters  campanifer 
a palifer jsou u Měňan a Koněprus hojné a často znamenitě veliké, Proétus  bohemicus 
(obr, 6.) jest s jinými druhy u Koněprus obecný, 


318 


(Obr. 5.) 


NÍ“ 


Bronteus umbillifer, Pročtus bohemicus, 
Hlavonožci, v pásmu E tak hojní, obmezují se zde jenom na šest rodů, z ; nichž 


Nautilus obsahuje 1—2 druhy, Trochoceras 4 druh, Cyrtoceras 4—5, Orthočeras 10—45, 
Gyroceras 1 a Goniatites 2—3 druhy. Ponejprvé vyskytují se Gyroceras a Gonialilés, 
kterýžto poslední rod v útvaru devonském znamenitého vývinu dosahuje. 

Ploutvonožci obsahují zde jen jeden druh z rodu Conularia, a dva neb tří druhy 
z rodu Pugiunculus. 

Heleropoda obmezují se pouze na jeden neb dva druhy z rodu Bellerophon. 

Třída hlemejšďů objevuje ještě velkou bohatost tvarů, náležejících k' rodům 
Euomphalus, Porcellia, Natica, Pleurotomaria, Turritella, Turbo, Gen a j., nicméně 
pozoruje se v ní již značný úbyt. 

Mlži jsou též méně hojní nežli v pásmu E, a náležejí k rodům Avicula, Cardivm, 
Pleurorhynchus a Mytilus. 

Brachiopoda dosahují však zde svého největšího vývinu, počítajíce 107 druhů, jež 
Barrande s ostatními silurskými brachiopody r. 1847 popsal (Naturw. Abhandl. von W. 
Haidinger). Z nich počítá se 48 druhů k rodu Terebratula, 9 druhů 'k rodu Pentamerus, 
22 k rodu Spiržfer, 4 k rodu Orthis, 18 k rodu Lepfůera, 3 k rodu Chonetes, 2 k rodu 
Orbicula, 1 k rodu Lingula. Znamenité vyvinutí těchto lastur souvisí s bílým vápencem 
u Měňan a Koněprus uloženým, neb jen tam objevují se v počtu znamenitém. 

Ostnokožcí byli v té době též hojně zastoupeni, nalézají se ale jenom v roztrou- 
šených článcích mořských lilijic (Crinoidea). Též se vyskytují dva druhy Cystideů. 

Polypi nalézají se zde v něklerých tvarech, již ve zpodnějších pásmech pozoro- 
vaných, jako jest Calamopora Gothlandica a fibrosa. V bílém vápenci v okolí Koněprus 
vyskytují se mimo to čelné druhy Bryozoů z rodů Retepora, Fenestella, Hemytrypa a j. 


Záhadné tvary Tentakulitů, podobných k malinkým kroužkovaňým kuželům upomí- © 


najícím na skořápky měkkýšů ploutvonohých, vyskylují se zde ponejprvé, ale dají se jen 
zvětšujícím sklem poznali. 

Jako pásmo E zponenáhla přechází v pásmo F, taktéž nastupuje po tomto zpo- 
nenáhla pásmo G. Panující v něm hornina jest vápenec, ulóžený vé vrstvách mocných, 
které obyčejně hlinitou hmotou proniknuty jsou, což u pásma F se' nepozoruje. Větší 
díl těch vrstev má sloh peckovitý, jakoby ze samých nepravidelných přiokrouhlých kusů, 


co ořech ba až co hlava velkých, složeny byly. Pevná hlinitá hmota: spojuje tyto yn | | 


v jeden celek; někdy vzdoruje účinkům povětří a celá skála zůstává pak souvislá, někdy 
se ale ruší a paty a úboče skal jsou pak pokryty nesčíslným kamením. Hmota těchto 


Z a 


| 


819 


vápenných pecek jest vždy celistvá, šedá, někdy také zelenavá a červenavá, často žilami 
vyhraněného vápence proniknuta, někdy obsahuje v sobě také shluky křemité látky. 

Mezi vrstvami vápence vyskytují se také vrstvy tenkolupenné břidlice, která ke 
svrchu mohútnější se stává a pak jako graplolithová břidlice kulaté shluky vápence obsa- 
huje. Břidlice taková, plna Tentakulilů, pozoruje se mezi skalami u Hlubočep na cestě 
k Zlíchovu. Malebné skály u Braníka, sv. Prokopa, sv. Jana blíž Loděnic náležejí vesměs 
k tomuto pásmu, které vůbec příkrými stěnami se vyznamenává. Skameněliny jsou mno- 
hem vzácnější, nežli v předešlých pásmech ; hlavní náleziště jsou u následujících míst : 
Braník a Dvorce, Zlíchov, Vyskočilka u Malých Chuchlí, Hlubočepy , sv. Prokop, 
Slivenec, Lochkov, Jelínek u Tachlovic, Choteč, Velké Kuchaře, Roblín, Lužce, Mořiny, 
Karlštein, Bubovice, Hostín, Srbsko, vrch Herinek mezi sv. Janem a Berounem, Telín 
a vrch Damil nad Tetínem. Místa talo udávají nám zároveň rozšíření tohoto pásma. 

Pamětihodno jest, že se v pásmu G vyskytují první stopy obratlovců a sice 
ryb, avšak v stopách jen neurčitých, ve zbylcích kostry velmi vzácných a neúplných, 
Také ostatní skameněliny jsou dosti vzácné, obyčejně neúplné, porouchané, uprostřed 
v shlukách vápenných zajmuté a hlinitou látkou obalené. © Vyjmoue trilobity mizí 
všechny ostalní třídy, jsouče zastoupeny jen sporým počlem druhů. Trilobity obsahují 
ještě deset rodů v 40 druzích. Nejčastěji vyskylují se ocasní šlíty druhu Dařmanites 
Hausmanní (obr. 7.), zvláště u Dvorců a Braníka, pak Phacops cephalotes (obr. 8.), 
zvláště u Tetína. Rody zde zastoupené upomínají vůbec na trilobity devonské, 

Hlavonoáci jsou ješlě zastoupeni šesti rody, z nichž Litustes, Naulilus, Cyrtoceras 
po jednom druhu, Gyroceras 2, Orthoceras 4 a Goniatifes 1—2 druhy počilá. 


(Obr. 8.) 


, „Dalm, Hausmanni. 
Ploutvonožcí a Heteropoda jsou velmi vzácní ; Alemejšdi taktéž, kteří snad nále- 
žejí k rodu Turritella neb Murchisonia ; mlši objevují se ve velikých jednotlivcích z čeledi 
hřebenatých (Cardiacea) a v jednom druhu Pleurorhynchus ; Brachiopoda jsou vzácná, 
obsahujíce sporé jednotlivce z rodu Terebratula, Pentamerus, Spirifer, Leptaena, Chonetes, 


320 


Ostnokožci objevují se jen v porůzných článcích lilijic; polypi v rodu Turbinola 
a Teniakulity v některých drobných tvarech. 

Na vápenných vrstvách pásma G spočívají porůznu osamotnělé ostrovy břidlic, jenž 
skládají nejvyšší pásmo našeho silurského útvaru, pásmo, H. Není pochybnosti, že břid- 
lice tyto druhdy mnohem větší rozsáhlost měly nežli nyní, a že teprva později vymí“ 
láním a splachováním v jednotlivé části byly roztrhány, neb všechny porůzné ostrovy 
jejich docela souhlásí v povaze horniny, Hornina tato jest hlinitá břidlice, látky drobivé 
a loupavé, a rozpadává se snadno na povětří. Barva její jest často šedá neb zažloutlá, 
někdy hnědá až i černá, Sloje nečislého křemence střídají se někdy s měkkou břid- 
licí; u Lužce mají povahu velmi pevnou a upomínají na křemence pásma D. Vápenee 
chybí bezpochyby docela. 

U Hostína, na levém břehu potoka, podle něhož vede cesta do Bubovice, pozoruje 
se uprostřed těchto břidlic slabá sloj uhelná s nezřetelnými otisky fukoidů neb jiných 
rostlin. To jsou jediné slopy. rostlinstva „ve svrchním oddělení „našeho  silurského 
útvaru. Blíže Hostína dá se pásmo ,to snadno nalézti, poněvadž se tam ve velkolepém 
průřezu všechna pásma od H až do, D, stopovati dají. Jiné místnosti, kde pásmo H 
leží, jsou: nad hřbitovem u Mořin, u Lužce, Velkých Kuchařů a Roblína, též blíž Hlu- 
bočep u Prahy vedle silnice Slivenecké ; taktéž dá se ješlě jinde poznat. 

Fauna tohoto pásma jest ku podivu chudá, Všechny skameněliny zde nalezené 
obmezují se z drilobitů na jeden druh z rodu Phacops, jeden Cheirurus a jeden Proštus, 
z hlavonožců na dva Orlhocery a jeden Liluiles, z hlemejžďů na někleré nezřetelné 
pecky, z Brachiopodů na jednu Lepiaenu a jednu Terebratuli, z mlší ma jednu Avi- 
culu a j. Hojnější jsou Tentaculity (zvláště Tentaculiles elegans a T. clavulus). Náleziště 
těchto skamenělin jsou Velké Kuchaře a Hlubočepy, na kterémžto posledním místě též 
jmenované trilobity se vyskytly. — 

Český silurský útvar, v celku 30000—36000 stop mocný, jest jenom částí, v zátoce 
mezi prahorami usazenou, ohromných silurských usazenin, které v době prahor velký díl 
země pokrývati musily. Nyní jsou tyto vrstvy ovšem mohútnými útvary pozdější doby 
pokryty a vycházejí na den jenom na některých místech, zvláště blíže prahor. Není 
pochybnosti, že vrstvy tyto z prvopočátku skoro vodorovně uloženy býti musily a že 
teprva později svrašťováním země nebo vystupováním plutonských hmot nynější své umí- 
stění obdržely (obr. 9.). i 

Budova našeho silurského útvaru jest v tom ohledu velmi pámátná. Jak již dříve 
vyloženo bylo, má v celku ráz ohromných pánví soustředně na sobě uložených, a ide- 
ální průřez, představující sled vrstev, souhlásí docela se skutečností (obr. 9.). 

(Obr, 9.) 


£ FG, H ;6FBR, D : 
ij al a aně 


Všechny hory útvaru toho mají v skutku směr jako vrstvy jeho, jmenovitě ob- 
stupuje křemenné pásmo (D) střední vápennou vysočinu ve velikých obloucích.. 

Nesmíme si však představovati, že uložení jednotlivých pásem i na menších pro- 
storách v té ideální jednoduchosti vyvedeno jest. Naopak ukazují všechna pásma 
v úklonu vrstev největší rozmanitost, ačkoliy směr jejich tentýž zůstává. Jesti patrno, 


| 
| 


| 
i 


že pozdějším svraštěním vrstvy dříve vodo- 
rovné v záhyby skrčeny býli musily. Směr 
těchto záhybů jest tentýž co směr vrstev, jde 
lotiž k 159 severovýchodně a souhlásí úplně 
se soustavou zábybů a řas, kleré sev útvaru 
silurském od. Bílého moře až k Brestu, od 
Shellandských ostrovů až k Ardenám a Vo- 
gesám nalézají a k souslavě hor Westmoreland- 
ských náležejí (viz letošní Živu, svazek I str, 9.). 

Nejpatrněji spatřují se tylo poměry v 
úzkém skalnatém údolí Vltavy mezi Kralupy 
a Prahou, Toto údolí proráží nejdříve od 
Podbaby až ku Klecanům ve směru severním, 
pak po, západním záhybu u Řeží od Letek až 
ke Kralupům ve směru severo- severozápad- 
ním. „azoické pásmo úlvaru. silurského, tedy 
vw. celku skoro kolmo na směr. jeho vrstev. 
dlic,, afanitů a. felsitových porfyrů, jejichž 
uložení příčnými rozsedlinami často nezře- 
telným se stává, Sledujeme-li však. střídavé 
horniny okem pozorným, seznáme se brzo 
v. jejich „vrstevnatosti zdánlivě chaotické, jejíž: 
úklon, dle vystupujících a. padajících záhybů 
brzo k severo- severozápadu, brzo k jiho-jiho- 
východu namířen jest. Zvláště ukazují sloje 
pěkného felsilu, které světlejší barvou již zda- 
leka od tmavých břidlic se liší, patrně roz- 
ličný úklon vrstev (obr, 10.). 

V přiloženém průřezu, který dle čáry 
od severo -severozápadu k jiho- jihovýchodu 
zhotoven jest a od Kralup přes Libšice, Hu- 
sinec, Roztoky, Bohnice, Velkou Skálu u 
Troje až k Vltavskému údolí běží, pak přes 
Žižkov, kříže u Olšan, Stromky, Záběhlice, 
Chodov, Kateřinky, Hole, Dobřejovice, Modle- 
lice, Nebřenice a Radimovice až k žulovému 
hřbetu prodloužen jest a tedy celou šířku silur- 
ského útvaru severozápadně od vápenné horno- 
silurské vysočiny zaujímá, spatřují se tyto záhyby 
velmi zřetelně. V průřezu lom má se délka k 
výše jako 1 : 2; měřítko jest 1 palec —1200 sáhů. 

Zajímavé jsou poměry těchto záhybů 
k horopisné povaze krajiny. Viděli z toho 
průřezu, že anliklinální vrslvy zrovna na 


Roztoky 


Husinec 


Libšice 


Kralupy 


(Obr. 10.) 


Litochleby 


Petříkov 


Záběhlice 


Nebřenice 


= i 
8 i 
jb H 
3 ; 
3 
we 
ž 
o 9 
© 
© 
= 
š 
: 8 
z A 
> 
= 
S] v 
© 
© 
© 
be 
© 
+ 
CA 
© 
| A 


TE 


Ž žula. 


921 


K U útvar kamenného uhlí. 


A, B, D útvár silurský, 


922 


značnějších výšinách se pozorují a synklinální na nižinách. Antiklinální vrstvy dají se ne- 
jenom mezi Kralupy a Libšicemi, mezi Bohnicemi a Holešovicemi, u kříže nad Olšany, 
v Kunralickém háji, nýbrž také v dalším pokračování těchto hřbelů a sice dle směru 

vrstev samých pozorovati. 

Vysvítá z toho, že první nerovnosti naší krajiny již původně zohybáním vrstev 
povstaly a tedy nikoliv jedině pozdějším vymíláním nebo roztrhováním půdy. 

Druhý zajímavý udaj jest, že na východní hranici silurského útvaru břidlice pod 
žulu zapadají a před ní, jako u Říčan, Jílového, Knína na spůsob náspu se vyzdvihují. 
Uložení toto viděti jest u Škvorce, Tehova, Sulic, Žinkova, nejlépe ale u Žampachu nad 
Sázavou blíže Jílového, kdežto žula nejenom na břidlici spočívá, nýbrž. také v pravi- 
delných slojích se žulou se střídá. Také mezi Říčany a Tehovem, pak u Žinkova ná- 
cházejí se v břidlici sloje žulové. 

Poněvadž všechny tyto břidlice, ačkoliv k nejhlubšímu azoickému pásmu nále- 
žejí a ráz prahorních břidlic na sobě nesou, předce s usazenými vrstvami vyšších si- 
lurských pásem těsně souvisí, musily na těchto místech mohútné převraty původní ulo- 
žení docela zjinačiti. Podobá se k víře, že záhyby břidlic bezprostředně u žuly mnohem 
starší jsou, nežli záhyby vrstev vyšších, poněvadž mohúlněji a četněji se objevují 
nežli ony. 

Jako v pásmech zpodních útvaru silurského vyskytují se vrstvy synklinalně a an- © 
tiklinalně postavené též v pásmech svrchního oddílu čili ve vysočině vápenné. Údolí, 
v této vysočině hluboko zarytá, odkrývají tyto poměry. ještě fáma nežli v pa 
zpodním, pokrytém nejvíce ornicí. 

Průřez skrze svrchní vápenný oddíl, odpovídající prostřední části průřezu přede- 
šlého, kde osa útvaru poznamenána jest, představuje uložení vrstev mezi Jiňonicemi 
a Chuchlemi (obr. 11.). 


(br. 14.) 


Vidovle Sv. Prokop M. Chuchle 


Také zde viděti jest, že záhyby vrstev i v povrchu půdy se vyznačují, poněvadž 
antiklinální vyzdvižení vrstev u sy. Prokopa výšině, synklinalní úklon ale dolině odpo- © 
vídá. V menší míře jsou okliky a záhyby vrstev ve vápenném pásmu mnohem hojnější, 
nežli v břidlicích dolejšího oddílu. Jmenovitě jsou hojné v imavých vápencích pásma 
E, oddělených od zelenokamenu jenom břidlicemi graptolithovými. Na příkrých skalách 
mezi Chuchlemi a Zlíchovem pozorují se nejpodivnější klikatiny v tomto, pásmu (viz, Živu 
1853 č. 7.), ačkoliv hlubší a vyšší vrstvy rovné plochy mají. Pásmo toto musilo tedy ještě 
v měkkém stavu laku podléhati, který hlubší již pevné vrstvy v „té míře změnili ne- 
mohl; vyšší vrstvy pak musily se teprva po této změně usadili. Všechny zohybané, 
vrstvy jsou prostoupeny rozsedlinami, často docela rovnými a v pásmu azoickém oby- 
čejně tak pravidelnými, že se za vrstevní plochy považovati mohou. Největsí díl těchto 
rozsedlin běží zárovně se směrem vrstev a úklon jejich. jest tím kolmější, čím blíže 
u osy ohybu stojí, Dle tohoto nejsou nic jiného leč výsledkem ohýbání vrstev, poně- M 


929 


vadž každá pevná, nepružná vrstva při ohybu paprskovitými rozsedlinami prosloupili se 
musí, na ten spůsob, jak přiložený výkres ukazuje. 
(Obr. 12.) 


Mimo tyto pravidelné rozsedliny pozorují se ještě jiné, dílem přímé, dílem šikmé 
k-směru vrstev. Pro menší určitost a stálost jejich dá se zákonitost, dle níž se řídí, 
nesnadno skoumati; zdá se ale, že náležejí k jiným pozdějším soustavám záhybů, jimiž 
úbvar náš při zponenáhlém stahování země v jiných směrech svrašťován byl. 

Tyto rozličné soustavy rozsedliňn spůsobují balvanitý sloh skal, který se vedle 
vrstevnosti zvláště v azoickém pásmu nápadně vyvinuje, alé také v oslatních pásmech 
příležitě s větší neb menší určitostí vystupuje. Zevnitřní podoba skal souvisí s těmito 
poměry a jest tedy v pásmu azoickém více balvanitá, v pásmech vyšších, kde: vrstevní 
plochy převládají, více vrstevnatá. 

Nejmohútnější rozsedliny jsou některá údolí útvaru našeho, jejichž povaha a směr 
nápadně od vymlelých“ obyčejných dolin je rozežnává. Údolí tato, roztržením skalní 
půdy povstalá, jsou nejmohútnější památky převratů zemských. Údolí rozsedlá“ jdou 
v útvaru našem dílem od jihu k severu, dílem prorývají krajinu skoro V přímém směru 
nasvrstvy od jiho- jihovýchodu k severo - sevěrozápadu. K prvním náleží především 
údolí Vltavy, největší skalní rózsedlina v Čechách, pak dolejší část údolí Loděnického 
mezi Loděnicemi a Berounkou, údolí Litavky mezi Příbramí a Zdicemi, údolí Zbirož- 
ského potoka, vtékajícího blíže Skrejů do Berounky, údolí Úhlavy a hořejší Radbuzy, pak 
též hořejší část mělkých údolí Botíče a Rokytnice na pravém břehu Vltavy. K- dru- 
hým náleží údolí Berounky mezi Zbečnem a Třebání u Karlšteina, a některé menší 
příčné rokle ve vápenné vysočině, jako u Hlubočep, Chotče, Solopisků, Karlšteina, pak 
hořejší část údolí Loděnického od Žehrovic až k Loděnicům, údolí u Zbečna, Křivoklátu, 
Skřivaně, Rokycan, údolí Střely mezi Chýší a Nebřezinami, 

Ostatní údolí, jako údolí Berounky mezi Třebání a Zbraslaví, údolí Litavky mezi 
Zdicemi a Berounem, údolí Kocáby, Šárky a jiných menších potoků jsou molútné 
vodní strouhy podél směru měkčích břidlic vyryté, a nemají pro geologii toho Kopp. 
jako předešlá. 

Údolí zárovná s Vltavou jsou obyčejně úzká a skalnatá a náležejí jak. se zdá 
k rozsedlinám, které v tomtéž směru od jihu k severu celou Evropu prostupují a“ te- 

| prva po usazení uhelných slojů útvaru kamenouhelného povstaly. Vltavou přetrhuje se 

© w Kralup útvar úhelný náhlé a také některé převraty v uhelném horništi Kladenském, 
Vřílepském zdají se s touto rozsedlinow stejný původ míli“ Tatáž soustava rozsedlin 
pozoruje se v uhelném útvaru anglickém, v uhelném vápenci ruském od Dyny až k Bí- 
lému moři a jest co soustava severoanglická i v jiných krajinách Evropy ustanovena. 
(Viz letošní Živu, sv. I. str. 11.) 

Větší stáří zdají se míti rozsedlá údolí druhého spůsobu, která skoro v přímém 
směru vrstvy silurské prorážejí. 


924 


Údolí tato náležejí bezpochyby k soustavě rozsedlin, které po usazení a prv- 
ním převratu břidlic starších vyzdvižem Harcu provázely a vesměs směr starších 
břidlic silurských a devonských přetínají.  Vyzdvižením tím byla velká část Anglie, 
středních Němec, Čech, Ruska v pevninu proměněna, na kteréž brzo potom rostlinstvo 
uhelné s prvotní bujarostí vyvinovati se počalo. Naše podotknutá údolí příčná jsou tedy 
starší nežli náš útvar kamenouhelný, a následkem toho také starší nežli údolí s Vltavou 
zárovná. Toto domnění potvrzuje se i tou okolností, že rozsedliny druhého spůsobu 
Vltavou u Dvorců blíže Prahy a Kozla nad Berounkou blíže Tetína rozsedlinou severní 
přetrženy a přesmyknuty jsou a dle toho každým spůsobem starší býti musí. 

Tak tedy útvar silurský v Čechách po svém usazení rozličným převratům pod- 
lehl, nežli obdržel nynější svou podobu. Po vytvoření údolí příčných zůstal na suchu 
leželi až ke sklonu doby útvaru křidového.: Neb vyjmouc ostrovy: útvaru kamenouhel- 
ného a křidového není nikde pokryt nižádnými vrstvami novějšími, kdežto kolkolem Čech 
mořské usazeniny útvaru triasového a jurového se rozkládají. V době Triasu a Jury 
byly celé Čechy pevninou, teprva po době jurské sklonila se část Čech a tím i severní 
díl útvaru silurského, načež. se pokryl vrstvami kvádrového pískovce a opuky, kteréž 
podnes původní vodorovnou polohu, zachovávají.. Od lé doby nepodlehl náš -útvar 
žádnému znamenitému převratu, ačkoli v jiných krajinách Evropy, jako jmenovitě v Al- 
pách, ještě mnohem později ohromné změny se vykonaly. — 

Mimo horniště silurské v středních Čechách objevují se ještě na některých: jiných 
místech naší vlasti břidličnaté horniny a droby, jejichž umístění v pořadí útvarů ale nemožné 
jest, poněvadž nám posud žádných skamenělin neposkytly. Sem náležejí zvláště vápence, 
břidlice a droby na severozápadním úpatí Ještědu u Chraslavy (Kratzau) a Pankrace, 
pak břidlice, droby a křemité slepence u Podola, blíž Heřmanova, městce, které snad co 
prodloužení moravských vrstev úbvaru devonského považovali se mohou. Ba snad jsou 
i nejvrchnější pásma útvaru silurského mezi Prahou a Berounem obdobou pásem devon- 
ských, neb mnohé skameněliny jejich souhlasí docela s „devonskými anebo upomínají 
svým tvarem na ně. 

V Moravě snad náležejí břidlice u jihovýchodní paty Jesenických hor mezi Opa- 
vou a Holomoucí k silurskému útvaru ; skamenělin ale odtamtud neznáme. 

V Alpách jest silurský útvar zastoupen neširokým, pruhem břidlic a vápenců, 
který mezi nebetyčnými temeny prahorní osy jejich a divokými skalami vápenných boků 
jejich od Cilského údolí v Tyrolsku skrze Solnohradsko, Štyrsko až do dolních Rakous 
u Gloknice se prostírá. (Celé pásmo toto „vyznamenává se nevyčerpatelným pokladem 
výborných železných rud (ocelku), které se u Admontu, Eisenerzu, Vordernberku vatd. 
dobývají. Skameněliny jsou velmi vzácné a vyskytly se jen u Dientenu v Solnohradsku, 
a sice co rozličné Orthočery, které souhlasí se skamenělinami našeho pásma E. 

V Karpatech není úlvar silurský známý. 

V Sasích a v knížectvích Reusských objevuje se též břidlice a. buližník útvaru si- 
lurského. Ze skamenělin nalézají se tam jen Graptolithy a Tentakulity, které na. naše 
pásmo E a H upomínají. Také u jihovýchodního konce Durynského lesa jsou  grapto- 
lithové břidlice, taktéž ve Slezsku jižně za Olešnicí vystupují na den vápence s. trilo- 
bity, brachiopody a polypy, souhlasné se skamenělinami našeho pásma £E. 

K útvaru silurskému náleží též část přechodních hor ve Frankách, kdežto zvláště 
vápence u Elbersreuthu význačné orthocery a některé lastury našeho pásma E obsahují, 


325 


Ve Francii (v Brelanii), kde též naše křemité pásmo D svou obdobu nalézá, 
jest z hořejšího oddílu též jen pásmo E zastoupeno; skameněliny jsou tam mnohem 
vzácnější. 

» V-Rusích, kde úbvar silurský, ovšem pokryt novějšími útvary, ohromnou prostoru 
od Baltického moře až k Uralu zaujímá a okolo Petrohradu vrstvami zastoupen jest, 
které jsou obdobou našeho pásma D, jest hořejší oddíl jeho zastoupen jen na Uralu, 
v jižním Estonsku, pak na ostrovech Dagóe a Oesel. 

V Skandinavii jest nejzápadnější kraj tohoto mohúlného silurského horniště a ob- 
sahuje oba oddíly jeho, zpodní a svrchní. V jižním Švedsku, na Oelandu a Gothlandu 
leží vrstvy jeho vodorovně jako v Rusích, v Norvežsku pak, kde jsou dvě zátoky silur- 
ského moře u Christianie a Mjósenského jezera, jsou vrstvy jeho zdviženy jako v Čechách 
a vyzmamenávají se zvláště v zpodním oddílu, který odpovídá našim pásmům, C, D, ješlě 
větším množstvím skamenělin, nežli tato pásma naše mají; svrchní oddíl (E, F, G, H) 
jest ale chudší na skameněliny nežli český. 

Anglie jest klassickou zemí pro útvar silurský, neb zde byl ponejprvé vědecky 
proskoumán a obdržel své jmeno. Slavná dila Murchisonova vztahují se zvláště na si- 
lurský útvar v jižním Walesu a v sousedních hrabstvích, kdežto rozeznává, zpodní 
a svrchní oddíl; v onom pak, hlavně z pískovců složeném, pásmo Llandeilské a Kara- 
docké co obdobu našeho, pásma ID; v Lomto, hlavně z břidlic a vápenců složeném, pásmo 
Wenlocké a Ludlowské co obdobu našich pásem E, F, G, H.  Skameněliny souhlasí 
však jen z části s našimi, a rozdělování pásem na nich založené má tedy jak v An- 
glii, tak i v Čechách a jinde jenom míslní cenu. Zpodní a svrchní oddíl dá se však 


© všude s určitostí rozeznali. 


V severním Walesu převládá zvláště zpodní oddíl a jest mohútnými rozsedlinami 
prostoupen, podle nichž pásma sesmyknuta jsou, lak že leží pásmo Karadocké v jiné 
poloze na Llandeilském a to zase pokryto jest pod jiným sklonem pásmem Wenlockým, 

V jižním Skolsku pokrývá útvar silurský prostoru 180 čtv. mil a obsahuje drobu 
a břidlice s porfyry a“ zelenokameny, skameněliny ukazují z většího dílu na zpodní 
útvar silurský, 

V severním Irsku jest též silurský útvar vyvinut, a sice jak dle hornin tak dle 
skamenělin k českému více podoben nežli ostatní silurská horniště. Zpodní oddíl ob- 
sahuje tam totiž jako v Čechách břidlice a křemence, svrchní pak vápence. Také ve 
Španělích a Portugalu nalézá se útvar silurský v poměrech velmi zajímavých. 

V jiných dílech světa potkáváme se s tímto útvarem v Indii, Africe, v Novém 
Jižním Walesu, v jižní a severní Americe. 

V severní Americe, kdežto nejlépe proskoumán jest, zaujímá, jak již v přede- 
šlém článku podotknuto bylo, ohromnou prostoru 30 stupňů do délky a 45 stupňů do 


; šířky v Sjednocených Obcích a Kanadě, a jest velmi památný pro vodorovné uložení 


ých vrstev, pro mohútnost obou oddílů, svrchního a zpodního, pro bohalost na ka- 

mennou sůl a lešlěnec olověný v oddělení svrchním, jakož i pro obdobu skamenělin 

s evropskými skamenělinami. Svěloznámý vodopád Niagary valí své proudy právě přes 

„kolmý kraj svrchního oddílu silurského, a celé okolí jezer severoamerických skládá se 
z jeho vrstev. 

Všechna tato horniště jsou výsledkem jediné tvořivé doby, jejíž trvání, určili se 

nedá, která ale pro mohůtnost usazených vrstev ovšem předlouhého času zaujímati musila, 


926 


Skamenělé zbytky zahynulého tvorstva, ve vrstvách těchto pohřbeného, ukazují 
nám prvotiny ústrojného života -na zemi vůbec. Porovnáme-li tvorstvo toto s+nyněj- 
ším, musíme se obdivovati chudobě jeho. Ani jediné zvíře, ani jedna rostlina ze suché 
země: není v tom útvaru známa ; všechno úslrojenstvo obmezovalo se pouze ná moře, 
a sice jak.se zdá na moře me příliš. hluboké. Podle povahy hornin: a skamenělin: dá 
se v něm rozeznati tvorstvo pobřežní a tvorstvo hlubšího moře, jakož i rozličné lokální 
Fauny, které sice podobný ráz měly, ale ve mnohých zvláštnostech předce od sebe se 
uchylovaly.  Rozličné  Fauny tyto ukazují patrně na to, že rozšiřování ústrojenců vy- 
cházelo od jistých středů, z nichž každý souhlasně s okolnostmi svými zvláštním rázem 
se. vyznamenával. 1 


V jistém ohledu jest tedy jediná Fauna silurská na celé zemi, má ale jednou ráz 
český, pak ruský, skandinavský, anglický, severoamerický atd. Jak podotknuto, jest 
rozmanitost silurského tvorstva všude velmi malá. Z rostlin objevují se jenom mořské 
chaluhy a mořské houby; z paprskovitých zvířat polypi a ostnokožci, a tyto jen v nej“ 
nižších svých lvarech, co mořské lilijice a mořské hvězdy. Mězi měkkýši převládají 
mlži čili mušle, a z těch zase nižší tvar jejich, mlži ramenonozí. Hlavonožci zastou- 
péni jsou též jen nižšími tvary svými, Nauliloidy ; členovci pak vyskylují se zde v pá- 
mátném řádu trilobitů; obmezéném jen na staré palaeozoické útvary. 'Tak se jeví všudé 
jen počátek, a celé skupeniny tvorů jsou zastoupeny jenom takovými tvary, jaké ma 
zárodkový stav nynějších ústrojenců ukazují. — 


O krvi. 


Sepsal Dr. Grégor. 


Krev jmenujeme tekulinu těla zvířecího, jenž ve vlastních cevách uzavřena Ve- 
škeré látky, k tvoření a utvrzování těla zvířecího potřebné,-v sobě chová. V krvi nalézá 
se stavivo, z něhož tělo zvířecí zbudováno jest, z něhož hotový již a v sobě uzavřený 
organismus ustavičně se obnovuje, občerstvuje, udržuje. Krev jest zásobárna, z níž 
každý ústroj těla zvířecího potřebné látky čerpá, jimiž spotřebované částky vynahražuje. 
Krev ješt tedy nejdůležitější tekutina těla zvířecího. 

Již v, dobách nejstarších poznali veledůležitost krve a slušně ji ocenili. Nalézá- 
me v písmě svatém mnoho míst na důležitost krve poukazujících, jako u př. „Člověk 
každý z domu Izraelova a z příchozích, jestliže jísti bude 'krev, zatvrdím tvář svou proli 
duši jeho, nebo duše těla ve krvi jest. . . „ Protož jsem řekl synům Izraelským: Vše- © 
liká duše z vás nebude jísli krve. . Člověk kterýžkoli, jestliže by lovem a čižbou ulo- 
vil zvíře neb ptáka, ať vycedí krev jeho a zasype prstí, neboť duše všelikého těla ve 
krvi jest. . „“ (III. kniha Mojž. "47. kapit. 10—13 v.). „Toho toliko vystříhej se, abys © 
krev nejedl, nebo krev jejich za duši jest: a protož nemáš jísti duše s masem ; ale na 

-zem vyleješ jako vodu.“ (V, kniha Mojž. 12. kap. 23 v.) I národové pohanští považovali © 
krev za posvátnou, bohům zasvěcenou, prolévání krve se vždy štítili a jen co obět bo- 1 
hům nejmilejší na obětnicích ji vylévali. Obraznost básnická spatřovala v krvi vždy pra- ý 
men života a odvracovala se s hrůzou od krve prolilé. Nejstarší filosofové a přírodo- © 
zpytci měli rozličná mínění o krvi, 0 důležitosti její ale všichni se srovnávali ; svedlo by © 


827 


nás. tosvšak, příliš daleko,- kdybychom zde mínění tato uváděli chtěli, protož přistupme 
raději k věci samé, 

Krev co tekutina tvořící a udržovací nalézá se u všech léměř živočichů ; dle barvy 
však a dle leploty rozeznáváme hlavně krev červenou a bílou, krev teplou,a studenou 3 
my se zde zabývati budeme zvláště krví červenou, teplou, jakou nalézáme u člověka a 
zvířal ssavých. : 

Při skoumání tomto budeme šelřili následujícího pořádku : předně. proskoumáme 
krev co do fysikálních jejích vlastnosti, L. j.co do barvy, tepla, váhy, zápachu a množství, 
jak lo, prostými smysly pozorovali lze ; potom ozbrojíme oko své drobnohledem a vni= 
kneme hlouběji do budovy krve, a konečně rozebereme krev prostředky lučebními, abychom 
takto co možná jasné a zevrubné vědomosti o lélo předůležité části těla našeho nabyli, 


Rozbor [ysikální. 

Barva. Krev lidská má krásně červenou barvu; krev z tepen. (arteriae) jest 
mnohem světlejší, šarlalová; krev ze žil (venae) jest tmavší, purpurová. V mládí jest 
krev vůhec o něco světlejší nežli v stáří ; laktéž se nalézá u pohlaví ženského o málo 
světlejší krev nežli u pohlaví mužského, v lěholenství jest ale krev tmavší. Červenou 
krev nalézáme u všech zvířat obrallových, vyjma pouze malou rybičku Amphioxus, lan- 
ceolalus nazvanou, v moři žijící, jejížto krev bělavá jest; léž někteří červi a měkkejší 
mají krev červenou, ostatní však živočichové dílem bělavou, dílem nazelenalou, nažloutlou nebo 
bezbarvou, jako někleří molýlové a jiný hmyz. Koně, prasata, zajíci, jeleni mají Imavší 
krev nežli člověk, ovce pak, kočky a především kozy mnohem světlejší; kozy mají 
vůbec nejsvětlejší krev mezi všemi zvířaly domácími. Též pláci velmi světlou krev mají. 

Teplo krve. Krev v těle lidském chová poměrně 35% C. tepla; v zimničním zá- 
palu ho často o 39 přibývá ; ženy lčhotné mívají o něco chladnější krev, nežli ženy osta- 
lní. Krev ssavců jest obyčejně tak teplá jako lidská; ptáci však mají mnohem teplejší 
krev, as 38% C. Krev zvířat nižších o málo teplejší jest než vzduch, voda neb země, 
v níž žijí. 

Váha. Potažní váha lidské krve obnáší průměrně 1055. Krev ženská jest o něco 
lehčí nežli krev mužská, krev dětská lehčí nežli krev dospělých lidí, a krev „těhotných 
lehčí nežli ostatních žen, Mezi ssavci domácími má prase nejtěžší (1:060), koza nejlehčí 
krev (10425). Krev plačí jest těžší nežli krev ssavčí, 

Zápach krve. Teplá krev vydává ze sebe zvláštní zápach ; silnější zápach vydává 
krev mužská než ženská ; krev osob silných, zdravých více zapáchá nežli krev slabých, 
chorých. Krev každého zvířele zyláštní zápach vydává, akdo v lom cvičen, může často 
podle zápachu uhodnouti zvíře, z něhož krev vzala byla. 

Množství krve. Až dotud nepodařilo se s jistotou, vyšetřili množství krve, v těle 
obsažené. © Nejnovější skoumatelé této věci udávají, že množství krve těla lidského as 
tolik váží co šeslý neb osmý díl líže celého těla, ledy v průměru as 20 liber. Spůsoby, 
kterých se množství krve těla zvířecího vyšetřovalo, jsou zvláště tyto: 1. vážena krev 
z těla lidi mečem odpravených. Výsledek byl příliš malý, jelikož nikdy všechna krev 
z těla nevychází. 2. Vyllačena a vymyla všechna krev z cev těla mrtvého a na to 
nastříknuty prázdné cevy jistou tekutinou, jejížto množství rovnati se mělo množství krve, 
v cevách naplněných obsažené. Výsledek byl příliš veliký, jelikož vstříknutá tekutina 
cevy rozláhla a zvětšila. 3. V novější době snažil se Valentin množství krve těla zví- 


328 


řecího velmi důmyslným spůsobem vypátrali. Vzaltě živému zvířeti jistou částku krve: 
a určil, mnoho-li vody v krvi této obsaženo jest. Potom vstřikl jístou čásť vlažné vody. 


do otevřené žíly zvířete, a po krátké době, když vstříknutá voda s krví promíchána byla, 
Pustil Valentin opět jistou část krve a vyšetřil, mnoho-li nyní vody v sobě chová. Anto množ- 
ství vody v stejných částkách krve obsažené porovnával, nalezl, jak veliké množství krve 
se známým množstvím vstříknuté vody se bylo promíchalo, t. j. mnoho-li krve vůbec 
v těle onoho zvířete, jenž ke zkouškám těmto sloužilo, obsaženo bylo. Ale i tato zkou- 
ška, jenž na první pohled mathematickou jistotu slibuje, má velikou ' vadu do sebe, a to 
proto, poněvadž voda do žil vstříknutá v tom samém poměru v krvi nezůstává, ale vel- 
mi rychle skrze stěny nejdrobnějších cev do rozličných ústrojů těla se vypocůje: 
Rozbor mikroskopický. 

Pozorujeme-li kapku čerstvé krve pod drobnohledem, tedy spatřujeme, že se skládá 
z malých pevných kuliček, jenž v průhledné, nažloutlé:tekutině se vznášejí. Kuličky tyto 
jmenují se buňky krevní. 

Buňky z krve člověčí jsou ploské, v středu smáčknuté, okrouhlé ; nejsou to tedy 
kuličky ale malé terče. Terče tlylo v krvi vypuštěné velmi rády na sebe se kladou, 
stranami plochými se slepují a tvoří malé sloupky, podobné sloupkům penízkovým. Roz- 
díl plemen, pohlaví neb stáří nečiní rozdílu ve formě lidských buněk krevních. © Buňky 
z krve ssavců podobají se buňkám lidským, toliko buňky krevní zvířat z čeledi velblou- 
dovitých jsou podlouhlé a o něco vělší. Též pláci mají buňky krevní podlouhlé. Plazi 
a obojživelníci mají buňky mnohem větší buněk lidských a velmi podlouhlé. U živoči- 
chů bez páteře nalézají se dílem kulaté, dílem podlouhlé buňky krevní. 

Buňky krevní složeny jsou z tenounké, průhledné, dosti pevné blány, jenž hustou, 
červenou neb jináče barvenou tekutinou naplněna jest; o tomto obsahu buňky později 
obšírněji promluvíme. 

Vel'kost buněk lidské krve obnáší asi 0,0033““ v průměru ; ostatně se velikost 
jejich v doslí širokých mezích kololá. U novorozeňálek a zárodků bývají buňky krevní 
větší než u dospělých. Buňky krevní u Mouřenínů bývají prý o něco menší než u Evro- 
panů. Mezi ssavci podobají se codo velikosti buňky krve opičínejvíce buňkám lidským. 
Masožrouti mají v průměru větší buňky krevní než bejložrouti. Mezi ssavci domácími 
má koza nejmenší buňky krevní, a kabar pižmový (Moschusthier) mezi všemi ssavci 
nejmenší. Buňky krevní zvířat bezpáteřných jsou větší nežli buňky páteřnatců, a nej- 
větší buňky krevní nalézáme u obojživelníků. 

Množství buněk krevních, v jediné linii kostkové lidské krve obsažených, udává 
se dle pilného sčítání Vierordlova asi na 5,000,000. Ceníme-li krev v těle lidském asi 
na 20 lib., tedy by v ní bylo asi 12 neb 13 bilionů buněk krevních obsaženo. © pro- 
měnách v množství krevních buněk těla lidského až dotud málo jest známo, tolik se 
však domýšleli můžeme, že dle potravy, nápoje, zdraví atd. počet jejich valně se mě- 
niti bude. U zvířat až dotud krevní buňky počílány nebyly. 

Účinek rozličných lučebních látek na buňky krevní. 

Přidáme-li vodu ku krvi, tu buňky krevní do sebe ji ssají, nabubří a v kuličky 
se promění; přidáme-li více vody, tedy se tak velice napijí, že blána jejich pukne a čer- 
vený obsah vodou rozředěn se vylije a vše vůkol zbarví. Blány buňkové stanou se 
neviditelnými ; přidáš-li ale něco rozpuštěného jodu, tedy zežloulnou a opět viditelnými 
se stanou. Jako voda oučinkují též tresť sirková, chlorofotm, ocet dřevní a jiné na 


zd VON k 


329 


buňky krevní. V kyselině octové buňky okamžitě zblednou, nerozpouštějí se ale. Silné 
žíraviny rozpouštějí buňky krevní velmi rychle, mnohem slaběji ončinkují kyselina sir- 
- ková a soliková, 


; Buňky krevní se stahují, scvrkají a zmenšují, přidáme-li k nim alkohol, kreosot, 
- kyselinu chromovou neb jodík. Též kostičnan natronový, uhličnan nalronový a mnohé 
- ještě jiné soli oučinkují na buňky krevní jako alkohol. 

Besbarvé buňky krevní. Mimo popsané buňky krevní jsou v krvi ještě jiné 
-tak zvané bezbarvé, jelikož obyčejně bílé neb průhledné jsou. Buňky tylo jen po- 
řídku v krvi se nalézají a pocházejí bez pochyby ze zažitiny (chylus) neb z mízy 
(ympha) ; jsou větší neb menší buněk krevních, kulovaté, a jedním neb více jádérky 
© opatřeny, čímž povrch jejich zrnovatý, nerovný pohled poskytuje, Přidáme-li kyseliny 
octové, rozpadají se v blánu a jadérka, 


Rozbor chemický. 


Částky chemické až dotud v krvi lidské a zvířat páleřnatých nalezené jsou ná- 
sledující: voda, vláknina (fibrin), bílkovina (albumin), globulin, haematin, tuk, výtažniny 
| (Extraclivstoffe), látky minerální a plyny. Některé z látek těchto pouze v tekutině 
| krevní (Blutplasma) se nalézají, jiné pouze v buňkách krevních obsaženy jsou, a ně- 
- které oběma přináležejí. V tekutině krevní obsaženy jsou vláknina a bílkovina; v buň- 
-kách se nachází globulin a haematin; voda pak, tuky, vylaženiny, látky minerální 
a plyny oběma společny jsou. 


Pohlédněme nyní blížeji k jednotlivým těmto látkám chemickým. 
Vláknina (Fibrin, Faserstoff) nalézá se v krvi kroužící v stavu rozpuštěném, te- 
: kutém. Jak mile ale krev z cev vystoupí a kroužiti přeslává, sráží se rychle vláknina 
- v tuhou, huspeninovitou hmotu, jenž při roztrhávání vláknitý sloh ukazuje, odkudž 
i jmeno její. Procedíme-li čerstvě vypuštěnou krev žabí skrze papír cukrovou vodou 
© napojený, zůstávají buňky krevní pro znamenitou velikost svou na papíře, a tekutina 
- krevní skrz papír se procezuje. V procezenině léto sráží se ihned vláknina co bílá 
rosolovitá hmota, na důkaz, že pouze v tekutině krevní a nikoli v buňkách obsažena 
byla. U větší míře možno vlákninu obdržeti, když krev z otevřené cevy tekoucí proul- 
-ky neb metlami bičujeme a jí mícháme. Srážející se vláknina zavěšuje se v spůsobu 
bělavých vláken na proulí a sebrati se může. Řezníci bijíce nějaké hovado prudce 
krví míchají, aby se, jak říkají, nesrazila, t. j. oni tímto zamezují, aby se vláknina 
-v jediný, celistvý kus neshlukla, nýbrž v menších kouskách a vlákenkách zůstala. Ještě 
jiným spůsobem lze vlákninu obdržeti, když totiž. slilinu krve, která, jak v brzku po- 
víme, nejvíce z vlákniny a buněk krevních se skládá, na drobné kousky rozřežeme 
-A ve vodě lak dlouho vymýváme, až všechny buňky krevní z ní vymyly jsou. 


Vláknina takto obdržená jest hmota nažloutlá, neprůhledná, vláknitá ; usušena 
jest tvrdá, lomná, bez zvláštního zápachu neb chuti, ve vodě, alkoholu, tresti neroz- 
puštitelná, a pouze v kyselině octové a v žíravinách zvolna se rozpouští. Na vzduchu 
© velmi rychle hnije, čpavek, kyselinu uhličitou a sírovodík vypouštějíc. V solích alka- 
- lických a v teple rozpouští se vláknina po delším čase, a roztok tento liší se od 
© roztoku bílkoviny tím, že přísada kyseliny octové rychle hojnou sraženinu tvoří, což u 
- bílkoviny niklerak se neděje. Vařená vláknina od sražené bílkoviny se. asi rozeznati 

Živa 1856, 22 


990 


nedá; vůbec se ku pravdě podobá, že vláknina zvláštní, jednoduchá látka není, nýbrž 4 
pouhá proměna bílkoviny krevní. Datová 
Mnohost vlákniny v krvi podlehá mnohým proměnám; tak jest mnohost vlákniny © 
nejen rozdílna v krvi z tepen a ze žil, ale i krév rozličných žil neb tepén rozdílné 
množství vlákniny v sobě chová. Též působí stáří, pokrm, a zvláště stupeň zdraví neb 
rozličné choroby valně na mnohost vlákniny. Udání však mnohosti vlákniny w krvi © 
rozličných lidí a zvířat tak velice od sebe se liší, že jináč soudili nemůžeme, nežli že © | 
mnohost vlákniny v krvi jednotlivců budto velmi se mění, aneb že dosavadní spůsoby © 


vyšelřování vlákniny nedokonalé jsou. Předce zde ale udáme výsledky rozličných pil- © 


ných lučebníků. Krev novorozeňátek mnohem méně vlákniny obsahuje nežli krev do- 
spělých. Slrava masitá rozmnožuje vlákninu, strava rostlinná umenšuje ji; přes to 


všecko ale nalézá se prý v krvi bejložroutů více vlákniny nežli v krvi: masožravých © 


zvířat. Ptáci mají více vlákniny než bejložrouti. Pouštěním krve rozmnožuje se vlá- 
knina, nejvíce však množství její vzroste v nemocech palčivých a v těhotenství. 


Nasse ustanovil množství vlákniny ve slu dílech krve u rozmanitých zvířat takto : 


slepice 585 koza © 335 
vůl 40 kůň © 285 
ovce 38 člověk 255 
králík 3+75 kočka 20 
prase 36 pes 117. 


Zvířala chladnokrevná mají prý velmi málo vlákniny. 

Na podotknuté již vlastnosti vlákniny, že se po vysloupení z kroužícího proudu krve 
rychle v pevnou hmotu obrací, spočívá znamenilý úkaz srašené se krve. Dějet se 
toto sražení krve takto: za dvě až za pět minut po vystoupení krve z cevy krevní 


potáhne se povrch její tenkou, outlou mázdrou, která zároveň i po stěnách nádoby se 


tvoří a krev objímá. Velmi rychle však tloustne mázdra lalo a rozšiřuje se ke středu 
nádoby, tak že za 7—12 minut všechna puštěná krev v měkkou, rosolovitou hmotu © 
proměněna jest. Nyní započne rosolovilá hmota tato se smršťovati a v sebe samu se 
stahovali; při tom se stává nejen menší ale vždy tužší, tvrdší, pevnější, ačkoli vždy 
ještě podobu nádoby podržuje. Hmota tato jmenuje se sliťéna krve (placenta, Blutku- 
chen). V té míře, v jaké slitina se smršťuje, vymačkává ze sebe. žlutavou, čistou te= © 
kutinu, která obyčejně na dně nádoby se shromažďuje a klerou vodu krevní (Blut- 
Wasser, serum sanguinis) jmenujeme, Po uplynulí několika hodin jest celý tenlo pochod 
ukončen, an vypuštěná krev rozdělila se v dvě velmí rozdílné částky: v částku pevnou, 
slitinu, a v částku tekulou, vodu krevní, v níž částka prvnější plove. 

Z čeho skládají se rozdílné tyto částky ? 

Slitina, jak již podotknuto, skládá se hlavně z vlákniny. Vláknina však srážejíc a 
smršťujíc se zachycuje buňky krevní a ve tkanině své je zadržuje, tak že tyto druhou, 
hlavní část slitiny krevní tvoří. © vodě krevní později obšírněji promluvíme. ; 

Doba, kdy krev srážeti se počíná, jest dle rozličnosti krve rozličná. V někte- 
rých případnostech pozorovati lze již za dvě minuly po vystoupení krve z cev tenounkou 
mázdru vláknilou na povrchu pušlěné krve; někdy se to mnohem později slává, předce 
"ale se nikdy tvoření slitiny přes 15 minut neopozdí. Zdali pohlaví, stáří, stupeň zdraví 
ald, na dobu sražení se krve vliv jeví, toho lze se ovšem domýšleti, dokázáno však až 


831 


dotud to není. V jistých nemocech objevuje se mázdra vláknitá ovšem velmi pozdě, 
třeba až za několik hodin. Známe též mnoho látek, jež na rychlejší neb pozdější srážení 
se krve působí. Látky, jenž srážení se krve urychlují, jsou: teplo, rychlé pohybování 
krví, alkalické soli z natronu, drasla, čpavku, magnesie, barytu, vápna a. kyseliny oc- 
tové, dusičné, fosforové, citronové, vinné, kdykoli v malinkých částkách do keve se vmí- 
chají, ve větších ale částkách všechny tyto soli opáčný účinek vyvolávají a sražení se 
krve na delší čas zdržují. Též přísada natronu, drasla, čpavku, minerálních kyselin, 
bílkoviny neb cukru sražení krve bud docela zabrání, aneb aspoň mna delší čas pře- 
kazí, ; Krev psů, fosforem otrávených pozbývá dočista schopnosti sraziti se. Též v 
mrtyolách bleskem zabitých, udušených, neb narkotickými jedy olrávených krev prý se 
nesražuje ; velmi rychle však se krev sražuje následkem uštknutí jedovatých hadů. 


Šleháním a bičováním krve nemůže se, jak jsme již pověděli, vláknina v pravi- 
delnou slitinu sraziti, nýbrž v kouskách a vlákenkách na proutky se zavěšuje a takto 
z krve odstraněna býti může. V takovémlo pádu nemůže sražená vláknina buňky krevní 
uchopili a v sobě uzavříli, protož tylo svobodně ve vodě krevní plovou. Buňky krevní 
ale zvolna klesají na dno nádoby a tam tvoří vrstvu tmavě červenou, kterou kru (eruor) 
jmenujeme. Vůbec mají buňky krevní tu vlastnost do sebe, že ke dnu padají, protož 
také hořejší vrstvy rozříznulé slitiny mnohem bledší bývají nežli vrstvy zpodní, jelikož 
klesající ke dnu buňky krevní ve vrstvách zpodních více se nahromadí nežli ve vrstvách 
hořejších. Toto padání buněk krevních ke dnu neděje se vždy stejnou rychlostí ; oby- 
čejně však lak pomalu následuje, že srážející a smršťující se vláknina ještě je ucho- 
puje a do tkaniny své uzavírá. Jsou však případnosli, že buňky krevní tak rychle klesají, 
že povrchní vrstva krve všech buněk prosla jest, nežli se mázdra vláknilá tvořili započne ; 
v případu takovém nemůže také nejhořejší vrstva sliliny žádných buněk krevních v sobě 
zachyliti a skládá se pak z pouhé vlákniny. Vrstva taková má také bílou neb nažlou- 
lou barvu a jmenuje se v lékařství mázdrou zánětovou (Enlzůndungshaut, crusta phlo- 
gistica), jelikož se domnívají, že mázdra tato palčivé nemoci vyznačuje. 

Bilkovina (Albumin, Eiweiss) nalézá se ve vodě krevní v tekutém stavu a tvoří nejhlav- 
nější část vody krevní. Také v jiných lekulinách těla zvířecího bílkovina se nachází, zvláště 
pak v bílku a žloutku vejce slepičího. Prvky bílkoviny jsou: uhlík, dusík, vodík, kyslík, a něco 
málo síry a fosforu. © Vaříme-li vodu krevní aneb jinou tekutinu bílkovinu obsahující, 
sráží se bílkovina a v podobě bílých měkkých kousků ke dnu padá, rovněž jako bílek 
vejce plačího vařením ztuhne a zbělá. Sražená takto bílkovina nedá se ve vodě, al- 
koholu, tresti neb v mastných olejích rozpustiti, velmi snadno ale v rozředěném drasle 
se rozplývá. 

Množství bílkoviny v 400 dílech vody krevní udává se na 79—98 dílů. 
V krvi tepnové (arteriosní) méně bílkoviny obsaženo jest nežli v krvi žílové (venosní). 
V něklerých nemocech, jako v zimnici studené, v choleře a v úplavici, nalezeno větší 
množství bílkoviny v krvi ; v jiných chorobách ale menší. 

Francouzští chemíkové Prevost a Dumas skoumali množství bílkoviny v krvi roz- 
ličných zvířat a následující řadu sestavili, 

V tisícero dílech krve nalezlo se bílkoviny u : 

OHhořé +;,5 s 63s >ibe000 MOTČELE rys olive. SPM 
BRNE "olyšuneh shock as: JMANNA KACOIN. Jo9w04 +yiiouhaji= BR 
Pl 


832 


kočky, 4544 440843, slepice, 42000 boh 680 
želvy: (6+6 00s jsi 80:6 yxolavky jsme. hon ž 592 
opice -< © +0 4 779 0 krkavcevy ce G 
OVCE 140764 46 lěnje l O0 U dyk holuba cu ye 34 (9 pkovtpšjy pe ABS9 
králíka, 44s ě nine 1888 žáby vý 6, alá 0 90 A451 NÁONÁ: 
PSA děj re toš 40 oak GB 


Lučební látky v buúkách krevních obsažené. 


Bylo by velmi důležité poznati chemické a fysikální vlastnosti blány buněk krev“ 
ních, dal by se pak snad též poznáti úkon a účel i spůsob jejich činnosti. Bohužel 
však nepodařilo se až dotud skoumání toto, jelikož skoro nemožné se býti zdá, blány 
přemalounkých těchto buněk naprosto čisté v dostatečném množství ke zkouškám che- 
mickým obdržeti, Co se však obsahu buněk. krevních týče, jsou hlavně dvě látky 
známy: sloučenina proleinová, tak zvaný globulin, a látka barvivá, haematin čili slou- 
čenina krevní. 

Globulin jest látka bílkovině tak velice podobná, že se vším právem za nejmenší 
proměnu bílkoviny považovati může. Od. bílkoviny pouze lím „se různí, že většího 
tepla požaduje, aby se srazil, a že sraženina jeho pouze v malých  kulovatých: zrnkách 
se tvoří, nikdy ve velkých kusech jako bílkovina. Ani kyselina octová, ani čpavek ne- 
sražují globulin ; přidáme-li ale k tekutině rozředěný globulin, obsahující v sobě kyse- 
liny octové, zakalí se tekutina hned a globulin se sráží, jak: mile nakyslou tekutinu čpavkem 
zobojelníme, což při bílkovině nikoli se nestává. Oslatní skoumadla“ na globulin ten 
samý účinek jeví jako na bílkovinu. 

Až dotud se nepodařilo čistý globulin z krve vydobyti, jelikož se od červeniny 
krevní odloučili nedal; co tedy o globulinu pověděno bylo, platí zvláště o onom, jenž 
z čoček zvířecích očí, v nichžto se veliká hojnost dosti čistého olobulinu nalézá, vzat byl. 

Červenina krevní (haematin, Blutfárbestoff) jest vždy ve spojení s globulinem 
v buňkách krevních obsažena. Sražená a vyčišlěná lvoří tmavě hnědou, kovově lesknoucí 
se hmolu, bez zápachu a chuti. Ve vodě, alkoholu, tresti a mastných. olejích se neroz= 
pouští, snadno ale v alkoholu s kyselinou solní neb sírovou smíchaném. V prvky roz- 
loučena dává červenina krevní: uhlíku 65-84, vodiku 5-37, dusíku 10-40, kyslíku. 11:75, 
železa 6:64. 

Červenina krevní nalezena byla až dotud pouze v krevních buňkách páteřnatců,. 
a to v rozličném množství, dle druhu zvířete. © Ssavci mají nejimavější buňky krevní, 
pláci světlejší, obojživelníci ještě světlejší a ryby nejbledší. Mezi ssavci domácími mají: 
prase a vůl nejčervenější, koza a králík nejbledší buňky krevní, V některých chorobách, 
zvláště v bledničce, velice ubývá červeniny krevní, 

V buňkách krevních, a sice ve spojení s červeninou, nalézá se též železo ve 
spůsobě kysličníku železitého. Nasse obdržel z 1000 dílů krve lidské v průměru 0:832 
kysličníku železitého. © Dejme lomu, že člověk má 20 liber krve, tedy by v ní 9246 
granů kysličníku železitého nebo 63-936 čistého železa bylo; z krve 100 lidí dalo 
by se vydobyti 414 libry železa a z 10,000 lidí 414 liber. Vidíme z toho, 
že starší udání o množství železa v krvi příliš přehnána byla, a že by se lo asi 
špatně vyplatilo, kdyby někdo dle rady Menghiniho z krve železo vydobýval, aby z něho 
hřeby, meče a nože robil.  Parmentier cenil množství železa v krvi lak vysoko, že 


bb] 


ponavrhl, aby se ze železa z krve slavných mužů vydobylého památní peníze bíti 
daly. V 1000 dílech krve rozličných zvířat nalezl Nasse následující množství železa u: 


psa < « 0833, kuřele . . 0765, skopce. „ « W671, 
husy —« 0812, vólářit "010015 kočky. . * 0610, 
prasele . 0782, koně * . 0:697, kozy « -+4 © 0469. 


Stojí-li kapka krve, zvláště kry s něco málo vodou smíchané nějaký čas na vzdu- 
chu, tedy se někdy stává, že se v ní pěkné červené krystaly vylvoří, které pod drobno- 
hledem pozorovali lze. Krystaly tyto před několika málo lety teprv vynalezeny jsou a zadaly 
příčinu k rozličným o nich domněním. Nyní však se obyčejně považují za útvar obsahu 
buněk krvních, na vzduchu a přidanou vodou nějak proměněného. © Formy těchto kry- 
stalů jsou rozmanité, a co nejznamenitějšího, dle © rozličných zvířat, z michž krev 
byla vzata, rozličné. Nejkrásnější formy tvoří se z krve morčat, krys a myší; krystaly 
bylo mají podobu pravidelných čtyrstěnů (letračder). 

Látky, o kterých jsme dosavad mluvili, nalézají se buďto v buňkách krevních 
anebo v lekulině krevní ; mimo tylo jsou však ješlě jiné chemické látky v krvi obsa- 
ženy, které buďto oběma jmenovaným částkám krve v stejné míře náležejí anebo alespoň 
od jedné neb druhé odděliti se nedají. Látky lylo jsou: voda, tuky, minerální látky, 
plyny a vylaženiny. Pozastavme se u každé zvláště, 

Množství vody udává se v 400 dílech krve na 90 až 93 dílů; množství toto však 
dle (ysiologických a pathologických poměrů valně se mění. 

Krev ženská více vody v sobě chová nežli krev mužská; zvláště v krvi žen 
těhotných mnoho vody se nalézá. V dělském věku prý krev též více vody obsahuje 
nežli ve věku dospělém. © Hojné pití vody nerozmnožuje vodu v krvi, jelikož nadbytečná 
voda velmi rychle ústroji vylučovacími, kůží, ledvinami, plícemi z těla vychází. Nemo- 
hou-li ledviny následkem choroby vodu dosti rychle vylučovati, nalézá se množství její 
v krvi zvětšené. © V choleře, kdežlo střevami velmi rychle a hojně tekutosti z těla 
vycházejí, nastane nedostatek vody v krvi, krev jest hustá, černá, Mezi páteřnatci chová 
krev plačí a žabí více vody v sobě nežli krev ssavčí, a mezi ssavci má krev kozí 
a ovčí nejvíce vody, krev vepřová nejméně. 

Nasse sestavil v ohledu mnohosti vody v krvi zvířecí následující řadu ; 


koza . .« 848, ovce -. . . 847, telev'"$1 825) 
králík. . . 821, kůň ©. . «. 820, kočka ©. . 807, 
NA os 699, DOB 20 nana ježek . . . 783, 
prase .13973,08 * holub" * 174, slepice "*, -7%0. 


Tuky krevní jsou obyčejně s alkaliemi čili žíravinami spojeny, tak zvaných vol- 
ných tuků jen málo v krevní vodě se nalézá. Jsou však hlavní tuky krevní tylo: lojan 
(stearin), margarin, olein a cholesterin. Množství těchto tuků jest dle krevnic, z nichž 
krev vzata byla, a hlavně dle spůsobu potravy velmi rozličné. Po hojném hodování 
a zvláště v krvi pijáků tak mnoho tuků někdy se nalézá, že voda krevní bělavou barvu 
tím dostává. Též v některých chorobách tuky krevní velice rozmnoženy jsou. Le Canu 
nalezl jedenkráte v 1000 dílech chorého člověka 147 dílů tuku, kdežto Simon a Nasse 
v zdravé krvi jen 24 díly nalezli. Mezi ssavci domácími jest krev koz a ovcí nej- 
chudší, krev prasat á psů nejbohatší na tuky. | 

„Minerální látky v krvi nalezené jsou : draslo, nalron, vápno, magnesia; pak kyse- 
liny' anorganické: kyselina sirková, fosforová, uhličitá, chlor. Spojíme-li v duchu látky 


934 


tylo dle zákonu chemické příbuznosti, obdržíme následující sloučeniny: síran drasličitý 
(schwefelsaures Kali), chlorid sodnatý (Chlornatrium), chlorid draselnatý (Chlorkalium), 
kostan sodičitý (phosphorsaures Natron), kostan vápničitý (phosphorsaurer  Kalk), 
kostan kysličníka hořečnatého (phosphorsaúre Magnesia), pak uhličitany (kohlensaure 
Salze), něco málo kyseliny křemíkové (Kieselsáure) a stopy manganu, olova a mědi. 
O železu jsme již pověděli. 

Též některé volné plyny v krvi se nalézají, a sice kyselina uhličitá, dusík a ky- 
slík, Dle Magnusa a Magendieho nalézá se v 100 objemech (volume) krve 10—12 
objemů kyslíku, 66—78 objemů kyseliny uhličité a 1:7—3-3 objemu dusíku. Plyny tyto 
prý zvláště v buňkách krevních obsaženy jsou. 

V krvi byl též cukr nalezen, a sice v znamenitém množství v krvi na sladko- 
močnost (diabetes) stonajících ; ale i v krvi z jaterních žil lidí zdravých cukr se nalézá. 

Látky močové, jako močovina (Harnstoff), kyselina močová (Harnsáure), hippu= 
rová a mléčná v zdravé krvi jen velmi po skrovnu přicházejí. Látky žlučové v ne- 
mocech jaterních velmi hojně do krve přecházejí a žloutenku působí. 

Konečně obsaženy jsou v krvi tak zvané vytaženíny (Extractivstoffe), látky, o je- 
jichž chemické povaze ničehož se neví. 

Viděli jsme již na několika místech, že mnohost jednotlivých látek krevních. již 
v krvi zdravé velice se mění, tím více ale v krvi na rozličné memoci stonajících ; zde 
se často stává, že pravidelné látky buď nad míru se rozmnožují anebo jich příliš ubývá, 
někdy i látky zcela nepravidelné do krve přecházejí. Jest tedy velmi těžko, pravidelné 
množství jednotlivých látek krevních udati ; předce však se mmozí badatelové ustano- 
vením tohoto množství pilně obírali, a my zde tedy ještě postavíme nejlepší z jich vý- 
sledků. Nalezlo se: 


v 1000 dílech buněk krevních v 1000 dílech vody krevní 
vody < « © + 68800 2 aYtubnl. © 46002:90 
pevných látek. 31200 dk 97-10 
červeniny krevní © 16-75, vlákniny. —- « 405 
globulinu . . - 28222 bílkoviny „ . © 7884 
tuku la. 231 oAadijřtc 6 172 
látek minerálních 812 Bad: x Ar A 855 
vylaženin . . . 2-60 Aš! da 3:94 
chloru.. -< <, 1686 SK de soda 3644 
kyseliny sirkové © 0066 Poa Ke PNP 0115 
kyseliny fosforové 1134 ala Aroz hk o 19 0191 
drasla, jl 1 3028 vp webs 0:323 
natronu ©« . . 4052 dř há ská 3341 
kyslíku ©- . «. 0667 sojho kaja DE 0:403 
vápna = Jirsa 1 0:114 sbutánk s We 0311 
magnesie.. „ . 0073 says baky -hkio 0222. 


Rozdily krve. 
Podotknuli jsme již, že krev v těle zvířecím není všudy stejná, že se liší dle 
krevnic, v jakých krouží, dle ústroje z něhož vychází. Nejhlavnější a nejdůležitější roz- 
díly nalézáme mezi krví arteriosní čili tepnovou a krví vemosní čili žílovou; mezi krví 


895 


venosní rozeznává se krev vrátnice (Pfortader) t. j, hlavní žíly krev do jater vodicí od 
krve jiných žil, n. p. hrdelnic (Drosselader), jenž krev z hlavy odvádějí. 

Krev arleriosní, to jest v arleriích čili tepnách obsažená, tedy krev ze srdce do 
celého lčla běžící, rozeznává se od krve venosní v žilách čili venách k srdci nazpět 
se vracející hlavně: 1) světlejší a jasnější barvou, 2) větším teplem, 3) menší potažnou 
váhou, 4) vělším množstvím vody, 5) větším množstvím vlákniny, 6) menším množstvím 
luků a 7) vělším množstvím kyslíku a menším kyseliny uhličité. 

Rozdíl v barvě krve arleriosní a venosní nalézá se nejen u lidí ale u všech 
páteřnatců vůbec, Nejsvětlejší jest arleriosní krev psí a plačí, méně světlá krev zvířat 
přežvykujících. U ryb, jichžto krev venosní a arleriosní v srdci již se smíchá, viděli 
světlou barvu krve arleriosní pouze v žábrách. Vysvětlení příčiny tohoto rozdílu 
v barvě krevní ponecháme si na jinou dobu, až o oběhu krve tělem zvířecím mluvili 
budeme, Též zde opomineme vytknulí rozdílů mezi krví vrálnice a krví žil jiných, dou- 
fajíce že se nám snad někdy příležitost vyskytne, o jálrách a jich činnosti zvláště jednali, 
kdežto bychom rozdíly tyto opakovati museli; toliko zde podotknuto budiž, že krev 
vratniční méně vlákniny, více tuku, více červeniny a železa a více volných alkalií 


pv sobě obsahuje, nežli krev oslatních žil. 


Poznavše mikroskopickou a lučební skladbu krve a jednollivé její částky, . po- 
tkáváme se s otázkou, proč vlastně krev takto složena jest, a jaký význam jednotlivé 
její látky v poměru k tělu ostatnímu mají, jaké místo zaujímají v důležité úloze krve 
vůbec ? Zodpovídání otázky télo požadovalo by však více mísla nežli nám tulo vymě- 
řeno, a dá se lépe a snadněji ve zvláštním článku spracovali, 


Pavouk. 
Nástin zootomicko-přírodopisný. 
Sepsal Jaroslav Šafařík. 
Bydleli jsme v letním bytu a jen zřídka domů se podívali, přijdeme po několika 
nedělích, a kouty stěn zanešeny a zalemněny jsou přízí pilného pavouka domácího ; 
avšak zlá ho čeká odměna, nemine mnoho času a není místečka, kde by práci jeho ne- 
zastihl smelák ; aťsi prchá jak chce, nemilosrdně bývá utepán.. V zahradách pak, když 
se procházejíce vejdeme v loubí, nemile nás zašimrají pavučiny, a jich obyvatel rychle 
ubírá se k zemi; na svobodě aspoň svého živola jist jest, Za lelního zas poledne se- 
díme-li v chládku, probudí pozornost naši na blízku úsilné (rčení, nehledáme dlouho 
i spalříme vylylého křižáka, an strojí mouchu masařku, menšího vosa neb brouka v huslě 
tkaný rubáš, nesmírně rychle je obraceje, až nám chudáků lílo jest; rozezlíme se na 
Ukrutníka, dost slabé klepnutí shodí ho na zem a konec výpadům jeho. 

Vůbec nespravedlivě nakládáme s pavoukem, neb i on má velikou úlohu v pří- 
rodě, a však nejen lím že ho hubíme, ale i lím, že se ho zbylečně šlítíme a příliš málo 
sioho všímíme, an mimo zpylatele málokteří lidé svou nechuť k němu přemáhají. Na- 
opak nejsou řídké zprávy zvláště o, věznech, že samotu svou hleděli si ulehčili a čas 
„nesmírně dlouhý zkrátiti ochočivše nenáviděného jindy pavouka lak, že tento ma zavo- 
Janou přicházel a mušky podávané odnášel., Avšak i jináče zkoušky dělány s ochočo- 
váním jich, a ty docela dobře vypadly, neb pavouk, ačkoli převeliký samolář, předce 
není, všem. citům odcizen, i známo, že ma zvuk harfy neb forlepiana ze skrýše své 


336 


vycházel a pozorně naslouchal, což ovšem jen pozorováno při pavouku domácím. 
Ostatně nechuť, kterou mnozí lidé k němu chovají, zvláště pohlaví něžné, bývala jindy 
neobyčejně veliká, tak že osoby někleré při jeho spatření mdlobami aneb alespoň hrů- 
zou a ošklivostí byli uchvacovány, Nyní, kde přírodopis vždy obecnějším majetkem 
vzdělanců se stává, nezanášeje se pouze papoušky a. jinými krásnými, ale již dávno 
známými zvířátky, nýbrž také k rozmanitým tvorům nižších tříd zahlédá, zajisté tyto 
city vždy více ztráceli se budou, čím dále učelivé obecenstvo s jinými vlastnostmi pa- 
vouka vyznačujícími se seznámi, 

Les extrčmes se touchent — protivy se dotýkají, a to platí léž o postavení sa- 
motáře, s kterým nyní hodláme trochu déle se obírati. Jedni hrozí se ho bez příčiny, 
a hle máme jisté zprávy, že bylo mnoho lidí a je podnes, kteří se po něm shánějí 
a chytivše některého jako pochoutku jej slousknou, jislíce že má prý chuť jaksi man- 
dlovou neb aspoň jako lískový ořech, Museli být buďto velicí čtveráci, že jim to radost 
působilo, jiným divadlem takovým chuť pokazití, anebo v skutku sami nepřirozenou chuť 
měli, jaká v některých nemocech se nalézá. 

My kráčejíce cestou prostřední nebudeme schvalovati mínění těch, kteří by jej 
chtěli drželi za tvora ohavného, tím méně si dáme namluvili, že by měl chuť jako mandle, 
ale prohlídneme si jej dle možnosti trochu zevrubněji, 

Pavouk náleží do velikého řádu pavoukovitých, kamž také patří štír (Scorpio) 
a jiní; níže pod těmito stojí stonožky (Myriapoda) a korýši (Crustacea). © Nejhlav- 
nější známky řádu jeho jsou, že nemá tykadel, že má 4 páry noh, hlava i prsa že jsou 
jako v jedno slilé a břicho že jest bez přívěšků ; naproti tomu níže slojící tisícinožky 
mají nohy na všech kroužcích, korýši pak tykadla, dýchají vodou a mají článkovité pří- 
věšky na hlavě, na prsou i na břichu. Od hmyzů jsou pavouci přísně odděleni tím, že 
tito mají tykadla, k dýchání průdušnice, oddělené části těla, břicho bez přívěšků, 3 páry 
noh a jsou z největší části křídly opatřeni, ; 

Toto nakrátce potřebí bylo udati, další rozdělení necháme naposled, aby se ne- 
zdálo býli suchoparné. 


Mezi oudy rodiny vlastních pavouků (Aranea L.) nejhojněji u nás můžeme spa- © 


třiti pavouka křižáka (Epeira diadema L.), který svým spůsobém živobytí a též podobou 
těla nad jiné nápadnější jest. 
On jest mezi našimi největší a nejpěknější, a sluje jedovatým, avšak docela bez- 


právně, jeho uštknutí jako i některých jiných sice člověka zabolí, jakoby jehlou píchl, © 


avšak je mu docela neškodné, jináč ovšem hmyzům, zvláště mouchám menším, které za 
minutu obyčejně zbynou. 

Nejhlavnější známka, která ho od jiných liší, je všeobecně i dětem známý bílý 
křížek, který má na zádech sestavený z puntíků nacházejících se v poli temnějším, 
trojhranném, na kraji zoubkovatém. 

Ústa nemají ústroj tak složitý jako u výše postavených hmyzů; proto však předce 
můžeme rozeznali, že křižák nemá pysku hořejšího, ovšem ale čelisti hořejší (obr. 
2., 3., 4. a), a to řádné kuželovité, silně chlupaté; konce jsou na kraji vnitřním zoub- 
kovatě vyříznuty, a tam z nich vyniká tmavohnědý velmi končitý háček, mimo to má 
čelisti zpodní zakulacené, černé se žlutým okrajkem, silně chlupaté, na vnilřní straně 
s chomáčkem chloupků; jest tedy křižák veliký vousáč. K těmto čelistem náležejí ma- 
kadla, která jsou u obojího pohlaví velmi rozdílná; vždy sice záležejí z pěti článků 


837 


(obr. 2. 3. e ženské), avšak u samiček jsou vůbec kulatější a poslední článek končí se 
„háčkem, u mužského pak pohlaví poslední se končí jako lžičkovitou násadkou, 

Mimo to nachází se u křižáka též pysk zpodní (obr. 2 3. d), který záleží 
2 černé rohovilé šupinky se žlutým kraječkem. 


(Obr. 1.) (Obr. 2.) (Obr. 3.) (Obr, 4.) 


> ) b ', o 
a 4 
ES G 


Část hlavoprsná (hrudihlava, cephalothorax) má podobu obdlouhlou, obráceně srd- 
covilou; z její dolejší slrany, která se nazývá Šlítem hřbetním a jest vzadu opatřena 
špičkou, vycházejí po každé straně ze člyr výkrojků nohy (obr. 4. f 00:00), též je- 
dnotlivými tuhými chloupky poseté. První pár nohou jest nejdelší, třelí nejkratší, články 
jsou černě kroužkované, na konci osmého, který je též poslední, nacházejí se tři tem- 
nohnědé, rohovité, pohyblivé, na kraji poddutém zoubkovaté háčky. Zadní část těla je 
srdcovitá, trochu dolů smáčknula a krátkými bílými chlupy posázena ; na straně hřbetní 
má čtyry páry vlisků. 

Trochu šířeji musíme promluvili o zevnitřní podobě bradavek předacích (Spinn- 
warzen), ježto jsou poslední článek složitého ústrojí, kterým pavouci sítě své vyvozují. 
Nacházejí se těchto bradavek tři páry (obr. 14. G. H, D.), stojící na zadním konci těla, 
vedle šupiny řilní, a též pod ní mají konec více méně useknulému kuželi podobný, 
který jest provrtán mnoha sty velmi tenkých otvorů. Podivuhodné jest, že pavouk 
musí v moci své míli kolik otvorů chce otevříti, neb obyčejně souká ze sebe jen jednu 
nitku, když však lapí větší hmyz, najednou množstvím vláken ho zavinuje. Hořejší pár 
jest největší, zpodní již trochu menší a prostřední nejmenší a nejskončitější. 

Barva křižáka nejvíce bývá hnědočerná nebo černohnědá, někdy červenohnědá, 
často nažloutlá s tmavějšími pásky. 

Vedle hlavních velkých puntíků kříže nacházejí se ještě i jiné, tvořící čárku pod- 
- řízenou ; tlakové menší bílé punlíky bývají též po ostatním těle roztroušeny. 

Pustili jsme se do trochu obšírného popisu křižáka, avšak tím jsme již mnoho 
pro povšechnou známost pavouků získali, čehož nám později opakovati třeba: nebude, 

-kde se ještě o některých jiných rodech zmíníme. 

Že tak všeobecně známý jest, ne snad tolik děkuje uštknutí svému, které jak 
praveno není ani tuze bolestné, jako spíše svému znaku a pak své velikosti; na- 
"lezneme-li hodně veliké, as jako lískový ořech, jsou to samičky, neb ty dosahují délky 
V, palce až 10 čárek, a první pár noh mívá délku těla. Sameček sám je co se po- 
slavy týče mnohem chatrnější, a léž se musí mít na pozoru, aby ho samička snad vé 
špatném rozmaru neusmrlila, k čemuž jediné ušknulí dostačuje. 


398 


Křižák jest v celé Evropě rozšířen, jak v teplých tak i v nejstudenějších zemích 3 i 


posud byl nalezen. Bydliště své má všude, kde se mu jen naskytuje příležitost pavučiny — 


své roztáhnouti, tedy v zahradách, ohradách, mezi hranicemi dříví, u starých slavení © | 


atd. Příze jeho obyčejně visí kolmo a slouží k chytání hmyzu lítájícího , proto též 
pozorováno, že velmi chytře tam si ji roztahuje, kde průvan aneb jiná příčina více 
hmyzu mu nahání; nejvíce si libuje v mouchách, muškách a komářích. Jsa veliký zmrzlík 
obyčejně hledá slunce a tedy nejčastěji za času předpoledního sedá buď uprostřed aneb 
v některém koutku sítě své, a jak pocítí oběť nějakou uvázlou, vyhrne se na ni s velikou 
prudkostí, je-li malá, bez okolků ukrutné háky své do ní zatne a pohodlně ji vyssaje; 
větší rychle obaluje předivem a zasadiv jí smrtelnou ránu konce jejiho očekává. Větší 
hmyzové dosti dlouho se brání a nadarmo křídly frčí, až přece ukrutníkovi v pokrm padnou. 

Jistě znamenitý důkaz pro pudy zvířat jest pozorování něklerých, že křižák, 
ačkoli velmi velké hmyzy k. př. vosy, brouky až do 8 čárek dlouhé ve své síti zmůže, 
jestli příliš velký se mu tam dostane, raději mu prý sám ven pomůže, jen aby mu 
tenata jeho tuze nepolrhal. 

Mnohonásobně byl pozorován křižák od zpylatelů při předení np- své, i 
podáme zde vypsání jednoho z nich, 


Praví, že ačkoli často ho pozoroval, nikdy neviděl celé dohotovení sítě, Nej- 
prvnější starost dělá pavouku vybrání místa vhodného, pročež sem tam nepokojně přebíhá 
po stěnách neb jiných věcech, než k čemu se odhodlá; když pak některé místo Si 
vybral, přitiskne tam bradavky své předací, a je viděli, jak z nich dvě hmoty vyloučí : 
jednu lepkavou, více hromaděnou, a jinou vláknilou, kterou ze sebe vysouká a pak za 
sebou vleče. První své vlákno upevní nahoře a pak po něm se soúkaje dolů se spouští, 
nyní běží po té samé slčně opět nahoru, upevní svou nitku, kterou vždy vlekl za sebou 
na jiném místě, spuslí se po lé samé zas dolů a potřetí nahoru vyleze, aby i třetí 
místo k upevnění našel. Když toto vše vyvedl, vyhledá si ještě čtvrté místo k upevnění 
nitky, aby tkanina svobodně ve vzduchu prostřena byla, a toto musí v jiné pláni ležeti. 
Když tolo odbyl, táhne si ještě nítku, u které polom vyhledá prostředek, a z něho vede 
polouměry, s nimiž má ty samé obtíže a opletání, neb musí vždy veliké okliky a pro- 
Cházky až na zem dolů dělati. Když je s polouměry hotov, má nejhorší odbyto, pak 
začne v středu a chodí dokola čárkou závitkovou, vždy. větší a větší kruhy dělaje, až 
i nejzažší konce polouměrů spojeny jsou, 


Tkanina jeho může býli náramně rozsáhlá a 15—30 slřevíců v průměru míli; 


obyčejně nacházíme ji u zdi 4—5 slřevíců obsahující. Při tkaní jest pavouk velmi 


opatrný; na místech, která se mu zdají slabá, přidá, jako i tenkrát, když je tkanina jeho 
velikému větru vydána. Přísně pravidelná nebývá tkanina, hlavní nitky bývají zdvojeny, 
též někdy sem lam kroužky spojeny. Také obzvláštní nesnáze místní dovede křižák 
umělostí svou přemoci, k. př. vodu strouhy, kde sedě nitky své vytahuje a pak větrem 


na druhou stranu dává zanésti, až se mu někde zachylí, pak po nich několikrát přejde a 


je zdvojí, načež v práci své pokračuje, £ 
Křižák, ačkoli je k jiným zvláště menším hmyzům zuřivec a ukrulník, sám, velmi 
málo snese, malé ublížení ho, rychle usmrtí, Též na zimu je velice choulosliv a 
málokdy přes první mrazy se udrží. 
Že je veliký nesnášelivee, o tom se, můžeme každou chvíli přesvědčili, Chytil 


989 


jsem jednou dva neobyčejně veliké, kteří nedaleko od sebe své pavučiny měli, a dal 
-jsem oba do jedné skleničky. Sotva se ucítili, větší lítě na menšího přiskočil a hned 
dej povalil a háky své do měkkého břicha mu zaťal, při čemž dobře bylo viděti jasnou 
-do rány vnikající kapičku, raněný slabě se zatřepal a za méné než půl minuly bylo po 
něm. Oslalně lo neplalí pouze o křižáku nýbrž i o všech. jiných pavoucích „ a jen 
v horkých krajinách byl viděn druh pavouků, kterých prý velký počet v jedné, tkanině 
-přebýval, a však mohla to býli též mlaďátka. Toto nepřátelství jejich se stalo v němčině 
* příslovím (einem spinnefeind werden) a vztahuje se lak daleko, že samečkové jen s vlast- 
ním nebezpečenstvím k samičkám se přiblížili mohou, což se na podzim děje. Sameček 
-nemívá tkaniny vlastní, nýbrž potlouká se jen jako nestálý lovec po křovinách a vždy 
C ma vice samiček jeden přichází. Za jasných dnů podzimních opatrně se ke tkanině 
-blíží a číhá na každý pohyb samičky, klerá nemá-li právě dobrou chvíli, jej odrazí a 
-usmrlí, a jsouci obyčejně při chuli ještě ho sežere, což by se i dorostlejším mláďatům 
> slávalo, kdyby se časně nerozcházely, 

Vajíčka svá klade samička na podžim, ve který čas ji též někdy nalézáme ná 
ramně plnou, obalí je kokonem zhotoveným z látky jiné než pavučina obecná, a přilepí 
- jej buď někde na zeď aneb jinde v koutku, na jaře pak z něho vylézají mláďata ble- 
© ďounká a velmi měkká ; k matce své docela podobná, i hned chutě dávají se do tkaní, 
| což ze začátku ovšem vyvádějí nejapně a nedokonale, později však v tom jakož i v lapání 
„much vždy více sé vycvičí. Doma dlouho něZůstanou , neb buď by od starých byli 
sežrání ebo mezi sébou by to udělali; proto se časně rozejdou v míru a každý pro 
sebe pavučinu si rozestře, Připomenouli ještě musíme, že pavouk křižák jakožto milovník 
pohodlí v některém koutku příze své utká si zvláštní malou bunici (celu), ve které se 
před deštěm ukrývá aneb si z ní loviště své přehlíží. 

Obyčejně sedá křižák za pěkného počasí zvláště na slunci uprostřed tkaniny své 
a má hlavu dolů obrácenou, pozorováno však, že nastávající proměny povělrnosti velmi 
cílí a schováváním svým všelijak ohlašuje; některé z nich zde uvedeme : 

Pěkný čas prý lze očekávali, když čemé a velké nitky vytahuje, zvláště přes 
| noo, kůži svléká a ráno uprostřed napnuté Ikaniny sedě jí olřásá ; laktéž když pavouk 
domácí tkaninu svou zvělšuje a nohy daleko vystrkuje, Měnivé počasí, naznačuje tím, 
že skrovnou a malou přízi tká; déšt, když nepracuje docela, nebo když domácí pavouk 
ve tkanině své se obrátí; tím samým oznamuje též vítr. Roztrhá-li pavouk domácí tkaninu 
pěknou docela a skryje se, a jestli ještě při tom se obrátí, nejčastěji následuje bouře. 
"Tato vlastnost jeho a léž jiných pavouků vysvětluje se tím, že tělo jejich suché vůbec 
málo chráněno , a hojně na něm nasázené štělinky zavlhavostí (hygroskopičností) svou 
i velmi jemných rozdílů povětří jsou cillivy. 

Doufáme, že co jsme posud o křižákovi se dověděli, dodá laskavému čtenáři chuti, 
blíže se seznámili s ústrojím pavouka, které jest sice velmi složilé a k rozbírání jedno 
z těžších; avšak rozšíříme si lím známost řádu, který neméně než jiní povšimnutí za- 
sluhuje, a mimo to jako i u jiných mnohých živočichů pitevná rozbírání nám objasní 
mnohé spůsoby jeho a jiné, o čemž nahoře jsme mluvili, 

Jen přední část těla jeho, utvořena jsouc tuhá a rohovitá, činí ho menším hmyzům 
strašným , zadek je měkký, lehce ranitelný, hebkou jen kůží potažen. Toto platí 0 
našich druzích, mezi pavouky cizozemskými nalézají se někleří vypadající jako malí raci 


340 


. 2 
» 
= 
= 
U 
© 
"B 
EJ 
p 
a 
NY 
B 
= 
vš 
© 
pr 
© 
Nc 
B 
©D 
k] 
= 
s 
© 
= 
(< 
- 
© 
ž 
© 
- 
< 
© 
= 3 
= 
© 
© 
a 
= 
© 
7) 
< 
=. 
= 
sÉ 
DN 
EN 
= 
= 
he 
-— 
© 
-- 


vyplněna jest, mimo to nacházejí se ještě svaly v části břišné, tyto však jsou jen více 
povrchní a tvoří blánu (obr. 6. aa.), ve které vidíme provazce z více nahromaděnýc 
vláken svalových (obr. 6. c. c.). Tyto zdají se sloužiti k stahování zadní části těla. 
vůbec, a nejvíce k předení, poněvadž stahováním a tlačením působí na ústroj ku předen 
určený, o kterém nám ješlě bude šíře mluviti. Mimo to slouží k upevnění svalů vnitřní 
šlachovitá obdloužná deska (bb. bb.), která nemá v sobě nic rohovitého a utvořttje se. 
mnohonásobně selkanými šlachami svalů zde se sbíhajících. ) 
Slroj zažívací počíná se chlupatým otvorem úst, vedoucím v ouzký rohovitý 
požerák, dále následují dva žaludky, z nichž první (obr. 7. d) je položen v části hlavo- 
prsní a po každé straně pěti vybočeninami (aaa aa) opatřen, Jest kruhovitý, a 0. 
přední část jeho, tvoříci přechod k požeráku, upevňuje se veliký sval (obr. 7. b), který 
vzniká z prostředku štítu hřbetního, čímž ústroj tento zdá se býti velmi spůsobilý, aby 
vyssávání a polykání potravy tekuté byl nápomocen. Druhý žaludek (e) je s prvním. 
spojen a obklopen žlutou hmotou — která dlouho držána byla za sádlo, nyní se ví že 
jsou to játra — přechází pak v ouzkou rouru záživnou (g), na konci obdlouhlým pří- 
věskem (obr. 7%. f.) opatřenou, a přijímá rozvětvení cev, o klerém se myslí, že vodí žluč. © 
Na zpodu každé hořejší čelisti leží žláza, která ouzkým vodem do konce jejího 
vniká a vylučuje onu více méně pro menší zvířata, zvláště hmyzy, jedovatou šťávu. (Viz © 
Živu 1853, str. 60.). Srdce je obdloužné a vysílá ratolesti své na obě strany (obr. 9. 
aad.), barvy je bělavé a slčn dosti silných; semotam jest zouženo, Krev v cevách 
a srdci docela jest bezbarvá, a jen je-li větší množství pohromadě, vypadá trochu 
mlékovitě. ; 
(Obr. 5.) (Obr. 6.) (Obr. %.) l 
a 


841 


Zbývají ještě rodidla a plodidla. Vaječníky skládají se z měchýřků po každé 
straně těla ležících (obr. 7. Ah. 8 hh.), z nichž jeden bývá naplněn žlutými vajíčky, 
zvláště v letč a na podzim, a končí se na přední části těla u sloupečku (Stiel) břišního 
zouženým východem. Varlata mají podobu vinutých sáčků, z nichž leží po každé straně 
jeden, a končí se na tom samém místě jako vaječníky (obr. 4. bb). 

Vše toto bylo nám jen krátce pro celek přeběhnouli, neb pitva pavouků jest jedna 
z nejtěžších a posud velmi nejasná ; více nás budou zajímali ústrojí, ač též ne zevrubně 
známá, kterými pavouk vyvodí vlákna buď pro přístřeší aneb ouskočný lov svůj. 

-+ Cevy předoucí složeny jsou z devíti párů míšků, mezi nimiž pokaždé tři mají 
podobu stejnou. Prostřední tři (obr. 8. aaaa) jsou nejdelší a největší, běží z bradavek 
do předu a pak zas nazpálek, a končí se zouženě a mnohonásobně zavinuté. Druhé 
tři mají směr podobný a vybíhají ve mnohonásobně. zavinutý, posléze kuželovitý konec 
(e. e. e). Ostatní tři páry (000) jen maličko se liší, zadní konec ústrojí toho jest jako 
zvláštními krupičkami (bb) obalen. 

Při rozříznutí části hlavoprsní nápadná je při pavouku uzlina nervová (obr. 12. c), 
vypadající jako ze dvou sloučena; první oddíl vysílá větve své k hlavě, druhý čili zadní 
k ostatnímu tělu čili ústrojí zažívacímu. 

Mr Přejdeme nyní k tomu, kde pavouk křižák v soustavě živočichů poslaven, a obrátíme 
se ještě k některým zajímavým příbuzným jeho, 
hd Pavouk náleží k onomu velikému oddílu řádu svého, který dýchá vaky plícními a 
„má hlavu i prsa v jedno spojené, ledy tak nazvanou část hlavoprsnou čili hrudihlavu. 
elmi vyznačeni jsou povoukovilí svýma očima vůbec, kterých mají 6—8.  Rozdělování 
„dle spůsobu života není vlastně přísně přírodopisné, a však u pavouků se tak děje, 
neb se rozeznávají v takové, kleří sedí a předou, a v druhé, kteří nemajíce lkaniny 
rozlažené všelijak bydlí, 

-Z čásli všeobecné máme sem lam ješlěč co připomenouli, nač jsme u křižáka tak 
mnoho nehleděli, a to jsou poslední články noh, které se končí háčkem: zoubkovatým 
(obr. 5. a 10), pak léž spojení části hlavoprsní s břichem, které je zprostředkováno 
| malou, krátkou slopkou. 


(Obr. 8.) (Obr. 9.) 


Bradavky předací (obr. 11.) dle počtu též nejsou u všech pavouků stejné, 

Pamělihodny jsou oči pavouků (obr. 12. ddď) a jejich poslavení na hlavě; majiť 
lánu rohovou, duhovku, zřítelnici, čočku a sklenec , též blánu žilnou, tedy všecky 
částky jako obratlovci vyšší, a jablko toto jest jako usazeno do sférické  vydutosti 


942 


nervu zrakového. Tylo oči jen k zhlednutí bližších předmětů se hodí, a proto se zovou 
drobnohledné čili mikroskopické. A 

Na přední části těla mají pavouci známku vypadající as jako litera V otvorem do. | 
předu hledící (obr. 4, k), tímto se odděluje trochu hlava od prsou; před touto čárkou 
bývají postaveny oči v počtu rozdílném, který však tak bývá stálý, že podoba i počet j 
velmi vhodná znamení dávají k rozeznávání druhů. 


Části úst blíží se těm, jakové u hmyzů nalézáme, poznali jsme je dobře u kři- . 
žáka oj 


dají se studovati jako i sbírati, jsou velmi chytří, rychle se poroučejí a snadno se jim 
ublíží, v líhu, nejsou-li lam. samotní, zůstavují obyčejně všechny čtyry páry svých noh, i 
na suchu pak se sevrknou k nepoznání. 
Proto je málo kdo sbírá a též ve sbírkách veřejných nebývá jich mnoho viděti, © 
větší se obyčejně vycpávají bavlnkou ; byl též od přírodozpytců nalezen umělý spůsob © 
velikým horkem je co nejrychleji sušili, což se velmi dobře dařilo. 
Bylo by ještě zmíniti se o čidllech pavouků, a tu jsme již poznali oči; zkušenost © 
učí, že v skulku jsou krátkozrací jako velkoměšťácí, neb můžeme se k ním prstem hezky © 
přiblížili než to pozorují, což se jim však nahražuje jemným citem: nejlehčí dotknutí“ 
pavučiny, nejmenší mušku hned ucítí, 

(Obr. 10.) O chuti jakož i o čichu nemůžeme mnoho sou- 
a diti, víme jen tolik, že pavouci jsou zvířata čistolná U 

7 nikdy se v shnilých látkách atd. nezdržují. 
(Obr. 11.) : Ačkoli větší část pavouků zvláštní pudy v strojení © 

4 a pavučin svých vyjevuje, o mláďata svá se tuze málo sta- 

S) a © rají a neví se ani že by jim polravu přinášeli; spokojují © 
se lím, že kokon svůj na bezpečné místo odylekou a tam © 


(Obr. 19.) jej zanechají, jediný druh jej brání a raději se lapili dá © 
RSK Di než by ho pustil. 4 
AV Jiný ještě úkaz z života jejich jest, že vícekráte ( 
f px a kůži svou svlékají“ a přitom tak se proměňují, že pak 8 
5 B těžko bývá druhy rozeznali. 


Jeden druh pavouků zemních (Lycosa  litoralis) 
bývá na podzim po vylezení mláďátek celý jako roztoči 
(Milben) posázen, protože lito všude se mu na tělo na- ' 
sazují; staří, neznajíce pravé, příčiny toho, bájili proto © 
o nemoci a vyraženině pavouků. Toléž stává se někdy 
pavouku domácímu, zvláště v teplejších krajích, při čemž © 
ovšem velmi ošklivě vypadá, pořáde běhá a hledí nezvané 
hosti se sebe střásli a selříli, 

Do jednoho oddílu s křižákem náleží velmi hojný 
a však ještě málo povšimnulý pavouk domácí (Tege- 

č - naria domeslica L.), o jehož soužení právě řeč byla. Ro- 
zeznává sé ží že má tělo světle hnědožluté, nohy a makadla s kroužky tmavohnědými, 
část zadní jest temnohnědě mramorovaná, uprostřed na zádech po každé straně s tem= 
nohnědým pasem, jejž obkličuje jiný žlutohnědý v prostředku se nacházející. Na vnitř- 


p ar 


| 348 


ním, kraji temného pasu hřbetního nalézá se řada žlulohnědých nepravidelných skvrn. 

-Hořejší čelisli jsou so strany slabě smáčknuty (obr. 2. a), zpodní čelisti jsou prodlou- 
ženy, podoby lžičkovité. Makadla (obr. 41. c) mají černé kroužky, pysk zpodní je čtyr- 
hramně obdloužný, zakulacený (obr. 41. d). Šlít hřbetní má uprostřed ouzkou, chlupatou 
skulinu, z které tmavé paprsky vycházejí. 

První pár nohou jest nejdelší, třelí nejkratší; na posledním článku stojí háčky 
(obr. 10.), které majíce podobnost s hřebínky velmi dobře slouží tvoru nitky předoucímu 
a po nich se probíhajícímu ; břicho jest obdloužné vejcovité, chlupaté bradavky předací 
tvoří jako svazeček a jsou do zadu obráceny, 

Pavouk domácí liší se od křižáka celou svou postavou, poměrem. štíhlejšího těla 
a mnohem delšími nohami, z nichž první pár délku celého palce dosáhnouli může, Jest 
úzce spřízněn s obydlími lidskými a všude jich následuje, proto v celé Evropě posud 
nalezen. Miluje obzvláště temné koutky i vyhledává si takové v chlívech, půdách, sto- 
dolách, záchodech atd., kde také velmi obratně prchá a hned v skulinách se skryje. 

V bytech zámožnějších měšťáků, kde se ustavičně dílo jeho hubí a ničí, zřídka 
nalézáme husté pavučiny, tím hojněji na osamělých půdách, kde není vylrhován, a: tu 
jako černým rouchem stropy zaslřeny bývají. Kde u vělším množství pavučiny se na- 
lézají, berou se co domácí prostředek a přikládají při krvácení, ku př. po menším 
uříznutí. Vnitřně užívá se pavučin jeho proti všelikým neduhům křečovitým, taktéž 
proti zimnici; že proli lélo dávány byly, není nijaký důkaz snad pro léčivé vlast- 
nosti, ale jest na tom samém základě zkoušeno jako jiné ošklivost působící věci, v jichž 
vyhledávání lid obecný někdy náramně daleko zabíhající umělost ukazuje, a které zim= 
nici arci často jen na oko zapudily. 

Tkanina pavouka © domácího jest velmi huslá, mívá na sobě řádnou pokrysku 
prachu, a proto ji tak nerádi trpíme. © Upevněna jest obyčejně mezi dvěma zdmi a na- 
hoře otevřena, dole pak více rozšířena; nalézá-li se blízko stropu, přilne k němu a je 
pak jen po stranách otevřena, Nebývá též udělána v jedné ploše, ale mívá povrch ne- 
stejný dle rozličného připevnění, konec pak vybíhá v rouru vedoucí do vlastní skrýše 
„pavouka, kterou mívá v nějaké dirce nebo skulině a kde trpělivě dloubé chvíle, často celé 
hodiny sedá, až se nějaká muška nebo moucha chylí, na tu pak rychle vyběhne a jí 
do skrýše své odyleče; je-li naň příliš velká, bázlivě se skryje. Zimu snáší tak málo 
Jako křižák, jen jednou pozorováno, že zmrznuv při 8 stupních zimy za týden ještě 
v leplém pokoji obživl, Pavouci vůbec na podzim po kladení vajec buď zhynou, jako 
křižák, anebo zluhnuvše ve skrýších zimu přelrvají. © pavouku domácím myslí se, že 

„může dosáhnouli stáří člyr let. 

"M Tkanina pavouka domácího jest náramně lenká, tak že 10,000 nilek teprv, by 

„ Houštku obyčejného hedvábí vydalo. Poněvadž tak hojně se nachází, zkoušeno spraco- 
: „valí Ji Jako hedbáv, dělány z ní též rukavice, které však přišly velmi draho. Konečně 
© zaneckáno pokusů, když někdo vypočetl, že na libru takové příze by bylo třeba asi 
600 „000 pavouků, jichž chování by nemožné bylo, protože by nestačil nikdo  zásobili je 
mouchami, a pak že by se vespolek sežrali, 
“ Pavučiny křižákovy ani lid neužívá, protože se ho šlílí, a pak že není vydalnás 
jináč velmi obmezeného upotřebení nalézá v drobnohledech k tak nazvaným křížům nit- 
„kovým, které slouží k měření mikrometrickému ; léž se může takových nilek. použili 
k pověšení velmi jemných jehel magnetických, 


944 


Látka pavučin v tom okamžení, kde z bradavek četnými otvory vychází, je lep- 
kavá a láhne se, na povětří pak tuhne a usychá. Pro pavouky jest to veliká výhoda, 
že ať se nacházejí kdekoli, vždy nitku ze sebe soukají, tak že n. p. nikdy prudce 
spadnouti nemohou, nýbrž všude se spouštějí, jak to vidíme, když v nějaké výši přízi 
jim potrháme. 

Příze našich pavouků jest jemná a jednobarvá; pavouci velikáni krajin cizopás- 
mých mají lak silnou, že malí ptáci ji nemohou hned přetrhnouti a že i lidskému prstu 
značný odpor klade. Též se nachází v Americe druh jeden, který z červených, žlu- 
tých a černých nitek velmi ozdobnou síť dělá. 

Co mimo to pavouka domácího vyznamenává, jest jeho 8 očí, stojících ve dyou 
řadách za sebou; za dne jsou barvy bledohnědé, večer pak a potmě se lesknou, a též 
v líhu podrží lesk téměř diamantový; vůbec zdá se pavouk v noci lépe viděti, kde je 
též čilejší, jako všichni jeho příbuzní, mezi něž patří štírové čili škorpioni, kteří jsou 
nemilí noční hosté v krajinách horkých. 

Co se poměru pavouka domácího k nám týče, jest taktéž prorokem povětrnosti 
a dá se ochočili, což o křižáku známo není. Jmenovitě velikou zimu ohlašuje tím, 
že nepokojně semolam běhaje o tkaninu s jinými se potýká, aneb sám vícerou přízi 
počne, neb též přes noc novou si udělá, Tato zkušenost prý jednou přispěla k dosa- 
žení znamenitého výsledku vojenského, a sice tímto spůsobem : VY revolucí francouzské, 
když Francouzsko s Hollandskem válku vedlo, seděl v Hollandu w vězení zajatý vy- 
soký francouzský důstojník Ouatreměre Disjouval, i krátil si chvíli pozorováním pa- 
vouků v žaláři svém. Při prvním rázném útoku Francouzů Hollanďané vytažením sta- 
videl u velikých hrází svých zem potopili, by nepřítele od dalšího postupování zdrželi, 
i chystal se lento vskutku již nazpěl, an Oualreměre ze žaláře svého potají veliteli 
francouzskému vzkázal, že mu pavouci jeho tužší zimu zvěstují, která též v skutku na- 
stoupila, načež Francouzové po ledě do Amsterodamu se dostali. 

Zajisté každý z laskavých čtenářů všimnul si na zahradách neb po zdech neoby- 
čejného dlouhonoháče, který v obecném mínění též za pavouka platí; jest to pavouk 
nohatý (Phalangium opilio), a nepatří k vlastním pavoukům, nýbrž stojí trochu níže, liší 
se makadly nitkovými a tím že dýchá vzdušnicemi ; velice nápadným ho činí náramné, 
až půl druhého palce dlouhé nohy, které sedí na těle kulatém velikosti hráchu, a každá 
noha, jsouc utržena, velmi dlouho ještě se pohybuje. Ve dne obyčejně sedí, v noci 
běhá a živí se malým hmyzem, je-li jich více pohromadě zavřeno, usmrcuje a výssává 
silnější slabšího. i 

V četném řádu pavouků vlastních nalézá se ještě několik velmi zajímavých a více 
méně proslulých rodů, co se toho posledního dotýče, zajisté jest nejznámější tarantule 
(Lycosa taranlula), domovem v jižní Italii a též u břehů Volhy, kde se jí Kalmyci 
velmi strachují. Jest až půldruhého palce dlouhá, dole červená, nahoře s trojhra- 
nými černými skvrnami, a byla dříve předmělem hojných bájek, nyní však se 
ví, že sice silně a bolestně ušlkne, avšak bez zlých následků ; dá se též ochočili, tak 
že na zavolání přijde a krmili se dá. Přízi nedělá žádnou, nýbrž žije v skrýších a svo- 
bodně loví, 

Pro udatnost a sílu uvádíme zde ještě nevelikého pavouka sklepního (Segestria 
sexoculata).  Máť on jenom 6 očí, je temnošedý a velmi chlupatý. Živobytí má mnohem 
tužší než jiní pavouci, u klerých malé ublížení, vylržení nohy postačuje k usmrcení ; 


945 


neb žije napíchnut ještě 24 hodin. Má čelisti hořejší velkými a silnými háky opatřené, 
tak že ani vos se nebojí nýbrž brnění jejich proráží a je odvléká; též tělo jeho je 
mnohem tužší, tak že se žihadla jejich báli nemusí. Zdržuje se v dutých zdech, 
skulinách oken atd. a má jen jednoduchou rouru, z které se na chycený hmyz vyřílí 
a jej odvleče. 


Zmínění zasluhuje pro svou umělost: Pavouk krtivý obecný (Cteniza caemenla- 
ria, gemeine Minirspinne), který bývá až na půl druhého palce zdílí, hnědočervený, a má 
černé čelisti; břicho je temnošedé, chlupaté. Tolo nadané zvířátko, nacházející se v již- 
ních Francouzích a ve Španělích, netká sice žádných sílí, avšak ryje si rouru až 2 stře- 
více dlouhou v zemi, ku které ustrojí padací dvéře na vchodu tak uměle, že ani nej- 
menší hmyz se mu lam dostati nemůže. Když přírodozpylec Sauvage dvířka jeho špen- 
dlíkem hleděl zdvihnouli, pocílil silný odpor, neb pavouk byl přiběhl a zatnuv čelist 
a háčky nohou svých do dveří je zdržoval; když pak zpytatel rouru jeho rozhrabal, 
byl chuďas pavouk světlem celý jako zmámen a umdlen, důkaz to že je zvíře noční. 


Též u nás neřídký, avšak jako druhové pavouků vůbec méně známý jest voduch 
čili pavouk vodní (Argyronesta agualica, Wasserspinne); je prostřední velikosti, hnědý 
nebo temnohnědý, má dlouhé chlupaté nohy, zadní čásť na příč vráskovatou, a je vůbec 
nebezký. Běhá na povrchu vody hmyzy lapaje, též plove a pod vodou bydlí. Ustrojí si 
„ toliž z husté bílé příze spůsob zvonu potápěcího, který nitkami na kameny neb okolní 
rostliny připevní, nosí pak pod něj vzduch, které utkví na jeho chlupatém a zvláštním 
jako pokostem potaženém těle v podobě malých bublinek, až se pokost len nadme 
k velikosti vejce holubího ; tam bydlí a odlud i v zimě vychází, aby zvířálka vodní přepadal. 
Často je lze viděti, an plavou v bublině povětří, majíce buď nohy neb zadní část vystr- 
čenou, avšak léž na suchu mohou se několik dní zdržovati. Podivné své hospodářství 
provádějí též v zajetí a dají se při lom velmi dobře pozorovali. 


Jelikož tentokráte více o takové pavouky dbáme, kteří jsou proslulí a vlastnostmi 
svými zábavnější, nesmíme skončili, bychom nezastavili se ješlě u velikána ve všech 
téměř knihách přírodopisných vykresleného, totiž pavouka pláčníka (Mygale avicularia, 
Vogelspinne), který palří též k pavoukům zemním, z nichž jsme již jednoho uvedli, 
lotiž krtivého (Cteniza). Tělo jeho bývá až na dva palce dlouhé, s nohami roztaženými 
měří v objemu 6 až 7% palců, tělo je černé, silně chlupaté, nohy načervenalé, Na konci 
makadel jakož i nohou má mohútné zakřivené háky, a je i po smrti v lihu vzezření 
strašného. Nachází se v Americe mezi obratníky, na ostrovech Antillských, kde z háků 
jeho dělají párátka na zuby, v Surinamu, Brasilii ald. Roura, kterou si dělá, je dlouhá 
a ze silné látky, v noci pak z ní vychází a doslává se až do obydlí lidských; chytá 
hmyz, ba i malí ptáci kolibri mu prý v obět padají. Roku 1834 dostal se takový hro- 
zitán s nákladem kampešky (Campecheholz) živý do Štětina. Ten prý vrabce právě 
z vajíčka vylezlého svými hroznými háky uchvátil, vyssáním usmrtil a naposled jen ja- 
koby kašičku z něho zanechal, Taktéž prý ssál telecí maso. Všecko toto nebylo by 
nemožné, ale není s jistotou dokázáno ; že uštknutí jeho, které jindy za velmi nebez- 
pečné bylo vyhlášeno, působí jen bolest a oteklinu, dověděli jsme se od ceslovatelů 
novějších. 


Zbývalo by nám ještě promluviti o nepřátelích pavouků, a těch je mimo člověka 
- samého veliký počet. U nás jsou hubení jen pro pořádek a čistotu obydlí, na auslral- 


Živa 1856. 23 


346 


ských a jiných některých jižních ostrovech obyvatelé do některých druhů křižaka se © 
pouštějí a jedí je, avšak jen z nouze. Mimo to všichni ssavci, kteří po hmyzech se 
shánějí, jakož i pláci po nich slídí ; s největším vztékem ale v teplých krajinách napa- 
dají na ně soukmenovci, totiž šlírové (scorpiones), kteří si na vělších nejraději pochut- 
návají ; i menší druhové z nich do největších pavouků se pouštějí, silnějšími klepety 
svými je rozemílají a sežerou je docela. Pamělihodné jest též, že některé druhy rodu 
Jumků (sphex. Schlupfwespe) odnášejí pavouky, probodnuvše je žahadlem, do skrýší 
svých, by tam jich mláďatům S$loužili za potravu, a že pavoučci li, jináč na zranění tak © 
citliví, nepojdou ale jen upadnou v jakýsi stav omráčení, tak že na dotknutí ještě se pohybují © 
a přitom tělo jejich zůstane docela čerstvé. i 
Úkaz všeobecně známý, který též od pavouka vychází, jest tak nazvané babí léto © 
(Altweibersommer) ; povstává tím, že malý pavouk, křižáku velmi blízko postavený (Te- 
tragnatha extensa), blízko země na křovinách a rostlinách sítě své zhotovuje, ktéré pak 
času podzimního povětřím lítají; v pavučinkách těchlo naleznou se někdy malá pávoučí 
mláďátka, kterýmž též byl přikládán oumysl, že by samovolně povětrné cesty na- 
stupovali.  Chylí-li se pavouci lito a chovají v sklenici na drnu; pokryjí ho celý podob- © 
nými nitěmi, avšak neberou mušky a zhynou po několika nedělích. (Viz Drobnosti.) 
Malým tímto rozjímáním hleděli jsme. seč. možno. bylo i na pavouky pozornost © 
obrátiti, jelikož i mezi nimi jako jinými na pohled pěknějšími živočichy velmi «mnoho, 
složením těla a spůsoby svými, zajímavých se nachází; jedovalé jejich čelisti, nesnáše= © 
Jivost, větším dílem smutné a temné barvy s pásky zoubkovatými se střídající a též ne- © 
láska, v kleré u lidu a jiných živočichů stojí, daly by je přirovnalii s jedovatými hady; © 
ostatně celý řád jejich náleží k dravcům a někteří z pavouků lovících -rychloskokých 
(citigradae) docela jako vyšší dravci oběti své na záda skáčí a smrtelně ji ranivše po- 
kojně konec její očekávají. 


Meteorologie a její pokroky. 


Pod zemí, na které žijeme, nalézají geologové zbytky rostlin a živočichů, kterých 
nyní více nestává ; z neklamných známek poznáváme, že veliké roviny, které nyní jsou 
pévnou zemí, byly dříve pokryty mořem, že na mnohých místech mocná podzemní síla 
půdu vysoko vyzdvihla, na jiných zase hluboko pod hladinu vodní zatlačila. Se zemí 
tedy staly se převraty, jejichž následkem všeobecný její sloh i obyvatelstvo se změnilo; 
a nic nedává nám právo přijímali, že nyní dostala se v lakový stav, který budoucně 
žádnými takovými převraly nebude změněn. 

Zkušenosti, vztahující se na minulost naší planety, a obavy slrany budoucnosti 
lidského pokolení stáčily by již přiměti nás k tomu, abychom prostředkem nástrojů, kte- 
rými vládneme, bedlivě pozorovali nynější stav země, spůsob jejího parokruhu a úkazy, 
jaké se v tomto neustále objevují. Máme však ještě jiný důležitější podnět k takovým 
pozorováním: kromě poučení o ' minulosti a budoucnosti země můžeme z pozorování 
takových očekávati i poučení zcela praklická a bezprostředně úžitečná. Ukážíce, jakou 
cestou přijdeme k takovýmto poučením, a vysvěllíce několika příklady užitek z nich 
vyplývající, postavíme význam meteorologie ve vědeckém i praklickém ohledu v pravé 
svěllo. 


847 


Parokruh země neustále jest pohybován četnými příčinami, Kdyby jediné ze 
vzduchu se skládal, kdyby na všech místech zeměkoule stejnou teplotu měl, brzo 
octl by se v stavu nezměnitelné rovnováhy a ustavičného poklidu, Tomu ale lak není; 
síla slunce, hřející pod rozličnými šířkami rozličnou mocí, střídavě k té a oné polokouli 
se obracující, roztahuje po sobě rozličné části vzduchu, dávajíc lím původ proudům 
vzdušním a větrům, jejichžto směry a rychlosti neuslále se mění. K tomu ješlě přislu- 
puje vliv vodních par nacházejících se v oboru vzdušném. Tenlo jest ledy u věčném 
vnitřním pohybu, poněvadž rušivé příčiny, periodické aneb nahodilé, neuslále a vždy při 
jiných poměrech naň působí. Z těchto pohybů vycházejí všecky úkazy v parokruhu 
zemském : střídání se deště a jasného nebe, vělru a lišiny, parna a zimy, úkazy tak 
mocně působící na člověka, jeho obyčeje i zábavy. Z polřeby člověka, vyhnouti se 
škodlivým vlivům vzdušného oboru a blahodějné jeho působení obrátili k svému, pro- 
spěchu, povslala meteorologie.  Pocházíť ona z nejstarších dob lidského pokolení, za- 
městnávala dávnověké mudrce, poskylovala básníkům látky, a rolníkům všech časů byla 
předmětem stálé pozornosti. Obzvláště tito pozorovali ostře, a pravé neb nepravé 
známky, zvěstující jim dle jejich domnění návrat pěkného počasí anebo trvalé deště, 
uvedli v prostonárodní průpovídky, jaké až dosaváde se zachovaly. Domnělý vliv mě- 
síčných čtvrlí, svato-Medardský déšť a mnohá jiná od pokolení na pokolení se dědící 
povětrní pravidla svědčí patrně © potřebě člověka, předzvídati povělrnost. Když po- 
vslala věda všeobecné fysiky, obracela studium své vždy také na úkazy povětrní, jež 
snažila se vysvětlili ; a poněvadž začala vyšetřovati vlastnosti plynů a par, mohla me- 
chanismus těch úkazů, povstávajících ze současného působení plynů a par, vůbec pocho- 
pili, ba z části i v jednotlivostech jeho poznali. 

Byl to veliký pokrok, ale fysika prokázala meteorologii ještě jinou, znamenitější 
službu, poskylnouc jí nástroje k měření, tak že mohla všude činiti zevrubná pozorování, 
která se potom mohla spolu porovnati; tím spůsobem povznesla se meteorologie na 
vědu. Budiž nám dovoleno pověděti několik slov o těchto nástrojích, jejich účelech 
a zevrubném jich používání za nynějších dnů. 

První, který se nám naskyluje, přináleží vlastně a zcela meleorologii, jest to 

nástroj, jímž měří se tlak vzduchu. Vzduch jest těžký ; o lom přesvědčíme se zvážíce 
nádobu nejprv naplněnou vzduchem a pak vzduchuprázdnou. Vzduch oparu zemského 
vykonává na nás, jako voda na ryby, tlak, jehož přibývá nebo ubývá dle toho, přibývá- 
neb ubývá-li výšky vzduchové vrstvy nad námi.  Myšlénkou, měřili tento tlak výškou 
rtufového sloupu v rouře vzduchuprázdné, k níž on v rovnováze jest, vynalezl Torri- 
celli tlakoměr čili barometer. Vezmeme-li k němu ještě thermometer, ukazující směr a rych- 
lost větrů, tedy máme oba ty nástroje, ježlo slouží ku pozorování mechanických pro- 
-měn vzdušného oboru, jejich proměny v ohledu ma tlak a pohyby jejich ve směru 
vodorovném. 
; Vodní páry ve vzdušném oboru se nalézající jsou hlavní prostředek, jehož pou- 
žívá příroda k vyvinutí rostlinného života. Aby pochopili mechanismus, jímž příroda 
spůsobuje, že na místech a v dobách, kde nejužilečnější jsou, vodní páry v největší 
hojnosti se ve vzdušném oboru shromažďují, potřebovali meteorologové nástroje k usla- 
n novení míry, v jaké se vodní páry v povětří nalézají. Dlouhý čas marně byl hledán 
© dakový nástroj. Bylo domnění že nalezen jest, když při některých hmolách shledána 
© vlastnost přitahovati vlhkost a měniti tím svůj objem. Vlasy, které v dešli měknou a se 
23* 


948 


prodlužují, lána, klerá se sláčejí a smršťují, staly se vláhoměry čili hygromelry. | Saus- 
sure vynalezl vlasový hygrometer, klerý činil epochu ve vědě, nemnoho jí prospívaje. 
Jediný nalažený vlas pohybuje při tomto náčiní, prodlužujíc anebo skracujíc se. dle vlh- 
kosti neb suchosti vzduchu, rafikou na kvadrantu opatřeném stupněmi. Absolutní su- 
chost vzduchu poznamenána jest na cifráku 0, největší vlhkost 100. Jakkoli důmyslný 
jest tento hygrometer, přece nedostačoval požadavkům meteorologů. Tito nepřestávají na 
stupních vlhkosti dle libovolného rozdělení, oni musejí věděti, kolik Jotů vody v sobě 
obsahuje krychlový střevíc vzduchu v kleroukoliv dobu denní. Pokusy přírodozpytců 
o zdokonalení Saussurova hygromelru anebo vynalezení jiného, lepšího, dlouho byly 
marné ; podařilo se jim to leprv, když se zevrubněji seznámili s vlastnostmi par. An- 
glický fysik Daniel! shledal, že sklenice vodou naplněná, když se voda schladí, na po- 
vrchu drobnou rosou se pokryje; čím vlhčí byl vzduch, tím méně potřeboval snížiti 
teplotu vody ; čím sušší byl vzduch, tím více musel ji snížiti, aby se vodní páry vzduchu 
na povrchu sklenice srazily. Toto pozorování slačilo k přísnému ustanovení hygrome- 
trického stavu vzduchu. V nejnovějším čase pozoroval Dr. August v Berlíně, že když 
kouli teploměru pokryjeme mokrým florem, stav teploty se tím sníží. Vysvělluje se to 
takto: voda, jíž namokřen jest flor, vypaří se a při tom se ochladí; a poněvadž vypa- 
ření lím rychleji se děje, čím vzduch jest sušší, tedy jest padání teploměru na suchém 
vzduchu znameniltější nežli na vlhkém. Prostředkem hygromelrů, na základě těchto po- 
zorování zřízených, mohou se zevrubně pozorovati pochody v povětří, vztahující se na 
jeho vlhkost. Tím spůsobem vyšelřuje se hygromelrická vlastnost vzdušného © oboru 
nad, mořemi, nad pevninami, poblízku ločen, pod rovníkem, za rozličných počasí; ob- 
jasňují se míslní vlivy, stanovují všeobecné výsledky a poznávají okolnosti, při jakých 
se vodní páry srážejí co rosa, jiní, déšť, sníh nebo kroupy. Tím spůsobem měří se © 
množství vody do roka na jistou krajinu padající. Nemáť to žádné oblíže: déšť, sníh 
atd. nachylá se do svrchního dílu sudu, odkudž voda stéká malou dirkou do druhé, zpodní 
části sudu, kde odevšad uzavřena vypařovali se nemůže, a na konec roku se odměří. 

Prostředkem těchlo nástrojů skoumají meleorologové povělrné úkazy, jako hvěz- 
dáři prostředkem dalekohledů zpylují pohyby těles nebeských. Za hlavní příčinu všech 
pochodů v povětří uznáno jest teplo od slunce vycházející. Nestejně rozděleno po ze- 
měkouli ruší teplo sluneční neustále; rovnováhu vzduchu, která by bez jeho působení se 
ustálila. Jakost vzduchu v ohledu na teplo musí býli: vyzpylována, nejenom prolo že 
toto jest jedním ze živlů životních, nýbrž i prolo že jest příčinou úkazů v něm se je- 
vících, a prolo že věda nesmí. si vytknouli žádný jiný účel, nežli vyskoumání ssouvi- 
slosti příčin a účinků. Nástroj sloužící k těmto skoumáním jest teploměr ; ale velice by- 
chom se mýlili domnívajíce se, že užívání tohoto nástroje nemá žádných obtíží. Žádné 
pozorovadlo, má-li ho užito býli s prospěchem, nepožaduje: tolik opatrnosti jako teploměr. 

Paprskové sluneční, procházejíce prostorem světovým beze vší ztráty svého tepla, 
zakusí na ceslé své skrze parokruh zemský znamenité seslabení své zahřívací sily, neboť 
vzduch velikou část jejich tepla pohlcuje. An takto paprskům slunečním ubývá síly, 
přibývá vzduchu teploty. Že oba tylo úkazy musejí se dobře rozeznávati, vidíme nej- 
lépe na vysokých horách. Paprskové sluneční jsou zde v lé míře palčivější, v jaké jest 
vzduch ledovalější, Při pozorování leploměru nesmí zapomenulo býli na tenlo rozdíl 
mezi bezprostředním účinkem slunečních paprsků a leplotou vzduchu. Má-li se měřili 
teplota vzduchu, musíme postaviti teploměr do slínu,:chceme-li měřili přímé působení. 


NÍ 
: 


349 


slunce, musíme si jinak počínati. Dáme sklenici studenou vodou naplněnou na slunce, a 
ze slupně zahřilí vody poznáme zahřívací sílu slunce. Pan Pouillet shledal prostředkem 
toho přístroje, jejž nazval pyrheliomeler, zahřívací sílu slunce tak mocnou býti, že by 
v běhu jediného roku dovedla rozpustiti vrstvu ledu, která by pokrývala zem na 31 
métrů Woušťky. 

Dále jest ku pravému použití teploměru následující pozoru hodno. Země nepo- 
držuje teplo od slunce obdržené, nýbrž sálá je nazpět do prostorů nebeských i s vlast- 
ním svým teplem; a toto od země vystupující teplo seslabuje se, an prochází povětřím, 
stejným spůsobem jako teplo od slunce vycházející. Není těžko pochopiti, že za dne 
země více tepla obdrží nežli vydá; v noci zas naopak více vydá než dostane. Že tomu 
lak, vyplývá ze zkoušky, již ponejprv učinil přírodozpytec Wells. On v noci hvězdo- 
jasné postavil dva docela stejné teploměry do trávy palouku na povětří, jeden pod šat 
na čtyrech kolech roztažený, druhý docela nepřikrytý. Nepřikrylý teploměr sálal teplo 
své k nebi, přikrytý podržel své teplo a ukazoval teplotu vzduchu, jímž byl obklopen. 
Může a musí se ledy v meteorologii teploměru trojím spůsobem používali. (Chlíce zvě- 
děti teplotu vzduchu musíme jej postaviti do stínu nebo pod nějaký krov; k ustanovení, 
mnoho-li země tepla ze sebe sálá, musíme jej bez přikrytí vydali na čiré povětří; 
k měření přímého působení slunečních paprsků musíme jej ponořiti do sklenice vodou 
naplněné a na slunce postavené, 

Kromě tepla působí v povětří také eleklričnost, často temně, vždy podivně, časem 
hrozně. Nepoznána v podstatě své, při vypařování se vody, při všech pochodech v rost- 
linném životě a vůbec při všech fysických pohybech zeměkoule se vyvinujíc, rozšiřuje 
se v povětří, prozrazujíc však přítomnost svou jenom na nejoullejších elektrometrech, 
Druhdy však nahromaďuje se tak silně v povětří, že přítomnost svou jeví ve spůsobě 
chomáčů světlových na temenech budov, na kordech neb bodácich vojáků anebo na 
vrcholích lodních stěžňů. Jest lo tak nazvaný svato-Elmský oheň. V krajinách sever- 
ních svílí co severní světlo. Volta jí přičítal utvořování krup. Že spůsobuje bouře se 
všemi výjevy jejich, jest známo. Úplné známostí úkolu, vykázaného na světě električ- 
nosti, nemáme ještě. Meteorologové musejí jej leprva vyzpylovali prostředkem elek- 
trometrů, jaké jim k službě jsou. Mohou k tomu konci pouštěti kovové draky; mohou 


" vystřelovati do oblaků šípy, vodícím řetězem se zemí spojené; anebo pokračovati ve 


zkouškách Richmannových s isolovanými hromobrany, k čemuž nově nastalá polřeba 
pobádá, totiž chránění elektrických telegrafů od záhubných účinků blesku. 

Náhodou prý nalezl za starodávna jeden paslýř kámen, jenž přitahuje železo. 
Později shledalo se, že jehla z této hmoty minerální má dva sobě protivné účinlivé 
póly, a zavěšena v svém lěžíku vždy stejný směr přijímá, totiž od jihu k severu. Z této 
jehly stal se kompas, Když Kolumbus plavil se mořem Atlantickým, znamenal, že střelka 
magnetická nezůstává neproměnná ve svém směru. Ve prospěch plavby zřízeny jsou 
s velikou zevrubnoslí magnetické přístroje, s nimiž všude na povrchu zemském činěny 
zkoušky. Brzo ukázalo se, že země sama jest magnet, který má své dva póly; a ve 
směru magnelické střelky pozorovány jsou denní, roční a stoletní úchylky. V čas vy- 
nalezení kompasu myslilo se, že magnetová střelka ukazuje přímo k severu. Brzo však 
bylo uznáno, že to jest omyl. Roku 1580 uchylovala se v Paříži o 12,9 k východu, 
léto východní úchylky ale stále ubývalo. Roku 1663 ukazovala jehla přímo k severu, 
na to pak začala se uchylovati k západu, léto úchylky přibývalo stíle, a od r. 1805 


350 


obnáší asi 229, Ve'225 letech změnila magnetická střelka směr svůj asi o 33% Pří- 
čina a zákon toho uchylování nějsou ještě známy. 

Arago zpozoroval, že mágnelická střelka, když severní záře se objeví, znepoko- 
jována bývá, což se snadno vysvětluje, poněvadž známe elektrický původ severní záře. 
Můžemeťf přijmouti, že magnelické působení země neobmezuje se na ony úkazy, které 
doposavad byly z něho vykládány. (Nedávno nalezeno jest, že magnet přitahuje plyn 
kyslíkový. Podle toho lze se domýšleti, že plyn kyslíkový shromažďuje se na magne= 
tických pólech. Možná, že snad někdy v magnetickém působění země poznán bude hosý 
živel meteorologických pochodů v parokruhu. 

Shrněme v krátce vše, co. jsme dosaváde pověděli. 

Pevná, z části vodou pokrytá kůra zemská obklopena jest plynovým kruhem,- slo- 
ženým ze vzduchu a vodních par. Na tento plynový kruh přerozmanitě působí teplo; 
električnost a magnetičnost, kromě přítažlivosti nebeských těles. První úloha meteorologie 
jest, všude na povrchu pozorovali úkazy z: takového působení povstávající, odejmouti od 
toho vlivy místní a nalezti všeobecné zákony ; (druhá jest, vysvětlili, kterak: zmínění 
působilelé, jimiž stojí život země, vznikají a se vyvinují; poslední konečně jest, úkazy 
života zemského, zpět uvedené na své příčiny, v celku vědecky představili. K lomuto 
poslednímu cíli bude: meteorologie jenom tenkráte blíže přivedena, když: veliký počet 
mužů spojí se k pozorováním a badáním na to se vztahujícím. 

Jednotlivý člověk může nějaký přírodní úkaz jenom v tom řídkém případu úplně 
pozorovati, když častěji. se opakuje a příčina jeho, v prostoře velmi obmezené působíc; 
zde všechen svůj účinek rozvinuje. Takový příklad poskytuje úkaz rosy. 

Od časů Aristotelových činěny byly marné pokusy o vysvětlení: toho úkazu. Dle 
jedněch padala rosa s nebe, dle jiných vystupovala ze země. Wells rozřešil hádanku. On roz- 
trousil chomáčky vlny, které byl dříve zvážil, před slunce západem po zemi, a pak 
ustanovil množství rosy, kleré přijaly, opětným jich vážením. V málo dnech seznal, že 
rosa tvoří se hojně za jasného nebe na místech nepřikrytých; pod rozpiatým plátnem, 
pod střechou a pod oblaky ale že se netvoří. Podslatná výminka při tvoření se rosy jest, 
aby věc, která se má rosou pokrýti, vydána byla bezprostřednímu působení hvězdnatého 
nebe. Příčinu toho nalezl Wells, postaviv do prostřed vlněných chumačů docela -stejné 
teploměry. Které byly přikryly, ukazovaly jen skrovné klesnutí teploty. nepřikrylé teplo- 
měry byly znamenitě ochlazeny. Teď dal se'úkaz vysvětliti. Ochladlá vlna, sdělujíe 
vzduchu ji obklopujícímu svou nízkou teplotu, spůsobuje, že se vodní páry v povětří jse 
nalézající srazí, jako v zimě okna topeného pokoje, jako v lelě zevnitřní plocha láhve 
studenou vodou naplněné. Rosa nepadá s nebe, aniž vyslupuje ze země ; vzduch lo jest, 
který jí chová co vodní páru a jako. krůpěje vody na ochladlou, trávu nasazuje. „Tráva 
totiž ochladí se, v noci, poněvadž, sálá teplotu do prostoru nebeského a odnikud, žádní 
nenabývá. . Je-li přikryta, tedy jest sálání tepla přerušeno, a v lom případu nevystydne 
tráva dostatečně, aby mohla spůsobili sražení se vodních par ve vzduchu obsažených, 
Úkaz rosy jest tím spůsobem úplně vysvětlen. 

Pohříchu nedá se pro všechny úkazy lak snadno nalezti výklad; předpokládát on 
na větším díle mnoho: pozorovatelů, mnoholelá pozorování a rozšafné, použilí sebraných; 
dát. Za příklad mohou sloužiti tak zvané hromové kameny. Na vrcholech hor pozorována; 
byla často místa, kde se zdálo, jakoby skála byla rozpuštěna bývala. Ramoud , Saussure, 
Humboldt, kteří tento úkaz v rozdílných krajinách země pozorovali, shodují se v lom, že 


dó1 


jej přičítají účinku blesku. S druhé strany nacházejí se na rovinách slezských anebo na 
písčinách egytských hluboko v zemi troubovité kameny, povstalé slitím se částek půdy 
— tak nazvané hromové kameny, jejichž původ pfičítá obecný lid blesku. Že tento 
výklad jest pravý, dokazuje následující událost. Pan Hagen v Kralovci viděl z okna, 
kterak blesk udeřil do břízy; i dal bez odkladu kopati na tom míslě, a ejhle, nalezen 
ještě teplý hromový kámen. Jiná sem náležející událost jest tato: Roku 1790 utekl se 
v parku Aglerfordském jistý sedlák před bouřkou pod strom ; udeřil blesk a zabil jej, 
po nějakém pak čase nalezena jest mrtvola ještě opřena na železnou hůl, a na konci 
hole — hromový kámen. Z těch příkladů jest palrno, že musí předejíti mnoho pozo- 
rování činěných od rozličných osob, nežli lze dáli uspokojující vysvětlení meleorolo- 
gických úkazů. Nejpatrněji ale ukazuje se potřeba, aby se mnoho pozorovatelů spojilo, 
kde se jedná o předměl meteorologické slaliky zeměkoule, u př. o teplotu vzduchu a 
jeho rozdělení na povrchu zemském, 

Teplota vzduchu jeví se během dne; obyčejně bývá nejnižší při slunce východu, 
vystupuje až do druhé hodiny odpolední, a pak jí zase pomalu ubývá až do slunce 
západu. Tento pravidelný pochod ale bývá rušen jakostí nebe a střídáním se směru 
větru. Teplota něklerého dne určí se tím spůsobem, že se vezme průměr teplot pozo- 
rovaných v jednotlivých hodinách; přijímá se, že celkový účinek byl by týž, kdyby po 
celý den neproměnně byla panovala teplota průměrná. Siřední teplotu roku, obdržíme, 
když vezmeme průměrné číslo oněch čísel, jaká udávají teploty 365 dnů. Tím spůsobem 
shrnujeme množství jednotlivých udání teploty v jediné číslo, a poznáváme prostřední 
teplotu něklerého místa, skrytou četnými, poruchy. Z takto nalezených středních teplot 
dají se pak odvésti zákony, dle kterých teplo po zemi jest rozděleno. Jsou-li léta po 
sobě následující neslejná, co do vydatnosti nebo neúrodnosti půdy, co, do množství deště 
anebo suchoty, pak jest dvojí možné, buď dají se tyto nestejnosti vysvělliti z nestejné 
hojnosti tepla, již země v jednotlivých rocích obdržela; anebo jest střední leplola ve 
všech lelech stejná; a jenom spůsob, jakým jest rozdělena na jednollivá počasí, činí 
v rozličných lelech rozdíl. Poněvadž jediná zkušenost může v tom rozhodnouti, co 
z tohoto obého pravé jest, musela k tomu konci činěna býti mnoholelá pozorování na 
místech přerozličných, Výsledek toho jest jednoduchý a všeobecný zákon, že střední 
teplota každého místa na zemi jest neproměnitelná, 

Jest pochopitelno, že teploty ma povrchu zemském musí od rovníka k točnám 
postupně ubývati ; i bylo tedy přirozené domnění, že střední teplota rozličných zemí 
závisí jediné na stupních zeměpisní šířky. A však pozvrování brzo ukázala, že rozdělení 
teplot po zemi nikterak neřídí. se dle tak jednoduchého zákona. Shledáme, že měsla 
stejně vzdálená od rovníka mají velmi nestejné střední teploty. Humboldt měl šťastnou 
myšlénku, všecka místa stejných středních teplot spojili na mapě liniemi — isothermami. 
Tylo linie velice uchylují se od zeměpisních rovnoběžníků a jsou mnohonásobně zkřiveny. 
Ona isotherma, u. p., jejížto střední teplola jest 10", leží podíl západního pomoří ame- 
rického v 46" severní šířky, odtud řeže pevninu šikmo až k Novému Yorku, kdežto se 
dotýká 42" severní šířky. Přiblížilať se zde znamenitě k rovníku, z čehož vysvítá, že východní 
pomoří Ameriky chladnější jest nežli západní. V oceánu béře lato čára opět směr severní, 
i dotýká se Dublína pod 53, z čehož následuje, že Anglicko má teplejší podnebí nežli 
severní Amerika pod stejnou šířkou. Táhnouc se přes Evropu kloní se tato linie opět 
k jihu a dotýká se Sebastopole pod 44". Viděli z toho, že pevniny jsou chladnější nežli ostrovy, 


352 


Dále shledáváme, že na pevninách vůbec leta bývají velmi horká, zimy velmi 
studené, kdežlo na ostrovech a na mořích rozdíly teploty v lelě a zimě mnohem jsou 
menší. Dublín a Nový York mají stejnou střední teplotu; ale zde střídá se skulečná 
teplota mezi silnými mrazy v zimě a silnými parny vletě, kdežto tamto více se vyrovnává, 
Vysvítá z loho potřeba pro meleorology, rozličné země i v tomto ohledu spolu porov- 
návali a láhnouti po mapách podobné linie jako jsou isothermy, ježto. by spojovaly ona 
místa, která mají stejnou zimní a která stejnou letní teplotu. Shledalo se, že rozličné 
rostliny ve své rozšířenosli po zemi zaujímají pásma, která odpovídají isothermám, Zeměpis 
rostlinní, nová lo věda, zakládá se na meteorologii a vyvinuje se s ní; praktické vý- 
sledky odměňují zdlouhavé vyskoumávání teplot. 


Dosavadní výsledky meteorologické jsou v krátkosti lylo: Východiště její jsou 
osamotnělá a nezajímavá pozorování, jaká se činili musejí v každé hodině denní; dle 
těchto udání stanoví střední teploty rozličných míst, táhne isothermy, objevuje zákon 
neproměnlivosti klimatů, nabývá zevrubné známosti o rozdělení tepla a rostlin na povrchu 
zemském. Jak mnoho slálo dosažení těchlo výsledků, můžeme z toho souditi, že poze- 
rování, činěná po deset let jenom na tisíci míslech, udala více než 87 milionů teplo- 
měrních ustanovení. Že meteorologie ještě lak málo pokročila, toho příčina leží jedině 
v lom, že jednollivá pozorování nebyla ještě dosti četná. Jediný prostředek k dosažení 
cíle jest potažení povrchu zemského sílí meteorologických pozorovatelen. 

Od několika desetiletí zvýšila se horlivost pro meteorologii až k náruživosli, 
V Angličanech učinily učené společnosti a pozorovatelny znamenité oběti, aby postavily 
náčiní ku pozorování sloužící, aby uveřejnily instrukce anebo výsledky, aby pro meleoro- 
logická zpylování získaly důstojníky všech námořních národů i lidi soukromé. Založeny 
jsou spolky meteorografické , v jejichž vedení uvázali se slavní učenci, boháči štědře je 
zaopatřili potřebnými prostředky, množství soukromých osob propůjčilo se k pozorování 
meteorologických nástrojů každého dne, každé hodiny. Z Angličan rozšířila se talo hor- 
livost po Evropě, na Belgii, na Německo, na Rakousko a na Rusko. V Rusích zřídila vláda 
všude pozorovalelny a utvořila po vojensku organisovanou armádu meteorografů. 

Mezi tím pečováno také s prospěchem o zdokonalení pozorovadel. Zhotoveny jsou 
teploměry, které samy zaznamenávají teplotu každé hodiny tužkou na cifrák. Fotogra- 
fické nástroje vypodobňují každou chvíli stav tlakoměrů a kompasů. Ničeho více ne- 
schází meteorologii, ona má dobré nástroje, pracovníky její službě horlivě oddané, 
ochránce, peněžité prostředky a organisací. Jenom Francie zdá se, že zůstala nedotknuta 
od horlivosti pro melcorologii, její zpytatelé přírody velice zanedbali zpylování meteo- 
rologická. Sama pozorovatelna Pařížská jenom chladně je vykonávala. Tento nápadný 
úkaz má příčinu svou v lom, že ve Francouzích znamenité vědecké autority přímo proli 
meteorologii vyslupují, poněvadž melhody v ní zachovávané pokládají za nepravé, naděje 
na ni kladené za přepiaté, a praklické jí používání za klamné. *) 

Olevřeme-li některý z léch ohromných kvartových svazků, které ruská vláda 
uveřejňuje, ledy nalezneme v nich, že v ten neb onen den, u. p. v poledne, bylo 


* Viz naproti tomu letošní Živu sv. 3. str. 293. 


359 


v Petrohradě pěkné počasí, že vál severní vílr, že slál teploměr na — 10*, tlakoměr 
že ukazoval 760. milimetrů a t. d. Tyto zevrubnostli, samy o sobě ovšem nezajímavé, 
udávají se pro každý den v roce a pro všecky pozorovatelny v Rusích. — A však po- 
mysleme si, praví zaslavatelé meleorologie, že někdy budoucně důmyslní zpytatelé budou 
před očima míli všecka lato zevrubná udání; z nich budou moci poznali poměry, které 
se mezi lím dály na zemi, anebo naleznou, že zůstala neproměněna. Snad někdy z po- 
rovnání všech lěchlo nashromážděných dát vysvilne všeobecný zákon, jehož by potom- 
kové naši bez těchlo dál nikdy nebyli poznali. Neníť jiné methody ku prospívání pří- 
rodním vědám. 

Na to odpovídají odpůrcové dnešní meteorologie, že jest velmi málo ku pravdě 
podobno, aby se z pozorování, činěných uprostřed veškerých rušících místních příčin, 
daly vyvésti všeobecné zákony; že, kdežto pozorovatelny nemají žádného určitého účelu, 
upotřebovaným melhodám schází potřebná basis; že naděje v objevy všeobecné platnosti 
nespočívá na nejmenším jistém základě; že cíl jest příliš daleký; že byť i z myriad 
čísel, nahromaděných v nákladných tištěných dílách, snad někdy některá k potřebě byla, 
přece většina jejich nikdy nebude k ničemu sloužiti; že k ničemu nevede slavění náklad- 
ných pozorovatelen, jejichž užitek-jest tak pochybný. 

Talo sobě odporná mínění projevila se před nedávnem i v Pařížské akademii věd. 
Aby rolnické podniky v Algerii s větší jistotou mohlo říditi, chtělo ministerstvo války 
dáti dříve vyšetřili klimatické vlastnosti rožličných krajin této kolonie, nechtíc pak od- 
povědnost za to vzíti na sebe, požádalo akademii o instrukcí. Zřízena jest kommisse, 
která ku konci prosince 1855 podala svou zprávu skrze pana Pouilleta. Zpráva tato dala 
příčinu k velmi ostré hádce, ve které výleční učenci, jmenovitě Bio, vyjádřili se roz- 
hodně proti pozorovatelně Algírské, ano proli meteorologii samé, 

Odpůrcové meteorologie podrží tak dlouho vrch, dokud je neporazí nějaký zna- 
menilý objev v meteorologii; meteorologové zvítězí, až se proukáží s nějakým velikým 
meteorologickým skutkem co výsledkem své vylrvalosti a svých společných prací. 
A snad mohou to již nyní? Zalím co v akademii veden byl spor o užitečnost meteo- 
rologie, ukončila pozorovatelna Pařížská meteorologické zpylování, jehož důležitost nelze 
upříti. Známo jest, že 14. listopadu 1854 strašná vichřice spojeným lodďstvům angli- 
ckému a francouzskému v Černém moři velikou škodu učinila. Vichřice tato zuřila na 
Krimu a v Černém moři až k Cařihradu, a skoro v stejnou dobu oznamovány byly 
prudké větry i ve Francouzích a v Středozemním moři. Bylo ledy patrno, že úkaz ten 
nebyl původu místního, když skoro stejným časem vztahoval se téměř přes celou 
Evropu. V ohledu na bezpečnost loďstva bylo žádoucno vyšetřovali, kterak takové po- 
hnulí v povětří mohlo povstati a se rozšířiti. Uloženo tedy od ministra války řediteli 
Pařížské pozorovatelny, zavésti vyšetřování tohoto strašného úkazu. Pam Leverrier po- 
žádal cirkulářem všecky meteorology na světě, aby mu sdělili pozorovaní, činěná po- 
© slední dni před 14. listopadem 1854. Z více než 250 stran obdržela pozorovatelna žádané 

zprávy. Několik slov stačí, poslavili důležitost tohoto sdělení v náležité světlo. 
Pozorovatel upoutaný na totéž místo na zemi, vida tlakoměr. vyslupovati a pa- 
© dali, bude z toho soudili, že se ve vzduchové vrstvě nad jeho hlavou dějí změny. Že 
tyto změny nejsou místní, nýbrž na velikou část parokruhu se vzlahují, můžeme po- 
znati jenom z vělšího počtu jednotlivých, stejným časem činěných pozorování tako- 
měru. Udání, jaká Leverrier nashromáždil, byla všecka z oněch dnů, ve kterých dálo 


954 


se veliké pohybování povětrné nad Evropou; bylyť to patrně živly, z nichž mohla hi- 


slorie tohoto povětrného pohybu býti skombinována. Pam Liais, jemuž dostala se od 


Leverriera úloha tato, vykonal ji velmi šťastně. Dne 42, listopadu, ve 12 hodin v po- 
ledne Pařížského času, byl stav povětří v rozličných krajinách evropských velmi ne- 
stejný ; tlakoměr stál na mnohých místech neobyčejně vysoko, i shledáno, že čára tato 
místa spojující šla na mapě bez patrných záhybů od severu k jihu, toliž od východního 
pomoří anglického pod 55" šířky přes průliv Bristolský až k výběžku Kornwallisskému; 
odlud před průliv la Manche skrze Bretanii, napříč přes Francii, přes Narbonne, přes 
moře Slředozemské a přes pomoří algírské pod 5" délky. Na celé léto čáře stál tla- 
koměr 770" millimelrů vysoko; na západ i na východ od ní byl stav tlakoměru všude 
nižší, a to čím dále od ní tím více nízký. Na dotčené linii tedy dosáhl dne 12. listo- 


padu ve 12 hodin v poledne tlok vzduchu svého vrchole. K vysvětlení tohoto úkazu 


můžeme přijmouli, že nad tou čárou byl vzduch výše nahromaděn a tvořil jakousi 
vlnu, jejížto hřbet táhl se přes jmenované krajiny od severu k jihu. Tato vlna pohy- 
bovala se na východ jako vlna mořská, neboť všude na východ od udané čáry vidíme 
postupem času tlakoměr vystupovati. O půl noci nalézá se hřbet vlny nad Hollandem, 
Lillem, Paříže a Lyonem ; 13. listopadu o 12. hodině v poledne nalézáme jej. nad 
Švédskem, Alandskými ostrovy, nad Ranou, Drážďanami a podél Alp. Na obou koncích 
svých postupuje vlna rychleji nežli v prostředku. Dne 14. listopadu v poledne malé- 
záme ji nad Petrohradem, Gdanskem, Vídní a Dalmacií, podél Jaderského moře a nad 
zálivem Tarentským, Neslabnouc valí se pak dále přes Rusko, dunajské provincie a 
evropské Turecko ; 15. vidíme ji nad Karpatami, 16. dosáhla Černé moře. Dále ne- 
možno ji sledovati, poněvadž scházejí pozorování. Z Londýna až k Černému moři po- 
třebovala člyry dni; pohoří pevninská zadržela ji a změnila její podobu. Kdežto od 
12, o polednách až do 13. o půlnoci pohnula se přes rovinu anglickou až k ústí Odry, 
více na jihu překročila v tom čase sotva Francii; později ještě více ji zadržely a se- 
slabily Alpy, hory Tyrolské, Karpaty a Balkan, načež opět se vzedmula a ceslu svou 
přes Černé moře zrychlila. 

Takováto vzdušná vlna nesmí se míchali s vichřicí, která pohybuje vzduchem 
od jednoho místa k druhému; ona nepohybuje vzduchem stranou, jakož i vlny mořské 
jsou jenom vyvýšeniny vody, které se rozšiřují, an spousty vodní zůslávají na 
svém místě. 

Zprávy došlé u Pařížské pozorovatelný obsahovaly kromě udání vzlahujících se 
na tlak vzduchu také všecko, čeho bylo potřebí k utvoření sobě nějakého obrazu 0 ve- 
dlejších okolnostech, jež provázely pohyb vlny. Teploty nalezeny jsou rozdílné na 
severu a na jihu, lak i směry vělrů, kamkoli však přišla vlna, na pevnině i na mořích, 
všude přinesla s sebou tiché povělří a jasné nebe, jaké obyčejně spojeno bývá s vyso- 
kým slavem Wakoměru. © A však uvidíme, že přece bylo přímé spojení mezi poklidnou 
vzdušnou vlnou a neblahými bouřemi, které daly podnět k tomuto vyšetřování. 

Dne 40. a 14. listopadu byl na všech místech, která se 12. list. nalézala pod 
vlnou, stav tlakoměru nápadně nízký ; povrch atmosferního moře tvořil tedy nad čárou, 
nad kterou dne 12. stál co- vlna, brázdu čili prohlubinu. Talo  prohlubina přišla 12. 
k rakouským hranicům, 13. k Černému moři a 14. na Krim. Poznenáhlu přibývalo jí 
hloubky ; nad Mnichovem vidíme ji už znamenitě hlubokou, ještě hlubší nad Vídní, ná- 


ramně hlubokou nad Černým mořem. Vyvýšenou vlnu tedy předcházela prohlubina, 


je 


2 


| 
M 


905 


která dne 14. listopadu přišla nad Černé moře. Za oběma pak následovala opět pro- 
hlubina, kterou dne 14. a 45. nacházíme nad Francií. Na Krimu pozorujeme totéž slří- 
dání: dne 14. předcházející prohlubinu, 16. vyvýšenou vlnu, a 48. nalezli bychom bez 
pochyby následující prohlubinu, kdyby nescházela pozorování od téhož dne. Tyto pak 
atmosferické prohlubiny jsou to, které přinášejí déšť a vítr, kroupy a bouři. Dne 14. 
listopadu, kde vichřice na Černém moři tak zuřila, slála vzdušná prohlubina nad Černým 
mořem, a 45. a 16., kde ve Francouzích bylo povětří velmi bouřlivé, nad Francií 
(tamto předcházející, tuto následující prohlubiná). 

Užitek meteorologie nemůže za našich dnů více býti upírán, a pokroky, jaké tato 
věda učinila v nejnovějším čase, opěl v pravém svělle ukázaly těsnou spolu souvislost 
všech, odvětví fysiky. Praxis meteorologická musela až do posledních let bojovali se 
dvěma z největších oblíží, s jakými se věda kdy polkati může. Jedna záležela v tom, 
že se musely zříditi pozorovalelny a množství osamotělých pracovníků ustanovili ; druhá 
zase ležela v tom, že tolik jednotlivých pozorování muselo spracováno býti v jeden 
celek, Jest patrno, že pozorování měla by mnohem, větší cenu, kdyby lýž pozorovalel 
mohl stejným časem a ma všech místech pozorovali jiský vzduchový úkaz. © Tomu na 
mnoze vyhovuje elektrický telegraf. Snadno tedy pochopiti, že v elektrickém telegrafu 
nabyla meleorologie svého nejdůležitějšího nástroje, Bez spojení telegrafického jest: 
každá pozorovatelna odkázána pouze na sebe, nemohouc. meteorologické úkazy sdělovati 
těm, pozorovatelnám, ku kterým láhnou, aniž sama takových zpráv obdržovali. Po ně- 
kolika letech sice uveřejňují se výsledky činěných pozorování ; ale tyto výsledky neob= 
sahují žádné stopy více oněch vedlejších okolností, jež provázely takové pochody; ne- 
zanechaly-li neobyčejný účinek, bývají zapomenuly, © Vzduchové vlny n.-p. náležejí bez 
odporu k nejobyčejnějším pohybům atmoslerním. Jakkoliv pak más po tolik. století 
zhoubně navštěvovaly, byly přece až dosavad považovány jenom +co události náhodné, 
kterých nemožno napřed © oznamovali, Rozmnožování meteorologických pozorovatelen 
téměř k ničemu by nevedlo, kdyby nebyly spojeny lelegrafem. 

Dejme tomu, že v Petrohradě vypukne orkán; prostředkem telegrafu mají o tom 
v několika hodinách známost všecky pozorovatelny v Rusích, že zuří od severu k vý- 
chodu. Následujícího dne bude povědomo , že pokračuje na západ, i bude moci být 
ohlášen pozorovatelnám v Berlíně a ve Vídni; tylo se připraví k jeho pozorování a budou 
moci oznámit jeho příchod do Francouz a do Angličan. Bude možná „učinili potřebná 
opatření proti zhoubným účinkům orkánu, „Orkán, který v Balaklavě tak velikou. zkázu 
spůsobil, potřeboval čtyři dni z Londýna na Krim. Telegrafická zpráva byla by spoje— 
nému loďstvu možno učinila, opatřiti se proti nastávající vichřici. Viděli z toho, že 
meteorologie, přijavši telegraf do služby své, může se sláli vědou všeobecně a. každo- 
denně užilečnou. Ve Francouzích (jak již v minulém svazku Živy na místě. svrchu 
uvedeném oznámeno), „stalo se již spojení telegrafů s pozorovalelnou Pařížskou k me- 
teorologickému účelu. Jest se nadili, že límlo spojením naslane meteorologii nová doba, 


O výparu na povrchu rostlin. © 


Sepsal Dr. Julins Sachs. 
Badání o tomlo předmětu již od polovice předešlého století dosti často činěna 
byla, avšak namnoze nikoliv s onou určitostí, kteráž by důležitosti a zajímavosti tohoto 


356 


předmětu byla přiměřena. © Zajisté málo který předmět přírodopisu poskyluje lak vše- 
obecné zajímavosti, jako jest veškeré množství vodní páry, která v jisté době časové 
z jisté plochy površní se vypařuje. Známost tohoto množství má pro zeměpisce, meleo- 
rologa, agronoma, fysika, přede vším ale pro fysiologa největší zajímavost. Meteorologie, 
kteráž se zabývá vysvěllováním výjevů, týkajících se oboru vzduchového v jeho celist- 
vosli, aneb větších částech jeho, často se nachází nucena, hledět nabyli určité známoslí 
o množství páry, kleráž na určité ploše v určitém čase se vypařuje; neboť množ- 
ství deštní vody a vlhkost větrů někleré krajiny vždycky závisí na množství vypařivší 
se vody v jiné krajině. 

Posud jenom o některých krajích na pomoří známo jest, jak veliké mmožství par 
ročně do oboru vzduchového vysílají; a již z několika málo těch známých udání 
vyšli nejzajímavější výsledkové. © Kdybychom se přesvědčiti mohli, jak veliká jsou 
množství výparův prairií amerických a velikých prostorův lesních v tomto dílu světla, 
bylo by snáze možná, soudili o poměrech hygroskopických Evropy a Afriky. Podobnou 
důležitost přijímání a vypařování vody v rostlinách nachází zeměpisec ; zapotřebí toliko starou 
olázku si připomenouti, zdali působení nějaké a jaké jeví vzdělávání země a přítomnostlesův 
na vlastnosti podnebí, zvláště na poměry vlhkosti. Velmi známá jesl hádka učených, 
zdali veliké lesní prostory, zvláště na horách, nohou vlhkost vzduchu a množství tekou- 
cích vod rozmnožovat. 

Buďsi otázka tak neb onak rozřešena, výklad těchto ú%azův vždy bude muset býli 
proměněn. Panovalo totiž všeobecně domnění, že by lesy a vůbec veliké prostory rostlin 
jako houby působily; tato domněnka velice v pochybnost uvozena bude, uvážíme-li 
jeden z výsledkův skoumání otázky, zdaliž listy rostlin páry vodní, shušťujíce je, 
v sebe přijímají. Pan professor Unger v novějším čase zrovna dokázal, že listové 
velmi rozličných rostlin nemají vlastnost shušťovati páry vodní, nýbrž že ve všelikých 
okolnostech vodu v sobě obsaženou vydávají na povrch vůkolní. Přišelť jsem pák sám 
k témuž výsledku, neznaje toho pozorování. Dají-li se lotiž malé rostliny do malých 
hrncův, při čemž jednak postaráno jest o uslavičné zvlažování prsti, jednak ale o to, 
aby loliko skrze listy rostliny voda v páře vnikali neb výnikati mohla; tedy ve všech 
případnostech patrný jest úbyt v tíži i tehdáž, když dešťové mnohodenní vzdušný obor 
naplňují parami. (Ovšem že jest výpar rostliny ve vzduchu vlhkém, tak jako v stude- 
ném, méně znamenilý. Tento výjev překvapuje, jelikož mnohé každodenní zkušenosti opak 
jeho dovozovati se zdají. Ví to každý, že uříznuté díly rostlin aneb i rostliny celé na 
vzduchu vadnou, lím pak více, čím vzduch sušší a teplejší jest, že naproti tomu v oparu 
vlhkém dlouho čerstvotu svoji podržují; avšak soudné ohledání toho ukazuje, že tato šťáv- 
natost listu nepochází od přijímání zevnitřní vlhkosti, že naopak listové neporušených 
a vykořeněných rostlin svou potřebnou vodu z lodyhy a z kořenův přijímají, při ustři- 
hnutých listech ale vssání páry skrze plochu řezovou se děje. O tom velmi snadno 
lze se přesvědčiti vážením lakových rostlin neb dílův rostlinných, kteréžto vždy ujmu 
na tíži poznati dává ; také přivodí k témuž výsledku zkouška velmi jednoduchá a do- 
vodná, kteráž poskytuje dvojí výhodu, že se lotiž provodí na rostlinách takových, které 
ve svých přirozených poměrech se nacházejí, zadruhé, že k lomu vší lé opatrnosti 
nelřeba, která při velmi jemném odvažování nutna jest. Udělal jsem totiž zkoušku © 
tuto. Ve skleněné nádobě cilindrické obrátil jsem na dně jejím druhou, mnohem 
menší nádobu dnem na vrch, na tuto pak jsem postavil malý hrnec květinový s několika 


357 


rostoucími tam kapradinami, klerýmž ostatně jen ve vzduchu velmi vlhkém dobře se daří. 
Aby této vlhkosli se jim doslávalo náležitě, nalil jsem na zpod cilindru malou. částku 
vody, kteráž však nedosahovala hrnce květinového, tudíž od jeho prsti vssala. býti ne- 
mohla. Talo pak před počelím zkoušky jak se palří zvlažena jest, naposled nádoba 
cilindrická víčkem skleněným neprůdušně zamknuta. Voda na dnu nádoby činila, že 
vzduch v ní obsažený ustavičně parou nasycen byl. Avšak ukázalo se po šesti týdnech, 
že rostlinky zcela byly seschlé; kořínky všecku vodu prsli do sebe vssály, kteráž pak 
prostředkem listův se vypařila, pára, na stěnách skleněných srazivší se ve vodu, stékala 
po kapkách na dno nádoby. Zajisté i země v hrnci, páru do sebe přijavší, kořenům 
takto nějakou vlhkost podávati mohla, avšak výpar skrze listy tak byl silný, že jemu 
vssajicnost země vyrovnati se nestačila. Olevřev. cilindrickou nádobu a vyňav hrnec 
s kapradím, shledal jsem prsť tak suchou, že na drobounký písek rozdrobiti se dala. 
Všecka voda ledy dostala se na dno větší nádoby cilindrické, rostlinky tudíž v samých 
parách vodních žízní pohynuly. Mohlo by se namílnouti, že zahynuly v tomto neprů- 
dušném uzavření neměvše dostatečného kyslíku ve přítomné části vzduchové, avšak jiná 
zkouška ukázala, že poskylnutá čásť tato doslatečna byla -k udržení života rostlinného na 
čas mnohem delší. Zároveň se zkouškou první byla jiná nádoba cilindrická slejné veli- 
kosti na dnu prstí pokryta, do této pak několik kapradin téhož druhu a též velikosti 
vsazeno, když pak prsť doslatečně zavlažena byla, nádoba lalo rovněž neprůdušně jest uza- 
vřena. Tulo nejen že kapradiny jako na volném vzduchu bujely, ale i několik semen 
vyklíčilo a v olist'né roslliny se vyvinulo, Z toho následuje, že toto množství kyslíku 
v nádobě uzavřené netoliko dostačuje k udržení rostlin na delší čas, nýbrž že i něko- 
lika semenům ku klíčení vystačilo, tudíž ku pochodu, klerýž poměrně veliké množství 
kyslíku žodá. Za télo zkoušky nemohla země  vyschnouti, neboť voda z listův vydy- 
chaná pořáde po slčnách na dno stékala, Snad talo zkouška nejlépe dokazuje, že ami 
živoucí rostliny par skrze listy nepřijímají. Zároveň poznáváme jiný pochod životní v rost- 
linách. Když totiž rostliny ve vzduchu již úplně parou vodní nasyceném nad to 
ještě páru vydávají, může to jenom leplolou se slávali, kteráž uvnitř rostliny samé 
původ má; neboť je-li uzavřený prostor nasycen parou vodní, nemůže v něm voda 
jiná se vypařovati, leda by teplola zvýšena byla. Dal by se tedy v uzavřených pro- 
storách vývin tepla v rostlinách vodou vypařenou měřili, což by snad. nejdůklalnější 
spůsob lakového skoumání byl. (Neboť teplota, pochody životními v rostlinách zplozená 
o mnoho nesnadněji můž býti seznána, nežli ve zvířatech, právě prolo, že velmi nepa- 
trná mnohost teploty výparem vodní páry spolřebována bývá. Při zvířatech jest veliká tě- 
lesná hmotnost s poměrně malým povrchem spojena, pročež také leplota v nich. splo- 
zená lépe zachována byvá. 

Také pro hospodářství polní jest mnohost vody z rostlin vypařovaná velmi důležitá. 
V zahradách, kde zeliny se pěstují, pozorujeme, že podle druhův jednotlivých ze- 
Jiny ty blížeji neb oddáleněji od sebe sázeny jsou. Neboť každý druh rostliny poža- 
duje dle míry svého povrchu listového určitý prostor, aby mnohost svých výparův pro- 
pouštěli mohl; také s velikostí plochy listní v spojení jest velikost kořenův, kteréž loliž 
ze země polřebné množství vody bráli musí. Žel, že veliká jemnost vlákenek kořeno- 
vých nedovoluje dokonalé vyměření povrchu jejich před se bráli; z toho by se dala 
rychlost vypočisli, s jakovou kořeny vodu přijímají. Jest patrno, že dle zkoušek svrchu 
popsaných voda listy vypařovaná skrze kořeny vniknouti musila. Kdybychom. povrch- 


358 


nost všech kořenův a všeho lupéní znali, řekli bychom, že rychlost přijímání vody a 
výpar v opačném poměru s plochámi k tomu patřícími státi bude. Již Hales, jenž před 
120 léty zkoušky toho druhu činil, snažil se určiti rychlost vnímání vody, avšák jeho 
spůsob ustanovovati povrch kořenův byl velmi nedokonalý, tudíž i výsledkové byli ne- 
dostateční. Já se snažil vypočísti povrch kořenových vláken mladistvého dračince; vý- 
sledek ukazoval desetkrát větší rychlost vnímání nežli výpar vody, avšak podotknouti 
sluší, že i tento výsledek na mnoze libovolný jest, poněvadž se přijalo, že celý povrch 
cilindrických vláken kořenových vodu vssává, kdežto pravdě podobno jest, že toliko 
nejmladší konce a vlášení kořenové toto činí, Budiž tomu jakkoliv, vždy jisto jest, že 
stojí velikost povrchu a podstaty rostlin vždycky v poměru k povrchu kořenovému. 
Rostliny s bylinnými, útlými listy více vypařují,-než rostliny s tlustou pokožkou, pročež 
v poměru větší povréh kořenů v půdě rozvinovati musí ; rostliny s listy pergaménovými, 
po celý rok zelenými vypařují méně, což Hales už byl nalezl a já svým zkoušením 
potvrzené shledal, Domněnka, jako by rostliny vodní více vypařovaly, nezdá se 
obstáti s pravdou; bývájíť ony stále výpary vodními obklopeny a celá jich ústrojnost 
již z té příčiny zřízena jest k menšímu výparu. 

V posavadiím rozkladu chtěl jsem pouze mnohostrannost podobných skoumání 
okázati. Obráfme se nyní k fysioiogii tohoto předmětu. Při tom nejprvé na zřeteli 
míti musíme mnohóst vody, která z rozličných rostlin v stejných okolnostech se vypa- 
řuje, z toho nabudeme posudku 6 tom, jaké působení mají vlastnosti rostlin na samé 
výpary. Zadruhé zřelel míti sluší na mnohost vypařené vody z též rostliny v rozlič- 
ných okolnostech; z toho záše poznáváme, jaké působení má teplo, světlo, poklid 
nebo pohyb vzduchu na rychlost vypařování. Potom jest potřebno obádati množství vody 
vypařené; aby se poznalo, zdáli jest voda čistá, aneb promíšena jinými látkami, ktěréž 
ze vnitřku rostliny s sebou pojala. Konečně ať zavedou se zkoušky o příčinách tohoto 
pochodu, kde a jak voda v rostlině se pohybuje, v jakém vztahu jest vypařování k vzrůstu, 
k vývinu tepla a veškerému životu rostlinnému,' Ještě daleci jsme toho, bychom na 
všecky ty otázky odpověd dáti mohli, nejvíce z té příčiny, že posud nestává určité 
methody, jížto by mnohosti výparů udány býti měly. Nejdříve musí rostlina, která 
zkoušce podrobena jest, býti postavena v okolnostech jejímu spůsobu živobytí co něj- 
více přiměřených, a právě tuto podmínků téměř nemožno jest vyplnili. Neboť nesmíme 
zapomenouli, že jest rostlina jen tehdáž úplně zdráva, když všecky polřebné látky. pro- 
strannost, světlo a teplo vté míře obdržuje, které přirozenému jejímu bydlu sluší, čehož 
při zkoušce nelze docílili, poněvadž mezi tím aspoň jednu podmínku libovolně proměnili 
potřebí, Vytkneme toliko, že kořenům po delší čas zem stejně zvlažovanou poskytnouti 
musíme, chtějíce rozhodovali o působení, jaké má teplo na množství výparu, a však žel, 
jenom málo jest bylin, jimžto vždy stejná vláha prospívá, jako u př. vodní nebo bahenní 
rostliny. Nejmnožším zdá se změna v zavlažování býti potřebou, jakož i vůbec všecken 
organický život s periodickým střídáním na tělesu zemském úzce souvisí. Poskytujíce 
tedy (rostlině neustále stejnou vláhu, musíme k tomu zřetel míli, bychom na tů mírů 
právě uhodili, kteráž výparu ustavičnému bez přítrže zadost činí, aniž by kořeny přílišným 
množstvím vody obmývány byly. Hales činil své zkoušky lak, že zem vždy určitou 
mírou vody zaléval, a pak vážením ustanovil, mnoho-li rostlina za den do sebe vsaje 
a ze sehe vypařuje. Snadno pochopiti, že tu neproměněné zavlažování se nedělo, neboť 
přijmeme=li, žé rostlina ráno V 7 hodin zalita byla 20 grány vody, nabude tím 


359 


půda jistého stupně vlhkosti, nechť tedy rostlina do 12 hodin 10 gránův vypaří, zbývá potom 
ještě 10 gránův v zemi, vlhkost této tudiž o polovic jest menší než byla na po- 
čátku, a v příštích hodinách ještě se ztenčí. Kdyby rostlina mohla v následujících 
5 hodinách více než 10 gránův vypářiti, nedostačila by tato vlhkost potřebě rostliny, 
a vážení, které by v pálé hodině předsevzato bylo, udalo by nám výpar příliš malý, Takovými 
zkouškámi nalezlo by se nanejvýš, při jakém denním spotřebování vody rostlina. žíli 
může, a však nikterak by z toho nevysvítalo, kterak vypařování závisí od teploty, poněvadž 
zákonitost zde panující jenom tehdy vyskoumati lze, má-li rostlina vždy stejnou mnohost 
vody k své polřebě. Uvedu zde některé výsledky, ná kleré Hales touto cestou přišel. 
Slunečnice (Helianthus annuus) prostřední velikosti vypářila denně t. v 42 hodinách denních 
1/4 lib. vody, hlávka zelní v 12 hodinách 1 lib. 6 lotů; hruška zákrslá 71, lib. těžká 
vypářila v 12 hod. 15 lib. vody“ Abychom ještě někleré od Schleidena dosažené vý- 
sledky udali, uvedeme co následuje. Přijme-li se totiž pro každou slunečnici prostor 
půdy 40 stř., tedy stojí na starohesském jilru 40,000C. stř. půdy 10,000 rostlin, ježto 
v 120 dnech své. vegetací 1,500,000. lib. vody spotřebují. Přijme-li se taktéž pro 
hlávku zelí prostor půdy 50. stř., tedy vypáří starohesské jitro v lom čase 1,200,000 lib. 
A počítá-li se pro hrušků jmenovaného druhu 200. stř. půdy, tedy vypáří jitro 
3,600,000. lib. Také i pole chmelní vypáří prý s jitra v 120 dnech 4,250,000. lib. 
jedině ze chmelu, jitro louky v též době spotřebuje 6,000,000 lib. vody. Že tylo vý- 
sledky nejsou dokonalé, možná ze zkoušek činěných zavírali, musily by se alé nové 
zkoušky činili, aby se velikost pochybení vypátrala. Pozdější zpytatelé uchopili se, chlějíce 
lepšího výsledku dociliti, prostředku následujícího. Postavil se hrnec kvělinový, na 
zpodu děrou opatřený, do jiné nádoby s vodou, jižlo prst. v hrnci vnímali měla. 
Avšak tento spůsob snad jest chybnější nežli předešlý, neboť neobnovuje-li se voda 
v nádobě velmi často do stejné výšky, nastane takléž nestejné zavlažení. (Nad to pak 
jest velmi nesnadné pravou míru při tom nalézti. Rozumí se samo sebou, že při 
této, jak při oné methodě, voda toliko z rostliny vypářili se musí, ku kterémuž účelu 
rostlinu buď do skleněné nádoby postavili potřebí, kteráž skleněným víkem neprůdušně 
tak jest uzamčena, že toliko kmen rostliny děrou jeho neprůdušně vychází; aneb se 
vezme nádoba hliněná zevnitř hlazená, aneb obyčejný květinový hrnec, jenž se voskem 
a sádlem neprůdušně potáhne. Povrchnost vody v podslavku, v němžto hrnec stojí, 
musí býti vrstvou oleje před výparem. chráněna, Následující udání vztahují se ke dvěma 
ode mne činěným zkouškám. Jedna Achimena vypářila v prvních dvou hodinách od- 
poledne při 219 C. a za jasného povětří 86 gránův páry vodní; v následujících sedmi 
odpoledních hodinách při stejné teplotě, za slunného povělří a větru západního 98 gr., 
v 11 příšlích hodinách nočních do 8. hodiny ranní při 169 C. v průměru za ústavičného 
větru západního 926 gr.; dne příštího, od 8 hod. do 2. odpol. při 199 G. za kalného 
nebe 5:89 gr.; v 7 následujících hodinách při 179 C. a za ustavičného deště 65 gr.; 
v.44 hod. nočních, od 9 hodiny při stejné teplotě a za prudkého deště 78 gr.; v pří- 
šlích 6 hodinách od 8. z rána 5:7 gr, při jasném počasí 20% Tudíž v 50 hodinách 
vypářila 46:5 gr. Tilo výsledkové jdou z vážení velmi zbusta po sobě činěných. 
Vezmou-li se z těchlo vážení hodinní prostředkové, tedy vypářila tato Achimena 
v průměru za každé hodiny předpolední prvního dne 0-98 gr.; v každé hodině druhého 
předpoledne 0:95 gr.; v prvním předpolední byla teplota v průměru 199 a počasí kalné, 
v/drahém předpolední teplota 20" a nebe jasné, ale od předcházejícího deště nočního 


360 


byl vzduch velmi vlhký, pročež jsou hodinní prostředkové těchlo dvou předpolední léměř 
zúplna stejní. V prvním odpolední vypářilo se 1:40 gr., v druhém 0-92 gr.; tulo jest 
rozdíl mnohem značnější než lamlo; první odpoledne mělo 219 a jasné povětří i vílr, 
druhé v průměru jen 47% a déšť, úbyt teploty spojený s větší vlhkostí vzduchu byl tedy 
za druhého odpoledne prostřední výpar hodinný o 048 gr. zmenšil, tedy hnedle o třetinu 
prvního. V první noci byl výpar v každé hodině 0:84, v druhé 0*74 gr.; teplota byla 
v obou téměř stejná, ale v první noci vál vítr západní, v druhé prudký liják spadl 
s nebe ; tudíž zmenšení výparu v druhé noci o 043 gr. Musím podotknouti, že rostlina 
za léto zkoušky na své zdravosti patrnou ujmu netrpěla, a však první odvážení uka- 
zovala, že předce přiměřený stav její byl přerušen, neboť v dvou prvních hodinách obnášel 
výpar 8:6 gr. v obou následujících jenom 25 gr., v dvou příšlích 329 gr. Nastal tedy 
hned na počálku zkoušky náhlý a prudký úbyt vypařování, kdežto teplota a povětří naskrze 
slejny zůstaly; jest podobno ku pravdě, že lento úkaz toliko přerušení jejich výkonův 
přičten býti musí, ježto zavlažováním tuze velikým povstalo. Známo jest také 1zahrad- 
níkům, že rostlina, byvši příliš zalila, nejprvé příliš mnoho, pak málo vypařuje. 

Ku porovnání přidáme ješlě udání o malém dračinci, jehož listy téměř stejně 
vážily s listy Achimeny, avšak prostor povrchu jeho listův byl toliko 2200 ctm.; kdežto 
prostor Achimeny 4600. ctm. měl, tedy o víc než polovici větší byl. V sedmi hodinách 
prvního odpoledne při 19" C. a prudkém větru jižním byl výpar každé hodiny 031 gr., 
druhého odpoledne pří 169 C. a za kalného počasí toliko 0-22 gr., tudíž o 0:09 zmenšen, 
což dílem od snížené teploty pochází. V prvním předpolední byl výpar při 169 a povětří 
větrném 0:20 gr., v druhém při 199 a povětří jasném 0-13 gr., tedy o 0:07 zmenšen, 
kdežto při zvýšení teploty zvětšení výparu nastati mělo. Toto zmenšení nelze mi vy- 
světliti. V první noci při 159 C. a za větru byl výpar v každé hodině v průměru 0:20 
gr., v druhé noci při 10% C. a jasném nebi 0:16, v třelí noci při 169 a jasném nebi 
0-44 gr., tedy v lřelí noci, navzdor zvýšené leplotě jen skoro z polovice tak silný 
výpar jako v první. Podobá se, že i lolo zmenšení přičísli nutno ochoření rostliny, ač nepatr- 
nému. Také zde bylo v prvních hodinách pozorovali nejprvé znamenitý přírostek, pak 
znamenitý úbylek, Vůbec ukazují prostřední čísla na ustavičný úbytek, jako při Achimeně. 
Jest ledy palrno, že melhoda zde užitá k ustanovením velmi podrobným se nehodí, ačkoli 
podaní výsledkové k lomu přivodí, že jejich pomocí dosti pevný úsudek o odvislosti 
vypařování od teploty a povětří učinili možná, Nebude od místa zde připoměnouli, že 
také světlo nějaké působení jeví na mnohost výparu, neboť v třetí noci při 16" a jasném 
nebi byl prostřední počet v každé hodině 0:11, za druhého jitra při 149 a jasném nebi 
mezi 7%. a 8. hod. 0-13 gr., ledy při slejném počasí ale zmenšené teplotě byl výpar 
za hodin denních větší nežli za teplejších hodin nočních. Nápadněji a jistěji působí podstala 
lislův na vypařování, neboť při stejné tíži listův dračince i Achimeny a dvojím povrchu 
této byl výpar Achimeny netoliko dvakráte nýbrž 33 větší; při čemž podotýkám, že 
obě rostliny i v tom jsou si podobny, že jenom na zpodní straně průduchy mají. Zna- 
menitá převaha výparu Achimeny pochází snad zčásti od husté chlupalosti její, kdežto 
listy dračince zcela hladké jsou, zčásti od rychlého vzrůstu prvnější, neboť chemickým 
tím pochodem více teploty se vyprošluje, kteráž vypařování zmnožuje. Aby čtenář těmto 
zkouškám zcela porozuměl, musím ještě pověděti, že rostliny použilé vždy jen v pokoji 
stály, jehož okna vždy otevřena byla, na sever ležíce, tak že ani sluneční paprsky © 
a déšť upřímo na listy padati nemohly. Snad bylo to příčinou, že dračinec můj churavěl» 


861 


neboť když jsem jej na několik hodin vydal slunečným paprskům, ztratil v průměrném 
čísle hodinném 065 gr. vody, kdežto před lím a potom jen 0:44 gr. Iratila, tudíž platí 
udání předešlá jen pro svěllo odražené, nikoli pro přímé světlo sluneční; poslední sluší 
odstraniti, má-li se působení tepla na výpar vyskoumali, poněvadž přímými paprsky 
slunečními teplota vzduchu se mění v míře, klerá žádného thermometrického měření ne- 
dovoluje, a i proto, že chemické udaje jsou jiné v rostlině za slunečního světla, než 
za rozptýleného světla denního, 

K tomu účelu, abych zemi v hrnci ovlažovati mohl spůsobem , lépe se srovná- 
vajícím s přirozeným zavlažováním, použil jsein následujícího nástrojí. Hrnec kvělinový 
jsem poklopil, tak že obsah jeho, totiž země s kořeny v lé formě zůstaly, jakou měly 
dříve, načež jsem otvorem na zpodině hrnce provlékl bavlněný knot; jeho konec uvnitř 
hrnce jsem rozlřísnil, načež prsť, kterouž obsahoval,"zaše do něho jsem vpravil; potom 
naplnil jsem cilindrickou skleněnou nádobu vodou, uzavřel ji víkem provrtaným, a po- 
staviv hrnec na víko tím spůsobem , že otvory obou ná Šsebe přiléhaly, zapustil jsem 
knot do vody ve skleněné nádobě; povrchní stranu země v hrnci neprůdušně jsem 
pokryl, hrnec na zevnitřní straně lojem potáhl, -a zpod jeho na víko neprůdušně lojem 
přikytoval.  Náčiní to působilo v tom spůsobu, že knot dováděl z nádoby vodu do 
prstě v hrnci, kteráž ji do sebe vssávala a kořenům k napájení poskýtala. Přednost 
tohoto náčiní v tom záleží, že je možná rychlost dováděné vody Uloušťkou knotů tak 
upravidelniti, aby země jen pořáde, v přístojné míře ovlažena byla. 

V té míře, v jakéž kořeny vlhkost z půdy vnímají, přiléká zase voda knotem, 
čehož následkem jest snížený pok vody v čilindru skleněném, toto pak snížení čas po 
čase lze měřiti a dle něho velikost výparu“ určiti. Dříve aneb později ustanoví se líže 
vypotřebovaného sloupu vody. Troje zkoušky tohoto spůsobu, na malé akácii africké, 
na jiřince, na velké rostlině celerové činěné ukázaly, pokud až tato methoda místo míti 
může, Nalezl jsem, že úbyt vody ve dnech po sobě následujících stejné teploty a vlhkosti 
a za stejného osvětlení rostliny stejný byl, na znamení, že blahobyt rostliny při tom 
rušen nebyl. Bylof pozorovati za rozličných dob denních proměnlivost rychlosti, s jakouž 
voda do knotu se tratila. Želeti jest, že nebylo možná dle proměny výšky povrchu 
posouditi; kdy stejná proměna ve výparu listův se dála, neboť zajisté potřebuje voda, 
- vstupující od povrchu až do kořenův, jistý čas, kterýž dle vlastností kapillární půdy 
se řídí. 

Náčiní to dalo by se jen lehdy upotřebiti, kdyby pořáde na vážce stálo, a tím 
i mnohost vypařené vody vážena býti mohla; pak by nebylo třeba, změřovali snížení 
povrchu vodního, poněvadž ztráta na váze beztoho otázku činěnou úplně rozřešuje. 
Užitečnost náčiní záležela by napotom právě pouze v náležilém zavodňování rostliny. 
Avšak v této spůsobě za příčinou své velké tíže není k upotřebení, neboť váhy těmito 
nádobami jsouce stíženy neudávaly by více ztrátu 0:01 anobrž ani 0:1 grammu; leda by 
celé náčiní u velmi skrovné míře zařízeno bylo, jakouž jen malinké rostliny připouštějí. 
-Z těchto příčin jest hlavní užitek těchto nástrojí obmezen na to, ukázati denní výpar 
v prostředním čísle, a sice při rostlinách velikosti jakékoliv, ovšem také největší hrnce 
- k tomu bráti možná. Výpar jmenované akácie byl prvního dne 121 gr. při povětří 
jásném, větrném, 47% C. prostřední teploty, dne druhého 97 gr.; při počasí jasném ne- 
„větrném, při 459 C. p. t.; dne třetího 74 gr. při stejném počasí při 169 C., dne čtvrtého 
ovystoupil na 112 gr. při 169 a povětří deštivém; v obou příštích dnech pokaždé asi 
Živa 1850. 24 


962 


60 gr. při 159 a počasí zakaleném ; den na lo spadnul na 48 cr. při 46“ a jasném 
počasí, v obou následujících dnech 33 a 46 gr. při 159 a 179 a jasném nebi. Předně 
bije do očí prudký úbylek výparu, rostlina musila býli příliš zavodněna, předce však 
vyhnala tři nejpěknější listy. Krom toho ukazuje tato labela, že ono snížení povrchu 
vodního v nádobě skleněné, kteréž požadují okolnosti vypařování příznivé, vždy teprvé 
ve výsledcích příštího dne se ukázalo. Pozorování tuto podaná mohou jenom k tomu 
sloužiti, by udala prostřední číslo z prvních čtyr dnův, poněvadž dne čtvrtého výpar 
na dvojnásobný stupeň dne prvního vystoupil. Mnohem příznivější výsledky dala pozo- 
rování na jiřince a celerové rostlině. Při obou vystupoval denní výpar po pět dní a 
sice mnohem značněji při celeru, jenžlo z pole čerstvý do země zasazen byl, tudíž 
v prvních dnech trochu churavěl, kdežlo jiřinka ve svém starém hrnci zůstala. Obě 
roslliny jsem třelího dne vydal přímému světlu slunečnímu na venek; výpar jiřinky 
vystoupil na dvojnásobný počet; výpar celeru o polovici předešlého se zvýšil; z čehož 
vysvílá, že jiřinky změna osvětlení citlivěji se dotýká. Vnať celeru měla větší povrch 
listův nežli jiřinka, předce ale byl výpar télo větší nežli výpar oné, což nepochybně roz- 
ličné podstatě listův přikládati dlužno, ješto listy celerové více pergaménové, lužší jsou, 
listy jiřinky pak zelinnější, jemnější. Dříve již pozoroval jsem na podotčené Achimeně, 
že výpar téže rostliny, předně v nádobě pozorovaný, později, když tato s kořeny do , 
pouhé vody vsazena byla, o polovic zmenšen byl. Chtěje poznati, zdali to při celeru 
též platnost má, vsadil jsem podobnou celerovou rostlinu v stejný čas a s ko- 
řenem co možná neporušeným do nádoby s vodou, avšak shledal jsem, že výpar za 
prvního dne byl mnohem větší na rosllině ve vodě stojící, nežli při oné v nádobě, tuším 
proto, že první přesazením tuze trpěla. Když se byla zolavila, vystoupalo její vypařo- 
vání bez přestání, kdežto výparu oné den ke dni ubývalo, následkem nepřirozeného 
položení. Bude čtenář dle pověděného moci souditi, že zkoušky takové s uříznutými 
větvemi nepřipouštějí neomylná poznání povšechného množství výparův; poněvadž díly ty 
nejenom prostě s vodou se dotýkají, nýbrž i poraněny jsou. Ješto však na stromech 
a jiných velikých rostlinách methoda právě popsaná provésti se nedá, nelze se zkouškám 
s uříznutýmí větvemi naskrze vyhnouti, nejvíce pak, jedná-li se o to, aby ne tak mnohost 
výparu, jako vliv tepla a počasí na ně seznán byl. Tak u př. ukázala větev kaštanu 
planého, byvši v srpnu, uříznuta a do vody postavena, přímým vážením, že v době dvou 
dnů výparu neubylo. Odvislost jejího výparu od tepla a povětří vysvítá z následujícího 
udání : Prvního dne vypařovala před polednem při 18—209 C. a zahaleném nebi i zá- 
padním větru 15 gr.; odpoledne při stejné teplotě za nepohnutého vzduchu 1'1 gr.; 
a když později pršelo, při stejné teplotě toliko 0:6 gr.; tedy o polovic téměř méně ; 
v noci byl za nebe pokrytého při 14? C. výpar 0:38 gr. za hodinu, za to vystoupil 
příštiho dne před polednem při 18—209 na 244 gr. Méně příznivé byly výsledky, 
které roční větev topolová na stejné cestě. poskytnula. Tuto ubylo výparu v dnech 
o + prvotní velikosti. Podobně se dělo se slunečnicí. Mají-li vůbec z takových zkoušek 
výsledky S jakousi jistotou vyhlédali, musí se to státi porovnáváním velmi krátkých, po 
sobě následujících dob. 

Ze všeho, co polud pověděno bylo, zřejmo jest, že učení o vypařování teprva 
v prvních počátcích se nachází, avšak z nemnoha podaných zde výsledkův lze se do- 
vlípiti, jak velice naše známost o vnilřní životní činnosti rostlin známostí množstev jejich 
výparů pokročiti může, Nejdůležitější byl by chemický rozbor vypařování vody, z něhož 


o 


969 


by následovalo, jaké látky chemické s vodními parami pospolu z rostliny uprchají. Však 
jest známo, jak důležitá pro fysiologii jest nauka o výparech (lransspirací) zvířat, 
Naskyluje se samoděk otázka, jaká lo síla jest, kleráž vodu, kořeny vssálou do 
listův vzhůru vodí. Bylo před časy domnění rozšířeno, jakoby cévy ve kmenu as takový 
měly výkon, jako cévky kapillarní, jakoby tedy voda svým Inutím ku stěnám cevním slej- 
ným spůsobem vystoupala, jako jiná tekutina ke sklu Jnoucí v tenké cévě vystoupá, 
když jedon její konec do lekutiny potopíme. Avšak tomu náhledu fysikální zákony 
odporují; připomeňme si jenom, že největší díl stromů vyšší jest nad 30 střevíců , 
nad takovou lo výšku, do které kapilární síla nemůže nikterak sloupec vodní vyzdvih- 
nouti; neboť této síle působí odporně líže vyzdvihování tekutiny, i v tom okamžiku, 
když kapilární síla vlíži vyzdviženého sloupce zárovná se stala, přestane tekutina vy- 
sloupali, obyčejně tento okamžik naslává již, když tekutina v cévě do výše několika 
palcův vystoupila. Ona domněnka mohla oslatně jenom. platnost míli v době, ve kleréž 
se ještě nevědělo, že cévy v rostlině vůbec žádnou šťávu nevodí, nýbrž že zvláštní 
směsí plynův, z okolních buněk vylučovaných, naplněny jsou. Víme již, že pohybování 
míz toliko ve tkaninách bunečních, nepochybně s největší mocí v soustavě kambialní, se 
děje. © Potřebujeme toliko šťávnatou lodyhu příčné přeříznouli, a uvidíme, že tekutina 
nejprvé z bodův vyniká, v nichžlo kambium cevních svazkův přeříznuto jest, načež teprv 
okolní buňky se zvlhají. Že tekuliny z buněk přeříznuté části rostlinné vylékají, to 
svědčí, že se v nich v jakémsi napnutí nacházejí; což velmi dobře s novějším náhledem 
o příčině pohybování šťáv rostlinných se shoduje, za kleroužto endosmosi (čili diffusí) 
považují. Tímlo slovem se míní pochod následující. Oddělíme-li rozpuštěninu hustější, 
u př. solní neb cukru, skrze přepážku od tekuliny méně husté, u př. vody, aneb méně 
hustého rozpuštění gummy neb cukru anebo soli, tudíž obě lekuliny navzdor slčně se 
promíší ; dějeť se skrze slčny dvoje proudění, toližto tekutiny huslší do řidčejší a na- 
opak, a lo tak dlouho, až na obou stranách odlučující přepážky stejné smíšeniny se na- 
leznou. Jednotlivé buňky rostlinné však jsou všestranně uzavřené měchýřky, utvořené 
z látky (cellulosi) vodě a rozličným rozpušlěninám proniknutelné, a naplněné tekutou 
šťávou. Pomysleme si, že tato šťáva ve dvou přiléhajících buňkách různou houšťku má, 
i naslane proměna těchto šťáv skrze stěny buněční, leč pohybování lím vzbuzené ne- 
obmezí se toliko na obě ty buňky, nýbrž od buňky k buňce celou rostlinou se rozvede ; 
předce však by naslala doba, ve kteréž by ve všech buňkách stejná smíšenina šťávy se 
nacházela, a polom by pohybování šťáv utuhnouti musilo, To však v rostlině živoucí 
nikdy stáli se nemůže, poněvadž vypařování v buňkách povrchních šťávě buněk ostatních 
ustavičně vodu ujímá, čímžto obsah jejich pořáde houstne a takto vůkol položeným 
buňkám popud dán jest, by svůj řidčejší obsah se šťávou oněch směšovaly. Předsta- 
„víme-li si ledy, že svrchní čásli rostliny pořáde vypařují, kdežto zpodní části stále 
vodu vnímají, porozumíme z předeslaného, že vtom jesl příčina, kteráž ustavičné pohy- 
bování šťávy zdola vzhůru vydržuje. Taklo poznáme ve vypařování pohybující sílu 
v rosllinách, aspoň lěch, které své kořeny v zemi, své listy ve vzduchu rozkládají, 
V rostlinách, zcela pod vodou rostoucích musí pohybující síla ovšem docela jinaká 
býli; nulno jest přijmouli, že jest lo sama rozličná diffusí v rozličných částkách rost- 
Jinných, Jelikož pak ve vodě, klerouž rostliny z vody přijímají, obsaženy jsou roz- 
pušlěné ony čásli solí a plynův, kleré rostlině za potravu slouží, snadno jest uznali, 
že vypařování jest spolu původem  vyživení. — Uvažujíce léž, že s párou vodní 
24* 


964 


uprchající také vyloučeniny zrostlin ucházejí, nemůžeme domněnku mimo pustiti, že vý- 
pařováním všecky ty výkony v rostlině se dějí, které v ústrojnosti živočišné v kon- 
trakcí vláken svalních záležejí. Považujeme-li tedy diffusí za příčinu pohybování šťáv, 
namanou se nové otázky, kleréž posud nelze bylo náležitě rozřešiti. Nuceni jsme 
především rychlost, s jakou voda v rostlině se rozvádí, za záhodnou považovali. Nejsme sice 
ještě sto, abychom rychlost tuto ' dokonale vyskoumali, nevědouce, v jakých buňkách nej- 
mocněji šťáva se proudí, avšak i když za to přijmeme, že onen díl průřezu kménu 
rostlinného, kterýž hned po přeříznutí zvlhne, dráhou jest, jížlo proud se řine, nabu- 
deme vypočtením rychlost vody takovou, jakou při umělých zkouškách s diffusí nikdy 
nezpozorujeme. Tak u př. vypočetl jsem rychlost vody nejzpodnější části kmenové 
jmenované větve kašťanové a nalezl, že aspoň 24 mm. za hodinu obnášeti musí. Při 
ené větvi topolové nalezl jsem dokonce rychlost 133 mm. (přes 5 palců) za hodinu; 
při slunečnici svrchu jmenované byla velikost 44 mm. v nejspodnější části kmenu, při 
dračinci 141, při Achimeně 24, při akácii 31 mm. K vypočtení rychlostí těchto jest 
především zapotřebí znáti celé množství vypařené vody v jedné hodině; potom též zmáti 
průřez kmenový, v němžto pohybování mízy se děje. Tu vysvítá z prostého domyslu, 
že všecka z rostliny uprchlá voda, byvši toliko skrze kořeny přijala, průřezem kmenu 
hned nad zemí se nacházejícím protéci musí. Známá-li jest váha vypařené vody, kterouž 
ku příkladu na 10 gr. za hodinu uslanovíme, znám jest zároveň i prostor, jejž tato voda 
v jisté teplotě zaujímá, totiž 4100. ctm. při teplotě 39 R., při vyšších teplotách o něco 
větší. Představme si, že těchto 400 ctm. ve sloupu nad sebou stojí, jehožto zpodek 
1D elm. obnáší, pak musí býti výška 10 clm.; potom pomysleme si čtyrhranou lodyhu; 
jejížto příčný průřez 1D. ctm. obnáší, a ježlo dle celé délky se stejnou rychlostí vodu 
vésti dovede, a vypařují-li její listy 10 gr. za hodinu, tedy bude sloup vody 10 ctm. 
vysoký vjedné hodině skrze dolejší průřez kmenu prošoupnut. kdyby totiž lodyha ta dutá 
byla; přijmeme-li ale, že stěny buneční desetinu jejího prostoru vyplňují, bude sloup 
ten v stejné míře delší; jest tedy patrno, že délka sloupu vodního, kterýž za hodinu 
průřezem kmenu projde, zároveň rychlost tohoto proudu udává. Při skutečném vypočí- 
távání takovém arci zcela jiné průřezy, než zde jsme přijali, do počtu vzíti nutno, avšak 
pokaždé závisí od plochy průřezu délka sloupu vodního, známa-li jest vypařená voda. 
Z toho jde výsledek překvapující pro poměry morfologické v rostlinstvu, jakýž velmi zřídka 
z fysikalních pozorování vyvésti dopřáno jest. Nabudeme ho z následujících rozjímání. 
Onen díl kmenu, jenžto vodu do vyšších částí dovádí, má tuto vlastnost, ovšem jen v jisté, 
rostlině příslušící míře. Pomyslíme-li si mladý stromek u př., jehožto vrcholek každo- 
ročně se zvětšuje, jenž tedy rok po roce více vypařuje, tuť by v každém následujícím 
roce rychlosti proudění přibývalo; kdyby vrchol 100krát větší se stal, byla by též 100krát 
větší, kdyby totiž průřez kmenu vždy tenlýž byl zůstal. Avšak takové, téměr neskon- 
čené zmnožování rychlosti příroda dvěma prostředky zamezuje, buď tak, že v stejné 
míře se zvětšením vrcholu, též průřez kmenu se zvětšuje, anebo tak, že po celý život 
rostliny povrch vypařující neproměnlivý zůstává, takže i průřez kmene měnili se nemusí, 
Prvnějšího prostředku užívá příroda vcelé třídě stromův dvouděložných, jejichžto průřez 
vytvořováním let dřevních ročně v stejné míře se větší, jako i vrcholek více povrchu 
přijímá. Z tóho vysvětluje se rozličná tloušťka dřevních let, jejich úbyt a příbyt, kterýžto 
pravidelně na slarých kmenech pozorujeme. První kolem střeně ležící léta jsou obyčejně 
užší, poněvadž v prvních létech vrcholek nemnoho se zvětšuje: potom však naslává 


305 


doba, že vybvořování listův u větší míře se děje, zároveň i tloušťky let dřevních přibývá, 
aby zmnoženému proudění štávy volnější průchod dán byl. Tato odvislost ročních let 
od velikosti vypařujícího povrchu ve vrcholi jest lak očividná, že na průřezu starých 
stromův jejich životopis čísti možná. Když se v Praze ekonomové sešli, byly špalky 
4—500letých sosen, jedlí, dubův vyslaveny, na nichžto rozdílná Woušíka let více nežli 
tloušťka celých stromův překvapovala. Špalky ty pocházely z pralesův Šumavských na 
panstvích knížete Švarcenberka. Na některých bylo nejvnitřnějších 50—100 let velice 
úzkých, z té doby, když strom ještě co nízké dřeví na vlhkém slínu pralesu živ byl 
s malou korunou, ježto ve velkém vzduchu nemnoho vypařovati mohla. Více na zevnitřek 
náhle tloušťka let dřevních se objevuje, jimižto ona doba začala, kdežto vrchol stromový 
na světlo denní se povznesl, buďto že své okolí přerostl, aneb že okolní staří kmenové 
se sřítili. Po některé řadě let ubývá zase tloušťky, naposledy velmi rychle, následkem 
dvou příčin. Předně asi nezvětšovala se koruna od roku k roku tak znamenitě, poněvadž 
starý strom pozbyl i živolní síly, zadruhé vysvítá z rozjímání čistě mathematického, že 
při theorii právě přednešené léla dřevní i tehdy na šířce ztenčili se musí, když koruna 
stejně veliká zůstává aneb o něco málo se zvětšuje. Neboť dokud kmen ještě tenší 
jest, ztloustně v celém objemu dle jisté tloušťky dřevního léla, ztloustne-li ale kmen, 
dostačí při zvětšeném objemu jeho již užší lélo, aby stejné zmožení tloušťky vyvedlo 
jako dříve širší lélo. 

Ostalní rostliny mnohoroční, mezi nimiž nejvíce palmy vynikají, a pak byliny 
lelní jsou zbaveny možnosti kmen svůj ztloušťovati, nicméně vyvozují ustavičně nové 
listy; avšak lím povrch vypařující není zvětšen, poněvadž dolejší, starší listy v též míře 
upadávají. Byliny, které v listech vlastních se rozvětyují, u př, konopí, slunečnice, 
a listy staré neodhazují, jsou též schopny, v tomlo čase kmen svůj ztlušťovali, © Mnoho- 
násobnou rozvětvenoslí kvělenstva lrav není zvětšen povrch vypařující, proto též stéblo 
tak tenké jak zpočátku zůstává. Při palmách jest věc ta nejzřetelnější; buď si kmen 
deset neb sto let slár, vrcholek zůstává stejně velikým, za to i kmen jest pořáde stejně 
tlustým sloupem, nemohoucím se rozvětvovati ; jenom palma Crucifera thebaica v pozděj- 
ších lélech se rozvětvuje, za to pak každá koruna jednotlivá velikosti pozbývá, Jediné 
pravidelné nadzemní rozvětvení palem činí jejich květenstva, avšak talo vypáří málo, 
a bývají po dozrání plodův odhozena. Tím spůsobem nacházíme příčinu památného 
úkazu, že v celé velké třídě jednoděložnic nikde mezi vlastními listy větve se neob- 
jevují, v tom, že jim všem chybí mohúlnost kmen svůj ztlustiti. Výjimku v tomto pravidle 
činí dračince jenom zdánlivě, nebof jsou ony jediné z jednoděložných rostlin, ježto jako 
dvouděložnice skutečné kambium mají. Za to jest při všech jednoděložných rostlinách 
podzemní rozvělvení všeobecné, avšak větve podzemní, ježto samy své kořeny ženou, 
nezmnožují rychlost proudění ve hlavním kmenu. Z názoru zde podaného bylo by lze 
ještě mnohé výsledky uvésti, kteréžto však mimo. pouštíme, poněvadž předpokládají 
zvláštní anatomické vědomosli, 

Též o otázkách, zdali páry vodní toliko skrze průduchy ucházejí, jakou napnutost 
uvnitř mezer mezibunečných mají, kterak napnutost páry na činnost rostliny působí, zvláště 
jaký jest poměr páry vycházející ku plynům skrze listy vnikajícím (ku kyslíku a uhlič- 
natce), nebudeme dále mluvili. Jediné to poznamenávám, že v případnostech mnou po- 
zorovaných výpar na jistém povrchu listovém vždy znamenitě menší byl nežli výpar na 
stejném povrchu vodním. Jest to úkaz, kterýž pro meleorologické závěrky důležitý 


366 


jest. Neboť když u př. 1D m. půdy neb vodního povrchu pokryt jest 100 m. listo- 
vého povrchu, nebude proto výpar desetkráte větší, nežli na pouhém povrchu země neb 
vody; dle rostliny použité bude jen 3, 4, 5krát tolik obnášet. 


Drobnosti. 


Rozmnožování bez konce poupat stromových prostředkem snadné operace. 


(Vyňato z francouzského časopisu „Cosmos.“) 


Pozorujíce dlouho i často postupování vzrůstu stromového, potkáváme nezřídka do- 
konalých příkladův tvaru rozsošního (bifurčation); vídáme totiž dvě větve,vycházející s tak 
ouplnou rovností z jednoho a téhož bodu, že nelze pochybovati o jejich společném roz- 
vinu z jediného zárodku — poupěte, který pouhou náhodou ve dva se rozdělil. Ano 
někdy spatřujeme i větší počet větví, vyrážejících ze společného středu původně jediného, 
jakoby se byl jeden zárodek ve více jiných rozdělil a tyto potom každý o sobě samo- 
statně se dále rozvinuly. Tyto dvoj- a víceronásobné rozsochy větví, o kterých zde mlu- 
víme, liší se podstatně od větví, střídavě vyrůstajících na dvou protějších stranách jistých 
stromův nebo rostlin ze dvou zvláštních původních poupat, anebo na umělecké cestě ště- 
pováním neb očkováním docilených. 

Opakujeme: výhradní odznak tvaru rozsošního čili přirozeného se dělení původních 
Zárodků, čehož příroda semotam příkladův nám podává, záleží v tom, že takové větve 
toliko z jediného poupěte společně se zplodily. Jaká však bývá příčina podobného — 
ostatně nepříliš obyčejného — dělení anebo množení zárodkův a výrůstkův ? Pokud nám 
známo, byl Millot-Brulé první, který si tu otázku předložil. Před ním nikdo se nedo- 
myslil tajné příčiny těchto podivných úkazů. 

Kdo by se toho nadál! ono rozsošnictví čili dělení se poupěte pochází jednoduše 
od kousnutí housenky anebo kteréhokoli hlodavého hmyzu. Ano, dosti na tom, když ně- 
jaký hmyz špičku poupěte drobátko ohryzne, a zárodek se rozdvojí, roztroji, rozčtvrtí atd., 
slovem, on se rozdělí na více poupat, které odtud rozloučeny a samostatné jsou, a každé 
z nich jest schopno, aby o sobě proběhlo všecky proměny rostlinného života. 

Co tu platí o poupěti na dříví — ratolesti, může rovněž platiti o poupěti na 
ovoce. I to se může rozsošiti a rozmnožiti přičiněním zoubkův nějakého hmyzu. Co se 
tu ale děje s původně jediným zárodkem, to se může i při každém z něho povstalém 
odděleném poupěti opakovati, pročež v tomto dělení a množení pokračovati lze bez konce. 
Upozorňujeme na to, že jsme posud jenom pouhý skutek líčili: že totiž nějaké ratolestní 
anebo ovocné poupě kousnutím hmyzu čili nějakou podobnou příčinou se množiti může. 
Tento skutek byl by nepochopitelným, neřku-li nemožným, kdybychom nepřipouštěli, že 
ratolestní anebo ovocní zárodek není bezvýminečně jednoduchým a jednotním tvarem; že 
naopak již sám v sobě podstatnou jakousi mnohost zavírá, aspoň co do schopnosti: pro 
čež podle okolností buďto ve své pravidelné jednotě, anebo ve své nepravidelné mnohosti 
se rozvinouti může, 

Opřen o pozorování případův rozsošnictví přirozeného, proměny jediného poupšěte 
ve dvě poupata přísně od sebe rozdílná, jakož i filosofickým rozjímáním v tom potvrzen, 
že ratolestní neb ovocní zárodek nekonečně rozmnožovati se může, přišel Millot-Brulé 
Zcela přirozeně na otázku: zdali by s vědomím a schvalně nemohl totéž činiti, co housenka 
činila z ponhého pudu a bez vědomí? zdali by, porouchaje konec anebo boky některého 


967 


poupěte špičkou perořízka nebo skleněným papírem, nemohl je tím přinutiti k rozdvojení, 
roztrojení se atd., slovem: zdali by nebylo v jeho moci, spůsobovati podle své libosti roz- 
dělování a rozmnožování poupat? Sotva tu otázku si předložil, a již pracoval o jejím 
rozluštění, které se mu přes všecko nadání podařilo, 

Začav roku 1849 již r, 1851 ve Štrasburku v zahradě svého švagra generála 
Reibella ukázal Millot před velikou společností přátel zahradnického umění nanejvýš pře- 
kvapující výsledky svých pokusův. © Oudové této schůzky vyřkli ve slavně vystaveném 
osvědčení : „Pan Millot, jednaje podle soustavy velmi důmyslné, umí všechny větve geo- 
metricky v mezerách ouplně pravidelných docilovati; z jednoho středu vypěstovává tolik 
přidaných výrostkův co sám chce; všechny křivolačiny do přímého směru napravuje atd. 
atd.4 Toto osvědčení jest podepsáno od Chastelaina, maira Štrasburského; ode dvou 
Schůtzenbergův, z nichž jeden bývalý máire a druhý professor fakulty lékařské; od Můl- 
lera, vrchního zabradníka botanické zahrady a j. 

O tři léta později komisse, odeslána od ministra orby a veřejných prací ke zkou- 
šení prospěchu jistého od Millota navrženého spůsobu léčení vinných rév, líčila to, co 
viděla v zahradách šťastného vynálezce rozdělených poupat, následujícími slovy: „Několik 
pňů broskvových poskytuje množství větví vycházejících z jediného středu se souměrností 
a pravidelností mathematickou, Uměleckým zacházením se zárodky, obratným řezáním 
anebo štípáním poupat dává p. Millot-Brulé stromům tvářnosti spolu nejmalebnější i nej- 
podivnější. Poslnšné větve přijímají pod jeho prsty podoby nejrozmanitější a nejelegant- 
nější. On rozmnožuje plodnost a podle libosti své řídí rozvinování se ponpat a ovoce 
atd.“ Toho vysvědčení podepsali: Pauffin, maire, Hubignon, tribunalní soudce, Rebrotte- 
Labesse. doktor lékařství, Thiérion, statkář. 

Připojený obrázek ukazuje zřejmě výsledky, ježto Millot-Brulé obdržel. Krajní vy- 
obrazení na pravo představuje se stanoviště začátečního, kterak jedno poupě na patnáctero 
se rozdělilo, a tedy z jediného středu na místě jedné patnácte ratolestí se rozvinu'o« 


: Levé krajní vyobrazení představuje špalirovanou broskev. Uměním a trpělivosti 


(podařilo se poupě, na hořejším konci stromku na dvanácte jiných rozděliti, a z každého 
takového zárodku vyrostla ratolest. Docíleno tím dvanáctero větví, odstávajících od sebe 
v samých úhlech třicítistupňových, a to všecko bez pomoci očkování. Na zdi bylo udě- 
láno kolo z drátu železného, suříkem (minium) pokrytého, Když ony větve až k tomu 
kolu vyrostly, byla jejich přední poupata dotýkáním se toho drátu rozpoltěna, tak že na 
konci každé větve zase dvě ratolesti protějšího směru povstaly. 

Obě střední vyobrazení, hořejší i dolejší, představnjí také broskvové stromky 
v plném rozvinu svého života. "Tu vidíme, kterak dělením čili množením zárodkův , s při- 


368 


měřeným ohledem na místo i čas, vyváděti se mohou nákresy velmi složené, buďto v část- 
kách hranatých anebo zaokrouhlých. Výrostky vycházejí odkudkoli člověk chce, a v ta- 
kovém množství jak se jenom líbí. | Také oddělené větve se sjednocují a rovněž snadně 
v jedno se spojují, jak se dříve děliti dávaly atd, 

Při hořejším dvou středních vyobrazení seznamujeme se s důležitými tajemstvími 
roztomilého umění štěpařského. Po vodorovných větvích není totiž rádno, aby se plodily 
ratolesti přímo naproti sobě stojící. Kdyby se to stalo, pohleovaly by výrostky do 
výšky vystupující všechnu mízu na ujmu výrostků sestupujících, kteréž by se aždo posled- 
ního právě proto špatně dařily. Z té příčiny jest zapotřebí, aby z vodorovných větví menší 
ratolesti ve střídavém pořádku hořejších a dolejších vycházely. 

Kromě toho zdržuje se přílišná bujnost výrostkův hořejších a podporují se dolejší 
ještě jiným prostředkem. Vystupující ratolesti shýbají a zatáčejí se, tak že uzlíčky čili 
kroužky tvoří, Při tom se nesmí zapomínati, aby pokaždé konec ratolesti vzhůru obrácen 
byl. Kdyby totiž nejapný zahradník takový výrůstek špičkou k zemi řídil, vyrazila by 
brzo z nejvyššího místa ohybu neb uzlíku nová ratolest, která by tak rázně se rozvinula, 
že by tím dolejší výrůstky příliš zchudly. Naopak u větších kolmých nic nepřekáží, aby 
každé původní poupě se roztrojilo při dosažení drátu železného, který proto podél zdi 
vodorovně se táhne, aby spůsobil tvoření se dvou proti sobě stojících ratolestí ovocních 
Anebo dřevních, jak mile větev až k ustanovené čárce doroste. 

Teď ale nastane otázka: kterak si počínati při takovémto dalším dělení čili roz- 
množování poupěte ovocního anebo dřevního? © Z počátku užíval p. Millot-Brulé pouze 
perořízku. Na jaře, při prvním kolování mízy, odřezal jistým poupatům špičku, a sice 
tak hluboce, že uťata byla i špička vnitřního jadérka zárodku, z něhožto dvě naproti sobě 
stojící ratolesti obdržeti chtěl. 

Skutečně o několik dní později spatřil na zpodku proťatého poupěte dva nové zá- 
rodky, z nichžto se brzo dokonalá poupata rozvinula. Tu již nebylo mičeho jiného za- 
potřebí, nežli obezřelým štípáním obě ta poupata v náležité rovnováze síly a vzrůstu udr- 
žovati. Po docílené rovnováze, chtěl-li na místě dvou ratolestí čtyry obdržeti, proťal pře- 
dešlým spůsobem a v rovné hloubce obě již získaná poupata. (Tu zase z každého osta- 
lého zpodku dva nové zárodky vyrážely a potom dvě poupata znich se rozvinovaly, která 
se opět v rovnováze udržovala. Dalším dělením podle téhož spůsobu obdržováno ze čtyr 
poupat osm a z osmi šestnáct. Na jarobujných stromích dávalo se to pokračování v dělení 
dosti daleko prováděti, až se z původního poupěte na špičce nějaké větve takměř celý 
hustý chochol rozvinul. 

Takové bývá prvotní jednání. Teď ale vizme, jak v dalším vykonávání z jednoho 
ustanoveného středu větší počet ratolestí v rozličném směru se vyháněti může. Čekej, až 
poupě na konci větve špičkou svou drobátko přes určité místo sáhne; potom štípni tuto 
špičku nad jedním z jeho listův, stojícím přímo nad kmenem, napřed anebo vzadu mezi 
divákem a zdí, jedná-li se o to, aby se na nějakém špalíru větve stejného směru co zeď 
obdržely. (Chceš-li naopak, aby nově zplozené dvě větvičky kolmo na zeď měřily, tedy 
uštípni nad lístkem v pravo anebo na levo stojícím. Jest totiž všeobecné pravidlo, že 
obě rozmnožená poupata rostou po stranách, v pravo i v levo rány do původního pou- 
pěte učiněné. 

Uštípnutí nového podpoupěte plodí na jeho zpodku dva zárodky proti sobě stojící 
ve směru se zdí rovném, které se brzo prodlužují a dvě nová poupata tvoří. Kdybys 
k nim ještě třetí podpoupě do středu potřeboval, tedy učiň ještě jedno uštípnuti nad zá- 
rodkem třetím, skoro ještě neviditelným, jež ale zkušené oko předce rozeznává mezi zá- 
hyby zpodku. Pomaloučku se řídí obě ratolesti té rozsošky buďto vázáním anebo galva- 
nisovanými špendlíky, které se přiměřeně tak rozestavují, aby ze vnitřku poupata ven 


969 


vypuzovaly, pokud tato ještě outlá čili poněkud zelině podobná jsou. ím spůsobem. dává 
se novým výrůstkům směr v úhlu pravém anebo též ostrém proti poupěti na konci větve, 
totiž hořejšímu. Tak se tvoří dokonalý kříž o ramenech buďto přímo anebo šikmo vy- 
bíhajících. 

Stejnými prostředky, od stupně do stupně, pomocí vodorovně běžících železných 
drátů, již dříve po zdi, anebo třebas po nějakém svobodně stojícím lešení roztažených, 
vychovávají se i bez očkování stromečky tvaru palmovitého s větvemi pravidelně proti 
sobě stojícími a podle libosti zahradníka v každém napřed ustanoveném směru se roz- 
vinnjícími, 

Více podrobností neuvedeme ; pro lidi od řemesla byly by zbytečnými a pro oby- 
čejné čtenářstvo málo zajímavými. Přistoupíme nyní k podstatnému zdokonalení ope- 
račního pochodu, totiž připojení skleněného papíru anebo nějaké třecí látky k ostří želízka, 
Každé poupě skládá se z osy umístěné uprostřed kužele a obklíčené šupinkami, které 
v závitkovitém pořádku, vždycky jedna přes druhou, okolo ní se točí. Na oko zdá se to 
býti jednoduchou bytostí, skutečně ale jest to bytost složená, Jak mile do některé z 
těchto šupinek dosti hluboce zařízneš, abys poupě rozdělil, uvidíš brzo po obou bocích 
proťaté šupinky dva proti sobě stojící zárodky se klíčiti. 

Když tyto zárodky se ukazují, bere Millot-Brulé na prst kousek skleněného papíru 

nejdrobnějšího zrna, Tímto činí na každý vyčnívající zárodek tření čili zadrhnutí často 
opakovaná, však nad miru slabá. Tření tato nahražují od té doby účinky perořízku. 
Ona stačí k dělení pupence anebo poupěte ve dvé, čtyry a více, které pak skupení tvo- 
říce okolo původního středu společně rostou, 
Tímto spůsobem obdržuje se mnohem znamenitější počet rozdělených zárodků nežli 
pouhým řezáním perořízkem. Také stopy uměleckého působení ostávají méně patrnými, 
a bez nesnází dají se tím prostředkem i sebe podivnější, neobyčejnější úkazy rostlinných 
tvarů uskutečniti, na příklad sploštěné větve, uzly a suky všeho druhu, jednoduché anebo 
složené atd. 

Kdo si přeje, aby ratolesti pravidelným a paprskovitým směrem rostly, ten ma- 
lýma nůžkama ustříhej lístečky , chtějící u zpodku vyrážeti, rovněž jako pupence příliš 
slabé anebo nehodně umístěné, "Tím spůsobí, že bude povětří a světlo okolo skupených 
ratolestí svobodně kolovati, načež tyto rychle se dřívím stanou, a když se jich vzrůst v 
rovnováze držeti bude, mohou se později k rovněž pravidelné ourodě přiváděti jako 
vyrostly. 
Místnějších a zevrubnějších zpráv o své methodě slibuje pan Millot-Brulé podati 
ve zvláštním spise, který již dohotovnje. Vynález tento jest nový, neb v žádném z dosavad- 
ních zahradnických spisů ani zmínky se nenachází o skutečném rozmnožení nějakého jednotlivého 
„pupence na dříví anebo poupěte ovocního, ani o možnosti vyhnání podle libosti z jednoho a téhož 
středu buďto dvou naproti sobě stojících ratolestí, anebo kteréhokoli počtu větví, které by mezi 
sebou jisté úhly tvořily. Nový jest, neboť před rokem 1849, kdežto Millot - Brulé své první 
pokusy činil, nikde, ani v zahradách nanejvýš umělecky vzdělávaných, nevychovávalo se žád- 
ných stromečkův tvaru palmovitého s větvičkami přísně naproti sobě stojícími a z jediného pu- 
pence vycházejícími. Vždyťi podnes všickni nejpřednější mistrové umění zahradnického, jakožto 
Alexis Lepěre, Hardy Dubreuil a jiní jednohlasně se snášejí na výroku: že k docilování 
palmovitých stromečků o větvích přísně naproti sobě stojících jest nevyhnutelně zapotřebí, 
aby při každém stapni trojnásobné očkování se činilo, a sice po obou bocích, aby se plo- 
dily ratolesti naproti sobě stojící, a třetí pak nahoře, aby kmen do vyšky rostl. Nový 
jest, neb nebylo by možná nalézti výkresův, které by se jenom poněkud přibližovaly těm, 
ježto jsme tuto vysvětlili, Vynález ten jest spolu původní i šťastný; původní: jelikož 
nikdo ani tušení o něm neměl, neb se nikdo ani netázal na pravý původ úkazův rozsoš- 


370 


ního tvaru, vyskytujících se semotam v přírodě; neb nikomu ani na mysl netanulo, že by 
takové úkazy byly skutkem hryznutí nějaké housenky anebo hmyza. Šťastný ten vynález 
jest, poněvadž uvádí štěpařství do doby z brusu nové a jeho působnost stonásobně roz- 
množuje, 

Vynasnažíme se též ukázati na nesmírnou užitečnost toho vynálezu, líčíce stručně 
výsledky, ku kterým vésti může : 

1) Stromy anebo stromečky, které podnes ze štěpniček se prodávají, mívají toliko 
nepatrnou cenu do sebe, protože se dávají jak je příroda zplodila, jenom štěpované anebo 
očkované, skoro bez vychování. Budoucně bude tomu jinak. Majitelé štěpařských školek, 
zasvěcení do tajemství Millota-Brulého, budou svým mladým chovancům stromovým již 
od nejoutlejšího věku pravidelnou a uměleckou podobu dávati (?). Budou jim pevné ur- 
čení udělovati a k oučelům docela obzvláštním je připravovati (?). Od prvního vyhánění 
budou již docilovány palmovité stromečky ouhledných rysův anebo chomáče pravidelně sto- 
jících větví; to co stálo dříve jeden frank, bude státi čtyry atd. Právě tak bude s kvě- 
tinami, které samy sobě ponechány žádného pravidelného směru nepřijímají. 

2) Přirozené vidle, spůsobilé k hospodářským potřebám, bývají hrou náhody dosti 
řídkou, a proto se platí velmi draze, asi patnácte- neb dvacetkráte tolik, co jejich vnitřní 
cena obnáší. Spůsobem ale, jejž Millot-Brulé vynalezl, kdežto důmysl a obratnost prstů 
na místo vrtochův a nepovědomého pudu nějaké housenky vstupuje, možná podle libosti 
vidle každé podoby vypěstovávati. Místo svazku paliva, který se prodává za 15 anebo 
20 centimů, bude získáno 30 až 40 sličných nářadí, z nichžto nejmenší bude 50 cen- 
timů státi. 

3) To, co jsme právě pověděli o vidlích, platí rovněž přirozeně o dříví podoby 
obloukovité anebo úhelní, které nesčíslným řemeslům a promyslům potřebné bývá, jako na 
příklad dříví k pluhům, kolářským, truhlářským i tesařským výrobkům, ke stavění lodí atd. 
K obdržení kterýchkoli úhlů anebo křivolakých čárek stačí patrně, aby se vyháněla 
podle libosti z nějakého ustanoveného bodu větev, anebo i více, a další rozvinutí jejich 
přiměřeně řídilo. Všecko to jest pro Millota-Brulého tak snadné jako dětská hra. Proto 
se může podobné dříví rovněž obyčejným státi, jako nyní vzácným bývá. Nebude tedy více 
zapotřebí, aby v podobných případech promyslníci své outočiště hledaly v bídném mnápo- 
dobňování prostředkem pily, které žádné pevnosti neposkytuje, ani v působení nákladných 
strojův, většině obecenstva, zvláště menším řemeslníkům, nepřístupných. 

4) Konečně tatáž možnost libovolného plození pupenců na příhodných místech 
stromův bezpochyby zjednoduší a urychlí, v míře skoro všechno zdání přesahující, onu 
práci, kteroužto nyní se vychovávají ovocné stromy tak ouhledné, špalirované anebo pal- 
movité, na nichžto se zakládá vítězosláva zahradnická. Často se budou při tom ušetřovati 
dvě neb více let, a spolu se budou docilovati tvary, o kterých nyní nemáme ani zdání. 
Tím též spůsobem mohou se stromy veřejných procházek, bašt, nábřeží povznášeti v po- 
době stropův, zaokrouhliti do sklepení všelijakých druhův a spojovati k chodbám po- 
hledu zcela nového a nepředvídaného. 


Zlepšovaní vína. 


Vinice bídnice zní starodávní přísloví české, a opravdivost jeho zivrzuje se tím, že 
každým rokem se u nás vinice ruší a v pole obracují, neboť i to sázení zemčat hojnějšího 
výnosu přináší nežli pěstování šlechetné révy. Kam se děly vinice okolo Prahy, založené 
za časů slavného otce vlasti Karla, o nichž kromě jmena žádné více památky nestává? 


Z De 


Z 3 


M 


971 


Než proč tázati se na to, co před věky již zašlo? Ohlédněme se po návrších Mělnických, 
ježto poskytují vyhlášený onen nápoj, kterým jmeno Mělník proslaveno jest po všech kon- 
činách světa. Zajisté nemineme se daleko s pravdou, řekneme-li, že od padesáti let polo- 
vice vinic Mělnických v orná pole jest obrácena. Tak-li věc bude pokračovati, pak neda- 
leký jest čas, kde vychválené víno Mělnické žíti bude jenom v pověsti a naše krásná vlast 
oloupena bude o jednu svých nejpyšnějších chloub. 

"Tážete se po příčině toho? Podnebí naše není takové, aby s jistotou odměňovalo 
převelikou práci vinaře, který lopotnon péči celého leta často zmařenu vidí v několika 
dnech chladného a mokrého počasí. Jak vzácné jsou u nás dobré vinné roky! ba i pro- 
střední roky zůstávají pod průměrem, tak že naděje na dobrý výnos vinice zůstává vždycky 
velmi problematickou. Aby bylo dobrého vína hojnost, toho štěstí dostává se našim vinařům 
jen velmi pořídku, obyčejně bývá-li víno lepší, schází ho co do mmožství, a naopak zase, 
je-li hojnost hroznů, bývá víno špatné. Takovým spůsobem arci nemůže se vinaři odmě- 
ňovati jeho práce, a povstání svrchu uvedeného přísloví jest docela ospravedlněno. 

A však jakého spůsobu jest práce vinařova, k čemu přede vším směřuje? Na tuto 
poslední otázku odpovídáme, že přede vším k docilení hroznů. To ale není všecko, jsou-li 
hrozny, není ještě víno. Připouštíme, že naši zkušení vinaři zachovávají jistá pravidla při 
lisování hroznů a kysání meštu, a že se výborně znají v chování a udržování vína ve 
sklepě. Tuto však jejich praxis hlavně čelí k tomu, aby se nic nezkazilo, a zakládá se 
pouze na obyčeji po předcích zděděném ; vinařů intelligentních, kteří by sobě vědě" odpo“ 
věděti na otázku : proč mešt neb víno žádá takového a ne jiného s ním zacházení? anebo 
kteří by ve snaze své dále šli a hleděli také na zlepšení, takových bohužel u nás málo 
se nalézá. Jenom ve sklepích velikých vinárníků provozuje se toto poslední umění a pro- 
měňuje se víno kyselé a nezdravé v chutný a zdravý nápoj, ale to jenom na zapřenou 
jako nedovolené falšování. To špatné, ústa svírající víno, které vinař nucen byl přepustit 
obchodniku za chatrný peníz, prodává tento s desaterým výdělkem co výsledek lepších 
ročníků, zlepšiv je spůsobem takovým, který by se stejně vyplatil i vinaři, kdyby jej znal 
a provozoval, 

Zlepšování vína přísadami není žádné podvodní falšování, pokud přísady nejsou 
škodlivé a nahražují jenom to, co vínu ku přirozené jeho dobrotě schází. Hlavní chemické 
částky, jež nápoj, kterýž jmenujeme vínem, v sobě obsahuje, jsou: voda, kyseliny a cukr, 
Tyto částky nacházejí se v pravém poměru k sobě jenom ve šťávě docela uzrálých hroznů, 
nezralým hroznům nedostává se potřebného mnmožství cukru a často i vody. Kromě toho 
mívají nedozrálé hrozny více kyseliny jablečné nežli vinné, kterážto poslední uděluje vínu 
z rév onu zvláštní vůni a chuť, kterými se rozeznává od jiných vín ovocních,. To vše 
již dávno bylo uznáno, a pokusy o zlepšení vína z nezralých hroznů přidáváním vody a 
cukru jsou prastaré, a však zůstávaly vždy nedokonalé a empirické, pokud při tom nebyl 
ohled brán na rozličnost meštu rozličných krajin a roků. 

Teprva v nejnovější době věnoval Dr. Z. Gall v Treviru předmětu tomu“ větší 
pozornost a uvedl zlepšování vína na základ vědecký. Dr. Gall uveřejnil methodu svou 
v rozličných spisech, jejížto hlavní zásady tuto ve prospěch našich vinařů sdělujeme, 

Přidá-li se k meštu z nezralých hroznů právě tolik cukru a vody, co mu u srovnání 
s meštem úplně zralých hroznů téhož druhu a též vinice schází, tedy stane se z meštu takto 
zlepšeného — až na zvláštní vůni neb květ, tak zvaný bouguet — tak dokonalé víno jako 
z hroznů zralých téhož druhu, roku a vinice, poněvadž chemickým pochodem za delšího 
ležení kyselina jablečná poznenáhlu ve vinnou se promění. (Tak jako hrozen potřebuje 
k svému uzrání jistého množství tepla, musí i meštn, má-li z něho dokonalé víno býti, též 
tolik tepla se dostati. Neobdrží-li ho hned při prvním kvašení, ukončí se toto neúp!ně, 
a víno počne se vždy poznovu kvasiti, kdykoli přijde do vyšší teploty nežli byla ta, při 


972 


které první jeho kvašení se ukončilo. Velmi šlechetná , květnatá vína obdrží se jenom 
z úplně zralých hroznů; čím bedlivěji se před lisováním odstraní všecky neúplně dozrálé, 
nahnilé a rozpukané hrozny a zrna, tím hojněji a vonněji vyvine se květ budoucího vína. 
I v nejméně příznivých rocích dosáhne částka hroznů a zrn onoho stupně zralosti, jakého 
potřebí k docílení vína květnatého, a právě v takových rocích mají takové úplně zralé 
hrozny největší cenu. (Ovšem působí vybírání zralých hroznů a zrn vinaři větší outratu, 
na kterou on nerád se odváží, a však taková se mu nahradí mnohonásobně, Jiná překážka, 
jaká se náležitému přebírání vína v cestu staví, jest nechvalný obyčej jedení hroznů při 
sbírce a vůbec před lisováním, čímž právě nejpěknější a nejzralejší na zmar přijdou, 

Toto jsou v krátkosti hlavní zásady Gallovy, z nichž vyvádí následující pravidla: 

1) Aby se zrušením obyčeje jedení hroznů za přiměřené vyvýšení mzdy dělníků 
zachovaly všecky pěknější a zralejší hrozny a bedlivým přebíráním od nedozrálých, nahnilých 
a napukaných oddělily, čímž i v špatnějších rocích možná docíliti vzácných a květnatých vín. 

2) Aby se zevrubně vyšetřilo, mnoho-li v meštu z nezralých hroznů obsaženo 
cukru, vody a volných kyselin, a tolik přidalo, co schází u srovnání s dobrým vínem téhož 
druhu, roku a vinice. "Tím spůsobem obdržíme dobrá, zdravá a trvanlivá vína, která se 
dají zpeněžiti s užitkem 100 až 300 procentů, 

8) I starší, již odkvašená vína dají se tím spůsobem zlepšiti, když je přivedeme 
zpět do stavu kvasícího se meštu a přidáme jim co schází, Po opětném kvašení stanou se 
z nich trvanlivá prostřední vína, jakoby bezprostředně byla povstala ze zlepšeného meštu. 

4) Kvašení má se díti v místech poznenáhlu až na 20% R. zahřátých, při čemž 
ve třech měsících jak ze zlepšeného meštu nezralých hroznů tak ze zlepšeného špatnějšího 
vína obdržíme hotové, jasné víno, které se dá beze škody rozesílati a žádnému pozdějšímu 
dokvašování nepodléhá. 

"Tato methoda Gallova nalezla v Němcích, jmenovitě v krajinách porýnských vše- 
obecného uznání, i pokračuje se dle ní s velikým prospěchem, pročež měli jsme za svou 
povinnost, upozorniti na ni naše vinaře, majíce za to, že by takovýmto rozumným zachá- 
zením s hrozny a s meštem vinní náš průmysl nemálo mohl býti zvýšen, 

Ostatně může se pří vínech takto zlepšených dosáhnouti i květu přidáním výbor- 
nějšího vína z lepších ročníků. 


O babímletě, 


V lonském ročníku Živy na st. 320 jakož i v letošním na st. 346 podána krátká 
zpráva o tak zvaném babském letě, i připovědíno později ještě obšírněji se o tom zmíniti. 
Činíme to nyní, kde vítr až do prostřed našich ulic chumáče takových pavučin roznáší. 
Bylo to roku 1825 na podzim, když jsem v Okenově přírodopisu a pak i v některých ča- 
sopisech zprávy a rozličné výklady o babím létě četl. Nazývají se tak, jak známo, vlákna, 
která při jasném počasí, při vějícím západním vě'ru na konci září, někdy až přes polovici 
října jednotlivě nebo v chumáčích v povětří lítají. Nepředpojatá mysl pokládá je za pavu- 
činy, tím více, an v ten čas všude na venku stěhujícími se pavoučky pole i luka pokryta 
jsou. "Také přírodozpytei větším dílem totéž tvrdili, ano i několik druhů pavouků z rodu 
"Tkeridion, odrodu Thomisus (Krabbenspinne), označili, jimž prý tento výjev se připiso- 
vati má, Že ale mezi učenými vždy někteří se nacházejí, kteří s přirozeným, daleko neble- 
daným výkladem spokojeni býti nemohon, vyskytla se i tehdáž z brusu nová myšlénka, totiž, 
že tato vlákna jsou jakésí sraženiny ve vzduchu, jako povětrné kameny, semínka, žáby 
a j. Takovými výklady, z pouhé obrazotvornosti vzatými, byl by pojednou konec učiněn 
všelikému badání přírodovědeckému, Mne pak to právě pobídlo v té věci dále pátrati. 
Vyběhl jsem si tehdáž za jasného dne, když hojně babského léta lítalo, na jednu baštu 


913 


(Taschenbastion) u Vratislavi, i hledal takového mně známého pavoučka (Thomisus nemo- 
ralis, jehož výkres vedle vidíme), i zanedlouho jsem jednoho chytil, Dal jsem 
Jej na dlaň, kdež ochotně běhal, aby vyvýšené místo nalezl. I vztýčil jsem 
ruku prsty nahoru, kdežto on hned nahoru spěchal, až se konců prstů dopídil. 
"Tu pak jsem měl utěšené podívání. Pavouček zpřímil svou hlavohruď a něko- 
likrát se kolem otočil, aby vyzvěděl, odkud vítr věje. Vál právě od západu. 
Tu pavouk stanul, hlavou proti větru, vyzdvihl zadní břišní tělo, i vystřikl 
látku pavučinnou daleko od sebe do vzduchu, načež ihned vítr se do jejích 
vláken vložil a je na spůsob obdlonhlé plachetky rozprostřel, při čemž přední konee sle- 
peninou šťávy ještě spojen zůstal, zadní pak měl své spojení u řiti, odkudž vlákna vychá- 
zela. Vítr pak nepřestával je pořád dále a dále z těla sonukati. To trvalo dost hodnou 
chvíli, při čemž pavouk nepohnutě setrvával. Zatím vlákna se vždy více do délky a šířky 
rozprostírala a rozkládala, a zvětšením plochy vítr vždy větší síly nabýval, která pomalu 
dosáhla rovnováhu s tíží těla pavoukova, při čemž se tento trochu vyzdvihoval, až naje- 
dnou na prstu proti vláknům i po větru se obrátiv pustil se volně do vzduchu i počal 
s největší rychlostí pavučinu před sebou plovající svými předními dlouhými nohami k sobě 
potahovati a v chumáč pod své rozplesklé břicho zavíjeti. Mezi tím, co se to dělo, skra- 
covala se pořáde plachetka pavučinná, čímž relativní tíže přibývalo a pavouk pomalu šik- 
mým směrem k zemi se blížil, až tam někde mezi křovím zmizel, 

Podobným spůsobem pouštějí se tito pavoučkové ve stromořadích a ovocních sadech 
zvláště po stráních od jednoho stromu k druhému, a tu za jasného počasí na podzim při 
vání větru západního všecko se jen hemží takovou veselou větroplavbou. Mladí pak ještě 
pavoučkové provozují podobné dílo po strništích, kdežto od jednoho stebélka k druhému 
poletují. Když jsme se s tímto výjevem jednou seznámili, nebude nám nesnadno na tako- 
vých létajících chomáčích i pavouka, jako na něm jezdícího, pozorovati; a však většina 
těchto chomáčů bývá tichá a zpustlá, an je pavouk již byl opustil. Domysliti se můžeme, 
že taková větroplavba ne pouze za zábavu slouží pavouku, nýbrž že při tom co se mu 
komárků nebo mušek namane, pilně lapá a vyssává, jichžto pak mrtvá těla nalézáme 
v chomáčku. 

Tito pavouci náležejí k třídě loveckých (Theridion), aniž stále pavučiny nepředou: 
Pro jejich řemeslo jest celé jejich tělo uspůsobeno. Oči jsou dosti veliké a ven vyvstá- 
vající, hlavohruď velmi pohyblivá, přední dva páry noh neobyčejně dlouhé, zadní však 
přemalé, všechny po ploše položené (ne jako u jiných pozdviženě), více pod břicho smě- 
řující, aby tam vlákna skládati mohli, břicho pak něco splesklé, široké, 

Nalézáme ještě množství jiných vláken po strništích a lučinách, na nichž se rosa 
chytá a slunce leskle se odráží. Většina těchto náleží však jiným druhům a má docela 
jiný význam, Každý pavouk totiž, buďsi malý nebo velký, souká běže pořáde vlákénka 
ze sebe, jichžto sledy za sebou ponechává, aby snad, jak říkají, vády zpáteční cestu nalezl, 
od čehož však naše pavučiny docela rozličné jsou. Dr. Jan Purkyně. 


Jeltonské jezero. 


Od Armošta Vysokého, 


Jeltonské jezero leží v Závolžské stepi:v Cárevském újezdě Astračhanské gubernie. 
Jest tři rakouské míle dlouhé a 24 míle široké, majíc skoro sedm mil v obvodu. Jel- 
tonské jezero jest ode dávna známo pod jmenem Altan-Nor, t. j. Zlaté jezero. Slovo 
Altan proměnili Rusové v Jelton. Jmeno to bylo mu dle mínění některých uděleno od 


974 


Kalmyků pro jeho nevyvažitelné bohatství soli. Dle jiných však nezavdala přehojnost 
soli příčinu k jmenu jeho ; protože jezero to nebylo jediným pramenem, odkudž sobě pře- 
dešlí držitelé Astrachanských stepí sůl zaopatřovávali. V sousedství s ním v 13 mílech 
na jih rozprostírá se druhé skoro stejně velké jezero, zvané Baskunčatské; ještě dále 
k jihu, ve 14 mílech od posledniho, nachází se hora Čipěnci s ložištěm soli kamenné, 
kteréž tamější obyvatelé ode dávna dobývají. Kromě toho počítá se v rozličných místech 
Astrachanské gubernie asi 700 solných jezer. Jest tedy k pravdě podobno, že jmeno Al- 
tan pochází od toho, že rapa na povrchu jezera a novousazená sůl má barvu malinovou 
pro přimíšení k nim jistých rostlin, majících kořen malinové barvy a zanešených větrem 
a vodou do jezera, Začervenalý povrch jezera nabývá často lomením slunečních pa- 
prsků zlaté barvy. Slaná voda jezerní, zvaná rapa, vypařuje se působením slunečního 
vedra, nabývajíc tím větší hustoty. Shuštěná rapa pouští od sebe ustavičně více méně 
pravidelné krychlové krystaly soli, kteréž se v malé chumáče spojují, na povrchu rapy 
1,4—5 palců silnou bílou kůru tvoří a konečně ke dnu jezera padají. Sůl na dně no- 
vousazená jest načechraná, nepevná, rozpouští se na povětří a nehodí se pro svou hoř- 
kost k vaření potrav. Poznenáhlu nabývá však větší hutnosti a ukládá se co pevná hmota 
na starší solní vrstvy. Z jara promočí dešťová, sněhová a říčná voda novousazenou sůl, 
a rozpustí v ní uzavřený chlorid horečnatý, čímž sůl hořkost svou ztratí. Očištěná sůl 
nabude nyní ješté větší pevnosti a jmenuje se stará sůl. Na staré soli usadí se černé 
bláto, kteréž ji od nově tvořící se soli dělí. Nová sůl povstává dílem ze soli, zanešené 
říčkami do jezera, dílem ze soli již na dně usazené, již solí ještě nenasycená voda vždy 
z jara nějakou část rozpouští. Rapa bývá na začátku jara zhloubí 3%, stopy, v letě, 
vypařujíc se působením paprsků slunečních, jen 1 stopy, někdy ještě mělčí, tak že možná 
po celém jezeře docela bez nebezpečenství choditi, tím více poněvadž vrstva novousazené 
soli spočívá na ohromném počtu starších solních vrstev, K vyzvědění, do jaké hloubky 
se sůl v jezeře táhne, byla v něm udělána šachtice zhloubí 12 stop a vzdálí půl hodiny 
od břehu. První solní vrstvy, na které se při hloubení přišlo, měli tloušťku 1—4 palců, 
po snětí 42 vrstev zjevily se 9 palců mocné vrstvy, jejichž sůl pevnější a lepší byla 
nežli v hořejších vrstvách. Po prosednutí 100 vrstev byla odkryta tak pevná sůl, že 
upotřebené železné nádobí se polámalo. Hlouběji než 12 stop nemohlo se jíti pro přítok 
rapy do šachtice; též byl vzduch tak špatný a smradlavý, že dělníci déle než 10 minut 
v ní vydržeti nemohli. Usazování se soli z rapy děje se obyčejně každý rok; jen jednou 
v běhu 104 let (od 1747 až 1851) a sice 1776 nesadila rapa žádné soli, bezpochyby proto, 
poněvadž tenkráte deštivé a chladné léto bylo, pročež rapa nemohla se shustiti a soli osaditi. 
Rozloživše Erdmann, Gůóbel a J. Rose rapu Jeltonského jezera, nalezli v ní: 


Erdmann Góbel J. Rose 

soli kuchyňské čili chloridu sodnatého 7135 13:124 8:83 
chloridu draselnatého . . « « - — 022242028 
síranu hořečnatého č. soli hořké . 1858 1665 532 
„| SOdNateho (0 (ee 0+1 z 0354 — — 

» | vápenatého č. sádry oj: 0:036 — — 
chloridu hořečnatého . .- « « . 16539 10542 1975 
bromidu hořečnatého . . . « « — 0007 — 
uhličitanu hořečnatého —« « « « 0:038 -- — 
vytaženiny ©- +- © MU 0505 = = 
BOA ár. očábo 3 Manolo aha eug= ne 73505 74440 70'87 

: 100 100 100 
Poměrná váha . -.. 1208. 121870. 1'27288 


— (při 14“ Reaum,) (při 959 R.) 


915 


Neshoda v množství kuchyňské soli v rozložené rapě dá se vysvětliti tím, že rapa 
k rozkladu v rozličné době z jezera vzata byla. 

Z jezera dobytá sůl byla od Góbla a v císařské lučebně departementu horního 
a solního dila rozložena ; nalezeno v ní: 


dle Góbla v lučebně 
soli kuchyňské + « « -9659 95:64 
chloridu draselnatého . . 0:04 — 

» hořečnatého —- „| 018 016 
síranu vápenatého. . „101 167 
nerozpuštěného zbytku „037 115 
síranu sodnatého P ye = 0:48 
VOGUE eo oko LO 1:30 

10001 10040. © 


Sůl se dobývá jen v letě. Nádobí záleží v sochorech a lopatách. Dobývání děje 
se při příhodných okolnostech, t. j. při bezvětří, nehluboké rapě a v suchém počasí velmi 
rychle a bez namáhání se solilomeů. © Dobytí 1.755.000 rakouských centů požaduje 
okrouhlým číslem 750 dělníků a 50 pracovních dnů. Práce solilomeů jest velmi obtížná, 
poněvadž se před horkem, kteréž v Jeltonské stepi někdy 459 Reaumuru dosáhne, ničím 
uvarovati nemohou, stojíce až pod pás v rapě, zažírající se v tělo. Každý dělník 
může si za leto okolo 200 zlatých stř. vydělati. 

Roku 1750 dobylo se soli © 547.937 rak. centů. 


„1760 11544067 s 
k „1000 CT M 2 
AED ERB D06: ena 
41790 i AO ABO | áé midi 
+ 1800 % sul B88, A rd m 
„ 1810 y s 2946024. x > 
+ 1820 k „Ug9,500 "i "4 
op k 5 S MAB AD0 m 
„1840 EHO, Aoodnkl 
+ 1850 k b-4:58.0005769/ 


O zrnečkách v mozku škrobovým podobných. 


Ve zprávě Dra. Saxa o onehdejším shromáždění německých přírodozpyteů a lékařů 
ve Vídní, sdělené ve schůzce přírodovědecké sekcí musejní a na konci tohoto svazku 
zmíněné, zmínka též učiněna jest o složení zrneček škrobových, což dalo příležitost pode- 
psanému promluviti o podobných zrnkách (corpuseula amyloidea), od něho od roku 1837 
v člověčím mozku odkrytých, o nichž tenkrát ve zprávě shromáždění Pražského známost 
podána byla. Zrnečka ta mají velikou podobnost ke škrobovým, jsou stejné průměrné 
velikosti, přiokrouhlá, něco sploštělá na spůsob čočky, průhledná, a uvnitř z několika, 
3 až 6 se objímajících vrstviček složena, stlačena pak se po stranách rozpukávají, což 
i pi škrobových nalézáme; jejich reakce na jod tehdáž ještě zpytovateli známa nebyla, 
Toto pozorování zůstalo v neznámosti a skrytosti až do roku 1853, kdežto Virchoy znova 
se ho ujal a působením jodu a kyseliny sirkové, jimiž zrnečka ta podobně ke škrobovým 
modře a fialově zbarvena byla, dokázati se snažil, že z pravé škroboviny složena jsou, 
která stejného jsone původu s buňkovinou rostlinní (cellulosa), jenž také jinde u nižších 


916 


zvířat (salpa, ascidia, phallusia a j.) nalezena byla, na to by poukazovala, že i v lidském 
mozku jakési zdřevnatění státi se může. Ano v Angličanech dokazoval Busk, že tím 
spůsobem mozek v lepidlo knihařské (Kleister) se proměňuje, načež Louška posmívaje se 
tomu prohodil, že to asi nic jiného není než bramborová kaše do hlav za našich nuzných 
časů vniklá. — Zatím další skoumání ukázalo, že, ačkoliv jakási podobnost zapříti se 
nemůže, mnoho zase znaků se nachází, jimiž obě látky velice se různí, o čemž nedávno 
také někdy u nás osobně známý Dr. Meckel von Hemsbach obšírněji pojednal *). Za 
hlavní známku udal, že zrnka mozková jodem a kyselinou sirkovou barvu sice na mo- 
dravo změňují, ta však že stálá není jako to jest u škrobu, nýbrž že do smědé přechází, 
až konečně zbledne. Z jiných pak ještě zkoušek vychází, že látka jejich není jednoduchá 
jako škrobovina jest, nýbrž z více látek složena, z nichž hlavní jsou látka rosolovitá na 
spůsob té, co se v žláze ohryzkové (Schilddrůse) nachází, jiná pak zase tučná, podobna 
míze nervových vlákének. Na všechen spůsob nenáležejí tato zrnečka k částkám přísně 
organickým živým, v životní činnosti podíl majícím, jako jsou na př. zrnečka gangliová, 
vlákna nervní, svalová, buňky žlázové a j., nýbrž zdají se býti pouhou vyloučeninou z lu- 
čebního pochodu v mozku vznikající, jako to platí o jiných vyloučeninách, k nimž kamínky 
a písek mozkový přičítáme ; obě pak nezdají se býti chorobné, neboť vkaždém stáří a bez- 
mála u všech se nalézají, aniž by bylo čeho znáti v čas živobytí. Dr. Jan Purkyně. 


Schůzka přírodnického sboru Musea království Českého dne 16, října b. r. 


Pan prof. Purkyné otevřel sezení po uplynutých prázdninách pro nový běh před- 
nášek, kteréž se jako dříve každý drnhý čtvrtek v měsíci odbývati budou. Na to dal pan 
Dr. Julius Sar, kterýž se byl k schůzce německých přírodozpyteů v září do Vídně odebral 
a tam hlavně na odboru botanickém podílu měl, zprávu o některých zajímavých přednáškách 
v tomto odboru. Zvláště zajímavé byly zprávy o cizopasných řasách, vyskytujících se na 
jiných obyčejných řasách čili žabincích, pak o rozmnožování rostlin semenem bez zúrod- 
nění, což se jmenovitě na jedné pryšcovité rostlině (Celebogyne) a též na jedné cháře 
(chara crinita) pozoruje, jakož také o zrůstu škrobu a o jeho vrstevnatém složení, po- 
zorovaném od Nůgeliho, Největšího uznání došly však ve Vídeňské schůzce krásné samo- 
tisky rostlin, -totiž umělé otisky jejich pomocí galvanoplastiky s největší zevrubností zho- 
tovené. Professorové Dr. Ettinghausen a Dr. Pokorný vydávají tak podporou vlády celou 
skvostnou Floru mocnářství Rakouského, dílo to jediné ve svém spůsobu, poněvadž každá 
rostlina dle původního exempláře otištěna všechny zvláštnosti žilek na listech, na květu, 
všechny chloupky a vlásky až do nejmenšího ukazuje, tak že útlejší části i drobnohledem 
na takových otiscích vyhledávati se musí, 


+ 


Opravy. 
Ve svazku 2, t. ročn. čti na str. 109 ř. 38: shůry na místě: Tamanndie — Tamarindy. 
— 12— 6 — — —  dimor — di mar 
— 14— 11 — — —. Lucifera  —  Cucifera 
— — — 12 — — — .. řeřichy —  řečíky 
— = — — — — nie —  cašsie 
— — — 6 zdola— — 17% — 1% 
— — — 11 — — — © nejsamotnějších — nejsamoděčnějších 


Ve sv, 4. na str. 358, 359 a 360 sluší všude na místě: grán čísti gramm. 


*) Mikrogeologie. Ueber die Coneremente im thierisehen Organismus. Von Dr. Heinrich Meckel v, Hems- 
bach, Prof. d, Medicin ete. Nach des Verfassers Tode herausgegeben von Dr. Theodor Billroth. 
Berlin Reimer 1856. 


Zpráva 
o pracích a výsledcích 
měření výšek v okolí Pražském, 


přírodovědeckého sboru 


Musea království Českého. 


Podal 


Karel Kořistka, 


ř. professor na polytechnickém ústavu v Praze, úd více učených společností. 


Příloha k časopisu „Živa.“ 


n === — ška 
V Praze. 


Tiskem knížecí arcibiskupské knihtiskárny za Bedřicha Rohlíčka. 


1856. 


SBYŘATGN 


v 
oisbsleýv 8 dolosrg 0 vé 


omdolnánv E úkoly + A941- nim 


idomog "$, Iíšy v n NOYABOOAVY 


ode: odylssběvohotýg“ * 34 č (ot 
Spisovatel vyhražuje si právo překladu. 


odd) 2105 pod“ z 


„ > VÍ pe 

1 úzdyota 4" doll 
1 Tet 144 rynutetýhío OLMA, 

šE 71 ne dne“ Rrrský Tay n ti 
ja polda dnů úl 00 
ABO M AAA ono vý E 0 

abal ot Mkyje oko 59k, UE gr V" sy pamě zbit MPA oruk 5 o 31 ovdě 
' dovřý vě 1 jl 

zkr čin aripdnnrů vá 0 laik 

ř koní, Wa sax o tá 


[abo 


F V vady 3 je OSR 5 JE 
< JD + magfosaýy Aabobok s proýádýe ří! 
4 : . P“ távs" 
věey c tron: Jlějk 
VPÝVY soby sem Snan SRN 


pí = 


(0 : PD? Pk 3 ; 

vědyd a E 66 obámnnc i =- „bysty Ahaci "af 
' . uh p by E] 
< j 

„n : v PTY L yd . zpébo ř věty : 
padbiilojů 2349 bigik, p" vypětí "ES ngánědí ou uk nn 4 E: R 


úbrěrník 
ka : prevent urabeašší 9 Vbáděnem i nt n- plk 7 
JB | dděek,, „2 vo švbýe rod dýsba. vy < č Věk 


1. Úvod. 


Y sezení dne 14. listopadu lonského roku učinil p. prof. Krejčí ve sboru pří- 
rodnickém našeho Musea návrh, aby sbor ten změření výšek okolí Pražského spro- 
středkoval, což by snad sloužiti mohlo co základ mapě tak nazvané vrstevní, asi v tom 
spůsobu , jakou jsem v ročníku řis. geol. ústavu co výsledek měření okolí Brněn- 
ského uveřejnil. Návrh ten byl od sboru přijat a brzo potom obdržel jsem od něho 
čestné vyzvání, abych tuto práci převzal. Pozvání to přijal jsem s potěšením, neb měl 
jsem již dávno sám v úmyslu, měření takové provésti, a jen nedostalek času a náleži- 
tých prostředků, jakož i převzaté měřické práce pro c. k. geolog. ústav ve Vídni 
a Werner-Verein v Brně byly příčinou, že jsem v školních prázdninách úmysl ten usku— 
tečniti nemohl. Když však přír, sborem musejním peněžité prostředky zjednány byly, 
musil se i čas zjednali, a umínil jsem si tedy, dva dni v týdnu, školním úřadem ne- 
zaujaté, k tomu účelu věnovati. Měření počalo dne 5. dubna a pokračovalo vyjmoue 
jediný týden až do konce června, kdežto se celá práce šťastně dokončila. Nicméně 
nebyl bych výsledky té práce tak záhy mohl uveřejniti, kdyby mne páni assistenti zdej= 
šího polytechnického ústavu, a sice pan Mat. Sluka podrobnou nivellací vnitřní Prahy 
a pan Váci. Jirsák kontrolujícím vypočíláváním mého měření nebyli podporovali. Počty 
naše nejsou sice ku konci dovedeny a musí se dle nynějšího postavení vědy ještě vy- 
rovnání malých pozorovacích chyb provésti, a však výpočty ty jsou jednak tak dlouhé 
a jen pro vlastního počtáře zajímavé, jinak docílí se jimi změny tak málo podstatné, 
že jsem si umínil, krátký přehled té práce a obdržených výsledků nyní hned uveřej- 
niti, aby ti, kteří přírodnickým neb průmyslnickým zaměslnáním se baví, neprodleně co 
jim důležitého jest z ní čerpati mohli. V pozdějším větším spisu hodlám celý male- 
rial, základy svých počtů a vůbec celou vědeckou úpravu pro znalce vyložiti, abych 
tím spůsobem možnost podal, výsledky mé govým vypočítáním opravili, kdyby později 
výrazy některých základů n. p. vzdáleností lepšími mapami, nebo úhlů výšek dokona- 
lejšími nástroji změniti se měly. 

Budiž mi zde ještě dovoleno, některá skrovná poznamenání o užitku měření 
výšek připojiti ; neb jakkoliv pozvání mé již o tom samo sebou svědčí, že užitek ten 
mezi přírodoznalci vůbec uznán jest, nebude předee od místa před vělším obecenstvem 
důvody toho vyložiti a lak zároveň stanoviště naznačiti, z kterého jsem při měření 
vycházel. 

Vezmeme-li situační plán nebo topografickou mapu do ruky, abychom se v kra- 
jině jisté obeznali, pochybovali bychom velice o její ceně, kdyby ve vororovné vzdále- 
nosti nebo v umístění míst chyhěno bylo. Cena map posuzuje se obyčejně dle tohoto 
měřítka, a vskutku obstojí novější a lepší mapy před touto kritikou. Mapa má ale také 
účel, dil povrchu zemského graficky představiti a tedy na každém tělese nejenom délku 
a šířku, nýbrž i výšku a hloubku naznačiti, což poslední ale velmi pořídku se na- 
lézá. Neb při shotovení mnohých map bývá považováno za zbylečné, ký, půdy 


4 


a význačné povrchní tvary její naznačovali, na jiných lepších slává se to sice ale velmi 
nedokonale a jen dle oka. Připomínám v tom ohledu, že do té doby nemáme ani 
jediné dobré specialní mapy celých Čech, ačkoliv v novější době k tomu účelu ledaco 
se podniklo. Jenom jednotlivé, velmi malé částky povrchu zemského jsou tak změřeny 
a zobrazeny, že dávají při pohledu na ně dokonale pravý obraz poměrů půdních, jako 
n. p. část Saska, část Badenska, malý díl Francie a Švýcar. Na větším díle map, jinak 
co výborných uznaných, musíme se lím spokojili, poznáme-li, který z dvou od sebe 
vzdálenějších bodů, neležících u tohotéž potoka, vyšší jest. Pohříchu bylo dosavad 
rozšířeno mínění, že podoba půdy, jmenovitě rozličné její úklony jen vojenskému 
stavu důležilé jsou, pročež při měření zdělané půdy na to ani ohled bráti se nemusí, 
an prý výnosnosti její v „obráceném poměru k úklonu jejímu ubývá a na mapách, 
kde se půda jen ve vodorovné projekcí představuje a každá plocha v poměru k svému 
úklonu jen skrácena se objevuje, naznačování sklonitosti a“ výšky zbytečným“ jest. 
Avšak, který osvícený hospodář nebo lesník přiznává se k této domněnce ? © Ostatně 
zůstává, kdyby i tato domněnka pravá byla, zevrubná známost výšek nejenom malých 
ploch, nýbrž i celých krajin pro spůsoby vzdělání (orání, porážení: a sázení lesů, ovla- 
žování a vysušování luk). nanejvýše důležita. Důležitost tuto pro vlastního tech- 
nika , pro slavby silnic, železnic, pro správu řečisť odůvodňovati, zdá“ se mi býti zby= 
tečné. Také ve vědeckém ohledu stává se známost nejenom všeobecných tvarů horstva 
a úvalů, nýbrž i zevrubné studium poměrných výšek jednotlivých bodů vždy zajíma- 
vější, a sice jak pro meteorologa, kterýž v těch poměrech příčinu zdánlivých nepravi- 
delností v pochodu úkazů povětrných poznává ; pro hydrografa, ktérýž zponenáhlý zrůst 
vodních žil v silnější toky slednje a příčiny zhoubných povodní vyhledává ; a konečně 
pro geologa, jenž často zvláště ve vrstevnatých útvarech p rovnáním výšek starší od 
novějších usazenin dělí a z úklonu povrchu na působení sil, na předešlou podobu 
a příští změnu uzavírá. Zřetel při provedení mé práce byl tedy obrácen k vyvolení 
bodů, kleréž se změřiti měly, tak, aby z nich ve vytknutých ohledech nějaký užitek 
vyplynul, a hospodář, lesník a technik vůbec, jakož i fysik, botanik a geolog s“ čísly 
se setkl, kterých dosavad pobřešoval. 

Podniknutí musilo se však na jistou část obmezili'a bylo tedy v tom otřáda 
uzavřeno, spracovati krajinu, kterou mapa okolí Pražského, od Matice české r. 1851 
vydaná, představuje, kterážto mapa, ačkoliv ne bez chyb, předce k nejlepším přehledním 
mapám toko okolí náleží a prostoru 31:18. čtverečných rak. mil obsahuje. Na mapu 
tuto upozorňuji zároveň ly, kteří výsledky mého měření zevrubně porovnati chtějí. 


2. Dosavadní měření výšek a mapy okolí Pražského. 


Před počatým měřením bylo zapotřebí vyskoumati, které práce o, poměrech výšek 
okolí toho vykonány jsou, aby dobré snad výsledky použili nebo aspoň s mými srov- 
nati se mohly. Bylo také pro můj spůsob měření, důležité, zjednati: sobě nejlepších 
topografických map toho okolí, poněvadž jeden z elementů „mých počtů; toliž vodorovná 
vzdálenost, z nich čerpati se měla. 

S ohledem na vykonané měření výšek nalezl sem: 

1. Udání oněch bodů, které při triangulací Čech před mnohými lety od c, k. 
generalního Ouartiermeisterstabu co hlavní signalní body (velikými jehlanci naznačené) 
a co trojúhelné body první řady upotřebeny byly, k nimž později katastrální měření se 
připojilo. „Rozdíly ve výškách těchto bodů, (jejichž počet ale velmi nepatrný jest), s ohle- 
dem na osu rafijí hodin na věži Svatoštěpánské ve Vídni jsou mnohým velmi. ostrým mě- 
řením a obapolným spojením velmi zevrubně ustanoveny; a poněvadž později také nad- 
mořská výška oné- rafijové osy nad hladinou Adriatského moře třemi rozličnými. čarami, 


b) 


(z Vídně přes- Dolní Rakousy, Korutany, Gorici až k Vokleji — pak z Vídně přes Štýrsko, 
Krajinu až k Terstu — a konečně z Vídně přes Uhry a Chorvalsko až k Řece) ustano- 
veny byly, dala se i nadmořská výška všech oněch, po celém Rakouském mocnářství 
na spůsob velké sítě roztroušených bodů vypočísti.  Pohříchu byly tyto nadmořské výšky 
posud jen pro Dolní a Horní Rakousy, pro Štyrsko a království Illirské uveřejněny. Po- 
něvadž pak pro mne známost oněch bodů, jenž okolí Pražskému přináležejí, velmi důležita 
byla, an jen podle nich nadmořskou výšku počítati jsem mohl, obrátil jsem se v lom 
ohledu na generalního direktora c. k. kalastru ve Vídni, pana plukovníka /Zavlíčka, 
který s obyčejnou mu úslužností dovolil, abych si potřebné body z měřických protokolů 
sám vyláhl. Tím spůsobem obdržel jsem nadmořskou výšku desíti bodů, kteréž zde proto 
uvádím, že na správnosti jejich nadmořské výšky z vělšího dílu má redukce spočívá. 
Body lylo jsou: 

Prašná věž v Star. městě Pražském, dlažba v bráně 100:82 Víd. sáhů nad Adriat, moř, 

Karlov, dlažba v kostele . ž „ 12266 


» » » 
Svatovítská věž na Hradčanech, dlažba : es ETL PPM i 
Kostel sv. Vavřince na Petříně G „b7002: 0% i 
Staré ballerie nad Bělohorskými lomy, bůsis , 185,60 ll% 4 
Kostel sv. Matěje v Šárce, makovice věže „16268 „ „ 5 
Kostel na Bílé Hoře, dlažba —. , „„A9BN300S š 
Kozí Hřbely, kamenný kopec u Horoměřic „16968 , „ > 
Kříže, lomy nad Olšany, znamení poředorým 44418., 6 


Prosek, dlažba kostelní j „45512 „ 

Podle všelijakého kontrolního měření a váha lze fivást úásných výšek až na 
1 sáh čili 6 střevícův ujistit, Nadmořské lylo výšky mohou se také s hladinou Balti- 
ckého a Černého moře porovnati, poněvadž r. 1849 rakouská lriangulace s ruskou 
spojena byla. 

2. Barometrické měření výšek. Toto bylo posud jediným pramenem pro známost 
nadmořských výšek Prahy a jejího okolí. Jakkoliv baromelrické měření prospěšné jest 
v takových okolnostech, kde se trigonometrického spůsobu jen s obtíží užívati dá, nebo kde 
ani možné není, kde pak odpovídající tlakoměr příliš vzdálen není (ne více nežli 4—5 
mil) a kde s přibližným výsledkem spokojili se lze; lak nedostatečné jest ale, kde 
vzdálenost odpovídajících sobě tlakoměrů 15—20 mil přesahuje, jako se stalo při usla- 
novení nadmořské výšky meteorologického observatoria v Praze, při čemž odpovídající 
sobě pozorování na hvězdárnách ve Vídni a Berlíně k ustanovení výšek co základ slou- 
žilo. Není zde místa, vyložiti poslední příčiny chyb z toho vycházejících, také bych 
musil opakovali, co jsem již dříve ve větším pojednání o tomto předmětu vyslovil (Úber 
hypsometrische Messungen, insbesondere zu geologisch-orographischen Zwecken. Jahr- 
buch d. k. k. geolog. Reichsanstalt. IM, Jahrg. 4851. II. Vierlelj.), a což od té doby 
od jiných pozorovatelů v jiných zemích stvrzeno bylo; nemohu však mlčením opomi- 
nouti, že všechna udání nadmořské výšky Prahy, kteráž jsem skoro úplně sebral, od 
udání k pravdě nejpodobnějšího, jak nyní ustanoveno jest, velmi značně se uchylují. Udání 
tato jsou z většího dílu příliš nízká, což jmenovitě platí o nejdůležitějším bodu, totiž 
o meteorologickém observatoriu v Praze, kde zpodní hladina rluli v normálním tlako- 
měru zpočátku na 90, později na 94, pak na 96 a 99 sáhů nad mořem přijata byla, 
kdežto bezpochyby 104 sáhy čili 624 střevícův obnáší. Poněvadž všechna ostatní mě- 
ření k podotknutému bodu na observatoriu se vztahovala, připojil se ke každé chybě 
jinak povstalé ještě rozdíl o 5—14 sáhů podle času, v kterém měření se stalo, Ostatně 
jest v bližším okolí Pražském sotva 20 bodů dříve tak ustanovených ; správnější udání 
pocházejí od pp. Kreila, Fritsche, Hosera a Kiemanna, 


3. Nivellace, náležející té krajině, jsou uveřejněny, dílem od Streffleura v nivellaci 
slální dráby, dílem v Mynaříkově mapě železnice v údolí Vitavském. Dobrotou p. direktora 
Kressa obdržel jsem nivellací nové Kralupské a staré Fůrslonberské železnice, konečně 
vd c. k. stavilelské direkci krátký výtah nivellace Vltavy od Vraného až ke Kralupům. 
Nivellace tyto mají velkou cenu, používá-li se rozdílu výšek jednotlivých bodů; nad- 
mořské výšky v nich udané musí a'e býti nesprávné, jelikož nadmořská výška Prahy co 
základní bod v Praze chybně ustanovena byla. Ostatně nesmí důvěra k takovým ni- 
vellacem býli neobmezena, jmenovitě vztahují-li se na velké délky, poněvadž se při 
četných stanovištích malé a zdánlivě nepatrné chyby shromadí, a neočekávaně po 15—20 
mílích při kontrolování co strašidlo 3—4 sáhů dlouhé objeví, jak toho příklad dává 
nivellace Ferdinandovy severní dráhy na čáře z Vídně do Brna, kde se taková chyba 
6 sáhů objevila (Viz mé pojednání: Bericht ber Hóhenmessungen a t. d. Jabrb. d. 
geol. R. IV. Jahrg. 1852. I. Viertelj.). 

4. Mapy okolí Pražského k čerpání z nich vodorovných vzdáleností měl jsem 
troje, a sice: 

a) Mapu pod lilulem: Karten der Umgebungen der Hauptstadt Prag, aufgenommen 
und gezeichnet auf Befehl des k. k, Feldzeugmeisters und kommandirenden Generals 
in Bóhmen Fůrsten zu Liechtenstein von einer Anzahl Militairs. Mapa ta obsahuje 16 listů, 
měřítko jest 1 palec — 200 sáhů. Terrain jest z většího dílu dobře pojat, vzdálenosti 
dle vyvedeného měření a porovnání jsou správné. 

b) Mapu pod titulem: Karten der Umgebungen der Haupistadt Prag a t. d. jako 
předešlá, Tato mapa obsahuje 9 listů, které ale ještě jednou tak velkou prostoru před- 
stavují nežli předešlá ; neb měřítko jest 1 palec — 400 sáhů. Terrain jest méně dobře 
pojat a poněkud tvrdě vyveden; jednotlivé listy, od rozličných kreslitelů na kameně 
rylé, mají rozličnou cenu; tisk, aspoň na exempláři mém, jest nečistý. 

c) Okolí Pražské péčí a nákladem Matice české a t. d. 1851. Mapa ta jest dobrá 
přehlední mapa, patrně na základě obou předešlých pracována, obsahuje ale mnohe:n 
větší prostoru nežli mapa b). Měřílko jest 4 palet — 1200 sáhů. Musím však připome- 
nouti, že měřílko na dolejším kraji mapy přidané jest chybné a neupolřebitelné, poně- 
vadž palec tam vyrýsovaný v skutku jen 0962 palce obnáší, tak že při užívání toho 
měřítka na 1000 sáhů chyba 47 sáhů připadá, a tedy při dvoj-trojnásobné vzdále- 
nosti chyba se z dvoj-trojnásobní. Mapa jest s velkou pilností a svědomilostí pra- 
cována, jen že lerrain v nejbližším okolí Pražském jde příliš do podrobností, což při 
tom měřítku přehledu základní podoby jest na ujmu, kdežto zase ve větší vzdálenosti, 
kde kreslitel bezpochyby tak dobrých pramenů neměl, pravá podoba půdy s mapou: ni- 
kterak nesouhlasí, jako n. p. v jihovýchodním koutě okolo Mnichovic, a taktéž v seve- 
rozápadním koulě. Nicméně zůstane talo mapa až k uveřejnění map generalního štábu 
nejlepší přehlední mapou našeho okoli. Vzdálenosti jsou , užívá-li se jiného, nežli na 
mapě samé udaného měřítka, dosti správné, a při větší pozornosli nebude chyba 15—20 
sáhů přesahovati, 

To jest material, jehož jsem užil. Z uvedených měřených výšek upotřebil jsem 
však jen oněch 10 bodů z 1) a několika bodů z 3), v celku asi 30 bodů. 


3. O spůsobu a postupu mého měření. 


Každé měření výšek má ten bezproslřední účel, nejkratší vzdálenost nějakého bodu, 
čili kolmou vzdálenost od plochy ustanovili, kterou si položíme skrze jiný vyšší nebo 
nižší bod zárovně s mathematickým povrchem země. Prostředky, jakými se rozdíl výšky 
obou těchto míst obdrží, jsou jak známo rozličné. Poněvadž loliž měření toho rozdila 
výšek nikdy bezprostředně vyvésti se nedá, leda na věžích, musí se cíl ten prostřední 


7 


cestou dosáhnouli použilím zákonů a poměrů hledané veličiny k čarám nebo veličinám, 
které se bezprostředně měřili dají. Pravá a zevrubná známost těchto poměrů a výraz 
jejich mathematickou formulí jest úlohou úpotřebené mathemaliky, při čemž ale pravdivost 
této formule nikdy co absolutní, nýbrž jen co k pravdě dle možnosti přiblížena považo- 
vali se musí, poněvadž na plalnosli učiněného předpokládání závisí; — skutečné měření 
podotknutých sprostředkovacích veličin, jejichž hodnota k vypočtení formule známa býti 
musí, jest úlohou pracujícího měřiče a zevrubnost její závisí na opalrnosti a obratnosti 
jeho, pak na dokonalosti upotřebovaného nástroje, Poznáváme z tohoto jednoduchého 
výkladu, že zevrubnost měření na mnohých okolnostech závisí, jakož i, že číslo takovým 
měřením uslanovené nikdy absolutně pravé není, nýbrž jen více nebo méně ku pravdě se 
přibližuje, při čemž velikost úchylky čili chyba měření na spůsobu upotřebeném, na ná- 
stroji užívaném a na vědomosti měřiče závisí. U některých z těchto spůsobů jest i mo- 
žno; udati hranici této chyby, jakáž se nikdy překročiti nemůže, u jiných není to ale 
možné. Při svém měření upotřebil jsem trojího spůsobu, pokud mi totiž dle daných 
místností jeden nebo druhý přiměřenějším býti se zdál. 

Nejčastěji upotřebil jsem spůsobu lak nazvaného: trigonometrického. Tento záleží, 
jak známo, v tom, že se nejdříve úhel kolmý čili úhel výšky zevrubně ustanoví, totiž 
onen, jejž tvoří visura od stanoviště ku předmětů měřenému S vodorovnou: visurou v též 
kolmé, ploše. To se vyvádělo malým tkeodolitem, opatřeným velmi jemným. šroubem, 
jímž se ještě 4—5 sekund ostře měřiti dá, a dle mého udání v dílně c. k. polytechnického 
ústavu ve, Vídní zhotoveným, „Vodorovné vzdálenosti bodů byly uslanoveny u hlavních 
bodů výpočtem, u většího dílu ale byly vzaly 2 jihenovaných tří map; porovnáním pře- 
svědčil jsem Se, že také v okolnostech nejméně příznivých chyba v distanci 30—40 sáhů 
nepřesahovala, Poněvadž dle měřických žásad cbyba v měření výšky, která z chyby 
v distanci vyplývá, zlomkem 3 se vyslovuje, při čemž 4 rozdíl výšky obou bodů, D 
distancí a d chybu v dislanci značí, jest palrno, že při tomlo spůsobu měření prospěšné 
jest, veliké vzdálenosti za základ bráti. Neb měříme-li n. p. ze vzdálenosti 4000. sáhů 
wrch 40 sáhů nad naším stanovištěm vysoký, a kdybychom vzdálenost o 20 sáhů delší 
40x20 
4000 
vyšší, nežli jest. „Také vysvítá z toho, že se lím spůsobem mnoho času získá, poněvadž 
Z jediného, přiměřeně vyvoleného stanoviště všechny body změřiti se dají, které spatřu- 
jeme a jejichž vodorovná vzdálenost známa jest. 

Nechci zde vyvedením mathematických formulí k vypočtení upolřebených nikoho 
unavili, jen co poslední výsledek musím uvésli, že k tomu účelu obě formule 

P D, sin (© -+ 0435 c) 9 = 

so byly; v nichž H rozdil kt obou bodů, D vodorovnou vzdálenost jejích, o 
měřený úhel výšky, c úhel distance D u útředobodn zemského a r poloměr země vyzna- 
čuje. (Tento spůsob měření zasluhoval by zajisté přednost přede všemi jinými spůso- 
by, kdyby lámání světla v nestejně ohřátých vrstvách vzduchu v úhlu e nemělo za ná- 
sledek chybu, jejíž povaha dosavad příliš málo proskoumána jest, aby se do počtu 
vláhnouti mohla. 

: Před započatým měřením vybral jsem pomocí map nejpřiměřenější stanoviště a 
spojil jsem je při svých vycházkách s uvedenými náhoře 410 body generalního štábu, 
jakož i mezi sebou kontrolními visurami, tak že celé okoli bylo pokryto sítí, jejíž uzly 
jsou uvedená stanoviště. Slanoviště tato a nadmořská jejich výška jsou v chronologi- 
ckém pořádku ustanovení svého následující : 


přijali, vypočtli bychom výšku hory 0 = 02 sáhů čili o 4 slřevíc a 2 palce 


Vid. sáhů Víd. sáhů 
. Žižkov, nejvyšší jeho bod ©. 44434 | 21. Skály naproti Chvalům . 3 © 14966 


4 

2. Kříže, lomy u Olšan < ©. '. (44418 | 22. Vysočina východně od Nehvizd'432:90 
3. Bohdalec, vrch, nejvyšší bod . 1443-25 | 23. Lomy severně od Úval © <; 45811 
4. Bohdalec, vrch, o něco níže . 14266 | 24. Hradešín, kostel nad Škvorcem“ 206:63 
5 


„ Vysočina severně nad Dvorci, 25. Vysočina východní od Bud 22878 
jižně od lomů ©. « 14054 | 26. Hůra, vrch u Říčan , << -25120 
6. Dívčí Hrady, vysočina ad Zlí- 27. Hůra, jižní temeno . . © 252-713 
chovem . ... + 455:60 | 28. Výšina záp. od Hor. Měcholup 16396 
7. Vysočina východuč ný kostela 29. Vysočina, západně od Kuriratic 15862 
svatého Prokopa . « « «« (46140 | 30. Výšina, východně od Jesenie . 490.45 
8, Staré batterie Bělohorské (Sand- 34. Psárský vrch u Psár ©... (19492 
berg) .- « 185:46 | 32, Hradiště, vrch u Zbraslavi“ „199 = 

9. Staré balterie Bělohorské, o 33. Hradiště, vrch, temeno seve- 
něco níže . . « + 118499 rozápadní . . - „90 38 
10. Červený vrch nad otistajíška 34. Dolejší gloriet na Hradišti „" 17289 
v Šáreecu 'šmyleru < 047020 | 35. U Zbraslavi při hladině Vltavy 10040 


44. Hajnice, vrch u Kamýka + « 4177-28 | 36. Lesnatý hřbet, jihov. od Roblína 213:28 
12. Hajnice, vrch o něco níže ©. 17696 | 37. Velká Hora, jižně od Karlšteina © 19177 
13. Výšina severně od Turska ©. 46372 | 38. Vysočina, jižně od Chrašťan. *21075 
14. Výšina jihozáp. od Kozince ©. 4%473 | 39. Vysočinaseverozáp.od Chrašťan ří “ 
15. Kozí Hřbety, kopecu Horoměřic  470:07 | 40. Temeno lesnaté „V pánvích“ 


16. Kozí Hřbely, skály nad Ouně- nad Berounkou jižně od Plešivce 238*20 
ticemi. -© < 15942 | 41, Kamenina, vrch u Železné ©. '241:82 
47. Ladví, vrch u Dablic « <<, « 18798 | 42. Nejvyšší temeno v lomech jižně v 
18. Lomy, severozáp. od Myškovic 138'34 od Přítočna blíž Unhoště „ « 21344 
19. Socha svatého Jana na cestě 43. Vinařická hora u Kladna. . 20739 
z Vinoře do Radonic . « «„ 43540 | 44. Budeč, kostel nad PR JA 
20, Vysočina severně od Chval . 15089 údolím . « © 15260 


Z těchto 44 stanovišť vyvedl jsem 544 měření, jejichž pb v nejlepších, pří- 
padech až na 1—2 sřevíce, v nejnepříznivějších ještě na 6—10 stř. zaručiti mohu. Je- 
dnotlivé změřené body vyvolil jsem tak, aby všem nahoře vylknutým požadavkům“ co 
možná se vyhovělo. Při této příležitosti musím podotknouti, že pan Jan Krejčí; prof. 
na c, k. vyšší reální škole, z horlivého účastenství v tomto podniknutí, skoro na' všech 
vycházkách mne vyprovázel a co zevrubný. znatel přírodopisních poměrů Pražského okolí 
na mnohé geologicky důležité a do mého měření vtažené body upozornil, jejichž. vyhle- 
dání by se jen s velkou ztrátou času jinak dalo provésti, začež mu zde zvláštní díky vy- 
slovuji. Taktéž jsem k mnohým díkům zavázán p. Václ. Jirsákovi, assistentovi math. 
nauk na polyt, ústavu v Praze, kterýž kontrolní počty rozdílů výšek pro všechna měření 
převzal a vyvedl. 

Druhý spůsob, tak nazvaný nivellační, záleží jak známo v tom; že pomocí dobré 
libelly vodorovná visura se položí a měřidlem (nivellační latí) se' skoumá;, oč: nejbližší 
místo vyšší nebo nižší jest nežli stanoviště, Spůsobu toho užívá se obyčejně tam; kde 
se výstup a úpad nějaké čáry v králkých přestávkách s velkou zevrubností ustanovit 
má, n. p. při regulací řek, při zakládání silnic a železnic. Položíme-li takové čáry 
v nějaké krajině dle všech možných směrů, obdržíme nejzevrubnější obraz. poměrů vý- 
šek jejich. Poněvadž ale takové měření mnoho času požaduje, skoumají se: tak jen menší, 
zvláště důležité části zemského povrchu. Mně zdálo se býli žádoucí, „proskoumati tím 
spůsobem poměry nerovnosti půdy v Praze, jakožto nejdůležitější místnosti v; naší kra- 


9 


jině, což by nejenom pro vědecké, nýbrž také zvláště pro technické účely, jako m p. 
pro vodovody, stavbu kanálů atd. prospěšných výsledků míti musilo. Již dříve sice před 
několika lety, zvláště za jednoho z mých předchůdců, prof. Dopplera, byly takové ni- 
vellace od žáků polyt, ústavu vyvedeny a sestaveny, zevrubnější skoumání ukázalo ale, 
že se sem tam hrubé chyby vloudily, tak že jsem oněch prací použiti nemohl. Vy- 
zval jsem tedy v letošním jaru p. Mal. Sluku, assistenta pro prakt. geometrii na zdejší 
technice, aby nivellací Prahy ještě jednou provedl, k čemuž se ihned odhodlal, a smlu- 
viv se se mnou 0 pochodu celé práce bez prodlení ji započal, Nivellace tato byla od 
p- Sluky a několika výborných žáků polyt, ústavu s největší bedlivoslí a vytrvalostí podrobně 
a souvisle po Starém a Novém městě, po Malé Straně a na Hradčanech provedena a na 
několika místech s mými trigonometrickými hlavními body spojena, a tak na nadmořskou 
výšku uvedena. Jakožto základní porovnavací horizont byl původně přijat první stupeň 
sochy sv, Václava na Konském trhu. Pod článkem „Praha““ v následujícím přehledu 
uvedl jsem jen některé z důležitějších bodů této nivellace. Rozdíly výšek. jejich mezi 
sebou jsou velmi zevrubné, poněvadž každá nivellace denně navrácením se k prvnímu 
stanovišti jinou cestou uzavřena a tím kontrolována byla. 

Třetí spůsob měření výšek jest spůsob barometrický, který jak známo se za- 
kládá na rozličné hutnosti vzduchu v rozličných výškách a na ustanovení této hutnosli 
pomocí výšky rtuťového sloupce v lakoměru. Spůsob tento, proti němuž se v. nejno- 
vější době mnoho namítá, není tak špatný, užívá-li se náležité opatrnosti a nevyhledá- 
vá-li se ostrá zevrubnost. Způsob ten hodí se zvláště pro ty případy, kde jednotlivé 
nesnadně viditelné body ustanovili se mají, jež by jiným měřením jen s velkou ztrátou 
času spojili se daly. Měřil jsem tak některé body v okolí Karlšteina, sv. Ivana a Lo- 
děnic. K tomu účelu porovnal jsem dříve svůj cestovní tlakoměr (velmi dobrý, mnoho- 
násobně vyzkoušený nástroj od Kappeflera ve Vídni) několikráte s normalním tlakomě- 
rem na hvězdárně Pražské, abych rozdíl obou obdržel (kterýž mimochodem. řečeno, velmi 
neobyčejný jest, an 0:95 pař. čárek obnáší) ; vzal jsem nadmořskou výšku tlakoměru v 
meteorologickém observatoriu v Praze dle svého měření (viz doleji) na 10465 Víd. sáhů 
a vypočítal jsem pak svá měření pomocí adjunkla hvězdárny, pana Karlinského , úslu- 


-* žně mi sdělených korrespondujících udání barometrografu dle tabulí ode mne  uveřejně- 


ných (Neue Tafeln zur schnellen Berechnung barometrisch gemessener Hóhen a td, 
Jahrbuch d. g. R. VI. Jahre. 1855. IV. Viertelj.) Na kontrolu zavěsil jsem  Wakoměr, 
kdykoliv jsem ho ssebou měl, také na oněch stanovištích, jež jsem  trigonometricky 
ustanovil. Výpočet podal následující rozdíly. 

Vysočina jižně od Chrašťan, trigonometricky 21075, barometricky 20620 Víd, sahů 


Lesnatý hřbet jihových. u Roblína, „ 21328, h 2120551 No 
Velká hora jižně od Karlšteina, s 19177, 3 91:61, 188 
Temeno lesnaté „V pánvích“ nad Berounkou © 23820, i 24141 


Spůsobem tím ustanovil jsem asi 20 bodů. 

To jsou podstatné práce, které v běhu měsíců dubna, máje, června a července 
letošního roku vyvedeny byly, aby následující výsledky dosaženy býti mohly. Myslil 
jsem, že poslup jejich aspoň všeobecně uvésti musím, aby každý, koho tato vče zajímá, 
sám ustanovili mohl, jakou důvěru následující udání zasluhují. 


4, Všeobecný přehled poměrů výšek v okolí Pražském, 


Měřením vyloženým byla v obvodu matičné mapy okolí Pražského nadmořská 
výška více než 800 hodů ustanovena, z kterýchžto bodů však více nežli 200 na Prahu 
připadá, tak že vyjmouc město asi 20 bodů na každou čtverečnou míli přichází, Důle- 
žitější z těchto bodů (asi 600) jsou v následujícím přehledu sestaveny. Bude však pro- 


10 


spěšno, dříve nežli k popisu jednotlivých změřených částí přikročím, podatí stručný pře- 
hled všeobecných půdopisných poměrů této krajiny. 

Připomínám, že všechna čísla, leč by něco jiného výslovně přidáno bylo; výšku 
nad hladinou Adriatského moře značí, a vždy se k přirozenému přízemí měřeného před- 
mětu vztahují. Tyto výšky vyjádřil jsem, jako při všech svých předešlých pracích; ve 
Vídeňské míře, tak že všechna uvedená čísla Vídeňské sáhy v celých jednotninách, v de= 
selinách a slolinách znamenají. Někteří by si snad přáli, aby míra raději v toisách 
nebo ve Víd. slřevicích udána byla; avšak u nás jest nyní Víd. sáh co zákonná míra 
uvedena, pak má měření mé nejenom vědecký, nýbrž i technický účel, tak aby si každý 
užívanou míru dobře představiti inohl, což u franc, toisy, ačkoliv od Vid. sáhu o mnoho 
se neuchyluje, místa nemá; pak jsem myslil, že poměry veličin lim snáze porovnali se 
dají, čím méně cifer mají; takléž jest sáh v podélném měření vůbec užívaný a není 
příčiny, proč by výška v menší miře se vyjadřovala; konečně jest sáh (sáha, rusky 
sažeň, od sáhnouli) nám Slovanům vůbec známá a ve všech našich krajinách od sta- 
rodávna užívanější jednotina podélné míry, nežli slřevíc čili stopa. Proti uvedení desi- 
tinných zlomků sáhů, místo střevíců a palců, dá se sotva něco namílati. — 

Okolí Pražské dá se představili jakožlo vysočina, která v zborceném položení od 
jihu, jihozápadu a západu k severovýchodu do širokého údolí Labského se kloní. Již 
pouhým okem, ještě nápadněji ale porovnáním výsledků mého měření, pozoruje se ne 
jedna čára, nýbrž velmi mnoho čar, které poněkud značnější vlnité vyvýšení nad svým 
okolím mají a vesměs k jistému středu, ačkoliv tento absolutně nejvyšší není, směřují. 

Jedna taková čára jde od Vodolky (143:17 sáhů) přes Panenské Břežany (44618), 
Zdibsko (16006), k Dablické hoře (187:98), skoro od severu k jihu; jiná běží od Ko- 
zineckého háje (17930) přes Hajnici u Kamýka (17756), Kozí Hřbety u Horoměřice 
(17003), vysočinu severně za Jenerálkon (176-37), Červený Vrch jižně od Šárky (1470-20) 
až k Bělohorským pískovým skalám (18508) před Sirahovskou branou; třelí taková vy- 
výšená čára dá se táhnouti asi od Buštěhradského dvora (182'37) přes Malínský vrch 
(198.19) a Bílou Horu (19973) až k Vidovlům (18906) u Jinonic; jiná směřuje od 
lesnalého hřbelu sev. za Toškankou (21936) přes lomy u Přítvčna (21341), výšinu 
vých. od Unhoště (21290), Hájek (225.72), výšiny u Chrašťan (21043) až k Dobřiči 
(20022) a Ořechu (19155). Pak se nalézají takové vyvýšené (áry ve směru od my- 
slivny u Chyňavy (21794) přes Kameninu u Železné (241-82), Plešivec (230-77), Lholku 
(20980), výšinu u Vraže (18500), výšinu vých. od Bubovic (220'80) až k lesnatéimu 
hřbetu u Roblína (2413-28). Taktéž rozličné směry mají tyto vyvýšené čáry ve východní 
části krajiny a směřují patrně k jistému středu, tak čára od Psárského vrchu (49492) 
přes Zlatníky (187:60) až k Hradišti (19973) u Zbraslavi; pak čára od Hůry u Tehova 
(25273) přes Řičany (175.13), přes výšiny u Měcholup (16396) k Bohdalci (14325) 
u Michlí, taktéž od Nehvizd (13290) přes Hor. Počernice (14423), Lahovický vrch u 
Hloupětína (13923) až ke Křížům (14418) nad Olšany; konečně čára od Kuchynky © 
u Brázdimi (123.86) přes lomy u Myškovic (13834), Kbely (14479) až k Proseku © 
(1455-12), kde se s první uvedenou čárou skoro stýká, 

Z uvedených zde průřezních čar jesli palrno, že nejvyšší body této vysočiny, © 
vyjmouc jediný bod, v jihozápadu leží a tam až nad 240 sáhů čili 1440 stř. nad moře 
se vyzdvihují, že se potom velmi znenáhla snižují a dlouho proslřední výšku 180—200 
sáhů (1080—1200 stř.) podržují, pak ale podle čáry skrze Prahu od severozápadu k ji- 
hovýchodu k prostřední výšce 140—150 sáhů (840-——900 střevíců) padají a v ploše málo 
k severovýchodu skloněné u bžehů Labských svého“ konce docházejí (Čelakovice 
10089 sáhů, Brázdim 10362 sáhů). Povýšené tyto čáry nesmějí se však nikterak co ostře 


11 


obmezené hřbety považovati, nýbrž představují takřka velmi jemné vlnité čáry, které 
lím se znači, že pro svou vyvýšenost, stojíme-li mezi dvěma, výhlídku a obzor obmezují. 

Nápadněji padá však do oka několik křemenných hřbelů, které z měkčí břidličné 
půdy ostře vystupují, a ve směru od západního jihozápadu k východnímu severovýchodu 
po obou stranách střední vysočiny, ku kleré podotknuté čáry směřují, se táhnou. Pro- 
střední výška těchto hřbetů mění se sice často, a souvislost jejich přelrhuje se zdánlivě 
vlnitými prohyby uvedených vyvýšených čar, nicméně dají se slále dle svých příkřej- 
ších boků a dle slřechovité podoby, jak na severozápadní straně vysočiny od Myškovie 
přes Novou Libeň, Ořechovku, Košíře, Chrašťany až na Plešivec u Berouna, a na jiho- 
výcoodní straně střední vysočiny od Dubče přes Hostivař, Kunratice, Komořany až k vy- 
sokému lesnímu hřbetu stopovati, který mezi Vllavou a Berounkou k Mníšku se 
táhne. Význačný příklad takových hřbetů poskytuje v nejbližším okolí Pražském dlouhý 
ostrý hřbet Žižkova, jehož nejvyšší bod 14131 sáhů dosahuje. 

Podotknul jsem nahoře, že čelné vyvýšené čáry paprskovitě k společnému středu 
směřují, a tento střed jest okolí Slivence, Chotče a Karlšteina, klerážto mísla vesměs 
v dlouhé ose svrchního vápenného oddílu útvaru silurského , čili v Barrandových pá- 
swech E, F, G, H na vápenné vysočině leži *). Větší díl vysočiny dříve vyložené a 
oněmi vyvýšenými čarami a křemennými hřbety prostoupené skládá se z rozličných 
břidlic, drobového a křemenného kamení, a patří k zpodnímu oddílu útvaru silurského, 
jenž od svrchního neširokým pásmem zelenokamenných hornin (Krupná 14264, Svatojanský 
kostel u Chuchlí 15368, místnosti pod sv. Pankracem k Podoli 12000, Bulovický kostel 
17918, Mezoun 19941 a I. d.) oddělen jest, 

Celá tato veliká vysočina jest však na jihových. a na severozáp. straně obstou- 
pena zcela jinými útvary, a sice jedním starším a jedním novějším. Již pouhým okem 
rozeznává se s výšin u Prahy na jihovýchodu dlouhá povýšená čára, obmezující obzor, 
klerá má zvláštní směr, totiž od severovýchodu k jihozápadu, ještě. určitěji vysvítá 
to pak z udaných dole výšek. Čára tato náleží širokému žulovému hřbetu, kterýž 
patří k nejkrajnějšímu severozápadnímu cípu českomoravských prahor, a jehož pro- 
střední výška z měřených míst: Horky u Úval (186.9), Hradešínského kostela (206.9), 
Bud (221.38), výšiny u Třemlat (25698), vysvílá, tak že zde, kde půda až k 1500 stř. 
výšky vystupuje, nejvyšší body okolí Pražského hledali se musí. 

K severozápadu jest silurská naše vysočina pokryla oním rozsáhlým uhelným 
horništěm, které co Kladensko-Slanské známo jest a k tomu ustanoveno býti se zdá, 
aby z vlasli naší druhou Belgii vytvořilo. Pokud horniště toto do obvodu ode mne mě- 
řeného náleží, objevuje se v něm několik mezi sebou zárovných, od jihozápadu k seve- 
rovýchodu směřujících povýšených čar, z nichž jedna co jihozápadní pokrajní čára útvaru 
od Kladna (20201) přes Brandýsek (Šachtovní dům 153.79), Budeč (kostel 152.60) 
k Votvovicům (kříž na výšině severně od místa 141.70) a Minicům (výšina západně od 
místa 136.72) se táhne. 

Na zpodním oddílu útvaru silurského, jakož i na horništi uhelném nalézají se 
jednotlivé ostrovy skoro vodorovných vrstev kvadrového pískovce a opuky, náležející 
k útvaru křidovému, Útvary tyto stávají se k severu a severovýchodu našeho okolí 
většími a souvislejšími. Takové místnosti jsou: Vidovle (189.06) u Jinonice, Bělohorské 
Jomy (185.46), Bílá Hora (199.73) atd, 


*) Podotknutá zde některá geologická udání, která patrně s horopisem souvisí, opírají se, jak se samo 
sebou rošumí, o badání slavného Barranda. V podrobnostech posloužil mi velmi dobře spisek prof. 
Krejčího : Přírodopisný průvodce po okolí Pražském. 


12 


Konečně musí se připomenouti ještě dvě čedičové hory, které na severozápadu 
z horniště uhelného, křidovým útvarem pokrytého, vystupují, a sice Vinařická hora 
(215.51) u Kladna a Slanská hora (173.53, přízemí křížů). 

Mluvil jsem dosavad o čarách výšek a o průměrném vyzdvižení půdy, poněvadž 
okolí naše v skutku hlavní ráz rozsáhlé vysočiny má. Zmíním se nyní ještě všeobecně 
o čarách prohlubených, kteréž tuto vysočinu a sice často ostrými a hlubokými brázdami 
prorývají, neb uvedení to doplní obraz půdopisu krajiny télo. 

Především musí se uvésti široká a hluboká rozsedlina, která celou krajinu naši 
v čáře skoro rovné od severu k jihu na dvě poloviny, na kab v a západní dělí, a 
v jejímž rozšířeném středu Praha leží. 

Všechno tekoucí vodstvo jižní poloviny Čech spojuje se v této k severu mírně 
naklončné rozsedlině v půvabné, plavné řece Vltavě, kteráž se pod Mělníkem s Labem 
spojuje, ježto co mohútný veletok skrze severoněmeckou rovinu k Severnímu moři 
se ubírá. 

Nejhlubší bod hlubiny Vltavské jest v okolí Pražském u Kralup (86.91 sáhů č. 524 
stř. nad mořem); hladina vystupuje pak zponenáhla, dosahuje u Prahy (na normální 
čáře u Staroměstských mlýnů) nadmořskou výšku 96.24 sáhů čili 577 stř., a konečně u 
Vraného nad jezem 99.87 sáhů č. 599 stř. 

Objasním později ještě do podrobna poměry této údolní čáry, prozatím jen podo- 
týkám, že úboče Vltavského údolí jsou po obou stranách z vělšího dílu velmi příkré, 
tak že, vyjmouc rozšíření pod Prahou, v úklonu 20" přesahují a na dlouhé prostory 
strmými skalami jsou. Výška hořejšího údolí kraje nad řečištěm mění se dle povahy 
vysočiny, kterouž rozsedlina údolní proráží; u Kralup obnáší 30 sáhů, v Praze na 
Hradčanech 40 sáhů, u kostela sv. Jana nad Chuchlemi 55 sáhů, na Hradišti u Zbra- 
slavi skoro 100 sáhů. 

Západně a východně od této hlavní rozsedliny vbíhá mnoho mezi sebou zárovných 
menších rozsedlin k údolí Vltavy, do níž vodu s vysočiny svádějí. Dolejší ústí jejich 
u Vltavy jest obyčejně úzká, strmá rokle, která se výše rozšiřuje a konečně na vyso- 
čině v některém z mělkých vlnitých prohybů ztrácí. Důležitější z těchto rozsedlin jsou 
na východní straně údolí Rokytnice a Bolíče , na západní straně údolí potoka Zakolan- © 
ského, Šárka a konečně veliké údolí Berounky, která blíže Srbska Loděnický potok při- 
jímá, jenž v kolmém na ní směru a zárovně s Vltavou, ale opáčným úpadem od severu 
k jihu teče. 

Dosti značná část okolí našeho vysílá své vodstvo bezprostředně k Labi, kleré u 
Labského Kostelce nadmořskou výšku 88.67 sáhů má. Rozhraní mezi poříčím Labe a 
Vltavy běží všeobecně od severozápadu k jihovýchodu, v čáře však třikráte zlomené, 
a naznačuje se v průměrné své výšce asi následujícími body: Panenské Březany, zámek 
146.18 sáhů, Zdibsko, poštovní dům 160.06, Ladví č. Dablická hora 187.98, Prosek, 
kostel 155.12, Chvaly, kříž sev. od místa 150.89, Hor. Počernice 14423, Blatov 129.14, 
Stupice 148.85, u Březího 180.00, Budy 221.38, výšina nad Vyžlovkou 228.78. 

Po všeobecném tomto výkladu přecházím k vypočtení důležitějších měřených 


míst, kteréž podle hlavních útvarů, a sice podle žulového, zpodního a svrchního silur= 


ského c. vápenné vysočiny, útvaru uhelného a podle ostrovů útvaru křidového ve zvlášt- 
ní skupeniny odděluji, a v těchlo hlavních oddílech zase jednotlivé přirozené skupeniny © 
rozeznávám, 


5. Utvar 


Nadm, výška 
ve Víd. sáh. 
1. Limuzy, ves, severovýchodně od 


Hradešína, nejzpodnější domy 
2. Přišimasy, ves, 


severovýchodně od 


Hradešína, přízemní čára u kostela 
3 Kopec „Horky“ mezi Sud a Při- 
šimasy 3 


4. Hradešín, přízemní « čára kostela 
$. Doubravčice, prostřední výška domu 
6 

yd 


„ Doubek, 


přízemí 


nejvyšších domů 


„ Lesnatá výšinka mezi Doubkem a 


Žernovkami . 
„ Budy,.ves na silnici do Č. "Koateloa, 


8 
přizemí bospody 

9. Lesnatá výšinka na té samé (silnic. 
(8), severně od Vyžlovky . 


6. Oddíl dolejší útvaru silurského. * 
a) Údolí Vltavské *). 


24. Z toho měření vysvítá, že celý spád Vltavy 
v okoli Pražském, z Vraného až do Kralup, 
12-96 sáhů obnáší, a že, kdyby jezů nebylo, 


1. Hladina Vltavy u Kralup 
- POP » W Chvatěrab 
- NĚVYM » U Dolánek 
7 VN „u Libšic 
5. » pš, u Letek , 
6.. » © U Podmoráně 
7. > » . u Husince nad je- 
zem : 
By ň u Roztok nad je- 
zem jb k 
EB u Sedců ©. 
B naproti zámku v 
Troji Daj 
I » o maproti Invalidovně 
( v Karlíně soy 
12 + o nad jezem Nových 
mlýnů v Praze . 
di á nad jezem Staro- 
městských most- 
ských mlýnů v 
Praze : 
Eve, » o nadjezem Šipkových. 
mlýnů v Praze 
Bt! » — Uskály Vyšebradské 
180 ». uZlíchova « 
163: : u Braníka 
18. = = u M. Chuchel 
19. - * u Modřau 
m » o U St. Lahovic 
21. » u Zbraslavi. 
22. „ n. u Záběhlic © 
23 » © uVraného nad jezem 


14842 
18036 


15619 
20663 
18364 
21410 


22900 
22138 


228.78 


8691 
8753 
8769 
88-07 
88-25 
88-71 


89-26 


90:40 
90:81 


91-74 
93:56 


95-98 


96:51 


9711 
97-15 
97-30 
97-36 
9742 
97-80 
98:45 
98-59 
9877 
99:87 


Vltava by na 1000 sáhů vzdálenosti 0:52 
sáhu, čili 37 Videnských palců spádu měla. 


*) Čísla výšky vztahují se k povrchu vody při 
prostředním sfavu. 


žulový. 


15 


Nadm. výš 
ve Víd. sáh. 


10, Hospoda na cestě, severně od Vy- 
ŠlONky, -1 562 ola lroskám 

11. Rybník u Louňovice. < « , « « 

12, Louňovice, nejvyšší domky 

13. Lesnatá výšina u Klokočné - « « 

14. Mýšlín, ves, východně od Mnichovic, 
prostřední výška místa 

15. Holý kopec, jižně od Třemlat 

16. Mnichovice, prostřední výška pří- 
zemní čáry u kostela “ 

17. Božkov, ves, jižné od Mnichovic, 
vyšší domy vě 

18. Hospoda u Sulic, na čestě nedá 


25. 


*) Podle mého trigonometrického měření a podle 


„ První 


„ Roh 


. První 


b) Praha. 


„ Normální bod Staroměstských most- 


ských mlýnů 


„ U prostřed prahu kostela Šalvatké: 


ského v Starém městě . 


A otok o. věž u kamenného košů 


U paty astronomické věže v Kle- 
mentinum 


„ Galerie na této věšt 


Barometer (tlakoměr) na kvožašětís 
v meteorologickém pokoji *) 


„ U prostřed prahu vrat do stav. pe- 


lytechnického ústavu - 


. První stupeň nl na Betlemském 


plácku 


. První stupeň nádhy'ů na Uelnémí trhu 
. Práh portálu u stav. divadla 

. Práh velkých vrat v Karolinum 

, První stupeň sochy sv. Panny Marie 


na Staroměstském rynku 


. První stupeň kostela sv. Mikuláše 


v Starém městě 


- U paty Prašné věže (Pulverthurm) 
. První stupeň kašny na Josefském 


plácku . . . s 


„ U vchodu do kostélá sv. Haštala 
. První stupeň na Kozím plácku « 
» První stupeň dveří kostelních u Mi- 


losrdných bratří 
stupeň Svatojanské (těch 
na Svatojanském plácku 
žid. modlitebnice 


„Altneu- 
Schule“ v Žid. městě « . 


„ Normální bod Helmových mlýně“ 


dol. Loďkových mlýnů 
% „Nových mlýnů 
stupeň kašny na Petrském 


" " 


plácku 
U vchodu do Poříčské ežný' 


nivellací města p. Sluky. 


22632 
215-18 
2258.03 
25699 


225.79 
256 98 


188:99 


21632 
24020 


96:51 


99-88 
10131 


9681 
11679 


10465 
98:94 
99:18 

10132 

10083 

10117 

100.29 


9928 
10136 


102.11 
98-74 
9778 


97.49 
98-09 
9801 
95 34 
9552 
95-98 


9751 
98-44 


14 


- Práh vchodu do ©. k. 


Nadm. výš. 
ve Víd. sáh. 


. První stupeň kašny na Pořičí (v pe- 


nízkové ulici) . « 


„ První stupeň vchodu do nádraží (v 


Hybernácké ulicl) 


„ U vchodu do nové brány iaprotí 


kasarnám .« 


. Druhý stupeň u véhodu do Jindřiš- 


ské věže 


. Práh vchodu věže do sirotiho dili 


v Bredovské ulici 


„ První stupeň kašny na dolejší částí 


Svatováclavského náměstí 


„ První stupeň sv. Václava na Sva. 


továclavském náměstí 


. Druhý stupeň sv. Jana na Svatovác- 


lavském náměstí . Ň 
Dlažba konské brány naproti Sliato- 
václavskému náměstí. 


. První stupeň kašny na rohu Vodič- 


kové a Široké ulice 


. První stupeň schodů u kostela sv. 


Ignáce na Karlově náměstí 
U vchodu do Žitné brány (v městě) 


L + vchodu do Slepé vá v Ječné 


ulici „ 


. První stupeň hra sv. Bana ach 


v Ječné ulici 


„ Vchod do kostela na Ph 
. První stupeň u vchodu do kostela 


sv. Apolináře na Větrově . 


. První stupeň u vchodu do kostela 


Alzbětinek . 


. První stupeň u CER i ařimíny 


sv. Bartoloměje « 


„ První stupeň domu č. 415 ty 


vévodů) ve Špitáls ské ulici 


„ Vchod do radnice na Vyšehradě 
. První stupeň u vchodu do Svatojan- 


ského kostela na Skalce 


„ Vchod do c, k. „provinciální trestnice 


Normální bod Šipkových mlýnů . 


„ Prvui stupeň kostela u Ursulinek 
. Dlažba řetězového mostu na nebe: 


dní straně . 


M „de na kamenném Pony u spec, 


o „JANA zd 24we od 


: U Pr mostské věže na namalé straně 
« Vchod do kostela sv. Tomáše 
. První stupeň 


kašny (s kamenným 
lvem) na Malostranském rynku 
stavitelské 
direkce v Karm, ulici 


„ První stupeň schodů u kostela sv. 


Marie Vítězné . 
Vchod do Újezdské brány, 


„ Dlažba na řelězovém mostě nvcho- 


du na Střelecký ostrov 


„Práh portálu u kostela Maltesského 


na malé straně 


. Ostrov Kampa, první stapeň c 


vedoucích na kamenný most 


99 82 
101 08 
10221 
101.78 
103 05 
10243 
10338 
106:07 
110:19 
10272 


10919 
11739 


120'55 


11533 
122 68 


12075 
103 38 
10073 


100:80 
10097 


106:17 
106:16 

97:11 
101.40 
10053 
102-589 

9997 
100:18 
10205 
10034 


100:00 
99:98 


10069 
99.75 


9853 


©onuow 


« Práh u domu č. 
- U paty věže kostela sv. Vavřince 


„ U Sukdol, hospoda na inic 
. Přední Kopanina, přízemní čára u kost. 


Nadm, vy výš 
ve Víd. sáh, 


. Práh u vrat stavovského domu na- 


proti místodržitelství 


„ Vchod do Waldštelnského paláce 
. Druhý stupeň u vchodu do ústavu 


slepých na Brusce .- « 


. První stupeň kašny na Novém trhu 
. První stupeň u vchodu do vlaského 


sirotčince 


« První stupeň u kostela Miosráných 


sesteř". -© : 
č "341 na Petřině 


na Petříně , 


. První stupeň u Řorlkká! kstélaí sv. 


Mikuláše na Malé straně |, 
Dlažba u brány paláce hřaběte 
Thuna v Ostruhové ulici 


„ První stupeň koně: v Ostruhové 


ulici 


„ Na Hradčanech, nejhořejší stupeň 


nových schodů zámeckých . 


„ Vchod do Toskánského domu 
„ První stupeň sochy sv Panny Marie 


v álejich na náměstí Hradčanském 


„ Práh vchodu do (erninského paláce 
„ Vchod do kostela Kapucínů 
. První 


stupeň sochy sv. Jana na 
Pohořelci 


„U vchodu do Říšské (Strahovské) 


brány PC 


. Práh hlavního zchóšů dů te na 


Strahově 


„ U paty Svatovítské věže ua Hrad- 


čanech 


. První stupeň kaplsv v zómků Hired- 


čanském 


. Dlažba u úchýdu db kašiela. 4 sv. 


Jiří na Hradčanech 


. Dlažba u černé věže naproti itarýntí 


schodům zámeckým 


„ Vchod do císařské zahrady na Hrad- 


čanech 


. Vchod do Bruské bráký Ť 
. Dlažba kostela na hřbitově Vyše- 


hradském 


. Pěšinka vůkol zal: Vyšehradských 


nad VHavou 


c) Okoli Šárky. 


„ W Roztockém lese, nejvyšší místo . 


Sv. Václavská 
Sukdol 


kaple severně od 


. Kozí Hřbety, vysoká Iskátá ; dj of 


Svatováclavské kaple 


„ Kozí Hřbety, holá 00T u Bira!" 


měřic 


: nejhořejší domky 


: Nebušice, prostřední výška místa 


104 20 
99:97 


10072 
10291 


11211 


11579 
13381 


170 11 
10558 
11188 
12395 


133-79 
137 04 


13643 
14442 
13994 
14711 
152.64 


15169 


13964 
14165 
15942 


16968 
14462 
18019 
18280 
15937 


Nadm. výš. 
ve Víd. sáh. 

9. Liboc, práh u vchodu do kostela 
č farního . é 173'24 
10. Liboc, cestovod železnice (přes kor 

tovický potok < < + « « 16641 

11. Liboc, hladina potoka pod cesto- 

vodem ško ba D0 

12. Vokovice, nejdolejší diny « 45537 
13. Čertovy skály u hoř. mlýna v div. 

Šárce, vrchol jejich . © < « « 18631 

14. Myslivna, jižním směrem od Ne- 

bušíc « „ 19812 
15. Podlaha domu polostného + v Šárce “ A7713 
16 Jenerálka v Šárce, podlaha domu , 12819 

17. Truhlářka, podlaha domu nad Je- 

i nerálkou -i 
18. Dubový mlýn, hladina ka » 10001990 
19 Zříceniny Svatováclavské kaple u 

Podbaby nad Vltavou. « - + 49523 
20. Železná dráha 400 sáhů severně 

od Podbaby « . 95:38 
21. Sedlec, dolejší hrana kostelní útlácky 12897 
22. Přízemní čára u kostela sv. Matěje 

; v Šárce. "5.8 14673 
23. Pernikářka, podlaha domu be 16275 
24. Cervený Vrch, jižně od Jenerálky „ 170'20 
25 Veleslavín přízemí zámku 162'55 
26. Železná drahá u Ořechovky . 140'61 
27. Ořechovka, přízemí domu 136'07 
28. Třešovice, hladina rybníka 159'36 
29 Nádraží železnice u Bruské (rá 11801 
30. Bubeneč, nádraží c. k, státní dráby 96-71 
81. U Holešovic, podlaha terčovního 

domku u terče dělostřeleckého « 93.40 
82. Most železné dráhy přes Vltavu 10196 
33. Hospoda „Belvedere“ nad Vllavou 

-© zapádně od Buben 11970 
34. Zámeček Šlejfarka aBřetnova;1 řasa 13529 
85. Klášter sv. Markéty, přízemí 167-14 
86. Větrný mlýn, blíže kláštera s. Markéty 18893 

d) Okoli Košiřské. 

-4. Hospoda u Bílého beránka na silnicí 
„do Berouna, podlaha . . 17252 
2. Stodůlky, vchod do hřbitova . „ 19356 

3. Motoly, přízemí u velkého dvora , 14894 

4, Kopeček nad Kotlářkou -16176 

9. Cibulka, přízemí zámku 148 12 
6. Šmukýřka, přízemí domu. . 16126 

7. Bulovka, malý glorletek, podlaha 151.28 
5 Cihlářka, přízemí domu - 15121 

„ Košíře, špitální dvůr, práh vrat 12317 

10. Kaple malá u Řehinky 13193 
11. Březinka, přízemí domu 13133 
12. Kesnerka, práh vrat - „" 14815 
13. Zámek v zahradě knížete Kyliského; 

, přízemt pod balkonem - -11657 
14. Smichov, parní mlýn, práh vrat 10455 
e) Okoli Vršovicské. 

4. V Podoli, nejhořejší dům na cestě 

do sv. Pankrace < « « « 10733 


, 


DNO NC. UW 


- 
-O0 


16, 
17. 


18. 


15 


Nadm. 
ve Víd. séh. 
. Sv. Pankrac, vchod do kostela 12777 
„ Hospoda u Lišky na silnici do Krče 140.40 
. Horní Michle, přízemí kostela 13547 
. Roztyly, prostřední výška domů 11724 
. Záběhlice, přízemí kostela u potoka 110.73 
„ Dolní Michle, cesta přes most 10946 

« Dolní Michle, hladina p P 
mostem - 10751 
. Yršovice, přízemí koblelu: on$ 11457 
. Nusle, cesta přes Botíč 10314 
. Vrch Bohdalec, nejvyšší bod 14325 

. Malý altánek na poslední kupě por- 
fyrnatých útesů u Star. Strašníc 12983 
. Staré Strašnice, území velkého dvora 11297 
« Nové Strašnice, podlaha dolejšíchdomů 11594 
. Malešice, nejhořejší dům k západu 120-59 
. Kopec Tábor u Malešic, nejvyšší bod 135-96 
. Direktorka, práh vrat . i 13645 
. Stará socha blíže Direktorky 14266 
- Stromky, dvůr nasilníci do Měcholup 141:66 
« Olšany, kostel na Svat, polí, přízemí 12472 
„ Olšany, far. kostelu židovsk. hřbitova 130:27 
. Feslovka, práh u hořejších vrat 14078 

. Kovárna na výšině, vedle cesty do 

Vršovic, severozápadně od toho 
místa : ú 13670 
„ Zvonařka, nad silnici do Nuslí 12438 
- Hradby blíže Karlova . 12401 

f Okoli Karlínské a Libeňské. 

- Olejna Hallova v Karlíně VM 
Hrabovce 10587 

. Malý pavillon na kole za tou sa- 
mou dílnou . „ 12258 
. Sklenářka, přízemí velkého pš 13775 

« Bezový mlýn NEE DAR 109) hladina 
rybníka „+ 2419 

Žižkov , Eloristek na Hrabovoe 
okna . : 13558 

, Žižkov, nejvyšší bod Oývatá (pyra- 
mida) : 14131 

. Sedlo silnice Videnské P hra- 
dou a Hrdlořezy . -14106 

« Ohrada, silnice vedle nejdotejáho 
domu 13287 
. Židovské pece, Pon na ářšínilém 141 85 
Parukářka, dílua na kapsle, území 135'37 
„ Kříže, lomy nad Olšany; přízemí kříže 14418 
. Hrdlořezy, hořejší domy u mlýna . 10704 

Lahovický vrch, nejvyšší bod nad 
Alojzovem - ex ts UÚjdd89'83 

« Vysočany, kaplička na silnici u 
potoka Rokytnice . 98:59 

- Starý sloup kamenný na nátě pod 

Prosiíkem, na hranici silurského a 
křidového útvaru . : 135-25 

Broučková, dům u průřezu železné 
dráhy se starou silnicí . «- - « 40322 

Balabenka, letohrádek na kopci, 
jižně od Libně se le 0382 

Košinka u staré sd“ malý pa- 
NINO 0,00 o -66000 7409+40 


16 


Nadm. výš. Nadm. výš, 

veVíd. sáh. ve Víd. sáh. 

19. Ztracená stráž v Nové Libni, 16. U Černého konička, železná dráha . 19771 
altánek . . (4012797 | 17. Hostonň, území kostela © 4118655 

20. Vlachovka u Kobylis, jr úřát „14221 | 18. Dobrovíz, „ ey 901485:60 
21. Zámeček na skále nad Vltavou, zá- 19. Buštěhrad, zámek. © © « © < 0417456 
padně od M. Holešovic.. - . « 13337 | 20. = dvůr -004 80000 0028237 

22. Kostelíček u sy. pe u žoisítě: 21. Zájezd, hořejší domy . « « «,15242 
území. 11999 | 22. Lesnatý hřbet u Kročíhlav © < 20588 

23. Velká skála nad Troji“ +040416367 | 23. Peklovský dvůr, přízemí.. 197-22 


24. Vrch Tenetiště, nejvyšší bod < „ 17344 | 24 Vel. Přítočno, hořejší domy na cestě 20408 
25. Ladví (Dablická hora) . . . . 18793 | 25. Lesnatý hřbet, severně od Toskanky, k 
nejvyšší bod,- -+ „we Man2d304 
g) Okoli Turské. 26. Toskauka, přízemí domů . - « « '219:36 
nás „kope de 4 27. Zelezná dráha jižně od M Přitočna „20363 
1. Lesnatá výšina jižně od Kralup.. 1 64 28. Lomy jihovýchodně od M Přítočna; : 
2. Debrno, nejvyšší dům . . - .« 14329 Hejvyssilskalka V LM < 21341 
3. Výšina, severně od Turska a Dy- 29 

BÍDKY I zbovaje 16372 
4, Kamenný kříž na výšině u u Dysinky 16091 30 
5. Dyšinka, cesta u hospody.. . . 14613 31 
6. Tursko, prostřední výška u kostela 15536 


. Unhošt, prostřední výška čsl blíže 
kostela « . « 20310 
« Únhošt, farní kostel, iškóvic věže 220.92 
. Horní Bezděkov, ko ÝT výška : 
domů -. . 21437 


7. Mozne makoyice NRZRV 8 belbas „vil 78 32. Dolní Bezděkov, jsndnběj ka. těmi 18990 
8. Lesnatá výšina u Kozince « . . 17390 3 
Ea : 4 3. Vysočina k východu od Unhoště, u 
9. Lomy jihozápadně od Koziuce . ©. 174.73 ť 
10. S ko koa 153.99 kříže na cestě ©. . „8212-90 
11. ja n =) nd s šk k j 157-39 34. Červený Újezdec, velký výr „21240 
12. enton|pe prostře u 6: ih mista ý 166-10 35. Hájek, dlažba klášterního kostela . 211 43 
7 přízemí, Kostela,- p, 36. Úhonice, velký jo v prvním po- 
13. 3 kostel, makovice věže „ 17777 Žchodí 206-19 
15 kotě, malá Kaple '"“ js! d 1 bee 37. Hořelice, u paty (kostel Mě 19938 
16. É. na PRA Nad pin. u s esk 38. Loděnice, na mostu přes Loděnický 
amenný kříž na skále u Kamýku botokšiříh, vaků: (12984 


. kp Koník 5 BU vi 177.28 39. Od Nenačovic jižně u potká lu o s ' 
NE OREA k děnickém údolí - . „0138058 


Z o oček ká i : hd 40. Vraž, prostřední výška dómů -16050 
Re, eee ŠK 53 < T 20 NANÍRÁND 16996 41. Berouu, most přes Berounku, silnice © 120:06 


42. Vrch „v panvích;,“ nad Berounkou 

jižně od Plešivce su -23820 
43. Vápenice, vapenné lomy na tusté ze 

Železné do starých Hutí . . « 18605 
44. Plešivec, vrch jižně od Zelezné —— „ 23077 
45. Lhotka, prostřední výška domů ©. 20980 
46. M. Přílepy, nejvyšší bod uhelného 

UUVÁTI <: s ja a on) „elgtaí 10) at NR 
47. Železná, Koa výška n ho- 


20. Zříceniny staré aale M na P sok 
; severovýchodně od Pazderny, území 17873 
21. Středokluky, makovice věže kostelní 18509 
22. Černý vůl, přízemí hospody . . . 13145 
23. Únětice, nejdolejší domky na cestě. 1111-81 
24. Spálený mlýn, v údolí Roztockém „ 11229 
25. Kopec Střibrník, výebeoně od Úho- 

VOV) Sbeán o M osnak = 2 gp 6062-04, 


b) Okolí Unhoštské. spody zon 20150 
48. Kopec „Kamenina“ severozápadně 
1. Hospoda na Radosti u silnice do od Železné, nejvyšší bod . .„ . 24182 
; Berouna .. . «4044019703 | 49. Lesnatá výšina, východně asi 500 
2. Chaby, prostřední výška da 196034 sáhů od Libečova —. - « . 237026 


3. Krteň, přízemí kostela ©. « + 18085 | 50. Chyňava, u paty kostela -2 20057 
4. Jinočany, kořejší domy na cestě « (18943 | 51. Myslivna, severozápadně od Chy- i 

5 Dobříč, přízemí zámečku . - - . 20022 Navy <) ne se ae. 100) NNN Ak 
6. Mezouň, prostřední výška- . . 19941 4 , s 
te. Vyšina, jižně od Chraštnů sil .645'0810-75 i) Okoli Zbraslavské a Jesenické. 
8. Dušníky, kostel Homole, území - . 20724 1. Vrch „Velká hora neb na Voškově“ 

9. Chrašťany, u kostela < . « 20126 nad Berounkou, jižně od Karlšteina 19177 
10. Výšina severozápadně od Chrašťan 21043 2. Na Rovinách, ves východně od Karl- 

11. Sobín, hořejší domy. « « ... « 190.40 šteina —„ « rm 5 oj) MN 


12. Peterkův mlýn, přízemí < . , . 17123 3. Lety, domy u pumy B0000 VON 
13. Hostivice; území kostela . . .. 17981 4. Horní Černošice; u paty kostela ©. 10930 
14. Hostivice, železná dráha . . 18281 5. Lahovka, yes, severozápadně od Zbra- 

15. Brzve, hladina k té ležícího slavi. ů w eloby"“! 169249 


rybníka < « « dy, . 18168 | 6. Výšina „Kyjov u Lipence „020079 


Nadm. výš. 


ve Víd. sáh. 
i Žabovřesky, hořejší domy 11604 
. Zbraslav, u paty kostela sv. Havla: 
na kopci . . 00 141054 
, Zbraslav, zámek, přízemí * 10397 
„ Zbraslav, louka u Vltavy 10010 
. Báně, domy severně na silnici . 14945 
« Holá výšina nad Strnadem 18942 
„ Zvole, u paty kostela . 19234 
« Ohrobec, hořejší domy k severu 19209 
« Lhota, prostřední výška domů v údolí 18665 
„ Vrch Hradiště, altánek na severní 
straně, asl3 sáhy nižší nežli nej- 
vyšší bod 19938 
, Dolejší «loriet na Hradišti piráti, 
Záběhlicům nad Vltavou © 172.89 
Břežany, u paty zámku „017848 
. Břežany, báň bílé věže v zahradě . 19968 
Točná, dolejší domy na počátku rokle 171-30 
Lesnatá hora, západně od Točny na- 
proti Hradišti . 199.21 
„ Vrch Číhadlo čili Nónžovský ro. 199-36 
. Nouzov, osamotnělý dvůr pod Číhadlem 181-21 
« Komořany, při zemi 109.61 
„ Cholupice, velký dvůr - 16005 
„ Modřany, u paty kostela 11347 
„ Hodkovičky, u kaple, cesta „ 11744 
„ Les na výšíně, k reg od Hod- 
koviček « 12471 
Osamotnělý dům u lesa na cestě z 
Braníka do Lhotky „iy 138.76 
„ Lhotka, prostřední výška místa 143.71 
Semenecký dvůr u Branika « 137.92 
Starý kamenný sloup u Semanecké- 
ho dvora . ad, 109 O4 
33. Horní Krč, Hospoda Labuť, v údolí 113.89 
Chodov, prostřední výška Ř 150.72 
Roztyly, ovčín v Kunratickém háji 1150-94 
« Cesta z Kunratic do Chodova, nej- 
vyšší bod . . . 16133 
« Jalové Dvory, pruatřědiíí výška 160:12 
Kunratice, u paty KATKU o ca 411 Dal 
Šeberov, prostřední výška domů 152 08 
Hrnčíře, u paty kostela - 15958 
41. Písnice, prostřední výška domů —„ 15810 
„ Vesce, prostřední výška domů 168.38 
Hodkovice, domy na vysočině 18076 
Zlatníky, výška domů blíže kostela © 187'68 
Zlatníky, makovice věže . « « „19752 
. U Jesenlc, výšinka k východu 190:15 
Osnice, dolejší domy « - 170.28 
. Herinky, prostřední výška bad. 180-93 
Horní Jirčany, domy na cestě 206:68 
Dolní Jirčany, u paty kostela 187.72 
Fsárský vrch, jihozápadně od Jesenic 19492 
« Libeň, jižně od Břežan, dvůr 19005 
Ovčín u Libně . « « . 18894 
« Psáry, hořejší domy u potoka 17346 
55. Myslivna jihozápadně od Sulic 232.82 
56. Ovčáry, dvůr u Čenětic . 28627 
57, Lesnatý vrch mezi Fonětsah a Ne- 
břenicemi! m - « 2-1 02k 00 


1x 


k) Okoli Říčanské a Běchovické. 
Nadm. výš. 


Xaverov, dvůr u Svépravic . « 
2 


ve Víd, sáh. 
« Předboř, u paty zámku . . 22571 
« Všechromy, prostřední výška 21672 
« Vidovice, hořejší domy stay 22718 
« Ve Strančickém lese, hořejší kraj 
VEE yh di, 22664 
, Všestary, prostřední, výška 20331 
. Vrch „Hůra“ u Tehova . . . „ 252-783 
i Tehov, domy nedaleko od kostela 22110 
. Kamenný kříž na vyšině, severo- 
západně od Tehova 238-29 
. Radošovice, domy na silnici 18811 
. Říčany, prostřední výška města —„ 17513 
, Říčany, slémě kostelní střechy . 186.23 
. Na cestě mezi Voděradkami a Kra- 
bušicemi v údolí i 17946 
, Světlce, prostřední výška misa; 19279 
„ Zdebrady, dvůr jihozápadně od Kra- 
bušic . úlálah- 19381 
„ Modletice, u paty, zániku . 18722 
i Čestlice, u paty kostela 16137 
. Bynice, domy u potoka 15271 
„ Kolovraty, přízemí u kostela 16189 
. Uhřiněves, domy na silnici k západu 14934 
. Průhonice, u paty kostela « „15848 
„ U Miličovského dvora, hladina pro- 
středního rybníka -14356 
. Hájek, severozápadně od Miličova „15753 
+ Prače, velký špýchar u cesty 12359 
Výšina „Březina“ u Hostivaře, nej- 
vyšší hřbet 152.27 
. Výšina západně od Hor. Měcholup. 16396 
, Horní Měcholupy, domy u cesty 15049 
„ Dolní Měcholupy, domy u silnice 13639 
. Výšina „Homole,“ západně od Stěr- 
bohol, silnice - « « „13768 
„ Stěrboholy, Šverinův hozitik. u u paty: 
pomníka . 123 47 
Hostavice, výška přoztěíní KA, 
v údolí « 11605 
« Dolní Počernice, alina rybníka 12054 
, Běchovice, potok pod mostem od že- 
lezné dráhy —- - . 12281 
. Výšina Horka, nbjáěně od Dubče . 14248 
Dubček, u paty kostela . 137472 
, Koloděje, u paty zámku kč 14165 
„ Kostel sv. Markéty u Kralovic « 15589 
„ Stupice, prostřední výška místa 14885 
, Květnice, dvůr - - - -414083 
„ Dobročovice, prostřední výška 15032 
) Třebohostice, hořejší domy 17373 
. Škvorec, u paty zámku 165:87 
„ Hostýn, dvůr u Úvalu . ž 13720 
Úval, most železné dráhy přes údolí 131.74 
. Úval, potok pod mostem železné 
dráhy - - o, BU 
. Lomy, severně od Úvalu 2 158:11 
. Silnice na kopci u nových zřícenin, 
asi 800 sáhů západně od Úvalu . 15728 
Blatov, domy na silnici . 12914 
138:85 


18 


49. 
50. 


Wadm. 

ve Víd. v 
Svépravice, u zvonice. —- . . «. 13628 
Chvaiy, skály naproti dvoru. © 14966 


51. Horušanky, prostřední výška < « 182307 

52. Od Horušanek asi 900 sáhů k vý- 
choda, rybnik, jeho hráz 11895 
53. Tukleky, u paty kostela 132.24 
Horoušany, myslivna - .- - «..« 11866 
55. Vyšehořovice, nejhořejší dům 130:80 
56. Lomy, západně od Vyšehořovic . 13513 

1) Okoli Brázdimské a Zdíbské. 

1. Kostelec nad Labem, prostřední 
výška města na náměstí . 88:67 

2. Záryby, ves východně od Kostelce, 
prostřední výška - « 89:26 

3. Čakovice, ves západně od Kostelce, 

malá kaple na ové západně 
od vsl4.67 auběuůs ori „áno O+djd 
4, Zlonín, dolejší domy - « - . .. 9992 
5. Nová ves, prostřední výška - «- . 9587 
6. Měšice, bažantnice . - « -00008 
7. Mratín, hráz hořejšího niklu . 10009 
R. Veleňský mlýn, bladina rybníku. - 10779 
9. Polehrady, prostřední výška 26 95198 
10. Starý Brázdim, próstřední výška 10362 

11. Kopec Kuchynka peněrný: od Brá- 
zdimi = 12465 

12. U Cvrčovic k severu ono > 
mnik na výšiněé „ « 7 „42508 
13. Zlatý kopec, přízemí čet de 25:54 


7. Oddíl hořejší silurského 
a) Okoli Zlichovské. 


1. Nad Podolem, vápenice v lomech 13467 

2. Kamenný sloup, východně od Pe- 
kařky 14000 

3. Nejhořejší dům Hnarsotelé v po“ 
reckém údolí „ 41985 

4. Příkré skály v lomech nad Brání- 
kem, nejvyšší bod „13724 

5. Vysočina nad Vltavou severovýcho“ 
dně od Dvorců . 14054 
6. Branik, u paty dvoru ve vši . 10139 
7. Zlíchov, kostel na skále, u paty 112'40 

8. Lomy severně od Zlíchova, cesta 
do lomů é 5042595 
9. Vysočina „Dívčí Hrady,“ "říčěnitý 159:+60 

10. Sedlo na cestě ze Svatoprokopského 
údoli do Zlichova 13267 

11. Přikré skály mezi Divčími Hrady 
a Hlubočerpy, nejvyšší bod 14196 

12, Nejhořejší dům v rokli, která jde 
od Hlubočerp k jihu : 12727 
13, Hlubočerpy, vělký dvůr 113904 
14. Přízemí kostela sv. Prokopa 150'60 
15. Kamenná socha sv. Prokopa 16456 
16. Hajný naproti kostelu sy. Prokopa 138-39 

17. Na tom samém místě: hořejší kraj 
Jesa, počátek vysočiny . 13596 


Nadm. výš - 
ve Víd. sáh. 
14. Přezletice, prostřední výška —- -« 12095 
15. Ctěnice, u paty zámku- « 12532 
16. Lomy, severovýchodně od Myškovic 13834 
17. Čakovice, východně od pití u 
paty zámku <<. « « . 12642 
18. Letňany, dvůr. « 140008 
19. Dablice, prostřední výška na cestě 13381 
20. Dolní Chabry, u paty kostela —- „ 14075 
21. Brnky, zámeček při zemi- „13014 
22. Zdibsko, hospoda u pošty |. -16006 
23. U lesa na silnici ze Zdibska do 
Líbeznic, nejvyšší bod silnice ——„ 16406 
24. Březiněves, domy při cestě . . . 13196 
25. Třeboradice, u paty kostela « Ji.21902 
26. Hovorčeves, velký dvůr .- . « 12006 
27. Líbeznice, u paty kostela —. - « 42156 
28. Sedlec, nejhořejší domky na bec: 
vysočiny ——« » a s eh cdDA46 
29. Klecany, u paty kostela 20000 44008 
80. Větrušice, velký dvůr . « « « « 14582 
31. Drast, zámek při zemi „ 14591 
82. Máslovice, domy na vysočině ©. „ 14274 
83. Pnnenské Březany, nejhořejší domy. 14618 
34 U nový zámek 
blízko n rybníka .. .« „12402 
85. Bašť, prostřední výška Pu SR ;: 11950 
36. Vodolka, hořejší domy ©. « « . 44317 
87. Postřižín, domy na silnici .„ „ . 12446 
38. Kozominy, prostřední výška domů 
na návsí ; 3 "yn (3 440109168 


úlwaru aneb vápenná Vysočinu. 


18. Údolí dn p pod Kluko- 


vicemi = . 
19, Butovice, u " kostela sv, Va- 

vřínee, 58 P dl 
20. Ohrádka, velký nák 45V Mý 
21. Řeporyje, u paty kostela. . 
22. Uřech, velký dvůr. . - - « 


. Slivenec, báň věže . 
. Holín, prostřední výška loriš 


25. Vysočina, západně od M. | Ohnche 
u kříže.. . . 
26. M. Chuchle, ast 


. Kostel sv, Jana na vysočině fesniatě 
jižně od M. Chachel, u paty . 

. Kostel sv. Jana, makovice Věže: 

. Lochkov, hořejší domy 


b) Okolí Karlšteinské. 


1. Radotinský potok u mlýna, asi 750 
sáhů východně od Kosoře . 

. Radotinský potok n mlýna, severně 
od Chynice b 

. Kosoř, prostřední výška domů i 

« U Chotče, kostel na kopečku, pata 

. Kříž na cestě mezi Chotčem Aa 
Třebotovem « MW 

6, Třebotov, hořejší domy 


ŠM 6 


7. 


Nadm. výš. 
ve Víd. sáh, 
U mlýna pod Roblínem na hrázi u 
rybníka. . . 16611 
8. Lesnatý hřbet, jihovýchodně od Bos 
blína, nejvyšší bod (mýtina) 21328 
. Velké Kuchaře, prostřední výška vsi 198'34 
- Vysoký Újezd, u paty zámku . . 21993 
Dloubý holý hřbet mezi Bubovicemí 
a Mořinami, nejvyšší místo 22080 
. Mořiny, cesta pod kostelem . 180:17 
. Karlický potok, asi 500 sáhů k 20- 
veru od Mořin  . « « -16509 
. Mořinky, nejhořejší domy 17790 
9, Lesnatý vrch mezi Mořinami a 
Karlštelnem, jihovýchodně od cesty 21110 
Plešivec, jihovýchoduě u Karlšteina 18865 


-— 
< 


8. Útvar kamenného uhlí. 


Kralupy, nádraží železné dráhy 
Kladenské - s 
Od Minic Jihozápadně ; uamolnělý 

dům na vysočině . 


„ Od Votvovic sevorozápadůě; kříž 


na počátku uhelné vysočiny 


„ Ve Votvovicích železná dráha 


Budeč, u paty starého kostela 


„ Týnce, domy na cestě 


Koleč, prostřední výška 


s Třebnšice, dolejší domy . 
. Brandýsek, železná dráha u překro- 


čení silnice 


„ Brandýsek, hlavní žinkáné : 


ves, domy v oudolí 
U Vrapic železná dráha . 
Tamtéž, potok v oudoli 3 
Kůbekova šachta, u paty . .- « « 


9081 
13672 


141770 
10507 
15260 
11709 
12757 
14799 


15189 
153.79 
14436 
168-81 
15641 
188-13 


9. Útvar křidový. 


a) Jednotlivé c“ na západní straně 


1. 
2. 
3. 


tavy. 
Vídovle, vrch u Jinonic 
Stodůlky, vrata u hřbitova 
Kostel sv, Vavřince na Petříně v 
Praze 


4. Staré batterie za Strahovskou 


5. 
6. 
7. 
8. 
9. 
10. 
11. 


12. 


(Sandberg) . 0 

Ladronka, naproti sv. (Markétě . 

Na Bílé Hoře, u paty kostela 

Ve Hvězdě, prachárna, nejvyšší bod 
střechy , dias- (« 

Andělka, staré batterie za Stra- 
hovskou branou 

Třešovice pod Andělkou, u 1 rybníčka 

Vysočina mezi Horoměřicemi a Šár- 
kou, a sice nejvyšší bod cesty 
z Horoměřic k Truhlářce . > 

Tamtéž, v Tuchoměřickém lese, nej- 
vyšší bod na jeho konci . - « 

Malinský vrch, asi 450 sáhů od 
Hostivic, na cestě do Kněževsí 


18906 
19356 


17002 
18484 
190'69 
19973 
209 76 
16588 
159 36 
17637 
17767 


198:19 


19 


Nadm. výš. 
ve Víd. ko 
17. Karlšteln, v hradě, u paty věže 16718 
18. Karlšteln, hospoda u zámku v vě 
ním poschodí « : 15143 
19. U Budňan, bladina Berounky 113.62 
20. Krupná, hořejší domy.. - . 14264 
21. Korno, prostřední výška domů - . 181.67 
22. Kodský vrch, severně od Kody . 19747 
23. Tetín, prostřední výška velk. dvora 15205 
24. Tetin, báň věže kostela sv. Ludmily 16537 
25. Srbsko, zahrada hospody u Be- 
rounky (barometricky) 11032 
26. Kříž na cestě ze Srbska do Ho- 
stína (barometricky) 16773 
27. Sv. Jan pod skalou, Loděnický 
potok nedaleko hospody (barom.) 4119-19 
15. Kladno, nádraží železné dráhy . . 17699 
1604 železná pec, výška kychty 18999 
17. Kladno, náměstí u paty kostela 20201 
18. U Rozdělova Výbybka, nádraží že- 
lezné dráhy : 21361 
19. Libošín, prostřední výška damů 166.13 
20. Vinařická hora (čedič), u pyramidy 215-51 
21. Pchery, jižně stará zvonice navýšině 1171-12 
22. Hrdliv, hořejší domy - « « - « 16297 
23. Podhajský mlýn, při zemi : 133-17 
24. Knoviz, domy v údolí k západu 12005 
25. Zvoleněves, u zámku, u paty kostela 118'60 
26. Želenice, u paty věže 15736 
27. Drnov, nejhořejší domy na vysočině 15355 
28. Jemnické uhelny, hlavní šachta . 150'62 
29. Slané, u paty kostela Františkánů 15530 
30. Slanská hora, u třech křížů (čedič) 17353 
13. Na Malinském vrchu, asi 600 sáhů 
od Ruzyně na silnicí do Kněževsí 19443 
14. Kněževes, domy na silnici v údolí , 17662 
15. Tuchoměřice, nejhořejší bí k 
severu - . « « “ - 17608 
16. Horoměřice, hořejší brána u p 
ského dvora ; 163.16 
17. Holy, ves jihovýchodně od Budče, 
hořejší domy .- « « « . « . 16920 
18, Holubice, u paty kostela. . . « 15201 
19. Kladno, náměstí u paty kostela 202-01 
20. Želenice, u paty věže ©. . . . 157-836 
21. Drnov, nejhořejší domy na vysočině 15355 
22. Rozdělov, Výhybka, nádraží 21361 
23. Lomy, severně od Slaného, nej- 
pyšál hod. s s 00. 17693 
b) 


Okoli Vinořské na východní straně od 
Vlta 


vy. 


. Prosek, u paty kostela 
„ Dědinka, dvorec pod Střižkovem 


155-12 
12439 


20 


kk 


Nadm. výš: 
ve Víd. sáh, 


+ Mazanka v nové Libni, vraťa « 
„ Kbely, domy na silnici « « 
. Satalice, hořejší domy 


Hřbet mezi Satalicemi a Cavalý; 
blízko u kříže na cestě 


„ Horní Počernice, prostřední výška 
. Kamenná socha sv. Jana na cestě 


z Radonic do Vinoře . « 


« Vinoř, u paty kostela 


Podolanky, nejnižší domy na silnici: 
Jenštein, u paty stodol na jižní 
straně . . 


„ Dřevčice, domy na "silnicí i 
. Vrabí, přízemí velké sejpky bb 
« St, Boleslav, makovice věží velkého kost, 125:80 


14282 
14479 
140:30 


15089 
14423 


13510 
12747 
120:55 


121:10 
120.97 
11037 


Toušeň, prostřední výška domů 


kostela 


. Otradovice, myslivna- « 
„ Mochov, domy na silnici 

Mochov, starý kostel na kopci 
„ Záluží, prostřední výška . 


* 


n 


Nadm, výš. 
ve Víd. sáh. 


« Čelakovice, výška domů blízko u 


+ 


+ 


Nehvizdy, na cestě do Kozovaz 


blízko u kříže 


. Mstětice, prostřední výška 
. Zelenec, hořejší domy 

. Svémyslice, u paty kostela 
« Dehtary, prostřední výška 
i Šestajovice, velký dvůr 

„ M. Jirny, u paty kostela 


99:37 


100:89 
104-97 
10993 
116:45 
11411 


132-90 
4127-61 
13332 
12932 
128-99 
133-88 
13456 


s v MN : l l k K 


| 
a A ů 
. 


i 9 p Ji ' 
1 1 V 4 n M "| W 
th v M Mb " jů | 
n pi: : 


HD l 
n i 1 


l 


í 


vý 
: ! telé (č +“ 5 M n 
"0 1 l 1 


M k 8 + 


nl | = nn 
ý ů as m 


a : Z l 
n P DNÍ 


2 


1 ' n 


m 


n 


po Jnjt n 1 NNO M JM an 9 M l | 
Rd h M Hin i l 1 n PN PATA nb M 
l n © nů V ra, T n P U M l (i 
TU l Ú M Vl i Ů E! “h NÍ ; "m l 
| hl V ANNY ! 1 M l $ | NÍ JM o 
ONU KNNMÍ l M ANNY KON 
PV : jn i) M ' h VAM 
1 n HNINLL h V kb Ry ng M, 1 Ň 
i “ VAN) n h n n ně Jim www NM n « | | k i j l 
l ení MN 1 1 M v “ | M : | 


" n VN 
(4 Ů l 


n né" M ň ho ře T hat B 


ZPU l KONJÍ 
BRAN p . n M H hy 
TN | AND) (jh Ji | i s. | k » 
l bj A! M k 
| | st) | 
| ří 
M ! h) nl k ' i d 4 
, i „ P Ý i 
M l 
My, i 
n | | 
hl | 


NA | ; 
nl NN BYNTONTNÍ h | j PN 
Bin Pl h 


1 


sy o 
jl "M U | čb 


ů fn k m A | bol c (vé ' a) i 
sis č ň i a “ "OV 


ND HOD “ | 


R 1 v n 
9 n I n W M i hs pot dy M 
l U nl ' M n mn "M M ji u M ZNÍ | M | “ 1 
M m m 1 4 | 
| 
| 


Ne V 
n i n | i 
m n 


a a i . n | 


no 
U