" 2 jh "M | noh V V Ni ná A ' n M ny. E y, P tě) E o! 9 i ) U ný ení “ l NM m Mehl 4 n" M VVN NÍ p ý y V NN n | by ck VU M M | ) ! uh | M JM | n vj9 9 Č Ů i “ NÍ NASN ND 0 i M ; Fonll 4 , . | i jl a | hy % fn v P Ž hs l Rd n : n » u xs dy f Asoris: noh VÉCKÝ: * Kuglnl: oj : + Prof py Jan Purkyně s Jóu krejtí „ m mm je - "6 by nl n je i Bomácí LéKáŘ E : r 1 MO jj. n : .. p ři a z pkdmraik, Bsýt de ee je * Ped Č bd 9 + ho 4 "6 k r ehm o v cí Majika ob Plinoěiš: dáno Z i o: . je | p 78 ZOH (100 de ZS 1 DMO PS NT PR n S. s dkaknákě oh odřkě ed ŽIVA. ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. Redaktorové: Prof, Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. Ročník osmý. —— OBP K tomu přílohy : DOMÁCÍ LÉKAŘ a PRŮMYSLNÍK. Pomocí Matice české. V Praze 1560. Tiskem Ant. Renna v Kolovratské střídě „u třech lip.“ o P mw lévax jjábsoy 19) to747 sbor. nhex odšnít sošky vesla“ n 51 Mare "3adn lid zbo omsa mszf ee oleb cinid možní vhovšu TA DIUGONIÁA 214024 pao $yoaotanbosl AÁL9TA sl" « ŠmyduI sl i 044 E. pb 3 Ms“ “ k M : * V * = o huba „" ; ; da n čanto | wě aseo 2inŠosů 4 do udnomán máhbššííra tajnou “ „Móx monad ud S50 „dáli „AOMOLY NON (be vasi i Sh sal 7 úděl u úarjo han bo „dy midrydo(l wějabisí 6. sb| 8 PESV | dulgoisrů usl folie oral -py umabuls bůd=95 mosepil se v A 6. „doinjsznm etapě hn De dolní. uíros únbugss Susne A va 9 | těE sAěSod: oojsvnolmos „obisdy 4 Dyxooony 6 „ajkenám ad ulývoí nsarabX Bodánob do náp „bi A ašižvorinoý ik x k no BB BĚLÁ kř BB 4 s Aloevia arénu og. vgnirí inbagůx ag mitlnk sub: Iokjtoriždka 285 vštěnd ki Meviustysm vnmař 9 boob dots oa 34 wm oo 9 alibndy č /Ů Vo su poanštk +2, AN: VAK sobi u 4 do 6 úáadotboy ans 1 mám itejmka M04 ij tvy ANN Zinobncl dšáčkl x -alatte úěír bb: těj5nesý i Oonarwhu dosaolišalék ožidovr ob o teidsbo ,riásvyz se ijóban dasáav: do via (i zi lig darsaní ménod Fngioo hpů „Jamymotig »dóldan vsdsomss ot) ttenašve Úimuyx slov vá mozj I kona: vodpadů PT otoa "92 víhňaválků všslda vbed dtm mo LE n „šůhíto: duu šásf dinár Aoněl kc Pau býv moatávy Www 04 vd DON „mob 4 Saliy moef foxtdřy E“ ida z ielínoju onnzádní 31 vás "o dg Zufoddasn čdátaloi bavarnitmy u“ Johdodái stah az LE) da Úužom 447 A p 34000 ovaů Ve doc oa vozoven ně wolévik s aaa *. „BL o Předmluva. oka 1837 ku konci září, po ukončení shromáždění německých přírodozpytců a lékařů v Praze, procházeli jsme se, můj nezapomenu- telný přítel Jan Svatopluk Presl a já, po tehdejším Dobytčím trhu, o záležitostech musejních, a jak by se Museum v českou akademii pro- měniti dalo, rozmlouvajíce. Najednou obrátil se on k straně západní, kde třída neznačných domů od Zderazu běžela k Emausům, a prorocky jiskřícím se okem vyslovil: Zde si český duch vystaví universitu. Za- tím si tu staví paláce jiného rodu duch. Deset let později zavál na krátký čas obživující duch kulturní západní Evropy po našich nivách, i zbudilo se mnoho myšlének dřímajících dotuď v temnu nepříznivých okolností. Tehdáž jsme si opět zpomněli na rozprávku držanou na Do- bytčím trhu, nyní již Karlovo náměstí zvaném. I zase podrobněji 0 týchže záležitostech mluveno, i jasnější záře nám vítala z bližší budonc- nosti. Zatím můj milý přítel, všech nadějí se spustiv, odebral se do věčnosti, mne zanechav neblahé přítomnosti, budoucnosti horším hrozící. "© Navrátiv se roku 1850 do vlasti, nemohl jsem se cele zprostiti myšlének oněch, jenž mne tehdáž, ač jen okamžitě, byly oblažily. 07T přihlížel jsem pilně k tomu, co by se pro vzkříšení věd přírod- mích v nářodu úášem činiti dalo. Stáli jsem samoten, chybil mně ve- lice můj neocenitelný přítel, od jehož skvěle dokázané učenosti a pod- „nikavosti vše možné se bylo očekávati dalo. Na universitě byla sice rovnoprávnost jazyků vyhlášena, však ani nebylo osobností, aniž se * k jejímu provedení potřebných kroků činilo. Po několik půlletí před- nášeje před dosti četným publikum o předmětech fysiologických pro- stonárodně, pozoroval jsem, že čilost posluchačů ochabovala, an okol- nosti jinam sváděly, i bylo mi to vykládáno za separatistickou tendencí a zle poznamenáno. Učinil jsem teďy konec tomu pokoutnému pěsto- vání české vědy, kdežto zatím se příležitost naskytla, jinde a vydat- nějším spůsobem téhož záměru dosáhnouti. Ačkoliv Museum, propadnuvši podezření vyššímu, odstoupením znač= ných oučastníků mnoho ztrát bylo utrpělo, získalo s druhé strany aspoň tím, že na základě stanov zřídily se sbory archaeologický a přírodově« decký, kdežto i vyšší věda v rouše národním představovati se směla. Já se stal předsedou sboru přírodovědeckého, jehož jednání skoro výhradně česky se vedlo, ačkoliv druhý zemský jazyk vyloučen nebyl. Tu se shromáždily mladistvé síly naší domácí přírodovědy, i stalo se možným, že jsme (p. prof. Krejčí a já) na základě tomto časopis: Živu založiti se odvážili, k jehož vydávání Matice česká se uvolila. Tak asi Museum jakousi podobnost akademie české dosáhlo, ač- koliv má daleko ještě do skutečnosti. Ted zvláště živoří jako nikdy, až zárodek, ještě neumořený, k novému živlu se vyvine. Zatím naše Živa i příští léta vycházeti bude, až snad z ní se vy- rodí, jak to z počátku zamýšleno bylo, encyklopedie přirodních věd, ouplné mathematiky, fysiky, zoologie a j. Budoucí rok Ziva zase se vrátí k své prvotní podobě, vynechajíc Domácího lékaře a Průmyslníka. Chceme tím vyhověti námitkám některých údů Matice, kteří ukazovali na prvotní úlohu její, že zvláště ku pěstování literatury, a vědeckého vzdělání jazyka českého ustanovena byla, vyhražujíc všecky nauky tak zvané fakultní, jak vysloveno v samých stanovách musejních v $. 2. Nynější čas volá ke všem stavům vesměs i zvlášt, aby se samostatně ujali svých záležitostí v poměru k národnímu vzdělání, U velikém množ- ství léčitelů našeho města i venkova najde se zajisté dostatečný počet mužů blahomyslných, o zdar národnosti české pečujících, jenž se o to zasadí, aby se na počátcích dosavaď učiněných jakýsi život literatury lékařské dále vyvinoval.. Sloužila by k tomu vlastně společnost česká lékarská a lékarnická, jenž by oudy svými všecky česko-slovanské vlasti zajímala. Z počátku by se mohl vydávat Almanach medicinský, po- dobným spůsobem jako v jiných zemích vychází, k ustálení terminologie a poučení kollegů jak je pokrok času žádá, až by z toho zrostl časo- pis řádný jako jest náš německý Vterteljahrsschrift. Mimo to by se mohly vydávati prostonárodní spisy a snad i časopis zdravovědný, jenž by velmi dobrodějně účinkoval, Doufáme, že se konečně také pro- budí náš stav léčitelský ze svého kolikavěkového cizonárodního snění, a chopí se toho, co mu jest nejbližší a na jehož půdě mu zrůst pro- půjčen. Od Průmyslníka jsme upustili také pro jeho nedostačitelnost, Což jsou čtyry archy na rok, kdež by potřeba nejméně čtyry archy týdenně požadovala. Schvalujeme poučování a osvětlování našich českých děl- níků a řemeslníků zvláště třídě vyšších průmyslníků jakéhokoliv kmene neb národnosti, která v Průmyslové jednotě dosti zastoupena jest. At se zasadí pomocí znalců jazyka českého o řádné ustanovení názvosloví řemeslnického, at hledí vydávati řadu poučných knih pro průmyslné školy, — konečně by časopis řemeslnický dobře vedený, jejž od prof. Erbena očekáváme, uváděl a udržoval čilý život duchovní v nadějném našem průmyslnictvu, a nebylo by to zajisté ke škodě bohatších. Touto změnou získáme každé čtvrtletí 2 archy, které se dílem k rozmnožení původních článků, hlavně ale na řádné podávání vědeckých zpráv ze všech odvětví přírodovědy vynakládati budou. Odpořučujeme opětně Živu oudům Matice i všem, kdož dbají o vzdě= lávání přírodných věd v rouše národním česko-slovanském, «Neopomi= neme "opět na počátku příštího ročníku vystaviti svěďomitě seznam všech účastníků na čestnou. památku příštím věkům. Neboř považujeme kaž= dého úda Matice za Maecenata české vědy, jenž, moha se uskrovniti za přijímání knčh Maticí zdarma podávaných, přispívá aspoň polovicí na vydávání spisů k vzdělávání vědeckému českému potřebných; a wa podporování spisovatelů, kteří se tomu nejvíce ještě nevděčnému dílu věnují. Jan Purkyně. DELE Obsah věcni. ŽIVA, ha Ciánky hlavní. Geologické : : Geologické cesly, vykonané v letě 1859 od Jana Krejčího. 0 uranu, nerostech uranových a dobývání žluli uranové. Od Arnošta Vysokého PE Ja. obe "neim Opuka ve východních Čechách. 04 J. V. Jahna Rostlinopisné : 0 rozšíření českých lnpenalých stromů v Evropě a zvláště v Ruské říši, Sepsal E. Purkyně 4 3.3. :. + Kterak se vyvinují květní částky. Od -Ladislava Čelakovského Živočichopisné Život mravenců. Od Em. EOale je noc ma: zbo sal je m RÁ v Pstruh. Od Karla Slarého .„ sy O poměru novoruzených zvířat k matkám co dó vojilaati a vzrůstu jich, v první době životní Z přírodozpytných. zápisků hospodáře Karla Lambla, professora na. rolnickém úslavu v Libverdě . 4 Z JE EG 04 ir © LZ vy fd POTETOVYT R ; Život pavouků pravých či předoucích (Araneae). Sepsal Fr, K, Prach. 0 rozšířenosti amfibií na zemi. „Od dr. Jana Palackého 4 : Krotká .zvířala, 0d S.S. ... Be 1 ; Popsání hlavních druhů mravenců v Čecbách žijícíchy, s ohledení na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené. Od Em, Lokaje . Hvězdářské: První podalky k historii odkrytí nové planely zamerkuriové (Vulkana ?). Sepsal J. Purkyně -2 4 sled 0 zatměních slunce vůbec, zvláště pak 0 áplném zatmění slance dne 18. ; července 1860, Sepsal František Karliúski . < < « « > Fysikální: Dějepis teploměru a jeho druhy. Od J, Smolíka © < < <. © « Chemické : p Tabák, Nástin chemický. Sepsal Alois Jandouš Cestopisné : Novější vědecké cesly v Africe , « - Životopisné: Filip Maximilian Opiz. Životopisný náslin od dr. Vil. Rud. Weilenwebra : Lazar Erker z Schreckenfelsu. © Nástin ké jejž podává Anl, Rybička 3 „|Meřiko ň -i bo : sny M Drobnosti a zprávy vědecké. > Geologické: s! “ 4, 0 uhelnách v okolí Votvovic Zivočichopisné: Labuť Hvězdářské : O povaze slunce dle novějších zkušeností Moleorologické : ná Donfka: va aka de 2 bo 3 8 O, © Národopisné: Pěstování růžového keře v Bulharsku . . Slarobulharské prostonárodní názvosloví hvězd a větřů Cestopisné : Nová výprava. do VMÍINIOATKY © © o Me- ce 7 6 NÍ Zprávy musejní: Zpráva o sbírce skameněčlin v Českém Museu, Od kuslosa Ant. Friče . © 58 Zpráva o botanické sbírce Českého Musea. Od kustosa Em., Purkyně -60 Literatura : Zpráva o přírodnických novějších knihách českých ©. . « « « . .. 64 Rolník nového věku. Vydává Karel Lambl . . Kon zo 0,00 Ma tha Základové chemie čili Jučby. Sepsal Vojtěch Šafařík. s kasu dj! VE Va Geologie. Sepsal Jan Krejčí. . . o: © S na Hospodářské letopisy a kalendář. Sestavil Karel kan ně 254 Základy chovu a užitku zvířectva hospodářského. Sepsal Karel Lambl ; 256 Odpověď na poznámku v 3. svazku lonské Zivy str. 193.. . . « « « « «+ . 68 Domácí lékař. Články hlavní. Str+ 'Tuberkule:. + 47% +07 e —© ©7e *W7.: Mm ete% 64 ee « VON: t Maso a vejce. . . PO OC RCE O JA 5 Nodatek k- úplavici „močové 1. s ales nlsnA. MR „Mike 05 12 Kalokrevnosti : y XJI. Kalokrevnost žlučová. Zlačokrevnost <. -< -< . < « « 13 XIII. Dna, pakostnice, Arlheilis. Gicht . .- « . . < < + + B XIV. Hostec, suché lámání, flusy. Rheumatismus „ . « « « . BU T'epsin, Podal 'Aloibo Jandouš 44s i due uomepdoil 1% 5 Pouštění krvel?žilotí such 3b 10, .snox na Idibon Jmi9tiéaoT (W. . AE — -— — 6 ES SET TSP ADS OE AV Chlábbatkoláčelosoijí dogs 1 faaemie Útusd oboru dnásýd 2 Perkussí čili poklep.— . . . 33 Pravidla potravní pro všeliký věk a Pohlaví, pro všeliké povolání a Pe 42 — 54 Následky šněrovaček u ženského. pohlaví. « . . « « « .« « « «. 49 Drobnosti. Zdravotní stav v Rusku 1857.. . . 139 dane Do0 a NENÍ 0 úmrtních poměrech v rozličných zemích rakouských =. 3 je) sa S NN Utrejchožrouli neb arsenikojedci v Štyrsku © . < . < « 404 « « 48 0 novověké bázni před otrávením arsenikem ©. « « . « «+ « « .. 48 Průmyslník. Články hlavni. 0 pozlacování věcí kovových . . . E S Oo 1 Artéské studnice. . PPA ka VR o 7 Slovo o mýdle. Sepsal nh chemie J. B. Lambl“ <.. < 0 EL PON P KOM M Go U Kvasnice zpodní: a bvřehní; Sděluje proť. chemie J. B. Lambl „ . . 33 SKOUMAM DIVA 2% 4 6,64 9 bene lerej83 (es od Pee ON A Papirmiehvít 4: %. 444.4 1503 1MROVU olo „7 dom a Morena ARR cel, = 6 80 ej ey Cee hele 07) +s) 0 MON © Drobnosti. Bronz- (08 E PRP TARO K MPP PalOatKR O old nda Vo 13 Ceny drahých kalneňů : PE ká oa aloe O zachování VOV <. < -., -© eV STO c a 20 VSOP Šály Kašmirské“ Sro 6-1: 5 -6 VSŠNE Nel jne" Mel 40 NAM Nové upotřebéní (KANE 2 s 3 a alaluemike v6ol (9000 2000 NE: Nátěr olejový a zad: "r u těěpapyáněách 3ks ez Chloroform « . . „dř oRdE ka: z AP kor osa kán o i: A E o — Celoroční seznam předplatitelů na ročník 1859. P. T. pp. ÁAuun-k Karel, obchodník v Hlinsku. z Alemanů Kristián, Dr. lék. v Příbrami. Akermann Josef, kanovník v' Litoměřicích. Andera Jan, obchodník v Ústí nad Orlicí. Andrle Jan, c. k. listovní v Litomyšli. Arbeiter Dobromil, měšťan v Praze. Auerhan Karel, c. k. horník v Budějovicích. Barner Václav, gymn. prof. v Písku. Balear Josef, učitel na reální škole v Mostě. Bečvařovský V., kupec ve Fridlandě. Beer Augustin, učitel na hornické škole v Příbrami. Beneš Václav, rolník ve Velkých Zamaších u Mělníka. Beránek Jan, měšťan v Roudnici. Bernard Filip, měšťan v Prostějově. Beseda měšťanská v Praze. Bezděka Frant, katecheta v Písku. Bezděka Václav, kaplan v Bavorově. Bier Jiří, farář v Stradišli. Bílka Petr, ředitel ústavu vychovacího ve Vídni. Bittner Jan, učitel na nižší reálce v Domažlicích. Blahut Ludvík Ant., měšťan v Praze. Blažek Frant., učitel na varhanické škole v Praze. Blažek Gilbert, člen řádu pobož. škol v Lipníku. Blažek Jan, kaplan ve Vejvanovicích. Blažek Karel, farář v Střížově. Bóhm Jan Nep. Otakar, posluchač lék. v Praze. Bóhm VYendelin, lékárník v Kostelci nad Orlicí. Bohuň Petr, akad. malíř a prof. v Lipt. Sv. Mikuláši. Bořický Vilém, lesní adjunkt v Bělé. Bouček Ant., farář v Malé Chyšce. Bouček Sales., prof. v Rakovníce. Bozděch Gustav Dr., školní rada v Černovicích. Brabec Frant., učitel ve Vodňanech, 2 ex. Braniš Josef, měšťan v Příbrami. Branžovský Václav, farář v Chotusicích. Březina Václav, farář ve Vrchlabí, Brož Václav, duchovní správce ve Višňově. Brzorad Vilém, Dr. práv v Rakovníce. Bubák Hynek, lesník v Proseči. © Bubák Jan, farář v Bezdězi. Buchtel Ant., farář v Kyšperku. Bullmann Josef v Klatovech. Bureš Frant. Čeněk, kupecký v Uher. Hradišti na Moravě, Burgerstein Filip, kaplan v Benešově. Buriánek Josef, farář ve Světlé. | A Jan, absolv. právník v Praze. | NN Frant., náměstník státního zástupce v Kutné Hoře. Čapek Josef, cukrář v Semilech. Čech Antonín, kandidát práv v Praze. Čech Jan Prokop, kandidát práv z Domažlic. Čejka Josef, Dr. lék. a c. k. prof. v Praze. Čeněk Jan, farář v Pardubicích. Čepelka Ant., měšťan v Chrudimi. Čermák Filip, farář v Liběchově. Čermák Jan, učitel v Černém Kostelci, Čermák Josef, kaplan v Berouně. Černohouz Jan, kandidát professury v Praze. Černohouz Václav, farář v Libáni. Černý Frant., učitel na hl. škole ve Vodňanech. erný Jan, studující v Jičíně. ervený Václav, fabrikant hud. nástrojů v Hradci Králové. erný Václav, kaplan v Náchodě, Červinka Josef, kněz církevní v Nymburce. Čížek Josef, kooperator ve Světlé. Čtenářský spolek v Prostějově. D..:x Josef, farář v Oustí nad Labem. Daneš Frant., vikář a farář v Peruci. Decastello Karel, učitel na c. k. hlavní škole v Praze. Dědek Frant., kaplan v Konicích na Moravě. Dlabač Jan, Dr. lék. v Nymburce. Dobias Ferd., c. k. úředník v Prachaticích. Dobrušský Theodor, farní admin. v Zbejšově. Dobšinský Jan, gymn. prof. v Šťávnici. Dolanský Josef V., úředník v Kutné Hoře, 2 ex. Doležal Jan, bohoslovec v Holomouci. Doubek Josef, studující v Praze. Duraz Matěj, měšťan v Novém Strašecí. Dvořáček Jan, Dr. práv a advokát dvorský a soudní ve Vídní. Dvorský Jan Nep., vlastník dvoru Globického na Smichově. Dvorský Prokop, prof. náboženství v Praze. Duda Ant., učitel ve Vodňanech. Dyk Josef, kaplan v Peruci. Enrens erger Frant., farní administr. v Mýtě. Ehrenberger Josef, farář na Skuhrově u Rychnova. Eiselt Bohumil, Dr, lék. v Praze. Eiselt Jindřich, barvíř v Praze, El Josef, kaplan v Libochovicích. Evanžín Frant. X., c. k. úředník ve Vídni. Foner Frant., mistr pekařský v Kouřimi. Feyereisel Josef, obchodník v Žebráce. Fiedler Ferd., učitel na reálce v Příbrami, Fikar Ant., farář v Nadějkově. Fikeys Tomáš A., inžinýr při záp, železnici v Pencinku u Vídně. Filous Bedřich, správce v Pavinově, k ko de - snanákadí — M — Filous Karel, c. k. setník v Praze, Fischer Dominik, učitel v Slemeně. Flašar Method, klerik řádu pob, škol a prof. v Slaném, Fodermaier Vilém, c. k. inžinýr v Temešváru. Formánek Jan, kancelista v Říčanech, Frencel Innocenc, rektor u sv, Jiří v Praze, Fresl Frant., kaplan u sv. Markyly (ve Vaidišách) v Korutansku. Fric Jan, pekařský v Bystrém. Fric Leopold, Dr. lék. v Jihlavi. Frič Ant., kustos musejní v Praze. Frič Josef, Dr. práv a zemský advokát v Praze. Frič Karel, rosolník v Praze. Frič Vojtěch, stud. v Praze. Gabcici Josef, Dr. práv v Loučové. Galaš Marlin, Dr. lék. v Roudnici. Gerhard Frant., farář v Sendražicích. Goldbach Jan, občan v Kalusicích. Gvoth z Gvolhovian Jánoš Bohumil, Dr. lék. a okr. lékař v Hybech v Uhřích, Gymnasium Jindřicho-Hradecké, Gymnasium Klatovské. Gymnasium v Německém Brodě. Gymnasium Novoměstské v Praze. Hoocine Ant., sládek v Slřelhoslicích. Haering Jan, sekretář obce Vodňanské. Haibl Karel, zahradník v Rosicích. Hail Karel, kupec v Příbrami. Hájek Anl., farář v Heřmani. Hameršmid Jan, školní ředitel v Mladé Boleslavi. Hanel Jan, Dr. lék. v Třebíči. Hanuš Josef, krajský inžinýr v Písku. slečna Hanzlová Marie, v Černém Kostelci, 2 ex, Hauťff Tadeáš, úředník ve Vídni. Hausmann Karel, farář v Budči. Havel Anl., studující v Hradci Králové. paní Havlíčková, v Libochovicích. Hecht Josef Ant., studující v Praze. Hejtman Josef, v Jičíně, Hejtmánek Václav, učitel v Jedlovém. Helvich Vilém, studující v Hradci Králové. Helfert Josef Alex. svob. pán, c. k. státní podsekretář v ministerstvu vyučování ve Vídni, Helli ch Josef, malíř v Poděbradech. Hněvkovský Vojlěch, farář v Lánech. Hnilička Romuald, prof. v Rakovníce. Hlavní škola v Táboře, Hlinka Vojlěch, farář na Hrádku u Sušice. Hloušek Antl., učitel ve Skrovnici u Brandejsa nad Orlicí. - Hluněk Josef, slatkář v Nebuželích. Hodáč Václav, hospod. assistent na Smečně, Hofmann Josef, měšťan v Soběslavi. Hofrichter Alois, inž.-assistent v Sellye v Uhřích. Holada Seralin, farář ve Vrbně. Holub Franl., žák reální školy z Chrudimi, 2 ex. Horáček Vincenc, katecheta v Příbrami. Horák Jan, studující v Hradci Králové. Hraběta Jan, gymn. ředitel v Drážďanech, — MW "= Hraběta Josef, c. k. soudní aktuar v Klatovech. Hron z Leuchtenberka Ant., c. k. setník na odpočinutí v Písku. Hron Tomáš Jan, učitel při hlavní škole v Budějovicích. Hulicius Ant. Fr., obchodník ve Mšeně, Hušek Jan Hoslivít, správce statku v Štěpanově. Hušek Josef, duchovní správce v Starém Bydžově. Hušek Karel, vikář v Starém Kolíně. Hůttel Josef, nadlesní v Aberspachu u Police. CH. Štěpán, gymn. prof. v Krakově. Chvála Josef, měšťan v Jenikově. bo Alois Ladislav, kněz církevní v Praze. Janda Hynek, učitel v Družci. Jandečka Václav, gymn. prof. v Hradci Králové, Janoušek Filip, oficiál při c. k. stoličním úřadě v Prešově. Jaroš Tomáš, kasír v Uhřích. Javůrek Frant., farář v Heralci. Jedlička Jan, měšťan v Novém Bydžově. Jehlička Pavel, gymn. prof. v Chebu. Jelínek Ivan Alois, farář v Doksanech. Jireček Hermenegild, Dr. práv a úředník minist. ve Vídni. Jireček Josef, sekretář v minisl. vyuč. ve Vídni. Jirka Frant., učit, gymmn. v Žatci. Jiroušek Frant., vychovatel v Přerově. Jirsák Václav, prof. na lesnickém ústavu v Bělé. Jiruš Vincenc, Dr. lék. v Praze. Kc. rovský Ant., kaplan v Tejně nad Vltavou. Kadavý Jan, učitel v Něm. Lupči v Uhřích. Kalina Jan, c. k, kancelista v Hlinsku. Kalousek Frant, učitel v Černovicích, Kampelík Frant., Dr. lék, v Hradci Králové. Karel Jan Vl., kníž. assistent při správectví v Lipníku. Karlas Karel, kaplan u sv. Petra v Praze. Karlík Hugo Jan, prof, v Plzni. Karnold Zdeněk, studující v Sychrově. slečna Kartáková Kateřina v Budějovicích. Kaštyl Karel, kooperator ve Veselém na Moravě. Kaván Frant., vychovatel u hraběte Chotka. Kaván Josef, syn obchodníkův z Jilemnice. Kettner Jiří, kupec v Praze. Klemens Jan, malíř v Hradci Králové. : Klemens Josef, učitel na reální škole v Žilině. Klement Ant., Dr. lék. v Domažlicích. Klíma Jan, učitel ve Mšeně. Kneisel Ant., obchodník v Bydžově. Knihovna arcib. semin, v Holomouci. Knihovna měsla Chrudimi, Knihovna reální školy v Kutné Hoře. Knihovna gymn. v Litomyšli. Knihovna školní ve Velké Meziříči. Knihovna školní Novodvorská. Knihovna gymn. v Písku. Knihovna arcib. semin. v Praze. Knihovna městská ve Vodňanech. Knobloch Dominik, učilel na reálce v Kulné Hoře. — W Koblasa Juslin Jan, kněz řádu prem. v Praze. Kock Josef, c. k. prof. v Plzni. Kohout Josef, krim. aktuár v Hradci Králové, Ž ex. K oláč Augustin v Novém Městě. Kolovrat Krakovský Jan Karel hrabě, pán na Březnici. Kolovrat Libšteinský Frant. hrabě Excell. ve Vídni. Kolrus Josef, kaplan na Sv. Hoře. Kopecký Josef, gymn. prof. v Písku. Kopecký Josef, kněz círk. v Poličce. Konrad Kamil, studující v Praze. "Korejs, obchodník v Jaroměři. „Kořínek Jan, kaplan v Osenici. (Korý Jan, polní kaplan v Uhřích. Kosinka Eduard, Dr. lék. v Nové Pace. Kotík, Dr. lék. a lékař v 5. praporu zákopnickém v Pešti. Kotík Ant., studující z Nové Paky. Kovářík Jan, gymn. prof. v Chebu. Kozánek Jan, Dr. práv a moravsko-slezský advokát v Krom čříži. o Kračík Fabián v Jičíně. (Král Ant., farář ve Velkých Hořešovicích. -Král Ludvík v Klatovech. © Kramář Frant., lékárník v Přerově na Moravě. Kramerius VYojlěch, děkan v Mnichovicích. © Kraml Ferd., kasír důchodní v Dobříši. Kratochvíl Josef, studující v Praze. Krbek Frant., c. k. geometer v Udvarhely. Krejčí Jakub, medik ve Vídni. (Kreuzer Frant., sládek v Poříčí, © Křikava Josef, c. k. vrchní zemský rada v Přerově. © Kříž Jan, učitel gymn. v Báňské Bystřici. | Křížek Čeněk, stud, v Praze. Krno Ondřej, evang. farář v Čerenčanech v Uhrách. Kropáček Václav, rolník ze Soběkur. Ě::' ský Jan, občan v Katusicích. Krupka Vojlěch, studující v Praze. „Kubeš Frant, koncipista při c. k. finanč. prokuraluře v Temešvaru. "Kubias Jan, plavec ve Vamberce. Kulhánek Alois, kasír v Příbrami, © Kupr Amand, kooperalor v Milevsku. -© Kuřák Otakar, žák reální školy v Praze. © Kust Tomáš, správce v Popovicích, -Květoň Josef, učitel u hluchoněmých v Praze. abler Josef Boleslav, úředník v Praze. abler Josef Jachim, úředník ve Vrchlabí. admann Václav, farář v Kvašňovicích. mda Josef, lesní kancelista na Vorlíce, Langer Frant., kaplan v Poděbradech. Laušmann Albin, Dr. práv a koncipient advok. ve Vrchlabí. Ledvinka Dominik, stud. v Rakovníce. © Lernet Jan, studující v Praze, Lhoták Jakub, ve Varšavě. „Lička Kašpar, děkan na Kladně. Linhart Jos., Dr. lék. a krajský fysikus v Praze. Linš Frant., právník v Praze. kiškutin Šimon, kooperator v Kralicích, „0 d 1 Jan, učitel na hlavní škole v Rokycanech. i 4 PE Lomek Karel, obuvník ve Vodňanech. Lorenz Ferd., učitel v Kroměříži. Loula Kašpar, učitel na hlavní škole v Třeboni, Lůssner Moric, c. k. krajský komisař v Chrudimi, M achačka Josef, farář ve Velkých Mašovicích, 2 ex. Machek Emanuel, c. k. adjunkt v Manetině. Machek Josef, Dr. práv a náměstek c. k, státního zástupce v Chrudimi, Majer Ant., Dr. fil. a prof. na české reálce v Praze. Majer Rudolf, c. k. okresní adjunkt v Písku. Malý Bohuslav, c. k. notář v Dol. Kralovicích. Malý Josef, hospod. assistent v Chejnově. Malý Josef, bohoslovee v Černém Kostelci. Malýpetr Jan, učitel tělocviku v Praze, Malýpetr Josef, rolník v Klobukách. Malýpetr Karel, advok. koncip. v Praze, Manžel Damián, prof. v Rakovníce. Marek Ant., děkan v Libuni u Turnova. Marek Matěj, kněz církevní v Praze. Marchal Jan, duchovní správce v Římově. Martinek Jakub, učitel v Domažlicích. Martinovský Josef, učitel v Blatně. Maryška Josef, farář v Libštátě u Lomnice, Mašek Jan, učitel v Kostelci nad Orlicí, 3 ex. Mašek Vojtěch, studující v Praze. Matějka Bedřich, Dr. lék. v Praze. Matoušovský Alois, farář v Dolanech. Mazač Josef, ředitel reální školy v Kutné Hoře, Meder Auguslin, farář v Okrouhlicích. Me der Ignác, c. k, komisař fin. stráže v České Lípě. Melichar Jan, Dr. lék. v Křižanově. Mencl Branislav, klempíř v Karlíně. Mencl Josef, kněz církevní v Liboci. Mesié Matěj, c. k. prof. na právn. akad. v Záhřebě. Mifka Vincenc, Dr. lék. v Unhošti. Michalovič Jan Karel, učitel v Jelš. Teplici v Uhřích, Minářík Jos., official při c. k. uherské státní účtárně. Mladejovský Jan, měšťan v Sobotce. Mládek Ant., hornický mistr v Jedovicích na Moravě. Mlynář Josef, učitel na reálce v Mladé Boleslavi. Moyses Štěpán, biskup Báňsko-Bystřický. Mojžíš Josef, kaplan v Ondřejově. Mostecký Václav Jan, kaplan ve Vodňanech. Mošner Frant., Dr. lék. a prof. v Holomouci. Mottl Jan, učitel na hlavní škole v Nymburce. Mottl Josef, kaplan na Kladně. Mrázek Frant., stud. z Doiního Bousova u Sobotky, Mudra Frant., farář v Slavětíně. Musil Ant, měšťan v Jihlavi. Musil Ant., archivář při c. k. zemském soudu v Praze. M užák Petr, učitel na reální škole v Praze. ŇN áhlovský Jan, studující v Praze. Nahmer Vojtěch, kaplan v Budyni, 2 ex. Napravil Ferd., studující v Praze. Navrátil Jan, adjunkt v předklášteří Tišnovském, Nedělka Frant., hospodský v Kolíně, = V = Nedoma Jan, kaplan v Náměstí na Moravě. Neff Jan Ubislav, kupecký ve Vídni. Nechanský Ferd., pošt. úředník v Teplici. Nekvasil Václav, studující v Praze. Němec Ant., učitel v Telči na Moravě. Neumann Pantalcon, farář a arcib. nolář v Klomině. Nidrle Jindřich, studující v Praze. Nittinger Karel, lesní v Křivoklátě. Nosek Bohdar, c. k. stav. úřed. v Košicích. Nosek Jan, farář v Pasekách. Novák Ferd., právník v Praze. Novák Karel, c. k. úředník v Milovce v Haliči. Novák Karel, kaplan v Rychnově. Novák Pelhřim, farář v Novém Městě. Novák Tomáš, inžinýr při Rabské železnici. Novotný Karel, měšťan v Prostějově. 0.:..1; Idefons, člen řádu sv. Františka v Malackách na Slovensku. Oliva Ant., barvíř v Praze. Ondrák Prokop, děkan v Příbrami. Ortl Josef, učitel ve Vodňanech. -Otto Max., Dr. lék. a krajský fysikus v Uherském Hradišti. Pour Jan, úředník v Richenburce. Palacký Jan, Dr. práv a fil. v Praze. Palánek Jan, děkan v Sobotce. Palarík Jan, kaplan u sv. Teresie v Pešli. Paleček Ant., učitel v Praze. Palička Adolf, kupecký v Jičíně. : Parma Auguslin, kněz řádu prem. v Nové Ríši. Pavlík Ant. Aug., ředitel hlavní školy v Bělé. Pavlík Josef, assistent při c. k. berničném úřadě v Lipníku. Pažout Josef, gymn. prof. v Písku, 5 ex. Pečenka Jan, děkan v Čáslavi. Pecháček Frant., mlynář v Plzni. Peichel Frant., c. k. inžin. assistent v Temešváru. Peller Karl, studující v Praze. Perner Václav, mlynář v Labské Tejnici. Peroutka Karel, žák na c. k. české hl. škole v Praze. Petráš Matěj, kaplan v Přeskovicích. Petřík Emerich, hosp. ředitel na Pátku. Petrovec Josef, c. k. okresní soudce v Karlíně, Pfeifer Rudolf, vikář v Kotouni u Voselce, Pichl Josef Bojislav, Dr. lék. na Kladně. Pinka Ladislav, čkonom v Starých Hradech v Uhřích. Pitr Josef, vychov. v Českém Rudolci na Moravě, Pitra Josef, farář v Sedlicích. Pixa Josef, farář ve Vrbně. Podlipský Josef, Dr. lék. v Praze. Pojmon Frant., kaplan u sv. Tomáše v Brně. Pokorný Emil, c. k. úředník v Ústí nad Orlicí. Polák Jan, mistr zámečnický v Rožmitále. Popelka Adolf, c. k. vrchní zemský rada v Přerově. „Porazil Josef, bohoslovec ve Světlé. Pošepný Frant., stud, z Jilemnice. „Potěhník Alois, kooperator ve Spitiňanech na Moravě. Potůček Frant., učitel v Kolíně, j s — MU — Prach Jan, assistent musejní v Praze. Pražák Alois, Dr. práv a advokát v Brně. Pražák Jiří, studující v Opavě. Pražák Josef, rolník v Choroušti, Pražák Václav, rolník v Kovanci. Presl, kaplan v Štyrsku. Procházka Matěj, prof. v Brně. Procházka Vilém, c. k. zahradník v Minkovicích. Procházka Vincenc, děkan v Kosmonosích. Prokeš Jan, právník v Rabíně. Prousek Čeněk, školní rada v Opavě. Prucha Karel, syn učitelův v Kotouni. Pruvot Josef, stavit. správce na Sychrově. Pták Josef, farář v Panenském Týnci. Rui Frant., farář v Postupicích. Raim Jan, soused v Nové Vsi. Rauwolf Jindřich, učitel na reální škole v Chrudimi. Reichert Josef, stud. v Hradci Králové. Remeš Frant., c. k. úředník v Tolně, Reřicha Jan, kupec ve Vodňanech. Richter Frant., prof. hebr. jaz. na univ. Mnichovské. Richter Jan, c. k. notář v Poděbradech. Říha Václav, komisař při pojišť. společn. v Terstu, Rivnáč Frant., knihkupec v Praze, 6 ex. Rojek Jan, děkan v Novém Městě. Rosenbaum Frant., strojíř v Karlíně. Roštlapil Josef, farář v Opočně. Růžička Matěj, gymn. ředitel v Báňské Bystřici. Ryba Vincenc, mlynář v Kabrně. Rybička Ant., c. k. sekretář dvorský u nejvyš. soudu ve Vídni. Rychna Josef, stud. v Jičíně. S alášek Václav, právník v Chrudimi. Sankot Frant., c. k. místodrž. presid. sekretář v Košicích. Sedlák Martin, učitel na reální škole v Kadani, Sechser Vincenc, kaplan ve Švihově. Sejkora Josef, učitel na reální škole v Pelhřimově.“* Seminář biskupský v Hradci Králové. Serbousek Josef, kněz církevní v Rychnově. Schiffner Josef, důchodní v Obřiství. Schiller Josef, evang. farář v Červně. S chmelzer Filip, učitel ve Zvoli. Schmidt Ant., adjunkt při c. k. okresním soudu v Nasevrkách. S chmidt Eduard, c. k. soudní adjunkt v Tannwaldě. S chmutzer Hynek, inžinýr ve Vídní. © Sehůn Jan, c. k. okresní představený v Černém Dunajci. Schwarzenberg Bedřich, Emin. kardinál kníže arcibiskup Pražský, 2 ex. Schwarzer Augustin, studující v Praze. Skalický P., učitel v Novém Kolíně. Sklenička Otto, lékárník ve Vídni. Skočdopole Ant., ředitel chlapeckého semin, v Budějovicích. Skřivan Frant., Dr. lék. ve Velké Meziříči. Skřivan Otakar, studující v Praze. Slabihoudek Frant. Podivín, lékárník v H.lomouci. Slanina Frant., lesní inžinýr v Muravě. =, Slavík Frant., kupec v Novém Městě. Slavík Joseť, kupec v Novém Městě, 2 ex. Slavík Vít, barvíř v Lomnici. Sloboda Daniel, pastor v Rusavě. Smetana Josef, c. k. prof. v Plzni, 2 ex. Soukup Jan, kaplan v Brně. Soukup Josef, učitel na hlavní škole v Písku. Spindler Ervin, studující v Praze. Spolek slévačů měsla Nové Paky. Spolek učitelský vikariátu Opočenského. Staněk Václav, Dr. lék. v Praze, Stangler Frant., katecheta v Praze, Stangler Josef, farář v Třeboníně. Starý Karel, kandidát učitelství v Praze, Stech Ladislav, officiál při horním hejtmanství v Praze. Strasser Matěj, lékař v Dolních Břežanech. Strejček Moric, žák reální školy v Praze. Strnad Joseť, děkan a bisk. vikář v Semilech. -© Strouhal Ignác, kooperator v Sukdolech na Moravě. S tružka Frant., měšťan v Přerově na Moravě. ň Stuchl Petr, vzorní učitel v Tejně nad Vltavou. hh Stuchlý Eduard, děkan v Nuslavě. | Suchárek Rudolf, lékař v Solnici. Sušil Frant., prof. v Brně, -© Svoboda Josef, kaplan ve Mšené. -© Szitsák Frant, v Klíně. hl o s S uranda Václav v Praze. -© Šauer Josef, hospodský v Bečvarech. -© Šebek Frant., měšťan a stavitel městský ve Vídni. Šel Vilém, Dr. lék. v Plzni. -© Šembera Alois, ©. k. prof. řeči a lit. české ve Vídni. | Šembera Vralislav, studující ve Vídni. Šícha Josef, Dr. lék. v Nových Dvorech. Šimáček Anl., Dr. práv v Praze. ' Šimáček Jan, Dr. lék. a ranh. a ©. k. policejní lékař v Praze. í Šimáček Josef, technik v Praze. “ Šimbera Tomáš, lokalista v Komíně na Moravě. Šimek Josef, stud. v Jičíně. Šindler Karel, c. k. úředník při lesnictví v Sellye v Uhřích. Šírek Arnošt, kněz řádu prem. v Nové Říši. Šírer Josef Vlastimil, c. k. vojenský úředník ve Vídni. Škarda Jakub, Dr. práv v Praze. Škoda Josef, studující ve Velké Mezeříči. -© Škorpík Dr., lokalista v Bohdalci na Moravě. "Šlechta Ant., Dr. lék. a ředitel lázně ve Vartemberku, , -© Šlechta Frant., mistr stavit. v Karlíně. | - Šmídek Karel, prof. v Brně. > -© Šnep Josef, farní administr. v Třeboralicích, -© Šmirch Jan, c. k. vrchní inžinýr v Sesaně. Šobr Ferd., provis. farář v Hněvkovicích. ofr Frant., učitel na hlavní škole v Hradci Králové. Šolc Jan, zámecký kaplan na Sychrově. Šolc Jan, bisk, vikář a farář ve Viskři. Šolc Jindřich, studující v Sobotce. Špalek Frant., kaplan v Městečku. — O Špatný Frant., okresní sekretář v Karlíně. Špička Ferd., kaplan v Lomnici. Š pot Jan, Dr. lék. v Praze. Šrámek Frant., kaplan v Přibislavi. i Šťastný Ferd., koncipista při finanční okresní správě v Čáslavi. Šťastný Karel, c. k. soudní služebník v Libochovicích. Štempl Matěj, sklenář v Kutné Hoře. Štěpán Josef, horní úředník v Buštěhradě. Štěpánek Josef, technik v Praze. Štěr Jan, plavec ve Vamberce. Štole Jan, kupec ve Mšeně. Štorch Josef, lékárník v Rokycanech. Šuchter Martin, farář v Solčanech u Velkých Topolčan. Šule Pavel, učitel na reálce v Liberci. Šulce Theodor, školní ředitel v Pelhřimově. Šváb Josef, rolník v Oseku. Švanda Štěpán, praktikant v Budyni. Švestka Josef, učitel v Karlíně. Švuger Frant., farář v Kasejovicích. p orský Jan, farní administr. v Němčicích. Tauer Frant., právník v Praze. Tenner Ignác, vojenský úředník v Praze. Tesař Jan, kaplan v Dolních Kralovicích. Tieftrunk Václav, pluk. auditor. Tříška Matěj, kněz řádu sv. Augustina. Trnka Jan, místodrž. rada a krajský přednosta v Novém Sadě. Trnobranský Frant., hosp. adjunkt v Cholticích. Ucicciský sbor školy Vysokomýtské. Ullrich Frant., ředitel hlavní a reální školy v Prostějově. Urlich Krištof, učitel v Praze. V. cek Frant. Jarosl., děkan v Blovicích. Vávra Čeněk, mlynář v Praze. Velišský Frant., stud. v Jičíně. Veselý Josef, sekret. při místodrž. v Zadru. Vett Bohuslav, stud. v Praze. Vetter Vilém, lesní adjunkt v Holubicích. Vilímek Franl., děkan v Poříčí. Vilímek Frant., farář v Sedči. Vinařický Karel, kanovník na Vyšehradě. Višín Frant., farář v Rokycanech. Viták V., kaplan v Dobrovicích. Vlasák Josef, bohoslovec v Praze, Vodílek Václav, farář ve Vrbně. Vorel Frant., učitel v Praze. : Voříšek Roman, zám. kaplan v Žinkovech. Vostrejš Josef, učitel v Jimramově. Vyhnal Frant., c. k. stoliční inžinýr v Trenčíně. Vykydal Josef, kooperator v Kunovicích na Moravě. Vysoký Arnošt, c. k. horní úředník v Jáchimově. W... Frant., farář v Miloticích. W eigerl Jan, c. k. úředník v Praze, Wiesner Ant., farář v Konojedech. (Winiker Karel, knihkupec v Brně. W olf Václav, učitel v Libomyšl. W urm Vojtěch, c. k. rada při krajinském soudu v Hradci Králové. Uojíček Ant., kaplan v Libichově. Zátka Josef, vikář v Neustupově. Zbořil Josef, rolník v Přiklasech na Moravě. enter Guslav Dr. lék., c. k. horní lékař v Březně. n Josef, knihař ve Vídni. eš Václav, účelní ředitel ve Svijanech. itterwald Josef, lékárník v Pacově. Zouzal Václav, obchodník v Jaroměři. Lk Jan, v hospodářské škole v Libverdě, „elina Leopold, úředník v Nasevrkách. Žilka Vojtěch, stud. v Vělrném Jenikově. lati „a Ý m ada dbodiio! n pln A : + Auzul. Ek „vrollt ar aan“ jia noaů vod + úimlol uvrod -4 * VMA vstsd v94ů : da > : Vboenikék“ (lt po Ahoj v ieriů ně holý dom, v dich „lyrik v uludí biteti dlakdárjanl v jintyotlý úroda“ udá 7 v Buh ee noo o + > ŽIVA. ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, Svazek L 1860. Rocnik osmý. Život mravenců. Od Em. Lokaje, Nebude zajisté nikoho, kdož by zimu v městě za povoláním svým slráviv s radostí jaro nevítal, a krásných dnů jeho používaje menší neb větší výlety v okolí svého by- dliště nepodnikal, Jak se tu mysl vyjasní, jak tělo a duch okřívá! Jako znovu zrozené vše nás poutá; tu pozorujeme lehký let a lřepetání se skřivánka, kterýž opojuje sluch líbezným zpěvem, tamlo sledujeme zrakem náhodou vyplašeného ušáka obdivujíce se jeho sáhodlouhým skokům, tu ssajeme do sebe vůni květoucího keře, vyhýbajíce se při lom ostra- žitě hejnu včel z něho med unášejících. Slovem, vše je nám nové a pozoru hodné, ani maličkost neujde rozjařenému duchu. Nachodivše se a zmáhajícím se slunečním vedrem unavení a zmoření položíme se pod strom, ze stinného místa toho okolí pozorujíce. Pohlížíme radostně na nedávno mrtvou a uyní tak bujně se zelenající krajinu, oživenou jásajícím placlvem; vdechujeme do sebe vonné zápachy květoucích stromů a keřů, po- slouchajíce při tom bublání blízkého polůčku; mimovolně klíží se oči, před duševním zrakem přebíhají všechny lylo obrazy, začínají se mihat a počínáme sníli. — Čo medle nás nutí tak náhle vyskočiti? Proč se lak najednou zčerstva oklepáváme? Malinký tvor, malý jako kamínek proti hoře u porovnání s námi, opovážil se nás uštknouli, malinký mraveneček, jichž jedním dechem hejno sfouknouti můžeme. A předce již ně- leháme na měkký drn. Viděli jsme po bližším ohledání, že ne jeden, nýbrž mnoho set mravenců v dlouhé řadě po stromě nahoru a dolů běhajíce cestu dosti širokou od jeho kmenu zrovna tam, kde jsme leželi, v trávě vyšlapanou mají, která, sledujeme-li ji, na- "jednou mizí u malého otvoru v zemi, z kterého a do kterého hejna malých černých mra- venců se vyrojují a scházejí. Zdá se na první pohled hemžení toto býti nahodilé, bez účele. Pozorujeme-li ale takový národ mravenců dále, v rozličný čas, při rozmanitých okol- mostech, u rozdílných druhů, shledáme s vzrůstajícím podivením tak mnoho nového a zajímavého, že nevíme, máme-li tvora rozumného před sebou, nebo pouhý hmyz. Ně- které práce, jako slavby, hledání potravy, společenský život, hostinnost k jistým hmyzům, boje s jinými druhy, vše to bychom nikdy nebyli očekávali. Očitě ale vidíme se pře- 1 M V svědčeny, že máme dobře zařízený stát před sebou, v klerém práce každého jedno- tlivce pro všeobecné blaho se koná, shledáme mateřskou lásku zvířátek, kteráž sama nikdy nerodí, silnější nad lásku k vlastnímu životu, pedivíme se národu hmyzu, jenž násilně uchvácené své příbuzné co otroky chová, sám mimo válku o nic se nestaraje, ba co ještě více, nalezneme i chov dojného dobytka, což jistě na dost vysoký stupeň vzdělanosti ukazuje. Že tady nic přehnáno není, přesvědčiti se může každý, komu láska k věci samé a trpělivost dána jest. Obíraje se již po drahný čas prozpylováním hmyzectva okolí Praž- ského, obracel jsem posledně nejvíce pozornost svou k mravencům, dílem bych vůbec jejich přírodopis seznal, dílem rozdílné druhy u nás bydlicí rozeznati se naučil. Doufám, že práce má již tak dalece dospěla, že se mohu osměliti laskavého čtenáře na několik výletů se mnou. vybídnouti. Přišli jsme-do lesa. Vyjdouce na mýtinu zastavíme se u pařezu, který jak se zdá polo zpráchnivělý, vlhký, mechem porostlý pra nic zajímavého neposkytuje. Jest nad střevíc vysoký a okazuje po stranách ještě známky prvmějších obyvatelů, kteří ve kruhových a vlnících se kruzích mezi kůrou a dřevem hlodali a známky této své zkázy zanechali. Nevidíce nic jiného utrhneme kus pařezu, což žádného namáhání nestojí, poněvadž dřevo dávno již zpráchnivělo. Jaký to opak zevnějšku! Sotva poslačíme ruku utrhnouti, takové hejno velkých hnědých mravenců se po ní žene. Pařez z venčí mokrý a shnilý jest uvnitř suchý; najdeme nesčíslné množství chodeb a komnat černých, jako ohněm vy- pálených. (Celý vnitřek samé klenutí, jedno patro nad druhým, a dlabeme-li hluboko pod zemí v kořenech, ještě konce nenajdeme. Jest to jistě veliké město a práce mno- holetá tak malých zvířat, která bez všeho náčiní pouze ostrými svými kusadly vše to vyvedla. Při prvním otevření ucítíme ostrý ale příjemný kyselý zápach. Pocházíť od ostré šťávy, kterou každý mravenec v sobě chová a která se kyselinou mravenčí zove. Zdá se, že tato šťáva pomáhala mravencům při vyslavení jejich hradu, a že jen pomocí její obydlí jejich tak suché a trvanlivé jest, Mravenec může šťávu tuto dosti daleko od sebe vystříknouti, kteráž padne-lí na kůži silně pálí, Lidé, kteří se vybíráním pup čili kukel, tak zvaných mravenčích vajíček, obírají, mívají od této kyseliny ruce celé sloupané a bolavé. Pohledmež dále. Mravenci, jak se zdálo prvé uleknulí, chápají se práce. Vylrhli jsme s pařezem také mravenčí larvy a kukle. Leží v trávě porůznu rozházené. Nedbajíce na nás mravenci těchto se chápají, a pozorně mezi čelisti je berouce kvapně do příbytku svého odnášejí, tak že v brzku všechny opět zmizí. Chceme-li nosiči vajíčko vzít, nedá je, ani nepustí, když ho do ruky vezmeme. A předce není jeho to budoucí dítko, vždyť mravenec tento sám nerodí, Jest to jen dělník, bez pohlaví, k práci zrozený, a předce cizího dílka lak se ujímá, že ani nebezpečenství životu jeho hrozí- címu se nevyhne. Láska ta jest ale ten svazek, který společnost mravenčí udržuje, by nevyhynula. Mimo hledání potravy, slavení a opatrování obydlí jest hlídání zárodků a budoucích obyvatelů největší práce těchto dělníků; vědíť dobře, že pro budoucí roz- množení svého národu sil svých napínají. Zanechavše prozatím stavbu tuto mravenčí, kráčíme pozvolna k smrkovému lesu. Ještě nejsme daleko uvnitř, a již spatříme před sebou hromadu k tupé homoli podobnou, skoro dva lokte vysokou. Přikročíme blíže, Jest to stavení z jehličí, lupenů, kousků vět-, viček, kůry a země. Okolo něho nesmírný dav mravenců, Stavba je pevná. Po stranách s Č ž na mnoha místech jsou otvory, kterými houfy vycházejí a vcházejí, Mravenci této osady jsou mnohem menší než prvnější, ale vyvedli předce tak velikou stavbu. Mraveniště je uvnitř též plno chodeb a klenulí, a má též množství pater, které asi tak hluboko pod zem sahají, jak vysoká je nad zemí hromada, Jakkoli veliká jest hořejší tíže, předce se není sesypání obávati, jelikož každá chodba křižujícími se stebílky, větvičkami neb špendličím dobře klenula jest. Pozorovati to můžeme nejlépe u otvorů, takřka bran. to- hoto podzemního města, Podivíme se, jak pravidel stavitelských zde šelřeno: nalézáme klenutí kulalé a gothické, nalézáme trámy na pevných stěnách položené, vše jakoby podle dobře rozmyšleného plánu budováno bylo. Mravenci sami jsou pozoru hodni, Tu se namáhá jeden, stahuje kousek větvičky na stavbu. Nemoha jí zmoci nechá ji ležet, běhá sem tam, až potká soudruha. Dotkne se ho tykadly, jako kdyby mu něco chtěl sděliti; tento porozumě mu obrátí se a onoho sleduje, Přijdouce k zanechané větvičce chopí se jí a zatáhnou ji spojenými silami až na místo, kleré pro mi upravené se býti zdá, a zde ji tak položí, že účeli svému buď jakožto podpora, buď k uzavření otvoru neb jinak úplně dostojí. Ohlídnuvše se dále sledujeme zrakem od nejbližší brány mraveniště cestu, která k malému křoví vede a spěchajicími mravenci pokryta jest, Vidíme některé k mraveništi, jiné zase od něho kvapiti, zdá se nám ale, že jen pro vyražení sem a tam běhají, neb ničeho nenesou. Sledujeme-li ale od mraveniště se ubírající, shledáme přistoupivše ku keři, že on cíl pouti jejich jest, neb běhajíce po něm neustále jemné větvičky a lístky tykadly prohledávají, jakoby něčeho hledali. A v skutku tomu tak, Tu- hle se jeden na zpodní straně listu zastaví, Vidíme tento pokrylý malými, polo průhled- nými zvířátky, které jakoby přilepeny byly sotva se býbají, Jsou to tak nazvané mšice (Aphis), kteréž tenký sesáček do pokožky listu zabodnutý majíce šťávu z něho vytahují; až konečně list zvadne a opadne. Již se mravenec jednoho chápe, vidíme jak ostré své čelisti otvírá na toto tak měkké zvířátko; však hle, pozorně sotva viditelné chloupky; jimiž mšice celá pokryta jest, do zubů béře, a jakoby je česati chtěl, protahuje srst tuto napořád skrze čelisti, Vyčesav jednoho proukazuje tu službu druhému, iřetímu atd, až je všechny vyslřídá a v ničem jim neublíživ s keře cestou prvnější k mraveništi spěchá, Takto zaměstnané vidíme i ostatní mravence na křovině. K čemu, to činí; proč tučného toho zvířete ušetřili, an jiný hmyz i větší než sami jsou nemilosrdně svými ostrými tesáky na místě usmrcují a za dobrou kořist považují? Jednoduchá to příčina. Nechtějí usmrliti zvíře, které jim medu dává, látku lu, kterou jedině mláďata svoje krmí, bez kteréž by mraveniště v krátce vyhynouti muselo. Mšice totiž vypocují na povrchu svém lepkavou sladkou šťávu, a tato jest příčinou, proč mravenci srst jejich česají, Poněvadž tato při dostatečné pastvě pořáde na povrchu vypocováním se obnovuje, chrání se jinak nemilosrdný mravenec zvířeti tomu ublížiti, neb dokud toto živé, vždy potravy pro bu- doucí pokolení jeho mu podává. Nejen tolo, ale ještě více mravenec k vůli mšicím podniká. Je-li cesta k nim daleká neb pro vlhkost špalná, odnáší je pozorně pod, kameny na blízku svého bydliště, ba i do obydlí svého je vezme, pěstuje a potravu jim domáší, by takto pohodlněji česati čili dojili je mohl. Snadno se o lom přesvědčíme, „když jen několik mravenišť černého mravence (Formica nigra), která ledakde u cesty pod, kame= nem se nalézají, odkryjeme. Shledáme tu mravence se mšicemi v nejlepším přátelství pohromadě, a poznáme, jak při nastalém nebezpečenství je tak. dobře jako své, pupy. 1% opatrně do dolejší části svého bytu unášejí. Nenalézáme důvtipnosti takové nikde jinde mezi živočichy, ano i ptáci a ssavcí daleko v tomto ohledu pod hmyzem stojí. Ošetřování a vychovávání mláďat mravenčích jest neméně zajímavé a pozoru hodné, pro podzemní a ukryté jejich obydlí však dosti nesnadné. Nejlépe učiníme, když si mraveniště utvoříme sami a doma je pozorujeme. Jest to snadná věc. Odneseme kus mraveniště, totiž zem, listy atd. i se zvířaty rozličného vyvinutí v uzavřené nádobě domů, a dáme pak to vše do široké skleněné nádoby, jejížto průzračné stěny papírem ovážeme, by. světlo neproniklo. První práce mravenců bude utvoření přiměřeného obydlí, v němžto by sami, pupy, larvy a vajíčka pohodlně přebývali mohly. Za nedlouho je stavba hotova a necháno několik otvorů, kterými možno ven vycházeti. Postavíme celé mraveniště s nádobou ven. Přihlížejíce častěji snadno pozorovati můžeme rozličné práce a pohybování tohoto nárůdku. (Co jedna část po potravě se shání, hledí si druhá domácnosti, krmení a oše- třování mladých. Žádá toto jistě velikého namáhání, jak snadno z píle ošetřovatelkyň souditi můžeme. Zasvilne-li slunce, padne-li jen krůpěj deště, vůbec každá dost malá proměna povělrnosti spůsobí všeobecné povstání, překládání totiž larvy a pup mravenčích do přiměřenějšího místa. Starají se totiž dělníci přenášením tímto o mláďatům nevyhnutelně potřebnou a co možná stejnou teplotu. Proto nalézáme za teplých po- šmourných dnů pupy hned pod svrškem stavby, při parném a chladném počasí více v hloubce. Zkoušky s teploměrem učiněné dokázaly, že vrstvy mraveniště samy co teploměr považovati se mohou, a že mravenci vždy náležité teploty nalézli dovedou, která k zdaru budoucích pokolení jejich potřebna jest. Položíme-li do nádoby s mraveništěm něco vlhkého cukru, sladké ovoce neb šťávu, pozorovati můžeme snadno krmení larv. Mravence sladké štávy se nassav kvapí domů a krmí svými ústy mladé, zásobu pak nashromáž= děnou vyprázdniv kvapí pro novou. Tak to trvá po celý dem. Jak mile večer nastane, počne práce jiná, uzavírání totiž bran. Buď z ostražitosti aneb k vůli lepšímu udržení tepla uzavrou mravenci všechny otvory, které k podzemní jejich skrejši vedou, a teprv potom odeberou se na odpočinutí. Jem slabé sem tam hýbání tykadel prozrazuje, že žijí. Jestli však náhodou neb schválně mraveniště poroucháme, tuť pracují i v noci, a obyčejně zase ráno vše v pořádku mají. Takové pracné živobylí vedou neustále. © Larvy se zakuklily a z těchto začínají pomalu noví obyvatelé společnost rozmno- žovati. Nalézáme ale v pupách rozličnou velikost, an některé malé, jiné však dva- až pětkrát tak velké jsou jako mravenci sami. Nevycházejí z nich ale také stejná zvířata. Z malých se vyvinují jen dělníci bezkřidlí, z větších ale a velikých samčíkové a samičky křídlaté. Dokud ještě nevylíhlé pupy se ošetřovati musí, drží se společnost pohromadě. Jen dělníci vycházejí a samečkům i žinkám potravu donášejí. Spatříme alé docela jiný výstup, když křídlaté obyvatelstvo již všechno vychováno jest. Po vlažném dešti k večeru vyrojí se tak, že sotva brány stačí, v největším kvapu celé obyvatelstvo, jako k nějaké slavnosti“ Křídlatí obyvatelé vznesou se jako mrak vysoký do povětří, svatební ples slavíce, kdežto dělníci celí udychtění sem tam běhají. Netrvá radost léta- jících dlouho, neb skoupá příroda upevnila křídélka jejich jem tak, aby tělo dosti těžké po jistý čas v povětří udržeti mohla. Zmrzačení padají mravenci brzo na zém, kterou tak radostně opustili, a malý tento výlet tak je unavil, že sotva na nohou stojí. — 5 — Někteří jsou zcela bezkřídlí, jiní mají jen jedno neb docela jen kousek křídélka, bloudí a neví kam se uléci mají.. Tu hle hemžící se dělníci samičky hledají a nazpět domů odvádějí.. Nepomůže nie, spěčuje-li se některá, na svou velikost u porovnání s dělníkem se spoléhajíc, přijde jich více a mocí odvedou neposlušnou tam, kde se zrodila. Co by jim medle bylo přineslo to. jejich dlouho trvající lopotění a vychovávání cizího plodu, kdyby zúrodněné samičky odlítly neb nový národ založily? Hlídaly opojené svatebčany pozorným okem, za slavnost veřejnou považujíce čin tento, určený ke každoročnému doplňování národu. Neznajíť lásky jiné než lásky k vlasti, — Samičky do. mraveniště „přivedené obsluhuje a krmí nyní dělník tak jako činil mladým; vajíčka od nich kladená ošetřuje a na jisté místo ukládá. | Stává se, že zvláště po dlouho trvajících deštích za teplého jasného večera mnoho rojů mravenčích z celého okolí najednou do povětří:se vznese, tak že jako mraky se valí. Případy takové dost často v novinách popsány byly. Tak n. př. bylo 10. července r. 1854 odpoledne nad městem Bordeaux ve Francouzích- viděti veliký bílý mrak, jako kdyby sníh padali chtěl, Najednou mrak se spustil a okolí celého přístavu u města bylo pokryto na několik palců křídlatými mravenci. Též professor Heer ve Švýcařích pozoroval roku 1847 v srpnu veliká hejna mrakům podobná, která na zem padnuvše veliké jezero a město Winterthur i s okolím celé pokryla. Sledovali jsme dosud mravence při budování jejich měst, viděli jsme jé starali se o zdar a vzrůst svého národu, a nemůžeme jim dosud nic zlého vyčítati. Viděli jsme arciť, že odnášejí jiná zvířata do svých bytů. Nebyli to ale otroci, byl to. takřka jich domácí brav, jehožto sice potřebovali, ale k žádné práci nenutili. Nyní ale přichází černá strana jejich povahy. V jižnějších krajinách Evropy žije jistý asi 6““ dlouhý, červený mravenec, který se od ostatních tvarem svých hořejších čelistí liší. Čelisti ty dosti dlouhé, jako srpy ohnuté a tenké v boji co strašlivá zbraň dobře slouží, ku stavění příbytků a krmení mláďat však se nehodí. K tomu účelu užívají dělníků menších druhů, kterých se násilně zmocňují a k vychování svých mláďat a ke vší domácí práci nutí, sami jen lovu a boje sobě hledíce. Vidíme zde otroctví zrovna takové, jakého i mezi lidmi, ovšem ve spůsobu ještě horším, slává. © Zajímavý tento úkaz odkryl na začátku tohoto „století chvalně známý skoumatel přírody Huber. Pozoroval, jak píše, na jedné procházce v okolí Genevy silný zástup červených mravenců na pochodu. Po obou stranách tohoto „seřaděného množství běhali jednotliví dolů nahoru, jakoby pořádek udržovati chtěli. Po pochodu asi půl hodiny trvajícím zastavil se zástup před mraveništěm menších černých mravenců, kde s těmito náhle do boje se pustil, „Černý menší zástup brzo přemožen -kvapil do svého obydlí, a vzdálenějšími východy pupy své odnášel. V patách za nimi pospíchali červení a netrvalo dlouho, když z dobytého města každý pupu černého národu mehvácenou nesl a nazpět se vracel. Sledoval je Huber na zpáteční cestě k domovu. Jak se ale podivil, když u brány města červených obyvatelů malá čermá posádka: ví- tězům v ústrety přicházela, těmto kořist odebrala, a s patrnou radostí dítky svého vlast- -ního kmene na cizí půdu přenášela. Byl zde tedy míchaný národ, ve kterém silní a bojovní mravenci s malými černými v dobrém srozumění žili. Huber se v brzku pře- svědčil, že vlastně malí mravenci vše činili. Oni samotní stavěli, oni jen vychovávali mladé červených i těmito ulovených černých mravenců, oni zaopatřovali potravu, ba ti velcí červení vojáci nechávali se od nich jak veliké děti krmiti, Červení nebyli k ničemu mimo vedení války a uchvacování otroků. Zajímavé toto pozorování bylo od nověj- = © c ších skoumatelů mnohokráte potvrzeno, tak že pochybnosti o tomto zvláštním úkazu stávati nemůže. Také u nás něco podobného viděti můžeme. Nalézáme též mrave- niště, ve kterých dva rozdílné druhy žijí, kde menší druhy u větších chované těmto jako svému vlastnímu národu slouží. Zde ale dělníci větších také tak pilně pracují, jako jejich sluhové, a krmí a ošetřují dílky uchvácené tak jako své vlastní. Pozoroval jsem to sám u mravence rezavého, Formica sanguinea, u kterého menší hnědý druh (Formica fusca) přebýval. Nalezl jsem také ve společnosti hnědého mravence (F. fusca) jiného jmenem Ponera contracta. Jest to mravenec malý, skoro slepý, jehožto zadní "část těla stažená jako z dvou kusů složena býti se zdá. Toto zvířátko zdá se ale, že me co otrok, spíše ale co host od onoho většího chováno jest, jelikož velmi zřídka a jen v malém počtu při pilném pátrání nalézti se dá. — Že mravenci mimo otroky též jiná zvířata ve svých obydlích jako hosty chovájí, je krmí a ošetřují, viděli jsme již u mšic. Jest ale ještě mnoho jiného hmyzu, který jen v mraveništích žije, aniž by mravencům jakou službu proukazoval, a od těchto nejen trpěn ale i ošetřovan bývá. Zajímavé při tom jest, že u jistých druhů mravenců jen jisté druhy hmyzu žijí, kdežto některé skoro ode všech návidění bývají. Starší již skoumatelé přírody věděli, že pondravy a pupy obecného zlatohlávka (Cetonia aurata) v budovách červeného mravence (Formica rufa) se nalézají, pročež je tam hledali a nalezené, tak jak se to snad asi posud děje, k hojení vztekliny upotřebovali. "Teprva v novější době, v které přírodověda i nejmenších drobnohledných forem v živočišstvu všímati si počala, pilným prohledáváním mravenišť mnoho jiných obyvatelů v těchto nalezeno bylo. Jsou to nejvíce druhové z čeledi brouků, Jednotliví druhové, vyjmoue motýly , z kterých dosud ničeho v mraveništích nalezeno nebylo, zastupují ostatní řády hmyzu. V jakých poměrech zvířata tato k mravencům stojí, není dosud všestranně vy- skoumáno ; jen u jednoho slepého, u několika druhů mravenců bydlícího broučka jmenem (Glaviger testaceus, pozorováno bylo, že od mravenců takovým spůsobem česán bývá, jak jsme to u mšic viděli. Má totiž na hřbetě hned za krovkami dva jako copy utvo- řené chumáčky chloupků, kterými snad také jistou sladkou šťávu vypocuje, pro klerou jej snad mravenci chovají. Dokázáno to ale ještě není. Větší díl u mravenců žijících hostů zdá se ale, že žije buď od trusu mravenčího neb snad od jiných zvířecích zbytků, Které od hmyzu mravenci uloveného a domů dovlečeného v mraveništi pozůstaly; možná konečně, že zvláštní mravenců zápach jest příčinou obývání s nimi některých hmyzů. — Dal jsem si práci tyto hosty mravenců sám nalézti, a prohledával jsem za tou příčinou pilně mraveniště okolí našeho. Snaha má nebyla marná, i nalezl jsem druhy některé "velmi vzácné, neopomenuv při tom vždy mravence, v jejichžto stavbě žili, dobře určiti. Přírodoskumci prvnější totiž pod jmenem Formica rufa, fusca, nigra, flava a jiných rozdílné podobné druhy mravenců míchali, tak že posud u největší části mravenců s jistolou se nevědělo, který druh hostů přechovávají. Popis druhů mravenců českých jakož i s nimi žijících hmyzů podám budoucně. = = Geologické cesty, vykonané v letě 1859 od Jana Krejčího. Příznivými okolnostmi podporován mohl jsem v letních měsících červenci, srpnu a září dvě vělší geologické cesty vykonali, o nichž zde přátelům domácího našeho přírodoskumu tím raději zprávu podávám, jelikož se týkají velezajímavých krajin vlasti naší českoslovanské. První cesla obmezovala se sice jenom na okolí Berounské, Hosto- mické a Zbraslavské, jakož i na okolí Pražské až k Buštěhradu, Kralupům a Vodolce, vedla mne ale právě do středu nejzajímavějších krajin našeho silurského útvaru. Příležitost k té cestě podal mi vážený můj přítel, pan hornický radda M. Lépold, kterýž co přednosta geologického skoumání v Čechách od c.k, říšské geologické jednoty k nám do Čech poslán, nabídnulí mé k zúčastnění se v té práci laskavě přijal a mně slavnému řediteli jmenované jednoty, panu dvornímu raddovi Haidingerovi, co spolu- pracovníka navrhl. Návrh byl s ochotou pobyrzen, načež mi bylo svěřeno vypracování geologické mapy okolí Berounského a Pražského na základě velikých map c. k. gene- rálního štábu ve měřítku £ palec — 400 sáhům, Čestná úloha mně takto svěřená byla by velmi nesnadná, kdyby právě krajina podotknuta již od 25 let nebyla vědeckým světlem objasněna od jednoho z nejznamenitějších zemězpytců, pana Jáchima Barranda, jehožto rozsáhlé studie, zvláště v oboru skamenělých zbytků mořských tvorů zde v nesmírné hojnosti uložených, nejhlavnější a nejoblížnější část práce obsahují. Vý- sledky těchto znamenilých studií jsou již částečně uveřejněny v slavném arcidíle: Systěme silurien du centre de la Bohéme, jehož I, díl r. 1852 vyšel a jehož ostatní tři díly právě v tisku se nalézají. Zbývalo mi tedy jen hranice rozličných útvarů a vrstevných pásem na velké mapy přenésti a budí vu skal vyskoumali. Že jsem již po několik předešlých let okolí Pražskému zvláštní pozornost věnoval, túsnadnilo též v znamenité míře provedení mé úlohy, tak že práce má za poměrně krátký čas dvou měsíců z nejvělší části dovršena býti mohla © Hlavní výsledky této práce podám v ná“ sledující zprávě. Druhou cestu podnikl jsem do Slovenska, do lůna mohútných Tater a ostat- ních hor památné této země. Jednalo se mi hlavně o bezprostřední poznání útvarů slovenských, abych spisů v tom ohledu vydaných při spisování geologie, kterýmž se právě zanáším, s bezpečnějším úsudkem užívati mohl. © Skoumání bylo při rozsáhlosti krajin ovšem jen běžné, nicméně získal jsem dobrý přehled všech útvarů od rovin polských u Visly až k rovinám uherským u Peště. Viděl jsem kamenouhelný útvar Krakovský a skalky z jurového vápence a křidového útvaru u Krakova; navštívil „jsem podivuhodné ložiště kamenné soli ve Věličce, poznal jsem široké pásmo Karpat- -ských pískovců a hornin, náležejících k neokomskému a nummulitovému útvaru od Věličky až k rovině Novotržské. © Zde mne uvítaly nebetyčné Tatry, beze všeho pře- chodu z té roviny vystupující. Deště a mlhy nedovolily sice vystoupení na lepá temena jejich, avšak obešel jsem patu jejich skoro dokola od Novotržské roviny, Oravou a Lip- tovem až na Spíš. © Velezajímavé jest údolí Oravy, kteréž jsem celé od Trstenné až ke Kubínu ohledal, malebnost a geologická zajímavost skal z jurového vápna složených nejsou snad nikde tak ouzce spojeny, © Velikolepý obraz poskytuje údolí Váhu v Lip- tově od Rožmberka přes Sv. Mikuláš až k Hrádku. Klikaté dolomitové skály Liptov- a ských holí na severní straně a podobné skály na 2000—3000 stop příkře výstupující na jižní straně toho údolí upomínají na nejmalebnější část alpských hor; v pozadí pak na severovýchodu zdvihají se Roháč a Kriváň, oba již ve vlastních Tatrách, jako obrovské píly nade všechno okolí. © Úzké údolí, obroubeno dolomitem ve stěnách do závratné výšky sahajících, vedlo mne k měděným dolům u Malužiny a Boci a pak dále „na hřbet Nižných Tater, u Čertové Svadby, ze žuly a ruly složený. Mohútný Dumůjer vypíná zde na blízku své lysé temeno nad bujný les, který všechny boky horské pokrývá. © Rozkošný lesnatý úval vede odtud dolů přes Jarabu a Mýlo k údolí Hronu do krásného Zvolenu. © Zde v Březně přivítal mne milý náš spolupracovník Dr. Zehentner, s mímž a s bodrým nadlesným Černohroňským jsem zašel do velebných pralesů , kteréž vysokou jižní část Zvolenu pokrývají., Vše jest zde pohorní kamení břidličné a svorové, jen dvě mohútné hory trachytové, Klenovský a Lubětovský Věpor, strmí nad tichým jasanovým a javorovým lesem. Dále vedla cesta údolím Hronu mezi hřbety Nišných Tater a polesní vysočinou Věprů přes Beňuš, Polomku, Pohořelou až k Telgartu u pramenů Hronu do Gómůru, Malebné vápenné a dolomitové skály obstupují žde poslední prahorní pilíř Něžných Tačer, Královu Holu, a divoce romantická škulina, místem až na několik sáhů súžena, vede odtud přes Vermar do Špéše. Zde setkav se s drahými krajany v Levoči, navštívil jsem památná zřídla kyselé vody v Podhradí a obdivoval se nesmírným usazeninám vá- pence z těch zřídel neustále se srážejícího, Všude na vysočině Špíšské panuje pískovec bezpochyby útvaru neokomského a cocénového, teprva u Nové Vsi počínají zase prahory a skládají mohútné hřbely v severovýchodním Gómóru, po jejichž přestoupení půvabné údolí, opět vápencem a dolomitem obstoupené, přede mnou se otevřelo. Podle řeky horní pahrbkovině ztrácí. Rozličné pískovce, jíly a trachytové tufy skládají nízké vršky, po kterýchž vede cesta z Gómóru do Rymvaské Soboty a Lučence; úrodná pole a vi- nice střídají se zde s doubravami, v nichž ostrolistý Ouercus Cerris již na jihoevropskou květenu upomíná. Z Lučence až do Ďarmot v Novohradské stolici otvírá se příjemné údolí Ipoly, na severu povzdálí lemováno trachylovým krajem ohromné vyhaslé sopky, v jejímž | jícnu spočívají města Šťávnice a Křemnice, na jihu malebnými horami též trachytového a čedičového Čerhatu a Karanče. — Obrátiv se na jih k těmto horám, upomínajícím v mnohém na naše Liloměřické středohoří, přestoupil jsem trachytový hřbeb jejich u Vácova, právě kde jej Dunaj proráží. Zde byl vlastně cíl mé geologické výpravy, avšak jsa tak blízko u hlavního města zajel jsem po železnici do Pešlě, abych přede vším národní Museum tamější a přírodní sbírky jeho poznal- Na zpáteční rychlé cestě zabavil jsem se jen na krátko v Preš= - purku; ležícím přerozkošně v lůně žulových vrchů s Litavským pohořím souvislých, a-pak v Brně, kdež. vlastní českomoravská prahorní vysočina se končí a kde zase po tolika nových dojmech naše známé okulacené tvary vrchů mne uvítaly. Naznačiv takto v největší krátkosti směr a rozsáhlost svých cest, podám zde nejdříve v stručném přehledu zprávu 0 -geologických pracích v okolí Pražském, pak o některých zajímavých poměrech na Slovensku. — O Zpráva o geologických poměrech u Berouna a Prahy. V krajině této panuje skoro výhradně úlvar silurský; jen částečně jsou vyso- činy severně za Prahou pokryty vrstvami útvaru křídového, totiž kvadrovým pískovcem a opukou; někleré čásli vysočin jsou též pokryty starým náplavem (Diluvium) a ře- čiště a údolní nižiny novějším náplavem (Alluvium). -0 všeobecných poměrech útvaru silurského jednal jsem už ve 4. ročníku Živy str. 415 a musím zde k tomu pojednání se odvolali. Jen tolik budiž zde k bližšímu sroz- umění opakováno, že Barrande celý útvar silurský podle skamenčlin a podle uložení skalních vrstev v osm pásem dělí, jež zdola nahoru písmeny A, B, C, D, E, F, G, H poznamenává. Nejzpodnější dvě pásma A, B jsou beze všech skamenělin a spočívají mezi Knénem a Jilovým bezprostředně na žule; teprva v pásmu Č u Jinec a Skrej vyskytují se první stopy skamenělých tvarů, a ly se pak hromadí ve vyšších pásmech pořád více, až ko- nečně v posledním pásmu (H) jsou zase vzácnější. S ohledem na rozdělení skamenělin jakož i na povahu kamení rozdělil Barrande všech osm pásem ve dvě oddělení, v jedno zpodní s pásmy A, B, C, D, a jedno vrchní s pásmy E, F, G, H. ) Krajina ode mne skoumaná obsahuje oboje toto oddělení, vyjmouc pásmo C. K tomu přistupují ještě novější, svrchu podotknuté útvary. Dle toho obsahuje zmíněná krajina následující rozdílné vrstevní celky a útvary: 4. Žulové vrchy u Slap a Telelína. 2. Břidličnou vysočinu bez skamenělin okolo Mníšku a Jiloviště, pak mezi Pod- babou, Kralupami a Bušlěhradem. 3, Lesnátý hřbet Brdský mezi Zbraslavi a Hostomicemi, a mezi Zdici a Hořelicemi, pak údolní nižiny a nižší pahorkovinu od Zdic přes Beroun, Loděnice, Řeporyje až k Smíchovu, a od Braníka přes Zbraslav, Vosov, Hostomice až k Zdicům. 4. Vápennou vysočinu mezi Libomyslé u Zdic až k Michli u Prahy. 5. Útvar křidový mezi Prahou, Kladnem a Vodolkou. 6. Staré náplavy ve vysočinách, 7. Nové náplavy v údolích. 2 Moj i 4. Žulové vrchy u Slap a Telelína. = U Slap a Telelína stýká se břidličné kamení, ležící u zpodu silurského útvaru se žulou, 4 Náležít tato žula k mohútnému, 45 mil dlouhému, asi 2—4 míle širokému hřbetu, „mezi rulou jihovýchodních a silurskou krajinou středních Čech od Českého Brodu až ku Klatovům u paty Šumavy se prostírá. + "Rozhranní čára žuly a břidlic jde v krajině skoumané od Slap, které již na žule stojí, na východ k samotě zvané Laňoz u levého břehu Vltavy. Na pravém břehu na- proti Lahozi objevuje se žula jen na: strmých stěnách až k samotě Obora zvané a jest le vlastně jen výběžkem větší žulové vysočiny, která kolem Přestavlky, Buše a Korkyně se, rozšiřuje. Výběžek ten, Vltavou proražen, jest ze tří stran břidlicemi obstoupen; upíme-li však na pravý břeh Vltavy, -octneme se u vesnice S/romče opět na žule» která odtud okolo Vysokého Újezda přes Teletín, Krňany, Hostěradice a Žampach —"110 — k západu břidlicemi obmezena jest. Tytéž břidlice rozšiřují se po obou stranách Vltavy k Moráni a Žichošti a souvisí s velkým břidličným površím, které odtud až k Hřimě- šdicům (Verměřicům) uprostřed mezi žulou jako ostrov se vyzdvihuje. Dle mého pozorování není toto břidličnaté površí osamotnělým ostrovem, nýbrž souvisí právě u Stromče a Rabína s ostatní břidliční krajinou mezi Slapy a Zbraslavé, a jest takřka záliv slarého moře, v němž se vrstevnaté kamení v pravěku usadilo. Ostatně jsou na žulové vysočině u Vorléka, pak blíže Sázavy u zřicenin Kostelce skutečné ostrovy břidličné, které snad jako tento výběžek u Slap s ostatní břidlicí v středních Čechách souvisely, avšak snad částečným odplavením tuto souvislost ztratily. Jako všude v středočeské žule objevují se ihned velké a malé balvany v ne- sčíslném množství, jak na žulovou krajinu zdejší vstoupíme. (Celá nižší poloha jižně od Slap, úboče Vltavy u Laboze, jakož i lesnatý hřbet u Vysokého Újezdu a Telétína jsou takovými balvany žulovými jako posety. Výborný přehled, nejenom žuly v zdejší krajině, nýbrž i celé vysočiny ze starých břidlic složené, otvírá se s Holého Vrchu (1627) nad Vysokým Újezdem. Viděti jest, jak se žulové hory, co tupě homolité chlumy, jako ohromné krtkové hromady za sebou vyzdvihují a jak mezi nimi a mírně vlnitou břidličnou krajinou neširoké nižší pásmo pahorků se vine, Žula této krajiny jest hrubozrná odrůda, jaká panuje v největším dílu žuly s, břid- licí se stýkající. Živec (Orthoklas) barvy šedobílé neb zarudlé jest vyloučen ve velkých krystallech a dává kamenu porfyrový sloh. Všude jest černý amfibol přimíšen, a kde © převládá, má žula sloh drobnější. Skály skládají se z hranatých balvanů, z nichž zvě- tráním ony okulacené kusy povslávají, které na povrchu roztroušeny jsou. Žíly zaru- dlého kamení, skoro jen ze živce a křemene složeného, prošlehují žulu v rozličných smě- rech. Na pravém břehu Vltavy naproti Lahozi, lam kde se žula bezprostředně s břidlicí, stýká, přechází žula v pravý diorit, z tmavozeleného amlibolu a bílého albitu složený ; blíže žuly má len diorit sloh balvanitý, blíže břidlic stává se břidličnatým a přechází konečně v zelenavé břidlice. 2. Břidličná vysočina okolo Mníšku a Jiloviště, pak mezi Kralupami, Podbabou a Buštěhradem. Odtud, totiž od Lahoze až k Zbraslavi, a podruhé od Podbaby ke. Kralupům panuje samé břidličné kamení. Jest to ohromná pánev, jejíž kraje na jmenovaných místech z hlubin na den vycházejí a na níž od Zbraslavi až k Podbabě novější vrstvy břidličné a vápenné útvaru silurského leží. i Vltava proráží tuto pánev, protaženou ve směru jihozápadním od jihu k severu, a údolí jest všude, kde v staré zpodní břidlice se vrývá, úzké a skalnaté. Kdyby cizinec z pahorkovité krajiny u Pražy náhle byl přesazen do údolí Vltavského u sv. Kiliána nebo u Třebenic, mínil by zajisté, že se nachází v lůně značného horstva; tak vysoké; příkré a kostrbaté jsou všechny skalní stěny po obou březích řeky. Vystoupí-li však na temeno těchto strání 500 —600 stop nad hladinu Vltavy povýšených, octne se v kra jině mírně vlnité, mnohými hájemi pokryté a jen na severozápadním obzoru jednotvárným“ hřbetem Brdským lemované, (Celá tato vysočina mezi Brdským hřbetem a žulou u 4 V | — Teletína a Jílového náleží do pásma, kteréž Barrande poznamenává A, B, a kteráž za „nejhlubší zpod silurského útvaru považuje. Vlastně se zde nedají dvě rozličná pásma rozeznali, nýbrž všude panuje břidlice, jen že blíže žuly v ní mohúlná ložiště porfyru se objevují. Znenáhlé přechody spojují všude obě tyto horniny. Jižní obmezení břidličného toho pásma mezi Slapy a Žampa- chem jsem již naznačil; na severu stýká se to pásmo od Mníšku až k Cernolicům se zeleným, rudonosným kamenem, mohúlnými vrstvami křemence pokrytým; od Cernolic až k Búni, a Záběhlic u Zbraslavi slýká se bezprostředně s křemencovým hřbetem Brdským. U Záběhlic přenáší se rozhrání slarých břidlic s novějším kamením na pravý břeh Vltavy, a kamenec jest zde nahražen hrubolistou, zrnitou břidlicí s jednotlivými vrstvami nečistého křemence, a rozhranní čára jde přes Závist a Komořany k Libuši a Kunraticům. V krajině takto obmezené, údolím Vltavy a Sázavy, pak četnými roklemi blíže obou řek rozrytlé a asi 1000—1200 stop nad hladinu mořskou povýšené, vystupují značněji, toliž asi o 300—400 slop výše, jen dva podélné lesnalé hřbety ve směru severovýchodním, Jeden počíná s vrchem Pleš (1540' 74) u Nové Vsi blíže Mníšku a běží přes Sv. Kilián, kde jej Vllava prorazila, k Zahořanům v okresu Jílovském, kde vrch zvaný „V lipách“ (1440) jej ukončuje. S výšin u Prahy jeví se ten hřbet co nízké lesnaté pásmo na jižním obzoru. Druhý hřbet, taktéž vysoký, počíná u Slap a jde přes Třebsín a Studené až k Jilovému. Vltava jej proráží jižně od Štěchovic ; lesnatá výšina u Slap slove Červená Hora (15341“5), lesnatá homole u Třebsína slove Chlum (1404/96). Jak praveno, panuje v celé té krajině kamení břidličné beze všech stop skamenělin. Co nejzajímavější výsledky mého badání v té krajině uvádím předně zponenáhlý přechod břidlic do porfyru ve směru k žule, a zadruhé úklon vrstev vesměs pod šulu zapadajících. Oba udaje jsou i pro všeobecný zemězpyt velmi důležité, neb první svědčí, jak ukáži, proti domněnce o ohněrodém původu porfyru, a druhý ukazuje, že břidlice, ač novějšího původu nežli žula, nikoli všude na ní, nýbrž i částečně pod ní ležeti může. Vlastní břidlice panuje po obou stranách Vltavy od Zbraslavi až k Štěchovicům, | jmenovitě ale vystupuje okolo Pésnic, Cholupic, Dolních Břešam a Zahořam. Kamení podobá se obyčejné břidlici tabulkové pokryvačské, jest temně šedozelené, tuhé, a štípá sev tenkých listech. Jsem přesvědčen, že by se našla dobrá pokryvačská břidlice, © kdyby se některé skály u Dolních Břežan a Zahořam do větší hloubky odkryly. Na © blízku hlavního města měly by takové lomy zajisté velkou důležitost. ž 2 Okolo Libuse a v pusté rokli, která vede od Modřan vzhůru k Písnicům a Cho- - dupicům, jest břidlice tato poněkud zrnitá a upomíná nápadně na Jineckou břidlici pásma C, - wnmíž nejstarší zbytky zvířat jsou uloženy, ačkoliv jsem zde nikde ani stopu skamenělin malézti nemohl. Vůbec chybí pásmo C všude, od Mníšku až ke Kralupům, a pásmo B přiléhá bezprostředně k pásmu D. -© Jiné šedozelenavé břidlice, v nichž chloritová slída rozeznati se dá, panují na vyso- | Jčině mezi Jilovištěm, Mníškem, Lečicemi a Hoozdnicemi; orná a lesní půda pokrývá © je větším dílem. Nikde nepozoruje se přechod do vyšší břidlice se skamenělinami anebo - do křemence, nýbrž obě pásma, totiž pásmo zpodních břidlic a pásmo svrchních jeví se ká co útvary docela samostatné. © Jednotvárnost břidlic, kteráž i plochostí. krajiny se PES (i vyznačuje, jest přetržena pouze podotknutými hřbety, jakož i některými menšími vršky. K nim náležejí přede vším pěkné lesnaté vrchy Číhadlo a Hradistě naproti Zbraslavi, které sice nad vysočinu málo vynikají, avšak k Vltavě příkrými stráněmi, 600 stop vy- sokými, padají a hlubokou roklí Břežanskou od sebe odděleny jsou. Vrchy ty, Pražanům co cíl letních výletů dobře známé a obyčejně dle myslivny Závist pojmenované, skládají se z porfyru, a právě tvrdost tohoto kamene jest příčinou, že vrchy tyto tak značně: a příkře vystupují. Porfyr skládá na temenech jejich ostré, ač nízké hřebeny, které před časy co přirozené valy k upevnění nějakého hradu neb ležení sloužily. Pozoroval jsem bylo valy s umělými příkopy na obou hlubokou roklí oddělených vrších, na Čihadle v tak zvaných sancích (119828), jakož i na Hradišti (1199'4); snad zde stával hrad Kasin, o němž Kosmas se zmiňuje, a nikoliv nad Zbraslaví, jak náš. dějepisec Tomek se domnívá. j Porfyr Hradistě skládá pásmo asi 4000 sáhů dlouhé a 100—150 sáhů mocné, kteréž běží dokonale ve směru břidličných vrstev k severovýchodu (dle hod. 3.) a taktéž jako ony k jihovýchodu zapadá. U obou svých konců tenší se to pásmo, a není tedy ani vlastním ložiskem , ani prorvanou žilou, nýbrž přechází na všech stranách do sou- sední břidlice. Patrně není to pásmo nic jiného nežli část břidlic v porlyr změněných. Od Hradistě jde k ústí rokle pod Točnou, pak přeráží na příč Vltavu, skládá část skal= natých strání u cihelen ua Strnadu a naproti Vranému a zlrácí se konečně na vysočině u Jiloviště. Látka, z níž se skládá, jest celistvý živec s vlroušenými zrnky křemene; z též látky skládá se břidlice, jen že k tomu přistupuje ještě. slída. Neuznávám tedy, proč by jeden z těch kamenů měl býti původu mokrého a druhý původu ohnivého, jme= novitě jsou-li oba takovými přechody spojeny, jako zde. © Barva porfyru jest na Číhadle žlutavě zarudlá, ostatně zelenavě šedá; kousky tmavé břidlice vyskytují se v ní velmi zhusta, Druhé podobné pásmo porfyru jde od mlýna Holubova na obě strany Vllavy, třetí běží od Měchenic v údolí Vllavském k Sloupu, a vyznamenává se místy, zvláště u Sloupu, pěknou bílou barvou. Čtvrté, mohútnější pásmo skládá temeno podotknutého hřbetu u So. Kiliána a běží napříč přes Vllavu a Sázavu, právě kde se spojují, od vrchu Oplo= liška až k Masečínu. Některé části toho pásma, jako skály mad Sv. Kiliánem; obsahují pěkný, zelenavý porfyr se světlými krystally živce, Porfyr ten upomíná nezřídka na krásný antický porfyr verde antiguo, který z Egypta do Říma co drahocenné stavivo přinášen býval. Všechna tato pásma leží, jako Hradišťské, dokonale ve směru a úklonu břidlic, v podobě velmi dlouhých ploských čoček. Mimo to vyskytuje se na přemnohých místech kamení břidličné látky porfyrové, tak že jest takřka zpola porfyrem a zpola břidlicí. Toto přechodní kamení stává se panujícím po obou stranách Vltavy jižně od Ště- chovic v onom širokém hřbeiu, který od Slap k Třebsínu a k Studenému se táhne. Místem jest kamení skutečný porfyr, zvláště na strmých vysokých skalách, místem zase pravá břidlice, hlavně pak porfyr ve slohu břidličnatém, © Celá široká lesem pokrytá Červená hora mezi Vltavou, Slapy a Štěchovicemi, jakož i divoce rozervané boky Vltavského údolí a vrchy u Třebséna, skládají se z tolio kamení. Ostrými oklikami vine se Vllava v hlubokém a úzkém svém údolí od Lahoze až k Štěchovicům, a'u každého záhybu lámou a rozpěňují se vlny její na přirozených skalnatých jezech , totiž tvrdých porfyrových vrstvách, které napříč řeku prostupují. Nejnebezpečnější pro plavbu jsou tato skaliska v tak zvaných Svatojanských proudech u Třebenic. W -= 43 = + Skoumání skal v těchlo místech není snadnou úlohou, neboť stěny porfyru jdou často kolmo do vody a zpylatel jest přinucen, strmými roklinami je přelézati a Vltavu na několika místech přeplavali. Podobné poměry panují též v údolí Sázavy, jehož nejdolejší část do této krajiny připadá. U vloku Sázavy do Vltavy naproti Davlám proslírá se mezi oběma řekami, vysokými vrchy kolkolem obstoupenými, malá tarasovilá vysočina, na níž stojí ves Hra- dištko. Nejposlednější výběžek této vysočiny, tak zvaná Sekanka, nese na sobě staro- dávné valy a příkopy zrovna nad slavným druhdy ostrovem ve Vltavě, kde slával bene- > diktinský klášter od Břetislava roku 1000 založený. Výběžek ten skládá se vesměs z břidlice, a taktéž obě stráně v údolí Sázavy okolo Přkovic, mezi nimiž zde ještě něco - místa pro louky a pole zůstává. Nad Pikovicemi proměňuje se však údolí v úzkou © skalnatou rokli, na levém břehu vystupuje vysoký Chlum, na pravém břehu vrchy u > Podloučí a Boholibu, tak že u břehu ani místečka pro stezku nezůstává. Pala těch hor skládá se z podivných pilovaných porfyrových stěn, které jako kulisy v divadle v ma- lebném skupení za sebou stojí a částečně též Sázavu prostupují. Dřevaři, kteří z jara -zde dříví plaví, jmenují tolo místo Ve vlnavci a U třešliboku. Příkré podotknuté stěny jsou porfyrové vrstvy do břidlice vložené. Břidlice nabývá - zde všude zvláštního rázu, není více podobna k pokryvačské, nýbrž k pravé prahorní mastkové břidlici, a jest místem živcovou hmolou docela proniknuta. +, Křemenné žíly prošlehují břidlici a porfyr rozmanitě, náležejíce již k oněm zlato- nosným žilám, kleré v slavných druhdy dolech Jilovských se objevují. Dolování sahalo někdy až sem. V divoké rokli, která od Třestiboku k Podloučí a Boholibu vystupuje, pozorují se zříceniny stoupových mlýnů, taktéž zasypané ústí starých štol, z nichž některé i v údolí Sázavy a Vllavy se otvírají. 7 Mimo jmenované břidličné a porfyrové kamení vyskyluje se v krajině této diorit, a sice též v podobných poměrech jako porfyr. Jak se porfyr z břidlic vyvinuje vy- stoupením živce a křemence a zmizením slídy, tak se vyvinuje z nich diorit přistoupením amfibolu a albitu. Kámen, který přechod tento prostředkuje, jest šedočerný afamiť, slohu skoro celistvého. Diority takové pozoroval jsem na mnohých místech Vltavského údolí. Skládají patu Hradiště naproti Zbraslavi, zvláště pak objevují se co vrstvy stří- davé -s břidlicí na levém břehu řeky mezi Záběhlicemi a Strnadem. Jako v porfyru jsou i v dioritu obsaženy kousky břidlic méně proměněných, nebo plástvy delší, které „se všech stran v diorit přecházejí. Podobné diority jsou v sousedství všech jmenovaných bu porfyrových u Vraného, Skochovic, Sv. Kiliana, na Sekance, a z údolí vystupují temeno vysočiny, kdežto úlomky jich u Sloupu, Hvozdnice, Bojanovic, Hradišťka a Ted dséna v. poli často nalézáme. Jediná místnost jest mi známa, kde diorit na spůsob skalní žíly břidlici proráží, i samoty Jarov zvané, na konci rokle, která od Oňrobce dolů k levému břehu ivý se táhne. Příkrá skála na konci té rokle, nesoucí na svém temeně okrouhlý starobylý val a příkrov Na Xomoli zvaný, skládá se z tenkolupenné břidlice, která severo- 3 chodně směřuje a k jihovýchodu zapadá. Kolmo k směru břidlic vystupuje zde z hlu- p kolmá žíla pěkného zrnitého dioritu, 3 sáhy mocná. -Sloh a budova skal jsou v krajině popsané zdánlivě velmi jednoduché. Břidlice Zapadají všude k jihovýchodu pod žulu pod úhlem velkým 60—80 stop, Směr jde blíže | (Obr, 1.) polohy zdviženy byly. Lipenec, Průřez skal mezi Lipany a Jarovem u Zbraslavi. 0 ; — 14 — žuli severo-severovýchodně (h 2—h 1), blíže novějších břidlic se- verovýchodně (h 3—h 4). Zapadání pod žulu nemůže býli sku- tečné, nýbrž jen zdánlivé, neb nikde na východní straně žuly nevychází břidlice na den, nýbrž v Táborsku leží pod ní všude rula. Vrstvy břidličné blíže žuly jsou jen zatočeny na spůsob šikmé pánve, jak to také na mnohých místech ve vyšších vrstvách, n. př. u Zbraslavi, pozorovati lze. (Viz obr. 2, číslo 4.) Na rozhraní starých břidlic a novějších křemenů od Mníšku k Zbraslavi a Kunraticům jeví se všude v obou těch stýkajících se pásmech rozdílná uložení. Břidlice staré (pásmo B) zapadají k jihovýchodu, křemence rudonosné vrstvy (pásmo D) zapadají k severozápadu. Staré vrstvy břidličné zachovávají stejný úklon všude, křemence však a břidlice novější mají na té rozhranní čáře rozličné ohyby, a podobá se, jakoby neodolatelnou silou k starším skalám byly přillačeny bývaly. Výborný příklad toho podává nám okolí Zbraslavské. Lipenec stojí na břidlici (pásmo D) sedlovitě zahnuté a zdánlivě pod staré břidlice zapadající; bezprostředně u starých břidlic leží jako v škulině podivně skroucené vrstvy křemence. (Obr. 1.) 4. Náplav říčný, 2. Diluvium, 3. břidlice pásma D, 4. křemenec, 5. azoiské břidlice, 6. porfyr, 7. diorit. Podobný příklad podává nám průřez skal, jejž Vltava na svém pravém břehu mezi Modřany a Závistí odkryla. Hradiště a Čihadlo skládají se ze starých břidlic (2) s vlo- ženým porfyrem (3) a dioritem (4); u Závisti pak a Modřan pozo- rují se břidlice novější (1) s otisky mořských chaluh (Fukoidů) v podivných oklikách zohybané a konečně zdánlivě pod staré břidlice zapadající. (Obr. 2.) U Černolic jest křemenec dotýkající se staré břidlice kolmo vyšinutý, tak že vystupuje co osamotnělá vrstva nad své okolí a, zdaleka zbořenému hradu se podobá. (Obr, 2.) Průřez skal u Závisti. Vysvítáť patrně z těchto poměrů, že zpodní břidlice již dávno v nynější své poloze býti musily, když svrchní břidlice a křemence se usazovaly a později do nakloněné V “ — 465 — Popsané: břidlice a porfyry mají vůbec ráz více pahorního kamení nežli silurského; vlastní silurská soustava počíná v télo krajině takřka " Johannit. Jednoklonný. Barva jasně trávová. Vryp světlejší. Obsahuje dle Lindakera 12-899 síranu mědnatého, 84:34. kysličníku, uranato-uranitého a 5:80 vody. Jáchimov v Čechách a Johann-Georgenstadit v Sasích. Chalkolith. Jehlancový. Barva trávová, smaragdová neb plístová, Yryp, jablkový, Obsahuje, 15:33 vody, 15:2 kyseliny fosforečné, 84 kysličníku mědnatého a.611. ky- sličníku uranitého. Gunlislake, Redruth a St. Austle v Cornwallu, Baltimore v sev. Americe, Michelsberk, Slavkov, , Jáchimov a Cinwald.v Čechách, Johann-Georgenstadt, Schneeberk a Eibenstock v Sasích. i ý Uranit. Jehlancový. Barva čížková a sirková. Vryp sirkový. Obsahuje 15:79. vody; 45:5, kyseliny fosforečné, 6:2 vápna a 626 kysličníku uranitého, Autun a St., Grieux ve Francii, Vlčí ostrov v jezeře Oněžském v Rusi, Johann-Georgenstadt a Burkhards- grůn v Sasích, Sedmihoří v Prusích, Tři sekery u Mariánských lázní v Čechách, Boden— mais.a, Welfenberk v Bavořích. Thorit. Barva černá. Vryp tmavohnědý. Obsahuje hlavně kysličník , thornatý (57.913), kyselinu křemíkovou a, vodu, pak malé podíly kysličníku vápenatého, železi— tého, manganitého, uranitého (1619) a j. Ostrov Lówóe u Brewigu v Norwégách. Fergusonit. jehlancový. Barva černohnědá až do smolné. Yryp světle hnědý. Ob- sahuje hlavně kyselinu: tantalovou, (482), kysličník ylternatý (429) cerernatý a cirkonitý s podíly kysličníku cíničitého, uranitého (0'950) a železitého. Mys, Farewell v Gronii.. ; Eurenit, Jednoklonný. Barva hnědočerná. Vryp červenohnědý. Obsahuje, hlavně kyselinu tantalovou a litaničilou, s kysličníkem: ytternatým, trochu kysličníku uranatého (4:589), cerernatého a vápenalého. Jolster u Bergenhuusu, Tordestrand a ostrov Tromae u Arendalu v Norvégách. Ytirotantalit. Barva žlutá, hnědá a černá. Vryp bílý, světle hnědý a zelenošedý. Obsahuje hlavně kyselinu tantalovou s kysličníkem ylternatým, pak obyčejně něco ky- sličníku, železitého a uranitého (6.6223), někdy též trochu kyseliny šélové a „kysličníku vápenatého. Ytterby ve Švédsku a Mijask v Sibiři. Kolumbit. Přímotvarý. Barva hnědočerná až do železné. Vryp červenohnědý až do černého. Obsahuje kyselinu niobovou, kysličník železnatý a manganatý, trochu kysličníku mědnatého, cíničitého a uranitého (0:5649). Ilmenské hory u Mijasku v Sibiři, Middletown;a Heddam v Connecticutu v sev. Americe. Kolumbity z jiných míst nezavírají v sobě žádný uran, Pyrochlor., Krychlový. , Barva tmavě červenohnědá a černavě hnědá. Vryp:svělle hnědý. Obsahuje kyselinu miobovou (67—689), kysličník vápenatý, thornatý; cernatý, železnatý a manganatý, pak fluorosodík. Jem pyrochlor, nalézající se u Pze derikswárnu; v Norwégách, zavírá v, sobě 4—5+. kysličníku uranitého. Samarskit. Barva sametová., Vryp tmavě černohnědý. Obsahuje 56 klína nio- — M bové, 45—16 kysličníku železnatého, 44—17 kysličníku uranitého a 8—11. kysličníku ylternatého. Mijask v Sibiři a Rutherford County v sev. Karolině. „Kttroilmenit jest dle Rose odrůdou Samarskitu. Mijask v Sibiři, ššb 1+ Polykras. Přímotvarý. Barva černá. Vryp šedohnědý. © Obsahuje kyselinu titanovou a ps vk kysličník yWernatý, cirkonitý, železitý, uranatý, cerernalý, sledy kysličníku hlinitého, vápenatého a magnesii. Hitteróe v Norwégách, 0 Měkrolith. Barva slámová až do tmavě červenohnědé, © Obsahuje kyselinu tanta- lovou,, kysličník uranitý (2249), manganitý, vápenatý, železitý, olovo a síru. Chester- field: v, Massachuselisu. Klejovec, Gummierz. Beztvarý. Barva červenožlutá až do hyacintové. Vryp žlutý. „Obsahuje 729 kysličníku uranitého, 14-78 vody, trochu kyseliny fosforečné a křemí- kové s kysličníkem vápenatým. Johann-Georgenstadt v Sasích. Eliasit. Barva tmavě červenohnědá. Vryp voskový až do pomerančového, Obsahuje dle Dr. Rajského 61-339 kysličníku uranitého, 3:09 kysličníku vápenatého, 6:63. kyslič- níku železitého, 1:09 kysličníku železnatého, 4:62 kysličníku olovnatého, 1:17 kysličníku hlinitého, 2:20 magnesie, 5-15, kyseliny křemíkové, 252 kyseliny uhličité, 0:84 kyseliny fosforečné, 10:68 vody a sled arsénu. Dle GóWla a Lindakera drží nerost ten v sobě selen a vanadin, Jáchimov. 10, Uranová zeleň. Barva trávová a jablková. Obsahuje dle Lindakera 35-953 kyslič- níku uranatouranitého, 6:73 kysličníku měďnatého, 950 kysličníku vápenatého, 20:35 kyseliny sirkové, 2747 vody. Jáchimov. +, Zippeit. Dvě odrůdy. Jedna odrůda jest barvy sirkové, obsahujic 617427 kyslič- níku uranitého, 5:687. kysličníku měďnatého, 17-148. kyseliny sirkové a 45-433, vody. Druhá odrůda jest barvy citronové, obsahujíc 69'678 kysličníku uranitého, 12905 kyseliny sirkové a 17419 vody. Dle Zippe zavírá nerost ten v sobě též kyselinu uhličitou, Jáchimov, 10 Uranovka, Uranocker. © Barva citronová a sirková. Obsahuje 58—723. kysličníku uranitého, vodu, kyselinu sirkovou a j. Jáchimov, Příbram a Johann-Georgenstadt, Medjidit. Barva ambrová. Obsahuje kyselinu sirkovou,: kysličník uranitý a vodu. Drinopol a Jáchimov, 4 Voglit. Barva smaragdová až do lrávové, Vryp bledě zelený, Obsahuje 375 ky- sličníku uranitého, 14:09 kysličníku vápenatého, 8:40 kysličníku měďnatého, 2641 ky- iseliny uhličité, 13:90 vody, Jáchimov. = »áebigit. Barva čížková. Obsahuje 387 kysličníku uranitého, 45 vody, 8 k Jnd vápenatého a 10 kyseliny uhličité, Drinopol a Jáchimov, ve „o Zásaditý síran uranitý. Barva citronová. „Obsahuje 79:93 kysličníku uranilého, pak kyselinu sirkovou a vodu. Jáchimoy. bw (Křeman uranitý a mědnatý. Barva jablková a, čížková. Obsahuje kyselinu. kře- „míkovou, kysličník uranitý a měďnatý, trochu kyseliny fosforečné a srseniční kysličníku železnatého a vodu. Jáchimov. < Křeman uranitý a hlinitý. Barva žlutá a čížková, Kupferberg v Slezsku. wovArsenikuran. Barva černá, © Obsahuje uran, „arsenik, kobalt, železo, nikl, olovo, vismut a' antimon. Johann=Georgenstadt. Uranová ruda. Nerost zdánlivě beztvarý; přináleží však, dle Scheerera a Sheparda k soustavě krychlové. První totiž nalezl ve Švédsku, druhý u Middletownu v severní z 6 = Americe zrna, z nichž některé ve Švédsku osmistěny, v Americe spojku OHD, t j- osmistěn, krychli a dvanáctistěn tvoří. Barva havraní, zelenavě černá a šedě černá. Vryp olivový a hnědě černý. Obsahuje až do 809 kysličníku uranato-uranitého, pak ky- sličník železa a vápna, kyselinu křemíkovou, arsén, olovo, vismut, stříbro, selén, molybdén, vanadin a j. Nerosty Pitlin a Coracit zdají se býti toliko odrůdy rudy uranové. Nej- hlavnější naležiště rudy té jest Jáchimov v českém Rudohoří. Vytěžek v saských horních městech Johamm-Georgenstadtu, Annaberku, Schneeberku, Marienberku, Frei- berku a Wiesenthalu jest malý. Kromě toho vyskytuje se ruda uranová, avšak zřídka, v Abertamech, Slavkově a Příbrami v Čechách, v Šťávnici v Uhřích, u Redruthu a Middle- townu v Cornwallu, u Valle ve Švédsku, u Drinopole v Turcích. Sledy uranu vyskytují se též v Brookitů na Uralu, v Ruthkerforditu v zlatých do- lech v hrabství Rutherfordu v severní Karolině, v Oranžitu u Brewigu v Norwégách a vé vace na Sillberku u Berchtescadenu. Z tohoto výčtu nerostů uranových vysvitá, že Jáchimov v Českém Rudohoří jest hlavním jich nalezištěm. Z dotčených nerostů jest toliko ruda uranová (Uranpecherz, Pechblende) přédmě- tem horního díla, poněvadž se jen ona u větším mmožství v přírodě zjevuje, kdežto druhé uranové nerosty jen málokdy a to jen u malém množství se vyskytují. Uranová ruda slouží k strojení rozličných uranu sloučenin. Hlavní však užitek její jest k vyrábění žluti uranové, kteréž jest tré druhů: žluť nátronová, draslová a am- moniaková. První jest dvojuranitan sodnatý (Na 0.2 U, 0; + xH0), druhý dvojuřani- tan draselnatý (K0.2U, 0; +xHO), třetí dvojuranitan ammonatý (NH40.2U, 0, -+ xH0). Žinť nátronová a draslová má dvě odrůdy, světložlutou a pomérančovou. Žluť ammoniaková jest jen světložlutá. Žluť nátronová a draslová potřebují se v skél- ných hutích k barvení skla na zažloutlozeleno, žluť ammoniaková k barvení porcelánu na černo pod polevou. Zažloutlozelená barva pochází od kysličníku uranitého, černá od kysličníku uranatého anebo snad uranato-uranitého, povstalého redukováním kysličníku uranitého v prudkém horku pece dopalovací. Největší závod (fabrika) na uranovou žluť v celém světě jest v Jáchimově. Při- náleží deraru a vzdělává rudu uranovou z císařských a soukromných dolů Jáchimovských. Rudy uranové staří horníci nic sobě nevážili, zasazovavše jí jako jinou jalovou skalou dolová díla nebo vysypávavše ji na haldu. Téprva upotřebením uranu v sklářství a porculanárnách za našich dob nabyla ceny. Zprvu stál centnýř rudy uranové jen několik zlatých čísla konvenčního. Teprvá asi od roku 1842, kdežto po nerost tom častá byla poptávka, prodával aerar fabrikantům žlutí nejčistší, 803 držící rudu za 40, méně čistou, asi 509 držící za 30, nečistou za 12 zl. Nicméně prodávali tito libru žluti za 8-—12 tolarů pruských. Z nesrovmalosti v ceně rudy a z ní dobyté žlati měli jen fabrikanti užitek, a to na velikou škodu dolů a spotřebovatelů žluti, totiž fabrikantů skla a porculánu. Za tou příčinou uzavřela c. k. dvorská komora na začátku roku 1845 vyrábění žimti ve vlastní správě a prodávání jednoho centnýře nejčistší rudy cizím fabri- kantům za 280 zl. Zároveň nařízeno, aby se podnikly v jisté Vídenské lučebně pokusy k vynalezení laciného spůsobu vyrábění žluti u veliké míře. Poněvadž však pokusy tyto neměly praktického výsledku a odbyt rudy uřanové se umenšil, prodána nashromážděná ruda v snížené ceně dvou zlatých za libru kysličníku uranato-uranitého, Léta 1854 z ŠnŮ — následkem časté poplávky zvýšena cena ta u nejšpatnějšího druhu rudy, držící 259, 0 20 kr. za libru kysličníku uranato=uranitého, a u čistějších druhů zponenáhla dle bohatosli jich, tak že se prodával centnýř nejčistší rudy zase v původní ceně 280 zl. Mezi tím vystlou- pila cena žluti r. 1852 na 20, ba i 36 zl. Za příčinou toho, a poněvadž těžba rudy uranové z dolů Jáchimovských velmi se zvětšila, uzavřelo ministerstvo 27. srp. I. 1852, aby se ruda neprodávala pod svou cenou toliko v prospěch cizích. fabrikantů a k ve- liké dolů škodě i k zdražení žluti uranové, a hned nařídilo již dříve ponavrhnuté zdě- lávání rudy uranové na žluť a poslalo p. Adolfa Pateru, c. k. assistenta na Příbramské horní akademii, sdělivšího již I, 1847 svůj spůsob vyrábění žluti uranové ©. k, akade- mii nauk ve Vídni, do Jáchimova, aby tam zavedl fabričné dobývání žluti. Ku konci dotčeného roku byly všechny k tomuto účelu potřebné přípravy holovy a mna začátku roku 1853 bylo již značné množství žluti uranové vyrobeno, kleráž předčila dobrotou, čistotou a lácí nad zboží, dosud hotovené od druhých fabrikantů. Při průmyslné výstavě v Mnichově I. 1854 a v Paříži I, 1855 obdržela c, k. fabrika Jáchimovská medalie a p. Patera podobnou poctu ad personam. Za cenlnýř rudy uranové s 40% kysličníku uranito-uranitého platí fabrika dolům nyní . « « 35 zl, 7 kr, r. č. 20% » " » » » » » k, sys "6 VR bis 305 —» » Ý n jb zládnték“: rrůtnéní KAP kávě svadínáe 405 » » » » » » » p "6120x Bd orál miry 50% » » » » » „ ání x ZO UAlirášvs s 503 » » » » » » VV ky APT Ví 70% » » » » » » dilo é348 10h by 8%. » » " st v če dvi ně oněivánákshk i Aliho kN Spůsob páně Paterův jest následující: Na mělný prach semletá nebo stoupami stlučená a za příčinou odehnání z ní arsénu, molybdénu a síry v peci plamenné dokonale upražená ruda uranová pálí se v té samé peci s 453 kalcinované sody a 29 salnitru sodnatého, aby se utvořily soli sodnaté kyse- - liny uranité (kysličníku uranilého), arséničné, šélové, molybdénové a vanadové. Soli © posledních čtyr kyselin jsou ve vodě rozpustné, dajíce se vyloužiti horkou vodou v kádi © s'tfiltrum z plátna hrubého. Ostatek zavírající v sobě všecek uran, zeminy a druhé : ye jakosti rudy železo, měď, stříbro, vismut, kobalt a nikl) rozředí se vodou a © rozpustí se v kádi kyselinou sirkovou a trochem kyseliny dusičné. Kyselina dusičná přidá se jen tenkráte, když se neobrátil všechen kysličník uranato-uranilý pražením sličník uranitý. Roztok držící v sobě sírany uranu, železa, hliníka, mědi, vismutu, (stříbra, niklu, kobaltu, vápníku a j. sfilltruje se z nerozpuštěného ostalku a nechá se ustáli, „Ostatek rudy drží obyčejně, jen sled uránu. Pak vleje se do roztoku nadbytek -čímž uhličitan uranitý a sodnatý zůstane rozpustným a druhé sloučeniny na dno se srazí. Nedrží-li soda v sobě žádný dvojuhličitan sodnalý, není-li shuštěna a jestli se neupotřebil přílišný nadbytek, dobude se roztok čistého uhličitanu uranitého; jinak se rozpuslí též něco kysličníku železa, klerýž však dokonale vypadne, když se roztok za- hřeje v kotli měděném. Učištěním železa zproštěný roztok uhličitanu uranitého a vodnatého vleje se do měděného kotle, v němž se vaří a rozředěnou kyselinou sirko- vou zneutralisuje, čímž dvojuranilan sodnatý čili žluť nátronová světlé barvy ke dnu — 500 = padne. © Matičný louh jest síran sodnatý čili sůl Glauberova. Žluť se sfiltruje v ©vili- chových pytlíkách, kteréž se pod lisem vytlačí. Z pytlíků dá se žluť na lísách do su- šírny. Sůl Glauberova vymyje se horkou vodou z uschlé žluti, která se dá opět do sušírny, aby uschla, načež se ušlechtile rozetře a do kornňoutů po libře NN Libra barvy té prodává se za 10 zl. rak. č. L. 1858 podařilo se mi, jemužlo svěřena správa dotčené fabriky již ode tří leť, vynalézti spůsob vyrábění žluti barvy pomerančové. Spůsob ten rozeznává se od pře- dešlého tím, že se porazí žluť z roztoku uhličitana uranitého a sodnatého hydrátem kysličníku sodnatého (žíravým nátronem). Poražená žluť má někdy skoro isabelovou, obyčejně ale pomerančovou barvu, zčervená však sušením a nabude rozetřením na mělný prášek barvy pomerančové. Barva ta jest zvláště v Anglii oblíbena a prodává se jí libra za 11 zl. rak. č. ' la K vyrábění žluti draslové dlužno upotřebiti místo sody potaše (uhličitanu drasel= natého), místo salnitru sodnatého salnitru draselnatého, a místo žíravého nátronu žíra- vého drasla. Žluť draslová nevyrábí se však v Jáchimově, poněvadž koná tu samu 4 žluť nátronová. L. 1859 začala se v Jáchimově vyráběti též žluť ammoniaková. S řtimučiněíě vápnem upražená ruda uranová rozpustí se v kádi rozředěnou kyselinou sirkovou a troš“' kem- kyseliny dusičné.. Do sfiltrovaného roztoku, který nesmí býti příliš kyselý, uvede se ammoniak vybavený ze salmiaku páleným vápnem, čímž se porazí dvojuramitan am“ monatý s hydrátem kysličníku železitého. Poraženina vymyje se horkou vodou a roz- puslí se uhličilanem ammonatým, čímž chydrát kysličníku železitého na dno padne a uhli- čitan uranitý a ammonitý v roztoku zůstane.“ Vodní parou vyžene se kyselina uhličitá a žluť ammoniaková zůstane na dně, která se sfiltruje, vymyje, usuší, opět vymyje, vy- suší a na ušlechtilý prášek rozzetře. (Cena libry barvy té není ještě určena. © Tohoto roku prodala fabrika Jáchimovská žluti uranové okolo 30 SPRAtytt Má jušd asi 30000 21. n 0, poměru novorozených zvířat k matkám co do velikosti, a o vzrůstu jich v první době životní. povnal Z přírodozpylných zápisků hospodáře Karla Lambla, professora na rolnickém ústavu v Libyerdě. * Povolání rolníkovo nejenom užitečné jest svými výsledky jednotlivým podnikatelům a veškerému občanstvu, alebrž poskytuje přírodoznalci pevného základů u skoumání rostlin“ stva i živočišstva; neboť žádný přírodozpytatel nemá předměty skoumání svého tak často a tak bezpečně v rukou jako rolník, žádný je nepozoruje s tak vytrvalým mnoholetým účastenstvím jako rolník na užitek vždy bedlivý, žádný je konečně nepěstuje a nemění podle libosti své tak jako rolník. Lesníkové zajisté jsou též v ustavičné stýčnosti s pří- rodou a bývají dobří skoumatelé zákonů jejích, avšak, nemohouce jeleny a zajíce, lišky a jestřáby své podle vůle krmit a vážit, daleko zůstávají za rolníkem, jenž, jak svrchu řečeno, všechno předmětenstvo své v pevné ruce má, dle libosti měřit, vážit i počítat a ná ten spůsob zákony přírodní se vzácnou přísností a důkladností stopovati může. 2" jj zk Bohužel rolnictvo krásnou úlohu svou posavad nepojalo úplně, a třeba i pojavši neprovedlo v té míře, co by k vlastnímu užitku a ku prospěchu vědy bylo mohlo vy- skoumali a použili. Za příklad uvádím předůležitý úkon v chovu zvířat hospodářských, totiž krmení. Zkoušky předsevzaté o spotřebě rozličného krmiva u koní, hovězího, ovčího i vepřového dobytka ukázaly a odůvodnily pravdu: že mnohost potravy řídí se dle ve- likosti váhou určitelné u všech zvířat, a že ku pouhému zachování jich na žiou třeba jest sedesálého dílu váhy těla živého podali senem (aneb krmivem stějné potravní síly), že dále k docílení úplného wšitku tělesného tahem, mlékem, vlnou, masem atd. třeba druhé šedesátiny, tedy dohromady 3);, že konečně k ouplnému zťučnění zase třeba šedé- sátiny, úhrnem tedy ;'; váhy zvířecího těla senem nebo rovnou mu potravou. Má-li n. př. kráva 750 liber těžká pouze žíti, třeba k úživě 75? — 12% libry sena denně; má-li úplně dojit a tele v ní přibývat, opět 759 — 121, tedy dohromady denně 25 liber sena, místo kterého krmiti možno n. př. 10 lib. suchého jetele = 10 Iib. sena, 2 „ řepkových pokrulin= 4, » 3 12 „ řípy čerstvé ty 1 „ žita semletého SVP de 4 „ plev žitných =o 4 „ ječné slámy = pre dohromady 25 liber hodnoty senové. Nápodobně dlužno krmili vola, má-li v tahu vydrželi; chceme-li jej však masem a tukem na nejvyšší objem dokrmiti, musí 25 -- 124 == 974 libry sena nebo stejné ná- hrady potravní denně sežrati. Tyto poměry jsou v Anglii, Francii a celé Evropě za pevné uznány; ne, tak síla potravní místo sena počítávaná, pročež lučba zde velkou úlohu provésli má. © Každý rozumný hospodář a krmič. počítá nyní na základě těchto čísel, a každý rok přibývá k přerozmanitým krmivům nových, n, př. z cukrovárů našich výtlačky řípové atd.; avšak: málo hospodářů váží skutečně svá zvířata, nýbrž nejraději se vše béře podle oka. Tím věčným počítáním podle oka se neprospěje ani vědě ani užitku hospodářskému, - neboť všechna udání jsou nejistá, neurčitá, pokud míra i váha není pevnou rukovětí. Wi -© Nechci zde vésli nářek na bídné, nepravidelné i nedostatečné krmení našich zvířat hospodářských, neboť nářek tento patří do rolnických časopisů; chci raději uveřejnit svá mnoholetá zpytování, jimiž vyplní se důležitá mezera vědy hospodářské i přírodozpytu. Mezera tato vztahuje se na poměr velikosti novorozeňátek k matkám a na vzrůst mláďat „první době zvířecí. Důležitá jest proto, že všechna zvířata hospodářská v prvním ' nejrychleji rostou a tedy podaná krmiva v této době svého vývinu nejlépe speněší, kdežto v stáří i při hojném krmení těžko na nich masa i tuku přibývá. Mezera tato jest tím nepříjemnější, ana ji hospodářská literatura anglická, francouzská i německá zalepuje pouhými přijatky zase jen podle oka (!); praví n. př. že tele novorozené váží tolik co desátý díl tíže krávy, což jest lež, jak dále ze zkoušek mých uvidíme. © pod- svinčatech praví slavný spisovatel major z Kirchbachu, že novorozené váží 6 neb 7 liber, | kteréžto číslo od pravdy o víc než 100 procentů se uchyluje, ano podle mého schvalně -a mnohokráte předsevzatého vážení 2 neb 3, nanejvýše 31 libry má. Čísla tato opisují 0 němečtí spisovatelé jeden za druhým, a tak se vluzuje omyl z jedné knihy do druhé a mládež se učí nazpamět lži. Jsa ode dávna v hospodářství nevěřícím Tomášem a obíraje se zvláště se zvířaty našimi s nepřekonatelnou náklonností, porovnával jsem zkušenosti své s náhledy nej- znamenitějších spisovatelů hospodářských, navštěvoval jsem jednotlivá plemena zvířecí v jich vlasti i u nás, a mohu Bohu díky dnes mluvit o patnáctiletých výsledcích svého zpytování. Čím více nalézal jsem omylů a lží, ukrývajících se pod moderním názvem „Annahmen“, tím horlivěji a určitěji jsem měřil a vážil své živočichy, ba shledav ko- nečně, že ani angličtí, ani francouzšlí, ani němečtí spisovatelé hospodářští posud nevá- žili novorozená hříbata a jehňata (úžasná to pravda!), umínil jsem si mezeru tuto vlastní zkušeností vyplnili a při porodech i později stopovati tíži a velikost novorozeňátek, I mohu Bohu díky hezkou summu pravdivých čísel uveřejniti ku prospěchu neklamného, počítání ve vědě i v hospodářství, jak z následujících pěti oddilů o zvěřecívu koňském, hovězím, ovčím, vepřovém a o drubeži patrno. 1. Z oboru konířslví. Že se koně měří výškou i délkou na pěsti, z nichž tři tvoří jednu stopu (střevíc), každému povědomo, i dokládám zde pouze pravidlo, podle něhož kůň dobře rostlý má být zrovna tak vysoký jako dlouhý. Výška měří se vpředu kolmou čárou od kohoutka na zem, vzadu s kříže dolů na zem; délka počítá se od prsou k zadu. Hříbata jsou vždy kratší než zrostlí koně, krátcí koně bývají též pevnější, ačkoliv — mají-li dlouhý krok — narážejí zadníma kopytama do předních. Anglický běhoun jest obyčejně o něco delší, nežli výška jeho obnáší. Velikost koňstva jest velmi rozličná, pohybujíc se mezi 12 a 20 pěstmi. Nejmenší koně mají na ostrovu Korsice, ve Skotksku, Švédsku, na Litvě a v Polsku, konečně ve Slavonsku a v turecko-slovanských zemích; výška i délka těchto pevných a vytrvalých, ačkoliv někdy zakrnělých zvířátek obnášívá 12 neb 14 pěstí a naplnila jistého francouzského přírodozpytce takovým úžasem, že pobyv delší čas na Litvě a Polce tuto zvláštní odrůdu nazval v popisu svém přírodopisném „„animaux de koniki.““ Po těchto koníkách, které statný sedlák prostonárodně také kočky jmenuje; dlužno postaviti dle velikosti hned koně arabské, obyčejně jenom 44 neb 15 pěstí vy- soké. Zarazil jsem se nemálo, uviděv ponejprv původního arabského hřebce, proti na- šim koňům velmi malého; avšak jnení tomu jinak: arabský kůň jest velmi dokonalý ale malý, více k jízdě než k tahu vhodný. Po arabském koňstvu následují co do velikosti ostatní plemena: perská, ruská, polská, česká, uherská, německá, francouzská, španělská, vlaská, severo-africká, anglická, dánská, americká atd., vesměs 15 i 17 pěstí vysoká a dlouhá. Přes 17 pěstí, totiž 18 neb 19, máme velmi málo koní, těžkých to, vozatajců v Normandii a Burgundsku, odkud do Solnohradska a Štýrska se dostali, pak v Belgii, části Anglicka a Meklenburska; největší koně, praví to velbloudi, jsou Buloň- ští a Londýnští tahouni, nejvíce od sládků a podnikatelů nejtěžší vozby držaní. Výška i délka tedy u koňstva jest dosti známá, tíže ale nikoliv. (Obrátiv se na anglické i na francouzské rolníky a koníře, maje dále spojení s pěstovateli koní v na- šich hřebčínech Kladrubském (v Čechách), Radovickém (ma Bukovině), Mezekeděšském (v Uhrách) atd., odnikud jsem nedostal dostatečných zpráv o tíži koní a hříbat; ba oby- čejně se mi odpovědělo, že se ještě žádný kůň neodvážil. Povážíme-li, že kůň neje- =ylšš = nom tažnou silou alebrž časlo i svou váhou, na př, při strojných mlýnech, stoupách ald. mechanický výsledek úlohy buď rozmnožuje neb umenšuje, bude nám nepochopitelno, jak se v tom ohledu lhostejně a neurčitě jedná. I mohu s ouplnou jistotou tvrditi, že ani angličtí mechanikové nevážili posud velké tahouny Londýnské, ačkoliv ostatně velmi zevrubně počílávají, —— 0 vážení koňstva není tedy posud nikde zmínky, tím méně napadlo někomu vážil hříbata hned v tom okamžiku, když se kobyla ohřebí. I pro mne nebyla to úloha jedno- duchá, neboť sedlák náš posud nemá slušné decimální váhy v domě, i nikdá mně na- vzdor úsilnému připomínání neoznámeno porodu, abych záhy a zevrub byl mohl měření a vážení počíti a v něm pokračovati. Proto jsou zkušenosti mé v tomlo odvětví a směru chovu zvířat hospodářských nejmenší, kdežto v ostatních odvětvích provedl jsem úlohu - svou mnohonásobně. Hospodářství Libverdské, řízené mnou po několik let, nemohlo mně mnoho příležitosti v té věci poskytnouti, poněvadž hornatá krajina zdejší k vycho- vávání hříbat se nehodí a sedláci vůbec kobyly své k hřebcům zde ani nepřipouštějí. Avšak z několika pokusů, s tažnými klisnami naschval provedených, předce mohu dva zevrubným číslením porovnali, i lěším se z nich tím více, any rozřešují důkladně časté hádky konířů našich o vychovávání hříbat vůbec a zvláště o krmení. Jedna strana toliž tvrdí, že hříbě odslavené pouze o skrovné píci, nejlépe na pastvě, vychováno býti má, aby otuženo byvši na špatnou potravu zvyklo. Druhá strana, požadujíc dobrého i hoj- ného krmení v první době životní u všech zvířat, naříká právem na zakrnění tolika - hříbat hubenou pastvou, a krmí svou mládež záhy pšeničnými otrubami (Žitné jsou jedem), mrkví, ovsem, ba i ječmenem, který jest nade všechno a zajisté arabskému koni hlavně dodává slovůtné vytrvalosti, pružnosti, ba i duševních vlastností. Přidávaje se podle všech zkušeností svých k této druhé, hojně a dobře krmící straně, -! zachovávám toliko při tom důležitý zákon tělesného pohybování na poli neb v ohra- — ženém rejdišti; i abych sebe i jiné přesvědčil o velkém prospěchu zásad svých, odcho- -val jsem dvě hříbata nestejným oním spůsobem. Výsledek pokusů mých byl skvělý, neboť ačkoliv hříbě první, na pastvě pouhou travou živoucí, náleželo podle otce i matky © plemenu silnějšímu, kterážto vlastnost jak známo též přechází dědičně na potomstvo: zůstalo © předce vzrůstem i silou znamenitě pozadu v porovnání s druhým hříbětem, které menšího -jsouc plemena o hojné a dobré stravě, jmenovitě jadrném ječmínku, v menší lhůtě do- | spělo velikosti i síly a vytrvalosti větší, běhajíc každodenně s matkou i po člyrměsíčném odstavení samo po dvoře a polích. -- Aby členář pokrok vyvinování snáže mohl u obou oejně pěstovaných hříbat stíhati, stavím čísla važby a času v následujících přehledech $ dle sebe, pokud hříbata v mých rukou byla: ==- = — = Jm s Tíže hříbat pokud Přibylo na nich i M Kobyla Hřebec cucala = v čas cucání M aa dla SUB, v -koncem p 1 í i I = j Uáké BAN | (EE prostřední E 2ž| £ Z8| 112] 3.14. |2 2|25| měrou na 3 % | plemena českého |(25| z pocházel |=, s če 33 SE ET 18 týden "© [léta pěstí libry libry >= libry 1117 | Těžký tahoun z Kladrub | C z kraje Plzeňského | 16 1126|| v Čechách 97 [141|182/223| — || 91 || 126, 13s 9: -| 2|| 8 | Prostřední veli- u kosti z kraje z Radovic 105 Pražského 15 930|) v Bukovině || 88 |132|173,219|261||122 || 193, 1; 3 Tíže koncem Přibylo týhodně v roce k važby E Hříbata Jich píce =] Jich vlastnosti roku © m libry rok | libry 1 hřebec seno a tráva 390| 720|45%2| 804] 543 | 634 | 0% | 314 || neohrabanost a tupost 2 klisna seno a zrniny || 465| 796|2%2| 872|| 724 | 624 | 435 | 653 |bystrost a švižnost (Gečmen a pšeničné otruby) Važbou naší lodůvodniti se dají následující zkušenosti: 1. Novorozeně váží něco přes 11. díl matky, totiž 1417, 2. Skrovnou a slabou pící odstávče zakrmí, neboť ačkoliv hříbě 1. náleží dle rodičů většímu plemenu a jest náhodou samec, který obyčejně znamenitější dosahuje velikosti nežli samice: nepřibylo na něm první rok tolik, co na hříběti 2., klisně to slabšího plemene. 3. Co v první době zrůstu skrblostí v úživě zanedbáno, nelze později nahradit a dostihnout. Zásadu tulo bych všemožně a takořka železnými klíny vehnal do kotrby našich hospodářů, kteří skoro vesměs odstávčata špatně krmí a tím plemena domácí i zahraničná hubí a ničí. Náš dobytek vůbec není co do užitku špatný a dalo by se z něho vyvésli lepších plemen, nežli je (na př. hovězí) ze Švýcar a odjinud dostáváme ; ale odstavování a vůbec krmení jest velmi nedostatečné. Náhledy o otužování jsou prazlé a spletené, neboť chtíti uvyknouti mládě na hlad a nevydatnou píci jest pouhý nesmysl; otužení třeba pohybováním na povětří, honěním v klusu a trysku atd., ale vždy při dobrém krmení a ošetřování zaváděti. 4. Hojným krmením možno skrovná plemena zvelebiti a statná, velká plemena zmenšiti ne-li zmrzačiti, Tuto sadu podporují všechny posavadní zkušenosti chovu zví- řat hospodářských. Z malých koní arabských a berberských vyvedli Angličané hojněj- ším krmením své táhlé běhouny, z velkých Normanců pak stávají se prostřední a hra- natí koňové o suché, skrovné píci, Na ten spůsob možná všudež, i ma Litvě a v Polsce, utvořiti z „animaux de koniki“ pořádné, statné koně a zvelebiti všude domácí plemena. 5. Pící šťávnatou a hrubou tloustne tělo i kostra, klesá obratnost a bystrota, ducha; pící pak jadrnou, třeba v malých dávkách poskytovanou, zjemňuje se tělo, roste bystrota i pružnost svalů i letory. Další myšlénky, hrnoucí se mi na pamět o vlivu píce na život zvířecí, ponechávám si na jiné rozjímání, totiž na úvahy o tvoření a proměně plemen, velmi zajímavé to části výkonného hospodářství, hluboce do životozpytu sáhající. Věren zůstávaje nápisu tohoto článku podávám zde nejprvé kostru pevnou, na níž pak dobře klásti se dá svěží maso proměnlivosti. 2. Z oboru plemenitby dobytka hovězího, Vážení novorozeňátek a odstávčat u žádného druhu hospodářských zvířat tolik let, tak obšírně a rozmanitě mne nezajímalo, jako u hovězího dobytka. Maje několik plemen rozličných pod svou správou, vyvedl jsem mnohonásobné pokusy krmením i plemenitbou — 6 a nesčíslné kusy váhou slihal, pokud v mých rukou byly. Teprv když buď kupec neb odlehlý dvůr odrostý kus mně odňal, přestalo počílání a vážení moje. Avšak jsem oby- čejně v ty doby věděl, co jsem věděli chtěl, a ponechal jsem odckovanče jiným osudům, Po mnohá léta musilo se mi bez meškání oznamovati, jak mile tele na svět přišlo; i hned se dobrou decimální váhou v teplém chlévě novorozeňátko odvážilo a život jeho i malky, dříve již vážené, přísnému dohledu podrobil. Následující tabely nechať napřed samy mluví, načež závěrečně doložím ještě výklady potřebné, Fýkaz líše krav několika plemen, jich lelat novorozených a později buď od- prodaných aneb po delší době odstavených. Kus av líže telat | Z | Přibylo na telatech | E ň 5 š k ' 3 15 = (P průměrem i : ž+ pro plemena š E v áš $8 8 ES denně [týhodně A o |s" léta: n mázy | libry i | dni 11136 J98 | 660 12149 820 | 835 3 (50 TM 716 | 630 (435 A. české okolo 849 | 705 15162 , 1177 | 625 16163 Děčína, Moslu, 1042 | 875 417138 k 1082 | 640 18137 Opočna atd, 1016 | 655 j 9|55 947 | 570 10 | 67 912 | 710 úhrnem | 9552 [6905 |575 (935 ||254 průměrně | 955,| 690,| 57;| 93,| 254 1170 | 560 | 49 | 129| 55 1371 | 830 | 56 | 84| 43 921 | 760 | 58 | 140| 51 | 82 | 1607| 11549 © |5oo*24440o Pe -o s 0 rom a 1 1364 | 780 || 64 | 144| 70 2 957 | 640 | 65 | 126] 36 113 1374 | 750 | 50 | 62| 14 4 1205 | 700 5 151| 76 ; 1220 | 600 | 31 | 111,70 h6 B. algavské | 4057 | 660 | 65 161 7 7 1080 | 530 | 51.| 1412 40 8 9 10 (92 úhrnem |(T1719 [6810 (544 |1190,533 (640 |121:6|93444 6, průměrně | 1471,| 681 | 54,| 119| 535| 646, 1013) 8503 51 z 3 ; 950 | 755 | 60 | 81 | 13 | 21 | 1ox5|11;05 "52 | 6 kodem 743 | 750 | 54 (14 | 44 | 63 | 1,5,110017 PB S Z avýc (4444 | 880 | 52 | 74 | 45 | 19 | 4ooz| 8464 57 | 8 |( Z ná | 1050 | 850.| 50 | 68 | 14 | 18 | 195] 8995 8514 (červené straky) 972 75 || 65 | 90 || 16 | 25 D62 10534 V 28. úhrnem | 4856 |4060 (276 |424 |102 [146 | 7,59150,14 : 5% průměrně | 971,| 812 | 55,| 84,| 20,| 29,| 1434/1094, + : 3 * Přibylo na telatech průměrém K r a plemena Doba cucání denně son Číslo řadové D. smíšenci x nů Z českých a tyrol- 18 ských kmenů x : m (tmavočervení) sí | st 16 úhrnem [3263 |3095 |259 |383 |108 [124 průměrně (51, 76; Pl Součet všech plemen u hlavní průměr. české 955,| 690 | 57 | 93 36 algavské 11715| 681 | 54,|119 | 53,| 64, smíšenci první 971,| 812 | 56,| 84; 29, „druzí 652;| 619 | 515, 76; | 245 součetně |3750,|2802 |218,|373,4 154; hlavním průměrem | 937, 700 | 545, 93; 9.38; Skoumajíce tyto porovnavací tabulky docházíme následujících zkušeností: 4. Poměr tíže novorozených telat k matkám staví se A. u plemena českého jako 57 : 690 aneb jednoduše jako 1:12, B. 5 algavského „ 54,:681. A „+ 1D C c smíšeného švýcarsko-českého 500g: B1207 5 „p Deddk c D. > smíš. tyrolsko-českého „ 51;:619 „ 3 p n tedy průměrem hlavním jako 54; : 750, aneb jako 1 : 13,3. Z toho patrno, že posavadní spisovatelská domněnka, přijatá podle oka, dle níž kráva má vážili desetkrát tolik co tele, čili že tíže telete k tíži krávy se má jako 1:40, jest nepravá; neboť ačkoliv plemena nadepsaná po celý rok pořádně byla krmena, dostávajíce na cent své tíže 24 libry sena neb nábradní potravy: přece málokterý kus vy- kazuje poměr 1 : 12, pod kterýžto vůbec nemůže se průměrem jíti, ana příliš hojným krmením nastává tučnost, nebezpečná pro krávy stelné a vzhledem na plemenění vůbec nepřirozená. 2. Přírůstek každodenní u telat obnáší průměrem 1% lib., někdy 1% lib., někdy méně, 3. Avšak odkud pocházejí dosti znamenité mezery poměročtů 1: 1453 a 1:44,,2 Tato i všechna při nadepsaných porovnavacích číslech patrná rozdílnost dá se odůvod= niti následujícími důležitými součiniteli: a) Dle zákonů průmyslné plemenitby má na všech vlastnostech potomstva, totiž velikosti, barvě, skladu těla, letoře, vlohách k tahu, tučnění, dojnosli atd., samec i samice u všech zvířat rovného podílu. Vypadá tedy při rovných vlastnostech, ouhřnem 100 obnášejících, na samce 509 a na samici též 509. Má-li však buď samec neb samice. MENY -E převahu v některé z nadepsaných vlastností, na př. ve velikosti, tedy se rodí potomek více dle převahy této. Dědičnost dopadá toutéž výslednicí, kterouž se zákony silozpylné v hyboměrství vyměřují, a jest hlavním pravidlem bezpečné plemenitby. Dle zápisků mých - bývá býk plemena algavského a smíšenců tyrolsko-českých vždy poměrně malý, od 810 až do 920 liber tíže za živa; býk pak českého a švýcarsko-českého původu poměrně velký, 1020, a v přibývajícím stáří 1240 liber těžký. Plemena švýcarská vynikají vůbec náramně velkými býky, kdežto algavské i tyrolské plemeno průměrně skrovnější samce mívá. — Další rozvahy a výpočty poměrů dědičných ponechám si ku pojednání o záko- -nech plemenářských na jinou dobu. E b) Čím větší dojnost, tím menší plod. Zkušenost tato odůvodněna jest zevrub loupcem o dojnosti, jejž bych byl opominul, kdyby nebyl tak důležitým součinitelem výpočtů mých. Malá kravka čísla 5., avšak výborná dojnice, porodila nepatrné telátko, jehož tíže se má k liži matčině jako 1:25 (!), kdežto krávy, dle velikosti a sežrané íce měně dojící, n. př, celá řada D smíšenců tyrolsko-českých, poměrně nejsilnější dala lata. Kdo chce vychovat statná telata od dobrých krav, musí aspoň čtyry neděle před otelením přestat dojit. Obyčejně si příroda pomáhá v té věci sama, ženouc v těle zví- -řecím mléko na úživu a zveličení zárodku, i krávy — jak lid praví — „ustávají mlé- | kom,- totiž nedojí; avšak mnohá dobrá kráva nechá se ubohá dojit až do poslední chvíle před porodem, i byl jsem nejednou svědkem toho, že tím nic není získáno, ano telátko jest pak tak malounké a slabé, že se k odchovu, ba někdy ani k zabití po zákonní lhůtě 44denní nehodí. I v této věci panuje u nás smutný zlý zvyk, pro kterýž nelze v zdo- konalení a zvelebení plemen domácích pokročili. V ©) Rostivost zvířecí jest u rozličných plemen velmi nestejná, totiž u některých roste novorozeňátko a odstávče velmi rychle, u jiných velmi zdlouha. © Anglického kmene Durhamského potomstvo za půl druhého léta dorůstá pro porážku na 800—1000 liber a poskytuje při tom křehké i šťávnaté maso, kdežto švýcarský a jiný dobytek tři i více let potřebuje, aby dosáhl velikosti a tíže Durhamců. (Ovšem píce zde veliký úkol má, Jak jsme u koňstva dokázali, avšak pěstováním rostivosti utkví tato vlastnost několika pokoleními tak, že konečně jest dědičnou, jak později u vepřového dobytka vyložím, Kromě píce třeba však i zvláštního zacházení a poskytování tepla, poklidu, skrovného světla atd., má-li se tučnivost, to jest vlastnost nasazování masa i tuku, v krátké době „Založiti a vyvinovati. j 54, 00 se týká dojnosli, která zde měřením a zapisováním čerstvě nadojeného mléka v polední a večír po osm let u 45 krav ustanovena jest, záhodno též podotknoti, mejenom mnohost, alebrž i jakost mléka, totiž tučnost jeho, velmi jest rozmanitá, Mladé a stelné krávy mají řidší, staré a březí krávy tučnější mléko; plemena z rovin a nižin mají vodnatější, plemena pak horská tučnější mléko, ovšem zase méně! V letě při zelené píci není mléko tak tučné, jako v zimě při jadrném krmivu, m. př. pšeni- čných otrubách aneb dokonce slavném ječmeně, Kdo však v zimě krmí pouhou slamou, má špatné i málo mléka vůbec. © © Rozumný hospodář rozvrhuje vůbec píci svou na jadrnou a lichou (totiž prázdnou, více k vyplnění žaludku sloužící); pořádné krmení má pak se zakládati průměrně na dvou částech jadrné a jedné části vyplňovací píce, n. př. 6 liber pšeničných otrub, 2 lib. pokrutin a 3 lib. plev, pak 8 lib. slámy ječné a 5 lib. sena pro krávu 750 lib. vážící. E 5. Velikost plodu není u též samice každý rok stejná, avšak poměr naděpsaný 4:43 v celku se neruší, jak z následujících udání patrno : Krávy Tíže telat novorozených roku > oD Ut © plemena tíže (za živa) Číslo řadové Kmenové číslo 4 4 algavské okolo Kostni- 2 || 10 ckého jezera 3 || 50 české 4| 67 totéž : 6 5 | 51 smíš. švýčarsko- čeští 6 | 85 totéž 7165 smíšenci tyrolsko-čeští 8 | 73 totéž 50 9 | 42 |1 oldenburské (Krné straky 1180 93 86 | 73 76 10 | 43 |) severo-německé a holandské) | 890 |— 72 V868, M0 úhrnem [7946 || 321 | 552 | 623 | 335 | 136 | 610, hlavním průměrem 64,| 554, 62,. 67|. 68 | 61 Závěrně tedy má se tele ku krávě jako 61: 794; aneb jako 1:13, tentýž K jenž vypadá u svrchupsaných 30 krav. Poněvadž tělnatost krav není celý rok stejná, tedy jsem k dosažení bezpečné prostřední tíže odvážil každým čtvriletím všechen dobytek a vypočetl ze součtů průměry nadepsané. Což dokládám k ouplnému porozumění a posouzení mých výpočtů. 0 rozšíření českých lupenatých stromů v Evropě a zvláště v Ruské říši. Sepsal E. Purkyně. Podal jsem v předešlém ročníku práci o rozšíření sosnovitých stromů v Rusku a bylo viděti již u těchto, že každý druh dle své přirozenosti jiné poměry teploty; půdy a vlhkosti si žádá a že dle toho se řídí jeho rošíření. U lupenatých stromů najdeme mnohem rozmanitější pravidla a příčiny. Naše stromy lupenaté patří do rozličných tříd rostlinstva; nejvíce stromů ale roste u nás z oněch oddělení rostlin, která se vyznamenávají ne- © úhlednými květy, často v jehnědy shloučenými, z třídy vrb (Salicineae, ku kterým patří © vrby a topoly), bříz (Betulineae, ku kterým patří břízy a olše) a miskonosných (Cupuliferae; © ku kterým patří buk, habr, dub, lískový ořech a j.). Vrby tvoří ze všech stromů nej- © četnější pokolení. © Rostoutě mejvíce v chladnější části severní polokoule; „v severní Americe, v Evropě a v Sibiři, nemálo jich ale žije též v horách teplých zemí, v Himalaji, (- v Mexiku a jinde. V Ruské říši jest známo 65 druhů, v střední Evropě 45 druhů, a © v Čechách se našlo z těchto, 27 druhů. Proto že vrby, i v Čechách rostoucí; čtenářům málo budou známy (a není tu místa, bych popisy jednotlivých druhů podal), protož nechci | zevrubně rozšíření každé z nich podati, nýbrž chci se obmeziti na maše nejznámější | - zj = druhy, a pak všeobecně mluviti o klimatických požadavkách ostatních. Vrby se mohou rozdělili dle podoby v pět kup, které jsou zároveň i geografické; známe toliž mezi vrbami: 1) stromovité, rostoucí v mírnějším ale i v teplém podnebí, pak 2) vyšší keřnalé, nejvíce s úzkými listy, které v celku jsou rozšířeny v krajinách mírnějšího podnebí; 3) prostřední keřnaté se širšími listy, které se nacházejí zvlášť ve chladnější části mírného podnebí ; 4) nezké keřnaté vrby, rostoucí jen v horách a v severních krajinách, a 5) trpasličí vrby, velmi nízké to křoviny, často jen mezi travou se plazící, v polárních zemích a na nejvyšších horách domácí, kde již jiných stromů neb keřů není. Stromovité vrby liší se znamenitě v svém rozšíření od sosnovitých stromů. Viděli jsme, že nase jedle, smrk, jalovec a borovice v jižní Evropě pouze na vysokých horách rostou, za to ale v nízkých krajinách vlaských, španělských a řeckých zvláštní druhy borovic, (jako Pinie, Pinus maritima, Laricio a j.) a jalovců jsou rozšířeny. Naše stromovilé vrby ale rostou v jižní Evropě rovněž jako u nás v bahnách a u řek nézkých krajin, nikoli v horách, a pokolení vrb jest tam jen našimi druhy zastoupeno. Jen v Algirsku roste zvláštní druh, Salix peduncularis. Uvidíme později, že i některé topoly se podobně chovají, a můžeme hned připojiti, že tato zvláštnost rozšíření jest mnohým bahenním meb vodním rostlinám společna. Příčiny toho leží na bílední. Předně vypařují mokrá místa tím více, čím větší horko na ně působí; čím více ale se vypařuje, tím více tepla se váže a tedy chladno se tvoří. Můžeme tedy říci, že panuje v letě na mokrých místech v prostřední a jižní Evropě a v severní Africe poněkud stejné teplo, a hlavní rozdíl mezi takovými místy u nás a v teplých krajinách záleží jen v tom, že tato letní temperatura u nás trvá jen 3 měsíce, tam ale 5, 6 a více, čím jižněji místo ono leží, a konečně mezi obratníky skoro celý rok. Druhá příčina leží v těchto rostlinách a stromech bahenních samých. Když toliž se tážeme, proč u vod jižních krajin nerostou i všechny naše ostatní stromy a byliny, kdežto tam větší horko není nežli u nás, a proč pouze bahenní, musíme odpověděti, že předně naše ostatní byliny a stromy nesnášejí mokrou půdu a tedy výhody oné použíli mohou jen bahenní byliny, zadruhé, že iz ba- henních bylin jen ony tam růsli mohou, které dovedou bez vyčerpání svých sil dlouhý čas vegetovali, jako n. př. některé stromovité vrby, které ve Vlaších již v únoru květou a až do konce listopadu zelené zůstávají. Víme z mnoha pokusů v sklenníkách, že většina našich rostlin takovéto dlouhé trvání tepla a vegetací nesnáší, a toto dlouhé trvání zrůstu jest příčinou, že n. př. vinná réva nevydrží v tropických krajinách, kde žádné zimy a ludíž i žádné odstávky ve vegetací není. Ostatně nacházejí i naše stromovité wrby a topoly své jižní hranice, neboť i ony potřebují zimního odpočinku, a známe vůbec jen velmi málo bahenních rostlin, které jsou až do nízkých krajin tropických zemí roz- šířeny, jako n. př. puškvorec a druhy rdesna (Polygonum). "7 Některé vrby stromovité (z části i vyšší keřnaté) a podobně i topoly chovají se ohledem na zimu též jinak než ostatní stromy. Jsou totiž velmi necitlivé nejkrutější zimy, jen když tato netrvá příliš dlouho, a proto nerostou ani na vyšších horách střední Evropy, ani vysoko na sever, neboť jest tam čas vegetace pro ně krátký (trvá asi 5 měsíců); v jižní Sibiři je ale nacházíme, ačkoliv tam zima jest mnohem tužší, neboť čas vegetací tam již trvá 6 měsíců. Co jsme právě pověděli o rozšíření bahenních rostlin na jih, platí přede vším o našich nejobyčejnějších vrbách stromovitých, o křehovce (Salix fragilis), popelce (S. amy- „Zo POS gdaliha) a o bělici (S, alba), Jsou to ony vrby, které u potůčků, vesnic českých, spa- třujeme, pod jejichžto stínem kachničky a husy plavou, jejichžto duté kmeny osvícenému venkovanu z hospody se vracejícímu „zdají se býli strašidla, A tak jako u nás,, jsou vrby tyto spolu s černým bezem skoro po celé obývané Evropě průvodčí vesnic; jen v močálech jižního Uherska a v Pontinských bahnách tvoří vysoké lesy, obydlené volav- kami a jinými vodními pláky; jinde se nalézají zřídka na místech, kde by se říci mohlo, že tam nejsou sázeny. Zvláště po celé jižní Evropě se sází S, alba a amygdalina, proto že.se houževnaté pruty: její potřebují k přivazování rév. Kdež takto, ony tři druhy asi stejně na jih jsou rozšířeny, chovají se rozdílně v rozšíření na sever a na východ. Bělice jest rozšířena v prostřední Skandinavii asi do 62, a odlud padá hranice se- verní přes Petrohrad (60%) do Kazaně (569). Ona žádá čas vegetací nejméně, 6$ mě- síce. Křehovka, která snáší delší zimu, chová se v Skandinavii podobně, jde ale v Rusku též do Finska (asi až do 629), a čára rozšíření jejího na sever jde odtud ku Viatce (pod 589). „Má tedy souběžné ale vyšší severní hranice nežli bělice.. Docela: jinak se chová. popelka (S- amygdalina). Tato jde v Skandinavii až do údolí Laponska. (tedy přes. 659), v Rusku ale padá severní hranice její od severního Finska pod 659 náhle až ku Kazani pod 56%. Vidíme z toho, že tento druh, ačkoliv méně tepla potřebuje, nežli dva ostatní, a tedy léto severní Skandinavie pro něj ještě stačí, předce jako. tyto dlouhou zimu severního Ruska nesnáší a proto se drží v Rusku krajin, kde čas vegetace, trvá alespoň, 6 měsíců, čeho v severovýchodním Rusku není, Křehovka zase, která „delší zimu snáší, ale spolu teplejší léto potřebuje, nejde do severní Skandinavie, za to ale nachází se severněji v Rusku, proto že tam léto je teplejší. V horách žádná z těch třech nevystupuje vysoko, proto že jest léto příliš chladné, u nás asi do 2000, amygda- lina trochu výše, Všecky tři rostou v jižní Sibiři, Nejkrásnější mezi vrbami, Salix babylonica, smutná vrba, jest strom docela jižní a k rozdílu od jiných velmi citliv zimy. V Krymu a na úpatí Kavkazu se nachází zdivočelá, kde ale mimo to v Rusku se pěstuje, nevím; zajisté ne příliš severně, asi jen v jižním Polsku a v Ukrajině, neboť již u nás daří se jen v teplých polohách, a v jižních Čechách, n. př. u Budějovic, u Klatov, zmrzne skoro každoročně., Překrásné stromy. toho druhu jsem viděl v Porýnsku, ve Francouzích a v severních Vlaších, V těchto zemích, kde jí zima již neuškodí a všecky větve a haluze docela se vyvinují, podobá se smutná vrba nepřetržené kaskadě listů. Zvláštní rozšíření má Salix pentandra, krásná to vrba s lesklými, velikými, listy, u nás nejvíce v hornatých krajinách rostoucí, „Tento druh chová se v západní a střední Evropě docela jinak než předešlé, Jest rozšířen po celé Skandinavii až do severního Laponska. V Němcích roste na rovině jen v severovýchodní části, v Slezsku a, Prusku; ostatně ale jako, u nás jen na horách. Ve Vlaších a ve Francouzích nachází se jen na nejvyšších horách, v Pyrenejích, v Alpách a na Apeninech, V celku se tedy chová S. pentandra v střední Evropě podobně jako smrk. Docela jiné rozšíření má v Rusku, Tam roste nejen celým severem (hranice severní jdou od Laponska k Viatce) a v Kam= čatce, nýbrž jest také po střední Rusi okolo Moskvy, Kazaně, Pensy a v Litvě v,rovi- nách rozšířena. (o ale ještě podivnější jest, ona roste také v jižním Rusku, nejen na horách Kayvkazských, Uralských, Altaiských a Baikalských, nýbrž i v rovině. u vod v ste- pech horkých blíže Kaspického moře.a v jižních Donských krajinách, v Podoli av ste= jí pech kirgizských, tedy v krajinách, kde smrků docela není, ba ami borovice pro sucho a horko již zdaru nenachází. Vrba, která miluje mokrá místa, může arciť z příčin, které jsme na začátku vyložili, také růsli v horké zemi, proč ale neroste Salix pentandra také v střední a jižní Evropě, v bahnách rovin jako v Rusku? Vždyť letní horko v ba- nách vlaských není větší než v Kaspické slepi, ano mnohem mírnější. Příčinu rozdíl- ného rozšíření této vrby v žápadní a ve východní Evropě nacházíme v lom, že S. pen- tandra jest rozdílně od předešlých vrb vázána na krátkou periodu vegetační. Ona po- třebuje rozdělení roku takové, kde zima nejpozději začíná v listopadu a trvá nejméně do dubna; v Rusku pak nachází tlakové rozdělení roku s dlouhou zimou a krátkým letem veskrz, i na jihu, kde lélo se vyznamenává jen větším horkem, méně delším trváním, kdežto v jižní a v západní Evropě jaro jest mnohem časnější, podzim pozdní a léto méně "horkem nežli dlouhým trváním význačné. Vyšší keřnaté vrby s úzkými listy, z kterých u nás roste Salix daphnoides; purpu= rea, rubra, viminalis, mollissima a acuminala *), jsou v Rusku hojně, dílem i zvláštními druhy zastoupeny, a mají lu zvláštnost v rozšiřování, že rostou skoro všecky jen v zá- padním neb severozápadním Rusku a zároveň v zemích Kavkazských neb Altaiských a Baikalských, které vůbec jsou velmi bohaté na vrby; že ale scházejí v celém severním, prostředním, jižním a východním Rusku. V ostatní Evropě se drží nejvíce rovin mírného podnebí, Anglicka, severního Francouzska, Německa a jižního Skandinavska, V jižní Evropě scházejí vezkrz mimo Salix purpurea a vrbu vavřínovou (Salix daphnoides), která v Lombardii roste. Talo, spolu se S. acuminata a S. Pontederana, jsou jediné z tohoto oddělení, které hornaté krajiny milují. Rozšíření těchto vrb v severozápadním Rusku souhlasí s rozšířením jejich v ostatní Evropě; divno ale jest, že většina z vrb sem pa- třících i druhý střed rozšíření v jižní Sibiři má, kde předce poměry teploty jsou docela jiné. Zdá se, že mimo podobné trvání léta těmlo vzdáleným zemím ještě jsou společné poměry vlhkosti v půdě a ve vzduchu, od klerých zdar lěchto vrb jest odvislý a kleré ostatním zemím Ruska scházejí. Dya z těchto druhů, u nás právě nejobecnější, chovají se jinak, totiž vrba košar= ská (S. viminalis) a náchová (S. purpurea). S. viminalis má ještě poněkud podobné rozšíření jako vělšina druhů, schází totiž ve Vlaších docela, a také v Rusku již nachází jižní hranice v čáře od Podolí Ukrajinou k Saratovu běžící, vyhýbá se tedy, jako jiné keřnaté vrby, teplu, Hlavní rozdíl v rozšíření jejím ale záleží v tom, že není obmezena -na západní Rusko, nýbrž že sahá daleko na východ. Severní hranice jdou od Finska - zemí Samojedů k Viatce, a mezi těmilo severními a jižními hranicemi jest rozšířena po středním Rusku. Mimo to se nachází jako ostatní v zemích Baikalských a Altaiských. "Docela jinak ale se chová Salix purpurea. Tato na rozdíl ode všech příbuzných. jest rozšířena po celých severních a prostředních Vlaších a celým jižním Ruskem, v Krymu a ma Kavkaze, pak po celé střední a západní Evropě a po jižní a prostřední Skandi- navii, v Rusku ale padá severní její hranice od Petrohradu k Moskvě a odtud hned k nižší Volze, a pak roste v zemích Altaiských a Baikalských. Čára tato souhlasí s čárou stejné teploty dubna, a vidíme i tu, jak rozšíření závisí též od času provzbuzení vegetace, =ij» 074) Podobně jako tyto vrby chovají se v geografickém ohledu i Salix hippophačfolia a ©008. undulata, které jsou příbuzné se S. amygdalina. = "MB sk a ne jen od stupně zimy v zimě. Ostatně musím podotknouti, že tyto vrby a pak topoly ze všech stromů a křovin listnatých jsou jediné, které v těchto zemích a spolu v střední Evropě jsou rozšířeny. Ostatní strómy a keře v zemích jižní Sibiře jsou buď zvláštní druhy buď takové, které mimo lo více v severní Evropě rostou, jako břízy, borovice a j. To nám svědčí o tom, co jsme již dříve pověděli, že vůbec vrby mají jiné chování proti vlivům temperalurním také ohledem na zimu, nežli ostatní stromy. Na konci této práce, kde sestavím rozličné kruhy rozšíření jednotlivých druhů, vyskytne se ještě více takových odchylek, které zahrnují v sobě nejvážnější problemy fysiologie rostlinné. Prostřední keřnaté vrby nejvíce se širšími listy (u nás roste z loho oddělení Salix in- cana, capraea, cinerea, nigricans, hastata, aurita, grandifolia, ambigua, silesiaca, repens, ros- marinifolia, myrtilloides, phylicifolia a snad i jiné) jsou v celku rostliny chladných klimatů. V Rusku, kde jsou hojně zastoupeny, jsou z nich jen Salix grandifolia a ambigua na Baltické přímoří, Salix silesiaca na Petrohradské okolí a na Kavkaz obmezeny; ostatní rostou skoro všechny (některé, jako n. př. Salix phylicifolia, hastata a několik zvláštních druhů výhradně) též v arktických zemích, v Laponsku, některé i v arktické Sibiři. Při tom ale bývají i na východ více rozšířeny nežli vrby předešlého oddělení, jako n. př. Salix depressa, aurita, nigricans, incubacea, rosmarinifolia, které v celku nacházejí severní hranice v čáře od Laponska k Viatce a jižní hranice v čáře z Podolí přes Moskvu do Viatky. Salix myrtilloides roste v severních a arktických krajinách až do ruské Ameriky, a v západní Rusi až do Podolí. Všechny druhy tyto a s nimi některé zvláštní rostou též v zemích Baikalských a Altaiských, a Salix aurita také na Kavkaze. V ostatní Evropě se chovají vrby tyto podobně. Jsou rozšířeny po severní Skandinavii a Anglii, a rostou v střední Evropě nejvíce v horách vysokých, jen zřídka v rovině. Na jihu scházejí docela mimo Salix grandifolia, nigricans a incana (kterážto poslední v Rusku schází), jenž s hor až do severních Vlach sestupují, a mimo Salix rosmarinifolia, která se u Benátek našla. Výjimku ze všech řečených dělají dva u nás obecné druhy, Salix capraea, jiva, a Salix cinerea. Poslední má rozšíření poněkud jižnější, rosteť v hájích prostřední a jižní Evropy (ve Vlaších až do Kalabrie), pak po střední Evropě a jižní Skandinavii, asi jako Salix purpurea. V Rusku má ty samé severní hranice jako Salix amygdalina, z Finska totiž do Kazaně; jižní ale jako Salix viminalis, totiž od Podolí Ukrajinou k Pense, vyhý= bajíc se stepím horkým, proto že na docela mokrých místech neroste a tudíž vlhkem není chráněna proti přílišnému horku. Pak se zase vyskytuje na Krymě a v Kavkazu, a roste v celé jižní Sibiři a v Kamčatce. Salix capraea, jiva, má nejrozsáhlejší rozšíření ze všech vrb, roste totiž v Laponsku, v celém evropském Rusku až do jihu a v jižní Sibiři, V ostatní Evropě roste všude a vystupuje nejvýše do hor ze všech vrb, které zároveň žijí v rovině. (Salix aurita, která jde výše, miluje u nás vůbec hory, jako i phylicifolia, nigricans, silesiaca, hastata, myrtilloides u nás jen ve vysokých horách, ne na rovině rostou). Ještě severněji se drží nízké křovité vrby (pro stanoviska v severních zemích frigidae od botaniků jmeno- vané). Roste jich mnoho druhů dílem pouze v arktických zemích Ruska, Skandinavie i Sibiře, dílem ještě ve Finsku, v horách Baikalských a Altaiských; v ostatní Evropě jen ve vysokých Alpách. U nás se z toho oddělení nachází jen v Krkonoších Salix Lap- ponum, a právě tato má v Rusku většího rozšíření, neboť roste z arktických zemí až jižně do Podolí a východně do Kurska. Z vrb trpasličích, které pouze v arktických « — 143 — zemích a na vysokých horách žijí, roste u nás jen Salix herbacea na Krkonoších. Pře- hlédneme-li rozšíření vrb našich v Čechách samých, tedy vidíme všude okolo vesnic stromovité vrby a S. pupurca, v lesích jivu, Salix capraea a S, cinerea, všecko druhy, které vůbec po celé střední a z části i v jižní a severní Evropě jsou obecné. V su- chých teplých středních Čechách rostou z vrb jen tyto. V rovinách Labe a Vltavy a též sem lam v kraji rostou některé vyšší křovité vrby, které jsou nejvíce v severním Německu a v západním Rusku rozšířeny, jako S. viminalis, mollissima, rubra a j., a svědčí o mírném ponebí našich hlubších krajin. V hornatějších krajinách rostou S. daphnoides a více rozšířená ješlě S, pentandra, pak mnohé z prostředních křovitých vrb, které více milují severní krajiny, jako Salix repens, rosmarinifolia a j. Zvláště obyčejná jest Salix aurita. V horách Krkonošských se nachází z těchto S. nigricans, silesiaca, myr- tilloides (také v Šumavě), hastata, phylicifolia, a z nízkých a trpasličích vrb S. Lappo- num a herbacea. Vůbec rostou ledy v Čechách ty samé druhy, které se nacházejí v západním Rusku, ale docela v jiném pořádku. Předně jsou tam některé vrby až na jih rozšířeny, kleré u nás jen vysoké hory obývají, jako n. p..myrtilloides, nigricans, Lappo- num, bezpochyby proto že nacházejí již v západním Rusku kratší vegetační periodu, jako u nás v horách. Velmi jižně jsou též rozšířeny z té samé příčiny S. aurita a pentandra, kdežto u nás hornatější krajiny milují. S. silesiaca zase, která u nás vysoké hory miluje, roste jen v okolí Petrohradu, proto že jen tam nachází mírnější léto a ne příliš studenou zimu. S druhé strany jsou mnohé druhy, jako stromovité vrby, pak S. repens, rosma- rinifolia, capraea a viminalis daleko na sever rozšířeny, které u nás do hor vysoko nevystupují, proto že v severním Rusku ještě jest větší letní teplo; jen S. hastata, phy- licifolia a herbacea chovají se v horách našich podobně jako v severním Rusku, a S. purpurea, daphnoides, rubra a j. podobně ve vystupování na sever a v rozšíření na jih, jako u nás při vystupování do hor z příčin nahoře udaných. Vidíme tedy u nás vrby v jistém pořádku z teplých nízkých krajin až do hor roz- pořádané, v severním Rusku ale, kde krátká vegetační perioda, jaká bývá v našich horách, již na jihu se vyskytuje, za to ale letní teplo našich teplejších krajin ještě v severních zemích panuje, jsou vrby tyto promíchány, a jen ony, které potřebují chladnějšího léta a mírné zimy, jsou obmezeny na Baltické kraje. Ostatně jest Rusko mimo jižní Sibiř a západní a arktické kraje (kde rostou nižší druhy) velmi chudé na vrby, a ve větší části země rostou jen ony obecné druhy, které i u nás všude po kraji jsou rozšířeny. Topoly mají v rozšíření poněkud podobnost s vrbami stromovitými, proto že mi- - lují (mimo osyku) rovinu a že jsou daleko na jih rozšířeny, pak také v tom, že ne- tvoří jako borovice, smrky atd. lesy, nýbrž rostou porůznu mezi jinými stromy. To platí hlavně o bílém, sivém a černém topolu. Bílý topol (Populus alba) roste po celém jihu až do Algirska a v střední Asii. Též v jižním Rusku jest všude rozšířen, na se- ver ale má hranice, jaké jsme posud neviděli. V Skandinavii jest podobně rozšířen jako bělice, do prostředního Švédska a Norvéžska, v Rusku ale jde na západu jen až k 45“, v Polsku- pak vystupuje hranice jeho výš a výš až k 57% na východu u Kazaně. V Sibiři drží se jižně, na hořejším Obu a Irtiši a v Davurii, odtud jest rozšířen až do Kamčatky. Docela podobně se chová topol černý (P. nigra). Zdá se, že na jihu není tak rozšířen - jako předešlý druh, v Skandinavii jde trochu dále na sever, taktéž v Rusku, neboť jde — PAZ v západní Rusi až k 569 v Kuronii, pak ale též vystupují severní hranice jeho na východ až do 579 u Kazaně. V jižním Rusku chová se podobně jako bílý topol, v jižní Sibiři jde jen až do zemí Altaiských. Vidíme tu tedy dva druhy, které hlavně letním teplem se řídí a prolo ve východní Rusi jdou severněji, U más se drží nižších krajin. S nimi roste v Čechách sem tam topol sivý (P. canescens), který též v střední a jižní Evropě (zvláště ale v jižních Uhřích) jest rozšířen; v Rusku zdá se že schází, udání z Litvy jsou pochybné, a i v tom pádu, že by se v západním Rusku nacházel, byl by to vždycky strom, klerý žádá mírnější zimu, tedy rozdílný od předešlých. Jiné rozšíření má osyka (Populus tremula). Ve Vlaších a Španělích miluje hornaté krajiny, a v střední a severní Evropě roste nejvíce v lesích, i v suchých, a nežádá jako ostatní topoly vlhkou půdu, ačkoliv ji snese. V celku se chová podobně jako iva (Salix capraea). V Skandinavii jest osyka veskrz rozšířena, v Rusku na západě také až do 709 (v Laponsku), pak se ale severní hranice kloní až do severního Ruska pod 680, (Celé lesy tvoří v střední Rusi, n. př. v okolí Jaroslavském. Ostatně jest rozšířena v celém jižním Rusku a v horách Kavkazských, v Sibiři žije v jižních zemích až do Davurie. S ní rostou v zemích Altaiských dva podobné druhy, Populus diversifolia a pruinosa, a jeden topol, který s amerikánským balšámovým topolem jest příbuzný a má krásné dlouhé listy (Populus laurifolia). Jiný balšámový topol (P. suaveolens) roste od zemí Altaiských až do Kamčatky. Musím se též zmíniti o našem topolu pyramidním (Populus pyramidalis). Tento strom, v Indii severní domovem, v jižní Evropě sem tam zdivočilý a po celé střední Evropě u silnic často sázený, nachází se ještě v jižním Švédsku, v Rusku ale vyhýbá se sever- ním krajinám a roste jen na západě a na jihu, v Polsku, v Ukrajině, na Krymě a v Kay- kazských zemích, neboť velká zima zabraňuje jeho rozšíření na sever. U nás roste ještě ve výšce 2000“, v Šumavě ale, ačkoliv tam zima ještě není tak krutá, že by topolu uškoditi mohla, jest přece léto tak příliš krátké a chladné, že stromy 25leté nejsou vyšší a tlustší nežli u Prahy 40leté. Pravá vlast topolů jest severní Amerika, kde se nachází velmi mnoho druhů. Mnohé z nich, jako P, balsamifera, canadensis, jsou u nás pěstovány. Obrálíme se teď k břízám. Břízy jsou, pokud nám známo, jen na severní polokouli země, v severní a pro- střední Americe, Evropě a Asii rozšířeny a nacházejí se v jižnějším podnebí jen ve vyso- kých horách, jako n. př. na Etně v Sicilii a v Himalaji; při tom ale nejdou nikdy jako vrby do rovin teplejších krajin. Dle zevnější podoby dělí se všechny nám známé druhy bříz ve dvě skupení, jedny, stromy to nejvíce prostřední výšky, štíhlého vzrůstu, vůbec více méně naší obecné bříze podobné, tvoří veliké lesy, zvláště v severmích zemích, ve Švédsku, Rusku, v Sibiři a v severní Americe. Jsou to jediné listnaté stromy, které ještě vedle borovic a smrků v těchto studených krajinách v celých lesích pohromadě žijí. (Osyky, vrby, olše, jeřabiny a slřemchy vyskytují se též v těchto zemích, ale pouze roztroušené v borových neb březových lesích). Mnohem řidší jsou stromovité břízy V prostřední Evropě a Americe, jsouce nejvíce na hory obmezeny, a kde se častěji v celých lesích v našich teplejších krajinách vyskytují, bývají to lesy uměle založené. Může se tedy říci, že stromovité břízy jsou severní stromy. Druhé skupení bříz, nízké křoviny to s malými kruhovitými listy, nachází se skoro jen v nejstudenějších krajinách, kde vůbec již stromy nerostou, na břehách Ledového moře, v Alpách laponských atd., — 45 — a jsou lam spolu s nízkými vrbami jediní zástupcové křovin. Velmi zřídka se vysky- tují v horách střední Evropy, a mohou se považovali za křoviny právě arktické. V Čechách rostou tři druhy bříz, dvě stromovité, obecná bříza (Betula verrucosa Erh,, lak nazvaná, proto že má na ralolestích malé bradavičky pryskyřičné) a černá bříza (Betula pubescens Erh.) s velikým vejčitým listem a tmavou kůrou kmenu, pak v bahnách hor jedna z nízkých břiz, Belula nana. Bříza obecná jest strom chladnější části Evropy a chová se u nás podobně jako borovice, ona toliž do hor nevystupuje přes 2500“ V jižní Evropě vystupuje výše do hor než u nás, roste ve Švýcarsku až do 6000, na Etně mezi 5000 a 6500“, a schází docela v rovinách. V severní Evropě jest velmi rozšířena, celou Skandinavií až do Laponska, kde ale jen roste v údolích a na jižních úklonech, a celou střední Rusí jižně až do Ukrajiny a do zemí Donských a Volzských, dokud tam nejsou stepi, pak v Kavkazu až do výšky 7000“ a v jižní Sibiři. V horách severních krajin a v zemích arktických jest rozšířena bříza k naší obecné velmi podobná, která ale v listu se blíží více k B. pubescens a má až do vysokého stáří kůru kmenu docela bílou; jest to Betula glulinosa Wallnoth. (Bezpochyby mínil Linné pod svou B. alba hlavně tento strom.) © Betula glutinosa Wallnolh, která i v horách severního Německa se našla (snad se najde i u nás), roste celou Skandinavií mnohem hojněji nežli naše obecná, až k Ledovému moři, pak v severní a arktické Rusi a Sibiři. Tato bříza vy- stupuje v arklických zemích nejvýše do hor ze všech stromů a tvoří hranici stromorostu. Černá bříza (Betula pubescens Erh.) roste v bahnách. V jižních Čechách u Třeboně, pak v Šumavě tvoří celé lesy. (Ona nejde nikdy do teplých, suchých krajin, a vystupuje v střední Evropě výše do hor nežli obyčejná bříza. Jižně jest jen rozšířena až do Alp. V Skandinavii roste naše černá bříza porůznu až do Laponska, v Rusku ale jest obmezena na západní část. Roste totiž jen od Petrohradu jižně až do Podolí, a na východ v gubernii Tambovské a Kurské, pak na Kavkaze a v Kamčatce, zemi to, která pro polohu při moři již má mírnější podnebí nežli Sibiř. Naše nízká bříza (Betula nana), která roste v Krkonoších, v Šumavě a v Rudohoří v rašelinatých močálech, nachází se v střední Evropě jen ještě v Alpách a v severním Německu. Velmi obyčejná jest v severní Skandi- navii, v Laponsku a v tundrách arktického Ruska a Sibiře, jako též v horách jižní Sibiře. Jižní hranice její nacházejí se v Rusku v čáře od Litvy přes Moskvu ku Kostromě běžící. V Sibiři rostou ještě 3 stromovité a 2 keřnaté, dle podoby listů a plodů ale k stromovitým patřící břízy, pak 3 křovinaté břízy, z nichžto jedna (Betula humilis) též v západním Rusku a mimo to i v severním Německu a v Alpách žije. U nás ještě nebyla nalezena. Vidíme, že B. verrucosa a B. glulinosa spolu zaujímají prostoru rozšířenosti obyčejné bo- rovice, při čemž B. verrucosa nižší a jižnější stanoviska zaujímá. B. pubescens ale jeví - se jako strom, klerý se vyhýbá velmi tuhé zimě, jsa hlavně v chladnějších částech pro- střední Evropy domovem. -Když takto břízy, jak jsme viděli, chladnější podnebí a přede vším krátkou vegetační periodu si hledají (neboť rozšíření obecné břízy v jižním Rusku svědčí, že snese dosti velké teplo), a když zvláštní druhy, které u nás nerostou, v severních krajinách jsou domovem, chovají se olše poněkud jinak. I olše rozstupují se na dvojí oddělení: jedny, jen křovité, které pro zvláštnosti v podobě květů a plodů od některých botaniků za zvláštní rod Alnaster neb Alnobetula se považují, žijí jako nižší vrby a břízy v stu- dených severních krajinách anebo v horách; druhé, stromovité neb křovité olše z od- — M dělení Alnus (viz článek Alnus v „Naučném slovníku“ seš. 3.) hledají si jako topoly prostřední, nejvíce ale jižně krajiny Evropy, Ameriky, a hory Indie, Peruánska, Nové Granady a Libanonu. — Výjimku v tom dělají jen sivé olše a dva druhy ze severní Ameriky. Černá olše naše (Alnus glutinosa) jest rozšířena po celé prostřední a západní Evropě, a na jihu, zvláště u potoků nižších hor, asi podobně jako stromovité vrby; severní hranice její jde, podobně jako u křehovky (S. fragilis), Norvežskem, Švédskem, Finskem k Viatce. Též na jih jest v Rusku jako tato vrba rozšířena, totiž po celém. jižním Rusku, na Kavkaze a v jižní Sibiři, a laké při vystupování do hor chová se podobně, miluje toliž nižší kraje a nevystupuje v střední Evropě mnoho přes 2500, proto že jako stromovité vrby žádá dosti teplé léto. Docela jinak se chová sivá olše (Alnus incana), tato se blíží v rozšíření svém poněkud k některým vrbám. Ona roste v jižní Evropě jen na vysokých horách, taktéž u nás a v jižním Německu, miluje hory a se- stupuje zřídka do nižších údolí. V rovině se nachází jen v severovýchodním Německu, ale v Skandinavii jest veskrz rozšířena, zvláště v prostřední čásli, tak že jest i v La- ponsku i v Dánsku vzácnější. V Rusku jde také rozlroušeně až do Laponska, a pak jest rozšíření její na sever, jako u Salix pentandra, aurita a j., ohraničeno čarou z La- ponska k Viatce běžící. (V severní Sibiři jest severně až ku polárnímu kruhu a východně do Kamčatky, pak v ruské Americe rozšířen jiný, ale naší sivé olši velmi podobný druh.) Sivá olše chová se tedy v celé střední, jižní a severní Evropě docela podobně jako Salix pentandra, s kterou v našich horách nejvíce pohromadě roste. Jinak ale se má v jižním Rusku, majíc totiž, jako smrk a jako Salix aurita a jiné, jižní hranice běžící z Podolí ku Kazani. Mimo to roste ještě v horách Kavkazských. (V Altaiských a Baikalských horách a v Davurii jest taktéž udána, zdá se ale, že to jest výše dotčený sibiřský druh.) Spolu se sivou a s černou olší roste v Šumavě a v Rudohoří sem tam zvláštní druh (A. pubescens Tausch) s listy vezpod rezavě plstnatými. Tato olše se našla i v Porýnsku, v jižním Laponsku a na Kavkaze, a jest od některých považovaná co bastard mezi černou a sivou olší, od jiných za odrod posledního druhu. Jiní zase ji drží za zvláštní druh. Já ji živou neviděl a nemám o tom úsudku. Jiný druh olší, zelená: olše (Alnus viridis), která v Šumavě a po celých jižních Čechách sem a tam roste, patří do oddělení Alnaster. (Viz moje pojednání o olších v „Slovníku naučném“ díl I. seš. 3. čl. Alnus.) V ostatní Evropě chová se jako kleč (Pinus Pumilio), nachází se totiž jen v Alpách a Tatrách, a schází v rovinách a též v celém Rusku a v Skandinavii. Zřídka sestupuje níže do údolí, jako n. př. v Porýnsku. U nás nežije právě ve vysokých horách (já ji nenašel výše než 2500“), ale víme, že jižní Čechy, na které u nás jest obmezena, vůbec mají podnebí poněkud alpské, neb i Soldanella alpina a Pinus obligua jsou tam v nižším kraji rozšířeny. V Sibiři severní a v arktickém Rusku, jižně až ku čáře od Mezeni k Viatce běžící, roste podobný druh, Alnus fruticosa, který se tedy v rozšíření k naší horní zelené olši chová jako modřín sibiřský k evropskému. V ame- rickém Rusku roste ještě A. rubra, v Kavkaze krásný jižní druh A. cordifolia. Vidíme tedy, že naše olše patří každá do docela jiného kruhu rozšíření, jedna: k bahenním stromům mírného a jižního podnebí, sivá k stromům chladných zemí, a zelená ku keřům alpským a arktickým. Prohlédneme si teď ještě jednou rozšíření Salicineí a Betuleí, než se obrálíme k stromům s tvrdým dřevem, k dubům. a, bukům. a | ARA do Stromy a keře, o klerých jsme posud mluvili, jsou, jak jsme viděli, z větší Části v Rusku až severně k čáře od Pelrohradu ku Kazani rozšířeny; jiné, jako borovice, smrk, některé křovilé vrby, sivá olše, břízy, osyka, vystupují až do nejstudenějších krajin, a ještě jiné konečně obývají pouze severní neb arklické země, a jen malá část křovilých vrb, ze sosnovilých stromů jediná jedle, jsou obmezeny pouze na západní a jižní hornalé krajiny s mírnějším podnebím. Při tom rostou na místě našich druhů, které jen v evropském Rusku jsou rozšířeny, v Sibiři podobné formy, jak to vidíme u modřínu, limby, smrku, zelené a sivé olše ald., tak že můžeme v celku říci, že konilery čili sosnovilé stromy, pak vrby, topoly, břízy a olše v Ruské říši jsou velmi hojně, některé z nich hojněji nežli v ostatní Evropě zastoupeny, a že jen severní Sibiř jest poněkud chudá na druhy, neb scházejí tam vrby stromovité a mnohé keřnaté, pak olše černá, a topoly vyjma osyku. Jinak se to má u stromů, o kterých nyní jednati chceme, u buků, dubů, habrů atd,, které bolanikové jmenují kupulifery. Tyto bývají vůbec jen v jihozápadním Rusku; a scházejí v Sibiři docela. Nejvíce se liší Rusko ve své floře stromové od střední a západní Evropy tím, že ve všech zemích k vlastnímu Rusku náležejících schází úplně buk (Fagus sylvatica). Tento strom chová se ve svém rozšíření poněkud podobně jako jedle. Nachází se v Rusku jen na západě, v přímoří až do Kuronie, v Polsku, ve Volyni a na Podolí, pak na jihu na Krymu a v horách Kavkazských. V Sibiři schází docela a nemá také zá- stupce. V ostatní Evropě drží se jako jedle hlavně západních zemí, má ale při tom mnohem větší rozšíření na jih a na sever. Buk jest hlavní lesní strom vyšších hor jižních zemí, španělských Sier, Apenin, Nebrodských hor v Sicilii a všech pohoří na Adrialském přímoří, v Istrii, Dalmacii, v Řecku a v Malé Asii, nejvíce ve výšce od 2000“ do 4000, kde již duby a kaštany nerostou. Sosnovité stromy, jedle neb černá borovice. (Pinus Laricio), tvoří jen sem lam v jmenovaných horách rozsáhlé lesy, a nejsou, jako v horách střední Evropy smrky neb jedle, charakterisující stromy vyšších krajin. Jejich místo zaujímá tam buk, on jest pro obyvatele jihu znak chladného horského podnebí, jako pro nás smrk, Do rovin nesestupuje buk nikdy v jižních krajinách, a strom v okolí Římském rostoucí, jemuž Římané dávali jmeno fagus, byl vlaský dub (Ouercus Esculus). V jižní Francii nacházíme buk také jen na horách, v prostřední a severní ale i na rovině v krásných lesích. V západním Německu jest buk spolu s duby hlavní lesní strom v rovině a v horách, a jest i rozšířen po celém přímoří v Holštýnsku, v celém Dánsku a laké v Meklenburku a Pomořanech, kde mu půda svědčí. Ve východní polovici Německa nacházejí se bukové lesy jen v horách, v rovině roste buk jen roz- v těchto krajinách již poněkud kontinentální klima s horkým, suchým letem vládne, a jen krajiny u moře a v horách chladnější, vlhčí povětří mají, jakého si žádá. Podobně se chová bezpochyby také v Polsku, a není snad tam mimo Tatry a Bukovinu buko- vých lesů. © V Norvéžsku jde trochu severněji nežli v Ballickém přímoří, a také ve Švédsku sem tam až do Upsaly se nachází, v celých lesích roste ale jen v nejjižnějším Švédsku, v Skonenu, V Čechách roste buk podobně nejvíce v horách, a to zřídka v čistých lesích, nejvíce jako jedle a spolu s ní roztroušeně mezi smrky. V středních Čechách byl dříve jako i jedle velmi rozšířen, kulturou ale tyto krajiny vypráhly a podnebí se tak změnilo, že již bukům není příznivé. Veliký buk u Závisti, pokud mi známo, mívá — 48 — jen hluché bukvice. Bylo by žádoucno; aby lesníci a hospodáři na venkově nám zprávy podali, kde a v jakých polohách se u nich čisté bukové lesy nacházejí, proto že jsou jako důkaz mírného podnebí pro klimatologii velmi důležité, Poněkud podobné rozšíření horizontální jako buk má habr (Carpinus Betulus), s tím rozdílem, že nejde vysoko do hor, proto že žádá více horka. Z té příčiny na- cházíme habr ve Vlaších v dolejší části hor, v Euganeách u Verony, u Sieny, ano až v Kampanii římské, také v Německu a ve Francouzsku roste sem tam v rovinách, nej- více s duby míchaný, a nevystupuje do Alp mnoho přes 2000“. Tak se i chová u nás. Habr jest rozšířen hlavně v středních a severních teplejších Čechách, právě tam, kde buky obyčejně scházejí, jen v Dobříšských a Křivoklátských lesích roste s bukem po- hromadě. V Skandinavii jest habr obmezen na Dánsko a jižní Švédsko. V Rusku má habr podobné hranice jako buk, jen že jdou trochu více do země, roste totiž v Kuronii, v Polsku, na Litvě, ve Volyni, Podolí a na Ukrajině, pak v Krymě, na Kavkaze a při ústí Uralu, a čára jde od Kuronie k Černigovu, Voroneži a Uralsku, podobně jako i ve Vlaších do teplejších krajů více jest rozšířen nežli buk. Zima není velmi rozdílná v krajích ruských, kde buk, a v oněch, kde habr nachází své hranice, a musíme tedy rozdíl v rozšíření, že totiž habr jde trochu východněji, hledati v tom, že habr podobně jako duby snáší vice suchého horka a tedy růsti může v krajinách, kde již buk nenachází vláhy v povětří. V horách jihovýchodních, v Istrii, v Sedmihradsku a Valašsku, pak též na Krymu a Kavkazu roste kromě našeho habru a obyčejně níže v horách Carpinus duinensis Scopoli, a v celé jižní Evropě roste na nižších horách a v rovinách strom po- dobný k našemu habru, ale se šiškami plodovými podobnými k chmelovým (Ostrya vulgaris). Také kaštan (Castanea vesca) budiž tu jmenován, který v horách celé jižní Evropy, v Sierrách španělských, v Apenninech, v Macedonii atd. roste, kde obyčejně pod bukem asi od 1000“ do 2000“ neb 3000“ tvoří rozsáhlé lesy, slřídající se s lesy dubovými. V nižších krajinách se nachází pěstovaný a žádá si čerstvou půdu a půlnoční stranu. "Velmi hojně roste na jižním úklonu Alp, v Piemontsku, v Tyrolsku a v Krajinsku. Za Alpami jest rozšířen hlavně v Charvatsku a na Porýnsku, kde na jižních úklonech často pod buky v nízkých lesích roste. Ostatně jest roztroušen v zahradách po celém jižním Německu, též v Čechách u Prahy a sem tam v severních Čechách, zvláště v okolí Cho- můtovském dobře se daří a vydává ovoce podobné štyrským kaštanům, zvící lískového ořechu. V Ruské říši roste jen v Kavkazu a na Krymě. Vidíme tedy v Čechách strom, který se v Rusku docela jižně chová a též v střední Evropě jest znamením teplého podnebí. Mimo jmenované druhy mají habry, buky a kaštany málo soukmenovců v jiných zemích. Buk, našemu podobný, roste v severní Americe, a několik zvláštních druhů se vždy zelenými, malými, klínovitými listy (poněkud podobné listům trpasličí břízy) tvoří nízké lesy v nejjižnější Americe, v Patagonii atd. Habrů a kaštanů roste několik druhů v horách přední a zadní Indie a v severní Americe, a v této zemi nachází se ještě jeden druh Ostrya, který výše vyrůstá nežli evropská a u nás v zahradách lépe se daří nežli tato. k Může se říci, že kromě našeho buku, který roste ve střední a na horách jižní Evropy, kromě kaštanu obecného, který roste v jižní Evropě, a kromě habru, který v jihovýchodní Evropě lesy tvoří, pak kromě vždy zelených buků, které jsou skoro jediné stromovité rostliny antarktické Ameriky; všechny ostatní druhy všech těchto rodů jen roztroušeně -= "M rostou, a zvláště v severní Americe a v horách Indie na ráz krajiny vplyvu nemají, že tedy hlavně jen v Evropě nacházíme velké lesy těchto stromů, buků, habrů a kaštanů, Jinak se chovají duby. V severní Americe, pak v horách Mejika a jižní Ame- riky roste ve velikých lesích velmi mnoho druhů dubů, které ale jen málo jsou po- dobny našim, nýbrž mívají listy jako vrby, olše, jedlý kaštan, neb podobné jako javor. Velmi mnoho dubů roste též v Indii, v Himalaji a též na ostrovech Indického a Malai- ského moře, které zase mají nejvíce listy veliké, lesklé, kopinaté, podobné k listům střemchy. V Evropě roste vůbec léž mnoho dubů, ale nejméně druhů podobných k našim. Tyto jsou vůbec jen obmezeny na krajiny střední a jižní Evropy, sem tam se vyskytují též v severní Africe. Jiné duby, s listy též jako u našich opadajícími, ale podlouhlými a s ostrými laloky a mískami se šupinami ježatými jsou po jižní Evropě a po Asii pod stejnou šířkou rozšířeny. Nejvíce ale rostou v jižní Evropě a v jiných zemích okolo středozemního moře duby zvláštní formy, s malými, vždy zelenými listy, na kraji jako u bodláků trnkovitými. V střední a severní Asii scházejí duby jako jiné miskonosné stromy; a jen na východě, na Amuru a v Číně, se zase nacházejí duby. Rozličné tyto formy dubů tvoří tam, kde jsou domovem, veliké lesy, "ano může se říci, že sestávají vůbec lupenaté lesy v nižších krajinách Evropy, v střední Americe a v jistých výškách hor me- jikánských a himalaiských pouze z dubů. Lze tedy duby jmenovati hlavními lesními lupe= natými stromy mírnějšího podnebí, kdežto buky, habry a kaštany jsou jen v Evropě a v sou- sední Malé Asii lesní stromy. Žádný ze stromů, o kterých příště se tu jednati bude, ani lípy; ořechy, jilmy, javory, platany, ani jasany v té míře a tak často rozsáhlé lesy netvoří, jako duby; ano jen jako buky. Jedinou výminku v tom dělají javory severní Ameriky, které tam v některých zemích čisté lesy tvoří; ostatní jmenované stromy rostou vždy roztroušeně mezi duby a nemilují společnost. V celku tedy vidíme, že jen sosnovité stromy, hlavně borovice a smrky, pak břízy a konečně duby, a v Evropě buky, z části též habry jsou ty, které rozsáhlé lesy tvoří, ostatní slouží jen k tomu, by rozmanitost a půvab krajiny rozmnožovaly. Duby střední Evropy milují hlavně roviny, a proto v Čechách nezaujímají tak vel- kou prostoru jako v jiných zemích, n. př. v Slezsku, v Porýnsku atd., neboť celá naše země jest již hornatější, a nacházíme u nás nejrozsáhlejší borové a smrkové lesy. V te- plejších krajích českých zase, kde před časy ještě dub byl rozšířen, jsou teď orbou a špatným lesnictvím lesy vůbec vzácné. © Rostou u nás tři druhy dubů. Jeden z nich, Ouercus pubescens, s listem vezpod plstnatým a plodem přísedlým, jest velmi vzácný a roste jen na nejteplejších úklonech - v středních a severních Čechách, jako u Karlšteina, u Chuchle atd. Tento druh bývá u nás nejvíce keřnatý, prolo že obyčejně lesnaté úklony teplých Čech, kde roste, se užívají co nízký les. Zřídka jsem viděl stromky toho druhu. (Ouercus pubescens i v již- ních zemích nedosahuje nikdy velikosti našich dubů a podobá se ve zrůstu více hrušce.) Mimo Čechy rósté v jižním Německu a v jihovýchodní Evropě, v Uhřích, v Istrii a v Dal- macii. V jižní Evropě, ve Španělích a ve Vlaších, jest zastoupen jinými podobnými druhy. V Ruské říši roste 0. pubescens na Podolí a v krajinách u výtoku Donu, pak na Krymu a v Kavkazu, tedy jen v nejjižnější části. Dva ostatní našich dubů, ©. pedunculata (Robur L.), křemelák, a 0. sessiliflora, drnák, mají poněkud rozdílné vystupování na sever, společný jim ale jest spůsob rozšíření na jih, kterým se liší ode všech stromů posud 4 zu jmenovaných. Když jsme pozorovali naše vrby v bahnách italských, dalo se vysvětliti stanovisko tak jižní tím, že leplo vlhkem se mírní. Pak jsme také našli, že vrby sná- šejí dlouhý čas vegetační a tudíž síly jejich se nevyčerpají, když květou v únoru a listy jejich opadají na konec listopadu. Duby naše rostou též v jižní Evropě a též v rovině, ale ne na mokrých místéch jako vrby, nýbrž docela na takových místech jako u nás, tak že účinkuje na ně plná teplota jižní, která plodí zvláštní jižní floru. Mimo to ale, že duby, které se uspokojují letním teplem střední Evropy a spolu snášejí horko rovin vlaských, jeví tím velkou pruž= nost proti vlivům temperaturním, ony liší se od našich vrb a lopolů také tím, že po- divným spůsobem navzdor časnému teplému jaru a pozdnímu podzimku vlaskému skoro ten samý čas vegelační mají ve Vlaších jako u nás. Kdežto jsme viděli, že vrby na jihu kvetou, jak mile temperatura dosáhne podobného stupně jako u nás v dubnu, totiž asi.v únoru nebo v březnu, chovají se duby jinak. Ony květou v dubnu a v máji 0 málo neděl dříve nežli u nás, a drží zimní spánek čtyrměsíční v době, kde ve Vlaších již panuje teplo našeho jara. Též na ostrově Madeře, kde zimní temperatura se vy- rovná naší lelní, stojí duby 4110 dní bez listů a teprva po této době začínají pučeli. Úkaz tento se nedá vysvětliti z příčin meteorologických a fysikálních, vidíme tu opak všeho, co jsme posud pozorovali; neboť stromy, o kterých řeč byla, ukázaly velikou sou- vislost rozšíření svého s jistými temperaturami buď zimy buď jara neb léta, duby ale jsou roz= šířeny přes země s rozličným teplem léta i jara, a zachovávají při tom všude skoro stejný čas vegetační. Jediná příčina, která se tu dá poznali, záleží v přírodě stromu samého, že se totiž životní činnost obmezuje na určitý čas a že pak nastoupí dlouhý spánek, aby v šťávách staly se proměny, potřebné k novému začetí života. Takováto samostatnost rostliny proti vlivům zevnějším jest řídká; u zvířat ovšem nacházíme častěji neodvislost jednotlivých druhů zhledem na rozličné klimaty. Víme arciť, že hmyzové v rozšíření svém se nejvíce podobají rostlinám dílem již proto, že jako u rostlin potřebí jisté teploty k jich- ročnímu vyvinování; dílem i proto, že jsou na jednotlivé rostliny vázáni, kterými se živí“ Také hadi a jiné amfibie bývají jako rostliny vázáni na jisté země, bezpochyby proto, že krev jednotlivých druhů musí míti jistou teplotu, a jelikož chladnokrevná tato zvířata mají velmi málo vlastní teploty, proto jsou šťávy jejich docela odvislé od ze= vnější temperatury. Mořské a vůbec vodní nižší zvířata, lastury, raci a jiná, pak i ryby, jsou taktéž velmi odvislé od teploty vody a drží se proto v jistých šířkách geo- grafických neb v jistých hloubkách, kde právě sobě svědčící teplotu nacházejí *). Ssavci a plácí jsou také z velké části vázáni na jisté krajiny aneb temperatury, neboť ptáci, - pe panic išd a ún ohbí na zimu se stěhují do Ao - potře- 1) Nemohu zde nepromluviti o zvláštní analogii mezi rozličnými hloubkami moře a výškami hor. Víme, že na vysokých horách rostou dílem tytéž, dílem podobné rost- liny jako v severních a polárních krajinách, proto že na horách jest chladno. V moři setkáváme se s výjevem podobným, jen dle okolností změněným. Proto že chladnější voda jest těžší nežli teplá, nacházíme v moři ve hloubce větší a větší vždy studenější a studenější vodu, až se konečně v temperatuře podobá vodě na povrchu polárního moře, a v těchto chladných hloubkách mořských žijí také mořská zvířata Duhy i v jižních mořích. taka : | — či = do našich krajin, jako některé kachny, strnadi atd., žádají chladného klimalu ; a konečně jsou i takoví, jako papouškové a kolibri, kteří se nikdy nevzdalují z tropických zemí, a jiní, jako švédská sojka atd., kteří vždy jen v severních krajinách zůstávají. © Podobně jest i rozšíření některých ssavců obmezené; připomínám zde jen opice tropické, ledního medvěda polarního a j. Jsou ale i takoví ssavci a pláci, kleří nejrozdílnější temperatury snášejí. Domácí naše zvířata: kůň, ovce ald,, orli a sokolové, tygr (který někdy zabloudí až do Sibiře) a j., přede vším ale člověk a pes mohou žíli v horkých a v studených krajinách; a stavěti se na odpor všem vlivům zevnějším. Talo vnilřní síla životní, která nepodlehá ani horku ani zimě, klerá dopouští, že člověk zachová podobné zvyky, ač s, malými změnami, všude, aniž na severu nedrží zimní spánek arklických zvířat, aniž v tropických krajinách nevede noční živobytí šelem, opic a papoušků, tato vnitřní“ síla žije též, ač v malé míře, v některých rostlinách, a lalo síla vnitřních chemických pochodů, které se v nepřelrženém pořádku po sobě konají bez ohledu na zevnější vlivy, jsou pří= činou onoho podivného výjevu u dubů, že mají na jihu jako na severu skoro totéž trvání vegelace při rozličném teple, kdežto u většiny rostlin vidíme, že buď jejich doby vegetační jsou vázány na jisté teplo, jako smrk, Salix pentandra a j., a tudiž buď jen na jihu buď jen na severu a v horách se zdržují, aneb že jen takové žijí v rozličných kli- matech, kterým neškodí, když se čas vegetační zkrátí neb prodlouží, jako u vrb stromovitých. Pravili jsme, že u rostlin jen v malé míře talo vnilřní síla žije, a též u dubu po- zorujeme onu tuhost proti zevnějším vlivům jen v střední a z části v jižní Evropě. Na zimu jsou duby dosti choulostivé, každý z našich druhů ale v jiné míře; lak že má každý z nich jiné severní hranice, Drnák (Ouercus sessiliflora) roste v jižních krajinách na nižších horách; mezi ji- nými duby roztroušen, tak v severním a středním Španělsku, v Řecku a po celých Vla- ších na předhoří Apeninů, Abruzzů a hor sicilských. © Nemysliž si ale nikdo, že dub tento do hor vyšších vystupuje, neboť on jde zřídka výše nežli vždy zelené duby, ano některé jižní duby, jako Ouereus Toza ve Španělích, rostou vždy výše v horách nežli drnák, a vidíme z toho, že miluje jen hory pro svahovitou půdu a drží se na jihu ještě v nejteplejším pásmu. V Německu a ve Francouzsku, kde drnák jest vélmi rozšířen, nachází se sem lam v rovinách, vejvíce ale v celých lesích na nižším pohoří, a sice sobva výše než 1500“ neb 1800, Ve Vlaších roste nejvíce s rostlinami zvláštní jižní Hory, nanejvýš spolu s jedlými kaštany, a nejde do vyšších lesů bukových; v střední Evropě ale vidíme ho často ve společnosti buku, proto že buk tam pro chladnější léto již do předhoří sestupuje. Vidíme tedy, že drnák podobným spůsobem, jak v rozličném podnebí skoro slejný čas květu a pučení zachovává, také v teplých a mírnějších zemích se drží skoro v stejných výškách hor. Na sever jest drnák málo rozšířen. Roste jen porůznu v Dánsku a v nejjižnějším Švédsku, pak velmi zřídka na pobřeží Baltickém až ku Petrohradu (v Livonii jest známý jen jediný strom toho druhu), a pak jde hranice jeho severní od Litvy přes Moskvu do Penze, tedy asi podle 549. Ostatně zdá se dle všech zpráv cestovatelů, že i jižně od této čáry, v Polsku, na Ukrajině a na pobřeží dolejší Volhy a Donu jest mnohem vzácnější nežli v Německu. Hojněji roste drnák na „ Krymě a na Kavkaze, kde vystupuje až do 2400“ (ledy též ohledem na jižní položení -těchto hor ne vysoko). V Sibiři schází drnák docela, a zdá se z té příčiny, že nevy- drží větší průměrnou zimu lednovou než asi 8—9%. Hranice severní v Rusku ale ne- 4 * = bb = mají za příčinu zimní teplotu, nýbrž jarní, neboť čára z Ballického pobřeží, běžící přes Moskvu k Orenburgu, spojuje místa stejného tepla v dubnu, totiž průměrně 40. V mnohém ohledu jinak se chová křemelák (Ouercus pedunculata). Roste v jižní Evropě nejvíce © rovinách, n. př. v jižní části království Neapolského, a má v střední Evropě, ve Francouzsku, v Německu a v Uhřích, také nejkrásnější vzrůst v rovinách ; do hor nevystupuje v celých lesích nikdy tak vysoko jako drnák. Že takto na jihu i v mírném podnebí v nejteplejším pásmu rovin roste, nečiní to proto, že více miluje teplo nežli drnák a že se štílí zimy, nýbrž bezpochyby proto, že žádá hlubokou vlhčí půdu naplavených rovin, neboť roste mnohem výše na sever nežli 0. sessiliflora. V Skandi- navii jde až k 609, v Čuchonsku až k 61% a pak jde severní hranice přes Petrohrad a Vologdu k Permu pod 57%, Severní hranice tyto souvisí se stejnou teplotou máje 69; ostatně nelze dle nynějšího stavu vědy vysvětliti, proč drnák a křemelák mají tak rozličné hranice severní. Východní hranice tvoří Ural, v Sibiři schází jako drnák, a zdá se, že větší zimu lednoveu než 119 nevydrží. Jižně od této čáry roste dub tento porůznu na kraji lesů, teprva jižně od Volby tvoří souvislé lesy, pak v Polsku a v zemích Bal- tického přímoří. V jižním Rusku jsou lesy vůbec vzácné a vidíme dub jen na břehách řek v lesích, promíchaných s planými jabloňmi a hruškami. "Též v Ukrajině sem tam se vyskytují du— bové lesy, nejvíce ale roste i tam dub v lesíkách, sestávajících z rozličného stromoví, ja- sanů, lip'a javorů. Na Krymě a na Kavkaze jest křemelák obyčejný v nižších kraji- nách. Mimo tyto duby nacházíme v Ruské říši ještě Ouercus Mongolica, podobný na- šemu drnáku, v zemích Argunských a Amurských, pak na Kavkaze zvláštní odrod drnáku, pak Ouercus macnanthera s listem vezpod plstnatým a hluboce lalokatým, a O. castaneae- folia s listem podobným jako u jedlého kaštanu. V jižním Rusku na břehu Donu našel se 0. Cerris. Tento druh, ve Vlaších a v Řecku zvláště v horách obecný a též v Ra- kousku a Uhersku rozšířený, má krásné tmavozelené, lesklé listy se špičatými laloky a hlavně se vyznamená miskou, dlouhými ježatými šupinami opatřenou (0. castaneaefolia a macranthera mají podobné plody). U nás pěstovaný (m. př. na Žofině) daří se velmi dobře a svědčí o našem mírném podnebí. Drnák a křemelák rostou u nás hlavně jen v údolí Labském v rovině Budějovické a okolo Třeboně v krásných vysokých lesích a s: obrovským vzrůstem, v hornatější části středních Čech bývaji pěstovány na nízký les, a jen sem tam se nalézají veliké stromy. Bylo by i tu žádoucno, aby se zprávy o lesích dubových od čtenářů venkovských podaly, zvláště kde se souditi může, že nejsou uměle založeny, nýbrž že v krajině od slarodávna divoce rostou. Musím se zde též zmínili o zvláštním střídání se lesních stromů, jehož známe v Če= chách jen málo příkladů. V Šumavě se pozorovalo, že na horách, kde před stoletím ještě čisté krásné bukové lesy stály, nyní jen rostou smrky, a buky mezi nimi roztrou= šené se vzrůstem zakrnělým. © Za mnoho let prý zase smrky látky potřebné z půdy vy- čerpají a zahynou, mezi tím vyrostou zakrnělé buky, nesou hojné plody a les omladí se samými buky. Ve Francouzsku na mnoha místech zaujaly duby místo bukových lesů; v Dánsku zase pokrývají nyní buky veliké prostory, kde jinde borovice a břízy rostly. Tuším že zvláště v starých archivech okolí Rakovnického a Křivoklátského se najdé udání dosti, ze kterých by se poznati dalo, které stromy v dávných stoletích panovaly v tamních. lesích, když ještě řeč nebýla o umělém setí, + id on Tě“ a Časté u nás pozdní mrazy uškodí dubům a snad jsou příčinou, že již u nás duby jako, ve východní Evropě jsou vzácnější než v západní pod-stejnou šířkou, neboť stromy na. jaře kvetoucí trpí více jarními mrazy nežli nejkrutší zimou v únoru, třebas by ní i kmeny pukaly. Z amerikánských druhů dubů rodí se mnohé u nás výborně, mají z části rychlejší vzrůst, ale pak i špatnější dřevo nežli naše duby. H+ Lískový ořech (Corylus Avellana) jde ze všech kupuliler nejvíce na sever, nacházíme jej totiž až v údolích jižního Laponska, a odtud jde jeho severní hranice přes Finsko k Vialce,, jižně od télo čáry jest rozšířen po celém Rusku. Zvláště hojný jest na ostrovech Olandských a na Krymě. V Kavkaze roste ve výšee od 1500“ až do 3900, V Sibiři schází, jen na břehách řeky Argunu, přítoku to Amuru v jižní Davurii, roste zvláštní odrod s trojšpičatým listem. V ostatní Evropě jest lískový ořech všude obecný a jde mnohem výše do hor nežli duby, v Alpách až do 3500, v Šumavě jest ve výšce 2500“ ještě velmi rozšířen. Na jihu roste nejvíce v horách, ačkoliv i v rovině sem tam se nachází, a kvěle v. jižních Vlaších v lednu, Ve Španělích a ve Vlaších rostou odrody s„velmi chulnými plody, kleré i u nás se daří, Corylus tubulosa, s dlouhou pokryvkou ořechů, pěstuje se u nás, a někteří myslí; že roste v středních Čechách divoce; o čemž ale pochybuji. © Tento druh jest rozšířen po jihovýchodní Evropě, v Istrii, v Dalmatsku a v Uhersku, | Krásná slromovilá líska turecká (Corylus Colurna) s přímým, štíhlým kmenem a vodorovnými větvemi, klerá již v jižních Uhřích divoce rosle, daří se i u nás výborně a měla by se pro krásné, k řezbám oblíbené dřevo pěstovali. +, Když ještě v krátkosti přehlédneme rozšíření všech, kupuliferů, tedy shledáme, že naše druhy jsou rozšířeny veskrz léž v jižní Evropě, v severní jen křemelák, a ještě více, líska., Jen v jižním a jihozápadním Rusku roslou všecky naše druhy pohromadě, a. dle toho podobají se ještě Polsko a jižní province dle stromorostu k mírnější střední Evropě, V Sibiři scházejí kupulifery veskrz. Nápadné jest, že drnák, který v střední a jižní Evropě roste na horách, není tak rozšířen na sever jako křemelák, a ještě nápadnější, že buk, který u nás a ještě více v jihu na nejvyšší hory vystupuje, přece na sever v Rusku jest ještě méně rozšířen nežli drnák, proto že tu zima a suché horko jeho rozšíření zamezuje. = „Velikou podobnost s duby mají ve mnohém. ohledu „jilmy. © Nejvíce. jich roste w.severní Americe; dva druhy „které ale mají mnoho odrodů, jsou po Evropě rozší- řeny, nejvíce v jižní a západní. Liší se ale od dubů lím, „že rostou též v jižní Si- biři, | Ulmus campestris, jilem neb jilma, roste po celé jižní Evropě, zřídka v horách, „velmi hojně planý i pěstovaný v rovinách. Od starodávna sází se ve, Vlaších, aby révy po jeho kmenech „do výšky se pnuly. Na severním břehu Černého moře okolo Trebisondy atd. tvoří jilm rozsáhlé lesy., Velmi obyčejný jest též v Anglicku a ve Francouzsku; na východ a na sever ale bývá čím dále tím řidší, ačkoliv má severní hranice přes prostřední Skandinavii a Čuchonsko až k Viatce běžící. Jedna odrůda nízká (Ulmus pumila) roste též sem tam v jižních ruských stepech a v jižní Sibiři, u nás se na- chází na suchých úklonech, na Belvederu a j. Talo;odrůda má velmi malé listy. Podobně miluje sušší stanoviska odrůda s kůrou korkovou (Ulmus suberosa); tato vystupuje jen zřídka do,hor, kdežto zase velkolisté odrůdy u nás roztroušeně až do 3000“, na Kavkaze do 6000“ vystupují. Ačkoliv takto rozličné formy jilmu žijí v suchých, horkých krajinách, — S = jiné v horách a na severu, a hranice tedy jsou mmohem rozsáhlejší nežli u dubů, přece ale, jak jsme již řekli, nachází se v nejkrásnějším vzrůstu jen v zemích vlhčích, jižních a západních, právě tam, kde jest pravá vlast dubů. Jinak se chová vaz (Ulmus effusa). Tento strom má na sever ty samé hranice jako jilm, roste též v uralské Sibiři a 'na Kavkaze, pak v celé střední Evropě, jest ale mnohem vzácnější. V jižní Evropě schází docela. Zdálo by se dle toho, že ani veliké teplo ani příliš dlouhé trvání vegetace ne- snáší. V horách ale nevystupuje nikdy tak vysoko jako jilm, ačkoliv tu v teplotních poměrech příčina ležeti nemůže. Některé křoviny, pro lesníka a hospodáře bezužitečné, ukazují zvláštní rozšíření, dle kterého se tam, kde taková rostlina roste, lze na podnebí uzavírati. Seslavím na konci této práce výsledky geografického badání o nich; zatím zůstaňme při úhledných našich lesních stomech. Zvláštní rozšíření má jasan (Fraxinus excelsior). Strom tento daří se výborně v některých severních krajinách a v horách. Roste v Skandinávii, hlavně v severním Švédsku a Norvéžsku, pak v Čuchonsku, odtud ale jde severní hranice jeho přes Moskvu ku Penze. Mimo to roste dosti hojně v západním Rusku, zvláště na Podolí, roztroušeně též v Ukrajině a v ostatních zemích střední a jižní Rusi, zvláště u vod, pak na Krymě a na Kavkaze až do 3000“. V Sibiři schází, a vidíme podle severních hranic, že, ačkoliv se uspokojuje mírným letem hor a severní Skandinavie, přece se vy- hýbá větší lednové zimě než 8%. V střední Evropě roste hlavně v údolích a v lesích alpských až do 4000, a sem tam v Porýnsku; zdali v rovinách Německa jest původně divoký, nevím, též v Čechách neznám vlastně divoká stanoviska tohoto stromu. Na jihu také miluje hory, roste ale jako jilm i ve Francouzsku i ve Vlaších též divoce v rovině, n. př. u Terraciny, u Říma atd., tedy v docela jiném podnebí, nežli se nachází v Skan- dinavii a v horách. Zdá se, že poměry vlhkosti v povětří a v půdě hlavní vliv mají na toto rozšíření, které se liší ode všech posud pozorovaných, neboť má jasan dvě centra rozšíření, severní a jižní. (Dokončení.) DROBNOSTI 0 povaze slunce dle nynějších zkušenosti. Významně nazývá Koprník slunce naše „světovou pochodní, která v středu vládne“, a ještě významněji porovnává je Theon Smyrnenský se srdcem, jehož tepání celý svět oživuje. Ačkoli však toto srdce světové tak mohútné jest, že hmotu všech ostatních planet vespolek 738krát převyšuje a 192.700 zeměpisných mil v průměru má, nebylo předce až do nedávna, mimo zakony pohybu a velikost hmoty a objemu jeho, o vlastní povazé jeho a jmenovitě o příčinách tepla a světla, jímž nejen naši zem, nýbrž celou sluneční soustavu oživuje, skoro nic s bezpečností známo. Příčina toho leží přede vším v náramné vzdálenosti slunce od země, kteráž v průměru obnáší 20 millionů mil, a pak v oslepující světlosti jeho, která zevrubnějšímu pozorování velmi brání. Téprva v posledních desítiletích, když pozorovací fysikální nástroje podivuhodné dokonalosti nabyly a jmenovitě při zatmění slunce ze všech hvězdáren tisíce očí bedlivých pozorovatelů k němu současně namířeno bylo, stal se v poznání povahy sluneční znamenitější pokrok. Velice k tomu přispěl přede vším polariskop Aragův, neb tím nástrojem lze poznati, zdali světlo, kteréž se jím skoumá, pochází z tělesa pevného, u př. ze žhavé koule, nebo z tělesa kapalného, u př. z rozpuštěného kovu, nebo z tělesa be; 2 plynného, u př. z plamene plynového. Zkouškami velmi zevrubnými ukázal Arago již r. 1820, že to,co ve slunci svítí, nemůže býti pevné těleso sluneční, -ani žhoucí povrch jeho, u př. na spůsob kovu rozpuštěný, nýbrž že to světlo musí pocházeti z plynného obalu slunečního, Polariskopem Aragovým jest tedy dokázáno, že kolem slunce jest rozšířen obor světlový, snad na spůsob vzduchu našeho. Toť první krok ku poznání vlastní povahy sluneční. Drubý krok byl učiněn porovnáním světlosti slunce se světlostí rozličných světel ma zemi, což se vyvedlo lak zvanými fotomelry čili světloměry, V ohledu tom zmizí světlost každého jiného pramene ve světlosti sluneční, nejenom, že luna a hvězdy při východu slunce docela vyblednou, (nýbrž i nejsilnější světla, kterýchž uměle dobyti do- vedeme, objevují se ve své projekcí na sluneční plochu co černé skvrny. Jedno z nej- jasnějších světel jest lak zvané Drummondské světlo, kteréž povslává zapálením proudu vodíkového a kyslíkového na nehašeném vápně se směšujícího, Světlo to jest oslepující, nicméně má se světlost jeho k světlosti slunce jako 1: 146 a pozorováno proti sluneční desce jeví se co černá skvrna, Jedině světlo, které povstává přeskakováním silného elektrického proudu z roubíku uhlového na jiný podobný roubík, rovná se poněkud svěllosti sluneční, neb má se k oné jako 1: 25. Elektrické světlo pomocí silné batterie vyvozené není tedy ani třikráte slabší, nežli světlo sluneční, Uvážení hodno jest, že jak světlo elektrické, tak i sluneční v chémickém ohledu stejně působí a že barevná vidma (spectrum) obou, kteráž hranolem skleněným se vyvozují, k sobě největší podobnost mají. Ve fosforujících tělesech, totiž takových, kteréž ozářením po delší čas i ve tmě jakousi světlost podržují (u př. pálený barit), zbuzují též oba spůsoby světla fosforescencí. Jesti tedy k víře velmi podobno, že i slunečné světlo jest povahy elektrické. Ostatně bylo světloměrnými zkouškami ukázáno, že světlost sluneční desky jest všude stejná, jak uprostřed, tak i na krajích. u Další pomůcky ke skoumání povahy slunečné poskytly dalekohledy, fotografické obrazy slůnce a drobnohled. Pozorujeme-li slunce dalekohledem, poznáme na povrchu jeho rozličné temné skorny, jejichž počet, podoba a velikost časem se mění. Při tom pozorování musí oko chráněno býti modrým nebo zeleným sklem, před okular umístěným, jelikož by jinak oko nesneslo světlosti sluneční. Pokračujeme-li v takovém pozorování, shledáme za několik dní, že tylo skvrny pravidelně od východu K západu postupují, že konečně na Kraji slunečném zmizí a po jistém čase zase na protějším kraji se objeví. Z mnohonásobného pozorování v tom ohledu provedeného vyplynulo, že slunce za 27 dní kolem své osy se otáčí. Často mění však skvrny svou podobu ode dne ke dni, ba od hodiny k hodině. „Někdy bývá slunce beze všech skvrn, někdy zase povstávají před očima pozorovatele nové skvrny, rostou, zmenšují se a opět se ztrácejí. Ostatní část slanečné plochy, která skvrn nemá, mejeví ale všude stejnou světlost, nýbrž objevuje se jako plocha s tmavou půdou , avšak -měsčíslnými hustě vedle sebe stojícími světlovými body posetá; světlé body tyto pohybují (še zvolna neustále a nezřídka splývají v poloměsíčné oblouky, jejichž světlost nad okolí vyniká. © Vlastní sluneční skvrny vyskytují se nejvíce mezi rovníkem slunečním a 309 šířky, jak na severní, tak na jižní straně; nikdy se nepozorují za 409. Ostatně mají i nejmenší skvrny ve skutečnosti větší průměr nežli celá země, a tmavé tečky, které jen nejsilnějšími dalekohledy odkrýti se dají, mají v průměru předce jestě mnoho mil. Zevrubnějším pozorovaním slunečních skvrn pomocí dalekohledu poznáváme, že vlastní docela tmavé jádro jejich takřka polovičným stínem nebo kruhem obstonpeno jest. Obrysy toho jádra, jakož i světlejšího kruhu mají podobu nepravidelnou, a obyčejně jest několik = „JM jader jediným kruhem obstoupeno. © Postoupí-li slunečná, skvrna až na. západní kraj slunce, zmizí kruh nejdříve na východní straně skvrny, kteráž okolnost na to ukazuje; že slunečné skvrny nenáležejí povrchu, nýbrž hlubší vrstvě slunečné, j Barevným sklem nedá se ovšem pravá barva slunečných skvrn poznali; k poznání té barvy vyvedl Busolt šestistopovým dalekohledem obraz slunce na bílém papíru nebo na desce sádrové, kteráž na hladkém zrcadlovém skle zhotovena byla. (Obraz tak vyvedený jest bílý, avšak celý světle fialově žilkovaný a jako pokropený,. Skvrny mají tmavofialovou barvu a kruhy jejich jsou krásně žluté. Vlachové Copocci, Secchi, Calandrelli pozorovali jak ve skvrnách tak i v kruzích světlé žilky, proužky a mosty, jejichž světlost není menší; © nežli na ostatní ploše slunečné. Pozorování to stvrzuje se úplně drobnohledem. V, severní Americe byly totiž zhotoveny fotografické obrazy slunce v okamžiku 7% sekundy. Leverrier v Paříži skoumal slunečné skvrny na takových obrazech drobnohledem a dal je od obratného kresliče vyobraziti. Dle toho objevila se světlost slunečné plochy všude stejná, jak ve skvrnách tak i v kruzích a ostatních částech, jen že byla místem přetrhovaná. Na blízku u slunečných skvrn objevují se často světlejší místa nežli na. ostatní plošey tak zvané pochodně slunečné. Uprostřed slunečné desky nedají se snadno © pozorovati, čím. blíže však následkem otáčení kolem osy ke krajům postupují, tím jsou patrnější a hojnější. Velmi památné úkazy byly pozorovány při úplném zatmění slunce v r. 1842, 1850, a 1851. Při těchto zatměních pokrývala luna desku sluneční docela, a, jen kolkolem bylo pozorovati zář jako světlý kruh. Bezprostředně u kraje luny, vlastně u kraje slunce na vnitřní straně zářového kruhu, bylo viděti několik rudě žhoucích teček a pruhů, jako vy= pukliny slunečního tělesa, Bayly pozoroval na nich okliky, jakoby několik ostrých hor za sebou stálo; Machochi porovnává je se žhoucími uhlíky; Magrini podotýká, že. pruhy jejich vydávají neustále světlé paprsky; Casari vypravuje, že nejenom vedle těch červených vypuklin, nýbrž i z temene jejich viděl vystupovati červená pohyblivá oblaka, jako dým. Popisy jednoho a téhož úkazu jsou tedy posud rozličné dle osoblivosti pozorovatelů, avšak. tolik vysvitá ze všeho, že vypukliny pozorované náležejí k tělesu slunečnému a že mají určité obrysy. V posledních okamženích zatmění slunce vynikaly až na 1+ a 2 obloukové minuty nad kraj luny. Na té straně slunce, kde byly velké vypukliny a kde nejvíce pam prsků vybíhalo, byl také zářový kruh největší. Vlnité vypukliny, které co, úzké, červené proužky na kraji slunce se objevovaly, byly pozorovány bned, při počátku zatmění a na protější straně při konci jeho, tak že snad celý povrch slunce takovými vypuklinami pokryt jest. Toto jsou, pozorování o fysické povaze slunce posud sebraná, Dle nich jest jisto; že slunečné světlo vychází z plynného obalu slunce a že jest bezpochyby povahy elektrické, Pozorováním tím nevysvětluje se však ani podstata skvrn a jejich kruhů, ani podstata vypuklin. Znamenití hvězdáři Herschel, Bode, Arago vysvětlují tyto úkazy domněnkou, tak zvanou čheorií oblačnou. Dle této theorie jest vlastní jádro slunce tmavé těleso, kteréž má tři obaly. Nejvnitřnější obal čili obor jest oblačná vrstva, nad ní leží vlastní svítící vrstva (Photosphaera),a nad tou konečně zevnitřní obal oblačný, jen drahou, vrstvou osvětlený. Snadno dají se tím spůsobem skvrny a pochodně vysvětliti. Skvrny nejsou dle toho, nic jiného, nežli otvory ve svílící, vrstvě, kteréž časem povstávají a zase se, zavírají. a skrze, něž. na tmavé, těleso, slunečné, viděti jest. Světlé kruhy kolem skvrn povstávají, tam, kde skrze. otvory, tří, obalů slunečné těleso. spatrujeme, Jsou-li však tyto obaly a jmenovitě svítící obal na, jednotlivých místech docela protrženy, musí na, jiných místech, zvlýště, na ; | : | PM P blízku u skvrn, svítící hmoty více se nahromadili, a tak se vysvětlují slunečné pochodně. Největší oblíž má tato theorie s vysvětlováním zářového kruhu kolem slunce pří jeho za- tmění, Někteří hvězdáři považují spůsobem dosti neurčitým tento kruh za obor slunečný, který, ještě daleko za svítící obal se rozšiřuje, jiní pomáhali si tím, že slunce ještě dvěma obaly opatřili, jedním světlejším a jedním tmavším, pro světlejší a tmavší vrstvu toho kruhu. Jiní konečně, jako u př. Airy, direktor Greenwichské hvězdárny, přiznávají se upřímně, že theorií oblačnou ten úkaz nikterak vysvětlili se nedá, © Snadněji pomohl si Arago při vy- světlování zmíněných vypuklin, neboť považoval je za pouhé nahromadiny v třetím čili zevnitřním oblačném obalu, jež svítící obal osvětlnje a barví. Poznáváme však z toho, že novější, nahoře uvedené pozorování od vlaských hvězdářů světlových žilek ve skvrnách tím nikterak vyloženo není, Jádro skvrn není dnes více kusem tmavého slunečního tělesa, a kruh jeho není částí vnitřního oblačného obalu. Jako v jádru, tak i ve světlém jeho kruhu jsou místa stejné světlosti s ostatní plochou sluneční. Na vysvětlení skvrn slunečných pomocí roztrženin ve světlém oboru nelze tedy již pomyslili, tím méně na vysvětlení úkazů ostatních. A v skutku. ohlížejí se již hvězdáři po vysvětlení jiném. Zajímavá jest v tom ohledu domněnka od Herrmanna Pósche podaná, poněvadž souhlasí s demněnkami, které 0 pů- vodu země mezi zeměznalci kolují. Dle něho není slunečné těleso, tak jako naše země, stuhlá, tedy pevná a tmavá koule, nýbrž nachází se posud ve stavu tekutém, jako země a ostatní planety v pravěku. Kolem žhoucí tekuté hmoty slunečné prostírá se řídký a suchý obor, který tím dále sahá, čím větší teplo na slunci následkem jeho žhouenosti panuje. Dle Althause obnášéla r. 1850 střední teplota na slunci 781039 C. Přívrženci theorie oblačné nevysvětlují nikdy původ slunečného světla. Žhoucí jádro slunečné, jakož i rozsáhlý plynný obor jeho dostačují k tomu vysvětlení úplně. Polariskop přesvědčuje nás, že světlo slunečné pochází z oboru plynného; nesmí se tedy připisovati světlo a teplo žhoucímu jádru. Světlo povstává na slunci spíše, jak již Humboldt důmyslně praví, neustálými elektrickými bouřkami, v nichž dle. Pósche sopečná činnost největšího podílu má. Hlavní pramen električnosti jest, jak známo, chemický pochod. Ve žhoucím jádru slunečném jsou chemické proměny, poněvadž látky jen v kapalném a plynném skupenství se slučují, mnohem větší nežli na zemi; teplo jest tam mohutnější, pročež tam mohou zbuzeny býti mohútné elektrické proudy, kteréž ani pevná, stuhlá kůra ani vlhký obor oblak neodvádí. Tuhnoucí kůra na povrchu slunečném jest posud až do hěla rozpálena, a tekutá pod ní spousta láme a protrhuje tuto kůru ne- ustále, spůsobujíc na všech mistech sopečné vření a sopečné bouřky. Každé nahromadění hmoty stuhlé jest, tak jako i suchý, řídký obor, překážkou elektrického proudu. Proud tento. může se jen přeskakováním od jedné části hmoty ke druhé do rovnováhy uváděti a spůsobuje ve svém průchodu řídkým, suchým oborem tolik voltaických oblouků světlových, kolik překážek přeskočiti může. Na tom zakládá se nyní vysvětlení všech pozorovaných výjevů. Jest známo, že tělesa v bílém žáru proti ploše slunečné držená co černé skvrny se. objevují. Dle léto theorie přijímá se tedy na povrchu slunečném nesčíslné množství sopek, podobu svou neustále měnících. © Vyhazováním bělozářné lávy do řídkého, suchého oboru vzdušného povstávají elektrické bouřky, totiž pochodně slunečné. Odtékající, bělo- zářná láva objevuje se proti tomu tmavá, © Sluneční světlo vyvozuje se tedy v ohromných sopečných. kotlinách sopečnými vývrby a bouřkami, se 6 Slunce jest dle této theorie světový vulkán, který na všechny strany světló a teplo šíří. Láva a sopečné kotliny, které právě odpočívají, objevují se tmavé, jsou to: skvrny slunečné, (Světlá místa v těch jádrách dají se vysvětliti obnovující se sopečnou činností. Sopečné výbuchy s přetrženinami vysvětlují světlé kruhy, a nejsilnější výbuchy vysvětlují slunečné pochodně. Největší sopečné zdviženiny jsou snad příčinou popsaných vypuklin na povrchu slunečném, vystupují snad jako ohromné hory vysoko nad své okolí a rdí se vě světle z jiných sopek rozšiřovaném. Theorie oblačná připouštěla, že na slunci pod oborem svítícím bydlí tvorové podobní k lidem; theorie sopečná nemůže ovšem připustiti, že by slunce ústrojným tvorům za obydlí sloužiti mohlo, "Theorie tato považuje slunce jako ve stavu mladším teprva zponenáhla v starší pevné skupenství přecházející. A jako na zeleném listu černé skvrny zvěstují nastávající odemření jeho, tak jsou i skvrny na slunci před- chůdcové nastávajícího jeho přechodu v slav tmavý, v skupení pevné. Skvrn těch bude zponenáhla přibývati, jasnost slunce zponenáhla vybledne, podoba jeho bude se blížiti podobě tmavých planet, až konečně docela vyhasne a tím i celému tvorstvu konec učiní, které od paprsků slunečných závisí. Pak překročí. slunce zenith svého. světového žití a vstoupí v proměny jsoucnost jeho ukončující, jako vše, co do hmotného světa náleží. JK. Zpráva o sbírce skamenělin v Českém Museu. Od kustosa Antonína Friče. Nesmírné pokroky, které se u vyskoumávání předpotopních tvorů v posledních. desíti- letích učinily, nedovolují více, by zpytatel živého tvorstva nevšímal sobě zabynulého; kdo chce míti dobrý pojem o celé obrovské soustavě přírodní, jest nucen při zoologii studovati palaeontologii a palaeontolog musí si zase pilně živého tvorstva hleděti, Dosti brzo jsem cítil tuto pravdu, a opětné nesnáze, do kterých mne přivedly otázky cizinců, po českých skamenělinách se shánějících, přiměly mne k tomu, že jsem uposlechl povzbuzování svého drahého přítele proť. Krejčího a do zevrubného studia českých skamenělin se zabral. — „Kde nejblíž tam nejdříve“ — i počal jsem tedy útvarem silurským, Který právě od Prahy až k Rokycanům jest náramně bohatý na skameněliny. Základ ku sbírce českých. silurských skamenělin byl v našem Museu položen od veleslavného zakladatele jeho, hraběte Kašpara Sternberka, který již roku 1825 a 1833 (viz. Bárrandovo dilo str. 2.) několik druhů trilobitů popsal a vyobraziti dal, K tomuto skrovnému začátku přidal několik krásných kusů prof. Zippe, a jakkoli jim nepřikládal velké ceny, byly skorem všechny později co unica v díle Barrandově vyobrazeny. Když roku 1845 arcikníže Štěpán po Čechách cestoval, spatřil náhodou několik tri- Jobitů v okolí Berounském a nařídil jej doprovázejícímu tehdejšímu krajskému gubernialnímu raddovi, panu: Havle-mu, by mu dle možnosti bleděl zaopatřiti podobných skaměnělin. Když se byl ve sbírání uvázál, zaslal pan g. r. Havle též pěknou sbírku do našeho Musea a počal sám sobě sbírku zakládati. wii Této sbírky použil Corda zároveň s musejní při vydání díla: Prodromus einér Mono- graphie der běhm. Tribolilen, von J. Havle u. A. Corda. 1847. Po úmrtí kustosa Cordy stala se vlídností kustosa Dormitzra sbírka musejní přístupnou panu Barrandovi, který z ní mnoho vzácností ve svém díle vyobrazil a popsal (s poznamenáním: Musée Boheme). © Kustos Dormitzer a též prof. Krejčí hleděli. skrovnou. sbírku musejní rozmnožit a se (M prvnější spotádal ji dle Cordova díla, bohužel ale zemřel hned po vyjití Barrandova spisu, dle kterého ji přerovnati hodlal. Po přestěhování se Musea zůstala sbírka několik let ve velkém nepořádku, byvši brzo tam brzo onam přenášena. Když jsem ji počal roku 1857 dle Barrandova díla určo- vati, brzo jsem zpozoroval, že jest sotva třetina známých druhů v ní obsažena, a to ještě ve velmi neúplných exemplářích, a velmi jsem se zaradoval, když mne výbor musejní k ná- vrhu prof. Reusse povolil měsíčně 10 zl, na kupování skamenělin. Jsa též podporován od přírodovědecké sekce vykázáním 70 zl. pomohl jsem si prodáním dublelt a odpadků při vyepávání pro zoologii ještě k 52 zl., tak že jsem v celku do konce roku 1859 koupil za 362 zl. skamenělin, totiž: 5000 kusů trilobitů, asi v následujících poměrech: z Rokycan 696 kusů za 80 zl., z Jince 221 k, za 13 zl., z Dvorce 135 k, za 4 zl., z Damilu u Berouna 96 k, za 9 zl, atd. Tímto nakupováním a několika vzácnými dary od p. Barranda, opata Zeid— lera, g. r. Havle a p. sládka Šáryho získala sbírka v celku 60 nových druhů a od čtyřiceti druhů obdržela lepší, ouplnější exempláry. Kdežto měla dříve pouze 110 druhů, čítá nyní 170, a schází tedy ještě asi 100 druhů, kteréž se z většího dílu posud jen v jednom exempláři buď ve sbírce pana Barranda (který i sbírku p. g. r. Havle převzal) nebo p. opata Zeidlera nalézají. I byli tito pánové tak laskavi, že mně dovolili od některých důležitých ťěchto vzácností sádrové oblitky pro Museum udělati, začež jim tímto vřelé díky vzdávám. Oddělení toto jest nyní uspořádáno ve skříních mezi nádvorními okny v české ne- rostové sbírce stojícími, a na každé skříni jest skupení skamenělin a vzorních kamenů, význačných pro jednotlivé vrstvy silurského útvaru českého, Vybývající exempláry trilobitů hleděl jsem jiným museím vyměniti, a obdržel jsem touto cestou 300 druhů skamenělin z třetihorního útvaru Videnské kotliny, 260 druhů z rozličných útvarů Francie a Německa, 30 druhů jurských skamenělin z okolí Stuttgardtu, a 30 druhů silurských z ostrova Gothlandu ve Švédsku. Právě pak očekávám dvě nové zásilky, jednu z Kodaně a druhou z Petrohradu. dě Dále nakoupil jsem 3.456 Brachiopodů, 820 Cephalopodů, 270 Gastropodů, 200 korálů z útvaru silurského. Důkladné uspořádání těchto oddílů není možné, pokud velko- le é dílo pana Barranda nevyjde, velkolepé, neb má tento neunavný učenec již 300 tabulí Cephalopodů pro druhý díl svého Systéme silurien du centre de la Bohéme připraveno. 9 Ačkoli byl hlavní zřetel v těchto létech obrácen na útvar silurský, neobmeškalo se též z úlvaru kamenouhelného, permského a křidového příležitostně skamenělin (asi 200 kusů) nakoupiti. Musejí však tato oddělení čekati na uspořádání, neb síla jednotlivce nestačí, A důchody musejní nedovolují, by se více pracovných sil získalo. 4001 Prozatím jsou však význačné skameněliny permského a křidového útvaru pro poučení wyslaveny na skříních, které v české sbírce nerostové (mezi okny do Nekazalky) stojí, (7 Důležito a potřebno by bylo, aby příznivci našeho Musea hleděli po Čechách, zvláště ve vzdálenějších od Prahy krajinách, skameněliny sbírati a do Musea zasílati. Jak má takový ústav, který jest chloubou celé země, kvésti, když zásilky krásných skamenělin do Prahy se dostávají sovkromníkům, a na opuštěné Museum si nikdo nezpomene, ačkoliv předce se každý rád na ně podívá, když Prahu navštíví. Nejvíce litujeme, že nikdo 2 Rokycan a nikdo z majetníků uhelných dolů, kteří mají velkou příležitost sobě zásluhu © Museum vydobyti; nemá zřetel na tento národní ústav. — BE Konečně upozorňuji čtenáře Živy na důležitost koští a zubů v' cihelnách vykopáva= ných, a prosím snažně o zasílání jich s důkladným udáním naleziště. Zpráva o botanické sbírce Českého Museu. Od kustosa E, Purkyně. Botanická sbírka musejní obsahovala původně herbář hraběte Šternberka, jenž za- brnoval mimo rostliny od tohoto neunaveného botanika v Čechách, ve Vlaších a v Německu sebrané také sbírky Lindackerovu a Mayerovu, pak herbář slavného skoumatele flory uher- ské, hraběte Waldsteina. V poslední nachází se velmi mnoho ruských a sibiřských rostlin, pocházejících ze slavných cest Pallasa a Gmelina. Mimo to dostal hrábě od četných svých přátel drahocenné dary, jako n. př. od Thomasa a od Seringea švýcarské, od Hoppe solno- hradské a od Wallicha himalajské byliny. Pak byli od hraběte koupeny rostliny, které sbí= rali Schleicher ve Švýcarsku a m Montpelieru, Salzmann u Tangeru, Sieber na Kretě, v Egyptě, v Apulii, v Korutanech, v Australii, Hilsenberg na Mauritiu, Kohout na Martini- gue, Drége a Eklon ua předhoří Dobré Naděje, Fleischer u Smyrny, Tausch v Čechách; Endress v Pyrenejích, Poeppig a Moser v Pensilvanii, Pareiss na Krymu, Hoheiacker na Kavkaze, Bertero a Cumming v Chili. Presl daroval mnoho svých rostlin v Sicilii ma- sbíraných. Konečně obsahovala stará sbírka Šternberkova, velmi mnoho rostlin, které byly v zahradě Březinské pěstovány. Tyto zastupují nemalou část rostlin v severní, Americe, v Asii a v teplejší Evropě rostoucích, a roční byliny horkých zemí. Zvláštní sbírku, oddě- lenou od všeobecného herbáře, tvořila sbírka Haenkova, kterou hrabě od dědiců slavného cesto- vatele koupil. Obsahujeť ona rostliny v nejsevernější západní Americe, v Kalifornii, v Mexiku, v Chili, na Marianských ostrovích Luconu a Sorzogonu sbírané. Haenke ku konci předešlého století s takovou pilností všude v těchlo zemích všecko od vznešených palem až k travám neúhledným sbíral, že by mezi všemi botaniky našeho věku jedno z prvních míst byl zaujal, kdyby se byl do Evropy vrátil a nalezené rostliny popsal. Rostliny tyto jsou z nej- větší části posud neurčeny (jen kapradiny, monokotyledony a někleré familie dykotyledonů popsal Presl, Composity De Candolle, Piperacey Opic), a ony familie, které jsem posud vřadil a dle nejnovějších obšírných děl určil, chovají v sobě mnohé posud neznámé druhy. Jak mile budu hotov s určováním všech již z oněch zemí známých bylin, od Haenke sbí- raných, vydám popisy novych druhů. Sbírka Šternberkova byla pozdějí obohacena koupe- nou sbírkou Caummingovou z ostrovů Filipinských, pak rostlinami od Pohla v Brasilii sbí- ranými, které s dovolením císařovým, na jehož útraty cesty Konal, daroval své vlasti. V novější době, roku 1850, přišly do Musea znamenité příspěvky, sbírka Brachtova totiž a Cordova.. Bracht byl důstojníkem a bydlel ve Veroně, © On sbíral v severních Vlaších velmi pilně, mimo to ale zařídil si také vyměňovací ústav a obdržel rostliny okolí Písanského od Saviho, okolí Janovského od De Notarise, dalmatské od Clementiho a Visianihoy' istri= anské od Tomassiniho, pak od mnohých lombardských botaniků, a rostliny z Anglicka, ze severního Německa, ze Skandinavie a nejkrásnější exempláře z Opicova vyměňovacího ústavu. Sbírka Brachtova, klerou tento vlastenec poslední vůlí svou odkázal Museu, obsahuje ještě — rostliny altaiské od Ledeboura. sbírané, pak rostliny groenlandské, labradorské od missionářů, a rostliny z Tasmanie, Ascensionu atd. od Hookera sbírané, Sbírka nešťastného Cordy:ob— sahuje z Phanerogamů zajímavých jen rostliny od Lindheimera v Texasu. sbírané, za to ale — O — největší snad v Evropě zásobu hub, dle klerých Corda slavné dílo Icones fungorum pra- coval. Škoda jen, že Corda, spolehaje se na výbornou svou pamět, ani místo kde co našel ani jmena druhů nepřipsal, lak že určování se musí začíti znova. Dříve ještě, než tyto sbírky do Musea přišly, darovala vdova po Dr. Helferovi, ny- nější hraběnka Nosticová, všechny rostliny, které na ceslách v Indii zabitý nezapomenutelný krajan náš v přední a zadní Indii byl nasbíral, Talo sbírka obsahuje asi 500 druhů, každý po 10, 50, 100 až 200 exemplářích, které, až budou všechny určeny, budou moci slou- žiti ků kořistné výměně, Od roku 1854 začal zvěčnělý náš Opic čas od času darovali Museu jednotlivé oddíly svého velikého herbáře, tak že za tři léta celá jeho sbírka byla v našich rakou, a po jeho smrti našly se už jen menší oddíly, jako herbář Pražský a authentický. Tento poslední obsahuje rostliny sbírané od těch, kteří je pojmenovali, sestávaje nejvíce z českých druhů, sbíraných a pojmenovaných od Opice samého, od Ortmanma, Tausche, Seidla, mimo to ale i banatské rostliny: Wierzbického a Rochla, ostružiny Weihovy a voměje Reichenbachovy. Herbář Pražský byla sbírka, kterou Opic založil z příspěvků svého vyměňovacího ústavu a jednotlivých milovníků botaniky. Účel tohoto herbáře byl velmi dobrý (členář se doví něčeho bližšího o jeho záměrech v životopisu Opicově, který v příštím svazku vyjde), ale nebylo lze ho uskutečnili, proto že Opice při této věci se spolehal na vytrvalost a dobrou vůli jiných. I authentický i Pražský herbář jsou nyní majetkem Musea. Velká sbírka Opicova, kterou ještě za živobylí svého daroval, sestávala z více než sto balíků, v nichžto dle alfabety pořádaných 100 až 200 drahů leželo, jak je od údů svého spolku vyměňovacího byl obdržel; v některých balíčkách byly též rostliny od Opice samého u Prahy sbírané ve více exemplářích a jednotlivé rody ze staršího jeho herbáře. Sbírka Opicova obsahuje nejvíce rostlin českých ze všech míst, kde kdy botanikové rostliny sbírali, a v nesčíslných odrodech, mimo to ale i velmi mnoho druhů ze všech krajin Německa, z Uher, z Vlach, a pak i pěstované byliny z botanických zahrad. Pro Květenu Českou jsou herbáře Opicovy neocenitelné, nacházejíť se v nich ne- toliko důležité důkazy 0 jednotlivých nalezištích, nýbrž hlavně obdivu hodny jsou proměny forem týchž druhů nejobecnějších, kleré Opie svým bystrým zrakem co zvláštnosti pozo- rovál a sbíral. Podobného rázu jako Opicova sbírka jest herbář Wallrothův, slavného to německého botanika, jejž Museum vloni za velmi lacinou cenu koupilo. I on kriticky ro- zebral rozličné odrůdy rostlin Durinska a zachoval je ve mnoha krásných exemplářích. Velmi © bohata jest též jeho sbírka na rostliny pěstované v botanických zahradách, =- Mimo tylo veliké sbírky byl herbář musejní za čas mého úřadování ještě obohacen sbírkou srbských a dalmatských rostlin od Dr. Lambla, pak severoněmeckých a krkonošských prof. Leonardiho, mnohých v okolí Pražském, v Šumavě a v botanické zahradě rostou- jde mne. Vzácné sedmihradské a španělské rostliny zprostředkoval jsem. výměnou. Hlavní dar v předešlém roce byl veliký herbář kryptlogamů, který Dr. Hoffman Museu da- roval, pak sbírky vzácných dřev od pana Fischera a kmenů ovocných stromů od pana Ho- ráčka, zahradníka pomologické společnosti. © Všecky tyto jednotlivé sbírky, které sice ne co do počtu druhů, ale co do množství exemplářů obnášejí třikráte tolik co původní sbírka Šternberkova, měly býli vřaděny do jedné, což dalo velikou práci, proto že každá z nich byla pořádána dle jiné soustavy. Přece nyní ale již všechny rody jsou spořádány a dle Endlichera číslovány. Když ouhrnkem —= (6 bu vezmeme náš musejní herbář, tedy můžeme říci, že české byliny a pak podobná květena středního Německa (Durink), ku porovnání s českými druhy velmi důležitá, u nás jsou v tak hojné míře zastoupeny co do množství odrodů a exemplářů, že snad v celé Evropě není příkladu tak hojné sbírky z vlasti jedné (alespoň herbář francouzský v Jardin des plantes v Paříži neobsahuje ani třetinu naší sbírky českých rostlin). © Bohužel ale přece sbírka ta ještě nedává obraz úplný květeny české, neboť obsahuje, ač jest velmi veliká, skoro vý- bradně květenu okolé Pražského, kde neunavitelný Opic, jeho žáci a zvláště Hoffmann nejvíce sbírali, Mimo to nacházejí se mezi rostlinami českými jen byliny z Krkonošů hlavně od paní Kablíkové, z Mnichova Hradiště od p. Sekery, z Vyšebrodu od p. Nenninga, ze Zlaté Koruny a z Krumlova od p. Jungbaura, z Budějovic od p. Jechla, z Jaroměře a z Chomůtova od p. Knafa, z Františkových Lázní od p. Brachta, z Březiny od hr. Štern= berka, z Děčína od p. Malinského, z Nymburku od p. Všetečky, z Kutné Hory od p. Peyla, z Králové Hradce od p. Veselského, z Čáslavi od p. Opice, z úpatí Rudohoří od p. Karla, z Koruny od p. Erxlebena, z Kaplice od p. Kirchnera, z Liberce od p. Siegmunda; pak z Litoměřie, z Bíliny, z Mostu, z Karlova Týna, z Karlových Varů, z Hiršberka a z okolí Mladoboleslavského od rozličných botaniků, a pak od Tausche a od Presla rostliny z mnoha míst českých. Vidíme z toho, že se sbiralo hlavně v údolí Labském a dolejším Vltavském, a že ještě veliké krajiny, n. př. jihovýchodní, jihozápadní, západní Čechy, západní „část středních Čech jsou skoro neznámé, že z okolí Klatov, Jindřichova Hradce, Písku, Plzněv Rožmitálu, Chebu, ze Žateckého, Loketského, Táborského kraje málo neb žádných rostlin do veřejné sbírky této nepřišlo, a že není možná sestaviti českou floru, která by se co do úplnosti vyrovnati mohla květeně slezské od Wimmera, neb bavorské od Sendtnera a. ra- kouské od Neilreicha. Prosíme z té příčiny každého, kterému zdar vědy léží na srdci, aby buď sám sbíral, buď jiné ke sbírání měl a o to se staral, aby rostliny ze všech krajin českých do musejní sbírky přišly. Soběciví v takovéto věci nevede k dobrému. Když každý botanik český bude sbírati pro sebe, a takto ve veliké veřejné sbírce nebudou formy všech českých rostlin „jejích rozšíření a naleziště zastoupeny, tedy i ten, který napíše českou floru, vyvede jen Kusé dílo z nedostatku materiálu, a soběcký bolanik ma venku, který štědře neobdařil veřejnou sbírku, nedostane do ruky knížky, která by mu ve všech pádech při určování mohla býti nápomocna. — Když taklo musím prositi obecenstvo za obělavé dary pro českou sbírkus nemohu také opominouti obraceli zřelel milovníků botaniky a vlastenců na sbírku všeobecnou, hlavně co se týče evropské flory. Schází nám ještě mnoho bylin z Ruska, z Řecka ; ze Skandinavie, ze Španěl a z Vlach, pak též nově popsané druhy z Francouz a z Němec, kterých z větší čásli nelze dostali výměnou, proto že sběratelé jejich je prodávají (sto rostlin po 6 až 10 zlatých), Museum ale pro skrovné své nadání nemůže jich kupovati Rostliny takové nesmějí ve veřejné sbírce scházeti, proto že botanik, který chce popsati české rostliny, musí znáti všecky oslatní podobné druby, aby se nemýlil, jak se to často našim krajanům stalo, a nepopsal byliny již z jiných krajin známé co druhy nové. Ačkoliv by zakoupení všech léch rostlin již znamenitou summu 100 až 200 zlatých požadovalo, přece by se snadno uskutečnili dalo, kdyby jednotliví vlastenci, kterým důkladnější známost české flory a zvelebení národní sbírky není lhostejné, přispívali Museu K tomu cíli dle možnosti peněžitými dary, které“ by se s poděkováním v novinách oznamovaly a z jichž vynaložení by se svým časem veřejně oučet složil. gsu71 ZA Také z jiných zemí, ze střední Afriky, z Abyssinie, z Persie, z Madagaskaru, z Číny a z Australie schází nám ještě mnoho rostlin, zvláště důležitých proto, že zastupují zvláštní familie, oddělení neb -rody; a též tylo byliny bývají obsaženy v prodejných herbářích. Krásný skutek štědrosti vlastenecké dokázal p. Dr. Jan Palacký, klerý pro Museum koupil rostliny islandské. Není již místa, bych promluvil též o sbírce semen, dřev a plodů, pak o musejní bo- tanické zahradě; mohu ale zkrátka říci, že se posud nacházejí v chudobném stavu a že by si každý veliké zásluhy získal o lento národní úslav, kdo by daroval průřezy stromů a keřů lesních (zvláště ten samý druh z rozličné půdy, z rozličných [jižních neb severních] stran a výšek hor; aby se poznala odvislost přírůstku dřeva od vplyvů klimatických), pak i dřev cizozemských ze sklenníků a parků, plodiny a jiné látky rostlinné, jako se v lékařství a v průmyslu užívají. Zvláště ale zahrada musejní, klerá má chovali živé české rostliny ze všech krajin vlasti, žádá činného ujímání se vlaslenců a hojné zásilky živých rostlin (do mechu založených s dobrými kořeny a s maleřskou zemí co možná ve více exemplářích, prolo že se neujímají hned všecky v Pražském podnebí) z venkova, třebas i nejobecnějších. Děkovati musíme pp. profesorům Anderlikovi v Klalovech, Pažoutovi v Písku a Čelakov- skému v Chomutově, panu lékárníkovi Všetečkovi z Nymburka, Dr. Knafovi v Chomůtově, paní Kablíkové ve Vrchlábí a p. Reussovi mladšímu v Praze, kteří nás živými rostlinami obdarovali. Kéž tyto příklady vlastenecké obětavosti uskuteční přísloví: Verba movent, exempla trahnul. Odpověď na poznámku v 3. svazku lonské Živy str. 193. K mému článku: „Z čeho jsou komety ?“ v třetím svazku Živy 1859 přidala redakce poznamenání, které co nemístné a mylné odmítnouti musím, očekávaje od redaktorské spra- vedlivosti, že tuto repliku v příštím svazku Živy uveřejní. Praví se totiž v poznamenání lom: „— musíme přece na to upozornili, že světlo kometové je odražené a že se tedy tu vlastně nedíváme skrze roztroušené částky (komety) ma slunce, nýbrž že světlo komety aspoů od povrchu k nám bezprostředně beze vší změny přichází.“ — S podivením se ohlížím po svém článku, coby v něm as mohlo dáti příčinu © k tomuto „upozornění“ Jeví se v něm snad pochybnost o odraženém světle komet? Jeví i se v něm domnění, že se díváme skrze komelu na slunce? Toť by byla událost snad co svět stojí ještě nebývalá, aspoň zajisté nikdy ještě nepozorovaná, neboť by se to státi mohlo jen: tenkráte, když by kometa právě mezi sluncem a zemí procházela, a jen času denního, kde by komelu ani nejostřejšími refraktory vidět nebylo. Dolejší planety sice — Merkur a s — bývá viděl co tmavé kotoučky na slunci, když v dolejším spojení jak se říká „skrze slunce jdou3“ kdyby však byla látka jejich tak řiďounká jako látky komet, zajisté by při průchodu skrze slunce neviditelné byly. V článku mém se však nejedná ani o světle komelovém, ani 0 světle slunečním, nébrž o světle hvězd skrze komety pronikajícím, o čemž nikdo jej čtoucí pochybovati | nemůže. Neboť stojí v něm hned z počátku: „Látka tato (komet) jest zcela průzračná, | poněvadž i nejmenší Avězdy nejen skrze ohon ale i skrz tak zvanou hlavu komety bez - značné proměny jasnosti jich viděti jest atd.“ Ku konci pak: „Ať by tedy prach kometový á * “ „8 — 4 -— sebe řidčeji roztroušen byl, musí předce při velikém objemu komety množství zrnek pracho= vých ležeti blíže přímky, v nížto paprsky světla od hvězdy skrze kometu do oka přicházejí, tedy se musí paprsky tyto obýbati a vůkol Avězdy musí se spatřovali kolo duhové atd,“ : Nedomnívám se tedy, aniž mi to kdy napadnouti mohlo, že se díváme skrze kometu na slunce, ani vlastně ani nevlastně; ale díváme se, neb aspoň můžem se dívali na hvězdy skrze kometu časem prosvitající, jakož jsme se skutečně dívali na některé stálice skrze lonskou kometu Donatovu, zvláště na krásného Arktura, o čemž mimo jiné také pan Jan Krejčí v pěkném pojednání svém: „0 letošní velké kometě“ v čtvrtém svazku Živy 1858 zprávu dává. Obsah článku mého tedy jest tento: Kdyby se skládaly látky komet z roztrousených částic pevných, muselo by se světlo hvězd skrze ně pronikající ohýbati, toho však se ne- pozoruje, tedy soudím, že se komely z částic takových skládali nemohou. Dr. J. F. Smetana. Poznamenání připsal jsem já a přiznávám se, že v té formě, jak v tisku státi zůstalo, beze smyslu jest, jelikož v něm zůstala hrubá chyba tisku; má totiž místo: „nedíváme se skrze roztroušené částky a slunce,“ státi, jak smysl patrně ukazuje, „na hvězdy.“ Mínil jsem naznačiti jen, že by již také světlo od komety odražené též ohýbati se mělo, což se ovšem nepozoruje a také pozorovati nemůže, kdyby i ohyb skutečně se stal, jelikož drobounké částky, které ohýbání spůsobují, příliš od oka jsou vzdáleny. Při zkouškách o ohybu máme ohybující škulinky neb otvory blízko u oka, jak mile tyto otvory od oka velmi vzdáleny jsou, nespatříme ohyb. Vzduch jest neustále naplněn jemným práškem a předce přichází k nám sluneční světlo bez ohybu. Ostatně nekladu na tyto své poznámky velkou váhu a opakuji, což jsem již v prvním poznamenání učinil, že považuji námitku pana Dr. Smetany za důležitou a novou, a přeji sobě, aby pozorovatele hvězd na ni při novém objevení se komety ohled vzali. Jan Krejčí. Literatura. Zpráva o přírodnických novějších knihách českých. Literatura naše přírodnická pokračuje sice velmi pomalu a daleko ne v té míře, v jaké toho potřebnost duševního a hmotného života našeho požaduje ; příčina toho neleží však v ničem jiném, nežli v nedostatku podpory. Rádi bychom vydali přírodopis obšírný na stanovišti novějším, ležíť u Matice rukopis výborného slovníku hornického a technolo— gického , žádoucí jsou pěkné popisy a obrazy hmyzu a rostlin pro mládež dospělejší ; vy- dání toho všeho musíme očekávali v příznivější době, Z nejnovějších prací nalézá so v lisku u p. Augusty v Litomyšli Geologie od Krej- čího ; tentýž nakladatel vydá Boťaniku pro vyšší gymnasia a realní školy od Em. Purkýně: Důležité pro vzdělání obecné a též přírodnické jsou Listy naučné Dr. Majera a Rezáče, které novým rokem vycházeti počaly; též Obrazy života, redig. od J, Nerudy, berou ohled, na úkazy přírodního života. Nová Fysika pro nižší realní školy od Krejčího jest již do škol zavedena. (Hodláme též pokusili se o vydávání Přírodnického kalendáře, v němž by nejenom kalendářní část zevrubněji a důkladněji nežli v obyčejných kalendářích obsažena byla, nýbrž který by také svými články co almanach považován býti mohl. J. K. Tiském Antonína Renna v Praze, 1860. 1 kus | | ŽIVA. ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, Svazek II. 1860. Ročnik osmý. První podatky k historii odkrytí nové planety zamerku= | riové (Vulkana?) Sepsal J. Purkyně, Starší astronomie stanovila toliko sedm nebeských těles mezi ostatními stálými bloudících, tudíž planety (bludice) jmenovaných, k nimž ovšem měsíc i slunce počítány ; země pak, co nepohyblivý středek všehomíra, sem nenáležela. Za dotvrzení pravdivosti toho obmezení sloužil počet sedmerky, jmín od věkův za svatý. Vylíčeno léž sedm kovů, planetám odpovídajících i stejnými známkami vyznačených; pak sedm tónů, barev atd. Vyloučíme-li podlé našeho nynějšího poznání měsíc i slunce, bez ohledu na svatost oné sedmerky, znali tedy staří vlastně jen pět planet, a to pouhým okem viditelných. Teprv po vynalezení dalekohledů Galileem vyskytla se možnost odkrytí nových i nových těles nebeských samostatně pohyblivých. Mezi těmi odkryl Galilei (1610) čtvero měsíců Ju- pilerových, Huygens (1655) a Cassini (1671—84) patero středních Saturnových; o no- vých. pravých planetách ani ještě sledu nebylo. Uplynulo bezmála sto let, když roku 1781 večerem 13. března po značném zdokonalení zrcadelních dalekohledů Herschlovi (otci) se podařilo, odvěký počet planet o jednu rozmnožili. Jsa zaměstnán prohledá- váním stálic v pásmě zvířetníkovém, pozoroval mezi rohama býka hvězdičku, která při 227násobném zvělšení co okrouhlý kotouček rozeznatelného průměru se okazovala, čímž od pravých stálic dosti se lišila, kleréžto i při nejmocnějším zvětšování nejinak než co pouhá -tečka vidíny bývají. Následovně Herschlem samým a jinými hvězdáři po- slavení a základové (elementa) Urana určeny, a on v harmonický sbor starších planet vřaděn byl. Nezdá se, že Herschel při odkrytí Urana jakousi astronomickou zásadou veden byl, nýbrž ono náhodou se stalo, arci ne bez ostrovtipu odkrytele, anebo, chce- me-li to tak nazvali, vyšším souzením, jež vládne veškerým dějstvem na nebi i na zemi. Jinak se dálo při odkrytí pozdějších planet, což. až do nynějška bystrozrak všech astro- nomů zajímá. Kepler vyznačil zákony oběhů, vzdálenosti a jiných vlastností planet, čímž pozdnějším astronomům (Bode) možno bylo zevrubnou tabuli pravidelného poslu= 5 = pování dálek planetních od slunce zříditi, známou jmenem Wurmovy řady, kdežto, vzdá- lenost Merkuria vezmouce — 4, všech známých tehdáž planet vzdálenosti se takto seřadily : Merk. = "A Věn. 4 + 293 = 7 Země 4+ 2'3—= 10 Mars.4 + 2.3— 16 xs 4+23— 28 upe 4243 52 Sat. 4 + 253 —= 100 Ur. 4+ 293 — 196 Pouhý pohled na tuto tabulku zřejmě ukazoval na mezeru (x) mezi Marsem a Jupiterem, kdež by se nová ještě planeta nalézti dala. A opravdu nalezena v té straně od Piazziho (1801) Ceres, a od toho času až do nynějška již 57 malých nebeských těles, jež všechny na jednu střední dráhu přivádíme. Tím dán první příklad, jak by se z pouhých zásad astronomických nové planety hledati měly. Nebyloť trudno onu řadu čísel libovolně rozmnožovati, i vypočtena vzdálenost nejbližší za Uranem neznámé planety; jenž dařena jmenem Ophiona. Příroda však za tak lehkou cenu se nepodává. Podlé zásady vzdálenosti nová planeta se nalézti nedala. Vystaven tedy od předešlého zcela jiný, nový, mnohem zamotanější návod vyhledávání nových planet, vycházející z pertur— bací nebo překážek běhu, jaké planety mezi sebou, zvláště sousední, provozují. Hlavní taková perturbace záleží v ustavičném nenáhlém pokračování dlouhé osy dráhy planetní, a jejím počasném zrychlení nebo zdlouhavění oučinem blízkých těles nebeských. Vy- počítání takových perturbací požaduje tak nesmírné práce a nejjemnější pozorování a měření, že jen nejnovější astronomie byla v stavu, jimi co novým nástrojem vládnouti u vydobývání bezkonečných prostor nebeských. Leverrier byl první, jenž se chopil tohoto spůsobu badání. Za pohnůtku mu slou= žilo vypsání ceny (1844) kr. společnosti věd v Gotinkách na vypracování obnovených tabulí Urana, an starší od Contiho a Delambrea, pak pozdnější od Bouvarda pocházející, pro odchylky růstající brzo nepotřebnými se staly. Po obnoveném vypočtení běhu Úrana ohledem na překážky činěné působením naň Saturna a Jupitera našla se ještě mezi the- orií a skutečným pozorováním difference o 188 sekund, z nichž 140 zůstávalo záhadnými, jestli se zvláštní působení neznámého jakéhosi tělesa za Uranem kolujícího nepřijalo; i odvážil se Leverrier určiti jeho misto v ekliptice na 1. ledna 1847, 3259 slunostřede- ční délky, a udával velkou osu jeho dráhy za dvojnásob tak dlouhou jako Uranovu. Vse- zení francouzské akademie 34. srpna 1846 předložil Leverrier konečně výsledek svých prací, k nimž 19 nejstarších pozorování, pak 26 jiných od 1781 až 1846 upotřebil, a z nich podlé methody nejmenších kvadrátů za výsledek obdržel spodní nové uj“ á A + velké osy její dráhy — 747! millionu geograf. mil; výstřednost dráhy 2 mill. geogr. mil; délka ousluní = 274%" (měřena na ekliptice) ; čas oběhu 2172 roku; střední délka 1.led. 1847 — 3189, 47; Spousta (massa) — 350 Spousty sluneční; © čas opposice « « . « « 49 srp. 1846. l = W — Po tak skvělých výsledcích již ani nepomyšleno na cennou otázku Gotinskou, která daleko byla převýšena. Jednalo se jem ještě o to, aby, co rozumem, co pouhou vědou bylo dobylo, také smyslům a skutečnému pozorování se osvědčilo. Obrátil se tedy Le- verrier písemně ke zkušenému pozorovateli nebes, astronomu Galle v Berlíně. Ten obdržev list Leverriera 23. září 1846, ihned téhož večera počal porovnávali mapu Bre- mikerovu (Hora XXI. Berlínských hvězdných map) právě dokonanou, se skutečným nebem hvězdnatým. Našelť na blízku mista, kdež byl Leverrier svou novou planetu označil, hvězdičku 8. velikosti, jenž na Bremikerově mapě nestála. Ještě ten i následu- jící dni bylo určováno jeji postaveni, a velikým teleskopem její zdánlivý průměr na 24 sekund ustanoven. Známo každému, že ta planeta jmeno Neptuna obdržela. Dále se o ní šířili nebudeme. Nyní teprv můžeme posouditi obtíže, jaké by se byly nahrnuly, kdyby pouhým empirickým pátráním třeba nejmocnějšími dalekohledy tak nepatrná hvězdička, jenž ami v Bremikerově mapě mezi slálicemi udána nebyla, co zvláštní planeta nalezena a určena býti měla. Bylo by tu hledati po celém kruhu nebeském v pásmu zvířetníkovém, a ne jinak než značným zvětšováním, ano i pohyb její nepatrný nemálo by zvětšoval obtíže jejího odkrytí, leda by zde náhoda nebo štěstí, jako to při Uranu se stalo, přispěly byly na pomoc. Jako zde na nejkrajnějším obvodu soustavy sluneční Leverrier nejdalší výtězný krok učinil, tak i na protivné straně, kde slunce středek zaujímá, podobným spůsobem, totiž domyslem i výpočtem, vítězně měl pokračovati. V listopadu minulého roku uve- řejněn v Cosmosu od p. abbé Moigno (VIII. Année 15 Vol. 17 Livr. pag. 471) násle- dující list Leverrierův k panu Faye o theorii Merkuria a o pohybu ousluní planety. Tatoť jsou jeho slova: „Od půldruhého století dán k užití vědeckému jistý počet pozorování o Merkuriu vyznačených velkou svou určitostí: pravím o vnitřním dotýkání se krajů kotouče Mer- kuriového i slunečního, když planeta právě před sluncem přechází. Předpokládajíce, že místo, kde pozorování se stalo, jest astronomicky určeno, že hvězdář byl opatřen dosti dobrým dalekohledem, hodiny jeho až na několik sekund upraveny, jemu okamžik do- tknutí se obou krajů dobře znám, bude moci udati vzdálenost středků planety i slunce, liše se sotva o sekundu oblouku nebeského. Dostává se nám takových pozorování 21, sahajících od r. 4697—1848, které všem požadavkům dostačují, když se vezme ohled na přísně vypočítané nestejnosti pohybů země a Merkuria, a když jsou dokonale udány veličiny spoust pohyby porušujících. „Moje první studie pozorování přechodů Merkuriových před sluncem, podané roku 1842, zdály se nebýtli vyloženy s dostatečnou určitostí. Mohla se mezi jiným zmamenali v přechodech na měsíc máj padajících značná, pořáde vzrůstající chyba až do 9 sekund oblouku. Takové odchylky nemohly připisovány býti chybám pozoro- vatelů. Zdržel jsem se však ještě všech z toho vývodů, pokud bych důkladně nepře- hlédl theorii sluneční. „Avšak i použitím opravených tabulí slunečních nebylo možná v mé obnovené práci vymeziti bezpostředně chyby dříve udané, chyby systematické, jež zavrhnouti nelze bylo, než připouštěním, že astronomové jako Lalande, Cassini, Bouguer a j. byli se dopustili -chyb o několik časových minut, které ještě od jedné doby k druhé se měnily, ano vzrůstaly. Toť byla ovšem věc nemožná! 5* je (di „Byloť tedy velmi znamenité, že dostačovalo přidání právě 38 sekund k pohybo= vání.sekulárnímu odsluní Merkuria, aby přechody jeho až na jednu ano i méně než půl sekundy se upravily. Tento tak čistý výsledek, který přímo dodává všem porovnáváním dřívějších pozorování dokonalosti mnohem větší, nežli dosáhnouti lze bylo dosavadním theoriím astronomickým, ukazoval zřejmě, že skutečný přírůstek pohybu odsluní Merku- riova jest nezprostitelný, aby lou výminkou tabule Merkuriovy i sluneční žádoucí urči= tostí honositi se mohly. 1 ; „Uznavše konečně nutnost přidati 38 sekund k pohybu sekularnímu odsluní Mer- kuriova přihlédněme, jaké důsledky z toho se vyváděti dají. Předpokládaje, že který- koliv přijatý pohyb odsluní závisí od veličin spoust planetních překážejících, třebať bude: z počátku zkoušeti, jakým spůsobem tyto spousty změniti by se měly, aby tím theore- ticky vypočítaný pohyb o 38 sekund zvýšen byl. Tu přichází hned na mysl, že; to ji; nak býti nemůže než pod jedinou výminkou, totiž aby spousta, Venuši připisovaná. nej= méně o jednu desitinu se zvětšila. Možná-li takovou změnu připustiti? „Když odvádíme spoustu Yenušinu z občasných perturbací, které vyvádí na bolýh země naší, nacházíme z četných posledních pozorování slunce, činěných od r. 1750—1810, že tato spousta obnáší 75970 SPousty sluneční. Ten samý výsledek podávají pozoro=; vání od r. 1810 až do r. 1850. Totéž číslo zvolili i my k našim výpočtům; +i bylo by tedy třeba pro naše vyšetřování o Merkuriu o jednu desitinu. je zvýšiti. ; „Překažlivý oučinek (action porturbatrice) na dráhu naší země jen ,o“poznání dá se pozorovati na sekulárních změnách úklonku ekliptiky, a když slávající změnu odye= deme ze sedmi slunostání (solstilia) nejoslřeji pozorovaných od časů Bradleya až do našich dnů, nacházíme, že spousta Venušina, jak zde uvedena, jest ještě příliš veliká, právě opak toho co požaduje badání o Merkuriu. Na. tento odpor třeba. soustředili naši pozornost. „Pokusíme-li se o to, jak by se ona, od časů Bradleya přísně pozorovaná slu= nostání ciframi vyložili dala., přijímajíce takovou změnu úklonu eklipliky, která: by odpovídala zvětšení spousty Venušiny o desetinu: patrno jest, že není možná při vymě“ řování úklonu ekliptiky vyhnouti se chybě o 4+ sekundy. Těžko jest tento výsledek: připustiti, tím více, an by takové chyby od Bradleye až do naší doby při PSN změnách dosáhly pět sekund rozdílu mezi prvním a posledním pozorováním. „Do velikého tedy rozpaku přivádí nás porovnání theorie země i Merkuria tím, že se zdá, jakoby Venuši dvojaká spousta se přičítati měla, jednou větší ohledem na Mer=; kuria, pak zas menší ohledem na zem, Dejme tomu, že spousta Venuše výsledující Z pozorování Merkuria je pravá, musíme z loho vyváděli, buď že sekularní změna úklonu ekliptiky z pozorování vyplývající oblížena jest chybami málo k pravdě podobnými, anebo: že tento úklon se mění z jiných příčin nám dosud neznámých. „Když naopak povážu=; jeme změny úklonu a příčiny jejich co nezvralně uslanovené, nezbývá nám nic.než po=“ myšlení, že převaha pohybu ousluní Merkuria má svou příčinu v působení jakémsi ne= známém, cuž theoriae lumen nondum accesserit. „Neníť ovšem můj oučel, spůsobem absolutním mezi těmito hypolhesemi roslioáutké 5 chtěl jsem jen ukázali na to, že tu stává trudnosti velmi důležité, která zasluhuje, aby astro=: nomové pozornost svou na ni obrátili, aby se slala předmětem jejich přemílání a látkou jejich přísného rozbírání. Abych první krok v tom učinil, pravím, že jest nepochopitelno>: " k HERNY jaká příčina by mohla úklon ekliptiky změnili, aby zároveň nevyváděla značné oučiny na pohyby jiných planet, jichž však nikde pozorovali není, anto by se snadno dala pří- čina vymysliti, která by na ousluní Merkuria silou žádaných 38 sekund působila, anižby v ostatní soustavě planet jakéhos oučinu vyvedla. „Abychom naši myšlénku jaksi ustálili, představme sobě planetu mezi sluncem a Merkuriem umístěnou , a poněvadž jsme na pohybu úhlu dráhy Merkuriové takých změn nepozorovali, které by změnám ousluní jeho se vyrovnaly, přijmeme, že planeta ona dráhou, k Merkuriově dráze co nejméně nakloněnou, se pohybuje, ano přidejme, ohledem ma neurčitost naší úlohy, že dráha jest přesně okrouhlá. „Má-li tato planeta hypothetická ousluní Merkuriové popuditi sekularním pohybem 38 sekund, vyjde z toho mezi spoustou její a vzdáleností od slunce takový poměr, že vjaké míře pokládáme vzdálenost od slunce menší, v též míře přirůslali bude její spousty, a naopak. Přijmeme-li, že by vzdálenost naší planety od slunce skoro polovinu střední vzdálenosti Merkuria od slunce činila, bude spousta její bez mála s Merkuriovou stejná. i „Mohlo=li by však hvězdy tak veliké stávati, aby dosaváde byla pozorována nebyla ? Bylať by ona bezpochyby nadaná leskem velmi dorážejícím. Může-li se věřili, že by, v poměru své malé viditelné vzdálenosti (elongací), byla vždy zanikala v záři sluneční? Jak uvěřili, že by nebyla vražení učinila na zrak po čas některého ouplného zatmění slunce? Jak to vyložili, že nikdá nebyla odkryta za svého přechodu před koulí sluneční ? j „Obtíže takové by hned zmizely, kdyby se přijalo, že na místě jediné planety celá řada menších těles obíhá mezi sluncem a Merkuriem. wee5V mechanickém ohledu pomáhaly by sobě vespolek oučiny těchto tělisek k vy- vedení žádaného pohybu ousluní Merkuriova, a dáme-li tomu, že obíhají pravidelnými kruhy, nezměnilo by to nic v jeho výstředností. Co se týká periodických perturbací, ty by se ovšem znivečily přijelím, že těliska ona planetární okolo slunce kruhem jsou rozstavena. „V ohledu fysikalním nebylo by v tom nic podivného, že blizší okolí slunce -bylo by nalezeno méně čisté než ostatní soustava planetní. © Známo nyní každému, že mezi Jupiterem a Marsem obíhá značný počet malých planetek, z nichž i největší jen daleko- hledem jsou viditelny; pravdě podobno, že v blíži dráhy zemské poletují bezpočetná skupení asteroidů; jest tedy přirozená myšlénka, že podobného cos pod Merkuriem blíže slunce stávati bude. O kýž by některé z těchto tělisek bylo dosti značné, aby za svého přecházení před kotoučem slunečním pozorováno býti mohlo! „Doufám , že límlo: uvažováním naším astronomové, beztoho z dávna pozorni na všechny úkazy naskytující se na kouli sluneční, ještě rázněji pohnuti budou sledovati $ největší pozorností všechny -i nejmenší plamky zvláště podob určitějších. Několik minut bystrého pozorování může již s užitkem přispěli k tomu, aby se ze spůsobu jejich po- bybů povaha jejich posoudila. © yVidíte, milý kollego, zase na blízku slunce novou zamotanou otázku, jako byla la velevážná, na kterou ukazoval pan Enke ohledem své komety krátkého oběhu. To mně podává naději, že vy i on propůjčíte něco pozornosti mým úsudkům, a že vaším o ní pojednáním věci té nového světla přinešeno bude.“ "Z příčiny toho listu poznamenal pan Faye následující. 77 „Neočekávaný výsledek těchto hlubokých badání Leverrierových, do kterých se opětně pustil s elémenty cele novými, nemine se jistě živého vražení na astronomy a — G0- vyvolá nová skoumání, jaká již i Leverrier navrhuje spůsobem velmi dolehlivým. Hypo- these, o kterou se učený autor opírá, aby vyložil pohyb ousluní Merkuriova, jest světlá bez dalších důkazů, a bezpochyby pozorovatelé z počátku jí se přidržovali budou, já pak vyžádám si od Akademie dovolení, předložili jí jakýs plán, jehož by se hned od nynějška při dalších operacích šetřiti mohlo. Týče se to pádu, kdyby za Merkuriem řada malých planet se nacházela. Již několikráte se o to pokušeno, v léto oslňující krajině novou planetu odkryti, a však bylo to jen na zdařbůh a vždy marně. Nepovedení ale nic ne- dokazuje, neboť tlakové hledání vycházelo jen z pouhé fantasie. Když pak skutečná pravděpodobnost za pohnútku slouží, může býti výsledek zcela jiný, a záleží jen na příznivých výminkách a na rozumně zosnovaném plánu díla toho. Přede vším jisto jest, že lesk nebes kolem slunce připustil by snad malézti planetu podobné velikosti jako Merkurius, nikoli však takové malé planety, na jaké poukazuje Leverrier. To nás přede vším vede k tomu, abychom použili temnoty ouplným zatměním slunce poskytované, a zvláště oné při nastávajícím zatmění slunce v měsíci červenci t. r., kdež by se mohl první pokus učiniti, Pravda sice, že při větší části zatmění nespatřujeme prostým okem za dne než nejskvělejší hvězdy a planety. To se však namnoze tím vyložili dá, že denní oslnutí déle na oku trvá. Kdyby pozorovatel místo obyčejného sledování slunce až k době samého zatmění dříve aspoň čtvrt hodiny v ouplné se choval temnotě, do- sáhlo by oko tklivosti pro samu dobu potřebné. Dejme tomu, že by některý z astro- nomů uvázal se v to vyšetřování ve štací k tomu příhodné Španielska neb Alžerie, kam za nedlouho pospíšíme pozorovati výjev ten velikolepý; předpokládejme, že by byl ozbrojen dobrým hledadlem, na spůsob aeguatorialu nebo theodolitu zřízeném, aby dle potřeby jistý směr s dokonalou stálostí držeti mohl, že by, odřekna se pozorování slunečního, arci velmi zajímavého, zachoval se potřebný čas v temnotě co možná ouplné: bylť by zajisté schopen, v krajině okolí slunce i tu nejmenší jiskřičku pozorovati, a těch několik minut ouplného zatmění stačilo by ku propátrání větší části od Leverriera vyznačené. „Ouplná zatmění jsou dosti častá, a jedno šťastné pozorování nezůstalo by dlouho osamotnělé. Jestliže tedy výsledek nejbližšího pozorování nebude docela negativní, ne- pochybuji, že v brzce dosáhneme známosti určité o tělesu odkrytém při tak vý- hradních okolnostech. „Učený pan ředitel naší pozorovatelny udává sám methodu snad neméně vydatnou. Záleží v tom, aby se s největší pílí pozorovaly nejmenší skvrnky, jakými slunce někdy bývá celé poselo. Planety, jichž dráha by byla jen málo nakloněna k dráze Merkuriové, přecházely by podobně jako tato kotoučem slunečním. Přechody takové mohly býti dlouho nepozorované od astronomů na to nepřipravených, vždyť teprv za nejnovějších časů byl odkryt nový satellit Saturnův v krajině nebes dosti obmezené a neméně pro- pátrané. Obtížnost takových pátrání mě ukládá, zmíniti se opětně o návrhu J. Herschlem učiněném. Kdyby ma vícero pozorovatelnách zvlášť vybraných k tomu bylo hleděno, aby slunce za dne velkým apparátem se fotografovalo, obdrželi bychom skoro nepře- trženou historii této hvězdy, a sotva jeden z výjevů, o nichž se zmiňuje Leyverrier, pominul by nepozorován. „Já sám udal jsem jinde, jakým spůsobem by se fotografiím získati mohla hodnota pravých astronomických observací, neodvislých od jakéhokoliv apparatu měřického, kdyby totiž na té samé ploše dvoje otisky se vzaly mezerou několika minut. Jistotu dobrého ME zdaření podávají nám fotografie posledního zatmění 15. března. Bylo by jen třeba dya průhledné negativy podobné velikosti, vzaté po čtvrt hodině, položili na sebe, tuť by se hned vyznačila pohyblivá tečka jakéhokoliv asteroidu i v nejzmatenějších kupách skvrnek slunečních. Takové dílo by mimo to nevylučovalo i jiná obyčejná studia o kouli sluneční, a zachovalo by svou velkou cenu i v pádu, kdyžby pozorování planet zamerkuriových žádaného zdaru se bylo minulo.“ © Tolik pověděl pan Faye. List Leverrierůy vykazuje z hlubokosti své hvězdářské vědy — podobným spůsobem jako r. 1846 Neptunu po 13 letech — nové planetě její místo v soustavě sluneční. Jeho zásluhy, původnost jeho vynálezu zůstanou nedotknuty a vyhražují mu po všechny časy přední právo, již i proto, že své přesvědčení první veřejně vyslovil. Také návrhy Fayeovy zasluhují všeho povšimnutí, a budou jistě užity při příštích pozorováních nové planety. Znamenité však a šlechetný úsměv zbuzující jest, že co oni tak o hypothetické planetě uprostřed října rozprávějí, již před šesti měsíci skutečná planeta byla odkryta. Bylť to skromný nezámožný venkovský lékař Dr. Lescarbault v městečku Orgěres (Dep. d'Eure et Loir), jemuž se podařilo dne 25. března 1859 novou planetu odkryti. Podáme tu jeho původní list, jejž psal Leverrierovi o té věci, vyňatý z Cosmosu Moignova, „Orgěres 22. prosince 1859, „Proniknut obdivováním se nesmrtelným geomelrům, odkrývajícím tajeplné dráhy vzdálených světů pouhými výpočty, cítil jsem se zbuzena již od dělských let zabývali se vášnivě studiemi o velkolepých oněch nebeských výjevech. „Znamenalť jsem již r. 1834, že známý zákon Bodeův nedostačuje zcela, aby před- slavil co nejurčitěji pravé rozměry dálek planelních od slunce. Myslilť jsem, že vedle těch čtvero malých planet: Cerery, Pallady, Junony a Vesty, odkrytých Piazzím, Ol- bersem, Hardingem, kolujících ve velkém prostoru mezi Marsem a Jupiterem , mohly by i jinde podobné se nalézlti. „Tenkráte však pro velké oblíže nemohl jsem tato pátrání započíti, ale neodřeknuv se jich cele odevzdal jsem se dalšímu čekání. „Přechod Merkuria před sluncem, 8. máje 1845 ode mne pozorovaný, podal mně myšlénku, že jestli mezi sluncem a naší zemí mimo Merkuria a Venuši ještě jiné těleso se nachází, lo by léž mělo své přechody před lesklým kotoučem slunce, a že pozoru- jíčím dost často okrají slunce musela by se jistou dobou představiti nám tečka černá, = (octnoucí se před sluncem i probíbajíc jistou tětivou části jeho kruku časem odměřeným. „Tehdáž mně více než kdy jindy bylo nemožno uskutečniti zamýšlené pozorování. Zabýval jsem se jít teprv koncém roku 18583, ačkoliv i tenkrát v okolnostech málo příznivých, a jen málokdy, až do roku 1858, mi dáno bylo přiblížiti oko k dalekohledu. Od toho roku obdržel jsem taras ku použití. Zhotovil jsem si prozatím nástroj, pravda dosti hrubý, předce však dostatečný k udání aspoň jednoho slupně úhlu položního. Změřiv některé plámky na měsíci a přenesa je na mapu našeho spoluputovníka, vy- danou od Jana Dominika Kassiniho, byl jsem ujistěn, že se mohu spolehnouti na dosti těsné přiblížení.“ Následuje podrobné popsání jeho apparatu astronomického a upotřebení jeho, - cošy ačkoli 3 vědeckého i biografického ohledu velmi zajímavé, tu vynecháme. Cítilť -pan doktor nutnost, aby sobě víru získal a své oprávnění k takovým pracím dokázal, =D aby přesvědčil pana Leverriera, že byl opatřen dostatečným apparatem a že sním. umí zacházeti. Pak dále takto pokračuje ve svém listu: : „Pokaždé když jsem mohl doufat získati pochvíle odpůldne, spravil jsem hodiny před odbýváním svých visit podlé průchodu slunce čárou polední pomocí malého daleko- hledu poledního, a připravil jsem si všechno jmenované nářadí k příštímu pozorování. Po návratu, oko k dalekohledu přiloživ , probíhal jsem půl hodiny až i do třech hodin bez přestání celý okraj slunce. Konečně 25. března 1859 poštěstilo se mi nalézti co následuje. Naděje, snad za nedlouhý čas opětně pozorovati malou hvězdu, o které pro- mluviti hodlám, -byla příčinou, že jsem dosavad odkládal ji u veřejnou známost uvésti; nemyslímť ale čekati ještě delší čas. „Schvalně neopravil jsem podávané tu výsledky ani ohledem oučinku refrakce, která při pozorování tak částečném se může zanedbati, ani ohledem chyby povstávající od- chýlením zeměkoule od své dráhy, neboť touto opravou by se sotva bylo stalo jakés zlepšení v počtech, pocházejících z měření ještě nedokonalého. »Podlé vojenské mapy Francie jest položení zeměpisné městyse Orgěres následující : SOVOTMÍGŠÍTKA 1 ztří 010 <6ta + JM dhtě zj oje o ly západní délka (Pařížského ničřdřanoj = Oh. 2m. 35 s. střední čas o pravém poledni v Orgěres = 0 „ 5 „ 5305, večer' 26. března 1859. čas hvězdný o pravém poledni s = WA3 5 3547 | pravý čas o středním poledni z =11y54 , 687, ráno | „Planeta vypadá co černá tečka dobře přiokrouhlená. Její průměr pod úhlem od země viděným jest dle mého odhádnutí asi čtyrykrát menší než onen kotoučku Merku- riova, jak jsem jej tím samým zvětšováním za jeho přechodu před sluncem 8. máje r. 1845 pozoroval. Vchod do slunce , 3h. 59 m. 46 s, večer (pravého času v Orgěres) ; Možná chyba jest 579 22“ 30“ na V » B9396, „. (středního času slun. v Org.) [ 1—5 sek. střed- východní straně “ 4.19 5 času věky h č ž hořejšího kraje při / + » » 52 „ času hvězdního ního počtu, co kolmém průměru s. 4, 8 „141 „večer (času slun. střed. v Paříži). / připočísti třeba. Východ 859 45' 0“ ( 5 h, 16 m. 55 s. večer (pravého času v Orgěres) ; Možná chyba 1 až k úinodktěje pří 5 = Be „Ad . deečnho času slun. v Org.) ( 3 sekuný, „obřadní kolmém průměru / > » „ 14 „ času hvězdního míry, což třeba slunce. 5 „25 „ 18 „večer (času slun. střed. v Paříži). odtáhnouti, Pravý čas v Orgěres = 4 h. 38 m. 20 s, večer. Střední č. slun, v Org. = 4 y 44 41, Čas: hvězdní . ©- < .==4, 58,334 Čas střed. sl. v Paříži — 4 „ 48 „45 Čas pravý — 1h.17 m 8s. Trvání průchodu. ) Č. slun, stř. — 1 „17 , 9, ) Čashvězdní — 1 , 17 , 22, Nejmenší vzdálenost od středku slunce — 09 45“ 223“ Snížení směru běhu planety od prvního dotknutí kraje slunce až k době vyváznutí, měřeno na ploše sluneční, činí 39 43“ 30“, Čas hvězdní, potřebný k průběhu celého průměru slunce, 4 h. 29 m, 9's; Doba nejmenší vzdálenosti planety od středku slunce. + „Chovám přesvědčení, že za několik dní (psalť 22. pros. 1859) se opět spatřili dá tečka černá, okrouhlá, drobounká, před sluncem přebíhající šikmou čárou, jejíž ná- klonní plocha ku ploše ekliptiky bude činiti úhel položení mezi 59 + 4 a 79 + %;, a že oběžní dráha v léto ploše ležící sekati bude plochu oběžní dráhy zemské blízko 18309 směrem jihoseverním, že, leda by byla výstřednost oběhu přenáramná, bude možná spa- třiti onu černou tečku, přebíhající průměrem slunce asi časem půl páté hodiny. Tato černá tečka bude při nejvyšší pravděpodobnosti planeta, jejíž přechod před sluncem jsem pozoroval 25. března 1859, i budeť pak možná vypočílati všechny elementy jejího oběhu. „Mám příčiny se domnívati, že vzdálenost její od slunce jest menší než od Mer- kuria, a že těleso toto jest ona planeta aneb jedna z planet, o jejichžto jsouenosti na blíži koule sluneční vy, pane direktore, před několika měsíci jste zprávu podal.“ Y sezení císařské akademie věd 2. ledna 1860 podal pan Leverrier zprávu o od- krylí nové planety zamerkuriové, to však slovem suchoparným, až příliš akademickým, „My (praví p. abbé Moigno ve svém časopise Cosmos) podáme níže tu samu zprávu, jak jsme ji slyšeli den před tím v saloně pana Choguela, tchána páně Leverrierova. Byloť to pro nás vzácné vázaníčko k novému roku, blahá zpomínka na dlouhý čas, i vážíme si za štěslí, přenášeli to na potomstvo. Ve své akademické přednášce prohlašuje pan L. výslovně, že pozorování páně Lescarbaultovo jest první a jediné skutečné pozoro- vání nové neznámé planety. On nepřipouští pozorování pana de Cuppis, jenž chtěl vi- děti černou okrouhlou tečku, která polřebovala dlouhých šest hodin, aby přeběhla tětivou slunce, ani Pastorffovo, jenž se díval na přechod planety i s jejím průvodcem a j. Zde postavíme jenom pouhá čísla nebo základní elementy té nové hvězdy: Vzdálenost od slunce — 01427 (vzavše vzdálenost země od slunce — 1), méně než polovice vzdálenosti Merkuriovy — 04... Čas oběhu. <. . — 197 dní, čtyrykrát kratší času oběhu Merkuriova. Náklonnost dráhy ©. — 129 58' 52". Doba, za kterou možna se nadíti jejího opělného objevení, v měsíci březnu nebo září. „„Pan Lescarbault, pozorovav r, 1845 Merkuria sluncem přecházejícího , soudí býti průměr planety sotva čtvrtinu průměru Merkuriova, což by činilo — 0235, vezmouce průměr Merkuria — 1. Leverrierův počet z perturbací žádá, aby spousta planety za- | bavující byla skoro rovná spoustě Merkuriově, z čehož by sledovalo, že kdyby nové hvězdy hutnost byla menší, nemohla by býti samojediná, ano muselo by se jich ještě -tré nebo čtvero takových nalézli. -7 Pan Leverrier nikoliv nepopírá, že by odkrytí planely nebylo se někdy stalo před uveřejněním jeho výpočlů a výsledků: váží si lo však za štěstí, že, složiv na stůl Aka- demie první průby své ouplné práce, může dokázali, že jeho theoretická uzavření byla docela neodvislá ode všech pozorování předešlých a ode všech a priori vystavených ideí o bytnosti planety bližší nežli Merkurius.“ Podáme nyní popsání cesty Leverrierové do Orgěres následkem listu Lescarbaultova nahoře sděleného; a přísného, ba soudného ohledání všech okolností při odkrytí nové planety, o čemž pan Leyerrier se známou svou živoslí na besedě u pana Chogueta, svého tchána, vypravoval, což neméně živě svědek zprávy té, p. abbé Moigno, ve svém časo- pise (Cosmos 4. Livr. 6. ledna 1860 p. 22) sděluje. „Jaká to šťastná náhoda pro učený svět, viděti zasvěcena počátek roku 1860 vele- skvoucím vydobytím v říši vědecké, jistým totiž vylknutím aspoň jedné z menších planet zamerkuriových, tak dlouho tušených i očekávaných. Považme dobře, že se tu nejedná o některé z malých planetek, jimiž oplývá prostor mezi Marsem a Jupiterem. Jedná se tu o planetě, která svou spoustou a svým leskem bez mála vyrovná se Merkuriu, která porovnati se dá k Neptunu svou důležitostí a vlastností co veleplanet, a pro svou blí- zkou stýčnost s naší zemí, lím více, že se zdálo skoro nemožné ji odkryti, proto že lidské oko bezmála zoufati muselo ji spatřili v pramenech světla, jimiž ozářena jest hvězda denní, neb ji spozorovati na ploše sluneční v době nečastého jejího přechodu. Ačkoliv bez pochyby byla -viděna dříve vydání pamětihodného listu, jímž pan Leverrier oznamoval její nutnou bytnost svému učenému kollegovi, panu Fayeovi; sláva jejího od- krylí neméně světla vysílati bude na slavného ředitele naší hvězdárny; nebť on to jest, jenž takořka ji přinutil aby se urodila, jenž vystavil hodnověrné vysvědčení jejího na- rození. Hodláme lu popsali obvzláštní ten udaj téměř týmiž slovy, jakých užil p. Lever- rier sám ve svém nám 0 tom vypravování, a nemůžeme než trpce želeli, že nám není dáno stereotypovati jeho významné tváření se a důrazné přízvuky hlasu jeho. »Od několika dnů nepřestávaly škádliti pana Leverriera různé zvěsti, podlé nichž měl uvěřili, že jakýs ctihodný lékař malého městečka v krajince Beauce viděl prý před 9 měsíci planetu sluncem přecházející, které se on sám dohlédl svými učenými sucho- párnými výpočty o perturbácích Merkuria. Tento Aeskulap a spolu hvězdář-ochotník, jehož osobnost ještě jakýmsi soumrakem zahalena, jest pan Lescarbault, doktor v lékař- ství fakulty Pařížské, usedlý v Orgěres, arrondissementu Cháteaudun, „Podivná ovšem okolnost, že poctivý pan doktor mohl ukrývati devět měsíců nej- podivnějšího porodu, jemuž on babil, domrzovala trochu pana Leverriera, i dlouho se zdráhal za opravdové bráti zvěsti až k němu pronikající. Však vědecká jeho odpověd- nost byla vyzvána těmito tajnostnými hlasy z různých stran na něj doléhajícími, i byl pevně odhodlán jich se rázně zbavili. (Divná věc že se nezmínil o listu panem Les- carbaultem již dříve [22. pros. mu poslaném, který arci v Kosmosu mnohem později, [13. ledna] sdělen byl.) V pátek 30. prosince vyjel z Paříže s oumyslem bez obalu nepřátelském, s předsevzetím nakládati se sprostým lékařem maloměšťákem co s vinní- kem, jenž se, jak se zdálo, prohřešil mystilikací nepřístojnou a dotíravou. „Žádal si, chtěje zachovati svou důstojnost, míti svědka přísného svého sbalit“ i poprosil pana Vallée syna, inžinýra při ouřadě mostním a silničním, dáti mu průvod při jeho výpravě. Orgěres jsou vzdáleny šest francouzských mil (lieues) od nějbližší šťací železničné; těch šest mil se odbývalo s velkými nesnázemi, an cesty býly bezedné. Pan Levérrier dosáhne konečně cíle svého cestování, přikročí K vratům doktoróvým, Silně zaklepá, tenť pak přijde sám otevříti. Leverrier mu předříkává své jméno a své vlástnosti. Měli jste viděti pána Lescarbaulta, jak byl maličký, sprostoučký, Skrotiný, bázlivý, abyste pochopili zbouření mysli, jakým byl nenadále zaját a které ještě sé zvý- šilo, když oslovitel, p. Levetrier, na něj naměřiv, s výšky svého hřmotného těla, $ oním rázným přízvukem, který; kdýž se mu zlíbí, umí dodáti svému slovu, K němu pravil: „Tedy vy jste to, pane, jenž sobě osobuje, že pozoroval skutečně planetu zamerkuriovou, a jenž se velice provinil tím, že 9 měsíců své pozorování tajil neuveřejniv je. Oznamuji vám, že přicházím, abych s vaší pretensí podlé práva nakládal, abych na jevo vyvedl = M = ne-li vaši nepoctivost, aspoň hrozné omámení, v němž vězíte. Přede vším řekněte mně bez obalů, co jste viděl!“ Beránek, třesa se po celém těle na takové hmotné dorá- žení Ivovo, nevyslovoval, vykoktával odpověď: „Bylo to 26. března toho roku, blízko ke čtvrté hodině, když jsem, věren svému stálému návyku, přiloživ oko k okularu svého dalekohledu, pozoroval kotouč sluneční, a nenadále uvnitř v malinké vzdálenosti za jeho pokrajím spatřil tečku černou dokonalé okrouhlosti, nešenou vlastním, dobře rozeznava- telným pohybem; očividně pokračovala ku předu, vzdalujíc se pořáde od kraje slunce. Na neštěstí hlásil se teď jeden z mých klientů, i byl jsem přinucen, pozorovatelnu opu- stiti a sestoupiti na přízemí. Byl jsem jako na špendlíkách! nicméně zodpovídal jsem dle možnosti oč jsem byl tázán, a uvolněn ihned jsem zase pospíchal na místo, Černá tečka konala ještě dále svou cestu, i spatřil jsem ji konečně dotknouli se kraje protivného, načež zmizela, prodlevší před sluncem bezmála půldruhé hodiny.“ — „Vy byste byl tedy určil okamžik prvního i posledního dolknutí? Víte-li pak, že hlavně první dotknntí ná- leží mezi nejchoulostivější pozorování, které se nezřídka i samým astronomům od ře- mesla nedaří?“ — „Odpusťte pane, nevynášímť se tím, že bych právě byl dostihl oka- mžení dotknutí, neboť okrouklá tečka již byla uvnitř slunce, když jsem ji spatřil; měřil jsem tedy její dálku od kraje a čekal, až proběhla z nova stejnou dálku, počítal jsem čas proběhnutí druhé dálky, a hle, tak jsem přibližováním určil okamžení prvního vstou- pení.“ — „Snadno říci počítati čas; však kde máte svůj chronometr ?“ — „Můj chronometr jsou kapesní hodinky minutové, věrný to druh při návštěvách mé živnosti“ — „Jak! při těchto starých hodinkách minutových se opovažujete mluviti o sekundách vámi ur- čených? Moje nedůvěra jest již až příliš ospravedlněna.“ — „Odpusťte, mám také ho- diny s kyvadlem, které dosti zevrubně označují sekundy.“ — „Kyvadlo, ukažte mně je.“ — Náš beránek vystoupí do prvního poschodí, a vraceje se přináší nit hedvábnou, na je- jímž konci kulka ebenová připevněna. — „Věru jsem žádostiv viděti vaši zručnost u počítání sekund tím spůsobem.“ — Beránek jest ochotný, nasmekne kroužek na hořej- ším konci nitky na hřebík, spustí kouli a čeká až se upokojí, pak ji odchýliv něco od kolmé spustí, a počítá počet kyvů za čas jedné minuty pozorované na svých hodinkách, a vskutku dokáže, že kyvadlo naznačuje sekundy dosti zevrubně. — „Toho není dost, odvece lev, jiná věc jest, že vaše kyvadlo ukazuje sekundy, jiná zas věc, zdali máte tolik jemného citu pro sekundy, abyste je mohl sčítat i při pozorování. “ — „Osměluji „se na to ukazovati,“ odpovídá beránek, „že jest moje denní zaměstnání omakávati puls a sčítati jeho tepání. Moje kyvadlo mmě přivádí udeření sekundy k uchu a já pak -V mysli bez nesnáze počítám vícero sekund po sobě.“ — „Dobře tak. Zatím dost o - čase. Však aby se spatřila tečka černá tak drobná, třeba dobrého dalekohledu. Zdaž máte takový?“ — „Ano, pane; přivedl jsem to tak daleko, ne bez nesnází a uskrbení | sobě samému, že jsem si mohl dopřáti teleskop. Jak mile jsem si něco uhospodařil, koupil jsem si od umělce, u vašeho Pařížského observatoria jistě málo známého, avšak velmi schopného, od pana Cauche, objektiv průměru blízko čtyr palců čili 10 centimetrů. Umělec, znaje mou horlivost i chudobu, dovolil mi vybrati sobě z jeho zásoby výteč- ných skel. Opatřen objektivem zaopatřil jsem si rouru, pak podstavek; ano dopustil jsem se nedávno i toho přepychu, že jsem sobě zjednal hlediště se střechou kolem jdoucí, což, ač není ještě v užívání, přijde brzo v obyčej.“ Lev tu vystoupí z vlastního hnutí M" hořejší patro a přesvědčí se na vlastní oči o pravdivosti télo sprostičké zprávy. Le „Dobře,“ praví, „dost o prostředcích k vašemu pátrání. Přistupme k pátrání samému, Buďto jste pozorování ani neučinil, aneb jste je teprv napsal, když bylo po všem. Žádám, rozumějte mně dobře, abyste mně ukázal původní zaznamenání“ — „To vy na mně požadujete! toť arci snadno řečeno; však ono poznamenání bylo psáno na ostřižku pa- píru, a takové papírky buď pohodím anebo spálím, když jsem je ouplně popsal. Nu hledejme, snad jej najdu a vašim požadavkům bude dosti učiněno.“ Beránek celý se třesa spěchá k své knize o poznání času (Connaissance des temps) — nebť on má tu knihu, i nezůstává u něho nerozřezána, jako jsme to viděli v císařské hvězdárně, z kleré příčiny lodní almanach tam vede vládu — nahlídne do ní a hle, ten pamělný papírek od 26. března 1859, celý ušpiněný a laudanem pokálený, zastává tam místo známky, Náš lev se ho chopí, pozorným okem jej skoumaje porovnává s redukcí panem Vallée mu podanou, a náhle vykřikne: „Nechci upírati, že loto poznamenání jest psáno v pravý okamžik, ale pane, vy jsle je porušil: východ ze slunce jest o čtyry minuly opozděn.“ „Nikoliv,“ odpovídá beránek, „já nic neporušil; nechť se vám líbí ještě podrobněji skou- mali, a uvidíte že též i vchod do slunce byl o čtyry minuly opozděn; tyto čtyry minuty jsou odchylka mých hodinek od času hvězdního, podle kterého jsou zřízeny; i vy-páni tam, ač jste astronomové a já jím nejsem, i vy berete ohled na odchylky svých hodi- nek.“ — „Dobře, dobře, je pravda. Jak tedy řídíte své hodinky, podlé pravého. času nebo podlé hvězdního, jak to činíte?“ — „Mám malý dalekohled polední, hle tu jest, a uznále-li za hodno svou vysost k němu snížili, najdete jej lak spůsobena, že při- pouští obdrželi čas až na sekundu, ano až na zlomek sekundy.“ — „Uznávám to! vy jste arci učinil své pozorování zhruba a popsal je, pak jsle opravil odchylky času ;, ano, mohu-li vám věřili, šel jste ještě dále, určil jste dvě koordinaty úhlové obou teček, vchodu i východu, i zdá se, že jste laké změřil tělivu luku obě tečky spojujícího. Toť ukazuje s vaší strany veliké sebecenění; rád bych viděl, jak jste se k tomu přičinil“ — „Nevím,“ odpovídá beránek, „budu-li v stavu to v slova uvésti, co, jak míním,; umím vy- konati,. Všechno se přivádí na lo, aby se změřily vzdálenosti teček od kolmé, a určily úhly položení. | Jestli ledy nepohrdáte příliš mým čtverpalcovým, dalekohledem, -uvidíte, že jeho okular jest opatřen — ne mikrometrem, to by bylo pro mne příliš učené, však — vlákénkem v obyčejném, položení kolmém, kterému mohu libovolně dáti všeliké náklonky, zalím co tímhle úhloměrem na lepence měřím přiblížitelně úhel dalšího, pošinulí, tečky černé. K tomuto prvnímu kolmému vláknu v mikrometru připojím nitku s olůvkem, pověšenou před okularem. Talo dvě kolmá vlákna s úhloměrem na lepence, hle to, celý můj apparat-k vyměření úhlu položního; o tětivě, která se odvádí z koordinat -teček dotýkacích, zmíním se později. Takovým spůsobem se vší možnou přibliživostí jal jsem se ustanovili na 913“ délku luku na kruhu slunečním ,- jimž proběhla. černá tečka; a z toho uzavíral jsem, že kdyby byla proběhla některým z největších průměrů, byla by planeta zůstala. viditelna bez mála čtyry. hodiny. Dovoleno-li, povedu Vašnost ke kouli nebeské, na které jsem mohl spůsobem dosti jednoduchým kontrolovati počty vy- vozené z úhlů položních, a kdyby cifry, které jsem rozčilen svým dobrým štěstím psal, nebyly příliš nečitelné, našel byste tam celou řadu mých elementárních operací.“ — „To vše dobře, jsem spokojen s vaší jakou takou redukcí, byla dost dobře zhotovena; nemám nic co říci. Poznávám ovšem ve vás muže tuhé a stálé vůle, i zdá se mi tedy nemožné, abyste, znaje že planeta má čtyr hodin potřebí k proběhnutí velkého diametru — 4 — koule sluneční, nebyl se pokusil uslanoviti vzdálenost její od slunce“ — „0 arciť, pokusilť jsem se; počítal jsem na všechny strany, všelijak se pokoušeje, jaký by byl čas přechodu, kdyby vzdálenost planety byla jedna, dvě, tři deseliny atd. vzdálenosti země od slunce, Však jsem něco zabloudil cestami, které jsem ponejprv vykonával, moje geometrie mne opustila; zaneprázdnění mého úřadu zajalo všechen můj čas, byl jsem proti vlastní vůli jinam potáhnut, i nemohl jsem se dopídili jistého výsledku. Ne- chtělť jsem uveřejnili svoje pozorování, abych nebyl spolu podal vzdálenost od slunce ustanovenou mými skrovnými prostředky, prolo jsem čekal až do nynějška, a toť pří- čina nebo původ mého odkládání, z něhož jste mne tak zprudka obviňoval“ — „Já vás tak snadno nepropuslím. Kde jsou ty vaše mathemalické a geometrické pokusy k ustanovení dráhy planety? žádámť je, mám jich potřebí, odevzdejte mně své papíry.“ — „Moje papíry,;“ odpovídá beránek. „Vy mne uvrhujete do největších rozpaků. Y mém bytu není papíru nazbyt, a proto že jsem bezmála tolik truhlářem co astrono- mem, a hoblíkem i teleskopem dost prostředně zacházím, zastává můj psací pokojík spolu i dílnu truhlářskou; píši na prkna. Možná že snad bohužel prkno, které mně sloužilo za psací tabuli, jest zase ohoblováno, aby k novým operacím potřebováno bylo. Sestup- me zase dolů do přízemí a hledejme,“ Hledá se, a konečně se najde slavné to prkno celé pokřiděné ciframi. Pan Leverrier popadné prkno, kde stojí redukce pozorování, jako kousek papíru, on by podobně popadl celou kouli nebeskou s jejími hieroglyfy, kdyby mu její ohromnost nevadila, a to čeho se chopil — skutek to vznešený našeho generalního prokuratora vědy hvězdářské — hle to bylo vystaveno při dnešním sezení akademickém (2. ledna 1860). „Tento výslech, toto přísné ohledávání trvalo celou dlouhou hodinu. Beránek náš nepřestával. se třásti po celém těle, jakoby byl každé okamžení očekával býti ode Iva pohlcen. © Toto pohnutí mysli, na štěstí jeho rozumu, obrátilo se ale v pozornost a ja- kousi chladnokrevnost. Bázeň, aby nebyl v jakési vině postižen, činila, že každé slovo dobře odměřil; nikdy nepobloudil aniž si odporoval; pokračoval. od jednoduššího k slo- ženějšímu, od známého k neznámému, aniž kdy se vracel k tomu co již bylo odbyto, zůstavuje neumírnitelnému dotazovači hluboké přesvědčení, že pozorování bylo v skutku vykonáno, vykonáno co možná ouplně, a že se tu v pravdě jedná 0 planetě zamerku- riové. Přišla doba lvova, aby se smířil, berátku pak postrašenému, aby se mu dobrá „mysl vrálila. Stalo se to panem Leverrierem s nedostižitelnou spanilostí, s důstoností plnou dobroty. Pan Lescarbault cítil vraceti se krev do srdce, popadal ducha z hluboka, když direktor císařského observatoria s nejsrdečnějším spůsobem své omluvy přednášel a jemu | nejouplnější uspokojení osvědčoval. po „Když tímto spůsobem odkrytí nové planety bylo ujištěno, bylo mysliti o přísluš- nosti jakési odměny; i bylo třeba se přesvědčili, že šťastný vynálezce vůbec vážen jest. Pam Leverrier počal nyní svou inkvisici, kterou tak dobře byl vedl v obydlí do- ktorově, též po městysi. Navštívil důstojného pana faráře, patera Lancelina, pak smír- ného soudce toho okolí a představeného zemské obrany. - Všickni o závod podávali o panu Lescarbaultovi nejskvělejší vysvědčení. Jest to lékař důmyslný, vlídny, obělivý, jenž nemá než jednu chybu, že se neshání po praxi, proto že se příliš shání po hvězdách. 17 yJestif ostatně; dokázal to náš přítel, hvězdář z ochoty výtečný, mající vlastní dalekohled polední, vlastní aegualorial; vlastní knihu o poznání časů, ano i Čosmosa, z be: v němž pilně čítá. Čestný kříž najde vhodné místo na jeho ctihodných prsou. Důvěrná hostina, kde se pilo na zdraví doktorovo a na zdar jeho nebeského zrozence, ukon- čila toto dlouhé a slavné vyšetřování.“ © Tak končí pan abbée Moigno. Jistě bude zajímati čtenáře Živy, co o domuělých planetách mezi Merkuriem a sluncem před výrokem Leverrierovým smýšleno a pozorováno bylo. Leverrier sám sebral několik starších dat, ježto sdělil v sezení Akademie 21. listopadu lonského roku, když svůj list k panu Faye nahoře uvedený již byl uveřejnil. Onen list učinil velkou sensací v svělě učeném. Hledáno po starších pozorováních, jenž by skutečnost nezná- mé hvězdy pobvrzovaly. Uvádí se přede vším pan De Cuppis, učeň hvězdářství v Řím- ském kollegiu, jenž viděl 2. října 1839 ouplně kulatou černou tečku dosli rychle přecházeti kotoučem slunečním, udávaje že tečka bezmála šest hodin potřebovala k vy= konání své dráhy velkým průměrem slunce. V rychlosti běhu a jeho. šestihodinném trvání nachází pan Leverrier protimysl a vyzývá p. De Cuppis k dalšímu vysvětlení, Uvádí i jiné, mnohem starší pozorování, pocházející od Messiera, jenž 17. června r. 1777 viděl pět minut nesmírné množství černých kuliček sluncem přelétati. Pan Arago do- mníval se, že lo snad bylo některé pásmo, asteroidů, © jichž jsoucnmosti okolo dráhy zemské nelze pochybovali, V tom samém sezení akademie sdělen dopis pana Bujis Ballota z Utrechtu od 4. října o svém odkrytí periody 27,682 dní střídání se nejvyšší a nejnižší leploty naší země, již odvádí od jednoho nebo dvou pásem planetních mezi Merkuriem a sluncem, neboť od skrvnek slunečních odváděti se nemůže, poněvadž olá- čení slunce kratší dobu požaduje. Pan Harrick, astronom v New-Havenu v Sjednocených Obcích amerických, sbíral od desíti let všechna pozorování o zvláštních skvrnách na slunci, které by ukazovaly na přílomnost planety uvnitř dráhy Merkuriovy. Odkládal uveřej- nění svých prací vždy ještě, doufaje planetu odkryti, až pak ohlášení Leverrierovo, že nové tabule Merkuriovy vyznačují jsoucnost a postavení nové planety, jej docela odstra= šilo. Podobná vyšetřování konal pan Wolff v Curichu. Píšeť v Astron. Nachrichlen Nr. 1223: „Páně Leverrierův list mne pobídl, abych sebral všechna pozorování o tělese před sluncem přecházejícím, ješto se mi naskytla při mých nekonečných ohledá- váních skvrn slunečních. Jest jich 415, z nichž 5 Paslorffovo nepotřebné. Tři dáta dobře ustanovená dovolují prostředkem interpolací domysliti se, že se tu jedná 0 pla- netě, jejíž oběh okolo slunce za 38% dne se vykonává. Polovice toho čísla srovnává se dosti ouplně s číslem 19:1, jež vyvedl Leverrier z pozorování Lescarbaultových, což ovšem náhodě přičísti nelze. Nejnovější práce o tom předmětu pocházejí od pana Ra- daua v Kralovci, jenž ze starších dosti určitých dát snaží se ustanovili elementa nové planety, však jen tím spůsobem, že vícero možných pádů udává, což arci nepostačitelno. Za posledních dnů měsíce ledna t. r. předložil p. Leverrier francouzskému mini- strovi veřejného vyučování žádost, aby Dr. Lescarbault byl poctěn řádem čestné legie, Ministr se své strany podal císaři zprávu zhotovenou panem Roulandem, jejíž následek byl dekret, datovaný 25. ledna, jímž zasloužilý lékař Orgěresský jmenován rytířem čestné legie. Ačkoliv obsah této zprávy nic nového neobsahuje, podáme jej předce pro ušlech- tilý spůsob jeho složení. „Znamenitý pokrok učiněn nedávno v poznání systemu planetního. V měsíci září r. 1859 předložil p. Leverrier, slavný direktor Pařížské hvězdárny, akademii věd důkazy, zosnované na nezyratných výpočtech, o bytnosli hvězd na blízku slunce, dosaváde nepoznaných. Tyto důkazy staly se klíčem k rozluštění zdánlivých nepravidelností, po- zorovaných na pohybech země a Merkuria. Jestiť úlohou očitého pozorování, konečně i skutečnost těchto hvězd dokázali. Pan Leverrier poukázal astronomy na pilné ohledá- vání výjevův, jež se dějí na povrchu slunce. Ku konci posledního prosince obdržel p. Leverrier list datovaný z malého městyse departlamentu d'Eure et Loir, Pan Dr. Les- carbault, lékař v Orgěres, ohlásil učenému panu akademikovi, že 26. předešlého března pozoroval planetu přecházející kotoučem slunečním. P. Leverrier odebral se bez pro- dlení do Orgěres, ohledal přísně nástroje od pana Lescarbaulta užité, vyslechl jeho vý- klady a důkazy, i bylo mu lze přesvědčili se o důležitosti pozorování 26, března, Tyto výsledky byly p. Leverrierem sděleny akademii věd v sezení 2. ledna, a ohlášeny mno- hým cizozemským hvězdárnám. „Tím se opětně událo, že pozorování skutečné dalo svědectví mohúlným sledo- váním počtářským. „Mnohá léta se p. Dr. Lescarbault vášnivě zanášel skoumáním úkazův nebeských, měl však jen skrovné prostředky pozorovací. Zatím ale neuskrovnil ničeho svým snahám, věnovali se s největší nezišlností a horlivostí opatrování nemocných, a toliko vytrvalost bezpříkladná mohla usnadniti mu všeliké obtíže, jež bylo překonati. Pan Lescarbault zřídil si sám všechny své nástroje, a uměl neunavným svým důvlipem s nimi tak za- cházeti, že správnost, jakou pozorování svá vykonal, v obdivování uvedla posuzovatele i nejovičenější. Hlas veřejnosti vzdal již hold čestným těmto snahám, a Vaše Majestát- nost, jenž zná uvážili každou zásluhu, ráčila mně dovolili, abych směl navrhnouti odměnu panu Lescarbaultovi, která by upřímné jeho oddanosti vědám a zásluhyplné skromnosti sloužila za nové povzbuzení. Přicházím ledy blahovůli Vašeho Majestátu žádati o jme- nování pana Dr. Lescarbaulta členem císařského řádu čestné legie.“ S druhé strany učinili tři spolupracovníci časopisu La Presse scientifigue, doktorové Pařížští, pp. Felix Roubaud, Legrand du Saulle a Caffe, návrh sboru lékařskému a vě- deckému světu Pařížskému vůbec, aby p. Lescarbaultovi ke cti dávána byla slavná hostina, jenž by se odbývala 18. února v hostinci du Louvre rue de Tivoli. „Zajisté “ přidává pan redaktor Cosmosu, „rádi vidíme slaviti bratrskou hostinu odkrytí, jehož sláva svým světlem ozařuje i veškerenstvo lékařské; avšak bychom se mnohem raději účastnili pe- něžitých sbírek, jichž účel byl by věnovati panu Lescarbaultovi helioskop výtečného díla, jímž by byl v stavu v nejkratší době zase postibnouti hvězdu, jenž má zvěčniti jeho jmeno '). Nového, opětného pozorování je tím více třeba, an tato nová hvězda nemůže dříve jmenem býti nadaná, leč by se jí zlíbilo opětně se okázati. Jmeno se nabíží od mmohých stran mých dopisovatelů, mnozí mne k tomu mají, abych sám v té věci první krok učinil, což mně ovšem nepřísluší, dotírajíce na mne, abych jí dal jmeno Vulkana. Jest arci pravdě podobno, že obdrží jmeno Vulkana. Ostatně pan Babinet, který, již dávno tomu, též tušil její bytnost na nebesích, jmenoval ji Vulkanem již tehdáž, když se domníval, že jest ještě v slavu tvoření se z oněch oblaků světových, jenž dávají původ růžovým výrostům na pokrají slunce v době jeho ouplného zatmění,“ Tolik p. Moigno, "1 Podle nejnovější zprávy Lescarbault pozvání k hostině nepřijal za příčinou své lékařské praxi na venku; možná že se Pařížští lékaři jiným spůsobem oslaví, snad darem od -0% pana Moigno navrhovaným. m M Dalších zpráv o pokroku v odkrytí a ustanovení nové té planety neopomineme po- dávati v příslušných dobách podlé toho jak se naskytnou. Prozatím podotýkáme, že nej- nověji francouzský ministr veřejného vyučování ochotně přistoupil k návrhu, aby vyslána byla astronomická výprava do Španěl ku pozorování tam zatmění slunce připadající na den 18. července, jejímž vůdcem bude Faye a klerá si zvolila za pozořiště vrchol hory M-ncayo, pověstný pro věčnou jasnost svého nebe, pří kteréž příležitosti nepochybuje pan Faye, že vypátrá Vulkana a vykáže mu pravé jeho stanoviště na nebi. Život pavouků pravých či předoucích (Araneae). Sepsal Frant. K. Prach. Kdož se nehrozí pavouků, těchto ošklivých, nobatých tvorů? © Obávané uštknutí, nepřívělivá a vražedlná jejich povaha a neobyčejný zevnějšek zdržují každého, blíže si jich povšimnouti a pozorovati jejich mravy a spůsoby. Jsouť pavouci krvežízniví lovci, jenž silnými a jedovalými kusadly opatření pokojný hmyzek buď na veřejné ceslě lapají a vraždí, anebo, slabosti své si vědomi, co zákeř- níci v„skrytu číhajíce okolojdoucí přepadají aneb rozmanité léče strojí a takto lstí živo- čichů se zmocňují, s nimiž by ve veřejnou půtku nikdy se neodvážili. Jak se hledí ubohá, chycená muška z jeho smrlících kusadel vydrati! Pavouk ale nezná milosti, on se řídí dle pěstního práva. Kdo s koho, ten s toho jest celý jeho codex juris. Ano což ještě více? Pavouk neušetří v čas nedostatku ani vlastního bratra a samička. sežírá často — horribile dictu — milence svého, pročež tento při vyznávání své lásky s ve- likou jen úctou a ostýchavostí se k ní blíží. Běda samci, je-li slečna v špatném roz- maru, tu smělost svou i životem zaplacuje. Ona jest královna, on toliko prine manžel! Kdož by tedy neměl nenáviděti a hubiti pronárod krvelačných pavouků, jenž ne- uznává žádných zákonů společenských aniž šelří posvátných svazků přátelství? — Tak mysliti mohou mnozí, v horlivém zápalu proti nedruživé havěti pavoučí bojujíce. Než však zcela jiných úsudků nabýváme z bližšího pozorování domácnosti a zvláště podivu- hodných výrobků pavouků. Pud jejich je k činnostem pobádá, na jaké se člověk toliko po dlouhém a namáhavém přemýšlení odvažuje. Vizme jen babiletáka, jak na svém vý=, robku podniká plavby ve vzduchu, a zajisté to činil již před Montgolfierem; pavouk vodní na spůsob potápěcího zvonu budovu v hlubině vod si staví; čeleď křížáků tká si až k úžasu pravidelnou siť k lapání hmyzu. : Chci v krátkosti vylíčiti spůsob živobytí a hospodářství nenáviděných a nábáe slí- haných pavouků se zvláštním ohledem na druhy v Čechách se nalézající. Praví pavouci líhnou se z vajíček účinkováním tepla slunečního. © Obyčejně, bývá množství bělavých neb žlutavých vajíček společně v hedvábném zámotku či kokonu. Brzy před vylíhnutím berou zprvu kulatá vajíčka na se podobu uzavřeného v nich zá- rodku, an skořápka těsněji přiléhá. Má-li se pavouk líhnouti, pukne skořápka v. předu na hlavě. Pod ní objeví se nejprv oči, pak kusadla; na to se celá hrudihlava, makadla a nohy jedna po druhé vyvlíknou. Konečně se sprostí měkounký zadeček několika po- hyby těsného vězení svého, a "mladý pavouk přibude na svět pro strach všem muchám a komárům. Není to však ještě ten obratný tkadlec a odvážlivý krvežíznivee. © Tělo K | — AM — novorozence bývá ještě měkké a nahé, nohy průzračné, kusadla a bradavky přádací ne= vyvinuté; protož neopouští ještě hnízdo své, čekaje pokojně na první svlékání kůže, jenž několik dní po vylíhnulí následuje. Po tomlo šatů obnovení dostává po těle. chloupky, kusadla a bradavky jsou dokonalejší, celý zevnějšek co do barvy tmavší „a kresby na zádech znalejší a určitější. Nový tkadlec opustí se svými bratry hnízdo a každý počíná pro sebe někde na blízku tenata rozproslírali, a to beze všeho návodu a pobídnutí — z vlastního jen pudu. První výrobky mladých síťařů. podobají se docela oněm starých pavouků toho druhu, jen že jsou poměrně menší a trochu nemotorněji zosnované,, Než doroslou, svlékají se mladí pavouci ještě dva- i třikráte. Pavouci milují samotu. Většina zdržuje se v temných, stinných, od hmyzu hojně navštěvovaných místech, Kouty v chlívech a opuštěných bytech, skuliny a dutiny stromů a listnaté keře slouží jim za přebyt a za skryt při číhání na zvěř. Jediný voduch (Argy- roneta aguatica L.) obývá v stojatých vodách, ačkoli voda jeho živlem není. V rozse= dlinách skalních a u vchodu hlubokých jeskyň často obrovská přediva křižáků rozpiatá nalézáme, jakoby přístup do vnitř zabraňovati chtěly. Číhající pavouk jest tu strážce posvátného ticha. Bez milosti ubodává bzučící hmyzek, jenž se do vnitř odvážili chtěl. Nejsouť pavouci veselí druhové, jako mnohé mušky a včeličky, jenž na výsluní své kovolesklé barvy a rozmanité formy na odiv staví; jsouť oni více samotáři, jenž vzdálení od světského hluku v skrylu své řemeslo provádějí, Všickni pavouci živí se krví, jiných živočichů, zvláště hmyzu; jsou ledy dravci. Mouchy, komáři, jepice a malí motýlkové jsou jim v našich krajinách obyčejnou potravou, Při útoku na zvěř jest pavouk velmi odvážlivý a smělý. Seznav však převahu nepřítele, upustí hned od boje. Chylí-li se vosa neb včela do sítě, vyřílí se na ni v koutku čí- hající pavouk a ovíjí lapenou zdaleka jen nitkami s podivuhodnou obratností a rychlostí; znáť on dobře její žehadlo. Na velké mouchy spouští se bez rozvahy a s prudkostí, neb se tu nemá ani silných kusadel ani ostrého žehadla co báli. Ve spůsobu, jakýmž se pavouci své kořisti zmocňují, projevují rozliční druhové velkou rozmanitost. Všickni ale usmrcují chycený hmyz stejným spůsobem, totiž jedem, jenž vetnutými kusadly do rány vniká '). O hladu vydrží pavouk dlouho, Vloni přezimoval jsem samičku druhu Euchariá guadripunctata U., aniž po celý ten čas co žráli dostala; v březnu jsem jí hodil čtyry mouchy, z nichž tři v brzce jednu po druhé vyssála, čtvrtou pak opřadouc na pozdější dobu ponechala. V zimě nakladla po dvakráte hojnost vajíček. Kannibalské chutě pro- jevují pavouci jen tenkráte, když jich mnoho pohromadě bývá a hlad je k tomu nutí (což zvláště platí o mladých pavoucích, dokud ještě z hnízda se nerozprchli), aneb o boji samičky se samcem, kdež poslední, neuklidí-li se dosti rychle, podlehává. Příroda neobdařila pavouky ani tělem opancéřeným k ochraně proti silnějším ne- přátelům, aniž jim propůjčila křidel, jako příbuzným hmyzům; za to však opatřila je látkou přádací, z níž důmyslné sítě, bezpečná obydlí a pevné zámotky k vlastnímu a svého potomstva zachování zhotovovali je naučila. Pavouk se spouští po vlastní niti s výšky na zem , vylézá po ní opěl nahoru, táhne smělé mosty od stromu ke stromu a projíždí na malém chumáčku z hebkých nitek odhodlaně vzduch, počínaje si tak, jako- +) Popis tohoto ústroje viz v Živě r, 1853 str. 60. M by byl okřídlen. — Znářno, že housenky motýlů a některých hmyzů žilnokřídlých (Hy- menoptěra), jakož i Známá larva Iva mravenčího (Myrmeleon formicarius L.) před za- pupením se hedvábnými vlákný opřádají; ale nikde v živočišstvu nenalézáme ústroje přádací tak vyvinuté a v životě žádného tvora nemají tak velký úkol, jako u pavouků. Na konci měkkého zadečku nalézají se u pavouků velikánů (Mygalida) dva, u ostatních tři páry bradavek. Jednotlivá bradavka, otupenému kuželi neb válci podobná, má na ploše koneční veliké miožství těnounkých otvorů či rourek, z nichž pavouk vlákna hedvá= bitá vypouští. Pavouci iřiohou dlé libosti bradavky v rozličném směru pohybovati a bůď jen z jedné nebo ze všech najednou vlákna vytlačovati, od čehož i tloůštka usoukané niti závisí. Látka přádací, nalézající se uvnitř těla v rourovitých žlázách, jest mokvající, leptavá šťáva, jenž na vzduchů tuhne, zůstávajíc měkkou a pružnou. Tkaniny a kokony rozličných druhů mají i podobu rozličnou. Tak víme, že pavouk domácí v našich koutech zcela jiného tváru sítě přede nežli křižák obecný, ba mnozí docela žádných sítí nelíčí. Ale pavouci toho samého druhu vyvozují vždy stejné tkaniny a zámotky. Toho použili novější přírodozpytci a rozvrhli dle podoby výrobku a dle Spůsobu Života řád pavouků pravých či přádacích na několik čeledí, které zde jednotlivě uvedu, a co hlavního a paměťihodného o kterém druhu známo, podám. Nejobratnější a nejumělejší tkadlci mezi všemi pavouky jsou: 1. Křižáci (Epeiridae). Očí 8 ve dvou řadách (dle výkr. 1.) sestavených. Tělo nej- více ovální, nabubřelé, někdy shora dolů stlačené: První pár a stke jara? Já nohou nejdelší, třelá nejkratší. Tenata jejich jsou kruhovitá a kolmo visící. (Výkr. 1.) Nejznámější ze všech sem náležejících pavouků jest zajisté. křižák sobecný (Epeira diadema L.). On bývá ještě nejvíce všímán, ba požívá jakési vážnosti, neboť did ho šetří pro jeho z bílých puntíků sestávající kříž na zadečku a má ho za posla štěstěny a předpovidatele času. U pověrčivých loteristek zaujímá křižák po snáři první místo. Zavírají ho 'do sklenice, do níž všech devadesát čísel na kousky papíru napsaných vhodili, a která z nich křižák do pavučiny zaplete, ta platí za „živá numera.“ Tu ovšem nezná křižák důležitosti svého úkolu. Jeho se táže i rolník přede žní na čas. Pilně-li křižák pracuje, nastane prý pěkné počasí; když však síť jeho potrhána a síťař sám někde zalezlý jest, tu zase déšť očekávati lze. Někteří spisovatelé, jako: Ouatreměre-Disjonval, Schmidt, Weber a j. v., napsali celé knihy o křižáku a pavouku domácím co předtušiteli počasí, a pojmenovali tato svá nejistá a bezdůkladná udání „araneologií.“ © Než však buď tvrdohlaví pavouci dle oněch zákonů se více řídili nechtějí, aneb oni pánové něco, co náhodou jednou neb dvakráte pozorovali, za nezvratné pravidlo vydali. Jisto jest jen to, že pavouci jsou při jasném povětří čilejší a pracovitější než při špatném; což však též o hmyzech a jiných živočiších platí. Mahoinedáné ctí velini křižáka a vypravují o něm následující pověst: Prorok Ma- homed 'pronásledován od svých nepřátel, Koreišitů, ukryl se před nimi'do hluboké jeskyně. Tu prý upředl křižák (Dzaouthat) v brzkém čase před vchodem velikou síť. Pronásle- dovatelé se přiblížili, jeskyni však 'pávučinou zastřénou našedše brali se dále; neb se — 83 — jim zdálo nemožné, že by tam byl Mahomed bez porouchání oné sítě vlézti mohl. A tak byl prorok zachráněn. Jakkoli známý každému jest křižák i jeho kruhovitá síť, přece málo komu pově- domo bude, jak si při tkaní takové pavučiny počíná. U křižáka tmavého (Epeira um- bratica) děje se to takto: Vyhlídnuv si příhodné k stavění místo, na př. nějakou vělev, přilepí pavouk v jednom bodu a (výkr. 2.) při- (Výkr. 2.) tisknulím bradavek vlákno a spoušlí se po něm kolmo dolů, tak že nitka tíži těla jeho z bradavek se vysoukává. Najde-li níže opět jinou větev neb nějaký pevný podstavek, upne i zde v b právě zholovenou nit a vyleze po ní nahoru, Tuto cestu nahoru i dolů opakuje, vlákno neustále za sebou soukaje , čímž nit ad značně sesílí. Z bodu b táhne nitě dc, cd, da a zdvojnásobí je všecky. Tyto nili působí čtverhran a musí v jedné a té samé ploše leželi. To stojí křižáka nemalého na- máhání. Buď že mu jeden neb druhý bod k upe- vnění vlákna dosti přístupným není, buď zas některá nit v jiné ploše položená jest. Tu překousá náš síťař tažené nili a staví trpělivě z nova. I u něho platí: Dobrý počátek půl práce. Když pak tyto základní nili, jenž tvoří obvod čili periferii budoucí sítě, připnuty jsou, při- kročí pavouk k dělání poloměrů. Spusliv se kolmo s bodu f ku g, vrálí se po gf as do polou k bodu 0, středu celé sítě. Zde upne nit, a pozdvihnutou ji drže drápky u zadních nožek jde po nilích og a gc k bodu c, kdež tuto nit c o upevní a hned po ní k středu o vyleze, čímž ji zdvojnásobní. Odtud jde zpět po niti oc, a po kmenu k bodu e, vždy nit v o upevněnou za sebou vleka, kterouž v e připne. Po novém vlákně eo se zas ke slředu ubírá. Podobnými zacházkami upřede do kola poloměry do, ho ald.; při každém navrá- cení k středu sítě sepřádá tažené již poloměry vlákny, a tak je silněji natahuje. Když poloměry hotovy jsou, jest nejtěžší práce odbyta. Nyní plete křižák kruhy soustřední, Nejprv upřede kruh a a“ a“.. potom nn/n“., a ostatní ponenáhlu mezi tím. Při dělání kruhů od středu vzdálenějších vrací se vždy zpět na hotový, dělaje podobné zacházky a okolky jako dříve u poloměru. Tak na př. chce-li upřísti nit 2m“, vytáhne pomocí zadních nožiček nit přiměřeně dlouhou z bradaviček a jde po zam, nn, n“m' k bodu m/, kde onu nit přilípne; podobným spůsobem upřede mm“ a ostatní. Poloměry jsou z vlá- ken silnějších než kruhy a tyto zase z lepkavější látky. Z čerstvé pavučiny vzaté vlákno vypadá pod drobnohledem mna spůsob šňůrky perlové. Tylo lepkavé růžencovité ku- ličky, netuhnouce na vzduchu tak snadno, slouží k tomu, by hmyz v síť vlítnuv tím jistěji tam vězeti zůstal. Obyčejně zhotoví si křižák ještě malou buňku z hustšího hedvábí v některém koutě své sítě, v níž nepozorován po celý čas číhá. Ze středu pavučiny vede vždy několik souběžných vláken do tohoto skrovného obydlíčka; to jsou proň dráty telegrafické, jenž mu každé dost jemné zatřesení sítě oznamují. Druh Singa tubulosa stočí lístek vrbový v malou trubičku a upřede si uvnitř rourku z bílých hustých vláken. Z tohoto úkrytu 6 * =, n E přehlíží vylrvale své loviště. Na té neb oné straně zavadil po svém zaměstnání letící hmyzek o hebounkou síť a již náš čihař, otřesením léče o tom uvědoměn, vyskočí na zaplétajícího se broučka, opřádá jej nitmi a zakusuje chycenou obět. (Výkr. 3.) Sameček u křižáků (výkr. 3.) bývá vždy menší a mnohem outlejší nežli nabubřelá samice, a rozeznává se hlavně tím, že má na konci makadel svých malou kulatou paličku. V čas lásky, obyčejně na jaře neb na podzim, vyhledá si sameček nějakou společnici. Zvolna jen a se strachy se přibližuje k síti rozmarné samičky; horoucí srdce jeho dodává mu smělosti. Z opatrnosti však vleče nit vždy za sebou, neb ji zná, tu divokou, vší lásky romantické prostou samici. Zatím ona, zpozorovavší jej, s potutelnou myslí mu jde vstříc a hledí bázlivého samečka kusadly ab přirozená délka. svými uchvátiti. Obezřelý milenec shoupne se však rychle dolů, zůstana ve vzduchu na niti viseti. Takové uvítání nepřivede ho hned k zoufalství; vyleze po niti zas nahoru a opětuje své vyznání lásky. Páření děje se u pavouků pra- zvláštním spůsobem, v celé živočišné říši nenalézáme cos podobného. Paličkovité makadlo u samce obsahuje uvnitř rohovitý, závitkovitý ústroj, kdež spermatozoy či látka zúrodivá uložena jest. Před pářením otřesou se oba úsilně, a samec přitiskne paličku svých ma- kadel na ústí rodidel samičích na bříšku se nalézajících, při čemž látka zúrodivá do vnitř rodidel vniká. V tom postavení setrvají jen několik okamžiků; střelhbitě se spustí sameček po nili dolů. Brzy ale vrátí se k samičce a předešlý výjev se opakuje. Látka zúrodivá nepřipravuje se v makadlech samčích, ale uvnitř bříška, spůsob přenášení jejího však nebyl ještě pozorován. Přípravy a páření samo neděje se u všech pavouků stejně. Každá čeleď, ba i mnohý rod má tu své zvláštnosti. Tak zúrodňuje sameček druhu Tetragnatha extensa z čeledi této samičku rychlým a střídavým přibližováním pravého a levého makadla k ústí rodidel. Jediné zúrodnění postačuje u některých druhů pro celý život, podobně jako u včel. Samička bývá často nevrlá; někdy uštkne nebohého samečka na první setkání. Jed hmyzům smrtelný jest i zhoubný pro něho, a tak mívá jeho láska zlou odplatu. Samičky kladou na podzim vajíčka, vždy asi 80—120 najednou, a přilepují je na ploty neb větve stromů, obalujíce je hustou a pevnou přízí k ochraně proti mrazům zimním. © Již v předešlém století zkoušelo se na mnoze, zvláště ve Francii, z těchto zámotků hedvábí připravovati. President Bon a po něm proslulý fysik Reaumur učinili v tom ohledu mnoho pokusů, než ale pro množství obtíží nechtělo se jim toto hedvá- bnictví dařiti. Reaumur zřídil zvláštní fabriku přádací, krmil křižáky žížalami a čerstvými pisky (nezralými brky) mladých holubů, pavouci ale sežírali se přece raději vespolek. Tremeyer a anglický obchodník Rolt použili vlíken z kokonů pavoučích s větším pro- spěchem. Vlákna obyčejného křižáka jsou arci slabší (asi pětkráte) nežli zámotku bou- rovce morušového (Bombyx mori), známe však velké druhy pavouků z horkých pásem afrických a amerických, jenž podobně silná vlákna tkají jako bourovec, a dali by se ještě snadněji akklimalisovati nežli tento. V novějším čase přišlo celé hedvábnictví pavoučí v zapomenutí, =— MB = Co do povahy jsou křižáci, jako pavouci vůbec, k hmyzům Isliví a ukrutní, a mezi sebou nesnášeliví. Chylrost a vytrvalost jsou spíše jejich vlastnosti, než srdnatost a udatnost. Život křižáků pohybuje se ustavičně v úzkém kruhu; oni předou, by si dobyli potravy, a požívají potravy, by opět mohli přísli, Oslatně jsou křižáci náramní flegma- tikové; je-li jen trochu škaredé počasí, zalezou hned do své buňky; při jasném povětří sedávají sice uprostřed své sítě, ale jak? hlavou k zemi a od světa odvrácení. Ze 79 druhů evropských křižáků žije v Čechách téměř celá třetina. Dosud nalezl jsem následující: Miranda ceropecia, eucurbilina; Epeira angulata, dromedaria, guadrata, marmorea, bohemica, diadema, Šumavensis n. sp., pyramidala, patagiala, arundinacea, umbratica; Alea auranliaca, sclopetaria Zilla acalypha, reticulata, albimacula, calophylla ; Singa conica, hamata, trifasciata; Telragnatha extensa; Episinus truncatus; Mithras paradoxus, undulalus. 2. Zapředníci (Therididae). Oči ve dvou řadách jako u křižáků, jen že postranní čili ze- (Výkr. 4.) vnější pár je bližší u prostředních, v čtverohranu postavených očí. 2 (Výkr. 4.) Tělo téměř kulaté. První (někdy čtvrtý) pár nohou nej- |% „> / delší. Sítě předou zcela nepravidelné. V zahradách, štěpnicích, na lukách a jinde zdržují se zápředníci dosti zhusta. Všickní jsou jen nepatrné velikosti. Několik druhů bydlí i v domech, na stěnách, za Šatnicemi neb za obrazy svou přízi rozvěšujíce. Sítě jejich jsou velmi nepravidelné. otřesení v některé části sítě ihned celku se sděluje. Hustá není nikdy taková pavučina, čímž ji snadno od tkaniny pavouka domácího rozeznati lze. Vajíčka svá obalují kulatým zámotkem podobně jako (Výkr. 5.) křižáci, jen že příze na nich jest jemnější a méně pevná. : Rod Theridium, zápředník (výkr. 5. Th. lunatum) vplíťá svůj zámotek v síť. Samička neklade vajíčka najednou, ale asi 2—3krát v krátkém čase po sobě, pročež kolikráte více takových kulatých kokonů v síti nalézáme, kteréž starostlivá matka ustavičně hlídá. Samice chovají se rovněž divoce a často ukrutně k samcům jako u křižáků, jen u naskalce chlumního (Lyniphia montana) viděl jsem často párek spo- lečnou síť obývati — než příhrádka z vlákének hedvábných dělila je přece od sebe. Dosud popsáno je 120 zápředníků, z nichž následující jsem v Čechách nalezl: Meta tusca, Cellulana tigrina; Eucharia bipunctata, castanea, atrica; Theridíum sisyphum, pictum, lunatum, varians, redimitum, reticulatum, braccatum, guttalum; Lyniphia resupina, terricola, montana, furcula, frutetorum, cireumflexa, bimaculata; Micryphantes acumina= tus, inaegualis, caespitum, rufipalpus, erassipalpus, erylhrocephalus, ovatus, isabellinus ; Erigone dentipalpis; Dictyna benigna; Bolyphantes trilineatus; Cheiracanthium nutrix; Pachygnatha Listeri, Degeeri; Prurolithus corollatus, festivus, minimus; Asagena serratipes. — As 3. Pokoutnici (Tegenaridae). (Výkr. 6.) Obě řady očí obyčejně do předu zahnuté, souběžné. (Výkr. 6.) i 99 95, Tělo válcovité; hořejší párek bradavek přádacích značně delší ostatních Noe 8 vi dvou párů. Čtortý Gsřídka první) pár nohou nejdelší. Dle. podoby sítí rozeznáváme dvě podčeledi, totiž pavouky se sítí nálevkovitou a zvonovitou. K prvnějším náleží mezi jinými pavouk domácí (Tegenaria domestica). Pavučina jeho vůbec známá nalézá se téměř všude v koutech a výklenkách stavení, kde ji cídící smeták nemaří, a sestává ze sítě vodorovně rozprostřené, nahoře trochu vyhlu- bené a na chytání much nastražené, pak z roury nálevkovité, jenž pavouku ve dne za skrýš slouží. Předivo jest husté a závojovité. Pavouk číhá obyčejně v zadní rource, jenž má dva otvory, nahoře jeden a dole jeden, vrhá se prudce na mouchy v síť padlé a vnáší polomrtvou kořisť, vzdor všemu bránění a opírání, do své roury, kdež ji po- hodlně vyssaje. Je-li pronásledován, uteče rychle zpodní děrou. Ve skvostných bytech a palácích hubí se jeho dílo ustavičně, pročež již od dávných časů se do sprostších chyší přestěhoval, jak se to v řečéch hlubokých mudrců dovídáme, kdežto zase pakostnice u sedláka mořená do vznešenějších síní odešla. Máme množství příkladů, že se pavouk domácí ochočiti dal. Tak Pelisson, jsa uvězněn v Bastille a nemaje žádného jiného společníka kromě zádumčivého sluhy, bavil se krocením pavouka v malém okénku se ubytovavšího. Sluha vězňův, rozený Bask, uměl hráti na dudy. Kdykoliv na svůj nástroj spustil, hodil Pelisson na kraj pavučiny živou mouchu. Pavouk přikvapil a hozenou mu obět si odvlekl. Později přicházel prý až k nohoum vězně, a brával si potravu z ruky jeho. — Pro větší toho příběhu pikant- nost později přidáno, že nelidský žalářník Pelissonův ochočeného pavoučka zničil, aby vězně i poslední útěchy v samotě zbavil. — (Celá tato povídka zdá se trochu nedůvodná býti. Vlastním pozorováním jsem se přesvědčil, že pavouk domácí mouchy se ani netkne, nebyla-li dříve v síti lapena a zapletena, tak že sotva za Pelissonem až do prostřed vězení přicházel. Uzamkl jsem vyhladovělého pavouka domácího s několika mouchami do malé skleničky, síť, již si byl zakládati počal, vždy mu překaziv, a hle! netekl se ani jedné mouchy, ačkoliv drzé dotěrky před ním i po něm lezly. U lidu jest pavouk domácí v jakési mystické vážnosti. Ráno prý přináší neštěstí, na večer však štěstí a — peníze. Mimo pavouka domácího počítáme v Čechách ještě následující pokoutníky: Tege- naria petrensis, campestris; Agalena labyrinthica; Textrix lycosina, torpida; Hahnia pratensis; Philoica civilis, notata; Anyphaena accentuata. Do druhé podčeledi, pavouky se sílí zvonovitou (Výkr. 7.) obsahující, náleží jediný druh: voduch čili pavouk vodní (Argyroneta aguatica L., výkr. 7.). Bývá asi 6“ dlouhý, má předeček rudohnědý, zadek jednobarvý, tmavohnědý, první pár nohou delší než ostatní. V Čechách nalézá se tento druh dosti zhusta v stojatých neb zvolna tekou- cích vodách. (Chytíme-li si několik takových pavouků vodních a dáme je do sklenice vodou naplněné neb tak zvaného aguarium , můžeme pohodlně spůsoby jejich A8 =- pozorovati. Plove-li ve vodě, má celý zadeček krásnou, stříbrolesklou bublinkou obalený ; jesti to vrstva vzduchu okolo celého zadečku. Chvílemi vychází pavouk na povrch vody, a vystrčiv zadeček nad hladinu vrací se s novou větší bublinou zpět. Této bubliny vzdu- chové jest mu k dýchání potřebí. Aby vzduch na těle Ipěti zůstal, má voduch zadeček svůj množstvím hebkých chloupků porostlý a opřádá jej ještě vlákny hedvábnými. Jak mile pavouk bradavičkami se dotkne povrchu vody, udělá se okolo celého zadečku malá pro- hlubina a při potopení uzavře se vzduchový měchýřek. Odrou-li se někde ony chloupky a nitky, zmokří se nahé místo, jak pavouk pod vodu přijde. Předeček čili tak zvaná hrudihlava není vzduchem obalena, a dýchání děje se tedy na zadní částce těla. Vezpod na bříšku nalézá se po každé straně napříč podélný otvor, jenž vede do plic. Plíce pavoučí vyznamenávají se zvláštním tvarem, sestávají totiž z 20—30 hustě vedle sebe stojících kopovitých lístečků , které na jednom konci dohromady spojeny jsou, ostatně se ale snadno od sebe odděliti dají. Myslilo se dříve (Meckel), že tyto tenounké lístečky jsou žabry, později se však ukázalo, že každý takový lísteček sám pro sebe jest vlastně smáčknutý měchýřek, do něhož vzduch může vstupovati, a tudy celý ústroj že plíce jsou. Rozdít mezi žabrami a plícemi jest následující: Dotýká-li se látka k dýchání jen povrchu ústroje dýchacího, jsou to žabry, vniká-li ale do ústroje samého, tedy to jsou plíce. Eátka k dychání, je-li to voda neb vzduch, nerozhoduje, neb z obou toliko kyslík se potřebuje. Mimo plíce nalézají se u pavouka vodního ještě vzdušnice (tracheae). Tyto jsou rozvětveny po celém těle a ústí se též na bříšku pod otvory plícními. Plíce mají všickní pavouci, ale vzdušnice pozorovány dosud jen u málo rodů (Micryphantes, Argy- roneta, Dysdera, Segestria a Salticus), lze však se domýšleti, že i ostatním pavoukům nechybí. Dle ústrojů dýchacích stojí tedy pavouci v soustavě výše nežli hmyzi, neb tito dýchají jen vzdušnicemi (a larvy některých řádů žabrami), pavouci ale plícemi a vzdušnicemi zároveň. Pavučina voducha nalézá se pod vodou a jest kulatá neb zvonovitá, vzduchem na- plněná a dole otvorem opalřená. Jednotlivé nitky na okolní byliny připnuté drží tuto buňku v její poloze. Někdy plove síť i s bylinami, na něž připevněna jest, pod vodou. Jest to tedy zcela dokonalý potápěcí zvon, jenž našemu voduchu za obydlí slouží. Sta- vění takového zvonu děje se takto. Nejdříve utká pavouk pod vodou buňku z hustého hedvábí, pak vystupuje na povrch vody, nabírá velkou bublinu vzduchu okolo těla a vrací se s ní k olvoru své buňky, do níž vzduch ten vpouští. Takovým spůsobem na- plní znenáhla celý zvon vzduchem. Prostor buňky obnáší asi krychlový palec. Byliny, na něž si ji připíná, jsou obyčejně z čeledi parožnatcovitých (Characeae), žabincovitých (Conferyae) neb okřehek (Lemna) a řebřatka (Hottonia). Za pokrm slouží voduchu larvy všelikých hmyzů (zvláště vážek či molýlic, Libellulida), malí pavoučkové vodní (Hydra- chnida) a sviňky (Asellida). Léč jeho je zcela jednoduchá, sestává z nitek od otvoru buňky na všechny strany tažených a na rostliny neb kameny pod vodou upevněných, Samička opřádá vajíčka svá lenounkou pavučinou a ve zvonci je připevňuje. Někdy v zimě voduch celý zamrzne, a však bez pohromy; na jaře přichází opět k sobě. Vodu jen opouští při svlékání kůže, V stáří prý vyjde na sucho a někde v rákosí své poslední dny tráví. = 4. Vzokani (Drassides). (Výkr. 8) Buď obě řady očí do předu obrácené, neb jedna do předu, druhá do zadu zahnutá (výkr. 8. oči rodu Pythonissa). Tělo po- NOD, yn A kA č 210 Žlábek hlavu od hrudí oddělující mělký. Nohy krátké, silné; poslední pár nejdelší. o 8 Sem náležejí zvířata noční, plachá, divoká, pod kameny neb korou stromovou, mezi napadlým listím a v mechu žijící. Tělo jejich jest měkkounké, lehko ranitelné, pročež po celý čas v hebkých, na jedné straně uzavřených rourkách bydlí a nejvíce jen v noci na lup vylézají. Nejhojnější. ze všech jest rovňule hedváboleská (Clubiona holosericea, vykr. 9.), pavouk asi 4““ dlouhý, lesklými chloupky po celém těle po- rostlý. Zdržuje se pod kameny v sněhobílých pyllíčkách ve dne pokojně, jako ve spaní; při nejmenším dotknutí vyskočí celý poplašený a dává se na útěk. Nakladená vajíčka hlídá samice bedlivě, ani o potravu pro sebe v len čas se nestarajíc. Tomuto druhu zcela podoben jest pavouk Stalita taena= via v jeskyni u Postojny v Krajinsku nalezený, jenž nemá pra- žádných očí. Jest lo jediný slepý pavouk pravý. V Čechách máme 19 druhů vzokanů, toliž: Amaurobius ferox, claustrarius, terre= stris, atrox; Pylhonissa lucifuga, variana; Melanophora subterranea, violacea, pusilla; Macaria nitens, fastuosa; Drassus fuscus, murinus, lapidicola, signifer; Clubiona holo- sericea, erratica, pallens; Pholeus opilionoides. Výkr. 9.) 5. Čalounice (Dysderidae). (Výkr. 10.) Liší se ode všech jiných pavouků na proní pohled, že mají jen M 0: $ 1 6 očí. (Výkr. 10. oči rodu Segestria.) Tvarem těla podobají se předešlým. Ná —< Na bříšku čtyry plicní otvory. Živobytí vedou podobné jako vzokani, neboť se též pod kameny zdržují, v rourkách hedvábitých obývají a v noci jen na loupež vycházejí. Oči jsou na přední straně hlavy velmi sblížené, poněvadž těmto nočním, v skrytu žijícím pavoukům rozhledu po vůkolí, jako jiným přímo lovícím, není třeba. Zdá se to na první pohled plýtvání jindy šetrné přírody, že pavouci 3—4 páry očí opatření jsou, kdežto hmyzové, v mnohém ohledu výše stojící, nejvíce jen dvě oči mají. Tomu však není tak. U hmyzů nalézají se tak zvané oči složené, to jest nesčíslný počet čoček v šestihranných ploškách zasazených jest společní rohovkou pokryt. Jest tu vlastně tolik očí, co takových plošek či fazetů se nalézá. Pavouci mají však oči jen jednoduché, toliko jednou čočkou opatřené, pročež počet jich zvýšen jest. Mezi čtyrma očima s pa- voukem jednati nelze. Směr očí jest u pavouků rozličný, tak že na všecky strany vidí, ačkoliv hlava s hrudím v jeden celek slitá jest nepohyblivá. Do čeledi čalounic náležejí dva rody: čalounice (Segestria) a měšník (Dysdera). Měšník rudoprsý (Dysdera erythrina), nejobyčejnější u nás druh, zdržuje se nejraději blíže mravenišť, jsa úhlavním nepřítelem mravenců; ostatně jsem ho i v dutině třtiny — M — na střechách rákosovitých nalezl. © Mimo: tento drůh máme v Čechách ještě dva z čeledi čalounio: Dysdera lepida a Segestria senoculata. Pavouci uvedených čeledí zhotovují sítě k chylání zvěře, zámotky co chránící obálky vajíček a více méně umělé byty, v nichž skrytě na hmyz číhají. Ostatní čeledi obsahují pavouky; jenž sice zámotky a někdy i byly z hedvábných vláken svých robí, nikdy však. sítě nelkají, nanejvýš jen jednotlivé nitky k zachycení své oběti táhnou. Úskočně přepadnutou zvěř zakusují a vyssávají. Prvnější nazýváme pavouky usedlými (Sedentarii), poněvadž k stavění síli vázáni jsouce delší čas na jednom místě se zdržují, kdežto poslednější stálých bydlišť nemajíce sem tam těkají, odkudž i pavouky těkavými či toulavými (Vagabundae) slovou. K nim náleží čeledi běžníků, slíďáků, skokanů a pavouků velikánů. 6. Běžníci (Vhomisida). Oči po čtyrech ve dvou půlměsíčitých řadech. Obě řady jsou © (Yýkr. 41.) souběžné a do zadu ohnuté (výkr. 11.), jen u rodu Sparassus jest o ad řada zadní do předu obrácena. Tělo obyčejně ploché, shora dolů o smáčknuté, někdy málo vypouklé. Dva páry noh zadních bývají u některých mnohem kratší nešli přední, prolož chůze jejich plazivá a loudavá, Běžníci zdržují se na bylinách a keřích, kdež mezi listím na hmyz číhají. Většina drží nohy v koleně ohnuté a na plocho, jakoby něco obejmouti chtěli. Chůzí svou plazivou , jakož i tělem krátkým, vzadu zakulaceným podobají se rakům krátkoocasým (Brachyura), u nás vesměs mořskými pavouky zvaným. Běžníci lezou ku předu, na stranu ano i (Výkr. 12.) pozpátku se plíží. Věru celý obraz to pravého zpálečníka, takový běžník. Temnotu jen miluje, ze svého života radující se hmyzky skoliti hledí kde jen může, nazpátek couvá jako rak a ne- návidí družebnost i společnost, jsa mimo to ještě flegmatik a milovník pohodlí. (Výkr. 12. Xysti- cus audax.) Spínáč zelený (Sparassus virescens) jest snad ze všech nejznámější. Maje asi 7“ délky bývá celý zeleně barven. Na lukách, po krajích lesů a v pasekách dosti zhusta se nalézá, běhaje zde po zemi v trávě a napadlém listí. Barva jeho zelená do- brou mu poskytuje výhodu. Hmyzové v trávě těkající nepozorují ani nepřítele svého, až tento z nenadání na ně udeří a zbraní svou jedovatou rány smrtelné jim zasazuje. Mladý sameček podobá se zcela samičce a jest jen o něco menší. Dorostlý samec má předeček bledozelený a na bělavém zadečku tři krásné nachočervené pruhy — tof jeho svatební šat, Z Čech známe následující druhy: Thomisus horridus, onustus, calycinus, dorsatus; Xysticus lanio, viaticus, audax, cinereus, sabulosus, pini, brevipes, horticola, praticola, cuneolus; Artamus laevipes, griseus, corticinus; Tkanatus rhombicus, trilineatus; Philo- dromus aureolus, limbatus; Sparassus virescens, ornatus. č Šk 6. Sliďáci (Lycosidae). Oči ve třech řadách rozestavené jsou nestejné velikosti. V promí řadě nalézají se čtyry menší v rovné čáře vedle sebe, v druhé a třetí 9 © © po dvou větších (výkr. 13.). Zadeček vejčitý, více méně chlupatý; nohy 2 o silné, posledné pár nejdelší. Pavouci odvážlivostí svou nad jiné se vy- yn znamenávající. Přepadají své oběti zcela zřejmě, na vlastní jem sálu se spolehajíce. Největší pověsti mezi pavouky této čeledi nabyla vlaská tarantule. Kdož by nebyl již jednou slyšel o pavouku, jehož uštknutí prý jedině tancem vyléčiti se dá? Celou literaturu máme o apulské tarantuli. Jedni ji vydávají za jedovatou, uštknutím svým nemoc, tak zvaný tarantismus působící, jiní za neškodnou ji prohlašují a následky jejímu uštípnutí přičítané vším právem upírají, Tarantule náleží mezi největší pavouky, majíc asi 16—18“ délky. (Celý povrch jest šedohnědý, chlupatý; na zadečku nachází se 5—6 za sebou stojících černých, bíle lemovaných trojhranů. Zpodek jest oranžový, na příč přes bříšek jde černá páska. Obývá v podzemních děrách, jež si hedvábnými vlákny čalounuje. Jméno své obdr- žela od města Tarentu, v jehož okolí prý se velmi zhusta zdržuje. Uštkne-li někoho takový pavouk, tu prý ono místo naběhne a nesnesitelně bolí. Nemocný třese se po celém těle, křičí, skáče, hned zase se směje, tančí a nesmyslné posuňky dělá; někdy i závrať prý na něj přichází, Pohled na barvu černou a modrou, jest mu odporný, na červenou a zelenou příjemný; a množství jiných úkazů se ještě udává. Je-li někdo od tarantuly uštknut, přicházejí hudebníci a hrají na kytaru, hoboj a sicilský tamburín zvláštní melodie „la pastorale“ a „la tarentola“ nazvané. Nemocný pustí prý se do tance a tančí až do zemdlení. Úelý uřícený položí se do postele a usne. Když procitne, jest opět zdráv a neví o minulém stavu nic. Nejvíce obávané jest uštknutí tarantule v pla- letě, v tak zvaných psích dnech. Tato nemoc navštěvuje nejvíce jen mladé, neprovdané ženšliny a záleží obyčejně v histerii. Smyslný syn jihu, hledaje příčinu nemoci v zevnějším světě, obviňuje nenávidě- ného pavouka co původce. Mnohdy jest to holé taškářství a tanec i posuňky jsou jen líčené, Přírodozpytec Leon Dufour ochočil tarantuli tak, že mu z ruky živé mouchy brala. Slíďáci v krajinách našich žijící zdržují se v děrách podzemních, které buď schválně si vyhrabují aneb k obývání uspůsobilé vyhledávají. Jeden druh (Lycósa piratica) běhá po hladině stojatých vod jako po zreadle, honě se za malými muškami nad vodou se vznášejícími. "Tohoto pavoučka sluší rozeznávati od vodoměrky (Hydrometra), jenž po- dobně po vrchu vody střelhbitě jezdí, ale tělem svým uzoučkým a lenounkými nožkami na první pohled se od něho liší. Vodoměrku nazývá lid léž vodním pavoukem, ačkoli vlastně do řadu hmyzů stěnicovitých náleží. Vajíčka svá obalují slíďáci hladkým, kulatým neb čočkovitým kokonem, jejž samička ku bradavkám přádacím si připíná (výkr, 14.). Něžnou přítulností k svému zámotečku a pečlivou láskou o mladé převyšují slíďáci i samé ptáky. Samička neopouští kokonek nikdy. Zkoušel jsem kolikráte stupeň oddanosti a příchylnosti malého slíďáčka k svým vajíčkám. Vzal jsem mu zámoleček násilně; tu běhal úzkostlivě z místa na místo, — MW = poklad svůj všude hedaje. Jak mile jsem kokon (Výkr. 14.) před něj položil, popadl ho opatrně kusačly svými a ujížděl rychle, připnuv jej napotom zase ku bříšku. S podivením zříme na tento hluboký a vy- vinutý cit mateřský u pavouků, tohoto divokého, nedruživého pronárodu. Divíme se mravenci děl- níku, jak kuklu sobě svěřenou věrně ošetřuje a proti nápadům nepřátel brání, nebezpečí vlastního života při tom nešetře; než ale v mraveništi pa- nují zcela jiné společenské poměry; zde každý jednotlivec má jen jeden úkol na starosti a vše k jednomu cíli spěchá a pracuje. Mezi pavouky nalézáme největší disharmonii, jen krvavý rozbroj mezi jednotlivci, nesvornost mezi bratry a nesrovnalost mezi manžely, a přece taková starostlivá péče o zachování vla stního druhu. A jak vroucně samička své mladé miluje! Vylezlí pavoučkové na záda své matky vystupují a zde za chloupky pevně se drží. Dosti často vídáme za letních dob v polích běhati takové pavouky, celé mláďaty jako poseté. Chytí-li samička někde hmyzek, tu sestupují všickní do předu a berou podílu v učiněné kořisti. Starostlivé matky nespou= štějí se dříve, dokud sami schopni nejsou potravu si zaopatřiti. V Čechách máme 26 druhů slíďáků, totiž: Zora spinimana; Ocyale mirabilis, rufofasciata; Dolomedes fimbriatus ; Arctosa allodroma; Trochosa trabalis; Lycosa fabrilis, inguilina, vorax, taeniata, cuneata, elavipes, nivalis, piratica, palustris, saccata ; piscatoria , paludicola, fumigata, blanda, pullata, bifasciata, alacris, monticola, cursoria, Sphasus variegatus. 8. Skokani (Attidae). Hrudihlava široká, napřed tupě useknuta. Očí 8 ve třech řadách, (Výkr. 15.) podobně jako u slíďáka rozestavené. © Oči prostřední v první řadě o o předčí ostatné velikostí 2- i 3kráte (výkr. 15.). Tělo jest válcovilé, NC, | eo? | dlouhé, Všude, kudy se potulují, táhnou za sebou vlákno, dlusté a krátké. Nohy silné, krátké, ke skákání schopné. Sem náležejí pavouci podobou zevnější i spůsoby svými velmi směšní, Blížíme-li se k takovému skokanu, pozdvihne hrudihlavu a hledí na nás velikánskýma očima před- míma, jakoby na nás hrůzu pustiti chtěl. Seznav však mocného protivníka uskočí dále. 7 Skokani (výkr. 16.) vedou život dobrodružný. Ne- (Výkr. 16.) starajíce se o žádné sílě, aniž v skrytu na zvěř číhajíce, zmocňují se zcela zřejmě skočmo své oběti, Obyčejně honí jen při jasném svitu slunce. Skoky dělají na 1—2 střevíce aby snad při nemotorném vymrštění zaň viseti zůstali. Často vídáme na zdech neb prkených plotech takové lesklé nitky, sem tam se křižující, ve slunci barvami duhovými hráti. Přes moc bydlí samec se samičkou společně v malém hedvábném sáčku, do něhož se sotvy vtěsnati mohou, © Kokonek svůj ukládají do zvláštního rouro- vitého hnízda, 14 Čeleď skokanů jest ze všech na druhy nejbohatší, neboť známe již asi 300 specií, —. 9% — z nichž asi člvrtina na Evropu připadá. Oslatní obývají v Africe a v Americe. V Čechách napočetl jsem dosud jen následujících 24 druhů: Heliophanes truncorum, cupreus, dubius, nitens, flavipes; Calliethera scenica, histrionica, varia, ambigua; Marpissa muscosa; brevipes; Dendryphantes hastatus, medius; Euophrys falcata; Phoebe saxicola; Ino pubescens, terebrata, tigrina; Dia guingueparlita; Pales crucifera; Pandora striata; Maturna arcuata; Attus frontalis, striolatus. 9.. Pavouci velikáni (Mygalides). Řada pavouků pravých končí se zvířaty velikostí a sílou nad ostatní druhy vynikajícími, (Výkr. 17.) Oči ve dvou řadách (dle výkr. 17.) sestavené. Bradavek přáda- 274 039 | cích jen 2 páry. Olvory plícní na bříšku jsou čtyry, od čehož i pa- Ž Sh vouky člyrplícními (lelrapneumones) slovou. Téměř všickni druhové čeledi této žijí v horkých krajinách, a to hlavně na zá- padní polokouli. V Evropě nalézá se 7 druhů na břehách Středozemního moře. Jediný (Výkr. 18.) hryzel kaštanový (Atypus Sulseri, výkr. 18.) nachází se též v jižním Německu, a dost možná že i v Če= chách. Jest celý tmavohnědý, dosahuje délky 7 čárek a žije ve sklepích a jiných tmavých místech. Co nejpovědomější pavouky z této čeledi uvá- dím sklépkana (Mygale avicularia) a pavouka havíře (Cteniza). | První má délky 2“ a žije v střední Ame= rice. Skoro ve všech přírodopisech bývá sklípkan vyobrazen se svou stálou stafáží: pláčkem kolibrim. Povídá se o něm, že ptákům z čeledi medossavovitých vajíčka vypíjí, ano i samé ptáčky tyto v síť chycené vyssává. Jest vlastně mnoho druhů pod jmenem Mygale avicularia zahrnuto, o žá- dném však se neví, že by na svobodě jiné zvěře požíval nežli z třídy hmyzů a stonožek, neb menších druhů pavouků. V zajetí chován dá se i vařeným masem ssavčím, ptačím a rybím dlouho udržeti. Sklípkani nepředou sítí žádných. Pavouk Cteniza caemeniaria, v okolí města Montpellieru v jižní Francii žijící, jest pamětihodný svým důvtipně zřízeným obydlím. Vyhrabává si totiž kolmo do země díru rourovitou asi 7“ hlubokou a 5““ širokou, a vykládá ji uvnitř přízí. Okrouhlým poklopem, na spůsob padacího mostu nad děrou připevněným, ochraňuje se proti svým nepřátelům. Otvíráme-li nahoře, přidržuje se pavouk z vnitř kusadly pevně víčka, a když nám již odolati nemůže, sběhne rychle do tmavého kouta své roury. Jistého stupně důmyslnosti tomuto poměrně tak nízko stojícímu zvířátku upříli nelze. Zbývá nám ještě promluvili o pavoucích tak zvané babí léto předoucích. Babiletáka, tohoto větroplavce podzimního, nestává již více co zvláštního druhu. Aranea obtextrix, jakž ho Gravenhorst nazval a pod kterýmž jmenem o babiletáku v těchto. listech již mluveno bylo, jest jmeno hromadné, množství pavouků z rozličných rodů i čeledí obsahující. Dosud chytil jsem pavouky procházku povětřím konající z čeledi zápředníků (rod Theri- dium Pachygnatha), běžníků (rod Xysticus) a slíďáků (rod Lycosa), ano jednou i mladého i = 98 = křižáka tmavého (Epeira umbratica), což za zvláštnost uvádím, poněvadž z čeledi křižáků žádný babileták dosud znám nebyl. Jak se zhotovování létacích pavučin děje, jest v Živě v ročn. 4. na str. 373 věrně popsáno. Účelu této větroplavby dosud neznáme. Nejspíše jest to stěhování se pavouků z vlhka do sucha, čili z letních bytů do zimních, Podobný pud k stěhování vštípila příroda i čolkům (tritones). Babileláci jsou neomylní zvěstovatelé blížícího se bouřlivého podzimku. O poměru novorozených zvířat k matkám co do velikosti, a o vzrůstu jich v první době životní. Z přírodozpytných zápisků hospodáře Karla Lamůbla, professora na rolnickém ústavu v Libverdě. (Dokončení.) 3. Z oboru plemenilby dobylka ovčího. Se žádným druhem zvířat hospodářských neobíralo se statkářstvo naše i vrstev- nictvo jeho v sousedních zemích, totiž na Moravě, v Slezsku a Sasku, s takovou důkla- dností, pilností a horlivostí, jako s ovcí, vděčným to zvířetem každou částí těla svého, od hlavy až do paty. A v žádném odvětví chovu zvířat hospodářských nedospěly vě- domosti praktické k takové dokonalosti a určitosli, jako v ovčáctví, jmenovitě u nás v Čechách a nadřečených zemích, kdežto Bavoři, Rakušané a ostatní vzdálenější od nás hospodářové střední Evropy daleko jsou za námi v pěslování ovcí a zkušenostech ov- čáckých. Tyto zkušenosti mohou se vlastně považovali za hlavní výskumy plemenitby zvířecí u nás, kdežto podobných dokonalých zkušeností 0 jiných druzích zvířat hospo- dářských u nás málokde se nalézá. Ze všech hospodářů jsou ovčáci největší milovníci zvířat svých, pozornost jejich a náklonnost k ošelřencům svým věru jest náramná, i na- leznou-li člověka užitečnému jejich povolání příznivého, tedy mu o každé ovci — a byť jich několik set v stádě měli — hromadu životopisných znamenitostí napovídají. Zkrátka, naše ovčáky, malé i velké, chudé i bohaté, uznati chvalno za nejpokročilejší plemenáře a skoumalelé živočišného života, přičinlivost pak a nevšední vědomosti jejich získaly vlasti naší velikého výdělku i znamenité cti doma i za hranicí, jmenovitě při poslední všeobecné hospodářské výstavě v Paříži roku 1855. Než ačkoliv proskoumány jsou životní poměry ovce velmi mnohostranně, i ačkoliv letopisů a hádek nesčíslně mnoho jest v tomto oboru, předce na rozluštění otázky naší o poměru matek ovčích k novorozeňátkám bezpečnou važbou nikdo nezpomenul a nikdo 0 tom též ničeho posavad neuveřejnil. Ba velmi dokonalý mistr ovčácký, jehož vědomosti i snažení všechnu úctu zasluhují, nemálo se zarazil, když jsem v čas bahnění s váhou k němu přistoupil *) a chtěl jsem předevzíli važbu novorozených jehňat i matek a beranů. Po- chopil ostatně brzy úmysl můj, byl s ním i hned srozuměn a divil se jenom tomu, že to ještě nikdo u něho nežádal, ačkoliv to věc důležilá i užitečná jest. Než přistoupím k sestavení svých výpočtů, podám malý přehled všech odrůd ovcí evropských, odchylujících se vlnou i velikostí těla velmi od sebe. — Dle vlny rozvrhu- jeme veškeré ovce na dvě veliké třídy. První rozsáhlejší třída obsahuje ovce, jichž p“ -0 )) Bahnění v mluvě ovčácké slove doba porodu, dahnice jest rodící matka. = M z vlna záleží z chlupů přímých, druhá menší třída, ale důležitější a dokonalejší, zahrnuje v sobě ovce vlny kudrnaté. © V obou třídách jest pak opětná rozmanitost u velikosti těla i mmohosti, jemnosti a váze vlny. Následující přehled, na skutečných važbách a průměrných výpočtech spočívající, podá v krátkosti každému čtenáři jasný pojem o roz- manitosti našich ovcí, Třída 1. Ovce vlny hrubé, více méně dlouhé, chlupů přímých (rovných). A PA K CC HAT PCE ET E TV SOS TF T777 77777 EI Živá ovce váží | má vlny“ ls Der a) Nejmenší a nejskrovnější jest ovce kosmatá na vřesovištích severoněmeckých okolo Lůneburgu . -. - [80 neb 30| 1 neb 2 b) Ovce huňatá na východě v Uhrách, Sedmihradech, Valachii atd., která se obyčejně dojí «- - « - || 50—60 | 2—4 c) Ovce sprostá v středním Německu okolo Výmaru, Wůrz- burgu atd. .- . . s -| 60—70 | 3—5 d) Ovce pomořská v nižinách severoněmeckých, dobrá na maso || 80—100|. 6—7 e) Ovce vlaská v horní Italii, jmenovitě okolo Bergama v horách, pro vysokou postavu též ovcé obrovskou zvaná. « « . . |100—120| 7—8 £) Ovce žírná v Anglicku, největší ze všech. . - « « . |150—200| 6—8 Třída 2. Ovce vlny kudrnaté, ze Španěl k nám (r. 1763—1775) přivezené a známé proto španělským názvem „merinos.“ Zivá ovce váží — | má vlny La, be *£ a) Ovce eleklorální čili eskuriální, štíhlá, velmi jemné ba nej- jemnější vlny, ale srsti hladké, beze všech záhybů na krku j a kýtě, a prolo méně vlny poskytující . . - 60 neb 85| 11—3 b) Ovce plemena Infantalo č. Negretti, zavalitá, na nižších nohou, širší v prsou i kříži, má o něco méně jemnou vlnu, ale potem tučným proniklou a těžší, končetiny zarostlejší ; krk, 3 i zadek hustě nakrčenými záhyby se vyznačující « - « 60—85 | 2—31 | c) Ovce plemena Rambouillet zvaného, dle ovčína téhož jmena ve Francii, štíhlejší než poslední, avšak o něco více vlny pěkné poskytující (v Čechách na Vorlíce beze všeho smíšení s jinými plemeny pěstována) « « « « « «+ + +. « Udávaje zde v ohledu tíže ovcí a mnohosti vlny prostřední čísla nemohu opomi- nout doložiti, že tyto zakládají se na hlavních a velkých průměrech, pod které klesá předně každý hospodář, jenž špatně krmí, a od kterých uchyluje se každé stádo buď stářím nebo pohlavím různé, V ohledu stáří pochopitelno, že jehňata, ročáci a zubáci mnohem menší a lehčí jsou a méně vlny poskytují, nežli vyrostlé kusy staré od čtvr- tého do desátého roku. V ohledu pohlaví známo dále, že u zvířat samci vůbec silnější bývají nežli samice, a že tedy není divu, když beran plemena průměrně 80- neb 90- liberního na 145, 120 i 130 liber dospívá, ovšem jmenovitě i proto, že se mu hned z mládí přidává jadrné a hojné píce, na př. ovsa, aby rychle a statně rostl a statné je potomstvo plodil. — Co do mnohosti vlny, doložiti záhodno, že jehmě slabé + libry, prostřední + lb., silné % lb. vlny dává; ročák 1 neb 1%, zubák 11—2, matka a skopec 2—21, beran 3, 4 až i 7 lb. vlny mívá, čemuž se nesmíme divit, povážíme-li, že beran svou velkostí poskytuje mnohem větší objem povrchu srsti husté a hojnou pící jadrnou vyhnané. Mluvíce zde o vlně myslíme vždy vypranou již na těle, tedy prostou všeho prachu, potu a špíny, vůbec čistou vlnu, která se má ku neprané na neplavených ovcích jako 4 : 2, to jest, neprané jest váhou ještě jednou tolik. Vyloživ rozmanité poměry velikosti a obrostlosti veškerých druhů ovcí, přistupuji dále k rozluštění svého úkolu. Poněvadž veškeré naše hospodářské i přírodní oučet- mictví nesmí se zakládali na krajnoslech, alebrž na prostředních číslech, k nimž sobě Fozumný čtenář a znalel snadno domyslí proliv nejmenších a největších, zvolil jsem si -k výpočtům svým dobré prostřední plemeno, založené souplemenčním elektorálního kmene Zdokonaleného ovčaření. Matky tohoto sláda vážili průměrně 80 lb., berani 120 lb., je- hňata pak, jak se z následující desky přehledné dovíme, novorozemá 7; lb. Z tohoto sestavení, do něhož přijata též jedna ovce s dvíčaty, totiž č. <25, vy- plývají následující zkušenosti: 1. Tíže jehňat novorozených k matkám má se jako 7, : 79;, aneb krátce jako 4 : 105,3; avšak poměr tento se mění vzhledem na berany, dle zákonů dědičnosti po- lovici podílu ve vlastnostech, tedy i velikosti potomstva mající. Povážíme-li totiž, že matka váží průměrně 79, a beran 120, dohromady 199, a rodičové oba tedy prostřední mírou 99;,; tedy poměr náš vlastně stojí jako 7,:99;;, aneb krátce jako 1 : 13,,. | Poměr tento poslednější nápadně se rovná poměrům mláďat hovězích a potvrzuje velkou podobnost ústrojnosti a živolních okolností krávy a ovce, klerážlo zvířala vlastně jakožto ožuvavci chrupem i žaludkem, jak známo, se shodují. Co se nadřečených , číslem +7; uvedených dvojčat týká, potřebno uznali, že vý- počty naše nemění se lím, ano se jedná o celou hmotu novorozemou, budiž talo jedním aneb dvěma kusy podána. 2. Jehňat přibývá denně o 0,,, lb., kterýžlo přírůstek poměrně mnohem větší jest nežli u telat, z čehož vysvilá, že odchovávání stáda jehňat jest užitečnější a výnos- nější — jmenovilě když se pastev dobrých dostává — nežli telat zdlouhavěji se vyvinu- cích. Poměr průměrného přibývání jehňat za týden obnáší 2+ libry na kuse, dá se elmi snadno paměti všlípit a má praklickou cenu pro hospodáře tím, že se může pře- čdčiti týhodní važbou několika jehňat, je-li krmení dokonalé a pořádné, zvláště pak jí=lé se soukrommě malky, což podvodná chasa dělává na velkou ujmu mláďat celého polomstva lím skráceného, hladem zmořeného. Zlořád tento tím škodlivější £; ana novorozeňálka při hojném a dobrém krmení, jmenovitě při mléku © první době životní nejrychleji roslou, jak již u hříbat vyřknuto, později pak i kdyby se ječ- menem a čímkoliv krmilo, nemohou dohonit co z počátku zanedbáno. i Úživa ovcí vůbec velmi důkladně se prozpylovala dle mnohosti i dle dobroly píce, a zkušenosti v tomto směru jsou přesnými poměročly ustanoveny. Jedná-li se o to, aby se ovce jeňom na živu zachovala, třeba jí dáli na 100 liber tíže těla jejího 12 Ib. anebo píce'stejné polravní síly; podle toho by prostřední ovce plemena elektorálního, ící 75 Ib., dostávala denně 100; 13 —75:x tolik co 1; lb, sena. Pouhým živobytím — WD — Číslo řadové o.. Bb © W F o DO X O 10 íslo kménové 141 165 134 123 119 154 71 72 142 98 Matky stáří plemena léta p) Merinos 4 » 4 » 4 » » 5 : (s dvojčaty) 5 » 5 » 3 » 5 » 5 » 45 úhrnem 5; průměrně tíže za živa libry novorozených libry Bo R = M0 F Lom] km 8 8; 7 8; 6 | 6 7 5 5, 6 741 1, Tíže jehňat Přibylo na jehňatech koncem týhodne F: ice průměrem L B 04 |= E GT E | A op n sc- n 5 dobou | denně |týhodně E = day | A 6 12 17 19 20 23 261 | 29 42 R01: |-0,53|*2550 11 151 | 18 20; | 22 251 | 27 42 181 05-5|i257s all 133 | 174 | 20 221 | 26 28 42 203 | 0,39|0259s 13 15 174 | 20 22 ROL | 27 42 181 |3055 | 74 | 10 113 | 14% | 163 | 181 | 21 74 | 10 114 | 14% | 161 | 181 | 21 3% 293 | Ono) 4x14 10 13 453 | 17 19 231 | 26 42 19 D5- | z | 44T | 141 | 164 | 19 221 | 25 42 195 |0:57| 279 10 113 | 14 161 | 183 | 22 24 42 18 120752 81 | 11 13 15 18 21 231 | 42 175150557) 2500 98 | 12 143 | 147 193 | 23 25 42 4810555 |205rs 109% (141% [1661 |194. |2181 [2541 (2851 | 42 (2001 4, 79|29639 10; | 14, | 165 | 19, | 215 | 25, | 28; | 42 20 0132|=9563 — VED: ovce není ale hospodáři pomoženo, neboť je třeba vlny, masa i tuku. Podlé toho počítáme dále takto: Má-li na ovci přibývat vlny, potřebí 2% lb. sena na 400 lb. tíže těla jejího; má-li při tom též růsti anebo zárodek jehněte v útrobách svých živili, po- třebí 34 Ib. na 400 lb. tíže těla; má-li konečně ovce zlučnět, musí se denně 4% lb. sena neb jiné senu rovné píce na 100 lb. tíže podávali. Elektorální ovce prostřední tíže 75 lb, v prvním pádu obdrží denně 13 lb., v druhém 2; lb. a v třelím 3% lb. sena nebo píce stejné potravní síly. Všecko, co pod tyto poměročtly padá, jest škodlivá skrblost, a každý přebytek, jenž přes tylo zkušeností stvrzená čísla sáhá, jest plejlvcání nehospodárné, Studium ovčího života a náramného vlivu úživy na vlaslnosli vlny jest vůbec velmi zajímavé a pro přírodozpytce důležité. Uvádím zde na příklad jenom jednu zkušenost, která často bývá příčinou nářku soukenictva. © Když se totiž ovcím na podzim dobře krmeným během zimy utrhne dobrého sena a dá se jim píce špalnější (špatná sláma atd.), od lé doby celá srst se zhorší a každý chlup novým spatnějším spůsobem přirůstá, Toto zhoršení vlny pozná se pak v letě při stříži na zvláštním schodu u každého je- dnotlivého chloupku patrného, a nedá se více napravit, poněvadž ústrojí chlupů jedno- Hivých jest ukončeno. Dalo by se 0 tomto mikroskopickém předmětu, o mnohosti vlny na 1 [ Jpalci u malých a velkých ovcí atd., ještě velmi mnoho zajímavého povědíti: ponechávám si to však na jiný článek, abych se neslal nevěrným nápisu pojednání tohoto. Zdokonalování a šlechtění ovcí, ačkoliv u nás povzneslo se už na velmi značný stupeň; ještě dalšího pokroku a rozkvětu schopno jest a to v obou hlavních směrech úspěchu, totiž i co do jemnosti i co do mnohosti vlny. Založeno v tom ohledu jme- novitě na Peruci, návodem pokroku milovného a ku předu ženoucího hospodářského rady pana A. Komersa, nové plemeniště ovčí z nejvybranějších kusů tohoto vlnoplodného zví- řete. Seslaveno jest na Peruci z nejdokonalejšího stáda českého (v Zehušicích) a nej- skvělejších plemeníků prvního saského plemenáře převzácné plemenivo, z něhož co nej- „dříve pradokonalé kusy pro další užitečné rozšiřování vyniknou, 4. Z oboru plemenilby dobytku vepřového. Zvířaty toholo druhu často opovrhuje se, ba mnohý člověk nerozumný ostýchá se „vysloviti jmeno jejich, a tím méně všímá sobě životních poměrů jejich. Nevšímavost tato „jest nemoudrá, ba v mnohém ohledu bezdůvodná: nemoudrá, poněvadž tato zvířata jsou „nejyděčnější lučebníci každého hospodářství, zpeněžující všechny odpadky plodin rolni- 4 ch — což nedá se stejnou měrou o koňslvu, kravách i ovcích dokázali; bez- odná ve mnohém ohledu proto, že přitknutá jim nečistota nebyla by tak zlá, kdyby se jim příležitosti poskytlo k vělší čistotě, což se ovšem lenoslí a nedbalostí čeládky a hospodářů samých nestává. Mohl bych nesčíslnými příklady ze života hospodářského dokázali, že prase jest mnohem čistotnější nežli na př. tele, a že v letě jenom proto do kalužin leze, poněvadž je mu horko, i že by s čistou chladnou lázní rádo vzalo za- vděk, kdyby mu ji chasa poskylnula, ba že zvíře toto v častém mylí a koupání si více libuje než všechna oslatní zvířala domácí, a že při lom náramně rychle roste, kdežto „v nečislolě zakrňuje a hubne. Avšak tulo stránku si ponechám na jiné pojednání a | přejdu hned k naší važbě, klerou jsem skoro se všemi plemeny vepře evropského, zvláště českými a dokonalými anglickými, po mnohá léta provozoval. i 7 = obr Naši mistři Angličané už dávno shledali, jaké důležitosti má pro hospodáře doby- tek vepřový, a proto jej tak slavně zdokonalili; slavně pravím, neboť vedle nich jenom Číňané dosáhli nejvyššího stupně zužitkování tohoto zvířete, od Číňanů pak v Asii, od Angličanů a poněkud i od Vlachů a od Srbů v Evropě vycházejí nejlepší plemena vepřová, za nynějších dob pýchou ba i módou velkých slalkářů, zaujatých pro chování zvířat hospodářských. Druh tento našich zvířat hospodářských vyniká dvěma momenty nad ostatní zpeně= žitele plodin rolních, toliž rychlým zrůstem a náramnou rozmnožovací silou. "Této poslední vlastně není rovno, ana dobrá prasnice dvakrát za rok nejenom po 10 neb 12 alebrž i po 45 až 20 mladých rodí; maximum ourodnosti jest 24 kusů. — (V chlévách pod mou správou byvších 18 a jednou i 21 podsvinčat se přirodilo.) Již z tohoto předběžného nástinu hmoty novorozené hádali může čtenář, že poměr v nápisu tohoto pojednání naznačený nejpříznivější jest u vepřového dobylka, a přesvědčí se pak o pravdě domnívání svého následujícími výtahy z mých zápisků hospodářských. A. Poměr líše novorozených podsvinčal k líži prasnic. E KA S/M A0, 0 = Z ||Tíže podsvinčat novorozen, o EE či = > — 1% o BShos| i = o szEjSs| es 1 1 = = i SS |SS| 5a| 22 |E5 3 n C ES | ZE 82 shoš “ Bo ma E R| 8.5 | oz | o% | A (CV JN RE > = = "© |> = | měsíce Wo bis 1 české krátké 2 | II| 20 » o dlouhé 3 || VI | 12. (původu od černého kance anglického (Essex) a české prasnice krátké 4|| VÍ 28% | od téhož kance a dlouhé české prasnice 5 || IX | 11. jod bílého kance anglického (York- shire) a české prasnice krátké 273| 2 | 34 | 21 6| XI | 27 od téhož kance a české dlouhé prasnice o AS AZ TE 7 |XI | 211 |odčerného kance anglického (Essex) a bílé prasnice angl. (Yorkshire) 25 | 411,3 21 8| X| 19 nápodobně, ale silnější kusy 31 | 43 | 31102 9|XV | 12 černé anglické (Essex) 27 bodsdb | 8 10 |XIV | 22 bílé anglické (Yorkshire) 373| 11 | 33 | 23 187 úhrnem 18, průměrně Podlé těchto zkušeností má se tíže hmoty novorozené, totiž 11, podsvinčat, k tíži prasnic jako 26, : 202 aneb krátce jako 1 : 7,,, mnohem užitečnější to poměr pro hospodáře, nežli u telat a jehňat. Tíže jednotlivého. podsvinčete k matce má se průměrně jako 2; : 202,, anebo krátce jako 1 : 88. — Z obou výpočtů těchto patrno, jak da- leko uchyluje se pravda od domněnek v. úvodu článku tohoto jmenovaných, a jak ná- ramně mýlí se počtář hospodářský, zakládá-li své rozvrhy užitkové na zdánlivých číslech, Máme ale ještě jednu úlohu před sebou, totiž přehled rostivosti dobytka vepřového v rozličných dobách stáří, kteréžto poměry následující druhou tabellou vysvětlíme, —m 99 — Vod ':ege |"tegp |'"eza |""azy |""z0% |“"8er |"8r |""ce |3"1y [Per |""2r |“ ourgumad 0982] 0678, 0861, OV2I) OSPY, 026 081 181 62 66 26) PG wouyn 087 009 098 Ol OPč 081 LA 06 9 81 90 01 (onysy10x) oxouue og ň 007 | 00g 008 061 08% 0S1 0G 20 64 91 60 6 (xossy) 9ymóue 919) 9 O7 | O7 | 008 | 000 | 070 091 ká 90 $1 27 ce 6 mas uoÁjig © uokudo) nouey vofiyovybuv po oajsuojod | c 088 087 08% 081 dd 071 sy 90 07 rd 2) o nouey 'jóue UOÁJIT < JUIAS HOÁYSO) Z OAJSUNOHOd | Org 087 06č 024 0Tč 061 Zr kg 6 W 9 9 nouey jue uoku -199 € IUJAS UOÁys09 Z OAJSMOJOd || £ 008 098 07% 071 021 OTH 91 60 6 01 6+ Z 9ynojp' 9599 KO O7 | 08% | 002 | 001 071 001 by 0% 8 6 di 9 PDM 93509 | Á 1 n 1 I © = au,mnd | o01afou | suymfou sumu | d01alou | zuoufou ouzamnid | do1alou | ouomfou| auz2mnid | oojalou | zuoutou 3 = 7 E So R s Ea YOUJSIUIS 9Z OAjsMOj0d © LUJUJIKÍ oÁuouny yo jojnoap yokuuouajd *yoku201 "E U "Z NOJIMA19 0A muadd H0JI4A)9 DA S o a M juozoaeu od ojzakgjd 2u71S90 - PŘ vvouajd yoliuziys04 0y9a04doa nynap jppas yoovysnafiaod zupaligad spo Feb — 100 — Průměrné výpočty tyto spočívají nejenom na pouhých sedmi nadepsaných pádech, nýbrž na nesčíslných važbách, jež jsem od roku 1852 počínaje uslavičně zapisoval. Tohoto roku zavedl jsem toliž výborná plemena anglického vepřového dobytka u nás, i chtěje se dostati na dno pravdivé a neklamné přesvědčenosti, opakoval jsem při stejném krmení pokusy své s rozmanitými plemeny, abych porovnávající cestou dopídil se nejlepšího, Měl jsem též uherské, polské, saské a jiné plemenice a potomstvo. jich na zkoušebném slání, nejvíce však mi záleželo na domácích a na slavných anglických plemenách, jichž dokonalost se pak nezvralně tak osvědčila, že jsem od nich neupustil. Roku 1857 poslali jsme několik zvířat těchto na vrch dokonálosli (zrůstem, množstvím a dobrolou masa i tuku) dospělých k hospodářké výstavě do Vídně; a hle! naše exem= pláry, z plemeniva anglického odchované, obdržely první cenu celého mocnářství, ačkoliv byla silná v tom druhu konkurencí, jmenovitě s uherskýmí kmeny. Od roku 1852 až do dneška platí se nám za jedno odslávče, toliž podsvinče as šestinedělní, po 40 zl. stříbra, a plalí tuto pěknou cenu okolní sedláci, jenž po roce opět přicházejíce bez obalu vyznávají, že dobře koupili. Ovšem že mohou býli spokojeni, neboť z nadepsa= ného podsvinčete za rok vyroste jim při moudrém krmení kus o 300 i 400 librách, což není zde už nic neslýchaného. © Tenlo týden kupoval u nás jeden saský statkář několik kusů, a odvážeje je přes hranice dokládal, že sice u svých sousedů za polo- viční cenu, ba za třetinu dostal by odstávčala, že ale raději dvakrát tolik nám platí, poněvadž naše plemeno při slejném krmení rychleji roste. „Zabíjel jsem,“ pravil s usmí- vavou spokojeností, „minulý týden dva kusy vloni o masopustě od Vás koupené, a vá- žily dohromady 910 liber, pročež odjinad nic nechci nežli z Děčína.“ Saských 910 liber obnáší sice jenom 812 rakouských, ale zajisté bude každý hospodář spokojen, když mu za rok na jednom kuse 406 liber přibude. Z toho patrno, že průměrná tíže výpočty mými udaná není přepiata, ba velmi mírná, poněvadž platí o dobytku plemenném, který se nikdá nekrmí tak přílišně, jako dobytek žírný na krmníku stojící. Z toho dále pa- trno, že hospodárská intelligencí není hračkou, nýbrž užitečným kapitálem, jehož ho- dnota pevnější jest než cena kapitálů papírových, a jehož platnost i přes hranice dosa- huje, když jest důkladná a praktická. Tak jako každý strom lepšího a hojnějšího ovoce mi poskytne, když je sťépný a dobře zasazen byv pilně se okopává a vůbec ošetřuje, tak jest i se zvířaty hospodářskými, v nichž vlastně ještě větší ale nepoznané a nepo- užité kapitály vězí. Avšak dráha pokroku již se klestí a mnohý rozumný hospodář už jí používá, mnohý se připravuje a mnohého ještě probudíme ze spánku netečnosti. 5. Z oboru drůbežniciví. Držení rozmanitých druhů drůbeže spočívá velmi často na zvláštních libůstkách, ba i na módě, jmenovitě co se barev, chocholů atd. týká; věc pak přestává býti pra- ktickou a přechází v hračku, S takovou jsem se při svém velkém zaměstnání obírati nemohl, a vůbec važbu kuřat uznati jsem musil dílem za nemožnou, dílem za marnou. Nemožnost záleží v tom, že několika plemenům nelze dáti zvláštních kurníků, poněvadž větším dílem po dvoře se živí; marnost pak v tom, že kuřata pocházející ze smíšení několika plemen rostou velmi nestejně vlivem povětří a jiných účinků. Ale rozhodnul jsem jinou otázku, co se kuřat a hlavního jich užitku, kladení vajec, týká, totiž : zdali je lépe drželi plemena menší nebo velká. Úlohu tuto provedl jsem takto. Sle- . — 101 — pice nejmenšího plemene anglických krslíků, pak slepice česká prostřední velikosti a slepice největší kočinčinská zavřely se zvlášť, a vypočítáno krmením ječmena, nejlaciněj- šího a spolu velmi slušného žrádla drůbeže, mnoho-li každá denně, týhodně a tedy celoročně spotřebuje. Písku a trávy jim při tom dáno do kurníků podle libosti. Když snesly vejce, odvážilo se celé, pak bílek, žloutek a skořápka zvlášť; konečně i slepice sama a též kohout. Z toho pak vypadly následující poměročty: Tíže zrostlých kusů Tíže vajec Poměr vejcete k slepici Číslo řadové nejmenší angličtí krslíci 1: | 3 : 1:18 prostřední česká kuřata 43 jod 3 33 1:30, největší kočinčinský kur 2 Zohlaks 2 1:56 RO EE po o w um um aje K úhrnem průměrem Z tohoto přehledu patrno, že poměr vejce snešeného k slepici jest u malých plemen pro hospodáře lepší než u velkých, nebo jinými slovy, že velká plemena tuze malé vejce v porovnání s tělem svým (a žrádlem!) nesou. Uvidíme ale, že to peněžitě mnoho vynáší, poněvadž každé zvíře, čím větší jest, tím více spotřebuje potravy; velká plemena pak při té mnohosti žrádla přec jen malá vejce poskytují. Počítáme-li totiž, nechtíce ohledně počtu vajec ublížiti žádnému plemenu, že každé z nich ročně 140 vajec snese, vyplývá při tom následující užitek : = s + || Zvajec získá se hmoty Spotřebuje » = Ť ČT ročně ječmena ž 58 bílku žok | = E- PEMRE VY M „BU EA k měřic| mejtníků kusů|| n. kr. || Ib.| loty| Ib.| loty|| Ib.| loty | nejmenší angl. krslíci 140| 0,, | 4/2911 2|231| 721 | 8; prostšední česká kuřata 140| 1,, | 8| 6:| 3|264|12| 1 (13. 3 největší kočinčinský kur 1140, 245 || 8| 24, 3|261|12|181|22; M úhrnem 5|121/420| 3, |21|28 |10|121|32| 8144,- 2140, 44, | 71.94 3|143|10|241|14,, průměrně | “ Z výpočtů těchto patrno, že pro kladení vajec kuřata malého plemena jsou mno- hem užitečnější nežli kuřata velkého plemena; ovšem pěstujeme drůbež i k vůli masu a velká plemena poskytují nám větší pečeně. Zdali ale tylo větší pečeně nestojí nás — (A0 — víc peněz nežli několik malých pečení, váhou jediné velké se rovnající, jest druhá otázka, kterou jsem ještě nerozluštil. Dommívám se však, že vypadne opět ku prospěchu malých kuřat, vida že ti končinčinští kurové náramní jsou žrouti a ničeho si skoro nehledají po dvoře, chtíce pořád jen v teplé kuchyni krmeni býti, kdežto malí krslíci se skoro sami krmí a v Anglicku skutečně po parkách nasazeni jsouce skoro mic nestojí. Kromě toho musím doložit, že čím menší zvíře, tím oullejší maso, a čím větší zvíře, tím hrubší maso dlouhým tuhým vláknem. O tomto kuse dala by se zase provésti parallela mezi všemi druhy zvířat domácích, pro hospodáře veledůležitá. Než pojednání toto spadá úplně do hospodářství, a odkazuji čtenářstvo v tom ohledu na započatou již biblioteku hospodář- - skou, kterou pod názvem Rolník nového věku vydávám (u Kobra a Markgrafa) a v níž ještě letos o každém zvířeti domácím zvláště a důkladně pojednám, pátraje po užiteč= nosti jeho praktickými rozpočty, vzatými ze života skutečného a hospodaření vlastního i mnohoietého. Končím článek tento opětným heslem: že v živočišstvu hospodářském vězí náramný kapitál, nevšímavostí a neúčetností bohužel bez úroků a mrtvý. Přírodní vědy a počítavost hospodárná zdvihnou kus po kuse těchto pokladův zakopaných v nevědomosti ! O rošířenosti amfibií na zemi. 0d Dr. Jana Palackého. Želvy (22 rodů, 123 druhů dle Erpetologie Bibrona a Dumérila) jsou dosti obme- zeny. V severní a střední Evropě jich není, ani v alpinských, arktických a subarktických krajích, málo v střední Asii a Australii, panují vůbec v tropech. Mořské (2 rody a 8 druhů) žijí nejvíce v Alantickém moři: Chelonia midas, cau- ana (Rio Janeiro), imbricata (Havaňa), marmorata (Ascension), virgata (Cap, New-York, Tenerifa, Rio Janeiro), Sphargis coriacea (jen v teplém, sic vzácná, až do Anglie); pak v Indickém moři: Chel. dunumieri (v Indii až do Číny), virgata, maculosa, imbricata (Bourbon, Sejšelly, Amboina, Nová Guinea), a v Středomoří (Ch. cauana). Ch. virgala je i v Rudém moři. Říčné želvy (2 rody a 11 druhů) obmezeny jsou na řeky Indie (Cryptopus gra- nosus, v Gangesu, Gymnopus duvaucelli, ocellatus, lineatus, subplanus), Javy (G. j.), Eu- frat (G. e.), tropické Afriky (Cryptopus senegalensis, Gymnopus [Trionyx] egypliacus (až do Sierraleony) a severní Ameriky (G. spiniferus a muticus od Floridy do Hořejšího jezera, Zemní želvy (4 rody a 25 druhů) jsou nejhojnější na Mysu Dobré Naděje (Te- studo semiserrata, geometrica, sulcata, angulata atd., Homopus areolatus, signatus), v Ma- dagaskaru (T. geometrica, radiata, angulata, Homopus areolatus), a v Indii i s ostrovy (T. perraultii, daudinii, nigrita atd., Pyxis arachnoides). Rod Cynyxis je v Guadalupě a Demeraře, T. emydoides v Sumatře, T. pardalis v Kafersku, T. tabulata, carbonaria v trop. Americe až do Chili, T. polyphemus ve Floridě, T. sulcata v Patagonii, Sene- galu, Abyssinii, T. elephantina na Komórech, T. mauritanica jde odtamtud až do Baku, T. marginata v Řecku a severní Africe, T. graeca ve Středomoří (Italii, jižní Francii atd.) Bahenní želvy, nejčetnější, mají dvě maxima, v Americe (nejvíce v severní) a v Indii. V Americe jsou rody Cinosternon (4), Emysaurus (2), Staurotypus (2), Pelto- cephalus, Podocnemis (3), Chelis zcela, Platemys (11) až na Pl. macguarii v Novo= — 103 — hollandsku, Chelodina (2) až na Chelodina novae Hollandiae, Čistudo carolina a 26 Emys; v Indii rody Telraonyx (1), Cistudo diardii, 8 Emys, v Číně rod Platystemon, 2 Emys, v Madagaskaru rod Slernotherus (8) až na St. sinualus na Mysu, Pentonyx capensis, adansonii (i Cap VYerdy), v Abyssinii Pentonyx gehafie; Senegal má P. capensis, Japan Emys j.+ Java 2 Cistudo, 2 Emys, Sumatra E. erassicollis, Algir a Španěly mají Emys sigriz, Emys caspica jde až do Dubrovníku, Cistudo europaea ze Středomoří až do Banátu, kde jsou v Evropě severní hranice želv, jako v Americe Hudsonský záliv -pro Ci- studo carolina. Alligalorové (5) jsou obmezeni na tropickou Ameriku mezi 329 sev. a již. šířky. Krokodilové (9) jsou rovněž tropičtí, obyčejní v řekách tropické Afriky až do Mozambiku a Madagaskaru, calafractus a leptorhynchus v západní tropické Africe, galeatus v Siamu, biporcalus od Sejšell a Indie do Javy, Timoru, Australie, C. rhombifer v Kubě, moreleti v Yucatanu, acutus v Antillech, Gavial se nachází jen v Gangesu. Chameleoni (17) panují počtem v Africe. Madagaskar má Ch. cucullatus, nasutus, pardalis, brookesii, parsonii, balteatus, verrucosus, lateralis; Sejšelly pumilus, tigris; Bourbon lateralis, bifidus, verrucosus, pardalis; Mauritius pardalis, parsonii, Senegal dilepis, senegalensis (i v Guinei); Fernando Po tricornis, burchelli, jižní Afrika nama- censis, pumilus. Obyčejný chameleon žije ve Středomoří (Španěly, Sicilie, Berbersko, Egypt) až do Indie, dilepis až do Tiflisu, bifidus v Indii až do Molukk a Australie, Ještěři jsou divně rozděleni. Počítá se jich vůbec přes 130 rodů a k 500 druhů. Z Geckonidů (7 r. a 70 d.) má Evropa jen 5: Gymnodactylus scaber v Řecku, caspi- cus v Rusku, Phyllodactylus europaeus v Sardinii, Platydactylus muralis v Řecku, Italii atd., Hemidactylus verruculatus ve Francii, Italii, Řecku. Většina je tropická a sice nejvíc v Oceanii. Taiti má Plat. lugubris, H. valensis, garnotii, Novozeelandsko C. arnouxii, Pl. vittatus, Oceanie a Indické ostrovy vůbec St. guttatus, vittalus, pacificus, bivittatus, mon- archus (Amboina), homalocephalus (Java), H. ualensis, mutilatus (Filipiny), baliotus (N. Guinea), maculatus, frenatus (až na Mariány), marginatus (Java), Ph. lesueurii (N. Gui- nea), G. marmoratus (Java), timoriensis. Bourbon a Maurilius mají PI. cepedianus, po- slední H, peronii, frenatus, Sejšelly PI. seychellensis, Indie PI. duvaucelii, guttatus, mar- ginatus, H. frenatus, triedrus, coctei, Čína Pl. reevesi, Ceylon H. triedrus, leschenaullii, Japan PI, japonicus. Mírná Amerika severní má PI, milbertii (New-York), H. tuberoulosus (Kalifornie) ; - Antilly rod Sphaeriodactylus (3), G. albigularis, fasiatus, H, mabuja (dle Bianconi i v Mo- zambiku), Pl. theconyx, Guatemala G. scopularis; Peru H. gerrhopygus, peruvianus; Chili G. © gaudichaudii, d'orbignyi, Ph. gymnopygus, Ptyodactylus feuillei, H. verruculatus (též v Malé - Asii na Senegalu). Afrika má rod Stenodactylus (guttalus v Egyptě, mauritanicus, garrulus ma Kapsku, guadricinclus na Senegalu), PI. ocellatus (na jihu), cepedianus, trachygaster (na Madagaskaru), muralis (v Berbersku), aegyptiacus, delalandii (na Tenerifč, Madeře, Sene- galu), H. verruculatus (na Senegalu), frenatus (na Kapsku, Madagaskaru), Ptyodactylus hasselguistii (v Egyptě), fimbriatus (na Madagaskaru), Ph. porpbyreus (na Kapsku, Mada- gaskaru), Gymnodactylus scaber (na;severu), mauritanicus, flavipunctatus (v Abyssinii). Australie má G. phyllurus, miliusii, Ph, vittatus, strophurus, spiniger, porphyreus, lesueu- rii, Tasmanie G. elegans, H. variegatus. Varany (2. r. a 14 d.) mají podivné rozšíření: Heloderma horridum v Mexiku, — 104 — Varanus varius, bellii v Australii, punctatus v Tasmanii a Novozeelandsku, chlorostigma v N. Guinei; na ostrovech indických biviltatus, nebulosus (Siam i Indie), timoriensis, v Indii picguotii a bengalensis, pak niloticus od Kapu do Egypta (k Nilu) a Senegalu, ocellatus v Abyssinii, Senegalu, arenarius v Egyplě, Sahaře. Z Iguanideí (33 r. a přes 100 d.) jsou jen 3 kromě Ameriky: Brachylophus fasciatus v Indii, N. Guinei a Tongatabú, a Oplurus sebae a guadrimaculatus v Madagaskaru. Jsou více tropické, jen Proctotretus je rod chiliský, Diplolaemus v Patagonii, Phrynosoma (6) až v Mis- suri, Anolis carolinensis až v Pensylvanii ald. Gallopagy mají Amblyrhinceus alter, teď jediný mořský ještěr (Lyell dle Darvina), a Holotropis microlophus. Akrodonty (16 r. a 68 d.), v Americe chybící, jsou za lo nejvíce starosvětské, až na některé australské (Istiurus lesueurii, Lophyrus spinipes, Chlamydosaurus Kingii, rod Grammatophora, Uromastix griseus) a oceanský Lophyrus dilophus. Evropa má jen 2: Stellio vulgaris v Řecku (v Syrii až do Egypta) a St. caucasicus (až do Albamie); okolo Chvalinského moře je Phrynocephalus reticulatus, v Sibiři 4 Phr., 2 v Tatarsku, ocellatus okolo Aralského jezera, helioscopius v Bochaře. Persie má Slellio carinatus, Agama mutabilis, Arabie Stellio cyanogaster, Agama agilis (až do Bagdadu), mutabilis, sinaita (i v Syrii). Afrika má Uromastix armatus, Stellio vulgaris a spinipes v Egyptě, acanthinurus v Alciru, 3 Agama na Mysu, kde i Stellio capensis, 2 v Egyptě, mutabilis v Nubii, colonorum v Sahaře až do Guinei, Nejvíc je jich v Indii i s ostrovy: rody Bronchocela (3), Čalotes (11), Lyriocephalus, Ceratophora, Siťana, Draco (8), Leiolepis, Uromastix hardwikii, 2 Agama, 4 Lophyrus, 2 Istiurus. Z vlastních ještěrů (Lacertinae 19 r., 68 d.) jsou Amečivovité americké (10 r., 23 d.), jdouce od New-Yorku (Cnemidophorus sexlineatus) až do Montevideo (Acran- thus viridis). Rod Lacerta je nejvíce evropský (10 r., 16 d.) a obsahuje většinu ještěrů evrop- ských: muralis (i v západní Asii), vivipara (od Řecka až do Skotska a Stanovojských hor), viridis (v Středomoří, střední Evropě, západní Asii, Algiru), ocellata (v Středomoří, Algiru), oxycephala (v Dalmacii, na Korsice), nigropunctata (v Korfu), moreotica (jen tamtéž), fitzingeri (v Sardinii), stirpium (i v západní Asii), taurica (v Středomoří až do Korfu a Sicilie). Mimo ty je ještě Lacerta perspicillata v Algiru, dugesii a gallotli v Madeře a Teneriféě, 3 Lacerty na Mysu. Evropa má sice z toho oddílu ještě Tropidosaura algira (v Španělích a v Algiru), Psammodromus edwardsii (v Středomoří), Acanthodactylus vulgaris (tamtéž), savignyi (v Krymu), Eremias variabilis a caeruleoocellata (v Krymu). Rod Eremias je sic africký (8 d. v jižní Africe, 3 v Egyptě, guttulata v Algiru); jen variabilis je i v Tatarsku. Afrika má sic ještě 2 Tropidosaura (v Kapsku), 3 Acan- thodactylus v Egyptě, capensis jen tam, savignyi ještě v Berbersku až do Senegalu, lineomaculatus v Mogadoru, rod Scapteirá v Nubii. Asie má ještě rod Tachydromus (na východě 2 d.), Tropidosaura barjei v Javě, rod Ophiops (v Baku, Smyrně). Již Chalcidie (15 r., 50 d.) jsou zase více tropické, a sice americké. Evropa má jen 2 zástupce: Pseudopus pallasii v Řecku, v Dalmacii až do Istrie, a Amphisbaena cinerea v Kadixu, jižním Portugalsku (s Tangerem), památnou co zástupkyni oddílů ame- rického. Americké jsou rody Lepidosternon (4), Chirotes, Heterodáctylus, Ecpleopus, Pantodactylus, Ophisaurus, Gerrhonotůs (9 od Kalifornie), Zonurus flavimaculatus, 8 k — 105 — Amphisbaen, 3 Chalcides (ač v Chili je d'orbignyi). Pak má Afrika rod Gerrhosaurus (7 tropických, 2 na Madagaskaru), Saurophis, Chamaesaura (v Kapsku), 5 Zonurus (v Kapsku, 2 i v Senegalu), Pseudopus pallasii (na severu, i v Sibiři), Trogonophis wiegmanmi (na se- veru). Amphisbaena leucura je v Guinei, punctata v Mozambiku. Indie má Chalcides schle= geli, Nová Guinea rod Tribolonotus. Poslední oddíl ještěrů, Scincoidy (39 r., přes 100 d.) je léž nejvíc tropický. Evropa má jen Gongylus ocellatus (Malta, Sicilie, Sardinie, Cypry), Seps chalcides (Italie, Španěly, jižní Francie), Ophiomorus miliarii (Recko, jižní Rusko), Ablepharus Kitaibelii, (Morava, Uhersko, až Bucharsko i Australie), peronii (u Morey) a naše slepejše (Anguis fragilis) že Švédska až do západní Asie jdoucí. Afrika má Scincus officinalis (Egypt, Sahara, Senegal, Abyssinie), rod Sphenops (Egypt), Amphiclossus (Madagaskar), Gongylus (bojeri Mauritius; ocellatus Egypt, Tene- rifa), 8 Euprepes (3 v Kapsku, 2 v Algiru, gravenhorsti i v Madagaskaru, sechellensis jen lam, perotteli ma Senegalu, septemlaeniatus v Massově), Plestiodon aldrovandii (v Egyptě, Algiru), Heleropus peronii (na Mauritiu), Heteromeles mauritanicus (v Algiru); rody Brachytopus, Sceloles, Praepeditus, Acontias, Typhline (v Kapsku), Ablepharus peronii (na Mauritiu), Leiolopisma telfairii (též), Ophiomorus miliarins, Anguis fragilis, Seps chalcides (na severu). Asie má ještě Ablepharus peronii (Java), menestriesii (Talyš), Eversia (Indie), Brachymeles (Filipiny), Leiolopisma (též), Comprodactylus (Indie), 5 Ly- gosoma (3 Java, guoyi Čína, dussumierii Indie), 3 Plestiodon (2% Čína, guinguelineatam, Japan), 2 Euprepes (Java, sebae i Indie, Celebes, Filipiny), Eumeces punctatus (Indie), Tropidophorus cochinchinensis, Cyclodus boddaertii (Java). Australie má rody Lerista, Lialis, Hysteropus, Silubosaurus, Hemiercis, Chelomeles, Tetradactylus, Trachysaurus (2), Tropidolopisma, Cyclodus (po 3), Lygosoma (13— 20), Ablepharus lineocellatus, peronii, Kitaibelii; Tasmanie rod Anomalopus, Oceanié rod Di- bamus (N. Guinea), 7 Eumeces (freycinetii až Ualan), Euprepes sebae (Sandwichsko), 6 Lygosoma, Heleropus (useus (Ravak), Ablepharus peronii (Taiti, Sandwichsko), Amerika má rod Diploglossus (trop.), 3 Eumeces (trop.), 2 Plestiodon (sever), Lygosoma lateralis (sever), Heteropus bifasciatus (N. Granada), Ophiodes (jih), Gymnoph- thalmus (jih), Ablepharus peronii (Peru — okolo celého světa, z Morey až do Australie, Sandwicliska, Taiti atd.), a Scincus sagreanus v Kubě. -© Hady nejedovaté (97 r., 300 d.) nacházíme arci též nejvíc mezi třópy:, avšak poměrně i dost v mírném podnebí. “ Evropa má Elaphis dione (u Chvalinského moře), guaterradiatus (v Středomoří až do Dalmacie a Uherska), aesculapii (Italie, Sicilie, Švýcarsko), sauromateus (Rusko), Ab- Jabes guadrilineatus (Krym, Morea, Kreta, Dalmacie, Otranto, Sicilie), Tropidonotus cher= soides (v Středomoří až do Čech a Uher), viperinus (v Středomoří až do Paříže), natrix (v Středomoří až do Norvéžká, Berlína), hydrus (Odessa), Coronella austriaca (až do Odessy a Sicilie), girundica (až k Athenám), Periops hippocrepis (v Středomoří), Za- menis viridiflavus (tamtéž), trabalis (v Odesse), dahlii (Dalmacie, Řecko), Rhinechis sčalaris (Italie, jižní Francie), Eryx jaculus (Řecko), Typhlops vermicularis (Morea). Alrika má Hetérodon diadema (sever), mádagascariense, Uromaces oxyrynčhus (Senegal), Zaměnis floralentus (sever), Periops (sever), Coronella cana (Cap), girundica (Algir), Tropidonotus schistosus (Madagaskar), seychellensis, 3 v severu, Leptophis chenonii, — 106 — Smaragdinus (trop.), lateralis (Madagaskar), Rachiodon (trop., až do Kapska), Lampro= phis (též), Heterolepis (též), Lycophidion (Kafersko), Eugnathes (Cap), Boaeodon (trop.), Enicognathus rhodogaster (Madagaskar), Ablabes rufula (Cap), Herpetodryas guadrili- neatus (Mad.), bernierii (Madag., Mauritius), Xiphosoma (Mad.), Pelophilus (vodní, tamtéž), Leptoboa (Mauritius), 2 Eryx (sever), 3 Python (až do Kapska: natalensis), 2 Stenostoma, 3 Onychocephalus (Cap), Ophthalmidion eschrichti (Guinea). Asie má Pilidion (Java), Ophi- thalmidion fuscum, crassum (též), 7 Typhlops, 2 Python (Indie a ostrovy, molurus až do Číny), 2 Liaris, 2 Eryx (Indie), Enygrus carinatus (Java), Cylindrophys (východ), Acrochor= dus (též), Xenopeltis (Java), Xenoderma (též), Chersydrus, Oligodon, Rabdion, Calamaria (macrophthalma v Mozambiku dle Bianconi), Elapoides, 2 Rabdosomae (Java), Aspidura (Ceylon, Filipiny), Rhinophis (východ), Uropeltis (Filipiny), Coloburus (Ceylon), Plectrurus (Indie), Plagiodon (Java), Coryphodon (východ), 3 Dendrophis, 4 Elaphis (2 Japan, 2 západ), Comprosoma (východ), Ablabes balioderus (Java, 2 v Číně), Enicognathus geminatus (Java), Gonysoma, 5 Lycodon (východ), Cycloconus (Filipiny), Cercaspis (Ceylon), Sphecodes (Sumatra), Ophites (východ), Pareas, Aplopellura (Java), Odontomus (východ), Dipsadomorus (Sumatra), Platypterix (Indie), Stenognathus, Brachyorrhus (Java), 2 Leptophis (východ), 8 Tropidonotus, 6 Simotes (východ), Stegonotus (Java), 2 Zamenis (západ), Amphiesma (vý- chod), Xenodon viridis (Indie), Heterodon diadema (Persie). Australie má jen Dendrophis lineolata, Tropidonotus semicinetus, Nardoa gilberti, Typhlops, Liaris olivaceus Platygaster a Morelia (v Tasmanii). Oceanie má Typhlops bramicus (Guam), 2 Liaris, Nardoa schlegeli (Nové Irsko), Enygrus (Fidžiské ostrovy), Chersydrus (N. Guinea), Dendrophis picta (Nové Irsko), Lycodon cucullatum (N. Guinea), Tropidonotus spilogaster (Mariany), 2 Tropidonotus v Nové Guinei, Onychocephalus mullilineatus (N. Guinea). Amerika má 5 Heterodon, 4 Xenodon, Helicops, Uromaces catlesbyi (Hayti), Liophis, Dromicus, Simotes coccineus, 3. Coronelly (sever), 14 Tropidonotus, 4 Leptophis, Stemmatognathus, Streptophorus, Ischnognathus, Hydrops, Cochliophagus, Leptognathus, Petalognathus, Calopisma, 2 Enico- gnathus, 3 Ablabes, 7 Elaphis, Pituophis, Spilotes, Gonysoma, 6 Herpetodryas, 3 Coryphodon, Conocephalus, Carpophis, 4 Rabdosma, Tortrix, Chilabothrus, Epicrates, 2 Xiphosoma, Eunectes, Boa (4), Tropidophis, 3 Stenostoma, CČephalolepis, 4 Typhlops, Onychoce- phalus unilineatus, 2 Ophthalmidion. Jedovatí hadi mořští (6 r., 45 d. dle Dumerila) jsou obmezeni též jen na Tiché a Indické moře od Číny (Aipysurus, 3 Hydrophis, Platurus fasciatus), Japanu (Plat. £; který i na Liukiuských ostrovech jest, Pelamys bicolor, Hydrophis striatus),, přes Molukky a Indické ostrovy k Tongatabú, Fidžiským a Samoaským ostrovům (Platurus f.), Australii (Disteira, Alacyptus, Platurus £) a přes Nikobary (PI, f.), Indii (10 druhů) až k Ma- skatu (Hydrophis pelamidoides). Zemní (60 rodů, 200 druhů) jedovatí hadi jsou též nejvíce, tropičtí. Evropa má jen Psammophis moniliger (Don), Tarbophis vivax (Istrie, Dalmacie, Albanie, Řecko), Coelopellis insignitus (Dalmacie), Pelias berus (až do Anglie), Vipera aspic (Francie, Polsko, Norvéžsko), ammodytes (Středomoří, Uhersko, Vídeň), Trigonocephalus halis (Astrachan). Amerika má rody Elaphomorphus (d'orbignyi až do Chili), Erythrolampus (až do N. Yorka), Homalocranion, Stenorhina, 2 Oxybeles, 3 Lycognathus, Tomodon, Homa- lopsis, Rhinosimus, Rhinostoma, Scytale, Brachyruton, 12 Oxyrhopus, Rhinobotryum; Iman- todes, 5 Dryophylax, Dipsas annulata a 5 jiných, 14 Elaps, Crotalus, Lachesis, 2 Trigonoce- — 107 — phalus, 6 Bothrops, 2 Atropos, Afrika má rod Langaha (Madagaskar), Oxybeles lecomtei (Gabún), Tragops rufulus (Senegal), Bucephalus (Cap), 4 Psammophis (moniliger na severu až do Mozambiku, punclatus v Egyptě, Madagaskaru atd.), Tarbophis vivax (Egyp), 3 Lyco- gnathus (sever), Oxyrhopus praeornatus (Senegal), 2 Telescopus, 3 Dryophylax (2 Mada- gaskar, minialus i v Mayottě), Coelopellis insignilus (sever), Dipsas colubrina (Madagaskar, Bourbon, 2 Cap), Heterurus (2 Madag.), 2 Elaps (Cap), Sepedon, Caurus (Cap), Naja haje (sever), angusticeps (jih), Vipera hexacera (Gabún), 6 Echidna, 3 Cerastes, Echis (2), Triglyphodon (uscum. © Australie má Acantophis, Aleelo (s Tasmanií), Trimeserurus por- phyreus, Fusina (s Tasm.), 2 Pseudelaps. Oceanie má Hemiodontus leucobalia (N. Gui- nea), Pseudelaps Můlleri (též), Trigliphodon dampierii (léž). Asie má Dryinus nasulus (Indie a ostvovy), Oxybeles [ulgidus (Indie), 3 Tragops (východ), Hemiodontus (též), 3 Psammophis, Chorisodon sibericum, Opetiodon (Java), Tarbophis vivax (Kavkaz), Hypsi- rhina (východ), Eurostus (též), Trigonurus (Indie), Campylodon (Filipiny), Homalopsis (2), Cerberus (východ), Chrysopelea, 7 Triglyphodon, 2 Dipsas, 4 Elaps, Trimeserurus ophio- phagus, Bungarus, Naja lripudians, Vipera aspic (Sibiř), Echidna elegans (Indie), Echis carinata (Indie), 3 Trigonocephalus (halis Tartarsko), Leiolepis (Java), 2 Bothrops, Atro- pos punicus, Tropidolaemus (východ). Náš Pelias benes je na př. v Udskoi (Middendorf). Žáby jsou nejrozšířenější (72 r., 223 d.). Rana temporaria dosahuje Cap. Nord a Udskoi, Siredon Humboldtii v Mexiku 7000" výšky. Salamandři a Triloni scházejí v tro= pech, až na Plethodon persimile v Siamu a 1 salamandra v Číně, ač se snad ještě najdou, kde je nejvíce žab. Evropa má z vlastních žab jen Rana viridis (Krym), temporaria, Di- scoglossus pictus (Středomoří), Pelodytes (Francie), Alytes obstetricans (Francie, Němci, Švýcarsko), Pelobates, Bombinator igneus, Hyla viridis, Bufo viridis, ale Salamandra maculosa, corsica, alra, rod Salamandrina (Italie), Pleurodeles, Bradybates (Španěly), z Tritonů Geolriton fuscus (Italie), 11 Tritonů (cristatus, marmoralus, alpestris, vittatus, punctatus, palmatus, cinereus, repandus, puneticulatus, bibroni, pyrenaeus, Euproctes ru- sconi (Sardinie, Španěly) a Proteus anguinus (Krajina). Amerika má 4 Cecilie, Siphonops, Pseudis, 5 Rana, 7 Cyslignathus, Lejuperus, Ceratophrys, Pyxicephalus am., Calyploce= phalus gayi (Chili), Cycloramphus, Scaphiopus, Acris, Trachycephalus, nejméně 23 Hyla, Hylodes, Phyllomedusa, Elosia, Crossodactylus, Dendrobates, Rhinodesma, Atelopus, 10 Bufo, Phryniscus nigricans, Brachycephalus, 4 Engysloma, Rhinophrynus, Pipa, Salamandra opaca (sever), Cylindrosoma, Plethodon, Bolitoglossa, Ambistome, Desmodactylus, 4 Triton (až Missisippi), Xiphonura, Siredon, Menobranchus, Siren, Amphiuma, Menopoma (sever). Afrika má Euproctes poiretii (sever), 2 Salamandry (sever), Dactylethra (Cap), 2 Bufo (sever), Hyla viridis (sever), Hylambates (Zanzibar), Eucnemis (4, mad., seysellensis), 3 Po- lypedetes (Madagaskar), Limnodytes mad., 2 Pyxicephalus (Cap), Discoglossus pictus (sever), GCystignathus senegalensis, 6 Rana (mascarenensis i Sejšelly atd.). Asie má Cecilia oxyura (Malabar), Epiorium (Java, Ceylon), Oxyglossus (Java, Bengalsko), 9 Rana, Megalophrys (Java), 2 Limnodytes (Java), 3 Polypedetes, Ixalus (Java), Rhacophorus (Java, Indie), Hyla viridis, Micrhyla (Java), Cornufer dorsalis (Java), 5 Bufo, Hylaedactylus (Java), Ple- otropus (Filipiny), Engystoma ornatum (Indie), Ellipsoglossa (Japan), Onychodactylus, Tri- tomegas (Japan). Oceanie má Cornufer unicolor (N. Guinea), Limnodytes vaigiensis. Au- stralie má Cystignathus georgianus, Litoria (4), 6 Hyla (s Tasmanií), Phryniscus australis atd. Zákony těchto 1300—1400 druhů jinde zaznamenáme. — 108: — Podali jsme líčení to hlavně dle jediného pramene, podkladu vědeckého celé er- petologie, díla Bibrona i Dumérila, poněvadž by sice synonymika byla i znateli nesro- zumitelná; tak na př. Gray rod Lygosoma na 5 roztrhl, Agassiz rod Emys na 10 aj.v.; a pak podle catalogu Pařížského musea. Jelikož však mmoho nového přibylo, přídáme to raději dílem o sobě. Agassiz popsal 46 žely ze Severní Ameriky (6 mořských, 6 říčných atd.). Baird a Girard popsali jen ze Spojených obcí 146 druhů hadů (12 dr. chrejštejšů, přes 20 jedovatých). Z Australie známe již 450 amfibií. Z erpetologie Wilkesovy výpravy uvádíme Testudo australis v Novozeelandsku, Euprepes venustus na Capverdech atd. 0 rozšíření českých lupenatých stromů v Evropě a zvláště v Ruské říši. Sepsal E. Purkyně. (Pokračování.) Plané ovocné stromy z oddělení Aruskovitých a slívovitých rostou u nás jem roz= troušeně a nenacházejí se také v jižní a ostatní střední Evropě nikdy v celých lesích ; hojněji se již nacházejí v Uhřích, v jižním Rusku ale, zvlášť v zemích Kavkazských, jsou velmi obyčejné. Vůbec jsou stromy tyto v těchto krajinách, v Persii a v střední Asii hlavně domácí. Tak se nacházejí broskev a meruňka plané na Krymě a na Kavkaze. Švestka, která jen sem tam ve Vlaších a v Uhřích zdivočelá roste, jest planá v zemích Kavkazských a na dolejší Volze. Divoká višně (Prunus cerasus), jenž zdivočelá u nás zřídka na skalním výsluní v středních Čechách roste a též sem tam v jižním Německu, v severních Vlaších a na nižších kopcích středních Vlach se nachází, jest hojná na Po- dolí, na Krymě a na Kavkaze, též prcavka čili bluma (Prunus insititia), která v ostatní Evropě zřídka bývá zdivočelá, jest v jižním Rusku a v zemích Kavkazských domovem. Vonná višně (Prunus Mahaleb), z jejíž vělví se vonné troubele zhotovují, roste na niž- ších lesnatých horách vlaských a v teplých údolích střední Evropy na Rýnu a na Du- naji; (u nás se daří dobře, nenašla se ale planá); v Rusku roste v Podolí, na Krymě a na Kavkaze. Jediná třešně divoká (Prunus avium) má většího rozšíření. Roste po celé střední a na nižších horách jižní Evropy, pak na severu až do střední Skandinavie, všude roztroušena v lesích a v křoví, a nejde nikde vysoko do hor; v Rusku se našla v Li- vonii, pak okolo Kazani, velmi hojně ale roste jako soukmenovci její na jihu, v Podolí, na dolejším Donu, mna Krymě a na Kavkaze. Jeden strom z oddělení slívovitých, ale bez ovoce jedlého, dělá výjimku od všech posud jmenovaných, maje totiž hlavné rozší- ření v studených krajinách, totiž střemcha (Prunus Padus). V Čechách roste v lesích labských, proto že miluje mokrou půdu, nejvíce ale jest u nás rozšířena na Krkonoších (kde se též zvláštní odrod P. petraea nachází) a v jižních Čechách, v hořejším údolí Vltavy mezi 1500 a 3000“ Ve Vlaších schází a našla se posud jen na úpatí Alp, v jižním Švýcarsku, v Piemontu a ve Furlansku. V střední Evropě roste nejvíce v ro- vinách, pak jest rozšířena po celé Skandinavii až k Bílému moři a ve Finsku. V Rusku jdou její severní hranice od Laponska pásmem lesů v zemi Samojedů až ku Kazani, a jižně od této čáry jest rozšířena po celém středním a jižním Rusku, pak na Kavkaze a — 109 — v jižní a střední Sibiři až do Kamčatky. Chová se tedy podobně jako Salix pentandra a jiné vrby, které dlouhé lélo jižní Evropy nesnesou, ale horka v jižním Rusku se nebojí, proto že netrvá lak dlouho a následuje na ně pořádná zima, ve které tylo stromy spánek drží, Hlavní stromy, u řek v stepích jižního Ruska celé lesy tvořící, jsou plané hrušky a jablka, a může se říci, že jsou tyto stromy významné pro ráz jižního Ruska, tak jako dub a buk pro západní střední Evropu a smrk a borovice pro severní, Ostatní rozší- ření těchto dvou druhů ukazuje rozdíly. Planá hruška (Pyrus communis) roste ve Vla- ších sem tam v dubových lesích nižších krajin, pak roztroušeně v střední Evropě. V Skandinavii drží se hlavně západní čásli, kde panuje mírnější zima, a jest vzácnější ve Švédsku. Ve Finsku již schází docela, a severní její hranice v Rusku jdou z Ku- ronie přes Černigov a Voroněž k dolejší Volze. V jižním Rusku jest obecná a také na Kavkaze a na Krymě, kde mimo to též několik jiných příbuzných druhů roste. Planá jabloň (Pyrus Malus) snese více zimy a méně dlouhé léto, neboť ve VYlaších drží se vysších lesnatých hor, též v střední Evropě jde výše do hor a v Skandinavii jest veskrz rozlroušena až do severních krajin. Rosle také ve Finsku, odkud severní hranice její jdou ku Kazani; v jižním Rusku jest velmi rozšířena a také na Kavkaze. V Sibiři schází i jabloň i hruška, rostou tam ale jiné druhy naší jabloni příbuzné. Kdoule (Cydonia vulgaris) a mišpule (Mespylus germanica), které u nás bez přikrylí v zahradách vydrží a na Dunaji a Rýnu sem tam zdivočile roslou, jsou plané v lesích vlaských a v Ruské říši ma Kavkaze a Krymu. Mukyně (Sorbus Aria), významný stromek pro skalnaté úklony v teplejších Čechách, má poněkud zvláštní rozšíření. Rosle v střední Evropě jen v jižnější části a na teplých úklonech, v Rusku jen na Krymě a na Kavkazu, a schází docela na severu. Ve vápenných Alpách rakouských a bavorských vystupuje ale do výšky 5000, což jest důkazem, že zima v znamenilých výškách v střední Evropě musí býti dosti mírná. Ve Vlaších roste často na lesnatých horách. Břekyně (Sorbus torminalis) má v střední a jižní Evropě podobné rozšíření, drží se lesů teplejších krajin, nevyslupuje ale nikdy tak vysoko jako mukyně. Zato ale má větší rozšíření v ploše. Roste totiž ještě v Dánsku a v Ruské říši, v Polsku, na Ukrajině a pak v lesích Krymu a Kavkazu. Jako v oddělení slívovitých střemcha, tak dělá mezi hruškovitými jeřabina (Sorbus aucuparia) výjimku v rozšíření, které bylo u všech posud uvedených hlavně jižní. Jeřabina má podobné rozšíření jako osyka. (Roste ve Vlaších na vyšších horách, pak v celé střední a severní Evropě až v nejsevernějších lesích Laponska a Samojed- ska, léž v horách až ku hranicem stromorostu, celým Ruskem a jižní a střední Sibiří, Y Kamčatce ale jest zastoupena jiným druhem: Sorbus sambucifolia. í Tak zvaný vlaský ořech (Juglans regia) také jest jako broskve a meruňky domo- Vem v horách mírnější Asie, v Himalaji a v horách perských a Kavkazských, kde roste spolu s příbuzným stromem Plerocaryon caucasicum. V Evropě rosle ořech jen v ho- rách Turecka a západně až do jižního Sedmihradska u Mehadie. Jest to zvláštní úkaz, že skoro všechny naše ovocní stromy, a rovněž obilní a jiné kulturní rostliny mají pravou vlast svou v střední Asii nebo v sousedních zemích perských, kavkazských a himalajských (též vinná réva rosle divoce jen na Krymě a na Kavkaze), že jižní a jihozápadní Evropa, jinak stromorostu tak příznivá, mimo kaštan jedlý a snad i smokvu nezrodila žádnou z oněch důležitých rostlin, a že Lylo jsou — 10 — veskrz děti kontinentálního ponebí. Pro člověka jest okolnost tato velmi přízniva. Neboť kdyby ony rostliny byly domovem v jižní neb v západní Evropě, nebyly by člověka následovaly do dalekých krajin s rozmanitými klimaty. Omy by se sotva dařily u nás, tím méně na severu Evropy neb v Rusku, a Slované by nebyli národ rolnický, proto že by se nedařily v krajinách, které obývají, cerealie z přímořního ponebí. Tím ale, že po- cházejí z velikého kontinentu asiatského, kde poměrně krutá zima a horké, suché léto panuje a též půda bývá namnoze chudá, tím právě obdržely od přírody vlastnost, také do jiných i horkých i studených zemí se rozšířiti a v mírném ponebí a v dobré půdě vlastnosti své více a více zlepšili, Kulturní rostliny tyto mají v Evropě dvojí rozšíření. Roční byliny, jako obilí, pohanka, proso atd., okurky, tykve a melony, které se buď na podzim sejí a přes zimu jsou sněhem chráněny, buď teprva na jaře do země se dávají, vázány jsou hlavně na teplé léto a tudíž v Rusku se daří severněji nežli v západní Evropě. I vinná réva, která se přikrylím v zimě chrání, má ve východní Evropě, v Uhřích a v jižním Rusku plody podobné chuti, jakou pozorujeme u jižních druhů, ve Španělích, v Řecku, v Persii rostoucích, kdežto v Německu pod stejnou šířkou jsou kyselé a v Anglicku ani nedozrají. Ovocmí stromy ale, které podléhají vplyvům zimy, rostou severněji v západní Evropě, v Rusku ale bývají chutné druhy obmezeny na jiho- západní krajiny. Tak také ořech roste na př. v Norvéžsku ještě u Drontějma pod 639, kdežto v Rusku se drží jižních krajin. Nejvíce druhů ořechů roste v severní Americe, kde vůbec skoro všecky rody našich stromů, jedle, smrky, topoly, břízy, jilmy, lípy, duby, javory a v jižnějších pásmách i maďaly neb plané kaštany (které v Evropě divoce nerostou — náš maďal pochází z hor perských a indických) mnohými druhy jsou zastou- peny, tak že tamní lesy nesestávají jako u nás z jednoho neb z málo druhů, nýbrž vždy z rozmanitých stromů bývají sestaveny. Zbývají nám z lesních stromů ještě lípy a javory. Klen (Acer Pseudoplatanus); u nás hlavně v horách vyšších spolu s buky roztroušen v smrkových lesích, neb sem tam laké skoro v čistých lesích rostoucí, jest strom mírného ponebí. Klen roste v le- snatých horách ve Vlaších a na Pyrenejích, v Alpách do 4000, mnohem vzácnější jest jak u nás v teplém kraji tak i v rovinách střední Evropy. V Skandinavii roste roz- troušeně jen v Dánsku a v jižním Švédsku. V Rusku jest obmezen na Polsko, Volyň; Ukrajinu, Podolí, na země dolejšího Donu, na Krym a Kavkaz. Chová se tedy poněkud podobně jako buk, a zdá se, že jako tento nesnáší velikou zimu ani horko. Mnohem rozsáhlejší rozšíření má mléční javor (Acer platanoides), ačkoliv, pokud mi známo, nikde jako klen netvoří celé lesy, nýbrž všude jen porůznu roste. Javor tento nachází se v západních Vlaších v Etrurii, na samém břehu mořském, a na sever jest rozšířen až do prostřední Skandinavie; v Rusku jdou hranice jeho severní od Finska ku Kazani. Jižně od této čáry jest všude rozlroušen a nachází se také na Uralu. Babyka (Acer campestre), u nás hlavně jen v teplých středních a severních Čechách rostoucí, miluje teplo. Ve Vlaších roste všude, také v nejteplejším pásmu, do hor nevystupuje nikde vysoko (v Alpách do 2000“); v Skandinavii se nachází jen v nejjižnější části a v Rusku má severní hranice z Litvy přes Moskvu, pak náhle na jih k zemím Donským běžící, a roste mimo Polsko a jižní Rusko ještě na Krymě a Kavkaze. Jeden druh, u más často v sadech pěstovaný, s vejčitými neklanými listy (Acer tataricum) jest jediný lupe- natý strom, jenž rosle ve východní Rusi a ne u nás. Jeho západní hranice jdou od — 111 — Sibirska jihozápadně přes Kursk a Voroněž ku Podolí. Mimo jižní Rusko a Kavkaz roste ještě v Uhřích a v hornatých lesích řeckého poloostrova. Lípy se chovají docela podobně jako javory. Také zvláštní druh lípy s listy ve- zpod bílými roste v jihozápadní Evropě, jest to Tilia alba, v Banátu a v řeckých a tu- reckých horách hojná. V Ruské říši našla se jen v Podolí, na Krymě a na Kavkaze. Velkolistá lípa (Tilia grandifolia) chová se podobně jako klen. Miluje u nás horní lesy, taktéž v jižní Evropě (jen u Ravenny roste v borech nižšího kraje). V horách vystu- puje asi do 3000“, a na sever roste jen až do jižního Švédska, v Rusku jen v Polsku a v střední Rusi až k Moskvě, a jižně jen až na kraj stepí, v Podolí, v Ukrajině a v zemích dolejší Volhy, pak na Kavkaze a na jižním Uralu. Za to má malolistá lípa většího rozšíření, Do hor střední Evropy nejde tak vysoko jako velkolistá. Ve Vlaších roste na lesnatých horách, na sever jest rozšířena do prostřední Skandinavie, a v Rusku běží její severní hranice od Finska ku Permu. V jižním a západním Rusku jest všude obecná, též na Kavkaze a v horách Uralských a Altaiských. © Malolistá lípa jest pravý strom slovanský, neb třeba i v Čechách veliké lípové lesy nižších krajin dávno jsou vymýtěny, přece jich stává dosti v Polsku a v středním Rusku, Bohužel posavadní špatné lesnictví ruské je nechrání před zhoubou, které brzo musí podlehnouti, jestli zá- kony v tom ohledu nebudou vydány, neboť ruský venkovan kácí lípy mladé u velikém množství jen k vůli lejčí, ze kterého se rohožky a střevíce zhotovují. Mimo bílou lípu a tatarský javor rostou na Krymě a na Kavkaze ještě jiné zvláštní druhy, a léž v ze- mích Amurských se v novějším čase zvláštní druhy lip a javorů našly. Než se obrátíme k všeobecnému přehledu rozšíření našich stromů a k líčení je- dnotlivých krajin ruských ohledem na stromorost, chceme ještě v krátkosti rozšíření našich křovin čtenáři před oči uvésti. Ačkoli většina těchto křovin neposkytuje žádného praktického užitku, přece mají pro botaniku velikou geografickou cenu, neboť dá se z nich často soudili na povětrnost. Křoviny k sosnoviltým, vrbovitým a kupuliferám pa- třící jsme již jmenovali ze začátku; ostatní následují zde dle přirozené soustavy. Zvláštní rozšíření má Hippophač rhamnoides, z (amilie Eleagneae, nízká trnovitá křovina (v za- hradách někdy strom prostřední výšky) s bělavými listy, podobná tak zvané české olivě (Eleagnus angustifolia). Tato křovina roste u potoků alpských a sestupuje do údolí Rýnu a do rovin lombardských, pak se nachází na břehách Skandinavie, severního Ně- mecka a západního Ruska až ku polárnímu kruhu, též okolo Moskvy, na Kavkaze a V jižní Sibiři. Miluje tedy alpy, pobřeží a pořičí, a zdá se, že jako některé vrby hlavně se řídí dle poměrů vlhkosti. U nás posud s jistotou se nenašla. Eleagnus angustifolia, česká oliva, u nás často pěstovaná, jest divoká na Kavkaze a v stepech jižní Sibiře a střední Asie, jako vůbec druhy Eleagnus rostou hlavně v střední Asii až k severním úklonům Himalaje. Vlčí lýčí čili lýkovec (Daphne Mezereum) jest rozšířen po celé střední Evropě, v Skandinavii až do Laponska; v Rusku jdou jeho severní hranice od La- ponska až ku Viatce, pak roste též v lesích střední a jihozápadní Rusi, na Kavkaze a v střední a jižní Sibiři. V Alpách vystupuje až do 5000“, a vůbec roste všude, kde se ještě husté lesy nacházejí. Na jihu našel se posud jen na vysokých horách v bukových lesích. Daphne Cneorum, v středních Čechách jižně od Prahy okolo Mnišku atd. ro- stoucí, drží se hlavně alpských předhoří v střední a jižní Evropě; v Rusku se našla jen na Litvě a ve Volyni. Buxus sempervirens, který u nás jen v zahradách se pěstuje a — 112 — často zmrzá, jest křovina mírného ponebí. Roste sem tam v horách západního Něme- cka, Francouzska, Španěl a řeckého poloostrovu, též v Dánsku a v jižním Švédsku, v Rusku jen na Kavkaze. Jest to jedna z oněch rostlin, kterými se liší západní část střední Evropy od východní. Empetrum nigrum, nízká to křovina, v jižní a střední Evropě jen na nejvyšších horách (u nás v Šumavě a v Krkonoších), zřídka v nižším kraji, jako na př. v severozápadních Čechách rostoucí, vyskytuje se již v severním Ně- mecku v rašelinách rovin a jest, jako Salix Lapponum, v západním Rusku rozšířena od Laponska až ku Podolí. Ostatně roste v severní Skandinavii, v arktické a severní Rusi, v Sibiři a v horách Kavkaských. Ilex agnifolium, krásná křovina s lesklými, vždy ze- lenými listy, na kraji trnovitými jako u bodláků, pěstuje se u nás v sklenníkách a jest podobně jako Buxus významný strom západní Evropy. Ilex roste na jihu v horách, nejvíce v bukových lesích, velmi hojně ale ve Francouzsku a v Černém lese; řidší jest v Alpách východních, v Rakousku, v Bavořích a v Štýrsku, ve východní části střední Evropy schází, jen v severném Německu jest rozšířen po kraji moře v bukových. lesích od Holštýnska až do Pomořan. V Skandinavii jde v Norvéžsku až 60%, v Ruské říši našel se Ilex jen na Kavkaze. Severovýchodní hranice jeho mají tedy spád od 60% až ku 409. Ptačí z0b (Ligustrum vulgare), který jest významný keř pro nízké lesy středních Čech a v chladnějších krajinách již neroste, leda v zahradách, jest po celé střední Evropě rozšířen; právě divoký ale též jen na úklonech jižního Německa. V Skan- dinavii nachází se jen v nejjižnější části a v Ruské říši jen v Polsku, v jižním Rusku, u Chersonu, na dolejším Donu, na Krymě a v Kavkazu. V jižní Evropě jest všude rozšířen, také v nejteplejších krajinách, a jest tedy tato křovina u nás všude, kde se vyskytuje, znamení teplého ponebí. Vřes (Calluna vulgaris) jest velmi obyčejný na křemenité a písčité půdě v celé střední Evropě, zvláště na západu ve Francii severní a v Anglicku, kdež dosahuje znamenité výšky (as 2—3“), také po celé Skandinavii jest rozšířen, v Rusku ale jdou severní hranice jeho z Laponska přes Mezen a zemi Samo- jedů k Viatce. V horkých stepech jižního Ruska schází, taktéž na Kavkaze, a v Sibiři roste jen v hrajinách na úpatí Uralu. Vidíme, že tento druh do pravého kontinentálního klimatu nevchází a se vyhýbá zimě více než 12%. V severních Vlaších roste vřes v le- sích, na př. u Milána, u Terstu, pak též na vyšších horách středních Vlach, a nekvěte tam dříve nežli u nás; zdali se nachází také v rovinách jižních Vlach, není mi známo. Erica carnea, velmi krásná Ericea, která se u nás našla u Karlových Varů a „okolo Vyššího Brodu v jižních Čechách, rosle hlavně jen v Alpách (v Bavořích od 1400“ až 7000" a sestupuje odtud do dolejších Rakous, do Moravy a do Porýnska. Též na Apenninách se nachází a sestupuje někdy do roviny. Severně od Čech schází, a také v.celé Ruské říši. Jiná rostlina toho druhu, Erica Tetralig, v rašelinách Anglie, sever- ního Francouzska, Belgie a Německa velmi rozšířená, nachází se též v Livonii a v Ku- ronii. V Sasích a v Slezsku se našla, ale ne v Čechách. Z familie Ericincí roste v Ru= sku mnoho křovin, zvláště Rhododendreae, dílem v krajinách arktických dílem -v horách Kavkazských a sibiřských. Patří sem nízké, mechům podobné Andromedy arklické, pak vonné Azaley sibiřšké (Osmothamnus) a krásná Rhododendra, z nichž kavkazské druhy Rhododendrum ponlicum a caucasicum se podobají himalajským druhům tohoto rodu a též u nás v sklenníkách se pěstují. Jen Rhododendron Chamaecistus a Azalea pro- cumbens rostou zároveň v Alpách střední Evropy a v Sibiři; Rhododendry rakouských — dá — alp, jako hirsulum a ferrugineum, scházejí v Ruské říši, Jedna křovinu Z lélo familie, která se u nás pro krásné vonné žluté květy často pěstuje, ale jen na chráněných mí- stech zimu naši vydrží, Azalea ponlica, rosle v jižním Lilevsku, na Volini, Podolí, na Kavkaze a v malé Asii podle břehu Černého moře, a jest jediný keř, který v jiho- východním Rusku rosle a při lom maši zimu nesnáší. Zdá se, že hlavně mestálost naší zimy, časté se střídající teplé dni a mrazy, pak nedostatek sněhu, činí Zimu naši pro tuto rostlinu škodlivou. Ostatně musí býli ještě jiné příčiny; proč keř ten v zá- padní Evropě divoce neroste, kde by našel dosti mírnou zimu; snad si žádá mimo mír- nou zimu silné letní teplo, které dlouho netrvá, a takové podnebí nachází se jen v již- ním Rusku a v krajinách okolo Černého moře, neboť jest na př. u Trebizondu jaro sotva mnohem časnější nežli u nás, za lo léto ale jako ve Vlaších. | Ledwm palustre, divoká rosmarina, roste u nás v rašelinatých močálech v jižních Čechách až do 2000“, a u Hiršberka, tedy vlaslně již v chladnějších krajinách. V střední Evropě roste sem lam, nejvíce ale 'v severním Německu. Velmi obyčejná jest tato křovina na severu, v Skan= dinavií, v arktické Rusi a v celé Sibiři, a nachází své jižní hranice asi pod 559 v čáře z Yolyně přes Tambov ku prostřední Volze běžící. V jižní Evropě a v Alpách schází docela. Znamenité jest, že tato rostlina studeného podnebí u nás nikdy nejde do rašelin vyšších hor; vidíme z toho, že krátké lélo arktické předce má bystřejší slunce nežli léto mašich hor, jak jsme zase z rozšířenosti mukyně poznali, že zima vysokých Alp jest mnohem mírnější nežli zima v severních krajinách. Za to ale Ericea Andromeda polyfolia, která obyčejně jako Ledum roste v rašelinách severního Německa, Skandi- mavie, Sibiře, arktického a severního Ruska, a jižní hranice má asi v čáře běžící od Volyně ku Kazani, jde v Alpách střední Evropy až do 4000“, jakož podobně i v našich horách. Medvědice čili kostrounek (Arbulus Uva ursi) rosle u nás zřídka na horách, také v jižním Německu miluje hory a vystupuje v Alpách do 6000. Ve Ylaších se nachází na Apeninách. V severním Německu roste v rovině, pak se machází v severní Skandinavii a v severní Rusi s jižní hranicí od Volyně přes Moskvu ku Viatce běžící, též v Sibiři a na Kavkaze, jest to tedy rostlina chladného podnebí. Jako tyto Ericey, dak mají i brusnice, které ale nejvíce jako vřes velké prostory pokrývají, hlavní rozší- ření v studených zemích. Ve Vlaších rostou naše čtyry druhy veskrz jen na vysokých horách, takléž u nás a v jižním Německu drží se v hornatých krajinách jen borůvka, Vaccinium Myrtillus sestupuje někdy do lesů nižších krajin. V severním Německu rostou rovině, v Skandinavii jsou borůvka a brusnice bahenní (Vaccinium uliginosum) veskrz rozšířeny, červená brusnice (Vaccinium Vilis Idaea) ale a Vaceinium Oxycoccos jsou ob- mezeny na severní Skandinavii. V Rusku rostou tři druhy až jižně k čáře od Podolí ku Pense, jen Vaccinium uliginosum má jižní hranice v čáře od Podolí ku Kazani, Vše- ehmy čtyry rostou v Sibiři, Vaccinium Myrtillus a Vitis Idaea i na Kavkaze, kde ještě | krásný druh s velikými listy (V. Aretostaphylos) se nachází. Vidíme, že na Krymě a ve východní části jižního Ruska Vaccinie jakož i Ericey jmenované scházejí docela. Na Krymě roste z Ericeí vůbec jen Arbutus Andrachul, krásný strom jihovýchodní Evropy. Zimolez (Lonicera hylosteum) jest rozšířen po větší části střední Evropy až do severní Skandinavie, též po lesnatých horách jižní Evropy. V Rusku se nachází také v arkli- ských krajinách, totiž na poloostrovu Kola a v Ruském Laponsku, pak ale jde hranice severní ku Kazani. V Sibiři jest obmezen na jižní část, kde se našel až i v stepech 8 — 14 — kirgiských. V jižním Rusku nachází se hlavně v západní části. Kdežto L. Xylosteum u nás více miluje lesy nižších krajin a na Alpách sotva do výšky 3000“ vystupuje, na- opak černý zimolez (L. nigra) miluje tmavější lesy hornatých krajin a vysoké hory. (V Alpách jde do 6000) Ve Vlaších se našel jen na jižním úklonu Alp, a v Ligur- ských Apenninech, v Německu taktéž jen na vyšších horách; ma severu schází docela a v Ruské říši našel se jen v horách Altajských, v Kamčatce a na Litvě. Jiný druh zimolezu (L. tatarica), u nás často v zahradách sázený, má podobné rozšíření jako Amy- gdalus nana. Roste totiž v jižní Sibiři a ve východní, střední a jižní Rusi, kde hranice jeho jihozápadní jdou od Kazaně k dolejšímu Donu. Též v Sedmilradsku se našel. Plazící se kozílist našich zahrad (L. Caprifolium), který u nás jen sem tam rosle zdi- vočelý a jest domovem ve Vlaších, roste v Rusku jen v Krymě a na Kavkaze. Kozílist (Lonicera Periclymenum) roste v středních Čechách na teplých úklonech mezi křovím, pak v jižním Německu a v severních a středních Vlaších, též v jižním Švédsku a Nor- véžsku. Divno jest, že tato křovina v celé Ruské říši schází a pouze jest udána co rostoucí v Kamčatce, krajině to, která arci má mírnější zimu nežli Sibiř, ale velmi chla- dné i krátké léto. Jiný keř, v lesích středních a severních Čech roztroušený, jest chor- dovina (Viburnum Lautana). Též ve Vlaších a v jižním Německu miluje horní lesy a v Alpách vystupuje do 4000“ V Rusku jest obmezena na Polsko, Podolí a Ukrajinu, pak na jižní Rusko a Kavkaz. Za to má Kalina (Viburnum Opulus) veliké rozšíření; rosteť po celé střední Evropě a ve Vlaších na horách, sem tam i v rovině, jako na př. u Ravenny a v bahnách Ponlinských. Na sever jest rozšířena až do Laponska a pak jde hranice ku Kazani. Též na jihu, na Kavkaze a v Sibiři až do Davurie roste hojně, nemá ale nikde vysokého rozšíření do hor, v Alpách do 3000“ Bez černý (Sambucus nigra) jest jako u nás v celé střední Evropě a též v jižní rozšířen a jde na sever až do prostředního Švédska, v Rusku ale běží severní hranice jeho od Estonska přes Mo- skvu k Donu, pak roste ještě na Krymu a Kavkazu, schází ale v Sibiři. Chebdí (Sam- bucus Ebulus) má v Rusku stejné rozšíření, ostatně liší se od černého bezu tím, že jest rostlina více jižní a že roste nejhojněji v Uhřích a ve Vlaších, řidčeji v střední Evropě. Naopak jest červený bez (Sambucus racemosa) stromek studenějšího ponebí. U más roste nějvíce v horách a taktéž v střední Evropě; ve Vlaších schází docela. Též v Skandinavii není červeného bezu, v Rusku ale se našel na jednotlivých místech, v Pol- sce, u Viatky, u Permu a v horách sibiřských až do Kamčatky. Loranthus europaeus, cizopásník na dubech v teplejších Čechách, roste hojně ve Vlaších, v Uhřích a v Ra- kousku. V Rusku se našel jen na vrbách u Kaspického moře. Jmelí (Viscum album), rozšířené po celé střední Evropě, po severní a horní Italii a severně až do střední Skandinavie, roste v západním Rusku severně až k Livonii, k Moskvě, pak v Podolí, na Kavkaze a na jižním Uralu. (Dokončení.) Filip Maximilian Opiz. Životopisný nástin od Dr, Vil. Rud. Weitenwebra. Bolestně dojat dostávám slovu, danému veleváženému panu redaktoru Žívy ma žádost jeho, bych v těchto listech několik slov věnoval památce zesnulého přítele bí jenž mi vždy býval jedním z nejstarších a nejdražších, — 415 — Mezi nejznamenitějšími ztrátami, jenž v posledních létech, utrpěla naše. vlast a přírodověda její zvláště, zajisté ne nejmenší jest ztráta velezasloužilého o vědu stárce Filipa Maximiliana Opize v Praze, jejž nám krutá smrli ruka odervala dne 20. května leta 1858, v 71. sice roku věku jeho, však přece příliš brzo. Byltě Opiz, bychom celý titul jeho uvedli: jubil, koncipistou při komorním lesni- ckém úřadě, mimořádným členem kr. české společnosti nauk, dopisujícím členem Bonn- ské společnosti botaniků, cís. král. moravsko-slezké společnosti pro zeměznalství v Brně, přírodozpytné jednoty v Liberci, botanické společnosti v Edinburku a v Řezně, přírodo- zpylné společnosti Osterlandské v Altenburku a v Lipsku, lesnické jednoty v Čechách, hospodářské společnosti ve Šlyrsku a j. v. Narozen v Čáslavi v Čechách dne 5. června 1787 byl synem pana Ferdinanda Opize, inspektora při tamním bankálním úřadě, muže to v nejednom odboru vědy vysoce vzdělaného. Matka jeho, Louisa rozená Kaempferová, pocházela z rodiny proslulého cestovatele a přírodoskumce Engelherta Kaempfera. Již ve stáří svém dětském mladý Filip neobyčejnou láskou miloval krásnou malku přírodu, s ní se těšil, s ní se rmoutil. Tímlo citem uchvácen doprovázel v podzimku každé kvítko vadnoucí tichým bolem, mnohé snad slzou do chladného hrobu. Celé hodiny stával pod hvězdnatým nebem, a srdce jeho se chvělo a hruď jeho mladisivá se: dmula při pohledu na ty miliony krásných hvězd, jež se tam leskly a třpylily na černém nebi. Ó když je tak viděl divné své tance prováděti, a když stříbrný měsíc tajemným světlem wše obléval — tu cítil, co jest nesmírnost všehomíra, Takto spůsobilý duch nepotřeboval leč dosti malého povzbuzení. Toho se mu dostalo doktorem lékařství Adamem Steinreitrem, jenž uměl mladistvé mysli Opizově vštípiti lásku k rostlinnickým studiím, jimž tento napotom celý život svůj obětoval, Ohnivě uchopil se duch jeho oné krásné myšlénky, již si byl oblíbil a již záhy úlohou života svého učinil. Důkazem toho jest Calendarium florae pro Čáslav, jež. si nastínil již roku 1800, tedy v třináctém roce věku svého. Jestiť to výsledek prvních botanických výletů po tamním okolí, zvláště do Radvančic a do Krucenburka, jež Opiz, dílem sám, dílem ve společnosti na slovo vzatého, již přistárlého lékaře konal. Skoro'do té samé 'doby (mezi 1802—1804) náležejí první jeho literární pokusy: Ueber Lathyrus: tuberosus, Ueber Abhilfe gegen dem einreissenden Holsmangel, Ueber Asclepias Vincetoxicum. als Mittel selbst die kahlsten Felsen bewachsen zu machen a, Ueber die Verwendbarkeit der Festuca fluitans, z nichžlo první byl otištěn ve spisech cís. král. vlastenské hospo- dářské společnosti v Praze (ročník 1804 str. 32). 17 Znenáhla rozšiřovalo se však botanické působení jeho. © Zaměstnán plánem 0 vy- dávání květeny Čáslavské po centuriích v sušených exemplářích, velmi často si dopisoval s Em. Pohlem, již tehdáž vůbec proslulým. V roce 1804, a sice v září, navšlívil Opiz poprvé Prahu. I zde žil jen své milované vědě. Botanické výlety jeho rozšiřovaly se pořád více a více. Karlův Týn a Sv. Ivan často jsou od něho navštěvovány; jakož i „ F. 1806 v červnu Krkonoše, Výsledkem této poslední botanické cesty byl velmi zají- mavý seznam pěti set bylin, v tamních krajinách se nalézajících (v rukopise). Brzy na o seznámil se s několika stejně smýšlejícími šlechetnými muži, kteří nezůstali bez vlivu ma celou jeho budoucnost. Zároveň poznal osobně hraběte dr. lék. Bedřicha Berchtholda, „muže 0 přírodovědů vysoce zasloužilého , jenž. bera se cestou „do, Karpat právě skrz 8* — 116 — Čáslav. jel Tou samou dobou vstoupil i s Václavem Bénném Seidlem, tehdáž v Suši- cích žijícím, dokonalým to botanikem, v literarní spojení. Během roku 1804 stal se znaménitý obrat v zevnějších okolnostech Opizových. Věnovalť se, byv již dříve v'letech 1805 a 1806 na čas dílem při cís. král. dohližitelství bankalních důchodů, dílem při kraj- ském úřadě v Čáslavi zaměstnán, nyní výhradně odboru výkonnému a sice ve službě správy státních statků při cís. král. komorním vrchním úřadě v Pardubicích. Postavení toto poskytovalo mu hojné příležitosti ku zdokonalení se v oblíbené sobě botanice. A Opiz jí nedal minouti, Pardubické vůkolí za nedlouhý čas bylo proskoumáno. Výsledky toho záhy se ukazovaly. Dr. J. E. Pohlovi dosílal v rocích 1809 a 1812 velmi podstatné příspěvky pro jeho Tentamen florae Bohemiae. Zároveň rozeslal tisknuté vyzvání všem přátelům hospodářské květeny, v němž navrhoval vydávání prodajného hospodářského herbáře v dekadách, jehožto expedicí roku 1810 vzal na se Pražský kněhkupec C. V. Enders. V témž roce byl Opiz na úřad svůj skutečně dosazen, a sloužil nyní dílem v Semíně, dílem v Pardubicích až do roku 1814 co úředník na Pardubickém panství. V tomto čase vzdělal se theoreticky a prakticky vždy důkladněji i v přírodni- ckém i v hospodářském ohledu, konečně nemohl více odolati pudu po lilerarní působnosti. V letech 1811—1813 vyšlo od něho přes 25 dílem kratších, dílem delších článků v Pražských časopisech Oekonomische Neuigkeiten a Hesperus, redigovaných od 0 jichžto však podrobné vypočtení pro nedostatek místa nám není dovoleno. Horlivá a svědomitá služba, jakož i neobyčejné schopnosti jeho došly uznání , i byltě roku 1814 do Prahy přesazen co kancelářský při správě státních statků, roku pak 4831 za cís. král. komorního lesního koncipistu povýšen. I nyní ještě, jakož byl již dříve přírodnické vzdělanosti své, a sice co pouhý samouk, pevný položil základ, ne- unavně pracoval na zdokonalení svém v tomto odboru vědy, bez ustání spěje k vytknu= tému sobě cíli. Odbyv zkoušky své z filosolického a hospodářsko-technického rostlinni- ctví, jakož i z vyšší vědy lesnické a z lesnického rostlinnictví před cís. král, hospodář- skou vlastenskou společností s vyznamenáním, navštěvoval na Pražském technickém ústavu přednášky o oryctognosii, nerostopisu a zeměznalství s velkým prospěchem, jelikož mu dřívějsí praktické vzdělání jeho nyní velmi vhod přicházelo. (Co se pak týče vzdělanosti jeho v jazycích, užíval české i německé řeči se stejnou zběhloslí, mimo to se znal v latině i ve frančině, Od roku 1814 vždy více a více rozšiřovala se literarní činnost jeho. Vždy hojněji a hojněji rozesílal všude vítané články své pro mnohé přírodnické i hospodářské časo- pisy. Počet jejich jest tak velký, že nám snad odpuštěno bude podrobné jich uvedení. Budiž tedy jen podotknuto, že, vyjma výše jmenované tři, články Opizovy malézti lze v nejméně ještě šestnácli časopisech. Za příklad nechať slouží Gautschova a Okenova Iris, Regensburger Flora, Libichův Forstmann a Jagdjournal, Behlenova Allgemeine Forstseitung, Weitenwebrovy Beitráge zur gesammien Natur- und Heilhoissenschaft, časopis gymnasialní Jíratos, později Lotos atd., všech všudy nejméně čtyry sta článků. Sám o sobě vydal pak Opiz roku 1816 Deutschlands kryptogamische Gewáchse nach ihren natůrlichen Standorten geordnet. Prag bei Scholl, knihu to zvláště ve fysio- kratickém ohledu velmi zajímavou. Roku 41848 položil základ k velkému dílu, totiž k botanické topografii české, na němžto pracoval až do konce života svého. Dílo to bohužel není dokončeno, zůstavena nám však velmi vzácná látka v rukopise. Bylo by. — 117 — přáti, aby poznámky tyto dostaly se do rukou muži, jenž by jich vzhledem na botanický zeměpis jak náleží upotřebiti dovedl, jelikož se nižádnému z ostatních rosllinářů českých nedostávalo takové příležitosti k poznání rozličných stanovisk bylin, jako právě Opizovi, zvláště již podotčeným, od něho založeným ústavem pro vyměňování bylin, jakož i ne= sčíslnými výlety, jež Opiz osobně buď sám, buď ve společnosti činíval, Zároveň vycházela od něho Flora cryptogamica Bohemiae sicca v osmi sešitcích po 25 druzích, Již roku 1817 rozeslal všem příznivcům a podporovatelům vědy v Če- chách návrh, jak by se založiti mohla společná sbírka pro české, zvláště pak Pražské rosllináře, zároveň i s dostatečným nadáním. Nyní pak, dne 26. června 1819, pobídl všecky přírodozpytce k založení všeobecného ústavu pro vyměňování bylin, semen i hmyzů. Tím položil základ novému daleko sáhajícímu ústavu nejen pro Rakousko, nýbrž pro celé Německo, ba pro celou Evropu. V Okenově Iris vyšlo sice polemické poje- dnání proti návrhu tomuto, Opiz ale z půlky té vítězně vyšel, a že vílězství jeho na pravdivých důvodech spočívalo, dokázalo brzké povstání podobných ústavů ve Vídni, v Londýně, v Paříži, v Severní Americe a j. Nemalých zásluh o uskutečnění návrhu Opizova v Čechách získalo si tehdáž, vyjma Opize samého, ještě několik ctitelů rostlinnictví v Praze, jmenovitě hrabě Berchtold, Jos. Malý, V. Mann, Kostelecký, A. z Eisensteinů, Fr. Moschner a j. v., mužové to, zmichž později nejeden dobrého jmena ve vědě si dobyl. Ústav tento řídil Opiz plných 40 let s neunavnou vytrvalostí, nešelře nižádných obětí, ani peněžitých. Vybývající sobě čas ouplně věnoval literarní činnosti, Čelná pojednání o českých rostlinách a rostli- - mářích, dodatky k Preslově Flora Čechica, seznam českých rostlinářů atd. ve Flora oder botanische Zeitung v Řezně v letech 1821, 1822, 1824 atd. patří do této doby. Roku 1823 daroval Opiz důkladné rukopisy otce svého Českému Museu, začež čin- ným oudem jeho jmenován jest. Vydal v době té samostatnou knihu: Bókmens phanero- gamische und cryptogamische Gewáchse, načež následovalo jiných dvé: Ečn Leitfaden zur Bestimmung der Pelargonien, výtah to z de Candollova Prodromus se 369 druhy, -pak dodatek k dílu Tob. Seilse Rosen nach ihren Frůchlen v Praze u Endersa. „ © Zároveň účastnil se ve mnohých znamenilých rostlinopisných dílech a monografiích, dílem v Čechách, dílem v cizině vycházejících, jako byly na př. Flora čechica, Reli- guiae Haenkeanae, Mertensova a Kochova Flora Deutschlands, Ortmannova Flora Carls- bads, Reichenbachův Aconitum, Ponliklova a Sommerova Topographie von Bůhmen atd, 4 „Jedním však z nejdůkladněji, a nejsvědomitěji pracovaných děl Opizových jest a zůstane, Nomenclator botanicus, jejž nám zůstavil v rukopise. První počátky díla tohoto padají v dobu mezi lety 1820—1830. Jestiť to všeobecné repertorium botaniky a syno- nymiky její, jež však dokončiti nebylo mu popřáno. © Sebrání ale takovéto náramné látky ku pokračování v díle tomto zůslává vždy velikou zásluhou Opizovou. Již roku 1834 byl sobě Opiz, jak sám udává, k tomu cíli učinil výlahy z nejméně čtyr set větších, menších děl, a v lé samé ohromné činnosti vytrval až ma konec života svého, Zá- roveň s límlo dílem již tehdáž k tisku připravoval dílo podobné, jež nazval Nomen- clator entomologicus. o Mezi tím účastnil se Opiz s úžasnou pilností svou ještě ve spise Oekonomisch- technische Flora Báhmens, vydávaném od hraběte Berchtolda spolu s Václavem Benno- nem, Seidlem, Fr. Fieberem a j., díle to, jakž jsme se hned při počátcích podniknutí — 118 — toho v kritice o něm v časopise Beitráge zur gesammlen Natur- und Heihvissenschaft (V Praze 1839 V. svaz. str. 123—125) upřímně vyjádřili, bohužel na příliš širokém základě založeném. Došloť jen až k páté třídě soustavy Linnéovy, ačkoliv obnášelo tři velké svazky v šesti odděleních. Brzo na to roku 1844 počal Opiz vydávati příspěvky ku květeně ve volných listech pod titulem Belehrende Herbarsbeilage, které však již osmým archem přestaly vycházeti. Též důkladné dílo jeho Seznam vostlin květeny české, vydané r. 1852 nákladem Matice České, jest patrným důkazem pilnosti Opizovy v tomto odboru. K dílu tomuto podával v pozdějších letech a ještě několik dní před svou smrtí dodatky, v přírodnickém časopise Lotos otištěné. Neunavné horlivostí a literarní činmostli, jakož i přírodnickým vědomostem jeho dostalo se z nejedné strany uznání i vyznamenání. Jmenován jest členem mnohých pří- rodovědeckých a hospodářských jednot; roku 1837 při shromáždění německých přírodo- skumců v Praze poctěn jest zvolením za prvního tajemníka botanického odboru, při kte- réž příležitosti v sezení dne 26. září přednášel o vegetativních poměrech v Čechách a několik archů díla svého Nomenclator botanicus předložil. Ředitelstvo průmyslné spo- lečnosti poclilo jej pobídnulím, by ve smyslu jejím přednášel o botanice. Roku 1843 zvolen jest zároveň s panem hrabětem Berchloldem za revisora botanických sbírek Českého Musea, jež dodáváním vzácných bylin ze svého výměnného ústavu až k posle- dnímu okamžiku žití svého neustále rozmnožoval. Konečně mu mna uznání za horlivou činnost jeho věnována jest od několika přírodozpytců nejedna čestná památka v botani— ckých spisech jejich, na př. Acer a Delphinčum Opizianum Ortmann, Opista stoloni- fera Presl v Relig. Haenkeanae, Cardamine Optsii Presl ve Flora čechica, Junger- mannia Opizii Nees ab Esenbeck, Rosa Opiziž Tausch, Sceptromyces Opisii Corda ve Sturmově Floře a j. v. Vedle jeho spisovatelské činnosti však neméně zasluhuje uznání jeho praktické, lidumilné snažení, jeho smysl pro pravou lidskost, jeho mravná, pevná a rázná povaha. Co věrný státu sluha nikdy s oka nepustil rozmnožení výnosu ze státních statků, a jestliže se mu nedostalo takového postavení, jakéhož byl dle svých vědomostí hoden a jakéhož zasluhoval, příčinou toho byly více nepříznivé okolnosti (jakéž byly neustálé prodaje státních statků), než on sám; příčiny to, jež mnohem více ležely mimo něho, © než v něm samém. Byltě Opiz pravý vlasti- a lidumil v nejčistším smyslu slova. Tak vzal na se, mimo svědomité plnění služby uložené mu povoláním jeho, ouplně bezplatně nepříjemný, ba obtížný úřad početvedoucího pro chudé farního okresu u sv. Havla v Praze, z pouhé křesťanské lásky k lidstvu trpícímu chudobou. Roku 1838 zvolen jest v dů- věře v tak často osvědčenou nezištnost jeho za přísedícího při všeobecné opatrovně pro muže, vdovy a sirotky bez viny své neštěstím slížené. Důkazem pak velkódušnosti a obětavosti Opizovy, když se jednalo o blaho státu, jest následující okolnost ze života jeho. Když v letech 1849—1850 ohlášeno jest vy- zvání, by civilní lékařové činnost svou věnovali vojenským nemocnicím, hodlal i jediný nadějný syn jeho Jan, doktor lékařství, v této době tísně a války vstoupiti do oné služby, zvláště tehdáž špitální hlavničkou velmi nebezpečné, Radostně, ač se slzícím okem, neohlížeje se na těžký boj s otcovskou láskou, dal k tomu Opiz své svolení. Teskné však tušení starostlivého otce bohužel záhy se vyplnilo. Švarného syna uchvátila smrt — 119 — již 15. ledna 1850 ve vojenské nemocnici v Josefově. Zemřelť co mučedník v povolání svém smrlí časnou, však ušlechlilou. Při jeho vysokém theoretickém vzdělání jevilo se nicméně při Opizovi vždy a všude i praktické snažení. Tak se v rocích 1833 a 1838 ucházel o učitelskou stolici lesnické přírodovědy v Mariabrunnu, jelikož doufal, že by zde vědomostmi svými v tomto odboru vědy více prospívati mohl, než ve svém pozdějším úředním postavení. Tak Opiz již tehdáž mluvou i písmem zastával se ohnivě a s nadšeností opětného osazení bezestro- mého okolí Pražského, návrh to, který teprv nyní, po více než dvacíti letech, opět povzbuzen a zvláštním výborem konečně uskutečněn jest, Vlasti své věnoval všecky síly své, celé snažení své. „Omnem patriae impendere zelum !“ bylo heslem jeho. Čechy, zvláště pak okolí Pražské, jsou od něho kříž na kříž proskoumány. Ani v posledních letech, jež trávil v zaslouženém odpočinutí uprostřed rodiny své, neuslal statný ještě stařec v horlivosti své, konaje týdně velmi naučné vý- lely, četně doprovázen zvláště studující mládeží, jížto mnohou dobrou radou a pravým olecovským povzbuzováním až k poslednímu okamžiku žití svého vřelou lásku pro krásnou přírodovědu vštěpovati nepřeslával. O povstání přírodnické jednoty Lotos získal si Opiz nemalé zásluhy a patřil až k poslednímu vzdechnulí svému mezi nejhorlivější členy její. Co člověk vyznamenával se Opiz zvláště nelíčeností povahy, šlechetností, milou ocholností v obcování s lidmi všech stavů, jakož i neobyčejnou prostotou, ježto někdy až k oslýchavosti vzrůslala, Krásné spojení upřímnosti s jemností získalo mu všecka srdce. Změrný u vysokém stupni pojil v sobě tuhou smýšlení statečnost s myslí mužsky vytrvalou, pevně důvěřující ve vítězství dobré věci vzdor mnohé oběti, ba vzdor ča= slému neuznání, jež, při svém zvláštním směru u vědě často s nepravého stanoviska posuzován, časem z nejedné strany trpěli musil, jasně sobě vědom jsa, že mu náleží lím více šetrnosli a ohledu, jelikož se čím byl, stal co pouhý samouk, sám sebou, ouplně svou vlastní silou, svým vlastním snažením. ; Dobro však, jemuž, pouze ke cli milené své vlasli hledě, důvěrně položil základ, nepomine nikdy; poneseť nádherné ovoce lidstvu ku blahu, jemu pak ke cti. Jmeno jeho pevně srostlo a nerozlučitelně vždy spojeno bude s rostlinopisem českým. A kdykoli se budoucně o vědeckých dílech, jednajících o květeně české, mluviti bude, nutně zmínka se činili musí o působení a jmenu blahé paměti — Filipa Maximiliana Opize. rl v i (yo DROBNOSTI . Pěstování růžového keře v Bulharsku. p V Bulharsku, v některých místech na jižním svahu Staré planiny *), v někdejší Ma- cedonii 2), vysazuje a pěstuje selský Jid bulharský růžový keř ($ipec), z jehož květu vyvařují růžový olej (bulh. šipcovo máslo; turee. gjul-jag), výrobek to drahocenný a vzácný pro svoji neobyčejnou libovůni. Místa, v jichž okolí nejvíce růžových sadů, jsou následující: Sopol, Karlovo, *) Zlatný c : u 4) Tak jmenují Bulhaři Balkan. %) Bulhaři zovou ji Romanie, $) Za starodávna Susica. — 120 — Kalofer, Gabariuvo, obzvláště ale Kazan-Luk!) a Šipka. Poslední toto město leží při samém úpatí Balkanu, a vede tamtudy cesta do velikého Trnova; povídá se, že tam za starodávna šipcový keř se již pěstil, jakž na to i jmeno jeho poukazuje. Naproti Šipci na jižní straně je město Kazan-Luk. Mezi oběma městy teče rovinou k Zlatnému Kaloferu řeka Javornica, vytékajíc s vrchu Balkanu. Na rovině viděti několik mohyl, jež nazývá tamější lid „mohyly cára Jovana.“ Růžový keř pěstuje se tak jako vinná réva, s tím jen rozdílem, když se potom okopává, že se nedělají vysoké rovy okolo kořene jako u vin- ného keře, ale jen nízké ploché. Když vyženou od kořene mladé haluzky, odřežon se á zasadí se všechny do jedné rejhy, a když pustí kořeny , rozsazují se řadami, jako ve vi- nicích vinná réva. Některý keř má druhý rok již hojně květů, ale tříroční a starší keře jsou obyčejně květem obsypány, že se jim vělve až k zemi sklánějí, pak zdvihají je dívky a dávají do proutěných obručí tak, že jsou pěkně pohromadě srovnané, jako kytice. Květy mají bílé, bledorůžové a červené, a jsou velkokvěté plné, i řidčejších květů polo- plné, a právě tyto mají silnější zápach, ač nejsou na pohled tak krásné jako ony. Vybí— rajíť Bulhaři proto také k sázení i vyvařování řidší tyto ale vydatnější a vonnější květy. Růžový olej nazývají Bulhaři také črandafilovo máslo, což je skrácené latinské slovo fri— andrafolio (třicetilistá) a na počet květovýeh listů plnějších růží se vztahuje. Neníť krásnějšího pohledu jako na tuto krajinu, rozprostírající se při úpatí vyso- kého Balkanu, z jara, když omlazená příroda zjevuje se v největší své Kráse, povzbuzujíc blahodárným svým požehnáním veškeré tvorstvo k všeobecné radosti a plesu! Utěšený to pohled na zelené, svěží roviny, orosené lohy, i planiny ozdobené rozličným květenstvem, plodonosnými keři a uměle vysázenými sady krásně kvetoncího keře růžového, jehož libo- vůní nadchnut je veškerý vzduch. A z poblízkých hájů ozývá se hlas sladkozvukého sla- víka, stálého to obyvatele překrásné té krajiny, jenž opěvá každého jara líbezným svým zpěvem rozkvět krásné růže, své oblíbené milenky. A vysoko nad osněženým vrchem Bal- kanu vije se mohútný orel, konpaje svá křídla v paprscích jasně zářícího slunce, a člověku naň se dívajícímu šíří se mimovolně prsa, zatouží po svobodě, a přeje si míti mohtáná jeho křídia, aby vylelěti mohl zároveň s ním k výšině čistomodrého nebe! — Bystré, slu= dené prameny a potoky, vypryšťujíce se s vrchů Balkanských, hadovitě vinou se dolů do rovin, kdežto v řeky se spojujíce ticho dále plynou uprostřed květnatých planin a zele- ných luhů. Chlad studených těch pramenů a větřík od Balkanu vanoucí, tichý ale vždy chladný, činí povětrnost čistou, příjemnou a zdravou, a člověku je mílo a blaho v libo- vonném tom vzduchu! Avšak nejutěšenější pohled na tyto roviny, posázené růžovými sady, je o květobraní, z jara. Tu panuje všeobecná radost a veselost po všech těch prostorách! © Obírajíť se růže z rána před sluncem, za rosy, aby lístky jejich svěží zůstaly, a obírají je opět jen mla- dinké dívky, oděny v svátečním svém národním kroji, majíce hlavy okytěné růžovými věnci. Prizpěvujíce si milokrásné národní popěvky, kráčejí řadami od keře ku keři rozstřihujíce — jako sudičky — nitky života nejkrásnějším dcerkám bohyně květeny, kladouce šetrně mladé jejich hlavinky na bílá prostěradla, těšíce je brzkým vzkříšením libovonné jejich duše! A přicházejí přihlížeti k mladým pracovnicem i rodiče i ostatní lid vesnický neb městský, a mladí momci (mládenci) obveselují je vábnými zvuky svěral (píšťal) a mužným hlaholem 1) Znamenitý luh. — 1 — junáckých písní, záčež je děvčata darují růžovými kyticemi. Růže musejí býti jen polo- rozkvětlé a svěží, Na vaření oleje berou se jen čisté květové listy; když dívky květ celý ustřihnou, oberou potom aneb dokola ustříhnou jen čisté květové listy, nastelouce je na bílá prostiradla do sít. Obrané tyto listy donesou domů a přes noe potom dají je ven zarosité (rosou navlažitli), zarosené kladou pak se do kotle k převáření na olej. Měděné kolle, vyleštěné vnitř i zevnitř, že by se v nich zhlížeti mohl, jsou obyčejně na vědro vody a podobné kotlům, v nichž se přepaluje pálenka. © Chladicí kádě jsou z dubového dřeva, pobité měděnými obručemi, a malé kbelíky, do nichž kape, přepálená silice, jsou z pěkného dřeva javorového. Celý ten stroj je dílo neučených sice ale velmi důmyslných tamějších sedláků, kteří od pradávná co a jak potřebují, zvykli jsou urobiti si dle vlastního vlipu a rozumu. Prácemi při pěstování růžového: keře od počátku až do konce zaměstnávají se nejvíce ženské, a jmenovitě dívky. Ony odřezují i zakládají do země mladé halnzky, rozsazují i okopávají je, podvazují keře, obírají květy a narosené kladou do kotlů, jež si byly dříve vyčistily, jakož i ostatní nádoby dřevěné. A když si byly nanosily studené vody do kádi, i do kotlů nalily co třeba, přiklopí jim momci klobou- kem kotel, a ony ho omažou okolo hlinou, aby nevycházela z něho pára. Listy natlačí do kotle tak, aby zůstala mezi kotlem a listem mezera několik prstů široká. Potom nakladou pod kotle oheň (vafru), a jedna zůstane při něm; obyčejně ustanoví se k práci pozorná a zkušená, o níž se ví, že umí topiti tak, aby se udrželo vždy stejné teplo. A když za- čína silice kapati *), podstaví dívky pod konec rourky malé kbelíky, a na kraj do otvoru nastrčí žlábek ze zeleného lístku šipcového, aby kapky po něm rychleji dolů splynuly. Udělavše to pokryjí kbelík i rourky bílým rouchem, aby silice nevyčichla a čistá zůstala; některé zase ochlazují oteplenou v kádích vodu. Který hospodář má mnoho sadů, tam obírá se i přepaluje se tak dlouho ve dne i v noci, dokud není práce skončena ; při tom udělají si dívky z bílých, dlouhých plachet visací kolíbky (ljulky), které jim momci zavážou buď na stromy aneb na duhové koly, a v těch odpočívají v noci spíce, ve dne pak kolébají se (djuljaju) na nich pro obveselení, zpívajíce si milé ukolébavky. Když přestane silice ka- pati, odkryjí dívky nádobu a jedna po druhé polahodí si na přelibé vůní, koliko jí vděka! Potom, pokryvše kbelík, spěchají vyčistit Kotel, aby vyrobenou sipcovou voďu, jak ji na- zývají, znovu do kotle daly k převaření; a když je tato voda prevařena, uhasí se pod kotlem oheň, a kotel zůstane pokryt, až trochu schladne. Potom se odkryje, a usazený na něm olej sbírají dívky stříbrnými lžicemi do skleněných aneb měděných žbánů a láhví, pevně je zatknouce. A to je teprv pravý růžovy olej *), nejoblíbenější a nejdražší vonidlo „nejen v Turecké říši ale i v celé západní Europě, kamž je překupníci odvážejí a za drahé „peníze v hlavních městech kupcům prodávají pod jmeném perského neb indického růžo— vého: oleje, an to zatím drahocenný výrobek důmyslného národů Bulharského a práce dí- vek: slovanských. V Kazan-Luku kupují překupníci od bulharského lidu lot za 1 zl. stříbra, u más pak je lat čistého růžového oleje za 10 zl. stř. © Woturockých zemích vedou mnozí obchod s růžovým olejem a mnohor se -ho tam prodá, neboť je oblíbeným vonidlem čelného tam obyvatelstva slovanského, cizinců zdržu= jících se tan, jmenovitě ale Turků, kteří ho mnoho spotřebují pro haremy a na libry i IL ULU T „Ušlit ») Srbové jmenují nádobu tu kapalica. +2) Sipcovo máslo. — 122 — kupují, ba i sprostý Turek koupí si čas od času dram libovonného gjul-jagu. V taměj= ším obchodu prodává se dram čistého růžového oleje za poloviční cenu co u nás, za 5—6 zl. U nás ale je čistý růžový olej tak velice drahý, že ho ke každodenní potřebě co vonidlo koupiti nemůže leč panstvo a ten kdo má peněz nazbyt.. Po kapkách jen kupuje ho vůněmilovné naše obecenstvo, přimíchaný ve vodičkách, sprostších olejích, mýdle, v pomádě a podobných ličidlech. Nepoznala by dívka bulharská drahocenný svůj výrobek ani v onom vonidle, jež viděti na toilletách modních slečinek v krystalových láhvičkách, okrášlených malým obrázkem růže a nadpisem Huile de Roses! a tím méně hlásila by se k tak zvanému Rosenůlu, kterého se kupuje obyčejně za šesták plná láhvička. Jen v komnatách bohatých pánů poznala by v libovonném zápachu, že tam mají pravý růžový olej, ono vzácné vonidlo, jež ruce její byly vyrobily, a poznala by v komnatách těch ještě jeden drahocenný výrobek svých rukou a svého důvtipu, drahé šály a koberce z hed- báví, vlny i zlatých nití, jež prosté ty dcerky národu Bulharského samy předou i tkají s neobyčejnou umělostí, nemajíce k tomu žádného jiného návodu, jen co se naučily od ma- tek svých a co jim káže přirozený jejích ostrovtip. © V poslední válce rusko-francouzsko- anglické nakoupili Angličané a potom Francouzové mnoho takovýchto tkanin mezi bulhar- ským lidem a odvezli je s sebou do Francouzska na důkaz průmyslu bulharských Slovanů a jmenovitě selských bystroumých dívek, a přesvědčili se, že výrobky přicházející z Turecka do obchodu západní Evropy pod jmenem tureckých, jako na př. růžový olej, sály drahé a rozličné tkaniny, sušené švestky a j. a j. vždy json výrobky nikoli nepracovitých Turků, ale pracovitých a důmyslných Bulharů a vůbec Slovanů. Komu čest, tomu čest (pastuchovi hůl)! Růžovou vodu, s níž se olej sebral, npotřebují Bulharky v domácnosti, a pálí se také z růží vonná a lahodná rosolka, též dělá se z nich chladící lahůdka, tak zvané sladko, oblí- bené i u Srbů. Nechají se močili růžové květové listy po několik dní, a každý den ráno i večer nalijí na ně čerstvou vodu, a nádoba nechá se v studenu. Potom svaří se tolik cukru co je listů, a když sešumován se perlí, dají se do něho osušené růžové listy a po chvilkovém varu vlije se to buď do skleněných misek, buď do majolikových, je-li to ale pro hosta, tedy do stříbrné misky uvnitř vyzlacené, a dá se to do sklepa, aby to zlednatělo, Je to velmi lahodná, vonná pochouika a v letě zvlášť libuje si ji každý; a Francouzům prý to velmi chutnalo. Pro hosta mají také k stříbrné misce zvláštní stříbrnou lžíci, © Hostin= nost bulharská je pověstná, každý, i ten nejchudší sedlák, uctí hosta nejlepším co v domě má, a když nemá, jde si vypůjčit k sousedu, Božena N. Starobulharské prostonárodní názvosloví hvězd u větrů. Bulharský selský lid spravuje se doposud jak ve své domácnosti tak i při všech svých pracích dle obyčeje starých svých otcův, zůstávaje věren jich mravu, řeči i kroji. Mezi tímto prostosrdečným lidem zachovalo se doposud mnoho velmi starobylých zvyků, obyčejů, pověr i mnoho písní a prikazek (pověstí), v nichž spomíná se na staré bohy a zlatý věk Blgarsky. 0 Tak na příklad nezná bulharský sedlák potřebu hodin, hez nichž nelze obejíti se na— šemu zpanštilému sedláku. Hodinami je bulharskému sedláku za dne slunce, v noci měsíc a hvězdy, jež každý jmenovati zná, a nejrannějším i neomylným jeho budíčkem, je domácí kohout. Dle těchto hodin řídí se bulharský selský lid rok od roku, amiž si žádá, lepšího — 1233 — ukazovatele času. Nepotřebuje také bulharský sedlák kalendáře, když věděti chce jaké bude počasí; zvěstuje mu to slunce, měsíc, zatažená obloha, let ptáků, a nejlepšími jeho věštci jsou větry, jež on dobře zná, i odkud který duje a jaké počasí s sebou přináší. Ale jakkoli to každý sedlák zná, přece považují staré paslýře ovcí (ovčari) za nejzkuše= nější proroky povětrnosti a za nejlepší hvězdoznalce, poněvadž pasouce po větší část roku stáda svá po horách i planinách, taklo nejlepší příležitost mají, viděti přírodu ve dne i v noci, krásnou i strašnou, a tudy nejlépe skoumati mohou zákony její i účinky rozličných jejích úkazův. A jsonť tito staří paslýři mimo lo i znalci bylinářství a oblíbení pěvci národních písní, i vypravovatelé starobulharských prikazek (pověstí), a Jid váží si jejich rady. Tito pastýři mají zvláštní svoje názvosloví pro hvězdy, které na jejich obzoru vy- cházejí a zacházejí, i pro vělry, a sice: První hvězdu, která vychází s večerem od východu, nazývají večerna (Turci: kervan). Svítí dlouho do noci, až pomalu na západu zajde. Za ní vychází moma čili děva, postu— půjíc pomalu k polední straně; za děvou vychází čtverohvězdí, jež jmenují kříž. Jiné tři hvězdy, jenž vycházejí od východu k západu, nazývají sprovodnice (turecky kolla-us). Za nimi vychází kokoska *), sedmero hvězd, a za kokoškou ralica, šestero hvězd, jenž mají podobu radlice. Za touto vychází velká hvězda, obsypaná drobnými hvězdami, kterou zovou svinar *). K ránu potom vyjde zornica čili dennica. © zornici praví tamější pastýři, že jí někdy není, ale když se potom zase ukáže, svítí prý jako měsíc. © Souhvězdí na sevěrní straně známo je pod jmenem vůz “); čtyry hvězdy jsou kola, dvě přední jsou voli, postranní hvězda je člověk. Blízko volů kmitá se hvězda malá jakoby s nimi šla, tu jmenují vlk. © vozu tom se povídá, že se od večera zatáčí ustavičně zadkem. — Jiné souhvězdí, které stojí o půl noci přímo nad hlavou člověka, jmenují soredil, poněvadž má podobu sorčdla (nehozezu). Po půlnoci vychází na nejzazším obzoru jihozápadu (Blhr. z pustopladně) hvězda červeně zářící, již nazývají pastýři: popova hvězda; snad proto, že jim když vychází, zvěstuje přechod dne, a byl-li předešlý den pátek, na který den ukládá pop přísný půst, konee postu a dovolení k požití zapovězeného blaga*), jež oni přichy= stané již mají pro tu dobu ve svých torbách. Bílou cestu na nebi zovou zmlečné puť i také pleva, a vypravuje se o ní následovně: Jednomu křesťanu ztratila se pleva, a on ne- šel vypůjčit si jí, ale ukradl jí plný koš svému kmotru (kumu). Když ji nesl domu, sypala se mu z koše na cestu, a za jeho prohřešení a ublížení kmotru odznačila se ta rozsypaná pleva na nebi, na věčnou památku 5), (Blh. plčva sia zapisala na nebo!) Také vypravuje bulharský lid, že na Eňov deň (Janův den 24. června) slunce třikrát na nebi se pozastaví a strachem zatřese, Větry nazývají bulharští sedláci i pastýři, pokud známo, následovně: Černý vítr (věter), severní; bílý vítr, jižní; Prli-kosa ©), čili starý vítr, západní; morjak, V) Kločka, kvočna s kuřátky. %) Totiž pasák sviní, $) Ursus major. Srbové nazývají souhvězdí toto kola. 4) Půst jmenují Bulhaři také čisto, a to nesmí nikdo pojísti masitých pokrmů, jedině suchý čhléb a zeliny. Když půst dojde, je jim dovoleno požíti blaga, totiž masitých pokrmů. 5) Totéž vypravují Srbové o mléční cestě na nebi, s tím jedině rozdílem, že místo plevy slámu ukradi onen kmotr, a proto ji také nazývají kumovska slaema. S) Prlikoza je přezdívka starého vělru, který, když ed západu přiduje, pocestnými strká a vlasy jim cuchá (prléti — cuchati). — 124 — východní. Místy nazývají severní vítr žorňak a jižní vítr dolňak, aneb čeplý a studený vítr. Vítr od severozápadu vějící jmenují jasněc, protože rozptyluje mraky a oblohu, čistí, a když; několik dní duje, že bývá napotom jasno. Když z jara od jihu přivěje lofos, těší se lidé, že bude teplo, a proto nazývají ho místy i čeplec, Jihozápadní vítr jmenují též savý víl. Stává se v lamějších krajinách, že se letního času náhle strhnou strašné bouře, jakýchž u nás nevídat., Náhle zatemní se obloha, větry teplé i studené od jihu i severu začnou proti sobě důti, a nad hlavou. starého Balkanu hromadí se valy šedých a černých mračen, v nichž křižují se jasné střely blesku. Když takováto bouře se strhne, povídá si lid, díváje se do oblak: Ejhle! Samodivia a Judi se peru! Samodivia představuje si lid bulharský c0 ženy obrovských těl a vlasů předlouhých, jež jim prostě dolů visí a v nichž mají největší svoji sílu. Oči mají též převeliké, a na koho se podívají, toho jimi tak uhranou; že buď mrtev na místě padne, aneb do smrti pokoje nemá. Zahaleny jsou v. šedá roucha, a vidět je v povětří i na horách (horska děvia). © Jsouť mezi nimi i dobré, které lidem dobročiní. Judi jsou též ženské mohútných těl, ale jsou celé černé, a všechny divé a zlé, i nepřítelkyně Samodiv, Když se v povětří setkají, nastanou mezi nimi, tak strašné boje, še se až nebesa zlobí! jak říkají staří pastýři bulharští. Božena N. Pamětihodná bouřka. : O takové podává zprávu francouzský vědecký časopis Cosmos od 16. března b. r Jevištěm jejím byla Belgie, strhla pak se 19. února letošního roku, tedy prostřed zimy, Rozsah její obnášel 160 kilometrů, a v tom obvodu, nežli dvě hodiny minuly, udeřil blesk do osmnácti věží kostelních a zapálil je. Na některých místech zasáhl požár i sám kostel, z michž kostel v Nazaretě až do základu vyhořel. V Levně vál při tom dosti mírný vítr západní a severozápadní, tlakoměr ukazoval 740 millimetrů, teploměr stál něco málo pod 0. K večeru událo se po několikrálé prudké trhnntí větru, provázené sněhem a kroupami; několikrát bylo slyšet zahřmít, a jakkoli byla hustá chumelenice, blýskalo se velmi jasně, Hromobití počalo své řádění udeřením do věže v Moorsléde, mezi Ypresem a Courtraiem ; potom táhnoue se k východu udeřilo do věží v Courtrai, Berchemu, Nazaretu, Vordeghemu, Fuersu, Aertselaeru, Lierre atd. V Malíně, kde též uhodilo, rozdělila se bouřka na dvě ramena; jedno z nich táhlo se k jihovýchodu, kdež udeřilo do kostelů ve Wesemaelu, Aers= hotu, Rillaeru, Hoegarde a Lutichu, v kterémžto posledním městě jen hromosvod zachránil kostel, že nechytil. Opustivši Lutich okolo deváté hodiny vzala bouřka směr k Německu, nepřestávajíc tlouci do věží kostelních. Druhé rameno bouřky obrátilo se přímo Ks jihu; táhnouc přes Brusel, na kteréž cestě udeřilo do věží v Saint-Renelle blíž Halu, vw Mar= chiennes-au-Port, v Lobbesu, ve Walcourtu a js. Avšak neobmezovala se bouřka pouze na dva směry tuto naznačené, bylať i na mnoha jiných místech pozorována, © V Roleghemu, blíž Courtrai, viděli obyvatelé skvělou ohnivou kouli zvící měsíce, která potrvala na obzoru několik minut a zmizela se hřmotem podobným opětovanému silnému zahřmění. Někteři v té kouli viděli povětroň, jiní ji pokládali za úkaz bleskový v podobě kulaté, Již František Arago vyslovil na základě četných pozorování, že bouřky v horkých měsících nebývají nikdy tak nebezpečné, jako ty, které přicházejí v měsících studených. Na důkaz toho uvádí bouřku 11. ledna 1815, Která, zaujímajíc celý prostor mezi mořem severním a krajinami porýnskými, udeřila do dvanácti věží, z nichž některé zapálila, jiné pak znamenitě porouchala. — 135 — LITERATURA, Rolník nového věku. Knihy naučné a promyslné pro hospodáře, klerýmš zá- leží na tom, aby na živnostech rolnických vělšího užitku se získalo a povolání rol- nické povsneslo se ku ctihodné dokonalosti. Vydává Karel Lambl. Sešit první. Rozjímání o nynějším stavu našeho rolnictví. Chmelařství a důlešilost jeho v do- bách nynějších. Se slušnými vyobrazeními. V Praze 1860. Nakladatelé: Kober a Markgraf. Cena 32 kr. r. č. Ve 12., str. 78. Pokud dějepis četného národu Slovanského daleko rozšířeného sáhá, vychází na jevo, že hospodářství polní již v nejdávnější době provozoval a sousední národy v rolnictví vy= učoval. Tuto velikou zásluhu mu ani jeho nejúblavnější nepřátelé upříti nemohou. Slované brali panovníky a knížata od pluhu a sázeli rolníky na trůn , k. p. Přemysla v Čechách, Piasta v Polsku. Bůh Prove, u starých Slovanův bůh spravedlnosti, ctěn zvláště v Star- gardě ve Vagrii, radlici v ruce držel. Všecko toto jsou důkazy o veliké lásce a vážnosti Kk rolnictví a Slovanů. © Avšak národ ten čelný nesvornoslí a rozdvojováním svých ohromných sil byl od svých nepřátel podmaněn, V jařmo vložen a sem tam vyhuben. Nelze se tomu tedy divili, že jej i nepřátelští národové, ježto v hospodářství polním a v řemeslnictví vyučoval, v některých odvětvích lidského zaměstnání, hlavně v hospodářství a průmyslu, předhonili. Bude to velikého, mnoholetého namáhání sláli, než se jim v tom vyrovná. — Slovůtný básník Jan Kollar v předzpěvu „Slávy dcery“ zásluhy velikého Slovanského národu 0 roz- šíření vzdělanosti u cizích národů krásně líčí takto: „Rei strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obětné Dávnověkým tehdáž pálily žertvy bohům : Kde jsou národové ti, jejich kde knížata, města? Jenž prvý v severu vzkřísili tomlo život, Jedni učíce chudou Evropu plachly i vesla Chystati a k bohatým přes moře vésti břehům. Kov tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali rudných, Více ku poctě bohům nežli ku zisku lidem, Tam ti neúrodné, rolníku, ukázali rádlem, By klas neslo zlatý, brázditi lůno země, Lípy tylo, svěcený Slávě strom, vedle pokojných Cest sadili, chládek by stlaly vůkol i čich. Muž syny města učil stavěti, v nich vésti kupectví, ži! A mláď svou učily tkávati plátno ženy. midi Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky? E EN Rozskubaný hnusné zpolvořenosti věnec. Také chrabrý národ Český nacházel se již před Bělohorskou bitvou na vysokém stůpni dokonalosti, co se týče polního hospodářství vůbec. © tom mimo jiné vydává svě- dectví veliký počet obyvatelstva a jeho blahobyt v tehdejší době, a četná jmena pozemků, která se až na nynější časy v ústech našeho lidu zachovala, ačkoliv se tam již nepěstují rostliny , které jejich stará jmena značí. Skoro u každého domu máme jmena pozemků: sha štěpnici, na chmelnici, na vinici, na šafránici „ na včelníku“ atd. Kdybychom mohli hospodářské účty, dopisy, inventáře, instrukce atd. z doby před Bělohorskou porážkou, — 126 — v Českých znamenilých archivech schované, řádně prohlédnouti a výsledky toho porovnali se stavem hospodářství před sto lely: přesvědčili bychom se, že se nacházelo polní hospo- dářství před Bělohorskou bitvou zajisté na vyšším stupni dokonalosti, Třicíliletou válkou náramně zpustošená země Česká, ve které z celého obyvatelstva asi půl čtvrta milionů duší sotva 780.000 pozůslalo, znenáhla se opět vzdělávala rukou přičinlivých českých hospodářů, opět se povznesl kleslý národ Český na vyšší stupeň do- konalosti v hospodářství a v průmyslu. Daleko ovšem stojí ještě za některými národy vzdělanými „ co se dotýče vzdělanosti hospodářské a průmyslné. Avšak kojiti se můžeme dobrou nadějí, že je bohda svým časem dohoní i předhoní. Národ Český, který bez ho- spodařských českých škol a českých řádných spisů rolnických se k nynějšímu stupni do- konalosti povznesl, že má již hospodářské Noviny, jichžto dobré články z větší části rolníci spisují, utvrzuje nás v našem domnění, že nastane utěšenější doba pokroku rychlejšího v hospodářství a v průmyslu našem. Daleká jest cesta naše, ale setrváme-li ve svém úsilí, ponese veliké namáhání dobrého ovoce. Nelze o tom pochybovati, že ještě veliká většina našich rolníků nerozumně a ne- dbanlivě hospodaří. Kdybychom četné a veliké vady našeho rolnictví zevrubně popsali, rušili bychom tím utěšenější obraz budouenosti. Toliko se o tom zmiňujeme, že je v Če- chách chování dobytka, hnojařství, úprava pozemků, nádobí hospodářské, lukařství, pěsto- vání rostlin hospodářských atd. nedokonalé, že se náš rolník velmi přičiniti musí, nemá-li v nynější době, která jest pro něho také velmi nepříznivá, na mizinu přijíti, Rolník obyčejně se hospodářství polní učí u svých rodičů nebo co čeledín u jiných hospodářů, Po nabyté samostatnosti co hospodář znenáhla zdokonaluje se v rolnictví vlastní zkušeností, dobrou radou neb dobrým příkladem zkušených a výtečných rolníků a čtením dobrých hospodářských spisů, Nyní se také příležitost poskytuje některým mladíkům če- ským, přiučiti se hospodářství v české rolnické škole Rabínské, bohužel jediné, Zdokonalování a vzdělávání se v hospodářství z vlastní zkušenosti požaduje mnoho času a někdy veliké oběti a náklady. © Obsahuje-li hospodářská kniha mnoholeté vý- sledky zkušeností spisovatele nebo jiných výtečných hospodářů řádně napsané, můžeme se rychlejším a lacinějším spůsobem čtením dokonalých hospodářských knih v hospodář- ství vůbec vzdělávati, © Rozumí se, že musí býli kniha dobrá a že má čtenář napřed sám v malé míře zkoušeti to, čemu se v knize přiučil, a teprva když se mu to dobře daří a vyplácí, ať toho šetří co pravidla ve veliké míře, jak to jeho prospěch po- žaduje. Podnebí, půda atd. má veliký vplyv na provozování hospodářství, pročež se má rolnictví podle místních okolností vhodně spravovati. Nedá se ovšem o tom po- chybovati, že nebude hospodáři theoretické a praktické vzdělání v hospodářství tolik prospívati, nemá-li bystrého rozumu a schopnosti k hospodářství potřebné. České pří- sloví praví: „Co není s hůry dáno, v apatéce nekoupí.“ Kromě podrobné znalosti rol- nictví záleží mnoho na rozumné správě hospodářství, aby se vše řádně a příhodně zařídilo a každé okamžité výhody řádně použilo. Neschopný hospodář bude vždy při rovné wzdě= © lanosti za nadaným rolníkem pokulhávati, Pilností, vytrvalostí a používáním dobré rady zkušených rolníků může však svým časem také méně nadaný rolník mnoho nahraditi a v hospodářství pokročiti, Že se člověk čtením dobrých knih v každém odvětví vědomostí, tedy také v polním hospodářství vzdělávati může, o tom nebudeme slov šířit, Velikou cenu mají ledy také — 12 — hospodářské dobré knihy. Kolik pak má náš českoslovanský sedmimilionový národ takových českých knih? Bohužel, že musíme za pravdivé uznávali, co p. spisovatel v rozjímání 0 nynějším stavu našeho rolnictví praví: „Máme sice asi tři prostonárodní spisy obsahu hospodářského a snahy vydavatelů jich jsou chvály hodny; avšak co jsou tři spisečky jednostranné a neúplné pro národ sedmimilionový, i kdyby dobré byly? A jak se má z nich rolník ouplně poučili, když v nich ve všech dohromady o mnohých důležitých předmětech hospodaření dokonalého ani řeči není? Svatá lo pravda, ovšem velmi smutná pro národ rolnický“ Naše c. k. vlastenecká hospodářská společnost by si velikou zásluhu 0 zvelebení české literatury hospodářské získala , kdyby k vydávání dobrých českých hospodářských knih Matici zařídila. Průmyslná jednota se již o to stará, aby se založila Matice řemesl- nická k vydávání poučných knih pro řemeslníky. Vlastenecký hospodářský spolek bude snad dobrého příkladu následovali. Vydáním spisu „Kolník nového věku,“ který bude b. r. vycházeti v dvouměsíčních lhůtách po sešitech pěti- až i šestiarchových, opatřených četnými vyobrazeními, po 32 a 36 kr. r. č., jichžto každý úplný celek tvořiti a též jednotlivě se prodávati bude, vyhoví p. skladatel potřebě dávno cítěné, a vyjilim celého díla se vyplní znamenitá mezera v ná- rodní literaluře, protože bude tvořili přirozený celek nauky hospodářské. Přehled jednotli- vých částí této nauky, které obsahovali bude, jest: O zeminách rolních; o hnojení a úživě vostlin; o vzdělávání rolní půdy; veškeré obšírné rostlinaření, zde jmenovitě štěpařství, chmelařství, lukařství, vinařství ald.; pravidla rozumné plemenilby zvířat hospodářských vůbec a návody zvláštní ku chovu dobylka hovězího, koňského, ovčího, vepřového, drůbeže, ryb, včel i hedvábníků; o, panujících vadách a nedostatečnostech v hospodaření na malých i velkých statcích; návod ku hospodaření; nástiny staveh hospodářských; soustavy rolní, uspořádání obcí a obecných pozemností; účetnictví hospodářské; promyslné vzdělání surovin rolnických (řípy, zemčat ald. na cukr, líh, škrob, slad ald.); nájemní smlouvy rolnické ; ozdobování vesnic; zákonodárství rolnické, přírodozpyt rolnický; osnova zásad hospodářství národního. Sepsání nauky hospodářské v nadřečném rozsahu náleží mezi nejtěžší úlohy. Můžeme-li pak od p. spisovatele očekávati, že započalé podniknutí dobře vyvede a dobrou hospodářskou knihu nám napíše? Pan skladalel nabyl v hospodářství co hospodářský bý- valý úředník mnoho zkušeností, jakožto první učitel na hospodářském učilišti Libverdském působením desítilelým osvědčil svou výtečnou zběhlost ve všech odvětvích hospodářských, © rozmnožuje neustále zkouškami nových vynálezů a pokroků hospodářských svou zkušenost | rozsáhlou, poznal cestováním poměry hospodářské všech zemí Rakouských i jiných, jneno- vitě vzdělané západní Evropy, a co horlivý učilel čtením nových nejvýtečnějsích spisů ji- mojazyčných. Kráčí ku předu, maje vždy dokonalý přehled nejnovějších pokroků, vynálezů a zkušeností neloliko ve vědách nápomocných, nýbrž ve všech odvělvích hospodářství, Všecko lo nám ručí za řádné vyvedení těžké úlohy. Již v prvním vydaném sešitu „Chme- lařství“ osvědčil svou schopnost k vydání takového díla, Jasnou, plynnou, stručnou a ja- drnou řečí podal nám výborný obraz chmelařství netoliko krajin českých nýbrž i cizozem- ských; všecko řádně popsal, co náleží k dokonalému chmelaření, a čelné nové své zkuše= nosti připojil, Slovem, můžeme se těšiti, že nás p. spisovatel v naší důvěře nezklame a rychle pokračovati bude ve vydání spisu velepotřebného a veleužitečného. Pro větší po- hodlí hospodářů, kteří bezpocbybně častěji dobrou radu v sešilcích vydaných hledati budou, — 128 — vyjevujeme své přání, aby p. skladatel ke každému svazečku budoucně připojil řádný abe- cední řejstřík všech hlavních názvů s udáním stran. Pak bude moci při skončení celého spisu hlavní rejstřík nevyhnutelně potřebný zhotoviti a připojiti, Konečně nemůžeme tajiti své vřelé přání, by se čelným kupováním řečeného sešitu dráha klestila k rychlému vydávání ostatních svazečků, aby horlivost a namáhání p. spi- sovalele a vynasnažení nakladatelstva neochabovalo, a netečností četného obecenstva rolni- ckého, pro které tento spis psán jesi, jeho vydání přetrženo nebylo. Fr. Spalný. Der Orgamsmus der Infusionsthtere nach eigenen Forschungen in systemalischer Reihenfolge beavbeitet von Dr. Friedrich Stein, ord. off. Professor der Zoologie an d. k. k. Universitát zu Prag. I. Abtheilung. Allgemeiner Theil, und Naturgeschichte der hypotrichen Infusionsthiere, © Mit 14 Kupfertafeln. Leipzig, Verlag von Wilhelm Engelmann. 1859. Preis geb. 16 Rthl. Fol. str. 206. Pod tímto názvem vyšla nákladem chvalného kněhvydavatelstva Engelmannova v Lipště ná konci minulého roku znamenitá kniha se 14 tabulemi rytin na mědi, jednající o ústrojí infusorií (nálevníků), dílo to našeho slovútného přírodozpytce, o vyučování na umivěrsitě Pražské vysoce zasloužilého professora Steina. Již z toho nápisu můžeme souditi na objem díla toho, jejž zde podrobněji vyložíme. Všeobecný úvod podává předně krátkou historii dosavadních badání o infusoriích, kdežto Otto Friedr. Můller, Ehrenberg, Dujardin a nejnovější reformatorové, mezi nimiž také Stein, hlavní místa zajímájí. Následuje odůvodněné vyměření pravého ponětí infusorií a jich od- loučení ode všech jiných životvorů dosaváde do toho jmena vtahovaných. Dále pojednává se o ústrojí a činnosti životní infusorií vůbec, o prvotní hmotě jejich těla, o hmatových tyčinkách jejich pokrovu, o barvinách, tuku, zrnečkách a j. v dužnině jejich těla uložených, o jejich pohybovacích nástrojích a založení na nich rozřadů infasorií, o jich ústrojí za- živacím, o mykavých dutinkách a soustavě vodovodní uvnitř jejich těla, o jejich vý- vinu a rozmnožování, Rozdělil celou třídu nálevníků v následující odřadí: 1. Infusorie s bičíky (geisseltragende, I. mastigofora), 2. Celosrstnatá (IL holotricha), 3. Různosrstnatá (I heterotricha), 4. Zpodkosrstnatá (I. hypotricha), 5. Kruhemsrstnatá (I. peritricha). K zvláštnímu popisu z těchto odřadí vyvolen čtvrtý, o němž se v tomto din podrobně pojednává, i očekáváti lze, že též ostatní odřadí čas po čase sléjnou pílí a vzornou dako“ málostí spracována budou, ku které, velikého namáhání ducha i smyslů požadající práti pánu profesorovi stále čacké tělesné i duchovní síly zé srdce přejeme. Možná, že ták po desíti letech budeme míli nový zdokonalený kodex této třídy živočišstva na místě dosavadního. ; Jan Půrkyně. Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. ŽIVA. ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. U Svazek IM. 1860. Ročnik osmý. Krotká zvířata. Od S. S. Mluvíce o krotkých zvířatech rozumíme taková, která jsme ochočili sobě ku po- těšení, a nikoli k potřebě neb užitku. Máme-li však z nich míti pravé potěšení, musíme si hledět získat jejich náklonnost a popřáti jim tolik svobody, aby mohla vyvinovalti zvláštnosti své povahy. Že i zvířata stejného druhu liší se od sebe rozličnou povahou bní, jak to spatřujeme při lidech, ví každý, kdo jen dosti málo s nimi zacházel. č našimi kočkami na př. nacházíme někdy zvíře docela usedlé a vážné, kdežto jiná jest nanejvýše rozpustilá, a to nejenom co kolě, nýbrž i v dospělosti, provádějíc nej- gměšnější kousky a jevíc třeba přátelskou náklonnost k některému psu, s nímž rodiče a příbuzní její žili v úhlavním nepřátelství. Kdežto nenepatrnou část života svého strávil jsem v nepřetrženém obcování s roz- nými domácími zvířaty, tak že se v lé věci honositi mohu nevšední zkušeností, chci o pověditi o některých svých osobních přátelích z říše živočichů, na osvědčení netoliko mnohé zábavy, kterou mně poskytli, nýbrž skutečné vděčnosti za četné utěšené chvíle, l mně oslazovali mrzutosti vezdejšího života, a za mnohý outlý cit, jejž ve mně budil v dobách nemilými okolnostmi ztrpčovaných. Osiřelé mládí mé — neboť jsem ztratil matku záhy ve věku dětském —, bylo bí příčinou, že jsem vyhledával společnost zvířat více než jiní chlapci mého stáří, z části byla tato náklonnost ke zvířatům dědičná v naší rodině, ač nejevila se při každém ve slejné míře. První z mých zvířecích miláčků byla — káně, veliký a pěkný plák, jejž jsem + byl darem dostal, když mně bylo sedm let. Já jí dal jmeno Nestor, i hleděla vážné a i moudře, já pak pohlížel na ni vždy s jakousi úctou, obzyláště když při žrádle, jak byl její obyčej, roztáhla svá mohútná hnědá křídla nad hlavou, jakoby posvátný tento výkon skrý- vala před každým nezasvěceným zrakem. Já ji nosíval na ruce neb na rameně do polí, a jakkoli zvíře to nebylo příliš líbezné, měl jsem k němu přece takovou náklonnost nebo spíše domníval jsem se ji míli, že jsem si z toho nic nedělal, když někdy moje | měla patrné známky od jejích ostrých drápů. u — 130 — Po celý čas mého důvěrného přátelství s kání chovali jsme v domě množství oblí- bených zvířat, koček a psů rozlišých druhů a pov , morčata, králíky, bílé myši a ptáky všelijaké, a však málokdy anebo nikdy vi Klecíchy neb jsme neměli žádného po- těšení ve zvířatech zavřených Přiznávám se sice, he někdy některému ptáku při- střihla křídla, ale dále růstli jsme jim nebránili, tak že měl svobodu odletět, když ho lákalo jaro ven hledat si družku a stavět hnízdo, což se také obyčejně stávalo. Vedle těchto v domácnosti 'ochočených zvířal měli jsme ještě“ "mnoho (0, jiných k nám příchylných na potí“ M“ zahradě, která přicházela v jistý čas pro hcbnh přichystanou pro ně na malém; stolku, zrovna pod,okny naší jidelny, tak,že jsme ma ně mohli vidět. Některá z těchto zvířátek blížila se k nám i v zahradě, kdež jsme měli zvláštní místečko určené k důvěrnému obcování s nimi, a sedala nám na ruce a na ramena, „Mezi „nimi bylál červenká; miláček otce mého, která K němu přiletovala na zavolání , jm pláč ek to Skutečně prostomilý. Jednou však prozradila nevelmi chvalitebnou stránku své povahy. Můj otec chytil jinou, krotkou červenku, která někomu ulítla, a nesl ji ukázat svému miláčku do zahrady. Jak mile ji tato spatřila; silined: vrhla se na ni s největším vztekem, a byla by ji snad roztrhala, kdyby ji otec nebyl zachránil. Nikdo by se nebyl nadál tak prudké vášnivosti v tak malém tvoru. "Moje vlastní“ menažerie záležéla V ten čas hlavně ve dravých ptácích: měl jsem rozličné druhy sov, jestřáby a j., pak vrány, krahulíky, kavky a straky. Jednou do: tal jsem překrásného sokola, který však pošel, nejspíše po mnohém trápení, poněvadž, jsem nevěděl, že mu potřebí dávat písek anebo drobné křemení k strávení jeho potravy. Po- i druhé byl jsem "příčinou zahynutí zvířátek neomluvitelnou nedbalostí, zapomenuv po celý dén na naše králíky, tak že dva neb tří z nich hladem pošli. Za to se mi dostalo a přísné důtky od otce, ano i výčitek od samé čeládky, že dojem tím spůsobený zůstal mi v paměti na vždycky. Ostatně mohu říci, že sé našim zvířatům častokráte, více uškodilo přecpáváním jich, nežli nedostatkem pokrmu. k -501 "Chodil k'nám“ jeden strýc, starý mládenec, který zůstávaje o samotě "Pavil se ochočováním rozličných zvířat, 's'jejichžto spůsoby a povahou časem tak se obeznámil, že jek našemu velikému potěšení uměl přerozkošně nápodobovat. Jednou na př. vy- přávoval čo povídala kvočna k svým kuřátkům ,“ když vylílla na jabloň, kamž ji ovšem em em aby P PREOPEN a to s -m posuňky a rhs: názvukem, svého holóubka, aby prozatím seděl ná vůjetůh, co ona půjde navštívit své známé do sousedního holubníka. Což divu, že jsme strýce rádi poslouchali a že se pro nás děti stál větším 'orakulem nežli sám Cuvier. i V obzvláštní přízni choval otec můj vrány, které nikterak nedal plašiti, přesvěděly se zkouškou schválně k tomu konci učiněnou, jaké nesmírné množství škodlivých, červů á housénék hubí, prokazujíce tím věliké dobrodiní pm osení, Nevím již pravý počet“ zahubeného k jejž zkouška ta vykazovala, jenom na to se pamatuji, - pře- bn všecko nadání. ' Ješto moje obliba vé zvířatech byla daleko známa, dostalo se mně hojně rozličných io: Jednou vezl jsem ši Z návštěvy u jistých příbuzných ochočeného hada, maje cho $ seboů ve voze. Se miiou jela známá paní, ktěré táto společnost nebyla dvakrát“ milá, Jakkoliv jsem ji ubezpečoval, že je to zcela nevinné zvířálko a že je zavřeno v kleci — 8 — z hustého. drátu, odkudž nikterak nemůže ven: to všecko nebylo v stavu přemoci oškli- vost a hrůzu, s kterou chvílemi pohlížela na klec postavenou u našich nohou, činíe mi dosti zjevné, ač němé výčitky. Když jsme přišli na nocleh a já klec s vozu sundal, shledal jsem ji prázdnu a dvířka otevřena. Hledaje ve voze nalezl jsem hada v koutku stočeného, tak že bojácná paní měla po celý čas naší jízdy mnohem větší příčinu k strachu a hrůze, nežli se sama domýšlela. Toho hada měl jsem, pak více měsíců, nemohu však říci, že by mně byl dělal obzvláštní potěšení. Byl sice tak krotký, že se mi dal ovinout okolo ruky, nejevě nižádné chuti opustili mne, leda vynesl-li jsem ho někdy na slunce, kdežto patrně na- býval živobylí a čilosti. Avšak spůsoby jeho byly mi protivné, jmenovitě jeho kroutivé se plazení, ještě více pak jeho krmení. © Poněvadž se nikdy nedotekl zabitého zvířete, házely se mu do klece živé žáby. Já se jednou na to díval. Žabka vyskočila hadoví na záda a seděla tam chvíli zcela pokojně; najednou trhne had tělem jako blesk, vy“ mrští žábu do povělří; chytí ji do tlamy a spolkne tak rychle, že mně ani tolik času nezbylo, abych odvrátil svých očí. Od těch dob jsem měl hada do syta, i dal jsem klec jeho vynésli do zahrady a nechati otevřenou, a had byl za několik dní ten tam. Mnohem onačejšího miláčka, nežli byl had, ale přece takového, jehož se někteří lidé hrozili, měl jsem v krotké kolčavě, která si v brzce získala přízeň všech domácích lidí, Nikdy jsem si nepomyslil, že by toto zvíře dalo se ochočit, a to v také míře. Byla mně přinešena velmi mlada a polomrtva, sotva tak veliká, jako rozloupnutý vlaský ořech. Já ji krmil mlékem pomocí brku, a když tak dalece vyrostla, že se mohla starat sama o, sebe, donesl jsem ji na louku, kde jsem myslil, že bude bezpečna před všelikým ublížením a těšiti se ze své svobody. Ale naopak; ubohé zvířátko bylo celé polekáno a bálo se zůstaveno být o samotě, tak že běželo za mnou, když jsem odcházel, ouz= kostlivě křičíc, © Několik dní nato opakoval jsem předešlý pokus, pouze abych se pře- svědčil, jak daleko sáhá příchylnost kolčavy ke mně, a s týmž výsledkem jako dříve. Zvířátko neznalo jiné bezpečnosti leč u mne a nechtělo mne nikterak opustit. Od těch dob jsme byli nerozdílní, já ji přijal takřka do rodiny, a za nedlouho stala se miláčkem celého domu. » Bylo to prostomilé zvířátko, tak čistotné, že na něm nikde nebylo ani poškvrnky vidět, 0 přirozené pak jeho divokosti nebylo při něm památky. Bylo vždy veselé a pohyby i - skoky jeho velmi rychlé a půvabné. Často, jak bývá obyčej takových mazánků, všelicos „si; dovolovalo; a byl-li jsem zaneprázdněn a nechtěl hráti, vynakládalo všecko, aby obrátilo na sebe mou: pozornost. Dělalo kotrmelce na mém stole, tahalo mne za péro, když jsem psal, kousalo mne do nosu, a když to všecko nespomáhalo, namočila čtveračka kolčava pazourek do inkoustu a všechen papír mi postříkala. Její dovádivost a rozličné kousky, které provozovala, velice nás obveselovaly, ale jak mile vešel někdo cizí, bylo po, všem: a kolčava bázlivě někam zalezla, nejraději do některého záhybu mého obleku. Ležel-li. jsem na odpočivadle, schoulila se kolčava často do kotouče a položila se mi k tváři, A nejenom ke mně byla tak příchylna, naše celá rodina sdílela její náklonnost; jmenovitě pak s dělmi ráda hrávala i snášela od nich všelicos, neublížíc jim ani v něj- menším. | Jak mile však s něklerým z nás: vykročila z domu, zmocnila se jí veliká bá- zlivost, a mne vždycky ouzkostlivě následovala v patách po zahradě, abych se jí neztratil. “ l Jednou musil jsem se výdat na cestu, i vzal jsem svou kolčavu s sebou v kleči, 9 * — 132 — což nebylo ani pro ni ani pro mne příjemné. Když jsem se dostal na místo a kolčavu vypustil, ta vidouc kolem sebe všecko nepovědomé a lid cizí začala se najednou plašit, stávala se pořád divočejší a za několik dní dočista a navždy zmizela. Později jsem se nejednou pokoušel opoutati jiná zvířata toho druhu, ale vždy bez prospěchu. Žádná nebyla tak příchylná a šprýmovná ; jedna pak kolčava nemálo mne polekala. Měl jsem ji už delší čas a zdála se docela nevinná. Jednou bylo u mně děcko asi sedmileté a hrálo si s ní, kolčava mu běhala po rukou a ramenou, najednou ale skočila mu na záda a se vzezřením plným divokosti zaťala mu ostré zuby své do znaku.. Štěstí že jsem byl přítomen, sic nevím jak by se ubohému dítěti bylo vedlo. Od těch dob jsem žádnou kolčavu více nechtěl za domácí společnici. Jiný miláček celého domu byla krotká veverka. Ačkoliv mne, hned jak jsem ji dostal, svými ostrými zuby do krve pokousala, nicméně v krátce opoutala se tak, že ke všem chovala se důvěrně a příchylně a my ji nechali svobodně běhat po domě. Mělať pak i ona své osoblivé zvláštnosti, mezi nimiž byla jedna, pro ktérou jsme se s'ní ko- nečně musili rozloučit. Vášnivě milovala housku namočenou do kávy, která jí nesměla v žádný čas scházet, a pak teplé lože. Jestliže jsme ji nějakou chvíli pohřešovali, po- třebovali jsme jenom hledat v některé posteli anebo v rukávu někde pohozeného muž- ského, neb ženského obleku — to byly zamilované její skrýše. Ačkoliv hrávala se všemi domácími lidmi a všude po těle jim lezla, panovalo nicméně obzvláštní přátelství mezi ní a naší starou hospodyní; která měla obyčej dávati' si ji za ňádra, v kterémžto teplém uložení veverka třeba více hodin bez pohnutí vytrvala. Bylo to v skutku milé zvířátko, které nikomu neubližovalo a mnoho potěšení nám působilo dáváním na jevo neobyčejné obratnosti. Jednou spustila se oknem druhého poschodí po stěně zcela hladké na dvůr, ne snad že by chtěla byla utéci, ale jen z pouhého šprýmu, a dokázala ten kousek s úplnou, jistotou nejinak než jakoby běhala po podlaze. Měla však jednu necnost, kterou si nikterak nechtěla odvyknouti. Kdekoliv přišla na kus papíru, roztr- hala jej na kousky. Nám dětem nadělala tím dosti škody, a pokazila nám leckterou radost s obrázkem neb nově darovanou knihou, ale my jí to rády odpouštěly, neboť nám byla veverka milejší nade všecky naše obrázky a knihy, které jsme potom tím bedlivěji před ní opatřovali. Když ale jednou otci roztrhala sdesitizlatovou bankovku a podruhé důležitý úpis, nezbývalo nic jiného nežli veverku buď do klece zavříti anebo z domu dáti. Jak svrchu již podotknuto, nemilovali jsme vůbec zvířata zavřená, jme- novitě pak veverka v kleci nebyla by nám ani polovici toho potěšení poskytovala, jako na svobodě běhající, pročež chtěj nechtěj, když jinak nebylo, rozloučili jsme sé s ve“ verkou, naposledy se s ní pomazlivše, a dali jsme ji hajnému. Mezi oblíbenci, kteří jem mně byli milí a nikomu jinému; sluší jmenovati mého kráeoe, M ropáví pF eniožných ak jsou si zove a kavka o sí vážné vze< krkavec nejdelší živobytí mezi zvířaty, a že dosahuje sedmdesáti i osmdesáti let svého věku. On vypadá vždycky jako letný, a sám hlas jeho zní jako ochraptělý mezi Vi- chřicemi, bouřícími okolo starých kostelních věží a v pustých lesích. Můj krkavec byl velmi družný pták, miloval společnost lidskou, a nejevil žádnou nevrlost a zasmušilost. Naopak byl velmi čilý a rád se do všeho pletl. Jednou vysá= „zoval zahradník záhon vzácnými a drahými květinami, ale sotva odvrátil záda, byl tu — 133 — již krkavec a všechny mu je vytrhal. Dělníkům pracujícím v zahradě, jestliže se ne- měli na pozoru, zavlékl nejpotřebnější nářadí, které jen unésti mohl. Domlouvalo-li se mu strany toho; odpovídal kýváním hlavou a chraplivým krákotem, jakoby chtěl říci: „»Ano, já to byl; ale nepovím vám, kam jsem to dal“ Pro takovou nestydatost často se za ním dělníci honívali, nikdy ho však nemohli chyliti, pročež házívali po něm vším, cokoliv jim do rukou přišlo, on ale uměl se tak dobře vyhýbat jako utíkat. Obyčejně vylítl někam na místo nedostupné, odkudž pak se díval na své pronásledovatele pohledem vítězně pohrdavým. Můj krkavec uměl říkat několik slov, málo sice, ale za to dosti zřetelně. Bylof velmi směšné, když někdy stíhán jsa uhnul hlavu na stranu, aby ho nezasáhl proutek po něm hozený, a potom obrátiv se k svému pronásledovateli volal naň hlasem chra- plavým: „Copak děláš?“ Jiného tuším nic mluvit neuměl, nežli těch málo slov, ale ta měl vždycky poholově. Časem stávalo se; že byla velmi trefně a na pravém místě pro- nešena, jako jmenovitě jednou, když seděl na střeše altánu a najednou začalo silně hřímat. Krkavec pohlédl vážně k nebi a zachraptěl s obzvláštním důrazem: „Copak děláš ?“ Když byl v neobyčejně dobré míře, míval obyčej, krákorat mi do ucha přidušeným hlasem, jakoby mně, Bůh ví jak důležitou věc šeptal, při čemž mne chvílemi klofal do tváře, až jsem se musel nemálo přemáhat, abych nejevil strach před jeho ostrým zobákem, Bylo se věru co bát tohoto mohútného jeho nástroje, čehož podával časté důkazy ; obzvláště byl hrůzou všech osob, které nebyly náležitě bedlivy na své punčochy. Kde spatřil nejmenší dirku v punčoše, ihned se po ní hnal a vší mocí v to místo klofnul, až obyčejně vytrhl kus masa. Z proklínání, kterého se mu za to dostávalo, nedělal si ničeho a odcházel tak pokojně a lhostejně, jakoby se pranic nebylo přihodilo. Vůbec si náš krkavec z málo čeho co dělal, a byly jenom dvě věci, které ho přiváděly do nesnáze, z čehož jsme pokaždé měli veliké potěšení. Každoročně, když přišel čas páření, bylo na něm pozorovat veliký nepokoj, on si vyhlídl nějaké místečko a snášel lam proulí, puzen bezpochyby nějakým temným představením o praktickém účelu toho. Patrně mělo to býti na hnízdo, on ale nevěděl co s proutím počít a hro- madil i rozhazoval je na různo. Scházelať mu družka, která by se v tom zajisté lépe byla znala.. Krkavec byl si dobře svědom svého nešikovného počínání, ale nevěděl kudy: do toho, i bylo vidět že je v nesnázi a že sám na sebe se mrzí. Když jsme se přišli naň dívat smějíce se mu, on točil se v rozpacích a patrně ukazoval na sobě, kterak se stydí. -= Jiná okolnost, která jeho vzdorovitého ducha nemálo pokořovala, byly útoky, jimž vydán byl se strany svých vlastních příbuzných. Pamětihodna jest zášť zvířat divokých, jmenovitě pláků, na ochočence svého druhu. Zdá se, jakoby je považovali za prone- věřilce a zrádce vlastní rodiny, kteří se přidali k silnější straně. Náš krkavec nebál se žádného člověka, kdykoliv ale se za ním hnal divoký krkavec, přicházel vždy do nesmírného rozčilení a veliká hrůza ho popadala. Udávalo se to častěji, než by se dalo myslit dle vzácnosti těchto ptáků. © Obyčejně nás navštěvovali po jednotlivu, jednou ale strhl se v zahradě náramný povyk, a když jsme vyběhli, spatřili jsme neméně nežli šest krkavců pronásledovati našeho. Měli jsme je co odhánět, náš domácí krkavec pak byl po celý den velmi smutný, měl křídla schlípená a neřekl ani jednou: „Co pak děláš ?“ 1 Konec vzal chudák truchlivý, ale ovšem zasloužený; po mnohých nezbednostech — 134 — zastihla ho spravedlivá pomsta. Mnoho musely od něho vystát slepice v našem dvoře, až jednou dostáli jsme kohouta neobyčejně velikého: a silného — zvláštní to odrůdu. Ten vyzrál naň a popadniv ho jednou z nenadání s takovou vzteklostí se do něho pustil, že se mu krkavee nemohl ubránit. (Kohout ho nemilostivě sápal'a trhal, a nic nespomáhalo ubohému ouzkostlivé volání: „Co'pak děláš?“ Kohout nepovolil až ho do smrti udávil: „Pohřeb měl slavný: pochovali jsme ho v zahradě do houští, průvod byl p: mnohá slza z mládistvých očí ukápla na jeho hrob. Dějepis teploměru a jeho druhy. Od J. Smolíka. Slovo „teplo“ má dvojí význam; buď naznačuje jakýsi ciť, opanující člověka, když sek jistým tělesům přibližuje neb jich se dotýká (teplo subjektivné), aneb jakési agens; tj. původce, příčinu onoho citu (teplo objektivné). (Ze zkušenosti víme, že teplo (sub= jektivné i objektivné) má velmi mnoho rozličných stupňů; určitý stupeň tepla nazýváme teplotou čili téemperaturou tělesa teplo jevícího, a porovnávajíce teplotu tělesa jakéhosi s.teplotou našeho těla, jmenujeme ono těleso buď teplé neb studené, aniž bychom mezi oběma pojmy určitých, mezí vésti mohli. Vstoupíme-li na př. z teplé světnice do méně teplé, nazýváme, tuto u porovnání s onou studenou, ačkoliv jiný, vkroče ze zimy do málo jen oteplené » světnice, tuto teplou býti míní; mnohý ohněm pracující může se i žhavých těles dotknouli, aby se spálil, kdežto jiný k tomutéž tělesu ani prstů při- blížiti nemůže, aby se nepopálil, z čehož patrno, žé cit náš nemůže sloužiti za pod= statné měřítko při udávání teploty těles, a že badavý duch lidský na jiný spůsob pomysliti musil, jímž by určitě na kterémkolivěk místě, v kterémkoliv čase teplotu tělesa poznal a tutéž teplotu v tomtéž neb v jiném tělese uměle vzbudil. Nástroj, kterým se určitý stupeň tepla tohoto neb onoho tělesa poznává a měří, nazýváme měřítkem teploty čili teploměrem. Každý zná důležitost teploměru, bez kterého by nejen věda, nýbrž a zvláště prů- mysl všelikého druhu kusým, nedůkladným byl. Kdo nám však poví, jak si učenci před objevením: teploměru ve svých rozličných podniknutích vypomáhali, čeho asi časem: svým proslulí „alchemisté užívali, aby smíšeniny rozmanité ohledem na jich teplotu proskoumali; a opakujíce jistý pokus tutéž teplotu uměle v smíšeninách vzbudili? Jak mohli učenči a badatelé přírody, pakli se jim zkouška jakási důležitá povedla; jiné souvěkovce vy- bízetiy aby na potvrzení zkouškou tou odkryté pravdy ji opakovali a sami se o výsledku přesvědčili? © Mnoho-li času uplynulo, mnoho-li peněz marně provařili, jak dlouho se v nejtužší „trpělivosti ovičiti musili, nežli — náhodou — ne-li tentýž, alespoň podobný experiment se. jim podařil!? Určování váru na př. jisté tekutiny dle hodin — jak -ne= spolehlivý (to prostředek a jakým rozmanitým okolnostem podroben! Jak pokročilá mohla býti nyní věda a průmysl, kdyby už při počátku každého experimentu určitého stávalo: měřítka; jež by ani čas ani-místo neměnilo. Nemusil by se, skutečně ani znamenitý praotec, mechaniky Archimědes za objevení takového měřítka hanbiti, a nemálo se divíme; čtouce, že tak předůležitý vynález objevil dle některých podání rolník Cornelius Drebbel z. Alkmeru: okolo r. 1630. dle jiných Robert Fludd okolo r. 1680, ačkoliv tento sám — 135, — praví, „že „popis teploměru i výkres jeho v jistém starém „rukopisu nalezl *). Obr. £.'+ Nejprvnější teploměr nebyl pravda, velmi důkladný „- neboť „sestával ze skle- h 80 něné roury (obr. 4.), ;opatřené na jednom konci koulí, druhý konec otevřený pohroužen byl do nádoby a naplněné obarveným lihem, který, byla-li roura teplá do měho dána, část, její, dolejší naplňoval. „Celý ten přístroj byl upevněn na prkénku rozděleném na stejné částky od pěti k pěti aneb od desíti k de- síti, Pravda jest; že byl-li vzduch. v kouli. a v rouře teplem, na; př. přilo= žením ruky na kouli, rozředěny lih,v dolejší části, sstupoval; a byl-li zimou vzduch. ztužen, Jih, vstupoval; avšak měl teploměr rozličné: vady, z nichž nejznamenitější byla ta, že podléhal proměnám tlaku oboru vzdušného, který, jak známo) neřídí se pouze dle teploty, vzduchu, nýbrž rozličných má příčin. Často se proto mohlo udati, že zvětšený tlak oboru vzdušného na tekutinu v nádobě a tak' mocně: působil, ž tato:y rouře vystupovati musila, ačkoliv třeba v tomtéž čase vzduch v kouli právě roz ředěn, býti mohl, za kterou, příčinou lih v rouře klesati měl; stupeň; u kterého, lih zůstal, nebyl tudíž výsledkem tlaku rozředěného v rouře av kouli vzduchu, nýbrž; na- značoval rozdíl laků dvou, totiž stlaku, rozředěného teplem vzduchu v kouli; a tlaku spů- sobeného oborem vzdušním; na; povrch „lihu, v mádobě: a. Avšak; při. všech vadách měl teploměr tento vše,,co k důkladnému teploměru; potřebí, totiž: průhlednou rouru, v níž tekutina v jistém poměru k teplu vstupovala a klesala. tý (0 poznání lepší byl teploměr Florentinský, ve Florencii nejprv zhotovený *); 0b. 2. jehož akademie del Cimenlo užívala a jímž znamenitý svého času lékař vlaský [== Sanctorius teplotu těla svěřených sobě nemocných určoval, Sestával teploměr tento z velmi tenké skleněné rourky (obr. 2.) s kuličkou na konci, již naplňoval co možná zhustěný lih; tento se pak rozhřál, až k otevřenému druhému konci, vy- stoupil, načež se otvor hořejší hermeticky *) zacpal. Přístroj, ten, upevněný na prkénko, od pěti k pěti stejných částek rozdělené, měl před Drebellovým teploměrem tu přednost, že měl aspoň jeden základní stupeň, totiž bod caru, který byl sice dosti neurčitý a u každého takového teploměru zcela, libovolný, nicméně však byl důkazem pokroku a prozrazoval snahu zhotovovatelů teploměrů, vtěsnati teplotu, veškerých, těles, v určité meze, což ještě patrněji Z.toho vysvítá, že nedlouho na to naplňovali takový teploměr v sklepích aneb v místech hluboko pod zemí, aby takto i druhý základní slupeň, totiž bod nullový, alespoň zdánlivě určili, Vady teploměru tohoto snadno po- e, pomyslíme-li, že základní ony body byly u každého jiné, že délka roury byla libovolná, jakož i její průměr, že lih nebyl v každém stejně zhustěn, a že se tedy, jeden ým nikterak porovnati nedal, t. j. že rozličné teploměry, na tomž místě rozličnou teplotu, udávaly. Za tou příčinou nebylo sice důkladnému určování teploty zpomoženo, ale toho, se tímto teploměrem docílilo, že se vidělo, že opravy na něm možné, M přátely, pokroku vzniklo, v dobách těchto (na konci 17. a na počátku 18. století) v živém , zápasu horlivé usilování o zvelebení a zdokonalení přístroje tak důležitého ; jední. n aby, se „bod „nullový „určoval tolik, a tolik zák pod zemí, druzí, aby „se ja Haba hak 1) Paschium de inventis novis str. 624. o Vynálezce jeho měl býti — jak se, pos — sám vévoda Fozoninký. (De eko Goll: euriosum str. 51. + a. plsky jnávoilgs“ (* » Dle; spůsobu c Hermesa, 4. j. R T nÍsí TA ki — 186! — veliká, jakou by var lihu sám určoval; jiní opět, aby se veškeré teploměry. ppvběkkaúzé na tomtéž místě a pak na všechny strany rozesílaly *) atd. : Mezi muži proslulými ve vědách přírodních, kteří se v zápásu tom zúčastnili; na- lézáme i v jiném oboru vědeckém známá jména, jako: Amontons, Halley, Newton, Reaumur, Delisle, Fahrenheit, Prins a ji, o jejichž návrzích a opravách teploměru vě nější jen věci zde podáme. Ob. 3. Amontons použil při sestrojení svého teploměru dvoú vlastních znamenitých objevení, totiž: že rozpínavost vzduchu při tétéž teplotě v jistém poměru roste s lakem vzduch ten: zhušťujíčím, a že voda, jak mile se teplem v páru promění, teplotu více nemění. Tento učenec sestavil následující teploměr: do zahnuté; koulí opatřené dlouhé roury (obr. 3.) nalil tolik rtuti, až tato veškeren vzduch v rouře! do koule a vtlačila, nato rozhřál a nad párou vodní, až druhým koncem rtuť vy- stupovati počala, načež konec tento zacpal aneb zacelil, tak že, když při oby- čejné teplotě vzduchu rtuť klesla, částka roury nad b vzduchu prostá byla; celou rouru rozdělil pak na jistý počet stejných částí. Amontons se stal svým přístrojem prvním vynálezcem teploměrů (aspoň 'sblíženě) se shodujících, neboť udal průměr a délku roury, jakož i krychlový obsah koule atd., pročež mohl každý jiný podobný přístroj si zhotovili a jej s jiným tímtéž spůsobem sestrojeným porovnati. ' Ačkoliv tento teploměr vzdušný u souvěkovců Amontonsových veliké došel po- chvaly, přece se nestal všeobecně oblíbeným a všestranně užitečným, neboť se ho předně nemohlo upotřebiti k vyzpytování teploty tekutiny z málo kapek sestávající, an se do ní pro veliký objem svůj koule jeho pohroužiti nemohla, a za druhé požadoval tehdejší pokrok vědy praecisnější udání teploty těles, které však Amontonsovy teploměry vesměs nepodávaly, poněvadž nebyl vždy vzduch v kouli obsažený u všech tentýž, t. j. u někte- rých byl vlhčí, u jiných sušší, a za třetí nebyl bod nullový dokonale určen. Newton sestrojil r. 1701 též teploměr, jejž naplnil olejem Iněným, a snad první byl, který určil bod nullový v tajícím ledu, nejvyšší bod však teplotou vlastního těla, čímž se stalo, že roura byla malá, rozdělena jsouc pouze na 12 stejných částek. 0b.4. Okolo rok 1714 seslavil Dániel Gabriel Fahrenheit navedením Olausa' Roe- mera *) toho času nejdůkladnější teploměr lihový, sestávající z roury (obr. 4.) končící se ve válec ab, naplněné omodřeným lihem a rozdělené na jistý počet stejných částek. Fahrenheit zaslal dva takové teploměry Kristianu Wolfovi; pro- fessorovi a kancléři university Halleské, který se v spisu svém velmi chvalně o nich zmiňuje *), tvrdě, že je déle než deset let pozoroval a s nimi vždy spokojen " byl. Poněvadž však Fahrenheit navedení k sestrojení takového teploměru dáti se zdráhal, radil nadzmíněný professor Wolf, aby se do větší roury s kuličkou neb válcem dal lih +) co možná zhustěný, pak aby se přístroj ten postavil do tajícího 4) Elementa ačrom. od Wolfa str. 203; Hanovs Erláuterte Merkwůrdigkeiten der Natur str. 112; Erhard Hamburger Elementa phys. str. 224 a j. - 2) Dle Hanovs erláuterte Merkwůrdigkeiten. 2) Wolfovy Anfangsgrinde -der mathem. Wissenschaften. 4) Naplňování válce a roury lihem stávalo se při těchto teploměrech dinášíto sskldsibet; totiž: buďto se válec mající otvoru- (obr. 4:):a druhý konec otevřený: pohroúžil — 137 — ledu, a stupeň, kde lih státi zůstane, aby se naznačil nullou, na to aby se kulička neb válec dal do vody vařící a tak dlouho tam ponechal, až se lih ,vařiti počne, pak se měl hořejší otvor zaceliti a od bodu nullového k bodu varu lihu měla se roura na stejné částky rozdělili. Největší oblíže působilo, jak jsme viděli, ustanovení základních bodů, což bylo i příčinou; že teprv skoro po dlouhém století od objevení nejprvnějšího teploměru možná bylo teploměry se shodující sestrojovati, k čemuž zvláště důmyslný Reaumur ducha- plným sestavením svých teploměrů nemálo přispěl a všeobecného uznání došel, „Reaumur totiž sestavil okolo roku 1750 teploměr svůj následovně: © Vzal skleněnou rouru (pře- * svědčiv sé prvé, že má veskrz tentýž průměr) zdélí čtyr až pěli stop, vypočítal kry- chlový její obsah a opatřil ji na konci koulí, jejíž však obsah krychlový v určitém byl poměru ke krychlovému obsahu roury samé. Znamenitý to už pokrok, neboť až dosa- váde se konec roury tak dlouho držel v ohni až řeřavěl, načež se otvor zacelil a jistý dělník, který se dlouho pracně v zkouškách podobných ovičili musil, druhým koncem zvláštní už silou dechu kuličku takovou nafoukl; že takové kuličky, bez dalšího skou- mání jejích poměru k rouře, nebyly bezpečlivé, snadno. uznati. © Reaumur. rozředil napotom vzduch v kouli teplem, a dada druhý otevřený konec do zřiděného lihu, kouli a část roury jím naplnil. Přístroj ten dal pak do tajícího ledu a naznamenal bod, u kterého lih státi zůstal (obyčejné čtvrtý díl roury), nullou, Od bodu nullového roz- dělil: celou rouru na stejné částky, z nichž každá tisícátý díl krychlového obsahu koule a čtvrtiny roury obnášela, bod varu určil, jako u teploměru Fahrenheitova, v páře, vařící se vody, při čemž však i tlakoměr pozoroval a potřebné opravy ohledem na normální -jeho výšku předsevzal. Teploměry dle methody Reaumurovy sestrojené shodovaly se vesměs, jen tu nepraktickou stránku měly, že byly veliké a tudíž nevelmi přenosné, na čemž, jak Reaumur a jiní souvěkovci brzy poznali, značná rozpínavost lihu poměrně k teplu příčinou byla; mimo to se brzy pozorovalo, že se poměr rozpínavosti lihu při zvětšeném teple velmi mění, že tedy bezpečně lihového teploměru jen při neveliké te- plotě upotřebiti možná, ačkoliv i ta zvláštní přednost lihu před jinými tekutinami tajná nebyla, že se lih pod bodem nullovým v pravidelném poměru k teplu rozpíná. Aby se vadám nadzmíněným pomohlo, užívali sestavovatelé teploměru místo lihu rčuti, která pro svou volnou a poměrně, k teplu velmi pravidelnou rozpínavost při obyčejné i mno- hem vyšší teplotě, než vaření vody požaduje, všeobecného uznání a upotřebení dosáhla, tak že. se asi od roku 1770 výhradně jen rtufové teploměry při vědeckých i praktických +- "Zdá se nám býti od místa udati zevrubně, jak se rtuťové teploměry sestrojují, jen tolik k srozumění napovíme, že rourka teploměrná musí míti veskrz stejný průměr, že krychlový obsah kuličky v určitém poměru býti musí k obsahu rourky samé, že: se bod nullový určuje v tajícím ledu, který teplotu nemění, že se bod nullový takřka při všech nalézá u čtvrtého dílu celé rourky, že se bod varu určuje ohledem na normální výšku tlakoměru v páře vařící se vody, jež také leplotu nemění, a že se základní od- lehlost (bodu nulového od bodu varu) na stejné částky rozdělí, které se buď na prkénku, do nádoby lihem naplněné, jak hluboko se býti vidělo, aneb se hořejším koncem lih ve válec vssál, pak se, jako u násosky hořejší, otvor palcem přidržel, roura se vy- táhla a dirka zacelila, i“ NĚ na němž teploměr upevněn jest, poznamenají, aneb na papíře podél rourky přilepeném naznačí aneb nejspolehlivěji ve sklo podél rourky vryjí.. Dle těchto pravidel se: sestro- juje každý obyčejný teploměr, a jen rozdělení základní odlehlosti na stejné: částky jest. u rozličných teploměrů rozličné a sice: fáký Reaumur rozdělil u rtuťového svého teploměru základní odlehlost na 80. stejných částek čili stupňů; Celsius (Švéd) tutéž odlehlost na 100 stupňů a Fahrenheit na 18093, poněvadž však Fahrenheit nullový bod u svého teploměru v smíšenině „soli a sněhu; Obr 5. uměle určoval, stalo se, že jej o 32 stupňů níže naznačil, lak že dle jeho, sestavení takový teploměr na 180 + 32 —= 2429 rozdělen jest. Čtvrtý zvlášť v Rusích užívaný teploměr jest sestrojen od Delislea; a má tu zvláštnost, „že bod nullový naznačen jest 1509 a bod varu nullou, pročež udává pravý stupeň teploty rozdél mezi 1509 a oním stupněm, u kterého se rtuť nalézá. Obra- zec 5. představoval by takový teploměr Delisleův, a čísla pod a naznačovala; by rozdělení základní odlehlosti dle Delislea;, pod b však rozdělení v obyčejném, smyslu, z čehož patrno, že, stojí-li rtuť dle « u stupně sedmdesátého, shoduje, se dle b se stupněm osmdesátým (150 —70 = 80), :stojí-li dle a u-stupně stodvacátého, shoduje se dle b se stupněm třicátým (150 —120 —=30) atd. Jakkoliv jest rozdělení základní odlehlosti u rozličných teploměrů rozličné; možná: ničméně každý teploměr s druhým porovnati a známý stupeň teploty dle kteréhokolivěk: teploměru stupněm jiného z nich naznačiti. Proměnění stupňů na určitém teploměru; v stupně na jiném děje se následovně. Tutéž základní odlehlost rozdělil, jak dříve povědíno; Reaumur na 80", Celsius na: 100", Fahrenheit na 1809 + 32", a NPRY, Delisle na 1509 rů Z čehož patřno, že stupně Reaumurovy jsou největší a slupně Fahrenheitovy nej- ménší, a že se bot -. : a) 49Ro—= 49 G.= 39 F. +329) = $? D. b) 49 C. = $9 Ri —/39F, 4.329 39 D. c) 49 F. = 49 R. (—329)?) = 59 0. (—329 = ž" D. (—32") d 1D = GR. =1$9 Čs — $9 F. 1451320 ře 0% "Kdyby ukazoval na př. teploměr Reaumurův 409, tedy by dle a) 400R:=3X40=509 0. —1X40 + 32 —= 90 +32 — 1229F. = $ X 40 — 7500, kdyby ukázoval teploměr - 409; bylo by dle b) jlásoal 409 0. = 1540—=329R.—= 3 X 40 + 32 = 1049 F.=3. x 40 = 609.9, kdyby pří no n úlarova 409, tu svý se dle c) yb oj 409F. — 5 40—32 = == 350R. 3 (40—32) = $ = 0. = -64 == - D»); i 1) 329 se musí připočítati, poněvadž, jak již povědíno, teploměr Fahrenheitův má už tam 329, kde ostatní teploměry poznamenány jsou nullou. so mé 2).320.se musí z téže příčiny odpočílati, neboť; okazuje-li teploměr Fahrenheitův 19, iu, musíme 1 —32 — —319X $——'3' — —13739 R., t. j. 1379 R, pod nullon. S) Dle rozdělení Delislea a dle našeho 150 —60 — 909. 4) pánů snad podotýkati, že by Delisleův teploměr neukazoval 63", nýbrž 150 —65 = 14350. — 139 — a kdyby konečně ukazoval teploměr Delisleův 409% dle obyčejného rozdělení základní odlehlosti (tedy dle rozdělení Delisleova 150 —409 — 1109), tu by dle d) 40* D. = $%. 40 = 4 = A? R = 3 40 = 2639 C.= $. 40 4. 32—= 809 F. Takovým spůsobem se porovnávají teploměry rtuťové, ku porovnání téploměru rtu- ťového s lihovým jsou zvláštní tabulky. Pravilo se prvé, že rourky k teploměrům spůsobilé musí míti veskrz tentýž průměr; co zvláštnost zde uvádíme, že Gay-Lussac sestrojoval teploměry z rourék neslejného prů- měru, za kterouž příčinou nebyly jednotlivé stupně stejně veliké, a jelikož takové sestro- jování nemálo trpělivosti a všelikého nesnadného vypočílání požaduje, nenalezl Gay-Lussac následovníků. Také prvé praveno, že lihový teploměr pro zvláštní jen případy se sestro- juje, z nichž ten uvádíme, že pomocí teploměru rtuťového a liho- Obr. 6. vého možná poznati největší a nejmenší teplotu vzduchu určitého z i času; teploměr takový nazýváme čeplokrájný. Obrazec 6. před- osm | stavuje takový teploměr teplokrajný od Ruťherforda, sestávající ze dvou vodorovně položených teploměrů a; b; a jest teploměr rtuťový, d lihový; v obou se nalezají malé válečky o 0“, z nichž o v teploměru rtuťovém jest železný neb ocelový a na povrch rtutě přiléhá, tak že, rozpíná-li se rtuť následkem tepla, váleček o před sebou postrkuje, a stahuje-li se následkem tepla zmírněného, váleček ležeti nechá, čímž se největší teplota v jistém čase pozná. Váleček o“ v teploměru lihovém jest skleněný, v lih pohroužený ; stahuje-li se (houstne-li) lih následkem zimy, béře váleček 0“ s sebou, rozpíná-li se však, nechá váleček ležeti a pohybuje se kolem něho dále, z čehož tedy snadno nejmenší teplotu v jistém čase poznati lze. Kdyby tudíž takový dvojteploměr pozoroval někdo na př. ráno při teplotě vzduchu 5% a za den by teplota vzrostla k 18. stupni, tu by se váleček v rtuťfovém teploměru nalézal u 48. stupně a váleček v lihovém u 5. stupně; kdyby však v noci klesla teplota na stupeň nullový, tu by se váleček skleněný (třeba později teplota zrůstala) u stupně O nalézal, a váleček ocelový u 18., z čeho patrno, že nejmenší teplota téhož dne a noci byla 09 a nejvyšší 180. Chtěli-li bychom druhý den opět nejnižší a nejvyšší teplotu věděti, musili bychom válečky opět na patřičná místa přivésli. "Tímto dvojteploměrem by se velmi snadno dala vypátrati teplota nejvyšší a nejnižší v prostorách podzemních, v arteských studních atd., kdyby jen nebyl takové roz= Obr. % sáhlosti a byl přenesnější, za kterouž příčinou se u vyskoumání teploty podzemní neužívá, nýbrž jiný k účeli tomu mnohem přiležitější, sestrojený Magnusem a Saussurem. Tento jest právě tak sestrojen, jako obyčejný teploměr rtuťový, jen že jest celý naplněn rtůtí a hořejší koneč v tenkou rourku (obr. 7.) se končí, která v skleněnou, vzduchu prostou nádobku a vtavena jest, v níž se obyčejně něco rtuti nalézá. Má-li se teplota místa podzemního určili, dá se tam tento teploměr, načež následkem zvýšené teploty něco rtuti rourkou do nádoby vystoupí. Vynese-li se pak na povrch země, postaví se s jiným oby- čejným teploměrem do vody, která se tak dlouho hřeje, až v nadzmíněném teploměru rtuť do nádobky vybíhati počne, což se jen při též teplotě, jakou vedle stojící teploměr udává, též pod zemí státi mohlo; tak se vypátrá nejvyšší teplota onoho podzemního místa. Má-li se tímto teploměrem teplota jiného místa podzemního — 140 — vyskoumati, musí se prvé, rourka vykapanou rtutí doplniti; což se stane tím, 'že' se nádoba « rozhřeje, čímž rtuť zpět do rourky se. vtáhne, Mimo:lih a rtuť hodí. se, jak jsme u teploměru Amontonsova pozorovali, též vzduch, jež se v nejpravidelnějším poměru k teplu rozpíná, za prostředek, jímž. se teplota těles určovati dá. Od prvního vynálezce vzdušného teploměru Amontonsova pokoušeli se mnozí učenci o zdokonalení jeho, užívajíce místo lihu, ze známých už příčin, rtuti, Počáteční teploměry toho druhu měly tutéž formu, jakou obr.. 1. podává, jen že v nádobě i v rouře Obr., 8. se nalézala rtuť, Později opatřili sestavovatelé podobných 8- „teploměrů dvakrát obnutou rouru skleněnou na každém konci koulí, v každé se nalézal suchý vzduch oddělený od sebe tekulinou, a teploměr takový nazvali rozdílo— : jevným. Rumfordův teploměr rozdilojevný (obr, 8.) má dvě krátká ramena a dlouhou je spojující vodorovnou rouru; v níž něco málo rtuti z (ukazadlo, index) vzduch v koulích a v, rouře odděluje.: Rozředí-li, se teplem vzduch v té neb oné kouli, stane se rozpínavějším, a opíraje se © rtuť a tlačí ji k ramenu druhému; sílu rozpínavosti takové udává měřítko b c,- Z,pří- stroje tohoto patrno, že neudává vlastně teplotu vzduchu vůbec, nýbrž rozdél teploty v obou, koulích, odkudž i jmeno „rozdílojevný.“ Leslieůo teploměr rozdílojevný (obr. 9.) má dlouhá ramena a krátkou rourku je spojující ; částku jednoho ramena, vodorovnou rourku a druhé rameno až skorem do půl koule naplňuje obarvená kyselina sirková, v koulích se nalézá vzduchorozličné rozpínavosti, a rozdíl teploty jeho možná na škále ad pozorovali. Těchto teploměrů se zvláště užívalo -k vyskoumání tepla zářivého. jistého. lělesa; jehož paprsky se: vedly. na některou.z těchto, koulí; poněvadž se však teplo zářivé u mnohých těles v malé míře. jeví, pokusili se někteří silozpytcové cátlivější teploměry rozdílojevné sestrojiti, t. j. takové, u nichž by i sebe menší výjev zářivého tepla. patrným se“ stal. © Za tou příčinou sestavil Rifschie teploměr rozdílojevný, jehož koule nebyly ze skla; „nýbrž z kovových plotýnek; Schmidt a Howard naplnili koule (místo vzduchem) parou z čistého lihu neb sirkové nafty, čímž se teploměry. jejich mnohem, citlivější staly, poněvadž: se teplem na kouli působícím nejen pára tato rozpínavější stala nežli vzduch, nýbrž rozpínavost její páry z tekutiny se vyvinující znamenitě, zvětšovaly. Mimo „uvedené teploměry, zakládající se na rozpínavosti tekutin kapalných aneb vzduchu, «jsou známy ještě jiné, zakládající se, na rozličné roztažnosti pevných dělesy jmenovitě kovů. Z těchto uvádíme: Obr. 40. Teploměr Breguetův (obr. 10.), sestávající ze dvou šroubovitě točených tenounkých desk, stříbrné a platinové, jež zlato spájí. Hořejší konec © je upevněn na dřevěném podstavku, druhý končí rafičkou z, ukazující na škálu dle obyčejného teploměru rozdělenou. © Celý přístroj se zakládá na rozličné roztažnosti stříbra a platiny, a poněvadž se stříbro při zvělšené teplotě. více roztahuje nežli platina *), svinuje“se celý šroubek, a při zmenšené, teplotě, stahuje se platina více nežli stříbro a šroubek ten se rozvinuje, 1) Stříbro se roztahuje od 09 až 1009 C. o 0'001909 a plalina o 0000849 prvotní délky. — 14 — Holsmannův teploměr (obr. 41.) se zakládá na týchž zákonech a sestává ze dvou do kruhu otočených ťenkých desk a; by z nichž jedna (zevnější) jest železná neb platinová, a druhá (vnitřní) mosazná; celý přístroj se nalézá v pouzdru podobném hodinkám kapesním, na němž. jeden konec upevněn a druhý malým zoubkovaným obloukem rr opatřen jest, jehož zuby sahají v pástorek 99, připevněný na ose rafiky cc, která na škálu; teploměrem dříve určenou, ukazuje. Mosaz se roztahuje poměrně více nežli železo *), které se však v zmírněné teplotě více stahuje než mosaz, z čehož pohybování se rafičky při zvýšeném neb zmírněném teple snadno se vysvětlí. — Uvedenými teploměry možná, jak samo sebou patrno, pouze tak svysolšů teplotu určovati, dokud hmota ji určující skupenství nemění, t. j. dokud lih se nepromění v páru a dokud rtuť atd. nedostoupí bodu tání. © Lih vydrží ovšem v rouře vzduchu prosté (an pára z něho se vyvinující tlakem svým mu nedovoluje, aby se vařil) var vody, rtuť tepry u 3509 C. počíná táli atd.; avšak stává vyšší teploty, na př. v pecích roztápěcích, žíhacích a j., kterou dokonale určiti by nebyla malá zásluha o vědu i průmysl, Přičinili se sice někteří z učenců i tuto mezeru v teploměřictví vyplniti, avšak výsledek: zkoušek jejich neměl takového prospěchu, jakého by pokročilost vědy a průmyslu žádala.. Na důkaz toho podáváme zde, jakož i pro doplnění celku, dva spůsoby, jakými se měla, teplota vedra (žáru) určili, podotýkajíce, že se takové přístroje nazývají pyrometry (žároměry). Pozorovalo se totiž, že hlína nepodlehá všeobecnému zákonu, dle něhož se každé těleso teplem roztahuje, naopak se vidělo, že hlína čím ve větším teple se nalézá, tím více se tratí, stahuje. Na této zkušenosti sestavil Wedgewood svůj pyromětr, utvořiv z hlíny jednou malé krychle, podruhé válečky stejného. obsahu, jejichž objem. dokonále měřiti mohl, a myslil, že, dá-li takové krychle na př, do pece roztápěcí, nechá-li je tam určitý čas, poznamená-li, o mnoho-li jsou menší a dá-li jim rovné pak do pece jiné, snadno pozná, která pec a o mnoho-li stupňů jest teplejší, Avšak od té doby, co Daniell vyskoumal, že se hlína i při malé teplotě, ponechá-li se v mí déle, taktéž seschne, neužíval už ani sám Wedgewood svého pyromelru. Prinsep byl u věci té poněkud šťastnější,- ačkoliv jeho pyrometr jest trochu drahý a při sestrojování, požaduje veliké opatrnosti. Om totiž ponavrhl, aby se teplota vysoká určovala z bodu tání jednotlivých kovů, a za určité stupně své škály zvolil bod tání stříbra, zlata a platiny. Bod tání u stříbra staví se na 1000 stupňů Cel- siových, u zlata na 12509 a u platiny ještě mnohem výše. Prinsep ponavrhl, aby se ulily malé kuličky, a sice jedna stříbrná, jedna zlatá a třetí plalinová, zvící větší špendlíkové hlavičky. Mezi bodem stříbra a zlata ustanovil 10 stupňů, t. j. deset kuliček, z nichž první sestávala z devíli částek stříbra a z jedné částky zlata; druliá z osmi částek stříbra a ze dvou částek zlata atd. Mezi bodem tání zlata a platiny. ustanovil 100 stupňů, t. j. k devadesáti devíti částkám zlata -přidal jednu částku platiny; k de- vadesáti osmi částkám zlata dvě částky, platiny atd., až předposlední kulička sestávala z jedné částky zlata a devadesáti devítí částek platiny. (Celý ten přístroj seslával tudíž 1) Mosaz se roztahuje od 09 až 1009 C. 0 0'001920, a železo o 0:001167 prvotní délky — 142 — ze třech kuliček' z jednoho kovu, z devíti kuliček smíšených ze stříbra a: zlata; d' z de- větadevadesáti- kuliček smíšených ze zlata a platiny, tudíž v celku ze 111 stejných ku= liček. Měla-li by se teplotá na př. roztápěcí pece určili, musily by se tyto kuličky na platinové podložce; opatřené důlkem pro každou kuličku, "do ní dáli a určitý čas v ní nechati; při vyndání jich by se vidělo, která as kulička se roztála, z čehož by se v skutků na teplotu pece (porovnanou se vzdušným teploměrem) souditi mohlo. Pyrometer tento jest nejpraktičnější a nejspolehlivější, jen sestrojení jeho, jak jsme už podotkli, podléhá; pro maličkost kuliček a tudíž drobnost jednotlivých částek při smíšení, nemalým obtížím. Geologické cesty, vykonané v letě 1859 od Jana Krejčího. 8. Brdské pohoří. Vrstvy silurského útvaru bez skamenělin, skládající vlnitou vysočinu mezi Zbra- slaví a Příbramí, pak mezi Roztokami u Prahy a Zbírovem, prostírají se ještě daleko do Plzenského kraje, a sice všude v též povaze, jak jsem je v předešlé stati vylíčil. Pan báňský rádda Lipold, který je vloni v okolí Příbrami a Zbirova skoumal, dal jim jmeno vrstev Příbramských místo příliš obecného naznačování písmeny A a B, jak je p. Bar- rande poznamenává. Na těchto vrstvách spočívá mohútné, dvě míle široké pásmo vrstev vyznačených památnými otisky silůrskými, totiž stopami nejstarší nám známé Zvířeny, a z těch se skládá právě ono v středních Čechách rozložené pohoří, od starodávna Brda nazvané. Pan Barrande naznačuje rozličné, skamenělinami a kamením od sebe rozdílné vrstvy tohoto pásma zdola nahoru písmeny A, B, C, D, E, F, G a H a rozeznává vnich tři Zví- řeny. První a nejstarší jest pohřbena ve vrstvách C, druhá ve vrstvách D, třetí ve vrstvách E, F, G a H. K ostřejšímu naznačení jejich a za příkladem geologů Alpy skoumajících navrhl p- Lipold, abychom tyto rozličné vrstvy též dle míst, kde nejnápadněji se jeví, pojmeno- vali, a tak jsme tedy je pojmenovali následovně : Poznamenání p. Barranda. Poznamenání naše. Etage C Vrstvy Jinecké dd 1 „ Brdské „ "E » o Chuchelské "m „ Koněpruské 4 -5G „ Branické H s „ Hlubočepské. Přidám nyní ke každým z těchto vrstev krátké poznamenání, obsahující hlavní výsledky našeho lonského skoumání. Vrstvy Jinecké (C) obsahují zelenavé břidlice u Jinec a Skrej rozšířené a zvláště oněmi ráčkovými zvířaty vyznačené, které jsem již v Živě roč. 1858 popsal. ' Jedno pásmo jejich velmi úzké počíná nad Berounkou u Skrej, a táhne se až k Mlečicům, Lohovicům a Radnicům. Druhé pásmo těch břidlic jeví se v údolí Litevky u Jinců, a proslírá se v okolí Felbabky a dědiny Velké podél vysokých chlumů Brdských. m. ÚDAS m. Obě pásma jdou k sobě zárovně, avšak jsou od sebe odděleny prostorou tři míle širokou, kteráž jest pokryta vrstvami novějšími. V jakém poměru vrstvy Jinecké k ostatním silurským vrstvám se nalézají, poznáme nejsnadněji z vedle stojícího průřezu (obr. 4.). Z průřezu toho vidíme, že vrstvy Jinecké ve dva díly roztrženy jsou, a že všude nejzpodnější místo mezi vrstvami se skamenělinami zaujímají. Avšak neleží bezprostředně na bezživotných vrstvách Pří- bramských (B), nýbrž pod nimi ještě prostírá se pásmo pískovců kře- menných a vrstev ze samých oblásků složených a křemennou hmolou vjeden pevný kámen slitých.- Pan Lipold, do jehož oboru tyto vrstvy náležely, naznačil je jmenem droba Příbramská (Přibramer Grauwacke). V průřezu jsou naznačeny písmenem C“. V těchto drobách, čili pískov- "cích a slepencích není ani stopy skamenělin, pročež je p. Barrande při- „početl k svému pásmu B; avšak jelikož mají totéž uložení jako břidlice Jinecká, a nikoliv takové jako bezživotní Příbramské vrstvy, sluší je připočísti k témuž pásmu C, ku kterémuž též Jinecké břidlice náležejí, á Okolo Skrej jsou slepence a pískovce velmi slabě vyvinuty, v okolí Jinců. převládají však nade vším jiným kamením. Z nich se, skládá totiž celé mohútné pohoří Brdské od Kytína u Mníšku až k Rožmilálu a Mirošovu, sem náleží celý hřeben Brdský mezi Hostomicemi a Do- bříšem a Třemošna u Příbrami, jakož i s ním zárovný ještě vyšší hřeben, který s Tremšiném 2600 stop vysokým počíná a jižně kolem Rožmitálu přes Svatou Horu až k Dobříši se táhne. Oba hřbety, jsou od sebe odděleny pásmem vlastních Příbramských břidlic (B), a skládají se z vrstev slepencových na těchto břidlicích uložených, "Vrstvy Hostomické (D): skládají dlouhý hřeben Brdský od Zbraslavi přes Skalku u Mníšku až k Jincům, pak Plešivec u Hostomic,. vrchy u Hořovic a celé dlouhé pásmo: lesnatých hřbetů od Plzence přes Ro- kycany, Mejto, Žebrák, Beroun až k Praze. 9 Z nich jest složeno též okolí Hostomic, Lochovic a okolí Pražské. -0 „Kamení jejich není však jednostejné, nýbrž mění se z dola nahoru v ten spůsob; že dole převládá kamení tvrdé křemité, ke svrchu kamení měkké břidličné, Pan Bar- rande, kterýž skameněliny těchto vrstev počítá k druhé Zvířeně silurské, rozeznal v nich dle rozličného rázu skamenělin pět pásem, kteréž poznamenává z dola nahoru písmeny KA děy;d“ a, dř. ++ Já ustanovil s p. Lipoldem dle týchž skamenělin a dle rozličného kamení násle- dující vrstvy, kteréž s Barrandovým poznamenáním taklo se srovnávají. - i Brda Jince Busohrad Skreje B — vrstvy Příbramské, C- — vrstvy Jinecké, D — vrstvy Brdské, P-— Porfyr. Poznamenáné p. Berranda. Poznamenání naše. di Vrstvy Krušnohorské * phýý: mb 6 . „+ Komárovské V „Brdské Etage D. d3 .- een „ Vinické dir dyomávi u » Záhořanské dousl 91 vdišů ti ds ; Í ». Kralodyvorské nat S » Kosovské. — M — Vrstvy Krušnohorské obsahují v okolí Berounském drobné slepence a křemence; kteréž nejlépe viděti na podélném osamotnělém pásmu těchto vrstev, zaujímajícím hřeben Krušné Hory u Hudlic, pak hory u Kublova a v Bušohradském hájenství. Pásmo to leží na Příbramských vrstvách. Lingula Feistmantelii, mušle z řádu ramenonohých, jest význačná pro tyto vrstvy. Tytéž vrstvy jdou pak ve dvou zárovných, pruzích od Lísku u Hudlic k Žebráku +a Cerhovicům; pak podél hřebenu Brdského od Černolic. až k Jincům, a dále ještě mezi Komárovem a Rokycanami v hornatém Medoújezdském hájenství, Vrstvy Komárovské, spočívající na předešlých, jsou předě vším vyznačeny nevy- čerpatelnými ložišti železné rudy. Ruda tato jest v úzkém spojení se zeleným kamením balvanitým, nevrstevnatým, často bublinatým a pak vápnem proniknutým a k zeleno- kamenu podobným. Dle povahy své souhlasí s tím, kteréž v Nasavsku se nazývá Schaal- stein. | Jest v nepravidelných ložištích vloženo do kamení břidličného a přechází skoro všude do rudy železné. Tato ruda, kde okysličením není v červenou seménkovou rudu proměněna, jest černozelená, slohu též seménkového, a obsahuje vodnatý křemen žele- znatý, kterýž teprva pražením pro hutnické práce připraviti se musí. Všechno toto kamení, jak zelenavé kameny tak i rudy, povstalo proměnou břidlic, v nichž leží. Pro naše národní hospodářství jsou Komárovské vrstvy pravým pokladem, neb na nich hlavně zakládá se železnický průmysl středních Čech, kterýž netušeného ještě vývinu schopen jest, Pokud do oboru mého sáhají, poznal jsem je v dlouhém pásmu, začínajícím od Troje u Prahy přes Šárku, Svárov, Chyňavu, Stradonice, Hudlice, Hředly, Točník a Cerhovice, pak na druhé straně vrstevní soustavy od Černolic přes Skalku u Mníšku na hřebenů Brdském až do Jinec, na Plešivci u Hostomice, na vrších u Podluh, od Komárova k Stra- šicům a v Medoújezdském hájenství až k Rokycanům. Všude drží se železonosné pásmo toto boků vysokých hřebenů, které co vyvýšené kraje vrstevní pánve v středních Če= chách eliptický věnec hor skládají. U Rokycan a Úval vyskytují se břidličné vrstvy s četnými koulemi a peckami, na význačné skameněliny velmi bohatými. Dle: uložení svého zaujímají tyto vrstvy totéž místo, jako vrstvy Krušnohorské a Komárovské; bližší poměry jejich budu však teprva letos skoumati, kdežto chci Úvalské ložiště železných rud s ložišti u Rokycan a u Komárova porovnávati. Y osamotnělém pásmu Krušné Hory a Bušohradu leží Komárovské vrstvy na Krušno- horských, a na nich konečně vrstvy Brdské. Dolováním na Krušné Hoře u Hudlic jest uložení toto zjevně odkryto. Vrstvy Brdské jsou nejvyniklejší část lesnatých hřebenů mezi Zbraslaví a Hostomičemi, jakož i mezi Prahou, Berounem a Rokycanami, neboť skládají se z tvrdého křeměnitého kamení, kteréž zvětrání více vzdoruje, nežli měkčí břidlice vrstev Vinických, Záhořanských a Kralodvorských. Kámen těchto vrstev, tak zvaný křemenec (Ouarzit), jest velmi pevný drobnozrný pískovec, jehož zrnka křemennou, někdy krystalnatou hmotou spojeny jsou. Na silnicích používá se ho co stěrku, v Praze a Berouně co dlažebního kamene. Ska- meněliny jsou velmi nestejně rozděleny; v rozsáhlých prostorách nenalézá se z nich ani stopy, blíže Berouna u dvoru Veselé a na vrchu Dědu jest jich však nesmírné množství nahromaděno, zvláště trilobiti a konularie. Vycházejíce od Prahy stopujeme tyto křemencové vrstvy ve dvou pruzích od Libně, kde u Bulovky velkou skalní stěnu skládají, a od kříže u Olšan kolem Šárky přes Jeneč — 145 — k Ptiči a přes Košíře a Chrašťany k Malým Přílepům, kde se oba pruhy k sobě sbližují a pak přes Berounský Plešivec na Brdalka a Děd u Berouna se táhnou a odtud okolo Svaté a Hředel k Žebráku, Cerhovicům, Síře a Rokycanům pokračují; také velká část vrchů mezi Mýtem a Hořovicemi jest pokryta těmito vrstvami, jakož i osamotnělé pásmo Komárovských vrstev na Krušné Hoře a v Bušohradském hájenství, Tytéž vrstvy skládají temena vrchů obsahujících údolí Jinecké, zvláště Plešivce Hostomického, odkud se pak na protějším kraji pánve vrstevní od Jinec podél železo- nosného pásma Komárovského a dle hřebenu Brdského až k samé Zbraslavi táhnou. Zde je proráží Vltava; odtud jdou pak ke Kunraticům, Měcholupům a Úvalům. Vrstvy Vinické zaujímají jen úzký pruh mezi Hředly, Vinicí a Ptákem u Berouna a Lo- děnicemi. Jsou to tenkolupenné černé břidlice, u Vinice mnohými otisky trilobitů vyznačené, Na protější straně silurské pánve u paty Brdského pohoří, pak v okolí Pražském -jsou sice také podobné černé tenkolupenné břidlice, avšak pro nedostatek skamenělin nedá se ustanoviti, zdali souhlasí dokonale s vrstvami Vinickými. Vrstvy Zahořanské zaujímají největší část údolní nižiny, která hory Brdské od . vápenné vysočiny mezi Prahou a Zdicemi dělí. Na těchto vrstvách stojí celá Praha, Beroun, Hostomice a Zbraslav. Kamení jejich jest tmavohnědá hlinitopísčitá břidlice, na malinké šupiny slídové bohatá, v níž jednotlivé vrstvy zrnitého pevného pískovce (kře- mence) leží. Otisky trilobitů a konularií jsou v ní velmi hojně, zvláště některé rody | prvnějších jsou všude rozšířeny; nejvíce jest jich však sestředěno okolo Berouna u - Vraže, Zahořan a Praskoles. Na jednotlivých místech, jako u Lochovic a Praskoles, objevuje se v nich též spůsob zelenokamenu, u Nučic pak leží v nich mohútná sloj železné rudy, docela podo- bné k rudě pásma Komárovského, totiž zvláštní vodnatý křeman hlinitý. V hutích Kla- „denských taví se nyní tato ruda ve veliké míře, + © Vrstvy Kralodvorské táhnou se též neširokým pásmem kolem vápenné vysočiny, -0 níž doleji jednati budeme, od Zdic přes Králův Dvůr, Vraž, Mezouň, Zbuzany, Řepo- ryje až k Podolu a Nuslím, pak od Michel a Braníka k Chuchlím, Radotínu, Černošicům, Karlíku, Zadní Třebáni, Všeradicům a Libomyšli. -7 Kamení těchto vrstev jsou měkké, hlinité břidlice barvy žlutavé, u Králova Dvora hojnými skamenělinami vyznačené. © Větším dílem skládají se z nich boky a kraje „podotknuté vysočiny. bo Vrstvy Kosovské mají své jmeno dle vrchu Kosova u Králova Dvora. Obsahujíť pískovec tvrdý, z křemenných zrnek složený. Spojivo těchto zrnek jest dílem křemenitá, dílem hlinitá hmota, a v nich spočívají už bezprostředně zelenokameny, vápnité a živičnaté břidlice vyšších vrstevních pásem. Skamenělin, mimo otisky mořských chaluh, v nich není, Pro svou tvrdost vynikají nad měkčí okolní břidlice v podobě ostrých hřebenů, tak jako křemence Brdské, ačkoliv temena jejich jsou značně nižší. Počínajíc od Kosova u Králova Dyora stopujeme je kolem vápenné vysočiny; skládajíť se z nich Vyšebohy u Libomyšle, Housiny u Všeradic, Voškov u Karlsteina, lesnatý hřeben u Černošic a Radotína, stráň Lahovská mezi Radotínem a Chuchlemi, Bohdalec u Michel, vrch Kolo u Loděnic, Herynek u Vraže a vršky u Jarova, = Na dvou místech, totiž u paty Housin blíž Hlazovic a na Bohdalci u Michel leží 10 — 4 — v pískovci Kosovském vrstva zvláštního kamení ze slídy -a něco živce složeného, kteréž docela ;s, tím souhlasí, jež Francouzi Minette nazývají.: Následující vrstvy, totiž Liteňské a Chuchelské, Koněpruské, Branické a Hlubočepské jsou jak uložením tak zvláště přehojnými svými skamenělinami k sobě tak podobné; že se považovali mohou jaksi co jeden celek, Barrande naznačuje skamenělé zbytky těchto vrstev co třetí Zvířenu v české silurské soustavě. Dle všeobecné povahy kamení a skamenělin rozeznává ostatně p. Barrande, © jak již dríve podotknuto bylo, v silurské soustavě české oddíl zpodní s vrstevními pásmy A, B, C a D, a oddil svrchní s pásmy E, F, G a H. Také dle podoby celé krajiny různí se svrchní oddíl silurský nápadně od zpod- ního oddílu. Oddíl onen vystupuje totiž co vlnitá vysočina 5 mil dlouhá a 4—+ míle široká, jsouc od okolních hor, z vrstev Brdských složených, oddělena údolními nižinami. Hlavní Z těchto údolí jest Hostomické a Vosovské, které se prodlužuje až k Řevnicům nad Berounkou, pak jde v tomtéž směru, totiž severovýchodním, údolí Berounky dále až do Zbraslavi, pak následuje údolí Krčské u Braníka, údolí Botíče u Michel, údolí Radlické, Loděnické, sedlo u Vraž a konečně údolí Litavky u Berouna, které se s Hostomickým spojuje. Těmi údolími jest vysočina podotknutá kolkolem obstoupena a tedy jako osamotněna, Nejhlubší z vrstev svrchního oddílu jsou vrstvy Lóteňské, spočívající na vrstvách Kosovských. © Kamení jejich jest dvojí, břidličné a balvamité. Břidličné záleží z břidlic tenkolupenných, černých, hlinitých a často vápennou hmotou proniknutých. Černá jejich barva pochází od hmoty zvířecí, totiž z těl polypů a měkkýšů v nich pohřbených. Některé vrstvy těch břidlic jsou naplněny otisky pernatých polypů, korou sirného kyzu potažených, tak že se podobají nákresům tužkovým. Polypi ti jsou známi jmenem Gra- ptolithů, a dle toho jmenují se tyto vrstvy graptolithové břidlice. Jiná zvláštnost těch- to břidlic jsou vápenné koule zvící pěstě až i velikého bochníka. Tyto koule leží zároveň s vrstvami břidlic a jsou lím hojnější, čím blíže břidlice u vápence“ Chuchel- ského leží; konečně takřka splývají v souvislé vrstvy. Skameněliny jsou v těch koulích velmi hojné, ba koule někdy se jenom z nich skládají. Balvanité kamení vrstev Liteňských jest zelenokámen (okolo Radotína nazývají ho rolníci žabákem, u Berouna zelenáčem). „Kámen ten jest z krystallových zrnek augitu a z celistvého, živce (bezpochyby Labradoru) složen a obyčejně chloritem. a vápencem: docela proniknut. Sloh jeho jest balvanitý. Často bývá však provázen zemilým zeleno=; kamenem, kterýž má sloh vrstevnatý. Balvanilý. zelenokámen, nemá v sobě. žádných skamenělin, vrstevnatý má však místem tyléž, jako Chuchelské vápno. Od většiny země- znalců považuje se zelenokámen co hornina ohnivého, původu, z lůna země vyvřelá ; proli tomu stojí však na odpor spůsob uložení jeho, neboť neobjevuje se v žilách vrslevní soustavu pronikajících, nýbrž v nepravidelných ložích, do graptolithových bři=; dlic vtěsnaných; taktéž nikde neproráží vápno svrčhních, vrstev, ačkoliv. se též nad, vápnem pod Hlubočepskými břidlicemi podruhé vyskyluje. Zdá se tedy spíše, že není nic jiného, nežli proměněná břidlice, i A Rozsáhlost Liteňských vrstev jest značná. Zaujímáť vedle Kralodvorských, a Ko- sovských vrstev celý kraj vápenné vysočiny od Michel u Prahy až k Libomyšli u Zdic. Můžeme je stopovati od Michel a Sv. Pankrace. přes Butovice „ Řeporyje, Zbuzany, — 147 — Tachlovice, Mezouň, Sedlec u Loděnic k Tetínu, Jarovu, Libomyšli, Všeradicům, Lilni, Karlíku, Radotínu, Chuchlím a Braníku, tedy zase nazpět až k Michlím. Na mnohých místech v tomto pásmu vynikají skály zelenokamenu co kostrbaté lysé úlesy nad své okolí a naznačují ostře rozšíření jeho. Od Litně, kde se vypíná vápenná hora Mramor z Chuchelských vrstev složená, vybíhají Liteňské vrstvy neširokým pruhem přes Berounku ke Karlíku až k Černošicům, jsouce s obou stran obstoupeny vrstvami Kralodvorskými a Kosovskými, totiž jsouce vlastně na ně jako podélná pánev vloženy. V prodloužení toho pásma panují pak dále od Černošic k Radolínu jen Kralodvorské a Kosovské vrstvy, avšak mezi Radotínem a Chuchlemi na visňové stráni Lahovské objevují se opět Liteňské vrstvy, zde pak nikoliv jako pánev na Kosovských pískovcích a Kralodvorských břidlicích položené, nýbrž mezi ně vložené, tak že nahoře a dole těmi vrstvami pokryty jsou. Pan Barrande považuje skutečně tyto Liteňské vrstvy jakožto vložené do Kralodvorských a Kosovských a na- značuje je jmenem kolonié, kterýmž jmenem poznamenává zároveň theorii, kterou o rozšíření třetí silurské Zvířeny v Čechách vystavil. Dle jeho náhledu panovala druhá a třetí Zvířena, totiž zvířata pohřbená v pásmu Zahořanském a Kralodvorském a ve vápenných vrstvách Chuchelských zároveň a sou- časně, avšak v rozličných místnostech. V těch dobách, když zvířata Zahořanská a Kralodvorská v našich krajinách žila, hemžilo se v jiných místnostech silurského moře již živočišstvo vrstev Chuchelských, a z těchto druhých míst bylo pak částečně do míst, kde se Kralodvorské a Zahořanské vrstvy usazovaly, zanešeno. "Tudíž se stalo, že na jednotlivých místech zbytky obou Zvířen, druhé totiž a třelí, smíšené se nalezají. Mimo podoťknuté místnosti na Lahovské stráni jsou taková místa ještě u Motol a pak v úvoze Brusky uvnitř hradeb Pražských. Jmenovitě na tuto poslední místnost, kterouž nazývá colonie Zippe, klade pan Barrande hlavní váhu. © Vyskytujeť se tam mezi vrstvami Zahořanskými slabá vrstva vápenná, obsahující skutečně skameněliny obou Zvířen pospolu. Pan Barrande má kusy kamenu s takovými otisky ve své sbírce, a také v českém Museu jsou takové kusy. Prof. Zippe, kterýž ty kusy v Brusce při stavění silnice r. 4835 sebral, dosvědčuje, že onu vápennou vrstvu skutečně mezi břidlicemi Zahořanskými vloženu viděl. Bohužel jest tato pamálná míslnost v Brusce nyní črnem a rošlím docela zakryla, lak že o ulo- žení jejím z vlastního názoru souditi nemohu. Klaním se v tom ohledu docela autoritě p. Barranda a neosměluji se theorii jeho se proliviti. Jinak jest lo však s koloniemi na Lahovské stráni a u Motol. (77Na Lahovské stráni jsou přede vším dvě místa, kde se Lileňské vrstvy vyskytují. První jest jižně od Velkých Chuchel před ovčárnou, druhé u ovčárny. Pan Barrande nazývá první místnost colonie Krejčí, poclívaje mne tímlo vyznamenáním, druhou na- zývá dle slavného ředitele říšského geologického ústavu colonie Haidinger. Na obou místech jsou graptolithové břidlice a zelenokameny uproslřed mezi Ko- sovskými a Kralodvorskými vrstvami vloženy, avšak což hlavně dle mého zdání roz- hoduje, nikoliv s těmito vrstvami docela zárovně, nýbrž odchylně. U kolonie nazvané Krejčí jest to viděti nápadně a na první pohled, u kolonie Haidingrovy jest toto uchýlení méně nápadné, avšak předce dosti značné, Obě kolonie leží zrovna v prodloužení Liteňských, mezi Korovské vrstvy vložených vrstev u Karlíka, a dle mého přesvědčení 10* — 148 — nejsou též nic jiného nežli pozdějšími převraty odtržené a mezi sešinuté Kosovské a Kralodvorské vrstvy vtěsnané kusy onoho od Litně se prodlužujícího pásma graptolitho- vých břidlic. Úplná souhlasnost kamení v koloniích s kamením Liteňských vrstev pod- poruje tento můj výklad v dostatečné míře. V kolonii u Motol jest též graptolithová břidlice a zelenokámen (tento zvláště mohútně vyvinutý), a dle mého pozorování není ani do břidlic Zahořanských zde panu- jících vrstev vložena, nýbrž v odchylném uložení na ně položena. Z pozorovaných těchto udajů soudím, že kolonie na Lahovské stráni a u Motol nemají větší stáří nežli ostatní Liteňské vrstvy, nýbrž že s nimi zároveň usazeny byly a nynější své umístění jenom pozdějšími převratly obdržely. Kolonie v Brusce se ten výklad ovšem netýká; však nevíme po len čas o pomě- rech uložení jejího nic zevrubnějšího. Na Liteňských vrstvách spočívají vrstvy Chuchelské, kteréž sice mají tytéž ska- meněliny jako Liteňské, avšak kamením svým od nich docela se rozeznávají. Skládají se totiž z vápence, větším dílem tmavého a smolnou látkou proniknutého; uhozen nebo třen dává ten vápenec smrdutý zápach. Vrstvy toho vápence jsou na mnohých místech velmi skroucené, jako na př. u Chuchel a Karlšleina, všude pak znamenitou hojností skamenělin vyznačené. Od Michel a Braníka u Prahy až k Bitovu a Kornu na pravém břehu Berounky zaujímají všude kraj vápenné vysočiny, jsouce pokryty mladšími vrstvami Koněpruskými a Branickými; mezy Koněprusy, Litní, Všeradicemi, Malkovem a Suchomasty skládá však Chuchelské vápno na Liteňských vrstvách uložené několik osamotnělých vrchů, z nichž největší (obsahující vrchole zvané Zlatý kůň, Újezdec, Bacín a Mramor) mezi Koněprusy, Suchomasty, Litní a Všeradicemi částečně též Koněpruské vrstvy obsahuje, druhé pak, jako Koukolová hora u Popovic, Lejskov u Tmáně a vrch u Lounína jen z Chuchelských vápenců se skládají. Koněpruské vrstvy obsahují buď vápenec slohu krystalnatého, jako u Mněňan, nebo drobnozrný světlý vápenec pln skamenělin, jako u tohotéž místa a Koněprus, částečně též černý vápenec, jako v neširokém pruhu od Dvorců k Slivenci, Lochkovu a Solo- pyskům, nejvíce však červenavý nebo rudošedý žilkovaný a všelijak skvrnitý mramor, kterýž se v mohůútných deskách láme mezi Suchomasty a Koněprusy, v Sliveneckých lomech u Lochkova, u Telína, Srbska atd. Některé vrstvy jsou též jako ze samých , okulacených a vápennou hmotou slepených kusů složeny. Vrstvy tyto nalézáme též na vysočině od Dvorců u Prahy až k Tobolce a Kodě na pravém břehu Berounky, všude na vrstvách Chuchelských, pak ještě na Zlatém koni u Koněprus. Světlé odrůdy vápence jejich dávají výborné vápno k bilení. Bramické vrstvy obsahují vápenec šedý, celistvý, slohu peckovitého, totiž vrstvy skládají se z nepravidelně zaokrouhlených, vápennou hmotou spojených kusů, mezi nimiž i jednotlivé z celistvého křemene složené kusy se vyskytují. Vrstvy tyto skládají veliké příkré skály, jaho u Braníka, Sv. Prokopa, Lochkova, Sv. Jana, Tetína atd., tvoříce všude nejsvrchnější pokryvku vápennou. Od Dvorců a Braníka prostírá se tento vápe= něc po celé podotknuté vysočině zároveň s Koněpruskými vrstvami, na nichž leží, až na pravý břeh Berounky, kde na Damili u Tetín, v Kodském háji a na vrchu Tobolce: — 149 — konec mají. Vápenec těchto vrstev dává výbornou maltu pro stavby jak na suchu tak i ve vodě. Hlubočepské vrstvy jsou nejvyšší v českém silurském útvaru, Skládají se z břidlic podobných k Zahořanským břidlicem, a sice ve dvou pásmech. Zpodní obsahuje břidlice měkké, malými šrou- bovými skořápkami (Tentakulity) naplněné, svrchní obsahuje bři- dlice křemité se sporými olisky mořských chaluh (Fukoidů), Tam, kde bezprostředně na Branickém vápenci leží, jsou do Hlubočep- ských břidlic též vtroušené vápenné koule, které ponenáhlu mizí, až se docela vylralí. Břidlice tylo nepokrývají vápennou vysočinu nepřetrženě, nýbrž jsou v podélné pruhy rozděleny, kteréž vyplňují hlubší místa. Není pochybnosti, že před časy souvisely, a že teprva později dílem spláknuty, dílem rozličnými převraty zlámány byly. Dva takové pruhy jdou podle údolí Sv. Prokopského od Hlubočep až k Ořechu, několik menších pruhů vyskytuje se v údolí Rado- tínského potoka, mezi Chejnicemi a Chotčem; dva jiné delší a širší pruhy jdou mezi Vysokým Újezdem přes Lužec, Bubovice, Hostín až pod Lištici naproti Telínu, pak od Třebotova přes Roblín, Mořiny až k Srbsku; též v údolí Berounky a v roklích mezi To- bolkou a Srbskem jest několik menších pruhů. Uložení všech těchto vrslev, jakož i vzájemný poměr mezi zpodním a svrchním oddělením silurského úlvaru poznáme nejlépe z průřezu, vedeného od Chyňavy přes Loděnice, Bubovice, Mořiny, Třebaň až k Mníšku (obr. 2.). Na tomto průřezu, který dle svého velmi malého měřítka (1“— 20009, výška k délce — 4:1) jen všeobecný nástin vrstevní budovy naznačiti může, viděli jest zjevně rozdíl mezi svrchním a zpodním oddělením silurským, jakož i hlavní pohyby vrstev vápen- ných. Vidíme, jak záhyby vrstev u Bubovic a Mořiny jsou napl- něny zbytkem Hlubočepských břidlic, pozorujeme u Mořinek opa- kování Liteňských vrstev, a konečně na obou stranách vyvýšené vrstvy Brdské, Komárovské a Krušnohorské, spočívající na Pří- bramských. Průřez tento dává nám také příležitost promluvili o skalním útvaru, posud málo povšimnutým. Jest to čedič (Basalt), kterýž na dvou místech svrchní oddíl silurský proráží, a sice vrstvy Li- teňské (graptolithové břidlice a zelenokámen). Jedno z těch míst jest blíže temene Lištice na cestě od Sv. Ivana do Berouna, druhé (v průřezu představené) blíže Loděnic, nedaleko cesty do - Bubovie. Čedič ten, bohatý na olivinová zrnka, zaujímá jen malou pro- storu, totiž jen vrcholy dvou vrchů, a jest největším dílem drnem a roštím pokryt, a = A © vrstvy Zahořanské, vrstvy Hlubočepské d* ti Pel vrstvy Vinické vrstvy Branické, ds — , d* = vrstvy Brdské vrstvy Koněpruské, G z Aa > © a =) Ed = 3M = ča a 38 = m fa E a) AB ss „= s II "5 S o- © Pí Loděnice „di — vraty B = vrstvy Příbramské. vrstvy Kralodvorské a Kosovs Chyňava 6 — — 150 — Sloh vrstevné soustavy nedá se zde tak zkrátka, jako rozšíření jejich, popsali. Popis toho požaduje mnoho výkresů a průřezů, a odkazuji tedy v tom ohledu ty, ktéréž. to zajímá, na své obšírnější pojednání v ročníku c. k. geologické říšské společnosti. Co výsledek skoumání vyplývá, že vrstvy silurské, od Krušnohorských počínajíc, směřují k severovýchodu, ve svém úklonu pak, ačkoliv všeobecnou podobu soustředních pánví zachovávají, jako vlny mořské nahoru a dolů se vinou, a tedy v rozmanitých zá- hybech a sedlech se vyskytují. Celá vrstevní soustava jest mimo to prostoupena roz- sedlinami ve třech směrech. Jedny jdou dle směru vrstev k severovýchodu, a podle nich bývají vrstvy nejvíce přesmykovány a přelámány. Velmi zajímavé poměry objevují se v tom ohledu mezi Braníkem a Dvorci, kdežto skály vápenné od sebe odtrženy a údolím odděleny jsou, pak u Hlubočep, kdežto se přesmykem velkým vrstvy Hlubočepské (H) mezi Branickými (G) octly (viz obr. 3.), pak pod Slivencem, u Lochkova, u. Chotče, Karlšteina, Tetína atd., kdežto všude rozmanité přesmyky v tom směru se objevují. Obr. 3. Hlubočepy Druhý směr rozsedlin jde k severozápadu a prostupuje tedy napříč vrstevní sou- stavu. Rozšířením některých rozsedlin povstaly hluboké rokle a skalní údolí, jako mezi Tachlovicemi a Radotínem, mezi Lužcem a Karlíkem, u Karlšteina atd. Sem náleží také údolí Berounky mezi Telínem a Srbskem, pak údolí potoka, Suchomastského. Třetí směr rozsedlin jde od jihu k severu; k němu náleží též hluboké údolí Vltavy u Chuchel a údolí Kačáka u Sv. Jana. Z jiných útvarů panují v krajině kolem Prahy a Berouna, ode mne mapované, útvar křidový, se svými oběma členy, totiž kvadrovým pískovcem a opukou. Útvar ten pokrývá svými vodorovnými vrstvami jen některé výšiny okolo Prahy, jako Vidovle a Bílou Horu, pak se prostírá na vysočině mezi Unhoštěm, Buštěhrady a Středokluky; též v několika osamotnělých částech u Turska, Vodolky a Zdib. Konečně jest vysočina pokryta na přemnohých místech starým náplavem (Diluvium), hlínu, písek a oblázky obsahujícím. V hlinách vyskytují se kosti a zuby slonů a nosorožců, Údolí jsou všude pokryta novým náplavem. O těchto jinak velmi zajímavých útvarech mohu teprva jinde mluviti, obmezuji se zde prozatím jen na vytknutí hlavních výsledků lonských prací. Pro letos jsem pozván, zúčastnili se při dalším mapování geologickém, řízeném p- báňským radou Lipoldem; přiděleno jest mi okolí Úvalské, Brandejské a Jílovské, od Prahy až k Českému Brodu. Doufám tu práci dokončiti během prázdnin školních, načež neopominu v našem časopisu zprávu podali, — 151 — Kterak se vyvinují květní částky. Od Ladislava Čelakovského. Dějiny vypravují nám o mužích bystrotou ducha po světě proslulých, o hrdinách, jejichž světovládnému meči národové se kořili, © státnících, kteří mohútnými výmysly trůny a slály povznesli na výšku dříve nepoznanou, o mužích vlastenských, obětovných, otužilých v pracích a nebezpečenstvích, porušení výhodami jakými koliv nepřístupných, kteří vlast svou v nehodách od konečné pohromy zachovali, aneb národ v řetězích utuhlý na výsluní svobody a poznání vyvedly. My se obdivujeme velikánům, razivším nové dráhy vědám a uměním, aniž často se ohlížíme po oné mnohdy podivu hodné, zajímavé cestě, na níž se původní zárodky jejich genia a jejich charakteru vyvinuly. Naproti oněm vzorům cnosti občanské a umělosti vynikají na druhé straně v směru opáčném duchové, ve všelikých hanebnostech, v ukrutenství, nemravnostech, v zarputilosti mysli vycvičení ; a před jejich obrazy, v zrcadle jejich činův se objevujícími, trneme hrůzou a ošklivostí. I musíme se dle povahy našeho ducha, jenž nerád pouhými úkazy se spokojuje a po jejich původech pátrati se snaží, bezděky otázati, jaké asi vychování, příležitosti ve mládí, příklady od jinud na takové a ne jiné vyvinutí působiti musily. Abychom pak tomuto snažení své zvědochtivosti zadost učinili, chápeme se dychtivě zpráv životopisných, a uspokojení naše bývá tím úplnější, čím souvisleji a jasněji před zrakem naším rozvíjí se pásmo událostí, v duchu i zevnitř osobnosti nás zajímající přihodilých. Ovšem pak s největším účastenstvím naším potkávají se autobiografie čili životopisy, rukou samé slavné osobnosti nakreslené, jestliže na nich pečet pravdy, neskalené mar- nivostí neb básnivostí spisovatele shledáváme. © Biografie Rousseauův, Goethův, Caesarův budou věčnou cenu míti, dokud zalíbení v poznání vývinu duševního v samém duchu lidském nevyhyne, čili vlastně dokud lidský duch sám nevyhyne. K čemu ale na zdání tak daleko zabíhám od předmětu, o němž dle nápisu hodlám pojednati? Toliko, abych napřed ukázal v oboru duchovnosti, kterak důležité jest poznání toho, jak se vyvinovala bytost, ve své poslední, hotové podobě nám toliko nedostatečně pochopitelná: © Neboť to, co platí v oboru ducha lidského, nepozbývá ani v oboru smy- slné, na zdání duchaprosté přírody své platnosti. Kdo s potěšením a mnohdy s uneěšením pohlíží na rozmanité, často velekrásné, jindy podivné a záhadné tvary a podoby v říších zvířat, rostlin a kamenů — a který poněkud čilý a procitlý člověk by toho nečinil? — ten, ač nechce-li se s povrchem spokojiti, musí nutně se hledět poučiti o spůsobu jejich povstání, poznenáhlého vyvinutí a konečného dotvoření. A hle, přihlídneme-li bystřeji; máme. tu autobiograli těles přírodních, kterouž nám sami živočichové, rostliny a kameny vypisují; ač dá-li si kdo,na práci: a je-li dosti cvičen ve čtení jimi psaných písmenek. Zpytovatelé přírody již drahně času uznali, že bez této ocvičenosti, bez známosti spůsobu vyvinování nikdy nedojdou dokonalého, neklamného poznání, i jali se tedy, zvláště zoologové, a bolanikové, různé proměny jednotlivých ústrojů i celých těles pozo- rovati, čímž pak celý postup vyvinování sestaviti sobě dovedli. Geolog nespokojuje se více znalstvím povrchní kůry zemské dle hornin a kamenů ji skládajících, nýbrž z ulo= žení vespolného horních vrstev,/z posloupnošti, nakloněnosti jejich, a ze zbytků živých někdy tvorů mezi nimi pochovaných upravuje domyslem knihu dějin naší země od pra- spousty až do časů nynějšího řádu jejího, Kniha původního textu, z něhož on překládá — 152 — dějiny zemské, jest skamenělá, utkvělá, potomstvu, k studování zachovaná; tvory orga- nické naopak píší biografie svého vyvinování opět a opět na různé lístky, sotva napsané a již zase v niveč odváté; toliko hbitému skoumateli poštěsťuje se, tu tam některý lístek uchvátit a zachovat. Neboť všeliký tvor jednoho rodu a spůsobu opakuje věčně nezměnitelným zákonem za dnů našich proměny svého vyvinování, Na tom též se za- kládá methoda, jakouž možná skoumati souvislost proměn všelikých. Samo sebou totiž jest patrno, že zřídka jenom může oko skoumalelovo pomocí drobnohledu neustálým sledem dívati se, jak některý tvor se vybvořuje, jenom když jest dosti jednoduchý neb prosvitavý, jako na př. jednoduché řasy vodní, anebo infusorie nebo průhlední slimejši (akalefy); jinde musí používat pytevního nože, aby jednotlivé částky poznal, a tím tedy dalšímu vzrůstu a vývinu ránu zavdávat. Ješto ale všickni jednotníci stejného rodu také stejným postupem se vytvořují, jest přírodozpytci ovšem dovoleno, různé změny téhož údu organického na rozličných jednotlivcích skoumati; závisíť ale potom od jeho zkuše- nosti a důvtipu, aby různé vývinem podoby do náležité řady sestavil, zrovna tak jak ve přirozeném vyvinování za sebou v čase následují. Jen když mladší a starší formy téhož ústroje náležitě umí rozeznávat, poštěslí se mu také nechybný vývod celého po- chodu. Rovněž palrno jest každému, že musí dostatečný počet různých tvarů před očima míti, má-li všecky proměny seznávati, a že od nejmladších počátků musí vycházeli. Avšak netřeba déle se šířili o methodě, kteréž četní příkladové v tomto pojednání pozornému čítateli jak slovem, tak obrazem dolíčí. Obral jsem sobě totiž za úkol, uvést jemu ve známost spůsoby nejhlavnější, jimiž se vyvinují částky ve květu, nejvýbornějším to útvaru celé rostliny. Proč právě na rostlinstvu chci ukázati spůsob vyvinování, toho mimo jiné hlavní důvod mám ten, že právě na rostlinách snadněji jest je skoumati a seznati nežli na živočiších, kdež jsou ústroje četnější i složenější. Ostatně ale jsou mnohé obdoby vyvinování v obou říších tak, že nesmíme obojí pochody naprosto roz- dílnými mníti; jmenovitě platí v obou zákon, dle něhož všecky ústroje z počátku co nerůzněná, jednoduchá těla se objevují, kteráž teprva rozdělováním, rozkládáním ve vrstvy, různým rostem ve složitější oudy jiné podoby se přetvářejí. Jak svrchu praveno, obracejí botanikové, tak jako zoologové, od delšího času po- zornost svou také k vyvinování se částek organických; mezi prvnějšími jmenovitě pří- kladem Mirbela ve Francouzích, Schleidena v Němcích. U vědy milovných našich sousedů obírali se jednotlivými výzpyty, k vyvinování květů čelícími, mimo samého Schleidena také Schacht, Wiegand a j., nade všecky předčí ale rozsáhlostí i úplností svých pozorování, neméně krásně vyvedenými, četnými obrazy Francouz J. B. Payer, jenž své dílo před třemi lety (4857) v Paříži vydal s titulem: Traité dorganogénie comparée de la fleur, to jest o vyvinování květu methodou srovnavací. O hojnosti materialu tam shromáždě- . ného. svědčí neméně než 154 tabulí, každá v průměru s více než 30 rytými obrázky. V díle tom, na kterémž spisovatel od r. 1844 neunavně téměř co den pracoval, probrána spůsobem obsáhlým největší část přirozených řádů rostlinných, toliko že nej- více řády dikotyledonů vyčerpány jsou, méně pak monokotylní rostliny, nahosemenné ale, jako sosny a cykadey, zúplna pominuty. ! Na základě Payerova spisu počnu již vykládat vyvinování květu samého. Prvopočátek každého květu není nic jiného, nežli tělo více méně klenuté, polokulaté neb kuželovité, kteréž botanikové lůžkem nazývají a kteréž osní částkou květu jest. Znenáhla vypučí — 153 — na obvodu tohoto: lůžka postranní částky, přívěsky, nejprvé v podobě malých bradavek neb hrbolků, zrovna tak jako listy v tvořícím se pupenu. Poboční tyto částky, z nichž potom kalich, koruna, tyčinky, dílem i pestíky se vytvoří, slušno tedy považovati za listy pro účel květu zvláště proměněné. Z toho také vysvítá pojem toho, co květ jest, totiž všecky květní částky na konci jedné osy dohromady, buďte již tyto části úplně neb neúplně vyvinuty. Dle tohoto jednoduchého a přirozeného výměru, co květ jest, uznáme také tak zvanou kočičku samčí na sosně, ze mnoha tyčinek na jedné ose, ale bez květ- ních obalů záležející, za jediný toliko květ, navzdor Schleidenu, jenž každou tyčinku velmi nesprávně co zvláštní květ pojímá; naopak uznáme laikův domnělý květ souložných rostlin, na př. astry, chudobky, za shluk mnoha květů, poněvadž tu mnoho květních os na spo- lečné ose směstnáno jest. Majíce již vyvinování květu a jeho částek úplně vyložiti, musíme ohled míli předně na postavení a poměry listních přívěsků ve květu, a na po- řádek, v jakémž se objevují, zadruhé na spůsob, kterak z původní bradavky tak roz- manité tvary vyvinouli se mohou, «) Postavení a pořádek vývinu kvělového. Všeobecný výsledek skoumání o tomto předmětu jest zákon ten, dle něhož se nejprvé vnější (neboli dolejší) květní listy objevují, a tak dále pořádkem vnitřní až k nej- vnitřnějším. V úplném květu objevují se na počátku bradavky, kteréž kalich tvořiti mají, potom, o něco výše, začátky koruny, pak prašníky, posléze začátky listů, z nichžto plod se skládá (zkrátka plodolisty). (Obr. 4.) Tyto částky, jsouce poboční neboli listové "a „Citrus aurantium, citron, Vývin květních kruhů: a, b, c, d, e květy rozličně „+ staré, podlé pořádku, s kalichové lístky, pořádkem čísel se objevující, p ko- runní listy, sť tyčinky, cp plodolisty. ústroje, řídí se ve svém postavení a seřadění ne jinými pravidly, než obyčejné listy samy. Známo jest, že se listy po točené spiralní linii na své ose řadí, vyvinujíce se kolem osy v nestejných výškách, ale v rovnovážném směru asi stejně od sebe vzdálené. Táhneme-li čáru od jednoho listu k listu nejblíže vyššímu, a od tohoto výše, obdržíme spirali ně- kolikráte kolem osy se otáčející, a jdouce po ní přijdeme jednou k listu, jenž v kolmé, — 154 — rovné čáře nad oním listem stojí, od kteréhož jsme byli vyšli. Čím listy od sebe vzdá= lenější v rovnovážném směru na obvodě osy, tím méně jich se nachází v takové: spiráli, a ovšem i naopak; tyto dvě věci tak od sebe závisejí, že, vím-=li kolik listů v naznačené části spiralní čáry (nepočítaje list zrovna nad prvním stojící) se nalézá a kolikráte ta spirale se otáčeti musela, vím také vzdálenost dvou listů od sebe, z čehož zase pravi- delné postavení na ose pochází. Stojí-li na př. třetí list nad prvním, při čemž spirale od toho k onomu činí obvod jeden, dělí se tu dva listy v jeden obved, čili vzdá- lenost jejich měří se polovicí obvodu osního, což vyznačujeme zlomkem +; stojí-li na př. šestý list nad prvním, obešla také spirale osu dvakráte, i dělí se 5 listů ve dva obvody, což píšeme zlomkovitě 3. Z velmi četných pozorování na rozličných rostlinách vyšla taková zákonnitost na jevo, že dotčené zlomky tvoří mathematickou řadu, v nížto každý povstává sečtením čitatelů i jmenovatelů dvou předešlých zlomků. Řada ta jest bs B 5> 5 vp oT atd. Již obyčejné listy nacházejí se ale někdy také v téže výšce kolem osy, a 'stejně od sebe vzdálené vyvinuty, a pak jsou postaveny do přeslenu, jako na mařince (Aspe- rula). Přeslen můžeme si mysliti jako neskonale staženou spiráli, jedenkráte okolo osy otočenou; vyznačíme jej tedy důsledně zlomkem (1/n), kdežto znamená n počet listů v jeden obvod se dělících. Také přesleny střídají se zase vespolek, tak že listy jednoho přeslenu s listy vyššího v úhlech se křižují, až pak zase listy některého přeslenu zrovna nad prvním stojí. Chtěje zvěděti o mnoho-li oddálen jest list od nejbližšího listu vyš= šího přeslenu, dělím toliko 4/n počtem přeslenů nekryjících se, kterýž opět jest z řady 2, 3, 5, 8.... Kryje-li na př. dvoulistý přeslen třetí přeslen pod ním, budou se dva přesleny křižovati, úhel mezi dvěma nejbližšími listy bude čtvrtina obvodu, neboť $:2 = 1. Dle dvojího spůsobu spirále a přeslenu vyvinují se také květní listy, a v obojím případu, stojí-li totiž ve spiráli silně stažené, nebo v přeslenech kolem na lůžku, jest také pořádek, v jakém vznikají, rozličný. Lístky kruhu neb přeslenu totiž povstávají současně co bradavky stejné velikosti, ve spiráli ale objevují se jeden po druhém podle svého pořádku na spiráli. V dokonalém květu bývá namnoze těžko určiti, zdali lístky jeho v kruhu anebo ve spiráli stojí, protože i ve spiráli lístky velmi ztěsna nad sebou stojí a tím jejich postavení přísnému kruhu velmi se podobá, z prvních počátků ale možná na olázku tuto neomylně odpovědíti. Není však potřebí, aby všecky květní lístky veskrze jenom ve spiráli anebo jen v kruzích povstávati musily, naopak bývá tomu tak velmi zřídka. Na Calycanthu máme takový převzácný příklad květu, jehož kališní, korunové, prašníkové i plodní listy všecky v jedné spiráli se nalézají. (Co pří- klad opáčný stůj zde kaparovitá rostlina Cleome, mající kalich ze dvoulistých kruhů, jeden kruh ze čtyr listů korunních, tyčinek šest též do kruhu, a dva vstříčné plodolisty. Z uvedeného pak právě příkladu zase patrno, že nemusí všecky kruhy co do počtu lístků rovny býti, nýbrž že počet jich až k prašníkům nejčastěji se mmoží, v kruhu plodolistů zase ho ubývá. Velmi znamenitý, a s nemnoha výminkami se objevující úkaz jest ale ten, že kalich ve spiráli chodem postoupným, koruna naproti domu ve svých dílech současně do kruhu se vyvinuje. © Kalich pak povstává spirálně netoliko když z neurčitě velikého množství lístků tvořen jest; ale i když v počtu lichém a to nejvíce 5 a 3 se vyskytuje. Listky 5listého kalichu jsou od sebe pravidlem 0 2 obvodu, vzdáleny; i vznikají v pořádku, jejž obr. 1. ukazuje. Postavení to slove pětečným — 1455 — (guincuncialis), Jenom tehdy, když čtyrlupenný jest, skládává se kalich 2 dvou se kři- žujících, dvoulistých přeslenů. (Co jest pravidlem kalicha, to při koruně jest pouhou výminkou, neboť spiralní postavení jejích lístků jen tehdy se jeví, když jich veliký počet bývá, jako při vodní bílé lilii (leknínu), kaktusech, již jmenovaném Calycanthu, avšak čtyrčlenné i 5—3členné koruny téměř bezvýminečně pojednou v přeslenech povstávají. Viděli. jest z této protivné povahy těchto dvou květních obalů, kterak se kalich více rovná obyčejným lupenům, a listenům, jej předcházejícím a také spiralním, kdežto v ko- runě všecky částky se stahují a směslnávají do kruhu. Paměti hodna a s tím, co pře- desláno, shodná je ta okolnost, že některá okvětí, ze 2 trojčlenných kruhů se skládající, klerá pro stejnou podobu a podstatu obou kruhů za jednoduchá považujeme, na př. na mnohých monokotyledonech, chřestech, a j.„ nebo na šťovíku (Rumex), vnější kruh svůj ve spiráli, vnitřní v přeslenu vyvinují. Jako lístky korunní objevují se také prašníky v celku řidčeji v posloupné spiráli, nežli v přeslenech, nejvíce jen, když jsou v počtu neurčitě množitém, fako při magno- liích a pryskyřnících. © Jestliže pak také lupeny korunní spirálně vystupují, různí se pak úhel jejich vzdálenosti obyčejně od úhlů tyčinek; příklad jest čemeřice smrdutá (Helle- borus foelidus), kdežto se našlo, že listy korunní, zde medníky zvané, dle zlomku +; seřaděny jsou, kdežto tyčinek 24 na 8 obvodů přichází. Obyčejně však vyvinují se tyčinky v přeslenech, v každém přeslenu vždy současně a vnější přeslen vždy před vnitřním dle vůbec platného pravidla. S ohledem na obaly kvělní panuje namnoze ta- ková pravidelnost ve květech, že se první kruh tyčinek s předcházejícím přeslenem neb kruhovitou spirálí buď koruny buď okvětí střídá, a podobně každý kruh tyčinek s před- cházejícím kruhem, jestliže jich více se utvořuje. Ovšem tedy obsahuje každý přeslen tyčinek i koruny stejný počet lístků. Ješto pak kruh koruny s kruhem neb kruhovitou spiralí kalicha léž se střídá, stojí prašníky prvního přeslenu zrovna nad lístky kalicho-— vými, a tedy vládne v květech obyčejně zákon 1/2.n. Dle druhého, méně obecného pravidla stojí ale prašníky prvního kruhu zrovna nad lístky koruny neb okvětí předchá- zejícího, a teprva druhý kruh s nimi se střídá, Příkladové jsou: Trandescantia, Euphorbia, Chenopodeae, Hypericum; Tilia, Malvy, Lasiopetalum, Rhamneae. Jsouť ale tři okol- nosli, kteréž původní pravidelnost v tvořícím se květu někdy zahaliti mohou, a sice, nezřídké zdvojení prašníku původně jednoho, naopak zase splynutí původních: dvou tyčinek v jednu, zatřelí pak rozložení jedné tyčinky v celou kůpu. „4 Zdvojí-li se všecky tyčinky jednoho přeslenu, neruší se tím vlastně pravidelné ; postavení, ale pravidelnost jeho stává se jinakou. V květu líčidla (Phytolacca decandra); zniká zpočátku 5 hrbolků, s pělilupenným okvětím se střídajících, ale v krátkém čase zdá se každý hrbolek dělit rýhou k středu kvělovému směřující ve dvé, tak že potom na místě jedné dvě tyčinky blíže sebe sedí. Velmi zřejmě zdvojují se také prašníky známé naší pižmovky (Adoxa, viz obr. 2.), kdež v konečném květu čtyry prašníky v osm se promění. Jestliže ale toliko některé začátky prašníků se zdvojí, trpí tím pravidelnost ujmu, přecházejíc buď v pouhou souměrnost, buď v úplnou nepravidelnost. Microtea z řádu lebedovitých (Chenopodeae) mívá 5, 6, 7 neb 8 tyčinek, ačkoli původně 5, jako listů, okvětních, vypučí. Zdvojení tyčinek bývá tedy často příčinou; že v některých květech, počet tyčinek proměnlivý jest na ujmu bezpečnosti systému Linnéova. V květu. planých kaštanů (Pavia) pochází proměnlivost také -z jiné příčiny, proto že totiž k prvol=; — 556 — nímu kruhu 5 prašníků ještě tu i tam mezi nimi jednotlivá tyčinka druhého kruhu vypučí, kteráž se někdy ještě i rozdvojí. Ze dvou přeslenů tyčinek častěji se rozdvojuje jen jeden, a druhý zůstává nerozdělen, a sice to bývá častěji zevnitřní kruh. Tak na př. v květu šťovíku a rhabarbory zname- náme 6 tyčinek vnějších, po dvou zblížených, a mezi nimi vnitřní přeslen toliko 3 tyčinek; naopak ostávají dva vnější prašníky květu křižovitého (Cru- ciferae) jak jsou, ale dva vnitřní se podvojí, a tyto čtyry pak, jak známo, přerůstají v délce 2 vnější tyčinky. Mohou také oba přesleny se podvojiti, na př. v květu jednoho druhu ličidla (Phytolacca icosandra), kdežto 5 vnějších prašníků se vesměs zdvojuje, z vnitřního přeslenu ale 2 prašníky celé zůstávají, tak že se v něm toliko osm prašníků počítá. Zdvojování prašníků děje se zhusta pod očima samého pozorovatele, když na onom místě, kdež zprvu jeden prašník vzniknul, později dva spatřuje, jindy však vznikají hned od počátku dva prašníky na místě jednoho. 2. Původní dva prašníky srůstají v jediný. V květu dýní spatřujeme korunu pěti- dílnou, tyčinky ale jen tři, což se zdá odporovati pravidlu stejnoměrnosti květních pře- slenů. Vyvinování vysvětluje tuto nepravidelnost. Nejprvé totiž vypučí skutečně 5 hrbolků mezi lístky korunovými, s ale brzy rostou dva a dva hrbolky pospolu (obr. 3.), až vyroslou z nich dva na konci vykrojené prašníky, kteréž se již svou značnou šířkou ze dvou srostlými Adoxa moschatellina, pižmovka. Písmena značí totéž co v obr. 1.; nahoře připsané p znamená zadní, a přední, / postranní části květní. Cucurbita pepo, dýně. vykazují. Zcela podobně stojí za Slupennou korunou síc prašník ze dvou srostlý, rodu Hippocratea toliko 3 tyčinky, ale velikostí sobě ostatně jako v obr. 4. docela rovné, přece však pozorovatel od počátku nevidí více než tyto 3; i nezbývá tu než mysliti, že zde srostání dvou prašníků jest sou- dobné od počátku. 3. Nejznamenitější úkaz při vyvinování se tyčinek jsou bez odporu tyčinky složité, překvapující to výsledek Payerových skoumání. Nejjednodušším spůsobem vznikají v květu citronovém a pustorylovém (Philadelphus); objevíť se nejprvé pět bradavek mezi lístky korunnými, jakoby pět tyčinek povstati mělo (obr. 4.), ale zatím co dále rostou, zplodí každá dvě jiné bradavky, jednu v levo, druhou v pravo, potom zas dvě, a tak napořád, tak že původní bradavky stanou se znenáhla 3-, 5-, %-laločnými, až konečně pět skupenin tyčinek v květu se nachází. Kdo se ještě ze článku o Luštinatých pamatuje na spůsob, jímž složité listy těchto rostlin se vyvinují, s překvapením musí znamenati, že zde ve květu něco docela podobného se děje, a že právem tyto svazky tyčinek ná- leží tyčinkami složitými nazvali. Ve květu pryšce (Euphorbia, viz obr, 4.) objeví se nejprvé 5 prašníkových hrbolků kolem do kruhu, brzy vypučí po jedné straně každého prašníku druhý, a proto že mladší, proto i menší prašník, pak po druhé straně o něco nížeji třelí, pod druhým čtvrtý atd. Euphorbia lathyris, pryšec. s okvětní lístek, s/, sť, st“ tyčinky, cp plodolist, ol vajíčko, d výrostek lůžka (terč), gl žlázka mezi cípy okvětí, ov vaječník, dr terč podplodní. Čím časněji která tyčinka vznikla, tím vyvinutější ji vidíme: nejstarší tyčinky stojí patrně uvnitř, nejmladší zevnitř, a kdo by jen na poslední zjev květu ohled bral, mohl by se domnívali, že má několik přeslenů tyčinek před sebou, a zásadní pravdu, že se vnější kruhy před vnitřními vyvinují, za vyvrácenou míti. Úplný přehled vývinu ale učí, že máme v pryšcovém květu 5 složitých tyčinek v jednom přeslenu. Tilia americana, lípa, sie hrbolek složité tyčinky, sís jednotlivé tyčinky (s, p, cp ald, značí vždy to samé co v předešlých obrazech). Přihlédněme dále, kterak se tvoří tyčinky ve květu lipovém (obrazec 5.). Když vypouchnou prvotní dosli značné hrbolky prašníkové, vzroste na každém, a sice na nejvyšší vnitřní straně menší bradavka, po jejích stranách nížeji dvě jiné, a tak dále, jako u citronu, toliko že tyto prašníkové bradavky po krajích původního hrbolku dolů až k lístkům korunovým se vyvinují. To samé se děje u mnohých rostlin malvovitých, na př. u Lavatery, hibišku a j. U prvnější ale zdvojuje se ještě známým spůsobem každý prašník ve svazku, tak že máme tyčinky dvojitosložité. Vyvinování složitých ty- činek třezalky (Hypericum) a Spasmannie, rostliny lípovité, liší se od onoho lípy samé toliko tím, že se nejen kraje původního hrbolku, ale i líc neboli hřbet prašníky pokrývá. Porovnal jsem právě složité tyčinky s listy složitými: lípy americké činí podobnost obou — 158 — ještě nápadnější. Jako totiž složené listy některé na konci nenosí lístek, nýbrž přetvo- řenou úponku (na př. vikve), tak i nejhořejší bradavka ve svazku tyčinkovém americké lípy přeměňuje se v plátek jakýsi, a u Cajophory v podoby ještě obzvláštnější vyrůstá, Myrta má podobně složité tyčinky, avšak bradavky každého svazku vznikají tu od ze- vnitřka do vnitř chodem opáčným. Zvláštním spůsobem tvoří se složité tyčinky malvovité Pavonie: na prvním hrbolku vypučí dvě bradavky vedle sebe, jakoby se hrbol podvojiti chtěl, avšak větší bradavka rozdělí se příčmo ve větší hořejší a menší dolejší hrbolek, onen větší a pak menší prvotní bradavka opět ve dví se jako překrojí, čímž svazek 5 tyčinek naznačen jest, V samčím květu skočce (Ricinus) vypučí několik kruhů složitých tyčinek pravidelně zdola nahoru, až celé klenuté lůžko pokryjí: každý hrbolek se opě- tovaně zprvu ve 2, pak ve 4 bradavky rozdělí, až z něho povstane svazek mnohých tyčinek. O postavení plodolístků nelze mnoho všeobecného povědíti. Vůbec počet jejich bývá často menší než počet předcházejících tyčinek i květních obalů, aneb byl-li i ten dosti skrovný, aspoň ne větší. Proto také namnoze v jediném přeslenu se vyvinují, a jsou-li v stejném počtu co předcházející kruh tyčinek, jako u balsaminek, čapích nosů, Celastrů, tedy se s nimi pravidelně střídají. Častěji ve květech pětičlených vyvinují se toliko 3 plodolisty, a pak bývají tak postaveny, že nad 3 prvními kališními lístky stojí, u cvikly (Beta), Begonie, rdesna (Polygonum); velmi zhusta pouze 2 plodolisty, na př. u okoličnatých, pyskatých, tlamatých, spoluložných rostlin; anobrž jenom jeden, na př. ve květu luštinatých, kopřiv. Velmi zřídka záleží kruh plodolistů ze většího počtu nežli předcházející kruhy, na př. u mnohých malvovitých (Malope, Kitaibelia). Tam se totiž objeví uvnitř květu 5 do pětihranu postavených hřbetů, na jejichž vnějším kraji četné plodolisty vypučí, a sice se to děje tak jako u složitých tyčinek citronu: nejprvé vypučí bradavka uprostřed onoho hřbetu, po jejích stranách dvě jiné atd., až celý kraj pětihranu plodolístky obemknut jest. Ze mnohých plodolístků, ač nikoli na spůsob složitých tyčinek, nýbrž současně v kruhu povstalých, skládá se také plod máku, leknínů, žabníků (Alisma). Nejvzácnější příklad plodolistů ve dvou přeslenech, vnějším a vnitřním, postavených po- skytuje malý rod Punica (granátové jablko), jejíž zajímavý plod později ještě seznáme. Kdykoli ale veliký počet prostých plůdků na lůžku vyniká, bývají plodolisty ve spiráli (tak jako mnohdy tyčinky) postaveny, a sice u mnohých rostlin z řádu pryskyřníkovi- tých a růžovitých. Rozmanité postavení a počty květních lístků stanovují zvláštní souměrnost každého květu; avšak jest ještě jiná věc, od které souměrnost závisí. Květ totiž vyvinut jest do tolika stran, kolik květních částí v kruhách okvětních se náchází; jestliže pak všecky strany stejnou měrou rostou; bývá květ úplně souměrný čili pravidělný; pakli ale ně- která strana vzrůstem svých lístků převládá, činí květ jenom dvoustranně souměrný. Povaha pouze souměrná ukazuje se mnohdykráte již na počátku, ješto hned zprvu korunní lístky; tyčinky, plodolisty na některé straně převahují, na př. veleznačně ve květu resetky: tu hned zprvu jest jedna strana lůžka výše vyklenula, zároveň pučí tam nejprvnější korunní lístky, tyčinky i plodolisty, po nich částky pobočné, a naposledy částky na straně lůžka snížené. Tak jest neúplnou souměrností i pořádek ve vyvinování tím porušen, jednotlivé kruhy nevyvinují se již současně. I ve vyvinutějším květu značí se tato souměrnost nestejnou velikostí k sobě, náležejících dílů (viz obr. 2 a 6). Sem také náleží řád Ledvi- novníkovitých (Anacardieae), v rodu Mangifera vznikají už prašníky ponenáhlu, z nichž — 159 — první největší vzroste, ostatní čtyři zakrní; v květu škumpy (Rbus) jest kruh tyčinek sice ještě pravidelný, ale z tří plodolistů objeví se z počátku jem jeden, dva později, kteréž také ve vzrůstu daleko se opozdují. Také květ molýlovitý vyvinuje se nepravi- delně, tak sice že strana pavézky (vexillum) v koruně i v tyčinkách udaným spůsobem , jak u resedy převládá. © Původní nepravidelnost se ale někdy zase ve, květu vyspělém vyrovnává; jakož vidíme, že i děli někdy z prvotních vad a nesouměrnoslí tělesných se vyrůstají. Parnassia, kvítek sličný na mokrých podhorních lukách hojně se plemenící, má květ zprvu ve všech: kruzích nestejně vyvinutý, a přece, než. vyspěje, dorůstají opozdilé částky svých předchůdcův a květ se stává zcela pravidelným. © Naopak jsou ale jiné květy, zpočátku pravidelně založené, kteréž později nestejným vzrostem ztralí svou pravidelnost, o čemž později na patřičném místě více, 8) 0 vyvinování se rozličných podob úlvarů květních. Sledujeme-li pozorlivě posloupné formy, Obr. 6. jakéž květní lístek během svého vývinu na se béře, shledáme, že každý na zpodu svém dále roste. lím spůsobem, že nejprvé utvořená špička více a více se vyzdvihuje, kdežlo pod ní lístek vždy širším zpodem se vynořuje, až se zpodiny listů v kruhu postavených netoliko dotýkají, ale i z části krajemi kryjí. Takto vyrůstá v celku každý lístek květný, i mívá v jisté době po svém vzniku pravidelnou okrouhlenou, nahoře užší, dole širší podobu; všecky nepravidelnosti vě. formě teprva dalším vyvinováním počínají. Lophospermum erubescens. Vélmi často stává se (obr. 6.), že lístky do © V a jsou korunní lístky ještě prosté, jednoho kruhu, neb do kruhovité spirále sesta= © v buž dole srůslají; sť tyčinka za- vené jen až potud oddělené o sobě rostou, krnělá, s/f tyčinky plodné. pokud. se dole nedotýkají, potom ale pospolu v jedné nedílné kruhovité korunce rostou, až se dokonale vytvoří. Počátky srostlolupenného kalicha meb koruny neb srostlých tyčinek jsou tedy docela prosté lístky, kteréž později jakožlo cípy neb ušty nad trubkovilou zpodní čáslí se vznášejí. Tomu spůsobu vyvinování jenom tehdy lze porozumět, přihlé- dáme-li k tomu, že právě nejhořejší částka lístků nejdříve jest založena. A netoliko lístky jednoho kruhu, ale i dva rozličné kruhy mohou tím spůsobem dále pospolu růsti ; tak na př. u Labiat, Boragineí, Serophularineí, Primulaceí (kamž petrklíč náleží), a mnoho jiných rodů rostlinných zdají se tyčinky z vyššího kraje srostlolupenné koruny vyrosllé, skutečně ale byla zprvu koruna pro sebe, i tyčinky z lůžka pro sebe, avšak. v. jisté době vyzdvihne se trubka koruny, tyčinky s sebou ponášejíc. Příklad ten , kde tyčinky s korunou srůstají, jest ale skutečně jediný nám známý, jehož k srůstání dvou rozdílných kruhů uvésti můžeme, neboť nikdy nesrůstají kalich s korunou, neb tyčinky s plodolístky. - Ačkoli sic okvětí trubkovité vůbec. z více sourostlých lístků sestává, mohu přece příklad uvésti, kde jest trubkovité okvětí skutečně od. počátku jenom jednolupenným, totiž podražec (Aristolochia). Ono povstává co kruhovilá obruba, jejíž jedna strana: silněji vzhůru rosle, tak že oustí její, zprvu rovnovážné, vždy šikmějšího směru nabývá, — 160 — až naposled přímou skulinu v okvětí tvoří. Potom povznese tento rozštípený kraj pod= růstající trubka do výšky. a) O vyvinování se obalů květních, kalicha, koruny, okvětí. Možno-li v dokonalém květu dva tvarem, barvou, podstatou rozdílné útvary okvětní rozeznati, na př. u zvonků, lípy, luštin a. m. j., jmenuje se vnější kalich, vnitřní koruna ; jestli toliko jeden útvar, jako u lilií, slove prostě okvělím. Jsou ale také některé ro- stliny, u nichž se pod kalichem ještě vnější rozdílný útvar vyvinut nalézá, a jejž kalí- škem nazveme. Jeho původ a vyvinování bývá velmi rozličné. Před kalichem malvovité rostliny Kitaibelia objeví se nejprvé dva skoro vstříčné lístky, později po stranách ka- ždého lístku dvě bradavky, kteréž za lístky vedlejší neboli palisty považovati sluší, pro- tože později povstávají, zrovna jako palisty zelených listů; a tak tedy kalíšek Gdilný ze dvou listenů a jejich 4 palístků záleží. U Malvy samé záleží Jdilný kalíšek z listenu jednoho a dvou palístků. Kalíšek některých růžových, na př. jahod, mochen, povstává jinak; nejprvé totiž vypučí lístky kališní, a potom teprva mezi těmito vnější ušty kalíška, a z tohoto opozděného vyvinutí musíme soudit, že jsou to taktéž palisty listů kalíško- vých, avšak těch by mělo deset býli, vždy dva vedle sebe, protože každý lístek dva palístky mívá; nicméně místo dvou pospolu vždy jen jeden se vyvinuje. Musím podo= tknouti, že také mezi vstříčnými lupeny toliko dva palisty se jeví. Rod růžovitý Are- monia spojuje kalíšek jahodníka s kalíškem malvy, totiž ze dvou listenů a jejich palistů povstalým, jenž ale nížeji pod kalichem a hořejším kalíškem stojí. Konečně na květu kypreje (Lythrum), kde také pět lístků pod a mezi lístky kalichovými stojí, vyrůstá kalich později, tak že zde kalíšek z lístků samostatného kruhu utvořen. Obr. 7. Podoba lístků kalichových i korunních, nebo i okvětních bývá zprvu vždy pravidelná, totiž bradavka sploštělá, dole širší nežli nahoře; všeliké nepravidelností, výrostky atd. dějí se teprva později nestejným vzrůstem některých lístků, aneb některé částky lístku květního. (Některé lístky na př. vybíhají na zad v tak zvanou ostruhu, dutý, trubkovitý přívěsek, jako u violek, balsaminek, řeřichy kapucínské, mnohých vstavačů (Orchideí), orlíčka, stračky (Delphinium), a sice u prvnějších třech kališní listy, u ostatních lístky kruhu vnitřního. Jak na obr. 7. b viděti, povstává taková ostruha, když část lístku upro- Nigella arvensis. střed zpodiny moeněji roste; nejprvé tedy vznikne tam mělká a medník čili lístek korunní. prohlubenina, která se více a více vyhlubuje. Jiné květní lístky Aguilegia vulg., orlíček. vyznamenávají se obzvláštními lupénkovilými přívěsky na pro- b ostruha lístku korunního. středku svém; tak u černuchy (Nigella) a mnohých karafiáto- Reseda odorata. vých (Caryophylleae) lístky korunové. U černuchy (obr. 7. a) ©, d, e vývin lístků korunních. přestane konec malého lístku růsti, a dvě strany silněji rostou, tak že lístek, zprvu jen mělce vykrojený, konečně hluboce dvouklaným se stává. Dokud ještě ve dva mělké cípy vychází, vypučí na jeho zpodu přívěsek, a brzy na to zdvihá se celý vejčitý lístek na užším, vždy do délky rostoucím zpodě neboli tak zva- ném nehtě. U karafiátových to samé, toliko že dva výrostky vedle sebe se okáží. Uvedený příklad také velmi dobře ukazuje vzrůst lístku květního; nejprvé přestane — 161 — špička růsti, boky ji přerostou, pak na zpodu vypučí přívěsek, a posléze vyroste nej- dolejší částka, totiž nehet lístkový. Zeela tak povstávají přívěsky v koruně Borragineí, jenom že je lam srostlolupenná roura korunní povznáší, Žlázkovité přívěsky mezi cípy okvětí pryšcového vyrůstají leprva, až když všecky květní části dávno založeny jsou, nejprvé co přímé bradavky (obr. 4.), ponenáhlu odlučují se také bočními kraji a krajem dolejším od okvětí, a jen vzadu s ním pak souvisí. „ „Korunní lístky resedy zná každý, a ví; že jsou ve mnoho: třísní rozeklané. Spůsob jejich vyvinování učí, že jsou vlastně lístky složité, jako lupeny luštinatých, ješto po stranách prvního počátku vypučí dva jiné výrostky a tak dále s hora dolů, jako i tyčinky citronu a jiných (obr. 7). Ne vždy zachovávají všecky lístky jednoho kruhu stejnou podobu a velikost; pozděj- ším převahujícím vzrůstem některého neb některých lístků slávají se pak kruhy nepra- videlné, na př. dvoupyské koruny Labiat, Serophularineí, pak koruny straček, oměje a j. +1 Musím zde ještě na jednu okolnost, totiž na poměrnou rychlost vzrůstu rozličných kruhů okvětních, členáře svého pozorna učinit. Lístky: kališní obyčejně rostou dosti rychle chodem. stejnoměrným, a tím zachovávají vždy stejnou poměrnou velikost k ostat- ním dílcům květním, ne tak všecky kruhy korunné. Někdy původní okrouhlá bradavka (lístek korunní), málo povyrostlá, ulkví v tomto stavu, zůstávajíc velikostí daleko za tyčinkami, kalichem a pestíky. Nedlouho pak před rozvitím poupěte přemrští náhle svůj vzrůst, až dohoní co zanedbala, a pak tyčinky i pestík zahaluje. Příklad si vezměme na „bc karafiatovitých, na př. Malachium. » Každý pravý kalich a pravá koruna vyvinují se jakožto samostatné kruhy jeděh po kn, oba před tyčinkami. Majíce toto pravidlo na zřeteli, můžeme neomylně po- znali, kde jiné části kvělové kruh okvětní, na př. korunu, toliko přetvařují. V tomto smyslu nepravou korunou zdobí se květy bylin ledných, lednáček dle Presla (Mesem- bryanthemum) proto zvaných, že celé jako ledovými rampoušky porostlé jsou. Ony mají složité tyčinky, a sice pět svazků ; nejvněšnější tyčinky v každém svazku, naposled povstalé, nevylvořují se ale pravidelně, nýbrž vyrůstají v podobě čárkovitého plátku“ Rod Gnidia z řádu Thymeleae má také jen klamnou korunu, neboť plátky vznikají teprva -po vyvinutí tyčinek i pestíku; a musí se -tedy za přívěsky lůžka považovati (viz o terči). na; 1 b) O vyyinování se tyčinek, 4 Podoba každé počáteční tyčinky jest kulatá bradavka; v krátkém čase dostává obyčejně na hořéjším konci mělký, ale později vždy hlubší výkrojek, a na straně k pe- - stíku neb, od něho obráceně značí se vždy zřejměji podélný žlábek, jelikož pravá i'lévá polovice dalším vzrostem silněji naduří (obr. 2, 4). Tento první základ prašníku zůstane někdy přisedlý na lůžku, aniž se nitka utvoří, na př. u kopylníka (Asarum), podražce (Aristolochia), nejčastěji alé vyrůstá pod ním stopkovitá část, totiž nitka, a sice jakožto část nejdolejší naposledy. Zatím co se toto děje se zevnilřní podobou tyčinky, vyvinuje se- také vnitřek prašníkový znamenitým spůsobem; v každé jeho. polovici odznačí se totiž dva svazky buněk, mezi nimiž, vrstvy neproměněných buněk co přehrádka zbudou, zvláštním vyvinováním. Neboť v každé buňce tohoto celým. prašníkem se táhnoucího pásma utvoří se čtyry nové buňky, ale postup. tvoření buněk jde dále, a v každé z no“ vých buněk vzniká opět buňka, kterážlo jest'zrnkem pylovým. Tím tedy obsahuje každý 1 — 162 — vyvinutý „prašník čtyry pásma pylových zrnek; poudvou v každé půli prašníkové sblížená. Velmi zřídka (u Canny) chová prašník jen dva svazky pylové, rovnaje se půli prašní- kové; Pylová zrnka ležívají naposledy namnoze volně: vedle sebe, když matečné sA buňky byly stráveny, a potom vé čtyrech pouzdrech uzavřeny. jsou. Jak jsem zde vyvinování tyčinky vnitř i zevnitř naznačil, takový jest spůsob a/e» platný ; všeliké rozmanitosti formy, nestejnosti ve vývinu, rozličné přívěsky jsou výsledek dalšího jednostranného vzrůstu některých částí jejích. Šalvěj má dva vyvinuté prašníky obr 8 zprvu zcela pravidelné, až později ona částka buněk mezi oběma půlema: jejich (tak zvané spojidlo) silněji do šířky se vyvinuje, tak že se oba prašní váčky od sebe vzdalují (obr. 8.); k tomu přichází ještě ta nepravidelnost, že jeden vak brzy růsti přestane a tak zakrní, kdežto druhá půle značně. vyspívá. U čistce (Stachys) šíří se pak spojidlo v.dolejší částce, tak že vaky prašní na špici se dotékají, dole rozcházejí. Vyvinuje-li se spojidlo silněji na straně vnitřní, tedy stojí vaky na vnější straně blíže sebe, u dři- štálů ; pak=li: ale na vnější, tedy hledí prašní vaky do vnitř, u pryskyřníků.“ Velmi nepravidelně, hadovitě zprohýbané vaky prašníkové, mnohých dyní nepocházejí též od ničeho jiného, nežli od nestejného vzrostu spojidla. V květu violky vonné nedělí se celý prašník ve dva vaky, nýbrž nad nimi zbývá ještě část, kteráž pak jako přívěsek nějaký ještě dále vzrůstá; a ve violce altajské vyrůstá později nazad z dolejšího dílu spojidla dvou tyčinek jakási malá ostružka. Také; výrostky na pytlíčkách, chlupy, ostružky, růžky (ú erik); povstávají později. Nejpodivnější jsou. výrostky Asclepiadeí, pročež se. při nich déle -zastavíme (obr. 22.). Tyto rostliny mají pět prašníků, kteréž brzy, jako u violky, v hořejší, plátkovitou částku; a v dolejší, pouzdra obsahující část se rozdělí; pod praš- ními vaky na vnější straně vyrůstá pak příčný výklenek, jenž mezi sebou a prašníkem nechává jamku, a tak pozvolna se tu objeví kalíšek, z jehož dutiny vyrůstá bradavka, posléze; v růžek se prodlužující. Prašníky Aselepiadeí přirůstají konečně na vnitřní straně k nemírné pětihranné blizně což jest velmi řídký příklad skutečného přirůstání dílů zpočátku zcela od sebe neodvislých. Vyvinuje-li se nitka pod prašníkem, přechází v první době vždy nepřetržitě vézpod prašníku, často ale vyvinuje se každý vak pro sebe přímo dolů, a tím se zdá, jakoby nitka v prostřed prašníku se vtékala: (prašník střelovitý); aneb se vyvinují oba vaky pohromadě koncem dolů, od nitky se oddělujíce; a takto „lístek štítkovitý představujíce. Také na nitce vyrůstají někdy přívěsky, na př. Zygophyllum, Cuscuta ; i postranní výrostky vedle nitky, palistům se rovnající, u česneků (viz -Liliovité; Živa r. 1856 str. 250, obr. 24), laskavcovitých (Amarantaceae) a j. rostlin: Jestliže se nitka ve dví článkuje, jako u pryšců, článkuje se teprv, až potř jisté délky dosáhla (obr. 4.). H Už nahoře jsem uvedl řídký příklad na dýni, kdežto dva prašníky sina srů“ stajíj a ukázal, jakým spůsobem se to děje. Prašníky Složnokvětných (Composit), jsouce z počátku zcela prosté; teprv před rozvitím k sobě přirůstají, což si tak představiti dlužno; že vzájemným třením ná těch místech, kde se dotýkají, pokožka se zhubí, a dotýkajíce se obnažené buňky se. spojí“ Mnohem častěji však srůstají nitky buď všecky, (buď 'Salvia pratensis, šalvěj. Jak se vyvinuje tyčinka. — 163 — některé v jeden lúpen; obyčejně už prašníky na prostých nitkách trochu povyrostly, když začínají nitky v nepřetržité blánce spolu růsti. Uvedu toliko jmenem Luštinaté nejmnožší (viz Živu narok 1857 'str. 145), dymnivku (Corydalis), výtod (Polygala); také nitky složité jedné tyčinky srůstají někdy dohromady, na př. v samčím květu skočce (Ricinus), v květu třezalky (Hypericum). Měl jsem, jednaje svrchu o tyčinkách, již příležitost podotknouti, že se ve složité tyčince lípy americké nejvnitřnější tyčinka nevyvinuje jako všecky ostatní, nýbrž že se přetvořuje v plátek, a podobně se má také Mesembryanthemum a některé jiné. Pře- tvořování tyčinek ve tvary jiné, plátkovité jest úkaz ostatně také v kruhu jednoduchých tyčinek nepříliš vzácný, V květu Lopezie (příbuzné čarovníku) jsou dva počátečné prašníky proti sobě, z nichž jeden ale v plátkovitý lupének se vytvoří, u dosny (Canna) jezprvu 5 bradavek, z nichž pak dvě v jednu splynou; ale jen jedna stane se prašní- kem, ostatní přetvoří se dalším vzrůstem v nestejné plátky. Nejraději přetvořuje se jeden celý krah tyčinek, a sice nejvnitřnější, tak na př. v rodu Lasiopetalum, v květu orlíčka (Aguileoia), tolije (Parnassia), kdež se vyvinuje v žlázonosné dřípy tak jako korunní lupeny resedy na spůsob složitých lístkův, anebo vnější u Pumpavy (Erodium), ačkoli tento vnější kruh památným spůsobem později se vyvinuje. Jsou také příklady, že některá tyčinka, solva započatá, dále se netvoří a napo- sledy beze stopy vymizí, nebo-li zakrní. Pyskokvětné rostliny mají květní obaly sice pětičlené , avšak toliko 4 tyčinky; v nejčasnějším poupěti ale bývá možno také základ páté spatřili; v květu šalvěje zanikne talo pátá tyčinka velmi záhy, dvě jiné rostou ještě chvíli, ale jen dvě ostalní dokonce vyspějí. c) Vyvinování se lůžka. Komu na poznání povahy květní záleží, tomu Známost vývinu lůžkového zvláště jest důležitá, proto že od něho z veliké části vzájemné postavení květních dílů závisí; neboť z lůžka pučí všecky květolístky. Pošoupne-li se tedy některý díl lůžka, pošoupnou se spolu květní díly. Na počátku značí se lůžko jakožto kuželovitý, polokulatý neb skoro plochý konec stopky neb osy květní; a těsně nad sebou vynikají z něho postranní části květní. Jak známo z časopisu našeho, slovou díly osní mezi lístky články osními; ty tedy jsou zpočátku nesmírně kraťounké. I později zůstávají články lůžka namnoze nevyvinuté ; řidčeji se prodlužují, v rodu Cleome, © Obr. 9. Pelargonium inguinans. Euphorbia (obr. 4.), pod založeným pestíkem, či- ) níce jej stopkatým, u Passiflory pod tyčinkami atd. Zřídka se prodlužuje lůžko pod některými lístky jednoho kruhu, pod ostatními nic, jako u Pelargonie. Jejích pět kališních listkův stojí nejprvé ve stejné výšce kólem lůžka (obr. 9.), později prodlužuje se lůžko pod čtyřmi a je vyzdvihuje, kdežto pátý list zpodem hřbetu doleji zůstává, začež se díl lůžka mad ním prodlužuje, kdežto zároveň kraje toho lístku nahoru rostou. Následek jest, že vyvinutý tento list na lůžku vetkán jest zpodem podobným -- z o jktsšé od jednoho lístku kališního, dole podkově, jejíž ramena vzhůru sáhají. Květní lůžko zástávající; lg dutina pouzdra, oč vajíčko. R“ — 164 — může ale dvojím vzrůstem (dvojí zcela, rozdílnou „epoě na sebe vzíti, a sice kuželo- vitou a puhárovitou. © ix 4.. Roste-li konec lůžka neustále, dokud celý, květ vytvořen není, zaohoěá a ještě lépe vyvine počáteční lůžko, kuželovitou svou podobu, následovně získá ve květu -pestík místo nejhořejší, obaly květní ale nejzpodnější. Tak ustrojené květy: jsou velmi hojné; celý Decandollův oddíl Thalamiflorae náleží sem. H 2.. Jindy přestává konec. neboli střed lůžka, prvotního brzy růsti ;+a nižší zprvu body na lůžku jej kolkolem přerostou; tím se musí lůžko. přetvořit v'jakousi číši neboli puhár, jehož zpodek vlastně konec lůžka, obruba pak zprvu nižší díl jeho představuje. Slopujeme-li vývin tak vyhlubeného lůžka, bude se nám zdáti, jakoby se zprvu klenuté, pak ploché lůžko znenáhla vyhlubovalo, ačkoli vlastně. obruba jeho se povynáší. Všecky rostliny, od Decandolla Caliciflorae nazvané, mají, takové miskovité para Zenevié i Luštinaté a Růžovité. 3. Kombinací obojího lůžka vykazuje na př. květ granadilly (Passitora)y; inétolíko že se tvoří puhár lůžkový vzrůstem kruhovitým, ale i střed roste do výše v n" kužel, na němž jak plod tak i tyčinky se povznášejí. pay (Dokončení.) tě iMi Novější vědecké cesty v Africe. I. Jednou z předních úloh člověka, rozumem nadaného a samolibě pánem tvórstva se zovoucího, jest zajisté poznání onoho tělesa všehomíra, které mu za obydlí vykázáno, ano na kteréž ho příroda těsně upoutala — zeměkoule. i Člověk v prvotném stavu svém, kdež řeka a sousední les, při nichž se zdržoval a kleréž ho zaopatřovaly skrovnými potřebami jednoduchého života, byly celým světem jeho, neměl smyslu pro onen oddíl vědění, kteréž nazýváme zeměpisem čili geografií. Když začaly se jednotlivé rodiny spojovati „v kmeny a tvořili prvotné státy, když pro množící se obyvatelstvo prostředků výživy nebylo v takové hojnosti ná všech místéch, vzalo počátek stěhování a zároveň podmaňování. Čím více pak se rozmnožení- lidé usazovali v stálých sídlech, „vyskytovaly se nové, větší potřeby, příroda sama vybízela k zdokonalování některých darů svých a k lepšímu upotřebení jich, probudil sev 'člož věku dřímající duch důmyslu, počala rozšířenější průmyslnost. © Rozliční kmenové v roz= dílných krajinách přišli na rozdílné druhy průmyslu, kterýmž příroda všude jiné pro- středky, jiné látky poskytovala. Krajiny vyznamenávaly se rozdílnými výrobky průmyslu (v nejširším smyslu slova). (Na svých výpravách a lazích poznali lidé bohactví: cizích krajin, vzbudila se žádost po něm, a znenáhlým ušlechtěním lidí muselo to véšti' k po= čátkům obchodu, který se vždy v širších kruzích pohyboval. Tím nabýval člověk vždy většího rozhledu vůkol sebe, i měl zároveň podnět, aby se snažil jej vždy více'rozšířiti; což se také přirozeně dělo. Přišli jsme tak až ku počátkům zeměpisu. © Podněty a: příčiny pokroku jeho, které jsme zde v počátcích pozorovali, zůstávaly později na dloúho' ještě tytéž, jen že se dělo vše u větší míře., Válka a obchod rozšiřovali! nejvíce zná=: mosti zeměpisné, přispěly nejmohůlněji k vývinu geografie., ať „Ar0dbog = Mic wV největší styčností vidímé od: starodávna (obyvatelstvo břehův Středního moře, kteréž se stalo kolébkou mořeplaveotví. Foeničané první prokřižovali vody jeho, na- vštěvovavše vzdálené břehy, ano vyplouli i skrze sloupy Herkulovy (úžina Gibraltárská vslarém zeměpisu) na šírý ocean; dali zároveň počátek mocnému Karthagu. Toto pak mělo soupeře v Řecích, šířících se po východních březích Středomoří, kteří pak, stavše se lány náramné Perské říše, tím neobyčejně rozmnožili své zeměpisné vědomosti. Na to povstal Řím, a pod jeho žezlo klonila se: krajina za krajinou, pod jeho ranami padal národ za národem, až rozšířil panství své skoro po všech už známých a ohromných dosud neznámých částech země. © Vládychtivoslí, bažením po kořisti a zisku vedeni a zároveň náboženským fanatismem podněcování, odkrývali tím samým spůsobem Arabové neznámé kraje; války uvedly Mongoly do dalekých, temných končin, Zatím byla Evropa se vybrala z bouří všeobecných válek, utyrdil se pořádek, zmohly se potřeby, průmysl a obchod a vzrostla tím ziskuchtivost, bažení po bohactví. Konaly se výpravy do da- lekých končin; oplývajících bohactvím, největší objevy zeměpisné staly se následkem pachtění se po: bohactví, to byl ten osten, kterýž vedl k nalezení mořské cesty do Indie, k odkrytí Ameriky. 1 Šlechetnějších: zájmův při podobných podnikáních poznala teprv doba novější. Arci cesty: missionárů křesťanských sáhají už dosti daleko dó středověku, a majíce za účel ušlechtění: člověka; barbarské, nelidské bohoslužbě oddaného, přivésti jej k poznání krá- sných zásad učení křesťanského a dáti tak základ dalšímu vzdělání, ukazují podnět zajisté šlechetný: ale bohužel nebyly zhusta kroky missionárů jen tou čistou zásadou vedeny. Můžeme říci, že teprva v nové době staly se ostnem nejdůležitějších zeměpisných odkrytí zájmy čislé, věda a lidskost, a jenom tyto mohly vyvolati zápal divy tvořící. -1 Vědecké cesty vstoupily do popředí teprva v čase novém. Za dlouhá století volného pokroku nastal konečně ve všech vědách ruch před tím nevídaný, aneb ony se vlastně počaly stávati vědami. Naskytl se tu celý obor, mající základ v zevrubném poznání země, bez kteréhož by se vlastně dále vyvinovati nemohly; to připojilo se ještě k při- rozenému: bažení člověka pokročilejšího u vzdělanosti po známosti zeměkoule, a geografie činila obrovské pokroky.. Výpravám vědeckým nestavěly věčné ledy Polárního moře, nekonečné pouště, neschůdná horstva, žádné meze; zápalem vědeckým unešen nelekal serčlověk nezvyklého, smrlícího podnebí, dravé zvěře, nepřátelství a ukrutností divochů ; čistou láskou k člověčenstvu: roznícen vzdoroval nesčíslným nesnázím cesty,' vydával i - semebezpečenstvím při každém kroku číhajícím, aby otevřel vzdělanosti cestu k národům polozvířecím, neb nelidskými poměry hynoucím. Podivením naplňuje nás, když vidíme, jakým nesnázím a nebezpečím vydává se člověk, aby mohl s jistotou táhnout čáru na papíru, značící břeh zemský daleko v Ledovém moři. Severozápadní průplav, slibující“ kratší spojení východní Asie s Evropou, byl sice příčinou prvních výprav do Arktického oceanu, avšak jaký účel mělo oněch 20 Franklinských expedicí? Byla to čistá lidskost, byly to zájmy vědy, co pohnulo Angličany a Amerikány vydati více než 40 milionův na - podniknutí tato; noví a opět noví obětaví mužové nasadili na to život svůj; aby se dověděli jistoty o osudu oněch neohrožených plavců a aby zároveň rozřešili temné otázky vědecké geografie, a vzdělaný svět sledoval s napnutín kroky jejich, věnoval jim největší účastenství, jásal nad každým novým objevem a odměňoval hojně i materiálně © šťastně se navrálivší podnikatele. Viděli: jsme neohrožené muže pouštěti se za účely V166 — čistě, vědeckými do bezvodých pustin vnitřní Australie, kdež namnoze došli čestné smrti ve službě, vědy. A konečně v čase, nejnovějším, když zamiknul mlaďý, nadějný Dr. Vogl v nitru Afriky; chtěje přispěti k: odhalení roušký ukrývající“ pevninu tuto před zraky vzdělaného svěla, namáhaály se vlády i soukromníci dostati bezpečných zpráv K o spůsobu, jeho smrti, a dostalo se mu všeobecného účastenství. Vědecké cestý nové doby razí zároveň cestw obchodu světovému: do: krajiny kam by byl stěží aneb velmi pozdě: proniknouli mohl, maje: pouze okamžitý zisk na zřeteli; — za kroky vědeckých cestovatelů následují obchod :a kultura, páky to: blahobytu. 9 Činnosů na poli nynějšího zeměpisu jest náramná, a při tóm'neustávajícím díle, vé - kterémž se všickni národové, vzdělaného světa zúčastniti snaží můžeme se nadíli; že v brzku budou všecky přednější geografické problemy rozluštěny; že: se: stané zeměpis: vědou nejvíce přispívající k všeobecnému vzdělání, ano základ jeho tvořící ; pak: zajisté zaujme místo mezi vědami ostatními, které mu vzhledem: na důležitost jeho: přísluší. Zdá se; jakoby se byl člověk zastyděl, pohlédna: na prázdné. bílé plochy map: pra- starých kontinentů ještě v 19. století, Nesrovriávalo se to zajisté s onou výší vzděla= nosti, na které státi se domníval, když ani povrchně neznal hroudu;“ na/míž přebývá; když viděl miliony lidí vyloučených doposud z proudu ruchu světového, takže: mežijou pro svět a svět není pro ně, Protož používá nyní všech pomůcek, kteréž mu: pokročilá kultura. a věda poskytují, kráčí s rychlostí netušenou ku konečnému odhalení všech: tajností zeměkoule. Badání geografická naší doby jsou přirozeně zcela jiného rázu než v starších: časích. Tehdy cestovatel prošel mnohé země, nápsal:co viděl a slyšel, a mezi tímto i všeliké báje a podivnosti; v otčině tím raději naslouchali slovům jeho, čím podivnější vypravovak věci, ano častokráté cestovatel takový své vlastní báječné smyšlénky podával co zku- šenosli cesty, chtěje dodati půvabu vypravování svému a zbuditi podivení. V čase: tom nestaral se cestovatel o to, aby měl dostatečného vzdělání, aby pravého prospěchu: při- nesly cesty jeho, a nikdo toho také nežádal. Jak se teď vše změnilo! Cestovatel vědecký musí být skutečně muž vědy aneb aspoň člověk vůbec vzdělaný, bystrého rozumu: čilého: ducha; jest opatřen všemi nástrojemi a pomůckami, které mohou sloužiti k tomu, aby že- měpis a vědy příbuzné mohly se nadíti co možná největšího obohacení, a výsledky badání: jeho očekává přísná kritika. Arci nemůžeme ani pokládati za možné, aby mužové pro vědu horující, pro zrnko pravdy život masazující, byli schopni toho; plniti zprávy ne- pravostmi á bájemi, kteréž by beztoho za nedlouho odhaleny byly. Vzorem vw oboru“ tomlo| zůstané snad slavný Humboldt; jehožto na: tři díly světa se vztahující cesty“ daly zajisté vědecký základ mnohým odvětvím zeměpisu, ano, utvořily úplně -nové jn této vědy (na př. geografii botanickou). EEE Náramnou « důležitost pro zeměpis má jak známo kartografie; a neocenitelné 'jest zdokonalení; kteréž se doslalo umění: tomuto v novější době. Stejnou: rychlostí jak zeměpis pokračoval, zdokonalovala se kartografie, a můžeme říci, že se stala dokoná“ Jostí svou duší zeměpisu. |Kdež dříve mapy doplňovaly knihy, doplňují teď takřka | knihy mapy, neboť naše mapy mluví samy. Pro zhotovení věrných obrazů pevných částí zeměkoule bylo přede vším potřebí důkladného určení mořských břehův, i ..) "se tedy práce hydrografické neméně; důležitými pro zeměpis: IS Když povážíme; jakou praktickou: důležitost mají tylo práce zároveň pro obchod — 167 — a mořeplavbu vůbec, mebudo nám divno, že k nim národové námořští takový zřetel obrátili a jim tolik péče věnovali, Nejvíce v ohledu tom činila arci Anglie, zvláště od počátku tohoto století skorem každoročně na 20 lodí a ke 2000 důstojníků a námořníků hydrogralickými; pracemi zaměstnávajíc. Výpravy tylo' jsou spojeny 's nemenišími né- snázemi než ony, 0 kterých jsme dříve mluvili. Nehledě na důkladnost, jakóuž věda vyžaduje, musí se při tom k vůli: plavbě všechna obezřivost a píle vynáložit; neboť je-li břeh,: ostrov neb úskalí některé dosti málo chybně“ udáno; může to míli za následek zahynulí i největšího korábu. Rozumí se samo sebou, že do oboru prací hydrografických nenáležejí pouze částky země nad vodou: ležící, ale musí se stejně pozornost obracet ke“ konfiguraci: půdy mořské ano i povaze její“ „Jen pomocí výborných map možno“ jest plavci nebezpečné části moře bezpečně proplouti, za tmavých nocí s úplnou jistotou lóď řídili“ Namáhavé práce hydrografické konají se v krajinách podnebí nezdravého, při březích divokým lidem obydlených; a vezmeme-li ještě nebezpečí plavby, vysvítá, že požádujou též mnohých obětí. Připomínáme: jen známého Cooka; který byl na Sand- wichských ostrovech od tuzemců zabit. » Předeslavše tuto krátkou všeobecnou úvahu, přijdeme k cestám po kontinentu afri- ckém, kterýž v našem čase přede vším poutal pozornost vzdělaného světa. II. u, „ Pouze, Středozemním mořem, od Evropy oddělena, rozkládá se až přes. rovník da- leko. do, jižního Atlantického a Indického, oceánu ;mohútná spousta, zemstva, kontinent; africký, Jestiť Afrika čáslí starého světa, s nímž toliko úzkým; okřidlím,Suezským: na severovýchodu souvisí, a viděla mocně, se, vyvinouli kulturu v mezích svých v časech kdy ještě nad Evropou čirá panovala tma., Bezpochyby z Indie našla, vzdělanost: cestu! na břehy afrického Nilu, a Egypt, stal se kolébkou vzdělanosti Foeničanů;-Řeků ;;vzdě= lanosti Evropy. Uběhli lisícové let, a jak se nám jeví nyní Afrika? Vzdělanost starého; Egypta, malinké to částky Afriky, zašla, severní pomoří, mečem Římanů kultuře. pří=' stupné učiněné až k hranicím veliké pouště, upadlo zpět: do dřívějšího barbarství, na němž; ani záplava Arabů na délku nic nezměnila,- ostatní části kontinentu; nebyly ani dotknuty ruchem světovým, a Afrika ležela až skorem do posledních dob před, zraky civilisovaného, světa co uzavřený kolos, jehož, vnitřek, tak málo, života jevil;; že: zdálo se, „ospravedlněno mínění, že vyplněn jest. z větší, části nehostinnými pouštěmi. .- Někdy, pronikly mlhavé zprávy, o,říších a bohatých, městách uvnitř pevniny, avšak nesouce ráz báječný zanikaly opět co báje. A přece se ztrácí nejstarší podnikání, ku po=; znání „tohoto dílu světa čelící“ pokud, víme až do sedmého století před naším letopočtem, Ledové krajiny vysokého severu, pusté, vysočiny, Asie, pralesy Ameriky otevřely sé kro- kům Evropana, odhalily se zrakům, jeho — a blízká Afrika, jeden ze starých světa dílů, doposud, vzdorovala! Táže se zajisté, každý po příčinách úkazu toho. Nato odpoví mám jednak historie světa, jednak přirozená povaha Afriky. „Už v 4, slolelí před lelopočlem křesťanským podniknuli, Foeničané na vyzvání Egypiského krále Necha plavbu kolem Afriky; anto opustivše Rudé moře sloupy: Her- kulovými do Středomoří a do Egypla se navrátili. Ale už za časův Herodota *) nezpo- i or) Žil v 5. stol. pře Kr.; narozen v Malikarnase v Malé Asii naproti Rhodosu, největší část života svého strávil na cestách. Byl muž bystrého ducha, soudný pozorovatel, — 168 — mínalo se události této než jako bájky, ačkoli okolnost; že plavci. při vjižním (konci“o poledni slunce vždy na pravé ruce měli, jsouce obličejem: k“ západu: obráceni; ukazuje nato, že rovník skutečně překročili; arci přistehdejším stavu astronomie si úkaz ten ani Herodot, vysvětliti nemohl.. Tak, málo umělo se tehdy: použit výsledků podobné o“ že brzy, v zapomenutí přišly. Karthago; rozšířilo obchod svůj, (dle Herodota) až; na zlá pobřeží západní Ati S. vnitřní Afrikou provozován, obchod, pomocí karavan velikou pouští táhnoucích — avšak všecky zeměpisné známosti, kterých Karthagenští nabyli, chovaly se co tajemstva státní, podobně, jako u Foeničanů, Plavba admirála Hannona, který k nařízení vlády Kar- thagenské na západním africkém pobřeží osady založiti měl, vztahovala se, jak'se zdá, až do horní Guinei, nelze však s jistotou udati, v kterém čase vykonána byla. © Dějepis zmiňuje se též o výpravě ku pramenům Nilu za císaře Nerona. Pomníky panství Římského nacházel Barth až ku hranicím pusté Hamády, ve Fezzanu neukazovalo se už ani známky ; souhlasí tedy hranice staré provincie římské v těchto stranách asi s pomezím vlastního Tripolisu. Jako divé vlny přivalily se do Afriky hordy mohamedánských Arabů; dobývajíce Šmahem veškeré krajiny severního pomoří a obracujíce mečein na víru svou. Rozšířili se však i v Sahaře, jež obdržela od nich užitečného. velblouda; -a islam proniknul daleko na jih až do krajin černochů. Arabové vyvolali nový ruch, jimi rozkvětl obchod, tím získal zeměpis a u středověkých geografů arabských jeví se severní i střední Afrika v-jasnějším světle. © Připomenutí zasluhuje přědé vším zeměpisec Leo Africanus *), který mnohé krajiny Afriky na vlastních cestách poznal. Zajímavé jest, že Nigr (největší řeka Sudanu), 'o kterém už Herodot a jiní geografové staré doby praví, že teče k východu, jsa totožný s Nilem aneb jeho přítokem, Leo nechá téci k západu, dokládaje k dotvrzení toho, že sám po něm z Tombůktu do západních říší plul. Omyl tento byl příčinou, že se později Senegal a Gambia držely za ústí Nigru; a byl vlastně teprv M. Parkem (1796) vyvrácen. Po Senegalu a Gambii doufali se Evropané později dostati do zlatonosné země Dženne a báječného Tombuktu na břehách Nigru. 3 Obchod evropský s bohatou Indií byl velice stížen, když krajiny řecké a egyptské, jej prostředkující, padly do rukou Turků. Vidělo se nutné, hledati obchodu indickému jiných drah, na kterých by se pokojně pohybovati mohl, — nalézti spojení námořské. Myšlénka ta vznikla nejdříve v Portugalsku, nebo vlastně v hlavě infanta Jindřicha, syna krále Jana I.; on se uchopil se vší rázností provedení jejího (1415), neboť byly mimo bohatství Indie zprávy o zlatonosné zemi Ghinei v Africe dosti velikým lakadlem, a po více než osmdesátiletém namáhání poštěstilo se konečně Portugalcům, objeviti jižní konec Afriky a dosáhnouti na mořské cestě Indie. Mezi tím též Amerika pro Španěly odkryta. Indie a zlatonosné břehy Afriky přinášely náramného bohatství malému Portugalsku, a byl tedy dosáhnut účel výprav jeho do cizích zemí úplně. Usazení se na březích afrických nemohlo míti značných následků pro zeměpis tohoto dílu světa, pro pokrok a a věděl skorem vždy báječné od pravdivého rozeznati. Jím počíná první, bájí na větším díle prostá, důkladnější známost země, ún se nazývá právem otcem geografie. „» Narozen v Granadě koncem, 15, věku, nřišal. s,rodiči svými do Fezu; kdež, (obdržel, " své vzdělání. Procestoval velikou část střední a severní Afriky i západní Asie; v Římě od papeže Lva X. pokřtěn, přeložil svůj rozsáhlý zeměpis Afriky z arabského "in ital- štiny; toto dílo přineslo mu příjmí Africanus — vlastně se nazýval Alfasi. — 169 — vzdělání obyvatelů jeho. Nebo co žádali si, Evropané? Zláto — a to našli na břehu. Potom; už „při „prvních výpravách infantem Jindřichem: vedených začal se provozovati živý obchod s černochy, kterýchž pak Portugalci v osadách svých k těžkým pracím používali. © Tedy skorem při prvním setkání Afrikána s Evropanem vzal počátek onen hanebný obchod, stavší se klatbou Afriky. Nyní byl zřetel Španělů a Portugalců obrácen výhradně na Ameriku a Indii. Země ty oslepily zraky jejich bleskem zlata a drahých kamenů, a pokladů těchto dalo se po- měrně lehko nabyti; ani příroda, ani slabé bezbranné obyvatelstvo nekladli do cesty značných překážek, jakéž byly hojné v Africe, a vedle bohatých krajin Indie a Ameriky byly Evropanům brzy břehy africké jen co trh na otroky důležity. © Vniknul=li kdo dále do vnitra, byl to obchodník v otrocích, jdoucí za nectným obchodem svým. „Ameriká- nům přineslo setkání s Evropany záhubu, a když mizely miliony tichých obyvatelů jako morovou ranou zasáhnuty, měla vyplniti mezery Afrika syny svými, aby nevysechl pramen bohactví poloostrova Iberského. Tehdejšímu politickému hospodářství platily drahé kovy za jediné, za pravé bohactví země, nikde nenahromadilo se jich takové množství jako ve Španělích, a předce stala se země tato jednou z nejchudších v Evropě! Strašné, byly následky vyvážení otroků pro Afriku. Povstávaly záhubné války kvůli chytání černochů pro evropského, obchodníka; panovníci prodávali své poddané za malicherné hračky a líhové nápoje, ano neštítil se,oteo: děti své, bralr bratra: prodati za „malý zisk a odevzdati osudu nejhoršímu., Mohlo-liž to vše přispěti k zjemnění mrávů těchto beztoho surových národů? To vše muselo jen podporovat barbarství, divokost a kanibalismus, zničili zárodky domácí vzdělanosti, proměniti květoucí krájíny v pouště, — nebo co byly platny Afrikánu bohaté dary přírody, kterýchž požívati němohl, po kte= rýchž se mikdo neptal? Jem otrok byl hledané zboží, jedině ten obchod přisliboval zisk, A skutečně od té doby padala Afrika vždy hloub do nevzdělanosti, obyvatelstvo divočelo a řidnulo. V severních krajinách mahomedánských zamezoval fanatismus, náboženský s obou stran zblížení se Evropy a Afriky; černoch pak choval neskrotitelnou. zášť proti bělochu, v němž viděl původce svého neštěstí, úhlavního nepřítele svého. Vždy rostoucí surovost a nepřátelské postavení obyvatelstva naproti Evropanům bylo jednou z hlavních překážek, které; se dosud stavěly v cestu všemu šlechetnému snažení k odhalení tajností toho dílu světa, k zblížení nešťastného obyvatelstva jeho: ostatnímu světu a připravení lepší budoucnosti. 1 Ktomu přispívala, přirozená povaha Afriky sama, aby tato byla poslední zemí, s'níž rouška tajemství, odhalena, aby, naposled, civilisaci otevřena byla. Afrika představuje, nám, pevninu úplně uzavřenou, břehy namnoze lodím těžce přístupné , chudé na, zálivy mořské, chudé na ostrovy, kteréžto věci znamenitě přispěly k vývinu vzdělanosti v jižní; Asii a Evropě. Veletoků, které by otvíraly cestu do vnitra, poměrně málo, nekonečné pouště, svou bezvodností a horkými větry smrlí hrozící, při tom poloha zeměpisná, kte- rouž, celá skoro pevnina do horkého pásma padá, z toho vyplývající nezdravota mnohých krajin, kde sotva. černoch podnebí vzdoruje, Evropan pak jistou obětí jeho se stává, —. lo vše zajisté muselo znamenitě přispěti k tomu, aby Afrika tajna zůstala, světu v časích, kde se jiného podnětu k odkrytům neznalo, nežli rychlý, hmotný zisk, aby zároveň známost její jen zdlouhavě pokračovala v čase novějším. „Kolik z oněch ne- ohrožených mužů, kteří v nové době snažili se vniknouti do vnitra afrického; nevrátilo — P — se více zpět, padnouce v oběť buď smrtícímu podnebí, buď surovostí obyvatelstva! Muselo se: dosud počítati za šťastnou výminku, když ten neb onen'smělý cestovatel šťastně vý- vázl z nebezpečí a mohl přinésti mnohdy dosti skrovné zprávy do otčiny. Smrt byla pravidlem, a mnohdy zaniknul vyslanec vzdělanosti, aniž by byla Zpráva přišla: 0 spů“ sobu a místě zahynutí jeho. Ale nebyl nešťastný osud tak- mnohých cestovatelů afři ckých s -to aby odstrašil od dalších podnikání. Láska ku vědě a pravdě, snaha prospěti člověčenstvů, raziti cestu vzdělanosti'a blahobytu; mocný vnitřní pud člověka, proniknouti všecky“ tajnosti zeměkoule, všecky tajnosti přírody, byly silnější mež láska k životu. Padl-li bojovník jeden, vstoupil jiný do šlépějí jeho, řady jejich se množily, svět věnoval jim vřelé účastenství, a tak konečně poštěstilo se usilovným snahám, čistými zájmy pod“ něcovaným, vykonati'v běhu půl století více, nežli se dříve stalo za celá tisíciletí. Zároveň tím ale také více získáno pro obchod 'a průmysl-světový, pro skutečné bohactví' národů. Bude' záhodno; zmíniti se krátce o všech značnějších výpravách do Afriky, které se děly v době nové; a nejhlavnějších problemech zeměpisu afrického, kteréž an: - ještě zůstávají přede vším cílem vědeckých cest. Když zácházela sláva Portugalců a Španělů, zdvihaly se ma zřícéninách moci jejich osady Hollanďanů, Angličanů a Francouzů. Ústí Senegalu a Gambie, domnělé výtoky Nigru, dostaly se do rukou francouzských a anglických, a řeky tyto zdály se otvírati cestu do říší Dženne a Tombuktu, bohatých na zláto, o kterých Neprové ochotně báječné věci vypravovali.. Bylo podniknuto několik výprav, ano v Anglii utvořila se zvláštní společnost pro vyskoumání běhu Gambie; ale všecky pokusy, které se děly běhém 17. a 18. století, vniknouti tímto směrem do vnitra afrického, nevedly k žádoucímu cíli. Dílem byly překážky nepřekonatelné; dílem také nevedlo se to s rázností dosti velikou, an vždy ještě země jiné, snadnější zisk přislibující, zaměstnávaly námořské národy Evropy. Koncem 18. sloletí ztratilo Anglicko Ameriku, kdežto zatím jeho panství východoindické se rychle zmáhalo. Tu obrátila Afrika na cestě do Indie ležící na se větší pozornost Angličanů. © Povstala v Londýně společnost pro podporování výzpytů afrikánských "), sestávajíc původně z 98 mužů vysokého postavení společenského pod předsednictvím o přírodovědu velezasloužilého Banksa, a tím nastala nová doba pro zeměpis Afriky. Spo- lečnost zavazovala se sice jenom nésti úlraty cesty, avšak nabízeli se hned vzdělání a zkušení! mužové k nebezpečným výpravám; puzení láskou k vědě a šlechetnou ctižádostí.“ Od té doby nabyly cesty afrikánské vědeckého rázu, zprávy a cestopisy byly skutečným obohacením zeměpisu a příbuzných věd; a tvoří tak úplný kontrast k cestopisům dřívějších časů. Po bouřlivých letech republiky a císařství Francouzského zúčastnili se i Francou- zové značně 've' výpravách afrikánských, závodíce s Angličany, avšak největší výsledky máme co děkovati těmto. Mimo zájmy vědy a lidskosti byly to i obchodní ohledy; které k činnosti vybízely; neboť třeba okamžitých výhod nebylo právě pro přislibovala' jich tím více budoucnost. Společnost afrikánská sbírala nejdříve vše, co až do té doby o vnitru africkém známo bylo, a vydala tiskem r. 1790—1792. První cestovatelé společností podporování Američan John Ledyard, který byl už Cooka doprovázel a mnohé cesty v Evropě L) Spojila se r. 1830 s král. společnosti zeměpisnou, kteráž r. 1856 měla 850 oudů á 20.000 zl. ročního vydání. — W — konal. Ale hned při začátku podniknutí svého zemřel v Egyptě na zimnici. Pavel Lucas nebyl šťastnější; opustil 4789 Tripolis, chtěje dosáhnouti Nigru a pak Atlantického oceánu, nemohl si ale zjednati průchod krajinami nedůvěřivými Araby obydlemými. Major Hougeton, předchůdce: Parkův, plul po Gambii asi 100 mil do vnitra, zahynul však buď nezdravým podnebím“ aneb: vražednou zbraní tuzemců. K nejslavnějším cestám africkou spol. podpo- rovaným: patří cesty Parkovy. Mungo Park, skotský lékař, vypravil se z držebnosti anglické při ústí Gambie východním směrem do vnitra a dosáhnul šťastně Nigru 20. června 1796, jejž s podivením na východ téci uzřel. Tím byl vyvrácen blud tak starý a rozšířený, že by Senegal a Gambia byly výtoky mohútného Nigru. Mungo Park vy- pravil: se r. 1805 opět do Afriky, dosáhl opět Nigru a plul po této krásné řece, chtěje přijíti k jejímu ústí. Avšak nevrátil se více, jsa zabit u města Bussy (skoro pod 109 sev. šířky, asi 100 mil od ústí Nigru). Roku 1797, prvé než uveřejnil Park cestopis svůj, nábídnul společnosti německý učenec Hornemann služby své. Obdržev v Londýně instrukce odešel do Paříže, kdež jej Lalande národnímu institutu představil co člověka, od něhož se země- a národopis hojného obohacení nadíti mohou, a kde se seznámil s jistým tureckým kupcem, který mu co jedinou možnou cestu pro křesťana do vnitřní Afriky omu přes Tripolis a Fezzan radil, Dle instrukcí musel však nejdříve do Kaira a zde zdržel se přípravami 10 měsíců. Zatím vystoupil Napoleon na břeh egyptský a Hornemann strachoval se možných nátisků sé' strany Francouzů. Napoleon však slíbil mu ochranu a pómoč svou, a Hornemann vyláhl 5. září, přestrojen za kupce mohamedánského, s karavanou, která každoročně z Mekky přes Ecypt a Fezzan do západní Afriky se ubírá. Konečně dosáhla 17. listo- padu Murzuk, hlavní město Fezzanu, kdež přestál Hornemann zimnici, jíž služebník jeho podlehl. Odtud vydal se do Tripolisu, získal ochranný list od beje, navrátil se do Fez- zanu a 7. dubna 1800 nastoupil cestu přes poušť do říše Bornu, jsa první Evropan beroucí se tímto směrem do vnitra. Poslední list datován od 6. dubna, a od té chvíle neslyšelo se o něm více. Taktéž zahynul Burkhard, který byl skrze Nubii proniknul do Šendy, jehož podniknutí tím více nadějí zbuzovalo, an byl dobrý znalec arabské řeči, mravů a náboženství. Oba tito cestovatelé byli muži vysokého vědeckého vzdělání a osud jejich spůsobil tím větší žalost. our Peprv Oudney, Denham a Clapperton dosáhli skvělejších výsledků (1821—1824), opět přes Tripolis a Fezzan dosáhli Sahary, a sestoupivše do úrodných planin Sudanu spatřili se žasnutím nepřehlednou hladinu jezera Čadu, o kterém starší zeměpiscové temné zprávy podávali. Oudney stal se ale brzy obětí podnebí; na západní hranici říše Bornu pod 12“ s. š. zastihla karavanu 26. prosince taková zima, že voda v měchách na hřbetě velbloudů mrzla, načež Dr. Oudney do' nemoci upadl a 17. den zemřel. Denham proniknul až k 119 sev. š. do Mandary, provázeje oddělení vojska bornuan- ského, které vytáhlo proti Felatahům; Clapperton se pustil na západ do veliké říše Felatahův (Fulahův), ná počátku tohoto století založené, a dosáhl residence' sultána Bello, Sakkatu (Sókoto), v krajině Haussa. Po svém navrácení do Evropy podniknul Clapperton druhou cestu od zálivu Guinejského do vnitra, překročil blíže Bussy, kde Mungo Park zahynul, Nigr, a příjda opět do Sakkatu zemřel zde 1827. Služebník jeho Richard Lander navrátil se s papíry jeho do Evropy, a on to byl, jenž svým bratrem provázen sledoval dolní běl Nigru od Jauri'až k ústí jeho v zátoce Beninské (1830). — W — Hlavní resultáty, které v této době, čtyryceti, let, získány: pro geografii střední Afriky, byly tedy: jistota, že Nigr, Senegal a Gambia rozdílné veletoky jsou, z kterýchž první teče k severovýchodu, ve velikém, oblouku obrací se k jihu; kdež do- zálivů: Gui=: nejského padá, a že zároveň překážky splavnosti jeho nejsou nepřekonatelné ; odkrytí a ustanovení zeměpisné polohy jezera; Čadu; tvořícího: se svými přítoky, zvláštní systém hydrografický a spolu největší prohlubinu Sudanu; vědomost, že; obsahuje střední: Afrika země bohaté na přírodní plodiny, s obyvatelstvem „které bylo první: stupně vzdělanosti překročilo, mohútné říše tvoří a v místech na, 30—40.000, obyvatelů: počítajících po- hromadě bydlí, Clapperton -a Denham zvláště přišli k přesvědčení, že jest poměrně: snadno“ udusiti obchod v otrocích u, pramene: jeho, v Africe, jediný to také prostředek žádoucí výsledek přislibující. Chceme uvésti slova šejka bornuanského; která pravil Denhamovi: „Pravda; jsme všichni synové jednoho otce, a pravíte-li, že se prodávati nemáme, pravdu říkáte. Ale rcete, co máme dělati? Přijdou-li Arabové k nám se. zbožím, žádají za ně jenom otroky. „Proč nepošlete některé z vašich kupců k nám? | Nyní nás znáte a víte, že dobře přijmuti budou. Přemluvte je, ať přijdou se ženami svými a usadí se mezi námi; a učí nás stavěti. domy a lodě, o kterých jste mi vypravovali.“ © Hle, nejprospěšnější medikament na krvácející ránu Afriky ústy Afrikána vyslovený. il Zmíníme se ještě o, dvou cestovatelích jmenované, periody; jest to major Laing'á Francouz Réné , Caillié, Cílem obou bylo báječné město, Timbuktu; královna pouště, Řím Afriky a p. často jmenované, kterého už před tím tolik cestovatelů dosáhnouti se snažilo.. Sotva kterému městu povrchu zemského, věnováno tolik pozornosti, tolik na- máhání vyhledati je, jako Timbuktu. | Však líčili je také v minulých stoletích mnohé zprávy co pravý div světla, co střediště rozsáhlého obchodu, náramným: bohactvím a poklady oplývající. Muž otužený, zvyklý na podnebí africké, nastoupil Laing nebezpečné podniknutí své, opatřen všemi potřebami veliké cesty, a přes Marokko a Saharu dostal se, skutečně „do Timbuktu. „Navraceje se však byl od Tuariků kmene Uelad Sliman zavražděn, (24. září 1826). Jediný Evropan, který před Barthem Timbuktu navštívil a do Evropy se navrátil, byl mladý Francouz Caillié. Proniknuv od břehu mořského k Nigru, dostal se po něm do Timbuktu 20. dubna 1828; cestoval však přestrojen co chudý moslím, bez. všelikých vědeckých nástrojů, a jeho 14denní, pobyt v Timbuktu byl více vězením. Po svém navrácení obdržel od francouzské zeměpisné společnosti vysazenou cenu 10.000 franků. ida Tabák. Nástin chemický. Sepsal Alois Jandous Tabák (Nicotiana) náleží k řádu lilkovitých (Solaneae) soustavy přirozené. Druhové tabáku rodí se buď v Asii, buď v Americe; někteří, jako tabák dohán (Nicotiana Taba- cum, L.), tabák prýzlový: (Nicotiana, rustica, L.) a tabák široký (Nicotiana macrophylla, Sprengl), pěstují se, v rozličných odrůdách nejen ve vlasti své, ale také v Evropě a Africe. Do Evropy, byl přinešen nejdříve r., 4559 Španielem Hernandezem de Toledo z krajiny Tabacca na „St Domingo, a ze, Španiel francouzským vyslancem Jeanem Nikotem. do — 173 — Paříže. Z jaké příčiny pěstování jedovaté rostliny v tak rozsáhlé míře, se děje, bude všeobecně známo; navzdor všem zákazům, které v rozličných zemích proti novému vy- nálezu, k dráždění smyslů: sloužícímu, vydány byly, rozmáhala se chtivost po' novopřišlé lahůdce tak, že nyní mnohý kouření a šňupání za nevyhnutelnou“ potřebu považuje a všelico si odpírá, by pochoutku tuto sobě zaopatřil. ow0K účelu kouření a šňupání list tabákový se podrobuje: všelijakým přípravám, moří se jíchou, aby patřičných vlastností, t. j. vůně a barvy dosáhl. © Popisovati spůsob příprav těchto nebyl úmysl můj, pročež to pomíjím a hned k vlastnímu pojednání přistupuji. -Větší část rostlin k řádu lilkovitých patřících značí se účinkem více méně prud- kým na náš organismus, obsahujíc látky jedovaté, od kterých nadzmíněné účinky pocházéjí, a z nichžto mnohé čisté vyloučeny byly. V durmanu obecném (Datura Stramonium; L.) a vrulíku zlomocném (Atropa Belladonna; L.) nalezen atropin, v lilku černém (Solanum nigrum) solanin, v blínu černém: (Hyoseyamus niger, L.) hyoscyamin, v tabáku nikotin. Nikotin byl vynalezen Reimanem a Posseltem, a připravuje se takto. Rozhmožděné čerstvé listy tabákové polejí se rozředěnou kyselinou sirkovou, smíšenina nechá se ně- jaký čas státi, vytlačená tekutina vypaří se až do hustoty syrupu, s žířavým draslem se smíchá a destiluje. V jimadle se nachází nikotin znečistěn amoniakem; k oddělení těchto dvou těles neutralisuje se přehnaná tekutina kyselinou sirkovou neb šťovíkovou, a silný Jih se přidá, sůl nikotinová (síran nikotinový) se rozpustí, sůl ammoniaková (síran am- monatý) nerozpuštěna zůstane; odkouřením roztoku lih se vypudí, zbytek do vysoké láhve, která se dobře uzavříti dá, naleje, a s sehnaným žiravým louhem draslovým a stejnou mírou étheru se smíchá. Kysličník draselnatý (KO), jakožto zásada silnější, vyloučí ni- kotin, který se v étheru rozpouští, sám pak se spojí s kyselinou, dříve s zásadou orga- nickou sloučenou; vyšší vrstva obsahuje nikotin, malou částkou ammoniaku znečistěný. Slita přehání se poznovu, ammoniak hned z počátku s parami élheru ubíhá, nikotin v křivuli zbývá, a posledním destilováním v lázní vodní se čistí. Jiný spůsob přípravy jest tento: listy tabákové se několikráte polejí vodou vařící, tekutiny slité až do hustoty povidel se vypaří a extrakt s dvojnásobnou mírou lihu 369 B. se smíchá. Po nějakém čase vidíme smíšeninu děliti se na dvě vrstvy, hořejší černou, nikotinu téměř prázdnou, a dolejší, v nížto všechen nikotin obsažen. Oddělivše tuto poslední, destilováním lih z ní vypudíme a zbytek znovu s lihem smícháme; přísadou touto mnohá tělesa se srážejí. K tekutině scezené přidáme sehnaný louh drasla žíravého, a po vychladnutí éther, jenž nikotin odejme. Roztok étherický smíšen s kyselinou šťo- víkovou dává sraženinu šťovanu nikotinového. Tato, étherem vymyta, s draslem žíravým á vodou smíšena a v lázní vodní destilována, dá nikotin, jenž posledním přeháněním v proudu vodíku čistý a bezharvý obdržen býti může. Také ze suchých listů tabákových nikotinu vyrobiti lze. Nikotin jest tekutina bleděžlntá, přeháněním v proudu vodíku čistěna bezbarvá, hustá jako olej, hutnosti 1027 při 459 C., zapáchá slaným kouřem tabákovým, rozpouští se ve vodě, lihu, étheru, v olejích mastných a étherických, hoří plamenem žlutým a dá se docela odpařili. Kyselinu“ chrómovou (Cr, 0) odkysličujé na kysličník chró- mitý (Cr, 0;), pročež smíšenina kyseliny sirkové, dvojchrómanu draselnatého tioj Cr,0, ) a nikolinu mění již při obyčejné teplotě žlutou barvu do zelena; také nadmanganan — 14 — draselnatý (KO, Mn, 0) se: odkysličujé nikotinem a barva violová' se ruší; čímž se'ni- kotin,od, ammoniaku liší, který barvu nadmangananu draselnatého sotva mění: Při“ této zkoušce musí mikotin býti prost jiných těles organických, např. étheru, jelikož ní stejné odkysličující vlastnosti jeví. Co do lučebného složení patří nikotin k řadě tak zvaných alkoloidů, t. j: nisi organických, podobných žíravinám (alkaliím) lučby neorganické, které, jako tyto, červený lakmus modří a s kyselinami v řádné soli se slučují. Ammoniák může sloužiti za vzor lučebného složení zásad organických, kyslíku prostých (© 9) jichžto větší, částka dá „se odvodili od vzoru nadřečeného zastoupením jedné neb více rovnomocnin vodíku rovnomocninou nějakéko radikalu. © Chemická formule- nikotinu jest Cx; H;y 0%. Soli nikotinové dílem se krystalují a lehce ve vodě se rozpouštějí, také v liku,“ ne však v étheru, jsou bezvonné, a 'silně po-tabáku chutnají. S draslem smíšené a desti- lované dávají čistý nikotin. Neznáme posavad mnoho pádů, jk: by nikotin byl sloužil za nástroj vražedný; ,upo= třebení jeho jest obmezené, pročež není ještě tak prístupný, jako na př. strychnin, jehož účinky pozorovat častěji se již příležitost naskytla.. Taylor, který vyšetřoval roku 1859 mrtvolu nešťastníka, jenž časem na zmámenosti trpěl a z té příčiny nikotinem se-otrávil, vypravuje o pádu tomto asi následovně., Ošetřování mrtvoly dělo se 60. hodinu po úmrtí: páchla hnilinou, ne však nikolinem neb tabákem; obličej byl naběhlý, barva na- zelenalá, žíly plné krve proměněné, oudy ochablé. | Při otevření lebky ukázala se tmavá krev, hmota mozková zdravá, plíce plné černé krve, komory srdeční prázdné, vyjma levé předkomory „ asi £ lotem černé krve naplněné. Žaludek, plynem napnutý, neukazoval nic nápadného; po odstranění malé částky tekutiny husté, barvy čokoládové, v něm se nacházející, měla vnitřní mázdra barvu tmavočervenou. - Žaludek i s obsahem, krví a čáslěmi ostatních vnitřností byl zkoušce rozlučovací podroben; jenž se podobným, spů- sobem, jako dobývání nikotinu, vyvádí. Obdrželo se několik kapek nikotinu, více než k otrávení zapotřebí, an již 2—3 kapky usmreují. Nešťastník zemřel ve 3—5 minutách po užití jedu, byv již v několika sekundách bez smyslů, Zkoušky vyvedené k tomu účelu, aby se ukázala síla účinku nikolinu na organis= mus, daly následující výsledky. Kapka čistého nikotinu byla vpuštěna v jícen králika; hned se ukázala slina pěnivá, po 15—20 sekundách ztratilo zvíře moc na nohou se udržeti, trhalo jimi, hřbet se křečovitě ohýbal, po chvíli leželo asi minulu tiše, načež křeče poznovu nastaly a zvíře pošlo po 3+ minutě, Účinky tyto podobají se oněm, které ukazuje jiný alkaloid, v semenu stromu Strychnos nux vomica (známé pod jmenem vraních ok) se nacházející, t. j. strychnin. Jest tedy nikotin, v listech tabákových obsažený, hlavní příčinou jedovatých vlast- ností tabáku, nenachází se ostatně jen v listech, také v semenu, z kterého je Buchner dobyl. Jestliže také rozličnými přípravami listu tabákového. jistý díl nikotinu buď roz= ložen, buď odstraněn bývá, předce jest to jen malá část a větší díl nezměněn ostane, K lehčímu přehledu nechť stojí množství nikotinu ze sto dílů rozličných francouzských tabáků vyrobeného: (Lot = 796 se! "Lot a Garonne = 737 1 Nord == 658: úmilozdin n l Lis — 1%5 — Ile a Yilaine — 629 Pas de Calais — 494 Elsass — 321 Virginia —= 687 Kentucky — 609 Maryland — 229 ; , Havannah něco méně než — 200 Na dnu dýmek sází se šťáva černá, chuti palčivé, které kapka na jazyk ptáku raní tohoto usmrcuje a která tedy co krutý jed účinkuje; uznámeť, že kouřem snad dosti patrné částky plynného mikolinu spolýkáme, jehož účinky snad u každého kuřáka při prvním kouření se naskytly. Melsens dobyl ze šťávy usazené ze 45 kilo- grammů (8 lib. a 4 lotu) tabáku 30 grammů (6 kvintlů a 51 gránů) nikotinu. Při destilování tabáku s vodou obdržel Hermbstaedt těleso v hlatích listových, vy- loučené na povrchu vody přehnané, a přičítaje mu nejdříve hlavně účinek tabáku, po- jmenoval je nikotianin, kteréžto jmeno omylně na některých místech tělesu, jež co nikotin popsáno bylo, se dává; později však okázalo se, že ony lístky nejsou nic jiného, než díl oleje těkavého, který při obyčejné teplotě tuhý jest, tedy tak zvaný stearopten. (Oleje těkavé sestávají nejvíce ze dvou dílů, z nichžto jeden při obyčej- ném teplu tekutý, druhý tuhý jest, a které i v chemických svých vlastnostech, t. j. v slo- žení se liší; první jmenujeme lepten, druhý stearopten.) Těleso toto nespojuje se s kyselinou chlorovodíkovou, nepatří tedy mezi alkaloidy, rozpouští se v lihu, dráždí ke kýchání, asi grán zažitý působí závrať a popouzí k vrhnutí. Ostatní tělesa analysí vyloučená nejsou podstatná a nalézají se také ve více jiných rostlinách; jsouť to hmoty extraktovité, klovatinovité, pryskyřičné, bílkovité a lepovité; ammoniak, kysličník vápenatý, draselnatý spojený s kyselinami: jablkovou, chlorovodí- kovou, sirkovou, fosforečnou a dusičnou; dřevovina (hmota vlákna v sklikojé) a nej- větší díl vody 88%. K doplnění nástinu tohoto kladu výsledek analysi popele tabákového, který již kolikráte co prášek k čistění zubů odporučen byl; popel pocházel z tabáku tureckého barvy přisnědé. 4100 dílů na vzduchu sušeného tabáku dalo 188 dílů popele. pra sto dílech popele jest: i kyseliny křemíkové Si0, — 19010 „uhličité C0, — 22060 ; + sirkové 50; — 5040 „iy » fosforečné — PO; — 3008 chloru <<< CL — 0603 Kotva MM kysličníku hlinitého Al, 0; ——— 1040 Hi, ohtái » ' železitého Fe, 0, — © 1020 » manganatého MnO — — 0060 joga » vápenatého CaO — 40406 JE + hořečnatého Mg0 © — 4040 » dráselnatého Ka0 — | 0303 ý 5" Sodnatého Na0 -— "0804 ski | 0 97-394 — 176 — Lazar Erker z Schrekenfelsu. ; Nástin životopisný, jejž podává Ant. Rybička. Lazar Erker, jenž byl v druhé polovici 46. století nejvyšším perkmistrem a minc- mistrem v království Českém, náleží vším právem mezi nejspůsobilejší a nejsprávnější úředníky horní a hutní, kteří kdy -na horách českých zřízeni byli, a nelze pochybovati, že by byl skutečně hory české alespoň namnoze k bývalé: jich“ slávě pozdvihl, kdyby se důmyslné a praktické; návrhy odjněho u věci té učiněné byly: v'skutek uvedly. Pročež nezdálo se nám býti nemístné, v tomto vědomostem. přírodním věnované časopise promluviti 0 životu -a působení muže tohoto, © hornictví a hutnictví české vysoce za- sloužilého, a, tím zachovati památku jeho potomstvů; i přispěli poněkud: k dějepisu hor“ nictví domácího. Lazar Erker narodil se v první polovici 16. století v Rudohoří na horách Sv. Anny z rodičů erbovních, kteří se, jak se pravdě podobá, hornictvím obírali a zámožni byli, pročež i neopomenuli synu svému vyššího dáti vychování. Dospěv tento v letech svých byl poslán na akademii Míšenskou, Vitemberskou a jiné, kde se důkladně vzdělal vjazycích klassických a předkem v mathematice a mechanice, seznámiv se při tom s nej- výtečnějšími tehdá v říši Německé žijícími professory, básníky a jinými učenci, s nimiž napotom byl v stálém spojení přátelském, a z nichž známý básník latinský Krištof Man- lius byl jedním z nejdůvěrnějších prátel jeho. Lazar Erker, živ od dětinství mezi horníky a cítě zvláštní lásku k slavu tomu sice obtížnému ale i zajímavému, oddal se po svém návratu ze, studií svých. živnosti a obchodu hornickému. Maje náležitých k tomu vědomostí malhematických a lučebních, a vzdělav se také pilným čítáním známých tehdá spisů hornických a metallurgických, jakož i očitým ohledáním nejznamenitějších bání a sléváren v říši Německé a zemích soused- ních, byl nedlouho na to zřízen za úředníka, perkmistra a průbíře v báních Rudohorských. V úřadu tom obíral se pilně a neunavně skoumáním, rozlučováním a čistěním kovů, a rud rozličných, a prohlížel bedlivě k tomu, aby dosavadní nedokonalý spůsob, čistění, a; přepalování jich opravil a levnějším i vydajnějším učinil. Přičinění a práce tyto neminuly se s dobrým výsledkem, a L, Erker obrátil zkouškami svými v krátkém čase na sebe po- zornost domácích i zahraničných kverků čili nakladatelů, průbířů a mincmistrů, Zlaté a stříbrné hory české, svým báječným bohactvím v 13. a 14. století světo- známé, zanikly v 15. století běhy válečnými skoro docela. Panovníci z domu Rakouského, uvázavše se na začátku 16. století v korunu Českou, vyrozuměli ihned, jak důležité jsou hory ty koruně královské ;ješto bývaly předním a nejvydatnějším pramenem důchodů jejích, kteréž však za králů z domu Jagailova za příčinou nehospodářství a nepořádků, u dvora a komory královské vzešlých, znamenitě, ano téměř docela klesly. Jak mile tedy okolnosti zevnější toho dovolovaly, prohlížel král Ferdinand I. k zvelebení a vyzdvižení hornictví českého, a vyrozuměv, „že čím větší milosti horníkům se činí, tím snážeji k pa- vování a vzdělávání horchtivosti a pilnosti nabývají;“ „učinil r. 1534 se stavy království Českého známou smlouvu a marovnání o, hory, kterouž nástupce jeho, král Maximilian, r. 1575 obnovil a znamenitě. ještě rozšířil, znaje i on dobře, „že všichni, zvláště z cizích = MM = zemí kverkové k pavování náklonnější mysl mívají, když se jim rozličná obdarování udělují a při nich se neporušitelně zachovávají.“ Panovníci tito vyrozuměli však také, že k vyzdvižení hor a rozhojnění vycházejících z nich užitků komoře královské pouhé smlouvy, obdarování a milosti, pokud jsou toliko na pergamenu, nepostačují, anobrž že k tomu potřebí jest, aby jim skutečný průchod zjednán byl, aby se držela ochranná ruka nad nakladateli hor, aby se udržovala kázeň a pořádek mezi dělníky horními, aby panovalo rozumné hospodářství při dělání hor a upravování kovů a rud všelikých, a pročež aby při nich zřízení byli úředníci spůsobilí, rázní a správní. Bohužel ale, že se téměř vše tolo času toho pohřešovalo při horách českých, a vším právem tehdá se říci mohlo o horách těchto: Iliacos intra muros peccatur et extra! tak že nerozumnoslí a nepoctivostí úředníků a nekázaností dělníků horních a hutních důchody komory královské a užitky nakladatelů soukromých znamenité újmy a škody trpěly. Abychom alespoň nějaký příklad tehdejšího nehospodářství horního a hutního při- vedli, připomínáme, že Petr Hlavsa z Liboslavi, jenž byl od r. 4553 až do r. 1561 správcem nejvyššího mincmistrovství, chlěje zvýšiti užitky z hor českých vycházející, uvedl na Horách Kutných nový spůsob smelcování rud stříbrných, při čemž ale v krát- kém čase 55.000 zl. prošmelcoval, tak že na závazek vzat a mnozí úředníci hutní s úřadů svých ssazeni byli. Pročež aby se takové a tomu podobné i na jiných horách českých tehdá se udalé nespůsoby a zkoušky škodlivé na budoucnost překazily, musela komora královská k tomu prohlížeti, aby na Horách Kutných i jiných zřízení byli mužové u věcech horních, před- kem ale v přepalování a průbování kovů a rud všelikých důkladně zběhlí, při tom ale též obezřelí, rázní a poctiví. Poněvadž pak pochvalná pověst o hornické a hutnické spůsobilosti Lazara Erkera byla došla i k uším rad komory české, povolán jest r. 1565 do Čech, a zřízen při báních a hutích Kutnohorských za perkmistra čili správce horního a do- zorce hutního, aby předkem při horách těchto potřebné opravy a pořádky k místu přivedl. L. Erker, uvázav se v povinnost svou, hleděl ihned všeliké nespůsoby a nehospo- dářství odvarovati a náležité opravy při dělání hor, zvláště ale při čistění a upravování rud a kovů v minci tamní uvésti; načež vysílán jakožto kommissař též k jiným horám českým, aby i tyto ohledal, a čeho by nejvíce a nejpilněji k opravě jich potřebí bylo, komoře královské navrhl. Když byl vše to vykonal, povolán jest do Prahy k účtárně při důchodenském úřadu královském, poněvadž i tu byly vzešly rozličné nepořádky, k jichž odvarování vyhledával se muž tak rozšafný a správný, jakož byl Lazar Erker. Ješto při všech kommissích a jednáních, kteréž byl L. Erker až dosaváde předse- vzal, tomu vyrozuměl, že příčiny malého užitku, jenž tehdáž komoře král. i nakladatelům soukromým z dělání hor vycházel, z veliké části v tom záležely, že úředníci a dělníci při hutích a slevárnách zřízení nevěděli, jak by se při rozlučování, přepalování a čistění kovů a rud všelikých náležitě měli zachovati, a že vůbec dosavadní spůsob skoumání a rozlučování tohoto byl velmi nesnadný a nákladný, a při tom přece ještě velmi nedoko- nalý, ustanovil se na tom, že všeliké své zkušenosti strany skoumání, čistění a upravo- vání kovů a rud, kleréž byl delší čas k své polřebě spisoval, vůbec tiskem vydá, aby jich všickni, kdož při horách, hutích, slévárnách a k tomu podobných dílnách a vyhních pracují a obchod svůj vedou, k prospěchu svému užíti mohli, Pročež vydal r. 1574 12 — WB — v: Prazesu Jiřího, Černého, čili Schwarze, spis svůj ve folio „Beschreibung, Aller fůrne- misten Mineralischen Ertzt vnnd Berckwerksarten, wie dieselbigen, „vnnd „eine insonder- heit;-jrer, natur vnnd eigenschalit nach auf alle Metalle Probirt und im kleinen fewer sollen „versucht werden, mit erklárung etlicher (úrnehm. nůtzlichen Schmelzwerke im grossen fewer auch schaidung, Goldt, Silber vnnd andere Metalln, sampt einen Bericht Kupfferseigerns, Messingbrennens vnnd Salpelersiedens; auch, aller saltzigen Minerischen proben;, vnnd was denen, allen anheimging, in fůnff Biicher, verfast, dergleichn „zuuorn niemals. in, Druk, kommen. Allen Liebhabern, der, Fewerkůnste,'jungen Probirern, vnnd Berckleuten, zu nulz,; mit schůnen Figuren vnnd abriss der Instrument,; trewlich „vnnd Aleissig:an,tag geben durch Lazarus Erckern,Mit:Róm. Kay. Kón, Gnad, vnnd Privilegio.“ Dílo toto, ozdobeno: jest; hojnými dřevořezbami; jimiž se věci a, práce k- čistění, přepalování a zkoušení kovů, a' rud se vztahující; jakož i všeliké nádobí a nástroje hutní a průbířské vysvětlují, a opatřeno latinskou básní úvodní, již sepsal přítel Erkerův, „výše jmenovaný „Krištof Manlius, Lužičan. V předmluvě, dedikační k císaři Maximilianovi II., jemuž kniha ta jest věnována, přivádí L. Erker příčiny, kteréž, jej k vydání díla toho po- hnuly; že totiž vyrozuměl, „jak nepodstatné jsou všeliké tehdá známé spisy 0,kovech, jich; spůsobech, vlastnostech a rozdílech jednající, ješto na mnoze jsou psány| od mužů, kteří hleděli jenom ad, theoricam „ věcí samých ale, o kterých psali, v skutečnosti, ne- skoumali, ano jich ani neviděli, píšíce o nich tak, jak jim od jiných jenom bylo napo- vídáno,. čímž mnohého při horách a hutích pracujícího a obchod vedoucího v omyl uvedli a, věci samé na škodu byli“ Ukázav na to v krátkém úvodu, v čem by umění průbíř- ské; záleželo, a čeho „průbíři kovů a rud věděti třeba, mluví v, pěti knihách o skoumání a,„rozlučování rozličných, tehdá známých minerálií. V první knize na listu 2. až do 42. jedná spisovatel o stříbře a jeho Pe sem pak 'o rozdílných spůsobech prub stříbrných, a;kterak. jest se zachovati, aby se vyhledalo, mnoho-li, stříbra, čistého obsahuje, v sobě ta'neb ona ruda aneb, slitina; a jakých, k tomu užiti se má nástrojů, pecí a tp. V.druhé knize: na listě. 43,,až do,95., vypravuje, čeho šetřili jest při zkoušení, roštování, čistění; přepírání a průbování rud zlatonosnýchy na to „mluví o rozlučování zlatých a: stříbrných kovů, o, lučavce, k tomu potřebné, o barvení ja „cimentování zlata, Třetí kniha zavírá v sobě na listu 96,,až do 119, naučení o kovech a'kysech mědinosných, o jich čistění spůsobem německým a uherským; :0. dělání mosaze a dobývání mědi ze železa. V čtvrté knize „dává se naučení na listu 120. až do, 1932. o.-rudách cínových a jich průbování, o dělání a vylučování z mich cínu, střibříku,, vismulu, rtuti; o, rudách železných, o dělání železa a ocelez;ku konci mluví spisovatel 0 podiv- ných; vlastnostech magnetu,“ tak jak je. starý, filoso( Serapion v knize své, „De jsimpli- cibus;|et mineralibus“, vypisuje.. V páté knize dočítáme, se ma, listu 433. až do 440. o zemích. sanytrových, a jich spůsobech, o dělání a čistění sanytru, 0 průbování mnoho-li má ten neb onen kys v sobě vitriolu, ledkoviny a t. p. ta neb ona voda solí minerál- ních, Na. konci spisu toho praví Erker,: „že. o původu a vzrůstu kovů a minerálií, ničeho nepřipomíná „, poněvadž filosofové, mnoho, tom již rozumovali , a „všeliká, jich, mínění 0 věci té jsou neurčitá, ano sobě odporující; pročež že raději tomu věří a toho, se drží, že Bůh, tvůrce nebe i země, všemohoucím slovem svým i všeliké kovy, rudy a nerosty stvořil, a že člověku, toliko náleží, všeho, co,od Něho pochází, a pročež i toho; ,co se iz hor -+dobývá, k slávě jmena Jeho ak „dobrému bližního svého užívati; a: kdyby se lo — 179 — stávalo, „že by zajisté Bůh dobrolivý všelikým užitkům horním a-hutním požehnával a je rozmnožoval,“ Zůstavujíce Širší a míslnější rozebrání a uvážení knihy právě vypsané mužům u věci, o miž činili jest, nás zběhlejším a povolanějším , připomínáme toliko, že, hledíc jednak k spůsobu, v kterém tehdá byly všeliké vědomosti přírodní vůbec, a mineralo- gické a chemické zvláště, jednak k cíli a konci, „kterýž byl Erker při vydávání knihy té sobě vyměřil, pak k tomu, jak sprostě, názorně a vůbec praklicky účele svého dosíci hleděl, pokládáme knihu lu za dílo velmi zajímavé , ano času toho.za jediné v spůsobu svém, a pročež také, alespoň v dějinách literatury přírodovědné, za velmi důležité, třeba že mnozí nynější chemikové a dokimastové člouce je, rameny pokrčí a se snad i usmějí mad naivnoslí a prostosrdečnoslí, již spisovatel zde onde na jevo dává, Knize Erkerově dostalo se ihned po jejím, vyjití u všech praktických a rozumných horníků, a hutníků, jakož i u jiných osob vzdělanějších, jenž nehověly panujícím tehdá ideám alchimislickým, doma i vně velikého účastenství a pročež hojná byla po ní po- plávka "), L. Erker, chtěje límlo spisem svým všem, jenž při horách zlatých, stříbrných a jiných obchod svůj vedli aneb budoucně náklady na hory činiti nebo hutnictví oddati se chtěli, platně, posloužiti a prospěti, a přesvědčiv se také, že při horách českých: Jílovských, Kutenských, Budějovických a j., veliká část nižších úředníků a nákladníků a téměř všickni pomocníci a dělníci buď naprosto aneb alespoň, v té míře nejsou znalí jazyka německého (v němž kniha la sepsána byla), aby mohli knize lé náležitě porozu- měti a jí užili, dal ji vyložili též na jazyk český, aby jí, jak sám k závěrce připomíná, „všechny výše připomenuté osoby mohly k užitku svému obráliti *). Poněvadž L. Erker po celé desililelí, kteréž až dosaváde v povinnostech svých v králoství Českém. zůstával, znamenité a věrné služby komoře královské činil a platně k zvýšení důchodů jejích pracoval, takléž i vydáním knihy své o zkoušení a upravování kovů, o vyzdvižení a zvelebení hutnictví vůbec nemalých zásluh sobě byl získal: učinil „mu císař Maximilian II. k žádosti jeho a k přímluvě komory a nejvyššího mincmistra král. Č., majestátem na hradě Pražském dne 25. dubna r. 4575 vydaným té milosti, že potvrdiv a obnoviv jeho hodnost erbovní, polepšil mu i přirozený erb tak, aby budoucně „užívati mohl šlítu podlouhlého, černým klínem z obou dolních rohů až nahoru vychá- zejícím rozděleného, v jehož přední červené části dvojnásobné lilium bílé, v zadní ale > bílé červenou růži viděli jest, v klínu černém spatřuje se u zpodku půlměsíce stříbrného “ n Kniha tato byla potom ještě několikrále přelištěna; r. 1598 vyšlo ve Frankobrodě nad „ , Mohanem u J. Feyerabenda druhé vydání knihy té, ps vytištěna byla r. 1684 = 40 taktéž ve Frankobrodě s titulem: „Aula subterranea, d. i. Unterirdische Hofhal- 7 dung oder Beschreibung der Sachen, so in der Tiefe der Erden wachsen;“ a konečně počtvrté r. 1736 pod názvem: „Aula subterranea, alias, Probierbuch,“ 2) Na konci knihy té čteme toto: „K cztenáři českému! Za potrzebnu wěe gest mi se widělo, abych tulo vžitečnau knijhu tež v jazyku Czeském vydal, pro wssecky, kterzjž při horach Zlatých, stříbrných y giných obchod swůg w. tomto králowstwy Českém wedau, aby gi k vžilku swev obratiti mohli. To s nemalym nákladem wykonawssy ud W jazyk Czesky przeložili gsem dal. Tak ze (budeli w tom wuole Bozij) w krátkém m Času wylisstena a wuobec wydana bude.“ — Že přeložení toto tiskem vyšlo, připo- míná hrabě K. Šternberk v 1. svazku svého spisu: „Umrisse einer Geschichte der bóhm. Bergwerke,“ avšak přes všeliké doptávání a hledání nemohli jsme se českého překladu (4 toho, aniž titule, s kterým vůbec vyšel, až dosnvad dopíditi milo'l 12* = N60 = špicemi vzhůru obráceného a nad ním tré koulí zlatých nad sebou postavených; nad štítem leží helm kolčí s fafrnochy, po levé straně se žlutými a černými, po pravé ale s červenými a bílými, a nad tím točenice s feflíky týchž barev, z níž dvě křídla orličí proti sobě rozkřídlená a barvami žlutou a černou, pak bílou a červenou střídavě napříč rozdělená vynikají "). Erbu takto rozhojněného užíval potom L. Erker na pečetích, sekrytech, písemných a jiných potřebách svých, jakož i na pamětních a účetních penězích, přidávaje k němu obyčejně i heslo čili devisu svou, kteráž hesla jsou zajímavá tím, že i z nich vyrozuměti jest, jak rázný, praktický a nábožný byl Erker ve všech spůsobech a jednáních svých *) Nedlouho na to dostalo se L. Erkerovi ještě jiného vyznamenání a uznání zásluh jeho; byltě tehdá právě prázdný úřad nevyššího perkmistra království Českého, a poně- vadž komoře královské činiti bylo, aby se toto vysoce důležité místo dostalo osobě rozšafné a věcí horních a hutních důkladně znalé, vložen r. 1577 úřad ten na L. Erkra, jakožto muže k tomu nejspůsobilejšího a nejsprávnějšího. Tak jako předešlí panovníci zasazoval se i císař Rudolf II. (jenž se byl po smrli otce svého Max. II. r. 1576 v korunu Českou uvázal), alespoň v prvních letech pano- vání svého o to, aby se zlaté a stříbrné hory české zvelebily a vyzdvihly, pročež ne- bylo tehdá téměř jediného sněmu a sjezdu veřejého, kde by se k návrhu a žádosti komory královské nebylo jednalo o věci té, a jmenovány bývaly kommisse, aby hory ohledaly a to, čeho by k jich zvelebení potřebí bylo, navrhovaly. K všelikým kommissím těmto býval, k žádosti tehdejšího nejvyššího mincmistra Vilíma z Oprstorfu, vždy také brán a zřízen L. Erker, jenž r. 1580 a 1581 společně s nejv. mincmistrem tímto ohledal hory Jílovské, Příbramské, Budějovické a jiné v jižních Čechách ležící, a podal s ním obšírnou zprávu o tom komoře královské (dne 27 září r. 1581). Tato však neučinila k zprávě té jiného opatření, leč že p. Vilímovi z Oprstorfu i Erkerovi nařídila, aby nyní každého kvartálu alespoň dvakráte k horám těm přihlíželi, čehož se ovšem oni oba, dokládajíce se vysokého stáří svého, zpěčovali. Nicméně ohledal L. Erker téhož roku ještě cínové hory Krupské, jakož i dojel na hory Příbramské a Budějovické, a učinil o nich dne 27. září r. 1581 sám jediný novou zprávu. Taktéž prohlížel na to několikráte i Hory Kutné a podal taktéž o spůsobu, v jakém je byl nalezl a opravách při nich po- třebných, zprávu komoře královské. Za příčinou kommissí těchto a jiných ke komoře kr. došlých stížností přišlo se též na veliké nespůsoby a nehospodářství, jenž panovaly v minci Pražské, Kutnohorské a Budějovické. Aby se konečně a platně i tu uvedl nějaký pořádek a lepší spůsob, svěřen r, 4583 po smrti mincmistra Tobiáše Gebharta též úřad mincmistrský v Praze L. Erke- rovi, kterýž v krátkém čase i při minci lepší pořádek uvedl, tak že důchody komoře kr. z mince vycházející patrně se zvýšily *). 1) Majestalia Max. II. ex anno 1575. 2) Hesla čili devise, jichž L, Erker užíval, jsou tato: „Erst prob's, dann lob's!“ „Spes mea Christus!“ © „Non venit ignaro gloria pulchra viro!“ © První z průpovědí těchto čte se též na měděném penízi účetním, jenž vyobrazen jest v spisu: „Abbildungen (" běhm. Privat-Můnzen“ Tab, IX. č. 64. S) V úřadu minemistrovském, jejž až do své smrti spravoval, měl Erker přidány sobě za mincovní vardy čili kontrolory osoby tyto: r. 1583 Jana Rodera, r. 1586 Petra — 181 — Hledě k takovým platným, věrným a dlouholetým službám, kteréž byl L. Erker rozmnožováním důchodů komory královské domu Rakouskému činil, povýšil jej i dědice jeho císař Rudolf II. majestátem, jehož dátum na hradě Pražském dne 10. dubna r. 1586, do stavu šlechtického na spůsob rytířský sv. Římské říše (rittermássiger Adelstand d. h. róm, R.), polepšil opět výše vypsaný erb jeho přirozený tak, aby nad štítem na místě helmu kolčího s točenicí užívati mohl otevřeného helmu rytířského zlatou korunou, král. ozdobeného, a nad to, aby se psáli mohl „s Schreckenfelsu“ "). Toho času znovu a důtklivě jednáno na sněmích o vyzdvižení hor českých, a jako již několikráte před tím, zvolena byla i nyní kommissí, aby je ohledala a podala návrhy k náležitému jich opatření a zvelebení. Byliť k tomu konci, mimo nejvyššího mincmistra i L. Erker a Oldřich Drecling, jakožto u věci té nejspůsobilejší, zřízení, kteří r. 1586 několikráte po sobě, v měsících únoru, březnu a květnu, na hory české vyjeli a dne 24. května téhož roku zprávu o tom komoře král. podali *). Kommisse vylíčila v zprávě své smutný a bídný spůsob, v kterémž hory české jednak za „příčinou nemožnosti a chudoby kverků čili nákladníků, jednak nehospodářstvím tu panujícím tehdáž pozůstávaly, tak zřejmě a důtklivě, a navrhovala k odvarování všelikých nespůsobů a k vyzdvižení hor prostředky tak platné a praktické, že se domýšleti bylo, že věci horní konečně přece v lepší spůsob budou přivedeny. Avšak vše, co komora k návrhům těm učinila, záleželo pouze v tom, že nařízeny byly nové kommissí a nejv. mincmistrovi a Erkerovi uloženo, aby pilně a pokud možné každého kvartálu k horám zlatým a stříbrným dohlíželi. ; I jestiť to zajísté věc povšimnutí hodna, že komora král. k „skutečnému vyzdvižení hor českých“ času toho neznala, alespoň nevyhledávala jiných prostředků, nežli vysílání vždy nových a nových kommissí na hory ty, jichž zprávy a návrhy se pak toliko kladly „ ad akta. Příčiny toho zdají se ovšem býti ty, že komora sama byla u veliké nesnázi, ješto se dle návrhů kommissí těch „k vyzdvižení hor“ předkem a nejprvé vyhledávalo velikých sum a záloh peněžitých, které se v pokladnicích komory kr. nenacházely, aniž tu bylo jiných soukromných nákladníků, kteří by je byli mohli poskylnouti; nad to mělo se panující nehospodářství při dobývání a upravování kovů a rud v lepší spůsob přivést, k čemuž bylo potřebí, aby se zřízení tam nespůsobní a nesprávní úředníci odstranili, kteříž tedy neopomíjeli, podávanými stížnostmi a jinými prostředky návrhy jmenova- ných kommissí v podezření uváděti a tak věc celou protahovati a mařiti. „Nejvyšší mincmistr, p. Vilím z Oprstorfu, vyrozuměv že všeliké jeho vynasnažení u věcech horních jest bez účinku a úřad jeho že co den se slává obtížnějším, vzdal se dne 8. pros. r. 1587 svěřeného sobě úřadu nejvyššího mincmistra, čímž vzešly nové mesnáze. Neboť úřad ten stal se v době té nemístným jednáním komory král. tak ne- milým, neplatným a jalovým, že žádný ze stavu panského a rytířského v celém království Keka z Schwarzbachu, r. 1591 Davida Enderle, s nímž byl před tím již v král. „ účtárně sloužil. v) Majestalia Rudolfi II. ex anno 1586. 2) Zprávy a návrhy, jež byly kommisse k ohledání hor českých vyslané u věci té po- daly, chovají se v archivech místodržitelství Pražského a bývalé dvorské komory horní a mincovní, kdež jich užil hrabě Kašpar z Šternberka spisuje výše jmenované dílo své o českém hornictví. == Českém nechtěl se v něj více uvázati; pročež byla komora královská nucena, na místo nejvyššího mincmistra prozatím zříditi dva kommissary horní, totiž Pavla Korku z Such- dole a Lazara Erkra z Schreckenfelsu, kteří všeliké věči (horní a hutní běkém r. "4588 spravovali, ježto teprv ku konci roku toho stařičký p. Karel z Bibršteina, jenž již před tím od r. 1566 až do r. 1572 úřad nejvyššího mincmistra spravoval, k tomu pohnotti se dal, že se podruhé ještě v úřad ten uvázal. jmlsd I novému tomuto nejv. mincmistrovi byl L. Erker při spravování věcí horních, hutních a mincovních radén a pomocen, a vysílán taktéž s ním k ohledání hor českých, a prohlížel s ním a s Tobiášem Schaffem r. 1590 zvláště severní hory české, Jachi- movské a Slavkovské. I později ještě, když p. Karel z Bibršteina podruhé úřadu svého se vzdal, vyslán byl Erker od komory král. r. 1591 a 1592 znovu zase na hory Jachi- movské za příčinou vzešlých důtklivých stížností na tamní nehospodářství, a podal o tom několik zpráv obšírných; na to prohlížel r. 1592, k nařízení samého císaře Rudolfa I, Budějovické a všeliké jiné hory v jižních Čechách ležící, a učinil též o nich širší“ zprávu komoře královské. Summa všech těchto v sevérních i jižních horách českých od Erkra učiněných zpráv záleží pak v tom, „že potřebí jest, aby na horách těch panovala dobrá kázeň mezi horníky i dělníky, aby tu byla pomoc peněžitá, k níž však nestačí měšéc toho neb onoho nákladníka soukromého, nýbrž potřebí jest pomoci celé zemi nebo vyš- ších stavů, a konečně že se vyhledává, aby tu bylo spůsobilých a poctivých úředníků, ješto sebe větší pomoci kverkům činěné zůstanou bez účinku, není-li při tom náležité dohlídky.“ Téhož r. 1592 vyslán byl Erker také na zlaté hory Jilovské, o nichž podal zprávů tak zajímavou a důkladnou, že z ní tuto některé kusy klademe, jako na svědomí tomu, jak vysoce hoden byl důvěry v něho tehdáž u věcech horních a hutních kladené, jak dobře vyrozuměl, v čem by záleželo a jak by nejsnadněji nalézti se mohlo hledané vůbec času toho arcanum, a jak vysoce stál nad vrstevníky svými, hledíc k horní ekonomii * a politice mincovní. Pravíť o horách Jílovských mimo jiné takto: „Zlaté hory Jílovské zasluhují, aby přede všemi jinými byly vyzdviženy a vzdělány, ješto byly opuštěny v bě“ zích válečných, nebyvše vybrány. Třeba že nyní potrava a jiné potřeby horní jsou dražší, má naproti tomu i zláto nyní větší ceny do sebe. Bude-li potřebí odváděti vody, jsou k tomu teď lepší nástroje nežli druhdy bývaly, a najdou se bohdá ještě lepší a vydatnější; k dělání hor vyhledává se náležitých pomocí peněžitých a lidí spůsobilých, jakož i k tomu potřebí sil společných; pročež by měli J. Milost Cís., stavové a bohatá šlechta domácí u věci té začátek učiniti, ješto nelze očekávati, aby cizí nákladiíci dů- věry měli v dělání hor, v něž domácí že by důvěřovali, ještě neokázali; jestliže by to učinili, pak by možné bylo, prostředkem osob vyslaných v bohatých městech obchodních získati účastníky a nakladatele...... Hory Jílovské jsou nejdražší a nejkrásnější klenot zemský, kdyby sé jenom u vzdělávání jich náležitě předse šlo; béz velikého nákladu nelze však při horách zlatých i stříbrných ničehož začíti aniž dosíci...... i Roku na to příštího 1593 vyslán byl L. Erker opět na'hory Jačhimovské 'a podal zprávu o nich, jakož i mu uloženo, aby také náležitě ohledal Hory Kutné ; avšak ochu- ravěv nebezpečně, jednak za příčinou již vysokého stáří svého, jednak v následku vy- stálých trampot a prací „obtížných , kteréž mu výše 40 let v službě císařské podnikati bylo, nemohl kommissí tu ke konci: a místu přivésti. Pročéž vyslán Hanuš Steinberg, úředník horní z Tyrolska, za tou příčinou, jakožto muž docela cizi a tudíž iiestranný, py = schválně do Čech povolaný, na Hořý' Kůtňé! kterýž? olledav hory ty učinil o tom dne 6. prosince r. 1593 zprávu ke komoře královské, v níž vylíčil nepoctivé a nerozumné hospodářství, kteréž při minei i horách tamních byl shledal; v té míře a tak důtklivě, jak to Ls Brker již několikráte o jtěchto'i o' jiných horách českých byl ukázalec A však i'tato Zpráva zůstala hlasem volajícího na poušti! Mezitím zemřel roku 1593 Lazar Brker; zůstaviv po sobě syna: „Hanůše jejž byl s mánželkou svou Susanou zplodil, kterýž potom od r, 1604 byl kontrolořemočili vardow při minci Pražské. Po smrti L. Erkera: neobsadila“ komora královská úřad minemistrovský v Praze, mýbrž; hledíc k velikým zásluhám Erkerovým, zůstavila spravování "úřadu toho vilově, jeho; jmenované paní Susaně Erkerové, která úřad ten od r. 1594 až do r.4600 zastávala *), podepisujíc se ve všelikých účtech a potřebách mincovních co +správcová! úřadu mincovního“ (Miůnzmeisteramtsverwaltérin), majíc sobě přidaného čo: kóntrolora a vardu Madnooshnátýk Tobiáše Enderle z Burkstádtlu. dor "/Zvtoho, co jsme až dosavádé o L. Erkerovi pověděli, vyrozuměti jest; žebyl muž, E hledíc k: vědomostem báňským a hůtním ;“ předkem ale k mětallurgickým; © časw toho sotva měl v celé říši Německé někoho sobě: rovného, "který (spisem ssvým 0: zkou- šení 'a' rozlučování kovů v dějinách mělallurgié a dokimasie epochu učinib; ktěrý v -celém svém "soukromém životě nejen správností, rázností a vozšafností chvalně vynikal; ale i nelíčenou“nábožností a' účinnou láskoú k bližnímu na slovo: brán byl *); kterýž, jake byl již kompetentní u věci té hr. K: z Šternberka prohlásil, vším právem“ pokládán: býti: může mezi mejdůstojnější ; mejvzdělanější: a nejzkušenější perk= a. minchiistry: české; pročež: snad. jediný mezi všemi“ horníky a- hutníky století -svého ktomu: byl: spůsobilý;- aby zlaté, stříbrné a jiné hory české, alespoň namnoze,“k' jich předešlé slávě: povznesl; kdyby se byl dal průchod, tomu; co''v zprávách svých k vyzdvižení' těchto drůhdy nej- vzácnějších klenotů země České nesčíslněkráte navrhoval, a kdyby tehdá; na místě ráž= ného jednání a skutečného podnikání, nebyla hledána“ spása a pomoc horám čéským jenom ve vysílání a nařizování nových“ kommissí, jichž sebe zo rikog a ta aprávý a návrhy vždy pak toliko ad'acta bývaly jasů 8). 8) Schallers Topografie d. H. Prag III. 393. 2) Památka zbožné mysli L. Erkera zachovala se mimo jiné“ též v kancionálu českém, -10 w kanceláři města Příbrami uloženém. Velikou část nákladů na zpěvní knihu tuto, "Janem Kantorem starším r. 1581-—1583 'sepsanou a pěknými miniaturami ozdobenou, (ozapravil totiž L. Erker z měšce svého, pročež vymalován jest také výše vypsaný erb otemwjeho v knize té s'nadpisem: „Spes mea Christus 1583;“ pod erbem čtoú se slova: "0% Lazarus Erker z Ssrekenfelsu Geho Milosti Czysarzské naywyššij Perkmaystr Kralow-— „U rstwij Czeského,“ a heslo jeho: „Non venit ignavo gloria pulehra Vire.“ ©" 01%) Ovšem nelze tuto tajiti, že příčiny takového jalového a nemístnéhó“jednáni neležely ver vždy na úřednících komory české, nýbrž zakládaly se v tehdejších okolnostech“ vněj- wších. © Císař Rudolf II,, jsa veliký milovník věcí a vědomostí přírodních, býl' by, mile- "roWrrád dával peněžitých pomocí k zvelebení hor českých, avšak pokladnice jeho bývaly „1 obyčejně prazdné ; neboť ucházení se; domu Rakouského tehdáž o Korunu Polskou, tažení na Turka, nepřítele všeho křesťanstva, vysílání oratorů a: poslů k'cizím mocná- „varům a tomu: podobné; příběhy vyhledávaly, velikých sum a, nákladů; mimoto vydá- „* «/váno mnoho peněz na kupování drabých kamenů, neobyčejnýchorud a.nerostů, «řemeslně — 184 — DROBNOSTI). O uhelnách v okolí Volvovic. Lonského roku skoumal p. báňský radda Lipold, přednosta geologické výpravy c. k. říšského geol. spolku, nejenom západní část silurského útvaru u Hořovic, Jince a Zbirova, nýbrž věnoval zvláštní pozornost kamenouhelnému útvaru v okolí Votvovic, Kladna, Slaného a Rakovníka. Přívětivou úslužností vymohl p. radda Lipold redakcí těchto Jistů od dire- ktora c. k. říšského geolog. spolku dovolení, aby z původních zpráv pro ročník taho spolku usfanovených, co se jí důležitého zdá, vyčerpati mohla. Používajíce toho dovolení, za něž direktorovi říšského geol. spolku a c. k. dvornímu raddovi p. Wilému Haidingerovi, pak báňskému raddovi p. Markovi Lipoldovi uctivé díky vzdáváme, sdělujeme zde nejdříve popis Votvovských dolů, k Praze nejbližších, a klademe jej zde jakožto podstatný dodatek k po- pisu českých uhlonosných útvarů, již v 1. díle Živy uveřejněných. V příštích číslech po- dáme zevrubnější popisy uhelen Bušlěhradských, Kladenských, Slanských a Rakovnických. Votvovice leží v údolí, kteréž u Kralap k údolí Vltavskému se otvírá. Již u Kralup vyzdvihují se skály kamenouhelného útvaru, totiž brubozrný pískovec, pokryté zde pískovcem kvadrovým, a prostírají se na severní straně břidličné krajiny silurské k Zakolanům, Vře- tovicům a Kladnu, jak již v 1. ročníku Živy udáno bylo. U nádraží Kralapského a u Lobče, kde tunnel železnice tyto skály proráží, vystupují v malebných stěnách a K zřiceninám po- dobných úlesů. Svršek těch skal obsahuje, jak podotknuto, vodorovně Ježící vrstvy kva- drového pískovce (útvaru křidového), naplněné otisky mořských mušlí a hlemejžďů. Pískovce náléžející k útvaru kamenouhelnému, jsou též pěkně zyrstvované a zapadají pod úhlem 15 až 209 k severnímu severozápadu. Naproti pravému břehu, kde tyto skály stojí, jest rovina, náplavou starou a novou pokryta, pod níž uhelný útvar posud nalezen nebyl. Údolí, kteréž od Kralup k Votvovicům a Zakolanům vede, dělí útvar kamenouhelný od silurského; na severní straně údolí stojí hrubozrný pískovec s uhelnými lupky, v nichž u Kralup stopy kamenného uhlí a shluky hlinité železné rudy (Spbaerosiderit) se objevují; na. jižní straně údolí panuje kamení silurského útvaru. Kamenouhelný pískovec skládá stěny na levém břehu Vltavy až k Nelahozevsi; teprva pod touto vsí ztrácí se pod pískovcem kvadrovým a pod opukou. zhotovených nádob, obrazů a jiných věcí vzácných k ruce císařově, a zbylo-li ještě něco v pokladnici císařské, to obracováno na hledání kamene filosofského a arkána, jak by se z rud a kamenů sprostých mohlo dělati zlato a stříbro spůsobem umělým. V podobných zlatodějných operacích a zkouškách Jibovali sobě času toho i přední velmožové královštví českého, páni z Rožmberka, z Hradce, z Hazmburku, z Vrešovic aj. v., anobrž i sami vyšší úředníci horní, na př. správce nejvyššího mincmistrovství Petr Hlavsa z Liboslavi, věřili jim více, nežli zprávám a návrhům mužů v hornictví zběhlých a poctivých. Tím mizelo přirozené zlato a stříbro, jehož by se bylo užiti mohlo na vzdělávání a zvelebení hor českých, z pokladnic císařských i soukromých, byvše v laboratoriích zlatodějných v kouř a popel obráceno a zmařeno, aneb do měšeů chytrých alchimistů a jim podobných podvodníků vehnáno (viz V. Březana „mŽivot V. z Rožmberka“ a F. Mikovce „Vypsání o zlatodějích v Čechách“ v Lumíru r, 4853. obsažené), čehož přední účinek byl pak ten, že potom sebe platnější návrhové /«k“vyzdvižení hor zůstávali pouze na papíře, ješťo nebylo tu prostředků hmotných, „aby :se -mohli v skutek uvésti. 1) Článek'o letošním úplném zatmění slunce, chystaný pro tento sešit našeho časopisu, musil pro příliš (pozdě došlé zprávy o pozorováních jeho odložen býti do svazku 4. — 185 — Mezi Lobčí a Nelahozevsí spatřuje se v uhelném pískovci výchoz' uhelné flece, kterýž již před 20 lety k založení uhelného dolu příčinu zavda). Flec má však mocnost jen 18 palců a dolování nebylo nikdy vydatné, nýbrž více jen v naději lepšího prospěchu déle udržováno. Od r. 1842 byl uhelný útvar nákladem aeraru skoumán a ©. k. kommisse zarazila u Lobče první vrtání, které bylo počato v prosinci 1842 a v srpnu 1844 ukončeno. Hloubka vyvrtaná obnášela 1051 sáhů, načež břidlice silurská dostižena byla, Vyjmouo lupky s malými stopami uhlí, nebyla nižádná uhlonosná vrstva proražena. Druhé aerarní vrtání též u Lobče, započaté o měsíc později nežli první a dokon- čéné v červnu 1844, dosáhlo po 75 sáhách křemitou břidlici, tedy silurský útvar ; v hloubce 45 sáhů objevila se 21 stopy mocná flec mourového uhlí. Vedle Míkovic vrtali soukromní podnikatelé a dosáhli prý v 65 sáhách stopy uhlí; pro všelijaké obtíže bylo však vrtání zastaveno, aniž by silurský útvar byl dostižen býval. Nejbližší uhelny od Kralup jsou ve Votvovicích, o nichž tamější šichtmistr p. Čuvba a přísežní p. Havel panu Lipoldovi zprávy podali. Dle Zakolanského potoka od Míkovic vzhůru až k Zakolanům viděti jest bezprostřední uložéní kamenoubelného na silurském útvaru, kterýž dílem z břidlic, dílem z křemitého kamení (buližníku) záleží. Tyto břidlice panují též všude na pravé straně potoka. Uhelné vrstvy, ležící na těchto břidlicích na levé straně potoka, zapadají k severo— západu a zavdaly zde podnět k několika dolům, jelikož uhlí až na den vychází. "0 prvním počátku Votvovských uhelen nemáme sice žádných bezpečných zpráv, avšak byly již v polovici předešlého století otevřeny, poněvadž v druhé polovici jeho zdejší uhlí k pálení cihel a vápna a ponenáhlu i v domácnostech npotřebeno bylo. Tímtéž uhlím zásobuje se již od 60 let tamější sklárna, v níž se sprostší druhy Jábvic vyrábějí. Dle pověsti jsou Votvovské uhelny starší nežli samy Buštěhradské. Nyní jsou uhelny Votevvské majetkem Jeho c. k. Veličenství čísaře Ferdinanda I. a několika soukromých podnikatelů. Uhelny císařské, kteréž jsou pod správou zmíněných pánů, zaujímají prostranství 723.000 [(") sáhů; soukromníci mají asi jem 200.000 [] sáhů v držení. Uhelny těchto posledních jsou větším dílem již přebrané, a práce v nich vykonává se jenom na zbytcích, po předešlém dolování pozůstalých. V menších uhelnách byla totiž dříve jen zpodní flec dobývána; slabší flece ve stropě byly však zanedbány a sbořily se ponenáhlu tímto nepra= videlným dolováním. Následkem toho se část uhelné flece zapálila a oheň vzniklý trvá až posud. Na místech, kam oheň nedosahuje, dobývá se teď uhlí ze starých dolů spů- sobem ovšem často nebezpečným. "V císařských ubelnách rozeznávají se dvě uhelná od sebe oddělená pole, jedno vý- chodní a jedno západní. Vedlé východního pole bývalo prý ještě jedno, kteréž však již docela jest vybráno. Ve východním poli jest otevřena šachta čtrnácti pomocníků, soukromníku náležející, blízko u výchozu uhelného, kteráž dosáhla v 16 sáhách flec 2 stopy moonou. Doly u výchozu (též soukromníků) jsou z velké části zapáleny. Císařské uhelné pole bylo otevřeno šachtou Sv. Františka de Paula, v níž ve hloubce 91 sáhu dostižena byla flec 13 sáhu moená, v 113 sáhách došlo vrtání na křemité břidlice. K dalšímu odkrytí tohoto východ- ního pole byla zaražena šachta S. Josefa a S. Lucie, a vedle šachty S. Františka de Paula bylo od svrchu vrtáno, V obou šachtách bylo dostiženo kamení silurské ve blouboe 24 sáhů — 186 — bez stopy: uhelné, „taktéž bylo- vrtáním, 10-369 výše: započatým nežli“ v podzemí!šachtu Františkového, ;v hloubce 809 nalezeno; bez stopy uhelné. c 4u + rtol O8.boíg Z+těchlo pokusůsjest viděti, že''ve: východním policublívosamotnělé pánvi dežíj“" * Více,- otevřené a rozsáhlejší- jest; západní uhelné pole. Jest 'otevřeno' štolami a sice S. Gotthardskou; Ferdinandskou a Boží, Všemohoucnosti. K-dalšímu otevření sloužila šachta S. Johany, „šacht vzdušný, „oba blíže výchozu a vrtání ve štole Boží Všemohouenostií +: V šachtu S. Johanny bylo nalezeno dobré avšak měkké uhlí 2 stopy mocné ve hloubce 16. sáhů ;; ve vzdušném šachtu bylo odkryto ve hloubce 329.uhlí 48 palců mocné; načež následovalo křemité silurské kamení, © Vrtáním byla dostižena v 25 sáhách flec uhelná: 2 stopy mocná, a v hloubce 271 sáhů -taktéž křemité kamení: silurské, Vrstvy útvaru uhelného mají -směr dle hodiny 20. a zapadají pod úhlem 99k hodině 14., „Směr a západ mění se u výchozuj -zyláště: západání v stává sé příkřejší; také uvniti uhelné; pánye pozorují se změny.: Výchozy: uhelnýchw flecí nalézají se na úbočí levého břehu Zakolanského potoka, a také zde, jako ve východním « poli; viděti jest pod nimi břidlice; a křemité kameny: silurské. MT NKY „Rozsedliny. přesmykují uhelné vrstvy. na-několika místech, © Dvě z nich:ve: S. Gott: hardské štole odkryté, jdou zároveň se směrem flecí a údolí“ Obě přehazují flece dosse= verozápadu, a sice jižnější o 3«sáhy, „severnější bezpochyby ješlě o více. Úklonpřesmyku obnáší u oné 36—40 stupůů, u-této 45. stupňů. Dvě jiné rozsedliny,: štolou Boží =Všémo= boucnosti-a; vrtáním nalezené, jdou kolmo ke směru k severu a severozápadu; a přesmykují vrstvy úhlem 359a.50—60", a sice východní 0 3 sáhy, západní bezpochyby +0 28. sáhů! k: západu a jihozápadu. ia imolag Zpodní vrstvy pod uhlím mají povahu velmi rozličnou. © Bud leží uhlí bezprostředně: na břidlici a křemitém kamení (buližníku), bud. leží pod ním šedý slídnatý pískovec :'vélmi drobnéhoszrna,. buď se nachází pod nímo hořlavý, lupek; někdy prý 25-—30: sáhů, mocný. Zpodní flec, která 1—2palcovou vrstvou lupku ve dvě sloje: rozdělena“ jest; nachází se' všude ve Votvovských uhelných -polích ;; flece.u stropu chybí blíže výchozu často“ ' Moc- nost (flecí (jest proměnlivá a zvyšuje se až na 2 sáhy. Na zpodní fleci leží -nejdrive tak zvané opuky „totiž světlé nebo tmavé hnědošedé lupky jemnopisčité , „drobnými šupinkami slídy prostoupené.. Tato opuka, která v tmavých odrůdách 6—18; palců obnáší a místem, také chybí; vyžnamenává: se zvláštními otisky rostlin, „pročež také co. výrazní znak zpodní flece se považují. Následující flec uhelná: má. jmeno, pramen, mocnost její obnáší 2—-3 stopy. « Nad. pramenem leží ještě některé; uhelné flece střídající se s lupkemy dohromady 2—8 stop mocné. Pro časté střídání s hořlavými lupky obdržely jmeno Kanafasys: w Lupky svrchních flecí obsahují také otisky rostlin, avšak jiných nežli ve zpodních opukách, tak že se od nich snadno, rozeznati dají. Mimoto, vyskytají se.v těchto Jupkách pecky a koule zelené rudy (Sphaerosiderit), jejichž vnitřní jádro obyčejněze' shluku kyzo= vých: křystallů se- skládá. Nad. svrchními fleci spočívají potom; bezprostředně lupky tmavo— šedé, obyčejně písčité a-slídnaté, v mocnosti 113 sáhů, kteréž, jen málokdy chybí. „Místem objevuje se nad: lupky“ ještě 1ipalcová flicka; obyčejně následují však po nich hrubozrné slépence, plné oblásků a okulacených kusů křemence, buližníku a břidlice, hlinitou hmotou slepených. Tyto: slepence „dostávají ke svrchu drobnější zrno, a přecházejí -zase do tmavého břidličného. pískovce, nad nimiž konečně pískovce a-slepénce kaolinovou bmotou spojené leží.: ir "Votvovské kamenné: uhlí -jesti sice. méně čisté nežli. Buštěbradské, sjelikož lupkovými — 18% — průby prostóupeno jest. Zanéchává tedý po vyhoření mnoho strusek, dává však při dobrém zařízení pecí znáčné téplo a odporučuje se svou lácí. . Chémické obadání v laboratoriu c. k. geol. říšského ústavu vyvedené, dalo- násle— dující výsledky: w) ze svrohní flece, tak zvané bukovky, . b) ze střední flece, tak zvaného pramene, 15170) "ze zpodní flece hlavní, 570 ze zpodní flece čili flícky. Voda Popel Rédukované Aegnivalént Jednotiny tepla |30“ měkkého „19 dříví, v „centech ve 100 dílech | ve 100 dílech částky olova 13%5 28:8 267 17:8 „Ceny uhlí byly v císařských dolech Votvovských r, 1859 následující: “ 1 Víd. cent uhlí v kusech. © 17 kr, r. č, -b 1 » » PTE kouscích 8 Ek: čna kab diode SATO KTL TOK uš R ÚO ph 1., ». „drobného a 1 +. » prachového i ros coth „„ Dobývání uhlí v těchto dolech děje se dílem šachtou 18 sáhů hlubokou, dílem také štolami, z nichž pět dohromady délku 1021 sáhů má. Roku 1858 obnášelo množství dobytého uhlí 278.863 centů. TA A „Anna 1 a- en ode Labuť. Na řece Temži nád Londýnem nalézá se celá osada labutí, která řece lé uděluje zvláštního půvabu. Vůbec jest Temže oblíbené bydliště těchto ptáků, Kteří někdy přicházejí až K samému Londýnu, nikdy pak doleji, čemuž brání jednak znečištěnost řeky v hlavním městě, jednak množství lodí, jimiž tů jest pokryta, kdežto labuť miluje vodu čistou apo- kojnou. Nejraději zdržují se tito ptáci v místech skrýlých a tichých, a kdekóliv se nalé“ $ jsou nemalou okrasou řeky. "Na suchu jest labuť pták neobratný, ale ná vodě po- skytuje pohled skutečně krásný, obzvláště s roztáženými křídly. Též barva jeho je líbezná, čili spíše souměrné střídání se světlá a stínu. Opravdu, jest to pták nad míru malebný. 1 Jak milý jest pohled naň, když prsa maje hluboko ponořená, křídla hladce k tělu přiložená, šíji vzhůru vypnutou a právý úhel s tělem tvořící, v tiché vělebnosti před se pluje! Nejmalébnější ale jest labuť, když s krkem vlnitě prohnutým a 's křídloma od těla odstávájícímá bez nutí spočívá na povrchu vodním. anebo jen zvolna proudu se unášeti dává: 70 Když na jaře přijde čas líhnutí ,/ jest pohled na osadu lábutí obzvláště zajímavý, feboť jesť tu plno řůchu a práce. © Samice,' rozptýlené pos óstrůvkách na řece; buď vejce — 188 — snášejí anebo na nich sedí, an zatím samci stojí na stráži, v čemž velikou bedlivost, jeví, V ten čas jsou tak srdnatí, že kdyby se k.nim přiblížil člun, neomylně byl by od nich napaden- Labuť bojuje svýma křídloma, v nichž tolik síly má, že může jimi člověku i nohu přerazit, jakož o tom příklady máme. Jmenovitě starý samec jest neohrožený, i přihodilo se jednou, že takový pták sám jediný pustil se do dvou vandrovních — kteří nejspíše se zastavili, aby se dosyta nadívali na tuto „velikou busu,“ což mu snad po chuti nebylo — a jednoho na zem poraziv strašnýma křídloma svýma nerázně ho tepal, čehož druhý se uleknuv poradil se s Vaůkem. Křik poraženého vandrovního přivolal k místu lidí, kteří měli co dělat, aby zahnali labuť a vysvobodili vandrovního hrubě ztřískaného. Zlí jazykové praví, že prý oba tito hrdinové byli svého řemesla krejčí, já ale k obhájení statečnosti pootivého řemesla krejčovského tvrdím, že oni vandrovní mohli dobře býti jakéhokoliv jiného povo- lání, neboť labuť ve svém vzteku jest skutečně objev strašlivý, a to tím více, čím méně jest se nadíti takové zuřivosti od zvířete na pohled tak velebně klidného. Jakou silou přírody může neveliký nástroj, složený pouze ze svalů ptačího křídla, provozovati takovou moc, jakou bychom očekávali jenom od ocelové pružiny, nedá se tak snadno vysvětlit. Tutéž mohútnou pružnost znamenáme v přírodě i jinde, jmenovitě při stehnu a ostruze kohoutí. V čelistech některých zvířat, v zobácích rozličných pláků, v kle= petech račích spočívá ustrnutí hodná síla, ale ta působí jen znenáhla, záležejíc v trvajícím stiskování. Rána od labutího křídla nebo kohouti ostruby jest něco docela jiného, zde působí, abych se tak vyjádřil, jakási mechanická umělost. Zvíře ji zasazuje mrštěním, a to v útoku. Do labutího křídla spíše ještě bychom se nadáli jakési síly, ač ne tak veliké: ale síla kohoutí ostruhy vzbuzuje opravdu podivení, Náležíť to k četným výjevům přírod- ním, jimž toliko můžeme se obdivovati, vysvětliti jich sobě neumějíce. Hnízda zhotovují labutím rybáři z drobného proutí a slámy, jež pouštějí na vodu v oblíbených jejich stanovištích. V čí hnízdo se labuť usadí, ten má právo žádati od obce Starého města Londýnského (City), jíž tato osada labutí náleží, pět šilinků. Roste-lí voda následkem dešťů, hnízda labutí splývají vždy na povrchu, tak že se vejce nikdy nezámáčejí, Mladá labuť je první rok popelavá a nedosahuje plné krásy své před druhým létem, kdežto se začíná pářit. Labuť klade obyčejně tři neb čtyry vejce, někdy i pět až i šest. V zimě žijí labutě v malých hejnech, ač vůbec nejsou ptáci družní, jako husy a kachny. (V ten čas mají hejna určité okresy v řece, kamž cizí labuť nesmí se ani odvážit, nýbrž jest ihned vypuzena. Pokryje-li se Temže ledem, nastanou zlé časy pro labutě, jimž odňata potrava i cvičiště. V takové smutné případnosti obyvatelé pobřeží shánějí labutí kolik. kdo může a krmí je pod kůlnou žitem, začež dostává se jim od obce Starolondýnské hojné náhrady. V těchlo kůlnách, tak rozdílných od jejich vlastního živlu, necítí se labutě na svém pravém místě. © Jmenovitě jsou nepřátelé vší nečistoty, buďsi jakákoliv. Na, štěstí netrvají mrazy nikdy dlouho, a labutě vracejí se zase k svým oblíbeným bydlištěm, kdežio brzo se očistí a zeuchané péří napraví, aby se skvěly v předešlé kráse. Jak mile nastane jaro, rozdělí se hejna zase na párky. Je-li vidět pohromadě tři neb čtyry, jsou to buď mladí ještě při rodičích, anebo staří, již neplodní, Samec zdá se že jest věren samičce, aspoň přes jedno léto, jako větší díl ptáků v slavu přirozeném.. Ve dvoře to arcit při domácí drůbeži nespatřujeme, proto že se drží jen málo samců na mnoho samiček. Kdybychom však domácí své ptactvo pustili do Jesa, zajisté by se věc proměnila a každý sameček by se věrně přidružil k jediné samičce. Holubi — "189 — všeho druhu zachovávají takový svazek i v zdomácnělosti. Naproti tomu není tak věrného družství mezi čtvernožci, kdež v tomto ohledu vítězí obyčejně větší tělesní síla. Nesmím opominout zmínit se o tom, že když labutě lítají mad řekou naproti větru, jak se někdy stává, staří rybáři předpovídají z toho změnu v povětrnosti, Na. takové hejno poletujících labutí jest překrásné podívání. © Nedávno viděti bylo v Irsku takové hejno v letu, pronásledované ode dvou orlů. Jaký to musil být pohled! LITERATURA, Rolník nového věku. Knihy nuučné a průmyslné pro hospodáře, kterým záleší na tom, aby na živnostech rolnických získalo se většího užitku, a povoláné rolmické povzneslo se ku ctihodné dokonalosti. Vydává Karel Lambl. Sešit druhý. O zve- lebování luk, aby těšilo se více a dobré trávné píce. Se slušnými vyobrazeními. V Praze 1860. Nakladatelé : Kobr a Markgraf. V tomto sešitu jedná p. spisovatel o důlezitosti zvelebování luk, o vysušení bahnišť a mokřin, popisuje spůsoby vysušovací, mlaví o závlaze luk zapouštěním vodou, popisuje spůsoby zavlažovací, zátopu, záplavu, vypravuje o návahu uměle spůsobeném a složitém, © podmoku, popisuje vyobrazené nářadí Jučné a luční práci, jedná o mrvení luk, o vláčení a natrhování luk, o obnově luk zoráním a novým osevem, 0 křísení luk, o zdokonalení trávníků, o pastvě na lukách, o osazování luk stromovím, © pravidelné správě luk a'o sklízení sena i otavy. Že je píce, kterou buď na Jakách těžíme nebo na polích sklízíme, základem polního hospodářství, nepotřebujeme obšírně popisovati, protože je to každému hospodářství pově- domé. Nemá-li rolník dostatek píce, nemůže přiměřený počet dobytka v dobrém stavu chovati, schází mu nevybnutelně potřebný hnůj, a nemůže-li své pozemky řádně hnojili, melze na nich pěkné obilí sklízeti. České přísloví praví: Kde se hnojí, tam se rodí. Pan spisovatel si vydáním tohoto sešitu vydobyl velikou zásluhu. Až posud se u nás sem tam nalézají luka v špatném stavu. Spatříš tam močály, kamení, krtince, drnem obrosilé výšiny, dolíky, jámy, výmoly, výhory, křoviny a jiné vady. Vysušení tuze mokré louky neb navlažování suché louky nestálo by některého rolníka mnoho peněz, a odstraněním 'řečených vad by se jeho hospodářství brzy zvelebilo. Často jedna řádná stoka k vysušení močálu dopomáhá, a někdy jedno puštění vody kalné na louku v příhodném čase jest "Základem výborné klizně sena a otavy. Štěpná tráva by mu rostla na místech mechovitých, "kdyby je smíšeninou (kompostem) neb jiným přiměřeným mrvidlem pohnojil, neb hnojnicí, "Která až posud z jeho stájů na cestu teče, v příhodném čase poléval, nebo močály vysušoval "a suchopary podou podháněl. 07747 uvedeného četného obsahu hlavního tohoto veleužitečného spisu poznali lze, že: p. spisovatel o všem jedná co máleží k zvelebování luk. Za tou příčinou ať si každý bospodář, "Kterému na zvelebení luk, tedy na zvelebení hospodářství záleží, tuto knihu opatří a vše řádně vykoná, co napomáhá k zvelebení jeho luk. Při pozorném čtení tohoto sešitu pozná množství prostředků k zvelebení svých luk, a pakli některou vádu na nich: odstraní, bude míti veliký užitek ze čtení tohoto spisu. S potěšením odporučojeme každému hospodáři po- "kroku milovnému tuto voleužitečnou knížku. — (690 — : Základové chemie čili lučby: Sepsal Vojtěch Šafaříky m.ř. úd královské české učené společnosti, někdy: učitel:na české vyšší realce © Praze, V Praze 1859, © Po- mocí Matice České. Zakladatelům: Matice prodávají se oba díly 34.3. zl. „| Zdá se, jakoby první polovice nynějšího století aeru tak zvaného, starého, humanismu byla: ukončila; novou polovicí, objevily se náhledy jiné — nové,: aproto i jiné, směry, touhy a bažení. Nastal jakýsi zápas obchodnicko-průmyslový -a mocnost: a vláda „peněz poznána a cítěna více než kdykoli jindy. Starý humanismus ustoupil v pozadí, a na místo jeho nastoupily vědy praktické — přírodní, jakousi nadvládou nad všecky ostatní stálou a neodbylnou svou skutečností a vždy se zmáhajícími a množícími potřebami života vezdej- šího a lak zvané. civilisace, Jinde snad převrat tento tak cítěn nebyl jako u nás; v první polovici století. našeho neznali jsme. téměř jiného leč jen studium gymnasialního , neobsa- hujícího téměř nicjihého než studium latiny, a lid:náš vé své sproslotě; neviděl v ničem jiném blaho +pro-své dítky leč jen v přiučení se jazyku německému. ; Novým polostoletím vzaly zpukřelé náhledy tyto kvapný 'obrat; obrácen zřetel na vědy -přírodní;; na umění technické a zařizovány školy reální (6. k. česká, realka počala právě; r.. 4850), školy obchodnické, hospodářské a lesnické. © Vzdělanější- upřimní „ná- rodovci naši pozvedli, hlasu svého, aby upozornili lid náš „na novou dobu tuto a potřeby její, a brzy+se slal křik o zařizování reálek na vénku %0dou. Že lo jen moda bylaz toho ipatrno, že. nepůsobí jak se očekávalo, jak by mohlý a měly; vždyť se nejvíce od zakla- datelů. jejich; myslí jen na, jakýsi slav kancelářský aneb jen zase na jakousi rychlou přípravu pro technického úředníka; vždyť obec, zakladatelka školy, téměř všude na sebe zapomněla. —— Ztrouchnivělé náhledy tyto mizí vždy více, a poznává, se směšná nepodstatnost jejich, a jakkoliv, se zdají býti v menšině ti, kteří věc nad formu, staví, potieby rolníka a řemeslníka našeho- na zřeteli. majíce, nicméně, vítězství jich ani minouti nemůže. i Tato nedospělost většiny, jakési všeobecné neuvědomění řemeslniciva a dělnictva, na- šeho činí slabost literatary maši :v, oboru. přírodních věd méně citelnou. Mezi těmito, za- jímá lučba bez odporu „místo nejdůležitější. © V novější době této jest to třetí český spis, jednající o předmětu -tak důležitém. © Vydána lučba od Dra, Kodyma, lučba od J; Staňka a matiční -spis,Šaťaříkův. © Jak se slušelo, jest matiční spis. obsahem svým nejrozsáhlejší a nejúplnější; podán:tu předmět tento důležitý, poprvé v jakési úplnosti v jazyku, českém., Dů= ležitost,práce této pro národ náš dovedou:oceniti, kdož vědí jakých obtíží již názvosloví, samo působí, a kdož veliké/vady a nedůstatky názvosloví chemického, u jiných národů znají, kde „se jazyk. současně s vědou pěstoval. „Dodáme-li k tomu ještě, že celý spis napsán slohem lehkým, -řečí čistou a správnou, a že myšlénky v něm pronešené všude jasné jsau, nelze jinak než stavěti spis tento mezi nejpřednější u nás v oboru přírodovědy vůbec. Veledů- ležitým by byl, kdybychom vyšších škol měli, kde by se lučbě po česku vyučovalo, poně- vadž by se pro, ně výborně, hodil. ; Takto: ovšem zůstane, obmezen na, venkovské větší knihovny naše ana obělivé šířitele osvěty a potřebných vědomostí mezi lidem naším, My ale máme za svou povinnost, upozorniti na tento spis žáky vyšších reálek a technických ústavů aby nčíce se: ze spisn tohoto věci samé i jazyk „náš národní pěstovali, ,aby pak čašem slušuě, io věcech chemických nejen,k národu našemu mluvitiy nýbrž i psáti dovedli. Že by. každý: český spisovatel, byť i,jen menšíbo článku lučebného tohoto spisu ;si poyši- mnouti měl, aby práce jeho jasností myšlének a určitostí formy za touto alespoň, pozadu nezůstávala, netřeba ani dokládati, — 11 — -Stanoviště ; spisovatele pozhá se nejlépe ze slov jeho; pravíť v předmluvě : i „Jsajroku 4891 vyzván k vypracování chemického názvosloví při kommissí názvoslovné, podrobil: jsem se práci: té se všemožnou. svědomitostí a vykonal ji dle upřímného přesvěd- čení svého. „Byv, téměř současně povolůn za učitele chemie na českou oreálku v Praze, mohl: jsem zkusiti praktičnost svóho názvosloví „a přesvědčiv se; že'ono nejen důsledně v ústné mluvě, provedeno býti, můž, aleci výhody, jež jsem“ od: něho očekával, skutečně poskytuje umínil jsem sobě sepsati rukovodstvo, jež by, řídíe se nejlepšími vzory“ cizími, hodilo se i do školy i k novějšímu stavu vědy, Řídě se hlavně dle výtečných | „Prómiers „úlémens de chimie“ slavného Regnaulla nabral jsem za- tři: Jéta i dosti materiálu -ve psa- ných svazcích svých i dosti zkušenosli: o formě a methoděs ale práce školní -a vlastní vě= deoké: byly příčinou , „že jsem teprvé r. 1855 první oddíl (chemii minerálnou) v rukopise dokončil. Teprv r. 1858 slavný sbor Malice České ochotně a hned přistoupil k vydání rukopisu, jemu předloženého; ale přebývaje toho času v cizině. nemohl jsem než velmi „dloubavě v korrekturách tisku pokračovali, a musil ledy uplynouti pátý rok od sepsání, druhý od začetí tisku, nežli se kniha světla dočkala. „Avšak nejen co do věcných ohledův, laké a obzvláště co do názvosloví jest mi zde „promluviti o práci mé, prolo že -mi posud nebylo dáno, abych náhledy své o názvosloví přírodnickém v jazyku našem samostatně vyložil. Neníť sic ani zde tomu mísla přec: ale tolik: říci chci, Kolik potřeba; aby různá: stanoviska tím se objasnila. Neocenitelný J. S. Presl pode první, jenž ve své „Lučbě“ (1828 a 1835) české chemické názvosloví podal, které Vypracováno jsouc pomocí našeho patriarchy Jungmanna spočívalo na základech. zdravých a trvalých, ač se klonilo k onomu výhradnému purismu, jehož v novějších jazycích evrop- ských nikterak nelze provésti, nejmíň ale na ohromném poli věd přírodních „ přeplněném již tolika; stalisíci vědeckých názvů, Jmenovitě za to díka budiž oněm mužům, že za zá- "klad svéspráce zvolili důsledné názvosloví latinské, nikoli strakaté a nelahodné německé, také za to, že utvořili názvosloví pokud, možná české; neboť přišli po nich mužové jinak Velezasloužilí o. čilejší duševní živol národa, jenž onoho zdravého: základu (nýbrž všeho takřka základu) pouštějíce obraceli jazyk náš spůsobem, jehož nejen jemné a spletené p ge slovánčiny ale vůbec žáden jazyk nesnáší, ať již o tom pomlčím, že každý z nich jiné názvosloví si tyořil, nýbrž jeden a tenže,vícero různých po sobě nadělal.. Tito různí „pokusové nenašli ohlasu v zdrávé mysli národu; a což tu divu? Nevědloť se geniálnému „Němci Okenovi' jináče. (Přistoupiv sám ké studiím názvoslovným v oboru, jenž mi již jdeset let povoláním jest, brzy jsem se rozhodl: zůstal jsem na cestě Preslenv ražené, po- Joživ sobě za cíly „abych jeho zásady možná=li ještě důsledněji provedl, abych všemožně svymýtil! co by se příčilo ústrojí jazyka, i jmenovitě, abych bránil purismu přílišnému, jehož řovedení rostoucí rozsáhlost věd den ode dne nemožnějším činí, a jehož důsledné zavedení (do všech jazykův evropských by vědy učinilo dělidlem „nikoli spojidlem člověčenstva: chtěl -jsem 'se,' jedním slovem řečeno, přiblížiti ku věděckémůu (řecko-latinskému) názvosloví vše- „Syropskémiti, pokud tomů génius slóvančiny dovoloval. V jediném punktu zašel jsem dále, "Jednal jsem důsledněji nežli všecka (posavádní názvosloví cizojazyčná , ožívnje koncovek k 'reslem určených, aby se jimi konstilucí č, molekulárný, typus, sloučeniny vyjadřoval. Že „Čechové jsou národ filologický , (tulsovšem báti se musím ,“ že kritika více názvosloví než obsahu a věci chápali se bude. Nicméně však nelituji toho, co jsem učinil, a mám cestu, -na klerou jsem před 9 léty uhodil, , posud ne sice za samospasitelnou ale za dobrou a jh vydatnou; neboť maje ve zvyku, o věcech svých vědeckých česky nejen psáti ale i mysliti, přesvědčil jsem se, že jdoucímu po cěstě zde vylknuté snadno bude přednášeti a psáti po česku a srozumitelně o samých nejsubtilnějších částech vědy naší, ovšem tomu kdo dosta- tečnou přípravu má; neboť za onu populárnost, která naší dobou vždy víc a více se roz- kládá, slibujíc že nejsprostšího čtenáře na málu aršíčkův o nejvyšších problémech lidského ducha dokonale poučí, za ony „školy,“ „katechismy“ a „trychtýře“ přírodních a jiných věd (napsalť jeden učený muž také „populárnou vyšší mathematiku“), jimiž obzvláště jistá sousední literatura tak hojně oplývá, že již i K nám své šlahouny posílá, nedám nic, a zůsta- vují rozsudek se vší důvěrou zdravému soudu těch, již sami o věcech podobných přemyšlují. „Podávám tedy knihu svou co opozděnou památku své činnosti na české reálce kra- janům svým, a přeji sobě srdečně, aby tím aspoů něco málo dobrého spůsobeno bylo.“ Geologie čili nauka o úloarech zemských se zvláštním ohledem na krajiny českoslovanské. | Sepsal Jan Krejčí, učitel přírodopisu v c. k. reálmí skole © Praze. V Litomyšli. Nákladem Antonina Augusty. 1860. Tohoto díla, kteréž došlo všeobecného uznání, vyšly již dva svazky , jež si údové Matice České, jakož i předplatitelé na časopis Živu u domovníka v musejním domě v ex- pedicí Živy za poloviční cenu, totiž za 50 Kr. r. č. každý svazek beze všeho předplacení vyzvednouti mohou. Znamenitá tato výhoda, která usnadňuje zaopalření si skvostného díla 64archového za tak levnou cenu (v celku 4 zl. r. č.) bude však trvati jen potud, pokud počet exem-= plářů od výboru Matice České zakoupených stačí. Jelikož však již velká část těch exem- plářů rozebrána jest, tedy se upozorňují zvláště předplatitelé Živy, kteří by ten spis odebrati hodlali, aby si jej objednati neobmeškali. Obsah spisu jest následující: 1.. Domněnky o původu země. Výklad o podobě, hustotě a teplotě zeměkoule. 2. 0 vzduchu.. Bývalé a nynější působení jeho na povrch zemský. 0 větrech a působení jejich na rozdělení vláhy po zemi. 3. O vodě. © bývalém a nynějším rozšíření jejím po zemi. 0 tvořivé moci vody. O rušivé moci vody. 4. O sopečných výjevech. 0 rozší- řenosli sopek po zemi. ( zemětřesení. 5. 0 pevninách. O rozdělení jich na zeměkouli, o podobě a povaze jejich. 6. O útvarech zemských. O prahborách. Rozšíření jejich po zemi. 0 prahorách čechoslovanských. Čechoslovanská vysočina. Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Tatry. 7. 0 silurském útvaru. Nejstarší živočichové a rostliny. O rozsáhlosti jeho na zemi. Silurský útvar v Čechách. 8. 0 Devonském útvaru. Otisky zvířat a rostlin. O roz- sáblosti jeho na zemi. Devonský útvar v Moravě. 9. 0 kamenouhelném útvaru. Zvířena a květena uhelná. 0 rozsáhlosti jeho na zemi. Kamenné uhlí v Čechách a Moravě. 10. 0 permském útvaru. OÓlisky rostlin a zvířat. Permský útvar v rozličných dilech země, v Rusích, Němcích, v Čechách. 11. O útvaru iriasovém. Skameněliny jeho. Rozsáhlost po zemi. Útvar křiánaný v Polště, na Slovensku, v Alpách. 12. 0 útvaru jurském. Ska- meněliny jeho. Rozsáhlost po zemi. Jurské skály v Moravě a na Slovensku, v Polsce a v Alpách. 13. O křidovém útvaru. Skameněliny jeho. Rozsáhlost po zemi. Útvar křidový v Čechách, Moravě, na Slovensku, v Alpách. 14. 0 nummulitovém útvaru. Rozsáhlost jeho a vystoupení v Moravě a na Slovensku. 15. O hnědouhelném útvaru v Čechách, Moravě, Slovensku. 0 kamenosolném útvaru v Polsku, Ubřích a Sedmihradech. (© sladko- vodních a mořských usazeninách též doby. 16. 0 starých náplavech po Evropě. 17. 0 novějších náplavech. 18. O útvarech sopečných, zvláště v Čechách, Moravě a Slovensku. Vyhaslé sopky české, moravské a slovenské. 19. 0 půdě orné. V seznamu tomto poznamenány jsou jen hlavní články, o nichž ve spisu jednáno jest, o velkém množství podrobností a příkladů uvedených z krajin domácích přesvědčí se již každý v 1. a 2. předloženém sešitu. Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. ŽIVA. ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. Redaktorové: Prof. Dr, Jan Purkyné a Jan Krejčí, Svazek IV. 1860. Ročnik osmý. 1 O zatměních slunce vůbec, zvláště pak o úplném zatmění slunce dne 18. července 1860. Sepsal Frant, Karliúski. Od nejstarších časů počítána jsou zatmění slunce k nejpamátnějším a nejveliko- lepějším zjevům. Dílem tato okolnost, dílem i vzlahování jich v slarém a středním věku k náboženským ideám byly příčinou, že památka jejich a tím i výborné základy chronologických skoumání polomstvu jsou zachovány. Hvězdářovi slouží stará jakož i nová zatmění slunce přede vším k uslanovení míst slunce a měsíce; nových užívá se mimo to k vyšetření zeměpisní délky pozořišť. V nejnovější době (od roku 1842) však, kdežto stanoviska slunce a měsíce zevrubnými pozorováními v poledníku, zeměpisní pak délky pomocí elektrického telegrafu mnohem určitěji se ustanovují, obracuje se všecka pozornost, obzvláště při úplných zatměních slunce, k mezem plné zatemněnosti a k úkazům svě- tlovým při lom se objevujícím, čímž doufáno jednak docíliti určitějšího ustanovení zdánlivé velikosti slunce a měsíce, jednak nabyli místnější známosti o povaze tělesa slunečního. Pomůcky, jakých nalezli hvězdáři ve fotografii a v zdokonalených nástrojích vztahem na sílu, měření a polarisací světla, dávaly místa naději, že jmenovitě druhá úloha, vy- zpytování slunce, bude moci býti rozřešena. Množštví úkazů, mnaskytujících se oku pozorovatelovu v ohledu na kralší neb delší trvání úplného zatmění, jakož i zřídka se opakující příležitost úplného zatmění slunce vysvětlují nám spěch, s jakým hvězdáři rozličných zemí, opalření nejvýbornějšími nástroji, v červenci tohoto roku do Španěl cestovali. Maje úmysl sestaviti zde výsledky od nich docílené — pokud až dosavad jsou uveřejněny — předešlu dříve něco o původu a předvypočitávání slunečních za- tmění, jakož i o zkušenostech nabytých při jich pozorování až do roku 1860. 1.. Původ a předvypočtení slunečních sutmění, Příčiny slunečních zatmění, jakož i jich v celku pravidelného se opakování byly již starým známy. Nezabírajíce se do četných citátů uvádíme zde jenom následující místo z 2. knihy spisu staršího Plinia, „Historia naturalis“ nazvaného: „Certum est, solem interventu lunae occultari, lunámgue terrae objectu; ommibus annis fieri utriusgue sideris 13 — 194 — defectus statis diebus horisgue sub terra, nec tamen cum superne fiunt, ubigue cerni,“ dále pak: „Defectus solis et lunae ducentis viginti tribus mensibus redire in suos orbes certum est.“ Později vrálíme se k tuto zmíněné periodě 223 luniných měsíců, známé za starodávna pod jmenem Saros, dříve však chceme vysvětliti, kterak „interventu lunae,“ t. j. přistoupením měsíce, může povstati zatmění slunce. Jak známo opisuje země ročním oběhem svým kol slunce dráhu elliptickou, jejížto plocha značí se- nám, zdánlivou. roční. dráhou slunce na nebi. K této ploše dráhy zemské čili ekliptice vztahujeme- všecky ostatní plochy v prostoru světovém, a to určo- váním 4. sklonku. jejich' k ekliptice a 2. polohy jejich průsečnic s ní čili tak zvaných uzlovek. Prodloužíme-li uzlovku až k viditelné obloze, obdržíme na kruhu ekliptiky dva protilehlé body, které. obyčejně nazýváme uzly. : Kolem země obíhá, jak dále známo, měsíc — ze všech těles neheských nám nej- bližší; temná to koule, beroucí své proměnlivé světlo od slunce. Dráha měsíce v ohledu na zem jest též ellipse, jejíž plocha průměrně o 59 8“ 49“ k ekliptice jest nakloněna, kdežto uzly její. podrobeny jsou pohybu -tak rychlému, že bez mála v;19 letech opisují na nebi celý kruh. Za svého oběhu kolem země přichází měsíc vždy po 29 dnech, 12 hod. a 44 min. (29:53 dní) do léž plochy se zemí a sluncem (tak zvané plochy sběhu čili konjunkcí) a nachází se mezi oběma posledními. Toto okamžení nazývají hvězdáři sběh, neboli konjunkcí, v obecném životě jmenuje se nový měsíc. V čas nového měsíce tedy může se přihoditi jenom zakrytí slunce od měsíce. Jest však patrno, že — poněvadž dráha měsíce o 5 slupňů nakloněna jest k dráze země, — měsíc v čas sběhu brzo pod touto brzo nad ní se bude nalézali, čili, což jedno jest, brzo nad brzo pod sluncem přejde — pročež ne každý nový měsíc spůsobí zatmění slunce. — Slane-li se, že v čas nového měsíce proslředek měsíce nachází se zrovna v ekliptice anebo velmi málo vzdálen od ní, a tedy všecka tři tělesa, slunce, měsíc a země, v jednom směru stojí, tedy nám měsíc jakožlo nám bližší tmavé těleso kruh vzdálenějšího slunce buď zcela anebo částečně zakryje a spůsobí zalmění slunce čili spíše zatmění země. Na blízku eklipliky ale nachází se měsíc jenom tenkrát, když se dostane k jednomu ze svých uzlů, pročež jen omen nový měsíc, který se udá blíž uzlu, může míti za následek zatmění slunce. Přísně vzato žádá úplně shodný (ústřední) sběh slunce s měsícem, aby nový měsíc docela se srovnal s některým uzlem, zatím však tělesa zde působící mají tak značné zdánlivé průměry, že po obou stranách měsícových uzlů zbývá dostatečné prostory, uvnitř které nový měsíc ještě spůsobiti může zatmění slunce. S ohledem na proměnlivost sklonku dráhy měsícové, obou zdánlivých průměrů, jakož i vzdáleností slunce a měsíce, jsou hranice této prostory okolo uzlů dvoje, totiž nulné a možné. Uvnitř hranic nut- ných musí nastati zatmění při všech okolnostech, uvnilř možných může nastali, jsou-li okolnosti příznivy. Výpočet udává následující hranice vzdálenosli nového měsíce od uzlu: hranice nutná, hranice možná pro úplné zatmění slunce . < < «- « - . 79 46“ 139 19/ pro částečné zatmění slunce s © +++ 139.33/ 199 44/ Užil jsem zde názvu úplné a částečné zatmění slunce, a musím připomenouli, že částečným zatměním nazýváme takové, při kterém v čas největšího zatemnění měsíc toliko jistou část slunečního kruhu pokrývá; úplné zatmění naproti tomu slove ono, při kterém měsíc na kratší neb delsí čas slunce úplně zatemňuje. Nastane-li konečně při — 195 — zatmění doba, kde sice měsíc úplně se na slunce ' promítne, avšak jenom vnitřní část jeho kruhu pokrývá a kraj viditelný zůslavuje, lak že slunce objevuje se co černý kotouč obroubený světlým kruhem, pak nazývá se zatmění kruhovilé. Že měsíc může spůsobiti částečné zatmění "= slunce, © tom nikdo nepochybuje; ne tak jest se zatměním úplným. Slavný Tycho, opíraje se 0 některá prostým okem vykonaná měření zdánlivých průměrů měsíce a slunce, pochyboval ještě roku 1600 o možnosti úplného zatmění slunce, jakkoli byly tehdáž ještě na živě tisíce svědků, kteří právě takovéto zatmění byli roku 1560 viděli v Koimbře a roku 4598 v Torgavě. Úplné zatmění slunce může loliž, když se nový měsíc nalézá uvnitř : udané vzdálenosti od uzlu, jenom tenkrále nastou- pili, je-li zdánlivý průměr kruhu měsíčního větší nežli kruhu slunečního. Tato výminka se vyplní, když měsíc v době zatmění nalézá se v přízemí (perigaeum) anebo k němu se blíží. Tak na př. byl 18. července 1860 zdánlivý průměr měsíce 32“ 36“, zdánlivý průměr slunce 31“ 31“, a měsíc dosáhl svého přízemí 20. července v 8 hod. večer. Je-li při ústředním zatmění průměr měsíce menší nežli průměr slunce, nastane zatmění kruhovité. Jsou-li konečně oba průměry v čas zatmění stejné, tedy může toto v řídkém případu býli na jednom „ místě úplné, na jiném kruhovité, kterýžto rozdíl pocházeli může jak z rozličných vzdáleností od obou pozořišť, tak i z pohybu měsíce. Co tuto praveno, stačí vysvělliti původ za- tmění slunce pozorovateli v středu země postave- mému. "Takovému jeví se zatmění buď jenom co úplné neb kruhovité, anebo co částečné, co poslední pak jenom tenkrát, když čára jdoucí od slunce k měsíci nedaleko něho přechází. Jinak jest s vý- jevem zatmění na povrchu země, Zde může je viděli jeden co úplné neb kruhovité, jiný jenom co částečné, anebo snad dokonce ani neviděti. -Čím to je? K odpovědění na tuto otázku znamencj na přiloženém výkresu d střed — slunce, Z střed země, kolem níž pohybuje se měsíc M ve směru od západu k východu. ' Jak z fysiky známo, vrhá těleso temné za sebe stín plný a stín polovičný, jejichž hra- nice naznačují se tečnými čarami. Táhneme-li tedy tečné čáry Aa a Bb na též straně měsíce a slunce, obdržíme kuželovitý plný stín měsíce, jehož konec vniká do země, 43* — 196 — nachází-li se měsíc v přízemí, jinak ale se jí pouze dotýká anebo ji v jisté vzdálenosti míjí. Táhneme-li tečné body Ba a Ab na prolivných stranách měsíce a slunce, obdržíme hranice polovičního slínu am n'b, který také jest kužel, jehož konec o padá mezi slunce a měsíc. Každý pozorovatel, nalézající se v plném stínu měsíce, spalřuje slunce zcela za= kryté měsícem. Pozorovatel v » vidí © týš čas dotýkání se obou hvězd na východním, pozorovatel v a“ na západním kraji; diváci, nalézající se v polostínu na západě: od plného stínu (k 2), vidí východní, diváci na východní jeho straně (k n“) vidí západní část slunce zakrytou, a to tím více, čím blíže se nacházejí plného stínu. Pozorovatelé mimo oblouk »n“, t.j. mimo poloviční slín, nevidí © dom okamžené žádného zatmění. Stín plný, jakož i mnohem větší jej obklopující poloviční; rozšiřuje se po zemi v prostoru kruhovitém. 'Tylo stínové kruhy táhnou se v čas zatmění přes zem, a křivá cesta, již každý bod jeho na povrchu zemském opisuje, jest na začálku léla a zimy (v čas slunovratu) s rovníkem téměř rovnoběžná, na začátku jara jde od jihozápadu k severovýchodu, na začátku podzimku od severozápadu k jihovýchodu. Připadá-li za= tmění na některý den mezi tím, leží také cesta stínu uprostřed mezi dotčenými směry. Tím vysvělluje se na př. cesta stínu dne 18. července 1860, který se táhl šikmým směrem východo-jiho-východním ze Španěl k Algiru. (Co jsme prvé pověděli o pozo= rovatelích uvnitř plného a polovičního stínu stojících, platí o všech, kteří se nalézají na cestě stínu, tak že se na povrchu zemském Uvoří tři pásma, z nichž prostřední obsahuje ta místa, ježto vidí úplné zatmění slunce, dvě ostatní po obou slranách zase místa ona, kde se spatřuje částeční jeho zatmění. Když nový měsíc M tak daleko od země jest vzdálen, že konec plného stínu jeho právě jen se dotýká povrchu země, přechází vnitřní kruh plného stínu v bod, a ti diváci kteří se nalézají na cestě toho bodu, vidí sice ještě úplné zatmění slunce., ale bez trvání, t. j. úplné zatmění slunce trvá pouze okamžik. Je-li konečně měsíc M ještě dále: od země vzdálen, tedy se již konec plného stínu nedotýká země — a zatmění není nikde úplné. Diváci, nalézající se na cestě prodloužené čáry stínové, vidí pak kruhovité za- tmění; všickni ostatní, nalézající se uvnitř polovičního stínu, toliko částečné. V čas zatmění ale země netoliko se otáčí kolem své osy od západu k východu, ona též pokračuje v tomto směru na cestě své kolem slunce; poněvadž ale tento po- slední pohyb jest zdlouhavější nežli běh měsíce kolem slunce v témž směru od západu na východ, můžeme si představiti zemi co stojící a toliko měsíc s přebytkem rychlosti jeho co běžící. Buďtež rozličná postavení měsíce na našem výkresu M, M a M“, Dříve nežli plný stín dosáhne naší země, dotkne se východní kraj polovičního slínu měsíce M' země na straně západní vč. Obyvatelé krajiny % tedy vidí nejdříve ze všech slunce zatměné. Tento začátek zatmění na zemi vůbec děje se na západním kraji slunce, -a to; jak výkres ukazuje, v tom okamžení, kde obyvatelům krajiny % slunce vychází. — Když plný stín opustil zem, dotýká se naposledy západní kraj polovičního stínu měsíce v M“ stojícího země na straně východní v 7, a obyvatelé té krajiny spatří slunce naposledy na svém východním kraji zalměné , a to v okamžení jeho zacházení. Tím se také ea tluje, proč západní země. spatřují zatmění slunce dříve nežli východní. jal, » Pokusivše seo vyložení původu slunečních zatmění, povíme také něco o úejiošík se vracení a jich předvypočtení. Pamalujme se, že ku povstání slunečního zatmění, musí — 14 — být 1. nový měsíc vůbec, a 2. nový měsíc poblízku některého z uzlů měsícových. Nový měsíc opakuje se každých 2953 dní; doba, ve které se opakují zatmění, musí býti tedy násobek těch 2953 dní. Nový měsíc může se nalézati v uzlu jenom tenkrát, když i země se tam nachází. Uzly ale, jak svrchu jsme pověděli, jsou proměnlivé, ustupujíce nazpět od východu na západ, a země, aby se vrátila k témuž uzlu měsíčnímu, něpotře- buje celého roku, než toliko 34662 dní. Doba tedy, ve kleré se opakují zatmění, musí býti násobek 2953 a spolu také 34662 dní. Takový násobek ale obnáší blízko 65854 dne, neboť 2953 X 235 — 6585! a 34662 X 19 —= 65857. Proměníme-li těchto 6585; dne v roky, obdržíme 65851: 3051 — 18 let a 10—11 dní. Po 48 letech a 10—11 dnech opakují se zatmění na zemi vůbec v témž pořádku. Tolo jest zmíněná z počátku chaldejská perioda Saros, kterou uvádí Plinius a které se podnes užívá ku přibližnému napřed vypočítání zatmění. Tak na př. je známo, že roku 1842 dne 8. čer“ vence bylo zatmění slunce; připočteme-li k tomu 18 leť a 10 dní, nalezneme letošní zatmění slunce dne 18. července; připočteme-li k tomu ještě jednou 18 let a 40—11 dní, nalezneme zatmění slunce dne 28—29. července 1878, které sice nebude viditelné u nás, ovšem ale zajisté v jiném dílu světa. Když takto přibližmo ustanoven den za- tmění, musejí se bližší okolnosti, jako: hodina, trvání, velikost, místo viditelnosti atd. ustanoviti z tabulí měsíce a slunce i jiných pomůcek hvězdářských. Rozluštění všech těchto úloh leží mimo meze této zprávy a musí zůstaveno býti hvězdářům. © Zmíníme zde jenom o tom, že v 18leté periodě této udává se 41 zatmění slunce, a mezi těmi 28 dílem úplných, dílem kruhovitých. — V jednom roce není nikdy více než 7 zatmění slunce a měsíce, ale také nikdy méně než dvě, která pak oboje musejí býli ná slunci. V ustanoveném místě, na př. v Praze, ve Vídni, v Paříži, jest počet viditelných zatmění mnohem menší, poněvadž krajina země, ve které zatmění jednoho neb druhého spůsobů býtiomůže, jest úzká, — kruhovitá pak a úplná zatmění na určiťém místě náležejí k vzácnostem. Y tomto stolelí budou v Praze ještě následující větší zatmění slunce viditelná: 1867 dne 6. března © dopoledne $ kotouče slunečního = 10 palců, 1870. „ 22. prosince odpoledne % vy = A0 1887 „ 19. srpna © ráno n E 5 = (un 1896. „ 9. srpna © ráno 3 4 M k JM 7 Všecka ostatní jsou menší, a z uvedených připadají dvě první na nepříznivý roční čas, ostatní dvě na východ slunce. jih 2, Úplná zatmění slunce před rokem 1860. Ji -74 "Nejstarší zprávu o úplném zatmění slunce nám zachoval Herodot, dle něhož při- hodilo se takové zatmění v čas bitvy mezi Lydy a Medy u řeky Halysu. Tňales Miletský v lonii prý je předpovídal. Tolo zatmění, které se stalo příčinou náhlého zavření míru mezi bojujícími stranami, jest prolo pamětihodné, poněvadž jest skoumadlem astronomi= čkých slunečních a měsíčných tabulí. Cicero klade je na rok 585 před Kristem, kteréžlo udání ale po dlouhý čas bylo považováno za nepravé, poněvadž předešlé tabule nevy- kazovaly na rok 585 žádné úplné zatmění pro Malou Asii. Francouzský hvězdář Costard kladl je na rok 630, Volney na rok 625, Oltmanns na 30. září 609, jiní na rok 603 před Kristem. V posledních letech však nalezl ředitel Greenwichské hvězdárny George — 198 — Airy pomocí nejnovějších Hansenovských tabulí, že dalum od Cicerona zachované jest docela pravé, a že zatmění to dne 28. května 584 před Kristem v krajině, kde ona bitva se dála, skutečně úplné bylo. Pravil jsem „docela pravé,“ neboť počítání chrono- logů uchyluje se od počítání hvězdářského o rok, pročež Cicerův rok 585 a Airyho rok 584 jest tentýž. — Jiná úplná zatmění slunce před Kristem udála prý se v letech 434 a 310. Po Kristově narození zaznamenali nám dějepisci: úplné zatmění při smrti Agrip- piny roku 59, pak v letech 237, 360, 484 787, 840, 878, 957, 1133, 1187, 1191, 1241, 1386, 1415 (v Čechách), 1485, 1544, 1560, 1567, 1598, 1605, 1706, 1715, 4724, 1733, 1778, 1806, 1816, 1842, 1850, 1851, 1853, 1858 a 1860. O zatměních před začátkem 17. století víme velmi málo. Yzbuzovalať u diváků strach a úzkost — nedostatek slunečního světla se jim zdál nekonečný — a oni asi sotva si troufali pozdvihnout svých očí k nebi. Ačkoliv, jak nyní víme, celé trvání plného zatmění nejvícé jen 8 časových minut obnášeti může, nacházíme všude u leto- pisců výraz „tenebrae longae“ — dlouhá tma. Teprva o úplném zatmění roku 1605 vypravuje nám Kepler, že okolo zatemnělého slunce objevil se plamenný kruh značné a všude stejné širokosti, který vysílal takovou jasnost, že nebylo na nebi vidět ni- žádné hvězdy. Po zatmění roku 41605 následovalo celé století, ve kterém neměla Evropa ani jediného úplného zatmění. V tomto čase osvěta pokračovala, a jakkoli bylo ještě v 18. století dosti lidí jinak vzdělaných, kteří mluvili o jedovatých výparech zatměním slunce spůsobovaných, přece již zatmění roku 1706 nalezlo pokojných a bedlivých pozorovatelů, Nejobšírnější jest zpráva francouzských hvězdářů Planiade-a a Clapičs-e, kteří pozo- rovali toto zatmění v Montpellieru. Mimo pozorování změny barev pozemských předmětů v čas zatmění, pak chování se zvířat (zcela jako v noci) obsahuje zpráva ta dosti vě- decký popis soířícího věnce čili tak zvané koruny, obtáčející zatměné slunce. „Jak mile slunce docela se zatmělo,“ praví pozorovatelé, „viděti bylo měsíc obtočený osle- pujícím bílým světlem, tvořícím okolo kotouče tohoto sputníka jakýsi věnec z šíří asi tří minut obloukových. Uvnitř těchto mez; bylo světlo stejně silné, přecházejíc pak v slabou zář, jenž tvořila kolem měsíce kruhovitou plochu asi 49 v poloměru mající, a pomalu v temnu oblohy se ztrácela.“ Devět let na to, při úplném zatmění slunce roku 1715, jež v Londýně Halley a Louville pozorovali, ukázala se koruna zase, objevíc se tenkráte již několik sekund před úplným zatměním slunce, když ještě srp sluneční co řada světlých teček, podoben ke šňůře perel, na nebi se skvěl. Halley nazývá barvu koruny „perlově bílou“ Lou- ville „stříbrobílou,“ oběma zdála se míti společný střed s měsícem a při kraji měsíce silnější světlo. Také již tenkráte pozoroval Louville, že ve směru paprsků koruna ne- svítí všude stejně, nýbrž že ukazuje přestávky, podobajíc se tím poněkud žáři, malované okolo hlav svatých. Též Louville to byl, jenž ku konci úplného zatmění spatřil kol měsíce kruh velmi světle čérvený, který nepocházel od achromatismu jeho dalekohledu. Zatmění slunce roku 1724, jež pozoroval Maraldi, opravilo mylné domnění © středu koruny. Tento hvězdář nalezl, a všickni pozorovatelé pozdějších zatmění to potvrzují, že koruna má týž střed se sluncem. Při úplném zatmění slunce roku 4733 spatřil Švéd Vassenius, který je v Gothen- burku skrze 20střevícový teleskop pozoroval, ponejprv ony červené skvrny světlové, — 199 — jež nyní obyčejně zveme protuberancemi, okolo měsíce. Vassenius, který považoval korunu za parokruh měsícový, popisuje červené výstupky následujícími slovy: „Admira- tione non solum, sed et judicio illustrissimae regiae societális maximé dignae videbantur subrubicundae nonwullae maculae in illa (atmosphaera lunae) extra periphériam disci lunaris conspectae, numero tres aut guatuor, gůas inter una ceteris major medio fere loco inter meridiem et oceidentem guanlum judicare licuit. Composita haec erat tribus guasi partibus seu nubeculis minoribus parallelis, inaegualis longitudinis cum aliguali obliguitate ad peripheriam lunae.© (Philosoph. Transactions vol. 38 p. 134.) Z toho, co povědíno, viděti, že zjevy naskytující se při úplném zatmění slunce, jako roztržení srpu slunečního v perlovou šňůru, koruna v podobě záře svatých, obrou- bení kraje měsíčního červeným světlem, konečně červené výstupky čili protubérance» byly již na začátku minulého stolelí pozorovány. Jmenovitě koruna podrobena i měření, a Lahire a de U Isle snažili se ji uměle zobraziti. Poněvadž ale po roce 1733 několik desetiletí nepřineslo vzdělané Evropě nižádného úplného zatmění slunečního, všecky tyto zjevy přišly pomalu V zapomenulí. Konečně po 4šleté přestávce přišel rok 1778 s úplným zatměním slunce, jež vylíčil španělský důstojník Don Antonio Ulloa. Ten, konaje plavbu po moři, nacházel se v len čas mezi portugalským předhořím Sl. Vincent a azorským ostrovém Tercéirou. Povětří bylo velmi čisté; jak mile poslední paprsek sluace ztnizel, objevili se hvězdy první a druhé velikosti. Zároveň bylo vidět okolo měsíce silně se skvějící věnec, klerý se zdál rychle do kruhu se otáčeti. Věnci tomu přibývalo síly a zářivosti, čím více střed měsíče ke středu slunce se blížil, a v prostřední době zatmění obnášel v šířce + průměru měsícového. Z tohoto svílícího kruhu rozšiřovaly se na všecky strany paprský světla, které ještě u vzdálenosti průměru měsícového viděti bylo brzo silnější brzo slabší. Barva světla byla uvnitř červená, pak světle žlutá, a přecházela pomalu dó běla; skvělost ale byla všude stejná a všecky částky se tetelily. Když věnec byl nejjasnější, bylo viděti toliko hvězdy první velikosti, později objevily se i hvězdy druhé velikosti; 4 neb 5 sekund před koncem úplného zatmění věnec zmizel. Úplné zatmění slunce roku 1806 v Americe pozorováno bylo od Bowditche, Fer- rera a Ellicota. Šířka koruny se sluncem soustředně vystoupila až na 6 obloukových minut, barvitost její byla perlově bílá. Od kraje světlejšího věnce vycházely paprsky; dosahující až na 3 stupně dálky. Také roztržení srpu slunečního v jednotlivé tečky světlové, pozorované již roku 4715 od Halleye, bylo od posledních dvou jmenovaných kvězdářů amerických viděno. O protuberancích nezmínili se ani Ulloa ani Amerikáni nižádným slovem ! Roku 1816 bylo 19. listopadu úplné zatmění, které se pohybovalo přes Švédsko, západní Prusko, Polsko, Halič a Turecko. © úkazech tohoto zatmění víme vélmi málo; poněvadž listopadové počasí obdařilo větší část měst hojně padajícím sněhem. Nicméně máme z tohoto roku velmi zajímavé vylíčení přechodu měsícového stínu na zémi od ©. k. guberniálního rady Lorenze, klerý pozoroval zatmění slunce na cestě své do Lvova z jedné vysočiny asi 1; míle na severozápad od městečka Radymna v šírém poli. „Velmi pamětihodna,“ praví, „byla několik sekund před úplným zatměním vidilelná cesta stínu měsícového na velikých sněhem pokrytých rovinách od západu k mému pozořišli. Tam leželo již vše v hluboké temnotě, všecky vesnice zmizely najednou ve tmě, až — 0 — stín východního kraje měsícového také mne dohonil a nejbližší okolí v temnotu ponořil, Trvání úplného zatmění mohl jsem jen asi na 14 sekund udati, poněvadž můj: sloužící: strachem pojat jenom do 6 sekund počítal, já pak oslatních,8 toliko hádáním, doplnil, Rovněž tak zajímavé bylo při vystoupení západního kraje slunce viditelné přehnání se měsícového slínu, jehož se přibližování též dalo se rozeznati, ma, rozlehlých sněhových rovinách. Také jsem se musil nalézati právě na hranici úplného zatmění, poněvadž jižní obzor zůstával objasněn, což poskytovalo velmi zajímavý pohled, an město Jaroslav, asi 4 míle vzdálené, které jsem z počálku ani nepozoroval, při úplném zatmění najednou jako lesklé jádro vystoupilo. Koně dostávali úzkost a tlačili se obráceni k sobě, ra- dostně ale zařehtali při vyskytnulí se prvního paprsku slunečního. | Pozornost, moje, obrácená, zcela na trvání zatmění a přehánění se stínu měsícového, nedovolovala mně při krátkosti času proskoumati ostatní nebe,“ Na rok 1816 následovalo celé čtvrtstoletí bez úplného zatmění slunce v Evropě viditelného — doba to míru, rychlého a mocného se vyvinutí přírodních věd, zdoko- nalení fysikálních theorií a nástrojů, method pozorovacích a vysvětlovacích. Dne 8. července 1842 přihodilo se zatmění slunce, které v Portugalu, Španělích, jižní Francii, Sardinii, Lombardsku, Rakousích, Haliči a Rusku až daleko do Sibiře bylo úplným, Jelikož se táhlo takořka středem vzdělané Evropy, spěchali hvězdářové francouzští, an= gličtí, němečtí a ruští ku pásmu úplného zatmění, aby na vlastní oči spatřili úkazy od Ulloy a Ferrera pozorované (dále nazpět se nesáhalo), na něž byl před tím Arago upozornil. Umínili si vyměřiti korunu ve všech směrech, aby se přesvědčili o pravdi- vosti Ferrerova domnění, že jest soustřední se sluncem, ustanovili čas její viditelnosti, a skoumali její barvu, podobu a povahu jejího světla, zdali jest polarisované čili nie. Roztržení slunečního srpu v perly, které od roku 1836, kde je Baily při kruhovitém zatmění pozoroval, obyčej byl nazývali perlami Bailyho, úkazy světlové na temném mě- síci, viditelné hvězdy, proměna barev pozemských předmětů atd., to vše mělo pojato, býti v obor skoumání. O protuberancích nebylo žádné zmínky, poněvadž Vasseniova zpráva od roku 1733 byla zapomenuta. Pařížští hvězdářové zvolili za své. stanoviště Perpignan, Angličané Airy a Baily šli do Italie, kdež onen pozoroval na Superze u Tu- rina, tento v Pavii; z Altony přišel zasloužilý hvězdář Schumacher do Vídně; Otto Struve a, Szydlowski posláni jsou od ruského ministerstva osvěty do Lipecka. Co se předně týče perel Bailyho, nespatřil je při vší pozornosti nikdo než abbé Peytal v Montpellieru a Baily sám v Pavii; ostatní pozorovatelé, přičítali rozdělení poslední linie sluneční ne= rovnostem měsícového kraje. Svítící koruna objevila se v plném lesku. Skládala se z kruhovitého (vnitřního) pásma, mezujícího s tmavým krajem mésícovým, a druhého méně světlého, jímž onen byl obejmut. Světlo tohoto druhého pásma sláblo pomalu od vnitřku na „venek, světlo prvního bylo všude téměř jednostejné. Měření šířky vnitřního věnce kolotají mezi 2—4 minutami obloukovými, měření zevnitřního ale mezi 83—25 minutami; 8% nalezl Petit v Montpellieru prostředkem síťky v dalekohledu umístěné; 25 udávají Struve a Szydlowski z dohadu. Dle, pozorování Montpellierského objevila. se koruna 5—6 časových sekund před úplným zmizením slunce a, zůstala ještě. nějaký čas po. jeho, opětném vystoupení viditelnou.. Ve směru čáry, spojující oba body kotouče slunečního, kde zatmění: jeho počalo a kde přestalo, ležely „dle pozorování. v: jižním Francouzsku dva veliké chomáče paprskové, které se mohly považovat za prodlouženiny “ V P — WM — zevnitřního věnce. Trochu na levo od nejsvrchnějšího bodu slunce viděl Arago v ze= vnitřním věnci širokou světlou skvrnu, složenou z paprsků zapletených v podobě zcu= chaného: přadena. © Rozbíhající se paprsky, které činí korunu podobnou k záři svatých; nesáhaly až ku kraji měsíce, nýbrž jenom až k vnilřnímu jasně svílícímu pásmu. Dle Struve sáhaly tyto paprsky až na 3—4 stupně do oblohy. Barva koruny líčí se ode všech pozorovatelů co bílá, v dalekohledu trochu nažloutlá. Udání však síly jejich se velice rozchází, z vělší části se přirovnává k síle měsíčního světla. Professor Belli v-Padově shledal je 6— krát slabší nežli světlo měsíční; v Lipecku naproti tomu měla koruna takový lesk, že prosté oko sotva vydrželo na ni pohlížet. Stejně nerozhodnuta zůstala olázka o polarisaci světla korunového, jedni spatřovali stopy polarisace, jiní nic. Na Daguerrovskou desku jakož i na papír brómem potřený neúčinkovalo světlo koruny ani v Miláně ani ve Veroně. Co ale žádný pozorovatel neočekával, byly červené protuberance. Na přiloženém kamenopisném vyobrazení vidíme je v té spůsobě, jak je Schumacher pozoroval ve Vídenském refraktoru, majícím otvor 6 palců, Tento „docela neočekávaný zjev“ popi- suje Schumacher následujícími slovy: „Při prvním pohledu zdálo se, jakoby na třech místech vyrážely z měsícového kraje červené plameny, po několika okamženích pokojného pozorování však bylo patrno, že v těchto domnělých plamenech není žádného pohybu. Objevovaly se spíše co zoubkovaté, v jasně růžovém světle zářící vrchole ledovců, vy- stupující asi 1—2 minuty přes kraj měsícový. Změn v podobě nebo vysokosti těchto hor (užívám slova hora jen ku krátkému naznačení zjevu, nechtěje tím nikterak usta— novili jejich povahu) neznamenal jsem žádných, jakkoli dobrota dalekohledu a jasné sluneční sklo všecko obzvláště zřetelně mně ukazovaly. Pohříchu ale byl čas, co jsem je klidně pozorovati mohl, velmi krátký.... V krátce před koncem úplného zatmění,“ píše týž pozorovatel dále, „vystoupila na oné části kraje měsícového, kde první jiskra svělla vystoupiti měla, úzká růžová vrstoa, zaujímající asi 70—80 stupňů kraje měsíco- vého, která však, jak mile se talo jiskra světlová objevila, zároveň s červenými horami i s korunou zmizela. “ — Ředitel Littrow viděl tytéž tři výstupky, čili jak je nazývá plameny, ještě dříve nežli se zbarvily, a ještě potom když pozbyly své“ barvitosti. Pozorně-li projdeme všecky zprávy pozorovatelů, shledáme při vší rozličnosti popisu a pojmenování těch výstupků, že všude viděny byly na severním a východním kraji slunce, a že měly podobu hor. Scházelo pouze vysvětlení, zdali náležejí měsíci nebo slunci, a kterak se má vykládati jejich červená barvilost. 1 Pozoru hodno jest, že Caldecott, upozorněn jsa na tento zjev, při úplném zatmění slunce, jež 21. prosince 1843 v Parratu ve východní Indii pozoroval, nižádných pr = výstupků neb hor neznamenal. "Když tedy žádné od Araga navržené vyšetřování při zatmění roku 1842 úplně se nezdařilo, ano ještě k tomu přistoupily nové otázky strany protuberancí, bylo potřebí očekávati pozdějších pozorování. Na štěstí následovala nyní úplná zatmění slunce ry- chleji po sobě než dříve. Dne 8. srpna 1850 událo se takové zatmění v Australii a pozorováno jest v Honolulu (na Sandwichských ostrovech) od Poláka Kutezyckého: Koruna byla. docela nepravidelná, vůbec vypadala jako hvězda o vícerých, nestejně od sébe vzdálených ramenech rozličné délky. Ku krajům měsícovým byla, světlejší, ani však v celku ani v žádné ze svých částí neukazovala nižádné stopy nějakého okrouhlého — M0 — neb obdlouhlého lemu, který by kolem obou nebeských těles činil věnec; světla jejího ubývalo velmi stejně beze vší náhlé změny. Bylo tedy nemožno ustanoviti, se kterým z obou těles měla koruna stejný střed. Ve směru na kraj měsíce prostopádném. uka- zovala koruna temné pruhy, což jí dávalo podobu záře svatých. To vše bylo úplně nehybné. Obě nejdelší ramena koruny ležela ve směru téměř kolmém a objímala úhel 29 35“; ramena v pravo a v levo položená měla rozsáhlost 29 5“ Levá část byla skoro dvakrát tak dlouhá jako pravá, hořejší větev byla na začátku úplného zatmění rovněž značně delší nežli dolejší. V okamžení před vystoupením slunce sesílilo se světlo ko- runy v čásli s měsícem hraničící tak znamenitě, že těžko bylo prostým okem na ni patřiti. Toto nad ostatek světlejší pásmo mělo skrovnou šířku asi 4“ 10“. Jak mile se objevil první paprsek slunce, zmízela celá koruna, a její místo zdálo se od té doby úplně temné. O protuberancích vyjadřuje se Kulezycké taklo: „Na perlově bílém poli koruny objevil se skoro zrovna na nejvýchodnějším bodu měsícového kotouče výstupek podivu hodné ostrosti a barvitosti, an jiný, širší běžel zárovně s krajem měsíce; na blízku nich viděti bylo znamenitě delší, velmi útlý růžový pruh. Třetí výstupek skrovné výšky, ale širšího rozvinutí, nalézal se na západní straně měsíce, trochu k severu. Východní vý= stupek měl podobu poloviční ellipse, jejíž malá osa dotýkala se kraje měsíce; veliká osa, kolmo na ní stojící, zdála se dvakrát tak dlouhá jako malá. Růžová barvitost tohoto výstupku šla poněkud do fialova a byla po krajích trochu tmavější. Výšku jeho vyměřil jsem Rochonským mikrometrem na 3“ 58“. An jsem se zaměstnával měřením, nápadné bylo mně, že jeden z obrazů toho výstupku značně měnil svou jasnost beze vší proměny barvy, aniž pak docela mizel, když jsem prismatický dalekohled otáčel; světlo jeho bylo tedy aspoň z části polarisované. O světle koruny nezdálo se, že by se v tomto dochodu účastňovalo. Opětným zkoušením přesvědčil jsem se beze vší po- chybnosli, že větší (východní) výstupek se zmenšil, kdežto ostalní (západní) byly vzrostly. Já bedlivě sledoval tyto změny a dovoluji si tvrditi, že tyto výlevy čili výstupky od slunce pocházejí. Ještě později ukázalo třetí skoumání, že skvrna na severozápadě byla vzrostla, při čemž úzký pruh na blízku severní skvrny docela od kraje měsícového se oddělil; nyní objevil se sám co rozdělen na dva kusy malou mezerou mezi nimi. V okam- žení před opětným vystoupením slunce objevilo se na západním kraji měsíce mmožství malých, hustě stěsněných teček též růžové barvitosti. Celek vypadal jako velmi úzký, nejméně 60 stupňů zaujímající plamenný pás.“ Ostatně domnívá se Kuťezycki na zá“ kladě svých pozorování, že tyto výstupky jsou ve spojení s pochodněmi slunečními. — Důležité zatmění slunce roku 1850 ukázalo tedy zřetelně, že protuberance nenáležejí měsíci, nýbrž slunci, což dokázáno jejich vzrůstem jakož i odtržením jejich od kraje měsícového; dále pak v pochybnost uvedlo polarisací světla korunového, polarisací pak světla výstupků otázkou učinilo. S tím větší napnutostí očekávalo se úplné zatmění slunce, které bylo viditelné v Evropě 28: července následujícího roku 1851. Pásmo úplného zatmění táhlo se roku 1854 přes pomoří norvéžské, Dánsko, Švéd- sko a Prusko, pak skrze Polsko a Rusko. Opatření všemožnými pomůckami spěchali k němu hvězdářové střední a severní Evropy, postavíce se podél celé čáry od Christi- anie, kde Hansteen, skrz Gótheborg, kde Airy, Carlskronu, kde Feilitzsch, Gdansko, kde Mauvais a Goujon, Rixhoft, kde Littrow, Fearnley a Ragona-Seina, Kralovec, kde d Arrest a Wichmann, až k Lomži v Polsku, kde Otto Sitruve a Varšavští professorové n" — 203 — pozorovali. Pokládáno za to, že při tak velikém spolu působení nejzběhlejších pozoro- vatelů všecky zásady fysických úkazů při úplném zatmění slunce budou přemoženy a nalezen pravý jich výklad. Účinek ale nebyl přiměřen snahám. Všude sice byly viděny koruna i protuberance, fotografovi Berkovskému v Kralovci povedlo se ustáliti korunu na Daguerreské desce, ale speciální udání o rozměrech, barvě a polarisací koruny, 0 počtu, podobě a povaze protuberancí velice se rozcházejí. Co se koruny týče, tu spatřil Mauvais 4—5 sekund před úplným zatměním slunce, a dle Struve zůstala viditelna ještě 2! minuty po něm. Šířka její byla rozličná dle toho, byla-li pozorována prostým okem anebo skrz dalekohled; Brůmnnow ve Frauen- burku cenil ji prostým okem na 30 obloukových minut, d' Abbadie ve Frederiksvaernu nalezl ji skrze dalekohled 52krát zvětšující 64 minuty širokou. Vůbec shledána jest koruna ve všech směrech stejně široká, tedy kruhovitá. Dle Struve jevila se koruna prostému oku třepetavou, v dalekohledu ale zcela pokojnou. Barva její zdála se je- dnomu pozorovateli přižloutlá, jiným, a to většině, bílá. Světlo její bylo tehdáž slabší nežli roku 4842. Polarisace světla jejího zůstala pochybná, Dunkin a Carrington tvrdili, že neznamenali nižádné, ď Abbadie prý viděl stopy. Červené výstupky (protuberance) byly na rozličných stanoviskách v rozličné spů- sobě viděny. Skoro všude spatřoval se na západní straně měsíce výstupek hákovitý k jihu obrácený, a na východních stanovištích (od Gótheborgu až k Lomži) blízko něho oddělený obláček. Ostatně počet výslupků nestejně se udává. V Christiani viděl Han- steen jižně od háku ještě tři červené špice, Rasch v Ródenásu ještě jednu na východní straně, F'Abbadie a Hjorth ve Frederiksvaernu čtyry protuberance. Ve Švédsku viděl Agardh jenom hák, 10 mil od něho viděl Blomstrand v Hestře tři výstupky na straně západní a jeden na východním kraji. Přiložená lithografie ukazuje protuberance, jak pozorovány byly před Baltickým mořem v Rixhóftu od Fearnleye při 32násobném zvě- tšení. V témž místě ustanovil Léťfrow polohu osmi protuberancí. V Gdánsku a Frauen- burku viděno jich toliko pět. V Kralovci znamenal d'Arrest vedle háku a obláčků ještě dva malé přívěsky na západní a jeden na východní straně, a tyto zdají se dle popisu Struvova býti totožné s těmi, jež byly viděny v Lomži, s tím však rozdílem, že malé západní výstupky objevily se v Kralovci dvojnásobně, v Lomži jednoduše. Vzrůstání výstupků na západní straně a ubývání týchž na východní viděno bylo všude. Obzvláště byl to hákovitý výstupek s obláčkem, který poutal na sebe pozornost. V Rávelsberku obnášela dle pozorování Davesova výška háku 20 sekund, po zmizení slunce 45 obloukových sekund, ku konci zatmění nalezl Hind skoro 2 minuty, Dle měření S/ruvova se láž výška v průběhu 53 časových sekund změnila o 36“, v kte- rémžto čase východní protuberance buď načisto zmizely anebo na nejmenší zbytky uve- deny jsou. Zkrátka, vývod Brůmnowův, „že měsíc v pokroku zatmění východní protu- berance přikryl, co zatím zadní vždy více a více vystupovaly,“ skoro jednohlasně jest přijat. 70 0 polarisací tvrdil jen ď'Abbadie, že ji viděl, avšak schází každé bližší udání o směru jejím, Zatmění roku 1851 tedy v celku potvrdilo pozorování Kutezyckého, vyvrátilo do- mnění, že proluberance jsou hory na měsíci (viditelné dvojnásobnou reflexí) nebo na slunci, a ukázalo, že tyto úkazy náležejí slunci. © rozličných hypothesích k vysvětlení — 204 — koruny; a výstupků bude později mluveno, tuto musíme ještě promluviti o Zatměních roku 1853 a 1858. i 0, zatmění, které co úplné 30, listopadu 1853 v Chili Dr. Moesta pozoroval, ne= dostalo se mi nižádné zprávy. Toliko v pojednání Secchiho „Sulla ecelisse solare del 18. luglio 1860“ sir: 30 nacházím zmínku, že Moesta viděl protuberance. Obšírnou zprávu naproti tomu s vyobrazením, jehož kopii na přiložené lithografii podáváme, vyho- tovila a uveřejnila komise hvězdářské výpravy, poslané od císařské brasilianské vlády do města Paranaguy ku pozorování úplného zatmění slunce, které se událo 7. září 1858, Hlavní obsah této zprávy jest následující: Hned po zmizení slunce, znamenali všickni pozorovatelé svítící korunu. „Spořádanost jejích paprsků byla nad míru složitá, tak že krátké trvání úplného zatmění nedovolovalo všecky jednotlivosti náležitě pojmouti. : Ná- padný byl nedostatek určitě obmezeného kruhu kol měsíce. Šířka celé koruny obnášela dle měření francouzského hvězdáře H. Liaise asi 33:6 .obloukových minut., K východní straně vztahovaly se paprsky o 4—5 minut dále, tvoříce jakýsi parabolický, chomáč, Prostému oku zdálo se, jakoby měsíc zvenčí zahalen byl lehkým bledožlutým závojem, byla to však jen vnitřní část paprskového věnce skrz dalekohled viditelného. Na této světlé půdě objevily se čtyry tlupy paprsků, dvě z nich vycházely od hořejšího kraje měsíce, dvě od dolejšího. Pátá tlupa, vycházejíc z východního kraje měsíce, zahýbala se, jinou lupu paprsků přetínajíc, k jihu. %—8 sekund po úplnosti zatmění obrátil Liais obzvláštní pozornost k této východní zahnuté paprskové tlupě, z níž jeden paprsek přilehal skoro ve spůsobě tečné čáry k měsíci, odstávaje od něho jen asi 2“, dotýkaje se konce jednoho výstupku. Při povlovném postupování měsíce k východu zmizel vý- stupek a paprsek přiblížil se až k samému kraji měsíce, až se ho na míště zmizelého výstupku dotýkal. Z toho udání mohlo by se uzavírati, že koruna se nachází za měsí- cem. Barva koruny byla na blízku kraje měsícového nažloutle bílá, dále stříbrobílá ; na začátku úkazu byla mnohem ráznější nežli ku konci, a na západě ráznější nežli na východě. Skoumána turmalínovou deskou a Savartským polariskopem ukazovala koruna stopy polarisace, a sice rovnoběžně s poloměrem kotouče měsícového. Po opětném vy- stoupení slunce zůstala koruna ještě asi 18—20 sekund viditelna. Protuberance, jichž bylo šest, objevily se zcela jinak, než dosavad byly pozorovány. Byly bílé, některé slabě růžové; širší než vyšší, a některé měly černý lem. Největší z nich ležela na západní straně, byla prostým okem viditelna a v dalekohledu zdála se složena z několika špicí. Výška její obnášela z počátku 58“, na konec ale 78“ Vý- chodní výstupky zmizely okolo prostředku úplného zatmění, západní v tom okamžení, když opět se ukázalo sluneční světlo. Z pozorovaných skorm slunečních srovnávala se jenom jedna dle polohy s jedním z východních výstupků, žádná však pochodeň sluneční nesrovnávala se s polohou nižádné protuberance. Ku konci tohoto oddělení promluvíme ještě v krátkosti o hypothesích k vysvětlení koruny a protuberancí, abychom tím lépe mohli oceniti výsledky pozorování roku 1860. Shrneme-li v jedno, co ve všech běžných míněních o příčině koruny a výstupků společného jest, dají se tyto pokusy o výklad odděliti na dvě hlavní hypothese. Jedna pokládá jak korunu tak i protuberance za věci skutečné, ať jsou to již pevné částky slunečního tělesa anebo páry našeho oboru vzdušného; druhá, vyslovená nejdříve v malém spísku prof, Feilitzsche: „Optische Untersuchungen veranlasst durch die totale Sonnen= — 05 — finsterniss des 28. Juli 4851, Greifswald 1852,“ hledá příčinu těchto úkazů ve změnách světla, odrážejícího se od hrbolů povrchu měsícového. Co se předně týče první hypothese, také topografickou nazvané, musíme připo- menouli, že dle vůbec přijatého učení Herschelova těleso sluneční samo v sobě jest tmavé, obalené mdle svílícím závojem oblakovým, jejž zase zahaluje druhý řeřavý, ply- novitý obal, nazvaný fotosférou čili světlokruhem. Ve vůbec známých skvrnách slu- nečních, které se vykládají protržením obou těchto obalů, objevuje se nám tmavé těleso sluneční co černé jádro skvrny, závoj oblakový co šedý polostín (penumbra) je obklo- pující. Fotosféra na blízku slunečních skvrn shuštěná pokládá se za příčinu svělléjších míst na slunci, tak zvaných pochodní slunečních. Za důkaz, že fotosféra se nalézá v- skupenství plynném, platí ta okolnost, že světlo od kraje slunečního vycházející ne- ukazuje v polariskopu žádných barev, kdežto řeřavá pevná neb kapalná tělesa podoby kulovité směrem šikmým, tedy z kraje, vysílají světlo polarisované. Zevrubné skoumání síly světla a tepla na rozličných částech kotouče slunečního zase ukázalo, že jedno i druhé znamenitě větší jest ku prostředku nežli ku krajům; z loho se uzavíralo, že mimo oblakový závoj a svěllokruh má slunce ještě třetí obal, který jest sice průhledný, ale jako náš zemský parokruh světlo a teplo pohlcuje. Tomuto třetímu obalu přičítá se tak slabá svítivost, že v silném světle fotosféry docela se ztrácí. Když však tuto po- slední při úplných zatměních slunce měsíc zakryje, vystoupí za temným kotoučem třetí obal v podobě koruny, jejížto mdle svítící záře dle ubývající hustoty ve směru k vněj- šímu všeobecnému světlu nebeskému slábne. Ke ztvrzení tohoto domění navrhl Arago zkoušky s polarisací. Neboť dejme tomu, že by bělavé světlo koruny při správném pozorování ukazovalo značné stopy polarisace, musejí se tyto nevyhnutelně přičítati světlu, přicházejícímu prostředkem reflexe od průhledného vzdušného oboru, jímž by slunce nepochybně muselo býti obaleno. Jak jsme viděli, byla polarisace koruny vždy- cky věc sporná: jedni domnívali se, že poslihli stopy její, jiní neviděli nic, i byli jsme takto poukázáni na zatmění roku 1860. Vážný však důvod proti skutečnosti tak rozsáhlého vzdušného oboru slunečního poskytuje běh komety od roku 1843, který by v čas přísluní svého byl se musil octnouli v tomto oboru, kdyby tento tak daleko sáhal jako paprsky koruny. Ostatně nedají se tyto paprsky topografickou hypothesí vysvětliti bez nucenosti. Častěji však, i při kruhovitých zatměních slunce, spatřen byl bezprostředně před vnitřním dotknulím se krajů i po něm červený lem; musilo by se tedy připustiti, že vzdušný obor sluneční opatřen jest uvnilř červenou vrstvou. < © Když koruna takto jest vykládána, vyskytly se od roku 1842 červené výstupky = protuberance, nejdříve v podobě hor, pak co odtržené obláčky. Hned po roce 1842 > vykládány jsou co měsícové vrchy, dvojnásobnou reflexí měsícového světla viditelné; teprva Vralislavský hvězdář Boguslawski vykázal jim místo v oboru slunečním, projeviv mínění, že protuberance vztahují se ke skvrnám slunečním. Nebudeme zde toto domění dále skoumati, jelikož známo jest, že skvrny sluneční nalézají se na slunci toliko mezi 409:severní a jižní šířky, kdežto protuberance také na severní a jižní stráně zakry- lého slunce se objevují. Moskevský professor Schweizer, opíraje se 0 pozorování, jež V červenci 1851 činil v Machnovce, tvrdil (a nalezl stoupenců), že protuberance nejsou nie jiného nežli pochodně sluneční, kolotavým pohybem slunce přes meze viditelného kotouče zanešené. Avšak i talo domněnka vyvrácena jest, jak svrchu jsme čtli, brasi— — MB liánskými pozorováními od roku 1858. © Nezbývalo tedy ničeho jiného, nežli příjmouti zvláštní „červenou protuberanční látku“ uvnitř třetího obalu, V poslednějším čase. přijal Lamont v Mnichově za příčinu výstupků parní obláčky našeho oboru vzdušného, vzniklé uvnitř stínového kužele a vyslupující z něho. Topografická hypothese však, jak vidíme, ačkoliv jednoduchá, má v ohledu na jednollivosti, jako jsou paprsky koruny, barvitost protuberancí atd., velmi mnoho nedostatků, nechává mnoho nevysvětleno a nevykazuje žádný zákon zjevu. — Druhá, ještě mladá, nezcela vyvinulá „optická theorie“ Feilitzschova vysvětluje korunu ve všech jednotlivostech jejích co úkaz pochodící z ohybáné slunečních paprsků o kraj měsícový v plném stínu, k čemuž přistupuje reflexe světla o částky povětrného vzduchu ohýbauého. Paprskování koruny pochází prý od slínů větších, nad kraj měsíce vy- čnívajících hor, v kterýchžto stínech ohýbané světlo sluneční se světlem koruny se křižuje. Protuberance vysvětluje původce této theorie též ohýbáním a křižováním se světla u malých, skrz naše dalekohledy ne dobře rozeznatelných hor ma kraji měsícovém. Červené jsou prolo, poněvadž červená část bílého světla slunečního nejméně se křižo- váním seslabuje; ostatně jest barva jejich účinek širokosli malých hor měsícových a vzdálenosti pozorovatele od hranic plného stínu. Čím širší jest vrch, čím blíže zmíněné hranici se pozorovatel nachází, tim bělejší jest výstupek. Pročež jsou odtržené obláčky toliko vidma, pocházející od ohýbání a křižování se světla na vrcholech hor u paty své široce se rozkládajících, jejichžto zpodek poskytuje obraz bílý, směšující se se světlem koruny. Tato zde jen v krátkosti nastíněná theorie, již Feilitzsch blíže vyvinul v „Zeit schrift fůr populáre Mittheilungen aus dem Gebiete der Astronomie, herausgegeben von Dr. Peters. Altona 1860, dobře vysvětluje paprsky, barvy a polarisací, pokulhává trochu u výkladu ubývání a vzrostu protuberancí na východním a západním kraji měsíce, a nežádá pro úkazy nižádnou novou podlohu. Zbývá jen otázka, zdali celá koruna jest jenom následek ohýbání světla, zdali protuberance jsou pouhá vidma:, pouhé obrazy, mající jenom subjektivní a nikoli věcnou bytost? © Nahlédněme tedy, zdali a jak dalece rozluštěny jsou všecky tyto oblíže roku 1860. 3. Pozorování úplného zatmění slunce dne 18. července 1860 u výsledky s nich odvozované. Táhneme-li na mapě Španělska rovnou čáru od města Si. Vincent (nedaleko San- tandru při zálivu Biskajském) k městu Oropese (na sever od Valencie při moři Středo- zemním), maznačili jsme tím čáru centrálního zatmění slunce dne 18. července 1860. Podél čáry této nalézala se také větší část letošních pozorovatelů, shromážděných na třech hlavních stanovištích: na západním, prostředním a východním. V západním stano- višti, kdež byla pozořiště Viltoria, Miranda del Ebro a Briviesca, viděli bylo zatmění nejdřív; pak v prostředním pozořišti u Sanctuaru na Sierra de Moncayo a u Tarra= zony; konečně ve východním, kde hvězdáři pozorovali dílem na vrchu St. Miguel u Desierta de las Palmas, dílem v Castellonu de la Plana, v Torreblance u Oropesy a ve Valencii. Mimo to byli kolmo k čáře centrálního zatmění rozestavení ve vzdálenosti vždy 41000 metrů od sebe žáci školy španělského generálního štábu, aby na hranicích totálnosti bedlivě pozorovali, kde zatmění bylo úplné a kde ne — zařízení to velice hodné díků, důležité pro kontrolu hvězdářského předvypočítávání. © Všude hrozila nepří= — 207 — znivá povělrnost zmařiti pozorování, všude vyjasnilo se nebe v čas zatmění, jenom na západním stanovišti nemohl pro mraky začátek zatmění býli pozorován, kterážto okolnost nesmí se zřetele býti puštěna při zprávě z Viltorie. Nežli přikročíme k sestavení rozličných pozorování, pohlédněme na nástroje, po- stavené k fotografování slunce v Rivabellose u Mirandy del Ebro a v Desiertu de las Palmas. Warren de la Rue (v Rivabellose) popisuje fotoheliograf z Kewu v Angličanech přivezený takto: „Nástroj ten skládá se z roury, mající podobu zkomolené pyramidy, v jejímž užším konci nalézá se objektivní sklo 3:4 palců v otvoru a 50 palců dálky ohniska, Obraz slunce asi $ palce veliký zvětší se, dřív nežli padne na skleněnou, kollodiem potaženou desku, sestavením čoček až na 4 palce. Zmíněná deska, čtverec mající 6 palců postranní délky, nachází se před širším otvorem roury. Roura sama jest parallaktická, t. j. tak zavěšena, že pomocí hodinového stroje může následovati slunce. Má-li se slunce fotografovati, zakryje se objektivní sklo slínidlem až na dva palce, exposice však trvá jen malý zlomek sekundy, neboť v rovině ohniska objeklivního skla zavěšena jest záclona s uzounkou štěrbinou, která v tom okamžení, ve kterém obraz míli chceme, shořením nitky závěsné spadnouc paprsky sluneční jenom na okamžení skrze štěrbinu propuslí. Pro obyčejné fotografie slunce není potřebí hodinového stroje, při úplném zatmění slunce ale mělo se za lo, že slabému světlu koruny a protuberancí musí se dopřáli delšího působení, pročež hodinový stroj přiveden v pohyb a objektiv docela otevřen. V ohnisku okuláru jest ostatně umístěna niťová síť, která na obraze zůstavuje stopu černých linií, které lím spůsobem slouží k seřídění obrazů v ohledu na hodinný kruh.“ K fotografování měsíce polřebují v Kewu více než plnou minutu časovou, a před úplným zatměním slunce neměli ani zdání o tom, jak dlouho třeba nechat působit světlo koruny a protuberancí. Na východním stanovišti v Desiertu byl k folografování slunce postaven od P, Secchiho veliký dalekohled Cauchoirův, náležející Římské hvězdárně. Ten jest na sto- janu z litého železa parallaklicky zavěšen, hodinovým strojem opalřen, a má objekliv 6 palců otvoru a 25 metrů dálky ohniska. Dalekohled tento opatřen byl k tomu účelu dvěma temnicemi, jednou pro menší obrazy slunce průměru 23 millimetrů, druhou pro obrazy průměru 12 centimetrů, které se mohly na místo okuláru upevniti. Pokusy před tím činěnými ukázalo se, že při tomto dalekohledu dálka ohniska pro chemicky působící paprsky jest o 10 millimetrů větší nežli pro paprsky světlové, Manipulace, která v De- siertu svěřena jest p. Monserratovi, professoru chemie ve Valencii, byla tatéž jako při fotoheliografu p. Warrena de la Rue. K spůsobení obrazů užito dílem sirníku kysli= čníka železitého (solfato di ferro), dílem kyseliny duběnkové (acido pyrogallico). Pomíjejíce zde čistě hvězdářská pozorování dob časových, kdy kraj měsícový do- Iknul se buď kraje slunečního anebo skvrn slunečních — která také od mnohých docela byla zanedbána, přikračujeme ke mnohem důležitějším fysikálním. -- a) Viditelnost měsíce přes obrys sluneční. V Rivabellose rozeznal Warren de la Rue několik minut před totálností celý kotouč měsícový. Po totálnosti viděl Petit v Briviesce východní kraj měsíce ještě po 2 m, 46 s.; Goldschmidi ve Vittorii viděl měsíc ještě celých 114 minut, an šedě značil se na nebi sotva o něco málo jasnějším. Y Tarrazoně pozoroval Bruhns 30 s. před totálnoslí celý kotouč měsícový od strany západní, po tolálnosti byl mu ještě 2 m, viditelný. Ve Valencii objevil se Dr. von — 208 — Wallenbergovi 2 m. před zmizením posledního paprsku slunečního kus severozápadního kraje měsícového. V Desiértu hledal Seeché několik minut po začalém Zatmění kraj měsícový mimo sluneční kotouč, nemohl ale spatřili ničeho.“ Teprv asi za 15 m. spatřil jej velmi zřetelně v rozsáhlosti así 109, pak zmizel a objevoval se jenom chvílemi. Aguillar na témž stanovišti spatřil temný kraj měsíce mimo kotouč sluneční již 13 m. po začátku v rozsáhlosti 209 na jižní a něco menší na sevérní straně. Bruhns a dva poslední pozorovatelé tvrdí, že po úplnosti bylo vnější kraj měsíce mnohem lépe viděti nežli před ní. j b) Obrys měsíce ma kotouči slunečném. Ve Vilorii viděl H, Goldsckmidt půl minuty před začetím úplného zatmění východní kraj měsíce v celém objemu nepravidelně, obzvláště na severovýchodě byly obrysy měsíce bez, určité „podoby a určitých, hranic, Konce srpu slunečního, byly chvilku střídavě, zakulaceny, „obzvláště, severní, Na War- renových fotografiích částečného zatmění ale jeví se zubatý kraj měsíce, velmi, značně ; někdy objevuje se některý konec srpu otupělý horou, měsícovou „, kdežto druhý, zůstává zcela ostrý. V Rivabellose zmizelo slunce, metvoříc „perel „Bailyských, „V Tarrazoně neznamenal Le Verrier žádného otupění konců. Bruhns,rozeznal, zřetelně, dvě měsícové hory na jihovýchodním kraji, 22 m. pak před úplností viděl, am jižní konec najednou zmizel, a brzo nalo severní, ale tak, že z tohoto posledního zbýval ještě svítící bod, který se na červeno zbarvil a první protuberanci, činil, Po, úplnosti neviděl žádnou horu na západním kraji měsíce. Na fotogralii Foucaultově, nalézají se, mezi jiným dva nej- větší souvislé výřezy na dolejším západním, konci průměru ,0, 459 nakloněného. „V De- sierlu znamenal Aguillar hory na měsícovém kraji po, celém, obvodu na, slunci promí- tnutém, obzvláště ale u dolejšího konce objevil se vřez, podobající se mějaké rokli mezi vysokými horami. Výřezy na západním kraji byly mnohem, menší „nežli na, východním. Dle Secchiho byly konce napořád velmi čisté, hory na kraji, měsícovém szřelelnés Když sluneční srp již byl úzký, zlomil se přistoupením měsícové hory na blízku jižního konce ve dva díly, a zmizel nerozdrobiv se vperly. Týž úkaz, „viděl,oon, Wallenberg ve Valencii, kdež trvání úplnosti skráceno bylo jihovýchodními horami. měsíce: 0 20 s, Professor Feilitzsch v Castellonu, de la Plana viděl dvě měsícové hovy na jihozápadním a výřezy na severozápadním, kraji, c) Mocnost slunečního světla při kraji. Goldschmidt a Le Verriér "nalezli světlo slunečního srpu velmi slabé; Warren de la Rue přirovnává poslední, Secehi první sluneční světlo k elektrickému. Poslední tvrdí s největší určitostí, že před úplností vnější kraj slunce byl slabší nežli vnitřní (na měsíci), i nalézá dle fotometrického pozo- rování, že světlo při kraji jest 23krát slabší nežli uprostřéd slunečního kotouče. Ve Valencii nalezl ron Wallenberg světlo slunečního srpu velmi nepokojné. Velmi zajímavá jsou udání španělského professora Barredy, který vidmo sluneční pozoroval skrze hranol z flintového skla. Dvacet minut po začátku zatmění ukázalo se značné seslabení světla (una confusion muy marcada en la luz del espectro), po 30 m. začal červený pruh slabnouti, a zároveň smísilo se žluto se zeleném, po 40 m. smísilo se modro s indigem. Mezi 32 a 50 m. zmizel pruh oranžový a fialový. V následujících 5 m, před úplností zmizelo indico zcela, modra pak zůstaly jenom stopy. V čas úplnosti zbyly jenom stopy červena a zelena. Po úplnosti objevilo se nejdříve v 5 m. modro, v 10 m. smíšené j : — 209 — žluto a zeleno a rovněž smíšené indigo a fialovo, Zřetelně objevilo se červeno v 10, žluto ve 20, oranžovo v 25 m. po úplnosli, d) Barvilost nebe a pozemských předmětů v době zatmění. Ve Fuente del Mar blíže Santandru pozoroval Lowe v čas zalmění, že tváře přijímaly na se barvu modravo fialovou. Ve Villorii spalřovány obzvláště na košilích krásné žluté skvrny, pohybující se od západu k východu; barva nebe byla v nadhlavníku tmavomodrá, v protivě k žluto- zelené barvě obzoru. V Rivabellose pozorováno na krátko před úplnoslí, že všecky věci vrhaly slíny divně pruhované, 0 něco později potáhlo se vše barvou bronzovohnědou. Na Moncayi viděl Packe oblohu tmavomodrou, nikoli černou. V Desiertu znamenal Secchi, že po zatemnění středu slunečního náhle ubývalo světla na obzoru; barva okolí nezměnila se značně; předměly jevily se tak, jakoby se na ně díval skrze začazené sklo. V čas úplného zatmění vypadala obloha trochu popelavě, v severovýchodě ozá- řovalo ji žlutavé světlo, odrážené od bouřného mraku; blízké, v slabý soumrak ponořené předměty činily kontrast ke vzdáleným jasně osvětleným. Po opělném se objevení slunce byly slíny nestálé, celý obzor tmavý a smulný. "Tamléž znamenal Agučllar na obličejích barvitost těžko popsatelnou. V Castellonu byla dle Feililzsche barva nebe kamenošedá, oblaka viděl Clavos hnědá. Jeden, jak se zdá, v Oropese slanovený pozorovatel popi- suje tuto proměnu barev takto: „Brzo po zakrytí části kotouče slunečního měsícem pro- měnila se barva osvětlenosti země, denní světlo obdrželo nejdřív červenavý, potom bledožlutý lesk. Zatmění táhlo zvolna jako mlha, od severozápadu přicházejíc, přes moře a zem, a nežli jsme byli obklopeni od něho, zdálo se, že stíny se hýbají, a slčžně i plachty lodí a listí stromové dostaly červenou obrubu. © Vlnovitě se pohybující, temné, rovnoběžně pokračující stínové pruhy blížily se několik sekund před zmizením posle- dního paprsku slunečního ku pozořišti u vzdálenosti od sebe 8 decimetrů, dosáhše pak pozořiště spůsobily klam, jakoby půda pod nohama se chvěla. Meze obzoru vypadaly již dříve jako zahaleny v prachové mraky, nebe pak nad obzorem olovnaté, v druhé výšce černomodré.“ e) Mocnost atmosférického světla o čas úplného zatmění. Dle zprávy Loweovy byla ve Fuente del Mar v čas úplnosti tak veliká tma, že nebylo více lze rozeznati na teploměru čárky rozdělovací. Ve Vittorii bylo Venuši a Jupitra viděti prostým okem, a sice onu 15 m. 40 s., tohoto 50 s. před úplným zatměním. V Briviesce lze bylo zřetelně psáti a čísti. Na Moncayi viděl Tissot rozličné hvězdy a planety, Packe Jupilra, Venuši a ještě 3—4 hvězdy. Poslední udává, že na Moncayi se tak setmělo, že nebylo možná ani čísti ani cifry na hodinách rozeznati. V Tarrazoně byla všeobecná světlost povětří mohem větší nežli se dálo očekávati dle předešlých popisů, Le Verrier mohl dobře čísti a psáti bez lamp, které na všechen případ měl pohotově. V Desiertu spatřil Alcover 28 m. před úplností Venuši, která ještě 11 m. po úplnosti viditelna zůstala; pak Jupitra, Polluxa, Castora a ještě dvě jiné hvězdy, z nichž jedna srovnávala se s Mer- kurem. Agutllar udává, že s jistotou spatřeny byly planety Venuše, Jupiter a Merkur, pak hvězdy Castor, Pollux, Capella a Sirius; méně zaručena jest viditelnost tří hvězd, které se zdály náležeti velikému nedvědu a Ivu. Dle Secchiho nebyla tma v Desiertu větší, nežli bývá hodinu po západu slunce v letě. Bez oblíže mohl rozeznávat věci a osoby, číst obyčejný tisk, ale ručičky hodinek dva kroky vzdálených nebylo dobře vidět. Nehledaje jich viděl Venuši a Jupitra, V Castellonu spatřil Feilitssch prostým okem 14 — A0 — hvězdu v nadhlaví, když teprv Ž kotouče slunečního zakryto bylo. V čas úplnosti bylo tam viděti 8—10 hvězd. Ve Valencii, kde úplné zatmění trvalo 4 m.47 $., byly tři hvězdy viditelny, při tom ale bylo tak tma; že ku kreslení ak podívání se na Pedjké bylo potřebí clonící lucerny. £) Koruna. Již několik sekund před úplným zmizením světla slunečního objevila se koruna a byla všude viděna. Ve Viltorii měla skrze dalekohled viděna zřetelně žlutou barvu, (Mocnost jejího světla, jak dalece zrakový prostor dalekohledu Goldschmidtova viděti dopouštěl,- byla všude stejná; oko jeho nic nebylo oslňováno ani unavováno po ty ři minuly, co: trvala úplnost. Obzvláště pozoroval paprsky, které ze středu měsíce k severovýchodu směřujíce asi přes 309 kraje měsícového se rozšiřovaly a k severu slabšími še stávaly. „Veliká svítící hmota nalézala se na jihu, rozšiřujíc se na jihovýchod a jihozápad v zahnulých chomáčích (s vydutou stranou na jih obrácených), které, připomínajíce na oblaky peřité;: promíšeny byly jasnými žlutými skvrnami, Hlavní paprskový chomáč v jihovýchodu: měl velikou podobnost s jižním výběžkem v mlhovině Orionu. Podobné úkazy objevily se na protější straně kotouče měsícového, byly však méně zřetelné a měly podobu párabole, jejížto témě leželo v měsíci. Hranice koruny; pozorována prostým okem, byla užší; kruh, jejž tvořila, nepřesahoval 6 obloukových minut a byl stříbrobílý. Fologralié Ri vabelloská potvrzuje zahnutost jihovýchodních paprsků k severu. — Velmi vážná pozorování koruny máme z Briviesky. Dle zprávy Lespiaulta nebyly svěllové chomáče a svílící paprsky okolo tmavého kotouče nikterak souměrně rozděleny. Jich lesk, rozměry, podoba i poloha, i v ohledu na kraj měsíce, byly nepravidelné od jednoho bodu k druhému. Světlové pruhy byly vůbec rovnočárné, někdy zakřivené, a to jmenovitě najsvém konci, vycházejíce vesměs od kraje měsícového. V okolí nadhlavníka měsícového viděti bylo veliký počet pruhů svěllových poněkud jasnější bělosti nežli ostatní; týlo pruhy světlové nesbíhaly se v středu, nýbrž naopak přetínaly paprsky a chomáče, dopadajíce v rozličných úhlech, tak že tato část koruny zdála se býli utvořena od paprsků "svěilových dle ve— škerých směrů se křižujících. Některé z nich byly skoro tečné čáry na středním kotouči. Ona: část kotouče ná pravé straně, která počítaje od nadhlavníka ležela mezi 1209—4509, sloužila za základnici třem velikým chomáčům světlovým, z nichž poslední měl mnohem? větší rozsáhlost nežli ostatní části koruny, toliž 45. Tento. chomáč prosloupen byl uvnitř bílými pruhy; které vycházejíce od konce Koruny vztahovaly se až k rozličným bodům široké základnice. Mělyť jakousi podobnost ku pruhům severní záře, světlo jejich ale bylo mnohem jemnější a klidnější. V Briviesce zanášel se také Varšavský hvězdář: Pražmovski speciálním vyšetřováním polarisace světla korunového. V jeho polariskopu; objevily se dvě polovice koruny dle celé své rozsáhlosti nestejně zbarvené: pravá světle červená, levá čistě smaragdová. Otočení okuláru, v nějž bylo vpraveno Nicolské prisma, okolo osy nikterak nezměnilo barvy v ohledu na rozdělující čáru prohledeňové děsky;: umístěné ve společném ohnisku objektivu a okuláru a opatřené dvojí kolotavostí, Obraz koruny byl tedy polarisován, a rovina polarisační v jedno spadala s normální na'okolu měsíce. Nejsilněji obarvený díl koruny ale nesrovnával se s nejsvětlejším, nýbrž nalézal se v jakési vzdálenosti od kraje měsíčového. © Petit, který též pozoroval v Briviesce, tyrdil, že již 12 m. před úplností viděl korunu okolo slunce. Byla tehdáž 3“ a několik: sekund široká. Pravidelné části koruny dává šířku 47, paprskům Z mí vycházejícím; — 21 — zomichž | viděl jenom člyry; 45' délky. Jemu jedinému zdálo se, že pravidelná část koruny skládá se ze dvou kruhů rozdílné svěllosli a šířky (74 5.a 9.5). Dle zprávy Le Verrierovy 4 Tarrazony byla koruna; kteróu: teprva při nastoupení úplného zatmění zpozoroval, vždy bílého svělla, jehož mocnost se na blízku slunečního kotouče. velmi rychle měnila, Koruna byla čím dále lím mdlejší; až konečně ztrácela se, bez určitého obmezení v barvě nebes. Dr. Brulns, klerý vedle něho pozoroval, spatřil korunu již 30 s. před úplnoslí; dole jevila se širší než nahoře a na východ ukazovala dlouhý chomáč paprsků. Na Foucaultové kollodiem polřené skleněné, desce, která byla plnou minulu vyslavena, vzlahuje se koruna tak daleko, co by obnášel troj- násobný poloměr měsíčního kruhu. „Dle rozličných směrů svých poskytuje positivní a negativní změny mocnosli, které tvoří paprsky její záře. Jeden z nich, delší než ostatní, prodlužuje se až přes záři a zdá se právě z loho mísla vycházeti, kde na východním kraji měsíce nacházejí se výkrojky. <+Na příležící lithografii podáváme (zcela dole) obraz koruny, jak ji P. Secchi v De= sierlu prostým okem viděl. Vyjadřujeť se o -tom ve zprávě své takto: „Několik okamžení před: úplností znamenal jsem korunu. Lesk její byl z počátku jasnější na té slraně, kde slunce zmizelo, oslatně bylo světlo všude stejné a bez přestávek, pěkně stříbrobílé, a ubývalo ho postupmo od kraje měsíce až ke vzdálenosti asi poloměru měsíčního, Vuléto vzdálenosti měla koruna rozličné mezery, a široké chomáče paprsků vycházely z mí; na slraně hořejší byly delší a dosahovaly délky 1+ průměru měsícového, Na do- lejším konci viděl jsem jenom jeden takový chomáč paprsků. Po několik sekund skoumal jsem paprsky koruny Aragovským polariskopem, i spatřil jsem oba obrazy. jinak zbar- vené, ale tak, že prostřední část koruny. v obou obrazech jasně, bílá zůstávala, a že koruna ve dvou přímo se křižujících směrech prodloužena byla. Později zdály se mi paprsky koruny k hořejšku a dolejšku více prodloužené, i cenil jsem délku jejich na dva průměry slunce. Před koncem, úplnosli byla koruna jasnější na té straně, kde se mělo, slunce objevili, a po skončení úplnosti mohl jsem ji, slunce rukou zakryv,. ještě celých 45,s. viděli, V celku podobaly se paprsky koruny oněm, jaké při západu slunce vyšlehují z olvorů oblakových, Paprsky, které já viděl, byly přímo běžící, pan Cepeda ale, který skrz výlečný dalekohled pozoroval, tyrdí, že v nejjasnější čásli koruny viděl chomáč, paprsků, kleré byly zakřiveny a nahoře jako jelení parohy rozvětveny. Na fotografiích, nacházíme, více méně zřetelné, stopy koruny dle toho, byla-li deska delší neb. kralší čas vystavena, Část kraji slunečnímu nejbližší působila skoro okamžitě, jak bylo lze přesvědčili se na jedné fologralii, která náhodným olřesením nástroje ukazuje dyojitý obraz koruny., Na dvou. folograliích, učiněných v prostřední čas zatmění, nejeví se; koruna, dokola všude slejně široká, nýbrž užší okolo točen a širší okolo rovníka slunečního, kterýžto poslední směr docela rozdílný jest od směru dlouhých paprsků. Paprsky nezanechaly žádných slop ma desce za příčinou králkého jejího vystavení (10 až 96.s.),“ | Aguillar popisuje svěllo koruny (v dalekohledu) co bílé a jemné, probrázděné čelnými pruhy barvy žlutavé (linte amarillento), jejichžlo lesk může porovnán býli jenom s bengalským plamenem, , Ujišťuje, že niklerak se neskládala ze dvou neb více soustřed- ních čáslí, nýbrž že světla jejího poslupmo ubývalo. Z ní, slejnou měrou ve všech částech, vypryskovaly v jistých vzdálenostech od sebe delší paprsky, dvakrát tak dlouhé jako zdánlivý průměr, měsíce.. Asi 40. stupňů od. nejzpodnějšího bodu. kotouče na 14* — 212 — východ jevil jeden z těchto paprsků velikou ohnutost, která začínala teprva v odlehlosti asi 4 průměru měsícového od kraje, podobajíc se větví stromové od kmenu se oddě- lující. — Professor Barreda nalezl korunu silně polarisovanou. V Castellonu viděl professor Feilifzsch korunu prostým okem již 20 s. před úpl- ností, jsouc bílá jak mléko ztrácela se ponenáhlu v temnu ji obklopujícím; šířku její cenil na jeden průměr měsícový. Výkres jeho představuje korunu podobnou ku koruně roku 1858 s lyrovitým výslřelkem na jihozápadě, jiné soustřední paprsky mají směr k jihovýchodu, severovýchodu a severozápadu. Ve Valencii pozoroval dr. Wallenberg korunu též prostým okem. Úzké světlové pruhy směřovaly sice v celku k středu měsíce, křižovaly se však mnohonásobně. Křivý paprsek, o němž se zmiňují Goldschmidt, Foucault a Aguillar, byl též ve Valencii viděn. © Mimo to znamenal Wallenberg na dolejším kraji ještě dva, poddutými stranami proti sobě zakřivené, hákovité pruhy svěllové. Šířku koruny udává na jeden průměr měsícový , délku výstřelků na 1£—2 průměry měsícové. Nejdelší křivý pruh světlový na východě mohl obnášeli 3 průměry měsícové, g) Protuberance viděli bylo v čas úplného zatmění všude u velikém počtu, a byly jak na východních tak i na západních hlavních stanovištích fotografovány. O fotografiích promluvíme později, nyní předsíláme pozorování. Goldschmidt (Víltoria) píše: „Asi půl minuty před úplným zatměním mohl jsem rozeznali malé šedé obláčky, které z čásli osamělé vně kotouče slunečního několik minut od kraje se vznášely, a to na té straně, kde se státi mělo vnitřní dotknutí. Jeden z těchto osamělých oblaků podoby kulovaté a druhý na spůsob pyramidy“ protažený, který se dotýkal zevnilřního kraje, bylo jakožto šedivé dobře viděli na světlejší poněkud podloze nebeské, neboť koruna ještě nebyla viditelna. Okamžení na to stala se pyra- mida jasnější a průhlednější; slinnější obrysy vypadaly jako kraje skleněného válce drženého proti světlu, Solva mohl jsem uznamenali kvapnou změnu, když nastala úplnost a pyramida na růžovo se zbarvila. Tím spůsobem stalo se pod mýma očima úplné vyvinutí protuberance, a skoro v témž okamžení viděl jsem zjevovali se na jihovýchodu nějaké malé vyvýšeniny, kleré vespolek se dolýkajíce podobaly se pravým perlám. Byly podoby nepravidelné neb zoubkované, poloprůzračné, objaté zpodem barvy rumělkočervené smíšené s černem, která byla méně průhledná nežli jemná barva velikých protuberancí. Úplné zbarvení na růžovo následovalo okamžik později; když jsem však potom celou tuto skupinu proluberancí kresliti chtěl, byla zoubkovaná část již zmizela. Já nakreslil hlavní obrysy několika přívěsků, objevivších se na severním kraji. — Podivu nejhodnější a nejspletenější ze všech protuberancí, kterou budu nazývali lustrem (la girandole), byla nevýslovně krásná. Vystupovala v podobě zašpičatělých růžově zbarvených plamenných jazyků, jejichž purpurové průhledné kraje poskytovaly náhled až do vnitřku; patrně bylo viděli, že tato protuberance je dutá. Maličko před koncem úplnosti viděl jsem ze všech těchto zevnilřních špicí vystřelovati chomáče bledě růžového, průhledného světla, poněkud vějířovilě rozšířené; protuberance v tu dobu skutečně velice se podobala lustru. Základnice jeho, která na počálku úplnosti oslře se značila na černém kraji měsíce, byla později trochu méně určítá. Vše nabývalo vzhledu více élherického, vzdušnějšího ; já ani na okamžení nespustil s očí tuto protuberanci. — Světlové paprsky, které ze zmíněných krajních špicí vycházely, zmizely s prvními paprsky slunečními, ale protuberance jí P K em) © — 23 — sama ještě zůstala, neboť okamžik před koncem úplnosti viděl jsem na pravo od její základnice (k východu) povslávali malé vyvýšeniny těsně u sebe, jejichž podoba byla skoro čtyrhraná. Severní špice rostoucího srpu slunečního dolýkala se poslední těch vyvýšenin ve 4 m. 40 s. po úplnosti. Příliš silné světlo sluneční přinutilo mne, poně- vadž jsem neměl žádného barevného skla, opustiti toto zajímavé pozorování, mohu však na každý spůsob tvrditi, že lustr i s malými vyvýšeninami na jeho základnici v tomto okamžení ještě nezmizely. V posledním okamžení s podivením jsem viděl, že se mi lustr zdál spíše obrácen ke středu měsíčnímu nežli k slunečnímu. Výšku jeho cenil jsem z počátku na 34 obloukové minuty, ku konci na 4 m. Druhá proluberance, na- pravo od první, asi 359 vzdálena (k východu), byla 3“ 20“ vysoká a měla podobu gotického £ neb asi znamení salurnova p ; nazval bych ji háčkem (le crochet). Třetí, 2 20“ vysoká, napravo od obou předešlých a vzdálena od nich asi tak, jako ony samy od sebe, měla podobu, kterou těžko bylo k něčemu přirovnati, ale obrysy velmi čisté; jmenoval bych ji zubem (la dent). Napravo od druhé u vzdálenosti 1419 viděl jsem čtvrtou protuberanci, velmi malou a člyrhranou. Mezi člyrtou a lřelí vznášel se růžový, podlouhlý, zakřivený obláček. Byl 759 ku kraji měsícovému nakloněn, zcela oddělen, a ploval na koruně jako červený oblak na večerním nebi. Střed jeho byl málem 2“ nad kraj vyvýšen. Pálá protuberance, klerá se na začátku úplnosli v severovýchodě objevila, ukázala se vyšší (?) uprostřed úplnosti, — Musím ješlě podolknouli, že všecky proluberance, které jsem blíže vyšetřoval, měly v podobách svých všeobecnou náchylnost k zaláčení se na západ“ — V Rivabellose viděl Warren de la Rue několik minut před úplnoslí. svítící vyslou= plinu východně od nadhlavníka, která se pak ukázala býti dlouhým řelězem protuberancí, Též na východ od nadhlavníka spatřil lesklý, oddělený obláček. Několik slupňů od nad- hlavníka na západ viditelna byla útlá špička a na jižním kraji malá protuberance.. Tylo vysloupliny byly velmi lesklé, lesklejší nežli koruna, a barva jejich — s malými vý- minkami — neměla nic společného s červenoslí růžovou, jen dvě z nich měly určitě jemně růžovou barvitost. Jich obrys na blízku měsíce byl z počátku velmi nepravidelný, nepravidelnější, než aby se to bylo mohlo přičítali horám měsícovým, což však dalo by se snadno vysvětlili, kdybychom to chtěli přičítat oblakům v slunečním parokruhu se vznášejícím — domnění to, které zdá se býli stvrzováno odděleným oblakem. Na za- čátku úplnosti byly obzvláště severovýchodní a jihozápadní kraj kotouče vyslouplinami posázený, na severozápadu viděti bylo jen jako malé temínko horní, a na severovýchodním kraji malou, zřetelně ohnutou proluberanci. V té míře ale, jak se měsíc pohyboval k východu, mizel znenáhla východní řetěz vystouplin, a zmíněné temeno horní na severo- západě rostlo vždy více, ukazovalo množství piků (jehel) a podobalo se konečně obrov- skému korábu s napnulými plachtami. Dále na západ objevila se dlouhá řada vyvýšenin rozličné velikosti, která se před samým opětným zjevením slunce od kraje ústředního kruhu oddělila a v skrovné vzdálenosti od slunce co oblak zmizela. — Stanoviště Brioiesca poskytlo též v ohledu na protuberance velmi důležitá pozo- rování a měření. Professor Lespiault měřil nejdřív krásnou cylindrickou protuberanci, několik stupňů východně od nadhlavníka položenou, a shledal výšku její 15 s. po: začetí úplnosti — 2/2, šířku základnice —= 1"0. Asi 7% východně od nadhlavníka znamenal „pravý ohnivý oblak,“ úplně od slunečního kotouče oddělený. Vzdálenost jeho od kraje — UW4— nalezl — 45“, délku 146, šířku 0“5. Obrysy na straně zevnilřní byly velmi ostré, kdežto obrysy zpodní strany byly trochu neurčité, © Dále na východ, asi 1009 od nád= hlavníka kotouče, nalezl krásnou, dobře ohraničenou protuberanči 2"4 výšky a: 140 šířky. Na straně západní viděl toliko jednu neb dvě růžové tečky, ale 30—40 s. před koncem úplnosti vystoupil najednou u měsícového kraje asi 409 dlouhý červený pruh světlový, jehož rozlehlost a lesk rostly velmi rychle až do zjevení se prvního paprsku slunečního. Pražmowski skoumal tam protuběrance dalekohledem v polariskop obráceným, jehož hranol poskytoval obrazy toliko o 1% obloukové minuty od sebe: odstávající. Dva obrazy protuberancí objevily se stejně zbarvené a stejně mocné. Z toho vyváděl pravý závěrek, že světlo protuberancí není polarisované. Petit, též v Briviesce pozorující, viděl 9 protuberancí, které se nejdříve na východním, pak na západním kraji ukázaly. © Prvních ubývalo, ostatní rostly postupmo. (Osamotnělý oblak v severovýchodu cenil na 30“ délky. Proturberance od něho viděné nepřesahovaly 1“ 40“ výšky. Východní zmizely 30—40 s. před koncem úplnosti. V Tarrazoně bylo první, co Le Verrier na severovýchodním kraji viděl, docela osamělý, od kraje měsícového prostorou své vlastní tloušťky úplně oddělený oblak ; vše dosahovalo asi 4% m. výšky při dvakrát tak veliké délce. Barva oblaku byla krásně růžová, promíšená fialovými odstíny, jejížto průzračnost zdála se lesk některých mist zvyšovali až k bělosti. Trochu dole a na pravo ležely dva oblaky jeden nad druhým, hořejší mnohem menší nežli první, ukazujíce velmi veliké nestejnosti v síle svého světla. Na straně východní, 309 pod vodorovným průměrem, objevil dva vysoké, souvisící jehlý. Hořejší jejich strana byla světle růžová a fialová, dolejší naproti tomu bílá. 0 něco výše znamenal třetí jehlu v podobě zubu, od prvních dvou oddělenou. — Dále píše Le Verrier: „Mezi tím, Co jsem čekal navrácení se prvních paprsků, učinil jsem snad nejdůležitější (sic?!) pozorování. Kraj kotouče (západní), jejž jsem 2 minuly před tím viděl ještě úplně bílý, byl nyní zbarven útlým purpurovým pruhem, jehož Woušťka nedala se udati. V té míře, jak sekundy ubíhaly, zvětšoval se znenáhla tento pruh, tvoře kolem černého kotouče měsícového v rozlehlosti asi 309 červený lem tloušťky úplně určité a přibývající, jehož obrysy v hořejší části byly nepravidelné. — Dr. Bruhns, který hned vedle něho pozoroval, neviděl na jižní straně žádných protuberancí, Velikou, k severozápadu položenou protuberanci mohl ještě 6% m. po opětném zjevu slunce pozorovati, a domýšlí se, že dvě minuty později, tedy 8+ m. po úplnosti, za- kryta byla měsícem. — Na Moncayi, kde pozoroval Packe, nebyly protuberance stálé, dvě z nich viděli bylo na severním kraji po celý čas zatmění, Polohu jedné změřili tam Věllarceau a Chacornac, kteří nalezli, že se ve 2 m. 0 39, 5 (Vill) a v 6 m, 11 s. o 109, % (Chac.) změnila. Poslední z těchlo hvězdářů viděl jednu severní proluberanci ještě 3 m. 23 s. po úplnosti. — „ Ve Valencii viděl Wallenberg čtyry proluberance -na východním kraji v podobě malých, zkomolených, tupých kuželů světlových, z nichž dva byly dole, dva na východní slraně, všecky velmi mocného svělla. — nlějtáu V Castelloně měřil Feilitssch jednu protuberanci na východním kraji; asi 500 k jihu od východního bodu kotouče vzdálenou, a nalézl, že výška její v 4 m. 3's.o + ! — A5 — 4%" 2 se:byla zmenšila. „Na sevér: od léto: viděl -nízké pohoří s vystouplinou , « ještě dále -na: sever úzkou skvrnu od. kraje; měsíce odtrženou. — V Desiertě pozorovali: Aguillar a Secchi vedle sebe,- poněvadž ale pozorování jejich -se shodují; podáváme zde jenom pozorování poslednějšího, od něhož laké jsme vzali výkresy k roku 1860 na přiložené. lilhogralii podané. © Píšel: „Jak mile, slunce zmizelo ,» odstranil jsem barevné olonící sklo, a mé oko potkalo se s -bílým světlem, jehož mocnosti alé brzo ubývalo, barva pak -v purpurovou přecházela. Tolo purpurové světlo ukázalo se obmezené nesčíslnými špicemi rychle mizícími. Zároveň vystouply na blízku: posledního paprsku. slunečního: dvě veliké proluberance (viz zevrubný výkres); jedna z mich byla skoro 2“ 30“ vysoká a 2 široká, podoby špičatého, zahnutého kužele; vedle -ní byla druhá asi napolo tak vysoká ale skoro 409 po kraji rozšířená, jejíž vrchol byl- pilovitý, zoubky velmi útlé, rovnoběžné s krajem měsíce. Její světlo bylo purpurové stníšené s fialovým a lak silné; že osvěllovalo platinové nitky v dalekohledu. © Já ihned přehlédl kraj měsíce, ale lam nejevilo se ještě ničeho. K východnímu kraji se vraceje spatřil jsem; an zmíněné dvě proluberance rychle se ukrývají. Po několika minutách, věnovaných pozorování koruny,- shledal jsem skoro uprostřed zatmění zjev ten docela proměněný. Obě protuberance byly až na malé slopy zmizely, a veliké množství novýcli ukazovalo se na všech stranách kotouče; já pak byl na okamžení v rozpacích, kterou zemich mám nejdříve dle polohy určili, neboť výšky jejich měřiti nezdálo se mi pro pa- trnou: proměnlivost rádno.- Určil jsem polohu 6 protuberancí, ale viděl jsem jich nejméně 40. Zvýšený lesk koruny na jednom místě oznamovál již, že slunce brzy sé ukáže! Když jsem tam obrátil svou pozornost, podivil jsem se, spalře veliké množství malých protuberancí, a nad nimi červený oblak, visící osamolněle a oddělený od kraje měsíco= vého: velmi- jemnou: bělostí« (Viz podrobný výkres.) © Podoba jeho byla podlouhlá (asi 30 dlouhá a skoro 5“ široká), hadovilá, na obou koncích zúžená. Nebyl však tento oblak samoten. Jsem přesvědčen, že jej provázely dva jiné, velmi malé,- visící téměř v šlejné výšce, jako řáda peřitých obláčků. © Barva jejich byla stejná s protuberancemi; jenom něco málo svěllejší“ Mezi tím značně se rozmnožil počet protuberancí na straně západní, i tvořily brzo protáhlý pilovitý oblouk, který se při nejmenším na 60% vztahoval a postupmo rostl, při čemž jeho proslřední část vždy širší a světlejší se stávala. © Jeho purpurová barva směšovala se ponenáhlu s bílou barvou slunečního světla, až. toto tak sesílelo, že oslepovaloroko. Protuberance zmizely pak, a objevil sé kraj slunce. Od prvního zjevu protuberančního oblouku až k okamžení, kde vystoupilo slunce, uplynulo nejméně 40 sekund. why Fotografie. © Kdežto roku 1851. obdržen toliko jediný daguerrotyp úplného slunečního zatmění (v 84 s.), podařilo se roku 1860 — díky pokroku fotografie — mimo četná vyobrazení částečních zatmění dostati ještě deset světlových obrazů úplnosti narskléněných deskách kollodiem polažených, totiž 2 v Rivabellose, 3 v Tarrazoně a 5 v Desiertě. Při posledních pěti; v průměru 23 millimétrů , trvalo vystavení 10, 30, 20;.36:a30 časových sekund; později však nabylo přesvědčení, že světlo protuberancí působí okamžitě. — O vyobrazeních koruny jsme již mluvili, nyní přihlédneme. blíže k vyobrazením protuberancí. Na příležící lithografii spátřujeme protuberance sestavené dle fotogralií: Desiertských; ohledejmé, kterak se shodují s popisem Rivabelloských. Vyjdeme od nadhlavníka k východu (nalevo), „a přes podnožník a západní kraj vrátíme — A6 — se zase k němu nazpět. Nejvýše, skoro v nadhlavníku, vidíme (1) lesknoucí se protu- berancí, jejížto témě v té míře, jak měsíc pokračuje, nalevo a napravo se ohýbá, v po- době palmovníku (u Goldschmidia lustru, u Lespiaulta cylindru). Listí jest méně lesklé nežli kmen, který se dotýká kraje. Tloušťka kmene tohoto měří málem 1“, výška 1"5, (Warren a Goldschmidt viděli tyto protuberance několik minut před úplnoslí, a pak po úplnosti.) Odtud na východ spatřuje se (2) zkřivený odtržený oblak, který z počátku 30“ od kraje odstával. (K severní straně ukazuje fotografie tohoto obláčku dva záhyby z vypuklosti k severu. Jest ku přiměřenému poloměru měsíce asi 60% nakloněn a 15 dlouhý, měsíc při svém pohybu dotýká se ho, a poslední jeho kousek se skvěje jako naše pozemské oblaky na večerní obloze; barva jeho byla zřejmě růžová. (Tento oblak viděli také Goldschmidt, Lespiault, Petit, Le Verrier a Feilitasch.) © Patnáct stupňů dále na východ nalézá se na Rivabelloské fotografii protuberance, kterou tam: skrz dalekohled neviděli — na Desiertské nenalézá se nižádná. Neviditelnost pro oko dala by se vysvětlili, kdybychom chtěli přijmouti, že fialové světlo protuberance bylo slabé, Mezi tímto pamětihodným výstupkem a oblakem viděti 89 dlouhý a £ vysoký pruh svě- Hlových oblaků. Podobný pruh (3) táhne:se — počítaje- od severního temene oblaku k východu — od 15. až do 78. stupně objemu měsícového, jehož délku Ismael Effendi brzo po začátku úplnosti na Moncayi cenil na 909. Z počátku jest velmi úzký, pak dosahuje výšky £ obloukové minuty, asi v prostředku vyskakuje v témě 3 vysoké, pak opět se úží a končí výstupkem 1“ vysokým, který má křivočárný obje a velmi se leskl. Pět stupňů od tohoto posledního místa jest obraz koruny velmi jasný a jeden chomáč paprskový k severu zahnut; — ještě o 149 dále nacházíme (4). protuberanci k severu zahnutou, 41“5 vysokou, užší k temenu, a velmi slabě svílící stopou se zmí= něným pruhem spojenou. (Onen výstupek, obzvláště ale zahnutou protuberanci, viděli na západních stanovištích Warren, Goldschmidt a Lespiault, na východních Seechi; Aguillar, Feililssch a Wallenberg.) — Protuberance (1) a oblak (2) zůstaly po celý čas úplnosti viditelny. — Na dolejším kraji viděti úzký pruh 1“ vysoký a 549 dlouhý, jenž končí ve špici k jihu zahnulou (5), která z počátku byla jen -0“5 vysoká a pak od měsíce zakryta, — jest to jedna z protuberancí, jež Wallenberg a Bianchi dole viděli. — Tři oblaky dole viděli jen Secchi a Aguillar, také se nalézají toliko na fotografiích Desieriských, scházejíce na Rivabelloských. — Na severozápadě, asi 40% od první pro- tuberance, nalézala se z počátku jenom špička 1 vysoká, která pak vzrostla na 4/, přijmoue podobu plachtové lodi, jejíž těleso měřilo 409 na objemu měsícovém. Na fotografii Desiertské nalézají se zde (6 a 1) dvě špičky. Jednu z „nichoviděli Bianchi a Bruhns, tento poslední ještě 6 m. po úplnosti. Ku, konci. objevil se. ma západním kraji onen 60 stupňů dlouhý, zoubkovaný pruh (8). ; Povážíme-li ustavičnou proměnlivost úkazu toho, jest fotografickými rotenýá totožnost, čilí abychom neřekli příliš mnoho, podobnost protuberancí, jak na jnapy a východním pomoří španělském viděny byly, postačilelně dokázána. i) Meteorologická pozorování. Snížení teploty bylo více méně šle znamenáno. Nejzajímavější jsou však pozorování, jež v. Desiertě vyvedl Botella s Melloniovým thermomultiplikatorem. Běh jehly byl v celku pravidelný, ukazovalať z počátku zatmění 209, pak pořád méně; v čas úplnosti 09, a vrátila se, z počátku rychle, pak zvolna se pohybujíc, ku konci úplnosti zase na 20 stupňů. — A7 — Pomíjejíce vliv zalmění na organickou přírodu, promluvíme ještě na konec 0 vý- sledcích, jaké rozliční hvězdářové odvozovali z předeslaných pozorování, Co se předně koruny týče, srovnávají se hvězdáři v tom, že to jest úkaz oplický, spůsobený odrážením se slunečních paprsků od zubovitého kraje měsíce, který se dá uměle nápodobili Ředitel Římské hvězdárny P. Secchi však tvrdí, že jasnější vnitřní část koruny jest parokruh sluneční. * Za hlavní důvod slouží mu viditelnost koruny před úplností i po ní. Tomuto domění přisvěděuje i Varšavský hvězdář Prašmovwski, opíraje se o polarisaci světla korunového. Pravda, že viditelnost koruny a promitajícího se na ni zevnitřního měsícového kraje až dosavad nebyla optickou theorií vysvětlena; co se však týče polarisace, může se namítnouli: 1. že nejsilněji zbarvená část koruny v polariskopu nesouvisí s nejjasnější vnitřní, jak to Seechi a Pražmovski sami pozorovali, což by ale býti musilo, "kdyby vnitřní část koruny byl parokruh sluneční odrážením polarisující; 2. že se polarisace koruny dobře srovnává s oplickou theorií a dílem od samého měsíce by záviseti mohla, jehož povrch, dle pozorování Seechiho podoben zrca- dlující ploše (surface miroitante), světlo od slunce pocházející polarisuje a odráží. Nedá se však upřiti, že důvody posledně dotčené nestačí k výkladu tak živě a určitě vy- značené polarisace. — Ne tak shodují se pozorovatelé o podstatě protuberancí. Převahující část hvězdářů, v jichž čele jsou Le Verrier a Secchi, pokládá je za oblaky sluneční. Za hlavní důvody, mimo ubývání protuberancí na východním a přibývání jich na západním kraji měsícovém, uvádějí: 1. mocnost svělla jejich téměř okamžitě účinkujícího; 2. jich plamenovou a oblakovou podobu; 3. jich zavěšení nad tělesem slunečním. Ba oni ještě dále postupují> přijímajíce okolo celého slunce 8—10“ vysokou vrstvu červených oblaků, aby mohly vysvětliti dlouhé červené oblouky protuberanční, — Menší strana s Feililzschem v čele drží se doměnky, že protuberance jsou vidma pocházející z ohýbání a křižování se světla. Sporných punktů neschází. Feililzseh, opíraje se o změření (správněji ocenění) úbytu jediné východní protuberance, snaží se dokázali, že pohybování se protuberancí rychlejší jest nežli pohyb měsíce; Le Verrier naproti tomu nachází z vyměření též jedinké pro- tuberance na Moncayi, že ubývání a přibývání výstupků děje se pouze pohybem měsíce. Plantamour, který pozoroval v Castellonu de la Plana, viděl oblak na severovýchodě zmizeti, kdežto přece dle výpočtu nemohl býti zakryt od měsíce; fotografie z obou končin Španělska ukazuje ale, že skutečně po celý čas úplnosti byl viditelný. — Velmi - důležité důvody proti optické theorii o proluberancích ale jsou: 4. jich viditelnost před úplným zatměním i'po něm; 2. světlo jejich zajisté nepolarisované, — neboť vidma by musila vedle světla slunéčního zmizeli, a musela by na spůsob koruny býti polarisována, = Ani však topografická hypolhese o červených oblacích slunečních není bez námítek. Proti oblakům vůbec; obzvláště připouštíme-li parokruh sluneční, nedá se tolik namitali, jelikož už dříve Dawes a Secchi viděli na slunci lehké, šedivé, poloprůhledné, peřilé obláčky, a Goldschmidt viděl první protuberanci vyvinovali se z lakového obláčku; ale k červeným oblakům nacházíme v posilivních pozorováních barevních proměn protube- rancí, jak je zaručují Goldschmidt, Warren de la Rue, Plantamour a Feilitzsch, protivu. Ba netoliko tito pozorovatelé roku 1860, nýbrž i pozorovatelé brasilští roku 1858 viděli bílé protuberance. Kdybychom tedy i v protuberancích viděti chtěli oblakovité přívěsky slunce, tedy přece červená jejich barvitost patrně není nutnou jich vlastností, nýbrž — A8 — pouze optickým, zjevem. Samy červené lemy přecházejí, dle,vlastního svěděcbví !přívr— ženců topografické hypothese, z běla do. červena na začálku; a z červena do běla ku konci úplného zatmění, a netřeba, k. jich výkladu, přijímati červenou vrstvu oblaků, jeli- kož je optika dobře umí vysvětlili, Dívejme se. jenom, skrze dalekohled pozorně: ma kavku sedící na vzdáleném komíně, klerý zakrývá zapadající slunce, a spatříme tentýž úkaz. — Mimo proměnu barev: poskytuje pozorné studium letošních; pozorování“ ještě dvě námítky proti hypolhesi o oblacích : 1. znamenal Goldschmidi, že: jedna protuberance (zpodek lustru) na kraji měsícovém, v posledním okamžení své viditelnosti: čelila. ke středu měsíce, a nikoli ke středu slunce; 2. Lespiault. viděl, zevnitřní obrysy oblaku severovýchodního velmi ostře, kdežto zpodní jevily se poněkud neurčitými, Obojí tento úkaz „vysvětluje se jenom oplickou theorií. — Ale, fotografie, totožnost jejich'-(jak se tvrdí) „svědčí přece o, skutečné, objeklivní bytosti oblaků slunečních? — Ovšem, snad; a však byla již fotografována i vidma, ba koruna sama, — a působení proměnlivé vzdá- lenosti „měsíce od -rozličných stanovišť není tak veliké, aby docela zmařilo podobnost zjevu. A takto vidíme, že při tolikých snahách roku, 1860. vědomosli naše 0 -příčinách úkazů; úplná zatmění slunce provázejících, zdánlivě velmi málo, ba téměř. o nic, nejsou rozšířeny ; avšak již ta okolnost, že námítky obou stran ostřeji než dříve jsou formulo= vány, jest důležitá vydobytost přírodozpytu. (Stoupenci topografické hypolhese, která se deží „věci jednoduché, která však není nulná, musejí nám poskylnouli něco. lepšího nežli jest, vysvětlení věci neznámé jinou neznámou věcí — fysikové museji nám dáli vysvětlení nepolarisace protuberancí, viditelnosti koruny a protuberancí před úplnoslí a po ní, mo= cnosti světla jejího atd. — Široké pole domyslu, zkoušek a pozorování! Včas samélio zatmění, v několika ulapených minutách může jen skrovný materiál býti nashromážděn; k vědeckému, vyšelřování tento, krátký čas nestačí., Doufejme, že někdy Prozřetelnost dopřeje, lidskému duchu proniknouli ono tajemství; jež nám příroda tak: zřídka a jenom na několik okamžení odhaluje, Kterak se vývinují květní částky. seen Od Ladislava Čelakovského. ' yn (Dokončení.) i PEKA . ň " a Obr. 10. představuje“ začátky kvělu kuklíkového (Geum „urbanum); jenž mezi růžovité náleží, Na; lůžku zprvu polókle= nutém „objevují se nejprvé lístky kališní, zároveň se lůžko vyhlubuje, až teprva, když už tvaru mískovilého dosáhlo, vypučí pod kruhem. kalichovým pět lupénků, korůn= ných ,, a posléze na stěnách. lé číše řady tyčinek po sobě. „Vidíme z toho, že zde níže k střednímu zpodu číše položená míslá 1 Getm urbanum, kuklík shodují“ se s výše. položenými na“ lůžku kuželovitém; pozorování pak toho; že koruna a tyčinky teprva na kraji a vnitřní stěně = 48 = vytvořené jiz číše" vznikají, joráží Zřejío domnění dřívějších Bolaniků kteří (uto číši že“ zpodin kálichů, koruny a nitek srostlou myslili, proto že o číšovitém lůžku ničeho nevěděli. Naopak nám z toho vyvinování vyplývá zásada, že číístka, = jejíhož povrchu jiné pobočné díly loětové pučí, musí k* ose květní neboli k lůšku nálešeti. Talo zá- Sada jest důležita, bychom lépe porozuměli útvaru plodnímu, ku kterémuž nyní přicházíme. pry | d) Vyvinování se pestíků;'to jest zárodků plodových. 17 každém pestíku sluší dvojí věč rozeznávali, totiž plodolístky a část lůžka neb osy, kteráž vždycky vajíčka čili počálky semen ze sebe rodí, a pokud semena nese, Seměniví se nazývá. Z poměru, v jakém obě tyto části se účastní ve zbudování pe- dílků) výchází najevo veliká jejich rozmanitost, kteréž nelze náležitě porozumět bez poinůči vývinozpylů. Wo "Především podotýkám, že není maní a nepodstatné rozvrhování peslíku ve dvá spůsoby, totiž ve zpodní, jestliže na jeho konci vynikají květní lístky, okvětí a tyčinky, vé svrchní, jestliže še ostatní květolístky na lůžku pod ním neb vůbec od něho zcela prosty nacházejí. V první případnosti uhodne čtenář již dle vyrčeného pravidla, dle něhož“ květní lístky jenom z osy pučeti mohou, že musí stěny toho pestíku osou tvořeny býti, a nikoli od plodolistův, což vyvinování potvrzuje, v druhém tvoří stěny peslíkové hlavně samy plodolístky. Pojednám mejprvé © tomto listovém pestíku. L LL MOL NNNÉ I. Peslik svrchní neb listový. Ib, Nejjednodušší vývin seznáváme vé květu kopřiv, bouchavců (Parietaria), rdesen (Polygonum), merlíka (Chenopodium), laskavců (Amarantus), Celosií a j. U bouchavce (Páriétaria) objeví se na jedné straně lůžka plodolist polokruhovitý, jenž ponenáhlu celé lůžko kolem obroste; hřbet jeho roste nejvíce do délky, pročež otvor plodolistu více a více 'se duží A spolu zpřimuje, konec hřbetu začíná se pokrývati bradavkami bliznovými (stává se tedy bliznou), a naposledy nad úzkou skulinou střední žíla hřbetu se prodlouží vočnělku, kteráž bliznu' povynešseí © Tvoří Obr. 11. takto plodolist uzavřený vak až na úzkou a vždy víc zárůstající skulinku okolo hrbku lůžkového, jejž obrůstají zalím dva obaly, tvoříce z něho jediné vajíčko. Kolem lůžka rdesna (obr. 41.) vypučí dva plodolístky do kruhů, jejichž hřbet je nejvyšší a kteréž tak dlouho rostou prosté, úž se kraji svými se- tkají; potom rostou pospolu jako koruna sro- stlolupénná, tvoříce brzo vák. kolem lůžka, jehož ústí jest mezi dvěma přímými ušty, to jest prvorodnými ,“ prostými částkami plodo- listů; každý ten cíp své kraje dalším zrůstem k sobě sláčí, tak -že mezi nimi jen ouzká škulina zbývá; a'nejsou nic jiného mež po- tomní blizny. Mezi peslíkovým vakem, jenž „ Polygonum cymosum, fdesno. 4 5 é ří n cp plodolístky, potomní blizny, ov U více a více naduřiv Vaječník tvoří; a mezi © ol vájíčko s'dvěmu obaly. ni — 2 — bliznami položená část prodlužuje se pak ve čnělku, ovšem jako semenník dutou, a též obě blizny vyrostou na prodloužených ramenech čnělky; naposledy pokryjí se blizny teprva malými výrostky, bradavkami bliznovými. Všeobcený zákon, jímžto plodolisty se vyvinují, jest dle těchto pozorování tento: Plodolisty rostou, jako všecky listy, nej- prvé koncem, pak stále na zpodu svém, ale teprva, když ona část jejich, jež vaječníku náleží, dosti vyvinuta, vyroste náhle čnělka, konec plodolistu povznášejíc, jenžto ale až k posledu vlastně bliznou se stává. Jinak pojímal věc tu Schleiden; zakladatel vývino- zpytu botanického v Německu, přešed nedostalečným pozorováním k.chybnému domnění, že nejprvé blizna, pak čnělka, a potom vaječník z lůžka vyrůstá, když pestík od plodo- listů tvořen jest; avšak vývin peslíku lušlin a lilií dobře tak, jak jsem dle všech skoumání Payera udal, pozoroval a proto, že se lo s jeho nedokonalým ponětím nesrovnávalo, tvrdil, že u lěchto rostlin nikoli list, nýbrž duté lůžko pestík jejich tvoří“ Což ovšem neostojí před skutečností. — Od skuliny každé blizny musí dle vypsaného vývinu celou čnělkou až do vaječníka rourka procházet, ačkoli bývá naposled tak tenounká, že jen mikrosko- pem ji spatřiti možná; skrze ni sestoupá vak pylový od blizny až do vaječníka. Jsouť ovšem některé rostliny, kde ona rcura zcela zaroste, na př. u Asclepiadeí, anebo kde čnělka vůbec zcela hutná jest, a to sice jen, když se nad skulinou co prodloužení střední žíly hřbetu, jako u kopřivy a bouchavce, vytvořila. : Pestík podléštek (Primulaceae) skládá 5 plodolistů, pestík laskavce (Amarantos) tři, Uvnilř vaječníka nachází se vždy střední hrboulek, to jest konec osní, jenž se u kopřiv, rdesen, laskavců v jediné vajíčko promění, anebo u podléštek, Celosií na po- vrchu pokryje mnohými vajíčky pořádkem shora dolů pučícími, a tudíž semenicí střední se nazývá, Obr. 12. 2. Okolo lůžka měkuně (Mala- chium) z řádu karafiátovitých vypučí zase pět plodolistů (obr. 42.), jejich zpodiny ale. nestojí v rovnovážném kruhu, jako u podléšky, nýbrž ve spů- sobě podkovy přiléhá zpodina každého lístku k lůžku, jsouc zcela neodvislá od lístků ostatních. Zdá se, jakoby kraje zpodiny na lůžku vzhůru rostly, vlastně ale prodlužuje se lůžko a zá- roveň kraje tyto za sebou potahuje; střední čára hřbelu roste zase nejsil- něji, odtud ku krajům plodolistů vzrostu ubývá, a tak vyvinuje se 5 vaků neb pouzder kolem středního lůžka. © Na Malachium aguaticum, měkuně. lůžku pak vznikají v každém pouzdře ve dvou řadách vajíčka zase pořádkem shora dolů, a zároveň v každém pouzdře plocha lůžková se stává vydutější, následovně se pak celé lůžko tak zvané kverlačce kuchyňské podobá. Vnější obruba otevřeného pouzdra, jenž listu náleži, nadrůstá konečně samé lůžko, a zatím co se ve čnělku s bliznou prodlužuje, úží se také oustí mezi jejími kraji až na pouhou skulinu. Vyvstalé brany na lůžku tvoří tedy přehrádky mezi pouzdry, pr © plyne bolanikovi výstraha, aby si původní vyvinování s pozdějšími — 2 — avšak zde brzy vymizí, kdežto v jiných semenících vytrvávají. Že se plodolisty zpodem podkovitým na lůžku podpírají, bude nám méně neobyčejné, připomeneme-li si, že u Pelargonie jeden kališní lupen na zcela stejný spůsob kolmým, podkovitým zpodem na lůžku se vyvinuje. A jakož u Pelargonie toliko jeden lístek, jehož hřbet nížeji vyniká, takto se k lůžku připojuje, jest také v peslíku moruše jeden plodolístek zpodem podko- vitým, druhý, ale výše stojící, zpodem rovnovážným na lůžko velknut, což opět z ne- stejného vzrostu dvou stran lůžka pochází. Na lůžku dřišťálu (Berberis) vyvinuje se jen jeden plodolist, také zpodem podkovitým, ježto opět strana lůžka naproti plodolistu do výšky roste, potom ji ale plodolist kolkolem přece přerůstá a v trubkovitou čnělku vy- spěje; zde ledy jest jedna strana vaječníka lůžkem tvořena, ostatní plodolistem. © Plodo- lístky měkuně jsou docela prosté a každý vybíhá ve zvláštní čnělku, na vnilřní straně rozpoltěnou; jindy zase, jako v semeníku výtodu (Polygala), sroslají, jakmile lůžko pře- rostly, pospolu tvoříce jedinou trubkovitou, na konci oustící čnělku a dvě blizny. 8. Velmi často se stává, že plodolístky na lůžku podkovitě vyrostlé, když nad lůžko vzrůslají, také ony přehrádky mezi sebou do výše povznášejí, tak že kraj jejich zprvu rovnovážný ponenáhlu vždy šikměji a naposled přímo se postaví; ony nad lůžkem vždy více k středu rostou; a skulina mezi nimi ustavičně se úží, až naposled se zavře a všecky přehrádky spolu splynou. Tak se jeví na př. vývin (Obr. 13.) pestíku čapích nosů, Geraniaceae (obr. 13.). Tam se vyskylnou na středním lůžku dole v každém pouzdře dvě vajíčka, a část pouzder kolem. nich naduří ve vaječník, kdežto hořejší části v čnělku s bliznami se prodlouží; ovšem zde také jedinou čnělku 5 tenounkých rourek prostoupá. Mimochodem upozorním čtenáře na zralý plod čapích nosů, při němž se vnější slčny vaječníka i čnělka od osních přehrádek odloučí; z toho pozdního odlučování tu prosté pestíky později k střednímu sloupci přirostly, z čehož pochody na zralém plodu od sebe závislé nepředstavoval, Pestík, jehož vývin jsme nyní slopovali, má tedy v dolejší části za vnitřní stěnu lůžko samé, v hořejší ale kolmé přehrádky osní mezilístkové, Někdy pučí v něm vajíčka jenom na lůžku, jako Erodium serotinum, čapí u čapích nosů a j., jindy ale též na oněch přehrádkách, kteréž nůsek, pumpava. : . “ . , = i i ástěn- spolu za semenice slouží; takto v peslíku citronovém, a sice na Fm zsAhršdlení, m lůžku shora dolů, na přehrádce z dola nahoru, tak že nejstarší se již různí na pohled vajíčka v prostřed, nejmladší dole a nahoře shledáváme, dá C E 7 71 4.. Slřední lůžko v peslíku může být hmeď více, hned méně prodloužené, někdy tak nepatrně, že největší díl vnitřní stěny pouzder samými pouze přehrádkami tvořen > jest, Cisť má takový peslík, v němž se lůžko do vnitřní dutiny dokonce nevyvinuje, > nýbrž toliko přímé přehrádky. Budeme opět sledovat vývin od prvních počátků (obr. 14.). Jakmile na vrcholi lůžka 5 plodolístků ve spůsobě hrboulků postavených do pětihranu se počalo vyvinovat, zdvihá se střídavě mezi nimi z lůžka tolikéž vypuklin, kteréž, zprvu rovnovážné, se zpřimují, zároveň s plodolístky do výšky rostouce, jakoby od nich povy- tahovány byly. Jsouť to přehrádky, kteréž samotny semena vyvinovati mají, a tedy též semenicemi, slouti, mohou. © Hledíce k lůžku, musíme si předslavili, že se, ono uvnilř pestíku ve. 5 pramení neb vidlí dělí, na, jejichž „ vnější stranu podkovilý zpodek; plodolístku se. připojuje. Tyto, přehrádky, se, konečně v středu selkají, a lam sro- slou, tak že jimi, pouzdra, docela oddělená povstanou. Y mnohých peslících setkávají se přebrádky dosti záhy, „dříve „než na nich vajíčka pučeli začínají, v Cistus populifolius, a, by e* cp plodolístky, př nástěnné., > 6 , semenice, I pouzdra ještě neúplná, Lippia repeus e, f,, jiných ale nezasahují, po dosti dlouhý jedno prvotní pouzdro mizí, čas do prostřed dutiny; a než: se lo stane, vylvoří se dříve vajíčka. Tím lo jde, že v kvělu křížovém. jest, peslík zprvu Joem ac v jehož dvě semenice napotom více dovnilř vroslají, a naposled, selkavše, „| srůslají. zah Tohoto mnohopouzdrého pestíku rozdíl od „jednopouzdrého s nástěnnými semeni- cemi jest velmi nepatrný. Představme si jen, že se semenice nestékají, a vůbec hluboko, do dutiny pestíkové nezasahují — a máme celý ten rozdíl naznačený., „Již nejbližší; přír, buzný cislu, devaterník (Helianthemum), má takovouto tobolku o jednom pouzdře., Vajíčka na přehrádkových semenicích vznikají u cistu pořádkem zdola nahoru, jindy, zvláště když je jich velmi mnoho, jako u mákovilých, z prostředka k,oběma koncům. Rod Montia chová zcela tak jako cist přehrádky mezilístkové, rostou ;ku středu dutiny, aniž se setkají, avšak nikoli na nich nevyrůstají vajíčka, nýbrž z lůžka; samého v každém, pouzdře jedno. ily z 92 Prošli jsme nyní v souvislé řadě všecky možné tvary peslíku svrchního čili listo=,; vilého; a seznali jsme, že vždy celé vnější stěny jeho skládají se z plodolistů, kdežlo přehrádky a střední semenice k ose náležejí. K něklerému oněch tvarů sluší také při- počísti pestíky složité, jaké mají mnohé pryskyřníkovité, růžovité a šmelovité (Butoma- ceae) rostliny. © Vezměme na př. pryskyřníkovilou žluťuchu (Thalictrum). Tam vypučí, po prášnících kruh plodolistův, které však nerostou okolo společného lůžka, nýbrž každý, sám pro sebe tvoří vak, a vyrůslaje povynáší na vnilřní straně díl lůžka, na němž po-, vstal, do. výšky, tak že čelné ty peslíky ničím od jednolistého peslíku pod č. 2 vypsa- ného, např. dřišťálu, podslalně se neliší. U čemeřice zase vyvinuje se každý; pestík; jako,v č. 4; několik plodolistů stojí též zde v jednom kruhu; jenom že každý plodolist, s každým krajem vyzdvihuje část lůžka, na němž vyniknul, co semenici, čímž, tolik prostých pestiků, kolik plodolistů, vyvinouli se musí. sslnj Přehrádky v pestíku, o nichž posud řeč byla, jež střídavě mezi plodolisty stojíce,; z lůžka vyrůstají, jmenujeme pravými, a dobře je musíme rozeznávali od nepravých, kteréž jsou toliko pozdější výrostky z buňkoviny plodolístku samého. , Nepravé jsou, ovšem všecky ty, kteréž se napříč od jedné stěny k druhé přepínají, na př. v postíku polní ohnice (Raphanistrum segelum). Ten jest až do rozvilí poupěte, jako vůbec ukřížo-, kýětných rostlin, podél dvoupouzdrý, avšak naposled začínají. následkem , silného, zyělšení ; 4 — W — šemen slčny jeho místy náduřovali, část mezi dvěma semeny ale zůstává tenší, a uvnili vůkol začne tam bujením stěny příční přepona se tvořit; v takto se tvořícím článku je vždy jediné semeno, kleréž pravou přehrádku zaliskne na protější slčnu, lak že ona k ní až přiroste. © Vím. vývinem slané“ se z dvoupouzdrého pestíku šešule růžencovilá, v příční jednopouzdré články rozdělovaná, vUvedu ještě jeden; a to zvláště zajímavý doklad nepravých přehrádek, totiž v pe- stíku pyskokvětných a brulnákovitých (Boragineae). "Ten záleží toliž ve výspělosti ze čtyr-silně od sebe oddělených pouzder, jako zvláštních, skoro zcela prostých plůdků, mezi nimiž z lůžka čnělka s 2 bliznami vý- Obr. 15. čnívá“ A přece jest pestík v první době toliko dvoupouzdrý. To se děje lakto. Dva plodolístky vyrůstají s dvěma | semenicemi (obr. 15.); když tylo ve středu se setkaly, vypučí z každé nejdoleji 2 vajíčka, brzy na lo vyrůslá z prostřední žíly každého plodo- listu nepravá přehrádka, a ty obě se rovněž v prostředku selkají s pravými přehrádkami Když se lo stalo, jestvaječník ještě malinký ; nyní vyrůstají značně vajíčka, čímž stěny sy tO AE p del dk M každého pouzdra pro sebe se roztáhnou, na V « ještě dvoupouzdrý pestík, v buž se tvoří onom však místě; kde v čnělku přecházejí, Nepravé přehrádky mezi vajíčky ve vaječníku ov, H Ž : Í st čnělka, sg blizna, d terč podplodní, eď prů- jéstvvzrůst skoro mullou, což je příčinou, že řezy rovnovážné, elf nepravá přehrádka, © čnělka tak hluboko mezi pouzdry s těmilo souvisí. Jakož onde nepravými přehrádkami počet pouzder zdv ojen jest, ubývá naopak jinde pouzder zpřvu založených, na příklad u verbenovité rostliny Lippia repens (obr. 14. e, [), blízké příbuzné pyskokvětných, jejíž pestík zrovna tak, jako u oněch, povslává; avšak záhy přestává jedno pouzdro růsti, sotva že nepravé přehrádky vyrůstali začínají, pře- hrádky pravé Uoustnouce docela to pouzdro stlačí, až i se začálky vajíček vymizí, Za- ktsání: pooéee. u škumpy (Rhus),v v rodu Drypis a j. mejinak se děje, k TIT jew A tllýu i I. Pestík zpodní neb lůžkový. be 4. Navralme se: k lůžku. číšovitému, a připomeňme si, jak se to slává, že se © ploché: zprvu lůžko mezi kalichem a peslíkem vyhlubuje. Dejme tomu, že by se pod plodními lístky lůžko dále vyhlubovalo, i bude táto dutina. lůžková s částí plodolistní - Wwořili: zpodní pestík. To se také skutečně tak stává. Když se na př. u složenokvětých meboli Composit na svršku cylindrického lůžka obaly kvělní a tyčinky objevily, začíná se povreh: lůžka pod nimi hloubit (obr. 16.); a zároveň vypučí dva poloměsíčité plodolisty na hořejší obrubě té prohlubněz ty brzy spolu srostají a tak vyřůstá nad ní trubovitá, - mahoře ve; dvě ramena se končící čnělka. Prohlubeň v lůžku jest vaječník, neboť z'jejího zpodu vypučí jedno vajíčko, kteréž ji brzy čelou vyplňuje, a stěny semenníka - náležejí pátrně lůžku, kdežto čnělká 5 bliznami plodolisty tvořena jest. Semenník rodu - Samolus, jenž do řádu podléštek náleží, liší se od předešlého toliko tím, že se lůžko -na zpodůu prohlubně opět prodlužuje, a na ose té mnoho r: íček se vývinuje; jest to' © ledy poslík lůžkový se semenici střední © E (104 Fy >. o" — 224 — 2. U kaklusů jeví se, jak mile se lůžko trochu prohloubilo, na stěně prohlubně „vystouplé švy, kteréž střídavě mezi četnými plodolístky, vzniklé dolů sbí- hají; ony rostou do délky, zároveň se slčnami lůž= kové prohlubně a pokrývají (se pak dole mnohými vajíčky; nad tímlo vlastním- vaječníkem se dutina stále úží, zároveň vyrůstají plodolisty, v trubce po- spolu rostouce a povznášejíce také švy. dole semeno- nosné do výše. Tento lůžkový peslík má semenice nástěnní. — Také pestík dyně podobá se zpočátku v podstatě docela kaktusovému, avšak potom rostou jeho tři semenice, zprvu nemnoho vystouplé, stále do středu prohlubně, kdež se rozšíří a na krajích té rozšířeniny vajíčka zplodí. Nikdy ale spolu nesrostou, atd tak že tři pouzdra nejsou“ dokonale odloučená, U : AK obš joe ; kopytníka (Asarum), jakož iu pustorylu, mečíku s výrostek lůžka na místě kalicha. V 5 je, ý d jsou prašníky ještě prosté, v d už po Gladiolus (obr. 17.), (povslávají ale úplná pouzdra; rate ona, ježto přehrádky semenonosné v středu nejenom se Obr. 17. setkají, ale i skutečně srostou. 9. Leycesleria náleží do téhož řádu, kam zimolez náleží. Z počátku, když se lůžko vyhloubá (obr. 18.), tvoří se na jeho slčnách semenice v počtu 5, brzy však počíná se vždy mezi dvěma semenicema tvořit zvláštní dutinka, kteráž se lím víc prohlubuje, čím více též hořejší přehrádky k středu dorůstají, Vajíčka zde vyrůstají, jak na přehrádkách, lak na vnitřní stěně dolejší dutiny. Patrno, že zde v prostřed duliny peslíkové dole střední osa, nahoře srostlé přehrádky semenice tvoří., Také pestík myrty lakto se má. Neobyčejné ale jest při zimolézovitých, Glsdiolus' čořinínis| měčík. že se žádné zřejmé plodolisty neobjeví, za to celá obruba a,b průřezy kolmé, c průřez prohlubně i s přehrádkami do výše roste, až celou čnělku příčný polozralého pestíku. vytvoří.. Není zde pochyby, že nejen semenník, ale i čnělka z pouhé osy původ mají.. V květu. granátovém (Punica) není dost, na prvním kruhu pěti dutinek, nýbrž pod nimi vznikají ve společné dutině lůžka ještě 3 dutiny (obr. 18.); všecky ty dutiny zasahují zprvu přímo dolů do lůžka, avšak později větším zmáháním se své vnitřní stěny slává se více a více rovnovážné v podkvětním lůžku; společná dutina súží se, až téměř zmizí. Ostatně viz „Růžovité“ v VI. ročníku Živy. 4. Pohlédněme na vývin květu, vrbovky, Epilobium (obr, 19.), Jakmile na plo- chém ještě lůžku člyry plodolístky se vyskytnou, začíná se, část lůžka, v paždí plodolístku vyhlubovat, tak že hned od počátku čtyry zvláštní hlubinky v lůžku povstávají, Ony se pak nad míru prohlubují, -anebo lépe řečeno celé lůžko,, vyjímaje místa oněch dutinek, které nerostou, prodlužuje se pod květními částkami v dlouhý cylindr, a zakládá vajíčka na vnitřním úhlu každé dutiny. Zalím rostou nad tím semenníkem plodolístky do výše, povylahujíce s sebou kraje pestíkových přehrádek, a tvoří takto, trubkovitou čnělku, — 25 — Epilobium spicatum, vrbovka. V a jsou st tyčinky uříznuté, cp plodolisty, I dutiny pod nimi, kteréž se vyhlubují v pou- zdra lg, a střední kužel lůžkový, f skulina, mezi přehrádkama čnělky, vedoucí do pouzdra. Leycesteria formosa, a, b, „ Punica granatum, granátové jablko, c. -st tyčinky ve mnoha kruzích na číšovitém lůžku, -sg blizny nad hořejšími dutinami pestíku, ds du- pnl tiny hořejší, č dutiny dolejší, prvotní začátky plodolistů ale vé čtyry blizny se vyvinou. Pouzdra rodu Mesembryan- themum tvoří se stejným spůsobem. ť Mezi růžovitými rostlinami mají, jak známo, toliko jablkovité (Pomaceae) pestíky zpodní, avšak složitosti obzvláštní, kterouž opět vyvinování nejlépe vysvětlí. Nejprve še vyvinou na plochém lůžku zčela prosté plodolisty, a každý vyzdvihuje na svém kraji semenici do výše, asi tak, jakoby se prosté pestíky če- meřice tvořiti měly ' (obr. 20.). © Avšak později začíná se celé lůžko mískovitě vyhlubovat, totíž vzrůst v jeho středu přeslává a na okruhu pokračuje; následkem toho nerostou plodolistý na hřbetu značně, ovšem ale ku krajům, jež v hlubině lůžka stojí, nejvíce, a tak opět podkovitým zpodem na vnitřku číše lůžkové se vlékají. Vnější stěny vaječníka tvoří namnoze lůžko samé, pročež NZ 4 tento pestík za zevnitř lůžkový, ač uvnitř listovitý, po- © važovati musíme. © Komu známo ze článku „K gon zpylu květů“ jak Schleiden na tento pestík hleděl, uzná, jak chybně jej ponímal. Cotoneaster melanocarpos, mišpulka. 1 Kde se pestík líižkový vytvořiti mů, stojí obyčejně květní obaly i tyčinky na jeho 15 — 226 — vrcholi pohromadě, tak: že vší pravdou také pestikem zpodním slove. Jest ale několik velmi řídkých případů, kde není úplně zpodní,; tak u'leknínů (Nymphaeaceae). Jejich pestík považuje každý botanik za svrchní, neboť kalich i koruna pod ním na lůžku stojí. Pohled na obr. 21. přesvědčí každého, že jsou pouzdra jeho do lůžka vyhloubena; a jen mnohé blizny od plodolistův tvořeny, U štětkovitých (Dipsaceae) zase zůstává pravý kalich pod lůžkovým semenníkem, jenž na svém konci korunu a tyčinky kromě výrostků terče nese. Kterak se čnělky a blizny vyvinují, již jsem vyložil namnoze popisuje vývin celého pestíku. (Ovšem jest čnělka neb blizna obyčejně. konec plodolistů aneb útvar sou- rostlých konců plodolistů, ale nikoli vždycky. V onom případě jest jednotlivá čnělka na své vnitřní straně vždy úzkou skulinou rozčísnuta; o kopřivě a bouchavci jsem -již okázal, že ne konec plodolistu v čnělku vyrůstá, nýbrž střední žíla, pročež nemá skuliny, a takových příkladů je více. „Pestík trav záleží z jediného plodolistu a má přece dvě čnělky, poněvadž jsou to postranní (Obr. 22. výrostky.. Znamenité jsou blizny podražcovitých (Aristolochieae), kte- z réž jsou toliko vnitřní úkrojky tyčinek, kdežto plodolístky docela schá- zejí. Jsou pak mnohé rostliny, kde nástěnné semenice mezi plodolisty čnělky naposled nejhořeji v blizny se mění; mezi ty náležejí křížokvětné (obr. 22.). Poněvadž Schleiden myslil, že jsou blizny vždy na konci plodolistů, měl důsledně také přehrádky pestíkové za nepravé. Čnělka Caprifoliaceí jest výrostek lůžka, neboť plodolisty tam žádné nevznikají. Sinapis alba, Někdy přirůstají čnělky neb blizny mezi sebou aneb s jinými oeobás píbatí díly květními. Uvedu jenom Tolitovité, Asclepiadey (obr. 23.). V jejich listů, sg blizny. © květu jsou zprvu dva plodolisty, kteréž se jako u čemeřice vyvinovat počínají, avšak brzy srostou zprvu prosté konce jejich nejpry na krajích, potom také na vnitřní straně v jediné, hutné a Shranné bliznové těleso. Tato blizna je už Značně veliká, když teprva vaječníkové, zcela prosté díly obou pěstíků značněji vyrůstati a vajíčka, zplozovati započnou. Bliznové těleso, nepokrývá sé však bradavkami, nýbrž nahoře na pěti hranách a střídavě s přirostlými prašníky vyvinou se po dvou člunkovité žlázky. Ty mají stejný účel jako jinde bradavky bliznové, neboť chuchval:slepených pylových zrnek se na nich zachycuje, když -své prašní pouzdro opustil Ve květu baná= novém (Musa) přirůstá později hořejšek čnělky k cípům okvětním. (b Nymphaea alba, leknín. Písmena jako na obr. 19. e) Vyvinování se terče (discus). Když v květu routy (Ruta) pestík už vylvořen, ve květu citronovém už založen jest, počíná se lůžko mezi ním a tyčinkami novým bujením svých buněk kolem -do kruhu pozdvihovat, a tvoří pak jakýsi prsten pod pestíkem, jenž se terčem nazývá. Může:také kruh lůžka mezi tyčinkami a korunou naduřeli; u rodu. Manmgifera tvoří se -pod každou z pěti tyčinek zvláštní naduřenina, tak že pět oddělených výklenků doskruhu stojí. U:rodu Hippocratea nalézá se terč mezi korunou a tyčinkami, u rodu Cneorum mezi-plátky a peslíkem, a tyčinky jsou do něho zpodem jako vnořeny, a v rodu C/eome mezi kalichem — 2 — a pestíkem. © Ať, útvar terčový na kterém koli místě povstává, vždy bývá pozdnějšího původu než kruh květolístků nad; ním, a tento zákon dává měřítko k seznání útvaru terčového, kdyby se i v podobách docela jiných než u routy a citronu objevoval. V květu některých křížokvětných, na př. Lunaria;, Cardamine, nacházíme dole u tyčinek žlázky, které až po peslíku se vyvinují a tedy pouze vedlejší výrostky z lůžka jsou, a nikoli pře- tvořený kruh prašníků, jak se jiní domnívali. V květu. pryšce vyrůstají též. po vyvinutí pestíku úzké lístky po jednom mezi každou složilou tyčin= kou; dříve je bolanikové měli za listeny, proto že květ tento za složitý z více květů myslili! Po- dobně ony čelné nitky a třepení mezi korunou a tyčinkami v květu Passiflovy v několika kruzích Astlepias syriaca, náležejí dle pozdního vývinu k terči. A ono známé ©« dva plodolisty ještě prosté, př semenice; há 2 0 sko ka „4 b plodolisty nahoře srostlé v bliznové tě- chmýří pod korunou Composit, Valerianeí; Dipsuccí, eso sg; © prašník an, nahoře s přívěskem to jest čelné chloupky, šupinky, šlěliny ueb přálon Hl ryiřt ka Ko Jeně zubalý na lůžkovém semeníku, nejsou nic jiného © znutý, aby bylo viděti, kde k bliznovému tělu než pozdější výrostky: z lůžka, neboť teprv 10. Uiákáký tělesa" od miclž vycházejí dvě koruně. vynikají. „Kdyby měly tyto Lvary pravým rourky g4 ve směru k prašním pouzdrům. kalichem býli, jak soustavní. botanikové Wwrdí, musely by dle zákonu před korunou se objevili, Ostalně ukazuje již mmožství jejich a bezzákonné postavení ke koruně na to, že nenáležejí, do oboru květních lístků, jimiž malhematická pravidelnost vládne. Opuka ve východních Čechách. Od J. V. Jahna, 40 Virovinách kraje Královéhradeckého a Chrudimského se nikde větší skály opuky, ku křidovému útvaru: náležející, neshledaly a následkem toho poměry této opuky mnohem méně známé byly, než podobné vrstvy v západních Čechách. Tak povstalo skoro vše- obecné mínění, že řečené opuky jen velmi skrovné zbytky dávného ústrojného života v sobě obsahují a vůbec malého povšimnulí zasluhují. Byv svým skoumáním skalin na Kunětické Hoře i na opuku poukázán, věnoval jsem jí větší pozornost, a po krátkém jen prohlížení shledal jsem v ní látku k obširnému a vděčnému skoumání, jehož výsledky, posud ovšem jen skrovné a roztroušené, tuto podávám. Chci nejdříve o jednotlivých nálezištích opuky, mnou prohledaných, promluvil a na základě toho se pak o nějaký všeobecnější náhled pokusit. Jak již udáno, v celé naší krájině nestává lomů kromě oněch v čedičových skalách, a lze tedy poměry křidového útvaru toliko náhodně zpozorovali, zvláště v rozsedlinách, srázech a průkopech, živými vodami utvořených. Leží na bíledni, že takové poměry neposkytnou ryzího materiálu, a že jeho porušenost důkladnému zpylování překáží, Z lé příčiny mnoho druhů skamenělin 15 * — 28 — se nedalo ani ustanovit; a mnoho, zvláště drobnohledných foraminifer, uniklo pozorování. Tedy jen skrovná část obsahu té opuky se mohla proskoumat, a'jsouc tato i 'o'sobě dost: bohata, dovoluje nám mnohem příznivější úsudek o celém útvaru. Hlavně jsem ji Febi „ na Kunětické Hoře, a to porušenou vlivém čédičez „na vinici pod Pardubičkami, na -- řeky U RANNÍ st „ na břehu Labe, blíže vsi Srnojed; yt na příkrém spádu pod kostelem Jestbořickým nad městeckým potokem; . nad týmž potokem u vsi Krchleb, ve všech těchto místnostech značně porušenou. vodou, vzduchem a mrazem, tak že původního jejího rázu se sotva - domyslit. pěstinéh méně důležitých míst pomíjím zde. Opuka Kunětické hory. © této jsem dílem již jednat v popisu Kunětické Hory, a třeba zde toliko některé podrobnosti přidati. | Jsouc vlivem žhavého čediče silně porušena a výminečným rázem oděna, nicméně tato opuka hojnými skamenčlinami Vyniká. Tam, kde se stýká s čedíčem, ovšem původního rázu a ústrojných zbytků byla zbavena, v prostředu větších úlomků jsou ale skameněliny dosti zachované, zvláště foraminifery. Větší lastury a hlemejždi jsou na vše strany smáčinuty, pošinuty, ba i rozdrcený, čímž nejpodivnějších a nejzáhadnějších tvarů nabývají; mnohé byvše kyzem' skameněny již zvětraly, a při nejmenším dotknutí se na červený prášek rozpadají, jiné ohněm skoro rozplynuly, nebo byly na novo skameněny, a tak jsou jen metamorfosami metamořfosí. Foraminifery teplem zčernaly, jinak podstatných změn neutrpěli a největší počet tvarů poskytují. Zvláště Cristellaria rotulata d'Orbignyho v nesmírném množství se zde nalézá; bude as málo kousků opuky bez ní. Při vyhledávání foraminifer v opuce jsem měl ale toliko jednu; cestu, neboť opuka ta byvší proměněna nedá se šlémovat a tudíž as mnoho drobnějších tvarů uniklo pozorování. Již však chci přikročit k zevrubnému udání skamenělin mnou nalezených. Z foraminiler: Cristellaria rotulata d'Orbigny, Nodosaria lorgneiana d'Orbigny, Nodosaria oligostegia Reuss, Nodosaria Zippci Reuss, Nodosaria annulata Reuss, Nodosaria aculeata d'Orbigny, Marginulina ensis Reuss, Flabellina cordata Reuss (zvláště krásně zachovalá), Frondicullaria angustata Nilsson, Frondicullaria inversa Reuss, Frondicullaria apiculala Reuss, Frondicullaria Cordai Reuss. Seznam tento je dosti hojný v poměru k času, v němž byl sestaven, a k obmézeným okolnostem nale- ziště, Ostatní skameněliny jsou: Ananchytes ovála Lamarck (obyčejně rozdrcen, často jen jednotlivé tabulky se nalézají). Terebratula gracilis Schlotheim (velmi porušena), Pecten. sguamula Lamarek, Venericardia sp. ind. (až k nepoznání smáčknnta), Astarle nana Reuss, Nucula semilunaris Buch, Inoceramus myliloides Mantell, Patella (více druhů; posud neustanovených a Snad nových), Dentalium medium Soverby, Roslellaria Reussii Geinitz (zřídka úplná, obyčejně bezkřídlá; bývá kyzem skamenělá, a zvláště hořejší závit rychle zvětrá a vypadne) Cerilhium Lužicanum Geinilz (jen jednotlivé závity, 'ale pěkně zachované), Nalica vulgaris Reuss, Pleurotomaria elongata Roémer (?); Aptýchus crelaceus Můnster, Cylherella complanata Reuss, Bairdia subděltoidea Můnster. Z ryb se pouze jednotlivé, šupiny nalézají, které k druhům Beryx ormatus Agassiz a Osmeroides. Lewesiensis, Agassiz náležejí, zřídka bývají koprolilhy jasně modré barvy a nezřetelného podlouhlého tvaru. Pak přicházejí zuby žraloků Oxyrrhina angustidens Reuss a Corax sp. ind., „konečně otisky, listů velmi nejasné, t. Salix macrophylla Reuss. Sestavéné tu výsledky několika, výletů jakž. takž mohou být měřitkem zdejších vrstev. Jak již. ob wwW> dr m R m 6 — 29 — řečeno, vyňaty jsou z opukového úlomku, čedičem pozdviženého a proniknutého, kterýž ani bohatstvím na skameněliny neoplývá, a kde jich má, jsou buď Wakem mechanicky anebo horkem chemicky proměněny, tak že na mnoze svého tvaru pozbyly. Známo, že vrstvy nebývají stejně bobaty, že skameněliny obýčejně na jistých místech jsou nakupeny a na velkých prostranstvích. jen porůznu se nalézají. Posud se alé nepodařilo, nalézti vrstvy Kunětickým zcela odpovídající a na původním ložisku, tudíž bez podstatné pro- měny: trvající, z které příčiny mnoho Kunět, skamenělin se nemohlo blíže ustanovit, pro nedoslatek většího počtu a zřetelnějších exemplářů. Opuká v Pardubičkách. -As čtvrt hodiny jižně 'od Pardubic ubíhá Chrudimka ná úpatí dost vysokého vrchu, jenž se nazývá „na Vinici“ a z opuky se skládá. Tento se kloní k řece ve spůsobu kolmé stráně, na povrchu vrstvou: jílu pokrylé, pod níž se objevuje opuka; ovšem velmi porušená neustálým vlivem vody a vzduchu. (Zde se tedy naskytla -příznivější příležitost k proskoumání aspoň na větším prostranství a -u větší rozsáhlosti do hloubky. Hned na první pohled jeví zdejší vrstvy velké bohatství na skameněliny, kteréž někdy i dobře zachována jsou. Opuka je zde jasně šedá, měkká, lomu, hlinitého, dá se štípat a na vzduchu se rozpadá na tenké destičky, na jejíchž plochách se obyčejně skameněliny objevují. Zde zvláště foraminifery svou úhledností a zachovalostí až do podrobna vynikají.. U lastur a hlemejžďů obyčejně skořepina opuká, jak na vzduch přijdou, a zanechá jen nepatrně otisky, tak že tu zvláštní prozřetelnosti třeba. Ve vodě se opuka tato velmi rychle na nejdrobnější písek rozpadá, z něhož se malé skořepiny snadno vybrati dají. . Želeti se musí toliko, že neustálým vlhkem, k němuž se mráz neb parno v zhou- bném účinku druží, velká část zbytků ústrojných na zmar příjde a nerosty obsažené dokona se zničí a zmizí. Skamenělimy zde se nalézající jsou: z foraminifer Cristellaria rotulata d'Orbigny (v náramném množství), Nodosaria loroneiana d'Orbigny, Flabellina cordata Reuss, Frondicullaria angustata Nilsson, Frondicullaria inversa Reuss. Zvláště v těchto vrstvách by musilo podrobnější pátrání po foraminiferách velice vděčné být, na ten čas však pro jiné zaměstnání jsem byl od toho zdržován. Ananchytes ovata Lamarck bývá celý rozdrcen a obyčejně jen jednotlivé tabulky se nacházejí. Oslraea proteus Reuss, Nucula semilunaris Buch, Arca undulata Reuss, Lima elongata Soverby jsou zvláště důležité a pěkné. Dále přichází Pectunculus (nedá se ustanovit pro porušenost vodou) Inoceramus siriatus Mantell, Pecten Nilssoni Goldfuss (bývá velmi pěkuý, jen že skořápka hned opadává), Dentalium striatum Reuss, Dentalium medium Soverby, Cerithium Luži- cánum Geinilz, Rostellaria, Reussii Geinitz, Natica vulgaris Reuss; pak skoro mikroskopické druhy Bairdia subdeltoidea Můnster, Cytherina complanata Reuss, Cytherina parallela Reuss, Z hlavonožců: Ammonites Coltae Roemer (zřídka), Baculites anceps Lamarck (bývá málo zřetelný a pošinutý). Z ryb a rybích zubů: Osmeroides Lewesiensis Agassiz, Beryx ornatus. Agassiz, Oxyrrhina angustidens Reuss. — I zde málo času vynaloženo na vy- hledávání skamenělin, pročež se toto náležiště velmi bohatým nazvat a důkladnější jeho vyčerpání budoucímu skoumání ponechat a odporučit musí. Opuka Srnojedská. As na půl cesty z Pardubic do Přelouče, blízko vsi Srnojedské, má Labe na levém břehu velmi příkrou stráň, do níž vybíhá mírná vysočina, velkou částí krajiny se rozproslírající, s níž se u Jestbořic a Krchleb opět setkáme. Zde opět opuka je odhalena a přístupna, ačkoli jen na velmi malém prostoru; ani ne sáh do — 30 — plochy. Z tak podřízené rozsáhlosti náleziště se nedalo na příznivý výsledek soudit, anobrž i zdejší opuka velice porušena a Víc hlíně než čeniukoli jinému podobna“ byla. Nicméně 'se usilovné snaze podařilo, i zde dosti skameňělin vypátrati, -0 jichž podstatě ovšem na mnoze pouhý domysl rozhodnouti musil; tak porůšené a rozplynuté jsou.-+0 fysikalických vlastnostech této opuky mluvit vidí se mi zbytečno; neb tu není pevného stanoviska, s kteréhož by se ustanovit měly. Tolik pouze podotýkám, že bylá jednou velmi bohata na kyz a že tudíž nyní dílem mnoho kysličníka' železitého-po'různu i ve větších shlucích obsahuje, dílem velké hraně sádry zvělráním téhož povstalé a Vlivem vody zase proměněné. Navzdor tomu základní hmota opuky obsahuje v sobě jeň stopy kyseliny sír- kové, zdá se tedy, že je důkladně vymočena. Skameněliny bývají též kysličníkem železitým nebo sádrou pokryty a zaobaleny Zejmena se zde nalézají: Cristellaria rotulata d'Orbigny, Frondicullaria angustata Nilsson, Arca undulata Reuss, Astarte nana Reuss, Terebratula gracilis Schlotheim, Nucula semilunaris Buch, Inoceramus planus Můnster, Pollicipes' conicus Reuss, Rostellária sp. ind., Pecten Nilssoni Goldfuss; osten Acanthidový; Osmeroides Léwesiensis Agassiz; zvláštní důležitosti svým častým objevem si zde ale přiosobují hlavonožci a sice: Bacu- lites anceps Lamarck, Baculites rotundus Reuss (s pěkně zachovalými komůrkami), Ammonites Germari Reuss, Ammonites Coltae Roemer (pěkně kyzem skamenělý a ze všech zdejších skamenělin nejlíp zachovalý). — Zdejší skameněliny se tedy vyznačují ne tak bohatstvím co do počtu; jako zvláštním rázem svým, kterýmž značně přispívají k bližšímu ustanovení našich opuk. Provedení tohoto náhledů ponechávám si ná konec pro porovnání a seřadění rozličných proskoumaných opuk. O foraminiferách zde platí totéž, co o vrstvách předešlých, musí se jich tu mnohem více' nalézli. Opuka Jestbořická. Ves Jestbořice stojí na pahorku či vlastně na vysočině severo- západně od Chrudimi, kteráž se jen zvolna k Labi kloní a nejspíše z opukových vrstev se skládá. Naproti od ní se jiná vysočina až daleko k Chollicům rvozstírá, a mézi oběma teče v dosti úzké úžlabině potok, jenž nad Městeem Heřmanovým v Nasavrekých horách vzniká, okolo Jestbořic a Mělic plyne a pod Krchlebským mlýnem do Labe se ústí. Pod kostelem Jestbořickým se vysočina ve stráni velmi příkré, as 30 sáhů vysoké, do potoka kloní, jenž na mnohých místech její boky podryl a vrstvy kamení, z nichž jsou složeny, obnažil. Zde lze opuku na velikém prostranství do šířky i výšky ' pozorovali, ač vliv potoku je málo polěšitelný. Opuka je totiž celá vodou prosáklá, a skameněliny v-ní nalezené se při usýchání obyčejně rozpadnou a vylralí. 'Co se. fysikálních © vlastností týče, je jasně šedá, lomu hlinitého, složení hrubě břidličnálého, a mímo malé shluky vápence neobsahuje jiné nerosty, zdá se však být bohata na vápno. Její vrstvy, na mnoho sáhů mocné, jsou na skameněliny velmi bohalé, a zvláště bohatého výtěžku: bý musely v původní své podstatě poskytnouli. Co výsledky dvou výletů uvádím následující skameněliny: Cristellaria. rotulata d'Orbiony (málo důležitá, ale velmi časlo přichází), Nodosaria loroneiana d'Orbigny, Frondicullaria angustata Nilsson, Frondicullaria inversa Reuss, Flabellina cordata Reuss (zvláště pěkná a velká); Ananchytes (nedá -se ustanovit, neb je celý rozmáčknutý),. Goniaster guingueloba, Burgeticrinus ellipticus, osten Acan- thidový; Terebratula gracilis. Schlotheim (velmi často), Terebratula striatula Mantell, Ostraea lateralis, Ostraea vesicularis Lamarck, Inocéramus striatus Mantell, Pectén Nils- soni Goldfuss (velmi často a veliký), Lima elongata Soverby; Nucula sémilunaris: Buch, — 21 — Cylherina complanala, Reuss, „Cylherina parallela Reuss, „Bairdia subdeltoidea Můnsler, Pollicipes (nezřetelný), Aptychus cretaceus Minster,, Z hlemejžďů jinde tak četných zde jediná a to, nezřelelná „Rostellaria, „z rybích zůslatků, mimo nepatrné koprolithy šupiny Beryx ornatus Agassiz, Osmeroides,Lewesiensis Agassiz. | Též se zde, nalézá ammonita, však, příliš, nezřetelný „aby „se mohlo na jeho, uslanovení pomýšlet., ; I zde musím udati, že počet foraminiler při, bližším skoumání by mnohem značnější byl, neb opuka talo se ve vodě na drobný, prášek, rozpadá, z, něhož by se,onyno, drobnohledné sko- řápky vyhrat musily. V celku toto náleziště má mnoho, skamenělin jednotlivých, druhů, málo ale; takových, kleréž by nějaké důležitosti měli, pročež tu dalšího pátrání zanecháno. Jinde tak charakteristické bakulily a ammonity se lu nevyskylly a dle, velkého počtu prohledaných místností na télo stráni, jakož i dle spůsobu nalezených, skamenělin jich lu,ani nebude, Opuka Krchlebská, Krchleby leží mezi Pardubicemi a Přeloučí as, půl hodiny; od Srmojed na, mírné vysočině, stranou od starého rybníka, Vysočinou tou se, prodírá Městecký potok v úzounkém, úžlabí a na, kolmých stráních, jakož i v samém svém loži odkryl vrstvy opuky, v, mnohém, ohledu velmi pamělihodné. V letě mívá málo vody a tu Jze „jeho dno prohledati. - Nalézají se tu mimo, velké, okrouhlé valouny křemenilé a porfyrové, které až, z Nasavrckých hor pocházejí, větší souvislé hmoty dosti tvrdé a pevné opuky, od níž jsou jednollivé velké desky odštípnuty a snadno přístupny. © Zdejší opuka je pevná, lomu, nerovného, více, zrnitého, barvy velmi, jasně šedé, vzdoruje dosti dlouho vzduchu a vodě a rozpadává se na drobné desky, ne však na, jílovitou směs odjinud známou., Při skoumání lupou, jeví se složena, býti z dosti hrubých zrn, mezi nimiž se nacházejí čelné částky černé, uhelnalé, pak; velké množství Cytherin a Cristellarií jakož i lupénků bílé slídy, má ráz skoro krystallinický, a při skoumání lučebném shledáno v ní 45. %, uhlanu vápnitého,, dle čehož obsahuje nejvíce vápna ze všech zdejších opuk (Srnojedská jen 15:6 %,!), K těmlo významným vlastnostem se druží velké bohatství na skameněliny. V jediné desce, as, na střevíce, dlouhé a široké a několik palců silné, bylo 10 druhů skamenělin pro zdejší vrstvy význačných, neb se jejich počet dalším prohle- dáváním vrstev po strání jen málo rozmnožil, Jsou to následující: , Cristellaria rotulata W'Orbigny, Nodosaria lorgneiana ď'Orbigny, Frondicullaria angustata Nilsson; Astarte nana Reuss, Astarte porrecta Soverby, Arca undulata Reuss, Nucula semilunaris Buch, Pecten Nilssoni Goldfuss, Ostraea proteus Reuss, Lima elongata Soverby; Venus (velmi nejasná); Natica vulgaris Reuss; Dentalium, striatum Reuss,, Rostellaria Reussii Geinitz;, Bairdia subdeltoidea Miinster, Cylherella complanata Reuss; Osmeroides Lewesiensis Agassiz; konečně Baculites anceps Lamarck a nad míru zřelelný a význačný Ammoniles Germari Reuss, „Šlemování télo, opuky se jen, obtížně a neúplně děje, na této. ceslč se, tedy sotva mnoho, foraminifer vynajde. | Ostatně na nich tu tak dalece, pokud se jedná pouze 0, geognoslické ustanovení a, vřadění vrstvy, nezáleží mnoho, „Nyní již můžeme k přehlédnutí tu podaných zpráv přikročiti a pokus, o všeobecný úsudek na nich spočívající učinili, Veškeré skameněliny v opukách Pardubického okolí nalezené jsou tedy: Cristellaria rolulala d'Orb., Nodosaria lorgneiana d'Orb., Nod. oligo- slegia Rss., Nod, Zippei Rss., Nod, annulata Rss., Nod. aculeata d'Orb., Marginulina enois Rss., Flabellina cordata Rss., Frondicullaria angustata Rss., Frond, inversa Rss., Frond, apiculala Rss., Frond. Cordai Rss,; Bairdia subdeltoidea Mster., Cytherina, complanata Rss., — 232 — „Cyth. parallela Rss., Pollicipes 'conicus Rss., Aptychus'oretacens Mster; Ananchytes ovata Lamarck; ;Goniaster guingueloba; Burgeticrinus'ellipticus, osten! Acanthídový; Terebratila gracilis, Schloth,,Ter. striatula Mant., Péeten sguamula: Lam.; P;/ Nilssoni Goldf.; Veneri“ cardia sp. ind., - Astante nana Rss,; Asti porreeta Sov., Nucula -semilunaris Buch; Arca undulata, Rss., Inoceramus mytiloides Mant.j In. planus Mster, In: strialus Mant., Ostraea „proteus+ Rss., Ostr. -lateralis,- Ostr. vesicularis Lam: Lima: elongáta Sov., Pectunculus sp. ind., Venus sp.-ind.;Dentalium sstriatum Rss., Dent: medium Sov., Rostellaria Reusši Gein., Cerithium Lužicanum Gein., Natica vulgaris Rss; Pleurotomaria elongata Roemer, Patella sp. ind.; Beryx ornatus Ag., Osmeroides Lewesiensis 'Ag.; Corax sp. ind., Oxyr- rhina angustidens Rss; Baculites anceps Lam., Bac. rotundus Rss. AmmonitesGermari Rss., Amm. Cottae Roemer; konečně Salix macrophylla Rss. K-nim přijde několik no- výchy posud „neustanovených druhů, zvláště Patella a Frondicullaria. © Počet 55 druhů v krajině- před lím (takřka neznámé nalezených je jistě dosti znamenitý a chvalně o jejich poměrech palaeontologických svědčící. Vrstvy mnou pozorované a prvé do podrobna popsané se takřka na první pohled dělí na dvoje určité skupení, každé zvláštního rázu co,do -skamenělin a dílem i dle zevnějška svého: s jedné 'strany Kunětické a Jestbo- řické, s druhé Krchlebské a Srnojedské vrstvy, mezi nimiž Pardubické jaksi přechod tvoří, ačkoli i Jestbořické se dosti od Kunělických liší. "K bližšímu ustanovení těchto vrstev třeba „něco málo o poměrech nášeho křidového útvaru: uvésti. Výtečný jeho znatel prof. A. E, Reuss jej dělí na dolejší kvádrovec, opuku: a, hořejší kvádrovec, zdá se však, jakoby tento „poslední pouze místní odrůdou dolejšího: kvádrovce byl: Křidový útvar: nevystupuje u nás tak úplně jako ve Francii; Anglii a Švýcarsku ; vrstvy, jež d'Orbigny nazývá- Neocomien a Gault, chybí u nás docela, tak že nejstarším členem křidového útvaru je kvádrovec. Rovněž se'-v jiných zemích nad: vrstvami: opučnými nalézají ložiska bílé křídy, u nás neznámá. Opuku dělí Reuss na vlastní- opůku a vrstvy bakulitové, jež tvoří nejvyšší a poměrně nejmladší část našeho křídového útvaru a zvláště u Lužice, Loun a Postoloprt se vyskytují. Ve východních Čechách posud o nich nebylo zprávy, hodlám však dokázati, že některé z vrstev mnou nalezených sem náležejí, a sicé hlavně Krchlebské a Srnojedské. Opuky bakulitové jsou obyčejně šedé do modra, též někdy do žluta, slohu tence břidličnatého a měkké, obsahují hojné shluky kyzu a v roz- sedlinách krystallisovanou sádru. © Význačné je pro ně bohactví na malé skameněliny, foraminifery, lastury a hlemejždě. Nejčastěji přichází Rostellaria Reussii: Gein., Cerithium Lužicanum Gein., Natica vulgaris Rss., Dentalium medium Sov.,- Nucula peotinata Sov.; Nue, semilunaris Buch, Venus laminosa Rss., Pecten Nilssoni Goldf.; Ostraea proteus Rss Astarte nana Rss., a porrecta Sov., Arca undulata Rss., Lima elongata Sov., hlavně pak Cephalopody: Baculites anceps Lam. a rotundus Rss., Ammonites Germari Rss:'a Cottae Roemer. „Při srovnání tohoto seznamu s oním, o vrstvách: Krchlebských a Srnojedských podaným, každý shledá nápadnou a takřka úplnou shodu obou, kteráž zvláště vyskyto- váním se bakulitů a ammonitů made vši' pochybnost vznešena: jest. Ba. i fysikální vlastnosti vrstev: bakulitových tu i tam se shodují, neméně akcessorické nerosty v nich přicházející. © Naproti tomu se ale vrstvy Kunětické a Jestbořické musí do vlastní opuky odkázat, k níž dle většího dílu svých skamenělin náležejíj-a jen jisté z nich, jež mají s, bakulitovými, vrstvami. společně, jakož neméně, nepřítomnost bakulitů 4 ammonitů; zdají se naznačovat, že to jsou hořejší oddíly vlastní opuky, k rozhraní s vrchními — 233 — vrstvami: se. sbližující'a tudíž -těmto i poněkud podobné“ V mnohém větší míře totéž platí o opuce v Pardubičkách , která rovněž na 'rozhraní: stojíc zdá se již spíše k ba- kulitovým vrstvám něž k'opuce' náležeti, čemuž i vyskýtování se, ovšem“ jéh ' porůznu, Cephalopodů dosvědčuje. Na“všechen "spůsob, tedy všechny mnou" proskotinané vrstvy náležejí k-výšším; něktéré i kMmejvyšším oddílům našeho křídového útvaru, a v této své vlastnosti dosti důležitého místa zaujímají“ "Pořádek dle stáří je následující: 4. opůka Kunětická, 2- op. Jestbořická, © 3."0p. v Pardubičkách, 4. op. ot iná „----- totiž vlastní vrstvy bakulitové, všech nejmladší. (© Jak:z popisu jednotlivých nálezišť vysvítá, zaujímají tyto bakulitové vrstvy“ jisté vysočiny dosti rozsáhlé, 'v tamějších rovinách ale se již nalézá obyčejná“ opuka, ba dílem též pod touto ležící pískoveé' opukový. © Ačkoli místnímu utvořování se bakulitových vrstěv nic neodporuje, zdá se přece, žé i ve východních Čechách původně na mnohém větším prostranství vládly; a pro svou lehkou porušitelnost na. některých místech byly zničeny; jak to i v západní části našeho křidového útvaru shledáváme. © Vlastní opuky maší krajiny jsou málo zajímavé. U Lukovny se prýští z opuky pramen, jenž se význa- čuje zvláštním bohactvím. kuchyňské soli, glauherové soli a jodu; u Vysoké''se prýští Y opuce prameny sirnaté, jež povstaly nejspíše porušením kyzu na vzduchu; tamtéž jé opuka hojnými, až na: linii tlustými deskámi vláknité sádry prostoupena, a'mímo četné maličké Ostraey neobsahuje'skamenělin. Na Novém Hradci obsahuje opuka velmi mnoho kyzu a též foraminilery,“ ale žádné“ konchifery.- O této opuce platí výřok Reússův, že je mad míru chudá na skameněliny, jenž se před tím na veškeré křidové' vrstvy Kraje Chrudimského. a: Hradeckého vztahoval. Vedle toho tím skvěleji vyniká bohactví baku- litových a sblížených jim opučných vrstev. „Jest se nadíti, že postupem času bůde více takových vrstev a: snad ještě bohatších odkryto, neb leží na bíledni, že v celém útvaru dvě, tři taková ložiska nebudou osamělá a bez příbuzných se vyskytovati. © Takových kapricí příroda nězná. ' Snad vrstvy u Chocně, České Třebové, Chlumce, Smiřic. atd., dosti mohútně vystupující a posud neproskoumané, se budou moci aspoň dílem k báku- litovitým vřadit. (7 geognostickým zvláštnostem této krajiny náleží ještě : Couk* čedičový východně od Pardubic, o němž se v těchto“ listech již jednou zmíňka děla, kteráž ale poněkud na mylných základech spočívala. K objasnění toho nechť slouží následující zprávy. Couk tento vystupuje v nejbližším sousedství hory Kuně= tické, jsa na začátku svém: jen as půl hodiny od ní vzdálen, a jeho vyniknutí muselo být v nějaké souvislosti s vystoupením oné, nicméně se ale tyto dva čediče tak zname- nitě od sebe liší, že porovnání obou je had míru zajímavé. (Couk len se“počíná na pravém břehů Labe w Brozan; prostupuje Labe, a na levém jeho břehu V mírné Výši se táhne okolo Hůrek, přes Stzemickou silnici, nad Spojílem k železníci, a za touto se ztrácí v okolí'vsi Černé za bory: (Směr'má s počátku jižní, pak jihovýchodní, v zakon- čení svém ale jihozápadní; veškerá jeho délka bude nejméně půl míle obnášet, šířka je velmi nestejná; někde jen několik sáhů; jinde, jako „v Úzkém,“ kde Labe prostupuje, několik set kroků. V celku je to okrouhlý hřbet, nad okolní roviny 3'až 6 sáhů vzne- šený a na pohled zcela nepatrný: ©V Labi mohl již dávno znám být, nikdo si ho ale nepovšimnul, ač- později ukážu, že tam dosti velkolepě vystupuje. Při stavbě Sezemické silnice se poprvé naň pozornost obrátila, a jednalo se o jeho použití; dobývání bylo ale — 24 — pro jeho tvrdost, a,nepřístupnost nad míru, oblížné, ; tak „že po, krátkém; čase, lomy opět spuslly „a vesměs, jen, as,40;sáhů, čediče, znich „na „silnice; přišlo., Byly to, jednoduché jámy, do nichž z okolních bařinatých „nižin, voda se, vedrala, tak že nyní tvoří souvislé pásmo malých, leknínem; pokrytých. jezírek., Dále při stavbě Pražsko-Vídeňské, dráhy přišel kus, couku k;ulomení, V,každém ohledu „nejzajimavější „je jeho, začátek, Labská koňčina; „v Úzkém,“, As na,člyry sta kroků je tam „ložisko Labe, nesčíslnými,, ostro- hranými „a; velkými kusy, čediče naplněno, mezi, nimiž se mohútné, souvislé skaliny, zve= dají a přirozený „splav tvoří, přes nějž se zpěněné vody, řítí, , Na; pravém, břehu, jsou to jjen skrovné začátky, na levém břehu, ale v délce: třiceti, sáhů -a ve, výší as pělí stře- víců; se: zvedá „souvislá hráz „z pěkných, sloupů, čedičových -od přírody utvořených, Jsou to, temné, čtyr=;i šeslihrané, sloupy, příčnými rozsedlinami na hrubé, desky rozdělené, na, nichž mobútné „vrstvyjnáplavu spočívají., I na levém, břehu, takové, sloupy se, vysky- tují, ale; v mnohem menší, rozsáhlosti, „ Pokud vím, jest, to jediný „příklad sloupů čedičo- vých, vycelých východních Čechách, a ještě nikde, se. 0, něm, zmínky nedělo, ba ani pověsti lidu, si ho,nepovšimly, „Z hájení na,březích tu jsou i kusy Kunětického kamene roztroušeny; a rozdíl, obou, o němž,ještě promluvíme, je patrný. „V celém poříčí Labe, na březích, Orlice, Úpy a Mýtky není nikde, ani, stopy čediče, kterýž tu, patrně své pů- vodní lože, má, i kdyby to pevné skály ,v, řece zřejmě netvrdily. „V letě za malé vody na nejvyšších, místech „ploché černé hlavy těch skalin se, nad vodu zvedají, a vedle nich se táhnou hladké vrstvy, pozdvižené opuky., Právě, „v Úzkém“ se, nejvíce, k Labi při- bližuje, strouha „„Halda;“ z Počápel na Pardubické mlýny vodu vedoucí a,od pánů z Pern- štýna, založená, za ní opouští couk Labské, břehy, a,,v skoro kolmém, směru k, nim, se rozeslírá; ostatní, místa, na nichž, je odkryt, méně, jsou, zajímavá, a jen na malém po- vrchu; se, rozkládají. „Nad Spojílem je couk hustým, lesem a mlázím pokryt, v němž se nedaleko Černé ;za.bory dokonce ztrácí. © Další: pátrání po něm „bylo marné, ačkoli se ve, velkém okresu-dělo, I v Labi neni nikde valounů čedičových,, voda je ovšem pro náramnouy líži a,velikost nemohla strhnout. 1 tento čedič, jako jeho soused na Kunělicích, je neomylně sopečného, původu, je rameno ze žhavého nitra země ku povrchu vyniklé. Pro to svědčí, i mimo důkazy ze samé podstaty čediče vyplývající, vrstvy pozdvižené a přeměněné opuky, jakož i úlomky této v samém čediči, ale jen porůznu a na povrchu se nalézající. Pro skrovnější roz- sáhlost skalin se tu na opuce nedalo mnoho pozorovat, v jejím složení se ale nestalo velkých proměn, a vrstvy se nad hřbetem čedičovým jen vyduly. Břehy Labské v tom ohledu poskytují často pěkné profily. Nejhloub je sloupovilý čedič, nad ním, vrstvy modravé opuky, nejvíce v jíl proměněné a tudíž sotva stopy, skamenělin obsahující, nad touto tenší vrstva valounů křemenitých, mezi nimiž. je množství ostrohraných kusů čediče rozlroušeno, nejvýše konečně. mohútná vrstva ornice, (místy přes sáh). Úlomky opuky jsou jen na povrchu čediče obsaženy a málo proměněny, z čehož se soudili může, že čedič při svém vystupování již byl poněkud ztuhlý a vychladlý, Že voda tu nebyla bez účinku; ukazujíí úlomky „opučné v čediči u železnice, jež jsou,na bílo, vypálené, Dle všech „okolností tedy „čedič poněkud již utuhlý, ač, posud žhavý, vynikl, podélnou rozse- dlinou; a nemohl ani velké výše, dosáhnouti, ani daleko, se rozšířiti, „Jeho povrch, při rychlém; ochlazení „se rozpadl- na množství hrubých, ostrohraných kusů, jenž jsou, nyní dílem -v Labi; dílem v naplaveninách roztroušeny, a byrdošíjně se, rušivým, účinkům zpí- — 25 — rají. V celku tedy jeho vystupování bylo výjevem méně obrovským a velkolepým, než při Hoře Kunětické, 4 mělo méně důležitých následků; vnitřní podstata jeho ale a pěkné sloupy na Labi jej přece k nejzajímavějším horninám řadí. Hornina, z níž je couk složen, je pravý, typický čedič, z tolika hor nášého středo- hoří známý. Obsahuje co hlavní částky labrador a augit, vedle nichž se vždy 4 právi- delně: magnetovče , olivín a' černá slída objevují, je barvy temné, hnědozelené, až načernalé, lomu neěrovného a nad míru tvrdý. Pro'obsažený v něm mágnetovéc působí, ovšem jen velmi slabě, na magnétickou jehlu. Na povrchu bývá jem tak dalece porušen, že má ténkóu vrstvu přižloutlé něb červené barvy, z níž se často hraně jinorazu čedi- čového vyzdvihují. Jeho vnitřní složení je hlavně a význačně rázu porfyrového. V látce základní, již popsané, jsou toliž roztroušeny četné hraně nerostů jej skládajících , čímž hornina velini pestrého tvaru nabývá. Nejčastěji přichází velké hraně jasně: zeleného průhledného olivínu, jež jsou někdy jíž na žlutou drobivou hmotu proměněny, dále hraně magneloyvce, jenž porušením ma vzduchu se změní na červený útlý prášek, pak lesklé hraně a shluky jinorazu čedičového, obyčejně velmi nepravidelně vrostlé a dosti veliké. Méně časté jsou jasně zelené a bělavé hraně vláknitého augitu, pak veliké, dokonale dělitelné destičky černé (magnesiové) slídy a více méně kulaté pecky bílého vápence. Všecky ty nerosty, a zvláště olivín a magnetovec, jsou pro čedič nad míru charakteri- slické, a pouhým svým objevém již jeho podstatu nad všechnu pochybnost vynášejí.“ Pro celistvou a hutnou povahu horniny v ní není žádných dutin a druz. Skaliny a úlomky v Labském loži jsou barvy temně hnědé, až černé, promočené sice, ale jinak neválně proměněné, jakož náramná pevnost a neporušitelnost tohoto čediče až i jeho dobývání obtížným činí a všude své účinky objevuje. Tyto jeho vlastnosti se na čediči po celé jeho rozsáhlosti a v stejné míře zpozorovaly, tak že je na všech nálezištích naskrze stejný. Tolik o zevnitřních vlastnostech čediče. Jeho poměrná tíže obnáší 2924; na prá- šek rozbitý je světle šedozelený, s kyselinami slabě šumí, s kyselinou dusnou vyvinuje červené páry, na znamení, že kysličník železnatý obsahuje. Dle summární analysy, v níž je na př. všecko železo co kysličník železitý počítáno, obsahuje: kysličníku železitého . . „ 1920, ů hlinitého <. < 4434, 2) vápenatého < « 971, + horečnatého . . 094, j ý manganalého . « 0-63, akát) 17122; by ocělťkal 1630, ztráty při pálení . . « « 670, kyséliny kostečné . < . „ 076, oiěné "198 tai 1270 „+ křemíčné „1 3872, dělá 100:00. Mimo to se v něm nalézají značné stopy mědi a cínu, kteréž z. olivínu pocházejí. Z léto analysy vysvítá, že vzdor zdánlivé ' neporušenosti své tento čedič již daleko je od.své původní ryzosti, neb ztráta při pálení; zahrnující vodu a jiné spalitelné částky, -pak kyselina uhličná nenáležejí k původíí podstatě jeho a musí se dlouholetému působení vody a vzduchu přičítati, Kyselina uhličná je nejspíše s vápencem spojena co uhlan — 236 — „vápenatý;: což „dělá 615% ktomu ztráta: při: pálení; 6:70:%, „dle, toho! obsahuje tento čedič, ve 100, dílech:jen ještě 87:15;%, původní své hmoty, a v ostatku: se: patrně: jeví rušící vliv sil přírodních. Sdělenáranalysa u spojení: s poměrnou tíží podává, nevývratný důkaz. o, podstatě; horniny; jenž se stane tím patrnějším, sdělíme=li některé analýsy po- dobných hornim, „Tak obsahuje s, HU ký l čedič Kuněličký č. z: mě i Jiěí č, z Hory Věšťanské ) jl kysličníku. železitého.. 1861, 39412640; s 00681, TT rů pb hlinitéhou 4123;0048:80, uslsk Jro4al480; 51" sklé sad 753 sj m úápenatého ún 5,420; 40 61096414 asd Oz, yo umagnesiovéhoj.z 4059; 0 D2 78k yl = k 4 manganatého:.c1i 0175; zsz 10V74, 19 7) late abzajší ; pip dlane ddsdy RBWnátoK. a návszslzny KRBU ztráty přispálení:oíd uodlo4 9Býp bu s ša (880,44 eel16:9659 „kyseliny kostečnáva 61,51 10883 14 abs O76,soigpýs sono O god léty úhličné(ybjy supa 220 eso dliřeňiboj dani 040,4 křemičné 1; :=014142003x3163l, 4 aby AO z pěn iě | OB HŘÍ dělá 10024, 10098, 100:68.: a zde se „všecko železo co kysličník železitý počítá (Fe, 0;), a jelikož velká část, . v třetí hornině, všecko co oxydul (Fe 0), přichází, ukazují analysy nadbyt., „„Čedič,z Vlčí Hory u Černošína je barvy tmavě šedozelené ;a nesmírným množstvím drobných bublinek prostoupen; tak že se naskrze škváře podobá. Porfyrického „rázu mu „mimoto dodávají, četné a velké hraně jinorazu čedičového, jež jsou. jakousi jasně modrou látkou ; (snad fosfatem železnatým) v tenké vrstvě potaženy.“ Na prášek: roz- bitý má:baryu špinavě červenou, cihlovou. Při porovnání těchto. tří čedičů, jež. mají tak; rozdilné a nápadně se lišící fysikalní vlastnosti, shledá „každý s nemalým podíve- ním;; že ;—. výjmeme-li malé odchylky, jež sé často i při opětované analyse téže: látky vyskyjují — jsou ve pváje Kěebíéě Alběení dám intežné a stešná podstakyy ohe pro ně charakteristické be Tak má lak náš čedič, v sobě více železa, a méně kysličníku hlinitého než Kunětický, což se přítomností magnetovce vysvětluje; rovněž pocházejí rozdíly v alkaliích atd. od místní převahy toho neb onoho uerostu,, Nejchudší na alkalie je čedič Černošínský, neb má nad míru mnoho jinorazu v sobě; nejbohatší na ně je zas Kunětický, v němž nerosty živcovité převládají. Rovněž vysvitá, že všecky naše čediče jsou již více méně lučebnými účinky sil přírodních porušené a od své pů- vodní podstaty vzdálené, neb ztráta při pálení je všude. dosti značná a též kyselina uhličná se skoro všude vyskytuje, tak že původní, neporušená hmota obnáší 87:15, 90:06, a 96:709,.. Nejméně porušen je škvárovilý, tuze vzdorující čedič Černošínský. Kyselina kostečná je ve všech těchto čedičích skoro; v,stejném „množství obsažena, jí se musí z části přičítat úrodnost půdy, z těchto hornin zvětráním povstalé; pocházíť pak nejspíše z malého množství apatitu, buď v základní hmotě nebo, v drobných hraních přimíseného. —, Zvláštní postavení zde zaujímá kamení z Hory Věšťanské u Trmice (Tůrmitz), ktéré je ve.'svých fysikalických vlastnostech nád míru podobné Kunětickému, a bylo za podobnou specialitu: považováno. Má poměrnou tíži 2:526—2546 a zcela znělcový habitus, po- hřešují se však v něm nerosty, obyčejně v znělci bytující. Analysa nýní ukázala, že — 237 — to,jnení leč: znělec; dlesvelkého množství kyseliny: křémičné“ a kýsličníku: hlinitého; Jakož; i dle menšího mmožství železa a vápna. T zde poskytla analysa lučebná neomylný pro- středek k ustanovení a vřadění velmi problematické horniny. © Čedič Kunětický a' onen z couku dle blízkého sousedství svého a nepochybné vnitřní soúvislosti u svém vystoupení překvapují příkrým zevnějším rozdílem: Poměrná líže u Kunětického je 2:406—2518, u Spojilského 2924, barva onoho: je světle šedá nel šedozeléná, tohoto temná, hnědozelená až čérnavá, onen obsahuje množství zeolilhů a vápence, tento zás olivín a magnetovec; onomu naskrze chybící. Kunělický čedič v- mohútném skalnatém hřbetě z útrob země vynikl; a Spojilský čedič toliko dovedl kryjící jej vrstvy: poněkud pozvednouti a jen ku skrovné rozsáhlosli se vyvinul; onen vystoupil co žhavá hustá tekutina, tento také v žhavém stavu, ale již značně utuhlý a mnohem -méně aggressivní, onen konečně je složení hrubě deskovilého a tento sloupo- vého. Již při rozbilí těchto hornin na prášek mizí neshody a prášky se již jen svou tíží rozeznávají, jsouce oba jasně šedozelené. « Pří chemickém rozboru zmizí ty neshody dokonce; a obě horniny -se nám vidí být toliko jednoho původu a jedné podstaty, jež náhodnými poměry při vysloupění svém tak různého zevnějšku dosáhly. Rozdíly u jedno- tlivých látek se naskylující musí se přičítat skupení nerostů, zevnějšími poměry podmí= nčhému. Kunělický čedič je bohat ha živce, tož na nerosty“ mnoho kyseliný křemičné obsahující, Spojilský Zase mnoho magnetovce obsahuje, pročež kysličník hlinitý vedlé železa do pozadí ustupuje. V Spojilském čediči je mnoho jinorazů ra Kysiičník vápenatý bohatých, Kunětický zas více alkalií a méně vody obsahuje. Kyselina uhličná a kostečná v obou si drží rovnováhu. Konečně má Kunělický čedič v sobě skrovné částky tilanu, fluoru, lilhionu, chloru a síry, Spojilský zase značné stopy mědi a cínu. Kunělický čedič vystoupil na povrch země ještě nedotvořen, a proto má tolik různých odrůd, Spojilský zas můsel být již uslálen a ukončen, neboť je v Labi, kde snad s vodou se setkaly a jinde, kde pouze s náplavem zápasil, přece vždy stejných vlastností, Musíme tedy oba če- dičé míl za výstřelky jednoho podzemního ohniska, za sourodé, byť i né současné vý- jevy, jež po odchodu ze společného středu teprv působením náhodných okolností se samostalně přetvořily a změnily. 4 Zdržev se poněkud u loholo geologického úkazu, chci ještě několika slový porušení čediče na couku vzduchem a vodou popsali, Porušení vzduchem se děje veliiti pomalu, nejdřív je porušen olivín a magnelovec, jehož vypadáním ostatní hmota pevností pozbývá, stané se drobivou, až konečně i jinoraz podlehne a kámen se na hrubou čer- venou hlínu rozdrobí, v níž: jsou jednotlivé lístky slídy a hroně jinorazu rožtroušeny. Y Labi ale u přítomností mohútné síly vody to jinak dopadá. Kamení se nerozpádá, nýbrž poslupmo promokvává; až vodá celou himotu pronikne. Pak je barvy světlejší než původní, a obsahuje množství černých hraní a nepravidelných tvarů (jinořázů), vláknité kusy augitu, kulaté přižloutlé pecky vápence, lesknavé lístky slídy a červené skvrny, po mágnelovci zbylé. Pak nabývá rázu mandlovcovitého, ba skoro slepenkovitého, kterýž je jen novou tvářností tohoto kamení, které ještě ve své zkáze si tak zvláštním spůsobem počíná. To bude as vše, ča je 0 "nm Spojilského Ao — P- zpvsta a a oj st = A8 Popsání hlavních druhů mravenců v Čechách. žijicích, s ohlédém na hosti u nás dosud v mráveništích nalezené. Od E. Lokaje. Popsav v prvním svazku letošní Živy život mravenců, přikročím nyní k popsání mravence samého, jakož i druhů u nás žijících. A Mravenci tvoří čeleď hmyzů žilnokřídlých (Hymenoptera), kteří mají 4 křídla stejné podstaty, žilnatá, nahá, čelisti volné,“ a proměňování dokonalé. Mimo tyto všeobecné známky žilnokřidlých mají mravencí: tykadla zlomená, břicho K'hrudi stopkou: připev= něné; nohy s jedním kroužkem mezi kyčlem a stehnem; a zvláštní rozdělení žeber čili žilek: křídělních co: znaky, jimiž se od oněch liší. : Tělo mravence skládá se z hlavy, hrudi, stopky, břicha, šesti nohou, a usamce a samičky ze člyr křídel. Hlava jest více méně kulatá, někdy, troj= i pětihraná, málo vypouchlá „ v-zadu zakulacená „neb vykrojená. Na povrchu hlavy; od huby rýhou oddělen, nalézá -se štít (elypeus):, za límto leží obyčejně vyznačená plocha“ čelní trojhraná (area frontalis), za kteroupo obou, stranách nazad lištny čelní (laminae frontales) se táhnou, pod kterými v.jámkách tykadla upevněna jsou. Tato sestávají ze dvou kusů: z prvního dlouhého článku (scapus), jejž násadkou nazvu, a z druhého, na tento nasazeného, ke konci tlustšího dílu. (funiculus), který u dělníků a: samiček z desíti neb jedenácti, u samců z- dvanácti článků složen. jest, Tento provázkem nazývám. Za polem čelním mezi lištnami. je čelo, které, znenáhla do temene přechází. Na temeně nalézáme u samců a samiček vždy,: u dělníků někdy tři v lrojhran postavená očka jednoduchá (ocelli), kdežto oči pravé, slo- žené, po, obou stranách hlavy leží. Zpodní část hlavy za kruhovitým výřezem, v kterém kusadla se. nalézají, jmenuje se hrdlo (gula). Huba se skládá z hořejšího pysku abrum), dvou ;čelistí, hořejších (mandibulae), dvou dolejších (maxillae) a z dolejšího pysku (lábium). Hořejší pysk leží pod štítem, jest širší než delší, na kraji v prostřed vyříznutý. Pod pyskem, hořejším jsou upevněny kusadla čili čelisti hořejší.. Jsou silné a vyvinuté, na konci obyčejně širší než základně, tak že konec tvoří trojhranou. plochu, Zevnější hrana je okrouhlá, vnitřní hořejší zoubkovaná, zpodní trochu vykrojená. Jen u málo druhů, jako u Polyergus, jsou kusadla dlouhá, srpovitě ohnutá, špičatá. Dolejší čelist se, skládá z třech dílů čelistních, a z makadla, kleré mezi středním a posledním dílem čelisti zasazené ;z jednoho až ze šesti článků sestává. Dolejší pysk jest složen z: brady okroublé, zrohového pysku formy klínovité, z makadel dvou= neb čtyrčlánkových, a z velmi malého měkkého, jazyku. Hruď je složena. ze šesti kusů, třech hořejších, kleré tvoří hřbet, a třech dolejších, prsa; tvořících, Z hořejších první, největší, tenkým koncem k:hlavě připevněné, jest předohřbetí (pronolum), kdežto druhý díl, středohřbetí (mesonotum), obyčejně jem. širší kruh tvořívá, Třetí část, zadohřbetí (melanotum), mívá obyčejně čtyry stěny: hořejší, která tvoří pokračování hřbetu, zadní, někdy k první kolmo postavenou, a dvě: stranní plochy; za, kterými nahoře, -kde se z hořejší a zadní plochou stýkají, „velmi: často dva zoubky neb trny se nalézají. Těmlo třem částkám hřbetu naproti leží dole předoprsí (prosternum), středoprsí (mesoslernum) a zadoprsí (metaslernum), ku kterému každému dvě nohy připevněny jsou. - si — 29 — Nola sestává s kyčle klínovitě k prsoum přípevněného, stehenního: kroužku; stelína; lejtka a pětičlánkového chodidla s dvěma drápky. Stopka, která hruď s břichem spojuje, má jeden neb dva články. V pryním pádu je málo kdy uzlovilá, nýbrž má nahoře buď kolmo nebo ku předu postavenou plochou Šupinu; v druhém pádu jsou oba články uzlovité, první k hrudi trochu prodloužen. Břich jest zakulacený, ; méně více podlouhlý, buď zcela oblý, neb mezi prvním a druhým páskem zoužený. Skládá se ze čtyr neb pěti článků — u samce je obyčejně o jeden více —, z kterých prvnější největší jsou. V břiše dělníků a samiček nalézají se žlázy, které mravenčí kyselinu připravují, anebo jiné žlázy s, žihadlem, kterýmž jako včely jed do rány vpouštějí. Zevnější plodidla bývají u samců na konci břicha viditelná a sestávají z několika plátků. Křídla u samců a samiček upevněna jsou na hrudi; hořejší po stranách středohřbětí, dolejší mezi tímto a zadohřbetím. Hořejší jsou vždy větší, jináč a silněji žilkovaná. Na vnitřní straně hořejších: křídel (u hrudi);' jsou čtyry žebra čili žilky. © První běží po hořejším kraji a sahá až ke špičce křídla, jest'to žebro krajní (costa marginalis). "Druhé žebro běží pod krajním, až za polovicí své délky se k němu přibližujíč, pak se zase odchyluje a před špičkou se s ním pojí. Jest to žebro ramenní (costa scapularis). Tato dvě žebra tvoří dvě pole. První před záhybem jest pole ramenné (cellula sčápu- laris), druhé malé a obyčejně tmavší jest plámka (stigma). Třetí čili střední žebro (costa externo-media) běží skoro středem křídla a dělí se uprostřed křídla ve dvě ramena. Hořejší rameno, jenž žebro zpodinové (costa basalis) slove, spojuje se se žebrem ramenním. Pole, tvořené žebrem ramenním, středním a zpodinovým,. jest pole střední (celluta externo-media). | Od slředu žebra zpodinového běží ke špičce křídla žebro loketní (costa cubitalis), ku kterému od plámky žebro příční (costa lransversa) běží. Žebro loketní dělí se na dvě ramena rozličným spůsobem, Buď běží až za žebro příční celé, a dělí se pak na dvě větve, které mezi sebou pole loketní otevřené (cellula cubitalis aperta) tvoří; aneb se dělí již před žebrem příčním ve dvě ramena, a žebro příční se spojuje buď jen s jedním, neb s oběma rameny. V prvním pádu tvoří hořejší větev žebra loketního s žebrem příčním, ramenním a zpodinovým uzavřené pole loketní (cellula: cubitalis clausa), v druhém pádu uzavírají obě větve žebra loketního s prodlou- žením žebra příčního ještě jedno pole uzavřené, tak že pak dvě pole loketní uzavřená nalézáme. Ještě jedno zvláštní rozdělení žebra loketního se nalézá. Dělí se totiž na dvě. větve hned za žebrem zpodinovým, hořejší větev ale není hned na začálku vyvinuta, nýbrž tepry něco před žebrem příčním. V tomto pádu nalézáme jen jedno pole loketní uzavřené, které ale z dvou otevřených polí sestává. Žebro krajní, příční a hořejší větev žebra loketního tvoří pole pramenní (cellula radialis). © Dolejší rameno žebra středního jest, žebro podstřední (costa transverso-media). © Tímto žebrem, pak žebrem loketním a zpodinovým. tvoří se pole terčovité otevřené (cellula discoidalis | aperla). Běží-li ale od dolejší větve žebra loketního k žebru podstřednímu malé zpáteční žebro (costa recunrens), | nalézáme mimo pole terčovité otevřené zevnější ještě vnitř pole terčovité uzavřené (eellula discoidalis clausa). — Čtvrté hlavní rameno, žebro vnitřní (costa interno-media), běží nedaleko dolejšího kraje křídla, aniž zevnějšího kraje doběhne. Pole jím; žebrem středním a podslředním tvořené, jest pole vnitřní, které žebrem, od — 240 — ; žebra středního k vnitřnímu běžícím, dělí se na vnitřní uzavřené a otevřené (cellula interno-media basalis et apicalis). slibu ; Křídlo dolejší má jen tři žebra, an žebro krajní schází. Žebro ramenní běží blízko hořejšího kraje a spojuje se s ním asi V prostřed, a pomalu se ke špičce v kraji ztrácí. Žebro "střední běží středem křídla a dělí se na dvě ramena. "Žebro vnilění běží nazad dolů; a je žebrem příčním s žebrem středním uvnitř spojeno. ; Jak Známo) sestává každá mravenčí kolonie'z trojích s igosárn Z o "samců a' Sámiček. Ms J -Dělník jest vždy bezkřídlý a liší se od samce, který křídla' Ztratil, tím, že má o jeden článek na břiše méně, taktéž i na tykadle; od samičky užším a Vyšším kibetem: Samec je křídlatý, má menší hlavu, delší nohy; *a'jést vůbec oullejší než dělník a samice; násadka tykadel jest kralší, tykadla a břich mají o článek více; a plodidla jsou: obyčejně ;vidilelná, i Samice; křídlatá liší se od samce menším počtem článků břišních a tykadel, od dělníka křídly. Ztralila-li tyto, rozeznává se od dělníka větším a vyvinutějším středo- hřbelím a vždy viditelnými jamkami s článkem, kde křídla připevněna byla, Mravenci se dělí na tři podčeledí: 4. Formičidae. Stopka jednočlánková, břich celý. 2. Poneridae. Stopka jednočlánková, břich mezi prvním a druhým páskem zoužen, 3. Myrmicidáe. Stopka dvoučlánková, články uzlovité. , A. Formicidae. Stopka jednočlánková s šupinou; břich celý, u dělníka a samice pěli-, u samce šestičlánkový; plodidla samce viditelná; očka jednoduchá, u samce a dělníka vždy, u samice obyčejně vyvinulá. Rod 41. Formica, Lin, Dělník. Hořejší čelisti široké, uvnitř zoubkované, Makadla dolejší čelisti šesti- článková, makadla dolejšího pysku čtyrčlánková. Tykadla mají dvanáct článků. Očka u některých. vyvinutá. Oči vždy dost velké, černé. Hruď užší než hlava. Stopka má kolmou plochou Šupinu s ostrým krajem. Břich pětičlánkový nemá žihadlo, nýbrž jen žlázy s jedem. s MM Samice jest obyčejně větší než dělník a samec. Hlava podobná k dělničí má vždy viditelná očka. Hruď válcovitá jest nahoře a po stranách plochá. Šupina a břich jako u dělníka, poslední ale větší, delší. Na křídlách hořejších jest pole loketní jedno uza- vřené, pole terčovilé buď uzavřené neb ne. Žebro příční pojí se s žebrem loketním na místě, kde se toto rozvětvuje. TDA TOOL WU Samec jest mnohem menší neb. zrovna tak velký jako dělník, vždy ale štíhlejší. Hlava malá zakulacená, Hořejší čelisti tenké, jen s jedním zoubkem. Očka i oči velké, vypouchlé. Tykadla s třinácti články. Hruď podobná k dělničí. Šupina tlustší, nižší a menší než u dělníka a samice. Křídla jako u samice. Plátky plodidel viditelné. : 'a) Dělník. Hřbet nahoře okrouhlý, v prostřed nezoužený, jen mezi středo- a zadohřbetím úzce rýhovaný. Lyštny čelní u dělníka a samice v podobě S skrou- — U — cené, Očka jednoduchá dělníkům scházejí, neb: jest: jen, m PM vidět; Křídla mají jen pole terčovité otevřené. ) 1. Formica liguiperda, Nyl. Dělník je černý, trochu lesklý, černě chlupatý; hruď, stopka, část prvního břiš= ního článku za ní a slehna, hnědočervené, holeň a chodidlo tmavší; břicho, pokryto chloupky skoro řádkami postavenými delšími a řídce krátkými černými tak, že tyto půdu břicha zcela nezakrývají a loto lesklé ostane, Hruď tvoří na hřbetě oblou plochu: v-pro- slřed nezouženou, jen mezi slředo- a zadohřbelím rýhovanou, „Délka těla 7<14 m, m. Samice (obr, 1.) jest černá, černě chlu= Obr. 1. patá, lesklá; přední část hřbetu, prsa, stopka, větší „část prvního pásku břicha a; stehna hnědočervené, druhá část nohy tmavější; na břiše; jen. delší chloupky, krátké, scházejí; plocha. čelní není ostře vyznačena; na při- hnědlých křídlech schází, terčovité; pole uza- vřené. Délka 16—18 m. m. Samec jest černý, řídce chlupatý; konce čelistí, ohyby nohou, tykadel a chodidla hnědé; šupina trochu vykrojená ; břicho lesklé; křídla nahnědlá bez uzavřeného ter- čovitého pole. Druh tento nalézá se všude v lesích, hájích i zahradách velmi zhusta, zakládaje své kolonie nejraději do zpráchnivělých a dutých stromů a pařezů, také pod zem a : kameny. Nikdy ale hromady nestaví. © Roje Formica ligniperda, Nyl. © Samive. se objevují ku konci dubna neb v květnu. a štíty b plocha čelní, e Jištny čelní. 2. | Formica hereuleana, Nyl. Dělník černý, skoro mdlý; hrud, stopka, malá část prvního článku břicha a nohy přihnědlé; břích mdlý, hustě krátkými chloupky pokryt, mezi kterými řídce delší černé chloupky neřaděné se nacházejí. Podoba hřbetu jako u předešlého. Délka 7—13 m.in. -Samice černá; hřbet, tělo a křídla podobně, ale tmavěji barvené, jako u přede- šlého druhu; břích mimo delší černé chloupky hustě malými pokryt, málo pe“ Délka 15—47 mm. Samec liší se od práh druhu tím, že břich je též hustě krátkými paci pokryt, skoro mdlý; ostatně jest mu zcela podoben, © Délka 9—11 m.m. < Mravenec tento jest velmi podoben předešlému, liší se ale od něho vždy m, že břicho jeho jest skoro mdlé, poněvadž husté krátké chloupky barvu břicha zakrývají | a ono se lesknout nemůže. Dlouhé chloupky na břiše jsou u tóhoto druhu porůžnu řídké, u onoho na středu každého pásku přes příč skoro v řadě sestavené, hustší. Staví jako předešlí nejraději v pařezích, jest ale mnohem vzácnější a zdržuje se více V hornatých krajinách. V okoli Pražském nalezl jsem v Závisti u Zbraslavi v květnu jen 16 — 22 — jednu samici, a dosud, jakkoli jsem pátral, nepoštěstílo se mi kolonii nalézti, Mimo to znám jej z Křivoklátu, též v okolí České Lípy jej Grolimann nalezl, 3.. Formica fallax, Nyl. Dělník má tělo černé, lesklé, řídce dlouhými a krátkými chloupky pokryté; hořejší čelisti, tykadla a nohy červeno- neb. žlutohnědé ; tvar hrudi nahoře jako u F. Jigniperda. Hořejší čelisti čtyr-zoubkované, jemně vráskované s hrubými tečkami. Štít čtverhranný, u hran zakulacený; plocha čelní vyznačená, lesklá; očka jednoduchá jako u předešlých druhů žádná. Délka 6—9 m. m. Samice má tělo černé, chloupkované, hořejší čelisti, tykadla a nohy hnědé; břich lesklý, křídla přižloutlá s žlutými žebry a plamkou, žilkovaná jako u F. ligniperda; čelisti mají po 5 zoubkách, štít jest na kraji skoro rovný, jen málo zakulacený. Délka 9—12Ž m. m. Samec je černý, lesklý, řídce chlupatý, vyjma hrud, která je nahá; provázek tykadel, ohyby noh a chodidla červenohnědé; šupina široká, nahoře málo vykrojená; křídla jako u samice. Délka 7—8 m. m. Mravenec tento nalézá se jen v malých společnoslech pod kůrou slarých stromů, a jest velmi plachý. Nalezl jsem jej nejvíce v starých lípách v Stromovce a za Žitnou branou. Rojení jsem pozoroval v červnu. b) Očka jednoduchá při všech třech pohlavích, plocha čelní ostře vyznačená. Hřbet u dělníka v prostřed zoužen. Plátky plodidel u samce velké. Křídla mají žebro zpáleční, kterým se pole terčovité uzavřené tvoří. 4. Formica rufa, Nyl, Dělník má tělo rezavě červené; čelo, temeno, břich, často také malé tečky na předo- a středohřbelí černohnědé; tělo krátkými chloupky pokryté, mdlé; oči nahé; štít, výmě vzadu a Šupina jsou nevykrojené; plocha čelní lesklá, Délka 6—9 m.m, Samice má tělo rezavě červené, velmi krátkými chloupky pokryté; hořejší díl hlavy, předo- a středohřbelí a lesklý břich černohnědé; plocha čelní je lesklá; štít, temeno a Šupina nevyříznuté. Křídla u základu přihnědlá s hnědými žebrami; plámka tmavohnědá. Délka 9—11 m. m. ; Samec má tělo černohnědé, mimo velmi krátké řídce delšími chloupky pokryté; plodidla a nohy často přičervenalé; čelisti černohnědé, jedno- neb dvouzoubkované; oči řídce chloupkované. Temeno vzadu nevykrojené, břich lesklý. Křídla jako u samice. Délka 9—11 m. m. Mravenec tento žije ve všech větších, nejvíce v černých lesích velmi zhusta. Om staví hromady někdy až 4 střevice vysoké a též lak hluboké, které mimo zem z vě- tviček, jehličí, kamínků atd. sestávají. Jeho kolonie bývají velmi silné, Menší kolonie zakládá také pod kameny, vždy ale zem okolo vyhazujíc, Pupy tohoto mravence nejvíce to jsou, co pod jmenem „mravenčí vajíčka“ hmyzožravým ptákům ku potravě se pro- dávají. Roje vycházejí obyčejně začátkem května, někdy také později. V koloniích tohoto mravence žije mnoho jiných hmyzů jako hosté, kterých jinde nenalézáme. Maerkel v „Germars Zeitschrift fůr Entomologie“ napočell jich víc než 100 jen z brouků. Jest jich ale mnohem méně, poněvadž každého brouka, který jen třeba náhodou do mraveniště i P = 5 = e dostal a i mímo mraveniště zhusta sb nachází, k hostům těmto mravenčím (připočell .. nalezl v okolí Prahy u mravence tohoto z brouků následující: Thiasophila angulata Er., Dinarda Maerkelii Kies., Lomechusa, strumosa F,, Oxypoda formiceticola Maerk., Honialota flavipes Grav., Homalota anceps Er., Leptacinus formicelorum, Maerk., larvu Cetonia úurátá L/" Brouci tito výhradně v koloniích mravence tohoto žijí, a nalézají Se jako "Všichni jiní, ktéří u druhých mravenců žijí, jenom z jara a pozdě na podzim. Nylander nalezl pohostinsku u F. rula též jiného mravence, kterého Formicoxenus nili- dulus pojmenoval. yd j 9. Formica congerens, Nyl. - , Jas | Dělník. Tělo rezavě červené, mdlé; čelo, temeno, předhřbelí a břich černohnědé ; oči chlupaté; štít, konec temene a šupina nevykrojené ; plocha čelní lesklá, Délka 4-9 m. m. 7 Samice. Tělo rezavě červené, velmi krátkými chloupky hustě pokrylé, a vyjmonue mdlý břích trochu lesklé; hořejší část hlavy, před- a středohřbetí a břich černohnědé, plocha čelní lesklá, štít atd. jako u dělníka, Křídla až do středu přihnědlá, s hnědými žebry a plámkou. Délka 10—11 m. m. , : Samec je černý, hustě, zvláště na hlavě, očích a hřbetě chloupkami porostlý; mdlý; plátky plodidel a nohy má přičervenalé; temeno vzadu nevykrojené, šupina je nahoře ši- roce P pykrojeně, hrany její ostré, Křídla bledšeji přihnědlá než u samice. Délka 9—11. 7 Mravenec tento staví asi jako předešlý, nemá ale tak vysoké hromady, nýbrž jen ma rovině širokou naházenou hromadu. Nalezl jsem ho v Chuchli a v Šárce. Rojení připadá na konec jara. U tohoto druhu nenalezli se ještě žádní hmyzové co hoslé. 6. Formica lruncicola, Nyl. Dělník světle červený, chlupatý; břich, vyjmouc díl za šupinou, hnědý; oči chlu- paté, pole čelní lesklé; štít celý, šupina obyčejně málo vykrojené. Délka 4—9 m, m. Samice světle červená; čelo, temeno, hřbet nahoře a mdlý břich (vyjmouc část za Šupinou) hnědé; tykadla, lejtka a chodidla přihnědlé; plocha čelní lesklá ; ostatní jako u „OPpika, Křídla jako u předešlého druhu. Délka 9—10 m.m, Samec černý, hustě chlupatý; čelisti, plodidla a nohy přičervenalé, temeno nevykro= jené ; oči hustě chlupaté, šupina nahoře málo vykrojená, zakulacená; křídla na základě příhnědlé. Délka 95 10 m. m. 9 Mravence tohoto nenalezl jsem dosud v okolí Prahy, byl ale od Kirchnera u Kaplice alézen. Kolonie jeho nacházejí se nejvíce v pařezách a starých dutých stromech, snéně v; zemi. L se v červenci. | i kab r tony "P eřž 9 skt C 71 Formica sanguinea, Latr. ; (« Dělník světle červený, řídce chlupatý; břich hnědý, někdy také čelo a týmě; štít v prostřed kraje vykrojený; plocha čelní mdlá. Oči nahé, šupina velká a málo u krojená. Délka 6—9 m. m. | Samice světle červená, břich huslě, ostatné řídce chloupky pokryté; „čelo, temeno a břích černohnědé ; tykadla a dolejší část nohy přihnědlé ; štít uprostřed kraje vykrojen, Šupina slabě vykrojená; křídla až doprostřed přihnědlá. Délka 9—11 m. m. 1470 Samec černohnédý hořejší tělo málo, břich hustě chloupky pokrytý; plodidla a 16% — 24 — nohy přičernalé, oči nahé, šupina málo vykrojená, křídla přes polovic přihnědlá,, Délka 8—10 m. m. Mravenec tento nalézá se nejvíce na stráních a pasekách lesů, a bydlí obyčejně v pařezích; nalezl jsem jej ale také v zemi, kde nízké, hromady slaví. V Závistí u Zbraslavi nalezl jsem jednu kolonii jeho, v které dělníci od Formica fusca zároveň s ním bydleli a nejspíše z uchvácených pup vychováni byli. Jiní hmyzi, u něho nepřicházejí. Rojí se v červenci a srpnu. 8. Formica cunicularia, Lalr. Dělník řídce chloupky pokrytý, mdlý, buď bledě červený s čelem, temenem a břichem černohnědým, neb hnědý, s červenými koleny, stranama předohřbetí a hlavy; plocha čelní mdlá, šupina slabě vykrojená. Délka 5—7 m.m. : Samice řídce delšími a hustě velmi krátkými šedými chloupky pokrytá, buď bledě červená, čelo, temeno, hořejší díl hřbetu a břicho černohnědé, neb černohnědá, čelistě, násadka, kolena, strany hřbetu, stopka a chodidla přičervenalé neb červené; pole čelní mdlé, štít celý, široká šupina nevykrojená, křídla skoro celé průzračné, jen velmi málo na zadku přihnědlé. Délka 8—9 m.m. Samec černý, málo chloupkovaný, plodidla a nohy červenožluté, oči nahé, týmě nevykrojéné, šupina shora široce vykrojená, křídla jako u samice. Délka 9—10 m. m, Mravenec tento nalézá se všude hojně, om slaví buď malé nízké hromady jen ze země, aneb zakládá kolonie pod kameny. Jest bázlivý a při otevření mraveniště se rozutíká, kdežto předešlé druhy se na odpor staví a hned zakousnou. V koloniích jeho žije více jiných hmyzů pohostinsku. Já nalezl u Prahy: Dinarda dentata Grav., Hetae- rius guadralus St. z brouků; z much druh rodu Sciara a pak druh Lepisma, bledě žlulý, slepý, který sobva ještě popsán jest. Rody vylétují v červenci neb srpnu. 109. Formica fusca, L. Dělník řídce chloupkovaný, černohnědý, do šediva lesklý; násadka, lejtka a chodidla přičervenalé; plocha čelní mdlá. Délka 5—6 m. m. Samice má barvu a lesk dělníka; břich kovově lesklý, plochu čelní mdlou, křídla přihnědlá. Délka 9—10 m.m. Samec černohnědý, břich lesklý, slabě chloupkovaný; násadka, plodidla a nohy žlutočervené; oči nahé, týmě a šupina nevykrojené, křídla průhledná, Délka 8—10 m.m. Mravenec tento nalezá se všude na pokraji lesů a staví pod; kameny do země, málokdy do pařezů. Jest bojácný a málo kousá, „V jeho koloniích nalézá se zhusta Hetaerius guadralus St. V jedné kolonii nalezl jsem též malou společnost mravenců se zouženým břichem, totiž Ponera contracta, která společně s oním přebývala. Roje nalézáme v červenci a srpnu. ©) Očka jednoduchá, u dělníka a samice malá, u samce velká; plocha čelní málo vyznačena, hlava vzadu silně vykrojena, hřbet dělníka v prostřed zoužen, plodidla samce zvenku malé, křídla jako u oddělení b. 10. Formica fuliginosa, Latr. Dělník černý, velmi lesklý; čelisti, provázek tykadel a chodidla přičervenalé ; ná= — 4 — sadka tykadel a drahá část nohy přihnědlé, hlava velká, v temeně široce vykrojená; Šupina malá, okrouhlá. Délka 4—5 m,m. Samice černá, velmi lesklá; čelisti, tykadla a nohy přičervenalé; očka malá, temeno široce vykrojené, šupina malá, okrouhlá; křídla od základu až doprostřed přihnědlá, Délka 6 m. m. Samec černý; hlava a hruď skoro mdlé, břicho lesklé; provázek tykadel, kolena, chodidla a plátky plodidel žlutohnědé; temeno široce vykrojené, šupina čtverhranná, hrany její zakulacené; křídla přihnědlá. Délka 4—5 m. m, Mravenec tento obecný nalézá se všude, kde staré vyhnilé stromy jsou, v kterých své kolonie zakládá. Stavba uvnitř jest velmi umělá a pracná, an svými čelisti komory a chodby, které jen tenkou stěnou od sebe odděleny jsou, vydlabává, a často celý velký strom, který zvenku docela zdravý vypadá, uvnitř ve své obydlí proměňuje. Staví ale laké, ačkoliv zřídka, do země. V lesíku Sv. Prokopského údolí nalezl jsem takovou kolonii, Stavba tato liší se ale podstatně od zemních slaveb jiných mravenců, an celá ze samých komor a chodeb sestává, které tvrdými ač tenkými a hladkými ze země ulepenými stěnami od sebe děleny jsou a vlhkost nepropouštějí. Roje vyletují v čer- venci a srpnu. Tento mravenec přechovává nejvíce hostů z rodů jiných hmyzů. Já nalezl v okoli Pražském následující z brouků: Belitochara bella Maerk,, Euryusa sinuala Er., Haploglossa praetexta Er., Myrmedonia humeralis Grav., cognaťa Maerk., funesta Grav., laticollis Maerk,, Oxypoda spectabilis Mar., vittata Maerk., Tachyporus scitulus Er., Ouedius brevis Er., Ampholis marginata F. a Xantholinus glaber Er. d) Plocha čelní u dělníka málo vyznačená, očka jednoduchá, skoro zaniklá ; hnědý, červený neb žlutý hřbet v prostředku zoužen; délka 2——4! m.m. Samice jest bnědá, skoro mdlá, třikrát větší než dělník; plocha čelní málo vyznačená, křídla mají pole terčovilé uzavřené. Samec jest málo větší než dělník, více méně černohnědý; temeno jest nevykrojené, plátky plodidel malé, křídla mají pole terčo- vité uzavřené, které ale někdy na jednom neb na obou křídlech scházejí, an žebro zpátečné více méně zaniká. 11. Formica nigra, Latr. 7 Dělník tmavohnědý, málo lesklý; násadky tykadel, ohyby noh a chodidla žlutavé ; násadky tykadel a lejtka odstávajícími chloupky pokryté. Délka 3—4 m. m. Obr. 2. Hořejší křídlo Formica nigra. a be d bral lalůj k sub a žebro krajní, b ž, ramenní, c ž. střední, d ž. zpodinové, e ž. loketní, f ž. příční; 9 hořejší, h dolejší větev žebra loketního; © ž. podstřední, k ž. vnitřní, / ž. zpáteční ; 4 pole ramenní, 2 plamka, 3 pole střední, 4 p. loketní uzavřené, 5. p. loket. otevřené, 6 p. pramenní, 7 p. terčovité otevřené, 8 p. terčovité uzavřené, 9 P. „vnitřní uzavřené, 10 pole vni otevřené, — Bet — Samice hnědá; okraťounkými chloupky pokrylá, málo lesklá; čelisli, tykadla, lejtka a chodidla, přičervenalé 3; hlava: užší hrudi, © násadky tykadel arlejikar sdlouhými odsláva= jícími chloupky, křídla celá průzračná. %—10 m. m. 111.09, 4 bán (o Samec černohnědý; «málo; lesklý; | provázek: tykadel; ohyby mohow a: chodidla při- žloulé; čelo až k očkám jednoduchým «výhované ; „násadky: tykadel a- lejika odsláva= jícími chloupky+pokryté, křídla průzračná. -Délka 31—5,.ml m. „„Mravenee tento; zesvšech druhů nejobyčejnější; nalézá se-všude a slaví své névelké kolonie- do země „a pod kameny. Rojí se ku konci lela, a; obyčejně se roje. z celé: kra- jiny na jeden večer do povětří vznesou a tak mraky mravenců lvoří, V mraveništích tohoto mravence žije pohostinsku též několik jiných hmyzů. Z brouků jsem u nás My Homeusa acuminata Maerk., Myrmedonia limbata Payk.; Oligota pusil= líma“ (Grav. Člaviset testaceus Preysl.; pak malé k cvrčkům patřící zvířátko , jmenem Sphaeriim děkkd Panz, Mimo tyto také i ono žlulavé, u Form. cunicularia uvedené Lepisma, a z Isopod: Typhloniscus Steinii, které zdejší studující lékařství pan Schoebel v lětošňím ročníku pojednání c. k. akademie ve Vídní popsal. »Hotb 38 ; 12. Formica; emarginala, Lalr. (brunnea Mayr.), Dělník červený, řídce chloupkovatý; hořejší část hlavy, břicho a nohy: vyjmouč chodidla a kolena hnědé; násadky tykadel a lejtka odstávajícími, chloupky pokryté, Délka ;3—4, mm. „Samice hnědá, kraťounkými hlášky pokrytá, hedbávně lesklá; zpodek hlavy; prsa, čelisli tykadla, „zadohřbetí, nohy červenožluté ; másadky tykadel a lejtka, odstávajícími chloupky pokryté; křídla průhledná. Délka 7—9 m.m, / Samec hnědý, dost lesklý; provázek tykadel, kraje dílů hrudi, ohyby náhon a chodidla přižloullé; čelo mdle vráskované ; násadky tykadel a lejtka odslávajícími A OPNY pokryté ; diřídla průhledné. Délka 3—4 m.m. Mravenec tento jest předešlému velmi podoben, a liší se skoro jen červenou barvou hřudišu“dělníka "a bledýma krajema hrudi u samce a samice. Om jest u Prahy dost vzácný. (Nalezli jsem kolonii v Šárce u staré zdi, taktéž u Hlubočep; v Závisti u Zbra- slavi několik kolonii pod kameny na kraji lesa a po stráních. Roji se ke konči léta. Jiných hmyzů (v koloniích jeho jsem nenalezl. 13, Formica aliena, Foerst. „ Dělník, hnědý, kraťounkými chloupky pokrytý; tykadla a nohy přižloutlé, čelisti přičervenalé a hruď často žlutohnědá; rýha čelní jen napřed zřetelná, násadky | tykadel a lejtka bez delších odstávajících chloupků. Délka 2—3 m.m, -© Samice podobna zcela samici Form. nigra, nemá ale na lejikách a násadkách ty- kadel žádné odstávající chloupky. Délka 7—9 m.m. Samec je též podoben samci E.nigra, a-liší se.jako samice od něho. Délka 3—4 m. m. 124 Mravenec, „tento jest všude, ma stráních vrchů a u lesů zhusta k,nalezení“ On staví pod kameny a rojí se;ke konci léta. | Nalézá se u něho často. Clayiger, testaceus, Sphaerium jacervorum a, Typhoniseus Steinii, 14. Formica brunnea, Latr. (timida Foerst.) i 1: -sum Dělník: žlutohnědý; hořejší částohlavy a břich htiědés kone čelní dlouhá, umššadka tykadel a lejika bez delších chloupků. Délka 231—4 m.m rod — MB — Samice hnědá, hedbávně lesklá; čelisti, tykadla: arnohy žlutočervené, hlava tak široká jak hruď; lejika a násadky tykadel, jako u dělníka; křídla od základu až do půly přihnědlá. Délka 7——9 m.m. Samec černohnědý ; násadky tykadel a nohy bledší; provázek tykadel, ohyby nohou a chodidla přižloutlé; rýha čelní ostře vyznačena; šupina vykrojena; oči, násadky ty- kadel a lejtka bez delších chloupků; křídla jak u samice. © Délka 4—5 m. m. Mravence tohoto nalezl jsem jen za Žitnou: branou v starých lípách vě společnosti F. fallax. On má pod kůrou ve dřevě chodby, do kterých znepokojován hned se schová, Rojí se v červenci. 15. Formica flava, Fab. Dělník žlutý, někdy hlava a břich málo přihnědlé; hřbet dlouhými chloupky hustě pokryt; šupina malá, málo vykrojená, nahoře širší než dole; lejtka bez delších chloupků Délka 2—4 m.m, Samice bleděhnědá; hořejší část hlavy a hřbelu tmavší; čelisti, tykadla, nohy a zpodní plocha břicha přižloutlé; hlava užší jak hruď, násadky tykadel a lejtka bez dlou- hých odstávajících chloupků; křídla u základu bledě přihmědlá. Délka 7—9 m.m. Samec černohnědý; provázek tykadel, rodidla, ohyby nohou a chodidla žluté ; čelisti s jednim neb dvěma zoubky; rýha čelní skoro žádná; oči chlupaté; násadka tykadel a lejtka bez chloupků delších; křídla velmi málo u základu přihnědlá, Délka 3—4 m.m. Mravenec ténto staví hojně na lukách do trávy, pod kameny a u kořenů starých stromů svoje kolonie. Nalézá se v nich často Claviger testaceus a Typhloniscus Steinii Rojí se ke konci léla a na začálku podzimku. 16. Formica umbrata, Nyl. í Dělník jako předešlý barvený; hřbet, břich nahoře a lejlka hustě delšími odstá— vajícími chloupky pokryté. Délka 4—4; m.m. Samice žlutohnědá; huba, tykadla a nohy žluté; hlava širší hrudi; chlupatá jak dělník; šupina někdy málo vykrojená; křídla od základu až do prostřed přihnědlá. Délka 7—8 m.m. Samec černohnědý; vnitřní kraj čelistí, provázek tykadel, lejtka a nohy žluté; čelisti s pěti zoubky; rýha čelní ostrá; oči chlupaté; křídla jak u samice. Délka 33—4; m. m. -, Mravence tohoto nalezl jsem jen málo, kolonii. Jednu na Štvanici v kořenech shnilého topolového pařezu, jednu v Košířích pod kamenem u zdi, a několik v Závisti na kraji lesa pod kameny. V kolonii u Košíř nalezl jsem velmi mnoho Typhloniscus Steinii, Schoebl. © V koloniích v Závisti přichází (ale velmi zřídka) Claviger longicornis, Můll. Roje vylélají na začátku podzimku. 17. Formica affinis, Schenk. Dělník Bldalý: ; hřbet a břích hustě dlouhými chloupky pokryté; šupina nahoře užší, trochu vykrojenás lejtka bez delších chloupků. © Délka 3£—4; m.m. Samice a samec jako u F. umbrata, jen že lejtka nemají dlouhé odstávající chloupky a tykadla a nohy tmavěji barveny jsou. Mravence tohoto neznám.. Dr. Mayr uvádí ho ve svém popisu rakouských mra- venců mezi českými z okolí Karlovar. Professor Schenk nalezl roj v září. — M8 — py z lir vvoRod A + Tapinoma; Foerst. 14 Eiší se+ve -všech třech pohlavích: od.ródu' prvního tvarem: stopky. Ona -totiž má šupinu ku; fřefin silně „nakloněnou; klínovitou, která z části vod;břicha: krytá jest,- vlní yh . n Í+ . (8 Eácema erralicum,, Latr, Dělník,černý,. šedivě lesklý, čelisti, tykadla a nohy hnědé; bedly s.12. články; n tělo bez dlouhých ;chlupů,. Délka 2£—3; m, m, Samice černohnědá, ohyby nohou, chodidla a někdy. i provázek hkadal přižloutlé, Hřbet plochý; břich široký, splesklý. Křídla málo přihnědlá, mající obyčejně pole, ter- čovité uzavřené. Očka jednoduchá vyvinutá, Délka 4—5; m,m, Samec útlejší samice, s velkýma očima a očkoma; šupina, Mustá z části se stopkou s tykadla 13článková. Barva a křídla jako u samice, Délka 4—5 m.m, "Mravenec tento povrchně jest mravenci černému podoben, a nalézá se dosti zhusta v zdejším okolí na stráních lesů a v dolinách na suchých místech. Kolonie někdy dost silné gie Ise „pod kameny. Rod 3.. Hypoclinea, Foerst, ali Dělník a samice liší se od předešlého tím, že šupina tlustá, ku předu nahnutá, není od břicha pokryta. W Samec má násadku tykadel třináctičlánkových: velmi. krátkou; provázek dlouhý, tak: žé tykadlá skoro nezlomená se býti zdají. Na hořejších křídlech pojí se žebro příční s oběma rameny žebra loketního, a tvoří takto dvě uzavřené pole loketní. 1. Hypoclinea guadripunetala, Lin. Dělník černý; hruď, šupina, čelisti, tykadla a zpodní část nohou červenožlulé, břicho náhoře“se' čtyrmi žlutými tečkami; yn s 12 články; šupina tlustá, klínovitá, Délka 3—4 m.m. S00 s "Samice jest podobna dělníku; má očka jednoduchá zřetelná, hřbet jen ve prostřed červený, Šupinu nahoře tmavou; křídla jsou průzračná s přižloutlou plámkou. Délka 5 m.m. Samec liší se tvarem tykadel, jest černý, jen čelisti, násadka tykadel, nohy 4 nek T008 bo žlutohnědé. Délka 4 m.m. Mravénec tento jesť u nás vzácný. Žije pod korou starých stromů jén v malém počtu a nerád na kaší by povrch vychází. Nalezl jsem jej v Závistí v Starém ven A Zr o dubu a podruhé v staré hrušce, kdežto jsem“ též PRVÍ ME samici chytil. Dostal jsm 'ho' táké“ z okolí Křivoklátu. Písmena a čísla jako na obr. 4 ILL Poneridae. © Stopka jednočlánková s tlustou oneba břich válcovitý mezi prvním. a druhým článkem zoužen, sieti 3 „Mé ; Rod'4:'' Ponera, Latr.' "Hlava jesť čtvěrhraná, dlouhá, plochá; čelisti široké na 'vnitřní hraně zoubkované; makadla čelistní dvoučlánkovité. Násadka tykadel u dělníka a samice dlouhá, provázék“ P RN m -přihnědlé, křídla bezbarvá. Délka 23—3 mm, — UY — na konci tlustý; u samce jest násadka velmi krátká, provázek tenký; oči u dělníka jsou velmi malé a nalézají se po stranách hlavy rovnoběžně s lištnaimi “čelními; u samice a samce jsou úči velké, pravidelné, taktéž očka jednoduchá, © Hřbet jest dlouhý; napřed širší, k stopce kolmo nakloněný. Šupina jest tlustá; břich válcovitý, první dva články velké, tři čtvrtiny břicha tvořící. Křídla hořejší vyznačeny jsou tím, že žebro loketní hned na začátku ve dvě větve se dělí, s kterýma oběma žebro příční se spojujíc dvě p ví pole loketní tvoří. Žebro zpáteční tvoří pole terčovité uzavřené. 1. Ponera contracta, Latr, Obr. 4; Dělník hnědý, šedivě chloupkami jemnými pokrytý; če- listi, štít, tykadla a nohy žlutavé, Délka 2:—3 m. m. eh 4.) "Samice trochu Imavší než dělník, ostatně stejně barvená; křídla bezbarvá. Délka 35—4 m.m, Samec černý, lesklý; čelisti žlutavé, tykadla a nohy Druh -lento žije vice v jižní Evropě, ačkoliv i tam vzácný jest. Kolonie jeho jsou vždy velmi slabé. U nás nalezl jsem ho jednou v společnosti Form. fusca v Závisli jenom v malém počtu- Letos chytil jsem: jednotlivou samičku v Praze. Ponera contracta, dělník. II. Myrmicidae. Stopka sestává z dvou uzlovitých článků, z kterých první více méně jest prodloužen. Břich u dělníka a samice ze člyr, u samce z pěli článků sesazený jest celý, nezoužený, Pupy nejsou zapředené. Rod 1. Myrmica, Mayr. Dělník. Hlava podlouhlá, zakulacená, vzadu nevykrojená. Čelisti široké, zoubko- vané; makadla čelistní ze šesti, makadla dolejšího pysku ze čtyr článků složená. Plocha čelní trojhraná; jednoduchá očka žádná. Hřbet užší jak hlava jest za středohřbetím rýhován, a má na konci zadohřbetí dva trny. Břich malý, oblý, klenutý; jeho pryní článek dvakrát tak velký jako ostatní dobromady. Na konci má žíhadlo s jedovým pytlíčkem. Samice celá podobna dělníku, jen že jsou očka jednoduchá, zřetelná. Křídla se líší od ostatních mravenců tím, že hořejší rameno žebra loketního na začátku není vy- značeno; a, lak žebrem příčním jsouc přeříznulo, dvě jen polo pk uzavřené pole loketní tvoří. Samec je úllejší samice, ostatně jí podobný. Tykadla mají 13 článků, u dělníka a samice jen 12. Křídla jako u samice, 1. Myrmica rubida, Latr. Dělník červenohnědý, žlutými chloupky pokrytý, dost lesklý; násadka tykadel, u základu kruhovitě ohnutá; dosahuje temena; zadohřbetí. nemá kn ved jen dva malé hrboly. Délka 7—8, mem ++ ECT ; M — 0 — Samice červenohnědá, žlutě chlupalá; hlava nahoře, kraj středohbřbelí a stopky, pak kraje kroužků břišních černavé; tykadla jako u dělníka; zadohřbetí bez trnů; křídla žlutavá. Délka 10—12 m.m. Samec černý, chlupalý; provázky tykadel, ohyby nohou a-čelisti hnědé; násadka; chodidla a konec břicha žluté, násadka velmi krátká; zadohřbelí bez trnů; křídla při- hnědlá. Délka 83—-10. m.m. Druh tento, žije nejvíce v hornatých krajinách a nalézá se až do 5000“ nad mořem. Žije jako ostatní tohoto rodu v podzemních chodbách, pod většími kameny a v mechu. V Čechách byl dosud jen v Šumávě nalezen. 2. Myrmica laevinodis, Nyl. Dělník rezavý, žlutě chlupatý, prostředek hlavy a břicha nahoře přihnědlý ; násadka tykadel u základu jen málo ohnutá; hlava jest po délce hustě rýhovaná, zadohřbetí na konci s dvěma trny, mezi nimi hladké a silně lesklé, Délka 4—5 m.m. Samice rezavá, žluté chlupatá; středek hlavy a břicha, předhřbetí a stopka hnědé; násadka málo ohmulá; zadohřbetí má dva široké krátké trny, a mezi nimi plochu hladkou, lesklou. Křídla málo přihnědlá. Délka 63—7 m,m, Samec černohnědý, lesklý, řídce žlutavě chlupatý; čelisti, násadky tykadel, konec břicha, ohyby nohou a chodidla žlutavé; plocha čelní lesklá, velmi slabě rýhovaná; násadka tykadel dvakrát delší provázku; zadobřbelí s dvěma malými tupými zoubky, plocha mezi nima hladká, lesklá; holeně odstávajícími, dlouhými chloupky pokryté. Délka 5—5£ m.m. Mravenec tento obecný nalézá se všude na lukách a porostlých lesních stráních, kde v mechu a pod kameny své kolonie zakládá. Rojí se v září. V jeho koloniích nalezl jsem brouka jmenem Lomechusa emarginata, Payk. 3. Myrmica ruginodis, Nyl. Dělník jest podoben předešlému, jest ale trochu delší, hřbet má hustě vráskovitý, trny zadohřbetí jsou delší, plocha mezi nimi je nahoře napříč vráskovitá, jen dole lesklá a hladká. Délka 5—5 m. m. Též samice a samec se liší jenom těmito znaky od předešlého, a jsou též trochu větší. Druh: ten nalézá se nejvíce v stinných, vlhkých údolích pod kameny. Rojí se v září. 4, Myrmica seahrinodis, Nyl. „Dělník liší se od předešlých následujícími znaky: Lištny čelní jsou ouškovitě, roz- šířené a vyzdvižené; násadka, tykadel jest u základu do úhlu zahnutá; mezi trny zado- hřbelí jest plocha napříč vráskovaná. Délka 3$—5 m.m. hýplyh z Samice (obr. 5.) a samec liší se mimo zmíněné znaky ještě, lím, že křídla jsou dopola přihnědlá. Délka předešlých. Žije jako předešlí, a jest všude hojný. 5. Myrmica lobicornis, Nyl. wiDělník má podobu předešlého. « Lištny čelní méné „klenuté; násadka tykadel do úhlu- zahnutá; na záhybu samém stojí vypouchlý, okrouhlý; příční plátek; hlava jest hustě na délku rýhovaná, plocha zadohřbetí mezi trny jest hladká. Délka;5—6 m.m.; Hořejší křídlo Myrmica scabrincdis, Písmena a čísla jako na obr. 2, M Mirmica scabrinodis N., samice. Samice jest hnědočervená, nahoře více hnědá, dost hustě chlupatá. Hlava jest ako u dělníka; trny zadohřbetí jsou krátké a tenké, n mezi nimi hladká. Délka S až 6 m.m. | Samec jest podobný předešlému, jest ale méně chlupatý, a má na provázku tykadel druhý článék dvakrát ták dloubý jak první. Délka 6 m. m. C Drah tento vzácný byl od p. Kirchnéra v okolí Kaplice nalezen. N Rod 2.. MHyrmecina, (Curt. Dělník. Hlava širší hrudi; tykadla jako u samice 12článkové; štít má ps zoubky: na kraji; plocha čelní slabě vyznačena; makadla čelistní z čtvera, dolejšího pysku ze třech článků sestávající; očka jednoduchá žádná; hřbet napřed široký do zadu se ouží, a není za středohřbetím rýhován; zadohřbetí má dva vovné trny, Břich jako u pře- dešlého rodu. Samice jest -podobna dělníku, jen že očka jednoduchá jsou vyvinutá. + Na křídlech hořejších pojí se žebro příční jen s hořejším ramenem žebra loketního, a tvoří takto; jen jedno pole loketní uzavřené; žebro zpáteční schází, též pole lerčovité uzavřené. h Samec, Hlava jako u dělníka, tykadla má. ale 13článková a očka jednoduchá vyznačená; křídla jako u samice; nohy jsou poměrně Wlusté, 1. Myrmecina Lalreillei, Curt. "Dělník černý, mdlé lesklý, řídce chlupatý; přední část hlavy, tykadla a nohy čer- venávé; štít dvojzoubkovaný; hlava a hřbet po délce vráskovitě poník zadohřbelí - sudvěma rovnými trny. Délka 3 m.m. Lok 48 "Samice černá, mdle. lesklá, řídce chlupatá; přední část hlavy, týkádlá a jb časlo předhřbetí a stopka červené.: Křídla hnědá. Délka 31—4 m.m. , Samec černobnědý, lesklý, řídce přrnonýk huba, boje a nohy bledší. Křídla hnědá, Délka 3—3£ m. m. p sh Mravenec: tento jest u nás vzácný: „Nalézá se nejvíce jednotlivě. pod kamény a © padlým listím v lesích. "V Chuchli nalezl: jsom jedinou malou: kolónii pod kamenem. Rojí se v srpnu. ' dy ; zs — 852 — Rod 3. Tetramorium, Mayr. Dělník. Hlava čtverhraná, širší jak hřbet; makadla jako u předešlého rodu; štít jest napřed i vzadu zakulacený, bez zoubků; plocha čelní jest nevyznačena; tykadla z 12 článků, jako u samice. Hřbet napřed širší má vzadu dva krátké, trochu nahoru a na zevnějšek nahnuté trny; první článek břicha jest skoro třikrát tak velký, jako ostatní dohromady. Samice. Hlava jest jako u dělníka, jen že má očka jednoduchá; hřbet jest po- dlouhlý, napřed Širší; a má vzadu dva podobně postavené trny jako u dělníka; břich jest podlouhlý, oblý; první článek tvoří polovici celého břicha; na křídlech spojuje se žebro příční s žebrem lokelním na místě, kde se toto dělí, čímž se jen jedno pole loketní uzavřené tvoří; žebro zpáteční jest vyznačeno a tvoří pole terčovité, uzavřené Samec. Hlava jest užší než hřbet, makadla jsou jako u předešlých. Štít dosahuje až k'tykadlům; plocha čelní jest nevyznačena. Tykadla mají jen 10 článků; násadka jest krátká. Zadohřbetí má dva velmi krátké zoubky. Břich jest kratší jak u samice; nohy jsou tenké; křídla jako u samice. 1. Telramorium caespitum, Lalr, Dělník méně neb více hnědý, na hubě, tykadlech a nohou bledší; hlava a hřbet jsou jemně a hustě po délce vráskovité, takléž články stopky. Délka 2—3£ m.m. Samice černohnědá, lesklá: hlava, násadky tykadel a dolejší část nohou žlutohnědé, pásky“ břicha červenavé; hlava, předo- a zadohřbelí vráskovitě rýhované, středohřbetí , hladké, zadohřbetí s krátkými trny; křídla bezbarvá. Délka 6—8 m.m. Samec černohnědý, lesklý; huba, tykadla a nohy bledé.“ Křídla jako u samice. Délka 6-7% m.m. "Mravenec tento patří mezi nejobyčejnější druhy, a nalézá se všude na lukách, návrších, v údolích a po kraji lesů. Kolonie jeho jsou v zemi a východy z nich pod kameny, kde malé hromádky země vyhazuje. On neslaví hluboko, ale na šířku, tak že cesty podzemní často na více sáhů se táhnou. Rojí se obyčejně v červnu a červenci. V-koloniích jeho nalezl jsem v Závistí velmi vzácné, dosud jen z okolí Rýna a z jížního Francouzska v málo exemplářích známé brouky z rodu nedokrytek (Pselaphi), totiž: Centrotoma lucifuga Heyd., Chennium biluberculatum Latr. a Scydmaenus claviger Mall. a'Kze.; pak z rodu drábčíků: Trogophloeus punctatellus Er., pak dva druhy mně ne- známých plošic z rodu Pachymerus a Myrmecoris. Rod 4. „Leptothorae, Mayr. Dělník. Hlava podlouhlá jest širší hrudi, makadla čelistní mají 5, makadla do- lejšího pysku 3 články; štít jest málo klenutý, napřed trochu vykrojený; tykadla mají 41 neb 12 článků, očka jednoduchá: a; pole,čelníjen naznačené. Hřbet není za středem rýhován a má vzadu dva krátké trny. Břich jest malý, kulatý, první pásek tvoří tři čtvrtiny celého břicha. Samice, Hlava jako u dělníka, jen že jsou očka značná. Hřbet jako u dělníka, na podlouhlém břiše ale kryje první článek jen něco víc než půl celého břicha. Křídla jsou žlutavě bílá, žilkovaná jako u předešlého rodu, jen že dolejší pramen žebra loket- ního někdy zanikne., údy do ki — 253 — Samec. Hlava jest krátká, širší hrudi, Násadka, tykadel 12 neb 43 článkových jest krátká; očka jednoduchá jsou velká, středohřbelí má dvě „nmazad otevřené: krátké rýhy, břich podlouhlý, křídla jako u samice, 1. Leptothorax unifasciatus, Latr. Dělník žlutý, řídce bledě chlupalý, násadka 12ličlánkových tykadel a široký příční pruh nahoře břicha hnědé, Délka 24—3 m.m. „. Samice žlutá, bledě chlupatá, násadka 12ličlánkových tykadel, široký pruh prvního a úzké pruhy zadních pásků břicha nahoře černavé, hlava a zadohřbetí přihmědlé, toto s dvěma krátkými zoubky. Délka 4—4£ m.m. Samec černohnědý, lesklý; huba, násadka lykadel 13článkových a, nohy hnědé, ohyby nohou a chodidla žlutavé; středohřbelí napřed mělce vráskované. Délka 3—34 m.m. Mravence tohoto, nalezl jsem jen jednou v Závisti na slráni u kraje lesa na vý- sluní, Kolonie jeho byla založena u paty starého habru pod velkým kamenem, Rod 5. Diplorhoptrum Mayr. Dělník. Hlava podlouhlá jest širší než hřbet; makadla čelistní u dolejšího pysku mají po dvou článkách; zadohřbetí jest bez trnů, slředohřbetí bez, rýhy;: tykadla mají 10 článků, břich jest malý, kulalý. Samice, Hlava jako u dělníka, má ale očka jednoduchá a tykadla mají 14 člán- ků; hřbet jako u dělníka, břicho velké, široké a dlouhé, první tři články, skoro stejné. Křídla jsou jako u rodu Myrmecina. Samec. Hlava jest něco užší hřbetu, krátká, zakulacená; makadla jako u dělníka; tykadla mají 12 článků, jejich násadka jest velmi krátká, Oči a očka, jsou. velké. Hřbet jest uprostřed vypouchlý, vzadu bez trnů; břicho široké, jest asi tak: dlouhé jako hřbet. Křídla jsou jako u samice. 1. Diplorhoptrum fugax, Latr. Dělník bledě žlutý, lesklý, chlupatý, břich někdy tmavší; hlava jest tečkovaná. Délka 11—2; m.m. Samice černohnědá, lesklá, chlupatá; huba, tykadla a nohy zrzavé. Délka 64 m.m. Samec černý, lesklý, chlupatý; huba, tykadla a nohy hnědé; ohyby nohou a chodidla žlutavé. Délka 4—4! m.m. | Druh tento žije pod kameny na okolních výšinách Pražských, jmenovitě u svatého Prokopa a v Chuchli. Ačkoliv je velmi malý, přece není bojácný, a zakousne se, aniž více pustí. V srpnu se rojí, DROBNOSTI Nová výprava do vnitřní Afriky. ! Jak známo, sbírají se v Němcích příspěvky na výpravu do Afriky K vypátrání osudu mladého cestovatele Dr. Eduarda Vogla, o němž obecné domnění jest, -že byl ve: Vadai k rozkazu tamějšího sultana sťat, Jedná se o to, aby se nabylo jistoty, zdali Vogel sku- tečně jest mrtev, anebo snad jenom někde u vězení držán, což by dlé dosavadních zkušé- ností nebylo nic nového, an dosti příkladů jest, že evropští cestovatelé od afrických jis- novníků po více Jet byli držání v zajetí. Drahý účel jest, dověděti se © papírech Voglo- vých; osktérých ne bez důvodu se myslí, že někde bedlivě úschovány json, poněvadž oby— vateié těch krajin mají velikou úctu pro všeliké písemnosti; ježto, kdykoliv jim nějaké do rukou se dostanou, cbovají co věci posvátné. Baron Neřmeams, který roku 1858 poknsil se z Egypta do Vadaie se dostati; by stůj co stůj Vogla bůď vysvobodil anebo. jisloty 0 jeho osudu nabyl, zaplatil to smrtí. Podobný osud měl téhož gy Francouz Dr. Čuny, který též z Egypla na západ se vydal, ale daleko nedošel. V nejnovější době utvořil se zvláštní spolek pod předsednictvím Jeho Vysosli pa- nujícího vévody Sasko-Kobnrgo-Golhaského, který po celé vlásti německé sbírá peně= žité příspěvky na novou výpravu k vyhledání Vogla, Až do nýnějška sešlo se 6985 tol. Zároveň, hledán „mužy který by měl potřebné vlastnosti k postavení se. v čelo tákové výpravy, a takový nalezen jest v panu Theodorovi von. Heuglinovi, král. virtember— ském dvorním radovi, který také k dotazům naů činěným vyslovil ochotnost svou k tako- vému: podniknutíí © Pan Heuglin byl po sedm let rakouským konsulem v Charlumu, jest přivyklý afrikánskému podnebí; zná důkladně tamější národy a jazyky, jakož i osobně mnohé vladaře nad krajinami nitro-africkými, Mimo to neustupuje co, se týče vědeckého vzdělání žádnému z nejvýtečnějších novějších cestovatelů, a cestami svými do Abessinie, Kordofann, po Červeném moři a do země Somalů dostatečně svěla dokázal seč jest. © Jeho zoologické práce a chjevy mají velikou cenu, a četná musea evropská obdařena jsou od něho znamenilými a rozsáhlými sbírkami, Rozumí se, že účel cesty pana Heuglina neobmezuje se na dosažení jistoty o Voglově osudu a nabytí písemností po něm pozůstalých, nýbrž že má i důležiton stránku vědeckou — prozpylování těchto krajin vnitřní Afriky, které vzdělané Evropě byly až dosaváde úplná terra incognita. Jediná země Vadai, položená na severozápadním rozvodí Nilu, jest veledůle= žitým a zajímavým předmětem zvědavosti naší. Jest to krajina rozsáhlá, obývaná rozličnými národy, a takřka prostředkující článek mezi východem a západei, mezi severem a jihem. Pan Heuglin, který má v Kahiře a Chartumu spolehlivé pomocníky a sluhy, míní se vydati na cestu z Egypta, a vezme s sebou zvláštního botanika; kdežto ostatní obor vědecký jím samým zastoupen bude, Jmenovitě zamýšlí všecka mista, kterých se na cestě své do- tkne, astronomicky určiti, a přírodnické vědomosti naše co možná rozšířili, © Pomocí svého spojení 's rozličnými v těch krajinách mocnými osobami doufá působili na panovníka Va- daiského „co se týká vyšetření osudu aneb snad možného vysvobození Voglova. Trvání výpravy jest na 3—4 léta vyměřeno a náklad na ni, nepočítaje vlatní prostředky pana Heéu- glina, na 12.000— 20.000 tolarů vypočten. Porovnáme-li s touto nevyhnutelně potřebnou sumou dosavadní výsledek zavedené sbírky, patrno jest, že tento ještě neslačí; avšak jest se do vlastenectví národu Německého nadíli, že tuto vče bude považovali za čestnou záležitost svou a že se brzo sejde tolik, příspěvků, by k zamýšlené výpravě mohlo býti přistoupeno. Literatura. Hospodářské letopisy a kalendář se zaznámkami oučelními na vok 1861. Ru- kověť pro pokroku žádostivé rolníky a průmyslníky. Sestavil a vydal Karel Lambl, professor hospodářských vědomostí na ústavu Liebverdo-Děčinském atd. V Litom kk Nákladem A. Augusty. Z historie literatury české Josefa Jangmanna dovídáme se, že již roku 1489 Kalenilář v Plzni u Mik. Bakaláře vyšel, který také obdahovál selskou pranostiku, a v Pražské c. K. veřejné bibliotece sub. XVII D. 801 se nalézá Kalendář hospodářský na rok 1593. Z toho vysvílá, že se v Čechách již v dávné době hospodářské kalendáře vydávali počaly. Dlouhá řada, českých hospodářských kalendářů z doby rozkvětu české literatury se nalézá v Pražském městském archivu. © Slovníkář by tam mohl některá hospodářská slova a fráze i snad některý dóbrý článek málezti. 1 Také naše c.ks vlásleneck hospodářská: společnost vydává každého roku český ho- spodářský kalendář ov malém. a ove vělším formatu.. Jest to vlastně překlad něměckých hospodářských kalendářů řečené společnosti, který před několika léty“ velmi špatný byl — Divíme se tomu, že tato česká: vlastenecká společnost až posud původní český hošpodářský kalendář nevydává: © Nelze pochybovati; že by sobě a mašemw lidu lím lépe posloužila, než — 65 — vydáváním do češtiny přeložených německých svých kalendářů. Naši četnější rolníci, kteli německy neumějí, žijí v jiných hospodářských poměrech než hospodáři německého jazyka, a protož by se mělo k jejich potřebám, žvlášlě v českém kalendáři, hleděli, Pan prof. Lamb] se nám, tedy vydáním původního českého. kalendáře velmi zavděčil, Nalézá se v něm přehled kalendáře na +4 strankách. © Pak následuje kalendář tak na psacím papíře rozdělený, že může hospodář u každého dne, na prostoře asi 4 prsty široké, své zůležilosti řádně zaznamenávali, Na ten spíůsob může si hospodářský denník zřídili. Články ho- spodářské obsabuje následující: Stručný výlah z vědomostí hospodářských vůbec: Původ a vrstvy země, Roztřídení země, orné. Vlastnosti zemin a: jich rozličnost. © Užitečnost sou- měrného „smíšení všech zemin. Rostlinstvo příslojné zeminám jednollivým. Setba a sklizeň rostlinstva, hospodářského, „Semení lesnické. © Tůžení z luk. Tiže plodin rolních. „Práce „měná, , Práce spřežná. —Mrva zemnalá. Mrva rostlinná. © Mrva. živočišná, © Mrva smíšená. „Silně=li hnojívá set Mnoho=li hnoje získá se od jednotlivých zvířat: 0, zvířectva hospo- dářském,, | Brzo-li oplemení se březí čtvernožci, © Brzo-li vysedí se vejce u plactva hospo- dářského, | Tíže zvířectva hospodářského (v. Zivu), © Mnoho=li píce „potřebno zvířechvu hospodářskému. —V, jakém, souměru chvalno misili rozličná krmiva. Mnoho-li má se dávati soli do píce? © Mnoho-li polřebno stláti? © Veškerá krmiva, porovnaná se senem, chulrné, „prostřední a výborné dobroty. Daleko-li uběhne a mnoho-li utábne kůň za hodinu; Dojnost krav. Tíže a zrost telat, Vykrmování a lučnění hovězího dobytka, Těžké=li jsou, a mno- ho-li vlny dávají ovce? © Mnoho-li ubyde vlny plavením a praním? © Co získá se při po- rážce ovec užitečného? Minobo-li přibývá denně na jehněti novorozeném! © Poměr. tíže novorozených podsvinčat k prasnici. Čerstvě=li- dorůstá vepřový «dobylek? V jakém po- měru slojí snešené vejce k slepici, Která kuří plemena, poskytují „nejlacinějších vajec? Rybaření a užitek z něho,- Včelařství a početné poměry jeho. Pro domácí zprávu. © Roz- počet meliva, toliž mnoho-Ji získá se mouky a olrub ze žita? Rozpočet pečiva, totiž mnoho-li napeče se chleba ze suché mouky? Výhřevnost paliva rozličného, Teplota v sta— veních a cblévách. © Porovnání stupňů. teploty dle Celsia atd. Velikost chlévů s přístojnými rozměry. - Ztráta na některých plodinách delším ležením. © Objem rozmanitého krmiva. 0 průmyslných výrobcích, hospodářských. © Cukrovarství. Líhovarství. Sladovnietví. © Letopis pokroků nejnovějších, Z rostlinaření. Rýhování rolí a luk. Užívání. patoků řípových ku hnojení. Švédský jetel. Kaolien neboli čínská lřlina sladinová. V oboru zvířectva hospo- dářského. © Zmáhání se dobrých. plemen hovězích. © Změny v koňařství.“ Pokroky v ovča- ření.. Rozšiřování se vepřového dobytka anglického. © Polvrzuje-li se užitečnost, velikých kuřat, Domácí hospodaření, Užitečno=li krmiti všelijakou kaší, Jak zřídili sobě „stání v chlévích. — Desky hospodářsko-účetné: Přehled pozemností. Rozvrh a osev-polí, Setba a těžení vůbec.. Omlaty. | Sklizeň píce (krmných rostlin). Sklizeň opíce a. slámy. Počet dobytka a koní i skolu. „Počet zvířectva: ovcí, sviů a drůbeže, Každodenní dojení. Lesní hospodaření, Výkaz dříví. © Vývoz hnoje. — Upamalování na důležité doby. Hospodářský státopis Rakouský. Výměr, bydliště a obyvatelstvo, Rodné a nerodné pozemnosli, Hod- nota pozemností dle výnosu rolního. Počet dobytka. Míry, váhy a peníze. Míra cestní. Míra délky. Míra obilní. Míra polní. Míra na tekutiny. Váhy. Peníze. Rodopis vlád- mího domu. Poštovné platy. Kolkovní výsada, Stálé poplalky dle ceny předmětů. Zá- věrek, V předmluvě ukazuje p. spisovatel na důležitost pořádného zaznamenávání vynalo- žených peněz i sil těmito slovy: „Dokonalé hospodaření požaduje nejenom dobrou práci, dostatečné hnojení, bedlivost při sklízení plodin rolních a pilný dohled na dobyleky nýbrž i pořádné zaznamenávání vynaložených peněz i sil s jedné a docíleného užitku s druhé strany. „V dílnách průmyslnických a fabrikáchy jejichž vykonávání obyčejně jednodušší jest hospodářského, považuje se pravidelné oučelnictví,- totiž zapisování příjmů i vydání za nevyhnutelné; k„jasnému náhledu o celém, závodu, kvůli zisku založenému. Jako by mělo tedy hospodářství, jehož úkony mnohem jsou rozmanilější a složitější boz porádného zu= znamenání denních událostí bezpečně obstáti? 1 Opomene=li toho rolník, pak meví; pracuje=Ji se škodou anebo s užitkem. Sebe lepší pamět nestačí, aby mohla v hlavě sestavili něko- Jikaleté ončelné porovnání, uvádějíc hospodáři -na mysl, co za toho neb onoho času přijal neb vydal. Protož u všech národů v rolnicbví pokročilých užívají se slušné zápisky ho- spodářské k nadřečenému zaznamenávání, i velikého osvědčujou prospěchu.“ + : Tento kalendář se může směle po boku -postaviti anglickým výborným spisům toho druhu, a za tou příčinou, že se vněm nalézá důkladný výbor vědomostí pro naše hospodáře — 256 — nejpotřebnějších v jasné, jádrné a plynné řeči napsaných, považujem 10 za svou povinnost, tento užitečný spis našim rolníkům k odbírání odporučiti. Základy chovu a ušilku zvéřeclva hospodářského. Sepsal a názorným výkresy opatřil Karel Lambl, professor hospodářských vědomoslí na ústavu Liebverdo-Děčín- ském atd. Se 36. vyobrazeními v dřevotisku a slovnéčkem plemenářským. V Prase 1860. Nakladatelé : Kober el Markgraf. Tento třetí sešit Rolníka nového věku obsahuje: Rozvahy 0 zvířatech hospodářských vůbec. Výklad, účel a dosah této knihy. Mnohostranná užitečnost zvířectva hospodář- ského. Čeho nevyhnutelně třeba jest rolniclvu, jenž bezpečného dojíli chce užitka zví- řectvem hospodářským. Úživa a správa zvířeclva hospodářského. Přehled a porovnání rozličného krmiva se senem. Rozpočet mnohosti píce, nápoje, soli a steliva. Rozličnost výživy, dle druhu a stáří zvířat, dle místnosti. Sklad a úprava pokrmů. Řád a pra vidla rozumného krmení. Pravidla rozumné správy zdravotné, Plemenitba, čili pravidla rozumného plemenění zvířat hospodářských. Veliká rozličnost mezi zvířaly hospodářskými. 0 stupních nestejnosti a podobnosti, patrných u veškerého zvířectva hospodářského, © roz- ličné dokonalosti zvířectva. O. rozplemeňování. () zdokonalení zvířectva, © Zkušenosti a pravidla plemenitby. © Zkušenosti. Pravidla. Závěrek. . Nelze o tom pochybovati, že se národ Český velmi přičiniti musí, aby se vyrovnal měkterým národům, zvláště Angličanům, v dokonalosti chování dobytka hospodářského. Jenom zřídka spatřili lze na vesnici všecky druhy zvířat hospodářských ve výborném stavu, Obyčejně převládá pří hovězím a vepřovém dobytku prostřední, sem lam i špatný stav. Až posud řídí se většina rolníků podle starých nechvalitebných zvyků svých předků , a bobužel ještě nezmizely všecky hospodářské pověry. — V některých vesnicích v Čechách nalézají se až posud veliké vady při hlídání dobytka. Hlavní příčiny, že se náš rolník, který má menší hospodářství, na vyšší stupeň dokonalosti chování dobytka povznésti ne- může, záleží v tom, že si neodchovává neb nekoupí nejpěknější dobytek k plemenu, že ho pravidelně a dostatečně nekrmí, nedrží v čistotě, že jej trýzní, tuze mladý zapřahá neb připouští, břemenem přetěžuje atd. © Všecko to pochází z nevzdělanosli našich rolníků. Co se dotýče dobrého nakládání s dobylkem, praví p. spisovatel na str. 7.: „Arab nepovažuje koně svého za otroka neb služebníka, nýbrž za přítele, a nevezme sám dřív pokrmu do úst, pokud nenakrmil milovaného soudruha svého. Švýcar nepěsluje pěkná hovada svá bičem a ranami, ba ani nezakleje, nýbrž vždy po dobrém zachází s oblíbe- ným dobytkem svým, 0 jehož zdar a zachování i v modlitbě Boha prosívá. A jaké krot- Kosti a dobromyslnosti, ba takořka rozumu a povážlivosti docilili slavní mistři Angličané u všech druhů svého zdobného zvířectva, nad tím rolník i přírodozpytatel věru žasne a plesá. U nich však trýznění dobytka nejenom hanbou jest každého rolníka, alebrž i zákonem se trestá. © Kdo koňům nerozumně a přílišně nakládá, kdo hovězí dobytek bičem marně mrská, kdo tele neho prase za živa luhou vazbou přes sebe klade a moří, ten propadá pokutě, ať je pánem nebo sluhou.“ Také v Čechách se od úřadů trýznění zvířat trestá podle zvláštního o tom vydaného předpisu. Větší trest by se však tomu hospodáři uložiti měl, který své dobylče moří; neboť hlad bolíváa déle a více, než rána bičem, hlad moří a ničí plemeno i všechen užitek z nich, jak p. spisovatel praví, Z udání hlavního obsahu tohoto sešitu souditi lze o jeho důležitosti pro každého rolníka, jenž domácí zvířata chová. P. spisovatel vydáním tohoto sešitu opět osvědčil svou důmyslnou badavost a zkušenost v tomto veledůležitém odvětví hospodářském, pročež jej s radostí našim hospodářům Kk odbírání odporučujeme. Hojné rozšíření tohoto spisu by k zvelebení chovu dobytka, sem tam velmi zanedbaného, velmi napomáhalo. © slo- vníčku plemenářském, který doplňován bude každým budoucím svazkem, kdykoliv nových věcí přibude, novým pojmem a slovem, svůj úsudek bohdá na příhodnějším místě uveřej- níme, až celé dílo vyjde. Nelze nám mlčením pominouli, že jest tento sešit věnován našemu oslavenému pří- rodoznalci panu J. Purkyňovi, profešssoru fysiologie, slavnému učenci, na jehož zásluhy o vědu v dedikací slušně připomíná. Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. © DOMÁCÍ LÉKAŘ. Čído 12. Tuberkule *). Tuberkul pochází z latinského tuberculum, což značí Arbolec, nádorec, protože tato hmota ponejprv v plících nalezená se v tomto spůsobě objevila, ačkoliv se dost často co infiltrace do pletiv v rozmanité míře a obvodu větším neb menším naskytuje. Tato hmota tuberkulová zvaná vyznačuje se nedostatkem možnosti dále sé vy- vinouti a svlášíní náklonnosti se rozpadávati v hnis a talov s následujícím ničením pletiv, v nichž se byla usadila. Tylo dva příznaky jsou tak podstatné, že- každá hmota, která by se k tuberkuli nejenom do zevnitřního tvaru aleido původního vnitřního složení podobala, jak mile se jen v ní vláknalá tkanina ukáže, nění víc tuberkulem. Hmota tuberkulova se objevuje 1. co šedivá (našedivělá, polo průsvitná, perlové barvy), a 2. co šlutá (nažloutlá, tmavá). 1. Šedivý tuberkul se vyskytuje velmi obyčejně v spůsobě rozpojitých aneb v Arbolcovitou skupinu svalených, okrouhlých zrmek asi velkosti jahel, kromě toho ve větších nepravidelných, rozvětvených, v rozsáhlých, po velkých plochách rozšířených spoustách, co rozvláčná infiltrace do pleli? vsáklá, na př. v pamázdrách na syrováteč- ných blanách, na plících, na sliznicích. V prvním spůsobě jest to po Leenmecu zvaná šedivá, poloprůsvitavá zrnitost (granulace). Tato když se blíže pozoruje, nebývá okrouhlá a ostře ohraničená, nýbrž na obvodu více méně rozvětvená. Co do hutnosti a, Darvy jesť to hmota stejnorodá buď zhrublejší, když se tlačí natrhle rozmačkatelná, aneb měkší, navlhlá, při tlačení jednostejně se rozšiřující, perlově našedivělá, Skládá sé ze zrnek průměru 753—14% millimetrů, které lepkou hmotou spojeny jsou, Kromě toho nachází se v té hmotě jedno- neb mnoho-zrnaté buňky, totiž matečné, které poukazují na. vniterné vyvinování a rozmnožování zrnek, 2. Žlutá hmota tuberkulová opakuje tvary, v nichž se šedivá vyskytuje, Objevuje se co tmavá, v rozličné odličnosti žlutá, drobivá, zpukřelá hmota, špekově syrnatého vzezření. „Sestává z, velikého množství proteinových molekulů až k nejtenší a nejjemmější spoustě tečkované, v niž prvky, šedivý tuberkul skládající, sevrklé, se zažloutlým leskotem svraštělé, vroubkované, dílem jakoby nahlodané, v obsahu svém jemně zeátnělé; zakalené se objevují. Jsou o Lebertova tělíčka neb kuličky tuberkulové, *) Lehrbuch der path. Anatomie. Von C. Rokitansky, prof. der path. Anatomie in Wien, 3. Auflage, I. Band. Wien 1855, 1 c Největší důležitostí jest poměr těchlo dvou hmot tuberkulových mezi sebou. Po- vstává otázka: Zdali jest žlutá hmota tuberkulová výsledkem proměny šedivé hmoty tuberkulové, aneb zdali jsou původně obě rozdílné ? Není pochybnosti, že, šedivá hmola tuberkulovů, jak už dá učil, se pro- měňuje v šlulou. ď Ovšem že nepovstala každá příznaky žlutého tuberkule poskytující hmota ze šedivé, neboť tato proměna nepřisluší výhradně jenom. lubeřkuli, jelikož jiné ze zrnek a ze zr- natých buněk se skládající hmoty, jako raková, hnisová, tyfová a i hmota všech možných exsudátů, mohou se podobně proměnili. Předce však obzvláště se naskytuje v hmotě, klerá se nám původně co šedivý tuberkul objevuje. Když však tato proměna nezřídka velmi záhy se objevuje a velmi rychle před se jde, zdá se začasté, jakoby hmota tuberkulová hned původně jako tmavá žlutá se vyskytovala. Šedivý tuberkul se považoval druhdy ohledem své proměny, jmenovitě jelikož se to za jakési vyvinování luberkule drželo, následkem jehož. se tuberkul konečně měl z těla vyvrci, co syrový, v době syrovosti se nacházející. Nyní přikročíme k líčení vyvinulí se tuberkule, K zevrubnému zobadání toho předmětu se přede vším hodí plíce, blány syrovalečné, a zvlášť blána syrovatečná mozek obsahující. V plících se nalézají vedle rozsáhlé, dílem k porušení a zvředovalělosti plic pokročilé tuberkulose obyčejně infiltrace menších neb větších částí dužniny plícní s bezbarvou neb i našedivělo-začervenalou, jasnou, neb iněco zakalenou kloubní vlhkosti (Synovialflůssig- keit), podobnou lepkou tekutinou — lo jest Lennecova rosolovilá infiltrace tuberkulová. Z tohoto infiltrátu vyslřelují buďto na jednotlivých místech našedivělé, z počátku měkké, vlhké, povolně tuhnoucí a tyrdnoucí granulace, v skupiny se shlukující, aneb se vyvinuje obvodu infillralu souměrně odpovídající jednorodá a jednoslejná naduřenina pletiva, "která ponenáhlu jemnozrného složení nabývá, což se nazývá dnfiltrovaným tuberkulem, tuber- kulovou infiltraci plic. — Bližší ohledání ukazuje, jak se z onoho, infiltrátu na jednot- „ných malých místečkách blízko pohromadě, aneb jednostejně na všech bodech prvky tuberkulové vyvinují, při čemž v poslední případnosti infillrovaná, plelivo plícní zjaterňující hmota tuberkulová z počálku načervenalé vypadá, a však povolně mizíc se slává na- žloutle, bělavou, žlutou, Na blánách syrovalečných se pozoruje, jak se na vnitřní ploše měchu syrovatečného, na místech rozličného obvodu, někdy solva patrný nálet tvoří, z něhož se jemné, pu- chýřovité, měkké, vlhké, šedivé aneb sotva tmavé, rozložité, u větším počtu v zrnatou vrstvu splývající granulace vyvinují. — Musejí se rozeznávali od tuberkulí v pamázdře se vyskytujících. R Na syrovalečné bláně mozku se spatřuje, jak se z podobného lepkého moku, kloubnímu podobného. infiltrátu, tuberkule od nejjemnější, plelivo jen nepatrně zakalující rozložité granulace, až k splývajícím hrubozrným spouslám vyvinují. Padá- Zdali tyto prvky tuberkulů z lélo zprv uvedené hmoty co ze zárodku bezprostředné jakožto vněbuněčné zplodiny se vyvinují, aneb zdali co nitrobuněčné zplodiny z libovinného zárodku povstávají, nedá se všeobecně tvrdili. V celku nedokazují pozorování 0 buňkách se zárodními prvky, ku př. poslizka, která se byla v matičnou buňku vyvinula, pak buňky, pletiva spojivého v tuberkulu se nalézající, mic více, než že ovšem kroje vně- buněčného vyvinování též i nitrobuněčného stává. — Z Tuberkul za čas svého rostění vyliskuje prvky onemocnělého pleliva lak dobře, jakož je i v sebe pojímá, Při tom ve svém okolí dle všeho obyčejného zdání následkem zánětu tvoří bujení pletiva. spojivého, © Sem náleží mozolovitý tuberkul obklopující na spůsob pouzdra ztyrdliny, spustošení tkanin, mozolovité kraje a dno vředu tuberkulového, vyrůslání pří- ležících syrovatečných blán v pamázdry. Tuberkul sám v pamázdrách není nic jiného, než rozložitá granulace, uzavřená v pouzdru skládajícím se ze vřetenovitých buněk. . - Šedivý tuberkul proměňuje se, kromě velmi řídké zakrsalosti tuberkulové granulace, v rohovitý hrbolec, spíše neb později v šlulý tuberkul, jakož jsme zprvu popsali. Tato proměna se ovšem děje v jednolném tuberkuli co v rozložité granulaci a co v ohrani- čeném hrbolci nejdříve v hloubi, což z toho pocházeti se zdá, že ústředné části tuberkule „jsou nejstarší, k nimž se přidávají později ještě šedivé obvodové části, Nejlepším vzorem tohoto tvoření jest tuberkul v mozku, jenž co větší ohraničené, okrouhlé tělíčko se jeví, ale i na tuberkulích plic lze to stopovali, a dá se to na průřezích dokázali. Žlutý tuberkul velmi obyčejně v příležících tkaninách zbuzuje zánět, jenž důležitou „úlohu v běhu k této proměně se vzlahujícího tuberkulového misání ústrojů vykonává. Žlutý tuberkul rozpadává se později, přecházeje v stav tak nazvaného obměku. „„ » Obměk tento, zvředovatění, ztalovatění a zhnisovatění tuberkule, se zakládá na tom, že hmota žlutá tuberkulová se stává lekulou, a jmenovilě pletivo spojivé, z níž se „skládá Jest podobný obměku ztuhlé vlákniny. +- Tvar původní tuberkule se tak daleko proměňuje, že přibývá nejjemnější hmoty „Ječkované v tekutině, v niž jednotné prvky žlutého tuberkule splývají, a která se co dosti vazká, stejnorodá, smetanovilá, hnisovilá kaše vyskytuje. Od ní dlužno různiti tekutinu, všeobecně známou pod jmenem hnisu tuberkulového, která však jest řídká, podobná syroválce, kločkovitě zakalená, a v níž malé částečky neroztavené hmoty tuber- kulové jsou rozptýleny. Obměk tuberkule se různí od mechanického rozhloučení hmoty tuberkulové zpukřelé následkem exsudátu, povstávajícího v příležící tkanině, a musí se považovali co další samovolné rozpadání žlutého tuberkule. © Objevujeť se uprostřed rozsáhlých spoust tuberkulových, a tudíž v značné vzdálenosti pletiv, která zánětem bývají zachvácena, Ve velkých spouslách tuberkulových nezřídka předcházejí patrné trhy a rozsedliny. i Žlutá hmota tuberkulová se následkem rozpadání částeček lkaninných, v ní se na- házejících, odděluje od okolního pleliva; velmi obyčejně se to stává zánětem toho pletiva. Tímto, jakož i vyžíráním pletiva obměkčenou hmotou tuberkulovou stává se s | příznivých okolnostech, že se tuberkul z ústrojí vymítá. Tímlo vymíláním malé čásli hmoty tuberkulové povstává mezera v plelivu, kterou můžeme jmenovitě na. sliznicích slušně a vhodně co prvolní vřed duberkulový považovati a naznačili, Větší spousty hmoty tuberkulové se někdy exsudátem, a sice jeho čáslí syrovatečnou rozhlučují, nacházejí se napotom rozptýleny v řídké, kalné tekulině co větší neb menší rozdrobené částečky, a vymítají se obyčejně co tak zvaný žnis tuberkulový za vhod- ných podmínek z ústrojí. A když se tuberkul v dalším běhu v okolní dno a kraje vředu, stěny prvotního doupěte tvořící tkanině obnovuje a k tomu se mnohonásobné rušení pletiva přidává, pak se zvětšuje vřed a i jeho tvar se proměňuje, jelikož se z něho stává vřed krajemi 1% Poa l- chobotnato-vroubkovanými obklopený a v rourách sliznicových spůsob pasu na se beroucí, jejž naopak jednoduchému vředu můžeme pojmenovati druhotným. Na porušení pletiv tímto během tuberkulose se zakládá tuberkulové misáné jednotných ústrojů. Zánět dotud jest důležitým, pokud v exsudátě se základ hledati musí k obnovění tuberkule v okolí prvotního ohniska, budsi že byl exsudát podal látku k volnému vyvinutí se prvků tuberkulových, aneb povzbudil co do liboviny vsáklý k vnitrobuněčnému postupu. Kromě toho zánět ještě jináč souvisí s misáním tuberkulovým. Neboť následkem zánětu se vyvinuje spojivé pletivo, které jest základem mozolovitého ztvrdnutí tkaniny v okolí tuberkulového doupěte, základem mozolovitého vpouzdření hmoty tuberkulové, a konečně základem mozolovitého dna tuberkulového vředu sliznic. Obměklý tuberkul nezřídka zkřidovatí. Toto zkřidovalěné se děje shustěním obměklé hmoty tuberkulové v tučno-mazavou kaši vápnitou, konečným vysušením v maltovitou speklinu, která bývá obklopena zakrsalou mozolovitou tkaninou, V tuberkuli nejsou žádné cévy; ovšem se někdy nacházejí ve větších spoustách hmoty tuberkulové, ale jsou to cévy onemocnělého pleliva, okolo něhož se hmota tuber- kulová položila, taktéž se nalézají v novotvarech spojivého pleliva nové cévy, které však v ten samý spůsob se do hmoty tuberkulové dostaly. U vyvinování tuberkulí co do času, a ohledem jich rozšiřování co do massy pa- nuje znamenitá rozličnost: 4. Vyvinujeť se často ponenáhlu, spůsobem téměř nezpozorovatelným. Vyskytuje se v spůsobě rozložitých nádorců (Knótchen). "Tyto se objevují v jisté ohraničené části ústroje, a přibývá jich povolně objemem a počtem až k zakrsání tkaniny. Odtud se napotom rozšiřují přes celý ústroj v spůsobě rozložitých ancb ve skupení se sbíhajících granulací, buďto zase povolně aneb rychleji dle následujících typů. 2. Jindy zase ve velkém počtu se vyvinují tuberkule rychle ve spůsobě granulací v jedné době aneb v mnohých se opětujících dobách. Toto vyvinování se neohraničuje téměř nikdy na jediný ústroj, nýbrž rozšiřuje se, byť obyčejně jen jeden ústroj aneb dva párové ústroje zvláštním výhradním sídlem takového vývoje byly, obyčejně na mnoho jiných ústrojů. Zvláštnosti takového vyvinování tuberkulů jsou : a) Že tuberkule jsou jednostejné a sice obyčejně makového, jáhlového zrnka (Miliartuberkule) velikosti, a co rozložité granulace jednostejně do pletiva vtroušeny. Při tom jest massa luberkulosní v rozličných ústrojích, ba i v rozličných částech ústroje začasté něstejného vnilřního utvoření a hulnosti, tak že tuberkule patřící k starší době vývoje jsou ztuhlé, z novější však doby jsou měkčí, vlhčí, rosolovité. Tyto tuberkule všeobecně a zvlášť poslední se skládají z hmoty šedivé. b) Pletiva sídlem jsoucí převládajícího vyvinování tuberkulí jsou při tom zkypřelá, výlevem lepko-syrovalečným infiltrovaná a provlhlá. Tuberkulisace toho druhu, která se naskyluje co rychlá nemoc s příznaky tyfovi- tými, obyčejně se soustřeďuje v plících, pak v bláně syrovatečné na zpodku mozku ;| kromě toho v daleko menším stupni jsou slezina, játra, ledviny sídlem rychlého se tvoření tuberkulů. Čím intensivnější toto všeobecně jest, tím nápadnější jest v mrtvole nedostatek vlákniny v krvi, vsáklost tkaniny barevnou syrovatečností krevní, K ochablost a zpukřelost dužnin. m (M Takto se tvoří ona nemoc, která pod jmenem rychlé tuberkulose známa jest. Obyčejně nebývá prvotním tvořením tuberkulů, téměř vždy už stává tuberkulů jmenovitě v plících a v žlázách mízničných, 3. Ještě v jiných pádech nacházíme únfilfraci pletiv tuberkulemi, v níž se co ztuhlá, v lomu jemnozrná, šedivo-načervenalá, šedivá neb žlutá, zpukřelá hmola naskylují. Tato zaujímá obyčejně rozsáhlé tahy pletiva ústrojů. Co příklady zde stůjte tuberkulosní infiltrace plic, sliznice dělohy a vejcovodů, míšků chámových a chámovodů, močovodů, skupenin žlázových, sliznice slřevní a všeobecně žláz mízničních, houbovitých kostí a takovýchto částí kostí atd, Vyvinuje se, jak se to nejpatrněji na plících ukazuje, z lepké, kloubnímu moku podobné tekutiny, z tak zvané rosolovité infiltrace. Rychlost vyvinování této hmoty tuberkulové z tohoto výlevu, napotom analogie rušení pletiv dle tvaru, rozšíření a ohraničení (laločková, laloková infiltrace tuberkulů), konečně ji provázející nabubření pletiva spojivého jsou momenty, které k mínění vedly, že tento tvar tuberkulového onemocnění pletiv ze zánětu pochází, Nabubření tuberkulů, jak to plíce, žlázy mízničné, zvláště jednotné z nahoře uvedených sliznic, jmenovitě vejcovodů dokazují, jest ohromné, tak že průchody tyto, byvše sliznicí tuberkulemi přeplněnou znamenitě rozšířeny, jsou nacpány, jakoby chuch- valcem žluté, sýrovilé, zpukřelé hmoty tuberkulové zatkány. V stavu tomto přecpání žlutou rozpadávající se hmotou tuberkulovou začasté znamenilé části pletiv, ku př. plic, žláz mízničních, kostí, sliznic se odkrývají a od zdravých částí odlučují, seguestrujíce se. Tuberkul tohoto druhu obyčejně záhy se proměňuje v žlulou hmotu tuberkulovou, a obměká i uvodí takové misání pleliv, které se rychlým svým během a časlou snětivostí (Sphacelescenz) hmotou tuberkulovou přeplněných pletiv značí. Objevuje se ovšem nezřídka co prvolní onemocnění a zachvacuje dle okolností buď jednotné menší části ústrojů po sobě, aneb větší čásli, ku př. celý lalok plic ; častěji však už stává ohraničení tuberkulose prvního spůsobu, ještě častěji však úplného misání (Phthise). — Ú (Dokončení.) dh Maso a vejce. -Když počínajíce od tuku velrybího, jehož Gronovci, a od sádla medvědího, jehož Mongolové požívají, přecházíme až k zešlechtěné kuchyni bohatců v rozličných vlastech naší země, v nichž ústřice a trepang, zvířátko rourovité k pramenýšům patřící, oblíbené Jahůdky poskytují: tuť ovšem shledáváme, že nestává třídy zvířat, která by částečně nepřispívala ke krmím člověčím, Předce však u všech vzdělaných národů dává se pře- dnost zvířatům, která bylinami se živí, tudíž býložilcům. Y tom smyslu lze tyrditi, že z bylin nejprvé se tvoří jídlo člověčí. A věru byliny umějí z velmi jednoduchých částí přelahodné krmičky smísiti a připravili. Ovšem že by- liny nejživnější jídla podávající přijímají též složené, organické živné části, Takléž se nedá upříti, že byliny jen výhradně z kyseliny uhličnaté, čpavku, vody a několika neor= ganických látek žíti mohou, a z těchto jednoduchých živných látek z největší části nej- E podstatnější díl těla svého ve všech pádech v pravdě odvozují. Kyselina úhličnatá, čpa- vek, velmi jednoduché spojení dusíku s vodíkem a voda jsou části vzduchu. „Kdež zvíře už hotová těla polyká“ praví znamenitý německý přírodozpytec Forster, „pohlcují tyto jemné rourovité a buňkovité útvary nejjednodušší prvky dychtivě ze vzduchu. Ze světla slunečního a ohně étherového utkaná, jak jen druhdy básníkům se sníti přistálo, směje se na nás svěží zeleň hovzdů a niv, a hle! v nekonečně jemném pletivu žilkovém ko- runek květových a zrajícího plodu žíří sedmeronásobný paprslek světa a krásí stvůru bylin přerozmanitou hrou barev.“ Veškerá zvířata žijící od bylin činí, a to ne bez práva, dojem větší čistoty v naše vyběravé smysly, které zato prožluklý zápach masožravých ssavců a tuková chuť dra- vých ptáků zle uráží. Z toho pochází naše přízeň k býložileům. A z těch zase první místo zaujímají ožuvaví a mnohopaznehtní. V celé střední Evropě se nepožívá jiného masa tak zhusta jako hovězího a vepťového, Maso hovězí nám zobrazuje složení všech jiných druhů masa, masiva. Smíšení masa hovězího budiž nám vzorem, k němuž se dají snadně odchylky ostatních nejvíc požíva- ných masitých jídel přidružiti. Jako ve všech látkách živných, které jsou s to aby člověčí život udržely, byť se o sobě jenom s opomítaním uplným každého jiného pokrmu požívaly, tak jsou v mase ho- vězím tři skupení jednoduchých částí živných zastoupeny. Směs bílkoviny, tuku a solí hojně vodou prosáklých jest vše co se požaduje, aby se život udržel. Bílkovité látky masa hovězího jsou: vláknina svalová a vlastně zvaná bílkovina. Z vlákniny se tvoří nejjemnější vlákenka masová, a bílkovina jest hlavní částí šťávy živné, mezery hutných částí vyplňující. Červená barva masa pochází nejvíce z krve, která se v jeho nesčíslných žilkách nalézá. Krev tato zase však v sobě drží bílkovinu, globulin, vlák- ninu a něco sýroviny, a k těmto spojkům bílkovitým se připojuje ještě barvivo krve železité. Nejenom že bílkovité spojky masa nahražují bílkovitou látku naší krve, která se dle věčných zákonů přírody vyměsy z těla tralí; ale nejjemnější vlákenka svalová jsou pro- tkaná pletivem klihodajným, tak nazvanou spojivou buňkovinou, která je ve svazečky spojuje. Vařením se proměňuje tato spojivá buňkovina v klíh a rozpouští se ve vodě. Tento klíh se stává v našem ústrojném těle zase bílkovinou. Velmi často nabývají z těž- kých nemocí povstávající churavci požíváním rosolu z kostí připraveného opět předešlé síly. Klíh jest jediná dusík držící část, která velmi hojně se v rosolu tomto nachází. Jelikož však krev člověčí v sobě nedrží klíh, ovšem pak všeliké bílkovité látky co ne- vyhnutelně nutný podmět pravidelné smísilosti, nezbývá nic jiného než domněnka la, že se klíh ve spojky bílkovité proměňuje. Že spojivá buňkovina ve svalstvu několika elastickými (pružnými) vlákenky pro- tkána bývá, není na ujmu masu co látce potrávní. Neboť tato vlákenka pružná se ne- rozpouštějí v šťávách zaživacich. Tvoříť část oněch nerozpustných zbytků jídel, které s některými výměsy krve, jako žlučí, lejno skládají, Kreatin, kreatinin, kyselina inosinova (masová) jsou pravidelné dusičnaté části masa hovězího. Máme je držeti za látky živné? Není pochybnosti, že přecházejí do naší krve a z krve do našich svalů. Zdali však je též rtuť látkou zivnou, prolo že krví do kostí přechází a tady co kuličky se nachází? Tomu se protiví rozum neučeného člověka. Kreatin, kreatinin a kyselina inosinova se nemohou považovali za látky živné v užším smyslu — % — slova, proto že náležejí k návratné proměně, která jsouc popuzena kyslíkem, všecky orga= nické látky našich pleliv do výměsných žláz uvádí. Mnohem méně rozmanité nežli dusičnaté jsou bezdusičné organické spojky, obsa- žené v mase hovězím. Skládají se z tuků a kyseliny mléčné. Tuk ožuvavých ssavců tWyrdosti nabývá stearinen (tukovinou). Se slearinen se spojuje margarin a olejovina, vedle nichž tuk fosforový a žlučný nervů a krve pro velikou skrovnost nezasluhují zmínky. Chlorid draselnatý a kostan draselmalý jsou vlastní neorganické látky masa. Do- stačovaly by úplně k tomu, by se mohlo maso od krve rozeznati. Kdežto sody jest v krvi sédmnáctkráte více nežli drasla, jest za to drasla v mase hovězím třikrát tolik' co sody. Kostanů, sody, vápna, magnesie a železa není po skrovnu v mase hovězím; zato však síranů alkalických sotva památka, a ta se musí krvi svalů přičísti. Vody jest tolik, že průměrně více než tři čtvrtiny objemu hovězího masa obnáší. Líčení, které jsme o masu podali, platí o syrovém. Což však se z něho slane, když se uvaří neb upeče ? jh Když se kus masa do vařící vody ponoří a dosti dlouho ve varu ponechá, srazí se rozpustné bílkovité látky. Vláknina se proměňuje ve dva nové spojky, z nichž oba větším množstvím kyslíku oplývají nežli vláknina, z nichž však jen jeden tak nesnadně rozpustný jest jako vláknina. Druhý, jenž se též z bílkoviny bezprostředně připravili dá, se snadně ve vodě rozpouští. Barvivo krve zbrunalní, rozkládajíc se ve varu; zato však tratí rozpustnost ve vodě. „ Vlákenka spojivá se též rozpouštějí, proměňujíce se vařením ve klíh. „„Tuky se přepouštějí., Z neorganických spojků přechází snadněji rozpustná část do vody. Taktéž kyselina mléčná, z níž kyselost štávy masové pochází, kreatin, kreatinin a kyselina inosinová. Jelikož bílkovina ve vněšných vrstvách vařící vodou ihned se sráží, tvoří se ne- snadněji proniknutelný pokrov okolo vnitřní části, Pročež velká část rozpustných látek živ- ných, které by voda v příznivých okolnostech z masa vyláhla, v mase zůstává. Horko se však rozšiřuje do vnitřka. © Každý svazeček masných vlákenek se odívá jakoby do pošvy sraženou bílkovinou, Tato zachraňuje klíh a soli, kyselinu mléčnou a kreatin, a přede vším vlastní vlákenko masové, které by bezprostředným účinkováním vařící vody vždy více tyrdlo a tuhlo. A tím spůsobem maso velmi málo ze svých částí ve vodě tratí. udíž též se svými látkami živnými maso podržuje svou živnost, ale i svou vlastní chuť. 4, „Pročež musí kotlík žířeli, z něhož hospodyně šťavnaté, pochotné, jadrné maso získati chce, nežli do něho kus syrového masa vnoří, i » + Jinak však věe vypadá, když se o přípravu silné odvárky jedná. Když kus masa do studené vody ponořeného k ohni se přičiní, kterážto voda se povlovně zahřívá, pak ovšem se. masu rozpustné látky živné odjímají; nežli bílkovina se sraziti může, Talo však pře- chází nesražena do vody. Jen později, když tato vylaženina vře klokotem, pak ovšem množství sražených kločků bílkoviny se tvoří, klerá se zbrunatnělým barvivem krve a Jinými navěšenými. částěmi co pěna se sbírá“ Jiné části bílkoviny ale tvoří vařením spojek ve vodě rozpustný a bohatší na kyslík. „Toléž se děje s vlákninou svalní; která by s vařící, vodou bezprostředně se dotýkala. „Tak povstává rozpuštěnina, v níž změněné látky, bílkovilé, kreatin, kreatinin a kyselina inosinová, klíh a kyselina mléčná se solmi = | se nachází, mezi čímž malé kločky bílkovité a přepuštěné tuky, tak nazvaná tuková oka, nerozpuštěná v tekutině splývají. Odvárka jest chutná, maso však se stává lužším a suchopárnějším, čím povlovněji se zavařuje a čím déle se napotom vplyvu vařící vody ponechává. Tím se vysvětluje, že u nás při měšťanském stolování, když se vařeného masa požívá, zřídka neb nikdy se to bez masové odvárky neděje. Neboť k masu vařenému zapotřebí i odvárky masové přičinili, aby naše maso svalové se mohlo hojně tvořiti, V jiných zemích, jmenovitě v Hollandsku, jest vařené maso bez odvárky velmi obyčej- ným pokrmem, Za lo však hollandské hospodyně maso, z něhož nemá býti polévky, do vařící vody házejí. Jako v poslední případnosti, taktéž pečeném se utvoří pokryvka okolo masa. Bílko- vina se sráží ve vněšných vrstvách, které nejdříve rozložením barviva, napotom však utvořením přiboudlin hnědou, až tmavohnědou barvu na se berou. Tato vrstva udržuje větší část rozpustných látek v mase, z něhož jen hustá, podstatná šťáva v poměrně skrovném množství se prýšlí. Část tuků se rozkládá, na př. kyselina stearinová se pro- měňuje v margarinovou. Důležitá konečně látka se nově utvořuje. Neboť kyselina octová, povstávající následkem suchého horka, které při pečení se vyvinuje, usnadňuje rozpuštění bílkovitých částek. Ocet dělá maso stravitelnějším, podobně jako sůl kuchyň- ská, "To jest význam v mluvě prostého lidu uvyklého výrazu, že maso octem se skra- cuje. Krátké maso jest snadně stravitelné, Když velké kusy masa po vaření neb pečení uvnitř zůstávají krevnatými, drží se maso u nás za nedovařené neb nedopečené, kdežto zase Angličan to žádá co známku dobré úpravy. (Co jest příčinou télo krevnosti? Že barvivo krve teprva v hnědou barvu přechází, když horko na 709% R, povystoupne. Vnitřní ještě krvavé části toho stupně teploty nedosáhly. Ačkoli rozličnost chuti rozličných druhů masa nutné rozdíly ve smíšení požaduje, předce jsou, co se týká masa ssavců, dle nynějšího stavu naší vědy lučebné velmi ne- patrné. Maso skopové a srnčí, která zvířata, jako náš domácí skot, k ožuvavcům patří, souhlasí, co se týká živnosti, zevrubně s hovězím, Jen že tuk skopový obyčejně jesti tvrdší, totiž bohatší na stearin, v tuku srnčím však vůbec mnohem poskrovněji se nalézá než v hovězím mase. Vepřové maso jest tučnější, za to však chudší na látky bílkovité nežli hovězina, ačkoli poslední rozdíl není tak příliš patrný. Všickni ssavci, jež v divokém stavu se nacházejí, vynikají bohatstvím kreatinu nad naše domácí zvířata. Tato zase ony překonávají co do tučnosti. Příčina jest velmi při- rozená. Neboť kdež poklid u vola k vykrmení ustanoveného tvoření tuku usnadňuje a obnovu tělesnou zmirňuje, vdechuje jelen honící se po lesích a horách větší množství kyslíku, jenž dusičnaté základy jeho pletiv v kreatin proměňuje. Tak jest u ptáků. Silný vzlet a kosti vzduchem naplněné povyšují přijímání kyslíku, Zvýšená vlastní teplota ptáka ve vzduchu se vznášejícího dokazuje, že kyslík jej hbitěji tráví nežli červy po zemi se plazící, ano i prudčeji nežli ssavce, kteří s ním jediná teplokrevná zvířata jsou. Z toho pochází hbitější rozkládání látek bilkovitých, z nichž přede vším rozpustné bílkoviny hojněji jest nežli v mase ssavčím, z čehož též množství kreatinu ve svalech ptačích. Co se dotýče množství vody v mase obsažené, není patrného rozdílu mezi masem = Wa ssavčím a plačím, za to však v chladnokrevném masé rybím jest vody přes čtyry pětiny. Málo krve, pročež nejvíce bílá barva, mnohem méně vlákniny svalové; něco více pletiva klihodajného a přede vším fosforovilý tuk, jenž se neobmezuje na obsah krevních cév, jsou pravidelné vlastnosti, jimiž maso rybí vyniká. A tento fosforovilý tuk není jediným rozdílem, jenž se, nehledíc na poměry množství, k vlastnostem rybího masa vztahuje; neboť rozpustná bílkovina rybí, jejížto množství s bílkovinou v mase ptačím obsaženou jakž takž souhlasí, sráží se v horku mnohem snadněji nežli rozpustná bílkovina v mase teplokrevných zvířat. Od téhož se léž v rozkladu liší, jelikož v ní není fosforu. Nejenom druh zvířat, jichž svalstvo nám masa poskytuje, nýbrž i jiné četné poměry dlužno v potaz bráti, jimiž se maso, nežli se na náš slůl doslává, proměňuje. Tak má maso mláďat méně vlákniny nežli odrostlých, za to drží v sobě více roz- pustné bílkoviny, vlákenek klihodajných a vody, a jest tudíž tenší a jemnější. Bohatstvím na klíh se vysvětluje, že odvárka z masa telecího a jehněčího hbilěji tuhne nežli z masa hovězího a skopového, neboť klíh v odvárce při sestydnutí se proměňuje v rosol, Zdali se dá v pospolitém životě veleznámý vliv, jejž potrava zvířat na chuť masa má, na jisté rozdíly ve smísilosti potahovati? © Chuť kvíčal po jalovci, který žraly, a tuková povaha masa mnohých kachen divokých a jiných vodních ptáků, živících se ry- bami, plži a raky, jest makavé potvrzení této otázky. Na O-Tahili byla prasata za časů Cookových jen ovocem krmena, a tuk jejich neměl tak mastnou chuť, jakou v Evropě mívá, tak že Forster jich maso k telecímu přirovnával. Věda tuto otázku rozřešila se zvláštním ohledem na tuky, aneb spíše stoletá zkušenost domácího života jasně ji vylo- žila, s váhou v rukou, jistými hodnověrnými ciframi. Není žádné pochybnosti, že látky, jimiž naše voly, prasata, kuřata krmíme, naše husy epeme, jako jsou řepa, brambory, kukuřice, zadní mouka, rýže a jiné semení hojností tukotvorců oplývají. Neboť ve všech těchto pícních druzích není látky ve větší hojnosti jako škrobu, cukru a podobných věcí, které živočišné tělo v kyselinu mléčnou, máslovou a tuky chudší na kyslík pro- měňuje. Zvěřina kořennou chuť béře větším dílem z větší hojnosti kreatinu. © Krmením ubývá kreatinu v mase. Pročež tralí koroptve chuť, když je zavřené jako kuřata krmíme, jak se to zde a onde za krutých zim děje, aby se před zmrznutím ochránily. Domácí kachny krolké zhubení a dostávají příjemnou chuť zvěřiny, když je vyženeme na svobodu. Ačkoliv není zapotřebí přecitlivého srdce, aby se člověk s odporností na cpaní našich husí díval; předce jsme se ještě ukrutnějších bezpráví ve zvířecí život dopustili, aby se našim břichopáskům nových lahůdek upravilo. Neboť se nejenom kohoutové a slepice vyřezáváním plemenidel měnily v kapouny, ale i všelicí ssavci ba i kapři se tak šeredně zohavovali. Proč maso tímto spůsobem se stává tenší a chutnější, lučebně se posud nevypátralo. Krávy po ztrátě vaječníku snadněji tukem se naplňují. Štvaní, jež se druhdy až k usmrcení konalo, což se nyní jen na honbě děje, dělá vlákninu, část to masa, která jest nejtěžší k rozpuštění, tekutou a tím se maso stává jemnější. Vnitřnosti, které z rozličných zvířat se začasté požívají, střeva, která se všelijak nadívají, játra, mozek, ledviny, slezina a brzlík přidružují se co do vlastnosti svých částí velmi k masu. Rozdily se zakládají jen na poměrech mnohosti, Játra, slezina, brzlík, mozek a ledviny vynikají rozpustnou bílkovinou. © V brzlíku jest veliké množství bílkoviny, též mnoho pletiva klihodajného a velmi skrovné množství tuku; v mozku a játrách jest zase značné množství. fosťorovitého tuku. — 10 — V kostech jsou dusičnaté látky téměř jen pletlivem. klihodajným zastoupeny. Ač- koliv není pochybnosti, že klíh v bílkovinu se proměňuje: předce tato proměna tak pov= lovně se děje, že kosti samy o sobě nemohou poskytovali přiměřenou potravu. Klíh; jehož se ve zdravé krvi nedostává, jenž se teprv v bílkovinu proměnili musí, by se. částí podstatnou krve slal, jest mnohem líže stravitelný nežli bílkovina, ačkoliv snadně, v šťávě žaludeční se rozpouští. Tuku a nejdůležitějších solí se kostem nedostává, Jelikož však jen: částečně se dostávají do tabulek, které se ze klihu kostí zhotovují, aby se z nich ma- sová polévka připravovala: tudíž jest požívání takových tabulek co hlavního pokrmu dvo— jatě záhubné. Pročež se lylo labulky u Angličanů, kteří v postarání se o podstatnou potravu nade všecky národy země vynikají, už za časů Cookových a Forsterových. při- pravovaly z odvárky masové, která se rosolovitě. zavařovala. Třeba se i kosti a jiné odpadky k zhotovení těch tabulek upotřebovaly, předce však čerstvá hovězina tvořila hlavní část zavařené šťávy, která se do malých koláčových formiček vlévala. Tyto ko- láče, když jsou rozpuštěny, můžeme porovnati s pravou odvárkou masovou a můžeme. je pojmenovali polévkou, kterou při sobě nositi lze. Dle podobných zásad se připravoval v nejnovější době suchar masový, v němž silné a chutné části podstatné masa jsou, spo- jeny s látkami živnými mouky pšeničné. (Co se ve Francii pod jmenem tabulek bouil- lonových prodává, není nic jiného než nesnadně. slravitelná, málo živná a pročež vší hany hodná slátanina. Žádná spořivost není tak. příbuzna s mrháním, jako ta, kterou provádí hospodyně, když připravuje, aby uspořila masa, z oněch tabulek polévku. Neboť talo odvárka nenahražuje vydaje těla, pročež se přidružuje jen k: nepotřebnému vydání měšce nutné ochuzení krve. Žádná jiná potravní věc tak úplně nespojuje v sobě přednosti masa, jako vejce našeho domácího plactva. Žloutek a bílek sestávají nejvíce z bílkovilých látek; žloutek ze. žloutkoviny, která více kyslíku má nežli bílkovina; bílkovina bílku z rozpustné bílkoviny, v které jest více síry než v stejnojmenném spojku krve, a z velmi sirnaté, nesnadně rozpustné bílkovité látky, která tvoří kožené buňky, zavírající v sobě, rozpustnou bílkovinu. Proč vejce vařením tvrdnou, to nám dosvědčuje nejhlavnější vlastnost bílkoviny. Teplota vařicí vody se sděluje škořápkou hustému roztoku bílkoviny, a bílek se, sráží. Bílek vejce jest vodnatější nežli žloutek; neboť jsou v něm čtyry pětiny vody, v žloutku jen polovička. Tím více jest v žloutku žloutkoviny a luku. Mnoho olejoviny s něco, málem mar- garinu, ještě méně tuku fosforovitého a žlučného, vchází do složení oleje vejcového, Čehož by se nedostávalo podlé posavadního vyčtení vejci, aby mohlo úplnou po- travní látku poskytovati? Jen soli a chlorové spojky krve, ale i ty se nacházejí v ne- organických základních částech bílku a žloutku. Maso dělá zase maso. Tak zní národní pořekadlo. Snadněji se může k takovému, po- jeti při považování masa v neprostředečném poměru k našemu tělu připojili, proto že je pravdivější než kdyby se tvrdilo; že maso dělá krev. Neboť nejenom že, draslo,, které v masu převládá, toto rozeznává od krve, v níž zase více sody; ale ve svalech je za to též více vlákniny než v krvi; v níž bílkovina převládá. Maso tudíž se úplnějí ktomu hodí, aby potracené části svalů nahradilo, nežli krve: Zdali si však odporuje, že všecky živné látky jen krví se do pletiv dostávají? Nikoliv. = = Šťáva potravní, ktéřá se z požitého masa tvoří, směsuje se jáko každá jiná s krví. “ Jelikož však iaše maso he náhodně, ale dle nutných zákonů přílažlivosti Z větší části ze solíku draselnatého, z kostanu draselnatého a vlákniny se skládá: tedy se léž obsah krve bo“ hatý na tylo části našim svalům sděluje, A v pravdě též přechází vláknina pří převahu beroucí aneb konečně při výhradní potravě masové ve větším množství do krve.. A v pravdě jsou léž silné svaly nutným následkem tohoto hojného přecházení vlákniny do krve. Zdali se nepoznávají stalní kinenové Indiánů, kteří v severní a jižní Americe svou výživu honbou vydobývají, po tuhém svalstvu a ohnivých pohybech? Zdaliž chov dobytka lěch samých účinků němá u Tar- tarů a Kalmuků, u národů paslůších Alp a skolských vysočin? Kdož by néznal před- nosti anglického pracovníka, jehož roast-beef sílí, před vlaským lazaronem, jehož pře- vládající bylinná potrava větší část jeho náklonnosti k zahálce objasňuje? A zdali není konečně skrovnější síla Laponců a Samojedů, Gronovců a Kamčadalů, již se téměř vý- hradně rybami živí, v nichž sotva více než tři čtvrtiny vlákniny jako při plácích a ssav- cích sé nachází, novým důkazem pravdivosti věty, že maso dělá zase maso? Čím více rozpustné bílkoviny v našich masných pokrmech, čím méně v nich je vlákniny a tuku, tím snadněji jsou stravitelny, když by nebyly jiné podstatné části této vlastnosti na odpor. Tak jest maso holubí a kuřecí stravitelnější než telecí, telecí zase stravitelnější nežli hovězí, skopové a srnčí. S tímto posledním jistě že konské maso souhlasí, jehož přednosli co potrava nejenom od Mongolů, Patagonů a Auchů, ale i od křesťanských národů evropských za čas hladu velmi dobře známé a vyšelřováním francouz- ských lékařů i za nejnovější doby vědecky odůvodněny jsou. Pročež prohlašoval sv. Bonifacius neprávem požívání masa konského za pohanskou pochoutku, a Dalai Lama je tak dobře zakázal jako papež Řehoř III. Že svaly prasat a husí k nejtěžším pokrmům masovým náležejí, toho příčinou jest jejich tučnost. A naopak se cení zvěřina všeho téměř druhu, proto že luk nepřevládá, čímž se nejvíce liší od masa našich krmených domácích zvířat. Maso rybí by se mohlo za snadně stravitelné považovati, jelikož v něm poměrně málo vlákniny a velmi mnoho rozpustné bílkoviny. Ale že v něm mnoho tuku fosforo- vitého, lím se nesnadně rozpouští v šťávách zaživacích, a nejenom rybí maso ale i mozek a játra všech obratlovců. „| Ze vnilřnoslí není stravitelnějšího pokrmu nad telecí brzlík, v němž málo tuku a vlákniny, za to však velmi mnoho rozpustné bílkoviny. Maso, které není v mnohém tuku pečeno, jest stravitelnější nežli vařené, pro utvoření se kyseliny oclové ve vněš- ných vrstvách a pro méně úplné sražení se vnitřních částí, které při pečení velikých kusův začasté zůstávají krvavými, totiž které tak velikého stupně tepla nedospívají. M: © Na měkko uvařené vejce v celku se snadněji rozpouští nežli na tvrdo. Jelikož však rozpuštěná bílkovina kyselinou žaludkovou se sráží a potom zase rozpouští, uvaření na tvrdo, když není přes příliš, stravitelnosti vajec nestojí v cestě. Jelikož všecky druhy masa dosti tuku a soli v sobě drží, aby mohly v lidském těle anorganické podstatní části výměsů a proměněné tuky nahradili, musí se maso, v kterémž by bylo nejvíce bílkovitých látek, považovali za nejživnější. Pročež jest maso srnčí a hovězí živnější než telecí, a telecí zase živnější než rybí. Za to však jest maso holubí a kuřecí živnější než hovězí, jelikož jest s ním Slejné co se dotýče — job bílkovitých látek, ale za to je předčí snadnější stravitelností. Vepřové maso jest méně živné, než hovězí z dvojí příčiny, proto že má méně bilkovitých látek a mnohem více tuku než hovězí. Když v krvi vláknina převládá, tedy též srdce, jež se z vláken svalových skládá, se silněji vyvinuje, tudíž se i činnost oběhu krevního zvyšuje. Probuzení této činnosti, které se po hojném požívání zvěřiny zvláště pozoruje, pochází z toho, že ve zvěřině kromě hojných látek bílkovitých též velmi mnoho kreatinu se nachází. Tvoření krve a obživa všeobecná se potravou masovou, jak ze všech udajů patrno, znamenitě zvyšuje. Zdali divno, že tudíž při hojném požívání masa a vajec též všem výměsům, výzevům, které bílkovité látky aneb z těchto zplozené vývodiny v sobě drží, na množství a zvláště na obsahu dusičnatých látek přibývá? Že semeno se hojněji vyvinuje, mléko bujněji prýští a množství močoviny a kyseliny močové, které v čtyry. a dvaceti hodinách se vyprazdňuje, mnohem výše stoupá? Zdali divno, že krev bujněji a hbitěji se proudí, svaly se silněji stahují a pud pohlavní se mocněji probuzuje? Jak pravda, že hojné tvoření krve prvním jest popudem živé obnovy těla, tak též pravda, že každá zvýšená činnost na nutně potřebné a dostatečné zásobě látky se zakládá, Dodatek k úplavici močové. Rozličné spůsoby zkoušeti moč, zdali se v něm cukr nachází. a) Trommerské zkoušení moče na cukr. K asi 30 krychlovým centimetrům čerstvě puštěného moče se dá 1 krychlový centimetr louhu draslového; kdyby povstala ssedlina, musí se procediti a do procezeniny se přidává po kapkách velmi rozředěného roztoku síranu měďnatého ; když je v moči cukr, rozpouští se ssedlina, která byla při vkapování roztoku síranu měďnatého povstala, a uděluje moči tmavě modrou barvu. Roztoku síranu měďnatého smí se jen tolik při- kapati, mnoho-li může moč poměrně k obsaženému cukru v rozpuštění udržeti. © Kdyby se více přikapalo a takto se ssedlina utvořila, která by se nedala více rozpustiti, musela by „se přeceděním vyvrci. Pozůstalý čistý roztok vylučuje při delším stání povlovně, při zahřání na místě červenou neb žlutou ssedlinu, obsahující kysličník mědičnatý (Kupfer- oxydul), když v něm cukr se nacházel. Je-li v moči bílkovina, musí se před zkoušením moče na cukr sražením odstraniti, nemají-li při zkoušení pochybnosti povstati. Je-li v moči něco čpavku, nevyloučí se žádný kysličník ' mědičnatý, proto že se tento ve čpavku odbarvujíc se rozpoušlí. Zkouška se stává nejistou. Zmodral-lí pěkně něco čpavku obsahující moč po vkapání roztoku síranu mědnatého, zmizelo-li toto modré zabarvení při vaření a vyskyllo-li se opět při stydnutí, zvlášť když se zkušebná tekutina silně se vzduchem sráží: souhrn všech těch úkazů nám dosvědčuje, že cukr v moči jest; neboť obarvení se mohlo díti jenom cukrem, jenž kysličník měďnatý v mědičnatý pro- měnil; navracující se však modrá barva z okysličení mědičnatého kysličníka pomocí kyslíku vzduchového. b) Bóttcherovo zkoušení moče na cukr. Do 30 až 50 krychlových centimetrů moče se dá v stejném objemu roztok z jedné části uhlanu sodového a tří částí vody asi s půl kventíkem dusičňana zásaditého vismu= =< HB = tového (Magisterium Bismuthi) a vaří se to. Čiře bílá sůl vismutová sešediví, ano i dle mocnosti cukru zčerná, když bylo cukru v moči. I při tomto skoumání musí se bílko- vina nahodilá odstranili. c) Zkoušení draslem. Trubka skoumací se naplní na polo močem, přidá se něvo drasla leptavého a zahřeje se to. Když je cukru v moči, dostává žlutou až i brunatně červenou barvu. Když jen tak málo cukru v moči, že se nedá přímo vyšetřili, musí se moč odkou- řiti, zbytek líhem vytáhnouti, a když se líh odpařil, tato líhová vytaženina spůsoby nahoře uvedenými skoumati. Ještě citlivější jest následující postupování: Smísí se ve vysoké válcovité nádobě skleněné asi 20—30. krychlových centimetrů s osmerým množstvím prostého líhu a přidá se jeden krychlový centimetr nejsilnějšího louhu draslového; tato smíšenina nechá se 12—24 hodin pokrytá usláli, © Vyskytnou se na stěnách skleněné krystaly drasla cukrového, nyní se tekutina odleje, trochem líhu vypere, krystaly se nechají něco vysušiti, rozpustí se ve vodě a skoumají se třemi sprvu udanými spůsoby. Kalokrevnosti. XII. Kalokrevnost šlučová. Žlučokrevnost. Gallendyscrasie. Jelikož části žluče se nenacházejí v krvi utvořené, anobrž žluč teprva v játrech pomocí jaterních buněk, ležících mezi vlasečnicemi vrátnice (vena portarum) a průchodky žlučními, z jednotných částí krvi vrátnicové (tuku, cukru, haematinu, buněk krevních atd.) povstává, musela by se žluč aneb jednolné její části teprva pak v krvi nalézati, když by už ulvořená žluč zase v krev přešla, tudíž při rušeném vyměšování aneb při zastaveném odměšování.. Musela by se v krvi samé a jmenovitě ve vrátničné krvi i z dalších částic žlučních utvořovati žluč, samovolná žlučokrevnost. Není dosud rozhodnuto, zdali při vstřebání žluče její dvě podstatné části, totiž smůlovitá (sůl salajková kyseliny glykocholové) aneb barvivá (barvivo žlučné) nezměněné v krev přecházejí, aneb zdali se teprva zde rozkládají. Kalokrevnost z barviva žlučného pocházející by se mohla pojmenovali žloutenkovou (in- terickou), a z tak zvané hmoty žlučné (bilinu) povstávající šlučokrevností vlastní (cholaemií). a) Kalokrewnost žloutenková, jíž význačnou známkou žloutenka (icterus, Gelb- „Sucht) jest, bývá jen druhotnou a pochází nejvíce z porušeného vyměšování žluče ná- sledkem zacpání aneb stištění průchodů žlučných. +- Příznaky její jsou: žlutá barva spojovky oční a kůže, přecházející ze světlé citro- nové žlutosti až k hnědé ba i k začernalé (icterus viridis, melas s. niger, melanicterus) ; hnědý neb začernalý moč, držící v sobě jen barvivo žlučné, bile neb šedivě dehtovité bezžlučné lejno, bylo-li by vyměšování žluče úplně zamezeno. Někdy vidí žloutenkář všecky předměty žluté, a pot, slina ba i druhé tekutiny v těle žlutost na se přibírají. K těmto příznakům se přidávají obyčejně porušené trávení (nedostatek chtíče k jídlu, špatná neb hořká chuť, tlačení v žaludku, těžkosti od žaludku atd.), jakož i mírné pří- znaky mozkové (zaujatost hlavy, pocit umdlelosti, nepokojné spaní, nevrlost mysli) a místní v okolí jater se jevící stálé nepravidelné pocity, aneb i makavé naduřeniny, Z "Ae Krev ve žloutence obsahuje bez pochyby jen barvivo žlučné, a sice pomocí míznic vstřebané po, dokonaném už odměšování žluče, avšak po překaženém vyměšování, Nová pozorování dokazují, že nejpodstatnější části žluče teprv v játrech se, vylvořující a sice z jednotných částí krve, která se do jater vrátnicí přivádí, tak že podstatné části žluče v druhé nevrálnicové krvi utvořené se nenacházejí. Neboť v játrech jsou nejjemnější vlásečnice od průchodků žlučových odděleny vrstvou dosli hrubých buněk jaterných, jimiž teprva z krve vycházející části se probírali musí, mežli do průchodků žlučových se dostanou. Obsah těchto okolo počátku nejjemnějších vlásečnic rozložených buněk poukazuje už na proměnu z krve přišlých částic. Nalézá se totiž v nich kromě kulatého zrníčka množství malých molekulů (částic) tukových a barviva, měnící se dle trvání po- chodu trávení, z čehož vysvítá, že při překaženém tvoření žluče v buňkách jaterných žluč neb podstatné části žlučné vlastně v krvi se utvořiti nemohou, tak že žloutenka nemůže povstali: přerušením odměšování žluče, jako na př. ve vadách dužniny. jater, nýbrž jen se tvoří překažením vyměšování žluče, jejíž částice pak míznicemi 5e do- stávají do krve. Není posud vypátráno, zdali v žloutence kromě barviva žlučového též i druhé pod- statné části žluče, zvláště však kyseliny žlučové, a sice čiré neb proměněné do krve přecházejí. Žlučovou barvou bývají proniknuty nejenom kůže a spojivka oční, ale i buňkovina, veškerý tuk, sliznice a blány syrovátečné, všecky tekutiny, veškeré blány mozku a míchy, kosti a chrupavky, ano i vnitřní blána cevní; jen mozek a nervy jakož i sklenina zubová nejsou zažloullé. Léčení žloutenky se řídí dle příčin, které ji urodily. U obyčejné žloutenky, z katarrhu průchodů žlučových pocházející, dostačuje pilí nakyslých nápojů, mírná dieta, a koupání ve vlažné vodě. b) Ve vlastní žlučokrevnosti (Cholaemie), která jako velmi rychlá choroba s pří- znaky tyfovými spojenými se žloutenkou (typhus icterodes) se objevuje a k nejzna- menitějším onemocněním krve náleží, jest snad žluč ve své veškerosti, aneb jen jedna podstatná část její aneb i docela porušená a rozpadlá žluč v krvi nashromážděna, „aneb dala popudu k porušení krve. Tato nemoc jest zahalena temnotou a objevuje se jako rychlé, šlulé misání jaler, snad i jako žlutá zímnice, v tropických zemích panující. Krev v žlučokrevnosti jest velmi podobna tyfovité krvi, velmi řídká, nesnadně se sráží, jelikož málo vlákniny obsahuje, jest špinavě brunatná, až i tmavě hnědá, na vzduchu nepřibírá žádné barvy, a není v ní sraženin. — Buněk krevních jest méně, jsou naduřelé, nerovné a méně přiokrouhlé. — Léčení této choroby, jelikož o její podstatě nic povědomo nění, může býti jen symptomatické. Barva žloutence příslušící není jenom příznakem Žžlučokrevnosti, ale objevuje se též v ztalovatění krve (pyaemii), v tyfu, choleře, v uštknutí hadem a v jiných otráveních a porušeninách krevních. k. iy = Pepsin*). Častější ohlašování tohoto ne dlouho známého léku pohnulo mne, v krátkosti o jeho až doposud známých vlastnostech pojednati. © Musíme se však dříve seznámili s látkou, z které se připravuje, t. j. se šťávou, kterou vnitřní stěny žaludku vylučují. První, kteří důkladně vyšetřovali, jakým spůsobem žaludek pokrmy tráví, byli Ré- aumur (r. 1752) a Spallanzani (1783). Domnívajíce se, že nejen tření stěn žaludku příčinou zažívání bude, naplnili pokrmy do trubiček dřevěných neb kovových, jejichžto stěny provrtány byly, a připravili je zvířatům (nejvíce kočkám) do žaludku. Trubičky vyšly neporouchané, z pokrmů uzavřených však nenalezli buď ničeho, buď jen měkký, napolo rozpuštěný zbytek. Z toho se mohlo soudili, že trávení se děje účinkem che- mickým nějaké šťávy, kterou žaludek vylučuje. Byla-li myšlénka talo pravá, musela by šťáva žaludeční i mimo organismus moc zažívající při slejné lemperaluře ald. podržeti. Spallanzani byl první, který domněnku tulo důkladnými pokusy dokázal. Zaopatřil si šťávu žaludeční taklo: Dal spolknout zvířeti houbu, na nitce přivázanou, kterou pak, když dosti šťávy žaludeční nasákla, vytáhl. © Kousky masa, vařeného neb nevařeného, vy- Wačenou šťávou polřené a v chraničce skleněné pod paždím nošené, změkly po nějakém čase a byly i dílem rozpuštěné, právě tak, jak se to v žaludku děje. Pokusy od Spal- lanzani-ho vyvedené byly potvrzeny ve výtečném díle Tiedemanna a Gmelina, kteří se nejdříve vyšetřováním vlastností chemických šťávy žaludeční zabývali; to samé činili později Prout (r. 1824) a Beamont, ranhojič u vojska soustátí amerického, jemuž se náhodou k tomu dobrá příležitost naskytla. Všechny tylo zkoušky byly vyvedeny se šťávou žaludeční, aniž by bylo dokázáno, které těleso ve šťávě se nalézající vlastní pří- činou trávení jest. Nadjmenovaní skoumalelové považovali co takovou kyselinu, která však zředěna, jak se v žaludku nachází, účinků takových míli nemůže, Důležitý byl proto vynález Eberlův (r, 1834), že trávení se děje prostředkováním tělesa organického, v kyselé šťávě, se nacházejícího. Ukázal, že ani zředěná kyselina sama o sobě, ani čistá šťáva sama o sobě, ale obě dohromady při trávení účinkují, a že pokrmy se nejenom jednoduše rozpouštějí, ale také proměnu látky, z niž se skládají, utrpují. Roku 1836 podařilo se Schwannovi hmolu organickou šťávy žaludeční vyloučili, Shledal totiž, že se nalézá ve šťávě hmola, klerá se chloridem rtuťnalým (Hg 0) sraziti dá, a rozpuštěna, vlastnost trávící ve velké míře ukazuje; z té příčiny jmenoval ji pepsin (od merreiy trávili), Wasmann připravoval už pepsin ve stavu čistějším dle spůsobu nyní skoro všude obvyklého a přijatého. B Vlaslnosli čislé šlávy žšauludéční. 707 Šťáva žaludeční, prosta sliny, jest průhledná, bezbarvá aneb nažloutlá, zapáchá kysele, chuť má slanou, reaguje kysele a jest o málo hustší než voda. Lih, sloučeniny olova a stříbra, chlorid rtuťfnatý a kyselina tanninová dávají sraženiny s látkou organickou ; šťáva žaludeční dlouho odporuje hnití, její oučinek trávící vztahuje se jen na tílka tak zvaná proteinová a na látky klíhové; mléko též sráží. Skládá se větším dílem z vody (97-3—986 procentů), z dvou podstatných částek, které jsou prostá kyselina a pepsin, a ze solí: Na O, Ka O, Ca 0, Mg 0, Fe, 0, a NH; -*) Vyňato z časopisu „Vierteljahrsschritt fúr praklische Pharmacie“ von Wiltstein, z MB Ve i sloučených s kyselinou chlorovodíkovou (O H), fosforečnou a mléčnou. Co prostá kyse- lina nalézá se kyselina chlorovodíková (Prout, Tiedemann a Gmelin), Lehmann a Heintz nalezli též kyselinu mléčnou. Rozdíl tento ospravedlňují Bidder a Schmidt tím, že šťáva žaludeční živočichů, masitých pokrmů požívajících, jen prostou kyselinu chlorovodíkovou ; šťáva však oněch, kteří potravu z rostlinstva berou, mimo tuto také malé částky kyseliny mléčné obsahuje, povstalé snad přetvořením části škrobu. Hmota organická — pepsin — jest, co se složení dotýče, ještě velmi málo známá, neboť nevíme ani, zdali jest těleso jednoduché, t. j. spolek atomů uzavřený, ba mu- síme domněnku tuto hned zprvu za nepravdivou považovati, když složení jiných, známěj- ších výměsů posuzujeme. Sraženina, kterou tedy n. p. chloridem rtuťnatým obdržujeme, bude obsahovat bez pochyby více těles, které sice pod stejnými výminkami se srážejí, ale co do vnitřního složení dosti rozdílné býli mohou. : Zbývá ještě spůsob dobývání pepsinu popsati. Máme více předpisů: od Schwanna Wasmanna, Lehmanna, Schmida a Frerichse, z nichž třetí a pátý za nejlepší se pova- žovali mohou. Lehmann připravuje pepsin takto: Mázdru, na vnitřní stěně žaludeční se nacházející, nechá asi 2 hodiny ve vodě leželi, oškrábe ji lopatkou, a smíchá hmotu šedočervenou, vláčkovitou a sliznatou s vodou přeháněnou; tolo několikrát promíchav přidá něco prosté kyseliny a nechá při 35—389 C. půl neb celou hodinu státi. Teku- tinu papírem procedí a lihem sráží. Sraženina tato jest bílá, usušena podobá se klovatině, rozpoušlí se snadně ve vodě, roztok reaguje kysele a sráží se silným lepem, kyselinou tanninovou, chloridem rluťnatým a sloučeninami olova. Roztok okyselený několika kapkami kyseliny chlorovodíkové aneb kyseliny mlíčné ukazuje nám vlastnost trávení velmi krásně, nejlépe při 379 C. Ve vodě okyselené, která jen 575% pepsinu v sobě chová, rozpouští se bílek, aniž by se po 6—8 hodinách vylučoval. Mléko se sráží též čistým pepsinem, t. j. bez přísady kyseliny (dělání tvarohu přísadou syřidla). Ve Francii nejdříve (r. 1854) užívali pepsinu co léku při špatném trávení, připra- vujíce jej srážením šťávy žaludeční octanem olovnatým (Pb O, A.), rozložením sraženiny sírovodíkem a vysušením roztoku při 409 C. "Tento pepsin přicházel pod jmenem pep- sinu francouzského do obchodu, byl však, ač dosti drahý, často znečištěný škrobem. U nás se nyní užívá nejvíce pepsinu od lékárníka Lamatsche ve Vídni takto připravova- ného. Žaludek (Lamatsch upolřebuje žaludky vepřů a čtvrtý žaludek ožuvavců, které dermě v jatkách St. Marxe ve Vídni lze dostati) se obrátí, aby vnitřní strana na vně přišla, a silným pramenem vody dvakráte se omývá. Mázdra se oškrábe ostrým nožem, hmota tato smíchá se s čištěným pískem, šťáva se vytlačí (bez přísady písku by se tla- čili nedala), procezená rozdělí se na ploché mísky porculánové, a nechá se v sušírnách při 409 C. usušiti, Usušená na prášek se rozetře a do sklenic uzavře, (Celá tato práce trvá od zabití zvířete 5 hodin. Jest to prášek žlutohnědý, puchu obvzláštního, chuti hořkoslané; ve vodě jen dí- lem rozpustný. 9 Pepsin takto připravovaný není nic jiného, než usušená šťáva žaludeční, Alois Jandous, magister lékárnictví. Sestavil: Dr. Josef Podlipský. Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. DOMÁCÍ LÉKAŘ Číslo 18. Pouštění krve žilou. Motto: Kdo by krev žilami pouštěl, ten by se z dobré krve loupil. Hynek Krabice z Vaitmile v Regimentu zdraví. V Praze 1536. Posud se nezdá otázka rozřešena, zdali se člověku nemocnému krve ubírati má; aby se mu k zdraví dopomohlo. Že za starých časů, kde se každá choroba na: jakési hnilotě veškeré krve zakládala, této shnilé a zkažené krve se ubíralo, nezdá se býti právě tak pravdě odporné, ačkoliv už tenkráte stávalo zkušených a věhlasných lékařů; kteří proti ubírání krve se zpouzeli. Neboť což by bylo platno něco krve ubrati, kdežto by mnohem větší část v těle pozůstalé přece jen zkažena byla? Člověk dorostlý má 28—30 liber krve; když se jí ku př. dvě neb tři libry odeberou, pak přece 25—27 liber v těle pozůstane, jakých medle lato krev dále musí nesnází působili? Z toho patrno, že i dle náhledů nejstarší i staré školy pouštění krve se ne- dalo odůvodnili. Což teprva za naší doby, když jsme se přesvědčili, že záněty a tak nazvané mrtvice nepocházejí z přílišnosli krevní, nýbrž spíše z krve vodnalé, z krve vy- ohudlé a nejúčinnějších svých částí zbavené? A přece obecenstvo ještě na takových převrácených náhledech lpí a od svědo- mitého a rozumného lékaře žádá, aby se všeho rozumu vzdal a žílu sekal, Myslím, že vinu toho nesvědomilí a nevědomí lékařové v plné míře nesou. Chci to zkušenostmi z vlastního života lékařského odůvodnili. Když jsem v letech 1839—1844 lékařství ve Vídni studoval a tamléž doktorát udělal, byl nynější professor klinický Škoda první, jenž stav se za mé doby primarem na prsním oddělení, záněty a podobné choroby plic bez pouštění krve léčil. Do- nesla se proti němu od několika primárů, ne ode všech, žaloba ku vládě na 80 arších sepsaná, ve které velmi obšírně provedeno bylo, že tolik a tolik lidí zabil, kteří by po tu dobu mohli živi býti, kdyby se jim bylo krve náležitě odňalo. Nynějšímu professovu Škodově nezbývalo nic jiného než statisticky se zodpovídati. Z protokolů sekcí těla lidského se seznalo, mnoho-li lidí pánům, kteří pouštěli, na zánět plícní umřelo, a tu se dokázalo, že jich mnohem více na zapálení plic umírá, když se žilou pouští, Ovšem že ti páni ani nevěděli, kdy zánět plícní k smrli vede a kdy ne, jelikož perkussi a auskultací docela neznali. 2 z š 8 Přišel jsem roku 1847 do Prahy a vstoupil jsem do nemocnice, a sice k nyněj- šímu professoru klinickému ve Vídni, rozhlášenému Oppolsrovi. Bylo to na podzim, v kte- réžto době mnohé záněty plic se přihazují. Mezi jinými se dostal bujarý student, přijda právě z prázdnin, na kliniku se zapálením plic, pustilo se mu za šest dní devětkrát, a sice vždycky velmi hojně. Šestý den nebožák umřel; při sekcí se vyjádřil pan professor Oppolzer, že by se mu bylo za Krombholsových časů ještě jednou tolikrát pustilo, a snad že by byl z této choroby šťastně vyvázl. Ó té zaslepenosti! Roku 1848 jsem se doslal co sekundar na prsní oddělení professora Hamerníka, v létě převzal professor Oppolzer toto oddělení, jelikož professor Hamerník na říšském sněmu byl poslancem. Ležela na prsním oddělení paní asi 40letá s ohromnou vadou srdce, která byla spojena s velikou dušností ; této paní jsem musel na poručení professora Oppolzra za dva dny třikrát sekati žílu; při posledním sekání zemřela v mých rukou. Bylo to mé poslední pouštění. Roku 1850 a 1851 jsem byl assistentem klinickým u professora Hamernéka, kde jsme ani v nejtěžších chorobách nepouštěli, ani pijavek a baněk nesázeli, ami zprý- štidel nepřikládali a podobných ukrutností se nedopouštěli, a přece byl poměrný počet uzdravených větší nežli na druhých odděleních, na kterých se sice nepouštělo více, ale přece pijavek a baněk sázelo a podobných nešvar dosti tropilo. Ku konci roku 41851 jsem vystoupil z nemocnice, bych se co praklický lékař v Praze usadil. Nyní chci vypravovati, co jsem zkusil od obecenstva pouštění krve chtivého, a jak jsem se všelikým podobným nesnázem vyhýbal a též i skutečně vyhnul, Uvádím zde jednotné pády. 4. Přišlo ke mně r. 1857 z venku 48lelé děvče s matkou, která mně vypiso- vala, že dceři měsíčky se objevily přede dvěma lety a na to že se zarazily ; lékař venkovský že jí dával ohromné dávky léků olvíravých, silných a drastických, jak jsem z receptů podaných seznal: aloč, jalappu, scamonium a t. d., čímž prý velmi seslábla. Když to nic neprospívalo, pustil jí na noze, po pouštění dostala růži do nohy, s kterou přes osm neděl vyležela, a pak se zase měsíčky objevily. Letos však zase zástava mě- síčků se vyskytla, ale že nechce, aby zase tak dlouho s tím strávila, že se obracuje ke mně, jelikož slyšela, že léčím bez pouštění. Prohlédl jsem mladé silné děvče a shledal jsem, že stůně na blednici a sice ve velikém stupni, a nalezl jsem též, že má nohy oteklé ; matka mně pravila, že otok ten od předešlé nemoci ještě neztratila. Po- radil jsem přiměřenou masitou stravu, mírné pití silného dobře vyleženého piva, umý- vání studenou, odraženou vodou a uvnitř něco železa k užívání. Za osm neděl se zase měsíčky objevily a ona od té doby zdráva jest. Z toho pádu vidno, že pouštění krve bylo příčinou růže a vodnatelnosti. 2. Roku 1859 měl jsem příležitost býti zavolánu k paní těhotné, která už k dva- náctému dítěti s útěžkem byla. Jsouc dcera doklorova držela na pouštění krve, a také se jí muselo v těhutenství začasté pouštěti. Přijela do Prahy ke své sestře, těhotna jsoue v třetím měsíci, a dostala tady silné křeče žaludkové a tak nazvané návaly krevní ku hlavě. Jelikož její sestru léčím, byl jsem k ní povolán, a tu mne žádala, by jí bylo pouštěno žilou, I odporoval jsem tomu, pravě, že ji na jiný spůsob čerstvěji a: jistěji vyléčím, a že bude moci za několik dní dále jeti. Dávaly se studené náčinky na hlavu, = 5 taktéž i na žaludek, předepsal se jí lék polišivý, a za čtyry dny mohla“dotčená paní jeti k otci svému na návštěvu. Při tom jsem jí dal naučení, aby si nedala nikdy pou- štěti, nýbrž jen takto se léčila, neboť se mi přiznala, že už pětkrát potratila a to vždycky po pouštění. Ku konci února I. r. přišla do kouta a úplně zdravé děcko porodila, Těhotným ženám pouštěli krev jest největší prostopášnost a úplná neznalost běhu těhotenství, neboť žena těhotná nemá nikdy nazbyt krve, nýbrž její krev jest vodnatá, jelikož zárodek k svému vyživení mnoho. krve spotřebuje; těhotné ženy větším dílem mají oteklé nohy a celé bývají jako opuchlé; z té samé příčiny, jakož i z tlaku roz- prostraňující se dělohy na bránici a tudíž na plíce dostávají těžký a krátký dech, a v takovýchto pádech se hledělo a bohužel ještě za našich časů se hledí, pouštěním krve podobné úkazy, jak se vyjadřuje stará škola, předejíti. 3.. V zimě letošního roku jsem byl zavolán k mistru krejčovskému, asi 55 let starému, krev plivajícímu. Chtěl abych mu puslil, že už mu bylo patnáctkrát za deset let puštěno, a sice vždy když buďto kašel měl, aneb když se mu krev z nosu spustila, „Já jsem velmi krevnatý,“ tvrdil mně; a já vidím před sebou člověka téměř bez- krvého aneb aspoň nad míru chudokrevného; vyšetřuju plíce a shledám, že jsou tu- berkulosní. Měl jsem s ním veliké namáhání, než jsem ho k tomu přivedl, aby maso a vejce jedl a skleničku piva denně pil. Takto se pomalu zotavoval a plivání krve více nepřišlo. U tohoto člověka bylo pouštění hřích do nebe volající, (Dokončení.) Tuberkule. (Dokončení.) Nyní se nám naskytuje otázka o původu vývoje tuberkulů, otázka to, při níž se vlastně vždycky tušení všeobecného onemocnění krve zračilo. Vycházejícím od podmínky dílem odůvodněné, že tuberkule ze zánětu původ svůj berou a že tuberkulosní lidé jsou nápadně často zánětům podrobeni, otázka k tomu se obrátila, z jaké příčiny exsu- daty se stávají tuberkulovité? AT si klademe vývoj tuberkulí do blastemu jakožto zárodku sloužícího k volnému vývoji prvků tuberkulových, aneb do těchto prvků samých: vždy přijdeme při této zvláštní povaze tuberkulí k domněnce, že zapotřebí k vyvojí tuberkulí zvláštní anomalie (nepravidelnosti) vegetace (roslění), která se začasté nápadným ústrojstvím jeví, Toto ústrojství, které ku tvoření se tuberkulí v plících, obyčejném to sídle prvotní tuberkulose, podnět dává, vyznačuje se následovoč: hruďní prostora rozsáhla zvlášť do délky, srdce velmi malé, blány tepen velmi jemné, taková též kůže, slabost svalů, ná- klonnost k přílišnostem krevním a k zánětům zvlášť syrovatečných měchů s následujícím © bujením pletiva spojivého ve spůsobě pamázder. Sem též náleží výhradný poměr, jenž mezi tuberkulemi a mnohými jinými onemoc= něními panuje. Dotýčné udaje, byť i nebyly úplně bezvýminečné, jsou následující : 4. Rak a tuberkul jen ve velmi řídkých případnostech stojí vedle sebe, ano i v těch samých ústrojích nevyvinují se na těch samých místech. Tak ku př. v děloze 2 * a jen krk a poševní část bývá zachvácena rakem, tuberkule se zase vyvinují na sliznici a ohraničují na ústech děložních vnitřních. Podobně i rak a tuberkul mají v rozličných ústrojích rozličné značení : tak ku př. rak v jálrách jest vždy prvolný, za to tu- berkul v játrách nikdy, ale následný a obyčejně jen částečným úkazem všeobecného vývoje tuberkulí. 2. Tyfus a luberkule. Tyfus se objevuje velmi zřídka u lidí tuberkulových, 3.. Křivice (Rhachilis) a duberkule ne lak snadno vedle sebe 'stojí, zvlášť se nevyskylá tuberkul v křivicovém zpotvoření a zúžení kostí hrudních, jako u hrba- tých všeho druhu. 4.. Z mechanických překážek oběhu krevního poostalé vady srdce a plic, a tuberkule. Sem náležejí následující udaje: a) Vyhradění tuberkulí prostými. neb z mechanických překážek, zvláště v rozličných otvorech srdce, povstalými následujícími rozprostraněními objemu srdce (rozšíření, zbytnost, srdce). b) Vyhradění, tuberkulí vadami srdce před narozením povstalými, a velikých tepen ze srdce vybíhajicích (nedostatek, zakrsalost, súžení jedné neb druhé; nezarostění prů- chodu Botallského a podobné), z nichž, co měřítko jejich značení, zbytnost srdce se vyvinuje. c) Vyhradění tuberkulí rozličnými vrozeným vadám podobnými, později povstalými ne- pravidelnostmi tepen velikých buď súžením, na př. tlakem aneb rozšířením, samo- volně povstalou výdulí (aneurysma), zvláště na blízku srdce. d) Vyhradění tuberkulí při přibývání hutnosti plic, a sice ze súžení prostory hrudní ve vyšších stupněch, zbočení páteře, v lak nazvané slepičí hrudi z křivice povstalé, v po- kročilém těhotenství, v rozšíření duliny břišní, na př. rozsáhlými cistoidy vaječníků. e) Vyhradění tuberkulí původní malostí (drobností) vaků pohrudičných a plic; a konečně £ Vyhradění tuberkulí rozsáhlým volelem, počasným kalarrhem plic, rozšířením prů- dušniček plícních, buněčným nadmulím, plic. B, Taktéž zvláštní jest sešlost celého těla, následující z rozsáhle bující tuberkulose, Kromě bezkrví a všeobecného chřadnulí nachází se zlučnělost jater, rozpadání se po- slizky v průchodech ledvinných (Brightská vada ledvin), a znamenilé jsou buněčné zrůdnosli jater, sleziny a ledvin. Tuberkule se mohou ulvořili ve všech ústrojích a konečně i v novolvarech, a sice, v novolvarech spojivého pleliva. Takové novotvary jsou: mozolnatosti povstalé v okolí: doupěte (kaverny), na dně vředu luberkulového atd., a zvláště pamázdry na blánách syrovatečných, Tolo vyvinování tuberkulí na základě už slávající tuberkulose libovin ústrojů, objevující se na pamázdrách ze blán syrovalečných vyrůstajících, považuje se obyčejně za luberkulosi blan syrovalečných samých, a také my chceme obé, ačkoliv by. se mělo v daném pádu mezi nimi rozdílu dělali, ohled berouce na to, že obě obyčejně vedle sebe se vyvinují, v doleji následujících udajích o jevení se tuberkulů v rozličných: ústrojích a plelivech pod tuberkulosí blán syrovatečných zahrnouli. Tato v běhu luberkulose libovin ústrojů se vyvinující tuberkulisací v novotvarech musí se co druhotná považovali a jest ohledem na přítomnou nepravidelnost celého ro- stění nanejvýš důležitá, a vyskoumání podrobné jakožto onemocnění novotvarů zasahuje více do všeobecné analomie. — M = Dle stupně veškerého bujení bývá tuberkul v spůsobě více neb méně četných roz- ložitých hrbolců a nádorců u velikosti semena makového, jahel, semence ano i u veli= kosti přes to přesahující vtroušen do pamázdry, klerá právě vyrůstá a vnitřňě se vy- vinuje; bývá obyčejně vrstvou buněk vřetenových pouzdrovitě otočen. © Aneb tuberkule převládají tak, že pamázdra vypadá jako svobodným okem sotva neb něco málo jen spatřitelná, na svobodném povrchu hrbolovilě nerovná vrstva. splývavých tuberkulů. Po úplném a dokonaném vyvinutí se pamázdry nacházíme tuberkule buď v kyprém ni- tovém plelivu spojivém, aneb v husté mozolovité spoustě pleliva spojivého vetkaný. Za- časté se proměnil v hmotu žlutou tuberkulovou ; velmi zřídka bývá změkčen a takto též dává podnět k tuberkulovému misání pamázdry. V pamázdrách co lůžku tuberkul v hojnosti se vyvinující nové cevy zavdávají velmi zhusta příčinu ke krvotokům, čímž vycezenina neb výlev se slává krvotočným (haemorrhagickým.) I v sraženinách krevních (coagulum), nacházejících se v krvotočných výlevech, se vyvinují tuberkule, a sice v povrchní, s tuberkulující se pamázdrou stýkající se vrstvě, Nad to všecko bývají tuberkulé v pamázdrách kruhem vyýcezené krve, a náapotom i dvorem černého barviva obklopeny, někdy jsou i vetkány v pamázdře krví naskrze nabubřelé, napotom černým barvivem zbrocené. Časté a hojné objevování se tuberkulí v rozličných ústrojech a pletivech jest velmi rozličné, jelikož v něklerých nad míru časté, v jiných zase vělmi zřídka se na- skylá. V tomto ohledu obyčejným spůsobem utvořená stupnice častého vyvinování se tuberkulí jest jen podřízené důležitosti. Taková u zrostlých a dospělých asi následovně by se dala sestaviti: plíce, roura zaživací, míznicové žlázy, a sice přede vším šíjové, průdušničné a břišní, chřtán, blány syrovatečné a zvláště pobřišnice a pohrudnice, blána syrovatečná mozku, mozek, slezina, ledviny, játra, kosti a okoslice, děloha a vejcovody, varlata i žláza předstojná a míšky chámové, micha. U dětí se tato stupnice v něčem různí, totiž že souslava žláz miznicových (lak nazvané krlice) v předu se staví, pak teprv přijdou plíce se sliznicí průdušničkovou, napotom mozek, blány syrovatečné atd. Největší váhy jsou následující poznamenání, která nedostatečnost obyčejné sumární stupnice častoly objevování se tuberkulí dokazují. 4. Jak z prvé uvedených údajů vysvitá, jsou jisté ústroje a pleliva, v nichž tu- berkule jen nanejvýš zřídka se vyvinují aneb docela ne. 2. Když při vyvinování se tuberkulí v rozličných ústrojech béřeme ohled na jich prvotné neb druhotné se objevení, což ovšem velmi důležité jest, pak ovšem se nám naskytá stupnice od předešlé se velmi různící. Ovšem že tuberkule plic a miznicových šláz co prvotné na prvním místě se udržují, za to však v nahoře uvedené stupnici velmi hluboko stojící tuberkulose močidel, sliznice, rodidel, kostí, varlat, žlázy před- stojné a míšků chámových se k nim vřadí: naproti tomu všecky ostatní, jako tuberku- lose střev, chřtánu a průdušnice, blán syrovatečných, sleziny a jater velmi podřízeného postavení dosáhnou, jelikož více neb méně zřídka se naskytují co prvotné tuberkulose, nebo téměř nikdy. 3. Protož také mnohé tuberkulose, které ve svrchu uvedené stupnici vysoké místo záujímají, jsou jen podřízeného choroboslovného značení, jelikož velmi zřídka bývají prvotnými nebo nikdy, alebrž vždy jsou druhotné, od jiných tuberkulosí závisící, ano i velmi zhusta jen částečné úkazy všeobecné tuberkulose; tak se to děje na př. v tu- — PB = berkulích jater, sleziny, ledvin, ano i v mnohých tuberkulosích žláz mizničných, tak na- zvaných krticích (skrofulosi). 4. Tuberkulose několika určitých ústrojů jsou téměř stále původně spojeny, aneb se v brzku k sobě přidružují. Příklady toho jsou kromě spojení tuberkulí, žláz mizni- čných s tuberkulemi ústrojů, v nichž tyto žlázy se nacházejí, následující: tuberkule mozku se pojí s tuberkulemi žláz mizničných; luberkule varlat, žlázy předstojné a míšků chá- mových s tuberkulosí soustavy močové; tuberkule sleziny neb nadledvin s tuberkulemi žláz mizničných; tuberkule vejcovodů a dělohy s tuberkulemi pobřišnice; tuberkule plic s tuberkulemi střev a chřtánu. 5. Druhotné tuberkulose se přidružují dle dosti stálých pravidel k jistým už stá- vajícím tuberkulosím. Tak jest pro všecky druhotné tuberkulose všeobecným základním ohniskem tuberkulose plic neb tuberkulose jistých žláz mizničných. Tuberkulose blán syrovatečných se přidružuje k tuberkulosi ústrojů, které potahují a pokrývají, tuberku- lose soustavy močové k tuberkulosi soustavy rozplemeňovací atd. 6. V každém ústroji má tuberkulose dosti stálé, zvláště když se přes příliš prudce nevyvinuje, snadno dokazatelné místo, to jest, v každém ústroji bývá přede vším určitý oddíl tuberkulemi zachvácen. Jak známo, bývá v plících původním sídlem tuber- kulí.ostří, totiž hořejší třetina hořejších laloků; na omozečnici (pia meninx) část její, která zpodek mozku od křižovatek nervů zrakových až k mostu Varolovu a miše prodloužené obíhá a až do jámy Sylviovy zabíhá; v mozku samém hmota šedivá a části nejblíže k ní přiléhající, a na kostech, pichové kosti a části jich; na sliznici střevní část nej= dolejšího střeva tenkého; na sliznici chřlánové část pokrývající sval příčný hlasivky; na varleti nadvarle; v soustavě rodicí sliznice vejcovody a dno dělohy. 7. Taktéž jsou, ačkoliv je jich po skrovnu, přece nápadná ohraničení, kteráž pokračující vyvinování se tuberkulí ve svém rozšiřování nachází; tak na př. tuberkulose chřtánu se téměř nikdy nerozšiřuje na požerák, tuberkulose dělohy sotva kdy překra- čuje ústí vnitřní a nezasahuje nikdy hrdlo dělohy a pochvu. Tuberkule se vyvinují až do nejvyššího kmetčího věku, zvlášť ale v panickém a mužském, za to však nikdy v zárodku, a ještě ani u kojenců nebývají. Tuberkulose velmi obyčejně usmrcují, a sice zkracujíce zábyvy ústrojů, obrňujíce ústroj zachvácený přílišným vyvinováním, porušujíce vředovitě pletivo; v rychlém vývoji s příznaky rozmíšení krve. Zahojení se tuberkule jde před se mnohým a rozdílným spůsobem, a sice zakr= sáním, zkřidovatěním, jakož i vyvržením obměklého tuberkule. Však nemají co místní pochody hojivé žádnou cenu pro jednotníka nemocného, když by při tom tvoření se nových tuberkulí se nezastavilo. Jelikož úplné vystřebání tuberkulí sotva kdy místa míti může; tudíž zkřidovatění tuberkule nám představuje nejjednodušší běh zahojení, Zahojení pomocí vyvržení změk- lého tuberkule jest předešlému vyhojení podřízeno; neboť jakožto složený běh, který jen pomocí vředovité ztráty pletiv se provésti dá, v takovémto poměru stojí k zkřido- vatění, jako odstranění cízí, do těla vniklé hmoty, které by se jen vředovitým pocho- dem, snadno k vysílení vedoucím, uskutečniti dalo, k vpouzdření jejímu by se tato hmota tělu neškodnou stala. Zahojení vředu tuberkulového se děje jen šrámem mozolovitým a svíravým. ===- — 12 — Chléb a koláče. Všecky druhy obilí, rejže a kukuřice, oves a ječmen, žilo a pšenice drží ve svém semeni smíšeninu sestávající z mnoha nerozpuštěné bilkoviny rostlinné a z mála klihu rostlinného. — Tento, náležeje jako bilkovina rostlinná k sloučeninám bílkovitým, jest hmota lepká, udílející své vlastnosti celé smíšenině; a pročež se nazývá lep. K tomuto lepu, jenž se druhdy ovšem chybně za jednoduchou látku držel, přidružuje se ve všem skoro druhu obilí skrovné množství rozpustné bílkoviny, Též i tukotvorců jest přehojně v mouce obilné; neboť je v ní takové množství škrobu, že ho mnohem více nežli látek bílkovitých. Kromě škrobu jest vždy též něco klí škrobového v mouce, a jindy se též za to mělo, že i cukr nechybí. Nová skoumání nás však poučila, že tomu není tak; alespoň v mouce pšeničné čerstvě namleté se zajisté cukr nenachází. Něco málo hotového tuku jest spojeno s tukotvorci. A konečně jsou všecky neústrojné části lidského těla v semeni obilném obsaženy: soda u draslo, magnesia a vápno, železo a chlor, kazík, kyselina fosforečná a sirková. Alkalie a zeminy fosforečné převládají mezi solmi, a magnesie mezi zeminami. Mnohem větší, nežli by se očekávali dalo dle přirozené příbuznosti původních bylin, které všecky patří k travám, jest rozličnost složení semene obilného. ad Lep a škrob jsou nejhlavnější hmoty, jichž množství v obilí velmi jest rozdílné. Všeobecně jsou lep a škrob mezi sebou v opáčném poměru. Tak v pšenici jest velmi mnoho lepu, za to velmi málo škrobu; v žitě jest prostřední množství lepu a škrobu; za to však y rejži a ječmenu, v ovse a kukuřici převládající množství škrobu a velmi málo lepu se nalézá. Drasla jest v obilí mnohem více nežli sody; tak nás poučují nejnovější skoumání podniknuté se pšenicí a ječmenem, s ovsem a rejží. Znamenitým množstvím tuku jest konečně zásobena kukuřice. V nejvněšnější vrstvě buňkoviny bílku semene obilného jest mnohem více lepu a tuku nežli uvnitř, pročež se v sloupnuté rejži a kroupách, sloupnutém to ječmenu, větší část potravnosti ztratila, a chléb otrubový jest živnější, než z mouky protřesené upečený. Ovšem není chléb otrubový, že víc tvrdé buňkoviny v sobě má, snadný k strávení, a slabé ústroje zažívací mocně dráždí, že i škodlivé průjmy a běhavky z něho poystávají. Pročež také nesmí neprotřesená mouka všeobecně místo prolřesené zajímali. Když povážíme, že chování dobytka a rolnictví mezi nejdávnější umění lidské ná- leží, nesmíme se diviti, že život v docílení hojného užitku o tisíce let vědu předcházel. Y nejvíce případnostech vědě nic jiného nezbylo, než zkušenosti životem nabyté pořádně a správně si vyložiti! Ale jak často za to uchránilo vědecké odůvodnění obvyklého spůsobu před omyly, které se dají jen tenkrát jistě zamezili, když jasné vysvětlení všech důvodů zkušenosti v jednotnostech zviklané pevný směr udělilo. Kdyby rolník a živnostník vždy byl hotov toto uznali, jako by měl zase přírodozpytatel k onomu ochotně se při- znali, pak by ovšem mohútnost ducha a moc peněz nerozplýtvaly prostředky, jimiž by se, v uvědomění k pospolilému cíli spěchali mělo. Ale obyčejně se svévolné hrdosti učence, jenž se svými sadami všecky výkony rolnické zkušenosti chtěje zamílnouli, za- pomíná, že slejně často stará obvyklost novými důvody upevněna, jakož i zavržena — AU —. bývá, staví na odpor svévolná obmezenost rolníka, jenž nedůvěřuje tak snadno tomu, co nebyl sám zkusil. Čím jest v chlévě krmení, tím jest na poli hnůj. Když se při dobytku nejvíce hledí na hojné tvoření tuku, snaží se rolník hlavně, aby se lepu v hojnosti zarodilo v obilí. Čím větší množství dusíku, jenž roli ve spůsobě čpavku pomocí hnoje se po* skytuje, tím více se lepu urodí, jenž v semeni obilném krev člověčí obnovuje. Kromě hnoje teplo nejdůležitější vliv má na množství lepu,; které se v travách na roli rodí. V létě a v teplejších pásmech naší země se více lepu zarozuje, nežli v ozi= mním obilí a na drsném severu. Byť se ze všech druhů obilí tu i onde chléb pekl, jako z rejže u Hindů; z kuku- řice v Tyrolsku a na Zlatém pobřeží v Africe: přece nám jen pšenice a žilo poskytují mouku, která se z většího dílu nejhojněji k pečení chleba upotřebuje, Náš obyčejný chléb se vyrábí pomocí kvasu, a jmenuje se též kvašeným. Kvas není nic jiného než část obyčejného těsta, které se až k nejbližšímu pečení ponechává, a které za ten čas zkysalo. Kvašením se vyvinují v uschovaném těstě kyselina mléčná a octová. Kvas se dá nahraditi droždím (kvasnicemi), v obém však jest spojek bílkovibý příčinou, že cukr v těstě se tvořící přechází do vinného kysání. Při té příležitosti roz= padá se cukr v lih, jenž se vykuřuje, a v kyselinu uhličitou, která co plyn ve vazkém lepu uzavřena jsouc, v chlebě se zadržuje. Z mouky, kvasu, vody a soli kuchyňské skládá se těsto. Už v těstě se proměňuje část škrobu v cukr, a tento cukr zase se proměňuje pomocí kvasu neb droždí v lih a kyselinu uhličitou. Dirky neb bublinky v střídě chleba povstávají z kyseliny uhličité, lepem zadržené, a tak se stává chléb kyprým. Při pečení se proměňuje ve vněšné vrstvě chleba nové množství škrobu v klí škrobové a cukr. Rozpustná bílkovina se sráží, lih se vykuřuje. Pražením se stává kůrka brunatnou. Při tom se tvoří hmota hořká, příjemně chu- tající, která povstává při pražení nejrozličnějších ústrojných spojků. Tato hmota se nazývá assamar, a tak snadno ve vodě se (rozpouští, že vlhkostí ze vzduchu při- taženou se rozplývá. Spravedlivý chléb pšeničný jest bílý, chléh ze žita (rži) jest černý. Jelikož ve pšenici více lepu nežli v žitě, taktéž je ho více v bílém chlebě než v černém; a jelikož se lepem v chlebě zadržuje kyselina uhličitá, která vinným kvašením z cukru povstala, jest patrno, že chléb žilný (režný), méně lepu v sobě držící, vždy méně se pozdvihá nežli chléb pšeničný. Staropečený chléb není o mnoho sušší nežli novopečený. Za pět dní tratí novo- pečený chléb solva setinu své vlhkosti a béře na se povahu staropečeného i napotom, kdyžby se nechal ve vzduchu vodou přesyceném vystydnouti. Za to však se může staro- pečený chléb proměnili v novopečený, když se strčí zase do pece, při čemž značné množství vody se vypařiti musí. Teplota a zímno udělují změnu i nejmenším částem, jejíž zevrubnější určení ještě věda musí vypátrati. Tolik jest jisto, že staropečený chléb jest tvrdý a pevný, ale že nemusí býti povždy vyschlý. Kdyby i chléb byl tak stravitelný jako maso, přece by pod masem stál co do živitelnosti, zvlášť čo se týká látek bílkovitých. Neboť i nejsilnější a nejživnější chléb neobsahuje více nežli sotva dvě třetiny látek bílkovitých, jakých je v mase hovězím. z DNÍ Kromě toho není stravitelnost chleba a masa stejná, neboť lep se mnohem nesna= dněji rozpouští v potravních šťávách nežli vláknina svalů, a nesouhlasí tak přímo s látkami bílkovými krve naší, pročež se také zdlouhavěji v ně proměňuje. Škrob, jehož veliké mmožství v chlebě se nachází, musí se v tuk proměnili, a lím se aspoň vyrovnává skrovnější rozpuslitelnost tuku, jenž se hotový v mase nalézá. Pro tuk, klerý se rozličnými výměsy z krve dostává, jest chléb mnohém vydatnějším zřídlem nežli maso; neboť více než třetina chleba pšeničného se skládá ze škrobu, de- sátou část dělá klí škrobový, a kromě toho jest ve chlebě něco málo cukru. Tímto převládáním tukotvorců se objasňuje, proč ve chlebě mnohem více hutných částic jest nežli v mase. V onom není vody ani třetina. Ale toto množství tukolvorců není v žádném poměru k skrovnému množství tuku, jenž se v krvi nachází, a protož také ve srovnání k celému chlebu maso jest onoho mnohem živnější. Mezi rozličnými druhy obilí závisí zase potravnost od množství lepu, neboť tuko- tWworců jest ve všech nadbytek. Pšenice, žito, oves, ječmen, rejže a kukuřice tvoří řadu, v níž pšenice nejvyšší, kukuřice nejnižší místo zaujímá, když polravnost za měřítko klademe. V rejži a kukuřici jestiť sotva sedmý díl toho množství lepu, které se v pšenici nachází. Totéž platí o chlebě z těchto druhů obilí vyráběném. Lučebné skoumání tudíž oprávňuje starý zvyk, dle něhož dáváme přednost pšenici a žitu při zhotovování našeho vezdějšího chleba. Koláče patří ke krmím z rozličných věcí složeným. Již jsme mluvili o vejcích, tuku, cukru, rozmanitém koření, mandlích, sušeném neb čerstvém ovoci, které všecky do těsta se přičiňují, aby nejrozmanitější moučné pečivo se z nich utvořilo. Proč jsou koláče zdraví méně prospěšné nežli chléb? Otázka to, kterou chci maším moučného pečiva přemilovným paničkám a hospodyním rozluštiti, Cukr, jejž mnohé a mnozí za nejnebezpečnější drží, jest nejméně škodlivým. Když ho není v přespřílišném množství přičiněno, proměňuje se v kyselinu mléčnou, která trávení žaludku napomáhá. Ale tuk, jenž v másle, ve vejcích a v mandlích se nachází, dělá pečivo nestravitelným, a lo tím více, čím více tuky .rozehřatím ve zplodiny rozkladu se rozpadly. Pročež jsou makronky, mandlové torty (pokruty) neb koláče čokoládové, v nichž tuk z kakao se nachází, tížeji stravitelné nežli koláče ovocné a jiné pečivo, v němž by mandlí a kakao nebylo. + Alei při těchlo závisí snadnější neb těžší stravitelnost od množství másla a žloutků vějcových, které se k jich připravování upotřebily. Neboť v žloutku má své sídlo tuk vejčí.. A protož jsou koláče, v nichž málo másla a málo vajec, nejneškodlivější. -© Assamar, jenž v kůrce chlebové při pečení neb pražení se tvoří, povstává ve všem ostatním pečivu na ten samý spůsob. © Assamar jest hmota, která zvláště vodu ze vzduchu aneb ze vnitřku pečiva k sobě přitahujíc kůrku vlhkou činí. © Proč pečivo, jsouc ve schránkách od vzduchu venčího odloučeno, bývá navlhlé ? Proto, že v uzavřeném prostoru voda pečiva méně se vypařuje, a tudíž celek méně vysychá. Cukr, jímž se povrch pečiva obyčejně hojně posypává, a assamar v schránce uzavřené vodu ze vnitřku pečiva k sobě potahují, protož také po nějakém čase cukr se rozpouští a kůrka navlhá, — tě Hrách, boby a čočka. Hrách, boby a čočka, se zahrnují pod jmenem lušťín. Kdyby se měly pokrmy ve dvě hlavní. třídy rozděliti, z nichž by první živnější obsahovala, pak by se do první kromě masa a chleba musely luštiny vřaditi. Neboť legumin (hrachovina), jenž všem luštinám jest společný, nachází se tak hojně v hrachu, bobech a čočce, že tato hmota bílkovitá ne jenom množství lepu v chlebě, ale i množství vlákeniny v mase nezřídka převyšuje. Legumin se rozpouští ve vodě, Kyse- lina octová dělá ve vodnatém roztoku sraženinu, která se ani v nadbytku vody neroz- pouští. Pouhým vařením se legumin nesráží, ovšem ale rozpustná, bílkovina rostlinná, která, jako v semeni obilném, taktéž v luštinách poskrovnu se nalézá. Značné množství škrobu, k němuž se přidružuje nenepatrné množství klí škrobo— vého, a v hrachu cukrovém též něco cukru, zastupuje tukotvorce v bobech, hrachu a čočce. Slupka jejich, jakož i zelené pouzdro bobů neb fazolů, které se celé požívají, se skládá z větší části z hmoty, která ve všech rostlinách mladistvou stěnu buněčnou tvoří a proto buňkovinou se nazývá. Buňkovina náleží mezi tukotvorce. Co, do, složení jest stejná se škrobem a proměňuje se též jako škrob kyselinami v cukr. Ale tato proměna jde,tak povlovně před se, že ve vodě nerozpustná buňkovina náleží k látkám potravním, které jsou velmi nesnadné k strávení, a to tím více, jelikož i alkali, které se v slinách a žluči, v šťávě žaludeční i střevní nachází, jen velmi málo buňkoviny dovede rozložiti, Hotového tuku, jenž se v luštinách vedle tukotvorců nachází, jest tak po skrovnu, že by hrách, boby a čočky, kdyby v nich nebylo škrobu a klí škrobového nadbytek, nebyly v stavu vynahraditi tělu potřebný tuk, který, ve vodu a kyselinu uhličitou pro- měněný, ustavičně vydychujeme. Všecky spojky chloru, jakož i všecky soli krve nacházíme v luštinách; nejdůleži- tější soli krevní, jako alkalie a zeminy fosforečnaté, v přehojném množství. Legumin (hrachovina) má své jmeno z toho, že nejdůležitější potravní látkou luštin jest; neboť zastupuje bílkovité látky v hrachu, bobech a čočce, v nichž jen po skrovnu rozpustné bílkoviny se nacházejí. Čím se to slává, že hrách, boby a čočka vařením tvrdnou, kdež přece legumin ve vroucí vodě se nesráží a srážející se rozpustné bílkoviny velmi poskrovnu jest? Tím, že lučebník a kuchařka ve velmi rozličné vodě vaří. Lučebník upotřebuje jen vody sprostěné všech rozpustných částí. Voda dešťová neb studničná teplem prvé se přehání, páry zase zimnem ve vodu se srážejí, a ve vodě takto dobyté není více spojků vápenných, kterých nikdy ve vodě kuchařčině neschází. Neboť vápno se spojuje při vaření s legumi- nem a dělá jej velmi tvrdým; a jelikož ve vodě dešťové méně vápna jest nežli v stu- dničné, protož také v oné hrách více měkne nežli v této. Vařením v dešťové vodě, v níž málo vápna, značnější část leguminu se rozpouští; pročež jest to prospěšno naší krvi i kapse, když hrách, boby a čočku nepožíváme v celosti, nýbrž v polívku rozvařené. Jakož se musí vařené maso s polévkou masovou spojiti, abychom nejstravitelnější a nejživnější část masa požívali, tak jest polévka z hrachu a čočky lepší nežli luštiny tyto v.celosti. Protož se také dobrá část potravné látky vy- hazuje, když se hrách, aby se co vařivo požíval, ve vodě vyvaří a polévka se vyvrhuje. Jelikož husté roztoky leguminu se léž ve vařící vodě srážejí, ne však dostatečně = = rozředěné, musí se hrách, aby se z něho silná polévka vydobyla, v studené dešťové vodě k ohni přičiniti. V buňkách hrachu samého jest hustý roztok leguminu. © Kdybychom na hrách ihned vařící vodu nalili, pak by ihned větší část leguminu se srazila. Utvořená sraženina by pozůstala v buňkách, následkem čehož by značné množství nejdůležitější potravní části zůstalo na sejtě, odkud by se jako odpadek ztratila. Platí tudíž u při- pravování co nejvíc živné polévky hrachové to samé pravidlo, jako při vaření silné po- lévky masové. Hrách se musí dáti do studené vody a povlovně se musí vařili. -Ve stravitelnosti jsou luštiny, když je požíváme bez slupek, uprostřed mezi masem a chlebem. Neboť čím vynikají vláknina a bílkovina masa, co se týká shody s částmi pod- statnými krve, nad legumin, tím zase označuje se co do rozpustnosti legumin od lepu chleba, Jen když ve vodě vápnem oplývající, jakož se velmi začasté přihazuje, legumin tvrdne, pak ovšem hrách, boby a čočka se stávají těžce stravitelnými a nadýmajícími krměmi, Na tom se též užitek pravidla zakládá, aby se polévky z luštin ve vodě dešťové připravovaly, a po uvaření, v němž slupky popraskají, v sejtě promačkávaly ; neboť jen od lidí s přesilnými ústroji zaživacími hrách, boby a čočka ve slupkách se snášívají. Když však jsou luštiny, co se týká stravitelnosti, méně prospěšné než maso, za to však je v nich více hutných částí; neboť vody jest sotva šestý díl v hrachu, bobech a čočce. A jelikož i bílkovitých látek v nich může býti o polovinu více nežli v mase, pak i též tukotvorci a solemi vynikají nad maso. 77 Pročež se také v hojnosti krve a masa, mléka a semene z hrachu, bob a čočky vytvořuje, a proto jsou luštiny též útěchou naší chudiny, jíž se masa velmi zřídka a jen po skrovnu dostává. O značném množství fosforu leguminu se již dříve pojednávalo. Mozek se však nemůže obejíti bez tuku fosfor obsahujícího, který z bílkoviny a vlákeniny krve původ svůj béře. Z jiných látek prvotních se nemůže fosfor ulvořiti, protož jest to nutný závěrek, že potřebí masa, chleba a hrachu, aby se mozek ve své výživě zachoval, a že krmě, jako ryby a vejce, v nichž jest hotový tuk fosfor v sobě obsahující, dovoz této zvláštní a podstatné čásli do mozku usnadniti musí. Původ mozku, jakož i jeho činnost závisí od tuku fosforového, protož žertem pravíme, že má chylrák mnoho fosforu v mozku, neboť v pravdě nebude žádný přírodozpytatel taklo souditi, Smíšení každého ústroje trpí, pakli buď mnoho přičiňujeme, buď málem jej hledíme. Není se obávati, když považujeme zákony pravidelného přitahování, na němž obživa pletiv se zakládá, že by přílišný dovoz podstatné části k jakémusi ústroji se děl; kdežto však celý ústroj i jeho činnost trpí, když málo látky dovozné stává. Pročež nemůže býti nikdy u statných a neunavných myslitelů fosforu s nadbytek, a pak ovšem skutečnou pravdou: že bez dosta- tečného fosforu se výdalné myšlénky v mozku roditi a rojili nemohou. Kalokrevnosti. jež XIII. Dna, pakostnice. Arthrilis. Gichl. © Dna se zakládá na smísilosti krevní, při nížto krev nad míru oplývá kyselinou močovou neb močany vůbec, a z níž se kyselé vyměšeniny jakož i výzevy vyvinují. Zřídlem léto kyseliny močové (ostrost dnavá starých lékařů) jsou dílem staré odumřelé — W © části pletiv (pelichání, línání), dílem přílišně v krvi nashromážděné látky proteinové, které kyslíkem nebývají patřičně proměněný v močovinu, nýbrž se jen v kyselinu močovou přetvořují. © Původem tohoto slabšího okysličení by mohl býti buď nedostatek kyslíka aneb nadbytek hmoty močové, beze vší pochyby že obé. Též se považuje za příčinu dny nemírné požívání potravných věcí dusíkem oplývajících při spůsobu sedicího živobytí, Příznaky dny. Památné jest u této kalokrevnosti umístění, neboť usazuje se nejvíce v kloubech; odtud jmeno kloubní nemoce (arthritis, z arthron = kloub). Klouby zardívají se, otékají, velmi bolí zvláště v noci, a ukládají se v ně z močanů sestávající ssedliny, buď ve spůsobě dnavých bakulí (Gichlknolen), aneb ve spůsobě křidovitého prášku. Přede vším zachvacuje dna klouby palce u nohou (podagra), řidčeji klouby prstů u ru- kou a klouby rukové samé (chirargra), kloub kolena (gonagra), kloub plecmí (omagra) a kloub loketní (pechyagra). Též i kosti vně kloubů, jmenovilě kosti hlavy, páteře, pánvice mohou sídlem dnavých záchvatů se státi, a tu se přihazuje, že dle povahy dnavé vycezeniny, která bývá tekutá neb sraživá, k rychlému neb počasnému zánětu kosti se přidru- žuje ztvrdnulí, zkypřelost, zvředovatění, ano i zlalovatění s utvořením se přírostků kost- ních, ba i bez nich. Dle Rokytanského povstává z tohoto zánětu dnavého na kloubních koncech kostí v tak nazvaném omalum senile, a na dlouhých hnátových kostech ztvr- dnutí s výrostky (osteophyt) kostními bradavicovitými a krapníkovitými. Taktéž v klou- bích a na obratlech se nacházející a do svazových útvarů vnikající výrostky ve spůsobě miskových, plochých, trnovitých, bakulovitých násadců křidového složení pocházejí dle Rokytanského ode dny. Kosti u lidí dnou trápených mají velmi málo solí kostních v sobě, bývají tudíž za- časté jako odměkčeny a pod klouby oteklými téměř zmisány. Též i svazy kloubové jakož i chrustavky kloubové misají povlovně, okolní šláchy sovrkají a částečně kostnatí, a údy se zkracují a nespůsobnými stávají (Dactylogryposis). Vycezenina dnavá se skládá kromě plastických částek nejhlavněji z močanu sodi- tého a vápnitého, z kyseliny močové, z uhlanu čpavkového a chloranu soditého, řidčeji jsou při tom fosforečnany. Vycezenina se naskytá buď ve spůsebě bakulí dnavých (Gicht- knoten, tophi arthritici) neb Ařidovité ssedliny aneb práškového nálelu. K vypátrání většího množství kyseliny močové © krvi, která ve dně zprvopočátku oplývá buňkami a vlákninou, za to však méně tekutiny, totiž vody, v sobě drží, udal Garrod jednoduchý prostředek. Lot neb dva loty krve se nemocnému odejmou, včiní do ši- roké roury neb do úzké sklenky a nachají se sraziti; po několika hodinách se voda krevní procedí a půl kventlíku neb jeden na sklo hodinkové vleje, do toho se přidá asi 5 kapek kyseliny octové a do této tekutiny se vloží nit Iněná neb koudelná. Po 48 hodinách jest tekutina vyschlá, a byla-li v ní kyselina močová, jest vložená nit kry- staly kyseliny močové obsypána. Z množství těchto krystalů se uzavírá na množství kyseliny močové nalézající se v krvi. Hojnější tvoření kyseliny se vyskytuje též v celém ústrojstvu a naznačuje se velmi kyselým, kyselinou močovou a její solemi oplývajícím močem, kyselými poty a kyse- lými slinami. Kyselina močová se též nalezla v kostech dnou zvředovatělých, jakož i na půdě takovýchto vředů. Kyselina močová v těchto rozličných tekutinách a ssedlinách se vypátrává průbou murexidovou a poznává se nejsnadněji dobrohledem po svých krystalech. Kromě těchto příznaků od kyseliny močové pocházejících objevují se před záchvaty o >- u dnavými příznaky porušení moci zaživací, tak nazvaná kyselost žaludková a příliš- nost krve břišní. Dna bývá rychlá a počasná, pravidelná a nepravidelná. Rychlou, pravidelnou dnu předchází někdy porušení moci zažívací a těkavé bolesti; objevuje se nejvíce na jaře a na podzim, a sice náhlým bolením, obyčejně po půlnoci se vyskylujícím, velmi prudkým, po stupni se zvětšujícím, v jednom kloubu nebo ve více menších kloubech, obyčejně v palci u nohou, při čemž kloub otéká a kůže okolní velmi horkou se slává, namodrale se zardívá, skvěje, něco napuchá a roztaženými žilami nabíhá. K bolení tomuto dnavému, jež se prý dle výroku nemocných pilování, bušení, žehání, vrtání neb kapání velmi horkých neb ledových kapek podobá a slabý nepokoj v onemocnělém údu působí, se přidružuje více neb méně prudká horečka, která i s bo- lestí po několika záchvalech, sedmi až člrnácti, povlovně mizí a zdánlivé zdraví uvodí. Ne dlouho před takovým záchvatem bývá vyměšování kyseliny močové uskrovněno neb i docela zrušeno, moč bývá bledý, po záchvatu jest však velmi rozhojněno v moči i v potu, tak že celý záchvat dnavý na zástavě kyseliny močové spočívati se zdá. V počasné pravidelné dně, v kleréž Lehmann kyselinu močovou v moči vždy uskrovněnou nalezl, záchvaty se častěji opětují, ne zřídka v určitých dobách s horečkou slabší a nepravidelnější, trvají déle, rozšiřují se po více kloubích a uvodí dnavými vy- poceninami známé, trvalé místní změny. Povlovně celá obnova zkázu trpí následkem porušené krve, a nastává úbylí a někdy i vodnatelnost. Dna jest nepravidelná, když se k záchvatům dnavým těkavým (arthritis vaga) ještě jiné neduhy přidružují. Co se 0 zakryté (verlarvle) a o zarašené dně mluví, nepatří před forum přísné vědy, taktéž co se bájí o dnavých bolestech (Gichlschmerzen), při nichž by se žádná proměna v kloubech a příležících částech neobjevila. Takové a podobné bolesti jsou čisti boly nervů, neuralgie. Léčení dny se rozpadává v léčení za doby záchvatů, zakládající se na potlačení neb umírnění nejoblížnějších úkazů, a v léčení po přestálých záchvatech, kteréž k zru- šení kalokrevnosli samé přihlíželi musí. Proti oblížím záchvatů učiní zadost následující chování: všeobecný tělesný a du- ševní poklid, teplo (zavinování vatou, flanelem neb koudelí) a mírně vyvýšená poloha spočívajícího nemocného údu (nejlépe v posteli), uskrovněná rostlinná strava, pití mnoha vody, morfium při velikých bolestech spojených s nespaním, při zácpě klystírování. Zničení kalokrevnosti může se docílili jen proměněním správy životní, a muselo by se hleděli, když by předce dna se zakládala na vykračivém a přílišném tvoření kyseliny močové, lolo tvoření umirňovati buď odepíráním dusík držící (bilkovité) po- travy, jelikož kyselina močová u nemocných dnavých spíše se býti zdá zplodinou bez= prostřední proměny proleinových látek potravních nežli celé obnovy těla, aneb napomáhati zvýšeným a rozhojněným dodáváním kyslíku a tudíž urychlenou obnovou následkem roz- množené činnosti, správnější proměny kyseliny močové v močovinu. Kdyby rozhojnění kyseliny močové bylo jen zdánlivé, kdyby byla snad jen svou rozpustnost pozbyla a jen se proto srážela, že se nedostává prostředků, jako jsou voda, alkalie, v nichž by se udržela rozpustná: pak by tyto rozpušťovací prostředky musely u větší hojnosti v tělo se převáděli. Jelikož všecky tlylo tři příčiny k povstání dny přispívali mohou: tudíž by M | = k povlovnému zrušení této kalokrevnosti dostačovaly mírmost u požívání živočišné po= travy, pití mnoha vody, zvlášť alkaliemi oplývající, a tělesná činnost při mocném dýchání; kterou dnaví však zvláště nemilují. Kůže povlovně musí přivykati na vlažno, chladno a studeno v obleku, mytí a koupání, Specifických prostředků proti dně (antarthritica) jest nesmírné množství, které však bez změnění posavadní správy životní nic nepomáhají. Jsouť to prudké a balsami= cké prostředky, jako: guajak, oměj (akonit), ocún, veratrin, arnika, chelidonium (vla- šťovičník), listí buccové (diosma crenata), rhododendrum, bahnitka edum palustre), gratiola.. Dále síra, antimon, jodkali, sublimat, žluč, reveň, mýdla a soli obojetné; tuk rybí (Leberthran). Konečně léčení hladem, Zittmannovo, mazáním rtutí, vodou, mlékem neb syroválkou, ovocem a mineralními vodami v Karlových Varech, v Marianských a Františkových lázních, v Bílině, Emsu, Vichy. XIV. Hostec, suché lámání, flusy. Rheumalismus. V kalokrevnosti rheumatické, která se zvláštními bolestmi (rheumatickými) z nasťu=; zění, jak se myslí, a ze zanětu © ústrojí hýbacím povstálými jeví, z počátku krev vlák- ninou oplývá a také též příčinu k jiným zánětům zavdává, jmenovitě k zánětům osrdce, vnitroblány srdce a odvodic, pohrudice, sleziny a ledvin. Později v rheumatismu po- časném bývá krev řídká a vodnatá. Není známo, jaké zplodiny rozkladu, tak nazvaná ostrost rheumatická, v krvi obsaženy jsou. Někteří se domnívají, že jsou to zadržené a snad i rozložené části potu; nebyl by tudíž hostec nic jiného než jistý druh potové kalo- krevnosti (Schweissdyserasie), Jak daleko naše dosavadní vědomost o hostci dosahuje, mohlo by se za to míti, že hostec není nic jiného než obyčejný zánět, jenž se jen sídlem svým v útvarech syrovatečnovlákenatých od druhých zánětů poněkud různí. Též by mohl zde náhled platiti, že hostečný zánět jest někdy čiře místním, jindy zase umí- stěním jisté porušenosti krevní. Hoslec jest též rychlý a počasný, dle staré školy též svalový a kloubní; dle nové jen kloubní. Bolesti hostečné (suché lámání), o nichž se s jistotou neví, zdali od zánětu v ústroji hýbacím, aneb od utrpení nervů na oboleném místě čili v ústředu nervů sa- mých závisí, popisují se obyčejně co trhavé, studenem a pohybem se rozmáhající, a na- nejvýš těkavé a přeskakující. j Zánět hostečný mívá své sídlo: v koncích kloubních kostí, v syrovatečném pouzdru kloubním, v svazovém a šlachovém přístroji kloubním, v povazkách, v pošvách svalů, v pletivu spojivém ve svalech a pod kůží; v pošvách nervů, v okostici, v pletivu spo- jivem podsyrovatečném a v blanách středů nervových. Tento zánět, jenž se ovšem jen na malá místečka ohraničuje, mnohem častěji se buď rozhání, aneb ve vlákenatou vyce- zeninu proměňuje, která v mozolnatost a ztvrdnulí přechází, nežli by se převracoval v hnis, talov a mrť. Co příčinu hostce považují mnozí porušení činnosti kožní nejvíce ze zastuzení pošlé, druzí zase drží za příčinu hostce proměnu poměrů elektrických v našem těle. Mnozí drží hostec a dnu jen za odrůdy téže choroby, jiní zase obé pokládají za- utrpení úplně se různící. Dna prý jest nemoc sešlého věku, hostec zase prý jen mlá- dež zachvacuje; dna častěji bývá u mužských, hostec zároveň stejně u obého pohlaví; Ja dna prý zachvacuje alespoň z počátku více silné a krevnaté osoby, hostec zase osláblé ; dna jest nejvíce zděděna, hostec zase ne; příčinou dny že prý jest dobré a pohodlné živobylí, hostec že povstává nejvíce z nasluzení; dnu předcházejí po delší čas příznaky nestravitelnosti, čehož u hoslce není; dna zachvacuje jen malé klouby, hostec větší; dnou bývá jen jeden kloub zachvácen, hosteem hned několik; v obou chorobách jest kloub zardělý, oteklý a boleslen, předce však ve dně jest bolest obyčejně prudší, za- rdělost a otok větší nežli v hostcis ve dně jest kůže okolokloubní opuchlá a slupuje se později, čehož v hostci nebývá; ve dně bývá horečka poměrná k místnímu zánětu, v hoslci však silnější nežli by se z místního ulrpení soudili dalo; ve dně jsou metastase velmi řídké, a když se obracuje dna, zachvacuje úslroje břišní neb mozek, za lo však s hostcem kloubním bývá obyčejně spojeno utrpení srdce. Nejhlavnější však rozdíl mezi oběma chorobama slanoví přítomnost velice rozhojněné kyseliny močové © krvi dnavých, kdežto u hostečných osob jen pamálky po ní se nalézají. Za příznaky hostce se drží i lak nazvané hoslečné bolesti, k nimž se přidružují záněly v uvedených zprvu částech s hojnými kysele zapáchajícími poty, též i s potni- čkami (Frieselbildune) a močem oplývajícím kyselinou močovou a tvořícím ssedlinu barvy hrudkové. Příznaky tyto míslní v hostci rychlém se spojují s hořečkou někdy velmi prudkou, a zanikají s ní, nepozůstavivše po sobě žádných patrných proměn, kdežto zase o hosici počasném místní bezhorečně ulrpení v trvalé neodstranitelné proměny zapá- lených částí přechází, jako jsou ztvrdliny a vyrostliny koslí, úbyt chrustavek, mozolna= tosti kůže, skrčení údů, myšky kloubní, neuromy, vodnatosti kloubní, úbyt a obrna svalů atd. V nejčastější spojení s rychlým hostcem vchází zánět osrdce a nitroblány srdce, v něco vzácnější a řidší zánět pohrudice a sleziny. Při léčení hosice se musí hleděti jako ve dně nejdřív na odstranění a ulevení místního utrpení, a pak na opravené hrve a zavedení v pořádek činnosli kožní. V zá- chvatu hoslcovém dostačuje poklid a mírné teplo k umírnění bolesti; v silných a prud- kých bolestech se mírní opiem a morfiem. Kromě záchvatů aneb v počasném hostci musí se zvláště k činnosli kůže přihlíželi, by lázněmi teplými povlovně v chladné a stu- dené přecházejícími a podobným oděvem se tužila: parní lázně jsou nejhlavnějším léčivem. Na opravení krve má se palřičnou potravou, vzduchem zdravým, takým též oby- - dlím, světlem a teplotou, správným vy- a odměšováním účinkovati. Pozůstalé vady se nedají obyčejnými a obvyklými léky odstranili, ovšem že patřičným, činným a trpným tělocvikem poněkud snesitelnějšími učinili. Proti hostci se vychvalují od praktických lékařů, velmi se spolehajících na účinek léků, nejrozmanitější spůsoby léčení, z nichž některé od svých ctitelů až do nebes jsou vynášeny, od jiných zase, kteří své léčení nade všecko velebí, až do pekel bývají za- traceny, a za velmi škodlivé a záhubné vyhlašovány. Spůsoby léčení jsou následující: Tak nazvané prolizánětné (antiflogistické), spojené s polivým (diaphoretickým) a diure- tickým (močovým); těkavá zpryštidla (vesikatory) od Dechillyho upotřebené; časté a silné pouštění krve, dle Bouillauda; podkožní bodení dle Guerina; hnětení a bušení dle Lepel- ketiera; velké dávky chininu 16—32 granů denně dle Legrouxa; dávivého kamene, ledku © neb sanylru 2—4 loty denně, jako Martin-Solon dával; ocún, náprstník (digitalis), opium ve velikých dávkách, oměj, mořská cibule (scilla), sublimat (několik granů denně), kalomel, z% 2 léčení citronové, kalijodove, fosforečnan čpavkový, uhlan draselnatý, síra, guajakové dřevo, električnost a galvanismus, lázně z horkých par terpentinových atd. atd. Tento přehled jen nejhlavnějších proti hostci vychvalovaných prostřédků dokazuje patrně, jaký nerozum v léčení této nemoci panuje, a jaké dryáčniclví se rozproslírá: DROBNOSTI Zdravolní slav v Rusku 1857. Od císařského ministeria vnitřních záležilostí vyšla právě nyní zpráva o zdravotním stavu Ruského národu, jakož i o činnosti občanských nemocnic v Ruské říši na rok 1857. Jako ve zprávách uveřejněných v předešlých letech není tu řeči o Čuchonsku a Polsku, o Petrohradě a Moskvě, které k ministeriu vnitřních záležitostí nepřislušejí. Počet všech rokem 1857 léčených nemocných obnášel 996.377, z nichž 53.727 umřelo; tedy 57 umrlých přišlo na 1000 léčených. Nejmenší bylo úmrlí v Livonsku a největší v Erivansku. Co epidemie panovaly: tyfus; cholera, úplavice, neštovice se svými odrůdami, osypky, záduch (Keuchhusten) a záškrt (Angina membranacea), jimiž bylo mnoho lidí zhubeno. Severu a dlouhým nocem přístojí, že záněty očí se valně vyskytují. Taktéž mnoho lidí trpí na hlísty (červy), zvlášte na tasemnici (Bandwurm), na kurděje a bohužel též na příjici (Syphilis); svrabu jest v poměru k druhým zemím poskrovnu; což ovšem pilnému používání parních a obyčejných koupelí, ve všech vrstvách obyvalelstva rozšířených, připočísti, dlužno, O úmrlních poměrech v rozličných zemích vakouských podávají statistické zprávy velmi důležitá pravidla, týkající se vlivu podnebí na zdraví a trvání života. Umírá ročně: v Dalmátsku . . . « - „při počtu obyvatelstva — 394.000 poměrně 1 ze 46, na Moravě jek PA 2,166.000 Pro U 1 v Haliči |; (l 2 4,797.010 5 P 5030) v Čechách egterná > 45740001,- "$Pý2g9)" v Benátsku ©. .« SM uš 5 2,168.000 . 20; v horním a dolním Rakousku „ E 2,267.000 9 r ek > Věku 100 let dosáhli však: v Dalmátsku 1 ze © 408 obyvatelů, na Moravě děje dat 544786 Pe v Haliči kbvsbet bz v288 9 v Čechách dá ki d00á 5 v Benálsku 4 Psa Uk ry OAO " v horním a dolním Rakousku 1 „4089 5 O —— —— >, —— ŠÍ Sestavil: Dr. Josef Podlipský. == ; i . Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. tl DOMÁCÍ LÉKAŘ. Příloha k Živě. Číslo 14. Perkussí čili poklep“). Na břicho se, jak známo, vždy klepalo, kdykoliv se tušilo, že střeva plyny jsou naplněny. j Auenbrugger, uprostřed předešlého století ve Vídni žijící lékař, první se pokusil o perkussí k poznání chorob hrudních a položil takto základ k výborným objevením, jimiž od té doby poznání ústrojů hrudních a břišních se obohacovalo, Auenbruggér a Francouzové Corvisart a Laennec klepali bez klepátka (plessime- ter), používajíce konců prstů v stejnou plochu připravených. Piorry, též Francouz, učil první poklepu pomocí klepátka, poznav při tom, že ne- jenom klepáním spůsobený hlahol rozličnosti podává, ale že se musí v potaz bráli i odpor, jejž klepající cítí, tak že nejenom z hlaholu poklepem dobytého, ale i z odporu se dají rozličné příznaky chorob poznati. Klepátko jest příčinou, že klepání nemocnému jest méně obtížné, rozdíly hlaholu zřejměji se objevují; pozorují se toliž při klepání pomocí klepátka rozdíly v hlaholu, které by bez klepátka docela zmizely, a to též polehčuje naučení se tomu spůsobu skou- mání. Konečně se může pomocí klepátka na břiše, a sice ve všech místech klepali, a někdy hrubá vrstva liboviny na hrudi a na břichu, která by otřesení hlouběji ležících ústrojů v cestě stála, stisknouti, což ovšem bez klepátka by se nedalo provesli. Piorry si vyvolil klepátko ze slonoviny, a není podstatné příčiny, aby se jiné hmoty k účelu tomu použilo. Klepátko jest okrouhlý plátek 11—2 palce v průměru, jenž musí být tak silný, aby se neprohýbal a při přiložení a klepání nechřápěl, a k snadnějšímu udržení být opatřen lištou 2 až 3 linie vysokou, aneb alespoň dvěma maproti sobě položenými výstupky té samé vysokosti. Při klepání musí se toto klepátko na místo, které se proklepati má, těsně přiložiti, dle potřeby buď silněji přitlačiti neb docela ne, pokaždé však tak se držeti, aby se při jednotlivých poklepech neposouvalo. Klepání se děje na prostředek klepátka koncem polo- krůžně ohnutého ukazováku aneb středního prstu o sobě, aneb obou těchto prstů dohro- mady, při čemž se vystříhati jest, by se o nehty nezavadilo. K tomu konci se při 1) Abhandlung ber Percussion und Auseultation. Von Dr. Jos. Škoda, Prof. der med. © Klinik in Wien. 5. Auflage. Wien 1854. 3 == JA =< klepání ruka pohybuje jenom v kloubu ručním, nikdy však v kloubu páždním neb loketním, aneb dokonce v kloubech prstních. Tímto spůsobem se nejsilnější hlahol vydobývá a nemocnému nejméně bolestí dělá, skdežto pohyby V páždním neb Joketním kloubu mnohem méně rychlé jsoů,. následovně se též „méně zvučný hlahol tvoří, aj úémocný tíže celé ruky pociťuje. Pohyby jenom kloubů prstních zřídka by. byly | dostálečné k utvoření hlasitého hidolu P Louis odporučil klepátko „z kaučuku. Plátek kaučukový musí míli tloušťku 4 až 6 linií. Hlahol na lakovém klepátku jest méně jasný a ohraničený než na klepálku ze slonoviny. Můžeme se též obejíli bez klepátka, když vlastních prstů co klepátka používati chceme. Hlahol takto vydobylý jest stejně jasný jako na klepálku ze slonoviny vyro- beném. Přece ale má klepání na vlastních prstech tu nepříjemnost do sebe, že když se zhusta děje, prsty tím obolí;' ovšem že na místech, kde, pro nerovnosti klepátko ze slo- noviny se nemůže dobře přiložiti, musí se prstů vlastních použiti. „Dle udání doktora Wintericha klepá se na plátek ze slonoviny ocelovým kladívkem, jehožto volný konec dostatečně tlustou vrstvou kaučuku obalen jest. Tímto spůsobem klepání „se, stává, hlahol; hlasitější a nepožaduje zvláštní ruční obralnost, tak že i bez dostatečného, cvičení, dobrý hlahol se, vydobývá. ,Důraznějších výsledků se však kle- páním kladívkem nedociluje nežli klepáním prsty, a nadto nemocní se tím jen děsí, Při učení. klinickém .se ovšem může, kladívka, Winterichova použiti, aby i od postele, nemoc- ného vzdálenější posluchači hlahol poklepem spůsobený zřejměji zaslechli. har (4 Dr,,ď, Burne klepe na kroužek z podešviny; ocelovým kladívkem, na jehož volném konci váleček, z podešviny se, nachází, jenž půl palce „vyčnívá, Tento. kroužek, jest šroubky „upevněn na,obadya konce ocelového obloučku,. tak že se může snadno okolo své osy otáčeli. Na obloučku jest držátko. Že takový nástroj nepřiměřený, není; po- třebí důkazů. „Ještě méně, potřebné, jest klepátko od Aldise a n Mailliot Léona, Na Piorryském klepátku zavedené sležejky a křídla jsou docela nepřiměřené, i d dno L A. © hlaholu poklepem spůsobeném. Hlahol se lvoří v ústrojné jako i v bezústrojné hmolě, v živém jako i ů o mt vém těle, dle lýchže, zákonů. voz Jak daleko, nám posud, jsou známy, zákony o hlaholu, nejsme v stavu rozličnosti hlaholu poklepem na hrudi a břiše vydobytého, pokaždé správně si, vyložili, a jsme tudíž přinuceni; nová skoumání v potaz bráti; chceme-li o tomto předmětu důkladného přesyěd- čení nabyli, musíme hleděti ve všecky možné rozličnosti blaholu poklepem spůsobeného vniknouti, musíme, probádati výminky, na nichž, se každá jednolná „rozličnost hlaholu za- kládá, a co jsme, proskoumali, musíme konečně se známými zákony hlaholu y souvislost uváděti,,Z.toho zřejmo, že k rozlušlění této úlohy zapotřebí četných pozorování na zdra- vých a nemocných, „četných prohledávání mrtvol, rozličných zkoušek na mrtvolách stříbřů- = JE 49 „Mají-li některá místa, plochy kovové nepozlacená ostat, pokryjou se, před pozla- cením, zvláštní hmotou. Ta se dělá ze 2 částí asfaltu a 1 části prášku mastyxového ; obě látky se na mírném ohni při uslavičném míchání zahřívají, kaše povstalá pak na studený měděný plech vyleje „a v papíře voskovém uschová, Když se má potřebovat, rozpustí se jí kus při mírném zahřátí v oleji terpentinovém, tak aby byl roztok as jako syrup, hustý, a natírá se pomocí štětičky na místa určená. Po, dokončeném pozlacení se dá ta krycí látka pouhým kartáčem snadno setřít, jsou Měď, mosaz, tombak, pakfong, cín, zinek, litina, měkké železo, ocel, stříbro čisté i smíšené, platík, ano i samo špatnější zlato se nechá galvanicky velmi lehce pozlatit. „44 „Mosazné částky kapesních hodinek se ve fabrikách švýcarských obyčejně dříve za studena, a pak teprv galvanicky pozlatí, Čím déle se předmět kovový v rozloku zlatém nechá, tím silněji bývá pozlacen. Tím, spůsobem se může udělat pozlacení galvanické tak tenounké, jak se to žádným jiným spůsobem ani stáli nemůže; ale také zas tak tlusté, jak se při nejlepším pozla- cení v ohni stává. Mnoho-li zlata se na kovu usadilo, vyskoumá se nejlépe, když se věc kovová před pozlacením a po pozlacení zváží, Neobyčejná láce předmětů galvanicky pozlacených se dá tím vysvětlit, že je vrstva, zlata na nich velmi tenounká. To je však také příčinou, že přišlo pozlacení galvanické sem tam do špatné pověsti, Když se totiž s věcí slabě pozlacených tenounká vrstva zlata brzy otřela, hubovali mnozí nezkušení na lo galvanické pozlacení, jako by vůbec špatně drželo. Každé pozlacení galvanické je hustší nežli z ohně; mmozí ovšem praví, že na kovu méně silně drží, to však není ještě dokázáno. č oalochní £) Pozlacení dotýkáním (Kontakt-Vergoldung). iu Je, lo vlastně jen spůsob pozlacení galvanického, při klerém však není žádného členu galvanického potřebí, Zlato se v lučavce královské rozpustí a roztok až do sucha, odkouří ; na 4 díl té suché zlaté soli se vezme 6 dílů soli krevné, 4 díly čisté potaše a 6 dílů soli kuchyňské, to se dohromady v 50 dílech vody rozpustí, pak svaří a procedí,, Ta tekutina se dá do hlazené nádoby z litiny, kdež se trochu, zahřeje. Předmět k, pozlacení určený se přiváže ke kousku zinku, a pověsí se do tekutiny tak, aby se ho zinek pod povrchem tekutiny dotýkal. Má-li se pozlačení urychlil, může se tekutina až k vaření zahřál, ekyí Pozlacování v ohni se rozezná od každého mokrého pozlacení takto, Dá-li se věc pozlacená do rozředěné kyseliny dusičné, tu se zlato vždycky v malých šupinkách od kovů odloučí. Byl-li předmět pozlacen galvanicky neb jiným mokrým spůsobem, tož jsou ty zlaté šupinky po obou stranách pěkně žluté; byl-li však pozlacen v ohni pomocí amal- gamu, bývají šupinky vezpod temně barvené. 1M , 4. 0 pozlacování poslátkem. . To se hodí zvlášť na železo, na ocel, měď, mosaz a j., nejlépe však na železo a na ocel. Předmět železný neb ocelový se na těch místech, která mají být pozlacena, rozředěnou kyselmou dusičnou moří, a pak celý tak zahřeje, až modře nabíhá; teď se naň pozlátko položí, baylnou rozšíří, a zlehka hladidlem ocelovým přejede. Na první vrstvu ; zlata se dá druhá, pak třetí a někdy i čtvrtá, ano při lepších se vezmou pro kaž- -= 825 dou vrstvu dva lístky pozlátka. Po každé vrstvě se zlato hladidlem ocelovým přituží, pak se znova zahřívá a nová vrstva nasadí. Poslední vrstvě se dá silnějším hlazením potřebný lesk. Jiným spůsobem se upevňuje pozlátko na železe takto. Plocha k pozlacení určená se nožem na vše strany rozškrábe, aby zdrsnatěla a zlato na ní lépe drželo; pak se musí ale as 10 neb i 12 vrstev zlata (vždycky po 2 lístkách) na sebe položit, abý se veškeré mezery vyplnily a hladký povrch povstal. Někdy se připevňuje pozlátko na kovu fermeží jantarovou; kov se jí totiž (pomocí štětičky) tence natře, pak tolik osuší, aby byla fermež na něm jen málo lepkavá; po té se jen jedna vrstva zlata (ale z několika lístků) přilípne, kouskem bavlny rozšíří a kov pak zahřeje; konečně se plocha ocelem uhladí. Malé pozlacení na železe neb na olově (n. př. na mřížích u bran a balkonů) po- vstane, když se na barvu olejovou, kterou tyto předměty natřeny bývají, zlato před oschnu-— tím oleje přilípne a kouskem bavlny přitlačí; když pak barva uschne, drží -= na kovu velmi pevně. Lesklé pozlacení na plochách hladkých (n. př. na písmenách ze zinku ulitých) lze také obdržet, když se kov uhladí, hustou fermeží ze lněného oleje namaže, a fermež pak kouskem hedbáví tak otře, že po ní jen jako slabounká mázdrička ostane; na tu se po- zlátko štěličkou položí a přilepí, a konečně krevelem uhladí. Artéské studnice. Když se na některých místech nebozezem zemním (Erdbohrer) hezky hluboko do země vrtá, přijde se někdy na podzemní vodu, jenž otvorem povstalým vyskakuje. Studnice takto povstalé slovou vrtané neb artéské (gebohrte oder artesische Brunnen); toto druhé jmeno pochází od hrabství Artéského (Artois) ve Francii, kde se před časy velmi zhusta zemního nebozezu k vynalezání vody používalo. Nelze však říci, že by bylo vrtání studnic teprv v Artésku povstalo; již Olympiodor (ze šestého století) vypravuje, že se vrlá někdy v oase až na 300 loket hluboko do země, a že vyskakují z takových otvorů potůčky, jimiž se pole sousední ovlažují. Zdá se, že byly i ve Vlaších vrtané studnice již za starých dob známé; neb Bernardini Ramazzini praví, že se našly u překopávání rumu starého města Modeny někdy olověné trouby, které se zdály být spojeny s bývalými studnicemi; ty trouby byly 60 —80 stře- víců pod zemí a nemohly mít žádný jiný oučel, než přivádění čisté vody z hlubiny. — Studnice v Artésku vrtané nemají tak vysokého stáří; nejstarší z nich je v městě Lillers v bývalém klášteře kartusiánském, a pochází prý z roku 1126. Ovšem nelze na každém místě artéskou studnici vyvrtat, nýbrž jen tam, kde jsou geologické poměry k tomu příhodné, © Zdali se takové podniknutí povede, to se dá s ouplnou jistotou jen tam určit, kde se již na blízku při stejném uložení vrstev rd ských výdatné artéské studnice nacházejí. Když by se někde po řádném vyšetření zkušeného znalce artéská studnice založiti mohla, vykopá se nejdřív jáma kulatá, as 6 střevíců široká a 6 až 8 střevíců hluboká; uprostřed té jámy se udělá otvor pro nebozez, a jáma sama se buď vyzdí neb dřívím — 9 — výroubí. © Při: vrtání stojí obyčejně dva dělníci v jámě a ostatní nad ní, Nebozez zemní sestává z několika spójených tyček železných; na konci jedné týčky je vidlička a na konci druhé čep, jenž se do vidličky zastrčí a dvěma šrouby upevní. Na hořejším konci nebozezu je berla, na dolejším však vrták ocelový, jímž se do země vrtá, Celý nebozez visí při práci na provaze po kladce přehozeném a navinuje se na rumpál. Zpodní vrták mívá dle rozličných vrstev zemských velmi rozličny tvar. Vrták k provrtání ornice vy- hlíží jako ušátko; přijde-li se však na tvrdé kamení, musí se vzít vrták se silným břitem ; tím vrtákem se pak nejen vrtá, nýbrž i tluče, čímž se sebe tvrdší skála na drobný prach roztříští, Když se as hodinu takto pracovalo, tu se nebozez vyláhne, ostrý vrták sundá a zavěsí na jeho místo škrabák (žíce), jímž se rozdrobená skála vybírá. Kdyby se stalo, že by se měla s počátku vrstva drobivého písku provrlat, tu se vrazí do díry vyvrtané trubice železná, poněvadž by se jinak díra vyvrtaná po každém vylažení nebozezu snadno pískem zasypala. Při provrtávání tvrdé skály se může zase snadno státi, že se něklerá tyč v díře vyvrtané přelomí. To je nejmrzutější případ, neb to někdy trvá mnoho dní, nežli se podaří ulomený kus z díry vytáhnouti, Někdy se celá díra vyvrtaná železnými neb dřevěnými trubicémi vyplní. To se stává zvláště tenkrát, když je okolo ní zem vlhká a kyprá, která by otvor lehko zasypala. V takovém případu se vrazí až na dno otvoru trubice velmi široká, do té pak jiná užší, do té třeba třetí ještě užší, na které teprv ostatní vyšší trubice spočívají. "Může se i státi, že je pod zemí více vrstev vodonosných pod sebou; vrstvy hlubší mají však obyčejně vodu čistší. Vrlá-li se až k nejhlubší vrstvě vodonosné, a nechá-li se celá vyvrtaná díra prázdná, tu se voda ze všech vrstev zároveň k otvoru hrne a takto smíchá. Má-li se však voda jen z té nejhlubší vrstvy obdržet, vyplní se celá díra vyvrtaná až dolů trubicemi železnými neb dřevěnými, do kterých nemá voda z vyš- ších vrstev žádného přístupu. 1" Trubice do děr nebozezem vyvrtaných se prodávají ve Francouzsku za následující ceny: a) z dříví olšového se železnými kruhy na krajích . 15 franků za 1 metr *), Donu" litiny 4 adr no „oleti dil m8 94 07 zal ©) z Wlustého plechu žálodného: „dif eoňožtíte Dnb20 SIém olzavit ; d) z mědi Vod Vzatdůsby V Anglicku se brávají tenší a lacinější trabice z bílého plechu; těch stojí metr jen as 4 franky. | Dřevěné trubice se k tomu oučelu dost dobře e hodí a jsou i dost trvanlivé. V jedné studnici města Lillers trvají takové dřevěné roury již 700 let, Kovové mají ovšem tu - výhodu, že mohou býti méně ninsh a že se jimi tedy průměr vyvrtané díry jen ne- patrně zvětšuje. "7 Pro vřtání do mírné hloubky — as na 200 střevíců — stačí při obyčejných okol- mostech 4'dělníci a jeden ředitel. Ti by provrtali těch 200 střevíců země asi za 3 mě- síce. Dle obyčejné zkušenosti provrtají totiž 4 dělníci z počátku denně 4 až 5 střevíců; jsou-li však jh 50 Pemea hluboko; pak provrtají denně jen 3 střevíce; od 100 až do nbor $+ o) Frank platí tolik co 401 nových krejcarů ; melr je tolik co 3 střevíce a asi 2 palce Vídeňské míry, z dž 150 střevíců hloubky přijdou na den jen 2 střevíce; a od 450 až do: 200:střevíců hloubky konečně jen; jeden střevíc.. Přijde-li se však na velmi tvrdé“ skály neb ná - písek aj slane se práce mnohem obtížnější. cod Z té příčiny nelze nikdy výlohy za! vrtání artéské studnice napřed určiti ; inžinýři, kteří se lím zabývají, smlouvají nejraději plat vždycky jén na příští, den, a: ponechají dohlídku na dělníky samému podnikateli. Výborný inžinýr francouzský Degousée. se, nam bízel.k vrlání arteských studnic za následující ceny (při čemž ovšem dělníky vyplácel a-0 nástroje se sám staral): beyiré Do «4 < < 50 metrů hloubky za den 30 franků, od 50 až do 400. $ oo. silrdé vad ie nvd00 ozvvžtndbO vvsv 1 pslágy sb va) 40 30b ú „450x „200 » „ jivojů ily 48 » al a 200 2D É ny plc VDBae 1 běvy 40250 45 „id00bi i 6 4 vlád cv6dy by 4 13005 4 350.: „ dý stave da 05 nebrýe >. 090402002 = ti odd 180x" rtn tisbog „0400., 4 450., j zo iprátáv v 1190- jb „ 450., „4.500 |, ots zj "ofoika | O0, 3669 sislz 4 05003 ibB0 sny jý lb Su. ykdě b voda "V 20550 5 9600., pěna pre- D0 vě S ob Kdyby se při této, hloubce. (600 iů čili asi 1900. střevíců) a dy ještě; žádné vody nenašlo; musí se učinit nová smlouva. dážv ijnm Y tomto určení není ovšem vyřknuto, mnoho-li se za každý den anal to záleží na vlastností vrstev zemských. Z té příčiny hleděli mnozí učinit smlonvu ne dle času; nýbrž dle práce, t j. dle dosažené hloubky, ; £sinál Smlouva dle času je lepší pro inžinýra, smlouva dle práce je zase. lepší pro pod- nikatele ;. proto. bývají inžinýři, když smlouvají plat dle práce, velmi opatrní, a žádají v průměru plat veliký, aby neměli totiž velikou škodu, kdyby se náhodou vrtání, obtíž- ným stalo. (Kde se na blízku již vrtalo, tam může inžinýr předce poněkud, výlohy „napřed vypočítat; kde ale ještě žádné zkušenosti není, tam rozhoduje skoro jen náhoda, Nadzmíněný inžinýr Degousée. nabízel následující smlouvy dle práce; Za vprvních -< 33. metrů hloubky 4000,až 2500 franků; od 33 až do 66 „ 2 1500, 3600- sy budeuasí dulize! 566 i,hozi' A000" 2200, „| 4500. MNT »d00 „4 ABI xi 3600 „ 60004: (inedínité 401433 +9m1016Bn: jin 4500 „8000 ,4. bodýv „ "166774200 3 5500 „9000 S nee Kde je, příznivá poloha, tam lit podnikatel nejlépe, když mlh dělníky sám. » S S © V některých krajinách francouzských lze při nepatrných výlohách artéskou studnici © založit“ Tak se vyvrtaly roku 1820,dvě studně u Coulommiergu;,byly 22 metrů hluboké, [I á: voda z.nich vyskakovála půl metru; nad zem; každá ta studnice stála jen , 500 franků. U města St. Ouentin se vyvrtalo 5 studnic; byly 20 až 29 metrů hluboké a voda vyskakovala též asi půl metru nad zem; © každá, z těch, š studnic, plála V | Průměr jen 450 franků. n únbi LL m. S © ate! V, severním Francouzsku |, (Fontěs) se vyvrtala studně: (as 20 metrů hluboká) la rychle, že: se počalo- ráno: v 6 hodin vrtat; a, odpoledne ve 3 hodiny byla práce hotova; voda, vystřikovala celé: 2 melry nad zem, To jsou samé velmi příznivé případy, kleré se jen zřídka vyskytují. Příklad práce nimohem- oblížnější, nám podává vrlání sludnice Grenellské u Paříže, 1 „Roku 1832 si umínila obec Pařížská, že dá 3 artéské studnice vrtat, a- určila -k tomu oučelu 18.000 franků. Po mnohém vyšetřování si vyvolili konečně (45. listopadu 1833) „příhodné jmísto v; porážce. Grenellské, kde se mělo s vrláním započít, (Celoustu práci „vedl ,inžinýr Mulot. Dne, 29. listopadu 1833. se snášely nástroje a 30. prosince se počalo rtat 3 nahoře u, nebozezu bylo 5 neb 6 lidí. Za rok se provrtalo -s „mnohou oblíží asi 1450 metrů; v télo hloubce však obyčejné síly lidské k pohybování nebozezu nepostačují ; z té příčiny se k tomu vzal žentour (Gůpel), na klerém pak tři koně za hodinu tolik působili, co dříve 41 lidí za 3 hodiny jen velmi ztěžka. přemohlo.: Dne 30. července 48935 se došlo až na,229. metrů hloubky, lu se však lyč nebozezu na.7 kusů přerazila; ustavičným namáhbáním se tepry (41. listopadu podařilo to zpřerážené holovi vytáhnout, ale, po-lepším vyšetření se shledalo, že tam ještě jeden as loket dlouhý kus zůslal, který „se“teprv 11, března 1836 skoro jen náhodou vytáhl. Dne 10. února 1837 obnášela hloubka vyvrtané „díry již 393 metry 3/ lu vypadlo zase holoví s nebozezem, a trvalo to A4 dní, nežli se zase dostalo. Dne 21. března 1837.se provrtalo již 400 metrů; tím „byl kontrakt mezi Mulotem -a obcí Pařížskou u konce, A — pořád ještě žádná voda. ou se ujednalo, že se budé vrtat ještě o 100 metrů Woóub, a že obdrží Mulot za těch 400: metrů 52000 franků. 71 'Ale'25. května 1837 se přetrhlo nové lano, a při tom sjelo 325 metrů tyčí dolů ; to byl snad nejnešťastnější případ při celém tom podniknutí; hořejší holoví se sice za ně- "kolik dní vytáhlo, ale lžíce Cas 7 mětrů dlouhá) zůstala tam. Tu nastala práce velmi obtížná, : a Ma neštěstí se přerážely v díře i ty nástroje, kterými sé lžíce vyndali měla. Nesmírným namáháním se 4 metry té lžíce v díře rozdrobily, a teprv 1. srpna 1838 se 'podářito, ostatní 3 metry v jednom kuse vytáhnout. Tímlo nešťastným případem se zdr- želá tedy celá práce plných 14 měsíců. (O0 tů končí © srpna roku 1839 obnášela provrtaná hloubka již 450, a ještě v tom - Šáném r roce 500 metrů. Kontrakt byl u konce, ale — voda žádná. Učinila se zase nová smlouva na dalších 100 metrů hloubky, za které měl obdržet - Mulot 84.0 000 franků, při čemž obec Pařížská veškeré výlohy za rozšiřování vyvrtané díry, jakož i za potřebné trubice ještě sama plalila, 0 Na, počátku dubna, 1840 se přelomila zase při rozšiřování provrtané díry nejhořejší , Jyč, a a,celé, holoví padlo dolů; při vytahování, tohoto holoví se tyčky, kterými, se dabývalo, 22krát, zlámaly,, — a lak se práce opět přes 4 měsíce zdržela. V únoru roku 1841 byla konečně, vrstva. tyrdého jílu poětáánké a lžíce obuškěná zpřinesla zelený « hlinitý, písek. To -bylo dobrým znamením, Teď se nechtěl žádný od díry ani hnout, aby viděl, zdali voda vyrazí., Při dalším „vrtání bylo pozorovat nějakou překážku; ale koně najednou trhli, až se celá budova zatřásla, a bylo po překážce. „Buď se nebozez přelomil,“ zvolal Mulot;-saneb máme vodu!“ Na to vstoupil do jámy, aby pohleděl, zdali se voda ku povrchu blíží, Tu bylo slyšet syčení, a voda počala na- E jednou vyskakovat. Bylo to 26. února 1841, mezi druhou a třetí hodinou s poledne. Nežli se otvor náležitě rozšířil a trubami vyplnil, ušlo ještě“24 měsíců, a tak byla tato 548 metrů hluboká studně teprv dne 30. listopadu 1842 ouplně dokončena. Celá práce trvala tedy plných 9 let, a veškeré výlohy při ní obnášely 362432 franků. Od této doby poskytuje ta studnice za každou minutu as 38 věder vody. Voda z takové hloubky přicházející není ovšem studená, nýbrž trochu vlažná; teplota její obnášela přes 209 R. Skoro v té samé době, když se studnice Grenellská vrtala, vrtalo se i ve Vest- fálsku (Neu-Salzwerk) na vodu slanou; hloubka té vestfálské díry obnáší 644 metrů, tedy je ještě o 97 metrů hlubší nežli Grenellská. Ano v Mondorfu (v Lucembursku, kde se též sůl hledala) obnáší hloubka takové vyvrtané díry 730 metrů. Jsou to. ink divy lidského průmyslu! U Straňova (jižně od Mladé Boleslavi) se též nebozezem sůl hledala. Vrtalo se až na 1000 střevíců (čili asi 316 metrů); tu počala voda otvorem vyvrtané díry vyskakovat, V novější době se voda artéských studnic někde i k rozličným technickým oučelům potřebuje. Ve Francouzsku se spojují v příhodných polohách 3 neb 4 artéské prameny, a ženou pak třeba mlýnské kolo. Na jednom místě žene 10 takových praménů kola velikého mlýna a pohybuje zároveň i měchy a kladiva vedlejší kovárny. V městě Toursu vyvrtal inžinýr Degousče studnici 140 metrů hlubokou, a to v jedné fabrice, kde se tkají látky hedbávné. Ta studnice poskytuje za minutu skoro 20 věder vody; ta běží na kolo 7 metrů široké, které veškeré slavy té fabriky pohybuje. U Londýna pohybuje artéský pramen v jedné lékárně také malé kolo; to kolo po- hybuje zase pumpu, a taklo se pumpuje voda lehkým spůsobem přes tři poschodí až na půdu, Stálá teplota a čistota pramenů artéských dá se též rozličně upotřebit, Je-li pramen dost výdatný, může se bezprostředně i v nejtužší zimě k pohybování kol potřebovat; je-li však jen slabý, může se v zimě jen někdy na kolo pouštět, aby se s něho led odstranil. Ve Virtembersku nechal jeden fabrikant v zimě vodu arléské studnice železnými rourami po rozličných místnostech fabriky probíhat, aby je takto zahřál. | Stálá teplota té vody obnášela 919 R.; teplota vzduchu obnášela jednou 149 R. zimy, a v místnostech fabrických se docílilo tím spůsobem 6%“ R, tepla. — Do zahrad pro sklenníky by se takové proudy výborně hodily. : Na pramenech artéských se též řeřicha výborně daří, a v Erfurtě se tím spůsobem do roka hezkých peněz získá. V mnohých rybníkách lekají ryby v zimě pro velikou zimu, a v letě pro veliké horko; nechá-li se do nich proud artéské studnice téci, tu se obě nehody vyrovnají. Jsou papírny, v kterých se nemůže po silných deštích pracovat, poněvadž bývá voda jejich příliš kalná. Mají-li však vodu ze studnice artéské, ujdou všem še poněvadž se čistota takové vody žádným deštěm nemění, V severním Francouzsku se i pozorovalo, že je voda studnic artéských při své stálé čistotě a teplotě k močení lenu nejpříhodnější. — 43 — DROBNOSTI Brons. Bronz je slitina z mědi a cínu, k čemuž se časlo i část zinku přidává. Tato směs je ovšem méně tažná nežli čistá měď, za to je však tvrdší a zvučnější, a nechá se lépe roztápět i do forem lít. Obyčejně se rozeznávají dva hlavní druhy bronzu. Proní se skládá pouze z mědi a cínu (beze všeho zinku), a mívá barvu bílou neb našedivělou. Je-li v něm as polovina neb alespoň třetina cínu, bývá velmi křehký; při menším množství cínu křehkosti ubývá a bílá barva slitiny padá trochu do červena. Obnáší-li veškerý cín míň než 15 procentů, tu se stane slitina velmi pevnou a nechá se v řeřavosti na desky rozválet; je-li v ní ale míň než 5 procentů cínu, tu se dá i za studena kovat, jen že někdy na krajích puká. -Druhý spůsob bronzu seslává z mědi, cínu a zinku. Přísadou zinku se stane bronz tažnější a dostane barvu žlutou; zboží z lakovéhoto bronzu ulité mívá ostřejší hrany a dá se při své žluté barvě mnohem lépe pozlatit. Zvláštní druhy bronzu bílého (bez-zinkového) jsou následující: 4. Zvonovina (Glockenmetall, Glockengut) ze 78—80 částek mědi a z 22— 20 částek cínu. 2. Bronz na zvonky hodinové (Uhrglockenmelall) ze 73—75 částí mědi a ze 27—25 částí cínu. MVY Zvučný bronz čínský z 80 čáslek mědi a 20 částek cínu; tato slitina má zvláště dobrý zvuk, a Číňané z ní dělají nářadí mísovitá, která gong-gong čili tam-tam slovou; ta nářadí mají dno tenké, lité, a když se na ně tluče palicí koženou, vydávají zvuk plný a silný. 4. Dělovina (Kanonenmetall, Stůckgut) z 90—91 částek mědi a 10—9 částek cínu. 5. Bronz na peníze památní (Medaillen-Bronz) mívá ve Francouzích 95 částek mědi a 5 částek cínu. i 6. Bronz na desky, klerými se lodě pobíjejí, dělá se z 94 částek mědi a 6 -částek cínu. p“ 7. Bronz na čepovice (Zapfenlager) strojů bývá z 86—89 mědi a 14—11 cínu. =, Všecky druhy bílého bronzu mají tu vlastnost, že, byvše za řeřavosti rychle vodou ochlazeny, křehkosti pozbývají. Zvláštní druhy bronze žluté (z mědi, cínu a zinku) jsou tyto: ©7744 Bronz na závaží, rysovadla, vahadla (Wagenbalken) a j. se skládá z 891 mědi, 8; cínu a 2 zinku. Tato slitina se nechá dobře kovat a hladit, pak je na vzduchu stálejší nežli mosaz. 2. Bronz na čepovice u rozličných strojů; ten může mít složení rozličné, a sice: 90 mědi, 4 cínu, 6 zinku, neb 86:14 sok 474012 9t neb ul 745 "995 9 9, a 7 olova: 3. Bronz na sochy, poprsí a podobňé předměty úmělecké (Statuenbronz) se může udělat z 94; mědi, 1, cínu, 5; zinku a 1, olova, neb 282; » 10, 4 4m m3 Neb 2.73 d"MÁBo vy Kíráký by W Mají-li se však lejt, předměty, druhu menšího, které jsou k Pěatáecné určeny ; lu: se brává obyčejně míň mědě a víc zinku, a Sice: sobrob $ JágátnoT dela 78; mědi, 2, cínu, 47, zinku a 1, olova, ní 73 k 4 s „edn I-nek BD mid ey JDKE Na povedených sochách, bronzových povstane na sánjcjh za krátký čs, pěkná zelená vrstva rezu (patina antigua). Aby, se, povstání télo ouhledné vrstvy usnadnilo, natírají se čerstvé sochy bronzové. zvláštní tekutinou, K tomu účelu se 1 část salmiaku, 3 části vinného kamene a 6 částí kuchyňské soli ye 12 částích horké vody rozpustí, a k roztoku povstalému 8 částí rozpuštěného dusičňanu měďnatého přimíchá; touto smíše- ninou se nová socha bronzová několikrát natře, a po každém natření se nechá někde ve vlhku ležet; tím se stane povrch její krásně zelenavý. Čím více soli se vzalo, „ím ve padá ta zelenost do žluta, čím míň, tím víc do modra. Při roztápění bronzu se musí všecko rychle vykonávat, aby se okysličením kov darmo nemařil. Nejdřív sé rozlopí měď, a kdýž je roztopena, pak se teprv ostatrí kovy (poněkud zahřáté) přidají. Při dávání zinku se musí hledět, aby se zinek kowem:roz= topený až na dno dostal, poněvadž by ho jinak část shořela, než by se s mědí sloučil. Jak mile se všecky kovy rozlopí a sloučí, musí se hned líti; předměty ulité se- musí rychle ochladit, poněvadž se bronz horký rád v rozličné sliliny loučí a takto, nepří- jemné skvrny dostává. Ceny drahých kamenů. „ali úly AW i t Cena drahých kamenů závisí od krásy a stejnosti barvy, ouhledné formy, pěkného lesku, d konečně od čelikosti. Velikost kamenů se určuje váhou, a Sice v karatech ; takových karalů se vejde 85 na jeden loř, a každý karat se dělí na 4 zrnka 9.5 7 © O © Cena diamantu nebroušéného, 4 karat: těžkého; obnáší asi 20 zlatých; chceme-li však cenu těžšího nebroušeného diamantu vypočítat, musíme těch 20 zl. čtvercem kářatů množit; tedy; bude stát mebroušený diamant oil 3 2karatový „ . - 2X2X 20—= 80 zlatých, 3karatový. . « 3X3X20—=180 „ 4karatový 0, 4X4X20= 320., atd, Broušením: ztratí diamant obyčejně polovičku své váhy 3; z, té příčiny, bude stát diamant broušený, A karat těžký, asi tolik, co nebroušený dvoukaratový totiž 80 zlatých; cena těžších broušených diamantů se vypočítá, když se těch 80 zl, čtvercem karatů množí ;, tedy bude ;slát broušený diamant , ; : u sííou 4 : »askálao P 4) Dlužno dělat rozdíl mezi "Karatem zlatým a Karatem klenotnickým, Karat zlalý je © z4 hřivny, ledy vígomežypýl lolu, dak že skoro 48 klenotnických karatů obsahuje. | u MŠ = 2káratový . -< 2X 2X80= 30 zl. dkaralový . . - 3X 3X80—= 720 , 40karalový , -10 X 10 X 80— 8000 „ Toto pravidlo plálí ovšem jen pro diamanty, jejichž váha 20 karatů nepřevysuje; u větších diamantů roste ta cena v menším poměru, poněvadž se jém vělmi zřídka kdo najde, kdo by tolik peněz zbytečně vydal. „Nejdražší kámen po diamantu je rubén, a je-li tuze krásný, bývá i tak drahý jako diamant. Obyčejně se platívá rubín broušený + karatu těžký za . . . 3 zl, Bop Karat. im 50 4 ad 2ukaratylič pz syn zolry90 9 gr „bo zeloog diol vzseů i i VOĎK Jih 4 no z bodlooms 43605y 5 » " 0, „ 500, „ Modrý safír je lacinějsí než rubín, tak 2 že stojí obyčejně broušený 4 karat těžký za . . . 15 zl. 2 karat K ve DO : : » 4 n „alko S a6 p PAM Sa 5 m 4 » 2%. -+ 099 . OS si odk s 804 : 10 P gore 90.711 Spinel mívá dle barvy a jasnosti cenu rozličnou ; nejdražší jsou spinely barvy rů- Žové (rubín bledý, balas), které mívají poloviční cenu diamantů stejné velikosti. © , Český granát čili pyrop bývá obyčejně jen malý, a velikost se určuje počtem. kusů, který se na jeden lot vejde. Nebroušených pyropů stojí ej vě lot- — 40 kusů ©2700 zl. lot — 60 kusů. . . . 3f:zk dd 4 libra — 440 kusů na lot... 34 zl. Su DOL libra — 265 kusů na lot. . 3 zl. libra — 400 kusů na lot.. . £azl. 1 Granáty, kterých se víc než 400 na lot véjde, se nebrousívají. Libra broušených ak „navlékání provrtaných nejmenších granátů (400 na lot) slojí 16 zlatých; tisíc o něco větších broušených pyropů ale již 140 zlatých. al o Pravý smaragd, mívá dle jasnosti, barvy a lesku cenu nestejnou. Je-li pěkně zelený a beze vší vady, tu se platívá 1 karat (broušený) za 20. zlatých; je-li však při tom barva s.. a din lesk, bývá 1 Karatza . . ... .. 40 až © 55 zlatých, kem 1yj 2 karaly za. - « « « víc než 100. 4 karaty za. < < 20 700'až 800. O" kara 24V. -O0 Beryl (aguamarin) se hojně nachází a má barvu bledou, proto bývá dosti laciný. Beryly 20 až 30 karatů těžké se často naskytují, 4 v Londýně se prodával jeden nebrou- šený, A libry. těžký beryl za 6000. zlatých. — Broušených berylů stojí 4 karat 3 až 6 zlatých, a cena roste v stejném poměru s“jejich velikostí. — M Topasy mívají dle barvy a jasnosti také cenu nestejnou. Nejdražší jsou topasy růžové (brasiliánské) a bezbarvé; z té příčiny se někdy žluté topasy vypalují, aby zčer— venaly, což se ale vždycky nepovede. Pěkné růžové topasy mívají cenu diamantů. Jeden karat topasu bezbarvého (nebroušeného) slojí přes 15 zlatých, topasu žlutého 8 zlatých, a je-li pěkně vypálen, až 12 zlatých. — O mnoho. lacinější je ;topas saský barvy bledě žluté; libra takových nebroušených topasů se prodává za 12 až 48 zlatých, Opál drahý patří též ke kamenům nejdražším; veliké a čisté kusy se velmi zřídka vyskytují; největší posud nalezený drahý opál váží 34 loty a cení se na „$ milionů zla- tých. Obyčejně se platí za jeden karat 10 zlatých. Opály 5 čárek ($ palce) dlouhé a široké stávají 1000 až 1200 zlatých. Tyrkys (temnosinec, rus. biruza) pravý se nachází jen v Persii; kámen zvící hráchu stojí 8 až 10 zlatých, a za kusy 5 čárek dlouhé a široké se platívá 200 až 250 zlatých. © mmoho lacinější je tyrkys nepravý ze, Sibiře; jsou to vlastně kusy zubů ze zvířat předpotopních, a modrá barva jejich pochází od přimíchaného fosforečnanu železnatého, Cirkon čili hyacint má cenu nevelikou; kámen 5 čárek v průměru mající stojí něco přes 20 zlatých, Chrysoberyl je též laciný; jen když opalisuje, bývá dražší, tak že stojí pak: kámen 5 čárek dlouhý a 4 čárky široký přes 200 zlatých; tak, veliké chrysoberyly se ostatně jen zřídka nacházejí. Chrysolit (Olivin) je měkký a mívá zřídka pěknou barvu; broušený 4 karat těžký kámen stojí 4 až 5 zlatých; kusy větší, as 40 čárek dlouhé a 7 čárek široké, bývají za 50 zlatých. Křišťál (prohledeň, Bergkrystal) čili český diamant se brousívá na spůsob briliantu; malé, čisté a pěkně broušené křišťály stávají 1 až 3 zlaté, větší 8 až 10 zlatých. Amethyst je o mnoho dražší nežli křišťál; cena jeho závisí ovšem od jasnosti a živosti barvy. Dobře broušený, 4 karat těžký amethyst stává 8 až 40 zlatých; větší, as 10 karatů těžké amethysty se platívají 60 až 70 zlatými. : Kočičí oko (Katzenauge) je kámen velmi vzácný a pro svůj zvláštní svit velmi oblíbený. Je-li as jako lískový- ořech veliký, stojí 200 až 300 zlatých; ovšem se jen zřídka v takové velikosti nachází. Chrysopras (jako jablko zelený) mívá, je-li pěkně živě barvený a ostatně beze vší vady, dost velikou cenu. Veliké, pěkně broušené chrysoprasy bývají za 400 až 150 zlatých. Karneol (barvy krvavé) a heliotrop (zelený s červenými punlíčky) se nepotřebují k ozdobám, nýbrž jen na pyksly, kameny pečetní a p. Cena závisí od jasnosti a barvy. Pěkný kámen pečetní z karneolu může stát až 50 zlatých; kusy méně pěkné jsou však laciné. 5 AMV Od té doby, co se podařilo drahé kameny ze skla barveného padělati, cena, jejich poněkud klesla. Takové padělané kameny bývají pravým někdy tak podobné, žé je lze jen velmi těžko rozeznat. Jediná jistá známka pravých drahých kamenů je jejich tordost. Každý kámen padělaný je tak měkký, že se nechá ostrou hranou křišťálu i pazourku (křesacího kamene) rýpat. Z pravých, drahých kamenů se nechá rýpat pazourkem jen opál a tyrkys; ostatní jsou o mnoho tvrdší. U pravého opálu ta měkkost při skoumání neškodí, poněvadž se tento opál (pro svou známou hru barev) nikterak padělati nedá. Ostane tedy jen samotný tyrkys, jejž „od tyrkyse ze skla paděláného obyčejnými pro- středky rozeznati nelze. Sestavil: Prof. Josef Balda. i bab. zi 2 Tiskem Antonína Renna v Praše, 1860. 1 sv 6 lbýdals PRŮMYNENÍK, Přiloha k Živě. Číslo 13. Slovo o myýdle. Sepsal professor chemie J. B. Lambl, Nebude to již dlouho trvati, kde nastane dle nejnovějších zákonů průmyslových takořka každému občanu volnost, zanášeti se vyráběním kteréhokoliv zboží pro po- třebu velikého obecenstva. Každý, kdo sobě pevnou budoucnost na poli průmyslu založiti hodlá, bude nyní k tomu pramálo překážek nalézati, a mohli bychom snad zrovna říci, že nebude jiných závad, čili jiných výminek potřebí než peněz a — spůsobilosti Ano, bez těchto dvou sil nedá se ani pomysliti, že by bylo možná v průmyslu pokrok učinit, ba ani se jenom udržet na stupni obyčejném, prostředním. Avšak, co se spůsobilosti průmyslové dotýče, zajisté není lepšího prostředku, zí- skati sobě s ní dobrého jmena a — dobrého odbytu, jako když se ona co nejoužeji sbratří se správnosté ve vyrábění rozličného zboží. Od dávna tomu tak bývalo, že prů- myslník, který své zboží jen na oko hotovil, a na dobrou, spravedlivou jeho vlastnost málo péči vynakládal, důvěru u obecenstva brzo ztratil, tak že se na nesprávnost tako- vou takořka prstem ukazovalo. Kdo ale při svém řemesle hlavně na správnost dohlížel, a 0 to se staral, aby výrobky jeho před každým soudem obstály, toho se štěstí nikdy neminulo, a lid jen s úctou jmeno jeho vyslovuje. Mezi všemi druhy zboží, které obecenstvo potřebuje, zaujímá zajisté mýdlo velmi důležité místo. Mýdlo potřebuje každý člověk, kdo čistotu tělesní miluje a kdo nechce zabřednouti do špíny všední, jaké se jinak ani nelze vyhnouti. — Mýdla spotřebuje obzvláště onen mnoho, jemuž čistota není věcí mimotní, ale potřebou každodenní. V skutku měl pravdu slavný chemik Liebig, který ve svých listech o chemii vyslovil se o mýdle V ten smysl: že se dá posouditi podlé množství spotřebovaného mýdla vzdělanost a bla- hobyt každého národu, neboť čím je člověk vzdělanější a ve svých mravech ušlechtilejší, tím více i dbá o zevnější čistotu a uhlazenost, tím více se mu hnusí špína, neumytost a vše, co za špinou v zápětí následuje. Právě však proto, že patří mýdlo k potřebám každodenním lidu vzdělaného, jest i po třebí, aby to, co se pod jmenem mýdla prodává, také skutečně dobré, spravedlivé mýdlo bylo, Tomu ale bohužel tak není. Jindy, kde sobě každá domácí hospodyně po domá= cku mýdla navařila co spotřebovala, bývalo to jinak. Tu se nijakého podvodu nebylo 2 =, AM — báti, neboť co do mýdla zavařila dobře věděla, a když mýdlo v komoře ponenáhblu vysýchalo a tyrdlo, měla je tím radší. Od té doby však, cosse veliký průmysl zmocnil mydlářství, „nechaly naše hospo- dyně domácího mydlaření býti, a věru nemůže se jim lo za zlé pokládati, neboť byla s tím mnohá trýzeň spojena, a konečně. nebylo a není ami možná, Za nynější cenu mýdla tolik sobě uvařiti mýdla po domácku, jako se koupí v krámech. Než, v tom právě vězí závada; na kterou, poukázati hodláme. Dokud vyráběli fa- brikanti mýdlo na ten samý spůsob, jak sč jindy domácí mýdlo dělalo, nebylo se ni- žádného klamu co báti. Fabriky k tomu spotřebovaly ty samé součástky, a sice popel dřevní aneb z něho vyráběnou potaši (dřašlo); a k lomu lůj hovězí nebo skopový. Rozdíl mezi takovýmto mýdlem fabrickým a domácím nebyl jiný nežli co se ceny týkalo. Jinak to však vypadá nynějšího času. Průmysl se musel pro velikou poptávku a potřebu obecenstva obrátit ještě na jiné látky, nežli je draslo a lůj; začalo se mýdlo vařit ze sádla, z rozličných olejů, a vedle drasla přiloudila se i soda do mydláren. Nechceme tím nikoliv říci, že je to chyba. Naopak všechny tyto látky jsou pro dělání mýdla zrovna: tak dobré, ba mnohá i lepší, než ony starodávné látky výr" a mýdla, tato novější nabývají nových, velmi dobrých vlastností. Jednu však vlastnost má každé takové mýdlo, obzvláště tak zvané kokosové, že totiž může v sobě chovati převelikou dávku vody, aniž by proto vypadalo vlhké aneb mokré. A lo je právě ta záhadná věe, neboť nedá se na takovém mýdle, jako na sta“ rodávném poznati, mnoho-li vody v sobě má, a mnoho-li skutečného, ku praní spůsobilého mýdla, tak že kupující obecenstvo | podle starého spůsobu nelze hodnotu těchto nových výrobků posuzovati, Mnohý kus mýdla, na oko dosti suchý a tvrdý, má v sobě dvakráte. tolik vody nežli je slušno; mnohý kus ještě i více nežli dvakráte tolik, a kdo je tedy koupí, za- platí; dobrou. část peněz, za pouhou. vodu! ela Kterak ale tuto nehodu. odstranit? Kterak naučiti kupující obecenstvo gm rozeznat dobré mýdlo od špatného, suché od převlhkého ? hist To je úloha těžká, ne snad pro jednotlivce, neboť kdo chemii rozumí, dovede snadno vypátrati, mnoho=li v mýdle vody vůbec, mnoho-li zbytečné vody. Takové však chemické výzpyty nemůže vyváděti každý, kdokoli mýdlo potřebuje aneb „- jest tedy potřebí, aby se jinak vyhovělo této závadě. Učenci již, dávno, na to poukazují a navrhují, aby se toho ujaly zákonyýjjíniě by,se nařídilo, aby každý kus mýdla nesl na sobě známku, mnoho-li je v něm. skuteč= ného mýdla, „Mýdlo, když vysýchá na vzduchu, tratí toliko svou vodu, nikoliv ale: částky mýdlovité, tak že vysýcháním sice v celku, váhy ubývá, ale mýdlo nikoliv hodnotu netratí. Kdo by na, příklad, koupil, kus mýdla se známkou 1 lib., neměl by toliko libru; ale: při dobrém; tak zvaném, jadrném mýdle (Kernseife) nejméně kus 4+ lib. těžký, a ší - více, vody v něm bylo, nežli sluší, musel by ještě. více vvážiti, Nuže, my posavad takového zákonu nemáme; aniž. jej mají jiné: rdělaněa nád; s jestiť to, předmět, „který posud, čeká na rozhodnutí. To: však by nemělo: odstrašit ani zdržeti, žádného, řádného a správného mydláře, aby: sistakové: známky sám (zavedl ve své dílně, a jinak svůj výrobek, neprodával nežli se. zřetelným udáním skutečné hodnoty. Jestliže, jak, jsme svrchu, podotkli; správnost dóbré jmeno nejlépe: rozhlašujesá“ © = = odbyt rozmnožuje: zajisté by takový průmyslník získal důvěry a úcty u obecenstva, který by svému výrobku spravedlivou jeho hodnotu na čelo vytiskl. Obecenstvo by si navyklo, na takové správné posloužení spoléhati, a výrobky ta- kové by dosáhly brzo slušné a zasloužené včhlasnosli. Že pak tato věhlasnost není holá hříčka, to dotvrdíme k závěrku následující zprávou. Leta 1855, když v Paříži veliká výstava se držela, byly také rozličné čestné od- měny uděleny mydlářům, kteří tam své výrobky byli zaslali. Mnohý fabrikant vystavil má odiv překrásná, výborně vysušená mýdla, v nichž nenašla vyšetřovací komisí více nežli 25% vody. Nicméně se jim přece žádného uznání nedostalo; naopak, mlčky se šlo dále k jiným průmyslníkům. Proč? proto že bylo vůbec známo, že doma dělají mýdla převlhká, s kterými se vystavěné kusy ani srovnat nedaly! Sklo. Vynalezení skla se připisuje obyčejně Féničanům. Plinius totiž vypravuje o kup- čích fénických, kteří se plavili s nákladem sody (u starých nilrum) po řece Belusu a chtěli na břehu oběd vařit; poněvadž nebylo v oné písčité krajině žádných kamenů, vzali několik kousků sody, na něž hrnce postavili; ale ohněm prý se roztopila soda s pískem v hmotu průzračnou, která vychladnulím ztvrdla, a to prý bylo sklo! Kdo byl jednou v sklenných hulích, a viděl jakého horka je tam potřebí, aby se křemen se sodou rozlopil, ten musí nevyhnutelně uznat, že to celé vypravování Plinia je pouhá bájka; neb slabounký ohníček pod hrncem nemůže nikdy spůsobit, aby se písek a soda v sklo stělily. Že se sklo snad někdy náhodou vynašlo, je velmi pravdě po- dobno; ale jistě při jiných okolnostech a o mnoho dříve, nežli se Plinius domýšlí. Plinius klade totiž vynalezení skla asi do roku 1000 před Kristem; z jiných pramenů je však známo, že Číňané již 2000 let před Kristem pěkné skleněné zboží, dělali, Ještě starší jsou však některé skleněné památky egypiské, a zdá se, že bylo vynalezeno sklo buď v Indii nebo v Egyptě. Za starých dob se dělalo obyčejně jen sklo barevné. Sklo bezbarvé, za našich časů nejobyčejnější, bylo tenkráte velmi vzácné. Za to uměli však staří Egypfané ze skla barevného tak krásné věci dělat, jak my to ani nyní nedovedeme. Od Egypťanů se naučili později Římané sklo dělat, První skleněné zboží přišlo - do Říma asi za časů Ciceronových, a za Tiberia povstaly v Římě první sklenné hutě, © vonichž nejspíš egyplští dělníci pracovali, Ale ještě za časů Pliniových bylo v Římě - sklo dražší než zlato; teprva v třelím století po Kristu se stalo lacinějším. 2 Plinius popisuje také zřízení tehdejších sklenných hutí. Bylo prý několik pecí vedle sebe. V jedné se roztápěla směs z drobného písku, sody (nilrum)' a roztlučených skořápek lasturových. Hmola roztopená se nechala vychladnout, a dála se pak do druhé pece, kde z ní teprv průzračné sklo povstalo. Zrcadla a skleněné tabule na okna se těrkráte nedělaly; za to se však často stěny i podlahy mnohých místností sklem vykládaly. Od Římanů se dostaly sklenné hutě'i'k jiným národům, totiž do Španěl a Gallie. Ale brzy přišly doby, které nebyly rokroku vzdělanosti příznivé, a tenkráte počal i 2+ — WU — tento průmysl klesat. Umění dlouhou zkušeností získané od roku k roku pořád více mizelo, až teprv ku konci 13. století ve Vlaších k novému životu povstalo. Mezi tím se ovšem upotřebení skla rozšířilo. Až do třetího století po Kristu ne- bylo ani v domech ani v kostelích skleněných oken; hlavně proto, že bylo sklo velmi drahé, dílem však i z té příčiny, že měly země tehdejších vzdělaných národů mírné klima, při kterém si na okna tak lehko nezpomněli. Bohatí mívali (v prvním století po Kr.) okna z tenké slídy (Glimmer, Marienglas); v druhém stol. se braly místo slídy tenké desky rohové, pak i pergamen, ano i papír olejem napuštěný. Veškeré tyto látky byly dosti drahé, a chudí se museli jen hrubou okenicí před zimou chránit. Ve chrámích byly okenice mramorové, které se zastrčily, když nebylo světla právě potřebí. Teprva v třetím století po Kristu se objevila okna skleněná , a sice nejdříve ve chrámích. Byla to okna ze skel barevných; někotik malých desk rozličné barvy se slepilo sádrou v desku větší, která celý otvor okna vyplnila. V Cařihradě, v Římě a Raveně se ta- ková okna nejdříve zřídila. Ale okna tato ostala po několik století jen na chrámy a kláštery obmezena; v jiných domech jich nebylo. Římský Laterán byl teprv roku 800 od papeže Lva III. okny ze skla barveného opatřen. Později začali dělat v klášteřích obrazy z rozličných perliček skleněných na spůsob čalounů; těmi se ozdobovaly stěny v kostelích a pak i v mnohém paláci. Při tom se však na lepší druhy skla pozapomínalo, a hutě tehdejší byly již velmi nepatrné. Teprv ku konci 13. století se staré umění zase vzkřísilo, a to sice v Benátkách. Hutě Benátské byly nedaleko města na půlostrovu Murano. Benátské skleněné zboží se rozesílalo tenkráte po celé Evropě, a přispívalo nemálo k obohacení tamějších obyva- telů. V Benátkách se počalo dělat sklo bezbarvé, a odlamtud pocházejí i skleněná zrcadla, kdežto se před tím jen kovových zrcadel užívalo. Mimo to dělali v Benátských hutích i překrásná skla barevná, klerá svým krásným leskem i egyptské výrobky pře- vyšovala, ač se jim předce v každém ohledu vyrovnali nemohla, Vláda Benálská podpo- rovala tento průmysl vším spůsobem. Každý, kdo se mu oddal, dostal právo měšťanské, a sňatky šlechticů s dcerami sklářů měly takovou platnost jako s dcerami šlechticů, Není divu, že hleděla vláda Benátská tento výnosný průmysl co nejdéle jen pro sebe zachovat. Z té příčiny zapověděla již roku 1275 vyvážení písku ze země, poně- vadž byl tento Benátský písek k dělání skla velmi příhodný. Příhodné látky na sklo byly však i v mnohých jiných krajinách k nalezení, a za peníze a dobrá slova se mnohý Benátský sklář za učitele propůjčil. Tak se rozšířily sklenné hutě i po ostatní Evropě. První zem, kde takové hutě dle Benátských vzorů povstaly, byly Čechy. V Če- chách se našly na sklo výborné látky, a Čechové se v té práci tak vycvičili, že platili za nejlepší skláře v Evropě. © Krása českého skla přiměla mnohé cizí vlády k tomu, že si povolaly české skláře, domnívajíce se, že budou moci pak též tak pěkné sklo dělat, Při tehdejších nábledech o národním hospodářství to vláda rakouská ne- ráda viděla, že čeští skláři i jinde hutě zřizují; proto zapověděla roku 4752 všem českým sklářům pod těžkým trestem, ze země se vystěhovat. Roku 1767 byla při- slíbena i odměna (100 dukátů) za udání každého, kdo by skláře k vystěhování sváděl. Ale ani tresty ani odměny vystěhování nezamezily, ba i Jesuité si do Limy (v Ame- rice) několik českých sklářů povolali, Proto se však nikde takové sklo nedocílilo = im které by se českému vyrovnalo; neboť příčinou krásného skla nebyli jen cvičení dělníci, nýbrž i příhodné látky, kterých v každé zemi nebylo. Ve Francouzsku směla v 14. století výhradně jen šlechta sklo dělat; tím prý několik rodin hezky zbohatlo, ale sklářství při tom velikých pokroků nenadělalo. Teprv ministr Colbert poslal několik Francouzů do Benátek, aby se tam vycvičili, a na to povstaly sklenné hutě v Tourlaville u Cherbourgu, které se až do r. 1808 udržely. Francou- zové se snažili hned s počálku o to, jak by Benátčany o monopol v dělání zrcadel při- pravili, a to se jim dost brzy podařilo. Benátčané dělali totiž zrcadla ze skla fouka- ného; foukáním však nelze velikou desku spůsobit, a proto byla zrcadla Benátská na nejvejš jen 50 palců dlouhá.. Francouz Thévardď si usmyslil však již roku 1688, že bude skleněné desky na zrcadla do forem lejt, Deska litá může být ovšem o mnoho větší, a první lité zrcadlo bylo také v skutku již 84 palců dlouhé a 50 palců široké, Thévard zřídil v Paříži fabriku na lilí zrcadel, která až podnes k nejdůležitějším fabri- kám evropským náleží; pro výstavu Pařížskou se tam udělaly 3 zrcadla, z nichž bylo každé 150 palců dlouhé a 100 palců široké. V Anglicku se dělalo sklo již v 15. stolelí, ale jak se zdá dosti špatné. Na po- čátku 17. stolelí si tam povolali české skláře, a ti založili hutě nedaleko města New- Castle; ku konci toho století byli i skláři z Benátek povoláni, aby Angličany v dělání zrcadel vycvičili. Vláda anglická vracela sklářům při vyvážení skla do cizích zemí ce- lou daň, kterou dříve složili; tím mohli skláři angličtí v cizině sklo o mnoho levněji prodávat, nežli Francouzové a Benátčané. Anglicko má nejvíc sklenných hutí v Bir- minghamu a Bristolu. Z Anglicka se dostaly sklenné hutě do Portugalu; ale ani v Portugalu ani ve Špa- nělích se ten průmysl tuze nevyvinul, a ještě roku 1847 se volali francouzští skláři za veliký plat, tak že povstala v hutích francouzských tenkráte nouze o dělníky. V Severní Americe povstaly první sklenné hutě roku 1790. Hutě české a Benátské podržely svou dobrou pověst až podnes. V Čechách máme 161 sklenných hulí; v celém ostatním Rakousku jich nerí tolik. Po Čechách přijde hned Benátsko, kde se 40 hutí nachází. Rozmnožováním sklenných hutí se cena skla zponenáhla snížila, a tím se usnad- nilo upotřebení skla na okna. Skleněná zrcadla byla ku konci 13. století již sem tam v obyčeji, ale skleněná okna byla ještě v 14. ano i v 145. stolelí velmi vzácná. Teprva v 15. století povstali sklenáři, t. j. řemeslníci, kteří se krájením a zasazováním skla do oken zabývali; tenkráte řezali sklo ocelovou špičkou neb i žhavým želízkem; teprva v 46. století se naučili diamantem krájet. Ve Vídni se vyskytla první skleněná okna roku 1458, v Uhřích byla však ku konci 15. století již dosti rozšířena. Ve východ- ních krajinách jsou podnes skleněná okna jen v obydlích boháčů a Evropanů; v ostat- ních domech mají v oknách dřevěné mřížky, které často krásnými výkresy ozdobené bývají. V krajinách severních mohou v zimě led místo skla do oken zasadit. První skleněná okna byla z malých kulatých desk, které byly uprostřed tlustší. Později teprv nastaly desky šesti- a osmistranné, které se do olova zasazovaly. Porovnáme-li staré skleněné výrobky s nynějšími, musíme ovšem uznat, že jsou mnohé staré skleněné ozdoby pěknější, nežli podobné zboží z hulí našich. Ale dlužno povážit, že potřebovali staří sklo hlavně jen k ozdobě a vůbec na zboží nádherné; za = našich dob má sklo docela jiný oučel! Kolosální, výrobky mašich sklenných hulí jsou pro nás mnohem důležitější, nežli nejkrásnější skla egyptská! Pohlédněme jen na skleněný palác v Sydenhamu za času výstavy Londýnské! Pro. nesmírné množství vystavených předmětů bylo náramného slavení potřebí, které mělo stát v Hydeparku, oblíbené to procházce obyvatelů Londýnských! Každý se bál, že se celý Hydepark cihlami, pískem, vápnem a hlinou zničí, že se tam pro samé dělníky a vozíky nikdo nedostane, a kdo se prodere, že rychle uteče, aby se prachem nezadusil. Noviny anglické veškeré tylo nemilé stránky hodně černě líčily, a daly na pováženou, zdali lze vůbec takové ohromné, přes 3000 sáhů dlouhé stavení v té krátké době s jistotou postavit. Tu navrhl zahrad- ník Paxton, aby se vystavěl len palác ze skla se železnými. pilíři! Skleněné tabule i železné pilíře se v rozličných krajinách Anglicka zhotovily, pak do Hydeparku. snesly a lam jednoduše složily; tím spůsobem byl palác bez prachu a všech jiných nepříjem-= ností za čtyry měsíce vystaven! A předce lo bylo největší slavení na světě ! Bylo 308 sáhů dlouhé, 75 sáhů široké a skoro 19 sáhů vysoké; pokrývalo tedy sest a dvacet korců země! Skleněné desky, z kterých se stavělo, byly 49 palců dlouhé, a vešlo se jich na celou stavbu dle váhy 8.000 centů; mezi ně přišlo 3.300 železných pilířů a mnoho příčních tyčí, tak že se v celku 78.400 centů liliny a 12.320 centů kovaného železa spotřebovalo. Délka všech rámeů na okna obnášela víc než 44 našich mil! Bylo to stavení pevné a nádherné, a předce — až ku podivu laciné! Celý. vnilřní prostor obnáší totiž 361 milionu kostkových slřevíců, a výlohy za každý kostkový střevíc. ne= byly větší než 4+ nového krejcaru! Tak lacině se nestaví na mnohých místech ani stodola! Z jakých látek se skládá sklo? Hlavní látka je křemen. Čistý křemen by dal sám o sobě již pěkné sklo; sa= motný křemen nelze však roztopit. Z té příčiny se přidává ke křemenu, ještě potaš nebo soda. S potaší nebo se sodou se křemen o mnoho snadněji v peci roztápí; ale sklo z toho povstalé nemá ještě vlastnosti obyčejného skla, nebývá vždycky průzračné a v teplé vodě se rozpouští; proto slove také sklo vodové (Wasserglas). ; Chceme-li obdržet sklo průzračné, které by se ani ve vodě ani v kyselinách; ne= rozpustilo, musíme přidat k té směsi ještě vápno. Naše obyčejné sklo se tedy skládá z křemenu, potaše (nebo sody) a vápna, Křememn je v přírodě v rozličných spůsobech velmi rozšířen; mejčastěji se na- lézá co písek. © písek není sice nikde veliká nouze, ale čistý písek (beze všech škod- livých přimíšenin) je předce velmi vzácný. Mnohé anglické hutě přivážejí čistý písek na sklo bezbarvé až z Australie. — Obyčejný písek mívá v sobě trochu vápna a hlény, a někdy i částky železité (kysličník železitý, Eisenoxyd). Vápno není škodlivé, poně- vadž se musí bez toho k směsi sklenné přidávat; ale hlína, je-li jí trochu víc, již patrně škodí; nejhorší jsou však částky železité, klerými sklo nepěkné zelené barvy nabývá. Praním ve vodě nebo v kyselině solné lze ovšem veškeré částky železilé z písku vyloučili; ale to přijde tak draho, že každý fabrikant raději z krajiny vzdálené čistý písek přiváží. i Kde čistého písku není, brává se někdy míslo něho pazourek (Feuerstein); pa- zourky však dlužno dříve na prášek roztlouci, a aby se to lehčeji státi mohlo; pálívají se dříve v horké peci, načež se rychle do studené vody hodí; tím se rozpukají a tak K jaa NÁŠ č zkřehnou, že se lehce roztlukou. — Čistý pazourek pálením barvu nemění; ktérý zčer- veěná, obsahuje, částky železilé a musí se vyloučit, Křemen nečistý se může potřebovat jen na sklo sprosté ;; při kterém se hledí jem na levnou cenu a nikoliv na průzračnost a bezbarevnost, Potaš nebývá take vždycky dost čistá. Na sprosté sklo se brává obyčejně dřevěný popel, který mimo potaš ještě isjiné soli obsahuje; na sklo pěkné se však musí vzíl potaš ouplně čistá. Místo potaše brávají také někdy síran draselnatý (schwefelsaures Kali). Ale polaš i veškeré soli draselnaté se dobývají posavad jen z dřevěného popele, a 9 len bude. pomalu veliká nouze; jedny hutě mohou spotřebovat ročně velmi snadno 400 centů potaše; ze 100 centů dříví se jí dobyde však jen asi 65 liber; následovně by bylo na těch 400 centů polaše víc než 600.000 centů dříví potřebí. Tím spůsobem bysme museli v krátké době veškeré lesy popálit. Z té příčiny počali dávat ve Francouzích místo potaše sodu. Soda je o polovinu lacinější než potaš, a má mimo to ještě tu dobrou vlastnost, že je vydatnějsí, neb 40 libér sody spůsobí tolik, co 13 liber potaše. Soda se dobývá nejvíce z kuchyňské soli, a proto zkoušeli mnozí, zdali by se nemohla míslo sody zrovna kuchyňská sůl do směsí sklenné míchat; to má však mnohé obtíže a posavad se to nepodařilo. Za to však berou mnozí s prospěchem místo sody síran sodnatý (Glauberova sůl, Glaubersalz), ku kterému se však vždycky trochu uhlí přimíchat musí, aby se lehčeji rozloučil. „ — Sodou dostává sklo větší lesk nežli potaší; ale za lo bývá někdy slabě nazelenalé, kdežto potaš sklo ouplně bezbarvé poskytuje. É Vápno se vyskytuje v přírodě v rozličných spůsobech; jsou-li v něm částky že- lezité, nehodí se na sklo. Aby se výlohy za roztlučení vápna uspořily, nechá se po vypálení na vzduchu ležet, až se rozpadne. Kde se to může stát, brává se místo oby- čejného vápna křída, poněvadž je čistější a léhčeji se drobí. V Čechách brávájí místo vápna i křemen vápenatý (kieselsaurer Kalk, Wollastonit). 07 Vápno dodává sklu pevnosti, tvrdosti a lesku. Obyčejně se brává na 5 čásli písku 1 čast vápna; když se palrně víc vápna přidá, tak že ho křemen přemoci nemůže, tu prožeré lehko stěnu nádoby, v které se směs rozlápí, a sklo se rozleče po peci. Při vší opatrnosti se však může slát, že ostane v směsi sklenné nějaká nečistota, která pak sklu škodí. To bývá nejčastěji kysličník železnatý (Eisenoxydul) a částky uhelňáté. (Z té příčiny se přidávají k sklenné směsi ještě látky odbaroující, Z ktérých se totiž lehko mnóho kyslíku vyvine; kyslíkem přejde pak kysličník železnatý v železitý (Biséioxyd), jenž sklu iiéně škodí, a částky uhelnálé se co kyselina uhličitá (Kollen- sáure) vytřatí. K takovým lálkám odbarvujícím patří burel (Brauustein), ledek (Salpeter) á kyselina arsenová. "V přírodě se nacháží mnoho něrostů, které jsou z takových látek složený jako sklo. Sem patří na př. živec (Feldspath), čedič (Basalt), jinoraz (Hornblende); stňolek (Pechstein), peinza: (Bimsstein) , znělec (Klingstein; Phonolith); žula (Gramit); láva a j. Když se takové nerosty roztopí, povstane z nich více neb méně dobré sklo; které je ovšem vždycky barevné. Ze samolných těchto nerostů se sice nikde sklo nedělá, za to se však často čedič roztlučený k směsi sklenné přidává, čímž povstane sklo černé, Nádoby; z takového černého, skla potřebují, lučebníci k uschování takových látek; které světla nesnášejí. m MW — © Směs sklenná (Glasfritte) se vypalovala jindy před roztopením v peci žéhací (Fritt= ofen); později se však shledalo, že nemá toto vypalování žádné výhody, proto se dá nyní bezprostředně v pánvích ohnivzdorných do pece roztopovací (Schmelzofen). Pec je buď okrouhlá neb čtyrhranná; pece okrouhlé slovou také české, pece čtyr= hranné však francouzské. Pece české jsou pohodlnější, francouzské zase spořejší. Te- plota v peci roztopovací vystoupí někdy až na 12.0009; z té příčiny se obyčejné cihly na takovou pec nehodí. Jem dobrá hlína ohnivzdorná bez částek železnatých i vápe- natých může tak veliké horko snésti. Část takové hlíny se vypálí, pak na drobno roz- tluče, a prášek povstalý s oslatní měkkou hlínou a trochem písku smíchá; z té smíšeniny se dělají pak cihly, které se (místo malty) kaší z hlíny ohnivzdorné spojí. Ale ami taková pec nemůže po delší čas tak veliké horko beze škody snášet; nejdéle vydrží 13 roku, někdy jen 6 měsíců. V peci je kolem stěny vyzděná lávka, na které stojí pánve (Glasháfen), v nichž se směs sklenná roztopuje; stěnou pecní jde ku každé pánvi díra čili okno, kudy sklář směs roztopenou z pánve vynímá. Pánve mívají podobu květinových hrnců, jsou asi 2 střevíce vysoké, a do každé se vejde as 21 centu skla; stěny jejich jsou na 3 palce tlusté. Veškeré pánve se dělají z takové hlíny jako pec, vysušují se nejdříve na slunci, pak v teplém vzduchu, načež se ve zvláštní peci do červena rozpálí a konečně na lávku do pece roztopovací zasadí. "Toto zasazování pánví je práce velmi obtížná; pánev žhavá se musí co nejrychleji do pece vsadit, aby nevychladla. Je to zvláštní podívání na ty dělníky s oděvem popáleným, jak se pot s nich leje a kouří, když se s tou žhavou pánví u pece do běla rozpálené hmoždí! A přece se ta nemilá práce dosti často opa- kuje; neb žádná pánev nevydrží ani dva měsíce. V peci roztopovací se topívá dřívím, poněvadž popel dřevěný — byť i do pánví napadal — sklu nikterak neškodí; popel z kamenného uhlí a z rašeliny by sklo patrně znečistil. Před lety povstaly v mnohých krajinách, kde se nemohlo dříví prodat, sklenné hutě, jen aby se dříví k něčemu spotřebovalo; zdali se ostatní okolnosti k tomu hodily, na to se ani nehledělo. Takovým hutím se za naší doby, kde dříví náramné ceny do- sáhlo, ovšem špatně daří. V jedné peci je 6, 8 až 12 pánví. Směs sklenná se dává do nich pomocí žele- zných lopat. Když je směs roztopena, podnáší se na povrch pěna skelná (Glasgalle), která se železnými lžícemi sesbírá. S pěnou odcházejí ze skla mnohé nečistoty, proto se musí k tomu hledět, aby se vylučování pěny co nejvíce usnadnilo; z té příčiny se rozhárá plamen silný, a tím se směs tak roztopí, že je jako syrup řídká. Sklostak řídké by se však nenechalo zdělávat, poněvadž by s píšťaly skláře steklo; proto se musí po vyloučení pěny oheň umírnit, aby sklo zase trochu zhustlo; pak je as tak husté jako terpentin, a chytá se na všecko, co se do něho strčí. Porovnáme-li rozličné druhy obyčejného skla dle látek a čistoty, obdržíme násle- dující přehled : 1. Sklo vodové (Wasserglas), z křemene a potaše nebo sody (bez vápna), v horké vodě se rozpouští. 2. Sklo zelené (Bouteillenglas), z křemene, sody, vápna a železité hlíny, kterouž zelené barvy nabývá; potřebuje se na sprosté zelené láhve. < 6W = 3. Sklo polobílé (halbweisses Glas), má míň železité hlíny než předešlé, a po- třebuje se na sprostší sklenice, na obyčejné tabule do oken atd. Toto sklo se zdá být v tenkých deskách bílé, na hranách je však vidět, že padá do zelena. Položí-li se ně- kolik tabulí tohoto skla na sebe, tu se též zelenavá barva jeho objeví, 4. Sklo bílé (weisses Glas), z křemene, potaše nebo sody a vápna, beze všech látek znečišťujících. Zvláštní spůsoby tohoto skla jsou: a) Sklo zrcadelní (Spiegelolas), z bílého písku, čisté sody a vápna, ouplně bezbarvé. b) Anglické sklo korunové (englisches Crownglas) z křemene, sody a vápna, bývá slabě přizelenalé, což pochází od kamenného uhlí, kterým se ve všech hutích an- glických topí. Sklo korunové se potřebuje jen na tabule a na nástroje optické. ©) České sklo krystalové (bohmisches Krystallglas), z křemene, potaše a vápna; sklo ze všech nejkrásnější, velmi jasné a ouplně bezbarvé, a proto všudy velmi oblíbené. Sklo olovnaté, V Anglicku je nouze o dříví, za to tam mají množství dobrého kamenného uhlí, kterým i sklenné hutě vytápějí. Podotklo se již, že popel z kamenného uhlí, když do pánví padne, sklo velmi znečistí. Z té příčiny dostaly pánve v Anglicku jiný tvar, byly totiž nahoře kryté, lak že do nich popel padati nemohl; při tom nemohlo však horko na směs v pánvi tak dobře působit, a směs se nechtěla roztápět. Tu nezbylo nic ji- ného, nežli připravit takovou směs sklennou, která by se menším horkem, tedy i v kryté pánvi lehko roztápěla. To se docílilo, když se přidalo k obyčejné směsi sklenné (z křemene, potaše a vápna složené) ještě trochu suříku (Mennig) čili kysličníku olo- vnatého (Bleioxyd). Suřík působí svým kyslíkem zároveň co látka odbarvující (Entfár- bungsmittel), a tak se obdrželo jasné, lesklé a bezbarvé sklo olovnaté (bleihaltiges Glas), které se jako české sklo krystalové zvlášť na zboží nádherné dobře hodilo. Sklo olovnaté pochází tedy původně z Anglicka, a posavad se ho jestě nejvíc v Anglicku zhotovuje. Místo křemene potřebovali Angličané na tento druh skla pazourky (Feuer- stein), kterým tam flinť říkají a odtud to pošlo, že nazývali sklo olovnaté vůbec sklem flintovým (flintolass), U nás na pevnině se vyrozumívá pod sklem flintovým jen onen druh skla olovnatého, který se potřebuje k oučelům optickým. Každé sklo olovnaté je o mnoho měkčí a lehčeji se roztápí, nežli sklo bez olova; v hulích na sklo olovnaté nemusí být proto tak veliké horko, a pánve i pece v nich mnohem déle vydrží. Ve sklu olovnatém křemen sodnatý nedobře působí a dodává mu někdy nemilé barvy; z té příčiny se béře na takové sklo zřídka soda nebo sůl Glauberova, ale obyčejně poťtaš. Dle upotřebení se rozeznávají tři druhy skla olovnatého, totiž anglické sklo kry- stalové, sklo flintové k oučelům optickým, a stras k padělání drahých kamenů, 1. Anglické sklo krystalové (englisches Krystalglás). Pro svůj krásný lesk, pro svou bezbarevnost a silné lámání světla se hodí toto sklo výborně na zboží nádherné. Mimo to je měkké, a nechá se velmi lehce brousit, tak že je pak zboží takové o mnoho lacinější, nežli z českého skla krystalového. Proto je však ten krásný lesk anglického skla krystalového předce jen mámivý, a naše sklo — (6 E české má mnohé výborné vlastnosti, které anglickému scházejí, České sklo krystalové je přede vším lehčí (poněvadž nemá v sobě olova), pak dordsí a pevnější, a obyčejně i jasnější; měkké :sklo anglické se brzy poškrábe, kdežto tvrdé sklo české vrypu pevně vzdoruje, 2. Sklo flintové. : Sklo flintové obsahuje o něco víc olova nežli krystalové; ostatně je z těch samých látek (složeno. Potřebuje se na čočky optické do drobnohledů a dalekohledů ; čočky tyto světlo silně lámou, ale i barvy jeho silně rozptylují, tak že mají obrazy jimi: zplo- zené vždycky barevné, kraje. Tomu se vyhoví, když se spojí vypouchlá čočka flintová s vydutou čočkou ze skla korunového (Crownglas); sklo korunové je totiž bezolovné, láme tedy světlo slaběji než sklo flintové,- ale při tom zároveň i barvy méně rozpty- luje.. Takovým spojením povstane čočka achromatická, která vždycky čisté a bezbarvé obrazy poskytuje. Každé sklo optické musí být veskrz stejně, Aulné, sice by na každém místě světlo jinak lámalo. Již u skla bezolovného (na př. korunového) lze stejnou hutnost jen těžce docílit, ale u skel olovnatých je to téprv nad míru obtížné; když se začne totiž olovnatá směs sklenná v pánvi rozlápět, padne větší část látky olovnaté (které se ve skle flintovém mnoho nachází) pro svou větší tíž ké dnu; tím povstane na dně každé pánve sklo těžší a hutnější nežli na povrchu. Sklo takové má pak nestejné prouhy, a potřebuje-li se k oučelům optickým, tu na každém kousku světlo jinak láme, čímž se jasnost obrazů ruší. Z toho jest pátrno, že nelze tak lehko veliké čočky zhotovit, které by byly bez vady. Výborné sklo flintové dělal nejdříve Frauenhofer v Mnichově, a po něm Guinand v Genevě.' Čočky Frauenhofrovy byly po célé Evropě vyhlášeny; hvězdárna Dérptská má od něho refraktor, jehož otvor přes 14 palců obnáší. Guinand nabyl časem v dě- lání skla flintového takové jistoty, že znameniý francouzský optik Caučhoix mezi 10 Guinandovými čočkami vždycky 8 i 9 dobrých našel, kdežto z 10 čoček anglických a fraricouzských někdy ani jedna nebyla bez chyby. KUTUŠDEN Frauenhofer i Guinand dělali ze svého umění veliké tajemství. © Guinand se spolčil později s Bontempsem, a teprv Bontemps (ředitel hutí v Choisy lé Roi u Paříže) to tajemství roku 1840 Pařížské akademii za jistou odměnu svěřil. Dle něho se skládá směs na sklo flintové ze 100 částek bílého písku, ze 100 částek suříku a z 30 částek vypálené sody. V peci roztopovácí je jen jedná pánev, do které se ta směs (as 460 lib.) zponenáhla po částkách vsype, což asi 10 hodin trvá. Když pak asi za 14 hodin celá směs se roztopí, dá se do pánve michadlo hliněné (do běla rozpálené), kterým se směs pomocí železné násadky promichuje. Toto promichování je nejdůležitější část ce- lého tajemství. Konečně se veškeré otvory u pece zacpou, a pec i S pánví se nechá vychladnout; to trvá as 8 dní. Pak se pánev z pece vyndá a rozbije, čímž se obdrží jediná hrouda skleněná, která se na dvou protějších stranách obrousí a uhladí, aby v ní bylo každé chybné místo dobře vidět. Podle těch chybných míst se pak celá hruda pilou rozřeže, a sice tak, aby přišlo to chybné místo vždycky do kraje, kde se napotom broušením vytralí., Kusy rozřezané (se, v peci nahřejí; aby změkly, pak se dají do zvláštních forem, kde tvar čočky obdrží. Z-toho je vidět, že nelze mnoho velikých čoček z jedné hroudy, vyříznout, © 2 M a odtud pochází i-jejich vysoká cena. Někdy se i slane; že celá hrouda při ochlazení již v pánví se rozpuká; pak se z ní musí ovšem jen samých malounkých čoček pro drobnohledy nadělal, Bontemps se vystěhoval roku 1848 z Francouz do Anglicka, a spolčil se s jiným sklářem v Birminghamu. Nejznamenitější dílny, v kterých se dobré sklo optické připravuje, jsou : Bontemps, Chance a Comp. v Birminghamu, Guinand (mladší) a Pfeil v Paříži, a Daguet v Sololhurnu. V dílně Birminchamské se zhotovily již čočky flintové 200 liber těžké a 29 palců v průměru mající; pak i čočky ze skla korunového, jejichž průměr 20 palců obnášel. Rozumí se, že byly oboje bez vady. Bontemps prodává čočky flintové 80 liber těžké a 22 palců široké (nebroušené) po 550 frankách. Guinand (mladší) zhotovil roku 1849 překrásnou čočku ze skla korunového *); jejíž průměr obnášel 231 palce. Tentokráte se i vyjádřil, že je v stavu, čisté a až 36 palců široké čočky zhotovit; ale posavad se jimi nevykázal. Sklo Daguelovo (ze Solothurnu) je světoznámé. © Ve výstavě švýcarské roku 1848 byly dvě čočky Daguetovy; jedna měla 10%, druhá 121 palce v průměru; obě byly velmi krásné a beze vší vady; každá stála 10.000. franků; ovšem veliká suma za malou desku skleněnou! Jak Daguet své sklo připravuje, není posud známo; on nechce to tajemství žádnému svěřit, ačkoli se mu již z rozličných zemí nemalé peníze nabízely, ; Ve výstavě Londýnské roku 1851 bylo viděl sklo, v kterém byla místo křemenu kyselina bórová (Borsiure), a místo suříku kysličník zinečnatý (Zinkoxyd). © Takové sklo zinečnaté rozptyluje barvy ještě méně nežli korunové, může se ledy s prospěchem místo skla korunového upotřebit, Ostatně má to sklo zinečnaté ještě jiné dobré stránky; ono se nechá totiž tak lehko rozlápět jako sklo olovnaté, je při lom ale tak tyrdé jako české sklo; tím se může stát, že se časem anglické sklo krystalové sklem zineč- nalým zapudí; částečně může být sklo zinečnalé i českému na ujmu. 8. Slras. Stras (Strass) obsahuje ještě víc olova nežli sklo flintové, a potřebuje se k pa- dělání drahých kamenů. Při tom se jedná vždy o to, aby se udělalo nejdříve sklo ou- plně bezbarvé a jasné, které se pak teprv s rozličným barvivem, smíchá a podruhé roz- topí. Jmenem stras se vyrozumívá právě ono sklo bezbarvé, které je základem, každé barevné smíšeniny, To sklo vynalezl jakýsi Strass, a odtud pochází jmeno, jeho, V novější době zvlášť Douault-Wiéland v Paříži padělání drahých kamenů zna- menilč, zdokonalil. On připravuje také nejdřív bezbarvý stras, který sám o sobě již k padělání diamantů slouží. Ten stras se skládá z křemene, potaše, suříku, boraksu a kyseliny arsenové; veškeré látky tylo musí být: tak čisté, jak toho u žádného. jiného ; „") U skla korunového nedělá stejná hutnost ovšem tak veliké oblíže jako u flintového, poněvadž nemá olova. Za to má však sklo korunoyé zase jiné nemilé stránky. Má-li totiž mnoho sody, tu na vzduchu vlhne a na teleskopy se nehodí ; má-li méně sody, pak se při ochlazení lehko rozesklí (entglasen), t. j. ztratí svou průzračnost, Z té příčiny dělá sklo korunové za nynější doby optikům větší obtíže než flintové, ká VD skla zapotřebí nebývá. Mají-li se padělat kameny barevné, přidá se k strasu bílému ještě nějaký kysličník kovový, a směs ta v kelímku hesickém roztopí. Na rubín se vezme na př. 1000 částek bílého strasu a 2 částky kysličníku manganitého (Mangan- oxyd); na safér modrý 1000 částek strasu a 15 částek kysličníku kobaltnatého (Kobali- oxydul); na smaragd 1000 č. strasu, 8 částí kysličníku mědnatého a malý trošek kysličníku chromitého, atd, Kameny takto padělané jsou pravým ve všem podobné, tak že lze pravý drahý kámen obyčejně jen podle tvrdosti rozeznat. Ostatně mají však kameny padělané i tu chybu, že pro svou měkkost za několik roků lesk ztratí, kdežto pravý drahý kámen se i po více století patrně nezmění. E mail. Email (smalla, Schmelz) je také sklo olovnaté, a nechá se ze všech druhů skla nejlehčeji roztápět. On bývá kysličníky kovovými rozličně barven, a slouží k povlékání a okrase zboží kovového, zvlášť zlatého a měděného. Zlato k emailování určené musí být 22karatové; zlato čistější by bylo málo pevné, a zlato špatnější by se mohlo při práci lehko roztopit. Stříbro se k emailování nehodí. Email znali již staří Egypťané, ale jejich umění se časem ztratilo. Skláři Benátští jej vynašli po druhé, a sice již v středověku. Benátky si uměly toto výnosné umění až po nynější dobu zachovat, a skoro veškeré země evropské kupují lepší druhy emailu jen z Benátek. Obyčejně se rozeznává email průzračný (durchsichtiges) a neprůzračný (opakes). Průzračný se podobá více obyčejnému sklu; neprůzračný obsahuje neroztopené částky kysličníku cíničitého (Zinnoxyd) a popele kostního (Knochenasche), kterými je zakalen. Dobrý prášek emailový musí na zboží kovovém mírným horkem tak změknout a stéci, že má pak povrch čistý a hladký. Ze 16. století máme dva spisy o dělání emailu, jeden sepsal Porta a druhý Pa- lissy. Palissy byl hrnčíř ve Francouzsku. Jednou se mu dostalo do ruky kousek Be- nátského emailu, i seznal hned, jak výborně by se takový email k ozdobě hrnčířského zboží hodil. Ale jak jej udělat? Dělání emailu bylo totiž tenkráte jen tajemstvím sklářů Benátských, a Palissy věděl jen tolik, že je základem každého barveného emailu čistý email bílý, který se pak teprv dle libosti s rozličnými barvivy sloučí. Z čeho se ten bílý email skládá, o tom neměl původně ani zdání, a předce si usmyslil, že to musí vy- skoumat. Beze všech vědomostí lučebních a fysikálních hledal jen jako ve tmách. Roz- tápěl rozličné látky, i takové, k jejichž roztopení obyčejné pece hrnčířské nestačily; proto si vynašel pece zvláštní, které větší výhřev dávaly. Ty zkoušky byly však drahé, a skrovné jmění jeho brzy zmizelo, tak že musel na krátký čas se svým skoumáním přestat. Ale jak si zase trochu k jmění dopomohl, pustil se do toho opět, snášel cihly na nové pece, a když neměl již dříví k topení, spálil plot od své zahrádky, pak i dvéře od svého příbytku a konečně i prkna z podlahy. Když více ničeho nebylo, přestal opět na nějaký čas, aby si obyčejnou prací zas něco vydělal a svou rodinu před hla- dem uchránil; pak skoumal ale znova. Tak to tropil přes dvacet let, každý se mu smál a držel ho za blázna, nikdo s ním nechtěl nic mít; on sám tělesně velmi seslábl, a přece nepopustil. Když viděl, že ve svých pecích nic nevyřídí, chodil do sklenných z Ks hulí, kde opět rozličné smíšeniny roztápěl. Ale dvě léta běhal od hutí k hutím, a — nic se mu nepovedlo. Nyní teprv ho začala opouštět všechna naděje. Schudlý, sesláblý, v srdci bolest nad sklamanou nadějí — připravil ještě 300 rozličných smíšenin k po- slednímu pokusu. Mrzutě kráčel s jedním nosičem k hutím. Mnoho, velmi mnoho smí- šenin nadarmo roztápěl; ale jedna vypadla přece tak, že byl Palissy jako znova zro- zen; ač nebyl ještě u cíle, přece věděl, kterých látek a prostředků se má držet, aby k němu dorazil. Konečně po pětadvaceti letech mohl prodávat nádobí rozličným emailem ozdobené, Výrobky jeho byly velmi vzácné, a nacházely se tenkráte (kde nebylo u nás ještě por- celánu) co nádherné zboží ve všech palácích. To nebylo však jedinou jeho odměnou. Palissy si získal za těch pracných 25 roků pouhou cestou empirickou takové známosti lučební a fysikální, že držel od roku 1575 v Paříži veřejné přednášky, a mužové učení po- slouchali dychtivě zkušeného hrnčíře, který (jak sám řekl) neměl jiné knihy než nebe a zem! Bílý email se potřebuje za naší doby k povlékání ciferníků na hodinách, k po- vlékání kovového nádobí kuchyňského, a též k polévání mnohých výrobků hliněných. Emailování železného nádobí kuchyňského pochází od Rinmanna z roku 1783. Tato práce má mnohé obtíže, a to proto, že se železo (vlastně litina) v horku víc roztáhne nežli email; lím se stane, že povlek emailový brzy popraská. Aby se tomu vyhovělo, dostane nádobí železné dvojí povlek; zpodní se skládá z křemene, boraksu, běloby (Bleiweiss) a vyplavené hlíny, horkem jen málo změkne, ale při roztažení železa se podá a tudy nepuká; na něm je teprv povlek svrchní, jenž obsahuje místo hlíny kysličník cíničitý a při emailování se ouplně roztopí, tak že dostane nádoba po- vrch hladký a bílý. Sem tam se i železné roury vodní uvnitř emailují, a sice s velkým prospěchem. Sklo kostní (Beinglas) je také druh emailu; obsahuje však místo kysličníku cíni- čitého jen samou zem kostní (Knochenerde). Sklo kostní je původně průzračné, teprv při zdělávání se zahříváním zakalí, a sice tím víc, čím častěji se zahřívá. Prochází-li světlo lampy takovým sklem kostním, nezdá se být bílé, nýbrž červenavé. Sklo kostní se potřebuje na škály k teploměrům, na záclony k lampám atd., druhy lepší se brávají na zboží broušené. Sklo mléčné (Milchglas) je koslnímu podobné, obsahuje však místo země kostní samý kysličník cíničitý, který je neprůzračným činí. Ostatně se rozeznává ode skla kostního i tím, že je proti světlu lampy ouplně bílé, a ne červenavé. Těmto sklům se podobá i sklo rýšové čili alabastrové (Reissteinglas, Alabasterglas), které se však ani kysličníkem cíničitým, ani zemí kostní, nýbrž neroztopenými částkami křemenitými neprůzračným stává. Směs sklenná se roztápí totiž ve dvou pánvích; Z jedné pánve se jí část vyndá, hodí do studené vody, a pak do druhé pánve; tam se hmota ochlazená se směsí horkou smíchá, ale nemůže se již mírným horkem na dobro rozlopit; tímto zakalením povstane pěkné neprůzračné sklo, které se pro svůj příjemný lesk zvláště na mnohé zboží luxusové dobře hodí. K emailu patří konečně i sklo achátové (Achatglas), které slouží k padělání ka- menů mramorových. W6 Skla barvená, Skla, se barví přísadou kysličníků kovových. Nejkrásnější sklo barvené je sklo rubínové; to se skládá z křemenu, boraksu a ledku, s částečkami suříku a utrýchu. Ta směs se navlhčí roztokem zlata v lučavce královské. (Konigswasser), načež se roz- tápí, Sklo takto povstalé je bezbarvé, ale jak se podruhé zahřeje, tu krásně zčervená. Jiné sklo červené povstane přísadou kysličníka mědičnatého (Kupferoxydul) čili okují měděných (Kupferhammerschlag), Sklo jasně modré se barví kysličníkem měďnatým (Kupferoxyd); a demně modré kysličníkem © kobaltnatým. (Kobaltoxydul) ; šmolka: není nic. jiného nežli rozemleté sklo. kobaltnaté. Na sklo žluté se přidává burel a kysličník železitý, na pomerančové sklo ního nové suřík a kysličník železitý, na zelenošluté kysličník uranitý (Uranoxyd). Barva smaragdová povstane kysličníkem niklibým (Nikeloxyd) a uranitým , čemně zelená železivým, Černé sklo.se obdrží přísadou burelu, kysličníku měďnatého a kobaltnatého; v no- vější době se vyskoumalo, že sklo i plalíkem a duzíkem (Iridium) zčerná. Mnokým kysličníkem se sklo tak silně barví, že je již v tenkých deskách neprů- zračné. Toho se užívá na skla podejmutá (Ueberfangglas). Tak se nazývají totiž bar- vená“ skla neprůzračná, kterými se obyčejné sklo bezbarvé povléká; když se pak to sklo neprůzračné na některých místech obrousí, obdrží se zboží velmi ouhledné. Zvláštní druh zboží skleněného jsou koraviny skleněné (Glasinkrustationen). Věci z bílé hlíny se totiž dobře vypálí, a pak tenounkou vrstvou skla potáhnou; mezi hlinou a sklem ostane vrstvička vzduchu, která působí, že vyhlíží věc hliněná ve skle jakoby byla postříbřena; lesk její podobá se lesku kapky rosné na listu plstnatém. Toto umění vynašli Benátčané již v třináctém století, ale časem se na ně docela zapo- mnělo. Podruhé je vynašel jeden sklář český, který přišel na tu myšlénku pozorováním; rosy na listech plstnalých. K vynálezům Benátčanů patří ještě filigrán, sklo síťovité a millefiori. Filigrán obsahuje ve skle průzračném a bezbarvém bílé nitě emailové, souměrně rozdělené; nitě tyto bývají buď rovné, neb sem tam skřivéné neb i závitkovitě stočené. Sklo síťové (retikulirte Gláser) má oka jako síť, a v každém očku je bublina vzdušná. Skla taková se dělají v Benátkách a potřebují se k rozličným ozdobám. Millefiori je takové zboží skleněné, které rozličné vzory pestré (jako mosaika) ve skle průzračném obsahuje. V hutích českých se mnoho krásného zboží tohoto druhu zhotovuje. Vnitřní vzorky pestré se následovně dělají: tyčinka ze skla barveného, na př. červená, se ponoří do skla barvy jiné, na př. do bílého, pak do modrého, na to do ze- leného atd. Tyčka ta se pak do délky vytáhne, aby byla hezky tenká, načež se na příč na malé kousky rozřeže; každý kousek má pak červený prostředek s pestrými kruhy. Jestli se tyčka před rozkrájením horkým želízkem pravidelně stiskla, dostane každý kousek podobu hvězdy. Z lěchto kousků lze pak rozličné vzorky sestavit, kleré se konečně bezbarvým sklem průzračným obalí, . =- (= Zdělávání skla. Dle spůsobu zdělávání se dělí zboží; skleněné na zboží dulé, tabulné a lilé. Ke zboží dutému se počítají láhvice, sklenice; roury a rozličné nářadí lučební. Tvoření dutého zboží děje se foukáném. | Sklář k tomu potřebuje píšťalu železnou, přes 3 střevíce dlouhou, s rukovětí dřevěnou; zpodní konec té píšťaly omáčí v roztopené sklovině, a sklo nabrané pak dle libosti naťoukne. Válením na plolnách, kleštěmi a jinými nástroji nabývá sklo nafouknuté rozličných tvarů. Roury skleněné povstávají takto, Sklář vyfoukne nejdřív ze skloviny dulou kouli; ta visí jedním koncem na, píšťale, na, druhý konec zasadí jimý dělník horké želízko, načež se se želízkem v ruce rychle od skláře vzdaluje. Sklář při tom musí neustále do píšťaly foukat. Tím se dutá koule skleněná roztáhne v rouru třebas 100 střevíců dlouhou, která se pak dle libosti přeřeže. České roury skleněné (ze skla bezolovného) jsou nejvýbornější, a potřebují sé pro svou tyrdost, pevnost a stálost v ohni k lučebnímu rozbírání látek organických; ano kdyby, nebylo těchto nepatrných českých trubek skleněných, sotva by byla lučba organická posavad takové pokroky učinila, Z rour skleněných dělají se také tak nazvané bůsy či smelc a perly skleněné, Pří dělání šmeleu se několik barvených rour skleněných zvláštním strojem na samé malé kousky rozřeže, podobným spůsobem, jako se dělá ze slámy řezanka. Aby neměl ale šmelc hrany ostré, dají se ty kousky s trochem hlíny a uhlí do bubnu, kde se až do měkka zahřejí a oláčejí; tím se hrany jejich olrou. 7 Perly skleněné se dělají z krátkých trubek, které se plamenem kahancovým roz- pálí, a pak na kulatý puchýřík vyfouknou. Perličky takové se pokrývají uvnitř buď roztopeným voskem, neb rozpáleným cínem, čímž pěkného lesku nabývají. Mají-li se však podobat perlám pravým, povléknou se uvnitř látkou s bělic spláknutou, která se dříve s karukem (Hausenblase) a čpavkem (Ammoniak) smíchá. Takové nápodobnění perel pravých vynašel jakýsi Jaguin roku 1656. : Sklo tabulné (Tafelglas) se také fouká, alé dutina vyfouknutá se pak dvojím spů- sobem v desku promění. Dle toho se rozeznávají dva druhy skla tabulného, totiž sklo měsícové (Mondolas) a sklo válcové (Walzenglas). 6 'Při skle měsícovém se puchýř vyfouknutý bezprostředně v plochý kotouč stlačí. "we Při skle válcovém se-udělá ze skla nafouknutého mácháním a válením válec oblý, ten se nožem podle délky rozřízne, pak v peci roztahovací (Streckofen) na hladké půdě rožloží-a železem v desku vyrovná. "Sklo měsícové se dělá nyní ještě jen v Anglicku, na pevnině je všude sklo vál- dové v obyčeji. U skla měsícového je ta chyba, že při něm nelze velikých tabul ob- držet; neb kotouč stlačený má v prostředku, kde kotouč na píšťale visel, tlustší místo zvýšené (Ochsenauge) ; to místo se musí odstranit *). Tím se rozdělí celý kotouč na dva kusy půlměsíci podobné (odtud sklo měsícové). Mají-li se z nich pak tabule čtyr- hranné vykrojit, nemohou být nikdy veliké; neb průměr celého kotouče neobnáší nikdy víc, než asi 54 palců. Sklo válcové poskyluje tabule o mnoho. větší; máme tabule až 77- palců dlouhé a 1 Tyto tlusté prostředky se potřebují do luceren ke kočárům, < 33 palců široké; k tomu je však silného člověka potřebí, neb při takové tabuli má sklář na píšťale přes 47 liber skla, Sklo měsícové má před válcovým tu dobrou stránku, že je hladší, že má pěknější lesk a že jsou tabule jeho o mnoho čenší; ale veškeré tyto prospěšné stránky zmizí, kde se o větší tabule jedná. V Anglicku se udrželo sklo měsícové hlavně jem proto, že se tam platila daň ze skla podle váhy; sklo měsícové se dělalo hodně tenké, a tak nebyla daň z jedné tabule tak patrná, jakoby byla u tlustšího skla válcového. Zrcadla se buď foukají neb Její. Zrcadla foukaná se dělají podobným spůsobem jako sklo válcovité, jen že musí vzít sklář pokaždé vělší kus skla na píšťalu, poněvadž musí být zrcadlo tlustší než obyčejné sklo tabulové, Při liďí zrcadel se potřebují předně dvoje pánve; v jedněch se počne roztápět, pak se přendá do druhých, z kterých se po ouplném roztopení na plotny kovové vyleje. Plotny tyto musí být pěkně rovné ; bývají buď ze železa nebo z bronzu, as 8 palců tlusté a dle potřeby veliké ; jedna ta- ková plotna váží třeba přes 500 centů, a je-li z bronzu, stojí víc než 36.000 zlatých. Každá plotna leží na silném stativu, ten má dole kola, aby se všecko pohodlně pohy- bovati mohlo, Pánev z pece vytažená se na vozíku k plotně doveze, tam pak strojem vyzdvihne a nahne, načež se sklo po celé plotně rozlévá; teď se sklo těžkým válcem zahřátým, válí, aby se vyrovnalo, a konečně se dá vozík se sklem vylitým do pece chladicí. Celá ta práce trvá jen asi 8 minut, a je při tom 15 lidí, z nichž je každému zvláštní práce vy- kázaná. Jeden z nich pouze velí, a dle jeho velení každý jako voják svou práci vykonává. Vychladlé tabule skleněné se pak brousí a leští. Jsou-li ku př. jen na okna do krámů určené, tu jsou ouplně hotové ; mají-li z nich být ale zrcadla, musí se na jedné straně směsí kovovou pokrýli, aby byly neprůzračné a paprsky dobře odrážely. K založení slévárny zrcadelné je velikého kapitálu potřebí, proto je jich posavad jen velmi málo. Nejznamenitější fabrika toho druhu je ve Francouzích v místě St. Go- bin, ale i Anglicko má veliké zrcadlárny. Velikost litých zrcadel nezávisí pouze od velikosti plotny; neb skleněná deska litá bývá velmi zřídka bez chyby. Z té příčiny se musí obyčejně na menší kusy roz- řezat, a sice lak, aby přišlo místo chybné vždycky do kraje. Odtud pochází vysoká cena, velikých zrcadel. Ale přece se již povedla zrcadla, která byla 18 střevíců dlouhá a 10 střevíců široká; takové zrcadlo váží přes 20 centů! Každé zboží skleněné musí přijít po utvoření do pece chladicí (Kiihlofen), která je tak vytopena, že sklo hebkým zůstává, ale rozlít se nemůže. Pec i se zbožím se nechá zvolna vystydnout. Kdyby se zboží právě utvořené nechalo pouze na vzduchu vychladnout, bylo by velmi křehké ; příkladem jsou tak zvané boňonské láhvičky, které se rozpadnou, když se do nich ostrý kousek pazourku pustí. Ještě nápadnější příklad máme na slzách. skleněných (Glasthránen); ty povstaly tím, že se pustila kapka rozto- peného skla do, vody. Takovým rychlým ochlazením se staly tak křehké, že se pou- hým ulomením špičatého konečku celá slza na prach rozsype. Sestavil: Prof. Josef Balda. 4 ; O —— s nea Tiskem Antonína Renna v Prase, 1860. PRŮMYSENÍK, Číslo 14. Kvasnice zpodní a svrchní. Sděluje prof. chemie J, B. Lambl, Kdekoliv se ve spisech učených jedná o kvašené lihovém čili alkoholovém, o pod- mínkách, pochodu a výsledcích tohoto veledůležitého úkazu chemického v říši látek organických, vždy a všude vypravuje se o původci tohoto chemismu, to jest o kvasu (čili droždí), že on spůsobem posud nevyskoumaným součástky cukru přinucuje k roz- padu, aby se pak sloučily ve známé dvě sloučeniny: v kyselinu uhličitou a v alkohol. V skutku se posud nepodařilo ani nejzběhlejším skoumatelům vypátrali, kterak vlastně kvas na roztoky cukrové působí, a tak máme doposavad v nauce naší jenom sem tam potroušené domněnky o pochodu tomlo; domněnky, jenž více méně na Liebicův starý náhled narážejí, aneb i docela s ním souhlasí, podle něhož součástky cukru poblíže kvas- ných buněk jen proto se hýbati a jinak směstnávati počínají, poněvadž se buňky ony samy ve slavu zvláštní pohyblivosti součástek svých nalézají. Než předmět tento, kterak se toliž rozpadá cukr na lih a uhličitku, neobral jsem si za otázku k zodpovědění, nýbrž snažil jsem se spíše vyzpylovali, co se má držeti 0 kvasu samém, a to sice o onom kvasu, jejž zná průmysl pod jmenem kvasnic zpodních a kvasnic sorchnéch. Všechno, co se vyrozumívá v chemii slovem „kvašení alkoholné,“ stejnou měrou se vztahuje na obadva druhy kvasu, na zpodní i na svrchní. V knihách tak jako i v samých továrnách, kde se zanáší průmysl s kvašením, dopátráme se vždy jenom týchž zpráv, - že toliž kvas zpodní i kvas svrchní kvašení roztoků cukrových zavádí, a že, pakli v te- kutině bílkovitých čili proteinovitých látek zároveň se nachází, z těchto nový kvas se rodí. Rozdíl, jejž činíme mezi kvasem druhu prvního a druhého, nevztahuje se nikterak na vlastní chemický výrobek kvašení, který vždy a všude bývá ten samý, kyselina totiž uhličitá a alkohol. Čím to tedy jest, že přece běh kvašení zpodního a kvašení svrchního není jeden a tenlýž? Od té doby, co francouzští zpytatelé dali buňkám kvasným místa mezi útvary rostlinnými; co se uznalo, že jsou tyto buňky skutečné mykodermy, které se rozmáhají - a rozplozují jako každé organisované individuum, a že jim k tomu třeba, jako každé 3 — 84 — rostlině, jistých součástek minerálních a jistých prvků nekovových: od té doby mluví se v knihách i v samém průmyslu o buňkách kvasných vždy ve smyslu dvojím. Činí se totíž rozdíl mezi buňkami zpodokvasnými a buňkami svrchkvasnými, i má se za to, že jsou to dva rozličné, od sebe se lišící útvary rostlinné. A jak dle toho jinak býti nemůže, přijímá se, žé může zpodokvasná buňka zploditi jenom zpodokvasnou, svrchkvasná pak buňka taktéž jen sobě rovnou svrchkvasnou buňku. Co se takto v knihách učí, zdávse jakoby zkušenost průmyslnická, jmenovitě sla- dovnická, dosti zřejmě potvrzovala. Všudě, kde se pivo zpodní vaří, berou se k tomu kvasnice zpodní, kdežto se pro obyčejná piva tylo kvasnice neberou, nýbrž vždy toliko svrchní. Přece však se nalézá sem lam vě spisech technologických poznámka, že mla- dinka *), zpodními sice kvasnicemi, ale z horka nakvašená, na př. při + 15“ R., nevy- kvasí zpodně, nýbrž nasvrch; a naopak se píše, že když mladinku (aneb jakýkoliv roztok cukru) svrchními kvasnicemi nakvasíme a pak se o to poslaráme, aby temperatura teku- tiny spadla až na -+ 6 neb 89 R., a nikdy se nad tento stupeň nepovznesla, následek toho bude jakési zpodní kvašení. Že spočívá jmenovitě poslední úkaz docela:na pravdě, učí nás i zkušenost slado- vnická, dle které jest možná zaopatřili sobě kvasnic zpodních tím, že se mladinka vždy jen oněmi kvasnicemi: svrchního (obyčejného) piva nakvašuje, které se byly usedly na dně sudu, a to hodně za studena, a pak kvasnice takto nově zplozené opět do nové mladinky se přidávají. Z toho, tedy. vysvítá, že není kvas zpodní jediným původem kvašení zpodního, tak jako se i svrchní kvas nesmí považovati za jediného možného původce kvašení svrchního. Nedáť se ničeho namítati proti télo sadě, neboť jest vzata ze samé zkušenosti; ostatně jest snadno každému, přesvědčiti se o pravdivosti její dosli malým pokusem, Cukr, med, nálev sladu (stírka) neb jakákoliv sladká tekutina s tím neb oním druhem kvasu smíchána ukáže brzo, že tomu tak jest, když si bedlivě temperatury hleděti budeme, Kterak se ale srovnává tento podivný úkaz praktického průmyslu s učením o kvas- ných buňkách a jich povaze? Kterak se má zároveň mysliti, že jest buňka zpodokvasná útvar zvláštní a rozličný od buňky syrchkvasné, a pak zase, že by se podle pouhé tem- peratury kvasících tekutin tvořily brzo buňky zpodokvasné (za studena). brzo svrcho- , kvasné (za tepla); aneb dokonce že by mohly buňky zpodokvasné při zvýšené temperatuře zploditi mladé buňky svrchkvasné, a z těchto opět, když temperalura klesá, že by se rodit mohly buňky zpodokvasné ? Tyto sobě protivné domněnky musí znepokojovali každého, kdo se s pokusy o kva- šení zanáší, a také mne týraly, kdykoliv jsem žákům svým měl vykládati pochod tento nad míru zajímavý, a povahu kvasnic co původce jeho. Dejme tomu, že by splývaly ve váduchu zárodkové kvasných buněk, aby, upadnuvše do jakéhokoli roztoku látek cukrovatých a zároveň i proteinatých, ihned tvořily buňky samé, a tyto pak že by na úlraty přítomných v roztoku součástek nové buňky plodily: přece by se tím nedala vysvětlili než jedna část podivného úkazu praktického. Mohloť by se tím pouze vyjasniti, že se sice dostávají zárodkové buněk kvasných 1) Užívám zde výrazu, jejž zavedl do literatury naší zasloužilý a na slovo vzatý sládek pan Daněk ve svém díle o „Pivovárství na zpodní kvasnice“ v Praze 1852, — 3 — obojího druhu, an ve vzduchu zároveň mohou splývati do řečených roztokův, že ale v nich může. započíti život svůj jenom onen zárodek, jemuž je k tomu temperalura přiměřena, a že tedy zárodky zpodokvasné ujímali se mohou jenom při temperatuře velmi nízké (asi +- 2 až + 69 R.), kdežto je zapotřebí pro vegetací zárodků svrchkvasných nejméně -+ 129 R, a více tepla. Souhlasil by výklad tento poněkud se zkušeností, lak dalece totiž, pokud v skutku se rodí při zmíněných zde lemperaturách vždy jen ten neb onen druh kvasných buněk. Ano i tak dalece by se srovnával tento výklad se zkušenoslí, pokud se ví, že v roz- tokách teplých a na svrch kvasících toto kvašení ihned přestává a buňky syrchkvasné dále se netvoří, jak mile klesne temperatura pod -+8“ R.; naproli tomu ale že se zmahá v tekutině kvašení zpodní, a následovně se i rodí buňky zpodokvasné v takovýchto náhle schlazených roztokách. Rovněž by se výklad onen srovnával se zkušeností i v těch pádech, kde se zpodokvasící tekuliny náhle zahřívají do temperatury přes -+ 129 R. obnášející, kde se, jak již praveno, přestávají tvořili buňky zpodokvasné, za lo pak se jen rodí buňky svrchkvasné, Tak dalece, pravím, mohli bychom se uspokojiti vysvěllením posavadním o povaze dvojího druhu buněk kvasných, Že však ono není dostatečné pro všechny úkazy v che- mismu kvasném, ba že mnohý výjev svědčí naprosto proti. tomuto výkladu, naučil jsem se z pokusů v několika zimních bězích, zvláště pak letos zevrubně provedených. Již lonského roku byl jsem v zimě uvařil hojným sypáním mladinku asi 149 sa- charometrických, a nakvasiv ji droždím obyčejným shledal jsem, že, ačkoliv nádoba (soudek půlvěderní) nebyla ani v temperaluře zpodo- ani svrchkvasné pravidelně držána, přece kvašení dobře uběhlo, pivo ze 149 na 419 sacharom, se vykvasilo, a šest neděl po várce výbornou chutí vynikalo. Letos opakoval jsem tento pokus, zaznamenávaje však bedlivě třikrát denně temperaturu neloliko kvasícího se piva, ale i vzduchu; a bych se poučil zevrubně o povaze kvasných buněk, bral jsem je pokaždé pod drobnohled, kdykoliv se byla temperalura značně proměnila, Příčina těchto proměn teploty, ve spilkách pivovárských nade všecko osudná a proto nedovolená, pro mé výzpyty však velmi důležitá a zajímavá, byla tato, Nebyl jsem totiž nikterak s to, bych ubytoval kvasící se mladinku na takové místo, kde by byla měla stálou teplotu vzduchu, jako bývá ve sklepích; musil jsem ji tedy nechati kvasit v ne- topené světnici, kde temperalura jen dotud stejná zůstávala, pokud venku mrzlo. Jak mile však mrazy přestaly, slunce hřáli počalo a k lomu ještě dvéře sousedního pokojíku topeného několikráte za den se otevíraly: tu se kolébala temperatura vždy více méně, Koněčně jsem, pro úplné seznání následkův takovýchto teplotních nerovností, snižoval často i zvyšoval naschvál temperaturu piva, přenášeje vědérko z pokoje teplého do mra- zivého povětří a naopak. Buňky zpodokvasné jeví se pod mikroskopem co pravé kuličky skoro jedné ve- likosti , a nemaji na povrchu svém než velmi malinkých hrbolkův, jichž často ani spatřiti nelze, tak že buňka co pravidelná kulička vyhlíží. Objem buněk svrchkvasných je však i co do velikosti, i co do útvaru jinačí. Buňky svrchkvasné jsou více méně podlouhlé, nejvíce formy hruškovité, vejčité neb bobovité; hrbolky jsou na povrchu jejich větší nežli u buněk zpodokvasných, a jako pokličky čili knoflíky vystupují. Velikostí - mohla by se vyrovnali buňka svrchkvasná asi dvěma, ba i třem buňkám zpodokvasným, J * =- 36" — Když jsem letos dne 23. ledna půl vědra mladinky 4Gstupňové sacharom. s kva- snicemi byl smíchal, obnášela temperatura této tekutiny ještě celých -+ 189 R,, tedy. teplota, při jaké zajisté žádný sládek mladinku ze štoků nespouští a nenakvašuje. Droždí bylo čistě vyprané, a pod mikroskopem osvědčilo se co veskrz ze svrchkvasných buněk složené. Nebylo divu, že po tak horkém nakvašení v pivě brzo bylo znáti, že jest, jak praví sládek, droždí pánem. Avšak panství takovému záhy konec učiniti byl úmysl můj, a proto jsem přenesl soudek, jak mile se počala první dávka pěny z něho zdvihati, do světnice chladné, jejíž temperatura více nežli + 2“ R. neobnášela. Několik kapek lakto se kvasícího piva pod drobnohledem ohledaných dokázalo, že jsou buňky výslovně a čistě svrchkvasné. Již druhého dne mělo pivo velmi poklidné vzezření; pěny ani dost málo neuchá- zelo, bublinek se jenom spoře ukazovalo, a buňky, které jsem pod drobnohledem sle- doval, nabývaly tvaru vždy víc a více kulového, a byly o dobrou polovičku menší nežli včerejší. K večeru, když bylo od počátku kvašení čtyryadvacet hodin minulo, zdálo se již, jakoby v pivě ani života nebylo; temperatura jeho obnášela + 459 R., a o buňkách podlouhlých a větších nebylo ani pohádky, všechny ukazoval drobnohled co kuličky malé, jednu k druhé velmi podobné, a skoro bez patrných hrbolků. Taktéž barva kvasnic přihnědlá prozrazovala, že zde není svrchní druh tohoto zboží; avšak pod drobnohledem rozdíl tento barevní těžce, ba skoro ani nelze znamenati, pro příliš tenounkou blánku buněk a prosvítavost šťávy v nich uchované. V tomto stavu, při vzduchové temperatuře —+ 25 až 39 R., nechal jsem státi pivo čtyry dni, načež jsem přenesl soudek do pokoje topeného, kde bylo -+ 169 R. tepla, a zde jsem jej celých dvanáct hodin ponechal. Z počátku zdálo se, jakoby všechna vegetací byla umrtvena zimou, a kvašení jako dočista zaražené. Sacharometr ukazoval posud jen malinký schodek výkvasu, a pivó ne- páchlo ještě ani dost málo onou příjemnou vůní, jakou znamenati lze jinak při pivě čistě zpodokvasném v kádích již za krátkou dobu. Když však v teplotě pokoje pivo samo ponenáhlu bylo ohřáto na + 10, ba na -+ 139 R., probudila se činnost kvasu více, a pěna opět stoupala do výšky. V tomto stoupání nechal jsem pivu času asi čtyry hodiny, i použil jsem lhůty této třikráte k mikroskopickému ohledání buněk. Poprvé a podruhé zdálo se jen, jakoby se objevovaly zde onde buňky větší, podlouhlé (svrchkvasné), větší počet ale jich byl jestě složen ze samých malých, kuličkovitých buněk (zpodokvasných). Když jsem však byl potřetí vzal kapku piva o + 139 R. na sklíčko pod mikroskop, neuzřel jsem již ani jediné buňky malinké; všechny byly nabobtělé, podlouhlé a hrbolaté. Čeho zde obzvláště sluší poznamenati, jest, že neměly ani buňky na samém dně usazené, které patrně pocházely z kvašení zpodního, podobu buněk zpodokvasných, ale více méně do délky roztažené a boubelaté jsouce, buňkám svrchkvasným se podobaly. Výkvas piva za tuto krátkou dobu byl velmi značný u porovnání s dobou čtyr- denní při nízké temperatuře. Sacharometr toliž ukazoval 959, Po uplynutí této lhůty přišel soudek opět do pokojíku netopeného, kde již za osm hodin obsah jeho byl tak silně ochlazen, že opět všechno kvašení se zdálo přetrženo býti. Než sacharomelr, ukazující posud ještě 8259, přesvědčil mne, že je v pivě ještě dostatečného materiálu ku kvašení, pročež varoval jsem se považovati pivo za vykva- MER šené, nýbrž v poklidu ostavil jsem soudek na dvě neděle, po kteroužto dobu nepře- trženě byla temperatura v pokojíku + 3:25—3:59 R., a pivo samo nikdy víc než 459 R. teploty neukazovalo. Každodenně jsem po tyto dvě neděle vyšetřoval buňky kvasné pod drobnohledem, a jak dříve, tak i nyní shledal jsem, že se tvořily a rozmnožovaly opět toliko buňky maličké, kuličkovité (zpodokvasné), velikých pak buněk že nebylo skoro ani znáti. Výkvas obnášel při této obzvláště nízké temperatuře takovou nepatrnou veličinu, že ještě do úplné vykvašenosti skoro tři stupně sacharom. zbývaly. Tomu by zajisté byla studenost pokojíku dlouho ještě pokroku rychlejšího nedopřála, kdyby nebyla vni- kala ponenáhlu z vedlejší topené svělnice teplota do mé kvasírny, tak že po uplynutí oněch dvou neděl šel teploměr vzhůru, pomalu sice, ale přece tak, že vzduch dne 20. března již do celých -+ 59 R. dospěl, a sacharometr ukazoval v pivě 5250. Pod mikroskopem neukazovala se proměna nijaká od poslední doby s buňkami kvasnými, leda to, že větších, bobovitých buněk téměř ani spatřili nebylo, ani v tekutině vykvašené, ani v kejdě na dnu nashromážděné. Ačkoli hutnost piva v tu dobu neposkytovala hrubě velikou čáku k dalšímu ještě kvašení, přece sem nepovažoval pivo za vykvašené a hotové, neboť bystrota jeho byla ještě nad míru slabá, ba kalnost takořka ještě jako u piva pramladého, které sotva bylo kvasiti započalo. Tento stav vzbudil ve mně domněnku, že je pokus pivovárský vůbec pokažený, a že z celého půlvědra tekutiny nic pořádného již nedocílím. Nechtěje však, co se kvasnic týkalo, s pokusem na půl cestě zůstat stáli, přinesl jsem vědérko ještě jednou do komnaty asi na +- 89 R. oteplené, aby zde kvašení svého konce dosáhlo. Dlouho to netrvalo, a pěna kvasní počala stoupati do výše, a když byl soudek třetí den takto umístěn, bylo pivo vybystřené a čísté jako nejkrásnější ležák. Kvašení přestalo, sacharometr ukazoval malinký zlomek přes 49%, a buňky pod mikroskopem, k mému nemalému překvapení, byly skoro vesměs bobovitě nabobtělé a zvětšené, ba za dva dni již skoro ani pohádky nebylo o buňkách malých, kuličkovitých. Abych pak životopis tohoto půlvědérka zkušebného piva úplně podal, dokládám ještě na závěrek, že nabylo pivo do láhví přetažené a v nich asi deset dní leževší chuti výborné, a že bylo prohlášeno od více než jednoho posuzovatele za nápoj dokonalý, ačkoliv jsem nikomu nemohl podlé dobrodružného pochodu kvašení na otázku odpověděti, zdali jest to pivo podkvasní čili obyčejné ? Podle všeho, co jsem o kvašení v pokusích svých seznal, zvláště pak co jsem zde, maje teploměr, sacharomelr i mikroskop vždy při ruce, shledal, musím se vyznati, že nejsem spokojen a srozuměn s popisem, jaký se obyčejně podává o zpodním a svrchním kvasu, ani s panujícím míněním o spůsobu, kterak sobě počínají tito dva druhové kvasu při kvašení. Již jsem nahoře podotknul, že se nesrovnává nauka o rostlinné povaze obojích kvasných buněk s náhledem, že by mohly zplodit jedny druhé, podle panující tempera- tury, ve které se to děje. Také tvrdí Mitscherlich, jenž dokazuje dvojakost buněk kvasných, že se rozplozují buňky zpodokvasné jinak nežli svrchkvasné. Učí totiž tento chemik, že se na buňkách syrchkvasných ponenáhlu tvoří boubel, jemuž vždy objemu přibývá, až se konečně odloupne jakýmsi utrhnutím od původní buňky a sám se novou =, WO stává buňkou. Ve zpodokvasných vsak buňkách viděl Mitscherlich jadérka, z nichž se nové buňky rodí, když stará buňka kuličkovitá praskne. ; (1 Avšak učení Mitscherlichovo o povaze dvojích buněk kvasných a dvojákého jich rozplozování nepotvrzujou jiní badatelé, můžové to neméně na slovo vzatí na poli pří- rodozpylném, a sám Schlossberger, jemuž se podařily mnohé pokusy, neuzřel pod mi- kroskopem ani při buňkách svrchkvasných ani při zpodokvasných rozpložování takového, jako je popisuje Mitscherlich. Za to pak souhlasí s tímto učencém francouzští zpytatelé Desmazičres a Cagniard-Latour, ovšem jen co se týče buněk svrčhkvasných, jimž dal Desmazičres jmeno Mykodermia Cerevisiae. O buňkách zpodokvasných nepíšou ničeho. Z výsledků mého výzpylu zdá se mi, že je dovoleno souditi, že mykoderma cere- visiae není útvar dvojího druhu, nýbrž jedno jediné individuum ,„ jehož povrchní vlast- nosti; kulovatost anebo podlouhlost, jakož i barva běložlutá anebo nahnědlá jsou jenom následkové temperatury, při níž se buňky rodí, nikoliv ale organickou známkou dvojí povahy. Kdyby tomu takto býti nemělo, čím by se dalo vysvětlili, proč je v'pivě,. které na svrch kvasilo a v tom náhle ochlazeno bylo, netoliko zaražen plod buněk svrch- kvasných, ale i utvořené již a na dně usazené buňky svrchkvasné se tralí anebo pro- měňují a povahu i působivost buněk zpodkvasných na sebe berou? Podotknul jsem prve výslovně, že se mi nikdy nepodařilo, shledati po náhlých změnách temperaturních v pivě ty samé buňky, které se byly vyvinuly před tím, naopak, že měly buňky vždy, a skoro vesměs, podobu oněch buněk, jenž temperatuře odpovídají ; buněk, které se posud považují za zpodokvasné aneb za syrchkvasné, podlé tempera- tury, při které byly utvořeny. Sám chemický rozbor buněk kvasných jedněch i druhých neukazuje hrubě ničeho, co by se tomuto mému náhledu protivilo. Nechci se sice dáti výsledkem rozboru che- mického svésli, to jest, pro stejnou summu součástek a stejnou takřka formuli souditi, že již proto mají býti dvě hmoty aneb sloučeniny ve všem stejné. Naše uhlohydráty, vláknina, cukr, škrob, jsou stejného sloučenství a přece při lom ústrojenství docela roz- ličného. Při tom též sluší pamatovati, že buňky kvasné, byť i co mykodermy stály na pranízkém stupni ústrojnosti rostlinné, přece jsou skulečná individua, a jakožto ta- ková ne pouhé organisované látky aneb sloučeniny chemické. V buňkách kvasných nalezlo se rozborem elementárním, a sice ve zpodokvasných i ve svrchkvasných, téměř stejné množství prvků, součástek tohoto útvaru, a jen důsíku našel Schlossberger v buňkách svrchkvasných 11—12%,, kdežio ve zpodokvásných toliko“ 9—11%, nalezl. Tento však nadbytek dusíka v bůňkách svrchkvasných nepřekáží, smím-li tak sou- diti, nikterak náhledu že jsou buňky obojího Kvasu jednorodé. Mňohý útvar rostlinný Viikázuje brzo tu brzo onu podobu povrchní, brzo to neb ono sloučenstvíj podlé okolností, v nichž se byl zrodil, aniž by bylo pro takové rozdíly ihned přijímat třeba, "že jest útvar druhu jiného, zvláštního. U más, na př. kde podnebí dosti 'tiiírné máme, rodí se švestky jakž takž sladké, to jest čukrnáté. V Srbsku, kde v dobách čeřvnových, čer- vencových a srpnových panují náramná parna, tak že teploměr často v chládku -F 369 R. a ráno již + 249 R. ukazuje, dospívají švestky do velikosti našich blum aneb vajec slepičích, a při tom se v nich" tvoří tolik cukru, že svou sladkostí v celém světě“jsou vyhlášeny švestky „lurecké.“ © Budeme-li proto nazývati švestku srbskou jinak“ nežli MÁM naši domácí? Není-líž při všem rozdílu ve velikosti, ve šťávě, v cukrnatosti přece druh stromu jeden a tentýž? Z té příčiny myslím, že ani nadbytek dusíka ve šťávě buněk svrchkvasných nemusí se považovati za příčinu rozdílu organického, nýbrž že jej lze přičítati okolnostem, od nichž závisí vůbec znik a zrůst buněk a které jeví všude, v celé říši rostlinné, vplyv znamenilý na útvary všeho, druhu. Ba míním tolo lím více, an buňky kvasné, nejsouce pouze sloučeninou organickou, alebrž pravým, organisovaným útvarem rostlinným, tím méně podléhají pravidelnosti ve sloučenství takřka atomicky, jako na př. škrob a vláknina, což i velmi zřejmě dokazují analyse popele z kvasnic dobytého. Tak jako ve švestce jednou málo šťávy může utvořili se a k tomu vodnaté a málo sladké, podruhé pak mnoho a sladké šťávy: tak zajisté může i šťáva buněk kvasných brzo více brzo méně dusíkem a součástkami popelními býli nadána. Blánky, z nichž se skládají stěny buňkové a jejichž součástky dosti zřejmě poukazují na sloučenost vlákniny rostlinné čili cellulose, tyto blánky nemají žádného podílu ani na dusíku ani na minerálních součástkách; oboje vězí toliko ve šťávě buňkové. Jednorodost buněk kvasných zajisté by i v průmyslu musela brzy za věc doká- zanou platiti, kdyby tomu nestály na odpor jisté těžké okolnosti, kterých však v praco- vnách svých snadno můžeme odstraniti anebo jich sobě připraviti podlé potřeby a libosti. Kdo ví, jak pomalounku béře voda na sebe temperaturu vzduchu, v němž se právě nalézá, jak dlouho to na př. lrvá, nežli se nerovnost asi třech neb čtyr stupňů při | jediném vědru vody vyrovná; snadno uzná v čem to vězí, že naši sládci kvasnice zpodní a svrchní za dvě rozličné věci mají, — a míti musí. V pivovářích, čili vlastně ve spilkách, pracuje se více méně na veliko. Svrchní, obyčejné pivo kvasí se v nádobách nejvíce dvousudových, zpodní však piva a léžáky kvasí se v kádích znamenitého objemu, z nichž každá na tucty sudů drží. Takovéto náramné hmoty tekutiny nedají se teplem proniknouti tak rychle a snadno, jako, při malém pokusu půlvědérko. Naopak, k ochlazení anebo k zahřátí o půl stupně neb o jeden celý třeba notného topení a ještě notnějšího čekání. O náhlých přeměnách teploty, kde se mají difference asi 8—1Ostupňové prováděti, nemůže být ani pomyšlení, a kdyby se chtěl někdo pokusiti o takovou náhlou přeměnu, zajisté by mu pivo, nežli by se ještě žádoucího ochlazení dočkal, dokvasilo. V tom zajisté třeba hledati příčinu, přoč posud platí kvasnice, z nichž jedem druh -se rodí a plodí pří temperatuře velmi nizké, druhý pak při dosti prostředné teplotě, za dvojí zboží, za útvar dvojího druhu ústrojnosti. ; Skoumání piva. Pivo se vaří z ječného sladu a vody, k čemuž se ještě trochu chmele přidává. Ze sladu rozemletého a vody povstane břečka, jenž slove mladinka (Bierwůrze); ta je tím silnější, čím víc sladu (vlastně extraktu sladového) se v ní nachází. Silu mladinky lze vyskoumat %ustoměrem (Aráometer); neb čím větší její váha potažná, lím víc extraktu. Nejpohodlnější hustoměr by byl ovšem takový, jenž by bezprostředně okazoval, kolik procentů extraktu je v mladince obsaženo. u Profesor Balling vyskoumal, že voda cukrem právě tak zhoustne, jako extraktem sladovým. Dá-li se tedy do libry vody 5 lotů cukru, zhoustne právě tak, jako pěři loty extraktu sladového. Tím spůsobem lze velmi lehko procentový hustoměr ke skoumání mladinky připravit. Nejdřív se udělá roztok z 1 části cukru a 99 č. vody; pak ze 2 č. cukru a 98 č. vody, atd. Hustoměr se do každého roztoku postaví, a místa, ku kterým se potopí, cifrou poznamenají; ty cifry oznamují pak bezprostředně, kolik pro- centů cukru (neb extraktu sladového) v tekutině obsaženo jest. Takový hustoměr může sloužit nejen ke skoumání mladinky, nýbrž i ke skoumání roztoků cukrových, a proto slove cukroměr čili sacharometr. Profesor Balling vypracoval následující přehled, který je pro skoumání mladinky velmi důležitý: | FV * Hustota © | Kolik liber | Kolik liber | Kolik liber | Kolik měřic | Z mladmky vazi každy k sladu se (hustota vody | sud takové ke ří vejde na pinon Ep ky čb Me mladinky | každém sudě každý sud ') | každý sud mladi = a ku = = © > © = = > 0 10000 42954 0:000 | 0-00 0-000 0:00 1 1:0040 43125 4321 | 8-33 0166 1.93 2 10080 43297 8659.: | 16-73 0334 3:86 3 10120 43469 13-040 | 25-19 0513 5:79 4 10160 43641 17456 | 33:73 0674 772 5 1:0200 43813 21906 | 4233 0864 966 6 1.0240 43984 26 390 50-99 1.019 11:59 7 1.0281 44161 30-912 59-73 1194 1352 8 1.0322 44537 35469 68:54 1:370 15:45 9 1.0363 44513 40061 7741 1548 1739 10 10401 446-89 44689 80:35 1.727 19:32 11 1.0446 44869 49356 95-37 1.907 2125 12 1.0488 45050 54060 10446 2-089 23-18 13 1.0530 45230 58-799 11362 2272 2511 14 1.0572 45410 63-575 12285 2-457 27-05 15 1.0614 45591 68-387 13214 2642 28-98 16 1.0657 457-76 73-241 14152 2-830 30-91 17 10700 45960 78-133 15098 3019 32:84 18 1.0744 46149 83-069 16052 9210 34-77 19 1.0788 4063-38 88-043 17013 3402 36:71 20 10832 46527 93-055 17981 3596 38-64 21 1.0877 46721 98-114 18959 3791 40:57 22 1.0922 46914 103-211 19944 3988 4251 23 1:0967 47107 108-347 209-36 4187 4444 24 11013 47305 113-532 21938 4387 46-37 25 11059 47502 118-757 22948 4589 48-30 26 11106 47704 124032 23967 4793 5023 27 11153 47906 129347 24994 4.998 52-17 28 1:1200 481-058 134-703 26029 5205 5410 29 11247 48310 140-100 27072 5414 56:03 30 1.1295 48516 145-549 28125 5-625 5797 !) Rozumí se, že se musí vejít na sud mladiaky víc sladu než extraktu, poněvadž ostane v kádích ze sladu ještě mláto. — a. — A '— Dejme tomu, že by okazoval sacharometr v jisté mladince 12 procentů extraktu, Z této tabulky se dovíme, že je hutnost té mladinky 1:0488. Každý sud té mladinky váží 45050 liber, a je v něm 54060 liber extraktu, a (45050—5406 —) 39644 Jiber vody. Na každý sud takové mladinky se vejde 10446 liber neb 2089 měřic sladu. Přísada chmele k hustotě mladinky patrně nepřispívá; neb na 100 liber sladu se dají sotva 2 libry chmele, a z těch se sotva + libry chmeloviny vyvaří. Mladinka však není jestě hotové pivo. Aby se pivem stala, musí dříve kvasit. Kvašením se promění část extraktu v 4 (Alkohol) a kyselinu uhličitou (Kohlensáure). Lih je řidší nežli voda, a kyselina uhličitá je plyn; z toho následuje, že pivo kvašením řidne. Dlužno podotknouti, že není pivo prodajné tekulina oykvašená (jako na př. víno), nýbrž tekutina dokysávající. Při hlavním kvašení se totiž jen čásť extraktu v lih a kyselinu uhličitou proměnila, ostatní extrakt ostal ještě nerozložen a rozkládá se pak zvolna tím dokysáváním. Pokud pivo dokysává, má dobrou chuť; jak je ale všechen extrakt rozložen, zmizí dobrá chuť a pivo brzy zkyše. Z toho vysvítá, že stářím v pivě extraktu ubývá, lihu však přibývá; že je tedy každé pivo čím starší tím řidší. Každý snadno uzná, že nelze obsah piva prodajného tak snadno určit jako u *mladinky. Síla mladinky závisela pouze od množství extraktu; síla prodajného piva závisí od množství extraktu a líhu. Extraktem pivo houstne, lihem však řidne; proto se musí pivo prodajné jiným spůsobem zkoušet nežli mladinka. Pivo prodajné se skládá hlavně ze čťyr částek, totiž z vody, extraktu, lihu a kyseliny uhličité. Při skoumání se hledí tedy na to, mnoho-li každé z těch látek se v pivě nachází. Vyšetření chmeloviny neb jiných látek ji zastupujících je velmi nesnadné, proto - se při obyčejném skoumání docela opomíjí a jen chuti ponechává. Každý druh piva by se vyskoumal nejlépe rozborem lučebním (chemische Analyse); to je však práce zdlouhavá, požaduje mmoho nástrojů, a pak ji může jen zběhlý chemik podniknout. Prostředky, kterými se pivo obyčejně skoumá, nejsou ovšem tak přísné jako rozbor lučební, ale za to mnohem jednodušší a pohodlnější. Máme jich několik. 1. Zkouška hustoměrem. Dle nejstaršího spůsobu zkoušívají pivo obyčejným hustoměrem (Bierwage). Taková zkouška však za mnoho nestojí; neb hustoměr se hodí jen ke skoumání mladinky, ni- "koliv ale ke skoumání piva. Pivo vyleželé může být někdy jen tak husté jako voda, a při tom přece silné. 2.. Zkouška hallymetrická. Ta se zakládá na tom, že se ve 100 částí čisté vody vždycky 36 částí soli ku- chynské rozpustí. Jak již nahoře podotknuto, skládá se každé pivo z vody, extraktu, lihu a kyseliny - nhličité, a skoumáním se má vyšetřit, mnoho-li každé látky v něm obsaženo jest. o Zkouškou hallymetrickou „se vyskoumá nejdřív množství vody. Odváží se 1000 zrnek (Gran ') piva, to se.as na 309 R. zahřeje, a pak 330 zrnek čisté soli přimíchá. Čím víc vody v. pivě, tím víc soli se rozpustí. „Na těch „celých 330 zrnek soli by mu- selo být v pivě 916 zrnek vody;, tolik jí tam, obyčejně nebývá, proto ostane část soli nerozpuštěna. | Pivo se.vší solí se,vleje do hallymetru, t. j. do sklenice na zpodním konci zoužené; sůl nerozpuštěná se brzy „v tom ouzkém, konci usadí, a ten je čárkami tak znamenán, že se vždycky mezi dvě čárky právě jedno zrnko soli vejde; tím spůsobem lze pouhým okem množství nerozpuštěné soli rychle určit. Dejme tomu, že by bylo ostalo 18 zrnek soli, tedy.se jí rozpustilo, 330 — 18 —.312, zrnek., Z toho lze množ- ství vody. v pivě vypočítat; neb rozpustí-li se 36 zrnek, soli ve 100 zrnkách vody, musí být pro 312 zrnek soli (36:4100 —, 312: x) — 8666 zrnek, vody. Odtáhne-li se těch 866:6 zrnek vody od 1000 zrnek piva, obdrží se váha extraktu, lihu a kyseliny uhličité dohromady, tedy 1000—866:6 — 133-4, zrnek, K vyskoumání extraktu se vezme opět 1000,zrnek toho piva, a vyvaří se, tak, až ho ostane jen 500 zrnek; tím vyvařením uprchl všechen lih, všechna kyselina uhli- čitá a zároveň i část vody. Do piva vyvařeného se vsype 180 zrnek soli, a vleje se do, hallymetru, kde se sůl nerozpuštěná dole „usadí. Dejme tomu, že. by; bylo ostalo 20 zrnek soli nerozpuštěno, tedy se, jí rozpustilo 480 —20 — 160 zrnek; „na 160 zrnek soli je ale potřeba 4444 zrnek vody (36:100, = 160:x), a následovně je v pivě 500—4444 — 556 zrnek extraktu. Množství kyseliny uhličité bývá dle váhy nepatrné, a vyskoumá se, když se 1000 zrnek piva hodně míchá, často přelévá a pak opět odváží; co k 1000, schází; to je váha uprchlé kyseliny uhličité; dejme tomu, že by obnášela 1.5 zrnek. Z toho vysvítá, že bylo v, 1000 zrnkách toho, piva obsaženo 866-6, zrnek; vody, 554 zrnek extraktu a 15 zrnek kyseliny uhličité; ; to dělá dohromady 9235 zrnek; když se od 1000 odtáhnou, obdrží; se množství lihu, totiž 1000—923:5 — 765 zrnek. Tato zkouška hallymetrická pochází od Fuchsa; nyní se jí zřídka užívá *). 3. Zkouška oplická. Tato zkouška se zakládá vlastně na dvou. vlastnostech piva, totiž na hustosti a na lámavosti světla., Hustost: se. vyskoumá, hustoměrem , a lámavost zvláštním nástrojem optickým. Ten nástroj optický obsahuje dva duté hranole se stejným, ale naopak leží- cím úhlem lámacím; pomocí drobnohledu se hledí těmi hranoly na drát tenounký, kolmo natažený. Je-li v obou hranolech čistá voda, je vidět drát zrovna v prostředku pole zrakového; dá-li. se.„však „do jednoho hranole pivo, tu se drát vodorovně uhne; a musí 1) -Na lol se vejde 240 zrnek. 2), Obšírné, popsání této zkoušky viz v „Dingler's-polytechnisches Journal LXIL“ str..302. = KS — -se pomocí šroubu drobnoměrného tak postavit, aby se opět v prostředku polé zrako- vého objevil. Pivo, při kterém se ten šroub drobnoměrný 0 60 stupňů otočit musí, aby drát opět do prostředka přišel, slove pivem normálním, a každý neznámý druh piva se s/tímlo pivem normálním porovnává. Dejme tomu, že by se musel u jistého piva šroubek o 75 stupňů otočit; takové pivo by mělo víc extraktu mež normální, a sice v 60 mázech tolik, co normální v 75 mázech. U jiného piva by se otočil šroubek jen 0 50 stupňů; takové pivo by mělo tedy v 60 mázech jen tolik extraktu, co nor- mální v 50 mázech atd. Není místa, abychom zde ouplné popsání této zkoušky podali. Kdo by se 0 ní poučili chtěl, viz „Kunst- und Gewerbeblatt pr. 1844“ str. 227. Zkoušku tu vymyslil Sťeinhéil, Je velmi rychlá a jednoduchá, ale nástroje k ní jsou trochu drahé, 4. Zkouška sacharomelrická. Pochází od professora Ballinga, a je nyní nejobyčejnější. Pivo se nejdříve mícháním a přeléváním vší kyseliny uhličité zbaví a pak odváží; bylo by ho na př. 13 lotů. Teď se určí jeho hustota, a sice nejlépe malou láhvičkou, do které se právě 1000 zrnek čisté vody vejde; piva se tam vejde dle váhy víc, po- něvadž bývá o něco těžší než voda. Dejme tomu, že by se ho tam vešlo 10195 zrnek, tedy obnáší hustota jeho 10195. Nyní se pivo as na polovičku své váhy vyvaří, čímž se z něho veškeren lih i část vody vylratí; za to se do něho tolik vody přileje, aby vážilo zase tolik co před vyva- řením, tedy zase 13 lotů. To pivo vyvařené a s vodou smíchané bude hustější než před vyvařením, poněvadž je v něm míslo lihu voda, a ta je hustší než lih. Dejme tomu, že by byla nynější hustota (láhvičkou určená) 1:0268. Z této dvojí hustoty lze nejdřív množství extraktu, pak lihu a konečně i vody pouhým počtem vyskoumat. K tomu je však potřebí, aby se dříve určilo, kolika pro- centům extraktu by se obě ty hustoty vyrovnaly. Proto sestavil prof. Balling následující přehled, z něhož lze pro každou hustotu přiměřené množství extraktu v procentech určili. Přiměřené Přiměřené | Přiměřené Přiměřené množství množství množství množství stot sto i stotá ustota Hustota extraktu v Hustota extraktu v Hustota extraktu v Hustota extraktu v | procentech procentech procentech procentech 10010 11 215 21.050) 12 | 300 8, hic 05 13 | 325 4. 162100 14 | 350 5) Fis 125 45 5: 375 6 | 150 | 16.1 400 7| fs 175 17:5: 425 8.200 18 | 450 9 fi 22% 19 | 475 -!) Pro uspoření cifer jsou zde a všude níž přední cifry vynechány; poněvadž jsou s ho- řejšími stejné; tak žde znamená 2 vlastně 1:0002, a 050 znamená vlastně 0050. To samé platí i všude níž. z Přiměřené Přiměřené Přiměřené Přiměřené Hustota Kiseký 4 Hustota, o Hustota + OHA Hustota dd procentech procentech procentech procentech 1:0040 1:000 1:0090 2250 1.0140 3500 10190 4750 4 025 9 275 141 525 191 775 42 050 92 300 142 550 192 800 43 075 93 325 143 575 193 825 M 100 94 350 144 600 194 850 45 125 95 375 145 625 195 875 46 150 96 400 146 650 196 900 47 175 97 425 147 675 197 925 48 200 98 450 148 700 198 950 49 225 99 475 149 725 199 975 50 250 100 500 150 750 200 5:000 51 275 101 525 151 775 201 025 52 300 102 550 152 800 202 050 53 325 103 575 153 825 203 075 54 350 104 600 154 850 204 100 55 375 105 625 155 875 205 125 56 400 106 650 156 900 206 150 57 425 107 675 157 925 207 175 58 450 108 700 158 950 208 200 59 475 109 725 159 975 209 225 60 500 110 750 160 4000 210 250 61 525 111 775 161 025 211 275 62 550 112 800 162 050 212 300 63 575 113 825 163 075 213 325 64 600 114 850 164 100 214 350 65 625 115 875 165 125 215 375 66 650 116 900 166 150 216 400 67 675 117 925 167 175 217 425 68 700 118 950 168 200 218 450 69 725 119 975 169 225 219 475 70 750 120 3:000 170 250 220 500 6! 775 121 025 171 275 221 525 72 800 122 050 172 300 222 550 73 825 123 075 173 325 223 575 74 850 124 100 174 350 224 600 75 875 125 125 175 375 225 625 76 900 126 150 176 400 226 650 77 925 127 175 177 425 227 675 78 950 128 200 178 450 228 700 79 975 129 225 179 475 229 725 80 2000 130 250 180 500 230 750 81 025 131 275 181 525 231 775 82 050 132 300 182 550 232 800 83 075 133 325 183 575 233 825 84 100 134 350 184 600 234 850 85 125 135 375 185 625 235 875 86 150 136 400 186 650 236 900 87 175 137 425 187 675 237 925 88 200 138 450 188 700 238 950 89 225 139 475 189 725 | 239 975 Hustota 1.0240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 Přiměřené množství extraktu v procentech Hustota 1.0290 291 —= 4 Přiměřené množství extraktu v procentech Hustota 10340 341 342 343 344 345 346 347 Přiměřené množství extraktu v procentech 8438 463 488 512 536 Hustota 1.0390 391 392 393 394 395 Přiměřené množství | extraktu v | procentech 9657 681 706 731 Hustota 1.0440 441 442 443 444 445 446 Přiměřené množství | extraktu v 10857 Hustota 1:0490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 502 Přiměřené množství extraktu v procentech 12-047 071 095 119 142 166 190 214 238 261 285 309 333 9597 381 404 428 Hustota 10540 541 542 543 544 545 546 547 548 549 550 551 552 353 554 Přiměřené množství extraktu v procentech 13238 261 285 309 333 957 381 404 428 452 476 500 Hustota 1.0590 591 Přiměřené množství extraktu v procentech 15000 581 m VÁM Přiměřené Přiměřené Přiměřené Přiměřené množství množství množství | + | množství : stoti té Hustota extraktu v Hustota extraktu v Hustota extraktu v Tustota extraktu v procentech procentech procentech | procentech 1.0640 15604 1.0660 16070 || 1:0680 16534 | 10700 17000 641 621 661 093 681 557 701 022 642 650 662 116 682 581 702 045 643 674 663 139 683 604 703 067 644 697 664 162 684 627 704 090 645 721 665 186 685 650 705 113 646 744 666 209 686 674 706 136 647 767 667 232 687 697 707 158 648 790 668 255 688 721 708 181 649 8l4 669 278 689 744 709 204 650 837 670 302 690 767 710 227 651 860 671 325 691 790 711 250 652 883 672 348 692 814 712 272 653 907 673 373 693 837 743 295 654 930 674 395 694 860 714 £18 655 953 675 418 695 883 715 340 656 976 676 441 696 907 716 363 657 16000 677 464 697 930 717 386 658 023 678 488 698 953 718 409 659 046 679 511 699 976 719 431 720 454 Z toho vidíme, že se vyrovná hustota našeho piva před vyvařením 10195 — mladince 4875 procentů extraktu obsahující; a po vyvaření 1:0268 — mladince 6681 procentů extraktu obsahující, Obsah extraktu je nám tedy již známý; je to totiž počet procentů, které jsou hustotě piva vyvařeného (a takto lihu zbaveného) přiměřeny, totiž 6681. Nyní se jedná o vyskoumání lihu. Ten se může vyskoumat trojím. spůsobem. -a) Pravilo se již, že pivo kvašením řidne, a že je čím starší tím řidší, To řidnulí mení však v jednoduchém poměru s ubýváním extraktu, poněvadž povstává z ex- traktu Zi; lih je řidší nežli voda, a proto řidne pivo kvašením víc, nežli by pouhým ubýváním extraktu řídnouli mělo, Rozdíl mezi hustotou mladinky a hustotou piva z ní povstalého slove roz- ředění zdánlivé, poněvadž by nebylo skutečně tak veliké, kdyby se byla vykvašená část extraktu jednoduše vytralilá a žádného lihu po sobě nezanechala. Mnoho-li obnáší u našeho příkladu to zdánlivé rozředění ? Hustotu mladinky, z které pivo povstalo, neznáme; jmenujme. ji © (v pro- centech extraktu). Hustota piva, uvedená na přiměřené procenty extraktu, obnáší 4875; následovně je zdánlivé rozředění X — 4875. Každý lehko pochopí, že musí být množství lihu s tímto zdánlivým rozředěním v jakémsi pevném poměru, a vyskoumal se skutečně počet, který zdánlivým roz- ředěním množen bezprostředně množství lihu v pivě (v procentech)-určuje; ten- počet slove /aktorem lihovým, a obnáší pro obyčejné druhy piva 042. 228 jap Následovně by obnášelo v našem pivě množství lihu (v procentech) (x — 4875) 042. To nám však nepomůže, poněvadž hustotu mladinky, z které to pivo povstalo, neznáme. Ten počet se hodí jen pro sládka, který dobře ví, mnoho-li procentů extraktu pivo před kvašením mělo. ; b) Když se pivo do polovičky vyvaří, a pak zase až k původní váze vodou doplní, pak nemá lihu a rozeznává se od své mladinky jen menším množstvím extraktu. Rozdíl mezi hustotou mladinky a piva takto vyvařeného slove rozředěním skutečným, poněvadž pochází to rozředění jem od ztráty vykvašeného extraktu. Hustota piva vyvařeného je o něco větší než před vyvařením, následovně je skutečné rozře- dění vždycky o něco menší nežli zdánlivé. U našeho příkladu je hustota mladinky neznámá, tedy « (v procentech) ; hustota piva vyvařeného 6681 (v procentech), ledy skutečné rozředění x — 6681 Množství lihu v pivě musí být i s tímto skutečným rozředěním v jakémsi poměru. Pro obyčejné druhy piva se může skutečné rozředění faktorem 052 množit, a obdrží se množství lihu v pivě (v procentech); následovně (x — 6681) 052 = To nám však zase mnoho nepomůže, poněvadž © neznáme; i tento počet by se jen pro sládka hodil. c) Když se odtáhne veličina rozředění skutečného od veličiny rozředění zdánlivého, obdrží se rozdíl obojího rozředění; tedy (x — 4875) — (x — 6681) = 6.681 — 4875 — 1806. Z toho je patrno, že není rozdíl obojího rozředění nic jiného, nežli rozdíl mezi hustotou piva po vyvaření a před vyvařením (v procentech extraktu). I zde je vyskoumán faktor, který, byv rozdílem obojího rozředění množen, obsah lihu v procentech určuje. Ten faktor obnáší pro pivo prostřední síly 224. V našem příkladu je rozdíl obojího rozředění 1:806, tedy je v pivě 1806 X 224 — 404544 procentů lihu. Dle toho spůsobu lze množství lihu vypočítat, byť byla i hustota mladinky neznámá. Naše pivo obsahuje tedy © 6681 procentů extraktu, 4045 ý lihu, a 89274 vody. 100:000. Konečně bychom se mohli i dovědět, mnoho-li procentů extraktu měla původně ta mladinka, z které to pivo povstalo. Vyskoumalo se totiž, že dává každý lot extraktu kvašením zrovna půl lotu lihu. Víme-li tedy, mnoho-li lihu v pivě obsaženo jest, můžeme ten počet jen zdvojnásobit, a obdržíme množství extraktu, z kterého ten lih povstal. Lihu jsme našli 4054 procenty, následovně muselo vykvasit 8108 procentů extraktu. Připočítáme-li těch 8:108 procentů k těm 6681 procentům, které ještě v pivě zbyly, obdržíme 14789 proc., t. j. mladinka, z které to pivo povstalo, měla 14789 proc. extraktu. Ten výsledek pro obyčejnou potřebu vystačí. Kde se však jedná o velikou přísnost, tam požaduje ještě malé opravy. Množství extraktu (t, j. těch 6'681 procentů) se určilo sice se vší přísnosti, nikoliv ale množství léku, neb ty faktory lihové platily jen u piva prostřední síly. Pro pivo silnější neb slabší patří však vždycky jiný faktor lihový. Na počátku zkoušky se síla piva ještě nezná, proto se vzal prozalím faktor prostřední; když se však jeho pomocí síla piva přibližně určí, dá se každé pochybení. opravit. K tomu je ovšem zase nové tabulky třeba, pro kterou nám zde místa nezbývá. Tento spůsob skoumání se zdá být na první pohled trochu pracný a obšírný, ale není tomu tak. Jediná práce záleží ve vyskoumání hustoty piva před vyvařením a po vyvaření; ostatek se vykoná pouhým počtem, jenž je za několik minut hotov. Sestavil: Prof, Josef Balda. Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. PRŮMYSLMK, Přiloha k Živě. Číslo 15. Papírnictví. Za nejstarších dob se psávalo, jen na deskách kamenných, dřevěných, kovových a voskových, což bylo oblížné a nepohodlné, Později se přešlo ke kožím zvířecím a listí stromovému, (zvlášť z palem); písmeny vyškrabané se malíraly někdy olejem, aby byly patrnější: Mnozí národové. psali na kůře stromové neb na lýku- Roku 600, před Kristem dělali však již Egypfané papír z lýkovatých blan třtiny, kterým papyrus (Cyperus pa- pyrus), říkali. Brzy, po Kristovu narození byl vynalezen v Číně papír bavlněný; len se, dostal as v 8. století do Arabie, odtud do severní Afriky, a v 9. (neb na počátku 10.) století s Araby do Španěl. Dle jiných zpráv pochází papír bavlněný z Řecka, kde, teprv v 40, stolelí povstal. Tolik je jislo, že se psávalo až do 11, století obyčejně jen na pergamenu neb na papíře egyptském. Papír bavlněný se dělával nejdříve ze surové bavlny; později z bavlněných hadrů. | Teprv ku konci 13. století počali dělat papír z hadrů /něných. Roku 1390 byla založena papírna v Norimberce. V Anglicku povstala první papírna za času královny Alžběty, ale nechtělo se jí dobře dařit; a Anglicko, které nyní náramné množství roz- ličného papíru dobývá, kupovalo ještě v předešlém století papír z Francouz a Holandska, Každá látka, z které má papír povstat, musí se dříve na kaši rozemlít. To se dělo dříve takto: Hadry vodou rozmočené se nechaty kysat čili hnit, načež se stoupami dřevěnými, železem pobilými ve žlabéch dubových rozmačkávaly. Ten spůsob měl však své nemilé stránky; hnilím vlákna tuze seslábla, a jestli se opatrně nedohlíželo, také docela zpukřela. Pak bylo to působení stoup tuze zdlouhavé; 16 sloup muselo den a noc neustále pracovat, aby se cenť hadrů rozemlel. Z té příčiny povstal již v polovici předešlého století v Holandsku stroj zvláštní, který slove hadromel čili holandr; je to stroj válcový, v klerém se hadry lépe a ry- chleji' rozemelou nežli stoupaini. K ouplnému rozemletí hadrů je dvou hadromelů třeba. Hadry prvním hadromelem rozemleté slovou drť (zkaženě cayk, Halbzeug); druhý hadromel z nich udělá drť mletou (Ganzzeug). Drť mletá se vodou rozředí a pak varchy promění. -Dle toho, zdali se z drli mleté papír buď jen prací ruční neb strojem 4 Z S připravuje, rozeznává se papír ruční a papír strojový. Proto můžeme rozdělit celé pa- pírnictví na tři částky; totiž na dělání drťi papírové, papíru ručního a papíru strojového. -0D O MM | Nejdůležitější látka k dělání papíru jsou hadry lněné; „čímotenší a bělejší jsou, tím pěknějšího papíru se nabude. Hadry bavlněné dávají papír slabší arne tak pěknýg z Z hadrů konopných je papír méně ouhledný alé velmi pevný. Staré provazy a lána poskytují (jsou-li čisté) papír ne tuze pěkný ale pevný. Z koudele a cucků lze (pro přimíchané pazdeří) jen papíru pakovacího nabyli. Hadry vlněné slouží jen na režný papír píjavý a na hrubý papír pakovací, Ze slámy s hadry smíšené se dělává papír pakovací a žlutá lepenka. Někdy se i dříví rozemele, s hadry smíchá ana hrubý papír zdělá. V novější době se také listí z kukuřice k dělání papíru užívá. Hadry lněné se zdělávají buď samy o sobě, neb'se.s některou jinou látkou mí- chají.“ Takové smíchání se však nesmí stát hned s počátku, poněvadž by se ty nestejné látky v hadromeli nestejně rozemlívaly; než by'se pevnější látka domlela, byla'by slabší již příliš roztrhaná' (todtgemahlen). ©Proto se rozemlívá v prvním hadromelí každá a sama pro sebe, a teprv drtě se smíchají: Hadry sebrané se musí nejdříve přebrat, na hrubo rozřezal a vyčistit; pak přijdou téprv do hadromele. Do papíren přicházejí totiž hadry rozličné; Iněné, bavlněné, Vlněné, bílené a nebílené, hrubé a tenké, staré a nové atd. Ty se musí bedlivě přebrat. V ně- Kterých papírnách mívají 30 až 40 druhů hadrů, kterým rozličná jména dávají. Jinde se dělává míň druhů, ale vždycky se musí alespoň hadry Iněné od bavlněných, bílené od barevných a hrubé od tenkých oddělit, aby byl papír všude stejný. dk, Hadry přebrané se rozřezávají. To dělají obyčejně děti, a mají k tomu "a na nízkém stole kolmo připevněnou. Hadr se roztáhne, a na ostří kosy z dola nahoru přeřízne. Všecky švy, obruby, šňurky a Knoflíky se musí dobře ořezat. V některých papírnách mají také kadrořezy, t. j. veliké nůžky vodou hnané, kterými se hadry rychle rozstřihují. Rozřezávání na kose je však prospěšnější, poněvadž se může každý hadr lépe prohlédnout. Někdy se hadry již při přebírání zároveň rozřezávají, Hadry rozřezané dlužno čisťit; nejdříve se z nich musí všechen, prach a, písek vyklepat, načež se vyperou. Vyklepávání se děje nejlépe na stroji podsévacím (Lumpenwolf); je to okná drá- těný, a v tom, se otáčí hřidel čtverhranná; na hřideli jsou připevněné metly, ty do hadrů, šlehají a, prach vylřásají. . Za půl hodiny jsou hadry náležilě vyklepané. ně Teď se perou, a sice buď jen ve vodě aneb v luhu., Jsou-li hadry tak. čisté, že; se pouhou vodou dostatečně vyperou, mohou se prát teprv v hadromeli., Hadry nečisté se perou však dříve v luhu; na hadry ,čenké se bere roztok. sodový (5. částí, sody naj 100 č. hadrů); pro hrubší se přidá, k sodě ještě trochu, páleného vápna, ana: hadry, nejhrubší se brává jen vápenné mléko (20,č. vápna. na;100 č. hadrů). Vyvařeními v luhu se hadry nejen dobře vyčistí, nýbrž i částečně vybílí a zároveň vlákna. jejich: změknou.; Někde se vyvařuje v železném kolli, jinde zase v nádobách dřevěných pomocí - U ce páry. Hadry v lahu vyvařené sé konečně v tekoucí vodě vymáchají; k tomu slouží hadroper, který je velmi podobný k stroji podsívacímu. Hadry vyčistěné přijdou do Aadromele. Pravilo se již, že je k ouplnému rozemletí hadrů dvou hadromelů třeba. © První hadromel (Halbzeug-Hollinder, Halb-Hollánder) udělá z hadrů jen hrubou drť (Halbzeug); la se promění teprv v druhém hadromeli čili drobnomeli (Ganzzeug-Hollánder, Ganz-Hollánder) v drť mletou. Hadromel i drobnomel mají podobné uspořádání. Každý hadromel se skládá ze dvou hlavních částí, totiž ze žlabí a z válce, který se v něm pohybuje. Žlabí (Kasten, Black) je buď ze dřeva neb z litiny, a má dutinu okrouhlou, as 8 střevíců dlouhou, přes 4 střevíce širokou a as 11 střevíce hlubokou. Žlabí dřevěné bývá vyloženo deskami olověnými; žlabí z litiny se vykládá však dřevem, aby se totiž drť papírová rezem nezamazala. U prostřed je žlabí dle délky přehraženo malou příčkou, která je jako na dva díly dělí, ač po žádné straně až ke kraji nedosahuje, — tak že může drť papírová okolo té příčky kroužit. — V předním dílu žlabí (tedy před příčkou) je připevněn na dně dřevěný špalek (Kropf); ten má nahoře obloukový výkrojek, a v tom výkrojku je zasazeno 7 nebo 9 ostrých šínů čili nožů (Platte, Grundwerk) ztuha vedle sebe. Zrovna nad výkrojkem špalku se otáčí válec (Hollinderwalze) dubový, as 2 stře= více dlouhý a také tak tlustý; hořejší polovička jeho ční ze žlabí ven. Ten válec má železnou hřídel, která přes příčku až na druhý kraj žlabí běží; tam je na hřídeli pa- storek, jehož pomocí síla pohybovací (voda neb pára) válcem točí. — Celý válec je pobitť podle délky ostrými šíny ocelovými neb bronzovými; bronzové jsou lepší, poně- vadž nerezaví. Šíny jsou zadělané ve žlábečkách, a sice buď jen po jednom, neb vždy dva i tři u sebe; u jedné strany jsou zoslřené, ale tak, aby bylo obráceno ostří jejich proti oněm šínům, které dole ve vykrojeném špalku leží. . Válec se točí vždy tam, kam směřuje ostří šínů jeho. Zvlášlními pákami se může hřídel válce snížit neb zvýšil; lím se válec k nožům špalku buď přiblíží, neb se od nich vzdálí. Aby se drť rychlým oláčením válce nerozhazovala, je nad válcem přístřeší (Haube), a lo má po slranách ještě klapky, tak že nelze drti nikdy vyletovat. Do obyčejného hadromele se vejde 50 až 100 liber hadrů; na ly se puslí tolik vody, že. je žlabí až na několik palců plné, Válec je s počátku od zpodních nožů trochu vzdálen, a otáčí se asi 120krát až 200krát za minutu. Tou rychlostí se táhnou hadry sámy mezi válec a nože, kde se zhruba rozřezávají; k tomu oučeli je zpodní špalek na té straně, odkud se hadry k nožům táhnou, lak seříznutý, že se mohou hadry beze vši překážky mezi válec a nože vedrat. Odlud se pohybují k druhé straně, kde se přes kraj špalku smeknou, a částkami následujícími puzeny okolo přehrádky oběhnou, aby se opět mezi nože a válec dostaly.. Tato práce má vlastně dvojí oučel, totiž aby se hadry z hruba rozřezaly, a pak zároveň ještě i vypraly. Z té příčiny jsou po obou stranách přístřeším prostrčeny mřížky žíněné neb drátěné (Waschscheiben), na které válec drť neustále hází; drť ostane na mřížkách ležet a smekne se pak dolů; špinavá voda z ní proteče však mřížkou ven, a za to stále čistý proud do žlabí přiléká. Když 4 + — 52 — je praní dokončeno, dá se před každou mřížku prkénko (blinde Scheibe), přítok čerstvé vody se zastaví, a válec se spustí níž k nožům;'teď se hadry teprv důkladně rozřezávají. Někde: mívají ve žlabí ještě zvláštní hadroper (Waschtrommel), který se na druhé straně za' přehrádkou otáčí a vodu špinavou rozličným spůsobem odvádí. bl Působení hadromele. je znamenité. Dejme tomu, že by bylo ve válci 32: šínů a pod ním 8 nožů, a že by'se válec za minutu -jen 150krát otočil, tím se stane za minutu 32 X 8X- 450— 38.400 řezů. Cent hadrů je za 3 neb 4 hodiny na drť rozřezán. Někde jsou hadromele tak zřízené, že se válec sám spononáljhu k sd blíží, čímž se hadry bez, dohlídky pravidelně rozemílají. Ň Drť z prvního hadromele. spuštěná vyhlíží jako hustá kaše; po tkanině neni, ani památky, ale vlákna jsou ještě, hodně dlouhá a hrubá. Má-li se zdělat drť hned na drť mletou, dá se bezprostředně. do druhého hadromele (drobnomele); má-li se však dříve bílit neb zatím uschovat, nechá se z ní voda vysáknout, a pak se nakopí na podlaze povýšené; Na pěkný papír bélý se musí, drť vždycky bílit, byť i,ze samých, bílých, hadrů pocházela, Hadry režné a barevné se již. vařením v luhu neb, vápně částečně, vybílily, a musí se nyní dobilit. Drť se bílí buď chlórem (Chlorgas) neb vápnem chlórovým. 6% Má-li se bílit chlórem, dá se drť vysáknutá do nádoby dřevěné, v které se víkem, pevně zavře; do té nádoby se vede trubkou olověnou chlór, jenž se po straně zahříváním směsí z burelu, soli a kyseliny sirkové v láhvi olověné vyvinuje, Na cent suché drti se brávají 4 libry soli, 3 lib. burelu a 3 lib. kyseliny sirkové (anglické), Chlór se musí zvolna vyvinovat, a drť se nechá konečně ještě asi 12 hodin v nádobě zavřena, načež se leprv vybere a někdy ještě jednou, bílí. ká Bílí-li se chlórovým vápnem, vezmou se ho as 2 libry na cent drti, Vápno, to se vodou vytáhne, a roztokem, povslalým drť v dřevěné kádi poleje; káď se pokryje prkny, a někdy se drtí zamíchá; za 4 neb 5 hodin se tekulina spustí a drť čistou vodou proplákne. Ve Francouzích se poušlí někdy do kádě ještě kyselina uhličitá, což výborně působí. Někdy se bílí drť vápnem chlórovým bezprostředně již v hadromeli; to je ovšem spůsob jednoduchý, ale ne prospěšný, poněvadž nejsou hadry ještě náležitě rozemlety. Aby chlór — kdyby ho snad trochu v drti ostalo — papíru neškodil, přidávají se k ní pak látky protichlórové, zvlášť siřičitan a sirnatan: sodnatý. ot Drť vybílená se dodělává konečně v druhém hadromeli čili drobnomeli. Ten se rozeznává od prvního hadroinele tím, že má po válci víc šínů (48 až 72), a pod ním víc nožů (12 až 20); pak že se válec jeho ještě rychleji otáčí (150krát až 240krát za minutu) a blíž u nožů leží. Dejme tomu, že by měl drobnomel ve válci 60 šínů, dole 16 nožů, a že by se válec 200krát za minutu otočil, tu se stane v každé minutě 60 X 16.X 200 —= 192.000 řezů. Cent drli se zdělá v drobnomeli také as za 3 neb 4 hodiny. Drobnomel P“ ovšem lehčí práci než první hadromel, poněvadž toliko dlouhé nitky přeřezává; ale za to malé nilky nožům často uklouznou, a proto je k ouplnému rozemletí tolik času třeba, Každá drť bílená se musí v drobnomeli s počátku (pomocí mřížek Kooidis p pírat, a tu se k ní právě ty látky protichlórové přidají. T 0 V — 53 — w Z drobnomelu vyjde konečně drť mletá ; je to tekutina k mléku podobná, která nesmí mít nikde žádných uzličků, žádných řidších neb hustších částek — musí být veskrz stejná. JI. Dělání papíru ručního, 1 „Másli z drti mleté papír povstali, musí se v tenkou orstou rozprostřít, pak co nejvíce vody zbaviť a konečně vysušit. První práce je tedy nabírání drti, druhá vy- tlačování vody, a třetí vysoušení papírových archů. Při nabírání je drť v kádi nabírací ; to je nádoba kamenná neb dřevěná, olovem vykládaná, as 5“ široká a 27“ hluboká. Drť se stále zahřívá, aby nezhustla a se ne- usadila; toho je zvlášť v zimě třeba. To zahřívání se děje buď tak, že se topí bez- prostředně“ pod: kádí (pak musí mít ovšem dno železné neb měděné), — neb že je zasazen do kádě kotel, jenž sahá svým krkem do kuchyně plousnou nazvané, — aneb že se pára po trubách do kádě vede, U každé kádě je dvou dělníků potřebí, toliž naběrače (Schopfer) a skládače (Gautscher). Před naběračem je od pravé k levé přes káď položená lávka; od nabírače jde -šikmo k lávce přes káď příčka. Nabírač nabírá drť z kádě formou. Forma je rám tak veliký jako arch papíru, uvnitř vyplněný tenkým drátem mosazným; ten drát dělá dno formy. Dle dna se rozeznávají dva druhy forem, toliž formy obyčejné (žebrované) a formy velínové. U forem obyčejných seslává dno z drálů hustě vedle sebe natažených a jen na některých místech jinými dráty (Binddralh) propletených; ty vplétené dráty vliskují do papíru světlé prouhy, které je proti světlu dobře vidět. — Formy velénové mají dno husté, které se jako tkanina na slavě z osnovy a oulku tká; papír z takových forem slove velínový a nemá žádných vlisků. "Oboje formy jsou pro lepší pevnost podepřeny vezpod příčným drátem odlehlým, a na obojích bývají někdy rozličné znaky (Wasserzeichen) z tlustšího drátu vetkané, které se pak do každého archu vlisknou. -Aby se drť formou nabrati mohla, dá se na formu víko, L. j. rám otevřený s drážkou (Falz), tak že je pak forma jako obroubená. we Naběrač se chopí oběma rukama formy i s víkem; potopí ji trochu šikmo do drlě, a-drť zbytečnou opatrně otřese. Na to jednou rukou víko rychle sundá, a druhou rukou strčí formu po příčce k lávce; tam se jí chopí skladač, naklopí ji a přitlačí pak na plsť; arch se chytí plsti; a prázdná forma se strčí po lávce opět k naběrači, an právě nový arch nabral, Tak se dvěma formami neustále pracuje, a za den se může z Pe- kádě 5000 až 6000 archů (prostřední velikosti) nadělat. Skladač má u sebe na stole narovnané čtyrhranné kusy plsti; o něco větší nežli arch papíru. Není to vlastně pravá plsť, nýbrž tkanina vlněná, valchovaná a (aby vlhkem nehnila) v tříslovině namočená. © Arch ná plsť vyklopený se jinou plstí přikryje; na tu se vyklopí arch druhý; opět plstí přikryje atd. Tím spůsobem se vyrovná 181 archů mezi 182 plstěmi; a taková hromada slove pak pusť (Pauscht).“ Tř? pušty (543 archů) nom rys . jdi bo ! opi má v obchodn jen 500 archů, a je-li papír klížený, jen 480 archů; © ostatek se však při další práci lehko potrhá neb jinak pokazí. i, Sha = Každý pušt přijde do lisu, aby se z něho voda vytlačila, První lis stojí blízko u kádě; je to lis šroubový a musí se rychle oláčét, aby byl pušt za 3 neb 4 minuty: vyllačen. Pušt vytlačený se rozebere, a archy (bez plsti) opět na sebe kladou. Takto povstane z několika pušlů hromada archů, která bílým puštem (weisser Pauscht) slove, Každý pušt bílý se v jiném lisu opět vytlačuje, aby papír zhustl, stahl a hladkého po- vrchu nabyl. Lepší drůhy papírové se třikrát i čtyrykrát sllačují, při čemž se pokaždé rozeberou a v jiném pořádku zase složí. Po posledním stlačení se papír vysousí, a sice buď na půdách neb ve zvláštních sušírnách, Papír se rozvěšuje (lomu říkají rysy věšet) pomocí kříže (t. j. dřeva podobu T majícího) na šňůrách žíněných neb lýkových (z lýka kokosového), a sice po 2:i po 4 archách přes sebe. Když papír při sušení vymrzne, bývá bělejší. Čím lépe: se vy= Wáčil, a čím míň archů přes sebe visí, tím rychleji se vysouší a lím hladší bývá. Papír usušený dostává ještě rozličnou úpravu (Appretůr). Sem palří klížení, obírání, stlačování za sucha a hlazení. Papír tiskací a cedicí (Filtrirpapier) netřeba klížit. Ale papír k psaní, kreslení a malování musí být vždycky klížen, aby neprorážel t. j. inkoust nepropouštěl. Papírníci si dělají klih z ovčích nožiček a rozličných odřezků kožených. Klih ten se vodou rozředí a s lrochem kamence smíchá. Kamenec působí, že klih — když jednou do papíru zaschne — vodou již se nevymočí. Někteří přidávají ke klihu i drobet mýdla, a někdy se i trochu vařeného škrobu přimíchá. — Voda klihová musí být před klížením vlažná. Dělník vezme několik archů najednou, které klihem opatrně protáhne; když jich má pak as 2000 pohromadě, tu z nich zbytečný klih lisem vytlačí. Papír psací se obyčejně dvakrát vodou klihovou protahuje, Poněvadž se při klížení papíru mnoho archů porouchá, radilo se, aby se klit již k.drti v drobnomeli přidával; to je ovšem jednodušší, ale málo prospěšné, jelikož se pak všecko nářadí klihém zamaže, a papír velmi nedoslatečně vyklíží.' Čistění a obírání papíru záleží v tom, že se každý arch prohlídne, a veškeré ne=' čistoty (skvrny, uzličky, chloupky z plsti a j.) nožem oškrábou. To dělají obyčejně děvčata. Jiné osoby pak papír čítají a do knih rovnají. j Papír srovnaný přijde opět pod lis, kde se as 12 i 24 hodin nechá; ma to se rozebere, a v jiném pořádku složen opět pod lis dává. To se opakuje několikrát, a papír nabývá takto příjemné hladkosti, — Nejpěknější druhy papíru psacího se ještě zvlášťním spůsobem uhlazují (satiniren); mezi jednotlivé archy se dají totiž hladké tvrdé lepenky (Pressspan), a na každou 50. lepenku přijde zahřátá deska železná. (Celý takový pušt se dá pod silný lis, kde se po celý den nechá. Jinak se papír uhladí, když buď po jednotlivých arších neb s lepenkami v pušt složen, železnýma válcema: prochází. III. Papír strojový. Stroj, kterým lze drť mletou bez zvláštní pomoci ruky lidské v papír proměnit, pochází původně z Francouzska, byl však teprva v Anglicku náležitě zdokonalen, Roku 1799 vynašel totiž Francouz Louis Robert, úředník v papírně Essonneské; takový stroj, na kterém se mohla drť v papír bezkonečný proměnit; za te dostal od vlády francouzské 8000 franků a patent na 15 let. Ředitel té papírny, Léger-Didot, odkoupil Robertovi stroj i s patentem za 25.000 franků, které měl po. lhůtách. splácet. — M — Roku 1800: se odebral Léger-Didot s Angličaném Johnem Gamblem (klerý v Paříži bydlel) do: Anglicka; kde chtěli stroj Robertův u vělší míře zkoušet. Ten stroj byl sice důmyslně zřízen; ale přece ještě nedokonalý; pomocí kapitalistů a mechaniků an- glických měl být zdokonalen. © Roku 18041 doslal Gamble již patent na stroj opravený, a 1803 druhý patent ňa jiné opravy.. R. 4804 postoupil Gamble oba své palenty čásle= čně. papírníkům Henrymu a Sealymu Fourdrinierůmy kteří měli tenkráte nejznamenitější papírny v Anglicku. Roku 1807 povoleno v parlamentě, aby se palent Gambleův (od roku; 1801) až do roku 1822 prodloužil. © Ale při všech opravách lo nechtělo se strojem ještě dobře chodil; Gamble ztratil již trpělivost, a postoupil roku 1808 celý palent oněm nadjmenovaným papírníkům. Ti se obrátili do Dartfordu v hrabství Kentském, kde: chtěli své stroje postavit a zároveň o dálší zlepšení se pokusit. V Darlfordu byl mechanik, který měl tovaryše jmenem Bryan Donkin; len se do zřízení, takových strojů brzy vpravil, a neustálé přemýšlel jak by je zdokonalil. Po tříletém namáhání dokončil konečně stroj, jehož výbornému působení se všickní divili. Časem ho ještě zjednodušil, a roku 1813. byl již tak dokonalý, že se mohlo jedním strojem — u něhož bylo jen třech lidí třeba — za den tolik papíru nadělat, jako při práci ruční z 12 kádí; mimo to se přispořilo zároveň as 75 procenlů výloh. Tento od Roberta vynalezený, pak od Gamblea a Donkina: opravený stroj slove v Anglicku strojem Fourdrinierovým, a zakládá se na lom, že se leje drť na dlouhou tkaninu drálčnou; klerá běží bez konce přes několik válců, jejichž oláčením se vezpod opět ku kádi vrací. -Roku 1809 vynašel John Dickinson. jiný stroj na dělání papíru: Hlavní díl jeho je válec dutý, drátěnou tkaninou ovinulý, jenž se okolo své osy otáčí a zpodem v drti samé leží. Vakové stroje slovou válcové (Cylindermaschinen). Z Anglicka; se rozšířily stroje na papír brzy i po pevnině; v Rakousku povstala papírmá strojová roku 1819. 205 Drťona papír strojový se připravuje právě jako na papír ruční. Má-li se však dělat“ ma stroji papír Alížený, tu se klíží drť: již v hadromeli, ale ne klihem, nýbrž látkami rostlinnými. Nejčastěji se užívá klihu pryskyřičného (Harzleim); ten povstane, když se kolofonium s žíravým draslem rozvaří. Na 50 liber drti se dá tolik klihu, aby v něm byla libra kolofonium obsažena; ten se ve 4 vědrách vody rozpuslí a roztok do drobnomele vyleje; asi za 5 minut sé přidá ještě 14 libry kamence. + Papír nejpěknější se klíží klihem voskovým t. j. voskem bílým, v luhu draslovém rozvařeným. wb+Pro papír tiskací se hodí nejlépe kláh mýdlový. Na 50 liber drti se dá 1+ libry ve: vodě rozpušlěného mýdla a na to 1% libry kamence. ; oj a. Slroj Fourdrinierův s formou rovnou. c Dyť mletá je nahromaděna ve veliké kádi. Z té se pouští do kádě menší, kde se čerstvou -vodou rozředí a míchadlem promíchá; odtud teče okeničkami na sítě, které se-stále: otřásají ; pod: sítěmi je opět nádoba, do které drť propadává, veškoré een ná- sílích zůstavujíc. „Pak se dostane teprv -na formu, 1 Forma je z takového drálu jako formy velínové, a je po obou krajích pravídkáný ohražena. Bývá 4 až 5 střevíců široká, může se však pošoupnutím těch postranních — 6 «—= pravídek dle libosti zoužit. Ona běží od kádě rovnou plochou přes: měděné válečky, le pak se vrací zpodem ku kádi nazpět; tímto ustavičnýin otáčením se-'drti u káděí stále prázdná část formy podává. — Mnoho ná tom záleží, abý-byl papír všude stejně: Uustý, a aby měl hladké hraje. © Stejná Wloušťka se docílí pomocí dvou-pravídek: příčníchy jejichž zpodní hrany tak blízko nad plochou formy jsou, že jen teukou mezeru nechávájí: Po krajích. vylité drtí běží zase tlustý řemen nebo i- bavlněný popruh,- jímž: se eo“ papíru urovná a uhladí. Jedná se jen o to, aby se drť. na formu vylitá vody co nejvíce hazileký a papír takto tuhosti nabyl. Proto se forma při svém pohybování slabě otřásá, čímž část vody sama sebou vytéká. Tím by však papír ještě neztuhnul. Aby se to docílilo, vejde forma i s papírem do lisu (Nasspresse), který má válce měděné, plstí potažené. Tím nabude papír již: tolik pevnosti, že může formu opustit a jen po plsti se dále pohybovat. © Opuštěná část: formy běží zatím zpodem ku kádi nazpět. Papír s formy sběhlý běží po plsti k druhému lisu, který má hladké válce železné z: papír jde i s plstí skrze vá!ce, čímž se jen hořejší strana jeho uhladí (poněvadž. se: válec jen té strany bezprostředně dotýká). Třetí lis je upraven jako druhý; ale papír se pohybuje tím třelím lisem tak, že se na zpodní straně uhladí. Papír vody zbavený a po obou stranách uhlazený se musí ještě vysušit. K-tomu: oučelu běží přes železné duté válce, které se horkou párou zahřívají. Papír vysušený prochází opět lisem, a navíjí se pak na zvláštní točidlo, (s něhož se: konečně sejme a na archy rozřeže. Tímto spůsobem se každá: část drti za minutu v suchý a hladký papír promění. Zá minutu doběbne totiž papír od kádě přes formu a přes lisy až na moták; to obnáší asi 30 až 32 slřevíců; následovně povstane každou minutu víc než 30. střevíců dlouhý kůs papíru. Kdyby cbyl: ten papír jen 4 střevíce široký, dělalo by to za minutů 120 čtvérečních střevíců, — a za den (totiž za 10 hodin) 72.000 čtverečních střevíců čili asi 32.400 archů prostřední velikosti. © K takovému stroji by bylo třeba přbusteao n na 8: koňů; pak 4 hadromelů a 4 drobnomelů, b. Stroj s formou válcovou. 164 U kádě drtí naplněné je válec z prutů mosazných, a přes ty je natažena: forma buď obyčejná neb velínová. Voda na formě z drti odlékající teče do válce, odkudďpak: ven vychází. „Jak papír přes válec přeběhl, musí formu opustit, a pohybuje“se hnedle po plstí k lisům, U tohoto stroje nebývají válce sušící; tak že“je papír; když sena- točidlo navine, ještě vlhký, a teprv poději zvláštním nástrojím se sušívá. Stroje s formou válcovou jsou jednodušší, lacinější a nepotřebují tolik místa jako stroje siformou rovnou. Proto jsou však stroje s formou: rovnou přece. lepší; poněvadž sémá'nich i ten nejlenší papír dobře: dělat nechá; a poněvadž je papír jejich »stejnější= a (pevnější. © Ovšem mají stroje s rovnou formou tu chybu, že“ se“ právě; ta: forma“ usta=“ vičným ohýbáním brzy pokazí; ale u formy válcové se kazí“ zase velmi rychle fa' plsíy: na kterou papír z formy bezprostředně přechází, a to: proto; poněvadž: je 'papír s formy: sešlý ještě. velmi vlhký, čím se mnoho vody i klihw na plsť přenáší“ www < Mě = Vyskoumalo se také; že má strojový papír z rovné formy jiné vlastnosti, nežli z formy válcové, (Forma rovná se loliž při svém pohybování otřásá, lím se veškeré částečky sem tam rozběhnou a na vše slrany stejně spletou; proto je papír takový dle všech směrů stejně pevný, Forma, válcová se však neotřásá; proto je souvislost vláken v jejím papíru nestejná, Podle šířky dobře drží, ale podle délky se rád trhá. wr Papír na točidla navinulý se rozřezává na archy buď pouze rukou aneb pomocí zvláštních strojů, ola Velikost archů papírových má dle rozměru délky a šířky zvláštní jména, která se skoro ve všech fabrikách střední Evropy zachovávají. Zde podáváme jména i s rozměrem šířky a délký v palcích rakouské míry: Šířka Délka Podbon Veliký"olifant bná jjsbh, 2 (Jedb38 26 Midý*olifanteu th „k 2 "4 346 241 Colombiéž r »subdbýu Stozt Žnoj: „dd 221 Impérlab 22: áiuvé obe vyje 129 211 Veliký-řegabs va mělsd sí 31128 20; Super=régalo voje 0 o 26 19 Prostřední rěgály „mx "iinovlo © 4! 25 19 mosjl Malývřepalo za + jidisne mok va 19 Formát lexikální © ©. < 4223 18 Veliký mediam: zdi sou bg 1224 17; Wes! Prostřední median. < < . <. « A 17 daty Ouzký mediamois 4 me/1 4: 120% 161 das Malý median (registr). < « . . 19% A5% odumi Ouzký registr. < <- le 0 45, envpbyí Prostřední registr (Grošškanzellči): : 18+ 16 Propatria (dikasterial) - <.. <. WL 141 Malý formát (Kleinkanzellei) . „© 46—17 131—14+. vn Papír barevný. 26 Na' papír. barévný se berou buď barevné hadry, aneb se bílá drť mletá v drobno= meli dle libosti obarví. Z barevných hadrů se dělávají jen sprosté druhy barevného papíru; sem patří na př. šedý a červený papír pijavý (Lóschpapier), pak modrý neb červený papír pakovací. O mnoho častěji se teprv drť mletá barvívá, a sice dvojím spůsobem; buď se drť mletá s barvivem nerozpustným jen mechanicky pe aneb s rozpušlěným barvivem a přiměřeným mořidlem lučebně sloučí. let Příkladem mechanického barvéní je modření bílého papíru, čímž pak tento drobet do -modra padá. To se docílí, když se k drli mlelé jen malounká část čisté šmolky přidá; místo- šmolky se může dát i modř Pařížská neb také indych; ale modř Pařížská ráda zčervená a indych na světle zase vybledne. „Papíry ku kresléní se barvívají roz= = Wš = ličnou přísadou: namodro šmolkou, na žluto žlutí chrómovou, na zeleno zelění Švain- furtskou, na $edo sazemi a křídou atd. ; W) Nejpěknější barevné papíry se však lučebně barvívají; a při tom platívají podobná pravidla; jako při barvení plátna a bavlny. Na červeno se dává do drti svařenina z:mo“ řeny a kamence, neb i svařenina fernambuková se solí cínovou; na modro rozpuštěný indych neb svařenina z kainpešky a plísta; (na žluto svařenina ze žlutého dřeva a ka- menec; na $edo svařenina z duběnek a' zelená skalice ; na hnědo svařenina ze zelených šlupek ořechových; na fialovo svařenina z kampešky, sůl cínová a kyselina solná; na zeleno svařenina ze žlutého dřeva s přísadou indychu a kamence atd. Onen modrý papír, jenž se k zaobalení cukrových homolí brává, je laké lučebně barven, a sice svařeninou z kampešky a dřeva fernambukového, ku -které se ještě trochu kamence a plísty přidává. T wi Lepenka. Lepenky (Pappe, Pappendeckel) se dělají. bnď v obyčejné“ papírně, aneb ve zvláštních lepenkárnách. Lepenky jsou trojího druhu, loliž tvořené, skládané a klížené. Lepenky tvořené (geformle Pappe) jsou nejšpatnější, a. dělají sé jako ruční papír nabíráním hrubé drli do formy, tak že každým nabráním arch lepenky povstane. Berou se k tomu hadry vlněné a špátné bavlněné, pak papírové odřezky a konečně i starý papír popsaný i potištěný; hadry ty se obyčejně jen v jednom hadromeli rozdrcují,: a často ještě s křídou neb vyplavenou hlinou smíchají. „Archy utvořené se suší, pak lisem stlačují, a konečně po jednom železnýma válcema protahůjí. Tato lepenka málo drží, a potřebuje se jen na nejsprostší práce neb k. zapakování. Lepenky skládané (gekaulschte Pappe) se dělají tak, že se nabere nejdříve čenký arch, který se na plsť položí; na ten se vyklopí bezprostředně druhý takový arch, pak třetí, čtvrlý ald., načež se celá ta vrstva lisem sllačí. Tím povstane arch lepenky, neb stlačením se jednotlivé archy tak slepily,.že. se. spíše.trhají, než by se rozlouply. Tímto spůsobem lze velmi pěkné lepenky obdržet. Mají-li se lesknout, hladívají se hladkým pazourkem; tak povstanou pak lepenky lesklé, k nimž patří ma př. lepenky presovací (Pressspáne), ktéřými soukeníci sukno do presu prokládájí. Lepenky Alížené se dělají z hotového papíru; k tomu konci se 3, 4 až 12 archů hotového papíru klíhem slepí, pak stlačí, a někdy i pazourkem uhladí. Takové lepenky se brávají na nejpěknější výrobky knihařské, pák ku kreslení křídou atd. Obyčejné hrací karty se dělají také z tenké, klížené lepenky. bol tb Mořena. Červená turecká příze je každému známa. Krásná červená barva její povslává: mořeňou: Mořená (Krapp; franc. Garance, angl. Madder)' je kořen mořeny batvířské (Rubia: tinctorum, Fárberróthe); pocházející z Asie. "Tám. jí říkají Alizari neb Lisarě. Do Evropy se dostala ze Smyrny a ostrova Cypérského, a nyní se v rozličných krajinách evropských; ač s nestéjným výsledkem, pěstuje; tak- na-př. v jižních Francouzích (zvlášť se E Sh u Avignonu) a v Elsasku, v Holandsku (u Mastrichtu), v Pruském Slezsku (u Yratislavi) v Bavorském Porýnsku atd, V Levantě se kořeny jen suší a bez další přípravy prodávají; tlak se dělá někdy i v Slezsku. Ale ve Francouzích a v Holandu se kořeny osušené umelou, pak do sudů nacpou a teprv rozesílají, a jen v takovém spůsobu se vlastně mořenou nazývají. Ze všech druhů evropských je nejlepší mořena holandská. V Holandu se pěstuje mořena nejvíce na ostrově Schowen, a v městě Zierikzee se zvlášť pro obchod připra= vuje. Trojleté kořeny se na podzim vyberou, po několík dní na vzduchu suší a pak vší hlíny zbaví, na to v peci zkřehnou a konečně se ve stupníkách rozemelou. © Stoupy otloukají nejdříve svrchní vrstvu a tenké kořínky; ty se podsíváním od ostatních kousků odlučují a dávají pak špatný druh mořeny, jemuž Mal říkají. Kořeny .těchlo odpadků zbavené se pak teprv na drobno melou; a dávají mořenu velmi čistou; která slove oloupaná (beroofde). Jestli se však celé kořeny bez odloučení svrchní vrstvy rozemí— lají, povstane mořena méně pěkná; ta slove neoloupaná (unberoofde). Ostatně se někdy mořena oloupaná s neoloupanou míchá, a sice buď dva díly oloupané s jedním dílem neoloupané, aneb obě po slejných dílech. Mořena holandská se rozesílá v dubových sudech. © Na těchto bývají zvláštní znamení, kterými se dobrota mořeny určuje; tak znamená K mořenu neoloupanou, 0% znamená směs ze dvou třelin oloupané s jednou třetinou neoloupané, a 10. znamená směs ze stejných dílů oloupané a neoloupané. V Rakousku se jen málo holandské mořeny spotřebuje. Po mořeně holandské je nejlepší francouzská. Ve Francouzsku říkají mořeně v kořínkách Alizari, mořeně mlelé ale Garance. Tam sušívají kořeny ve vylopených sušírnách; v těch vychází z každých kamen zvláštní roura, která se blízko nad zemi sem tam zaláčí, Nad tou rourou jsou lroje huslé mříže nad sebou, a na těch jsou kořeny (po vrstvách as 8 palců vysokých) rozprostřeny. Za 24 hodin jsou kořeny na nejzpod- nější mříži dokonale usušeny; ty se vyberou, a za to se tam dají kořeny z mříže pro- střední; na mříž prostřední přijdou pak kořeny z mříže svrchní, a na tu se leprva vrstva čerstvých kořenů nasype. Všecky usušené kořeny se na mlalech omlacují, aby se ze- vnější slupky zbavily, pak se podsívají hrubým řešetem. Co řešetem propadne, dá se na hustší řešelo, co lím propadne, opět na hustší, a tak se patero řešet po sobě béře, až konečně jen písek a prach propadává. Kořeny na prvním řešetu pozůslalé se opět suší, a pak ve zvláštních mlýnech rozemilají; při tom se rozemelou zevnější částky jejich dříve než vnilřní, a hodí-li se za chvíli celá ta hmota na řešelo, lu rozemleté zevnější částky propadnou a poskytují mořenu, která slove Garance non robée. Co na řešelu uvázlo, opět se suší, rozemílá a na řešelo hází; co nyní propadne, je nejpěknější druh mořeny a slove Garance robée. (Co na řešelu zbylo, suší a mele se opět, a dává mořenu jmenovanou Garance rapée. 77 Mořena elsaská bývá v celku lepší než avignonská. Druhy mořeny elsaské se znamenají SSF, SF, FF, MF, O. První z nich je nejlepší, poslední nejšpatnější. Druhy mořeny avignonské jsou četnější, bývají ale ve své dobrolěč méně stálé; znamenají se takto: SFF, SF, FF, F, MF, MC; CF, OF, O. První znich je nejlepší, poslední nejšpa= tnější.“ V Rakousku se spotřebuje mnoho mořeny elsaské, a za posledních let i avignonské, Mořena bavorská z Falcka se podobá poněkud elsaské a také se lak připravuje. — 6 — Mořena slezská čili červeň Vratislavská je dvojí, totiž letní a podzimní. Lélní je lepší a vyskyluje se co prášek hnědý, který bývá někdy ci drobnější nežli mořéna holandská, © Mořena slezská „se dává do pyllů neb sudů, na kterých: bývá pak zvláštní znamení; WI znamená totiž mořenu letní, W podzimní, WC špatnou podzimní a CE neb, M mořenu starou. Vcelku je slezská mořena špatnější než holandská -a francouzská, I v říši Rakouské se mořena částečně pěstuje, zvlášť v nižším Rakousku; v Koru- tanech a v Banátě. Tato mořena rakouská se nemůže ovšem holandské a francouzské: vyrovnat, je však. k-mnohým účelům, na př. na vlnu, na hrubší zboží bavlněné; dosti dobrás Lučebníci našli v mořeně: zvláštní barvivo, -které Alizarin nazvali. Ale Runge vypátral. v mořeně patero barviv, a sice: nachové, červené, pomerančové, žluté a hnědé, Barvení mořenou dělávalo jindy barvířům mnohé obtíže, někdy vypadlo dobře, někdy ne, a přece nikdo příčiny toho rozdílu neznal. Teprv Kolmarský lekárník Hansz= mann to vyskoumal. On byl totiž dříve v Rouenu, a tam obdržel vždycky z elsaské mořeny krásnou a trvanlivou červeň; když se však přestěhoval do' Logelbachu u Kol- maru, tu se mu nechtělo to barvení nikdy povést. Po mnoha zkouškách teprv nalezl, že je voda příčinou té nehody; voda v Rouenu byla totiž vápenitá, voda v Locelbachu ale skoro úplně čistá. Proto přidával pak k elsaské mořeně vždycky trochu křídy, a barvení se pokaždé výborně podařilo. Mořena avignonská má sama v sobě již trochu vápna, proto dává i s čistou vodou dobrou červeň; ano někdy se i jiné druhy mořeny s mořenou avignonskou míchají, a pak se nemusí vápno přidávat, Hedbáví se mořenou nebarví, poněvadž mívá pak jen mdlou barvu. Pro vlnu se mořena také tuze nehodí, poněvadž působí na vlně červeň mdlou, trochu do hněda padající. K sprostším druhům vlny se však přece brává, poněvadž je barvivo její trvanlivější a o mnoho lacinější než červeň z košenily. v Anglicku s se všecko sprosté sukno vojenské na červeno jen mořenou barví. ť K barvení mořenou se hodí nejlépe bavlna. Je velmi mnoho, spůsobů, kterými lze barvivo mořeny bavlně vnutit; mezi nimi je však jeden nejobyčejnější, totiž onen, kterým povslane na bavlně červeň turecká; la je ze všech, organických barev, nejslá- lejší, a i chlórem se jen zvolna vytrácí. U Červeň, turecká povstává na bavlně spůsobem náramně složeným, který se . zkouškami a náhodou vynašel, a posavad lučebně; vyložen býti nemohl, V celém bar= vířství není zdlouhavější práce, jako barvení na turecko, ale za to také žádná barva tak pevně nedrží, jako červeň lurecká. Tento spůsob barvení byl vynalezen ve východní: Indii, teprv později se rozšířil po Asii, a konečně se dostal i do Řecka, „Roku 4747 byli povoláni barvíři řečtí do Francouzska a zařídili takové barvírny u Rouenu a v Langue=; doku., Vláda francouzská uznala, brzy. důležitost tohoto barvení, a poněvadž bylo, až, do té doby tajemstvím, postarala se roku 1765 o to, aby se veřejně oznámilo, jak;se, celá ta práce vykonává. (Od té doby: se barvení na turecko po Francouzsku a v sou- sedních krajinách rozšířilo. Nyní se nachází nejvíc takových barvíren, v okolí Elberfeldském,, Má-li na bavlně červeň turecká povstat, musí se příze neb. tkanina nejdřív:v ží=: ravém luhů očistit a olejem s ovčím hnojem smíchaným napojil; pak se osuší, a opět luhem a olejem napájí, což se několikrát opakuje.. Na to se zbytečný olej z vláken: luhem odstraní, látka nejdřív ve svařenině duběnkové, pak v roztoku kamencovém namáčí, - M a pak teprv v lázní mořenové vybarví, Bavlna vybarvená se vyvaří konečně v luhu a naposledy v roztoku cínové. soli, Y novější době prodávají ve Francouzsku zvlášťní preparat mořenový, kterému gárancine neb fleurs de garance říkají. Není to nic jiného než mořena, jejíž dřevnaté částky se kyselinou sirkovou zničily. Ta garancine se prodává buď mokrá, neb co suchý červenohnědý prášek. Říkají, že barví živěji než obyčejná mořena, ale ne tak trvanlivě, poněvadž barvivo její působením kyseliny sirkové trpělo. — Ve Francouzsku dělají i z vypotřebovaných břeček mořenových jestě barviva, kterým říkají garanceuw Lak neb karmín mořenový (Krapplack, Krappkarmin) je sloučení čistého kysličníku hlinitého s barvivem v mořeně obsaženým,' což se pomocí kamence docílí. Rezeznává se několik druhů takového laku, které se pak buď dle fabrik neb dle svého zvlášťního tónu rozeznávají. Nejdražší je lak temně červený, lacinější hnědočervený, a nejlacinější růžový. © K špatnému laku se přidává také část karmínu košenilového, ale takový pak na světle vybledne. Lak mořenový se hodí za barvu olejovou i vodní, a je velmi trvanlivý“ jí DROBNOSTI O zachování vody. 1 VW dřevěných nádobách dostane voda brzy nepříjemný zápach; neb ve dřevě je mnoho látek, které se ve vodě zponenáhla rozpouštějí a pak hnijí. Mimo to je v mno- hých vodách čásť sádry, která se laké časem rozloží a pak sírovodík vypouští; taková voda se pak ani k pití ani k vaření nehodí. V plechových nádobách voda déle vydrží; ale nádoby plechové jsou dražší než dřevěné, a pak lehko rezaví. Aby voda i v dřevěných nádobách vydržela, dlužno je dříve na vnitřní straně vypálit; neb uhlí má tu vlastnost, že všecky plyny a jiné smrduté látky do sebe táhne. Proto ale to chránivé působení nádob vypálených tuze dlouho nelrvá, neb při vypalo- vání se může jen tenká vrstva v uhlí proměnit, a ta je brzy nasycena. 17 Má-li se voda již zkažená napravit, musí se drobným dřevěným (neb i kostěným) uhlím procedit. Tak se i každá kalná voda vyčislí. V největší míře se užívá tohoto prostředku v Paříži, kde se musí špinavá voda řeky Sekvány tak učistit, aby se k pití hodila. Často se jedná o to, jak by se voda pokažená alespoň = části napravila. "Tomu se vyhoví kamencem. Přidá-li se na 7 mázů vody as + lotu dobře roztlučeného ka- mence, tu se voda učistí a skoro všecky rozpuštěné látky se ke dnu srazí; ale nepří- jemný zápach nelze kamencem ovšem odstranit, Dá-li se však kamenec do vody čerstvé, pak ji může velmi dlouho před poka- žením uchránit, mitus Šály Kašmírské. 7 Tkaniny týto přišly do Evropy nejdříve z říše Kašmírské v střední Asii, nyní se však ve Francouzsku, v Anglicku a i ve Vídni zhotovují. Tyto tkaniny se dělají z puchu (Flaum), který se pod svrchní vlnou kozy kašmírské nalézá. © Roku 1819 přivezl Jaubert první stádo takových koz do Francouzska, kde se jím na statku Saint — 0602 — Oúen u Paříže tak dobře dařilo, že se mohlo každoročně několik kusů odprodat. Každé zvíře dává ročně 1; až 2 libry takového puchu; ten je původně ršedivý, může se však lehko vybílit, Libra puchu stála před několika roky v Paříži asi 4 zl. r. č.; z té libry ostane však po rozčesání a vyloučení všech špatnějších chlupů jen asi 20 lotů. Od-té doby se však vlna kašmírská zdražila, a proto se tkávají často látky, v klerých je jen oulek z vlny kašmírské, osnova ale z hedbáví. " Y krajinách východních se dělají šály kašmírské spůsobem velmi pracným a zdlou= havým, což je i příčinou jejich vysoké ceny. Kašmírský šál z Orientu stojí 1500 až i 4000 zlatých rak. čís. V dílnách evropských se muselo hledět na levnější ceny; to nebylo jinak užé; než když tkáč lačinějším spůsobem pracoval, a když se zároveň kupec .—- fabrikátém spokojil. Pravý šál kašmírský má vetkané výkresy rozličných barev, a je po obou stranách ouplně stejný. , To se medalo:s počátku tak lehko docílit. Pomocí stroje Jacguardova zhotovil nejdřív fabrikant Ternaur šály, které se na zevnější straně šálům asiatským podobaly, — na zpodní straně byly však velmi neou- hledné; u šálů Ternauxových běžela totiž každá nít outková přes celou šířku šálu; poněvadž ale každá ta nít na lícní straně jen k jednomu výkresu přispívala, musel ostat na zpodní straně hodný kus. té nili (beze všeho spojení s osnovou) volně ležet; všecky ty volné kusy nilí outkových se pak obyčejně ustříhly, a lím se slala právě ta zpodní strana velmi neouhlednou. Teprv fabrikant Bauson v Paříži zhotovil šály, které byly jako pravé po „až stranách stejné. To se docililo tím, že neběžela každá nít outková celou šířkou šálu; nýbrž jen tím výkresem; pro který byla určena; k tomu je velmi mnoho malých čiunků třeba, — ale proto může předce jedna ženská s dvěma děvčaty (které jí pomáhají a dle rozkazu jejího pracují) celý takový stav řídit. Na šálu 45 až 52 palců širokém se, pracuje 40 dní. Ve Francouzsku se dělají šály kašmírské nejvíce v Paříži, v Lyonu a v Nimesu: V Paříži se dělají vlastní francouzské šály kašmírské, které mají outek i osnovu z vlny kašmírské. Mimo to se dělají v Paříži šály indické (Hindu-Shawls), které mají jen outek z vlny kašmírské, osnovu ale z hedbáví. V Lyoně se dělá zvlášť mnoho šálů dibetánských, které mají outek z vlny a hedbáví smíšený. V Nimesu se hledí nejvíce na levnou cenu šálů; proto se na ně vlna tibetánská s hedbávím a bavlnou míchá. Nové upolřebení kaučuku. Jak rozličné služby musí ten kaučuk vykonávat! Z papíru vylírat tužku, při lu- čebních pracích spojovat skleněné roury, být chlapcům za míč, nechat se míslo sukna na kabát (macintosh) stříhat, aneb co svrchní střevíc přes botu obouvat atd., atd. Ale to byly všecko jen sprosté práce, teď má i umění podporovat! Že se může kaučuk roztáhnout a že se zase smrští, to ví každý, kdo jen jednvě kaučuk viděl. Ale každému hned nenapadne, k čemu by se mohlo této vlastnosti jeho W — = = MŽ = použít, :Teprv: nedávno si vydobyla jedna společnost anglická palent na ten vynález, jak se„může každý výkres pomocí kaučuku, libovolně. zvětšit nebo zmenšit. To se děje následovně : Deska -kaučuková se v rámci šrouby upevní, a na povrchu lak preparuje; že na ní pak lithografická barva dobře drží. Na povrchu taklo připraveném se udělají čáry kolmé a vodorovné stejně daleko od sebe; tím povstanou na celé ploše malé čtverce, dle kterých se pak zvětšení neb zmenšení výkresu měří, Teď se výkres barvou litho= grafickou na kaučuku oliskne. © Má-li se ten výkres na př. čtyrykrát zvětšit, roztáhne se plocha kaučuku v rámci pomocí šroubů tak, aby se staly čtverce mezi čárami čtyry- krát větší. „Kaučuk takto rozlažený se přiliskne na kámen lilhografiický, na. kterém pak výkres čtyrykrát: zvětšený povstane. Rozumí se samo sebou, že se může výkres roztažením kaučuku zvětšený nejen na kámen lithogralický, nýbrž i na desku dřevěnou přitisknout, čím se zvětšená dřevorylina obdrží. Ano i na kov se takové zvělšené vý= kresy přenášejí; deska kovová se dá pak do přiměřené tekutiny leptavé, která na všech nepolištěných místech kov vyžere, a takto výkres z plochy vyvstávající spůsobí. „umMá=li se výkres zmenšit, lu se deska kaučuková dříve dle žádané míry roztáhne; a pak se-na ni tepry výkres -oliskne. Teď se nechá kaučuk v rámci pomocí šroubů tak dalece smrštit, až se výkres dle žádané míry zmenšil. Konečně se výkres zmen= šený buď na kámen lilhografický neb na dřevo přenese. Veškeré taklo zvětšené neb zmenšené výkresy jsou tak věrné, že by je ani nejevičenější ruka lidská lépe vyvésti nemohla; proto se snad užívání tohoto snadného prostředku brzy rozšíří, + I pro mnohé výrobky knihliskařů je lento vynález velmi důležitý, zvlášť při tisku stereolypním. Kdyby byly na př. desky stereotypní hotové, a teď by se jednalo o to, zdali by se nemohlo příští vydání menším neb vělším písmem vydat. Nové sázení, nové korrektury, to by bylo výloh! Ale taklo se oliskne slará deska stereotypní na desku kaučukovou; ta se dle libosti roztáhne neb smrští, a lisk zvětšený neb zmenšený se přenese na desku kovovou, která se pak přiměřenou tekutinou vyleptá. © Z brusu nový nápad to vlastně není, neb na výstavě Pařížské se již něco podo- bného vyskytlo; ale posavad se nedělaly žádné jiné zkoušky, až teprv nyní v Anglicku. Nálěr olejový a klihový. „= Mnohé předměty dřevěné i železné (n. př. zábradlí) se barvami olejovými natírají; a lo sice z čásli pro okrasu, zvlášť ale proto, aby se před škodlivým působením vzduchu a vlhka uchránily, -Pro nátěr olejový se hodí mnoho barviv, n. př. běl olověná, zinková, žluť chro= moóvá, úmbra, suřík, burel, zeleň Švainfurtská; modř Berlínská, kopet a. j., jejichž mí- cháním ještě velmi mnoho barviv, povstali může. 700K rozdělání těch barviv slouží fermež olejová, která se dělá z oleje Iněného, man= dlového neb i ořechového, když se: totiž olej s kysličníkem olovnatým vyvaří. "Tou fermeží se barvivo na kameně utře, a k utřenému ještě část fermeži přidá, aby se dite nechalo dobře nalírat, A © Přidá-li se k takové barvě olejové trochu oleje terpentinového, stane se řidší a je — 4 — ho pak spořejší, ale špatně schne. © Má-li nátěr rychle schnout, přidá se k férmeži olejové, tak nazvaný sikativ, t. j. fermež hustá s mnohým klejtem neb suříkem připravená: Me Před nalíráním se musí dřevo i železo dříve půdovat, t. j. tence' potřít férmeží olejovou; v které je jen něco málo běloby (pro železo suříku) n tím se ve- škeré dírky vyplní a plocha pro pravý nátěr připraví. Xd Aby pak barvivo dobře krylo, musí se natírání třikrát opidlověty tale po každém natření musí nátěr dobře uschnout; čím víc každý nátěr vyschne, tím lépe pak drží Ouplné vyschnutí a ztvrdnutí olejového barviva následuje ovšém teprv až za několik měsíců Má-li se špinavý nátěr olejový omýt, dá se trochu čpavku do vody, v té se namočí houba a tou se.nálěr očistí; na to se hned čistou vodou oplákne a starým plátnem otře: K nátěrům klihovým se mohou potřebovat podobná barviva jako k olejovým; místo fermeži se vezme však voda klihová. K půdování se vezme křída vyplavená; ve vodě klihové rozmíchaná, eliriy Nátěry klihové schnou velmi rychle, jsou laciné a neobtěžují nepříjemným zápachem jako olejové; za to nemají však tak pěkný lesk a v mokru dlouho něvydrží. Leskse může dát nátěrům klihovým tím, když se konečně fermeží kopalovou olejem terpéntino- vým rozředěnou potrou; aneb i tak, že se po nich za suchá trochu m mastenko“ vého: tupým kartáčem rozetře. : woslab, sl Přetře-li se nátěr klihový rozpuštěným kamencem, pak i vlhko snese. © ©" Chloroform. Chloroform je tekutina tresti (Aether) podobná. Nejlaciněji se dobývá takto. Stejné množství čistého chlórového vápna a krystalisovaného octanu sodnatého se na dobrý prášek. rozelřea pak v hliněné neb železné křivole: destiluje: © Destilováním: se obdrží: | z lé směsi rozředěný aceton a něco žlutavého chloroformu; „chloroform. je těžší, a leží, vezpod, aceton se vznáší nad ním. Z libry chlórového vápna a z libry octanu podn tého se obdrží as 24 lotů řídkého acetonu a asi 11 lótu chloroformu. ' Chloroform zpod ležící se násoskou vytáhne a dá do suché sklenice; pozůstalý aceton se pak v křiví | vole skleněné opět s vápnem, chlorovým smíchá, „až je z učho řídká kaše, , při čemž, patrné zahřálí povstane. Opatrným zahříváním se vyvine z té křivoly opět acelon a čistý chioroform; chloroform se odloučí, a aceton s novým vápnem chlorovým smíchán opět destiluje; to se Wikrát i člyrykrát opakuje, až již ani aceton ani chloroform z křivoly nevychází. Konečně se všechen chloroform ještě na rozílučeném hašeném vápně předesliluje. Z libry octanu sodnalého lze dobyt takto as 8 lotů chloroformu. Chloroform je tekutina tak jasná jako voda, ale těžší nežli voda; voní silně a pří- Jemně; při 619 tepla se vaří; ale nechá se zlěžka zapálit. S vodou se nesmíchá ; s lihem, trestí, silicemi a oleji však v každém poměru. Mnoho pryskyřic se v chloroformu lehko rozpouští. Gutta-perča se v něm ouplně rozpuslí; po krátkém čase se z toho roztoku chloroform vytratí, a usázená gulta-perčá zůstane nezměněná. Kaučuk se promění v chloroformu velmi rychle v rosol, ale jen malá část, se ho, skutečně rozpustí. Je se co nadít, že se bude chloroformu někdy k rozpouštění pryskyřic a k ter- mežím rychle schnoučím snad hojně užívat, poněvadž jsou látky, z kterých se dobývá, velmi laciné, V obchodu stojí lot chloroformu jen as 12 nových. krejcarů, a kdyby se: ve větším množství dobýval, byl by mnohem lacinější. i DY Sestavil: Prof. Josef Balda. D OMŘOAÍ „Tiskem Antonína Renna v Praze, 1860. 1851 LL E L EE PCE UI TEE n LET == : = LL IT -S55 === | | ST AC