HARVARD UNIVERSITY.

LIBRARY

OF THE

MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY.

Jilí

c
Jhuany S, 1990.

A
Jel Ú Jo.
Sitzungsberichte

der kónigl. bohmischen

un VINOU

MATABMA TICA - NATUR W ENOOHAFTLICHÉ CLANNE,

| 1880.

| i.
ZBSTNÍK

| královské

ČESKÝ SPOLEČNOSTI NÁUK. :

TŘÍDA. MATRBMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

„VĚSTNÍK

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

ROČNÍK 1889

I. SVAZEK.

S 9 tabulkami a 7 dřevoryty.

T RAZE.

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,
1880. :

SITŽUNGODKALULTE

DER KONIGL. BOHMISCHEN

MŘOBLLOURÁK L UB MLOABNOUTAP LEN,

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE,

JATIIRG.ANG 1889
I. BAND.

Mit“9 Tafeln und 7 Holzschnitten.

1S89.

seznam přednášek

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1889.

I. půlletí.

— 0 br

Dne 11. ledna.
Čelakovský, prof. dr. L.: O brasilském rodu trav Streptochaeta.
Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách mineralů a užitečných

hornin ve Východní Indii Britské.
Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy
technické.
Vrba, prof. dr. K.: O kalomelu ze Srbska a realgaru z Bosny.
Zahálka, prof. Č.: © Camerospongia Monostoma Rom. sp.

Dne 25. ledna.

Čelakovský, prof. dr. L.: O květenstvích ostřicovitých rostlin.

Raýman dr. B. « Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých
sloučeninách z uhlohydratů.

Palacký dr. J.: O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar-
duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin.

Kůpper, prof. K.: O křivkách C.

oo

Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale Jde.
Dne 8. února.
Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy-
tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888.

Verzeichniss der Vortráge,
melehe In den ollzungen der maliemausoh-naČurSoensoaiGhen (Lasse

im Jahre 1889 abgehalten wurden.

LE EbalPejeL r.

— 0 6

Den 11. Januar.

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die brasilianische Graseattung
Streptochaeta.

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber die Fundorte der Mineralien und
nutzbaren Gesteine in Britisch Ostindien.

Preis, Prof. K.: Berichte aus dem analyt. Laboratorium der k. k.
bohm. techn. Hochschule.

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Calomel aus Serbien und Realgar aus
Bosnien.

Zahálka, Prof. V.: Úber Camerospongia Monostoma. Rom. sp.

Den 25. Januar.
Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Blůthenstinde der Cariceen.
Raýman, Dr. B. « Chodounský, Dr. K.: Úber neue stickstoff-
haltige Kohlenhydratabkommlinge.
Palacký, Dr. J.: Úber die sidmarokkanische Flora auf Grund der
inedirten Pflanzensammlung von Marduchaeus und Ibrahim.
Kůpper, Prof. K.: Úber Curven Cf.

oD

Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale f: ode.
0
Den 8. Februar.

Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber die Durchforschung der Sisswasser-
algen und der saprophytischen Bakterien in Bóhmen im Jahre
1888.

VI Seznam přednášek.

Vejdovský, prof. dr. Fr.: Poznámky vývojepisné.
Lerch M.: O rovnicích differencialních.

Palacký, prof. dr. J.: O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem
na otázku o Lemurii.

Dne 22. února.
Štole A.: O pohlavních organech rodu Aeolosoma.

Dne 8. března.
Palacký, prof. dr. J.: O polyfyletických názorech prof. Drude.
Kafka J.: O diluvialních svištích v Čechách.
Vyrazil, prof. J.: O minetě a rule Kutnohorské.

Dne 22. března.
Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře-
vratných.
Stecker K.: Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy
hudební.

Dne 12. dubna.
Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po-
tomac v Severní Americe.
Wald F.: Příspěvky ku theorii krystalisace.
Stoklasa J.: O monokalciumfosfatu.
Šulc O.: Molekularní váha některých látek dle methody Raoultovy.
Vrba, prof. dr. K.: O srostlicích bertranditu.
Zahálka, prof. Č.: O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Dne 10. května.
Čelakovský, proť. dr. L.: O fylogenetickém vývoji Amentacei.
Stolba, proť. F.: Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. Školy technické.

Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav-
ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky.

Verzeichniss der Vortráge. VII

Vejdovský, Prof. Dr. F.: Entwickelunesgeschichtliche Bemer-
kungen.

Lerch M.: Úber Differentialgleichungen.

Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Flora von Sokotora von Herrn
Balfour mit Růcksicht auf die Lemurienfrage.

Den 22. Februar.
Štole A.: Úber die Geschlechtsorgane von Aeolosoma.

Den 8. Márz. )
Balacký, Prof. Dr. J.: Úber die polyphyletischen Ansichten des
Prof. Drude.
Kafka J.: Úber diluviale Murmelthiere in Bohmen.
Vyrazil, Prof. J.: Úber die Minette und den Gneis von Kutten-

berg.
Den 22. Márz.
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken
Gleichuncen.
Stecker K.: Krit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik-
wissenschaft.

Den 12. April.

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber dikotyledone Pflanzen aus der
Potomao-Formation in Nordamerika.

Wald F.: Beitráce zur Krystallisationstheorie.

Stoklasa J.: Úber Monocalciumphosphat.

Šulc 0.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der
Methode von Raoult.

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Bertrandit-Zwillinge.

Zahálka, Prof. V.: Úber einen Fund von Kantengeróllen in Bóhmen.

Den 10. Mai.

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die phylogenetische Entwickelung
der Amentaceen.

Štolb a, Prof. F.: Neue Arbeiten aus dem Laboratorium der k. k.
bohm. technischen Hochschule.

Faktor F.: Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des
Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der
bóhm. Technik.

VIII Seznam přednášek.

Kovář F.: O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval.
Palacký, dr. J.: O rybách na ostrovech Azorských.
Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sferické trigonometrii.

Dne 24. května.
Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm-
bergských v Jižní Africe.
Klapálek F.: Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri-
chopter.

Verzeichniss der Vortráge. IX

Kovář F.: Úber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř
und Auwal.

Palacký, Dr. J.: Úber die Fische der Azoren.

Matzka, Prof. Dr. W.: Beitrag zur sphárischen Trigonometrie.

Den 24. Mai.
Feistmantel, Prof. Dr. O0.: Úber Pflanzenpetrefakte aus den Storm-
bereschichten Sůdafrikas.
Klapálek F.: Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung
enthaltenen Arten.

PŘEDNÁŠKY
= E Z EIÍC=E TŘÍD T

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,

VORTRAGE
BI DEI SITZUIMNGHN

DER

MATREMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHÉN CLASSÉ,

Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1889.

1.

Kalomel ze Srbska.

Sděluje proť. K. Vrba, dne ii. ledna 1889.
(S tab. I, obr, 1—3.)

Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud
rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze
„Suplja sztena“ v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor-
nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, *)
kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer-
venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní,
buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně,
buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest
slabšími neb i tlustšími žílami bílého, krystalinického křemene pro-
rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří, V pevné,
skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké,
tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto
drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku :
b (010) © F%; m (101) Po; d(021)2Pč; 1n(011) P. Dosti hojně
jest též kusovitý, zrnitě tabulkovitý baryt v křemenné hmotě ve větších
kusech zarostlý.

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého
dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé,
pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo-
valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube,*) kterýž lo-
žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů
více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících,
vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž. původně byl mnohem hoj-
něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen
šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech,

1) Zeitschr. f. Berg-, Hůtten- und Salinenwesen 1885. 33. 112.
2) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralos. 14. 564.
1*

4 K. Vrba

které po ruce mám, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého,
tak že nelze na původně obsažený mineral s jakousi pravděpodob-
ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy-
loužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta-
bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a
mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak
zvané starší baryty Příbramské, z nichž často jen malé zbytky v dolo-
mitovém obalu pozorujeme.

Záhadným ovšem je, že se Často vedle dutin, které vyloužením
barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na-
skytují.

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na
puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery
mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně
zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou
blankou rumělky pokryté a tím červené zbarvené. S rumělkou bývá

zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen.

v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin
prorostlá jest zeleným, Šupinatým mineralem, avalit zvaným.

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď
pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka
bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly
rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po-
krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů-
zovité kůry, dutinu potahující.

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve
větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po-
vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou
drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich
volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý-
voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu
druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou
polech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko
jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz-
měry na rumělce neobvyklé. *)

!) Největší z krystalů vypraeparovaných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký,
druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky
jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) © R;
h' (0223) — */,R; a' (0111) — R;w (0221) — 2R; w' (0772) — 7/,R. Sklon theo-
retický a úhly měřením obdržené, jsou následující:

Kalomel ze Srbska. 5

Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce
malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem
patrně generace druhé ").

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých mineralů na
ložisku Avalském takto sestaviti:

1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel;

2. bílý, krystalinický křemen; hnědel;

9. rumělka; pyrit; avalit; hnědel;

4. kalomel; rtuť; baryt (II).

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto,
těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 mm; volně vyvinuté
krystalky jsou vzácností.

Traube *) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo-
řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté
jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a
basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil
jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě
deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud
nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21

; počtem měřením
Č= — —=mu EU SS
e(0001): h' (0223) 419 24 419 17
h' (0223): a' (0111) 11 30 133
a'(0111): »' (0221) 16 28 16 25
n' (0221): m' (0772) 8.31 8 28
u (0772) : M' (0010) 19117), 12 17
M (1010) : M' (0110) 60 0 60.0%

1) Na malém, sotva 1 mm širokém a '/„ mm tlustém krystalku, jehož plochy
velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) oo P%;
m (101) Ps; 4 (102) /„P5; a (100) © P5; 4(801) 3Pe; 2 (111) P; f(181) 3Pš;
0 (110) © P; c(001)oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené:

počtem : měřením:
th — T
m (101) : 4 (102) 179 0' 179 0!
: x(801) 28 35 28 39
: a (100) 50 50 50 51
5(010): f(131) 84 43 834 54 opp.
: 2(111) 64 18 BAT
:m (101) 90 0 89 57
: o (110) 52 42 52 55 app.
: a (100) 90.0 89 54 „
a (100): e(001) 90.0 89 56 ,

M C DVL,

6 K. Vrba

různých tvarů a řada krystalová tohoto mineralu zaujímá dosud
38 ploch.

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto: c (001) oP;
A (114) P: 'o(113) "P 7012) 15B3 r (UE 2/5s
p (831)3 P; m (110) 0 P; *g (105) /;Poo; 1(104) „Po ;2(103)"/;Poo;
*e.(102) "Po .s(201) 2Poa(100)1'00,500791 7.6010) cE5
v (513) *,P5.

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej-
většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle
středních hran i jehlanů fady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá
někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo-
řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) o Po
jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a
druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re-
flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy
příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré.
Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ea] a [rs] oblou
plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale
identifikovati s v (513) */,„F5.

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením
následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty
e — 1.0229 vypočítaný.

počtem: měřením:

—== = L
e(001):4 (114) LD 29958... app-
Mb) 2 ab
sa(V2) 5043% 5) BO 34
sr) 67 41" 67 51
- orM(22) 18 24 18 003
m(110):p (331) TA T 26; app.
2022) jb S1O 11/10 app.
c(001) 2. (105) Ol O
27. (104) 23.18 20 alk
203) 29. 52 0)

:a (100) 90.0 90. 01,
a(100): s (201) 6M 16:92 1 app.
:č (102) 49 15", 49 18

:9. (610) 2 o 940. app.

1) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel A:%—19%5'4" a 1:r—
= 16925'14"', kdežto skutečně obnáší A:%— 199161;' 1: r— 174.

Kalomel ze Srbska. 7

počtem : měřením:

y (104) : '" (014) 32 291, 82 41
ta (118) 41 39 41 56 | app.

«(118):«' (113) 52 57 52 48!/,

:2 (108) 26 284, 26 31

a(100:« (115) 63 31" 63 33

27 (111) 49 8%, 49 10

to (221) 46.9, 46 4

: a" (010) 90.0 90 1,

Spojky na kalomelu Avalském pozorované, jsou na tab. I. obr.
1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazecům krátký popis
krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané.

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1; mm široká a, mm
tlustá tabulka: c (001) oP; a(100) o Pm; h(114)'/,P; g(105)'/;Po;

VM

z (103) '/„Poo. Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně A:c rýhovaná.

počtem: měřením: *

Ť = m
c(001):4A (114) Zl 2 309 58 app.
:g (105) E 19-2011
a.(105): 2 (103) jd BI BY
2(103):a (100) 60 8 605732
- a(100): a" (010) JOO OJ 28k

Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý, 2 mm široký, */; mm vysoký
krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně
střední jehlanu základního. Dle přiblížného určení sklonu ploch, rýhy
tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a
(115) "/; P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (115) =
= 259 29', pozorován pak jest — 25" 20'.

BAOOMAE (100) we B0o7 V(112) 12 P; (221) 2P:* 'g(105) P;
: z (103) "/;Po.

počtem: měřením :
c(001):% (112) 509 18%, 509 20
V(112):0 (221) 2 52. 27 8
0(221):o0 (22T) 231 119, 22 521, app:
e (001):g (105) j9t. 184812,
g (105):z (103) 10 51, ú)9100,
a (100):z (108) 60. 8 58 49.,

: a" (010) 90.0 901m5.

K. Vrba

Tab. I. obr. 3. Přední polovina 1%, mm širokého a 1 mm vy-
sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě.

c(001) oP; 3(104)'/,P co; 2(108) 1. Po; t(102) !/,Poo; d (100) 0Poo

c (001):
« (113):
ZU
c (001):

1 (104):

z (103):

t (102):

a (100):
« (113):

a (113)
(111)
(111)
(104)
(103)
(102)
(100)
a'" (010)
ZM)

S aw js S

Bolen)

Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý

a (118) "/,P; r (111) P.

měřením :

990

28
45
23

6
10
49
90
26
52

B
387,
6 | app.
13
291,
56
16;
1;
31
49'|, app.

krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem
druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný.

7 (104) "/,Poo;

2105) 5|2E0o";

t (102) '/„Poo;

s(201)2Pm;

a (100)oPw; a(113) '/„P; (112) P; r(111) P; p(831)3P;

m (110) © P; 9 (610) oP6.

«(118): 7 (112)

i(119):

r (111)
p (931)
m (110)

p (881):
r(1):
7 (104):

a (103)

t (102):
s (201):

7 (104)
a (100)
m (110)

r (111)
: p (331)
:m (110)
: p (831)
zm
« (115)
2 (103)
216(102)
s (201)
a (100)
:9""(014)
: g (610)
: g (610)
: a (100)

počtem:
===
11952"
W A
14 811,
TŘ
T 47
14 81,
28 306
6 34
10 521,
S53.. 1.
16111
32 291,
9 27,
85 321,
45 0

měřením:

119 47

2"
36'/,
33

Kalomel ze Srbska. 9

počtem : měřením:
a (118): «' (113) 52 5 52 89
: a (100) 68 31), 63 35),

: 9 (104) 41 59 41.56 app.

Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře
reflektujícími plochami v oktantech pravých předních.

ob l) B1022 )I2Bm (M00 a(100) oP m.

počtem: měřením:

a) P) 289:36' 28" 40
r(111): 0 (221) 10 43 10 42
0 (221): m (110) 110036 LO app
0(221): 0 (221) ZA 22 42 č)
« (113): a'(115) 02 "DJ D2 58

: a (100) 63 31, 65 30
0(221): a (100) LOD 46 4
r (111): a (100) 49 7872 49 10
a (100) :a'"'(010) 200 ODD

: m (110) 45. © 465 1

2.
Realgar z Bosny.
Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889.
(S tab. I. obr. 6—8.)

Již před delší dobou dostal jsem několik mineralů a hornin ku
prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna-
tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami
světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na
phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu,
jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a
dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách.

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním
byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu
a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1—4 mm vysokých, velmi
dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního.

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po-
kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí.
Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře-
mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že
je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného.

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky
realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně
shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání
jsou identická.

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý ;
jsouť více neb méně protáhlé dle vertikalního hranolu, jehož pásmo ©
následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy
sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při
velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré
reflexy poskytují.

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou
ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Seacchim, Grothem,

Realgar z Bosny. Ji

Krennerem a j. udanými i bylo by snad zbytečno, o nich zde šířiti
slov, pováží-li se, že již prof. J, Krenner © realgaru z Bosny ze-
vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby
pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala.

Na několika krystalech, které jsem goniometricky zkoumal,
nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho-
duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů,
mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem
8 tvarů Krennerových nepostihl.

Mezi posledními sluší vytknouti hranol w (430) o P4;, jehož
sklon ku a (100) o Po Krenner pozoroval — 40942",

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel —
44938" (Krenner uvádí omylem úhek tento — 40920"), jeví se tudíž mezi
úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3958', pročež hranol
uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru
Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti
se dá počtem hranol vicinální — (49-320) oo P*,,, kterýž vyžaduje
(49320) : (100) = 40941'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu f (320)
o P*/,, který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje
B (320): a (100) — 41917. Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera
uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že
pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké
a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro-
vaný hranol jest $ (320) o P*/,.

Bečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re-
algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický
B (320) eo P3/,, zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec
42 tvary jednoduché byly zjištěny.

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad
. realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podlehá
krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole,

co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských.

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní
tvar Millerův. Tvary) pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren-
nerem pozorované písmenem (K), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná-
sledující: :

a (100) o Pw; Ah (610) o F6 (K); I (210) o P2; $ (320)
© Pš|, (V); [o (430) o P*/, (K)?]; m (110) © P; p (120) ©R2;

*) Wóldtani Kózlóny 1883 18. 381 a 1884 14. 107.

12 K. Vrba

„0 (250) 00 P3/, (K); db (010) o0Pm; c (001) oP; r (012) "Po (K);
g (011) Po (K); y (082) "Po (K); $ (052) „Po (V); « (201)
Pow; z (201) 2Pm; G (214) —",P2 (V); f (212) —P2 (K); n (212)
P2; H (811) 2P2 (V); E 434) P%;; k (232) *,PY;; F (121) 222;
v (141)) 4P4 (V); e (111) P (K).

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými
neb vzácnými vynikají.

Tab. I. obr. 6%). Sloupcovitý krystal, 1"/, mm vysoký, 1 mm
široký, v pravo v zadu repeticí ploch 7"(210) a m'"(110) hrubě rý-
hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté.

7 (210) o P2; m (110) o P; u (120) 00 X2; b (010) o Pow;
e (001) oP; 8 (052) Bo; n (212) P2; k232) 3;8|;, F (21282.

počtem měřením
m (110): Z (210) 199 25 199 34
: (120) 16 2% 16 12
: 5 (010) 87 18 8722
b (010): w (120) 20 48 20 37
: F (21) 281 28 10
:k (232) 85 | 38 35 | 38
: n (212) 64 59 66. 34
c (001): » (212) 46 20 46 17
: 5 (052) 65 | 47 65 41
£ (052): n (212) 47 56 47 59

Tab. I. obr. 7. Malý, 1 mm. tlustý sloupeček s výbornými
plochami:

č (210) 0 P2; m (110) o P; db (010) o Po; 8.(520) o B,;
e (001) oP; G (214) — */,„P2; n (212) P2; H (211) 2P2; F (121)
282; k (232) */„P3,; E (434) P+,; z (201) 2P o.

počtem měřením
b (010) : m (110) 879 18 870 8
: 6 (820) 48. 43 AB 30
: 2.(210) 56 38 56 34
22) 28, tl DOLLS
: k (282) 35 88 35 35
: E (434) bb. 2 55. 10
: n (812) 64 59 bBo Ai

+) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180% kolem vertikalní osy otočené, úhel
B je tedy v předu nahoře,

K. VRBA, KALOMEL A REALGAR. : Tabí

Fotolith. Farský v Praze

Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1889

Realgar z Bosny. 15

počtem měřením
— ————— p——==X

c (001): G (214) 18 30 18 32
"m (212) 46 20 ATOS Ví
SPEC) (O 2 13 32

: z (201) 69. 53 69 49

Tab. I. obr. 8.. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký
sloupeček dobře reflektující; klinopinakoid je po straně pravé značně
rozsáhlý.

b (010) o Po; m (110) o P; I (210) o P2; £ (320) o P",;
o (001) oP; g (141) 4P4; F (121) 2P2; k (232) */,P*/,; n (212)
P2; H (li) 2P2; « (101) P; z (201) 2Po.

i počtem měřením

= = u-
b (010) : m (110) B BY nL,
: 8 (820) 48 43 48 34
: 7 (210) DOM S 56 | 46
: a (100) 20000 AD
: o (141) TORO 14.56
Ab) Za l! 28 46
: k (232) AB) S51 38
"n(22) 64 59 65 1
(10) OD PAROTO 890659
e (001): Z (210) 70 12 710599
: n (212) 46.20 46. 24
E (2) OV. JA 12. 32 app.
st(101) 40 22 40 31 ,

: z (201) 69 53 69:39,

3.
Úber den Ahrchenbau der brasilianischen Grasgattung
Streptochaeta Schrader.

Von Dr. Lad. Čelakovský.
Vorgelest den 11. Januar 1889.
(Mit Taf. II)

Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep- ©

tochaeta spicata Schrad. Bau und Zusammensetzung der Ahrchen

dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schema der Gráser *

ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen,
ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau
der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische
Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem ursprůnglichen Typus noch
nahe stehende und darum so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke
den Nachweis zu fihren, dass das Letztere der Fall ist und dass
die genannte Gattung darum auch im Stande ist, manche zweifel-
hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasblithe in
ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge-
naue Kenntniss des Baues der Ahrchen von Streptochaeta nothwendie.

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wůnschen ůbrig,
um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und
ihre Diagramme der, Streptochaeta- Ahrchen noch wesentlich von

einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn

Prof. Hackel's, der mir ein Exemplar dieses seltenen Grases zum“
Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Ahrchen
ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes
das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl
ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer
Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen
Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 15

Der Blůthenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziem-
lich kurz gestielten Ahrchen: diese sind einblůthig, mit anschei-
nend terminaler Blůthe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Hůll-
spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blůthenspelze (die
ich, was noch spáter begrůndet werden soll, die Deckspelze nennen
will), nachfolgend aus 2 kleineren, etwas ungleichen, mit ihren starren
Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus
3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen
Blůthenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ©anze Ahrchen mit nach
hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden
ist, dar. :

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II.
Fig. 1. ersichtlich. Des Veroleiches wegen habe ich die Diagramme von
Doll und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt.
Im Dóllschen Diagramm habe ich jedoch die Richtung der gene-
tisehen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den
. Vergleich mit den beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi-
ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu
erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirale in den
Ahrchen bald rechts, bald links gewunden.

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den
9 innersten Blůthenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige
Deckunesweise. Úbereinstimmend saet Hackel (in Engler's Natůrl.
Pílanzenfamilien II. 2. S. 42): Streptochaeta sei von allen Grásern un-
terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen.
Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt
(Blůthendiasramme I. pag. 123): „Das Ahrchen oder richtiger der
Blůthenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trásgt darauťf
9 alternirende dreizáhlice Spelzenguirle, an welche die Staubge-
fásse mit ungestorter Alternation anschliessen.“

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenguirlen rich-
tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich; denn die Spelzen
haben allerdings bis zu den 3 innersten Blůthenspelzen spiralige Stellung,
aber die Száhligen Cyklen dieser Spirale sind einander nicht super-
ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Auirle unter ein-
ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der
- Entwickelungsgeschichte der Blůthe ihnliche Fille bekannt, z. B.
die beiden Száhligen Perigoncyklen (nicht Auirle) mancher Lolřaceem,
die beiden 5záhligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen
Ternstroemiaceen (Payer's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154).

16 Lad. Čelakovský

Die kleinbláttrige Hůlle, welche die grosse Deckspelze und die,
von ihr eingeschlossene Blůthe am Grunde u mgiebt (Taf. II. Fig. 1)
besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplar stets gefunden habe,
aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft
auch 2lappigen, parallelnervigen Hůllspelzen. Was deren Anordnung
betrifft, so beginnt der Ahrchenspross mit 2 lateral und etwas nach
růckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden
3 Hůllspelzen durch ihre geringere Grósse (insbesondere Breite) und
besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen-
theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen-
spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4).
So vollkommen lateral, wie sie Dó11 zeichnet, sind sie nicht, dagegen
giebt Hackels Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder.
Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5),
von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1, Blatt 4 genau
nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt.

Die Gesammtstellung der 5 Hůllspelzen von Streptochaeta stimmt ©

also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver-
háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von
Helianthemum ůúberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Bláttern beginnt
und dann einen Cyklus nach '/„ von drei grósseren Kelchbláttern
in relativ gleicher Lage bildet.

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der
Hůllspelzen richtig wiedergeceben ist, bezeugt ausser den Divergenzen
und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose
dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hůllspelzen
in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be-
ziffert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon
bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten
und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven
versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel-
nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und
lauít in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale

Grannenspitze mehr; endlich die Hůllspelzen 4 und 5, die breitesten
und máchtigsten von allen, haben úberhaupt keinen besonderen, ir-

gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach
erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, námlich als jene,
welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den
zwei innersten Hůllspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor-
pbose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein-

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 17

ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei.
Die Granne der ersten Spelze ist námlich am meisten individualisirt,
sie trennt sich schon etwa in halber Hóhe der Spelze, wohingegen
bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahe am oberen
Rande des Schuppentheils sich absondert.

Da nun schon durch die Phyllomorphose die Reihenfolge der
drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ereiebt sich dann
schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia-
gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das finfte sein
můsse. Dies wird denn noch dadurch bestátict, dass in der That das
Blatt 5 manchmal vom blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie
Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich
anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil
manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen,
ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl-
lomorphose fůr die Štelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene-
tischen Reihenfolge gebůhrt, vollig beweisend.

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die
Blůthe zur Ahrchenaxe echt terminal ist (wonach freilich das Ahrchen
vielmehr nur ein Scheináhrchen wáre), folot auf das Blatt 5 der alter-

-nirende Sgliedrige Cyklus dvv, bestehend aus dem in die ranken-

artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei-
neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas
abstehende Spitzen zur Einbohrung des Ahrchens in die Wolle oder
Haare vorůberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der
letzten Hůllspelze 5 diametral gegenůber, ungefáhr úber Špelze 1, mit
Bezug auf die Mediane des ganzen Ahrchens also seitlich nach růck-
wárts; es umhůllt mit seinen Flanken theilweise die beiden als
Vorspelzen bezeichneten Spelzen.

Das Deckblatt ď ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten
3eliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen,
und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden
vorausgehenden Cyklus, 5, gegeniiber fállt, entspricht ganz wohl der
phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Lilaceen (Aloč,
ILilum nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren
Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.“)

*) Wenn zwei 2/, Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das
erste Blatt des zweiten Cyklus auf das fůnfte des ersten mit einer Diver-
genz, die um "p kleiner ist als ?/,, also mit der Divergenz */; — "107 "0
wobei die sogen. Prosenthese '/, negativ ist. Schimper und A. Braun

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 2

18 | Lad. Čelakovský

Aufallender Weise ist aber die Richtung, in welcher die Spelzen
dvv'. aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeiot, enteegengcesetzt der
Richtung jenes Theils der genetisehen Spirale, welche durch die
Blátter 1 bis ď geht, erstere ist im obigen Diagramm links, lstztere
rechts verlaufend.

nahmen fůr zwei alternirende "/,„ Cyklen die Prosenthese '/£; ebenfalls nega-
tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fállen auf dem langen Wege der
Spirale positiv), also die Úberganos-Divergenz 4; — 4; = 4x, so dass Blatt
4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle
fállt Blatt 4 thatsáchlich zwischen 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber,
folst also mit positiver Prosenthese, mit Diversenz 4+ "/;— /, Man
vergleiche z. B. in Payer's Organogenie fůr 3záhlige Cyklen die Lólia-
ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen.

Der Grund, wesshalb in dem einen Falle (*/;) die Prosenthese negativ,
im anderen (';) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter-
nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super-
ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Zahl

der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der ,

durch die náchst folgenden hóheren Náherunesbrůche ausgedrůckt wird,
am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherunesbrůche der bekannten
arithmetischen Reihe sind aber bald grósser, bald kleiner als der Divergenz-
bruch der Glieder jedes Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser
Unterschied muss daher, um eine annáhernd gleiche Lage aller Glieder im.
complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hoherem Di-
vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglichen werden, dass im ersteren
Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grósser ist, als der Divergenz-
winkel in dem complexen Cyklus) der Úbergangsschritt grósser, also die
Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Úberganeswinkel kleiner,
d. h. die Prosenthese negativ werden muss.

Z. B. der aus 2 alternirenden ", Cyklen sgebildete complexe Cyklus ist
2/; (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des
Úbersangswinkels 2%, —= /;). Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere
Náherungsbruch */;, welcher um ",; grósser ist als 2%; folelich muss der
Úbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem complexen Cyklus eine

positive Prosenthese erhalten, wird also = /;+ 6 42, so dass Blatt 4-

des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt,
welche Lage auch die gleichziffrigen Gliéder im */; Cyklus haben. Noch
besser eignet sich zum Veroleiche der folgende Náherunesbruch %/,, auch
dieser ist grósser als 2/; und alle 6 Blátter des complexen Cyklus haben
bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des */,
Cyklus.

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden ?/; Cyklen ist auszudrůcken
mit */,+, diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch %,
welcher um "/;, kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4, Cyklus auszu-
gleichen, muss der Úbergangswinkel = /; — "p = + werden. Dann fallen
die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben friheren

Úber den' Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21

Diese Thatsache ist den Forschern, welche sich bisher mit
den Ahrchen von Streptochaeta bescháftist haben, entgangen. Die
beiden Diagramme von Doll und Hackel stimmen bei mehreren
sonstigen Verschiedenheiten doch darin úberein, dass in beiden sámmt-
liche Spelzen durch eine im selben Šinne fortlaufende Spirale ver-
bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hůllspelzen
verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter,
umgekehrt ist als wie in meinem Diagramme.

D 011 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei-
henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so,
dass bei ihm Blatt 4 (== C) nicht nur von 3 (= A), sondern auch
von 5 (= B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich
oben mitgetheilt, nicht richtie, da, wenn úberhaupt eine Deckung
stattiindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird.

Die Spirale oder genetische Reihenfolge ABC konnte D 011 auch
nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden
Vorblátter vernachlássict hat. Welches der beiden Vorblátter das
erste, welches das zweite ist, giebt Dolls Diagramm (wenigstens
-nach der Copie bei Eichler) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass
das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist.
und da die beiden Vorspelzen nach hinten convereiren (was freilich
Dolls Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unměglich B, sondern
muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit-
lich setzen und den Spross vornumláufie beginnen wollten, so wůrde
die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als '/, betragen,
wás gegen die Stellunegsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch

Glieder wie im Cyklus %,; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die
zehn ersten Glieder im */,, Cyklus.

Weil ferner der Náherungsbruch */,; wiederum grósser ist (um "1,) als
5/.,- so muss, wenn zwei %/, Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese ';;
der Auseleichung wegen wiederum positiv werden, also der Úbergangs-
mamkel— |- 16 j16:

Allgemein můssen also folgen: zwei '/, Cyklen mit +- Prosenthese

» 2 5 » MA 5 »
» s 8 » » =F »
i 13 » kom) usw.

» »

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des
complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa-
chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird,
wenn die Prosenthese + oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu-
náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen.

a*

20 Lad. Čelakovský

die Divergenz zwischen C und dem Deckblatt d, als dem ersten Blatt
des zweiten dreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen Schim-
per-Braun'schen Annahme nur '; betragen wůrde, was ebenfalls,
wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem
Allen ergiebt sich zur Genůge, dass die Reihenfolge und Bezeichnung
der Spelzen ABC nicht richtig sein kann.

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die
námliche Reihenfolge der Spelzen ABC Do011's wie dieser. Er schaltete
námlich in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden
Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das
(unterdrůckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als
die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha-
ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die
Richtung der Spirale gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um-
gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also
der Ahrchenspross im Hackel'schen Diagramm sleich mit einem

Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel L c. -

S. 42 besteht also das Ahrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen,

von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur

5 solcher Hůllspelzen gefunden habe und auch Dóll's Diasgramm
ihrer nur 5 besitzt.

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde
Hackel Mittheiluneg gemacht hatte, schrieb mir derselbe zurůck:
„Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem
Falle 4, in 3 Fallen 5, in 4 Fállen 6 derselben.“ In einem spáteren
Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchune seines Ma-
terials: „Die Száhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent-
schieden in der Majoritát.“ Dann machte er mich noch darauť
aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Zahl der Glumae schon
von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto-
chaeta tab. 290 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner
ausfihrlichen Beschreibung heisst es: involucri sguamae 4—6 subim-
bricatae. Da ferner D 011 in Flor. Brasil. sagt: glumae plerumgueb,
so scheine auch er Abweichungen von der Fiůnfzahl beobachtet zu
haben. An anderer Štelle seines Briefes áusserte sich Hackel in

P VS

folgenden Worten: „Es ist móglich, dass Ihre Darstellung die nor- ©

male Štellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder
Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtune trůben.“

Es wáre nun allerdines móglich, dass die Anzahl der Hůllspelzen
variabel wáre und dass das Ahrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21

mit einem dreizáhlicgen Cyklus beginnen wůrde; allein dann miůsste
doch aller Wahrscheinlichkeit nach erwartet werden, dass der hint-
umláufige Anfang der Spirale, der fůr 5 Hůllblátter constatirt ist,
also die Blattstellung des Zweiganfanes sich gleich bleibe; wenn A
in Fig. 3 das erste Blatt ist, so můsste C als zweites und B als
drittes folgeu, allein dann wáre die Spiralrichtune doch umgekehrt
und ebenso wie in meinem Diagramme. Ferner ist gegen das Dia-
gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied
des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus
gegenůber fállt, aber ď als erstes Glied des dritten Cyklus der so
eben vom Ahrchen befoloten Stellungsregel entgegen in die Lůcke
zwischen D und F fállt, also mit derselben kleinen Divergenz, die ich
schon an dem Dóll'schen Diagramm auscesetzt habe. Ein weiterer
Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 35 offenbar grósser war als C,
was dem bereits besprochenen Gang der Phyllomorphose nicht ent-
spricht, so dass auch hiernach die Reihenfolge der drei ersten Spelzen
ACB sein sollte, worauf aber dann D wieder mit einer viel zu kleinen
Divergenz folgen wůrde und ůúberdiess die Spiralrichtung, die das
Diagramm einhalten soll, umgekehrt wůrde.

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines
selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne
der oben mitgetheilten Ausserung Hackel's annehme, dass die
Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach
augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur
getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, námlich der Špelze 3
meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That
ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter
dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Úbereinstimmung zwi-
schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fic. 3, und gerade diese
Úbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich,
Ob aber die Spaltung der dritten Hůllspelze in zwei scheinbare
Spelzen schon frůhzeitig entwickelungsceschichtlich oder erst spáter
durch mechanische Zerreissune stattfindet, getraue ich mir allerdings
nicht fůr alle Fálle zu entscheiden; doch habe ich wenigstens an einem
mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Ahrchen eine mecha-
nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der důnn-
háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der
Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5
es zeict), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort
zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck-
spelze auf die Hůllspelze 3 ausgeůbt hatte.

29,29, Lad. Čelakovský

Die Thatsache, dass die zwischen den Hiillspelzen aufsteigende
Spirale ihrer Richtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge-
henden Spirale entgegengesetzt ist, steht also fest und frást es sich
nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach růhrt dieselbe daher,
dass die Blithe zu der begrannten grossen Spelze ursprůnglich axillár
ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Ahrchenaxe zu die-
ser terminale Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern
mit 1blůthigen Ahrchen der Fall ist. Ob ursprůnelich neben der
Blůthenaxe noch ein Rest der Ahrchenaxe existirt, der dann von
ersterer zur Seite gedrůckt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B.
Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen),
oder ob die Blůthe schon im ersten Anfang terminal erscheint, kónnte
natůrlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden.
Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein sollte, so steht doch
nichts entgegen, die Blůthe im phylogenetischen Šinne als axillár und
erst nachtráslich durch vělligen Abort der Ahrchenaxe als terminal
geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Ahrchenaxe
oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 011
und Eichler fůhren allerdines Streptochaeta neben Anthozanthum
als Beispiel von Grásern mit echten Terminalblůthen an; allein, ob-
gleich auch bei Anthoxanthum die Deck- und Vorspelze an derselben
Axe zu stehen scheinen, welche auch die Hůllspelzen des Ahrchens
und die beiden leeren beorannten Deckspelzen zweier vollig geschwun-
dener Šeitenblůthen*) trást: so muss doch auch diese Terminalblůthe
trotz der Entwickelungsgeschichte fůr wesentlich axillár gelten, námlich
axillár zur fůnften Spelze des Ahrchens, ihrer Deckspelze. Diess er-
giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung
Hčerochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliůthen in
ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endblůthe, die
der einzigen Blůthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D 011 und
Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben,
ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist.

Es finden sich eben bei den Grásern, wie auch Gó bel 1. c. p. 13
bemerkt, „alle Úbereánge von seitlicher bis zu terminaler Bliůthenan-.
lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung
der Spelzen zweifelt, damit fállt fůr mich (Góbel) der Grund weg, ©
bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deck- und

*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in frůhester
Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkůmmerten
Blůthenanlage aufgefasst werden kann.“

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 23

Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Šinne sind sie diess
jedenfalls.“

Dasselbe eilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz
der Terminalstellung ihrer Blůthe die erosse begrannte Spelze als
Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen
der Bliůthe bezeichnet habe. Dass dann der axilláre Blůthenspross
dem Ahrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend
ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei-
ben wůrde.

Der Unterschied in der Grósse und Ausbildung der Deckspelze
und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle
drei als in einem Cyklus stehende Hůllspelzen der Blůthe betrachtet
werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta
weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur
dadurch ab, dass die Zahl der sterilen Hůllspelzen orósser ist als 2,
und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor-
spelzen existiren. Vermehrung der Hůllspelzen kommt, abgesehen
von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche
4 Hůlispelzen besitzt, von denen die 2 untersten auch die kleinsten
sind, allerdings in zweizeiliger Anordnune. Der Vereleich mit Oryza
lieet um so náher, als Hackel Streptochaeta der Frucht nach
zu den Oryzeem rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint.
Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos.
So ist bei Diachyrum Hochst. und Trtachyrčum Gris. (zu Sporobolus
R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bliůthendiagrammen“ die Vor-
Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch
„unzweifelhaft in Form getrennter Primordien entstehen.“*) Eichler,
an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, meint freilich, dass wir
hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublement vor uns haben.
Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbrůchlichen
Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblátter vor-
handen, warum wáren sie nicht auch bei den anderen genannten
Gattungen měglich? Úbrigens kehre ich zu dieser Frage noch einmal
zurůck.

Es sei noch darauf aufmerksam gemacht, dass nach meiner
Auffassung bei Sřreptochaeta die axilláre aber terminal gewordene
Blůthenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern

*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nach welcher die Trennung
der 2 Hůllspelzen mechanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soll.

24 Lad. Čelakovský

beginnt, wie die Ahrchenaxe, und dass auch die folgenden dréi
Bliůthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie
der dreigliedrige Hůllspelzencyklus zu den zwei ussersten Hůll-
spelzen. Von den erwáhnten drei Bliůthenspelzen liegt eine der
Deckspelze gegeniber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge-
gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor-
spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 5 inneren Hůllspelzen
mit den 2 usseren und dem (unterdrůckten) Ahrchendeckblatt alter-
niren. Sie sind schmal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber
nicht nach der Recel einer fortlaufenden Spirale, so dass eines, das
Ausserste, beiderseits decken wůrde, wáhrend das dritte, innerste,
beiderseits gedeckt wůrde (wie es allerdines Hackels Diagramm
Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich
mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blatt-
chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegencesetzt jener
der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in Do11's Diagramm ganz
richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand
ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter ©
deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein důrfte,
dass die Ahrchen meines Exemplars bereits lánest abceblůht und dem
Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu-
sammenrollung eine schmal kegelfórmige Hůlle úber der reifenden
Frucht,

Wofůr soll man nun die 3 innersten Spelzen erkláren? Eichler
betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon
úberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die
Blůthe als echt terminal nimmt, also zugleich Hůllblátter).

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver-
gecenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor-
bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon
von den Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe-
rigon der Jumcaceemn); es kommt im extremen Falle, wo Perigon-
und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an,
ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Blůthen-
theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen-
bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu-
sammengefasst als ein zur Blůthe gehůriges Ganzes sich darstellen. ©
Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von
Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine
comparativ-phylogenetische Šeite, da wir fragen můssen, ob ein frag-

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 2

licher Bláttercomplex einem anerkannten Perigone verwandter Pflan-
zengruppen homolog ist oder nicht.

Was die formell logische Šeite dieser Frage betrifft, so ist nicht
einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor-
blátter folgend, die Blůthentheile direkt einhůllen, ihnen dicht an-
liegen, in einem Száhligen Auirl oder weniestens guirlartigen Cyklus
gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon“ versagen sollte. Auch die
convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solche
finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen
úberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und auch
die der Deckungsrichtung der Vorblátter enteegencesetzte Deckungs-
richtung der 3 innersten Blůthenspelzen findet bei den WMonocotylen
ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blů-
thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge-
netischen Reihenfolce, die drei inneren aber convolutiv und zugleich
in entgegengesetzter Richtune. © Bei den Bromeliaceen sind beide
Perigonkreise gewóhnlich convolutiv (Bilbergia in Eichler's Diagr.
pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich-
tung gewickelt.

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so
finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach '/; gestellten Blátt-
chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der
Juncaceen. © Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver-
eleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis
reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines
Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son-
dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re-
duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die
Stelle von Hůllorsanen úbernommen haben und so gleichsam den
usseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon-
spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies-
send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den
Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem
das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare
Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu
fallen pfleet. Es wird somit der zweite Bliůthenkreis von Strepto-
chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern. gleich als erster
Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im
Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch Száhlig
auffasst und einen áusseren Schwindekreis zurůckweist.

26 Lad. Čelakovský

Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte
angelanet, námlich bei der Frage nach dem Homologon des Száhligen
Perigons von Streptochaeta bei den ůbrigen Grásern. Diesen fehlt
bekanntlich ein Spelzenperigon, dafůr aber finden sich an dessen
Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schůppchen, die Lodiculae.
Wenn drei Lodicular-Schůppchen entwickelt sind, wie bei Střpa und
Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon-
spelzen von Streptochaeta, zwei nach vorn gegen das Deckblatt,
eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen
Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den
3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss
ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung
die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen,
der ursprůnelichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae
ebenso umgebildet haben, wie die Periconborsten der Cyperaceen
aus einem Spelzenperigon, wie es noch heute Oreobolus besitzt.
Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck-
und Vorspelzen zu Surrogaten der Blithenhůlle das ursprůneliche
Spelzenperigon úberflůssig wurde, hat letzteres eine rudimentáre Ge-
stalt angenommen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar
wurde. Bei den Cyperaceem sind aus dem GÓzáhlie gebliebenen Pe-
rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als
Flug- und Verbreitunesapparat bei der Aussaat der Achenen dienen,
oder es sind auch diese z. Th. oder alle cánzlich verschwunden. Bei
den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta
9záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als
Lodiculae, in welcher es (nach Hackel) als Hilfsapparat beim Óffnen
der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch
die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliůthe wird dann, wie
bei manchen Cyperaceen, vóllieg perigonlos. Diese Auffassung ist nicht
neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die
auch von Eichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich
sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto-
chaeta als Perigon besser becrůndet zu haben. Ihr entgegen steht
aber eine neuere, namentlich von Hackel in Engler's Jahrbůchern
Jahrg. I. (Untersuchungen ber die Lodiculae der Gráser) mit der
Entwickelungsgeschichte gestůtzte Auffassung der Lodiculae als wei-

*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem auís
áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Begchaffenheit des Pe-
rigons bei den Grásern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 27

tere Vorspelzen, welche die Distichie der Spelzen fortsetzen. Die
2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der
Vorspelze opponirten Blattes. Hackel ciebt indessen zu, dass sich
darůber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob
man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch-
blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor. Auch
Pax hált die Gráser fůr Panzen, „die es noch nicht bis zur Bildung
eines Perigons gebracht haben“.

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er-
worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae, mit welchen durch
Schenck und Dóll das Gráserdiagramm in einer sehr unklaren und
fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler
offenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grůndlichen Unter-
suchungen total beseitict zu haben. Was aber seine eigene Auffas-
sung betrifít, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent-
wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es
hier mit rudimentár gewordenen metamorphen Gebilden zu thun,
deren Entwickelung gewóhnlich von der normalen Entwickeluneg der-
selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung mehr oder weniger
abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere
Schlůsse fúr die morphologische Deutung gezogen werden důríten.
Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi-
culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus frůher
(Payer ete.) geschlossen wurde, dass sie úberhaupt keine selbstán-
digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Štipulae
(Wigand).

-Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen
Blátter, sondern nur Theilstůcke eines Blattes seien, beweist Hackel
damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa-
chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit,
dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin
einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere
Lodicula darstellt.

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise
einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene)
ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprůnglichere Bildung anzu-
sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo-
diculae hervorgesangen sein můssten, sondern dass ebenso gut das
Umgekehrte měglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprůng-
lich selbstándice Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem

28 Lad. Čelakovský

Anfang an liůckenlos berůhren, zu einem schwachen Primordium ver-
schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung,
gewohnlich sehr frůhzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur
eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus
den 2 ursprůnglichen total verschmolzen gedeutet werden. Wenn
Hackel L c. po. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die-
ser Gattung (Melica) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen
kann“, so úberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der
comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder
von ursprůnelicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufhó-
render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der
Blůthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade
hieher sehr passendes Beispiel anfihren, námlich die Blůthe von
Veronica. Diese ist ursprůnelich durch Kelch und Corolle 5záhlig,
allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner
aus oder es schwindet vollie, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die
Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte- .
ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich
breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber
schon ganz einfachen und von den úbrigen Kronlappen kaum mehr
verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch
Eichler's Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen,
die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug-
nen kónnen, dass sie aus einer ursprůnelich fůnfzáhligen Corolle
durch Verschmelzune zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent-
wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei.

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fůr ein Agui-
valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht
ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in
Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grůnde.
dafůr haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel-
zung haben, důrfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein.
Den phylogenetisch ursprůnelichsten Ausgangspunkt liefert Strepto-
chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-.
rigonbláttern, sodann folet als am náchsten stehend Stípa und áhn-
liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl
der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme
des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder
weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins
věllig verschmolzen erscheinen.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 29

Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen
Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage?

„Der Umstand, dass bei Stípa oder Lastagrostis die hintere
Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt
noch nicht die Auffassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder
Cyklus angehóren, denn die Vorderseite der Blůthenaxe ist offenbar
die gefórderte, die Hinterseite die gehemmte, daher die hintere Lo-
dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches
zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern,
gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor-
derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam-
mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine gróssere Lůcke
zwischen sich lassen, wie jedes entwickelungsceschichtliche Bild es
zeist. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in-
niesten Berůhrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als
Grund fůr ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten.

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrůndeten Ansicht,
dass die Lodiculae ein Rudiment oder Relict (wenn man diesen Aus-
druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der Hackelschen
Auffassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin
námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und
Verschmelzung zwei reciproke Vorgánge sind, die zur Vermehrung
oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels
oder Cyklus hinfihren. Nach allgemeinem Begriffe scheint ein unver-
einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae
(von Stipa, Bambusa) fůr einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir
sie fůr 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften
gespalten ist, und ich wůrde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch
fůr unvereinbar gehalten haben. Ich habe aber gefunden, dass beide
Auffassungen sich in gewissem Šinne nicht nur vertragen, sondern
sogar in befriedigender Weise ergánzen.

Ich habe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres-
trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Úbergánge von
der opponirten Blattstellung in Auirlstellung aus drei- und 4záhligen
Wirteln beobachtet. Man sollte erwarten, dass der Ubergang aus
opponirter Blattstellung zu Viererguirlen z. B. darin bestehen wird,
dass zwei 2záhlige Guirle durch geringere Entwickelung des sie
trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in
einen Auirl zusammenfallen werden; der Úbergang zu Dreierguirlen
aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierguirls zurůckbleiben

50 Lad. Čelakovský

und dem unteren Zweierguirl sich einordnen wird. Dies findet aber
nicht statt, sondern der Úbergang geschieht in der Weise, dass zu-
náchst die ursprůnelich einfachen opponirten Blátter, entweder beide
oder eines derselben, in verschiedenem Grade gleichmássie getheilt
oder gespalten erscheinen, zuerst im gerinesten Grade nur an der
Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz-
teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer
Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch
durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz
frei und růcken in einem folgenden GAuirle so auseinander, dass sie
mit dem ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen
Auirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr
und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endiet die Reihe der Uber-
gánge mit einem normalen vierzáhligen Auirle. Was die Achselknos-
pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine
Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach-

selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch ©

zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten.
Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes
gab es Úberganesformen ganz merkwůrdiger Art, bestehend in einer
áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh
(analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde
die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander-
wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen-
wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken.

Úbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh-
ligen Guirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ófter spiralig
auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines
minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min-

derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter ©
hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier ursprůne- ©

lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil-
ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in

eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive ©

Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen

haben, hángt einzig und alleir davon ab, ob der minderzáhlige oder

der mehrzáhlige Auirl der ursprůnglichere ist. Weil bei Lomicera

die opponirten Blattpaare ursprůnelicher sind, die Dreier- oder Vie- ©
rerguirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende ©

Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ubergánge von Zweier- zu

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 31

den abgeleiteten Dreier- und Viererguirlen geschehen durch Spaltung
der ursprůnelichen 2 Blátter der Auirle.. Wůrde aber umgekehrt
eine Pflanze mit normal 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in
eine jingere Variation mit decussirten Bláttern úbergehen, so wůrden
wir von Verschmelzung der Blátter des ursprůnglicheren mehrzáhligen
Wirtels reden.

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass úberhaupt der mehr-
záhlige Auirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min-
derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste-
hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Úberganesformen so
auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich
alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter
und das Streben drei Blátter an eleicher Stelle in demselben GAuirl
oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung
beider verschiedenen Strebungen giebt die intermediáre Form.

Wáhrend der Bildung der Grasblůthe befinden sich auch zu-
meist zwei solche Strebungen oder Kráfte im Kampfe mit einander,
námlich das atavistische Bestreben, Száhlige GAuirle, auch einen
3záhligen Perigonguirl (wie noch bei Streptochaeta) zu tbilden, und
eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Úyperaceem eigen-
thůmliche Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende
Distichie auch in die Blůthe hinein noch fortzusetzen. Es besteht
also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonguirl auf einen
2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das
kann nun nicht durch Unterdrůckune eines Gliedes geschehen, sondern,
da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegenůber, ein Blatt treten
soll, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei
Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jingere Štrebung
behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer
Wall, aber gewóhnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtune
im Verlaufe der Entwickelung den Šieg; die im Primordium ver-
schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei
Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr
Úbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst
in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgefůhrt.

Wenn also Hackel sast, dass die Lodiculae die Distichie der
Spelzen íortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jůngere,
die Entwickelunesceschichte beeinflussende Bildunesstreben handelt;
aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi-
culae als einen dreizáhligen Auirl oder Cyklus ansehen, sind im Rechte,

39 Lad. Čelakovský

insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische
Bilduneskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge
haben.

Nachdem aber der 3záhlige Auirl die ursprůnelichere, die mit-
angestrebte Distichie aber die jůngere Bildung ist, so werden wir
allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer
vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung
beherrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern
richtiger von einer geringen anfánelichen Verschmelzung der beiden
vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die
Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve-
ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen-
blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt
ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres
Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunít ©
nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und ©
gleichzeitiger Reduction.

Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge-
sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch ber
das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus
ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3
oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die ursprůngliche
ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem
Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge-
schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo-
nach das Pistill úberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch,
um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es
liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die
2—3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen
Auffassung s0 ganz verschieden von den 2—3 Narben der Cyperaceen
sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Blůthendiagramm
wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur
zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht
sein soll. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein-
seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als

*) Nágeli L c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt.
„Jedenfalls aber ist das Ovarium, auch wenn es ikarpellig ist, phylogentiseh
aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den ver-
wandten Cyperaceen zu ersehen ist.“

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 33
aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, und
darum haben, abgesehen von den einseitigen Genetikern, selbst mehr
oder weniger conseguent comparative Botaniker, wie Eichler, lieber
die entwickelunesgeschichtliche Deutung acceptirt.

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis.
Die áltere vereleichende Morphologie hat Recht, indem sie als ur-
sprůnglich und typisch, wie bei den Cyperaceen und Juncaceen,
ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasblůthe, das
Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge-
treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfole zu
erreichen, indem die atavistische Kraft enteegenwirkt. Wenn, wie so
selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griffel oder Narbe gebildet
wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn
aber wie gewóhnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt
im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder
zur Geltung, sie fiůhrt zur Spaltune des Carpids d. h. zur nachtrá-
glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ;
das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiden seitlichen unter-
drůckt; kommt aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der
ozáhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt
Die Spaltung des ursprůnglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile
bedeutet eine Růckkehr zur Šetzung zweier oder dreier Carpiden an
Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich
wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwůrdige
Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem
Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene
Úberganesformen zwischen mehr- und minderzáhligen Cyklen oder
Auirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch
ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen
Bláttern homolog sind.

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also
nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vóllig unterdrůckt werden,
sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig
und mehr oder minder andauerně in Eins zusammenschmelzen. Wenn
sich dann entwickelunesgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um
2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo-
genetisch ganz identisch mit den ursprůnglich freien 2—3 Carpellen
der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen,
die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der
abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3

34 Lad. Čelakovský

Die gewóhnliche entwickelungsgeschichtliche Auffassung des
Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man muss denn
doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches
die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder
aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch
voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe-
sondere die Narben derselben úberffůssig geworden sind; nun aber
wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz
fůr das Verlorene geschaffen. Warum wáre dann úberhaupt die Redu-
ction eingetreten? © Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche
Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschmelzung
der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten
ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die
zuletzt den Ausschlag ciebt, wieder reparirt wird.

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung mag noch Folgen-
des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mit einem
nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediane be-
sitzenden Primordium ; bei Panicum aďuncum (?) beginnt es nach Payer
mit einem eleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links
die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also
die beiden den Rinewall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht;
hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fůr ein Blatt an-
zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher
das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben-
theile aus. Wenn hier das Pistill fůr 3záhlig gilt, so ist kein Grund
beim Panicum aduncum nicht ein 2záhlices Pistill anzuerkennen. Es
ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen-
des Carpid noch nicht deutlich eingetreten.

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto-
chaeta, bei der wir die vollstándieste, am typischesten entwickelte
Blůthe kennen gelernt haben, mit entwickeltem 3záhligem Perigon,
mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den usseren Štaubge-
fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die
Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben
aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am
meisten typisch, daher Sgliedrig. '*Šehr interessant wáre es, die Ent-
wickelungsgeschichte dieser Blůthe zu kennen, vielleicht wird hier
das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis-
wall angeleot; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem
erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen sollte, so wůrde

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 35

das nur beweisen, dass die entwickelungsgeschichtliche Reduction des
Pistills sehr frůhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch frůher
als die Reduction des Perigons begonnen hat.

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normal
2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden
kónnen. © Als solche werden genannt Phleum Měchelůů All. (Ph.
trigynum Host), Briza media , Festuca elatior ; ich selbst fand
vor Jahren einmal bei Hierochloa australis mehrfach 3narbige Zwit-
terblůthen. © Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis,
doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dáss die Zahl der Carpelle
variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fůr normal unterdrůckt
ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann
doch als drittes Carpell zur Entwickelune kommt; dies ist gewiss
wahrscheinlicher, als dass ein normal 2theiliges Carpell auf einmal
otheilig werden sollte.

Freilich -gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben
mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass
also 2 Narben nach vorn, eine median nach hinten fallen. Dies
kommt nach Schenck bei Brizopyrum steulum vor, und nach
Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei
Briza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und
Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com-
missuralnarbe, eine Verlángerung der Naht des einzigen Carpells. Nach
meiner hier dargelesgten und begrůndeten Auffassung můissten hier
entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung
angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car-
pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es můissten die
normal gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren
haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn
auch dann das Eichen auf der Růckseite unter der hinteren Narbe
emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche
Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist,
thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man-
chen Gramineen wohl móglich.

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi-
still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze
derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb-
stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen;
auch bei Triachyrtum und Dčachyrum sind vielleicht 2 einkielige

Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken,
8*

36 Lad. Celakovský

neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer
Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie-
lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch
noch als einfach 1kieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei
freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme-
diáre Bildung.

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der
Grasblůthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan-
zen Ahrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist
ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste-
hende Vorspelzen zertheilt, also in eleicher Weise wie die Bliůthen-
vorspelze von Diachyrtum und Triachyrum. Es ist das wieder eine
Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des
Ahrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer-
den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte
Ahrchenvorspelzen (Hůllspelzen), was ganz natůrlich mit ihrer nicht
distichen, sondern spiralig mehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhánst.

Die eben besprochene Auffassung des 2kieligen Vorblattes (und
úberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die
Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch-
bláttern der Momocotylen úberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin-
det sich auch bei den, Cyperaceem und anderen monocotylen Fa-
milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt
eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so
bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin-
ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet
sich sonderbarer Weise ein medianes vorderes Vorblatt, wel-
ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol-
zenen Vorbláttern entstanden zu betrachten sich genothist sah,
obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem
Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel-
zung, d.h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei
ursprůnelicheren Bláttern angenommen werden muss, warum sollte
ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fůr das 2kielige hintere
Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen měglich und wahr-
scheinlich sein?

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie-
ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alísma) streng unter-
schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige
Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 97

lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu-
cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten-
spross erzeugen, und in der Gattung Haemanthus sind bereits die
beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen, sagt
Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern
verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es
wirklich ein einzelnes Blatt.

Dieser Unterschied ist aber nach dem, was bereits úber die
Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an
Lontcera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein
gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich
zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige
Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei eleich
starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine
Achselknospe; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes,
obwohl noch wenigstens am Grunde oder auch hóher hinauf vereinigt,
doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe
erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb-
stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanthus).'

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal-
tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von
der Axe des Muttersprosses ausgehenden mechanischen Druckes er-
kláren wollen, wáhrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen
Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze
innewohnenden (inneren) Grund haben. Namentlich war die Druck-
hypothese ein Lieblinesgedanke Eichler's, womit er nicht nur die
2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylemn, sondern spá-
ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abčeříneen auf-
-tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu Kónnen ver-
meinte. Beziclich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier-
úber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch.
d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der
Abtetineen) und bemerke nur kurz, dass sich die gánzliche Un-
zulánelichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so
deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá-
rung der 2kieligsen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel
glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch
eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der
Anlage, úber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe
fehlt, wird die Vorspelze Inervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder

98 Lad. Čelakovský

nervenlos. Es wáre doch lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten
Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die
zweikielige Bildune zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach
so, dass so lange die Blůthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige
Úbergangosform zu 2 Vorbláttern auftritt, sobald sie aber vollkommen
terminal wird, die Vorspelze den Deck- und Hůllspelzen gleich situirt
auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich
und so auch einfach 1nervie wird.

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Ahr-
chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór-
terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten
und ursprůnelichen Gattung mit den úbrigen Grásern und das Be-
streben, den Blůthenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk-
ten aufzukláren, dringend aufforderte.

Zum Schlusse měgen noch die Resultate, zu denen die Unter-
suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefihrt hat, in folgender
allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden. :

Die Ahrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilie
spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Ahren und Kópfchen der
Juncaceen und die Ahrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber
bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der
Gattungen (Cypereem) eintrat, ist dieselbe bei den Gramineen
allgemein herrschend geworden*). Die 1bliůthigen Ahrchen mit mehr
oder weniger vollkommen terminaler Blůthe sind zum grossen Theile
gewiss, und móglicher Weise úberhaupt**) aus mehrblůthigen durch
Reduction und Terminalstellung der einzigen úbriggebliebenen Blů-
the hervorgecangen. Der Blůthenspross beginnt selten: mit 2 mehr
nach růckwárts stehenden Vorspelzen, gewóhnlich mit einer hinteren
Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf.
ihren Ursprung aus 2 Vorbláttern hindeutet, seltener (in 1blůthigen
Ahrchen) einfach 1kielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen
und einigen Čyperaceen noch doppelt Száhlig, ist bei den Grásern
zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia-
tion) einfach Száhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig.

*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne Hackel von Vulpia sind aber jeden-
falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnuns. (S. Hackel Spi-
rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.)

**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrůnden das Letztere glauben,
ohne es jedoch bestimmt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu
kónnen.

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 20

(Streptochaeta), sondern wurde rudimentár, zu Schůppchen (Lodi-
culae) reducirt, deren hinteres meist noch schwand, wáhrend die 2
vorderen entweder nur im Anfanc ihrer Entwicklung oder ferner auch
spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver-
schmelzen, wodurch die Distichie des Ahrchens bis ins Blůthenperi-
gon durchgefůhrt wird. Staubgefásse ursprůnglich in zwei Száhligen
Kreisen, doch schwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im
Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchmal auf
2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht ursprůnelich aus
drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch
verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen
ungetheilten nach voru stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs-
geschichtlich anfanes auftritt; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und
kehrt so zum bicarpelláren Zustand zurůck, wáhrend das dritte vor-
dere Carpell in dem Ganzen unterdrůckt bleibt; selten kommt auch
dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selten
bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der ursprůnglichen
3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd,
und wird dann nur einé Narbe gebildet.

Sei es mir noch erlaubt, in Kůrze die phylogenetische Stel-
lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu berůhren, ein Thema,
welches auch Pax in Engler's Jahrbůchern VII. 1868 in seinen
Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezocen,
aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten
nicht beipflichten kann, dass námlich die Cyperaceen phylogene-
tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Gramt-
neen. Er saet, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit gánz-
licher Ausserachtlassung der Hackel'schen Ansicht von der Gras-
blůthe, allein letztere befinde sich in befriedigender Úbereinstimmung
mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch
nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wáhrend die
Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der
phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist
aber unhaltbar, wie ich im Frůheren einleuchtend genug nachgewie-
sen zu haben glaubte. UÚbrigens spricht gegen sie auch noch das
verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen
selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch
in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumiflorem, einander
beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Graměneen noch nicht
zur Bildung eines Perigons gekommen, so wůrden sie vom den

40 Lad. Čelakovský

Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Lolřloren, speciell die
Juncaceem, getrennt abstehen; denn die natůrliche phylogenetische
Reihenfolge wáre diese: 1. Hochblátter noch nicht zum Perigon ver-
einigt, resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon
durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden
(Juncaceen). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwunden
(Cyperacčen). Dann aber wáren die Glumifloren keine natiůrliche
Gruppe, was wohl niemand behaupten wird.

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so
viel tiefer stehen wůrden als die Cyperaceen, hinfállig geworden,
sehé ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche
die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es
unbedingt zugeceben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass
die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden kónnte; es

sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen +

nach růckwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort-

geschritten sind. Hiebei haben sich allerdines bemerkenswerthe Unter- -

schiede. herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra-
mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren
den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die
Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten.

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung
desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen
Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo-
genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá-
tere entwickelunesceschichtliche Hinaufrůcken desselben auf die Sutur
bei den Gramineen ist allerdings eine Růckkehr zu dem phylogene-
tisch frůheren Zustand, aber die gewóhnlich stattindende Verwach-
sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der
bei den Úyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den
Grásern eigenthiůimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo-
sperm umgebene Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls
ursprůnelicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá-
sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen
Carpellen bei den Cyperaceem typischer, ursprůnelicher, álter als
wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich
viel, ob man letzteren dabei fůr 1karpellie oder fůr 2karpellig an-
steht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine
ursprůngliche Dreizáhligkeit vom typischen Gzáhligen Perigon der
Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzune der

Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. A1

vorderen Perigonschůppchen ausgesprochenen Úbergang zur Distichie
ab, und zwar im Šinne eines weiteren Fortschritts.

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil
der Cyperaceen noch terminale Einzelbliithen und cyměóse Partial-
blůthenstánde (Scheináhrchen), ste sind also z. Th. noch haplokaulisch
(1axie), wáahrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig ") sind, weil
sie unbegránzte Ahrchen besitzen und die 1blůthigen Ahrchen mei-
stens (vielleicht úberall) durch Reduction aus mehrblůthigen entstan-
den sind. Die zweizeilige Anordnung der Ahrchen scheint mir auch
jůngeren Datums zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist
nun bei den Úyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wáhrend
ste bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta)
durchwegs herrschend geworden ist. Im vegetativen Bereich bedeutet
die schárfere Gliederung des Štengels eine schárfere Differenzirung,
also ebenfalls einen Fortschritt gegenůber den Čyperaceen und Jun-
caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit
Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorce-
schritten.

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy-
peraccemn abweichen, haben sie sich von den lteren Typen — so
den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech-
net auch Nágeli in seiner „Abstammunegslehre“ die Gráser zu
den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen © Monocotylen
und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung
des phylogenetisch am hóchsten stehenden Pílanzentypus handelt.

Erklarune der a

Fig. 1. Diagramm des Ahrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas-
ser. 1, 2 die beiden Ahrchen-Vorblátter, 3, 4, 5 die drei
een Hůllblátter; d Deckspelze, vv“ Blůthen-Vorblátter.

„ 2. Diagramm desselben Ahrchens nach Děll. 1—5, d, vv wie
in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen
nach Dól1.

„ 3. Diagramm desselben Ahrchens nach Hackel. 1—5, d, v“
wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen
nach Hackel. B und D zusammen der Hůllspelze 3 in
Fig. 1 gleichwerthig.

42
Fig. 4.
„ Š
» 6
„a

Lad. Čelakovský Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta.

Hůllspelzen 1—5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die ©

Basis der Deck- und Vorspelzen, vergróssert.

. Hůllspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer-

sprengt.

. Hůllspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden

Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze
4 etwas gedeckt.

. Ahrchen der Streptochaeta im Ganzen, wenig vergróssert.

o oo ká 7- om — "esk Sh

ř)
n k o P E B nb

L. CELAKOVSKÝ. STREPTOCHARTA SPIGATA. RA

Autor del. Lith Farský Prag.

S1tzver. d. komgl dom. eselisch d Wissenschaít. Mathemat naturwiss. lasce 109%

Nerosty

4.
a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11, ledna 1889.

X. Nerosty.

Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo-
hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází
dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných

drahokamů
množství už

dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné
itečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však

hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté
bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled.

Co se

literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii

vyšla a sice:

1859—1887

1868—1888

185%

1879.

1880.

1883.

„ Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I—XXIV.
— Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby-
čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné
krajině se vyskytující, uvedeny jsou.

. Records of the Geological Survey of India. Vols.
I—XXI. Menší seologická pojednání a pak na mnoze
také taková, jež o nerostech jednají.

„ — Gatalogue of the Geological Museum in connexion

with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. [:

Minerals. —

Popular Guide to the Geological Collections in the

Indian Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R.

Mallet F. G. S. — Geological Survey of India.

Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M.

F. G. S. — Geological Survey of India.

— Dto. — No. 5. Economic Mineral Products by F. R.

Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological

Survey of India. l

44 Otokar Feistmantel

1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals ©
in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet,

F. G. 8. ete. —

1879—1887. — A Manual of the Geology of India. —
Vol. I. and I. Geology. — (H. B. Medlicott und W. T.
Blanford).
Vol. III. Economic Geology. — (V. Ball).
Vol. IV. Mineralogy (mainly non-economic). — (F. R.
Mallet).

1839-1884. Journal of the Asiatic Society of Bengal. Vol. 1—LVI.
Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po-
dobně v Proceedings As. Soc. Bengal 18605—1888.

Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí,
vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie
Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jmeno Indie
zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní
nejbližší pohraniční krajiny.

Prvky
1. Démant.

Z Indie byly démanty nejprvé známy, také největší známé dé- ©

manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova-
žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují.
Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavernvera,

jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na- ©
vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo — ©
ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen ©

nepatrná.

kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru
(palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách
(rule a svoru) uložen jest.

Jediné v provincii Bandelkandě, v státě Panna se dnešního dne ©

děje dolování na démanty v pravidelném způsobu.

Panna leží asi 110 angl. mil (176:99 kilom.) na jihozápad od
AlNahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nale- ©
zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo- ,

východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna.
Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalezají, pozůstávají Klavně
ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu

Co se uložení démantů týče, tu nalezají se z větší části v štěr-

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45

dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7:6 m.) široké a 30 stop (9:1 m.)
hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou.
Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů
v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým
knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním
desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročně. Velké démanty nebyly na-
lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři
odrůdy: Motičal čiré, mamik zelenavé, panna začervenalé, banspat
tmavé. Jsou ale také v náplavu.

Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních
Provinečéch, hlavně v okresu Sambálpuru (21930' s. š. a 849 v. d.)
a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra-
videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se
z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26:3 kar.) — a měl cenu
5000 zl.

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (12872 kilom.)
jihovýchodně od Nágpuru.

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalezaly, jest v Jižní
Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah
kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se
nevyrábí; dále Karnuú!, na řece Tungabádře; tam stávalo v celém okolí
mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech ( Banagan-
pilly: 15918'55 — 78916 v. d., a Ramulkota 15934 s. š. a 7893' v. d.)

| pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde

ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky-

- tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 67*/, karátů

nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 24*/, karátů.

Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Ktstny a Go-

. dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partial, na levém
| břehu Kistny (u 80930" v. d. a 16940" s. š.) a u Kollur, na pravém
| břehu Kistny (u 805 v. d. a 1694230" s. š.), neb z těchto míst
| pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt
| nebo Regent.

Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod

| jmenem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil
| (17699 kilom.) na severozápad položeného. Avšak mésto Golkonda
| samo není nalezištěm démamtů; neb tam jen se řezaly a leštily —

a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše-

| obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. —

46 Otokar Feistmantel

Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na čtyry třídy, dle
svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou
býti různě zbarvené.

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém
Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary:

(201) 02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě
(Geology of India, III. p. 39): A
(201) 02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Tbid.
III. p. 30).
z horského potoka u Simly v Pandžábu.
(201) 002; (Proc. As. Soc. Bengal 1872 p. 193;
(201) 02. (111) 0; ( Wallet Deser. Cat. p. 27; Geology of
(111) O. (110) o 0; z okresu Karnúlského, v Madrassku. (Mal-
(201) 002. let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8).

2. Tuha.

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech
ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se
málo kdy může s prospěchem používati.

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána
grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti Ššpatnější než tento.

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se
ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. (Cent jí tam stojí asi 4 zl.
Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji.

Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej-
větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se
v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepant,
v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly
(šachty) jsou 100—300 stop (30:5—915 m.) hluboké; způsob dolo-
vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba
vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do
Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání.

3. Síra,

Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle- ©

žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalezají se v odlehlých krajích,
takže skoro všecka potřebná síra se dováží.

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup.
(asi tolik zlatých).

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou:

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47

V Madďrassku blíže ústí řeky Godávarie; v S"adhu blíže Karáčie ;

v Balučistáně.

V Afghánistáně, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po-
blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest
beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá.

V Fandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo-
hatých na pyrity (nejspíše eocenní).

V Kašmáéru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou
ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich
500—600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách
v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se
pospolně se sádrovcem.

Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu
pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest
sopkou činnou, nalezají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není
| značná.
Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7),
| vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující:
| gy MEA GE MAS 88-92

OMV on pe ke 244

zbytek (Ca SO,, popel atd.) 8:64

100:00
Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy:
(Lb) E

4. Měd.

Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př.
| na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány),
| dále v Singhbhůmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu
v Himálaji.

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns-
| karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India
| XXII p. 334).
| 5. Olovo.
| Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže
| Maulmainu v Barmě.

6. Stříbro.

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem
-v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý-
vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě.

48 Otokar Feistmantel

7. Zlato.

Nalezá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých
horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a submeta-

morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís-
kovcích mladšího stáří.

Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá.
Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná.

Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní
Indii; a z jiných míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá
v řečíštích řek; také v jednotlivých částech provincie Cutia-Nágpur
(Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé
řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých
místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom-

bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár,
ale též v náplavu.

k o adí U „0

V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti ©

Jižní Indie, kde, jak se má za to, iv dávných dobách zlato ve
velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes
rýžuje.

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné
žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata
Z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi-
tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo
pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech
Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v Majsúru).

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company“

v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba :

3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 18806—87 udává se
výroba na 2000 uncí měsíčně.

Nedavno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri ©
v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně s malachitem. (Mallet 1. c. ©

1887 p. 2).
8. Platina.

Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem ©

v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru; v Pandžábu v údolí

y

řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49

Sirníky.

9. Pyrit nebo kyz železný.

Nalezá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal-
linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní
upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi.

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně od

' údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst:

(100) o 0.

10. Arsenopyrit.

V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy-

| skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemenité břidlici.

Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri

-v Rádžputáně, v malých krystallcích. Ree. Geol. Survey of India
| XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28.

(110) o P (011) Po (012) 42Po a někdy ještě k tomu

11. Kobaltin.

(101) Po

Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba-

| goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs:

(100) © 0m 2(201) o 02 (111) O.
2

Analysa poskytla (Rec. Geólog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R.

SEDVO. 6.

antimonu
kobaltu

niklu ..

12. Pyrrhotin.

| Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet):

spy nd 9416

Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri

| v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (2799'30" s. š.

a 7692620" v. d.); v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od

| Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri

v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 289 s. š. 75950" v. d.).

Tř. mathematicko-přírodovědecká.

4

50 Otakar Feistmantel

13. Galenit.
Nalezá se v Indii v horninách metamorfických (ve svoru a rule),

v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které

jsou stáří palaeozického.
Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy-
skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně.
Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka AD
zmíním se jen o některých.
V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah
a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle-
dující poměry stříbra a olova:
a) 66: 69% olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy.
b) 70129; olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy.
Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analysovány na
geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry:
189, olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova.

Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy —

asi 709 olova 12—14 uncí stříbra na tůnu olova.

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice
nejprvé v okresech Bhágalpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—809
olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné
opravdové pokusy dolování. ©

Dále vyskytuje se provinciích Čutia Nágpur, Lohárdagga; pak
v střednéch Provineiích, v Revě (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně,
v Bombajsku (v ov Guzerátu), pak v Pandžábu a sice v okresech
pohoří Himálajského a na ještě jiných místech.

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se-
verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káfiristánu, a prvé vykázaly 15
uncí a druhé 28 uncí; stříbra, na túnu rudy. Také jest v Šanských
státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí.

14. Chalkosin neb Chalkocit.

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně

s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen-

trálních Provinciích; v Sinehbhumu v dolech na měděné rudy velmi.

obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp.
Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu; od Baxy
v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří
a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20.
15. Sfalerit.
Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice

Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51

od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru
v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Simly
(v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě
Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py-
ritem a křemenem.

16. Cinnabarit.

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti
značné množství rtuti. (Dr. R. Saunders v Cpt. S. Turner's Embassy
to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých-
Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra).

17. Molybdenit.

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu
a sice: u Mahábághu pospolně s galenitem, chalkopyritem a bornitem
v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá-
ragandy v chloritické a slidnaté břidlici; také v metamorfických hor-

| ninách v Mánbhumu (v Bengálu).

18. Realgar a auripigment.

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji,
také v Čitrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá,
tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné
k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo
to ale k připravování směsi ku holení a sice:

a) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené šťávou

| stromu bananového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných
| dílech — přiloži se na části, které se mají holiti.

b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru
"/, dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest
k potřebě hotovo.
19. Antimonit.
Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La-
húlu (v severozáp. Himálaji); dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai-
darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v a

| v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu.

Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží-
vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek
z galenitu).

20 Chalkopyrit (kyz měděný).

Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve
větší hojnosti se vyskytuje,

a*

52 Otakar Feistmantel

Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himálaje, ze Sikkimu až
do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra-
bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 49.
Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům.
Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví.
K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz-
štěpenou. násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb.
mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi
za 50 kr.

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst
Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit,
a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje
se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá
skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů.

Podobně vyskytuje se chalkopyrít u Daribo, v státě Alváru,
v Rádžputáně a také se měď vyrábí.

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky ©
Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru.

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde
r. 1857 a r. 1802 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko-
pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly.

Podobně nalezají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári-
baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori-
tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly
před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu,
v Bengálu; pak Pandžábu v himálajských provinciích Sirmuru a Kulu
vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. —

21. Bornit.

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 144 km. se-
verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se
v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak
v severním Afchánistáně na několika místech.

22. Vetraedrit.

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní.
části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu
v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném
množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me-
tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan
F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec (Geol. Survey of India XVIII. pt. 4.
1885, p. 235—237) měla následující výsledek :

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53

PERO: ee 4bali.e 2 2 eZeleza KAR a obi: D39
PRO L 2D OZdnků. < 0D
Arsen ode eb W2ZUNCIL VADU E, 8 1:07
Mědi s 3)raniuc E869 SPV RNOLCCNÁKO) 00) 0-13
SErÍbra svou 44. sledy Nerozpustné. ..... . 0:68
Olovarkodbi je -4.030 Kyslíky, kys. uhlič., voda oo 3:15

10000

Kysličníky.
23. Cuprit.

S jinými rudami měděnými v Singehbhůmu (v křemité hornině
matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh-
puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně
s ryzí mědí a na některých jiných místech.

24. Korund (různé odrůdy).

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách :

a) Smirek nalezá se v značném uložení v jižní Revě mezi ve-
snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir-
zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest
známo v rozsáhlosti 0:8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje
mocnosti až 27 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici.

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní
Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally :

(1120) o P2 (0001) o R,

mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu

| nalezeny byly krystally: (hh Zh t) mP2.

c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubém dosti

| vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro-
vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl.

V Afghánistáně nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od

| Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to:

(1120) o P2 (0001) oR (1011) R;
(1120) wo P2 (0001) oR (1011) R = (1011) — R.

V Kašmíru, v pohoří Zánskaru, kde safíry se vyskytují, také

| pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalezal safír
| na jedné, a rubín na druhé straně.

Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také

| safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada-
mova Píku); jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské; ale tvrdí se,

54 Otakar Feistmantel

že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější
barvy.

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování
jest Mogok (Mogont) u 22055" s. š. a 96930" v. d. a nalezají se mimo
to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od
Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25:6 km. severně od téhož města.
Některé krystally měly následující tvary: ;

(1120) o P2 (0001) oR 1(1011) K;
m(1011) R (0001) oR (1120) m F2;
(1120) oo P2 x (1011) R (0001) oR (2243) */,P2.

Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal
státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří-
znivě. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin
v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa-
tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl.

důchodů z těch dolů: nynější důchod není ještě značný ale doufá se, »

že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887—88) bylo ode-
sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. —

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší
zaručená váha jednoho udává se na 47 kar.

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde
se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor,
hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Gallu. Safíry jsou
tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější.

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po-
spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě.

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru
jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly
a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou
to pravé safíry; pak arci stoupaly v ceně; o pravém nalezíšti se
nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog. ústavu v Kal-
kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi ními, a to hlavně :

(2211) 4P2 (0001) oP;
(1121) 2P2 (0001) oP;
(4488) */,P2 (0001) oP.

Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3"

vysoký a 1%/,"“ a 1'," široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý
nýbrž částečně též mléčný.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55

Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry,
a sice z ruly a ze svoru.

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě
jiné a sice:

Žlutý safir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny
v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde
na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno;

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient. amethyst) také
byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě.

20. Haematit (krevel) nalezá se na mnohých místech v hor-
ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech
Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá-
varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá;
podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní
Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo-
haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX).

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po macnetitu byly nalezeny
v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai-
nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) o 0.

26. Ilmenit — nalezá se v podobě písku v jednotlivých řekách
a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož
i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalezá se
v horninách metamorfických.

27. Braunit.

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa-
tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu); dále v hoře
Munsuru, asi 32 km. severových. od Nágpuru v C. Provinciích —
a na jiných místech v metamorfických horninách.

28. Křemen.

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje
se ve velkém množství odrůd.

a) Křišťál (křemen průhledný a krystallovaný), v sádře v Solném

pohoří v Mári, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné,
úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou
různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd.; poloprůhledné a prů-
svitné, tvary krystallografické jsou jen jednoduché:
(1010) oo P (1011) P (= (1010) o R 1(1010) R =(1011) —R); nebo
(1011) P (1010) oP (==1(1011) R =(1011) —R) (1010) m R); také
mnohdy pouhé: (1011) P. (= 1(1011) R 1(1011) —R) s plochami
stejnoměrně vyvinutými; jindy zase:

56 Otakar Feistmantel

(1011) P (= 1(1011) R 1(1011) —A)
při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty
jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) co F co tvar pobočné hrany
otupující.

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil
jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od
Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů. ©

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru
v okresu Sambálpuru, nalezá se krystall. křemen dosti hojně:

(1010) oR z(1011) R 1(1011) —R.

krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměrn,

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu,
kde nalezeny kusy 2"3'/," délky a 1'3" průměru.

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle-
dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí.

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském
pohoří vyskytují se krystally křemenné.

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellam v okresu Tandžoru,
jakož i v okresu Nellorském.

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu
Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu
a Rádžmahálských horj (obyčejně (1010) we R. =(1011) R. z(0111)
— R) zpodní čásť obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst.
V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách
žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně
se vyskytuje.

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand-
žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan-
giru, v okresu Šambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou
z části krystallované: (1010) o R z(1011) R 1(0111) —A.

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách.

f) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry-
stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári-
bághském v Bengálu ; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu.

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá
žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu,
kde nalezají se v náplavu okolí Ratnápury.

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas-
šerimu; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57

%) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu
Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo.

k) Chalcedon a achát nalezá se v Indii ve velkém množství,
a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině
v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se
karneoly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné
odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu
a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí-
něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch
krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých
místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem
průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě
v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně
do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve-
dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech
stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk
a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham-
medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi
600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi

80.000 zl.

V menším rozměru S zabájí se podobné předměty v okolí Dža-
bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny
do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky,
držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na
péra, náramky, nákrčníky a jiné.

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě
kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě
záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalezáme.

l) Pazourek, nalezá se ve svrchní části útvaru křídového v se-
verovýchodní části okresu Tričinopolie. —- Dále v třetihorních vrstvách
v Šindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po-
dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa-
cího kamene k puškám a také k výrobě pze nástrojů, jež
se v Sindu posud na různých místech nalezají.

m) Rohovec se nalezá v metamorfických horninách v Indii
v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku.

n) Zkřemenělé dřevo vyskytá se na mnohých místech v Indii,
tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách U v trapp
v Rádžmahálských horách a v Laon.

58 Otakar Feistmantel

29. Zirkon.
Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero-
západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 12:8 km. západně
od Rasulu; tyto byly krystallovány :

(100) oo Poo (110) oo P (111) P Aki (mPn) snad (311) 3P3.

Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně,
odkud také známy jsou krystally :

(110) oP (111) P (881) 3P (811) 3P3.

30. Kassiterit (ruda cínová).

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen
v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári-
báchu, v Bengálu.

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro-
vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje
odsud do poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton.
Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí-
novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce
v údolích řek a potoků jmenovaných krajin.

31. Rutil.

V malých krystallcích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi-
málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných
v křemenci.

32. Pyrolusit.

Nalezá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom-
bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál-
purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li-
monitu.

39. Limonit.

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou
hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také
zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou
hlinitého ocelku. ;

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který
stojí s čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení
a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po-
vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp
(čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor-
nině matičné.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 59

34. Opal.

Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice
na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo-
dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském
pohoří.

30. Psilomelan.

Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 km. severně od Vi-
zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim
v Bombajsku; u Gosálpuru v okresu Džájpurském; také na ostrovech
Mergui a na jiných místech.

36. Wád.

U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem.

Soli hálové.

37. Sůl kamenná.

Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých
způsobech.

Nejprvé co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném
„Solném Pohoří“ (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra-
nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop
(83:8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30:5 m.). Solná lože
nalezají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slínu
a pískovci solnonosném“, stáří stlurského; střídají se s loži nečisté
soli a nad tím pak jest červený slín a sádrovec.

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky
buď jednoduché (100) co O, anebo (100) 00 0 0, (201) o 02, Jinak
jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů
(povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje.

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic mineral
Products“ str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří:

Ghloridesodnatý - < « + - « 94:60 93:00
s Motečnatý 47. s 0:71 125
ssbovápenatý ©1.044 1 — 0:50

Siran vápenatý . . . « +.. 0-77 O5

ZEMMSPIALO 0 6 sledy sledy

Modalakzbvátar: 1 K0 vo 3-92 450

10000. 10000

60 Otakar Feistmantel

Podobné mocné uložení nalezá se dále na sever v okresu Ko-
hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorních (jak se zdá eo-
cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (3048 m.). Také v do-
mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest
uložení kamenné soli.

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve
v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší
délkou 32:18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 5“
(0:91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695:8 km.*);
sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje; mimo to ale se
umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest
skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté.

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6:45 km.
dlouhé a 2:41 km. široké; jest velmi ploché, v horkém čase úplně
suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do
plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje.

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél
pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží —
Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na
10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii.

38. Sylvin.

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole
v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle
chloridu draselnatého (61:43), také chlorid sodnatý (29:32), séram ho-
řečnatý (T118) a pak voďu (2:10.) — (F. R. Mallet: Geology of India
BD 35)35)

39. Fluorit.

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak
v okresu Ráipuru v ČC. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené
a fialové; také ve vápenci u Revy; dále v severozápadní Himálaji
(v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu.

Soli kyslíkaté.

40. Chrysoberyl.
Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi
v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od

*) Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Ball: Geology of India
II, p. 437.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61

Rádžmahálu (v Džájpursku) v Rádžputáně, což však jest poněkud
pochybno.

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd.

41. Spinell.

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi
různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na
mnoze krystallovány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) © 0; také
srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na-
lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli
(a 8940" s. š. a 77930" v. d.). Také pospolu s korundem v okresu
Salemu, v údolí ř. Káverie.

42. Chromit.

Nalezá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu
Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže
Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port
Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu.

43. Magnetit.

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak
v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože
v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O;
dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin-
gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek-
kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku
nahromadďují.

44. Borax.

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač
se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu,
v záp. Tibetě a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých
jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb
co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve
spojení s horkými prameny, jež mají 1359 až 178“ F. (= 5729 až
81:19 C.), ku př. v údolí Puga, kde se nalezají uprostřed krajiny,
obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou; vrstva ta pozůstává ale ze
směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných
látek, Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu

- výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale
| nalezá se vrstvička 27—3" (5—8 em.) mocná sestávající hlavně z bo-
| raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje.
| Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách
| přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí,

62 Otakar Feistmantel

Namnoze nalezají se u jezer tibetských krystally, následujících
tvarů:

(110) 00 P(100) o Poo (001) OP;
(110) oo P(100) 00 Poo (010) oo P (001) OP;
(110) oo P(001) 0P (041) 4Poo (010) oo Poo (100) o Po (221) 2P(111) P.

Vývoz z Indie za rok 1886—87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně
226.969 rup. (= stejně zlatých).

45. Salnytr obecný (draselnatý).

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých částech Bengálu,
severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd.; objevuje se, po-
míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch-
nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky
v rozkladu se nalezají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou
jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují
z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná-
sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo-
váním čistí.

Největší část vyveženého salnytru přichází z Beháru, pak ze
severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886—87 vyvezlo se
z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých).

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit,
také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách,
kde salnytr obecný jest hojný.

47. Kalcit (vápenec).

Jest v Indii velmi hojný; ale krystallovaný vyskytuje se dosti
zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy-
skytují se jen rhomboedry: x (1011) R; x (1012) Rx (0112) —",R;
a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na-
chází se pospolně s zeolity.

Jinak vyskytuje se co vláknitý kaleit v sedimentárních vrstvách
vložených v dekkanském trappu: Vápenný tuf nalezá se na mnohých
místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Himá-
laji a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stala-
ktity a stalagmity nalezají se v jeskyních v Karnůlu (u Billa Surgamu)
a v Tenasserimu; žrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki-
stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece
(Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to
vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o čemž pojednám ještě
dále (mezi horninami).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63

48. Dolomit.

Pseudomorfní krystally dolomitu po soli nalezají se v Solném
Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži.

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických
horninách; ku př. blíže Goy (56:4 uhl. váp. 348 uhl. hoř.); u Nág-
puru v centr. Prov. (61:80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy
severně od Gávanu v okresu Hazáribáchu (53:85 uhl. váp., 45:18 uh.
hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (6468 uhl. váp., 3414 uhl.
hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru
(55.48 uhl. váp., 43'55 uhl. hoř.): také v severozáp. Himálaji, v okolí
Náini Tálu a Masúrie atd.

49. Magnesit.

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu
Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě;
a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (691 uhl. hoř.,
135 uhl. váp.).

90. Siderit.

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou-
stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu),
a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti; vy-
skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský,
a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků.“ —
Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se
vyskytuje.

1. Aragonit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině
v Káthiaváru.

92. Cerussit.

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství

ku př. v Adžmíru.
53. Soda (natron).

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného

reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu se tvoří a ještě
jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu.

| Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice

v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž

- chová sodu a tronu.

94. Malachit.

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalezají; pak
| obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyskytá se v okresu Nelloru, Bellary

604 Otakar Feistmantel

v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársinepuru; také v mědě-
ných dolech v Singhbhúmu, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu.
55. Azurit.
Méně hojný, na některých výše uvedených místech.
56. Thenardit.

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod-
natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře
roztoku. m

97. Glauberit.

Nalezá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu

Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uvádějí se tyto tvary:

(001) 0P (111) —P (110) o P(100) o Po;
(001) 0P (112) —'/,P(111) —P (110) © P(100) © Po (021)2P (012)
AD le

98. Anhydrit.
Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himaláji; také .
v sádrovci v Solném Pohoří.
59. Baryt.
Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Simle,
a v provincii Revě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány.
60. Coelestin.
Krystallovaný nalezen v ŠSindu na povrchu vápenců tertiérních
a to: (011)Po, (110) o P, (001)0P; dále v červených jílech třeti-
horních, v Solném Pohoří.
61. Anglesit.
V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag-
haru, u Adžmíru.

62. Mirabilit (sůl Glauberova).

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích,
v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní
solná látka, známa jménem reh, jež hlavně pozůstává z vodnatého
siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak ©
vyrábí se sůl Glauberova a také soda. :

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen
mírabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu).

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy
(Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato
sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65

na úpatí hor Himálajských v Sikkimu nalezá se takové výchozí a při-
cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání.
63. Sádrovec.

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných,
ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru.

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti-
horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči-
nopoli v Madrasské Provincii.

64. Epsomit.

Na několika místech, a sice nejprvé v zmíněném již výkvětu
solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slínu, asi
7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Špitie
v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici; za podobných okolností
také na Nikobarech.

65. Melanterit.

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri
v Rádžputáně; v Afchánistáně (v okresu Kakur); v Kumáunu; a na
vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých
se sbírá, čistí a do prodeje se přináší.

66. Chalkanthit.

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech

u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných.
67. Bloedit.

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli,
a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak
jeden následovně : *)

(110) oP. (210) oP2. (310) ooP3. (100) oo o. (120) oP2. (010) oP.
(I11—P. (001)0P. (011) Po. (111) P. (811)2 P2. (201)2 Po.
(121)— 2 P2.

68. Vivianit.
V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu.
69. Libethenit.
Na starých haldách u měděných dolů v Šinghbhúmu, a Sice
v krystalech: (110) © P. (011) Po; (110) o P. (011) EE
70. Lazulith.
Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu.

*) F, R. Mallet: Geology of India IV. p. 144 fig. 39; Schimper: Zeitschr. £.
Mineral. u. Krystallogr. I. p. 70.
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 5

66 Otakar Feistmantel

71. Chalkophyllit.

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných

dolů v Sinnehbhúmu.
72. Apatit.

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Ramidi blíže
Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu
(v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru.

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné
rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž
stáří není docela zjištěno).

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen-
ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na-
cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru.

73. Mimetesit.

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu,
v Barmě.

Křemičitany.
74. Andalusit.

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ;
také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid-
lice nachází se v Pohoří Tušám, asi 128 km. záp. záp. sev. od města
Delhie.

75. Kyanit.

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii; a sice v severo-
záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru; v Sik-
kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině.
V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem ;
podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhátčcít známa z břidlic
v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji.

76. Staurolit.

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu
Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro-
stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány :*)

(110) co P(010) © Po (001) oP
(110) co P(010) o Pos (001) oP (101) Poo
(110) oo P (010) o Pos (001) oP 1032) (3/, P oo)

*) F. R. Mallet: Deseriptive Catalogue of the collect. of Minerals ete. 1883,
str. 238—239.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 67

(110) o P(010) o Po (001) oP (101) Po 1032) (Po)
(110) oo P (010) o Řos (001) oP (232) 1, P*,)

Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně
ve svoru v okresu Hazáribáchu ; také znám jest od Gandamaku v po-
hoří Safedkoh, v Afghánistáně, v krystallech :

(110) c P(010) 0 P.

77. Turmalin.

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl)
nalezá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak
ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalezají kry-
stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi-
morfní*):

(1120) oo P2 (1010) oo R, mající z (1011) R na jednom a =(1011) R
m (0221) 2R na sn ih Mimo to vyskytuje se:

(1120) o P2 (1010) — = mající x (1011) R na jednom a = (0221) —2R

z (1011) R na druhém polu; dále krystall jako předešlý z dolů na
slídu u Gumdži v 8. Hazáribágchu:

(1120) o P2 (1010) © R(klh o) o Pn, mající x (1011) R na jednom a
x (0221) —2R x(1011) R x (kl hi) mRn na druhém pólu.

Podobně jsou známy krystally z Beháru:

(1120) oo P2 (1010) ooR z (1011)R x (0221) —2 R, se slídou a apatitem
v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) :
(1120) o P2 (1010) R 1(1010) R 1(0221) —2 R.

Mimo to nalezá se v žule v pohoří Arávallii; v Pandžábu ; v Sik-
kimu; v okresu Nelloru; v jižní Revě, pospolně s korundem ; v Maj-
súru a na jiných místech.

Červený turmalín (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí
Avy (1120) o P2. x (1011) A.

Modrý (indigolith) a zelený turmalín vyskytuje se v žule v okr esu
Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené
zevně. Zelený nalezá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin-
gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně-
nými již safíry.

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden
z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) © P2. (1010) o R. x (1011) R

*) F. R. Mallet: ibid. str. 227,
5*

68 Otakar Feistmantel

78. Epidot.

Jest v Indii velmi hojný, a sice co půstazit, v krystallinických
horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př.
v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule)
v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule); a v okolí Tonku v Radžputáně,
jižně od Džájpuru) v horninách metamorfických.

79. Vesuvian (Idokras).

V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán-
bhúmu ; podobně v Rádžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku,
v podobě egeránu.

80. Olivin (Chrysolith).

Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu,

v Rádžmahálských horách, v lavách ostrova Barren a v Ladákhu.
81. Chrisokoll.

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu

Nelloru v jižní Indii.
82. Granát.

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor-
fických; objevuje se v různých odrůdách.

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Rádžputáně, hlavně
v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalezá se
v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází
původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech
oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (521)
30*/,; (321) 30*/, (110)oo 0. Používá se těchto granátů velmi hojně
k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí.
Také na jiných místech se objevují.

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári-
bághu: (110) o O. (321) 30*/,. (211) 202; v okresu Nelloru : (110) o0:

Hessomitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu
Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný
granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený
granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) co %

83. Axinit.

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni-
tických) v Afghánistáně, asi 11 km. záp. od Kandaháru.
84. Lapis Lazuli.

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a
Balučistánu.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69

85. Lepidolith (slída lithionová).
Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribách (v Bengálu),
v okolí Pihiry (24" 38' s. š. 859 51" v. d.), v dosti značném množství
co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené
až šedo-fialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená
p. Tweenem, a ta poskytla:

Byslbekiemiče 60 ©, by 50:39
Boys Robin CS40 M S20 00 DL B 21603
M MOLeCn 44 HLA 1 ledy:
REGENTA do APA, DAVY 465 3) OM DSTT
ARA Slo asstea dna, VPA OJ Lid A8 140)
ARE SOdné 4 AA MET 45 AA 0. o
RUMOKU M o alde o) ei 617 oě PSE DAVO
DA Vo ddd obkocy ar nh ka slad vy YP ŘS te ABD
TO2HGNM

Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve
Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech:

BASTARD A005
Ubirah. 0., sad doodké id kk 6? Rzaděscě ddd a RE
ME SOA- s (609
kysherubidiat 16290, "070070

86. Flogopit.
V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru.
87. Muskovit (slída draselnatá).

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli-
nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se
na mnohých místech ve velkých kusech a deskách.

Tak se nachází v okresu Hazáribáchu (v Bengálu) na žilách
hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se
řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. šir., také 58 cm. dl. a 40 cm. šir.,
dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá
se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy-
váží. Podobně vyskytuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též
v žulových žilách ; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž-
putáně (Tonk, n všude jest v dostatečné velikosti, že mohou
se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyveženo z Indie
113 ctů. v ceně 154566 rup. (tolik zlatých).

88. Chlorit.
Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy- také v rule.

70 Otakar Feistmantel

89. Steatit a talek.

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na
několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar-
ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy
(v Bengálu); také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu; této
horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.);
a jest barvy šedé, červenošedé a pod.

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa
Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi
2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do
Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky-
tuje se také v Afchánistáně a v Barmě, kde se ho používá jako tužek
k psaní na břidlici.

90. Serpentin.

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách
v Mánbhúůmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších
horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských
a Nikobarských (v eocénu).

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází
se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí
ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra,
jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj,
který by byl otrávený, naleje.

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě
a v jižním Mirzápuru, v Bengálu.

91. Seladonit.

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po-

vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje.

92. Bronzit.
V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech.
93. Wollastonit.
Vyskytuje se v jižní Revě, v centrální Indii, u vesnice Raondi
(239 56' s. š. a 829 32" v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém

v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli-
nickém vápenci.

94. Pyroxen (Augit).
Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry-
stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy: salit v pohoří Nílgirí,

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71

kokkolith pospolně s granátem v Čutia Náepuru v j. Indii, v meta-
morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným
wollastonitem.

95. Rhodonit.

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen-
trálních Provinciích.

96. Amfibol.

Obecný amfiboč vyskytuje se hojně co součást metamorfických
hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní
součást amfibolových hornin.

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin
na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně
se to má s akčřnolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách
se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech
v talkové břidlici, ve vápenci atd.

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia
Nágpuru, v Afchánistáně, v Pandžábu a v Garhválu.

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu; v Indii vlastní se
nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara-
kášu; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu)
byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve
Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6:5; speci-
fickou váhu 2:98 — dále:

IKystkřemič 51:35
AO HORE 1:03
A SZOlOZIL čs od dh4s E22
„hořečnatý ..- -4+ 22.19

HhITC VÁDENE 546 s scart 13:40
A SOdNALKA 5 Jas ča 0:25

rasa se 20

VOGVŘVSBA NU SO 269

98:90

Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona
část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu
se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu
Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po-
době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než Jade, má 6:9—T a vyka-

*) F. R. Mallet: Geology of India IV. p. 85.

72 Otakar Feistmantel

zuje 3:24—334 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb
se jich v Barmě a hlavně Číně používá k výrobě ozdobných předmětů.
97. Beryll a aguamarin.

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových
žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen
byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu); tam se
vyskytly krystally: (1010) « F. (0001) oP; (1010) o P. (1120) o P2.

(0001) oP; (1010) o P. (1120) e P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou

barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribáchu vyskytuje
se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aguamartn.
98. Orthoklas.

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or-
thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly,
jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly
písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po-
délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry-
stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Čamatu v Čutia
Nágpuru, byl: (110) o P. (130) o $3. (010) o Pw. (001) oP. (101)
Po. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostlice, ale není udáno
dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adďular v žilách ve svoru
neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu
Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru
barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček).

99. Mikroklin.

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra-
nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž.
Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii
a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule).

100. Albit.-—

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie,

ale to není zaručené.

- 101. Anorthit.

Byl popsán pod jménem čnďčamit z jižní Indie, z okresu Sa-
lemu (Karnatik).

102. Oligoklas.

Tvoří součást žul himálajských, jež tvoří střední osu tohoto po-
hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73

103. Apophyllit.

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanském; hlavně v záp.
Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale-
zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho-
vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých.
od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny
objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně
bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po-
doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě
jsou:

(100) o Pw (111) P (001) oP; (často jako krychle (© 0m), s 0,)
(100) o Po (111) P (001) oP (110) o P;
(100) o Po (001) oP (111) P (210) m P2;
6800) 'c5'565:(001) oP (111), P-(113) ";P.
Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako:
(111) P (100) o Pw;
(111) P (100) o Pw (001) oP.
Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty:
(100) o Pow (111) P (210) o P2 (001) oP.
104. Analcim.

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po-
hoří Gavilgarhském v C. Provinciích; také v Rádžmahálských horách
se uvádí, jest nerost vzácný.

105. Chabasit.

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma-
zagonu v Bombajsku.

106. Laumontit.

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny,
A záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát); také v okresu Mazagonu v Bom-
bajsku, pak také v Kathiaváru,

107. Epistilbit.
Uvádí se z trappu dekkanského u Púny.
108. Stilbit (heulandit).

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul-
ghátu, na ostrově Elefantě, v údolí Narbady a na jiných místech,
krystally jsou hojné; hlavní tvary :**)

*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště; tam odtud pocházejí pěkné
kusy v dvorním Museu ve Vídni.
**) F, R. Mallet v: Geology of India IV p. 127.

74 Otakar Feistmantel

(010) o Po (201) 2Po (201) — 2Po (001) oP;
(010) oPw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) m P;
(010) oPo (201) 2Pmo (201) — 2Pm (001) oP (110) o P
(111) —P;

(010) ooPmw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) o P
(111) —P (011) Pw;

(010) oP (201) 2Pw (201) — 2Pm (110) o P (001) oP

(111) —P (101) Po.

U všech těchto tvarů převládá (010) ooPw, (201) — 2Po ,

a (201) 2P o.
109. Desmin (Stilbit).
Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor
a Thulghátu, dále u Půúny, na ostr. Elefantě, v pohoří Ga-
vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na-
cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed-
notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějíťovitě

urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby:

náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmín

za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou -

srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž
tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou-
stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle
rhombických známek a znějí takto:

(100) o Po (010) o Po (111) P;

(100) oo Po (010) o Po (110) oP (111) P;

(100) o Po (110) © P (010) o Po (111) P (252) 3/,P5/,.
(100) co Pow (110) o P (010) o Pe (111) P (252) *,P5/,
(001) oP.

Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly
soustavě jednoklonné, shledáme, že se maji plochy následovně:

De cu oP; (111) P=(110) o P; (010) o Po
(110) o P= (011) Pw; (252) 3, P*/, = (250) ao P*/,, a (001)

oP— (101) P; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for-

mule pro dotyčné jednoklonné tvary.
110. Natrolit.
Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh,
Ahmadnagar), a také z trappu v Rádžmahálském pohoří.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75

111. Skolecit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto
-indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Mineral. 12.
vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorchátu náležely do jed-
noklonné soustavy; mimo to nalezá se na jiných místech v záp-
Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže
jeskyň Ellúrských.

Od skolecitu odděluje se tak zv. Foonahlith (Púnalit), který jak
se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně
kysl. vápenatého (skolecit průměrně 1595, a půnalit jen 10-318 ve
sto dílech látky).

112. Mesolit.
V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech.
113. Thomsonit.

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a Sice uvádí
se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí
Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly
kusy nalezeny.

114. Prehnit.

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu; nalezen u Mazagonu
v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže
Adžmíru, a sice v hornině amfibolové.

115. Kaolin.

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ-

cových hornin. ;
116. Titanit (Sfen).

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových
horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibetě); ve fel-
situ v Rádžputáně atd.

Nerosty organogenní.
117. Uhlí.

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná
uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a Sice třetihorní, křídové,
jurské a triaso-permské.
skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladkovodních, v „soustavě gond-
vánské (Gondwána-System), jež se dělí na oddíl zpodní, střední
a svrchná.

Oddělení zpodní a středné obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež
uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích; rozprostírají

16 Otakar Feistmantel

se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy,
pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne
jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se
v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev-
ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalezáme v j. Africe
a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu
že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové.

Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob-
chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou; také nedošlo uhlí
"ještě všeobecného upotřebení. — |

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a Sice v pánví
Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni
(jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro-
vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do-
bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor-
níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. —

Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na-
lezá se v Sikkimu, na úpatí hor himálajských, pruh vrstev uhlonosných
téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti
uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno.

Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá-
nígandži poskytuje dobrý koks.

Ve vrstvách svrchného oddělení (jurského) gondvánské soustavy
vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Sonu a Narbady — ale v množství
nepatrném.

V útvaru křídovém nalezá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia
(v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu
v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové.

Třetihorní uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité; pře-
devším je nalezáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu;
některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te-
prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest
také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su-
lajmánském. — i

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun
(27,109740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední
Provincie vykazuje 119.116 tun (2,582.320 ctů.); Umeria 7698 tun
(153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se
uhlí z Australie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 7

118. Jantar.
Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně
-s lignitem.
119. Petrolej.

Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu
a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách
třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní
výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba
a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží Ť.
Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaune), asi 96 km. nad Thajet-
majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 callon
(5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe-
trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje“ —
avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do-
váží značné množství amerického petroleje. *) V poslední době zmáhá
se dovoz z Ruska.

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou
ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím.

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo-
žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny.

KX. Horniny.

Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují
archmcké vrstvy pěkné odrudy.

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C.
Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji.

Z větší části jsou to žuly obyčejné; v Himálaji obsahují oli-
goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich
k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých
budov atd.

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta-
věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru
v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly
in situ vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami
opatřené.

*) Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Note on the
occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India
1886. Vol. XIX pt. 4.

18 Otakar Feistmantel

V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra-
nitické ruly kola k polním kárám.

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob-
sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také
ku krytí střech.

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: písmenková žula — živec barvy
růžové, žluté neb šedobílé; nalezá se Bengálu, v C. Provinciích a na
jiných místech. -

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky-
tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu.

Zajímavý jest akolumit neboli elastický pískovec, který nalezá
se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin
metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není
v Indii znám co matiční hornina démantů *).

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá,
vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh;

dále v Bengálu v okresu Monchyrském; v Rádžputáně v státě Alváru, -

v Pandžábu a v s. záp. Provinciích.

3. Velmi rozsáhle vyskytuje se čedič, nebo, jak v indické geo-
logii se nazývá trapp; jest to hornina vyvřelá, která z větší části po-
krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jmenem dek-
kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500 mil geogr.
(688.286-25 km"); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti-
horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž-
mahálském, kde jest stáří jurského; mimo to nalezá se v podobě žil
ještě v jiných útvarech.

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný čedič, barvy tma-
vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho
ale jako hornina mandlovcovitá dutinovitá, obsahující různé minerály,
jako různé odrůdy křemene (achaty, jaspisy, chalcedony atd., ame-
thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil-
bit a p.).

Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje, ©

jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na
jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách
železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če-

*) Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog.
Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném
elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli.

S A o o (9

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79

- diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách

dávných užívalo se ho k různým účelům; nalezají se z něho mlaty

| zhotoveně, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry,
- Adžanty, u Karli a na ostrově Elefantě, z nichž některé pocházejí

z 200—150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány.
4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají

-velkou část pohoří Vindhije a Kajmůúru, jsou známy pod jmenem

| vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce
-v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmůrských
-a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém
| oddělení nalezají se rozsáhlé lomy u Čunáru, na řece Ganze, blíže
- Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen“ ; v druhém
-oddělení nalezají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa-

téhpur Sikri a u Gvalioru.
Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá
se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě-

-žluté nebo zašedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer-
o vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy
-v celku tak světle zbarvený.

Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po-
užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty; velké stavby

-v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer-
„ vených pískovců vrstev bhanrérských; pískovce obou oddělení po-

"skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po-
-užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře
vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí
„Sácaru, nalezají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto
- pískovců.

5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší,

| které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí-

skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin-

ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači

(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himálajských. Na

| některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch-
ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina
- Pačmarhi v C. Provinciích.

6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední

a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také
© k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalezá se.
| množství mlatů polaeolitického vázu, jež jsou z křemence.

80 Otakar Feistmantel

7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje
se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá.
Velmi rozsáhle jest mramor, částečně dolomitisovaný, vyvinut
v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká
v délce asi 3:2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad
míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky.

Místo to jest známo pod jmenem „mramorových skal“ (marble
rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva-
ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu
však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na
několika místech prorážejí, velmi značně popraskán.

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního
kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice
hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru.

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí
tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — Fis
ale jest výroba nyní dosti nepatrná. |

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo; hlavně jest
to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných
ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo-
třebuje k pracím řezbářským a ozdobným.

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě
Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti
staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii
roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur
Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Dzhódpuru a j.; dá se výtečně
leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky
zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ-
sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro-
vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum
světce Salima Čišti ve Fatéhpuru Sikri.

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou-
stavy pohoří -Arávallie.

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sicé
částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových.

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob-
ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači ©
a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu
v centrální Indii.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81

Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také
k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kankar
ít. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již
-při kalcitu zmínil.
| Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením škořápek
měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na-
lezají; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání
(Pan-supárí).
| ©. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům,
-jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá.
| Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprvé
obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech
„vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př.
„v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu
((v s. záp. Provinciích), v Surádžcarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu),
v Šuratu, v Guzeratu, v Kotě v Rádžputáně, pak v Sindhu, v Pand-
žábu atd.

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné — valchovka) slouží též
„k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby,
(že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech
Ů Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm.
(v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá.

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti
značně rozsáhlá,

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Ránígandže a Karharbári, kde
přicházejí v oboru vrstev uhelných.

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelinu, která se v Indii
na příhodných místech také tvoří; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní
Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (18293 m.).

Dále nalezají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek,
které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a Sice nalezá se vrstva
taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po-
dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných
džhál, z rozličných rostlinných odpadků.
| Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin
jako v Evropě, totiž z rodů: Seirpus, Carex, Parnassta, Utricularia
a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě
Utakamandě v Nílgirí.
| Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Himá-
laje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí.

| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 6

Otakar Feistmantel

Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek :*)

uhlíku „31605
vodíku . 408
kyslíku . . 23:48
dusíku 2-02
popele . 3321
100—
Podávám soustavný přehled nerostů a hornin.
Přehled nerostů (ID).
(Str. 43—77.)
Prvky. (Str. 44—149.)
Demant. Olovo.
Tuha. Stříbro.
Síra. Zlato.
Měď. Platina.
Birniky. (Str. 49—53.)
Pyrit. Cinnabarit.
Arsenopyrit. Molybdenit.
Kobaltin. Realgar a auripigment.
Pyrrhotin. Antimonit.
Galenit. Chalkopyrit.
Chalkosin. Bornit.
Sfalerit. Tetraedrit.
Kysličníky. (Str. 53—59.)
Kuprit. Kassiterit.
Korund (a odrůdy). Rutil.
Haematit. Pyrolusit.
Ilmenit. Limonit.
Braunit. Opal.
Křemen (a odrůdy). Psilomelan.
Zirkon. Vad.

*) Srovnej: V. Ball, I. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to-

muto dílu budiž poukázáno.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Soli hálové. (Str. 59—60.)

Sůl kamenná. Sylvin.
Fluorit.

Soli kyslikaté. (Str. 60—66.)

Chrysoberyl. Glauberit.
Spinell. Anhydrit.
Chromit. Baryt.
Magnetit. Coelestin.
Borax. Anglesit.
Salnytr obecný. Sádrovec.
Salnytr sodnatý. Mirabilit.
Kalcit. Epsomit.
Dolomit. Melanterit.
Magnesit. Chalkanthit.
Siderit. Bloedit.
Aragonit. Vivianit.
Cerussit. Libethenit.
Soda (a Trona) Lazulith.
Malachit. Chalkophyllit.
Azurit. Apatit.
Thenardit. Mimetesit.

Křemičitany. (Str. 66—75.)

Andalusit. Serpentin (Chrysotil).
Kyanit. Seladonit.
Staurolit. Bronzit.

Turmalin. Wollastonit.
Epidot. Pyroxen.

Vesuvian (Idokras). Rhodonit.

Olivin (Chrysolith). Amfibol.
Chrysokoll. Beryll (aguamarin).
Granát. Orthoklas.

Axinit. Mikroklin.

Lapis Lazuli. Albit.

Lepidolith. Anorthit.

Flogopit. Oligoklas.
Muskovit. Apophyllit.

Chlorit. Analcim.

Steatit (a talek). Chabasit.

6*

83

84. Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Laumontit. Mesolit.
Epistilbit. Thomsonit.
Stilbit. Prehnit.
Desmin. Kaolin.
Natrolit. Titanit.
Skolecit.

Nerosty organogennií. (Str. 75—77.)

Uhlí. Jantar.
Petrolej.

Přehled hornin (IT).

(Str. 77—82.)

1. Žuly a ruly. 4. Pískovce metamorfické.
Granitická rula. 5. Pískovce sedimentární.
Písmenková žula. G. Křemenec.

Pegmatit. 7. Vápenec (mramor).
Itakolumit. 8. Hlíny.
2. Krystalinické břidlice. 9. Rašelina.

3. Čedič (čili trapp).

Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přistupných offii-
cielních výkazů.

5:

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké
školy technické.

Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889.

(S 2 dřevorytinam.)

Hexagonalný fiuorokřeman draselnatý.

Z jedné kyseliny fosforečné, z Lahnských fosforitů v chemické
továrně v Pečkách připravené a ve 209 B zahustěné, usadila se v ná-
drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků,
které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro-
zkoumání daroval.

. Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač
zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově
a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra-
slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová
způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu-
čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při-
praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati
karakteristické pro fiuorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na
základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po-
znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně
čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou-
časně vyloučené sádry.

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto
finorokřemanu jsou zajímavy, ještě zajímavějším se stává však nález
ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fiuorokřemanu draselna-
tého, známý již dříve při obdobném fiuorokřemanu amonatém, o němž
se ví, že krystaluje buď v krychlové, buď v hexagonalné soustavě.
Krystaly Úuorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz-
měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Krystalo-

86 K. Preis

orafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že
K;„SiF, může krystalovati též v soustavě šesterečné.

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa-
ratu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých)
pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob-
ných krychlí K;SiF;. Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé
krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta
jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi-
morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta; na hoření straně

Obr. 1.

krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně
dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou
krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2).
Obyčejně jsou krystalky tohoto šesterečného fluorokřemanu draselna-
tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány,
následkem čehož sklon ploch jen přiblížně mohl býti stanoven. Ze
sklonu c(0001)oP : p(2021)2P — 115957 plyne poměr a:c—= 1:08898,
i jest tedy hexagonalná modifikace uorokřemanu draselnatého sou-
tvarná se šesterečným fIluorokřemanem amonatým.

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony,
vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná-
sledujícím přehledu:

Pozorováno Vypočteno

p(202T):c(0001). . . . 115057 dis

JC(0VO) 4 06590 6403'
2P1(0221)0 5301 5326.
Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola. :

V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových ©
Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném
vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak.
výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodďumen, nový to pro
Čechy mineral. |

ZM

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn. 87

Novomlýnský spodumen tvoří lupenatě stébelnaté aggregaty, barvy
světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách
štěpných nedokonale perleťově až skorem mastně lesklé. Často v sobě
tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence *“).

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht:

OU DO) NA
AO(BE O3). 30,107
C202 O2
MO 448 zdis sledyi
NaO RTECH 202
TE O OPEL
BROS 0

98-589,

Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo-
vati, že dotyčný mineral jest spodumen; odchylky od složení analy-
sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný
Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán.

*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa-
trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry-
tého lomu vápenného.

6.

Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru.
křidového.

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba.
(S tab. III).

1841. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerungen des
norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Romer. Die Spongitarien
des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Seyphia (CČa-
merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826.
1833: IP. 21871 655 E4

1878. Cephalites monostoma, Au enstedt. Petrefaktenkunde Deutsch-
lands. Bd. 5. T. 139. F, 2. — 7. 8. 497.—503.

1883. Camerospongia monostoma, Hinde. (Catalogue of the fossil
sponges. P. 141.

V českém útvaru křidovém nebyla posud nalezena mořská houba
Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na
dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži-
dovic, ve stráni, jež slove „Na vinici“ a pak na výšině brozanské,
v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém
slínu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského —
pásmo teplické —- v českém útvaru křidovém. Obě tato naleziště
podrobně jsem již popsal na jiném místě *) a sluší jen připojiti, že
obzor slínu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko-
vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici“ u
Židovic jest to vrstva 9. ').

!) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. © Zprávy král. čes.
spol. nauk. 1884.

Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885.

Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89

F. A. Romer píše "), že se vyskytuje tento druh často v pásmu
Ouadraten-Kreide u Ilsenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln.
Ouenstedt*) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho
Ouedlinburg a Salzgitter.

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie momostomy
(Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest
obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je
oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané.
Vrchní polokulovitá čásť je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně
zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým
okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby,
zúžuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem
v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko-
stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části
houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby
jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod
vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky.
Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující,
bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklé
exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem
ústí hlavní chodby ovální.

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem
na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6:5 cm, šířku
3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí,
též se strany stlačený má výšku 95 cm, délku 45 cm a šířku 3 cm.
Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčklý má délku 6:5 cm. Jediný
exemplar od Čížkovic, shora dolů smáčklý, je 25 cm vysoký, 4 cm
dlouhý a široký.

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých
jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III.
obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými
otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj
při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.).
Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji
buď ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná
dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po-
jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho-
vanou vápenitou kostru.

2) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5.
2) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.—508.

90 Čeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Róm. sp.

Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými
znaky Camerospongií, jak je udává d'Orbigny') i Zittel*), a co
se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma
u F. A. Rómera?) a s Camerospongié fungiformís u téhož *), nikoliv
se Scyphří (Camerospongit) fungiformis u Goldfussa *). Rovněž
souhlasí náš druh s Auenstedtovým ") Cephalites monostoma, jehož
kusy Fig. 9. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplar na Tab.
III. obr. 1.

Vysvětlení obrazců na tab. Ill. |

Obr. 1. Camerospongia monostoma, Róm. sp. ze slínu Turonského u

Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost.

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí
hlavní chodby, kreslený dle 6Onásobného zvětšení.

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 6Onásobném zvětšení Camero-
spongie monostomy.

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při 6Onásobném

zvětšení.

1) Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847.

2) Studien úber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. C1. d. k. bayer. Ak. d. W.
Bd. 13. S. 56.

5) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

+) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. 8. 5.

5) Petrefacta Germaniae. 1826.— 1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4.

S) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.—7. S. 497.—508.

|
|
|

ZAHÁLKA: ČAMEROSPONGIA MONOSTOMA Tab. III.

Krestil Č Zahálka. Lith Farský vIraze,

Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1089.

r
(

Úber die Blůthenstánde der Cariceen.

Vorgelest von Dr. Lad. Čelakovský den 25. Jánner 1889.
Mit Tafel IV.

In Engler und Prantl Natůrl. Pílanzenfamilien (II. 2. Abth.)
und frůher schon in Engler's Jahrbůchern Bd. VII. theilt Pax die
Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Se?rpotdeen mit
echten oder „raceměsen“ Ahrchen, und 2. Caricoideen mit „cymůs
verzweigten“ Ahrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Ahrchen
ohne Endblithe (unbegránzte Ahrchen) gemeint, unter letzteren aber
verschiedenartige Partialinflorescenzen (Ahrchen und Cymen), die das
- eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer
Blůthe abschliesst. Zu den CČaricoideen gehóren natůrlich vor Allem
auch die Cariceen selbst.

Wenn man die Cariceemn, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet,
so findet man allerdines keine Partialinflorescenzen mit Terminalblů-
then, denn die mánnlichen Ahrchen sind ja unbegránzt, und auch die
weiblichen Blůthenstánde einfachster Art sind 1blůthige Ahrchen mit
unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte
zusammengesetzte Ahrchen geordnet. Die Blůthenstánde von Carex,
auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphtum wůrden also
niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Blůthen-
stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endblůthe enthalten sein
- kónnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst,
dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Blůthen auf einer um
eine Sprossgeneration hoheren Verzweigungsstufe erscheinen als die
mánnlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt.
Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben.
Deren Ahrchen sind 2spelzie und 2blůthig, die untere Blůthe weib-
lich, die obere mánnlich. Dass die untere Blůthe lateral und zur
unteren Spelze axillár ist, wird allsemein anerkannt, aber zweifelhaft

92 Lad. Čelakovský

kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Blůthe sein, ob sie
námlich ebenfalls und zwar zur oberen Spelze axillár ist, oder ob sie
terminal und die obere Spelze dann leer ist; denn die Entwickelungs-
geschichte des Ahrchens ist bisher unbekannt. Pax nimmt nun an,
die mánnliche Blithe sei terminal und findet dann bei Blyna den
Schlůssel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Blůthe von Carex
usw. einem hoheren Verzweigunesgrad angehort, als die mánnliche.
Indem námlich die terminale mánnliche Blůthe ablastirt, so entsteht
nach Pax das lblůthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die
seitliche weibliche Blůthe sammt den Spelzen reducirt wird, so bleibt
die nackte mánnliche Blůthe ůbrig, und daraus folet ganz einfach,
dass die weibliche Blůthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden
muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Blůthe
von Blyna terminal sein můsse, nothwendig, um die auffallende That-
sache, dass mánnliche und weibliche Blůthen in den Blůthenstánden
der Gattung Carex und der meisten Cariceen úberhaupt nicht coordi-
nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. l.c. S.6): „Die
oben vertretene Ansicht úber die Stellung der beiden Blůthen in dem ©
Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden; es
ist dies um so aufallender, als sie doch bloss als eine nothwen-
dige Conseguenz der allgemein angenommenen Theorie Kunth's
von dem Carex-Schlauch erscheint.“ (Die Theorie Kunth's besteht
eben darin, dass die weibliche Blůthe nicht zu der den Schlauch
bildenden Axe terminal, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt

axillár ist.)*)

*) Nebenbei beruft sich Pax (1.c. pas. 8.) auch auf eine von Urban beobachtete
Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass
im Utriculus statt eines Fruchtknotens eine mánnliche Blůthe aus 3 Staub-
bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass
sich in diesem Falle die im weiblichen Ahrchen sonst seiner Theorie nach
abortirte mánnliche Terminalblůthe atavistisch entwickelt habe, die weib-
liche zum Utriculus axilláre Blůthe aber ablastirt war, betrachtet also den
Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen
Blůthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser
Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben.
sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens
selber gebildet, die mánnliche Blůthe muss also zum Utriculus axillár ge-
wesen sein. So hat es auch Urban selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl.
d. bot. Ver. d. Prov. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.),
dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen
(homologen) Glieder in den diklinen Carex-Blůthen spricht, indem das un-
paare Štaubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 93

Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der
Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot.
Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich
in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es
gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von Pax in Engler's
Jahrbůchern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge-
sellsch. 1887 S. 149 angedeutet habe. Da jedoch Pax auch spáter
in den „Pflanzenfamilien“ seine Auffassung aufrecht hált, so scheint
es mir nicht úberflůssie zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu-
růckzukommen.

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig berůhren, dass auf
die gesammten Car'ceen eine Deutung úbertragen wird, die der ein-
zigen Gattung Blyna nur unter der Voraussetzung, dass deren mánn-
liche Bliůthe terminal ist, entlehnt wurde, und die den anderen Gat-
tungen in so fern fremd gegenibersteht, als bei diesen die Axe der
mánnlichen Blithe niemals (etwa in einem atavistischen Riůckschlag)
eine Vorspelze und eine weibliche Seitenblůthe entwickelt. Úberhaupt
widerstrebt es der natůrlichen Auffassung, die so einfache mánnliche
Blůthe fůr ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten-
blůthe reducirtes 2blůthiges Ahrchen anzusehen.

Dennoch misste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen
lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung
der weiblichen Blůthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren,
und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst
vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht
zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses
der mánnlichen zu den weiblichen Blůthen der Cariceen die, dass bei
der Stammform, wie angeblich auch bei Hlyna, eine terminale mánn-
liche Blůthe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweiblůthigen
Ahrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand
durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren
weiblichen Blůthe herbeigefiůhrt, so můssten die weiblichen Blůthen
úberall einen hóheren Verzweiguneserad einnehmen, als die mánn-
lichen, so důrften beiderlei Blůthen bei den Cariceen niemals im
gleichen Verzweigungserade coordinirt gefunden werden. Solche Fille,
in welchen mánnliche und weibliche Bliůthen der Cariceen coordinirt

Narbe des Fruchtknotens bei den meisten 3narbigen Carex-Arten. Die direkte
Metamorphose der weiblichen Blůthe in eine mánnliche Blůthe findet, wie
wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnliche
Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. 1),

94 Lad. Čelakovský

vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natůrlich auch Pax
nicht unbekannt geblieben, aber von ihm nicht als triftiges Gegen-
argument seiner Auffassung erkannt worden.

Solche Fálle sind: 1. Im oberen Theile der Gesammtinflorescenz
von Schoenozyphťum tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zum Deck-
blatt axilláre weibliche Blůthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment)
und darůber mehrere zu nachfolgenden Deckbláttern axilláre mánnliche
Blůthen; so dass hier mánnliche und weibliche Bliithen Axen sleich
hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet
dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Ahrchens
eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Blůthen
coordinirte weibliche Blůthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der
(zusammengesetzten) weiblichen Ahrchen entsteht čfter in der Achsel
des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Ahrchens
direkt eine weibliche Blůthe, welche mithin den úbrigen weiblichen
Blůthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Ahr-
chens befindlichen mánnlichen Blůthen (Homostachyae acrarrhenae)

wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfůhrlich .

bei einer langen Reihe von Arten verfolet hat.

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich
eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An-
lage der lateralen weiblichen Blůthe, nicht abortirt oder als seta-
fórmiges Gebilde in die Erscheinune tritt, sondern noch zur Pro-

duktion eines terminalen můánnlichen Archens schreitet: sie

stellen im Vereleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen
weniger reducirten Typus dar.“

Das ist vollkommen richtig, aber die Conseguenz davon wider-
spricht durchaus der Annahme einer Terminalblůthe im Ahrchen der
Stammform und der Gattung Blyna. Ein terminales mánnliches
Ahrchen und nicht eine terminale mánnliche Blůthe muss dann
bei dem weniger reducirten, also ursprůnelichen Typus vor-
ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese enthált etwas voll-
kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass úber
der weiblichen Blůthe ein mánnlicher Theil des Ahr-

chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen'

Theil fůr eine Terminalblithe nimmt anstatt fůr einen unbegránzten
Theil der Ahrchenaxe mit mánnlichen Seitenblůthen, worauf Sehoe-
noxtphťtum und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von
Reduktionen vielblůthiger unbegránzter Trauben und Ahren zu ein-
blůthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 95

und Gramineen. Die Berůcksichtigung der minder reducirten, also
álteren, ursprůnglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs
die Annahme, dass bei Elyna die mánnliche Blůthe terminal sein
můsse, sondern im Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser
Blůthe. Schoenoxyphtum, Blyna, Carex (Hemicarex ete.) bilden die
drei noch deutlichen Štadien des Reduktionsvorgangs, durch den
ein Theil der Ahrchen zuletzt 1blithig und rein weiblich geworden
und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebune der weiblichen
Blůthe in einen hóheren Sprossrane bewirkt worden ist. Bei Schoe-
nozyphtum besteht úber der weiblichen Blůthe (im oberen Theil der
"Inflorescenz) noch ein Ahrchentheil aus mehreren mánnlichen Seiten-
blůthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblithe ;
bei Carex ist auch diese reducirt und so das einblůthige rein wei-
bliche Ahrchen hercestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re-
duktion des mánnlichen Ahrchentheils nicht an allen Ahrchen statt-
finden durfte, weil sonst lauter weibliche Ahrchen ůbrig blieben,
sondern dass ein Theil der ursprůnelich doppelgeschlech-
tigen Ahrchen, natůrlich nach einer bestimmten Regel, wiederum
die einzelne grundstándige weibliche Bliůthe reducirt hat und so
vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenozvyphium ist
nur an einem Theil der androgynen Ahrchen der obere mánnliche
Bestandtheil vóllig reducirt (námlich nur an den Ahrchen im un-
teren Theile der Gesammtinflorescenz).

Im Nachstehenden soll nun noch des Náheren gezeigt werden,
dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Blůthenbereich der
Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der
weiblichen Blůthen keineswegs eine zu reducirende Terminalblithe im
2blůthigen Ahrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme
der Reduktion eines mánnlichen Ahrchentheils ber der weiblichen
Blůthe, welche also ursprůnglich den mánnlichen Blůthen des Ahrchens
coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten
befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann,
welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor-
zug verdient, sondern úberhaupt allein auf Wahrheit Anspruch
machen kann.

Dass die Stammformen der Čariceen wie der Cyperaceen ůúber-
haupt Zwitterblůthen besassen, aus denen erst durch Reduktion die
eingeschlechtigen Blůthen der Čariceen entstanden sind, ist unbe-
streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Dife-
renzirung sind úberhaupt alle eingeschlechtigen Blůthen (wenigstens

96 Lad. Čelakovský

bei den heutigen Angiospermen) fůr reducirte, aus Zwitterblůthen her-
vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal
zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices
betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Stammform mit
ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnelich zweiháusigen
Blithen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Principien
durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágeli's
besonders in der Formulirung und Anwendung der phylogenetischen
Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hóchst geistreiche und áusserst beherzi-
genswerthe „Abstammungslehre“ gelesen und wohl erwogen hat.

Es giebt nur diese Alternative: Die Bliůthen der Stammformen
der Cyperaceen waren entweder zwitterie und mit Perigon versehen,
und aus ihnen sind durch Reduktion und Differenzirung die perigon-
losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Car'ceen hervorgegangen, -
oder die Blůthen waren ursprůnelich eingeschlechtig und perigonlos
und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das
letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. (Ganz richtig sagt daher
Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver-
folgen kónnen; ein blosser Úberblick úber dieselben zeigt, dass diese
Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein kónnen. Es
widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech-
tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon-
bláttern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es
wůrde auch fir diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden
kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re-
duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und
nicht fir eine allmáhliche Entwickelung.“ Namentlich gilt von den
Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen
wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz
zu solchen gelten kónnen.

Die Zwitterblůthen sind nun bei den Cariceen durch Differen-
zirung und Reduktion eingeschlechtie geworden, und zwar blieben
zunáchst in jedem Ahrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse
vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig, oberwárts ©
mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe).
In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno-
xzyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna.
Bei den ůúbrigen Cariceen ist die Differenzirung noch weiter vorge-
schritten, auch die Ahrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei
einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp.

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 97

"durch eine mánnliche ersetzt wurde), so dass diese Ahrchen rein
„mánnlich wurden, bei einem anderen Theile aber der schon bei Elyna
„auf eine einzige Staubblůthe reducirte obere mánnliche Theil des
Ahrchens gánzlich abortirte, womit die fůr die meisten Cariceen cha-
"rakteristischen 1blůthigen weiblichen Ahrchen geschaffen wurden.

| Dass dabei die weiblichen Blůthen immer in einer hoheren Spross-
| generation bestehen blieben, als die mánnlichen, kam aber dadurch zu
"Stande, dass in den Ahrchen der niederen Sprossgenera-
„tion die weibliche Blithe, in denen der folgenden
náchsthoheren Sprossgeneration der můnnliche Ahr-
ochentheil in Wegfall kam.

| Die Art und Weise, wie die Blůthenstánde der Cariceen aus einem
"ziemlich einfachen origináren Blůthenstande hervorgegangen sind,
„werden die auf Taf. IV. beigegebenen T schematischen Figuren ver-
- anschaulichen.

| Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar,
eine aus Ahrchen und zwar aus einem endstándicen und mehreren
"seitlichen zusammengesetzte Ahre oder Traube. Jedes Ahrchen be-
"steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Blůthe.
"Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen
"existirt, aus dem aber alle existirenden Blůthenstánde derselben ab-
(zuleiten sind.

| Wenn die Ahrchen alle auf die weibliche Blůthe und eine mánn-
"liche Blůthe reducirt werden, so erhalten wir den Blithenstand von
"Blyna.*) Fig. 2.

| Wenn aber an den Šeitenáhrchen der ganze mánnliche Gipfeltheil
"reducirt wird, das endstándige Ahrchen dagegen rein mánnlich wird,
80 entsteht der Blůthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl-
"lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen
"„Ahrchen“ und der Gattung Uncinia. Fig. 3.

Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophorem
"durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen
"und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monócischen Pflanze
bauf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi-
viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Verminaláhrchen der

Ů

*) Ich habe mich úberzeust, dass der Blůthenstand von žlyna auch ein andro-
gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fůr die Richtigkeit meiner
Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Ahrchen der
Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'sche Hypothese spricht.

rs. mathematicko-přírodovědecká. 7

„ “ “

98 Lad. Čelakovský

Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten-
áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens.

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver-
zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe
werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die
zusammengesetzteren Blůthenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia,
Carex Sect. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge
des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten-
áhrchen sind in Fig. 4. zusammengesetzt geworden, indem auf die.
unterste weibliche Blůthe nicht gleich die mánnlichen Blithen, son-
dern zuvor noch mannweibige Ahrchen eines hóheren Grades gebildet
wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Blůthe braucht sich zwar
nicht nothwendig zu bilden, ich habe sie jedoch in das Schema auf-
genommen mit Růcksicht auf jene, nach A. Schultz ziemlich háufigen ©
Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen“ vieler Carex-
Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Ahrchen direkt
eine einzelne weibliche Blůthe bildet.

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge-
ringsten Reduktion die Inflorescenz vou Schoenoryphium, wenn an den
Ahrchen des dritten Grades a; der obere mánnliche Theil ablastirt. Der
mánnliche Gipfeltheil a, úber den 1—3 nunmehr einblůthig und rein.
weiblich gewordenen Ahrchen (Scheinblůthen) a; bleibt erhalten und
bildet mit ihnen zusammen ein zusamméngesetztes Ahrchen b; auch
die oberen einfachen Ahrchen a, a, behalten ihren mánnlichen Gi-
pfeltheil.

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den
Carices der Section Vignea (== Homostachyae); indem auch die
androgynen Ahrchen zweiten Grades a, ihren mánnlichen Gipfeltheil
einbůssen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen
Ahrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Ahrchen von
der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Ahrchen b darstellen.
Diese zusammengesetzten Ahrchen (Ahrchen der beschreibenden Bo-
tanik schlechthin) sind mithin sámmtlich am Grunde weiblich, am.
Gipfel mánnlich (Aocrarrhenae). (Fig. 5.) |

Ahnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sind
auch die Gattung Kobdresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit.
dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Ahrchen b.
die Ahrchen dritter Ordnung a; nicht durchweg so vollstándig auf.
die eine weibliche Blůthe reducirt erscheinen, wie bei den genannten
Carices, indem an der Ahrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche

Ee

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 99

Seitenblůthe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Hlyna) und úber
ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder weniestens an
dem Axenrudiment neben der weiblichen Blůthe noch ein paar Spel-
zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia
ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche
Theil der Ahrchen a; (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándie
reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Sehoenozxyphtum. Durch
diese 2blůthigen androgynen Ahrchen (von welchen Pax nichts er-
wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt)
náhert sich Kobresta der Elyna, bei welcher allerdinegs alle Ahrchen,
auch das endstándige, 2blůthig und androgyn sind.

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion
Vignea die zusammengesetzten androgynen Ahrchen in ihrem unteren
Theile mánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist
klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters
abgeleitet werden kónnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1.
durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro-
gynen Ahrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent-
stand, dass androgyne Ahrchen dritten Grades a; am Grunde des
mánnlichen Ahrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden,
erhált man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch,
dass die Ahrchen dritten Grades úber jedem mánnlichen Ahrchen in
Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in
Fig. 1.) entfiel dafůr nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen
seitlichen Ahrchen.

Es ist keine Frage, dass diese Art der Verzweigung eine ab-
normale ist und dass nur die Acrarrhenae einém normalen Rispenbau
(in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir
denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der
Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae,
indem dort das normál mánnliche Ahrchen abnorm im oberen Theile
oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einblůthige Ahrchen
(Scheinblůthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter
den Heterostachyae, bei C. Davalltana unter den Monostachyae. Die
Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Ahrchen der mánnlichen
Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche
Scheinblůthen erzeugt, hielt Opiz fůr eine eigene Art und nannte
sie C. Steberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C.
Buxbaumii, C. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinblůthen
am Gipfel der mánnlichen Ahre, die ursprůnglich wohl auch nur als

Vb

100 Lad. Čelakovský

Abnormitát auftrat, sogar normal geworden. In gleicher Weise ist
auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die oleiche abnormale Er-
scheinung normal geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei-
gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblů-
thigen weiblichen Ahrchen bei den Stammformen von Carex durch
Ablast aus den ursprůnelichen androgynen herausgebildet hatten,
nachdem also die Ahrchen physiologisch und fast auch morphologisch
(durch zeitlichen Abort der Ahrchenaxe und Terminalstellung der
weiblichen Blůthe) Einzelblithen gleichwerthie geworden waren.

Fiůr die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genůgt es zwar,
das Schema Taf. IV. Fig. 1. zu Grunde zu legen und die mánnlichen
Ahrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Ahre zu ver-
lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische
Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits
die einblůthigen weiblichen Ahrchen durch Reduktion erworben worden
sein und diese konnten den mánnlichen Ahrchen nicht coordinirt sein.
Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten, -
musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach-
dem jedoch, wie die frůher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und
Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Ahrchen nur aus ursprůnelich
mánnlichen Ahrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm-
typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Ahrchen
im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normale
acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz
weibliche zusammengesetzte Ahrchen sich befanden. Ein solcher In-
florescenztypus, wie ihn Fig. 6, in einfachster Form zeigt, findet sich
noch jetzt bei Carex arenaria; denn diese Art hat im oberen Theile
des Blůthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche
unten weibliche, am Grunde ganz weibliche „Ahrchen“. Mit C. are-
naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind
mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex
brizovdes und Sehreberi, Aus der normalen Inflorescenz der C. are-
naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz- mit hyparrhenen
Ahrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Ahrchen,
zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux-
baumi ete. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be-
festigt hatte, die unteren zur Gánze oder im unteren Theile weib-
lichen Seitenáste (b) der Rispe als úberfůssig total reducirt, d. h.
nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil
der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigcen Carex-

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 101

Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre
einer zweiháusie werdenden Form hervorgehen sollte. Wir bemerken
úberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch
die C. ligerica und C. děsticha gehort, dass dort die normale Anord-
nung der Blůthenrispe úberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist
und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex distícha ist in
dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Ahrchen“ sind meist weiblich,
die obersten, die ursprůnelich gewiss mánnlich waren, sind aber auch
weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben; jedoch
kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder
mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich
auftreten.

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in
der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die
zusammengesetztere Fig. 4. ursprůnelicher ist, ob also die Monasta-
chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein
mógen oder ob die Monostachyae alter sind und aus ihnen erst die
Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der
Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Móg-
lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprune gehabt hátten,
wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die
Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung
Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Seěrpus
(die neuerdines von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und
zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei-
nerer, auch habituell natůrlicher Gattungen aufcgelóst worden ist).
Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafiůr, dass die einfachere
Infiorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriůng-
lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der
weiblichen Blůthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Ahrchen b
(in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Blůthe am Grunde
des endstándigen mánnlichen Ahrchens atavistische Bedeutung hat,
darauf hin, dass die weiblichen Ahrchen dritter Ordnung a, erst spáter
zwischen jene weibliche Basalblůthe und das endstán-
dige mánnlicheAhrchen eingeschoben worden sind, denn
wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. ursprůnglicher, so wáre die
weibliche Blithe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am
Grunde des mánnlichen Ahrchens G, zu erwarten. Dass die Berei-
cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that-
sáchlich in der angegebenen Weise stattinden kann, das zeigen uns

102 Lad. Čelakovský

ganz evident noch gegenwártig die nicht seltenen abnormen Durch-
wachsungen der fůr gewóhnlich abortirenden Ahrchenaxe aus dem
Fruchtschlauche verschiedener Čarex-Arten. Pax erwáhnt (Engler's
Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkommnisse, in denen
jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber
eine mánnliche Blůthe trug“. Viel háufiger sind aber solche abnorme
sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in
ein zusammengesetztes weibliches Ahrchen auswáchst, was ich selbst
auch wiederholt bei Arten der Heřerostachyae angetroffen habe, wáh-
rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind.
Der Fall, wo die sonst abortirende Axe ůber der weiblichen Blůthe
noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter
und erinnert an Hlyna und Kobresta mit ihren androgynen 2blůthigen
Ahrchen. Wenn aber die Ahrchenaxe auswachsend lauter seitliche
weibliche Ahrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues,
eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblithigen
weiblichen Ahrchen 4ten Grades a,. (Fig. 7. b) Das auf diese Weise,
neu gebildete zusamengesetzte Ahrchen ist ein Wiederholungszweig c
des Zweiges b; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den
Heterostachyae bereits erreichten ussersten Geschlechtsdifferenzirung
(worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte
mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem
Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am
Grunde des zusammengesetzten Ahrchens c die Basilarblůthe direkt
in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso
wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufie eine solche weib-
liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. b), und man ist berechtigt zu sagen,
dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen 1blůthigen
weiblichen Ahrchen a, zwischen die Grundblůthe und den theoretisch
zu ergánzenden terminalen mánnlichen Ahrchentheil (des Ahrchens a;)
eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu
schliessen, dass auch die zusammengesetzten Ahrchen b in Fig. 4. in
gleicher Weise aus den einfachen Ahrchen a, der Fig. 1. hervorge-
gangen selen; wie ich das soeben als nothwendige Conseguenz der
Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte.

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen
Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der
Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch
moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder
zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckeekehrt ist. Ich habe

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 103

dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter
den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur
eine monostachische Form der heterostachischen Carex supina Wahl.
ist. Es důrfte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel
seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform
darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supína nur hie und da
selten als neuere reducirte Variation entstanden ist.

Natůrlich gilt das so eben Gesagte nur fůr Carex, nicht fůr alle
Cariceen, denn Schoenoxyphtum, welches álter ist als Carex, verlangt
zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es
muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe
durch weitere Verzweigung sich gebildet haben.

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die
Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe-
renzirung der Partialinfiorescenzen (Ahrchen), welche wieder das Re-
sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz
der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. T.) entstand námlich aus der Rispe
Fig. 4. durch weitere Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils der
Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Úberspringung der
oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Ahr-
chen a,. Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Ahrchen auf-
treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Ahrchen a,
nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta-
morphose) der weiblichen Grundblůthe gleich dem endstándigen Ahrchen
rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mánn-
lichen Ahrchen a, a, die nur fůr die Hyparrhenae und fůr gelegent-
liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken.

Hiermit habe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der
Blůthenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem
gemeinsamen Schema (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne,
im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Blůthe,
weibliche Ahrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver-
schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schema alle auf
Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und
ungezwungen erklárt“). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene-

*) Die Erklárung, welche hier fůr die Vertheilung der beiden Geschlechter
auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch
noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Planzenfa-
milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder
die mánnlichen oder die weiblichen Blůthen von Sprossen eines hóheren

104 Lad. Čelakovský

tischen Wahrheit des zu Grunde gelesten Gedankens. Dessen Durch-
fůhrung leitet nothwendig zu der Annahme, dass die mánnliche Blůthe
von Blyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht
wirklich terminal ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lásst sich er-
warten, dass dies auch entwickelunesceschichlich noch nachgewiesen
werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil
es immerhin měslich ist, dass die Ahrchenaxe mit der Anlage der
einzigen axilláren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen

die letztere entwickelungsgeschichlich terminal, mit Růcksicht auf ihre

phylogenetisch frůhere laterale Stellune aber pseudoterminal werden
miisste. Viele Gráser mit einblůthigen Ahrchen (z. B. Anthoxanthum,
Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar.

Die Ahrchen der Cariceem sind also, und waren schon bei den
Stammformen unbegránzt, und darum kónnen die Riedgráser nicht
mit den Rhynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe
stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fiůhren kónnte,

sondern sie gehoren den unbegránzten Ahrchen nach zu den Seir-

potdeen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den
Scirpoideen getrennt halten will. Dass úbrigens das System der Cype-
raceen noch nicht endoůltie festgestellt ist, und die genaue und sichere
Kenntniss der Anordnung der Ahrchen in verschiedenen Gattungen
noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B.
Pax die Selerieen, die den Cariceen nahe zu stehen scheinen, in seiner
ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den
„Pflanzenfamilien“ wieder bei seinen Caricotdeen einreihte, ohne dass
der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich
wůrde.

Ich habe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die
Zwitterblůthen álter selen als eingeschlechtige Blůthen, indem die
letzteren úberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein můssen,
nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver-
háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen; zum
Schlusse aber nehme ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff

Ranges gebildet, und der phylogenetische Hersang, durch welchen dieser
Zustand aus ursprůnglicher Coordination der Blůthen verschiedenen Ge-
schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Cařiceen, worůber in
einer kůnftisen Sitzung ber kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften
das Náhere mitgetheilt werden wird.

,
:
i

3 750

Úber die Blůthenstůnde der Cariceen. 105

desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste-
hende Ansichten getrůbt, ja bisweilen total verkehrt wird.

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon
auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen

"Differenzirung unschwer der Nachweis fůhren, dass der ursrprůne-

lichste Typus einer phanerogamen Blůthe reichblátterig und doppel-

geschlechtig, aus vielblátterisem Androeceum und Gynaeceum, sowie

dessgleichen áusseren Hůllbláttern (resp. Perigon) in spiraliger Blatt-
stellung bestehend, gewesen sein muss, und dass aus diesem zunáchst
durch theilweise oder durchsángice Auirlbildung, bestimmte Normi-
rung der Zahl der Auirle und Auirlelieder der monocotyle (und in
gleicher Weise auch der dicotyle) Normaltypus entstanden ist, dass
ferner aus der hermaphroditen Blůthe durch Reduktion und geschlecht-
liche Differenzirung die eingeschlechtigen, erst einháusigen, dann aus
diesen die zweiháusigen Blůthen, endlich durch verschieden weit-

"gehende Reduktion in der Zahl der Auirle und Auirlglieder die ver-

armten, dem Normaltypus mehr und mehr entfremdeten Blůthenformen
hervorgegangen sind.

Die ersten Blůthenbildungen finden wir schon unter den Gefáss-
kryptogamen (Egutseten, Lycopodien, Selaginellen), und deren Betrach-
tung lehrt, dass die ersten Blithen reichblátterig, von unbestimmter
Blattzahl sein mussten. Was die geschlechtliche Differenzirung betrifft,
so begegnen wir zunáchst ungeschlechtlichen, d. h. geschlechtlich noch
undifferenzierten Blůthen und Fruchtbláttern úberhaupt (Bguiseten,
Lycopodiem), anderseits vollzog sich die Differenzirung noch vor der
Blůthenbildung (námlich vor Begrenzune der Sprossaxe und Metamor-
phose der Fruchtblátter), und wir sehen nach vollzogener geschlechtlicher
Difierenzirung der Sporenfrůchte zuerst die Blátter alle gleichmássig
doppelgeschlechtig (Rhizocarpeen) und zwar zuerst selbst die ganzen
fruchtbildenden Abschnitte (Marsiliaceen) doppelgeschlechtig, dann
schon die einzelnen Blattabschnitte geschlechtlich differenziert, rein
mánnlich und rein weiblich (Salvřniaceen). Sodann sind bei den Lyco-
podinen (Dichotomen) stets schon die ganzen Fruchtblátter geschlecht-

-lich differenziert, aber noch beisammen auf derselben Axe (Bedingung
„der Zwitterblůthe), und zwar stehen die weiblichen Blátter unten,

die mánnlichen oben (Selaginella), oder umgekehrt die mánnlichen
unten, die weiblichen oben (bei Isočťes in demselben Jahrestriebe).

| Letzteres ist schon die Anordnung, wie sie in der hermaphroditen

phanerogamen Blithe sich forteeerbt hat. Eingeschlechtige Blůthen

- (oder der Blůthenbildung vorhersehende Triebe) finden wir bei den

>> jé

106 Lad. Čelakovský

gegenwártigen Gefásskryptogamen noch gar nicht;*) nur hin und!
wieder werden bei einzelnen Arten der $Selaginellen in manchen,
Blůthen (sog. Ahren) keine Macrosporaneien entwickelt, so dass hier:
also mehr abnormal oder zufállig mánnliche Blůthen gebildet werden,,
ohne dass es je zu einer ordentlichen Scheidung in mánnliche und
weibliche Blithen kommen wůrde.

Gegen den phylogenetischen Satz, dass Zwitterblůthen ursprůng-
licher sind als getrenntgeschlechtige, kónnte aber eingewendet werden,,
dass doch die heutigen Gymnospermen durchgehends dicline Blůthen
besitzen und dass sie trotzdem tiefer stehen als die Angtospermen.,
Allerdings, wáren die heutigen Angiospermen Nachkommen der heutigen
Gymnospermenfamilien, so wáren wir mit unserem obigen Satze ge-
schlagen, allein es darf behauptet werden, dass dies gar nicht der:
Fall ist, und dass niedrigere Gruppen sehr háufig in irgend einer
Beziehung fortgeschrittener zu sein pflegen als hoher stehende aber
nicht direkt von jenen ableitbare Typen. So sind also auch die
heutigen Gymnospermen in der Trennung der Geschlechter mehr vor-
geschritten als die Hauptmasse der Angčospermen. Die recenten
Gymnospermen stammen gewiss von Urformen ab, die, sei es noch
auf der Gymnospermenstufe, oder sei es wenigstens auf der krypto-
gomen Stufe, Zwitterblůthen besassen, denn dass die heutigcen Gymno-
spermen verháltnissmássig hochstehende Gipfelpunkte der gymno-.
spermen Entwickelung reprásentiren, geht schon daraus hervor, dass;
ihre mánnlichen und weiblichen Blůthen und Blůthenblátter sehr:
abweichend gebaut, also aus mehr gleichartigen Blůthen und Sporen--
bláttern, wie wir solche bei den Gefásskryptogamen sehen, durch.
einen, zumal bei den Coniferen, gewiss ziemlich langwierigen Pro-.
cess differenzirt sind. Auch ist es von Bedeutung, dass gerade die,
alterthůmlichste Gymnosperme, die Genetacee Welwitschta, statt rein|
mánnlicher Blůthen weiblich funktionslose (also reducirte) Zwitter--
blůthen besitzt. Eine solche Blůthe lásst sich phylogenetisch nur aus,
einer ehemals fungirenden Zwitterblůthe entstanden denken, nicht,
aber als aus einer rein mánnlichen weitergebildet, wie ich vor nun,
15 Jahren irrthůmlich geglaubt habe.

Von den Angčospermen, deren Hauptmasse noch immer Zwitter-
blůthen besitzt, gilt der Satz, dass dikline Blůthen (mógen sie nun.
Spuren des anderen Geschlechts besitzen oder nicht) von Zwitter-.

*) Wohl nur durch ein Versehen nennt Nágeli l. c. p. 498 die Gefásskrypto- :
gamen unter jenen niederen Gefásspflanzen, die. bloss eingeschlechtige |
Blůthen besitzen.

j
l
I

Úber die Blůthenstánde der Cariceen 107

"blůthen abstammen, mit um so grósserer Evidenz. Freilich becegnet
man aúch auf diesem Gebiete entgegengesetzten Meinungen. S80 sagt
iz. B. A. Schultz, wie bereits frůher angedeutet worden, von den
„Cariceen, es sei offenbar, dass sich dieselben „gar nicht aus einem
"hermaphroditen Grundplan entwickelt haben, wie dies nach Analogien
mit anderen niedrig stehenden Familien leicht verstándlich ist.“

Bleiben wir bei den WMonocotylen, so kónnen mit solchen ver-
meintlich niedrigstehenden Familien etwa die Najadeen, Aroiďeen,
Lemnaceen, Centrolopideen und áhnliche gemeint sein. Fůr die gewóhn-
liche, phylogenetisch nicht orientirte Anschauung haben diese und
áhnliche Familien allerdings eine niedrige Stellung; anders aber ver-
Čhált sich die Šache, wenn wir uns zur phylogenetischen Anschauungs-
weise erheben. Fiir diese sind solche anscheinend niedrig stehende,
ármlicher ausgestattete Familien gerade die phylogenetisch fortge-
schritteneren, welche, wenn sie auch eine geringere Zahl von Organen
und eine in mancher Hinsicht einfachere Organisation zeigen, dennoch
auf einer hoheren Entwickelungsstufe stehen, weil auch Reduktion,
die fůr scharfe Differenzirung unentbehrlich ist, einen Fortschritt
bedeutet.

Gewóhnlich finden sich in solchen Gruppen, die man im Allge-
"meinen fůr die niedriger stehenden betrachtet, Gattungen, welche dem
completen normalen Blůthentypus noch nahe stehen oder ganz mit
ihm úbereinkommen, und dann in fortschreitender Reihe solche Formen,
„die immer weiter vom Typus, z. B. im gegebenen Falle vom mono-
"cotylen Normaltypus, abweichen, und mehr und mehr reducirt, immer
einfachere Verháltnisse zeigen. Man findet dann, dass sich, wie bei
den Cyperaceen, der Normaltypus nicht růckwárts von den verarmten
Formen aus construiren lásst, wohl aber umgekehrt diese aus dem
Normaltypus abgeleitet sein miissen. So z. B. finden wir in der
Aroideengruppe den Normaltypus bei den Orontieen, dann stufenweise
allmáhliche Reduktion, die in der zur Gruppe gehorenden Familie der
Lemnaceen den ussersten Grad erreicht, und zwar nicht nur im re-
produktiven, sondern auch im vegetativen Bereiche.*) In der Gruppe
"der Najadeen náhert sich nur noch Potamogeton (etwas weniger auch
" Ruppia) dem Normaltypus (die sogenannten Connectivschuppen muss
ich abweichend von Eichler und in Úbereinstimmung mit Hegel-
| maier trotz der Argumentation Eichlers fir ein Perigon halten),

*) Die Ableitung der Lemnaceen von den Pistiaceen, so wie sie Engler in
scharfsinniger und treffender Weise geceben, hat meinen vollen Beifall.

108 Lad. Čelakovský

wáhrend die úbrigen Gattungen mit diclinen Blůthen reducirte Formen
darstellen. Die Centrolepideen scheinen sich zwar, besonders nach!
Eichler's Deutung, dem monocotylen Normaltypus gánzlich zu ent-
ziehen, doch ist Eichler's Auffassung der Verháltnisse nicht zwei-
fellos und měchte ich mich in mehreren Punkten eher der vom
Hieronymus vertretenen Ansicht anschliessen. Úberdies sind die,
Centrolepideen mit den Restiaceen und Eriocauloneemn náher verwandt
(Enantioblastae )), welche dem Normaltypus folgen oder doch nahe:
stehen, so dass auch die Blůthen der Centrolepideen ganz zweifellos;
aus dem Normaldiagramm im Wege der Reduktion hervorgegan-
gen sind.

Allerdings hat eine so hervorragende Autoritát in der Blůthen-
morphologie wie Eichler die Zurůckfůhrune solcher reducirten
Formen auf den Normaltypus fůr undurchfůhrbar erklárt, weil „deri
ganze Bauplan ihrer Blůthe ein anderer ist, und weil bei ihnen eine
von Grund aus verschiedene Bildungsweise Platz greift“. Allein solche“
Baupláne, die einer jetzt antiguirten idealistischen Anschauungsweise
entstammen, existiren als phylogenetisch gesonderte Typen gar nicht,,
sondern sind nur Variationen, zumeist Reduktionsvariationen eines;
allgemeineren vollstándigeren Typus, und diese Variationen, diese'
Reduktionen haben sich in verschiedenen Verwandtschaftsgruppen un->
abhángie, zwar nicht in oleicher, aber in áhnlicher Weise ófter wie--
derholt.

Dem phylogenetischen Satze, dass alle diclinen Blůthen in írů-.
herer oder spáterer Vorzeit aus Zwitterblůthen differenzirt sind, steht.
besonders noch eine herrschende Ansicht der Morphologie entgegen,,
nach welcher nur ein Theil der eingeschlechtigen Blůthen aus Zwitter-.
blůthen sich hervorgebildet hátte, wáhrend ein anderer Theil die Ein-
geschlechtigkeit schon ursprůnglich besessen haben soll. Der erstere.
Fall finde dort statt, wo noch Spuren des anderen Geschlechts zu-
růckgeblieben sind oder wenigstens die diclinen Blůthen sonst gleichen.
Bau haben, der zweite Fall soll dort anzunehmen sein, wo mánnliche ©
und weibliche Blůthen weiter differiren oder einem verschiedenen.
„Pauplane“ folgen. Der erstere Fall lásst sich manchmal auch daran
erkennen, dass in einzelnen Blůthen das andere Geschlecht wiedér-
erscheint; es war also abortirt oder ablastirt. Diese Diclinie ist durch.
Ablast des anderen Geschlechtes entstanden, und danach richten sich.
dann auch die Diagramme. Im Falle der als ursprůnelich angenom-.
menen Diclinie sind aber mánnliche und weibliche Geschlechtsblátter ©
einander taxonomisch homolog und diese Homologie áussert sich ab- |

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 109

"normer Weise durch das Erscheinen des anderen Geschlechts an den-
fselben Sexualbláttern ; solche dicline Blůthen sollen durch „um-
gleiche sexuale Metamorphose homologer Glieder“ zu Stande ge-
'kommen sein.

Da nun die geforderten Kennzeichen nicht immer gefunden
Pwerden, so ist man natůrlich bezůglich gewisser Familien und Tribus
lim Unklaren oder streitet darůber, ob dieser oder jener Fall vor-
liege. Dies gilt z. B. gleich von den Cariceen. Eichler sagt von
'ihren Blůthen, sie seien diclin nicht in Folge von Abort, sondern
(durch verschiedene Metamorphose homologer Glieder, weil die Stel-
Ilungsverháltnisse zur Annahme von Unterdrůckung irgend welcher
/Theile keinen Grund abgeben. Pax hingegen, der von der wohl er-
(kannten Nothwendigkeit, die diclinen Carew-Blůthen aus hermaphro-
ditem Urtypus abzuleiten, auseeht, nimmt deshalb Abort an und er-
'klárt die gleiche Orientirung der mánnlichen und weiblichen Ge-
(schlechtsblátter damit, dass ja die 3 Staubblátter von Carex den 3
(áusseren Staubbláttern der ursprůnglichen Zwitterblůthe entsprechen,
Idenen die Carpelle, wenn in der Dreizahl, superponirt sind.

Dieser ganze Widerstreit der Auffassungen ist aber scheinbar und
Iunwesentlich, weil die Annahme einer verschiedenen Herkunft der
(diclinen Blůthen nach der oben auseinandergesetzten Unterscheidung
(zwischen ihnen iberhaupt unbegrůndet ist. Davon ůberzeugt man
Isich am besten durch die beiden Gattungen der Salicineen, Salix und
Populus. Bei den Weiden kónnen sich die Carpelle in allen Zwi-
schenstufen allmáhlich in Staubgefásse umwandeln, und umgekehrt,
|woraus man schloss, dass Carpelle und Staubgefásse taxologisch iden-
tische Blátter sein, und hieraus wieder, dass sie nicht aus einer
(hermaphroditen Grundform hervorgegangen sein kónnen. Ganz anders
verhált sich Populus: die Umwandlung der verschiedenen Geschlechts-
blátter in einander kommt hier nicht vor, wohl aber sind hier Zwitter-
blůthen beobachtet, bestehend aus Staubgefássen und einem Pistill
(im Centrum der Blithe; somit wáren die diclinen Blůthen der Pappeln
(durch Abort aus Zwitterblithen entstanden. Nun ist es aber offenbar
widersinnig, fůr Populus die Abstammung von einem: hermaphroditen
(Grundtypus zu proklamiren, fůr die so nahe verwandte Gattung Salix
'aber nicht. Darum meint denn auch Eichler, jene abnorme Meta-
'morphose bei den Weiden sei fůr ursprůnglich getrenntes Geschlecht
nicht schlechthin beweisend, weil sich Staubblátter in Carpelle um-
'wandeln kónnen, auch ohne taxologisch gleichwerthig zu sein, daher

7 Bd k

110 Lad. Čelakovský

scheine ihm die Frage noch offen und wůrde er selbst lieber an einen |
hermaphroditen Grundplan glauben.

Warum aber nur hier, bei den Salicineen, warum nicht auch.
z. B. bei den Cartceen, da doch auch bei Salix im Diagramm kein.
Grund zur Annahme von Abortus vorliegt, indem bei Saliz wie bei.
Carex die Carpelle in der weiblichen Bliůthe dieselbe Stellung haben |
wie die Staubblátter in der mánnlichen? Offenbar war fůr die ver-.
schiedene Beurtheilung von Salix und von Carex nicht das diagra--
matische Verhalten Ausschlag gebend, sondern nur das zufállige Auf-
treten von Zwitterblůthen bei Populus. Bei alledem bleibt es zu
erkláren, wesshalb sich Salix, Carex und Populus in Bezug auf den
Úbergang in die zweigeschlechtige Form so verschieden verhalten..
Ganz richtig bemerkt diesfalls Pax, der Einwand gegen die Ablei-.
tung der Carex-Blůthen aus hermaphroditem Typus, dass námlich
selbst in Vergrůnungen oder sonst abnormal niemals eine Andeutung '
des hermaphroditen Blůthenbaues sich auffinden lásst, entkráfte sich ©
damit, dass sich „Růckschláge nur auf Stadien erstrecken, welche in.
der phylogenetischen Entwickelung nicht allzuweit zurůckliecen.“

So ist denn in der Gattung Populus, welche durch die Mehrzahl ©
der Staubgefásse und das besser entwickelte Perigon*) der herma-.
phroditen Grundform noch náher steht, ein atavistischer Růckfall in,
normale Zwitterblůthen noch móglich; bei Salix, deren Staubblátter
meist auf die Zweizahl und deren Perigon auf 1—2 Drůsen reducirt
worden, deren Blůthen sich also bedeutend weiter vom normalen
hermaphroditen Urtypus entfernt haben, ist dies nicht mehr měglich;.
der Úbergang in's andere Geschlecht kann sich nur so áussern, dass.
dieselben Blátter, die z. B. weiblich sein sollten, mánnlich werden.
Ebenso bei Carex, wenn z. B. im Utriculus statt dem Fruchtknoten.
Staubblátter gefunden werden, welchen Fall Urban und frůher nach
Masters auch Andere beobachtet haben. Die Staubblátter und Car-
pelle sind hier wirklich taxologisch homolog geworden, aber diese
Homologie ist kein Beweis ursprůnelicher Diclinie, sondern lediglich.
einer schárferen und ganz befestigten geschlechtlichen Differenzirung.

Es giebt eben verschiedene Stufen der geschlechtlichen Tren-
nung der Blůthen; die geringeren Stufen beruhen ohne Zweifel auf
Abort, die volikonimensté Stufe geschlechtlicher Differenzirung wird.
aber erreicht durch ungleiche sexuelle Ausbildung taxologisch-homo-

*) Ich habe gute Grůnde, den Blůthenbecher der Pappeln und die Drůsen von
Salix fůr Metamorphosen und Reste eines Perigons zu halten. 3

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 111
|

| loger Geschlechtsblátter, auf welcher Stufe ein Abort nicht mehr nach-
(weisbar ist. Dass der Grundtypus, aus dem die Cariceen wie die
' Cyperaceen úberhaupt abgeleitet sind, nicht nur zwitterig war, zwei
Staminalkreise und einen Carpellkreis besass, sondern auch zwei drei-
| záhlige Perigonkreise, unterliegt keinem Zweifel, aber daraus folst
| nicht, dass wir im Diagramm der Cariceenblůthen alle diese Forma-
| tionen, alle diese 5 Kreise gewissermassen mitschleppen můssten, ob-
„zwar faktisch nur ein Kreis vorhanden ist.

Die Annahme des Ablastes hat nur dort Sinn und Berechtigung,
-wo die Taxonomie der Blůthe sie fordert, um theoretisch die Lůcken
| auszufůllen, in welchen auch čfter gelegentlich die supponirten Glieder
| wieder zum Vorschein kommen.

Úberhaupt ist es ein Irrthum zu glauben, dass phylogenetische
Reduktion und Ablast eleichbedeutend seien, oder dass Reduktionen
„nur im Ablast bestehen důrften. Im Gegentheil finden die Reduk-
| tionen viel háufiger ohne Ablast (d. h. Unterdrůckune bestimmter
| Glieder an bestimmter Stelle), sondern durch Úberspringen, absolutes
| Nichtweiterbilden gewisser Glieder, gewisser Formationen statt. Wenn
| z. B. zwischen Laubbláttern und Hochbláttern oder sonst zwischen
| zwei Blattformationen frůher Úbercangformationen bestanden haben,
| dann aber bei schárferer Differenzirung die Hochblátter im unver-
- mittelten Sprunge auf die Laubblátter folgen, so wird doch Niemand
annehmen, dass die Zwischenblátter abortirt oder ablastirt seien. Oder,
- da die scharfdifferenzirten Sprossgenerationen, welche die mehraxigen
| Pflanzen aufweisen, ohne Zweifel aus ursprůnglich gleichartigen, alle
moglichen Blattformationen tragenden Sprossgenerationen durch Re-
duktion (bestimmter Formationen auf bestimmten Axen) entstanden
sind, so kann man sich doch diese Reduktion nicht so vorstellen,
dass die auf dieser oder jener Axe nicht entwickelten Formationen,
z. B. Laubblátter auf reinen Blůthensprossen, dort abortirt (resp.;
was wesentlich dasselbe ist, ablastirt) seien. Wenn wir ferner in dem
endstándigen mánnlichen Ahrchen der Carices die basale weibliche
Blůthe als reducirt betrachten, so meinen wir auch nicht, dass selbe
- dort abortirt sei, sondern dass sich die unterste Blůthe statt weib-
- lich gleich den folgenden alsbald mánnlich gebildet hat. Wenn in
unserer Taf. IV. Fig. 7., bei den heterostachischen Cartces, die Ahr-
chen a, des ursprůnglichen Rispentypus fehlen, so sind sie auch nicht
abortirt, sondern nur ausgefallen oder úbersprungen worden, indem
auf den obersten Zweig d sofort das mánnliche Terminaláhrchen ge-
bildet wurde.

=

MZ V 2 xe Lad. Čelakovský

Bei verschiedenen Cyperaceen, z. B. Hoppia, Beguerela, Mapania,
finden sich axilláre perigonlose einmánnige Blůthen. Kein Zweifel,
dass dieselben aus Gmánnigen Zwitterblůthen reducirt sind, aber doch.
nicht so, dass wir Abort aller Glieder bis auf ein Staubblatt an-
nehmen sollten. Wahrscheinlich wáchst hier wie in áhnlichen Fállen
(Centrolepideen, Najas ete.) der axilláre Blůthenhócker unmittelbar
in das einzige Staubblatt aus. Die ganze Blůthe ist hier eben auf ©
ein einziges ŠSprossglied verarmt; eine eigentliche (mehrgliedrige) 4

Blůthenaxe existirt hier gar nicht mehr, daher kann auch vom Abort |

oder Ablast von Bláttern auf einer solchen Axe keine Rede sein.

Ebensowenig wie der Umstand, ob die Eingeschlechtigkeit auf |
Abort beruht oder nicht, steht der Herkunft dikliner Blůthen aus
zweigeschlechtigen die gróssere morphologische Differenz dieser Blůthen ©
und ihrer Blůthenstánde entgegen. Bei den Cupuliferen z. B. ist diese |

Differenz gewiss sehr bedeutend und doch finden sich bei Castanea |

nicht nur Zwitterblůthen, sondern auch, wie Eichler gezeigt hat, (|
alle Úbergánge aus weiblichen in Zwitterblůthen, aus den weiblichen |
cupulabegabten Partialinflorescenzen in die mánnlichen der Cupula
entbehrenden Blůthenknáuel.

Erklárung der Tafel IV.

Fig. 1. Typus der einfachen Rispe oder des zusammengesetzten Ahr-
chens: giltig z. B. fůr Elyna, Carices monostachyae. a, a; |
androgyne Ahrchen erster und zweiter Ordnung.

Fig. 2. Aus Fig. 1. abgěleiteter Blůthenstand von Elyna: androgyne
Ahrchen sámmtlich 2blůthig, die reducirten Axentheile hier
und in den folgenden Figuren auspunktirt.

Fig. 3. Aus Fig. 1. abgeleiteter Blůthenstand der Carices monosta- ©
chyae und der Gattung Uncinia: Terminaláhrchen a; vrein :
mánnlich, Seitenáhrchen a, rein weiblich und 1blůthig ge- ©
worden, alle zusammen eine zusammengesetzte Ahre bildend. ©

Fig. 4. Typus der zusammengesetzten Rispe: oben androgyne einfache i
Ahrchen a, a, unten zusammengesetzte b, bestehend aus ©
Basalblůthe, androgynen Ahrchen dritten Grades a; und mánn- ©
lichem Terminaláhrchen 4. Giltig fůr Schoenoxyphium, Ko-
bresia, Carices homostachyae und heterostachyae. |

HH
M
l:
-M
M f
Ž
k:
i:
V
4
l
V
o

Jith Farský Frag.

Site A korgl ohm. Gesellsch d Wissenschaft. Mathemat. naturmss. Glasse 1889.

St isss

PRESERETEKE KE

i

| Fig. 5.

| Fig. 5.

Fig. 6.

Fig. 7.

1 Fig. 4.

Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 13

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blithenstand der Carices homosta-
chyae acrarrhenae.

b. Unterster Seitenzweig b aus der Rispe von Kobresia cari-
cina: dessen Seitenáhrchen a; z. Th. 2blůthig androgyn, z. Th.
1blůthie weiblich.

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carex arenaria, ver-
einfacht: die zwei obersten Seitenáhrchen (de facto aber
mehrere) gleich dem Endáhrchen rein mánnlich geworden
(ohne die Endtheile F gedacht); mittleres (zusammengesetztes)
Ahrchen b wie in Fig. 5. noch oben mánnlich; unteres „Ahr-
chen“ b durch Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils bereits

( rein weiblich.

Wenn die mánnlichen Ahrchen in die weiblichen Gipfel-
theile F auswachsen und sich verzweigen, dabei die unteren
Áste b reducirt werden, so geht der Blůthenstand der Homo-
stachyae hyparrhenae daraus hervor.

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carices heterosta-
chyae, mit dem mánnlichen Ahrchen a,, mit den zusammen-
gesetzten weiblichen Ahrchen b, deren Axen die mánnlichen
Gipfeltheile vollig reducirt haben.

b. Weiblicher Seitenzweig einer abnormen Carex heterostachya
mit proliferirenden, neue Seitenáhrchen 4ter Ordnung bildenden
Axen der Ahrchen 3ter Ordnung.

| Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 8

8.
Nová řada dusíkatých derivatů glykos.

Předběžné sdělení.
Předložili dr. B. Raýman a dr. K. Chodounský, dne 25. ledna 1889.

Dusíkaté sloučeniny cukrů, uhlohydratů vůbec, jsou látky z mnoha
ohledů interes vzbuzující, především jest to syntheticky získaný ma-.
terial, jenž na cestách chemikům obvyklých, jest nejvhodnějším ku
studiu a ku cviku směrem k bílkovitým rozštěpeninám, ba snad k bíl-
kovinám samým. Tím více nabývá směr ten interesu, co vidíme, že.
nejbystřejší experimentatoři nepřivodili z bílkovin na cestě analytické
výsledků, které by ve příznivém poměru stály ku práci hmotné, již
naložili. —

My známe několik dusíkatých sloučenin uhlohydratových, však.
látky ty jsou připraveny za hlavní spolučinnosti látek, přirozených.
pochodů dalekých (aromatických aminů a hydrazinů); látky s amonia-.
kem a cukry vznikající posud studovány jsou jen podřízeně a ne.
právě příliš šťastně. i

V laboratoři naší studujeme již po dlouhou dobu cukr rhamnosu,
jenž v přírodě jeví nemalé funkce, ba staví se po bok glykose, i má.
pěkně vyvinutou funkci aldehydickou, a má tu znamenitou přednost.
před cukry jinými, že rozpouští se měrou v té řadě neobvyklou v alko- ©
holech absolutných (ethylnatém i methylnatém), ve prostředích to, Ž
které jsou ku synthesám tak vhodny. Ba právě v těch prostředích ©
jeví cukr ten nejvyslovenější funkci aldehydickou, neboť má — prostě ©
chemicky — daleko menší příbuznost ku alkoholům než ku vodě,
s níž tvoří hydrat neobyčejně stálý. E-

Jeli proti ostatním cukrům s glykosou spřízněným námitek ve pří-
čině jich povahy aldehydické “), není jich u cukru našeho — rhamnosy.-

*) Ve zprávách berlínské společnosti chemické ročník XXI. str. 2842 přivedl.
jeden z nás doklady, že námitky proti aldehydové povaze glykos (ku kte-.
rým samozřejmě počítá rhamnosu) nejsou zcela námitek prosty. I poukázal“

Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 115

I z rhamnosy vznikají působením aminů aromatických látky dusíkaté
přechodem ovšem beztvaré, a my je později popíšeme, však jedna

„ reakce obecná, jak se zdá, uhlohydratům glykosovým, zasluhuje dnes
| předběžné zmínky.

Nasytíme-li nejlépe methylalkoholický roztok rhamnosy suchým
amoniakem, a přidáme-li na jednu molekulu cukru dvě molekuly
acetoctanu ethylnatého, tu za vhodné koncentrace počnou po několika
dnech růsti dlouhé, ohebné, jemné jehly v chumáčcích, porostlé kry-
stalky nezměněného cukru. Odsajeme-li tekutinu pomocí pumpy vodné,
překrystalujeme z alkoholu ethylnatého, v němž jsou méně rozpustny,
nyní pak vylisujeme důkladně i zbavíme louhu matečného, a pak kry-
stalisací z horké (vřelé) vody zbavíme snadněji rozpustného cukru,
vypadnou při schladnutí vody krásné, jemné, dlouhé jehly nové látky.
V louhu vodném není ničeho, co by stálo za zkoušení, louh ten hnědne
odpařováním — prostředků k odpařování ve vakuu se nám nedo-
stává. Látka ta se musí dříve překrystalisovati z alkoholu jinak, pakli
hned surový produkt z vřelé vody bychom chtěli krystalovati, nabu-
deme pouze neutěšitelných mazů. Neníť patrně látka posud dodělána.
Aniž podařilo se za tepla vystihnouti poměrů vhodnějších posud, ani
za práce v prostředí ethylalkoholickém, v němž látka sama hotova
jest přece méně rozpustnou.

zejména proti panu Sorokinovi, že nelze bráti některé odchylky reakční
ihned jakožto důvod oproti oprávněnosti panujících formul strukturných.
K tomu může dnes dalších přiložiti důvodů:

J : , v iaatad E Á I Ď LA

est sice známo, že terciarný halogen RX „ R' (X = halogen)
vyniká zvláštní reaktivností, i podmiňuje výměny, jinde neobvyklé (s vodou
za temperatury obyčejné, s alkoholy při teplotě málo zvýšené), avšak při
ostatních polohách jodu na př. v řadě steatické není zvláštních posud pra-
videl. A přece víme, že atomy jodu v normalném řetězi na druhém uhlíku
od kraje drží pevněji než jinde, že z glycerinu vzniká isopropyljodid půso-
bením jodovodíka, z erythritu sekundarný jodid butylnatý, z manitu sek.
hexyljodid. Na tom místě jediné, ač ku př. v manitu místa ta jsou dvě
i více snad. Reakce ta jest při kyselinách taktéž, avšak zde není to chrá-
něné místo (protegeované) vedie CO,H skupiny, nýbrž dále. Z kyseliny
jodooctové vzniká působením jodovodíku za obyčejne teploty kyselina octová,
z kyseliny A-jodopropionové teprvé při 180%. A zde jest příčina proč kyse-

CH,.CH.C0,H
lina glycerová | | poskytuje působením jodovodíku kyselinu
OH OH
B-jodopropionovou, kdežto kyselina mléčná při téže reakci vytvořuje kyse-
linu propionovou. A se vším tím souvisí ona snaha, vytvořiti addici halo-
vých kyselin ku dvakráte (vázaným alkylenkarboxylům předem $-slouče-
niny. Pravidlo známé. Raýman.
8*

116 B. Raýman a K. Chodounský

Látka opět překrystalovaná z alkoholu jest podrobena analysi ©
elementárné: ,:
1. 02187 gr látky poskytlo 0'1607 gr H,O = 001785 gr H,,
a 04328 gr CO, — 01180 gr uhlíka; 3
2. 02246 gr látky poskytlo 01025 er H,O — 0018083 or vodíka, ©
a 04402 gr CO; — 01204 or uhlíka; | +
3. [02329 gr látky poskytlo 0:1713 gr H,O — 00192 gr vodíka ©
a 04454 gr CO, — 01215 or uhlíka;] á
4. 02613 gr látky poskytlo 0'1940 gr vody = 002155 gr vodíka ©
a 0:5003 gr CO, — 01365 or uhlíka; ,.
5. 01560 gr látky poskytlo 95 em“ dusíka při 760'5 mm tlaku ©
a 24005 :
6. 01638 gr látky spáleno ve 10'2 em* dusíka při 7375 mm..
tlaku a 229 C teploty: i

py ieděkn III. IV. V. VL | m HON

uhlíka .539. 536.. [5217] [5224] — —— | 53469,
vodka 81.802. 81 S OA yn 792,
his OM o s PO, 0:81 6:93,
polka 2 KSK rar B o 05

Není třeba příliš kombinovati a přiložíme (nepřihlížejíc ku uhlí- i
ku analys III. a IVté) látce formulu zdvojenou, majíce v mysli bohat- ©
ství všech v reakci činných látek kyslíkem. k:

Látka C,;H,,O;N, vznikla podle rovnice:

C,H20; + 2G;H,0; + 2NH; — 3H,O = C,,H;,0,N;

rhamnosa © acetoctan ethyln.

Jsou to jehly velmi jemné, ohebné, které za sucha v chumáčky ©
hedbávového vidu zrůstají; v rozpustidle krystalujíce, jeví se jako ©
hmota polopevná, ač patrně pěkně krystalická. Bod tání jest 1869; ©
látka roztavuje se v tekutinu červenou, která počíná se záhy rozklá- ©
dati vypouštějíc páru vodní a zápach karamelový. Zahřívána jsouc ©
s vápnem natronovým vypouští dýmy, které mimo karamelem páchnou ©
z dálky jakoby zásadami pyridinovými. 4
Nejlépe se rozpouští v alkoholu methylovém, méně v ethylovém ;

z obou krystaluje v srostlých chumáčcích jehel přejemných. V acetonu ©
taktéž rozpouští se hojně. Voda rozpouští je za varu, při chladnutí ©
vypadne veškerá látka jakožto hustá kaše krystalická, která velmi
těžko se zbavuje vody, jíž jest prosáklá. (Chloroform ji též přijímá ©
za tepla, ač jen v množství malém, v etheru, ligroinu a sírouhlíku

Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 117

jest nerozpustná. Nápadně se rozpouští v kyselině ledové octové,
z roztoku vznikají tvrdé krystalky velmi pěkně vyvinuté, které nebylo

-lze posud vyčistiti ku analyse. Jest to patrně sloučenina slabé zásady

s kyselinou, aneb snad nějaký produkt rozkladu ?

Vodný roztok té látky redukuje hojně zkoumadlo Fehlingovo;
roztok dusičnanu stříbrnatého jest po delším varu za přítomnosti
amoniaku jím redukován v málo práškovitého stříbra, v roztoku ne-
utralném utvoří se zrcadlo kovové.

Působením chloridu železitého barví se vodný roztok na červeno,

„však mnohem slaběji než roztok antipyrinový. Pomocí dusanu sodna-

-tého v prostředí ledové kyseliny octové získána látka hnědočerveně

barvící. Jodmethylem získány látky temné amorfné posud, jakož vůbec

-jest značná tendence látky naší vytvořiti produkty beztvaré.

Co vše posud jsme zkoušeli, zdá se nám, to budiž ovšem s nej-
větší reservou řečeno, že máme před sebou novou řadu látek, které

„vznikají z cukru vůbec v prostředích více méně alkoholických za
| spolupůsobení amoniaku (ne však aminů ani primarných) i acetoctanu
- ethylnatého za studena. Avšak nejen z acetoctanu nýbrž i z acetonu

-samého vznikají látky podobné a bezpochyby i z látek podobně slo-

žených jiných.
O konstituci látky své nechceme dnes rozhodovati. Rovnice,

| která vyjádřuje její vznik, vedla by nás bezpochyby ku látkám, které

nedávno nomenklaturou opatřil pan O. Widman (Journal fůr prakt.

| Chemie 368. 185—251) i podle všeho bychom je počítali mezi piaziny,
| anať jinak uložení dvou dusíků z amoniaku pochodících a tři látky
| karbonylem opatřené spojujících se snad ani mysliti nedá. Přímý

řetěz nezdá se nám při látce naší pravdě podobným, vždyť by byl

| musil jednou amoniak zasáhnouti o hydroxyl rhamnosy, jelikož o za-

brání skupiny OC,H; z karboxylu řeči býti nemůže.
Z laboratoře organické chemie c. k. vys. školy technické.

9

Sur Vintégrale vd e "dx.

o
Par

M. F. Gomes Teixeira.

(Extrait d'une lettre adressée 4 M. Ed. Weyr. Lu dans la séance
du 25 janvier 1889.)

Vous connaissez bien la démonstration classigue de la formule

j dn = Vr,

o

gui est basée sur Végalité

00 00 00 00
n dx P ba a O 9A dy nk OA
o 0) 0 U

On ne trouve pas dans les Ouvrages, gue je connais, la dé-
monstration de cette égalité, et je me propose done de considérer.
ici cette guestion. 3

Comme la fonction xe—*"C14» est continue dans les M
(0. a)et (00..95b)iWonkla

a 2 b a
(W) Jde foody = | dy | —70+eda.

Considérons d'abord le second membre de cette égalité. Nous.

5 a db
1 dy
Hyda — — — pav | Z
Ja fe Veda — JÁL e v I

b
l lh dy
=> R on

9 arcigb že e Má E

avons

00
Sur Vintégrale f'e“"dx. 119
0
ou, en vertu du premier théorěme de la moyenne,
a

)
(2) ja dy JE 619% ode — = arc tg b— = e—(Ern“) are tg b,

0ů 3, représente une guantité comprise entre zéro et b.

Donc

b a
Už
; Hg — I
(3) lim Ju fe xdx = zn

a, bmw
o

Considérons maintenant le premier membre de Végalité (1).
Nous avons

5 o b a 4)

Jde J o2aredy = J de f o6tedy +- (de J 261 zdy,
0 U o o o

0

0ů « représente une guantité comprise entre zéro et a; et par Con-
séguent, en vertu du premier théoréme de la moyenne,

a b b «
J de | řatmedy = feřmdyx Jede +
b a
v -27 n,dy X iR od)
4

o

oů X, représente une guantité comprise entre zéro et a, et «, une
guantité comprise entre © et a. En posant, dans cette formule, 24 = 2
et 7, —2,, 0n trouve

a b 1, o
4 fd jh 20ady = (edn X Jede

12b

j! en" dz, X sf e-"da,
o

0)

ďoů Von tire

120 zb PROMO Poa
M. F. Gomes Teixeira: Sur Vintégrale fe “ dx.
0

“ *,b

b u
lim dx jl po ol 6 da a e-"da +
a bmw ě

o

(e9) 99)
9 e-"de X "6 e—" dx.
z |

0

o

Si maintenant on fait tendre « vers zéro et si on remargue gue

« M
Vintégrale JP e<“dx tend vers zéro et gue lintégrale o e—" da est.

finie, on trouve

a b 00

2
(5) lim Jde J o"Gtxdy = | (e"de].

a, bromo
o

La formule (4). montre gue le premier membre de (1) ap-
proche de la měme limite guelle gue soit la facon dont on fasse
croitre a et b A Vinfini, et la formule (2) montre la méme chose
par le second membre de Végalité (1); de-lá on conclut, en vue
de (3) et (5),

[raz :

o

ce gu'il s'agissait de prouver.

10.

| Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten
"Durchforschung der Siůsswasseralgen und der sapro-
phytischen Bacterien Bóhmens.

Vorgelegt von Prof. Dr. Anton Hansgirg, den 8. Feber 1889.

Durch die vom Verf. im J. 1888 systematisch forteesetzte
Durchforschung der Algen und der saprophytischen Bacterien Bohmens
| Sind, wie aus dem nachfolgenden Verzeichniss ersichtlich wird, neben
"éiner grósseren Anzahl neuer Arten und Varietáten auch viele sel-
tene Species von Sůsswasseralgen und saprophytischen Bacterien von
| den im Nachstehenden angefůhrten, bisher gar nicht oder nur un-
| vollstándig algologisch erforschten Localitáten bekannt geworden. Von
| den vom Verf. in Bóhmen bisher gesammelten sapropbytischen Bac-
| terien sind folgende Formen neu: 1. Cladothrix dichotoma var. lepto-
| chaeteformus, 2. Leptothrix cellaris, 3. Bacillus subtilis var. cellarvis,
14. B. vialis, 5. Beggiatoa alba var. spiralis, 6. B. arachnoidea var.
| umeinata, T. Leuconostoe Lagerheimi var. subterraneum, 8. Ascococcus
| Billrothii var. thermophilus, 9. Mycothece cellavis, 10. Hyalococeus
| cellavis, 11. Bactertum termo var. subterraneum, 12. Leucocystis cellaris
| war. cavernarum, 13. Mierococeus thermophilus, 14. M. subterraneus,
| 15. M. ochraceus. *)

| Zu den vom Verf. im Schlussworte zum ersten Theile seines
| $Prodromus der Algenflora Běóhmens“ *) angefůhrten, von ihm im
| Bóhmen entdeckten und in dem soeben erwáhnten Prodromus beschrie-
| benen 138 neuen Gattungen, Arten und Varietáten der Sůsswasser-
(algen sind noch folgende vom Verf. im J. 1888 in Bóhmen gesammelte
|meue Algen in Anrechnung zu bringen: von braunen Algen 1. Phaeo-

7) Mehr ber diese neue Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan.
Zeitschrift in Wien, 1888, No. 7 und 8 publicirten Abhandlung nachzulesen.

2) Archiv der re ho eno tel p noo donehforsohine von Bohmen, V Band
No. 6. und VI Band, No. 6.

122 Anton Hansgirg

dermatium vivulare nov. gen et sp.; von chlorophyllerůnen Algen:-
2. Coleochaete soluta var. minor, 3. Chaetopeltis orbicularis var. granc23
4. Periplegmatium nano le (Entocladia gracilis), 5. Hoorosno0
amoena var. tenuior und 6. var. crassior, T. Stichococeus bacillaris vat.
duplex, 8. Pleurococeus mintatus var. vůridis, 9. Trochiseia halopřla
10. Spirogyra insigmis var. fallax, 11. Zygnema chalybeospermum, 122
Mesotaentum měierocoecum var. minus, 13. Cosmartum trilobulatum var“
minus, 14. C. aphamichondrum var. pustllum, 15. Staurastrum úndri
catum var. mínus; von blaugrůnen Algen 16. Scytonema obscurum var.,
terrestre, 17. Nostoc cuticulare var. mirabile, 18. Lyngbya (Oscillaria))
gr ena var. phormidioides, 19. L. temuis Var. phormidiovdes und |
20. var. symplociformis, 21. L. rupicola, 22. L. Okemi var. fallax und
var. 23. phormidioides, 24. L. nigra v. phormidioides, 25. Cyanoderma“
(Myxoderma)"rivulare, 26. Gloeothece rupestvis var. cavernarum, 27.
Aphanothece caldariorum var. cavernarum, 28. A. midulans var. ther=.
malis, 29. Coelosphaertum anomalum var. minus, 30. Dactylocoecopsts |
rupestris, 31. D. vhaphidioides, 32. Aphamocapsa fonticola, 33. A.
thermalis var. minor, 34. Chrococcus vartus var. luteolus, 35. Ch. fs |
covtolaceus var. cupreofuscus. |

Zur Vervollstándigung des im ersten Theile des oberwáhnten |
„Prodromus der Algenflora von Bóhmen“ publicirten Verzeichnisses |
derjenigen Localitáten Bóhmens, deren Algenflora vom Verf. im Laufé.
der letzten 8 Jahre mehr oder weniger eingehend durchgeforscht
wurde, seien hier noch folgende Oertlichkeiten verzeichnet, an welchen
der Verf. im J. 1888 Algen und Schizomyceten gesammelt hat. Es
sind diess in der weiteren Prager Umgebung Tachlovic, Dušnik, dann |
im Moldauthale die Umgegend von Modřan, Můhlhausen uud Wele
trus; im Beraunthale feuchte Felsen, Báche, Auellen, Felsenhóhlen)
etc. bei Solopisky, Roblin, Karlik náchst Dobřichovic, Tetin, Hostín,
Alt- und Neuhiitten, Zdic und Popovic náchst Beraun; im Elbthale?
Lissa, Unter-Beřkovic, Liboch, dann die Gegenden von Aussig, Schón-
Priesen, Půmerle, Wesseln, Nestersitz und Maischlowitz, Kostial, Ops
polau und Schelchowitz náchst Čížkowitz; Libochowitz an der Been,
Liptiz náchst Dux; am Fusse des p oPBeDirecs die Umgebungen vo n

Sůmpfe ete. bei Kopidlno, Rožďalovic, Prachower-Felsen, dann Bachčl|
Ouellen ete. in der Umsegend von Jičin; in Sůdbohmen die Gegend!
von Senohrab náchst Mnichovic, Oholovn und Náchod náchst Tabor,
Ceraz náchst Sobieslau, dann die Umgebung von Počatek und Stein=

kirchen náchst Budweis.

ň

Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 123

f
nl
n
“
|

Durch die in der folgenden Aufzáhlung mit fetteren Lettern
gedruckten, bisher aus Bohmen nicht bekannten Algenarten hat sich
"die Anzahl der vom Verf. im ersten Theiles seines „Prodromus“ in der
| vergleichenden Tabelle aufgezáhlten Algenarten Bóhmens, wie aus
der nachstehenden der besseren Úbersicht wegen beigeschlossenen
| Tabelle zu ersehen ist, nicht unbedeutend vermehrt.

Vergleichende Tabelle der aus Bóhmen bekannten Algenarten.

Rhodo- | Ph orozos sen i sl
E odo- ae0- Oro- ceen
Alsenarten Bóhmens phyceen | phyceen | phyceen | (Cyano- p
phyceen)
Tana l |
nach des Verf/s | 5 5 04
| IProdromus, I. Theil = sE A na = v jn pe
Abies S MAE) OOo ORSŘ KRNOV jn oh do VES a
S
. =< m ©
im Jahre 1889 = 95 12 6 647 491 1156
ASB
| de |
| i S ap,
| Prodromus, I. Theil | « 8 53 u 5 507 290 | 813
S4s85
k SAS
im Jahre 1889 |áta2="| 1 7 548 296 862
ES l |

| Was die Zahl der bisher aus Bóhmen bekannten Arten der
"saprophytischen Bacterien betrifft, so ist diese, wie aus der folgenden
(Tabelle ersichtlich, zwar geringer als diejenige der zur Zeit aus
"Schlesien bekannten Species der indifferenten Bacterien, aber doch
schon als ziemlich gross anzusehen. Es sind námlich vom Verf.
"bisher bloss die in der freien Natur, in Felsenhohlen, unterirdischen
Kellern ete. verbreiteten, saprophytischen Bacterien mit Anschluss
der in Krankenháusern, Laboratorien u. a. auf feucht gehaltenen
Náhrsubstanzen, Excrementen u. a. vorkommenden Formen untersucht
worden, von welchen letzteren Schróter unter den aus Schlesien
durch mehrjáhrige Untersuchungen der schlesischen Bacteriologen be-
kannt gewordenen 62 Bacterien-Arten nicht weniger als 16 Species
anfůhrt.

1) Im „Prodromus der Algenflora von Bóhmen“, I. Theil ist in dieser Rubrik
irrthůmlich 0 statt 4 gesetzt worden.

124 Anton Hansgire

Vergleichende Tabelle der saprophytischen Bacterienarten Bóhmens
und Schlesiens.

Bacterien | Gattungen | Arten ") | Váh
Bóhmens..... 18 42 49 |

Schlesiens?) . 20 62 | 634, |

In Betreff der systematischen Anordnung ist hier zu erwáhneny,
dass sie mit der vom Verf. in seinem „Prodromus der Algenflora:
von Bóhmen“ náher begrůndeten úbereinstimmt.

I. Klasse. Rhodophyceae.

Lemanea jfluviatilis (L.) Ag. Im Erzgebirge in Báchen oberhalb)
Tellnitz am Wege nach Schónwald mehrfach !

Batrachospermum © montliforme (IL.) Roth. Im Karliker-Thale»
náchst Dobřichowic, bei Kopidlno und bei Bůnaubure náchst Tetschen !!

Chantransta chalybea Fr. In Báchen bei Modřan, Solopisk náchst.
Černošic, im Karliker-Thale náchst Dobřichowic, bei Tetin, Zdic, Po--
powic, Neuhitten, Hostin, unterhalb Korno náchst Beraun; Senohrab
náchst Mnichowic, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowitz, Libochowitz,“
Kostial náchst Čížkowic, am Wasserfall in der Leym'schen Hóhle bei.
Schon-Priesen, in Báchen bei Aussie, Pómerle, Bůnaubure, Tellnitz,
in Tillisch in einem offenen Brunnen, bei Mariaschein mehrfach;
bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis, Chotowin náchst Tabor,
Stupšic; bei Jičin, Rozďalowic !

Ch. vtolacea Ktz. In Báehen oberhbalb Tellnitz am Wege nach
Schónwald mit Lemanea!

II. Klasse. Phaeophyceae. — i

Synerypta volvoz Ehrb. In Sůmpfen bei Wotic! |

Chrysomonas flavicans Stein. Im sog. Libuša-Bade be i

Pankrac náchst Prag, im Radotiner- und Karliker-Thale náchst Do-
břichowic und bei Můhlhausen!

j
> 4 Nach des Verf."'s Classification. |
2) Nach Schróter, Pilze, in Cohn's Kryptogamen-Flora von Schlesien, 1886. ©

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 125

Phaeothamnion confervicola Lagrh. In Sůmpfen an der Bahn bei
|Ouřinowes an Cladophora fracta !

Phaeodermatium vivulare Hanse.“) In einem Dáchlein
"im oberen Theile des Solopisker Thales náchst Černošic, unterhalb
| Korno náchst Beraun an Kalksteinen; in einem Bache bei Wesseln
(máchst Pomerle auf Basalt!

| Lithoderma. fluviatile Aresch. 6) fontanum (Flah.) Hansg. Im

|Kačakbache unweit von dessen Můndung in die Beraun!

II. Klasse. Chlorophyceae.

i Coleochaeta pulvinata A. Br. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst
| Budweis!
| C. divergens Prinesh. var. P) minor Hansg. In Siimpfen bei

| | Ohotovin náchst Tabor, Ceraz bei Sobieslau, Boce! Stomisneh o

| C. soluta Pringsh. var. 8) minor nob. In Sůmpfen an der Bahn

Pbei Ouřinowes!

-C dregularis Prinesh. Bei Počatek und Steinkirchen!

Aphamochaete repens Berth. non A. Br. In Tůmpeln an der Eger

(bei Libochowic; bei Kopidlno!

V A. globosa Nordst. In Siůimpfen an der Bahn zwischen Tell-

mitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen!

| Oedogontum erispum (Hass.) Wittr. var. rostellatum (Pringsh.)

Wolle. Zwischen Pankrac und Krč náchst Prag, bei Rožďalowic!

Oe. Vaucherii (Le C1.) A. Br. Bei Zdic náchst Beraun, Unter-
Beřkowic, Liboch, Aussie; Libochowic, Klappay, Liptitz náchst Dux,

(Tellnitz; Rožďalowic, Kopidlno; Počatek!

Oe. undulatum (Bréb.) A. Br. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und

(Kleinkahn; in Tůmpeln an der Lužnic bei Sobieslau, Počatek.

i Oe. Boristanum (Le Cl.) Wittr. Bei Liptitz náchst Dux, Tell-

(nitz, Libochowitz, Liboch a. E., Lissa a. E., Kopidlno, Chotowin náchst

| | Tabor, Sobieslau !

| (o sexangulare Člev. Bei Libochowitz!

| Oe. flavescens (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Počatek!

2) Siehe, Notarisia, 1889, Nro 1.

126 Anton Hansgirg

Oe. eryptoporum Wittr. Bei Můhlhausen und Libochowitz!

Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Michle und bei Modřan náchst Prag;,
Popowic náchst Beraun, Liboch, Klappay, Libochowitz, Liptitz náchst.
Dux, Bimnauburg, Rozdalose, Kopidlno !

Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Liptitz nách,
Dux, Počatek !

Oe. vufescens Wittr. B) saxatile Hanse. In einer feuchten Fel-*
senschlucht bei Sele náchst Roztok, unterhalb Korno und bei Tetin.
náchst Beraun, bei Můhlhausen!

Oe. Pringshečmi Cram. Bei Michle und Modřan náchst Pradll
Zdic náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Liboch, Aussig, gegenůber:
Unter-Beřkowic; bal Čížkowic und Schelchowitz náchst Lobositz, Klap-
pay, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor, bei!
Sobieslau mehrfach, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis; Kopidlno,,
Rožďalowic!

Oe. fonticola A. Br. Bei Michle und Wršowic náchst Prag; Mo-.
dřan, Solopisk, Karlik, Tachlowic, Hostin, Srbsko, Tetin, Popowic;,
Zdic náchst Beraun; Senohrab náchst Mnichowic; Můhlhausen, Wel-.
trus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig,,
Schon-Priesen, Pomerle, Wesseln, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnau-.
burg, Telinitz, Mariaschein; Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalowic, Jičin
mehrfach; Stupšic, ati und Náchod náchst Tabor, Ceraz náchst,
ak Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! j

Oe. giganteum Ktz. In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic ; :
bei Libochowitz; Klappay, Liptitz náchst Dux, Sobieslau, Počatek! j

Oe. sterile Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis! /

Oe, Rothi (Le Cl.) Pringsh. In Siůimpfen an der Bahn zvon
Tellnitz und Kleinkahn! j

Oe. tenuissímum Hanse. In Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux,
Tellnitz; Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen! Ř

Bulbochaete setigera (Roth.) Ag. Zwischen Tellnitz und Klein=*
kahn, bei Chotowin, Ceraz, Steinkirchen, Počatek!

B. intermedia De By. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst
Budweis! í

B. pygmaea Pringsh. Bei Rožďalowic, Počatek, Šteinkirchen
náchst Budweis!

B. elatior Prinesh. In Siimpfen an der Bahn zwischen Tellnitz
und Kleinkahn! |

B. crassa Pringsh. Bei Počatek und Steinkirchen!

né

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 127

B. vectangulavis Wittr. Bei Chotowin náchst Tabor, in Tům-
jpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, bei Počatek!

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Elbetůmpeln bei Sadska!
i Protoderma víride Ktz. Bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin,
Srbsko, Popowic, Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Šenohrab náchst
| Mnichowic, Můhlhausen mehrfach, Oužic náchst Kralup, Lissa a. E.,
| Kopidlno, Rožďalowic, Jičin, Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Přnode
| Wesseln, Bůnauburg, Tillisch náchst Tellnitz, Počatek, Steinkirchen

Prasiola erispa (Lightf.) Menegh. Bei Bůnauburg mehrfach !

| Hormiscia zonata (Web. et Mohr) Aresch. Bei Modřan, Solopisk,
| Karlik, unterhalb Korno und Tetin náchst Beraun, in einem Brunnen
| oberhalb Krč náchst Prag, bei Senohrab náchst Mnichowie, Libocho-
| witz, PASE6, Schón-Priesen !

JH. subtilis (Ktz.) Hanse. (Ulothrix subtilis Ktz.) Zwischen Pan-
| krac und Krč, bei Hostiwar, Ouřinowes, Gross-Chuchel, Modřan, Solo-
| pisk, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, bei Popowic, Zdic náchst
! Beraun; bei Unter-Beřkowitz, Liboch, Schelchowitz, Oppolau und
| Kostial náchst Čížkowitz , see Nese Bůnauburg, Tellnitz
| mehrfach, Mariaschein, Geiersbure, Liptitz náchst Dux, Libochowitz,
| Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Stupšic, Chotowin náchst Tabor, Ceraz
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek !

| H. flaccida (Ktz.) Lagrh. (Ulothrix flaccida Ktz.) An allen Stand-
Lorten wie H. subtilis ausserdem noch bei Wršowic, Ober-Měcholup
"und Michle náchst Prag; Alt- und Neuhůtten náchst Beraun; Tachlo-
-wic, Dušnik; Chwatěrub gegeniber Kralup, Můhlhausen, Hledseb,
« Miřowic, Weltrus, Lissa a. E., Budyň, Klappay, Libochowitz, Tilliseh
| und Kammitz náchst Tellnitz, Prachow náchst Jičin!

| Var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) An Phonolith-
| Felsen gegeniůber Aussig und am Ziegenbere bei Pomerle, bei Hlu-
bočep náchst Prag!

H. varia (Ktz.) Hansg. (Ulothrix varia. Ktz.) Fast an allen bei
| H. daccida angefihrten Localitáten, ausserdem noch bei Ebersdorf
| máchst Tellnitz und bei Wolfsschling gegenůber Aussie!

| Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. [Ulothrix parietina (Vauch.)
| Ktz.| Bei Michle náchst Prag, Dušnik, Tachlowic, Tetin, Alt- und
Neuhůtten, Popowic und Zdic náchst Beraun; Modřan, Senohrab,
| Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Libochovwitz,
I Klappay, Oppolau und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Bůnau-
| burg auch var. erassa (Kůtz.) Hansg. [Ulothrix crassa Ktz.]), Tellnitz,

128 Anton Hansgirg

Tillisch, Kammitz, Ebersdorf auch var. orassa, Mariaschein, Liptitz:
náchst Dux, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis!

Schizogontum murale Ktz. Bei Biůnauburg mehrfach, Ebersdorf|
náchst Tellnitz!

Stigeoclontum tenue Ktz. Bei Pankrac, oberhalb Krč, Wolšan|
und Modřan náchst Prag, Solopisk, Tetin, Hostin, Popowic, Zdic,,
Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Hostiwař, Senohrab, Můhlhausen,,
Hledseb, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolan, Libochowitz,,
Klappay, Aussie, Schón-Priesen, Pómerle, Nestersitz, Biůnauburg,
Mariaschein, Tellnitz, Liptitz náchst Dux, Ceraz náchst Sobieslau,
Počatek, Steinkirchen, Stupšic, Chotowin, Kopidlno, Rozďalowic, Jičin
mehrfach, Lissa a E.!

S. longipilus Ktz. Bei Rožďalowic und Chotowin náchst Tabor!

S. falklandicum Ktz. b) longearticulatum Hanse. Bei Chotowin.
náchst Tabor, Šteinkirchen náchst Budweis!

9. subspinosum Ktz. Bei Chotowin náchst Tabor!

S. farctum Berth. Bei Počatek !

S. flagelliferum Ktz. In Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau,
bei Počatek und Steinkirchen!

Chaetophora pisiformís (Roth) Ag. Bei Ounětic náchst Roztok,
Solopisk, Karlik, Neuhůtten náchst Beraun; Libochowitz, Rožďalowic,
Chotowin, Steinkirchen náchst Budweis !

Ch. elegans (Roth) Ag. Bei Wršowic náchst Prag, in Elbetůmpeln
bei Lissa a. E., gegeniber Unter-Beřkowic, Aussie; bei Oppolau,
Liptitz, Nachod uáchst Tabor, in Tiimpeln an der Lužnic und bei
Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen !

Herposteiron confervicola Nág. | Aphanochaete confervicola
(Nás.) Rbh.]“) In Tiimpeln an der Eger bei Libochowitz, in Elbe-
tůmpeln bei Aussig, in Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau; bei
Počatek, Steinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic !

H. polychaete Hansg.*) In den Prager Sihňzeínléní ober- ©
halb Krč, bei Solopisk, Rožďalowie, Liboóchowitz, Steinkirchen náchst ©
Bndweis! |

Chaetopeltis orbicularis Berth. In einem Moldautimpel bei
Hlubočep náchst Prag! '

Entocladia gracilis Hanse.*) i einem Teiche bei Wršowic ©
náchst Prag an Cladophora fracta! 3

1) Vergl. des Verf"s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33.
2) Giehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888. Nr. 14.
3) Siehe des Verťf.'s Abhandlune in der Flora, 1888 Nr. 33.

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 129

Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Můhlhausen!

D. plumosa (Vauch.) Ag. Bei Hostiwař náchst Prag, Chotowin
náchst Tabor, Počatek!
Conferva tenerrtma -Ktz. Bei Gross-Chuchel, Modřan, Solopisk,
bsko, Hostin, Závodí, Alt- und Neuhůtten, Zdic und Popowic náchst
raun, Hostivař, Ouřinowes, Senohrab, Můhlhausen, Weltrus, Unter-
| v Liboch, Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalovic, Budyň, Libo-
"chowitz, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig,-Tellnitz, Mariaschein,
Vachod und Chotowin náchst Tabor, Stnpšic, Ceraz náchst Sobieslau,
„Počatek, Steinkirchen!
k C. bombycina (Ag.) Wille. In Auellen oberhalb Krč, bei Hosti-
P Ouřinowes, Senohrab, Gross-Chuchel, im Radotiner Thale, bei
odřan, Solopisk, Zdic, Unter-Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Rožďa-
owic, Kopidlno, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussie,
řellnitz mehrfach, Mariaschein, Liptitz náchst Dux, Chotowin, Ceraz
jichst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen !
C. globulifera Ktz. Bei Můhlhausen!

i Mierospora floceosa (Vauch.) Thr. [ Conferva fioccosa (Vauch.) Ag.]
Bei Solopisk, Modřan, Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Maria-
|schein, Tellnitz, Bůnaubure, Bóhm. Brod, Pořičan, Rožďalowic, Ko-
| pidlno, Chotowin, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis!

= M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. (Conferva stagnorum Ktz.) In Šiimpfen
ei Tellnitz!

= M. pachydérma (Wille) Lagrh (Conferva pachyderma Wille.)
n Sůmpien zwischen Tellnitz und Kleinkahn !

ý M. amoena (Ktz.) Rbh. (Conferva amoena Ktz.) In Bergbáchen
unterhalb Korno und vor Hostin náchst Beraun, bei Senohrab, Liboch,
a Tellnitz!

M Va. B) tenuior nob. Fáden hellgrůne fluthende Haarbůschel
der Ráschen bildend. Veget. Zellen blos 14 bis 15 m dick, 2 bis 3 nach
Theiluns blos 1"/„mal so lang wie breit, mit ziemlich (bis 25 u)
ker Membran, an den Scheidewánden čfters leicht eingeschnůrt ;
„ v) crassior nob. Zellen 25 bis 30 u breit, '/„ bis Imal so lang
sonst wie die typische Form. — Var. 6) in einem schnell fliessenden
Báchlein im oberen Theile des Solopisker Thales und unterhalb Korno

| Př. mathematicko-přírodovědecká. 9

130 Anton Hansgirg

PoP a c z ká

Rhizoclontum Ieroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Tetin náchst Beraun,.
Liboch, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussig, in Elbe-
tůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, bei Rožďalowic ! y
R, fiwitans Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik und unter“
halb Korno náchst Beraun!
Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karliky
Zdic und Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowic,
Lissa a. E., Aussig, Schelchowitz und Oppolau náchst Čížkowitz, Lis
bochowitz, Ab. Mariaschein, Liptitz, Ceraz náchst o
Rožďalowic, Kopidlno!
C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Tetin, Popowic und Zdic náchst Ber nuny
Liboch, Schelchowitz, Klappay náchst Libochovwitz!
C. glomerata (L.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlik, unterhalb |
Korno und Tetin, vor Koněprus, bei Alt- und Neuhůtten, Zdic und |
Popowic náchst Beraun, Senohrab, Liboch, Aussie, Wolfsschling, Schůn= |
Priesen, Libochowitz, Bůnauburg, Liptitz náchst Dux, Bilin, Rožďa- |
lowic, Jičin! JM
C. canalicularis (Roth.) Ktz. Bei Pankrac náchst Prag, Roddis |
lowic, Aussig, Tillisch náchst Tellnitz!
C. declinata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik unterhalll |
Korno und bei Hostin náchst Beraun, bei Aussig, Schon-Priesen, LS
bochowitz, Pomerle, Nestersitz, Bůnaubure, Jičin ! JJ
Trentepohlia aurea (L.) Mart. An Kalksteinfelsen bei Solopisk k,
unterhalb Korno, Tetin, Hostin náchst Beraun, an Sandsteinen béji
Liboch! i |
T. umečnata (Gobi.) Hamse. In Wěldern oberhalb Tellnitžií
spárlich ! |
T. abietina (Flot.) Wille. In den Prachower-Felsen bei Jičiný
Počatek! ,
T. odorata (Lyngb.) Wittr. Bei Solopisk náchst Černošic! ©
T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Solopisk, Roblin, Karlik, Hostimy

Alt- und Pek ya ún Zdie náchst Beraun, Senohraby

bochowitz, SeHěleho vt náchst Čížkowitz, 6 oWTatšsetitiátě, Sehóne |
Priesen, Pómerle, Maischlowitz, Nestersitz, Binh Tellnitz, Maia- |
schein, Geiersbure, Liptitz, Šteinkirchen náchst Budweis, Počátá j
Ceraz náchst Sobieslau, Náchod und Chotowin náchst Tabor,
Hasin náchst Rožďalowic, Kopidlno ! 3 |

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Ounětic náchst Roztok, Lissa

a. K., Rožďalowic, Kopidlno, Počatek, Steinkirchen !

i

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralcen. 131

Chlorotylium cataractarum Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk,

| Karlik, Modřan, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, vor Koněprus,
„ Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Aussig, Wolfsschline, Schón-
' Priesen, Wesseln und Nestersitz náchst Pomerle, Libochowitz!

Mierothammon Kiitzingianum Nág. In einem Brunnen in der

| Prager Neustadt, bei Stupšic und Rožďalowic!

Vaucheria sesstlis (Vauch.) D. U. In Sůmpfen am Wolšaner-

! Teiche schon im April fructificirend, bei Michle, Modřan, Dušnik,
i Tachlowic, Solopisk, Roblin, Karlik, Senohrab, Gross-Chuchel, Srbsko,
|"Tetin, Hostin, Alt- und Neuhitten, Popowic und Zdic, Můhlhausen,
| Weltrus, Liboch, Unter-Befřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Kostial
| und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Schón-Priesen, Půmerle,
| Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno, Prachow

náchst Jičin!
V. de Baryana Wor. In einem Bergbáchlein bei Solopisk náchst

í w

! Cernošic!

V. geminata (Vauch.) D. C. In Wiesengráben bei Schelchowitz

| náchst Čížkowitz; var. r/vulavis Hanse. bei Karlik!

Botrydum granulatum (L.) Rostaf. et Wor. Bei Weltrus, Aussig,

| Unter-Beřkowie !

Pandorina morum Bory. Bei Lissa a. E., Aussig, gegenůber

"Unter-Beřkowic, bei Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Maria-
kschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotwin, in Tůmpeln au der
„Lužnic bei Sobieslau, Počatek!

Chlamydomonas pulviseulůs (Můll.) Ehrb. Bei Pankrac, Michle,
|Solopisk, Karlik, Beraun, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Tellnitz,
Liptitz, Rožďalowic, Počatek !

Ch. tingens A. Br. In einem Wiesentůmpel in Nuslethal
náchst Prag!

: Hydrodictyon veticulatum (L.) Lagrh. Bei Modřan náchst Prag,
bei Unter-Beřkowic!

Pediastrum Boryanum (Turp.) Menech. In Elbetiimpeln gegen-
hůber Unter-Beřkowic, bei Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen,
Kopidlno, Rožďalowic, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz náchst Dux;
war. granulatum (Ktz.) A. Br. im sog. Libušabade náchst Pankrac;
war. subuliferum Ktz. bei Modřan !

i Var. serratum (Reinsch) Asken. (Pediastrum serratum Reinsch).

Bei Počatek und Steinkirchen náchst Budweis!
9*

132 Anton Hansgirg

P. duplex Meyen. Bei Solopisk, in Elbetimpeln gegenůber Unter=.
Beřkowic und bei Aussig; bei Liptitz, Chotowin, in Tůmpeln an der:
Lužnic und in Teichen bei Čeraz náchst Sobieslau, Počatek, Stein--
kirchen !

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. In Simpfen bei Počatek ! |

Coelastrum microporum Nás. In Elbetiimpeln gegenůber Unter-
Beřkowic und bei AusSig, bei Liptitz, Sobieslau mehrfach, Šteinkirchen |
náchst Budweis!

Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz: „Bei Gross Ghuhol Můhl-.
hausen, Unter-Beřkowic, Aussie, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, im
Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei CČeraz nach Soblesl
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic !

S. denticulatus Lagrh. Bei Ceraz, Počatek!

S. guadricauda (Turp.) Bréb. Bei Michle náchst Prag, Unter-
Beřkowic, Aussig, Liptitz, Steinkirchen, Počatek, Sobieslau mehrfach,
Rožďalowic !

S. obliguus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel náchst Prag, Můhl=
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Tellnitz, Liptitz, Cho-
towin, Sobieslau, Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno!

Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. In Elbetůmpeln gegen- |
úber Unter-Beřkowic und bei Aussig; Libochowitz, Tellnitz, Liptitz,
Můhlhausen, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Sobieslau U
Počatek, Steinkirchen !

O. maius Nág. Bei Ouřinowes náchst Prag, Šteinkirchen!

Rhaphidium polymorphum Fres. Bei Můhlhausen, Lissa a. E
Unter-Beřkowic, Aussig, Oppolau, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz,
Tellnitz, Sobieslau, Počatek, Šteinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic; var.
faleatum (Corda) Rbh. in Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux!

Selenastrum Bibraianum Reinsch, Bei Steinkirchen náchst Bud=.
weis! :

Tetraedron trigonum (Nág.) Hanse. (Polyedrium trigonum Nás.)
In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, bei Steinkirchen ! k

T. caudatum (Corda) Hanse. (Polyedrium caudatum. Corda.) Lagrh.
In Siůimpfen bei Počatek ! i

T. lobulatum (Nás.) Hanse. In torfigen Sůmpfen bei Počatekl

Asken.) In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag, in Elbetiimpeln gegen-
ber Unter-Beřkowic, bei Liptitz náchst Dux, Lomnitz náchst Wit-
tingau! Ň

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 133

T. minimum (A. Br.) Hanse. (Polyedrium minimum A. Br.) In
| Sůmpfen bei Počatek, in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau !
| Charactum subulatum A. Br. Bei Aussie, Liptitz náchst Dux,
| " Kopidlno!
Kentrosphaera Faceiolae Bzi. var. Vrregularis Hanse. Bei Stein-
| kirchen náchst Budweis!

i Endosphaera bienmis Klebs. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst
| Prag!
Schizochlamys gelatinosa A. Br. In Sůmpfen bei Steinkirchen
« náchst Budweis!

| Palmodactylon vartum Nás. Bei Můhlhausen, Liptitz, Steinkir-
' chen, Počatek !

| Aptocystis Brauniana Nág. An Cladophora und Oedogonien im
| sog. Libuša-Bade náchst Pankrac!

Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. Bei Pankrac náchst Prag, in
| Sůmpfen bei Tellnitz!

| Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Sůmpfen bei Stein-
(kirchen náchst Budweis!

Dictyosphaerium reniforme Bulnh. In Sinapfen bei Počatek!

D. pulchellum Wood. Bei Steinkirchen náchst Budweis!
| Nephrocytium Agardhianum Nág. In Siůmpfen bei Počatek und
| Steinkirchen!
| N. Nágélii Grun. Bei Zdic náchst Beraun, Steinkirchen !

Oocystis Nágelii A. Br. In Siimpfen bei Počatek!

; O. solitavia Wittr. In Sůmpfen bei Tellnitz, Liptitz, Lissa a. E.
| Rožďalowic, Počatek; var. rupestris (Krch.) Hansé. [Oocystis rupestris
| Krch.| an feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, unterhalb Korno
und bei Hostin náchst Beraun; am Warkotscher Wasserfall náchst
(Aussig!

i Pleurococcus mintatus (Ktz.) Nág. In einer Felsenhohle unter-
halb Korno náchst Beraun!

| P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen bei Počatek und
Tellnitz!

Gloeocystis rupestrís (Lyngb.) Rh. Bei Karlik, Hostin, an Pho-
| nolith- Felsen am Ufer der Elbe gegenůber Aussie, bei Tellnitz, Bů-
l maubure, Geiersburg náchst Mariaschein, Počatek, in den Prachower
| Felsen náchst Jičin !
| Palmella mucosa Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk und Karlik,
i bei Schón-Priesen, Oppolau, Libochowitz, Steinkirchen, Počatek!

P. stigeoclonit Ktz. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

154 Anton Hansgirg

P. botryoides Ktz. Bei Karlik, Srbsko, Alt- und Neuhůtten náchst.
Beraun, Senohrab, Geiersbure, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, in'
den Prachower-Felsen náchst Jičin !

P. mintata Leibl. Bei Pankrac und Modřan náchst Prag; Srbsko;,
Záwodí, Popowic, Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Můhl-.
hausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Bů--
naubure, Mariaschein, Liptitz, Otebomne Ceraz náchst Sobieslau, Po--
čatek, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin!

Stichococeus bacillaris Nácg. Bei Gross-Chuchel, Solopisk, Karlik,
Hostin, Srbsko, Tetin, Althůtten, Zdic und Popowic náchst Beraun,
Senohrab, Chwatěrub, Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Křiwenic, Unter--
Beřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Aussie, Schon-Priesen, Pó-.
merle, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Geiersbure, Maria-
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Chotowin, Ceraz und!
Drachow náchst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis!

Protococeus viridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hanse. An feuchteni
Felsen bei Solopisk!

P. grumosus Rich. In einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Kórnl
náchst Beraun im Gallertlager einiger Schizophyten!

P. infustonum (Schrank.) Krch. Bei Modřan, Karlik, Lissa a. E.,,
Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Sobieslau,,
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno !

P., botryoides (Ktz.) Krch. var. nidulans Hanse. In Siimpfen beji
Tellnitz und Šteinkirchen!

Urococeus insignis (Hass.) Ktz. Bei Tellnitz, Geiersbere náchst.
Mariaschein, Steinkirchen, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Steinkirchen
náchst Budweis!

Trochiscia hatophila Hanse.) In Salzwassersůmpfen bei
Oužic náchst Kralup!

T. granulata (Reinsch.) Hanse. (Acanthococcus granulatus.
Reinsch.) In einem Warmhause des Heine'schen Gartens bei Prag

T. minor Hanse. (Acanthococcus minor Hanse.) In Sůmpfen bei
Počatek ! :

T. hirta (Reinsch.) Hanse. (Acanthococeus hirtus [Reinsch.] Lagrh. JM
Bei Poéatek !

T. acteulifera (Lagrh.) Ha (Acanthococcus aciculiferus Laerh)
var. pulehra Hanse. In den Prachower Felsen náchst Jičin!

v) Mehr úber diese Alge ist in des Verf's Abhandlung in der Hedwigia, 1888,-
Heft 5 u. 6 nachzulesen.

j
|
|
|
|
|
|

Resultate der Durchforschung der Sisswasseralgen. 135

T. reticularis (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus reticularis
Reinsch.) In Simpfen bei Oužic náchst Kralup!

T. stagnalis Hanse. (Acanthococcus palustris Hansg.) In Sůúmplen
am der Bahn zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst
Budweis!

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) Hansg. Bei Můnchengrátz und
Steinkirchen !

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Karlik, Lissa a. E., Kopidlno,
Roždďalowic, Liptitz, Tellnitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po-
čatek, Steinkirchen náchst Budweis!

-© Mougestia sealaris Hass. In Šůmpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkahn ! É

M. numulovdes Hass. Bei Rožďalowic, Sobieslau, Počatek, Stein-
kirchen !

M. parvula Hass. Bei Selc náchst Roztok, Lissa a. E., Bůnau-
burg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Ceraz, Steinkirchen,
Počatek !

M. genujlexa (Dillw.) Ag. In Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst
Prag, bei Modřan, Solopisk, Karlik, Popowic, Zdic, Můhlhausen, Liboch,
iu Elbetimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig, in Súmpfen zwischen
Lissa und Alt-Lissa, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Bůnaubure, Tell-
nitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin und Nachod náchst Tabor, Ceraz
náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno!

M. viridis (Ktz.) Witt. Bei Tellnitz mehrfach, Rožďalowic, Cho-
towin, Počatek, Steinkirchen!

Zygnema chalybeospermum Hanse.*) In einem Bergbáchlein
im Engpasse unterhalb Korno náchst Beraun!

Z. vrlvynchonema Hanse. In Salzwassersůmpfen an der Staats-
bahn zwischen Slatinan und Chotzen!

Z. stellinum (Vauch.) Ag. In Elbetůmpeln und Siimpfen bei Lissa,
gegeniber Unter-Beřkowic, bei Aussie, Oppolau, Libochowitz, Tell-
niíz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin und Náchod

| Máchst Tabor, Stupšic, Ceraz náchst Sobieslau, Počatek, Hostiwař,
Bolopisk und Modřan náchst Prag, Zdic und Popowic náchst Beraun!

Zygogontum ericetovrum Ktz. Bei Hostin und Neuhůtten náchst
| Beraun, Senohrab náchst Mnichowic, Libochowitz, Maischlowitz náchst
| Půmerle, Tellnitz, Geiersbure náchst Mariaschein, Počatek, Stein-

9 Mehr úber diese und die nachfolcende neue Z.-Art siehe in der diesbezůc-
lichen Abhandlung des Verf's in der Hedwigia, 1888, Heft 9 u. 10.

136 Anton Hansgirg

kirchen, Chotowin, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower-Felseni
bei Jičin!

Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. In Elbetiimpeln bei Lissa, gegen-
úber Unter-Beřkowitz und bei Aussig, Oppolau und Schelchowitz/f
náchst Čížkowitz, Libochowitz, Bůnaubure, Liptitz, Nachod und Cho-
towin náchst Tabor, Stupšic, Počatek ! |

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Zdic náchst Beraun, in Elbe“
tůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussie, Můhlhausen, Libochowitz,
Liptitz, Počatek, Ceraz náchst Sobieslau, Nachod náchst Tabor, Ro-
žďalowic, Kopidlno! |

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Sele náchst Roztok, Solopiskyfl
Karlik, in Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst Prag, Modřan, Ouně“ |
tic náchst Roztok, Můhlhausen, Weltrus, in Elbetůmpeln gegeniůber(i
Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, Po-
merle, Wesseln, Nestersitz, Liptitz; bei Hostin, Srbsko, Zdic, Alt=M
und Neuhůtten und in Záwodí náchst Beraun; Chotowin, Štupšic, in
, Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Ro-
žďalowic, Kopidlno !

S. vartans (Hass.) Ktz. In den Prager Schanzgráben im Junmi
1888 fructificirend!

S. rivularis Rbh. var. minor Hanse. Bei Dobřichowic, Karlik,
orbsko an der Beraun, Liboch und Aussig an der Elbe, Libochovitz,
Oppolau, Liptitz, Sobieslau!
S. ffuviatilis Hilse. Bei Libochowitz, Steinkirchen náchst Budvallj
S. neglecta (Hass.) Kůtz. Im sog. Libuša-Bade bei Pankrac náchst

Prag! .
S. dubia Ktz. Bei Kopidlno, Rožďalowic, Ceraz náchst Sobieslau,
Steinkirchen, Počatek!
S. majuscula Ktz. „Bei Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchs
Budweis! ji
S. nětida (Dillw.) Link. Bei Modřan, Zdic náchst Beraun, We 1
trus, Aussig, Libochowitz, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno!
S. crassa Kt. Bei Zp a P

elabalkců nt B. webén K“ bei Solopisk, Zdic náchst Bera]
Lissa a. E., in Elbetůmpeln cegeniber Unter-Beřkowic; bei Liboch
Aussig, Oppolau, Libochowitz, Rožďalowic !
S. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Oppolau, Tellnitz mehrfach!
S. Weberi Ktz. In den Prager Schanzeráben im Juni 1888 fructi-
úcirend, in Ouellen zwischen Pankrac und Ober-Krč, bei Modřan, in

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 137

Elbetůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Libochowitz,
Oppolau, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor,
Kopidlno!

S. insignis (Hass.) Ktz. var. falla Hanse.*) In einem Prager
Schanzeraben hinter dem gew. Kornthor!

Svrogonium sticticum (HM. B.) Ktz. In Elbetimpeln gegenůber
Unter-Beřkowic, bei Kopidlno und Rožďalowic!

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Bei Počatek!

Hyalotheca dissiliens (Smith) Breb. In Sůmpfen bei Stupšic,
Chotowin, Počatek, Steinkirchen!

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Chotowin náchst Tabor, Stupšic,
Sobieslau, Počatek, Steinkirchen!

H. dubia Ktz. In Simpfen bei Počatek und Šteinkirchen náchst
- Budweis!
Gymnozyga bambustna (Bréb.) Jacobs. Bei Počatek, Steinkirchen!
Sphaerozosma filiforme (Ehrb.) Rbh. Bei Počatek!
S. secedens De By. In Siůmpfen bei Počatek, Tellnitz!
Desmidium Swartz'i Ag. Bei Tellnitz, Steinkirchen und Počatek!
D. Baylei (Ralfs.) De By. In Sůmpfen bei Počatek unter
© anderen Desmidiaceen | |
D. cylindricum Grev. In torfigen Siůimpfen bei Počatek!
Mesotaentum micrococcum (Ktz.) Krch. Bei Modřan, Můhlhausen,
© Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Pomerle, Maischlowitz,
- Nestersitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Libochowitz, Hostin,
- Tetin, Neuhůtten und Zdic náchst Beraun, Chwatěrub, Steinkirchen,
- Počatek, Chotowin, Stupšic, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower
|, Felsen bei Jičin!

M. Braunii De By. Bei Bůnaubure und in den Prachower Felsen
náchst Jičin!

M. Endlichertanum Nág.. Bei Geiersbure náchst Mariaschein,
: Tellnitz!

Cylindrocystis Brebissonii Menegh. In Sůmpíen zwischen Tellnitz
und Kleinkahn, bei Počatek!

C. orassa De By. Bei Solopisk, Tetin, Hostin und unterhalb
- Korno náchst Beraun!
Penium libellula (Focke) Nordst. (P. closteroides Ralís.) In Sům-
| píen bei Počatek, Steinkirchen !

1) Mehr úber diese neue S.-Form siehe in des Verf“s Abhandluns in der
Hedwigia, 1888, Heft 9. und 10.

138 Anton Hansgirg

P. navicula Bréb. Bei Počatek!

Clostertum gracile Bréb. In Simpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkahn, bei Počatek mehrfach, Šteinkirchen náchst Budweis!

C. lunula (Můll.) Nitzsch. Bei Počatek!

C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Tellnitz, Počatek, Steinkirchen !

C. striolatum Ehrb. Bei Stupšic, Počatek, Steinkirchen!

C. Dianae Ehrb. Bei Steinkirchen, Počatek!

C. parvulum Nás. Bei Hostiwař náchst Prace, in Elbetůmpeln
gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig; Liptitz náchst Dux, Tellnitz mehr-

fach, in Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst ©

Sobieslau, bei Počatek, Steinkirchen!

C. momliferum (Bory) Ehrb. Unterhalb Korno und bei Neu-
hůtten náchst Beraun, bei Aussig, Počatek!

Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum. Hansg. An

feuchten Kalksteinfelsen an der Westbahn bei dem Wáchterhaus Nr. 27,.

unterhalb Tetin, vor Hostin náchst Beraun; auf feuchter Erde an den

Prager Schanzen, im Nuslethal, bei Hostiwař náchst Prag; an Felsen

im Bahneinschnitte vor der Station Stupšic!
D. eruciferum (D. By.) Hanse. Bei Steinkirchen!
D. connatum (Bréb.) D. By. var. B) minus Nordst. Bei Počatek!
D. annulatum Nág. In Sůmpfen bei Počatek!
D. palangula (Bréb.) Hanse. var. de Baryi Rbh. Bei Počatek und
Rožďalowic !
D. cylindrus Nág. Bei Chotowin náchst Tabor!

Docidium baculum Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis, |

Tellnitz!

Tetmemorus laevis (Ktz.) Ralís. Bei Biinaubure, Počatek!

T. granulatus (Bréb.) Ralfs. Bei Počatek!

T. Brébissonii (Menegh). Ralfs. In Siimpfen bei Počatek!

T. minutus D. By. Bei Počatek und Tellnitz!

PFleurotaentum nodulosum (Bréb.) D. By. Bei Steinkirchen, Po-
čatek!

P. truncatum (Bréb.) Nág. Bei Počatek, Sobieslau !

P. coronatum (Bréb.) Rbh Bei Počatek!

Cosmaridium cucumis (Corda) Gay. In Sůmpfen bei Modřan ©

náchst Prag!
C. de Baryi (Arch.) Hansg. var. 8) minus Hanse. Bei Počatek;
var. y) spetsbergense Nordst. Bei Steinkirchen!

Xanthidium antilopaeum (Bréb.) Ktz. In Tůmpeln an bí Lužnic ©

náchst Sobieslau, bei Počatek !

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 139

Cosmartum granatum Bréb. Bei Tellnitz, Steinkirchen, Ceraz
/náchst Sobieslau !

C. moniliforme (Turp.) Ralfs. In Siimpfen bei Počatek!

C. bioculatum Bréb. Bei Rožďalowic, Tellnitz, Štupšic, Ceraz
máchst Sobieslau; bei Steinkirchen auch var. B) parcum Wille!

' C. Hammeri Reinsch. Bei Karlik náchst Dobřichowic, Aussig,
(Tellnitz, Liptitz náchst Dux!

1 C. Memeghinii Bréb. Bei Michle und Modřan náchst Prag;
IKarlik; unterhalb Korno náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Aussie,
'gegenůber Unter-Beřkowic; bei Libochowitz, Oppolau, Tellnitz, Liptitz,
ILissa a. E., Chotowin, Stupšic, in Tůmpeln an der Lužnic und in
ITeichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic,
(Kopidlno! — Var. Braun? Reinsch. Bei Pankrac náchst Prag, Po-
'čatek!

C. erenatum Ralfs. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Wršowic
(náchst Prag!

C. subtumidum Nordst. In Siůmpfen bei Počatek, Ceraz náchst
|Sobieslau !

| C. pseudobotrytis Gay. Unterhalb Korno und Tetin náchst Be-
/raun, bei Stupšic!

j C. orbiculatum Ralfs. Bei Počatek!

C. nitidulum De Not. In Siimpfen bei Tellnitz!

C. laeve Rbh. In feuchten Moldaufelsen bei Chwatěrub gegen-
ber Kralup!

C. irilobulatum Reinsch. Bei Počatek! — Var. B) minus
Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Ceraz náchst Sobieslau,
Rožďalowic!

C. pyramidatum Bréb. Bei Počatek, Steinkirchen !

C. etrculare Reinsch. Bei Ceraz, Počatek!

C. obsoletum (Hantzsch) Reinsch. Bei Ceraz náchst Sobieslau !

C. holmtense Lund. An feuchten Felsen unterhalb Korno, Tetin
und vor Hostin an der Beraun, bei Chwatěrub an der Moldau, im
Bahneinschnitte vor der Station Stupšic, bei Tellnitz!

C. margaritiferum Turp. In Elbetiimpeln gegeniber Unter-Beř-
Ikowic, bei Aussig, Lissa; Rožďalovic, Kopidlno; Ceraz, Steinkirchen,
Počatek !
| C. aphanichondrum Nordst. var. pusillum Hanse. An
"feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun!

C. Brébissonii Menegh. In Sůmpfen bei Počatek!

p

140 Anton Hansgire

C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Sele náchst Roztok, Solopisk,,
Karlik, unterhalb Korno náchst Beraun; bei Unter-Beřkowic, Libochy,
Oppolau, Schelchowitz, Aussig, Libochowitz, Tellnitz, Mariaschein,,
Liptitz náchst Dux, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin, in.
Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Počatek mehrfach, Stein-
kirchen !

C. eruciatum Bréb. An feuchten Felsen vor der Bahnstation|
Stupšic!

C. subcrenatum Hantzsch. Bei Pankrac náchst Prag, Tellnitz,,
Geiersburg náchst Mariaschein, Ceraz, Počatek!

C. ornatum Ralfs. In Elbetimpeln bei Aussig, Počatek!

C. biretum Bréb. var. B) minus Hanse. In Auellen zwischen Pan-
krac und Ober-Krč náchst Prag!

C. speciosum Lund. Zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

C. pseudogranatum Nordst. An feuchten Felsen bei Chwa-
těrub gegenůber Kralup! |

C. ceaelatum Ralfs. An feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun''

Arthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. In Tůmpeln an der Lužnič
náchst Sobieslau, bei Počatek!

A. octocornis Ehrb. Bei Steinkirchen náchst Bino lí

Euastrum pectinatum Bréb. Bei Tellnitz!

E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Po-
čatek mehrfach! )

E. oblongum (Grev.) Ralís. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und.
Kleinkahn, Počatek !

E. ansatum Focke. Bei Počatek, Steinkirchen, in Sůmpfen zwieo
schen Po und Kleinkahn!

K. elegans (Bréb.) Ktz. In Siimpfen bei Kammitz und zwischen
Tellnitz und Kleinkahn, bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis!

E. Pokornyanum Grun. In Sůmpfen bei Steinkirchen! ©

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkir-
chen, Počatek, in Siimpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn! j

Mierasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralís. Bei Počatek!

M. truncata (Corda) Bréb. In Sůmpfen bei Počatek!

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst |
Sobieslau, Počatek ! k:

Staurastrum muticum Bréb. Bei Modřan náchst Prag, Lissa a. E., 6
Schelchowitz, Aussie, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Po-
čatek, Ss chen!

S. alternans Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 141

S. brevispěna Bréb. In Sůmpfen bei Počatek!

S. dejectum Préb. Bei Počatek, Tellnitz!

| S. cuspidatum Bréb. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Počatek!

| S. dilatatum Ehrb. In Siimpfen bei Počatek, Steinkirchen, So-
'bieslau mehrfach, Tellnitz !

S. polymorphum Bréb. Bei Sobieslau, Steinkirchen, Počatek!
S. avicula Bréb. In Simpfen bei Steinkirchen náchst Budvweis!
9. echinatum Bréb. Bei Počatek!

S. gracile Ralfs. In Sůmpfen bei Steinkirchen, Počatek!

S. vesťitum Ralfs. In Simpfen bei Počatek!

S. furcigerum Bréb. Bei Tellnitz, Počatek!

S. Pseudosebaldi Wille. Bei Počatek!

S. dněricatum Delp. In Simpfen bei Počatek!

| S. pusilťum Wolle. In Sůmpfen bei Počatek unter anderen
| Desmidiaceen !

IV. Klasse. Myxophyceae (Cyanophyceae).")

| Stigonema informe Ktz. (incl. Širosiphon coralloides Ktz.) Am
| Aupafall, Mummelfall, am Sůdabhange der Schneekoppe, an steinigen
| Wasserfállen bei Harrachsdorf!

' S. torfaceum (Engl. Bot.) Cooke (inel. Širosiphon pulvinatus
"Bréb. et S. secundatus Ktz.). Im Riesengebirge am Aupafall!

| S. minutum (Ag.) Hass. (incl. S. crustaceum Bzi.). An Felsab-
"hángen im Záhorunde, am Siůdabhange der Schneekoppe, bei Har-
(rachsdorf im Riesengebirge; bei Karlik náchst Dobřichowic spárlich !
| S. panniforme (Ag.) Bzi. (incl. Širosiphon alpinus Ktz. et S.
| eompactus Ktz.). An der Beroschmiede und im unteren Theile des
Aupafalles und unterhalb der Schneekoppe im Riesengebirge!

S. ocellatum (Dillw.) Thr. In torfigen Sůmpfen bei Magdalena
"und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen náchst Budweis, Tellnitz,
an der Bereschmiede, am Sůdabhange der Schneekoppe, im Záhgrunde,
"in Sůmpfen bei der Wiesenbaude, bei Wurzelsdorť, Neuwelt, Harrachs-
| dort, am Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfálleu im Riesen-
gebirge!
P S. hormoides (Ktz.) Hanse. (Sirosiphon hormoides Ktz.). Am
(Mumnelfall und bei den Steinigen Wasserfállen!

»
l

1) Im Nachfolgenden hat der Verfasser auch die selteneren von ihm J. 1887
in Bohmen gesammelten Arten der blaugrůnen Algen angefůhrt.

142 Anton Hansgirg

Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. In Sůmpfen bei Rožďalowie,
Kopidlno, im Riesengebirge am Záhgrundwasser, bei der Wiesenbaude;
bei Ceraz náchst Sobieslau, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau,
Neu-Bistritz, Grambach, Počatek, Kardaš-Řečic mehrfach, Steinkircheni
náchst Budweis, in Sůmpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahnl|

Capsosira Brébissondi Ktz. Im Riesengebirge am Aupafalll
und am Sůdabhange der Schneekoppe; im Bohmerwalde im B
náchst Eisenstein! |

Nostochopsis lobatus Wood. var. stagnalis Hanse. Lagerf
compact, rundlich oder von unregelmássiger Form, meist 2 bis 5 mm
breit. Hauptfáden reichlich verzweigt, oft radiár verlaufend. Ástchen'
einzeln oder zu 2 bis 3 neben einander. Veget. Zellen der Hauptfáden
niedergedrůckt kugelig oder tonnenfórmig, seltener lánelich-elliptischy
meist 4 bis 6 w dick, 1 bis 2mal so lang, oft fast rosenkranzfórmig
angeordnet, die der stehen meist 2-5 bis 4 u dick, 2mal so lang. |
Grenzzellen elliptisch oder lánelich cylindrisch an den Ástchen meist
15 bis 18 u lang; sonst wie die typische Form. Bisher (var. stag-
nalis) blos in einem Tůmpel auf der orossen Insel bei Čelakowič
a. E. mit Cylindrocapsa geminella Wolle!

Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. An Kalksteinfelsen unterhalb
Korno und Tetin náchst Beraun! i
S. figuratum Ag. (S. thermale Ktz.) Bei Chwatěrub gegenůber
Kralup, Chlumec náchst Wittingau, im Riesengebirge am Aupafall,
im Aupagrund, Záhorund, am Sůdabhange der Koppe, bei Wurzels
dorf, Neuwelt, Harrachsdorf, insb. am Mummelfall und bei den Štei-
nigen Wasserfállen, bei Siehdichfůr! 3
S. tolypothrichoides Ktz. In Simpfen an der Staatsbahn.
bei Ouwal spárlich! |
S. involvens (A. Br.) Rbh. Am Spitzberg im Bohmerwalde!
S. Hofmannť (Ag.) Thr. Bei Roblin, Solopisk, Karlik, Srbukdll
Tetin, Dušnik, Tachlowic, Alt- und Neuhiůtten, Zdic, Můhlhausenil
Weltrus, Aussie, Pomerle, Bůnauburg, Tellnitz, Bilin, Dux; im Riesen-
gebirge noch bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsdorf, Marschendorf i
Dunkelthal, Petzer; bei Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen und |
Forbes náchst Bah
S. ambiguum Ktz. An feuchten Sandsteinen bei Liboch. a. B
bei Žíč náchst Chlumec bei Wittingau, am Wege von Roztok nach ©
Ounětic!
S, ocellatum Lyngb. Bei Solopisk náchst Černošic, Bůnaubure!

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 143

S. cincinnatum (Ktz.) Thr. Bei Čelakowic a. E., Biůnauburg unter
dem Erzgebirge, Strakonic!
Tolypothrix tenws Ktz. Im Lackasee bei Eisenstein, bei Stein-

kirchen, Lissa a. E., Chotzen !

|
|

|

|

T. War ohlahnděna Rbh. In einem Waldbrunnen bei Plass náchst
Pilsen!
T. lanata (Desv.) Wartm. (incl. T. aegagropila. Ktz.) Bei Čela-

- kowic a. E., Lissa, Kowanic náchst Nimbure, Poděbrad, Gross- Wossek,
© Chotzen, přesné in Simpfen bei Bišic, Wšetat und Kojowic, Dachow

náchst Hořic; bei Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic,
Chlumec náchst Wittingau, Schewetin, Počatek, Neu-Bistritz, Liptitz
náchst Dux, Třtic náchst Neu-Strašic, Cimelic, Putim, Blowic náchst

| Pilsen!

T. distorta (Můll.) Ktz. Bei Čelakowic a. E., Chotowin náchst

| Tabor, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Schewetin náchst

l

Weselí a. L., Šteinkirchen, Geiersburg náchst Mariaschein, Kammitz
náchst Tellnitz!
Plectonema můirabile (Dilw.) Thr. Bei Eisenbrod u. Kaplitz!
P. phormiďdioides Hanse. Bei Siehdichfůr náchst Neuwelt

mit Hydrocoleum Brébissonii Ktz. var. aerugineum!

P. puteale (Krch.) Hanse. (Glaucothrix putealis Krch.) Bei

| Modřan náchst Prag, Stupšic, Počatek, Chrabřic náchst Laun!

P. gracillimum (Zopť) Hanse. (Glaucothrix gracillima Zopť). In

-der freien Natur bei Schewetin náchst Veselí a. L. spárlich; in
| Warmháusern in Šichrov náchst Turnau und in Opočno!

P. nostochorum Bor. et Th. Im schleimigen Lager einicer

-Nostoc-Arten und verschiedener Chroococcaceen von den Felsen bei
"Belc, gegeniiber Libšic náchst Prag, bei Lomnic náchst Wittingau,
Kuschwarda !

Desmonema Wrangelii (Ag.) Bor. et Flah. Im Riesen-

- gebirge am Mummelfall náchst Harrrachsdorf; bei Eisenbrod, Ham-
„mern náchst Neuern, Kaplitz!

Hydrocoryne spongiosa Schwabe (Hilsea tenuissima (A.

- Br.) Krch.) Bei Stupšic, Nepomuk, Mažic náchst Veselí a. L., Dachow
| náchst Hořic, Chlumec a. C., Kammitz náchst Tellnitz !

Gloeothrichia pisum (Ag.) Thr. In Elbetůmpeln bei Lissa, Čela-

| kovic, Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross- Wossek,
- Kopidlno, Rožďalowic, Cerhenic náchst Kolin, Přelouč, Dachow náchst
| Hořic; Jechnitz, Libochowitz, Tític náchst Neu-Strašic, Plana und
Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und

144 Anton Hansgirg

Chlumec náchst Wittingau, Nepomuk, Wolšan, Blowic náchst Pilsen;
Wodnian, Strakonic, Putim, Čimelic, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Neull
Bistritz!

G. natans (Hedw.) Rbh. Bei Kowanic nácht Nimbure, Polabec
náchst Podiebrad, Rožďalowic, in Tůmpeln an der Uslawa bei Blowic

Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. (R. radians Thr.) Bei
Kostomlat, Kowanic náchst Nimbure, Přelouč, Poděbrad, Rožďalowic,
Kopidlno, Slatinan náchst Chotzen, Bóhm. Brod, Hostiwic, Chotowin.
náchst Tabor, Kamenic náchst Eule, Ceraz náchst Sobieslau, Magda-
lena und Chlumec náchst Wittingau, Šewetin náchst Weselí a. L.,
Putim, Čimelic, Strakonic, Wolšan, Nepomuk, Křimic náchst Pilsen,
Plan, Jechnitz, Třtic náchst Neu-Strašic ! |

R. dura Roth. In Elbetůmpeln bei Neratowic und Čelakowic!

Isactis fluviatilis (Rth.) Krch. An einem vom Wasser be-
rieselten Felsen bei Sele náchst Roztok, bei Dolanky, gegenůber.
Libšic, bei Solopisk náchst Černošic spárlich.

Calothrix parietina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Kosoř,
Lochkow, Karlik, Solopisk, unterhalb Korno, Tetin, bei Hostin náchst
Beraun; bei Modřan am Ufer der Moldau an der Můndung des
warmes Wasser aus der Zuckerraffinerie ableitenden Kanals in einer
thermophilen Form *), bei Měchenic, Dawle, Brunšow gegeniiber Ště-
chowic, Sazawa-Felsen unterhalb '[řepsin, zwischen Žampach und
Kamenný Příwoz náchst Eule, im Bahneinschnitte vor der Station.
Stupšic ! | i
C. decolorata (Nág.) Hansg. (Schizosiphon decoloratus Nág.)
Bei Liblic náchst Bišic ! i

C. salina (Ktz.) Hansg. (Schizosiphon salinus Ktz.) Am Rande
der Salzwassersůmpfe zwischen Slatinan und Chotzen! .

C. sabulicola (A. Br.) Krch. An Sandsteinfelsen bei Prachow ©
náchst Jičin spárlich, bei Liboch, Kopidlno, Podersam, Osseg, Chlum- ©
čan náchst Laun! j

C. stellaris Bor. et Flah. In einem Teiche bei Wotic in Sůd--
bohmen! |

C. gypsophila (Ktz.) Thr. (Dichothrix gypsophila Bor. et.
Flah.) Bei Stěchowic an der Moldau!

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. (Mastichonema Orsinianum Ktz.) Im.
Riesengebirge am Aupafall, Mummelfall!

I) Mehr úber diese und einige andere neue thermophile Algen und saprophy-

tische Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No..
8 publicirten Abhandlung nachzulesen.

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 145

| Mastigonema pluviale A. Br. Im Riesengebirge in den Sieben-
| grůnden, am Aupafall, Mummelfall, im Riesengrunde, Olafserunde,
jim unteren Dunkelthal, bei Harrachsdorí, Wurzelsdorf; bei Opočno,
| Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřice, Ceraz náchst Sobieslau,
I Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Březnic náchst Přibram, Holoubkau,
| Bistritz náchst Neuern, Deffernik náchst Eisenstein !
HH. M. caespitosum Ktz. Bei Hostiwař, Ouřinowes, Senohrab, Kame-
(mic, Eule, Menšic náchst Stránčic, Můhlhausen, Podersam, Jechnitz,
Tellnitz, Poděbrad, Rožďalowic, Kopidlno, Konopišt náchst Beneschau,
(Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu-
Bistritz, Strakonic, Putim bei Pisek, Čimelic, Wolšan, Nepomuk,
|Křimic náchst Pilsen, Steinkirchen!
' M. aerugineum (Ktz.) Krch. (Galothrix solitaria Krch.) In Sům-
/pfen am Dablicer Berge náchst Prag, bei Sele, Libšic, Ouřinowes,
| Bišic, Kojowic, Kamenic náchst Eule, Cerhenic náchst Kolin, Čela-
(kowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Rožďa-
'lowic, Kopidlno, Chotzen; |Třtic náchst Neu-Strašic, Plass, Blowic,
"Nepomuk, Wolšan, Strakonic, Wodnian, Putim, Schewetin, Chlumec
jund Magdalena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek,
/Neu-Bistritz, Ceraz náchst Sobieslau, Sudoměřic, Chotowin, Konopišt
Ináchst Beneschau, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čimelic, Pra-
|chatitz, Kuschwarda!
| Leptochaete stagnalis Hanse.) In einem Wiesentimpel bei
Čimelic!
| L. midulans Hansg.*) In einem Teiche bei Bistřic náchst
Beneschau !
L. rivularis Hanse.*) Im Bóohmerwalde am Wege von Deffer-
nik zum Fallbaum und bei der Pampferhůtte !
Mierochaete tenera Thr. Im einem Elbetůmpel bei Čelakowic,
bei Počatek!

Nostoc hederulae Menegh. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

N. cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. var. měrabiře Hanse.
In Elbetůmpeln bei Gross-Wossek reichlich, in Simpfen und Teichen
bei Ceraz náchst Sobieslau, Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst
(Budweis !
| N. entoplvytum Bor. et. Flah. In Sůmpfen bei Oužic náchst
Kralup, zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

jj

(-*) Siehe „Notarisia“, 1888, No. 9, p. 399.
L 2) Siehe Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 4.
>) Vergl. Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 5.

: (Tř. mathematicko-přírodovědecká, 10

146 Anton Hansgirg

N. paludosum Ktz. Bei Kostomlat, Kuschwarda!

N. Linckia (Roth) Bor. Bei Bóhm. Brod., Třtic náchst Neu-
Strašic !

N. piseinale Ktz. Bel Gross-Wossek, Chlumec náchst Wittingau,
Putim, Mažic náchst Weselí a. L.!

N. carneum Ag. Bei Poděbrad, Gross-Wossek, Nepomuk, Wolšan
náchst Horažďowic!

N. spongiaeforme Ag. Bei Kostomlat, in Sůmpfen zwischen |
Tellnitz und Kleinkahn!

N. muscorum Ag. An feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin,
Hostin náchst Beraun, Libšic, gegeniber Lettek, bei Chwatěrub,
Bůnauburg, am Ziegenberg náchst Pómerle, Chotzen, Můnchengrátz,
Liboch!

N. humifusum Carm. Bei Rožďalowic!

N. foliaceum Mong. Im Riesengebirge bei Gross-Aupa, im Petzer,
und im Riesengrunde! |

N. commune Vauch. Bei Sliwenec, Hodkowička, Modřan, Dušnik,
Tachlowic, Karlik, Hostin, Tetin, Neuhůtten náchst Beraun; Můhl-
hausen, Kostomlat, Nimburg, Vlkawa, Gross- Wossek, Poděbrad, Kopi-
dlno, Rožďalowic, Vrutic, Šichrow, Můnchengrátz, Chotzen, Opočno,
NO-Byděb v, Tetschen, Bůnauburg, Tellnitz, Ossee, Moldau, Kloster- |
grab, Niclasberg, Schelchowic náchst Čížkowic, Libochowic, Unter- |
Beřkowic, Aussig, Schon-Priesen, Pómerle, Třtic náchst Neu-Strašic, |
Zdic, Popowic, Čimelic, Holoubkau, Vlarno, Nepomuk, Wolšan, |
Wodnian, Steinkirchen und Forbes náchst Budweis, Neu-Bistritz,
Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek, Ceraz náchst So-
bieslau, Měšic und Chotowin náchst Tabor, Konopišt náchst Beneschau,
Strakonic, Winterberg, Kuschwarda, Plass náchst Pilsen!

N. sphaericum Vauch. Bei Ouřinowes náchst Prag, Kopidlno,
Rožďalowic, Všetat und Bišic, Opočno, Neu-Bydžow, Tellnitz, Neu-
Strašic, Žampach und Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic,
Neu-Bistritz, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis, Winterberg,
Putim, Bradkowic náchst Přibram, Nepomuk, Wolšan, Blowic!

2 N. minutum Desmaz. Bei Tellnitz unter dem Erzgebirge! |

N. microscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Auf feuchten Felsen |
unterhalb Korno, Tetin bei Hostin náchst Beraun, bei Kosoř, Lochkow, |
Solopisk, Měchenice, Wran, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Wurzels- |
dorf, Nieder-Rochlitz, Harrachsdorf, Siehdichfůr, im Riesengrunde |
mehrfach !

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen, 147

Ň. sphaeroides Ktz. Bei Solopisk, Zdic, Popowic, Můhlhausen,
Weltrus, Unter- Beřkowic, Liboch, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad,
- Gross- Wossek, Neu-Strašic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Břez-
nic náchst Přibram, Ohrailo Putim, Steinkirchen und Forbes náchst
© Budweis, Liptitz náchst Dux, Osseg, Mariaschein, Niclasberg, Tellnitz,
Bůnauburg, Maischlowitz, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie, Kopidlno,
- Rožďalowic, Wlkawa, Liblic, Miinchengrátz, Opočno, Neu-Bydžow,
Chotzen, Přelouč, Marschendorf und Petzer im Riesengebirge, Plass,
Holoubkau und Blowic náchst Pilsen, Jechnitz, Nepomuk, Wolšan,
Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Počatek, Kardaš-Řečic, Neuhaus,
Ceraz náchst Sobieslau, Martinic, Chotowin, Konopišt náchst Bene-
schau, Senohrab!
N. coeruleum Lyngb. Bei Ouřinowes, Všetat, Bišic, Kojowic, in
- Sůmpfen am Dablicer Berge náchst Prag, im Teiche Markwart náchst
© Eule, bei Lissa a. E., Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Po-
děbrad, Gross-Wossek, Aussie, Unter-Beřkowic, Libochowitz, Liptitz
- náchst Dux, Kammitz und bei Tellnitz mehrfach; Kopidlno, Rožďa-
© lowic, Chotzen, Opočno, Chotowin, Martinic, Kardaš-Řečic, Neuhaus,
Počatek, Neu-Bistritz, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau,
Steinkirchen, Putim, Čimelic, Nepomuk, Blowic, Křimic náchst Pilsen,
Neuern!

N. verrucosum Vauch. Im Riesengebirge bei Grůnbach und
Petzer spárlich, im Bohmerwalde bei Neu-Hurkenthal náchst Eisen-
stein, in einem torfigen Wassergraben bei Liblic!
| Anabaena flos aguae (Lyngb.) Bréb. Bei Konopišt náchst Bene-

schau, Martinic und Beztahow náchst Wotic, Magdalena und Chlumec
p Wiitingau, Neu-Bistritz, Neuhaus, Strakonic, Březnic náchst
Přibram, Kamenic náchst Eule, Dobřiš, Jechnitz!
ň A. circinalis (Ktz.) Hanse. (Cylindrospermum circinale Ktz.) In
Teichen zwischen Jechnitz und Woratschen, bei Laun!
j A. catenula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Solopisk náchst Čer-
nošic, Aussig !
Ě A. oscillarioides Bory. Bei Hodkowička, Solopisk náchst Prag,
- Rožďalowic, Kopidlno, Unter-Beřkowic, Aussig, Libochowitz, Kosto-
mlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen,
- Neu-Bydžow, zwischen Bišic und Kojowic, bei Eule, Konopišt náchst
- Beneschau, Beztahow und Janowic náchst Wotic, Chotowin, Heřma-
" ničky, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und Chlumec
„máchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz,
: " Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Prachatitz, oa Winter-
10*

E SP 400 S

148 Anton Hansgirg

berg, Nepomuk, Wolšan, Blowic, Plass náchst Pilsen, Neuern, Pam-
pferhiůtte, Neuhurkenthal náchst Eisenstein, Putim, Březnic und Brad-
kowic nácht Přibram, Čimelic, Zdic, Třtic náchst Neu-Strašic, Maria-
schein, Osseg, Moldau, Tellnitz!

A. Ralfsii (Thwait.) Hansg. (Cylindrospermum Ralísii Ktz.) Bei
Jesenic náchst Prag, Cerhenic náchst Kolin, Gross-Wossek, Poděbrad,
Chotzen, bei den Keilbauden im Riesengebirge, Chotowin, Plana
náchst Tabor, Pampferhůtte náchst Eisenstein |

A. stagnalis Ktz. (Cylindrospermum stagnale et C. leptocepha-
lum A. Br.) Bei Teptin náchst Eule, Janowic náchst Wotic, Wolšan
náchst Nepomuk, Putim, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau,
Neu-Bistritz !

A, licheniformis Bory. (Cylindrospermum licheniforme Ktz.) Bei
Kostomlat, Nimburg, Gross- Wossek, Poděbrad, Chotowin und Náchod
náchst Tabor, Chlumec náchst Wittingau !

A. macrosperma (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum macrospermum
Ktz.) Bei Modřan, Roblin, Kosoř, Tachlowic, Hostin, Neuhůtten,
Zdic, Popowic, Lettek, Můhlhausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Weltrus,
Budyň, Schelchowitz, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Neu-Strašic,
Paseka, Čenkau, Bradkowic, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čime-
lice, Putim, Holoubkau, Plass, Jechnitz, Neuern, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Strakonic, Bukowsko, Schewetin, Magdalena und Chlumec
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek,
Ceraz, Beztahow, Martinic, Janowic náchst Wotic, Chotowin, Konopišt,
Stránčic, Božkow, Senohrab, Eule, Stěchowic, Wolešek, Měchenic,
Ouřinowes, Pořičan, Poděbrad, Gross-Wossek, Nimburg, Kowanic,
Kostomlat, Čelakowic, Wlkawa, Wšetat, Liblic, Bišic, Můnchenorátz,
Opočno, Chotzen, Neu-Bydžow, Rožďalowic, Kopidlno, Aussig, Schón-
Priesen, Bůnaubure, Liptitz, Mariaschein, Telinitz, Osseg, Klostergrab,
Niclasbere, Moldau, Podersam !

Spermostra turicensis Úram. An Báppeliáunica bei Libochowitz
und bei Březnic náchst Přibram!

Aulosira laxa Krch. In Elbetůmpeln bei Přelouč, Čelakowic,
bei Pičin und Březnic náchst Přibram, Schewetin náchst Budweis,
Neu-Bistritz, Bohm. Brod!

Microcoleus lyngbyaceus (Ktz.) Crn. Am Rande der 2 |
wassersiůmpfe bei Oužic náchst Kralup spárlich !

M. terrestris (Desm.) Thr. Bei Můhlhausen, Weltrus, Unter-
Beřkowic, Oppolau, Libochowitz, Budyň, Aussie, Schon-Priesen, Mai-
schlowitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Niclasberg,. Osseg, Lip-

!

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 149

titz; Dušnik, Tachlowic, Lochkow, Roblin, Solopisk, Černošic, Tetín,
Neuhůtten, Popowic, Zdic, Bradkowic und Breznic náchst Přibram,
Čimelic, Putim, Nepomuk, Blowic, Plass, Holoubkau, Neuern, Wod-
nian, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Neu- iz: Počatskí Neu-
haus, Kardaš-Řečic, Magdalena und Ghlimec náchst Wittingau, Ceraz
et Sobieslau, Bukowsko, Schewetin, Forbes, Steinkirchen, Bezta-
how, Martinic, Plana, Chotowin, Senohrab, Ouřinowes; Cerhenic, Pře-
louč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrntic, Miůnchengrátz, Sichrow,
Chotzen, Opočno, Neu-Bydžow; im Riesengebirge an einer kleinen
Baude am Pantschefall; bei Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Ko-
stomlat, Čelakowic, Liblic!

M. monticola (Ktz.) Hansg. (Chthonoblastus monticola Ktz.) An
silurischen Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, bei Chwatě-

- rub; bei Žampach an der Sazawa, am Aupefall im Riesengebirge!

M. aurantiacus (Ktz.) Hansg. (Schizothrix aurantiaca Ktz.) Bei

| Wurzelsdorf im Riesengebirce !

M. chtonoplastes (F1. dan.) Thr. (M. salinus (Ktz.) Crn.) Am

- Rande der Salzwassersůmpfe bei Slatinan náchst Chotzen !

Hydrocoleum calcilegum A. Br. An vom Wasser berie-
selten silurischen Kalksteinfelsen gegenůber Srbsko und vor Hostin
náchst Beraun, an Moldaufelsen bei SŠele, gegeniůber Lettek und bei
Chwatěrub !

H. heterotrichum Ktz. Im Bache vor Tuchoraz náchst Bóhm.

- Brod, bei Harrachsdorf im Riesengebirge !

H. lacustre A. Br. Bei Pičin náchst Přibram!
H. Brebissonii Ktz. var. aerugineum Rbh. Bei Siehdichfůr im

- Riesengebirse und bei Geiersbureo náchst Mariaschein!

Inactis tornata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik, Tetin,
Hostin, Hostiwař, gegenůber Podmoraň, bei Roztok, vor Tuchoraz
náchst Bóhm.-Brod; am Warkotscher-Wasserfall bei Aussig, am Was-
serfall in der Leym'schen Hóhle náchst Schon-Priesen, bei Wesseln
náchst Pomerle, bei Podersam, Eisenbrod, Bakow, Prachatitz !

1. fasciculata (Nág.) Grun. Bei Kosoř, Tetín, Podmoraň, Kosto-
mlat, Opočno, im Dunkelthal im Riesengebirge!

Symploca minuta (Ag.) Rbh. Bei Osseg und Moldau im Erzge-
birge, am Mummelfall und bei Siehdichfůr im Riesengebirge, bei
Sudoměřic!

S. Flotowiana Ktz. Bei Grůnbach im Riesengebirge!

Lyngbya Martensiana Menegh. (Leibleinia Martensiana

. Ktz.) In den Prager Schanzgráben, bei Pankrac, Hlubočep, Wolšan,

150 Anton Hansgirg

Ouřinowes, Hodow náchst Ouwal, Wršowic, Žampach náchst Eule,
Liblic, Kostomlat, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotzen!

L. pusilla (Rbh.) Hansg. (Leptothrix pusilla Rbh.) Im sog.
Libuša-Bade bei Pankrac náchst Prag!

L. caespitosa (Ktz.) Hanse. (Leptothrix caespitosa Ktz.) Auf
der Innenwand eines Bassins im k. k. botanischen Garten am Smichow!

L. rigidula (Ktz.) Hansg. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Hrdlo-
řez, Wršowic, am Dablicer-Berge, Jesenic, Modřan, Ouřinowes, Žam-
pach náchst Eule, Čelakowic, Nimburg, Kostomlat, Poděbrad, Gross-
Wossek, Přelouč, Aussig, Budyň, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein,
Tellnitz, Wšetat, Bišic, Liblic, Můnchengrátz, Opočno, Chotzen, Neu-
Bydžow, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Neu-Strašic, Senohrab, Kono-
pišt, Chotowin, Janowic und Nezdic náchst Wotic, Sudoměřic, Heř-
maničky, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Forbes, Neuern,
Deffernik, Křimic und Bolewec náchst Pilsen, Holoubkau, Plass, Ne-
pomuk, Wolšan, Putim, Čimelic, Březnic náchst Příbram, Popowic
náchst Zdic!

L. fontana (Ktz.) Hansg. (Leptothrix fontana Ktz.) Bei Můhl-
hausen und Hledseb, Paseka náchst Čenkau, Geiersburg náchst Maria-
schein, Tellnitz! |

L. lutescens (Menegh.) Hanse. (Leptothrix lutescens Ktz.) Im
Riesengebirge bei Harrachsdorf, am Wege zu den Steinigen Wasser-
fállen, bei Seifenbach!

L. purpurascens (Ktz.?) Hanse. Bei Jinec und Čenkau; im Riesen-
gebirge bei Neuwelt, Seifenbach, Harrachsdorf, Kaltenberg, an den
Steinigen Wasserfállen, bei Grůnbach, im Záherund, Olafserund,
Petzer, Riesengrund; im Regenbach bei der Pampferhůtte, bei Eisen-
stein, in Báchen am Wege von Deffernik zum Lackasee, im Lacka-
seebach, noch bei Hammern, Neuern und Bistritz |

L. tenuisstma (Nág.) Hansg. (Leptothrix tenuissima Nás.) Bei
Libochowitz, Aussig, Petersburg náchst Jechnitz, Jičin, Sichrow,
Wurzelsdorf, Neuhaus!

L. foveolarum (Mont.) Hanse. (Leptothrix foveolarum Mont.)
Bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, Libochowitz, Harrachsdorťf!

L, obi fios0d (Ktz.) Hanse. (Leptothrix au Ktz.) Bei
Wolšan, Liboc, Neu-Bydžow, Můnchengrátz, Osseg, Aussig, Bouerí
Plana náchst Tabor!

L. gloeophila (Ktz.) Hansg. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei
Podhoř, gegenůber Lettek, Chwatěrub, Sliwenec, Lochkow, Solopisk,
Hostin, Tetin, Karlik, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, in den Pra-

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 151

chower Felsen bei Jičin, im Riesengebirge bei Petzer, im Riesen-
grunde, Olafsgrunde bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf!

L. subcyanea Hansa. An Felsen bei Selc náchst Prag!

L. aeruginea (Ktz.) Hanse. (Leptothrix aeruginea Ktz.) Bei
Cerhenic náchst Kolin, Wolšan náchst Nepomuk.

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Michle, Krč, Solopisk, Černošic,
Karlik, Hostin, Alt- und Neuhitten, Zdic, Miihlhausen, Weltrus,
Unter-Beřkowiec, Liboch, Aussig, Pómerle, Wesseln, Schelchowitz,
Oppolau, Kostial, Libochowitz, Bůnauburg, Niclasbere, Klostergrab,
Osseg, Tellnitz, Liptitz, Podersam, Holleschowitz, Jechnitz, Petersburg,
Plass, Tachlowic, Přelouč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic,
Liblic, Bišic, Můnchengrátz, Šichrow, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen,
Gross-Wossek, Poděbrad, Nimbure, Kostomlat, Lissa a. E., Čelako-
wic, Dobřiš, Mnišek, Senohrab, Mnichowic, Eule, Kamenic, Konopišt,
Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřic, Ceraz, Kardaš-Řečic,
Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu-bistritz, Chlumec und Magdalena náchst
Wittingau, Bukowsko, Schewetin, Steinkirchen, Forbes, Bistritz,
Neuern, Hammern, Neu-Hurkenthal, Holoubkau, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Strakonic, Putim, Čimelic, Březnic, Čenkau, Jinec; im Riesen-

gebirge noch im Olafserunde und bei der Wiesenbaude!

|

Var. fuviačtilis Hanse. In der Moldau an inundirten Holz-
balken auch in einer neuen Form symplocoides nob.!

L. confervae (Ktz.) Hanse. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei
Wršowic, Satalka náchst Prag, Čelakowic und Přelouč!

L. amoena (Ktz.) Hansg. (Phormidium amoenum Ktz.) Bei Sudo-
měřic, Březnic náchst Přibram, Neu-Bistritz! — var. chlorina (Ktz.)

© Hanse. (Oscillaria chlorina Ktz.) bei Jechnitz und Chotzen!

. Korno, Tetin, bei Hostin náchst Beraun, Aussig, Přelouč, Chotzen,

© Opočno, Můnchengrátz, Sichrow, Petzer im Riesengebirge!

L. halophila Hansg. Am Raude der Salzwassesůmpfe bei Slati-
nan náchst Chotzen in einer neuen Form fuscolutea Hansg!

L. nigrovaginata Hansg. An Felsen unterhalb Tetin und bei
Hostin náchst Beraun, bei Solopisk, gegeniůber Lettek und bei
Chwatěrub!

L. calcicola (Ktz.) Hanse. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Solo-
pisk, Karlik, Eule, Neuhaus, Kardaš-Řečic, Schewetin, Bistřic náchst
Neuern, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Wodnian, Březnic, unterhalb

Var. vdolacea Hanse. Auf feuchten bemoosten Mauern bei

© Heřmaničky, Stupšic und Strakonic!

152 Anton Hansgirg

L. lateritia (Ktz.) Krch. (incl. Hypheothrix calcarea Nág.) Auf
feuchten Felsen bei Chwatěrub, Solopisk, unterhalb Tetin, bei Hostin,
Lochkov, Kosoř, unterhalb Třepsin an der Šazawa, zwischen Žampach
und Kamenný Příwoz, bei Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk!

Var. variegata (Náe.) Krch. (Hypheothrix variegata Nág.) Im
Riesengebirge bei Dunkelthal, Petzer, Gross-Aupa, Riesengrund, Grůn-
bach, Řiesenbaude, Wiesenbaude, Olafsgrund, Newelt, Harrachsdorf,
Seifenbach, Wurzelsdorf, Siehdichfůr: im Bóohmerwalde bei der Pam-
pferhůtte, Deffernik auch in einer neuen Form symplocoides Hansg.,
Neuern, Hammern, Kuschwarda, Winterberg, Prachatitz !

L. dubia (Nág.) Hanse. (Hypheotrix dubia Nág.) An silurischen
Felsen bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, bei Žalow, Pod-
moráň, Dolan, Dolanky, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Nieder-
Rochlitz und Wurzelsdorf!

L. sudetica (Nave) Krch. (Hypheothrix sudetica Nave.) Im Rie-
sengebirge am Aupefall und am Sůdabhange der Koppe; in einem
Felsenthale gegenůber Měchenic náchst Dawle an der Moldau!

L. Regel'iana (Násg.) Hansg. (Hypheothrix Regeliana Nás.) An
silurischen Felsen bei Šele, Dolan und HRUPPNY auch in einer neuen
Form calothrichoidea Hanse.!

L. coriacea (Ktz.) Krch. (Leptothrix coriacea Ktz.) Bei Můhl-
hausen, Podersam, Osseg, Niclasbere, Slatinan náchst Chotzen!

L. rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Hostin,
Alt- und Neuhůtten, Hostiwic, Šenohrab, Konopišť, Chotowin und
Nachod náchst Tabor, Heřmanic, Ceraz, SŠteinkirchen, Schewetin,
Kardaš-Řečic, Lžín, ledlrous Počatek, NedčBídhocě, Chlumec und Žíč
náchst Wittingau, Čimelic, JB zmlě náchst Přibram, Wodnian, Pra-
chatitz, Strakonitz, Winterberg, Bistritz náchst Neuern, Blowic, Ne-
pomuk, Podersam, Jechnitz, Osseg, Niclasbere, Tellnitz, Tillisch, Klo-
stergrab, Bůnauburg, Aussig, Schón- Priesen, Pómerle, Nestersitz,
Můhlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Libochowitz, Přelouč,
Kostomlat, Loučín, Můnchengrátz, Sichrow, Opočno, Chotzen, Kopi-
dlno, Wrutic!

L. vulpina (Ktz.) Krch. Bei Solopisk náchst Černošic!

L. Boryamu (Ktz.) Krch. Im Riesengebirge bei Harrachsdorf
am Mummelfall, bei Seifenbach, Dunkelthal!

L. fonticola (Ktz.) Krch. Bei Podersam!

L. membranacea (Ktz.) Thr. a) genučna (Ktz.) Krch. Im ganzen
Lande insbesondere in der Ebene und im Hůgellande verbreitet; b)
rivularioides Grun. In Báchen des silurischen Hůgelterrains, so bei

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 153

Slivenec, Lochkow, Kosoř, Karlik, Solopisk, Modřan, unterhalb Třepsin,
bei Dolan, Dolanky; c) Biasolettiana (Ktz.) Rbh. (Phormidium
Biasolettianum Ktz.) Bei Solopisk náchst Černošic!

L. lyngbyacea (Ktz.) Hanse. (Phormidium lynebyaceum Ktz.) In
Sůmpfen bei Čelakowic, Poděbrad, Plana náchst Tabor, Mažic, Neu-
Bistritz, Plass náchst Pilsen!

L. patudinae (Wittr.) Hanse. (Lyngbya Juliana Menegh. 6)
Paludinae Wittr.) In Elbetůmpeln bei Kostomlat, Poděbrad, Gross-
Wossek, Rožďalowic, Holoubkau náchst Pilsen!

L. phormidium Ktz. Bei Sele náchst Roztok, Štěchowic, Liboch,
Mažic náchst Weselí, Počatek, Kammitz náchst Tellnitz!

L. subtorulosa (Bréb.) Krch. Bei Modřan náchst Prag!

L. arenaria (Ag.) Hanse. (Phormidium arenarium (Ag.) Rbh.)

- Am Rande von Salzwassersůmpien bei Slatinan náchst Chotzen|

L. Meneghintana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Menechinianum

- Ktz.) Im Riesengebirge bei Petzer, im Olafsgrund, bei Kaltenbere

L. curvata (Ktz.) Rbh. Am Rande von Salzwassersůmpfen

- bei Schelchowitz náchst Čížkowitz !

L. Kiitzingiana Krch. In der Ebene und noch im Hochgebirge

| bei den Bauden durch ganz Bóhmen verbreitet; var. symploci-
- formis Hanse. bei Plass náchst Pilsen!

|

L. vulgaris (Ktz.) Krch. In der Ebene und stellenweise noch
im Gebirge im ganzen vom Verf. algolocisch durchforschten Lande
verbreitet; im Riesengebirge noch bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf!
L. livida (Nás.) Hanse. (Phormidium lividum Nág.) An Kalk-

- steinfelsen bei St. Prokop und cgegenůber Srbsko náchst Beraunl

L. vupestris (Ag.) Hanse [Phormidium rupestre (Ag.) Ktz.] An

- Felsen bei Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Sliwenec; im Riesenge-
> birge bei Wurzelsdorf, Seifenbach, am Mummelfall!

L. Joanniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Joannianum Ktz.) Bei

| Solopisk, Tetin, Hostin náchst Beraun, Chwatěrub, Dolan, Dolanky,
. Přelouč, am Ziegenbere náchst Pómerle!

L. tenerrima (Ktz.) Hanse. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Fast im
ganzen vom Verf. algologisch durchforschten Lande gleich verbreitet;
var. Kůtzingiana (Nág.) Hansg. (Oscillaria Kůtzingiana Nás.) bei
Stupšic !

L. leptothricha (Ktz.) Hanse. (Oscillaria leptothricha Ktz.) Bei
Modřan, Jesenic, Ouřinowes, Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč,

© Gross-Wossek, Poděbrad, Weltrus, Liboch, Aussig, Libochowitz, Pe-
© tersburg, Jechnitz, Tellnitz, Můnchenerátz, Neu-Bydžow, Kopidlno,

154 Anton Hanseirg

Rožďalowic, Zdic, Čenkau, Dobříš, Březnic und Pičín náchst Přibram,
Putim, Čimelic, Wodnian, Prachatitz, Nepomuk, Wolšan, Blowic,
Křimic, Plass, Holoubkau, Konopišť, Martinic, Beztahow, Plana, Cho-
towin und Nachod náchst Tábor, Ceraz, Kardaš-Řečic, Magdalena und
Chlumec náchst Wittingau, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin,
Steinkirchen !

L. leptothrichotdes Hanse. (Oscillaria leptothrichoides Hanse.)
An feuchten Felsen bei Stěchowic an Moldau!

L. gracillima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria gracillima Ktz.) Bei Če-
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Liboch, Unter-Beřkowic, Libochowitz,
Aussig, Počatek, Sobieslau, Steinkirchen !

L. spissa (Bory) Hanse. (Oscillaria spissa Bory.) Bei Hrdlořez,
Wysočan, Čelakowic, Přelouč, Aussie, Chotzen, Liboch, Rynholec
náchst Neu-Strašic, Chotouň náchst Eule, Plana náchst Tabor, Březnic,
Beztahow, Mažic, Strakonic, Schewetin, Počatek, Plas náchst Pilsen!

L. rupicola Hanse. An feuchten Felsen bei Hlubočep, Št.
Prokop, Hostin, gegenůber Srbsko náchst Beraun vor Štupšic!

L. Okeni' (Ag.) Hansg. (Oscillaria Okeni Ag.) var. fallax
Hanse.") Im warmen Wasser bei der Zuckerraffinerie bei Modřan
náchst Prag!

L. brevis (Ktz.) Hanse. (Oscillaria brevis Ktz.) Bei Oppolau,
Libochowitz, Jechnitz, Aussig, Tellnitz, Ossee, Mariaschein, Rožďa-
lowic, Kopidlno, Nimburk, Gross-Wossek, Poděbrad, Neu-Bydžow,
Přelouč, Senohrab, Mnichowic, Štránčic, Beztahow, Sudoměřic, Cho-
towin, Stupšic, Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus,
Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin, Putim, Dobřiš, Březnic, Strakonic,
Wolšan, Nepomuk, Prachatitz, Můhlhausen |

L. tenuis (Ag.) Hanse. (Oscillaria tenuis Ac. incl. O. aerugineo-
coerulea Ktz. et O. limosa (Roth. Ac.) Im ganzen vom Verf. algolo-
gisch durchforschten Niederlande Bohmens gleich verbreitet; var. sym-
plociformíis Hansa. bei Jungbunzlau! var. rivularis Hansg.*) im
Riesengebirge am Wege von Petzer zum Riesengrunde, im Petzer,
Záhgrunde, Olafsgrunde, Grůnbach; im Bóohmerwalde bei Neu-Hur-
kenthal, am Wege von Deffernik zum Lackasee, vom Fallbaum nach
Eisenstein, im Lackaseebach, bei der Pampferhůtte; im Erzgebirge
bei Geiersburg náchst Mariaschein, Tellnitz, Schonwald !

L. subfusca (Ag.) Hansg. (Oscillaria subfusca Ag.) Im Riesen-
gebirge bei Harrachsdorf, am Mummelfall, im Olafsgrund ; im Bóh-

1) Mehr úber diese und die nachfolgenden zwei neue Lyngbya-Formen siehe in
des Verf"s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 2 und folg.

T V O VN 0.

Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 155

merwalde bei der Pampferhůtte náchst Eisenstein; bei Čenkau und
Paseka!

L. antltaria (Jůre.) Hansg. (Oscillaria antliaria Jůrg.) Im ganzen
vom Verf. algologisch durchforschten Flachlande Bohmens; var. phor-
midioides Ktz. auch im Riesengebirge bei den Bauden sehr verbreitet,
im Bóhmerwalde bei Eisenstein!

L. Cortiana (Ktz.) Hansg. [Oscillaria Cortiana (Poll.) Ktz.] Bei
Modřan náchst Prag!

L. natans (Ltz.) Hanse. (Oscillaria natans Ktz.) Bei Karlík,
Unter-Beřkowic, Libochowitz, Petersbure náchst Jechnitz, Můnchen-
grátz, Schewetin!

L. anguina (Bory) Hansg. (Oscillaria anguina Bory.) Bei Če-

„lakowic, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Kopidlno, Neu-Bydžow,

Liptitz náchst Dux!

L. chalybea (Mert.) Hanse. (Oscillaria chalybea Mert.) Bei Če-
lakowic, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Neu-Bydžow,
Bišic und Kojowic, Konopišť, Janowic, Maedalena náchst Wittingau,
Osseg, zwischen Jechnitz und Woratschen, Březnic náchst Přibram,
Křimic, Nepomuk, Wolšan, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Neuern;
var. torfacea Hanse. bei Weselí a. L., Jesenic náchst Kunratic,

- Břeh náchst Přelouč, Gross-Wossek!

L. Schróteri Hanse. (Oscillaria brevis Schrot.) Auf feuchten
Felsen bei Stěchowic an der Moldau!

L. Frólichiú (Ktz.) Hanse. (Oscillaria Frólichi Ktz.) Bei Modřan,
Zaběhlic, Satalka, Jesenic, Štěchowic, Hradištko, Měchenic, Dawle,
Kosoř, Ounětic, Sliwenec, Karlik, Solopisk, Černošic, Záwodí, Zdic,

- Liboch, Aussig, Wesseln, Schón-Priesen, Kostomlat, Nimburg, Po-

děbrad, Gross-Wossek. Pořičan, Přelouč, Neu-Bydžow, Kopidlno, Ro-
žďalowic, Wlkawa, Wšetat, Wrutic, Liblic, Bišic, Minchengrátz, Opočno,
Chotzen, Můhlhausen, Libochowitz, Podersam, Jechnitz, Liptitz, Pe-
cinow, náchst Neu-Strašic, Osseg, Mariaschein, Bůnauburg, Tetschen,

© Senohrab, Stránčic, Menčic, Božkow, Konopišť, Martinic, Janowic,

Chotowin, Sudoměřic, Ceraz, Bukowsko, Mažic, Chlumec und Magda-
lena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu-
Bistritz, Schewetin, Čimelic, Putim, Březnic, Holoubkau, Plass, Stein-
kirchen, Blowic, Wolšan, Nepomuk, Wodnian, Winterberg, Prachatitz!

L. maior (Vauch.) Hansg. Bei Chotouň náchst Eule und

© Steinkirchen!

L. princeps (Vauch.) Hanse. (Oscillaria princeps Vauch.) Bei

- Eule, Březnic náchst Příbram, Mažic náchst Weselí a. L., Počatek,

156 Anton Hansoirg

Wolšan náchst Nepomuk, Adams náchst Neu-Bistritz, Neuern, Ro-
žďalowic !

Spirulina oseillariovdes Turp. Bei Modřan, Dymokur, Přelouč,
Chotzen!

S. Jenneri (Hass.) Ktz. Bei Čelakowic, Počátek, Plass, Křimic
náchst Pilsen, Jechnitz!

Aphanizomenon flos aguae (U.) Alm. Bei Dobříš, Pičin und
Březnic náchst Přibram, Martinic und Beztahow, Konopišť, Lžín náchst
Kardaš-Řečic, Planina bei Wittingau, zwischen Jechnitz und Wo-
ratschen, bei Osseg!

Chamaesiphon inerustans Grun. Im Riesengebirge bei Petzer,
Grůnbach, Wiesenbaude!

Ch. confervicole A. Br. Bei Paseka náchst Jinec, Březnic, Osseg,
Mariaschein, Geiersbure, Tellnitz, Niclasberg, Přelouč, Chotzen, Neu-
welt, Harrachsdorf, Siehdichfůr, Wurzelsdorf, am Mummelfall, bei
Petzer, Kostial náchst Lobositz, Biůnauburg !

Ch. gracilis Rbh. Bei Březnic náchst Přibram !
Sphaerogonium polonicum Rfski. Am Mummelfall bei Har-
rachsdorf im Riesengebirge!

S. fuscum Rífski Bei Grůnbach im Riesengebirge!

Clastidium setťtigerum Krch. Bei Pankrac náchst Prag,
Gross- Wossek!

Cyanoderma rivulare Hansg.") Bei Počatek an der bohm.-
máhrischen Grenze!

Allogonium Wolleanum Hansg. Bei Dolanky, Chwatěrub, gegen-
ber Lettek, unterhalb Korno, bei Hostin, Žampach náchst Eule!

A. smaragdinum (Reinsch) Hansg. var. palustre Hanse.
In Elbetůmpel bei Čelakowic, Gross-Wossek, in Sůmpfen bei Sla-
tinan náchst Chotzen!

A. halophilum Hansg. In Salzwassersůmpfen bei Slatinan náchst
Chotzen; var. stagnale Hanse. bei Čelakowic, Břeh náchst Přelouč!

Oncobyrsa rivularis (Mengh.) Rbh. Im Bohmerwalde am Wege
von Deffernik zum Lackasee, von Fallbaum nach Eisenstein; im Rie-
sengebirgce bei Petzer!

Chroothece Richteriana Hanse. Bei Slatinan náchst Chotzen mas-
senhaft! :

Ch. rupestris Hanse. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, gegen-
úber Lettek und Libšic!

1) Siehe des Verf/s Abhandlung in der Notarisia, 1889, Nr. 1.

o B oo o dan C o o o né >

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 157

Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen im Lib-
šicer Thale gegeniber Dawle, bei Žampach und Kamenný Příwoz
náchst Bule; var. cavernarum Hanse. In einer kleinen Kalk-
steinhohle unterhalb Korno náchst Beraun!

Aphanothece caldariorum Rich. var. cavernarum Hanse.) In
einer feuchten Kalksteinhohle unterhalb Korno náchst Beraun, bei
Tannwald!

A. sazicola Nág. An Felsen unterhalb Korno und Tetin náchst
Beraun, bei Podmoraň náchst Roztok!

A. CČastagnei (Bréb.) Rbh. In Waldsůmpfen bei Plass náchst
Pilsen, zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst Bud-
weis, Neuwelt im Riesencebirge!

A. mioroscopica Nág. Bei Kammitz náchst Tellnitz!

A. pallida (Ktz.) Rbh. Auf feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin,
unterhalb Korno náchst Beraun, bei St. Kilian náchst Stěchowic, im
Riesengrunde!

A. microspora (Menegh.) Rbh. Bei Podchlumí náchst Opočno!

Dactylococcopsis rupestris Hanse.*) Auf feuchten Kalk-
steinfelsen bei Karlstein!

D. rhaphidioides Hanse. In den Prager Schanzeráben!

Glaucocystis nostochmearum Itzigs. Bel Čelakowic, Kopidlno,
Neu-Bistritz náchst Neuhaus, in Tiimpeln an der Lužnic bei Sobie-
slau, Schewetin, im Lackasee bei Eisenstein auch in der neuen Form:
var. minor Hansg.!

Coccochlovis stagnina Spreng. Bei Chotowin náchst Tabor, Štra-
konic !

Merismopedium elegans A. Br. In Siimpfen bei Wolšan náchst
Nepomuk, Schewetin, Počatek, im Lackasee náchst Eisenstein!

M. glaucum (Ehrb.) Nás. Bei Slatinan náchst Chotzen, bei Jech-
nitz, Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, im Lackasee bei
Eisenstein !

M. convolutum Bréb. In Sůmpfen bei Slatinan náchst Chotzen!

Coelosphaerium Kůtzingianum Nág. Bei Modřan, Kamenic náchst
Eule, Jechnitz, Dobříš, Titic náchst Neu-Strašic, Martinic und Bezta-
how náchst Wotic, Heřmaničky, Ceraz náchst Sobieslau, Kardaš-Rečic,

1) Siehe des Verf.'s Abhandlung „Noch einmal ůber Bacillus muralis Tom.
und úber einige neue Formen von Grotten-Schizophyten“, Botan. Central-
blatt, 1889, Nr. 12.

?) Siehe des Verf's Abhandlung in der Notarisia, 1888, Nro. 12.

158 Anton Hansgirg

in der Náhe der Bahnstation Chlumec-Pilař, bei Neuhaus, Nepomuk,
Strakonic, Březnic und Pičin náchst Přibram!

Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. Bei Sla-
tinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic!

G. anomala Bennet var. minor Hansg. In Simpfen in einer
Sandgrube oberhalb Kuchelbad náchst Prag, bei Tabor und Chlumec
náchst Wittingau!

Pobycystis flos aguae Wittr. Bei Michle, Konopišt, Martinic,
Beztahow, Chotowin, Planina und Žíč náchst Chlumec, Lžín und Lhota
náchst Kardaš-Řečic, Neuhaus, bei der Bahnstation Chlumec-Pilař, in
Teichen bei Nepomuk, zwischen Jechnitz und Woratschen!

P. seripta Rich. Im Čimelicer Schlosspark als Wasserblůthe !

P. elabens (Bréb.) Ktz. In einer Sanderube oberhalb Kuchel-
bad náchst Prag!

P, ichthyoblabe Ktz. Bei Kamenic náchst Eule, Nepomuk, Kar-
daš-Řečic und Neuhaus!

P. marginata (Menegh.) Rich. Bei Třtic náchst Neu-Strašic!
var. méůnor Hansg. In Sůmpfen bei Oužic náchst Kralup, Šlatinan
náchst Chotzen!

P. pulverea (Wood) Wolle. An feuchten silurischen Kalk-
steinen bei Kuchelbad, Solopisk, Můhlhausen, Sichrow, Opočno, Bo-
lewec náchst Pilsen!

P. fuscolutea Hanse. Bei Modřan, Karlik, unterhalb Tetin
bei Srbsko, Neuhůtten, Karlstein, Můhlhausen, Kostial náchst Čízko-
witz, Tellnitz, Kopidlno, Stupšic !

P., aeruginosa Ktz. Bei Steinkirchen, Dobříš, Jechnitz, Osseg,
Libochowitz!

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Auf feuchten Felsen bei Solo-
pisk, Senohrab, Můhlhausen, Tabor; im Riesengebirge im Riesen-
grunde, Aupagrunde, am Aupefall mehrfach, bei Harrachsdorf, am
Mummelfall, Seifenbach, Wurzelsdorf, Nieder-Rochlitz; oberhalb Maria-
schein im Erzgebirge!

G1. Itzigsohnii Bor. Am Mummelfall, bei Prebischthor in
der bóhm. Schweiz!

G. rupicola Ktz. An Felsen bei Kosoř, Srbsko, Tetin, Hostin
náchst Beraun!

G. microphthalma Ktz. Auf feuchten Felsen bei Sele, gegeniibeř
Lettek, bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub!

G. ianthina Nág, Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele náchst
Roztok!

4

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 159

G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Felsen unterhalb Kosoř, Tetin,
Korno náchst Beraun, bei Selc, Dolan, Dolanky, Chwatěrub, Stěcho-
wic an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesen-
gebirge!

G. nigrescens Nág. Bei Kosoř, Karlik, Hostin, Chwatěrub, gegen-
úber Lettek, im PBahneinschnitte vor Stupšic, bei Wurzelsdorf im
Riesengebirge!

G. Parolimana (Menegh.) Bréb. Bei Neu-Bydžow, Lochotin
náchst Pilsen, Wotic!

G. crepidinum Thr. Am Rande der Salzwassersůmpfe zwischen
Slatinan und Chotzen!

G. ocellata Rbh. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst
Roztok, Chwatěrub, gegenůber Lettek!

G. dermochroa Nág. Wie vorige bei Selc, Dolanky und
gegeniůber Libšic!

G. fuscolutea Krch. Wie vor. bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub,
gecenůber Lettek, unterhalb Kosoř, Lochkow, Tetin, bei Stěchowic
an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesengebirge!

G. Kůitzingiana Nág. Am Mummelfall im Riesengebirge!

G. aurata Stiz. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, Opočno, Bez-
tahow, Bistritz náchst Neuern!

G. montana Ktz. Bei Selc, Stěchowic, Můhlhausen, Liboch,
Čelakowic, Schelchowitz náchst Čížkowic, Libochowitz, Klappay!

G. punetata Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Tetin und
Korno náchst Beraun!

G. coracina Ktz. Wie vor. bei Dolanky, gegenůber Libšic, bei
Chwatěrub, Můhlhausen, Solopisk, Karlik, unterhalb Korno und
Tetin, bei Stěchowic !

G. livida (Carm.) Ktz. Bei Liboch, Chotzen!

(G. atrata Ktz. Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele, Dolanky,
Chwatěrub, Stěchowic!

Porphyridium eruentum (Ag.) Nág. In den oberen Weinbergen, mehr-
fach, bei Wršowic, Michle, Nusle, Strašnic, Malešic, Lettek, Můhlhau-
sen, Hledseb, Weltrus, Černošic, Mníšek, Dobříš, Hostiwic, Tachlowic,
Popowic, Zdic, Jinec, Hostiwař, Ouřinowes, Žampach, Eule, Stěchowic,
Pořičan, Liboch, Budyň, Libochowitz, Neu-Strašic, Liptitz, Osseg,
Klostergrab, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, Podersam, Jechnitz,
Aussig, Schón-Priesen, Pomerle, Můnchengrátz, Wšetat, Wrutic, WI-
kawa, Kopidlno, Rožďalowic, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, Chotowin,

160 Anton Hansgirg

Plana, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Steinkirchen, Putim, Čimelic,
Wodnian, Nepomuk, Blowic!

Aphanocapsa membranacea Rbh. Bei Putim, Steinkirchen náchst
Budweis!

A. testacea Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Třepsin náchst
Eule!

A. brunnea (A. Br). Nág. Unterhalb Korno náchst Beraun!

A. flava (Ktz.) Rbh. Bei Wolšan náchst Nepomuk!

A. rufescens Hansg. In Prag an Pumpenróhren und Wasser-
kásten mehrfach, Kralup, Můhlhausen, Lissa a. E., Kopidlno, Jičin,
Opočno, Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Unter-Beřkowie, Libo-
chowitz, Tellnitz, Tillisch, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie; bei der
Wiesenbaude im Riesengebirge, bei Srbsko, Hostin, Neuhůtten, Či-
melic, Počatek, Wolšan náchst Nepomuk, Blowic, Prachatitz, Winter-
berg, Beztahow!

A. montana Cram. An Felsen bei Karlik, unterhalb Korno und
Tetin, bei Selc, Chwatěrub, Stěchowic, im Riesengebirge bei Wurzels-
dorf, Harrachsdorf!

A. fonticola Hanse. In einem Felsenbrunnen bei Šliwenec
oberhalb Kuchelbad, unterhalb Korno, bei Hostin náchst Beraun,
Solopisk, Můhlhausen, bei Wesseln náchst Pómerle, Schon-Priesen,
Libochowitz!

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kammitz náchst Tellnitz!

A. salinarum Hanse. In Salzwassersůmpfen bei Oužic náchst
Kralup und zwischen Slatinan und Chotzen!

Chroococeus macrococeus (Ktz.) Rbh. Im Libřicer-Thale gegen-
úber Dawle, bei Stěchowic, Mnišek, Dobřiš, Tetin, Hostin, Neuhiitten,
Sele, Libšic, Chwatěrub, Slatinan náchst Chotzen, Kopidlno, Rožďa-
lowic, Prachower-Felsen bei Jičin; im Riesengebirge bei Harrachs-
dorf, Seifenbach, an Steinigen Wasserfállen, bei Neuwelt, Wurzelsdorť,
am Aupefall, Aupagrund, Sůdabhang der Schneekoppe, im Riesen-
grund, bei Biůnaubure, Aussig, Osseg, Niclasbere, Geiersbure náchst
Mariaschein, Tellnitz, Podersam, Jechnitz, Libochowitz, Zdic, Čenkau,
Bradkowic, Čimelic, Wolšan, Blowic, Neuern, Bistritz, Deffernik, am
Lackasee, Prachatitz, Winterbere, Kuschwarda, Schewetin, Steinkirchen,
Forbes, Kardaš-Řečic, Neu-Bistritz, Počatek, Beztahow, Janowic!

Ch. turicensis (Nág.) Hanss. (Ch. rufescens var. turicensis
Nág.) Auf feuchten Moldaufelsen bei Dolanky!

Ch. montanus Hanse. Bei Kosoř, Lochkow, Solopisk, unter-
halb Korno, Tetin, Hostin, Karlstein, St, Iwan, bei Sele, Žalow, Pod-

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 161
,
|

- moraň, gegeniber Libšic, Chwatěrub, Dolan, Wran, Stěchowic, Mě-

© chenic, Kamaik náchst Okoř, Žampach náchst Eule, Jičin, Můnchen-
' grátz, Sichrow, Starkenbach, Podchlumí náchst Opočno, Náchod,
- Aussig, Schon-Priesen, Ziegenbere náchst Pómerle, Tillisch náchst
Tellnitz, Podersam, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, o
Prachatitz, Kuschwarda, Eisenstein!

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. An feuchten Felsen MNNECHAM, Korno,
bei Tetin náchst Beraun, im Libřicer-Thale gegenůber Dawle, bei
- Stěchowic, Žampach náchst Eule, Selc, Žalow, Podmoraň, Chwatěrub,
gegenůber Lettek; in Sůmpfen bei Ouřinowes, Cerhenic náchst Kolin,
- Wšetat, Liblic, Bišic und Kojowic; bei der Wiesenbaude im Riesen-
gebirge, Slatinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic, Magdalena
und Chlumec náchst Witťingau, Neu-Bistritz, Počatek ; var. sudnu-
dus Hanse. bei Stěchowic und unterhalb Korno!
| Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Ouřinowes, Solopisk, Přelouč, Pra-
' chatitz, Winterberg, Kuschwarda, Tellnitz!

Ch. obliteratus Rich. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag!

Ch. helveticus Nás. Bei Karlik, Kosoř, unterhalb Korno und
Tetin, bei Stěchowic gegeniber Měchenic, bei Žampach, Sele, Pod-
moraň, Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Můhlhausen, Stupšic, Bi-
stritz, Neuern, Harrachsdorí, im oberen Marschendorf im Riesengebirge !

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Kajetanka, Solopisk, Můhlhau-
sen, Wolfsschling, Plass náchst Pilsen, Šazawa, Prachatitz, Neuern,
. Hammern!

Ch. pallidus Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Korno und
Tetin, bei Selc, Podmoráň, Dolanky, Chwatěrub, Jičin, Winterberg!

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Jičin, Kopidlno, Sichrow, Chotzen,
Osseg, Niclasberg, Klostergrab, Beztahow, Pampferhiůtte náchst Eisen-
- stein, Bistritz náchst Neuern, Plass, Prachatitz, Winterberg, Kusch-
| warda, Selc, Dolanky, gegenůber Lettek, im Libřicer-Thale, gegenůber
- Dawle, im Riesengrunde!

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Chwatěrub, Miihlhausen, Hledseb,
Althůtten, Konopišt, Plana, Čenkau, Libochowitz, Jechnitz, Kollescho-
witz, Podersam, Osseg, Klostererab, Niclasberg, Tellnitz, Bůnauburg,
| Nestersitz, im unteren Dunkelthal, bei Marschendorf und Petzer im
- Riesengebirce! |

Ch. fuscoviolaceus Hanse. Im Riesengebirge sehr verbreitet
so bei Krausebauden, Spindelmihle, am Elbfall, Pantschefall, Mar-
schendorf, Dunkelthal, Olafserund, Riesengrund, Grůnbach, Harrachs-
-dorf, Seifenbach, Kaltenberg; bei Tannwald, Eisenbrod, Biůmauburg,

Tr.: Mathematicko-přírodovědecká. 11

162 Anton Hansgirg

Wesseln, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Eisenstein, Pam-
pferhůtte, Fallbaum, Deffernik, im Lackaseebach, noch bei Bistritz
und Neuern, bei Čenkau, Jinec und gegenůber Měchenic náchst Dawle
spárlich !

Chroomonas Nordstedtůíů Hanse. Bei Solopisk, Lhotka náchst
Modřan, unterhalb Kosoř náchst Radotin, bei Semechnic náchst Opočno!

Zweifelhafte Algenarten: Asterothric mícroscopica Ktz.
Bei Prag, Hohenelbe, im Schwarzen-See náchst Eisensteinl

A. tripus A. Br. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag!

V. Klasse. Bacteriaceae (Schizomycetes).

Cladothriz dichotoma Cohn. Bei Pankrac, Michle, Modřan, Po-
děbrad, Nimburg, Gross- Wossek, Osseg, Neuern!

Crenothrie Kiihniana (Rbh.) Zopf. Bei Poděbrad, Nimburg, Mar- |
schendorf im Riesengebirge!

Leptothriw parasitica Ktz. Bei Pankrac, Krč, Solopisk, Dobři- |
chowic, Modřan, Dawle, Stěchowic, Eule, Ouřinowes, Konopišt, Nachod
und Chotowin náchst Tabor, Stupšic, ÚČeraz bei Sobieslau, Chlumec
und Magdalena náchst Wittingau, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz,
Liptitz náchst Dux, Mariaschein, Tellnitz, Můhlhausen, Libochowitz, |
Aussig, Nestersitz, Unter-Beřkowic, Liboch, Jičin, Kopidlno, Rožďa- |
lowic, Opočno mehrfach, Chotzen, Neu-Bydžow, Přelouč, Kostomlat,
Čelakowic, Lissa a. E., Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Peček,
Cerhenic, Wšetat, Wrutic, Bišic, Liblic, im Riesengebirge bei Neu-
welt, Harrachsdorf, am Mummelfall, bei der Wiesenbaude, im Mar-
schendorf; bei Jinec, Čenkau, Pičin náchst Přibram, Čimelic, Putim
náchst Pisek, Neuern, Bistritz, Plass, Holoubkau, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Strakonic, Wodnian!

L. cellaris Hanse.“) In einigen Prager Weinkellern, dann in
einer Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun!

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Hostiwař, Ounětic, Gross-Chuchel,
Hodkowička, Modřan, Komořan, Wolešek, Stěchowic, Babic und Cho-
touň náchst Eule, Stránčic, Konopišť, Chotowin, Náchod und Měšic
náchst Tabor, Martinic, Janowic, Beztahow, Ceraz, Mažic, Bukowsko,
Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek,
Neu-Bistritz, Wodnian, Prachatitz, Wallern, Kuschwarda, Winterberg,
Putim, Březnic, Pičín, Bradkowic, Dobříš, Mníšek, Jinec, Čenkau,

1) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 7 u. 8.

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 163
Holoubka, Plass, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Neuern, Steinkirchen und
Schewetin náchst Budweis; Cerhenic, Peček náchst Kolin, Čelakowic,
Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, Opočno; im
Riesengebirge bei Neuwelt, Harrachsdorf; bei Kopidlno, Rožďalowic,
Wlkawa, Bišic, Liblic, Můhlhausen, Libochowitz, Jechnitz, Podersam,
Klostergrab, Osseg, Niclasberg, Moldau, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz
náchst Dux, Neu-Strašic, Třtic, Lana!

L. Thuretiana (Bzi) Hansg. (Ophryothrix Thuretiana Bzi). Bei
Ouřinowes, Modřan, Můhlhausen, Dobřichowic, Popowic, Zdic, Srbsko
náchst Beraun, Neuhiůtten, Ceraz náchst Sobieslau, Blowic und Plass
náchst Pilsen, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz; Chotzen, Opočno,
Poděbrad, Kostomlat, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Lissa a. E., Unter-
Beřkowic, Aussie, Nestersitz, Liptitz náchst Dux, Bůnauburg, Tellnitz,
Mariaschein, Neu-Strašic !

Beggiatoa leptomitiformis (Menegh.) Trev. Bei Modřan, Lissa a. E. !

B. alba (Vauch.) Trev. Bei Chotzen, Počatek; var. spůralis
Hansg.') Bei Prag, Ouřinowes, Rožďalowic, Steinkirchen náchst Bud-
weis!

B. arachnotdea (Ag.) Rbh. var. unmcinata Hanse.) Bei Chotzen!

Spůrochaete pheatilis Ehrb. In Šiimpfen bei Chotzen!

Spirillum vugula (Můll.) Wint. Bei Modřan, Sudoměřic

Bacillus subtilis (Ehrb.) Cohn. Bei Pankrac, Hlubočep! Var.
cellaris Hanse.) In einigen alten Prager Weinkellern!

Bacillus tervigenus Frank. An Wegen in der náchsten
Prager Umgebung!

B. vialis“) Hanse. Auf der Wolšaner Strasse náchst Prag!

B. sanguineus Schrót. Bei Chlumec und Magdalena náchst
Wittingau, Neu-Bistritz !

Bacterium termo Duj. var. sudbterraneum Hansg.") In einigen
alten Prager Weinkellern!

B. lineola (Můll.) Cohn. Bei Modřan!

Myconostoc gregarium Cohn. Bei Modřan, Tellnitz!

Leuconostoc Lagerhečmii Ludw. var. subterraneum Hansg.“)
In zwei alten Weinkellern in Prag, in einer feuchten Felsenhóhle
unterhalb Korno náchst Beraun!

Sarcina hyalina (Ktz.) Wint. Bei Počatek!

S. violacea (Bréb.) Hanse. (Merismopedia violacea [Bréb.] Ktz.)
Bei Steinkirchen náchst Budweis!

1) Siehe des Verf/s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. S.
11*

164 Anton Hansgire, Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen.

Aseococeus Billrothiů Cohn. var. thermophilus Hanse. Bei
Modřan!

Mycothece cellaris Hansg.*) In einem Prager Weinkeller auf
der Neustadt, in zwei alten Lagerkellern auf der Altstadt!

Hyalococecus cellaris Hansg.*) In einigen alten Prager Wein-
kellern, in einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Korno náchst Beraun!

Leucocystis cellaris Schrót. In einigen alten Weinkellern in
Prag; var. cavernarum Hansg. Veget. Zellen 2 bis 3 u dick, zu
2 oder 4 von einer gemeinsamen, ziemlich weit abstehenden, deutlich
geschichteten farblosen Gallerthůlle umgeben, mit diesen meist 6 u
breit, sonst wie die typische Form. In einer feuchten Felsenhohle
unterhalb Korno náchst Beraun!

Lamprocystis roseo-persictna (Ktz.) Schrót. Bei Ouřinowes, am
Dablicer-Berge náchst Prag, bei Wšetat, Bišic, Konopišť náchst Be-
neschau, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen,
Počatek!

Micrococcus sudterraneus Hansg.“) In einigen alten Wein-
kellern in Prag!

M. thermophilus Hansg.?) Bei Modřan náchst Prag!

M. ochraceus Hansg. Bei Plass náchst Pilsen, Plana náchst
Tabor!

1) Siehe des Verť's Abhandl. in der Ústerr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. 8.
2) Siehe des Verf.s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 2 u. 3.

he ooo E vá

sli
Poznámky vývojepisné.
Předložil Fr. Vejdovský dne 8. února 1889.
(S tabulkami V. a VI a 1 dřevorytem.)

Přítomné pojednání dlužno považovati za částečný doplněk ku
spisu mému „Zrání, oplození a rýhování vajíčka“. (Spisů poctěných
Jubilejní cenou královské společnosti náuk v Praze 1887). Sledování
vývoje vajíčka Rhynchelmis v pozdějších stadiích, než v dotčeném
spise vylíčeno, tudíž rýhování a tvoření se zárodku z pásův záro-
dečných — kteréhožto předmětu dotknul jsem se tam na str. 118 —
jest hlavním předmětem tohoto pojednání; avšak i ještě s jiné strany
snažím se doplniti pozorování svá, totiž ohledně tvoření se vřeténka
v dělícím se vajíčku jakož i procesy, odehrávající se v dceřinných
periplastech. Tudíž rozpadá se práce tato na 2 části, jež obě illustrují
přidané tabulky V. a VÍ., znázorňující rýhování vajíčka a tvoření
se zárodku, jakož i prvé počátky tvoření se vřeténka.

L

Ve 4. kapitole svého spisu počínám líčením, jak sblíží se ženský
pronucleus s mužským a pravím následovně: „Avšak, jaký tvar z to-
hoto splynutí vzniká, nemožno mi udati; nalezl jsem postupným po-
krokem času vždy již stadia, kde upravuje se pravé vřeténko rýho-
vací, z čehož soudím, že tento proces velmi rychle po úplném sply-
nutí obou prvojader nastává.“

A dále: „Prvou změnu tohoto rýhovacího jádra zjistil jsem ve
vajíčku konservovaném náhodou ve směsi chromové a osmičelé “),
kterážto směs má za následek — patrně to účinek kyseliny osmi-
čelé — že periplasty dceřinné jsou jen nepatrné velikosti a paprsky
v cytoplasmě úplně zmizely. Blána jádra rýhovacího rozplynula se

*) V dotčeném pojednání stojí chybně: „chromové, octové a osmičelé.“

166 Fr. Vejdovský

v jakousi rosolovitou, matně se barvící hmotu a rovněž i sítivo ja-
derné jest zcela resorbované.“

Toto stadium znázorňuji nyní na obr. 1. tab. VI. a doplňuji
dřívějším textem: „Celé jádro, t. j. rosolovitá hmota resorbované
blány a sítiva změnily se ve tvar soudečkovitý, takový, jako jsme
zprvu shledali prodloužený periplast matečný.“ V aeguatoru tohoto
soudečku upravila se vlákna prvotného sítiva jaderného, jež v kyse-
lině osmičelé intensivně se barví, ve známé pentlice, jež rozstoupily
se ve 2 poloviny, v nichž však nemožno nijak správně udati počet
elementů, jež na pravo a na levo se mají rozejíti k úpravě jader
dceřinných.

Avšak místa na polech vřeténka, kde za normálných poměrů
objevují se veliké periplasty dceřinné, jsou v našem výkrese zcela
nezřetelná, a zaujaty jen zcela neurčitě konturovanou a diffusně
se barvící plasmou. To vše asi jsou následky působení kyseliny
osmičelé.

Následující stadia prvého dělení jádra konservoval jsem veskrze
ve směsi kyseliny chromové, octové a osmičelé a dospěl jsem takto
v několika ohledech ku výsledkům velmi uspokojujícím. Hlavně co se:
týče polohy a tvaru prvotného rýhovacího (?) jádra, vedou preparáty,
touto cestou zjednané, ku zcela spolehlivým výsledkům.

Posuďme jen o něco starší, zmíněným způsobem konservované
stadium (tab. VI. obr. 2.) Veliké, z téměř homogenní základní hmoty
složené periplasty (c), jimiž probíhá jemné sítivo plasmatické, nachá-
zejí se na polech hyaliního, vřetenovitého prostoru, o němž nemožno
říci, zda jakousi tekutinou jest vyplněn, či postrádá této; prvotné
zdá se mi býti pravdě podobnějším, poněvadž mám za to, že peri-
plasty jakýmsi můstkem plasmatickým ve spojení se musí nacházeti,
a tento můstek byl by právě zmíněný hyaliní prostor.

Uvnitř tohoto hyaliního vřeténka nalezá se pak jiné těleso, jež
ovšem na vajíčkách ne dosti pečlivě preparovaných vůbec se ani ne-
objeví; tak nezřetelně a slabě vystupuje. Myslím totiž již v přede-
šlém stadiu zmíněnou konturu mužského pronucleu, jež na našem
zobrazení (obr. 2. tab. VL. v) ne sice zřetelně vystupuje, avšak přece
po diffusním svém zbarvení karmínem hlavně na polových nlaských
jest znatelné.

Tato soudečkovitá figura povstala patrně resorpcí blány prvot-
ného mužského prvojádra, čili, chceme-li, jádra rýhovacího. Pouze
chromatické pentlice, čili lépe, tyčinky zbyly, jakž také v dalším
soudečkovitém stadiu se objevují (fs). Polové, z četných, nijak blíže

Poznámky vývojepisné. 167

- určitelných tyčinkovitých tělísek upravené hvězdy dceřinné jsou spo-
- jeny přejemnými filamenty; tyto jsou povahy achromatické, avšak
musí se vykládati za přímé pokračování chromatických tyčinek. Tím
způsobem vzniká t. zv. achromatické vřeténko jaderné, jež ovšem
teprvé v pozdějších stadiích svého úplného vývoje dosahuje. Avšak
již v tomto stadiu jest vidna slabě naznačená destička buněčná, pro-
bíhající v aeguatoru vřeténka cytoplasmatického, jež obaluje soudeček
jádravý (cp).

V dálším stadiu (tab. VI. obr. 3.) nepodléhají líčené poměry
prodloužené soudečkovité figury chromatinové (ts), jakož i vřeténka
jadrového (v) a můstku periplasty spojujícího, nijakým proměnám ;
pouze destička buněčná zřetelněji vystupuje a sice jakožto 2 řady
zrneček hustě vedle sebe ležících, jež nutno vykládati za ztluštěniny
vlákenek cytoplasmových. Chromatinové elementy vnitřního soudečku
jsou již menší, ježto část jich proměnila se ve filamenty spojné.
Plasma periplastu jest v tomto stadiu hustší i počíná se kolem středu
(c') upravovati v sítivo, neboť střed sám zaujat jest plasmou homo-
genní.

Ve vajíčku, proříznutém v pásu aeguatorialním asi 60 minut
po utvoření druhé buňky polové — kteréžto řezy snadno lze provésti
stadiem terčovitým parallelně s plochami polovými — dosahují líčené
pochody v přetváření se elementů popisovaných svého bodu kulmina-
čního a methodou udanou nabýti lze obrazů skvostných a netušených,
z nichž jeden, reprodukuji na obr. 4. tab. VI. při zvětšení Zeiss oc.
II. C. Jinak poznamenati nutno, že celá figura dělícího se jádra jest
tak veliká, že ji možno viděti již při propadajícím světle pouhým
okem.

Řez náš veden byl poněkud šikmo a takž objevují se periplasty
nijak ve stejných dimensích a nijak ve stejné struktuře. Jsoutě objaté
dvůrkem protoplasmovým, tak jako vřeténko samo, jež v rovině
aeguatorové zřetelnou destičkou buněčnou ve 2 stejné poloviny jest
rozděleno (tab. VI. obr. 5. cp). Dlouhé, jemnozrné paprsky protoplas-
mové vyzařují radiálně do žloutku a tvoří 2 ozdobná slunce; na
periferii periplastu jest plasma hustší i barví se tudíž intensivněji
pikrokarminem.

Můstek plasmový mezi oběma periplasty barví se jen nadobyčej
slabě, aneb zůstává také zcela bezbarvým. Tím však více vystupuje
vřeténko (as), jehož vlákna jeví se jakožto dosti silné, lesklé čáry.
Zřetelnost, v níž vystupuje vřeténko u porovnání s dřívějšími stadil
(srovnej tab. VI. obr. 2. 3. as), jest vyvolána částečně větším napje-

168 Fr. Vejdovský

tím celé figury, a částečně tím, že se polová chromatická tělíska
účastnila tvoření se vláken spojných. Jest vidno totiž, že tato po-
slední (obr. 5. ts) lze znamenati jen při nejsilnějších zvětšeních a itu
se jeví nezřetelně a v podobě tečkovité. Soudečkovitá figura zaujímá
nyní celý ten prostor, který jsme ve obr. 2. a 3. jakožto diffusně se
barvící obrys prvotného mužského prvojádra (v) poznali. Přes meze
těchto obrysů nevystupuje vřeténko a prostory mezi periplasty a do-
týčnými póly vřeténka (obr. 2., 3., 5. 7, r) slouží za lůžka, v nichž
se jádra z chromatických tyčinek upravují. Vidíme to také ve stadiu,
když vřeténko (tab. VI. obr. 6. r) nalezá se v největším napjetí
a jest tudíž daleko štíhlejší než ve stadiích předešlých.

Ostatně dostane se nám příležitosti, že zjistíme prostory mezi
periplasty a poly vřetének také v dalších stadiích rýhování.

Zcela zvláštní změny nastávají v periplastech. (Srovnej tab. VI.
obr. 4. 5. c). Jsou to velmi veliké koule, jejichž základní hmota
představuje plasmu hyaliní; obrysy jejich jsou dosti ostře konturo-
vané, zajisté však ostřeji než ve stadiích dřívějších. V základní
homogení hmotě jest přítomno nadevše ozdobně, intensivně červeně
se barvící sítivo plasmatické, jehož vlákna na periferii jsou jedno-
duchá a nadevše jemná, v dálším však průběhu k centru stávají se
víc a více silnějšími, vysílajíce současně postranní anastomosy. Zcela
hustým jest svítivo v centru periplastů, kde se skupuje kolem nové hya-
liní koule, totiž kolem koule, jež se musí vykládati za základ nového
periplastu (c). Vidíme tudíž, že se odehrávají ve dceřinném peri-
plastu tytéž procesy, jež jsme seznali již v periplastu matečném ;
jen že lze líčené poměry ve stadiu posledně popisovaném daleko
zřetelněji rozpoznati než v periplastu matečném.

Také každý z periplastů dceřinných dělí se v nové „periplasty
vnukové“, kteréž však s ohledem na matečné opět dceřinnými peri-
plasty nazývati budeme. Kdežto se však rozdělil prvotný periplast
pouhým oblitím jádra spermového ve 2 dceřinné periplasty; jest
dělení koule, s níž se nyní zabýváme, jiné, totiž endogení; a sice
tvoří se v centru každého periplastu koule homogení, která se po-
sléze pouhým zaškrcením ve 2 nové, stejně se tvářící elementy roz-
dělí. Proces ten manifestuje se také v úpravě vůkolního sítiva plas-
matického, jakž dále podrobněji seznáme. Dělení tedy nového endo-
geního periplastu může tudíž nastati již ve stadiu právě vylíčeném
(tab. VI. obr. 5. d).

Samozřejmo, že jest velmi obtížno nalezti vřeténko v úplném
jeho vývoji na řezech meridiáních, poněvadž možno řezy vésti jen na

Poznámky vývojepisné. 169

zdařbůh a nad to třeba i voliti ještě veliký počet terčkovitých vají-
ček k účeli tomuto. Mně se podařilo jen několikrát takovéto meri-
diání, případné řezy provésti a znázornil jsem jeden takový již ve
spisu dříve uveřejněném (1. c. tab. V. obr. 11).

Dálší osudy endogeních periplastů a vnikání dceřinných jader
mezi ně, vylíčeny rovněž již v dotčeném spise.

BE

Tato část přítomného pojednání doplňuje dřívější mé zprávy
o rýhování vajíčka, jež předchází tvoření gastruly. Hlavně illustrace
těchto procesů jsou nutné k všeobecnému porozumění základu epi-
a hypoblastu, jakož i seznání osudu koulí, jež jsem mesomerami ve
spisu svém označil. Neméně poučné jest vystihnutí průběhu pásů
zárodečných v primitivné dutině rýhovací a ponenáhlé splynutí jich
k tvoření těla embryonálného. Samozřejmá jest důležitost segmentace
těchto pásů zárodečných, hlavně však tvoření se segmentu prvého,
čili hlavy. A za tím účelem podávám zobrazení stadií na tab. V.,
čímž myslím přispěti ku řešení uvedených otázek.

Ve spisu svém dospěl jsem ku líčení osudu prvotných šesti
mesomer, vylíčiv rozdělení prvého jich páru, i pravím dále:

Mesomery středního páru (1. c. tab. VI. obr. 32. ms") dělí se
V příčné ose ve 4 nové koule, jež dosahují téměř tutéž velikost, jako
jejich buňky matečné, jakož i zachovávají totéž uspořádání, jako pr-
votných 6 mesomer. Na to však dělí se v příčné ose prvý pár, čímž
vznikají koule mo a mo*. Z blastomery m0 vznikají menší buňky
m* a m? na obr. 1. (tab. V.), z nichž opět mikromery povstanou.
Podobným způsobem dělí se také jediná koule, znázorněná pod mo*
na obr. 1. (tab. V.)

Následkem tohoto pravidelného, ano zákonitého pochodu dělení
zmnožily se mikromery velmi značně, zakrývajíce v podobě podkovo-
vitého terčku makromery, jež se mezi tím rýhují (tab. V. obr. 2. m).
Zbytek prvotných mesomer středního páru, naznačený v dotýčném
obraze písmenou 20, zachovává ještě tvar a velikost původních koulí.
Brzy však dělí se koule mo zcela týmže způsobem, jako dřívější pro-
dukty prvého páru mesomer a rozpadnou se posléze v mikromery,
jejichž počet se mi nezdařilo přesně stanoviti (tab. V. obr. 3. m).

V době, kdy se děje líčené zmnožení mikromer, zůstává nej-
zazší pár mesomer ve své prvotné poloze, velikosti, jakož i ve tvaru;
zadní 2 koule se až dosud vůbec nedělí a neúčastní se tudíž nijakým

170 Fr. Vejdovský

způsobem v rozmnožení mikromer. V době však, když dělení prvých
dvou párů mesomer chýlí se ku konci, leží mesomery zadního páru
na zadním okraji terče utvořeného z mikromer a vynikají svou veli-
kostí a vyklenutým tvarem nad povrch dotyčného stadia rýhovacího
(tab. V. obr. 4. ms).

Na uvedených 4 obrazech (tab. V.) vidno, že se současně s mno-
žením mikromer rýhují také makromery, o nichž jsem se ve svém
spise zmínil, že pořad dělení prvotných 4 koulí není u všech vajíček
stejný a zmiňuji se o některých zjevech tohoto nepravidelného rýho-
vání makromer. Na obr. 1. (tab. V.) shledáváme, že se prvotně nej- ©
větší zadní makromera rozdělila ve 2 nové elementy, z nichž větší
A prvotné místo zaujímá, kdežto menší a působila na polohu levé
a přední makromery, že se tyto z prvotného místa zatlačily. Makro-
mera B jest nezměněná, kdežto D se značně zveličila a C se právě
chystá vydati novou blastomeru c.

Dálší stadia rýhování makromer jsou znázorněna na obr. 2., 5.
a 4. (tab. V.), jinak však jest nemožno, jednotlivé produkty rýhování
po řadě za sebou vystihnouti Aspoň by bylo k tomu třeba velikého
množství vajíček. Z nepravidelnosti, jež jest dle uvedených příkladů
zjevna při tvoření se makromer, zjistil jsem, jak zmíněno již v spise
výše citovaném tyto tři všeobecnější zákony:

1. Každá makromera zvětší se před nastoupením dělení.

2. Nově vzniklé a přímo pod mikro- a mesomerami ležící ma-
kromery jsou menší než koule matečné, z nichž vypučily.

3. Větší koule matečné. posunují se více k polu vegetativnému,
následkem čehož upravují se makromery v týž způsob, že nejmenší
z nich přímo pod a kolem terče mikromerového se nacházejí, kdežto
největší makromery leží zcela na vegetativním polu (srovnej jmeno-
vitě obr. 4. a 5. na tab. V.). Na bási mikromer následuje vůbec
rychlejší dělení než na polu vegetativním, čímž vysvětluje se rozdílná
velikost makromer.

Během dělení mesomer byla tendence těchto, aby se upravily
v ose podélné, velmi nápadnou; avšak mezi tím se rýhující makro-
mery působily na mikromery tak, že tyto poslední se nejprvé v terček
urovnají, pak ale, když makromery hlavně na bási mikromer u větším
množství vznikly, vyklene se terček mikromerový do výše, tvoře pak
polokouli, jež jako čepička sedí na větší spodní polovině, jež skládá -
se z makromer (tab. V. obr. 5.). Jest to vlastně gastrula kreslená
s povrchu a ze zadní strany, gastrula, jejíž průřez a úpravu záro-
dečných vrstev vylíčil jsem již v spise vícekráte citovaném. V tomto

Poznámky vývojepisné. 171

pojednání nejednalo se mi také 0 nic více, než 0 znázornění stadia
gastrulového s povrchu.

Rovněž tak myslím, že přijdou vhod obrazy dalších stadií, jež
S povrchu pozorované označují průběh a úpravu pásů zárodečných,
jež jsem v příčných řezech znázornil již na tab. X. obr, 23. a 24.
(L c.) a rovněž v histologickém ohledě popsal strukturu blan záro-
dečných.

Stadiu popsanému ve fig. 23. odpovídají celková znázornění
S povrchu na tab. V. obr. 7. a 8. při zvětšení Zeiss C. oc. VI. a dle
vajíček ztvrdlých v 19/;ovém roztoku kyseliny chromové.

Na obr. čís. 7. jest kresleno toto stadium v poloze postraní,
ukazujíc, že více než svrchní polovice koule, poněkud shora sploštělé,
pokryta jest hebkým epibastem, kdežto spodní polokoule ukazuje
zcela obnažené blastomery hypoblastové. Zadní pol koule jest označen
velikými primitivnými mesoblasty ms, od nichž pod epiblastem pokra-
čují pásy zárodečné jakožto nádory aeguatoriální ku polu přednímu.
Zde jeví se jiné, kratičké pásky, téměř kolmo ku pásům zárodečným
stojící a souběžně podél sebe ležící (k).

Totéž stadium se strany vegetativní pozorované (obr. 8. tab. V.)
| ukazuje pravou polohu dotčených předních pásek (k), jež na přídě
-se blížíce k sobě, na zad se rozbíhají. Pokud lze pozorovati s po-
vrchu, při napadajícím světle a při zvétšení udaném, zdá se, že pásky
tyto složeny jsou z poměrně malého počtu buněk, sestavených ve 2
řadách. Možno však, že tvar jejich podléhá valné změně, neboť u jiných
stadií, téměř téhož stáří, jeví se pásy ty jako plátky mnohobuněčné
(tab. V. obr. 6. k), stojíce před vlastními pásy zárodečnými (ks), jež
se ku přídě valně zúžují.

Tyto přední pásky budeme dále označovati jakožto zárodečné
pásy prvého segmentu, čili hlavy. Dle veškerých poměrů polohy
a styku s hlavními pásy zárodečnými nutno za jisté míti, že pásy
předního segmentu vznikly z prvě jmenovaných základů a sice jakožto
ztluštěniny, jež se na břišní straně v střední čáře stýkají (tab. V.
obr. 6. £). Hlubšího názoru o histologické struktuře a úpravě záro-
dečných pásů, čili ještě jinak, prvosegmentů čelních nepodařilo se
mi nabýti; četné obtíže staví se zde v cestu ku nabytí příznivých
řezů, jež jediné mohou vysvětliti poměry pásů zárodečných vůbec.
V jednom případě, kdy se mně podařilo učiniti řez prvosegmenty
čelními, neshledal jsem ničeho zvláštního, čím by se líšila povaha

172 Fr. Vejdovský

jejich od prvosesmentů následujících: shledal jsem totiž párovitý,
symmetrický shluk buněk, intensivně se barvících, netvořících nijaké
dutiny; právě tak jeví se základ hlavy již při slabších zvětšeních
a při napadajícím světle na celkových preparatech v kyselině chro-
mové ztvrdlých.

Jak praveno již, prvosegmenty čelní sbližují se na břišní straně
a vzrůstají odtud vzhůru, symmetricky objímajíce nejpřednější část
hypoblastu, v této končině se nacházejícího. Toto stadium znázorněno
na obr. 9. a 10. na tab. V. Epiblast pokrývá již valnou část hypo-
blastu, jehož spodek ještě obnažený vyčnívá na venek. Zárodečné pásy
jsou vůbec pokryty epiblastem, ba celá přední část embrya nalezá se
pod svrchní blanou larvální, tudíž i párovitý základ hlavy (k). Záro-
dečné pásy schylují se na předním konci rovněž ku straně břišní.
Blastopor zarostl tedy na přídě docela, tak že se mi nepodařilo zji-
stiti zbytku jeho, z něhož by se tvořilo stomodaeum.

Stadium toto ze zadu zobrazené (tab. V. obr. 11.) ukazuje ve-
liké mesoblasty (ms), z nichž původ béřou pásy zárodečné (ks).

Založením se segmentu předního č. hlavy vzniká vlastně již
stadium embryonální; tehdy jíž posunují se také za ním se nalezající
přední cípy zárodečných pásů ku břišní straně, zachovávajíce ovšem
i na dále svou párovitost, jež se jeví také v mediání prohlubině čili
rýze břišní. Postup tohoto srůstání v prvých stadiích lze vystihnouti
v rozličných stupních i znázorňuji pouze jediné na obr. 12. tab. V.
se spodu a totéž stadium na výkresu obr. 13. tab. V. se strany hřbetní.
Na prvě citovaném obraze vidíme přední segment č. hlavu valně vy-
vinutý a složený ze 2 zřetelných, ne dosud úplně srostlých polovin
(k), rozdělených střední rýhou podélnou, zrovna tak jako rozdělené
od sebe zárodečné pásy t. zv. trupu (ks). Tyto poslední nazad rozbí-
hají se valně od sebe a přecházejí posléze na zadu v prvotné meso-
blasty ms.

Embryo založené na obrovském hypoblastu a zakryté hebkým
epiblastem a pozorované ze břišní strany, jako na obr. 12. podáno,
neklene se valně do výše, i nelze tu bez řezové methody rozeznati
veškeré poměry blan zárodečných. Nic však méně vidno, že kolem
hlavy táhne se jakási slabá obruba, jež zdá se býti jiného původu,
než vniterné poloviny hlavy. Skutečně také vidíme na obr. 13. (k)
objetí toto, a sice jakožto slabý dvojitý lalůček, objatý širší spodní
obrubou. Tato zevní obruba není nic jiného, než povstavší právě

Poznámky vývojepisný. 173

hypodermis hlavy, jež vznikla z elementů prvotného epiblastu a několika
buněk mesoblastových, jež mezi elementy epiblastové vnikly a daly

© podnět k vytvoření epithelu kubického, jak se jeví také v průřezech

příčných.

Stadium znázorněné na obr. 14. a 15. (tab. V.) jest asi nejblíže
následujícím za předešlým, tvaru celkem kulovitého, avšak hlava jest

- již dobře vyvinuta a vytýčena nad buňkami žloutkovými; taktéž řada

V n o k m M S n E l ná F, W957 CA

segmentů následujících jest již v značné míře vyvinuta, v zadní tře-
tině těla jsou pásy zárodečné ještě volné a rozbíhají se na pravo
a levo, aby opět přešly v mesoblasty prvotné. Tyto volné pásy záro-
dečné jeví se na praeparátech ztvrdlých v kyselině chromové podélně
pruhované, a sice jeví se zde 4—5 řad na každém pásu. Blastopor
již zcela zarostl a není z něho nijakého zbytku, po němž by se mohlo
souditi, že se tvoří otvůrek řitní.

Stadia tato, pozorovaná za živa v kokonech, rotují zvolna sice;
avšak předce zřetelně v tekutině bílečné; zvláště sledovati možno
pohyb ten v oněch kokonech, kde 1—53 embrya jsou vyvinuta. Rotace
tato má svou příčinu v brvách, jež umístěny jsou na střední břišní
rýze, tam totiž, kde prvotní pásy zárodečné splynuly. Na každý způsob
jeví stadium toto již organisaci, kterou lze vystihnouti podrobněji jen
na příčných řezech, a kterou vylíčím jinde.

Nápadný jest na našem stadiu přední segment (obr. 14. 15. k),
zcela terminálně se nalezající a co do velikosti nade vše ostatní
segmenty vynikající. Se spodu pozorovaný (obr. 15.) jeví přední
segment zmíněné již 2 lalůčky, avšak zde zřetelněji vystupující. Taktéž
ústa (m) leží terminálně, byť i lalůčky čelní nad nimi se částečně
klenuly. |

Po mém soudu jest velmi důležité ukázati neshody, jakéž se
jeví v tomto mém líčení tvoření se embrya z pásů zárodečných
a z popisů Kovalevského, kterýž zajisté pozoroval tatáž stadia, avšak
bezpochyby jen následkem jiných method měl nepříznivě Konservo-
vaná embrya i jejich průřezy.

Stadium pak znázorněné na tab. V. obr. 9. 10., kde tvoří se
prvý segment samostatně, zůstalo asi neznámým Kovalevskému; on
postihl pozdější stadium, jež by asi odpovídalo mému obr. 12. na tab.
V. a praví, že z jeho fig. 15. lze poznati, jak „die Keimstreifen am
vorderen Ende des Embryo zusammenzurůcken beginnen, und noch
weiter sind sie auf der Taf, 17. und 18. zusammengetreten, wo man

174 Fr, Vejdovský
schon deutlich die Anlage des Kopfes unterscheiden kann.“ Z jeho
obr. 17. jest také vidno, „dass der Embryo an der vorderen Spitze
eine dreilappige Form angenommen hat, welche auf Kosten des obe-
ren Blattes und des Keimstreifens entstanden ist.“ Dle všeho viděl
Kovalevský o něco starší stadium, než znázorňuje náš obr. čís. 7. na
tab. VI.; jest to stadium, kde povstává prvý segment ze ztluštění
předních konců zárodečných pásů a střední lalok jakožto tvořící se,
hlavu pokrývající hypodermis.

Stadium obr. 9—14. (tab. V1.). Stadia kulovitá a ovoidní, v pře-
dešlém odstavci líčená rostou čím dále tím více do délky, což má
zajisté příčinu svou ve zmnožení se elementů mesoblastových v pásech
zárodečných. Ty působí na prodlužování prvotného epiblastu a tvoření
se hypodermis na spodní straně embrya. Tak vzniká z kulovitého
stadia tvar štíhlejší, jak znázorněn na obr. 9. tab. VI., dle preparátu
v chromové kyselině ztvrdlého. Hlava zde již dobře vyvinuta, prvo-
segmenty ve dvou třetinách délky těla založené, pásy mesoblastové
však ještě v zadní třetině volně se rozbíhající.

Totéž stadium, nepatrně starší, lze již za živa při mírném stla-
čení sklíčka krycího z profilu pozorovati, jak znázorněno na obr. 10..
(tab. VI.) Co zde viděti lze, jest ovšem málo. Epiblast na břišní
straně jest již zatlačený a nahražený ztlustlejší vrstvou hypodermis
kteráž objímá i svrchní stranu prvého segmentu, vybíhajícího již
v prostomium. V střední čáře břišní viděti řadu brv vířících. Veškerá
dutina prostomia, pokud ji v profilu vystihnouti lze, jest vyplněna ve-
likými již polovinami mozkové zauzliny, jež zvláště na zevních stra-
nách naduřují, do vnitř však se zúžují v můstkovitou komissuru. Jinak
ovšem jest mozek úplně neprůsvitný a zdánlivé nepárovitý.

Jiné orgány v dutině hlavy pozorovati nelze, mimo kratičkého
stomodaea, jež představuje kratičkou, poměrně tenkostěnnou trubici,
zaujímající právě jen délku prvého segmentu.

Prvosegmenty jsou oddělené zcela dobře vyvinutými dissepi-
menty v dutinu tělesnou, v níž vynikají objemné nephridie. Prvé
nephridium nalezá se hned v následujícím segmentu za hlavou, trčí
malým lalůčkem do její dutiny, avšak brzy zakrsává. O vlastním
tvaru, průběhu a struktuře nephridií nelze se v této poloze embrya
přesvědčiti, v čemž zabraňuje nad jiné i neprůsvitný hypoblast.

Srovnáním stadia obr. 11. (tab. VI.) poznáváme, že se tvar
embrya poněkud změnil, t. j. více prodloužil, tudíž také prvoseg-
menty se zmnožily, avšak pokroku zřetelnějšího v organisaci embrya

o ai:

Poznámky vývojepisné, 175

vystihnouti nelze, neboť i nyní ještě možno zárodky tyto pozorovati
pouze z profilu, nijak však se strany hřbetní neb břišní.

Ovšem ale průřezy příčné a podélné ukazují nade vše jasně,
jak pokročila valně organisace těchto embryí. Bez illustrací o pomě-
rech těchto neradno se rozepisovati.

Dálší pokrok jeví se ve stadiu znázorněném na obr. 12. a 14.
(tab. VI.), z nichž prvé dle živého, druhé dle embrya v kyselině chro-
mové ztvrdlého podáno. Rozsah vývoje segmentů lze sice také po-
znati na živých embryích, jež pro vývoj orgánů nutno skoumati, avšak
embrya ztvrdlá 4 při napadajícím světle pozorovaná nade vše jasně
ukazují, jak obrůstají přední segmenty hřbetní stranu zažívací roury,
přeměňujíce tak primitivní epiblast v hypodermis.

Na vyobrazení 14. (tab. VI.) vidno, že hlava (I) již dokonaleji
vyvinuta, neboť prostomium její valně ku přídě prodlouženo; segment
druhý (II) rozšířil se se stran těla postupně až ku hřbetní ploše,
kdežto segmenty III., [V., V., VI. atd. na zad jsou méně vyvinuté,
až pak nastává řada normálných prvosegmentův, jak jsme je dříve
již byli poznali. Jest tudíž zjevno, že každý z následujících segmentů
za hlavou tvoří se tímže způsobem, jako tato, t.j. obrůstáním hypo-
blastu se strany břišní ku hřbetní ve 2 polovinách.

Pokrok vývoje orgánů v těchto segmentech lze již na živých
preparatech poměrně dokonale sledovati, neboť tělo těchto embryí
jest poměrně útlejší, hlava a přední segmenty úplně průsvitné a em-
bryo snese již tlaku krycího sklíčka, takže se žloutek neroztéká.
Přída toho embrya znázorněna tedy na obr. 12. (tab. VI.) v optickém
průřezu. Dutina tělesná neobmezuje se pouze na hlavu, nýbrž i na
segment následující se rozšiřuje, kdežto segment třetí ještě neúplně
vyvinut, jak nejlépe ukazuje hřbetní skulinovitá dutina embrya nad
hypoblastem. "Tento poslední však svým mohutným naduřením pře-
káží podrobnějšímu poznání ústrojnosti vniterné. Stejná tlouštka hypo-
dermis na hřbetní jako na břišní straně nasvědčuje aspoň tomu, že
se mesoblastové segmenty rozšířily ne-li zcela, aspoň valně ku hřbetní
straně.

Prostomium za živa pozorované jeví již smyslové orgány ve
spůsobě hmatových brv, jakéž jsou v tomto svém tvaru platné pro
nižší vodní oligochaety, hlavně Naidomorphy. V dutině prostomia
vidny četné t. zv. mesenchymatické buňky (meh), jejichž výhonky
mezi sebou mohou anastomosovati. Původ těchto mesenchymatických
buněk hledati dlužno v somatopleuře mesoblastové, jež původně tvoří
epithel, prodlužováním se však prostomia roste i dutina tohoto, při

176 Fr. Vejdovský

vidno, jak pásy mesoblastové od animalního polu ku vegetativnému se posunují,
kdež posléze se docela zblíží a splynou ku tvoření definitivné dutiny segmentové.
Všeobecné označení písmen:
ep, epiblast,
A, hypoblast,
m, mesoblastové pásy,
hp, hypodermis,
a, zvětšená buňka ve stavu dělení a vnikání mezi elementy epiblastové.
Obr. I. Stadium gastruly ve středním příčném řezu, kde epiblast pokrývá jen
svrchní úsek hypoblastu. Mezi tímto a epiblastem probíhají pásy meso-
blastové (m).

„ IL Další rozdělení hypoblastových elementů, jež vnikajíce do prostoru epi-
blastem opsaného, zatlačují tak pásy mesoblastové (m) více ku stranám.
Epiblast sestává ještě z buněk kubických.

„L Hypoblast jestě více zmnožil své buňky, čímž docela zploštily buňky
epiblastové (ep). Blastopor jest více zavřený, neboť pásy mesoblastové
blíží se již polu vegetativnému. Jednotlivé elémenty těchto posledních
vylučují se dělením ze společného svazku a vnikajíce mezi prvotně
sploštělé elementy epiblastové, přispívají ku tvoření epithelu hypoder-
málného (Ap).

S LAlAV Úplné zavření blastoporu, rozšíření a nastávající splynutí pásů meso-
blastových (m), tvoření hypodermis (hp), dutiny tělesné, a vznik cen-
trální obrvené rýhy břišní.

Poznámky vývojepisné. 171

čemž rozstupují se elementy epithelové a pozvu í se v neurčitém

pořádku v dutině této.
Zauzlina mozková (g) oddělila se již od hypodermis téměř úplně

a jeví se ve své podobě jako naduřelé těleso, přecházející v široký
pruh ku spodu se ubírající a bezprostředně se spojující se zauzlinou

druhého segmentu, čili s prvým gangliem břišním (1), za nímž násle-

duje naduřelé ganglion segmentu třetího (2). Segmenty ty jsou dis-
sepimentem (ds) od sebe oddělené.

Nové orgány, které se v tomto stadiu již v plném vývoji a funkci

nalezají, jsou exkreční ústroje hlavy (pn), o nichž jsem se ve svém
- díle zmínil, jakož vůbec poprvé u oligochaetů objevil a na jejich vý-
znam poukázal. Dle tehdejších názorů a známostí o soustavě exkreční
nebylo možno učiniti si správný poměr těchto obdivuhodných orgánů
- k definitivním exkrečním č. segmentálním orgánům a proto jsem je
předběžně označil jmenem embryonálních č. provisorních orgánův.
| Ve své předběžné práci o vývoji exkrečních ústrojí vůbec však
poznal jsem vzájemnou příbuznost i fylogenetické poměry jednotli-
vých těch orgánů během rozličných fásí vývoje červů a mohl jsem
„tedy snadno rozvrhnouti na skupiny, jež také všeobecně již přijaty.
Dle toho představují kanálky v hlavě Rhynchelmis onu kategorii ex-
krečních orgánů, jež jsem označil jménem pronephridie.

Poukazuje k popisu, jejž jsem podal ve svém díle (System und
Morphologie der Oligochaeten 1884) o těchto ústrojích, připomínám,
že morfologický význam jejich vyložil jsem v jiné práci (Vývoj a morfo-
logický význam exkrečních orgánů, ve „Věstníku král. spol. náuk“
1887, jakož i: Das larvale und definitive Exkretionssystem , Zool.
Anzeiger 1887).
| Stadia dálší, zobrazená na tab. VI. (obr. 13., 15. a 16.) před-
„stavují vlastně jen zdokonalené stadium na obr. 12. vyznačené a po-
-psané. Prozatím upouštím tedy od dálšího líčení vývoje, zmiňuje se
pouze, že v stadiu obr. 15. a 16. jeví se již prvé základy pohlavních
buněk, nezrůzněných dosud v samčí a samičí elementy. Zobrazil jsem
Čje na obr. 18. (tab. VI.).

Vysvětlení vyobrazení.
Tab. W.
ig. 1—5. znázorňuje rýhování vajíčka až do stadia gastruly. Obrazy
kresleny podle praeparatů v Ryselině chromové ztvrdlých při

světle napadajícím a při zvětšení Zeiss V. C. oc. II.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 12

178

OU

6

12.

13.

Fr. Vejdovský

Makromery počínají se děliti. Přední 2 páry mesomer zmno-
žily se párovitě, kdežto zadní pár těchto koulí (ms) setrvává
nezměněn.

. Valné zmnožení makromer. Přední a střední mesomery roz-

padly se v mikromery (m), i zbývá jen zbytek středních
mesomer (0) a zadní mesomery (ms).

Pokročilejší stadium, kde rozdělily se veškery přední meso-
mery v mikromery (m) a zbývají jen zadní mesomery (ms),
představující vlastní mesoblasty.

. Totéž stadium, o něco pokročilejší, se strany.
. Gastrula ze zadní strany, dle čerstvého praeparatu kreslena,

při čemž vidno, že jádra hořeních makromer prosvitají,
spodní makromery však jsou značně větší a jádra svá za-
krývají.

—11. znázorňující průběh zárodečných pásů (ks), rozčlenění |

jich v prvý segment (k) a východiště jich z mesoblastů (ms). |
Rozšiřování epiblastu ku břišní straně (ep) a zavírání blasto- |
poru (Ap).
Založení embrya s hlavou (k) a splynutí pásů zárodečných |
(ks), ze spodu pozorované.

Totéž stadium ze hřbetní strany viděné.

14—15. Pokročilejší embryo z profilu (14) a z břišní strany |

(15) pozorované.

Tab. VL.

Fig. 1—6. Postup vývoje vřeténka jádrového a tvoření periplastů ve |

»

ké

vajíčku oplozeném.

Vřeténko cytoplasmové z vajíčka oplozeného, na něž půso-
beno kyselinou osmičelou, následkem čehož polové periplasty ©
(c) 1 paprsky jejich zanikly a jeví se pouze jako diffusně se |
barvící plasmatická skvrna. Obrysy prvotného mužského pro- |
nucleu (v) po spojení s pronucleem ženským jeví se rovněž |
diffusně zbarvenými, uvnitř pak nalezají se již rozstouplé |
dceřinné hvězdice (ts), složené z pentlic chromatických. Mezi
polárními periplasty a poly vřeténka pronucleového jeví se,
hyalinní prostor (7), v němž později se rekonstruuje dceřinné |
jádro.

2. a 3. Další postup vývoje vřeténka z vajíček, na něž půso-.

beno roztokem chromové, octové a osmičelé kyseliny, ná-|
sledkem čehož veškeré součásti amphiastru daleko zřetelněji

FSO
srí E
3 m
a i
: «
i “
| rd
| rm
: smí
i «
i 9
| VE
: o
: S
i „=
| E
| S
| m
„s“
: c
|
|
|
|
|
|
|
(
l
|
|
|
|
| |
| |
|
|
|
| |
| |
B
=
| ©
=
| hm |
O1
c
| V)
| SŽ
| s
| =
JŠ 5
| | —
| | <
| 2
| i sis
1
| a +
K
a
|
|
|
|
-4
i
"d
W
sj
-|
m
©%
"o i

Vejdav

pol nauk.

Poznámky vývojepisné. 179

vystupují a zvláště periplasty strukturou svou i obrysy jsou
význačné. Vedle písmen, jimiž označeny veškeré součásti
vřetének ze stadia předešlého, nutno uvésti ještě :

cp, jímž znázorněna přehrádka buněčná,

as, vlákna vřeténka (resp. soudečku) chromatického,

c', periplast dceřinný, vzniklý uvnitř matečného (c).

. Aeguatorialní průřez vajíčka s dalším vývojem amphiastru

při zvětšení Zeiss V. C. oc. II.

„ Amphiaster podobného stadia při zvětšení Zeiss V. E. oc.

II. Označení písmen jako v obr. 1—3.

„ Větší prodloužení vřeténka.
. Stadium splynutí pásů zárodečných z přídy; blastopor ve

spodní polovině zárodku. Epiblast ná dvou místech protr-
žený následkem vnikání hypoblastu do vnitra.

Dělení buněk hypodermálných v pozdějších stadiích embryo-
nálných.

„ Embryo z břišní strany kreslené dle praeparátu chromového.

Totéž z profilu a za živa.

. Starší stadium z profilu a za živa.
. Pokročilejší embryo, v přední části. a otvor pronephridií

(pr), st stomodaeum, mch mesenchymové buňky v hlavě,
g mozek, 1, 2, prvé a druhé ganglion břišní, ds dissepiment

. Starší stadium se štětinami a postranní čárou.
. Totéž dle praeparatu chromového.
15.

a 16. Starší stadia za živa a z profilu.

jí

12.

Sur un théoréme fondamental dans la théorie des
éguations différentielles.

Par M. Lerch.
(Lu dans la séance du 8 février 1889)

Présenté par M. Ed. Weyr.

L'existence des intégrales des systěmes d'éguations différentielles
a été démontrée par Cauchy et plus tard par Brioť et Bouguet*).
Ces auteurs ont aussi démontré Vimpossibilité des solutions non holo-
morphes vérifiantes les éguations au voisinage d'un point ordinaire;
mais la méthode employée par les grands géomětres semble de faire ©
trop dhypothěses sur la nature des intégrales, et la méme objection
peut se faire relativement a la démonstration tres élégante et féconde
gue M. Camille Jordan vient de donner dans son Čours d' Analyse,
III p. 94. :

En vue de Vimportance du sujet une nouvelle démonstration ne
sera pas inutile; je vais la développer en remplacant le théorěme
par une propositton beaucoup plus générale,

Rappelons-nous a cet effet le théoreme de Cauchy, sous la forme
gue lui a donnée M. Jordan a la page 88—-94 de son Cours, en le
préparant pour Vapplication gui va souivre.

Considérons le systěme de deux éguations différentielles

d dz
(W j=fe 49 =9© 49,

en admettant gue (%, %0> %) Soit un point ordinaire pour les fonc-
tions f (©, y, z) et píď, y, z) des variables indépendantes w, y, 2.
On pourra tracer dans les plans des «, des y et des z autour des
points %, Yg> Z, des contours fermés K, K, K" tels gue les fonc-

*) Journal de P Ecole Polytechnigue, Cah. 36,

M. Lerch: La théorie des éguations différentielles. 181

tions f et © restent holomorphes tant gue «, y, z ne sortent pas de
ces contours.

Tracons ensuite autour des points %, %; % des cereles (%),
(0), (2) placés tous entiers a Vintérieur des contours K, K, K" et
choisissons une constante positive 7 de telle maničre gue la plus
courte distance des points du contour K aux points du cercle (%)
ainsi gue la plus courte distance des points de X, K" aux points de

(%o); (2%) soit plus grande gue r.

Soient ensuite z, 44, 2 des guantités affixes des points situés
a Vintérieur des cercles respectifs (%), (4), (%). Alors le systěme
déguations différentielles (1) admettra un seul systěme d'intégrales,
holomorphes au point «,, gui se réduisent aux valeurs 4, 4 lorsgue
© Sapproche de «,, de sorte gu'elles seront données par les dévolop-
pements

E PRK Pa

VER al

gui restent convergents A Vintérieur du cercle dont Véguation est

|e—a|=ri—e%,

oů N représente une constante positive dont la valeur ne dépend
gue des fonctions f, p et des contours K, K, K", et gui donc ne
change pas guand %3, 4, Z Varient d'une maničre guelcongue en

a

restant toujours a lintérieur des cercles (7), (49), (2).

Supposons motntenant gue les éguations (1) admettent un systěme
d'intégrales y— g(x), 2-2 W(r) guť ne sotent pas toutes deux holo-
morphes au potnt © mats guť le sont aux potnís X3, guon rencontre
A chague votstnage du point «. Alors Vi y aura um cercle (©) tracé
autour ďu point X tel gue jamais les valeurs yZg(%), 4=V(«)
correspondantes aux potnís x, A Uůwtérieur de (©) ne seront contenues
toutes deux a Vintérieur des cercles respectifs (y6), (2).

Prenons en efiet pour le rayon du cercle (©) la guantité

73

de)

gui reste en méěme temps moindre gue le rayon du cerele (2), et
supposons gue le théorěme était en défaut, de maničre gue les fonc-

182 M. Lerch: La théorie des éguations différentielles.

tions e(z;), W(=,) tombent a Vintérieur des cercles (44) et (z9) au
moins pour une valeur particuliére «, placée a Vintérieur de (©) et
telle gue les fonctions o(©), W(*) y soint holomorphes. Les égua-
tions (1) étant alors vérifiées par le systěme d'intégrales

00 00
y=9d=n+) ba) —m), 2=ye) mn +2 le—m)
pů W
ces développements devront rester convergents A Vintérieur du cercle
C dont Véguation est :

13

=O

Or le point « étant supposé 4 Vintérieur du cercle (©) la distance
des points 7 «, est moindre gue © de sorte gue le point « se
trouve a Vintérieur du cercle C ce gui exige gu'il soit un point ordi-
naire des fonctions e(r) et w(*), contre Uhypothěse. Le théorěme
est done démontré.

De lá il resulte gue les éguations (1) nadmettent pas de solu-
tions non holomorphes au point «, tendant vers 9, resp. %, lorsgue
x Sapproche de 7, ce gui est le théorěme de Briot et Bouguet.

13.

O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich po-
měru ku organům exkrečním.

Předložil Antonin Štole dne 22. února 1889.
(S tab. VII)

Úvod.

V menší této práci podávám výsledky čtyrletého zkoumání po-
hlavního ústrojí rodu Aeolosoma a jeho vztahu k organům exkrečním.
Nemohl jsem celou látku tak všestranně prostudovati, aby úplně byly
zodpovídány veškeré otázky, jež namanuly se mně průběhem studia.
Proto spokojuji se prozatím zprávou předběžnou, v níž hodlám vylo-
referát ponechávám si pak na dobu nejblíže příští, až se mi podaří
rozluštiti i některé zbývající otázky druhotné.

-Rod Aeolosoma zaujímá mezi sladkovodními červy štětinatými
postavení nejnižší, jsa nadán ústrojností nejjednodušší a nejprimitiv-
nější, která jak Vejdovský ukázal, jest rázu embryonalního, ne-
soucího znaky, jaké pamětihodně ukazují se v jistých toliko stadiích
vývoje některých vyšších štětinatých červů sladkovodních. Jest tudíž
dvojnásobně zajímavo sledovati pohlavní ústroje rodu Aeolosoma ;
jednak proto, že dosud velmi málo byly známy, jednak však i pro
řešení otázky, jak dalece zachovaly jednodušší a primitivní ráz vzhle-
dem k pohlavním ústrojům vyšších červů příbuzných.

Historické poznámky o pohlavním ústrojí.

Neklademe-li přílišnou váhu na poznámku Ehrenbergovu),
že viděl u A. decorum (A. Elvrenbergii Oersted) párovité vaječníky,

1) Dotyčná poznámka Ehrenbergova zní: „Inter fasciculorum setosorum paria
glandulas duas, saepe magnas, totidem fasciculis alternas vidi, guas ovario
tribuere inductum sum.“ Viz Ehrenberg. Symbolae phys. seu icones et
descriptiones animal. evertebr. Decas I. Berolini 1828.

184 Antonín Štole

můžeme říci, že pouze dva pozorovatelé zabývali se podrobněji po-
hlavními poměry rodu Aeolosoma, totiž D'Udekem“) a po něm
Maggi"?). Z obou těchto badatelů přísluší hlavní zásluha D'"Udekemovi.
Jsa vždy bystrozrakým pozorovatelem, rozpoznal D'Udekem na první
ráz velmi dobře pohlavní organy rodu Aeolosoma a vyložil poměry
jejich náležitě dle tehdejších názorů annulatologických.

Učiníme-li z práce jeho jakési resumé, budou v něm obsažena
následující hlavní pozorování:

Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. jest hermafrodit. Žláza samčí tvoří
buněčný shluk upevněný na vnitřní stěně hřbetní strany segmentu
pátého, šestého a sedmého (i s hlavou počítáno). Buňky oddělují se
od žlázy před vývojem chámů, který dokončuje se v dutině tělní,
jež naplněna bývá uvolněnými vlákny chámovými. Vaječník jest jedno-
duchý, objemný; upevněn jest na vnitřní stěně břišní strany pátého
segmentu (1 s hlavou počítáno), však vyvinující se v něm vajíčka do-
sahují až do segmentu šestého a sedmého. Opasek nalezá se na seg-
mentu sedmém, jest však toliko polovičatý, tvořící stluštěninu toliko
na straně břišní dotyčného segmentu. Uprostřed téhož segmentu na-
lezá se zvláštní organ složený z věnce žláz obklopujících roztažitelný
otvor, jenž slouží pravděpodobně při východu vajíček na venek a při
jich oplození. U jednoho individua viděl autor v segmentu, jenž
předchází organům pohlavním, pár organů váčkovitých, symetricky
uložených a dle všeho na straně břišní se otevírajících, o nichž se
však neodvažuje určitě tvrditi, že jsou to schránky chámové. Chámo-
vodů autor nenalezl, což výslovně konstatuje. Všeobecná karakteristika
pohlavních organů, jak ji autor na konec shrnuje, jest: značná jedno-
duchosť vzhledem k pohlavním organům jiných oligochaetův a jistá
podobnosť s pohlavními organy u rodu Chaetogaster.

Maggi přidal ze svého k pozorování D'Udekemovu velmi málo.
Vlastně opakuje jeho pozorování doslova, neb s malým přemístěním
vět a toliko k schránkám chámovým připojuje něco vlastního. Po-
tvrzuje domněnku D'Udekemovu, neboť nalezl záhadné organy na-
plněny shluky chámů (dle něho spermatofory), jichž východ z organů
sledoval; jsou to tudíž pravé schránky chámové. U jednoho individua

t) D'Udekem, Notice sur les organes génitaux des Aeolosoma et des Chaetoga-
ster. Académie Royale de Belgigue (Extr. des Bulletins, 2me série, t. XII.,
n. 11. — 1862.)

2) Maggi, Intorno al genere Aeolosoma. Estratto dal I. volume delle memorie
della Societa Italiana di Scienze Naturali (Milano, 1865).

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 185

viděl nad oběma schránkami ještě třetí, ku níž pravděpodobně měla
býti symetricky položena také i čtvrtá.

Doba pohlavní dospělosti.

Jak D'Udekem, tak i Magci nikde neudávají v prácech svých
o předmětu pojednávajících dobu pohlavní dospělosti. Abych ji vy-
pátral, volil jsem si k celoročnímu pozorování u nás nejobyčejnější
druh rodu Aeolosoma, A. Ehrenbergi Oersted. Jest ve vodě říčné
1 v tuních poříčných dosti hojný, zejmena pak v známé tuni na Císař-
ské louce u Prahy. Odtud čerpal jsem výhradně material po celý čas
svého pozorování. Započal jsem je roku 1885. Sledoval jsem indi-
vidua z tuně vylovená nejprve na jaře, pak po celé léto. Po celý
tento čas dálo se rozmnožování způsobem nepohlavním, dělením,
teprve na počátku podzimku pozoroval jsem úkaz, že počet individuí
počal řídnouti, zároveň však ubývalo i energie v množení se dělením.
Po nastalých prvních mrazících zaopatřil jsem se ještě čerstvým ma-
terialem, dříve ještě, nežli by voda zamrzla, a tu pak due 21. října
podařilo se mi poprvé nalézti pohlavně dospělé jednotníky. V násle-
dujících dnech nalezl jsem vždy toliko jednoho neb dva dospělé jednot-
níky, načež jsem ukončil pozorování své koncem října, kdy zároveň
končí se doba pracovní v naší laboratoři. Hlavním výsledkem tohoto
prvního pozorování bylo tudíž zjištění doby pohlavnosti. Pozorování
v následujícím roce (1886) mělo potvrditi výsledky prvního. Skutečně
1 v tomto roce nalezl jsem pohlavní jednotníky v měsíci říjnu a sice
poprvé dne 13. října, tedy o něco dříve nežli při prvním pozorování.
I v roce příštím (1887) potvrzena zjištěná již fakta, první dospělá
individua objevila se 20. října, tudíž skoro v stejnou dobu jako v roce
1885. Roku loňského (1888), jehož počasí bylo značně výstřední,
nalézal jsem v rozvodněné tuni na louce Císařské toliko nepohlavní
jednotníky, v měsíci pak říjnu ve vodě několikráte nabrané nenalezl
jsem již žádných vůbec jednotníků, ani po sebe pilnějším pátrání.

Uvedeným tuto a několikráte opakovaným zkoumáním docílil jsem
toho, že mohl jsem dosti přesně stanoviti dobu pohlavní, kteráž u nás
v Čechách omezuje se na měsíc říjen. Rovněž byl jsem opakovaným
zkoumáním u výhodě, že mohl jsem kontrolovati i výsledky morfolo-
gického zkoumání pohlavního ústrojí.

O obtížích zkoumání dobře praví již DUdekem: „Dans Vespěce
gui nous occupe, les difficultés sont encore plus grandes, 4 cause de
Vextréme petitesse des individus et du petit nombre d'entre eux
gu'on trouve munis dorganes génitaux.“

186 Antonín Štolc

O opasku, zevnějším znaku pohlavní dospělosti.
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., op.)

Poměry opasku karakterisoval v hlavních rysech již D'Udekem.
Pozorování moje podává tyto podrobnější výsledky :

Jako velká většina oligochaetů má i Aeolosoma zevnější znak
pohlavnosti, a tím je-t právé opasek. U tohoto červa panuje však
pozoruhodná odchylka, že opasek jest pouze částečným, totiž zduření,
zvýšení a sežláznatění pokožky, v čem vlastně jeví se podstata opasku,
má místo své toliko na břišní straně pohlavních segmentů, strana
hřbetní zůstává úplně netknuta a jeví poměry normalní. Opasek
částečný nesoustřeďuje se, jak D'Udekem udává, pouze na šestém
segmentu štětinovém, nýbrž prostírá se i do polovice segmentu před-
cházejícího (pátého št.) a i téměř do polovice segmentu následujícího
(sedmého št.). Největší zduření nalezá se na segmentu šestém kolem
otvoru (Fig. 1., 2., 3., 02.), o němž později řeč bude, ubývá pak stejno-
měrně nahoru i dolů. Skládá se pak opasek z buněk hypodermalných,
podlouhle naduřelých a žláznatých, naplněných zrnitým obsahem, jenž
činí je téměř neprůhlednými. Tak zvané žlázy olejné, jež vyskytují
se všude v pokožce u rodu Aeolosoma, z opasku úplně mizejí, na
hřbetní straně segmentů pohlavních nalezají se ovšem v stavu a počtu
normalním. Takové poměry opasku nalezl jsem po opětovném pozo-
rování, k domnělému organu, jenž dle D'Udekema rozkládá se kolem
zmíněného otvoru na segmentu šestém štětinovém, vrátím se ještě
později.

Zevnějším znakem pohlavním bývají ještě, zejmena u nižších
oligochaetů, štětiny pohlavní. Spolehaje na své pozorování ne-
mohu říci, že by stávalo takových štětin u rodu Aeolosoma. Dle
analogie, na jakém místě přicházejí u nejblíže příbuzných oligochaetů,
nutno by bylo hledati je nejspíše na šestém segmentu štětinovém.
Zde však nalezáme toliko oba svazky břišních štětin, jež nalezají se
V poměrech normalných, nepodlehnuvše nijaké proměně. Také v sou-
sedních segmentech, předcházejícím i následujícím, nalezáme jen nor-
malní štětiny břišní.

O obou žlázách pohlavních.
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., v; Fig. 1., or; Fig. 8. a 9.) -

Aeolosoma jest obojetník, jako vůbec všichni nám dosud známí
oligochaeti. Obě žlázy pohlavní, vaječníky i varlata, společně tu při-

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 187

cházejí, nicméně však jeví poměry, které odchylují se karakteristicky
vzhledem k pohlavnímu ústrojí ostatních oligochaetů.

Vaječník (Fig. 1., 2., 3. v; Fig. 8.) především není párovitý, nýbrž
jednoduchý. Jeví se jako plasmatický shluk, podoby pásovité, umí-
stěný v segmentu pátém štětinovém a sice pod cevou břišní, mezi
touto a břišní stěnou tělní. Strukturní jeho poměry jsou následující:

Na předu, v části nejmladší, nalezá se několik málo jader S ja-
dérky, ponořených v jemně zrnité plasmě a představujících nejmladší
stadia budoucích vajíček (Fig. 8., c). Po této skupině následuje, ni-
koliv však vždycky, obyčejně jedna větší již buňka vaječná, ukazující
zrnitější obsah plasmatický, jemnou blanu žloutkovou a zveličené
jádro s jadérkem (Fig. 8., b). Dolení a převahu mající konec vaječ-
níku tvoří pak veliké a dospívající již vajíčko (Fig. 1., 2., 3., vj, Fig.
8., a), tvaru sploštile vejčitého, dosahující dolení částí svou k otvoru
v segmentu šestém (št.) a i za tento. Jemná blána žloutková, četná
tělíska žloutková, plnící obsah plasmatický, veliké jádro (Fig. 1., 8.;
9., j) sjadérkem (Fig. 1., 90), vše to dobře lze pozorovati a ukazuje
strukturu, jaká u vajíčka oligochaetů nejnověji velmi podrobně V ej-
dovským byla vylíčena. Jen na jedno chci upozorniti, totiž že
obvod vajíčka provádí velmi energické pohyby amoeboidní, jaké v tak
značné míře neviděl jsem u vajíček žádného jiného oligochaeta (Fig. 9.).
Celkem vylíčené tuto poměry vaječníku zjistil jsem po opětovném
pozorování, změny dály se jen v znacích nepatrných a v mezích
velmi úzkých.

Varle (Tab. VII. Fig. 1., vr) u Aeolosoma jest rovněž nepárovité.
Představuje opětně jednoduchý pásovitý shluk plasmatický, umístěný
nad vaječníkem a sice v segmentu čtvrtém (št.), opětně pod cevou
břišní, mezi touto a břišní stěnou tělní. Když vaječník uzrává, na-
lezá se varle již v degeneraci. Představeno jest pak zbytky několika
buněk, od nichž mateřské buňky chámové dávno již se odloučily, aby
jako spermogonie prodělaly vývoj chámů. Tento proces vzhledem
k poměrům u ostatních oligochaetů panujícím nemá do sebe nic zvlášt-
ního, leda že děje se to volně v dutině tělní. Dospělé chámy mají
podobu vlásků s nezřetelnou hlavičkou, tudíž podobu u chámů ostat-
ních oligochaetů nijak neobvyklou, vyplňují pak v chomáčích dutinu
tělní pošinujíce se sem tam pohybem roury zažívací. V době, kdy
vajíčka ve vaječníku teprve dozrávají, jsou již chámy úplně vyvinuty
i opouštějí dutinu tělní, aby při páření na tělo druhého jednotníka
dostati se mohly. Panuje tudíž u rodu Aeolosoma toliko částečný
hermafroditismus, žláza samčí dospívá dříve nežli žláza vaječná, kte-

188 Antonín Štole

rýžto poměr obou žláz pozorován ostatně při rozvoji jejich i u ostatních
olisochaetův. V předcházejícím smyslu nutno také opraviti poznámku
DUdekemovu: „Jai remargué gu'il existe un rapport inverse
entre la production des deux sécrétions sexuelles: lá oů naissent
beaucoup de spermatozoides, il se produit peu doeufs et récipro-
guement. Il est probable gue certains individus fonctionnent prin-
cipalement comme máles et les autres comme femelles.“ © Totiž jistá
individua nefungují hlavně jako samci a jiná jako samice, nýbrž
u všech individuí napřed dospívají a fungují žlázy samčí a po nich
teprve žlázy samičí.

Jinak rovněž opravuje mé pozorování údaje DUdekemovy
v příčině umístění varlete, kteréž umístění vymykalo by se z poměrů
zjištěných u všech ostatních oligochaetů. Rovněž mé pozorování po-
sunuje umístění vaječníku o jeden segment níže, kterýž omyl povstal
u D'Udekema asi tím, že obě žlázy nad sebou umístěné považoval
za jedinou. Takový omyl jest tím snadnější, že v době zralosti do-
růstá varle i do segmentu pátého jako prodlužuje se vaječník i do
segmentu šestého, původní však ložisko jest, jak již pověděno, u var-
lete segment čtvrtý (šť.) a u vaječníku segment pátý (št.).

Ještě o jednom záporném výsledku svého pozorování chci se
zmíniti. Nenalezl jsem totiž žádného vaku chámového, ani vaku va-
ječného, v nichž by produkty obou žláz docházely konečného dozrání.
To dalo se ovšem již souditi z domyslu, poněvadž u rodu Aeolosoma
neexistují dissepimenty, z jichž jistých částí oba vaky se vytvořují.
Touto negativní vlastností podobají se poměry pohlavní rodu Aeolo-
soma opětovně oněm u Chaetogastridů, kde rovněž vaků chámových
i vaječných nenalezáme. Tímto také zdála by se čeleď Chaetogastridae
úzce příbuznou s rodem Aeolosoma, ovšem však důkladnější srovná-
vací studium ústrojnosti obou, zejmena pak srovnání Soustavy ner-
vové poučí nás, že oba rody Aeolosoma i Chaetogaster jsou od sebe
značně fylogeneticky vzdáleny.

O sehránkách chámových.
(Tab. VII. Fis. 1., 3., sch; Fig. 5., 6., 7.)

Jak bylo uvedeno, viděli schránky chámové D'Udekem i Maggi,
neudali však nikde, na kterém segmentu přicházejí, aniž vyšetřili urči-
těji poměry jejich. Proto věnoval jsem jim studium podrobnější. Sle-
dovati je bývá velmi obtížno, to pro značnou nepatrnosť jejich, čímž
oku snadno unikají, zejmena nejsou-li ještě naplněny chámy. Umístěny
jsou v segmentu čtvrtém štětinovém, tudíž nalezají se nad opaskem,

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 189

jsou pak přítomny tu toliko v páru jediném. Aspoň nenalezl jsem
jich nikdy ve větším počtu. Ústí jejich na venek nalezá se (Fig. 1.,
3., sch) blízko pod oběma břišními svazky štětinovými, vypadají pak
jako dvě malá kulovitá a průsvitná tělesa, těsně pod pokožkou
k vnitřní stěně břišní přimknutá. Vlastně mladé schránky (Fig. 7.)
jsou přední částí svou do hypodermis zapuštěny, a na vytvoření jejich
účastní se pak jen několik málo buněk hypodermalných. Tvar pravi-
dlem bývá kulovitý (Fig. 1., 3., sch; Fig. 5.), v jednom případě měla
schránka podobu zahnutě hruškovitou (Fig. 6.). Stěna schránky jest
tenká, chitinovitá a průsvitná; na zevnějšku bývá na ní sem tam
pozorovati jádro s obklopující je plasmou.

Hrdlovitě zúženého vývodu, jaký nalezáme u schránek ostatních
oligochaetů, tuto nenacházíme, nýbrž každá ze schránek ústí přímo
na venek malým kruhovitým otvůrkem (Fig. 5., 6., ot).

Na konec zbývá mi vrátiti se k údajům, které ve své práci
publikuje Maggi. Tentýž praví (str. 15.) o schránkách a jejich ob-
sahu: „Le suddette vesicole adungue si devono ritenere per vere
vesicole spermatiche, ed i filamenti che ne sortono per i veri
organi spermatofori“. Údaj tento dlužno opraviti v tom smyslu,
že ve schránkách chámových u rodu Aeolosoma nenacházejí se
snad skutečné spermatofory, takové, jaké ku př. nalezáme u Tubi-
ficidů, nýbrž že jest tu co činiti s obyčejnými shluky či chomáčky
chámů, asi na ten způsob, jak to nalezáme u Naidomorph, kde
také podobné shluky za spermatofory byly vykládány (Lankester
u Nas serpentina), ovšem že neprávem. O těchže schránkách praví
tentýž autor před tím (15. str.): „Le mie osservazioni in cio vengono
ad assicurare Videa del signor D'"Udekem, perchě io viddi tali vesiole,
le guali in un individuo non erano solamente due, ma se ne scor-
geva una terza alla parte superiore del'animale, vale a dire un po'al
di sopra della metá del corpo, e probabilmente ve ne doveva essere
una guarta simetricamente posta“.

Pozorování třetí schránky chámové, jak tu Maggi udává, k níž
pravděpodobně měla by býti položena ještě čtvrtá, nutno vřaditi mezi
případy abnormalní. U nižších oligochaetů takové zdvojení schránek
chámových a někdy i jiných pohlavních částí (chámovodů) nenáleží
k velikým vzácnostem. Nejobyčejněji bývá toto zdvojení neúplné, totiž
že z druhého páru vyvine se toliko jedna část.

U Naidomorph (zvláště u rodu Stylaria), pak u Tubifi-
cidů (zvláště u rodu Ilyodrilus) pozoroval jsem několikráte ta-.
kové částečné zdvojení buď schránek chámových, buď chámovodů.

190 Antonín Štole

O poměru pohlavních orgsanů k exkrečním.

D'Udekem výslovně v práci své uvádí, že nenalezl žádných
chámovodů. Také já po čas svého zkoumání marně jsem po nich
pátral. Jest nyní otázka, jakým že způsobem vycházejí chámy na
venek? Ve směru této otázky zařídil jsem další své zkoumání i snažil
jsem se vystopovati, co děje se s dospělými chámy, volně se hroma-
dícími v dutině tělní. Především upoutal pozornost mou záhadný otvor
(Fig. 1., 2., 3. oz), nalezající se na břišní straně šestého segmentu
štětinového, o němž D'Udekem vykládá, že obklopen jest zvláštním
žláznatým organem. Přesvědčil jsem se, že něco takového tu neexi-
stuje, nýbrž že to, co D'Udekem za zvláštní organ vykládá, jsou
toliko žláznaté buňky opasku, kupící se kolem jmenovaného otvoru.
Zde právě, jak jsem již v dotyčném odstavci pověděl, zduřuje opasek
nejvíce a vystupuje nad své okolí. Neznáme-li jinak význam otvoru,
můžeme snadno pokládati.omylem tuto čásť opasku za nějaký organ,
k čemuž ovšem nejvíce přispívají uvedené právě okolnosti.

Bylo nyní dalším mým úkolem vyšetřiti povahu a účel záhad-
ného otvoru. Seznal jsem především, že jest značně roztažitelný; což
ukazuje na přítomnost mocnější vrstvy svalové. Podoby jest nálev-
kovité, dovnitř se zúžující. Po delším pátrání pozoroval jsem, že
uvnitř vede do jakési delší chodby volně do dutiny segmentu zavě-
šené. Na počátku chodby zjistil jsem mocné víření, kteréž sledoval
jsem dále uvnitř celé chodby (Fig. 1.,2.,3., ech), jež učinivši v prů-
běhu svém kličku, končila se nálevkovitou rozšířeninou otevírající se
do dutiny segmentu. K velkému překvapení svému shledal jsem nyní,
že v nálevkovité rozšířenině trčí chomáč chámů. Nebylo tudíž žádné -
více pochybnosti, že měl jsem tu co činiti s organem, jehož úkolem
bylo dopravovati chámy na venek. Tvar, povaha i umístění jeho vedly
mne však k domněnce, že to není nějaký novotvar, nýbrž že jest to
organ exkreční přetrvavší v segmentu pohlavním. Domněnka tato.
vedla mne dále přirozeně k tomu, abych ohledal exkreční organy
segmentů sousedních, předcházejícího (pátého št.) a následujícího
(sedmého št.). Skutečně, když se mi to podařilo, seznal jsem, že
i zde v nálevkách organů exkrečních trčí chomáčky chámů (Fig. 2.,
€0—0,). Tímto pozorováním zjistil jsem tudíž zajímavé a po mém
soudě důležité faktum, že u rodu Aeolosoma úkol chámovodů'
vykonávají organy exkreční.

Ještě něco zbývalo vyšetřiti, totiž jakým způsobem se stalo, že
v šestém segmentu mohl jsem nalézti místo obou toliko jeden organ

O pohlavních organech rodu Aeolosoma, 191

exkreční. Za tím účelem volil jsem ku zkoumání svému individua
teprve pohlavně dospívající. Přišel jsem pak k výsledkům následujícím :

U individuí teprve pohlavně dospívajících existují v segmentu
šestém (št.) oba organy exkreční, dalším průběhem dospívání dege-
neruje však z nich jeden, zmizí i jeho zevnější otvor, otvor pak dru-
hého se zveličí i posune se zduřením opasku poněkud více ku střední
ose břišní, čímž zdá se, jakoby zaujímal skutečnou polohu centralní.
Však i pozůstalý organ exkreční podroben jest jisté změně. Abych
mohl ji podrobněji vylíčiti, musím předeslati popis organů exkrečních.

Podrobnější zkoumání organů exkrečních provedl poprvé Vej-
dovský.") Dovolím si v krátkosti opakovati hlavní výsledky tohoto
zkoumání.

Organy exkreční u rodu Aeolosoma opakují se párovitě v jednot-
livých segmentech, scházejíce toliko v hlavě a pak ve 4—6 posled-
ních segmentech. První pár leží u Aeolosoma Ehrenbergii Oerst.
a A. tenebrarum Vejd. v prvním segmentu štětinovém, u A. guaterna-
rťum Ehbg. teprve ve druhém; u A. vartegatum Vejd. nalezají se toliko
tři páry organů exkrečních a to v prvých třech segmentech střevního
žaludku. Představují silně vinuté uvnitř vířící kanálky, upevněné na
stěnách roury zažívací, jichž vířivé nálevky těžko lze nalézti. Zevnější
otvory jejich nalezají se skoro v medialní linii břišní, těsně k oběma
stranám břišní cevy.

Pozorování má, jež připojuji k tuto uvedeným, týkají se hlavně
průběhu organů exkrečních (Fig. 4.). Počínám líčení jeho od otvorů
zevnějších. Malý, nepravidelně okrouhlý otvor zevnější (0,) vede
především do malého váčku (sv), vždy však poznatelného, podoby
vejčité, se stěnami tenkými. Odtud z váčku počíná se. vyvíjeti
vířivá chodbička a sice ku předu těla, směrem šikmo od centralní
osy břišní ku postranní stěně tělní. Dospěvši asi k polovině svého
oběhu vytvoří chodbička malý oblouk, načež mění svůj směr ubírajíc
se odtud směrem od postranní stěny tělní ku centralní ose břišní
i dostupuje tak až k přednímu konci segmentu, tam asi, kdeby se
nalézati měl přední dissepiment. Tím dosažen jest vrcholový bod
chodby (a), tam se nyní obrací, přimyká se těsně k právě proběhlé
části své i sleduje ji nazpátek souběžně až k uvedenému oblouku.
Opakuje pak rovněž i tento oblouk, načež však se opět ku předu
obrací (5), provede jednu, dvě neb tři kličky v sousedství a v délce

1) Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884) pag. 19.

Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů.
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk, 1885) pac. 6. a 12.

192 Antonín Štole

oblouku, načež podruhé se k němu přimyká (c), i zakončuje průběh
svůj malou vířivou nálevkou (»), málo jen širší nežli chodbička
a obrácenou ústím svým (0,) směrem k otvoru zevnějšímu.

Nověji popsal Frank E. Beddard") nový druh rodu Aeolo-
soma, A. Headleyt, úzce příbuzný s naším domácím druhem A. varie-
gatum Vejd. Exkrečním organům téhož druhu věnuje autor přesnější
rozbor. Praví 0 nich (str. 216): There are a large number of pairs
of nephridia present, while in A. vartegatum there are only three
pairs, occupying segments 4—6. They are very readily visible, and
the terminal aperture into the coelom is extremely obvious, lying
midway between two successive seta-bundles. The coelomic aperture
can hardly be termed a „funnel“, as it is only just perceptibly wider
than the rest of the tube. The external orifice of the nephridium is
placed close to the median ventral line.“

Srovnáme-li průběh exkrečních organů, jak kreslí jej Beddard
(viz připojená k jeho práci tab., fig. 1., nep), znamenáme patrný rozdíl
vzhledem k vylíčenému právě průběhu exkrečních organů u A. Ehren-
bergii. Průběh chodbičky pokračuje zde od zevnějšího otvoru ve
směru opáčném, totiž na zad, ku zadnímu konci těla. Rovněž vrcho-
lení, kteréž označujeme na našem obrazci (Fig. 4.) písm. a, nalezá se —
nazad, nicméně však poslední čásť chodbičky končící vířivou nálevkou
má tentýž směr a tutéž polohu, jakou nalezáme u našich druhů
domácích.

Po tomto vylíčení průběhu organů exkrečních vratme se ku
změně, kterou prodělává pozůstalý organ exkreční (Fig. 1., 2., 3., ech)
v segmentu šestém (št.). Ta dosti jest značna a patrna, nikoliv však
taková, aby jí smyt byl ráz organu exkrečního. Možno říci, že pro-
vedena jest hlavně v tom směru, aby usnadněna a uvhodněna byla
funkce, kterou na sebe bere v době pohlavní. Tak především průběh
organu jest skrácen a zjednodušen. Za to přibývá mu však na mohut-
nosti. Zevnější stěna žláznatá jest silnější, vnitřní chodba širší, ná-
levka vířivá zvětšena, zevnější pak otvor rozšířen, n již nahoře po-
věděno bylo.

O exkrečních organech segmentu pátého (št.) a sedmého (Fig. 1.,
2., 3., ec) nemohu říci, že by podobné změně byly podrobeny. Noe
výše čae poněkud zac zachovávajíce ostatně ráz i průběh svůj.

Ještě by zbývalo vyšetřiti, jakým způsobem dostávají se na
venek vajíčka. Domněnku o tom, jak uvedl jsem v poznámkách

1) Observations upon an Annelid of the Genus Aeolosoma. (Proceedings of the
Zoological Society of London, March 20, 1888.

O pohlavních organech rodu Aeolosma. 193

historických, pronesl již D'Udekem. Nepodařilo se mi přímým po-
zorováním otázku položenou rozluštiti. Proto zbývá mi spokojiti se
prozatím domněnkou DU dekemovou, již shledávám velice pravdě-
podobnou. Domnívám se správně souditi, že jako u rodu Aeolosoma
neexistují zvláštní chámovody, tak také že neexistují i zvláštní vejco-
vody. Ještě u Naidomorph, nejbližší skupině olisochaetů, nenalezáme
pravých vejcovodů, nýbrž toliko párovité otvory, jimiž se vajíčka na
venek dostávají.

Tudíž z dvojího důvodu netřeba připustiti možnosť, že by se
tvořily u rodu Aeolosoma zvláštní vejcovody. Představuji si věc tak,
že organ exkreční šestého segmentu, když funkci chámovodnou vy-
konal, „degeneruje až na otvor zevnější, jenž pak slouží k východu
vajíček, které mezi tím úplně byly dozrály.

Závěrek.

Na konec jest mi ješté shrnouti výsledky líčeného zde pozoro-
vání v následující přehled.

Pozorováním mým nutno bude opraviti obrazec rozdělení po-
hlavních organů, jak je u rodu Aeolosoma uvádí Vejdovský“') na
modifikovaném základě pozorování DUdekemových a Magcio-
vých. Dle mého pozorování jest umístění pohlavních organů takovéto

1. Jednoduchá, nepárovitá žláza chámová ve 5. segmentu. (Hlava =

1. segment).

2. Jednoduchá, nepárovitá žláza vaječná v 6. segmentu.
3. Pár schránek chámových v 5. segmentu.
Hlavní výsledek mého pozorování jest obsažen ve zjištění těchto
dvou fakt:
1. U rodu Aeolosoma není zvláštních chámovodů.
2. Funkci jejich vykonávají organy exkreční, jen částečně v jistém
smyslu modifikované.

Tudtž i povahou svých ústrojů pohlavních jevé se rod Aeolo-
soma typem primitivním. Kdežto u všech ostatních oligochaetů vyvi-
nují se v době pohlavné zvláštní chámovody, při čemž organy exwkrečné,
nalezající se v segmentech pohlavních, buď degenerují, buď setrvávají,
u rodu Aeolosoma nevyvinují se žádné zvláštní chámovody a funkci
Jejich přejímají orgamy exkreční, které setrvaly v segmentech pohlav-
nách a jen částečně v jistém smyslu se modifikovaly.

») Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884) pag. 19.

ovyr

Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885) pag. 7.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13

"
Ná
Ů
“
>
V
ň

o

= if =

194 Antonín Štole: O pohlavních organech rodu Aeolosoma.

Literatura

DUdekem: Notice sur les organes gémitaua des Aeolosoma et des
Chaetogaster. Académie Royale de Belgigue. (Extr. des Bulletins,
2me série, t. XII., n. 11. — 18062).

Maggi: Jniorno al genere Aeolosoma. EÉstratto dal I. volume delle
memorie della Societá Italiana di Scienze Naturali. (Milano, 1865).

Vejdovský: System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884).

Týž: Aeolosoma variegatum Vejď. Příspěvek ku pozmáná nejnižších
annulatů. (Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885).

Beddard: Obdservations upon an Amnelid of the Genus Aeolosoma.
(Proceedings of the Zoological Bociety of London, 1888).

Vysvětlení k vyobrazením tab. VII.

cv, ceva ventralní; cď, ceva dorsalní; ec, exkreční organ; ech, exkreční

organ fungující jako chámovod; j, jádro buňky vaječné; 70, jadérko

buňky vaječné; », nálevka exkrečního organu; 0,, otvor vnitřní exkr.

organu; 0,, Otvor vnější exkr. organu; 09, opasek; oť, otvor schránky

chámové; ov, otvor vnitřní organu exkr. fungujícího jako chámovod;

0z, otvor zevnější organu exkr. fungujícího jako chámovod ; sch, schránka

chámová; sv, stažitelný váček organu exkr.; v, vaječník; vj, dospíva-

jící vajíčko; vr, varle; ž, zažívací roura.
(Římské číslice u jednotlivých fig. označují pořadem segmenty ne-
soucí štětiny.)

Fig. 1. Část těla s pohlavními seomenty; kresleno se strany.

Fig. 2. Část těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní
(roura zažívací nenakreslena, rovněž částečně též segment se
schránkami chámovými).

Fig. 3. Čásť těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní.
Fig. 4. Exkreční organ z předního segmentu tělního.

Fig. 5. Schránka chámová tvaru normálního.

Fig. 6. Schránka chámová jiné podoby.

Fig. 7. Mladá, tvořící se schránka chámová.

Fie. 8. Vaječník, kreslen se strany.

Fig. 9. Dospělé vajíčko jevící na obvodu pohyby amoeboidní.

=ha=-4-

6-

KPISÍRY Ea 4
|

L == i

k Pojaá P ROPĚ z ará
Baka A S E o no ne NÝ
/ TETO ak
l

é, " ,
i | y
u L ———————————— = —yL—yYyY—<—

i
V

cd
o

Pa

0 pohlavních orgánech rodu Aeolosoma.

k Be P P ZA Tah VL 4 AE OTA Se

ale přírody kres.Ant.Stole.

G.k.dvopní litogr A Haase v

Spol Tařulc)

Věstník král.

14.
Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen.

Ein vorláufiger Bericht vorgelest von J. Kafka den 8. Márz 1889.

Mit zwei Holzschnitten.

In letzterer Zeit bescháftigte ich mich mit dem Studium der
Sáugethiere Bohmens mit Růcksicht auf die diluvialen und tertiáren
Formen. Auf den Rath meines hochverehrten Lehrers Prof. Dr. Ant.
Frič stellte ich mir vorerst zur Aufgabe die Bearbeitune der Nager
durchzufůhren, die so weit vorgeschritten ist, dass eine umfangreiche
Arbeit úber diesen Gegenstand in bohmischer Sprache zum Drucke
fast fertig vorliest. Da jedoch keine Hoffnung ist, dass die genannte
Arbeit bald zur Veroffentlichung gelanet, will ich hiemit nur einen
vorláufigen Bericht ber einen Theil derselben der Offentlichkeit
úbergeben.

Die Nager bilden in der Anzahl unserer diluvialen Sáugethiere
einen vollen Dritttheil und sind auch in der Richtung interessant,
dass sie eine Reihe von wahren Steppenformen aufweisen, deren Vor-
kommen auch fůr die Bildungsart der betreffenden Lagen des dilu-
vialen Lehms von Wichtigkeit ist.

Die charakteristischen Steppennager Bóhmens sind: Arctomys
bobac Schreb., Alactaga jaculus Bodt., Spermophilus rufescens Keys «
Blas, Cricetus (phaeus?), Arvicola ratticeps Keys © Blas (== Arv. oeco-
nomus Poll.) und eventuell auch Lagomys pusillus Desm.

Ausser Cricetus und Lagomys liegen mir alle diese Arten aus
den Lóssschichten der Umgebung von Prag und einiger anderen Lo-
calitáten in Bóohmen vor; erstere kommen nach Dr. Woldřich in
Gesellschaft mit Alactaga, Spermophilus und Avvicola bei Zudsla-
vitz vor.

Als besonders interessant erweisen sich die zahlreichen Reste
der Murmelthiere, aus welchen von meinem Vorgánger Herrn J.

Gregor auch ein fast vollstándiges Skelet fůr die Museumsammlung
13%

196 J. Kafka

zusammengestellt wurde. Ausserdem liegt noch eine Reihe von fast
unverletzten Schádeln und Unterkiefern nebst einer Fůlle von Bruch-
stůcken derselben, Wirbel und Extremitátenknochen vor. Die
Fundorte, von welchen diese Murmelthierreste stammen, sind in der
Umgebung von Prag bei Podbaba (Juliska, Kotlářka, Šťáhlavka etc.)
Šárka, Vysočan, Báně, Lysolej, dann bei Welwarn, Tůrmitz und
Beraun.

Alle diese Reste gehóren zu ein und derselben Art, welche ich
nach zahlreichen und sorgfáltigen Vergleichungen als Arctomys bobac
Schreb. bestimmt habe und slaube ich durch eine náhere Schilde-
rung meines Vorganges einen Beitrag zur Kenntniss der diluvialen
Murmelthiere úberhaupt zu liefern.

Zur Vergleichung konnte ich ein ziemlich reiches osteologisches
Material verwenden: 1. 2 Schádel und Skelettheile von Arc. mar-
motta aus der Museumsammlung. 2. 9 Schádel von Arc. marmotta, 2
Schádel von Arc. bobac, 1 foss. Schádel von Are. marmotta (Unkel-
stein) und 3 Schádel von A. monax nebst Skelettheilen von denselben
Arten theils aus der Zool. Sammlung der kónigl. landwirtschaftlichen
Hochschule in Berlin*“), theils aus der Privatsammlung des Herrn
Prof. Dr. Nehring, welcher mir dieses reiche Material mit grósster
Liebenswůrdigkeit zugánslich machte und mir auch mit Rath und
That bei meiner vereleichenden Arbeit beistand, wofůr ich ibm mei-
nen verbindlichsten Dank ausspreche. Nebstdem benůtzte ich auch
die zahlreichen, genauen Messungen von Hensel und Dr. Scháf,
so dass die gewonnenen Resultate als gut begriindet angesehen werden
kónnen.

Die Unterscheidung der beiden europáischen Arctomys-Arten
rief eine ganze Literatur hervor ohne jedoch zu einem endgiltigen
Resultate zu gelangen; es wurde eine canze Reihe von Unterschei-
dungsmerkmalen aufgestellt, die theils schon widerlegt, theils noch
immer aufrecht erhalten werden. In wie ferne dies bei den einzelnen
Arten geltend sein důrfte, mógen meine vergleichenden Untersuchungen
veranschaulichen.

Der frůheren Meinung entgegen wurde zuerst von Hensel**)
der Nachweis geliefert, dass ein erwachsener, recenter Bobac ein er-
wachsenes, jetzt lebendes Alpenmurmelthier an Grósse úbertrifft.

*) Hine Reise nach Berlin, welche ich zu diesem Zwecke unternommen hatte,
wurde mir durch eine Subvention des Vereines „Svatobor“ erměglicht.
**) Hensel. Mammalogische Notizen. Archiv f. Nature. 1879 I.

Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 197

Diese Angabe wurde auch von Dr. Scháff bestátigt und auch meine
Untersuchungen, so weit móglich, fihrten zu demselben Resultate.
Dr. Scháff*) hatte jedoch diluviale Schádel von Unkelstein und
Aachen richtig als Arc. marmotta bestimmt, welche die recenten
Alpenmurmelthiere an Grósse noch betráchtlich úbertreffen und die
Grósse der recenten Bobacs erreichten. In unserem fossilen Materiale
finden sich mehrere Schádel von verschiedener Grósse vor; es un-
terliegt jedoch keinem Zweifel, dass die diluvialen Arc. bobac we-
nigstens so stattliche Thiere waren, wie die jetzicen Steppenmur-
melthiere.

Obwohl diese Gróssenverháltnisse kein Kriterium fůr die Un-
terscheidung der Arten bilden und úberhaupt nicht bilden kónnen,
so geht aus diesen Vergleichungen eine interessante Folgerung
hervor.

Erstens wáre vielleicht die geringere Grósse der recenten Al-
penmurmelthiere auf eine Veránderune der Lebensverháltnisse zu-
růckzufůhren, zweitens důrften die gleichen Dimensionen der beiden
Arten im Diluvium fůr hnliche oder eleiche Lebensverháltnisse
sprechen. Ich glaube, sobald die Existenz beider Arten im Diluvium
sichergestellt wird, aus diesem Grunde annehmen zu kónnen, dass
beide zur Diluvialzeit Steppenthiere waren.

Schreiten wir nun zu den specifischen Unterscheidungsmerkmalen
beider Arten.

Dr. Scháff sieht das Verháltniss der Breite des Hinterhauptes
zur Basilarlánge als charakteristisch an, indem er behauptet, dass
bei einer Basilarlánge von 915 resp. 91 mm. die Hinterhauptsbreite
der Marmotten 44 resp. 44:8 mm. betrágt, wogegen dieselbe bei
Bobac diese Zahl schon bei 80 mm. Basilarlánge erreicht.

Ich halte diese Vergleichunesart nicht als genug exakt und
slaube, dass alle solche Gróssenverháltnisse mathematisch durch ihre
Exponenten verelichen werden miissen, wenn man fir die Schluss-
forderungen úberhaupt eine sichere Basis haben soll.

Auf diese Weise habe ich die Verhiltnisse bei 28 fossilen und
recenten Schádeln theils untersucht, theils nach den Messungen von
Hensel und Dr. Scháff berechnet und die betreffenden Exponenten
úbersichtlich zusammengestellt:

*) Dr. E. Scháff, Beitrag zur genauerem Kenntniss der diluvialen Murmel-
thiere.

198 J. Kafka

| Exp. | Exp. | |
|
Nro: 2457(Hensel) ns ob plibrtoe Axct.DoDač |= ei esa
2458 (ELEnSEL) MOVE > šv k lo) TCL, DODACI|(2ako eh Ná:
P OSL EErsel) MR SNR ROA Lá ča ký zz 19 duhu o Arct. marmotta
5724597 (Hensel) „1 v 816 PAret. DOD2ek| hr (M08
„2461 (Eensel) (RE Aly 18587 FATcE2bobac/| (3
„24 620(EHEnSel) 88 RS ToVN e čes 853 |pLArct. hobac (4. Vesec
n. 29831(2n0-HOChscho | 850- Arct. marmotta
5 37732 (BandHochsch) 420 1901 Febo0915-| ec ss
„12 '(Suliska b/*Prae) „MA 9020 ACE obae) 20
„.24561(EHensel) 3314030 zvu 961 Arct.jbobaca||k- 1212:
5.2882 (Uandw..Hochsch) || 961, ena Arct. marmotta
„2 (ErobmNehrinostbrivats) 089600100- Arct. marmotta
PARSE (EEnSe) MMO o: 19979 S50 AP Sama me Arct. marmotta
„1152841(Berl. Univers. Sam.) 609749 PAretbobael -K
s“my(Museumbobyrec.) uf 304 P C dp Arct. marmotta |
„ 1 (Prof. Nehrings Privats.) |1:979 |. . .|. « - —. „| Arct. marmotta
PZ AtEna BW a oo ano so | 21 eee 8 Ba Argt. marmotta
„ 9 (Foss. Tůrmitz, Bóhmen) |. . .|2 Arct DODac. || 1 (basa :
-0025 ©. (Band: ao dt A O OD MERE STE ROS P NS Arct. marmotta
: 3 Šťáhlavka b. Prag) | AU 20113|ATCE bo baci| 2 ee |
„U (Kotlářka, b. Prag) + (||e 62021 PAmet4bobacy (131 F
22 O (EandwEochseho) 202300923 neo Arct. marmotta
PS useum boh rec) 202300 0 -= Arct. marmotta
DE SCA AACNEN) 122021003 EO- Arct. marmotta |
-0037131(Land:;Hochsch. rec) 8042038, (PATct1bobací (0318 |
1(DryschatAgehen) ei 4210850 EAV ae Arct. marmotta |
Hi vUnkelstemna (Dr Schati) | (21009 00 oo Arct. marmotta |
Nro. 6 (Šárka b. Prag) . .- |. . .|2116 | Arct. bobac| . -0 -0-0

Aus dieser Tabelle seht deutlich hervor, dass das Verháltniss
der Hinterhauptsbreite zur Basilarlánge so variirt, dass sich nicht
nur zahlreiche Úbergánge zwischen beiden Arten geltend machen,
sondern auch Fálle vorkommen, wo die Verháltnisse bei beiden ganz
gleich sind. (Šiehe Nro. 2456 (Hensel), 2382 (Landw. Hochsch.),
3773 (L. Hochsch.) und Nro. I. (Aachen).

Man důríte daraus nur zwei Folgerungen ziehen: entweder ist
dieses Merkmal fůr die Unterscheidung beider Arten ganz ungenů-
gend, oder man hat es hier úberhaupt nicht mit zwei verschiedenen
Arten zu thun. Wir werden jedoch die Sache noch weiter verfolgen,
ohne uns schon jetzt fůr die oder jene Ansicht zu entscheiden.

Von Dr. Scháff wurde weiter auch das Verháltniss der Breite
und Hčhe des Foramen magnum als stichhaltig angegeben, auf

Die diluvialen Murmelthiere von Bóhmen.

199

welches auch schon Hensel seine Aufmerksamkeit lenkte; es soll
námlich dieses bei Arct. bobac viel breiter als bei Arct. marmotta
sein. Auch da ist eine exakte Veroleichune nur auf dem schon an-
gefiihrten Grunde móglich. Fůir den Bobac soll dieses Verháltniss
©:12:5 (Exp. — 1502), fůr die Marmotta 9:11-7 (Exp. — 1'3) sein.
Obwohl es auf den ersten Blick scheint, dass die Existenz des er-
wáhnten Unterschiedes nicht zu bezweifeln ist, geht doch aus einer
eingehenderen Veroleichung ganz klar hervor, dass auch dieses Ver-
háltniss nicht konstant ist. Die Zusammenstellune der betreffenden
Exponenten zeigt nicht nur eine allmáhlige Verschmelzung, sondern
auch solche Abweichungen dieser Verháltnisse, dass dieselben als
ein Unterscheidunosmerkmal ganz unbrauchbar sind oder wiederum
nur beweisen kónnen, dass wir es da nicht mit zwei verschiedenen
Arten zu thun haben.

Hier folot nur eine Úbersicht der an 25 Schideln gewonnenen
Exponenten, welche das Gesaste klar darstellt:

| Exp. | Exp. | |

Nro. 1. (Prof. Nehrings Privat-
samml.). iM DO oa rot 06 asto Arct. marmotta
le (dimnSetim bl. ie ŽBĚ LY o hynýl o Abaton vlez ve ode VP Arct. marmotta

» 2157. (Landw. Hochschule
Ben (2120 Snosnl 2297 PET da TĚ Arct. marmotta
„ IL (Foss. Aachen. Dr. Schátť) | 1.136 S83 obojí v Arct. marmotta
m hossKotlářka b. Prase) |=- „| 157 |(Arct.,bobac. | Jy: 4 <; als
» 2382. (Landw. Hochschule) || 1'175 či c OOA V RU bo Arct. marmotta
„ 9 (Foss. Tůrmitz. Bóhmen) S Anet. Dobaek | P n
22 (Bandw EHochsch-) *|1882 |- -| 00 Arct. marmotta
a (BE mv. samml: Sklo) LA: ko 6 Arut. marmotta
NEO 2355 (bandy Hoehseh)y (A2 7: Arct. marmotta
„ I (Foss. Aachen Dr. Scháíť) | 1122 00 VĚ PAA Arct. marmotta
m (hecaMuseum boh.) . - ||1222 |- © +. + 0- +- Arct. marmotta
2 EroNehrnes Privats:).. | W222. s be 60 Arct. marmotta
—. (Unkelstein Dr. Schátf) KOLE PPA SA) (AROMA, LOBO Arct. marmotta
Nro. 25 £ (Landw. Hochsch.) . | 1805 |. . .|... <.. «.« Arct. marmotta
mm 2l58 (juv: Landw. Hochschs)| 1305%|- = | = 4 ls Arct. marmotta
„8184 (Hensel Mam. Notiz),| 1322 |. - -|. ... <- Arct. marmotta
„ 5284 (Berl. Univer. Samml.) |. . 18 | AAR DOOR || 0,0. o a 5 <
» 3184 (Landw. Hochsch.) nožsds (| Boka yden M eo koná Arct. marmotta
„ 37783 b. (Landw. Sny 14315 Arci: Dobae js 21
„» 7 (Kotlářka b. Prag) . 14705) Arct3 Dobač (M. 444.1
» 2 (Juliska b. Prag). a A777 Arcto: bobaca budy. yl r
„ 83778 a. (Landw. Enichach.) NEO 054| LATCHDoba cs NE sel
„ 3244 (Landw. Hochsch.) babo) VS OR Wot POOR Arct. marmotta
„3 (Šťáhlavka b. Prag) UO LLP ATCG DODAc E sel

200 J. Kafka

Von den úbrigen Verháltnissen an dem Schádel, welche mir
eben so wenig charakteristisch erscheinen, sei noch der vom Hensel
angefůhrte Verlauf des hinteren Theils des oberen Randes der Schlá-
fenbeinschuppen erwáhnt. Von Dr. Scháff wurden schon bei recenten
Schádeln vollkommene Úbergánge fůr dieses Merkmal nachgewiesen,
ein Verháltniss, welches durch die Untersuchung unseres fossilen
Materials nur bestátiegt wird. Dereleichen finden sich auch bei un-
seren fossilen Bobac-Schádeln Úbergánge in dem Verhalten der Schei-
telbeine, welche bei einigen Exemplaren sich nach vorn verjůngen,
bei anderen dagegen, wie bei Marmotta (nach Dr. Scháff) kurz vor
ihrem Vorderende breiter als in der Mitte werden. In Folge dessen
můssen beide Merkmale als ungeniůgend bezeichnet werden.

Nur die Stirngegend mit ihren Fortsátzen und einigermassen
auch die Nasenbeine bieten bessere Anhaltspunkte fůr die Unter-
scheidung beider Arten. Was die Lánge und Breite der Nasenbeine
betrifft, kann ich wohl der Meinung nicht beistimmen, dass diese
Verháltnisse genug charakteristisch wáren. Wie schon Hensel richtic
bemerkt, bieten dieselben keine genau bestimmbaren Punkte zum An-
setzen des Zirkels und es sind deshalb die Maasse nicht gut zu nehmen
und eine exakte Untersuchung nicht měsglich; bei den vorhandenen
fossilen Bobac-Schádeln kann man jedoch schon mit blossem Augen-
masse wahrnehmen, dass diese Verháltnisse sehr variiren und des-
halb nicht genug charakteristisch sind ; die Nasenbeine der fossilen Step-
penmurmelthiere sind theils, wie angefihrt wird, verháltnissmássig kůrzer
und breiter, als bei der recenten Marmotta, theils erscheinen sie
wieder lang und schmal, wie bei dieser, und im Gegentheile zur Be-
hauptung Scháff's an ihrer hinteren Grenze immer schmáler als an
der vorderen. Nur in der Bildumng des hinteren Randes der Na-
salta fimde tich einen Unterschted, indem derselbe bet A. bobac guer
abgestutzt und ziemlich glatt, bei A. marmotta dagegem stark und
unregelměisstg gezackt aussteht.

Úbereinstimmend mit Dr. Scháf finde ich die Stirngegend als
sehr charakteristisch. Bei Are. bobac erscheint diese hinter den Post-
orbitalfortsátzen und ebenso vorne (kurz vor der Mitte des oberen
Augenhohlenrandes) viel mehr eingeschnůrrt als bei Acer. marmotta ;
in folge dessen convergiren auch die oberen Ránder der Augenhóhlen
bei Arc. bobac nach vorn sehr deutlich, wogegen sie bei Arc. marmotta
in ihrer vorderen Hálfte fast paralell verlaufen. Infolge dessen er-
scheinen auch die Postorbitalfortsátze verschieden. Bei Arc. bobac
sind sie, abgesehen von ihrer bedeutenderen Lánse, allmáhlich zuge-

Í Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 201

spitzt, wáhrend bei Arc. marmotta sie fast winklig von der Stirnseite
im Vorderrande abgesetzt sind und kleinere Spitzen besitzen. Es sind
zwar auch in dieser Hinsicht einige Úbercánge wahrnehmbar und ich
habe mir Můhe gegeben auch dieses Merkmal mit der frůher er-
wáhnten Methode genau zu průfen.

In Fig. 1. sind einige Profile der Stirngecend (von oben ge-
sehen) von beiden Arten nebeneinander gestellt, so dass nicht nur
der Unterschied zwischen Bobac und Marmotte ersichtlich ist, aber
auch die Art und Weise des Úberganges hervortritt.

e/
(3773 recent alt,

K. 2158, 2157 und 4173 von Arctomys

marmotta (4173 foss. von Unkelstein, die úbrigen recent.)

?

2156

3773, 7. 1. 2. 8 und 3773 a von Arciomys bobac

.
.

J7TJ a

3rr3
3773 a recent juv., die úbrigen foss. aus Bohmen).

Fig. 1. Die Stirnprofile

202 J. Kafka

Derselbe wird noch deutlicher durch Exponenten dargestellt,
welche man aus den Verháltnissen der kleinsten Stirnbreite (im
Punkte des Winkels im Augenhohlenrande gemessen) zu der Schei-
tellinge des ganzen Schádels gewinnt.

Solcherweise ist folgende Reihe entstanden:

Arctomys bobac (Nro. 3773. Landw. Hochsch.) 4651

ž » (4. T foss. Kotlářka b. Prag) 4227

1 foss. Kotlářka b. Prag) 3962
„O 2 oss. Julskab-MB140)91998
i » (0% 8foss. Šárka b. Prag) © 3846
» (4 3073 gew. Ldw. Hochsch.) 3832

Vvěnotájé marmotta (Nro. 8 rec. Mus. boh.) 9:6001
> % ( „2158 Landw. Hochsch.) 3443
n : (SA š ee Ona z tl
» » ( » 2157 » » ) 3303
k ý (072995 $ DZ)
: i ( „4173 foss. Unkeistein) — 3:1606
5 3 ( „ 226 Landw. Hochsch.) 3157
» » ( » 25 oj » » ) 3006

Man sieht, dass die Bobacschádel durchaus einen hóheren Ex-
ponenten besitzen als die Marmottaschádel und man důrfte vielleicht
als eine Grenze zwischen beiden Arten den Exponent 5:7 ansehen;
dies můsste jedoch durch weitere Vergleichungen, die mir nicht
móglich waren, praecisirt werden. Es scheint, dass eine solche scharfe
Grenze existiren důrfte und dass wir solcherweise sogar ein ma-
thematisches Hilfsmittel zur Bestimmung und Unterscheidung beider
Arten gefunden hátten.

Es erůbriet mir noch auf ein Kriterium, welches besonders von
Prof. Dr. A. Nehrine hervorgehoben wurde, aufmerksam zu machen.
Dieses soll in dem Verhalten des untéren Praemolars bestehen. Im
definitiven Gebiss von Are. marmotta soll derselbe dreťrurzelg, von
Are. bobac hingegen zweiwurzelig sein. Ich bezweifle nicht, dass es
bei den recenten Formen vorkommen kann; hingegen aber bei den
fossilen Bobacs aus bohmischen Lokalitáten habe ich eine vollstándige
Úbergangsreihe zusammenstellen kónnen, welche mit einem typisch
zweiwurzeligen Praemolar beginnt und mit einem typisch dreiwurze-
ligen endict.

Es kommen in der Reihe auch Exemplare vor, welche ein er
wachsen der beiden hinteren Wurzel der canze Lánse nach zeigen

Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 203

— eben dieselben Verháltnisse, welche Dr. Scháff in dieser Richtung
bei Marmotte anfihrt.

Fig. 2. Die Praemolaren von 5 Exemplaren der fossilen Arctomys bobac.

Besonders maasgebend ist da das Vorkommen von deutlich drei-
wurzeligem Praemolar, was eigentlich eine Marmotte charakterisiren
soll; und doch gehóren die unseren Murmelthiere nach dem Vorher-
cehenden ganz entschieden zum Arc. bobac. Wenn auch die fossilen
Marmotten (nach Dr. Scháff) dreiwurzelige Praemolaren besitzen, ist
doch ersichtlich, dass dieses Merkmal nicht stichhaltig ist.

Úbrigens soll noch ein weiterer Unterschied existiren, námlich
der, dass Arc. marmotta an dem Praemolare einen kleinen Vorsprung
besitzen soll, der beim Bobac angeblich fehlt. Es ist leicht begreiflich,
dass das Vorhandensein dieses Vorsprunges sehr von dem. Maasse
der Abnůtzng abhángie ist; ausserdem bemerkt noch Dr. Scháff,
dass sich die Sache selbst bei fast oleichen Zahnverháltnissen bei
Arc. marmotta verschieden verhált. Obwohl sich dieser Vorsprung
bei unseren fossilen Bobacs nicht vorfindet, was das Resultat meiner
Bestimmung unterstůtzt, will ich von diesem Merkmal aus den ange-
fůhrten Grůnden keinen Gebrauch machen und úberhaupt sollte daselbe
nur sehr vorsichtie benůtzt werden.

Im fossilen Materiale besitzen die Sammluncen des Museums
des Kónigr. Bóhmen mit kleiner Ausnahme fast alle Knochen des
Skelets. Die Vergleichungen derselben sind jedoch sehr erschwert
durch den Mangel am Vergleichsmateriale von Bobac, welches ůúber-
haupt auch in den fremden Sammlungen selten und unwollstándig ist.

Ich beschránke mich deshalb in diesem Berichte nur auf die
Bemerkung, dass auch die Dimensionen der Extremitátenknochen auf
stattliche Thiere hinweisen und dass die Knochenbrůcke úber dem
Condylus internus am Humerus bei diesen fossilen Bobacs nirgends
fehlt.

Dieselbe fehlt theilweise bei den fossilen Arc. marmotta gánzlich,
theilweise kommt sie jedoch bei einigen vollstándio entwickelt, bei

204 J. Kafka

einigen nur angedeutet vor und erscheint bei den recenten Alpen-
murmelthierem ©ganz regelmássig wieder. Es wáre sehr wůnschens-
werth diesen Umstand auch bei den recenten Steppenmurmelthieren
eingehender untersuchen zu kónnen. Allem Anschein nach war die Er-
haltung der Knochenbrůcke, wie es schon Dr. Scháff hervorgehoben
hatte, bei der Marmotta im Diluvium weniger constant als jetzt, was
beim Bobac nicht der Fall ist. Dieser Umstand wáre dann ein neuer
Beweis der Verschiedenheit beider Arten schon im Diluvium.

Aus den vorstehenden Untersuchungen folet nun:

1. Dass die Unterscheidungsmerkmale beider europaeischen
Arten der Gattung Arctomys beim Schádel im fossilen Materiale sich
nur auf die Stirn- und Nasengegend beschránken, námlich auf die
Gegend, welche úberhaupt fůr die Typen und Gattungen der Naser
charakteristisch ist.

2. Dass die bohmischen Úberreste dieser Gattune zur Art Arctomys
bobac Schreb. gestellt werden můssen.

9. Dass die Grósse der diluvialen Arctomys marmotta und
deren Abnahme in der recenten Zeit vermuthen lásst, dass auch diese
Art zur damaligen Zeit ein Steppenthier oder wenigtens ein Thier
des Flachlandes war und dass die Abnahme der Grósse besonders
den veránderten Lebensbedingungen zuzuschreiben ist.

4. Dass schon im Diluvium ein deutlicher Unterschied zwischen
beiden Arten vorhanden war, so dass eine Annahme der Abstammung
von einem gemeinsamen Vorfahren beider Arten im Diluvium nicht
móglich ist und weiter, dass ihre Verschiedenheit von der Zeit durch
Abnahme der Grósse bei dem Alpenmurmelthier nur gesteigert wurde.

Das Vorkommen der Murmelthiere in der Umgebung von Prag
ist von hohem Interesse. Vor einigen Jahren machte mich schon
mein hochgeehrter Lehrer Prof. Dr. Ant. Frič in der Ziegelei Ko-
tlářka bei Podbaba auf die Gánge aufmerksam, welche in den obersten
Partien des Diluviallehms vorkommen. Diese Gánge fůhren von der
oberen Grenze des Lehms schráeg in die Tiefe, sind ziemlich breit
und mit einer dunkleren Masse ausgefůllt, .wodurch sie von dem
úbrigen gelben Lehme cganz deutlich abstechen. In diesen Gángen
kommen meist an dem unteren Ende zahlreiche Úberreste von Steppen-
murmelthieren und anderen Šteppennagern (besonders Ziesel und
Springmaus) vor; in den hoheren Lagen sind sie oft mit Úberresten
anderer Nager und kleinerer Thiere fórmlich ůúberfůllt.

Die Erscheinung, dass ganze Skelete da angeháuft vorkommen,

hi

Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 205

lásst ganz richtig vermuthen, dass die Thiere selbst in diesen Gángen
zu Grunde gegangen Sind und man kann sich die Entstehung der-
selben Gánge nicht anders aufkláren, als dass sie von den Murmel-
thieren gegraben wurden. Die hóchsten Lehmlagen, in welchen diese
- Gánge vorkommen, sind ziemlich máchtig und ungeschichtet, was
auch auf ihren subaerischen Ursprung wáhrend der Steppenzeit hin-
weisen důrfte. Unter denselben befinden sich noch mehrere, deutlich
(auch durch die Farbe) abstechende Lagen, welche theils vom gelben
ungeschichteten, theils vom rothgelben oder rothbraunen, geschichteten
Lehm und důnnen schwarzbraunen humósen Lagen gebildet sind. Und
in diesen tieferen Lagen kommen erst die UÚberreste der ůbrigen
Diluvialfauna, námlich der sogenannten Weide- und Glacialfauna
vor. Zu den seltenen Erscheinungen in diesen Lóssschichten gehóren
die Úberreste der grósseren Raubthiere und besonders der jůngeren,
sogenannten Waldfauna. Die ersteren liegen in den tieferen Lagen
nahe den Rhinoceros- und Mammuthresten, die letzteren in den hoheren
Lagen nahe der Šteppenfauna. Ich will da nicht die Reihenfolge
dieser Befunde weiter erórtern und mache nur darauf aufmerksam,
dass diese Erscheinungen, welche fiir die Beurtheilung des Alters
der einzelnen Faunen maassgebend sind, darauf hinweisen, dass die
Steppenfauna unter den diluvialen Faunen Bóhmens nebst der Wald-
fauna die jůneste ist und dass die grossen Dickháuter ihr jedenfalls
vorangesangen sind. Fůr dieselbe Auffassung sprechen auch andere
Vorkommnisse, besonders die, welche mir aus der Umgebung von
Beraun bekannt sind. In den silurischen Kalksteinen dieser Ge-
gend kommen zahlreiche Spalten, Klůfte und Schluchten vor,
welche Úberreste von der Diluvialfauna beherbergen. In den álteren
Bildungen dieser Art, welche durch einen rothgelben, harten, kalk-
reichen Lehm charakterisirt sind, kommen nebst einigen Spuren der
Glacialfauna (Gulo borealis) Úberreste des Rhinoceros, des Elens und
einiger Raubthiere (Lupus, Ursus, Hyaena) vor.

Von Steppenthieren ist da noch keine Spur zu finden. In den
jůngeren jedoch, welche mit einem weichen, gelben Lehm gefůllt sind
kommt eine jingere Waldfauna vor, welche besonders durch Uervus
elaphus, Cervus capreolus, Felis lynx, Lupus vulgaris, Ursus aretos
etc. reprásentirt ist. Und unter dieser Fauna wurde noch ausser
Lutra vulgaris, Camis vulpes, Anas boschas auch Arctomys bobac
sichergestellt*“).

*) Diese Fauna wurde durch Herrn S. Neumann, Ingenieur in den Šteinbrů-
chen des Beraunflussthales entdeckt.

206 J. Kafka

Das steht wohl mit dem Charakter der damaligen mitteleuro-
paeischen Steppendistricte in keinem Widerspruche, da die Existenz
von Flissen, Seen und Waldungen in den angrenzenden Gebieten der
Steppe nicht ausgeschlossen ist.

Jedenfalls fállt also die Erscheinung der Steppenfauna bei uns
an das Ende der Diluvialepoche und mit der Existenz der jůngeren
Waldfauna zusammen.

Ich glaube, dass diese Verháltnisse auch mit denen von Zudslavitz
in Sůdbohmen úbereinstimmen, obwohl Dr. Woldřich zu anderen Fol-
gerungen gelangt ist. Dr. Woldřich nimmt námlich an, dass die
beiden dortigen Spalten nach einander gefůllt wurden, námlich so,
dass die von ihm mit I. bezeichnete Spalte zuerst mit den Úberresten
der Mischfauna der Glacial- und Steppenzeit und dann erst die Spalte
II. mit der Mischfauna der Weide- und Waldzeit gefůllt wurde. Er
sucht dasselbe auch dadurch zu erkláren, dass die Spalte II. sich
erst dann durch eine Senkune der Felsen gegen das Thal gebildet
hat, als die Spalte I. vollstándie cefůllt oder durch eine Verschiebung
der Felsmassen unzugánglich geworden ist. Aus diesen Voraussetzungen
folgert er, dass die Steppenfauna der sogenannten Weidefauna, námlich
den grossen Dickháutern vorangegangen ist, was im vollen Wider- -
spruche zu dem unbestreitbaren Faktum, welches uns die regelmássie
gelagerten Lehmschichten in der Umgebung von Prag darbieten, steht.
Im Gegensatz zu Dr. Woldřich nehme ich jedoch an, dass die beiden
Spalten zur gleichen Zeit existirten und ganz unregelmássieg, theils
wechselweise, theils auch eleichzeitig auscefůllt werden konnten,
wie es die Art ihrer Fiillung durch die Thátigkeit der Raubthiere,
des Menschen und durch die subaerischen Bildungen mit sich bringt-

Solcherweise konnte die Einlagerune der Úberreste der Steppen-
fauna in der Spalte I. erst dann stattfinden, als schon in der Spalte
II. die Úberreste der Weidefauna eingelagert wurden und die Úber-
reste der Waldfauna sich ansammelten.

Man kann also fůr Bóhmen aus den hier hervorgehobenen Grůnden
mit voller Sicherheit schliessen, dass nicht lange nach der sogenannten
Glacialzeit, als unsere Gegenden einen parkáhnlichen Charakter mit
zunehmender Bewaldung und einigen Tundraáhnlichen Distrikten be-
kamen, hier Rhinoceros und Mammuth mit den úbrigen Reprásen-
tanten der Weidefauna, mit den grossen Raubthieren und auch mit
dem Menschen erschienen sind und dass nachher auch die Šteppen-
fauna von Osten her eindrang, da sich unterdessen die klimatischen
und Bodenverháltnisse so weit verándert haben, dass inzwischen unter

Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 207

den schon grósseren Waldungen wirkliche Šteppendistrikte entstanden
sind.

Obwohl die Lagerunesverháltnisse in den Lóssschichten der Um-
gebuneg von Prag keinen Zweifel úbrie lassen, dass die Steppenfauna
ziemlich spát nach der Weidefauna sich hier eingesiedelt habe, ist es
nicht ausgeschlossen, dass dieselbe in andere mitteleuropaeische Ge-
genden etwas frůher eindringen konnte als in das fůr sie minder zu
gáneliche Bóhmen und man kann dadurch auch das erkláren, dass
an einigen Stellen beide Faunen (die Weide- und SŠteppenfauna)
vermischt vorkommen, so z. Beisp. nach Dr. Nehring bei Thiede.
Es ist an dieser Stelle nur das auffallend, dass in dieser Mischfauna
die Úberreste von Rhinoceros und Mammuth in den hóheren, die Úber-
reste der Steppenfauna in den unteren Lagen háufiger sein sollen.
Es ist jedoch móglich, dass diese Erscheinung auch durch die Unregel-
mássickeit, mit welcher die Úberreste in die Klůften der dortigen
Gypsfelsen gelansten, erklárt werden kann.

In die Periode der Existenz der Steppenfauna bei uns fállt
noch die Einbůrgerune und Vermehrung der Waldfauna. Hinsichtlich
der weiteren Details dieser Sache muss ich jedoch auf meine bevor-

stehende, ausfůhrlichere Arbeit verweisen.

15.

Mineta a rula dolů Kutnohorských.
Podává prof. Jan Vyrazil v Brně.

Předložil dne 8. března 1889 K. Vrba.

I. Mineta.

Při dolování na Skalce za vrchem Kaňkem poblíž Kutné Hory,
narazilo se v rule druhé štoly ve hloubce 120 m. na straně jižní
a v hloubce 180 m. třetí štoly na straně západní na žílu horniny
52 m. mocnou. Tato jest v třetí štole na pohled nezvětralá upomí-
najíc vzhledem svým na kersantit; má poblíž ruly barvu černohnědou,
která přechází směrem ku středu žíly v barvu černozelenou; jest
prorostlá hojnými lesklými lupénky černé slídy, někdy pyritem a kře-
menem.

Na žíle ze štoly druhé jest hornina zvětralá, šedá neb šedo-
zelená s lesklými, bílými neb nažloutlými šupinami slídy; obsahuje
mnoho křemene, pyritu, magnetového kyzu a jest méně tvrdou než
v předešlé žíle. Hustota — 2'80.

Broušené lístky z pokraje horniny (3. štoly) mají jiné vlastnosti
a tvářnost než lístky ze středu žíly. Tam kde se hornina s rulou
stýká, jeví se pod drobnohledem jako temně hnědá i v nejjemnějších
průřezech jen málo průzračná hmota, ze které vynikají šestiúhelníky
čirého apatitu, světlé hnědé lístky biotitu a větší slabě zelené kry-
staly poněkud zrušeného augitu. Teprvé v místech vzdálenějších od
ruly a při zvětšení 400 X, jest vše průzračnějším, orthoklasová zá-
kladní hmota jest patrnější, jsouc naplněna nesčetnými světle zele-
nými mikrolithy augitovými, jemnými lístky biotitovými a černými
tečkami magnetovce. Jest to kontakt endogenní, hornina pak dle
těchto svých součástek s augitovou minetou se strukturou holokry-
stalinickou a S mikrophanerokrystalinickou základní hmotou.*)

*) C. Vrba, die Griůnsteine des Přibramer Erzreviers, Tscherm. Min. Mithei-
lungen 1877, kde popsána podobná mineta z dolů Příbramských.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 209

Augitové krystaly jsou na rozhraní ruly světle zelené, velmi
slabě dichroitické ; v místech od ruly vzdálenějších zaměňují barvu
svou v temnější špinavě zelenou a stávají se jemně vláknitými podél
kolmé osy. Ve středu žíly jsou krystaly augitové barvy jako tráva
zelené, značně dichroitické, na polech roztřepené, jednotlivá vlákna
leží těsně a rovnoběžně vedle sebe. Pokraje augitových krystalů
jsou posázeny černými tečkami magnetovce a zrnky rudohnědými;
uvnitř obsahují krystaly vrostlice apatitové.

Z toho viděti, že přeměňoval se zde augit v amfibol a nastalo
tak zv. uralitisování, které zvláště uprostřed minety pokročilo tak
daleko, že z původního augitu nezůstalo ani stopy a jen z průřezu
možno souditi na původ augitový.

Vedle těchto velikých krystalů nalézá se ve hmotě základní
hojné množství augitových mikrolithů barvy zelené nebo hnědozelené,
které se též v těch místech přeměnily v amfibolové jehlice, kde ura-
litisování velkých augitových krystalů pokročilo.

Někdy nastupuje jiný spůsob proměny, který záleží v tom, že
železo (mangan ?) se vylučují, což prozrazuje se tím, že se pone-
náhle odbarví, trhlinky se množí a často se vylučují černá magnetová
zrnka, neb černé a hnědé tečky kysličníku železitého. Že pak kyse-
lina uhličitá při této proměně nejvíce působí, dosvědčují podobné
průseky augitové, které jsouce na okraji vždy od rozložené slídy
žlutavě sbarveny, někdy pravidelně, jindy nepravidelně omezeny, ky-
selinou solnou šumí.

Ve středu žíly minetové vymizely — rozkladu podlehly — au-
sitové mikrolithy i jemné listky slídové, zanechavše hnědé sbarvení
základní hmoty.

Biotit tvoří tabulky šesterečné, někdy vyhlodané, laločnaté se
zonální strukturou, barvy kaštanové na pokraji temnější než uprostřed.
Na podélném průřezu jsou barvy světle žluté jako sláma s pokrajem
temnějším, posázeny sporými zrnky magnetovce; podél ruly bý-
vají více méně rovnoběžně seřaděny, zprohybány, přelámány, jevíce
Auktuační pohyb hmoty základní; někdy leží těchto lístků slídových,
značně pleochroitických více těsně vedle sebe a jsou jen jemnými
proužky hmoty základní odděleny.

Větráním stává se pokraj neurčitým, temnějším a širším, při
čemž vylučuje se mnoho teček limonitových; na destičkách šeste-
rečných viděti pak zelené jehly, které pravidelně úhel 1209 svírají,
přes celou délku plochy sahají, jsouce sestaveny v řadách rovno-
-běžně ku okraji biotitu; jsou to jehlice sagenitové. Rozložené lístky
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 14

210 Jan Vyrazil

slídové jsou mimo to na mnohých místech naplněny zelenými a ru-
dými zrnky, které silně lámou světlo a polarisují živými barvami;
zrnka ta patří nejspíše epidotu a rutilu.

Apatit, který se slídou a augitem nejdříve se vyloučil, tvoří
bezbarvé hranoly, zakončené oblými plochami jehlanovými; někdy
jsou sloupky jeho přelámány, kousky pak leží v přímce aneb obloučku
za sebou. Hranolky apatitové mají v sobě vrostlice hnědé neb černé
hmoty původní.

Bezbarvý křemen v minetě zarostlý neutrpěl změny, je-li na
pokraji ruly; kusy uvnitř minety jsou korrodovány, okolo nich pak

augitové mikrolithy někdy paprskovitě seřaděny.

Macnetit jest v obyčejných tvarech hojný a to buď ve větších
aneb menších krystalech. Pyrit tvoří světle žlutá kovově lesklá zrna,
zřídka krystaly.

Živcová hmota jest v místech rule blízkých čirá a v ní jsou
uloženy ostatní nerosty, tam však jest hnědá, kde se rozrušily augi-
tové a slídové mikrolithy. V polarisovaném světle jeví modrou barvu
(1. stupně), při čemž naznačuje tvoření se jednotlivých orthoklasových
krystalů, které se seřaďují v paprskovité shluky.

Mineta ze štoly druhé, z jižní strany je úplně zvětralá; lístky
z ní vybroušené ukazují na orthoklasové, světle hnědé hmotě temnější
hnědé neurčité čáry, naznačující obrysy zrušené slídy. Na tabulkách
šesterečných možno pěkně poznati sagenitové jehlice. Partie špinavě
zelené, vláknité jsou vyplněny chloritickou hmotou, která povstala
z původního augitu přeměněného později v amfibol. Bezbarvá místa
jsou křemen, který jest provázen pyritem a magnetitem. Malá, někdy
zakulacená neb srdcovitá zrnka barvy zelené neb rudé ležící vždy
u zrušené slídy, jsou epidot a rutil. Všude tam, kde jest hornina
více rozložena, jsou druhotně přimíseny vápenec a křemen.

II. Rula.

V dolech Kutnohorských nalézá se všude rula v rozličných od-
rudách. V otevřeném lomu na Kaňku je šedá zrnitě plástevnatá se
silně lesklými lupénky tmavé slídy, stejně roztroušenými zrnky kře-
mene a živce; místy táhnou se v ní bílé pruhy křemenné s vylou-
čenými ena Granáty a jiné nerosty nejsou pouhým okem
poznatelny; hustota ruly této = 2:05.

Na vrchu Kuklíku, od Kaňku 500 m. vzdáleném, jest rula plá-
stevnatá, patrně páskovaná a Šupinatá; rozeznati lze v ní zprohybané
vrstvy křemene, živce a slídy.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 211

V šachtě na Skalce rozeznati lze různé druhy ruly, z nichž
uvádím:

a) břidličnatou rulu, ve které tmavá slída převládá nad kře-
menem a živcem, jež pouhým okem nesnadno jest poznati. Rula tato
štípe se v tenkých deskách.

b) páskovanou rulu, jež se nachází vedle minety a tvoří pře-
chod od ruly plástevnaté do křemenité; zrno slídové je mnohem
menší než u prvé.

c) křemenitou, hornicky křemencem zvanou, která tvoří jen žíly
nebo menší vrstvy a složena jest z jemnozrných součástek pouhým
okem nerozeznatelných. Připojiti musím, že tyto jednotlivé odrudy
jedna v druhou přecházejí, tak že jest nesnadno stanoviti jejich
meze.

Dle množství řadí se nerosty v nezvětralé rule takto:

Křemen, tmavá slída, živec, granát, andalusit, zoisit, velmi málo
muskovitu, rutilu, magnetitu, pyritu, cirkonu a turmalinu.

Křemen převládá ve všech odrudách ruly. Bezbarvá, čirá velká
zrna skládající se z více rozličně orientovaných jedinců jsou plná
dutin, které leží hustě v řadách vedle sebe, přecházejíce z jednoho
jedince křemenného do druhého. Dutinky, naplněné tekutinou (někdy
s pohyblivou libelou) jsou velmi malé, buď kulaté, buď protáhlé,
zřídka nepravidelně ohraničené; vedle těchto jsou biotitové a apati-
tové vrostlice dosti hojny. ;

Na Kaňku jsou zrna křemenná velikosti rozmanité, větší střídají
se s menšími, mezi nimi spořeji nachází se živec zarostlý v množství
různém.

Biotit jest v příčných průřezech žlutohnědý, zřídka pravidelně
omezen, obyčejně laločnatý, Podélné průřezy jsou barvy jako sláma
žluté na koncích rozčleněné, někdy prohnuté, často v pruhy sesta-
vené a značně dichroitické.

Tmavá slída podléhá ze všech součástek ruly nejdříve proměně,
vylučuje se z ní totiž hydroxyd železitý, tvoří se epidot a chlorit,
při čemž slída sama zbělá. Odbarvení hnědé slídy lze takto sledo-
vati: Na počátku rozkladu tmavá slída uvnitř nejdříve sezelená, pak
zbělá, podržuje však na pokraji původní hnědou barvu nebo později
zelenou barvu; konečně i tato barva se ztratí a lístek slídový jest
pak bezbarvý, jen na pokraji temnými tečkami a černými čárkami
vyloučeného kysličníku železitého posázený. V polarisovaném světle

14*

22 Jan Vyravil

chová se jako muskovit. Při tomto pochodu tvoří se epidot*), který
se objevuje již v počátcích rozkladu, mnohdy v žlutém na pohled
nezvětralém biotitu, buď jako jemné žlutavé tečky, které jsou ulo-
ženy buď jednotlivě nebo ve skupinkách a řádkách v podélných prů-
řezech slídy, nebo tvoří žluté jehlice **), které se v úhlu asi 609
protínají. Velikost jejich jest různá, dosahujeť až 0:06 mm. délky
a 0:004 mm. šířky. Na některých místech, jako v křemenci na Skalce,
jsou při 150 X zvětšení sotva průsvitny a v takovém množství na-
kupeny, že se tím stává drobnohledný lístek skoro neprůzračným.

Nejvíce slídy má rula břidličná na Skalce, křemenec poměrně
nejméně a nejmenší kousky. V lomu na Kaňku jest slída uložena ve
větších aneb menších shlucích často i páskách.

Živec draselnatý je čistý, průzračný, bez krystalových ploch,
s úplně vyvinutou štípatelností. Velikost i množství jeho jest měnivé.
V lomu na Kaňku nachází se ve velkých zrnech, kdežto na Skalce toliko
malá zrna tvoří. V rule na Kaňku zdá se to býti vždy mikroperthit
se vřetenovitými vrostlicemi albitovými, který svým zvláštním hed-
bávným leskem i bez polarisovaného světla se snadno poznává. Roz-
kladem se kalí.

Živce sodnato-vápenaté jsou vždy pravidelně ostře omezeny,
majíce podobu krátkých i delších sloupkův ukončených někdy i je-
hlanem ; barvou a slabou průzračností nelíší se od živce draselnatého.
V polarisovaném světle jeví jemné rýhování, ve středu jeví se tečky
a tenké čárky, což poukazuje na počátek rozkladu v muskovit a ka-
olin. (Celkem jsou plaegioklasy méně rozšířeny než živec draselnatý.

Jakožto vrostlice pozorovány jsou v mikroperthitu na Kaňku
a Kuklíku: apatit v bezbarvých hranolech s jehlanem, tmavá slída,
křemen a cirkon.

Výše uvedené nerosty, křemen, slída a živec nejsou v určitém
pořádku v rulách uloženy a jen tam, kde rula je vrstevnatá, jsou
„více méně od sebe odděleny; tak na Kuklíku střídají se tři pruhy
často sprohybané, totiž první pruh bezbarvých velkých zrn křemenných,
druhý pruh slídový, naplněný slídou, andalusitem, zoisitem a malými
zrnky křemennými a třetí pruh živcový.

Granát barvy růžové neschází žádné rule a jest zřídka ostře
pravidelně ohraničen. Obyčejně jsou zrna zakulacená, někdy prodlou-
žena i siťovitě roztrhána a buď jednotlivě roztroušena aneb ve sku-

*) C. Foullon, Úber die Gesteine u. Min. des Arlberger Tunnels. Jahrbuch
der k. k. geolog. Reichsanstalt 1885.
**) Dr. E. Kalkovský, Elemente der Lithologie 1886.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 213

pinách shloučena; granát tento obsahuje velmi mnoho vrostlic, dutiny
někdy pravidelně omezené a žluté hranolky rutilu.

Čirý zoisit jeví často obrysy ostré, jeho průřezy příčné jsou
šestihranné, někdy poněkud zakulacené, průřezy podélné jsou lišto-
vité na obou polech zaokrouhlené; někdy tvoří pouze zrna. Štípa-
telnosť bývá přerušena a průmět na ploše řezu jeví se jako čára
trhaná.

Zojsit obsahuje tekuté vrostlice dvojího druhu: Jedny mají tvar
jemných bublinek a jsou uloženy uprostřed krystalů, druhé tvoří je-
hlance (negativné) s libelou uvnitř. Vedle těchto uzavírají krystaly
zoisitové bezbarvé, někdy skalené vrostlice nerostné v podobě válečků.
—— Andalusitové krystaly tvoří bezbarvé hranoly ostrých přímo-
čarých obrysů s dokonalou štípatelností, která se jeví v četných vedle
sebe ležicích trhlinkách. Na některých místech na Kaňku a Skalce
vyskytují se jako violově červené krystaly se silným pleochroismem ;
a — temně violově, db — červeně, c = slabě zelené až skoro bez-
barvé. Tyto zbarvené krystaly jsou vždy ve skupinách v podobě
tenkých a dlouhých hranolů podélně a příčně štípatelných, jež jsou
pravidelně ukončeny jehlanem; bývají často až 10 X delší než širší,
kdežto při zoisitových krystalech jest délka 3 X větší šířky. Nej-
větší zbarvené krystaly mají délku 0:8 mm., šířku 0:02 mm. ; největší
bezbarvé jsou 07 mm. dlouhé, 0:1 mm. široké.

V křemenci na Skalce objevují se vedle větších krystalů anda-
lusitových i malé krystaly pouze na příč štípatelné, hustě nakupené,
které upomínají svým tvarem na jehly silimanitové.

V každé rule Kutnohorské se naskytá zoisit vždy v menším
množství než andalusit.

Rutil tvoří hranoly jako ocel šedé, na obou koncích jehlany
ukončené a vyskytuje se někdy i ve vrostlicích; těžko se rozkládá
a proto nalezá se v rulách skoro úplně neporušen; nejvíce se ho
nalezá v nerozložené rule na štole „14 pomocníků“ a v rule vedle
minety.

Muskovitu jest velmi pořídku.

Apatit obyčejného tvaru není hojný.

Magnetovec zřídka se objevuje, za to však pyrit jest velmi
rozšířen.

Turmalín nalézá se v křemenitých vrstvách.

Přecházejíce od těchto nezvětralých odrud ruly ku zvětralým,
„jež nalezají se uvnitř dolu v „Ryžském couku“ a ve štole „14 pomo-
cníků“, shledáváme že makroskopicky nelze je od sebe děliti, ačkoliv

214 Jan Vyrazil

povstaly z rozličných odrud ruly. Jsou obyčejně drobivy, barvy še-
dozelené, na některých místech temně zelené, na omak drsné, proni-
knuty pyritem a galenitem.

V této zvětralé rule pokročil rozklad biotitu mnohem dále než
jak výše bylo uvedeno; zúplna se odbarvil a nezanechal po sobě bý-
valých obrysův, tak že těžko lze jej bez polarisovaného světla na-
lézti; vždy však zůstavil jehlice buď při 609 skoro pravidelné se
promítající, aneb v keříčky seřaděné v množství značném. |

Při malém zvětšení jsou to černé jehly, při 750 X zvétš. mají
barvu zelenou a tvar podélně rýhovaných hrotovitých hranolků s je-
hlany; jsou pak 0-08 mm. dlouhé a 0004 mm. široké.

Vedle těchto jehel nalézají se vždy zrnka a krystaly rozličného
tvaru, barvy zelené, jež pokládány jsou za epidot.*)

Křemen jest čirý s hojnými vrostlicemi, mnohdy s četnými trhli-
nami, které se táhnou podél řad vrostlic kapalínových.

Živec draselnatý a sodnato-vápenatý jsou v málo zvětralé rule
poprášeny žlutavohnědými proužky a hromádkami; v rule zúplna
zvětralé jsou přeměněny dílem v hnědý kaolin, dílem v bezbarvý neb
zelený muskovit, který je složen z jemných často paprskovitě neb
i růžencovitě srovnaných lístků.

Oba druhy pseudomorfosy naskytají se buď pohromadě, nebo
každý zvlášť, tak že příčinou tohoto rozdílu není chemická různost
původní hmoty.

Zojsit zůstává čirým a úplně nazměněn. Též cirkon zůstává
čistým, někdy však má obal žlutavý. Granátu je málo a jest vždy
proměněn v žlutavo-zelenon hmotu.

Andalusit se rozložil.

Rutil tvoří hranolky ocelové barvy.

Zvláštního povšimnutí zasluhuje rula z míst, kde se objevuje
kronstedtit. Ona jest barvy zelené, naplněna světlými bělavými šu-
pinkami biotitovými, bílým křemenem, který jest obklopen zelenavou
hmotou, jež není na omak mastná, spíše drsná a obsahuje mnoho
pyritu.

Na některých těchto místech zvláště v trhlinách horniny, na-
lézá se zelená, bezbarvá, měká hmota (jako hlinka) podobajíc se
Příbramskému lillitu. Vedle této lze někdy viděti jemný povlak ak-

*) C, Foulon, Die Gesteine und Minerale des Arlberger Tunels.
Fr. Becke, Die Gesteine der Halbinsel Chalkidece, Mineralog. Mitthei-
lungen von G. Tschermak 1878.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 215

samitový, jindy shluk více méně lesklých a vyvinutých krystalů kron-
stedtitu, vytvořených na pyritu v sousedství ocelku.

Chtěje poznati vlastnosti zelenavé hmoty lillitové, zhotovil jsem
několik průřezů z druhého naleziště, ze štoly „14 pomocníků“.

Vybroušený lístek obsahoval:

Křemen, zoisit, bezbarvou, slídě a kaolinu podobnou hmotu,
zvětráním živců povstalou, veliké množství laločnatých, roztrhaných
na pokraji zoubkovitě rozhlodaných zrn pyritových, od kterých se
táhne zelená, buď v hromádkách neb vláscích seřaděná hmota lillitová,
kterouž jsou druhotné nerosty zbarveny.

Že zelená hmota vytvořila se vyluhováním pyritu a nikoliv bio-
titu, lze souditi snadno z té okolnosti, že vždy vázána jest na pří-
tomnosť pyritu, neboť místa bez pyritu jsou bezbarvá. Rozpouští se
v kyselině solné a reaguje na železo.

Ku konci připojuji, že jsem vybrousil shluk jehel kronstedti-
tových, hustě mezi sebou propletených. Tyto tvoří pod drobnohledem
skomolené jehlany *) na sobě nastavené, od společného středu papr-
skovité se rozcházející, zřídka rovně ohraničené, obyčejně vypuklé.

Při velkém zvětšení jsou velké krystaly uvnitř neprůzračny,
tmavy, neleskly, jen na koncích průsvitny; menší jemnější krystaly
propouštějí světlohnědou barvu se světlejšími a tmavějšími odstíny.
Jsou značně dichroitické, w — tmavé olivově zelené, až černozelené,
e — sepiově hnědé barvy. Prostor mezi jednotlivými krystalky kron-
stedtitu vyplněn jest žlutými zrnky sideritu.

Ke konci jest mi milo, že mohu vzdáti srdéčné díky p. proí.
K. Vrbovi za laskavou radu a p. hornímu správci Aug. Landsingroví
za laskavé poskytnutí hornin ku této práci.

*) K. Vrba, Cronstedtit v. Kuttenberg, Sitzungsberichte d. k. bohm. Gesell-
schaft der Wissenschaften, 1886.

16.

Kritické příspěvky k některým sporným otázkám
vědy hudební.

Předložil Karel Stecker, lektor hudební thěorie na c. k. české universitě v Praze,
dne 22. března 1889.

Citované spisy:

H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage
fůr die Theorie der Musik. Braunschweig, Fr. Vieweg. 1877.

M. Hauptmann, Die Natur der Harmonik und der Metrik. Leipzig, Breitkopf ©
Haertel. 1853.

Ar.v. Oettingen, Harmoniesystem in dualer Entwickelung. Dorpat und Leipzig,
W. Glaeser. 1866.

H. Riemann, Musikalische Syntaxis. Leipzig, Breitkopf © Haertel. 1877.

Idem, Skizze einer neuen Methode der Harmonielehre. Leipzig, Breitkopf ©
Haertel. 1880.

Idem, Die objective Existenz der Untertóne in der Schallwelle. Cassel, Fr. Luck-
hardt. 1875.

Idem, Musik-Lexikon. Leipzig, Max. Hesse. 1887.

O. Hostinský, Die Lehre von den musikalischen Klángen. Prag, H. Dominicus.
1879.

Idem, Nové dráhy vědecké nauky o harmonii. (Hud. časopis „Dalibor,“ 1887,
čís. 1.—7.) Praha, Urbánek.

H. Bellermann, Die Grógse der musikalischen Intervalle als Grundlage der
Harmonie. Berlin, Jul. Springer. 1873.

E. Grell — H. Bellermann, Aufsátze und Gutachten ber Musik. Berlin, J.
Springer. 1887.

Th. Lipps, Psychologische Studien. Heidelberg, G. Weiss. 1885.

C. Stumpf, Tonpsychologie. I. Leipzig, S. Hirzel. 1883.

E, Mach, Einleitung in die Helmhotz'sche Musiktheorie. Graz, Leuschner © Lu-
bensky. 1866.

I dem. Beitráge zur Analyse der Empfindungen. Jena, G. Fischer. 1886.

Fr. Studnička, Úvod do fysikální theorie hudby Helmholtzem zbudované. Praha,
Grégr © Dattel. 1870.

W. Wundt, Grnndzůse der physiologischen Psychologie. Leipzig, W. Engelmann.
1887.

G. Engel, Aesthetik der Tonkunst. Berlin, W. Hertz. 1884.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. PV

O. Tiersch, Elementarbuch der musikalischen Harmonie- und Modulationslehre.
Berlin, R. Oppenheim. 1874.

H. Mendel, Musikalisches Conversations-Lexikon. Berlin, L. Heimann. (1., 1870.)

E. Breslaur, Der Klavier-Lehrer. Musik-paedagogische Zeitschrift. Berlin, Wolf
Peiser. 1887.

Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft. Leipzig, Breitkopf « Haertel
1885. 1886. 1887. 1888.

Fr. Chrysander, Jahrbůcher fůr musikalische Wissenschaft. Leipzig, Breitkopf
© Haertel. I. 1863.

L.

Dle nejnovějších pozorování nejsou tóny krytých píšťal prosty
svrchních tónů (Helmhotz, Die Lehre v. d. Tonempfindungen, str. 103.
a 157.); tolikéž ladičky opatřené přístroji resonančními (Vierteljahrs-
schrift £. M., 1886, str. 188.). Každý zvuk je složitý, obsahuje partialní
tóny svrchní, jiohž slyšitelnosť a síla jevívá se v různých odstínech.

Obsahuje zvuk též tóny spodné čili nic? Myšlénka tato leží na
snadě, poněvadž nepopíratelna jest existence tónů diferenčních.

Nepřekvapí tudíž asi nikoho příliš tvrzení Riemannovo (Mus.
Syntaxis, str. 3.), že „to, co zoveme tónem, není než střediskem řady
tónů v obou směrech, nahoru i dolů, kteréž vzhledem k jich intensitě
čím dále od středu, tím jeví se býti slabšími posléz úplně mizíce, a
jichž souhrn sluší nám označiti jakožto zvuk“. Aby tvrzení toto doložil
co možná nejpádněji, vypravuje Riemann na str. XIII. právě uvede-
ného spisu:

„Podařilo se mi učiniti objev, že struny dusítek prosté, jež od-
povídají spodním tónům jistého udeřeného tónu, činí kmity nejen čá-
stečné nýbrž i totalní, čímž spodní tóny stávají se slyšitelnými.“

Důležité toto odhalení sdělil Riemann písemně Helmholtzovi,
očekávaje pevně, že Helmholtz souhlas svůj s ním sdělí a odůvod-
něnost nového výzkumu jen dotvrdí.

Helmholtz však na str. 587. svého spisu „O pocitech hudebních“
prohlašuje, že „s objevem Riemannovým není mu možno vysloviti se
souhlasně a po jeho náhledu Riemann patrně v omyl dal se uvésti
okolností, že na nástrojích silné resonance každým prudkým otřesem,
tudíž i prudkým úhozem na klávesy, některé struny nahodile mohou
se dostati do chvění, arci beze všeho zřetele k jich tónové výšce.“

Než nejen Helmholtz vydal Riemannovi svědectví tak málo pří-
znivé, i sám tvůrce dualismu Oettingen jej opouští, — o jiných prapor
zradivších „harmonických dualistech“ (Riemann, Lexikon str. 241.)
nemluvě, — a svědčí proti němu. Tak čteme v Riemannově „Musi-

218 Karel Stecker

kalische Syntaxis“ na str. 121: „Professor Oettingen sděluje se mnou,
že jemu ani za nočního ticha nepodařilo se na klavíru postihnouti
spodních tónů.“ K tomu dokládá dále Riemann: „A byť by i veškery
autority světa povstaly hlásajíce: „Ničeho neslyšíme,“ i tehdáž byl
bych odhodlán dáti jim v odvetu, že tedy já jediný přece něco slyším,
a to něco nad míru jasného a zřetelného!“ Ejhle, Galileo Galilei na
obzoru hudebním!

Abychom však nebyli v nejasnu, jakým způsobem pojímá Riemann
tóny spodní, přihlédněme blíže ke stanovisku jeho, jež vyslovil v té
příčině ve své studii „Die objective Existenz der Untertóne in der
Schallwelle.“ "Tóny spodními, o nichž zde pojednává, nejsou vůbec
míněny spodní tóny jednoho zvuku, nýbrž společné tóny spodní dvou
zvuků současně zaznívajících,tedy vlastně nicjiného než tóny kombinační.
Helmholtz zove je tóny differenčními, Riemann však přesně tak tvr-
diti nemůže, poněvadž prvý jeho kombinační tón spodní není, jako
u Helmoholtze, diferencí výšek obou tónů, nýbrž rovná se vždy „je-
dničce, ať jsou relativní výšky znějících tónů jakékoliv, jsou-li
jenom navzájem prvočísly. Tím tedy neobjevil Riemann vlastně nic
nového, poněvadž o existenci tónů spodních jako tónů kombinačních
nestává pochybnosti, byť i jeho tóny spodní od Helmholtzových se
lišily. Za to však padá zde na váhu výrok Riemannův (1. c. str. 9):
„Svrchovaně obdivuhodna je snaha pojímání našeho, získati intervalu,
jehož se týče, vždy náležité jednoty zvukové v pevném podkladu jeho
základního tónu. Jakmile tato jednota nalezne ohlasu v prvním spo-
lečném tónu spodním, ustaneme ostatnách tónů spodmách dále nepojí-
majíce; tyto naopak, jakožto spodní tóny tónu kombinačního, splý-
vají s tímto v jedno, právě tak, jako vesměs splývají tóny spodmí
s jediným, o sobě zaznávajícím tónem.“ Tedy nic více, nežli jeden tón
kombinační dvou současně znějících zvuků: jediný zvuk sám o sobě
nemá žádných tónů spodních, poněvadž s mém splývají v jedno! Tím
také vysvětluje se, co Riemann dokládá na str. 11: „Spodní tóny
jakožto integrující součástky jistého zvuku vědy zůstávají skryty;
evidentní je zde nutnost, že věčně souzeno nám státi před branou
uzavřenou |“

Tak tedy Riemann sám vlastně nucen je popříti „objektivní
existenci tónů spodních,“ a pojímáním subjektivním nám arci nemůže
býti poslouženo. Aby však“theorii své přece v něčem zjednal půdy proti
Helmholtzovým výzkumům, praví na str. 7: „Kdyby při pozorování
(uvědomělém pojímání) tónů spodních skutečně šlo pouze o diference
kmitočtů, musila by výška kombinačního tónu při postupně přibý-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 219

vajícím rozladění jistého intervalu též postupně stoupati a klesati.“
Příkladem uvádí tercii d*— jfis?.
Dle Helmholtze prý:
d*—jisž ( T: 9) dává kombin. tón e

d*— fis“ ( E 9) » » » d,
d*—fis* (13:16) „ h 6
d*— fis? ( 9: 11) » n) » Ó
ČH ( 9: 6) » » » Jj
= ( 6: 1) » » » G.

Činí tudíž, jak Riemann tvrdí, postupné snižování tercie d*—jis*
dle poučky Helmholtzovy řadu differenčních tónů e, d, Cis, c, B, G.
„Nemůže tedy ani Helmholtz tvrditi, že při pojímání spodních tónů
jedná se pouze o differenci kmitočtů, ana by tu při postupném sni-
žování tercie d“—jis" musila povstati řada e, d, cis, c, B, G, nýbrž
musí při rozladění tónu jis? o komma + (£:13) dle vlastní theorie
přiznati skok kombinačního tónu s d na Cs, což zásadně není ani
lepší ani jasnější, nežli skok s d na Fřs,.“ (Dle Riemanna totiž Fřs,
místo Cs.) Než Riemann tenkráte bezděky přehledl, jaký nemilý při-
hodil se mu zde lapsus; neboť d*—jis* (13:16) dává skutečně dif-
ferenční tón cis (3), kdežto Ú7s rovnalo by se 1:5 a celá jeho pracně
vystavěná budova rázem rozpadá se v nivec. Důsledky, jež z toho
Riemann kořistí na prospěch svůj proti Helmholtzovi a jiné nespráv-
nosti nebudeme dále rozváděti, poněvadž po odhalení zmíněné chyby
vážně k nim přihlížeti nelze.

Gustav Engel srovnává „dualisty“ ve své „Aesthetice“ (str. 316.
a 317.) se staviteli. Na obranu jich neuvádí ničeho podstatného ; na-
opak jeví se býti poznámka o „sklepeních, ornamentech a budově,
jejíž základy leží kdesi uprostřed,“ poklonou pro dualisty dosti po-
vážlivou a pochybnou.

Nebudiž přehlednuto, že meze pojímání sluchového ve hloubce
přestávají daleko dříve než ve výšce. Berouce za střed ku př. a'
máme k disposici směrem dolů pouze 435 kmitů, kdežto nahoru, jak
Helmholtz (l. c. str. 31.) s určitostí tvrdí, kmitů 40.000.

Preyer a Hensen stoupají ještě výše a Blake v Bostonu udává,
že osoby trpící vadami bubínkovými nejvyšší tóny mnohem snáze po-
jímají než tóny hlubší, jsouce s to až 50.000 kmitů sluchem pojati
(Stumpf, Tonpsychologie, str. 264). Níže vrátíme se k této věci ob-
šírněji.

Prvý přímý podmět k dualismu vychází, jak se zdá, od M. Haupt-
manna. Pozoroval totiž (Die Natur der Harmonik u. Metrik, str. 54),

290 Karel Stecker

jako již mnozí před ním, že tvrdý trojzvuk skládá se z velké tercie
— malé tercie, a trojzvuk měkký naopak z malé tercie —- velké tercie,
a že tudíž měkký trojzvuk jest pouze převratem trojzvuku tvrdého,
trojzvukem negativním, odvozeným z jistého východiska cestou zpá-
tečnou.

Než hlavním tónem trojzvuku měkkého není, jak Hauptmann
a po něm řada jiných mylně se domnívají, dominanta, nýbrž, jako
při trojzvuku tvrdém, základné tón, tedy ve trojzvuku e—es—g tón c
a nikoli g; c—e—g a c—es—g jsou trojzvuky, mající různou mediantu
(tercii) (Engel, Aesth. str. 16.). M

Se vší energií bystrého pozorovatele vrhl se Oečtingen před
čtvrtstoletím na předmět tak nesmírně lákavý a zbudoval, jak obecně
známo, na základě tónické a fónické příbuznosti zvuků, kterouž E.
Mach nazývá „interessantní hypothésou“ (Mendelův slovník, I., str.
124.), svůj „dualní systém harmonie.“ Od r. 1866., kdy spis Oettingenův
spatřil světlo světa, mnohý učenec již brousil na něm svůj rozum
a důvtip, anižby duchaplný tvůrce sám, pokud nám známo, od těch
dob- byl dal sebe menší známky života.

Jmenovitě proti fónické části jeho nauky vystupováno opět
a opět, ano v nejnovější době zúplna zavrhována. Oettingen sám,
jak výše uvedeno, spodnéch tónů sice neslyší, přes to však počítá
s nimi jako se skutečnými, objektivními zjevy, jakými v pravdě jsou
pouze tóny svrchná. V důslednosti své však sleduje je až do hloubky,
V níž jsou čirou nemožností, přesahujíce daleko meze pojímání slu-
chového; tak na př. na str. 31. zmíněného spisu sestupuje až k tónu
C,, jemuž dle normalního a (a* — 435) odpovídají 4,04145 kmitů.
Poněvadž však dle novějších výzkumů Preyerových a Ellisových „nej-
hlubší vůbec slyšitelný tón odpovídá 15 kmitům *) za sekundu“ (Engel,
Aesthetik, str. 13.), náleží nejen C,, nýbrž i Cz, a dle Helmholtze,
jenž stanoví kmitočet nejhlubšího slyšitelného tónu na 20 (1. c. str.

*) W. Wundt ve svém díle „Grundzůge der physiolog. Psychologie“ (I, str.
423) vyslovuje se, že meze pojímání sluchového ve hloubce o celou oktávu
níže leží, než obecně se soudí, poněvadž dle jeho pozorování a výzkumů
lze zřetelně postihovati ještě differenční tón 2 retných píšťal při 8 zá-
chvějích. Počet záchvějů při tónech diferenčních rovná se jich kmitočtům,
a slyšel tedy Wundt, uváděje jako tóny prvotní C, a G, jich differenční
tón C, vznikající 8 kmity za sekundu. Tomu staví se s celou rozhodností'
na odpor C. Stumpf, dovolávaje se všech, kdož kdy podobnýmí pokusy se
zabývali a dovozuje, že jest v tak veliké hloubce jediné možnou záměna
a mýlka s tóny svrchnámi, jež při hlubokých tónech poměrně dosti silně
vystupují (Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft, 1888, str. 542.).

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 291

31.), i tón C, v říši nemožnosti a tolikéž veškery níže než Ú, my-
šlené tóny differenční.

Potřebuje-li tudíž Oettingen ku provedení svého systému „tó-
nický spodní tón“ trojzvuku E—Gy—H, (str. 33.) a shledává jej
v tónu C,, nepočítá se zjevy skutečnými, nýbrž s pomysly. Co zna-

mená po té v řadě tónů „C1..... C,“ ještě ono „ete“ (str. 31.),

věru nesnadno pochopiti. Či snad jediným toho účelem by bylo vésti
celou theorii „ad absurdum“ poněvadž bychom musili pak tón Ú,
mysliti si vzbuzený polovicé jednoho kmitu ?

Jak rozhodně jinak má se věc při tónech svrchních! Nejvyš-
šímu, v hudbě užívanému tónu odpovídá 41385 kmitů. Zbývá

YY,

tudíž pro svrchní tóny tohoto nejvyššího tónu ještě asi 37-000 kmitů:
svrchní tóny jsou neodmluvně zde, znějí, jsou slyšitelny, jsou posi-
tivní oproti negaci tónů spodních.

Dále praví Oettingen (1. c. str. 32.): „Nejhlubší všem (t. zvukům,
částkám jistého souzvuku) společně náležejících svrchních tónů zovu
fónický svrchní tón.“ *) Fónickým svrchním tónem trojzvuku c—e—g

*) Pohříchu neshodují se ani výsledky matematických výpočtů Oettingenových
(I. c. str. 36.) bezvýminečně s pravidly (tamtéž str. 33.), jím stanovenými.
Fónickým svrchním tónem intervalu č: 9, t. j. nejhlubším splývajícím („koin-
cidujícím“) svrchním tónem, nemůže býti 4*, nýbrž A*, tónickým základním
tónem intervalu c: es ne As,, nýbrž As: neboť, jsouli dva tóny vyjádřeny
dvěma, čísly celými a jsouli tato navzájem prvočísla („relativ prim“), jest
tónickým tónem základním jednička (1) a fónickým svrchním tónem, jak
samozřejmo, tón odpovídající nejmenšímu společnému násobku obou čísel“
(Oettingen, str. 33., též Riemann „Die objective Bxistenz der Untertone,“
str. 10.)

Jako součástka trojzvuku c:é8:g (4:5:6) jest €:g725:6, relativní to
prvočísla; fónický svrchní tón tudíž 5 X 6- 30 t. j. tón Až a nikoli, jak
na str. 36. uvedeno, A*, čili '$/, c a ne 15 c. Dále c:es jako součástka
trojzvuku e:es:g (10:12:15) činí poměr 10:12, čísla to, jež, jak zřejmo,
relativním. prvočísly býti nemohou, jsouce dělitelna dvěma; nemůže tudíž
dle pravidla Oettingenem vysloveného býti tónickým tónem základním jed-
mička (As;), nýbrž dvojka (As,) čili 2/4; g a ne "; g. Následovně by ne-
bylo 1 (As;) tónickým základním tónem intervalu c:es— 10:12, (*,; 9),
nýbrž intervalu C: Hs==5:6, (",; 9) a p. v. Správnost uvedených fakt
nejnázorněji vystoupí a potvrzuje se následující přirozenou řadou svrchních
tónů:

e (5)—e* (10)—A* (15)—e* (20)—gis?* (25)—4* (30)
9 ( 6)—g* (12)—d* (18)— g* (24)—)? (30) t. j.
fónickým svrchním tónem intervalu 8:4 (5:6 jest h* (30), č. "5/, c.
As; (2)— As, (44— Es (6)— As (8)—c (10)—es (12) t. j. tónickým základním
tónem intervalu c: es (10:12) jest As, (2), č. */5 9.

222 Karel Stecker

však není A* (v textu mylně uvedeno 4*), nýbž d*, jak z následující
řady jasně vychází na jevo:

— 0 — gie —e?—g—db—c*—d?

8— 8 — 1 —eě—gis*— i? ———— d?

gm — dg" h? VRE MPT S VT TRY d?

Rovněž i „zrcadlové obrazy“ obou tónorodů (tónického a fóni-
ckého) v basovém klíči nezdají se jaksi Oettingenovi ve všem býti
po vůli, jak v melodii tak v basu. Kdo o věc se zajímáš, neobtěžuj
si učiniti pomocí zrcadélka malý pokus dle Oettingenova návodu..

Věru nelze nám než s odporem odvrátiti se od tak hnusných
hudebních nestvůr, na jichž odhalení vyplýtval Oettingen zbytečně
mnoho důvtipu a jež mají býti reklamou pro celý ten pochybný
systém. Půvabná tato, hříčka se „zrcadlovými obrazy“ vede Oettin-
gena nutně k basovým klausulím v sopranu, sopranovým melodiím
a ozdobám v basu, závěrům na akordu kvartsekstovém bez citlivého
tónu, zkrátka k objevům, jež člověku hudebně vzdělanému jsou s to
vylouditi jen trpký, soustrastný úsměv. Kolik tu absurdních, převrá-
cených názorů! „Praxe hudební vyhýbá se opatrně všem ozdobám
v basu, poněvadž k hlubokým tónům pojí se idea vážnosti, těžkopá-
dnosti a delšího trvání“ (Stumpf, Tonpsychologie str. 218.) Z téže
příčiny, píše Stumpf, přiděluje praxe veškery koloratury a pasáže
výhradně sopranu činíc ze pravidla toho výjimku jen ve případech
zvláště odůvodněných. Jestiť to zcela přirozeno, an „relativní citlivosti
rozeznavací“ směrem dolů, s výšky do hloubky, značně ubývá; vážné
tóny hlubší vymáhají více času, abychom náležitě je pojali, než le-
houčké tóny oktáv vyšších; „proto pohybuje se bas z pravidla zvolna,
dlouhým krokem, proto svěřuje hudební praxe prodlevy a noty vy-
držované obyčejně hlasům hlubokým, chody chromatické a p. hlasům
vysokým“ (Tonpsychologie, str. 220., též Vierteljahrsschrift 1888, str.
542.). Věru nebylo potřebí autoru v předmluvě teprve čtenáře uji-
šťovati (L. c. str. III.), že „nedostává se mu jak theoretického tak pra-
ktického vzdělání v hudbě.“ Leč na základě upřimné této výpovědi
aspoň tolik lze uvěřiti, že nechápe Oettingen, pročby závěrečný
akord hudebních skladeb měl v basu končiti právě tónikou a ne
jiným intervalem na př. dominantou (1. c. str. 76.). Aby systému
svému, pro nějž právě jako Riemann nemá z celé hudební literatury
jediného příkladu,*) přece zjednal váhy, reviduje s energií, mírně

*) Riemann praví ve své „Mus. Syntaxis“ (str. 54.): „Pro provedení Oettin-

genovy mollharmoniky i ve způsobě nejjednodušší nemohu, pohříchu, z celé
hudební literatury uvésti ani jediného dokladu“

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 293

řečeno, odvážnou harmonisace našich héroů Bacha, Mozarta, Beetho-
vena a přizpůsobuje je svým fónickým účelům. Jmenovitě v Beetho-
venovi nezdá se míti zvláštní záliby; opravy jeho skladeb (Harmo-
niesystem, str. 100. a násl.) aspoň zřejmě tomu nasvědčují. Jakým
způsobem se mu pokusy jeho daří, posoudiž každý z následující,
Oettingenem „opravené“ harmonisace jedné z irských písní ve sbírce
Beethovenové :

The trees with a-ced arms were war-ring, a-
| n a a = DEE EEE METR TE,
: Í p á = — : FE = = zm ==
| s E —

kor dk ae
| mě p a
ED ey | ET = B = =o BEST E re
m

P „8 r +- i

p

cross the swel-ling drum - lie wave.

Toho druhu „korrektur“, hudebních abnormit, nalézti ve spise
Oettingenově slušný výběr.

Tolikéž Helmholtz upozorňuje na nedostatečnost a nepřístojnosť
fónického systému Oettingenova, uváděje zřejmě: „Oettingenem se-
- strojený tónorod jest rod sekstový (t. j. frýgický církevní), jenž od
historického, obecně užívaného měkkého systému podstatně se liší“
(Die Lehre v. d. Tonempf., str. 587.) Engel (Aesthetik, str. 311.)
o tom píše: „Rod měkký není tónorodem samostatným, nýbrž odvo-
zeným z rodu tvrdého. Dur a moll nelze nijak pokládati za souřadné
(„coordinirt“), nýbrž dur musí platiti vždy jako tónorod původní, moll
jako odvozený“ Vyvíjíť se ze svrchních tónů zvuku a představuje
se nám jako 10., 12. a 15. svrchní tón.

Patrno, že fónický systém založen je na půdě sypké, jest pod-
vratný, pravdě odporující. Současně s ním však padá všechen dua-
lismus a zbývá pouze systém tvrdý, daný přírodou a náležitě odů-
vodněný. —

224 Karel Stecker

Každý zvuk jest, jak již shora naznačeno, zjevem složitým,
a rozklad jeho v součástky „základem vší theorie hudby“ Zvuk F
na př. skládá se z tónů:

3 k 22
—

l +5 5 T = 4m >
: Ak Zb o
p == LL = +

——— g———— — E —— u Z

: ptal 13 15
Řada svrchních tónů jest, jak Helmholtz (l. c. str. 37.) uvádí,
„pro veškery zvuky, jež odpovídají pravidelnému, periodickému po-
hybu vzduchu, vždy táž.“ Než některé zvuky nechovají v sobě ve-
škery tóny svrchní; tak na př. scházejí klarinetům tóny připadající
v řadě vytčené na čísla sudá (svrchní tóny liché). Tón e klarinetů
skládá se tudíž z následující řady partialních tónů:

Ba
-=
TREK Z UNRABY, KU BOB R

Z

V tomto směru sluší tedy rozsah prve zmíněné věty Helmholtzovy
poněkud omeziti. Na základě pak téhož omezení, na základě tohoto
* nepopíratelného, zvláštního složení zvuků klarinetových dospějeme
později, pokud nauky o konsonancích se týče, k závěrům dojista po-
všimnutí hodným. Při zvucích však, jež skládají se z prve uvedené
řady úplné, shledáváme, že jména některých tónů se opakují, jiných
po té nikoliv. V řadě svrchních tónů zvuku F obsažen jest tón f
pětkráte, tón c třikráte, a a es dvakráte, tóny g, h, d a e pouze
jednou. Malé septimě es přisouzen, jak viděti, týž význam, jako velké
tercii a; čistá kvarta, malá tercie a malá seksta vůbec nejsou za-
stoupeny, velká seksta objevuje se v sousedství intervalů dissonantních
9, h a e. Právě v tomto častějším opakování některých tónů spatřují
všichni, kdož s theorií Helmholtzovou nedosti zdají se býti spokojeni,
princip nový; z něho čerpají podnět ku theorii zastupování zvukův,
princip to, jenž v prvé řadě jeví se jim býti povolaným hráti hlavní
úlohu v nauce o konsonanci a dissonanci.

Tóny, z michž příslušný zvuk se skládá, jej zastupují. Tak, vše-
obecně vzato, měla by logicky zníti jich zásada. Snadno však pocho-
piti, že zastancové principu zastupování zvuků dle možnosti domá-
hají se zásadu tuto zjednodušiti. Meze zde stanoviti není nesnadno,
poněvadž k utvoření stupnice nevyhnutelně potřebují 15. svrchního
tónu (při tónu C tónu h*), získávajíce jím jednak velké septimy na př.

h Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 295

f—e" (8 : 15), jednak nemohouce bez něho se obejíti při sestrojování
trojzvuku měkkého v poměru 10: 12: 15.

Vedle toho však dlouho nerozpakují se vymýtiti vše, co není
jim dosti pohodlno, a nejraději ovšem by podrželi pouze oktávu,
čistou kvintu a velkou tercii. "Tomu však již z toho důvodu co nej-
rozhodněji sluší se opříti, že zvuky různých nástrojů na různé odká-
zány jsou intervaly, a tu zejména na malou septimu, na př. zvuk e
klarinetu na tóny e—h'——gis*— d?, nebo klavírní zvuky ve velké oktávě,
v nichž intensita 7. partialního tónu až nápadně vystupuje. Existenci
této septimy nižádným způsobem nelze popřáti, její důležitost nižádným,
byť i sebe důvtřpnějším výkladem odstraniti, snážiti nebo odmátnouti.

Tvrdí-li tedy na př. Hostinský, že „k sedmé součástce (přiro-
zené septimě) nelze nikterak přihlížeti, poněvadž v moderní soustavě
hudební, která stupnice své skládá na základě intervalů trojzvukových,
tedy stupně jejich výhradně kroky kvintovými a terciovými určuje,
pro přirozenou septimu není vůbec místa“ (Nové dráhy ete., str. 17.),
čili, že přirozenou septimu 4:7 (a tudíž i malou tercii 6:7 a další
velkou sekundu 7: 8) sluší ignorovati, poněvadž „do našeho systému
se nehodí lišíc se i od septimy čtvrté součástky, odvozené z této
kroky kvintovými (při tónu c' septima 5"), i od septimy, povstalé
krokem kvintovým a terciovým (septima 9")“ (Die Lehre v. d. mus.
Klángen, str. 13. a 65.), tož jest argumentace podobná ve theorii, bu-
jící vesměs ma tónech svrchních, vždy výsledkem povážlivé libovůle,
činíc mimoděk dojem argumentace asi následující: Poněvadž přiro-
zená septima do systému zastupování zvuků se nehodí, opravdu
hrozíc jej podvrátiti, proto třeba stůj co stůj vybájiti nějaký důvod,
jímž bylo by lze tuto překážku odstraniti. Proto také nepochybně
„dospíváme ku přesvědčení, že pátým partialním tónem řada pod-
statných součástek jistého hudebního zvuku jest vyčerpána ?“ Přes to
však „zdá se, že náš sluch aspoň tam, kde malá septima zcela
samostatně vystupuje, poněkud přece kloní se pojímati ji jako septimu
přirozenou“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. KI., str. 64. a 65.)

K nepopíratelné, nesmírné důležitosti septimy přirozené přímo
a nejjasněji poukazuje Riemann v „Mus. Syntaxis.“ Štůjž zde resultát
jeho úvahy, pokud sem se vztahuje (I. c. str. 33.): „Tato enharmo-
nická identifikace (t. přirozené septimy “/, se septimou */;, povstalou
kroky kvintovými, ve čtverozvuku dominantním) jest posttivním faktem
našeho pojímání sluchového, významu mekonečně velikého, jež jediné
naši 12půltonovou soustavu činí způsobilou pro veškery možné sledy
akordické.“ Jest arci pravda, že přirozená septima "/,„ není matema-

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 15

226 Karel Stecker

ticky totožnou se septimou jak naší stupnice měkké *, (rod terciový,
aeolický církevní), tak se septimou 4* —$ X $34, povstalou kroky
kvartovými (rod kvartový, sekstový a septimový — Helmholtz, str.
450.), neboť 3:3 33 a £:4* = 4ž; může však proto již okolnost
ta býti důvodem postačitelným ve theorii, zakládající se cele na svrch-
nách tónech, v nichž přirozená septima dvakráte a to mohutně jest za-
sloupena? Tvrdíme s rozhodností, že právě naopak nutno vždy se sep-
tmou |, počítati, opíráme-l zásady své vesměs o mauku 0 tónech
Svrchnách. Nelze nám krom toho zamlčeti patrný, do očí bijící přehmat
v této příčině. Musí totiž theorie zastupování zvuků, ač chce-li býti
jen poněkud důslednou, nezbytně připustiti, že vedle dissonantnéch
malých septim */; a "*/, existuje ještě septima konsonantná, zastoupená
jakožto podstatná součástka v každém zvuku, totiž septima přirozená,
interval to dle téže theorie konsonantnější než malá seksta, zastu-
pujíc kterýkoli zvuk jako součástka 4. a 7., kdežto malá sekta jest
součástkou 5. a 8.

Hostinský připomíná opět a opět, že nejhlavnějším činitelem
při pojímání konsonancí jest „zvyk sluchu“ domáhati se přirozeného
složení zvuku dle jeho součástek i při souzvucích umělých. Toť také
jedna ze příčin, proč theorie zastupování zvuků musí se zakládati na
ladění čistém; v temperovaném ladění nutně padá. Jestiť v tomto
pouze jeden druh malé septimy (1, 78), totožný se septimami *$ (1,
17) a % (1, 80) i se zvětšenou sekstou !** (1, 73).

Udeříme-li tedy na klavíru septimu c—2, kterak bude si ji dle
„zvyku“ vykládati náš sluch? Zdali co septimu *“/, či */; nebo do-
konce co sekstu !>* ? Připustí zajisté i zastancové zmíněné theorie;
že na základě zvyku, jenž jest faktorem jediné rozhodujícím, výhradně
jako septimu přirozenou, zastoupenou v každém zvuku, septimu to
zvuku c nejblíže příbuznou, t. j. tedy. septimu „konsonantní.“ A jak
dále bude vykládati si sluch temperovanou malou tercii? Zdaž jako
tercii £ nebo 3? Zde možno na základě zvyku připustiti výklad dvojí
t. j. malá tercie ladění temperovaného nezastupuje zvuk jeden, nýbrž
zvuky dva!

Toť právě onen kámen nárazu, jemuž nelze se vyhnouti a na
němž rozráží se veškera theorie zastupování zvuků, poněvadž resultát,
k němuž zde nutně dospíváme, příčí se skutečnosti. Zde theorie zastupo-
vání zvuků kapituluje a kapitulovati musí. Jest to tedy pouhým lichým
zastíráním a odvracením zřetele s pravého, vlastního jádra věci, když
zastancové zmíněné theorie nemají v řadě svých konsonancí pro při-
rozenou septimu místa jediné proto, poněvadž „do naší soustavy tó-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 297

nové se nehodí.“ Což na tom jim může záležeti? Vždyť přes to
hodí se a hoditi se muší do theorie konsonance dle zastupování
zvuků, poněvadž nelze popříti, že každý zvuk jí jest zastoupen. Ne-
jedná se zde tudíž o to, je-lt septima |; a **|, díssonamcí čilů mic,
nýbrž jenom, je-li septima "|,, zastoupená v každém zvuku, konsonamcí,
čili obdržíme-li snížením septimy '“/,„ o interval 9%., ze septimy dis-
sonantní septimu konsonantní, kterýžto závěr přece nevyhnutelně vy-
plývá ze zásad theorie zastupování zvuků, Těmto zjevem přichází celá
theorie tak do úzkých, že nezbývá jí než buď septimu přirozenou uznati
za konsonanci (!), nebo přiznati si značnou nedůslednost.

Zastupují tudíž najisto zvuk F'(1) v prvé řadě různé jeho ok-
távy, vyznačené čísly 2, 4, 8, 10, dále duodecima (5) se svými ok-
távami (6 a 12), vrchní tercie (5 a 10) a bez odporu též vrchné
septimy (7 a 14), ze všech uvedených pak hlavně tóny 2. a 4., 3. a 6.,
5. a 7. K zastupování některého zvuku potřebí, jak samozřejmo,
nejméně dvou současně znějících tónů různé výšky. V našem případě
béřeme-li v úvahu pouze prvých 8 tónů svrchních, zastupují zvuk F
kombinace tónů: F-—c', F—a', F—c?, F—es*, f—oc!, f—f', f—a),
L pon n ona o on Je
a'—c?, a'—es?, a'—f*, c*—es?, c*—f? a es*—f".

Z toho vyplývá, že k zástupcům zvuku J" nutně náležejí též
intervaly PF—es?, c-—es?, f*—es*, a'—es?, c*—es?* a es*—f", t.j. malá
© septima, zmenšená kvinta a velká sekunda, tudíž vedle intervalů kon-
- sonantních též intervaly dissonantní. Dále vyplývá z toho důsledně
že výše uvedené kombinace nezastupují pouze zvuk 7, nýbrž že tytéž
intervaly jsou též součástkami zvuků jiných. Tak jest:

f—f"* | 3. a 6. partialním tón2m zvuku B,,
eI—es* 51412. „ » » Asy,
r.o T. a, 9. » » » G1,
== 6.a T » » » D,
(*—es? 5.a 6. k 9 ss
sev RÁ) » » » kb)
ach 6.a 9. » » » By,
e*—f* 10. a 15. é SZL ALA:

»

Stopujeme-li tím způsobem řadu prvých 8 partialních tónů zvuku
C,, shledáme, že pouze G—B vztahovati lze ku Es, a že k pod-
statným součástkám zvuku C, vedle jiných intervalů též malou
septimu, zmenšenou kvintu a velkou sekundu nevyhnutelně sluší po-
čísti. Toť faktum nepopíratelné, neodvolatelné pro svůj fystkálné základ,
| na němž staví též zastamoové theorie zastupováná zvuků; náš sluch
15%

228 Karel Stecker

dojmům z tohoto přirozeného složení zvuků vyplývajícím již uvykl
„Hlavním činitelem je zde zvyk našeho smyslu; ony intervaly, jimž
uvykli jsme na přirozeném složení jednotlivých zvuků hudebních, žá-
dáme a vyhledáváme i na všech umělých útvarech hudebních, po-
něvadž zdáti se nám musí, že tónové pocity, které právě takové
intervaly tvoří, nezbytně k sobě patří, jsouce podstatnými částkami
téhož celku přirozeného, jinými slovy: že jsou navzájem nejblíže pří-
buzné. A jsouli 2 tóny nejbližšími příbuznými, sluch náš současné
znění jejich snadně přijímá jakožto dojem celistvý a jednotný, har-
monický, t. j. jakožto souzvuk konsonantní“ (Hostinský, Nové dráhy
ete., str. 18). Nuže, na základě našich vývodů výše uvedených, a se
zřetelem na výpovědi právě citované, pokud týče se zvyku našeho
sluchu, jsou po té malá septima, zmenšená kvinta a velká sekunda
Kkonsonancemi, a to se zvláštním příhledem ku svrchním tónům kla-
rinetů atd.. konsonancemi téhož významu, jako kvinta čistá a tercie,
ano všecky dohromady nad to jsou konsonantnějšími nežli kterákoli
oktáva základního tónu, po níž v celé řadě svrchních tónů marné
bychom pátrali!

Nelze dále přehlednouti, že v řadé svrchních tónů objevují se
dva druhy malé tercie (5:6 a 6:1) a trojí velká sekunda (7:8,
8:9 a 9:10), čímž theorie konsonancí na základě zastupování zvuků
opětně kolísá. Jest tudíž velice na pováženou, sluší-li principu zastu-
pování zvuků přiděliti význam jemu přisuzovaný čili nic, poněvadž
v pravdě neodmluvno jest, že konsonance, praktickou hudbou uzná-
vané, s dissonaneemi nad míru klidně se snášejí a s nimi též zvuky
zastupují. Než i dle theorie Helmholtzovy nevykazovala by oktáva
klarinetů žádných koincidencí tónových:

B— Rh —gis*—d— fis*— as *—cist—dis*
ee — h— gps — d,
a kvita pouze jednu:
o— h'—gis*— dB —fis— ais*—cis*— dist
h—fis? — dis—a* — ast — eis“.

Nemohly by tudíž vůbec na dvou klarinetech povstati konso-
nantní souzvuky, což však v živém odporu stojí se zkušeností. Tato
nesrovnalosť odpadla by jenom tehdáž, přijali-li bychom za pravdu,
že sudé partialní tóny klarinetu nescházejí zcela, nýbrž jen velmi
slabé jsouce nejsou slyšitelny. —

Oettingenův fónický systém pozbyl znenáhla úplně půdy, a dnes
hájí jej již jen pranepatrný kroužek „harmonických dualistů“ s Rie-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 229

mannem v čele, s neústupnou sice zatvrzelostí leč bez výsledku. *)
Přesvědčili jsme se však, že i systém tónický nejednou nalézá se
v úzkých. „Positivní“ živel konsonance a dissonance, odhalený v prin-
cipu zastupování zvuků a na odiv stavěný se vší slávou a nádherou
rozlétá se jako prázdná sněť, poněvadž závěry jeho spočívají na ne-
Správných návěstích. — „Dle Helmholtze nestává vlastně vůbec kon-
sonance, nýbrž jen větší neb menší stupeň dissonance,“ hlásá Oettingen
(I. c. str. 30.). Dojista tvrdí tak Helmholtz vším právem: nečiníť ani
jednotlivý zvuk o sobě, rozložen ve své součástky, dle běžných ná-
zorů celek konsonantní, poněvadž svrchní tóny navzájem vesměs ne-
konsonují. Nelze tedy nikomu nad tím s podivením se pozastavovati,
nevyjímaje ani Oettingena ani Helmholtze. Ve výrazu Oettingenově
„větší neb menší míra dissonance“ obsažena jest výtka, že zde ne-
stává žádných pevných hrází mezi konsonancí a dissonancí, nýbrž
pouze nenáhlý přechod z jednoho rayonu do druhého. Než právě
tento postup vysvětluje mnohem přirozeněji vzájemný poměr obou,
chovaje v sobě analogii pojmů kontrastujících : světla a tmy, dne a noci,
tepla a zimy a t. p. Či musí slunce z rána najednou vysvitnouti
plnou, nejjasnější září a na večer okamžitě shasnouti, aby bylo lze
učiniti si a demonstrovati představu světla a temna? Musí býti vždy
jen rozžhavená huť obrazem tepla a obrazem zimy ledovec? Musí
strom jedním okamžikem vypučeti ratolesti a rovněž tak rychle
uschnouti ?

Na jiném místě (I. c. str. 45.) uvádí Oettingen, že tvrdý troj-
zvuk e—e—g „chová v sobě jistý konsonantní a dissonantní živel,“
čili že jest „zároveň konsonantní a dtssonantní.“ Totéž tvrdí ve svém
„Slovníku“ Riemann (Musiklexikon, str. 512.) o kvartsekstovém
akordu g—c—e, a jest to po jeho náhledu především čistá kvarta,
jež chová v sobě tuto dvojakosť. Jsou-li toto výsledky „positivního
živlu“ Oettingsenova, pak věru nené proč měly by máti přednosť před

*) Jmenovitě sluší v té příčině uvésti H. Schródera a W. Schella, kteří v nej-
novějsí době snaží se znovu vzkřísiti zavrženou hypothésu o existenci tónů
spodních (Der Klavierlehrer, 1887, str. 162., 193. a 206.), dovozujíce, že
na violoncellu při prudkém škrtnutí smyčcem povstávají tóny spodní, ač
prý jsou to „tóny prašeredné, zvuku ohyzdného, jejž bylo by teprve potřebí
nějakým způsobem zušlechtiti.“ Pokusy jejich jsou tak málo přesvědčivy
a tak směle založeny, že nelze k nim přihlížeti vážně, ana spíše blízka
jest otázka, zdali ony prašeredné zvuky, vylouzené násilným trhnutím
smyčce, jež nad to dle Schella nečiní určité řady kolísajíce rozmanitě
ve své výšce, jsou vůbec nějakými tóny neb zvuky hudebními, jimž dle
výpovědí Schellových asi měrou nepatrnou se podobají.

230 Karel Stecker

Helmholtzovou „větší neb menší mírou dissonance.“ — Tolikéž proti
výpovědím následujícím a jiným podobného obsahu u mladších stou-
penců theorie zastupování zvuků jest nám ve smyslu dřívějších našich
vývodů se ohraditi. Hostinský (Nové dráhy ete., str. 25., 33. a 48.,
též Die Lehre v. d. mus. KL., str. 66., 72. a 88.) píše:

a) „Dva tóny, které jsou podstatnými součástkami téhož hudeb-
ního zvuku, nazýváme přímo příbuznými. “ Jest tudíž dle toho vzhledem
ku zvuku c:c—b, e—b a b—c přímo příbuzno, c—es, e—f, c—a,
c—as nikoliv, na př.

+ +
TT ARE NOK E ARA, E TEAC
| <“ o—1—
. : —r 6
— = n nt z
atd.
—
F TOEK E 5 ZK PB IRT Kosina ně Zion
DP === = ZE
ZTE ETS KONEN i P
= = = =
= 0 m

Tóny f* a a! nejsou podstatnými součástkami zvuku c, tedy
nejsou S ním přímo příbuzny.

b) „Současné znění dvou přímo příbuzných tónů jest konsonance.“
Následovně jsou c—d, e—d a d—c konsonancemi, nikoliv však c—es,
c—f, ©—a a e—es.

A přece, tušíme, nebude nikdo tvrditi, že ve příkladě sub a)
uvedeném kvarta a seksta jsou dissonancemi. Činí-li dojem uspokojivý
čili nic, nepadá zde na váhu: slušíť vždy ostře rozlišovati pojmy
„konsonance“ a „libozvuku smyslového.“

c) „Každý konsonantní interval zastupuje onen. zvuk, jehož
úryvkem jest.“ Interval e——g" jest úryvkem jak zvuku C, tak zvuku
A,; který z obou zvuků tedy vlastně zastupuje? Snad přece ne oba
zároveň? Který zvuk zastupuje tercie c?—es* ve příkladě následu-
jícím ?

=== — ===
G LZEZE E FE“

Dle theorie zastupování zvuků jediné tónický zvuk As, dle
„zvyku“ pak sluch má volbu mezi zvukem As a F; a přece sluch
„nepředpojatý“ bude se zde ihned domáhati tóniky c, v čemž jej
také další postup utvrdí. Nepřikloní se tedy, jak přirozeno, ani ke
zvuku As ani F, nýbrž nejspíše ke zvuku c, jejž interval c*—es“ ani
Deso nP:

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231

dď) „Tyrdý trojzvuk (na př. c—e—g) zastupuje zvuk svého zá-
kladního tónu.“ Totéž činí též tak zvaný dominantní čtverozvuk
C—e— g—b, pětizvuk c—e—g—d—d a j.

e) „Měkký trojzvuk (na př. e—es—g) není čistým, bezúhonným
zástupcem zvuku svého základního tónu, nýbrž předvádí nám zvuk
ten zkalený, zastřený dvěma jinými zvuky (malé vrchní tercie es
a velké tercie spodní as) “ Zastupují-li tvrdý trojzvuk (c—e—g),
čtverozvuk (©—e—g—b) a pětizvuk (c—e—g—b—d) zvuk svého zá-
kladního tónu, tož zastupuje jej také čtverozvuk e—e—g—4h a ob-
sažený v něm trojzvuk e—g—h jakožto 10., 12. a 15. partialní tón.
A tímto způsobem stává se zbytečným onen věru násilně přivlečený,
těžkopádný výklad „zkalenosti a zastřenosti“ měkkého trojzvuku po-
mocí zastupování zvuků. Theorie zastupování zvuků nereflektuje zde
na výklad konsonance měkkého trojzvuku jako 10., 12. a 15. sou-
částky zvuku. Proč? Snad pouze proto, že v praktické hudbě sou-
částky tak daleké se odstraňují, any působí rušivě? Z tohoto důvodu
asi nikoliv, nýbrž předem proto, že by tato theorie musila logicky
přiznati větší míru konsonance souzvuku na př. e—fis—g (10:11:12),
nežli souzvuku e—g—h (10:12:15), skládajícímu se ze součástek
vzdálenějších. Zvyk sluchu, pojímati za dokonalejší konsonanci souzvuk
součástek 10., 11. a 12., ve zvuku mohutněji zastoupených než součástky
10., 12. a 15, přirozeně k tomu nás by vésti musil.

Nad míru závažné jsou však pro naše vývody dvě věty Hostin-
ského (Nové dráhy etc., str. 19.): „K zastupování zvuků není potřebí,
aby zvuk byl úplný, poněvadž sluch náš ť zvuky kusé, neúplné přesně
rozeznává; c-zvuk zůstává jím 1 tehdáž, scházejí-li mu jednotlivé sou-
- částky ano i součástka prvá (tón základní)“ ...

„Budiž dále s důrazem podotknuto, že kusé, z konsonantních
intervalů vznikající zvuky doplňují řadu svých součástek do hloubky
svými tóny differenčními (bez rozdílu, jsou-lt tyto primární, sekum-
dárné atd.); ačkoliv tyto tóny jsou jem slabé a pouze na některých
nástrojích zřetelněji vystupují, sluší v nich přece spatřovati důležitou,
poněvadž objektivně danou oporu naší nauky“ (roz. zastupování zvuků).
Tím získáváme pro naši úvahu následujících veledůležitých důsledků :

1. Theorie zastupování zvuků musí opětně, chtíc býti důslednou,
-ve svou nauku o konsonanci pojati intervaly, jež vznikají mezi sou-
částkami vzdálenějšími (výše součástky 8.), byť i tyto v praktické
hudbě zřídka se objevovaly, poněvadž sluch náš jednak i zvuky kusé
zcela přesně rozeznává a po druhé součástky vyšší ve přirozeném
| složení zvuku, byť i slabě zastoupeny, tož přece objektivně jsou dány.

232 Karel Stecker

2. Pojímá-li Hostinský jednotlivé intervaly jako neúplné zvuky,
jimž po případě součástky spodní scházejí, též vyplývá z toho nutně
pro theorii konsonantních akordů následující:

SES
čj k M NÍ =

t. j. svovnáme-li spolu trojzvuk tvrdý a měkký, a béřeme-li zkouma-
jíce jich konsonanci dle zastupování zvuků zřetel též ku primárním,
sekundárním atd. tónům differenčním, této „důležité, poněvadž objek-
tivně dané opoře“ téže theorie, objevují se nám pro zmíněnou theorii,
jak ze příkladu zřejmo, výsledky přímo zdrcující, jež netřeba věru šíře
rozváděti. Budiž jen ještě mimochodem uvedeno, že Hostinský na
jiném místě souhlasně s Oettingenem zastává náhled zcela opačný.
Tytéž tóny kombinační totiž, jež jsou zde „důležitou, objektivně danou
oporou zastupování zvukův“, zasluhují na jiném místě povšimnutí ve
příčině nikoli harmonické, nýbrž pouze instrumentální (Oettingen, I. c.
str. 30., Hostinský, Nové dráhy ete., str. 12.) — Ostatně podotý-
káme s důrazem, že právě onen výklad zastřenosti zvukové velmi málo
jest na prospěch theorii zastupování zvuků; neboť tvrdí-li někteří její
stoupenci, že na př. měkký trojzvuk c—es—g jest konečně „přece
jenom tónickým c-zvukem, a sice a poťtiori, totiž převahou zvuku c“
(Hostinský, L. v. d. mus. Kl., str. 88.), mají pravdu jen tak dalece, že
zvuk c zde skutečně o něco mohutněji je zastoupen nežli zvuky es
a as. Jiná však nad pomyšlení důležitá a zde jediné rozhodující jest
okolnost, zdali míra zastoupení zvuku c v našem případě je poměrně
tak veliká, žeby oba rušivé zvuky es a as, zastoupené terciemi, při
tom skoro zúplna nepřicházely k platnosti a mizely, jak v pravdě
srovnávati by se mělo se skutečností. Přihlédněme k věci blíže. Zvuk
c zastoupen jest kvintou, jež v řadě svrchních tónů objevuje se jako
součástka 2. a 3., zvuk es velkou tercií a zvuk as tercií malou, jež
objevují se v řadě tónů svrchních jako součástky 4. a 5., a po té 5.
a 6. Bude tedy při stejné jinak intensitě všech tří znějících tónů na
jistém nástroji (na př. na klavíru stejnou silou všech částek udeřený
trojzvuk c'—es'—g") poměrná mohutnost zastupovací zvuků c (za-
stoupeného součástkou 2. a 3., c-—g"), Es (zastoupeného součástkou
4. a 5., es'—g") a As, (zastoupeného součástkou 5. a 6., e'—es'),

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 233

stavíme-li základní míru zastoupení jistého zvuku v intervalu um-
sona na roveň jedničce, dle místa, jaké vykázáno příslušným inter-
valům v řadě tónů svrchních, ve případě nejpříznivějším:
obě s oo 30, 10235 2

klademe-li zastupovací mohutnost zvuku c na roveň 10, bude zvuk
Es naň působiti mohutností 3 a zvuk As, mohutností menší, 2. Po-
kládáme-li tedy ve theorii zastupování zvuků trojzvuk na př. c—es—g,
zastupující 3 zvuky, přes to za zvuk jeden, totiž za „tónický c-zvuk
zkalený “ budou při uvedené zastupovací mohutnosti zvuku e = 10
naň působiti kalící, rušivé živly es a as společně poměrnou mohut-
ností 5, čímž by arci zvuk c povážlivě byl alterován, zkalen měrou
více než citelnou, zastřen hustou mlhou, zkrátka míra jeho konso-
nance jakožto c-zvuku ve čheori zastupováné zvuků srazila by se na
míru nepoměrně malou. Netřeba nám snad opět a opět dokládati
a se zvláštním důrazem znovu k tomu poukazovati, že stanovíce toho
druhu resultáty máme neustále a výhradně na zřeteli důležitou okol-
nosť, že theorie zastupování zvuků tímto způsobem, a jediné tímto
způsobem vykládá konsonanct měkkého trojzvuku, nemajíc po té čeho
jiného se přidržeti. Zmiňujeme se o tom zté příčiny, aby snad nebylo
nám náhodou mylně rozuměno; mluvíťt také Helmholtz o zastřeností
zvuku c v trojzvuku c—es— g (1. c. str. 478.), anižby však jen z da-
leka v tom chtěl spatřovati nějaký důvod pro konsonanci trojzvuku
měkkého, kterouž u Helmholtze zcela jinde sluší hledati. Při troj-
zvuku tvrdém i měkkém jest u Helmholtze míra konsonance totožná,
pouze tónický význam trojzvuku měkkého poněkud je porušen, kdežto
dle theorie zastupování zvuků je trojzvuk tvrdý úplnou konsonancí,
trojzvuk měkký po té stojí na nejkrajnějších hranicích konsonance
a dissonance: vlastně přísně vzato, jest silně dissonantní právě z toho
důvodu, že nezastupuje zvuk jeden, nýbrž zvuky úřť, jsa jen za ně-
kterých výhodných podmínek měrou v celku nepatrnou konsonantním
t. „a potiori.“ Tu podstatně rozchází se Helmholtz s uvedenou theorií,
a přiznejme hned, že k velikému prospěchu vlastnímu: u něho troj-
zvuk měkký jest za všech okolností naprostou konsonancí, neodvislou
od větší neb menší zastřenosti tónality, konsonance a tónický význam
jsou u něho věci zásadně různé; ve theorii zastupování zvuků stoupá
a klesá konsonance parallelně s větší neb menší zastřeností zvuku tó-
mckého, konsonance a tónický význam stojí zde v nerozlučném svazku
příčinném! Jest zde tedy měkký trojzvuk za okolností zvlášť pří-
- znivých konsonancí, rušivými živly mírněji zastřenou, za okolností
nepříznivých konsonancí docela zastřenou čili správněji dissonamcí,

234 Karel Stecker

začasté až příkrou. Konsonancí však, jakou jeví se býti měkký
trojzvuk u Helmholtze a ve skutečnosti, není ve theorii zastupo-
vání zvuků nikdy, an? za okolností nejpříznívějších. Upozorňujeme
krom toho, že podobnými výklady popřává si theorie zastupování
dosti dalekých licencí vzhledem ke svým základním zásadám. Troj-
zvuk měkký, jak patrno, skládá se ze 3 konsonantních dvojzvu-
kův; Hostinský pak shrnuje vývody své o konsonantních dvojzvucích
v tato slova: „Každý konsonantní dvojzvuk představuje nám jeden
zvuk hudební, jenž od všech ostatních na tomtéž základním tónu
spočívajících liší se pouze kvantitou svých součástek, a má proto na-
nejvýš jinou barvitosť, ne však jinou platnosť zvukovou“ (Nové dráhy
ete., str. 20.). Proto není ani příliš radno ani správno, intervalům troj-
zvuku měkkého jen tak zhola přidělovati jinou zvukovou platnosť
„a potiori,“ než jaká jim náleží, není-li závažnost a odůvodněnosť
podobného jednání okolnostmi zvlášť příznivými doložena a nepopí-
ratelně ověřena.

Choulostivosť výkladu této theorie jeví se býti ještě více do
očí bijící ve případech následujících (čís 2. a 3.):

Vezhodnoc

n 2. S =
Z | o
== == =

Případ 1. jest onen, jejž právě jsme vyložili. — Ve 2. pří-
padě jest zvuk c zastoupen součástkou 3. a 4. (g'—c?), zvuk Es
součástkou 4. a 5. (es'—g") a zvuk As posléze 3. a 5. součástkou
(es"—c*). Který tónický zvuk vlastně a potiort zastupuje «-moll-troj-
zvuk v tomto svém složení? Patrně asi zase c-zvuk, zastoupený
kvartou, leč zvuky Es a As, zastoupenými velkou sekstou a tercií,
skoro k neviditelnosti zastřený. Ještě daleko nápadněji má se věc ve
příkl. 3. As-dur-trojzvuk je konsonancí, poněvadž lze jej po případě
redukovati na zvuk jeden, t. tónický zvuk As; ; jaké zvuky však za-
stupuje předcházející jemu c-moll-trojzvuk? Zajisté opět zvuk c sou-
částkou 2. a 3. (c-—g"), zvuk Es součástkami 4. a 5. (es'—g"), 4.
a 8. (es'—es?), 5. a 8. (g'——es?), zvuk es' součástkami 1. a 2. (es'—es?),
1. a 4. (es'—es*), zvuk es* součástkou 1. a 2. (es*—es*) a zvuk As,
součástkami 5. a 6. (e'—es"), 5. a 12. (c*—es?*) atd. Který tónický *
zvuk zastupuje zde c-moll-trojzvuk, při stejné jinak intensitě všech
5 zaznívajících tónů? Není-liž dle theorie zastupování zvuků pra-
vděpodobno a důsledno, že a potiori jediné zvuk Es, různými svými.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 235

oktávami tak nepopíratelně mohutně zastoupený a zvuk c nadobro
zastírající? A kterak lze potom vysvětliti konsonanci akordu, o nějž
jde, pozbývá-li platnosti zásada, dle níž „měkký trojzvuk je konso-
nancí proto, poněvadž a potiort zastupuje zvuk svého základního
tónu a tudíž přece jen jest tónickým zvukem,“ podobně jako trojzvuk
tvrdý ? Důsledně vzato, zastupuje trojzvuk měkký ve příkl. 3. „a po-
tiori“ jediné zvuk s; bylo by tedy vlastně pramálo vážné, chtíti
takto složený c-moll-trojzvuk pokládati za konsonanci, an „a pottori“
tómckým c-zvukem není. Toť jsou nutné konsekvence zmíněné theorie,
pravdě ovšem se příčící: neboť i laiku samozřejmo, že akord ten
vzdor všem uvedeným důslednostem jest a zůstane konsonancí bez-
vadnou, s tónikou c. — Eklatantním, sem tolikéž se vztahujícím do-
kladem jest příklad, uvedený výše na str. 230. sub. a), o němž šíře
se rozepisovati bylo by zbytečno, ana věc je zcela jasna.

Obracíme zvláštní pozornosť k toho druhu složitějším případům
jakožto k chorým stránkám theorie zastupování zvuků, kde důslednosť
zavádí nás až do krajností nejzazších. Jak jednoduchý a jasný u při-
rovnání s tím ve všech případech jeví se býti výklad Helmholtzův.
A připustili-li bychom snad, žeby ani Helmholtzův výklad ve všem
nebyl dokona postačitelný, tolik aspoň je jisto, že toho druhu názory,
jak je skýtá theorie zastupování zvuků, nemohou ami z daleka jemu se
blážiti, tém méně ovšem jej nahraditi!

f) „Dissonance je současné znění 2 tónů nepřímo příbuzných.“
Vrátkosť této definice sama sebou vyplývá ze všeho, co jsme dosud
pověděli...

Hostinský mimo to odhaluje novou, „zvláštní a pro hudební
theorii velice důležitou vlastnost našeho sluchu,“ kterouž zove jeho
„optémismem“ (Lehre v. d. mus. KI., str. (1.), vlastnosť to, jejíž po-
mocí tam, kde vzhledem k harmonickému výkladu intervalů různé
vyskytují se možnosti, neomylně s to je stanoviti, zaznívá-li na př.
Č—es a ne e—dis. Okolnosť tato tím pozoruhodnější nám býti se jeví,
poněvadž týž autor tvrdí, že „sluch hudební netemperuje.“ Poněvadž
tedy náš „netemperující sluch“ rozdíl mezi dis a es okamžitě musil
by znamenati, byl by dle toho „optimismus“ vlastností, jíž příroda
obdařila sluch náš zcela darmo. V tomže smyslu a souhlasně s tím
uvádí Hostinský též na str. 49. spisu posléze citovaného: „Objevuje-li
se ve průběhu skladby malá seksta c—as, poznáváme ji ihned jako
malou sekstu, i byla-li by sebe více rozladěna, a nezaměňujeme ji se
zvětšenou kvintou -c—gis, ačkoli tato v temperovaném ladění zní
stejně jako. c—as. Rovněž tak nezaměňujeme dissonantní f— gis s kon-

236 Karel Stecker

sonantním f—as.“ Tvrzení tato skýtají nám podnět k některým po-
chybnostem. Uveďmež příklady :

=== = ==
| = pe- =
|
1. i | P——— | I | atd.
| k A
(2 = E je === =

Kdož troufal by si ve příkladě tomto rozeznati c*—as', když
tamže zcela správně může státi též c'—gis*, jak z následujícího
zřejmo:

1
.

Což není snad příklad tento správný touž měrou jako předešlý ?
Příklady jiné:

| === === =

doba Zd pla ZM a pol

P u

Kdo může ve příkladech a i b tvrditi cos určitého. Není-liž
zde rozdíl čistě orthografický a nikterak zvukový? Právě ve příkladě
b) vyhledávala by orthografie gis" místo as*, a přece sluch po celou
dobu trvání tohoto tónu bude jej pojímati jako as* se vztahem k tó-
nině f-moll, kdežto skutečně zní zde a jediné správno jest gés', roz-
vádějící se k tónu a'. Zde by najisto onen „optimismus“ sluch náš

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231

zradil; nebo by snad měl zde místa jakýsi sluchový „pessimismus,“
jenž sluchu vnucuje tón as! na místě gis'?

Sluch náš zde uveden v omyl a nezbývá mu než klidně vyčkati
rozvodu, aby teprvé „ex post“ (!) s to byl stanoviti, zaznívalo-li gčs

SA OPR

nebo as! Sledujmež ještě jedenkrát příklad posléze uvedený v násle-

„ZANE = né = Lk
ZE E 0 0 P E m
(ZPZE TES = =
+ = atd.
| ] |
ba a 22 dm ke nei M J een
-= B =

Zní ve 2. taktu (v sopranu) gis! nebo as', ve 3. taktu (v base)
cis nebo des, ve 4. taktu (v tenoru) gis nebo as? Sluch náš, jenž
v podobných případech, kde jest možný dvojí výklad, dle Hostinského
nikdy není na rozpacích, nevybředl by tentokráte opravdu ze spousty
zmatků. Ve složitých, hlavně modulujících větách pozbývá tedy „opti-
mismus“ významu. Než právě tak má se věc i při větách jednoduš-
ších. Či může sluch náš „z vlastního popudu“ neomylně něco sta-
noviti ve příkladech následujících ?

-+
EO E A NÍ
a) = jn JE m dna 0
: je o
| n AF

Rozdíl týče se opět jenom pravopisu; tak může v prvém taktu
všech tří příkladů státi i gis" i as*; „optimismus“ nemůže zde vy-
ložiti pranic.

Než připusťme, žeby, nehledě k uvedeným příkladům, vzhledem
ku zvětšenému trojzvuku do jisté míry mělo platnosti tvrzení Hostin-
ského; při pouhém tntervalu je zcela neodůvodněno. „Optimismus“
při intervalech nevysvětluje pranic; neboť z obou daných tónů malé

238 Karel Stecker

seksty (c—as), pokud se týče zvětšené kvinty (©—gis), bylo by tón
hořejší lze snad pojímati jako gis tehdáž, postupuje-li náhodou na-
horu; postupuje-li tón dolejší, může býti hořejší týmž právem gis
jako as. A ani při prve zmíněném postupu hořejšího tónu není pra-
vidlo bezvýjimečné, na př :

Ve příkladě tomto je gis" úplně rovnoprávno S as*, a výklad je
zcela libovolný. Či bylo by lze vysvětliti zde něco = ante“ nebo
„ex post“? Nebo dokonce „přípravou“? A což musilo by gčs* býti
připraveno? Snad tedy „zvukoslovem“ ? Co vysvětluje zvukosled a kte-
rak? Přihlédněme jen k následujícím rozmanitým rozvodům zvětšené
sekundy a kvinty (resp. malé tercie a seksty), abychom náležitě se
přesvědčili o vrátkosti názorů Hostinského a úplné totožnosti přísluš-
ných intervalů:

J j = = She A
=- EE R ET
6 == == Ee,
„+ P | p C az 5 ý zz =
I! | | Pe —
(Re P
E a m jh 1 JR | e
= 5 hře: ===
| oa m
SVA dl BE
==

FA pen JERNE)
LT p

vý“ Blubd tin

atd. atd.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 239

Toho druhu dokladů bylo by lze uvésti celou řadu. Kdyby byla
idea „optimismu“ možnou v rozsahu, v jakém pojímá ji Hostinský,
musela by věc nutně míti se právě tak také při kvartě a kvintě
čisté jako při zvětšené. Může-liž někomu našeptati jeho sluchový
„optimismus,“ který tón zaznívá a po případě dissonuje v následují-
cích příkladech ?

1 2. 3 |

== = a Ma
m ==

Jak po té měla by se teprve věc při větách prudce modulu-
jících !*)

Přehlížíme-li obor všeho badání sem se vztahujícího, nelze
nám než zaznamenati nápadnou neshodu v náhledech těch kterých
autorů. Svorni jsou všichni uznávajíce váhu výzkumů Helmholtzových,
nevzdávajíce se tím však vší akce offensivní. Právě naopak dávají
místa přesvědčení, že zásady a poučky Helmholtzovy, určeny jsouce
opodstatniti a důvody dotvrditi základy harmoniky, trpí všeho druhu
nepodcenitelnými nedostatky.

Prvým a zajisté ne nejmenším z nich jest E. Mach, jenž záhy
(1866) prohlásil: „Nutně musí zde stávati ještě jiného momentu,
jenž činí nás způsobilými rozeznávati poměr vzdálenosti dvou zvuků
neodvisle od záchvějů a většího či menšího počtu tónů svrchních
Tento moment pokládám za neznámý a nerozřešený.“ V nejnovější své
publikaci „Beitráge zur Analyse der Empfindungen“ snaží se Mach
postoupiti dále, poukazuje k důležitosti otázek: „Proč hudební po-
city činířadu ?“ a „dle čeho poznáváme určitý interval ?“ Rozřešení těchto
otázek shledává Mach v jistých pocitech vedlejších, t. zv. „pocitech
přísadných,“ analogii to podobných zjevů při barvách, a domnívá se,
že to jest asi ona dráha, jež snad by mohla vésti k cíli; které však
jsou ony „fystologické živly“ označené jím jako pocity přísadné,
toho, dokládá Mach, teprve se dopátrati bylo by dalším úkolem vědy

*) A přece dle Hostinského „sluch hudební netemperuje.“ Netemperuje
opravdu? V čem jiném konečně spočívá okolnost, že na př. sbor cvičených
routinovaných zpěváků někdy ve vokální skladbě neustále klesá, než pod-
statně v tom, že sluch za jistých okolností přece jen temperuje ? Anebo čím
lze vysvětliti, že žádný zpěvák, byť i sluchu nejvytříbenějšího, není 5 to
v C-dďur „čistě“ přednésti melodický postup na př. c—a—d—a, nýbrž
vždy vezme d o něco níže, nežli jen tím, že sluch hudební temperuje?

240 Karel Stecker

hudební. Náhledy svoje v tomže směru naznačil Mach ostatně již r.
1866: „Způsobilost sluchu rozkládati zvuky v tóny stanovena pokusy
a prozkoumána dosti podrobné; než vlastností jiných, jež jeví se nám
býti fakty nevysvětlenými, na př. smyslu pro výšku tónovou a pro
intervaly, dosud hrubě si nevšímáno. K nim pilné obrátiti zření budiž
předním úkolem budoucnosti“ (Einleitung in die Helmholtz'sche Mu-
siktheorie, str. 88.). Jest skutečně s podivením nemalým, že tak
mnohým cenným, povzbuzujícím ideám Machovým nebyla dosud vě-
nována náležitá pozornost; kéž aspoň nyní tak se stane, po vydání
studie dříve zmíněné. i

Nejnebezpečnějším na nějaký čas odpůrcem Helmholtzovým
zdál se býti Oettingen, jehož „Harmoniesystem in dualer Entwik-
kelung“ svojí vábivou hypothésou o systému fónickém vlákal v osidla
svá nejednoho nadšence pro poctivou snahu. Dnes, jak hned shora
jsme podotkli, počítá se systémem fónickým vážně snad již jediný
Riemann. Jeho a Oettingenovým vývodům věnoval Helmholtz (1. c.
str. 498. a 587.) malou jen odmítavou a nevalně lichotivou zmínku.

Další ještě podrobný výčet námitek, vznesených proti nauce
Helmholtzově, byl by do únavy zbytečným, poněvadž v nejhlavnějších
a nejdůležitějších bodech k nim s dostatek jsme poukázali. Pokud.
různosti v náhledech odpůrců Helmholtzových se týče, budiž zde
uveden výrok Machův, čelící proti Oettingenovi (Mendel, Mus. Con-
versations-Lex., str. 125.) „Kdybychom měli zvláštní ucho pro výšku
a zvláštní pro hloubku, tehdáž byly by převraty Oettingenovy nezá-
vadny. Než smysl pro tónovou výšku není, bohužel, symetrický.“ "Také
Riemann sám, jenž jinak svorně kráčí s Oettingenem, obrací se, což
zdá se býti skoro k víře nepodobno, v jedné věci proti Oettingenovi,
totiž pokud týče se ladění: „Ladění čisté naprosto není nutno, po-
něvadž naše pojímání sluchové snáší se výtečně s poměry tempero-
vanými“ (Mus. Syntaxis, str. VIII.)

Lipps brojí proti Wundtově theorii příbuznosti zvuků, „pokud
vztahuje se k výkladu harmonie a disharmonie zvuků a tónů“ (Psych.
Studien, str. 112. a násl.) Stumpf opět praví o Lippsově studii „Das
Wesen der musikalischen Harmonie und Disharmonie“ (Psychol.
Studien, str. 92.—161.): „Spisovatel (roz. Lipps) obrací pozornosť
k rhytmu, ležícímu ve kmitových poměrech tónů harmonických, jenž,
anižbychom jej znamenali, musí prý působiti stejným způsobem jako
rhytmus, jejž lze sledovati. Tato idea však setkává se s týmiž obtí-
žemi, jež byly Helmholtzovi podnětem zavrhnouti bezděčné („unbe-
wusst“) počítání kmitů. Positivní nauka Lippsova uspokojuje věcně

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 241

pramálo.“ Připomíná-li po té Stumpf Lippsovi, žeby slušno bylo bý-
valo, aby zpomněl v té záležitosti svých předchůdců Oettingena,
Lotzeho, Macha, Báhra, Engela a j., tož nespočívá ve zmínce té
výtka pouze Lippsovi, nýbrž nepřímo všem toho bádání se účastnivším
vůbec. V podobném smyslu jako Stumpf vyslovuje se o Lippsovi též
Hostinský (Vierteljahrsschrift, 1886, str. 250. a násl.). Na jiném
místě uvádí Stumpf: „Bezděčné počítání kmitů a jiné toho druhu
bezděčné činnosti nikdy nevolejmež ku pomoci; jsoutě to hypothésy,
jimiž všeho, a právě proto také ničeho nelze dovoditi“ (Vierteljahrs-
schrift, 1885, str. 347.)

Vedle toho kárají mnozí složitou, nesrozumitelnou terminologii
Oettingenovu, Riemannovu a j., jež jen oněm didaktikům pranic ne-
překáží, kteří z výsledků činnosti své učitelské nemají přímé odpo-
vědnosti. Zkušenost učí, že nejnadanějším hudebníkům úplně postačí
minimum terminologické systematiky a že pro svoji činnost produk-
tivní nepotřebují ani specifikace známých, podnes v učebnách školních
náležitě respektovaných alterovaných akordů. Jednoduchost odpovídá
zde účelu svému nejpříslušněji.

Z celého tohoto chaosu sporných, navzájem se potírajících ná-
hledů nevede spásná cesta. Nevyhovuje-li nauka Helmholtzova úplně,
budiž nahrazena naukou, jež by dokonale a přesvědčivě vyčerpala vy-
tčený jí úkol. Ze systémů pozdějších, zbudovaných na základech Helm-

| holtzových, nevyhovuje žádný; názory v nich vyslovené jsou po většině
| nejasny, tápají ve tmách, počítají se zjevy imaginárními, zkoušejí
a hledají zde a onde potýkajíce se navzájem, takže věru není valnou
rozkoší je podrobně sledovati. Proto neproviníme se, tuším, příliš
a jen sobě posloužíme, přidržíme-li se prozatím ve vědecké nauce
o harmonii toho, co na ten čas aspoň jest jisto a neklamno, totiž
zase jenom nezvratných, na přírodovědeckém podkladě se zakládajících,
objektivních pravd Helmholtzových. „Teprve výzkumy Helmholtzovy
rozhodly v odvěkém zápasu a to způsobem takovým, že nyní theorie
na vlastní nohy neodvisle jest postavena a tak zdokonalena, že i umění
hudebnímu jest s to sloužiti za pevné zábradlí při jeho odvážném
vystupování do idealních výší nebetyčných.“ „Známe-li barvitost roz-
manitých nástrojů hudebních neb množství a poměrnou sílu svrchních
tónů a máme-li zřetel při souzvuku k záchvějům a tónům kombi
načním, které nejenom mezi hlavními tóny, nýbrž i mezi svrchními
povstávají, můžeme a priori, anižbychom sluch brali ku pomoci,
snadno rozhodnouti, kdy obdržíme libozvuk, a takfka vypočítati, jak
-velký poměrně bude. Tuto výhodu poskytuje nám nauka Helmholtzova

TR. mathematicko-přírodovědecká, : 16

249 Karel Stecker

vedle toho, že objasňuje a odůvodňuje mnoho zjevů akustických,
kterých dříve nebylo možná vyložiti“ (Studnička, Úvod do Helm-
holtzovy theorie hudby, str. 6. a 53.) Opustéme-li i toto dalekosáhlé
pole vymožeností Helmholtzových, pak jest nám jen konstatovati nevý-
slovně trapné faktum, že nezbývá nám ami jediný moment, na němž
mohli bychom stavěti a jehož s dobrým svědomím mohli bychom se
přidržovati! —
II.

Stopujíce dnes vývoj umění hudebního shledáváme, že až do
pozdního stol. 17. jest živým obrazem ustavičného boje proti inte-
gritě a někdejší nedotknutelnosti modů církevních. Modus lýdický,
mixolýdický, dórický a frýgický ponenáhlu ustupují modům jónickému
a aeolickému, modernímu tónorodu tvrdému i měkkému, posléze
zúplna s nimi splývajíce. Jest na bíledni, že ani jinak býti nemohlo:
musilť každý hudebník jednou do syta se nabažiti oné věru mrtvé,
nad jisté, vždy stejně jednotvárné niveau nikde se nepovznášející
diatoniky. Jak hudebníkům, řekli bychom, aktivním, skladatelům, tak
1 passivním, vnímavému obecenstvu, záhy zatoužilo se nevystihlých
půvabů chromatu, koloritu, světla a stínu na poli hudebním; ducha-
plné bry záměn enharmonických; všichni záhy zatoužili po volnosti,
vybaviti se jednak z pout úzkoprsé diatoniky a jednak bezstarostně
se přenášeti z těsných mezí určité tóniny po tóninách vzdálenějších,
Tato valem v před se deroucí záplava chromatiky, úsilovná snaha
rychle modulovati do tónin vzdálenějšího příbuzenství, nesla arci při-
rozeně s sebou podmínku, sine gua non, t. zříci se „čestoty“ akustické
a obrátiti zření k ladění temperovanému. Tak ztotožňuje již Luca
Marenzio (1550—1599) v následujícím místě madrigalu „O voi, che
sospirate“ as S gis, des 8 cis, ges S fis:

EEE == ==
p CE
E = =o =
o LT —— E o— =

o

z = —
m

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 243

Totéž zříti u Girolama Frescobaldiho (1580—1644) ve Chro-
matické toceatě, v Capricciu chromatickém atd., u G. Muffata, J.
Chr. Bacha (16453) a D. Buxtehudeho. Po úplném nezdaru hojných
pokusů s temperaturou pythagorejskou (o čistých kvintách, terciích
však o komma — +% kmitočtu — vyšších: naše ladění nástrojů
smyčcových !), temperaturou „tónů středních“ (meantome ol
o čistých terciích, leč kvintách o čtvrtinu kommatu — 34; kmitočtu
— nižších) a s četnými toho způsobu odrudami temperatury nerovno-
měrné podařilo se na sklonku stol. 1%., jak se všeobecně za to má,
O. Werkmeistrovi*) sestaviti temperaturu rovnoměrnou, jež rychle zdo-
mácněla po všem světě hudebním, ana důležitost její a stránka pra-
ktická ihned všem přátelům umění hudebního jevila se býti samozřejmou.
Mezi prvými, kdož jí energicky se ujali, byl J. Š. Bach svým „Tem-
perovaným klavírem.“ Nuž, žehnejmež okamžiku, jenž přinesl ovoce
tak vzácné! Pouze zavedením rovnoměrné temperatury umožněno se-
třásti tisíciletá pouta diatoniký; jí rozbřesklo se náhle na obzoru
hudebním a před udivenýma zrakoma našima s rychlostí úžasnou
vyrůstá řada velkolepých, epochálních děl héroů hudebních od Bacha
až k Wagnerovi.

Spokojenosť s vymožeností temperatury rovnoměrné na dlouhý
čas byla všeobecná, a ještě dnes s rostoucí zálibou nasloucháme ve-
lebnému souzvuku orgánů hudebních... Tu náhle zrodí se muž,
jemuž podaří se dopátrati se „onoho vědeckého podkladu, v němž
hledati sluší pravou příčinu konsonance a dissonance zvuků hudebních.“
Všechen svět sklání se před ním. Ihned hotoví se hudebníci k činu,
hodlajíce své empirické nauce dodati pevné opory Helmholtzovy.
S úsměvem stopují stoupenci vědy, hudební učenci, tuto naivnosť
umělců, tkouce: „Helmholtz předpokládá zvuky hudební v jich při-
rozené čistotě. Zvuky vaše však nejsou čisty, a musí nutně záchvěje
způsobiti tam kde Helmholtz dovozuje shodu (koincidenci). Jeho
výklad tudíž nelze nijak vztahovati k umění vašemu. Rozvažte jen
bedlivě a k srdci sobě vezměte rady Helmholtzovy, a vraťte se do lůna
soustavy přirozené; tehdáž bude hudba vaše čista a vaše nauka spo-
čívati bude na základě vědeckém. Jakým způsobem ovšem onen návrat
provésti a uskutečniti, toť již vaše věc.“ —

*) Budiž zde jen zpomenuto prvého podnětu v tomto směru, totiž rozdělení
oktávy na 6 celých tónů, na př. c, ď, e, fis, gis, ais, his — c neb 12 půltónů
Aristoxenem Tarentským (ve 3. stol. po Kr.). Dle Ellisa byla prý asi tem- +
peratura známou již o několik století dříve v Číně (Vierteljahrsschrift,
1886, str. 511.).

16*

244 Karel Stecker

V tomže směru jako Helmholtz vyslovuje se M. Hauptmann
ve své studii „Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher etc., I., 1863.)
Horuje pro čistotu zpěvu bez průvodu u školených, vzdělaných zpě-
váků dává výrazu přesvědčení, že i houslisté ba i hudci nástrojů
dechových zcela mimovolně, „nevědomky“ vždy uhodí interval čistý,
a že zajisté dovedou zcela správně postihnouti nutné „modifikace“
výšky tónové (1. c. str. 30. a násl.) Totéž odhalil o 10 let později
H. Bellermann (Grósse der mus. Intervalle). „Modifikace“ Haupt-
mannovy odpovídají zde „pohyblivým stupňům“ Bellermannovým,
jenž tolikéž, pokud „zpěvu bez průvodu“ se týče, pojí se těsně k ná-
zorům, jež dávno před ním byl projevil Hauptmann, takže o prioritě
jich ideí tenkráte snad nejlépe rozhodl by letopočet, v našem případě
arci v neprospěch Bellermannův. Dojem jeho kolísavých („pohyblivých“)
stupňů nemůže býti než neodolatelně komický. Jakým způsobem ve
praktické hudbě sluší jich užívati, o tom dává Bellermann, příkladem
uváděje následující místo z Mozartova „Ave verum corpus“ (motetto
pro smíšený sbor s průvodem orchestru) tenoristům pokyny, by vy-

—— =
l Ves 43 - immotatum etc.
ba | lz |

PE EE Ae PSono
|= 2 = EEE S

skytující se tu přechod z A-dur do F-dur čistě byli s to provésti.
„Místo

= = —
sluší ve 2. taktu správně zpívati:

==

Za tím účelem postoupiž zpěvák prve 0 prostředné diésis (343%) na-
horu a po té teprve o lémma — jenom nikoliv 0 apotomé! — dolů
ku tónu c“ (1. c. str. 53.). Pozoruhodno jest, že Bellermann v této
příčině ve svém díle „Der Contrapunkt“ hájí pravý opak toho, co
tvrdí ve spise „Grósse d. mus. Int.“ Tak příkré střídání zásad ovšem
nepřispívá valně, získati mnohým Bellermannovým výzkumům zvláštní
úcty. Ve případě prve uvedeném habeat sibi! — tu však maně na-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 245

skytá se nám otázka, jak asi vypadala by, dle předchozího návodu
Bellermannova zřízena, orthografie pěveckých úloh v operách Wa-
onerových? Či měl snad R. Wagner tvoře svá epochální díla na zře-
teli zbožná přání Helmholtzova, Hauptmannova a Bellermannova ?
A srovnejmež s tím ještě následující výpovědi Stumpfovy: „Vzdor
názorům Aristoxenovým a všech moderních a řeckých pěvců umělců
zůstává ústrojí hlasové daleko za ústrojím sluchovým. “ Aristoxenus
sám pokládá diési, čtvrťtón, za nejvyšší výkon pěvecký, leč pokládá
za nemožné, zazpívati tři po sobě sledující diése. Já (roz. Stumpí)
nejsem s to zřetelně napodobiti dva tóny, jež líší se o méně než
čtvrť tónu, jakkoli jich rozdíl, zaznívají-li ve střední poloze, snadno
znamenám ... Povšimněmež sobě neobyčejné jemnosti v rozeznávání
tónů, jež z pravidla bývá vlastností cvičených hudebníků, a srovnej-
mež s tím mohutnost rozeznávací pro pocity svalové: diskrepance
je na bíledm“ (Tonpsychologie, str. 162. a 119.) Zajisté ne-
mýlíme se tvrdíce, že Helmholtzem zastávaný a vřele doporučo-
vaný návrat ku soustavě přirozené nelze v praxi provésti jen tak
snadno a hladce. Theorie a praxe, věda a umění, výsledky matema-
tické přesnosti a staleté empirie jsou zde polárními protivami, dia-
metralními body kruhu. Angličtí generálové — (Helmholtz zmiňuje
se na str. 664.—670. svého díla o pilné snaze generála Perroneta
Thompsona a R. H. M. Bosangueta zjednati půdy ladění čistému ;
budiž tu jen mimochodem připomenuto, že „enharmonické varhany“
Thompsonovy mají pro jednu oktávu 65 klávesů, Bosanguetovo har-
monium dokonce 84 klávesů !) — postupují až příliš zvolna, nejsouce
nad to ani s to aspoň koncertní síně své vlasti vydobyti vytrvalým,
nezlomným svým snahám; a nikdež ani stopy nějaké kýžené pomoci.
Bude to asi jéště vymáhati drahně času, než splní se (?) tužby Helm-
holtzovy; prozatím však, pokud nedozírně daleka je všecka naděje na
jich uskutečnění, nezbývá nám než dobrovolně se zříci onoho dobra,
jehož skýtati nám má soustava čistá ;*) kéž co nejdříve tak se stane
Nám však, kdož v neblahé této době jsme se zrodili, budiž zatím
útěchou pevné přesvědčení, že svrchní tóny konsonance temperované
dle dosavadních zkušeností nikdy nepůsobí takových záchvějů, jež by
konsonanci činily dissonancí. „Při temperovaných intervalech, tercii,
kvartě, kvintě a sekstě, nesplývají sice tóny svrchní zcela přesně

*) Uvádí-li Engel (Aesthetik, (str. 18. a 292.), že jedině správnou, ze základ-
ních intervalů odvozenou stupnicí není ani stupnice 12tónová ani 53tónová,
nýbrž stupnice „nekonečná“, jest výrok ten sice theoreticky bezvadný ano
jediné správný, ale v praxi — říše bájí!

246 Karel Stecker

s týmiž tóny intervalů čistých, leží však navzájem tak blízko, že po-
měr ten od konsonance čisté velmi ztěžka lze vozeznati“ (Mach, Ein-
leitune in die Helmholtzsche Musiktheorie, str. 93.) Rozdíl mezi
kvintou přirozenou a temperovanou činí 0,00166, neboť
čistá kvinta — 1,50000 a
temperovaná kvinta — 1,49834
* a rozdíl tudíž © 0,00166 t. j. při kvintě na př. a—e',
činí-li a* za sekundu 455 dvojkmitů, vzniká difference jedné třetiny
jednoho kmitu. Činí-li totiž a* 435 kmitů, činí a polovici (2175). Ve
případě, kdy e" jest ku a čistou kvintou, jeví se nám poměr —
PÍT 2904
í « — 32625.
Čistá kvinta činí tudíž kmitů 32625
kvinta temperovaná 325:889
a rozdíl: ©0361

Při kvintě a'—e* differují přirozené a temperované ež o 0722;
jest tedy temperované e* o sedm desetin jednoho kmitu nižší než při-
rozené. Rozdíly takové jsou věru až přespříliš nepatrny, než aby
z nich někdo byl na váhách, sluší-li temperovanou kvintu pokládati
za úplnou konsonanci čili nic, ani tehdáž, „byl-li by jeho hudebním
studiím podkladem zpěv bez průvodu“ (Bellermann.) To doznává
i sám Hauptmann: „Činí-li kvinta 1500 kmitů na 1000 kmitů tónu
základního či pouze 1498, nevadí její jasnosti a srozumitelnosti
pranic a lze ji bez ostychu pojímati jako kvintu čistou“ (Chrysander,
Jahrbůcher ete. I., str. 37.)

Našemu, t. j. hudebnímu sluchu nepříčí se tudíž naprosto aku-
sticky dokázáné záchvěje intervalů temperovaných, a s tímto faktem
nám vždy v prvé řadě jest počítati; náš vlastní, „nepředpojatý“
sluch jest zde výhradným měřítkem. Obrací-li se v tom ohledě proti
Helmholtzově theorii o záchvějích a příbuznosti zvuků mnohonásob
ostří badatelů hudebních a vědecká půda, jedva získaná, tím způsobem
pod nohama nám počíná kolísati a se ztráceti, setrvejmež klidně při
ladění temperovaném; neboť čím jiní theorii Helmholtzovu snaží a do-
mnívají se nahraditi, přivádí nás zase v týž nepřesný poměr, zde ku
kmitočtům, tam k zjevům zvukovým. Není nám prý činiti s příbu-
„ zností „zvukovou ,“, nýbrž s příbuzností pouze „tónovou“ (Lipps, Psy-
chol. Studien, str. 158.), a sluší tedy dle toho znovu místa dáti the-
orii, v níž „základem vší harmonie a disharmonie jsou jednodušší
a méně jednoduché poměry kmitů mezi jednoduchými tóny.“ Námitkám
proti matematické methodě Eulerově často vedeným, jakoby nepatrné

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 247

rozladění oktávy, na př. 264:527'9, jež vůbec ani nelze pozorovati,
jakožto poměr velmi složitý musilo účinkovati nepoměrně hůře, než
na př. poměr 204:520 — 33:65, „nejvýš nepříjemný to disso-
nantná interval“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. Kl., str. 38.), lze odpo-
věděti jediné v ten rozum, že při malé úchylce od matematické pře-
snosti poměrů kmitů nejde vůbec o intervaly dissonantní, nýbrž
předem o intervaly, jež by se zřetelem na vědeckou čheori (nikoli na
obyčejný sluch) slouly intervaly rozladěnými; chybno tudíž zaměňo-
vati nebo stotožňovati pojmy dissonance a rozladěmá. *) Dissonancí
nktávě ve směru zpátečném nejbližší jest velká septima ; se základním
tónem činí na př. při 264 kmitech tónu základního poměr 264:495,
poněvadž 294: 8: 15. Rozladění počíná při 527 kmitech, do-
stoupí vrchole při 5115 kmitů, načež ponenáhlu klesá až ku 495
kmitům, jimiž dostihne velké septimy. Teprve při těchto 495 kmitech
nastupuje vlastní dissonantní interval velké septimy; vše, co předchá-
zelo, bylo pouhým rozladěním dílem oktávy (521—511:5 kmitů) a dílem
septimy (511'5—496 kmitů).

Sluší tedy pilně od sebe různiti pojmy konsonance, libozvuku,
nelibozvuku, dissonance a rozladění jako „věci podstatně různé.“
„Míra lahodnosti souzvuku nesplývá, jak již Cartesius jasně vykládá,
v jedno s mírou konsonance“ (Stumpf; viz Vierteljahrsschrift, 1885,
str. 347.) Zkušenost učí, že nepatrná míra rozladění působí přibližně,
jako konsonance úplná, a ani sluch sebe bystřejší není s to je ro-
zeznati.

Opravdu závidění hodni jsou oni tergue guatergue beati, jichž
citlivý sluch domnívá se jasně rozeznávati +35 půltónu (Vierteljahrs-

120
schrift, 1886, str. 513.), tedy na př. při a—b asi 0-1 kmitu, neboť:
b — 230434
a = 217500

12-934: 120 — 0107.
Stumpf, Engel, Joachim a j. jsou s to rozeznati při differenci
0-1 kmitu i relativní výšku obou tónů! E. Luft příbližně jako Preyer
rozeznává ve velké oktávě ještě '/„ kmitu (asi 5, půltónu), při c* až
335 půltónů (asi 1 kmitu —Vierteljahrsschrift, 1888, str. 545.) Při všem
respektu před „cvičeným“ sluchem uvedených učenců zní výroky toho
druhu přece jen značně hyperbolicky! Či je snad někdo z nich též

*) Že právě Hostinský tyto dva pojmy zaměňuje, tím podivnějším a nepochopi-
telnějším býti se nám jeví, poněvadž týž autor v tomže spise (1. c. str. 47.]
se zvláštním k tomu poukazuje důrazem, že „smyslový libozvuk a harmo-
nický význam intervalu jsou dvě věci podstatně různé.“

248 Karel Stecker

s to, při tremolu smyčcových nástrojů udati číslo opětovaného tónu?
Lipps pojednávaje o „bezděčných rhytmech“ jednoduchých tónů (—
„unbewusste Rhytmen,“ t. j. rhytmy, jež bezděky pojímáme, aniž
bychom si toho byli vědomi —) výslovně podotýká, že „na nepa-
trném jich přesmyknutí („Verschiebung“) pramálo záleží, ana prý
přibližná stejnosť rbytmů přibližně tytéž služby musí konati, jako
úplná“ (Psych. Studien, str. 100.) Ejhle, přece i z tohoto tábora stín
laskavého pohledu na rovnoměrnou temperaturu!

Příroda skýtá člověku spoustu surovin, jež jest mu ku příslušným
účelům teprve zpracovati. Cín vymáhá přísady olova, jsa jinak velmi
křehký ; stříbro a zlato přísady mědi, any jsou jinak příliš měkké.
Démanty nabývají ceny teprve broušením. Bystřiny třeba opatřiti
hrázemi, řečiště regulovati, řeky a moře spojovati průplavy. Tolikéž
hudba nebyla lidstvu s hůry seslána jako dar hotový: člověk musil
teprve spracovati třtinu, roh a p., chtěje z nich zhotoviti hudební
nástroje, umělým způsobem připraviti střevo ovčí, aby mohl sestrojiti
monochord jako pomůcku napomáhající zpěvu, určování partialních
tónů a tónů přirozeného ladění. Sám sebou, zcela beze vzorů v pří-
rodě, zrodil se gregorianský zpěv a styl Palestrinův. Byl však styl.
Palestrinův možným a života schopným bez oprav? Pokusy fysikál-
ními stanovil G. Engel, že „lidský hlas vůbec není s to, jistý tón
držeti po delší dobu úplně stejně, s neměnící se, neporušenou čistotou“
(Aesthetik, str. 20). Jak málo asi v této příčině „čistě“ provozovali
staří (ani „božského“ Palestrinu nevyjímaje) své skladby, kteří s hlasem
zacházeli jako se surovinou, lze nejlépe souditi z četných vydržova-
ných not, dlouhých not závěrečných, široce rozpředených, oddechu po-
strádajících figur a ozdob atd.....

Naši moderní spisovatelé odvozují tvrdou stupnici ze trojzvuku
I., V. a IV. Stupně, jichž kmitočty vesměs činí poměr 4:5:6. Jest
tudíž, jak zřejmo, kvinta zde pythagorejská, tercie však nikoliv, an
by v tomto případě poměr nutně obnášel 64:81 a ne 4:5.

Z tohoto způsobu odvozování stupnic vyplývá nejedna dosti
choulostivá nedůslednost. Je-li na př. kvinta e—g rovna ?/;, měl by
býti týž poměr též při kvintě d—a, a tudíž mělo by %, X */, rov-
nati se */; t. j. velké sekstě e—a. Ve skutečnosti však jest % X *,
= +4. Kde hledati toho příčinu? Jenom v poměru kvinty; neboť
5/3: s — 39, t. j. kvinta d—a nečiní poměr 2:3, nýbrž 27:40. Má
tedy ve tvrdé stupnici tón a se vztahem ku tónice c jinou výšku jako
kvinta 2. stupně než jako seksta stupně prvého. Rovněž tak různým
jeví se býti tón f jako malá tercie a čistá kvarta; nebot c—f = %,

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy budební. 249

a d—f mělo by se rovnati “/;. Toho však není, an *|;:*/;, činí 37 a
nikoli S/;; čítatel musil by v tomto případě obnášeti 32:4 místo 52
Viděti opět, že v C-dur-stupnici jest f jako malá tercie 2. stupně
o něco vyšší než jako čistá kvarta stupně prvého. Difference jak př(
kvintě (d—a, */;:*%,,— 33), tak při malé tercii (d—f, *;:32-5j.
činí vždy poměr 80:81 vzhledem k jich původní čistotě. Z toho plyne,
že i v čisté, jednoduché, diatonické větě přicházejí tóny č. stupně,
jimž doznati jest dle okolností jisté změny jich přirozené výšky. Vizmež
příklady:

(n —— z S —— u FEL PSE
=
Tón a' (příkl. 1.) sluší ve 2. kombinanci (d'—a") vzíti buď
0 55 kmitočtu výše, nebo tón d'* o týž poměr níže, má-li kvinta
d'—a' býti čista. Totéž platí o příkladě 2. vzhledem ku d'—f'.
Příklad 3. skýtá oba právě zmíněné připady spojeny: tóny a" i f'
sluší ve trojzvuku d'—f'—a' zvýšiti, nebo tón d* snížiti. Odtud tedy
Hauptmanův dtssonantní („zmenšený“) trojzvuk na 2. stupni v tóno-
rodu tvrdém (Die Natur der Harmonik und Metrik, str. 43.) Příklad
4., rozšířený to pouze příklad 3., skýtá následující možnosti:

a) buď sluší tón d* po obakráte o syntonické komma snížiti,
pak ale nemáme celý tón c'—d* roveň */„, nýbrž */,,, což ovšem není
správno; ladění temperované v tomto případě podává interval c-—d'
čistěji nežli ladění čisté, ponévadž poměr mezi intervalem %; (1125)
a celým tónem temperovaným (1:12246) jest 1: 099774, kdežto
Bany a b3)0:987654

b) aneb lze tón d* vzíti čistě (*/,), pak ale sluší tóny f* i a',
má-li též trojzvuk d'—f'—a* býti čistý, po obakráte zvýšiti, čímž by
v tomto příkladě arci i f* i a* čtyřikráte měnily výšku, což jest přímo
absurdní;

c) posléze lze oběma tónům /f* i a' nechati neustále touž výšku,
tón d! však vzíti při tom přece čistě (*,). Tím bude se jeviti troj-
zvuk d'—f'—a" dvakráte jako trojzvuk „dissonantní,“ poněvadž
v tomto případě nečiní d:f:a poměr 10:12:15 (čili “/;:33:%%), nýbrž
21:32:40 (čili %;:%/;:*/). V posledním tomto poměru jest i tercie
(f) i kvinta (a) o '/;, kmitočtu nižší, poněvadž ve trojzvuku čistém
musil by poměr ten zníti */;:“,X84:*/, X 84 (10:12:15).

Dosadíce ve příkladě 3. a 4. místo výšek relativních výšky ab-
solutní ve kmitočtech, obdržíme — vycházíme-li od a — 2175 — pro

250 Karel Stecker

prvý akord hodnoty o' (261) —' (348) — a'(435); pro akord druhý
ve případě a):
d' (290) — f' (348) — a*(435);
ve případě b):
d' (293-625) — f!(352-35) — a! (440'1875);
ve případě c):
d' (293-625) —f! (348) — a! (435),

a v ladění temperovaném

o* (258, 653) — d* (290, 327) —f' (345, 260) — a" (435).

Srovnáme-li navzájem diference kmitočtů při jednotlivých inter-
valech, dospějeme ku přesvědčení, že zastancové ladění čistého, jichž
citlivosti vadí již rozdíl 0:1 kmitu, bezděky nuceni jsou vzíti za vděk
ve svém velebeném čistém ladéní differencemi začasté daleko povážli-
vějšími, na př. ve případě a) diferencí 3:625 kmitů při tónu d', a
ve případě c) diferencí 435 kmitů při tónu f* a 5'1875 kmitů při
tónu a* vzhledem k intervalům čistým. Ve případě posledním zněl
by náš temperovaný trojzvuk d'—f"—a* skutečně čistěji, než jak nám
jej podává ladění přirozené. Proto naplňuje nás podivem tím větším,
že H. Bellermann při svých bezohledných úsudcích o ladění tempero-
vaném činí v tomto případě, vida nezbytí, výjimečně ústupek věru
až překvapující. Píšeť ve „Grósse d. mus. Int“ (str. 32.): „Pro
praktickou hudbu, zpěv a nauku o skladbě, onen chybný interval
27:40 neexistuje, nýbrž veškery kvinty, skládající se ze 3 celých
tónů a půltónu, platí za intervaly úplně čisté“ Ovšem, alternativa
je zde na snadě: buďto „pohyblivé“ d, anebo „falešnou“ kvintu po-
kládati za čistou, — tertium non datur!

G. Engel pojednávaje ve své Aesthetice (str. 304.) o tomže
akordu tvrdí, že lahodí sluchu jeho právě jenom tehdáž, kdy skutečně
je „dissonantním“; jenom tenkráte, kdy tercie a kvinta nejsou čisty,
„zní akord ten tak, jak žádá si ho hudební cit.“ Ku podivu, kam až
zavésti může člověka houževnatá jednostrannosť. Za takých okolností
nelze se arci diviti, že Engelovi (l. c. str. 32.) na př. akord d—f—
as—e zcela jinak zní v c-moll nežli v Es-dur, tam měkce, zde pádně.
z toho jediného důvodu, poněvadž tón f v obou případech differuje o komma
Š1/z20: Zvýšení tónu f o komma činí z měkkého akordu akord rázný
a naopak! A což, povstává-li různý dojem téhož akordu po případě.
1 v ladění temperovaném, kde obojí f nedifferuje pranic ?

Nebo si snad (dle Hostinského) sluch náš ono f různým způ-
sobem vykládá, brzy o komma výš brzy níže? Ráz skladby, celková ná-
lada plynoucí z různosti charakteru tónorodu tvrdého a měkkého ne-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 251

padá zde na váhu, a rozhoduje zde výhradně matematika, pro kterouž
sluch náš ani přesně není zřízen?

Uveďme ještě některé důsledky, vyplývající pro ladění přirozené
ze příkladů uvedených, a naznačené ve příkladech následujících:

1.

P A TEA VER MaM Sat: ASM
==
u u = C = =

F | pí :

Incidit in Scyllam, kdo v ladění přirozeném navrhuje ve příkl.
1. pro druhý trojzvuk (d'—/'—a") uchýliti se od přirozeného d (*;)
a snížiti je na "9/, (*/, X */,,); budeť z toho trojzvuk třetí ohe
EMI POMĚT „2% ei 2: -Ja DA místo přirozeného */:*,: "| =
3:4:5. Buď tedy snížením tónu d' o komma docílíme sice nm
d'—/'—a" čistého, pak ale obdržíme „dissonantní“ trojzvuk d'—g'—A',
jejž by Hauptmann důsledně dle terminologie obecně užívané nazvati
musil trojzvukem „tvrdě zmenšeným“ ; anebo vezmeme tón d* roveň
9/5, čímž trojzvuk d'—g'—h* sice bude čistý, za to však d'—f'—a'
„dissonantní.“ Chtěli-li bychom při sníženém ď* míti trojzvuk d'—g'—h"
čistý, musili bychom snížiti o komma i g" i A; pakby sice byly oba
trojzvuky, i d'—f'—a' i d'—g'—h", čisty, za to však měli bychom
předně chybný interval e*-—d' (od prvého z obou akordů příkl. 1. ke
druhému — 1:%; X *9;,), a po druhé akord d'—g'—A* (a následu-
jící e —g"—c?) celý o komma níže (d*:g":h'— X% :*, X:
15 X 89). Tolikéž nemožnosť čistě provésti jednoduchý jónický závěr
ve příkl. 2. leží na bíledni a není tudíž, čeho zvlášť bychom doložili.
Tak vleče jedna nedůslednost za sebou druhou, horší prvé!

S nekonečnými obtížemi, ano nemožno bylo by přednésti s ab-
solutní „čistotou“ též následující nepatrnou jónickou větu:

FEEFSFELE=FHF -AFA

I jiných ještě nedůsledností budiž zde zpomenuto. Prvá v řadě
svrchníoh tónů se objevující velká sekunda činí poměr */„, druhá %,
třetí "9/, atd. atd. Který z těchto poměrů sluší vzíti v úvahu, sesta-
vujeme-li intervaly, není v dotýčných případech lhostejno. Tercie e—e
=% x",, nikdy však */;, X */, nebo %, X */; atd. Kdo chceš dodě-
lati se poměru čisté kvarty, nebeř k tomu účelu poměrů *%, X */;,
neboť výsledek je po té *'/,, a nikoli 4; ve případě tom lze vzíti

252 Karel Stecker

jen sekundu "“;, tedy "9; X |; — 43 — $. Stejně rozmanity jsou velké
tercie (*/4, */, atd.) i tercie malé (%/;, '/; atd.); difference podobají
se dřívějším.

Sluší ještě vytknouti, že k odvození kvarty třeba vzíti půltón

16/;, nikoli půltón v řadě svrchních tónů dříve se vyskytující ""/1y;
nebot $X 11 =1iria4:X15— a-

Pozoruhodno krom toho jest, že k utváření trojzvuku měkkého
patrně dobře „se nehodí“ prvý v řadě svrchních tónů se objevující
měkký trojzvuk 6:7:9, nýbrž teprvé poměry druhého 10:12:15.

Postupujíce od Ci v čistých kvintách nahoru, dospějeme 12.
kvintou k tónu his*, jenž jest o něco vyšší než nežli c*. Neboť staví-
me-li Ú, na roveň jedničce, bude c* — 1 X 2" — 128 a hist—1X(9"—
= 3554" ;tudíže?: ns — 12833453 1—524998: 53144 OG
— to jest na každý kmit tónu c* připadá 1--0:01364 kmitu tónu
his*, tedy o 0-01364 kmitu více.

Podobně má se věc při postupech terciových. Měříme-li od tónu
c po velkých terciích nahoru, dospíváme třetí tercií rovněž ku tónu
his, jenž není co do výšky totožný s tónem c', neboť (5)* — !2*, vyšší
oktáva však tónu c (71) rovná se 2 čili '2*. Nemůže tudíž býti ani
kvinta ani tercie trojzvuku tvrdého čista.

Soudili bychom snad právem, že jediné ono ladění může býti
přirozené a pravé, jež odpovídalo by věrně původní výšce svrchních
tónů:

Ve stupnici tvrdé

COA 1 OV OSC
eba ee s dk

a ve měkké

C MOS OSM MM STO 00
jk jatsjou pes,

Než jen malý pokus poučil by nás záhy, že tím způsobem ne-
vypředeme se z toho zauzleného pletiva. I toto ladění není, jako
všecka předešlá, čisto a důsledno, a tudíž k našim účelům naprosto
nezpůsobilé.

Bezděky s úzkostlivostí se ohlížíme po nějakém východu z toho
hrůzného bludiště: důmyslem, důvtipem lidským rozťat rázem gotrdický
uzel a záře netušeného světla bleskem rozlila se po všem umění hu-
debním !

Nepatrná jenom oprava, zavedení rovnoměrné temperatury, od-
stranila okamžitě veškery v cestě stojící překážky. Instituce to přímo
božská, uvážíme-li celý ten k zoufání spletitý chaos tak zvaného.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 253

čistého ladění. Jak nevystihlý vzlet jeví se ve všem umění hudebním
od dob Bachových až na dobu Wagnerovu! Největší mistři oněch dob
vytvořili díla nádherná, v pravdě velkolepá, možná jediné v systému
temperovaném — bez „pohyblivých stupňů“ Bellermannových. Stati-

sícové obdivovali se jim, kochali se na jich nevystihlých půvabech,
- anižby jen ve snu pohřešovali ladění přirozeného. A právě tato arci-
díla jsou to, k nimž neustále a zvláště pilné sluší míti zření. Dojista
nebudeme chtíti celou onu řadu geniů a umělců světových poháněti
k odpovědnosti před tribunál přirozeného ladění, nýbrž poctivou
snahou každého na věci zúčastněného musí býti všechnu píli vynalo-
žiti, aby divotvory umění hudebního v soulad uvedeny byly s princi-
- piemi vědy. Třeba tu v prvé řadě pátrati po příčinách a důvodech,
proč smyslový dojem libozvuku, temperaturou řekněme „poškozený,“
sluchu našemu nejen nevadí, mýbrž jej nad to v zanácení uvésti s to
jest. Náhledy Hauptmannovy a Lippsovy, pokud sem se vztahují, výše
jsme uvedli. K nim druží se nejen veliká, převážná většina umělců
a učenců, nýbrž veškeren hudebně vzdělaný svět. Jestliže několik málo
jednotlivců činí zde výjimku, což na tom záleží? H. Bellermann na
př. „musí již předem v našem orkestru oželeti veškeru naději na ně-
jaký skutečný libozvuk“; jemu také ovšem zní náš tvrdý trojzvuk
C—e—g nepříjemně, jsa „snesitelný jenom hluchým (!) a individuím
smyslů otupělých“ (— těmito epithety obmyslil Bellermann hlavně
učitele skladby hudební a zpěvu — Grósse d. mus. Int., str. 45 a 63.)
Věru více než důstojným jeví se tu býti Bellermann stoupencem svého
mistra a učitele E. Grella. Grell ve svém posthumním díle, vydaném
Bellermannem, zavrhuje veškeru instrumentální hudbu, rovnoměrnou
temperaturu, a z nástrojů především varhany a klavír, poněvadž „tem-
perované ladění jejich dvanácti stupňů skýtá holý dissonující surrogát
skutečné harmonie“ ! (Ed. Grell, Aufsátze und Gutachten úber Musik,
str. 3.) V nesčetných toho druhu projevech, začasté až povážlivě cho-
robných, jež veledíla instrumentální hudby, výtvory geniů Beethovena,
Schumanna, Schuberta, Berlioze, Liszta atd.atd. uvádějí v niveč a na-
prosto činí nemožnými, spatřuje Bellermann konečně výpovědi dle
svého vkusu, „bahnorechende Vorschláce,“ kterýž výrok vtipnou slovní
hříčkou trefně opravuje B. Chrysander ve „halsbrechende Vorschláge“
(Vierteljahrsschrift, 1888, str. 120.); neboť, píše Chrysander, zamýšlí-li
kdo vážné účele svého se dodělati jen násilným bouráním a vyme-
tením všeho, k čemu na poli hudebním celý ostatní svět s neskon-
čenou přilnul láskou, sám vydává „životní schopnosti svých zásad
svědectví nade vše pomyšlení nejhorší“ (I. c. str. 121.) (Chrysander

954 Karel Stecker

vyslovuje se v té příčině asi v ten rozum, že temperovaná hudba in-
strumentální v nejlepší shodě může obstáti i vedle čisté hudby vo-
kální, i při jich současném vystupování. „Jestiť na jisto postaveno,
že nástrojový průvod pěvcům pranic nebrání zpívati čistě, an by jinak
dnes nebylo lze nalézti zpěváka, jenž by dovedl čistě zpívati. Celý
svět však ví, že tomu právě naopak: dnes zpívají zpěváci čistějí než
kdy jindy. Svazek, jejž uzavřely spolu zpěv a hudební nástroje, jest
svazkem přirozeným, svazkem srdce.“

Pozoruhodný jest v této příčině znamenitý výrok Tierschův:
„Sluch žádá sobě intervalů čistých a mečistotu jich jen potud při-
pouští, pokud jí nepozoruje. Bach, Haydn, Mozart, Beethoven a jiní
mistři neshledalí na ladění temperovaném závady pražádné jen proto,
poněvadž zde nějaké nečistoty intervalů vůbec neznamenali“ (Elementar-
buch d. mus. Háarm.- u. Mod.-Lehre, str. 18.)

E. Mach omlouvaje ku konci svého spisu „Einleitung in die
Helmholtz'sche Musiktheorie“ (str. 89.), že veškery své úvahy a zkoušky
zakládá zde na ladění temperovaném, dodává: „V pravdě jsou rozdíly
ladění čistého a rovnoměrně temperovaného tak nepatrny, že pro pře-
vážnou většinu pokusů zcela jich lze nedbati. Rovněž opravy, jež zde

a onde (t. ve spise Machově) bylo by přičiniti se zřetelem na rozdíly:

právě zpomemenuté, byly by pranepatrny.“

Helmholtz oproti tomn nevyjímá sebe z nepatrného hloučku je-
dnotlivců, již houževnatě brojí proti ladění temperovanému, uváděje
ve svém díle (1. c. str. 667.), že „odchylky temperovaného ladění
nezkaženému sluchu vždy jsou nepříjemny.“

Budiž zde uvedena nápadná okolnost, že právě Helmholtz na-
vrhuje zjednodušený přirozený systém, kterýž však ani praktického
nemá významu, aniž nad to pro všecky případy jest postačitelný
(Srv. Helmholtz, I. c. str. 512. a 602.)

Hauptmann ve své studii ,„Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher,
L str. 31.) uvádí naopak, jak následuje: „Uchylky od ladění čistého,
jež temperatura nutně s sebou nese, naprosto nejsou tak značny, že
by přivoditi mohly nějaký citelný nedostatek harmonie; dovedeme
a musíme začasté ve produkcích hudebních snášeti nečistoty daleko
horší oněch, jež bylo by lze vytknouti temperatuře, amižbychom tím
nějak byli vyrušení nebo nemile dojati.“ "Téhož dočísti se lze také
u Hostinského, jenž, jak se zdá, opírá se tu o názory Hauptman-
novy. Ve theoretických svých publikacích vždy vychází ze zásady, že
vědecká nauka o harmonii musí míti základem ladění čisté, přirozené,
dokládá však výslovně: „„Všechno, co na prospěch temperatury se

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 255

uvádí, dokazuje pouze její netoliko neškodnosť, nýbrž i výhodnost, ba
přímo nezbytnost pro hudbu praktickou“ (Nové dráhy ete., str. 9.) Sta-
novisko naše vůči „optimismu“ sluchu, na nějž Hostinský v této pří-
čině mnoho zakládá, výtkli jsme výše zřejměji. (Co se týče náhledu
Hostinského, že ladění čisté „„provésti lze dokonale toliko ve zpěvu,
třeba nám jenom poukázati k výše uvedené ukázce Bellermannově,
vyňaté z Mozartova „Ave verum;““ a ku příkladům našim na str. 74.;
ostatně „netemperuje-lů sluch hudebné““ pak nemusili bychom v hudbě
vokalné teprve ladění čisté zaváděti, a vzhledem k hudbě onstrumen-
talné bylo by jen přítěží zcela zbytečnou a bezvýznamnou. Vyslovuje-li
konečně Hostinský „pevné přesvědčení“ (Nové dráhy etc., str. 10.),
že názory jeho, pokud horuje pro ladění přirozené, „časem dostanou
se i do vyučování elementárního“ zdá se nám býti přesvědčení toho
druhu touž měrou „optimistické ,““ jak optimistickým jeví se býti Ho-
stinskému přesvědčení Riemannovo vzhledem k budoucnosti dualismu
(Lehre v. d. mus. KL., str. IV.)

Nespokojenci rázu Bellermannova nechť jen povznesou umění na
vyšší stupeň dokonalosti, nežli učinili pod vlivem ladění temperova-
ného Bach, Beethoven a Wagner, nebo nechť aspoň dovodé toho mož-
nosť a praktickou cenu svých ideí, a pak dojista překonání uctivě před
nimi se pokoříme. Dokud však tak se nestane, nelze nám již ve zlé
vykládati, setrváme-li při svém pěstování hudby „nečisté“ při svých
pevných (a nikoli „pohyblivých“ či „kolísavých““) stupních. Podaří-li
se zastancům druhé strany dokázati, že hudba naše, jak Hauptmann
tvrdí (Chrysander, Jahrbůcher, I., str.37.), bez kruhu kvintového dobře
může se obejíti, podaří-li se jim ve skutek uvésti hudbu lepší, čťstou,
tehdáž budiž jim útěchou ujištění, že nikdo v jich tábor ochotněji se
nevrhne, než všichni jimi tak příkře kaceřovaní umělci. Pohříchu,
že naděje na toho druhu zlepšení stavu na ten čas jest nekonečně slabá.
Kmity, kmitočty, svrchní tóny, záchvěje, tóny kombinační, vše to jsou
okolnosti, fakta, jichž existenci lze objektivně dokázati; než že bychom
st jich uvědomovali při reprodukci skladeb hudebnách, že bychom byli
jaksi uvykli skládati zvuky, jest čirou nepravdou. Byloť by v tom pří-
padě naprostou nemožností naslouchati hudbě vícehlasé, ať již čisté
nebo temperované; ano temperovaná hudba byla by skoro ještě strašnější.
Naše praktická hudba stojí stranou, čsolována od badání mužů jinak
učených, leč praktického vzdělání hudebního namnoze postrádajících,
výhradně na útvaru, jakého dali jí umělci, se zakládajíc. Výtečná jest
v tom ohledě poznámka Helmholtzova (1. c. str. 588.): „Nelze nám
o tom býti v pochybnostech, že nejen skladba dokonalých uměleckých

256 K. Stecker: Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební.

děl hudebních, nýbrž také sama konstrukce našeho systému stupnic
tónin, akordů, zkrátka všeho, co zahrnuto bývá v nauce o general-
bassu, nené dáno přírodou, není produktem přirozeného složení na-
šeho sluchového ústrojí nebo přirozené činnosti sluchové, nýbrž jest
dílem umělecké vynalezavosti;“ ....a na jiném místě (str. 386.): „Sou-
stava stupnic, tónin atd. nespočívá pouze na neproměnných zákonnech
přírody, nýbrž jest částečně též následkem principié aesthetických, jež
s postupným vývojem člověčenstva podrobeny byly změnám % jim t na
dále ještě budou podrobeny“ !

17.

Úber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der
Potomac-Formation in N. Amerika, mit brieflichen
Mittheilungen von Prof. Wm. M. Fontaine.

Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel, den 12. April 1889.

Voriges Jahr wurde ich durch einen Aufsatz des Herrn Prof.
Lester F. Ward auf die fossile Flora der Potomac-Formation in N.
Amerika aufmerksam gemacht, welche dadurch von grossem Interesse
ist, dass sie die bis jetzt geologisch ltesten Dikotyledonem enthált;
die genannte Formation ist aus den Provinzen Maryland, Virgima
und Nord- Karolina bekannt.

Bis zur jůngsten Zeit galt als der Ausgangspunkt der Ent-
wickelung der Dikotyledonen in Europa und in Amerika allgemein
das Čenoman (Niederschóna in Sachsen, Perucer Schichten in Bóhmen,
Moletein in Máhren, Dakota-Gruppe in N. Amerika u. s. w.) d. h.
die mitilere oder nach anderen die obere Kreideformation;*) denn

*) Ich verweise nur auf einige der neuesten Werke:
Dr. H. Čredner: Geologie 1887; Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in
die Palaeophytologie 1887; Dr. M. Neumayr: Erdgechichte II. Bd. 1888;
Prof. Dr. A. Schenk: Die fossilen Pflanzenreste 1888; Ze Marguis G. de
Saporta: Origine Paléontologigue des arbres 1888 p. 137.
Zur Orientierung úber diese Frage will ich nur aus zweien dieser
Werke citieren. Prof Dr. A. Schenk 1. c. p. 207 schreibt úber die Dikotylen:
„Dass wir fůr die sámmtlichen Perioden vor der jůngeren Kreide keinen
Nachweis ihrer Existenz haben und alle entgegengesetzten Behauptungen
irrthůmlich oder unzureichend begrůndet sind, kann nicht bezweifelt wer-
den. Erst in der jůingeren Kreide treten Blátter der Dikotylen auf, in
Nordamerika wie in Europa und ůberall, wo pflanzliche Reste in dieser
Formation gefunden wurden“ (Diess Werk ist zwar ein Sonderdruck aus
einem grósseren Handbuch der Botanik, von Prof. Schenk, trágt aber in
der Vorrede das Datum: Anfang September 1888).
Marguis de Saporta 1. c. 1888, p. 137 schreibt úber denselben Gegenstand :
„Les Angiospermes vraies .... toutes ces plantes ont leur point de
départ dans le cénomanien, sur Vhorizon de la craie moyenne, Avant cet
Tř. mathematicko-přírodovědecká. l

258 0. Feistmantel

obzwar Prof. Heer in seiner „Flora fossilis arctica“ Bd. VI, aus den
Komé-Schichten in Grónland, welche dem Urgonžen (untere Kreide —
oberes Neocom) entsprechen sollen, eine Populus primaeva Heer, be-
stehend aus Bláttern und Fruchtstánden, beschrieb, wurde diese Ent-
deckung nicht in hinreichendem Maasse berůcksichtigt; da, wie es
scheint die Angabe nicht als hinreichend beglaubigt angesehen wurde,
indem es hátte mósglich sein kónnen, dass bei dem Einsenden eine
Beimischung einer Form aus den hóheren Atane-Schichten (Cenoman)
stattfinden konnte, wo die Gattung Populus viel háufiger vorkommt
und durch vier Arten vertreten ist, nemlich: Populus Berggrent Heer,
Populus hyperborea Hr., Fopulus stygia Hr. und Fop. omissa Hr. Doch
auch im Falle der Bestátigung der obigen Angabe betreffend die Pop.
primaeva, ist diess nur ein vereinzelter Fund, was auch zur Genůge
den Umstand erklárt, dass oben genannte Autoren keine besondere
Notiz davon nehmen, und dennoch den Hauptausganespunkt der Ent-
wickelung der Dikotylen in das Cenoman legen.

Doch seitlem mehren sich die Anzeichen, dass die Dikotyle-
donen des Cenoman und der hoheren Schichten denn doch nur ihre
álteren und einfacheren Vorfahren haben.

Vorerst sind hier zu nennen die dikotyledonen Arten Sterculites

vetustula Daws. und Laurophyllum crassinerve Daws., welche Sir J.
William Dawsow aus der oberen Partie der Kootante series (Neocom)
in den Rocky Mountains, N. Amerika beschrieben hatte. *)

Die náchsten Notizen ber unterkretaceřsche Dikotyledonen stam-
men vom Marguis de Saporta, und zwar betreffen sie Vorkommnisse
in Portugal. Die erste darauf bezůgliche Notiz finden wir in Sapor-
tas: „Origine Paléontologigue des Arbres“, p. 197, die er wáhrend
des Druckes, unter der Linie einschaltete; selbe heisst:

„Des observations toutes récentes coincidant avec impression
de cet ouvrage, tendent a faire voir, gue Vapparition en Europe de
la catégorie des Dicotylées devra étre reculée jusgue dans le weal-
dien. Sur Vhorizont de ce dernier terrain, plusieurs gisements du
Portugal comprennent dassez nombreux vestiges de Dicotylées asso-

áce, dans le néocomien et Uurgonien, on n'a pas signalé jusguici de ve-
stiges certains de Dicotylées, ni méme d'Angiospermes avérées.“

Hier nimmt Saporta also auf Prof. Heer's Populus primaeva keine Růck-
sicht. Doch fůgt er eine Anmerkung unter der Linie hinzu, die sich auf
eine, wáhrend des Druckes seines Werkes gemachte Entdeckung álterer

- Dikotylen bezieht und die ich weiter wiedergebe.
*) Sir J. William Dawson. Geological History of Plants 1888 p. 192.

Die áltesten dikotyledonen Planzen der Potomac-Formation. 259

ciés 4 des empreintes de Fougěres et de Conifěres caractéristigues
des étages infracrétacés.“

Etwas náher werden diese fossilen Dikotyledonen von Saporta
in „Comptes rendus des séances, 28. Mai 1888“ besprochen. Darin
kommt Marguis de Saporta zu dem Schlusse (1. c. p. 1502), „dass
nach dem wirklichen Stande unserer gegenwártigen Kenntnisse nnd
mit Růcksicht auf die Funde in Portugal, die Zeit, wo Dikotyledonen
in Europa aufzutreten und sich auszubreiten begannen, in die Albien-
und Aptien-Stufen zu setzen sei.“ — (Siehe noch weiter seine brief-
liche Mittheilung.)

Viel bemerkenswerther und wichtigcer sind dann die Angaben
úber die Dikotyledonen aus der Potomac-Formation in N. Amerika
(Maryland und Virginia), einestheils wegen des Alters dieser Forma-
tion, anderentheils dadurch, dass die Dikotyledonen ziemlich zahlreich
vorkommen.

Die Potomac- Formation wurde 1840 durch Dr. Rogers ausge-
schieden und als Jurasso-Cretaceous bezeichnet. Im J. 1885 bet rach-
tete sie W. J. Mcč'(Gee auf Grund der damals bekannten Pflanzenpetre-
| fakte als „untere Kreideformation — ein Eguivalent des europaeischen
- Neokom.“ (Vrel. Knowlton, American. Geologist III. 2. 1889 p. 100).
| Einige Andeutungen úber diese Schichten, unter der Bezeichnung
„younger Mesozoic“, finden wir auch in Wm. M. Fomtaine's Werke:
- „The older Mesozoic Flora of Virginia“ (Monographs, Únit. St. Ge-
ologl. Survey vol. VD. Darin beschreibt der Autor zahlreiche Plan-
| zenreste, die dem Rhát entsprechen; selbe stammen aus den dlterem
mesozoischen Sehichten Virginiens („older Mesozoic“), von denen die
„Jiingeren mesozoischem Schichten“ wohl zu unterscheiden sind (deren
| Panzenreste eben Fontaine auch bearbeitet hat). Úber die jůngeren
Schichten sast er l. c. p. 2:

„The younger Mesozoic strata have very little in common with
those just deser ibed, (d. i. mit den álteren mesozoischen), but by
most geologists they have been grouped with them as forming a por-
tion of the so-called Trias of Virginia.“

„This group of younger Mesozoic beds forms an interrupted
and narrow belt that extends north and south on the eastern margin
of the Azoic rocks outeropping between them and the Tertiary for-
| mation...“

„Numerous plants are to be found in them. These plants pos-
sess many interesting features and show that the flora of this group
| is totally different from that of the older Mesozoic.“

17%

260 0. Feistmantel

Hier ist daher deutlich die Rede von der Potomac-Formation
dieselbe lagert auf azoischen Schichten und unter der tertiáren For-
mation, sie wurde mit der álteren mesozoischen Gruppe classificiert,
„ ist aber den Pflanzen nach von ihr verschieden. —

Die náheren palaeontologischen Verháltnisse wurden erst neuerer
Zeit bekannt. Vor etwa fůnf Jahren sammelte Prof. Wm. M. Fontaine
gewisse Pflanzenreste bei Fredericksbureg in Schichten, die damals als
jurassisch angesehen wurden — welche eine gewisse Ahnlichkeit mit
dikotyledonen Bláttern zu haben schienen.

Herr Prof. Lester F. Ward hatte aber schon damals seine feste ,
Úberzeuguns ausgesprochen, dass es dikotyledone Blátter seien,
aber von einem archatschen Typus, und in einem Aufsatze 1884
ber mesozoische Dikotyledonen *) hatte er schon auch diese bespro-
chen. In diesem Aufsatze hatte er auch eine Úbersichtstabelle úber
die Vertheilung der Dikotyledonen in der amerikanischen Kreidefor-
mation, mit der Artenzahl in den betreffenden Schichtengruppen
gegeben; natůrlich ist gegenwártig die Artenzahl eine viel hohere.
Die Dikotyledonenfihrenden Gruppen waren:

Oberes Senon:

Fox hills Gruppe — N. Amerika. (Rocky Mountains).
Unter Senon:

Fort Pierre-Gruppe am oberen Missuri.
Turon:

Mergel von New Jersey; Belly river Gruppe.
Cenoman:

Niobrara- und Dakota-Gruppe (oberes Cenoman) — am Missuri,
in Dakota bis sůdl. nach Kansas. Dunvegan- Gruppe in Kanada;
Amboy Thone auf New-Jersey.

Neocom:
Oueen Charlotte Gruppe von Kanada und Kootanie-Gruppe der
Rocky Mountains. — Die Arten der Potomac- Formation waren hier
eingeschlossen.

Seit jener Zeit verfolete Prof. L. Ward mit grossem Interesse ©
die Arbeiten des Prof. Wm. M. Fontaine, welche in ihrem Verlaufe ©
die ursprůneliche Ansicht L. Warďs vollstándig bestátigten, indenl
unter einer grossen Zahl von Pílanzen (370 werden angegeben) Prof.
Fontaine nicht weniger als 76 Arten unzweifelhafter Dikotyledoněn
erkannte und als solche bestimmte, sowie in einem zum Drucke vor-

*) American Journal of Science 1884.

Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 261

bereiteten Manuscripte ber diese interessante Flora beschrieb und
abbildete.

In Folge dessen betrachtet Prof. Fontaine diese Formation als
Úberganeselied zwischen Jura und Kreide, also als ein Eguivalent
"des Wealdem in Europa.

Lester Ward hat es nun in seinem schon erwáhnten Aufsatze *)
unternoramen, den Allgemeincharakter der Flora der Potomac-Forma-
tion sowie ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu anderen Floren zu
průfen und daraus das geologische Alter so annáhernd als měglich
zu bestimmen.

Unter den 370 Arten sind 954 neu; sie gehoren zu 80 Gattun-
gen, darunter 31 neu ; 16 Arten kommen auch anderorts vor; 98 sind
mit anderen verwandt, 114 kónnen mit anderen verglichen werden
und 256 sind nicht mit anderen zu vergleichen.

Die Verwandtschaftsverháltnisse stellen sich folgendermassen:

Mit Khát 14 verwandte Arten;
„ čas 6 verwandte Arten;
„ Oolit 31 verwandte Arten;
Corallien 6 verwandte Arten;
Kimmeridgien 14 verwandte Arten;
Wealden 8 identische und 13 verwandte Arten ;
Neocom 4 identische und 7 verwandte;
Urgonien 6 identische und 16 verwandte;
„» Gault 2 identische und 2 verwandte ;
Cenomanien T identische und 23 verwandte;
Dakota 2 identisch und 11 verwandt;
Senon © 5 identisch und 9 verwandt, u. Ss. W.

Daraus ist ersichtlich, dass von den verwandten Arten die meisten
(31) im Mittel-Jura (Oolit) sind; aber identisch ist keine; dagegen
ist der Verwandtschaftserad der hěchste mit Bezug auf Wealden
(8 identisch und 13 verwandt), so dass wenn man noch die allge-
meinen verwandtschaftlichen Beziehungen zu Oolit in Berůcksichtigung
zieht, die Potomac- Flora wohl nicht jůnger- als Wealden (oder
Neocom) angesehen werden kann.

Die mit anderen Formationen gemeinschaftlichen Arten sind:**)
Egutsetum Lyelli Mant.; Wealden;

*) Evidence of the fossil Plants as to the Age of the Potomac Formation.
American Journal of Science Vol. XXXVI August 1888.
**) Die Anordnung ist in geologisch aufsteigender Ordnung.

202

O. Feistmantel

Pecopteris Browniana Dunk.; Wealden;
Dioonites abtetinus Miguel; Wealden ;

Sphenopteris Mantellt Bgt. —

Pecopteris Dunkert Schimp.

Sphenolepidium Kurrianum Heer;

Sphenolepidium Sternbergianum
(Dunk.) Hr.;

Dioontites Buchtanus Schimp.;

Seguota gracilis Heer;

Seguoia ambigua Heer;

Seguota rigida Heer;

Seguota Reichénbachi (Gein.) Heer;

Gleichema Nordenskičldi Heer;
Pecopteris socialis Heer;
Aspidium Oesterdi Heer;
Seguota subulata Heer;

Wealden ; Neocom ;
Wealden; Neocom ;
Wealden; Neocom; Šenon;

Wealden; Neocom ;

Wealden; Urgonien; Cenoman;

Urgonien;

Urgonien; Cenoman; Šenon;

Urgonien; Gault; Cenoman; Še-
non.

Urgonien; Gault; Cenoman, Da-
kota- Gruppe; Šenon; Lara-
mie.*) —

Urgonien; Dakota-Gruppe;

Cenomanien ;

Cenomanien ;

Cenomanien; Senon.

Was die Flora im Ganzen anbelangt, so sind die 370 Arten

folgendermassen vertheilt:

Eguiseten =
Farren | — 139
Cycadeen — 28
Coniferen — 112
Dikotyledonen = 76

Ungewiss — 12

3 Arten ( 2 neu).

soEUB3 Ony:
» ( 26 “ ).
„005 4)

„ (alle neu).

»

Diess sind die Zahlenverháltnisse, wie sie momentan bekannt

sind, und wie sie Herr L. Ward den Angaben von Prof. Fontatne**)
und Prof. Knowlton entnommen hat; wenn Prof. Fontaine's grosses
Werk gedruckt vorliegen wird, werden selbe erst die definitive
Sicherheit erhalten ; doch sind allem Anscheine nach keine namhaften
Anderungen vorauszusehen.

Die oben erwáhnten 370 Arten fossiler Pflanzen sind zumeist
auí Blátter, Fruchtstánde etc. gegriůndet; fiinf Arten aber gehóren

verkieselten Hólzern an, und wurden von Prof. Knowlton auf Grund ©

*) Laramie ist eine Úbergangsgeruppe zwischen Kreideformation und Tertiár.
**) Diese sind noch nicht gedruckt; hier konnte L. Ward das Manuscript
benůtzen.

Die áltesten dikotyledonen Pfanzen der Potomac- Formation. 263

der inneren Holzstruktur errichtet*); lignitisches Holz, das auch háufig
vorkommt, konnte nicht mit Sicherheit der Gattung oder Art nach
bestimmt werden.

Die verkieselten Holzer sind alle Conmiferen und gehóren zwei
Gattungen und fůnf Arten an, nemlich:

Cupressinoxylon pulchellum; Cupr. Wardi, Cupr. Mč'Geei, Cupr.
Columbianum.

Araucarioxylon virginianum.

Von den děkotyledonen Blěittern selbst, fůhrt L. Ward keine an,
da es sich ihm nur darum handelte, den allgemeinen Charakter der
Potomacflora zu schildern und darauf seine Folgerungen betreffend
des Alters zu grůnden.

Fůr mich war es aber dennoch von Interesse diese alten Diko-
tyledonen dem Namen nach, wenigstens theilweise, zu kennen.

Ich wandte mich daher, durch Vermittelung des Prof. L. Ward
an Herrn Prof. Wm. M. Fontaine, mit der Bitte mir gůticst, bevor
sein grosses Werk gedruckt sein wird, einige Notizen úber die Di-
kotyledonen der Potomac-Formation zukommen zu lassen.

Dieses hat Prof. Fontaine in einer brieflichen Mittheilung vom
12. Márz d. J. in úberaus freundlicher Weise gethan; die darin ge-
machten Angaben sind von einem solchen Interesse, dass ich sie in
originali wiedergebe, ohne dadurch dem grossen Werke des Herrn
Prof. Fontatne in irgend welcher Weise vorereifen zu wollen.

„The significance of the dicotyledonous element of the Potomac
flora cannot be properly estimated by simply taking into considera-
tion the occurrence in it of certain forms. The relative abundance,
the variety of character, and the extent of distribution must be re-
garded. The Potomac plants in these respects show much difference.

The series of beds grouped as lower Potomac and which contain
nearly all the plants, cannot by any indications now perceptible, be
separated, but still some difference is seen in the assemblage of
plants shown at different localities. At most points where plants have
been found the predominating elements of the flora are Jurassic in
type, and consist mainly of what may be regarded as surviving Ju-
rassic forms with many species peculiar to the Potomac.

By the phrase, Jurassic in type, is meant the type of flora cha-
racteristic of the Jurassic or Mesozoic age, that is a flora composed
of Ferns, Cycads, Egutseta and Comifers. Where this type prevails

*) Vergl. Knowlton: The fossil Wood and Lignites of the Potomac-Formation
The American Geologist. Vol. III. N. 2. February 1889.

264 O. Feistmantel

Dicotyledons occur usually guite rarely, and are mostly archaic in
character. At other localities, however, the Jurassic feature is much
diminished, the proportions of Perns, Cycads, Conifers and Bguiseta
is much smaller, and Dicotyledons are more abundant. At these loca-
lities the Dřcotyledons with the most modern aspect occur.

Notwithstanding this difference in the flora, the conformability ©
of the beds, and the number of plants common to all, forbid a se-
paration into distinct members.

The archaic character of some of the Dicotyledons has been al-
luded to. By this is meant a character including the following fea-
tures. The nervation is lax and irregular. It is noteworthy for the
slenderness of the primary lateral nerves, or ribs and for the com-
parative strength and fern-like character of the ultimate reticulation ;
in a number the petiole, which seems to have been rather succulent,
splits up into a number of nearly egual nerves. These characters
are independent of the comprehensiveness of type possessed by so
many of the Potomac Dicotyledons. This latter is indicated by the
outline of the leaf, its mode of division, etc.

The following are the genera of Dicotyledons. Most of them are
so vaguely characterized, or so complex in type that it is very dit-
ficult to refer them to any single living relatives.

List of genera.
Conospermites 1. Species.*)
Acaciaephyllum gen. nov. 4
Proteaephyllum 8
Rogersta 2
Sassafras 3
Ficophyllum mn 4.
Ficus 2.
Sapindopsts A bůh 8
Saliciphyllum ně 3
Celastrophyllum oát Smí 9
Ouerciphyllum Plaekío 2
Vitiphyllum » » 9
Myrica 1

*) Lester Ward giebt in seinem Aufsatze die Zahl der Arten als 76; hier er-
geben sich nur 73, was jedoch an dem Interesse des Gegenstandes gar
nichts ándert. Die Zahl 73 ist immerhin hoch genug.

Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 265

Bombax 1. Species.
Populophyllum gen. nov. 2
Ulmophyllum 3
Sterculia 1
Aralha 1
Juglandophyllum J
Myriaephyllum 1
Platanophyllum é , jj ů
Arahaephyllum x 4
Hymenaea 1
Aceriphyllum 1
Menispermites 1
Artstolochtaephyllum 1
Hederaephyllum 2
Eucalyptophyllum 1
Phyllites l

Acaciaephyllum. — This is a peculiar genus with small spatu-
late elliptical leaves, which much resemble those of some of the
Australian Acacias, in which phyllodes act the part of leaves. "The
species are rare, but occur with the older elements of the flora at
a number of localities.

Proteaephyllum. — This is a widely diffused genus, the species
oceuring both with the older and newer elements at many localities.
They, howerer, nowhere show a great abundance of specimens. Most ©
of the species are markedly archaic in type and remind one most
of some of the forms of Protea.

Rogersta. — This genus named in honor of Prof. Wm. B. Ro-
gers, although never abundant, is one of the more common forms
associated with the older elements of the flora. It is decidedly ar-
chaic, with a lax irregular nervation reminding one of some ferns.
The leaves are long and narrow, resembling in outline those of some
Eucalyptus.

Sassafras. — This belongs decidedly with the younger elements,
and has never been found where the older types predominate. One
of the species can hardly be distinguished from the living one. This
plant has been found at very few localities and is one of the rarest
genera.

The still living genera Ficus, Bombax, Myrica, Stereula, Aralia,
Hymenaea, are among the greatest rarities, being exceedingly re-
stricted in distribution, and possessing only a very few specimens

266 0. Feistmantel

They are found mostly at only one locality, and by their occurrence
there, impart a newer aspect to the flora of that point. They, hence,
do not play any important part in the flora of the Potomac and
suggest the idea that they are new comers, not yet well established.

The same rarity and restriction in distribution is found in the
new genera Auerciphyllum, Populophyllum, Aceriphyllum, Aristolochiae-
phyllum, Hederaephyllum, Eucalyptophyllum. They with Menispermites
occur almost entirely where the older elements are Sparingly repre-
sented. They are so rarely found, and the specimens, when occur-
ring, are so scarce that these forms cannot be regarded as characte-
ristic and developed elements in the Potomac ora. Most of them
excepting Menispermites, are rather vaguely defined and comprehens-
ivel types. They are named from the living genera that they most
resemble. The complexity of type is strikingly shown in Aral'aephyllum.
One of the species of Hederaephyllum, showing only two or three
specimens, has a leaf of very peculiar form whose entire outline
is formed of nearly straight lines meeting under large angles.

„ Aceriphyllum is fouud only at one locality and in three or four
specimens at most. The single species has a remarkable leaf which shows
some of the features of Acer, Aralia and Ltriodendron all combined.
These examples may suffice to give some idea of these rare genera.
The genera named next are more important on account either of
the greater abundance of specimens, or of their wider diffusion.

Ficophyllum — This is a widely diffused genus, although never
very abundant. It occurs mostly where the older Jurassic types pre-
dominate. The leaves have mostly thick midribs, slender primary
nerves, and a coarse irregular ultimate areolation. Fraements of le-
aves of one species of this genus, were the first of the fossils resem-
bling dicotyledons that were found, but the nervation was so like
that of some ferns that it was not until better specimens were found,
that the dicotyledonous nature could be certainly made out.

Sapindopsis. — Most of the species of this genus occur in
company with the more recent looking plants of the Potomac flora
and at one locality leaves of one species are very numerous. The
leaves of this species, although much like those of Sapindus, show
in the uppermost pair and terminal leaflet remarkable variations. ©
Celastrophyllum and Saliciphyllum are not found where the older
types are abundant.. The former is rather abundant at one locality.

Vitiphyllum. — Includes forms near fossils hitherto deseribed as C?s-
sites but the incising of the leaves and toothing are more complex.

Die áltesten dikotyledonen Pfianzen der Potomac-Formation. 267

Two of the species were found at only one locality, that mentioned
above as showing some abundance of Celastrophyllum. They occur very
rarely with predominating older types“ —

Noch auf einen Umstand ist aber hinzuweisen. In jiůngster Zeit
sind nemlich in der Potomac- Formation auch Wtrbelthierreste vorge-
funden worden, die von hochster Bedeutung sind und die Prof. Marsh
als von Jurassischem Alter ansieht. Eswerden sich dann zur Entschei-
dung úber das Alter der genannten Formation beiderlei Arten von
Petrefakten zu vereinigen haben, und in dieser Hinsicht ist Lester
Ward der Ansicht, dass, wenn die Thterreste die endgiltige Zuweisung
der Potomac-Formation zum Jura erfordern wůrden, auch die Fflanzen
trotz der darin enthaltenen Dikotyledonen wohl kein ernstes Hinderms
bieten wiirden.

Und so stehen wir hier vor dem wichtigen Ergebnisse. — Die
Potomac-Formation in Nord-Amerika, die allem Amnschetne nach mchtť
Jiinger ist als Wealden, enthůlt die bis jetzt geologisch čiltesten Diko-
tyledonen, worunter zumetst sogenamnte archaische Typen, die wohl
als die Stammformen der spáter entwickelten, hóher orgamisierten
Formen angesehen werden kónnen, mit modernen Formen, die aber zu
den Seltenheiten gehóren, zusammen vorkommen. Eine prácise Sonde-
rung nach geologischen Horizonton, scheint nach Herrn Pontatne
nicht durchfůhrbar zu sein, indem viele der Formen von unten bis
hinauf durchgehen.

Úbrigens scheinen nach brieflichen Mittheilungen, die der Mar-
guis de Saporta mir neulich zukommen liess, in den erwáhnten Ab-
lagerungen in Portugal ganz áhnliche Verháltnisse vorhanden zu sein.

Herr Saporta schrieb mir dariůber folgendermassen:

„Je reviens sur la guestion interessante des premiěres Dico-
tylées parcegue je Vai étudiée pendant toute Vannée derniěre et si
mon travail est demeuré en suspens, cést gue j'ai été obligé de map-
pliguer A terminer avant tout ma flore jurassigue dont il ne reste
a paraitre gu'un dernier supplément.“

„Je voulais vous dire aujourdhui gue mon étude sur la flore
infracrétacée de Portugal est cependant trěs avancée...“

„Ce gui me frappe cest gue les choses se trouvent lá disposées
absolument comme dans le Potomac, et gu'á la base gui est incon-
testablement wealdienne avec des formes encore jurassigues, telles
gue le type par exemple de Pecopteris ligata du Philips et d'autres
encore, il n'y a pas encore des Dicotylées. — Les Dřcotylées arrivent
un peu plus haut, dabord en minorité bientót aprěs plus nom-

268 0. Feistmantel: Die áltest. dikotyl. Planzen d. Potomac-Formatioa.

breuses, mais d'abord associées incontestablement 4 des formes
soit jurassigues soit wealdiennes et entrautres a des Brachyphyllum.
Moi gui viens de dessiner toute une série des Fougěres coralliennes
je les retrouve représentées en Portugal par des formes trěs peu dif-
ferentes et en outre plusieures des especés gui figurent dans la no-
tice de Lester Ward se montrent ici tel gue par exemple le Sphe-
nopteridium, les Seguoia gracilis et subulata.“ —

„Mais ce gui me frappe encore plus c'est de voir apparaitre en
měme temps et associées aux espěces wealdiennes caractéristigues
tels gue Sphenopteris Mamtelli ici trs abondantes des Dicotylées
dont les uns sont prototypigues et les autres trěs voisins des formes
actuelles et en měme temps des formes identigues ou trěs peu diffe-
rentes des celles de Cénomanien de Bohéme.“ —

Hierauf nennt Herr de Saporta noch die einzelnen in der inte-
ressanten Kreideflora vertretenen Gattungen, doch will ich nicht weiter
seinen in Publikation befindlichen Aufzeichnungen vorereifen.

Jedenfalls werden beide Werke, von Prof. Wm. M. Fontatne
und vom Marguis de Saporta interessante Aufschlůsse úber die Vor-
fahren der Dřkotylenjlorem bringen und es wird sich dann náher er-
geben, in welchem Verháltnisse die Floren der beiden angefihrten
Lánder zu einander stehen.

Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uber
die geolog. und palaeontolog. Verháltnisse des Gond-
wána-Systems in Tasmanien“ *).

Wegen der ausnahmsweisen Beschleunigune, mit welcher mein
obiger Aufsatz diessmal durch die Presse zu gehen hatte, ist es
geschehen, dass ich der Besorgung der Correcturen nicht die hinrei-
chende Musse widmen konnte, weswegen ich mehrere Mángel und
Ungereimtheiten zu verzeichnen habe. Ich hebe hervor:

*) Sitzungsb. d. k. bóhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag. 1888.

O. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 269

Auf Seiten 610—612 ist úberall Dr. A. Schenck anstatt Dr. A.
Schenk zu lesen.

Auf Seite 612, zweite Zeile von unten ist včer anstatt drei zu
lesen.

Im systematischen Verzeichniss der Pílanzenpetrefakte aus Au-
stralien etc. ist auf Seite 638 bei der Gattung Noeggerathiopsis Fstm.
folgende Art ausgelassen :

Noeggerathiopsis prisca Feistm.

1879. Pal. « mesoz. Fl. Austr. p. 158, Taf. VIII, F. 3,

Vorkommen: Palaeoz. Kohlenschichten (Karbon) bei Greta, N.

S. Wales.

Bei der Lokalitát Bobuntungen, Seite 641 ist Cyclostigma
australe Fstm. nicht angefůhrt;

bei Ipswich, Seite 640 fehlt Ginkgo amtaretica Sap. und bei

Wyatt Mt., Seite 647 Cyclostigma sp.

Eine besondere Berichtigung bedarf meine Notiz (unter der Li-
nie), 651—652. Dort habe ich nemlich eine kleine Correctur einer
Mittheilune des Herrn Direktor Stur in seinem Aufsatze Verhandlg.
der k. k. geol. Reichsanstalt 1888, Nr. 10 p. 11 vorgenommen. Bei
seiner Mittheilung (betrefend das Vorkommen von lótzfiihrenden
Schichten, deren fossile Pílanzen ganz normalen Habitus zeigen etc.)
berief sich Herr Director Stur auf Prof. Neumayr's Erdgeschichte II,
p. 191. Im Vertrauen auf Herrn Dir. Stur's richtige Berufung habe
ich Prof. Neumayr's Werk nicht weiter nachcgeschlagen. Erst nach-
dem mir mein Aufsatz in Separatabdrůcken vorlag, habe ich bei der
Durchsicht derselben Gelegenheit genommen, Prof. Neumayr's Werk
nachzusehen. Zu meiner Úberraschung finde ich, dass Prof. Neumayr
etwas anderes behauptet, als worauf sich Dir. Stur beruft. Prof. Neumayr
fůhrt flotzfiihrende Schichten mit Culmpflanzen richtig nur aus Austra-
ken an, wáhrend bei Indien korrekt mitgetheilt wird, dass keinerlei
Ablagerungen mit einer typischen Karbonflora vorhanden sind; bei
Afrika wird dann auch die Karbonflora erwáhnt, wáhrend von Afgha-
„mstan in dieser Abtheilune weiter nicht eingehender gesprochen wird.

Die oben erwůihnte kleine Correctur in meinem Aufsatze (Notiz,
Seite 651—0652) hat daher in diesem Falle einzig und allein Beziehung
auf Herrn Dir. Stur's Mittheilung (1. c., 1888, Nr. 10, p. 11).

Ebenso gewinnt mein letzter Punkt d) Seite 654, wo ich mich
gegen den Gebrauch des Ausdruckes „Glossopteris Flora“ ausspreche,
auch in Herrn Prof. Neumayr's Werk volle Bestátigung; denn Prof.
Neumayr handelt von dieser Flora besonders in der Abtheilune Koh-

270 0. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen.

lenformation (Seiten 191—198), fůhrt aber Glieder derselben auch
noch bei Ferm (Seite 211), und ebenso bei Trias (Seite 237) an;
denn die bei der letzteren Formation angefůhrten Dicynodontschichten
iber den Koonapschichten sind die Beaufortbeds, die auch Glossopteris
fůhren; nur anhangsweise móchte ich noch zufůgen, dass auf Seite 211
úber den Talchirschichten vorerst die Karharbári-Kohlenschichten anzu-
fůhren wáren, wáhrend die Damudaschichten (wenigstens theilweise)
den Beaufortsehichten in Afrika gleichzustellen sein důrften.

18.

Příspěvek k theorii krystalisace.

Napsal F. Wald. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889.

Ve svých pojednáních o druhé větě mechanické theorie tepla *)
dovodil jsem, že žádný druhé větě podlehající zjev dle povahy své
nemůže býti dokonale zvratný, tak že dokonale zvratné změny stavu
jsou jen idealními, nedostižnými limitami zjevů obyčejných. Jelikož
zjevy takové vždy vedou ku stavu konečné rovnováhy, nazval jsem
je končivými, na rozdíl od zjevů ryze mechanických, trvacích.

V uvedených pracích dokázal jsem, že zjevy tíhnoucí ku koneč-
nému stavu rovnováhy (tedy zjevy končivé), lze opáčit jen nákladem
zevní mechanické práce, a přeměnou její v energii méně působivou,
že tudíž nutně spojeny jsou se ztrátou energie mechanické. Na zá-
kladě těchto názorů (které ovšem jsou jen zvláštním pojetím známé
druhé věty theorie tepla) došel jsem mimo jiné k následujícím vý-
sledkům, které zdají se mi dosti zajímavými, ač částečně odporují
názorům posud platným. Úvahy moje týkají se kohaese. Kohaesí
zoveme síly, které podmiňují souvislost částic tělesa pevného, síly,
které staví se nám na odpor, chceme-li těleso takové rozdělit na
menší části. Běžné názory, čerpané z atomistické hypothesy, vedou
k náhledu, že kohaese jest silou ryze mechanickou, podobnou tíži.
Názor ten zdá se mi však býti nesprávným, neboť kohaesi lze pře-
moci z pravidla nejen vynaložením zevní práce, nýbrž i zvýšením
temperatury (tavením) nebo pomocí přilínavosti, totiž rozpouštěním
v tekutinách. Zjevy ty jsou bez odporu končivé, neboť dějí se za
daných poměrů vždy jen ve směru určitém a vedou ku stavu rovno-
vážnému, tak že oprávněn jsem tvrditi, že původní stav pevného tě-
lesa (a po případě užitého rozpustidla) lze dosáhnouti jen vynalože-
ním zevní práce a proměnou její v energii tepelnou. Z okolnosti té

+) Zeitschrift fůr physikalische Chemie I. 408—415, II. 523—530. Listy Che-
mické, XII. 169—179.

279 F. Wald

vyplývají podobné důsledky, jaké osvědčily se vzhledem k dissociaci
sloučenin při vyšší temperatuře; lze-li za vysoké temperatury přemoci
teplem affinitu kyslíku k vodíku, nelze při nižší temperatuře tuto
affinitu přemoci pouhým teplem, ovšem ale současným vlivem men-
šího množství tepla a jisté energie mechanické; téhož účinku docíliti
lze vždy pouhou energií mechanickou, avšak pouhou energií tepelnou
jen při temperatuře dostatečně vysoké.

Při temperatuře 09 C přemoci lze kohaesi ledu pouhým vlivem
tepla, z čehož soudím, že při temperatuře nižší přemoci lze kohaesi
ledu současným vlivem tepla a mechanické práce. Nemíním tím známý
vliv zevního tlaku na bod tání, nýbrž myslím si tím zjev podobný
galvanickému rozkladu lučebnin, ač ovšem neznám okolností, za nichž
dal by se zjev takový uskutečnit. Chei-li pevné těleso rozděliti na dva
díly, musím k cíli tomu vynaložit jistou práci; domnívám se pak, že
jednostranné přemožení kohaese mechanickým dělením jest zjevem po-
dobným jako úplné její přemožení táním nebo rozpuštěním, a soudím
dále, že také mechanická práce k zjevu tomu nutná má určitou limitu
a že práci zbývající vykonati lze pomocí tepla. Z náhledu toho vy-
plývá dále, že energie vybavená mechanickým sloučením dvou kusů

téže látky, nedá se vybaviti úplně ve formě mechanické práce, nýbrž ©

že určitá část její musí se vybaviti ve formě tepla. Kdyby kohaese
byla síla ryze potentialní, jak jeví se ze stanoviska obecných názorů,
dala by se zmíněná energie vždy vybaviti úplně co práce mechanická,
a nemusila by nikdy proměniti se v teplo; pak dala by se však i při
tuhnutí látky roztavené vybaviti co práce, změna skupenství děla by
se bez zjevů tepelných a nezávisela by tudíž na temperatuře. Z dů-
vodu toho zdá se mi, že názor můj jest správným. Ostatně jest
názor můj obecnější než názor běžný, a zasluhuje již z této příčiny
uvážení. Mám tedy kohaesi za sílu podobnou chemické affinitě a do-
mnívám se, že energii změnou kohaese zabavenou neb vybavenou
rozeznávati sluší na dvě části: na energii vázanou, tepelnou a tudíž
závislou na temperatuře, a na energii volnou, ryze mechanickou.

Mechanické dělení neb slučování částic téže hmoty považuji
tudíž za zjevy končivé.

Dle (známých, v. Helmholtzem podaných vzorců, závisí vázaná
energie též na specifickém teple látek před a po reakci; jelikož však
pouhým mechanickým rozdělením pevného tělesa se specifické teplo

nemění, odpadl by při zjevech takových zmíněný vliv, a názor můj.

dá se vyjádřiti následujícím vzorcem:
U—L+ TS

ky Gb né r 0

Příspěvek k theorii krystalisace. 273

U značí energii, která zabaví se přemožením kohaese na prů-
řezu rovném jedničce plochy; L jest mechanická práce, jíž k účeli
tomu nejméně jest zapotřebí; TS jest teplo, které při temperatuře
T k cíli tomu nejvýše přispěti může.

Veličina S jest změna entropie a jest v našem případě na tem-
peratuře nezávislou.

Vybaví-li se působením kohaese energie U, sloučí-li se tedy dvě
částice pevné hmoty plochou jedničky, vybaví se zjevem tím nejméně

| teplo TS, a jen energie L dá se v případu nejpříznivějším užíti k pra-
| cím mechanickým. Rozumí se samo sebou, že veličiny U, L a © vy-
| jádřeny jsou v stejných jednotkách, buď kaloriích nebo metrkilogra-
| mech. Dle obecného názoru bylo by S rovno nule a U rovno L.

Z hoření rovnice neplyne ještě, že při bodu tání jest L rovno

"nule a U rovno TS, neboť tání jest úplné rozrušení kohaese ve všech
| směrech, kdežto zde uvažuji jen přemožení kohaese dle jistých ploch.
- Naopak známo, že i při bodu tání hmota neroztavená má ještě z pra-
| vidla určitou pevnost, a soudím z toho, že při temperatuře té má L
| ještě hodnotu konečnou, a že zjev příslušný hořením vztahům dal

by se uskutečnit až nad bodem tání, kdyby roztavením látky nestal

| se nemožným.

Enersii L, která dá se při sloučení dvou kusů téže hmoty vy-

| baviti za každou jedničku plochy co práce mechanická, můžeme pova-
| žovati za enereii potentialní v obecném smyslu. Částice pevné hmoty,
| uložené na povrchu, mají dle toho jisté množství energie potentialní,
| mají schopnost sloučením s podobnými částicemi vybaviti práci, a názor
| můj liší se od běžného jen potud, že domnívám se, že při zjevu tom
| vybavuje se mimo tuto energii potentialní také ještě energie tepelná,

a že tudíž ona energie potentialní závisí také na absolutní tempera-
tuře, při níž se zjev ten děje.

Jelikož v dalších úvahách obmezím se zatím na zjevy o skoro
stálé temperatuře, odpadne téměř úplně ohled na tuto závislost, a byl
bych tedy úvahy ty mohl snad potlačiti, kdybych si byl nepřál předem
již zaujmouti stanovisko obecnější. Nechybím však zajisté, vezmu-li
za základ dalších úvah větu, že v povrchu každého pevného tělesa
uloženo jest jisté množství energie mechanické, která dá se zmenše-
ním povrchu vybaviti. Z věty právě vyslovené dá se vyvaditi zají-

| mavý důsledek. Víme, že při tuhnutí hmoty roztavené i při vypařo-

vání roztoků z pravidla téměř vylučují se krystaly, a že podobně i při

| srážení chemickými reakcemi zhusta vylučuje se látka pevná ve tva-
| rech krystalograficky určených.

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 18

214 F. Wald

Jelikož pak na utvoření povrchu útvarů těch vynaložiti jest práci,
která se pak jeví co zmíněná potentialní energie povrchu, soudím,
že vyloučené útvary mají za daných poměrů možné mintmum práce
na utvoření povrchu. Jinými slovy tvrdím, že povrch krystalu obsa-
huje částice hmoty v neúplném sice, ale přece pokud možno největším
nasycení kohaese.

Krystaly lze tedy považovati za útvary, které při dané rozsá-
hlosti a jakosti povrchu mají největší obsah, nejvíce látky co do ko-
haese úplně nasycené. Na první pohled zdá se správnost závěrky
této samozřejmou, blíže-li však přihledneme, lehce seznáme, že platí
jen tehdy, pakli kohaese jest silou nikoliv ryze mechanickou, nýbrž
thermodynamickou v tom smyslu, jak z hora jsem dovodil. Šíly ryze
mechanické nemohou nikterak způsobiti zjevy končivé, neboť majíce
potential závislý jen na vzdálenostech a hmotě, ale nezavislý na čase,
temperatuře i sloučenství hmoty, nemohou způsobiti trvalé změny
stavu. Z toho čerpám zvláštní posilu pro správnost líčených názorů
o kohaesi.

Povrchu látky pevné musíme přisouditi jisté množství energie
potentialní, ať si již vycházíme od náhledů jakýchkoli, a musíme
tudíž připustiti, že na utvoření povrchu jejího vždy zapotřebí jest
mechanické práce, musíme tedy hledati zdroje práce té při tvoření
se krystalů.

Mysleme si ku příkladu vodu za obyčejného tlaku a za tempe-
ratury 09 C., a v ní úplný krystal ledu. Někde uvnitř krystalu my-
sleme si malinký prostor, do něhož schází ještě molekula vody,
a dejme tomu, že dovedli bychom z venčí molekulu tu vpraviti na
patřičné místo. V prostoře té podlehala by zmíněná molekula přítaž-
livosti všech vůkolních, a považujeme-li přítažlivost tu za příčinu tu-
hnutí, musíme připustit, že bude pro zmíněnou molekulu vody možnost
sloučení se s ostatní hmotou co možno největší.

Myslíme-li si však, že některá molekula vody má sloučiti se
pouze s povrchem krystalu, budou podmínky ztuhnutí pro ni mnohem ©
nepříznivější, neboť kohaese působí na ni jen z jedné strany; nejméně ©
příznivý byl by případ, kdy první zárodek krystalku ledového měl by
se vyloučiti uprostřed pouhé vody, neboť proti tomu působila by celá
vzájemná přitažlivost molekul tekutých, ve prospěch zjevu toho pak.
jen přitažlivost malého počtu molekul snažících se sloučiti.

Úvahu tuto lze jak zřejmo téměř doslovně rozšířiti i na kry-
stalisaci při ochlazení neb vypaření roztoku látky rozpuštěné, a vy-
plývá z toho obecně, že vyloučení prvního zárodku krystalového budsi

Příspěvek k theorii krystalisace. 275

z roztoku nebo z látky roztavené spojeno jest s jistými obtížemi, tak
že krystalisace nastane spíše, vneseme-li do tekutiny hotový prvek
krystalu. Tím zdá se mi, že podáno jest nejjednodušší vysvětlení
známých zjevů přechlazení a přesycení tekutin.

Označil jsem shora potentialní energii povrchu pro jedničku
plochy veličinou L; při tvoření se krystalu z tekutiny vykonati musí
tekutina práci L za každou jedničku plochy. Máme-li však v teku-
tině již hotový krystal, bude při vzrůstu jeho patrně vykonati jen
práci na zvětšení povrchu spojené se vzrůstem krystalu; vyplývá to
z úvahy, že usadí-li se na krystalu nová vrstva téže látky, vybaví se
z každé jedničky původního povrchu práce L, a dá se užíti na utvo-
ření nového povrchu o stejné ploše. Vzrůstem krystalu vzrůstají
na vzrůst jejich. Naskytá se nám tu domněnka, že snad práce na
utvoření povrchu krystalu nezávisí na rozměrech krystalu, a že tedy
snad L počítané na jedničku povrchu tím jest menší, čím větší po-
vrch, tak že součin obou zůstává stálým.

Pak neměl by roztok zapotřebí vykonávati žádné práce více,
jakmile by utvořen byl první zárodek krystalu, a práce ta jednou
daná přenášela by se hladce na nový povrch. Domněnka ta nezdá
se mi správnou, neboť pak rostla by patrně kohaese povrchu s veli-
kostí krystalu, a to jest jistě pravdě nepodobno.

Pokud mi známo, nezávisí fysikální vlastnosti povrchu na roz-
měrech krystalu, a proto kladu na dále L za veličinu stálou. Tvoření
i vzrůst krystalu spojen jest tedy s vykonáváním mechanické práce;
jinými slovy, při vzrůstu krystalu i při tvoření prvního krystalového
prvku vybavuje se méně energie tepelné i mechanické, než kdyby
látka z tekutiny se vylučující mohla se usazovati uvnitř hotového
povrchu. Kde jest zdroj na uhražení této energie?

Aby mohl krystal růsti, musíme částicím se vylučujícím zděliti
jisté množství energie tepelné a dále jisté množství energie mecha-
nické. Zvětšením povrchu spojeným se vzrůstem krystalu nevybavuje
se totiž celá energie kohaese, jíž bylo by zapotřebí k roztržení pout
vížících částice rozpuštěné k rozpustidlu, a tento úbytek energie
musíme uhraditi, aby krystalisace pokračovati mohla. O energii te-
pelnou k zjevu tomu nutnou patrně není nouze, neboť teplo svou
všudypřítomností zbavujé nás starostí o uhražení. Jinak jest s energií
mechanickou, kterou částicím těm sděliti musíme; metřeba nám na
dále než píditi se po zdroji energie mechanické, jíž jest ku vzrůstu

18%

216 F. Wald '

neb prvnímu utvoření krystalu vynaložiti; ten-li nalezneme, pak se
teplo k zjevu tomu nutné dostaví samo.

Mysleme si předem, že máme tekutinu ve stavu takovém, že
byla by schopna vylučovati hmotu pevnou jen v onom 'stavu úplné
kohaese, který přísluší částicím uloženým uvnitř krystalu, aniž mohla
by zastati práci s tvořením povrchu spojenou. Budiž to na příklad
voda o temperatuře tak vyměřené, aby tvořiti mohla jen led ve zmí-
něném nasycení kohaese, a temperaturu příslušnou považujeme za
pravý bod mrazu. V přírodě nikde neděje se produkce energie ryze
potentialní na úkor energie méně působivé, a proto voda při tempe-
ratuře té není schopna vylučování ledu, jejž bez povrchu nelze sobě
mysleti. Tuhnutí při této temperatuře nebylo by tudíž možno bez
vynaložení zevní energie; položíme-li za teplo vybavené při tvoření
se ledu o úplně nasycené kohaesi veličinu ©, pro kilogram ztuhlé
vody, a označíme-li absolutní temperaturu pravého bodu mrazu (jak
shora byl definován) T;, poznáme, že při nižší temperatuře T bude
limita tepla, jež při téže temperatuře vybaviti se musí, patrně menší,
jak plyne z následující úvahy.

Dle druhé věty mechanické theorie tepla jest

z
78

|
3
P
==
©
|
0)
|

kdež C, a C, značí spec. teploty ledu a vody, či obecně látky pevné
a roztavené. Veličiny ty smíme velmi přibližně považovati za stálé,
z čehož plyne

T=m+(6 — G) log nat a

Temperatury T; a T neliší se přílišně, tak že poměr jejich

blíží se jedničce, a logarithmus jeho nule. Jak z příkladů v tabulce

následující uvedených zřejmo, jest mimo to absolutní hodnota veličin

C, a C, (a tím více rozdílu jejich) v porovnání s veličinou ©, vždy
dosti malá a někdy nepatrná *).

*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie. I. 2. pas. 477 a 491. (Horstmann -—
1885). Dáta pro veličinu © na str. 491. udaná vztahují se na atomovou
resp. molekularnou váhu v gramech, a musil jsem je tedy k porovnání

S prvnějšími přepočítati násobením tisícem a dělením atomovou (moleku-
lárnou) váhou, aby udávala latentní teplo jednoho kilogramu.

Příspěvek k theorii krystalisace. ZTTÍ

BEMIsA, 0:084 | 0:106 — 0022 1:02

db- 00054 0108 — 0054 | 117

BRE 0:081 0:033 — 0002 28

RODN:: la 0:031 0040 — 0009 bl

B2070.) 0504 1:000 — 0496 | 800
| |

Smíme tedy přibližně položiti

(C — G) log nat > rovno nule, tak že bude
O
ZTS

a limita tepla k tavení nutného menší se s absolutní temperaturou.
Mám tu stále ještě na mysli tuhnutí bez tvoření povrchu, tedy bez
nákladu práce.

Z hořeních příkladů však spolu zřejmo, že energie U vůbec vy-
bavená při rozdílných temperaturách závisí jen nepatrně na tempera-
| tuře, neboť jest

U=0- (G— (G) (T—T)

| tak že vybaví se i při nižší temperatuře skoro celá energie O,. Z ener-

gie té jen O musí se vybaviti co teplo, a zbytek O, — © může se

vybaviti co mechanická práce, co volná energie.

| Snáží-lů se temperatura tekutiny pod pravý bod tuhnutí, objevuje
se (hlavně na účet tepla O, přicházejícího z vyšší temp. T, na T)

zdroj volné energie, energie schopné vykonání práce s tvořením povrchu

krystalů spojené.

Správnost závěrky této vyplývá ostatně a priori ze samozřejmé
věty, že tuhne-li za daných poměrů látka nějaká již při vyšší tempe-
ratuře 7,, musí za těchže poměrů tím spíše tuhnouti při tempera-
tuře nižší, a na opak, taví-li se za jistých daných okolností teprve
při vyšší temperatuře T,, nemůže nikterak taviti se za těchže poměrů
již při nižší temperatuře T. Závěrka moje vyplývá tudíž obecně
z definice, že bod tuhnutí za daných poměrů jest nejvyšší tempera-
tura, při níž látka přejíti může ze skupenství tekutého do pevného,
a nejmžší, při níž díti se může opáčný zjev. Pak jest přechod ze
| stavu tekutého do pevného při všech temperaturách pod bodem tu-

978 F. Wald

hnutí příslušného čěmže podmínkám zjevem nejen možným, ale nut-
ným, tudíž zjevem, při němž se objevuje nadbytek energie mechanické,
ku zjevu tomu nutné.

Máme-li tudíž směs látky pevné a roztavené o temperatuře 11
tak vymezené, aby tání neb tuhnutí záviselo za daných podmínek jen
na vyšší neb nižší temperatuře okol“ (jsou-li tedy obě ta skupenství
při temperatuře té ve vnitřní rovnováze), nebudou více v rovnováze
při témperatuře nižší, a tání neb tuhnutí za čěchže okolností nebude
záviseti na zevním spádu tepla, nýbrž nastane tuhnutí bez ohledu na
spád temperatury k zevním tělesům. —

Směs má tedy při nižší temperatuře volnou energii a tato může
skutečně konati práce mechanické, ač může se také zmařiti na pro-
spěch energie tepelné, není-li jí ku zjevu zapotřebí (pak ovšem
urychlí průběh zjevu, o nějž se jedná).

Jelikož tuhnutí spojeno jest s nákladem mechanické energie na
utvoření povrchu, nemůže na př. voda bez prvků krystalových tu-
hnouti za temperatury, při níž ještě není schopna konati takové práce,
ovšem ale při temperatuře dostatečně nízké.

Tytéž závěrky platí o každé tuhnoucí látce, a v jiné formě
i o nasycených roztocích, při nichž vylučování látky rozpuštěné díti
se může jen současně s vypařováním rozpustidla. Mysleme si, že
máme vodný roztok některé soli o takovém shuštění, aby při vypa-
řování mohl vylučovati sůl o úplné kohaesi, tedy bez práce nutné na
tvoření povrchu ; jelikož sůl pevnou bez povrchu nelze sobě mysleti,
nedá roztok ten při vypařování vody žádných krystalů, leda by se
v něm nalezal již hotový krystal, a ten kdyby mohl růsti, aniž by se
povrch jeho zvětšoval.

Vypařováním roztoku toho za stálé temperatury nabudeme tedy
roztoku přesyceného. Z obecné lučby jest známo, že zhuštěním roz-
toku snižuje se bod varu, že tedy jinými slovy snižuje se napjetí
vodních par z roztoku se vyvinujících; lehce také nahlédneme, že
tomu tak býti musí.

Postavíme-li roztok o jistém shuštění pod zvon, tedy budou se
z něho vyvinovati páry vodní potud, až napjetí jejich dostoupí jistého
maxima, závislého na temperatuře, povaze a zhuštění roztoku. Dá-
me-li pod týž zvon roztok o menším napjetí par, bude se pára pod
zvonem obsažená do něho srážeti, kdežto původní roztok stále vysílati
bude nové a nové páry, tak že nastane samočinná destilace z roztoku
o větším napjetí par do roztoku o menším, a potrvá potud, až nastane
rovnováha v napjetí obou roztoků.

Příspěvek k theorii krystalisace. . 219

Nyní dejme tomu, že napjetí vodních par ubývá za stálé tempe-
ratury se shuštěním, tedy dojdeme k výsledku, že v líčeném zjevu

| pod zvonem rozpadl by se hustší roztok v ještě hustší o větším na-

pjetí- par a v páru vodní. Původní řidčí roztok nabyl by však ab-

| sorpcí par ještě menšího napjetí a tak dále, tak že roztok hustší
| rozpadl by se úplně a rovnováha by vůbec nenastala, dokud by v hust-
- ším roztoku bylo vody. Smísením obou roztoků musili bychom dojiti
© k témuž výsledku, neboť síly, které snaží se stav obou látek změ-

niti, zajisté nezávisí na tom, zda obě látky působí na sebe prostřed-
nictvím páry vodní či přímo. Hustší roztok nemohl by tedy vedle
slabšího ani existovati, ten neobstál by vedle ještě slabšího, zkrátka
nemohl by vůbec existovati. Kdyby pak napjetí par z roztoku bylo
zcela nezávislé na shuštění jeho, musilo by napjetí jeho rovnati se
napjetí par z roztoku o shuštění nula, tedy napjetí čistého rozpu-
stidla. Pod zvonem ve shora líčeném pokusu obstál by vedle roztoku
slabšího roztok hustší, i třeba pouhé rozpustidlo; nejevila by se žádná
snaha po zjevu končivém, nebylo by žádné příčiny k slučování se
roztoku s vodou, a tudíž také žádné příčiny k rozpouštění vůbec.
Z toho plyne tedy, že napjetí vodných par z roztoku musí ubývati se
shuštěním jeho.

Vyšli jsme od roztoku tak zhuštěného, aby dovedl vylučovati
jen sůl o kohaesi úplně nasycené. Roztok ten bude patrně v dokonalé
rovnováze se solí, již sám při vypaření vyloučiti může, bude tedy
sám nasycen vzhledem k soli o kohaesi úplně nasycené. Jiná jest
otázka, v jakém poměru jest roztok takový vzhledem onomu stavu

soli, jaký přísluší částicím na povrchu uloženým, jichž kohaese není

nasycena, úplně, které tedy mají ještě potentialní energii.

Vzhledem k nim roztok patrně není ani nasycen ani přesycen,
neboť nemůže částice takové vylučovati; jest tedy nedosycen vzhledem
k nim, a stal by se nasyceným jen dalším vypařováním vody, a tudíž
zvětšením koncentrace. Zřejmo, že takým shušťováním roztoku nabý-
váme podobně zdroj mechanické energie, nutné k utvoření nového
povrchu, jako přechlazením tekutiny pod bod tání. Množství této
volné energie dá se také určiti z napjetí par příslušného roztoku.
Dejme tomu, že buď známe souvislost koncentrace jistého roztoku
s jeho napjetím, nebo že si ji určíme; pak mysleme si, že ve válci
s pístem bez tření pohyblivým máme roztok o normálním nasycení,
a že píst zatížen jest tak, aby byl s tlakem par z roztoku vystupu-
jících v rovnováze. Snížením tlaku na pístu docílíme vypaření vody
a zhuštění roztoku, a získáme na pístu jistou práci, jejíž limita dala

280 F. Wald

by se vypočítati ze souvislosti napjetí par s koncentrace. Pro nás
nemá té chvíle počet ten zajímavosti, pročež se jím zabývati nebu-
deme. Když došli jsme postupem vypařování jisté libovolné koncen-
trace, mysleme si, že počneme z roztoku vylučovati sůl, avšak ve
stavu úplné kohaese, tedy bez práce povrchové. Mysleme si tudíž, že
pomocí zevní práce uhražujeme spotřebu volné energie na tvoření po-
vrchu, a že za to v náhradu dovedeme vyzískati práci v roztoku
přesycením nashromážděnou.

Když vodu úplně vypaříme (a sice za stálého tlaku příslušného
dosažené větší koncentraci), získáme současně na pístu další práci,
neboť zvedne se za stálého tlaku, až pod ním ve válci nabude místa
všecka voda z roztoku se vypatující. Pak oddělme páru od soli
a shušťujme isothermicky páru tu do tlaku páry normálně nasyceného
roztoku, a při tlaku tom dejme jí v opětný styk se solí, tak aby se
sůl rozpouštěla; mysleme si, že lze nám při tom vyzískati opět práci,
kterou jsme prve vynaložili na utvoření povrchu, což jest dovoleno,
neboť práce ta jest ryze potentialní a nemusí se zmařiti na prospěch
enercie tepelné, ovšem ale může. Tepelné zjevy s tvořením neb
zničením povrchu souvisící v lčmaitě také nevyžadují žádné ztráty.
volné energie, tak že zbývá nám uvážiti jen práci na pístu získanou
neb vynaloženou a práci získanou vyloučením soli z přesyceného roz-
toku. Líčený kruh proměn děje se za stálé temperatury, tak že limity
tepla při něm vybaveného a zabaveného jsou si rovny. Limita práce
vyloučením soli z přesyceného roztoku dobytá rovná se tudíž přesně
limitě práce na pístu válce vynaložené, či správněji řečeno algebrai-
ckému součtu limit prací na pístu vykonaných.

Na výkresu vedlejším byla by to plo-
cha ABCDA, značí-li abscisy objem páry
ve válci a ordinaty tlak na jedničku plo-
chy. Z A do B vypařuje se voda a roz-
tok se zhušťuje, z B do C vypařuje se za
stálého tlaku a vylučování soli, z C do D
zhušťujeme páru a z D do A za stálého
tlaku tvoříme ze soli a vody původní roz-
tok. Plocha ABCDA dává práci, kterou jsme při změně stavu z B
do C získali. j

Tutéž práci můžeme ovšem i přímo vynaložiti na tvoření se
povrchu. Zřejmo tedy, že přesycením roztoku skutečně dán jest zdroj
práce nutné na utvoření povrchu, a že obnos práce k cíli tomu se
naskytující roste s přesycením roztoku. Mysleme si, že líčeným

Příspěvek k theorii krystalisace. 281

změnám podrobili jsme roztok obsahující jedničku soli; práce daná
plochou ABCDA jest funkcí přesycení, tedy i funkcí vody při změně
AB vypařené. Označíme-li množství to znaménkem 7, bude práce ta
rovna f(r). Vyloučíme-li z roztoku přesyceného jen menší čásť soli
ku př. ds, rozložíme-li tedy vypařením jen nekonečně malou část
roztoku, bude limita práce, již možno vynaložiti na utvoření povrchu,
rovna f(r) ds.

Mysleme si nyní, že máme v roztoku hotový krystal, jehož
plochy jsou v krystalografickém smyslu stejnorodé a mají tudíž vesměs
stejnou kohaesi. Práce nutná k utvoření jedničky takové plochy budiž
£. Povrch krystalu měj plochu O, tak že potentialní energie jeho
jest OL. Kolmá vzdálenost libovolné plochy krystalové od středu kry-
stalu budiž «, a mysleme si, že vypařováním roztoku vzroste krystal
na ©- dz.

Z důvodů stereometrických jest povrch krystalu úměrný w?,
obsah krystalu úměrný «*. Položíme-li O — aw*, bude volum krystalu

O
= 35-

Bude tedy dO — 2az. dx a dV—ax*. dr. Značí-li h hutnost
soli bude AdV váha soli na krystalu vyloučené. Práce na zvětšení
povrchu nutná jest tudíž LO = 2Lax . dz, práce vybavená vyloučením
soli z přesyceného roztoku f(r).h.dV. Rovnovážný stav nastoupí jen
tehdy, jsou-li obě ty veličiny rovny, tak že bude

2Loxda — f(r) . hax? „de
2L
2 hfý(r)

V rovnici té jsou L a 4 veličiny stálé, z čehož plyne, že shu-
štění nasyceného roztoku měná se s rozměry krystalu, a sice bude pa-
trně f(r) a tedy i r tím menší, čím větší ©; shuštění roztoku blíží
se tedy čím více nasycení normalnému, čím větší krystaly. Důsledek
ten zajisté překvapuje, neboť posud platí rozpustnost soli za neod-
vislou od rozměrů krystalů. Podobně stoupati by musila temperatura
tuhnutí roztaveného pevného tělesa. |

Není-li v tekutině ani sledu pevné látky, bude L dle « téměř
nekonečně veliké, a krystalisace bude naprosto nemožná. Libovolnou
tekutinu lze však sotva chovati jinak než v nádobě z nějaké látky,
a jelikož všecky látky chovají k sobě jistou přilínavost, mají tedy na
vzájem též jistou energii potentialní jako částice látky stejnorodé,
a tato může zastupovati místo enereie dané povrchem hotového kry-

989 F. Wald

stalu; tekutina z nedostatku styku s krystaly stejnorodými může tudíž
krystalovati zajisté i na stěnách nádoby. Nalezá-li se v tekutině látka
o značné přilínavosti k látce rozpuštěné neb roztavené, počne krysta-
lisace přirozeně na jejím povrchu, a tu máme jednoduché vysvětlení
známých zjevů, že na isomoriních látkách postupuje krystalisace
zrovna tak, jako na látce stejnorodé. Nevyčerpali jsme posud dů-
sledky podaných náhledů vzhledem k přesycení a přechlazení. Mysleme
si, že do roztoku v? obecném smyslu silně přesyceného vložíme malin-
kou částici schopnou spůsobiti krystalování, a dejme tomu, že krysta-
lisace počala, že tedy roztok jest s důstatek nasycen, aby bez vypa-
řování zastati mohl práci vzhledem k rozměrům vloženého krystalku
se vzrůstem povrchu jeho spojenou. Vzroste-li průměr krystalku z «
na «—- de, zmenší se nasycení, jehož by bylo zapotřebí k dalšímu
růstu krystalu. Máme-li však větší množství roztoku, zmenší se shu-
štění jeho vyloučením malinké částice vyloučené soli A dV = hax*. dx
jen tak nepatrně, že lze to úplně zanedbati; pak má roztok přebytek
potencialní energie, a krystalisace bude bez přetržení pokračovati tak
dlouho, až vyloučí se z roztoku tolik soli, aby shuštění jeho kleslo

na míru nutné koncentrace při dané velikosti povstalých krystalů. |

Další krystalisace postupuje tedy, aniž by bylo třeba roztok vypařo-
vati, a teprve po delší době nastane rovnováha. Zjev ten jest obecně
známý. Podobně při přechlazené tekutině vybaví se vyloučením pev-
ných částic na zárodku krystalovém tak málo tepla, že tekutina vzhle-
dem k rostoucím krystalkům zůstává potud přechlazenou, pokud
značná část její nestuhne.

Rovnováha nastane tedy až tehdy, když nové krystaly dosáhnou
rozměrů makroskopických, a temperatura, potažmo shuštění roztoku
dostoupí mezí obyčejného tuhnutí, tedy obyčejného bodu tavení neb

obyčejné koncentrace. V rovnici — h.f (r) možno přibližně polo-

žiti f(r) — br, kde b jest přibližně stálé, a považovati tedy potencial
přesyceného roztoku za úměrný úbytku vody 7 z roztoku normálně
nasyceného. Pak jest zřejmo, že největší rozdíly v nasycení roztoku
hledati jest při rozměrech krystalů co nejmenších, tedy při co nej-
menším z; tu však musilo by i množství tekutiny býti obmezeno na

míru nejmenší, a pokusy takové daly by se s nadějí na výsledek

podniknouti jen pod drobnohledem. Přiznati musím, že za takých
okolností bude as velice obtížno vystihnouti pokusem zde předpově-
děnou závislost koncentrace na rozměrech krystalků. Předem jest
patrno, že pod drobnohledem nelze pomýšleti na přímé určování kon-

o on ho aa

Příspěvek k theorii krystalisace. 283

centrace; snad stačilo by na přesyceném roztoku určit souvislost kon-
centrace s některou optickou vlastností, na př. barvou, neb lomivostí
světla resp. úhlem totálního odrazu, a touto cestou pak zjistit kon-
centraci malinkého množství roztoku pod drobnohledem krystalujícího.

Ze známé okolnosti, že pevné látky vylučují se z tekutin z pra-
vidla v krystalech, soudím (jak shora již dovozeno), že plochy kry-
stalografické mají poměrné maximum kohaese, tedy minimum práce
L; alespoň platí věta zde vyslovená pro -látky při vylučování se sku-
tečně krystalující. Každá plocha povstalá spůsobem jiným, ku př. ro-
zlomením krystalu, musí míti kohaesi menší, a má tudlž potentialní
energii stačící na přeměnu v plochu krystalografickou. Úlomky kry-
stalů v roztoku dostatečně nasyceném mohou tedy přeměniti se v kry-
staly úplné.

Uvažovali jsme shora rozpustnost krystalu, a nalezli ji závislou
na rozměrech jeho.

Úvahu tu lze v jistém ohledu gene- 4 B
ralisovati. Budiž AB kolmý průřez nějaké
plochy krystalu, a C bod té vlastnosti, že
vzrůst či ubývání plochy krystalové děje
se té chvíle ve směrech paprsků vedených
z bodu toho. Kolmá vzdálenost bodu C

od plochy AB budiž z; pak bude podobně ře

jako dříve práce za jedničku soli získaná neb vynaložená rovna —

a ta jest měřítkem koncentrace, již k vyloučení soli nejméně jest
zapotřebí, když roztok vypařujeme, neb měřítkem koncentrace, již
smí roztok na nejvýše míti, aby mohl povrch ještě rozpouštěti, sdělí-
me-li roztoku příslušnou částici vody. Výraz ten jest tedy krátce
měřítkem rozpustnosti, a ta závisí tudíž nejen na povaze plochy kry-
stalové, nýbrž i na kolmé vzdálenosti © bodu ČC od plochy. Pozoru-
hodno jest, že zmíněná práce bude negativní, leží-li bod C mťmo
krystal, že tudíž nasycení vzhledem k ploše takové jest menší než
normalní nasycení shora definované. Užil jsem theorie své také
k rozboru zákonů, jevících se při kombinacích krystalografických
ploch. Rostou-li všecky plochy kombinace tak, aby tvar celku zůstal
geometricky podobným, tedy leží střed vzrůstu (bod C v hořejší úvaze)
pro všecky plochy společně v geometrickém středu krystalu, a jelikož
pak za normalních poměrů rozpustnost veškerých ploch musí býti
rovnou, plyne z toho, že platí

284 F. Wald

z == 2 = Fa atd.

s 20o 3
z čehož následuje, že každé krystalografické ploše na určité látce
přísluší určitá poměrná vzdálenost od středu, závislá pouze na kohaesi
její. Vzájemné vyvinutí určitých ploch na kombinaci nepodlehá tedy
náhodě, nýbrž každé kombinaci na určité sloučenině přísluší určitý
habitus, jisté poměrné vyvinutí jednotlivých ploch, a sice závisí poměr
ten na oka těch kterých ploch.

Čím menší kohaese, čím větší tedy práce L s Po deník jejím
spojená, tím dále od středu octne se příslušná plocha. Kdyby byl
- vzájemný poměr obou prací Z, a £, přílišně veliký, nebude kombi-
nace možna, neboť pak objímaly by plochy s větší povrchovou prací
druhé plochy tak, že nikde nenastal by vzájemný průsek. Lehce se
domyslíme, že v případě tom mají plochy s menší povrchovou prací
větší pravděpodobnost vzniku, neboť plochy ty mají větší nasycení
kohaese, a povstanou tedy přirozeně spíše než plochy s kohaesí menší.

Pro kombinace teserální plyne z toho na př. pro oktaedr O
S prací n a 00 0m $ páně L,

V a

podobně pro kombinaci Ó s prací I, a w 0 s prací L,

DM 3 Mel.
Každá skutečně možná kombinace má větší pravděpodobnost vzniku
než jednotlivé tvary, z nichž se skládá, neboť při stejném obsahu
vykazuje vždy menší povrchovou práci než tvary ryzé.

Krystalografie jak známo nezná těchto ohledů; jí platí jen po-
měr os téhož tvaru, kdežto poměr os tvarů rozdílných na témže
krystalu zanedbává, a udává nejvýše, který tvar převládá. Myslím, že
při pozorování skutečných krystalů nedá se upříti, že poměrné vyvi-
nutí jednotlivých složek určité kombinace podlehá jistým pravidlům,
která snodují se shora dovozenou větou. Ovšem nelze také upříti,
že na krystalech větších často pozorovati značných nepravidelností,
které dají se však z theorie mé dobře vysvětliti tím, že nasycení
roztoků mění se již jen pranepatrně, jakmile krystaly dosáhly makro-
skopických rozměrů, tak že pak další vzrůst krystalu velice podlehá
nahodilým vlivům.

Známé jsou však příklady, že tatáž látka dává ku př. buď kry-
staly lupenkovité, povstalé převládáním pinakoidu neb hranolovité,
na nichž pinakoid vyvinut jen velmi nepatrně. Podobné zjevy nelze

Příspěvek k theorii krystalisace. 285

asi přičítati více náhodě, a tu naskytla se mi domněnka, která by
i případy takové vysvětlila. Z krystalografie známo, že jen takové
tvary jsou možné, které dají se ze základního tvaru vyvoditi dle zá-
kona o racionálních úsecích os. Máme-li tudíž na př. oktaedr, který
protíná osy ve vzdálenostech 1:1:1, jest možný i tvar 2:1:2.

Z toho soudím, že na př. možný jest 1 oktaedr 2:2:2, jemuž
dle theorie shora líčené pak přísluší povrchová práce dvojnásob
větší než oktaedru prvnímu. Domnívám se tedy, že tatáž krystalo-
orafická plocha existovati může v rozličných stavech kohaese, a že
jí pak přísluší jiná poměrná vzdálenost od středu krystalu, že však -
vzdálenosti jakož 1 příslušné práce ty mezi sebou rovněž podlehají
zákonu; že poměr jejich jest racionálný a jednoduchý. — Z vyložené
theorie krystalisace plyne dále, že kombinace sestávající pouze ze
dvou jednoduchých tvarů, tíhnou vždy k takovému složení, aby vzdá-
lenosti ploch od středu stály v poměru jejich energie potentialní.
Kombinace, složené z většího počtu ploch, zákonu tomu nepodlehají
přísně, neboť lze z ploch jejich sestaviti nekonečný počet tvarů, které
při stejném obsahu ale rozličném vyvinutí jednotlivých složek, mají
celkem totéž minimum povrchové práce, tedy tutéž povrchovou ko-
haesi. Ale při vzrůstu mění se tvar jejich tím způsobem, že blíží se
tvaru normálnímu ; tvar ten tedy není jediný možný, ale jediný, který
se dalším vzrůstem nemění, a proto jest nejstálejší.

Vyložil jsem z předu důvody, z kterých považuji kohaesi ploch
za sílu nikoliv ryze potentialní, nýbrž za thermodynamickou, složenou
z energie tepelné a volné. Mnohé úsudky shora pronešené tratí velice
na přesvědčivosti, považujeme-li kohaesi za energii ryze mechanickou,
spolu však nastávají obtíže, které každou rozpravu o tomto předmětu
činí nemožnou. Nikdo zajisté neubrání se přesvědčení, že krystal,
nalézající se v roztoku nasyceném, působí jistou přítažlivostí na čá-
stice rozpuštěné, a že tudíž předpokládané mnou síly na povrchu kry-
"stalu skutečně existují. Kdyby však síla ta byla ryze mechanická,
nikdy nedonutila by částici rozpuštěnou, aby ku krystalu přilnula,
neboť neměla by na ni jiný účinek než tíže, působící na dokonale
elastický míč; dovede jej přitáhnouti, nikdy však udržeti. Aby nastal
zjev končivý, aby se tedy částice rozpuštěná s povrchem skutečně
sloučila, musí se alespoň jistá Část vybavené enereie nutně objeviti
vé formě tepla, jinými slovy, energie vybavená musí míti limitu tepla,
a spadati tudíž pod vládu zákonů thermodynamických.

Poznamenávám ještě dále, že dle theorie zde vyložené nemusí
na tomže krystalu vyvinouti se všechny plochy téhož krystalografi-

286 F. Wald

ckého útvaru, neboť vztahy pro plochy ty vyvozené platí pro každou
zvláště bez ohledu na to, kolikrát se na krystalu vyskytuje. Jest to
okolnost, která snad mohla by nabýti jisté váhy při rozboru hemiae-
drie a tetartoedrie krvstalů. Konečně připomínám, že touže cestou,
jakou v hydrodynamice dovozuje se povrchové napjetí tekutiny, do-
spěti musíme z náhledů vyložených k důsledku, že každá plocha kry-
stalu způsobuje určitý tlak na krystal; myslím, že z okolnosti té
dala by se snad vysvětliti cirkulární polarisace krystalů, na nichž
objevují se plochy tetartoedrické bez stejné plochy na opáčné straně
krystalu, neboť pak podlehá krystal jednostrannému tlaku, pocházejí-
címu z ojedinělé plochy tetartoedrické.

Nejnápadnější důsledek rozvinuté theorie jest zajisté předpově-
děná závislost rozpustnosti či bodu tuhnutí na rozm ěrech krystalových
a bylo by tudíž zajímavo nabýti alespoň přibližného číselného obrazu
této závislosti. Není jej ovšem lehko získati, an neznáme limitu L
povrchové práce, a pokusím se tudíž alespoň o hrubý odhad.

Máme-li kostku ledu v jednom kubickém metru, zajisté dá se
rozštěpiti pomocí dláta, do něhož uhodíme kladivem jeden kem těž-
kým z výše 10 metrů padajícím. Na utvoření 1 m* povrchu stačí-
tedy as 5 metrkilogramů, a veličina Z, která jest limitou, a sice
minimum práce k cíli tomu nutné, bude daleko menší.

K podobnému odhadu dospěti lze také jinou cestou.

Průměrná vzdálenost molekul udává se při plynech asi na
00001 millimetrů *). Myslíme-li si tedy, že kubický decimetr ledu
rozdělíme kolmými řezy na malé kostky tím způsobem, aby na délku
jednoho millimetru přišlo tisíc dílů, obdržíme 3000 m* nových řezů,
a smíme s bezpečností tvrditi, že jsme tím kohaesi ledu daleko nevy-
čerpali, neboť na kostku takovou přijde v plynu ještě as tisíc molekul,
a v látce tuhé as dva tisícekráte tolik. Na roztavení jednoho kub.
decimetru ledu potřebí as 72 cal — 30600 metr. kilogrammů.

Dejme tomu, že na utvoření oněch 3000 m* nových řezů po-
třebí jest celá tato práce (což patrně jest odhad ještě přes příliš vy-
soký), dostaneme pro L na čtvereční metr rovněž as 5 metrkilogram-
mů práce.

Nalezli jsme příbližně a

1
a jest tudíž volná energie R za kilogram vody R= A (8, — 0)

*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie, I. 2. pas. 625 (vydání z roku 1885).

Příspěvek k theorii krystalisace, 281

čili R aj 11
7
kdež A jest mechanická rovnomocnina tepla.

Hledáme veličinu « ledového krystalu, jemuž přísluší bod tání,
ležící na př. 1" C pod pravým bodem mrazu, za nějž položiti smíme
obyčejný udaj 09 C, tedy 7, — 274;
pak bude == 7

1
a jelikož A; = 80 cal., bude R = 125.

Měříme Z v metrkilogrammech na čtvereční metr, pročež mu-
síme nejen © ale také h měřiti v příslušných jednotkách, a položíme
za váhu kubického metru ledu 4 — 9100 kgm. Na místě rovnice

2L
Z ho
položíme = = MB

= ře metru či hh millimetru
02000 114 0 08)
Aby dalo se postihnouti snížení bodu mrazu 0 jeden stupeň Cel-
sla, nesměl by ve vodě nalezati se žádný krystalek ledu dosahující
jednu sedmapadesátinu millimetru průměru.

Podotýkám ještě jednou, že odhad veličiny L na pět metrkilo-
grammů za čtvereční metr jest bezpečně příliš vysoký, tak že « pro
jeden stupeň Celsia musí býti daleko menší. Zajisté dlužno uznati,
že za takových okolností může zjev tuto z theorie vyvozený existo-
vati, aniž byl posud vystížen. Mohl bych připojiti podobnou úvahu
vzhledem k roztokům, která sice vede k podobným výsledkům, ale
z nedostatku dát pro f (r) jest mnohem méně spolehlivou.

Ku konci podotýkám, že ve výtečné učebnici obecné chemie od
Ostwalda nalezl jsem v kapitole o přesycení roztoků krátkou úvahu,
která rovněž vysvětluje přesycení povrchovou prací*).

Na Kladně, dne 3. dubna 1889.

tudíž

*) Lehrbuch der allsemeinen Chemie, Ostwald I. pag. 731.

HE)

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu.

Sděluje Julius Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889.

Část první.

Studia o povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu jsou důležitá
pro poznání komplikované povahy superfosfatů; dosavádní výzkumy
chovají velice různé nálezy a právě tato okolnost mne přiměla k opět-
nému studiu této zajímavé soli.

Příprava monocaletumfosfatu. © Chemicky čistý dicalciumfosfat
rozpuštěn byl v čisté kyselině fosforečné (sp. váhy 1:28, tajil 3129%
P,O;) až do úplného nasycení. Získaná sůl sušena nad konc. kyse-
linou sírovou, rozpuštěna ve vodě a roztok na vodní lázni odpařen
až ku krystalisaci. Krystaly již dosti čistého fosforečnanu rozpuštěny
na novo ve vodě, roztok sfiltrován, odpařen při 409 C na vodní lázni
(odpařování trvalo 6 dnů). Vykrystalovaný monocalciumfosfat sušen
na hliněné desce, pak filtračním papírem a konečně v sušárně při
509 C po 6 hodin. Pak promýván preparát absolutním alkoholem
a konečně etherem *), sušen předem nad kyselinou sírovou, pak v su-
šárně při 709 C. Podobně počínali si pp. Hrlenmeyer, „Ueber Bildung
und Zusammensetzung des sogen. sauren phosphorsauren Kalks“, Hei-
delberg 1857., Býrnbaum, „Zeitschrift fůr Chemie“ 1871. S. 138.
a Wattenberg, „Journal fůr Landwirthschaít“ 1879, až ke konečnému
promývání. Jmenovaní autoři promývali za účelem odstranění volné
kyseliny fosforečné preparat pouze étherem; přesvědčil jsem se však,
že pouhým étherem se nám nepodaří zbaviti monocalciumfosfat volné
kyseliny fosforečné stejně dokonale jako alkoholem. Tím si vysvět-
líme též různé výsledky, k jakým dospěli jednotliví badatelé; praco-
vali, jak dále ukážu, s preparáty, které tajily menší neb větší podíl
volné kyseliny fosforečné a tato má značný vliv na povahu mono-

*) Prodajný absolutní alkohol byl destilován s páleným vápnem.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 289

| caleiumfosfatu. Krystalovaný“), mnou analysovaný monocalciumfosfat
-byl sušen v proudu vzduchu ve zvláštním přístroji k váze konstantní.

| Preparat číslo I. 5 gr rozpuštěno při teplotě 15—20? C vodou
„ve 2000 em*. Roztok byl úplně čirý. 50 cm* okyseleno kyselinou dusi-
| nou. sraženo solucí Sa atd. Získáno: 0-111 gr Mg,P,O, =
(= 568%; P,O;. Dalších 100 cm* okyseleno slabě kyselinou octovou
| a sraženo ammoniumoxalatem; získáno: 0:0554 Ca0 —= 22. 169 Ca0.
| Jiných 100 cm“ sraženo kyselinou sírovou a alkoholem i získáno:
(0135 gr CaS0, — 22259/, CaO. Jelikož, jak Birnbaum konstatoval,
| monocalciumfosfat žíháním za bubření v metafosforečňan vápenatý
„se mění a kyselina fosforečná částečně prchá**), nelze vodu jinak
| stanoviti, než za přidání žíhaného, úplně čistého kysličníku vápena-
tého anebo olovnatého. 1 gr monocalciumfosfatu úplně vysušeného
-v proudu vzduchu, žíháno bylo s CaO k váze konstantní (na 1 gr látky
2 gr CaO). Nalezeno: 21529, H,O — (průměrné číslo 3 analys).
Stanovené volné kyseliny fosforečné. © Erlenmeyer a Heinrich
(Liebig's Annalen Bd. 190., dále Sitzungsberichte d. k. B. Akademie
der Wissenschaften zu Můnchen 1872), Birnbaum i Wattenberg neur-
čili volné kyseliny fosforečné, ač zajisté v jejich preparátech se nalé-
zala, ve množství třeba jen skrovném.
Volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečňanu lze
| stanoviti dvojím spůsobem :

a) použitím indikatoru methyl-oranže,
b) vyloužením pomocí absolutního alkoholu.

Roztok methyl - oranže se kyselým fosforečnanem vápenatým
nemění, ale již 00015 gr volné kyseliny fosforečné ve 100 em“ roz-
toku zbarví žlutý roztok cibulově, 0:003 gr krásně červeně. Použitý
roztok indikatoru jsem si připravil následovně: V jednom litru desti-
lované vody rozpustí se 05 gr methyl-oranže, a roztok se po 24 ho-
dinách sfiltruje. K titraci užíval jsem přesně */,, n. louhu draselnatého.

Prvé, nežli jsem přikročil ke zkoumání monocalciumfosfatu, vy-
šetřeno bylo, jak správné výsledky methoda ta poskytuje.

5-682 or kyseliny orthofosforečné chemicky čisté, specifické váhy

1:280, zředěno bylo vodou v 500 cm?.

*) Soustavy kosočtverečné, Dle Haushofera (Zeitschrift £. Kryst. 7. 265.) kry-
staluje nejvíce ve © Po, »Pw, OP,.
+*) V kelímku platinovém zjeví se nám sklovitá hmota metafosforečnanu vá-
penatého, která dále žíhána propálí i kelímek.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 19

290 Julius Stoklasa

100 em* toho roztoku titrováno za studena ; spotřebováno 50 em"
velnoKOR 531. 3129070

25 em* roztoku titrováno uranacetatem (1 cm? -— 00025 gr
P,0,); spotřeba 35:8 em“ — 31:49 P,O;.

25 cm* roztoku sraženo solucí molybdenovou, získáno 0:140 gr
Me, P, OE o TE

Nyní smíšen byl výše poznamenaný roztok kyseliny orthofosto-

rečné s roztokem monocalciumfosfatu (preparat číslo I., obsahující
pouze 0:35/;). :
BO cm* roztoku monocalciumfosfatu (5 gr ve 2000 em* vody)

nejevilo žádné reakce s indikatorem, neboť při tomto zředění obsa- ©

ženo bylo ve zkoumaném roztoku volné kyseliny fosforečné 00002 gr.
Přičiněno nyní 50 em* roztoku kyseliny orthofosforečné ; spotřebováno
25 em "o n. KOH—= 3129, P,O;. K přesnějšímu zkoušení a k patr-
nější reakci rozpustil jsem monocalciumfosfat v menším množství vody.

2 gr monocalciumfosfatu rozpuštěno ve 200 cm* vody. V upo-
třebených 100 cm* roztoku se nalezalo 0:0035 gr volné kyseliny fos-

forečné. 100 cm* tohoto roztoku smíseno s 50 cm* roztoku kyseliny

orthofosforečné. Spotřeba "/;, n. KOH:26*2 em? — 312 —-0359/; P20,.

Správnost methody dále dokázána byla analysemi prodajného
kyselého fosforečnanu vápenatého, který vždy značnější množství volné
kyseliny fosforečné tají. Preparát, koupený od firmy Merck z Darm-
štatu, obsahoval dle úplné analyse části ve vodě rozpustné:

P;05 (ve formě CaH4(PO%)5-H50)79300050:355
P,O; (ve způsobě volné kys. fosforečné)*) . © 73,

CaO dkě | AAV ek AV VS" ěh 196%
BOJ 10 O Pa ned adbath Se Ain sve Poč OLAV ě sledy
Ce: da MODA ok“ 18s © doaicí PASOK, sledy

10 gr tohoto preparatu rozpuštěno ve 2000 cm? vody.
Na 100 cm* roztoku spotřebováno: 5'1 cm* "44 n. KOH= 729%,
PO; ve způsobě volné kys. fosforečné.
Na 200 em? roztoku spotřebováno: 102 em* '4;, n. KOH= 72%
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné,
- Na 50 cm? roztoku spotřebováno: 2:6 cm? '$, n. KOH= 73%,
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné.
D0 em* roztoku kyseliny fosforečné smíseno se 100 cm* pozna-
menaného právě roztoku a hned titrováno. Spotřebováno 4, norm.
KOH : 302 cm? — 312 + 73%, volné kyseliny fosforečné. © Vidno

*) Dtanovena též absolutním alkoholem.

A

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 291

z výsledků zde poznamenaných, že titrací za upotřebení methyloranže

| lze volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu vápena-
- tého správně stanoviti.

Druhý způsob, kterým lze určovati volnou kyselinu fosforečnou

© vedle monocalciumfosfatu, zakládá se v loužení absolutním alkoholem
© (předestilovaným se žíhaným kysličníkem vápenatým); i takto lze zí-

skati správných výsledků, pak-li přesně vyhovíme veškerým nutným
v té příčině podmínkám.
Monocalciumfosfat vysušíme v proudu suchého vzduchu k váze

| konstantní, pak jej třepáme s čerstvě destilovaným absolutním alko-
hoholem při maximalní teplotě 209 C asi dvě hodiny (2'5 gr monocal-

ciumfosfatu s 500 em“ alkoholu). Čirý roztok sfiltrujeme a filtrat
odpařujeme za přidávání vody, až veškerý alkohol prchne.

Připomínám zřejmě, že absolutní alkohol monocalciumfosfat ne-
rozkládá, ač mnozí badatelé tvrdí opak. Pracovali buď s vodnatým
alkoholem a S nevysušeným monocalciumfosfatem anebo digerovali
teplým alkoholem a možná též, že upotřebili monocalciumfosfat sušený
při 1009 C, při které teplotě ztrácí monocalciumfosfat pouze jednu
molekulu vody *). Uvedené doklady přesvědčí dostatečně, že absolut-
ním alkoholem získáme resultaty spolehlivé.

A. Monocalciumfosfat tajil 0:0729/; volné kyseliny fosforečné.

5 gr digerováno s 500 cm“ absolutního alkoholu. 400 cm* roz-
toku odpařeno a vodný roztok titrován "p n. KOH. Spotřebováno
04 em* — 00719; volné kyseliny fosforečné.

5 gr digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu. 400 cm* alko-
holu odpařeno, vodný roztok okyselen kyselinou dusičnou, kyselina
fosforečná vyloučena solucí molybdenovou atd. Nalezeno 00046 gr
Mg, P,0, = 007249, P2O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

Zbylý monocalciumfosfat po loužení absolutním alkoholem, po-
zorně byl vysušen v sušárně při 60? C, pak uschován pod exikato-
rem; odváženo 25 gr a zředěno vodou na 500 cm*. V roztoku ne-
bylo lze dopátrati ani stopy volné kyseliny fosforečné,

B. Monocalciumfosfat tajil 0:359/, volné kyseliny fosforečné.

Odváženo 31115 gr monocalciumfosfatu, digerováno s 500 cm*
absolutního alkoholu atd. 250 cm* odpařeno, okyseleno kyselinou

*) O vlastnostech uvedených pojednám ve druhé stati.
19*

292 Julius Stoklasa

dusičnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0:0091 gr Mg,
P,0, — 0359; P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

250 cm* odpařeno a titrováno. Zpotřebováno "1+ norm. KOH =
= 08 cm? = 03694 P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

C. Jiný preparat mnou připraveného monocalciumfosfatu. Odvá-
ženo 6:308 gr, digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu atd. 250
cm* odpařeno, nakyseleno, sraženo solucí molybdenovou atd. Nale-
zeno: 00205 gr Mg, P,0; — 0419, P4O; ve způsobě volné NÍ
fosforečné.

Dalších 250 cm* odpařeno a titrováno; spotřebováno "/, n.
KOH — 19 cm? — 0439; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné.
Zbylý monocalciumfosfat po loužení, vysušen byl při 609 C a za
nepřístupu vlhkého vzduchu vpraven byl ve váze 5107 gr ve 1000 cm*
vody. Volnou kyselinu fosforečnou jsem v roztoku více nekonstatoval.

D. Jiný monocalciumfosfat, opět mnou připravený, tajil 0:037"/;
P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

25365 gr digerováno s 500 em* absolutního alkoholu, tekntina
sfiltrována a za uvedeného postupu titrována "1+ n. KOH. Monocal-
ciumfosfat zbylý po loužení velmi pozorně sušen při 609 C a ve váze
2-486 gr na novo digerován 500 cm“ absolutního alkoholu po 6 ho-
din. Filtrat odpařen a nenalezeny ani sledy kyseliny fosforečné. Mo-
nocalciumfosfat opět vysušen a rozpuštěno 2103 gr v 500 cm? vody.
Volná kyselina fosforečná nalezena nebyla.

E. 5 gr monocalciumfosfatu od firmy Merek v Darmštatu dige-
rováno s 500 cm* absolutního alkoholu a postupováno jak právě
poznamenáno. 100 cm* roztoku odpařeno a titrováno ";, n. KOH.
Spotřeba 10:2 cm* — 7249; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

100 cm? odpařeno, okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos-
forečná vyloučena solucí molybdenovou. Nalezeno 0115 gr Mg, P,0, =
1359, P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné.

2:5 gr vylouženého absolutním alkoholem monocalciumfosfatu
rozpuštěn ve 500 cm* vody. V roztoku volná kyselina fosforečná
dopátrána nebyla. :

Monocalciumfosfat vyloužený absolutním alkoholem obsahoval
po okamžitém vysušení a rozpouštění ve vodě jen tak skrovné množ-
ství volné kyseliny fosforečné, že nebylo lze ji kvantitativně stanoviti

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 399 2%

Pak-li ale ponechán byl v ucpané láhvi, vždy po několika dnech,
jevilo se skrovné množství volné kyseliny fosforečné,

Preparát číslo II. vyloužen byl absolutním alkoholem, pak
zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru po 2 hodiny. Jeden
gram rozpuštěn ve 200 cm? vody. Volná kyselina fosforečná dopá-
trána nebyla. 5 gr preparatu skoumáno poznovu po 6ti dnech a sice
2D gr třepáno s 500 cm* alkoholu; nalezeno volné kyseliny fosfo-
rečné 00469.

Po 30 dnech skoumán opět preparát týž na volnou kyselinu
fosforečnou a nalezeno 00509, P,O; ve způsobě volné kyseliny fos-
forečné.

Preparat čís. III. Monocalciumfosfat vyloužen absolutním alko-
holem, pak zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru 2 hodiny.
Jeden gram rozpuštěn ve 200 cm* vody. Volná kyselina fosforečná
dopátrána nebyla. 2:5 gr louženo poznovu absolutním alkoholem ;
takézde volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. Po 10 dnech opět
skoumán monocalciumfosfat, a shledáno: 0:069/, volné kyseliny fosfo-
rečné, po 60 dnech shledáno totéž množství. Monocaleiumfosfat se
tedy více nerozložil.

Nemálo zajímavé jest další pozorování, rozkládá-li absolutní
alkohol monocalciumfosfat průběhem delšího působení.

Preparát číslo II. 2-5 gr monocalciumfosfatu třepáno bylo občas
po 24 hodin s 500 cm* absolutního alkoholu; nalezeno 0429; P;O;
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Rozklad se tudíž nezjevil.

2-5 gr téhož preparátu třepáno bylo častěji po 10 dnů s 500 cm“
absolutního alkoholu v dobře ucpané láhvi; nalezeno 046%; P,O,
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. I zde tudiž nenastal rozklad.

2-5 gr téhož fosforečnanu třepáno s 500 em* absolutního alko-
holu po 30 dnů za teploty 15—209% C v dobře ucpané láhvi; nalezeno
0409 PO; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Opět žádný rozklad.

Ve všech případech, kdy loužen byl monocalciumfosfat absolut-
ním alkoholem čerstvě připraveným za teploty 15—209 C v dobře
ucpané láhvi, zachoval preparát svůj lesk a nebylo lze pozorovati
ani nejmenších sledů vyloučeného snad dicaleiumfosfatu. Výsledky
získané dokazují, že alkohol monocalciumfosfat nerozkládá, šetří-li
se udaná pravidla. Sušený toliko při 1009 C monocalciumfosfat se
alkoholem rozkládá, též teplý alkohol rozštěpuje kyselý fosforečnan
vápenatý v dicalciumfosfat a volnou kyselinu fosforečnou. Vodnatý

294 Julius Stoklasa

alkohol rozkládá jej okamžitě, jak již pozorovali Erlenmeyer a Birn-
baum. —

Úplný rozbor preparatu č. II. Volné kyseliny fosforečné nale-
zeno 042%, P;O,. Dále rozpuštěno 5 gr při 159 C vodou v 1000 cm?.
Roztok byl po dvouhodinném třepání úplně čirý i nalezeno v něm
56:89, P20;, 22189% Ca0 (sráženo z octového roztoku šťovanem
amonatým, vážen CaO) resp. 22-299, Ca0 (srážen ve způsobě síranu
vápenatého). Vody shledáno 21709.

Preparat číslo III. 10 gr rozpuštěno, jako za poměrů dřívěj-

ších, při teplotě 15—20? C ve 2000 cm* vody. Po půlhodinném tře-

pání jevil roztok slabounké zakalení. Jelikož volné kyseliny fosfo-

rečné nalezeno bylo 0:079/,, jest na snadě se domnívati, že vznikl-

rozklad a zákal pochází od vyloučeného dicalciumfosfatu: CaH;P,O,;
= CaH;PO; — H;PO,. Sedlinka sebrána na sušeném při 1109 C
a váženém filtru, promyta studenou vodou a sušena při 110% C 33
hodin.

Nalezeno 0006 gr sedliny, čili 0:06/,. Sedlina byla jemně práš-
kovitá, pod mikroskopem jevila se složená z drobných hranolků sou-
stavy kosočtverečné. Soudím, že to dicalciumfosfat, vzniklý již při
přípravě preparatu (loužením vodnatého ještě monocalcium fosfatu
absolutním alkoholem) a zachycený velmi spoře na krystalech kyse-
lého fosforečnanu. © Dicalciumfosfat jest těžko rozpustný ve vodě
a sice dle Birnbauma rozpouští 1000 dílů vody 0135 dílů dicalcium-
fosfatu *).

Konal jsem též pokusy o rozpustnosti dicalciumfosfatu ve vodě
a shledal jsem čísla mnohem menší než-li Birnbaum. Pro nás má
zajímavosti následující experiment. 1 litr filtrovaného roztoku mono-
calciumfosfatu (10 gr ve 2000 cm“ vody) smísen se 0'3 gr chemicky
čistého dicalciumfosfatu, mnou připraveného. Váženým filtrem kalný
roztok zfiltrován a sedlina promyta, až nebylo lze dokázati monocal-
ciumfosfatu. Po vysušení vážen opět filtr a nalezeno 0275 gr dical-
ciumfosfatu. Rozpustilo se tedy 0:025 gr. Pokusy tyto byly opako-
vány a nalezeno, že z 03 gr dicalciumfosfatu zbylo nerozpuštěno
0272, 0276, 0274. Uvážíme-li tato fakta, musíme připočítati k nale-
zenému kvantu 0006 gr ještě 0.026 gr, tedy celkem 0032 gr.

Množství toto ovšem žádného vlivu nemá při analysi monocal-
ciumfosfatu, ale významné jest při studiu o rozpustnosti monocal-

*) Jahresbericht 1858.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 205

| ciumfosfatu ve vodě. Absolutním alkoholem určeno 0:079/, P,O; ve

| způsobě volné kyseliny fosforečné,

| Uplný rozbor preparatu č. III. 5 or rozpuštěno ve 1000 cm*
vody. 50 cm* roztoku okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos-

| forečná vyloužena solucí molybdenovou. Nalezeno 0:22 gr Mg,P;,0,

| =56329, P,0;. Dále nalezeno 22-319, CaO a 21:18% H,O.

Preparát číslo IV. Absolutním alkoholem určeno 00379; P;O;
„ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 5 gr rozpuštěno vodou v 1000
cm*. Roztok nezjevil nejmenšího zakalení. Nalezeno 5656% P,04,
(22349, Ca0 a 21249, H,O.

Tento preparat, jak vidno, choval pramalé množství volné kyse-
| liny fosforečné, která v drobných krystalech zadržena byla.

Preparát číslo V. Absolutním alkoholem nalezeno 0014% PO;
„ve formě volné kyseliny fosforečné. Dále rozpuštěno 5 gr vodou
v 1000 cm? a nalezeno 56-689, P,O,, 22-369, Ca0 a 21539, H;O,

Stopujme nyní celková složení jednotlivých preparátů.

Z předchozího vysvítá, že monocalciumfosfat vždy v sobě obsa-
huje skrovné množství volné kyseliny fosforečné, ku které na počátku
úvahy vytknutí badatelé nepřihlíželi. V některých případech pak pre-
parat v sobě obsahovati může též skrovný podíl dicaleiumfosfatu (č.
PA 05 5)

Analysované mnou preparaty vykazovaly následující složení:

Preparat číslo I. II. III. IV. V.
Ca0 22-25 22-14 2231 22-34 22-36
P,O; 56:80—0-35 ron.P;0; 56:80—0:42 56:32—0:07 56:56—003 56:68—0:014
E70.21:52—0:13 21'70—0:16 21:23—002 21:24—0:01 21:53—0:00
10057 10064 99:86 10014 10057

Odečtením volné kyseliny fosforečné dospějeme k analytickým
výsledkům, sestaveným v následující tabuli vedle analytických resul-
tatů jiných badatelů a theoretického složení čistého kyselého fosfo-
rečnanu vápenatého CaH,(PO,),.H,O. (Viz tabulku I. na str. 296.)

Další bádání o povaze monocalciumfosfatu rozděleno v tyto statě:
I. Hygroskopická vlastnost monokalciumfosfatu. II. Rozpustnost mono-
calciumfosfatu ve vodě. III. Působení tepla. IV. Působení alkoholu
a etheru. V. Působení tricalcium- a dicalciumfosfatu ve monocal-
ciumfosfat. VI. Působení síranu a uhličitanu vápenatého ve mono-
caleciumfosfat, VII. Působení solí hlinitých, železnatých a železitých.

296 Julius Stoklasa

Tabulka I
| SSM | 5 Vlastní rozbor
sa5|s88| 8 (88, :
HS | 38 = B © |Preparat|Pr zepěra) Preparat|Preparat E SoDAE at
ETNA z (E čís. IL. | čís. čís. III. | čís. IV. | čís. V.
>

CaO | 2222|22-19| 223 |22-29| 22:25 | 2214, 2231| 2234| 2236
P,0;| 56:35 |55:82| 56:8 |56'10| 50:45 | 56'38| 56:25 | 5653 | 5667
HO | 21:43|2200| 216 |21'51| 21:39 | 2154, 2121| 2123| 2153

I. Hygroskopická vlastnost monocalciumfosfatu.

K. Birnbaum a A. Packard*) tvrdili, že monocalciumfosfat jest
velice hygroskopickým a odvodili z nálezu svého časté diference při
analysích superfosfatů. Erlenmeyer**), opakovav experimenty K. Birn-
bauma, shledal, že nálezy obou poznamenaných chemiků spočívají na
pochybném pozorování a prohlásil, že monocalciumfosfat hygroskopi-
ckým není. V uzavřeném prostoru, nasyceném vodnémi parami, na
váze sice přibývá, ale na obyčejném vzduchu opět původné váhy nabyde.
Výrok Erlenmeyerův povzbudil K. Birnbauma ***) k opětným rozsá-
hlejším pozorováním, která stvrzují dříve nalezená fakta v míře pře-
kvapující. Tak udává autor, že 1339 gr monocalciumfosfatu (prý
chemicky čistého, obsahujícího dle analyse Birnbama 56:49, P;0;)+)
během 7 dnů absorbovalo 0*2 gr vody — 1499, v obyčejném vzduchu
březnovém. Dalšími výzkumy shledal, že kyselina fosforečná klesne
ze 564 procent na 47:69/, v monocalciumfosfatu, vystaveném působení
vzduchu v měsíci březnu a dubnu i tvrdil tudíž opětně, že chemicky
čistý monocalciumfosfat jest sloučeninou velice hygroskopickou. Náhled
páně Birnbaumův byl všeobecně přijat a monocalciumfosfat čítán byl
mezi sloučeniny hygroskopické.

Moje výzkumy nesouhlasí s pozorováním Birnbauma a Packarda,
neboť shledal jsem, že chemicky čistý monocaletumfosfat mená hygro-
skopickým.

4258 gr chemicky čistého preparátu číslo V. postaveno byla
meziokna a poklopeno 2litrovou kádinkou s výlevkou, by vzduch ©
dostatečného přístupu měl. Od 1. února t. r. do 9. března byla
každého dne váha vyšetřována a současně temperatura a vlhkost

*) Zeitschr. Chem. 1871—137. Jahresbericht 1872.

**) Verhandlungen der math. phys. Classe d. k. bayer. Academie 1872.
***) Berichte der deutschen chem. Gesellschaft zu Beřlin 1873. 898.

+) Volnou fosforečnou neurčil.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 297

| vzduchu zaznamenány. Průběhem celé té doby, kdy kolísala teplota

vzduchu mezi okny od 42 do +539 C a vlhkost mezi 75—94, kon-
statován byl maximalný přírůstek na váze 0199, (0'06—0:19).

Pozorování rozšířeno bylo i na monocalciumfosfat, obsahující
v sobě volnou kyselinu fosforečnou a sice s 999, volné H;,PO,. Tento
preparat položen byl vedle poznamenaného preparatu číslo V. a vážen
každého dne od 1. února až do 9. března 1889. Odváženo bylo pů-
vodního preparátu 5'055 gr.

vláhy vláhy

Dne 2. naváženo 5-100 gr., přibral tudiž 0:899/, Dne 18, narážeo 5-399 gr., přibral tudíž 6-89,
EU ÁDAIS ZARAKONCZA REV RADOU NA ský
» 4 » 5250 » » 59 » » 22. » 5409 » » 70 »
» 9. » 5255 » » 59 » » 23. » 5409 » » 70 »
» 6. » 5353 » » D8 » » 24. » 9410 » » (0 »
(s » 5355 » » 59 » » 20. » 5:423 » » 12 »
5360" „060% +. L. odážm 5430 53 PAN VŽBK
» 9. » 9302 » » 60 » » 2. » 5439 » » 15 »
R 0003 4 AUNO:O JM 09 0 Do Koná LA
» 12. » 9368 » » 61 » » k » 5505 » » 89 »
» 15. » 5369 » » 61 » » 5. » 5511 » » 9-0 »
E150 5384, ze 40105 VN SSE 200 PA 01806
OM O D98; MAG O 028 W

Preparát přijímal vzdušnou vláhu, až počal se rozplývati.

Z vytknutých čísel zračí se, že ve vlhkém vzduchu březnovém
a únorovém absorboval chem. preparát čistý maximalně as 029; vláhy,
kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou absorboval za těchže
poměrů velmi značné množství vláhy, a sice za 97 dnů 99%.

Dáta tato skýtají zajímavá objasnění různých povah superfos-
fatů. Jest známo, že některé superfosfaty zůstávají velmi suché, jiné
opět snadno ve vlhkém vzduchu vlhnou. Vytknutá pozorování nás
poučují, že toto rozdílné chování závisí na množství volné kyseliny
fosforečné. Superfosfaty, vyrobené kyselinou sírovou 509 Baumé, tají
čtyř- až pětkráte více volné kyseliny fosforečné než superfosfáty, při-
pravené rozkladem kyselinou sírovou 60% B. Tato vlastnost, která
jest velevýznamnou při analysi vzorků superfosfatů, byla dosud úplně
nepovšímnutá. Nápadné v té příčině chování jeví disuperfosfaty (0b-
sahující v sobě 30—409, rozpustné kyseliny fosforečné), vyrobené
kyselinou fosforečnou, 50—559 Baumé (obsahuje 45—479/, rozpustné
P,O:5); tyto obsahují pranepatrné jen množství volné kyseliny fosfo-
rečné a skutečně zůstávají velmi suché v každé povětrnosti,

298 Julius Stoklasa

Dále bylo vyšetřováno, kterak se chová monocalciumfosfat ve
vytopené místnosti laboratoria; průměrná teplota vzduchu byla tu
15—209 C. Během 14 dnů monocalciumfosfat neabsorboval nižádné
vláhy. Odváženo bylo 53695 gr původního preparatu; od 16. do
30. ledna kolísala váha mezi 5:3695—5-3684 sr. Vidno, že mono-
calciumfosfatu nejen na váze nepřibylo, ale že pranepatrné množství
(0:0006 gr) vody prchlo. Dále vložen byl monocalciumfosfat pod
skleněný zvon nad misku s vodou.

Během 24 hodin přibral preparát vláhy 089;

» 48 » » » » 1 : 1 »
» ď 2 » » » » 1 ; 2 »
» 9 6 » » » » 1 ; 2 »
» 1 2 0 » » » » 1 ; 2 »

Za 10 dnů určeno vláhy: 1:359;, za 20 dnů: 2-43%/, a za 30 dnů:
409,. Není tudíž chemicky čistý monocalciumfosfat tak hygrosko-
pickým, jak Erlenmeyer i Birnbaum udávají. Za podmínek právě
poznamenaných (pod zvonem nad vodou) choval se monocalciumfosfat,
obsahující 9:99, volné kyseliny fosforečné, následovně:

Během 24 hodin přibral vláhy 24%,

» 48 » » » 36 »
» 72 » » » 42 »
» 96 » » » 5:8 »
» 120 » » » 79 »
Za 10 dnů určeno vláhy 97%,

» 20 » » » 12:5 »

» 30 » » » 154 »

Monocalciumfosfat, obsahující volnou kyselinu fosforečnou, jest
tudíž velice hygroskopickým; absorboval za stejných okolností téměř
4kráte více vláhy než preparát úplně čistý.

Oba preparáty, jimiž právě poznamenané pokusy byly prove-
deny, přenešeny v místnost chráněnou před prachem, ve které teplota

kolísala mezi 15 a 209 C, aby poznáno bylo, kterak opět vláhy ztrá-

cejí. Chemicky čistý preparát (číslo V.) po 3 dnech nabyl původní
váhy, kdežto preparat s volnou kyselinou fosforečnou ztrácel vláhu
velmi zvolna i tajil ještě po 10 dnech 889%, po 15 dnech 8439,
a po 20 dnech 8:14% vláhy.

Zajímavé jest, že přítomnost vody ze vzduchu přijaté nezavdá
podnět k rozkladu monocalciumfosfatu. Oba preparaty vysušeny byly
pozorně v sušárně při 809 C k původní váze a pak uschovány v exsi-

-—

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 299

katoru. Po vypuzení vláhy a loužení absolutním alkoholem nezjevily
více volné kyseliny fosforečné než-li původně obsahovaly a sice

monocalciumfosfat chemicky čistý . . . « « + « 009005
monocalciumfosfat s volnou kyselinou fosforečnou 99 „

a) Vliv páry vodné v monocalečumfosfat.

Přes 2507 gr monocalciumfosfatu, na loďce ve skleněné rouře
uloženého, veden byl proud horké (80—859 C) páry vodní. Po 30
minutách byla loďka osušena a vážením nalezeno: 2713 gr 829,
vláhy. Po vysušení při 809 C, vychladnutí v exsikkatoru a loužení
absolutním alkoholem nalezeno 0'75%/, volné kyseliny fosforečné, což
nasvědčuje, že se monocalciumfosfat za těchto poměrův rozkládá.

Na základě vlastních výzkumů o hygroskopické povaze monocal-
(ciumfosfatu soudím, že p. Birnbaum nepracoval s čistými preparáty
a že preparát jeho obsahoval nejméně 29, volné kyseliny fosforečné.

Preparát číslo V. tajil pouze 00149, volné kyseliny fosforečné,
— ale guantum tak nepatrné nemá žádného vlivu. Monocaletumfosfat,
jak z pokusů jsme zřeli, jest stálým na vzduchu. Provedený s pre-
parátem č. III. (0:079/, volné kyseliny fosforečné) výzkum skýtal dáta
souhlasná s výsledky výzkumu preparátu číslo V.

Pouze preparáty číslo I. a II. absorbovaly větší měrou páry
vodní ze vzduchu. Když dostoupila vlhkost hygroskopická u prepa-
rátu číslo V. 0:199/, nalezeno u preparátu číslo III, 028%, u I. a II.
(tajily 0:49; volné kyseliny fosforečné) 0:999/,. Obsahuje-li tudíž mo-
nocalciumfosfat více než 0:19, volné kyseliny fosforečné, jest již
patrně dosti hygroskopickým.

20.

Molekulárná váha rhamnosy.

Předložil Otakar Šule, dne 12. dubna 1889.

Molekulárná váha rhamnosy stanovena methodou Raoult-ovou ve
vodném roztoku. Za příčinou orientace v methodě stanovena dříve
molekulárná váha dextrosy. Pokusy daly tato čísla:

Dextrosa : Rhamnosa:
C, H,, 0, = 180 O, B,,0,— 182

P D M P D M
0482 0065. 141 0542 0071. 145
0841. 0102 157 0070. 147
0113. 141 1019. 0130. 149

1512. 0185. 156 2157. 0244. 168
0174. 165 49450503. 187

1975. 0200. 187 0478 198

P značí procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí
rozpustidla a roztoku, M molekulárnou váhu.
Jest tedy molekulárná véha rhamnosy C, H;,O;.H,O0.— 182.

Laboratoř chemie org. vys. školy technické.

is
Molekulárná váha kyselin řady C,H;, ,0,.

Předložil Otak. Šule, dne 12. dubna 1889,

Jest zvláště nápadné, že kyseliny řady olejové vrou sice asi při
týchž teplotách, jako kyseliny řady mastné o stejném počtu atomů
uhlíka, tají však teprvé mnohem výše než korespondující kyseliny
řady mastné. Příčinou rozdílů v bodech tání bývá zhusta nestejná
molekulárná veličina látek ve stavu pevném. Dalo by se tedy souditi,
že příčina uvedeného zjevu spočívá ve větších fysikálních molekulách
členů řady C)H>, +0;, kteří majíce dvojnásobné vazby, pdotno se po-
lymerisovati mohou.*).

Pokud tato domněnka jest oprávněna, mělo rozhodnouti stano-
vení molekulárných veličin methodou Raoult-ovou.

Váha molekulárná dána jest tu vzorcem:

/e
D,

3

M—K

kde P jest procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí
rozpustidla a roztoku. Hodnota konstanty užita jest pro kyselinu
octovou 43, pro vodu 19, pro benzol 49.

Zkoušeny byly kyselina krotonová, chlorokrotonová a chloriso-
krotonová.

I. Rozpustidlo kyselina octová **).
1. Kyselina krotonová CH.. CH — CH.CO,H; M=86.

P D M

0:595 0*302 85
0-290 s
0:380 78

*) Viz o tom B. Raýman, Chemie theoretická str. 87.
**) Kyselina octová užitá ku pokusům č. 1. a 3. tuhla asi při 14, kyselina
užitá ku pokusu č. 2. tuhla při 15-9%,

302

P
0:961

1282

1617

2920
2. Kys. chlorokrotonová.
CH, .CH= CCI.C0,H

P D M
0-364. (0130. 120

0135 "116
1085 0380 | 123
0380 | 123
1885 0660 | 123
0632 | 129
2481. 0900. | 119
0:880 | 121

I. Rozpustidlo voda.

Kys. krotonová M = 86,

P D M
0508 0112 | 86

0112 86
1001.. 0246 1
0228 83
32602 | 0698 89
0:698 89
0703 88

5.811 roztok «přesycen

Otakar Šulc

D
0510
0515
0:700
0702
0:970
0872
1'540
1.680

M= 1204

M
81
81
19
19
„2
90
82
15

3. Kys. chloroisokrotonová.

CH, = CG.CH,.CO,H

VP
0312

0:624

1217

1622

D

0*105
0-100
0-205
0-195
0-480
0-386
0:645
0-645

M

128
134
131
138
109
136
108
108

III. Rozpustidlo benzol.

Kys. krotonová M = 86.

P

0:607
1:01

221

331

424

D

0*200
0:320
0:330
0:680
0750
1:020
1.040
1:350
1:360

M

149
154
149
159
145
159
156
154
153

Kyselina chlorokrotonová pro svou skrovnou rozpustnost ve vodě ©

zkoušena býti nemohla.

Molekulárna váha kyselin řady CnH2n—202. 303

-Z provedených pokusů jde na jevo, že kyselina krotonová exi-
stuje rozpuštěná ve vodě neb kyselině octové jakožto molekuly C,H.O,
kdežto v roztoku benzolovém má molekuly dvojnásob tak velké. Pří-
činu toho hledati jest v tom, že voda a kys. octová štěpí svým vlivem
chemickým molekuly kys. krotonové, které benzol chemicky ku kyse-
lině krotonově úplně netečný nechává neporušeny.

Můžeme tedy míti za to, že kyselina krotonová ne-li též ve
stavu pevném, tož aspoň rozpuštěna jsouc v benzolu má molekuly
(© ano

Kyselinu angelikovou, tyglinovou a akrylovou podrobíme zkoušce,
jakmile nám budou v čisté formě k disposici.

Laboratoř chemie org. při c. k. vys. škole technické,

22.
Písecký Bertrandit.

Předložil Karel Vrba dne 12, dubna 1889.

(S 1 dřevorytem.)

Na bertranditu pozorována byla několikerá dvojčata. Na krystalech
z Barbin, které jsou dle plochy g9* (010) coPěó (nebo dle postavy
mnou navržené c (001) of*) tence tabulkovité, pozoroval Des Cloi-
zeaux dvojčata, vytvořená dle plochy g*(130) ooPŠ (plocha f (101) Pos
dle postavy mé). Úhly dvojčatné Des Cloizeauxem měřené jakož
1 z mého poměru parametrů počítané jsou tyto:

Postava Des Cloizeaux-ova Postava Vrbova
počítáno: měřeno:
g' (010) : (g") (010) | 1199211/" 119954 <(001): (c)(001)
h! (100) : (4) (100) — 60 38%/,' 60 6 a(100): («)(100)

g'(010): (k*) (100) 150382" 150 6. c(001): (a) (100)
g' (010) :(g*) (I30) 1494037 14957. <(001): (F) (T01)

Bertrand uvádí z téhož naleziště dvojčata se zapuklým úhlem
as 609, jimž patří rovina dvojčatná e':(031) 3 Pšs**) (dle mé postavy
d(045) */„ Pě6). Nelze o tom pochybovati, že i v tomto případě byla
individua dvojčatná dle plochy g* (010) oP% (c(001) oP dle postavy
mé) tabulkovitě vyvinuta, kterýž typus jest na krystalech z Barbin
nejobyčejnějším, kdežto krystaly, které jsou habitu Petit Port-ského,
Píseckého a Mt. Antero-ského jsou velikou vzácností.

Majíce tuto okolnosť na mysli obdržíme počtem pro zmíněné
dvojče —

Bertrand Vrba
g*(010):(g")(010) 121926" c(001): (c)(001)
p(001): (p)(001) 58 34" b(010):(b)(010)

*) Viz tento věstník 1888. 557.
**) Bulletin de la Société minéralogigue de France 6. 1882. 252.

Písecký Bertrandit. 905

Penfield pozoroval na jednom dvojčeti bertranditu z Mt. Antero
zapuklý — skutečný — úhel ploch spodových

e(001):(c)(001) | 61952'

a uvádí za plochu dvojčatnou Bertrandovo e'*(031)3Pčs, což však

není možné, neboť obdržíme počtem pro Bertrandův dvojčatný
zákon skutečný úhel

p(001): (p)(001) — 1219267,*)

Z úhlu dvojčatného, Penfieldem měřeného plyne srůst dvoj-
čatný dle plochy e'(011) Pěó (dle mé postavy e(041)4 P%) a zapuklý
úhel ploše této odpovídající obnáší

e(001) : (e)(001) 61*27"/,' [5 (010) : (5) (010) dle mé postavy].

Já pozoroval jsem jen třikrát na četných kusech Píseckých dvoj-

| čata, bohužel však tvořena byla z lupénků jako papír tenkých, tak že

se mi nepodařilo z podkladu je vyprostiti. Pročež jsem zavázán k dí-

- kům tím větším panu G. Seligmannovi v Coblenci, který mi za-
| půjčil ku prozkoumání krásnou drůzu bertranditu Píseckého, na kry-
staly dvojčatné neobyčejně bohatou. Také laskavostí pana inspektora

| tence tabulkovitá a omezená vedle

9(021)2 P%; (pouze jednostranně vy-

-jako na dvojčeti Penfieldově, to-

Dra. H. Mache v Praze obdržel jsem krásné dvojče bertranditu
z téhož naleziště.

Tato dvojčata jsou dle mé po-
stavy směrem plochy 5(010) oP%

této ještě plochami 9 (301) 3 Po;

vinuto) jakož i a(100) o Pos. Rovina
dvolčatná i rovina srůstu jest táž,

tiž e(041)4 P. Na připojeném dře-
vorytu možno pozorovati obyčejný

*) American Journal of Science 1888. 36. 53. Do výpočtu osy c z c: (c) == 11898"
vloudila se chyba; Penfieldův poměr poloos jest ž:8:c7= 05723 : 1: 0:5997,
což se přepočte na parametry dle postavy mé č:8:c=— 071626: 1: 0'41717.
Podobně jest chybně udán úhel z: z — (130) : (130) — 129934' místo 589427/,'
v práci Penfieldově. Des Cloizeaux ostatně úhel 2:(z) neměřil a zdá
ge, že zaměnil s ním měřený úhel g':(g*)— 119930", jehož počítaná hodnota
obnáší 119921'/,'.

Tř.; Mafhematicko-přírodovědecká. 20

306 Karel Vrba: Písecký Bertrandit,

vývoj dvojčat Píseckého bertranditu, které bývají narostlé negativním
koncem brachydiagonaly. Rovina dvojčatná stojí vertikalně a oba
jedinci jsou souměrně vzhledem k ní rýsováni, jak též i skutečně
vyvinuti bývají. Krystaly Písecké liší se od krystalů Penfieldem
pozorovaných v tom, že tvoří plošné pásmo [1%], které odpovídá
oblé, analogně elektrické ploše, úhel vypuklý, kdežto antilogní rovná
plocha b'(010) tvoří dvojčatný úhel zapuklý “). Na dvojčeti bertran-
ditu z Mt. Antero jest tento poměr obrácený.
Úhly měřené jakož i úhly z mého poměru parametrů počítané ©
jeví spolu značnou shodu, ačkoli plochy nebyly ku měření valně spů-
sobilé.

počítáno : měřeno: ;
b(010) : (b)(010) | 1189327; TSP)
1(021):(4)(021) 141 36 14112.. (3).

c(001) : (e)(001)**) 61 271, 6151. (8)
g(301):(9)(801) 29 18%, 2943 (1)
(b)(010) : (4)(021) 68937 6755 (1)
b(010): 1 (021) 49552, 50 5
a(100): g (801) 29 40%, 29 431,

Jest to věru velmi nápadné, že pozorovány byly tři zákony dvoj-
čatné na mineralu, který takřka nedávno objeven byl, dosti vzácným ©
jest a vyznačuje se toliko jen sporým počtem tvarů. Při tom překva-
puje velmi ta věc, že krystalky dvojčatné dle těchto tří různých zá-
konů mají zapuklý úhel, jenž měří ve všech as 60". Udaje Bertrandovy,
které se týkají dvojčete dle d(048)*/, Ps (e%(031)3P%) jsou příliš ©
neúplné, než aby se o nich mluviti mohlo. Des Cloizeaux mohl
na krystalech z Barbinu měřiti pouze pásmo vertikalní, kdežto brachy- ©
domata nebyla tak vyvinuta, aby se mohl stanoviti jejich vzájemný ©
sklon. Avšak právě plochy pásma vertikalního velmi se blíží ve sklo- ©
nech svých plochám pásma brachydiagonalního a nelze-li provésti měření
dosti přesné, snadno se může státi, že se jedno pásmo s druhým za-
mění. Aby se ještě stanovilo, že se na dvojčatných krystalech ber-
tranditu také zákon Bertrandem a Des Cloizeauxem stano-
vený skutečně vyskytá, bylo by záhodno, zkoumati ony krystalky dvoj-
čatné také opticky nebo aspoň pro kontrolu při orientaci ploch vy-
voditi plochy štěpné a určiti jejich sklon.

*) American Journal of Science 37. 215.
**) Měřeno na plochách štěpných.

29.

O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil K. Vrba dne 12. dubna 1889.
(S tab. VIII)

I. O hranatých valounech vůbec.

Slovem „hranatý valoun“ (trojhran, Dreikanter, Geschiebe-Drei-
kanter, Kantengerólle, Pyramidalgeschiebe, sandeuttings, pyramidal-
stenar, sandcarwings) rozumí se valoun rozmanité velikosti a rozma-
nité petrografické povahy, který má obyčejně na jedné straně ten za-
kulacený tvar, jaký se u valounu vyskytuje, avšak na druhé straně

- objevuje se dvé nebo více ploch hladkých, vybroušených, mírně vy-

puklých nebo vydutých anebo rovných, jež se Často v ostrých hranách
protínají. Vyskytují-li se na valounu pouze dvě řečené plochy, pak se

| protínají pouze v jedné hraně; vyskytují-li se však tři, protínají se

ve třech hranách a slovou „trojhrany“ (Dreikanter, Geschiebe-Drei-
kanter u většiny německých geologů). Poněvadž se však sbíhají tyto
tři hrany v jednom rohu jako ve vrcholu trojbokého jehlance, nazval
F. Meyn valouny takové „jehlancovými valouny“ (Pyramidalgeschiebe),
Jsou také hranaté valouny, které mají více než tři plochy a hrany,
pročež navrhl F. E. Geinitz pro všecky hranaté valouny vůbec
název „hranaté valouny“ (Kantengerčlle). Dosti často naleznou se hra-
naté valouny, které mají na obou stranách trojhrany, tak zv. „dvoj-
násobné trojhrany“ (Doppeldreikanter).

U trojhranů bývají obyčejně dvě plochy větší, třetí menší. Tato
třetí plocha bývá obyčejně původní plocha valounu. Obě hrany, které

- ku této menší ploše přináleží, bývají všelijak zohýbané nebo zlomené
-podle toho, jaký je tvar původní plochy. Také nebývají řečené dvě
| hrany tak ostré, poněvadž jsou jen z jedné strany přibroušené. Plochy
| hranatých valounů bývají někdy rýhované, jamkovité a hrbolkovité.

|
|
|
|

Horniny, z nichž hranaté valouny sestávají, jsou tak rozmanité,

jako horniny diluvialních štěrků, v nichž se hlavně vyskytují. Nejčet-
| nější a nejkrásnější jsou z křemence.

20*

308 Čeněk Zahálka

Velikosť je též velmi rozmanitá. Nejobyčejnější jsou velikosti
pěsti až hlavy. Však sbírky kr. prus. geologického ústavu v Berlíně
chovají též kusy až půl metru délky. Ještě delší nalezl E. F. Geinitz
v Meklenburku "). Theile*) vyobrazuje dva kusy 16 m a 17 m
délky.

Vyskytování se hranatých valounů je známo hlavně v oboru se- ©

veroněmecké planiny na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer
Diluvialsand = Geschiebesand — Decksand). Tak G. Berendt*) na-
lezl je v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen. V týchž místech
a v sousedních krajinách *): Laufer, Dulk, Wahnschaffe,
Scholz, Gruner, Keilhack a Klockmann. Gottsche a Jenč
nalezli je u Hamburku a ve Šlesvíku i Holštýnsku *); Kayser v okolí
Cónnern“) ; F. E. Geinitz*) v celém Meklenburksku, na Lůneburkské
pustě, u Drážďan, Pirny, Lipska, Fischbachu, Moritzburku, Stolpen

a Zschorna v Sasku; Torell s De Geerem v okolí Striegau ve ©

Slezsku pruském a u Schonen a Kristianstadtu ve Švédsku “). K. Keil-
hack“) nalezl je v písčitých vrstvách islandských rovin, „sandr“
zvaných. V údolí Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem *) na-

lézají se často hranaté valouny u paty a na stráních kopců, jež jsou.

korunovány písky a štěrky vyššího pliocenu *). Vyskytují se též na
písečných náspech diluvialních při Baltickém moři blíže Nomme u Re-
valu (v Estlandu) v Rusku *). V Horním Rakousku byly nalezeny troj-
hrany mezi t. zv. „Scheuersteiny“ v obrovských nádobách v žule vy-

1) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklen-
bursg. 1886. Str. 37.

2) Úber Berg u. Thal. Organ des Gebirgvereins f. d. sáchs.—bóhm. Schweiz.
VIII. 1885. Str. 22.

3) Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal - Geschiebe. Jahrb. d. k. preuss. ge-
olog. Landesanstalt f. 1884. Berlin 1885. S. 201.

4) Die Bildung d. Kantengerólle ete. S. 33.

5) Om vindnotta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm Fórh. Bd. VIII. Hft. 7.

6) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletscher u. norddeutsch. Dilu- ©
vial- Ablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. £. 1883. Berlin

1884. S. 160.

7) F. Fontannes: Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites
des alluvions pliocěnes de la vallée du Rhone. Bull. Soc. géol. 1885 — 86.
p. 246. ;

8) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport alluvial et glaciaire des

vallées du Rhóne et de ' Ain aux environs de Meximieux. Bull. Soc. géol. ©

1885 — 86. p. 122.

9) A, Mickvič: Úber Dreikanter im Diluvium bei Reval. Neues Jahrbuch fůr ©

Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 309

hotovených u Steyregcu "). Také v usazeninách starých řek mezi Nilem
a Červeným mořem v Africe?) se vyskytly. Konečně byly objeveny
v Mainu a Coloradu v Šev. Americe na povrchu glacialního štěrku *).

Již A. v. Gutbier popsal trojhrany z okolí Drážďan v létech
1858 a 1865 *). Originaly Gutbierovy nalézají se ve sbírkách po-
lytechniky v Drážďanech. Tento vykládal si vývoj trojhranů tak, jak
to připouštěla tehdy všeobecně uznávaná Lyellova „Drifttheorie“ *).
Valoun, na spodní straně ledovce v moři plovoucího přimrzlý, třel se
při pohybu svém o kamení pod ním ležící a tím se vyleštil. Jestli
se z původní polohy své zviklal, nabyl jiné polohy, a přimrznul-li,
dřel se opěť po kamení a tím způsobem vyleštilo se na něm více
ploch.

Dříve nežli bylo známo rozšíření hranatých valounů v německém
diluviu, myslilo se, že jsou to díla rukou lidskou vytvořená, poněvadž
se poblíže staropohanských hrobů v Lužici nalezly “) a později ve
hrobech Fláminžských *). Tento náhled podporoval s počátku též R.
Virchow ").

Braun*) poukazuje na výzkumy Schimprovy o štěrkách
řeky Rýnu, vykládal vývoj trojhranů r. 1871. tím způsobem, že se
třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem a tam na témže místě
pohybovaly.

F. Meyn“), poukázal r. 1872. na jehlancové tvary trojhranů
křemenných v Holštýnsku a nazval je jehlancovými valouny (Pyrami-
dalgeschiebe). Veškeré originály Meynovy z bílého křemene (pů-
vodně třetihorního) nalézají se ve sbírce německé geolog. společnosti.

G. Berendt"?) předložil r. 1876. sbírku hranatých valounů
z okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen německé geolog. společnosti,
čímž zavdán byl podnět k rozmanitým výkladům o jejich povstání,

1) H. Commenda: Riesentěpfe bei Steyregg in Oberósterreich. Verhandl. d. k.
geolog. Reichsanstalt. Wien 1884. S. 308.

2) Sdělení J. Walthera král. společ. nauk v Lipsku. V listopadu 1887.

© 3) G. H. Stone v American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135.

4) Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz. S. 71. a Sitzungsb. d. Ges. Isis.
1865. S. 47.

5) Viz J. Krejčího: Geologie. Praha 1877. Str. 996.

-€) Sitzungsb. d. Berliner Anthropolog. Ges. v. 11. Juni u. 9. Juli 1870.

7) Tamtéž: 13. Juni 1874.

5) Zeitschrift f. Ethnologie. Verhandl. d. Berl. Ges. £. Anthrop. HI. 1871. S. 103.

9) Protokoll d. Februar-Sitzung 1872, Zeitschr. d. Deutsch. geol. Ges. XXIV.
S. 414.

10) Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Gesellschaft. Sitz. v. 5. April 1876.

310 Čeněk Zahálka

aniž bylo uspokojivé vysvětlení zjevů těchto podáno. Hlavně bylo po-
ukazováno na plochy vrstevnatosti nebo na plochy rozsedlin, dle nichž
oddělování hornin se děje. Avšak týž tvar trojhranů na rozmanitých
horninách trojhranů odporoval tomu. Také zde byl pronešen náhled,
že lze trojhrany považovati za produkt hnaného větrem písku na va-
louny (sandcuttings). Od té doby často byly nalezeny hranaté valouny
na severoněmecké planině na povrchu tamějšího Geschiebesandu.

Podle nové t. zv. glacialní theorie Švédského geologa Otty To-
rella ) (od r. 1815.) rozprostíraly se ledovce za doby diluvialní ze
Skandinavie přes celé Severní Německo, a usazeniny diluvialní v Sev.
Německu považují se za morény z oněch ledovců. Berendt, jenž
vedle jiných učenců tuto theorii dle svých zkušeností za pravou uznal,
vyvinul na základě jejím t. zv. „Packunestheorii“ o povstání hranatých
valounů ?). Berendt poukázal na to, že na každé hromadě valounů
spočívá nejčastěji jeden valoun na třech valounech. Tak mohlo býti
i u valounů, z nichž trojhrany se utvořily. Voda z voztátých tuzem-
ských ledovců měla pak uvésti svou hybnou silou kamení na sobé
nahromaděné v takový třesavý pohyb, že se o sebe třelo a trojhrany
spůsobilo *).

Všecky předcházející theorie o povstání hranatých valounů byly
novějšími výzkumy za nepravé uznány. Theorie Gutbierova byla
vyvrácena tím, že Lyellova „Drifttheorie“, na níž je založena, no-
vějšími výzkumy za nepravou byla uznána. Proti Braunově theorii
a Berendtově „Packungstheorii“ svědčí ta okolnosť, jak Wahn-
schaffe uvádí) *, že posud nikdy nebyl nalezen mezi valouny takový
tvar, jenž by se s trojhranem shodoval; kromě toho nedá se vysvět-
liti touto theorií rýhování a hrbolky na povrchu vybroušených ploch
hranatých valounů, jež by se třením valounů o sebe následkem po-
hybující se vody vytvořiti nemohly.

V novější době vysvětluje se povstání hranatých valounů zcela ©
jiným způsobem. |

C. Gottsche*) projevil již r. 1883., že hranaté valouny lze |
nalézti v každé takové vrstvě diluvialní písčitoštěrkovité, kde písek ©

20) F. Wahnschaffe: Die Entwickelung der Glacialtheorie in Norddeutschland
Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 5.

21) Geschiebe-Dreikanter ete. Jahrb. d. k. preuss. geol. Landesanstalt u. Berg-
akademie zu Berlin. £. d. J. 1884. Berlin. 1885. S. 207.

22) Srovnej obraz Berendtův v témže díle str. 207., v němž znázorněno alóžení
valounů pro vznik trojhranů.

23) Naturwissensch. Wochenschrift. S. 146.

2) Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. S. 6.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 311

větrem odváti se může, pročež je dlužno považovati za „sandcuttings“,
za produkt pohybujícího se větrem písku, jenž na valouny narážeje,
obrousí je.

Také švédský geolog De Geer“) předložil geologické společ-
nosti ve Stokholmu r. 1883. kameny vanoucím pískem vybroušené
S povrchu písčité krajiny Schonenské. Zvláště důležitý byl nález jeho
u Kristianstadtu, kde nalezl kameny s vybroušenými plochami, při
čemž hrany obroušených ploch byly kolmé ku směru vanoucího větru.
De Geer připisoval též jako Gottsche pohybujícímu se větrem písku
vybroušení ploch kamenů.

Švédský geolog G. Holm"), nalezl sice r. 1884. vanoucím
pískem ohlazené štěrky na písčitých náspech blíže Nómme u Revalu
(v Estlandu) v Rusku, avšak teprve A. Mickvič z Revalu objevil
pravé hranaté valouny tamž, a podal o nich velmi zajímavé zprávy *)
r. 1885. a 1886. Mickvič shledal na mnoha kamenech, které na
povrchu ležely, větší nebo menší přiostření hran podle toho, jestli
z jemnějšího nebo hrubšího zrna se skládaly ; kromě toho nalezl
kusy, na nichž rozmanité fáse vývoje bylo pozorovati. Plochy vyleštěné
jeskly se zvláště na slunci. Trojstranný jehlancový výbrus ploch sho-
doval se v poloze své s třemi směry větrů, jež v této krajině panují,
a objevuje se zvláště u jemnozrných valounů. Ony trojhrany vysky-
tovaly se na místech odvátých, kdežto na těch místech, kde se písek
teprv odvívá, valouny se sice mnohem více lesknou, ale nejsou ještě
v trojhranné jehlance zaostřeny. Veškery kameny byly jen v těch
místech vybroušeny větrem poletujícím pískem, pokud ze země vy-
stupovaly.

Také A. G. Nathorst ve Stokholmu“) vyslovil se r. 1885.
pro vytvoření se trojhranů pískem pohybováným od větru, čím se
plochy na valounech vybrousily; a zvláště znamenitý byl jeho nález
dvojitých trojhranů v kambrickém eophytonovém písku z Lugnásu.
Předpokládá-li se, že trojhrany pouze vanoucím pískem se utvořily,
dá se z toho souditi, že tam již během kambrické periody souš byla.
Tvoření se těchto trojhranů dvojitých vysvětluje F. Wahnschaffe*)

1) Om vindnětta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm. Bd. VIN. Hít. 7.

2) Bericht úber geolog. Reisen in Estland, Nordlivland u. im St. Peterburgschen
Gouvernement in d. J. 1883 u. 1884.

3) Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes eine Entgegung etc.
Neues Jahrbuch f. Mineralogie ete. 1885. II. Str. 177—179.

+) Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1886. I. S. 179.

5) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147.

312 Čeněk Zaháika

takto: Tím, že vítr narážel na písek, na kterém trojhran spočíval,
mohlo býti v některých případech tolik písku u trojhranu odvanuto,
že těžiště jeho nenalézalo se svisle nad podporou, takže se svalil,
obrátil, a pak spodní strana opět mohla býti na trojhran vyhlazena.

F. Wahnschaffe“") oznámil r. 1887., že veliké množství hra-
natých valounů nalezl na vysočině diluvialní jz. od Gráningen nedaleko
Rathenova. Ty byly různé velikosti, od lískového ořechu až po velikost
hlavy. Tvar jejich byl velmi rozmanitý. Velmi často měly jen jednu
hranu; také nalezl mnoho trojhranů jakož i dvojitých trojhranů. Vy-
skytovaly se pouze na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer
Diluvialsand, Geschiebesand). Wahnschaffe se přesvědčil, že se
písek za mocného větru silně pohybuje. Dva nalezené trojhrany
z křemencovitého pískovce byly zvláště tím pozoruhodny, že jen v oné
části byly vybroušeny, která z písku nad povrch vystupovala; část
v písku vězící byla oblá jako u jiných valounů, které ve vodě se
pohybují. F. Wahnschaffe myslí, že jedině působením větru troj-
hrany tam se vyskytující povstaly.

G. H. Stone"“) uvádí větší nebo menší balvany z Maine a Co-

lorada v Sev. Americe. Nalézají se na povrchu mezi glacialním štěrkem ©

v údolí Androscogcinu. Vespod mají původní zachovalý povrch, kdežto
nahoře jsou plochy vybroušeny. Plochy ty stýkají se ve hranách a mají
někdy rýhy. Povstání těchto „Sandcarvines“ připisuje působení písku
větrem poletujícího.

W. Dames*) (r. 1887.) jest toho náhledu, že trojhrany po-
vstaly tím, že je obrousil písek větrem pohybovaný. Shledal, že pod
Regensteinem na Harzu nalézá se půda se sypkým pískem, na němž
vyskytuje se více méně diluvialního štěrku, jehož původ je ponejvíce
z Harzu. Tyto jsou skorem bez výminky hranaté valouny. Vybroušené
plochy jeví se jen na té části valounu, která z písku vystupuje. Část
valounu v písku vězící jest oblá. Strany kamenů těch k jihu obrácené
jsou větším dílem neobroušeny, poněvadž Regenstein chrání valouny
ty ob jižních větrů.

F. Wahnschaffe*) navštívil r. 1887. naleziště hranatých va-
lounů u Revalu a přesvědčil se o správnosti výzkumů Mickvičových.

V tamějším průřezu dráhy shledal, že valouny vyskytující se uvnitř

písku diluvialního nemají hran ni lesku. Avšak ony valouny, které

1) Zeitschrift d. Deutsch. geolog. Gesellsch. XXXIX. 1. S. 226—7.
2) American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135.

5) Zeitsch. d. Deutsch. geolos. Gesellsch. XXXIX. S. 229.

+) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 313

na povrchu se nalézají a kde písek již jest odvát, jsou valouny v oné
části, která nad povrch vystupuje vybroušeny, a vyskytují se zde roz-
manité tvary obroušených valounů. Často nalézají se na jich vybrou-
šených plochách bradavičné hrbolky nebo jamky. Vybroušené plochy

- kolmo ku hranám trojhranu ležící zcela pravidelně směřovaly vždy

ku straně severní, jihovýchodní a jihozápadní. Wahnschaffe ne-
souhlasí s náhledem Mickvičovým, jakoby ku povstání trojhranu
tré v různém směru působících větrů bylo potřebí, nýbrž připouští,
že stačí dva převládající směry větrů, aby průsekem povstalých ploch
tři hrany trojhranu se vytvořily.

J. Walter oznámil r. 1887. kr. společnosti nauk v Lipsku nález
trojhranů v poušti mezi Nilem a Červeným mořem v Africe. Tam na-
lezl obroušené štěrky jen v té části, která z písku vyčnívala. Troj-
hrany nalézaly se na povrchu starších usazenin říčních. Plochy vy-
broušené měly ten lesk, jaký spůsobuje vanoucí písek Chamzinu (hor-
ký vítr v Egyptě z pouště přicházející) skorem všem kamenům pouště.

Sluší však také uvésti hlasy proti theorii uvedené.

Byl to především K. Keilhack") r. 1883. Ten nalezl četné
trojhrany v recentních morenách Islandu, a proto tvrdil, že jsou pra-
vými výtvory ledovců. Nalezl trojhrany jen z tvrdých hornin, doleritů
a čedičů složené a nikdy z měkkých hornin. Z toho soudí, že první
příčina ku vytvoření jich tvaru bylo ztroskotání kamenů, čím nabyly
tvaru poněkud rovnými plochami omezeného, potom posouváním se
ledovce vyleštily se a nabyly ostrých hran. Wahnschaffe s De
Geerem“) však myslí, že ony trojhrany, které až posud velmi
zřídka v morenách se pozorovaly, vytvořily se v předkraji ledovce
a při pošinování jeho ku předu byly do moren pojaty. Ostatné praví
Keilhack, že v popředí ledovců působí mocné vichry na tamější
lysé písčiny, že odnášejí oblaka písku, jehož zrna velikosti prosa do-
sahují *).

F. Theile“) vykládal r. 1885., že trojhrany povstaly tlakem
ledovců na hromadu valounů vesměs kulovitých neb ellipsoidických,
stejně tvrdých. Náhled Theilův vyvrátil již E. F. Geinitz.*)

r) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletschern ete. Jahrb. d. k. preuss.

geolog. Landesanstalt f. 1883. Berlin 1884. S. 172.

2) Naturw. Wochenschrift. 1888. Str. 146.
5) Vergleichende Beobachtungen ete. S. 175.
3) Geschliffene Geschiebe (Dreikanter), ihre Normaltypen und ihre Entstehung.

In „Úber Berg u. Thal.“ Dresden 1885. VIII. S. 374. a 382; jakož i 1886.
S. 19.

5) Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. Str. 43.

314 Čeněk Zahálka

F. Fontannes“) pojednal r. 1885. o trojhranech z údolí
Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem. Ty vyskytovaly se u paty
a na stráních kopců, jež jsou korunovány písky a štěrky vyššího
pliocenu *) s význačným Elephas meridionalis. Již před ním pozoro-
val Cazalés de Fondouce takové valouny vyleštěné u St. Lau-
rent-du-Arbres mezi Orangí a Avignonem a připisoval vývoj těchto
jejich ploch vyleštěných leštivému působení písku větrem hnaného,
při čemž zvláště poukázal na „mistral“ (vítr v Provencii, který s vel-
kou prudkostí věje). F. Fontannes vylíčil okolnosti, které se mu
zdají svědčiti proti náhledu Fondouceově, zvláště: 1. Že vyleštěné
valouny nalézají se výhradně v určitém geologickém niveau, totiž ve
svrchním pliocenu, a to po celém údolí Rhony, kdežto mistral přece
jen na Provenci jest omezen. Jednotlivé trojhrany nalézají se nejen
na povrchu, nýbrž i v hloubce mezi ostatními obyčejnými valouny.
2. Na Provenci, ač je suchá, jest vanoucí písek ve větších rozměrech
neznámý. 3. Staré budovy, v krajině kde trojhrany se vyskytují, vy-
stavené působení mistralu, neposkytují nikde známky účinků vanou-
cího písku. — Lapparent") vyvrátil však námitky Fontannovy

poukázav na to, že námitky Fontannovy jen k tomu směřují, že ©

ony vybroušené plochy se „nyní mistralem netvoří“, nic však nesvědčí
proti tomu, že by se nebyly mohly v dřívější geologické periodě vy-
brousiti poletujícím pískem.

E. F. Geinitz*), který souhlasil s Berendtovou „Packungs-
theorií“, vyslovil se r. 1886. rozhodně proti povstání trojhranů pů-
sobením vanoucího písku. Jeho námitky nebudeme tu uváděti, po-
něvadž již pozdější práce Mickvičovy, De Geerovy a Nathor-
stovy přesvědčily jej, že hranaté valouny povstaly působením vanoucího
písku *).

II. O českých hranatých valounech zvláště.

R. 1884. objevil se mi poprvé hranatý valoun, a sice pravý
trojhran na povrchu písčitoštěrkovitého diluvia mezi Horními Pod-

1) Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites des alluvions
Bull. Soc. géol. 1885—86. p. 246.

2) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport ete. Bull. Soc. géol. -

1885—86. p. 122.

3) Bull. Soc. géol. 1885—6. v téže schůzi.

+) Die Bildung der Kantengerolle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg
1886. Str. 39 a 41.

5) Ueber Kantengerólle: Neues Jahrb. £. Mineral. etc. Str. 78— 79.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 815

čáply a Předonínem u Roudnice (ve výši asi 205 m. n. m.). Byl
velikosti hlavy a měl tři ostré hrany a tři vyhlazené plochy v podobě
trojbokého jehlanu sestavené. Spodní plocha byla zakulacená, jako to
u jiných valounů bývá. Tomuto prvému nálezu jsem nedůvěřoval, ač
se srovnával s těmi trojhrany, které mi bylo téhož roku poznati
v geologických sbírkách v Drážďanech a v Berlíně. Předsevzal jsem
si od té doby věnovati písčitoštěrkovitým vrstvám diluvialním v okolí
Řipu větší pozornost, i podařilo se mi objeviti pravé trojhrany i jiné
hranaté valouny na několika místech, které tuto uvádím: Na výšině
polabské nad Kyškovicemi na tak zv. „Hamráčku“ (asi 200 m. n. m.)
na povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní; na písčitoštěrkovité vý-
šině diluvialní jižně od Podlusk zvané „Na vrchách“, opět na povrchu
(ve výši 210 m. n. m.); na povrchu mocných písčitoštěrkovitých vrstev
diluvialních „Na Šibeníku“ nad Hracholusky (as 215 m. n. m.); na
povrchu týchž diluvialních vrstev mezi Hracholusky a Račiněvsí (210
až 220 m. n. m.) a mezi Hracholusky a Vescem (220 až 224 m. n.
m.). Jinde jsem až posud nehledal hranatých valounů, ale doufám,
že budu moci větší počet nalezišť vytknouti, ba, že i v jiných kraji-
nách Čech, kde podobné poměry se vyskytují, jako na vysočině řip-
ské, zjištěny budou.

Roku 1886. vzal jsem nalezené trojhrany české do Drážďan
a Berlína a srovnával jsem je s trojhrany v tamějších geologických
sbírkách v Německu nalezených. Shledal jsem, že se s nimi shodují.
Také výtečný odborník, král. zems. geolog Dr. F. Wahnschaffe,
který mé trojhrany viděl, potvrdil můj náhled, že jsou české troj-
hrany z okolí řipského shodné s německými trojhrany.

Každý z našich hranatých valounů jest na jedné straně oblý,
avšak na druhé straně má dvě nebo tři plochy vyhlazené. Vyhlazené
plochy stýkají se v ostrých hranách, které jsou někdy přímé, někdy
obloukovité i vlnité. Tvar hrany i plochy vyhlazené i jejich uspořá-
dání vzájemné závisí vůbec na původním tvaru valounu, z něhož
hranatý valoun povstal, jak již A. Heim") dobře poznamenal. Na
plochách trojhranu od Podlusk nalézá se rýhování kolmé ku hranám
trojhranu. Malé jamky okrouhlé nalézáme někdy na našich vyhlaze-
ných plochách též. Na každém hranatém valounu našem pozorujeme
hlavně dvě plochy obroušeny; je-li kromě těchto dvou ještě více
ploch, pak jsou to plochy původní valounu, a ty bývají vyhlazeny
málo nebo zcela nic. I v tom souhlasí naše hranaté valouny s něme-

1) Úber Kantengeschiebe aus dem norddeutschen Diluvium.

316 Čeněk Zahálka

ckými. Plochy vyhlazené jsou buď úplně rovné, nebo vypouklé nebo
vyduté. Jeden exemplár z Hamráčku má po obou stranách vytvořené
trojhrany s velmi ostrými hranami. Jest to tedy „dvojitý trojhran“.

Celkový tvar našich hranatých valounů jest kulovitý, vejčitý,
ellipsoidický a deskovitý. Velikost je rozmanitá: od velikosti holubího
vejce až po velikosť hlavy. Jeden kulovitý, z bílého, místy prosvita-
vého bezbarvého křemene měl délku 36 cm. To byl najvětší, který
jsem až posud u nás viděl. Měl na horní strané tak ostré tři hrany
a vybroušené plochy, že z ostatního dokonale kulovitého tvaru va-
lounu nápadně vynikaly. Kolemjdoucí z Hracholusk do Vesce, poně-
vadž při pěšině ležel, valně otloukli ostré a nápadné tyto hrany.

Co se týče petrografického složení našich hranatých valounů,
nalezl jsem až posud všecky z jemnozrného křemence nebo křemene
složené *). Křemenec byl barvy šedé, šedožluté nebo šedé s hnědými
skvrnami. Křemen byl žlutavý, šedý nebo do běla. Ve štěrku diluvi-
alním, vysočinu řipskou pokrývajícím, jest křemenec a křemen pře-
vládajícím kamenem. Jest zajímavo, že křemenec českých hranatých
valounů co do barvy i co do zrna srovnává se s křemencem hrana-
tých valounů německých, ač je známo, že původ našich štěrků zcela
jiný jest, nežli štěrků v Německu. V severním Německu vyskytují
se hranaté valouny nejvíce z křemence ?), mimo to z rohovce, křemene,
buližníku, žuly, ruly, dioritu, diabasu, porfýru a j. Bnad se mi též
podaří nalézti hranaté valouny z jiných hornin nežli z křemence
a křemene.

Na vysočině řipské, kde mocné štěrky a písky diluvialní *) po-
krývají útvar křídový, vyskytují se, jak již v předu uvedeno, hranaté
valouny pouze v nejvyšší části, kde všude plochy pískem pokryté se

vyskytují. Hledal jsem též hranaté valouny ve hlubších polohách štěrku

jako na Šibeníku u Hracholusk, v zářezu silnice k Račiněvsi, „Na
vrchách“ u Podlusk, ale nikde nepodařilo se mi valouny nalézti:

1) Viz dodatek ku konci této zprávy.

2) G. Berendt: Geschiebe-Dreikanter. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landes-

anst. £. 1884. Berlin 1885. 8. 204.
E, F. Geinitz: Die Bildung der Kantengerólle. Arch. d. V. d. Fr. d.
Nat. in Meklenbure. 1886. 8. 37.

5) Ve svých publikacích: „První zpráva o geolog. pom. výšiny Brozanské etc. -

1884“ „Geologie výšiny Rohatecké ete. 1885“ „Druhá zpráva o geolog.
pom. výšiny Brozanské. 1887“, (Ve spisech král. čes. spol. nauk) nevěděl
jsem ještě s určitostí, zdali štěrky tyto k útvaru křidovému neb diluvial-
nímu počítati mám. V posledních dvou letech nabyl jsem však přesvědčení,
že štěrky ty jsou diluvialní a podám o nich později zprávu podrobnou.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. ali

Myslím, že spůsob vyskytování se našich českých hranatých valounů
podporuje též theorii dnešním dnem na jisto *) postavenou, že vy-
leštěné plochy hranatých valounů českých povstaly působením pohy-
bujícího se větrem písku na valouny, které z povrchu zemského
v krajině písečnaté vyčnívaly. Poletování písku na vysočině řipské
děje se podnes tam, kde povrch písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní
jest holý. Letošního roku, kdy v suchých zimních měsících prudké
vichry řádily, naskytla se mi ve třech dnech: 9., 10. a 11. února
příležitost pozorovati účinky větru na písek na vrcholu Šibeníka. Na
místě jodnom, kde větší prostranství písku a štěrku jest, odfukoval
vítr písek a navál jej na Stráň proti větru stojící, i utvořila se ve
třech dnech vrstvička 3 cm mocná; největší zrnka písku toho měla
v průměru 1 mm“). Kultura pozemků na celé pláni vysočiny řipské
valně omezila poletování písku větrem. Písčité vrstvy vrchní staly se
následkem kultury spojitější a přilnavější. Naše hranaté valouny ne-
vybrousily se za doby dnešní, neboť hladké plochy jejich nemají
toho mastného lesku, jaký se spatřuje na hranatých valounech, které
se ještě za dnešního dne na př. u Revalu v Rusku aneb u Rathenova
v Německu pískem leští. Jest-li však některé naše hranaté valouny
na plochách vyhlazených dost málo šátkem otřeme, již se plochy ty
zalesknou týmž mastným leskem, jako ty kusy Rathenovské, které
se dnes ještě leští pískem větrem hnaným. Jinak shodují se nelesklé
plochy našich hranatých valounů s těmi hranatými valouny rathenov-
skými, které již lesku pozbyly. Poněvadž jsem až posud našel hranaté
valouny v takových místech, kde nedalo se s určitostí tvrditi, že po-
loha jejich jest původní, nemohl jsem přistoupiti ku měření směru
hran kompasem, jak to A. Mickvič a F. Wahnschaffe učinili.

Dodatek. Po sepsání této zprávy podařilo se mi nalézti krásný
dvojitý trojhran z tmavého lyditu červeně skvrnitého na vrcholu
Šibeníku. Na jedné straně jest četnými důlky opatřen a tvaru obláz-
kovitého jako to na štěrkách lyditových v diluviu spatřujeme, na
druhé straně má však dva vyvinuté trojhrany s ostrými hranami a vy-
broušenými plochami rovnými a vydutými.

1) F. Wahnschaffe: Ueber die Einwirkung des vom Winde getriebenen
Sandes etc. Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 145.

?) Č. Zahálka: O geologickém, petrografickém a fysikalním výzkumu půdy
v okolí Řípu. Č. II. str. 11. Roudnice 1889.

318 Čeněk Zahálka: O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Vysvětlení obrazců na tabulce VIII.

Obr. 1. Hranatý valoumn s jednou hranou. Levá i pravá plocha
vyhlazená. Levá plocha skoro rovná, pravá mírně vypuklá. Z křemence
žlutavého, jemnozrného. Přirozená velikost. Pohled shora. Z výšiny
jižně nad Hracholusky. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní.

Obr. 2. Trojhran. Levá, horní a pravá plocha jsou vyhlazeny.

Spodní vydutá plocha jest původní plocha valounu.. Levá plocha skoro
rovná s malými hrbolky a jamkami. Plocha horní a pravá jsou rovné.
Z křemence žlutavého, jemnozrného. Ž přirozené velikosti. Pohled
s hora. Severně od Račiněvsi. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy di-
luvialní.

Obr. 3. Trojhran. Všecky tři plochy vyhlazené. Levá plocha má
rýhy kolmé ku střední hraně. Pravá a dolní plocha rýh nemají. Spodní
zlomená plocha (zlomení je staré, původní) má mělké jamky. Z kře-
mence šedého do hněda, jemnozrného. % přirozené velikosti. Pohled
shora. Naleziště: Na vrchách u Podlusk. S povrchu písčité vrstvy
diluvialní.

Obr. 4. Dvojitý trojhran. Tvar deskovitý celkem. Levá horní

plocha vypuklá, dolní levá vydutá, pravá rovná. Všecky tři vyhlazené.
Na spodní straně druhý trojhran. Z křemence žlutavého, jemnozrného.
Přirozená velikosť. Pohled od levé strany shora. Z Hamráčku. S po-
vrchu písčité vrstvy diluvialní.

NA

C.ZAHÁLKA

o

ALEZU HRANATYCH VALOUNU.

ON

Krestil C. Zahalka.

Jiéh. Farský v/raze

rodověd. 1889.

1
l

Ty

Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat- př

SSM SS ESET ==122713<T22530220C3T7

=

je ee U.

Se : : : A5 o DO o EO SBE Zde P aoooto ato v as oa dh -= p:
. - : : < 5"
F © f i

ní m Í

3 7 Z

24.
O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých.

Předložil dr. Ladislav Čelakovský dne 10. května 1889.
(S tab. IX.)

Jehnědokvěté rostliny mne již v mém mládí zvláště zajímaly,
takže jsem o nich již r. 1857, jsa ještě studentem, uveřejnil v Živě
větší pojednání, plod to mých mladistvých studií. Zvláště též mne za-
jímala otázka, v jakém poměru různé. čeledi toho velkého řádu k sobě
stojí, a jak možná uvésti v soulad a Souvislost velmi rozmanité jejich
architektonické uspořádání. Jediný pohled na schematické obrazce
přiložené tabulky poučuje o tom, jak veliká panuje rozmanitost v celé
úpravě os vegetativních a květných. Buk má samičí dvoukvěté, v číšce
uzavřené květenství přímo v paždí lupenu, květenství samčí pak
v úžlabích listů dolejších, kaštan nese totéž číškou obdané květenství
na dolejšku klasů, hořeji samčích, v paždí hořeních lupenů, dub
chová v úžlabí hořeních listů klasy chudokvěté, však pouze samičí,
číškonosné. U všech těchto kupulifer jest listnatý květoucí výhonek
neobmezený, u břízovitých a u většiny habrovitých jest obmezený
jehnědou konečnou, kteráž jest na konci prodloužených víceletých
prýtů a jednoletých krátkých prýtů (brachyblastů) co do pohlaví roz-
dílná způsobem určitým, však pro rozličné rody rozličným a t. d.

V naší době, kdy descendenční theorie (základ to Darwinismu)
v biologických vědách (botanice a zoologii) na pevno opanovala pole
a za pravdivou uznána, má otázka po vnitřní ladné souvislosti mezi
všelikými různostmi příbuzných shluků tím větší význam, že se při
ní nejedná toliko o vymyšlenou souvislost, nýbrž o skutečné genetické
odvození, o vývoj, kterýmž rozličnosti rodové se vytvořily ze spo-
lečného jednorodého základu.

Tento vývoj fylogenetický, jehož poznáním rozlévá se jasno do
záhadné zmotaniny všelikých růzností, možná sestrojiti se značnou
přesvědčivou pravděpodobností bedlivým porovnáním rozmanitých,

320 Ladislav Čelakovský

v nynějších rodech se vtělivších stadií toho vývoje, ovšem ne bez
znalosti hlavních zákonů možného vývoje, které musí na cestě fylo-
genetické konstrukce sloužiti za vodítko.

Od poznání fylogenetického vývoje a tudíž od poznání příbu-
zenské souvislosti a odvoditelnosti v jednotlivých oddílech rostlinstva
jsou však dosud botanikové dosti vzdáleni. Největší pokrok učinil
Nágeli ve své „Mechanisch-physiologische Theorie der Abstammungs-
lehre“, ve které vytkl poprvé hlavní zásady fylogenetického skoumání
v říši rostlinné. Kdyby botanikové těchto pokynů více si všímali a na
základech těchto dále stavěly, nebyly by možnými leckteré nejapné
domysly fylogenetické, jen tak na zdař bůh do světa posýlané.

Co se týče fylogenetické souvislosti čeledí a rodů v obšírném
řádu Jehnědokvětých (Amentaceí), tedy i tuto posud postrádáme hlub-
šího vniknutí do této souvislosti. Nejnověji pojednal o ní K. Prantl
ve svých „Beitráge zur Kenntniss der Cupuliferen“ $. 2. a 3. Avšak
i tu jest mnoho pochybeného a především nedostává se tam vodících
myšlének. Eichler svým originálním výkladem číšky kupulifer (jakožto
srostlé ze čtyř sekundárních listenů) provedl sice žádoucí homologii
samčích a samičích květů u kupulifer a sblížil spolu Corylacey s Cu-
puliferami, avšak jeho výklad číšky neobstál před kritikou na nových
pozorováních spočívající, jakož jsem ukázal v těchto zprávách (12. list.
1886) v pojednání „o morfologickém významu kupuly u pravých ku-
pulifer“. Též Prantl o rok později (1887) v Englerových Jahr-
bůcher a sice ve článku již citovaném dospěl na základě jiných prae-
missí (porovnáním s rodem Pasania) k témuž výsledku, že totiž číška
kupulifer jest útvarem osním a nikoli ze srostlých listů povstalým.

Pokusil jsem se tuto vyvoditi fylogenetické homologie a pochod
fylogenetického vývoje Amentaceí podobným způsobem, jakým jsem
v sezení společn. nauk ze dne 25. ledna t. r. pojednal o fylogene-
tických homologiích, které se jeví ve květenstvích Ostřicovitých (Uber
die Blůthenstánde der Cariceen).

K tomu cíli vyšetřil jsem srovnáváním hlavní vzor nejvyššího
vývoje a nejúplnějšího složení u Jehnědokvětých (tab. IX. obr. 1.),
ze kteréhož největší díl různých nyní žijících typů rozličnou redukcí
odvoditi možná. Třebas vzor tento v úplnosti své toliko v ořešáko- .
vitém rodu Platycarya uskutečněn se nachází, spočívá předce v tom
povšechnější význam jeho, že dle něho poznati můžeme, jakými pře-
měnami, najmě redukcemi povstaly sebe různější typy ze staršího
pratvaru, Ovšem třeba uvážiti, jakými pochody z nejprvotnějších po-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. DUAL

čátků, z dávných pramateřských forem mohl povstáti vzor tak vysoce
zrůzněný a složitý, jaký viděti na obr. 1. K tomu pak třeba uvědo-
miti se hlavními zákony fylogenetického vývoje. Zákony takové,
o kteréž zde běží, jsou tyto:

1. Zákon zrůznění (differencování) prýtů ohledně me-
tamorfosy. Původně jsou postranní prýty stejnorodé (opakovací)
s prýtem mateřským, co se týče jich tvaru, jich formací listových
a jich výkonů životních Postup záleží v tom, že se různé formace
a různé výkony rozdělí na rozličné posloupné generace prýtové, což
se děje redukcí. Kdežto původní prýty měly všecky formace tomu
druhu vlastní, jak vegetativní tak rozplozovací na sobě vyvinuty, tedy
od šupin a lupenů až do květních formací ve květu konečném: redu-
kují se postupem dalším pozdější výše stojící prýty na pouhé osy
reproduktivní, opakujíce květní formace původního květu konečného,
pozbyvše však úplně doleji formací vegetativních. Zrůznění to dochází
vrchole svého zdokonalení, když zároveň prvnější prýty opět se re-
dukují v hoření části, to jest ztrácejí vrcholek reproduktivní. Tak
povstávají z rostlin jednoosých (monokaulických) rostliny dvouosé
(diplokaulické) a z těch opakováním toho pochodu rostliny troj-
1 víceosé.

Abych toto zrůznění objasnil příkladem vzatým právě z jehnědo-
květých, poukazuji na dub. (tab. IX. obr. 12.). První osa jest vege-
tativní, pouze pupenové šupiny. a lupeny vytvořující, druhá osa jest
osa jehnědová, pouze listeny nesoucí, třetí osa teprva jest osa květní.
Původně, u předků dávnějších, musila již osa první docházeti do
květu, končiti květem, pod nímž redukcí prýtů vznikaly květy po-
stranní a tím klas (jehněda) květem ukončený. Pak přestala jehněda
konečná vyvinovati svého konečného květu; květy zbyly tudíž toliko
v generací druhé. Avšak též postranní prýty v paždí lupenů redu-
kovány na pouhé jehnědy ztrátou lupenů v dolejší své části, a ko-
nečně pozbyla osa první i schopnosti vytvořovati jehnědu konečnou,
stanouc se výhradně prýtem vegetativním ročně se dále prodlužujícím,
formacemi rozplozovacími nikdy neukončeným.

S redukcemi prýtů bývá pak spojen úkaz předčas-
ného vývoje čili prolepse prýtů. Pro rostliny stromovité (jaké
jsou rostliny jehnědokvěté), jakož i pro podzemní oddenkové prýty
mnoholetých rostlin platí zákon, že se každoročně toliko jedna gene-
race prýtů úplných čili smíšených (doleji vegetativních, na konci re-
produktivních) aneb toliko vegetativních vyvinuje. Nové prýty roční
vznikají tudíž normalně z lonského letorostu svého mateřského prýtu.

Tř, AE nanaucko-příkodověde cká, 21

322 Ladislav Čelakovský

Výjimkou však mohou takové prýty předčasně v témž roce jak ma-
teřský prýt se vyvinouti, tedy o rok dříve. Pro úkaz ten možno po-
užiti názvu „Prolepis“ od Linnéa zavedeného, a prýty o rok (neb
potom i o více let) předčasně vytvořené možno nazývati prolepti-
ckými. Prýty na formace reproduktivní redukované bývají z pravidla
též proleptické a jen tím jsou možná celá květenství, ze dvou až
mnohých generací os se skládající a současně květoucí.

Zrůznění posloupných os (jedno- až víceosost) bývá z pravidla
spojeno s prolepsí; tak na př. vyvinují se troje různé osy dubu
(tab. IX. obr. 12.) současně v jednom roce, druhé a třetí osy pro-
lepticky. Jak zrůznění metamorfické tak i prolepsis jsou však vý-
sledkem fylogenetického vývoje.

Ovšem není prolepsis příčinou zrůznění čili metamorfosy, jak
si to Linné představoval, třebas oboje nejčastěji pospolu bývají, neboť
zrůznění může býti též bez prolepse (na př. Daphne Mezereum, jejíž
květy na lonských letorostech z paždí opadalých listů se vyvinují).
O všem tom šíře jedná mé pojednání o metamorfosi rostlin *). |

2. Zákon zrůznění pohlavního. Jednopohlavní květy, jaké
u jehnědokvětých vůbec nalézáme, nejsou nikdy původní, nýbrž vznikly
redukcí jednoho neb druhého pohlaví, tudíž pozdějším differencováním
pohlavním, z květů obojakých.

Též ve zrůznění pohlavním jsou stupně a sice be dva. Zpo-
čátku jsou květy pohlavně zrůzněné pospolu v jednom květenství
(u jehnědokvětých v též jehnědě), obyčejně určitým spůsobem seřa-
děny, na př. květy samčí v hoření, samičí v dolení části téhož kvě-
tenství (jakož také ponejvíce u Jehnědokvětých spatřujeme).

Na druhém stupni zrůžnění pohlavního stávají se celá květen-
ství jednopohlavnými: na jedněch prýtech pouze samčími, na druhých
výhradně samičími, tím že se na jedněch redukuje samčí hoření, na
druhých samičí dolení čásť. Zde třeba rozeznávati několikero případů.
Bylo-li původní obojpohlavné květenství na prýtu výhradně konečné,
tedy se může rozdělení pohlaví na různá květenství díti jen v tom
způsobu, že se rozličné letošní letorosty stanou různopohlavnými.
Obyčejně konečný letorost makroblastu má pohlaví jiné než brachy-
blasty postranní na lonském letorostu téhož makroblastu. Buď pak
jest konečný letorost samičí a postranní samčí jako u habru (tab. IX..
obr. 3.) neb ořešáku (obr. 7.), aneb naopak konečný letorost samčí
a postranní samičí, jako u břízy (obr. 5.) Při tom však může ně-

*) V „Osvětě“ ročn. XIV. 1884.

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 393

který postranní brachyblast, blíže pod konečným letorostem stojící,
opakovati co do pohlaví letorost konečný (obr. 3., 5.). Jestliže však
letorost konečný nedochází do květu, nýbrž pouze ve vegetativním
stavu dále roste, stává se tím, že oboje různopohlavní květenství na
postranní brachyblasty z lonského letorostu se podělují, jako u lísky
(obr. 4.).

Vytvořila-li se květenství postranní prolepticky na letošních
letorostech, tedy se zrůzní květenství hoření od dolejších ve svém
pohlaví, též dle určitého zákona, takže na př. hoření květenství stá-
vají se čistě samičími, dolení čistě samčími, jako u dubu (tab. IX.
obr. 12.). V tom případě jest týž letorost obojpohlavní, ač pohlaví
na rozličná květenství rozděleno se spatřuje. Ale i tu jest možnost
pohlavního zrůznění celých letorostů, když totiž na konečném letorostu
květenství jednoho pohlaví se nevyvinou a na postranních brachy-
blastech opět pohlaví druhé se potlačí, čehož příklad viděti na oře-
šákovité Engelhardtii (obr. 8.). Přechod do tohoto zrůznění celých
letorostů znázorňuje nezřídka i dub, když totiž postranní brachyblast
pouze samčí jehnědy nese (obr. 12.). Třeba jen, aby samčí jehnědy
© na konečném letorostu se nezaložily a tím aby se týž stal pouze
samičím, což se také skutečně sem tam přiházívá.

Nejvyšších stupňů dochází zrůznění pohlavní, když se celé sou-
stavy os a konečně celé rostliny obmezí na jedno pohlaví potlačením
pohlaví druhého, což se u Amentaceí přihází zhusta mezi Myricaceami,
mezi Cupuliferami v rodu Nothofagus se to udává.

Myslím, že všeobecnou platnost obou fylogenetických zákonů
zrůznění, totiž z ohledu metamorfose i z ohledu pohlavnosti, netřeba
obšírně dokazovati. Jestiť samozřejmo, že všecko zrůznění vzejíti může
toliko ze stejného, jednotného, kteréžto předcházeti musí. Ta věta
platí o všelikém vývoji, též o vývoji buněk a pletiv bunečných. Ne-
méně všeobecnou platnost má též ve vývoji fylogenetickém. Dříve
než se vyvinuly prýty různé tvarem (metamorfosí) svých listů, musely
býti prýty stejnotvárné, před rostlinami dvoj- a trojosými musely býti
rostliny jednoosé. Též musely květy obojaké ve všech skupinách
rostlinstva býti dříve nežli květy různopohlavné a rozdělení jich na
různé osy a soustavy osní, posléze na celé rostliny muselo se díti
postupně jak výše naznačeno.

Řečený rozvoj fylogenetický, záležející ve zrůzňování stejno-
rodých údů a ústrojů rostlin, vyhovuje jednak již logickému poža-

21*

324 Ladislav Čelakovský

davku, jednak dochází ve větších příbuzenstvech rostlinných dosti
stvrzujících dokladů; mezi jinými zvláště však se k průkazu takému
výborně hodí skupina jehnědokvětých pro rozmanitost v poměrech
metamorfosních a v poměrech rozdělení pohlavního.

Hlavní období ve vývoji fylogenetickém rostlin jehnědokvětých
dle výše vyjádřených zákonů zrůznění jsou tato:

1. První období. Prýty do květu docházející jsou všecky
vespolek stejné, ve všech tuto obvyklých útvarech listů úplné: každý
prýt, rovněž i vrcholní letorost prýtu loni pouze vegetativního, za-
číná listy Šupinovitými (šupinami pupenovými), nese potom nějaký
počet lupenů, výše listenů a končí květem. Příštím rokem se tytéž
prýty opakují, proleptické prýty se ještě netvoří. V tomto prvním
období byly květy ještě obojaké, poněvadž všecky prýty byly stejné.
Období toto odbylo se již před vystoupením jehnědokvětých, u předků
dávnějších, tudíž mezi nynějšími jehnědokvětými nikdež více předsta-
veno není.

2. Období druhé. Nastává prolepsis a redukce prýtů v prvním
stadiu. Prolepticky totiž tvoří se po celém letorostu letošním roz-
troušeny, neb jen hořeji, též jednokvěté opakovací prýty postranní
v paždí lupenů letorostů a v témž roce se vyvinují. Avšak k výživě
tolika prýtů úplných v jednom roce látky výživné, dovážené k tomu
místu nestačí, pročež nastává redukce prýtů postranních, tím že lupeny
se na nich buď spoře buď naprosto více netvoří, takže po Šupinách
a Šupinovitých lístenech ihned květ následuje. Tím způsobem postranní
prýty hlavnímu letošnímu letorostu neodpovídají více úplně, liší se od
něho tím, že ztratily funkci vegetativní, stavše se prýty výhradně re-
produktivními.

Zrůznění těchto dvojích prýtů v jednom roce se vyvinujících
zvětšilo se pak ještě a zdokonalilo tím, že prýt hlavní pozbyl schop-
nosti vyvinovati květ konečný, stal se čistě vegetativním, tak jako

zase postranní prýty staly se čistě reproduktivními. Toto stadium ve .

druhém období zastoupeno jest rodem k buku příbuzným Nothofagus.

Zrůznění pohlavní událo se již hned v tomto druhém období
vývoje, neboť Nothofagus má již květy různopohlavní, a sice již tak
daleko dospělé zrůznění pohlavní, že již celé soustavy osní, anobrž
i celé rostliny jednopohlavní květy nesou, takže se v posledním pří-
padě rostliny staly dvojdomými. Tak daleko jdoucí zrůznění, jaké
v rodu Nothofagus se zračí, předpokládá však nutně přechodní stav
původnější, ve kterém oboje květy na témž prýtu se nalezaly, a sice
hoření květy (v paždí hořeních listů) samčí, dolení pak sa-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 395

mičí. Takovéto rozdělení květů obojích na témž prýtu u předků
rodu Nothofagus musí se proto předpokládati, poněvadž také u jiných
kupulifer a u většiny jehnědokvětých vůbec (vyjímaje toliko Myricacey),
kdekoliv květy oboje na témž prýtu pospolu se nalézají (v jehnědách
androgynických), tedy v rodech Castanea, Pasania, též u ořešákovité
Platycarya samčí květy nad samičími postaveny bývají; též i z té
příčiny, že květy samičí u Cupulifer se svou číškou hojné šupiny ne-
soucí méně redukovány jsou než samčí, kterýmž kupula schází,
pročež dle zákona, dle něhož přibývá redukce prýtů postranních
k vrcholku hlavního prýtu, musí silněji redukované samčí květy býti
výše než samičí.

Redukované prýty poboční, které v tomte druhém období v paždí
lupenů se nalezají, zůstávají buďto jednokvěté anebo vyvinují z paždí
svých listenovitých dvou prvolistů květy třetiřadé, tvoříce 3květé vrcho-
líčky (dichasie). Oba případy vyskytují se v rodu Nothofagus. Tab. IX.
obr. 9. představuje větévku z toho rodu, předpokládaje oboje květy
na ní vyvinuté, což ovšem při nynějších druzích toho rodu, při nichž
oboje pohlaví na rozličné větve anobrž i rozličné rostliny roztříděno
bývá, více se nenachází.

3. Období třetí. Tato třetí fase vývoje fylogenetického vy-
značuje se vytvořováním jehněd. Z vegetativní části větve s postran-
ními květy neb vrcholíčky různopohlavními, jaká v obr. 9. vyobrazena,
povstává jehněda tím, že lupeny přeměňují se v listeny (obr. 2.).
Prvotní jehněda jest tudíž konečná k prýtu, jenž doleji má neplodné
listy vegetativní. Jakož se v prvním období ukončuje prýt jedním
květem, tak se na tomto třetím stupni vývoje ukončuje celou jehně-
dou (viz tab. IX. obr. 3). A jak v druhém období buď jednotlivé
květy neb 3květé vrcholíčky v paždí lupenů, tak i tuto sedí v paždí
listenů nově povstalé jehnědy. Dalším rozvětvením z listenců květů
třetiřadých mohou pak povstati i vrcholíčky 5—7květé; někdy jako
u buku v pohlaví samičím stávají se nevyvinutím (ablastem) primárního
květu vrcholíčky dvoukvětými (viz obr. 10 c).

Konečná jehněda jest dle odvození svého původně obojpohlavná,
totiž v dolejší části samičí, v hořejší části samčí, toliko u Myriceí
opáčně uspořádána. V stavu obojpohlavním však se jehněda konečná
jen velmi zřídka zachovala, totiž pouze někdy v rodě Platycarya mezi
Ořešákovitými, ačkoli vlastně příklad ten již do následujícího období
přechází, poněvadž se tu vedle konečné také poboční úžlabní jehnědy
vyvinují. Záhy stal se však konečný klas jednopohlavním, buď samčím

3926 Ladislav Čelakovský

nebo samičím, a druhé pohlaví obmezuje se pak na postranní letorosty,
jak o tom ještě šířeji bude jednáno.

4. Období čtvrté. Další postup ve složitosti letošních leto-
rostů spočívá v tom, že se mimo jehnědu konečnou vyvinují prolepticky
též jehnědy poboční, buďto v úžlabí lupenův neb šupin na nejdolejší
části letorostu. "Tyto poboční jehnědy opakují prostě jehnědu ko-
nečnou, a jak tato jsou původně též obojpohlavní, nahoře samčí, dole
samičí, a jak tato buďto z jednotlivých květů neb 3květých dichasií
složeny. Poněvadž jsou prýty jehnědové proleptické, jsou opět a to
na pouhou jehnědu redukovány, ježto by jinak, vznikajíce z letorostu
lonského (jako L v obr. 1. a 3.) vyvinovaly prvé šupiny a listy,
nežliby do květenství dospěly.

Touto opětovnou prolepsí povstává povšechné květenství složi-
tější, totiž lata ovšem listnatá z jehněd se skládající.

Obr. 1. představuje takové prýty složité; z nejdolejší části, která
značí kus lonského letorostu, vychází konečný letorost letošní T a jemu
zcela se rovnající letorost pobočný L; každý z nich se skládá nejho-
řeji z dichasií ze samčích d, doleji samičích c, které dohromady tvoří
jehnědu konečnou (samičí jsou tu méně redukovány, nesouce větší
počet šupinovitých listů); nížeji pak z jehněd pobočních, z nichž
hořejší b též obojpohlavná, dolení « představena již jakožto reduko-
vána na pohlaví toliko samčí.

Jest to nejdokonalejší typus, jaký u jehnědokvětých vyskytovati
se může, ale ovšem typus ideální, který by jen tehdy v té úplnosti
skutečně se vyvíjel, kdyby nebyly nastaly rozličné redukce, zrůzněním
pohlavním podmíněné. Avšak redukce se udály všude u jehnědokvětých,
v rozličné míře a rozličných částí této dokonalé laty se týkajíce, a to
jak ve třetím, tak i ve čtvrtém období vývoje, poněvadž vývoj fylo-
genetický směřuje k většímu a dokonalejšímu zrůzňování a k úplněj-
šímu rozdělení prací fysiologických. I bude dále úkolem mým, tyto
redukce podrobněji sledovati.

Poněvadž se při tom jedná o pohlavní differencování jehněd na
prýtech a letorostech, a poněvadž tyto prýty jehnědotvorné jsou buďto
proleptické na témže letorostu anebo normální z letorostu předcho-
zího, rozdělíme nejvhodněji úkazy sem patřící na dva oddíly.

1. Pohlavně zrůzněné (jednopohlavní) jehnědy na
témže letorostu. Takovéto zrůznění bylo možné toliko ve čtvrtém —
období vývoje fylogenetického, ve kterém kromě jehnědy konečné
(kteráž potom i vymizeti může) také jehnědy poboční, úžlabní, na
témž letorostu se nalezají. Konečná jehněda však se zachovala v tom

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 3927

případě pouze u některých Juglandeí, najmě v rodu Carya a Platy-
carya.

Dle toho, co Siebold a Zuccarini, pak Cas. de Can-
dolle o japonsko-čínském rodu Platycarya, mně z autopsie neznámém,
na jevo vynesli, vyskytují se zde ještě všecky přechody z jehněd ne-
zrůzněných (obojpohlavních) do jebněd úplně různopohlavních. Veškeré
květenství na konci krátkých listnatých větviček skládá se v tom rodu
z jehnědy konečné a z několika (2—8) jehněd postranních, jejichž
podpůrné listy dílem lupenovité, dílem na listeny redukované bývají.
Jehnědy jsou buď všecky obojpohlavní, nahoře samčí, doleji samičí,
aneb jest pouze jehněda konečná obojpohlavná, postranní již pouze
samičí. Myslíme-li si v typu obr. 1. místo 3květých dichasií jednot-
livé květy (samičí jen se 2 listenci, samčí dokonce bez listenců), tedy
představuje tento typus zcela správně květenství Platycarie. Dle
Englera („Pflanzenfamilien“) může se konečný klas státi také pouze
samičím, a v tom případě jest rozdělení obou pohlaví nejdále po-
kročilé,

V rodu Carya jsou již vždy jehnědy jednopohlavné, a sice ko-
nečné jehnědy vždy samičí; poboční samčí vycházejí (u Carya alba)
z paždí doleních šupin na letorostu, avšak ponejvíce ne jednotlivě,
nýbrž po třech, totiž jedna na stopce jehnědové konečná a 2 z paždí
Šupinovitých prvolistů jejích postranní. Přistupují tudíž tyto 2
jehnědy jakožto proleptické výhonky dalšího stupně.

Jiné Juglandey, Pterocarya a Engelhardtia, toliko z části neb
výjimkou vyvinují také proleptické samčí prýty na letorostu-konečném,
jinak ale normálně na letorostu lonském, bude tedy přiměřeněji
v druhém oddílu o nich pojednáno.

Ostatně vyvinují jenom ještě pravé kupulifery (mimo Nothofagus)
samčí i samičí jehnědy na témže letorostu. U těchto pak se jehněda
konečná nikdy nevyvinuje, hlavní prýt neb letorost stal se tudíž čistě
vegetativním, pouze šupiny a lupeny vyvinujícím, tedy neobmezeným ;
on se každoročně uzavřeným pupenem lupenotvorným ohraničuje, ale
příštím rokem opět z něho vyhání. Zde dostoupilo zrůznění prýtů
svého vrchole, ježto letorosty nyní jsou trojosé: první osu tvoří vege-
tativní letorost sám, druhou osu poboční jehněda, třetí teprve osa
květní.

Dle zákona fylogenetického výše uvedeného není však nejmenší
pochybnosti, že vegetativní prýt byl původněji obdařen jehnědou ko-
nečnou, neboť jehnědy poboční mohly vzniknouti toliko opakováním
konečné jehnědy na redukovaném prýtu proleptickém. Prantl se po-

328 Ladislav Čelakovský

zastavuje nad tím, že u kupulifer konečná jehněda nikde se více ne-
vyskytuje, a proto pochybuje, zdali kdy u nich bývala vyvinuta, avšak
v této pochybnosti zračí se neuvědomělost možného fylogenetického
vývoje.

Že též u kupulifer původně musely býti jehnědy konečné, a, sice
nejprve androgynické, potom samičí, o tom poučuje nás i rozhled po
příbuzných Juglandeích, u kterých se tato konečná jehněda ještě ve
většině rodů zachovala, vyjímaje pouze tropické rody Engelhardtia a
Oreamunoa, u nichž pravidelně tak jako u kupulifer schází, takže
samičí jehnědy jako u kupulifer pouze pobočně z paždí lupenů ho-
řeních se vyvinují. Jest patrno, že tyto rody s pouze postranními
jehnědami povstaly z formy konečnou jehnědou nadané, což u Engel-
hardtie jest tím více dosvědčeno tím, že se v řídkých výjimkách tato
konečná jehněda, jak dále ještě uvidíme, dokonce i vyvinouti může.
Jestliže u kupulifer, kde poměry jsou v podstatě tytéž, tato konečná
jehněda ve všech nynějších rodech naprosto se ztratila, spočívá v tom
ovšem charakteristický znak nynější čeledi kupulifer, avšak nemůže
se to bráti za důkaz, že nikdy ani u dávnějších předků nebývala.

Z typu v obr. 1. odvodíme tudíž většinu nynějších kupulifer
tím způsobem, že celou konečnou jehnědu, totiž dichasie samičí
i samčí c i d, jakož skutečně se stalo, zredukujeme, takže zbudou
pouze jehnědy poboční a na místě samčích a samičích prýtů vyvi-
nou se pupeny vegetativní pro příští rok. Postranní jehnědy byly
původně, tak jako vymizelá konečná jehněda obojpohlavní, nahoře
samčí dole samičí. Jich zrůznění dělo se tak, že v nejhořejších po-
bočních jehnědách (tak jako kdysi snad i v konečné jehnědě kupu-
lifer a jako zajisté v konečné jehnědě nejmnožších ořešákovitých) od-
padlo vytveřování se hořeních květů samčích a v dolejších jehnědách
opět odpadlo vytvořování se květů samičích v dolejší části jehněd.
Staly se tedy hoření jehnědy čistě samičími a dolení
pouze samčími.

U kaštanů (Castanea) a u mnohých druhů rodu Pasania (s duby
nejblíže příbuzného a od mnohých autorů také od rodu OAuercus
nelišeného) jest toto zrůznění ještě nedokonalé, jelikož hoření jehnědy
zůstaly ještě androgynickými, a toliko při doleních vymíceno druhé,
totiž samičí pohlaví. Z typu v obr. 1. odstraněním konečné jehnědy
povstává tedy bez další změny prýt květonosný svrchu jmenovaných .
rodů. Avšak již v těchto rodech redukcí hoření samčí části jehně-
dové na hořejších jehnědách povstávají někdy jehnědy čistě samičí,
a to jest pak již u vlastních dubů (z rodu Auercus) všeobecným pra-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 329

vidlem. U dubů jsou oboje jehnědy nad to ještě ostřeji lišeny růz-
nějším místem svého vzniku, ježto jehnědy samičí jak u předešlých
v paždí hořejších lupenů, samčí však v paždí hořeních šupin na zpodu
letorostu vznikají, takže zde oboje jehnědy dvěma různým formacím
toho letorostu přiděleny jsou (obr. 12).

Letorosty postranní na lonském letorostu ovšem opakují letorost
konečný v jeho morfologickém složení, bývají však z husta mnohem
slabší a redukované, tak že jen nemnohé lupeny bez úžlabních
jehněd samičích, tudíž toliko jehnědy samčí z paždí svých šupin
vyvinují, jak obr. 12. též ukazuje. Když zároveň konečný letorost,
jakož se někdy děje, samčí jehnědy nevytvoří, pak nastává u dubu
již 1 pohlavní zrůznění konečného a pobočních letorostů, kterýmž
dub do druhého oddělení, o němž dále řeč bude, přechází. Avšak toto
zrůznění pro duby ještě není typické a stálé, nýbrž jen sem tam po-
různu se namanuje. Právě proto však jest úkaz ten zajímavý, že
velmi patrně ukazuje cestu, kterou z letorostů původně stejných (zde
ovšem s jehnědami vesměs pobočními) může se vyvinouti zrůznění
těchto celých letorostů v ohledu pohlavnosti. ©

Jiná odchylka od obyčejného složení vyskytuje se u některých
druhů z rodů Castanea ($ Castanopsis) a Pasania (Castanea chryso-
phylla, Pasania Beccariana), totiž rozvětvenost postranních samčích
jehněd. Z paždí doleních listenů primární jehnědy nevynikají hned
samé květy neb dichasie květů, nýbrž postranní jehnědy vyššího
stupně, tedy proleptické jehnědu opakující prýty další (obr. 1. B).
Prantl z toho soudí, že fylogeneticky z vrcholíčku 3květého, pro-
dloužením osy, potlačením konečného květu a přeložením dichasií na
osy postranní, povstati mohla jehněda, poněvadž u Pasania Beccariana
„fozvětvením jehnědy skutečně na místě dichasia jehněda vzniknouti
může.“ Tak též si představuje jmenovaný autor zejména vznik samčí
jehnědy u buku.

Buk totiž se od dubovitých a kaštanovitých kupulifer nápadně
tím liší, že nese v paždí hořeních lupenů toliko 2Zkvěté dichasie
samičí (v číšce uzavřené), nevšak jehnědy samičí. Jest ovšem otázka,
kterak tento rozdíl fylogeneticky správně vysvětliti možná?

Logicky možným byl by trojí způsob vysvětlení. Buď totiž jsou
vrcholíčky 3květé (potom i 2květé) v úžlabí listů u buku (i u Notho-
fagus) původnější a z nich vyvinuly se, tak jak se Prantl domnívá,
jehnědy ostatních kupulifer, anebo jsou původnější jehnědy těchto,
z nichž redukcí povstaly dichasie bukovitých kupulifer. Tato dvojí
možnost předpokládá však ohledně dichasií a celých jehněd direktní

330 Ladislav Čelakovský

vývoj jedněch z druhých ; naproti čemuž stojí třetí možnost, že dichasie
a jehnědy z nich složené nepřeměnily se vůbec nikdy jedny v druhé,
nýbrž že jehněda povstala souborem četnějších postranních dichasií
v jeden celek.

Proti té možnosti, žeby dichasie bukovitých byly povstaly re-
dukcí z jehněd, Prantl právem se vyslovuje, neboť jehnědy nemohly
hned hotové se objeviti, ony předpokládají, jak již vyloženo, před-
běžné stupně vývoje fylogenetického, a ty vedou K stadiu, kde jsou
jednotlivé květy neb dichasie v paždí lupenův, jejichž souborem a meta-
morfosou lupenů v listeny právě jehnědy vznikají. Dichasium Skvěté
(a pak i vícekvěté) má zcela jiný původ, povstávajíc rozvětvením
proleptickým původní jednoduché osy květné ve vyšší stupně. Není
tudíž ani také možná, aby z dichasia povstati mohla jehněda, tedy kvě-
tenství botrytické, samo jsouc z dichasií složené.

Rod Fagus jest velice příbuzný k rodu Nothofagus, u kterého
(dle obr. 9.) jak samčí tak samičí květy neb dichasie v úžlabí
lupenů se nalézají. Také v rodu Fagus sedí v úžlabí lupenů
přímo dichasie samičí, mohlo by se tudíž dle analogie za to míti,
že i květenství samčí u buku jsou dichasie aneb že z takových di-
chasií povstaly. Mínění tomuto zdálo by se nasvědčovati to, že jest
samčí květenství buku opravdu velmi skrácené, strboulku podobné
a že možná zhusta mezi květy jeho rozeznati jeden dloužeji stopkatý
větší květ, jenž v prodlouženém směru hlavní osy stojí a tudíž zdá
se býti vskutku konečným, což nejprvé vytknul Prantl pro Fagus
ferruginea, a což jsem já nejenom při tomto americkém buku, nýbrž
také při našem domácím buku rovněž tak shledal. Častěji pod tímto
květem konečným shledáváme dvě skupiny květů, v nichž také vždy
jeden květ centrální zvláště vyniká. Z toho soudí Prantl, že jest
květenství buku též dichasium, jenže v obou postranních skupinách
do vyšších stupňů bohatěji rozvětvené. Ovšem nemůže ani týž autor
upříti, že též pozoroval místo dvou i tři poboční skupiny, tedy 3
květy sekundární v tom květenství, což si on vykládá tak, že tím na-
značen přechod z dichasia do hroznovitého květenství, kteréž tuto
jehnědou se zove. Já jsem též v strboulkovitém květenství buku
mohl rozeznati někdy tři a nemýlím-li se i čtyři postranní skupiny
květů; ovšem že analyse toho květenství do podrobna jest znesnadněna
tím, že listeny a listence v něm vesměs potlačeny či zhola nevyvinuty
zůstaly, takže ani Eichlerovi ani Prantlovi podrobné rozebrání
květenství toho' se nepoštěstilo. Eichler však jest spíše nakloněn,

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 331

považovati květenství to „za aggregat dichasických klubíček jako
u kaštanu“.

Zajisté pojal Eichler samčí květenství bukové správně, mnohem
správněji než Prantl, neboť pro jeho výklad možná uvésti některé
přesvědčivé důvody. Předně se ono skládá začasté z více nežli dvou
postranních skupin květních, což nasvědčuje botrytickému, ačkoli nej-
spíše konečným květem obmezenému květenství, za druhé nalézají
se na stopce toho „strboulku“ 1—3 prázdné listeny, což se neshoduje
s povahou dichasia, kteréž vždy u Amentaceí (u kupulifer i v pohlaví
samičím, ač tu veliký počet lístků na kupule se nalézá) právě z paždí
prvních dvou listenů se rozvětvuje, kdežto jehněda může míti dolejší
listeny své prázdné; za třetí nesnáší se s povahou dichasií též po-
stavení samčího květenství. Toto vyniká totiž z paždí dolejších
listů pod číškou samičí (obr. 10.), tedy zrovna tak jako jehnědy
samčí u kaštanu pod jehnědami gynandrickými neb samičími u ka-
štanu a pod jehnědami samičími u dubů. Kdyby to bylo dichasium,
musilo by po způsobu ostatních kupulifer vynikati nad samičími
dichasiemi (d nad c v obr. 1., neb d nad c v androgynické poboční
jehnědě kaštanu v obr. 11.). Prýt bukový (obr. 10.) však odvodíme
z typu obr. 1. redukcí samčích květů neb dichasií d, takže zbudou
samičí dichasie ec, pod nimi pak opakovací jehnědy a, b, které
jsouce vesměs, tak jako a, na pohlaví samčí uvedené zaujímají právě
to postavení, které květenství samčí u buku má.

Kdyby samčí květenství buku byla dichasie, bylo by jich po-
stavení v poměru k dichasiím samičím právě opáčné než u kaštano-
vitých a dubovitých kupulifer, z čehož by následovalo, že se zrůznění
květů původně obojakých u bukovitých událo zvláště a rozdílně od
zrůznění u ostatních kupulifer, což jest vzhledem k blízké příbuznosti
těchto skupin mezi sebou a zvláště vzhledem k velké shodě v úpravě
číšky bukové a kaštanové supposice velmi málo pravdě podobná.
Škoda jen, že v rodu Nothofagus, jenž s buky (Fagus) v číšce úplně
se srovnává, nenacházejí se nikde již oboje květy na témže prýtu
pospolu. Nepochybuji, že by se v tom případě samčí květy neb troj-
květé dichasie objevily nad samičími, jak to v theoretickém výkresu
obr. 9. vyjádřeno bylo.

Konečně uvážiti třeba, že jsou dichasie samičí, číškou mnoho-
listou obdané, méně redukované prýty nežli dichasie samčí, které
toliko podpůrné listeny květů a žádné další listy nevytvořují. Dle
pravidla vůbec platného pak přibývá k vrcholku mateřského prýtu
redukovanosti jeho pobočných prýtů, a tedy i z této příčiny vyplývá

332 Ladislav Čelakovský
vyšší postavení dichasií samčích u kupulifer, kteréž u kaštanu a Pa-
sanií také vskutku shledáváme.

Jestliže tedy samčí květenství buku pod číškami samičích di-
chasií se nalézá, nemůže to býti dichasium, nýbrž jehněda, z dichasií
složená, samčím jehnědám dubů a kaštanů se rovnající. (Ovšem liší
se tato jehněda u buku tím, že osa její, jak se zdá, květem se končí.
Tomu však se nelze diviti, uvážíme-li, že původně dle fylogenetických
zásad i jehnědy Amentaceí konečným květem opatřeny býti musily,
jak to i v typu obr. 1. naznačeno, takže u buku toliko původní
konečný květ jehnědy se zachoval, nejspíše pro krátkost a strboulo-
vitou směstnanost té jehnědy, kdežto na velmi prodloužených jehně-
dách ostatních rodů vymizel.

Dle toho, co zde seznáno, tvoří rod Fagus přechod mezi rodem
Nothofagus a ostatními Kupuliferami, ježto má, jak Nothofagus samičí
dichasie přímo v paždí lupenů, dichasie samčí však v jehnědách níže
stojících jako u ostatních Kupulifer.

Ohledně číšky Kupulifer odkazuji k tomu, co jsem ve Zprávách
naší společnosti v r. 1886) uveřejnil a o čemž šířeji v Pringsheimo-
vých Jahrbůcher pojednám. Dovodil jsem tam (a Prantl pak přišel
k témuž výsledku), že jest číška vyzdvižená část osy květní, posázená
četnými šupinovitými neb (u kaštanů) v rozvětvené kolce přeměně-
nými listy. Rozeznávati se musí číška dubovitých (Auercineae), k nimž
patří Ouercus a Pasania a číška kaštanovitých a bukovitých (Casta-
neae, Fageae). Prvnější jest jednoduchá (cupula simplex), poslednější
složitá (cupula composita). Jednoduchá číška obsahuje vždy jen jeden
konečný květ a jest právě vyzdviženou osou tohoto květu tvořena,
složitá číška z pravidla a původně obsahuje květy 3 a více (dichasium);
které však mohou býti též na dva až 1 na jeden květ redukovány,
a tvořena jest z největší části osami čtyřmi, úžlabními k čtyrem liste-
nům obou květů sekundárních. U dubů a u části Pasanií jest číška
v úžlabí listenů jehnědy toliko jednotlivá, u Pasanií' ze sekce Eupa-
sania Prantl jest 3—5 číšek pospolu,| ježto sé osa květu primárního
z paždí nejdolejších dvou Šupin rozvětvuje; jak primární květ tak
i sekundární (a po případě i terciární) mají každý svou zvláštní
číšku. To jest představeno schematicky v obr. 1. Číška složitá u buků
a kaštanů povstává tímtéž rozvětvením, z paždí dvou prvorodých
listenů, avšak primární a sekundární květy jiných šupin nevyvinují, ©
toliko terciární čtyři osy, obyčejně již bezkvěté, tvoří četné lístky
číškové a všecky jsou sloučeny v jedinou, proto právě složenou číšku
(tab. IX. obr. 10. a 11.). V číšce kaštanové jsou osy terciární

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 333

úplně srostlé, toliko při uzrání v sekci Eucastanea se jakožto čtyři
chlopně od sebe oddělujíce, kdežto u bukovitých (Fagus a Notho-
fagus) jsou hořeji z největší části volné, tvoříce chlopně hned od po-
čátku oddělené.

2. Pohlavní zrůznění jehněd na rozličných koneč-
ných a postranních letorostech.

V tomto případě zrůznění jest mezi rozličnými letorosty, oby-
čejně mezi letorostem konečným a jednoročními prýty pobočními, ten
rozdíl, že jedny pouze samčí, druhé pouze samičí jehnědy nesou. Toto
zrůznění nastalo toliko v ořešákovitých rodech Engelhardtia a Orea-
munoa v období čtvrtém, jak dále uvidíme ; namnoze však již ve třetím
období vývoje fylogenetického, kdy konečný letorost i postranní měly
vyvinutou toliko jehnědu konečnou, obojpohlavní, která pak na všech
letorostech potlačením jednoho pohlaví stala se pouze jednopohlavní
a sice na konečném letorostu jiného pohlaví než na postranních. Jsou
pak dva případy možné, že totiž buďto jehněda konečného letorostu
stala se samičí, postranních pak samčí, anebo naopak. V prvnějším
jest jehněda samčí na ose vyšší generace nežli samičí, ve druhém
pak 'opačně. |

Po tomto differencování letorostů vznikly pak ještě častěji po-
stranní opakovací jehnědy proleptické téhož pohlaví pod kone-
čnou jehnědou letorostu (tab. IX. obr. 4., 6.).

Samčí letorosty, jak postranní tak konečné, bývají více méně
redukovány, častěji až na jehnědy a leda některé předchozí Šupiny;
samičí bývají úplněji zachovalé, vegetativními listy assimilačními opa-
třené (obr. 4., 5., 8.).

Mezi Amentacey, u kterých letorost konečný stal se samičím
a postranní prýty jednoroční z lonského letorostu samčími, náležejí
především skoro veškeré Juglandacey. Samčí prýty jsou tu vždy
toliko na samé jehnědy neb pod jehnědou na několik předchozích
šupin redukovány.

Nejjednodušší a nejpravidelnější uspořádání jeví sám rod Ju-
glans (obr. 7.). Jehnědy samčí vznikají tu vždy z paždí hořejších
(v čas květu ovšem již opadalých) listů mna loňském letorostu ;
letošní konečný letorost pak se končí chudokvětým klasem samičím.
Též tak se chová asijská Pterocarya; toliko že některá ze samčích
jehněd také v paždí letošních listů, tedy na letošním letorostu
prolepticky vzniká, čímž naznačen přechod do předešlého prvního
skupení.

394 Ladislav Čelakovský

Rody Carya, Engelhardtia a Oreamunoa velmi zřetelně objasňují
pochod, kterým se udává pohlavní zrůznění letorostů období čtvr-
tého, to jest tedy letorostů s proleptickými jehnědami pobočními,
a kterak zrůznění to co nejdále možno pokračuje.

V rodu Carya jsou totiž jehnědy samčí, dloužeji stopkaté a oby-
čejně z paždí dvou předchozích listenů dvě postranní jehnědy vysýla-
jící (tedy dichasiálně rozvětvené) proleptické, na letošním (konečném
neb postranním) letorostu z paždí dolejších jeho šupin povstalé; je-
bněda samičí jest jako u Juglans na letorostech konečná. U někte-
vých druhů, jako Carya alba, vznikají na témže letorostu konečném,
kterýž samičím klasem se končí, nejdolejší též zpomenuté jehnědo-
nosné prýty samčí; tyto druhy patří tedy do předešlého prvního od-
dělení jako Kupulifery (kdež o nich zmínka se již stala), shodují se
co do vzniku samčích prýtů s rodem GAuercus, od tohoto se lišíce
zachováním samičí jehnědy konečné, kteráž u dubů hořeními jehně-
dami pobočními nahrazena jest. Jiné druhy rodu Carya, jako Carya
amara, ukazují již pohlavní zrůznění letorostu konečného a postran-
ních, nastalé tím, že na zpodu konečného letorostu netvoří se více
jehnědy samčí, a letorost poboční (z lonského letorostu se vyvinující)
nevytvoří více samičí jehnědu konečnou, nýbrž nad dvěma basilár-
ními dichasiemi samčích jehněd toliko vegetativní listy. Carya amara
ukazuje tedy normálně a stále totéž zrůznění původně obojpohlavních
letorostů postranních a konečného, které u dubů, jak výše toho spo-
menuto, toliko někdy a výminečně se přiházívá.

Ještě větší shodu s duby jeví rody: jihoasijská Engelhardtia
a středoamerická Oreamunoa. U těch totiž vymizela jak u kupu-
lifer zpravidla samičí jehněda konečná a jest nahražena postranními
proleptickými jehnědami samičími © z paždí lupenů konečného le-
torostu (obr. 8. 7). Samčí jehnědy sedí po straně zhusta neobme-
zeného, bezlistého pobočního letorostu (obr. 8. L"). Tážeme-li se,
kterak toto neobyčejné uspořádání povstalo, obdržíme správnou
a bezpečnou odpověď jen tehdáž, víme-li, že samčí poboční letorost
L bývá někdy zakončen jehnědou samičí, a že, ovšem ještě řídčeji,
i listnatý letorost samičí jehnědou ukončiti se může. Z toho již
možná učiniti si zcela správnou představu fylogenetickou. Jako u rodu
Carya měl původně každý letorost samičí jehnědu konečnou a na.
zpodu jehnědy samčí; avšak na letorostu konečném vymizely jak
u Carya amara jehnědy samčí, a samčí jehněda konečná obyčejně
též, jsouc opakovacími jehnědami pobočními nahražena, na letorostu
postranním však zůstaly pouze jehnědy samčí, celá hoření čásť lupeno-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 335

tvorná a zpravidla i jehněda samičí byla potlačena. Ostatně prýt
s jehnědami samčími nevzniká vždy na letorostu lonském, nýbrž i (dle
Eichlera) prolepticky na konečném letorostu letošním, takže v tom
případě tento obojpohlavním se jeví. Kdežto pak u Pterocarye někdy,
u Kupulifer normálně, proleptické prýty opakují pouze konečnou je-
hnědu, tož u Engelhardtia a Oreamunoa opakují, ovšem v reduko-
vaném bezlistém tvaru, celý konečný prýt s konečnou (ač nevždy
vyvinutou) jehnědou samičí a postranními jehnědami samčími.

Z Betulaceí má Carpinus (habr) samičí letorost konečný a slabší,
více méně redukované, chudolisté neb bezlisté, však na zpodu šupi-
nami pupenovými opatřené poboční letorosty samčí, oba s konečnou
pouze jehnědou, tedy z období třetího pocházející. Arciť není po-
hlavní různost mezi konečným a pobočními letorosty tak přísná jako
u Juglandeí, poněvadž častěji 1—2 nejhořejší poboční letorosty jakožto
opakovací samičí prýty se vyvinují (tab. IX. obr. 3. L), takže tyto
poboční letorosty pohlavně od letorostu konečného se nerůzní. Jako
Carpinus má se i mongolská Ostryopsis.

U všech ostatních Betulaceí létorosty zrůznily se pohlavně na-
opak v tom způsobu, že se konečný létorost stal samčím, krátké
jednoroční prýty poboční samičími. Leč i tehdy nebývá zrůznění
to zcela ostře vyvinuto, tak sice že vedle konečného létorostu též
postranní brachyblasty se samčím pohlavím vyrůsti mohou, načež
opět samčí i samičí brachyblasty na lonském létorostu souřaděné se
spatřují.

Samčí výhonky konečné liší se od samičích pobočných, náležitě
olistěných létorostů vždy silnou redukcí, jevící se v krátkosti jich
a v úplném nedostatku lupenů, a s redukcí pojívá se nezcela úplná
prolepsis, t. j. létorost konečný a jeho jehnědy netoliko že se v roce
před květní dobou (jarní) zakládá, nýbrž jehnědy samčí dorostou
v témž roce do té míry, že nemají zapotřebí ochrany šupin pupenových
přes zimu, pročež se tyto ani nevyvinují, čímž konečný výhonek
pouze na krátkostopečnou jehnědu, anebo častěji, ježto se hroznovitě
rozvětvuje, na krátký, volně přezimující hrozen jehněd redukovaným
se stává.

Mezi Betulacey právě vylíčené patří Ostrya, Corylus, Betula
i Alnus; avšak i tyto rody a jich sekce mezi sebou v jednotlivostech
ještě poskytují značnější rozdílnosti. Předně činí Ostrya jakýs přechod
k rodu Carpinus tím, že její samičí jehněda rovněž tak jako samčí
na konci víceletých makroblastů se nalézají, takže zde již makro-
blasty pohlavně zrůzněné nacházíme. Rod Corylus, přísně vzato,

336 Ladislav Čelakovský

nezdá se žeby do této skupiny (s konečným letorostem samčím) ná-
ležel, poněvadž jeho samčí prýty vedle samičích souřaděně po stra-
nách lonského létorostu stojí, anižby také konečný letošní letorost,
jakožto pokračování lonského, jehnědou se končil, ježto makroblasty zde
pouze vegetativní formace vyvinují, tab. IX, obr. 4. Zajisté však
i makroblast býval původně obmezený, jehnědou se končící, a že
tato byla pohlaví samčího, možná dosti bezpečně dle toho souditi,
že samčí jehnědonosné prýty na lonském letorostu nahoře vznikají,
a jako opakovací prýty původního konečného létorostu se jeví. Též
i ta okolnost, že na samčích větvičkách z nejdolejší šupiny časem
(u Corylus tubulosa z pravidla) proleptický samičí prýtek vypučí,
svědčí tomu,že vůbec v rodu Corylus vlastně a původně samičí prýty
k prýtu samčí jehnědou ukončenému postranně se rodí, a že na ma-
kroblastech samčí konečný létorost teprve později zvegetativněním
celého makroblastu odstraněn byl.

Většina bříz má dle pravidla pro tuto skupinu platícího samčí
jehnědy poloproleptické jednotlivě neb několik na konci celého ma-
kroblastu, někdy (sekce Humiles, Costatae) krom toho na krátkých
bezlistých brachyblastech poboční; samičí jehnědy pak na dolejších
dosti chudolistých brachyblastech konečné (obr. 5.) Některé břízy (z hi-
malajsko-japanské sekce Acuminatae) a mnohé olše vytvořují na sa-
mičích těch létorostech krom konečné jehnědy ještě i proleptické po-
stranní jehnědy. Z olší shoduje se pouze sekce Alnaster (Alnus viridis)
s břízami v tom ohledu, že tyto samičí brachyblasty její normálně
(nikoli prolepticky) na lonském létorostu, tedy v roce po svém zalo-
žení se vyvinují. Avšak v sekcích Alnus $ Gymnothyrsus (Clethra)
a S Clethropsis vyvinuje se samičí brachyblast (brzy o jedné, brzy
o více hroznovitě sestavených jehnědách), přímo pod samčími jehně-
dami v paždí nejhořejšího lupenu založený, zároveň se samčím ko-
nečným výhonem předčasně v témže roce a jak tento bez lupenů
a šupin pupenových, tudíž volně přezimujíc (obr. 6.). V sekci Cle-
thropsis pak ten předčasný vývoj až tam dostoupil, že i doba rozkvětu
a opylení již na podzim téhož roku, v němž oboje květy založeny byly,
připadává, takže jak samčí konečný výhonek tak i postranní samičí
úplně proleptickými se stávají, pročež vlastně obojí výhonky nejsou

více zvláštními létorosty; stalyť se z nich konečné součásti vegeta- ©

tivního, původně o rok staršího létorostu.

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 337

Výklad tabulky IX.

Ve všech obrazcích jest T letorost konečný, L stejnopohlavný
letorost postranní, L* jinopohlavný letorost poboční; a jehnědy na
letorostu poboční pouze samčí, b jehnědy výše stojící obojpohlavní
neb redukcí samčí části pouze samičí, c květy neb Skvěté dichasie
(vrcholíčky) samičí, d květy neb vrcholíčky samčí. Stíněné listy
a osy patří ročníku (letorostu) lonskému.

Obr. 1. Nejdokonalejší a nejzachovalejší typus Amentaceí, bez
redukcí (jemuž nejblíže stojí Platycarya). Osy samičích květních prýtů
představeny jak u Cupulifer s četnějšími Šupinovitě redukovanými
lístky. :

Obr. 1. B. Složitá rozvětvená jehněda samčí na místě jehnědy
jednoduché a v obr. 1., jak se nalézá u některých kaštanů (Castanea
chrysophylla Hook. ete.) a dubů (Pasania Beccariana Prantl).

Obr. 2. Jehněda obojpohlavná, nahoře samčí dole samičí, z květů
jednotlivých.

Obr. 3. Schema pro habr (Carpinus) platné. Konečný letorost
T' s jehnědou konečnou, kteráž redukcí hořeních samčích květů stala
se pouze samičí; postranní letorost L jest opakovací prýt též pouze
samičí; tleorost postranní Z* zredukován z původního obojpohlav-
ního na letorost pouze samčí.

Obr. 4. Schema pro lísku (Corylus). Konečný letošní letorost
stal se výhradně vegetativním; pohlavní letorosty jsou pouze po-
stranní, a sice hořeji samčí Z, doleji samičí L*. Bezlistý letorost
samčí, silněji proleptický, rozvětvil se z paždí nejdolejších šupinovitých
lístků.

Obr. 5. Schema pro břízu (Betula alba). Konečný letorost re-
dukovaný a proleptický T jest samčí, pod ním opakovací též samčí
(pouhá jehněda) Z, dole létorost pouze samičí L'.

Obr. 6. Schema pro břízu (Alnus glutinosa). Samičí letorost
L* rozvětvený vícejehnědý, proleptický (na rozdíl od obr. 5). Jinak
jako v obr. 5.

Obr. 7. Schema pro ořešák (Juglans). Konečný létorost T se
samičí jehnědou na konci; postranní L', zredukovaný na pouhou je-
hnědu, jest pouze samčí. Srovnej s habrem obr. 3.

Obr. 8. Schema pro Engelhardtii. Konečná jehněda na ko-
nečném letošním výhonku ořešáku tuto se nevyvíjí, za to opakovací
poboční jehnědy samičí. Též postranní zredukovaný samčí letorost L'

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 22

338 Ladislav Čelakovský

pozbyl konečné jehnědy (samičí) a nese toliko poboční jehnědy
samčí.

Obr. 9. Schema od Nothofagus; samčí i samičí 3květé vrcho-
líčky na též větvi postranními supponovány, ačkoli u druhů známých
bývají na různé větve neb i jednotníky rostlinné rozděleny.

Obr. 10. Schema buku (Fagus). Pod 2květými samičími vrcho-
líčky (číškou 4laločnou, složenou objatými) c vznikají z paždí lupenů
jehnědy samčí, krátké, husté, konečným květem (jak se zdá) obmezené.
Vrcholek d v obr. 1. zde se nevyvíjí.

Obr. 11. Schema kaštanu (Castanea). V paždí lupenů letorostu
poboční jehnědy, hoření b obojpohlavné, dole samičí, nahoře samčí,
dolení a pouze samčí. Vrcholek c d v obr. 1. redukován (více ne-
vyvinut).

Obr. 12. Schema dubu (Auercus). Hoření poboční jehnědy re-
dukcí samčí hoření části ďd (v obr. 11.) staly se čistě samičími;
samčí jehnědy vznikají v paždí Šupin na zpodu letorostu T. Postranní
letorost L vyvinul toliko samčí jehnědy. Jak samčí tak i samičí je-
hnědy toliko z jednotlivých květů složeny.

Resumé.

Úber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen.

Das Grundaxiom der phylogenetischen Entwickelung úberhaupt
ist dieses, dass alles Differenzirte aus Gleichartigen, Nichtdifferenzirten
entstanden ist. Um den Entwickelungsgang z. b. der Grnppe der
Amentaceen recht zu verstehen, muss man vor Allem zwei phylo-
genetische Differenzirungsgesetze beachten.

1. Gesetz der Diferenzirung der Sprossein Betref
der Metamorphose. Die Sprosse mussten nach obigem Axiom
zuerst alle eleichartig sein, d. h. alle dem allgemeinen Typus zu-
kommenden Blattformationen besitzen, mithin alle Seitensprosse
mussten ursprůnglich gleichartige Wiederholungssprosse ihres Mutter-
sprosses sein. Die Differenzirung geschieht durch Reductionen : zunáchst
wird an den Seitensprossen der vegetative untere Theil reducirt, es ©
entstehen reine Reproductionssprosse. Die Differenzirung erreicht
einen hóheren Grad und wird schárfer, wenn am Hauptspross wiederum
der reproductive obere Theil reducirt wird. So werden zunáchst ein-
achsige (monokaulische) Pflanzen zweiachsig (diplokaulisch); durch

v

JELAKOVSKÝ: AMENTACEAE.

ji
|

ZA |

ď
s

Věstník kral české společnosti nauk. Trida mathemat

prirodověd. 188

9

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých: 339

verschiedene Reductionen von drei und mehr Achsengenerationen ent-
stehen drei- und mehrachsige Pflanzen.

Reducirte und diferenzirte Sprossgenerationen bilden sich ge-
wóhnlich proleptisch (beschleunigt, verfrůht) in derselben Vegetations-
periode, wáhrend als Norm, zumal fůr Holzgewáchse dies gilt, dass
vollstándige, vegetativreproductive oder auch rein vegetative Sprosse
in jeder Vegetationsperiode nur in einer Generation entfaltet werden.
Bei mehrachsigen Pflanzen sind also die Sprosse zweiter Generation
um ein Jahr, die der dritten um zwei Jahre u. s. w. anticipirt.

2. Gesetz der geschlechtlichen Differenzirune. Ein-
geschlechtige, also rein mánnlich und rein weiblich differenzirte
Blůthen sind ůberall aus hermaphroditen Blůthen durch Reduction
des anderen Geschlechtes hérvorgegangen. Die sind zunáchst im ge-
meinsamen Blůthenstande vereinigt, gewóhnlich in bestimmter Anord-
nung, z. B. an derselben Inflorescenzachse die mánnlichen oben, die
weiblichen unten (so bei den Amentaceen zumeist), oder umgekehrt
(so unter den Amentaceen nur bei den Myriceen). SŠpáter werden
auch die ganzen Blůthenstánde, welche verschiedene Achsen beschlies-
sen, differenzirt, die einen werden mánnlich durch Reduction des weib-
lichen Theils, die anderen weiblich durch Reduction des mánnlichen.
Entstehen die Sprosse mit differenzirter Inflorescenz proleptisch auf
demselben Jahrestriebe, so erscheinen noch die ganzen Jahrestriebe
gleichartig, doppelgeschlechtig, sind aber die geschlechtlich differen-
zirten Sprosse ebensoviele (theils terminale, theils seitliche) Jahres-
triebe am vorjáhrigen Triebe, so erscheint das Geschlecht auf ver-
schiedene Jahrestriebe vertheilt. Noch weiter schreitet die sexuelle
Differenzirung vor, indem ganze Šprosssysteme oder sogar <anze
Pflanzenstocke eingeschlechtig werden (wie bei Nothofagus und vielen
Myricaceen).

Als Phasen der phylogenetischen Entwickelung resp. Differen-
zirung der Amentaceen sind folgende vier zu unterscheiden :

1. Phase. Die mit Blithe abschliessenden Sprosse sind alle
gleichartig, darum auch die Blithen zwitterig, in den Blattformationen
vollstándie. Prolepsis keine. Diese Phase ist fiir die Amentaceen prá-
historisch, bei ihrem Auftritte bereits absolvirt.

2. Phase. Beginnende Reduction und Prolepsis. Proleptisch
bilden sich, úber den ganzen Jahrestrieb zerstreut oder nur ober-
wárts 1blůthige reducirte Wiederholungssprosse in den Achseln der
Laubblátter. Die Reduction besteht darin, dass Laubblátter auf den
proleptischen Šeitensprossen gar nicht oder nur rudimentár und

22%

340 Ladislav Čelakovský

kůmmerlich gebildet werden, die Šeitensprosse also ganz oder vor-
herrschend zu Reproductivsprossen werden. Die Differenzirune wird
noch schárfer, indem der Hauptspross seine Endblůthe einbůsst und
rein vegetativ (und unbesgránzt) wird. Die axilláren einblůthigen
Sprosse kónnen durch weitere proleptische Sprossung aus den Vor-
bláttern zu Sblůthigen Cymen oder Dichasien werden. Diese Ent-
wickelungsphase reprásentirt Nothofagus.

Die Geschlechtsdifferenzirune trat bereits in dieser zweiten
Phase auf. Bevor aber bei Nothofagus die ganzen Sprosssysteme ge-
schlechtlich differenzirt wurden, mussten die Hauptsprosse doppel-
geschlechtig sein, und zwar, wie es sonst fůr die Cupuliferen Norm
(Pasania, Castanea), die mánnlichen Blůthen oben, die weiblichen
unten auf demselben Hauptsprosse stehen (Fie. 9.).

9. Phase. Ist charakterisirt durch das Auftreten der Kátzchen-
bildung, námlich Metamorphose der die Bliithensprosse stůtzenden
Laubblátter in Hochblátter. Der kátzchenartige racemose Blůthenstand
musste daher zuerst zum Jahrestrieb terminal sein (wie noch oft,
bei Betulaceen, Juglandaceen), und zwar zunáchst noch androgyn,
oben mánnlich, unten weiblich (Platycarya, welche aber wegen Vor-
handenseins seitlicher Kátzchen in die folgende Phase úbergeht). Viel
háufiger ist die Trennung der Geschlechter soweit vorgeschritten,
dass das Gipfelkátzchen eingeschlechtig wurde, am Gipfeltrieb und
den Seitentrieben oder auch an verschiedenen Seitentrieben unter sich
(Corylus) verschiedenen Geschlechts. So bei den Betulaceen, den meisten
Juglandeen.

4. Phase. Dieselbe beginnt mit der proleptischen Entwickelung
seitlicher Wiederholuneskátzchen unter dem Gipfelkátzchen, welche
ebenso wie letzteres ursprůnelich wieder androgyn sind. Fig. 1. stellt
diesen vollkommensten Idealtypus (dem Platycarya zunáchst steht)
schematisch dar. Durch verschiedene Reductionen behuís schárferer
Differenzirung ist dieser Typus verschiedentlich abgežndert worden.
Bei den Cupuliferen (abgesehen von den Fageen) ist das ganze an-
drogyne Terminalkátzchen total reducirt, indem der Trieb rein vege-
tativ wurde. Es entfielen also die Zweige c d als Reproductions-
sprosse und wurden durch vegetative ruhende Knospen ersetzt. Dadurch
ging zunáchst Castanea Fig. 11. hervor, wo nur noch die weitere
Veránderune eintrat, dass die unteren Kátzchen aus androgynen rein
mánnlich geworden sind.. Auercus Fig. 12. entstand sodann, indem
an den oberen androgynen Kátzchen der mánnliche obere Theil re-
ducirt wurde, die unteren rein mánnlichen aber bereits den Schuppen-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 341

bláttern am Anfange des Triebes zugetheilt wurden. Bei Fagus Fig. 10.
ist von der Terminalinflorescenz in Fig. 1. nur der mánnliche obere
Theil (Sprosse d) věllig reducirt, die weiblichen dichasialen Sprosse c
blieben, noch zu Laubbláttern axillár; die mánnlichen Infiorescenzen a
sind, als oleichwerthig mit den Kátzchen a bei Castanea und Auercus,
gedrungene Kátzchen, wahrscheinlich noch mit erhaltener Gipfel-
blůthe (den mánnlichen Cymen von Nothofagus kónnen sie nicht
entsprechen, weil solche iúber den weiblichen Dichasien c stehen
můssten).

Auch in dieser vierten Entwickelungsphase kónnen sich die
ganzen Jahrestriebe mit ihren lateralen Kátzchen geschlechtlich diffe-
renziren, so gelegentlich schon bei Ouercus, wenn am Endtrieb die
Bildung der mánnlichen Kátzchen unterbleibt, dagegen am schwachen
Seitentrieb wiederum die Bildung der oberen weiblichen Kátzchen.
Bei Engelhardtia und Oreamunoa (Fig. 8.) ist dies typisch der Fall,
nur ist der mánnliche Seitentrieb (der manchmal noch von einem
weiblichen Kátzchen begránzt wird!) laubblattlos geworden.

Erklárung der Tafel [X.

In allen Figuren ist 7' der Endtrieb, Z der Seitentrieb gleichen
Geschlechts, L" Seitentrieb des anderen Geschlechts; a zum Jah-
restrieb seitliche Kátzchen rein mánnlichen Geschlechts, b hóher-
stehende androgyne oder durch Reduction des oberen mánnlichen
Theils rein weibliche Kátzchen, c weibliche Einzelblithen oder
Dichasien, Z mánnliche Einzelblůthen oder Dichasien. Die schraí-
úrten Blátter und Achsen gehóren dem vergangenen Jahre am.

Fig. 1. Vollkommenster, wohlerhaltenster Amentaceentypus, ohne
statteehabte Reductionen (zunáchst steht demselben Platycarya).
Achsen der weiblichen Blůthensprosse mit zahlreichen Bláttchen be-
setzt, wie bei den Cupuliferen, dargestellt.

Fig. 1 B. Verzweigtes mánnliches Kátzchen an Stelle des ein-
fachen Kátzchens a in Fig. 1., wie es bei manchen Kastanien (Ca-
stanea chrysophylla Hook. u. a.) und Eichen (Pasania Beccariana,
Prantl) vorkommt. Die Seitenkátzchen sind nicht etwa aus Dichasien
hervorgegangen und diesen homolog, sondern sind Wiederholungessprosse
des Terminalkátzchens aus den Achseln der unteren Deckblátter und
dem ganzen Terminalkátzchen homolog.

942 Ladislav Čelakovský

Fig. 2. Androgynes Kátzchen aus Einzelblůthen, unten weiblich,
oben mánnlich.

Fig. 3. Schema von Carpinus. Endtrieb T' mit terminalem, in
Folge Reduktion des oberen mánnlichen Theils ďd rein weiblich ge-
wordenen Kátzchen. Der Seitentrieb L ebenfalls weiblicher Wiederho- .
lunesspross des Terminaltriebes, Z* mánnlicher Seitenspross, durch
Reduction (Ausfall) des weiblichen Geschlechts aus dem ursprůnglichen
androgynen entstanden.

Fig. 4. Schema fůr Corylus. Der heurige Terminaltrieb ist rein
vegetativ geworden; nur die Seitentriebe sind geschlechtlich, die
oberen Z mánnlich und proleptisch verzweigt, die unteren L* weib-
lich und einfach.

Fig. 5. Schema der Betula alba. Der proleptische reducierte
Endtrieb 7' und darunter stehende ihm sgleiche Seitentriebe L rein
mánnlich, tiefer aus der Achsel eines vorjáhrigen Laubblattes ein
rein weiblicher Seitentrieb.

Fig. 6. Schema fůr Alnus $ Gymnothyrsus (Alnus glutinosa
etc.). Die oberen mánnlichen Kátzchen wie in Fic. 5, aber der wei-
bliche Seitentrieb ebenfalls proleptisch, reducirt (laubblattlos) und
verzweigt.

Fig. 7. Schema fůr Juglans. Terminaltrieb mit weiblichem End-
kátzchen wie in Fig. 3, aber die mánnlichen Seitentriebe L* auf
blosse Kátzchen reducirt.

Fig. 8. Schema fůr Engelhardtia. Endkátzchen von Juglans ist
hier reducirt (in Wegfall gerathen), damit der Endtrieb rein vegetativ
geworden ; dafůr axilláre weibliche Wiederholungskátzchen 6 entwickelt.
Auch der stark reducirte (laubblatt- und endkátzchenlose) Seitentrieb
L* trágt nur seitliche, jedoch mánnliche Kátzchen. Geschlechtliche
Differenzirung von Endtrieb und SŠeitentrieben, durch die stattgehabten
Reductionen (am Seitentrieb L* ist ein weibliches Terminalkátzchen,
welches sich manchmal noch entwickelt, reducirt) ebenso vollkommen —
wie bei Juglans.

Fig. 9. Schema fůr Nothofagus, den Trieb als androgyn sup-
ponirt (obzwar bei den gegenwártig existirenden Arten die Ge-
schlechter auf verschiedene Zweigsysteme oder dioecisch auf ganze Indi-
viduen (Štocke) vertheilt sind). Der androgyne unten weibliche, oben
mánnliche Theil des Triebes ist homolog dem androgynen Kátzchen'
c d in Fig. 1.

Fig. 10. Schema von Fagus. Unter den weiblichen 2blůthicen,
von einer Cupula composita umgebenen axilláren Dichasien c ent-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 343

springen mánnliche, gestauchte, mit Endblůthe (wie es scheint) ver-
sehene Kátzchen a. Der mánnliche Endtheil d (in Fig. 1, Fig. 9)
ist reducirt.

Fig. 11. Schema von Castanea. In den Achseln der oberen
Laubblátter androgyne proleptische Seitenkátzchen b, oben mánnlich
unten weiblich; die unteren Seitenkátzchen a wieder nur auís mánn-
liche Geschlecht reducirt. Der ganze androgyne Endtheil (c d in
Fig. 1) ist hier reducirt, da der Langtrieb, wie bei den Cupuliferen
úberhaupt, rein vegetativ geworden ist.

Fig. 12. Schema fůr Auercus. Die oberen Seitenkátzchen durch
Reduction des oberen mánnlichen Theils (von b in Fig. 11) rein weiblich
geworden; mánnliche untere Kátzchen aus den Achseln der oberen
Knospenschuppen. Der Seitentrieb ZL hat nur mánnliche Kátzchen
entwickelt. Vergleiche damit Engelbardtia Fig. 8.

25.

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných,
okolí Vysočan, Vinoře a Ouval.

Předložil Fr. Kovář, dne 10. května 1889.

Delvauxit a diadochit jsou karakteristické mineraly pro okolí
Vysočan, Vinoře a Ouval. Objevují se tam pospolu v podobě hliz
v diluvialných hlinách na rozhraní vrstev silurských, prvý však
mnohem řidčeji, než tento.

Loňského roku udělena mi byla slavným musejním sborem pří-
rodovědeckým vzácná podpora na chemické prozkoumání těchto za-
jímavých hliz, jež v Čechách byly dříve výhradně známy z ložisk ©
rud železných okolí Nučického *) a pak z „Bázovy rokle“ u Mezihoří
blíže Benešova, kde provázejí ložiska limonitu, uložená v proměněných
břidlích prahorních. **)

I. Delvauxit.
A) Výsledky vyšetření předběžného.

Delvauxit z hlin diluvialných jeví se v nepravidelně zakulacených
tvarech hlizovitých, povrchu ledvinitého, nebo hroznovitého. Potažen
jest slabou vrstvou zemitou, barvy žlutavé, žlutozelené, až šedé.
Střed jeho jest obyčejně hnědá, kompaktnější hmota, mnohdy svě-
tlejšími žilkami protkaná, jež od vnitřku ku obvodu směřují.

Barva delvauxitu, obzvláště na okraji jest hnědá, kaštanově
hnědá, až hnědočervená. Lom jest lasturnatý, lesk smolný. Střed

*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von
Prag und Beraun. (Archiv fůr die naturw. Landesdurchforschung v. Bóhmen
II. Bd. 1877).

**) B. Helmhackeť: (GGeognostische Beschreibung eines Theiles der Gegend
zwichen Benešov und der Sázava. (Archiv. £. d. naturw. Landesdurchf. v.
B. II. Bd. 1877 p. 488.)

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 345

bývá směs delvauxitu s diadochitem, jest poněkud kompaktnější, lomu
nerovného, lesku poněkud mdlého.

Čistý delvauxit rozpadá se na vzduchu velmi snadno. Takové
rozdrobování jeví se nejprve na povrchu a následuje povlovně do-
vnitř. Čím více znečistěn jest diadochitem, tím děje se to po-
vlovněji. Delvauxity, mající jádro diadochitové, nerozpadávají se tak
snadno; tu a tam toliko okraj se drobí.

Příčina, proč mineral na vzduchu se drobí, záleží patrně ve
vysýchání. Původně byl asi delvauxit v zemi pevný, jsa dokonale
vodou prostoupen.*) Teprve, když na povrch se dostal a vlivu vzduchu
byl podroben, pouští povlovně vodu, postupně vysýchá, při čemž se
drobí. Však i mineral na vzduchu vysušený obsahuje ještě značné
množství hygroskopické vody.

Hutnota na vzduchu vysušeného mineralu jest velmi měnivá,
závislá asi na množství hygroscopické vody. Jelikož tají v sobě
delvauxit mnoho vzdušných bublinek, třeba vzorek při určování hu-
tnoty předem dobře vyvařiti. Určuje-li se hutnota v kouscích, nebo
v prášku, vždy jsou výsledky shodny. © Vzorky nad H,S0, zprvu vy-
sušené, mají dle různých hliz hutnotu od 198—238**).

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, delvauxit svítí
a třeští; po vychladnutí bývá mnohem temněji zbarven, ba místy
1 nabíhá do modra. Světle červený nebo oranžový prášek nabývá
prudkým žíháním barvy červenohnědé. Před dmuchavkou taje v čer-
nošedou, magnetickou kuličku.

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné velmi
snadno se rozpouští, při čemž poněkud šumí. Taktéž se snadno roz-
pouští v teplých, zředěných kyselinách***). Ze všech tří nalezišť značně
jest znečistěn látkami cizími a v kyselinách zanechává značně neroz-
pustného zbytku; do roztoku přechází něco kyseliny křemičité.
(Celkem byl zkoumaný material velmi nestejnorodý. —)

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném
ve všech zkoumaných hlizách objeveny: H,O, Fe,O,, CaO a P,O,.

*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv £ d. nat. Landesdurchf. v. B. II. Bd.
p- 378.
**) Hutnota delvauxitu z Berneau (Haidinger: Handbuch der bestimmenden
Mineralogie 1845) — 1:85, hutnota delvauxitu z okolí Nučic (J. Vála und
R. Helmhacker: Archiv £. d. nat. Landesdurchf. a. Bóhmen 1877 Bd. II. p
877) = 2696—2-707. :
***) Dle Helmhackera nešumí v kyselinách mineral z okolí Nučic, šumí však
delvauxit belgický, jsa poněkud kalcitem proniknut. (Archiv 1877. Bd. II.
p. 377.)

346 Fr. Kovář

Ve skromnějších podílech zjištěna v některých hlizách přítom-
nosť kysličníků: M90, K„O, Na,O, S10, a SO.. Jiné exemplary ne-
tajily v sobě ani magnesie, ani alkalií. Ve sledech toliko objeveny
byly: C a CO,.

V kyselinách nerozpustný podíl tají v sobě převážnou většinou
kysličník křemičitý a vedle toho silikat, kyselinami za obyčejného
tlaku nerozložitelný, v němž zjištěna přítomnosť kysličníků: Fe,0,,
Al0; a CaO.

B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného.

Zkoumání kvantitativné provedeno na šesti různých exemplarech.

Pod. č. I. analysován byl okraj kaštanově hnědý, lesku smol-
ného. Hutnota 2:43. Kousky, k určování hutnoty použité, zbaveny ve
všech případech hygroskopické vody v exsikatoru nad H,S0,. (Vy-
sočany).

Pod č. II. analysován hnědý střed jiné větší hlízy. Hutnota 239.
(Vysočany).

Pod. č. III. analysována partie mezi zemitou korou a středem ,
opět z jiné hlízy. Hutnota 2-32 (Vysočany).

Pod. č. IV. analysován opět jiný, kaštanově hnědý střed hlízy.
Hutnota 2-25. (Vysočany).

Pod č. V. analysovány jednotlivé rozdrobené kousky, dílem ze
středu, dílem z povrchu hlízy, na vzduchu rozpadlé. Barva kaštanová
lesk smolný. Hutnota 198 (Vysočany).

Pod. č. VI. analysována partie mezi zemitou korou a červeno- ©
hnědým středem. Lesk smolný, barva kaštanově hnědá. Hutnota 2:48
(Vinoř).

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad /H,S0,
vysušený i tajil ve 100 částneh: (viz tab. na str. 351.)

C, Některá zvláštní zkoumání.

1. Určováné vody hygroscopické.

Aby se vyšetřilo, mnoho-li delvauxit na vzduchu vysušený ještě
hysroskopické vody v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušen
byl práškovitý mineral na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad
H,S0,. V různých přestávkách bylo pak váženo. Delvauxit č. I. ztrácel
vody:

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 347

Delvauxit Či ČEL ČS TRE ČSD | č. V č. VI |
Vysočany Vinoř
nody yet: -4 s 16:13 | 18-97 | 12-08 | 1925 | 1058 | 20:01
EBU 00% unmk. |(622..0:98,..( 15, 089... (02, (ol
HO žíháním unik. . | 10:92| 12-52| 1482| 1595| 1324, 150
Nerozp. zbytku . .| 10'49| 805| 664, 532| 3-85| 1371
S10, v roztoku . .| 1009, 068,- 026, 112, ©41| 073
RER ea 46-70 | 46:81 | 48:60, 49'13| 4731| 4676
VO 169, 674, 438| 356, 782| 614
MOD K 0) 504 0:16| sledy | O55| 120, 036| —
K520; Na2O .. .. .| 013) ©28| 038| 021| sledy | —
Ba As Jess 8 18-11| 18:45| 17-32| 1643| 1768| 1704
S20 S sledy | 0:35| 0:86, 1:08| 126| 105
SO ho 6 sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy
PaM sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy
10072, 100:18 E 10083, 9955 | 10024
Za 1 hod.. . . 226" | za 10 hod.. . . 15089,
mol, 28 POL (ae dose OKA
A 0 DE 6:53 od ddny 0815:31
KED ana neiica ast ed la SEO macu © oáL00
od Z 486 ZR PRO OR EA PROV SATO
„ 24 0:10 SVS) (Vs p -bod A0LO00:
2 A lo,01 ADO sata are DKO
„ 4 oa LA50) La V i ULOJo
52 a 3 1803 o l o3

Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 16139, vody
hygroskopické,

2. Určování vody při 1009 unikající.
Aby vyšetřeno bylo, mnoho-li vody teprve při 1009 unikající
mineral v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušena byla pů-

vodní práškovitá látka ve vodní sušárně a po určitých dobách bylo
váženo, Delvauxit č. I. ztrácel vody:

ZAM 00. 92. 100296 za 0 hod49922:0358
Ze OLO AL p LB) SPS
o ZEN E SRS 2 RA 2D E ela 20

BU du. 21:62 „2 9036

348 Fr. Kovář

Při dalším sušení byla již váha konstantní.

Gelkemprchlo vody- 22369%
Vody hygr. urč. předchozím. . ... . 16:13
Vody teprve při 100% unikající . . . 623%,

Barva prášku se tímto sušením nijak nezměnila.

Poněkud červenohnědě zbarven byl již práškovitý vzorek č. IV.
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva
dny 28-349. Při 1309 uniklo pak celkem za tři dny 29-949, vody
a prášek nabyl barvy hnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla
jak barva prášku, tak i váha jeho konstantní.

3. Zkouška, znázorňující lakotné přibírání vody z okolí.

Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť ze
vzduchu přibírá a do jaké míry tak se děje, ponechána byla látka,
prve při 1009 vysušená, na otevřeném sklíčku na vzduchu a po urči-
tých přestávkách váženo. Delvauxit č. I. přibíral vody:

Za 15 minut. . . 1389, Za. 1240n0d4005390|5
"2025 a „22 Atd) „Ob OA
„8155 p s EKO IL S Pe 1)
„voe hod be 412 „ 24 50

Po té položen práškovitý mineral na otevřeném sklíčku pod
zvon, vedle nádobky s vodou a přibíral dále:

Za. 2 hod. -14509 za, 2 dny.. 5 20
a AA a 026,95 nA
S o ZO PoP VE
sina ar deka end 40 ne drn jooo

Další dny byla pak už váha konstantní. Přitáhla tudíž látka,
při 1009 dříve vysušená, vody:
Na vzduchu es 150%
pod zvonem vedle vody. . « . 16'14
Celkem, 1423649

Poněvadž z mineralu, na vzduchu vysušeného, prchlo sušením
při 100" celkem 22-369; vody a opět přitáhnuto bylo z okolí 23:64%
a nic více, zdá se, že přebytkem 1289, — (23:64 — 2236) byl pů-
vodně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo volným
jeho ležením na vzduchu.

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 349

Nelze vůbec tak snadno rozhodnouti, je-li voda při 100“ prcha-
jící vodou hygroskopickou, nebo chemicky vázanou. Že mineral
v kouscích, při 1009 sušený, nemění ani barvy, ani formy, to zdá se
nasvědčovati náhledu prvnímu.

4. Určování vody teprve žíháním unikající.

Všecky delvauxity z hlin diluvialných tají v sobě malé množství
kyseliny sírové. Proto při určování vody v tomto případu pokryto
bylo odvážené množství původní práškovité látky, odváženým množstvím
vyžíhaného klejtu a po té žíháno v porcellanovém tyglíku do kon-
stantní váhy. Vrstva klejtu zadržuje všecek kysličník sírový i pota-
žena byla slabounkým, bílým povlakem síranu olovnatého; pod ní
pak nabyl vzorek prudkým žíháním barvy temně hnědé.

Delvauxit č. I. ztratil veškeré vody . . ...... 392650
Vody, při 100 prchající, nalezeno . . . . .... 22-36
Vody, teprve žíháním unikající . . . . ... . 10:92%

5. Analysa podílu, v kyselinách nerozpustného.

Nerozpustný podíl delvauxitu č. I. (10-4995) zahříván po dva
dny v platinové misce s nasyceným roztokem sody, dvojnásobným
množstvím vody zředěným. Po té nerozpustný zbytek sfiltrován, promyt,
vysušen a vyžíhán. Z filtratu, po předchozím přesycení kyselinou
solnou, určeno pak množství Si0,. Rozborem tím shledáno, že v ky-
selinách nerozpustný podíl skládá se z 85:729, Si0, a 14289, sili-
katu, kyselinami za obyčejného tlaku nerozložitelného, jenž rozložen
byv tavením s uhličitanem sodnato-draselnatým, obsahoval kysličníky:
Fe,0,, A130; a CaO.

Podobným způsobem analysován nerozpustný podíl delvauxitu
č. VI. z Vinoře (13'71“/;) i zjištěny byly v silikatu, kyselinami ne-
rozložitelném, vedle Fe,0;, Al,O0, a CaO, ještě sledy MgO. Vážený
SIO, zkoumán byl v obou případech na čistotu. Zahříván byv na
platinové misce s vodnatým fluorovodíkem za přítomnosti kyseliny
sírové, těkal v podobě Si F, úplně beze zbytku.

D. Vyšetření formuly.

Delvauxit č. I. nad H,SO, vysušený, po odpočtění nerozpust-
ného zbytku a kysličníku křemičitého, má přepočtený výsledek, vzta-
hující se na látku čistou, v hlavních součástech tento:

350 Fr. Kovář

Nal í ŽSLví, látk Th t. složení
O O
BO) v áhd, 19-179/, | 1:068 celistvý 7 19579,
Fe.0;,.299 1895720 PO321 2 a
Č80. s ak 855 |0153 1 „869
PO; at 20:28 | 0143 1 . 2205

10025 100:00

Složení toto dobře se shoduje s analysami Hauer-ovými, pře-
počtenými na látku čistou, nad H,SO, vysušenon, jež provedl- na
delvauxitu belgickém (Berneau nedaleko Visé) a štyrském (Dolling-
graben blíže Lubna) *) i dá se vyznačiti formulou:

2 Fe,O 6 Fe,O
sa i P,0,4-7H,0, nebo 6% 3P,0, +21 H,O=
2 Fe,P,O,

ko. + 4 Fe, (OH), +- 9 HO.

Hauer kontroloval analysy na mineralu belgickém, původně
Delvauxem provedené**) a dle téhož od Dumonta „delvauxéne“***), po-
zději od Haidingera „delvauxit“+) nazvaném a prozkoumal tehdá nově
nalezený mineral z ložisk limonitových ve Štyrsku. K analyse vzal
mineral na vzduchu vysušený, i dospěl k těmto výsledkům :

Přepočteno Přepočteno |
Mineral na | na látku Mineral na | na látku

Nalezené součásti vzduchu | čistou, nad | vzduchu | čistou, nad
vysušený | H,S0, vy- | vysušený | H,S0, vy-
sušenou. sušenou
Berneau Dollinggraben

H,O při 1009. MEP j1918 TETU 1904

H,O žíháním . .|13'84 BM

BOJ des she 2-08 — | 124 —

L EA 6 Ek ar 46:40 52-03 [46:34 52-54

640.48 VDO 108 194| 7-39 8:37

PsDE Ye 18:61 20-93 |17:68 20-04

ODA BěPsoBC sledy — — —
10027 99-98 | 99:36 99:99

*) K. Hauer: Uber die Zusammensetzung einiger Mineralien, mit besonderer
Růcksicht auf den Wassergehalt. (Jahrbuch der geolos. Reichsanstalt
V. Jahrgang 1854 p. 67.
**) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 147.
***) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 296.
+) Haidinger: Handbuch der bestimmenden Mineralogie 1845 512.

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 351

Poměr molekul Fe,O;:Ca0 :P,0;:H,O—2:1:1:7 i resul-
tuje táž formula, jako pro delvauxit z hlin diluvialných a z ložisk
rud železných okolí Nučického *).

Taktéž i vlastnosti mineralu belgického a štyrského shodují se
dobře s vlastnostmi českého nerostu až na to, že delvauxity z hlin
diluvialných jsou valně znečistěny a obsahují všecky malé množství
kyseliny sírové.

II. Diadochit.

A) Výsledky vyšetření předběžného.

V diluvialných hlinách okolí Vysočan, Vinoře a Ouval objevuje
se diadochit v podobě hliz buď kulatých, nebo aspoň zaokrouhlených,
jež mají povrch ledvinitý, nebo poněkud hroznovitý.

Hlízy potaženy jsou zhusta šedým, zemitým povlakem, jenž jest
někdy i poněkud nažloutlý, nebo zelenavý. Mnohdy prostoupeny jsou
hlízy žilkami, podobně zbarvenými.

Čistý diadochit drobí se mnohem pomaleji, než delvauxit. Jen
tehdá, je-li buď proniknut, nebo poněkud znečistěn delvauxitem, snáze
na vzduchu se drobí. Čistý delvauxit neobsahuje kyseliny sírové,
čistý diadochit nemá žádného vápna. Jest tedy diadochit na vzduchu
tím stálejším, čím více tají v sobě kyseliny sírové a čím méně má
vápna.

Lom diadochitu jest nerovný, zemitý, lesku mdlého. Barva jest
rozličná a spolu také i struktura. Vyskytují se hlízy světle bílé, nebo
světle žlutohnědé, velmi měkké a jako křída. Jiné hlízy jsou buď
žlutošedé, nebo červenožluté a mají tvrdosť poměrně větší. Značně
tvrdší pak jsou hlízy barvy cihlově červené, nebo přihnědlé. Pozna-
menati však sluší, že diadochity z hlín diluvialných jsou po většině
delvauxitem znečistěny tak, že těžko jest vybrati k analyse material,
úplně stejnorodý. Často bývají hlízy na povrchu obdány kaštanově
hnědou korou delvauxitovou a protkány jemnými, snadno drobivými
žilkami, lesku smolného. Vlastní diadochitová substance jest pak
pevnější.

Hygroskopickou vodu obsahují všecky zkoumané, na vzduchu
vysušené mineraly, ačkoli ve množstvi měnivém. Vodu tuto sušením

*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von
Prag und Beraun. (Archiv f. d. naturw. Landesdurchf. v. Bohmen. Bd. II.
1877 p. 376.)

352 Fr. Kovář

v exsikatoru nad /, 90, sice zvolna ztrácejí, však opět ji z okolí
přitahují, byvše volně na vzduchu ponechány. Přitahování vody na
vzduchu, nebo z vodného okolí děje se menší měrou a mnohem likna-
věji, než u delvauxitu. Hutnota na vzduchu vysušených diadochitů
jest jako u delvauxitu velmi měnivou; patrně závisí na množství
hygroskopické vody. Toliko vzorky, vody hygroskopické předem zba-
vené, mají hutnotu od 1:86—2'92 *). I zde nutno hutnotu teprve po
předchozím vyvaření vzdušných bublinek stanoviti.

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, diadochit svítí;
pouští vodu a kyselinu sírovou, nabývaje po vychladnutí barvy čer-
venohnědé v různých odstínech. Podobné barvy nabývá světle žlutý,
nebo bělošedý prášek, byv prudce žíhán v uzavřeném, porcellanovém
tyglíku. Před dmuchavkou barví plamen nazelenale, nadýmá se a taje
na hranách v černou, poněkud magnetickou kuličku.

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné, jakož i ve
zředěných těchto kyselinách za tepla, rozpouští se jako delvauxit
velmi snadno, stím toliko rozdílem, že při tom nešumí. Roztok jest
žlutý, nebo slabě nahnědlý, při čemž zanechává diadochit pokaždé
značný nerozpustný zbytek a do roztoku přechází něco kyseliny kře-
mičité. Ve studené vodě vydává bublinky, po zavaření v kousky se
rozpadává a do vodného roztoku přechází malé množství kyseliny
sírové a sledy chloru.

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném
objeveny: H,O, Fe, O;, P4O; a SO0;. Ve skrovnějších podílech zji-
štěna přítomnost kysličníků: CaO, Mg0, K„O, Na,O a 510,. Ve
sledech byl objeven: CZ. |

Připomenouti sluší, že zvláště některé světlé hlízy neobsahují
ani vápna, magnesie, ani alkalií; jiné toliko sledy vápna, však žádné
magnesie ani alkalií. Takovéto hlízy jsou poměrně čistším diadochitem.
Ve všech případech zanechával zkoumaný mineral dosti podílu, v kyse-
linách nerozpustného, jenž má obdobné chemické složení, jako neroz-
pustný zbytek delvauxitu.

B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného.

Zkoumání kvantitativné provedeno na sedmi různých exemplarech.
Pod č. I. analysována bleděžlutá partie mezi delvauxitovou koron

*) Hutnota diadochitu ze Saalfeldu. (Breithaupt: Bestimmung neuer
Mineralien in Journal fůr prakt. Chemie 1837 Bd. I. pag. 504) == 2.035—2.057;
hutnota diadochitu z okolí Nučic (J. Vála und R, Helmhacker: Archiv £. d.
naturw. Landesdurchf. v. Bohmen 1877 p. 384) — 2.2205- 2.7707.

©
i
CI

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných.

a hnědooranžovým jádrem. Hutnota 2:92. Ve všech případech vzat
k určování hutnoty mineral, nad H, SO, vysušený (Vysočany).

Pod č. II. analysován bleděžlutý střed jiné hlízy, pokryté korou
delvauxitovou. Hutnota 2:86 (Vysočany).

Pod č. III, analysována oranžově hnědá střední partie opět jiné
hlízy, korou delvauxitovou pokryté. Hutnota 258 (Vysočany).

Pod č. IV. analysována hlíza bledá, šedobílá, měkká, jako křída
píšící. Hutnota 1:90 (Vysočany).

Pod č. V. analysován oranžově žlutý střed poněkud tvrdší hlízy,
korou delvauxitovou obdané. Hutnota 2:78 (Vysočany).

Pod č. VI. analysován střed hlízy úplně bílé, jako křída píšící.
Hutnota 1:88 (Vinoř).

Pod č. VII. analysovány různé partie hlízy bleděžluté, rozpu-
kané, prostoupené hojnými šupinkami sádrovce. Hutnota 1:86 (Ouvaly).

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad JH, S80,
vysušený a tajil ve 100 částech:

Diadochit ča 1M 6161 (6 V v V
Vysočany Vinoř | Ouvaly

NOdvohy stoka 2 ej 5 6:48 302 2:86 1:14 423 054 2:26
H,O při 100“ unik. .. 732 8:58 712 8:36 8:89 8"71 8:08
H,O žíháním unik.. . .| 16'14| 1811, 1794| 19:07, 15-79| 19:89| 1917
Nerozpust. zbytku . . .| 226, 1:60, 3'22| 063, 061, 063, 1'09
SiO, v roztoku .... 0:53 0:72 0:41 0:84 062 0:92 0:68
BEOS jseš [18 rysd jes 41:08| 39:12, 3718| 3602| 42'38| 36:61| 36:60
AO 2 256| 116, 305| sledy| 457, sledy| 475
MER SDOY S40, U o41| "o12| "1150 — = 0:38
KONA cl 0:68| 026, sledy| — — — sledy
AO 57607060 VO PSO ATO 10'57| 14:80| 1742| 1726| 1756| 16'43| 1492
SUM MB A 2 12:87| 1520, 11:98) 18:02| 10:00| 16'92| 1487
O bod dk sledy| sledy, sledy| sledy| sledy| sledy| sledy
100:42| 99:67| 99-82 | 100'20 | 100'42 | 10011 | 100'54

C) Některá zvláštní zkoumání.

1. Určování vody hygroskopické.

Aby se vyšetřilo, mnohboli hygroskopické vody diadochit na
vzduchu vysušený v sobě ještě tají a kterak tuto postupně ztrácí,

dělo se stanovení vody zrovna tak jako při delvauxitu, totiž sušením
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 23

354 Fr. Kovář

prášku na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad H,S0,. V různých
přestávkách dělo se pak vážení. Diadochit č. II. ztrácel vody:

ZARVLUDOGSM0 2 AVN, 0875 | Zadny 7.0200 RO NNO- 2849,
ABA 3 VARN S UM gk be 0 147 c JN OMMRBÍÉ SA Ro o ké 293
PRANÍ o ŠOK R co POŘ 1:89 KON K OVK MS ao ou c 302
polo ZA E EAA ona OAO PV 245 Po al dálk něho PAv 3oko 3:02

Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 3029; vody
hygroskopické.

2. Určování vody při 1009 unikající.

Aby se vyšetřilo, mnoholi na vzduchu vysušený diadochit vody,
teprve při 1009 unikající v sobě tají a kterak tuto sušením postupně
tratí, sušena byla původní, práškovitá látka ve vodní sušárně zrovna
tak, jako při delvauxitu a po určitých přestávkách vážena. Diadochit
č. II. tratil vody:

Za Azhodjié 5. 20% 5458 1349/9
TRAV c Ma ha Pata 0 1104
5 ar $pojndko folakade lava ová 11:60
Při dalším sušení byla již váha konstantní.
Gelkemiprchlotv0dy 5-0- 11609;

Vody hygr. určováním předchozím . . 3:02
Vody teprve při 1009 unikající . . . 858%.

Barva prášku se tímto sušením nikterak nezměnila.

Zřetelně do žluta zbarven byl původní, práškovitý vzorek č. VL
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva
dny 10-689; (při 100" toliko 92595). Při 130" uniklo pak celkem
za 3 dny 20619, vody (veškeré žíháním s PbO 29:14%) a prášek
nabyl barvy červenohnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla jak
barva prášku, tak i váha jeho konstantní.

3. Zkouška, znázorňujeí lakotné přibíráné vody z okolí.

Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť z okolí
vodného přijímá a do jaké míry tak se děje, vpravena byla práško-
vitá, při 100“ vysušená látka na hodinkovém sklíčku pod zvon a po-
stavena vedle nádobky s vodou. Po určitých přestávkách bylo pak
váženo. Diadochit č. II. přibíral vody:

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 355

ZO MoOdov (WO « 2019 za 14 dnys. 0+ 1189
PaM udov = hů td 3:13 ZZ, 1598 0 6 8:15
A Vo P koa D50) ZOE OBR NSNNe nc LEONÝO 8-96
PAZ Any visí sire (60 613 Papa (PAS 12:35

Následující dny byla již váha konstantní. Přitáhla tudíž látka
z okolí pouze 12359 vody. Poněvadž z mineralu, na vzduchu vy-
sušeného, prchlo při 100“ celkem 11:60% vody a opět přitaženo bylo
12:35"/, a nic více, zdá se, že přebytkem 0759; vody = (12:35—11:60)
byl původně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo
volným ležením jeho na vzduchu. Podobně jako u delvauxitu, i zde
těžko lze rozhodnouti, je-li voda při 100% prchající hygroskopickou,
nebo chemicky vázanou. Že kousky mineralu, při 100“ sušené, nemění
ani barvy, ani formy, to zdá se svědčiti ve prospěch náhledu prvého.

4. Určování vody teprve žíháním unikající.

Veškerá voda stanovena žíháním odváženého množství původní
práškovité látky s odváženým množstvím vyžíhaného klejtu v porce-
lánovém tyglíku. Vyžíhaná hmota byla červenohnědá, vrstva klejtu
potažena bílým povlakem síranu olovnatého.

Aby také ukázáno bylo, kterak výsledky differují, určuje-li se
voda prostým žíháním bez PbO a pak žíháním za přítomnosti tohoto,
provedeno bylo stanovení vody způsobem obojím v diadochitu č. II.
Ten ztratil veškeré vody žíháním za přítomnosti PbO . . . 2971%
Vodyvápamt009 prchající nalezeno < s < < < 4elk.. 11:60
předytepne Zíháním unikající: „js s Ses +405 s 18:11%

Žíháním látky bez PbO prchlo zároveň s vodou 13-879, S04.

5. Analysa podílu v kyselinách merozpustného.

Nerozpustný podíl diadochitu č. III. (3'229/;) analysován zrovna
tak, jako týž u delvauxitu. Rozborem shledáno, že skládá se ze
18329, 5i0, a 21689, silikatu, kyselinami za obyčejného tlaku ne-
rozložitelného, v němž po rozkladu dokázány kysličníky: Fe,O;, Al;0,
a Ca0.

Vážený Si0, zkoumán byl i v tomto případu na čistotu.

6. Určování SO, z roztoku vodného.

Zmínil jsem se již na začátku, že z mineralu přechází do vod-

ného roztoku malé množství kyseliny sírové. Týž zjev vyskytá se
28*

356 Fr. Kovář

u některých toliko exemplarů z okolí Nučic, kdežto hlízy jiné vlast-
nosti této nejeví.*) V tom liší se české diadochity od týchž, z jiných
lokalit známých.

Dle G. Cesůra,**) jenž analysoval mineral velmi čistý (destinezit)
z Visé, přechází prý varem všecka kyselina sírová ve vodný roztok;
dle Rammelsberga***) z mineralu Šaalfeldského toliko 12:69. Studoval
jsem delší dobu působení jednak horké, jednak studené vody v dia-
dochit, ale nalezené množství SO, bylo toliko od 056—1:329,. Více
do roztoku nepřešlo, i když jsem po celých 14 dní práškovitý mine-
ral studenou vodou vyluhoval. Pokusy tyto hodlám příležitostně opa-
kovati na exemplaru belgickém.

D) Vyšetření formuly.

Diadochit č. IV. nad H,SO, vysušený, po odpočtení nerozpust-
ného podílu a Si0, má přepočtený výsledek, vztahující se na látku
čistou, v hlavních součástech tento:

Nalezené množství na Hine poseh Theoretické složení |

látku čistou přepočtené dle formuly

18 1 O RA o ECO SDV Al o AVE 8 213396

BeOS: 0229 . Pá (k popadom př at 31:30

ESO ní 652 0:124 A 1 R OE ANO A

SOŠ O2 0229 ý 7 V Po SO
10023 : 10000

Složení toto dosti dobře se shoduje s výsledky G. Cesůrovýmu,
jenž analysoval mineral velmi čistý „destinezit“ z Visé,+) jakož i blíží
se složení mineralu, původně u Saalfeldu nalezeného, který Breit-
hauptem „diadochit“ nazván) a potom Plattnerem analysován bylýt1).
Složení obou jest následující.

*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv 1877 Bd. II. p. 385., 386.
**) Referát Hrbenův: Vesmír č. 10. 1889.
**%) Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Annalen Bd. 62. p. 137. und
Mineralchemie 1860. p. 360.
+) Referat Hrbenův: Vesmír 1889. č. 10.
++) Diadochit d. i. so viel als vicariirend (nach stellvertreten), weil in dem
Mineral, verglichen mit dem Eisensinter die Arsensáure durch die Phosphor-
sáure vicariirt wird." (Breithaupt: Bestimmung neuer Mineralien in Journal
fůr die prakt. Chemie I. Bd. 1837. p. 503.)
+11) Rammelsberg: Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Analen Bd. 62.,
p. 137. und Mineralchemie 1860., p. 360.

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 357

| Destinezit z Visé

Diadochit ze Saal- kal =
Molekul. poměr ale: Odkáku Molekul. poměr |

feldu dle Plattnera

HO . . 30-349/)1:700 celistvý 16, . . . 25'859/, |1:412 celistvý 12
Fe,0, . 3969 0248., 2... 8760. (0236. ,. 2
BOB 1481150:105). ; díře 016416, 28oxnoob en"
PO b14 0190. 2- 41885 "1028610 us 2
| 99:98 98-56 |

Složení diadochitu z hlin diluvialných, nad H,S0, vysušeného,
dá se vyznačiti formulou:

P, 0;
250,
o BOB O
2 Fe, so h Fe, (OH); —- 36 H, O,
kdežto z analysy Plattnerovy vychází formule:
3 Fe, P, 0,
n oj tFe (OH), +45, 0
a z výsledků G. Cesůrových:
SBE oD
7 Sou) + Fe, (OH), +38 H, 0.

Taktéž i vlastnosti mineralů těchto shodují se dobře s vlast-
nostmi mineralu českého až na to, že diadochity z hlin diluvialných
jsou dosti cizími látkami znečistěny a pak, jak již předem bylo uve-
deno, že voda z nich vyluhuje poměrně nepatrné množství kyseliny
sírové.

+ 13 E, Onebo 6 Fe, 2 é k: +39 H,O=

3

2 Fe 0

E) Úvaha závěrečná.

Breithaupt byl náhledu toho, že delvauxit i diadochit dají se
považovati za jednu specii*). Chemické složení čistých mineralů, z lo-
kalit prve uvedených, jakož i ostatní jich vlastnosti tomu odporují,
jak ostatně již Hauer dokázal**).

Poněvadž některé delvauxity z hlin diluvialných poměrně méně
vápna, za to ale něco kyseliny sírové v sobě tají a opět některé dia-
dochity vápnem a poměrně menším množstvím kyseliny sírové se vy-

*) Handworterbuch des chem. Theiles der Mineralogie von C. F. Rammelsberg.
IV. Suppl. p. 48.
**) Jahrbuch der geolog. Reichsanstalt V. Jahrgang 1854. p. 69.

358 Fr. Kovář: Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných.

značují, než mineraly normalné, odjinud známé, dlužno jest tyto hlízy
považovati za směsi obou minerálův, ovšem, že v poměru velmi mě-
nivém. Tolik jest jisto, že, je-li delvauxitu jen poněkud diadochitu
přimíseno, pak jest již značně pevnějším.

Na konec naskytá se ještě otázka, kterak že oba minerály
v těchto hlinách se vytvořily ?

Zabývám se pokusy, abych především zajímavou přeměnu dia-
dochitu v delvauxit vysvětlil. Vyžaduje to ovšem delší doby a teprve
až pokusy za tím účelem podniknuté dokončeny budou, dovolím si
o svých výsledcích zprávu podati.

Anorg.-análytické laboratorium na c. k. české vys. škole technické.

20.
Bakteriologické studie.

Předložil Fr. Faktor, dne 10. května 1889.

1. Bakteriolosgické zkoumání vzduchu Pražského.

Určitý výrok o přítomnosti mikroorganismů ve vzduchu vyslovil
r. 1765. Spallanzani. Svařené a snadno rozkladu schopné tekutiny
nechal státi v otevřených nádobách a shledal, že tekutiny počaly se
rozkládati, čehož příčinou byly jedině mikroorganismy se vzduchu do
tekutiny napadané. K vůli dokázání jich zkoumány později mikrosko-
pem prach a sraženiny atmosferické. Bádání však v tom směru ne-
byla správná, jelikož pracováno s přístroji nesterilisovanými. Teprv
roku 1830 dokázal Ehrenberg a o dvě léta později Gaultier de
Glaubry s jistotou spory plísní ve vzduchu.

Značný pokrok ve zkoumání vzduchu učinil r. 1860 Louis Pa-
steur. K filtrování a zadržení zárodků ve vzduchu plovoucích použil
střelné bavlny, kterou pak rozpustil ve směsi alkoholu a etheru a ne-
rozpustný zbytek zkoušel mikroskopicky. Tím přímo stanovil spory
hub a později i přítomnost vývinu schopných bakterií, když byl vnesl
zátku zárodky napuštěnou do dobře sterilisované výživné tekutiny,
kde se mikroorganismy vyvinuly.

Později vytvořil Pasteur methodu ku zkoumání vzduchu na
bakterie, upotřebiv k tomu určitý počet balonů naplněných sterilisova-
ným bouillonem a zatavených. Při provádění rozboru vzduchu ulomil
špic balonu a tu vnikl dovnitř vzduch určitého objemu. Podle toho,
mnoho-li balonů se infikovalo, což se prozradilo zakalením a mnoho-li
jich po delší době nezměněno zůstalo, soudil na počet mikroorganismů
ve vzduchu.

Posledně uvedený způsob zdokonaliti hleděl Miguel. Týž pracuje
následovně. Vzduch nechá bublati určitým. množstvím sterilisované
vody a vodu pak rozdělí v jistý počet balonů naplněných bouillonem,
jež vloží do ohřívárny k vývinu. Předpokládá, že do každého balonu

360 Fr. Faktor

se dostane 1—2 zárodky, jež sé rozmnoží a obsah nádoby se zakalí.
Hlavní námitka proti methodě Miguelověé jest, že se předpokládá,
aniž by pravdivost něčím zaručena byla, že pouze 1 nebo 2 zárodky
do bouillonu se dostanou, ač se může státi, že celá skupina mikro-
organismů tam přijde.

Po zavedení způsobu pěstování bakterií na plotnách gelatinových,
upotřebeno toho dle Kocha též pro bakteriologickou analysi vzduchu.
Do sklíčka hodinkového, 9 cm. v průměru majícího a při teplotě 170 až
180“ sterilisovaného, naleje se sterilisovaná gelatina, jež se vystaví
po určitou dobu napadání mikroorganismů se vzduchu. Pak se sklíčko
pokryje přiléhajícím víčkem a dá do thermostatu. Vyvinuté kolonie
se sečtou a z čísla obdrženého dostane se měřítko pro množství mi-
kroorganismů ve vzduchu.

Důkladnější způsobu Kochova jest methoda, kterou vypracoval
Hesse a dle níž možno i kvantitativně vzduch na mikroorganismy
zkoušeti. K bakteriologické analysi vzduchu slouží roura, která má
délku 70 cm. a v průměru 3'5 cm. Na jednom konci roury, který jest
na zevnějšek rozhrnut, se navleče gumový poklop, opatřený otvorem
o průměru 1 cm. Na poklop protržený přijde druhý poklop celistvý.
Do roury dá se pak přirozené množství (asi 50 gr.) gelatiny, načež
se druhý konec uzavře kaučukovou zátkou, opatřenou otvorem, do
kterého se vpraví rourka 1 cm. široká a 10 cm. dlouhá, jež skrývá
dvě zátky bavlněné. Vnitřní zátka bavlněná slouží k poslednímu za-
držení mikroorganismů ze vzduchu a druhá pak ku zevnější straně
obrácená má ten účel, by se zabránilo možné znečistění. Tak připra-
vená roura sterilisuje se po dobu 2 hodin v páře vodní.

K sterilisování slouží válec plechový 1 m. vysoký a 15 cm. v prů-
měru mající. Hořejší okraj válce má žlábek, do kterého zapadá po-
klop kuželovitý. By se zamezilo sálání tepla uvnitř nahromaděného,
jest zevnější stěna válce i poklopu pokryta povlakem plstěným. Do-
lejší čásť válce má uvnitř vložený rošt a pod tím připevněna jest ná-
doba vodou naplněná, jež se ve var uvede.

Ze sterilisačního přístroje vyjmutá a ochladlá roura, dokud ještě
jest v ní gelatina tekutou, se otáčí kolem osy a při tom též pohybuje
se ní v pravo v levo, by se gelatina na vnitřní stěně roury stejno-
měrně rozdělila, což se děje tak dlouho, až gelatina úplně stuhne.
Stuhnutí se urychlí, když se rourou pracuje pod výtokem vody z vo-
dovodu. Na zevnější straně roury lpící mikroorganismy se usmrtí tím
způsobem, že se roura vloží do 1“/, roztoku sublimatu a v tom po-
nechá se asi 1 m. ležeti.

Bakteriologické studie. 961

K pokusu úplně připravená roura se pak buď za použití stojanu,
jaký fotografové užívají, aneb jiným opatřením přivede do polohy vo-
dorovné. Rourka, jež ční v kaučukové zátce, se spojí s aspiratorem,
k čemuž pohodlně slouží dvě lahve, z nichž jedna jest vodou napl-
něna a druhá prázdná. Odejme-li se z roury celá poklopka kauču-
ková, uvede se potom i v chod aspirator. Ssání vzduchu se provádí
takovou rychlostí, že během 2—3 minut prossaje se 1 1. vzduchu. Ve
vzduchu obsažené zárodky dopadnou v rouře na gelatinu a vyvinou
se tam v isolované kolonie, jež možno nejen pohodlně sečítati, ale
1 dále prozkoumati. By se kolonie vyvinuly, přijde roura do thermo-
statu o stálé temperatuře 20—219 C. a 3. neb 4. dne se provede jich
sčítání a rozbor. Pokusy jsou pak tehda správnými, když ';—'/,
roury, počítaje od konce, v němž zátka jest zasazena, nevykazuje žád-
ných kolonií.

Zda-li bavlněná zátka vnitřní, v rource s aspiratorem spojené
uložená, též mikroorganismy obsahuje, jsem zkoumal, že jsem ji při-
vedl do gelatiny a tuto vylil na skleněné plotny. Nikdy však nenalezl
jsem v ní.zárodků zachycených.

K filtrování vzduchu použil R. J. Petri písku přirozeného
neb skleněného. Písek důkladně promytý a nečistot přimísených
zbavený usuší a potom proseje se sítem s otvory, jichž strany měří
0:5 mm. Poněvadž ale obdržený písek má mnoho přimíseného prachu,
dlužno ho dáti na síto, kde obnáší strana otvoru 0*25 mm. a. pro-
padlý písek se upotřebí. Hrubší písek není radno bráti, poněvadž tím
povstávají mezi zrny velké mezery a při ssání vzduchu by se státi
mohlo, že by zárodky prošly.

Písek k filtrování vzduchu určený přijde do skleněných rourek,
jež mají délku 9 cm. a průměr 1:5—1:8 cm. Do středu roury vloží
se dvě přepážky z drátěné sítě, jež má v 1 Dem. 1600 otvorů. Pak
se dá do polovice roury vrstva písku o výšce 3 cm. a hořejší plocha
písku drátěnou sítí se pokryje. Naposled uzavře se roura zátkou ba-
vlněnou. Podobným způsobem naplní se i dolejší díl roury, načež se
zůstaví sterilisaci při 180%. Pro aspirování vzduchu vpraví se na mí-
stě dolejší zátky bavlněné zátka kaučuková s rourkou bavlnou uvnitř
opatřenou, jež spojí se s pumpou buď ruční nebo vodní. Spojení se
obstará patentovaným kaučukem nebo rourou olověnou. Má-li se za-
počíti se ssáním vzduchu, odejme se hořejší zátka bavlněná a filtrem
se nechá projíti jisté množství vzduchu v určité době. Když jest
aspirování ukončeno, odejme se zátka kaučuková a oba konce se
uzavrou bavlnou. Po provedení pokusu mají se co možná nejrychleji

362 Fr. Faktor

smísiti filtry pískové s gelatinou, k čemuž slouží skleněné misky prů-
měru 9 cm. s přiléhajícím poklopem. Bavlněná zátka z rourky se
odejme a čerstvě vypálenou pincettou odstraní se drátěná síťka, jež
se nechá spadnouti do misky, kam i čásť pískového filtru přijde. Na
to se ještě do 38—4 misek rozdělí filtr pískový hořejší, kterým nejprv
vzduch prošel a podobně stane se i s filtrem spodnějším. Je-li písek
do misek rozdělen, musí se do těchto přidati ještě gelatina. Po vylití
gelatiny nechá se písek gelatinou prosáknouti a pak se hledí pohyby
v gelatině stejnoměrně rozděliti. Když gelatina stuhla uloží se do
thermostatu a po několika dnech přikročí se ku sčítání vyvinutých
kolonií. Ku konci i rourka, v níž se písek nalézal, vyleje se gelatinou.

Při sčítání kolonií seznal jsem, že v spodním filtru pískovém
nezadržel se žádný mikroorganismus a totéž platí i o rource samé.

K filtraci vzduchu použil jsem též skelné vlny. Rourka skleněná,
15 cm. dlouhá a 0'9 cm. v průměru mající, jest na dvou místech zú-
žena. Nad první zúženinu přijde zátka ze skelné vlny, která jest vol-
nější a lehčeji dovnitř vpravena než zátka druhá, jež sloužiti má ke
kontrolle a pak k úplnému zachycení mikroorganismů první zátkou
nezadržených. Oba konce roury ucpány ještě zátkami bavlněnými.
Sterilisování roury provede se při 160—18090.

Pred pokusem postaví se roura svisle a zavedlo-li se spojení
S pumpou ruční, odejme se hořejší zátka bavlněná. Po prossátí vzdu-
chu přenesou se obě filtrační zátky do skleněných kolb většího ob-
jemu, sterilisovaných při téže teplotě jako roury. Do kolb na to přidá
se patřičné množství stekucené gelatiny. Filtrační zátky se důkladně
s gelatinou promíchají, by se co možná stejnoměrně rozdělily, aniž
by se při tom bubliny utvořily. Za přítoku vody se nechá gelatina
stuhnouti a kolby pak uloží se do thermostatu, načež kolonie vyvi-
nuté se sečtou a zkoumají. K způsobu tomuto hodí se mnohem lépe
veliké baňky Erlmayerovy, než obyčejné balony, poněvadž při
zkoumání kolonií velké ulehčení nastane.

Vedle filtrů nerozpustných upotřebil jsem k filtraci vzduchu
i filtry rozpustné. H. Fol užil již r. 1885 jako filtru rozmělněného
chloridu sodnatého a prof. A. Gautier rok na to odporučoval siranu
sodnatého vody prostého. Vedle posledního použil jsem k últraci
vzduchu též cukru krystalovaného, písek zvaného. Jelikož ale kry- ©
staly byly dosti velké, musil jsem je ještě rozmělniti a pak prosel
je sítem, jež má 30 nitek na 1 cm. (Co prošlo, prosíváno na sítě,
jehož 1 cm. má 440 otvorů a zde obdržená propadlá čásť proseta
na sítě obsahujícím 625 otvorů na 1 cm. Obdržený drobný písek

Bakteriologické studie. 905

použit k filtraci. Do roury skleněné, 20 cm. dlouhé a 0*8 cm. v prů-
měru mající, dal jsem nad zúženinu bavlněnou zátku a na tu písek
cukrový ve výšce 8 cm. Oba konce roury uzavřel zátkami bavlně-
nými a pak rouru dal do sušárny, kde se však cukr karamelisoval
a slabě nahnědlou barvu obdržel.

Po sterilisování upotřebena roura k aspiraci vzduchu, jež ob-
"staráno pumpou ruční nebo vodní. Filtr cukrový se zárodky ze vzduchu
musel býti rozdělen ve výživnou gelatinu a to jsem provedl tak, že
na desky skleněné jsem nejprv obsah rourky vysypal a potom roz-
topenou gelátinu přidal a vše řádně promíchal. Cukr rozpustil se
v. gelatině a po stuhnutí ploten gelatinových vložil jsem tyto ve vlh-
kou komoru a nechal při temperatuře 20—219 C. Vyvinuté kolonie
pak sečetl a zkoumal.

Provedl jsem též pokus, že nechal jsem vzduch bublati rozto-
penou gelatinou, v které se mikroorganismy zadržely. Ve vodní lázni
udržované při teplotě 30—359 C, nalézaly se vnořeny tři zkoumavky,
naplněné do polovice gelatinou a rourkami spojené mezi sebou. Rourky
delší jdou až na dno eprouvett a v poslední třetí zkoumavce opa-
třena jest rourka, jež nalézá se ve spojení s aspiratorem, zátkou ba-
vlněnou, která měla zadržeti poslední gelatinou snad nezachycené
zárodky.

Poněvadž se mi při jednom pokusu utvořilo za provádění vzduchu
mnoho pěny, přidal jsem při pokusu následujícím ku gelatině steri-
lisovaný olej olivový a tím zamezeno nepříjemné tvoření se pěny. Po
aspirování vzduchu vylit obsah každé zkoumavky na dvě hodinková
sklíčka o průměru 9 cm. a nejen vylitá gelatina, ale i eprouvetty
uschovány do thermostatu k zjistění vývinu mikroorganismů. Zátka
kontrolní vnesena do gelatiny a tato vylita na plotnu.

Upozorněn byv panem profes. Fr. Štolbou, užil jsem dle jeho
návrhu k aspirování vzduchu byretty Gay-Lussacovy. Dyrettu Gay-
Lussacovu vysušenou a bavlněnou zátkou uzavřenou nechám steri-
lisovati v ohřívárně při teplotě 180%. Po dvouhodinném pálení naplní
se přiměřeně byretta sterilisovanou vodou. Do širšího ramene byretty
vpraví se kaučuková zátka sterilisovaná, v níž nalézá se otvor, do
kterého zasazena jest rourka, která v konci zasahujícím do byretty
má zátku bavlněnou, sloužící k zachycení mikroorganismů. By ze ze-
vnějšku nenastalo znečistění, jest rourka v zátce zastrčená, rozšířena
v kuličku, která vycpána bavlnou. Upravená byretta vpraví se na
1 hodinu do parní lázně a potom použije se k aspirování vzduchu.
Ssání děje se pozvolna a bubliny vzduchu musí pronikati vysokou

364 Fr. Faktor

vrstvou vody, v které se mikroorganismy zadrží. Voda potom rozdělí
se do gelatiny nebo agaru, z kterých se plotny zhotoví a na nich vy-
vinuté kolonie sečtou i stanoví.

Byretta pak ještě se vyleje gelatinou a zátka kontrolní se vpraví
do téhož ústředí.

Podle způsobů uvedených vykonal jsem bakteriologické analyse
vzduchu, aspirovaného na dvoře c. k. české polytechniky v Praze.
Prostora jest tu rozsáhlá a výška, v níž vzduch čerpán, obnášela
1 m. 10 cm.

Dne 26. ledna r. 1889 dle methody Hesseovy ssát vzduch rourou
80 cm. dlouhou, jejíž světlý průměr obnášel 3:5 cm. Průměr otvoru
gumové poklopky měřil 1 cm. Aspirace prováděna pomalým výto-
kem vody a v 30 minutách prossáto 10 litrů vzduchu.

Dne 29. ledna zkoumány kolonie vyvinuté, jichž napočtěno 4
a při tom nalezeny ve 3 bakterie a ve 4 plísně. Vzdálenosti v cm.,
v nichž usadily se mikroorganismy od vstupu do roury, jsou: 2"j,
em. bacilly, 3"/, bacilly, ("/, a 11'/, plísně, 12 kokky, 14 plíseň, 19
bacilly, 25 a 28 cm. plísně.

Přihlédneme-li ku vzdálenostem blíže, shledáváme v tomto
i v následujících případech, že nejdříve usadí se bakterie a dále od
vchodu roury plísně zaneseny jsou.

Dne 29. ledna prossáto rourou, týchž rozměrů co v prvním po-
kuse uvedeno bylo, od 1 h. do 1 h. 20 min. 10 litrů vzduchu. 1.
února napočtěno 9 kolonií, z nichž jsou složeny 4 z bakterií a 5
z plísní.

29. března od 3 h. 15 min. do 3 h. 45 min. aspírováno 10 litrů
vzduchu. 1. dubna stanoveno 11 kolonií. Shledány pak v 8 koloniích
bakterie a ve 3 plísně. Kolonie nalézají se ve vzdálenostech od vstupu
do roury: 2 cm., 2'/;,, 4, 4'/,, 44, (zkapalňuje gelatinu), 5'/, bakterie
T, 10",, 10%, 20 cm. plísně.

30. března prossáto od 12 hod. 38 min. do 1 h. 8 min. 10 litrů
vzduchu a 3. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých obsahovaly 3 bak-
terie a 4 plísně.

Vzdálenosti kolonií v cm. jsou: 3 saccharomyces, 11 bacilly,
tvořící mazlavý povlak, 12 saccharomyces a pak plísně 13'/,, 15'/,,
20,139 C0 :

31. března v 28 minutách od 6 hod. 5 min, do 6 h. 33 min.
večer čerpáno 10 litrů vzduchu. 4. dubna nalezeny 4 kolonie a tu ve
2 bakterie a ve 2 plísně. Odlehlosti jich obnáší 12'/, cm. bakterie,
14'/, torula, 19 a 25'/, cm. plísně.

Bakteriologické studie. 365

Po dobu co aspirován vzduch nechal jsem vedle misku S vy-
litou gelatinou vystavenou napadání mikroorganismů. Čtvrtého pak
dne napočtěno 12 kolonií, z nichž obsahovalo 6 bakterie a 6 plísně.

1. dubna v době 30 minut od 12 hod. 30 min. do 1 hod. od-
polední 10 litrů vzduchu prossáto rourou. 4. dubna vyrostly 4 kolonie
bakterií a 9 plísní; dohromady 15 kolonií. Vzdálenosti jich jsou 2';
cm., 5'/, kokky, 6 saccharomyces, 11 kokky; 15'/,, 19, 19, 20'/,,
2 20:1, 20, 30'/2- 33'/, cm. plísně.

3. dubna prossáto filtrem ze skelné vlny 40 litrů vzduchu v 10 m.
od 3 h. do 3 h. 10 min. ruční pumpou. V balonech vyvinulo se po
5 dnech t. j. 8. dubna 63 kolonií a z toho byly v 6 bakterie a v 57
plísně.

3. dubna. V rouře, 10 cm. dlouhé a 1'5 cm. mající v průměru,
byly 2 pískové filtry, každý 2:5 cm. vysoký. V 10 minutách od 3 h.
40 m. do3h. 50 min. prossáto 35 litrů vzduchu a nalezeno 8. dubna
33 kolonií, z kterých připadá na bakterie 8 a na plísně 25.

Vzduch v obou posledně uvedených případech brán z ulice Res-
slovy hned po kropení ulice vykonaném.

3. dubnave30 minutách od 3 h. 15 m. do 3 h. 45 m. prossáto
rourou na dvoře techniky 101. vzduchu. 8. dubna shledáno 13 kolonií,
z čehož připadá bakteriím 5 a plísním 8. Vzdálenosti kolonií jsou :
3!/, cm. dlouhé bacilly, 7%/, krátké bacilly, 8*/, sarcina, 9"/, plíseň
se žlutým středem, 10'/, plíseň s hnědým centrem, 12"/, plíseň též
uprostřed barvy hnědé, 13'/, diplococcy, 16%, torula, 23 plíseň s hnědým
středem, 25"/, plíseň barvy žlutozelené, 217"/, plíseň tmavozelená,
27%/, plíseň žlutá, 35 cm. plíseň bílá.

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů miska
s gelatinou. 6. dubna sečtěno 27 kolonií bakterií a 12 plísní. Z ko-
lonií bakterií bylo 8 gelatinu zkapalňujících v kterých stanoveny dlouhé
bacilly.

Jak z tohoto tak i v ostatních případech jest vidno, že při
volném napadání mikroorganismů na plotnu gelatinovou obdrží se
vždy více bakterií než plísní. Spočívá úkaz ten v tom, že bakterie
jsou těžší plísní a následkem větší tíže snáší se snadněji dolů než
plísně.

6. dubna od 12 h. 30 min. do 1 h. odpolední prossáto 10 litrů
vzduchu. 9. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých 6 bakterie a 1 plíseň

obsahovaly.
Vzdálenosti jsou tyto: "/„ cm. bacilly, 1 a 1"/, cm. kokky, 1"/,

a 2"/, cm. krátké ale široké bacilly, 5 plíseň, 6*/, cm. krátké bacilly.

366 Fr. Faktor

8. dubna v 35 min. od 1 h. 36 m. do 2 h. 11 m. aspirováno
10 litrů vzduchu. -11. dubna provedeno sčítání. Vyvinulo se 14 ko-
lonií, z kterého čísla přísluší 4 bakteriím a 10 plísním. Odlehlosti
jich v cm. vyjádřené vykazují tento přehled: 3 cm. plíseň, 4*/, sarcina,
534 6%, T, 7/4, T, plísně, 9 a 14, kokky, 16 plíseň, 16 bacilly,
281/,, 28%, a 33"/, plísně.

9. dubna opět upotřebeno k bakteriologické analysi 10 litrů
vzduchu, který čerpán 31 minut od 4 h. 49 m. do 5 h. 20 m. odp.
Třetího dne t. j. 12. dubna stanoven počet kolonií. Z 14 kolonií na-
lézají se ve 3 bakterie a v 11 plísně. Rozdělení v rouře jest násle-
dující: 3 cm. torula, 5 plíseň, 6"/, sarcina, 8'/,, 9'/,, 10%., 11, 18,
20 plíseň, 22"/, bacilly, 31, 35, 37, 46'/, cm. plísně.

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů
plotna gelatinová o ploše 63:6 [] cm. 12. dubna při sečítání obdrženo
25 kolonií bakterií a 12 plísní.

10. dubna během 30 minut od 1 h. 59 min. do 2 hodin 29 min.
čerpáno 10 litrů vzduchu. 13. dubna shledáno vyvinutých kolonií 16;
z těch obsahují 4 bakterie a 12 plísně. Počet kolonií 16. dubna se
nezměnil. Odlehlosti kolonií, počítaje od vstupu do roury, jsou 4 cm.
bacilly gelatinu zkapalňující, 6'/, žlutavá kolonie složená z bacillů ©
dlouhých, 12"/, plíseň, 13%/, žlutavá kolonie obsahující bacilly, 15%/,,
16"/,, 18,,18"/, plísně, 18*/4 bacilly, 22, 26, 28, 295/,, 31, 34 35
cm. plísně.

11. dubna aspirováno v 27 minutách od 4 h. 13 min. do 4 h.
40 min. 10 litrů vzduchu. 15. dubna sečtěny 2 kolonie bakterií a 9
kolonií plísní ve vzdálenostech '/, em., */„, bakterie 2, 2',, 3",, 5
6 bacilly, 1"/,, 9, 11, 36 cm. plísně.

28. dubna upotřebeno k analysi 10 litrů vzduchu. Ssání jeho
trvalo po 30 min. od 6 h. do 6 h. 30 m. večer. 2. května stanoveno
vyvinutých 5 kolonií bakterií a 2 plísně a sice ve vzdálenosti 2 cm.
bacilly, 4 saccharomyces, 11'/, krátké ší. v řetízkách po 3—4
jednotnících, 15, 16 plísně, 17 diplokokky, 35 em. diplobacilly.

Na misce s gelatinou, jejíž plocha, okna ih 63:6[] cm. nale-
zeno 50 bakterií a 9 plísní.

29. dubna v 30 min. od 10 h. do 10 h. 30 m. aspirováno 10
litrů vzduchu. 2. května zkoumán vzrůst mikroorganismů zadržených
a nalezeny 1 kolonie bakterií a 3 kolonie plísní ve vzdálenostech 3, 4,'
5, 15 cm.

30. dubna čerpáno po 30 minut od 1 hod, 30 m. do 2 h. 10
litrů vzduchu. 3. května stanoven počet kolonií a stanoveno jich 9,

3

Bakteriologické studie. 961

z kterých obsahovaly 2 bakterie a 7 plísně. Uspořádání kolonií uvnitř
roury bylo toto. Ve 2 cm. kokky, 2"/, plíseň, 3'/, saccharomyces, 5,
12,19, 39, 51 cm. plísně.

1. května od 1 hod. 45 min. do 2 h. 15 m. tedy v 30 minutách
aspirováno 10 litrů vzduchu. 4. května shledáno vyvinutých kolonií
6; 2 byly kolonie bakterií a 4 plísně. Vzdálenosti jich jsou 2 cm.
plíseň, 2"/, bacilly; 5 bacilly, 8, 18"/,, 43 cm. plísně.

1. května v 15 min. od 2 h. 26 min. do 2 h. 41 m. prošlo
filtrem pískovým, majícím 5 cm. výšky a 15 cm. průměr, 50 litrů
vzduchu. Na 5 skleněných misek o průměru 9 cm. rozdělen filtr ho-
řejší 2:5 cm. vysoký. 6. května při sčítání vykonaném nalezeno 82
kolonií, z čehož připadá na bakterie 29 a na plísně 53.

V spodním pískovém filtru neobjeveno žádných mikroorganismů
a totéž shledáno v rouře samotné, která po pokusu gelatinou vy-
lita byla.

1. května použit k filtrování vzduchu zrněný cukr. V rource
20 em. dlouhé byla vrstva cukru 8 cm. vysoká o průměru 0:8 cm.
V době 15 minut od 2 h. 45 m. do 3 hodin prossáto cukrem 100
litrů vzduchu. Na gelatinových plotnách nalezeno 6. května 193 ko-
lonií, z čehož připadá na bakterie 57 a plísně 196.

9. května dle způsobu Hesseova v 30 min. od 8 h. do S h.
90 min. vzato 10 litrů vzduchu. 13. května pak nalezeny 2- bakterie
a 10 plísní ve vzdálenostech 4 a 6 cm. bacilly, 10'/,, 11, 18, 19,
28'|,, 32, 93'|5, 34'/,, 42"/,, 45'/, cm. plísně.

9. května podrobeno aspiraci 10 litrů vzduchu, který prossát
během 30 minut od 10 h. do 10 h. 30 m. Při sčítání vykonaném
15. května shledáno 5 kolonií a to 1 bakterie a 4 plísně. Vzdálenosti
kolonií jsou 13 cm. plíseň, 14 saccharomyces, 15, 24, 41 cm. plíseň.

9. května prossáto v 30 min. od 12 h. 30 min. do 1 h. odpo-
lední 10 I. vzduchu. 15. května sečtěno 9 kolonií, z kterých obsaho-
valy 2 bakterie a 7 plísně. Jich odlehlosti jsou '/„ cm. torula, 8";
a 11 plíseň, 27'/, torula, 30, 32, 33, 39'/, a 51 plísně.

12. května odpoledne od 5 do 6 hod. prossáto třemi zkoumav-
kami naplněnými gelatinou, jež při 30% udržována byla v stavu te-
kutém, 10 litrů vzduchu. 17. května při sčítání kolonií na deskách
gelatinových shledány 2 bakterie a 8 plísní.

Na desce gelatinové, v níž nalézá se zátka kontčetií(a a ve zkou-
mavkách neobjevila se žádná kolonie.

368 Fr. Faktor

Po dobu aspirování vyložena napadání mikroorganismů gelati-
nová deska o ploše 69'6 [ ] cm. Po pětidenním vývinu kolonií stano-
veno jich 46, z čehož připadá na bakterie 35 a na plísně 11.

15. května prossáto rourou gelatinou vyloženou v 30 min. od
8 hodin do 8 hod. 30 min. ráno 10 litrů vzduchu. Při sčítání kolonií
vykonaném 18. května stanoveno 11 kolonií, z kterých obsahovaly
2 bakterie a 9 plísně. Kolonie v rouře byly rozděleny, počítaje od
vstupu vzduchu do roury, takto: ve vzdálenosti 2 cm. plíseň, 4a4",
plíseň, 5 diplokokky, 6 dlouhé bacilly v řetízkách, 7, 13, 14, 20, 26,
27 cm. plísně. )

15. května od 2 hod. -45 min. do 3 hod. 15 min. aspirováno
rourou dle methody Hesseovy 10 litrů vzduchu.

18. května sečteno vyvinutých kolonií 20 a z těch připadají na
bakterie 4 a na plísně 16.

Odlehlosti kolonií jsou: 1 cm. dlouhé bacilly, 2 a 2"/, plísně,
5 diplokokky, 5'/, plíseň, 8 a 8'/, torula, 9'/,, 15'/,, 16'/;, 18, 20,
22, 24, 27, 31, 34, 40, 43 a 46'/, cm. plísně.

15. května od 4 h. do 4 h. 45 min., tedy v 45 minutách aspi-
roval 10 litrů vzduchu vodou v byrettě Gay-Lussacově. Voda,
mající mikroorganismy, rozdělena v roztopený agar a z toho vylito ©
5 ploten, jež ponechány v thermostatu při teplotě 309 C. Také by-
retta vylita roztopenou gelatinon.

20. května při sčítání nalezeno 24 kolonií, z nichž obsahovalo
T bakterie a-17 plísně. V byrettě objevily se 2 plísně, tak že dohro-
mady bylo 26 kolonií. Z bakterií stanoveny sarcina žlutá, dlouhé ba-
cilly, pak torula, saccharomyces.

16. května aspirováno dle způsobu Hesseova 10 litrů vzduchu
od 8 hod. do 8 hod. 30 min. ráno. Při sčítání vykonaném 20. května
napočtěno 13 kolonií, z kterého čísla připadají na bakterie 4 a na
plísně 9. Vzdálenosti kolonií v cm. vyjádřené jsou: 1"/,„ cm. bacilly,
2 a 5 plísně, 6 široké bacilly, 8"/, plíseň, 9 saceharomyces, 11'/, to-
rula, 15, 15, 20"/,, 21, 34 a 43 cm. plísně.

17. května dle methody Hesseovy aspirováno 10 1. vzduchu od
9 hod. 45 min. do 10 h. 15 m. 20. května napočtěno 6 kolonií.
Z těch složeny 2 z bakterií a 4 z plísní. Odlehlosti kolonií měřeny
v cm. jsou: 1 cm. bacilly, 18 plíseň, 23 bacilly, 29, 30"/; a 39 cm.
plísně. :

18. května během 1 h. 45 min. od 2h. 15 m. do 4h. promyto
vodou, nalézající se v byrettě Gay-Lussacově, 10 1. vzduchu.
22. května stanoveno na agarových plotnách vyvinutých 14 kolonií,

Bakteriologické studie. 269

z kterých nalezeny v 3 bakterie a v 11 plísně. V byrettě gelatinou
vylité nevyvinula se žádná kolonie.

18. května aspiroval 8 cm. vysokou vrstvou bezvodého siranu
sodnatého v 10 minutách od 3 h. 10 m. do 3 h. 20 m. 10 litrů
vzduchu. Na to rozpustil siran sodnatý v sterilisované vodě a tuto
rozdělil v agar, z něhož plotny vylitý. 22. května shledáno na plotnách
12 kolonií, z těch byly 4 složeny z bakterií a 8 z plísní.

18. května vystavena miska o průměru 9 cm. s rozlitou gela-
tinou napadání mikroorganismů se vzduchu od 4 h. 10 m. do 4 h.
25 m. ve výši 170 cm. nad zemí. 22. května stanoveno ve 14 kolo-
niích 8 bakterií a 6 plísní.

19. května vystavěny 2 misky S gelatinou napadání mikroorga-
nismů se vzduchu od 8 h. do 8 h. 30 m. ráno, z nichž jedna polo-
žena přímo na zem a druhá nalézala se ve výši 170 cm. 22. května
sečtěno na první misce 120 kolonií a to 86 bakterií a 34 plísní. Na
druhé misce pak nalezeno 25 kolonií, z nichž 8 obsahovalo bakterie
a 17 plísně.

19. května po dobu 15 minut od 1 h. 17m. do 1 h. 32 m. zů-
stavena miska s gelatinou naplněná ve výši 170 cm. napadání vzduš-
ních mikroorganismů. Při sčítání 22. května vykonaném nalezeno,
že ze 7 kolonií jedna obsahuje bakterie a 6 plísně.

19. května vystavěny po dobu 30 min. od 1 h. 17 m. do 1 b.
47 m. 3 misky s gelatinou. První při tom položena na zem, druhá
uložena ve výšce 170 a třetí ve výši 150 cm. 22. května shledáno na
první 23 kolonií a z těch obsahovalo 11 bakterie a 12 plísně a na
druhé misce z 11 kolonií obsahovala pouze 1 bakterie a 10 plísně
a na třetí stanoveno, že z 11 kolonií 5 skládá se z bakterií a 6
z plísní.

O výsledcích bakteriologických analys Pražského vzduchu podává
nejlepší přehled tabulka, ve které udané množství mikroorganismů
v 1000 L vzduchu obdrženo jest přepočtěním ze skutečně nalezeného
množství ve vzduchu aspirovaném.

Analyse vzduchu V 1000 1. vzduchu jest
provedena bakterií plísní © dohromady
26. ledna 1889 . . .300 400 100 ©
ZO MBA 204400 - 500 900
DOB Ia 06 2800 300 1100
BO 04300 400 700
Sl. Ara šo 200 200 400
dubna 1.. 400 900 1300

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 24

370 Fr. Faktor

Analyse vzduchu V 1000 I. vzduchu jest
provedena, bakterií plísní © dohromady
3. dubna 1889 . . . 230 110 940
S bí. 1500225 Aaa
SA 00 800 © 1300
B 8600 100 700
8 i PN č 010,0) 1000 1400
9 aa 0UU 1100 1400
JW 10400 1200 1600
11 i Ze 020) J00 1100
28 “ 00) 200 100
Zo ao VO 300 400
BD 1 edce 200 700 900
1 května 0200 400 600
r ak 29 220800 1060 1640
De eros aaa A004 S 030
9 % 5: oo 3200 1000 1200
9 : Pe 10,0) 400 500
O Roda O V ná MR VO 110) 700 900
VA VA raj Oe u DALO) 800 1000
Aa a vodě 200 900 1100
DD sh ra EU 1600 2000
JOE 08 a 000 1900. 2600
6 ADOPCE 1010) 900 1500
67 RS PE 0) 400 600
18: VE SAN ESA 0) 1100 1400
TAS O E 00 800 1200

Při volném napadání mikroorganismů se vzduchu na gelatinovou
plotnu, obdrží se, pak-li se přepočtou nalezená čísla na plochu o roz-
měru 100 cm. tyto výsledky.

Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100'Ocm. plochy napadne

dne vystavena m. © bakterií plísní | dohromady
31. března 1889. . . 28 6 6 12
a5,dubnaj (ls 4-290 20 12 39
DMO KL all 2D 12 31
98. M 0 50 9 59
12- května „006 401) 35 11 46
VO ZDOLA REK 12 9 21
O BCM É 030 135 53 188

194x A o 1 9 10

Bakteriologické studie. BYMÍ

Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100Ocm. plochy napadne

dne vystavěna m. bakterií — plísní | dohromady
197"května 1889... .30 17 18 35
TSR M30 1 15 16
OP ea 6020 T 9 16

O mikroorganismech ve vzduchu se vyskytujících soudí se, že
pochází z povrchu zemského, od něhož se případně oddělí a do proudu
vzdušného přijdou. Účinkem tíže nebo srážkami atmosferickými jsou
opět strženy k zemi, kde se uloží, a přišly-li na příznivou půdu, usadí
se tu, různá stadia vývinu prodělají a příležitostně opět novou cestu
do vzduchu nastoupí. Dle uvedeného dá se předpokládati, že jedině
vzduch nad šírými oceany jest prostý mikroorganismů. Když přibli-
žujeme se k pevnině, začnou se mikroorganismy objevovati a vedle
vzdálenosti země i směr panujících a z pevniny vanoucích větrů má
vliv na množství zárodků. Fischer, který na své cestě do Západní
Indie mnoho bakteriologických analys vzduchu provedl, shledal, že
vzduch mořský jest nejen vůbec chudým na mikroorganismy, nýbrž
i velmi často objeví se zárodků úplně prostým. Jako při methodě
Hesseově lze konstatovati, že plísně mnohem dále při ssání vzdu-
chu dolétnou než bakterie, také i podobně z Fischerových pokusů
vychází na jevo, že ve velkých vzdálerostech od pevniny převládají

VyYY>

plísně nad bakteriemi, poněvadž tyto co těžší dříve do vody dopadnou.

2. Bakteorolosické zkoumání sněhu Pražského.

Bakteorologické zkoumání sněhu na mikroorganismy děje se po-
dobným způsobem jako zkoumání vody. Do sterilisované zkoumavky
nabere se sníh, načež se nechá roztáti, za kterým účelem přijde
zkoumavka s obsahem do vodní lázně 30% teplé. Je-li všechen sníh
ve vodu přeměněn, promíchá se kapalinou, by se docílilo co možná
stejnoměrného rozdělení zárodků. Na to se odměří sterilisovanou
pipetou 05 a po druhé 1 cm“ vody táním sněhu obdržené, která
množství se pak vpraví do zkoumavek roztopenou gelatinou naplně-
ných. Smíchání gelatiny se sněhovou vodou se docílí pohybem zkou-
mavky v různých směrech nebo za použití platinového drátu, načež
se obsah zkoumavek vyleje na skleněné desky. Po stuhnutí vrstvy
gelatinové dají se plotny do vlhké komory a s touto do thermo-
statu. Po třídenním zahřívání sčítají se vyvinuté kolonie. K usnadnění
sčítání berou se k rozlévání celatiny plotny, které jsou rozděleny rý-
hami v ně vrytými ve čtverečky anebo má-li se sčítání provésti a Ge-

24%.

22 Fr. Faktor

latina rozlitá jest na plotně dílky neopatřené, dá se nad gelatinovou
vrstvu skleněná deska dělená a pomocí té se kolonie spočítají. Není-li
kolonií příliš mnoho, sečítají se po sobě všechny; je-li však kolonií
nad míru, sečtou se kolonie na různých místech plotny gelatinové
a sice hledí se taková pole vybrati, by různě koloniemi poseta byla.
Z počtu sečtěných kolonií a čtverečků stanoví se přibližně číslo pro
jeden čtvereček a tím násobí se plocha gelatiny čtverce pokrývající.

Dle uvedeného prováděl jsem zkoumání se sněhem Pražským.

Dne 20. ledna 1889 brán sníh ku bakteriologickému stanovení
ze dvora c. k. české techniky. 25. shledáno, že v 1 cm? sněhové vody
bylo jednou 65 a po druhé 70 bakterií.

23. ledna napadlý sníh vzat poblíž ústavu c. k. české fakulty
lékařské. 26. ledna stanoveno, že v 1 cm? vody povstalé roztáním
sněhu nalézá se 10—102 mikroorganismy.

11. února brán vzorek na dvou různých místech Karlova náměstí
a obdrženo 14. února v 1 cm“ jednou 100 a po druhé 140 zárodků.
Vzorek vzatý u ústavu pathologického vykazuje číslo 155.

15. února napadlý sníh brán poblíž pathologického ústavu české
university. Při sčítání 18. února nalezeno v 1 cm“ sněhové vody 220
a 280 mikroorganismů. |

23. února vzat sníh ke zkoumání v místě co předešlý a při sčí-
tání kolonií, 20. února vykonaném, obdrženo 255 a 368 zárodků.

Z 28. února na 1. březen padal po celou noc sníh, z kterého
1. března připraveny gelatinové plotny. 4. března sčítány kolonie,
jež vykazují čísla 40 a 48.

15. března brán ke zkoumání sníh, jako v případu předchozím,
poblíž ústavu české fakulty lékařské. 18. března provedeno sčítání
kolonií a nalezeno jednou 161 a po druhé 170 zárodků.

Ačkoliv dosti značné rozdíly se jeví v číslicích obdržených,
přece vždy vykazují značné množství bakterií v napadlém sněhu. Roz-
díly, jevící se v rozborech sněhu z téhož místa vzatého, dají se asi
tím vysvětliti, že vánicí dostaly se do sněhu nečistoty, které ze sou-
sedních blízkých budov přineseny byly. Dá se předpokládati, že
bakterie dostanou se do sněhu již při jeho tvoření a jiný díl jich pak
teprv při padání sněhu stržen jest s sebou z atmosfery. Tím tedy dá
se vzduch podobně vyčistiti, jako pozoruje se za déle trvajícího deště,
kdy počet mikroorganismů ve vzduchu se značně zmenší. Z druhů
bakterií ve sněhu přicházejících zkapalňují některé gelatinu, kdežto
většina jich gelatinu nemění.

Bakteriologické studie. 313

8. Bakteriologická analyse ledu Vltavského.

Zmrznutím vody obdržený led jest vždy mnohem čistším než
voda, z které povstal. Absolutně čistého ledu přirozeného nikdy dostati
nelze a to tím méně, pakli se bere vedle součástí anorganických
v něm se vyskytujících ještě zřetel k mikroorganismům, jež v ledu
přicházejí, neb týž obsahuje vždy hojnost zárodků života schopných.

Pro bakteriologické zkoumání ledu oddělí se z větší kry řádně
vyčistěným kladivem několik kusů velikosti pěsti, jež se opláchnou
sterilisovanou vodou a pak vpraví do sterilisované nádoby, kde se
nechá led táti. Nahromadí-li se více cm“ vody, promíchá se kapalinou
a stou se pak dále pracuje podobným způsobem, jak naznačeno bylo
při zkoumání sněhu. Bakteriologická analyse vody táním ledu (nebo
sněhu) obdržená musí se ihned prováděti, poněvadž, obzvlášť zvýšila-li
se teplota, rychle se bakterie rozmnožují a tím chybných číslic by
se docílilo.

Vltavský led poskytuje následující výsledky :

Dne 28. ledna 1889 brán vzorek ledu pod mostem Palackého,
blíž letní stanice parníků. 31. ledna při sčítání nalezeno v 1 cm?
vody ledové 680 a 760 mikroorganismů. Zelenavé kolonie od bacilla
fluorescens liguefaciens čtvrtého dne víc jak polovici gelatinové
plochy zaujaly.

90. ledna podroben zkoumání led pod Střeleckým ostrovem

vzatý, vykazuje 2. února 1080, 1140 a 1490 zárodků.

31. ledna nad mostem císaře Františka Josefa braný led obsa-
hoval 3. února při sčítání 780 a 840 mikroorganismů,

1. února zaopatřen vzorek ledu v místě převozu pod Vyšehra-
dem. 4. února nalezeno, že v 1 cm? vody táním ledu obdržené jest
2976—3144 zárodků.

Na rozmanitost výsledku má vliv voda, jak právě bohatou byla
na mikroorganismy, nalézajíc se v stadiu mrznutí a dále i vzdálenost
břehů a poloha vrstvy zkoumané od povrchu vody a od hořejší hla-
diny lední.

Přirozený led nikdy není prost mikroorganismů. Pouze uměle
připravený led z destilované vody může poskytnouti výrobek, který
ukazuje buď velmi málo kolonií (6, 10, 14 pro 1 cm?) a často i žádných
bakterií se v něm neobjeví. Vezme-li se k přípravě umělého ledu voda
studničná, tu naskytne se případ, jaký platí o ledu přirozeném a po-

374 Fr. Faktor: Bakteriologické studie.

dobně i smíchá-li se voda destilovaná se studničnou, není výsledek
o nic lepší.

Poněvadž pak led nalézá velmi rozsáhlého upotřebení, mělo by
se vždy k tomu přihlížeti, by v případech, jako jest ochlazování
nápojů ledem, polykání jeho dle nařízení lékařského aneb přikládání
na rány, užit byl pouze led uměle vyrobený z destilované vody, neb
dokázáno jest, že pathogenní bakterie velmi dobře nízkým teplotám
vzdorují a tím snadno jich přenesení cestou naznačenou do organismu
lidského státi se může.

27.

Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den
Stormbergschichten in Sůd-Afrika.

Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel am 24. Mai 1889.

Vor einiger Zeit erhielt ich von Herrn Dr. A. Schenck in
Berlin eine Suite Pflanzenpetrefakte, welche er selbst in den Storm-
bergschichten in Sůd-Afrika gesammelt hatte; selbe haben den Vorzug,
dass bei ihnen die Lokalitáten und der Horizont gut verzeichnet sind.

Die Stormbergschichten bilden die obere Abtheilung der sog. Karú-
formation (Eguivalent des Gondwána-System in Indien) in Sůd-Afrika,
deren unterstes Glieď das vermutlich glaciale Dwykakonglomerat mit
den Bkkaschiefern (— Kimberleyschiefern) bildet, und deren Mitte
von den Beaufort beds (mit Glossopteris und Dicynodonten) einge-
nommen ist. Betreffs der Gliederung dieses Systems weise ich vor-
láufig auť Herrn Dr. A. Schenck's Darstellune in Petermann's Mit-
theilungen 1888 VIII. hin.

So weit mir bekannt, wurden aus den Stormbergschichten zuerst
Dunn *) Pílanzenpetrefakte genannt, und zwar:

Fecopteris odontopteroides Morvr.
Cyclopteris cuneata Carr.
Taentopteris Daintreei Carr.

Pecopt. odontopteroides Morr. ist jetzt allgemein unter dem
Namen Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) bekannt; Cyclopt.
cuneata Carr. ist eine zweifelhafte Form., und úber ZTaentopt. Daintreet
Carr. kann ich, da keine Abbildung vorliegt, weiter nicht schliessen.

In einem spáteren Aufsatze (Trans. « Proc. Roy. Soc. Victoria
XXIV. 1888 pp. 44—46) erwáhnt Dunn ausser den schon genannten
noch Sphenopteris elongata Carr., die in Oueenland und Tasmanien
vorkommt, in den mesozoischen Kohlenschichten; diese ist dann in
das von mir gegebene Verzeichniss noch einzuschalten.

*) Report. on the Stormbere Coalfield 1876.

316 O. Feistmantel

Da ich die von Herrn Dr. A. Schenck gesammelten Pílanzen
eingehender beschreiben und mit gehórigen Abbildungen versehen
werde, will ich vorláufig nur nachstehendes darůber mittheilen.

Die von mir unterschiedenen Arten sind:

Farme.

1. Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.)

Liegt in vielen Exemplaren vor, — die deutlich die Dichotomie
des Blattes, zusleich aber auch eine grosse Formenvariation der
Fiederbláttchen zeigen, áhnlich wie die Formen in den mesoz. Kohlen-
Schichten in Tasmanien, in den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten in
N. S. Wales und von Cachenta etc. in der argent. Republik.

Stammen aus Schichten ber dem Kohlenlager an der Indwe,
und bei Cyphergat, Stormberge, oestl. Cap. Colonie.

Auch sind einige Varietáten vertreten.

2. Thinnfeldia comp. trilobita Johnston.
Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe,
3. Asplenium comp. nedbense Bot.

Ein Fragment einer Fieder bin ich geneigt, zu dieser Art zu
stellen, jedenfalls gehort sie in die Abtheilung Asplenium.

Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indďwe, wie oben.

4. Taeniopteris Carruthersi Ten. Woods.

Es ist dieselbe Form, wie sie ursprůnelich von Carruthers als
Taentopt. Datntreet aus den mesozoischen Kohlenschichten der Tivoli-
Kohlengruben beschrieben wurde; doch unterscheidet sich diese hin-
reichend von Mc Coy's Taeniopt. Daintreet aus Victoria, so dass sie
jetzt unter obigem Namen unterschieden wird. Vielleicht hat auch
Dunn's Bestimmung Beziehung auf diese Art.

Selbe liegt in mehreren guten Exemplaren aus Schichten úber
der Kohle an der Indwe vor.

5. Taeniopteris conf. Dainíreei Mc'Coy.

Ein Exemplar, das mit den obigen zusammen vorkam, glaube
ich zu dieser Art stellen zu kónnen,

6. Anthrophyopsis sp. (comp. obovata Nath.)

Ein Bruchstick eines Blattes mit deutlich genetzter Nervatur -
(ohne Mittelrippe) von radiárer Anordnung, ist wohl in dieser Gat-
tung unterzubringen, da Unterschiede sowohl von Sagenopteris als
auch von Gangamopteris vorhanden sind. — Stammt von Cyphergat,
Stormbergschichten.

Vorláufiger Bericht úber fossile Planzen. BYMÍ

Cycadeaceen.

7. Zeusophyllites (Podozamites) elongatus Morr.
Mehrere Exemplare dieser Blátter, die deutlich an Podozamtes
erinnern, liegen vor — und zwar aus Schichten úber der Kohle an
der Indwe, und bei Molteno, Stormbereschichten.
Es wird wohl am besten sein, selbe geradezu unter der Gat-
tune Podozamites anzufůhren.

Coniferae (Ginkgoartige).

S. Baiera Schenecki n. sp.

Mehrere Blitter, welehe die Charaktere dieser Gattung tragen
und an manche rhátische Arten erinnern, so z. B. an B. paucipartita
Nath. u. a.

Stammen aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe.

Endlich ist ein Bruchstůck eines gerippten Stammes vorhanden,
das wohl eine Eguisetacee ist und z. B. an den Stamm der Schizo-
neura hoerensts Nath. erinnert.

Alle weiteren Details werden in meiner in Vorbereitune befind-
lichen Abhandlung angegeben und durch Abbildungen erláutert werden.

Nur soviel will ich noch zufůgen, dass wohl kein Zweifel dar-
úber bleiben kann, dass diese Schichten ein Analogon hnlicher
Schichten in der argentintschen Republik (Cacheuta, Mendoza), in
Tasmanien (Jerusalembasin), Hawkesbury (theilweise wenigstens) und
Wianamatta-Schichten in N. S. Wales, Ipswich- Tivoli in Aueensland,
und Rádschmahál-Schtchten in Indien darstellen, und wohl als oberste
Trias beziehw. unterster Jura (am besten Rhát) anzusehen sind.

28.

Revision der in Kolenati's Trichopteren-Sammlung ent-
haltenen Arten.

Von Fr. Klapálek, Asistent d. zoolog. Abth. des National-Museum zu Prag.
Vorgelest von Prof. Dr. Ant. Frič, den 24. Mai 1889.

Da ich an einem faunistischen Verzeichnisse der Trichopteren
Bohmens arbeite, hielt ich es fůr unerlásslich die Trichopteren-Arten
der im National-Museum befindlichen Sammlung von Fr. A. Kolenati
zu revidiren. Diese Sammlung entspricht in ihrer Anordnung genau
dem ersten Theile des Werkes: Genera et Species Trichopterorum
von Fr. A. Kolenati (Pragae 1848) und die sámmtlichen in ihr ent-
haltenen Exemplare sind Originale zu dčeser Arbeit. Aus diesem
Grunde, obwohl meine Bestimmung nur in seltenen Fállen von den
in McLachlan's Revision angefůhrten Namen abweicht, will ich hier
ein Verzeichniss derselben geben in derselben Folgenreihe, wie sie
geordnet sind, mit beigefůgten neuen Speciesnamen, als welche ich sie
bestimmt habe.

Fam. I. Heteropalpoidea.

Trib. 1. Limnophiloidea.
Gen.: Glyphidotaultus, K1ti. — Glyphotaeltus, Steph.

Spec.: Umbraculum, Klti. — punctatolineatus, Retz.
© Hagen, Kónigsbere.

Spec.: Pellucidus, Klti. (Oliv.) — pellucidus, Retz.
© Schmidt, Laibach.

Gen.: Grammotaulius, K1ti. — Grammotaulius, K1ti.

Spec.: Lineola, K1ti. = nitidus, M ůller.
© Berolin.

Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen Arten. 379

Spec.: Atomarius, K1ti. = atomarius, F.
G © Schmidt, Carniolia ;
G Fieber, Bohemia.

Gen.: Chaetotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach.

Spec.: Vitratus, Klti. (Zett.) — lunatus, Curtis.

G Berolin; © H. Scháffer, Regensburg.
Spec.: Decipiens, Klti. — decipiens, Klti.

G (sehr verdorben). Friwaldsky, Hungaria.
Spec.: Flavicornis, Klti. — favicornis, F.

© Schmidt, Carniolia; © Hagen, Kónigsberg.
Spec.: Striola, Klti. — nigriceps, Zett.

G' Scháffer, Regensbure. (Sehr verdorben.)

Gen: Colpotaultus, Klti. — Colpotaulius, Klti.
Spec.: Excisus, Klti. = incisus, Curt.
© Berolin.

Gen: Gonmotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach.

Spec.: Vittatus, Klti.— vittatus, F.
Drei S und ein © Kolenati, Bohemia.
Spec.: Flavus, K161i. — vittatus, F.
© Kolenati, Bohemia.
Spec.: Fenestratus, Klti. — auricula, Curt.
G Silesia; © Scháffer, Hungaria.
Spec.: Trimaculatus, K1ti. — trimaculatus, Zett.
G' Schónherr, Lapponia mer.
Spec.: Griseus, K1ti. — griseus, L.
G, © grosse dunkelgefárbte Exemplare (G' Kolenati, Bo-
hemia, Schanzeraben, 19. V. und © Fieber, Bohemia;
© Hagen, Kónigsbere; © Dalmatia (diese beide sind
kleine nur licht gefárbte Exempl.)
Spec.: Stigmaticus, Klti. — stigma, Curt.
G Schmidt. Zirknitzer See.
Spec.: Concentricus, Klti. — politus, McLach.
G' Kolenati, Petropol.

Gen.: Desmotaulius, Klti. — Lémnopmlus, Leach.

Spec.: Unimaculatus, Meg.: sparsus, Curt.
© Schneider, Styria.

380 Fr. Klapálek

Spec.: Hirsutus, Pict. — extricatus, MeLach.
© Dormitzer, Závist 30. V.

Spec.: Fumigatus, Klti. (Ger m.) — fuscicornis, Ramb.
© Kolenati, Libussabad 30. V.

Gen: Phacopteryx, Klti. = Phacopteryx, Klti.

Spec.: Granulata, Klti. — brevipennis, Curt.
O Heger, Liineburg.

Gen.: Statkmophorus, Klti. — Anabolia, Steph. und Stenophylaz, Klti.

Spec.: Fuscus, L. — Anabolia laevis, Zett.
G, © Fieber, Bohemia; © Kolenati, Bohemia.
Spec.: Puberulus, Zett. — Stenophylax picicornis, Pict.
© Schneider, Silesia.

Gen.: Stenophylax, K1ti. — Stenophylax, Klti.

Spec.: Striatus, L. — vibex, Curt.
G H. Schátffer, Regensburg. |
Es ist, wie die Etiguette beweist, das typische Exemplar fůr die
Var. «) Tota testacea. Lčmnophilus flavescens H. Scháffer in lit.
Ratisbonae (H. Scháff!) in Kol., G. et Sp., ps. I. p. 65. Das Spe-
cimen stimmt in jeder Hinsicht mit der in McLachlan's Rev. a. Syn.
p. 136 gegebener Beschreibung ůúberein; auch d. Costalrand ist ohne
dunklere Punctirung, was fůr diese Species charakterisch ist. Es wird
hiemit Regensburg als ein neuer Fundort dieser Species sicher. ge-
stellt.

Gen.: Hallesus, Klti. Halesus, Steph.

Spec.: Digitatus, Schk, — radiatus, Curt.
Zwei G, ein © Kolenati, Petropol.

Gen.: Chaetopteryx, Steph. — Chaetopterye, Steph.

Spec.: Villosa, F. — villosa, F.
Schmidt, Brunndorf, Laibach.
Gen.: Apatanta, Klti. — Apatanta, Klti.
Spec.: Vestita, Zett. — Stigmatella, Zett.
G Schónherr, Lapp. mer.
Das Exemplar ist ziemlich gut erhalten. MeLachlan fůhrt die
Ap. vestita, Klti. als Synonym der Ap. Wallengreni, McLachl. an,

Revision der in Kolenatis Urichopteren-Sammluag enthaltenen Arten. 381

aber die Průfune der Analanhánge, welche bei Ap. stigmatella weit
verschieden sind von jenen der Wallengreni, hebt allen Zweifel auf,
dass dieses Insekt der ersteren Art angehórt. Von den in seinem
Werke angegebenen Localitáten ist die erste die Zetterstedtsche, von
der zweiten (Lapponia mer.) haben wir das Insekt in der Sammlung;
jenes von der dritten (Silesia) ist hier nicht vorhanden. Es unter-
liegt keinem Zweifel, dass Kolenati nur die Apat. stigmatella kannte.
Das Exemplar ist lichter gefárbt als die Ap. Wallengreni, obwohl
es im allgemeinen mit dieser Art úbereinstimmt. Die Vorderflůgel
sind nicht nur in der Gegend von Pterostigma, sondern auch an
dem unteren Aste des oberen Cubitus dunkler. Ihre Behaarung ist
goldgrau, und die Adern sind mit schwárzlichen Hárchen besetzt. Ich
glaube, die Kolenatis Beschreibung der Analanhánge passt ebenso
auf die Ap. stigmatella,ja vielleicht noch besser wie an die Ap. Wal-

lengreni.
Tribus 2. Phryganeoidea.
Gen.: Agrypnia, Curt. = Agrypma, Čurt.

Spec.: Pagetana, Curtis. — Pagetana, Curt.
Kablík, Sudetis.

Gen.: Anabolia, Steph.— Neuronia, Leach.

Subgenus a) Oligostomis, Klti.

Spec.: Analis, F. — ruficrus, Šcop.
G, © Kolenati, Bohemia.

Spec.: Clathrata, Hffeg c. clathrata, Kol.
© Schmidt, Laibach, Stadtwald.

Spec.: Reticulata, L. — reticulata, L.
G' Berolin.

Subgenus 6) Holostomis, Klti.
Spec.: Phalaenoides, L.

Gen: Trichostegia, Klti. Phryganea, L.

Spec.: Grandis, L. — Grandis, L.

G' Kolenati, Bohemia; © Hagen, Kónigsberg.
Spec.: Varia, Fab. varia, Fab.

© Schmidt, Laibach.
Spec.: Minor, Curt. = minor, Curt.

G' Schneider, Silesia.

3989 Fr. Klapálek: Revision d,in Kolenati's Trichopteren-Sammlung enthalt. Arten.

Tribus 3. Sericostomoidea.

Gen.: Prosoponia, Leach. — Sertceostoma, Lat r.
Spec.: Collaris, Sch k. — pedemontanum, MeLach.
G' Schneider, Silesia; G' Schmidt, Laibach.

Gen.: Notidobra, Steph. — Notidobia, Steph.
Spec.: Ciliaris, L. = ciliaris, L.
Ein G und zwei © Kolenati, Bohemia ; S Schmidt, Laibach.

Gen.: Hydronautia, Klti. — Brachycentrus, Curt.
Spec.: Maculata, Oliv. — Subnubilus, Curt.
; Zwei $ Kolenati, Petropolis.
Spec.: Albicans, Zett. = albescens, MeLach.
G © Kolenati, Petropolis.

Gen.: Spathidopterye, Klti. — Gočra, Leach.
Spec.: Capillata, Pict. — pilosa, F.
G' Kolenati, Bohemia.

Von dem Genus Aspatherium picicorne nichts mehr als zwei
Geháuse und trockene Larven vorhanden.

Gen: Goera, Hffeg. — Lepidostoma, Ramb.
Spec.: Hirta, Fab. — hirtum, F,
G' © Kolenati, Petropol; © H. Scháffer, Regensburg.

Gen: Slo, Curtis. — Beraeodes, Eaton.

Spec.: Minutus, L. — minuta, L.
G' Kolenati, Bohemia.

Gen.: Hydrorchestria, Klti. — Agraylea, Curt
Spec.: Sexmaculata, Curtis. — multipunctata, Curt.
Zwei © Kolenati, Petropol.

Gen.: Hydroptila, Dalman.— Hydroptila, Dalman.
Von spec.: pulchricornis nichts mehr ůúbrig.
Spec.: Tineoides, Dalman. sparsa, Curt.
G' Schneider, Silesia.

Ich glaube hiemit die Identitát der H. Tineoides in Kolenati's
Werke mit der H. sparsa Curtis sichercestellt zu haben.

——— oo en

OBSAH. INHALT,

Seznam přednášek roku 1889 ko- Verzeichniss der im Jahre 1889
OV CEN ee eee 60 66 BUDY abgehaltenen Vortráge. . . . 8. V.
d Pag.
- Gelakovský, Dr. Lad. Uiber den Aehrchenbau der brasilianischen Gras-
gattune Streptochaeta Schrader. Mit Taf. II. (Nr. 3.) ....... 14

— Uiber die Bliůthenstánde der Cariceen. Mit Taf IV. (Nr. 7.) . ..... 91
— 0 fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. S tab. IX. (č. 24.) .319
— Resumé des bohmischen Textes úber die phylogenetische Entwickelung

denAmentaceens Mb Lat PX. 2 Suea ala de onny are (ped e 338
E2kior 2 BeBaktetologické studie. (č. 26.) <. <.. 210 4 dle js 204 4. 359
Feistmantel, dr. Ot. Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Ao oa kat OREA OE R RVR BE V Vo NN ASK OLO POROD AD 43

— Uiber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-For-
mation in N.-Amerika, mit brieflichen Mittheilungen von Prof. Wm.
RE A ate (INA 0 INZ, Rae dear vyb PRE NS Bo o B BALE 60 leda dt'05 dua: ale) a 257
— Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uiber die geolog. und
palaeontolog. Verháltnisse des Gondwána-Systems in Tasmanien . . . 268
— Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den Stormbergschichten
ARES PULO ENTY 2 )Ei a Vataha jr Vala ae o soda je) 008 100 R AMOS AKo a 375
Hansgirg, Dr. A. Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten Durch-
forschung der Sůsswasseralgen und der saprophytischen Bacterien

1/3 lounnenůěy (AN AVB RV zoo OPP R OE BE 7000 PANE MBE 2) Co 121
Chodounský, dr. K. a Raýman, dr. B. Nová řada dusikatých derivatů glykos.
BEEAEZnetsdělenc (6182). 4. akde Name ce). s0a (Vella os Ma eh 22 114
Kafka, J. Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. Mit 2 Holzschnitten.
jap. AAA) 0 AAS 6 PROM KE o Oe C DRES ARD Da 13 S OOA A 195
Klapálek, Fr. Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen
PAOEHMA (NA 28.4 -s ee) she dpsl a) Uehte je 45 l 98,1 Sa a UNS oa ods : 318

Kovář, Fr. Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných z Ptolí ke
SACANAVINOLE TAL Ouvals (G 262) me 20020 Lao SAVA E lado tee 344

Pas.
Lerch, M. Sur un S oněné fondamental dans la théorie des ok ditfé-
rentelléss (NE 125) ka hs br oa Vedže dnes nedktm dua 81200 oseé . 180
Preis, K. Zprávy z únaly úbké laboratoře c. k. české vysoké školy Kdehnsekce,
S 2 dřevorytinami. (č. 5.)

| Hexagonalný UIuorokteman“draselnatý“ 1% 85

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podal Zoo na OL O SAR R A 86
Raýman, dr. B. a Chodounský, dr. K. Nová řada dusíkatých derivatů glykos.

Předběžné sdělení (Č8)kteiah7ue120 oudědka ee rad] (0jka 15350020 ej PASS 114

Stecker, K. Kritické příspěvky k některým otázkám vědy hudební. (č. 16.) . 216
Stoklasa, J. O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. Úást první. (č. 19.) - 288
Stole, A. O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich poměru ku or-

ganum.exkrečním. "Suab: VI (613) 65401 oc: s:e000 Vel. MÉ 183
Šule, Ot. Molekulárná váha rhamnosy. (č. 20.). . . <. < < « + « + « +- 300
— Molekulárná váha kyselin řady C4IEn—0,. (č. 21.). ...... « +. 301
Teixeira, M. F. Gomes. Sur V intésrale ji edm.. (Nr. 99) 3075000200300 „ 118
0 k k
Vejdovský, Fr. Poznámky vývojepisné. S tabulkou V. a VI. a 1 dřevorytem.
(G. ea oomolBle na u jemat: ce ihania 76 (ef neita da B6303 10í es MOS MSN: 165
Vrba, K. Kalomel ze Srbska. s tab- 1. 0br./1—5. (č. A)4 22: 3
— Realsar z Bosny. S'tabo I. obr. 6—8. (č. 2.5. © -2390 10
— 7 Pisecký Bertrandit. S 1 dřevorytem. (6. 22.) 6 < - 3. -se 304 ©
Vyrazil, J. Mineta a rula dolů Kutnohorských. (č. 15.) . . ........ . 208
Wald, F. Příspěvek ko Leo Krystalsace (C 16.) 2:2- 271
Zahálka, (0) Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru křídového.
pojí 021 oa LUN ez (7115) POR el sa de oje eo ORP A ARR ARO PA OB EB 3 c 88

— 0 nálezu hranatých valounů v Čechách. S tab. VIII. (č. 23.) . . . .307

6 ip p P Úsk 2
TISKEM DR. EDY. GRÉGRA V PRAZE 1889.

B: ČSETADE é

Sitzungsberichte

der kóniel. bohmischen

NN EK VSOSOAA

MATREMATISCH - NATUR VISSENSCHAPTLICHÉ CLASE ©

1889.
SES

VĚSTNÍK

královské

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NáUK.

TŘÍDA. MATEEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, ©

ň

Ayo sen) čb

VĚSTNÍK
„ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

ROČNÍK 1889

II. SVAZEK.

S 6 tabulkami a 10 dřevoryty.

—<=>——

V PRAZE 1890.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.

SIT UNGODKRLULTE

DER KONIGL. BOHMISCHEN

PŘOBLLOURAT L DE MLADBNOUNÁE LBN

MATEEMATISOH-NATURWISSENSGHAFTLICHÉ (LASSE,

J AHRGANG 1889

H. BAND.

Mit"6 Tafeln und 10 Holzschnitten.

—Y©=— ře
EEG S90:
ÚNIGL. BŮHM, GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.

IN COMMISSION (BEI FR. ŘIVNAC.

Seznam přednášek

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké
roku 1889.

II. půlletií.

— 6 ©

Dne %. června.
Stoklasa J.: O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu.
Milbauer E.: Mineralogická mapa království Českého.

Dne 21. června.
Sitenský, dr. F.: O poměru pohlaví u konopí — Cannabis sativa.
Safařík, dr. V.: O jednoduchém úhloměru.

Dne 5. července.
Velenovský, dr. J.: O nových rostlinách bulharských.

Dne 11. října.
Vejdovský, dr. F.: O nové zemské planarii.
Šafařík, dr. V.: O B Cassiopeiae.
Zahálka, Č.: O nové fossilní spongii.
Štolba, Fr.: Zprávy chemické.

Dne 25. října. 3
Palacký, dr. J.: O endemismu bylinstva ve Spoj. státech severo-
amerických.
Raýman dr. B. a O. Pohl: O nových sloučeninách glykos.
Pohl, 0.: O estherifikaci solmi uranitými.

| Verzeichniss der Vortráge,
melhé n den ollzungen der malhemalisch-aturmissensohattlichon (lasse

im Jahre 1889 abgehalten wurden.
LE Eo USD en Ei

— 9 ©

Den 7%. Juni.
Stoklasa J.: Úber die Natur und Eigenschaften des Monocalcium-
phosphates.
Milbauer E.: Mineralogische Karte des Kónigreiches Bóbmen.

Den 21. Juni.
Sitenský, Dr. F.: Úber die Geschlechtsverháltnisse beim Hanf—
Cannabis sativa.
Šafařík, Dr. A.: Úber einen einfachen Winkelmesser.

Den 5. Juli.
Velenovský, Dr. J.: Úber neue Pflanzen aus Bulgarien.

Den 11. Oktober.
Vejdovský, Dr. F.: Úber eine neue Landplanarie.
(Šafařík, Dr. A.: Úber B Cassiopeiae.
(Zahálka V.: Úber eine neue fossile Spongie.
Štolba F.: Chemische Mittheilungen.

| Den 25. Oktober.

Palacký, Dr. J.: Úber den Pfanzen-Endemismus in den Verei-
nisten Staaten von Nordamerika.

"Raýmann, Dr. B. « O. Pohl: Úber neue Derivate der Glykosen.

Pohl O.: Úber Estherification durch Uransalze.

VI Seznam přednášek.

Šulc, 0.: O molekulárné váze kyselin C,H,„—,0,.
Nonfried F.: Revise druhu Ancisostroma Curt.
Kušta J.: Geologické poznámky o Carbonu Kladenském.

Dne S. listopadu.

Vejdovský, dr. F.: O vývoji a morfologii nervové soustavy bi-
laterií.
Friedrich J.: O tetrachloridu olovnatém.

Dne 22. listopadu.
Hansegire, dr. A.: O některých fysiologických pozorováních rostlin.,
Weyr, dr. Ed.: O problemu projektivity v jednoduchých útvarech.
geometrických.
Lerch M.: O Eulerových integralech.
Šafařík, dr. V.: O „Mira Ceti r. 1780.“
— O zastínění Joviše měsícem 7. srpna 1889.
Kušta J.: Otisky v třetihorním jílu u Sádku blíže Žatce.
— O valounech z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Šla-
ného.

Dne 6. prosince.
Čelakovský, dr. L.: O výsledcích botanického prozkoumání Čech
BOB:
Deydler, dr. A.: O interpolaci v řadách o dvou argumentech.
Augustin, dr. F.: O pozorováních teploty vzduchu v Praze.
Machovec F.: O rovinách oskulačních křivek křivosti ploch 2. řádu.
Palacký, dr. J.: O rybách hlubin mořských v oceanu indickém.
Sucharda A.: O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvr-
tého podle pronikův s rovinou bitangentialnou.
Kušta J.: Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu
u Vřešťan blíže Bíliny.

Verzeichniss der Vortráse. VII

(Šulc O.: Úber das Molekulargewicht der Sňuren C,Hox 202.
| Nonfried F.: Revision der Gattung Ancisostroma Curt.
K ušta J.: Geologische Bemerkungen úber das Carbon von Kladno.

Den 8. November.

Ve jdovský, Dr. F.: Úber Entwickelung und Morphologie des
Nervensystems der Bilaterien.

(Friedrich H.: Úber Blei-Tetrachlorid.

Den 22. November.
(Hansgirg, Dr. A.: Úber einige pflanzen-physiologische Beobach-
tungen.
| Weyr, Dr. Ed.: Úber das Problem der Projektivitát bei einfachen
geometr. Formen.
Lerch M.: Úber Euler'sche Integrale.
Šafařík, Dr. A.: Úber Mira Ceti im J. 1780.
— Úber Jupiters Bedeckune durch den Mond am 7. Aug. 1889.
Kušta J.: Abdrůcke im tertiáren Thon bei Satkau náchst Saaz.
— Úber Gerólle aus der Steinkohle von Kroučová, Studňoves
und Schlan.

Den 6. December.

| Čelak ovský, Dr. L.: Úber die Resultate der botanischen Durch-

| forschung Bohmens im J. 1889.

Seydler, Dr. A.: Úber die Interpolation in Reihen mit zwei Argu-
menten.

| Augustin, Dr. F.: Beobachtungen ber die Lufttemperatur von
Prag.

Machovec F.: Úber Osculationsebenen der Krůmmungs-Curven der
Fláchen 2. Ordnung.

Palacký, Dr. J.: Úber Tiefseefische des Indischen Oceans.

Sucharda A.: Úber die Normalfáchen zu den Růckunesfláchen 4.
Ordnung lánes ihrer Schnitte mit Bitangentialebenen.

Kušta J.: Zweites Verzeichniss der tertiáren Pflanzen aus dem
plastischen Thon von Preschen bei Bilin.

ŠD sh Vodák adí

Pika zl Vo odradí s

ký PAPNORC Pa 8 Sodno t a

zoo o P om lol | AR

PP asovinhi "tej r A 1

k svolí s note

LEE k

ROU ŘATALNÍHA, ohář. ho zadá, "toho fn

Í , ň Ý

tab navy). Balet oatij P

ZA ah ji v ab arbailo od tož el AE

A PADÁ ur ké „oh sodtl

PTE UMS vet anuadnt

PŘEDNÁŠKY
SE Z EINÍCE UŘÍD I

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,

VORTRAGE
=. EA S LA Z DY CT EDÍ

DER

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE.

Nákladem král. české spol, nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1889.

1.
O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu.

Podává Jul. Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 7. června 1889.

Čásť druhá ).
Rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě.

O rozpustnosti a rozkladu monocalciumfosfatu vodou existují
velmi různé názory. Hrlenmeyerové známo bylo již v roku 56tém, že
monocalciumfosfat menším množstvím vody se rozkládá *). Později
v roku 1872tém publikoval E. dotýčná pozorování ve „Verhandlungen
der math. phys. Classe der Kkóniel. bayer. Academie“ 1872, 209.,
podle kterých monocalciumfosfat v poměru 1:100 vodou se neroz-
kládá. V roku %6tém pak prohlásil, že jeden díl monocalciumfosfatu
teprvé ve 700 dílech vody za obyčejné temperatury bez rozkladu se
rozpouští. Při poměru skrovnějším než 700 vylučuje se prý dical-
ciumfosfat a vzniká volná kyselina fosforečná *).

Wattenberg*) opakoval pokusy Erlenmeyerovy a shledal, že mo-
nocalciumfosfat se za obyčejné teploty již více nerozkládá použitím
144 č. vody na 1 č. soli.

Prof. Márker potvrdil nálezy Wattenbergový a poměr naznačený
plati po dnes za správný. V-novější době sdělil H. Otto“), že. již
v poměru 1:25 se monocalciumfosfat nerozkládá (při 159 C). Nález
Ottův jest úplně nesprávným, jakož i nález Wattenberesův; v obou
udaných poměrech se čistý monocalciumfosfat rozkládá. Buď nečisté
preparaty, aneb pochybené rozbory mohly zaviniti, že Otto nepostihl
rozkladu, tak nápadnou měrou se jevícího, při poměru 1:25.

1) Viz tento Věstník 1889. I. 288.
2) Jahresbericht 1857. 145.
3) Berichte der deutschen chem. G. 1876. Strana 1839,
2) Dr. H. Wattenberg: Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Super-
phosphaten. 1870.
5) Zeitschrift fůr angewandte Chemie. 1887. Sešit 20, str. 208.
1*

4 Julius Stoklasa

A. Joly*), který se také snažil určiti hranice rozkladu mono-
calciumfosfatu, stanovil poměry mezi vyloučeným dicalciumfosfatem
a vzniklou volnou kyselinou fosforečnou; totéž učinil i při mono-
bariumfosfatu ?). Celá ta velice záslužná práce nepodává nám však
pravého názoru o rozpustnosti monocalcium- a monobariumfosfatu ve
vodě. Výzkumy pana Joly-ho obmezily se hlavně na poměry od
1:25—1:50?). Ale již tento badatel opět konstatoval, že v poměru
1:25 se monocalciumfosfat rozkládá, o kterémžto sdělení Otto ničeho
nevěděl. :

Rozhodnuv se, poznovu studovati rozpustnost zmíněné soli, po-
stupoval jsem následovně: Určité množství vody odměřeno v baňce,
za stejné pokaždé teploty 15“ C přidáno odvážené množství mono-
calciumfosfatu a po 15 minut třepáno. Po 30 minutách filtrován
roztok váženým filtrem při 110% C sušeným a ve filtrátu stanovena
veškerá a volná kyselina fosforečná a kysličník vápenatý. Sraženina
byla důkladně promyta studenou destilovanou vodou, sušena při
1109 C po 36 hodin a konečně vážena.

Pokusy s preparátem čís. V. Upotřebený monocalciumfosfat

tajil :
Ca0 — 22369,
P/0; = 5668.,
HOW :58

Volné kyseliny fosforečné obsahoval pranepatrné množství
(0:014%).

Poměr 1:1. 20 gr monocalciumfosfatu vpraveno bylo ve 20
ecm* vody. Filtrat zředěn v 50 cm* a nalezeno v něm analysou:

1519, volné kys. fosforečné
49-029, veškeré kys. fosforečné
a 16249; CaO.

Odečteme-li 7:59, volné kyseliny fosforečné od veškeré, nalezneme
41:51 kyseliny, odpovídající 73669, (na 100 původní soli počítáno)
nerozloženého monocalciumfosfatu.

v) Comp. rend. 97. 1480. Jahresbericht 1883. 315.
2) Compt. rend.
3) Joly rozpouštěl ve 100 gr vody 4'02—49-01 gr monocalciumfosfatu a 0:96 až
724 gr monobariumfosfatu.
Resultaty získané nesouhlasí s nálezy mými. Autor udává čísla mnohem
větší než skutečně shledáme u monocalciumfogfatu.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 5

Rozložilo se tedy při poměru 1:1: 26349, monocalciumfos-
fatu. Vedle kyseliny fosforečné vylučuje se dicaleiumfosfat ve formě
krystallinické dle vzorce

CaH,(PO,), .H4O -HO — (CaHPO, .2H,O) +- H,PO,.

10 gr monocalciumfosfatu třepáno se 10 cm* vody; vyloučená,

- promytá a nad kyselinou sírovou k váze konstantní sušená sedlina

obsahovala v sobě

kdežto form. CaHPO,.2H; O vyžaduje

Ca0. . . 32249, 32-569,
Plobe. „444, 4128 ,
HO... 2661, 26:16 ,

100:29 100:00

Sušením při 110% C po 36 hodin ztrácí CaHPO,.2H;O vodu
a vzniká CaHPO,. Celkem nalezeno v tomto případě 14539, CaHPO,
Analysa tohoto bezvodého fosfatu dala tyto výsledky:

kdežto formule CaHPO, vyžaduje

Ca0 . . . 41-489, Ca0 . < „41189
PO. ...5236, PO 5920
BO. 6:30, LOM 46620

Dicalciumfosfat se neslučuje tak rychle s volnou kyselinou fos-
forečnou jak obecně bývá udáváno; v další stati seznáme zevrubněji,
za jakých okolností vzniká z vyloučeného dicalciumfosfatu a volné
kyseliny fosforečné opět monocalciumfosfat.

K znázornění poměrů rozpustnosti monocalciumfosfatu upravil
jsem získaná dáta tabelárně. Připomínám, že volná kyselina fosfo-
rečná stanovena byla *16—'/100 n. KOH a roztokem methyl-oranže.
Veškerá kyselina fosforečná stanovena byla solucí molybdenovou.
Dicalciumfosfat rozkladem vzniklý promýván studenou vodou a sušen
při 1109 C po 36 hodin. Získaný v jednotlivých případech dical-
ciumfosfat byl uschován a analysován. Složení použitých v jednotli-
vých výzkumech preparatů bylo následovné:

Poměr 1:1—1:25; Poměr 1:25—1:%5; Poměr 1:75—1: 100,
GAD pt 3995 41039, 41569,
POs ras B2006, z 5263 , 5254,
EPO 592 z 614, 6:03

6 Julius Stoklasa

Monocaleiumfosfat a voda v různých poměrech.

Stanoveno ve filtratu sype ě 5 == |
Rozpustilo se : i Sa ©
čr (Volnékys. K. vápena-| Veškeré | ZS ==
PPan o> ak Kosforečné (ého (Ca0) k. fosfore-| A 8: S88 |
í ZV PV OE SE 2
s. Má |
2000 20grmdyj 1:1 15) 16:24 | 4902 1453 | 2634
O 20 B 6:4 — 50:12 12-00 | 22-50
D50 0 5:6 — 51:18 103291912
Bo TB de5 5,0 = 5161 924 | 1730
Di 00 20 43 = 52:62 8:06 14:25
ZE O0 2 3:85 19002 o (55 | 1354
ONE OU MU 349 — 53:54 614 | 1110
4 „ 140 , | 1:35 | 305 | — | 5352 | 554 | 105
Da UZAV OE SZ) 2:80 — 53:75 5:28 96
ZP ko O JPOVN boož ko) 243 —= 5405 4062 84
E 20046:5 150 2:06 20:63 | 5486 d'01 6:3
230027 0:91 21:48 | 5598 1:54 23
DSO (004 0:50 — 56:32 0:77 095
Dj O25H E125 W021 — 56:40 0:36 029
S 1502001501013 2180 | 5042 |psEE 53
DO UO, 05 — 0040 (E35 =
2090059141809 |(80:035 = »»w|s=|. —
DOZOR O NULU 26 — 5652 SS = Kě
9070950.11:190|1105020 — 56:48. |neb.lzedokáz | © —
5, 95 „ | 1:195 | 4.ledkáz, 22:09 | 56:57 : =
DULAO00 2200 4 22.36 | 56:68 | ro. pl, čirý |v. se nerozlož.

Roztoky monocalciumfosfatu při poměrech 1:180—1: 190 byly
zakaleny, jasnějším jevil se roztok za poměru 1:195 a čirým byl
roztok 1:200. Roztok monocalciumfosfatu v poměru 1:200 nejeví
pražádné známky rozkladu — ale domnívám se, že i v této koncen-
traci děje se rozklad, ovšem že velmi nepatrný. — K domněnce té
vede mne zajímavá stupnice nalezeného množství volné kyseliny +fos-
forečné.

Při poměru 1:1 nalezeno — 1519; za poměru 1:25 — 385%;
při poměru 1:50 — 2069, volné kyseliny fosforečné atd. — tedy vždy
v intervalech od předchozí koncentrace —- 25 ve zředění zříme polo-
vinu (skorem) předcházejícího množství volné kyseliny fosforečné.

Poučná v té příčině jest následující tabulka, ve které jsou vedle
sebe zaznamenána množství nalezené a dle právě poznamenaného pra-
vidla vypočtěné volné kyseliny fosforečné.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. r

4

|, Vypočtěno: Nalezeno:
Poměr. 1:1 — 1519, vol. k. fosfor.
20 3.1D..9o volné kys fosfor. 385 a
P ko50 ODM E 2:06 A
stale 5 WO. : OJ ý
10070468., : 050 , ý
» 1:125 0234 » » 021 » »
-150.WII7 é Ozlona
mar 175. 00:0585' , k 0:05 , a
6:623200,010:029' 4
220010014 v :
M 00, z: Nebylo lze dokázati
p 00085, ý volnou kys. fosforečnou
PR 3300..-00017 ý
332510 0:00085 a
„o 1:350. 000042, :

Zvláštní a nemálo poutavý tento úkaz nebyl dosud pozorování
i vede nás k stanovení hranic rozpustnosti monocalciumfosfatu ve vodě.

Naše analytické methody nejsou tak citlivy, abychom ještě roz-
klad při 1:195, tím méně další rozklady dokázati mohli. V poměru
1:350 vypočísti lze přibližně 0000429; volné kyseliny fosforečné
a 0:00089/, dicaleciumfosfatu, tedy čísla naprosto nepostížitelná.

Poměr 1:200 zjevuje rozklad momocaleiumfosfatu ve stoťinách
procenta; roztok jest čirý, volnou kyselinu fosforečnou nelze více do-
kázati, a uznávám tento poměr jakožto správný pro rozpustnost mono-
caletumfosfatu ve vodě při teplotách 10—209 C.

Obsahuje-li monocalciumfosfat v sobě dicalciumfosfat, vzniklý
u přípravě '), jest roztok takového preparatu při poměru 1:200 více
méně zakaleným. "Tato okolnost mě přivádí k domněnce, že Erlen-
meyer pracoval po druhé s monocalciumfosfatem, znečištěným dical-
ciumfosfatem. Krátký počet poučí nás, že není mnoho dicalciumfosfatu
zapotřebí, aby se zjevil čirý roztok teprvé při poměru 1:00. Ku př.
preparat číslo III. tajil 0:569/, dicalciumfosfatu a rozpustilo se v úplně
čirou tekutinu 10 gr teprvé ve 3000 cm* vody. Roztok nejevil žádné
reakce (ani při 1:200) na volnou kyselinu fosforečnou, proto musíme

1) Nevysušíme-li pozorně monocalciumfosfat, prvé než-li jej extrahujeme abso-
lutním alkoholem a konečně étherem, vznikne na povrchu krystalů něco
dicalciumfosfatu, který lze jen opětným vypíráním v absolutním alkoholu
odstraniti.

8 Julius Stoklasa

předpokládati, že 0079; volné kyseliny fosforečné sloučilo se se:
01494 dicalciumfosfatu ve monocaleiumfosfat; pak by ovšem tajil|l
preparát místo 0:569/,—0:7%/, dicalciumfosfatu.

Preparat číslo III. obsahoval 56329; kyseliny fosforečné. Ná-
padně nízké množství veškeré kyseliny fosforečné, které vykazuje
monocalciumfosfat Erlenmeyerův, nasvědčuje tomu, že můj náhled!
jest správný. Erlenmeyerův preparát obsahovati musel asi 15%,
CaHPO ,

Preparat Erlenmeyerův tají: Preparat č. III. tají: Preparat č. V. tají:

Ca0. . .22199, 22319, 22-369,
P,0, . .55:82, 56-32 „ 56-68 ,
EO 282 2:000, 2123, 2158,

Nález p. Erlenmeyerův není tudíž správným a také již v tehdejší
době brán byl v pochybnost. Roku 1876 podnikli někteří badatelé
pokusy jednak s monocaleiumfosfatem (Wattenberg), jednak s rů-
znými superfosfaty, aby se přesvědčili o pravdivosti udání pana Erlen-
meyera. Jmenovitě v agrochemické laboratoři university Gůttingen
podnikl pan Wattenbere *) příslušná pozorování, i dospěl k tomu vý-
sledku, že se monocalciumfosfat nerozkládá při poměru 1: 144. Pozo-
rujme však, kterak si p. Wattenberg počínal.

Předně nestanovil volnou kyselinu fosforečnou ve monocalcium-
fosfatu a za druhé nestudoval dosti zevrubně poměry rozpustnosti.
69362 gr monocalciumfosfatu rozpustil nahodile ve 1000 em“ vody,
při čemž zřel v roztoku značnou zakaleninu, způsobenou vyloučeným
dicalciumfosfatem *) a když byl nalezl ve filtratu totéž množství kyse-
liny fosforečné (?), pravil, že se při poměru tom kyselý fosforečňan
vápenatý nerozkládá. Nyní ale nevyšetřoval ještě četnější dálší po-
měry, nýbrž přistoupil přímo k druhému jen ještě pokusu, ve kterém
rozpustil 3:4681 gr monocalciumfosfatu ve 1000 cm? vody a opět filtrat
analysoval (tedy poměr 1 : 288), a shledal 56629, kyseliny fosforečné.

To jest vše, co provedl p. Wattenberg, co podnikl za příčinou
seznání tak důležitého poměru.) P. Wattenberg ostatně později sám

1) Berichte der d. d. chem. Gesellsch. 9. S. 1839.

2) Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Superphosphaten. J. £. i
1879.

5) Zajímavé jest, že p. Dr. Max Fesca, svého času docent university Góttingen
zkoumal preparáty pana Dr. Wattenberga ve příčině absorbce kyseliny
fosforečné z monocalciumfosfatu. P. Fesca konstatoval ve dvou případech

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 9

doznává, že nastal rozklad při poměru 1: 144, poněvadž měl roz-
toky zakalené — ale domnívá se, že rozklad ten nemá žádného pod-
statného významu.

Významný jest též nález prvotní p. Erlenmeyera, dle kterého

monocalciumfosfat rozpouští se bez rozkladu při poměru 1:100; —

výrok ten odvolal později p. Erlenmeyer, přesvědčiv se, že mono-
calciumfosfat při poměru tom se rozkládá velmi znatelně.

Dle udání p. Erlenmeyera zmizí vyloučený dicalciumfosfat při
poměrech až 1:100; sloučí se totiž s volnou kyselinou fosforečnou
v monocalciumfosfat. Dále týž autor tvrdil, že vyloučený dicalcium-
fosfat při poměru 1:10 zmizí teprvé za 3 týdny při častém třepání,
kdežto při poměru 1:40 již za několik dnů. Dle provedených pokusů
nemohu i v tomto případu souhlasiti s p. Erlenmeyerem; vyloučený
dicalciumfosfat zůstává v roztoku stále vyloučen a neslučuje se se
vzniklou rozkladem volnou kyselinou fosforečnou, zachováme-li pů-
vodní koncentraci.

Rozklad při poměru 1:1.10 gr monocalciumfosfatu smíseno
s 10cm? vody; v malé baničce obsahem častěji třepáno. Po 5ti dnech
měla tekutina stejné vzezření jak na počátku; po 15ti dnech byl
obsah baňky filtrován a nalezeno 7:29, volné kyseliny fosforečné —
tedy množství, které původně při rozkladu vzniklo.

10 gr monocalciumfosfatu smíseno s 10 cm“ vody v malé baňce
(pečlivě ucpané zátkou), obsahem častěji třepáno po 120 dnů, a pak
siltrován; nalezeno 7:03%/, volné kyseliny fosforečné.

Rozklad při poměru 1:25. 4 gr monocalciumfosfatu smíseno se
100 cm? vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 3569, volné kyse-
liny fosforečné.

Rozklad při poměru 1:50. 4 gr monocalciumfosfatu smíseno
se 200 em“ vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 200%, volné
kyseliny fosforečné.

Rozklad při poměru 1:100, 5 gr monocalciumfosfatů smíseno
se 500 em“ vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 0:429%, volné
kyseliny fosforečné.

Rozklad v poměru 1: 125. 5 gr smíseno se 625 cm* vody; po
30 dnech nalezeno 0-329/; volné kyseliny fosforečné.

v preparatu p. Wattenberga 564319, P,0;, tedy 0:39, méně než-li pan
Wattenberg Ve spisu svém: „Beitráge zur agronomischen Bodenuntersu-
chung.“ Berlin 1882. zřejmě praví na straně 32té, že monocalciumfosfat se
rozkládá v poměru 1:144, ale rozklad ten že jest prý nepatrným.

10 Julius Stoklasa
|

Tyto pokusy dokazují, že V po delší době a častým třepáním me- ©
vznikl ze zplodin rozkladem vzniklých, zpět momocalečumfosfat a že ©
tudíž názor p. Frlenmeyerův není správným.

Zajímavý úkaz se objeví, pakli zředíme tekutinu, utvořenou tře-
páním monocaletumfosfatu s vodou v různých poměrech (od poměru
1:1—1: 195) vodou až do poměru 1:200. Dicalovumfosfat se v těch
případech slučuje s volnou kyselinou fosforečnou ve monocaletumfosfat,
zákal zmizí a volnou fosforečnou nelze více dokázati ami v stopách.
Roztok jest čirým,

I tato pozorování dokazují správnost přijatého mnou poměru
1:200, vyznačujícího rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě. Ovšem
lze rozpustiti vyloučený dicalciumfosfat i v koncentrovanějších teku-
tinách přidáním malého přebytku kyseliny fosforečné.

Lze se domnívati, že existují monocalciumfosfaty s volnou kys.
fosforečnou nejrůznějšího složení, ku př. 10 CaH,(PO,), . H,O—-H;PO,;
9CaH,(PO,),;. H,O + H;,PO,; 80aH,(PO,), . H,O — H,PO,") atd.,
které líší se složením i povahou.

Produkty rozštěpení těchto smíšenin jest těžko stopovati, ale.
to jest jisto, že čím více volné kyseliny fosforečné monocaleiumiosfat
v sobě obsahuje, tím více se rozpouští ve vodě bez rozkladu. Nýdrž
ani při poměru 1:1 se nerozkládá více 4 CaH,(PO,),. H,O — H,PO,.

Úvahy o rozkladu monocálciumfosfatu.

Monocaleřumfosfat se vodou rozkládá za obyčejné teploty. V kon-
centrovamých roztocích jest proces emergickým, v zředěném roztoku ocha-
buje a při poměru již 1: 200 jest tak nepatrným, že jej nelze více kom-
statovati.*)

Poměry rozkladu řídí se dle různého poměru činných molekul,
a sice vlivem hmotnosti čili massy. Od množství monocalciumfosfatu
ve vodě závisí atrakce molekul. — Rozpustnosti přibývá, kde atrakce
molekulárné ubývá. — Reakce děje se podle provedených rozborů
v celé řadě fásí.

Poměr 1:1. 4CaH,(PO,), .H,0 + H,O = 30aH,(PO,), .HLO+
— CaHPO, — 2H,O | PO,H,.

1) Nejsou to snad jednotlivá individua, nýbrž pouhé směsi.
2) Experimentem dokázáno, že se děje rozklad při teplotě 15—209 C bez vý-
bavy tepla.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 1
| Theorie vyžaduje:
| — CaHPO,. |. 13-499/,
=O.. 04
(ve formě volné H;,PO,).
Nalezeno:
=AHPO,. (0. 145 9,
BOR DU.

Dle theorte rozloží se 25-009; monocaletumfosfatu, nalezeno bylo
200-
| Poměr 1:25. 8CaH,(PO,),. H,O + H;O = 7CaH(PO,), . H4,O—
+- CaHPO, —- 2H,O — PO,H;.
Theorie vyžaduje:

—02EBO 1 6749
E05 232,
(ve formě volné H,PO,).
Nalezeno:
—WAMEO DD
BS) 603080
Dle iheovie. rozloží se 12-59/,, momocaleiumfosfatu, nalezeno ale
bylo 13-549|,.

-Poměr 1:50. 16 CaH,(PO,), .H,0+H,O=15CaH,(PO,), . HLO+
+ CaHPO, + 2H,O + PO,H;.

Theorie vyžaduje: Nalezeno:
PAMEW 3379 ao
E05 (ve formě POJH;) . 1:16, 2:06 ,

Rozlož. monocalečumfosfatu 625 „ 6:30 „

Poměr 1: 75. 32CaH,(PO,), .H,O--H,O—=31 CaH,(PO,), . H,O0+
+ CaHPO, — 2H,O I- H,PO,.

Theorie vyžaduje: Nalezeno:
BBE O oje o: 10580 1549,
P20; (ve formě PO,H,) . 081 , O5
Rozlož. monocaletumfosfatu 9:15 „ 290,

12 Julius Stoklasa

Tak fáse rozkladu následují dále, ovšem ale nalezáme čím dále
tím méně dicalciumfosfatu než skutečně se odštěpuje; příčinu lze hle--
dati v tom, že se poněkud ve vodě rozpouští. Proto také veškerá.
kyselina fosforečná jest vyšší než theorie vyžaduje a nalézáme též.
méně rozloženého monocalciumfosfatu, jak z následujících příkladů.
vysvítá:

Poměr 1:100. 64CaH,(PO,), .H.O+H,0—680aH,(PO,), .H4O —
— CaHPO, + 2H,0 + PO,H,.

Theorie vyžaduje: Nalezeno :
ČAERO: 3 oz jiho Ač a: WSB 07000
P2O; (ve formě PO,H,) . 043 , 050,
Rozlož. monocaleřumfosfatu 1:57 0-95 „

<

Konečně znázorním poměr 1: 200.

1024 CaH,(PO,),.H,O--H,O—1023 CaH,(PO,), .H,O-+-CaHP0,+
+2 HO- H,PO,.

Theorie vyžaduje: Nalezeno:
CAHPO, E A oka 0:05 % Roztok úplně čirý
P„O; (ve formě v. kys. fos.) 0021, — Reakce na v. fos. žádná.

Rozloženého monocalciumfosfatu 0:109;.

Tedy dle theorie rozkládá se při poměru 1:200 ještě 0:1"|,
monocalcitumfosfatu, množství, které našimi methodamí dokázati melze.

V grafickém znázornění v síti ze čtvercův, ve kterém ordinata
představuje poměry rozpustnosti a abscissa nalezené množství roz-
pustného monocalciumfosfatu, zříme, že křivka rozpustnosti z počátku
jest vypuklou k ose abscissi, pak jeví podobu sspymnioly a konečně
S osou splývá. —

Rozpustnost monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou ky-
selinu fosforečnou.

Zvláštní povaha monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou
kyselinu fosforečnou, jest dosahu nemalého pro seznání vlastností super-
fosfatů a jmenovitě činnosti v půdě při studiu o vzájemných konver-
gencích živin rostlinných. — Jest to karakteristický zjev, že roz-
pustnost monocalciumfosfatu jest podřízená množství volné kyseliny

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 13

fosforečné. K výzkumu připravilj sem si monocalciumfosfaty, obsahu-
jící volnou kyselinu fosforečnou tohoto složení.

Preparat A.
BO5"(ve iormě) CaH,(PO,)3 HO). . . 50:89
P,O; (ve formě volné kys. n 13,
Ca0 M AO V VO

Poměr 1:1. 10 gr preparatu třepáno s 10cm“ vody. Roztok
úplně čirý. Volné fosforečné nalezeno původní množství.

Foměr 1:1. Vpraveno 11 gr monocalciumfosfatu v 10 cm* vody;
roztok po hodinném třepání jevil slabé zakalení, ale volné kyseliny
fosforečné konstatováno původní množství.

Tedy se 4CaH,(PO,), .H,O + H;,PO, při poměru 1:1 ne-
rozkládá.

Preparat B.

P,O; (ve formě CaH,(PO,),.H,O). .53629%,
P,0, (ve formě volné kys. fosforečné) 324,
O2 o n 2100 ,

Poměr 1:25. Vpraveny 4gr preparatu ve 100 cm* vody. Roztok
byl čirý, volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství.

Poměr 1:1. Vpraveno 10 gr preparatu v 10 cm? vody. Nalezeno
volné kyseliny fosforečné — 724%, a CaHPO, —662",. |

Preparat C.
P20; (ve formě CaH,(PO,), . HO) 55:409, .
E0(vetorme; BOPEE) 1 ROD
WD O5 Ms E 21. O5 2140,

Poměr 1:50. Vpraveno 4 gr ve 200 em* vody. Roztok byl č čirý
a volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství.

Foměr 1:25. Vpraveny 4 gr ve 100 cm* vody. Nalezeno volné
kys. fosforečné = 3-26"/, a CaHPO, — 3029,.

Poměr 1:1. Vpraveno 10 gr ve 10 cm* vody. Nalezeno volné
kyseliny fosforečné — 7009; a CaHPO, — 10009.

14 Julius Stoklasa

Preparat D.
P,O0; (ve formě CaH,(PO,), . H,O) 55-969,
P203(ve, forme BOJE) 120
GA" (A1 K RC DAP 2154,

Poměr 1:75, 4 gr preparatu smíseny se 300 cm? vody. Roztok:
byl čirým. Nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné.

Poměr 1:50. 4 gr smíseny se 200 cm* vody. elozen volné
kyseliny fosforečné 1629; a CaHPO, 1289.

Poměr 1:25. 4 gr smíseny se 100 cm* vody. Nalezeno volné
kyseliny fosforečné 3469; a CaHPO, 3109,

Poměr 1:1. 10 gr smíseno se 10 cm* vody. Nalezeno volné
kyseliny fosforečné 6699; a CaHPO, 11539.

Preparat E.

PO, (ve formě CaH,(PO,), . HO) 56:09,
P205(ve forme BOJE: 0:56 ,
C402 Roo há os102005 spalo olalé 2200%

Poměr 1:100. 5 gr smíseno se 500 cm* vody. Roztok byl
úplně čirým, nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné.

Poměr 1:75. 4 gr smíseno se 300 ecm* vody. Nalezeno volné
kyseliny fosforečné 090%; a CaHPO, 0'059,.

Poměr 1:50. Smíseny 4 gr preparatu se 200 cm* vody. Na-
ezeno volné kyseliny fosforečné 1469, a CaHPO, 221"/,.

Poměr 1:25. Smíseny 4 er preparatu se 100 cm? vody. Na-
lezeno volné kyseliny fosforečné 3:10% a CaHPO, 6009.

Poměr 1:1. Bmíseno 10 gr preparatu se 10 cm* vody. Nale-
zeno volné kyseliny fosforečné 736%, a CaHPO, 12689, atd.

Poznáním povahy rozkladu zříme, že rozpustnost monocalcium-
fosfatu mění se značně přítomností různého množství volné kyseliny
fosforečné. Z výzkumů lze stanoviti následující skupiny, které se
v jistých poměrech nerozkládají.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 15

Volné kyseliny fosforečné : Maxim. rozpust. při poměru
4CaH,(PO,), .H,O--H,PO,. .704 9, 1:1
8CaH,(PO,),.H4,O—- H;,PO,. .352 , 125

160aH,(PO,),.H,O -H;,PO,. .176 „
32CaH,(PO,),.H,O--H,PO,. .087 ,
64CaH,(PO,),.H,O.-- H,PO,. .043 ,
128CaH,(PO,),.H,O--H,PO,. .023 ,
256CaH,(PO,),.H,O-—-H;PO,. .0-108,
| 512CaH,(PO,),.H,O-——-H,PO,. .0057,
(1094CaH,(PO,),.H,O -H,PO,. .0021,

n n n S né
=
DI
Ot

Rozpustnost monocalciumfosfatů, obsahujících v sobě volnou ky-
selinu fosforečnou, ve vodě lze vyjádřiti následujícím pravidlem:

Rozpouštějí se bez rozkladu v tom kterém množství vody tenkráte,
obsahují-lů v sobě takové množství volné kyseliny fosforečné, jaké
vzniká při rozkladu čistého monocale'umfosfatu 1).

! Významná to věta pro posuzování povahy superfosfatů! Nyní
| nám jasno, proč Erlenmeyer nalezl poprvé poměr 1:100 (již 049,
| volné kyseliny fosforečné zabránilo rozklad); též pochopujeme nález
p. Wattenbergsa, Otty a jiných autorů, kteří tvrdili, že se monocal-
| ciumfosfat snadno rozpouští. Ano, ale jen tenkráte, obsahuje-li v sobě
-volnou kyselinu fosforečnou. V přečetných zkušebních stanicích ně-
« meckých, francouzských a anglických stopován poměr rozpustnosti
superfosfatu a konstatováno, že lze bez obavy rozpouštěti 20 gr
v 1000 cm? vody. Souhlasím, pokud se tento nález týká superfos-
- fatů, vyrobených pouze kyselinou sírovou. Jmenovitě rozložené fos-
faty kyselinou sírovou 50“ Baumé tají vždy značnější množství volné
kyseliny fosforečné, méně ovšem superfosfaty vyrobené pomocí kyse-
liny sírové 609 Baumé, — v těchto vždy nejméně 80%, rozpustné
kyseliny fosforečné nalezá se ve formě monocalciumfosfatu. Disuper-
fosfaty obsahují velmi často rozpustnou kyselinu fosforečnou pouze
ve formě mono calciumfosfatu. Přímo po přípravě (fosfaty tající
10—859, Ca,(PO,), rozkládají se kyselinou fosforečnou 50—559 Bé)

1) Fáse procesů jsou tyto:
Poměr 1:1:

4 CaH,(PO,), . H+O + H;,PO, + HO = 3CaH,(PO,), . H,O + CaHPO,. 2H,0O — 2H;PO,
3 CaH,(PO,), . H+O + CaHPO, .2H,0 + 2H,PO, — 4CaH,(PO,).H;O + H;PO, + H„O
Poměr 1:25:

8 CaH,(PO,), . H,O + H,PO, + HO 7 CaH,(PO,),. H+O — CaHPO, . 2H,O0 + 2H,PO,
7CaH,(PO,),. H,O + CaHPO, . 2H,O —+ 2H,PO, = 8CaH,(PO,),. HO + H,PO, =- HO.

16 Jul. Stoklasa: O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu.

obsahují disuperfosfaty sice něco volné kyseliny fosforečné, ale tato'
se sloučí záhy S nerozloženým tricalciumfosfatem. © Rozpouštíme-li
při stanovení rozpustné kyseliny fosforečné 20 gr disuperfosfatu ve.
1000 cm* vody, jeví se nám tyto poměry:

Disuperfosfat se 409; rozpustné kyseliny fosforečné :
14:18 gr CaH,(PO,), .H,O:1000 cm* vody.

Disuperfosfat se 359, rozpustné kyseliny fosforečné :
12:4 gr CaH,(PO,), .H;O:1000 em* vody.

Disuperfosfat se 309, rozpustné kyseliny fosforečné:
10:6 gr CaH,(PO,), .H,O : 1000 cm* vody.

Ve všech těch případech nastane rozklad a nalezneme méně 02-
pustné kyseliny fosforečné než skutečně v disuperfosfatu se nalezá.

Zajímavé processy vznikají v půdě. — Superfosfat velmi často
nahromaděn jest v menší nebo větší kavalky; není-li řádně rozdělen
v půdě, nastane vždy rozklad při menším působení vláhy než za uda-
ných poměrů.

Přítomnost volné kyseliny fosforečné ovšem podmiňuje energii
rozkladu.

Čím více volné kyseliny fosforečné superfosfat tají, tém méně
podléhá rozkladu za působení vláhy. :

Můžeme se zajisté domnívati, že při menší srážce meteorické,
neb vlastní vláze půdy nastanou poměry — na př. 1:1— 1:50..
V případech takových chová se vyloučená kyselina fosforečná dle cha- ©
rakteru půdy. Dicalciumfosfat ve většině vzniklých reakcí rozptyluje
a rozpouští vláha v zemi za vlivu organických kyselin. Mohu již nyní
se vysloviti, ač o thematu tomto bude promluveno v jiné části,
že v půdách tajících větší podíly hydrátu železitého a železnatého,
přechází volná kyselina fosforečná v medium kořání rostlinstva méně
přístupné.

28
Einfachster Winkelmesser.

Vorgelegt von Professor A. Šafařík den 21. Juni 1889.

(Mit einem Holzschmtt.)

Hr. J. L. Soret hat kůrzlich (Archives des Sc. phys. nat. 21,
21) ein winkelmessendes Fernrohr beschrieben, in welchem die eine
Hálfte der Pupille durch eine halbirte Convexlinse eine auf ge-
(krůmmter Glasiláche auígetragene Theilung betrachtet, die andere
| Hálíte ohne Ocular entfernte Objecte durch die Theilung hindurchsieht,
| und nunmehr beide messend vergleicht.

Veranlasst durch diese Mittheilung erlaube ich mir eine áhn-
liche nur noch etwas éinfachere Vorrichtung zu beschreiben, welche
cich vor nahe 15 Jahren construirt habe, und zwar wórtlich so, wie
-ich die Beschreibung im Januar 1982 fůr mich aufcesetzt habe.

Wenn man die Peripherie eines getheilten Kreises durch Rollen
auf einer Geraden abwickelt, so úbergeht die Kreistheilung in eine
Lineartheilune, und umgekehrt, wenn man eine in aeguidistante Inter-
valle getheilte Gerade auf die Peripherie eines Kreises aufwickelt, so
wird die Lángentheilung zu einer Winkeltheilune. Natůrlich wird
man im zweiten Falle die Grósse der Intervalle und den Radius des
Kreises so gegen einander abmessen, dass die Anzahl der Intervalle
im Kreise eine ganze wird, am zweckmássiesten ein Multiplum oder
Submultiplum einer der beiden allein gebráuchlichen Kreistheilungen,
also, wenn der Kreis in Grade getheilt werden soll, 360 oder 400.

Dies kann wieder auf zweierlei Art geschehen: entweder nimmt
man den Radius des Kreises als gegeben, berechnet die Peripherie,
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 2

18 A. Šafařík

trást die gefundene Lánge auf, theilt sie in die verlanote Zahl Inter
valle, und wickelt nun die Theilung auf; oder umgekehrt: man nimmf
die Peripherie z. B. 360 mm, als gegeben an, construirt einen Kreis

vom zugehórigen Radius - — 573 mm, und wickelt auf ihn diel!
Lineartheilung auf. |
Das zweite Verfahren gestattet gegenwártig, wo billice Linear- |
theilungen von verháltlich grosser Genauickeit und Feinheit auf Me-
ball, Elfenbein, Holz und Papier massenhaft producirt werden, in Fil="
len, wo es nicht auť grosste“
Genauigkeit ankommt, ohne
Kreistheilmaschine Kreisthei-
lungen zu improvisiren. 90
mm aufgewickelt auf einen
| Kreis von 573 mm Radius“
geben einen in Grale ge-
theilten Ouadranten; 120 pariser Linien auf einen'
Kreis ven 1146 p. L. 2585 mm Radius einen in
halbe Grade getheilten Sextanten, 450 mm auf einem |
Kreise von 5730 mm Radius einen in Zehntelerade *
getheilten Octanten. Da man durch Federzirkel auch
ohne Nonius und Lupe den Radius kaum um 0:2 mm
fehlerhaft auftragen wird, so betrágt der aus dieser
Ouelle stammende Fehler des ganzen Bogens im
letzten Falle 1', fůr 19 nur 1'3". i
Ich weiss, dass dieser Gedanke nicht neu ist;

der verdiente Behrnauer (geb. 1765 zu Górlitz, ©
gest. als geh. Oberregierunesrath zu Berlin 1831)
hat ihn (bei Gelegenheit des Prioritátsstreites zwi-.
schen Liebherr und Reichenbach ůber die Urheberschaft der.
Reichenbach'schen Kreistheilungsmethode) in seinem Aufsatze: ůúber.
Theilung astronomischer Kreise (1821, Gilb. Ann. Phys. 68, 417-421)
bereits hingeworfen, mit den Worten: „Mich důnkt, dass ersteres.
[Theilung einer Kreisperipherie in eine beliebige Anzahl gleicher
Theile] werde geschehen kónnen, wenn die Kreislinie als eine Gerade
abgewickelt und so getheilt wird“. Dagecen ist mir bisher nicht be-
kannt, dass dieser Gedanke eine praktische Verwendung gefunden.
chátte. Ich habe denselben im J. 1875 zur Construction eines Ta-
schenwinkelmessers benůtzt, den ich seitdem auf Reisen immer mit-
fůhre, und der mir bei Zeichnungen von Gebiresprofilen und Land--

I
$

Einfachster Winkelmesser. 19

| schaften, bei raschen beiláufigen Distanzschátzungen u. s. w. nůtzlich
| gewesen ist.
Das erste Exemplar besteht aus einem nicht ganz centimeter-
icon Brettchen in Gestalt eines gleichschenkligen Dreieckes von
| nahe 40" Offnuneswinkel, dessen Scheitel etwa 35 mm von der Spitze
abgeschnitten ist. Die dem Scheitel gegeniber liegende Seite ist ein
Kreisbogen, beschrieben mit 1146 mm Radius, aus der Mitte der ab-
stumpfenden Geraden; auf sie ist senkrecht zur Fláche des Brettchens
ein steifer Cartonstreifen von 16 mm Breite aufgeklebt, der 8 mm
úber die Fláche hervorrast, und auf dem Innenrande eine Theilune
(von 1 Theil — 2 mm trást, deren ŠStriche von 5 zu 5 lánger aus-
| gezogen und beziffert sind, und von einem kleinen Katasterlineal mit
| Feder und Tinte úbertragen wurden.
| Auf der stumpfen Spitze des Dreieckes sitzt eine kleine mes-
singene Diopter mit Spalte von 1 mm DBreite, deren dem Auge zuge-
wendete Seite, genau úber dem Kriimmungscentrum des Gradbogens
steht. Die obere Fláche des Brettchens ist geschwárzt, in die untere
kann nahe dem Augenende ein leichter Griff eingeschraubt werden. Die
Theilstriche reprásentiren Grade, der Bogen umfasst nur 35%, da man
durch eine enge Diopter sehend schwerlich einen Winkel von mehr
als 309 úbersehen kann. Úm die Angulardistanz zwéier Punkte z.
B. Berogipfel zu bestimmen, sieht man durch die Diopter, brinst
beide Punkte in Berůhrung mit dem getheilten Rande, den einen
auf 0%, oder (bei kleinen Winkeln) einen langen Theilstrich náher der
Mitte, fixirt nun den zweiten und den zugehoricen Punkt der Scala
blickt rasch zurůck auf den Ausgangspunkt der Scala, um zu sehen,
ob man das Instrument nicht verrůckt hat, und wiederholt dies, bis
man befriedigt ist; es ist leicht 0:19 zu schátzen.

Da Scala und Objekt sehr uneleich weit vom Auge sind, so
kann man nicht beide zugleich scharf sehen; aber durch die Diopter
wird der Unterschied der Schárfe sehr vermindert, und durch ab-
wechselndes Fixiren beider vollig unschádlich gemacht.

Zur Controlle habe ich einige Šterndistanzen gemessen, indem
ich die Scala durch eine Laterne schwach beleuchtete.

čy Ophiuchi . . beob. 9944 ber. 9928' Č—O — 16

em Ursae Maj.. . . 1022 10-27 +

«B Ursae Min.. . . 1628 16:39 + 11

BO Benasi O2 20: 7 — 14
Mittel. ..— 4.

2%

20 A. Šafařík

(Die Distanzen sind aus den nur auf Bogenminuten gegebenen
Positionen von Argelanders Uranometria Nova gerechnet, kónnen
also um 1' von den wahren abweichen; auch ist die Refraktion ver-
nachlássigt, welche jedoch keinen merklichen Fehler bewirken kann,
weil ich die Sterne měglichst gleich hoch úber den Horizont wáhlte).

Auch durch wiederholte Aufnahmen an verschiedenen Tasgen,
sowie durch Rundmessen im Horizonte habe ich mich úberzeugt, dass
die Fehler bei kleineren terrestrischen Winkeln in den Zehntelgraden
bleiben, bei 1009 bis 1509 selten 1% úberschreiten, daher fůr den ge-
nannten Zweck ohne Belang sind. Ich habe auf diese Weise, indem
ich gegittertes Papier zum Zeichnen benitzte, rasch Gebiresprofile

von grosser Treue aufnehmen kónnen, viel genauer als blosses Augen- ©

mass sie liefern kónnte. Wo das Gebirge unmittelbar aus meeres-
gleicher Ebene aufsteict, wie z. B. die grossartige Kaukasuskette

gesehen von Wladikawkas im Norden, dort kann man auch Eleva- ©

tionswinkel úber der Ebene nehmen, und in 2—3 Stunden verwickelte
Gebiregsprofile von 1009 bis 1509 Ausdehnung aufnehmen, welche mit
Sextant oder Theodolit mehrere Tage Arbeit erfordert hátten, wáhrend

doch eine Ablesung auf Minuten und Sekunden fůr diese Zwecke

úberflůssie ist.

Eine zweite von mir im August 1876 construirte Form meines ©
Instrumentes hat die Gestalt eines flachen Kástehens von 12 cm Lánge,
(5 cm Dreite, 2:5 em Dicke; von den schmalen Seiten ist die eine ©
kůrzere offen, die ihr gegeniůber liegende hat in der Mitte eine ver- ©
tikale Spalte von 0:8 mm Weite; das Grundbrettchen trást auf der

Innenseite eine schmale mit dem Radius 1146 mm (von der Spalte
aus) scharf eingerissene Kreisbogennuth, in welche senkrecht zur
Bodenfláche ein 2 cm breiter klarer Glimmerstreifen von 7 cm Lánge
eingeschoben ist, auf den man mit Ziehfeder und Tusche eine Scala
von 1 d = 2 mm auígetragen hat. Hier sieht man durch die Scala
durch, und kann sehr scharf pointiren. Wenn man den Krůmmungs-
radius vereróssert, so kann man schárfer ablesen, schon weil die
Differenz der Sehweiten fůr Scala und Object abnimmt; aber mit der
Grósse nimmt die Tragbarkeit des Instrumentes ab.

Ich will noch zeigen, wie man dasselbe Verfahren wenig modi-
ficirt benůtzen kann, um das Gesichtsfeld von Fernróhren zu be-
stimmen. Auf der obern Fláche einer etwa 1 M 20 langen und
6 cm breiten Latte wurde eine Mittellinie gezogen, in dieser nahe
dem einen Ende das Krimmungscentrum bezeichnet, und am anderen,
1 M 1459 vom bezeichneten Punkte, senkrecht zur Mittellinie eine

Einfachster Winkelmesser. 21

Millimeterscala aufgeklebt. Eine zweite und etwas schmalere kůrzere
| Latte ist durch einen feinen Stift auf das Krůmmungscentrum drehbar
| aufgesetzt, und trágt am freien Ende eine feine Nadel oder einen
| schwarzen Glasfaden, welcher die Scala streift; auf der oberen Fláche
r der zweiten Latte sind zwei Y tráger, in die man das Fernrohr lest.
| Man pointirt ein geeignetes feines Object (Thurmknopf, fernen Blitz-
' ableiter), und bringt es in Contact mit dem linken, dann mit dem
| rechten Rande des Sehfeldes, dort wo er von einer durch das Cen-
| trum gehenden Horizontalen geschnitten wird; die Differenz der Ab-
| lesungen gibt den Durchmesser des Feldes, dieser multiplicirt mit
| der Vergrósserung den Winkel am Auge. Man misst hier den Sinus
| statt des Bogens, aber der Unterschied ist fůr die hier in Betracht
| kommenden Gróssen verschwindend. Bei obigen Dimensionen ist 1 mm
| der Scala — 3' Bogen. Hátte man z. B. den Radius des Šehfeldes
| zu 23 mm gemessen, so findet man 7 als Sinus — 199009" als
Bogen 1990'06".

Diese Bestimmungsweise hat von der gewóhnlichen aus der
| Durchgangszeit von Aeguatorealsternen das voraus, dass man keiner
- Uhr und kůnstlichen Beleuchtung bedarf, und weder von der Heiter-
- keit des Himmels noch von der Festigkeit der Aufstellung resp. vom
| Winde abhánst. Da man 0-1 mm = 03' Bogen schátzen kann, und
mehrere Einstellungen machen kann, so wird man im Mittel stets
| auf U sicher sein, was vóllig ausreicht.

Bogar eine rasche approximative Messung der Vergrósserung
ist auf diese Weise móglich, indem man mit einem Auge durch das
Okular ohne Fernrohr nach dem Horizonte sieht, mit dem anderen
Objekte bemerkt, welche beide entgegengesetzte Ránder der projicirten
hellen Kreisfláche tangiren, und nun deren Angulardistanz mit dem
Instrumente bestimmt. Die angulare Weite des Ocularfeldes dividirt
durch jene des Fernrohrfeldes ist die Vergrósserung, natůrlich we-
niger genau als mit dem Dynameter, aber immer noch weit genauer
als die meisten Angaben von Vergrósserungen, die man mit Fern-
róhren zu erhalten pflegt.

Ein schónes kleines Fernrohr eines renommirten Optikers ergab
auí diese Weise Fernrohrfeld 1937, Ocularfeld 479, Vergrosserung
47: 1037" — 289; dynametrisch fand ich die Vergrósserung 292;
der Verfertiger hatte sie zu 40 taxirt. Natůrlich ist man nicht ge-
bunden den Radius so zu wáhlen, dass 1 mm einer runden Zahl
Winkeleinheiten entspricht, es ist dies nur beguem. Nimmt man im

29 A. Šafařík, Einfachster Winkelmesser.

letzten Beispiele den Radius der Theilung = 1 M 100, so wird
h(DA98 nam
= 0 7 31.
Der sprachlich richtige Name fůr das neue Instrument wáre
Goniometer; da derselbe schon verbraucht ist, so habe ich das In- ©
strument (etwas barbarisch) fůr mich als Angulometer bezeichnet,
Man kann es exacter und eleganter machen, z. B. die Scala auf einen
Aluminiumstreifen auftragen, und die Bodenplattě von Mahagoniholz
machen; aber ich zweifle, dass ein solches mehr und bessere Auf-
nahmen liefern kann, als mein unansehnliches erstes Exemplar, das
ich in etwa zwei Stunden aus einem Fichtenbrettchen und einem
Cartonstreifen zu Stande brachte.

1 mm

3.
O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa L.

Předložil prof. dr. Frant, Sitenský dne 21. července 1889.

Stručnou tuto podati chci zprávu o výsledcích jednoho z pokusů,
| konaných mnou v letech posledních na botanické zahradě při vyšším
| hospodářském ústavu v Táboře.

| Pokusem, o němž tuto promluviti chci, hleděl jsem vyšetřiti
| podmínky tvoření se různého pohlaví při konopí. Pohnutkou mi ku
| pokusu byla zajímavost jeho ve směru čistě vědeckém, a při možném
I — jestli vůbec možném — rozřešení záhady pokusem tímto i důleži-
| tost jeho ve směru praktickém. Jeť známo, že pěstuje hospodář konopí
| předně pro vlákno a za druhé, že je pěstuje pro semeno *). Ač pak
| sémě vypěstovati chtěje, řídčeji a v řadách dále od sebe vzdálených
! je vysévá, a pěstuje zase konopí na vlákno, houšť je seje, nečekaje
| se sklizní, až mu každé zrnko uzraje, nýbrž klidí je již, když první
| zrnka uzrála, — předce by to hospodář raději viděl, kdyby se mu
© v obou případech pěstování urodilo samičích rostlin co nejvíce. Kli-
I dilť by pak vedle vlákna i hojnost semene. "Tu okolnost pak, že
vlákno z rostlin samčích jemnější bývá, než ze samičích, by vzhledem
| k tomu, že ho bývá i méně, hospodář již oželel.

| I bylo by to tedy již s praktické stránky užitečno, kdyby bylo
| možno nalézti podmínky ty, za nichž se vytváří semena, z nichž vy-
| růstají rostliny samičí, k jichž vypěstování by pak čelila snaha hospo-
| dářova. Leč vyšetření podmínek, za nichž se děje zrůznění pohlaví
| v potomstvu téže rostliny dvoudomé, bylo by u každé takovéto rostliny
| velice zajímavo i ze stanoviska čistě vědeckého. I bádali proto již mnozí
-o tom, v čem asi toho příčina, že se vytvoří to či ono pohlaví, kdy
| asi ono zrůznění pohlaví nastává. Bádali o tom zoologové i botani-
| kové. Byli to hlavně Leukart, Ploss, Born, Pflůger, Gries-
| heim, Wilkens, Vejdovský, nejvíce však Důsing, kdož o va-

*) Slova sémě užívám tu jako pars pro toto na místo jména plodu „nažky,
oříšku.“

DN, Frant. Sitenský

osa A

jíčku a vlivech na tvoření se pohlaví u živočichů konali studia a ve-|.

řejnosti větších nebo menších o výsledcích studií svých podali zpráv. |
O vlivech v tvoření se pohlaví u rostlin dvoudomých psali |
vedle Důsinga*“) hlavně Hoyer**) a Fisch***).

Neníť úkolem stručného pojednání tohoto, citovati náhledy všech,

o předmětu tomto, dotknu se tu jen náhledů posléze jmenovaných,

těch totiž, kdo o otázce této jenom ze stanoviska botamického pojedno-
vali. Z rostlin vzali pozorovatelé tito ku pokusům těmto hlavně ko- ©

|
|

nopí (Cannabis sativa) a bažanku (Mercurialis annua).

Fisch, jenž konal pokusy s konopím Duryňským, shrnuje vý-
sledky pokusů svých v slovech následujících :

1. Poměr pohlaví při konopí jest konstantní, takže na 100 žen-

ských rostlin připadá asi 64:84 mužských rostlin; úchylky od tchoto ©

pravidla neobnášely nikdy více než 55%.

2. Potomstvo jediné ženské rostliny ukazuje týž poměr.

9. Zevní vlivy na klíčení semene a na vývoj rostliny neruší
poměr pohlaví.

4. I jediná rostlina rodí za různých poměrů semena v tomtéž
procentovém poměru.

5. Na téže rostlině tvoří se semena v příčině zrůznění pohlaví
tak, že z počátku převládně vytváří se semena samičí, později samčí
a Samičí ve stejném množství.

Výsledky tyto souhlasí s výsledky pokusů Hoyerových, jenž
před Fischem konal pokusy s Mercurialis annua a později s Can-
nabis sativa „odrudou Oberlándskou“ a jemu vlastně přísluší zásluha,
že on první ukázal na to, že poměr individuí samčích a samičích

u rostliny dvoudomé jest konstantní, i když podmínky, za nichž vy- |

rostla, byly různé. Důsine rozšířil náhledy ty na tvorstvo vůbec,
tvrdě, že nehledíme-li ku schopnosti tvorstva uzpůsobiti se poměrům
životním, že jest stálý a určitý poměr pohlaví u dvoudomých orga-
nismů, ten že jest jich vlastností, již si v boji za život byli osvojili.

Fisch rovněž uznává tuto konstantnost poměrů pohlaví, 1 on
uznává, že může při ní nastati kolisání v různých podmínkách po-
třebám různým vyhovujících, ale má za to, že třeba to mnoholetým
pozorováním zjistiti. (Cesty, jimiž se oba pozorovatelé brali, byli si

*) Důsino: Regulierung des Geschlechtsverháltnisses bei der Vermehrung
von Menschen, Thieren und Pflanzen. Jena 1884.
**) Hoyer: Ueber das Zahlenverháltniss des Geschlechtes. 1886, Landw. Pr.
***) Wisch: Ueber Zahlenverháltnisse des Geschlechtes bei Hanf. Ber. d.
deutsch. bot. Gesell. 1887.

i
'|
]
1
i

:

|
|

d

:

j

O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa. 25

podobné, i ve výsledcích obou celkem shoda dosti značná, a difference
| v nich jen nepatrné.
Aniž bych o pokusech Fischových byl věděl, poněvadž dříve
| ještě, než on výsledky pokusů svých uveřejnil, konal jsem i já v letech
1886., pak 1888. a letos (1889.) pokusy s konopím. Pohnutky k nim
| uvedl jsem z předu pojednání.
Neboť být bych byl měl mnohou o věci této domněnku za pře-
| konanou, (na př. že by různá velikost semene již zrůznění pohlaví
I předem označovala, nebo že by různé stáří semene mělo vlivu v po-
! hlaví), myslil jsem předce, že by snad jiné okolnosti, větší nebo menší
| množství živin v půdě a podmínky, jež by přijímání živin těch rost-
| lině znesnadnily, anebo znesnadniti mohly, mohly míti vlivu na po-
I hlaví, že by snad delší nebo kratší vegetační doba, snad i doba
opylení a na to následujícího zúrodnění, že by snad i odruda různá
| mohla vlivu míti na vývin toho kterého určitého pohlaví. A v těchto
| domněnkách utvrzovaly mne i výsledky bádání Wilkensových“),
| jenž ze statistických dát u koní, hovězího dobytka a ovcí tolik pra-
1 vděpodobného zjistil, že matky dobře živené poměrně více ženských,
I špatně živené matky poměrně více mužských mláďat rodívají. — Prů-
| během pokusů svých však přišel jsem ku přesvědčení, že veškeré
| ty okolnosti a vlivy výše jmenované jsou v příčině zrůznění pohlaví
| lhostejné, a ku domnění že asi v zúrodnění, ve způsobu a výsledcích
| pohlavního aktu samého sluší hledati počátek a příčinu zrůznění po-
| hlaví, v němž vládne zákonitost, na niž mohou asi jen nepatrný vliv
| míti okolnosti zevnější a nahodilé. Že by snad teprve později určilo
se pohlaví, když semeno v rostlinu vzrůstá, tomu těžko věřiti.

Stůjž tuto stručné vylíčení pokusu mého a jeho výsledků dosa-
vádních, jichž uveřejnění i po publikacích Fischových a Hoye-
rových, nehledě k jinému již proto by snad mohlo býti zajímavé,
že konáno bylo s jinou odrudou totiž s konopím čínským.

Pokus byl dosud opakován po 3kráte v půdě těžší původem z ruly
biotitové, dosti hluboké i živné. Prvním rokem zvoleno bylo k tomuto
účelu místo výslunné, místo i půda humosnější, po bramborách. Druhým
rokem vyseto konopí na místo velice humosní, poněkud stinné, před
tím po leta trávou porostlé a třetím rokem vzata byla ku pokusu
část pole zkušebného s půdou téžší hlinitopísčitou, na půdu stejného
původu navezenou, oproti půdám při pokusech obou dřívějších méně
humosní, za to však hlubší.

*) Untersuchungen úber das Geschlechtsverháltniss und die Ursache der Ge-
schlechtsbildune bei den Hausthieren. Landw. Jahrbůcher. 1886. Heft 3 u. 4.

26 Frant. Sitenský

Pěstováno bylo konopí obvyklým způsobem:

Na podzim bylo místo v obou prvních letech hluboce zryto,
chlévskou mrvou pohnojeno, z jara zryto znovu, a počátkem května
za sucha bylo seto. Šemeno bylo zaseto poprvé hloub; do hloubky
asi 5, po druhé do hloubky as 4 a po třetí do hloubí as 3 cm řídce
v řadách asi 40 cm od sebe vzdálených. Semeno k prvnímu pokusu
koupeno od firmy Wolíner a Weiss z Vídně, po am a po třetí
užito ono z prvého vypěstované.

Ač vzešlé z vysetého semene rostliny nebyly od sebe ;všude
stejně vzdálené a někdy i těsně u sebe 2 rostliny stály, nenechal
jsem předce konopí to protahati, poněvadž jsem přirozený poměr
číselný samiček a samců porušiti nechtěl. Snadnoť by mohly ry- ©
chleji se vyvíjející štíhlejší samčí rostliny při protahování odstra-
něny, více a spíše, než volnější z počátku ve vzrůstu samičky. (To že
činil Fisch, aby rostlinám více světla zjednal, v tomto ohledu mohlo
přesnosti číselných dát jeho býti na závadu.)

Když konopí dorostlo výše 1 dm, bylo okopáno, i vyvíjely se
statné rostliny nejsouce rušeny plevelí, která byla od počátku pilně
pletím odstraňována. I dorostly na půdě nejhumosnější a nejhlubší
výše až i skoro 3 metrů, na půdě méně humosní výše 1';,—2 metrů.

Abych obdržel semeno k setí pro příští dobu a uchránil je před
zrnozobým ptactvem, o to pečoval živý krahujec, druhým rokem po-
štolka, třetím rokem pálená sova na poli tom na místě vyvýšeném
připoutaná.

Při sčítání rostlin, jež jsem sklidil, přesvědčil jsem se 0 vý-
sledcích následujících:

Prvním rokem připadlo na 100 rostlin samčích 120 samičích,
Druhým » " » » » » 135 h)
mřetím k 6 129 ě

Srovnám tyto lela : elle, Hoyerovými a Fi-
schovými.

První pracoval s konopím Oberlándským, i připadlo mu na
100 samčích rostlin 11251 samiček, Fisch s konopím Duryňským
a jemu připadlo na 100 samčích rostlin 15423 rostlin samičích. (Tuto
větší summu samiček Fischových zachtělo by se mi skoro přičísti na
vrub protahování jeho mladého konopí, při čemž asi odstraněno samců
více než samiček.)

Zdá se vskutku, že celkové shody cifer těchto, jež ani jiné vla-
stnosti půdy, ani různá hloubka setby, ani podnebí různých krajin,
v nichž pokusy tyto byly konány, neruší, svědčí tomu, že tu jest

i

|

0 poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa. 27

jakási zákonitost v číselném poměru mezi obojím pohlavím. Leč jest
tento poměr stálý tak vždy a všude? Není převaha samičích rostliu
| snad tím vyvolána, že rostliny samčí spíše k zahynutí v nejútlejším

mládí nakloněny jsou, jsouce povahou svou slabší, štíhlejší, útlejší

SO

| než statnější, zelenější, svěžejší a proto záhubě více vzdorující
| rostliny samičí, jichž snad již proto vždy; více) bývá než samčích

rostlin ze semena vysetého.

A je-li taková zákonitost, tož zajisté, že musí počátky a příčiny
její hledány býti již při zúrodnění samém. Prášivý a nikoliv lepkavý
pyl větrem do květů samičích zanešený, jak jsem často měl příle-
žitost pozorovati nestejnou měrou dostává se na blizny květní rostlin
samičích. Na jedné z nich lpí zrnko pylové jediné, na jiné lpí jich
více. Pylová však zrnka nejsou všechna stejně veliká. Jedna jsou
větší, jiná poněkud menší. Jest resultat opylení v případech těch vždy
stejný? Jest to pro pohlaví budoucí rostliny ze semene jež zúrodněním
tímto povstati má, lhostejno, v jakém poměru má se guantum zúro-
důující hmoty samčí ku obsahu buněk vaječných, tedy ke guantu
hmoty samičí? Neplatí tu něco podobného tomu, co při vajíčku živo-

- čišném někteří badatelé tuší, že převládá-li hmota samičí při zúro-

dnění nad samčí vytváří se zárodek samičí a naopak, převládá-li pak
hmota samčí nad samičí že zárodek zplozený jest pohlaví samčího ?

Máli zúrodnění to vliv takový, že se buňka vaječná jenom ná-
sledkem zúrodnění dále vyvíjeti, vzrůstati a tvar rostlinný repro-
dukovati může, na němž se zrodila, tož zajisté při něm již i děje
se, že na rostliny dvoudomé již při zúrodnění popud se dává k tomu,
má-li býti rostlina ze zárodku vzešlá samčí anebo samičí. Čímť stává
se vaječná buňka schopnou dalšího vývoje? Jen tím, že přijala zúro-
důující hmotu z nucleinu láčky pylové, i nemůže tu předce roz-
množení hmoty bunky vaječné hmotou touto nově přijatou býti jedno-
stejné, ať si přistoupila tato nová hmota zúrodňující v poměru jakém-
koliv. Jsouť ovšem náhledy, že není toto obohacení hmotou, toto
rozmnožení hmoty, vinou zúrodnění, nýbrž že to jest přivedení hmotě
buňky vaječné toho, co jí scházelo, dodání jí jakéhosi dráždidla,
jehož k dalšímu vývoji nezbytně potřebuje. Avšak kdybychom i měli
zúrodnění jen za pouhé podráždění, jímž buňka vaječná tak podivně
reaguje, že z toho nový zvláštní vzrůst povstává, tož může býti i jest
zajisté i v tomto podráždění možný různý jeho stupeň, jímž možno
vyvolati snad různý produkt, samčí anebo samičí. O tom však lze jen
uvažovati, to sledovati a pozorováním zjistiti, zdá se mi býti skoro
nemožným.

4.

Plantae novae bulgaricae.

Auctore dr. J. Velenovský. Praes. die 5. julii 1889.

In universa flora bulgarica systematice deseribenda oceupatus,
guod opus proximo jam anno confecturus et ipsum per se in lucem
editurus sum, anno vertente complures novas et notatu dignas species
plantarum inveni, guarum partem primam hoc loco breviter descrip-
tam prodo. Plurimas complectebatur plantarum collectio, guam stu-
diosissimus rerum bulgaricarum investigator et amicus meus dilec-
tissimus, H. Škorpil, autumno anni superioris ad me miserat. Plantae

caeterae hujus collectionis in stationibus novis lectae et in Bulgaria ©

nondum observatae in majore opere, cujus Supra mentionem feci
vulgabuntur.

Corydalis balcanica sp. n.

Tubere solido globoso, caule recto sguamifero, foliis alternis
ambitu rotundato-triangularibus biternatim sectis, segmentis 22 lacintas
J lineares vel lineari-lanceolatas acutas partitis, pettolo limbum aeguanit
vel eo multo breviore, racemo fructifero erecto laze paucijloro, bracteis
late cuneatis vel cuneato-rotundatis č lacinias lineares saepegue
dentatas profunde incisis, floribus pallide luteis petalis internis apice
brunneis, calcare recto apice acuto, siligua lanceolata pedicellis sublon-
gioribus suffulta.

In lapidosis excelsis montis Vitoša legit Škorpil.

Caulis 10—16 cm longus, in medio foliatus, laciniae foliorum
1—2 mm latae, folia glaucescentia interdum brevissime petiolata
ad racemum approximata et in bracteas sensim abeuntia, bracteae

semper profunde incisae laciniis anguste linearibus, flores a

sime 5—8, calcar rectum apice evidenter acutatum.

C. solida Sm. medium tenet inter C. slivenensín Vel. et C. bal-
canicam Vel. Ouomodo differant C. depauperata Schur et C. decipiens
S. N. K., guas Schur in Transsilvania indicat, e descriptione dis-

l

Plantae novae bulgaricae. 29

cernere negueo. Simkovič (Fl. Trssilv.) utrangue contrahit cum

C. solida,

Papaver rumelicum Vel.

Caule dBienn? erecto angulato-sulcato tota longitudine longe
patenti-hirsučo parce ramoso, pedunculis erectis longis patenti-hirtis,
foliis olaucescentibus učringue patenti-hirsutis, mis elongatis rosulatis
longe petiolatis, petiolis limbo brevioribus tenuibus basi in vaginam
latam abruptim dilatatis, superioribus breviter petiolatis elongatis,
omnibus bipinnati-partitis, segmentis oblongis pinnati-partiiis vel pin-
nati-sectis lobis lamceolato-ovatis acuminatis apice setifleris margine
revolutis, rhachiťde omnino exalata, sepalis ellipticis setosis, petalis
coccineis basi nigro-maculatis, filamentis filiformibus apicem versus
sensim attenuatis, capsula obovata, disci lobis 7—l4nis superin-
cumbentibus.

Prope Šliven legit Škorpil. Folia inferne 7— 9 cm longa, su-
perne 4—6 cm longa et 2—3 cm lata, caulis 30—40 cm.

Capsulae forma, disco et floribus accedit ad P. Rhoeadem L., a guo
tamen radice duro evidentur bienni, foliis rosulatis regulariter
bipinnati-fidis, laciniis parvis brevibus latis dignoscitur. Folia P.
Rhoeadis sunt multo minus divisa rhachide semper late marginata in
laminam sensim abeunti. Erronee confudi formas P. dubů L. cum
P. rumelico.

Cardamine Škorpili Sp. n.

Perenms, estolonosa, foliis rosularum junioribus minute puberulis
exceptis glabra, caule sat crasso erecto subsenifolio paulo supra bastn
in ramos longos strictos důviso, foliis inferioribus breviter petiolatis
pinnatis 5—7 jugis, foliolis pettolulatis rotundatis grosse et sat profunde
crenatis terminali paulo majore, superiorum sessilium non auricula-
torum foliolis 3—5 jugis oblongo-linearibus vel lanceolatis denticulatis
vel subintegris terminali paulo majore, racemis elongatis multiforis,
petalis albis oblongo-cuneatis calyce duplo longioribus, siliculis erectis
pedicellis aeguilongis vel brevioribus flores non superantibus lineari-
bus, funiculis tenuibus, stylo latitudine siliguae longiore, antheris
Gnis luteis. Floret junio.

In pratis alpinis montis Vitoša legit Škorpil. Caules 25—40 cm,
foliolum terminale foliorum radicalium 6—8 mm diam., foliola supe-
riorum 6—11 mm longa et 2—4 mm lata, ffores 6—7 mm longi,
siligua 2—3 cm longa.

30 J. Velenovský

Speciem hane cum nulla europaea vel orientali conjungere,
possum. Affinis est C. silvatiecae Link. et C. pratensí L., prima tamen.
differt indumento ciliato vel hirto, caule graciliore, floribus duplo.
minoribus, siligua pedicello nunguam breviore flores longe superanti,.
radice annua. €. pratensis statura similis praeter foliorum formam.
aliasgue notas floribus multo majoribus a nostra discrepat. (. silva-
čicam indicat Pančič in saxosis sub monte Čeder et in Fl. serb.
pag. 139 eandem speciem perennem dicit. Non vidi has plantas, sed.
utrague cum nostra identica esse posset.

Alyssum pulvinare sp. n.

Perenne, rhizomate lignoso rosulas caulesgue florentes plurimos
pulvinari-confertos proferenti, rosulis brevibus foliis integris oblongo-
spathulatis obtusis dense confertis densissime molliter canescenti-stellatis |
constantibus, caulibus floriferis sťmplicibus e basi ascendenti erectis.
2—3 plo longioribus foliosis unacum foliis lineari-elongatis inflores- ©
centiague praečer indumentum stellatum půlis longis patulis bifurcis
obsitis, silieula oblongo-elliptica apice paulisper vetusa comvexo-inflata |
stylum subaeguamti pedicello stricte patenti subdreviore indumento mol-
liter stellato crebre vestita, loculis biovulatis, seminibus compressts la-
tvuscule alatis. Floret junio, julio.

In rupestribus calcareis supra vicum Konjovo. Legi a. 1887.

Caules 10—13 cm, rosulae 2—5 cm altae, earum folia 1 cm.
longa et 2—2"/, mm lata, fol'a caulina 1"/, mm longa et 1*|,—2 mm
lata, silicula 4 mm longa et 2",—53 mm lata, semina 1'/, mm diam..

Planta densissime pulvinari-caespitosa, rosulis argyreo-canis
dense foliosis sat decora. Congruit cum nulla specie e grege A. mon- -
tant L., guamguam plures orientales in Botsstert FI. Or. enumeratae
maxime affines videntur. ©

Alsine bulgarica sp. n.

Perennis, densissime caespitosa, foliis rosulatis elabris viridibus
setaceo-linearibus convoluto-bisulcatis trinerviis acutissimis faleatis,
caulibus floriferis saepius pumilis apice conferte corymboso-multifloris,
inflorescentia sparse glandulosa, pedicellis calycem aeguantibus vel
eo brevioribus, calycis bast truncati segmentis ovatis breviter acutatis
vel fere obtusis anguste membranaceo-marginatis externís multinerviis
internis 5—Tnervůs, petalis ovatis calyce paulo longioribus, capsula ©
calycem subaeguanti, seminibus tenuissime rugulosis. Floret julio.

Plantae novae bulgaricae. al

In saxosis alpinis montis Vitoša et montis Balkan supra Šliven
(Škorpil).

Valde affinis A. falcatae Grsb. Spicil. I. p. 200 (non A. re-
curvae Whlnb.) et cum ea ulterius comparanda. Differt rhizomate non
erasse lignoso, caulibus foriferis pumilis (5—7 cm), sepalis latioribus
brevius acutatis multinerviis, infforescentia conferta, foliis brevioribus.

Alsine Škorpili Sp. n.

Perennis, dense caespitosa, foliis in rhizomate dense rosulatis
rigidis vix falcatis anguste linearibus obtustuseulis laevibus triguetris
margine serrulatis dorso nervo erasso duobusgue marginalibus orassis
percursis, caulinis brevioribus, eaulibus floriferis ad nodos incrassatis
fere a bast dichotome úteratim divisis pluriflovis fragilibus, inflorescentia
dense glanduloso-viseida, pedicellis flores subaeguantibus, calycis seg-
mentis breviter lanceolatis fere obtusis anguste membranaceo-margi-
natis nervis tribus elevatis percurvsis petalis multo brevioribus, capsula ?

In saxosis declivium montis Balkan supra Sliven legit Škorpil.

Folia inferiora 5—10 mm longa et "'/„ mm lata, calyx 3 mm
longus, caules floriferi 3—5 cm.

Ex affinitate A. vernae Bartl., rigiditate foliorum, caulibus fra-
gilibus, indumento inflorescentiae praesertim insignis. Accedit ad A.
junýperinam Fnzl, sed haec statura robusta, foliis multo majoribus
duris spiniformibus, floribus elomeratis majoribus, sepalis longe acu-
minatis prater alia longe discedit.

Cytisus Jankae sp. n. (C. pygmaeus Vel. 1886.)

Suffruticosus, pumilus, adpresse sericeo-canescens, caulibus foliosis
tenwbus gracilibus pumihs erectis e basi lignosa numerose egredien-:
tibus, petiolo foliolum subaeguante vel eo sublongiore tenui, folioles
linearwbus vel lineari-spathulatis obtusiusculis, Horibus dreviter pedi-
cellatis 2—4mis ad apicem caulium fasciculatis foliis summis paulo
longioribus, calycis adpresse sericei labio superiore breviter bidentato
plus duplo breviore, labio inferiore in dentes tres lanceolatos ad
medium fisso, corolla pallide lutea, vexillo extus dense adpresse se-
riceo, legumine sericeo oblongo recto calyce viz duplo longiore. Floret
julio, augusto.

In argillosis cretaceis apricis collis Golem Jug prope Razgrad.
Legi a. 1885.

S ZAM J. Velenovský

Caules 8—10 em, foliola 1 cm longa et 2—2', mm lata, legu-.

men 1'/, cm long. et 5 mm lat., flos totus 1", cm.

Ex affinitate C. austriací L. et C. pygmaet WId., posteriorem ©

praesertim statura aemulans, ab eo tamen ramis erectis tenuibus,
indumento, foliolis angustis utringue densissime sericeis, vexillo se-

riceo, legumine adpresse sericéo nec lanato bene distinguitur. Species.
nostra primo aspectu Argyrolobio Linnaeano simillima! Proxima spe- ©

cies est C. Tmoleus Boiss. asiaticus, sed hic (e descriptione) ramis
elongatis prostratis, indumento rariore discedit.

CI. V. de Janka, scrutatori forae orientalis meritissimo, speciem
hanc dedico.

Orobůs Škorpili sp. n.

Perennis, rhizomate stolomfero longe repenti. tenuč nec filipen-
dulino nec nodoso-incrassato, caulibus ascendentibus superne modice
alatis glabris vel parce pilosis foliosis simplicibus, foliolis molliter
půosts laete výridbus subtus nitidis 2—8 jugis, čnfertoribus oblongo-
lanceolatis et oblongo-ellipticis supertoribus oblongis, omnibus basi api-

cegue modice attenuatis mucronatis approximatis, rhachide supert-

orum exalata, stipulis semisagittatis petiolo 2—3plo longioribus parte
superiore ovato-lanceolatis vel lanceolatis puberulis, pedunculis erectis
late 3—6floris folium semper superantibus, floribus nutantibus, pedi-
cellis tubo subbrevioribus, calycis dense pilosi rarius glabrescentis ore
valde obligut basi gibbosi dentibus superioribus drevissímis conver-
gentibus caeteris e bast latiore lneari-acuminatis vexillů ungue brevi-
oribus tubum subaeguantibus, corolla violaceo-rosea, vemillt glabri
lamina ungue breviore, stylo apice sensim dilatato, legumine? Floret
julio, augusto.

In graminosis siccis et lapidosis regionis alpinae montis Vitoša.
Legi a. 1885.

Caulis 15—25 cm, foltola foltorum superiorum 2—2"|; em longa
et 6—9 mm lata, inferiorum breviora, petiolus cum rhachide 1—2 cm
longus, corolla 13—15 mm longa.

Rhizomate tenui repenti tuberibus tamen carenti staturague
O. tuberoso L. affinis. Haec species e copia speciminum a me com-
paratorum ab O. Skorpilť semper dignoscitur: glabritie, foliolis re-
motis glaucescentibus subtus opacis lineari-elongatis inferioribus su-
perioribus semper tenuioribus, rhachide unacum petiolo longiore,
stipulis minoribus, pedunculo folium subaeguanti 2—4floro, calyce
olabro latiore ore parum obliguo, dentibus calycinis superioribus ma-

E

Plantae novae bulgaricae. 33

1 joribus, inferioribus lanceolato-linearibus unguem vexilli aeguantibus,
(lamina vexilli unguem aeguanti. O. alpestris WK. secundum de-
'seriptionem et icones differt: glabritie, foliis opacis, racemo subbi-
'loro, vexillo margine minute piloso-ciliato. Color foliorum, calyces
let lores sat numerosi magis revocant O. vernum L. et O. flaccidum
Rad. specifice autem diversissimos. Štyli forma convenit cum ea
10. verni, tuberost etc.

Trifolium orbelicum sp. n.

i Perenne, glabrum, caulibus tenuibus longe repentibus radican-
| tibus parce foliosis, foliis tenuiter et longe petiolatis, foliolis rotun-
| dato-obovatis minute serrulatis subsessilibus, stipulis scariosis a basi
| latiore subulato-attenuatis, pedunculis erectis axillaribus folio multo
| longioribus, capitulis subglobosis, pedicellis defioratis deflexis tubum
| calycis subaeguantibus, calycis glabrescentis scariosi corolla aZbo-fla-
| vescenti demum nigro-špadicea trůplo brevioris Snervií dentibus e basi
| latiore sensim subulato-attenuatis čubo brevé plus duplo longioribus,
| leoumine sessili lineari obtuso 3—4spermo. Floret julio, augusto.

| In graminosis excelsis cacuminis montis Vitoša. Leci a. 1887.
| Caules 5—12 cm, foliola 5—7 mm longa et £4—5 mm lata, pe-
| dunculus 10—12 cm, capitulum 22 mm diam., corolla 1 cm longa,
| calycís tubus 1—1"|, mm longus (1).
| Certissime species bona. Ab affini T. repent? L. eximie differt

florum colore, corolla dimidio majore, vexillo latiore calycem multo

| superanti, calycis tubo tantum Šnervi (nec 1Onervi ut in T. repenti)
| brevissimo, capitulo magis laxifloro, foliolis minoribus, caulibus te-
| nujoribus remote foliosis et longe simpliciter repentibus.

Trifolium pseudo-badium sp. n.
(T. badium Paně. et Vel. olim.)

Perenne, parce adpresse hirtum vel subglabrum, rhizomate foli-
orum rosulas paucas caulesgue floriferos saepisstme solitarios erecto-
elatos parce foliosos basi paulisper ascendentes edenti, foliolis oblongo-
ellipticis subsessilibus basi excepta minute denticulatis apice inter-
dum paulisper retusis, petiolis foliorum inferiorum stipulis 3—4plo
loneioribus, superiorum stipulis sublongioribus, stipulis inferioribus
lineari-elongatis longe subulato-attenuatis superioribus lneari-lanceolatis
sensím acuminatis, capitulis ad apicem caulis 1— Snis tandem globoso-

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3

|
;

34 J. Velenovský |

ellipsoideis pedunculis foléo 2—3plo longtoribus adpresse albo-hirtiss
erectis suffultis, pedicellis tubo calycino subaeguilongis, dentibusy
lineavi-subulatis rectis supertorobus tubo aeguilongis vel sublongioribus
inferioribus tubo 3—4plo longioribus, corolla aurantiaco-fusca tandem!
spadicea calyce triplo longiore, vexillo elevatim plicato-sulcato ob-,
ovato-oblongo dorso convexo, stipite leguminis brevissimo, stylo le-,
gumine 4plo breviore. Floret julio, augusto. |

In pratis alpinis humidis montis Vitoša freguens (legi a. 1885),
montis Čeder et Midžor (leg. Pančič).

Caules 28—35 cm, petioli infer. 8 em, foliola 1"/,—2 cm lonsa
et 19 mm lata, corolla 7—8 mm longa, pedunculi 5—6 cm.

Species facie T. badio Schreb. similis, hoc tamen dignoscitur;
caulibus humilioribus crebrius foliosis saepe pluribus e rhizomate,.
petiolis inferioribus stipulis 1—2plo longioribus, stipulis inferioribus.
lanceolato-acuminatis superioribus obligue ovatis breviter acutatis,.
pedunculis folio subaeguilongis, dentibus calycinis superioribus tubum ©
subaeguantibus vel eo brevioribus inferioribus tubo duplo longioribus..

Daucus ponticus sp. n.

Annuus, setuloso-hirtus, caule tenuž a bast divaricatím ramoso,
foliis ambitu oblongis in lacinias oblongo-lineares breves integras et.
2— 3fidas bipinnati-sectis, umbellis parvis longe pedunculatis breviter

8—14radiatis tandem contractis, involucri phyllis umbellam aeguan--
- tibus 3—T7fidis laciniis setaceo-linearibus, involucelli phyllis lineari-
setaceis plerumgue simplicibus umbellulae aeguilongis, flore centrali |
saepe fertili, jugorum aculeis ad trientem in membranam coalitis ca- |
dillari-setacets densis 8—11nis elochidiatis fructus oblongi diametro *
longioribus, floribus albis radiantibus. Floret julio, augusto. :

In arenosis maritimis prope Varna ubigue freguentissima (Velen.,
Bornmůller).

Caulis 12—35 cm, foliorum infer. limbus 5 cm longus et 3 cm
latus (saepius minor), radii 1"/„—2 cm, fructus 9—4 mm longus (9.

Caulis a basi ramosus ramis ascendentibus tenuibus. Tota planta ©
aspera. Umbellae eis D. Carotae L. multo minores. Facie valde ©
revocat D. Broteri Ten., gui autem fructibus diversissimus est. Fructus
ejus enim multo major est (5—6 mm), aculei ad guartam tantum ©
partem connati, rigide setacei multo validiores 5—7ni. D. muricatus ©
L. etiam longissime distat, nam hic praeter alia statura robusta
fructibusgue jam eis D. Broteri multo majoribus insignis est. Censere

Plantae novae bulgaricae. 19)

vellem, D. muricatum thracicum (Forsk.) ad nostram speciem spectare
posse. EÉtiam D. muricatus Graeciae cum nostro comparandus est.

Anthriseus Vandasii sp. n.

Perennis, rhizomate crasso verticali, caule folioso crasso glabro
leviter sulcato erecto jam in parte inferiore %teratím striete multira-
moso, ramis multi-umbellatis foliosis glabris, foliis inferioribus et ra-
dicalibus (htsce 3—6mis) longisstme petiolatis petiolis acute angulatis
et sulcatis ambitu late triangulari-ovatis 3S—4natim pinnatipartitis,
segmentis strictis ambitu triangularibus longe acuminatis longe te-
muiter petiolatis, foliolis teneris mollibus utringue molliter et demse pu-
berulis subtus fere canescentibus ambitu ovatis vel ovato-lanceolatis in
lacinulas lineares acutas integras vel inciso-paucidentatas fissis, foliis
caulinis superioribus sensim decrescentibus sessilibus, summis bracte-

| antibus, vaginis glabris subcoriaceis valide mervosts a basi dilatata
| Sursum sensim attenuatis, umbellis sat parvis pedunculis tenuibus
- laevibus opposttis vel saeptus verticillatis strictís suffultis, involucro

nullo vel monophyllo, radiis str?ete erectis subdenis, involucelli phyllis
sub bnis late ovatis acutis membramaceis margine ciliatis pedicellos
aeguantibus, floribus sub 12nis albis, pedicellis tandem crassioribus
strictis fructum lineari-oblongum elabrum vel tuberculato-hispidum
subaeguantibus, rostris erectis fructu plus guam Splo brevioribus.

| Floret julio, augusto.

Caulis 1—2 m, petioli inferiores 30—45 cm, limbus eorum

- cire. 20 cm diam., petiolluli primarii 5—6 cm, foliola 3—4 X 2 cm,

laciniae cirč. 2 mm latae et 1 cm longae, radii 2"/,„—3 cm, fructus
7—9 mm longus.

In herbidis alpinis excelsis cacuminis m. Vitoša non procul ab
agro niveo Sofiam versus sito. Legi a. 1887.

Planta statura gicantea patule multiramosa, ramis ramulosis
sat tenuibus, foliorum limbus tener, flaccidus, ob magnam divisio-
nem eximie decorus. Fructus glabri vel tuberculati eodem loco oc-
currunt.

Species proxima est A. fumarioides Bpr., cujus specimina in
Herb. Austr. Hung. n. 1313 (de m. Vellebit) edita comparo. Haec
tamen certissime specifice dignoscitur: foliis radicalibus nullis (an
semper? in meis speciminibus ea non reperio), inferioribus triplo fere
minoribus et duplo minus divisis, laciniis brevioribus latioribus mucro-
nulatis, segmentis valde divergentibus, petiolis nec angulatis nec sul-

3*

36 J. Velenovský

catis, caule tenuiore non sulcato parce ramoso, ramis ramulisgue nec
verticillatis nec dichotome divisis (nempe oppositifoliis), radiis valde.
patentibus, pedicellis patenti-arcnatis, fructu 5 mm longo, stylis di- |
vergentibus. Čaeterum est tota planta triplo minor et omnibus par-
tibus gracilior.

Amico cl. dr. C. Vandas dico.

Peucedanum šeguiradiům sp. n.

Perenne, glabrum, radice verticali sat crassa, foliis radicalibus.
paucis fibris lacerosis basi cinctis, caule stricto gracili 1—2folio parte
superiore in ramulos strictos simplices tenues diviso, foliorum petio-.
latorum limbo čače triangulari pinnati-secto, segmentis (—4jugis in-
ferioribus in lacinias Anas setaceo-lineares longas důvisis, superioribus
simplicibus setaceis, vaginis fulcrantibus tenuibus, involucro nullo, um-
bellae longe pedunculatae radiis 9—11nis aeguilongis intus tomen-
tellis, dnvolucellt phyllis 3—5ms pedicellis sublongioribus anguste
linearibus, foribus albis vel roseis, mericarpiis elabris. Floret augusto..

In graminosis alpinis siccis praesertim inter Vaccinia in cacu-
mine montis Rujen montium Osogovska Planina (legi 1887).

Caulis 30—40 cm, folia infer. 5—6 cm longa basigue 4—5 cm
lata, radit omnes 1"/, em, pedicelli 3—4 mm, foltorum lacíniae 1*/, em ©
longae et *|;—"|; mm latae.

Habitu et affinitate accedit ad O. Chabraei Jeg., a guo gracili- ©
tate, foliorum ambitu late triangulari, laciniis longis paucis setaceo-
linearibus (tamen planis!), radiis pluribus sempergue aeguilongis,
involucelli phyllis 3—5nis certe diversum. Fructus nondum erant
maturi.

Ceutaurea bovina sp. n.

Biennis aspera parce canescens polycephala, caule crasso folioso
saepe pumilo paulo supra basín tm ramos věgidos orassos úteratimgue
vagide et breviter ramulosos foliosos patentisstme diviso, foliis rigidules
scabridis, inferioribus petiolatis caeteris sessilibus, omnibus in laci-
nias breves oblongo-lineares mucronatas parce lobatas vel integras ©
pinnatipartitis, summis minutis simpliciter linearibus ad bastn capě ©
tulorum saepe approxvmatis, capitulis sesselibus vel brevisstme pedun-
oulatis 2—5mis ad apicem ramorum aggregatis nonnullis tantum soli-
tarlis, Ovato-conicis superňe valde constrictis, involucri glabri vel
parce tomentelli pallidi phyllis infimis triangularibus mediis lanceo-

Plantae novae bulgaricae. 37

latis summis lánceolato-linearibus multo longioribus, mediis et infe-

| rioribus apice fulvo pectinato-ciliatis in spinulam validam erecto-pa-

tulam ciliis ragidis 2—8plo longiorem sensim abeuntibus, losculis

| purpureis paulisper radiantibus, achenžo calvo vel pappo paupero bre-
| vissimo coronato. Floret augusto.

In graminosis prope Varna a. 1886 legit cl. Bornmůiller. Caulis
14—35 cm, dnvolucrum 6—7 mm longum, basi 3"|, mm latum.

Planta habitu eximio. Caulis patentissime ample ramosus sed

"rami crassi breves, capitula passim 2—3na ad apicem ramorum ap-
| proximata. Proxime affinis est C. Orphanidea Hldr. in Attica obvia,
| sed haec habet (comparo specimina authentica) capitula paulisper
| majora in ramis divaricatis solitaria, appendicem phyllorum intensius
| coloratum, indumentum canum, achenia longe papposa.

Erythraea subspicatá sp. n.

Annua, viridis, caule stricto angulato folioso apice in corymbum

| laxum amplum diviso, foliis ovato-lanceolatis S—Ďnerviis breviter
| acuminatis margine minute glandulosis, bracteis linearibus acutis

elongatis, ramis corymbi prťus dichotome divísis ramulis autem sim-

| pliciter 3—Sfloris spicatis elongatis tenuibus, bracteis spicarum lance-
| olato-linearibus calycem aeguantibus, calycis eximie guingue-alati

dentibus linearibus sub authesi tubum corollae aeguantibus demum

| paulisper brevioribus, tubo corollino infra limbum tenuiter constricto,

limbi laciniis roseis oblongo-lanceolatis acutis, styli indivisi stigmate

| capitato vix bilobo, ramulis inflorescentiae alato-angulosts, bracteis

alisgue calycis glanduloso-htspiďis. Floret junio, julio.
Ad lacum Kajabaš legit Škorpil.
Caulis 14—30 cm, folia 1"/,—2'/, em longa et 6—10 mm lata,

| totus flos 1 cm longus, limbi laciniae 4 mm, capsula 7—8 mm longa

et 11, mm lata.

Statura et olandulositate similis Z. čurcicae Velen., ab ea tamen
inflorescentia, limbi laciniis angustioribus acutis calycegue certe di-
versa est. Flores sunt e minimis, calyx forma sua valde insignis:
e basi alata ovata in dentes tubo corollino tenuissimo adpressos an-

| Bustatus. K spicata L. differt praeter glabritiem coloremgue glauco-

viridem inflorescentia non cymoso-ramosa sed ramis tantum paucis
virgatim elongatis multifloris, calyce non alato, capsula breviore
et latiore.

38 J. Velenovský

Verbaseum Bornmůlleri sp. n.

Bienne, caule robusto erecto folioso superne anguloso et in
paniculam pyramidatam amplam diviso, foliis inferioribus permagnis
limbo e basi profunde cordata (auriculis coniventibus) ovato et cordato-
oblongo duplicatim repando-crenato supra glabro vel parce puberulo
subtus molliter canescenti-villoso petiolo suo sublongiore, caulinis
brevius petiolatis e basi ovata vel cordata oblongis acutis duplicatim
acute crenato-dentatis supra subelabris subtus molliter canescenti-
villosis, summis subsessilibus longe acuminatis, bracteis bracteolisgue
fasciculos subaeguantibus filiformi-elongatis, ramis paniculae robustis
strictis simplicibus dense floribus obsitis rarius laxiusculis, fasciculis
10—20 floris, pedicello tenui calyce longiore, calycis laciniis anguste
linearibus molliter villosis capsula oblonga dense pubescenti brevi-
oribus, corolla mediocri saturate lutea, filamentorum lana violacea.
Floret julio.

In saxosis et dumosis regionis submontanae montis Balkan
prope Petrohan, m. Vitoša, m. Osogovska Planina freguens (legi a.
1885—1881).

Caulis 60—100 cm, limbus foliorum infer. 20—40 cm longus et
10—20 cm latus, panicula 40 em longa, corolla 16 mm diam., capsula
5 mm longa.

Planta saepius gigantea inflorescentiague copiosa pulcherrima;
in dumosis et umbrosis occurit gracilior inflorescentia magis depau-
perata. Non potest esse proles hybrida, nam fert ubigue capsulas
evolutas Seminague matura, praeterea crescit freguenter in sub-
montanis indicatis. Characteribus nullum parentem florae bulgari-
cae revocat. Proxima species est V. austriacum Schrd., sed hoc
differt: statura graciliore, foliis infer. oblongo-lanceolatis in petiolum
attenuatis, superioribus obtuse crenulatis, omnibus subtus molliter
villosis nec canescentibus, panicula multo graciliore relative pauciflora,
ramis tenuibus laxis, fasciculis paucifloris, bracteis brevibus lanceolato-
acuminatis, pedicellis calycem subaeguantibus. Foliis indumentogue
accedit nostra species ad V. lanatum Schrd. (V. Wierzbickii Heuf.),

guod autem gracilitate, floribus majoribus racemo longo simplice di-
versum est.

Amico meo cl. J. Bormůller, scrutatori florae balcanicae
acerrimo, hanc speciem dedico.

Plantae novae bulgaricae. D9

Teucrium Škorpili Sp. 1.

Perenne, dense totum molliter canescenti-villosum, caulibus sat
cras is, floribus sessilibus vel subsessilibus in capitula terminalia
slobosa compacta confertis, calycis dentibus evidenter inaegualibus
setaceo-acuminatis patentibus, tribus majoribus late triangularibus
abruptim setaceo-attenuatis, foliis linearibus ad nervum fere revolutis.

In saxosis montis Tyrdica-Balkan augusto a. 1888 legit
Škorpil

Simile et proximum T. montano L., a guo notis indicatis spe-
cifice certe discedit. Non est confundendum cum T. pannonico Kerner
et T. parnasisco Čel. (Z hirsutum Boiss.).

Thymus Vandasii sp. n.

Perennis fruticulosus, caulibus primariis crassts lignosis procum-
bentibus ramosis, ramis hornotinis longe repentibus subguadrangulis pube-
rulis foliis fasciculisgue foliorum axillaribus crebre obsitis, caulibus ori-
feris erectis pumilis stmplicibus pubescenti-ciliatis, foliis viridibus vix
coriaceis spathulato-obovatis in petiolum brevem sensim attenuatis
margine enervi non revolutis nervis parum prominulis percursis subčus
glandulis parvis perpaucis obsitis margine infertore vel toto Vtidemaue in
pagina superiore ciliis setiformibus longis albis barbatis, verticillastris
in capitulum globosum vel oblongum approximatis, bracteis conformibus
obovatis vel ellipticis margine longe barbatis caeterum glabris viri-
dibus foliis similiter glandulosis et nervatis flores subaeguantibus,
dentibus calycinis rvgide pectinatím ciliatis superioribus labio triplo
brevioribus, corolla submajore rubra parum exserta.

In alpinis saxosis montium Osogovska Planina legi a. 1887.

Folia caulina 8—10 mm longa et 5—4 mm lata, capitula 1—1',
em longa et 1 em lata, calyx 3"/, mm longus, ramí primarů lignost
seepius 95—4 mm diam. :

Species ramis lignosis crassis procumbentibus ciliisgue albis fo-
liorum viridium statim dignoscenda. Affinitas T. Chamaedrys L., sed
nulla mihi species nota similis est. Amico meo col. dr. C. Vandas
plantam hanc dedico.

.
Chemische Mittheilungen.

Vorgelegt von Prof. Fr. Štolba den 11. Oktober 1889.
(Mit 3 Holzschnitten.)

I. Úber das Fluorborammonium.

1. Die Darstelluug des Fluorborammontums.

Zur Darstellung reichlicher Mengen dieser Verbindaung wandte |
ich zumeist diese Methode an. Gleiche Theile káuflicher roher Fluss- |
sáure und Wasser wurden in einer Platinschale unter Růhren so lange |
mit reiner krystallisirter Borsáure versetzt, als sich selbe in der |
heiss werdenden Flůssickeit beim anhaltenden Růhren noch lósen |
wollte.

Hierauf wurde die entstandene Fluorborwasserstoffsáure allmáhlich
entweder mit kohlensaurem Ammonium in Stůcken oder auch mit
Aetzammoniak bis zum Eintritte einer stark alkalischen Reaktion ver-
setzt und bis zum Kochen erhitzt. Hiebei schied sich eine reich-
liche Menge Kieselsáure aus, welche der in der verwendeten rohen
Flusssáure vorhandenen Kiesellusssáure entstammte.

Die Lósung wurde filtrirt, wozu nunmehr Glastrichter verwendet
werden konnten und in Platinschalen abgekůhlt. Dabei schied sich
beim Erkalten eine reichliche Menge von Fluorborammonium aus,
welches gesammelt und unter Anwendung von Luftdruck abgesáust
und mit kleinen Wassérmengen abgesůsst wurde.

Dieses Práparat wurde wiederholt in der eben genůigenden Menge
sledendheissen Wassers gelóst, die Lósune mit Ammoniak bis zum
Eintritte der alkalischen Reaktion versetzt, filtrirt und krystallisirt.

Die Krystallisation wurde schliesslich bei Anwendung von blossem
Wasser wiederholt, die Mutterlauge abgesáust u. s. w., bis das Salz
bei sorefáltiger Průfung als rein befunden wurde.

Die Mutterlaugen wurden verdampft, und in derselben Art ver-
arbeitet.

Chemische Mittheilungen, 41

Berzehus stellte die Verbindune bekanntlich durch Báttigen
einer Lósung von Fluorammonium mit Borsáure dar.

2. Die Průfung des erhaltenen Průparates.

Soll das erhaltene Práparat fůr rein gelten, so muss es folgendes
Verhalten zeigen.

Es muss sich im Platintiegel erhitzt verflůchtigen, ohne einen
Růckstand zu hinterlassen.

Die frisch bereitete Auflósung muss gegen den Lakmusfarbstoff
nur schwach sauer reagiren, die Reaktion wird beim Stehen der
Lósung allmáhlig stárker sauer.

Die Lósung darf mit Chlorbariumlósune versetzt keine Ver-
' anderung erleiden (Abwesenheit von Sulfaten und von Kieselfluor-
'ammonium), ebenso mit einer Lósung von salpetersaurem Silber.

Von Schwefelwasserstoff und Schwefelammonium darf die Lósung
nicht verándert werden.

Schliesslich muss das Práparat bei der guantitativen Analyse
die berechnete Menge von Fluorborkalium und Ammoniak liefern.

3. Die Eigenschaften der Verbindung.

Die reine Verbindung bildet kleine farblose prismatische Kry-
stalle, welche dem orthorhombischen Krystallsysteme anzugehóren
scheinen.

Diese Krystalle zeigen unter der wásserigen Lósung ein schónes
Farbenspiel fast wie Kieselfluorkalium.

Lásst man einen Tropfen der wásserigen Lósung auf einem
Objekteláschen freiwillig verdunsten, so bemerkt man unter dem
Mikroskope eine reichliche Krystallisation theils isolirter theils ver-
wachsener schón entwickelter Individuen.

Beim Erhitzen in einem Glasrohre decrepitiren die Krystalle,
verlieren die etwa anhángende Feuchte und sublimiren ohne vorher
zu schmelzen, und wird hiebei das Glas an den Stellen, wo die
Sublimation stattfand, auch dann angegriffen, wenn alle Feuchte aus-
geschlossen ist.

Das Sublimat bildet milchweisse zusammenhángende Rinden.
Sublimirt man aus einem Platingefásse und sammelt das Sublimat
mittels eines gekůhlten Platinschálchens, so erhált man Rinden, die
durchaus keine Krystallbildungen wahrnehmen lassen.

49 Fr. Štolba

Der Flamme eines Bunsenbrenners oder der Spirituslampe er-
theilen schon kleine Mengen, die man mittels eines Platindrathes
fasst, eine ebenso intensive wie prachtvolle grůne Fárbung, die keinen
Farbenwechsel zeigt und vor dem Spectroskope ein schónes Spectrum
wahrnehmen lásst. Es wird wenig Borverbindungen geben, die sich
mit diesem Práparate bezůglich der Flammenfárbung vergeleichen lassen.

Das lufttrockene Salz enthielt zumeist 0:49, Feuchte. Die Dichte
des reinen trockenen Salzes wurde theils mittelst Petroleum, theils
mittelst der gesáttigsten wássericen Lósung in etwa 10 Grammen
Substanz bestimmt und in 3 Versuchen zu

1:8398

1:8552

1:8582 bei 17'/,9 C. befunden, also im Mittel zu 1851.

Bei der Bestimmung der Lóslichkeit im Wasser ist der Umstand
zu berůcksichtigen, dass sich die Lósung beim lángerer Štehen zum
Theile zersetzt.

Es ergiebt sich dieses aus der stark sauren Reaktion und fernér
aus dem Umstande, dass eine gesáttigte frisch bereitete Lósung eine
andere Menge der Verbindung enthált, als eine solche, die lángere
Zeit úber úberschůssigem Borfluorammonium steht.

Ich fand beispielweise, dass eine durch anhaltendes Schůtteln
mit úberschůssigem Borfiuorammonium frisch bereitete Lósune in
100 Gewichtstheilen 16-15 Theile Borfluorammonium enthielt, und
dass demnach 1 Theil Borfiuorammonium 5:19 Wasser zur Lósung
erforderte (Temperatur 169 C), wáhrend eine wásserige Lósung, die
bei der Normaltemperatur ein halbes Jahr úber úberschůssicem Bor-
fuorammonium gestanden hatte in 100 Theilen, 20 Theile Salz
enthielt, was einer Lóslichkeit von 1 Theil Borluorammonium in
4 Theilen Wasser von 169 C. entspricht.

In heissem Wasser ist die Verbindung viel leichter lóslich und
enthielt die kochend heiss gesáttigte Lósune in zwei Versuchen in
100 Gewichtstheilen

50:52 und

51:22 Theile Borfluorammonium,
wonach zur Auflósung bei dem Šiedepunkte der Lósuna 105—102
Theile Wasser erforderlich waren.

Der bedeutende Unterschied in der Lóslichkeit bei gewoóhnlicher
Temperatur und bei Siedhitze erleichtert die Reindarstellung der Ver-
bindung ganz besonders. Im Weingeist ist die Verbindung desto
weniger lóslich, je weniger Wasser derselbe enthált.

Chemische Mittheilungen. 43

So erfordert in zwei Versuchen 1 Theil Borfluorammonium
Weingeist von 92'/, Gewichtsprozenten. . „812 Theile
a 250 ý ča ABI Lib

Die wásserige Lósung brennt auffallender Weise beim Anziůnden ohne
| grůn gefárbt zu Sein.
Zum Schlusse muss ich nach bemerken, dass das Borfiuorammo-
| nium nach den Versuchen meines Assistenten des Herrn Franz Faktor
nur schwache antiseptische Wirkungen áussert, und im Gegensatz
| zum Kieselluorammonium ein schwaches Gift ist.

2. Apparat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem
Gewichtsverluste.

In dem 7. Jahrsance der „Listy chemické“ habe ich einen Ap-
parat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem Gewichtsverluste
beschrieben und abgebildet, den ich jedoch seitdem in einzelnen
Theilen vortheilhaft abgeándert habe. Umstehende Zeichnune (Fig. 1.)
stellt in '/„ Grósse jenen Apparat dar, der sich mir bei langem
Gebrauche sehr gut bewáhrt hat.

Ein entsprechend grosses Erlenmayrisches Kólbchen ist oben
| durch einen Kautschuckstopfen geschlossen, welcher eine eigenthům-
- lich ausgebauchte Róhre als Vorrichtung zum Trocknen der entwei-
| chenden Kohlensáure und ein Glasróhrchen von ziemlicher Lánge
-zum Einlassen von Luft beim Absaugen der Kohlensáure trágt.

Die ausgebauchte Roóohre wird unten zunáchst mit etwas lockerer
| Glaswolle und dariber mit Kupfervitriol-Bimstein gefillt. In die
|, Wólbung kommt auch ein wenig lockere Glaswolle. Das enge Glas-
rohrchen ist unten abgeschmolzen und etwa 6 Millimeter vom Ende
mit einer Offinung versehen, wie man selbe durch Feilen mit einer
Rundfeile leicht erzielen kann. So kann man je nach der Stellung
dieser Offnung das Róhrchen luftdicht abschliessen oder beim Ab-
saugen der Kohlensáure die Offnung bis nahe zum Boden verschieben.
Zur Aufnahme der Šáure beniůtze ich einen entsprechend langen und
weiten Glascylinder, welcher jedoch so vorgerichtet ist, dass er den
Kolben im Innern nicht beschádigen kann. Zu dem Behufe ist er
| sowohl unten am Boden als auch oben am Rande von einem pas-
senden weiten Kautschukrohre umfasst, so dass das Glas mit dem
| Kólbchen nicht in Berůhrune kommen kann.

| Auch schůtzt eine passende Stellung des oberen Kautschuk-
| rohres vor dem Ausgiessen der eingefůllten Sáure in dem Grade,

44 Fr. Štolba

dass man die Sáure nur bei absichtlicher Neigung zum Ausfliessen
zwingt, und daher die Wágung ganz sicher vornehmen kann.

Bezůglich der Manipulation mit dem Apparate měchte ich nur
dieses hervorheben.

Man bringt die abgewogene Substanz und die eben genůgende
Wassermenge in den leeren Kolben und fůllt den Glaseylinder mit
der geeigneten Sáure (nicht rauchende Salzsáure oder mássig ver-
důnnte Schwefelsáure) soweit es angehet. Man brinet denselben
mittelst einer Pinzette in den Kolben, gibt ihm die entsprechende
Neigung, schliesst den Apparat und bringt auf die Wage.

(NIN
1m)

v

R)
S
a

=

E

=

>

Man zersetzt hierauf das Čarbonat durch den durch starkes
Neigen bewirkten Zutritt der Sáure und unterstůtzt das Austreiben |
der Kohlensáure schliesslich durch Erwármen. Die weiteren Ope- ©
rationen werden in bekannter Art vorgenommen. Beim Absaugen der ©
Kohlensáure, wo man Luft eintreten lásst, setzt man an das enge
Róhrchen des Trockenrohres einén Kautschukschlauch aů.

Chemische Mittheilungen. 45

Um das Abkihlen des Apparates zu beschleunigen, stelle ich

| denselben auf einen mássigen Metallblock. Das Trockenrohr kann
- wiederholt verwendet werden, wenn man es nach der Bestimmung

herausnimmt und auf einer Asbestplatte auf etwa 3009 C vorsichtig
erhitzt, wodurch das aufgenommene Wasser ausgetrieben wird. Ich
pflege die Trockenróhren hierauf unter einem Exiccator aufzuheben.

Bezůsclich der erzielten Resultate muss ich hervorheben, dass
dieselben sowohl unter sich als auch mit den zu erhaltenden Zahlen

sehr befriedigend úbereinstimmen.

Der Apparat ist sehr stabil, die Arbeit sicher und beguem.

| Das schliessliche Gewicht des gefůllten Apparates, wie ich ihn ver-
© wende, pílegt circa 65 Gramme zu betragen.

3. Tráder fůr die Kůhlschlangen bei Destillationen.

Es ist bei manchen Destillationen sehr vortheilhaft, wenn das

zur Aufnahme des Destillates bestimmte Gefáss auch zum sicheren

| Tragen der Kůhlverrichtune dienen kann.

Die beistehende Zeichnung (Fig. 2.) stellt einen Apparat dar, von
dem ich oft Gebrauch mache. Die Kůhlschlange wird wie ersichtlich
von einem starken entsprechend konstruirten Erlenmayrischen Kolben
von grosser Stabilitát aufgenommen, zu welchem Zwecke der Hals, wie
aus der Zeichnung ersichtlich, entsprechend geformt und verlángert ist.

Um wáhrend der Destillation Proben des Inhaltes entnehmen zu
konnen, ist ein entsprechend weiter Tubulus angeschmolzen, den ein
gut eingeschliffener Glasstopfen verschliesst.

Alles andere ist aus der Zeichnung leicht zu entnehmen.

4. Stehendes Absorbtionsrohr.

Die vorliegende Zeichnung (Fig. 3.) stellt ein stehendes Absorb-
tionsrohr in */, der natůrlichen Grósse dar, von dem ich háufig und

© namentlich bei guantitativen Bestimmungen Gebrauch mache. Dasselbe

bestehet aus einem Glasrohre von etwa 44 Ú. Lánge, dessen grósse-
rer Theil eine horizontale Spirale bildet, wáhrend die Enden senk-
recht ansteigen.

Das Glasrohr hat eine Wandstárke von 1 Millimeter und einen
áusseren Durchmesser von 1'/, Centimetern. Die senkrechte Róhre
hat úber der Spirale eine Hóhe von 8 Centimetern, und náhern sich
die Windungen hochstens auf "/, Centimeter.

46 Fr. Štolba

Ich schliesse das Absorbtionsrohr mit durchbohrten das Gaszu-
leitungs- und Ableitungs-Rohr haltenden Gummistopfen in der Art,
dass man durch einen Zug das Absorbtionsrohr luftdicht schliessen kann.

Zu diesem Behufe sind die beiden Rohrchen unten zugeschmolzen
und etwa 6 Millimeter vom Boden ist eine Offnung von etwa 2 Milli-
metern in dem Glasróhrchen eingefeilt. Stehen die Róhrchen wie: die
Zeichnung zeigt, so kann man das betrefende Gas ein- und auslassen ;
ziehet man jedoch die Róhrchen so in die Hohe, dass die Ofinungen
in den Gummistopfen zu liegen kommen, so ist das Rohr luftdicht
verschlossen. *)

Fig. 3. ',

Bei guantitativen Bestimmungen der Kohlensáure fůlle ich die ©
Spirale mit Natronkalk und die senkrechten Róhren mit Stůckchen
von Aetzkali, úber welche eine diůnne Schichte von Glaswolle zu liegen ©
kommt.
Es ist eine Annehmlichkeit dieser Apparate, dass zu allen Be-
stimmnngen, wo man es mit kleineren Auantitáten von Kohlensáure ©
zu thun hat, ein einzelner genůsgt, und dass derselbe sehr stabil,
wenig voluminos ist und direkt auf die Wagschale gebracht werden
kann, obne sammt Fiůllung mehr ais 40 Gramme zu wágen.

Es ist selbstverstándlich, dass derselbe Apparat bei geeigneter
Fillune zum Trocknen von Gasen, zur guantitativen Wasserbestim-
mung u. d. g. mehr verwendet werden kann, und empfehlen sich zu
manchen Zwecken solche Apparate von kleineren, zu anderen Zwecken
solche von grósseren Dimensionen.

*) Ich wende derartige Roóhrchen seit dem Jahre 1883 an. Listy chemické
Jahrsang VII.

Chemische Mittheilungen. 47

5. Chemische Analyse des Sandes von Prosík.

In der Náhe von Prag kommen namentlich zwischen den Gemein-
den Lieben und Prosík grosse Ablagerungen eines meist weissen locke-
ren und kleinkornigen Sandes vor, welcher in den Haushaltungen
Prags vielfach verwendet wird.

Dieser Sand gehórt der Kreideformation an und enthált stellen-
weise lockere Sandsteine und reichliche Glauconitkorner, so dass er
an manchen Stellen ganz grůn erscheint.

Besonders rein und weiss ist eine máchtige Sandschichte auf
dem Gute Kunrátka zwischen Prosík und Lieben, wo dieselbe in
grossem Massstabe ausgebeutet wird.

Der reinste Sand besteht aus kleinen abgerundeten Auarz-
kórnchen, denen eine sehr geringe Menge kleiner Kórnchen von
Muskovit und Kieselschiefer beigemenset erscheint.

Beim Glůhen erleidet die gróssere Menge der Sandkórner keine
Veránderung, die kleinere wird jedoch blass róthlich gefárbt.

Nach einer chemischen Analyse enthielt ein Durchschnittsmuster
in 100 Theilen in lufttrockenem Zustande:

ideselerde 4: Na 98-429,
MRONEKAE? os č skt C 0:74,
BISENOXYAŮ 12454 és as) pe OJ
Maenesia basi 4 Junk slygj 0129;
Masses 317240) Ďe nebe Ol 0:32"/,
Kali unď Natron . . „ . . . Spuren č

SUMA 201.2 OA dele
Der hohe Gehalt an Kieselerde, námlich fast 98"/,%/, und der
geringe Gehalt an den anderen Stoffen, der wohl kaum 1“/, erreicht,
speziell an Eisenoxyd, gestattet manche technische Anwendungen dieses
Sandes, namentlich in der Glasfabrikation, und werden nunmehr sehr
reichliche Mengen desselben in jenem Šinne verwendet.

6.

Úber B Cassiopeiae.

Vorgeleot von Prof, A. Šafařík in Prag den 11. October 1889. |

Herr Hind hat aus einem Theile von Tycho's Beobachtunsen ©
der Nova 1572 eine genaue Position fůr 1850 abgeleitet, und im ,
August 1848 sehr nahe an dieser Štelle zwei Sternchen beobachtet,
das eine (11. 12)", das andere etwas schwácher, von denen er meint: ©
„Vielleicht ist das zweite Object das verdáchtigere von den zweien, -
wiewohl beide úberwacht werden sollten.“ (M. N. 21, 233.) © |
Im J. 1864 publicirte d'Arrest in den Sitzunesberichten der ©
kón. Dánischen Akademie der Wissenschaften (p. 1—9): „Resultate ©
einer teleskopischen Untersuchune der náchsten Umgebung des Ortes ©
am Himmel, an welchem Tycho's neuer Stern in den Jahren 1572,
1578, 1574 sichtbar war.“
dW'Arrest liess durch Herrn Thiele aus sámmtlichen brauch-
baren, im ersten Theile der Astronomiae instauratae progymnasmata ©
miteetheilten Messungen einen scharfen Ort der Nova ableiten, welcher ©
nahe mit Tycho's und mit Hindďs Berechnung stimmt, und ver- ©
zeichnete nunmehr mit dem Kopenhagener Refractor (Offnung 284"m)
alle Sterne in dem Raume zwischen 0* 15% und 0* 19" AR und
— 6390" bis I- 640" D, in dessen Mitte ungefáhr der Ort von B Cassio-
peiae liegt. Den w. F. einer Position schátzt Arrest auf -056 ©
und -+0"26; in der náchsten Umcegend der Nova hat er auch die
allerfeinsten Sterne 15. bis 16. Grósse aufgenommen, in den úbrigen
Theilen nur etwa bis zur 14. Grósse. Der Katalog (Epoche 1865.)
záhlt 212 Sterne; beigefůgt ist eine saubere Karte.
Hind's beide verdáchtige Objecte entsprechen bis auf wenige ©
Sekunden den d'Arrestschen Sternen :
Nr. 114 Grósse (1011)“ AR 01798 D—- 639263
Nr. 129 1011 0-17-18 63:22 9
dď Arrest hat beide 1863—1804 háufie beobachtet und wáhrend ©
der ganzen Zeit keine Helligkeitsánderung gefunden. Die Verschie-

A, Šafařík: Úber B Cassiopeiae. 49

| denheit der Gróssenangaben 1848 und 1863 entspricht nach F' Arrest
-nur der constanten Differenz der Gróssenschátzungen zwischen Hind

und anderen Astronomen; es sei daher kein Grund, zwischen 1848
und 1863—1864 eine Veránderlichkeit fůr einen der zwei Sterne

| anzunehmen.

Veranlasst durch d'Arrests Untersuchungen theilte Arge-

lander in den Astr. Nachr. (Nr. 1482, Bd. 62 p. 273) die Resultate

| seiner 40 Jahre álteren Arbeiten ber diesen Gegenstand mit. Aus
- Tychos sámmtlichen Distanzmessungen zwischen der Nova und
| 9 Sternen der Cassiopeia findet er durch strenge Rechnune, mit
| Růcksicht auf Eigenbewegungen, den Ort der Nova (welche Bayer
| mit B bezeichnete)

1805: AR 491958" | D— 6392555"

etwa 9' abweichend von Hind, dagegen merkwůrdie stimmend mit

| F'Arrests Position von Nr. 129

1865: AR 4919'30" | D—-63922'54"

„Der Unterschied důrfte kaum die Unsicherheit der beider-
seitigen Positionen ůúbersteigen.“

Hieran knůpft Argelander die Mittheilung, dass er mit dem

| Sschuhigen Passageninstrumente zu Abo (nach VJS. 6, 77 Óffnung
(5'/, par. Zoll == 149 mm) und mit dem Meridiankreise zu Bonn
| wiederholt an dieser Stelle nachgesehen und nichts gefunden habe,

zuletzt 1849, zuerst (nach der Angabe: vor 40 Jahren) etwa 1824.

- „Bollte der Stern wohl langsam im Helierwerden begriffen sein?
Ma Arrest schátzt den „Stern 10:11"..... Dass ich.. 2 dAr-

rest's Stern am Meridiankreise [OÓffnung wahrscheinlich 4 par. Zoll =
108 mm) nicht gesehen habe, měchte ich nicht fir entscheidend
halten; dass ich ihn aber in dem lichtstarken 8fiůssigen Fernrohr zu
einer Zeit nicht gesehen habe, wo meine Augen noch viel kráftiger
waren als jetzt, erscheint mir doch als hóchst auffallend. Ich měchte
daher die Astronomen, denen sehr starke Fernróhre zu Gebote stehen,
dringend auffordern, diesem Sterne ihre Aufmerksamkeit zuzuwenden“
(I. c. 278).

Ich habe seit 12. August v. J. den Stern 129 des Arrest-

"schen Kataloges an 31 Abenden mit Nr. 114, 173 und 206 verglichen.

Die Positionen und Helligkeiten dieser Šterne sind (1865):

Tř, mathematicko-přírodovědecká, 4

50 A. Šafařík

Grósse dA. Stufen
az Nr. 114 AR 0"1778* D + 639263 10:11" 16:4

B' 129 0:17:18 63229 10-11
b 173 0:18:6 63233 10:11 10:0
c 206 0:18:55 63:16'0 1011 22:1

Zu den Vergleichungen verwendete ich durchaus einen Reflector

mit Silberspiegel von 175 mm Offnung, Vergrósserung 62, Feld 43/, ©
Im Mittel aus den besten vorhandenen Bestimmungen kann man an-
nehmen, dass ein in gutem Zustande befindliches Silberspiegelteleskop ©

gleiche Lichtstárke hat, wie ein moderner Achromat von 0-S85mal

kleinerer Ofnung. Darnach wáre mein Reflector aeguivalent einem ©

Achromaten von 149 mm, und dieser sollte nach Pogson's und
Stampfers bekannten Formeln (im Mittel) unter gůnstigen Um-
stánden noch Sterne von der Grósse 1373 erkennen lassen. In der

That sehe ich damit bei reiner Luft noch deutlich Winnecke's.
Vereleichstern 7 zu U Geminorum, welchen Winnecke — 1276 setzt,
von dem mir aber Hr. Schóonfeld mittheilte, dass er ihn 13"

setzen wůrde.

Da Sterne von dieser Helligkeit mir im directen Šehen ver-
schwinden, so musste ich indirectes Sehen anwenden, und fixirte.

regelmássig eine 5' unterhalb des zu vereleichenden Šternes gelegene
Stelle. Sind stórende hellere Sterne in der Náhe, so neige ich den
Kopf nach rechts oder links soviel als nothig, und verfahre im úbrigen
wie sonst. Seit ich gefunden habe, dass Neigung nach rechts etwas
andere Helligkeiten gibt als jene nach links, mache ich — sobald es
sich um měglichste Schárfe handelt — Schátzungen in beiden Lagen
(auch mit zwei verschiedenen Ocularen) und nehme das Mittel.

Die von mir gemachten Stufenschátzungen, reducirt auf die oben ©

angegebene Helligkeitscala, ergeben folgende Helligkeiten:

1888.""g121" 191 "188891227 15 11118897G250054
1414579869205 15:6 7925 78
24002:3 D05 249 04
28101 60b 1178 819. 118
29.125 29 170 25 OSA
93.126 D19 Zo
105 B1068 93 124
2 AZ dbal 23
25 00 29 178 o)
10247 "61 523,00 : dy
20 21 O0

Úber B Cassiopeiae. 51

Es hat somit in obigem Zeitraume von 14 Monaten ein fort-
| laufender Lichtwechsel von 8 Stufen (etwa 0:3 Gróssenklasse) statt-
| gefunden, den ich, solange nicht bestimmte Grůnde fir das Gegen-
theil vorhanden sind, als einen objektiven ansehen muss. Wenn man
' obige Helligkeiten in gewohnter Weise graphisch auftrágt, wobei man
| zweckmássig um die Flachheit der Curve zu vermindern fůr die Hellic-
keiten den Maassstab verdoppelt, so erhált man eine ziemlich regel-
| mássige Lichteurve, welche zwei Minima (zu Beginn der Reihe und 1889
© Ende Juli) und zwei durch ein secundáres Minimum getrennte Maxima
(1889 Anfang Februar und Mitte Mai) zeigt. Nur fortgesetzte Be-
obachtungen kónnen lehren, ob eine Periode vorhanden ist oder etwa
blosse regellose Lichtschwankungen auf und ab stattfinden.

Schon am zweiten Beobachtungsabende und spáter noch mehr-
mals erkannte ich durch ein besonders lichtstarkes Ocular (Zeiss'sche
aplanatische Lupe aus drei verkitteten Linsen), dass der Stern
práchtig tief roth ist, etwa 95“ meiner Scala (09 — rein weiss, 59 —
hellgelb, 109 tiefstes Roth, nahe bei A im Sonnen-Spectrum). Im
Frůhjahre 1889 konnte ich diese Wahrnehmung durch meinen 8zol-
ligen Clark'schen Refractor bestátisen. Rothe Sterne erscheinen
meinem Auge, und wohl demjenigen der meisten anderen Beobachter,
im directen Sehen heller als im indirecten (werden fixirt heller); so
auch dieser: anhaltend fixirt wird er mir grade nur matt sichtbar.
Die gerineste Helligkeit, welche ein weisser Stern haben muss, um
mir in obigem Instrumente im centralen Felde sichtbar zu bleiben,
ist etwa 9:75. Da mir dasselbe Instrument im lateralen Felde Sterne
13" zeigt, so lásst sich daraus ableiten, wie vielmal die periphe-
rischen Theile der Retina meines linken Auges lichtempfindlicher
sind als die centralen; 13:0 — 95 — 35, und (2'512)*5 — 251; ein
Stern im Centrum meines linken Sehfeldes muss 25mal heller sein,
als an der Peripherie desselben, um in beiden Fállen gerade noch
sichtbar zu sein. Die gróssere Lichtempfindlichkeit der peripherischen
Theile der Retina ist Astronomen und Physiologen lange bekannt;
hier haben wir den ersten Versuch einer numerischen Bestimmung
des Empfindlichkeitsverháltnisses. Auch Herr Fick hat kůrzlich
(Pflůgers Archiv £. Physiol. 43, 441) gefunden, dass die Lichtem-
pííndlichkeit des Netzhautcentrums nicht um Bruchtheile sondern
um ein Vielfaches kleiner ist, als jene gewisser peripher gelegener
Netzhautstellen; sie erreicht nach ihm ihren Hóhenpunkt 129 bis 15
temporalwárts vom Centrum des Retina. D'Arrest fand diesen Ab-
stand fůr lichtschwache Sterne 119 bis 13“ (Aubert Grundzůge 495).

4*

52 A. Šafařík: Úber B Cassiopeiae.

Ich kann den Abstand nicht so gross finden; fůr Sterne von mittlerer
Sternfarbe (schwach gelblich) fand ich nach Hůchtigen Versuchen, die
noch vervielfáltigt werden můssen, etwa 4", fůr planetarische Nebel
79 — ein erstes Indicium der ungleichen Vertheilune der Licht-
empfindlichkeit in der Retina je nach Farben. Die hellsten planeta-
rischen Nebel (IV'1, IV:18, IV'37) verschwinden mir im obgenannten
Fernrohre bei centralem Sehen vollstándig. Der grósseren Lichtem-
pfindlichkeit der centralen Netzhautgegend entspricht bei mir auch
ein weitgeringerer Stufenwerth; das Intervall zweier an Helligkeit
wenie verschiedener Šterne drůcke ich im indirecten Sehen durch eine
zwei bis dreimal gróssere Anzahl von Stufen aus als im directen.

Durch den Nachweis der Veránderlichkeit und der tiefrothen
Fárbuns wird die Wahrscheinlichkeit vermehrt, dass der Štern 129
des dď'Arrestschen Verzeichnisses mit Tycho's Nova von 1572
identisch ist, und ich gedenke ihn weiter zu beobachten. Es wáre
wůnschenswerth sein Spectrum kennen zu lernen, doch wird seine
geringe Lichtstárke diese Beobachtung schwierig machen. Nach Hrn.
Vogels Erfahrungen am Wiener Refractor (Potsd. Public. Nr. 14
p. 6—7 wird von den vorhandenen grossen Refractoren weniger ©
Erfolg zu erwarten sein, als von grossen Reflectoren. Der grosse
Silberspiegel von Hrn. Common zu Ealing bei London hat 5 engl.
Fuss — 1 M 524 Offnung, und ist ungefáhr aeguivalent einem Achro-
maten von 1M. 295, fůr welchen die Sichtbarkeitsgrenze 17%9 wird,
um 4"6 weiter als im Achromaten von 149=%, Es wird also ein
Stern von 11" im ersten so hell erscheinen, wie im zweiten einer
von 6*4, was vielleicht einem geibten Beobachter eine Beobachtung
mit schwacher Dispersion noch erlauben móchte.

0.

- O novém rodu zemských planárií,“).
(Microplana humicola nov. gen., n. sp.).
Předložil F. Vejdovský dne 11. října 1889.

(Se 6 dřevoryty.)

V hromadě kompostu, kterou jsem v Bechlíně r. 1887 za pří-
činou chovu dešťovek a jinak k embryologickým studiím nanésti dal,
objevila se záhy zcela zvláštní fauna, kterou na tomto místě uváděti
nemohu, poněvadž se mi jedná o vylíčení jediného a to nejzajíma-
vějšího spolubydlitele uměle snešené prsti a setlívajících látek orga-
nických. | : |

Připomínám pouze, že takovéto hromady kompostu jsou v prvých
letních měsících velmi vydatnými nalezišti pro embryologický materiál
arthropodů; lze tu nalézti shluky průsvitných vajíček rozličných Thy-
sanurid, zvláště Lipurus, dále vajíčka stonožek, drobné zástupce
hmyzí, zvláště ve velikém množství Campodea staphylinus, a larvy
hmyzí nejrozmanitějších forem.

Za suchého počasí jsou dotyčné místnosti útočištěm všech druhů
Enchytraeidův a Lumbricidův; zde také nalezl jsem poprvé v Čechách
nejmenší stonožku Pauropus Huxleyt a dále u velikém množství Sco-
lopendrella immaculata, jež nijak není ostatně zjevem v Čechách tak
vzácným, jak jinde udáno.
| Hlavní pozornost mou zaujala ovšem nepatrná planárie, která
se v dotýčném nánosu objevila a již budu zváti Mteroplana humticola
n. ©., n. sp. Zdá se mi ovšem, že zařaděním tohoto nového zástupce
do seznamu naší fauny vědě velikých služeb neprokáži.

*) Francouzský překlad této práce vychází současně v -„Revue. biologigue“
Lille T. II. s 2 tabulkami („Sur Microplana humicola, un genre nouveau des
Planaires terrestres“).

„P
p

54 F. Vejdovský

1. O zemských planáriich v Evropě nalezených vůbec.

Jediným, domácím druhem zemských planárií v Evropě jest
zjištěn až dosud jen Rhynchodemus terrestris O. F. Můller, který dle
dosavádních zkušeností sice na mnohých místech, avšak jen pořídku
byl objeven; znám jest z ostrovů Balearských, z okolí Lillu, z po-
břeží středomořského, z okolí Wůrzburku, z Dánska a Anglie atd.
V Čechách až dosud nalezen nebyl, ač nepochybuji, že i u nás žije.
Dle sdělených zpráv nejspíše z jara záhy nebo na podzim ba i v zimě
lze jej nalézti a to pod kameny, kde Vitriny a Daudebardie žijí. Za
leta marně jej hledati, neboť té doby ani na vlhkých místech se ne-

objevuje.

Jiné dva druhy planárií zemských v Evropě nalezených, sotva
jsou zde domácí, neboť odkryty ve vyhřevárnách velikých botanických
zahrad evropských, opravňují k správné domněnce, že zanešeny sem
z krajin tropických. Tak jest to s druhem Geodesmus bilineatus, jejž
poprvé Grube a Mečnikov nalezli ve vyhřevárně botanické zahrady
Giessenské. Rovněž objevil se Geodesmus ve mnoha exemplářích
a podobných poměrech ve Wůrzburku a což velmi nápadné, byla ně- ©
kolikráte nalezena tato planárie i v květinových hrncích v soukromých
domech Wůrzburských. Kennel na základě tohoto fakta a jiných
nahodilých okolností pronáší myšlenku, že snad Geodesmus jest druhem
v Německu vůbec domácím, že však žije pouze ve vřesovce.

V některých velikých botanických zahradách v Evropě nalezen
mimo to druhý druh Břpalium Kewense, o jehož vlastním domovu
nelze se vůbec vysloviti, poněvadž dle nových pozorování objeven
současně v Austrálii a jižní Africe, na Capu, jak o tom nedávno
zprávu podal Trimen.

2. Miceroplana humicola nov. gen. nov. sp.

Je-li tedy v Evropě dosud na určito zjištěn jediný druh zem-
ských planárií, není předce dle mého zdání zbytečným podati popis
této mnou objevené formy druhé. Vlastně býval bych tak učinil již
dříve, kdyby pozorování má byla dokonalá. Jak řečeno nalezl jsem
Mikroplanu r. 1887, a to poprvé v polovici července ve stavu zcela
mladičkém, kdy střevo ještě ani v laloky postranní nerozčleněno. Po-
stupem srpna sledoval jsem pak exempláře dospělejší, a v září po-
čala se objevovati individua s dokonalým samčím apparátem, kdežto
samičí orgány ještě neúplně vyvinutými býti se zdály. Nenalezl jsem

O novém rodu zemských planarií. 55

| ani polohu vaječníků, trsy žloutkové atd., když přiblížila se doba, že
| jsem musil Bechlín opustiti. Odložil jsem tedy řešení otázek těchto
na budoucí leta. Získané exempláře Mikroplany sledoval jsem, jak
| to zvykem mým vůbec, nejprvé za živa, abych se tak přesvědčil
| o všem, co se touto methodou získati dá. Ze skrovného nalezeného
| materialu nemohl jsem tudíž ničeho pro methody řezové konservo-
| vati, předpokládaje, že budoucí leto a podzim poskytne mi hojného
| množství naší planárie. Předpokládaje také, že Mikroplana v do-
| spělém pohlavním stavu přezimuje a z jara klade kokony, doufal
| jsem nastávajícím jarem otázky tyto řešiti.
| Bohužel nezdařila se očekávání a plány mé; jarní prázdniny r. 1888
| musil jsem z rodinných poměrů stráviti v Praze, roku 1889 pracoval
| jsem pak na zoologické stanici Neapolské, takže řešení pro jaro sta-
| novených otázek neprovedeno. Za suchých letních měsíců roku 1888
- a 1889 neobjevila se pak Microplana v dotyčné hromadě kompostu
| vůbec, ač nemyslím, že zcela zde vyhynula. Poněvadž pak pro nával
- jiných prací nebudu moci této otázce větší pozornost věnovati, uve-
| řejňuji své nálezy již nyní, upozorňuje zároveň odborníky na tuto
© novou formu zemských planárií.
Nalezení Mikroplany děkuji pouhé náhodě: prvý exemplář její
| vězel přilepen na bláně kokonu dešťovky, jejíž vajíčka v ohledě rý-
| hování jsem skoumal. Upozorněn na její přítomnost hledal jsem
| pečlivě a ovšem teprvé s velikou námahou
dopátral jsem se za celou výše udanou dobu
asi 2 tuctů planarie. Obyčejně vězí přilepena
V prsti na nějakém úlomku organickém, neb
i v malých dutinách, nehybně odpočívajíc jako
malé, lesklé, bělostné tělísko, kteréž laik sna-
dno může považovati za právě vylíhlou rou-
pici (Enchytraeida). Na světle počíná se ob-
nažený červík líně protahovati a snaží se skrýti
před paprsky slunce, zarývaje se do půdy
Exempláře v červenci nalezené dosahovaly
sotva 1—2 mm délky a 05 mm v největší
šířce. V epruvetách udržely se planárie po
několik neděl, pokud půda udržována i v nej-
méně značném stavu vlhkoty. Ve vodě však © Obr. 1. Microplana humi-
záhy degenerovaly a druhý až třetí den úplně © ©0la, mladý exemplář (15
hynuly. Exempláře podzimní (v září) vzrostly pod je OD
váný; se žaludkem neroz-
až do délky 4—6 mm a postupem času vy- větveným. ©
víjely pohlavní orgány.

56 F. Vejdovský

Potravou Mikroplany jsou jiná menší zvířata, zvláště červi a ar-
thropodi. V žaludku její nalezl jsem z pravidla neztrávené štětiny
roupic, v jednom případě kutikulu tykadla Lipura, chitinové zbytky
chlupů hmyzích atd. Rostlinné látky jsem v žaludku nenalezl.

Tělo Mikroplany jest ve všech stadiích nikoliv ploché, jak jsme |

zvyklí nacházeti u všech známých forem planárií, nýbrž čistě oblé,
kterážto okolnost dovoluje mnohé podrobnosti poznati, jež na plochém

těle jiných planárií jen s obtíží lze znamenati. Hlavně se to týká ©

vychlipování jícnu, jak dále vylíčíme.
Přída a zadek těla jsou zúžené i u mláďat i u dospělých exem-

plárů, u těchto však jest tělo zvláště ve stavu protažení velmi štíhlé,

kdežto u mláďat jeví se silně zavalitým a k čilejším pohybům vůbec
méně schopným (srovn. obr. 1. a obr. 2.)

Velmi charakteristickým znakem Mikroplany jest nedostatek
úšek, jimiž se přída těla většiny planárií vyznačuje. Jsoutě sice
mnohé formy, u nichž přída ta rovněž úšek postrádá, avšak předce se
může rozšířiti, při čemž se objeví známá jamka na předním polu
těla. U Microplany není po této poslední ani stopy, jakož vůbec
přída jest úplně zaokrouhlená jako u nějaké turbellarie přímostřevné
(srovn. obr. 2. a 3.)

Tělo Mikroplany jest v rozličném stupni průsvitné, u mláďat
méně, u dospělých více, což pochodí od obsahu střevního, neboť zdá
se, že mláďata i volně žijící, v dutině žaludkové obsahují zbytky
žloutkových buněk. To by bylo lze ovšem rozřešiti na řezech příčných,
které jsem, jak řečeno, neprovedl.

Mikroplana jest pouze na břišní straně drvami vířivými pokryta,
brvami to velmi kratičkými, jež teprvé při silných zvětšeních zna-
menati lze, any vzbuzují proud od zadu ku předu pokračující. Oblé
tělo naší planarie dovoluje vystihnouti současný nedostatek brvy na
bocích a hřbetní straně. Tedy má se Microplana v tomto ohledě jak
udává Moseley u Geodesma, kdežto Mečnikov u téže zemské
planárie tvrdí, že na celém povrchu těla jest obrvena.

Za to cuťicula zvláště na hřbetní straně, avšak i jinde velmi
zřetelně vystupuje. Jest to blanka sice celkem tenká, dosahující asi
polovinu tlouštky epidermis, nic však méně svým leskem na optických
průřezech velmi zřetelně vystupuje; na břišní straně prostupují jí
brvy. Cuticula tato jest asi značně resistentní, pružná a jest pří-
činou, že planárie snese i dlouhou dobu tlak krycího sklíčka. Lesk
živého zvířete na zevnějšku patrně pochází též od této zevnější po-

O novém rodu zemských planarií. 57

| krývky. U jiných planárií popírá Jijima přítomnost kutikuly, kdežto

-jen Minot udává, že přítomna jest.

Pokud lze epidermis vystihnouti na živých zvířatech a nikoliv
„na průřezech, tož lze znamenati celkem stejně tlustou vrstvu tuto
| buněčnou na celém těle, jen na přídě zdají se buňky býti vyššími.
| Jsou to buňky jasnou plasmou opatřené, žlaz kožních nenalezl jsem,
vyjma zadek těla, jehož buňky mohou naduřovati, plniti se jasným
| obsahem, pomocí něhož Microplana během lezení občas se přilepuje.
| Jsou to zajisté elementy obdobné podobným zařízením u některých

| jiných turbellarií.

Nápadnými jsou v epidermis Mikroplany tyčinky čili rhabdity,

| jednak pro různost tvaru, velikosti a rozdělení v rozličných částech
těla. K poměrům tyčinek pod epidermis nebudu míti zřetele, poně-

vadž ty lze jen na příčných řezech dobře poznati. V epidermis samé
shledáváme rhabdity dvojí velikosti: na přídě, v končinách zauzliny
mozkové jsou větší a téměř klínovité; v ostatních částech těla menší,

| štíhlejší a na obou polech zašpičatělé. Tyto jeví se buď roztroušené,
| ojedinělé v epidermis, aneb ve shlucích tak sestavené, že podobají

se tyto skupiny známým pohárkovitým tělískům u jiných skupin ži-
vočišstva. |

Zajímavé jest rozdělení rhabditů na přídě těla (srovn. obr. 3.):
tu jsou hustě vedle sebe sestaveny, jako hřebíčky, že nelze podrob-

| něji seznati poměry epidermis; s hora pozorované průřezy rhabditů

jeví se jako ozdobné dláždění. Celá hřbetní strana epidermis nad

| mozkovou zauzlinou takto jest vyložena rhabdity, také ku stranám

přídy těla nalezáme tuto úpravu, avšak střední část břišní plochy na

| přídě těla jest vůbec zbavena rhabditů. Podobně zdá se býti i u Geo-
-plany americké, jak Jijima udává. Tato úprava epidermis podporuje

-velice náhled, že rhabdity slouží jakožto ochranná podpora jemné

epidermis, tak že může tato poslední snésti větší tlak, nežli blanka
postrádající rhabditů. Chýlím se tedy z toho důvodu k názoru Ji-
jimově o fysiologické funkci tyčinek kožních a nesouhlasím S oněmi
autory, již hledají v dotyčných elementech
tělíska, jež podporují citlivost kůže, byť by
je nepovažovali přímo za zakončení apparátu
nervového. Graff svůj názor, v posledním
smyslu znějící, podporoval faktem, že rhab-
dity u živě se pohybujících itlivějších
va ne je „ 1, pleernke NY BEK byo OA O
a ; Microplany se skupením
sostoma ve větší míře jsou vyvinuty nNeŽ vhabditů na břišní straně.

58

F. Vejdovský

u druhů líně se hýbajících a málo citlivých jako jsou Plagiostomida.
U prvých jsou rhabdity na citlivé přídě těla ve velkých rozměrech

vyvinuté tyčinky.

Proti oprávněnosti těchto kombinací vyslovil se již Jijima,
naše pak Microplana tím více mluví proti podobným výkladům. Jest
tato planárie nejméně ze všech turbellarií čilá, nepatrným citem se
honosící a předce pokud vím, rhabdity na přední části těla jsou nej-
hustěji sestavené a poměrně největší. Zato tím více podporují výklad
o ochranné funkci pokožky; Mikroplana žijící pouze v půdě a to ni-

Obr. 2. Microplana humi-
cola, dospělý červ se ža-
ludkem plně rozvětveným.

Dole v přirozené velikosti.

koliv příliš vlhké, má zapotřebí zvláštní ochra-
ny při lezení v hrubém ústředí, v němž žije.
Zvláště hřbetní strana přídy těla vysazena
jest nebezpečí poškození, kdežto jest pravdě
podobné, že břišní plochou nepřiléhá přímo
a těsně k půdě, na níž se plazí, ješto tato

jest brvami pokryta. |

Bez příčných průřezů nelze se ovšem
o zevnějších poměrech svalové soustavy a vni-
terného parenchymu, jak se samo sebou roz-
umí, vysloviti.

Zajímavějším jest faktum, že mláďata
Mikroplany postrádají postranních laloků na ©
zažívací rouře (srovn. obr. 1.) V prvé polo-
vici července nacházel jsem vždy jen malé
planárie, u nichž vyvinuta mohutná tlustá,
až k stěnám tělním přiléhající přední větev
žaludku se prostírala, na zad pak od ústí
pharyngu do střeva rozbíhaly se 2 druhé
větve. Ani tyto, ani přední hlavní vak ne-
jevily žádných laloků postranních, na nejvýše
jakési hrboly na celé periferii bylo lze pozo-
rovati. Ovšem příčné řezy vysvětlily by za-
jímavou tuto úpravu zažívací roury.

Teprvé u exemplářů nacházených kon-
cem července a počátkem srpna jevily se na
přední větvi postranní, avšak velmi tupé la-
loky, kdežto zadní 2 větve byly dosud hladké ;
průběhem doby však i zde nastávaly postranní,
malé lalůčky, kdežto přední byly již zřetelně
vyvinuty. Zdá se, že laloků těchto postupem

, O novém rodu zemských planárií. 59

"vývoje přibývá, neboť u mladších exemplářů, kde počínal se vyvíjeti
apparát pohlavní, shledal jsem na přední větvi 11, 12—13 párů
laloků, u dospělých individuí, v září však z pravidla laloků 17 párů.
! Jak jsem již výše pravil, jest žaludek mláďat úplně neprůsvítným
| a teprvé později stávají se stěny jeho průsvitnými, ze zřetelných ele-
Imentů buněčných složenými. Tyto poslední, zvláště v lalocích jsou
různé velikosti a naplněny aspoň částečně hnědavými lesklými tělísky,
| uvnitř hyalinní protoplasmy. U dospělých individuí (obr. 2.) jsou laloky
| značně od sebe oddáleny, takže se zdá, jakoby střední větev byla
|zpeřena; stěny hlavní větve a její laloků sestávají ze stejně vyso-
kých buněk, průsvitných, zvláště když ponechána individua o samotě
| k úplnému vyhladovění; tehdy mizí hnědavá zrnka v epithelu střevním,
| za to ve zřetelné dutině střeva jeví se tekutina lesklá, nažloutlá dle
| pohybu zvířete proudící od přídy na zad a naopak.
| Poloha jícnu a patrně i struktura jeho nelíší se od známých
| poměrů planárií. Jícen jest v normální nestažené poloze přímý, trubi-
| covitý, jehož zevní konec zasahá daleko za malý otvor ústní. Ve sta-
| ženém zvířeti bývá jícen k jedné straně zahnutý. Otázka o způsobu
| vychlipování jícnu dá se velmi dobře zodpověditi u naší mikroplany,
| ježto oblé tělo její možno dobře pozorovati při vychlipování z profilu.
Jícen nevychází ústy volným svým kon-
| cem, nýbrž téměř zadní svou, poněkud zúže-
| nou částí, načež následuje teprvé přední vol-
| ný, trubicovitý jeho odstavec. Proces tento
lze vysvětiiti právě jen značnou vzdáleností
| volného konce jícnu od otvoru ústního. Dě-
-jet se vychlipování následovně:
V prvém momentu vychlipování (srov-
nej obr. 4. a, b, c) vnikne zadní část jícnu
zevní stranou do otvůrku ústního, který se
patrně působením svalů, jež u ostatních pla-
narií jsou známé, ponenáhlu rozšíří. Dotyčná
| část jícnu ihned vyrazí na venek jako malý
© hrboulek, kdežto přední část jícnu s otvorem

vězí v těle v t. zv. jícnové dutině. Hrbolek l
| z ústního otvůrku trčící velmi rychle roste, 6
Ježto zadní a střední část pharyngu rychle oby KOD do koslvtk da

se valí na venek, kdežto část s otvorem jícnu © Reale seattle
| více a více se krátí. Posléze provalí se na © chlipování jícnu Micro-
venek, a tudíž naposled, i tato část a jícen plany.

n
ý

60 F. Vejdovský

trčí jako nějaký roh z těla ven. V této své poloze udržován patrně:
zvláštními svaly, jež jako jasné pruhy mezi stěnou těla a pharyngu:
šikmo v těle probíhají. Ony fungují bezpochyby jako retraktory, po-:
mocí nichž se jícen opět může zatáhnouti; avšak nepodařilo se mil
tento proces sledovati.

Vychlípená část jícnu jest trubicovitá, stejného průměru, kdežto
část v těle se nalezající jest valně zúžená a rozšiřuje se teprvé při.
ústí pharyngu do žaludku. :

Jakmile vychlípení jícnu dosáhlo svého vrchole, objeví se na,
jeho zevním obústí několik jasných krupiček, které se čím dále tím více
zmnožují, takže se zdá, jakoby ústí jícnu bylo ovroubeno drobounkými.
perličkami. Mám za to, že jest to produkt slinných žláz, jakéž se
u jiných planárií popisují, které jsem však u mikroplany bez průřezů.
pozorovati nemohl. Možno také, že se vniterný jícnový epithel na
tvoření se onoho sekretu účastní.

Jisto jest, že jícen samovolně se vychlípiti může, aniž by bylo.
k tomu jiných samostatných svalů zapotřebí. Jak Lang ve své zna- |
menité monografii Polyclad správně vykládá, svalovina jícnová jest |
jediným při vychlipování činitelem. Pozorování má to dokládají.

Ovšem ale vlastní způsob vychlipování jícnu nebyl dosud pozo- ©
rován, jak to ostatně nesnadno u forem zcela plochých. Lang sám.
u Polyclad vykládá, že trubicovitý jícen, jehož ústí přímo souvisí ©
s otvorem ústním, jednoduše, působením svých svalů -vyniká ven.
Tomu odpovídají také jeho schematická znázornění polohy jícnu v po- ©
měru k otvoru ústnímu. Taktéž u sladkovodních dendrocoel se vy-
kládá vychlipování jícnu obyčejnou protrakcí z úst, v nichž vězí ústí
jícnu. Avšak dle mých známostí sahá otvor jícnu sladkovodních pla-
nárií daleko za otvor ústní, takže, má-li se vychlípiti, musí asi po-
dobný proces vykonati, jako u Mikroplany. Na každý způsob nutno
ještě tuto otázku u ostatních dendrocoel důkladněji, než dosud, |
sledovati. |

O nervové soustavě nemnohé mám připomenouti. Zauzlina mozková
prosvítá zvláště v mladších exemplářích hustě sestavenými rhabdity
a to zvláště když červ se silněji protáhne. Tehdy jeví se zcela na
předu těla uložena zauzlina sestávající ze 2 velmi dlouhých, štíhlých
polovin, jichž zadní konec zúžuje a ztrácí se pod zažívacím ústrojím.
O nervech, které ze zauzliny mozkové vystupují, nemám nijakých
zkušeností, tolik ale musím tvrditi, že tak četné a jemné větve, jakéž
na př. u Anocoelis jsem v živých červech pozoroval a vykreslil,
u Mikroplany neexistují. Ze smyslových orgánů zmínky hodny jsou

O novém rodu zemských planárií. 61

| pouze oči, nalezající se na předních cípech polovin mozkových. Jsou
-to malinké, černé body, ponořené pod pokožkou, na nichž nelze zna-
| menati nijakých světlo lámajících tělísek. Bez příčních řezů nemohu
(o těchto očních bodech ničeho podrobnějšího pověděti. Tolik ale jest
(jisto, že mezi Planariemi, očima nadanými, má Mikroplana orgány tyto
| nejmenší.

Přicházím k exkrečním orgánům Mikroplany, jež v posledních
|letech pro svůj význam neustále se přetřásávají, aniž by sjednocení
|v náhledech svému konci se blížilo. Z důvodů, které vyložím později
[ve svých vývojezpytných studiích *), budu je u naší Mikroplany, jako
Iu plochých hlístův vůbec, zváti pronefridiemi.

Tedy pronefridie Dendrocoel jsou celkem podrobně známy;
(k jich poznání přispěli hlavně Vejdovský,**) Lane a Jijima.
Mé zprávy o Planaria albissima a Anocoelis potvrdil vůbec Jijima,
|Jehož zprávy o Dendrocoleum jsou správné. Nejnověji pojednal o nich
| též Sekera.

! Celkem máme 2 typy exkrečního apparátu u Planarií: u jedněch
| jsou výměšné buňky zavřené, bez plaménku vířivého; příklad Anocelis.

| V druhém typu počíná exkrece pomocí buněk zavřených, s veli-
kým míhavým bičíkem. Příklad: Dendrocoelum, Gunda, Polycelis.
| K tomuto typu náleží také naše Microplana.

Jakkoliv však poměrná průsvitnost této zemské formy dovoluje
(vystihnouti rozšíření plaménků míhavých v celém těle, tož na druhé
straně jest nápadným, že hlavní, svodné větve nelze podrobně v jich
(průběhu sledovati, což se vysvětluje okolností, že jsou stěny jich bez-
"pochyby ztažitelné a ve stavu stažení se na

jistých částech svého průběhu skrývají v ple-

tivu parenchymovém. To, co jsem viděl, sdí-

lím v následujícím:

V přídě těla, po obou stranách zauzlin R)
mozkových, znamenati lze v každém dospě- | ,
lejším individuu po jedné širší, průsvitné f /
„větvi podélné, jež málo se vinouc, postranní DA /
a zakončité větve ku předu a ku stranám :
(vysílá. I větévky postranné mohou se rozvět- Obr. 5. «) Jemné konečné
(vovati. Čím dále na zad, v končině roz- vět nou plany:

i 1 b) Silně zvětšené prone-
„větveného žaludku, tím více se hlavní větve © gridiostomy (Zeiss Imm.J.)

*) Entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen. Heft I. 1888.
* **) Exkreční apparát planárií, Zasedací zprávy král. spol. nauk, 1882.

62 F. Vejdovský

ztrácí a nemožno jejich průběh vystihnouti. Zdá se však pravdě-
podobným, že táhnou se i dále na zad a snad po celé délce těla,
neboť na příznivějších, hlavně vyhladovělých individuích vystupují
i v střední části těla takovéto párovité chodby, ztrácejíce se opět
V parenchymu tělním. Z nich možno sledovati ještě části po obou
stranách jícnu, avšak nikoliv ve směru přímém, nýbrž jako kličky,
jež ve stejném tvaru u všech pozorovaných individuí se vyskytaly.
V zadní části těla přítomnost hlavních chodeb vystihnouti se mi ne-
podařilo.

Průběh těchto kanálků hlavních nesleduje se tak zřetelností
stěn jejich, nýbrž živým vířením; zvláště ve zmíněných kličkách lze ©
viděti, že stěny jejich jsou vyloženy hustým hávem drobounkých brv
a takovétéž objevují se i v předních chodbičkách. Jakým způsobem ©
tyto hlavní chodby na venek ústí, nepoznal jsem. Avšak že z druhé
strany jsou ve spojení s konečnými apparáty čili vířivými plaménky,.
to jest pro soustavu pronefridií Mikroplany tak jasné a zřetelné,
jako u žádné planarie mně dosud známé a jak nelíčí se také u forem ©
dosud v tom směru sledovaných.

Konečné apparáty pronefridií čili plaménky vířivé jsou po-
měrně snadno k sledování; u mladších individuí zvláště v zadním
konci těla za jícnem, u dospělých v celém těle. A tu jest velice ná-
padným zjev, že tyto u velikém množství přítomné plaménky, čili
pronefridiostomy při optických podélných pohledech pouze po obou.
stranách těla, těsně pod epidermis ve svalovém apparátu jsou uloženy,-
kdežto uvnitř parenchymu tělesného nepodařilo se mi ani jediného
pronefridiostomu objeviti. Při pohledu vyšším jeví se celá plocha.
hřbetní pod epidermis proseta samými pronefridiostomy, jež jsou.
ovšem zřetelné po živém míhání bičíku. Ve tvaru svém neliší se od
známých forem pronefridiostomů ostatních hlístů plochých; malé jádro ©
nalezá se ve svrchní části, pod ním pak počíná plamének. Jest tudíž
pronefridiostom jednobuněčný.

Zúžená spodní část pronefridiostomu přechází v kanálek velice
zúžený, jejž nesnadno lze ihned objeviti, kterýž ale ve svém průběhu
se prozrazuje po přítomnosti míhavých plaménků. Tyto jsou ovšem
menší než plamének pronefridiostomu, jinak ale ve tvaru se neliší..
Pečlivé sledování delšího kanálku ukazuje, že tam kde bičík jest vy-
vinutý, kanálek sám jest naduřený a upomíná celkem na zmenšený
pronefridiostom. Výklad tudíž kanálku samého v ohledu morfologickém.
byl by ten, že skládá se ze samých jednobuněčných elementů, z nichž ©

O novém rodu zemských planárií. 63

každý je bičíkem opatřen. Čili: Řada pronefridiostomů tvoří exkreční
kanálek.

Do takovéhoto kanálku ústí opět jiné postranní, stejně tvořené
kanálky, aneb jen jednoduché pronefridiostomy s kratičkými stonkovi-
tými výběžky, dutými. Pečlivým sledováním při silných zvětšeních lze
vystihnouti celé síti takovýchto kanálků, jež beze všech pochybností
posléze do hlavních podélných kanálků ústí.

Pokládám za prospěšné připomenouti, že pro demonstraci prone-
fridiostomů plathelminthů hodí se nad míru dobře pyjový apparát pla-
nárie, velmi blízko stojící Planaria subtentaculata Drap, jež v okolí
pražském pouze na jediném místě přichází, jež však všudy jinde
v Čechách, v pramenitých vodách se objevuje. Od zmíněného druhu líší
se delšími úšky a menším lalůčkem středním*). Pyjový apparát tohoto
druhu, t. j. zevní vrstva podélných svalů jest na zevnějšku, totiž do
vířivé dutiny, v níž celý orgán jest uložen, a jak později ještě po-
drobněji se zmíníme: tato zevní svalová vrstva jest pokryta velmi
hustě vedle sebe stojícími žlazami hruškovitými, naplněnými velmi
lesklou, světlo lámající hmotou, v níž v zevním, rozšířeném konci ulo-
ženo veliké jádro.

V prostorách pak mezi žlazami možno pozorovati již slabšími
zvětšeními živé míhání. Při silných zvětšeních objeví se nám pak
v pravdě obrovské pronefridiostomy tvaru známého s velmi dlouhými
plaménky uvnitř každé buňky. Při tom však objevují se vedle těchto
normálních terminálních apparátů pronefridia zvláštní pronefridi-
ostomy, totiž klínovité buňky jako obyčejné pronefridiostomy, avšak
brva není uvnitř, nýbrž stojí na povrchu buňky a mihá v dutině mezi-
žlázové. Na tento významný zjev, kterýž mi ostatně podrobněji znám
je u pronefridií embryí Rhynchelmis, poukáži ve svých „Entwicklunes-
geschichtliche Untersuchungen“, kdež také vyložím vznik nefridia
z embryonálního pronefridia, rovněž tak jako původ pohlavních chodeb
- z těchto posledních. (Ostatně jsem podrobněji, ovšem bez náležitých
vyobrazení uvsřejnil výklad o významu pronefridia a nefridia již
r. 1887 ve Věstníku společnosti nauk.

Pohlavná orgány. Varlata jsem nalezl založena již v mladých
exemplářích a sice vždy ve 2 párech; jevily se jako kulaté, lesklé
žlázy asi v končinách třináctého a patnáctého laloku střevního. Byly
celkem ostře ohraničeny a obsahovaly větší počet buněk s velikými

*) Jinak myslím, že rozdíl tento a níže uvedené znaky dotyčné planáric jsou
méně závažnými, než abych ji považoval za druh zvláštní.

64 F. Vejdovský

jádry a jasným, hyalinním obsahem. Jinak o histologické struktuře

jich, bez methody řezové více udati nemohu. U téměř dospělých indi- ©

viduí, v září skoumaných byly tyto žlázy — varlata — daleko objem-
nější k zevní straně zaokrouhlené, k vnitřní pak hruškovitě se zužu-
jící a v nich jevily se již stadia vývoje chámu i dospělé chámy.
Celkem však nemohu z nedostatečného množství takovýchto stadií
nic nového sděliti o vlastním vývoji a tvaru spermatozoí. Pravdě
však podobno, že zúžené vnitřní konce varlat přicházejí do chámo-

vodů, kteréž však v těch končinách pro jícen a žaludek v jich prů- ©

běhu sledovati nelze.

Teprvé u dospělejších exemplářů
lze na dalším průběhu viděti 2 úzké,
ale dosti ostře vystupující chámo-
vody (obr. 6. df), kteréž se brzo
sjednotí, a tvoří širší vak, v němž
nakupují se chámy, dříve než nastává
páření. Představuje tudíž vak tento
v dospělém stavu schránku chámovou

jako naduřelá splynutá čásť chámo-
vodů. U jiných planárií, jako u Den-
drocelum, Polycelis nigra a zmíně-
ného výše druhu, příbuzného Planarii

vody, dříve než se sjednotily. U Pla-
Okr 0 Pohaa nar denne naria torva vnikají však oba —.
zoo vs vesicula seminalis, od vej- ny hluboko Z zeme pyjový : B
covod. krátce před vlastní, vychlipitelnou
pyjí splývají v jedinou chodbu.

Aparát pyjový má celkem tvar hruškovitý a jest poměrně jedno-
dušší než u druhu blízkého Pl. subtentaculata tím, že se mi nepo-
dařilo nalézti na něm vrstvu svalů podélných, resp. meridionálních.

subtentaculata naduřují oba chámo-

(vesicula seminalis), jež ovšem se jeví ©

- Na zevnější straně pokryt jest aparát svalový vrstvou velkých

buněk, celkem průsvitných, mezi nimiž některé jsou naplněné hrubo-
zrnným obsahem. U některých exemplářů nalezl jsem na proximálním
konci apparátu, tudíž tam, kde vesicula seminalis vniká do pyje,
2 skupiny velikých hruškovitých žláz, patrně přeměněných to epithe-
lialních buněk, jež obalují vrstvu svalovou. U jiných exemplářů schá-
zely tyto žlázy.

Na distálním konci jsou buňky ty daleko nižší a vchlipují se

O novém rodu zemských planárií. 65

| do nitra svalové vrstvy, kdež tvoří zprvu úzký kanálek, z mládí vylo-

žený živě vířícími brvami. Kanálek ten ponenáhlu naduřuje a tvoří vak,
| do něhož vesicula seminalis záúženým koncem přímo ústí. Stěny tohoto

nádoru pyjového jsou veskrze žláznaté, anyť buňky epithelialní ve

žlázy jednobuněčné jsou přeměněné.

U mladých exemplářů žlázy tyto rychle vyprazdňují svůj obsah,

| až změní se docela na obyčejné ploché buňky epithelialní. Pak jest
ale nitro nádoru pyjového naplněno hustou, lesklou hmotou, obsahem
| to bývalých žláz. U dospělých planárií jest proces sekrece těchto
| žláz pozvolný a ani po dlouhé době neztrácejí žlázy svůj charakteri-
| stický tvar.

Prostor mezi zevním epithelem a dutinou pyje jest vyplněn
| vrstvou svalovou, jež ve způsobě obrouček jeví se složena veskrze ze

svalů okružných. Nedostatek podélných čili meridionálních svalů má
asi za následek jiný způsob působení pyje, než u oněch druhů, kde
| se pyje skutečně vychlipuje. Skutečně také neviděl jsem vychlipování
| vnitřní části pyjového apparátu u Mikroplany, kdežto mi známo u jiných
| druhů, že pyje tato se daleko z těla jako vlákno vychlipuje.

Dokladem na rozdíl od Mikroplany uvádím pyjový apparát výše
zmíněného příbuzného, ne-li totožného druhu s Flanaria subtenta-
| culata.
| Průsvitnost toho druhu dovoluje sledovati celou organisaci py-
|jového a pohlavního apparátu, jako u málokterého druhu více. I shle-
| dáváme zde na zevnějšku především velmi mohutnou vrstvu svalů
podélných čili meridionálních, jež ve spůsobu širokých pruhů přikládá
| se na spodnější vrstvu svalů okružných.

Pod těmito následuje rovněž mocná vrstva, skládající se z mnoha
vrstev buněk s malými lesklými jádry, i možno ji vykládati za epithel
| mnohovrstevní, jehož spodina jest brvami vyložena. Epithel tento
ohraničuje totiž dutinu apparátu, v němž uložena jest pyje vlastní.
(Tato poslední jest tvořena však mimo zevních podélných svalů, všemi
| ostatními vrstvami svrchu zmíněnými, jež se vchlipují do naznačené
(dutiny. Pyje představuje orgán naduřelý, ve své střední části k ze-
| vnějšku se zužující. Nitro jest duté a do něho ústí společná chodba
(povstalá splynutím chámovodů. Tenkostěnná tato chodba, tvořená
(z plochých buněk, přechází ve vnitřní stěnu pyjovou, jež sestává
(z válcovitého a dále níže z kubického epithelu. V naduřelé části pyjové
mohutní však buňky epithelové ve větší, lesklým obsahem naplněné
| žlázy jednobuněčné.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 5

|

66 F. Vejdovský

Tato vnitřní vrstva epithelová jest zevně objata svaly okrnžnými,
což jest vlastním pokračováním okružné vrstvy svalové z pochvy py-
jové a posléze zevním tenkým epithelem, kterýž zase přechází ve
výše zmíněný epithel mnohovrstevný. Jeví se tudíž pyje vlastní jakožto
duplikatura svalové pochvy pyjové a může se tedy vychlípiti pouze
působením zevní samostatné vrstvy svalů podélných, čemuž skutečně
tak jest. Stažením se těchto svalů roztáhnou se svaly okružné a
usnadňují vychlípení vnitřní pyje, což se děje téměř bleskurychle
a z pohlavního otvoru vynikne dlouhé vlákno.

Naproti tomu roztažením se podélné vrstvy svalové čili přecho-
dem její ve stav prvotný stáhne se vrstva okružná a pyje zatáhne
se samovolně zpět.

Nedostatek tedy zevní podélné vrstvy svalové na apparátu py-
jovém u Mikroplany musí míti za následek jiný způsob funkce tohoto
apparátu; zdá se mi totiž, že pyje se nevychlipuje, jakož skutečně
jsem také u nijakého exempláře neshledal. Ovšem ale jako orgán
kopulační musí působiti jiný apparát, který bezpochyby tvořen pou-
hým vychlípením části antra pohlavního. Nemohu však následkem
nedostatku pozorování nic bližšího o tom sděliti; i jest u jiných druhů
nutno otázku tuto zvláště studovati.

Polohu vaječníků, jak výše již zmíněno, nepoznal jsem; zajisté
budou velmi malé a jen řezovou methodou lze je objeviti. Taktéž
průběh vejcovodů neznám, jen distální část společného jich vývodu,
krátce před jeho vyústěním do antra. Jest to chodba celkem široká
a zřetelná po zvláštní hnědavé a zrnité vrstvě vniterné a zevním
jasném, ostře konturovaném pásmu (obr. 6. oď).

Zevní konec vejcovodu jest obdán zvláštním naduřelým obalem,
sestávajícím z velkého počtu jednobuněčných, zrnitým obsahem na-
plněných žlázek. O významu tohoto orgánu nemohu se vysloviti.

Vak ústící do antra (obr. 6. ac) a obyčejně vykládaný za uterus,
ač, jak z mnoha stran vytknuto, jest tento názor zcela nesprávný —
tento vak objevuje se záhy již v mladých Planariích a ovšem tím
zřetelněji u dospělých. Jest to těleso hruškovité, dlouhostopkaté
a na vnitřním konci velmi naduřelé. Stěny jeho jsou celkem svraštělé,
nitro pak naplněné zvláštní tekutinou hyalinní. |

Vystupující vajíčka, tvoření kokonů a tyto samé vůbec neznám.
Jest velice pravděpodobné, že hlavní doba kladení kokonů spadá do
doby podzimní, v říjnu snad bylo by možno vyplniti veškeré mezery
u poznání zajímavé domácí naší Mikroplany.

O novém rodu zemských planárií. 67

(8. Přehled planarií v Čechách nalezených.

Po leta jsem se snažil vyšetřiti druhy Dendrocoelů, kteréž ve
vlasti naší přicházejí, upozorněn býv na zajímavost jich forem při
vyšetřování pramenišť Vrutických, z nichž svého času Praha vodou
pitnou měla býti opatřena. Během doby snesl jsem také značnější
materiál k monografii planarií, leč nával jiných prací zabraňoval mi
uveřejnění dosavadních výsledků mých pozorování.

Ani jinde dosud neučiněno rozhodnějších kroků k vypsání forem
dendrocoelů, mám však pevnou naději, že se této skupině Turbellarií
dostane rovněž tak pečlivého zpracování, jako Rhabdocoelům a moř-
ským Dendrocoelům. Zpracování českých Dendrocoelů nadějeme se
od Sekery, jehož práce o našich turbellariích těší se pozornosti
cizích odborníkův, jak toho také skutečně zasluhují. V poslední své
práci o Planaria albissíma podal tento pilný pozorovatel již částečný
seznam Dendrocoelů v Čechách nalezených, řídě se mými zprávami
na jiných místech sdělenými.

K vůli statistickému přehledu uvádím nyní celkový obraz bádání
faunistického ve skupině Dendrocoel.

V prvé zprávě své o této skupině Plathelminthů (Oznamovatel
druhého sjezdu přírodozpytcův a lékařův českých v Praze r. 1882)
uvádím 8 druhů Dendrocoel.

Téhož roku podařilo se mi objeviti poprvé po celém půlstoletí
opět jiný druh — Anocelis coeca — v Čechách. Lonského roku při-
činil Sekera svým pozorováním v okolí Hlinska opět jiný druh,
dosud v Čechách neznámý, totiž Planaria polychroa O. Schm., jenž
dosud u nás pozorován nebyl. Nyní přidávám také zemskou planarii
Mikroplanu.

Tudíž podávám obnovený seznam všech dosud v Čechách zná-
mých planarií a současně i jejich naleziště. Jsoutě zastoupeny ve
5 rodech: 1. Dendrocoelum Oerst.

2. Planaria Můll.

3. Anocelis Štimp.
4. Polycelis Ehrenb.
5. Microplana Vejd.

I. Rod Dendrocoelum.

1. Druh Dendrocoelum lacteum Oerst. ve všech, tekoucích vo-
dách českých.
5*

68 F. Vejdovský

Syn.: Planaria lactea, Můller, — Ehrenberg, Acaleph. roth.
Meeres p. 65 a 67. — Thompson, Ann. nat. hist. XVIII
1846. p. 338. — Schulze Turbellarien, I. Ab. 74. Tab.

L. 2,
Dendrocoelum lacteum Oersted.; — O. Schmidt. Z. w. Z. XI.

JB 26k

Poznámka: Friesem (Zool. Anz. 1879 p. 151) popsaná Pla-
narta cavatica z jeskyně Falkensteinské ve Švábsku zdá se, že náleží
rodu Dendrocoelum ; rozbor pohlavních orgánů by podal doklad k tomu-
Tato zajímavá slepá forma známa jest z více nalezišť. Jmenovaný autor
nalezl ji ještě v jedné studni v Miindenu (Hanoversko), nověji pak
zmiňuje se Moniez o její přicházení v jedné studni Lillské. Posléze
mohu přidati nové naleziště tohoto pro podzemní vody charakteristi-
ckého druhu. Můj velectěný přítel a kollega August Wrzesniowski,
zasloužilý professor university Varšavské, zaslal mi ze Zakopaného
v Tatrách 16. září 1887 3 exempláře naší planárie současně se znač-
ným množstvím Phreoryctes Menkeanus a Niphargy, © jichž nalezišti
píše mně následující:

W studni wykopanej w piwnicy domu naležaceso do Jana Kozie-
niaka znalazlem ogromna, obfitosé Niphargus, oraz w zenilych ziemnia-
kach, które sie w tej studni znajdowaly, zebralem caly klebek robaków,
a W piasku znalazlem pluskiego robaka podobneso do Dendrocoelum
lacteum. Lumbriciny i Dendrocoelum posylam szanownemu koledze.
Nadmieniam, že piwnice jest zupelnie ciemna; studnia na jakie 0:50
metra gleboka ; we chwili poszukiwania znajdowaly sie w niej ziemaki.“

II. Rod Planaria.

Syn: Goniocarena, Schmarda.
Dugesia, Girard.

a) Druhy úškaté :

2. Planaria subtentacuiata Drap. v prameni Chuchelském. Tato
forma jest velmi blízka oné, jejíž pyjový apparát jsme v tomto
pojednání vylíčili. Zevnějším tvarem těla neliší se od sebe, avšak
chuchelská forma opatřena jest velmi hustým povlakem žlaz na sva-
lovém obalu pyjovém, kdežto u druhé formy žlázy tyto scházejí.
Celkem jest to znak nepatrný, a možno, že souvisí s dobou, ve které
dotyčný druh byl pozorován. Druhou formu znám z velkého množství
nalezišť, totiž: z Litomyšle (Klapálek), Hlinsko (Sekera), Prameny
Vrutické, Šumava (Špičák), Středohoří — vesměs z pramenitých vod.

O novém rodu zemských planárií. 69

3. Planaria gonocephala Dugěs, rovněž forma z vod prameni-
tých. U Prahy (Závist), prameniště Vrutice Mělnické, Sobčice (Šan-
dera), Středohoří, MI. Boleslav, doly Příbramské (Mrázek).

Syn.: Planaria torva, var. Gonocephala, Diesing, Syst. Helmin-

thum, I. p. 200.

Planaria gonocephala? Leydie. Můllers Archiv p. 188.
Taf. XL

Planaria gonocephala, Ehrenbere, Acalephen des rothen
Meeres, p. 86. — Stimpson, Prodrom. I. 5. — O. Schmidt,
Sitzungsber, Acad. Wien. XXXII. 1858, p. 268. — Týž,
Z WZ A. D0.

Goniocarena gonocephala, Scehmarda, Neue Wirbellose Thiere,
PR

b) Druhy bez úšek:

4. Planaria torva M. Schulze, v tekoucích vodách a rybničných :
Lomnice u Třeboně, Vltava u Prahy; Labe u Roudnice.

Syn.: 1862. Planaria Schulzei, Diesing, Revision der Turbellarien

p. 497.
1846. Planaria torva, Thompson, Ann. nat. hist. p. 388.
Stimpson, Prodromus I. — Gerstield, Mém. Soc.

etrang. Acad. St. Petersbourgh. VIII. 1859. p. 202.
1852. Planaria torva, Schulze nec Můllér. Z. w. Z. IV.
p. 184.
1862. Planaria torva, O. Schmidt, Ueber Planaria torva
aut. Z. w. Z. Bd. XI. p. 92.

5. Planaria polychroa O. Schm. Hlinsko (Sekera).

6. Planaria vruticiana Vejd.; nepohlavně. vyvinuté exempláře ve
velikém množství nalezeny mnou v prameništi Klokoči ve Vrutici Kro-
páčově z jara 1819.

7. Planaria albissima Vejd. Běloskvoucí tento druh znám jest
v Čechách ze 2 nalezišť: Kropáčova Vrutice a z okresu Hlinského
(Sekera).

III. Rod A nocelis.

8. Anocelis eoeca Dug.; nepohlavní exempláře nalezl jsem jedině
a pouze vústí Ploučnice do Labe u Děčína.

70 F. Vějdovský

IV. Rod Polycelis.

9. Polycelis nigra (Můll.) Ehrbg. V lučních potocích a stojatých
vodách. U Prahy: v potoce Kejském u Hrdlořez; v tůních labských
u Labského Kostelce, v luční strouze u Kouřimi. Dle pohlavního
apparátu (ostnité pyje) souhlasí P, nigra s formou O. Schmidtem
popsanou. V nové době stanovil Jijima nový druh F. čenuis z okolí
Lipska. Co do tvaru zevního (přídy těla, velikosti a rozdělení očí)
neliší se naše P. nigra od P. tenuis. Zmíněný autor zakládá soud
svůj na rozdílech pyje, neboť u P. tenuis prý místo ostnů přicházejí
zvláštní lesklá tělesa v epithelu pyjovém. Avšak Jijima zkoumal pyje
pouze na průřezech, kde dotyčné ostny Pl. nigra ve změněné formě,
zvláště na zataženém orgánu mohou přicházeti a v pravé své povaze
teprve při vychlípení, tudíž za živa se objevují. Považuji tudíž Poly-
celis tenwis za totožnou s F. migra.

Syn.: Planaria nigra, Thompson, An. nat. hist. XVIII. 1846. p. 328.

— Ehrenberg, Acalephen. — Stimpson, Prodromus.

10. Polycelis viganensis Dug. Druh tento ve Francii a Alpských
vodách Štyrských přicházející nalezl jsem pouze a jedině na Šumavě,
v bystřině, jež z Pancíře stéká a ve svodnici pod Černým jezerem. Ve
Středohoří jsem marně po ní pátral.

Syn.: Polycelis nigra, var. (P viganensis, Diesing, Syst. Helm.

£ 192.
Goniocarena viganensis, Schmarda, Neue wirbellose Thiere.
Ehěslé LS

Planaria viganensis, O. Schmidt, Šitzungsber. kais. Akad.
Wien. XXXII. 1858, p. 208.

V. Rod Microplana.

11. Microplana humicola Vejd. V kompostu, v Bechlíně u
Roudnice n. L.

Sběratelé Planarié v Čechách:

1. Vejdovský F. objevil: Dendrocoelum lacteum, Planaria
subtentaculata, Planaria gonocephala, Planaria torva, Planaria vruti-
ciana, Planaria albissima, Anocelis coeca, Polycelis nigra, Polycelis
viganensis, Microplana humicola.

2. Klapálek Fr. objevil: Planaria subtentaculata.

3. Šandera Č. objevil: Planaria subtentaculata.

O novém rodu zemských planárií. 78

4. Sekera Emil objevil: Planaria polychroa a Planaria al-
bissima.

5. Mrázek J. objevil: Planaria gonocephala ve vodách dolů
Příbramských.

s.r

4. Literatura, jednající o Planáriich v Čechách žijících.

1. Vejdovský F., O planáriích českých. — Oznamovatel dru-
hého sjezdu českých přírodozpytcův a lékařův v Praze r. 1882 str. 58.

2. —, Exkreční apparát planárií. — Zasedací zprávy král. spol.
nauk v Praze r. 1882 p. 274—279 s jednou tabulkou.

9. Sekera Emil, Příspěvky ku známostem o planariích sladko-
vodních. — Věstník král, spol. nauk v Praze r. 1888 p. 403—420
s jednou tabulkou.

8.
© nové fossilní spongii Solidonodus Počtai.
Předložil Čeněk Zahálka dne 11. října 1889.
(S Tab. I).

V českém útvaru křidovém okolí roudnického nalezl jsem ve
slinitém pásmu vyššího turonu (pásmo teplické) na několika místech
sponcie, které se neshodují se žádnou fossilní spongií ani v útvaru
křidovém ani v jiném útvaru. Náleží do řádu Hezactinellidae a do
podřadí Dřctyonina; lze ji zařaditi do čeledě Ventrieulitidae Toul.
Smith., bude však potřebí, jak později uvedeme, definici této čeledi |
rozšířiti. Rod i druh její je nový. Pojmenoval jsem fossilní spongii |
tuto Soltdonodus Počtat.

I. O tvaru a velikosti.

Solidonodus Fočtať má nejčastěji tvar obráceného kužele, zřídka
je válcovitá. Na dolní straně přechází v tenký válcovitý kořen, který
na exemplaru obr. 3. se rozdvojuje. V nejvyšší části houby nalézá
se velké osculum. Některé kusy jsou více neb méně zahnuté. Většina
kusů je stlačena se strany, takže je příčný průřez jejich elliptický ;
se strany nestlačené kusy mají příčný průřez okrouhlý. Na některých
kusech znáti je stlačení shora. Poněvadž jsou stěny máandricky zo-
hýbané, jeví se na povrchu někdy podélné záhyby. (Tab. I. obr. 1.).
Takové záhyby způsobují vroubkovaný okraj oscula. Na větším počtu
exemplárů nejsou podélné záhyby na povrchu zachovány.

Velikost našich sponsií je rozmanitá. Ze 23 nalezených kusů
byl nejmenší ten, co je na obr. 5. vyobrazený; má délku 5 mm,
šířku 2 mm a výšku 3 mm. Jeden kus od Netluk byl ze všech nej-
větší, není však celý; má délku 22 mm, šířku 12 mm. Kus na obr. 1.
má délku 18 m, šířku 11 mm a výšku 58 mm.

II. System chodeb.

Stěny druhu Solidonodus Počtat objímají střední chodbu, která
má tvar obráceného kužele a končí se nahoře osculem. Dole sahá

O nové fossilní spongii Solidonodus Počtai. 13

střední chodba až ku kořenu, u něhož se valně zúží. Ve stěnách na-

lézají se radialní chodby, které nevycházejí ani na vnitřní ani na

vnější povrch stěn. Proto není viděti ostií na povrchu stěn. Teprvé

když odstraníme povrchovou kostru, objeví se kruhové důlky nepra-
| videlně roztroušené jakožto průřezy radialních chodeb.

III. Kostra.

Kostra naší spongie byla původně křemitá; nyní však je z nej-
větší části ve vápenec a limonit proměněná. Hodíme-li tudíž kus
kostry do kyseliny solné, vytratí se vápenná kostra zcela a zůstane
jen kostra limonitová se zbytky původní křemité kostry. Na povrchu
nalézáme kostru vápencovou neb limonitovou velmi pěkně zachovalou
(obr. 8.); uzly jehlic bývají obyčejně 0:2 mm od sebe vzdálené. Li-
monitová kostra uvnitř stěn je velmi chatrně zachována. Větší kus
křemité kostry nalézti je velmi těžko. Nejlepší byl ten, který je
vyobrazen dle 100 X zvětšení na obr. 6. a 7. Kostra tato je na po-
vrchu drsná, což je následek chemické proměny její.

Vnitřní kostra séstává z mřížovitě srostlých jehlic. Jehlice jsou
Šestipaprskové a mají ve vnitř tři centrální kanálky téže polohy jako
osy oktaedru. Tyto centrální kanálky jsou zřídka kde zachovány. Na
obr. 6. a 7. spatřujem je pouze v jednom rameni jehlice. Uzel,
| v němž se 6 ramen jehlic sbíhá, jest kulovitý a není provrtaný, nýbrž
plný (k tomu se vztahuje naše rodové jméno Solidonodus).

Kostra na vnějším povrchu stěn podobá se vnitřní kostře. Čtyři
ramena jehlic leží na povrchu spongie, páté jde do vnitř a Souvisí
S vnitřní kostrou, šesté rameno však, které by mělo jíti z povrchu
houby ven, není vyvinuto. Uzly těchto jehlic povrchových jsou téže
velikosti jako u jehlic vnitřní kostry.

Ramena jehlic bývají často nepravidelně skupena. Velmi často
připojí se k uzlu šestiramenné jehlice ještě jedno neb dvě ramena,
takže jich z jednoho uzlu 7 i 8 vychází. Často zase ramena jehlic
nekončí se v uzlu, nýbrž uprostřed neb na jiném místě druhého ra-
mene (obr. 7. 8.). Ramena jehlic jsou někdy zakřivená.

Mezi kostrou nalézá se dosti mnoho velmi útlých křemitých
jehlic parenchymových, které se jeví zřetelně teprve při 300 až
600 X zvětšení. Jsou přímé, stejně všude silné neb zašpičatělé
(obr. 9. 10.).

Na naší spongii nebyla nalezena žádná krycí blána.

74 Č. Zahálka

IV. Naleziště.

Solidonodus Fočtat vyskytuje se v pásmu vyššího turonu (pásmo
teplické) křidového útvaru v Čechách. Až posud nalezl jsem ji pouze
v severozápadní části okolí města Roudnice v měkkém slínu. U Číž-
kovic") vyskytlo se 9 kusů, z nichž na naši tab. vyobrazeno je 5 kusů
(obr. 1. až 5.); u Lukavce?) 9 kusů; u Netluk“) vyskytl se jeden
kus; u Koštic“) vyskytly se 4 kusy. Jest zajímavo, že se spongie tato
nalézá ve vrstvách téhož stáří, i podobá se, že bude charakteristickou
pro určitý geologický horizont. |

V. Určení.

Z popisu kostry našich sponeií následuje, že náleží do řádu
Hexactinellidae O. S chmidt*), poněvadž její kostra původně křemičitá
z šestipaprskových jehlic sestává. Poněvadž jehlice mezi sebou sou-
visí a nejsou tedy osamoceny, náleží do podřadí Dictyonina Zittel“).
Porovnáme-li dále naši spongii se všemi čeleděmi Dictyonin, jak je
Zittel uvádí“), shledáme, že se liší ode všech čeledí nějakou vlast-
ností. Od některé čeledi líší se vnějším tvarem, od jiné zase tvarem
stěn, aneb soustavou kanálků aneb kostrou. Nejbližší je čeledi Ventricu-
bitidae Toul. Smith*) a to jak tvarem, tak zvláště máandricky zohý-
banými stěnami. Pokud se týče kostry, tu náš Solidonodus nemá pro-
vrtané uzly jehlic jako to u spongií z čeledi Ventriculitidae jest. Krom
toho nemá Solidonodus ostie, kdežto u spongií z čeledi Ventricubitidae
je nalezáme. Ačkoliv jsou tyto rozdíly dosti závažné, předce nechc

1) Č. Zahálka: První zpráva o geolog. pom. výš. Brozanské. Zvl. otisk ze
zpráv kr. čes. spol. nauk. 1884. Str. 14.
2) Tamtéž str. 5. h
S) Téhož: Příspěvek ku poznání geolog. pom. pyrop. štěrků v Českém Středo-
hoří. Zprávy spol. geolog. v Praze. 1885. Str. 115.
5) Téhož: Druhá zpráva o geolog. pom. výš. Brozanské, Zvl. otisk ze zpráv
o zased. kr. čes. spol. nauk. 1887. Str. 271.
5) K. A. Zittel: Handbuch der Palaeontologie. I. Bd. S. 167.
8) Tamtéž S. 172.
7) Tamtéž S. 172—184.
K. A. Zittel: Beitráge zur Systematik der foss. Spongien. Neues Jahrb.
f. Min., Geolog. u. Palaeont. 1877. S. 337.
Téhož: Studien úber foss. Spons. I. Abhandl. d. m.—ph. Cl. d. k. bayer.
Ak. d. W. 1880. S. 44—60.
S) Téhož: Handb. der Palaeontologie. I. Bd. S. 176.

O nové fossilní spongii Solidonodus Počtai. 75
| pro spongie naše novou čeleď zaváděti, poněvadž v mnohém ohledu
| diagnosa druhu Solidonodus Počtat souhlasí s vlastnostmi čeledi jme-
nované. Chceme-li však Solidonodus do čeledi Ventriculitidae počítati,
| třeba doplniti její definici. Navrhuji tedy, aby se definice čeledi Ven-
| driculitidae Toul. Smith rozšířila i na spongie mající uzly jehlic
| plné (neprovrtané) a které nemají ostií. V této čeledi nechť má nový
(rod náš následující definici:

Solidonodus nov. gen.

Spongie obráceně kuželovité neb válcovité, dole kořenem zakon-

- čené. Střední chodba široká až ku kořenu sahající, nahoře osculem

zakončená. Kostra sestává z jehlic o plných uzlech. Na povrchu je

| kostra podobna kostře vnitřní. Jehlice masoviny se objevují. Krycí

vrstva chybí. Radialní chodby na povrch nevychází. Povrch bez ostií.
Stěny máandricky zohýbané.

Vysvětlení obrazců na tab. I.

Obr. 1. 2. 3. 4. 5. Solidonodus Počtai od Čížkovic. Přirozená
velikost.

Obr. 6. 7. Vnitřní křemitá kostra druhu „Solidonodus Počtat
podle 100 < zvětšení.

Obr. 8. Povrchová kostra druhu Solidonodus Počtať ve vápenec
a limonit proměněná. Podle 20 X zvětšení.

Obr. 9. 10. Jehlice parenchymové dle 300 X zvětšení.

9:

Dusikaté sloučeniny cukrů.

Předložili dr. B. Raýman a 0. Pohl dne 25. října 1889.

Derivaty dusíkaté uhlohydratů jsou velmi důležitou kapitolou,
jelikož poznáváním jich a přeměn i reakčních podmínek ocitujeme se
v blízkosti bílkovin, kteréž z mnohých ohledů těmto blízky býti musí.

Známe již více čeledí dusíkatých sloučenin uhlohydratových ;
nepřihlížíme-li k dusičnanům t. zv. nitrolátkám z uhlohydrátů odvo-
zeným, rozeznáváme:

I. Aminy odvozené z halogenhydrinů alkoholických cukrů k. př.
duleitamin C;H3;5O;N, jenž z dulcitanchlorhydrinu obyčejnou cestou
ammoniakem alkoholickým byl připraven; aneb z dusičnanu pomocí
ammoniaku k. př. manitantetramin C,H,O(NH,),.

II. Aminy, mezi něž sluší zařaditi elykosamin z chitinu a pak
aminy: akrosamin, isoglykosamin a j., kteréž hydrogenisací fenylosa-
zonů připraveny byly.

III. Sloučeniny, kteréž kondensací aldehydické skupiny glykos
S aminy, najmě aromatickými vznikají

a) s monaminy: k. př. anilidy (OH);C,H,:NC;H; (glykosanilid).
Sloučeniny ty jsou tak složeny, jako veškeré aromatické sdružiny
aldehydů s primarnými aminy (C;,H;CH = NC,;H, a j.);

b) s fenylhydraziny — hydrazony a osazony;

c) s diamíny, kdež podle ústředí reakce probíhá podle jedné z těch
rovnic:

1. C,H,(NH,), + C;H1,0; = Ú;H,(NH), : C;H,0;——H,O—-Hg;

2. C,H,(NH,), — C,H,,0, = C;H,N; . C; 0, + 2H,O—H;;
— N = ((;H;,0

3. OH(NE OHM C = (CHO) 12H,0.

III. Sloučeniny vzniklé reakcemi hlubšími za částečného neb
hlubšího setření rázu uhlohydrátového; sem náležejí dusíkaté, kyslík

Dusíkaté sloučeniny cukrů. TK

ze vzduchu absorbující, huminové látky Thénardovy, glykosiny
| Tanretovy, manitin vzniklý destilací manitu se salmiakem a j.

Sama o sobě stojí reakce J. Effronta (Berl. B. 18. ref. p. 383),
| jenž zahříváním manitu s volným anilinem aneb s chlorhydratem ani-
"linu při 200—2409 získal «a-naftylamin. Nenalezli jsme nikde vy-
| světlení, i máme za to, že reakci tu dlužno sobě vyložiti, ze sou-
| působnosti anilinu a furfuranu, kterýž poslední (aneb látka jemu
| blízká) z manitu při reakci té vedle jiných produktů asi vznikl. Fur-
furan i anilin mohou velmi dobře poskytnouti a-naftylamin.

me OH
oz „rasutna ČH
TTS no M
OH CH CH L
furfuran C.NH,
B CH 4 0-
A - OH
CH C +

jakž skutečně dokázáno experimentem od Oliveri a Canzoneri
| Berl. B. XX. ref. 220 z Gazz. chim. it. XVIII. 1886 str. 486—491.

Záměr naší práce byl, studovati vliv ammoniaku i aminů v di-
„bromaddiční sloučeniny elykos a pak zkusiti zdařilou reakci ammo-
niaku i acetoctanu ethylnatého v glykosy, kdež očekávati bylo látek
glykospyridinových s alkaloid-elykosidy ne neanalogických. (Předběžné
sdělení B. Raýman a K. Chodounský letošní zprávy str. 169.)

Prvá část problemu zahájena rhamnosou v ethylalkoholickém
(absolutním) prostředí. Přidaný brom rychle mizí, v té míře, jak jest
přidáván; pakli dodán jest ku směsi anilin, vzniká rhamnosakchartn.
Tato podivná reakce, která by se s aldehydickou povahou rhamnosy
| ztěží srovnávala, ana v pouhém odjetí 2HBr — bromovodíku — po-
(zůstává C;H,,O; | Br, = C;H,50; | 2HBr vyžaduje ještě dalšího
„podrobného studia.
| O působení ammoniaku i acetoctanu ethylnatého v rhamnosu
bylo již předběžně referováno ve vzpomenuté výše zprávičce. Ku pří-
(pravě látky C,;H;,O,N; pokračujeme nyní způsobem tímto :

78 B. Raýman a O. Pohl

Ku methylalkoholickým roztokům rhamnosy (ne více než po
10 grammech látky) přidávají se přes dvě molekuly acetoctanu ethyl-
natého a něco více než dvě molekuly ammoniaku rozpuštěného taktéž
v alkoholu methylnatém. Za obyčejné temperatury započne záhy kry-
stalisace, i vleje se celý roztok na ploché porcelánové talíře, v nichž
rychle krystalují houfy jehel v chumáčcích. První krystalisace jsou
velmi čisté i poskytují překrystalováním ihned čistého „rhamnodia-
zinu“. Poslední krystalisace jsou nezřetelné, prosáklé mazem a pá-
chnou po zásadách pyridinových, bezpochyby následkem samostatně
podle běžící reakce ammoniaku s acetoctanem. '

Z vřelé vody nejlépe daří se překrystalování. Látka krystalická ©
jsouc ve vodě studené velmi málo rozpustnou, vypadne při chladnutí ©
roztoku; v matečném louhu zbývá část cukru reakci ušlého, jenž při
odpařování i po odbarvení spodiem stále zbývá jakožto látka černá. ©

Přední reakce probíhala vždy podle rovnice:

C,H,+0; + 2NH, + 20,H,40; — 38,0 = C,,H3,0,N,.

Nechť si poměry měněny jakkoliv, vždy vstouply v reakci jen ©
látky podle rovnice té, ostatní v přebytku dodané zůstaly nepromě- ©

něny. Ta reakce je tudíž jiná než obyčejná s aldehydy.
O konstitucí rhamnodiazinu.
Působení jodmethylu. Látka v methylovém alkoholu jsouc roz-

puštěna, smíšena jest s vypočteným přebytečným množstvím jodme- ©
thylu, ostavena několik hodin při obyčejné teplotě, pak ponenáhlu ©

zahřívána v lázni vodní výše a výše, až reakce změnou barvy stala
se patrnou. Při otevření trubice i neutralisaci a odbarvení tekutiny
šířil se zápach po methylovaných aminech i vyloučil se maz, z něhož
nebylo lze nabýti látky ku zkoušení vhodné.

Působenáé zředěných kyselin.

V alkoholickém roztoku rozkládá kyselina ledová octová slouče-
ninu naši, rhamnosu odštěpujíc. Cukr poznán podle fysikálných jeho

vlastností. Mnohem zvolněji působí alkoholický roztok chlorovodíku. ©

Přidáme-li ku velmi zředěnému lihovému roztoku rhamnodiazinu přesně
dvě molekuly chlorovodíku rozpuštěného v alkoholu ethylovém, počne
as v týdnu za obyčejné temperatury *) krystalisace; usazují se pěkné
tvrdé krystalky, místy srostlé jako větévky neb lépe přesličky. Mezi

nimi nalézaly se někdy v pramalém množství známé tvary salmiaku. ©

+) Nemůžeme dosti upozorniti, že veškeré reakce hledíme prováděti, jak dalece ©

možno, za teploty obyčejné.

Dusíkaté sloučeniny cukrů. 19

| Matečný louh, velmi opatrné jsa odpařován, vylučoval na konci kry-
© stalky salmiaku za ustavičného temnění hmoty. I bylo nemožno pře-

sličkovité krystalky překrystalováním zúplna B a bylo nutno je,

© tak jak byly, analysovati.

L 0:3627 gr látky poskytlo 02582 gr AgC1 — 006385 or. CI,
600607901

IL 0:3565 50002587, = 006278 gr. CL
t.j. 17599, CI
OAO., 03004., Z 0007428 ar. CL

tj 1601361
1002012 5 dalo 125 kem dusíka při 199 C. a 135-8 mm
tlaku — 001384 grm dusíka = 6889,.

Elementárných analys bylo provedeno několik, avšak látka byla
velmi nesnadno spalitelná i skytala mezi 38—409/, uhlíka a 61—629%,
vodíka.

C,H;,N,O, . 2HCI

nalezeno: vyžaduje:
C 38—40%, 41-68 %
H 61—62"/, DIOD
ŇN..— 6:88% 694 „
P0L75 10619 1704 ,
0 — — — Z

Ač veličiny pro uhlík se neshodují, přece, hledíce ku snadné
rozlučitelnosti látky (viz důležité analogie níže), připisujeme krystalům
formulu C,,H>,N,O,.2HC1 i odvozujeme sloučeninu ze svého tak
zvaného diazinu podle rovnice:

C1gH3,N;O, — C,H,0 = G,H,,N,0;
Ku dotvrzení dalšímu snažili jsme se připraviti sůl podvojnou
s chloridem platičitým. V alkoholickém prostředí jsou sneseny reagu-

jící látky, i zvolna ostaveno krystalisaci.
Pěkné vyloučené krystalky ukázaly se analysou:

0:4276 gr. látky poskytlo 0:1873 gr. Pt. — 44819, Pt.
Pt. CL(NH,), vyžaduje 43839%

býti pouhou platičitou sloučeninou salmiaku.

Alkalie i vyšší teplota štěpily i původní látku (diazin) i chlor-
hydrat za odštěpení kysličníku uhličitého.

Ze žádných těchto reakcí nelze souditi více, než: že snadné
odštěpování molekuly neporušeného cukru (rhamnosy) nesvědčí reakci

80 B. Raýman a 0. Pohl

obyčejně mezi aldehydy % acetoctanem % ammomiakem probíhající, kde
jeví se rozhodná tendence ku vytvořené jádra hydrolutidinového — ne-
poměrně stálého.

I zkoušeno opáčně: působí-li ammoniak s rhamnosou, zdaž za
těch okolností nepůsobí snad primárné aminy (zejména aromatické)
s rhamnosou i acetoctanem, aneb je-li ammoniak při reakci nutným,
zdaž snad nedá se v rovnici výše vypsané, alespoň jedna jeho mole-
kula nahraditi aminem primárným ?

I. Rhamnosa (1 mol.), anilin (2 mol.) i acetoctan ethylnatý
(2 mol.) za obyčejné teploty v absolutně alkoholickém prostředí rea-
gujíce, poskytly anilidy rhamnosy, jeden při 1189 tající (z acetonu
ihned krystalující) složením C,,H,,NO,*) a jiný, při 1429 tající, v ace-
tonu mnohem rozpustnější, jenž poskytoval analysou veličin:

uhlík dle methody Messingerovy:
0246 gr. látky 05205 gr. CO, 01419 gr. C 577 9, uhlíka

OWMOB a 3830 401044
020844049 0470061201081 OPR
VOUT4AT VOB U28T4 0 MOOG 10 OP
spálením :

0-2502 gr. látky poskytlo 01645 or. H,O = 001827 gr.H— 739%, H
05423 „ CO, —01479 , C =5911,0.

OZ0G30 4 „43:7 kem. dusíka: při 239 Ca 748mm
tlaku = 001513 gr. dusíka — 733%, N
01467, „ : 9-5 kem. dusíka při 229 C a 7474 mm

tlaku — 001082 gr. dusíka — 7379, N.

Tyto jen částečně souhlasící analysy odpovídají veliké molekule
C;oH,,N;0; [(C;H;,0,CH),(NHC;H5),NC;H;], kteráž žádá:

63:059/; uhlíku získáno do 61:6 % C
T185. vodíku. KE POL AMB
T359" (dusíku. 1 P O NEVÍ KDU VÁNÍ
2242, kyslíku „ p — —
Vedle anilidů vznikly nerozluštitelné mazy.
Působí-li anilin (1mol). ammoniak (1mol). acetoctan ethylnatý
(2mol) a rhamnosa získán jest rhamnodiazin (bod tání 1869). Zde pů-
sobil patrně ammoniak sám.

*) Vlastnosti tohoto anilidu byly již vypsány.

Dusikaté sloučeniny cukrů. 81

II. Zcela podobně měla se věc s kombinacemi orthotoluidinem,

| jenž poskytl pěkně krystalující orthotoluid (bod tání 1659); s ammoni-
- akem a orthotoluidinem mimo to i rhanmodiazin.

III. Za těchže okolností vznikl pouhým P-naftylaminem, acet-

| octanem i rhamnosou rhamnos-6-naftylid, jenž jest v rozpustidlech
| velmi nesnadno rozpustným (i v alkoholu, vroucí vodě, etheru i ace-

tonu) a jenž taje při 1599 C. Mimo to získána jest látka v organi-
ckých rozpustidlech velmi snadno rozpustná, v tvrdých hranolech

| pěkných krystalující a při 669 tající. Látka ta jest už známý 6-naftyl-
| -B-imidokrotonan ethylnatý

Leo
CH, .NH.C. CH c0,0,H.

Látka první při 159" tající jest C; H,, O,. CH (NG, H;,) du-

síka 5:05 (theor. 484).

Působí-li s sebou ammoniak vzniká mimo to i diazin.
I zde jest patrno, že reakce ubíraly se různými i jinými směry,

| než bylo předpokládáno ; rhamnosa působila jednak sama s B-naftyl-

aminem, byl-li ammoniak přítomen i s tímto ve smyslu známém;

| B-naftylamin pak působil sám za těch podmínek (při obyčejné teplotě)

| S acetoctanem i poskytl obyčejnou kondensací imidokrotonan.

Ve svých výtečných pracích o kondensaci primarných aminů
s acetoctany praví pan Knorr: Bei B-Naphtylamin erfordert die Con-
densation eine etwas hohere Temperatur als bei Anilin und seinen
homologen. Wáhrend Anilin schon bei 120% mit Acetessigaether zu
Phenylimidobuttersáure condensirt wird...etc. (Berl. B. XVII. 543).

Pánové Konrad a Limpach (Berl. B. XX 1532) získali 6-
naftyl-6- imidokrotonan ethylnatý (jakožto hranoly při. 66“ tající)

| „durch lángeres Erhitzen seiner Ingredienzien auf 1009“.

My získali ester onen za obyčejné teploty ve prostředí alkoho-

lickém. Z počátku myslili jsme, že snad reakce cukru s aminem vy-

volala jakýmsi impulsem*) reakci, kteráž probíhajíc jinak při vyšší
teplotě, zde při temperatuře obyčejné dokonána byla, avšak záhy pře-

| svědčili jsme se, že i ta reakce za obyčejné temperatury se provésti

*) "Takových reakcí, kteréž započnuvší reakcí jinou bývají zahajovány, známe
v organické chemii velmi mnoho; sem náleží vliv PCI, NH,CI., octanu
ethylnatého, vlhkosti, malého množství chloridu zinečnatého atd., kteréž
u malém množství jsouce přítomny, samy reakci započnuvše tím dávají
impuls k reakcím často cizím. Reakce takové zahajující nazýváme znchou-
tivnými.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 6

89 B. Raýman a 0. Pohl

dá, ba že B- naftyl-8 imidokrotonan ethylnatý za obyčejné teploty ©
získaný jest ihned daleko čistší.

Z těchto výsledků nebylo lze jinak souditi, než že diazinu pří-
sluší formula co možná nejjednodušší, zvlášť pak snadný rozklad
jeho tomu nasvědčoval. I přikládáme mu formuli:

-Gní
Z o on 00,04
C,H,0,.CH X -G-cH +60, C/B,

Látce pak působením alkoholického chlorovodíku vzniklé připi-
sujeme konstituci :
— CH;
—N = ČC— CH; . GO
C0 CH kb sy Est: (o 70.2HU

208,

Co se týká reakce s chlorovodíkem, tu, ač chlor a dusík výborně
souhlasí, není dostatečné záruky pro formulu vypsanou, ana skutečně
nemá mnoho analogií. Formula tak zvaného diazinu, jakožto rhkamnos-
di-B-imidokrotonanu ethylnatého jest velmi nápadnou, reakce ta líší
se naprosto od reakce aldehydů s ammoniakem i acetoctanem ethyl-
natým. Zde obyčejně jest snaha pouze s jediným dusíkem zavésti jádro-
uzavřené.

Při prohlédnutí celé literatury nevystihli jsme analogie při či-
stých aldehydech, pouze s amidy kyselin a s močovinou reagují alde-
hydy tak podobně.

C;H; .CH(NH .. C,H;0),, C; H; „CH(NH. CONE), a mastné al- -
dehydy s aminy aromatickými: CH,. CH(NH. C;H;),; však s acetoc-.
tanem není analogie mimo při orthonitrobenzaldehydu. My jsme
opakovali práce školy Hantzschovy zkoušejíce poměry reakce náší,
i přidávajíce dvě molekuly ammoniaku na molekulu aldehydů, zkusili
jsme reakci s benzaldehydem, aldehydem kyseliny skořicové, s oxy-
benzaldehydy, kuminolem, ale nemohli jsme isolovati látek studia schop-
ných, vznikaly však vždy mimo v literatuře uvedené hydrolutidin-
dikarbonany i látky níže tající, s tendencí ku amorfii, neb vůbec látky
beztvaré.

Práce pana Lepetit-a (Berl. B. XX. 1338) můžeme šbdto zcela
potvrditi; metanitrobenzaldehyd i orthonitrobenzaldehyd reagují za
studena (není třeba ani zde zahřívati, jak pan autor píše) s ammoni-

Dusikaté sloučeniny cukrů. 83

akem (2 mol.) i s acetoctanem ethylnatým (2 mol.) ve prostředí alko-
holickém. Po několika dnech započne krystalisace. Metanitrobenzal- ©
dehyd reaguje jako veškeré ostatní aldehydy, vzniká:

C,H,(NO,). C s(ENÍG0: G „H5),

metanitrofenyllutidindihydrodikarbonan ethylnatý,
z orthonitrobenzaldehydu vzniká sloučenina dusíkem mnohem bohatší.
C,,H,.N,0,. |

Analysy naše shodují se dosti dobře s analytickými daty p. Le-
petit-a. Kdežto lutidinový derivat jest látka velmi stálá oproti ky-
selinám i alkaliím, rozkládá se chlorbydrat ortholátky snadno, odštěpuje
se salmiak a data pro uhlík jsou mnohem nižší. Varem s kyselinou
solnou odštěpuje se chlorid ethylnatý, kysličnék uhličitý, destiluje ortho-
mitrobenzaldehyd neporušený a salmiak zbývá.

Rozklad ten jest úplně obdobný s rozkladem naší látky, i máme
za to, že i konstituce ortholátky té jest obdobna s konstitucí látky
naší, ač polohu čtvrtého dusíku v C,,H;;N,O; i my objasniti ne-
můžeme *).

Tato analogie dvou osamělých reakcí vhodně potvrzuje, co jeden
z nás (Raýman), o konstituci glykos byl (v Berl. B. XXI. 2841)
propověděl.

*) Veškeré naše názory o konstituci cukrů zakládají se v poslední řadě na
reakci jodovodíka a červeného fosforu v kyseliny, kteréž reakcí kyanovo-
díkovou z glykos vznikají. Addice kyanovodíku není ovšem pro aldehydickou
povahu glykos rozhodující, neboť i alkylenoxydový kyslík může addovati
vazbou svou kyanovodík jak nejlépe plyne n. př. ze sloučenin kyseliny
rosolové, kteráž má kyslík ku dvěma uhlíkům připnutý a předce adduje
kyanovodík dobře. Při reakcích s jodovodíkem za okolností, jak je při
kyselinách z cukrů provádíme, není nic o přesmykováních molekulových
známo, jsou tudíž i konstituční formuly saccharinů spolehlivé. Sacehariny
vznikají působením alkalií, zejmena vápna, v glykosy; reakce jest zde jako
při aldehydech vůbec. Benzaldehyd poskytuje benzyl-alkohol a kyselinu ben-
zoovou, avšak i redukce nastávají, aldehydy i alkoholy mění se alkaliemi
v uhlovodíky: benžylalkohol v toluol (Cannizzaro), Kyselina glycerová
v mléčnou, glycerin v propylenglykol.

Tytéž úkazy u saccharinů : dextrosa (aneb prostorově isomerická galaktosa)
z cukru mléčného poskytuje s vápnem za jistých okolností metasaccharin,
v němž aldehydická skupina jest oxydována a vedlejší alkoholická reduko-
vána v CH,. Nepochopitelno zůstává ono přesmyknutí též posledních uhlíků
v dextrose, zvláště pak v levulose při přechodu v sacharin. Jelikož v le-
vulose není místa, kdeby se opřela působnost vápna, musí tři poslední
uhlíky v glykosách býti zvláště pohyblivé.

6*

84 B. Raýman a O. Pohl: Dusikaté sloučeniny cukrů.

Brzo po nás, když jsme předběžnou zprávu o reakci své v Ber-
liner Berichte uveřejnili, vypsal pan Dr. Biginelli v academica
dei Lincei vol. V. str. 531. předběžnou notu o podobné reakci s gly-
kosou, kterouž my též i s galaktosou záhy v program jsme pojali-
Pan Piginelli působí v 1 mol. glykosy, 1mol. ammoniaku a 2 mol.
acetoctanu, tudíž zcela ve smyslu reakcí obecných aldehydických. Za-
hřívá pak pan autor se zpětným chladičem, později dokonce v zali-
tých trubkách při 110%, 1259 až 150".

Odtud jsou látky výsledky hlubších rozkladů ; sloučeniny vzniklé
jsou C,,H+,0,N ano i C,;H,,NO,.

„My v tom smyslu pracovat nemíníme.

Laboratoř chemie orgamcké při c. kr. vysoké škole technické.

10.

Soli uranité a estherifikace.
Předložil lékárník 0. Pohl, dne 25. října 1889.

Mimo estherifikaci, která s přesností matematickou studována
byla, jest v této kapitole částí zajímavou estherifikace, která jest způ-
sobena vznikem kyseliny in conditione nascendi. I může pak kyselá
funkce vzniknouti při jedné molekule ve prostředí alkoholickém,=aneb
může vznik funkce kyselé i estherifikace na jedné a téže molekule
se odehráti a to buď oxydací aneb též i při redukci resp. hydroge-
nisaci.

U př. při oxydaci hexylalkoholu Lieben (L. Ann. 178. 24.) zí-
skal vedle kyselin i esthery. Šem náleží vznik estheru při elektro-
lyse solí kyselin organických (Kolbe L. Ann. 69. 257, sem též mo-
derní pokusy šlechtění vína elektrickým proudem ?)., při fermentaci
a j. Tato estherifikace musí v rychlosti svého průběhu říditi se po-
vahou radikalů, vždyť známo, že některé kyseliny i alkoholy esthe-
riikují se báječně snadno. Roztopíme-li k. př. benzoovou kyselinu
a benzhydrol vzpění masa unikající vodou a esther jest připraven
(Linnemann), kyselina fenylpropionová (homotoluylová) estherifikuje
se již při překrystalování z líhu (Erlenmayer). Esthery takové ale
za to snadno se štěpí, v té míře, jak snadno vznikají: poslední esther
stává se kyselým již vlhkostí vzduchovou.

Příklad estherifikace v druhé způsobě máme v laktonech, sak-
charinech a j. Byl jsem vyzván dr. Ray man-em, abych studoval esthe-
rifikaci pomocí dissociace solí uranitých světlem. Případy zde mohou
nastati různé.

1. Uranitá sůl má kyselinu, kteráž po odštěpení působí jakožto
agens vodu odnímající, i může sůl taková ve směsi kyseliny nějaké
organické i alkoholu způsobiti etherifikaci, v prostředí alkoholickém
způsobiti i etherifikaci (tak chová se síran uranitý ba sírany disoci-
ující se vůbec).

86 O. Pohl: Soli uranité a estherifikace.

2. Uranitá sůl jest založena na kyselině, kteráž po odštěpení
může provésti oxydaci alkoholů v kyseliny a estherifikovati in cond.
nascendi k. př. dusičnan uranitý. Chtěl jsem provésti jednu řadu po-
kusů zcela úplnou, k tomu hodí se nejlépe alkohol amylnatý. Přele-
jeme-li dusičnan uranitý alkoholem amylnatým vzniká působením
světla za obyčejné teploty aldehyd valerový, volná kyselina valerová,
valeran amylnatý, dusičnan amylnatý, a temně hnědá sedlina ma-
zlavá, která mimo redukční produkty uranité chovala i soli kyseliny
valerové s kysličníky uranu. Zcela podobně probíhal proces s al-
koholem methylnatým i ethylnatým. Ještě zajímavější jest intramole-
kulárná oxydace, kteráž nastala v naší sbírce v preparatu dusanu
amylnatém, jenž světlem naň dorážejícím proměněn částečně v příjemně
páchnoucí esthery kyseliny valerové. Veškeré ty procesy nejsou ničím
jiným než oxydací. Nápadné jest vyskytování se tak velikého podílu
volných kyselin.

Kyselina isomáselná nebyla dusičnanem uranitým zoxydována,
pouze rozpustila se veškerá sůl uranitá.

3. Bůl uranitá může míti kyselinu organickou, jakž se zachová?
Octan uranitý krystalický jest přelit alkoholem ethylnatým a ostaven
za obyčejné temperatury vlivu světla. Redukce byla patrná vznikáním
sedliny světle žluté, pevně ku nádobě lpící. Při destilaci unikal acet-
aldehyd (stříbrem reakce zcela zjevná), volná kyselina octová, octan
ethylnatý. Zde nastala disociace, kyselina octová (doplnivší zbytek
C,H,O z disociace pošlý vodou krystalovou v kyselinu volnou) čá-
stečně co taková, Částečně ve stavu zrodu estherifikovala se s alko-
holem; kysličníky uranu teprv dále za spolupůsobení světla jest
alkohol oxydován v acetaldehyd.

Octan uranitý přelit alkoholem amylnatým jevil taktéž estheri-
fkaci ale nenalezala se zde oxydace v aldehyd, nýbrž u volnou ky-
selinu, tak že esthery nalezeny oba.

Soli uranité organických kyselin tudíž se rozkládají světlem, ky-
selý zbytek provádí své reakce, kysličník pak oxyduje sám látku or-
ganickou.

Zkoušíme dále oxydační pochody disociací solí organických že-
lezitých a uranitých u přítomnosti terpenů.

Z laboratoře chemie organické vys. školy technické.

o

1
Molekulárná váha kyselin řady CnHzn-202.

Předložil Otak. Šule dne 25. října 1889.

-© Molekulárná váha kyselin řady C,Hon-—20; stanovena v benzo-
lovém roztoku methodou Raoult-ovou*).
Dle této methody jest dána molekulárná váha výrazem :

je
M = Konst. D?

Konstanta má pro benzol hodnotu 49,

P značí procentové složení roztoků,

D depressí, t. j. rozdíl mezi bodem tuhnutí roztoku a roz-
pustidla.

Tato depresse stanovena tím způsobem, že ponechán roztok až
do přechlazení dosti značného, a když teploměr počal následkem na-
stalého mrznutí roztoku stoupati, přenesen roztok i se svou nádobkou
do vaty, kde ponechán tak dlouho, až byl teploměr právě na tom,
aby ve stoupání stanul. V tom okamžiku přenesena nádobka s roz-
tokem zpět do chladné lázně. Tím se docílilo, že se body tuhnutí
roztoku, opětovaným pokusem stanovené, shodovaly úplně, neb se
líšily jen o několik málo tisícin stupně.

Výsledek pokusů jest tento:

1. Kys. tyglínová C;H.O, — 100. | 2. Kys. akrylová. C, H,O, = 12.

P D u P D M

0-48 0-191 195 063 0297 136
181 0463 191 1:19 0414 141
246 0649 BE © 9000631 148

2:86 0915 153
485 1571 151

*) | Viz Berl. Ber. 21., 701. — Zeitschr. f. phys. Chem. II. Heft 9, 10, 12:
III. Bd. Heft 1, 2.

88 Otak. Šule: Molekulárná váha kyselin řady CnHen—202.

3. Kys. olejová C1, H,,O, = 282.
JŠ D M

044 0048. 450
1:45 0159 446
272 0289 461
9:53 0365 474
D značí všude depressi střední, z dvou až tří pokusů odvozenou.
Z toho patrno, že kyseliny tyglínová i akrylová jeví v benzolo-
vém roztoku dvojnásobné molekuly, jako se již dříve u kyseliny kro-
tonové objevilo; kdežto chování se kyseliny olejové jest dosud ne-
vysvětlené.
Laboratoř chemie organické vysoké školy techmické.

12.
Geologické poznámky o karbonu Kladenském.
Podává J. Kušta v Rakovníku.
Předložil dne 25. října 1889 K. Vrba.

Dovoluji si tuto podati několik menších nových pozorování, které
jsem učinil v kamenouhelném útvaru krajiny Kladenské.

Uhelný okrslek tento jest nejvydatnějším v Čechách, otevřen
jest četnými šachtami na rozličných místech, seznamy otisků rostlin-
ných a hojné profily jeho podány jsou ve více důkladných spisech
geologických (Lipold, Krejčí, Helmhacker, O. Feistmantel,
K. Feistmantel a j.); nicméně nemůže se posud vykázati rozsáhlý
karbon zdejší mnohou charakteristickou vrstvou, která na jiných místech
kamenouhelného útvaru v ostatních středních Čechách se dokázala
a která i v Kladensku s velkou pravděpodobností dá se předpokládati.
Též nemá útvar zdejší přes všechno čilé dolování posud některých
význačných zbytků rostlinných, jakož i mnohých zástupců zajímavé
zvířeny fossilní, kromě málo druhů z Kralup a Votvovic (Frič),
jakou se více méně honosí ostatní kamenouhelné krajiny středočeské.

Příčina jest ta, že práce hornická, na níž geologické pozorování
úzce závisí, věnuje se tu téměř cele mocné a rozsáhlé uhelné sloji
zdejších svrchních vrstev Radnických, a že tudíž méně všímá si ostat-
ních pásem a stupňů: vyšších i nižších, které v krajinách jiných,
uhlím chudších, kde i po uhlí špatnějším (ve spodním pásmu) aneb
po lupkách ohnivzdorných (v Nýřanském pásmu) úsilovně se pátrá
často průkopy, hluchým kamením vedenými, poskytly polaeontologii
zajímavý material čivočišný i rostlinný a nové příspěvky podaly k ze-
vrubnějšímu rozčlenění útvaru.

U Kladna podařilo se mi konstatovati tyto vrstvy kamenouhelné,
které tu posud známy nebyly a to slepenec s granáty ve spodním
pásmu, porfýrové tufy a vrstvu s otisky rostlinnými z pásma Luben-
- sko-Nýřanského. Kromě toho získal jsem více geologických dát o no-
-vých dolech Libušínských, které v oboru vlastního útvaru kameno-

90 J. Kušta

uhelného dosti poměrně vzdáleny jsou od Kladenského břehu uhelno-
silurského.

Granátonosný slepenee spodního pásma Radnického.

Slepenec, do něhož vtroušeny jsou četné granáty, nalezl a popsal
K. Feistmantel z tak zvaného „bezuhelného“, nejspodnějšího pásma
Radnického a to z dvou míst v Radnicku. Naplaveny byly na své
druhotní místo, jak Feistmantel uvádí, i s matečním kamením: rulou
a svorem. Asi před desíti lety nalezl jsem granáty v podobném kaoli-
novém slepenci téhož horizontu v uhelných dolech „na Moravii“
u Rakovníka. Po tom přišlo se na granáty u Hvozda, as míli od Ra-
kovníka, když se tu vrtalo na uhlí ve výběžku kamenouhelného útvaru
u samého siluru a loni opět na jiném místě u Hvozda dosaženy zrna
téhož nerostu při vrtání.

Z Kladensko-Šlánské „pánve“ nebyly granáty známy, až jsem
je nalezl na haldě Leyerovy šachty u Kladna, kde jsem více kusů
slepencových rozbil a ve všech dosti hojná zrnka granátu pozorval.
Patrně, že slepence s granáty jsou v Kladenském uhelném okrsku
asi i na jiných místech rozšířeny a že charakterisují nejspodnější
vrstvy celého karbonu středních Čech vůbec a že tudíž při hledání
uhlí jsou jistou předzvěstí konce útvaru uhelného.

Ač vrstva slepenců těchto jest mineralogicky velmi dobře cha-
rakterisována, tož přece lépe jest, že se již přidružují ke spodnímu
pásmu Radnickému, než aby se oddělovaly co samostatné „bezuhelné“
pásmo, zvláště když tomuto nedostává se dělidla palaeontologického,

Brousky a pískovec spodního pásma.

Vrstvy spodního pásma Radnického, jako jsou od spodu na
horu, zejmena: granátonosné slepence, uhelná sloj, obyčejně zbřidlič-
natělá, žlutavý pískovec a brousky, které tvoří přechod od kulmu
k svrchním Radnickým vrstvám svou forou i faunou, jsou v Kladensku
málo známy.

Že nyní i toto pásmo na více místech se proráží a že též spodní
sloj (Grundflotz) se zde onde začíná těžiti — dřív se vní pracovalo
jen ve Vrapicích — to dokazují kusy hornin, rozházené po Ps
rých haldách.

V brouskách u Libušína jsem viděl jen Cyatheites dentatus Bet.
a Lepidodendron dichotomum Stb. a v dolu Mayrauově, kde brousek

Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 91

přechází do břidličného opálu, jako v Krčeláku u Rakovníka a v Rad-
nicku, a kde pískovec, ve zpod ležící, pro svou barvu „bělice“ se zove,
| nalezl jsem pouze obecný druh Stigmaria ficoides Bet. Též prý tu
| Noeggerathia foliosa Stb. dle inž. Němečka se vyskytla, jakož i jiné
| krásné otisky. Těmto vrstvám hodlá p. inženýr věnovati svou pozor-
| nost. Jest možná, že se tu vyskytnou i zbytky animalní.

Libušínské doly.

V Libušínských dolech, v nové době Mirošovskou horní společ-
ností zařízených a poměrně daleko od Kladenského kraje uhelného
ležících, kde se nečekal příznivý výsledek, dosažena v hloubi 477 m
sloj uhelná 6 až 10 m mocná. I sloj uhelná v Mayrauově šachtě
u Motyčína jest asi též tak vzdálena od silurských břehů. Pouze
Jemnická šachta, též s velkým nákladem před lety založená, jest
ještě dále od hranic uhelnosilurských položena. V této však nenalezla
se svrchní, hlavní sloj, nýbrž pouze její stopy se známým charakteri-
stikem Bacillarites problematicus K. Fst.

Z otisků rostlinných, k vrchnímu pásmu náležejících, nalezl
jsem na haldě Libušínské pouze: Calamites Suckowi Bet., Asterophyl-
lites eguisetiformis Bet., Asterophyllites grandis Stb., Asterophyllites
sp., Lepidodendron obovatum Stb.; Lepidodendron rimosum Stb., Sigil-
lariaestrobus Feistmanteli O. Fst. a Stigmaria ficoides Bgt.

V brouskovém kamení jen dva druhy, které jsou již zhora
uvedeny.

Sled vrstev Libušínské šachty, jak jsem mohl z prub hornin
uschovaných a mně laskavě ukázaných seznati, jest tento. Uvádím
pouze význačné vrstvy.

V hloubi 11 m červená hlína, mocná 4 m

V hloubi 74 m červená vrstva . . „bm

V „ 9 m červená vrstva . . .7 m

V ©, 111 m uhlí 21 cm, asi Lubenská sloj.

Pak přijdou šedé pískovce a lupky.

V hloubi 243 m uhlí 2 em, v hl. 308 m uhlí 6 cm, v 356 m
uhlí 13 cm nemá obdoby a nezdá se býti konstantní.

V 422 m slepenec a pak jemnější vrstvy.

V 450 m uhlí 38 em, asi obdoba svrchní Radnické sloje. Brousky ?

V 470 m slepenec úlomkový, zelenavý.

V hloubi 477 m uhelná sloj 6 m a ve střídách 10 m.

99 J. Kušta

Pod uhlím pak následuje slepenec složený hlavně z břidlicových
úlomků zelených i z porfýrových.

Mám za to, že hlavní sloj uhelná v Libušíně (6 až 10 m) patří
k spodnímu pásmu Radnickému, ačkoliv jest kvality zcela dobré
a k těžení spůsobilá. Vždyť i v Jemníkách nalezl se zástupce spodní
sloje, jenž se skládal z uhlí velmi dobrého (cannelového), avšak příliš
slabého.

O porfýrových tufech Libušínské šachty dávám poznámku níže.

Svrchní pásmo Radnické.

Toto pásmo jest hlavním zdrojem dobrého uhlí Kladenského.

Kromě toho dobývají se tu v nové době ve více dolech po pří-
kladu jiných krajin kamenouhelných proplásty v uhlí uložené na účely
keramické a to jak lupky tmavé, tak i světlé, slídnaté („velká opuka“),
jež méně ohnivzdorné jsou než ony. Tyto obsahují hojnost otisků
rostlinných a již před lety nalezl jsem více drubů v tomto kamení,
jehož značné množství bylo vytaženo v šachtě Amalině, a tu bylo
patrno, že jsou totožné s otisky, které v téže vrstvě u Rakovníka se
vyskytovaly.

Lupky se tu nyní vypalují a posílají do ciziny. Leč nerov-
nají se jakostí svou oné bílé kaolinové vrstvé tufovitě aneb jemné
vrstvě uhelnou hmotou proniknuté, která v oboru porfýrových tufů
pásma Nýřanského v Lubné a v „Krčeláku“ v pánvi Rakovnické se
vyskytuje a výborný šamotový material poskytuje.

O prozkoumání kamenouhelných lupků ohnivzdorných vůbec
a sice z ohledu praktického má velkou zásluhu Dr. C. Bischof
z Wiesbadenu, syn známého chemika a geologa G. Bischofa a podal
popis jejich v časop. „Osterr. Zeitschr. fůr Berg- und Hůttenwesen
1889 a v „Thonwaaren-Industrie“ 1889 (kromě dřívějšího spisu „die
feuerfesten Thone“ 1876). Jakkoliv jsou velmi cenné příspěvky Bi-
schofovy v ohledu technickém, tož přece se jim nedostává důležitá
věc: stanovisko geologické; nerozeznávajít se tu pásma, z kterého
ten který lupek pochází a kladou se tu naleziště Kladno, Lubná, Tře-
mošná atd. vedle sebe, jako by patřily témuž horizontu.

Nýřanský obzor.

Severovýchodně od Kladna odkryla se asi na třech místech před
lety slabá uhelná sloj, vyšší než Kladenská, kterou pojmenoval Stur
zeměšskou, v níž ale K.Feistmantel, seznal obdobu sloje Nýřanské

Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 93

která tvoří přechod z karbonu do permu (do vrstev Kounovských).
Stopy její sledovaly se v profilech více dolů Kladenských. Týž obzor,
úplně jako v Nýřanech vyvinutý, dokázal jsem u Rakovníka, zejmena
v Lubné, s 86 druhy rostlinnými a 4 živočišnými. Z okolí Zeměch
a Kolče severových. od Kladna popsal Stur a později od Kralup Feist-
mantel z téhož pásma 23 druhy rostlinné.

Od Kladna samého nebyly otisky tohoto pásma známy. Na
haldě Libušínské nalezl jsem lupek, jenž obsahuje zelené kalamity,
| které se podobají svým zevnějškem Lubenským a Nýřanským.

Dále podařilo se mi určiti v témž obzoru u Kladna samého

11 druhů rostlinných. Před třemi lety, totiž když stavěla se k Voj-
těšské huti železná dráha, přišlo se v průkopu, jenž jest veden šedým
| pískovcem, na vrstvu lupků, hojné otisky rostlinné obsahujících. Pod
nimi pak byly prý slabé uhelné moury. Byly mi ukázky těchto lupků
po dvakrát doručeny (v nepříležitostné době zimní) naším žákem,
jehož otec byl nájemcem nebo podnájemcem tamní železniční stavby
a kromě toho i jiným prostřednictvím jsem si trochu materiálu opa-
třil. Při mé poslední návštěvě byl již lupek na vyvežených hromadách
zasypán.
| Lupek tento jest šedý se žlutočervenými skvrnami, pln otisků,
které jsou též červenavou barvou pokryty a podobá se zcela jedné
| vrstvě, která v Lubné nad uhelnou slojí se nalezá, jak svým zevněj-
škem tak i otisky. Nalezl jsem v něm:

Cyatheites Miltoni Gp., velmi hojný, mnohotvárný a totožný
(s permským tvarem, jaký kriticky popisuje a kreslí Sterzel: „die
(Flora des Rothliegenden im nordwestlichen Sachsen.“ 1886.
Calamites Suckowi Best.
Calamites approximatus Bot.
Asterophyllites eguisetiformis Bet., více exemplárů.
Sphenophyllum Schotthečmi Bat.
Stachannulavia tuberculata Weiss.
Lepidodendron dichotomum Stb.
Lepidostrobus variabilis L. 4 H.
Lepidophyllum majus Bet.
Stigmaria ficoides Bet.
Lepidophyllum horridum O. Fst.

l

Porfyrové tufy.

| Porfýrové tufy, sopečné to bláto původně, které v době kameno-
| uhelné, zvláště v pásmu Lubenském vyvřelo a horizont tento dobře

94 J. Kušta: Geologické poznámky o karbonu Kladenském.

vyznačuje, dokázal jsem již kromě naleziště Hostokrej, odkud prvně
ač nejistě se uvádí, na více místech středních Čech, jak jsem už
jinde referoval, a sice u Petrovic, v Lubné a na více místech jiných
v okolí Rakovnickém, dále u Velhoty u planiny Žbánské, pak u Vej-
vanova v Radnicku a konečně nově i v Kladensku a to u Libušína
a kromě toho v Leyerově šachtě u Kladna.

Tato celkem jílovitá, kaolinová hornina vyznačuje se vyloučenými
krystalky záhnědy, někdy i slídy, jest barvy obyčejně červené, fialové,
též šedé a tvoří různé přechody od úlomkových slepenců a zrnitých
pískovců až do jémných bílých kaolinových vrstev aneb tmavých uhel-
ných lupků, které páleny byvše mění se v hmotu porcelánovou, krásně
bílou.

Porfýrové tufy usazeny jsou buď ve vrstvách aneb čočkách; na
jednom místě u Lubné vyrážejí skoro kolmě ze země. Některé odrůdy
nečervené vynikají ohnivzdorností, červené pak, jílovité, kde vychá-
zejí na povrch, tvoří výbornou spodinu chmelných půd (jako na úpatí
a v roklích Žbánu). Konečně sluší podotknouti, že jimi byl zbarven
náš perm, od Lubenských vrstev již počínajíc a že ony jsou bezpo-
chyby též příčinou mnohých přesmyků v karbonu, jako u Lubné
a Hostokrej.

Porfýrové tufy nebyly posud v Kladensku známy, až jsem je
nedávno nalezl ve velkých kusech deskovitých aneb čočkovitých na
haldě u Libušína. Jsou tu barvy červené i hnědočervené a obsahují
význačné krystalky záhnědy jako jiné české a saské podobné tufy.
Dále jsem je pozoroval u dolu Leyerova blíž Kladna, kde jsou šedé,
lupkovité s polovykrystalisovanou záhnědou.

K porfýrovým tufům patří konečně asi i mnohé červené vrstvy,
jež jsou zaznamenány v profilech více Kladenských dolů.

Kounovských vrstev, které obsahují nejvyšší uhelnou sloj kamen-
ného uhlí se švartnou aneb s její obdobou (Studňoves) aneb i bez
ní (na více místech v Slánsku, u Rakovníka pak v býv. Svojetínském
a Veclovském dolu), není v Kladenském okolí. Teprv severně od
Kladna vycházejí na den nejspodnější vrstvy tohoto pásma v čáře,
táhnoucí se za Libušínem od Třebichovic ke Knovízi a sice zejména
vápenité vrstvy jílovité i pískovcové, porůznu i sferosiderit s živo-
čišnými zbytky obsahující, na které teprv k severní straně, k Slanému,
přikládají se další vrstvy Kounovské.

13.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií.
Předložil prof. F. Vejdovský due 8. listopadu 1889.
(S tabulkami II. a III. a 2 dřevoryty.)

Přítomné pojednání má za účel:

1. Vylíčiti vznik a histologickou úpravu nervové soustavy ně-
kterých annulatů.

2. Srovnati výsledky mých badání s pracemi předchozích autorů.

9. Zkoumati prvotný tvar nervové soustavy, zda se totiž v pásmu
podélném, souvislém, či v jednoduché zauzlině zakládá, čili jinými
slovy, co původnějším, zda obyčejná zauzlina či pásmo podélné?

4, Zpytovati, zdali centrální soustava nervová všech bilaterií
jest homologická.

5. Vyšetřiti původ centrální a periferické soustavy nervové
obratlovcův.

js

$. 1. Vývoj nervové soustavy annulatů.

-- Vystihnutí vzniku nervové soustavy annulatů spojeno jest s ve-
likými obtížemi: nesnadno stanoviti dle dosavadních výzkumů dobu,
kdy zakládá se ganglion mozkové a kdy na to vzniká ona řada
ganglií, jež známe pod jmenem pásma břišního. Zná se na nejvýše
tvoření mozku v larvách polychaetů: v jakém však poměru toto ztlu-
stění epiblastové k definitivnému mozku annulata a k ostatním břišním
gangliím se nachází, o tom se mínění valně rozcházejí. Největší část
autorů zastává tento názor: Mozek zakládá se zvláště, nezávisle od
pásma břišního, kteréžto poslední objevuje se v počátcích svých jakožto
2 nepřetržité epiblastové pruhy, jež splynuvše po celé délce těla, te-
prvé sekundárně se člení v pásmo ganglií. Dle mého soudu nauka
tato mohla míti dvojí zdroj: 1. Z nedostatečných method zkoumacích,
tak totiž, že vystihnutí prvého počátku nervové soustavy hledáno

96 F. Vejdovský

pouze v methodě řezové a že nevolena dosti mladistvá stadia, na
nichž by bylo lze prvý základ ganglia rozpoznati.

„Man darf nicht so schnell bei der Hand sein, die jingste Ent-
wickelungsstufe eines Organs, die gerade zur Beobachtung kam, fůr
die erste Anlage zu erkláren.“ Tak praví jeden z moderních embryo-
logů, kterýž však bohužel sám, třeba nevědomky, v omylech svých
předchůdců uvízl.

2. Nauka o nezávislosti mozku na pásmu břišním mohla vznik-
nouti z nesprávného výkladu členitosti těla annulatů, o nichž vržena
do vědy sada, že mají zrovna tak hlavu a trup, jako členovci a obra-
tlovci. V jakém poměru nalezá se však hlava k obyčejnému článku,
zda-li lze jednočlennou „hlavu“ odvoditi z metameru, to blíže vyše-
třiti nikomu nenapadlo; za to však nesměle vyslovená hypothesa, že
hlava jest zcela něco jiného než metamer, ihned přijata za pravdu
a ve smyslu tomto vykládá se nyní vůbec morfologie těla bilaterií.

Samozřejmo, že na základě těchto a podobných výkladů věda
o tvarosloví bilaterií valných pokroků neučinila, na nejvýše že oboha-
cena byla řadou kontrovers, k jichž částečnému odstranění přispěti
má přítomné pojednání.

Zkoumal jsem v příčině vzniku nervové soustavy četné druhy
Lumbricidů a Rhynchelmis, oboje pak tyto zástupce oligochaetů nej-
prvé v živém stavu a přesvědčiv se o prvých základech ganglií, sle-
doval jsem tyto na příčných průřezech. Výsledky ohledně vývoje
ganglií břišních jsou pak tytéž jak u Lumbricidů tak u Rhynchelmis,
kdežto původ ganglia předního čili mozkového za živa lze sledovati
jen u průsvitných zástupců Lumbricidů, jako jest hlavně Allurus
tetračder.

Nervová soustava zakládá se vůbec, když vytvořil se dotyčný
segment. Tudíž, když na přídě těla larvy Allura splynuly pásy
mesoblastové k utvoření segmentu, a nastalo vchlípení stomodea,
zveličí se před tímto otvorem a zcela na břišní straně dvě hypoder-
mální buňky, jež těsně vedle sebe ležíce, jak velikostí, tak i jasným,
hyaliním obsahem protoplasmovým se od ostatních sousedních ele-
mentů rozeznávají.

Tyto 2 veliké, na břišní straně prvého segmentu nacházející se

buňky představují prvý základ nervové soustavy, čili lépe mozkové '

zauzliny.

Mezi tím splynuly za stomodaeem pásy mesoblastové a rozčlení
se V prvosegmenty, kteréž však dosud postrádají zřetelnější dutiny.
Pozvolna rozstupuje se mesoblast ku stěně tělní a zažívací rouře-i po-

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 97

vstává zřetelná dutina, kteráž jest patrnější v segmentech předních,

| ubývá jí však čím dále, tím více na zad. Tu tvoří se segmenty nové.
| Ve stadiu, kde vytvořeno jest již asi 7 segmentů za stomodaeem

a se zřetelnou dutinou tělesnou, objeví se v larvách živých, pozoro-

| vaných z profilu, následující: Ve středu každého segmentu, těsně ve
| spojení s hypodermis, vystupuje veliká, jasným obsahem protoplasmo-

vým opatřená buňka. Příčné řezy ukazují přesvědčivě, že v mediání
čáře břišní vchlípí se poněkud zvýšená hypodermis vířivými brvami
pokrytá, to jest t. zv. rýha břišní. Po obou její stranách zvětšily se
2 hypodermální buňky, z nichž jednu viděli jsme v živých embryích
v pohledu postranním.

Tyto 2 buňky představují základ ganglia v každém segmentu
následujícím. Není původně nijakého spojení mezi gangliovými čili
lépe neurálními buňkami — neuroblasty — prvého a druhého, dru-

| hého a třetího, třetího a čtvrtého atd. segmentu. Každé ganglion
| zakládá se samo pro sebe zvláště ve 2 prvotných buňkách.

Týž zákon lze dokázati i pro břišní ganglia Rhynchelmis, kde

| zvláště možno i sledovati karyokinetické figury v prvých dvou neuro-.

blastech. — Sledujme však další osudy neuroblastů Allura a sice

| neuroblastů břišních.

Tyto lze poměrně jen kratičkou dobu sledovati, totiž v larvách
elliptických neb kulovitých, pokud ještě málo segmentů založeno.

| Později dělí se rychle prvotné dva neuroblasty a splozují hromádky
| malých buněk nervových, kteréž párovitě po obou stranách rýhy

břišní leží, avšak čím dále tím více k sobě se blíží. Taktéž nastává
poměrně rychle sblížení se ganelií splynulých již mezi dvěma sou-

| sedními segmenty, takže se zdá skutečně, jakoby povstaly tyto ze
- dvou prvotných nepřetržitých pruhů.

Splývání polovin gangliových nastává nejprvé na svrchní část

| jich, kdežto spodní polovinou jsou odděleny docela, s počátku velkými

buňkami rýhy břišní, později pak, při dalším množení buněk nervo-
vých, zřetelnou mezerou mezi oběma polovinami. Tato dutinka byla

| asi příčinou i dnes tvrdošijně zastávaného názoru, že povstává pásmo
- břišní vchlípením epiblastu a že vzniká trubice míchová rovněž jako

- u obratlovců. Sledování serií řezů za sebou následujících ukazuje
| však, že dutinka ona obmezuje se právě jen na jednotlivé ganglion,
| nikoliv na mezisegmentové, později vznikající můstky mezi oběma
| ganglii. |

Posléze splynou obě poloviny ganelií úplně a není nijaké stopy

| po dutině, ač párovitost ganglia jest stále zřetelnou. Buňky gan-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 7

98 F. Vejdovský

oliové Lumbricidů poměrně dlouhou dobu zůstávají ve stavu tomto
původním, differencujíce se pozdě v buňky gangliové a sítivo nervové.
Posuzujme nyní osud prvých dvou neuroblastů v předním seg-

mentu, jež tedy povstaly rovněž tak na břišní straně embrya, jako ©

neuroblasty každého dalšího segmentu.

Neuroblasty prvého segmentu nesetrvají na svém původním
místě, t. j. na břišní straně; ony posunují se dále ku předu až na
přední pol embrya, rozdělivše se zatím ve 4—8 dceřinných elementů,
a setrvávajíce dosud v úzkém spojení s hypodermis. V této své po-

době a poloze byl vykládán základ mozku pod jmenem „Scheitel- ©

platte“, vznikající prý právě jen na tomto místě.
Nastává však otázka, jakým způsobem děje se zmíněné posuno-
vání polovin gangliových z břišní strany na přední pol. To děje se

jedině a výhradně růstem stomodea, resp. svrchní jeho stěny. Stomo- |

deum bylo až dosud velice kratičké, právě jen, jak pozvolna vchlipo-
vala se hypodermis do nitra těla. Rychlejším prodlužováním se a po-

měrně volnějším růstem přídy těla embrya posunuta stěna tělní se ©

základem ganglia až na přední pol.

Avšak ani na tomto místě nesetrvává základ ganglia, jehož

párovitost stále jest očividna. Růst stomodea jest i na dále rychlejší,
závisící ovšem na neustálém zmnožování zadních segmentů tělních,
čímž embryo stále se prodlužuje. Skutečně také otvor úst, prvotně
na břišní straně ležící, posunuje se čím dále tím více ku předu, až
zaujme zcela přední pol těla, na němž jsme dříve znamenali polohu
základu mozkového. Toto, jen pozvolna zmnožujíc elementy své, pře-
chází se svou básí, t, j. s hypodermis dále ku hřbetní straně, takže
posléze leží přímo nad stomodeem. Opsalo tudíž ganglion mozkové
během svého dosavadního vývoje polokruh, jehož počátek nalezal se
v bodu před stomodeem na břišní straně, a jehož konečný bod jest
nad stomodeem na straně hřbetní prvého segmentu. Pak teprve se
odchlipuje od hypodermis, když tato rychleji roste, než elementy
nervové.

Celý líčený proces znázorněn v přiloženém poloschematickém
vyobrazení (obr. I. A, B, C).

Zjištění prvého základu mozkové zauzliny na břišní straně prvého
segmentu v'embryích Lumbricidů jest spojeno se značnými obtížemí,
k čemuž hlavně přispívají nepatrné rozměry tohoto prvé založeného
segmentu jakož i malý stupeň průsvitnosti embryí. Ještě obtížněji
tak lze vyšetřiti u Rhynchelmis i možno zjistiti prvý základ mozku

jen řezy podélnými neb příčnými. Křehkost ztvrdlých embryí posledně

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 99

jmenovaného druhu nedovolily mi zjistiti líčený vývoj ganglia mozko-
vého, avšak další stadia jeho souhlasí úplně s poměry u Lumbricidů
zjištěných. (Celkem však trvá prvý základ mozkový na břišní straně
embryí Lumbricidů velmi kratičkou dobu i nutno právě jen prvá ta
stadia k vyšetření polohy jeho voliti.

Obr. I. Poloschematické znázornění tří embryonálných stádií dešťovky
(Allolobophora putra).

a, základ zauzliny mozkové. mí, mesenteron.

b, základ gansglií břišních. ep, prvotný epiblast.

st, otvor úst se stomodeem. hp, definitivný epiblast (hypodermis).
x, exkreční buňky. m, promesoblast.

Příznivějšími jsou bez odporu embrya Criodrila, u nichž Bergh
kreslí podobně polohu ganglia mozkového na břišní straně nedaleko
před otvorem ústním. Dle obrazu téhož autora zdá se, že prvotný,
párovitý základ mozku velmi záhy se dělí, takže již v této své po-
loze skládá se z většího množství buněk. Později zmíníme se 0 zprá-
vách Berghových podrobněji, připomínáme však již nyní, že sotva bude
schematický výkres jeho správný, v němž znázorněno pásmo břišní
jako nepřetržitý pruh podél rozčleněných pásů mesoblastových (Bergh,
Arbeiten zool. zoot, Inst. Wůrzburg, Bd. VIII. Taf. XIV. Fig. 12 b).

$ 2. K dějinám o vzniku pásma břišního.

Fakta námi v předešlém odstavci vylíčená jsou však v přímém
odporu se všemi zprávami, až dosud sdělenými o vzniku centrální
nervové soustavy nejen oligochaetů, nýbrž — a to hlavně — poly-
chaetů; ony nesouhlasí vůbec se zprávami o vývoji nervové soustavy
členitých živočichů, jako jsou po výtce členovci; ony posléze nepři-
spívají ani v nejmenším k rozřešení otázky, v jakém poměru se nalezá

7

100 F. Vejdovský

ústřední soustava nervová annulátů a členovců k míše a mozku obra-
tlovců, t.j. nelze z fakt těch nijak činiti závěr, že geneticky odpovídá
mozková zauzlina a pásmo břišní centrální soustavě obratlovců.
Dříve tedy, než budeme líčiti další zrůznění základů ganglio-
vých v elementy nervové, totiž buňky gangliové, sítivo nervové, neu-
rochordy, jakož i původ periferických nervů u Lumbricidů a Rhyn-
chelmis, musíme přihlédnouti ke všem spolehlivějším zprávám o vzniku
nervové soustavy bilaterií. |
Literatura o vývoji nervové soustavy nejen obratlovců, nýbrž
i bezobratlých, zvláště pak členitých zvířat, jako jsou Arthropoda
a annulata, vzrostla během doby v míře netušené; máť poznání této
soustavy v ohledě nejen vývojezpytném, nýbrž i morfologickém vý-
znam dalekosáhlý a tudíž není divu, že hlavní snaha moderních em-
bryologů v tom směru se nese, aby se vysvětlila ona na zdání ne-
vyplnitelná propasť mezi nervovou soustavou nižších i vyšších zvířat.

Přihlédneme-li však k dějinám zkoumání v tomto směru, na-
lezneme za celých posledních 20 let jen nepatrný pokrok v poznání
vzniku nervové soustavy zvláště annulatů. Posuďme nejprvé zprávy,
jednající o původu pásma břišního.

Nehledíme-li k starším zprávám Rathke-ho a Leuckarta 0 po-
vstání nervové soustavy pijavek — zprávám to, jež zakládají se celkem
na povrchním sledování embryí, bez použití v naší době na nejvýše
nutných method řezových — musíme počíti vždy a v každém ohledě
Kovalevským, jakožto zakladatelem moderního vývojezpytu. Týž spo-
kojil se s vytknutím fakta, že nervová soustava annulatů povstává
z „ectodermu“. Po něm nemnoho více udáno, leda že více chyb při-
činěno v pozorování. Semper nejprvé požaduje dvojí původ nervové-
soustavy u členitých zvířat, totiž lichý provazec nervový vzniklý
z „ectodermu“ a po jeho obou stranách párovitých zaškrcenin „meso-
dermových“, jež ihned jakožto segmentům odpovídající nádory vystu-
pují. Tudíž každé ganglion břišní sestává ze tří částí: střední, ecto-
dermová část odpovídá míše a postranní, mesodermové nádory spi-
nálním gangliím obratlovců. Nelze upříti, že tehdejší stav vědomostí,
kdy vykládány ganglie spinální obratlovců co do původu za produkty
mesoblastové, měly zvláštní vliv také na domnělé pozorování Sem-
perovo.

Od těchto Semperových,*) jinak jasných udání, neliší se valně

*) Semper, Verwandtschaftsbeziehungen der gegliederten Thiere. Arbeiten zool.
Instit. Wůrzburg. III. p. 295.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 101

hned na to následující zprávy Hatschekovy, které ovšem značnou
neurčitostí se vyznačují, a jediné obdivuhodné jsou vůči fantasii, jež
domnělá jeho pozorování provázela. Jak u Lumůbricus rubellus (pro-
zatím musíme věřiti, že skutečně embrya toho druhu pozoroval*),
tak u Criodrilus**) má za to, že pásmo břišní — pojem ganglia není
mu zajisté dosti jasným — vzniká z lichého ztluštění ectodermálního,
kteréž se do nitra vchlípí a tvoří skutečnou rouru míchovou! Avšak
po obou stranách tohoto ztluštění přikládají se ještě zvláštní pásma,
prodlužující se z mozku čili t. zv. Scheitelplatte, ve způsobě dvou
provazců. Tento výklad, na fantasii se zakládající, odpovídá ovšem
ponětí téhož autora o těle annulatů vůbec, jež prý skládá se z hlavy,
morfologicky různé od ostatních segmentů, jež dohromady prý tvoří trup.
Od Semperových názorů liší se tedy výklad ten potud, že hájen
zde jediné ectodermový původ nervové soustavy, neboť i dotčená
„Scheitelplatte“ vzniká z ectodermu; jak, o tom nevíme ničehož.

Jinak jest to u Polygordia.***) Zde jest sice taktéž vchlípení
ectodermu, avšak daleko hlubší, poněvadž prý se buňky dostaly da-
leko hlouběji do dutiny tělní následkem svého zmnožení. Kam asi
se poděly prodlouženiny mozkové čili jak je zove „Medullarplatten“ ?
Celkem prozírá celou dotčenou prací nad míru značná nejasnost a ne-
dostatek kritiky. Vzav Criodrila za typus — ač jest dle téhož autora
Polygordius nejpůvodnějším členitým zvířetem na světě — srovnává
nervovou soustavu annulatů v obecném díle své práce s nervovou
soustavou arthropodů a přikládá oběma týž tvar a strukturu. To jest
celkem správné, avšak jeví se v tomto srovnání právě nedostatek
soudnosti v tom ohledě, že jeho „Seitenstránge“, jež by měly z mozku
vycházeti, odpovídají vůbec jen nervovému sítivu, střední pak pásmo
vrstvě buněk gangliových. Víme-li však, že nervové sítivo vzniká
rovněž z prvotných hypodermalných buněk, co nutno souditi o tako-
vých nekritických a nejasných zprávách, jaké podává Hatschek? Tolik,
že lépe správně pozorovati, než nesprávné theorie na okamžitý obdiv
vystavovati.

Ostatně nalezli v zápětí Semper i Hatschek svého soudce
v Kleinenbergovi, kterýž obratně vytkl své mínění o prácech
zvláště posledně jmenovaného autora. I později ještě připomenul, že
pozorování jeho nejsou dokonalými methodami provedena a že jest

*) Sitzungsberichte kais. Akademie d. Wissenschaften in Wien. Bd. LXXIV. 1876.
**) Arbeit. zool, Inst. Wien 1878.
+**) Tamtéž, p. 46.

102 F. Vejdovský

značný odpor mezi textem a obrazy Hatschekovými. Pokud mne se
týče, přidal bych, že nebylo vůbec nijakých pozorování, nýbrž že
aprioristické názory vedly k takovým konfusním zprávám. Avšak
co se týče zpráv Kleinenbergových“) o vzniku pásma břišního
u Lumb. trapezoždes, ty, ač sděleny dle pozorování velmi pečlivých,
neodpovídají skutečným faktům, ježto provedeny pouze na průřezech
a to stadií celkem pozdních, kdy již ganglie jednotlivých segmentů
splývají v jediný celek pásma břišního. Kleinenberg nezjistil ani, zda
mozkové ganglion dříve se zakládá než ganglie břišní. Tvrdí, že
pásmo břišní v prvém základě svém „extends rapidly along the whole
length of the embryo, as far as the caudal extremity“. Na druhé
straně, prý (pag. 237), členění individuálních ganglií a jich histolo-
gický vývoj nastává postupně, tudíž později v zadní než přední části
těla. „Hence, for the investigations of the first changes, it is best
to take early embryos; for that of the following stages much older
embryos answer very well, because the most different stages of deve-
lopment, united by the minutest gradatious, are found in a single
individual.“

Zpráva tato není zcela případná; v ranných embryích možno
totiž shledati poměry, jakéž jsem vytkl dříve, totiž že se každé gan-
glion zakládá ve 2 neuroblastech. Avšak vyšetření zadních segmentů
pozdějších stadií, kdy již tělo se valně prodloužilo, jako ku př.
u Rhynchelmis, ukazuje v nejzazších segmentech urychlenější vývoj ©
ganglií ve tvaru většího množství buněk nervových, jež se rychle do-
týkají se základy předních a zadnějších segmentů, i nejasno odtud,
zda ganglie samostatně povstávají. Jinak ale znám mezi Lumbricidy
zástupce — Allolobophora putra — kde ganglia v posledních seg-
mentech mladého, cevní soustavou již opatřeného červa, zcela od sebe
jsou oddělené, nesouvisící ani konnektivy sítiva norvového.

Jinak pozoroval Kleinenbere správně prvý základ ganglia,
až na to, že vykládá prvé dvě buňky po straně vířivé rýhy břišní
jakožto elementy společných podélných pruhů. K vůli podrobnějšímu
posouzení čtenářstva podávám znění zpráv Kleinenbergových v origi-
nálu; zasluhujeť toho, jakožto nejspolehlivější udání, jež o tomto před-
mětu vůbec podáno:

„At this time the first trace of the developing nervous cord ap=
pears as two thickenings of the ectoderm, immediately on each side

*) Kleinenberg, The Development of the Earth-worm, Lumbricus trapezoides,
Dugěs. Auart. journ. micr. Sein. 1879 p. 206—244. (Přeloženo z italštiny.)

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 103

of the ventral furrow“ . . . . „transverse sections sbow that one,
two, or three cells have been newly formed in the ectoderm, and are
placed partly among and partly beneath the preexisting cells.“. ...
„Then, at each side of the groove, one of the deep cells of the
ectoderm assumes an appearance rather different from the rest, be-
coming darker, in conseguence of the condensation of its protoplasm.“

« « „The two cells thus distinguished, separated from one ano-
ther by the epithelium of the furrow, are the first stage of the ven-
tral cord. Sometimes it appears that two or three ectoderm cells
become changed at the same time, but in general the process begins
in a single cell.“

Patrno, že zde udání Kleinenbergova jsou nejistá a po-
někud nejasná, když mluví jednou o dvou, pak o jedné, ba i o třech
buňkách. Poněkud šikmé řezy a dělící se prvotné dvě buňky mohly
vésti k těmto neurčitým zprávám. Bezpečněji zní již následující:
„This, however, divides without delay, and then two well-defined
groups of two or three cells each are seen in the transverse
section on either side of the ciliated cells.“ Z těchto buněk pak prý
vznikají dva podélné, souvislé pruhy, z nichž teprvé sekundárně tvoří
se ganglia. Průřezy, jež podává Kleinenberg pod číslem 25 a,b,c,
ukazují nestejnou výšku, což se vysvětluje z okolnosti, že nízký řez
25 b veden na počátku ganglia, t. j. téměř na rozhraní mezi dvěma
sousedníma 25 a a 25c (p. 239).

Další differencování splynulých polovin gangliových, jak je
Kleinenberg líčí, uvedeme a posoudíme níže; zmíníme se na
tomto místě pouze, že autor pozoroval při splývání mezi oběma po-
lovinami jakousi jamku (a groove, sometimes very deep, but having
only a temporary existence). Patrně jest to prázdná prostora na spodu
ganglia, když svrchní jeho části úplně srostly, jak výše jsme pozna-
menali. „The upper cells of the neighbouring sides force them-
selves above the groove towards the median line, where they meet
and unite with each other; their number increasing the groove be-
comes little by little flattened out and finally disappears. The pri-
mitive cords are thus united into a median plate. As soon as the
union has taken place, the cells group themselves into a series of
swellings and contractions. The first represents the ganglia, the
second the connecting trunks.“

Oproti zprávám Kleinenbergovým nepřestává Hatschek na svých
dřívějších bludných sděleních; má za to, že u Protodrila jest vývoj
nejpůvodnějším, neboť zde prý „nur die Seitenstránge — Faserstránge

104 F. Vojdovský

mit einem Belage von Ganglienzellen — differenzirt sind; denn wir
sind nicht berechtiet das Epithel der tiefen Flimmerrinne als Theil
des Nervensystems zu betrachten. Diesen Verháltnissen schliessen
sich vielleicht die von Polygordius (?) Schneideri und flavocapitatus
noch nahe an. Bei Polygordius im engeren Šinne, z. B. bei jener
Form, deren Entwickelung Schneider und ich untersuchten und
die vielleicht mit Polygordius lacteus identisch ist, ist der mittlere
Theil durch Einstůlpung (Einfaltung) der Flimmerrinne hervorgegangen
und daher ein Bauchstrang vorhanden, wie er fůr die hóheren Anne-
liden (sic!) wenigstens in einem gewissen Entwicklungsstadium ,
typisch ist.“ *)

Týž autor uveřejnil dále výsledky svých výzkumů o embryologii
Echiura (Arb. zool. Inst. in Wien 1880), kdež zprávy o vývoji ner-
vové soustavy znějí opět jinak. Tak zvaná „Scheitelplatte“ existuje
již dlouho; z ní pak vycházejí 2 jasné pruhy uvnitř ztlustlého epi-
blastu, sáhajíce až k otvoru ústnímu. To jest základ komissur jícno-
vých. Dále za ústy objeví se ponenáhlu dutinky segmentové a s nimi
současně párovité ztluštěniny pásma břišního. „Jede solche Zell-
gruppe“, t. j. ono ztluštění, „erscheint am lebenden Object als ein
rundliches helles Knůtchen, welches nach innen, gegen die Leibes-
hohle zu, vorspringt. Diese Kněotchen vereinigen sich zu guer-
ovalen Gruppen, die je einem Segmente entsprechen. Doch auch vor
der Region des ersten Ursegmentes, also in dem postoralen Kopí-
abschnitte, liegt eine Anzahl solcher Ganglienanlagen, die, wenn auch
nicht so regelmássig in Form und Grósse, doch eine Reihe auf ein-
ander folgender distinkter Massen reprásentiren.“ Co je zde myšleno,
a vjakém poměru tyto domnělé „Nervenanlagen“ k pásmu břišnímu
se nalezají, jest mi nesrozumitelné. „Bald nehmen die Ganglien so
an Masse zu, dass sie sich einander bis zur Berihrune náhern und
dann fórmliche Seitenstránge bilden; zugleich ist die Kommissuranlage
(Nervenstrang) bis an diese Seitenstránge vorgerůckt, so dass die-
selben schon mit der Scheitelplatte in Verbindung stehen.“

Celkem to tedy historie dosti dlouhá, než povstane nervová
soustava Echiura a patrně valně odchylná od toho, co dříve u Crio-
drila atd. udáno. Jest zjevno, že 1. t. zv. „Scheitelplatte“ jest isolo-
vaná a že vychází v postranní pruhy č. kommissury, kteréž se sekun-
dárně spojí s hotovým pásmem, jež 2. povstává prvotně z isolovaných
základů čili „Ectodermwucherungen“. Tudíž „Seitenstránge“ v dřívěj-

*) Hatschek, Protodrilus Leuckartii. — Arb. zool. Inst. Wien. 1880. p. 20.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 105

ších pracích neúčastní se na tvoření pásma břišního a nejsou pro-
dloužením „Scheitelplatte“.

Později prý povstává zase jakési vchlípení střední části čili břišní
rýhy a tato se táhne „bis an die adorale Wimperzone.“

Na to uveřejnil Kleinenberg své předběžné zprávy o vývoji
Lopadorhyncha *); ohledně nervové soustavy vytkl, že tato vzniká
jako u Lumbrica samostatným založením se 1. mozku a 2. pásma
břišního, kterémužto tvaru definitivnímu předchází nervový apparát
v larvě ve způsobě t. zv. umbrellového a subumbrellového systemu ner-
vového, kterýž prý lze uvésti na nervovou soustavu medusy, jakož
vůbec dle téhož výkladu odpovídá larva annulata dospělé meduse (?).

Avšak hned na to i Hatschek objevil jinou larvu, totiž Si-
pucula,**) u níž jest zase jen „Scheitelplatte“ jakožto ztluštění epi-
blastu přítomné, kdežto i jícnové kommissury i pásmo břišní schází,
Když ale larva tato dále roste, objeví se na břišní straně ztluštění
epiblastu, jež obmezuje se pouze na t. zv. trup. Tudíž „Scheitel-
platte“ a tento základ pásma břišního jsou zúplna oddělené a není
zde nijakého vchlípení „eines medianen Verbindungsstůckes“. Načež
se ztluštěné pásmo břišní od „Epidermis“ odchlípí a jest samostatným,
avšak ani tehdy ještě nespojí se se „Scheitelplatte“, kteráž předsta-
vuje základ mozku.

Kommissury jícnové vznikají daleko později, než pásmo břišní,
avšak nikoliv již z mozku, nýbrž z předního konce pásma břišního,
tudíž ze zadu ku přídě. Posléze odloučí se i „Scheitelplatte“ od
„Bpidermis“ a nervová soustava je šťastně hotova.

Známý však jest náhled téhož autora, že Sipunculus vlastně
není annulatem, i jedná se tudíž především o homologii břišního
pásma annulatů a Sipuncula. „In Bezusg auf die Entwicklung des
Bauchmarkes zeigt Sipunculus einige von den typischen Verháltnissen
bei Anneliden abweichende Eigenthůmlichkeiten. Es ist wohl, so wie
bei den Anneliden, das Fortschreiten der Differenzirung von vorn
nach hinten zu beobachten. Dagegen ist hervorzuheben, dass die An-
lage des Bauchmarkes eine median vollkommen unpaare Anlage ist,
wáhrend bei Anneliden charakteristischer Weise zuerst zwei seitliche
Verdickungen, die „Seitenstránge“, auftreten, die erst sekundár (mag
dies nun durch Einstůlpung eines mittleren Theiles geschehen, oder

*) Sullo Sviluppo del systema centrale d. Lopadorhynchus.
**) Ueber die Entwicklung von Sipunculus nudus. Arb. zool. Inst. Wien. V.
pag. 47.

106 F. Vejdovský

durch Zusammenricken der abgelósten Seitenstránge, wie Kleinen-
-© berg will) einen medianen Strang bilden. — Ich měchte auf diesen
Unterschied der Entwicklunesgeschichte nicht allzu grosses Gewicht
legen und glaube, dass dies nicht einen ausreichenden Grund bilden
wůrde gegen die Homologie des Bauchmarkes von Sipunculus und
Anneliden.“

Jak podivné to názory naproti dříve vysloveným, jež posléze
vedou autora k závěru, že Sipunculus pochází od typu nečlenitého,
z něhož vznikla taktéž Sagitta a měkkýši a prý i, nabytím segmen-
tace, annulati. Tedy dříve „trochophora“, nyní některý předek Si-
puncula, jemuž připisuje tento spisovatel „ein primitives Centralner-
vensystem des Rumpfes, von welchem das Bauchmark sowohl bei Si-
punculus, Sagitta, Brachiopoden, Mollusken (Pedalnerven), als auch
bei Archianneliden sich ableiten liesse. Das Bauchmark von Šipun-
culus hátte sich unablángig von dem der Anneliden — aber von den-
selben gemeinschaftlich ererbten Primitivanlage aus — entwickelt.“

Odpůrce nalezl Hatschek v jiných badatelích, hlavně Bučin-
ském a Kleinenbergovi. Zvláště tento poslední ostře se vy-

slovil a právem proti všem podobným názorům, leč ani zde nepozo- --

roval správně vlastní základ pásma břišního; opětuje totiž, že zde
lze hledati prvotné 2 poloviny, jež sekundárně splynou, ostatní však
jest bludné. „Unterschiede in der feineren Ausbildung und ráumlichen
Disposition (p. 173) des Bauchmarkes sind reichlich genug bei den
verschiedenen Anneliden vorhanden, allein die wesentlichen Beziehun-
gen bleiben dieselben. Auch der eigenthiůmliche innere Bau der Gan-
glien, der meines Wissens nur bei Lopadorhynchus, Phyllodoce und
Alciopiden vorkommt, lásst sich ohne Schwierigkeit mit der Ent-
wicklung der Ganglien zu Lumbricus in Einklang bringen. Da ver-
schmelzen die Neuralstránge unter der Flimmerrinne auch zu einer
einfachen Platte. Dannm ordnen sich die Zellen so am, dass eine Reihe
auf einander folgender Knoten und Ečnschniirungen entsteht. Nachdem
die Bildung der Kommissuren begonnem hat, wandern an dem Stellen,
wo die Ganglienknoten liegen, Zellen vom der centralen Fláche tief in's
Innere der Knotem hinein und bilden eine mediame verticale Zellwand
únmilten des Ganglions, die dasselbe fast bis an seine dorsale Fláche
durchsetzt, Diese Wand spaltet sich im zwei Blěitter, die, auseinander-
weichend, eine Liicke zwischen sich lassem, die spěiter in der ganzem
Lůnge des Bauchstranges verláuft. Zugleich krůmmen sich die seit-
lichen Theile der ůberall zusammenhángenden zelligen Ránder ein
wenig um die Faserstránge herum, so dass diese auch auf der Růcken-

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 107

seite theilweise von Zellen umhůllt werden, in der Mittellinie bleiben
| die Kommissuren dagegen unbedeckt.“

| Při tvoření ganglií nastává prý tudíž obalení buňkami, kteréžto
poslední z břišní střední čáry a se stran „vlákna“ objímají, avšak jest
| proces tento u Lumbrica daleko obmezenější než u jmenovaných Poly-
chaetů, kde kommissury zcela v epidermis založené do nitra tlustými
ganseliemi buněčnými jsou pokryty, kdežto u Lumbrica a jiných an-
nulatů z části jsou nepokryté. Taktéž prý tvoření se prvotných kom-
(missur v gansliích břišních shoduje se s Lopadorhynchem.

Nemohu jinak, než zprávy a výklady Kleinenbergovy považovati
za hrubé omyly v pozorování, ba spíše měl bych za to, že to nejsou
vůbec nijaká pozorování, nýbrž prosté kombinace, na nichž pak chce
týž autor zakládati dalekosáhlé své hypothesy. Pásmo břišní nezakládá
se ve dvou prvotných pásmech, jež se teprvé sekundárně člení v gan-
glia, nýbrž tato jsou prvotná, samostatně vzniklá a sekundárně splý-
vají, tvoříce kommissury mezi sebou. Není nijakého stěhování buněk
gangliových, o němž se tak Kleinenbere určitě vyslovuje a netvoří
se ani přehrádky ani vniterní jakési lumen ; není „vláken“ nervových,
nýbrž sítivo vzniklé z prvotných základů gangliových, ovšem jen v ně-
kolika buňkách z jader se tvořící. — Celý tedy výklad Kleinenbergův
je zcela bludný a zamítáme jej co nejrozhodněji.

Zprávy Bučinského o vzniku pásma břišního Lumbrica upo-
mínají na starší udaje Semperovy; dle nich vzniká pásmo břišní ze
dvou postranních a jedné střední části, ovšem nikoli vchlípením —
v kterémžto ohledě správně polemisuje autor s Hatschkem. Pak ale
prý tvoří se ještě postranní ganglia z buněk mesoblastových — což
ovšem zase mylné a vysvětlím tento blud v pozdější práci.

Pak přichází Bůlow (Zeitschrift fůr wissenschaftliche Zoologie,
Bd. XXXIX. 1883. p. 93) se svými zprávami o původu nervové sou-
stavy u Lumbricula, již sledoval na dorůstajícím konci těla červa
tohoto. Dle něho není stopy po mesoblastickém vzniku ganglií a to,
co Semper tak vykládal, není nic jiného než optický klam vzniklý
z příliš tlustých řezů.

Že mozek zvláště a pásmo břišní taktéž nezávisle se zakládá,
tvrdí i Goette u Nereis Dumerilii, jakož i Zalenský pro řadu
annulatů, jako je Pileolaria, Psygmobranchus, Aricia, Nereis cultrifera,
Terebella a Branchiobdella a Bergh pro Aulostoma gulo.

Zalenský líčí následovně: U Pileolarie vznikají dva pruhy ner-
vové vzdálené od sebe a dlouhý čas zůstávají zcela oddělené. Zvláštní
však jest, že se tyto základy pásma nervového obmezují na onu čásť

|
|

těla, již Zalenský zove „thorax“, dále na zad nepokračujíce, neboť |
zadek těla — „abdomen“ — jest nečlenitým. |
Z počátku tudíž objeví se v „hrudí“, jež se skládá ze tří se- |
omentů, 3 ganglia, jež ale zase prý splynou; tudíž jeví je celé pásmo
břišní redukované na malou zauzlinu, ležící v přední části těla.
Správně srovnává Zalenský tento proces se splýváním ganglií u Ar- ©
thropodů, jakož i správným se mi zdá býti pozorování, že tři ganglia
se samostatnými jeví. Jistě ale nutno znovu vyšetřiti prvotný základ ©
jich; zajisté že netvoří se jako splynuté postranní pásy, jež teprvé ©
sekundárně splynou a člení se v ganglia, načež teprvé by měla vznik- |
nouti společná hmota gangliová. Takový zdlouhavý proces jest na ©
pováženou.
Jistě že jest také správné udání Zalenského, dle něhož u Ar'cia
foetida povstává vířivá rýha břišní dříve, než základy pásma břišního.
Viděli jsme totéž u Rhynchelmis a poznáváme i u Lumbricidů. Ostatní ©
zprávy o členění ganglií zasluhují potvrzení. Jícnové komissury ne-
existují ani šestý týden po vylíhnutí larev. Pak ale splývají „Con- ©

|
nectivy“ ganglií břišních — po zániku břišní rýhy — tak plně, že ©

:

108 - F. Vejdovský

tvoří jediný pruh, na němž nelze ani rozeznati prvotný párovitý ©
základ. Ná

Zato u Psygmobranchus jeví se prý v zadním těle larvy dvě
souběžná stluštění „ectodermová“ dříve než povstala mezi nimi rýha
vířivá, kterážto prý sestává, jako u všech annulatů ze dvou řad buněk.
Pak se zblíží obě pásma.

U Terebelly jest podobný vývoj nervové soustavy, ale u Bran-
chyobdelly zaznamenává týž autor značné odchýlky.

Velmi nápadné jsou zprávy Zalenského o vývoji nervové sou-
stavy Branchiobdelly. Také zde vzniká rýha břišní, avšak nevířící
a po její straně ztluštěniny břišní. Na tvoření nervového pásma bři-
šního účastní se buňky epiblastu a „mesoentodermu“. Když zúžila
se břišní rýha, objeví se pod ní axiální nakupení buněk, přecházející
ku stranám v epiblast. Zalensky má za to, že tento základ nervové
soustavy vznikl splynutím dvou postranních pásem. Když poněkud
ztloustl, jeví se uvnitř něho mezi buňkami úzký kanálek. Toto pásmo
nervové oddělí se pak od epiblastu na stranách, kdežto v střední čáře
s ním ještě jest ve spojení. Pak se kanál nervový přemění v úzkou
rýhu, jež zevně zakryta epiblastem. Následkem rozšiřování se této
rýhy ku stranám nastává úplné oddělení se pásma břišního od epi-
blastu, kteréžto místo pak zaujme somatický mesoblast. Avšak tento
kanál se v dalším průběhu rozdělí v řadu za sebou následujících

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 109

dutin (jak lze souditi dle vyobrazení, a jak též Kleinenberg za to
má); což prý jest následek ponenáhlého pokračování v ganglie, takže
| se prvotně hladký pruh nervový jeví nyní růžencovitě zaškrceným.
Předce však není Zalenský jist, zdali tyto zaškrceniny odpovídají bu-
doucím zauzlinám, považuje to však za pravděpodobné. Ganglie jsou
| prvotně stejných rozměrů, později však nastává differencování ve ve-
likosti: nejpřednější jsou zcela kratičké a též kratičkými konnektivy
v jeden celek spojené; z nich vzniká pak t. zv. podjícnová zauzlina.
Ze zadu tohoto celku vychází dlouhý konnektiv ku střednímu od-
stavci pásma břišního a ten jest opět ve spojení se zadní, těsně sply-
nutou skupinou ganglií ocasních. Toto rozdělení ganglií souvisí S vý-
| vojem článků, avšak na předních sotva lze rozeznati dissepimentů,
| což též platí o gangliích zadních, jež opatřují zadní příssavku.

| Kommissury jícnové tvoří se teprvé, když embryo“ chystá se
| opustiti kokon, tehdy vyrůstá přední cíp pásma břišního ve zvláštní
| větev, jež se spojí s podobnými výrůstky zauzliny mozkové.

| Dle mého soudu nemůže býti o kanálu ve smyslu Zalenského
| nijaké řeči; jsou to mezery na spodní straně založených ganglií, když
| poloviny jich dříve ve svrchní straně splynuly v jediný celek. Jiného
| vysvětlení pro údaje Zalenského není. Avšak i Kleinenberg myslí, že
podobný kanál u Lumbrica nalezl, ale líčí jej takto: Jest prý jakási
bránice, která ze zevní buněčné vrstvy do vnitra vniká, a tato bra-
nice poltí kommissuru ve 2 poloviny. Současně však uvolní se sou-
| části septa, takže buňky jeho poněkud na pravo a levo se rozstoupí
| a tím vzniká kolmá skulina, která je ve vnitř širší, než na periferii
| (Sviluppo Lumbricus trap. p. 48). Tyto mezery, jež prý ale oproti
Zalenskému zase povstávají odděleně v každém gangliu, splynou po-
| sléze v podélnou rýhu, která prý i u dospělého Lumbrica břišní
| plochu pásma nervového ve 2 poloviny dělí.

Mně jsou tyto zprávy nevysvětlitelné a netřeba se jimi dále za-
| bývati, ješto spočívají na bludných pozorováních, či spíše jen na kom-
| binacích. Nesdílím ani náhled Zalenského, že domnělý kanál nervový
| u Branchiobdelly jest homologický s trubicí míchovou obratlovců, ani
| mínění Kleinenbergovo, že domnělá skulina Lumbrica, odpovídá zadní
| kommissuře míchové vertebratů.

Dle Bergha, jak známo, povstává tělo pijavek uvnitř larvy,
| jako můžeme také pro Lumbrica a Rhynchelmis aspoň z části potvr-
| diti. Toto embryonální tělo sestává ze 2 „Kopfkeime“ a ze dvou
| „Rumpfkeime“. Tyto poslední splynou dohromady, prostírajíce se
| v střední čáře břišní od jícnu až k zadnímu konci těla, zakončujíce

110 F. Vejdovský

z každé strany v 5 velikých buněk (u Aulostomy). Přední čásť „zá-
rodků trupových“ se člení v segmenty a pak lze rozeznati 2 vrstvy,
zevní a vnitřní, z nichž každá představuje základ pro vývoj orgánů
epi- a mesoblastových. O nervových buňkách není v „zárodcích“
ani stopy, za to však mezi larvovými svaly shledal četné rozvětvené
buňky, jež jsou podobné buňkám nervovým. To jest prý plexus pro-
nervovou soustavu larvy.

U Nephelis rozpadnou se „Rumpfkeime“ ve 3 vrstvy: zevní —
totiž definitivní epidermis trupovou; střední, jež se obmezuje na
strany střední čáry a představuje základ pásma břišního a posléze
vnitřní a postranní, jež zplozuje „mesoderm“.

Berch sdílí o nervovém plexu v larvách pijavek; týž zdá se.
býti podobným nervové soustavě larvy Polygordia; poněvadž u Lum-
bricidů a'Rhynchelmis nelze nic podobného dokázati, nebudeme se
šířiti v této příčině.

$ 3. K dějinám o vzniku zauzliny mozkové.

Neméně značná jest literatura o vzniku zauzliny mozkové, což
odůvodněno okolností, jak nesnadno lze vyšetřiti prvý základ této sou-
části centrálního nervstva. Podivno však, že namnoze hledáno v zá- ©
kladech zauzliny mozkové zcela něco jiného, než jest pásmo břišní,
čili lépe řečeno: zauzlina mozková tvoří pro sebe zvláštní celek,
a soubor ganglií břišních jest opět celkem sám pro sebe. A v tom
spočívá příčina tolika neshod ve zprávách jednotlivých autorů o vzniku
mozkové zauzliny. Nikomu z nich nenapadlo srovnati morfologicky ©
obyčejné, jediné ganglion břišní s mozkem. Zauzlina jest celek, ať
se nalézá v předním segmentu čili hlavě, anebo v kterémkoli jiném
článku odstavce těla, jež zove se trup.

Uvažujme, co soudí jednotliví badatelé o vzniku ganglia mozko-
vého. Ku starším zprávám o vývoji larev mořských polychaetů ne-
třeba přihlížeti, ježto obsahují nepodstatné údaje o vývoji mozku.
Ani Kovalevsky neučinil nijakých pozorování v tomto směru u oligo-
chaetů. Teprvé ze Sempera se dozvídáme podrobnějšího o tvoření se
zauzliny mozkové, u Nais, jež se množí nepohlavně pučením. Jak
známo, srovnává základ nervové soustavy annulatů vůbec s prvým
počátkem míchy obratlovců, i zove tyto základy „Medullarplatten“.
Zní pak jeho zpráva následovně (p. 137): „Thatsáchlich enstehen nun
dennoch die dorsalen Schlundeangelien der Anneliden aus Medullar-
platten, aber aus denselben, aus welchen auch das Bauchmark her-

vorgeeht und es lásst sich (einstweilen nur fůr die Anneliden) ent-
wicklunesgeschichtlich nachweisen, dass das sogenannte Gehirn der
Gliederthiere (nach Gegenbaur u. A.) wenigstens zum Theil nichts An-
deres ist als ein vom Bauchmark aus nach oben ůúber den Schlund
hinůbergewachsenes Baucheanglienpaar“. Jinak ale jsme poznali výše,
jak břišní ganelia se tvoří dle udání téhož autora. Praví pak dále:
„So wie aber die beiden Mesodermbrůcken den Darm umspannt
haben, gliedert sich auch ein Theil derselben zu einem deutlich cha-
rakteristischen Nervenstrang und der ganglionáren Zellbelecmasse
jederseits ab; diese beiden Gehirnhálíten verschmelzen etwas spáter
in der Mittellinie. Es ist damit der Beweis geliefert, dass hiér der
Schlundring und thelweise auch das obere Schlundganelion gebildet
wird aus den vom Bauche her den Darm umwachsenden Kopfkeim-
streifen. Leider aber liess sich trotz aller aufgewandten Můhe nicht
entscheiden ob und in welcher Weise das vom Rumpf her in den
- Kopf hineinwachsende Bauchmark und in wie weit auch die vielleicht
durch Einsenkung vom Ectoderm her neu entstandenen Theile des
Kopfkeimstreifens an der Bildung des Schlundringes Theil nehmen.
Sichergestellt wurde dagegen ein anderes hóchst wichtiges Resultat:
die Entstehung gesonderter Sinnesplatten aus dem Ectoderm und ihre
Theilnahme am Aufbau des dorsalen Theiles des Schlundringes. Die
frůheren Angaben čber die Bildung des Gehirns bei Arthropoden
und Anneliden lassen sich dahin deuten, dass die sogenannten Schei-
telplatten oder Kopfplatten — so weit sie zur Bildung des oberen
Schlundganelions beitragen — den hier zu beschreibenden Sinnes-
platten gleichzustellen sind“ (pag. 110, 111, I. c.).

Co se týče tak zv. „Sinnesplatten“, tož vznikají dle Sempera
jakožto kulatá tělíska buněčná, kteráž z epiblastu do dutiny tělní,
až k střevu zasahují. Pak rostou ku hřbetní straně a spojí se kom- ©
missurami jícnovými, jež se mezitím tvoří. Na tom místě, kde se
vnořují tyto „Sinnesplatten“ — t. j. v tak zvaných postranních po-
lích, povstává oko Nais, načež se „Sinnesplatte“ odčlení ve své střední
části a stává se součástí mozkové zauzliny, kdežto periferická část
změní se v nerv optický. Mozek skládá se tudíž z meso- a epi-
blastu.

Současně téměř se Semperem uveřejnil Repjachov malou
zprávu o tvoření se ganglia mozkového u nepohlavně se mnmožících
oligochaetů (3aMĚMKA 0 pa8BUTÍH TOTOBHADO TAHTNIXA MDA ÓE8M0T0BOMP
pa3MHOXeHIH OJHDOXETP. — Januceu HoBopoce. OómecrBa, Omecca
1877, 4 str.) i přichází ku zcela opáčným výsledkům než prve jme-

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 111
|

112 F. Vejdovský

novaný autor. Dle Repjachova tvoří se mozek nového individua
jakožto pokračování břišního pásma starého jedince. Prvá břišní za-
uzlina prodlouží se v massu buněk, jež v tom místě vyplňuje du-
tinu tělní a kterou označil Leuckart jmenem „blastem“. U mladších
stádií nepřechází ona massa buněčná tak vysoko na hřbetní stranu,
jako v stádiích pozdějších. Z ní vznikají na břišní straně 2 výrůstky,
jež obejmou zažívací rouru z obou stran a přejdou až na hřbetní
stranu zužujíce se ku spodu v kommissury.

Semperův výklad povstání mozkové zauzliny našel odpůrce
v Hatschekovi (Beitráge zur Entwicklung und Morphologie der Anne-
liden. Sitzungsb. Akad. Wissensch. Wien 1866), který má za to, že
t. zv. „Scheitelplatte“ jest prvý základ nervové soustavy Lumbrica
a že toto leží na předním polu těla, před ústy, jakožto ztluštění epi-
blastu. Nedostatek zkušeností a skoumání pouze jediného stadia vý-
voje mohlo vésti k tomuto jednostrannému výkladu, zrovna tak, jako
následujícího autora, Kleinenberga, jenž skoumav „Lumbricus trape-
zoides“, nalezl, snad také na jediném stadiu vývoje, zauzlinu mo-
zkovou založenou na hřbetní straně hlavy, blíže temene, jakožto kra-
tičkou, obloukovitou zonu, jež vzniká z buněk epiblastových. Ze ©
střední části tohoto oblouku vycházejí 2 výčnělky do svrchního pysku
a splynou, jak se zdá, se zevním epiblastem, který pak změní se
v epithel smyslový.

Tak líčí Kleinenbere ; avšak dle jeho výkresů příčných řezů možno
by bylo vykládati věc jinak a sice tak, jak já ji líčím dle svých po-
zorování nejen na průřezech, nýbrž i v živých embryích. Kleinenberg
nečiní poznámky, že živé embryony sledoval, na nichž předce možno
jedině se správně orientovati o poloze a průběhu základů ganglia
mozkového. Domnělý „Sinnesepithel“ neexistuje zde, třeba později
vytvořil se jakýsi nádor, ku kterému sbíhají větve nervové. Avšak
později Kleinenberg odvolává zprávy své v této příčině a má za to, že
domnělý „Sinnesepithel“ není sekundarním, nýbrž primárním. Kdežto
také dříve brojil proti zprávám Semperovým ohledně „Sinnesplatten“,
odvolává své útoky v práci o Lopadorynchu a doznává, že to pozo-
rování se strany Sempera správné i že se tak přesvědčil u četných
polychaetů. Později odvolá Kleinenberg bezpochyby také svůj názor
o postavení Naidomorph v systému svém. Ostatně Kleinenbere odpustí,
když poznamenám skromně, že ve věci této jest málo kompetentním.
Možno, že bude později polemisovati se mnou vůči mým zprávám
o povstání nejen mozkové zauzliny, nýbrž nervové soustavy vůbec,
avšak doufám, že dříve předsevezme nové a pečlivé skoumání em-

|

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 118

bryologie nejen „Lumbricus trapezoides“, než i oněch forem, z nichž
já nalezám podnět vyvrátiti jeho názory.

Než pokračujme dále v našich kritických úvahách.

Téměř současně s Kleinenbergem uveřejnil Hatschek své „Studien
úber Entwicklungsgeschichte der Anneliden. Arb. Zool. Inst. Wien
1878“, kde vyšetřuje vznik nervové soustavy u Criodrila a Polygordia.
U Criodrila prý vystupuje již u nečlenitého embrya „die Šchei-
telplatte“ na okraji ústním jakožto ztluštění epiblastu. Dle našeho
soudu a zkušenosti musíme především namítnouti, zda lze takové
embryo za nečlenité vyhlásiti, kde jest již prvý článek se základem
mozku vyvinut. Patrně nikoliv; neboť máme zde stadium, kdy po-
prvé splynuly mesoblastové pásy kolem stomodea; nad to však jest ©
otázka, zdali jest 1 toto pozorování správné.

V larvách Polygordia shledána již místo „Scheitelplatte“ diffe-
rencovaná zauzlina mozková, skládající se z více vrstev buněk gan-
gliových, mezi nimiž nalézá se „Punktsubstanz“ ; na této zauzlině vy-
vinuty byly již oči. Ze „Scheitelplatte“ vychází permerická soustava
nervová, skládající se z vláken a buněk, nemající však pro naše
úvahy většího významu, poněvadž se jedná o larvovou soustavu
nervovou.

U Sipuncula vyvíjí se dle téhož autora (Arbeiten zoolog. Inst.
Wien 1883) zauzlina mozková následovně: V stadiu vývoje velmi
ranném vytvoří se na předním polu kruhovitá rýha, ohraničující buňky
centrální; to jest základ „Scheitelplatte“, v jejíž středu povstane
chumáč brv, jakož i pár pigmentových skvrn, k nimž později přistu-
puje i druhý pár.

Dle Gótte (Abhandl. zur Entwicklunesgeschichte der Thiere.
Leipzig 1882 p. 90) tvoří se epiblastické ztluštění v hoření polo-
kouli larvy Nereis Dumerilii ve způsobě terčku, jenž má vůči ústům
polohu excentrickou.

Veškery tyto udaje netřeba zvláště rozebírati, neboť nelze nijak
o správnosti jich pochybovati; ony však nemají s pravým gangeliem
mozkovým dospělého annulata nic společného. Autoři však jmeno-
vaní ničeho nepřičinili k poznání tohoto processu. A rovněž tak ani
Zalenský, jenž sice mnoho annulatů vývojezpytně zkoumal, avšak
celkem málo přispěl k osvětlení otázky nás zajímající. Dle něho
všudy tvoří se „Scheitelplatte“ ; v jakém však poměru nalezá se tato
k definitivnému mozku, o tom nepodány podrobnější zprávy. U Nereis
cultifera dělí se prý „Scheitelplatte“ ve dva oddíly, z nichž' z jed-
noho vzniká zauzlina mozková, z druhého pak jícnová kommissura;

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 8

114 F. Vejdovský

mezi oběma vytvoří se skupina buněk pro vznik očí. — Netřeba při-
pomínati, jak nejasná jest zpráva tato o původu mozku a jícnových
kommissur.

V hlavě Pileolarie lze dle zpráv téhož autora tři rozličná ple-
tiva epiblastová rozeznati: v středu gangliové buňky, na břišní straně
veliké cylindrické, deutoplasmou naplněné buňky — z nichž vzniká
liché střední tykadlo a na hřbetě základ vlastních tykadel.

Podobně znějí zprávy Zalenského o vzniku mozku u Aricie a Te-
rebella Meckelii; vždy tvoří se jakási „Scheitelzelle“, kolem níž
ztloustne epiblast, objeví se oči, chumáč brvitý, později tykadla atd.
Zkrátka „Scheitelplatte“ jest základem definitivného ganglia mo-

zkového. |
Zvláštní zprávy podává týž autor o tvoření se ganglia u Bran-
chiobdelly. Nervová brázda na břišní straně embrya táhne se až
ku hlavě (?) a než dosáhne předního polu, štěpí se ve 2 větve. Na
rozhraní těchto tvoří se ústa, před nimiž větve této brázdy tvoří
trojhranné, na hřbetní straně položené pole, zase známou „Scheitel-
platte“. Během vývoje odchlípí se tato od epiblastu jakožto mo-

zková zauzlina a posune se na zad. Prvotně jednoduchá hmota roz- ©

dělí se ve 2 páry ganglií, ležící proti podjícnové zauzlině.

U „Ctenodrilus pardalis“, kterého Kennel (Arb. zooleg. Inst.
Wůrzburg V. 1882) pozoroval a jehož příslušnost generickou vyložil
jsem ve svém díle, povstává zauzlina mozková dle téhož autora ja-
kožto dvě symetrické ztluštěniny epiblastové, spojené v středu
můstkem vláken. Tyto ztluštěniny odpovídají prý smyslovým plátkům
Nais, Chaetogaster atd., nikdy však se neodchlípí od epiblastu.

Na každý způsob odchylné ode všech zpráv jest sdělení
Berghovo (Die Metamorphose von Aulostoma gulo. Arb. zool. Inst.
Wůrzburg VII. 1885) o vývoji zauzliny mozkové pijavky koňské. Od-
chylným musí býti vývoj tento, protože podmínky embryonální jsou
jiné, než u volně žijících larev polychaetů; avšak zprávy Berghovy
chýlí se v podstatě našim výkladům, již ovšem nejsme náchylni ro-
zeznávati tak zv. „Kopf- und Rumpíkeime“; z prvých totiž prý se
tvoří mozková zauzlina. Kdyby byl řekl Berech, že „Kopfkeime“
jsou základem prvého segmentu, v němž teprvé sekundárně tvoří se

mozek atd., pak souhlasí pozorování jeho s naším úplně. Avšak to

jest právě blud, že týž badatel „Kopfkeime“ považuje za jediný zá-
klad mozku, ač neví, jaký jest původ těchto domnělých počátků jeho.
Právem ale popírá, že není u pijavek předcházející jakés, primitivní
„Scheitelplatte“, poněvadž také býti nemůže. Jinak zní zpráva Berghova

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 115

takto: „Es liegen námlich ůúberall innerhalb der primáren Epidermis
| sehr zahlreiche Elemente, die wesentlich die Anlagen des proviso-
| rischen Nerven- und Muskelsystems darstellen, und besonders um den
Schlund herum sind solche ungeheuer stark angeháuft; es lásst sich
| nicht sagen, ob einige dieser vielleicht die Anfinge der Kopfkeime
| reprásentieren. Ich vermag daher auch nicht anzugeben, ob die
| Kopfkeime als Ectodermanlagen entstehen, oder (in áhnlicher Weise
| wie die Rumpfkeime) von einigen frůhzeitig in die Tiefe wandernden
Furchungszellen herstammen. Von einem ursprůngelichen Zusammen-
| hang des Rumpf- und Kopfkeimes jeder Seite, wie eine solche von
| Bůtschli vermuthet wurde, ist niemals die Spur, weder bei Aulostoma
noch bei Nephelis nachzuweisen“.

Prvý počátek „Kopfkeime“ jeví se jakožto dva postranní ná-
dory, v střední čáře úplně rozstouplé, později však středním, bu-
něčným můstkem spojené. Až dosud byly všecky elementy stejno-
cenné; později se differencují ve 3 vrstvy: prvá ž nich, těsně pod
primitivní epidermis ležící sestává z malých kubických buněk, pod ní
skupina velikých buněk a posléze velmi značné množství malých
buněk, jež jsou vlastní podstatou „zárodků hlavy“. Z prvé vrstvy
vzniká definitivní epidermis hlavy, z druhé mozková zauzlina, z třetí
pak mesoblast hlavy. A to vše vzniká z prvotního, diferencovaného
základu „Kopfkeime“.

Vidno, že výklad Berghův jest velmi příbuzný našemu, ač ne-
třeba pochybovati, že i u Aulostomy tak díti se bude ve vývoji mozku,
epidermis a mesoblastu, jako u Oligochaetů Tolik ale uznati nutno,
že si Bergh počínal velmi samostatně.

Týž autor posléze sdílí předběžně zprávu o vývoji mozkové za-
uzliny u Criodrila (Zur Bildungsgeschichte der Exkretionsorgane bei
Criodrilus. Arbeit. zool. Instit. Wůrzbure Bd. VIII. 1889). Prozatím
nepodává podrobnější zprávy o poloze prvého počátku zauzliny, aniž
sdílí blíže, zdali i zde jsou „Kopfkeime“, avšak naproti Kleinenbergovi
a Hatschkovi správně poznal párovitý počátek mozku. Zníť jeho
krátká zpráva takto: „Die Anlage des oberen Schlundganglions ist
von Anfang an entschieden paarig; die „Scheitelplatte“ bildet sich
erst sekundár durch Verwachsung der paarigen Hálften in der Me-
dianlinie, wie solche schon aus Hatschek's Figuren (11—13), die im
Widerspruch zu seinem Text stehen, hervorzugehen scheint; das-
selbe ergiebt sich aus meinen Sagitalschnitten, Fig. 17 und 18 a bis
c, die derselben Schnittserie entnommen sind. Fig. 17 gehórt der
medianen Region an, wo noch keine Gehirnanlage beobachtet wird;

8*

116 F. Vejdovský

dagegen in den mehr seitlichen Schnitten ist die Anlage des Gehirns
(gh) als Ectodermwucherung sehr deutlich. — A dále: Die mediane,
wimpernde Bauchrinne nimmt durchaus keinen Antheil an der Bildung
der Bauchkette, sondern diese geht nur aus den paarigen „Seiten-
strángen“ hervor (mit Kleinenberg, gegen Hatschek).“

Dle svých pozorování musím se vší určitostí tvrditi, že mo-
zková zauzlina se netvoří dříve, až když mesoblast prvého segmentu
splynul a na břišní straně vytvořil již pravou hypodermis. Zde také,
před otvorem ústním povstává prvotné ztluštění párovité, kteréž te-
prvé rychlejším růstem předástního laloku posunuje se ku přídě až
na temeno, a posléze na hřbetní stranu embrya. : Totéž jest zajisté
dle Bergha i u Criodrila, jak možno souditi z jeho výkresu Fig.
18 a, b, c, (gh); ba u tohoto červa setrvává základ ganglia mozko-
vého na břišní straně, když i pásy mesoblastové rozčleněny jsou
v segmenty. Tak soudím z vyobrazení téhož zoologa (Il. c. Fig.
12 gh).

Zkrátka u Oligochaetů není larvové „Scheitelplatte“.

II.

O zrůznění elementů nervových v sangliich.

Různost mínění u výkladu elementů v hotovém gangliu nižších
bilaterií dosáhla v novější době svého vrchole.

Příčiny jsou na snadě: není snad obtížnějšího předmětu histo-
logického, pro poznání struktury vniterné jako součásti nervové sou-
stavy i vyniká v tom ohledě zvláště ona hmota, dříve a dosud pod
jmenem „Punktsubstanz“ známá, pro niž jsem nejnověji navrhl název
„Sítiva nervového“ (Nervennetz B. Haller).

Z chaosu pojmů a výkladů zvláště o této součásti ganglia možno
dnes vyjíti pouze branou vývojezpytu, ač-li příznivý objekt k tomu
zvolen a vhodných method zkoumacích použito.

Mám za to, že oligochaeta jsou v této příčině materiálem velmi
cenným, i možno jak u Rhynchelmis tak Lumbricidů téměř krok za
krokem vystihnouti differencování sítiva nervového prvotných buněk
nervových, kdežto vznik gangliových buněk z prvotných epithelialných
nelze ani zde tak podrobně, jak bylo mým přáním, vystihnouti. Jinak-
jsem seznal z vlastních zkušeností, zkoumaje embryologii krtonožky
právě v těchto směrech, že u arthropodů není vhodné pole k sledo-
vání zrůznění prvotných gangliových základů ve vlastní elementy
nervové. K vůli přehledu rozvrhneme výklady své v tyto odstavce:

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. V

1. O vzniku sítiva nervového.

2. O vzniku neurochordů.

3. O struktuře dokonalého ganglia a kommissur mezigangliových
čili t. zv. konnektivů.

Nutné vyobrazení o prvých počátcích zrůznění elementů nervo-
vých vůbec a poměrů jejich k pletivům mesoblastovým, podám v ně-
které z příštích prací,

$ 1. Původ sítiva nervového.

Prvý stupeň zrůznění nervových elementů jeví se již v době,
kdy prvotné základy (ztluštěniny) hypodermální sblíží se svrchními
svými částěmi, kdežto na bási jich jeví se ještě výše zmíněna dutina.
Tehdy jeví se v každé polovině budoucího ganglia v hoření části,
avšak více ku vnitřní straně, jasné pole, vystupující tím zřetelněji,
čím intensivněji barví se vůkolní jádra základů gangliových. Jasná
hmota tato, v níž jen nejsilnějšími zvětšeními lze zjistiti nepatrné
stopy "zrnění, jest patrně modifikovaná cytoplasma, náležející několika
buňkám, jejichž jádra níže se nalezají.

Tato hyaliní polička jeví se ve stadiích, kde obě poloviny gan-
gliové srostly téměř úplně v střední čáře, tak že není již stopy po
prvotném jich rozdělení. V té době počíná se zjasněná cytoplasma
rozšiřovati dále do vnitra prvotných základů, zaujavši v každé po-
lovině i okolí čtyř nejbližších buněk, jejichž stěny se úplně resor-
bovaly, takže nalezáme pak v hyaliní té protoplasmě po 4 jádrech,
jež u Lumbricidů v prvé době neliší se co do struktury a velikosti
od ostatních jader budoucích buněk nervových. Avšak u Rhyn-
chelmis záhy se zveličí jádra tato, ješto obsah jich naduřuje a zmnoží
se 1 sítivo jaderné. Ony zvláštní postavení zaujímají, tak totiž že
skupeny jsou v podobě kříže.

Jasná cytoplasma objímá je. I vidno z toho, že zde jest syn-
cytium 4buněčné (dle řezu souzeno), kde i cytoplasma i karyoplasma
rychleji se množí, než u ostatních, dosud nezrůzněných buněk zá-
kladů gangliových. Tento process, jak samo sebou se rozumí, nastává
nejdříve v předních gangliích a ponenáhlu přechází i do zauzlin ná-
sledujících.

Pokračování růstu zveličených jader, jejichž t. zv. jadérka, čili
klubíčka jádrová ponenáhlu degenerují, až posléze zmizí — má za
následek, že se sblíží svými obrysy. Blána zevní zmizí. Obvodní
cytoplasma ještě více se zmnožuje a jeví se jako pěkný průsvitný

118 F. Vejdovský

dvůrek kolem 4 vniterných jader. V cytoplasmě možno dobře pak
zjistiti prvotné sítivo buněčné, od obrysů jader radiálně se rozbíha-
jící a slabě se rozvětvující.

Nejbližší následek růstu zveličených jader jest, že posléze srů-
stají, nestejně však. V středu ganglia srůstá hoření jádro se zevním
postraním tvoříce jediný celek retikulární. Spodní jádra, jež se
více posunou ku zevní straně, jakož i postranní vnitřní jádra ne-
splynou v centru ganglia i jsou odděleny od svrchních srostlých
jader, jakož i mezi sebou opět cytoplasmou hyaliní, jež tvoří mezi
nimi široké pruhy s nepatrnými stopami reticula cytoplasmového.
V těchto pruzích cytoplasmy probíhají později výhonky gangliových
buněk. Pravá a levá polovina srostlých svrchních jader vysílá reti-
culum přičné, takže vzniká příčná kommissura. Mimo střed ganglia
srůstají veškerá čtyři jádra v jediný laločnatý celek a nelze v nich ©
znamenati ony pruhy jasné cytoplasmy.

Čím dále tím více nyní stává se reticulum jaderné zřetelnějším, |
neboť prostory mezi vlákenky sítiva se zveličují, naplněny jsouce ©
rovněž hyaliní, někdy slabě zrnéčkovou hmotou. Nyní roste reti- ©
culum na útraty vůkolní cytoplasmy, již zatlačuje tak, že mnohdy.
se zdá, jakoby vůbec přítomna nebyla. Ve skutečnosti však, ač v ne-
patrném množství existuje, sprovázejíc i po celé délce, jako zevní ©
pochva i nervy periferické, kteréžto nejsou nic jiného, než pučící větve
sítiva nervového. |

Jest tedy sítivo nervové, čili Leydigova „Punktsubstanz“ v ohledě ©
histologickém pletivem skutečně nejzajímavějším a kdo nepoznal vývoj
jeho, nemohl je uvésti na správný výměr histologické jednotky, jako
jest buňka. Známe sice mnoho pletiv, v nichž jeví se splynulá plasma ©
více buněk, v nichž však jádra zachovávají svou individuálnost ne-
porušenou, a označujeme celky takové pod jmenem syncytia. Avšak
v reticulu nervovém máme celý process histogenetický: zde zprvu ©
vzniká syncytium po celé délce vytvořeného pásma nervového, jež
skutečně také jest prvotnou spojkou čili konnektivem mezi jednotli-
vými individui gangliovými. Pak teprve nastává spojení ještě inten-
sivnější, že i jádra vcházejí ve společný celek, působíce na užší styk
prvotných individuí v celku členitém. Převládající vývoj hmoty jaderné ©
nad cytoplasmou musí vésti ku odůvodněné hypothese, že jádra v ple-
tivu, pro funkce duševní tak důležitém, jako jest nervové!, hrají přední
roli. O fysiologickém významu jádra v buňce nevíme zhola ničeho.
V nové době sice učí se, že jádro jest hlavní součástí živé hmoty,
ovládajíc cytoplasmu, jakož i hlavním nositelem dědičných vlastností

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 119

rodičů. Nauka tato čerpána hlavně z domnělého fakta, že jádro jest
to, jež zavádí dělení a určuje tak vlastní vývoj individua. Ukázal
jsem však — což téměř současně ztvrzeno Boverim a Ed. Van
Benedenem, nejnověji pak přijato i Agassizem a Whitmanenm,
— že vlastní podnět k dělení zavdává samčí plasma čili periplast;
nic méně však přijímám z důvodů, ve spise mém o zrání a oplození
vajíčka podaných, že předce jádro jest hlavním orgánem buňky.

Vlastní výklad o fysiologii jeho není té doby možným, zvláště,
že není známo ani jediné faktum, dle něhož by jádro přicházelo ve
styk se světem zevnějším.

U sítiva nervového nižších bilaterií vidíme však, že periferické
nervy sestávají hlavně z tohoto reticula i děkují tedy za původ svůj
splynulým jádrům. Jediné periferický nerv jest to, který převádí zevní
dojmy k vědomí organismu vyššího. Zde tedy jest to hmota jádrová,
jež tyto dojmy přijímá a, prostírajíc se v celé délce členitého zví
řete, dojmy tyto podržuje a převádí od článku ku článku až do za-
uzliny mozkové.

Zda nelze z těchto fakt souditi, že reticulum nervové jest vlast-
ním sídlem oněch vlastností, jež zoveme duševními; a implicite, zda
nelze předpokládati, že jádro buněčné jest centrem duševním? Ne-
pochybuji, že objevení tohoto fakta, kde jádro buněčné přichází v užší
styky se světem zevním, zavdá podnět k hlubšímu přemítání o otázce
v těchto řádcích stručně přetřásané.

V jedné ze svých prací poznamenal jsem, že téměř tolik jest
náhledů o struktuře a histologické povaze sítiva nervového, kolik
jest autorů, již se dotyčným pletivem zabývali. K odůvodnění této věty
uvádím hlavní z těchto výkladů svých předchůdců, obmezuje se ovšem
mé zprávy. *)

Leydig navrhl, jak známo, pro tuto nepochopenou hmotu ner-
vovou název „Punktsubstanz“ i označuje ji jako „netzfórmig ge-
stricktes Gewirr feinster Fáserchen“. Původ její vykládá v rozvětve-
ných výhoncích buněk gangliových, jež se rozpadávají ve hmotu

*) Kleinenbergův názor o „Punktsubstanz“ nemá nijaké ceny a jestli jej zde
uvádím, děje se to zté příčiny, abych naznačil, že nepřikládám důvěry
vůbec vývodům jeho. U něho není tato hmota nic jiného, než „eine An-
háufung feinster, vielfach sich verástelnder Fáserchen.“ On mluví také
o „Nervenfasern im Kopfoanglion und in den Kommissuren.“ Vlákna tato
lze prý isolovati. Bezpochyby spletl výhonky buněk gangliových selementy -
reticula.

120 F. Vejdovský

vláknitou a dávají též vznik nervům periferickým. Náhled Leydigův
nepatrně jen modifikován pozdějšími spisovateli, jak to ani nemožno
při tak obtížném objektu histologickém.

Buchholz R. (Bemerk. úber den histolog. Bau des Central-
nervensystems der Sisswassermollusken. Arch. £. Anat. u. Phys. 1863)
označuje naše sítivo jmenem „feinstes Fasersystem“, a dává mu dvojí
původ: „einmal námlich gehen sie (die Fibrillen), wie an den multi-
polaren Zellen zu bemerken ist, aus unmittelbar von dem Kórper der
Zelle entspringenden, ursprůnglich breiten Zellenfortsátzen hervor,
welche sich gánzlich in derartige feinste Fibrillen auflósen, das ander-
mal dagegen entspringen sie nicht unmittelbar von den Ganglien-
zellen, sondern werden erst von den breiten Fortsátzen abgegeben,
wobei sie alsdann gewóhnlich sogleich als sehr feine Fasern sich dar-
stellen, welche oftmals noch in ganz ausserordentlicher Entfernung
von der Zelle selbst entspringen.“

Vlákenka jsou dle Buchholze od sebe oddělena jakousi serosní
tekutinov, jež má vzhled „einer fein granulirten Substanz“.

Waldeyer označuje sítivo nervové jmenem „das molekuláre
mittlere Stratum“ a také jako „eine Art Flechtwerk“, sestávající ze ©
tří částí, totiž: „feine Ausláufer der grossen Zellen, kleine Zellen
und deren feine Ausláufer.“ (Untersuch. úber den Ursprung und den
Verlauf des Achsencylinders bei Wirbellosen und Wirbelthieren. Henle
und Píeifer's Zeitschrift fůr ration. Medizin. 3. Reihe. XX. pas. 193
bis 256.)

Claparčde souhlasí ve vylíčení nervového sítiva dešťovky
s Leydigem (Z. f. w. Z. 1869.)

Solbrig vidí „Punktsubstanz“ jakožto „merkwůrdig feines Fa-
sersystem, dessen Fibrillen an dem Rande des Práparates oft auf
weite Strecken hin isolirt verfolet werden kónnen.“ (Ueber feine
Structur des Nervensystems bei den Gasteropoden. Gekrónte Preis- ©
schrift. Leipzig 1872.)

Stieda shledává v sítivu nervovém přímé DOkrataraní výhonků
buněk gangliových. (Ueber den Bau der Cephalopoden. I. Das centr.
Nervensystem des Tintenfisches. Z. w. Z. XXIV. p. 84. 1874.)

Dle Hermanna (Das Centralnervensystem von Hirudo medi-
cinalis. Gekrónte Preisschrift. Můnchen. 1875.) má sítivo nervové:
trojí způsob svého vzniku.

1. Z fibrill gangliových buněk. „Diese Fibrillen sind aber nicht
direkte Ausláufer der Ganglienzellen, sondern entspringen stets von
einem Knotenpunkte.“

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 121

2. Z fibril podélných kommissur, kteréž se stýkají v jakýchsi
uzlinách.

3. Z fibrill těchže kommissur, jež však nesplývají v uzlinách.

Dietlova „Marksubstanz“, t.j. naše sítivo, skládá se z fibrill,

| jež vznikají z buněk gangliových. „Die Ausláufer der Ganglienzellen

K

tauchen in die Marksubstanz ein, bilden hier eine reiche Zerfaserung
zum gróssten Theile das Substrat desselben und schliesslich ordnen
sich die Fibrillen neuerdines zu verschiedenen starken Bůndeln, aus
denen die peripheren Nervenstámme sich entwickeln.“

Podobně znějí zprávy pozdějších autorů jako Krieg era u Asta-
cus, Bellonciho u Sauilla, Sphaeroma Nephrops atd., Langa
u Polycladů, Bohmiga u Gastropodů, Packarda u Asellus, B.
Hellera u Rhipidoglossů atd. Považuji za zbytečné uváděti podrob-
něji veškeré tyto názory znějící na jedno a totéž thema, že sítivo
hlavně z výhonků gangliových buněk sestává. Svůj názor zformuloval
jsem částečně ve svém díle o Oligochaetech, kdež mi ovšem vlastní
význam a původ sítiva dobře znám nebys O čem však nutno se
zmíniti, jsou názory novější, pronešené Leydigem a Nansenem
o struktuře sítiva nervového u bezobratlých. Tito autorové ovšem
neměli vědomost o práci mé, česky psané. Jest nutno k vůli úplnosti
názory tyto stručně vyložiti.

Leydig (Zelle und Gewebe. 1885.) valně pozměnil své dřívější
náhledy o „Punktsubstanz“. Šítivo zove „spongioplasma“, jasnou
hmotu mezi ním „hyaloplasma“, jež jest vlastní substance nérvová.
Spongioplasma tvoří podélná vlákna a pochvy, jimiž obaluje hyalo-
plasmu v podobě trubic.

Nansen (1887) pokládá celé sítivo nervové na průřezech jako
soubor rourek (nerve-tubes), jež se skládají ze zevní pochvy a vniter-
ného tekutého obsahu. Pochvy tvoří se z pojné hmoty, jež se táhne
celou délkou nervové soustavy a již zove neuroglia. V těchto pochvách
jádra přicházejí velmi spoře (neuroglia-nuclei). Obsah „trubic nervo-
vých“ sestává z primitivných trubic, jež jsou nad míru teničké vá-
lečky čili pochvy tvořené z podpůrné hmoty č. spongioplasmy, podobné
hmotě neurogliové. Tyto teničké válečky spongioplasmové obsahují
hyaliní viskosní hmotu č. hyaloplasmu, jež jest skutečnou hmotou
nervovou a jež se často vypudí z čerstvě isolovaných trubic nervo-
vých v podobě malých hyaliních perliček.

Fibrilly prý a vlákna, jak četní autorové popisují, ná-
sledkem toho neexistují.

122 F. Vejdovský

Koncentrace na způsob osy jest viditelná ve větších trubicích
Homara a Nephropsa. Tato osa může býti více méně rovná a skládá
se ze svazku centrálních primitivných trubiček, jež mají spongio-
plasmatickou pochvu a menší průměr než jiné primitivné trubice.

Úsudek o názorech tuto pronášených vysloviti, jest vůči faktům
vývojezpytně nabytým, zbytečné. Autor, který ostatně o prácech
svých předchůdců velmi s vysoka se vyslovil, a kteří celkem správněji
než on na věc pohlíželi, byl ovládán jakousi ideou, kterou ztělesnil
v trubicích nervových, jakéž dávno známe u obratlovců. Nepopírám,
že mezi sítivem nervovým mohou probíhati a skutečně též probíhají
tu četněji (rak, homar atd.), onde spořeji skutečné válečky nervové,
avšak základní půda nervového pletiva jest, vedle buněk gangliových,
sítivo. O detajlech histologické struktury ganglia dospělého pojednáme
níže podrobněji.

Jinak nalezl Nansen odpůrce již v Rohde-ovi (Zool. Beit. ©

Bd. II.). Tento poslední zastává ovšem názor rovněž nepřípustný,

vykládaje sítivo nervové složené ze samých, parallelně podél sebe ©
běžících úbrill; „das eigentliche nervose Primitivelement der Nerven:

und Nervencentra ist die feinste Fibrille von punktfórmigem Auer-

schnitt.“ Ostře ohraničená vlákna nervová v nervech periferických ©

neexistují rovněž tak jako není stopy po trubicovité struktuře jejich;
„die Nerven zeigen auf feinen Auerschnitten stets ein feinpunktirtes
Aussehen.“ © Nansenových náhledech vyslovuje se Rohde násle-
dovně, s čímž úplně souhlasím: „Auf mich macht es den Eindruck,
als wenn Nausen von Wirbellosen namentlich den Hummer genau
untersucht hat, da die meisten seiner Angaben und Abbildungen sich
auf diesen beziehen, und dass er sich durch die beim Hummer ge-
wonnenen Resultate bei der Beurtheilung des Nervensystems der
Chaetopoden (und Mollusken) hat beeinflussen und irreleiten lassen.
Fůr die Krebse kann ich die Mehrzahl seiner Beobachtungen bestá-
tigen; Krebse und Chaetopoden zeigen aber im feineren Bau des
Nervensystems und namentlich der Nerven einen gewaltigen Unter-
schied und keinesfalls die grosse Ahnlichkeit, die Nansen bei ihnen
und úberhaupt allen Thieren gefunden haben will.“

Rovněž Eisig sdílí náhled, že fibrilly jsou vlastními nervovými
elementy, týž však viděl správně sítivo, jak jsem je vývojezpytně
odůvodnil. Rohde nepoznal anastomosy mezi fibrillami; aspoň má
za (o, jsou-li skutečně přítomné, že jen spoře vystupují a to jen
nepravidelně.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 123

Viděti ze všech citovaných ukázek, jak nesnadno bylo lze po-

| zmati povahu pletiva nervového, jež označil jsem sítivem; podivno
| to tím více, že i tam, kde poznána skutečně síťovitá struktura, ne-
| poukázáno ani slovem na velikou shodu v průběhu anastomos jedno-

tlivých vlákenek mezi sebou — s podobnými strukturami jader bu-
něčných, jejichž sítivo se v nové době tak často přetřásá.

Nejnovější práce o vzniku sítiva nervového nemají nijakého
významu; nebudu se tudíž o nich rozšiřovati.

Jedná se nám o podrobnější vylíčení sítiva nervového u dospě-
lého červa a to hlavně, jak jeví se v gangliích břišních. Zvolíme
opětně Rhynchelmis, jakožto v tomto ohledě materiál velmi příznivý.
Jako vůbec u Oligochaetů, zaujímá sítivo nervové střed mezi neuro-
chordy a gangliovými buňkami; odtud se také zove u některých
autorů „Úúbrilláre Centralmasse“. Svým rozvojem převládá nad buů-
kami gangliovými a to ve všech částech těla, a ovšem v konnektivech,
jako na př. u Lumbricidů v kommissurách jícnových jest přítomno
vůbec jen sítivo nervové bez buněk gangliových.

Pro porozumění struktury zvolíme si některé řezy příčné z roz-
ličných končin těla.

1. Střední řez prvým břišním gangliem. (Tab. II. obr. 1.) Ve-
škerá hmota sítiva jest zde rozdělena ve 2 poloviny, svrchní a spodní,
z obou pak vycházejí periferické nervy (n) jako mohutné větve. Pr-
votné rozdělení v 6 polí, jak jsme během vývoje seznali, neexistuje
zde, ježto srostly z prava a leva obě poloviny v střední čáře. Vlastní
kontura reticula na svrchní straně, pod neurochordem, jest tenká
blána, ve které za těchto poměrů není žádné jádro přítomno, ve sku-
tečnosti, jak na jiných řezech seznáno, jest odděleno sítivo pojnou
blanou od neurochordů. Pod touto blanou táhne se úzký sice, avšak
zřetelný pruh z hyaliní hmoty (ep) sestávající, a v příznivých pomě-
rech možno zjistiti, že se rozšiřuje dále ku stranám, ano že i jako
velice slabá vrstvička prostírá se na nervy periferické. Více méně
četná, a více méně zřetelně vystupující vlákenka prostírají se vrstvou
touto mezi vlastním reticulem a zevní blanou. — Stejně tvářící se
pruh hyaliní táhne se příčně mezi oběma polovinami sítiva (epm) a
rovněž tak možno na dobrých praeparátech zjistiti na spodní straně
reticula (cpn), tedy na rozhraní mezi buňkami gangliovými a reticulem
vlastním.

124 F. Vejdovský

Tážeme-li se po morfologickém významu těchto hyaliních pruhů,
můžeme správnou odpověď dostati jedině a pouze ze stadií vývoje
reticula, kde jsme znamenali syncytium se 4 jádry (v každé polovině
ganglia). I nelze pochybovati, že hyaliní hmota, v níž tedy reticulum
nervové jest uloženo, není nic jiného, než slabý zbytek cytoplasmy
osmi prvotných buněk, z jejichž jader reticulum povstalo. Nesnadno
ovšem říci, čemu odpovídají vlákenka v cytoplasmě té probíhající, zda
náležejí již reticulu nervovému, či jest to poslední zbytek bývalého |
sítiva cytoplasmatického. Chýlím se k poslednímu náhledu, ješto vlá-
kenka ta jinak reagují, než sítivo nervové.

Vlastní sítivo nervové neposkytuje nových detajlů; vlákna jeho
anastomosujíce, tvoří značné prostory vyplněné buď stejnotvarou neb
zrnitou hmotou, kteráž by tedy odpovídala šťávě jaderné. Perife-
rické nervy jsou na našem obraze přímým pokračováním sítiva ner-
vového, jak již praveno, obalené teničkou vrstvou hyaliní cytoplasmy.

Nápadné jsou jen průřezy nech, v každé polovině ganglia syme-
tricky vystupující. Jsem přesvědčen, že to jsou průřezy vláken ner-
vových bledých, jichž vlastní sídlo jest na spodu ganglia (nv). Ty
patrně musí probíhati reticulem nervovým, ovšem velmi nepravi-
delně, neboť seznáme místo jejich průběhu na rozličných místech
v sítivu.

2. Poněkud šikmý řez asi čtvrtým neb pátým segmentem. (Tab.
II. obr. 3.) Periferický nerv pravé strany seříznut. Hyaliní cyto-
plasma (cp, epm) velmi zřetelně vystupuje. Prvotné součásti reticula
úplně rozdělené v 6 polí. Středem táhne se kanálek (kc) z jakési
homogení blány tvořený, jímž patrně prostupují výhonky gangliových
buněk (z nichž jedna 9 zasáhnuta v našem řeze) ku tvoření nervu
neurochordového. Reticulum méně zřetelné, jeví se jako skutečná
„Punktsubstanz“ následkem působení použitých reagencií. Řez ten
pochází totiž z červa ztvrdlého v pouhé kys. chromové, bez přísady
kys. octové. (8 kys. octovou smíšena byla tekutina chromová, v níž
tvrzen červ řezu čís. 1.)

Periferický nerv (pm) sklání se více šikmo ku spodu. Bledý
nerv (nch) jen v jedné polovině, asi v těch místech, kde v prvém
řezu se nalezal.

3. Řez dále na zad vedený červem, ztvrdlým ve směsi kys. chro-
mové a octové. (Tab. II. obr. 4.) Pruhy cytoplasmové dělí reticulum
v prvotné celky jádrové. Na spodní obrubě (epn) zřejma buňka
epithelialně se přikládající k cytoplasmě. Nervy periferické z většiny
seříznuty tak, že nelze jich kořeny v reticulu znamenati (p). Ony

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 195

obou stranách ganglia ku spodu těla skrze m nervů bledých.

Středním pruhem cytoplasmovým (cpm) probíhají výhonky gan-
sliových buněk postranních (!g). Bledé nervy (ch) probíhají spodními
polovinami.

4. Řez ještě dále na zad vedený (Tab. II. obr. 5.) Nervy peri-
ferické (pn) jdou již kolmo ku stěně tělní skrze vrstvu vláken ble-
dých. Pruhy cytoplasmové (cp) zřetelnější jen ve svrchní polovině,
Bledá vlákna nervová (nech) v obou polovicích.

5. Řez ze zadních segmentů, kde vůbec již není nervů periferi-
ckých. (Směs chromové a octové kyseliny.) Reticulum nervové s velmi
velikými oky mezivláknovými značné, s hyaliní šťávou jadernou. Tvoří
téměř jediný celek. V cytoplasmě (cp) možno viděti jádro, o jehož
původu nemohu se vysloviti.

6. Řez ještě zadnějším segmentem (obr. 7.) z červa ztvrdlého
v-roztoku kys. chromové se silnou přísadou kyseliny octové. V sítivu
nervovém vidny. kanálky (c), jimiž probíhají výhonky gangliových
buněk ku tvoření nervů neurochordových. Stěny těchto kanálků jsou
velmi neurčitě konturované, ale vidno, že malá buňka účastní se na
vyložení stěny jednoho kanálku. Cytoplasmové pruhy nemožno vi-
děti, patrně následkem naduření reticula. Za to tím zřetelněji vy-
stupují jádra, jež jsou uložena na rozhraní mezi reticulem a buňkami
gangliovými s jedné, a mezi reticulem a neurochordy se strany druhé.

7. Řez asi z poslední desetiny červa (obr. 8.) ztvrdlého v roz-
toku, kde kys. octová a chromová v stejném množství zastoupeny.
Reticulum nezřetelné, tvořící jakási zhustlejší centra, patrně prvotné
skupiny jaderné.

S 2 Neurochordy.

Stálé a charakteristické součásti nervové soustavy největší části
annulatů, jimž jsem navrhl název neurochordů, — kterýž po jakés ne-
chuti a drobné opposici, hlavně se strany německých autorů, posléze
předce přijat za všeobecné označení tohoto podivuhodného apparátu
břišního pásma — těšily se v poslední době hojné pozornosti badatelů.
Přes četné však a různé výklady v poslední době pronešené zůstává

nejen fysiologická funkce, nýbrž i anatomická a histologická struktura

neurochordů neobjasněnou.
Po mých zprávách (System und Morphologie der Oligochaeten)
přišli Nansen, Eisig, Rohde, Cunningham a posléze Fried-

126 F, Vejdovský

lánder, kteříž věc z mnoha stran uvažovali a posuzovali, každý svůj
náhled v tom neb onom smyslu formulujíce.

Podám stručný přehled těchto i starších výkladů:

Leydig označuje neurochordy jmenem obrovských, temně kon-
turovaných vláken nervových.

Dle Kovalevského máme co činiti s orgány, jež geneticky
i funktionálně souhlasí s chordou dorsalis obratlovců.

Claparéde vidí v neurochordech roury a označuje je tudiž
jako osní kanály, nervové kanály atd.

Semper z počátku přijímal neurochordy přímo jako homolo-

gické se strunou hřbetní obratlovců, později se však vzdal tohoto ná- i

hledu, vysloviv se zároveň proti jich nervové povaze.

Vejdovský vyslovil se proti výkladu Kovalevského, uznávaje
neurochordy jako produkty mesoblastu, vidí v nich však podpůrné
ústroje nervové soustavy. K tomuto výkladu připojil se Bůlow.

Spengel seznal, že středem neurochordů probíhá vlákno ner-
vové, vznikajíc z výhonků velikých buněk gangliových.

Pak pojednává Eisig ve své obrovské monografii Capitellid

neapolského zálivu o neurochordech, jenž přijav název mnou propo- ©

novaný i výklad můj, snaží se veškeré protivy mezi zprávami jedno-
tlivých autorů urovnati v následující větě (1. c. p. 480): „Durch das
Verhalten von Mastobranchus insbesondere ist erwiesen, dass die
Neurochorde ursprůnelich durchweg Nervenfasern, respective Com-
plexe solcher darstellen. Diese Fasern degeneriren aber, so dass
zuletzt nur eine wásserige Flůssigkeit nebst Trůmmern der nervósen
Substanz úbrigbleiben. (Gleichzeitig wandeln sich die von Anfang an
vorhandenen, aus dem Neurilemma stammenden Scheiden der riesi-
gen Fasern in máchtige, allseitig geschlossene Róhren (Neurochord-
rohren) um, die bei einzelnen Formen (so bei Mastobranchus stellen-

weise und bei gewissen Serpuliden durchweg) den gesammten ůúbrigen -

Bauchstrang im Umfange ůúbertreffen kónnen, und letztere mit Flůs-
sigkeit gefůllte Róhren dienen zweifellos als Stůtzorsane, die man
functionell der Chorda dorsalis vereleichen mag, die aber genetisch
sicher Nichts mit ihr zu thun haben; schon aus dem einfachen Grunde
nicht, weil sich die Neurochordrohren ursprůnslich als integrirende
Theile des Bauchstrangneurilemmas zu erkennen geben; ihre spátere
Selbstándigkeit ist eine relative, jedenfalls eine sekundáre. Dazu
kommt, dass die entodermale Abstammung der Chorda keinem Zweifel
mehr unterliegen kann, und dass ich, was specielle Anneliden betrifft,
mit Ehlers im Nebendarm ihr Homologon anerkenne.“

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 127

Současně s Eisigovou monografií vyšedší práce Rohde-ova
(Ueber die Structur des Nervensystems der Polychaeten) dotýká se
v značné míře neurochordů, jež autor zove opět „kolossale Nerven-
fasern“, an praví: „Bei den im Bauchmark lános verlaufenden kolos-
salen Nervenfasern kommt stets innerhalb der Scheide in der Um-
gebung des Achsenglieders ein weiter (bei manchen ganz enorm
grosser) Hohlraum zur Ausbildung.“ Rohde poznal nerv středem
neurochordů běžící, neviděl však jeho vznik z buněk gangliových, ač
popisuje otvory v stěnách neurochordů, kudy výhonky gangliové vni-
kají, jakožto „merkwůrdige nervose Organe“.

Nansen klade neurochordy v jednu kategorii se sítivem ner-
-vovým, resp. vykládá toto poslední za obyčejné trubice nervové
(Nerve-tubes).

Cunningham vyslovuje se proti nervové povazé neurochordů.

Posléze uveřejnil Friedlánder 2 práce o nervové soustavě
| Lumbrica a některých polychaetů (Beitráge zur Kenntniss des Central-
| nervensystems von Lumbricus. Z. f. w. Z. Bd. XLVII. 1888. — Ueber
| die markhalticen Nervenfasern und Neurochorde der Crustaceen und
Anneliden. Mitth. zool. Stat. Neapel. Bd. IX. 1889.), v nichž ovšem
dotýká se otázky neurochordů.

V prvé práci praví, že obaly dů Neuralkanále“ jsou povahy
pojné a nelze je srovnávati s myelinem *) nervů obratlovců. „Sie tragen
— als Nebenfunktion — vermuthlich dazu bei, Knickungen des Bauch-
stranges bei Kontraktionen des Wurmes zu verhůten.“ Obsah „der
Neuralkanále“ sestává z výhonků buněk gangliových, které prý bez-
pochyby splynou v jakousi homogení hmotu.

„Die beiden lateralen Neuralkanále beginnen im hčnteren Ende
des Bauchmarks als Fortsátze zweier ventral gelegener Ganglien-
zellen von besonderer Beschaffenheit, aber nicht ungewohnlicher Grósse.
| In ihrem weiteren Verlaufe nehmen sie noch die Fortsátze anderer
| Ganglienzellen gleicher Beschaffenheit auf, welche auf dem Niveau
| der Wurzeln der Doppelnerven in den hinteren Ganglien auf der
| Ventralseite in symmetrischer Vertheilung liegen. Vor dem Eintritt
(in die Neuralkanále gehen die Fortsátze derselben complicirten Ana-
stomosen sowohl mit einander, als auch mit dem medianen Kanal ein.“

V druhé své práci popírá, aneb za bludné prohlašuje Fried-

*) Název „myelin“ v nedávné době navržený pro hmotu, jež obaluje nervová
vlákna obratlovců, není případným, an ode dávna tímto jmenem označen
již jistý minerál.

128 F. Vejdovský

linder většinu těchto svých udání a přichází zase k jiným náhle-
dům. Později snad zase změní své mínění; nyní nepodává vlastně
nic nového a opakuje totéž, co dávno před ním jiní řekli. Hlavní
obsah práce jeho jest asi tento:

Neurochordy Mastobrancha, dešťovky a bezpochyby všech an-
nulatů, dále trubice nervové Palaemona, Sguilly a bezpochyby všech
korýšů a snad i arthropodů vůbec, posléze dřeňová vlákna obratlovců
jsou fundamemtálně tytéž výtvory. Jsou totiž dle schematu trubice
stavěny i lze v nich tudíž rozeznávati stěnu a obsah. Dosáhne-li
stěna značnější tlouštky, jeví se její optický průřez jakožto dvojná-

sobné konturovaný. Stěna těchto trubic sestává v mnoha pádech, ©

hlavně u Mastobrancha, Lumbrica, Palaemona, Sguilly a ve vláknech
obratlovců aspoň z části z tak zvané „myelinogení“ čili dřeni podobné
substance, jež ovšem ukazuje v jednotlivých pádech různé vlastnosti.
Mnozí autorové prý považovali tyto produkty „myelinové“ za obsah
trubic.

Skutečný obsah neurochordů jest vodnatá, protoplasmová hmota
záhadné struktury; dle autora však to jest přímé pokračování vý-

honků buněk gangliových, i zove se u obratlovců ode dávna „osní

váleček“, tudíž označení, které možno na neurochordy korýšů přenésti. ©

Naproti výsledkům prvé své práce stanoví tudíž F. tuto větu:
Neurochordy (Mastobrancha a Lumbrica) jsou dřeňová vlákna nervová.

Vůči tolika a tak různým náhledům o povaze neurochordů tolik
nutno se vší určitostí tvrditi, že otázka o funkci a původu jejich
dávno není ještě rozřešena i že třeba ještě mnoho bádati hlavně
v ohledu vývojezpytném, než vytříbí se názory naše v příčině této.
Také každá, z důkladných a spolehlivých pozorování plynoucí zpráva
o struktuře neurochordů může osvětliti záhadnou povahu těchto

součástí nervových. Pokud jsem tedy v ohledě vývojepisném a histo- ©

logickém poznal neurochordy Rhynchelmis, sdělím v následujících
řádcích.

Prvé stopy neurochordů možno nalézti teprvé v mladých červech,
když již sítivo nervové založeno sice, avšak prvotné 4 skupiny jeho
na průřezech samostatnými se jeví. O differencování se spodních
buněk nervových v jakési gangliové a jiné buňky není dosud řeči.
Kdežto pak v zadních segmentech vůbec ještě není ani stopy po
sítivu nervovém, v předních segmentech břišní ganglia počínají jeviti
prvé známky tvoření se základů neurochordových.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 129

Dle toho nelze připustiti tvrzení jednoho z posledních autorů
(Hatschka), ku kterému se připojil také Friedlánder, že neurochordy
jsou produkty t. zv. neuroglií. Ostatně také sotva asi těmto pozoro-
vatelům jest jasno, jak z hmoty, pod uvedeným jmenem známé, mohly

- by se tvořiti neurochordy. Jinak ovšem jest velmi nesnadno nalézti

základy neurochordů, i nutno přehlížeti pečlivě serie řezové, aby se
vystihly ony elementy, z nichž neurochordy skutečně povstávají. Po-
něvadž se základy těchto nejeví na každém řezu, nýbrž teprvé po
několika řezech na jediném, nutno za to míti, že se tvoří samostatně
po segmentech a teprvé sekundárně splývají.

Nalezl jsem základy neurochordové na oněch řezech, kde na
svrchní straně ganglia založeny současně svaly podélné, tak totiž,
že na každé polovině ganglia, těsně ku stěně jich, uložena buňka
mesoblastová, teprvé později differencujíc se ve fibrilly svalové. Ve
středu takového řezu, a sice v mělké brázdičce, jež označuje páro-
vitost ganglia, shledal jsem 2 větší buňky, jindy 3—4, které jaksi
násilím vrůstají mezi obě poloviny gangliové.

Na jiných řezech objeví se, že se skupiny těchto mesoblasto-
vých buněk, — jež mají jinak vzhled postranních buněk svalových
— zveličuje se jedna z nich, vyrůstajíc nad ostatní menší, jichž jádra
se intensivně barví a plasma zůstává zrnitou. Ve zveličené buňce
jest jádro nezřetelným a obsah hyaliní. Tato zveličená buňka jest ve
středu, mezi ostatními malými.

V dalších stadiích nepodařilo se mi nalézti již elementy bu-
něčné; místo, kde dříve byly malé buňky, nalezají se již velmi dro-
bounké fibrilly podélné, zřetelné po intensivním se zbarvení. Fibrilly
tyto objímají po obou stranách průřez zveličené buňky, jejíž jádro
taktéž nepodařilo se mi objeviti a jejíž plasma stala se téměř homogení.
Fibrilly svalové vnikají více méně do hloubky sangliových polovin.

Tyto střední zveličené buňky jsou základem neurochordu me-
diáního, opakujíce se, jak již řečeno, v určitých vzdálenostech za
sebou a bezpochyby sekundárně splývajíce.

Buňky neurochordové jsou tedy solidní dosud, neprovrtané.

Avšak později vidno již, že středem jich táhne se jiný element,
zřetelný po více méně intensivním zbarvení pikrokarmínem a jevící
se na řezech jako kroužek centrální, od něhož sbíhají ku periferii
jemná vlákenka, znatelná teprve při velmi silných zvětšeních. Jest
jisto, že to jsou vlákna cytoplasmového sítiva. Střední element není
pak nic jiného, než výhonek- gangliové buňky, jenž prorůstá již tímto
mladým neurochordem.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 9

130 F. Vejdovský

Že tomu tak, dokazují řezy, vedené přímo těmito gangliovými
buňkami, kteréž pro svou obrovskou velikost, ne však pro své ne-
patrné zbarvení stávají se zřetelnými.

Mezi buňkami obou polovin gangliových, dosud nediferencova-
ných, jest to jediná, možno říci meďidní, kteráž poprvé jeví se jakožto
gangliová. Ona zveličí se nad obyčej, protoplasma její se zmmoží,
rovněž tak jako zveličí se jádro, kteréž pak nepatrně již barví se
pikrokarmínem. Šítivo cytoplasmové počíná se sjednocovati k jedi-
nému polu, t. j. k hořenímu, kde právě založen neurochord. "Tak
povstává gangliová buňka s výhonkem svým, kterýž právě proniká
stěnu neurochordu, a jakožto nerv neurochordový prostupuje prvotný ©
pás buněk mesoblastových.

Tyto veliké buňky gangliové a základy neurochordové jeví se ve
všech příznivých řezech, tak že není pochybnosti o původu ani neuro-
chordu ani jeho nervu.

V pozdějších stadiích přikládají se ku střednímu neurochordu,
když vlákenka svalová, dříve tak zřetelná, úplně, až do zmizení, dege-
nerovala, ještě 2 jiné postranní buňky mesoblastové, jež prodělávají
tytéž modifikace, jako prvotné střední. Že buňky tyto nemají nic spo-
lečného s prvotnými buňkami založeného ganglia, dokazuje ta okol-
nost, že se svrchní 4 buňky každé poloviny zrůznily v sítivo nervové.

Nelze tudíž neurochordy samy pokládati za produkty t. zv.
peritonea, jak tomu Eisig chce — neboť toto vzniká až později
— nýbrž za přímé potomky prvotných buněk mesoblastových, — tako-
vých, z nichž se také na stěně tělní tvoří svalovina vaku tělesného.

Jinak vidíme i v dospělém pásmu nervovém tytéž poměry struk-
tury neurochordů a nervů jejich, jako ve vyvíjícím se embryu. V do-
spělých červech jsou poměry ty ovšem daleko zřetelnější a možno je
s větší spolehlivostí a snadněji pro jich rozměry vystihnouti. A tu
jeví se u Rhynchelmis pravidlo bez výjimky. Střední či mediání
neurochord jest v gangliu podjícnovém čili lépe prvém břišním,
nejtlustším a rozvětvuje se v kommissury jícnové na spůsob tenkých
pruhů, jimiž táhne se nerv neurochordový až do mozku. Mediání
neurochord táhne se celou řadou předních segmentů osamocen, t. j.
nesprovázen postranními neurochordy; ve středu těla jeví se již
všecky tři neurochordy, téměř stejného průměru v tlouštce. Dále ná
zad však ubývá tlouštky střednímu neurochordu, kdežto postranní
čím dále tím více stávají se tlustšími. V zadních segmentech posléze
jest střední neurochord nepatrným, kdežto postranní daleko nad něj
vynikají.

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 131

Řada průřezů tělem ilustruje tato fakta:

Obr. 1., 3., 4., 5. na tab. II. jsou průřezy přídy těla, i vyvinut
zde pouze neurochord mediání.

Obr. 6. a 7. pocházejí ze zadnější části těla, kde neurochordy
postranní počínají převládati nad mediáním.

Obr. 8. (Tab. II.) pochází posléze z nejzadnějších segmentů,
i vidno, že mediání neurochord (y) zakrsává, kdežto postranní («, ©)
ještě mohutněji naduřují. Taktéž na obr. 1. (Tab. I.) znamenáme
týž poměr.

Podobné poměry tlouštky shledáváme také na horizontálních
průřezech neurochordů, znázorněných na tab. II. Obr. 9. a 10. po-
cházejí ze středu těla, obr. 11. ze zadní končiny. Podélné kontury
objasňují průběh neurochordů, i vidno také, že tloušťka nervů neuro-
chordových nalezá se v určitém poměru k průměru jejich obalů.

Zbývá nám nyní posouditi histologické poměry hotového pásma
nervového, resp. jeho neurochordů.

Neurochord v prvním břišním gangliu (Tab. II. obr. 1.) jeví se
jakožto ostřeji konturovaný orgán, po jehož obou stranách táhne se
pojné pletivo s pěkně se barvícími jádry (s). Neurochord i toto pojné
pletivo, z něhož dále na zad vznikly oba postranní neurochordy, jest
odděleno od vlastního nervového pletiva (reticula nervového) ostrou
blanou, jež tvoří vlastně hranici ganglia a na jejíž stranách rozloženy
jsou lupeny podélné vrstvy svalové (m). Neurochord sám jest určitě
a ostře ohraničen zevní blanou, na jejíž stěně nenalezáme v našem
průřezu nijakých jader. Jest to zevní pochva (a) neurochordu, kdežto
vniterná (5) jeví se poněkud svraštělou, avšak i ta jest dosti ostře
vyznačena. Mezi oběma pochvami táhnou se četná a někdy anasto-
mosující vlákna, jež nejsou ničím jiným, než mohutně vyvinutým sí-
tivem cytoplasmovým a náležícím buňkám, z nichž tato pochva po-
vstala. Též vniterná pochva jest prostouplá podobným sítivem, jež
však zdá se býti jiné povahy než zevní. Podobá se toto sítivo ma-
lým, lesklým vakuolkám, jež někdy koncentricky jsou uloženy kolem
vlastního centra (»), t. j. dutiny, v níž táhne se nerv neurochordový.

Struktura tohoto nervu na našem průřezu jest méně zřetelnou,
tak jako i na všech ostatních průřezech, a lze ji lépe na řezech po-
délných vystihnouti.

Podobně jeví se neurochord v dalším na zad segmentu (Tab. II
obr. 3.). Avšak červ, z něhož pochází tento řez, utvrzen byl v pouhém
roztoku kyseliny chromové, takže vidíme jisté modifikace následkem
této reagencie. Na periferii neurochordu jest zrnitá vrstva proto-

132 F. Vejdovský

plasmy, náležející buňkám peritoneálním, z nichž jedna jako veliká
amoeba usedla na temeni neurochordu (z) a jiná plíží se na svalové
vrstvě. Sítivo zevní pochvy jest méně zřetelné, více jakoby v zrnka
rozpadlé.

Hmota vnitřní pochvy jest pak úplně homogení a jasná, „stěna
zcela hladká, kdežto centrální nerv (») neurčitě vystupuje, v mnohých
pak řezech zdá se, jakoby ho zde vůbec nebylo. Tato vnitřní pochva
přechází na spod v dobře vystupující, ostře ohraničený kanálek (c),
jenž stoupá hluboko mezi reticulum nervové, zde opět se rozděluje
ve větev postranní, jež přechází v pás cytoplasmový mezi svrchním ,
a spodním polu reticula (epm). Šledujeme-li praeparát tento ostrým
zvětšením, seznáme zrnitý proužek, přecházející od nervu neurochor-
dového přímo až k výhonkům gangliových buněk (g). Skutečně také
jest onen zrnitý proužek jen prodloužený „pol“ gangliové buňky, takže
vidno, že nerv neurochordový z něho povstal.

Obtížnější jest naznačiti původ stěn kanálků, jimiž procházejí
výhonky buněk gangliových. Já se na tomto místě o tom nevyslovím.

Silně zvětšený neurochord na obr. 2. (Tab. II.) ukazuje nám —
opět postranní pletivo pojné s jeho jádry (s), avšak — což důležito
jest — také jádra na stěně zevní pochvy.

Podobné shledáváme i na obr. 4. (Tab. II).

Od pravidel struktury neurochordů neliší se ani průřezy, vedené
končinou, kde již 3 neurochordy vystupují (srov. obr. 6., %. a ©.
Tak. II).

Všude nalezáme zevní a vnitřní pochvu a v této probíhající nerv,
kolem něhož upravena hmota ve způsobě vakuolovité.

Velmi zajímavé poměry neurochordů poskytují řezy podélné, ho-
rizontální i vertikální.

Podaří-li se seříznouti neurochordy horizontálně z pásma bři-
šního, — což konečně při poměrně obrovských rozměrech jejich není
věcí nejtěžší a na seriích řezových možno vždy aspoň přibližně oče-
kávati jeden řez, který veden přímo na rozhraní mezi nervovými ele-
menty a neurochordy: — tož seznáme poměry nejen jejich pochev
a nervů, nýbrž i strukturu obou.

Takový řez spodní plochu neurochordů znázorňující, znázorněn.
jest na obr. 9. (Tab. III.).

Po obou stranách neurochordů táhnou se pruhy svalů podélných
(m). Levý neurochord seříznut z části tak, že ubráno mu i vnitř-
ního nervu téměř polovina. Nerv středního neurochordu jest nejširší,

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 133

avšak nestejné tlouštky, což pochází bezpochyby od nestejného půso-
bení reagencií.

Na povrchu zevní pochvy vystupují v přídě všech neurochordů
3 zřetelné otvory (0), jimiž výhonky buněk gangliových vnikají do
nitra neurochordů. Jsou to ony „merkwůrdige Nervenorgane“, které
popsal také Rohde u Sthenelas.

Přičné pruhy, jež v jistých odstavcích na celé délce každého
neurochordu vystupují, posoudíme na obrazech příznivějších.

Neurochordy v podélném horizontalním průřezu jsou znázorněné
na obr. 10. (Tab. III.). Nápadná jest především zřetelná struktura
nervů neurochordových, jež sestávají ze základní hmoty protoplasma-
tické a z fibrill podélných, z převelmi jemných zrníček složených.
Tážeme-li se po významu fibrill těchto, tož nelze nám jinak než za
sítivo cytoplasmové buněk gangliových je prohlásiti. NSítivo to upra-
vilo se ve výhoncích gangliových buněk v podélné fibrilly, jež do-
hromady z několika výhonků zároveň tvoří náš nerv.

Sítivo pochev neurochordových vystupuje v našem obraze, jakož
i v jiném (obr. 11. Tab. III.) velmi zřetelně.

Pruhy příčné, o nichž jsme se výše zmínili, táhnou se na po-
vrchu zevní pochvy a lze je pouze při vysokém postavení zna-
menati; to zvláště také proto, že se za příznivých použití reagencií
slabě růžově zbarví a u hyaliní hmoty neurochordové zřetelněji vy-
stupují.

Rozdělení pruhů těchto na zevní pochvě neurochordové zná-
zorněno jest na obr. 2. a 3. (Tab. III.). Nápadné všák jest, že se
pruhy tyto jeví také na horizontálních průřezech neurochordů a sice
mezi zevní a vnitřní pochvou (Tab. III. obr. 4. bd), takže se spíše
zdá, že to jsou jakési septa následující za sebou, jimiž probíhá pochva
vnitřní.

Dle tvarů neurochordů a poměrů, jak se jeví domnělá septa na
rozličných místech, stažená neb roztažená, — což také má vliv na
zevní podobu neurochordů — jest jisto, že bránice tyto jsou po-
vahy svazovité, pružné a že regulují vlastně celý neurochord v době,
když se červ za živa stahuje. Zdali v jakémsi vzájemném působení
k sobě se nalezají septa všech tří neurochordů, o tom nemohu nic
určitého říci, mám však za to, že skutečně v jistých vztazích se na-
lezá stahování a rozpínání neurochordů postranních ku středním.
Jaký může býti poměr tento, znázorňuje obr. 13. (Tab. III.). Jsou tu
zobrazena 2 ganglia mladého červa v živém stavu ztaženého. Všecky
tři neurochordy jsou ztaženy, v kterémž stavu jeví se ve zvláštní,

134 F. Vejdovský

šroubovitě točené podobě. Kdežto však střední neurochord (y) stáčí
se z prava na levo, vinou se postranní neurochordy z leva na pravo
i vidno tak, že regulují vlastně možnost dalšího stahování středního
neurochordu. Tento však vzájemně řídí stahování neurochordů po-
stranních. I nastává tímto současným působením jakési vzájemné
obmezování v kontrakcích, kteréž ovšem musí míti vliv na nervy,
v neurochordech probíhající. [ bude, dle výsledků působení, úprava
a rozdělení pružných sept na neurochordu středním jiné, než na
neurochordech postranních. Avšak jest s nesmírnými obtížemi spo-
jeno důkladnější vyšetření těchto jistě zajímavých detajlů histolo-
gických, i není ani divu, že tato funkce neurochordů, závislá je-
dině na přítomnosti pružných sept, tak dlouho zůstala oku badatelů
neznámou.

Ostatní obrazy na tab. III. (obr. 5., 6., 7. a 8.) ilustrují s do-
statek výše uvedené faktum, že gangliové buňky vysílajíce dlouhé
své výhonky do dutiny neurochordů, spojují se zde ku tvoření mo-
hutného nervu. Upouštím tudíž od podrobnějšího rozboru uvedených
vyobrazení.

III.
O vzniku a tvarosloví nervové soustavy ostatních bilateril.

K bilateriím čítám veškeré zástupce živočišstva, jichž tělo skládá

© se mimo prvé dvě blány zárodečné, epiblast a hypoblast, ještě ze zá-
kladu třetího, totiž mesoblastu; tento poslední pak jest jedinou pří-

činou dvojstranné symmetrie. Zároveň nutno poznamenati, že elementy
buněčné, prostírající se mezi epiblastem a hypoblastem u hub a coe-
lenteratů nelze ztotožňovati s mesoblastem a jest radno označovati
je jakožto promesenchym, kdežto obdobné součásti bilaterií, jež tvoří
se pouze a výhradně z mesoblastu, možno označiti jakožto pravý
mesenchym.

Tudíž rozdělíme živočišstvo mimo Protozoa na dvě veliké sku-
piny, jež označíme podle názvosloví Lankesterova

1. Diblastica, u nichž pletiva buď z epiblastu, buď hypoblastu
se tvořící a mezi těmito blanami se prostírající skládají se z přome
senchymu. K těm počítáme:

1. Porifera — houby.

2. Coelenterata — láčkovce.

I. Triblastica, u nichž vedle epithelialního epi- a hypoblastu
vzniká třetí, pro definitivný tvar dokonalého živočicha rozhodující

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 135

základ mesoblastový a jest podmínkou bilaterálnosti. Sekundárně
z mesoblastu vznikající buňky tvoří mesenchym. Sem náleží:
3. Echinodermata — ostnokožci.
4. Vermes — červi.
5. Mollusca — měkkýši.
6. Arthropoda — členovci.
T. Chordoni:
u) Emnteropneusta.
B) Tuniceata.
v) Vertebrata.
Po této předchozí poznámce můžeme posuzovati zprávy o vzniku
nervové soustavy u Triblastik čili bilaterií, při čemž hledíme k or-
ganisaci nikoli larvové, nýbrž definitivného živočicha.

$ 1. Nervová soustava ostnokožců, hlistů plochých a oblých.

O původu nervové soustavy ostnokožců víme dosud skoro tolik
co nic. Někteří autoři, jako Balfour míní, že kruh jícnový lze od-
voditi jedině a pouze z nervové soustavy coelenteratů a domněnku
tuto přijímá i Kleinenberg, dodávaje, že echinodermata jsou —
co do postavení systematického — nejbližší coelenteratům. O této
poslední otázce nelze však dle dosavádních zkušeností mnoho vyklá-
dati. Jest zkoumání přeměny larvy v definitivného ostnokožce s to-
lika obtížemi spojeno, že nelze než domněnky v tomto směru vyslo-
viti. Dle mého soudu nutno předce jen tělo echinodermat považovati
za trs pěti původních, paprskovitým členěním mesoblastu vzniklých
individuí, jak to již Haeckl vyslovil. Dle tohoto výkladu musil by
nervový kruh jícnový povstati z pěti původních ganglií, jež však do-
cela splynula tak, že nelze prvotné základy jich rozeznati. Nervové
větve v radiích odpovídaly by jednoduchým pruhům sítiva nervového,
jako u plathelminthů, a nikoliv tudíž břišnímu pásmu annulatů. Ovšem
ale neznáme dosud ani podrobnější histologické rozbory nervové sou-
stavy hotového ostnokožce.

Vznik nervové soustavy červů jest znám sice nyní celkem do-
konale u annulatů, nikoliv však u forem nečlenitých, jako jsou Pla-
thelminti, Rotatoria, Nematodi atd., ač právě jen z poznání vývoje
nervové soustavy těchto jednoduchých zástupců lze správněji se vy-
sloviti o morfologii těla červů vůbec. Tolik co mně jest známo z vý-
voje nervové soustavy turbellarií, nutno tělo těchto plathelmintů
uvésti na obyčejný segment — tudíž také na hlavu — annulatů. Vy-

136 F. Vejdovský

šetření vzniku zauzliny mozkové turbellarií jest na embryích ovšem
velmi obtížné, i nutno tedy přihlížeti na nejvýše k formám dělením
se množících. Již před několika lety sdělil jsem zprávy v tom smyslu
znějící pro Stemostoma, jichž bohužel nepovšimnuto snad pro od-
lehlost v díle systematickém, jako jsou „Thierische Organismen der
Brunnenwásser von Prag“. Pravím tam na str. 58.: „Die oben er-
wáhnten Stenostoma-Arten zeichnen sich durch úbereinstimmende
Verháltnisse des Nervensystems aus. Das paarige Gehirngeanglion
liegt vor dem Pharynx, beinahe im Kopflappen. Mit ihm hángen zu-
sammen bald durch besondere Stielchen, bald ohne dieselben, Ganglien
der Wimpergruben, die lebenslang mit dem Ectoderm in Verbindung
stehen.

Schliesslich fanden wir bei Sř. umicolor und tgnavum gTOSSe,
paarige Ganglien an der Grenze zwischen dem Pharynx und Darm
und bezeichneten sie als Vaguseanelien, indem wir dieselben als Ho-
mologa der áhnlichen Gebilde einiger Anneliden, wie Enchytraeus
und Chaetogaster betrachteten. Es ist nun zu beantworten, wie die

erwáhnten Nerventheile wáhrend der Theilung des Mutterindividuums

entstehen.

Durchaus aus der ursprůnelichen Ectodermverdickung. Šehr
frůh erscheint an dieser Verdickung zu beiden Seiten der Knospungs-
zone eine Ectodermanschwellung, an welcher man sicherstellen kann:
a) die sich bildenden Ganglien der Wimpergruben, 6) die Entstehung
der Gehirnganglien. Die Hálften dieser letzteren (Taf. V. Fig.
1. 9 III) wachsen vom Ectoderm aus in der Richtung zur Centrallinie
des Kórpers (g III) und verwachsen oberhalb des alten Darmes
(9 ID. Der Theil, mit welchem die ursprůnglichen Ganglien mit dem
Ectoderm zusammenhiengen, wáchst als schwach angeschwollener Ner-
venast lángs des inzwischen entstandenen Pharynx (Taf. V. Fig.
1. nv II) nach hinten. Die angeschwollenen Enden der besprochenen
Nervenáste stellen die Vagusganglien dar. Durch das weitere Wachs-
thum und die vollstándice Entwicklung des Pharynx mit seiném
Muskelapparat werden die Verbindungsáste zwischen den Gehirn-
und Vagusganglien undeutlich, wáhrend sie in den frůheren Ent-
wicklungsstadien ganz deutlich zu verfolsen sind. Taf V. Fig.

13. mv" veranschaulicht die allmáligce Abschnůrung der zukůnftigen

Vagusganglien vom Gehirn, indem noch der Darm des alten Thieres
mit dem des neuen Individuums kommunicirt“.

„Die Ganglien der Wimpergruben entstehen, wie erwáhnt, gleich-
zeitig mit den Gehirnhálften und vergróssern sich gleichen Schrittes

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 137

mit den letzteren. Etwas spáter nach dem Erscheinen der Ganglien
entstehen auch die Wimpergruben als Ectodermeinstůlpung (Taf. VI.
Fig. 9.). Dieser Process ist namentlich an St. leucops und noch ge-
nauer an S%. fasciatum zu verfolgen. Die ursprůngliche Wimpergrube
ist verháltnissmássig sehr erweitert, mit schónen cubischen Zellen
ausgestattet. Sie wimpert lebhaft. Die Zellen des eingestůlpten
Ectoderms verlángern sich spáter bedeutend (Taf. VI. Fig. 10.),
fůllen sich mit einem slánzenden Inhalte und reihen sich zierlich um
die etwas verengte Offnung der Wimpergrube“.

Nebeřeme-li zřetele k těmto posledním zprávám o tvoření se
jamek vířivých a přihlédneme-li pouze ku zprávě o tvoření mozku
Stenostoma, tož musíme konstatovati, že 1. mozek turbellarií tvoří se
pouze a výhradně z epiblastu, beze vší účasti mesoblastu. 2. Že
tvoří se zrovna tak ze dvou polovin, jako mozek annulatů. Ovšem
ale prvá stádia vývoje této zauzliny sledoval jsem pouze na živých
exemplářích a bez použití řezové methody, čímž nemožno blíže určiti
polohu prvých základů mozku, t. j. zdali na břišní straně, či v bo-
cích epiblastu vzniká. Ostatně jest jisto, že pozorované počátky mo-
zkové nalezaly se již ve valném vývoji, kdežto lze se vší pravděpo- ,
dobností předpokládati, že mladší, z málo buněk složené základy
mozkové zcela na břišní ploše vznikají.

Jinak o vývoji nervové soustavy turbellarií nevíme nic více
a tak jest mi nepovědomo, odkud bratří Hertwigové čerpali své
zprávy o mesenchymatickém účastnění se na tvoření se nervové sou-
stavy u turbellarií vůbec. Neboť zprávy Langovy znějící v tomto
směru pro Polyclady nekonstatují nic více, než že mozek tvoří z epi-
blastu a pozdě se odlučuje od této blány. Základ jeho sledoval
příliš pozdě, totiž, když již lze larvy ze schránky vaječné vy-
praeparovati. Jeví se jako párovité skupiny na přídě larvy v pravo
a levo podle chomáče brvy hmatavých. Skupiny tyto vzrůstají na-
sledkem neustálého vnikání bnněk epithelových. „Die Einwanderung
von Epithelzellen behuís Bildung der Gehirnanlagen dauert also
ziemlich lang. Wáhrend dieselbe vor sich geht, wachsen die beiden
Gruppen der eingewanderten Zellen gegen die Medianlinie zu vor,
und zwar in gleichem Abstand vom Růcken wie vom Bauch, und sie
vereinigen sich schliesslich in der Mittellinie (Taf. 37. Fig. 2. 9).
Durch das Vordringen der Gehirnanlagen in das Innere der Larve
wird natůrlich die Masse des Ectoderms verdránet, so dass sie am
Vorderende der Larve eine ganz andere Anordnung bekommt. Sie
wird durch die von den verwachsenen beiden Gehirnanlagen gebildete

138 F. Vejdovský

Ouerbrůcke hier in einen dorsalen und in einen ventralen Theil ge-
trennt“.... (Gegen das Ende des Stadiums B lóst sich die Gehirn-
anlage vollstándig vom Ectoderm ab und fángt an, den Charakter
eines einheitlichen, scharf umschriebenen Organes anzunehmen. Auf
dem Stadium C hat sich schon die Gehirnkapsel gebildet und das
ganze Organ ist nun vom Kórperepithel durch eine ansehnliche
Schicht Kórperparenchym und durch die junge Hautmusculatur ge-
trennt, steht aber jederseits vorn mit demselben noch durch einen
Zellstrang in Verbindung, der spáter zu einem der vorderen Haupt- ©
nerven wird“.... „Im Centrum des Gehirns tritt die sogenannte
Punktsubstanz auf, d. h. es bilden sich feine Nervenfasern. Eben
solche Fasern bilden sich in den auf dem vorigen Stadium noch aus ©
embryonalen Zellen bestehenden Nerven“.

Dle všeho tento larvální mozek jest i charakterem dospělých
polycladů. Jinak resumuje Lang své zprávy o vzniku ganglia takto
(I. c. p. 656.): „Ersteres (das Gehirn der Polycladen) entsteht als
Ectodermverdickung am aboralen Pole des Embryos, es lóst sich erst
secundár vom Ectoderm ab, tritt in das Mesoderm ein und wird mit ©
allen Organen des aboralen Poles nach vorn verschoben, liegt aber
gerade bei den ursprůnglichen Polycladen noch weit entfernt vom
vorderen Kórperende“.

Dle této zprávy bylo by ovšem těžko homoloeisovati ganglion
mozkové, aneb vůbec ganglion každého segmentu annulatů s tímže ©
orgánem polycladů, avšak Lang sledoval prvý počátek téhož ganglia
příliš pozdě, než aby bylo lze přijati zprávy jeho za určité, totiž že ©
mozek vzniká na „aborálném polu“.

Dále nutno uvésti zprávy Zalenského o vývoji nervové sou-
stavy Nemertinů (Études sur le développment du Monopora vivipara.
Archives de Biologie T. IV. — Bau und Metamorphose des Pilidium.
Zeitschrift f. wissenschaftliche Zoologie Bd. XLIII. p. 495), proti
nimž sice vyslovil se Hubrecht, jež však nicméně zdají se mi býti
spolehlivějšími, než udání posledně jmenovaného autora. Tudíž od-
volávám se ku sdělením Zalenského. Prvé počátky nervové sou-
stavy Nemertinů objevují se jakožto dvě ztluštěniny epiblastu, jež vzni-
kají v předním páru terčů zárodečných, po obou stranách vchlípení
chobotu.

Přední ztlustlé části těchto společných základů nervových před-
stavují počátky břišních a hřbetních laloků mozkových, zadní pak
větví postranních. Břišní kommissura ganglií mozkových vzniká ná-
sledkem srůstu obou laloků břišních a objevuje se mnohem později

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 139

než kommissura hřbetní. Postranní nervy nejsou nic jiného než bez-
prostřední pokračování prvotných základů nervových, setrvávají z po-
čátku v „hlavě“, a teprvé později přicházejí do „trupu“.

Dle těchto výsledků zastává Zalenský názor svůj, že nervová
soustava nemertinů jest homologická s nervovou soustavou annulatů,
totiž že 1. mozková zauzlina nemertinů jest homologická s mozkem
annulatů; 2. že břišní kommissura mozku nemertinů odpovídá kom-
missuře prostírající se mezi oběma polovinami mozku annulatův;
3. že hřbetní kommissura nemertinů jest část „sui generis“, jež nemá
u annulatů nijakého homologa; a 4. že postranní nervové větve ne-
mertinů odpovídají jícnové kommissuře annulatův.

Všeobecné tyto názory Zalenského o homologii ganglia mo-
zkového nemertinů našly svého odpůrce v Kleinenbergovi, který
z hlediště své „substituční theorie“ považuje t. zv. „Scheitelplatte“
Pilidia za homologickou s nejpodstatnější částí definitivného ganglia
mozkového u annulatů (I. c. p. 211—218). „Die Homologie der
Scheitelplatte des Pilidiums mit dem wesentlichsten Theile des blei-
benden Kopísanglions der Anneliden kann nicht dem geringsten
Zweifel unterliegen. Aber dies Organ ist dem Kopfganglion der
Nemertine nicht homolog, es erzeugt keinen einzigen Theil desselben,
sondern wird vollstándig von der Nemertinenorganisation ausge-
schlossen“. Kleinenberg vykládá nervový kruh v prototrochu Pilidia
za medusovitý, prvotný centrální apparát nervový, z kteréhož teprvé
vzniká orgán Pilidia — „die Scheitelplatte“. Tato jest opět zpro-
středkujícím orgánem pro mozek Nemertina, kterýž není ani homo-
logickým orgánem coelenteratů, ani annulatů, „aber in ihrer Ent-
wicklung sind diese beiden Formen enthalten“. „Die Nemertine ist
daher nicht unmittelbar von einem Coelenteraten sondern von einer
Stammform, die bereits Annelidenorganisation besass, abzuleiten. Bei
den Nemertinen mit einfacher Entwicklung hat offenbar eine, hier
mehr, dort weniger starke Unterdrůckung des Pilidiums stattge-
funden“.

S výkladem Kleinenbergovým těžko lze souhlasiti; vidno z něho,
kam vedou snahy rozvinovati „duchaplné“ theorie. Pilidium jest pouhá
larva, jako larva annulata a tudíž nervová soustava její nemá zrovna
tak nic společného s mozkem nemertina, jako mozek larvy polychaetů
s mozkem annulata. Kdyby tomu bylo tak, nebylo by možno mozek
oligochaetů homologisovati s mozkem polychaetů, což zajisté dalšího
výkladu nepotřebuje. Mozek každého annulata vzniká samostatně,
nezávisle od orgánů larvových. Kleinenbergovo líčení, že na mozku

140 F, Vejdovský

definitivního annulata účastní se nervové ústrojí larvové, není dosti
dle jeho vyobrazení jasné; ostatně pomíjí mlčením vznik ganglia
mozkového oligochaetů, jež sám sledoval a mozek jistého polygordia,
jenž na způsob nemertina opouští larvu svou v dospělém stavu již.

Se'své strany jsem jist, že mozek nemertina jest homologický
se zauzlinou mozkovou annulata, nelze mi však rozeznávati na ne-
mertinu jakéhosi trupu a hlavy, jak to činí Zalenský.

Postranní větve nervové u nemertinů mohou býti jediné homo-
logické s podobnými nervy turbellarií, u nichž předce nelze mluviti
o hlavě a trupu, nýbrž o jediném celku tělním, zrovna tak jako ne-
mertinů. Tudíž bližší příbuzenské označení nemertinů s turbellariemi
vede nás ku všeobecné větě: mervová soustava nemertinů jest homo-
logická s nervovým systemem turbellari.

Z ostatních skupin červů málo jest známo o tvoření se nervové
soustavy. Pouze u nematodů sdílí některé zprávy o tomto procesu
Hallez (Recherches sur embryogénie et sur les conditions du dé-
veloppement de guelgues Nématodes. Paris 1885. p. 38.). Pozoroval,
že teprvé u embryí prodloužených a válcovitých (l. c. Fig. 85., 81.,
88.) jeví se počátek nervové soustavy: „Mais ces měmes figures font
voir surtout comment se forme le systěme nerveux central par re-
foulement de cellules exodermigues dérivant de la cellule 1 sous Vin-
fluence de V'invagination buccale. Ces cellules nerveuses se détachent
de Vexoderme et semblent constituer un collier autour de la partie
antérieure de appareil digestif, au point précis oů se trouve la limite
entre Vintestin antérieur et Voesophage gui est d'origine exodermigue.
Je croi gu'on peut voir dans ce processus de la formation du cerveau
une abréviation du processus par invagination.“

Tolik o vývoji mozkové zauzliny u Ascaris megalocephala; po-
drobnějších zpráv není, avšak dostačí z toho, jakož i z morphologie
těla nematodů, tolik za jisté míti, že jediné tato zauzlina vzniká
a teprvé sekundárně tvoří kruh jícnový, pro tyto hlísty charakteri-
stický. Pásma břišního, homologického s annulaty, u nematodů není,
i jsou to jednočlenní zástupci červů jako turbellarie a rotatoři, ovšem
samostatně vzniklí. Gordiidi náležejí k annulatům, jak jsem dříve již
vyložil a svůj názor proti všem , jinak bezvýznamným námitkám
Camerana a Villota i dnes zastávám. Později o této poslední
otázce více.

Oproti prvě uvedené zprávě Hallezově o vývoji nervové soustavy
škrkavky koňské nemohu souhlasiti s tímto autorem, co sdílí o tvo-
ření se mozku u Rhabditis aceti. Pravíť na str. 56. l. c.: „La

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 141

| formation du cervaux parait étre ici, comme chez les Ascaris, le
| résultat d'un refoulement de guelgues-unes des cellules exoder-
| migues. Mais ce refoulement, si Von se raporte 4 ma figure 131
| (pl. IV.), parait presgue exclusivement confiné A la face ventrale, et,
- de plus, ces cellules nerveuses se trouvent en avant sur le prolon-
| gement des bandes mésodermigues ventrales. C'est cette particularité
| gui a sans doute contribué A me faire commettre le měme erreur
| awavait déja commise Bůtschli en étudiant Cucullanus elegans, erreur
relative á la véritable signification de ces cellules.“

Marně hledám na dotčeném výkresu to, co Hallez v textu
líčí, t. j. ventrální ztluštění epiblastu; ve skutečnosti však sotva
existuje toto, a jestli ano, pak nelze je v té poloze vykládati za
základ mozku.

Dle vývojezpytných i komparativně anatomických fakt tolik za
jisté nutno uznati, že nematodi s vlastními annulaty nic společného
| nemají, že však se velmi záhy odštěpily od společného larvového jich
stadia, setrvavše na jednočlenném stupni vývoje.

$ 2. Nervová soustava měkkyšů.

Nepoměrně obsáhlejší jest literatura o vývoji nervové soustavy
| měkkýšů. Největší část starších autorů tvrdí, že se tvoří z meso-
„blastu. Tak učí Bobrecký (Studien ber die embryonale Ent-
wicklung der Gastropoden. — Archiv fůr mikroskopische Anatomie
| Bd. XIII. p. 95—170.), že se ganglie z počátku tvoří ze skupiny meso-
| blastových buněk, kteréž se posléze co ostře ohraničené ganolie jeví.
Tudíž prý jsou měkkýši zcela odchylní od ostatních skupin živočiš-
ných. „Bei den Wirbelthieren, Arthropoden und Wůrmern tritt das
aus dem Ectoderm abstammende Nervensystem stets als ein Ganzes
auf, welches bei den zwei letzteren Thiertypen erst spáter der Lánge
und der Auere nach in einzelne Ganglien zerfállt. Hingegen entstehen
bei den Mollusken die einzelnen Ganglien als ganz von einander
abgesonderte Anháufungen von Mesodermzellen und treten erst spáter
mit einander in Verbindune.“

Rovněž tak Usov M. (Zoologisch-embryologische Untersuchungen.
Archiv £. Naturg. 46. Jahrg. Bd. I. p. 329—372.). Dle Lankestera
vzniká však mozková zauzlina z epiblastu, ostatní části pak z meso-
blastu; u hlavonožců zůstává však i mozek co do původu epiblasti-
| ckého zakrsalým a tvoří se z mesoblastu.

142 F. Vejdovský

U Teredo (Arbeiten zool. Inst. Wien. Bd. III. 1880.) tvoří se
mozek, jakož i nožní zauzlina nezávisle od sebe z epiblastu, jakožto
ztluštěniny, ba docela vchlípení, čímž nabývá tvoření se nervové
soustavy mollusků veliké podoby s procesy u obratlovců známými ().

Odchylně líčí Rabl (Ueber die Entwicklung der Tellerschnecke
Morph. Jahrbuch. Bd. V. p. 562—0660.) vznik nervové soustavy u Plan-
orbis. Zde vznikají 2 poloviny ztluštěním epiblastu vzniklé a pak
splynulé v jediný celek — mozek. Naproti tomu však nemohl na-
lézti prvý počátek nožních zauzlin, ani v epiblastu ani v mesoblastu
a má tudíž za to — dle mého mínění sotva správně — že nožní za-
uzlina povstává jen odštěpením z mozku. Jiní autoři, kteří mají za
to, že jsou z počátku obě zauzliny beze spojení kommissurového,
přehlédli patrně úzké pruhy nervové mezi mozkem čili gangliem
nožním.

Obsáhlá zkoumání Folova (Note sur le développement des
Mollusgues Ptéropodes et Céphalopodes — Archives de zoologie ex-
périmentale et générale. T. III. p. 33—56. — Sur le développement
des Hétéropodes et des Gastéropodes Pulmonés. Compt. rendus. T.
LXXXI. p. 472—474, 523—526. — Sur le développement des Pté-
ropodes. Arch. zool. expér. T. IV. — Sur le développement embryon.
et larv. des Hétéropodes. Ibidem T. V. p. 105—108. Sur le déve-
lopp. des Gastéropodes Pulm. Ibidem T. VIII. p. 103.) rozličných typů
měkkýšů ukazují, že mozek tvoří se vždy z epiblastu, a sice u Pte-
vopodů a zemských pulmonatů vchlípením, u Pteropodů a Heteropodů
odštěpením. U vodních pulmonatů zdá se však prý, že se děje tvoření
mozku dle typu, jak Bobrecký učí.

Nožní zauzlina vzniká však všudy a veskrze uvnitř z meso-
blastových baněk.

O vzniku mozkové zauzliny u měkkýšů jsou všickni autoři shodni ;,
pouze v detajlech se líší; Horst (On the Development of the Euro-
pean Oystr [Ostrea edulis|. Auart. Journ. Microse. Sc. 1882. p. 345,
bis 346) praví, že u ustřice se jeví mozek jakožto ztluštěnina epibla- |
stu, složená z více vrstev buněčných, jež teprvé sekundárně se dělí!
ve dvě poloviny.

Dále líčí Haddon (Note on the development of Mollusca..
Guart. Journ. Micr. Sec. 1882. p. 367), že u Purpura lapillus na)
místě, kde má povstati mozek, vzniká malá prohlubina, jež se všakf
dále nevchlipuje.

Zajímavé jsou zprávy Kovalevského o tvoření se mozku!
u Dental'um (Etude sur Vembryogénie du Dentale. Annales du muséef

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 143

d'histoire naturelle de Marseille. Zoologie. Tome Ier. 1883.). Jsou
to zvláštní vchlípeniny epiblastové, jež Kovalevský zove „plague
sincipitale“, vznikší po obou stranách předního polu. Vchlípeniny
tyto vnikají hluboko do dutiny tělní, oddělují se od epiblastu a

- srůstají v jeden párovitý celek, v němž však udržují se dlouho obě

dutiny jakožto zbytek prvotného vchlípení. Nožní zauzlina u Den-
talia tvoří se dle Kovalevského rovněž párovitou proliferací buněk
epiblastových, jež se vždy liší od buněk mesoblastových. To souhlasí

| rovněž sudaji Haddona (l. c. p. 369—370, Fi. 15), kterýž rovněž

tvrdí, že ganglion nožní z epiblastu vzniká. Kovalevsky ostatně
sledoval tento původ nožního ganglia u Chitona (Embryogénie du
Chiton Polii. Ann. Musée d'hist. nat. Marseille. 1883.) a že jak
mozek, tak nožní zauzlina vznikají zcela nezávisle od sebe. Dle
spolehlivých jeho zpráv, jakož i jeho předchůdců zdá se býti otázka
tato vyřízena.

Též Zalenský (Arch. de Biologie T. VI.) ztvrzuje tato dáta.

Nejdůležitější zprávou posledního autora však jest, že mezi
oběma ztluštěninami ganglia nožního u Vermetus existuje rovněž pruh
brvitý, který odpovídá beze všech okolků rýze nervové annulatů a čle-

| novců, jak také Zalenský správně přijímá. Dle zpráv jiných autorů
. zdá se, že takováto rýha brvitá existuje také u jiných měkkýšů. Tak

u Lymnaea dle Fola (Gastéropodes Pulmonés p. 169. Fig. VIII.), jak

- také pozoroval Lankester a Lereboullet.

Posuzujeme-li příbuznost měkkýšů dle poměrů a vývoje nervové
soustavy, tož nelze upříti faktum, že ganglion mozkové těchto od-

- povídá mozku annulatů, třeba že tak podrobné zprávy o prvotném
- jeho založení známy nejsou.

Zalenský vykládá, jako i jiní, ganglion nožní za homologické
celému pásmu břišnímu annulatů, což má ovšem příčinu v dosavad-
ních výkladech o morfologii této části nervové v členitém těle, jako
by to byl celek současně a samostatně vzniklý. Dle mého přesvědčení
jest výklad tento bludný. Ganglion nožní může odpovídati pouze
jediné zauzlině annulata, a to prvé břišní zauzlině, takže měkkýše
dle toho nutno považovati za živočichy dvojčlenné, v nichž ovšem
samostatnost individuální úplně zmizela. Poněvadž i vývoj ostatní,
to jest larvový úplně souhlasí s vývojem annulatů, a že apparát pro-
nefridiový měkkýšů jest homologický s prvoledvinami annulatů, jest

| zcela oprávněný názor o příbuznosti měkkýšů s annulaty. Avšak celá
| větev mollusků vyvíjela se samostatně pro sebe dále, čímž ostatní

organisace odchýlila se podstatně od ústrojnosti annulatů.

144 F. Vejdovský

V ohledě soustavy nervové jsou to zvláště zauzliny útrobní,
tak význačné pro kmen měkkýšů. Možno, že i tato ganglia mají
své homologon se zadními jícnovými zauzlinami, jakéž známe u
Chaetogastera, avšak o vývoji viscerálních ganglií měkkýšů nevíme
dosud ničeho. Dle všeho jest vystihnutí původu těchto zauzlin velmi
obtížné. Dosud sděleny tři zprávy o vývoji útrobních ganglií, totiž
Zieglera (Die Entwickelung von Cyclas cornea. Zeitschrift £. wiss,
Zoologie. Bd. 41.) a F. Schmidta (Beitrag zur Kenntniss der post-
embryon. Entwickl. der Najaden. Archiv fůr Naturgesch. 1883.) u mlžů
a Sarasina (Entwicklung der Bythinia tentaculata. Arbeiten zool.
Inst. zu Wůrzburg. Bd. 6.) u Bythinie. Všickni tito autoři souhlasí
v tom, že viscerální ganglie zakládají se samostatně od soustavy cen-
trální a že se teprvé sekundárně spojí se zauzlinou mozkovou.
U chaetogastra ukázal jsem, že zadní jícnové zauzliny odštěpí se od
mozku prodlužováním se konnektivů. Sarasin tedy myslí, že ganglie
útrobní jsou homologické s gangliemi břišními annulatů, jakož vůbec
dle něho jest pásmo břišní gangliové u měkkýšů dobře vyvinuto,
skládajíc se ze tří párů ganelií, totiž z ganglií nožních, útrobních
a břišních, z páru ganselií ústních a ganglia čichového.

Patrně jde tento autor příliš daleko, i souhlasím spíše se Za-
lenským, jenž homologisuje ganglie útrobní se sympatickými zauzli-
nami annulatů.

$ 3. Nervová soustava členovců.

Dle prvotné, embryonální segmentace arthropodů — aspoň dle
fakt sdělených nověji o segmentech Hydrophila (Graber, Archiv fůr
Mikrosk. Anatomie 1889) — nutno, ne-li za jisté, tož aspoň za velmi
pravdé podobné míti, že i vývoj nervové soustavy zde bude týž, jako
u annulatův ; že tedy prvý embryonální segment členovců odpovídá
prvému segmentu annulatů a v něm vznikší ganglion párovité stává
se dle týchž pochodů jako u Lumbricidů zauzlinou mozkovou.

Proti tomuto výkladu zdají se ovšem mluviti veškerá dosud
známá fakta a především ona domnělá protiva, již všickni autoři,
kteří pracovali o embryologii arthropodů, mezi hlavou a trupem
vytkli. Tak část předůstní tvoří se samostatně a ganglia v ní za-
ložená, mohutně vyvinutá a sestávající z několika odstavců, předsta-
vují prý prvotný mozek, od něhož nezávisle povstává celé pásmo
břišní. V tom ohledu musil bych opětovati to, co řečeno výše 0 an-

jd

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 145

nulateeh; totiž, že ku skoumání vývoje nervové soustavy volila se
stadia valně již pokročilá, když již dávno nejen zaleženy, nýbrž
i valně zdokonaleny poloviny mozkové. Tvar a struktura mozku ně-
kterých i dospělých arthropodů ukazují však, že v tomto stavu sou-
hlasí ganglion v hlavě s mozkem annulatů. U jiných však arthro-
skupinami zdají se býti nepřipustnými; dle mého mínění musíme však
počítati se zjevy sekundárními, t. j. s vysoce pokročilým differenco-
váním prvotných základů nervových. Tak zvaná podjícnová zauzlina,
již četní autoři po příkladu Leydigově přičítají k mozku, jest zajisté
ganglion, odpovídající prvé zauzlině pásma břišního annulatův, u čle-
novců však splynulo při tvoření se vícečlenné hlavy se segmenty
předními. Náchylnost k srůstání, ano i ku degeneraci jednotlivých
ganglií jest u vývoji arthropodů, zvláště při metamorfose hmyzí vůbec
známa (srovnej práce Ed. Brandta o proměnách pásma břišního
během metamorfose hmyzu).

Netřeba zvláště vytýkati, že hrudní a břišní ganglia arthropodů
odpovídají úplně břišním gangliím arthropodů, což se také všeobecně
uznává.

I nelze tudíž pochybovati, že vývoj nervové soustavy arthropodů
musí býti týž jako u annulatů. (Ovšem ale největší část pozorování
v tomto směru zdá se mluviti proti výkladu tomuto, neboť téměř
všeobecně se tvrdí, že pásmo břišní vzniká ze dvou ztluštělých po-
délných pruhů epiblastových a že z nich teprvé sekundárně vznikají
ganglia. Víme však, že totéž bylo tvrzeno i o annulatech následkem
nedostatečných pozorování.
thropodů :

U Phyllopodů líčí Grobben (Die Entwicklungsgeschichte der
Moina rectirostris. Arbeiten aus dem zoologischen Institute zu Wien.
Bd. II. 1879), že vzniká „Scheitelplatte“ ve stadiu ještě nesegmen-
tovaném, ač zobrazuje tento autor prodloužení se pásů mesoblastových
až na přední pol embrya. Dotyčný základ mozkový jest párovitý,
stává se vícevrstevným i vzniká z přední jeho poloviny mozek, ze
zadní pak retina. Kommissury jícnové a pásmo břišní povstávají ja-
kožto ztluštění epiblastové.

Tudíž nelíší se zpráva tato od podobných sdělení, učiněných
dříve o povstání centrální nervové soustavy annulatů.

Podrobnější zprávy podává Claus o vývoji bříšního pásma
u Branchipus (Untersuchungen úber die Organisation und Entwicklung

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 10

146 F. Vejdovský

von Branchipus und Artemia. Arbeit. zoolog. Inst. Wien. Bd. VI.
1886). Jako u annulatů differencuje se pásmo břišní od předu na
zad. V každém segmeňtě, na němž s povrchu tvoří se pár okončin,
vzniká po obou stranách střední čáry břišní párovité ztluštění epi-
blastové, jež z počátku nejsou spojené příčnou kommissurou; to děje.
se později, rovněž tak jako odchlípení se ganglia od epiblastu. Toto
differencování možno sledovati zvláště na zadku embryí, jichž pásy
mesoblastové v segmenty se člení; tu zakládají se nová ganglia ja-
kožto pouhé ztluštění epiblastové.

Velmi podrobné a zajímavé zprávy o vývoji nervové soustavy
raka říčného podává Reichenbach (Studien zur Entwicklungsce-
schichte des Flusskrebses. Abhandlung. Senkenbere. Gesellsch. Frank-
furt. Bd. 14 1886). Mozek zakládá se ve stadiu naupliovém (teprvé ?)
mezi předními tykadly a rovněž tak jeví se základy ganglií v se-
gmentu zadních tykadel a v segmentu ústním jakožto ztluštění epi-
bez odporu ta, že Reichenbach zcela určitě mluví 0 samostatném
se zakládání každého břišního ganglia pro sebe; tvoření konnektivů
nastává později.

Mozek a podélné pásmo břišní Peripata povstává dle Kennela
(Entwicklungsgeschichte von Peripatus Edwardsii und P. torguatus I.
und II. Arbeit. zool. Inst. Wůrzbure. 7. und 8. Bd. 1885 a 1886)
a Sedgwicka (A monograph of the development of Peripatus ca-
pensis, Studies from the Morphological Laboratory in the Univer-
sity of Cambridge. Vol. IV. London 1888. Též v (Ouart. Microse.
Journ.) jakožto párovité ztluštění epiblastové, jež se od přídy na zad
differencuje a od epiblastu se odštěpuje. Základy ganelií v segmentech
čelistních splývají později se základem prvého ganglia a tvoří tak
mozek. Jest jisto, že sledování prvotného tvoření se ganglií Peripata
nesledováno s patřičnou obezřetností.

Podobně líčí se vznik nervové soustavy u Hexapodů: Mozek prý
povstává, rovněž jako břišní pásmo, ve způsobě dvou postranních
ztluštění epiblastových (Scheitelplatte), kteréž dlouhou dobu od sebe
zůstávají oddělené, avšak prý hned od počátku mozek i pásy břišní
v souvislosti se nalezají. (Srovnej: Kovalevský, Embryologische
Studien an Wůrmern und Arthropoden. Mém. Acad. impér. Péters-
bourg. 40. Vol. 16. 1871. W. Patten: The development of Phry-
ganids, with a preliminary note on the development of Blatta germa-
Nica. Auart. Journ. Microsc. Science. N. S. Vol. 24. 1884. K. Heider:

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 147

Uiber die Anlage der Keimblátter von Hydrophilus piceus L. Ab-
handl. der Preuss. Akad. Wissensch. Berlin 1885-86).

Kovalevsky nalezl v Hydrophilu 2 ztluštěné pásy, z nichž
vznikají postranní pásy břišního pásma. Střední epiblast tvoří hlu-
bokou rýhu, jejíž spodní buňky přecházejí do gangelií? Dle Hatschka
toto vchlípení slouží k tvoření příčné kommissury, kdežto inter-
segmentální části se v pozdějších stadiích sploští a přejdou v hypo-
dermis. Přese všecky pochybnosti z vážných stran opětují se v nové
době zprávy o domnělém středním vchlípení epiblastu. Tak Grassi
sdílí u včely, Patten u Neophylax, Ayers*) u Oecantha, Ko-
rotnev u krtonožky, Voeltzkov**) u mouchy, Wytlačil***) na-
proti tomu popírá takové vchlípení u mšic, kdežto Will+) je opět
viděl. Grassift) a Ayers rovněž tvrdí, že ze vchlípení vznikají
příčné kommissury. S nimi souhlasí nejnověji Heider1+), nepře-
svědčiv se ovšem, na jaký způsob se „guer verlaufende Faserbůndel“
vyvíjí. Avšak poznamenává, že se již v ranných stadiích (Stadium
la a) objevují „an der Basis des Mittelstranges segmentweise sich
findenden guerverlángerten Zellen (Taf. X. Fig. 123 a), und ich
olaube dieselben auf die Ausbildune der gueren Faserstránge be-
zlehen zu důrfen“. Mně jest nejasno, co zde autor zobrazuje. „Die
peripheren Nerven scheinen nur durch einfaches Auswachsen aus
den lateralen Parthieen der Ganglien hervorzusprossen (Taf. XII
Fig. 152).

Mozek povstává u Hydrophila jako ganglie v pásmu břišním.
Vytvoří se v laloku čelním ztluštění epiblastové; hlubší jeho vrstvy
dávají podnět k tvoření mozku a odloučí se od svrchní jakousi dela-
minací; ze svrchní stane se hypodermis.

*) Ayers H. On the development of Oecanthus niveus and its parasite Te-
leas. Mem. of the Boston Soc. of Nat. Hist, Vol. III. 1884. p. 225. Pl.
18—25.

**) Voelckov A. Vorl. Mittheil. úber die Entw. im Ei von Musca. vomitoria.
Zool. Anz. XI. 1888 p. 235.

***) Wytlačil E. Entwicklungsgeschichte der Aphiden. Z. f. w. Zool. Bd. 40.
1884 p. 559.
+) Will L. Entwicklunosgeschichte der viviparen Aphiden. Zool. Jahrbůcher.
Abth. £. Anat. und Ontogenie. Bd. III. 1888 p. 201.
++) Grassi B. Intorno allo svilluppo delle Api nell' uovo, Atti Soc. Ital.
Seienze Nat. Vol. XXVI -Milano 1883. — Atti dell" Acad. Gioenia di
Scienze Naturali in Catania. Ser. 3. Vol. XVIII. 1884.
+++) Heider K. Die Entwickelung von Hydrophilus piceus. Jena. 1889.
10%

148 F, Vejdovský

Spolehlivějšími zdají se býti zprávy novější o vývoji nervové
soustavy Araneidů. V každém embryonálním segmentu tvoří se —
jak zjištěno u Scorpionidů a pavouků — po páru ganglií. Embryo-
nální pár ganelií v prvém segmentu (Kopflappen) představuje základ
mozku. V následujícím č. postorálním segmentu tvoří se rovněž
zvláštní zauzlina pro chelicery a zauzlina tato se teprvé sekundárně
přiloží od zadu k zauzlině mozkové, s níž pak tvoří dohromady de-
finitivný mozek. S výjimkou posledního segmentu zakládá se v kaž-
dém dálším embryonálním článku po páru zauzlin, kdežto v dospí-
vajícím zvířeti srůstají, tvoříce koncentrovanou, známou uzlinu.
(Srovnej: F. M. Balfour, Notes on the development of the Ara-
neina. Auart. Journ. Micr. Science. Vol. 20. 1880. — William
Lacy, Observ. on the development of Agelena naevia. Bullet. Mus.
Comp. Zool. Haward Coll. Cambridge. Vol. XII. 1886). — Wladimír
Šimkěvič, (Etude sur le developpment des Araignées. Archives
de Biologie. T. 6. 1887).

Wladimír Šimkěvič má za to, že nervová soustava pa-
vouků povstává ze tří částí epiblastových:

1. z párovitého ztluštění v laloku čelním ;
2. ze dvou podélných ztluštění na břišní straně embrya;
3. ze středního lichého ztluštění břišního.

Posléze uvádím, že jsem se sám přesvědčil o základu pásma
břišního krtonožky. Jsou zde tytéž poměry, jako u annulatů. Jest
zde střední rýha břišní, jako u annulatů, a po obou její stranách
nastává ztluštění epiblastové, jež ponenáhlu na svrchní své straně
splývá, až i zbývá dutinka mezi oběma polovinami, která posléze
taktéž zarůstá.

Na obrazech Šimkěvičových hledám marně to, co tvrdí,
totiž střední ztluštění mezi oběma základy ganglií. Ovšem ale vidím
v domnělém vchlípení prohloubenou rýhu břišní jako u annulatů a krto-
nožky. Jinak nesdílí autor o osudech této rýhy střední ničeho; ne-
praví, že by se skutečně účastnila na tvoření elementů nervových.

Tato střední rýha, odpovídající „Medullarplatte“ obratlovců, jest
tedy společna i annulatům i členovcům a táhne se po celé délce těla
— u arthropodů od úst až na zad, u annulatů (dle Kovalevského):
i před ústy, na prvém segmentu se jeví. — Po obou stranách této
rýhy vznikají ganglia v každém segmentu samostatně; tak viděli jsme
u annulatů, tak sdílí Reichenbach u raka. Rýha břišní zajisté,
jako u annulatů, později zakrsává a zaniká; u některých tubicolů

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 149

však setrvává po celý život, jako základy ganglií po celý život v pá-
rovitém ztluštění a ve spojení s epiblastem se jeví.

Nelze tedy pochybovati, že každý arthropod, jako annulat, čle-
nitý celek představuje, v němž jednotlivý, gangliem opatřený segment
jeví se jakožto individuum pučením vzniklé. Avšak jednotnost trsu
jest u arthropodů daleko nápadnější než u annulatů, zvláště že dis-
sepimenty docela zanikly a nad to i rozličná ganglia úplně mohou
splynouti. V arthropodech jeví se vyšší vyznačení individua než
u annulatů.

$ 4. Nervová soustava obratlovců.

Konsekvence transformační nauky musí vésti k závěru, že původ
nervové soustavy obratlovců nutno hledati u nižších zvířat. Leč veš-
keré dosavadní pokusy, uvésti míchu a mozek obratlovců na jedno-
dušší typ nervové soustavy bezobratlých, setkaly se veskrze s ne-
zdarem, i když upuštěno od hypothesy, že v ascidiích nutno hledati
předky obratlovců. Právem chýlí se nyní většina předních morfologů
k náhledu, že v členitých bezobratlých možno uznávati primitivné
formy Vertebratů. V prvé řadě pomýšleno ovšem na annulaty; byť
však ve srovnání veliké řady organů — především exkrečních —
shledány značné souhlasnosti, tož srovnávání centrálních soustav ner-
vových obou velikých kmenů živočišných narazilo na veliké překážky,
jež až dosud nezdařilo se odstraniti.

Nenalezneme-li však homologie pro centrální nervstvo, sotva
může míti příznivých vyhlídek hypothesa o původu obratlovců z an-
nulatů, či kterýchkoli členitých zvířat.

V přítomné stati pokusíme se o řešení této obtížné otázky.

Především však uvedeme veškerá mínění, pronešená o původu
nervové soustavy obratlovců, resp. odvození její z annulatů — mínění,
jež brala se ve 3 různých směrech.

1. Jedné části autorů zdá se, že celé pásmo břišní lze uvésti
v souhlas s míchou obratlovců (Semper, Dohrn), ano jeden z nich
(Hatschek) domníval se viděti tytéž pochody vývoje pásma břišního
jako u obratlovců; nastává prý vchlípení epiblastu a vznik trubice
míchové u annulatů i arthropodů (motýli) a takž není obtížno jme-
novanému autorovi stotožňovati vývoj annulatů S obratlovci. Dnes
ovšem uznána dotyčná pozorování Hatschkova všeobecně za produkt
fantasie.

150 F. Vejdovský

Dohrn a Semper více domysly, než skutečným pozorováním
došli k závěrům o homologii centrálních soustav nervových u obou
skupin. Zvláště pak Semper velmi obšírně vykládá své názory
(Verwandtschaftsbeziehungen der gegliederten Thiere. p. 295), maje za
to, že nervová soustava annulatů vzniká z epi- a mesoblastu. Cásti
ganolií domněle mesoblastové u Nais ztotožňuje se spinálními ganglii
obratlovců. Námitku o nedostatku trubice míchové u annulatů po-
kouší se odstraniti frasí, že to jest „doch wohl ein sekundár aegui-
rirter Charakter der Vertebraten“. Konečně ale očekává, že se přece
objeví nějaký annulat, jehož pásmo břišní bude opatřeno touto
trubicí!

Dosud se ovšem takový annulat neobjevil a myslím, ano jsem
přesvědčen, že sotva kdy zanešen bude v seznam živočišstva. Jinak
zní velmi podivně věta téhož autora: „Natůrlich werden wir dies
nur da zu erwarten haben, wo, wie beim Regenwurm, das centrale
Nervensystem bestándig ungegliedert bleibt;“ dovolávaje se v tomto
smyslu starého Leydigova mínění, že Lumbricus postrádá členění
centrální soustavy nervové, tvrdí Semper totéž pro Amotrypane
a Maldane. To zajisté spočívá na omylu; netřeba ani připomínati,
že všickní Lumbricidi vůbec mají gangliové pásmo břišní; ganglia
pak jsou spojena dlouhými konnektivy intersegmentálnými. Dříve
také učil Claparěde, že někteří Oligochaeti, jako Lumbriculus
a Stylodrilus, postrádají zauzlin a že pásmo břišní jeví se jako so-
lidní pruh bez nádorů. Vyvrátil jsem tento blud nejen pro řečené
rody, nýbrž i u Rhynchelmis, ukázav, že zde skutečná přítomnost
vlastních ganglií, že zde jsou i periferické nervy, pravidelně rozdě-
lené po segmentech. Dotyčný blud založen na povrchním sledování
a nezjištění vlastních zaškrcenin mezigangliových.

Neradno jest odvolávati se na rostoucí konec těla annulatů,
zvláště tak malých, jako jsou Naidomorpha, neboť zde velmi rychle
nastává diferencování nervové soustavy a v těsných segmentech zdá
se, jako by prvé základy nervové tvořily splynuté pásy. Zprávy Sem-
perovy o povstání ganelií nelze udržeti: „es ist ohne Weiteres ein-
sichtlich, dass ihre Umbildung in isolirte, durch Lángscommissuren
verbundene Ganglien durch das einseitige Wachsthum der Segmente
bedinst wird.“ ;

Avšak Semper jde ještě dále, což jest ostatně konsekventní,
a Srovnává periferické nervy annulatů se spinálními nervy obratlovců:
„dass sie nach dem Typus der Spinalnerven gebaut sind, ist ziemlich
klar.“ Přes to vidí se mu však namítnouti, že počet těchto nervů

Vývoj a morfologie norvové soustavy bilaterií. 151

u členitých bezobratlých jest větší (2—3), kdežto u obratlovců jen
jediný pár v každém segmentu trvá. „Dies ist ein Faktum, welches
einstweilen nicht erklárt werden kann, da alle Beobachtungen ber
die embryonale Entstehung der Bauchmarksnerven bei Gliederthieren
mangeln.“

Shrnuji výklady Semperovy ve větu, že nikoliv skutečné pozo-
rování, nýbrž neodůvodněné hypothesy vedly jej k těmto veskrze
bludným závěrům. Tehdejší stav (r. 18761) našich vědomostí o ner-
vové soustavě obratlovců přispěl ovšem v míře nemalé k mylným
homologiím s annulaty. Té doby přijímáno ještě, že spinální ganglie
obratlovců jsou produkty mesoblastu; to bylo Semperovi směrodatné
i požadoval také mesoblastový původ ganglií annulatů!

Dosud líčené týkalo se výhradně pásma břišního; na mozek
nevzato zřetele, neboť všickni dosavadní autoři pohlížejí na toto
ganglion jako na ganglion různící se od ganglií břišních. (Viz hlavně
Leydig, Vom Bau, pag. 185. — Semper L c. pag. 126.. pag. 301.)
Leydigův názor jest ten, že kruh jícnový u bezobratlých jest pouze
mozek provrtaný jícnem; srovnává tudíž mozek obratlovců se Za-
uzlinou nadjícnovou a kruhem jícnovým bezobratlých. Semper na-
proti tomu vidí homologon mozku obratlovců v celé přední části
břišního kruhu jícnového a zauzliny mozkové bezobratlých. Názory
Leydigovy vyvrací na str. 127 (L. c.).

Veškeré tyto výsledky spekulací řečených autorů dnes vyvraceti
netřeba, zvláště víme-li, že mícha i mozek obratlovců současně a ne-
přetržitě se zakládají.

2. Jiná část autorů, seznavši značnou propast mezi centrální
nervovou soustavou členitých bezobratlých s jedné a obratlovců se
strany druhé, vzala útočiště k jinému spůsobu vysvětlení dotčené
různosti soustavy nervové. Jsou to ovšem autoři, zabývající se pouze
embryologií obratlovců, avšak to, co sdílí, má sotva vyhlídek na
uznání všeobecnější. Nejprvé tvrdí Scott a Osborne (Guart. micr. -
journ. 1879), že u čolka má mícha původ svůj v pásovitém ztluštění
epiblastu, tudíž tak jako u členovců. Avšak nepodařilo se mi na
obrazech těchto autorů vystihnouti to, co praví. Spíše vidím oby-
čejnou rýhu hřbetní, — míchovou — z níž také mícha později po-
vstává. To co na některých výkresech u jmenovaných autorů vy-
stupuje jako ztluštění po obou stranách rýhy, není zajisté nic jiného,
než základy spinálních ganglií, jak skutečně později také Beard
(Morphological Studies. Guart. Micr. Journal. 1888.) u Torpedo a
kuřete nalezl a na vlastní původ ganglií spinálních ukázal. Než i tento

152 F. Vejdovský

poslední badatel slibuje podati práci, jež prý dokáže „that the central
nervous system is a paired structure which arises as two lateral
plates of neuro-epithelium separated by a median ciliated groove,
just as in Annelida.“

3. Třetí skupina morfologů posléze se netají s obtížemi homo-
logií mezi centrální soustavou nervovou obratlovců a annulatů. Těch
jest poměrně nejméně a mezi nimi asi nejupřímněji Kleinenberg
vyjádřil své nesnáze ve větě: „Die gróssten Schwierigkeiten bietet
der Vergleich des Centralnervensystems der Wirbelthiere mit dem
der Anneliden.“

Skutečné obtíže však autor nevystihl a vystihnouti nemohl,
ježto, jako všickni jeho předchůdcové, přijímá mozkovou zauzlinu
jakožto protivu k celku pásma břišního. Tudíž s hlediště theoreti-
ckého perhoreskuje i u obratlovců „die durchhaus einheitliche An-
lage fůr Růckenmark und Gehirn.“ Nejde mi však na rozum další
vysvětlení Kleinenbergovo, jak si představuje původ míchy a mozku
obratlovců, totiž „durch eine allmálig eingetretene und schliesslich
mit den ersten Bildungsvorgángen zusammenfallende Verschmelzung
des umbrellaren und subumbrellaren Abschnittes des Anneliden-
systems.“

Ač jest zbytečno, zabývati se dalšími vývody Kleinenbergo-
vými, co do srovnání mozkové zauzliny annulatů s mozkem obra-
tlovců, tož přece jako kuriositu podávám sled jeho přemítání. Po-
loživ otázku, která část mozku ohratlovců odpovídá prvotnému gangliu,
odpovídá: „Das ganze Gehirn gewiss nicht. Seine bei weitem ůúber-
wiegende Masse stammt offenbar vom Rumpf her; in ihm fliesst eine
Anzahl von Ganglien zusammen, die wohl nur auf die subumbrellare
Anlage zu beziehen sind.“ Přes to ale přiznává se: „Die Hoffnung,
auch bei den Wirbelthieren eine gesonderte Anlage, welche dem
Kopiganglion der Anneliden gleichwerthig wáre, zu finden, ist etwas
kůhn. Wenn nicht wahrscheinlich bleibt immerhin móslich, dass das
ursprůngliche Kopfganglion ganz unterdrůckt, und von dem vorderen
Theile der Bauchkette substituirt worden ist.“ "Třeba tedy dosti ne-

směle — či, jak praví, „weniger resolut“ — přece přijímá vše to,
co Dohrn a Semper o homologii míchy obratlovců a pásma břiš-
ního annulatů učili... . „Der Weg, den die parallelen seitlichen

Stránge des Bauchmarks durchlaufen haben můssen, um zum medianen
Růckenmarksrohre zu werden, scheint mir durch die mitgetheilten
Thatsachen aus der Entwicklungsgeschichte der Anneliden selbst hin-
reichend klar vorgezeichnet.“

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 153

Mně však nikoliv a snad každému, kdo tělo annulata pokládá
za individuum vyššího stupně, vzniklé totiž z trsu individuí stupně
nižšího, jehož zauzlina mozková není než modifikované, resp. zdoko-
nalené ganglion břišní každého následujícího článku. Z téhož důvodu
však nelze také připustiti, že mícha obratlovců vznikla splynutím
ganglií břišního pásma, při čemž však mozek annulatů zanikl! Ne-
musím ani zvláště vytýkati, že se mně komparace mezi strukturou
pásma břišního annulatů a míchy obratlovců zdá býti velmi nucenou.
Opomenu-li na tomto místě podrobně srovnati 1. tvar míchy a pásma
břišního, 2. rozdělení histologických elementů obou soustav a 3. pří-
tomnost sítiva nervového v nervové soustavě členitých evertebratů
vůbec: tož na druhé straně musím ukázati k základnímu rozdílu peri-
ferické soustavy nervové bezobratlých a obratlovců.

Periferické nervy annulatů a dle všeho veškerých bezobratlých
mají hlavní původ svůj v sítivu nervovém, třeba i sprovázeny výhonky
buněk gangliových. To jest základní pravidlo pro tuto velikou větev
metazoí. U obratlovců mají však periferické nervy původ dvojí;
každý nerv spinalní vychází zadním kořenem z ganglia spinalního,
druhým pak, č. předním, z míchy.

Jedině větev, vycházející ze spinalního ganglia, může odpovídati
periferickým nervům annulatů. Jinak jsou obtíže u srovnání peri-
ferické soustavy nervové mezi obratlovci a annulaty velmi značné, ba
dle dnešního stavu našich vědomostí nepřekonatelné. Avšak Klei-
nenberg snažil se nesnáze tyto odstraniti frasí: „die Spinalganglien
důríten ihre Homologie bei den Anneliden finden, und zwar in den
Parapodialganglien.“ „Der Unterschied liegt nur darin, dass die
Spinalganglien bei ihrem Auftreten dicht am Riůckenmarksrohr liegen
oder in dasselbe eingezogen sind. Die hintere Wurzel — das am
besten gekannte Beispiel der Entstehung eines Nerven bei den Wirbel-
thieren — bildet sich gerade so wie der mediane Parapodialnerv und
die vordere Wurzel důrfte dem Muskelnerven, der sich mit jenem zu
einem Stamm verbindet, gleich zu setzen sein.“

Kleinenberg v tomto výkladu není osamoceným; z theoreti-
ckých důvodů, s nimiž však souhlasiti nemohu, zdá se i Eisigovi
(Monographie der Capitelliden p. 542), že „mit aller Wahrschein-
lichkeit die Spinalganglien den Parapodialganglien entsprechen.“
Beard pak (1. c.) beze všech okolků připojil se k výkladům Kleinen-
bergovým.

Jedná se tedy o význam parapodialního ganglia annulatů, resp.
polychaetů, parapodiemi nadaných; u jiných annulatů těžko lze pří-

154 F. Vejdovský

tomnost jeho dokázati. I musím vyznati, že mně jest nejasno, proč
pokládá Kleinenberg toto ganglion za homologické se spinalním gan-
gliem obratlovců. Parapodiové ganglion polychaetů -jest ve spojení
S pásmem, resp. s gangliem břišním pomocí nervu, kterýž, jak známo,
béře původ svůj v retikulu nervovém. U obratlovců však vychází
zadní kořen periferického nervu přímo ze spinalního ganglia, a tudíž
tyto nervy nejsou nijak souhlasné. Seznejme však, co praví Kleinen-
berg o původu parapodialního ganglia a jak líčí Beard vznik gan-
glií spinalních. :

Dle Kleinenberga (Lopadorhynchus, p. 112) tvoří se parapodi-
alní ganglia velmi pozdě, t. j. až po vývoji parapodií. „Sie entstehen
nicht in den Neuralplatten, sind aber in naher Beziehung zu ihnen.“
„Erst bei der Ablósung des Bauchstranges bleibt anfangs der untere
Theil des letzteren im Ectoderm stecken und dieser Zusammenhang
erhált sich dauernd unter den Ganglienknoten.“ Jest tudíž jasno, že
ganglia parapodialní jsou zauzliny sekundární, tvořící se z ganglií
břišních. Souvislost mezi posledními a gangliem parapodialním může
nastati patrně jen pomocí nervu periferického, kterýž má původ svůj,
v retikulu nervovém. Může tedy ganglion parapodiové teprve tehdy
vzniknouti, když již sdifferencované jest reticulum nervové. Tomu
zdá se býti skutečně tak, neboť Kleinenberg mluví 0 „Nerven-
fasern“, kteráž od prvého základu ganglia již jsou vyvinuta, „die
zum Theil lateralwárts in das Chaetopodium hineinziehen und sich
dort verlieren, zum Theil medianwárts bis zum Bauchganglion ver-
laufen, in dasselbe eintreten und mit der Kommissur verschmelzen.“

Obrazy, jež Kleinenberg k ilustraci těchto poměrů podává,
zvláště Fig. 47 pan, Taf. XI (1. c.) nepřipouští pochybnosti, že kre-
slený zde nerv odpovídá periferickému nervu oligochaetů, že nemůže
míti na žádný způsob původ svůj v gangliu parapodialním, nýbrž
v gangliu břišním. A to zvláště již z toho důvodu, že v gangliu
parapodiovém není nijakého sítiva nervového, v němž jedině nervy
periferické vznik míti mohou. Tudíž ganglie parapodiové jsou zplo-
diny sekundáruí, vznikající jako pupeny břišních ganglií, když již tato
jsou plně založena, t. j. když obě poloviny jich splynuly.

Naproti tomu povstávají spinalní ganglia obratlovců nezávisle
od míchy, jako samostatné ztluštěniny po obou stranách rýhy mí-
chové, a to současně, když mícha se tvoří. To stvrzeno v nové době
celou řadou badatelů, naposledy a nejdůkladněji Beardem (L c.).

Však třeba již, abych objasnil své vlastní stanovisko vůči otázce
o homologiích centrální soustavy nervové obratlovců a annulatů i for-
muluji názor svůj v těchto větách : :

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 155
: 1. Břišní rýha annulatů a členovců odpovídá medullárná rýze
| obratlovců, 1 nemé tudíž gangliové pásmo člemitých bezobratlých homolo-
| gické s máchou a mozkem obratlovců.
| 2. Gangliové pásmo členovců a annulatů souhlasí s periferickou
| soustavou nervovou obratlovců, ť jsou to ganglia spinálná těchto posled-
| mách, jež jsou homologická s gangliemi bezobratlých. Tudíž
| 3. centrální soustava nervová člemtých bezobratlých jest jediné
| homologickou s periferickou soustavou obratlovců.

Základ plánu bilaterálně symmetrického, dle něhož jest upravena
centrální soustava nervová všech členitých zvířat, atsi obratlovců, aťsi
bezobratlých, jest u obou týž. Medullární rýha, čili jak jsme ji zvali

| břišní rýha, a ještě lépe, nervová rýha annulatů a členovců, sestá-
vající z několika větších a vířivými brvami pokrytých buněk táhne se
| střední čarou břišní po celé délce těla.

U některých polychaetů (tubicolů) vchlipuje se dosti značně do
dutiny tělesné, nikdy však nepřechází v pravou trubici míchovou, jež
by se rovnala míše obratlovců. Nejasno dosud, jaký jest prvotný

| význam rýhy této a funkce fysiologické u embryí oligochaetů, arthro-
| podů a dospělých polychaetů.

Tato nervová rýha bezobratlých členitých jest totožná s medul-
lární rýhou obratlovců, kdež táhne se po celé délce těla na straně

| hřbetní. (Pokládám za dokázané, že břišní strana bezobratlých bila-
| terií odpovídá hřbetní straně obratlovců.)

Míchová rýha jeví se v těchže poměrech tvaru jako u annu-
(latův; avšak pozdější její funkce a význam u obratlovců jsou důleži-
| tějšími, zvláště že se záhy a mohutně hlouběji vchlipuje a v elemen-
tech svých se rozmnožuje.

Po založení se rýhy nervové — vysoce charakteristické pro ve-
škeré členité bilaterie — povstává nervová soustava nestejným způ-
sobem u každé ze jmenovaných skupin. U obratlovců vchlípí se rýha
ještě hlouběji a svými okraji po celé délce se zavře, aby vytvořila
centrální soustavu nervovou, jež na přídě zduří ku tvoření mozku
— cerebrospinálná soustava.

U červů a arthropodů potlačeno jest další vchlipování rýhy
nervové následkem mohutného vzrůstu postranních ztluštění epiblas-
tových. V každém segmentě vzniká párovité ztluštění hypodermální
č. epiblastové po obou stranách rýhy nervové, jež mohutně zmnoživši

. se v elementy nervové, potlačuje epithel rýhy nervové, takže tato po-
| sléze docela zaniká. Splynuvší poloviny gangliové tvoří zauzlinu
| jednoho segmentu; i jest prvotně tolik zauzlin, kolik jest segmentů;

156 F. Vejdovský

sekundárně splývají pak zauzliny |
ku tvoření centrální soustavy ner-
vové, v níž mozek jest zdokona-
lené obyčejné ganglion.

Též u obratlovců zakládají
se segmentálně po obou stranách
rýhy míchové ztluštěniny epibla-
stové, odpovídající tedy úplně zá-
kladům ganglií centrální soustavy
nervové annulatů a členovců.

Avšak převládající růst a vý-
voj rýhy míchové obratlovců musí
míti vliv i na základy ganglií po-
stranních. Tyto zůstávají skutečně
zakrsalými a nesplývají nikdy úplně
ku tvoření jednotných sanglií, jako
vidíme v pásmu břišním a mozku
annulatů a členovců. I stávají.

Obr. IT. Znázornění vývoje ganglia u annu-

Ze, o Eon se centry nervstva periferického

a, b, c, d. Čtyři postupná stadia tvoření čili jsou to ganglia cerebro-spi-
se ganglia břišního annulatů. nální.

Všeobecné označené písmen : Teprvé později, když úplně

m, rýha nervová (míchová). vchlípila se a počíná se zavírati

ep, epiblast. trubice míchová, oddělují se ganglia.

, základ ganglia. i
9, základ ganglia spinální od epiblastu, Ssouvisíce

ovšem vniternými konci s prvou resp. s okraji zavírající se míchy.
Netřeba ani zvláště připomínati, že spinální ganglia míchy jsou bo-
mologická S ganglii mozku, ač u posledních funkce fysiologická jest.
příčinou značnějšího rozvoje. (Pozdější processy differencování zá-
kladů periferických ganelií u Torpedo, Mustelus a kuřete podává,
Beard na str. 219).

K vůli znázornění přednešených zde ideí podávám poloschematické
diagramy vývoje míchy a periferických ganglií obratlovců dle Bearda,
jakož i schema tvoření se obyčejného ganglia annulatů a členovců
(Obr. II. a III.)

Dodatek.

Mezi tiskem přítomného pojednání dostalo se mi laskavostí
autora hraběte Bély Hallera poslední velmi obsažné a důkladné

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií.

práce týkající se mnohých částí
mnou projednávaných (Beitráge zur
Kenntniss der Textur des Central-
nervensystems hóherer Wůrmer.
5 tab. a 4 dřevoryty. 107 str. —
Arbeit. zool. Inst. Wien 1889).
Haller nesledoval vývojezpytně
součásti nervové soustavy, nýbrž
pozoroval jedině hotová pletiva
nervová u četných zástupců Poly-
chaetů, Obligochaetů a Sipuncula-
ceií. Jen z toho stanoviska nutno
posuzovati fakta jím sdělená a ta
jsou skoro táž, jako dříve již po-
věděl pro nervovou soustavu měk-
kýšů. V mnohých detajlech ovšem
se odchyluje od zpráv dříve jím
podaných, Nervové reticulum vy-
kládá opět jakožto produkt nejjem-
nějších výhonků gangliových buněk,
kteréžto výhonky buď přímo se roz-
větvují z těla buněčného, buď te-
prvé z hlavních cípů, anastomosují
mezi sebou i představují tudíž onu
hmotu nervovou, již my vyložili vý-
vojezpytně za produkt splynulých
reticulí jaderných. Ze sítiva takto
Hallerem vykládaného vznikají
obyčejné periferické nervy, skláda-
jící se však vedle sítiva ještě z vý-
honků buněk gangliových samostat-
ných. Naše neurochordy označuje
jmenem „obrovských vláken ner-
vových“ i vznikají opět ze sítiva
nervového, obaleny jsouce zvlášt-
ním pletivem, £t. zv. neuroglií.

151

Obr. TIT. Základ máchy a spinálnách
gangliá obratlovců. (Dle Bearda.)
A. Prvý základ míchy a periferických
ganglií v trupu Torpedo ocellata.
B. Další stupeň vývoje míchy a ganglií
z hlavy T. ocellata.
C. Zavírání míchy a sblížení se ganglií
periferických u kuřete (o 7 segmentech).
D. Ganglie (8. páru) odštěpily se od
epiblastu. (Hlava Torpedo).
Všeobecné označení písmen:
m, rýha nervová (míchová).
ep, epiblast.
9, základ ganglia.

Právem však podotýká Haller, že

jemnější poměry struktury mohou se měniti u rozličných zástupců.
Názory Nansenovy a Rohde-ovy vyvrací autor podobným způ-
sobem, jak učiněno v mých výkladech. Podrobnější rozbor práce
uherského badatele podám v práci pozdější. ©

V Praze, dne 1. prosince 1889.

158

nch,

Obr. 1. Střední příčný řez druhým ganeliem břišním ; červ ztvrdnul

Obr, 2. Průřez neurochordu z přídy těla, podobně ztvřdlého červa.

F. Vejdovský

Vysvětlení tabulek.
(Veškeré obrazy týkající se Rhynchelmis límosella).

Všeobecné označení písmen.

Nerv, probíhající středem neurochordů,
peritoneální obal,
zevní pochva
vniterní pochva
jádra pojných pruhů, z nichž tvoří se neurochordy,

svaly podélné na pásmu břišním,

sítivo nervové,

pochvy neurochordové, bez vláken nervových, probíhající v sítivu
nervovém,

postranní buňky ganeliové,

střední buňky gangliové,

basální trubice nervové, hyaliní,

periferické nervy, vznikající ze sítiva nervového,

podélná vrstva svalů tělních,

t. z. peritoneální buňky na vrstvě svalové,

nervový pruh v stěně tělní,

hypodermis,
mesenterium,
postranní
střední
otvory v zevní pochvě, jimiž vniká nerv do nitra neurochordů.
jádra na zevní pochvě,

buňky ganeliové, veliké,

malé buňky, gangliové,

kanálky v sítivu nervovém,

pružná vlákna na zevní pochvě neurochordové.

1
neurochordová,

neurochord,

Tab. I.

v roztoku kyseliny chromové, k níž přidáno */,/, kyseliny
octové.

Obr.

Obr.

Obr,

Obr.

Obr.

Obr.

Obr.
Obr.
Obr.
Odr.

Obr.

Obr.
Obr,

Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií, 159

. Poněkud šikmý řez gangliem asi 6. segmentu červa, kterýž

ztvrdnul v pouhé kyselině chromové, bez přísady kyseliny
octové. Nervy neurochordový jeví se velmi nezřetelným
a téměř jen jako resorbovaná zrnitá hmota. Periferické
nervy, z nichž v řezu zabrán pouze levý, sklánějí se více
ku břišní straně.

, Průřez ganeliem asi 10. segmentu, v němž dosud jen

střední neurochord vyvinut, kdežto místo postranních neu-
rochordů zaujato pojnými pásy (s). Periferické nervy
sbíhají z boků přímo skrze basální vrstvu vláken hyaliních
ku stěně tělní.

. Průřez gansliem ještě dále na zad těla se nacházejícím,

kde periferické nervy vycházejí již ze spodní strany sítiva
nervového.

. Průřez ganglia z počátku zadní třetiny těla, pořízený

z červa ztvrdlého ze směsi '/„%, roztoku kys. chromové
a 19, přísady kys. octové.

3 Podobný řez dále na zad vedený, znázorňující kanálky

v sítivu nervovém, kudy probíhají výhonky gangliových
buněk do středu neurochordů, kde tvoří vlastní nerv neu-
rochordový.

. Průřez ganglia docela na zad těla se nalezajícího, v němž

vidny vytvořené postranní neurochordy, kdežto střední
jeví se zakrsalým.

Tab. II.

„ Řez vedený intersegmentální rýhou, mezi dvěma sganelii

v nejzazší končině těla.

. Zevní pochva neurochordu s povrchu, s pásy pružnými.
. Podobná čásť neurochordu.
. Delší kus neurochordu postranního v optickém průřezu,

znázorňující průběh nervu neurochordového ve vnitřní
pochvě.

. Řez podélný pásmem břišním, znázorňující kanálek ve-

doucí k nervu neurochordovému.
Sikmo vedené řezy podélné pásmem břišním, kde vidno,

"4jak výhonky gangliových buněk přímo souvisejí s nervem
"[neurochordovým.

Obr.
Obr.
00.

00.

". Vejdovský: Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií.

, Kolmý mediání průřez podélný třemi ganglii, znázorňující

poměr gangliových buněk středních k neurochordu.

„ Neurochordy seřízlé s pásma břišního střední části těla

a ze spodní plochy znázorněné,

, Podobný praeparát.
, Týž předmět ze zadní části těla.
. Šikmo seříznutý neurochord, jehož nerv souvisí po stranách

s výhonky buněk gangliových.

. Stav neurochordů šroubovitě stažených za doby kontrakce

červa, v živém stavu pozorovaného.

14.

Úber Bleitetrachlorid.
Vorláufiger Bericht von H. Friedrich.
Vorgelest von K. Vrba den 8. November 1889.

Ich bescháftiste mich durch lángere Zeit mit dem Studium des
Bleitetrachlorides und seiner Doppelsalze, und erlaube mir noch vor
Beendigung meiner Arbeit einige vorláufige Resultate mitzutheilen,
um mir dieses Arbeitsgebiet fůr weitere Studien zu wahren.

Im Jahre 1885 gewann J. Nikoljukin“) zwei Doppelsalze des
PbCI,, námlich das Bleiammonium- und Bleikaliumtetrachlorid, und
bestimmte durch Analyse annáhernd das Verbindungsverháltniss; er
begnůste sich jedoch mit diesem Resultate und unterzog die gewon-
nenen Substanzen keiner weiteren Průfune, obzwar es insbesondere
das Bleiammoniumtetrachlorid verdient háttee Von der Mutterlauge
getrennt und vollkommen trocken, úberrascht dieses Šalz durch seine
verháltnissmássig grosse Bestándigkeit, so dass es sich ganz beson-
ders zu Versuchen úber die Isolation des Tetrachlorides eignet. Ich
werde mir erlauben die Einzelnheiten des Studiums dieses Salzes,
welches ich, ohne die Arbeit J. Nikoljukins zu kennen, im De-
zember vorigen Jahres selbstándig entdeckte, in einer spáteren Ab-
handlung mitzutheilen. Es bildete den Ausgangspunkt fůr meine
weitere Arbeit.

Aus dieser Doppelverbindune gelang es mir eine bisher unbe-
kannte Flůssigkeit abzuscheiden, und es schien mir nicht unwahr-
scheinlich, dass diese neue Šubstanz das Bleitetrachlorid PbClI, sei.

Die Analyse bestátigte die 'Richtigkeit meiner Voraussetzung.

Die Flůssigkeit ist von gelber Farbe, bricht das Licht bedeu-
tend, besitzt eine grosse Dichte (etwa d—3*2), ist jedoch důnnfůssie

*) J. Nikoljukin. Journal der russischen physik.-chemischen Gesellschaft.
1885. I. 207.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 11

169 H. Friedrich: Úber Bleitetrachlorid.

und beweglich. Nur bei 0% ist die Verbindung bestándig, wenige
Grade ober 09 zerlest sie sich in PbCl; und Cl.

Die vorláufige Analyse ergab folgende Zahlen:

berechnet gefunden

Pb cod ako: 59339, 58:79%
(0) MOH B o 40:67 4088 ,
100009, | 99-679,

Dieselbe ist im Juli bei grosser Hitze auseefůhrt; es war des-
halb trotz Anwendung von Káltemischungen nicht móglich die theil-
weise Zersetzung hintanzuhalten. Der Úberschuss bei Cl weist auf
die Móglichkeit hin, dass die Flůssigkeit etwas freies C1 aufeelóst
-enthált.

Ich hoffe im Laufe des kommenden Winters die Arbeit beenden
und ihre vollstándicen Resultate mittheilen zu kónnen.

Die vorliegende Arbeit wurde im Laboratorium der bohmischen
Universitát zu Prag ausgefůhrt.

15.

o problemu projektivity v jednoduchých útvarech geo-

metrických.

Předložil Eduard Weyr dne 22. listopadu 1889.

1. Elementy jednoduchých útvarů geometrických, na př. přímé
řady bodové, lze stanoviti dvěma homogenními souřadnicemi «, %
čili stručněji systemem («); poloha elementu jest podílem x, : «, sta-
novena, tak že systemy (r) a A(z) stanoví týž element. System 0,0
čili (0) se arci naprosto vylučuje.

Dva systemy (©), (y) stanoví týž element, vymizí-li determinant
NYz — XY, čili stručněji, jest-li (xy) == 0; platí-li (xy) = 0, t. j. jsou-li
(z) a (y) linearně neodvislé systemy, jsou elementy jimi stanovené
různy.

V jednoduchém útvaru geometrickém jest projektivnost elementů
(z) a (") dána relací *)

(w) = M(w),

kde M značí binarnou matici, jejíž determinant jest různý od nully.

Obecný problem projektivity v jednoduchých útvarech zní pak
takto:

„Dáno šest elementů (=), (v), (2), (r), (v'), (2') a tři celistvá,
kladná čísla «, B, y; má se stanoviti projektivný vztah takový, že
po a-násobné applikaci vyvodí z (r) element (7'), po B-násobné z (y)
element (y') a po y-násobné z elementu (z) element (z"),“ t.j. má se
stanoviti binarná matice M, taková, že její determinant [M| je různý
od nully a že hoví relacím

(D M“(«) = ol), Mé(y) = dl), MW (z) = t(2"),

- kde ©, o, r mohou býti jakékoli hodnoty různé od nully.

*) V. mé pojednání „O binarných maticích,“ tento Věstník, roč. 1887, pag.
358, k jehož vývodům tyto úvahy tvoří applikaci.
. 11*

164 Eduard Weyr

V následujících úvahách ukáži, kterak lze elementy matice M
vyjádřiti jakožto racionalné funkce jisté hodnoty u, jež sama stano-
vena algebraickou rovnicí, čímž pak počet různých řešení snadno vy-
plývá. Za příčinou stručnosti předpokládám, že všecky dané elementy
jsou různé, t. j. že všecky determinanty (ry), («z), (x"),... (y'z')
jsou různy od nully; řešení v případech vyloučených, kdy některé
z daných elementů splynou, by bylo snadnější.

2. Jelikož determinant |M| jest různý od nully, má M kořeny

různé od nully, na př. 4, w. Matice . má kořeny s 1 a patrně
2 2

taky hoví problemu; taktéž Z o kořenech 22 1. Dvě řešení, jako

W W

na př. U i různící se jen skalarným faktorem, pokládáme za
i 2

jediné řešení, a to vzhledem ku geometrickému významu hořejšího
problemu. Lze tedy problem blíže vytknouti výminkou, že řešení
hledané M má míti 1 za jeden kořen; druhý pak nechť jest u.
Hledejme nejprvé řešení, při nichž u = 1.
Pak máme *)

— logu

Matice M“ má kořeny u“, 1, a poněvadž nutno předpokládati
u“ = 1, o čemž ihned pojednáme, máme obdobně

a log M — Z 288 ye 1),
W

a tedy applikací této matice na system («) vzhledem ku (1)

logw log u

log M (6) = ZŠ ao) — Š (o),,

tn:

logM (w) = p'(x") — p (s),

(2) $logM(y) = S(y)— (1,

log M (2) = "'(7) — r (2),

kde položeno

!
— 084 je DEE „— Jose

p = : Mk)
1 ní u

2) WE. c. pac. 391.

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 165

Učiněná supposice u“ = 1 jest nutna; neboť vzhledem ku u = 1
máme

a tedy by při u“ — 1 platilo M“ — 1, a tedy applikováním této ma-
tice na (z) by plynulo (z) = o(7"), proti suppošici, že (r) a («") jsou
linearně neodvislé. Obdobně nutno předpokládati uf = 1, u =1.

Hoví-li nějaká matice M o kořenech 1, u = 1, jejíž determinant
nevymizí — a kdei u“, uf, u" jsou různy od 1 — rovnicím (2)
a mají-li p, g, 7 hořejší hodnoty, pak hoví i rovnicím (1), t. j. jest
řešením našeho problemu. Neboť pak máma

log M“ = alogM = n (M“— 1),

a tedy vzhledem k (2)

M“ —1) (o) = er = [pe — plo) = ele) — (s)
tj. M" (z) = o(r),
a obdobně ostatní dvě rovnosti (1).

3. Značíme-li symbolem ie), (y); matici, jejíž první sloupec
jest x, 2, a druhý 9x, 4., máme z prvních (mr rovnic (2)

log M (z), (y); = P'(©)— plv), 9'(y") — g(y)j
a tedy, jelikož :

(© = GE

— 4, M

(z) log M = $p'()— ple), j'(y)— 4(9)j | k

Matice log M má kořeny 0, log u, jichž součet jest log u, čímž
(zy) log u = p'(“y) T d(xy) — (p T 9) (w),
t. j. p'(vy) + d(xy) = (vy) (p + 4 + logu).
Cyklickou permutací liter x, y, 2 a p, g, r plynou další dvě

rovnice.
Položivše

166 Eduard Weyr

P : = a „L — : ==
san "log dB
v 1
= =
log u m
Zl s =o Z Plddkg B Ze OB B,
og 420 "los nád :
Fýb9tY Oe, AMOb
102/00 o one

znějí takto odvozené tři rovnice

ď(x'y) + U(xy) = (a+b+1 (vy),
(8) $ 5'(y'z) +- 0(ys) = (BT-c -V (w),
c(2/x) + ad (ze) = (c-+a—-1) (zr).
Předpokládejme za prvé, že determinant z kofficientů neznámých
a', b', © nevymizí, tedy

D = (v) (y'z) (x) T (zy") (y2") (2w") Z 0,

t.j. že páry (©), («"); (y), (y'); (2), (2") nejsou v involuci. Pak plynou
hodnoty a', b", c z (3) jakožto funkce a, b, c, a s. jakožto racionalné
funkce kořene u; mějme

0) all (09 V ČD ==
*

kde a'', b'', c'" značí devítičlenné determinanty.
Rovnice (2) lze nyní psáti

| eu log M (z) = d'(©)— ale),

4 i Tor 8M 0) = Vy) — by)

l "er
| losí logM (z) = (7) — clz).
4. Rovnici předešlého článku

log M (z), (y) = ip'(©) — ple), '(y") — alu)
lze psáti

Tae 08 (0, (0) = fee) — ala), Vy) — K)

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. 167

Jelikož součin kořenů matice log M jest 0, jest i [log M| = 0,
pročež

(5) |ka'(x")— ale), b'(y") — d(y)j| = 0.

5. Rovnice (5) jest, jelikož a, db, a“, b' značí známé racionalné
funkce hodnoty u, algebraickou rovnicí pro u. Dejme tomu, že u
jest kořenem této rovnice a že současně platí u Z 1, u“ =1, uf z=1,
Z z

Utvořme s touto hodnotou determinanty a", b", c a pak

kteréž hodnoty hoví rovnicím (9). Označivše log u kterýkoli z při-
rozených logarithmů hodnoty u, stanovme matici log M rovnicí

log M

losu

= w(r)— ale), b'(y') — by) 1(e), (W

t. j. tak, že log M hoví prvním dvěma rovnicím (4). Pak jest i třetí
rovnice (4) vyplněna; neboť násobíme-li první dvě resp. determinanty
(vz), (2x) a sečteme-li je, máme vzhledem k totožnosti

(yz) (z) + (ze) (y) + (xy) (2) = (0),

log M
log u

ihned

— (w) (2) = (42) [d'(w") — a(e)] + (zr) [0"(y') — b(9)].
Avšak platí, jakož ihned ukáži, následující rovnost totožně, t. j.
pro libovolné u

(9D (4)ld(r")— alz)]+ (ex) [3'(y") — dly)] + (29) (4'(7)
: — 49] = (0),
pročež
log M

log u

— (09) (+) = — (w)|d'(c) — c(2)],

z čehož vzhledem ku (xy)zZ 0 soudíme, že jest i třetí rovnice (4)
vyplněna. Matice log M hovící rovnicím (4) hoví patrně rovnicím (2)
a p, g, T mají hodnoty v čl. 2. vytknuté, z čehož plyne, že M jest
řešením daného problemu, jakmile ještě ukážeme, že má M ko-
Ťeny 1, u.

168 Eduard Weyr

Zbývá především dokázati totožnost (7). Za tím účelem vy-
pišme rovnice (3) ve tvaru

Aya — Bye, = As — B2w + (vy),
Byz, — 034, = Bp — Čy + (wa),
C0, — A182, = 0, — A, T (ez),
kde jsme za příčinou stručnosti položili
W — A0% ZA, AW, an = Aj, at. d

Násobíme-li tyto tři rovnice resp. 24, %, 4, a po druhé resp.
hodnotami 2,, %, 42, obdržíme sečtením rovnice

A, (24) + B, («z) + C, (ye) = 0,
A,(yz) + B, (ze) + Č,(vy) = 0,

s kterýmižto rovnicemi jest rovnost (7) patrně totožna.

Matice Jo8 B formulí (6) stanovená má vzhledem ku (5) ko-

log u
řeny, jichž součin jest O a jichž součet, vzhledem ku (3), se rovná -
1; má tedy a 70 O0 1, 0 a tudíž má log M kořeny log u, 0

log
a konečně M n kořeny u, 1, jakož bylo tvrzeno.

6. Jest snadné vyjádříti pomocí u faktory ©, o, z. Násobíme-li
první rovnici (4) číslem «, mámě

log MS (0) = a log pře) — DEE = (9),
"a
což lze psáti

log M“

28 (MY —1) (©) = « log př (1) — DEE TelHP
u“ —1 u"

sh
M“ (eg) = ď (u“— 1) (7),

z čehož a z obdobných dvou rovnic vzhledem k Bay odvozených,
soudíme, že

o=d(u“—1, | o=Výř m1, | r=0(W—1.

T. Z nalezené matice log M odvodíme snadno hledanou matici
M—= sm. Položivše

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 169

N= (wr) — ale), b'(y') — by) (o), (W,

máme dle (6)
logM — logu N.

Matice N má kořeny 1, 0 a tedy log u.N kořeny log u, 0, pročež

M = ebstN — (1—1)N—-1,
bj.
M = (u—1) dr) — ae), b'(y) — b(y)j 1(e), (yj— + 1.

o. Algebraická rovnice (5), kterou stanoveno u, praví, že sy-
stemy «a/(+") — a(«) a b'(y') — b(y) nejsou linearně neodvislé; avšak
dle (7) patrno, že system c'(z") — c(z) jest z nich složen, t. j. že
žádné dva z napsaných tří systemů nejsou linearně neodvislé. Z toho
jde, že každý kořen u rovnice (5), hovící danému problemu, jest
současně kořenem rovnic

|kB"(g") — b(y), e'(2") — e(z))| = 0,
|ie'(2') — c(z), a'(x") — al(e)j| = 0.

Rovnici (5) vypišme ve tvaru

Prm? Pas)
da, — axy, By — by
Pr? Pa,
da, — az, by, — by,

g(u) = =

Racionalná funkc o(u) má tu vlastnost, že platí pro každé u

L
Klademe-li = na místo u, tu přejde a do — a— 1, bdo—d—1

9 2) = lu).

a c do —cc— 1; z čehož pak ihned vysvítá, že a', b", ©" přejdou
do a —5", —c" a tedy taky a, d', © do —ď, —4W,"—(

čímž obdržíme
" (G) 3 ana dy + (at Dm, — by) + 6+-Uy
4 — LW + (6+ 1) 2, — By, — (BT Dy

t. j., rozloživše dle sloupců na čtyry determinanty,

9 G) = 91) + (0) (a 4+ 4+ D— 47) — Voy),

170 Eduard Weyr
aneb, vzhledem k první rovnici (3),

v[í) = lu).

Řešení M příslušné kořeni u není v podstatě různé od řešení
M', které přísluší koření Neboť přísluší-li kořeni n matice N'
tak, jakož hodnotě u matice N, máme
N = (— 47) + (4+1) (©, —B'(y) + (6 +1) (9)) (©), (V,
tj:
N'=— (ď(w)— ale), b'(y') — bly)j 1(), (v T 1
Ni jl
čímž
jl M
M = | —1)N 1=-—.
9 v á

9. Racionalná funkce
č g(u) = (Yy)a' — (w'y)a'b — (vy')ab" — (wy)ad
čili

(a é PPDrr o A X Í P,
v(u = =- Ď n -| ab! — (xy)ab

jest vzhledem k tomu, že a, b"', c" jsou linearné funkce výrazů a,
b, c tvaru

plu) = Va? T VB" — vzze“ + 2v,be — 2v3, ca 2v3,0b + 2v,0
T 20745 20340 T V349.

Položíme-li

A?B*O"g(u) = V(u),

jest W(u) celistvá funkce u a s.
V(u) =w11B*0* — vy, 02A7— v3; A*B? — 2v,, A2BC — 2v, B?CA -
— 2v,,(G*AB — 2v,,AB?0? — 20,,B0?A? — 2v,,GA*B* — vy, A?B*C?.
Vzhledem ku

i ., už + By) = vy),
0

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 171

jsou kofficienty členů symetricky položených ve W(u) stejné, a tedy
rovnice W(w)-—0 reciproká. Jelikož, jakož ihned ukáži, vy, =,
jest tato rovnice stupně 2(« +- By), a poněvadž vzhledem k syme-
tričnosti rovnice

v(0) = Vy = 0,

není 0 kořenem rovnice V(w) — 0 a tedy také není kořenem rovnice
o(u)— 0. Každé u, které hoví rovnici

v(w) —0

a které je takové, že u, u“, ué, u" jsou různy od jedné, hoví taky
rovnici
v(u =0

a podává řešení M našeho problemu.

10. Skutečným vyčíslením koefficientů V434, ..., V4, nalezneme
po snadných redukcích a za pomocí totožnosti

(ab) (ed) + (be) (ad) -+ (ca) (bd) = 0,

že všecky koeficienty obsahují faktora > „ Položivše tedy

vw) = m,

a

J(w) = 11B?C“ Z A2, CA7 A3, A2B> | 2 (1,3A + 43,B T- 41,0) ABC
+ 2(44,BC — 4, CA —£ A;,AB)ABC — 4,,A*B?C?,

shledáme, že koefficienty A mají tyto hodnoty

My = — (ew)? (vz) (y'2") (yz") (y'z),

Ayx = — (4y")" (ze) (z'x") (za) (7x),

Ay3 = — (e)" (vy) (/y) (zy") ('y),
2ys= (vy) (c7") [(xy) (zy") (z) (22) + (vy) (r'y) (8x) (2)],
ZA = (27) (xo")[(yz) (vr) (xy') (<'y) + (7) (y'z) (vy) (xy)],
24s = o (ev) (yy) [(zx) (2a") (yz') (y'z') + (72") (2x) (y'z) (y2)],
2A,—= (s) (vs) (y7)[(xy) (4'z) (7x") — (vy) (yz) (2e)],
Z3,— (yY) (ex) (2'x") [(yz) (2'x) (z"y") — (y'7) (2x") (xy)],
A,— (=) (vy) (r'y)[(zx) (xy) (y'2') — (8x) (xy') (yz)],

Aa—= (gy) (vz) (za) (+'y') (y'z") (2'a").

172 Eduard Weyr.
Invariantivný ráz těchto výrazů jest přímo patrný.

11. Výrazy koefficientů v rovnici pro u se zjednoduší, vyjá-
dříme-li z šesti daných systémů čtyry pomocí dvou, tedy na př. po-
mocí (z) a (y). Mějme

(s) = 92) +44),
(z') = h(x)—+ hy),
(4) = k(e)+ kly),
(2) =! (z) + 7(y).

Dle učiněných supposic o daných systemech patrno, že všecky
hodnoty 9, g',... l, U jakož i všecky determinanty

(kV) = kl — kl

jsou různy od nully.
Poznamenáme-li, že patrně platí

(rz) = 4(xx) T S (vy) = 4 (vy),
(za) = (vy)

(y'z") — (KU) (vy),

nalezneme snadno

Km — giř*l(gk') (kl),

KW, = — GSh"U (hl) (gh'),

W — DJE)
2W,;— kly) [g'hl') (hk') — (hg) (h/)],
2W,,— K(gď)[hlgk") (kl) — gk'U(kh")],
2A1,—= WklgV(gké) (hť) + gilgh") (Kť)],
2W1,—= | gě(kU)[(hl) (gk) + gU(kh)],
2K,,—= | FhlhU)[gh") (ih) + gU(hk")],
2W34—= ($)(hl)|gk'(h")— h(k),

K—= 99h) (hl) (kl).

Zde jsme literou 4; značili — = „ Tyto výrazy by se ještě
zjednodušily, kdybychom položili g— g = 1, čímž by se obecnosti
nikterak neublížilo.

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 173

| 12. Vyšetřme nyní počet řešení vytknutého problemu v případě,
-kdy čísla «, B, y nejsou žádným celistvým číslem současně dělitelna.
© Jde tu patrně o to, abychom odstranili z rovnice

fu) =0
všecky kořeny u, pro které platí alespoň jedna z tří rovností

s = ab si,

t. j. pro které alespoň jedna z hodnot A, B, C vymizí. Přihlédneme-li
však ku tvaru funkce f(u), vidíme, že platí-li rovnice

=O
současně, platí taky
ABC)

a tedy, jelikož A4, = 0, taky
B0620;

vymizí tedy alespoň jedna z hodnot B a C.
Obdobně soudíme vzhledem ku 4,4, = 0, 43; Z 0, že rovnosti

fiu)==0, | B=0

vyžadují, aby alespoň jedna z hodnot C a A vymizela, a konečně,
že rovnosti
PE O0

vyžadují, aby alespoň jedna z hodnot A a B vymizela.
Zároveň patrno, že každé u, které annuluje dvě z hodnot A,
B, C hoví také rovnici

fu) = 0.
Odstraníme tedy z rovnice této všecky kořeny, pro které jedna

z hodnot A, B, C vymizí, odstraníme-li všecky její kořeny, které
jsou společny dvěma z rovnic

A076 — W316. U
Budiž 9; největší společný dělitel čísel «, B; pak jest u+8 — 1

největší společný algebraický dělitel funkcí A a B, a toho označíme
(«B). Vyjmeme-li jeho čtverec z funkce f(w), máme

174 Eduard Weyr

je = (o Joao (a) + na)

s (B) Tedy C[2A;;A am lo A4,ABC].

Položivše obdobné
N)
osu

kde 9, značí největší společný dělitel čísel « a y, jest («y)- nej-
větší algebraický společný dělitel výrazů A a C. Tento dělitel má
však s (46) společný faktor u —1 a jen jej, poněvadž 045 a 9%,
nemají společného dělitele, neb jinak by tento byl dělitelem všech
tří čísel «, B, v. Ze členu

A B
CB GB“

: ; ; 2 k (ey)
nelze tedy vyjmouti («y)*, nýbrž jen ud

Máme tedy celistvou

funkci

Sojtzě =[iohán) k] Hl) la)

koa) Ake, a 0
ABO.

Položivše konečně
(o)
(By) =u P" —1

kde 0%, značí největší společný dělitel čísel B, y, snadno shle-

2 :
dáme, že nalezená celistvá funkce je dělitelna výrazem ČP; máme

l

totiž patrně celistvou funkci

Sro daj bolelo) o +
Bi td, 9
vaha rr oo:

pe BU;

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 175

V této funkci se obecně již žádný z vyloučených faktorů nena-
lézá, jakož snadno by ukázal zvláštní číselný příklad. Štupeů reciproké
rovnice

JD DM
(«8)* (wy)* (By) ©

jest 2(a-+- B+- 17) — 2(846 + 94y -+ 9gy) -+ 2, z čehož soudíme, že
náš problem má obecně

C ©0611 O0. m0) jod
řešení, arci v tom případě, že čísla ©, B, y mimo 1 nepřipouští žá-

dného společného dělitele.

13. Stanovme nyní počet řešení daného problemu v tom zvlášt-
ním případě, že
(= V
Položíme-li
M“—=N,

budou v — u“, 1 kořeny matice N, která má hověti relacím

N(e) = ol?),
N(y) = ly),
NE (2).

Znásobíme-li tyto rovnosti resp. determinanty (yz), (27), (xy),
obdržíme sečtením

9(yz) («") + o(ew) (y") + z(vy) (z) = (0),
a poněvadž platí současně relace

(y'z) (s) + (4v)(y) T (ry) (©) = (0),
soudíme, že podíly

o(ys) | olex) | T(vy)
(y'z") 3 (ea) 3 (2'y")

mají stejnou hodnotu; označme ji A. Tím nabudeme

—MYZ) „Merv Av)
(oz) eee) "6

176 Eduard Weyr
a rovnosti, jimž má hověti N lze psáti
= (y2) («) = (47) (v),
Že) W = (62) 0,
Ž y) © = ey) ©).

Z prvních dvou plyne

T = (w9) (©, (2x) (v) l) (©, (c) W-

uj.

značí-li P známou matici na prvé straně stojící. Faktor A stanovíme
tou výminkou, že matice N čili AP musí míti kořen 1.

Jsou-li ©,, ©, kořeny matice P, bude tedy 4 míti hodnoty

1 1
o a tedy má
stal -©
NE 2 kořeny 1, v = u
a
N9= k) P kořeny 1, eb — A
© v ©,
Jde nyní o to, řešiti rovnosti
MSN, MSN
dle M.
Jelikož
en On
M ní M=- u A
a zároveň
| ans
máme
v—1 p==7
= 1 1 == u n: N,,

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 177

resp.

w-i— 1 u — v
"m 1- u- — 1 =
z čehož
UB kag oltbery
l
AO o o n V
a r (X. ie 1 )
t. j. vzhledem ku
1
N=7N,
M=M,
se

tak že řešení M, se líší od řešení M, jen skalarným faktorem. Po-
dává tedy formule

Z Bral (p ll nl
m =“ =)

v podstatě všecka řešení, a jelikož má u = Vo « různých hodnot,
obdržíme v uvažovaném případě « řešení vytknutého problemu.

14. Stanovme konečně počet řešení našeho problemu projekti-
vity v případě obecném, t. j. kdy čísla «, B, y mají největšího spo-
lečného dělitele «, jejž předpokládáme většího jednice, jinak by počet
řešení podával již článek 12.

Položme

a — č, Peh, VM;
čísla ©, By, 9, nemají arci mimo 1 žádného společného dělitele.
Položíme-li
M* —N,
můžeme daný problem vyjádřiti rovnostmi
N“ (w) = o(w),
NA (y)=dfy),
N" (z) — t(z').

Dle článku 12. existuje
B Duo ny (06, F jp“ m 98, Dl

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 12

178 Eduard Weyr

řešení N, jež ve smyslu geometrickém jsou různá. Každé řešení N
podává pak dle předchozího článku e geometricky různých řešení M;
všecka tato řešení M jsou geometricky různá, neb kdyby dvě z nich
se lišila jen skalarným faktorem, platilo by arci totéž o eté mocnosti
těchto matic, t. j. o příslušných maticích N. Udává tedy číslo

č|oy By ži 6 VOS (0, PB Oy, IK, 96, De
t. j. číslo -

ZB m (Oe 1m Ony. 06) amiě

počet řešení daného problemu v obecném případě.

Jelikož v případě, kdy «, B, y jsou bez společného dělitele
mimo 1, máme e==1, a v případě kdy «—B=y patrně ds =
= 0%, = 95, — «, ea, podává nalezené číslo počet řešení ve všech
případech.

15. Vezměme nyní v úvahu problem projektivity pro případ
dosud vyloučený, kdy páry (©), («"'); (4), (v'); (z), (2") jsou v involuci,
t. j. kdy (čl. 3.)

D0:

Následující úvahy ukáží, že v tomto případě stupeň rovnice, na.
níž řešení problemu závisí, o polovici klesá, že však počet řešení.
zůstává týž jako dříve. — Celistvá funkce f(w) v čl. 10. utvořená se.
v případě D — 0 rozloží na dva racionalné faktory stejného stupně,
což však zde ani dokazovati ani dále stopovati nebudeme.

Aby bylo lze linearným rovnicím (3) vyhověti, musí všecky mi- -
nory třetího stupně ze schematu

(vy), (z), 0, (a——b +1) (z),

0, (v's), (97), (B T- cT1) (ws),

(2a"), 0, (2x), (c r « T 1) (ze) |

vymizeti, t. j. napsané tři řádkové soustavy nesmí býti linearně ne- ©

odvislé.
Vzhledem ku

(vy) (y'z) = 0

vidíme, že první dvě řádky jsou linearně neodvislé, a musí tedy třetí.
z nich býti lineárně složena; k tomu jest ale nutno a stačí, aby pla-
tily rovnosti

D—04D=—0,

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 179

značí-li D, determinant

(ry), (z), (a + 6 + 1) (vy)
ou“ —|.W (72), (de 1192
(2x'), 0, (c-+-a+1) (zr)

První z těchto rovnic jest dle supposice vyplněna, druhá pak
jest algebraickou rovnicí stanovící u.
Hoví-li u této rovnici

0:

tu lze rovnicím (3) vyhověti tím spůsobem, že volíme c' libovolně
a že pak stanovíme a', b' pomocí prvních dvou rovnic (3), v nichž
determinant z koeficientů neznámých, t. (y)(y'z) jest různý od
nully; tím obdržíme a', d' jakožto linearné funkce hodnoty č. Vy-
hovíme-li ještě rovnici (5), která po vložení vypočtených hodnot a“,
b' jest vzhledem ku © kvadratickou, podává pak formule (6) řešení
vytknutého problemu.

Každému kořeni u přísluší řešením kvadratické rovnice (5) dvě
hodnoty ©, jež označíme c, c,; jim pak nechť přisluší resp. ad,
b', aa, B',. Obdržíme tedy formulí (6) ku každému kořeni u dvě ře-
šení M, a M,. Tato řešení jsou při ©, Z C, podstatně různá; neboť
první podává dle (4)

log M, (z) = logu[c,(2") — c(s)],
a druhé
log M;(z) — logu[c',(2") — c(2)].

Kdyby M, a M, byla táž transformace ve smyslu geometrickém,
t. j. kdyby ž
M, =AM,,

kde A značí skalar, tu by druhá relace zněla
log M, (z) +- logA(z) — logu[e,(s") — c(2)],
z čehož by odečtením první relace plynulo
logá(s) — logu(c', — C1) (7),
a tedy
(zz") —0,

proti supposici.
12*

180 Eduard Weyr

16. Přihlédněme nyní blíže k rovnici
D,=0, č. g(u)= 0,
která stanoví hodnotu u. Položíme-li
(ut — VD (P—Y (WD ge = vw,

jest W(w) celistvá funkce u, v níž nejvyšší mocnost ua T B-Ty má
koefficient různý od nully. Máme totiž

(+'y), (xy), (BU — CA — ABO) (vy)
0, (y'z), (CA + AB — ABO) (yz)
(2a"), 0, | (AB— BC —- ABO) (zr)

ABC g(u) =

bl)

a v tomto výrazu jest koeficient při u“ T PTY

("y), (xy"), (7y)
0, (y'z). (yz)

u Z
(2w"), 0, | (zv)
tj.
AŠ E WARN
u= (wy)*| 0, (kJ), —9|;
(OBA n

kde 9, g',... mají význam z čl. 11. známý. Jelikož (zy) = tedy
vymizí u jen tehdy, kdy napsaný determinant vymizí, t. j. kdy

— Shy) — k(gh') = 0,
což vzhledem ku 90 vyžaduje, aby
h(kg') + klgl") = 0.
Tento případ však nemůže nastati, neboť jelikož
D =— (gy)[hť (kg) + k'l(gh')],
RU (kg?) +- Hg) = 0,

což by s předchozí rovnicí vzhledem ku (kg'“)= 0, (gh') = 0 vyžado-
valo, aby

tedy máme

hk'l — khU = 0 t. j. h(dk') = 0,

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 181

věc nemožná vzhledem ku 2 = 0, (lk')—= 0. Jest tedy rovnice

vu) = 0
stupně eČ-+-B+- 7.

Položme nyní

W(u) — UABC — 14AB — U;BC — u, CA,
a předpokládejme zase, že čísla «, B, y mimo 1 nemají společného
dělitele.
Hodnoty koefficientů 49, 3, 434 Patrně jsou determinanty,

které vytvoříme z determinantu u tím, že v něm elementy třetího
sloupce posloupně nahradíme hodnotou 0. Snadno vychází

W, = g'gh") — gk"(h9)] (1y)?,
Uz = gl“ (gk") (vy),
43, = ky'(hg') (xy)".
Z toho ihned patrno, Že u23, 43, jsou různy od nully; totéž ale

platí také 0 u,,, neboť aby tento koefficient vymizel, musila by platiti
rovnost

hg'(gk") —- gk'(hg') = 0,

z níž by vzhledem k D0 £ j.

hl'(gk') —- Ik'(hg') = 0
plynula rovnost
hg'lk! — gl'hl = 0 t. j. hič(lg') = 0,

věc patrně nemožná.

17. Soudíme nyní týmž spůsobem jako v čl. 12., že každý
kořen rovnice

v(u)=0,

- Který annulluje jednu z hodnot A, B, C, annulluje ještě jednu z těchto
tří hodnot. Abychom tedy odstranili z“ (w) ony kořeny, pro něž
A neb B neb C vymizí, odstraníme společné kořeny dvou z rovnic

A=018B= 0:6 =

jež patrně taky rovnici V (w) = 0 vyhovují.

182 Eduard Weyr

Utvoříme-li podíl

O o TD)
uoB— 1 («B)'

odstraníme všecky kořeny, pro které A i B vymizí, a máme funkci

stupně a--B+-4—9

v(4 A a MD PAM
TCO haaC70 0 MRA CO ANCOM CO

Položíme-li dále
(«y) = oo

má («y) s (eB) jediného společného faktora u — 1, pročež ze všech

členů poslední celistvé funkce lze O (r, v) T čímž obdržíme ce-
o listvou funkci
v (4) (£—1) [ A C B! 46
— Z (u— 1 —— B ———
ode © ed + |" 08) ©"

PN A(1— 1
m eye (c8) (ep)

stupně a + B 7 — 946 — 9uy + 1.
Zbývá ještě odstraniti ony kořeny, pro něž B i C vymizí, t. j.
pro něž vymizí
= uaby,
(By) = u""—1.

Tento dvojčlen má s (af) a («y) jediného společného faktora
u£— 1, tak že vyjímáním výrazů («$) a («y) se jen tento faktor z (By)
vyjmul. Z toho ale vychází, že poslední celistvá funkce jest přímo
dělitelna výrazem (By) a s. jest podíl |

v (Wd(u—D AB A(u—1) B
(«B) (ey) 69 (6 DD By T ed) Ta9) (67)
ah Da ČB 8
2 (2B) (4y)(By) * *' («y) (By) («B)

celistvá funkce stupně

č + B+y— (864 8x- 86) +1.

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 183
Poněvadž ihned dokážeme, že takto získaná rovnice

DD L Aa
CCI hákem

jest reciprokou, a dále, že reciprokým kořenům přísluší táž dvě ře-
šení problemu, nalézáme, že i v případu involuce daný problem
připouští

F(u —0

Ee- B+ V — (96 + day T dgy) + 1

řešení, arci zase za tou supposicí, že čísla «, B, y jsou bez společného
dělitele. Zde arci opět vylučujeme zcela zvláštní případy, kdy vylou-
čené faktory by do F(w) vcházely ve vyšším stupni, tedy n. př. případ,
kdy platí relace

F(W=0 tj. aBu, + Byu + vau, =.

Podotkněme ještě, že v případu, kdy «, 8, y jsou nesoudělná
lichá čísla, stupeň funkce F (u) jest lichý a tedy

NE
Jelikož
— = —W = —W= =

jest u = — 1 přípustný kořen a podává řešení tvaru

jehož involutornost vzhledem ku
M"

jest patrna; tato transformace M jest totožna s involutornou transfor-
mací, která elementům (©), (y), (z) resp. přiřaďuje (r), (y'), (2'). V pří-
padě však, kdy jedno z nesoudělných čísel «, B, y jest sudé, jest stupeň
funkce F(u) číslem sudým. a hodnota — 1 není ani kořenem rovnice

F(g) = 0.
18. Mají-li čísla «, B, y největšího společného dělitele s, na-

lezneme touže cestou, jakou jsme se brali v čl. 14., že počet řešení
daného problemu jest

184 Eduard Weyr

a+-B+7— (88T Ony T 9gy) -T č.
19. Zbývá ještě dokázati, že rovnice
F(u) =0

jest reciproká a že reciproké kořeny u podávají táž dvě řešení da-
ného problemu.
Máme patrně pro každé u

dp boy +9
o C oo

sjede, fa)

na místo u hodnotu E tu přecházejí hodnoty ty resp. na — (a—- 1),
— (8+1), — (e--1) a tedy hodnoty
a+b-I, b+c-I, c--a+1
resp. do hodnot
—(a+5+1),. —6+0+),. —(e+a+),

pročež vzhledem k výrazu (u) v čl. 15. máme

g e) ==
Nyní ale í
Dre tána

a tedy konečně

F G) E F(u)
u“ pe B+ y— (du ic dy jE 96y) bb

jakož bylo dokázati.

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. 185

Zaměníme-li kořen u za ny tu utrpí a, b, c právě naznačené

změny a rovnicím (3) bude patrně vyhověno hodnotami — ď, —U',
— ©; ale i rovnici (5) hoví tyto hodnoty, jakož ukazuje úvaha čl. 8.

Podává tedy dle téhož článku kořen = řešení -M a M, která
se v podstatě nerůzní od řešení M, a M, příslušných kořeni u.

20. Řešení M, a M, příslušná témuž kořeni u, ale různým hod-
notám c',, C, (v. čl. 15.) jsou ve velmi jednoduché souvislosti.

Stanovme transformaci (matici) J, která transformuje ve smyslu
geometrickém («) do («'), (y) do (y'), (z) do (2'), t. j. která činí

J(r) = š(v),
J(y)=n(y),
J(z) = 5(7),

kde é, 1, 6 značí hodnoty různé od nully. Vzhledem k supposici
0

bude transformace J arci involutornou, t. j.
W

značíme-li literou A skalar. Máme tedy applikací matice J na hořejší
tři systemy

Je)= 3
Jy=y

4)— " 4),
Je)=7 0.

Značí-li nyní M řešení daného problemu, £. j. platí-li rovnosti

M“ (z) — ov),

My) = dly),

MY (z) = t(7),
tu jest taky

MM

186 Eduard Weyr
řešením daného problemu. Skutečně nalézáme

N“(e) = JI MI(e) = EIOMO"e);
a tedy

Way=rm=ij
t. j. s obdobnými dvěma dalšími relacemi
a ča
B Je
NW (y=7- W)

N*(z) — -= (2).

Řešení M a N mají patrně tytéž kořeny 1, u, jsou to tedy obě
řešení M, a M, příslušné témuž kořeni u, ale různým hodnotám c/,

a C,, z čehož jde relace

M, = JM.

21. Ze všech předchozích úvah jsme vyloučili případ, kdy řešení

M má stejné kořeny, kdy tedy

W.

V tomto případě má M“ také dvojnásobný kořen 1 a jelikož
není skalarem — neboť transformuje («) na system (') takový, že

(xx") z 0 — tedy platí (v. L c.)

log M“ — M“ — 1,
z čehož

« log M(g) — M" (v) — (r) = elr") — («),
takže pro takové řešení M platí relace

log M(e) = a'(w) — alv),
(8) log M(y) = by) —b(y),

log M(z) — c'(z') — cís),
kde položeno

O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 187

| Rovnice (8) charakterisují řešení daného problemu, je-li M ne-
skalarná matice o dvojnásobném kořeni 1, neboť vedou ihned nazpět
k rovnostem (1).
Z prvních dvou rovnic (8) plyne

log M = id(Y)— ae), b'(y)— 4(y)) 1(e), (y)j.
Matice log M má dvojnásobný kořen 0, a tedy součet její kořenů

a(a'y) + V(xy") — (a + b) (xy) = 0.

Permutujeme-li zde vzhledem k (8) litery cyklicky, máme rovnice

a(x'y) + W (xy) — (ad) (vy) = 0,
(9) b'(y'z) + e'(yz') — (be) (yz) = 0,
c'(2'x) — a'(za") — (c + a) (ze) = 0.

Z těchto rovnic plynou a', b', c'; vložíme-li jich hodnoty do
rovnice
| logM|=0
t. j. do rovnice
Ha'(x'")— ar), b'(y') — b(y)|= 0

máme invariantivní relaci mezi danými systemy (r), ('),..., (7),
která především musí býti vyplněna, aby existovalo řešení o stejných
kořenech. Vyloučením řešení u — 1 jsme tedy vyloučili zcela speci-
alný případ, závislý na vymizení oné invariantivní funkce daných šesti
soustav. Nechtíce našim úvahám dávati přílišného rozsahu, přestáváme
zde na učiněné poznámce.

16.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových.
Napsal Matyáš Lerch.

(Předloženo dne 22. listopadu 1889.)

Účelem krátké stati této jest odvoditi základní vlastnosti funkcí
Eulerových a to užitím výhradně method nauky o funkcích, jež
se před ostatními vyznamenávají zvláštní jednolitostí úvah a přiroze-
ností myšlenkového pochodu. Co se původnosti týče, není mi známo,
že by o podobnou theorii řečených úkonů již byly činěny pokusy,
pouze prvá čásť našich úvah stýká se poněkud s prací záhy zemřelého
učence německého L. Scheejfera.*)

Ku konci pak připojím některé poznámky jiného poněkud l
ježto buď obsahem neb methodou mohou býti zajímavy.

Při tom vynasnažím se býti srozumitelným i začátečníku, aby
se tak stať tato i vrstvám studentstva stala přístupnou. Hlavní obsah
této práce byl předmětem mých- přednášek konaných r. 1888—9 na
c. k. české vysoké škole technické,

„de

Symbolem Z(a) znamenáme intecgrál Eulerův druhého způsobu
(1) Tw= š 6201 dy,

jenž má pouze pro kladná a určitý smysl, jak z elementarných vět
o konvergenci integrálů bezprostředně vyplývá. Je-li a komp
a — 8—-1, musí realná čásť jeho s býti kladnou.

Je-li realná čásť veličiny a větší než 1, poskytne nám částečná
integrace

*) Zur Theorie der Functionen T(z), P(z), ©(z). Journal fůr die reine und
angewandte Mathematik, Bd. 97, 1884.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 189

6 *at—Ida — — e—*x%1 (a—1) VE emu 0L8
výsledek

oo

da em 2 da— (a) df: odd
Ů 0

0

“ j. I(a) = (a— 1) I(a— 1), aneb zaměníme-li a za a-1,

(2) T(a+ 1) = al'(a).
Z této vlastnosti plyne postupným jí užíváním

T(a-+- n = (a--+n— 1) (a—-n—2)... al'(a).

Pro a — 1 máme pak

00

TĚ f de ==

0

r(n—+1)aznín— 1)...3.2.1=nl!,

a tedy

takže se nám integrál Z(«) jeví jakožto interpolační úkon arithme-
tické funkce (fakulty, faktorielly) (« — 1)!

Aby se funkční povaha integrálu I'(a) prozkoumala, je pohodlno
zavésti s Frymem*) funkce

o

(3) Pla) = Uf etaxedy, | Az ji o—3 ode,

kde e značí libovolnou veličinu kladnou, na př. e = 1. Pak bude
I'(a) = Pla) — Ala).
Integrál P(e) lze rozvinouti v řadu následujícím způsobem.
Násobme rovnici
[9 2"
m
v—0
po obou stranách w“!dx a integrujme v mezích o a e; i obdržíme

*) Journal fůr die reine und angewandte Mathematik, Bd. 82. Téhož rozkladu
užil již dříve de Casparis (Akademie Neapolská, 1867.)

190 Matyáš Lerch

g"7“

a Ros Z VGT

Že tu dovoleno integrovati řadu člen za členem a výsledky se-
čísti, plyne odtud, že uvedená řada pro e—* konverguje stejnoměrně
v integračním oboru.

Tento rozvoj (4) pak dostatečně vyznačuje povahu funkce F(a).
Neboť řada (4) sestává z členů, jež jsou až na společný faktor ©e“
racionalné funkce proměnné a, a patrně konverguje stejnoměrně v kaž-
dém konečném oboru. Dle známé věty W eierstrassovy bude tedy
P(a) funkcí analytickou. Jelikož členové řady (4) stanou se nekoneč-
nými pouze na jednom z míst a-= 0, — 1, — 2, — 3, . . ., mohou
pouze tato býti místy zvláštními naší funkce. Skutečně, nalézá-li se
a v jistém okolí místa — n — «, bude lze z řady (4) vyloučiti člen
v = n, jenž jediný je © pro a = a, kdežto zbylá řada

pase ray ©=01,...n—1 1+1 n+2..)

jest konečnou pro aa, a dá se pro a v jistém okolí místa a,
uvésti na tvar

Go T % (a — 4) T (4 — m)" +...

an
Jelikož vyloučený člen m lze psáti ve tvaru

= 7 iy 940 (a— 4) 40 (a— a)* +.

a— a ou

je patrno, že lze řadu (4) uvésti na tvar = ž 5 -- řada celistvých
0)

kladných mocnin (a — «).

To vyjadřuje, že bod ag jest pólem funkce (4). Znamenáme-li
pak P(a) funkci (4) i tehdy, kdy integrál P(«) nemá smyslu (pro
záporná a), shledáváme, že Pla) jest funkcé analytickou jednoznačnou,
která nemá jiných mást zvláštnách než póly prvého stupně a = 0, —1,
— 2, —3,.... a která tedy existuje v celé rovině.*)

*) Že integrál Pla) neexistuje v celém oboru proměnné a, a přec vyjádřen je
funkcí existující vcelé rovině, nemůže překvapovati. Tak již na př. integrál

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 191

Tím povaha funkce P(a) dostatečně objasněna. Zbývá ještě vy-
šetřiti funkční povahu integrálu

00

a(a= k e x% de.

n)

Především je patrno, že integrál tento existuje pro všecka konečná
a. Dokážeme, že jej lze vyjádřiti řadou mocninovou stále konvergentná

2 aa 1“

A sice budou koefficienty této řady dány vzorcem

= i f — 4 n
HH —- e-*(log <)"dx.
o

Věc by byla jasna, kdyby bylo známo, že O(a) jest funkce ana-
lytická. Kdybychom chtěli předpokládati znalost věty Cauchyovy
o integrálech v mezích komplexních, t. j. znalost Cauchy-Rieman-
novy nauky o funkcích, stačilo by dokázati, že existuje derivace

"o AP) DC 2, ml) = jí e—*aw971 log « dr.

©

Jiný důkaz obdržel by se vyšetřováním zbytku Taylorovského
rozvoje, spočívajícího na větě, již objevil p. Darboux a různými
způsoby dokázal p. Manston.

My však odůvodníme hořejší tvrzení způsobem následujícím. Buď
N libovolná veličina větší než ©, a proveďme rozklad

oo N

©o
A e—*ag*1 de — 5 e—*a"—1 da ji e—*x*-Idx.
N

o o

Pak máme patrně pomocí vzorce

r = 1 4 > . . LA > wo . » [2 ; W
C r postrádá smyslu, je-li a ve své realné části záporným, kdežto
o

1 . . w
funkce n: existuje pro všecka a.

192 Matyáš Lerch

00 o"
ob 0D A 1 (č0g «)", brma—1,

v—0
N o) N
(«) v oko = bak n e—*(log e)"da.
o n=0 ©

Dále tvrdíme, že řada

Sw = Da js e—* (log x) da

n=0. X

konverguje. Abychom to dokázali, uvažme, že platí při <= N ne-
rovnost
log x < ©,
a tedy
sla © (log o)E da < + e—*wž da.
N N

Je-li » sudé, bude poslední integrál menší než
o %

m VB Ja pane U
J* zde

0

je-li však » liché, bude týž výraz menší než

a n-1
0 ep 2 dv.z Pe l

V obou případech máme tedy

d e—*(log v)* da < k n "| l,

xN

n

kde ks "| značí dle obyčeje celky zlomku

Členové řady Sw jsou tedy menší než členové řady absolutně
konvergentní

il
VEE

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 193

S

Z

"0

a tedy je též Sw absolutně konvergentní. Zároveň shledáváme, že Sw
konverguje stejnoměrně v každém konečném oboru.

Předepsána-li jistá sebe menší veličina kladná 0, můžeme roz-
děliti řadu Sw na p členů (n=0, 1, 2, « p—1) a na zbytek
(n= p, p- 1, p+2,.. ., jenž je při čz našich hodnotách N
menší než d. Pro veliká N jsou pak členové první velmi malí a tedy
lze voliti NW, tak, aby pro NZ N, byl součet oněch prvých p členů
menším než d, tak že pak pro N= W, bude Sx < 20.

Dále lze najisto určiti N, = M; tak, aby pro všecka Nz= M,
byl integrál

00

sj Čm LAA

N
absolutně menší než 0.
Toto předeslavše, K oa.ty rozdíl

= J eg% da — $e eD J: e—*(log e)"da.

"=O

Podle («) bude tento roven veličině
= + e—tIda — 9x,
N

a tedy | R|< 30, z n soudíme, že R — 0. Neb kdyby | |> 0,
stačilo by voliti O< — = aby poslední nerovnosť | R| < 30 ne-
byla možnou. Tedy 2 JU

n 1 — p ala = == — (log v)"du,

nO

čímž dokázána rozvinutelnosť funkce (a) v řadu mocninovou stále
konvergentní. Funkce, jež takovými řadami mohou býti vyjádřeny,
a které jsou tedy konečny a jednoznačny v celé rovině, slují celí-
stvými a to cel. transcendentními, nejsou-li to funkce racionalné.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13

194 Matyáš Lerch

Jelikož integrál I'(«) rovná se součtu integrálů F(a) a (a), je
rovnicí

T'(a) = Pla) + A(a)

definována jednoznačná funkce analytická nemající jiných mást zvlášt-
mách mimo póly a—= 0, — 1, —2, — 3, — 4, ... , která pro hod-
noty a s kladnou částí realnou rovná se integrálu I'(a).
Vlastnosť (2) dokázaná pro kladná a platí pro všecka a bez
rozdílu. Neboť podíl
I(a—+1)
al'(a)

jest analytická funkce existující v celé rovině, která pro kladná a je
stálou a sice rovna 1; musí tedy býti rovnou 1 i pro všecka ostatní
a, c. b. d.

2.

Seznavše analytickou povahu funkcí I'(a), P(a), A(a), obratme
svoji pozornost k některým jich zvláštním vlastnostem. Vzorec (2)
obdrželi jsme částečnou integrací. Pomocí téže obdržíme

00

n ee de = [— pao ek + (a — 1) o e—*0dx
o

o
čili
Aa) = e*w T (a— 1) A(a— 1).
Odečteme-li obě strany rovnice této od identity
T'(a)= (a— 1) I(a—1),
obdržíme

Pa)=—e?%a* + (a— 1) P(a—1),
takže máme následující soustavu vztahů
I(a+ 1)= al'(a)

(2*) Pat 1) = —e ?a"— a F(a)
Aa + Y=e 2+ alla).

Druhá z rovnic těchto poskytne

O hlavních vlastnostech intesrálů Eulerových. 195

a odtud máme

0?Pla|-1) at" al
aa+-D...(a+v-D' aa+)).. (av)
mt 2
ala—-1)...(a-b1v)'
Dosadíme-li sem za v po řadě 0, 1, 2,.... » a sečteme-li vý-

sledky, obdržíme

m M e“T1
5 zroerat 4
aetn 20 Fa-n+1

ao-=1).. ě am ae T. (a—+ n)
Dokážeme-li pak, -že tu platí

E act Jiao
(© P abies) 1

obdržíme vzorec Hočevarův

PROKOPA
(5) Pla) = Ve P v)*

kde položeno

(z v)— a(e<— 1) (z+2)...(e—-v—1I),
a zvláště (x, 0) = 1, (w, 1)-—«. Jinými slovy, píšeme

(© ou).

Důkaz vzorce («) lze pak následujícím způsobem provésti. Bud
p nejmenší celistvé číslo hovící nerovnosti p>>|a|—-1; pak bude

MBE 1
(e-Pphabp+D..(a+n)
<

jl
< $=Ta)eH-1aD..(*—1a))
n
128

Jelikož ">> p, jest an v realné části kladné a tedy -
13*

196 Matyáš Lerch

aa+1).. (an) « aa+-1)...(a+P—1)(a—P)..:(a-5n)

což jest absolutně menší než

k Peta dy = l jd
5 (n—p+1)! © |ala+1)...(a—p—1)'

kde č značí realnou část veličiny a. Z konvergence řady exponen-
cialné pak patrno, že lze ke každému danému kladnému 0 určiti
tak, aby pro každé n = % bylo pro všecka « mezery (0 .... ©)

CET

takže pak máme

Pan)
a(a—+1)...(a—n)

w
< ka fežašt da pro "Z M%,
0

čímž platnost vzorce (©) dokázána.

Pro funkci F(a) obdrželi jsme dva jednoduché rozvoje, kdežto
pro celistvou funkei transcendentní O(«) obdrželi jsme toliko rozvoj
Taylorův, kde koefficienty jsou dány ve tvaru integrálů omezených. .

Pan Hermite nalezl pro (Ó(a) řadu*“), kterou i s odvozením
chceme zde reprodukovati. Rozštěpením integrálu

00

oo ují ma:

v nekonečný počet jiných
(6) Aa=U+U+U-...,
O, = je
o +1

obdržíme rozmanité vzorce, vyjádříme-li O, různými tvary.

*) Sur Pintégrale Eulérienne de seconde espěce. Journal fůr die reine und
angewandte Mathematik, Bd. 90.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 197

Pan Hermite převedl substitucí © — z—-©w-+% integrál A, na
tvar

1
(v) ee" VMC — a + n) 1e dz
0
a uživ binomického rozvoje

eta+W=D(7' (© + *—"—14,

obdržel řadu
0.= ZDÁ K2 (a + 14—"—18(v 1),

v—0
kde 1
8(v-+1) = „0 e "2 dz

0

=— el v u(v— 1) vv— D)(v— 2- ...—
Z v(v— I)(v—2)...3.2.11-Fv!

Tento rozvoj O, bude správným pro n-=0, 1,2,.. ., je-li
© > 1. Za této podmínky máme tedy dosazením do ($):

04) = PA (o + 1)4—"—1e— 9—"8(v+1).
Znamenáme-li pak
(6) * (a) = > (om 7.
"=0
| obdržíme konečný vzorec Hermiteův
(9) (a) = (*7)š0+V8a——n,

v—0
( při čemž

198 Matyáš Lerch

Ku konci dodejme ještě nové odvození vzorce Hočevarova.
Tu užijeme identity

(a) : = = Ze ů) p

uw=0

již snadno obdržíme posloupným užíváním stejniny

P l n 1
a—1 a nm

Dosazením hodnoty («) do vzorce

"0 ži: Dam n)

vznikne

nO vz—0

Ra =- sí

a klademe-li zde n = v-F u, obdržíme

m ulvla

Pa)= X- je z ae (u v—=0,1,2..))

kterážto řada dvojnásobná je totožna se součinem řad

hale p ="

v—0
a
P a4 tn

Da v—+1)"

v—0
takže tedy bude

[©,9)
sě ag“ +7
HO a vTD

což jest právě vzorec Hočevarův.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 199

8.
Vratme se nyní k vlastnostem funkce I'(a). Klademe-li
fla) — T'(a)T(l— a),
fla+-WD=—Jfa);

zároveň pak vidíme, že f(a) jest funkcí jednoznačnou, která nemá
jiných míst zvláštních mimo póly 0, +1, +2, ...., takže pak
součin

obdržíme dle (2)

f(a) = sin na f(a) = sin na T(a) T(1 — a)

jest funkcí jednoznačnou stále konečnou.
Tato má mimo to vlastnosť

flat 1D=Jfa,

t. j. je to funkce periodická.

Z poslední vlastnosti funkce f(a) plyne, že ji stačí uvažovati
v jednom pásu, takže klademe-li a É-+-1y, lze předpokládati 8
v mezích (0 .. . 1). Užívajíce rozkladu I'(a) — P(a)—- A(a) volme
nyní © —1 a pak bude

PEP AB

dl = v A

p“

ros E
z čehož plyne
|ré+im sí on

a jelikož 1 — č je též v mezích (0. . 1):

|ra—t— ms +
a tedy
: aE = V
rera—asli+z): =t+n

200 Matyáš Lerch

Násobíme-li po obou stranách veličinou | sto az |, vznikne
1 (EB Poe
MOJE an ha.

nerovnost to platná pro každé a— 6—-%y, kde č je pravý zlomek. Je-
likož však pro celistvá » jest f(a) = f(a—- n), sin ax = F sin (a—-n)r,
platí tato nerovnost pro všecka komplexní a vůbec. — Buď nyní m

SZ
kladná veličina a volme | |> m; pak bude při M =(5+4]

platit nerovnosť
|f(a)|< H|sinax|.

Jelikož f(«) jest funkce konečná a připouští periodu 1, bude

funkce
slz)

2m

konečnou pro všecka é mimo 60, m a jednoznačnou, takže dle
věty Laurentovy bude vyjadřitelna řadou tvaru

3
DY
VZZ— m

a tedy
(0) Hd= ZAP, tmě

=
Dále plyne z nerovnosti patrné

3 č P 288 e(—5iT-mr| az]
| stna z | ———— —————————— < e
ak 2

a Z nerovnosti výše odvozené vztah

(2) fa) |< Me" = g.

Pro 6 — 247, ga — £-- probíhá při stálém 1 a proměnném $
bod č obvod kruhu opsaného kol počátku 6 — 0 poloměrem r = e2""-
Na tomto kruhu má řada (1) hodnotu menší než g a tedy bude

. O hlavních vlastnostech inteorálů Eulerových. 201

dle známé věty dokázané Cauchyem, Rouchéem a Weier-
strassem*)
(5) |A,|<gr77.
Jeli tu
10, bude 477l — 7% — pž
a pak
| A,| < Mže.
Volíme-li z dosti veliké, bude pro v= 1 výraz Mr*—" tak malý
jak libo, takže A, nemůže míti hodnotu od nully různou. I bude

nutně
= A = AE 0,

—4

Naproti tomu pro 1<0 jest e77| — 17 — 7%, ar— 2"
je veličina malá pro veliká 4. Nerovnost (3) poskytne pak

| A, | < Mr;

volíme-li tu — w dosti veliké a v záporné, bude pravá strana tak
malá jak libo, což vyžaduje

AOA AW A =...
Shledáváme tedy, že řada (1) se redukuje na jediný člen
fa) = 4,
takže jest veličinou stálou. Pro malá a máme dle vzorce (4)

12“

TG) =— + w+aaFaa.., a pak sin za = 1a—- 6
TUi— a)=1—+)a+da*—...,

takže nalezneme

f(a) = snnaT(a)T1i— a)= 1+ GaŤ Cja* +...

a tedy
Ad =.

+) Viz též poznámku p. Gulzmera v Math. Annalen Bd. XXXII. Jornal de Scien-
cias mathematicas e astronomicas (red. F, Gomes Teixeira), vol. VIII, p. 147

202 Matyáš Lerch

Z toho pak plyne důležitá vlastnosť funkce I":

T
(D Ta) D(1— a) — =
kterou jsme chtěli odvoditi. Budeme jí potřebovati k následujícímu
odvození rozvoje V součin.

Především plyne z (I), že funkce I'(a) nikdy mezmizí. Dále
víme, že stane se nekonečnou v prvém stupni na místech a = 0,
— 1, —2, —3,....

Podobnou vlastnosť má nekonečný součin

a sz az
o 1+

jenž patrně jest absolutně (bezpodmínečně) Kkonvergentním. Tento má
vlastnost podobnou vztahu (2), totiž

Ď(a-+- 1) = ad(a).

Neboť
ili al 14
da+D=T1Í | tel u ples
4 V— a OF = a
1 1 ; ' dzhanau
1 1
00 ny 00 ba ň
= val | - = aĎ(u)
Ch 12 1+- w—1 an
Podíl
T
RO =

je pak jednoznačná funkce vždy konečná a mající vlastnost
Fia + 1) = Fa).
Součin Ď(a) $ (1 — a) jest pak patrně roven funkci

TE
sim am

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 203

a tedy
mla)
(a) :

sin am

—T'(a)ď(l — a).

Klademe-li 1 — a — $+-%, předpokládajíce s v mezích (0...1),
obdržíme

P
ac = E
8 |< + m + In > 1+5) p
AJE 15 ojnosot,
ME Lane 0)

Probíhá-li š mezeru (0....1), zůstává součin sĎB(É) pod stálou
mezí, takže bude

jl
B(l— a) |<,
d—di<4

kde k je veličina nezávislá na a. Dříve jsme viděli, že pro táž a
jest

1 e
Ho =

-a tedy plyne z («) při |y|>> m

(8) i | F(a)|< M|sinax|,
kde
7 Ý K e
u=loty)

Spojíce nerovnost (B) s vlastností, že F(a) jest funkcí stále ko-
nečnou a periodickou, obdržíme podobně jako předešle výsledek, že
F(a) jest veličinou stálou, a sice —- 1; tudíž plyne

(D no

204. Matyáš Lerch

kterážto věta již Eulerovi byla známa a Gaussem za definici
funkce I'(a) přijata.

4. |

Přistupme nyní k vyšetření hodnoty Eulerova integrálu prvního

způsobu
al

Bla, b) = fe (1 — «)?-!dz,

0

v němž nutno předpokládati, že realná čásť veličin a, b jest kladnou.
Předpokládejme dokonce, že realná čásť b jest větší než 1.
Pak bude

wt1(1 — «)>-! =Y i) pe i P

v—0

a tedy

je (1 — 4)*— dz = = 1? | = j a

0

Jeli b v realné části větší než 1, konverguje tato řada i pro
© — 1, adle věty Abelovy a Dirichletovy bude se výsledek pro < = 1
rovnati hodnotě integrálu s horní mezí z — 1, takže obdržíme

Bla, = n ==

Z toho plyne, že B(a, b) jest funkcí jednoznačnou proměnné a,
která nemá jiných míst zvláštních mimo póly a = 0, — 1, —2,....
Z redukčního vzorce

— 1
Be

jenž patrně musí platit všeobecně (ano B jest funkcí analytickou)
obdržíme

ab) = (EVE -+D a FORD
B(a, b) = a(G TB EE 221) B(a—- k, b).

Bla, O mamma 1 Be— U b),

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 205

Jeli tu a záporným ve své části realné, můžeme voliti 4 tak
veliké, aby a + k bylo kladné co do části realné. Pak bude zajisté
vždy B(a—- k, b) konečné, jeli b kladné ve své části realné. Před-
pokládáme-li, že db není celistvé, a volíme-li a —- b — — n, kde » je
kladné a celistvé, nebude a celistvým a tedy bude

= DE T VE)
AE a(a—-1)...(a+n) =,
(— 2 -1+-D)...(—1—-1+A—1)

(a-+n+VD...(a--n-Fhk -1 V real

rovno nulle, předpokládáme-li 4 tak veliké, aby h —d bylo kladné
co do části realné.
Tudíž funkce Bla, b) zmizí pro a —©-b—=0, —1, —2,...
Následkem toho jest výraz

N6+DBla By,

funkcí jednoznačnou stále konečnou.
-Tato má zároveň vlastnost

Par 1)= Bo.
Ze vztahu
T
sin am

T(aD(1— a) =
plyne pak
x Pa)

sin am

— I(1— a)I'(a-—b)B(a, b)

a tu snadno ukážeme, že pravá strana jest pro a—=$—-%, kde č je
v mezích (0...1) a |+|7> m0, menší než jistá veličina nezávislá
na a. Odtud a z uvedených vlastností funkce (a) soudíme podobně
jako v odstavci předešlém, že (a) jest stálou, tak že bude

I'(a)C
BO
kde C závisí na b. Kladouce a — 1 obdržíme však
o l BB) Ony váhun6
n Tab) © 6rb)

206 Matyáš Lerch

a tedy n

tak že posléz máme vzorec Eulerův“)
I(a)I'(b)
Ta==6)i
Odvozením základních vzorců (I), (II), (III) končí náš úkol
vlastní. Poznámky, jež tu ještě přičiníme, nechť jsou považovány za

dodatek mající s předešlými úvahami málo společného, jehož obsah
však nicméně zasluhuje povšimnutí.

(1) B(a,b) =

Z integrálu

I) = | ted
0
obdržíme differencováním pod znamením integračním
(1) A = (6) sk e—*w*—1 log zde.
0

Substitucí © — az obdržíme odtud

Az Ms) loga + a' v (oné am 0 AH
0

při čemž a značí libovolnou veličinu kladnou. Násobme po obou
stranách e—“da a integrujme v mezích 0 a ©; i obdržíme

A=T(9 p e—4logada +/ e—4 a*da Jj eg log zde
0 0 0

*) Způsob odvození zde podaný v podstatě je týž jako v našem článku Dé-
monstration nouvelle etc. uveřejněném v Bulletin de la Société math. de

France, t. XV. Pouze pomocné věty jsou tu odvozeny způsobem jedno-
dušším.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 207

Dle (1) máme patrně

00

fr logada—T'(1),
0
a tedy bude

A=T9YTW+ / rteda " —ařys=i log w dr,
0

Změníme-li v posledním výrazu pořádek integrace, což zde
patrné dovoleno, obdržíme

A=T(9TU)+ Ju logede ( o+9 ada
0

0

aneb dle známého vzorce

je e-beys-1de — O i
5 b

> a—1 log x dx

A=T9DrW+r6+1 Ú 7

a dělíme-li obě strany na I'(s),

re 70 + o

Klademe-li zde

přejde poslední člen u výraz

1

ť
= $S—1 o
P log 5 jd

Částečnou integrací obdržíme odtud

208 Matyáš Lerch

=

B= |slo67—; = u (+127 a
=- feoa+[a—m log a—9— +]
0

=—i4fi=te

ČL

U)

tak že máme

I“ (s) >
=- += ro+ f1=pě

Ze vzorce sI'(s) — I(s +1) plyne však

T" (s) = ML
TS me

FObD py jE
0

' a tedy bude

T(s= 1)
aneb pro s=a—|I,

(IV) ra "0+ n dě,

kterýžto známý vzorec nejčastěji bývá odvozován pomocí vzorce (II).
Způsob zde uvedený zamlouvá se svojí jednoduchostí.

6.

Differencujemeli obě strany rovnice

Ia) T'(b)

he o pi (1 — a) dr

dle d, obdržíme

1
dB(a,b) *
a m (1 — 2)*—"log (1 — 1) dz.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 209

Rozvinemeli log (I — r) dle mocností z, obdržíme řadu

00 „
log(1 —2) =—2, 75
: =

která konverguje toliko pro + < 1, kdežto pro « — 1 diverguje. Nic-
méně bude řada

= Jean

V:

K on so d
konvergentní a bude se rovnati veličině m

Abychom to dokázali, uvažme, že platí pro © S 1 nerovnost

n
p 9)
p

takže obdržíme při kladných realných a, b:

z a +-v—1 (1 ON de < — Jooo

Řada v levo sestává ze m kladných členů a je menší než
pravá strana, jež nezávisí na n; obdržíme tudíž v levo řadu konver-
gentní, položíme-li n — m, a sice bude

VE emo 6— feraor atmo

w—1
Pro každý kladný pravý zlomek e platí pak
č 1—8
2 = l M ko dů
-Jr 1 (1— «)? og(1—a)de=) — (a V bl dro
p
00 1 1
= Jad (1 — z)?- dz
v

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 14

210 -- Matyáš Lerch

Znamenámeli tedy S prozatím řadu naši, máme

1—s
— | a1(1— w)*—*log(1 — z) dr < 5

0 "
1

Z— | ae1(1— w)*—" log (1 — v) dz
: i
pro každé sebe menší kladné e< 1. Z toho plyne ale patrně

1
S — J wi — w)*—1log (1 — «) dz.

těl s 11
-80 D B(a,b) = Dů B(a +1,b),

kde jsme položili B(a +- v,b) na místo integrálu
al
JÓ 211 — a) de.
0
Avšak

D(a+v)T(b av) - T(a)I'(b a,v
a tedy

DsB(ab) 11 (aw)

B(ab) m v (a+dw)'

Levá strana rovná se však logarithmické derivaci (dle ) zlomku

oby a tedy máme
Da+b) 76. V (s)
4 Te+ M7 Lr bo)"

kterýžto vzorec nachází se na př. v Bertrandově Traité de calcul

intégral (p. 256).
Rozvoj tento konverguje, pokud a, b jsou veličiny v realné části

kladné. Uplné kriteríum její konvergence odvodíme v odst. 9.*)

*) Prozatím postačí nám věděti, že vzorec (V) je správným, pokud absolutní
hodnota veličiny a je menší než realná čásť součtu a-+bd.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. ZA

Pro a —1 obdržíme z (V) vzorec

00

l
jb Fani Ěn)
SDS: Pa v ( al ")
p v
Kdybychom podobným způsobem vyšetřovali vzorec

1 00

B(a,b) — Je ( a 1 00

0 v—0

obdrželi bychom rovněž zajímavý výsledek.

[€9)
a—+-6—1 (a,v)
kde real.b > 1, real.a >> 0.

T.

Z rozvoje součinového (II) plyne takměř bezprostředně vzorec

2Vz
or (z ++)= E T(2x),
zvláštní to případ obecnějšího vztahu Gaussova. K vzorci tomu
dospějeme však také cestou počtu ná a to následujícím
způsobem :
Klademe-li ve vzorci
T(a)T(6)

em z P Ab

a = b, obdržíme

— D(a)" — a—1
==? jf [e(1 —a)]"—* dz.

Zavedeme-li novou integrační proměnou č — 4z (1— 7), obdržíme

1
"sm ed (5
= = Var. (4 vol

14*

219 Matyáš Lerch

m rer|z)
TR) 4 rle+)

1 n A zv S25 2
odkudž máme na základě vzorce rls|= Vz výše řečený vztah.

8.

V odstavci 6. odvozený vzorec (V) poskytne pro 8-1 rozvoj

Ta 1) Ola Sa a:
r(a+1 © „0 o
či |
(a) ea Sn
o ry =P AD

Součet nekonečný v pravo rovná se patrně integrálu
6 1 1
— 79
BD dt,
čímž výsledek odstavce 5. na novo dokázán. —

Integrujeme-li vzorec (V) vůči a v mezích 0 a 1, obdržíme

1
T .(b U v
P = = fm = v)
0 w—1 i
aneb, jelikož

log I'(b —- 1) — log I(b) = log HM)

T6 = logd,
ro nada (law)
m6), so. = ab = da X v(b;v)'
0 0 1V=2

Odtud máme posléz integrací dle b

O hlavních vlastnostech intesrálů Eulerových. 213

al
ada

log FG) =O +bdos4—1— fa (5

0

+ n dB Zo |

Avšak

1

Ja f T = f adog (aE B)da =- const,

0 0

což lze pro veliká b psáti též, značíce e jistý pravý zlomek,

1
1 1 |e
be- fado+ const — —-logb 7 F s -+ oonst,
tak že máme |

(e) log 6) =C+ 3) edn

kde o(b) klesá s rostoucím b pod každou mez, tak že g(o)=0.
Abychom určili stálou C, užijme vzorce

T(e) T (5 -+ +) = ZLE ron)

odvozeného v odst. 7. Z něho máme
log T'(x) -log T 7 Ju e) — log I(2x) — 1082 x — 2z log 2.

Ze vzorce («) plyne tedy

|e + (=—3)iee—a|+|0+e los (=+5) —e— $|

= |e u. (2—7) log 2x — 2 | = log 2Vx— 2 log 2 | ©(z)

kde ©( 00) — 0. Levá strana má však hodnotu

1 1 1
C+obet+g)—3—(Pe—3) log 2

214 Matyáš Lerch

a rozvineme-li
1 1 1

obsli+z)=3+ (3)

kde (<) značí veličinu, jež mizí pro © — w, obdržíme porovnáním

obou stran = o-log 2+ | 9 + (5) |

Uzávorkovaný výraz musí však identicky == 0, poněvadž C je
nezávislé na 7 a Výraz ten mizí pro e+== me. Tudíž

6 2 log 2x
a tedy máme vzorec 2

(VD) log T'(a) = (« — 2) log a < += log 2x— la),
kde g(a) je nekonečně malé*) pro nekonečně veliké kladné hodnoty a.

Ji

Vzorec (VI) vyjádří se též přechodem od logarithmu k číslu jak
následuje:

T (a) = Vám ea" (1+ 2),

kde s, klesá s rostoucím a pod každou mez.

Vzorec ten je správný i pro komplexní a, je-li jen realná čásť
této veličiny kladnou, jak z odvození je patrno. Můžeme ho užiti
k stanovení podmínek konvergence řady (V). „Neboť obecný člen
této řady jest

takže
1 («) == I (a v) zb
"TEL n- MBEE3 NK

kde e.—0. Musí tedy realná čásť veličiny b býti kladnou, má-li řada
(V) absolutně konvergovati, kterážto podmínka také stačí.

*) Bližší ustanovení veličiny (a) nalezne čtenář v kompendiích; z prací nej-
novějších o tom jednajících uveďme dopis p. Hermitea „Démonstration
nouvelle etc.“ ve Věstníku z 1888 a pak práci p. Stieltjesa uveřejněnou
právě nyní v V. sv. Jordanova žurnálu.

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 215

Nutná i dostatečná podmínka absolutné konvergence řady

(47)

= v(v,v)

jest, aby vealná čásť rozdílu v — u byla kladnou.

10.
Integrál

Jog T'(x + u) dz

ustanoven byl ve tvaru zakončeném od Raabea.*) Tento obsažen
jest jako zvláštní případ v integrálu

D(u) = J log Te + u) cos 2mx (< + u) dz,

jejž vyčíslíme pro celistvá m. Patrně máme
u-+-1
Ď(u) — JE log I'(«) . cos 2menxdx

a tedy

= — | og T(u— 1)— log rt | cos 2mumx

čili dle vzorce (2) v odst. 1.

d
P (u) — log u. cos 2muxn.
Odtud máme částečnou integrací
2muTí
1 : on v
Ř(u) — Am sin 2mux . log u — dv |

0

*) Jednoduchý jeho důkaz podán byl v autorově článku: Démonstration élé-
mentaire d'une formule de Raabe. Giornale di Matematiche diretto dal
Professore G. Battaglini, vol. 26. (Níže je tento důkaz reprodukován.)
Zároveň byl otištěn v Jornal de Še. math. e astr, vol. IX., p. 21.

216 Matyáš Lerch

kde A jest integrační stálá, která v našem případě má hodnotu zcela
určitou, již obdržíme volíce u — 0; budeť

1
A Ř(0)= vů log I'(«) cos 2menxdx.
0

Jedná se tedy pouze o tento zvláštní integrál. Substitucí
ge 1— * obdržíme

Z M log I(1 — v) cos Zmendz.
0
Z posledních dvou vzorců máme sečtením
1
Z jh log [T(e) T(1 — 2)]. cos 2mxezda
0
aneb dle základního vzorce (1)

1
2A = f log =
. SUN 0m

Částečnou integrací vznikne odtud

1
Me L 08 OTL. SUM Z
0

cos 2menxdx = — v log sin xm.cos 2marde.
0

sin 007
Avšak
-== -= = 1 00s 2mex + 22 c0s 2VXT,
==
z čehož plyne
1
m
a tedy výsledný vzorec
u+1
(VII) : log T(e) .cos 2mxnda
ý 2MUTE
il sin v

dv

ny 5 sn 2mux „log u—

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. D7

V připadě m — 0 tento vzorec pozbývá významu, i dlužno je
vyšetřovati zvlášť. Tu bude

sm = logu
a tedy
© — A+ u(logu—1),
kde

1
A = / by T'(z) dx,
/

a podobně jako předešle

1 1
2A = [log [Te) T — v)] © = loga — [og sin zada.
0 0

Abychom určili poslední integrál

al
— Jů log sin rade,
0

uvažme, že tu patrně
T

2

NO

z1B— | logsinudu,

0

T NO NA z
a zaveďme v =% čímž máme

T
i p
pi zB— | logcos vdu,

0
takže vznikne sečtením

TE T

2 B
1bB = | (sin u. cosu) du = | (ze 2] du
0

0

i.

X
1 : T
xB— z | s sin v dv — z log 2.
0

218 Matyáš Lerch

Integrál v pravo má hodnotu «B a tedy vznikne odtud

B=— log,
takže máme posléz
1

A=5

log 2m.

Integrál Raabeův má tudíž hodnotu

u|-1
(VIS) Jog Da) de = ulog u —u + log Vdn.

Levá strana rovná se jedné z hodnot, jež obdrží funkce log T'(r)
v mezeře (u...u-—-1) a tedy je přirozeno, že pravá strana liší se od
sblíženého (asymptotického) výrazu pro log I'(u) (udaného v VÍ) pouze
členy, jež pro u = m jsou nekonečny stupně nižšího.

11.

Naznačivše takto některé z nejznámějších vlastností funkce
gamma, obrátíme se konečně k rozvoji funkce O(«) majícímu s uda-
ným výše vozvojem Hermiteovým jistou podobnosť.

Z definice

Ol — a)= n G Aik
o

plyne
= a) = ——%w-4;
avšak
o-“T'(a) = mv de, (realia 0)
takže :

Ta) = =— sj P (eV gy,

0
Integrací obdržíme pak

dx
©- 1

Ta) O1— a) = aa (eT1) ya- + Č,
o

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 219

kde C nezávisí na w. Roste-li o do —- o, blíží se levá strana a integrál
v pravo mezi 0, takže musí C = 0; bude tedy

MÁ AE [* —o (z+1) £1 dz
(1) ne = J : =
Jelikož

u

fe VAM
2-1 *'

obdržíme z (1)

o(eT-VUygy
(2) T(a) a === a) = fm | et TDI.
0
Znamenáme-li
(5) Bun) = | 8 dt,
/
bude

—

Jf e(e+D dt > = m 7 bi

0

a tedy dle (2) pro kladná realná a

00

22 d(v) e—9 Vandr
no o> gh | eD 1
v——1

0

Součet v pravo sestává z členů kladných a je menší než veličina
I(a) (1 — a) nezávislá na “; bude tedy řada vzniklá z pravé strany
volbou n — o konvergentní, takže pak

00

© ©(v) | e—7(c+Dyot—2g
Ta A —d4ZY GT je

v—1
0

Poslední součet je však větší než řada
N

N
(02) (v) —9 (x+1) TY Žda vý a M Motásd do
(v—1)! eeTD —1 =- 1
0 0

v—1

290 Matyáš Lerch

kteráž veličina liší se od Tla) A(1 — a) tak málo jak libo, je-li N do-
statečně veliké. Z toho plyne identita
VY DW. | ©0011) 012 z
IT(a)el— a) Po m a C :

0

Snadno se dokáže správnosť rozvoje

3 O0
PED da = o—lo+naa+ ya Jy,
eu(*—1) 1 =
0
a tedy
e—9(xT1)pa— ="
6) en O
0

kde

©. HW=Y (o+myeonu,
takže pak

M S
6 ) PE op a nb)

aneb nahradíme-li a veličinou 1 — a
(© Va = (1) 04m,
a=—=1 W

kterážto relace dokázána pro realná a algebraicky menší než 1.
Tento rozvoj funkce (a) má jiston podobnosť s řadou danou

p. Hermitem, o níž jsme výše jednali, a kterou lze podobným

způsobem odvoditi, o čemž pomlčíme, zabývajíce se dále řadou (7):
Pišme (7) ve tvaru

T(v— a)
rUAŽ 20 T Ř(v)Pa—v).

O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 291

Pro veliká v jest sblíženě

AMV
Mawu-Fn.

Z toho soudíme na konvergenci řady

— y—a—n
==" .

4) ny vb(v)Ba — v),

a tedy též na konvergenci řady

OOA ODE OS)

Neboť patrně platí pro u< 1 nerovnosť
Ř(v -n < Í(v).
Pro u>>1 máme
B(V+-1n)< e aj
. u“
(v) = ne
tedy
(vn) < eu. vě(v),

takže pak vždy
Ř(v — n) < const. vě(v)

a tedy jsou členové řady (6) menší než příslušní členové řady («)
násobení jistým společným činitelem.

Klademe-li pak 6- a—-», plyne z konvergence řady (6) kon-
vergence následující řady

S Tm —
— ) 4 d — m),
m=1 m o P A

t. j. řada (7) konverguje pro všecka realná a.
Buď «a veličina komplexní, « její realná část. Pak bude dle (6)

| Pa — v)| S Pae—v);

299 Matyáš Lerch: O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových.

dále jest pro veliká v sblíženě

a tedy pro dosti veliká v bude absolutní hodnota veličiny

T(v— a)
T(v)

menší než dvojnásobek veličiny

Ř(v) Va — v)

T'(v— a) ne
o 20Fa—v)

a odtud soudíme, že řada (7) konverguje pro všecka «a (realná i kom-

plexní) a sice stejnoměrně. Rovnice (7) platí tedy pro všecka a bez

rozdílu. Zároveň vidíme, že platí také pro všecka kladná u, m.
Těmito vlastnostmi liší se náš rozvoj (7) od výsledku Hermiteova.

168
Otisky v třetihorním jílu u Sádku (Satkau) u Žatce.

Podává Jan Kušta.

Předložil K. Vrba, dne 22. listopadu 1889.

Zvěčnělý prof. Krejčí píše ve své Geologii r. 1877., str. 899.,
jednaje o předčedičovém oddílu pánve Žatecko-Litoměřické, toto:

„Na protějším jižním kraji hnědouhelné pánve u Sádku jižně
od Měcholup, u Holedeč a Liběšic ve směru k Tuchořicům vycházejí
na den též měkké pískovce a obláskové vrstvy, na nichž teprva dále
k Trnovanům jílovité vrstvy třetihorní spočívají. Dle uložení svého
jsou tyto pískovce obdobou pískovců v okolí Chomutova, avšak, otisky
v mich nebyly nalezeny. U Měcholup vystupuje čedič, kterýž bezpro-
středně po bakulitových opukách se rozlévá, aniž by pískovce třeti-
horní, blízko něho se objevující, prorážel. Možno, že tento pískovec
náleží do doby předčedičové, anoť prolomení jeho čedičem nikde není
viděti.“

Ani jinde v novější literatuře neuvádějí se otisky z tohoto nale-
ziště a vůbec z této krajiny.

Podařilo se mi nalézti v těchto obláskových vrstvách u Sádku
v krajině Žatecké hojné otisky rostlinné a to ve vrstvě lupkové, jež
do nich jest vložena a na niž se v posledních letech přišlo u samé dráhy
Buštěhradské na blízku stanice Sádek-Deštnice při vybírání štěrku,
kterého se na opravu dráhy potřebuje.

Lupky zdejší jsou měkké, světle šedé a když jsou vlhké, jsou
málo nazelenalé a skládají se z tenkých, štípatelných vrstev. Tlouštka
jejich jest jen asi něco přes 3 em pod štěrkem 15 m mocným.

Dle laskavého sdělení p. inž. Bauera vyskytla se tu r. 1883
vrstvička „zlatého okru“, 3 až 4 cm silná s hojnými otisky rostlin-
nými.

Jakkoliv jsou Sádecké jíly proniknuty velmi četnými zbytky
rostlinnými, hustě vedle sebe a přes sebe položenými, nepodařilo se
mi v nich konstatovati posud větší množství druhů, pouze 10,

24 Jan Kušta: Otisky v třetihorním jílu u Sádku u Žatce.

18)

Vrstevnatost jílů Sádeckých a spůsob zachování četných otisků
činí na nás dojem, jako bychom měli před sebou třetihorní jíly
Lounské z „Černodol“, Vršovic a Března, které jsou vypálením ovšem
zcela zjinačené a jejichž floru popsal a vykreslil fytopalaeontolog
Velenovský. :

Už jsem se zmínil v malém článku o Vřešťanských jílech
třetihorních (t. Věstník 1888.), že jsou asi jíly Lounské předčedi-
čové a tedy téhož stáří jsou asi i Sádecké, k nimž soudíc dle ha-
bitu podobají se i předčedičové jíly Staro-Sedelské z pánve Falk-
novské. Otisky Sádecké náležejí rostlinám, a to listům, méně větvím
nezřetelným a bývají potaženy hnědouhelnou vrstvou, která však
často schází.

Též živočišný otisk jeden, jak mám za to, pochází z řečeného
naleziště.

A) Rostliny.

Salvinia Reusst Eitt. Hojná kořenoplodá kapraď.

Taxodium distichum miocenicum H., velmi hojné větvičky opa-.
dové karakteristického jehličí.

Poacites laevis Al. Br., stéblo trávy se zachovaným kolínkem.

Carpinus grandis Ung. Velice hojné listy habrové, sem tam
přes sebe položené. Une. Syll. II. Pug. XXI, 10. U Vřešťan n. p.
jsou vzácné.

Ouercus sp. Neurčený list dubový.

Dryandroides lignitum Ett. XXV, 14.

Acer trilobatum A1. Br. Více exemplárů.

Acer integrifolium O. W.

Bucalyptus sp.

Eugenia sp., podobná k druhu Une. Syll., pus. ult. XVIII, 9.

B) Živočišný zbytek.

Křídlo hmyzu malého, jež jsem vyklepal z lupku, který mi byl
dodán až z Prahy a pochází od úředníka dráhy Buštěhradské, na
níž stanice Sádek leží. Lupek tento jest zcela totožný s lupkem Sá-
deckým, jak dle zevnějšku tak i zbytků rostlinných a bezpochyby
pochází z tohoto naleziště. U příležitosti podám popis křídélka
tohoto.

18.

Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi
a Slaného.
Podává Jan Kušta. Předložil K. Vrba dne 22. listopadu 1889,

Loňského roku podal jsem zprávu v tomto Věstníku o sedmi
valounech, nalezených v permské sloji uhelné u Kroučové a Stud-
ňovsi, z nichž pět blíže bylo popsáno a to v článku: „O valounech
v kamenném uhlí u Kroučové a Studňovsi v permském útvaru u Sla-
ného.“ Předl. dne 7. pros. 1888. Mimo jiné poznámky podán tu
přehled všech posud známých kusů tohoto zajímavého a do uhlí
vloženého kamení, jež pochází asi ze 30 nalezišť a to anglických,
amerických, slezských a konečně českých. K citovaným nálezům
těmto budiž dodatečně ještě připojeno několik jiných, jež jsem pře-
hlédl a jež Gůrich ve Verh. der k. k. geolog. Reichsanst. 1887
již uvádí: „Einschlůsse von geróllartiger Form aus Steinkohlenflótzen
von Oberschlesien“ a pak v poznámce z r. 1886 1. c. Jest to: bělo-
kámen zvětralý s granáty, 2 kg. Bělokámen slídnatý, s granáty asi
polovinu předešlého. Tmavá břidlice, asi z Kulmu pocházející. Zvě-
tralá rula, palec dlouhá. Kusy neležely vždy rovnoběžně s vrstvami
uhelnými, nýbrž ve dvou případech kolmo na ně. Všechny čtyry po-
cházejí z prus. Slezska.

Kamenouhelným bludným balvánkům věnuje se v poslední
době nemalá pozornost, poněvadž vésti mohou k seznání i klimatických
poměrů, jež panovaly na rozhraní doby kamenouhelné a permské
Míním tu permskou dobu ledovou.

Letos podařilo se mi získati opět více valounů z českého perm-
ského uhlí a to 5 z Kroučové (4 jsem odtud popsal loni), 1 ze
Studňovsi (1 loni) a 2 z nového naleziště Karlova dolu u města Sla-
ného (o dvou z tří posledních jsem se loni pouze zmínil, bez udání
pravého naleziště). Známe tudíž z Kroučové 9 kusů, ze Studňovsi
2 a ze Slaného 2, dohromady ze Slánského permu 13. Kromě toho
popsal dr. Počta jeden valoun, jehož naleziště se nezná, ze sbírek

musejních a jenž možná též ze Slánska pochází.
Tř. mathematicko-přírodověde cká. 15

296 Jan Kušta

Valouny Kroučovské obdržel jsem laskavostí a zvláštní ochotou
pana horního inženýra K. Stegla (uhelny kn. Svarcenberga). I loňské
kusy mám co děkovati vědeckému smyslu p. inženýra. Tři poslední
obdržel jsem laskavým prostřednictvím p. R. Dvořáka ze Slaného
od šichtmistra p. Hohmana (doly hr. Clam-Martinice).

I těchto nových osm kusů, jež v následujících řádcích popisuji,
pochází z kamenného uhlí Kounovských vrstev a sice Kroučovské dle
askavého sdělení p. inž. Stegla ze spodní lavice uhelné.

Všechny jsou uschovány v českém Museu.

1. Křemenný valounek z Karlova dolu u Slaného.

Oblázek křemenný, hrbolatý, omletý, slabým uhlím potažený,
se stopami kyzu železného, podobný bramboru. Jeho délka jest 7 em,
šířka a výška 4 em. Váží 198 g. Z Karlova dolu (Caroli-Zeche)
u Slaného.

2. Křemencový valounek z téhož naleziště.

Jemný, šedý křemenec, uhlem nezbarvený, z proplástu uhel-
ného pocházející, oblý, místem vrstvičkou šedého lupku až 2 mm
silnou přikrytý. Dostal jsem ho neúplný; kus byl nálezcem hladce
ubroušen. Rozměry jsou 9 cm, 7 cm a dem.

Váží 347 g.

Ve svém loňském článku jsem se o něm pouze zmínil. (Zde
uvedeno mylně naleziště Studňoves).

3. Křemenný oblázek ze Študňovsi.

Pouhou zmínku jsem o něm loni učinil. Jest to křemen zaku-
lacený. Místem Ipí na něm slída světlá, zvláště v puklině. Kromě toho
pokryt částečně kyzem železným a hnědelem, uhlím málo, neboť byl
omyt a mimo to je ubroušen. Rozměry jsou 9 cm, 8 cm, 6 cm.

Váha číní 698 g.

4, Valoun z Kroůčové.

Zakulacený, trochu ledvinovité podoby, jednu stranu má rovnou.
Celý povrch jest omlet a místem slabou vrstvou uhelnou, místem ka-
linovou přikryt. Tento obal jest úplně ohlazen. Též kyz železný jest
a povrchu přirostlý zachován.

Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného. 227

Rozměry 13 em, 10 em, 10 cm.
Váha činí 187 kg.
Hmota balvánku, pokud dle uraženého úlomku souditi lze, jest
'jakýs křemičitý, jemný, hustý pískovec barvy šedé do zelena, po-
někud, kaolinem proniknutý.
Bude zapotřebí tuto horninu zevrubněji prozkoumati.

5. Křemencový valoun z Kroučové.

Křemenec tmavošedý s okulacenými hrboly, s povlakem uhel-
ným a kaolinovým, jenž jest ohlazen a vyleštěn jak vidíme u lupku
a uhlí na přesmykách. Též čátečně kyz železný jest přirostlý.

Rozměry 13 cm, 10 cm, 9 cm.

Váží 1604 kg.

6. Valoun z krystalinické horniny z Kroučové.

Tento jest tvaru bochníčkového. Povrh jest pokryt silnou vrstvou
uhelnou až 1 em silnou, místem hnědelem aneb kýzem a pod ní oka-
zuje se kaolin.

Rozměry 13 cm, 10 cm, 8 cm.

Váha jest 131 kg.

Povrch obalu není ohlazen.

Kousek, jejž jsem urazil, náleží kůře proměněné, která se
skládá ze zrnek křemenných a z malých hranatých kousků kaolinu
a částic jílu.

Valounu náleží nějaké proměněné hornině krystalinické, snad
žule a bude ho třeba ještě prohlédnouti pod mikroskopem.

7. Žulový valoun z téhož naleziště.

Má tvar zmáčknutého ellipsoidu.

Rozměry jeho jsou 28 em, 15 cm a 8 cm.

Váží 448 kg.

Hmota tohoto valounu skládá se ze zrnek křemenných a z hoj-
ného kaolinu. Pozorujeme-li křemen lupou, shledáme tu a tam lesklé
plochy krystalů křemených. Valoun tento, jehož hmota ke kamenno-
uhelnému pískovci se podobá, jest tudíž žula, v níž živec v kaolin
zvětral.

15%

228 Jan Kušta

Též ony dva valouny z Kroučové, jež jsem loni jako kameno--
uhelný pískovec popsal (jeden 059 kg a druhý 7718 kg), kterých:
už při ruce nemám, nejsou z ničeho jiného než ze žuly.

Tím opravují své dřívější udámá.

Uhelný povlak slabý není ohlazen. Místem i kyz železný, jakaj
obyčejně u všech kusů, jest na valounu přirostlý.

V kyselině solné hornina tato nešuměla.

8. Rulový (?) kus z téhož naleziště.

Tvar více čtyrhranná pyramida, neomletý, dlouhý as 30 cm,
ostatní dimense jsou 16 a 14 cm.

Váha jest značná: 9:08 kg, původně byla jistě 10 kg.

Hmota činí dojem pískovce velmi kaolinového, s hojnou drobnou
slídou světlou. Hustě vrstevnatá a drobivá.

Není to asi nic jiného, než zvětralá rula, která již pro svou
vrstevnatou povahu oblázkového tvaru ani nenabyla. Avšak bude třeba
horninu ještě zkoumati.

Že ležel tento kámen v uhelné fleci, dokazují částice uhelné na
povrchu kamene přirostlé a ohlazené.

V kyselině neušumí.

O původu naplavených valounů v kamenném uhlí jest více ná-
hledů a z těch zdá se býti nejpřiměřenějším ten, že se dostaly na
své druhotní místo plovoucím ledem. (Srovn. můj článek ve Věstníku
k. čes. společn. nauk 1888 str. 575—584).

Sturova theorie, že jsou to konkrece na místě utvořené, me-
tamorfické udržeti se nedá. V Lubné nalezl jsem sice zajímavý úkaz:
do uhelného lupku vložené sferosiderity, v nichž jest hojný vykrysta-
lisovaný křemen (záhněda) — nikoliv v puklinách nýbrž ve hmotě
samé — a které by se zdály podporovati náhled Sturův. Avšak úkaz
tento souvisí s vyvřením porfýrových tufů v Lubné. Nalezáme totiž
v Lubné nejen sferosiderity ale i celé větší čočky a vrstvy těchto
tufů s vykrystalisovaným křemenem, any doprovázejí sloj uhelnou.

Že by původ balvánků s přesmyky souvisel, nemám za to. Dle
laskavého sdělení p. inž. Stegla nalezají se sice tyto valounky na
blízku přesmyků, avšak vloženy jsou „téměř všechny“ v uhlí samém.
Mají sice některé z valounů uhelnou a kaolinovou kůru ohlazenou
1 vyleštěnou jak vídáme na uhlí a lupku u přesmyků se nacháze-
jícího, avšak valouny v uhlí samém se vyskytují a uhlí na nich pevně
Ipí. Mimo to mají mnohé povrch uhelný drsný, neohlazený.

Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného. 229

Dále známa jest hojnost přesmyků, jimiž zlámány jsou naše
sloje uhelné vůbec a Kounovské zvlášť, tak že nevelké partie uhelné
jsou v původní poloze. Vždyť jest uhlí zejmena Lubenské i na četných
puklinách, kde nebylo velkých přesmyků i s kaelinovou vrstvičkou
ohlazeno a kmeny sigillarií v původním uhelném lupku tamním kolmo
stojicí i sferosiderity jsou na povrchu vyleštěny. V podobném stavu
vyskytovaly se i kolmé kmeny kalamitové v šedém lupku spodního
pásma Radnického na „Moravii.“ —

Bludné balvany kamenouhelné obmezeny jsou v Čechách asi
jen na útvur permský. Vyptával jsem se na ně starých horníků
v obzoréch nižších: u Rakovníka, Lubné, Radnice, Kladna a j. a ne-
naskytly se tu prý nikde.

Resumé.

Gerólle in dem Steinkohlenflótze von Kroučová nnd Studňoves im
der Fermformation bei Schlan und zwar fůnf Stůcke habe ich in den
Sitzungs-Berichten der kón. b. Gesellsch. d. Wiss. 1888 náher be-
sprochen. Weitere Funde verdanke ich der Freundlichkeit und dem
wissenschaftlichen Sinne des H. Berg-Ing. K. Stegl in Kroučová
(5 Exemplare) und des H. Schichtmeister Hohman in Schlan (3
Stůcke, von denen 2 aus dem neuen Fundorte: Caroli-Zeche bei
Schlan stammen). Es sind dies folgende neue Geschiebe:

1. Auarzgerólle aus der Caroli-Zeche bei Schlan. Gewicht 198 g.

2. Auarzitgerólle von daselbst, aus einem grauen Kohlen-
Zwischenmittel. 349 g.

3. Auarzgerólle von Studňoves, 698 g.

4. Gerólle von einem krystallinischen Sandstein, von Kroučová.
187 kg.

5. Auarzitgerólle von Kroučová. Gewicht 1:64 kg.

6. Granit (?) — Gerólle von daselbst. 1:31 kg.

7. Granitgerólle von daselbst. Gewicht 4:48 kg.

8. Gneiss (?) — Geschiebe, auch von Kroučová. Gewicht 9:08 kg.

Ale 13 Gerólle stammen aus dem Kounower Steinkohlenflótze
der Permformation.

Berichtigung. Die zwei von mir in den Sitzungsberichten der
k. bohm. Ges. der Wiss. 1888 als Carbonsandstein bezeichneten Ge-
rólle gehóren eigentlich dem Granit an, dessen Feldspath gánzlich
caolinisiert ist.

19
Jupiter's Bedeckung durch den Mond 1889 August 7,

beobachtet von A. Šafařík, vorgeleot den 22. November 1889.

Fůr die Beobachtung des Eintrittes benůtzte ich einen Schró-.
der'schen Achromaten von 115 mm Offnune und Vererósserung 62,
fůr jene des Austrittes einen Reflector mit Silberspiegel mit 175 mm.
Offnung und Vergr. 96. Mein Beobachtungsort liegt A 0: 57" 48s
B 509 4"; die beobachteten Momente sind

Eintritt: Jupiter I. 9: 17= 41s T. M.
2 10007
Satellit II. 9.23. 2
PV 699.340
Austritt: Jupiter I. (10.20.22)
sto 00104220
Satellit II. 10.26.52
„O 110,.940,330

Wáhrend des Eintrittes waren die Bilder vorzůglich, das Licht
des Planeten wenig gedámpft, die Momente sehr sicher aufzufassen,
der dunkle Mondrand auf Jupiter vollig scharf, und zwei oder drei
niedrige Mondberge deutlich. Auf Jupiters Scheibe war. keine dem
Mondrande zuzuschreibende Unsgleichheit des Lichtes erkennbar. Das
Verschwinden von Satellit IT dauerte wohl 1'/, Sekunde.

Von 9* 40% bis 10" zogen bestándig dicke Wolken; wáhrend
des Austrittes war die Luft stark erhellt und das Bild unscharf. Ich
erkannte Jupiter erst, als etwa "/,, ausgetreten war, sehr důster und
verwaschen; halb ausgetreten wurde er schárfer und weniger bleich,
doch blieb die Helligkeit bedeutend geringer als die des Mondes,
und die Farbe auffallend schmutzig grůnlich. Lángs des Mondrandes
zog ůúber die Planetenscheibe ein dunkler Schattenstreif, etwa so
breit wie eine der beiden Aeguatorealbanden auf Jupiter (3"), scharf
und dunkel am Mondrande selbst, lichter abschattirt nach der ande-
ren Seite,

A. Šafařík: Jupiter's Bedeckung durch den Mond 1889. 231

Der Austritt von Satellit II ist ziemlich sicher, dagegen war IV
schwierig, und der Austritt kann stark verspátet sein; auch die Mo-
mente 5 und 6 sind wegen áusserer Stórungen weniger sicher.

* Der Schattenstreif auf dem Planeten hart am hellen Mondrande
ist schon mehrfach beobachtet: so auf Jupiter von Schróter 1795
Bept. 23 (Selenotopogr. Fragm. II. $. 823), auf Saturn von Comstock
und Wallis 1825 Oct. 30 (Mem. R. Astr. Soc. II. 457 mit Abb.)
Auf Hrn. Tetens' Zeichnung A. N. 2928 finde ich den Schattenstreif
zu breit, und auf der Aussenseite nicht genug abschattirt. Der
Hauptsache nach wird er Contrasterscheinune sein; Diffraction mag
mitwirken, da er oft unter scheinbar gleichen Umstánden nicht gese-
hen wurde; das secundáre Spectrum hat schwerlich damit zu schaffen,
da Reflectoren ihn ebenso gut zeigen wie Achromaten. Unter Annahme
des Bondď'schen Helligkeitsverháltnisses von Mond und Jupiter (6430)
wird das Verháltniss der Fláchenhelligkeiten ©:4.—266:1; und
wenn man die Randzone des Mondes im Mittel doppelt so hell annimmt
als die centralen Theile, so wird ihre Fláchenhelligkeit etwa fiinfmal
grósser als jene des Jupiter, ein Verháltniss, welchem der Anblick
durchaus nicht widerspricht.

Verschiedene Beobachter (Šchróter I. c.) sahen wáhrend des
Eimtrittes an dem dunklen Mondrand einen helleren Saum auf der
Jupiterscheibe. Derselbe ist wohl auch nur Contrasterscheinung, und
von derselben Natur wie die bei Sonnenfinsternissen lángs des Mond-
randes auf der Sonnenscheibe oft gesehene hellere Einfassung, úber
welche Hr. Airy in den Monthly Notices (24, 13 « 188) eine grůnd-
liche Untersuchung angestellt hat. Ich selbst habe die Erscheinung
bei der partialen Sonnenfinsterniss 1874 Oct. 10 sehr deutlich gese-
hen. Kůinstlich kann man sie mit ausgezeichnetem Erfolge nach-
ahmen, wenn man eine Cartonscheibe von 2 bis 3 Cm. Durchmesser
auf ein Fenster aufklebt. und aus 4 bis 5 Meter Entfernung durch
ein Sextanten-Fernrohr gegen den hellen Himmel nach der Scheibe
steht. Je schárfer die Focaleinstellung, desto deutlicher tritt die Er-
scheinung auf.

Dass die oft beobachtete grůnliche Fárbung Jupiters hart am
hellen Mondrande nur Contrasterscheinune ist, kann man einfach de-
monstriren, wenn man von der Studirlampe den Schirm abnimmt, den
hell scheinenden Mond fixirt, und mit gestrecktem Arme die Flamme
langsam dem Monde náhert: Schon in Entfernune von mehreren Gra-
den wird der Mond grůnlich, bart neben der Flamme schón intensiv
spangrůn.

20. |
Úber Mira Ceti im Jahre 1780.

Vorgelegt von A. Šafařík den 22. November 1889.

-m meinem Besitze befindet sich ein astronomisches Tagebuch
von J. H. Schróter aus den Jahren 1779, 1780, 1781. Die halb-
vermoderte Handschrift enthált neun Beobachtungen von Mira Ceti,
darunter fůnf aus dem J. 1780. Argelander (Beob. und Rechn.
úber V. St. p. 13) kennt aus diesem Jahre nur drei von Wargen-
tin, sámmtlich im Januar; Hr. Schonfeld hat (VJS. 5, 107) aus
Berliner Handschriften zwei weitere von Bode publicirt, welche die
Sehróter'schen glicklich ergánzen. Ich habe die Gróssenschátzungen
beider auf Stufenzahlen der Argelander'schen Scala reducirt, und
die Helligkeit von y Arietis (nach zweimaliger Vergleichung mit
« Piscium und © Ceti) zu 23 angenommen.

171912297% 30 MTA 35 08.000. 60 . . Schrěter 319
1780. 9.4 Sucher 6", gut zu sehn, >> 71 Ceti.. . . . Bode Z
—22 bl. A. kaum 4", etwas < y Arietis. . . .8. 209
10.2 bl. A. ungefáhr = y Arietis, < yd Ceti. .8. 219
20 nut noch cbWase>1051 00-0000 B. 39
11.23 bl.. A, reine Luft, deutlich 5r.....--. 8. 139
EVP 24" A PGS PA CH SBE SO VRR S. 79
12.25 bl. A. s. reine Luft, schwache Spur . . .8. 09
1781. 2.7 bl. A. nur zwischendurch erkennbar, hěchstens 6= S. 09

—22 bl. A. reine L. nt. mehr m. Sicherheit gefunden S. LM
—23 heiter nt. mehr m. Sicherheit gefunden . .S. <U,

Argelander nennt Wargentin's Beobachtungen von Mira
Ceti roh; die obigen sind offenbar nicht genauer. Auch wenn statt
11.24 zu lesen sein sollte 12.24 wird die Úbereinstimmung nicht
besser. Bode's zweite Angabe ist mit den Schroter'schen nicht
vereinbar; wenn man sie weglásst und die úbrigen graphisch con-

A. Šafařík: Úber Mira Ceti im Jahre 1780. 233

struirt, so erhált man eine annehmbare Lichtcurve, aus welcher
folst:
Ep. 132 © Max — 1780 Oct. 5 Helligkeit 229 — 38

Argelanders Formel (1. c. p. 19) verlangt October 18; In-
terpolation zwischen die beobachteten (d. h. von Argelander aus
W. Herschels und Goodricke's Beobachtungen abgeleiteten)
Maxima von 1779 und 1782 ereibt October 9, was besser stimmt,
als von so spárlichen und ungenůgenden Beobachtungen zu erwar-
ten war.

21.

Phytodynamische Untersuchungen.
Vorgelegt von Prof. Dr. Ant. Hansgirg den 22. November 1889.

I. Einleitung und Historisches.

Die ephemeren und periodischen Bewegungen wachsender und
ausgewachsener Blattorgane haben áhnlich wie die Reizbewegungen
dieser Organe seit jeher die Aufmerksamkeit der Botaniker auf sich
gezogen und sind von zahlreichen álteren und neueren Forschern
náher untersucht worden.

Schon in einigen Schriften aus dem klassischen Alterthum
(Plinius u. a.) und aus dem Mittelalter (Albertus Magnus
u. a.) geschieht der Schlafbewegungen der Blátter Erwáhnung, aber
erst seit Linné wurden die als Pfanzenschlaf bezeichneten soge-
nannten nyctitropischen Beweguncgen sowie die Reizbewegungen ver-
schiedener Blattorgane náher untersucht und ihre gróssere Verbreitung
im Pflanzenreiche ist erst in neuerer Zeit constantirt worden.

Die áltere Literatur úber die sog. Schlaf- und Reizbewegungen
der Pílanzenblátter und Blithen ist in De Candolle's „Pflanzen-
Physiologie“ ůúbersetzt von Róper, Bd. II. 1835 und in Meyers
„Neues System der Pflanzenphysiologie“, Bd. III. 1839 angefihrt.

Eine historische Úbersicht der neueren Literatur úber die nycti-
tropischen Bewegungen bis 1857 ist in Raczinsky's Abhandlung
„Úber die Bewegungen der hóheren Planzen“ 1858 vorzufinden, aus
welcher ein Auszug unter dem Titel „Notice sur guelgues mouve-
menís operés par les plantes sous linfluence de la lumiěre“ in
Annals d. se. nat. 4. Ser. IX. erschienen ist.

Die bis 1872 publicirten Abhandlungen úber die nyctitropischen
Bewegungen sind in Batalin's Aufsatz „Úber die Ursachen der
periodischen Bewegungen der Blumen, 1873“ citirt.

Ein Verzeichniss der lteren und neueren Publicationen úber
die sog. Schlafbewegungen der Blátter und Bliůthen sowie ber die
Reizbewegungen verschiedener Blattorgane ist in Pfeffer's Werken

č PP £

Pbytodynamische Untersuchungen. 235

„Physiologische Untersuchungen 1873“ und „Die periodischen Be-
wegungen der Blattorgane, 1875“ sowie in seiner „Pflanzenphysiologie“
Bd. II. 1851 enthalten.

Auch in Darwin's bekannter Arbeit „Das Bewegungsvermógen
der Pflanzen“ 1881, von J. V. Carus ůúbersetzt“) ist die áltere und
neuere Literatur ber einige interessanteste Kapitel der Phytody-
namik genigend berůcksichtigt worden.

Was die neueste Literatur ber die nyctitropischen und diesen
áhnlichen Nutationsbewegungen sowie ber die Reizbeweguncen ver-
schiedener Blattorgane betrifft, so bemerke ich hier blos, dass die
wichtigsten diesbezůslichen Arbeiten im Nachfolgenden, insb. im
speciellen Theile dieser Abhandlung angefůhrt werden und erlaube
mir noch an dieser Stelle die in den vorher genannten Schriften an-
gefiihrten Literaturverzeichnisse durch folgende, mir bekannte, Ab-
handlungen zu ergánzen: Meehan, On the diurnal opening of
flowers, 1876; Clos, Ouverture et ocelusion des fleurs, 1877;
Bert, Sur la cause intime des mouvements periodigues des fleurs
et des feuilles et de Vheliotropisme, 1878; Hackel, Offnen der
Blůthenspelzen bei den Grásern, 1818.

Hinsichtlich meiner Untersuchungen úber die im Nachstehenden
besprochenen Nutations- und Reizbewegungen verschiedener Blatt-
organe olaube ich hier erwáhnen zu sollen, dass mit Ausnahme
einiger Beobachtungen, welche ich iiber den Einfluss von Licht und
Wárme auf das Óffnen und Schliessen der Blůthen sowie úber die nycti-
tropischen und Reizbewegungen einiger Laubblátter vor lángerer Zeit *)
durchgefůhrt habe, alle in der vorliecenden Arbeit mitgetheilten
Untersuchungen von mir im J. 1889 angestellt wurden.

Die im Nachfolgenden genannten und in den Verzeichnissen am
Ende einzelner Kapitel aufgezáhlen zahlreichen Pflanzenarten, an deren
Blůthen, Laubbláttern, Staubgefássen, Narben ete. ich die von mir
studirten Nutations- und Reizbewecungen beobachtete, habe ich unter
dem von mir angefiihrten lateinischen Speciesnamen in den botanischen
Gárten und in Warmháusern in Prag und Leipzig vorcefunden. Ausser
diesen mir freundlichst zur Benitzung gestellten Planzenarten habe
ich mir einige wenige Pflanzenspecies aus der freien Natur, eine
gróssere Anzahl von Arten auch aus den botanischen Gárten in
Dresden, Halle und Triest verschafit.

1) The power of movement in plants, London 1880.
2) Vergl. mein Werk „Ze života rostlin“ (Aus dem Reiche der Pílanzen),
1885.

236 Ant. Hansgire

An dieser Stelle fůhle ich mich auch verpflichtet Herrn Hofrath
Prof. Dr. W. Pfeffer in Leipzig fůr seine mir ertheilten werth-
vollen Rathschláge sowie fůr die rege Theilnahme, welche er an meiner
Arbeit zeiote, meinen besten Dank auszusprechen.

II. Allgemeines.

Bevor ich zur Darstellung der von mir durchgefiihrten speciellen
Beobachtungen úber die an den Laub- und Blůthenbláttern am meisten
verbreiteten Nutationsbewecungen ůúbergehen werde, scheint es mir
geboten, hier eine Úbersicht der uns 'an diesen Bláttern entgegen-
tretenden, im Nachfolgenden náher besprochenen Nutationen voraus-
zuschicken.

Nach Linné, welcher bereits die nyctitropischen, lediglich zum
Schutze vor schádlicher Wármestrahlung des Nachts erfolgenden, Be-
wegungen der Laubblátter an einer grósseren Anzahl von Pflanzen-
arten beobachtete und bereits mehrere Gruppen von schlafenden
Bláttern unterschied und der auch die Blůthen nach der Beeinflussung
ihrer Bewegungen durch áussere Agentien ete. in meteorische, tro-
pische und aeguinoctiale eingetheilt hat,*) haben erst De Candolle*)
und Royer*) auf den Unterschied zwischen ephemeren oder perio-
disch sich offnenden und schliessenden Blůthen aufmerksam gemacht.

Von den ephemeren Blůthen, welche nach einmaligem Aufblůthen
sich schliessen und verwelken, sowie von den periodischen Blůthen,
welche sich wiederholt und zwar táglich einmal offnen und schliessen
hat Royer weiter noch solche Blůthen abgetheilt, die sich blos un-
vollstándig óffnen und schliessen oder die einmal geoffnet sich nicht
mehr schliessen.

Da der Verf., wie aus dem Nachstehenden noch ersichtlich
wird, diejenigen Nutationsbewegungen der Blůthenhůlle, welche haupt-
sáchlich zum Šchutze der Geschlechtsorcane dienen und zumeist auch
die Fremdbestáubung der Blůthen ermoglichen, von den nyctitropischen
Bewegungen, mit welchen man sie bisher vereinigte, getrennt hat und
sie als gamotropische Bewegungen bezeichnet, so wird er im Nach-
folgenden diejenigen Blůthen, welche Royer „halb- und nicht-
schlafende“ nennt, unter dem Namen hemi- und agamotropische Blůthen
anfůhren.

!) Vergl. Linné, Philosophia botanica, 1751.
*) Mémoir. d. savans étrang. ete. 1806, Bd. I.
5) Anmnals d. sc. nat. V. Ser. Bd. IX. 1868.

Phytodynamische Untersuchungen. 237

Wie bereits Royer hervorgehoben hat und spáter auch von
Pfeffer“) und vom Verf. constatirt wurde, existirt eine scharfe
Grenze weder zwischen den ephemeren und den periodischen noch
auch zwischen diesen und den hemi- und agamotropischen Blithen.
Unter gewissen Umstánden čffnen und schliessen sich námlich die
ephemeren Bliůthen noch einmal und umgekehrt kónnen die perio-
dischen Blůthen, den eintágigen áhnlich, sich verhalten; ebenso gibt
es Fálle, wo die in der Regel sich vollstándig offnenden und schlies-
senden Blůthen sich nur unvollstándig, den hemigamotropischen
hnlich, čffnen und schliessen. Die Offnungsbewecung der gamo-
tropischen Blůthen kann unter gewissen Bedingungen, wie aus Nach-
folgendem ersichtlich wird, auch gánzlich unterbleiben ; solehe Bliůthen ©
fůhren also, denn agamotropischen Blůthen áhnlich, keine Nutations-
bewegungen aus.

Weiter ist hier noch zu bemerken, dass die von Royer u. A.
zu den ephemeren gezáhlten Blůthen, was die zum einmaligen Óffnen
und Schliessen der Bliůthe nothige Zeit anbelangt, sich in zwei Gruppen
eintheilen lassen: 1. in solche, die im Laufe von 24 Stunden sich
offnen und schliessen und 2. in solche, welche nicht eleich am ersten
Tage, an welchem sie sich geoffnet haben, sondern erst spáter sich
schliessen. Die ersteren eintágigen Dlůthen sollen die euephemeren,
die letzteren pseudoephemere Blůthen genannt werden.

Unter den ephemeren Blůthen gibt es ferner auch Blůthen,
welche bei ungenůgender Beleuchtung oder bei einer Temperatur,
die lángere Zeit unter dem Minimum verharrt, an der Luft oder
unter Wasser sich nicht wie gewóhnlich offnen, sondern wie die sog.
maskirten, durch -eine geschlossene Blume ausgezeichneten, Bliůthen
geschlossen bleiben und, den kleistogamen Blůthen áhnlich, sich in
der Regel selbst bestáuben ?) und reife, fruchtbare Samen erzeugen.
Solche Blůthen, welche von den kleistogamen, auf Selbstbefruchtung
angewiesenen und meist nur knospenartigen Blithen sich durch ihre
normale Ausbildung unterscheiden, will ich hier als pseudokleistogáme
Blůthen bezeichnen.

!) Vergl. Pfeffer, Panzenphysiologie, II. Bd. p. 184, 194.

2) Ob die im Nachfolgenden als pseudokleistogame bezeichneten Blůthen den
geschlossenen (maskirten) Blůthen von Antirrhinum máius u. a. áhnlich
(vergl. Wiesner, Biologie der Pflanzen, 1889, p. 64), den die Fremdbe-
stáubung vermittelnden Insecten zugánglich sind und von den die Kreuz-
befruchtung der Blůthen der betreffenden Planzenart vermittelnden Insecten-
arten vielleicht doch ausnahmsweise besucht werden, bleibt noch eine
offene Frage.

238 Ant. Hansgirg

Zu den unechten kleistogamen Blithen, welche fertil (nicht
selbststeril) sind und von den normal sich offnenden Bliůthen, die
meist durch Kreuzune befruchtet werden, sich weder durch Grósse,
noch durch Form oder Lage ete. unterscheiden, gehoren: 1. Bliůthen,
welche in Folge von Lichtmangel, resp. bei ungenigender Beleuchtung
in der freien Natur oder wenn sie im Zimmer kultivirt werden, schon
an difusem oder in farbigem Lichte sich nicht offnen (sog. photo-
kleistogame Blithen).

2. Bliithen, die unter Wasser geschlossen bleiben. Zu solchen
hydrokleistogamen Blůthen gehěren meiner Ansicht nach nicht blos
Blůthen von Sumpf- und Wasserpflanzen, deren Blůthen, wenn sie
bei hohem Wasserstande ete. die Wasseroberfláche nicht erreichen,
geschlossen bleiben, sondern auch Blůthen von anderen Pflanzen,
welche in Wasser untergetaucht den kleistogamen Blůthen áhnlich
sich verhalten, resp. sich nicht wie cgewóhnlich an der Luft offnen
und in geschlossenem Zustande mit ihrem eigenen Pollen fruchtbar
sind.

9. Blithen, welche bei ungenůgender Temperatur der die Blůthen
umgebenden Luft geschlossen bleiben (sog. čhermoklezstogame Blůthen).“)

Unter den im Nachfolgenden zu den pseudoephemeren . zuge-
reihten Bliithen gibt es auch solche, deren Blůthenhůlle neben der
zum Šchutze der Reproductionsorgane vor und wáhrend der Be-
fruchtung dienenden gamotropischen Bewegung, noch eine andere,
erst nach der Befruchtune der Blůthe, wenn die Frucht sich ent-
wickelt oder erst spáter, zur Zeit der Samen-, resp. Fruchtreife, er-
folgende besondere Bewegung ausfihrt.

Solche zum Schutze der reifenden Frucht erfoleenden oder die
Aussaat der reifen Samen erleichternden Nutationsbewegungen der
Kelch-, Deck- und Hůllblátter auch der Blůthenstiele, welche eine
wesentlich andere biologische Bedeutung haben, als die nycti- und
gamotropischen Bewegungen, ausserdem von diesen auch dadurch
sich unterscheiden, dass sie nicht in so hohem Grade wie jene vom

:) Nach Askenasy (Úber Aufblůhen der Gráser, 1879, p. 272) čffnen sich.
die Blůthen einiger Gráser, wenn die Temperatur lángere Zeit unter dem
Minimum verharrt, nicht und die Befruchtung erfolot in den geschlossenen
(thermokleistogamen) Blůthen. Weitere Angaben hierůber sind in Godron's
Abhandlung in Mém. de la Soc. nat. d. se. de Cherboure, XVII und in
Settegast, Die Methode zur Zůchtung neuer Getreidevarietáten, 1885
angefůhrt.

Phytodynamische Untersuchungen. 239

táglichen Beleuchtungswechsel abhángie sind, habe ich karpotropische
Bewegungen benannt.

Neben den spontanen (autonomen), ohne áussere Ursache er-
| folgenden, epi- und hyponastischen Bewegungen, gibt es an den
Blůthenbláttern auch diesen áhnliche Krůmmungen, welche durch
Licht-, Wárme- oder Turgescenzánderungen hervorgerufen werden
und die mit dem Namen photo-, thermo- und čurgonastisché Krům-
mungen belegt werden kónnen.

Schliesslich sei hier noch bemerkt, dass an den Blůthenbláttern
auch helio- und. geotropische Nutationsbewegungen sowie durch
Hygroskopicitát erzielte Bewegungen nachgewiesen wurden. “)

III. Habituelles.

Die nycti-, gamo- und karpotropischen Bewegungen der Laub-
oder Blůthenblátter erfolgen an zahlreichen, unter einander nahe ver-
wandten Pflanzenarten eleichartig oder fast gleichartig ; seltener fůhren
die Blůthenblátter wie auch die Laub- und Staubblátter solcher nahe
verwandten Pflanzenspecies, wie man aus dem Nachfolgenden oder
aus den ber die nyctitropischen Nutationsbewegungen der DBlátter
abhandelnden Arbeiten ersehen kann, uneleiche Nutationen aus.

Was das Óffnen und Schliessen der gamotropischen Blůthen
betrifft, so unterscheiden sich nicht selten nahe verwandte Gattungen
und Arten durch ungleichzeitige, zu verschiedener Zeit wáhrend des
„Tages (an -den Tagblumen) oder des Nachts (bei Nachtblumen) er-
folgende Offnungs- oder Schliessungsbewegung. © Auch gibt es neben
Pílanzengattungen mit agamotropischen Blůthen in einer und derselben
Familie, z. B. bei Ranunculaceen, Malvaceen, Compositen, Solanaceen,
Scrophularineen, Liliaceen, Iridaceen u. á. auch Gattungen mit gamo-
tropischen Blůthen.

Die Bliůthen einiger Pflanzenarten offnen und schliessen sich
bei verschiedenem Wetter uneleich,?) und ihre Blůthenhůlle fůhrt
die gamotropische Bewegung je nach der mehr oder weniger intensiven
Beleuchtung ete. mit ungleicher Bewegunesamplitude aus.

!) Vergl. Wiesner, Das Bewegungsvermogen der Pflanzen, 1881, p. 42 f.
Die heliotropischen Erscheinuncen, II. Theil, p. 62, W. Pfeffer, Pflanzen-
physiologie, II. Band, p. 283 u. A.

2) Beispiele sind in Kerner's „Die Schutzmittel des Pollens“, p. 24, 26 vor-
zufinden.

240 Ant, Hansgirg

Die gamotropischen Bewegungen erfolgen jedoch auch bei nahe
verwandten Arten ofters auf ungleiche Art. So krůmmen sich z. B.
die zungenfórmigen Randblůthen der Blůthenkopfchen von Bellis,
Gazania u. a. Abends aufwárts, wáhrend sich bei Chrysanthemum,
Cosmos und áhnlichen Korbblůthlern die Randblůthen Abends ab-
wárts krimmen.“) Bei den letzteren Compositen kann also eine
Fremdbestáubung auch des Nachts durch Nachtinsecten etc. vermittelt
werden*), wáhrend bei den in der Nacht geschlossenen Blůthenkopfchen
der oben genannten Korbblůthlern die Blůthen blos am Tage dem
Insectenbesuche leichter zugánelich sind.

Was die Entwickelung und die Dauer der einzelnen Blůthen-
theile, insb. des Kelches, der Krone und des Androeceums anlangt, so
ist sie bei verschiedenen, oft nahe verwandten Pflanzenarten nicht
seiten ungleich.

Bei den meisten Blithen werden die Kronenblátter und die
ktauborgane abceworfen oder sie vertrocknen, sobald sie ihre Function
erfůllt haben, wáhrend der nicht selten persistirende Kelch zum
Scbutze der Frucht dient oder an der Fruchtbildung Antheil nimmt.

Es gibt auch, wie aus den im Nachfolgenden angefihrten Ver-
zeichnissen der ephemeren, periodischen und agamotropischen Bliůthen
ersichtlich wird, ofters in einer und derselben Gattung (z. B. Ranun-
eulus, Solanum u. á.) einzelne Arten, deren Blůthen sich wiederholt
offnen und schliessen, wáhrend bei anderen Arten derselben Gattung
die Blithen, einmal geoffnet, sich nicht mehr sehliessen. Oder es
kommen in einer und derselben Gattung Arten vor, deren Blůthen

blos einmal sich offnen und schliessen, wáhrend die Blithen anderer ©

Arten, nachdem sie sich einmal sečffnet haben, bis zum volligen Ver-
bliihen offen bleiben.

Bliůthen, welche sich blos einmal und welche sich periodisch
offnen und schliessen, kommen in derselben Panzengsattune ziemlich
selten vor, hingegen begegnet man sie nach Pfeffer“) in der-
selben Pflanzenfamilie recht háufie.

") Aehnliche Differenzen existiren auch bei den Laubbláttern, welche an
einigen Pflanzen Abends sich erheben (z. B. Chenopodium u. á.), an anderen
sich aber senken (so z. B. bei Impatiens).

*) Dass mehrere Abends oder in der Nacht offene, resp. sich čffnende

Blůthen speciell fůr Nachtschwármer adaptirt sind, ist in Kerner, Schutz- ©

|
|

mittel des Pollens, p. 25 nachzulesen.

5) Vergl. Physiolog. Untersuchungen, p. 210, wo auch Beispiele angefůhrt
werden.

Phytodynamische Untersuchungen. 241

Dass das Óffnen und Schliessen der Blůthen und Blůthenkópf-
chen verschiedener Pflanzenarten in der freien Natur zu bestimmten
Zeiten des Tages oder der Nacht erfolgt*) und dass die Blůthezeit
der sog. tropischen Blůthen mit. zunehmenden oder abnehmenden
Tagen sich verkůrzt oder verlángert, ist seit Linné bekannt und
wurde in neuerer Zeit auch richtig erklárt. *)

Durch Royer ist dann constatirt worden, dass manche aga-
motropische Blůthen in Folge von Temperatur- und Beleuchtungs-
wechsel geringe Bewegungen ausfiihren; von Pfeffer ist wieder
festgestellt worden, dass manche Blůthen zu jeder Zeit zum Óffnen
oder zum Schliessen zu bringen sind, wáhrend die gamotropischen
Bewegungen der meisten Blůthen auf bestimmte Tageszeit gebunden
zu sein scheinen.
| Wie an einigen periodisch beweglichen Blůthen durch Tempe-

raturschwankungen an einem Tage čfters wiederholte Offnungs- und
Schliessungsbewecung hervorgerufen werden kann, wobei eine zweite
Bewegung immer erst nach einer bei verschiedenen Arten ungleěich
langen Ruheperiode ausgefiůihrt wird, so kann unter gewissen Umstán-
den bei den eintágigen Blůthen auch ein wiederholtes Offnen und
Schliessen stattfinden.

Ferner ist von Pfeffer auch nachgewiesen worden, dass die
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle bei einigen © Pflan-
zenarten vorwiegend durch Beleuchtungswechsel, bei anderen jedoch
mehr durch Temperaturschwankungen bestimmt werden.

Wie bezůglich des Aufblůhens,“) so existiren čfters auch bei
nahe verwandten Pflanzenarten Differenzen in Betref des Abfallens
oder Absterbens einzelner Blůthentheile.“)

Ahnliches gilt auch vom Welken abgeschnittener Blůthen,“)
resp. von Krůmmungen der Bliůthenhůlle beim Verwelken der Blumen,

» Mehr darůber ist in den diesbezůglichen Schriften von Treviranus, De
Candolle, Karl Fritsch u. A. nachzulesen.

2) Vergl. z. B. Wiesner, Biologie der Pílanzen, p. 64 u. A.

>) Was die Aufblůhzeit betrifft, so sei hier nebenbei bemerkt, dass von Ilme
(Úber Schwankungen der Aufblůhzeit, 1889) nachgewiesen wurde, dass die
mittlere Schwankung der Aufblůhzeit fůr verschiedene Species an verschie-
denen Orten die námliche oder nahezu die námliche ist.

*) Werthvolle Angaben ber dieses Thema sind in Reiche's Abhandlung
„Uber die anatom. Veránderungen in den Perianthkreisen der Blůthen“
etc. Pringsheim's Jahrb: f. wiss. Bot. XVI, 1885 enthalten.

5) Mehr darůber in Wiesner's „Studien úber das Welken von Blůthen“,
1883.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 16

249 Ant. Hansgirg

welche meist der Schliessungsbewecung dieser Blithentheile ent- |
sprechen ").

Wenn das Verwelken der Blůthenhůlle mit der Schliessunes- |
beweoung Hand in Hand geht, so krůmmen sich die abwelkenden |
Perigonblátter beim Schliessen der Blůthen entweder alle gleich (so |
bei Hemerocallis u. a. Liliaceen) oder uneleich (so z. B. bei Pflanzen, |
bei welchen die Blůthenhůlle aus zwei Kreisen von verschieden ent- |
wickelten, ungleich grossen ete. Perigonbláttern besteht, bei Trades- |
cantia, Iris u.á. ). So fihren nicht selten die beiden durch Farbe, |
Grósse ete. sich unterscheidenden Kreise von Blůthenhůllbláttern |
der Dichlamydeen (auch einiger Monochlamydeen) beim Verwelken |
ungleiche Krůmmuncen aus.

Bei den meisten Pflanzenarten mit vollkommen entwickeltem
Kelche und Krone sowie bei anderen Species, deren Blůthenhůlle aus
zwei Hůllkreisen von unoleicher Structur zusammencesetzt ist, z. B.
bei Galanthus nivalis nehmen an der Schliessunesbewegung (auch beim
Welken) blos die áusseren, bei einigen Crocus-Arten wieder nur die
inneren Perigonblátter theil. So krůmmt sich auch bei den Choripe-
talen und Sympetalen mit gamotropischen Blůthen beim Schliessen
dieser Bliůthen oder beim Welken oft nur die Krone, wáhrend der
Kelch unbeweglich ist.

An geschlossenen oder welk gewordenen Blůthen der Gamo-
und Eleutheropetalen sind bei verschiedenen Gattungen die sich
schliessenden Blumenblátter oft uneleich gefaltet, oder gedreht, ein-
gerollt ete. oder sie berůhren sich blos am Rande, ohne dass sie sich
úbereinander geschindelt legen wůrden.

Bemerkenswerth ist weiter auch der Umstand, dass die Richtung
und Lage der geschlossenen Blůthenhůllblátter, insb. der Blumen-
blátter, in der Regel mit jener úbereinstimmt, welche diese Blátter
im Knospenzustande innehielten.

Wie die gamotropischen Offnunesbewegungen ihre bestimmte bio-
logische Function haben, so steht auch die Schlusslage der Blátter des
Perianthiums mit dem Schutze des Pollens, des Nectars der Blůthen
ete. im Zusammenhange. So ist die Blumenkrone an geschlossenen
Blůthen von Convolvulus, Calystegia, Ipomea, Datura, mehreren Gen-
tianeen und Cucurbitaceen anders gefaltet und zusammengelest, als
bei Anagallis, Lysimachia u. á. Zusammengedrehte, geschindelte, ein-

») Einige Ausnahmen hat Kraus, in seiner Abhandlung „Beitráge z. Kennt-

niss der Bewegungen wachsender Laub- und Blůthenblátter“, Flora, 1879
angefůhrt.

Phytodynamische Untersuchungen. 243

gerollte, oder anders gekrůmmte Blumenblátter sind auch am ge-
schlossenen Blůthen von Oxalis, Malva, Hibiscus, Anoda, Linum, Si-

| lene, Gilia, Collomia, Chironia, Sphaerostigma, Godetia, Rosa,
Magnolia, Nymphaea, Ranunculus, Opuntia u. á. vorhanden.*)

Bezůglich der biologischen Bedeutung der gamotropischen Bewe-
gungen mag an dieser Stelle blos bemerkt werden, dass die ungleichen
Krůmmungen des Kelches und der Blumenkrone, wo sie an einer und

© derselben Blůthe vorkommen, der verschiedenen biologischen Function

dieser Blůthentheile entsprechen. Zwar ist úber die biologische Bedeutung
der insbesondere bei den hóheren Anthopyten so manniefaltig ent-
wickelten Blůthenhůlle und ihrer Bewegungen noch manches zu erkláren,
doch so viel ist darůber doch schon jetzt festgestellt, dass die Blu-
menblátter nicht blos durch ihre bunte Farben, auffallende Form,
Stellung, Nectarien, Geruch u. a. Eigenschaften, sondern auch durch
ihre Nutationsbewecungen hauptsáchlich der Fremdbestáubune dienen,
indem sie (die Offnunesbewegune) die Kreuzbefruchtung durch In-
secten erleichtern, bez. móglich machen oder durch das zu gewisser
Tageszeit oder in der Nacht erfolgende Schliessen die Blithe von
schádlichen Einflůssen (auch vor den Befruchtungsvorgang storenden
Besuchern) schůtzen.

Wie andere Theile der Bliůthe, so dauern auch die Blůthenhůll-
blátter, ihrer Function entsprechend, eine uneleich lange Zeit aus. Sobald
die Krone ihre Function theils als schůtzende Hůlle des Pollens, der
Narben und des Honigs der Blůthen, theils als sog. Schauapparat
zur Anlockung der Kreuzungsvermittler erfůllt hat, wird sie der
Pílanze unnůtz, verwelkt und vertrocknet und wird wie auch die
Stauborgane meist bald nach der Befruchtung der Blůthe abge=
worfen.

Da die bunt gefárbten Blumenblátter der meisten Mono- und
Dichlamydeen (z. B. vieler Butomaceen, Alismaceen, Hydrocharideen,
Polygoneen, Primulaceen, Ericaceen, Boragineen, (Convolvulaceen,
Campanulaceen,Gentianeen, Polemoniaceen, Cucurbitaceen, Plantagineen,
Acanthaceen, Labiaten, Scrophularineen, Solaneen, Verbenaceen, Caryo-
phyllineen, Lineen, Oxalideen, Droseraceen, Geraniaceen, Grossularia-
ceen, Saxifragaceen, Crassulaceen, Myrtaceen, Philadelphaceen, Hy-
pericineen, Malvaceen, Cistineen, Resedaceen, Rosaceen, Pomarien u. 4. in

1) Úber die biologische Bedeutung dér Schlusslage des Perianthiums an pe-
riodisch beweglichen Blůthen, Krůmung der Blumenblátter ete. siehe mehr
in Kerner's, Die Schutzmittel des Pollens, 1873 und die Schutzmittel der

Blůthen gegen unberufene Gáste, 1879.
16*

244 Ant. Hansgirg

der Regel frůher als die grůnen, bei den soeben beispielsweise angefůhr-
ten Panzenfamilien persistirenden, Kelchblátter verwelken und frůh-
zeitig abfallen, so wird blos in einigen Fallen das Perigon auffallend
lange erhalten (so z. B. an unfruchtbaren Blůthen).*)

Das Welken, Vertrocknen und Abfallén der Kelchblátter erfolgt
bei vielen Planzenarten erst dann, wenn das Wachsthum dieser
Blátter in Folge des durch die Befruchtung hervorgerufenen Wachs-
thums des Gynaeceums sistirt wurde. Bei einer grósseren Anzahl
von Pflanzen wird aber das Wachsthum des Kelches nach der Be-
fruchtuns der Blůthe nicht gánzlich eingestellt. So vergróssert sich
z. B. der bleibende Kelch von Physalis alkekengi u. á. auch nach der
Befruchtune ; bei anderen Pflanzen, so z. B. bei einigen Rosaceeen
u. á., nimmt der persistirende Kelch an der Fruchtbildung Antheil.

Wie im Offnen und Schliessen der Blůthen sich vielfache Anpas-
sungen nicht verkennen lassen , so auch in der ungleichen Entwi-
ckelung des bleibenden Kelches.?) Eine zufriedenstellende Erklárung
der biologischen Function des selbst bei nahe verwandten Gattungen
nicht selten sehr ungleich entwickelten persistirenden Kelches wird
die Aufcabe kůnftiger Forschungen sein, da ein náheres Eingehen
auf diese Frage nicht in meiner Absicht liegt und umfassendere
Untersuchungen darůber, so viel mir bekannt, nicht vorliegen.

An dieser Stelle sei mir noch erlaubt, einige Beispiele anzu-
fůhren, aus welchen ersichtlich wird, dass der Kelch nach der Be-
fruchtung der Blůthe auch bei nahe verwandten Pflanzen oft ver-
schieden sich entwickelt und fnnctionirt.

So vergróssert sich z. B. bei einigen Solaneen (bei Physalis
alkekenci, Ph. peruviana, Nicandra physaloides u. á.) der Kelch wie
auch bei Silene inflata blasenfórmig, ohne sich zu offnen, bei an-
deren Solaneen vergróssert sich der Kelch nach der Befruchtung
weniger und bleibt ebenfalls geschlossen (Nicotiana, Hyoscyamus
u. á.), bei Atropa belladonna offnet sich jedoch der persistirende,
auch nach der Befruchtung noch weiter wachsende Kelch, wáhrend
bei Datura (D. tatula, stramonium, ferox, guercifolia u. á.) der Kelch
nicht persistirt, sondern vor der Fruchtreife mit Hinterlassung eines
kleinen Basalstůckes weefállt.

1) Ob und wie die vertrockneten, nicht abfallenden Blátter des Perianthiums
zum Schutze der reifenden Frucht dienen, ist bisher nicht náher untersucht
worden.

2) Úber die ungleiche Entwickelung des Kelches bei einigen Ranunculaceen
siehe Góbel, Vergl. Entwickelungsgeschichte der PAanzenorgane, p. 288-

Phytodynamische Untersuchungen. 245

Auch bei den Choripetalen gibt es derartige Beispiele. So wird
z. B. bei einigen Angehórigen der Papaveraceen, Ranunculaceen,
Cruciferen u. 4. der Kelch frůhzeitig, nicht selten frůher als die
Krone abgeworfen, wáhrend er bei anderen Angehórigen aus diesen
Familien lánger sich erhált. Auch bei vielen Onagraceen fállt der Kelch
bald ab, und zwar wird'er bei Fuchsia fulgens u. á. zugleich mit der
Krone abgeworfen, bei Fuchsia syrinchiflora verlieren jedoch die
Blůthen den Kelch nicht selten friher als die Krone; bei anderen
Onagraceen (Oenothera, einigen Epilobium-Arten u. á.) schliesst sich
die Bliůthe, bevor der Kelch weefálit, was bei den Fuchsien nicht der
Fall ist.

Es unterliest: wohl keinem Zweifel, dass an den Kelch-
bláttern áhnlich wie an den úbrigen Blůthentheilen jeder besonderen
Ausbildung eine bestimmte physiologische Function zukommt. 8o
funcirt z. B. der stark aufgeblasene Kelch bei manchen Šileneen u.
á. als Schutzmittel gegen Ausbeutung des Nectars. ") An vielen Pflan-
zenarten dient der persistirende, mannigfaltig ausgebildete Kelch zuerst
als Schutzapparat fůr die sich entwickelnden jungen Frůchte, spáter
wieder als Verbreitungsmittel, indem er die Aussaat der Frucht (bez.
der Samen) erleichtert.

Dem persistirenden Kelche der im Vorhergehenden aufgezáhlten
Pflanzenfamilien áhnlich, dient weiter auch der Hůllkelch der Com-
positen, Dipsaceen und áhnlicher Pflanzen, deren Involucralblátter die
Function der Kelchblátter úbernommen haben und nicht selten auch
wie diese bewegungsfáhig geworden sind, *) zum Schutze der rei-
fenden Frucht, wáhrend der bei vielen Compositen zum Pappus me-
tamorphosirte Kelch, welcher zur Zeit, wo das Kórbchen geschlossen
ist, aufrecht steht, bei der Fruchtreife sich jedoch radfórmig aus-
> breitet (wie z. B. bei Taraxacum u. á.), als Flugapparat dient. Auf
eine andere Weise als die sog. Federkrone (Pappus) der Compositen
vermitteln wieder fleischige, insbesondere auffallend gefárbte, ey

stirende, Kelchbláttér die Aussaat der Frucht.

1) Úber die auf áhnliche Weise fungirenden trockenháutigen Kelche siehe
mehr in Kerner, Die Schutzmittel der Blůthen gegen unberufene Gáste
p- 52.

2) Nach Pfeffer fůhren die Deckblátter der Blůthenkopfchen von Taraxacum,
Leontodon u. á., wie auch die Blátter von Oxalis und Malope trifida keine
active, sondern blos eine passive Bewegung aus. (Vergl. Physiologische
Untersuchungen p. 211.)

246 Ant. Hansgirg

Auch in der Gattung Homalium erleiden die persistirenden
Kelch- und Blumenblátter nach der Befruchtung bei verschiedenen
Arten ungleiche Veránderungen, welche fůr die Verbreitung der
Frichte von Bedeutung sind ").

Wie grůn gefárbte Deckblátter die Function des Kelches, so
kónnen auch blumenblattartie gefárbte Kelch- oder Deckblátter wieder
die Function der Blumenkrone úbernehmen, indem sie die unschein-
baren Blůthen oder Bliůthenstánde den blithenbesuchenden Insecten
auffálliger machen etc.

Bei den Monochlamydeen, bei welchen die Differenzirung der
Blůthenhůlle in Kelch und Krone noch nicht statteefunden hat,
fungiren nicht selten die sonst gleichfórmig entwickelten Perigon-
blátter, wenn sie auf beiden Seiten ungleich gefárbt) sind, biolo-
gisch zugleich als Kelch und Krone. So dient z. B. die gefárbte
Aussenseite der noch nach der Befruchtung der Blůthe persistirenden
Blůthenhůlle vieler Arten von Hypoxis, Gagea, Ornithogalum u. á.
biologisch áhnlich, wie die grůnen Kelchblátter, wáhrend die innere
weiss, gelb ete. gefárbte Seite die Function der bunt gefárbten Krone,
vertritt. *)

Auch die karpotropischen Bewegungen der Kelch-, Hůll- und
Deckblátter sind den Pflanzen wie die nycti- und gamotropischen Be-
wegungen der Blůthenhůlle, jedoch auf eine andere Weise, als diese
beiden zuletzt genannten Arten von Bewegungen, von Nutzen.

So krůmmen sich z. B. die inneren Kelchblátter einiger Ro-
saceen (Potentilla, Fragaria, Comarum u. á.) nach der Befruchtung
der Blůthen aufwárts, so dass sie die jungen Frůchtchen bei ihrer
Entwickelung vor schádlichen áusseren Einflůssen schůtzen. Auf ©
áhnliche Weise wird auch die reifende Frucht bei vielen Malvaceen
(Malva, Althaea u. á.), Cistineen (Cistus, Helianthemum u. á.), bei
einigen Geraniaceen (Geranium, Pelargonium, Erodium u. á.), Hype- ©
ricineen (Hypericum u. á.) mehr oder weniger durch die auch nach ©
der Befruchtung der Blithe persistirenden und sich aufwárts krům-
menden Kelchblátter geschůtzt. |

!) Vergl. Ascherson's Abhandlung in den Sitzsber. der Ges. natur. Freunde
zu Berlin, 1880.

*) Von welcher physiologischen Bedeutung die fast bluthrothen Trichomen
sind, welche an der Aussenseite der Perigonblátter der Anomotheca cruenta
diesen Bláttern eine blutrothe Farbe verleihen (die Innenseite der Perigon-
S ist fast chlorophyllerůn) ist meines Wissens bisher nicht untersucht ©
worden.

Phytodynamische Untersuchungen. 241

Die karpotropischen Bewecungen der Kelchblátter erfolgen bei
verschiedenen, nicht selten nahe verwandten Arten der soeben bei-
spielsweise angefihrten Gattungen áhnlich, wie die nycti- oder die

, gamotropischen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter in diesen

oder in anderen Pílanzengattungen čfters uneleich, auch gibt es
Arten, deren Kelchblátter unbeweelich sind, wáhrend die Kelch-
blátter anderer, nahe verwandter, Arten karpotropische Bewegungen
ausfůhren. So krimmen sich z. B. die Kelchblátter von Geranium
pratense, Hypericum hirsutum, der Malva- und Althaea-Arten bald
nach der Befruchtung der Blůthen aufwárts, wáhrend bei Geranium
sanguineum, Hypericum perforatum, bei einigen Anoda- und Mo-
diola-Arten der Kelch zu dieser Zeit sich nicht oder doch unvoll-
stándiger, als bei den vorher genannten Arten schliesst.

Aehnliche Unterschiede gibt es auch unter den Rosaceen. 5o
sind z. B. zur Fruchtzeit die Kelchblátter einiger Fragaria-Arten (F,
vesca, elatior u. á.) zurůckgekrůmmt oder herabgeschlagen, wáhrend
bei anderen Arten (F. collina u. A.) die vergrósserten Kelchzipfel an
die Frucht angedrůckt bleiben. Auch in der Gattung Potentilla sind
die áusseren Kelchzipfel zur Reifezeit der Frucht angedrůckt oder
wie an geófineten Blůthen ausgebreitet (so z. B. bei Potentilla hete-
rosepala u. á.).

Auch bei einigen Crassulaceen beobachtete ich, dass die Kelch-
blátter beim Reifen der Frucht mehr oder weniger aufwárts gekrůmmt
sind, wáhrend sie bei anderen zu dieser Zeit in ihrer Lage unver-
ándert, fast sternfórmig ausgebreitet bleiben.

Neben der soeben erwáhnten karpotropischen Bewegung der
Kelchblátter, welche nach der Blůthenbefruchtung und meist erst
nach Abfallen der Blumenkrone (so z. B. bei Hibbertia volubilis u.
á.) erfolet, habe ich bei einigen Pflanzenarten auch noch eine zweite
karpotropische Bewegung der Kelch- oder Hůllblátter beobachtet, welche
erst zur Zeit der Samen- oder Fruchtreife zu Stande kommt und
der Pflanze einen anderen Nutzen bringt, als die erste derartige Be-
wegung. 80 habe ich neben der Schliessungsbewecung der Kelch-
blátter an einigen Rivinia-Arten, deren vor der Befruchtung der
Blůthen fast wagerecht gestellte und fast schneeweisse Perigon-
blátter nach der Befruchtung sich aufwárts krůmmen, wobei sich auch
ihre ursprůnglich weisse Farbe, áhnlich wie die der Blůthenstiele in
eine gelblichgrine oder fast E lenn= umwandelt, noch eine
Offnunesbewegung beobachtet, durch welche die grin gewordenen
Perigonblátter der Rivinien sich zur Zeit der Fruchtreife wieder zu-

948 Ant. Hansgirg

růck krůmmen und schliesslich fast parallel mit dem Blůthenstiele
herabhángen.

Aehnliche karpotropische Krůmmungen fůhren auch die Kelch-
bláttern einiger Boragineen, Polemoniaceen, Solanaceen, Crassulaceen
u. 4. aus. Der Kelch dieser Pflanzen (z. B. einiger Arten von Sym-
phytum, Lycopsis, Anchusa, Myosotis, Borago, Caccinia, Cosmanthus,
Polemonium, Sedum u. á.), welcher sich bald nach der Befruchtung
der Blůthe schliesst, offnet sich wieder zur Zeit der Fruchtreife mehr
oder weniger.

Wie bei verschiedenen Gattungen der soeben angefihrten Pflan-
zenfamilien, so finden sich auch bei den Compositen u. 4. Gattungen,
deren Deckblátter des Hůllkelches, nachdem dieser nach erfolgter
Befruchtung der Blůthen sich geschlossen hat, zur Zeit der Frucht-
reife oder kurz vorher eine der Schliessungsbewegune enteegengesetzte
Krůmmung ausfiihren, wodurch der Hůllkelch sich wieder meist
vollstándig ofnet und die Verbreitung der reifen Frůchte erleichtert
wird. *)

So čffnet sich z. B. der Hůllkeleh zur Zeit der Fruchtreife bet
vielen von mir beobachteten Arten von Hieracium, Crepis, Sonchus,
Leontodon, Taraxacum, Gelasia, Picris, Gnaphalinm, Šenecio, Hedyp-
nois, Anisoderis, Tragopogon, Hypochaeris, Urospermum, Helminthia
u. á. vollstándig, so dass sámmtliche Blátter des Hůllkelches nach
der Fruchtreife zurůckgeschlagen sind, wáhrend bei einigen anderen
Compositen (z. B. bei Carduus, Cirsium, Centaurea u. á.) der Hůll-
kelch weniger vollstándig sich čffnet.

Was die Mechanik der Schliessungsbewegung der Kelch- und
der Deckblátter anlangt, so bemerke ich hier blos, dass sie meist
durch Hyponastie erfolgt; die Offnungsbewecung dieser Blátter zur
Zeit der Fruchtreife kommt jedoch bei verschiedenen Pflanzen, auch
bei Pflanzen aus einer und derselben Familie nicht selten auf ver- ©
schiedene Art zu Stande. So wird z. B. das Offnen der mit reifenden ©
Frůchten versehenen Kópfchen von Koelpinia, Seriola, Calendula u. á.
Compositen auf eine andere Weise herbeigefůhrt, als z. B. bei Ta-
raxacum u. 4. Wie bei einigen Compositen so mag auch bei einigen ©
Lineen (Linum strictum u. á.), Boragineen (Erithrichium u. 4.), Ge- ©
raniaceen u. d. á. der durch die sich vergróssernde Frucht bewirkte ©

1) Úber das Óffnen der Kópíchen von Taraxacum officinale vergl. Benecke's ©
Abhandlung in den Bericht. d. deutsch. bot. Gesell. Berlin, 1884, p. 192 £ ©

Phytodynamische Untersuchungen. 249

Druck bei der Offnunosbewegung der Kelchblátter mit im Spiele
sein *).

Bemerkenswerthe karpotropische Bewegungen fůhren nach meinen
bisherigen, auf Vollstándickeit keinen Anspruch erhebenden, Beobach-
tungen auch die breiten grůnen Hůllblátter von Oxybaphus ori-
bundus und die Hůllen von Allionia violacea aus. Bei diesen beiden
Půanzenarten wird die Hůlle, welche die unreife Frucht schůtzt,
indem sie diese ziemlich eng umschliesst, zur Zeit der Fruchtreife
wieder flach ausgebreitet, was fůr die Aussaat der reifen Frucht
nicht ohne Bedeutung ist.

Weniger auffallende karpotropische Bewegungen habe ich auch
an Hůllbláttchen einiger Umbelliferen beobachtet. So schliessen sich
z. B. die Hůllbláttchen einiger Arten von Bupleurum, Astrantia,
Scandix u. á. nach der Befruchtung der Blůthen und čffnen sich erst
bei der Fruchtreife wieder (so z. B. bei Scandix brachycarpa) oder
sie bleiben zu dieser Zeit in ihrer Lage fast unverándert (so z. B.
bei Bupleurum rotundifolium).

Zu den karpotropischen Bewegungen gehóren meiner Ansicht
nach auch die Krůmmungen des zungenfórmigen Lappens der co-
rollenartigen Blůthenhůlle von Aristolochia clematitis. *) Ferner
důrften hierher auch die Krůmmungen der Blithenstiele, welche bei
verschiedenen Pflanzen erst nach der Befruchtung der Blůthe erfolgen,
gerechnet werden.

Solche Krůmmungen der Blithenstiele habe ich und vor mir
'schon einige Forscher an mehreren Arten von Veronica, Oxalis, Ére-
murus, Cyclamen, Galium u. á. beobachtet.

Behr auffallend sind die nach der Blůthenbefruchtung erfolgenden
Bewegungen der Bliůthenstiele von Eremurus spectabilis und E. al-
taicus, deren Bliůthen, nebenbei bemerkt, sich noch vor der Be-
fruchtung der Blůthe schliessen, indem die lanzettlichen Perigonblátter
sich in der Regel innerhalb 24 Stunden so stark bogenfórmig nach
innen krůmmen, dass die Offnung der Blůthe dadurch „bis auf die
engen Spalten, durch welche die Staubfáden und der Griffel hervor-

(1) Úber Bewecgungen des Hůllkelches der Compositen, welche auf der Hygro-
skopicitát des Involucrums an abgeblihten Kópfchen beruhen, vergl. Pfeffer,
Physiolog. Untersuchungen, p. 208, 3) Anmerk.; Royer L. c. p. 368.

2) Úber die physiologische Bedeutung dieser Bewegung vergl. z. B. Sachs,
Lehrbuch der Botanik, 1870, p, 644., III. Aufl. p. 805.

250 Ant. Hansgirg

ragen, ganz verschlossen wird. ") Die vor der Befruchtung der Ere-
murus-Blůthen fast rechtwinkelig vom Stengel abstehenden, zuerst
nach vorne mehr oder weniger úbergebogenen, Blůthenstiele krůmmen
und strecken sich nach der Befruchtung áhnlich den Blůthenstielen
von Aristolochia clematitis bogenfórmig oder steif aufwárts, so dass
sie schliesslich dem Schafte fest anliegen und der Fruchtknoten den
Stengel berůhrt.

Von áhnlicher biologischer Bedeutung wie die soeben kurz. be-
schriebenen Krimmungen der Blůthenstiele von Eremurus sind auch
die Bewegungen einiger Arten von Oxalis, Veronica, Galium u. á.
Dass diese erst nach der Befruchtung erfolgenden Krůmmungen der
Blůthenstiele eine andere biologische Bedeutung haben, als die vor
der Entfaltung der Blůthen zu Stande kommenden Bewegungen unter-
liegt wohl keinem Zweifel.

Wáhrend námlich die ersteren Bewegungen, welche auch bei
ungenigender Beleuchtung erfolgen, hauptsáchlich den Zweck haben,
die reifende Frucht in eine geschitzte Lage zu bringen, dienen die
letzteren Krimmungen der Blithenstiele den Blůthen auf áhnliche
Weise, wie die gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle. Wenn
z. B. die vor der Entfaltung herabhángenden Bliůthenknospen von
Oxalis incarnata u. A. sowie die Blůthenknospen einiger Veronica-
Arten *) bei genůgender Beleuchtung zur Zeit der Entfaltung der
Blůthe sich so krůmmen, dass die geóffnete Blůthe in voller Be-
leuchtung sich befindet, so wird durch diese Bewegung der Blůthen-
stiele die Function der Reproductionsorgane gesichert, da dadurch
auch die Kreuzbefruchtung, resp. die Anlockung der diese Befruchtung
vermittelnden Insecten ete. erměglicht oder doch erleichtert wird.

Wenn dann spáter nach der Befruchtunes der Blůthen die
Blůthenstiele dieser und hnlicher Pflanzen sich wieder abwárts
biegen, so werden durch diese Krimmungen die reifenden Samen-
kapseln, welche bei Oxalis, Veronica u. á. auch vom persistirenden

r

1) Úber die biologische Bedeutung des eigenthůmlichen Bliůhens von Ere-
murus spectabilis und E. altaicus vergl. H. Můller's Abhandlung in der
Bot. Ztg. 1882, p. 278 und dessen Werk „Befruchtung der Blůthen durch.
Insecten“, dann Dam mer's Abhandlung in der Flora, 1888, p. 187.

*) Bei meinen Untersuchungen úber die Bewegungen der Blůthenblátter habe
ich den Bewegungen der Blůthenstiele blos nebenbei meine Aufmerksam-
keit gewidmet; so habe ich auch nicht náher untersucht, ob die Krůmmun-
gen der Blůthenstiele von Veronica hederaefolia u. á. wie die der Blůthen-
blátter vom Lichte in hóherem Grade beeinflusst werden oder nicht.

,

| Phytodynamische Untersuchungen. 251

Kelche geschiůtzt sind vor schádlichen áusseren Einflůssen (z. B. vor
Regen ete.) geschůtzt. Erst als die Samen dieser und áhnlicher
| Pflanzen reif geworden, krůmmen sich die Bliůthenstiele (bez. Blůthen-
- stengel) nicht selten wieder aufwárts, wodurch die Verbreitung der
Samen erleichtert wird.

Wie an den Blithenstielen von Oxalis carnosa, O. acetosella
u. á., ferner an den Blůthenstengeln einiger Cyclamen-Arten, so
erfolgen auch an den Blůthenstielen von Galium tricorne, welche erst
nach dem Verblůhen sich zurůckkrůmmen (bei Galium aparine bleiben
sie gerade), dann an Blůthenstielen einiger Planzen mit kleistogamen
| Blithen, so insb. an den Stielen von Cardamine chenopodifolia u. á.
| besondere Bewegungen zum Schutze der reifenden Frucht. *)

Wie an den Blůthenbláttern neben den gamotropischen auch
noch andere Nutationsbewegungen zu Stande kommen kónnen, so
fůhren auch die Blůthenstiele vieler Pflanzen neben den im Vorher-
gehenden kurz besprochenen karpotropischen Bewegungen noch andere
helio- und geotropische etc. Krůmmungen von verschiedener bio-
logischer Bedeutung aus, úber welche in den diesbezůglichen Schriften
von Wiesner, Pfeffer, Sachs u. A. mehr vorzufinden ist.

Schliesslich bemerke ich hier noch, dass auch beim Welken,
sowie durch plótzliche Wasserzufuhr an den Blůthen besondere
Krůimmungen hervorgerufen werden. So wird ófters an gamotropischen
Blůthen durch Welken eine der Schliessungsbewegunc áhnliche Krům-
mung verursacht, indem die verwelkenden Blůthenblátter sich falten,
zusammenschrumpfen, collabiren oder sich einrollen.

So rollen sich z. B. die abwelkenden, corollenartig gefárbten
Perigonblátter von Tradescantia virginica, Alisma plantago, Moraea
iridioides u. á., sowie bei einigen Dicotylen mit ephemeren Blithen
-zu jeder Tageszeit langsam zusammen, wáhrend die kelchartigen
áusseren Perigonblátter auch ohne directe Einwirkung des Lichtes sich
schliessen. Auch die Perigonblátter der agamotropischen Blůthen
von Iris, Sisyrinchium u. 4. falten sich beim Welken so, dass die
Blůthe zuletzt fast vollstándig (so z. B. bei Iris germanica, I. notha,

1) Mehr úber diese Bewegungen ist in Darwin, Das Bewegungsvermógen
der Pflanzen, p. 431 f., 369 nachzulesen.

2) Ein Verzeichniss der Pflanzen, deren Blůthen sich in den Boden ein-
bohren und so geschůtzt ihre Frůchte zur Reife bringen, siehe in Wie-
sner's „Biologie der Pflanzen“, p. 65.

252 Ant. Hansgirg

I. avescens u. á.) oder doch theilweise (so bei Iris sibirica, I. Pal-
lasii, I. Gůldenstedtiana u. 4.) geschlossen wird. *)

Indem ich mich hier auf die im Vorhergehenden kurz mitge-
theilten Angaben úber die auch bei nahe verwandten Půanzenarten nicht
selten ungleich erfolgenden gamo- und karpotropischen Bewegungen
beschránke, kann ich es nicht unterlassen zu erwáhnen, dass ich die
karpotropischen Bewegungen in Bezug auf die Kráíte, welche diese
Bewegungen hervorrufen, bisher nicht náher untersucht habe, so dass
die Frage, ob. diese Bewegungen spontane oder receptive (parato-
nische) Nutationen sind, ob sie durch Šchwerkraít mehr als von Licht
und Wárme beeinflusst werden, ob sie allein auf inneren, in der
Organisation der Pflanze begrůndeten Ursachen beruhen oder durch
Combination dieser mit áusseren Kráften ausgelóst werden u. á., erst
durch kůnftige Untersuchungen wird zu entscheiden sein.

Aus meinen bisherigen Beobachtungen úber die karpotropischen
Bewegungen der wachsenden Kelch-, Hůll- u. 4. Blátter ergibt sich
blos, dass diese Krůmmungen, welche durch Epi- und Hyponastie,

resp. durch beschleunigtes Wachsthum je einer antagonistischen Hálíte

des sich krůmmenden Organes zu Stande kommen, wáhrend zu gleicher
Zeit das Wachsthum der anderen Hálfte retardirt wird, im Ganzen
(wenigstens an vielen von mir untersuchten Pflanzen) durch Licht
und Wárme verháltnissmássie weniger beeinflusst werden, als die
nycti- und gamotropischen Bewegungen dieser Blattorgane.

Wenn die Ursachen der Beschleunigung und Retardirung des
Wachsthums der karpotropischen Blátter etc. nicht áussere, sondern,
wie es den Anschein hat, blos innere wáren, so můsste man die
karpotropischen Krůmmungen solcher Organe zu den spontanen Nu-
tationen rechnen. *)

1) Die isolirten Blůthen vieler Pílanzen welken an der Luft ebenso rasch oder
nur um etwas weniger langsam, als die an abgelósten, beblátterten Sprossen
befindlichen Blůthen.

2) Nach Vines (On epinasty and hyponasty, 1889) werden epi- und hypo-
nastische Krůmmungen weder durch geotropische noch durch heliotropische

Einwirkungen hervorgerufen, sondern sind spontane Bewegungserschei-

nungen. Úber Nutationsbewegungen der Blůthen- und Fruchtstiele, welche
nicht autonom, sondern durch Licht und Schwerkraft oder durch Combi-
nation dieser mit anderen Ursachen veranlasst werden, verel. Vochting,
die Bewegungen der Blůthen und Frůchte, 1882, dann die diesbezůglichen
Arbeiten Wiesner's u. A.

B E né

Phytodynamische Untersuchungen. 253

IV. Specielles.

Im nachstehenden speciellen Theile sind blos diejenigen Er-
gebnisse meiner Untersuchungen úber die gamo- und nyctitropischen
Bewegungen sowie ůúber die Reizbewegungen verschiedener Blatt-
organe enthalten, welche ich an zahlreichen, bisher in Bezug auf
diese Bewegungen grósstentheils noch nicht náher untersuchten
Pflanzenarten im J. 1889 hauptsáchlich zu dem Zweck angestellt
habe, um einige von Pfeffer in seinem bahnbrechenden Werke

Ř „Physiologische Untersuchungen, 1873“ iber die oben erwáhnten Be-

wegungen noch offen gelassenen Fragen wo měglich zu beantworten.

So habe ich vor allem meine Aufmerksamkeit den von Pfeffer
bei seinen Untersuchungen ber Óffnen und Schliessen der Blůthen
nicht oder nur wenig berůcksichtigten ephemeren Bliůthen gewidmet
und suchte die Beeinflussung der Offnungs- und Schliessunesbewegung
dieser Blůthen durch áussere Agentien, insb. durch Licht und Wárme
náher kennen zu lernen, ausserdem war ich bemůht die von Pfeffer
nicht verfolgte Verbreitung der ephemeren und der periodisch be-
weglichen Blůthen, sowie der reizbaren Staubfáden und Narben im
Planzenreiche so viel mir měglich war zu ermitteln.

Was zunáchst die gamotropischen Bewegungen der bisher am
wenigsten erforschten ephemeren Blůthen betrifft, welche ich zuerst
zum Gegenstande meiner Untersuchungen gewihlt habe, so consta-
tirte ich, wie hier im Voraus bemerkt wird, dass auch die eintágigen
Bewegungen der Blůthenhůlle, wie die periodisch sich wiederholenden
von Licht-, Wárme- und Feuchtigkeitsveránderungen influirt werden,
dass jedoch die ephemeren Blůthen einiger Pflanzen ansehnlicher auf
schwache Lichtveránderungen reagiren, als die diesbezůglich bisher
von mir untersuchten periodisch sich čffnenden und schliessenden
Blůthen.

So čffnen sich die ephemeren Bliůthen von Stellaria media,

einiger Veronica- und Oxalis-Arten u. á. bei ungenůsender Be-

leuchtung, bei welcher sich andere, so insb. die periodisch be-
weglichen Blůthen noch offnen, nicht mehr, sondern bleiben, wenn sie
im Zimmer schwachem, diffusem oder farbigem Lichte ausgesetzt
werden, geschlossen und verhalten sich, wie im Nachfolgenden an
einigen Beispielen náher dargelest wird, was die Befruchtung anbe-
lanst, den kleistogamen Blůthen áhnlich.

Bei meinen Untersuchungen úber die nyctitropischen Bewegungen
der Laubblátter einiger Marsilea-Arten habe ich an diesen Gefáss-

254 Ant. Hansgirg

kryptogamen neben den sehr ansehnlichen Schlafbewegungen auch
schwache, bisher unbekannt sgebliebene, Reizbewegungen nachge-
wiesen. Bei den Beobachtungen ber die Schlafbewegungen der
gefiederten Blátter von Robinia pseudacacia, Gleditschia triacantha
und einiger anderen Papilionaceen habe ich nebenbei auch die para-
heliotropischen Bewegungen und die Reizbewegungen der Robinia-
Blátter untersucht. Ich muss mir hier jedoch erlauben zu erwáhnen,
dass mir durch besondere Umstánde unměglich geworden, meine vor-
erwáhnten phytodynamischen Untersuchungen, so wie ich gewůnscht
habe, auszufiihren und bitte, da ich mir am besten der Lůckenhaftie- ©
keit meiner vorliegenden aphoristischen Arbeit bewusst bin, diese
blos als einen kleinen Beitrag zur Kenntniss der an verschiedenen
Blattorganen von mir beobachteten Nutations- und Rerzbewegungen
anzusehen, dessen Publicirung hauptsáchlich zu dem Zweck erfolst,
um eine Anregung zu weiteren Untersuchungen ber die im Fol-
genden besprochenen Bewegungen zu geben.

Was die Methoden meiner Untersuchungen betrifft, so elaube
ich hier erwáhnen zu sollen, dass ich die meisten Beobachtungen
ber die gamotropischen Bewegungen der Blůthen im Versuchshause
oder in dazu geeigneten Versuchszimmern an in Blumentopfen ein-
gepflanzten oder in mit Wasser gefillten Glasgefássen gehaltenen
Versuchspflanzen durchgefůhrt habe und zwar wurden in der Regel
von jeder untersuchten Pflanzenart eleichzeitig mehrere Exemplare
beobachtet.

Die meisten Versuche und Beobachtungen ber das Óffnen und
Schliessen der Blůthen habe ich an frisch abgeschnittenen, meist zahl-
reiche Blůthen tragenden Zweigen oder Stengeln angestellt, welche
bis zum Verblůhen in mit Wasser gefillten Glaseefássen gestellt und
dicht am Fenster postirt waren oder, wo Versuche im Dunkeln an-
gestellt wurden, unter einfache oder doppelte schwarze Recipiente
von Pappdeckel gebracht wurden.

Um den Einfluss des Tageslichtes ') von verschiedener Inten-
sitát, des farbigen Lichtes, der Dunkelheit ete. auf ephemere und
periodisch bewegliche Blůthen verschiedener Pflanzenarten kennen zu
lernen, habe ich die von mir im Zimmer untersuchten PAanzenspecies
bei gleicher oder fast gleicher Temperatur der Luft und des Wassers, -©
in welchem die Pflanzen gehalten wurden, einer ungleichen Beleuch-

") Mit dem Ausdruck Tageslicht ist die gesammte Wirkung des Lichtes zu
verstehen (vergl. Sachs in Bot. Ztg. 1868, Beilage, p. 8 £.).

Phytodynamische Untersuchungen. 255

tune ausgesetzt und zwar wurden fast ausnahmslos mehrere (meist
5 bis 10) Exemplare von einer und derselben Pflanzenart zugleich
an vier, seltener an fůnf oder blos an drei verschieden beleuchteten
Standorten beobachtet und zwar: 1. in diffusem, hellem Tageslichte
(hinter einem Nordfenster postirt), 2. in directem, mehr oder weniger
| intensivem Sonnenlichte (hinter einem Ost- und am Sidfenster), 3. in

| mássicer, 4. in vólliger Dunkelheit, 5. in farbigem (blauem und gel-

bem) Lichte, resp. in doppelwandigen mit Lósungen von Kalibichromat
und Kupferoxydammoniak gefůllten Glasglocken.

Die in der Frih begonnenen Beobachtungen wurden nicht blos
am Nachmittage, sondern, wo es něthig war, z. B. bei den Beob-
achtungen úber Schliessen und Óffnen der periodischen Blůthen auch
wáhrend der Nacht in meinem Zimmer fortgesetzt.

Da Turgescenzánderungen bei den nyctitropischen Bewegungen
eine nicht unwichtige Rolle spielen, so habe ich spáter auch zahl-
reiche Versuche angestellt, um náher kennen zu lernen, inwiefern die
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle, dann auch die Reiz-
bewegungen der Staubfáden und Narben durch Anderungen der Tur-
gescenz beeinflusst werden.

Zu diesem Zweck wurden die diesbezůelich untersuchten Pflanzen-
arten theils an trockener Luft, theils in dampfcesáttigter Atmospháre
entweder in vollstándie geschlossenen oder in tubulirten Glaselocken
gehalten und regelmássic befeuchtet, so dass sie normal turgescirten.

Ausserdem liess ich andere Exemplare von den untersuchten
Planzenarten, welche unbefeuchtet directer Sonne oder diffusem Lichte
ausgesetzt waren, unter sonst gewóhnlichen Verháltnissen langsam
welken.

Ansehnlichere Turgorsenkung wurde auch durch Anwendung von
fůr meine Beobachtungen geeigneten Salzlosungen hervorgebracht und
zwar bediente ich mich bei meinen Untersuchungen am háufigsten
der 19, Kalisalpeter- und der 089, Natronsalpeterlosung, seltener
auch der 1-39, Kalisulphat-, 0:59, Kochsalz-, 5%; Rohrzucker oder ©
2-79, Glykoselósung, in welchen Lósungen die untersuchten Pflanzen,
anstatt in Wasser, gestellt oder untergetaucht wurden.

Turgorsteigerune wurde wieder durch reichliche Wasserzufuhr
theils an normal turgescirenden, theils an mehr oder weniger welk
gewordenen, stark transpirirenden Blůthen hervorgerufen und zwar
wurden entweder frisch abgeschnittene Blůthen auf Wasseroberfláche
gelegt oder kurze blithentragende Zweige, seltener ganze Pflanzen,

256 Ant. Hansgirg

entweder vollstándig unter Wasser getaucht oder in dieses so Be
stellt, dass die Blůthen an der Luft sich befanden.

Erhebliche Turgorsteigerung wurde auch durch Injection von
Wasser mit Hilfe der Evacuationsluftpumpe oder durch Druck einer
etwa 300 mm hohen Auecksilbersáule erzielt.

Um die Wirkung von hóoheren Temperaturgraden auf das Offnen
und Schliessen der Blůthen, insb. der ephemeren Blůthen, experi-
mentell kennen zu lernen, habe ich abgeschnittene, in mit Wasser
gefůllten Gefássen gestellte, blůthentragende Zweige bei verschieden
hoher Temperatur in einem Heizapparate beobachtet und zwar habe
ich eine nicht unbedeutende Anzahl von Pflanzenarten mit gamo-
und agamotropischen Blůthen bei constanter, ziemlich hoher Tempe-
ratur in dem von Pfeffer in seiner Pflanzenphysiologie *) beschrie-
benen Thermostaten und oleichzeitig auch an freier Luft bei gewóhn-

licher Temperatur beobachtet.

Mehr úber die von mir angewandten Methoden wird úbrigens
im Nachfolgenden bei den Specialuntersuchungen mitgetheilt werden.

Noch glaube ich hier nicht unerwáhnt lassen zu sollen, dass

ich viele von den in nachfolgenden Zeilen beschriebenen Versuchen
ofters und zwar meist mit Variationen wiederholte und im Folgenden,
damit die vorliegende Abhandlung keine ungebůhrliche Lánge er-
lange, nur einige von den von mir angestellten Beobachtungen und
Experimenten, welche ibereinstimmende Resultate gaben, anfihre.*?)

A. | Untersuchungen iiber Ojjnen und Schliessen der Bliůthem.

Meine ersten Beobachtungen und Versuche úber das Offnen und
Schliessen der ephemeren Blůthen habe ich im Mai an folgenden,
schon im Frůhjahre fast úberall verbreiteten und lánsere Zeit blů-
henden drei Panzenarten: Stellaria media, Veronica hederaefolia: und
V. serpyllifolia angestellt.

1) L. c. II. Bd. p. 126.

*) Da ich anfánolich blos die Absicht hatte die Bedingungen des Óffnens und ©
Schliessens der ephemeren Blůthen zu studiren und erst spáter, um mir ©

Klarheit úber die hierher gehorigen Erscheinungen zu verschaffen, auch

die periodischen und andere Blůthen, dann auch die Staubblátter etc. in ©

den Kreis meiner Untersuchungen gezogen habe, so ist der erste Abschnitt
der vorliegenden Arbeit, in welchem ůber Ofřnen und Schliessen der
Blůthen gehandelt wird, hedoničnd lánger geworden als die úbrigen.

Phytodynamische Untersuchungen. 257

Von jeder der soeben genannten drei Pflanzenspecies liess ich
frische und kráftige, zahlreiche Blůthenknospen tragende, Exemplare
aus freier Natur mit der Erde, in welcher sie eingewurzelt waren,
| in eine gróssere Anzahl von Blumentopfen, jede Art in 8 bis 10 Tópíe,
verpflanzen. Ausser an diesen Pflanzen habe ich meine Untersu-
| chungen auch an abgeschnittenen, meist zahlreiche Blůthenknospen
| tragenden, Zweigen durchgefůhrt, welche in mit Wasser, gefůllte Glas-
| gefásse gestellt und in einem Versuchszimmer theils diffusem, theils
| directem Sonnenlichte ausgesetzt, theils in mássie, theils auch in
- vóllie dunklen Raum gebracht wurden. Nebstdem wurden fast táglich
auch an in der freien Natur wild wachsenden Exemplaren Controlli-
rungsbeobachtungen durchgefihrt.

Da die Lufttemperatur in dem móglichst gleichmássie tempe-
rirten Raume, in welchem die Versuche angestellt wurden, sich an
allen vier soeben erwáhnten, uneleich beleuchteten, Standorten wáhrend
des Tages nur wenie ánderte,“) so konnte bei Eliminirune der
Temperatur- und Turgescenzschwankungen die Wirkung der partiellen
oder gánzlichen Lichtentziehune auf die oben genannten drei Pílanzen-

species direct verfolgt werden.

| Was das Offnen und Schliessen der Blůthen von Stellaria media,
| Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia betrifft, so bemerke ich
| hier zunáchst, dass die Blůthen der im Zimmer in Blumentopfen kul-
| tivirten oder der in Wasser gehaltenen Exemplare bei genůgender Be-
leuchtung und Temperatur, wie die Blůthen der in der freien Natur
| wild wachsenden Pflanzen, sich je nach der Intensitát der Beleuchtung
(ete. frůher oder spáter am Vormittage čffnen und am Nachmittage
-vor dem Sonnenuntergange schliessen.

Bei ungenůgender Beleuchtung, in diffusem und in farbigem
Lichte, bleiben die Blůthen von Stellaria media, Veronica hederae-
folia und V. serpyllifolia, an im Zimmer cultivirten Exemplaren, meist
schon am zweiten Tage geschlossen. In mássig und vóllie dunkelem
Raume (unter schwarzen Papprecipienten und in einem halbdunkelen,
| verschliessbaren Kasten) haben sich die ephemeren Blůthen der soeben
| genannten drei Pílanzenarten etwas frůher als am Lichte geschlossen ;

1) Blos an dem direct von der Sonne beleuchteten Standorte (am Sůdfen-
ster) betrug die Differenz in der maximalen und minimalen Lufttempe-
ratur ofters mehr als 109 C. Bei meinen Untersuchungen úber das Óffnen
und Schliessen der Blátter habe ich die Temperatur der die Versuchs-
pílanzen umgebenden Luft oder des Wassers stets (auch wenn sie constant
war) mittelst Celsius-Thermometern gemessen.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 17

258 Ant. Hansgirg

am náchsten Tage offneten sich an solchen Pflanzen blůhreife Blůthen-
knospen nicht oder nur sehr unvollstándig, wáhrend sie am Ostfenster,
wo sie bis 9 U, Vorm. von der Sonne direct beleuchtet waren, noch
vollstándie, in hellem diffusem Lichte am Nordfenster čfters noch
fast vollstándig sich čffneten.

Spáter (am dritten, vierten Tage ete.) blieben aber die Blůthen
dieser Planzen, wenn sie fortwáhrend blos schwachem, diffusem Lichte
ausgesetzt waren, wie in mássiger und vólliger Dunkelheit, geschlossen
und zwar blos in Folge von Lichtmangel, da die Blůthen an anderen ©
Exemplaren derselben Pflanzenarten bei gleicher Temperatur und
gleicher oder fast gleicher Turgescenz sich bei genůgender Beleuch- ©
tung wie gewóhnlich geoffnet haben.")

Wie im Zimmer so óffnen sich die Blůthen vieler Pflanzen-
arten ?) auch in der freién Natur bei ungenůgender Beleuchtung an.
trůben und nasskalten Tagen nicht oder nur unvollstándig, wáhrend.
sich an sonnigen Tagen ihre Blůthenblátter vollstándig ausbreiten.

Dass dieses Verhalten der gamotropischen Blůthen fůr diese.
Blůthen von hoher biologischer Bedeutung ist und hóchst wahr-
scheinlich mit dem Schutze im Zusammenhange steht, dessen der
Pollen bedarf, ist schon von anderen Forschern *) erklárt worden.

Da ich in dieser Arbeit auf die Frage úber die biologische Be- ©
deutung einzelner Anpassungen der Blůthen beim Offnen und Schliessen ©
etc. nicht náher eingehen will, so bemerke ich hier blos nebenbei,.
dass Blůthen, welche wie an Stellaria media, Drosera rotundifolia
u. 4. nur bei schónem Wetter, an sonnigen Tagen sich vollstándig
offnen, meist von solchen Insecten besucht werden, welche an trůben,
insb. an regnerischen Tagen in -ihren Schlupfwinkeln sich verborgen
halten.

Aus weiteren Versuchen, welche ich an den vorher genannten
drei Planzenarten durch volle drei Wochen ununterbrochen angestellt
habe, sowie aus Versuchen, die ich an anderen Pflanzenspecies mit.
ephemeren und periodisch sich offnenden und schliessenden Blůthen.

B B ně de

ona

!) Dass die ephemeren Blůthen von Stellaria media und áhnliche lichtempfind-
liche Blůthen im Zimmer an diffusem Lichte, auch wenn sie dicht am Fenster
(Nordfenster) postirt sind, wie die im Dunkeln befindlichen Blůthen sich nicht
offinen, kann auf Grund der Untersuchungen von Sachs (Bot. Zeitung,
1863) und Detlefsen (Arbeiten ' des Wůrzbure. Instituts) úber die Ab-
nahme der Helligkeit im Zimmer leicht erklárt werden.

?) Slehe im Nachfolgenden das Verzeichniss der pseudokleistogamen Blůthen.

9) Vergl. z. B. Kerner, Die Schufzmittel des Pollens, p. 24, 26.

Phytodynamische Untersuchungen. 259

durchgefůhrt habe, ergibt sich, dass nicht blos die ephemeren Bliůthen
von Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia, sondern
auch die Blůthen einiger Oxalis-Arten, von Drosera rotundifolia etc.
im Zimmer kultivirt, nicht blos bei ungenůgender Beleuchtung, in
schwachem, diffusem Lichte, wie in voller Dunkelheit sich nicht offnen,
sondern auch an solchen Pflanzen geschlossen bleiben, welche durch
gesteigerte Wasserzufuhr ibermássig turgesciren oder welche unter
Wasser getaucht wurden.

Da alle von mir an den drei, gleich anfangs genannten Pfanzen-
arten mit ephemeren Blůthen unternommenen, hier nicht weiter zu
erwáhnenden, Versuche úber das OÓffnen dieser Blůthen im Wesentli-
chen úbereinstimmende Resultate gaben, so glaube ich, dass es kaum
zu bezweifeln ist, dass die Offlnungsbewegung an diesen Blůthen in
erster Reihe vom Lichte, in zweiter auch von der Turgescenz, dann
auch von Wárme etc. influirt wird.

Dass das Offnen der ephemeren Blithen von Stellaria media,
Veronica hederaefolia, V. seérpyllifolia u. 4. nicht blos durch Licht
und in geringerem Grade als von diesem auch von Temperatur-
schwankungen, sondern auch durch Turgescenzánderungsen in hoherem
Grade, als man bisher gewóhnlich annimmt, beeinflusst wird, habe
ich auch an in der freien Natur in Garten wild wachsenden und in
Blumentopfen von mir im Freien kultivirten Exemplaren dieser drei
Pflanzenarten (spáter, wie im Nachfoleenden berichtet wird, auch an
anderen Pflanzenspecies mit ephemeren Blůthen) constatirt.

Ahnliche Versuche, wie an den ephemeren Blůthen von Stel-
laria media u. 4. habe ich gleichzeitig auch an den wiederholt sich
offnenden und schliessenden Blůthen von Taraxacum officinale, Orni-
thogalum nutans, Adonis vernalis und Ranunculus millefoliatus, dann
auch an den agamotropischen Blůthen von Iberis sempervivens an-
gestellt und suchte speciell durch vergleichende Untersuchungen an
den Blůthen dieser Planzen die Bedingungen des Offnens der Blůthen
náher kennen zu lernen. Aus diesen Versuchen ergibt sich, dáss die
agamotropischen Blůthen von Iberis im Dunkeln (unter doppelten
schwarzen Recipienten) sich ebenso wie am Lichte, und zwar nicht
blos am ersten und zweiten, sondern (die Bliůthenknospen) auch noch
am dritten und vierten Tage vollstándig čffnen,“) wáhrend die gamo-

r) An den von mir beobachteten Exemplaren von Iberis sempervirens čffneten
sich im Dunkeln ebensoviele oder mehr Blůthen, als am Lichte und zwar
vollstándig normal; es erfolgt also das epinastische Wachsthum der Blůthen-
blátter von Iberis im Dunkeln fast ebenso schnell wie am Lichte.

17*

260 Ant. Hansgirg

tropischen Blůthen vieler Pflanzen im Dunkeln meist schon am ersten
Tage sich weniger vollstándig, als am Lichte ofíinen und an folgenden
Tagen fast ganz geschlossen bleiben.

So čffnen sich z. B. die Blůthenkopfchen von Taraxacum offici-
nale und die Blithen von Ornithogalum nutans im Dunkeln sowohl
in lufttrockener wie auch in dampfcesáttigter Atmospháre gleich am
ersten Tage meist nur bis zur Hálfte, an folgenden Tagen noch we-
niger; auch die Blůthen von Adonis vernalis und Ranunculus mille-
foliatus óffnen sich im Dunkeln oleich am ersten Tage weniger voll-
stándie, als am Lichte, doch etwas mehr als die von Taraxacum und
Ornithogalum.

Wie die ephemeren Bliůthen,. so sind auch periodisch bewegliche
Blůthen verschiedener Pflanzenspecies, wie aus meinen Versuchen
hervorgeht, gegen gleiche Lichtveránderungen ungleich empfindlich-
Das Aufblůhen der agamotropischen Bliůthen von Iberis u. á. wird
durch Helligkeitsveránderungen in einer der Beobachtung sich ent-
ziehenden Weise beeinflusst; das Aufblůhen der ephemeren Blithen
bei Stellaria media u. á. wird hingegen vom Lichte sehr stark in-
fluirt.

Wáhrend das Óffnen der Blůthen vieler Pflanzen vorwiegend
durch Licht beeinflusst wird, ') ist bei anderen Pflanzen die Ursache
der das Ófnen der Blůthen hervorrufenden Bewegung die Wárme.
So bleiben z. B. die agamotropischen Blithen einiger Gramineen
(Weizenarten, von Hordeum distichum u. á.) geschlossen, wenn nicht
eine bestimmte Temperatur erreicht wird.

Es gibt auch Pflanzen mit periodischen Blůthen (z. B. Crocus
und Tulipa), deren Wachsthum und Transpiration mehr durch Wárme-
schwankungen, als durch Lichtveránderungen influirt wird. ?) Wáhrend
z. B. bei Tulipa, Crocus u. á. durch Temperaturdifferenzen je ein von
den beiden antagonistischen Geweben der Perigonblátter an den sich
ofinenden Blůthen zu beschleunistem Wachsthum angereet wird, ver-
mógen an lichtempfindlichen Blůthen Beleuchtungsschwankungen eine
Beschleunigung des Wachsthums in dem einen antagonistischen Ge-
webe hervorzurufen.

1) Dass das Aufblůhen der Blůthen von Linum usitatissimum von der Inten-
sitát des Lichtes mehr als das Aufblůhen anderer Blůthen abhángig ist,
hat Sachs (Bot. Zeitung, 1865, p. 139) nachgewiesen.

?) Nach Wiesner (Biologie der PfAlanzen, p. 68.) wird das Óffnen der
Blůthen und Blůthenkóptchen vieler PAanzenarten durch Transpiration des
tiefer stehenden Laubes in hohem Grade beeinflusst.

Phytodynamische Untersuchungen. 261

Wenn man Pflanzen, deren ephemere Blůthen sehr lichtemp-
findlich sind (so z. B. Stellaria media, Veronica hederaefolia u. A.)
zwei bis drei Tage lang in mássiger oder in volliger Dunkelheit stehen
lásst und sie nachher wieder diffusem oder directem Sonnenlichte
aussetzt, so offnet sich an solchen Pflanzen nicht selten keine einzige
Blithenknospe, welche im Dunkéln sich weiter entwickelt hat, gleich
am ersten Tage, sondern erst spáter. Doch cibt es auch hier Aus-
nahmen. So offnen sich auch die weniger lichtempfindlichen Blůthen-
knospen von Convolvulus mauritanicus áhnlich wie die periodischen
Blůthen einiger Pflanzenarten (Bellis perennis u. á.), wenn sie zuvor
2 bis 3 Tage durch doppelte schwarze Papprecipienten verdunkelt
waren, wieder im Laufe eines Tages, sobald sie aus Dunkelem wieder
ans Licht gebracht werden. Hingegen bleiben die ephemeren Blůthen
von Štellaria media, welche úber eine Woche lang měglichst verdun-
kelt wurden (nicht selten auch die Blůthen an im Halbdunkeln meh-
rere Tage lang cultivirten Exemplaren) und nachher wieder ans Licht
kommen sowohl in hellem, diffusem Lichte, wie auch an directer Sonne,

- in lufttrockener und in dampfcesáttister Atmospháre am ersten und

meist auch noch am zweiten Tage (čfters noch lánger) geschlossen.
Blos an Blithen, welche an schwachem, diffusem Lichte sich
entwickelt haben und an diesem Lichte bis zur Fruchtreife geschlossen

- blieben, gelang es mir, wenn ich solche Planzen einer intensiveren

| Beleuchtung ausgesetzt habe, einigemal schon nach mehrstůndiger

Einwirkung des Lichtes (directen Sonnenlichtes) die Offnungsbewe-
gung an den frůher geschlossenen Blůthen von Stellaria media u. a.
hervorzurufen.
Bemerkenswerth scheint mir hiebei noch der Umstand zu sein,
dass an solchen Pflanzen die geschlossenen Blůthen sich frůher ge-
offnet haben, wenn die in Blumentopfen cultivirten Pflanzen statt im
Zimmer an freier Luft sich befanden, an welcher die Transpiration
der Laubblátter mehr als im Zimmer gefórdert wurde. In diesem
Falle kommt hóochst wahrscheinlich das beschleunigte Offnen der
Blůthen auf áhnliche Weise zu Stande, wie es Wiesner fůr ab-
welkende Blithen von Anagallis arvensis u. á. nachgewiesen hat. ')
An Pflanzen mit lichtempfindlichen Blůthen (insb. an Stellaria

© media u. 4.), welche lángere Zeit genigend beleuchtet wurden und

1) Das Aufbliůhen der Blůthen dieser und anderer Planzenarten beruht nach
Wiesner auf einer Wasserabgabe, durch welche eine andere Vertheilung
des Wassers in den antagonistischen Geweben der Blumenkrone eintritt
(Studien úber das Welken von Blůthen und Laubsprossen, p. 21).

269 Ant. Hansgirg

an welchen erst in Folge von Lichtmangel (in schwachem, diffusem
Lichte im Zimmer) die Bliůthen noch um 11 Uhr Vorm. geschlossen
blieben, gelang es mir, als ich zu diešer Zeit solche Pflanzen einer
intensiveren Beleuchtung (directer Sonne) ausgesetzt habe, die Blůthen
noch an demselben Tage zum Óffnen zu bringen.

Da durch Pfeffer's und anderer Forscher Untersuchungen úber
die Mechanik der Schlafbewegungen der Dlátter nachgewiesen wurde,
dass durch Veránderungen der Lichtintensitát auch Veránderungen in
der Turgescenz der Zellen der nyctitropisch beweglichen Organe her-
vorgerufen werden, so suchte ich weiter auch an den ephemeren
Blůthen von Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpylli-
folia sowie an nicht ephemeren Blůthen von Taraxacum officinale,
Potentilla salisburgensis, P. fragariastrum und Waldsteinia geoides kennen
zu lernen, ob und inwiefern durch Veránderungen der Turgescenz
und der Wasserzufuhr die gamotropischen Bewecgungen dieser Blůthen
beeinflusst werden.

Zu diesem Zwecke wurden zunáchst abgeschnittene, blůhreife
Blůthenknospen tragende Zweige der soeben genannten Pflanzenarten,
theils in mit Wasser gefůllte Glasgefásse gestellt, in welchen -sich
die Blůthen, wie an den in Blumentopfen cultivirten Pflanzen in nor-
maler Weise čoffneten, theils liess ich frisch abgelóste, turgescente,
mit blůhreifén Blůthenknospen besetzte Zweige an der Luft langsam
welken.

Nach vier- bis sechsstindigem Welken wurden die Versuchs-
pflanzen theils direct in Wasser gestellt, theils in feuchter Umhůllung
in dampfgesátticte Atmosphaere gebracht. Nach Verlauf von einem
halben Tage, bez. von 12 bis 15 Stunden, zeigte sich, dass die Blů-
then der obigen Pflanzenarten sich bloss dann ber die Nacht ge-
úffnet haben, wenn die welk gewordenen Pflanzen wieder genůgend
turgescirten. So blieben an den in dampígesáttigter Atmosphaere ge-
haltenen Exemplaren, an welchen die Laubblátter und die Blůthen-
stiele noch mehr oder weniger schlaff waren, die Bliůthen der vorher
genannten Pflanzenarten geschlossen, wáhrend sie an den direct in
Wasser gestellten Versuchspflanzen, an welchen das Laub wieder seine
frůhere Turgescenz erlanet hatte, sich gečffnet haben.

Es muss aber schon an dieser Stelle hervorgehoben werden,
dass wie durch Wasserzufuhr an welk gewordenen Blůthen einiger
Pflanzen die Offnungsbewegung veranlasst wird, so an anderen Pflanzen

(z. B. an Anagallis arvensis) wieder eine Wasserabgabe zum Óffnen
der Blůthen fiůihren kann.

Phytodynamische Untersuchungen. 263

An Stellaria media und áhnlichen Planzen, deren Blůthen sehr
| lichtbedůrftig sind, vermag aber das Offnen der Blůthen durch Tur-
| gescenzveránderungen allein nicht hervorgerufen werden. Die Blůthen
| solcher Planzen bleiben bei ungenůgender Beleuchtung an diffusem

Lichte im Zimmer auch dann noch geschlossen, wenn an den blůthen-
tragenden Zweigen das durch Welken schlaff gewordene Laub durch
| Wasserzufuhr wieder vollkommen turgescent wird. Weniger licht-
- empfindliche Blůthen, z. B. die von Waldsteinia geoides und Potentilla
| salisburgensis offnen sich jedoch bei gleicher Behandlung an diffusem
Lichte wie gewóhnlich, in mássiger und volliger Dunkelheit wenigstens
-noch theilweise.
| Úber die Frage, ob Turgescenzánderungen auch bei anderen
| ephemeren Blůthen áhnlich wie bei Stellaria media das Offnen der
Blůthen weniger als das Licht bedingen, habe ich weitere Versuche .
auch an Convolvulus arvensis und C. mauritanicus angestellt. Aus
diesen Versuchen ergibt sich, dass das Offnen der Blůthen der er-
steren Convolvulus-Art áhnlich wie das der Blůthen von Stellaria
media mehr durch Lichtentziehung oder durch Lichterhohung als
durch Verminderung oder Vermehrung des Wassergehaltes beeinflusst
wird und bei ungenůgender Beleuchtung an difusem Lichte im Zimmer
wie im Dunkeln nicht mehr zu Stande kommt; das Aufblůhen des
Convolvulus mauritanicus jedoch auch im Dunkeln noch am zweiten
-und dritten Tage wie am Lichte erfolet.

An stark abgewelkten Exemplaren von Convolvulus arvensis,
deren sámmtliches Laub in Folge von Umpflanzung fast ganz ver-
| trocknet war, offneten sich bei genigender Beleuchtune mehrere
Blůthen und zwar sowohl in lufttrockener wie auch in dampfcesát-
tister Atmospháre, wáhrend sie an verdunkelten Exemplaren in beiden
Atmospháren geschlossen blieben. Weiter fand ich auch, dass sich an
solchen Ackerwinden in directer Sonne auch einige Blůthenknospen
geóffnet haben, deren Corolle in Folge gestorter Wasserzufuhr und
Ernáhrung sich nicht einmal vollstándie entwickelt hat.

Ahnliche Versuche wurden weiter auch an Veronica hederae-
folia und V. serpyllifolia sowie an einigen Oxalis-Arten u. m. a. an-
gestellt und analoge Resultate erhalten.

Wie durch Wasserabgabe an abwelkenden Zweigen einiger Pflan-
zenarten, so wird auch durch erhóhte Wasserzufuhr, z. B. durch
| Wassereinpressen ete. die Offnunesbewecung der Blůthen beeinfiusst.
| So fihrt eine Wasserinjection an theilweise abgewelkten, nicht ge-
nůgend turgescenten Bliůthen, z. B. an Tulipa Gesneriana u. a. auch

264 Ant. Hansgirg

im Dunkeln zu einer Offnungsbewegune, welche $elbstverstándlich
von der durch táglichen Lichtwechsel hervorgerufenen, gamotropischen
Offinunosbewecung der Blůthen sich wesentlich unterscheidet.

Wie durch Wassereinpressen oder durch in Wasser Untergetaucht-
sein vollkommen turgescenter Pflanzen, so wird auch durch langsam,
aber úbermássie erhóhte Wasserzufuhr an verschiedenen Pflanzenarten
das normale Óffnen nicht selten verhindert.

Diese Beobachtune habe ich zuerst an im Zimmer in Blumen-
topfen cultivirten, stark turgescenten Exemplaren von Stellaria media,
spáter auch an Veronica hederaefolia, V. serpyllifolia und Taraxacum
officinale gemacht, deren Bliůthen bei sehr reichlicher Wasserzufuhr
in dampígesáttieter Atmospháre nicht blos in diffusem, sondern auch
in directem Sonnenlichte geschlossen blieben, wáhrend sie an we-
niger turgescenten, in lufttrockener Atmospháre befindlichen Exem-
plaren derselben Pflanzenarten unter sonst gleichen Bedingungen sich
úffneten. Erst nachdem die sehr stark turgescenten Exemplare, nach
eingestellter Wasserzufuhr, in lufttrockene Atmospháre gebracht und
in dieser einige Zeit gehalten wurden, offneten sich an ihnen wieder
einige Blithen.

An frischen Exemplaren von Štellaria media, welche mit offenen
Blůthen am Vormittage in Blumentóopfen unter Wasser getaucht
wurden, beobachtete ich, dass die Blůthen nicht nur frůher, als an:
den neben an der Luft stehenden und fast ebenso intensiv, wie die im
Wasser beleuchteten Exemplaren sich Nachmittags geschlossen haben,
sondern, dass sie auch am náchsten und am folgenden zweiten und
dritten Tage sich nicht mehr čffneten, obschon die ganz oder fast
ganz im Wasser untergetauchten Pflanzen genůgend beleuchtet waren
und die Temperatur des Wassers fast dieselbe, wie die der umge-
benden Luft war. |

Auch an einigen aus dem Wasser hervorragenden Zweigen blieben
an solchen Stellarien alle Blůthen volle vier Tage hindurch sowohl
in lufttrockener wie auch in dampícesáttigter Atmospháre geschlossen,-
wáhrend sich bei derselben Beleuchtung und Temperatur an den
neben an der Luft in Trockenheit befindlichen Exemplaren zahl-
reiche Blithen gečffnet haben.

Es ist noch zu bemerken, dass sich die Blůthen an unter Wassér
abgeschnittenen, mit dem blůthentragenden Gipfeltheile aus dem
Wasser hervorracenden Zweigen ganz gleich, wie die Blůthen der an
der Luft abgeschnittenen und unter Wasser getauchten Sprossen ver-
hielten.

Phytodynamische Untersuchungen. 265

Erst nachdem solche im Wasser halb oder ©€anz unterge-
| tauchte, blůthentragende Zweige aus dampígesáttigter Atmospháre an
freie, trockene Luft gebracht oder aus dem Wasser herausgenommen
- und blos mit den Stengelenden in Wasser gestellt wurden, ofneten
-sich an ihnen bei genicender Beleuchtung (in directer Sonne und
| in hellem diffusem Lichte) in kurzer Zeit (noch an demselben Tage)
- mehrere Bliůthen.

| Da das Óffnen der Blithen von Stellaria media wieder in nor-
- maler Weise ausgefiihrt wird, sobald die im Wasser untergetauchten
> Planzen aus diesem Medium herausgenommen und in lufttrockener
Atmospháre genůsend beleuchtet werden, so darf das Geschlossen-
bleiben der unter Wasser getauchten, wie auch der ungenůgend be-
leuchteten Blůthen nicht als eine Erscheinung des Starrezustandes
aufgefasst werden, sondern kann auf áhnliche Weise, wie das Nicht-
zustandekommen der normalen Offnungsbewegung der schwachem,
diffusem Lichte im Zimmer ausgesetzten Blůthen von Stellaria media
u. a. erklárt werden.

Die letztere Erscheinung wird meiner Ansicht nach durch
Photohyponastie, d. h. durch das bei minder intensiver Beleuchtung
beschleuniste Wachsthum der Unterseite der Blůthenhůllblátter her-
vorgerufen.

Dáss die Blůthen von Stellaria media unter Wasser sich auch,
wenn sie stark beleuchtet werden, nicht offnen, beruht allem An-
scheine nach auch auf einer Art von Hyponastie, welche unter ge-
wissen Umstánden an solchen unter Wasser getauchten sowie an
ungenůgend beleuchteten lichtempfindlichen Blůthen fixirt werden
kann.

Aus dem soeben Mitgetheilten ist ersichtlich, dass das Óffnen
der ephemeren Blůthen von Stellaria media und áhbnlicher, auf Be-
leuchtunesdifferenzen stark reagirenden, Blůthen keine spontane, von
áusseren Verháltnissen unabhángice, Bewecung ist, da dass durch
Licht, bez. durch Tageswechsel bedingte Offnen und Schliessen dieser
Blůthen unter Wasser, wie bei ungeniigender Beleuchtung nicht statt-
findet.

Weiter geht auch aus den soeben mitgetheilten Beobachtungen
hervor, dass durch lánger andauernde abnormale Verháltnisse der
normale Bewegungszustand aufgehoben und ein abnormaler fixirt
werden kann, sowie dass die Wiederherstellung des normalen gamo-
tropischen Bewegungszustandes solcher Blůthen, welche bei ungenů-
gender Beleuchtung sich nicht offnen, bei verschiedenen, von mir

266 Aut. Hansgirg

diesbezůglich untersuchten Pflanzenarten mit ungleich lichtempfin-
dlichen ephemeren Blithen ungleich schnell erfolgt.

Was die Frage nach den inneren Ursachen des in Folge von
Lichtveránderungen beschleunigten hypo- oder epinastischen Fláchen-
wachsthums der Zellen in einem von den beiden antagonistischen
Gewebecomplexen der sich nicht čffnenden ephemeren Blůthen von
Stellaria media u. á. betrifft, so kann diese mit Bestimmtheit noch
nicht beantwortet werden.

Auf Grund der bisherigen Untersuchungen kann jedoch ange-
nommen werden, dass das Licht und Wárme, welche in hohem Grade
die Offnungsbewegung der Blůthen beeinflussen, zunáchst Veránde-
rungen in der Turgescenz, bez. des Wachsthums der Zellen der an-
tagonistischen Gewebe hervorrufen. Doch kónnen auch durch verán-
derte Wasserzufuhr Turgescenzánderungen veranlasst werden und
zwar beruht eine Turgorerhóohune entweder auf einer Vermehrung des
Zellwassers oder auf einer Wasseraufnahme seitens der Zellmembran,
welche bei nicht veránderter Wassermenge des Zellinhaltes eine
gróssere Dehnung der Zellwand ermoglicht.

Dass zwischen den durch Licht influirten Bewegungen der Kelch-
blátter und anderer Chlorophyll enthaltenden Blattorgane einerseits
und dem Assimilationsprocess andererseits keine directen Beziehungen
bestehen, ist schon von Detmer hervorgehoben worden.') *

Da die im Vorstehenden sowie die im Folgenden mitgetheil-
ten Beobachtungen mit voller Sicherheit annehmen lassen, dass
der normale Bewegungszustand gamotropischer Blůthen an frischen,
nahezu oder vóllig turgescenten Pflanzen nicht blos durch den Ein-
fluss von Licht und Wárme, sondern auch durch Turgescenzánderungen
bei stark erhohter oder verminderter Wasserzufuhr in einen abnor-
malen úbergefůhrt werden kann, so suchte ich auch kennen zu lernen,
ob durch reichliche oder geringe Wasseraufnahme das Óffnen, bez.
auch das Schliessen der Blůthen an mehr oder weniger welk gewor-
denen Pflanzen beinflusst wird.

Es wurden zunáchst in Tópfen cultivirte Exemplare von Stellaria
media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia bei genigender Be-
leuchtung dem Welken ůúberlassen und zuerst blos an solchen Exem-
plaren zahlreiche Beobachtungen ber das Óffnen der Blůthen an-
gestellt, deren Blůthen, trotzdem das Laub in Folge von Wasserverlust
schlaff geworden, noch fast věllig frisch erschienen.

1) Úber Photoepinastie der Blátter, p. 792.

Phytodynamische Untersuchungen. 267

i Die Blůthen solcher Pflanzen offneten sich in der Frůh, wie ge-
i wóhnlich und fast so vollstándig, wie an normal turgescenten Exem-
| plaren, blieben aber, wenn die theilweise abgewelkten Pflanzen di-
| recter Sonnenbeleuchtung ausgesetzt waren, bei welcher die Blátter
-noch mehr welk wurden, so dass ihre Spreite stark, fast wie im
Knospenzustande gekrimmt war, auch nach Sonnenuntergang offen
i und schlossen sich noch am folgenden Tage nicht, auch dann nicht,
I als die in lufttrockener Atmospháre befindlichen Pflanzen in eine
| dampfgesátticte gebracht wurden. Blos an Exemplaren, welche durch
| Wasserzufuhr sich wieder so erholt haben, dass die beim Welken schlaff
I gewordenen Blátter wieder normal turgescent wurden, haben sich von
"den noch spát Abends offenen Blůthen einige úber die Nacht ge-
schlossen.

| An sehr stark abgewelkten Pflanzen, deren Blůthen deutliche
Zeichen vom Welksein zeigten, blieben die Blůthen auch bei inten-
„siver Beleuchtung in lufttrockener und dampfgesáttigter © Atmo-
| spháre geschlossen. Ahnliches gilt auch von Bliůthen dieser Pfanzen,
welche in Folge intensiver Beleuchtung (directer Sonne ausgesetzt)
zu welken begannen und nachher wieder durch reichliche Wasser-
| zufuhr im Schatten sich so erholt haben, dass ihre Blátter und
| Blůthen vollkommen turgescent wurden. Solche Blůthen offneten sich
| auch dann nicht, als die sie tragenden Pflanzen aus diffusem Lichte
der Sonne ausgesetzt wurden.

Es verursachen also Úberschreitungen einer gewissen Grenze
| des Wassergehaltes, resp. des maximalen und des minimalen Tur-
| geseenzerades, an den gamotropischen Blůthen ebenso wie Úberschrei-
tungen des Wármemaximums und Wármeminimums eine Veránderung
im normalen Bewegungszustande solcher Blůthen.

Da jedoch das Óffnen und Schliessen der Blůthen, wie durch
Přeffer nachgewiesen wurde, vorzůglich durch Licht und Wárme
beeinflusst wird, ofters aber auch durch Veránderungen der Turges-
cenz, wie aus den schon mitgetheilten Beobachtungen hervorgeht,
| infuirt wird, so ist auch die Móglichkeit nicht ausgeschlossen, dass
unter gewissen Umstánden das Óffnen nnd Schliesseu der Blůthen
| zugleich auf Licht-, Temperatur- und Turgescenzánderungen beruht
| und von diesen Factoren entweder gleichsinnig oder entgegengesetzt
| beeinflusst wird.
| Ahnliche Versuche wie an den vorher genannten Pílanzenarten
| habeich auch an mit blůhreifen Blůthenknospen besetzten, abgeschnit-
| tenen Zweigen von Veronica chamaedrys, V. gentianoides, Convol-

268 Ant. Hansgirg

vulus arvensis, C. mauritanicus, Iris Pallasii, Cerastiunm grandiforum,
Glaucium luteum, Ranunculus serbicus, Rosa setigera, Saxifraga caes-
pitosa, Oxalis floribunda, Geranium aconitifolium, Bellis perennis,
Taraxacum officinale und Tulipa Gesneriana unternommen, welche
zu dem Resultate fůhrten, dass die Blůthen der soeben genannten
PAanzenarten, wenn sie unter Wasser getaucht werden, in diesem
Medium bei intensiver Beleuchtung meist vollstándig geschlossen
bleiben, so lange die Temperatur des Wassers nicht erhoht
wird. Bei allmálie steigender Temperatur des Wassers findet jedoch
an den fůr Wármeschwankungen sehr empfindlichen Bliůthen von
Tulipa Gesneriana u. á. auch unter Wasser eine langsam fortschrei-
tende Offnunesbewegung statt, und zwar fůhren von den oben ge-
nannten Pflanzen schon bei einer Temperaturerhóohung des Wassers
um 5 bis 69 C die Tulpenblůthen eine recht ansehnliche Offnungs-
bewegung aus, wáhrend an den Blůthen von Geranium aconitifolium
u. á. unter sonst oleichen Umstánden (durch eleiche Temperatur-
erhohung) blos eine unmerkliche Offnungsbewegung hervorrufen, resp.
eine Beschleunigune des Wachsthums der Gewebeschichten der Innen-
seite der Blůthenblátter veranlasst wird.

Da die Bliůthen von Veronica chamaedrys und einiger anderen
vorher genannten Pflanzenarten (auch die Blůthen von Veronica ser-
pyllifolia) an frischen, in sauerstofhaltiges Wasser in Blumentopfen
untergetauchten Exemplaren bei genigender Beleuchtung und Tem-
peratur sich auch im Wasser óffnen, wáhrend die Blůthen der meisten
vorher genannten Pflanzenspecies, wenn sie lángere Zeit in sauerstoff-
armem Wasser untergetaucht waren, in diesem bei gleicher Beleuch-
tung und Temperatur geschlossen bleiben, so ist es nicht unwahr-
scheinlich, dass das Ófinen solcher Blůthen hauptsáchlich in Folge.
der eingeschránkten Sauerstoffzufuhr, resp. des Sauerstoffsmangels
nicht zu Stande kommt. :

Ausserdem ist auch noch der Umstand bemerkenswerth, dass an
Pflanzen, welche in Wasser so untergetaucht wurden, dass ihr Laub
nicht vóllig am Transpiriren verhindert war, sich Blithen gečífnet
haben, wáhrend an ganz unter Wasser versenkten, am Transpiriren
verhinderten Pflanzen die Blůthen geschlossen blieben. ;

Da ich auf eine náhere Erklárung der unter Wasser stattfin-
denden Offnungsbewegung der untergetauchten Blůthen hier nicht-
eingehen will, so erlaube ich mir noch zu bemerken, dass schon von
Wiesner in seiner hochinteressanten Abhandlung „Studien ber
das Welken von Blůthen und Laubsprossen“ nachgewiesen wurde,.

Phytodynamische Untersuchungen, 269

; dass das Offnen vieler Blůthen auf Transpiration beruht. Von diesem
' auseezeichneten Forscher ist weiter auch festeestellt worden, dass bei
jenen Pflanzen, bei welchen das Offnen der Blůthen auf einer durch
| Wasserabgabe vermittelten Turgoránderung beruht, die Offnungsbe-
wegung durch Fórderung der Verdunstung begůnstict wird. Endlich
| sei hier noch erwáhnt, dass, nach Wiesner's Untersuchungen ber
| das Welken von Blůthen, abgeschnittene Blůthen in der Regel spáter,
| als die an abgeschnittenen belaubten Zweigen befindlichen welken,
| sowie, dass wahrscheinlich alle Blůthen bei langandauernder Ein-
| wirkung des Wassers eine Beschleunigung des Welkens erfahren und
| dass verwelkende Blůthen unter Wasser getaucht wieder normal tur-
| gescent werden und an der Luft sich merklich lánger als unbenetzt
| gebliebene Blůthen frisch erhalten. ř

Úber den Einfluss der Turgescenzánderung auf das Offnen der
Blůthen habe ich weiter einige Versuche zugleich an Veronica gen-
tianoides, V. chamaedrys und an Iberis sempervirens, Saxifraga caespi-
| tosa, Rhododendron sinense und Rosa setigera angestellt.

Es wurden ziemlich stark abgewelkte, zahlreiche Blůthen tra-
gende, Zweige von Veronica gentianoides und V. chamaedrys sowie
Sprossen von Iberis sempervirens Nachmittags in Wasser gestellt und
| es ergab sich, dass an solchen blos mit dem unteren Theile in Wasser
| untergetauchten, abgeschnittenen Sprossen, nachdem sie sich úber Nacht
-so erholt haben, dass ihr Laub normal turgescirte, die Blůthen am
náchsten Morgen fast oleichzeitig und ebenso weit sich gečffnet haben,
| wile an anderen, vorher nicht gewelkten, sonst unter oleichen Um-
| stánden befindlichen Exemplaren.

An abgewelkten, mit blůhreifen Blůthenknospen versehenen Zwei-
gen aller sechs vorher genannten Pflanzenarten, welche bei oleicher
| Temperatur der Luft theils in lufttrockene, theils in dampígesáttiste
| Atmospháre gebracht wurden, blieben jedoch bei verschiedener Be-
leuchtung in diffusem und in directem Sonnenlichte, wie auch im Dun-
keln und im Halbdunkeln in der Regel alle Blithen geschlossen, so
lange diesen Pfanzen kein Wasser zugefiihrt wurde. Hingegen fand ich
| an einigen in Blumentopfen cultivirten Exemplaren von Veronica cha-
| maedrys und V. serpyllifolia, dass sich an stark abgewelkten Zweigen,
an welchen die Laubblátter in Folge des Wasserverlustes schlaff
wurden und schon zusammenzuschrumpfen begannen, bei genůgender
| Beleuchtung noch mehrere Blůthen gedffnet haben. Dass auch an ab-
| geschnittenen, mit ungeoffneten Blůthen versehenen, Sprossen einiger
| Panzenarten (z. B. Anagallis arvensis), wenn sie der Sonne ausge-

270 Ant. Hansgirg

setzt werden, so dass ihr sámmtliches Laub schlaff und welk wird,

sich Blůthen čffnen kónnen, auch wenn die abgelósten Sprosse nicht ©
mit Wasser in Berůhrung kommen, ist, wie schon erwáhnt wurde, ©

von Wiesner) nachgewiesen worden. *'

Bei gleicher Behandlung verhalten sich jedoch die Blůthen ver-
schiedener, auch nahe verwandter Pflanzen nicht ganz gleich. So ©
offneten sich z. B. an ziemlich stark abgewelkten Zweigen von Ve-
ronica chamaedrys, wenn sie Abends wieder in Wasser gestellt und ©

in dampfgesáttiste Atmospháre gebracht wurden, am náchsten und

noch an folgenden zwei Tagen bei genůgender Beleuchtung (an Ost-
und Sůdfenster) einige Blůthen vollstándig, wáhrend an gleich be- ©
handelten Zweigen von Veronica gentianoides die Blůthen, áhnlich ©
wie an ungenigend beleuchteten Zweigen dieser Veronica und der

V. chamaedrys, sowie an den in volliger Dunkelheit und im Halbdun-

keln in dampígesáttigter Atmospbáre befindlichen Sprossen sich blos ©

theilweise offneten oder geschlossen blieben.

So lange die mit blihreifen Plůthenknospen besetzten Zweige von ©
Veronica gentianoides, V. serpyllifolia, V. chamaedrys und Štellaria ©
media stark turgescent waren, blieben an solchen Sprossen, welche ©
nach vorhergegangenem Welken durch Wasserzufuhr wieder vóllig

sich erholt haben und vollkommen turgescent wurden, in dampíge-
sáttigter Atmospháre auch in directer Besonnuneg alle Blůthen ge-
schlossen. *) Erst nachdem solche Zweige aus dampfgesáttister in
eine nur wenig feuchte Atmospháre (aus geschlossenen in tubulirte

Glaselocken) gebracht wurden und in Folge eingestellter Wasser- ©

zufuhr lanesam zu welken begannen, offneten sich an ihnen wieder

mehrere Blůthen, sowohl bei directer Besonnung (am Sůdfenster), wie ©
auch (an Veronica chamaedrys und V. serpyllifolia) in difusem Lichte, ©

selbst an ziemlich trůben Tagen.

Sobald aber die Laubblátter an allmálig welk gewordenen Zweigen
der soeben genannten zwei Veronica-Arten ganz schlaff wurden und
der Beginn des Welkens sich auch an den Blůthenstielen deutlich

erkennen liess, blieben an solchen Sprossen die Blůthen in der Regel ©

Sanz geschlossen oder čffneten sich sowohl bei mássiger, wie auch
bei intensiver Beleuchtung nur sehr unvollstándig. Nachdem aber an

!) L. a. p. 212.

2) Es mag hier bemerkt werden, dass bei allen Versuchen, bei welchen Pflanzen
mit in dampfgesáttigter Atmospháre sich nicht offnenden Blůthen beob-
achtet wurden, dafůr gesorgt war, dass die Planzen in solcher Atmospháre
nicht Mangel an Sauerstoff leiden.

Phytodynamische Untersuchungen. 271

solchen Zweigen durch allmálige Wasserzufuhr wieder die normale
Turgescenz lanesam hergestellt wurde, offneten sich in directer Sonne
(am Ost- und Sůdfenster) an Veronica chamaedrys und V. serpylli-
folia wieder einige Blůthen wie gewóhnlich; an gleich behandelten
Zweigen von Veronica gentianoides blieben jedoch alle Bliůthen auch
bei intensiver Beleuchtung, wie in mássiger und vólliger Dunkelheit,
sowohl in dampfgesáttigter, wie auch in lufttrockener Atmospháre ge-
schlossen.

An abgewelkten Zweigen der V. chamaedrys und V. gentianoides,
„welche im Dunkeln in Wasser gestellt wurden und erst, nachdem sie
wieder vollkommen turgescent geworden, an helles, diffuses Licht (an
Nordfenster) gebracht wurden, offnete sich am Lichte am ersten
Tage keine einzige Blůthe.

Aus dem soeben Mitgetheilten geht deutlich hervor, dass ephemere
Blůthen verschiedener Pflanzenarten oft auf gleiche Veránderungen
der Turgescenz ungleich reagiren.

Dass das Ofinen, bez. auch das Schliessen der Blithen bei ver-
schiedenen Pflanzenspecies durch gleiche Ab- und Zunahme des Tur-
gors, áhnlich wie durch gleiche Licht- und Wasserveránderungen un-
gleich beeinflusst wird, habe ich weiter auch an Iris sibirica, Helian-
themum polifolium, Deutzia gracilis, Veronica latifolia und V. multi-
fida constatirt.

Es sei hier noch kurz erwáhnt, dass an einigen von den soeben
genannten Pflanzenarten und zwar an solchen, deren Blůthen weniger
lichtempfindlich sind, sich unter sonst gleichen Umstánden in dampf-
gesáttioter Atmospháre im Dunkeln einige Blůthen mehr (jedoch nur
partiell) gedffnet haben, als in lufttrockener Atmospháre.

Weiter habe ich an den vorhergenannten und einigen anderen
Pflanzenarten auch Versuche unternommen, welche zeigen, dass das
Offnen der Blůthen durch osmotische Einwirkung einer und derselben
Salzlosung bei verschiedenen Pflanzenarten uneleich influirt wird. So
fand ich z. B., dass die Blůthen von Verbascum phoeniceum, Veronica
latifolia, Bunias orientalis, Clematis montana, Linum angustifolium
u. 4. gegen Einwirkung von 19 Kalisalpeterlósung bedeutend emp-
findlicher sind, als z. B. die Blůthen von Convolvulus arvensis.

Wáhrend námlich die Blůthen der Ackerwinde an abgeschnit-
tenen, zahlreiche Blůthenknospen tragenden Zweigen, von welchen
einige in die oben genannte Lósung, andere wieder in reines Wasser
gestellt wurden, im Laufe von drei Tagen sich sowohl an den im

272 Ant. Hansgirg

Wasser, wie auch an den in 1%, Kalisalpeterlósung befindlichen
Zweigen ganz wie gewóhnlich offneten, haben sich die Bliůthen der
anderen soeben genannten fiinf Pflanzenarten blos im Wasser, nicht
aber in 1“/, Kallsalpeterlósung normalmássig geoffnet.

Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch verschiedene Versuche,
welche weiter an Anthericum liliago, Czackia liliastrum, Asphodelus
clavatus, Tradescantia virginica, T. pillosa, Hemerocallis graminea,
Alisma plantago, Sagittaria sacittaefolia, Iris sibirica, I. germanica,
Veronica multifida, V. officinalis, Lactuca perennis, Convolvulus pen-
tapetaloides, C. elongatus, C. tricolor, Symphytum asperrimum, Deu-
tzia gracilis, Helianthemum polifolium, Papaver bracteatum, Cistus
monspessulanus, C. villosus, Šparmannia africana und Linum usita-
tissimum angestellt wurden.

Es ercab sich námlich, dass das Ófinen der Blůthen bei einigen
von den soeben genannten Pflanzenarten mehr, bei anderen weniger
durch 19 Kalisalpeterlósung (bei sonst gleicher Beleuchtung, Tem-
peratur etc.) beeinflusst wird, da sich die Blůthen der ersteren Pflanzen
in dieser Lósune eleich am ersten Tage nicht so vollstándig, wie im
Wasser offneten und spáter meist vollstándie geschlossen blieben,
wáhrend die Blůthen der letzteren Pflanzen in dieser Lósung fast so
wie im Wasser sich geodffnet haben. So offneten sich z. B. an allen
drei vorher genannten Convolvulus-Arten, an Linum. usitatissimum
und Czackia liliastrum am ersten, an Czackia auch noch am zweiten
und dritten Tage, an den in 19; Kalisalpeterlósung befindlichen, ab-
geschnittenen Sprossen die Bliůthen fast so, wie an in Wasser bei
gleicher Temperatur, Beleuchtung etc. gehaltenen Pflanzen; hingegen
wurde an Asphodelus, Alisma, Sagittaria, Tradescantia u. á. die
Offnungsbewegune der Blithen an in 19, Kalisalpeterlosung gestell-
ten Zweigen nicht oder nicht so vollstándie, wie an in Wasser be-
findlichen Sprossen (unter sonst gleichen Umstánden) ausgefihrt.

Wie das Óffnen, so wird auch das Schliessen der Blůthen ver-
schiedener Pflanzenarten bei Anwendung von 19%, Kalisalpeterlosung
ungleich influirt. Zu diesem Resultate fůhrten Beobachtungen, welche
ich nicht blos an laub- und blůthentragenden, abgeschnittenen Spros-
sen, sondern auch an abgepflůckten Blůthen der vorher genannten
Pílanzenspecies angestellt habe. Von ephemeren Blůthen haben sich
z. B. die von Helianthemum und Linum, wenn sie, sobald sie sich
geófinet haben, abgepflůckt und an die Oberfláche der 1%, Kalisal-
peterlósung so gelegt wurden, dass ihr Blithenstiel in dieser Lósung

|
|
|
|
|

Phytodynamische Untersuchungen. 273

untergetaucht war, frůher geschlossen,“) als die auf gleiche Weise
in reines Wasser gebrachten Blůthen. Auch die Blůthen von Anthe-
ricum liliago, Sisyrinchium striatum und Oxalis lasiandra haben sich
in 1%, Kalisalpeterlósung etwas frůher, als in reinem Wasser ge-
schlossen und etwas spáter oder weniger vollstándig gečffnet.

Es mag hier noch erwáhnt werden, dass die lichtempfindlichen
Blůthen von Oxalis lasiandra u. á. in 19; Kalisalpeterlósung, wie im
Wasser bei ungenůgender Beleuchtung (in diffusem Lichte auch im
Dunkeln) geschlossen bleiben; ihr Óffnen beruht also nicht allein
auf einer Wasserabgabe, durch welche eine andere Vertheilung des
Wassers in den antagonistischen Gewebecomplexen hervorgerufen wird,
sondern in erster Reihe von Lichtwirkung.

Wie das Óffnen und Schliessen der Blůthen, insbesondere der
ephemeren Blithen, so werden auch die nyctitropischen Nutations-
bewegungen der Laubblátter, wie aus den von Darwin, Kraus,
Wiesner u. A. angestellten Beobachtungen sich ergibt, nicht blos
durch Licht- und Temperaturveránderungen, sondern auch durch
Anderungen des Turgors beeinflusst.

Bei meinen Untersuchungen: úber Óffnen und Schliessen der
Blůthen habe ich nebenbei auch an Laubbláttern die durch Veránderun-
gen des Wassergehaltes hervorgerufenen Stellungs- und Formveránderun-
gen náher untersucht und zwar habe ich zunáchst einige Vérsuche an
abgeschnittenen laubtragenden Sprossen von Althaea officinalis, Poten-
tilla recta, Rosa setigera, Ribes aureum, Stellaria media, Mentha ro-
tundifolia, Nepeta grandiflora, Veronica chamaedrys, Apocynum canna-
binum, Polygonum sachaliense und Eulalia japonica angestellt, aus
welchen sich ergibt, dass die jingeren Laubblátter der soeben ge-
nannten Pflanzenarten durch Wasserverlust eine Form und Lage er-
langen, welche in der Regel mit der Form und Lage der Blátter im
Knospenzustande úbereinstimmt, bei verschiedenen Pílanzenarten jedoch
verschieden ist.

So kommt z. B. an den Bláttern von Eulalia japonica und Ely-
mus arenarius, wie auch bei einigen anderen von mir beobachteten
Gramineen, durch Wasserverlust beim Welken sowie nach lángerer
Einwirkung von 19/, Kalisalpeterlósung oder dieser osmotisch gleich
wirkenden Lósungen neben einer Einwártskrůmmung der Blattfláche

3) An solchen Blůthen lósten sich auch die Kronenblátter frůher ab, als an
den im Wasser befindlichen. Die reizbaren Staubfáden von Helianthemum
polifolium wurden an den in 1%, Kalisalpeterlósung gebrachten Blůthen
frůher gegen Stossreize unempfindlich, als an den in. Wasser getauchten.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 18

274 Ant. Hansgirg

an noch nicht věllig entwickelten jůngeren Bláttern auch noch eine
Zusammenfaltung an den Seitenrándern der Blattspreite zu Stande.

An noch nicht vo!lstándig entwickelten Laubbláttern der von
mir untersuchten Dicotylen, deren Blattspreite bei genigender Be-
leuchtung mit ihrer Oberseite zur Richtung des einfallenden Lichtes
orientirt und bei normaler Turgescenz flach ausgebreitet ist, krůmmt
sich die Spreite beim gewóhnlichen Welken, sowie in Folge von
Wasserverlust in Salzlosungen oberseits concav und die Randzone
bieet sich mehr oder weniger stark einwárts, bei fortschreitendem
Wasserverlust hánsen schliesslich die Blátter herab, wobei die Lage
der Blattstiele hauptsáchlich in Folge des Gewichtes der Blátter sich ©
verándert.

Es úberwiegt also bei den durch Wasserverlust erzeugten Krům-
mungen an abwelkenden Laubbláttern die Unterseite, úber welehe
die Oberseite erst dann das Úbergewicht erlangt, wenn durch Wasser-
žufuhr die normale Turgescenz wieder hergestellt wird. Das Úber-
wiegen der Unterseite bei Abnahme der Turgescenz habe ich weiter
auch an Laubbláttern von Veronica hederaefolia, Chenopodium bonus ©
Henricus und Convolvulus arvensis beobachtet, deren beim Welken
concav gewordene Blattspreite durch erhohte Wasserzufuhr wieder
ihre ursprůngliche Form und Lage erlangt, wobei die Blátter wieder
in den epinastischen Zustand úbergehen, welcher bei reichlicher
Wasserzufuhr auch fixirt werden kann.

Auch an unter Wasser getauchten oder in dampígesáttister
Atmospháre gehaltenen, genůgend beleuchteten Laubbláttern von Ne-
peta grandiflora, Mentha rotundifolia, Apocynum cannabinum und
anderen oben angefihrten Dicotylen krůmmt sich bei reichlicher
Wasserzufuhr die vollig turgescente epinastische Blattspreite oberseits
convex, wáhrend sie an ungenůgend turgescenten Bláttern unterseits
convex wird.

Ahnlich wie die Laubblátter der von mir untersuchten, vorher
genannten Pflanzenarten verándern auch die Blátter von Solanum
tuberosum, Nicotiana latissima und anderer Planzenarten, an welchen
C. Kraus“) Beobachtungen ber Welken etc. angestellt hat, ihre
Stellung und Form bei abnehmender oder gesteigerter Turgescenz.

Aus den soeben kurz mitgetheilten Beobachtungen geht deutlich
hervor, dass wie durch Licht- und Temperaturschwankungen so auch

") Beitráge zur Kenntniss der Bewegungen wachsender Laub- und Blůthen-
blátter, 1879.

|
|
|
|

Phytodynamische Untersuchungen. 275

-durch Veránderungen in der Wasserzufuhr die Lage und Form der

Laubblátter beeinflusst wird. In áhnlicher Weise, wie bei den Laub-
bláttern wird auch bei den Blůthenbláttern die normale Štellung und
Form durch Zunahme und Abnahme der Feuchtigkeitszufuhr, bez. der
Turgescenz influirt.

Da schon C. Kraus úber die Stellungsánderungen der Blůthen
in Folge von Veránderungen der Feuchtigkeitszufuhr ausfůhrlicher
abgehandelt hat, so werde ich im Nachstehenden blos einige Beob-
achtungen úber dieses Thema mittheilen, welche ich an ephemeren
oder periodisch beweelichen und an agamotropischen Blůthen haupt-
sáchlich zu dem Zweck angestellt habe, um sie mit den von Kraus
durchgefůhrten in Vergleich zu ziehen.

Ich lasse hier zunáchst einige Beobachtungen folgen, welche ich
an ephemeren Bliůthen von Cistus villosus, C. monspessulanus, Spar-
mannia africana und Helianthemum polifolium ausgefihrt habe. In
Folge von Wasserverlust schliessen sich die eintágigen Blůthen der
soeben genannten und áhnlichen Pflanzenspecies (z. B. zweier anderen,
nicht náher bestimmten Helianthemum-Arten), wenn sie abgeschnitten
an der Luft langsam verwelken auf áhnliche Weise, wie beim nor-
malen durch, Verfinsterung und Temperaturabfall non
Ochliessen.

Auch an Pflanzen, deren Turgescenz durch lángere Einwirkung
von Salzlosungen (1%, Kalisalpeter- oder 1:39, Kalisulphatlosung)
vermindert wurde, schlossen sich die Blůthen dieser Pflanzen frůher
als im Wasser und es offneten sich am náchsten Tage in diesen Salz-
lósungen die blůhreifen Blůthenknospen von Cistus monspessulanus,
Sparmannia africana und Oxalis stricta nicht mehr, obschon die sie
tragenden Sprosse genůgend beleuchtet waren.

Durch erhohte Wasserzufuhr gelang es mir ofters an den ephe-
meren Blithen von Cistus und Helianthemum das Abfallen der ein-
tágigen Krone zu verhindern, doch war der Erfolg der Wasserzufuhr
bei ungleich beleuchteten Blůthen verschieden (an intensiver be-
leuchteten Blůthen lósten sich die Kronenblátter immer frůher ab,
als an minder stark beleuchteten, unter sonst gleichen Umstánden
befindlichen Blůthen).

Was das Óffnen der Blůthen der soeben genannten Pflanzen
anbetrifft, so erwáhne ich hier noch, dass die Blůthen von Cistus und
Sparmannia bei ungenůgender Beleuchtung, in schwachem diffusem
Lichte an stark turgescenten Pflanzen sich weniger vollstándig, als aa
schwach turgescenten, in lufttrockener oder in mit Wasserdampf ge-

18*

276 Ant. Hansgirg

sůttigter Atmospháre befindlichen Sprossen geóffnet haben ") und dass
durch gesteigerte Wasserzufuhr an frisch abgeschnittenen, nicht voll-
kommen turgescenten Blithen, welche Nachmittags gečffnet auf
Wasser gelegt wurden, die Schliessbewegung, nicht selten auch das
Abfallen der Krone, auf kurze, seltener auf lángere Zeit verhindert
wurde.

Dass die Blůthen von Silene noctiflora, welche man geoffnet bis
zum Kelche in Wasser untertaucht oder ausserhalb des Wassers
háufig benetzt, Tag und Nacht offen bleiben, ist schon von C. Kraus,
welcher auch an einigen periodisch beweglichen Blůthen hnliche
Beobachtungen angestellt hat, constatirt worden. “)

Durch Veránderungen in der Turgescenz wird auch das Offnen
der agamotropischen Blůthen von Iris Pallasii, I. sibirica, I. Gůlden-
stedtiana u. á. beeinflusst. Wenn man noch nicht gečffnete, blůhreife
Blůthenknospen dieser Iris in 19, Kalisalpeterlósung bringt, so offnen
sich diese Knospen auch bei intensiver Beleuchtung nicht wie ge-
wóhnlich, sondern blos partiell und es krůmmen sich an ihnen die
drei áusseren Perigonblátter, statt nach aussen, nach innen, ohne dass

sie sich zurůckkrůmmen wůrden, wenn man die fast geschlossenen

Blůthen wieder in Wasser legt und solche in Wasser gestellte Blithen
in lufttrockener oder dampífcesáttigter Atmospháre lángere Zeit stehen
lásst.

Ahnliches gilt auch von den periodisch sich čffnenden und
schliessenden Blůthen von Solanum tuberosum u. á., welche sich in
Folge von Wasserverlust oder gesteigerter Wasserzufuhr nicht wie
gewóhnlich schliessen und offnen. *)

Aus dem soeben kurz Mitgetheilten lásst sich entnehmen; dass
durch Wasserverlust beim Welken an der Luft oder durch Einwir-
kung von Šalzlósungen, welche den Pflanzen die Aufnahme von

r) Nebenbei bemerke ich, dass die ephemeren Kronenblátter von Cistus und

Helianthemum sich auch dann activ bewegen, wenn man vor dem Auf-

blůhen der Blůthe den Kelch entfernt; beim Schliessen der Blůthen dieser

Pílanzen wird aber die ephemere Blumenkrone, wo sie nicht gleich am

ersten Tage abgeworfen wird, allem Anscheine nach blos passiv von den

sich schliessenden Kelchbláttern mitbewegt (wenn man den Kelch frůlier
entfernt, so bleiben die Kronenblátter ausgebreitet, ohne sich zu schliessen).

Hingegen beobachtete ich an einigen Blůthen von Stellaria media, deren

Kelchblátter ich in der Frůh abgeschnitten habe, dass sich die weissen

Blumenblátter Abends, fast so wie gewóhnlich geschlossen haben.

2) L.: 6.1.1389.
5) Vergl. die vorher citirte Abhandlung von Kraus.

|

Phytodynamische Untersuchungen. 277

Wasser erschweren oder, wenn sie geniigend concentrirt sind,
auch der Pflanze Wasser zu entziehen im Stande sind, das Offnen
und Schliessen der Blůthen beeinflusst wird und zwar wirkt die Ab-

- nahme der Turgescenz meist gleichsinnie mit der Abnahme der Tem-

peratur und der Intensitát der Beleuchtung, indem sie den Ein-
tritt der Schliessbewegung fórdert.

Durch mássie erhóhte Wasserzufuhr kommt wieder an den
Blůthen sowie an Laubbláttern eine Offnunesbewecung zu Stande.
Doch kann auch durch Zunahme der Wasserzufuhr, bei regnerischem,
trůbem Wetter ete. das Schliessen der Blůthen gefórdert werden. ')
So habe ich z. B. an Ranunculus millefoliatus und Adonis vernalis
an einem trůben und feuchten Nachmittage, an den im Freien (im
Garten) wachsenden Exemplaren eine Beschleunigung der ŠSchliess-
bewegung beobachtet. Die Blithen dieser Pfianzen haben sich im
botan. Garten frůher geschlossen, als bei geringerer Luftfeuchtiskeit
im Zimmer, bei sonst gleicher Beleuchtuns, Temperatur etc. ©

Es kónnen also an den Blůthen einiger Pflanzen auch durch
Veránderungen des Wassergehaltes Bewegungen herbeigefihrt werden;
an Pflanzen, deren gamotropische Bewegungen der Blůthenhůlle blos
von Licht- und Temperaturwechsel verursacht werden, wird durch
Schwankungen des Wassergehaltes doch die Bewegungsfáhigkeit mehr
oder weniger geándert. Die Bewegungsfáhickeit der Blůthenhůlle,
resp. das Offnen und Schliessen der Blůthen hánet jedoch nicht blos
von den zum Wachsthum něthigen, vorher genannten áusseren Agen-
tien und von Schwankungen des Wassergehaltes in der Pflanze ab,
sondern ándert sich auch durch eingeschránkte Sauerstoffzufuhr unter
Wasser, Zufuhr von Náhrstoffen etc.

Unter Umstánden, unter welchen das Wachsthum der gamo-
tropischen Blůthenhůllblátter sistirt wird, erlischt auch die Neigung
der ephemeren und der periodisch beweglichen Blůthenhůlle sich
durch Licht- und Temperaturwechsel etc. zu čffnen und zu schliessen,
welche Neigung, wie zuerst von Pfeffer“) erklárt wurde, nicht zu den
historisch gegebenen Eigenthůmlichkeiten der Pflanzen gehórt, sondern

1) Úber den Einfluss, welchen Veránderungen in der Luftfeuchtigkeit auf das
Óffnen und Schliessen der Blůthen ausůben, ist zur Zeit nur wenig be-
kannt; aus meinen bishérigen Beobachtnngen darůber glaube ich jedoch
den Schluss ziehen zu důrfen, dass sie meist nur von sehr untergeordneter
Bedeutung sind. Úber die hydrometeorischen Bewegungen der Blůthen
vergl. Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, Bd. p. 277.

2) Physiolog. Untersuchungen, p. 204.

278 Ant. Hansgirg

meiner Meinung nach, als eine durch fortschreitende Anpassung an
die natůrlichen Bedingungen des Standortes, unter welchen sich die
Panzen entwickeln ete. erworbene Schutzeinrichtung der Blithen
anzusehen ist, deren biologische Bedeutung im Nachfolgenden náher
besprochen wird. ")

Bevor ich ůúber einige Versuche, welche ich an zahlreichen
Planzenarten mit ephemeren und periodisch beweglichen Blůthen
angestellt habe, um den Einfluss der Licht- und Temperaturveránde-
rungen auf das Offnen und Schliessen der Blůthen náher kennen zu
lernen, Náheres mittheilen werde, sei mir erlaubt, hier noch zu er-
wáhnen, dass ich an den von mir úber zwei Monate lang im Zimmer
in Tópfen cultivirten, zahlreiche Blůthen tragenden Exemplaren von
Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia, déren
Blůthen bei ungenůgender Beleuchtung (an schwachem diffusem Lichte)
im Zimmer sich nicht geoffnet haben und den kleistogamen Blůthen
áhnlich sich selbst bestáubt haben, aus diesen sog. pseudokleisto-
gamen Blůthen recht zahlreiche reife und keimfáhige Samen erhielt.

Auch an abgeschnittenen, in mit Wasser gefiillten Glasgefássen
gehaltenen Zweigen der oben genannten drei Pílanzenarten sowie in
den Blůthenkopfchen des Taraxacum officinale, welche sich nicht ge-
oftnet haben, entwickelten sich reife Samen (bez. Achenen).

Nach Wiesner ?) kommen in milden Wintern auch an Ce-
rastium arvense, Holosteum umbellatum und Lamium amplexicaule
nur pseudokleistogame Blůthen vor; auch die Bliůthen einiger Ero-
dium-Arten und der Primula sinensis werden in Gewáchsháusern oder
durch Zimmerkultur háufig pseudokleistogam.

Wie in Folge von ungenigender Beleuchtung, so bleiben auch
in Folge von Trockenheit oder unter Wasser, bei niederer Tempe-
ratur sowie in Folge anderer ungůnstiger Vegetationsbedingungen die
Blůthen verschiedener Pflanzen geschlossen. *) Zu solchen pseudo-
kleistogamen Blůthen, deren Verzeichniss im Nachstehenden ange-
fůhrt ist, gehórt auch Dicliptera assurgens, welche in Westindien im

") Uber andere Schutzeinrichtungen der Blůthen gegen vorzeitige Befeuchtung
des Pollens, schádliche Insecten etc. siehe die im Vorhergehenden citirten,
diesbezůglichen Abhandlungen von Kerner.

?) Biologie der PAanzen, p. 168.

5) Uber die plótzlich als Entwickelungshemmung auftretende Pseudokleisto-
gamie bei Leersia oryzoides und bei eiicen Sumpf- und Wasserpflanzen
vergi. H. Můllers Abhandluns in Schenk's Handbuch der Botanik,
1881, p. 77 u. a.

| bringt. »)

Phytodynamische Untersuchungen. 279
Jánner und Februar geschlossene, im April offene Blůthen hervor-

Durch verschiedene Versuche, welche ich theils an in Blumen-

| topfen cultivirten, theils an abgeschnittenen, in Wasser gestellten,
| zahlreiche blůhreife Blůthenknospen tragenden Zweigen von Veronica

chamaedrys und V. gentianoides angestellt habe, trachtete ich meine,
an Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia durchgefůhrten Be-
obachtungen ber die Beziehungen des Lichtes zum Offnen und

| Schliessen der Blůthen zu ergůnzen.

Wie an einigen schon im Vorgehenden angefůhrten Pflanzen-
arten, so wird auch an den soeben genannten vier Veronica-Arten
das Offnen der Blůthen durch gleiche Veránderungen in der Beleuch-
tune unter sonst gleichen Umstánden uneleichmássie beeinfusst.

Bei genůgender Temperatur der Luít und Turgescenz der
untersuchten Planzen offnen sich die ephemeren Bliůthen von Vero-
nica chamaedrys auch in vělliger Dunkelheit am ersten Tage noch
fast vollstándie, am zweiten Tage offneten sich an dieser Veronica,
an mit schwarzen Papprecipienten doppelt úberdeckten Exemplaren
blos in dampícesáttigter Atmospháre einige Blithen noch theilweise.
Auch die Blůthen von Veronica gentianoides sind fůr Lichtentziehung
weniger empfindlich, als die Blůthen von V. hederaefolia und V. ser-
pyllifolia, welche in mássiger und in vólliger Dunkelheit sowie in
schwachem, diffusem Lichte im Zimmer cultivirt, am ersten oder am
zweiten Tage sich nicht mehr offnen.

An in Blumentópfen cultivirten, unter Wasser getauchten, zahl-
reiche blůhreife Blůthenknospen tragenden Exemplaren von Veronica
chamaedrys und V. serpyllifolia čffneten sich in hellem, diffusem
Lichte blos einige Blůthen partiell, in directem Sonnenlichte bei
etwas erhohter Temperatur des Wassers offneten sich jedoch zahl-
reiche Blůthen fast vollstándig. Hingegen bleiben die Blůthen einiger
anderen, im Vorhergehenden aufgezáhlten Pílanzenarten, auch die von
Veronica gentianoides und V. chamaedrys an in Wasser unterge-
tauchten abgeschnittenen, mit blůhreifen Blůthenknospen besetzten
Zweigen auch bei genigender Beleuchtung geschlossen.

Wie die ephemeren Bliůthen von Veronica chamaedrys, so er-
fahren auch die gamo- oder agamotropischen Bliůthen folgender von
mir náher untersuchten mono- und dicotylen Pflanzenarten in más-

1) Vergl. Egger „Uber die zeitweise Kleistogamie von Dicliptera assurgens,“
1881., |

280 Ant. Hansgirg .

siger oder in vólliger Dunkelheit, sowohl in lufttrockener, wie auch
in dampfgesáttigter Atmospháre am ersten, seltener auch noch am
zweiten Tage eine meist nur partielle Offnung: Ranunculus aconiti-
folius, R. panormitanus, Aguilegia vulgaris, Clematis recta, Adonis
vernalis, Arabis alpina, Aubretia macrostyla, Barbaraea orthoceras,
Bunias orientalis, Erysimum crepidifolium, Alyssum saxatile, Iberis
sempervirens, Chelidonium maius, Glaucium corniculatum, Macleya
cordata, Escholtzia californica, Agrimonia parviflora, A. odorata,
Alchemilla fissa, Potentilla salisburgensis, P. bifurca, P. rupestris,
Waldsteinia geoides, W. trifoliata, Geum strictum, Sida napaea, Tro-
paeolum maius, Ruta graveolens, Linum angustifolium, Oenothera
fruticosa, Oe. biennis, Circaea intermedia, Androsaemum officinale,
Helianthemum polifolium, Erodium althaeoides, Sium sisaroideum,
Móhringia muscoides, Cerastium grandiflorum, Gypsophila acutifolia,
Agrostemma githago, Sedum reflexum, Saxifraga caespitosa, Phila-
delphus coronarius, Deutzia gracilis; Diervilla lutea, Nepeta macrantha,
Gentiana cruciata, Solanum citrulifolium, S. miniatum, Lycopersicum
cerasiforme, Nolana paradoxa, Rhododendron sinense, Gilia tricolor, ©
G. stricta, Verbascum phoeniceum, Veronica longifolia, V. spicata,
V. latifolia, V. officinalis, V. multifida, V. gentianoides, Lapsana
intermedia, Sonchus tenerrimus, Calystegia dahurica, Convolvulus
mauritanicus, Symphytum asperrimum, Anchusa italica; Ornithogalum
nutans, Funkia coerulea, Czackia liliastrum, Anthericum liliago, A.
ramosum, Hemerocallis graminea, Eremurus spectabilis, Iris sibirica,
Veratrum nigrum, Tradescantia virginica, Sagittaria sagittaefolia,
Alisma plantago, Avena fatua, A. sterilis, Aira caespitosa, Zea
mays.

Dagegen erfolgt nach meinen Beobachtungen im Dunkeln gleich
am ersten oder am zweiten Tage eine nur sehr unvollstándige oder
keine Offnungsbewegung an den Blithen folsender Pflanzenarten:
Stellaria media, Spergula Morisonii, Malachium aguatile, Cucubalus
baceifer, Sparmannia africana, Oxalis lasiandra, O. incarnata, O.
stricta, O. floribunda, O. corniculata, O. tetraphylla, Cistus villosus,
C. monspessulanus, Convolvulus arvensis, C. tricolor, C. elongatus,
C. pentapetaloides, Ipomaea sibirica, Thladianthe dubia, Cyclanthera
pedata, Ecbalium agreste, Anagallis arvensis, Lactuca sativa, L. vi-
rosa, Mulgedium macrophyllum, Prenanthes purpurea, Cichorium en-
divia, Asphodelus clavatus.

Auch die Offnungsbewegung der Blithen von Drimys Winteri
erfolet im Dunkeln schon am ersten und am zweiten Tage nur un-

Phytodynamische Untersuchungen. 281

© vollstándie. Nach Pfitzer ') offnen sich auch die Blůthen von Den-

drobium nobile, nach Wiesner auch die Blithen von Colchicum

| autumnale im Dunkeln meist nur unvollstándic. *)

Zu den interessantesten Pflanzenarten, deren Blůthen im Dun-

| keln und bei ungenigender Beleuchtung sich nicht offnen, gehórt

zweifelsohne Drosera rotundifolia und D. intermedia. *)
Die Blůthen dieser beiden Drosera-Arten offnen sich, wie einige

| andere sehr lichtempfindliche Blůthen (Stellaria media, Spergula Mo-
| risonii u. A.) in der freien Natur blos, wenn sie intensiv beleuchtet
| werden, vollstándis oder fast vollstándie, an trůben Tacen bleiben sie

oft ganz geschlossen oder offnen sich nur partiell.
An den von mir untersuchten Exemplaren von Drosera rotundi-

| folia, welche ich bei Dittersbach gesammelt habe und mit der Erde, in

welcher sie eingewurzelt waren, in Blumentoópfe einsetzen liess und dann

- (blos volistándig frische, eine gróssere Anzahl von blůhreifen Blůthen-
| knospen tragende Exemplare) in einem dazu geeigneten Zimmer auf

dieselbe Weise wie Stellaria media (siehe das Vorhergehende) einer
ungleich intensiven Beleuchtung aussetzte, čffnete sich an trůben

© Tagen (bei regnerischem Wetter) keine einzige Blůthe; blos an son-

nigen und ziemlich warmen Tagen fůhrten die am Sůd- und West-

| fenster stark besonnten Blůthen eine meist nur sehr unvollstándige

Offnungsbewegung aus.

Auch durch mássige Erhóhung der Lufttemperatur und der
Luftfeuchtigkeit (als die untersuchten Pflanzen aus einer lufttrockenen
in eine ziemlich feuchte, um 8 bis 109 C wármere Atmospháre ge-
bracht wurden) habe ich an den fůr Beleuchtungsveránderungen mehr
als fůr Temperaturschwankungen empfindlichen Blůthen von Drosera
rotundifolia keine ansehnliche Ofnunosbewegung hervorgerufen.

Ebenso wenig gelang mir an noch geschlossenen Blůthen dieser
Drosera, welche zwei Tage lang in vollstándiger Dunkelheit gehalten
und nachher wieder an helles diffuses Licht gestellt wurden, an un-
gleich turgescenten Exemplaren (einige waren in voller Turgescenz,
andere, nicht befeuchtete ein wenig welk geworden) eine ansehnlichere,

1) Beobachtungen úber Bau und Entwickelung epiphytischer Orchideen, 1877,
p. 494.

2) Andere Pflanzenarten, deren Blůthen áhnlich sich verhalten, sind auch in
Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen ,“ p. 204 angefůhrt.

s) Nach Royer (l. c. p. 350) sollen auch die Blůthen von Centunculus und
Exacum fast so wie die Blůthen von Drosera lichtempfindlich sein.

989 Ant. Hansgire

hóchstens eine verschwindend kleine Offnungsbewegung der Blithen
hervorzurufen. ")

Wie die Blithen von Stellaria media, so sind auch die ephe-
meren Blůthen von Sparmannia africana, Úistus villosus, C. mon-
spessulanus und Convolvulus arvensis, dann auch die Blůthen von
Oxalis incarnata, O. corniculata und ©. floribunda gegen Veránde-
rungen in der Beleuchtung ziemlich stark empfindlich, indem sie blos
bei intensiverer Beleuchtung sich vollstándie, in schwachem, diffusem
Lichte an im Zimmer in lufttrockener oder dampfgesáttigter Atmo-
spháre cultivirten Exemplaren jedoch nur partiell óffnen oder wie auch
in mássiger und volliger Dunkelheit geschlossen bleiben.

Auf oleiche Lichtschwankungen reagiren die Blůthen verschie-
dener, oben angefihrter Cistus- und Oxalis-Arten sowie die ephe-
meren Blůthen von Convolvulus arvensis und C. mauritanicus ungleich.
So bleiben die Blůthen von Oxalis stricta an in Blumentopfen im
Zimmer cultivirten frischen Exemplaren in diffusem Lichte (am Nord-
fenster) gleich am ersten Tage wie im Dunkeln und im Halbdunkeln
geschlossen, wáhrend die Blithen von O. incarnata und O. foribunda ©
bei derselben Beleuchtune unter sonst gleichen Umstánden sich am ©
ersten Tage fast vollstándig oder doch theilweise offnen und erst am
zweiten Tage und spáter bei ungenigender Beleuchtung geschlossen
bleiben.

Auch die ephemeren Blithen von Convolvulus arvensis bleiben
in mássiger und vělliger Dunkelheit gleich am ersten Tage geschlossen ;
hingegen offnen sich die eintágigen Blůithen von C. mauritanicus nicht
nur im Halbdunkein, sondern auch an doppelt mit schwarzen Reci-
pienten úberdeckten, in Blumentópfen cultivirten, normal turgescenten
(auch an ein wenig welk gewordenen) Exemplaren am ersten, zweiten
und dritten Tage fast so wie am Lichte. Erst am vierten und fiinften
Tage und spáter fand ich, dass sich keine Blůthe mehr an den voll-
stándie verdunkelten Exemplaren gečffnet hat.

Schon aus diesen Beobachtungen ergibt sich, dass der normale
Bewegungszustand bei einigen Pflanzenarten in Folge von mangel-
hafter Beleuchtung frůher, als bei anderen in einen abnormalen ůúber-
geht. Die Herstellung des normalen Bewegungszustandes erfolgt dann
bei verschiedenen auch bei nahe verwandten Pflanzenspecies nicht
selten ungleich schnell und durch ungleich intensive Beleuchtung.

) Wie die Blůthen von Drosera rotundifolia und anderer PAanzen mit sehr
lichtempfindlichen Blůthen bei continuirlicher Beleuchtung sich verhalten,
bleibt noch zu untersuchen.

Phytodynamische Untersuchungen. 283

So offnen sich an im Dunkeln zwei Tage lang gehaltenen Exem-

| plaren von Oxalis stricta die Bliůthen erst dann wieder, wenn die
| vorher verdunkelten Pflanzen directer Sonne ausgesetzt werden (an
| diffusem Lichte bleiben sie geschlossen); die Blůthen von Oxalis
| incarnata offnen sich jedoch čfters auch schon in diffusem Lichte.

Ahnliches gilt auch von Convolvulus arvensis, dessen Blůthen sich

| schon am ersten Tage an hellem diffusem Lichte čffnen, wenn man
| die blos kurze Zeit verdunkelten Pflanzen wieder beleuchtet. Auch
| die eintágigcen Blůthen von Convolvulus mauritanicus čffneten sich,
| als die fůnf Tage lang verdunkelten Versuchspflanzen wieder in dif-
| fuses Licht (an Nordfenster) gestellt wurden, gleich am náchsten
| Tage, jedoch etwas spáter und nicht so vollstándie, wie an vorher
| nicht verdunkelten Pflanzen bei derselben Beleuchtung.

Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch die von mir an Czackia

| lilastrum, Mulgedium macrophyllum, Convolvulus pentapetaloides,
| C. elongatus, C. tricolor, Calystegia dahurica, Ecbalium agreste, Oxalis

lasiandra, O. incarnata, Linum usitatissimum und Erodium althae-

| oides meist wiederholt angestellten Beobachtungen.

Die Blůthen der soeben genannten Pflanzen čffneten sich an

| vorher einige (2—4) Tage lang verdunkelten Pflanzen bei intensiver
| Besonnung *) meist schon am ersten oder am zweiten Tage; an

Pflanzen, welche lángere Zeit im Dunkeln gehalten wurden, blieben die

| Blůthen jedoch nicht selten am ersten und zweiten (bei einigen auch
| noch am dritten Tage) an der Sonne geschlossen (Oxalis incarnata,
| 0. lasiandra, Linum angustifolium, Erodium althaeoides, Convolvulus
| elongatus) und zwar sowohl in lufttrockener, wie auch in dampfge-
- sáttigter Atmospháre. Nachdem die vorher genannten Pílanzen aus

vollem Sonnenlichte in gedámpftes (diffuses) Licht gebracht wurden,

| offneten sich an ihnen am náchsten Tage noch einige Blůthen voll-

stándig, spáter aber blos unvollstándig oder gar nicht.
Aus dem soeben Mitgetheilten geht klar hervor, dass die Blůthen

| verschiedener Pflanzenarten, welche fůr Beleuchtungsveránderungen

ungleich empfindlich sind, einer ungleich langen Zeit bedůrfen, um

© durch Einwirkung von genigend intensivem Lichte, resp. des táglichen

| Beleuchtuneswechsels, ihren ursprůnglichen, durch lánger andauernde

1) Die Blůthen von Oxalis incarnata blieben an Pflanzen, welche vorher blos
einen Tag lang verdunkelt und nachher in diffuses Licht gebracht wurden, an
welchem sich die Blůthen dieser Oxalis čfters schon wenigstens partiell
ffnen, geschlossen; an directer Sonne ausgesetzten Exemplaren offneten
sie sich jedoch wieder.

284 Ant. Hansgire

vollstindige Lichtentziehung oder mangelhafte Beleuchtung verloren
gegangenen, normalen Bewegungszustand wieder zu gewinnen und
dass bei ungleich lichtbedůrftigen Panzenarten die Offnunesbewegung
der Blůthen bei gleicher Lichtentziehung in ungleich langer Zeit nicht
mehr zu Stande kommt, da an solchen fůr Lichtschwankungen sehr
empfindlichen Blůthen die Fáhigkeit bei ungenigend erhóhter Licht-
wirkung durch Epinastie zu antworten nicht mehr vorhanden ist,
sondern, wie im schwachen, diffusen Lichte oder in Folge von voll-
kommener Verdunkelung die Unterseite der Blůthenblátter úber die
Oberseite úberwiegt, resp. die Blátter hyponastisch geworden sind.

Wie an den von mir náher untersuchten ephemeren Blůthen
verschiedener Pflanzenarten, so setzen auch die periodisch bewegli-
chen Blůthen verschiedener Panzenspecies im Dunkeln ihre Offnungs-
bewegung eine ungleich lange Zeit fort; bei einigen Species ist die
Amplitude der im Dunkeln fortdauernden táglichen periodischen Be-
wegung ansehnlicher (Oxalis rosea u. á.), bei anderen (Calendula
officinalis, Bellis perennis u. á.) ist sie jedoch fast auf ein Minimum
reducirt. *)

Weitere Versuche, welche eine Bestátigung und Erweiterung der
im Vorhergehenden mitcetheilten Sátze bieten sollten, habe ich theils
an einigen im Vorhergehenden schon angefiihrten Pílanzenarten, theils
an Clematis recta, Agrimonia odorata, A. parviflora, Cerastium grandi-
florum, Oxalis tetraphylla, Escholtzia californica, Chelidonium maius,
Oenothera biennis, Oe. fruticosa, Philadelphus coronarius, Sedum re-
flexum, Diervilla lutea, Gilia tricolor, G. stricta, Anchusa italica, Ne-
peta macrantha, Ipomea sibirica, Lapsana intermedia, Tradescantia
virginica, Eremurus spectabilis, Asphodelus clavatus, Sagittaria sagit-
taefolia, Alisma plantago, Secale anatolicum, Aira caespitosa, Avena
sterilis, Zea mays, Úritho aegiceras und Iris Gůldenstedtiana an-
gestellt.

Es wurden abgeschnittene, mit blůhreifen Blůthenknospen be-

setzte, Zweige der soeben genannten Pílanzen (von jeder mehre Exem-

plare) bei verschiedener Beleuchtung in mit Wasser gefůllten Glas-
gefássen gehalten, und zwar wurden von jeder untersuchten Species

wenigstens fůní Exemplare, erstens in věllige, zweiteas in mássige,

drittens in diffuses, viertens in directes Sonnenlicht gebracht.
An vollstándig verdunkelten Exemplaren dieser Panzen offneten
sich blos an einigen wenigen Arten (Eremurus, Bunias, Ranunculus

!) Vergl. Pfeffer, Periodische Bewegungen der Blattorgane, p. 51.

L 0m p ky

— E E E m n m

Phytodynamische Untersuchungen. 285

panormitanus u. 4) am ersten Tage die Blithen fast so vollstándig,
wie am Lichte, an anderen (Linum usitatissimum, Oenothera, Če-
rastium, Gilia, Alisma, Sagittaria u. á.) erfolete die Offnungsbewe-

- gung im Dunkeln, wie im Halbdunkeln blos unvollstándig oder gar

nicht (Mulgedium, Oxalis, Convolvulus u. 4.) An genůgend be-
leuchteten Exemplaren aller oben angefůhrten Panzenspecies offneten
sich die Blůthen vollstándig; blos in difusem Lichte blieben die
lichtempfindlichen Blůthen von Oxalis lasiandra, O. stricta, Aspho-
delus. u. 4. schon am ersten oder zweiten Tage geschlossen. Auch
die Blůthen von Erodium, Ecbalium, Sagittaria und Alisma bleiben,
wenn sie einige (2—3) Tage lang diffusem Lichte ausgesetzt werden,
fast ganz geschlossen oder offnen sich nur partiell.

Wie durch Licht, so wird auch durch Turgescenzánderungen das
Offnen einiger von den vorher genannten Pfanzenarten mehr, anderer
weniger beeinflusst. So beobachtete ich an etwas erschlafften und
durch allmálige Wasserzufuhr wieder turgescent gewordenen Exem-
plaren von Oxalis stricta und anderer Pflanzenarten, deren frisch ab-
geschnittene, blihreife Bliithenknospen tragende Zweige, bevor sie
ins Wasser gestellt wurden, an trockener Luft eine meist nur kurze
Zeit lagen, dass sich die Blithen bei genůgender Beleuchtung fast
so wie gewóhnlich geoffnet haben, wáhrend sie an mehr abgewelkten,

| durch plótzlich erhohte Wasserzufuhr wieder vollkommen turgescent
| gewordenen Exemplaren bei gleicher Beleuchtung sowohl in lufttrok-
| kener wie auch in dampígesáttigter Atmospháre geschlossen blieben.

An etwas welk gewordenen Exemplaren von Oxalis floribunda
blieben die Blůthen in lufttrockener Atmospháre an diffusem Lichte-
(hinter einem Nordfenster postirt) wie im Dunkeln, ganz oder fast
ganz geschlossen, wáhrend sie sich bei gleicher Beleuchtung, Tempe-

| ratur ete. an in dampígesáttister Atmospháre befindlichen Exemplaren,

wie die Blůthen von Linum usitatissimum mehr (doch nie vollstándig)
geóffnet haben.

Nach dem, was im Vorausgehenden úber die Beeinflussung der
Offnungsbewegung der gamo- und agamotropischen Blůthen durch
Turgescenzánderungen gesagt wurde, glaube ich, dass ich kaum něthig
habe noch besonders hervorzuheben, dass beim Offnen der Blůthen
nicht blos Licht- und Wárme-, sondern auch Turgescenzánderungen
eine Rolle spielen und dass durch Wasseraufnahme und Wasserab-
gabe das Óffnen der Blůthen verschiedener Pflanzenspecies, wie durch
Erhóhung und Erniedrigung der Temperatur ungleich influirt wird,

286 Ant. Hansgire

Um die Wirkung der Lichtstrahlen von verschiedener Brech-

barkeit auf das Offnen der Blůthen náher kennen zu lernen, habe ich ©

an folgenden mono- und dicotylen Pflanzenarten Versuche im blauen

und gelben Lichte angestellt: Avena sterilis, Zea mays, Secale mon- ©
tanum, Melica altissima, Anthericum ramosum, Czackia liliastrum, ©
Tradescantia vireinica, Alisma plantago, Sagittaria sagittaefolia, Oeno- ©
thera biennis, Epilobium grandiflorum, Glaucium corniculatum, Oxalis ©

lasiandra, O. tetraphylla, O. stricta, Macleya cordata, Sida napaea,
Linum angustifolium, Agrimonia odorata, parviflora, Cucubalus bac-
cifer, Verbascum nigrum, Veronica longifolia, V. spicata, Ecbalium
agreste, Bryonia dioica, Lactuca perennis, Calystegia dahurica, Ipo-
mea sibirica, Convolvulus tricolor, C. arvensis und C. elongatus.

Es wurden abgeschnittene, blůhreife Blůthenknospen tragende,
Zweige der soeben genannten Pflanzenspecies in mit Wasser gefůllte
Glasgefásse gestellt und in diesen unter grosse doppelwandige Glocken
gebracht, in welchen sie entweder dem blauen oder dem gelben Lichte
ausgesetzt waren. Damit kein Licht von unten in diese Glaselocken,

von welchen die eine mit der die minder brechbare Hálfte des Spec- ©

trums durchlassenden Lósung von Kupferoxydammoniak angefůllt war,
nicht hineindringen kónnte, wurden diese Glocken auf einen mit
schwarzem Papier bedeckten Flachteller oder auf eine andere, áhnlich
gefárbte Unterlage gestellt und am unteren Rande fest mit schwarzem
Papier umwickelt. Beide Glocken waren am Sůdfenster vollem Šonnen-
lichte ausgesetzt.

„Aus den von mir ber den Einfluss des farbigen Lichtes auf
„ das Offnen der Blůthen der oben genannten Pflanzen gemachten Be-
obachtungen geht hervor, dass die Bliůthen einiger Pflanzen sich in
gelbem und blauem Lichte fast eleich offnen (Convolvulus, Lactuca,
Glaucium, Cucubalus, Oxalis tetraphylla u. á.), wáhrend die Offnunes-
bewegung anderer (Bryonia, Glaucium, Papaver u. A.) in der blauen
Hálíte des Sonnenspectrums anders, als in der gelben erfolgt.

Im gelben Lichte (hinter Kalibichromat) offneten sich die licht-
empůndlichen Blůthen von Oxalis lasiandra u. 4. gleich am ersten
Tage weniger vollstándig, als im blauen (hinter Kupferoxydammoniak);
die Blůthen (auch die Daubblátter) von Oxalis stricta u. 4. schlossen
sich im ersteren Lichte etwas frůher, als in letzterem. Die Blůthen
der meisten von mir in farbigem Lichte beobachteten Pflanzenarten
ofineten sich, insb. die der weniger lichtempfindlichen (Agrimonia,
Epilobium, Erodium, Verbascum, Czackia u. á.) in farbigem Lichte
fast so, wie an vollem Tageslichte.

m a o u ni ooo dno ao ca k 6 ná ooo dk a S o o

K

Phytodynamische Untersuchungen. 287

Dass der normale Bewegungszustand der in farbigem Lichte ge-
haltenen Pflanzen sich nicht oder nur wenig verándert hat, schliesse
ich aus dem Umstande, dass die Pflanzen, deren Blůthen im blauen
und gelben Lichte sich geoffnet haben, nachdem sie in vollstándige
Dunkelheit gebracht wurden, in dieser am ersten Tage ihre Blůthen

| so geoffnet haben, wie andere Exemplare derselben Pflanzenarten,

welche aus vollem Tageslichte unter doppelte schwarze Papprecipiente
gestellt wurden.
Aus dem soeben kurz Miteetheilten lásst sich entnehmen, dass

| das Óffnen der Blůthen der oben angefůhrten Pflanzenarten auch

durch farbiges Licht zu Stande kommt, welche Thatsache auch durch
folgenden Versuch bestátigt wurde.

Ich habe Pflanzen, welche lángere Zeit im Dunkeln gehalten
waren und deren Blůthen sich bei vollisem Lichtabschluss nicht mehr
offneten dem gelben oder blauen Lichte in den mit oben erwáhnten
Lósungen gefillten, doppelwandigen Glaselocken ausgesetzt und fand,
dass sich die weniger lichtempfindlichen Blůthen (auch die von Con-
volyulus tricolor) sowohl in gelbem, wie im blauen Lichte gleich am
ersten Tage geóffnet haben. Viele Blůthen offneten sich jedoch we-
niger vollstándig und etwas spáter, als an den directer Sonne aus-
gesetzten Blůthen, welche vorher gleich, wie die im farbigen Lichte
befindlichen behandelt wurden; die Blůthen einiger anderen Pflanzen

. (Cucubalus, Oxalis stricta, O. lasiandra, Tradescantia, Ecbalium u.á.)

blieben aber am ersten und zweiten Tage geschlossen.

Im Ganzen fůhrten die im farbigen Lichte an den oben ange-
fůhrten Planzenarten angestellten Versuche zu dem úbereinstimmenden
Resultate, dass die weniger lichtempfindlichen Blůthen im farbigen
Lichte sich so oder fast so, wie am vollen Tageslichte offnen, wáhrend
die lichtempfindlicheren Blůthen, welche an in diffusem Lichte im
Zimmer cultivirten Pflanzen geschlossen bleiben (Convolvulus, Oxalis,
Ipomea u. á.) auch in gelbem und blauem Lichte meist nicht oder

| nur sehr unvolistándig sich čffnen. Selbst als die farbigen Glas-

glocken, welche am Sidfenster directer Sonne ausgesetzt waren, in
diffuses Licht (an Nordfenster) gebracht wurden, offneten sich unter
diesen Glocken im gelben und blauen Lichte die weniger lichtbe-
důrftigen Blůthen wieder fast so vollstándig, wie an vollem Tages-
lichte von gleicher Intensitát (am Nordfenster).

Weiter glaube ich hier noch bemerken zu sollen, dass die bei
volligem Lichtabschluss sich entwickelnden Blůthen an im Dunkeln
gehaltenen Pflanzen auch wenn sie vóllig entwickelt sich nicht offnen,

288 Ant. Hansgirg

keineswegs im Zustande der Dunkelstarre sich befinden, da sie an
aus Dunkelem an's Licht gebrachten und genigend beleuchteten Exem-
plaren sich sogleich zu čffnen im Stande sind. *) d

Da von Pfeffer u. A. nachgewiesen wurde, dass das Offnen
und Schliessen der Bliůthen nicht blos durch Licht, sondern auch
durch Wárme in hohem Grade beeinflusst wird, resp. dass die Zeit
des Óffnens und Schliessens der gamotropischen Blithen durch
Temperaturveránderungen verlegt werden und das Offnen der sehr
stark wármeempfindlichen Blůthen bei vollstándiger Lichtentziehung
allein durch Temperaturschwankungen hervorgerufen werden kann, so ©
habe ich weiter auch einige Versuche angestellt, um den Einfluss der
Wárme auf das Óffnen der gamo- und agamotropischen Blůthen náher
kennen zu lernen.

Bei diesen Untersuchungen bediente ich mich des in Pfeffer's
Pianzenphysiologie, Bd. II, p. 126 beschriebenen und abgebildeten
Thermostaten.

Die von mir diesbezůgslich untersuchten Pflanzenarten wurden
frisch abgeschnitten in mit Wasser gefůllte Glasgefásse- gestellt und.
mit diesen in den Thermostaten gebracht, in welchem die Tempe-
ratur der Luft und des Wassers, in dem die abgeschnittenen, blih-
reife Blůthenknospen tragenden, Sprossen blos mit dem unteren Ende
eingetaucht waren (der obere Theil war in der mit Wasserdámpfen
fast gesáttigten Atmospháre) bis auf 409 C constant erhóoht wurde.
Von allen Pflanzenspecies, mit welchen ich experimentirte, habe ich
mehrere Exemplare nicht blos im Heizapparate, sondern auch an freier
Luft bei gleicher Beleuchtung, wie im Thermostaten, aber blos bei
einer Lufttemperatur von 20 bis 249 C und einer mit dieser fast
gleichen Temperatur des Wassers, in welches die untersuchten Pflanzen
gestellt waren, beobachtet.

Was die Offnungsbewegung der Blůthen anbelanst, so erfolgte
diese blos an den wármeempfindlicheren Blithen von Anthericum,
Czackia u. á. im Thermostaten frůher und vollstándiger, als an der ©
fast um 209 C kálteren Luft im Zimmer; weniger als die ephemeren
Blůthen der soeben genannten Pflanzen reagirten auf gleiche Tem-
peraturerhohung die Bliůthen folgender, von mir im Thermostaten
untersuchten Pflanzenarten: Clematis integrifolia, Nigella sativa, Sida
napaea, Silene aegyptiaca, Erodium althaeoides, Glaucium cornicu-
latum, Linum angustifolium, Tropaeolum maius, Ruta graveolens, Pe-

!) Vergl. Pfeffer, Die periodischen Bewegungen ete. p. 64.

Phytodynamische Untersuchungen., 289

ganum harmala, Lysimachia ciliata, Digitalis parviflora, Hyoscyamus
niger, Lycopersicum cerasiforme, Polygonum fagopyrum, Allium ro-
seum, Zea mays, deren von mir gleichzeitig im Thermostaten und an
freier Luft beobachteten Bliůthen im Heizapparate fast so, wie an der
bedeutend kůhleren Luft im Zimmer sich gečffnet haben.

Wáhrend die Offnungsbewegung der Blůthen an den soeben ge-
nannten Pflanzenarten, deren Blithenblátter fůr Temperaturschwan-
kungen weniger empfindlich sind, als z. B. die Perigonblátter von Tulipa
Gesneriana, Colchicum autumnale, Úrocus vernus u. á., durch eine
ansehnliche Temperaturerhohung nur unmerklich oder gar nicht be-
einflusst wird, erfolgsen die spontanen ephemeren Nutationen der
Staubgefásse von Ruta graveolens, Tropaeolum maius, Nigella sativa
und Peganum harmala im Thermostaten bei einer fast um 209 C. ho-
heren Temperatur der die Blithen dieser Pflanzen umgebenden Luft
etwas schneller, als an den an freier Luft im Zimmer gehaltenen
Blůthen.

Die optimale und maximale Temperatur fůr die autonomen
Wachsthumsnutationen der Staubblátter von Ruta, Tropaeolum, Ni-
gella und Peganum scheint also nach dem soeben Mitgetheilten etwas
hoher, als diejenige der gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle
dieser Pflanzen zu liegen.

In Folge der mehrere Stunden andauernden hohen Temperatur
des Wassers und der die Pflanzen im Thermostaten umgebenden, mit
Wasserdampf fast gesáttigten Luft offneten sich die Blůthen der meisten
von mir untersuchten Pflanzenarten am náchsten Tage im Heizapparate
nicht mehr, auch dann nicht, als die Planzen aus dem Thermostaten
herausgenommen und an freier Luft im Zimmer bei gleicher oder
bei etwas intensiveren Beleuchtung, als die im Thermostaten war, lang-
sam abgekihlt wurden.

Blos die Blůthen von Ruta graveolens, Androsaemum officinale,
Clematis integrifolia, Glaucium corniculatum, Hemerocallis fulva, Tra-
descantia virginica, Verbascum nigrum und Melica altissima haben
sich an diesen, durch die ziemlich hohe Temperatur der Luft im Heiz-
apparate weniger angegriffenen, Pflanzen an freier Luft gleich am
ersten Tage gečffnet.

Wie die soeben angefihrten Versuche zeigen, vertragen die
Blůthen vieler Mono- und Dicotylen (Anthericum, Czackia, Oxalis,
Convolvulus u. á.) eine Temperatur von 409% C. nicht, sondern ver-
lieren ihre Bewegungsfáhigkeit und gehen, wenn diese Temperatur
lángere Zeit andauert, meist gleich am ersten Tage zu Grunde.

Tř, mathematicko-přírodovědecká, 19

290 Ant. Hansgirg

Dass bei den meisten von mir im Thermostaten beobachteten
PAlanzenarten, bei welchen das Wármeoptimum fiůr das Wachsthum
unterhalb 25“ C. sich befindet, nicht blos durch eine constante Tem-
peratur von 409 C., sondern auch bei einer lánger andauernden Tem-
peratur von 33 bis 409 C. die normale Bewegungsfáhigkeit verándert
und die Offnungsbewegung der Blůthen bis auf ein Minimum reducirt
wird, geht aus folgendem Versuche hervor.

Es wurden die oben genannten Pflanzenarten mit einigen an-
deren, im Nachfolgenden angefihrten, im Heizapparate einer con-
stanten Temperatur der die Versuchspflanzen umgebenden Luft (auch
des Wassers, in welches sie gestellt waren) ausgesetzt und es ergab

sich, dass am ersten Tage blos an einigen von diesen Pflanzen (He- ©
merocallis flava, Oenothera biennis, Chondrilla brevirostris, Melica |
altissima, Zea mays u. á.) die Offnungsbewegung frůher und voll- ©

stándiger, als an den an freier, um 12 bis 159 C. kálteren Luft im
Zimmer befindlichen Blůthen derselben Pflanzenspecies erfolete; hin-

gegen offneten sich die Blůthen von Anthericum liliago, Tradescantia |

j

virginica, Sagittaria sagittaefolia u. á. bei einer constanten Temperatur ©

von 339 Č. weniger vollstándig, als bei einer Lufttemperatur von 20

bis 249 (C.
An folgenden von mir bei einer constanten Temperatur von 80

bis 339 C. im Thermostaten untersuchten Pflanzenarten offneten sich ©

die Blůthen fast ebenso vollstándig oder etwas vollstándiger, als bei
einer um 10 bis 139 C. niedrigeren Temperatur der Luft im Zimmer:
Papaver somniferum, Nigella sativa, Hypericum perforatum, Helian-
themum vulgare, Godetia lepida, Sphaerostigma Bottae, Circaea inter-
media, Oenothera mollissima, Oe. parviflora, Cerastium perfoliatum,

Silene aegyptiaca, Potentilla bifurca, Hibbertia volubilis, Veronica spi-

cata, V. longifolia, Gentiana cruciata, Cosmanthus viscidus, Mulge-

dium macrophyllum, Lapsana intermedia, Chondrilla brevirostris, Gilia ©

nivalis, Lysimachia ciliata, Nicotiana rustica, Lycopersicum cerasi-
forme, Ecbalium agreste, Fagopyrum marginatum, Allium odoratum,
A. roseum, Veratrum nigrum, Funkia coerulea und Zea mays.

An den meisten soeben genannten Planzenspecies offneten sich j
die Blůthen auch am náchsten Tage an freier Luft, deren Temperatur ©

blos 18 bis 209 C. betrug; blos an einer grósseren Anzahl von den

vorher angefůhrten Pflanzenarten, welche aus einer constanten Tem- ©

peratur von 339 aus dem Thermostaten am zweiten Tage herausge-

nommen und im Zimmer allmálig bis auf 18—209 C. abgekůhlt wurden, ©
blieben an diesem und an folgendem Tage die Blůthen ganz oder fast

Phytodynamische Untersuchungen. 291

ganz geschlossen, was wohl dadurch zu erkláren ist, dass durch eine
Temperaturerhohung úber das Wármeoptimum des Wachsthums der
Gewebeschichten der Bewegungszone der Blůthenblátter das Wachs-
thum dieser Blátter verlanesamt, bez. auch gánzlich eingestellt werden
kann, wáhrend es durch eine Temperatursteigerung bis zum Wárme-
optimum beschleunict wird.

Die soeben mitgetheilten Thatsachen erlauben mir zwar keinen
sicheren Schluss úber die Wachsthumsánderungen, welche die ůúber
eine gewisse Grenze steigende Temperatur hervorruft, doch bestátigen
sie das, was úber den Einfluss der Wárme auf Wachsthumsvorgánge
der Blůthenblátter durch Pfeffer, Askenasy u. A. bekannt ge-
worden. ")

B) | Untersuchungen ber Reiz- und Schlafbewegungen der Laub-
blátter von Marsilea salvatríz, M. guadrifola und M. macropus, nebst
Bemerkungen iiber die paraheliotropischen Bewegungen einiger
Papilionaceen.

Unter allen Gefásskryptogamen sind, so viel mir bekannt, bisher
nur an Laubbláttern von Marsilea guadrifolia und M. pubescens pe-
riodisch sich wiederholende Schlafbewegungen nachgewiesen worden
und zwar hat diese, von Brongniart zuerst beobachteten, Bewe-
gungen in neuerer Zeit blos Ch. Darwin“) náher untersucht.

Ausser den von Darwin ausfůhrlicher beschriebenen, sehr an-
sehnlichen nyctitropischen Bewegungen fůhren aber ausgewachsene,
kráítige, in voller Turgescenz befindliche Laubblátter von Marsilea
guadrifolia, M. macropus und M. salvatrix, wie ich durch meine, blos

1) Nach Pfeffer (Physiolog. Untersuchungen, p. 193) hóren die gamotropi-
schen Bewegungen der Perigonblátter einiger Monocotylen schon bei einer
Temperatur von 36 bis 379 C auf, „was auf einen bei diesen Temperatur-
graden eintretenden Starrezustand hinweisen důrfte“. Nach Askenasy
(Úber das Aufblůhen der Gráser, p. 272) wird das Aufblůhen des Weizens
und anderer Getreidearten durch Temperaturánderungen in hohem Grade
beeinflusst; so kónnen z. B. die Blůthen von Triticum spelta durch eine
Temperaturerhohung bis 29—30 C auch Nachmittags und Abends zum Offnen
gebracht werden. Nach Sachs (Handbuch der Experimentalphysiologie
der Pflanzen, p. 63) sollen die meisten Land- und Wasserpflanzen eine
Lufttemperatur von 519 C und Wassertemperatur von 45 bis 469 C nicht
vertragen.

2) Vergl. dessen Werk „The movements of the plants“, p. 292, 392; in deutschér
Úbersetz. p. 248, 335.

l9*

292 Ant. Hansgirg

an úppig entwickelten Exemplaren dieser Rhizocarpeen durchgefůhrte
Untersuchungen constatirt habe, auch schwache Reizbewegungen aus.

Wenn man die in der Tagstellung fast horizontal ausgebreiteten,
normal turgescenten Bláttchen der viertheiligen, von Darwin u. A.
náher beschriebenen, Blátter von Marsilea salvatrix, M. macropus
oder M. guadrifolia durch heftige, einigemal wiederholte Erschůtte-
rungen reizt (es genůgt meist schon eine durch wiederholtes, stár-

keres Klopfen mit einem Bleistifte u. 4. an der Oberseite der Ge-
| lenkpolster verursachte Reizung), so gehen die Bláttehen aus ihrer
Tagstellung in eine der Nachtstellung entsprechende Lage úber, indem
sie sich langsam erheben.

Aus einer nicht geringen Anzahl von Versuchen, welche ich
úber die Reizbewegungen der Marsilea-Blátter angestellt habe, ergab
sich, dass die Amplitude dieser Reizbewegungen nicht blos bei ver-
schiedenen Marsilea-Arten, sondern auch an verschiéden entwickelten
Bláttern eines und desselben Marsilea-Exemplares ungleich gross ist,
obschon sie immer nur sehr klein bleibt, da sie an den von mir

untersuchten Exemplaren in der Regel nur 10 bis 209 in 5 bis 20 ©

Min. betrug.

Eine etwas ansehnlichere Reizbewegung habe ich blos an den
Abends sich schliessenden Bláttern von Marsilea salvatrix sowie an
den Vormittags sich offnenden Pláttern von Marsilea macropus erzielt.
An dieser zuletzt genannten Marsilea-Art habe ich an einem sehr trůben
und feuchten Vormittage an einigen im Warmhause noch fast in der
Nachtstellung befindiichen Bláttern durch wiederholte Stósse eine
ansehnlichere, der Ofinunesbewegung entsprechende Reizkrůmmung
hervorgerufen. Ebenso gelang es mir Abends an einigen noch nicht
geschlossenen Bláttern von Marsilea salvatrix, welche ich wiederholt
heftiger erschittert habe, dle Schliessungsbewegung dieser Bláttehen
zu beschleunigen; doch bemerke ich hier, dass die Schliessbewegung
der Blátter dieser Marsilea-Art Abends auch durch eine plótzliche
Temperaturerhohung um 6 bis 89 C. beschleunigt wird.

Durch oft wiederholte Stossreize werden Marsilea-Blátter gegen
weitere Erschiůtterungen unempfindlich und gewinnen erst nach lán-

gerer Zeit (oft erst nach einigen Stunden) ihre Reizempfánglichkeit,

jedoch in etwas geringerem Grade als zuvor, wieder.

Wie die durch eine bedeutend gróssere Empfindlichkeit fůr
Stossreize ausgezeichneten Blátter verschiedener Oxalis-Arten, so sind
auch die wenig reizbaren Blátter von Marsilea guadrifolia und M. sal-
vatrix nach der ersten Reizbewegung nicht sofort einer zweiten hn-

zá o Pato

Phytodynamische Untersuchungen. 293

lichen Bewegung fáhig und es dauert der Úbergang in den reizemp-
fánelichen Zustand bei allen von mir untersuchten Marsilea-Arten
lánger, als an den gleichzeitig mit Marsilea guadrifolia und M. sal-
vatrix von mir beobachteten Exemplaren der Oxalis floribunda und O.in-
carnata, bei welchen auch die Reizkrůmmung in Folge wiederholter Er-
schůtterungen, was die Amplitude betrifft, oft so gross ist, dass sie
der ganzen Schlafbewegune der Blátter entspricht, was bei den auch
wiederholt gereizten Marsilea-Bláttern, so viel ich beobachtet habe,
nie der Fall ist.

Eine Fortleitung des Reizes habe ich an den nur schwach fůr
Stossreize empfindlichen Marsilea-Bláttern, welche in der Ausseren
Form und im anatomischen Bau des kurzen Gelenkpolsters den Laub-
bláttern von Oxalis acetosella u. a. nicht unáhnlich sind, nicht be-
obachtet. ")

Was die nyctitropischen Bewegungen der Marsilea-Blátter an-
belangt, so habe ich, wie aus Folgendem zu ersehen ist, auch einige
Beobachtungen angestellt, um den Einfluss der Licht- und Turgescenz-
ánderungen auf diese Bewegungen der Laubblátter von Marsilea sal-
vatrix und M. guadrifolia náher kennen zu lernen.

Es wurden zunáchst einige, in voller Turgescenz befindliche
Exemplare der beiden soeben genannten Marsilea-Arten am Vormit-
tace mit in voller Tagstellung befindlichen Bláttchen vollstándie,
jedoch nicht tief unter Wasser getaucht, welches direct von der
Mittagssonne beleuchtet war, und es erfolgte an diesen untergetauchten
Pflanzen die Schliessungsbewegung der Blátter etwas frůher, als an
den in lufttrockener Atmospháre neben den im Wasser sich befin-
denden Exemplaren aufgestellten Pflanzen, welche einer fast gleichen
Beleuchtung (die Lichtabsorption im Wasser bildete die Differenz)
und einer fast ganz gleichen Temperatur des die Versuchspflanzen
umgebenden Mediums ausgesetzt waren. Am folgenden Tage beob-
achtete ich an diesen, im Wasser untergetauchten Pflanzen, dass sich
die nahe der Wasseroberfláche liegenden Blátter fast so vollstándig,
wie an der Luft geoffnet haben, wáhrend die Bláttchen der tiefer im
Wasser liegenden Laubblátter von Marsilea salvatrix und M. guadri-
folia ihre gewóhnliche Tagstellung nicht erreichten.

Ahnliche Unterschiede hinsichtlich der normalen Stellung der
Blátter ergaben sich auch an anderen Versuchspflanzen, welche mit

r) Auch an Oxalis acetosella und 0. stricta ist eine Reizfortleitung nicht nach-

gewiesen worden (vergl. Pfeffer, Physiolog. Untersuchungen, p. 74).

294 Ant. Hansgirg

in der Tagstellung befindlichen Bláttern unter Wasser getaucht und
mit einem věllig undurchsichtigen Gefásse úberdeckt waren; an sol-
chen vollstůándig verdunkelten Pflanzen schlossen sich die Blátter,
insb. die tiefer liecenden, nicht so vollstándig, wie an den unter
sonst gleichen Umstánden im Dunkeln an freier Luft befindlichen

Exemplaren.

Dass die Blátter dieser unter Wasser getauchten Marsileen, an
welchen nach einigen Tagen die Neigung unter dem Wechsel der Be-
leuchtung sich zu čffnen und zu schliessen vollstándig verschwand,
nicht in einem Starrezustande sich befanden, ergibt sich aus folgenden
Beobachtungen.

Wenn man solche, ihrer táclichen Bewegungen beraubte Mar-
sileen aus dem Wasser herausnimmt und sie starker Insolation aus-
setzt, so wird an den unter Wasser geschlossenen Bláttern an der Luft
in Folge der noch vorhandenen paratonischen Empfindlichkeit fůr
Lichtreiz die Offnunesbewegune in kurzer Zeit (oft schon im Laufe
einer Stunde) hervorgerufen.

Als dann diese Versuchspflanzen, deren Blátter in der Tag-
stellung sich befanden an demselben Tage, an welchem man sie aus
dem Wasser herausnahm, vor Sonnenuntergang wieder, wie frůher, unter
Wasser getaucht und vollstándig verdunkelt wurden, so veránderten —
die noch in Tagstellung befindlichen Blátter ihre Lage nicht mehr,
auch dann nicht, als diese Planzen gegen Mittag am náchsten Tage
wieder aus dem Wasser herausgenommen und weniger intensiv, als
am vorhergehenden Tage beleuchtet oder vollstándig verdunkelt wurden.
An solchen Pflanzen fůhrten die Bláttchen auch keine Reizbewegung
mehr aus.

Da die Blátter dieser Pflanzen an der Luft bei genůgender Be-
leuchtung an náchst folgenden Tagen wieder auf Lichtveránderungen
reagirten und ihre Schlafbewegungen, obschon mit geringerer Ampli-
tude als irůher, ausfiihrten, so ist anzunehmen, dass die Blátter dieser
Marsileen in einem theils durch plótzliche Wasserzufuhr, theils durch
vollstándige Verdunkelung hervorgerufenen, reactionsunfáhigen Zu-
stande sich befanden. |;

Wie an Marsilea salvatrix, so wurde auch an Marsilea guadrifolia
der normale Bewegungszustand aufgehoben, als diese Pflanzenart unter
Wasser getaucht und in diesem ber zwei Tage lang bei volligem
Lichtabschluss gehalten wurde. Auch an dieser Marsilea-Art wurde die
normale Reactionsfáhigkeit der Blátter, nachdem die im Wasser unter-

Phytodynamische Untersuchungen. 205

tauchten Panzen wieder in lufttrockene Atmospháre gebracht und stark
- besonnt wurden, im Laufe von einem oder zwei Tagen hergestellt.

Aus den soeben mitgetheilten Versuchen, welche einen áhnlichen
Zweck verfoleten, wie die von mir an Blithenbláttern durchgefůhrten,
-im Vorhereehenden kurz mitgetheilten, zahlreichen Beobachtungen,
ergibt sich, dass die nyctitropischen Bewegungen der Laubblátter
dieser Gefáss-Kryptogamen nicht blos durch Licht- und Temperatur-
anderungen, wie die Blátter vieler anderen Pflanzen, sondern auch
durch Turgescenzschwankungen in hóherem Grade beeinflusst werden,
als dies von Sachs) u. A. angenommen wird. Und zwar geht aus mei-
nen Beobachtungen hervor, dass die Schlafbewegungen der Marsilea-
Blátter, welche wie die der Oxalis-Blátter durch Bewegungspolster
vermittelt werden, in áhnlicher Weise, wie die periodisch sich wieder-
holenden Bewegungen der Blůthenblátter durch Veránderungen in der
Wasserzufuhr beeinflusst werden.

Auf eine náhere Erklárune der Veránderungen, welche durch
Turgescenzschwankungen in den antagonistischen Gewebecomplexen
der ausgewachsenen PBlattpolstern, welche die Ausfihrung periodischer
Bewegungen gestatten, verursacht werden, brauche ich hier nicht
einzugehen, da Náheres darůber in den diesbezůglichen Arbeiten Pfef-
fer's und C. Kraus vorzufinden ist.

Die periodisch sich wiederholenden Schlafbewegungcen der ge-
fiederten Blátter von Robinia pseudacacia und die als Paraheliotro-
pismus oder Tagesschlaf bezeichneten Krimmungen sowie die Reiz-
bewegungen der Blátter dieser Papilionaceen sind seit ziemlich langer
Zeit bekannt. *)

Was die paraheliotropischen Bewegungen der Robinia-Blátter
betrifft, so bemerke ich hier zunáchst, dass ich diesen auch als Mit-

1) Vergl. dessen „Vorlesungen úber Pflanzenphysiologie“, 1882, p. 763.

2) Vergl. Pfeffer, Physiolog. Studien, p. 150, Die periodischen Bewegungen
der Blattorgane, p. 62, Půlanzenphysiologie, II. Bd., p. 265. Von den in
Přeffers Werken nicht angefůhrten Publicationen ber die oben er-
wáhnten Bewegungen der Robinia-Blátter fůhre ich hier noch folgende, mir
bekannte, an: „Der Schlaf der Pflanzen“, in der Úbersetz. von J. Hill
1768, p. 74, Royer „Sur le sommeil des plantes“, 1868, p. 366, 374,
Phippson, „Sur un phénoméne de sensibilité observé dans I Acacia“,
Compt. rend. 1873, W eiss, „Versuche an reizbaren Planzen“, Lotos, 1876,
Popow's Abhand. in den Reden der russisch. Naturf. 1879—1880, Dar-
win's Abhand. in Linn. Soc. Journ. Bot. Vol. XVIII, 1880.

296 Ant. Hansgirg

tagsschlaf bezeichneten Bewegungen wáhrend meines letzten Aufent-
haltes in Dalmatien und Istrien und spáter hautsáchlich deshalb meine
Aufmerksamkeit gewidmet habe, weil ich mich úberzeugte, dass diese
Bewegungen, welche blos an intensiv beleuchteten Bláttern zu Stande
kommen, an ungenigend turgescirenden, theilweise abgewelkten etc. -
Bláttern blos unvollstándig oder gar nicht erfolgen.

Sobald die in zerstreutem Lichte flach ausgebreiteten Blátter
von Robinia pseudacacia u. á. von directer Sonne getrofen werden,
so bewegen sich die in difusem Lichte fast senkrecht zu dem stárksten
einfallenden diffusen Lichte gestellten Bláttchen aufwárts, mit ihren
Oberseiten sich náhernd, bis sie sich bei lánger andauernder, sehr
intensiver Beleuchtune fast zusammen legen und einander berůhren.
Bemerkenswerth ist hiebei, dass bei den Papilionaceen nicht blos Blátter
und Bláttehen, welche sich Abends aufwárts bewegen und mit der
Oberseite sich beim Zusammenlegen berůhren (Acacia, Mimosa, Tri-
folium pratense, incarnatum u. á.), sondern auch solche Bláttchen,
die sich Abends senken und in.der Nachtstellung mit der Unterseite
sich náhern, bez. sich berůhren (Robinia, Phaseolus, Soja, Lupinus
albus u. A.) sich bei starker' directer Sonnenbeleuchtung heben. Wie
an zahlreichen anderen Papilionaceen, deren Blátter stark lichtemp-
findlich sind, so kann man auch an Robinia pseudacacia sich leicht
úberzeugen, dass die sog. paraheliotropischen Bewegungen der Blátter
ausschliesslich durch einseitieg stárkere Beleuchtung bedinst sind.

Wenn námlich Robinia-Blátter von unten, anstatt von oben durch
reflectirtes Sonnenlicht intensiv beleuchtet werden, so senken sich
die am Tage in diffusem Lichte (auch an der Meereskůste von Dal-
matien und Istrien an heissen sonnigen Tagen, selbst zu Mittag) fast
flach ausgebreiteten Bláttchen, mit ihren Unterseiten sich náhernd;
wird aber blos die eine der beiden Flanken des Blattpolsters stárker,
als die andere beleuchtet, so erfolet ebenfalls eine nach der Licht-
guelle hinzielende, der Lichtintensitát entsprechende paraheliotro-
pische Krůmmung, welche jedoch an Robinia-Bláttern weniger an-
- sehnlich ist, als z. B. an den Bláttern von Lourea vespertilionis, an
welchen sie direct wahrgenommen werden kann.')

Schon bei meinem ersten Aufenthalte in Istrien und Dalmatien .
el mir auf, dass in diesen beiden Lándern im Hochsommer (Juli,
August) die Bláttchen der gefiederten Blátter von Robinia pseud-
acacia an sonnigen Tagen bereits in der Frůh, oft schon um 8 Uhr

") Vergl. Pleffer, Die periodischen Bewegungen der Blattorgane, p. 68.

Phytodynamische Untersuchungen. 207

- (so in Zara, Spalato, Sebenico) oder um 9 Uhr (z. B. in Lussin, Pola,

ofters auch schon in Triest) ihre vertical aufrechte Stellung erreichen
nnd in dieser Stellung an sonnigen Tagen fast bis zum Sonnenunter-
gange unverándert verharren, wáhrend ich sie in nordlicher liegenden
Lándern, so insb. in Bohmen (in Prag an unter meinen Fenstern
stehenden Robinia-Báumen) in Leipzig, dann in Villach, Laibach und
selbst noch in Triest zu derselben Jahreszeit (im Juli) und unter
sonst gleichen Bedingungen erst spáter (meist nur in den Mittags-
stunden) in der fast oder ganz vertical aufrechten Stellung beob-

- achtet habe.

Dass die paraheliotropische Hebung der Bláttchen von Robinia

| pseudacacia, sowie der von Gleditschia triacantha, Colutea arborescens,
| einiger Caragana-Arten u. á. in sůdlichen Lándern frůher erfolet und
| lánger anhált, als in nordlicher liegenden Lándern, ist fůr diese

Pflanzen von hoher biologischer Bedeutung.

Da úber, den Nutzen der paraheliotropischen Bewegungen der
Blátter von Robinia -pseudacacia u. á. schon Wiesner in seiner be-
kannten Abhandlune „Die natůrlichen Einrichtungen zum Schutze des
Chlorophylls der lebenden Pflanzen“ ausfůhrlicher abgehandelt hat,
so bemerke ich hier blos, dass die ausgebreitete Tagstellung den
zarten Bláttchen der oben genannten Papilionaceen blos bei gůnstigen
Beleuchtungs- und Temperaturverháltnissen nůtzlich sein kann, bei

| úbermássigem Sonnenlichte sind jedoch diese Bláttchen, áhnlich wie
„in der Nacht vor Kůhle und Dunkelheit, in der Profilstellung vor

schádlicher Insolation etc. geschůtzt.

Nebenbei bemerke ich hier noch, dass auch an den gefiederten
Bláttern der in letzten zwei Jahren in Bóhmen etc. oft genannten
„Wetterpflanze“ (Abrus praecatorius) paraheliotropische Bewegungen
auf dieselbe Art und Weise, wie an Robinia pseudacacia zu Stande
kommen, welche, wie ich mich an in Warmháusern cultivirten Exem-

| plaren durch Versuche iúberzeugt habe, wie an Robinia pseudacacia

auch durch Turgescenzánderungen in ziemlich hohem Grade beein-

| dusst werden.

Obgleich die paraheliotropischen und die nyctitropischen Bewe-

| gungen der Bláttchen von Abrus praecatorius u. á. sowie die gamo-
| tropischen Bewegungen der meteorischen Blůthen Linné's von áus-
| seren Einflůssen mehr als áhnliche Bewegungen einiger anderen

Pílanzen infiuirt werden, so kann man doch weder die ersteren, wie
es H. F. Nowack") thut, noch auch die letzteren, wie es nach

!) Vergl. Nowack's Brochure „Die Wetterpflanze und ihre Eigenschaften“.

208 Ant. Hansgirg

Linné noch Bierkander gethan, keineswegs fůr Wetterpropheten
erkláren.")

Zugleich mit Abrus praecatorius habe ich auch an Maranta
massangeana einige Beobachtungen ber die nyctitropischen und para-
heliotropischen Bewegungen der Laubblátter angestellt. Wie an Thalia
dealbata, Maranta arundinacea und einigen anderen Cannaceen, so
werden auch die táglichen periodischen Bewegungen der Maranta
massangeana durch ein gut entwickeltes, lánglichčylindrisches Blatt-
gelenk vermittelt, welches von einem fast cylindrischen Fibrovasal-
kórper durchzogen ist, der allseitig von stark turgescirendem Paren-
chymgewebe umgeben ist.

Die Bewegungsamplitude der fast elliptischen, Abends sich er-
hebenden, am Tage mit der Oberfláche der Blattspreite gegen das
stárkste ihnen gebotene zerstreute Licht fast senkrecht gestellten Laub-
blátter von Maranta massangeana ist fast so gross, wie die Amplitude
der nyctitropischen Bewegungen der Blátter von M. arundinacea *),
oder noch etwas grósser.

Ausser der einfachen Hebung und S elálanh der Blattspreite
fůhren die Blátter der Maranta massangeana auch Drehungen um die.
Achse der Gelenke aus. Nach volliger Aufhebung der nachwirkenden
Bewegungen der Tagesperiode blieben an in constanter und vollkom-
mener Dunkelheit weniestens zwei Tage lang gehaltenen Maranta
massangeana die unbeweglich gewordenen Blátter fast horizontal aus-
gebreitet oder (an einem Exemplare) nach abwárts gerichtet. Mit
Hůlfe kůnstlicher Beleuchtung gelang es mir dann an solchen, durch
anhaltende Verdunkelung unbeweglich gewordenen Maranta-bláttern
durch umgekehrten Beleuchtungswechsel eine Umkehrune der frů-
heren táglichen periodischen Bewegungen zu erzielen. Neben den
durch táglichen Beleuchtungswechsel beeinflussten periodischen Be-
wegungen, welche im Finstern, wie bei continuirlicher Beleuchtung
allmálig aufhóren, gelane es mir an den Bláttern von Maranta mas-
sangeana mit Sicherheit keine autonomen Bewegungen nachzuweisen.

In Betreff der Reizbewecungen der Laubblátter von Robinia,

!) Die sog. Wetterpflanze (Abrus praecatorius) soll bei entsprechender Cultur
das Wetter und jede Veránderung am localen Himmel und am Horizont,
selbst auf weitere Entfernungen „mit untrůglicher Sicherheit genau zur
Stunde anzeigen“.

*) Vergl. Darwin's Werk „The power of movement in plants“ p. 389, in
welchem auf p. 445 u. £. diejenigen Pflanzenarten angefůhrt sind, an deren
Bláttern Darwin paraheliotropische Bewegungen beobachtet hat.

Phytodynamische Untersuchungen. 299

úber welche schon Mohl*) Untersuchungen angestellt hat, erwáhne

-ich hier blos, dass solche nicht blos an Robinia pseudacacia, sondern
auch an R. viscosa, R. hispida und R. tortuosa durch wiederholte

heftige Erschitterungen hervorgerufen werden kónnen und dass sie
blos an ungenůgend turgescirenden, nicht aber an abgewelkten Bláttern

(mit grósserer Energie stattfinden.

Zu áhnlichen Resultaten wie an Robinia pseudacacia u. 4. fiihrten
auch die von mir úber die Reizbewegungen der Laubblátter von
Gleditschia triacantha in Spalato und Knin in Dalmatien angestellten

| Beobachtungen. Wie an theilweise abgewelkten Bláttern der Robinia

| pseudacacia, so habe ich auch die an sehr warmen sonnigen Tagen
„noch Nachmittags fast vertical aufrecht stehenden, in Folge starker

| Transpiration und schwacher Wasserzufuhr leicht concav gekrimmten

| Bláttchen der Gleditschia durch wiederholte Erschůtterungen blos zu

einer unansehnlichen Senkung gebracht.
Schliesslich měge hier noch eine kurze Bemerkung ber die

biologische Bedeutung der Reizbewegungen der Robinia- und Gle-
| ditschia-Blátter angeknůpít werden. Wáhrend die nyctitropischen Be-

|
|
|

|
|

wegungen der Blátter von Robinia, Gleditschia und áhnlicher Papilio-
naceen zum Schutze dieser vor grósserem Wármeverluste durch nácht-
liche Ausstrahlung, die paraheliotropischen Bewegungen wieder zum
Schutze des Chlorophylls vor der den Bláttern schádlichen starken In-

| solation ausgefůhrt werden, kommen die Reizbewegungen an den Bláttern
-dieser Pflanzen in der freien Natur fast nur bei Šturmwind, vor
| Hagelwetter ete. zu Stande und es scheint mir sehr wahrscheinlich
| zu sein, dass sie hauptsáchlich zum Schutze der zarten Bláttchen vor

Hagelkórnern, Platzregen ete. ausgefiihrt werden, *?)

C. Untersuchungen iiber Retz- und Nutationsbewegungen der Staubblátter,
Grijffel und Narben.

Einmalige oder einigemal sich wiederholende spontane Nutations-
bewegungen der Staubgefásse sind von Linné, Sprengel, Kabsch,
Heckel u. A. zuerst an Ranunculus auricomus, Ruta graveolens,

2) Vermischte Schriften botau. Inhalts, 1845, p. 372.

?) Dass die langsam erfolgenden Reizbewegungen der Blátter von Robinia u.
á. der Planze auch zum Scnutze vor schádlichen Thieren dienen kónnten,
wie die sehr ansehnlichen und schnellen Reizbewegungen der Blátter von
Mimosa pudica u. á., halte ich fůr weniger wahrscheinlich.

300 Ant. Hansgirg

Dictamnus fraxinella, Parnassia palustris,“) Tropaeolum maius, Gera-
nium pratense, Saxifraga sarmentosa, Asarum europaeum, Smyrnium
rotundifolium und Phytolacca beobachtet worden.

Aehnliche Bewegungen sollen nach Baillon auch an den Fila-
menten und Antheren von einigen Pirola-Arten, der Chimophila um-
bellata und Monesis uniflora, nach Kerner und Mikosch auch an
einigen Silene- und Alchemilla-Arten vorkommen. *)

Nach meinen Untersuchungen fůhren auch die Štaubgefásse von
Ruta crithmifolia, R. silvestris, R. divaricata, R. macrophylla, Pega-
num harmala, Helleborus niger, H. multiidus, Nigella damascena, N.
corniculata, Limnanthes Douglasii, Saxifraga longifolia,*) S. elongata,
Agrimonia odorata, A. parviflora, Sempervivum tectorum, Gypsophila
elegans und Geranium sanguineum spontane Nutationsbewegungen aus,
welche wegen ihrer biologischen Bedeutung, wie die in dieser Abhand-
lune beschriebenen Bewegungen der Blůthenhůlle, der Grifel und
Narben in die Kategorie der gamotropischen Bewegungen gehóren.

An allen soeben genannten Pflanzenarten, zu welchen sich noch
zahlreiche andere, von Urban“), Schulz, H. Můller und Beyer“).
in Bezug auf die Spontanbewegungen der Staubgefásse untersuchten,
gesellen, erfolgen die autonomen Bewegungen der Staubgefásse nicht
blos bei jeder Beleuchtung (auch an den im Dunkeln sich offnenden
Blůthen), sondern auch bei verschiedener Temperatur, so lange das
Maximum oder Minimum der Temperatur fůr das Wachsthum dieser
Blattorgane nicht úberschritten wird. |

Wáhrend die Perigonblátter vieler Pflanzen auf jede stárkere
paratonische Wirkung von Licht oder Wárme reagiren und durch
continuirliche Beleuchtung, wie im Dunkeln bewegungslos werden,
erfolgen die Bewegungen der Staubcefásse unabhángig von áusseren

!) Die spontanen Bewegungen der Staubblátter dieser PAlanzenart haben nach
Linné und Sprengel auch Vaucher, Humboldt, Wydler, Ben-
nett, Gris u. A. beobachtet und beschrieben.

*) Dass die Staubfáden von Sparmannia africana periodische Nutationsbewe-
gungen ausfihren, wie Morren angibt (vergl. Pfeffer, Period. Bewe-
gungen der Blattorgane, p. 162) scheint mir schon aus dem Grunde un-
wahrscheinlich zu sein, weil die Blůthen von Sparmannia africana ephe-
mer sind.

9) An dieser Saxifraga-Species habe ich zweierlei Blůthen beobachtet: 1. Blůthen
mit gleich langen Staubbláttern und lángeren, věllig entwickelten Griffeln,
2. Blůthen mit unoleich langen Staubgefássen und sehr kurzen Griffeln.

“) Zur Biologie und Morphologie der Rutaceen, 1883.

5) Die spontanen Bewegungen der Staubgefásse und Stempel, 1888.

Phytodynamische Untersuchungen. 301

Agentien und sind als eine historisch gegebene Eigenthůmlichkeit
dieser Blůthentheile anzusehen.

Wie die Staubgefásse und Laubblátter einer grósseren Anzahl
-von Pflanzenarten, so fůhren auch die Griffel und Narben einiger
Planzenspecies (z. B. Passiflora, einiger Malva-, Epilobium- und Ge-
ranium-Arten, vieler Rutaceen), wie von Kabsch, Urban, Beyer
u. A. nachgewiesen wurde, ansehnlichere autonome Bewegungen aus.

Dass die Spontanbewegungcen der Griffel und Narben, welche
ich an Nigella sativa, N. hispanica, N. corniculata, Sedum album,
S. ibericum, an einigen Helleborus-, Mimulus-, Martynia-, Epilobium-,
Campanula-Arten und bei mehreren Compositen beobachtet habe, durch
den táslichen Beleuchtuneswechsel nicht, wie die periodischen und
ephemeren Bewegungen der Blůthenhůlle bedingt, durch Turgescenz-
anderungen jedoch áhnlich wie diese beeinflusst werden, habe ich
durch mehrere Versuche festgestellt.

Ein directer Beweis, dass die Bewegungen der Griffel und
Narben nicht wie die der Bliůthenblátter durch Licht und Temperatur
bedinet sind, ereibt sich schon aus dem Verhalten dieser Blůthen=
theile an den photo- und thermokleistogamen Blůthen. Dass durch
Veránderungen des Wassergehaltes die spontanen Bewegungen der
Narben áhnlich wie die der Plůthenhůlle influirt werden, habe sich
an den Narben von Silphium perfoliatum, Eupatorium cannabinum,
Crepis rigida, Liatris spicata, Nepeta macrantha, Campanula grandi-
flora und C. rotundifolia nachgewiesen. Ich liess die Narben der
soeben genannten Pflanzenarten in lufttrockener Atmospháre oder durch
Einwirkung von verdiůnnten Salzlósungen sich langsam schliessen
und erzielte dann, nachdem ich die Griffel, ausnahmsweise auch ganze
Blůthen mit geschlossenen Narben in Wasser gebracht habe, eine
einmalige oder bei wiederholtem, gleichem Verfahren auch einigemal
wiederholte Offnungs- und Schliessungsbewegung (so insb. an den
Compositen-Narben).

Da es fůir meine Untersuchungen ůúber den Einfluss der Tur-
gescenzánderungen auf die Nutationsbewegungen verschiedener Blatt-
theile von besonderem Interesse war zu erfahren, ob auch die Reiz-
bewegungen der Staubblátter und Narben durch Veránderungen in
der Wasserzufuhr ete. beeinflusst werden, so habe ich bei meinen
"Untersuchungen ber das Ófnen und Schliessen der ephemeren
Blůthen von Helianthemum polifolium und Sparmannia africana auch
einige Beobachtungen ůber die Beeinflussung der Reizbewegungen
der Staubfáden dieser Pflanzen durch Erhóhung oder Verminderung

8302 Ant. Hansgirg

der Wasserzufuhr angestellt, aus welchen hervorgeht, duss die Reiz-
bewegungen der Staubfáden der beiden vorher genannten Pflanzen-
arten durch Einwirkung von verdůnnten Salz- und Zuckerlósungen zur
Zeit, wo sie genigend energisch reizbar sind (vor dem Verstáuben
der Antheren) stark influirt werden.

Nach mehr (4 bis 6) stindiger Einwirkung von 19%, Kalisalpe-
terlósung oder verdůnnter Zuckerlosung wurden die Staubfáden von

Helianthemum polifolium gegen Stossreize gánzlich unempfindlich ©
und erlangten, nachdem sie spáter in destillirtes Wasser gebracht
oder in lufttrockener Atmospháre wieder trocken wurden, ihre Reiz- ©

barkeit nicht mehr wieder.

Ahnliches gilt auch von den Staubláden der Sparmannia afri- |
cana, deren Reizbewegungen von Mirbel, Morren, Baillon, Hof-

meister und Heckel náher untersucht wurden.

Die Reizbarkeit der noch stark reizempfindlichen Sparmannia- ©

Filamente hórte an in 1"/, Kalisalpeter- oder in verdůnnte Zuckerlósung

gelegten Staubfáden oft schon im Laufe von 15 Min. gánzlich auf, ©

doch erlansten solche, durch Einwirkung dieser Lósungen unemp-.

findlich gewordene, Filamente, nachdem sie in destillirtes Wasser

gebracht wurden, in kurzer Zeit (oft schon vor Ablauf von '/, Štunde) ©
ihre Reizbarkeit wieder. An Blůthen von Sparmannia, welche unter ©

luftfůhrendes Wasser getaucht wurden, blieben die Staubfáden in
ersten zwei Stunden reizbar, erst nach Ablauf von einigen Štunden

nahm die Reizbarkeit merklich ab. An Vormittags unter Wasser ge-

tauchten Blithen waren die Filamente Abends nicht mehr reizbar,
was vielleicht in Folge von gestorter Sauerstoffzufuhr zu erkláren
ist, da nach Pfeffer") die Staubfáden der Cynareen, unter Wasser

getaucht, ihre Reizbarkeit nicht verlieren und die in Wasser ge-

tauchten Filamente von Sparmannia den Staubfáden der Cynareen wohl
áhnlich sich verhalten.

Von den reizbaren Staubfáden der Cynareen, Berberideen u. á.

unterscheiden sich die Filamente der Sparmannia africana jedoch da- ©
durch, dass sich der Reiz in ihnen schnell fortpflanzt und nach
Reizung eines Filamentes auch die náchst stehenden, ein Staubfaden ©

nach dem anderen, sich bewegen. ?)

!) Physiolog. Untersuchungen, p. 98. Dagegen Cohn (Abhand. der schles.
Gesell. 1861, p. 20).

*) Ahnliche Reizfortpflanzung ist bekanntlich an den Bláttern von Mimosa
pudica, Drosera etc. vorhanden.

Phytodynamische Untersuchungen. 303

Aus dem soeben kurz Miteetheilten, wie auch aus meinen, an
mehr oder weniger welk gewordenen Štaubfáden der Sparmannia und
Helianthemum durchgefůhrten Beobachtungen seht hervor, dass die
Reizbewegungen dieser Organe auch durch Veránderungen in der Tur-

- gescenz beeinflusst werden und dass die Reizbarkeit der Filamente,

-wenn der Turgor der Zellen sinkt oder gánzlich verschwindet, erlischt

oder doch merklich vermindert wird.)

Weiter sei hier noch erwáhnt, dass die Reizbarkeit der Staub-
fáden von Sparmannia africana, Helianthemum polifolium und H.
guttatum schon am ersten Tage, wenn die Bliůthen Abends sich
schliessen, viel geringer ist als zur Zeit, wo die Bliůthen offen sind.
An Blůthen, deren Schliessunesbewegung durch Entfernung der Blů-
thenblátter etc. verhindert wurde, waren die Filamente auch am
náchsten Tage noch in ihrer Lage geblieben und wie am ersten
Tage (jedoch schwácher) gegen Stossreize empfindlich. An solchen
Staubfáden kehrt die Reizbarkeit nach erster Reizung viel langsamer
zurůck, als an Staubfáden der frisch geóffneten Blůthen, an welchen
ich an stark reizbaren Filamenten schon nach 1 bis 3 Min. eine
zweite Bewegung in Folge mechanischer Reizune bewirkt habe; nach
mehrfach wiederholter Reizung werden die Štaubfáden fiůr neue
Reize immer weniger empfánglich und die Amplitude der Reizbewe-
gung wird immer geringer, bis schliesslich, wenn die Erschůtte-
rungen zu schnell auf einander folgen, die Filamente fůr Stossreize
cánzlich unempfindlich werden.

Nebenbei bemerke ich noch, dass an den directer Sonne aus-
gesetzten (intensiv besonnten) Blůthen von Helianthemum und Cistus
die Blumenblátter frůher als in diffusem Lichte abfallen und dass an
den Abends sich schliessenden Bliůthen von Helianthemum polifolium,
H. guttatum, Sparmannia africana u. 4. die reizbaren Staubfáden aus
ihrer Lage passiv durch die sich fest zusammenschliessenden inneren
Kelchblátter, resp. die Blůthenblátter verdránet werden.

Da an den ephemeren Blůthen der soeben genannten u. á.
Pflanzen die Kreuzbefruchtung durch Insecten blos bei gůnstigem
Wetter im Laufe von wenigen Stunden měglich ist, so liegt die Ver-
muthung nahe, dass, wenn diese Befruchtung auseeblieben ist, die
sich schliessende Bliůthe sich selbst bestáubt, was durch die Schlies-
sungsbewegung der Perigonblátter, durch welche die Staubfáden

!) Auch die Reizbarkeit der Cynareen-Filamente nimmt, wenn der Turgor der
Staubfáden sinkt, ab (verel. Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, p. 235).

304 Ant. Hansgirg

dicht um das Gynaeceum zusammengedrángt und die Antheren an
die Narben gedriůckt oder diesen náher gebracht werden, ermoglicht
wird.

Im nachfolgenden Verzeichnisse fůhre ich sámmtliche mir be-
kannte Pflanzenarten an, deren Staubfáden in auffálliger Weise
reizbar sind.

I. Berberideen-Typus.

Die Filamente sind blos auf der Innenseite, nicht auf der ©

Aussenseite und unmittelbar úber der Insertionsstelle sowie unter-
halb der Antheren reizbar und krůmmen sich bei Reizung auf der
Contactseite concav nach innen.
Gattung. Mahonia (M. repens, M. aguifolium, M. fascicularis!)").
Gattung. Berberis (B. vulgaris, sibirica, lycium! ilicifolia,
emarginata, cretica, aristata, Darwinii nach Kabsch und Heckel).

II. Cistineen-Typus.

Die Staubfáden sind auf allen Seiten, jedoch auf der Innenseite ©

mehr, als an der Aussenseite reizbar.

Gattung. Helianthemum (H. polifolium, guttatum, fumana ! H. ledi-
folium, chamaecistus [Synon. H. vulgare, Cistus helianthemum, Cistus
appe- ninus| nach Vaillant, Koóhlreuter u. A.)

Gattung. Úěstus (C. ladaniferus). Ich habe an den Staubfáden
von Cistus creticus, villosus und C. monspessulanus keine Reizbewe-
gungen beobachtet. Auch Kabsch“) bemerkt, dass die Filamente
von Cistus purpureus und C. formosus keine Reizbewegungen aus-
fůhren.

III. Tiliaceen-Typus.

Die Filamente sind an der Aussenseite mehr, als an den Seiten-
kanten und an der Innenseite reizbar.

Gattungen: Sparmannia (8. africana!), ? Grewia, Brownlowia,
Doubouzetia (nach Heckel).

IV. Cynareen-Typus.

Die Staubfáden sind auf allen Seiten ihrer ganzen Lánge nach
fast gleich reizbar und strecken sich, bei Reizung sich stark contra-
hirend, gerade.

!) ! Bedeutet hier und im Nachfolgenden, dass ich die oben genannte Pflan-

zenart untersucht habe.
*) Bot. Zeitung, 1861, p. 354.

|

Phytodynamische Untersuchungen. 305

Familie. Compositen (Corymbiferen, Cichoraceen und Cynareen):
Pyrethrum corymbosum! Anthemis tinctoria! A. rigescens!") Telekia
speciosa (Pfeffer), Dimorphotheca annua! Erigeron speciosum ! Arnica
montana! A. Chamissonis! Šenecio umbrosus! sarracenicus! 5. coria-
ceus! Sanvitalea procumbens! Podolepis gracilis! Inula macrocephala!
I. hirta! I. viscosa (Heckel), Callichroa plattyelossa! Hypochaeris
maculata! Cichorium intybus (Pfeffer); einige Solidago-, Helianthus-*)
und Aster-Arten (nach Heckel).

Cirsium oleraceum! C. pannonicum! (C. lanceolatum! palustre!
palustre X oleraceum! arachnoideum! C. arvense! acaule! Carduus
summanus! pycnocephalus! C. pratensis und nutans (nach Bosrel);

| Onopordon horridum! illyricum! Cnicus benedictus! Kotschyi! Car-

thamus tinctorius! Rhaponticum pulchrum! cynaroides! Microlonchus
salmaticus! M. Clusii (Heckel); Jurinea alata! Šerratula glauca!
coronata! heterophylla! Echinops Tournefortii! Silybum Marianum!
Palafoxa texana! P. Hookeriana! Lappa tomentosa! minor! Coussinia
hystrix! Cynara scolymus (Pfeffer); Centaurea algerensis! Grafiana!
adonidifolia! atropurpurea! ricidifolia ! dealbata! cirrhata! nigrescens!
calocephala! jacea! montana! macrocephala! nigra! C. pulchella, col-
lina, phrygia, spinulosa, cyanus, ruthenica, americana, pulchella, cal-
citrapa, calcitrapoides, Isnardi, Fontanesii, bracteata, intybacea, aspera
(nach Heckel, Hofmeister, Kabsch, Morren, Covolo, 80-
werby“).
V. Cactaceen-Typus.

Die Staubfáden sind an allen Seiten fast eleich reizbar, das
contractile Parenchymgewebe ist jedoch blos im unteren, dem vor-
zůglich reizbaren Theile der Filamente gut entwickelt.

Gattung. Cactus (C. tuna, hexagonus, grandiflorus nach Kóhl-
reuter).

Gattung. Čereus (C. speciosus). Gattung. Opuntia (C. vulgaris
nach Vaillant).

Zu diesem Typus důrften auch die reizbaren Staubfáden von
Portulaca (Heckel) gehóren. Unrichtig oder zweifelhaft sind die

!) Die von mir untersuchten Pflanzenarten fůhre ich hier unter dem Species-
namen an, unter welchem ich sie in den botanischen Gárten in Leipzig,
Prag etc. gefunden habe.

2) Die Staubfáden von Helianthus annuus sind jedoch (versl. Pfeffer, Phy-
siolog. Untersuchungen, p. 107) nicht reizbar.

3) Zweifelhafte oder unrichtige Angaben ůúber die Reizbarkeit der Staubfáden
anderer Compositen siehe in Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen“ p. 82, 152.

Jí, mathemařticko-přírodovědecká. 20

306 Ant. Hansgirg

Angaben ůber Reizbarkeit der Staubfáden von Malva, Medicago und
Heliotropium.“)

Die Filamente von Medicago, welche nach Presl“) reizbar
sein sollen, schnellen, wie ich an M. sativa und M. falcata mich úber-
zeugt habe, erst dann in Folge ihrer Elasticitát empor, wenn die zu
einer Rinne verwachsenen Staubfáden von dem Schiffchen, in dem sie
«eingeschlossen sind, befreit werden.

Zu den in hóherem Grade reizbaren Blůthentheilen gehóren ausser
den Staubfáden auch noch die Narben verschiedener Pflanzenarten,
deren Reizbewegungen von Linné, Adanson, Medicus, a
Heckel u. A. náher untersucht wurden.

Aus meinen úber die Reizbarkeit der Narben zunáchst an Mi-
mulus cardinalis, M. ringens und M. guttatus angestellten Beobach-
tungen ergibt sich, dass die beiden in Folge einer Reizung zusammen-
klappenden Narbenlappen von Mimulus, nicht blos der eine Lappen,
wie Kabsch“) fůr M. moschatus und M. guttatus annimmt, reizbar
sind. Doch bewegt sich der gróssere, in der geoffneten Blůthe abwárts
gerichtete Narbenlappen an den auf Reiz zusammenschlagenden Narben
von Mimulus ringens u. 4. schneller aufwárts, als der meist schief-
aufrecht stehende Lappen sich diesem entgegen bewest.

Die ersten Spuren von Reizbarkeit habe ich an den Narben von
Mimulus, Martynia und Incarvillea schon an nichtgeoffneten Blůthen,
kurz vor ihrem Autblůhen constatirt. An geoffneten Blůthen von Mi-
mulus ringens schlossen sich die in auffallender Weise reizbaren Nar-
ben, wenn sie auf der inneren Seite durch leichtes Berůhren mit einer
Nadel gereizt wurden, innerhalb */„ bis 1"/, Min. und waren, nachdem
sie sich wieder gečfinet haben, zuerst in wenigen Minuten, spáter aber
(nach wiederholt erfolgter Erschůtterung) erst nach lángerer Zeit
(nach 15 bis 30 Min.) einer neuen Reizbewegune fáhic.

Die Narben von Incarvillea Olgae, welche nicht minder als die Nar-
ben von Mimulus ringens u. á. reizbar sind und deren Reizbarkeit, wie
an den Narben des soeben genannten Mimulus noch am zweiten, ofters
auch noch am dritten Tage nicht gánzlich aufhort *), sind, áhnlich wie

!) Vergl. Pfeffer, Physiol. Untersuchungen, p. 152.

*) Vergl. Treviranus, Panzenphysiologie, II., p. 741.

8) 1..c. p..36.

*) Heckels Angabe, dass die Narben von Mimulus noch am vierten Tage
stark reizbar sind und dass ihre Reizbarkeit erst am siebenten Tage věllig

aufhórt (I. c. p. 82), kann ich auf Grund meiner Beobachtungen nicht
bestátigen,

Jj

Phytodynamische Untersuchungen. 307

die Narbenlappen von Mimulus, nach derersten Reizbewegung einer
zweiten nicht sofort, sondern erst nach einiger Zeit (an stark reizba-

| ren Narben erst nach 5 bis 15 Minuten) fáhig.

Wie bei den von mir untersuchten Mimulus-Arten, so sind auch

| bei Incarvillea Olgae und Martynia fragrans die beiden Narbenlappen
| an der inneren Seite fir leiseste Erschitterungen empfindlich und
| schliessen sich, wenn sie heftiger erschůttert werden, schnell zusammen.
- Da die Reizwirkung von einem Narbenlappen, wenn man diesen vor-
| sichtig reizt, nicht auf den Nebenlappen sich fortpfianzt, so glaube

ich, dass eine Reizfortpflanzung an den von mir untersuchten reiz-

baren Narben von Mimulus, Martynia und Incarvillea nicht vorhanden

ist, doch ist die Móglichkeit nicht ausgeschlossen, dass den nicht

klappigen Narben oder den gegen Contact empfindlichen Narbentheilen
ete. anderer Planzengattungen eine gewisse Fortpflanzung des Reizes
innerhalb des sich bewegenden Organes nicht abgeht.

Wie die reizbaren Staubfáden von Helianthemum oder Sparmannia,
so sind auch die reizempfindlichen Narben der von mir untersuchten
Pflanzenarten gegen Štossreize nur so lange sie genůgend turgescent
sind stárker empfindlich.

Theilweise abgewelkte oder durch Einwirkung von verdinnten
Salz- oder Zuckerlósungen ungenigend turgescente Narben von Mi-
mulus und Incarvillea reagiren auf Erschůtterungen schwácher, als
die in voller Turgescenz befindlichen und werden auch friůher, als
solche fůr in lángeren Intervallen nach einander folgende Reizungen
vóllig unempfindlich.

So werden z. B. die noch ziemlich stark reizbaren und turges-
centen Narben von Incarvillea Olgae innerhalb 15. bis 30 Min. fůr
fast continuirliche Erschůtterungen unempfindlich, wáhrend an mehr
erschlafften Narben der reizempfáneliche Zustand noch friiher auf-
gehoben wird.

An den durch Einwirkung von verdůnnten Salz- oder Zucker-
lósungen unbeweglich gewordenen Narben von Incarvillea Olgae ge-
wannen die ihrer Reizbarkeit beraubten Narben diese langsam wieder,
wenn sie sofort nach eingetretener Starre in destillirtes Wasser gelegt
wurden; in lufttrockener Atmospháre erholten sich die in verdinnter
Zuckerlósung fůr Stossreize ohne irgend eine usserlich sichtbare
Veránderung unempfindiich gewordenen Narben dieser Incarvillea auch
nach 2 bis 3 Stunden nicht mehr.

In reines Wasser getauchte reizbare Narben von Incarvillea Olgae
krůmmten sich noch mehr, als an der Luft nach aussen convex und

20*

308 Ant. Hansgirg

blieben zunáchst noch fůr mechanische Erschůtterungen, wie die an.
der Luft befindlichen reizbar; erst nach mehreren Stunden wurden dié
Reizbewegungen merklich geringer und der Úbergang in den frůheren
reizbaren Zustand dauerte an solchen aus dem Wasser in lufttrockene
Atmospháre gebrachten Narben immer eine oder einige Stunden.

Am Schlusse dieses kurzen Capitels seien hier noch sámmtliche.
mir bekannte Pflanzenarten angefiihrt, deren Narben durch ZO
Reizbarkeit, resp. Reizbewegungen sich auszeichnen.

Familie. Serophulariaceen: Mimulus moschatus! guttatus! rin-
gens! cardinalis! luteus (Kabsch, Oliver); Torenia Fournieri! ©
edentula! Bailloni! asiatica (Hofmeister?). Nach Medicus")
sollen auch die Narben von Scrophularia lucida, Antirrhinum und
Gratiola (auch nach Linné) reizbar sein.

Familie. Pedalineen: Martynia fragrans! proboscidea | -| an- ©
nua (Adanson). J

Familie. Acanthaceen: Incarvillea Olgae! Tusticia hysopifolia und
ciliaris (Medicus).

Familie. Labiaten: Lavandula dentata, latifolia und bicolor (nach:
Medicus und Heckel).

Familie. Bignoniaceen: Bignonia radicans, paniculata (Sprengel).

Familie. Capparideen: Cleome arabica, Catalpa bignonioides,
Bungei, syringifolia (Clos, Medicus, Heckel).

Familie. Gentianeen: Gentiana lutea (Adan son).

Ferner sollen reizbare Narben nach Baillon, Lindley, Me-
dicus, Heckel u. A. auch Amphicome arguta, Tecoma grandiflora,
radicans, jasminoides, Jacaranda mimosaefolia (Fam. Bignonzaceen),
dann Sesamum (Fam. Sesameen), Brunonia (Fam. Brunontaceen), Scae-
vola und Goodenia (Fam. Goodentaceen), Dipsacus (Fam. Dřpsaceen),
Lobelia (Fam. Lobel'aceem), Gloxinia (Fam. Gesneriaceen) und Gold-
fussia anisophylla einen reizbaren Narbentheil besitzen. *)

Da es nicht in meiner Absicht lieet in vorliegender Abhandlung
auf die Reizbewegungen anderer reizbaren Blůthentheile, bez. Blatt-
organe náher einzugehen, welche, was die áussere Erscheinung der
Reizbewegune, die Anordnune des reizbaren Gewebes sowie die Me-
chanik der Reizbewegungen betrifft, mit den Reizbewegungen der im Vor-
hergehenden kurz besprochenen reizbaren Blůthentheilen ziemlich úber-
einstimmen, so bemerke ich hier nur noch, dass ich Heckel's Ansicht

!) Půanzenphysiolog. Abhandlungen, 1808.

?) Unrichtige ete. Angaben ůúber reizbare Narben anderer Pflanzen, sind in
Heckel's Abhandlung „Du mouvement végétal“, p. 75, 100 angefůhrt,

Phytodynamische Untersuchungen. 309

úber die Reizbarkeit des Kelches einiger Verbascum-Arten, insb. des V.
sinuatum *) nicht theile, da ich auf Grund meiner Beobachtungen mich
úberzeust habe, dass die Corolle des Verbascum sinuatum u. á. nach
| heftiger Erschůtterung der Blůthen nicht durch eine Contraction des
| Kelches, wie Heckel annimmt, sondern durch Elasticitát des vor
© der Ablósung der Krone in Spannung befindlichen, in Folge der Er-
schůtterung sich langsam schliessenden Kelches aus diesem ausge-
stossen wird.

Nebenbei erwáhne ich auch, dass die Bewegungen des Label-
lums einiger Orchideen, z. B. des Bolbophyllum Lobbii, rhizophorae
u. á. blos auf Elasticitát dieses Organes beruhen und dass auch die
Bewegungen der Griffelsáule (des Gynostemiums) von ŠStylidium gra-
minifolium, adnatum, pygmaeum und pusilum den Reizbewegungen,
wie noch Kabsch (1861) lehrte, sich nicht anschliessen lassen.*)
Hingegen ist jedoch das Labellum von Caleana nigrita (nach Lind-
ley und Hooker), der Caladenia dimorpha (nach Fitzgerald), Ptero-
stylis longifolia und trullifolia (Fitzgerald, Cheeseman) fůr
Erschiůtterungen in auffallender Weise empfindlich. *) Nach R. Brown
soll auch die Lippe der Blůthen von Leeuwenhoekia reizbar sein.

V. Zur Mechanik der Nutationsbewegungen der Laub- und Blů-
thenblátter.

Die Mechanik der nycti- und gamotropischen Nutations- und
Variationsbewegungen der Laub- und Blůthenblátter hat erst Pfeffer
in seinen „Physiologischen Untersuchungen“ vollstándie aufcgeklárt.
Und zwar ist von diesem scharfsinnigen Forscher festgestellt worden,
dass das Óffnen und Schliessen der periodisch beweglichen Blithen
sowie die Schlafbewegungen der nutirenden Laubblátter auf Epi- und
Hyponastie beruhen und dass das ungleichseitig gefórderte Wachs-
thum der Bewegungszone der nutirenden Blattorgane hauptsáchlich
durch Licht- und Temperaturschwankungen beeinfiusst wird.

Durch Pfeffer ist weiter auch nachcewiesen worden, dass die
periodischen Nutationen der Laub- und Blůthenblátter, weil sie durch
den táglichen Beleuchtungs- und Temperaturwechsel bedinst sind,

1) L. c. p. 24.

2) Vergl. Gad's Abhandlung in der Botan. Ztg. 1880. Ahnliches gilt wohl
auch von den Bewegungen des Labellums von Megaclinium und Anguloa,

*) Vergl. Darwin, Einricht. z. Befruchtung der Orchideen durch Inseeten.
pas. 74.

310 Ant. Hansgeirg

nicht zu den historisch gegebenen (erblichen) Eigenschaften der
Panzen gehůren, was auch von den ephemeren Bewegungen der
Blůthenhůlle oilt; hingegen můssen die von áusseren Agentien nicht ©
direct abhingigen spontanen Nutationsbewegungen der Staubfáden,
Griffel und Narben wie auch die besondere Wachsthumsfáhigkeit der
Bewegungszone der Laub- und Blůthenblátter als historisch gegebene ©
Eigenthimlichkeiten angesehen werden. :

Nachdem Batalin“) constatirt hat, dass das ungleichmássig
beschleunigte Wachsthum der beiden antagonistischen Hálíten der
nutirenden Blattorgane im Dunkeln noch einige (2 bis 5) Tage lang ©
anhált, gelang es Pfeffer, welcher, wie vor ihm Prantl") und nach
ihm Vines“) u. A. das Wachsthum der Blátter in constanter Fin-
sterniss und bei ununterbrochener Beleuchtung untersuchte, nachzu-
weisen, dass die táglichen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter,
welche in constanter Finsterniss nicht sofort verschwinden, sondern
nicht selten noch mehre Tage lang unter allmálicer Verminderung
der Amplitude bestehen, Nachwirkungsbewegungen sind.

Aus den im Vorhergehenden mitgetheilten Versuchen geht mit
Sicherheit hervor, dass auch die ephemeren gamotropischen Bewe-
oungen der Blůthen áhnlich den sich wiederholenden nycti- und gamo-
tropischen Bewegungen durch Licht-, Temperatur- und Feuchtigkeits-
schwankungen bei verschiedenen, auch bei nahe verwandten Pflanzen-
arten ungleich beeinflusst werden.

So gibt es ephemere Blůthen, deren Ofinunesbewegung blos běi
intensiverer Beleuchtung, nicht aber in schwachem, difusem Lichte
zu Stande kommt, andere wieder, die sich blos bei hoherer Tempe-
ratur vollstándie offnen.

Weiter ergibt sich aus dem Vorstehenden, dass die nutirenden
Blůthentheile nur dann im Stande sind ihre ephemeren oděr periodi-
schen Bewegungen in normaler Weise auszufůhren, wenn sie in Folge
vorausgegangener genůgender Licht- und Wármewirkung sowie bei
nicht gestůrter Feuchtigkeitszufuhr im, den bewegunesfáhigen Zustand
bedingenden, Photo-, Thermo- und Turgotonus sich befinden.

Da das Wachsthum je eines von den beiden antagonistischen
Gewebecomplexen der beweglichen Blattorgane, auch der Blůthen-
blátter eintágiger Blůthen, durch Licht-, Temperatur- oder Feuchtig-

1) Flora, 1873, p. 452.
*) Uber den Einfluss des Lichtes auf das Wachsthum der Blátter, 1874.
>) The influence of light upon the growth of leaves, 188%.

Phytodynamische Untersuchungen. 311

keitsánderungen beschleuniet oder verlanesamt, eventuell auch zum
Stillstande gebracht werden kann, so gibt es auch ephemere Blůthen,
deren Blithenhůlle in Folge veránderter Wachsthumsbedingungen
ausnahmsweise auch noch am zweiten Tage sich óffnen oder deren
Offnungsbewegung durch Licht- etc. Veránderuneen gánzlich verhindert
werden kann.

So bleiben, wie im speciellen Theile der vorliegenden Abhand-
lung nachgewiesen wurde, die ephemeren, fůr Lichtveránderungen
sehr empfindlichen Blithen von Stellaria media u. A. bei ungenů-
gender Beleuchtung, wie im Dunkeln geschlossen, da in diffusem auch
in farbigem Lichte und in mássicer und vólliger Finsterniss das
Wachsthum der Aussenseite der Blithenblátter von Stellaria u. á. be-
schleunigt wird und diese durch Licht hervorgerufene Hyponastie
(Photohyponastié) unter gewissen Umstánden lánger dauern oder auch
fixirt werden kann (so an den photokleistogamen Blůthen).

Umegekehrt kann durch entsprechende Beleuchtunesveránderung
wieder eine Beschleunicung des Wachsthums der Blattoberseite her-
vorgerufen werden und es gibt, wie aus meinen Untersuchungen her-
vorgeht, ephemere Blůthen, deren Offnunosbewegune auf ahnliche
Weise, wie an den lichtempfindlichen nyctitropischen Laubbláttern "),
durch Photoepinastie zu Stande kommt. *)

Die Erscheinung, dass ephemere oder periodisch bewegliche Blůthen
an Pflanzen, welche einige Tage ungenůgend beleuchtet oder vollstándie
verdunkelt waren, wenn sie nachher intensiv beleuchtet werden, sich
nicht sofort offnen, sondern erst nach einer kůrzeren oder lángeren
Zeit (bis durch veránderte Lichtwirkung die Beschleunigung des
Wachsthums der Blattoberseite inducirt, resp. bis die Photoepinastie
ůúber die Photohyponastie úberwiegt) sowie dass ephemere Bliůthen
einiger Pflanzen (Convolvulus mauritanicus u. á.), welche lángere Zeit
dem Lichte ausgesetzt waren, im Finstern sich noch einige Tage lang
offnen, ist meiner Meinung nach als eine Art von photonastischer
Nachwirkung zu erkláren, da doch nicht angenommen werden kann,
dass die in difusem oder farbigem Lichte sich nicht ofnenden Blů-
then in einen Zustand der Dunkelstarre verfallen sind. Auch ist hier
zu erwáhnen, dass schon von Sachs und Pífeffer nachgewiesen

1) Vergl. Detmer's Abhandlung „Úber Photoepinastie der Blátter“, 1882.

2) Das Óffnen der Blůthen von Colchicum autumnale, welches Wiesner
(Die heliotropischen Erscheinungen, II. p. 64) durch combinirte Wirkung
des positiven und negativen Heliotropismus erklárt, beruht vielleicht auch
auf Photonastie.

319 Ant. Hansgirg

wurde, dass die Blůthen auch bei volligem Lichtabschluss sich' nor-
mal entfalten und deren Blůthenblátter und reizbare Staubfáden
auch im Dunkeln in reactionsfáhigem Zustande sich befinden.

Dass bei verschiedenen Pflanzenarten die Wiederherstellung der
normalen Tagesperiode unter gleichen Umstánden nicht gleichzeitig
erfolet und dass die Blůthenblátter auch nahe verwandter Pflanzen-
arten auf gleiche Helligkeits- und Temperaturschwankungen ungleich
reagiren, ist durch die historisch gegebene, guantitativ ungleiche Emp-
findlichkeit der Blůthenhůlle verschiedener Pflanzenspecies zu er-
kláren. So werden z. B. die Blůthen von Crocus, Tulipa u. á. von
Temperaturschwankungen in so hohem Grade beeinflusst, dass die.
Wirkung des táglichen Beleuchtungswechsels dadurch vollstándig ver-
deckt werden kann, wáhrend die Tagesbewegungen der Blůthen an-
derer, auf Temperaturschwankungen in geringem Grade reagirenden
Pflanzen durch die gewoóhnlichen táslichen Schwankungen der Wárme
nicht merklich influirt werden und allein durch den táglichen Be-
leuchtungswechsel zu Štande kommen.

Aus den im Vorhergehenden kurz mitgetheilten Versuchen ber
den Einfluss der Turgescenzánderungen auf die gamotropischen Be-
wegungen verschiedener Blůthentheile ereibt sich, dass Veránderungen
in der Grósse des Turgors der Zellen des beweglichen Organes beim
Zustandekommen der gamotropischen und áhnlichen Bewegungen (auch
der Reizbewegungen) verschiedener Blattoreane eine nicht unerheb-
liche Rolle spielen, dass aber die gamotropischen Bewegungen der
ephemeren Blůthen durch Veránderungen in der Wasserzufuhr (durch
den Grad der disponiblen Feuchtigkeit) im ganzen weniger, als durch
Helligkeitsschwankungen beeinflusst werden.

Soviel bisher bekannt, werden durch Turgescenzánderungen zwar
Veránderungen des bewegunesfáhicen Zustandes hervorgerufen, resp.
es wird die Bewegunosfáhigkeit des beweglichen Organes vermindert
oder gesteigert; áhnliche Bewecungen wie durch Ab- und Zunahme
der Intensitát der Beleuchtung werden jedoch durch Ab- und Zu-
nahme der Turgescenz nur selten verursacht.

Solche blos durch Schwankungen in der Turgescenz hervorge-
rufene Bewegungen, welche z. B. an den Blithen der Silene nocti-
flora nachgewiesen wurden,*“) sind meiner Ansicht nach, wie die

!) Vergl. Kraus, Flora, 1879, p. 42. Die angeblich nur durch Feuchtigkeits-
wechsel hervorgerufenen Bewegungen der Blůthen von Calendula pluvialis
hált Pfeffer (Physiolog. Untersuchungen, p. 188) nicht fůr blos durch Tur-
gescenzánderungen hervorgerufene Nutationen.

Phytodynamische Untersuchungen. 313

photonastischen und thermonastischen Nutationen "), blos besondere
Fálle von Epi- und Hyponastie, welche als Turgonastie bezeichnet
werden kónnen.

Von solchen, durch allmálice Erhohung oder Verminderung der
Turgescenz bewirkten Bewegungen sind die durch plótzliche Turgor-
erhóhung verursachten Krůmmungen gut zu unterscheiden, Die letz-
teren Bewegungen kónnen z. B. an nicht vollkommen turgescenten
Blůthen durch Einpressen von Wasser mittelst einer etwa 300 mm
hohen Auecksilbersáule oder mit Hilfe von Evacuationsluftpumpe her-
vorgerufen werden.

Wáhrend mir an vollkommen turgescenten Blůthen von Hemero-
callis Aava, Lilium bulbiferum, Iris notha und I. germanica durch
Wassereinpressen in der Frůh nicht gelungen ist eine ansehnlichere
Offnungsbewegung dieser Blůthen zu verursachen, erfolete an den in
nicht vollkommener Turgescenz befindlichen Blůthen von Hemero-
callis lava durch Wassereinpressen eine ©anz ansehnliche Offnungs-
bewegung.*)

Wie andere auf Wachsthum beruhende Bewegungen der Blatt-
organe, so werden auch die nycti-, gamo- und karpotropischen Nuta-
tionen dieser Organe unter Umstánden, unter welchen das Wachs-
thum erlischt, sistirt. So werden alle diese Bewegungen in Folge
einer so weit gehenden Senkung des Turgors, welche ein weiteres
Wachsthum nicht zulásst oder in Folge von Úberschreitung der ma-
ximalen oder minimalen Wachsthumstemperatur eingestellt.

Wie in der Bewegungsamplitude so treten bei verschiedenen,
oft nahe verwandten Planzengattungen, auch was die Lage, Structur
etc. der sog. Bewegunoszone der beweglichen Blattorgane anbelangt,
nicht selten recht erhebliche Unterschiede hervor. So liegt z. B. die
Bewegungszone der Blumenblátter bei den monocotylen und dicotylen
choripetalen Pflanzenarten bald im unteren Vier- oder Sechstheile,
bald gerade in oder úber der Mitte der Blůthenblátter, bei den Sym-
petalen liegt sie wieder entweder in der Blůthenrohre oder oberhalb
dieser. *)

1) Úber Nutationen, welche blos durch Temperaturschwankungen an Blůthen
etc. hervorgerufen werden, ist mehr in Pfeffer's physiologischen Werken
auch in Hofmeister (Die Lehre von der Pflanzenzelle, p. 299) u. a.
nachzulesen.

2) Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch Batalin's Untersuchungen (Flora,
1873, p. 452) an den Blůthen von Tulipa Gesneriana. Vergl. auch Pfeffer,
Period. Bewegungen der Blattorgane, p. 137.

9) Mehr darůber siehe in Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen“, p. 165.

314 Ant. Hansgiro

Nebenbei erwáhne ich hier noch, dass die Nutationen der sym-
petalen Krone an den durch tiefe Einschnitte in kůnstlich-getrennt-
blátterice verwandelten Corollen auch an Blumenbláttern, deren Be-
wegungszone durch Einschnitte verletzt wurde, mit geringerer Schnel-
ligkeit, als an unverletzten Kronen auscefiihrt werden; auch die
Faltung und Einrollung erfolet, an der kůnstlich-fůnftheiligen Krone
von Convolvulus arvensis u. á., wie das Schliessen an áhnlich ge-
theilter Corolle der Collomia grandiflora weniger vollstándie, als an
Blůthen mit unverletzten Blumenbláttern.

Da es nicht in meiner Absicht liegt hier náher auf die schon von ©
Pfeffer vollstándig erklárte Mechanik der táslichen PBewegungen
der Laub- und Bliůthenblátter einzugehen, so will ich auch betrefis
der karpotropischen Nutationen, welche, wie die nycti- und gamo-
tropischen Nutationsbewegungen durch Epi- und Hyponastie zu Stande
kommen, bloss bemerken, dass auch diese auf Wachsthum beruhenden
Bewegungen durch áussere Agentien beeinflusst, jedoch weniger, als
die nycti- und gamotropischen Bewecungen durch táglichen Beleuch--
tungswechsel influirt werden, weil sie auch im Dunkeln zu Stande
kommen, so dass die Vermuthung nahe liegt, dass diese Bewegungen
durch andere áussere Einflůsse bedinst werden oder (was ich jedoch
fůr weniger wahrscheinlich halte), dass sie spontan erfolgen.

Úber die im Inneren der Zellen der antaconistischen Gewebe-
complexe der nutirenden Blůthenblátter etc. durch Licht-, Wárme-
und Turgorschwankungen ausgelósten Voroinge ist bisher nur wenig
bekannt geworden. Indem ich bier bezůglich der inneren Ursachen
der Nutations- und Variationsbewegungen der Blattorgane auf Pfef-
fer's, de Vries u. a. bekannte Werke verweise, begnůge ich mich
an dieser Stelle, ohne in Details einzugehen oder in theoretische
Auseinandersetzungen mich einzulassen, blos zu bemerken, dass, wie
aus den bisherigen Untersuchungen sich ergibt, die bei den ephe-
meren und periodischen Nutationsbewegungen zu Stande kommenden
Veránderungen des Wachsthums eine Folge der Turgescenzánderungen
der Zellen in der Bewegungszone sind.

Wáhrend Hofmeister“) die periodischen Bewegungen der
Blattorgane durch Veránderungen des Imbibitionszustandes der Zell-
wand zu erkláren suchte, haben Pfeffer*) und Sachs“) nachge-

!) Flora, 1862; Pílanzenzelle, 1867 $. 32 u. 38.
*) Physiolog. Untersuchungen 1873, Osmotische Untersuchungen, 1877 u. a.
5) Lehrbuch der Botanik, 1874 u. a.

Phytodynamische Untersuchungen. 315

wiesen, dass bei den die Bewegungen bedingenden Spannungsánde-
rungen osmotische Veránderungen hauptsáchlich im Zellinhalte (nicht
in der Zellhaut) vor sich gehen und dass die Grósse des Turgors
ein Hauptfactor fůr die Ausciebickeit des Fláchenwachsthums der
Zellhaut. ist.

Nach den vor zwei Jahren publicirten Untersuchungen W ort-
m a nn's") sind die aus Plasmabewegungen resultirenden Veránderungen
in der Ausbildune der Membran als primáre Ursache der Wachsthums-
krůmmungen anzusehen und der erste Anstoss zu allen Bewegungen
sowohl zu den Nutationen wie auch zu den ohne Wachsthum erfol-
genden Bewegungen soll, wie vor Wortmann schon von Sachs?)
behauptet wurde, vom lebenden Protoplasma ausgehen.

Weiter versuchte Wortmann in seiner unten citirten Abhand-
ung *) die de Vries'sche u. A. Ansicht, dass das uneleichmássigce
Wachsthum der beiden antagonistischen Seiten der nutirenden Blatt-
organe eine Folge der einseitigen Šteigerung der durch Turgordiferenzen
hervorgerufenen Turgorausdehnung sei, zu widerlegen, indem er auf
Grund seiner Untersuchungen behauptete, dass die Differenz in der
Turgorausdehnung auf die Bildung der Zellmembran zurůckzufůhren
ist und annahm, dass diese Differenz nicht das Primáre, sondern
eine Begleiterscheinung ist, welche nicht durch Bildung von osmotisch
wirkenden Substanzen in den Zellen der convex werdenden Seite,
wie de Vries lehrt, sondern durch eine ungleiche Ausbildung der
Membran seitens des Plasmakorpers hervorgerufen wird.

Diese letztere Ansicht hat aber Wortmann, welchem mit bes-
serem Erfolge als Ch. Darwin“) gelungen ist die Erscheinungen
der Wachsthumskrůmmungen der ein- und vielzelligen Organe ein-
heitlich zu erkláren, in seiner jůnest publicirten Abhandlung ver-
ándert, indem er nun mit Sachs und de Vries annimmt, dass das
Wachsthum der Zellen und das Fláchenwachsthum der Membran
direct von der Grósse des in der Zelle wirkenden Turgordruckes
und der dadurch hervorgerufenen Turgorausdehnung abhánst und

1) Zur Kenntniss der Reizbewegungen, 1887.

2) Vorlesungen úber Pfanzenphysiologie, 1882, p. 780.

5) Beitráge zur Physiologie des Wachsthums, 1889.

4) In seinem bekannten Werke „Das Bewegungsverměogen der Pflanzen“, 1881,
welches von Wiesner im gleichnamigen Werke 1881 und von Sachs,
(Vorlesungen úber Planzenphysiologie, 1882, p. 870) scharf kritisirt wurde.
Nebenbei erwáhne ich, dass Darwin auch die Nutationsbewegungen der
Laub- und Blůthenblátter fůr modificirte Circumnation ansieht.

316 Ant. Hansgire

dass alles, was die Turgorausdehnung beeinflusst, auch auf die Wachs-
thumsgrósse einwirkt.

Am Schlusse dieses kurz gefassten Capitels úber die Mechanik
der in dieser Abhandlung besprochenen Nutationsbewegungen erlaube
ich mir noch zu bemerken, dass man neben der von Pfeffer“) ver-
offentlichten Classification der an nutirenden Blattorganen erfolgenden
Bewegungen (1. autonome oder spontane, 2. paratonische oder re- ©
ceptive, 3. Nachwirkungs-Bewegungen), auf welcher auch die He-
ckelsche*) Eintheilung dieser Beweguncen basirt (H. unterscheidet:
1. provocirte, 2. spontane, 3. gemischte Bewegungen) auch die im
Vorstehenden mitgetheilte, mit Berůcksichtigung der ungleichen biolo-
gischen Bedeutung dieser Bewegungen durchgefůhrte Classification
(1. nyctitropische, 2. gamotropische, 3. karpotropische Bewegungen)
bei weiteren Untersuchungen úber die Nutationen verschiedener Blů-
thentheile wird zu berůcksichtigen haben.

VI. Verbreitung der gamotropischen Bewegungen der Blůthen-
hůlle.

Úber die Verbreitung der gamotropischen Bewegungen der
Blůthenblátter finden sich in der neueren Literatur nur wenige und
zerstreute Angaben. So viel mir bekannt haben in diesem Jahr-
hunderte nach de Candolle (l. c.), Treviranus,*) Fritsch,“)
Morsch und Meyer,“) insbesondere Royer (1. c.) und Pfeffer
(I. c.), dann auch Kerner (L. c.), Pfitzer (L c.), H. Můller (l. c.),
Kirchner,“) Schulz“) und Ascherson (l. c.) Beitráge zur
Kenntniss úber die Verbreitung dieser Bewecungen geliefert.

Von álteren Angaben sind im Nachfolgenden nur wenige berůck-
sichtigt worden, weil aus den meisten álteren Boobachtungen nicht
klar hervorgeht, ob die untersuchten Bewegungen der Blithenhůlle

») Sitz.-Ber. der niederrhein. Gesell. fůr Natur- u. Heilkunde, 9. Feber, 1874;
Period. Bewegungen der Blattorgane, 1875.

2) Du mouvement végétal, 1875.

S) Physiologie der Gewáchse, 1838.

*) Period. Erscheinungen im Pfilanzenreiche, 1845. Resultate mehrjáhr. Beo-
bachtungen úber Pflanzen, deren Blumenkrone sich periodisch ofinet und
schliesst, 1851.

5) Bot. Zeitung, 1851, p. 577, 657.

S) Flora von Stuttgart und Umgebung, 1888.

7) Beitráge z. Kenntniss der Bestáubungseinrichtungen, 1889.

Phytodynamische Untersuchungen. 317

einzelner Planzenarten zu den ephemeren oder zu den periodisch
sich wiederholenden gehóren.

Mit Ausnahme der auf die Autoritát anderer Forscher, deren -
Namen ich im Nachstehenden in Klammern mit angefůhrt habe, in
folgenden Verzeichnissen aufgezáhlten Pflanzenarten, sind alle úbrigen
mit! bezeichneten Species von mir untersucht worden.

Was die Zahl der bisher bekannten, im Nachfolgenden ange-
fůhrten, Pílanzenarten betrifft, an deren Blůthenhůlle gamotropische
Bewegungen beobachtet wurden, so sei hier blos erwáhnt, dass sie
zwar im Vergleiche mit der Zahl der von Royer 1868 in seiner
bekannten Abhandlune publicirten Půanzenarten als eine nicht geringe
angesehen werden kann, in der That aber noch immer ziemlich klein
ist, da ja die meisten Pflanzenspecies (Anthophyten) in Betreff der
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle und anderer Blůthen-
theile noch nicht náher untersucht wurden.

Aus den bisherigen Beobachtungen ůúber die Verbreitung der
gamotropischen Bewecungen im Pflanzenreiche ereibt sich jedoch
schon jetzt mit aller Gewissheit, dass die gamotropischen Bewe-
gungen der Blithentheile nicht allgemein verbreitet sind, sondern
dass an den Blůthen der meisten bisher bezůglich dieser Bewegungen
untersuchten Pílanzenarten keine oder nur so geringe gamotropische
Bewegungen der Blůthenhůlle etc. zu Stande kommen, dass man sie
ohne besondere Messungen (mit blosem Auge) kaum wahrnehmen
kann.

- Blos bei einer nicht allzu grossen Anzahl von Pflanzenspecies
sind bisher ansehnlichere ephemere oder periodisch sich wiederho-
lende gamotropische Nutationen der Blůthenhůlle constatirt worden,
d. h. es gibt nur verháltnissmássig wenige Pflanzen, deren bilateral-
symmetrischen Blůthenbláttern eine besondere Wachsthumsfáhigkeit der
uneleich entwickelten Ober- und Unterseite zukommt und deren Blůthen-
hůlle durch specifische Empfindlichkeit fůr Beleuchtungs-, Temperatur-
und Turgescenzschwankungen sich auszeichnet.

Schliesslich bemerke ich hier noch, dass ich hoffe durch die Pu-
blicirung der vorliegenden „Phytodynamischen Untersuchungen“ einen
neuen Antrieb zu weiteren Untersuchungen ber die in vieler
Beziehung interessanten gamotropischen u. 4. Bewegungen der
Blůthenhůlle und anderer Blůthentheile gegeben zu haben, welche
Bewegungen, da sie ein sehr constanter Character einzelner Pflanzen-
gattungen (auch einzelner Pflanzenarten) sind, nicht blos von Pflan-

318 Ant, Hansgirg

zenphysiologen, sondern auch von Přemzenoznioahi še mehr als
bisher beachtet werden sollten.

Hoffentlich werden bald auch an den bisher betreffs der gamo-
tropischen Bewegungen noch nicht náher untersuchten Anthophyten-
Species diesbezůgliche Beobachtungen augestellt, damit die nachfol-
genden Verzeichnisse vervollstándigt wůrden. Es wird auch an
einzelnen Pflanzenarten, insb. an den kosmopolitischen Species durch
weitere Beobachtungen noch festzustellen sein, ob sich ausser den
schon jetzt bekannten Unterschieden im Óffnen und Schliessen der
Blůthen einer und derselben Pflanzenart, wenn sie in weit von ein-
ander entfernten Lándern verschiedenen Boden- und klimatischen
Verháltnissen ausgesetzt ist, keine weiteren Differenzen darbieten.

Auch wird noch zu constatiren sein, ob Pflanzenarten mit
ephemeren und periodisch beweelichen Blůthen in allen Zonen und
in allen Pflanzenregionen eleich verbreitet sind, ob und wie fern die
Fremdbestáubung bei verschiedenen Pflanzenarten mit periodisch sich
offinenden und schliessenden Blůthen mehr beginstigt wird, als bei

den eintágicen Bliůthen, ob bei den ephemeren Blůthen nicht be- ,

stimmte Einrichtungen zum Zwecke der Kreuzbefruchtung vorhanden
sind und ob der Ertrag an guten Šamen bei den sich selbst be-
fruchtenden, ephemeren Blůthen nicht geringer ist, als an den eintá-
gigen Blůthen, welche durch Vermittelung von Insecten ete. kreuz-
befruchtet werden u. d. m.

A. Pýlanzenavten mit wtederholt sich újjnenden und schliessenden Blů-
then oder Blithenkópfchen, deren Kelch und Krone zugleich oder blos dite
Krone periodisch sich wiederholende, gamotropische Nutationem ausfiihrep.

Familie. Ranunculaceen: Anemone mnemorosa! ranunculoides!
stellata! coronaria (R),") Pulsatilla alpina! vulgaris [Anemone pulsa-
tilla (R)]; Ficaria verna [F. ranunculoides (R)|; Paeonia albiora (R);
Ranunculus acris! millefoliatus! panormitanus! aguatilis (Batrachium
aguatile)! R. arvensis (R)! Adonis vernalis! flammeus! autumnalis!

Familie. Magnoltaceen: Magnolia ovata! M. Julan!*)

1) R= Royer.

2) Es scheint mir geboten hier zu bemerken, dass die gamotropischen Bewe
gungen der Blůthenhůlle an abgeschnittenen, in Wasser gestellten Zweigen
beobachteten Blůthen nicht immer mit den Blůthenbewegangen der in der
freien Natur wild wachsenden oder in Gárten cultivirten Pflanzen úberein-
stimmen. Auch muss ich hier erwáhnen, dass es mir leider nicht měglich

Phytodynamische Untersuchungen. 19

Familie, Nymphaeaceen: Nymphaea alba! N. candida! Victoria
regia (Obergártner Fasse).

Familie. Fapaveraceen: Eseholtzia californica!

Familie. Cruciferen: Cardamine pratensis (R), Arabis sagittata
(R); Sinapis arvensis (R); Draba verna (R)! Hesperis tristis (K).')

Familie. Limnantheen: Limnanthes Douglasiil

Familie. Oxalideen: Oxalis Valdiviana (Pf),?) rosea (R). “)

Familie. Silenaceen: Dianthus deltoides! monspessulanus! Ši-
lene paradoxa (K), longiflora (K), ciliata (K), Vallesii (K), saxifraga
(K), Kitaibelii (K), nutans (K); Lychnis cithago (R).*“)

Familie. Malvaceen: Malva rotundifolia! alcea! silvestris! Ki-
taibelia vitifolia! Patavia flexuosa! Malope grandiflora! trifida !

Familie. Mesembryanthemaceen : Mesembryanthemum tricolor (Pf),
M, echinatum! M. noctiflorum (nach De Candolle), M. albicaule! M.
augustum ! blandum! cultratum! coccineum! Ecklonis! barbatum !
faleiforme! linguaeforme ! depressum! imbricatum! deflexum! lepidum!
longum! productum! retrofexum! Salmii! splendens! sulcatum! cor-
difolium! pommeridianum! umbelliferum! violaceum! subincanum!
praepingue! glomeratum! acutangulum!

Familie. Fapilonaceen: Medicago lupulina (R), M. maculata
(R). *)

Familie. Portulacaceen: Portulaca oleracea !

Familie. Rosaceen: Rosa canina (R), R. eglantaria (R), Poten-
tilla verna (R), P. anserina (R).

Familie. Omagraceen: Hpilobium hirsutum! E. montanum!
Sphaerostigma Bottae! Godetia lepida! Wildenowiana! Romanzoffii!
viminea! Gayana! Lindeyana! Cavanillesii!

Familie. Gentianaceen: Erythraea centaurium (R), Chlora per-
foliata (R), Gentiana ciliata (R), G. bavarica (H. Můller).

Familie. Campanulaceen: Specularia hybrida! S. speculum !

war die gamotropischen Bewegungen aller mit ! bezeichneten Pflanzenarten
zugleich im Zimmer und in der freien Natur zu beobachten.

1) KaA.v Kerner. : .

PEB e'r-

3) Nach Royer gehóren die Blůthen von Oxalis acetosella, Papaver rhoeas,
Callirhoe pedata und Ranunculus bulbosus zu den halb schlafenden
Blůthen.

4) Gamotropische, sich wiederholende Bewegungen der Corollé sind auch an
Melandryum album, Silene inflata und S. vulgaris u. á. von Schulz be-
obachtet worden. :

š) Blos die Flůgel der Krone sollen nach Royer periodisch bewesglich sein.

920 Ant. Hansgirg

Familie. Solanaceen: Solanum tuberosum! S. miniatum! Lyco-
persicum cerasiforme! Nolana paradoxa!

Familie. Primulaceen: Anagallis arvensis! A.coerulea! A. latifolial!

Familie. Folemontaceen: Gilia tricolor! G. capitata! stricta!
achilleaefolia! nivalis! Collomia grandiflora! C. coccinea!*) Nycter-
mia sellacinoides!

Familie. Compositen: Centaurea jacea (R), nigra! montana! de-
albata! Hymenostoma Fontanesii! Bellis perennis! Gazania ringens!
Guiterrezia gymnospermoides! Podolepis gracilis! Tussilago farfara
(R), Achnomeris helianthoides! Catananche coerulea! auch var. bi-
color! C. candidissima! Ismelia versicolor! Anacyclus tomentosus! A.
radiatus! Hedypnois tubaeformis! H. persica! Centauridium Drum-
mondii! Machaeranthera tanacetifolia (R), Calendula arvensis! C. pln-
vialis! Ú. asterias! C. eristagalli! Tolpis barbata! Sphaenogyne
anthemoides! Pentachaeta aurea! Helminthia echioides! Dimorpho-
theca annua! D. pluvialis! Rodanthe Mangelesii! Acroclinium roseum!
A. album! Berchheya lanceolata! Venidium calendulaceum (Pf.), V
speciosum! Cladanthus prolifer! Anthemis cotula (R), A. riges-
cens! austriaca ! tinctoria! Cosmos bipinnata (R), Pyrethrum corym-
bosum (R), Chrysanthemum frutescens! segetum! carinatum ! Leucan-
themum vulgare! Tanacetum roseum ! T. carneum! Hieracium vulgatum
(Pf), pulmonaroides! speciosum!*) Troximum marginatum! Thrincia
hirta! Anisoderis rubra! Tragopogon fioccosus! T. porrifolius! Bark-
hausia rubra (Pf), Scorzonera hispanica! plantaginea! eriosperma!
Hypochaeris maculata! radicata! glabra! Candollei! Koelpinia line-
aris! Picris stricta! Picridium hispanicum! arabicum! tingitanum!
Leontodon hastilis! autumnalis! Seriola apargioides! Šonchus tener-
rimus! arvensis! paluster! Lapsana intermedia! Taraxacum officinale !
Crepis biennis! C. virens!

Familie. Orchidaceen: Laelia autumnalis, Dendrobium nobile
(Pfitzer). *)

!) An abgeschnittenen, in Wasser gestellten Zweigen haben sich im Zimmer
die Blůthen nicht selten blos nur einmal gečffnet. Ahnliches gilt auch von
den Blithen der Chironia Aoribunda, Leptosiphon androsaceus, L. ne:
Nicotiana paniculata, N. guadrivalvis, Nemophila atomaria u. á.

2) Die Blůthenkopfchen dieser u.á. Compositen (auch die von Gelasia villosa)
offnen sich im Zimmer nicht selten blos einmal, in der freien Natur aber
meist wiederholt.

9) Nach Pfitzer (Verhandl. des Naturhist.-med. Vereins zu Heidelberg,
1877, p. 501) sind die wiederholt stattíindenden Bewegungen der Perigon-
blátter der obigen Orchideen autonome Nutationen.

Phytodynamische Untersuchungen. 321

Familie. Iridaceen. Crocus vernus! C. luteus (Pf.)

Familie. Amaryllidaceen: Galanthus nivalis (Pf.)*)

| Familie. Liltaceen: Tulipa Gesneriana! turcica! silvestris! No-
thoscordon fragrans (R), Zephyranthes candida! Ornithogalum um-
| bellatum (nach De Candolle, Kirchner u. A.), nutans! tenuifolium !
Familie. Colchicaceen: Colchicum autumnale! Szovitsii! Born-
| můlleri (Freyn).

| B. Pflanzenspecies, deren Bliithem sich blos einmal im Laufe von 24
| Stunden čjjnen und schliessen, resp. deren Kelch und Krone zuglevch
| oder blos der Kelch eine ephemere Ojfnungs- und Schliessungsbewegung
| ausfůhrt.

Familie. Papaveraceen: Glaucium flavum ! luteum! corniculatum !

| Papaver collinum! Argemone mexicana!

Familie. Ctstaceen: Cistus villosus! creticus! cyprius! monspes-

| sulanus! Helianthemum vulgare! fumana! polifolium! auch var. ro-

seum! pulverulentum (R), H. guttatum (Ascherson). *)

| Familie. Alstnaceen: Malachium aguatile! Stellaria media! Ce-

| rastium arvense! grandiflorum! Boissieri! Biebersteinii!

Familie. Lznaceen: Linum angustifolium! usitatissimum! auch
var. album! austriacum! cribrosum ! grandiflorum!

Familie. Malvaceen; Malva pulchella! Hibiscus syriacus! H.

trionum! unidens! cannabinus! atropurpureus! liliiflorus! Lavatera

arborea! Sida occidentalis! Abelmoschus flavescens! A. Manihot!

Familie. Třltaceen: Sparmannia africana !

Familie Onagraceen: Oenothera tetraptera (R), biennis! mollis-
sima! macrocarpa! missouriensis! fruticosa! pumila! acaulis! alsi-
naefolia! leptosiphon! nocturna! undulata! Drummondii!

Familie. Omwalidaceen: Oxalis stricta! floribunda! lasiandra!
incarnata! tetraphylla !

Familie. Convolvulaceen: Convolvulus arvensis! tricolor! mauri-
tanicus! sibiricus! cantabricus! elongatus! pentapetaloides! Ipomea
sibirica! atropurpurea! Calystecia sepium! C. dahurica !

Familie. Serophulariaceen : Verbascum phoeniceum! V. nigrum !
Veronica hederaefolia! agrestis! Buxbaumii! cymbalaria! chamae-

4) Blogs die drei áusseren Perigonzipfel offnen und schliessen sich.
2) Die Bestáubung einiger Helianthemum-Arten, 1880.
Tř. mathemaiicko-přírodovědecká, 21

322 Ant. Hansgirg

drys! serpylliťolia; gentianoides! Bachofeni! officinalis ' multifida !
latifolia! austriaca ! longifolia ! ")

Familie. Cucurbitaceen: Cucurbita maxima G' und © Blůthen
(R); C. pepo! Cucumis colocynthus! Ecbalium agreste! officinale
(Momordica elaterium R); Bryonia alba! dioica!

Familie. Solanaceen: Datura meteloides (R).

Familie. Nyctagineen: Mirabilis jalappa!

Familie. Čompostten: Cichorium intybus! endivia! divaricatum !
pumilum! Mulgedium macrophyllum! Lactuca perennis! virosa! sa-
tiva! muralis! Prenantes purpurea! Chondrilla brevirostris !

Familie. Iridaceen: Ferraria tigridia (Tigridia pavonia R).

Familie. Lilřaceen: Anthericum liliago! ramosum! Czackia lilia-
strum! Arthropodium cirrhatum! Hemerocallis graminea! fulva! flava!
disticha! Asphodelus clavatus! Bulbine aloides! Tinnantia fugax!

Familie. Commelynaceen: Tradescantia virginica ! pillosa! aspera!
erecta! Pollia japonica! Commelyna bengalensis! elandestina! com-
munis! hispida! villosa!

C. Pýlunzenarten mit pseudoephemeren Bliithen, deren Kelch resp. Pe-
rágonblátter erst am zweiten Tage oder spůter, nachdem die Blithe
sich gedffnet hat, sich wteder schliessen.

Familie. Rosaceen: Fragaria virginiana! viridis (collina)! Co-
marum palustre! Salesowi! Potentilla rupestris! alba! fragariastrum!
aurea! cinerea! divaricata! bifurca! fruticosa! pedata! supina! nor-
vegica! thuringiaca! tormentilla! chrysantha! nepalensis! inelinata!
Visiani ! tetraphylla! salisburgensis! Fenzlii! recta! pulcherrima! atro-
sanguinea! cataclina! arguta! agrimonioides! heterosepala (Fritsch).

Familie. Malvaceen: Althaea rosea! officinalis! Lavatera hispida !
thuringiaca! Malope grandiflora! Sida occidentalis! Palava malvae-
folia! Anoda cristata! *)

Familie. Geraniaceen: Geranium pratense; albiflorum ! longipes!

1) Die Krone dieser u. 4. Veronica-Arten fállt nicht selten nicht gleich am ersten
Tage ab, so dass eine scharfe Grenze zwischen den echt ephemeren und
jenen Arten, deren Krone mehrere Tage persistirt (z. B. V. speciosa, An-
dersoni, incana u. 4.) nicht vorhanden ist.

2) Auch bei Hibiscus trionum und anderen Malvaceen schliesst sich der Kelch
nicht gleich am ersten Tage, ebenso bei Alchemilla fissa, montana, vulgaris,
Hibbertia volubilis, H. dentata, Nicandra physaloides, Phacelia tanacetifolia,
Villarsia parnássifolia, Calycanthus Aoribundus und Locheria Giesbrechtii!

Phytodynamische Untersuchungen. 323

| macrorrhizum! rotundifolium! Robertianum! phaeum! Erodium al-
thaeoides! Manescavi! gruinum! cicutarium! arabicum ! sebaceum ! ci-
| conium! Pelargonium odoratum! triste!

Familie. Crassulaceen: Echeveria secunda! pumila! metalica !

Familie. Silenaceen: Lychnis chalcedonica! Dianthus atrorubens!
petraeus! chinensis! Melandryum pratense! Silene aegyptiaca! striata !
nemoralis! gallica !

Familie. Alsinaceen: Sagina procumbens! Spereula Morisonii!

Familie, Průmulaceen: Lysimachia nummularia! punctata! ciliata!
| Familie. Boraginaceen: Myosotis hispida! intermedia! silvatica !

Borago officinalis! Omphalodes linifolia! Echium fruticósum! viola-
ceum! Anchusa officinalis! Symphytum asperrimum! Nemophila ma-
culata! Lycopsis arvensis!

Familie. Polemontiaceen: Polemonium coeruleum! pulchellum !

Familie. Chenopodiaceen: Hablitzia thamnoides! Chenopodium
album!

Familie. Polygonaceen: Rumex scutatus! Rheum palmatum! Po-
lygonum salignum! Atraphaxis lanceolata! Fagopyrum esculentum!
F. marginatum!

Familie. Loliaceen: Ornithogalum sulphureum! caudatum! Ar-
thropodium cirrhatum! Chlorophytum Sternbergii! Asphodeline lutea !
brevicaulis!| Dianella coerulea! *)

Familie. Amaryllidaceen: Hypoxis microsperma! villosa! erecta !
sobolifera ! *)

| D. Pflanzenarien mit pseudokleistogamem thermo- (t) oder photo- (p)
vá und hydrokleřstegamen (h) Bliůthemn.

Familie. Alstnaceen: (p) bez. auch (t). Stellaria media! S. Bo-

L) Wie bei diesen, so schliesst sich auch die Blůthenhůlle vieler anderer Li-
liaceen beim Verblůhen fast vollstándig oder nur unvollstándig, so z. B.
bei Aloe sulcata, verrucosa, picta, Funkia coerulea, cucullata, lancifolia,
Allium obliguum, Brodiaea congesta, Hollia comosa, Agapanthus umbella-
tus, Scilla bifolia, Ornithogalum nutans u. a.!

2) Zu dieser Gruppe von Pflanzen gehoren noch zahlreiche andere Pflan-
zenarten, deren Blůthenhůlle sich beim Verblůhen ganz oder nur theil-
weise schliesst, so z. B. zahlreiche Juncaceen, Veratrum Lobelianum, nigrum,

© Butomus umbellatus, viele Iridaceen, insb. Sisyrinchium convolutum, striatum,
anceps, grandiflorum, chilense, majale, graminifolium, Gladiolus communis,
Libertia formosa, pulchella, Patersonia glauca, Morraea iridioides, Anomo-

" theca cruenta, Triteleja uniflora, Iris flavescens, germanica, sambucina,
notha, florentina u. á., dann Aloe-Arten etc.!

21*

324 Aut. Hansgirg

raeana [9S. media var. pallida (Schulz)], S. cerastoides (Schulz),
Spergularia rubra, ŠSpergula pentandra! arvensis! S. vernalis [S. Mo-
risonii|! Malachium aguatile! Holosteum umbellatum (Wiesner), Ce-
rastium arvense (Wiesner), Moenchia erecta (Schulz), Sagina
Linnaei, insb. var. micrantha (Schulz), S. apetala (Kirchner).

Familie. Oxalidaceen: (p) Oxalis incarnata! stricta! lasiandra!

Familie. Cruciferen: (h) Subularia aguatica (H. Můller).

Familie. Ranunculaceen : (h) Ranunculus aguatilis (Můller).

Familie. „Droseraceen: (p) Drosera rotundifolia! intermedia
(Můller).

Familie. Serophularčaceen: (p) Veronica hederaefolia! serpylli-
- folia!

Familie. Labiaten: Lamium amplexicaule (Wiesner).

Familie. Al'smaceen : (h) Alisma natans (Můll er).

Familie. Glumaceen: (t) Triticum spelta (Askenasy). Hor-
deum distichum (A sk.) — (t) Dicliptera assurgens (Egger).

E. Fýlanzenarten mit mícht schlafenden (agamotropischen) Blithen,
deren Bliithenhille (Kelch und Krone oder wenvgstens die Krone) nach
dem Aufblihem sich mícht mehr schliesst, sonderm bis zum Aufbliihen

ojfen blevbt.

Familie. Ranunculaceem: Anemone silvestris! Caltha palustris!
Nigella damascena! sativa! corniculata! Atragene alpina! Ranunculus
auricomus (R), aconitifolius! serbicus! flammula! R. abortivus! Ce-
ratocephalus orthoceras! (Clematis montana! recta! integrifolia!
Paeonia arborea flore pleno! Thalictrum flavum! strictum! adian-
toides! Delphinium grandiflorum! formosum! consolida! speciosum!
Aguilegia vulgaris! chrysantha! Skinneri! einige Helleborus- und
Cimifuga-Arten !

Familie. Magnoliaceen: Drimys Winteri!

Familie. Berberidaceén: Berberis vulgaris! sibirica! Mahonia
aguifolium! u. a.

Familie. Malvaceen: Sida napaea! auch bei einigen Althaea-
Modiola- und Anoda-Arten schliesst sich die Krone nicht!

Familie. Malpighiaceen :" Malpighia coccifera!

Familie. Celastraceen: Celastrus pyracanthus! Evonymus euro
paea! verrucosa!

Familie. Cariophylleen: Dianthus carthusianorum ! Viscaria vul-
garis! Melandryum pratense! Lychnis vespertina (R), Lychnis diurna

Phytodynamische Untersuchungen. 325

(R), los cuceuli! Saponaria officinalis! Silene nutans! armeria! fim-
briatal infata! alpestris! ciliata! Kohlrauschia prolifera! Eudianthe
coeli rosa! laeta! Gypsophila elegans! acutifolia! perfoliata !

Familie. Resedaceen: Reseda luteola!

Familie. Fumartaceen: Corydalis ochroleuca! glauca! Dicentra
(Diclythra) spectabilis! einige Fumaria-Arten!

Familie. Cactaceen: Einige Cereus-Arten !

Familie. Tropaeolaceen : Tropaeolum maius!

Familie. Anacardiaceen: Rhus elabra!

Familie. Gerantaceen: Geranium sanguineum! Robertianum (R).

Familie. Hippocastanaceen: Aesculus hippocastanum ! chinensis
flava! Pavia! :

Familie. Papaveraceen: Chelidonium maius! Papaver orientale!
bracteatum ! arenarium!

Familie. Cruciferen: Úrambe grandiflora! maritima! orientalis
Cheiranthus cheiri! Jonopsidium acaule! Dentaria pinnata (R), Iberis
amara! sempervirens! umbellata! Draba bruniifolia!*") incana! Mal-
colmia taraxacifolia! maritima! Chlorospora tenella! Diplotaxis tenui-
folia! Isatis tinctoria! Sinapis alba! Lunaria biennis! Barbaraea prae-
cox! orthoceras! Teesdalia nudicaulis! Erysimum orientale! crepidi-
folium! Perofskianum! Capsella bursa paástoris! Thlaspi arvense! Le-
pidium draba! cordatum! Berteroa incana! einige Aubretia-, Šisym-
brium-, Raphanus- und Arabis-Arten!

Familie. Rosaceen: Spiraea camtschatica! aruncus! ulmaria ! fili-
pendula! Dryas octopetala! Rosa multiflora! Geum strictum! molle!
Cotoneaster microphylla! Agrimonia odorata! parviflora! Sanguisorba
canadensis! officinalis! Rhodotypus kerroides! Rubus-Arten!

Familie der Amygdalaceen und Pomaceen (nach Royer).

Familie. Violaceen: Viola tricolor! odorata! hederacea! elatior!
alba (R), biflora! u. á.

Familie. Papilionaceen: Ononis fruticosa! Scorpiurus vermicu-
latus! *) sulcatus! Genista sagittalis (R), candicans! Trifolium pra-
tense! Lotus corniculatus! Hedysarum neglectum! UÚlex europaeus!
Orobus variegatus! Medicago falcata! carstensis! Melilotus albus!
Ononis spinosa! Coronilla varia! Tetragonolobus biflorus! purpureus!

1) Die Kronenbláttter dieser und einiger anderer hier angefůhrten Cruciferen-
Arten bleiben des Nachts meist in ihrer Tagesstellung, seltener sind sie nur
theilweise offen.

2) An abwelkenden Blůthen ist die Fahne nicht seltén niedergesenkt.

396 Ant. Hansgirg

Erythrina crista galli! einige Vicia-, Lupinus-, Thermopsis-, Cytisus-,
Colutea-, Caragana- und Robinia-Arten ! u. á.

Familie. Cesalpineen: Cassia sulphureal'u. á.

Familie. Lythraceen: Lythrum salicaria! hysopifolia! Cuphaea
platycentros! lanceolata !

Familie. Onagraceen: Epilobium spicatum (R), angustifolium!
Dodonaei! Clarkia pulchella! elegans! Fuchsia hybrida! globosa! ful-
gens! eracilis! u. 4. Circaea intermedia! Lopezia racemosa!

Familie. Myrtaceen: Callistemon brachyandrus! semperfiorens!
Eugenia apiculata! Punica granatum! u. á.

Familie. Crassulaceen: Sedum acre! boloniense! coeruleum!
album ! ibericum ! elegans (R), aizoon! reflexum! Sempervivum tecto-
rum! Funkii! caespitosum !*) u. á.

Familie. Sawifragaceen: Saxifraga multicaulis! caespitosa! tri-
dactilites! longifolia! umbrosa! elatior! u. á.

Familie. Ribesaceen: Ribes grossularia! aureum!| nigrum! ru-
brum! uva crispa (R).

Familie. Umbelléferen: Myrrhis odorata! Athamanta Matthioli !
Pastinaca-, Heracleum-Arten! u. á.

Familie. Hederaceen: Hedera helix! u. á.

Familie. Ampelidaceen: Vitis vitifera; Ampelopsis hederacea !

Familie. Pteleaceen: Ptelea mollis!

Familie. Dřosmeaceen: Agathosma Ventenatiana!

Familie. Phytolacaceen: Phytolaca decandra!

Familie. Bůiťtneriaceen. Hermannia althaeifolia! u. A.

Familie. Hypericineen: Hypericum perforatum! calycinum! hir-
sutum! Androsaemum officinale! u. á.*)

Familie. Folygalaceen: Polygala oppositifolia ! *) u. A.

Familie. Balsamineen: Impatiens parviflora! nolitangere! platy-
petala! u. 4. Balsamina hortensis!

Familie. Rutaceen: Ruta graveolens! macrophylla! u. á. Pega-
num harmala! u. á.

Familie. Philadelpheen: Phyladelphus coronarius! Deutzia scabra!
gracilis! u. á.

Familie. Zygophyllaceen: Zygophyllum fabago! u. 4.

1) An abgewelkten Blůthen sind die Blumenblátter einiger Crassulaceen (Sem-
pervivum, Sedum) mehr oder weniger aufgerichtet. :

2) Dass die Kelchblátter bei vielen Hypericineen nach der Befruchtung sich er-
heben, siehe Vorstehendes.

5) Die beiden Flůgel sind an verblůhten Blůtben ofters geschlossen.

Phytodynamische Untersuchungen. 397

Familie. Hydrangeaceen: Hydrangaea paniculata! hortensis! ra-
diata! u. á.

Familie. Aurantiaceen: Citrus sinensis! aurantium! u. á.

Familie. Begontaceen: Begonia Fischeri! u. á.

Familie. Datiscaceen: Datisca cannabina !

Familie. Ericaceen und Rhodoraceen: Azalea pontica! Rhododen-
dron sinense! Calluna vulgaris! einige Erica-Arten u. á.

Familie. Plumbagineen: Armeria vulgarisl canescens! elongata!
Welwitschii! Goniolimon tataricum ! einige Statice-Arten u. A.

Familie. Průmulaceen: Primula elatior! officinalis! auricula! si-
nensis! cortusoides! Samolus Valerandi! floribundus! Lysimachia
nummularia! guadrifolia! ciliata! dubia! u. á.

Familie. Plantagineen: Plantago maior! commutata! media! lan-
ceolata! ceratophylla! arenaria! u. á.

Familie. Orobancheen: Orobanche epithymum! u. á.

Familie. Serophulariaceen: Scrophularia sambucifolia! Gratiola
officinalis! Maurandia Barcleyana! Alonsoa caulialata! viele Mimulus-,
Digytalis-, Antirrhinum-, Linaria-, Melampyrum-, Caleeolaria-Arten !
Pentstemon spectabilis! u. A.

Familie. Acanthaceen: Acanthus spinosus! mollis! longaefolius|
Schaueria calicothricha! Thunbergia alata! Eranthemum tuberculatum!
Incarvillea Olgae! u. á.

Familie. Labtateen: Lavandula spica! Scutellaria lupulina!
amoena! Origanum creticum! Phlomis fruticosa! Clinopodium-, Sta-
chys-, Thymus-, Brunella-, Mentha-, Lamium-, Salvia-, Ajuga-
Arten! u. á.

Familie.. Verbenaceen: Verbena hybrida! paniculata | angusti-
folia! Vitex agnus castus! Lippia citriodora! Clerodendron Kámpferi!
Clerodendron Balfouri! u. á.

Familie. Fedalineen: Cramolaria lutea! Martynia fragrans! u. a.

Familie. Gesnertaceen: Gloxinia hybrida! speciosa! u. á.

Familie. Boraginaceen: Heliotropium peruvianum! Erithrichium
strictum ! Caccinia strigosa! Anchusa italica! Lindefolia spectabilis!
Cynoglossum montanum! officinale! ') Echium-, Borago-, Pulmonaria-,
Cerinthe-, Lithospermum-, Symphytum-, Myosotis-Arten! u. á.

Familie. Solanaceen: Datura ferox ! inermis! stramonium! tatula !*)

1) Úber die karpotropischen Krůmmungen der Kelchzipfel vieler Boraginaceen
siehe mehr im Vorhergehenden.

2) Beim Verwelken schliesst sich die Krone dieser und áhnlicher Solanaceen
fast vollstándig.

398 Ant. Hansgirg

Atropa belladona! Solanum nigrum (R), S. dulcamara (R), Scopolia
lurida! Nicandra physaloides! violacea ! Capsicum longum! Nieren-

bergia gracilis! Physalis peruviana! Alkekengi! Nicotiana rustica! /

Petunia violacea!*) bifurcata! Hyoscyamus niger; Habrothamnus ele-
gans! fasciculatus! magnificus!*) u. A.

Familie. Selagineen: Hebenstreitia dentata.!

Familie. Globulartaceen: Globularia vulgaris! u. A.

Familie. Polemontaceen: Phlox subulata! u. á.

Familie. Hydrophyllaceen: Hydrophyllum canadense!

Familie. Cuscutaceen: Cuscuta europaea u. á.!

Familie. Gentianeen: Gentiana cruciata !*) aselepiadea! lutea (R),
Sweertia persica!

Familie. Apocyneen: Vinca minor! rosea! Cynanchum acutum !
Aselepias cornuti! incarnata! Nerium oleander! Vincetoxicum offici-
nale! Tabernemontana divaricata! Apocynum hypericifolium! u. á.

Familie. Oleaceen: Cyringa vulgaris! chinensis! amurensis! Li-
gustrum japonicum! vulgare! Forsythia viridissima (R). u. á.

Familie. Jasmineen: Jasminum humile! nepalense! u. 4.

Familie. Aguifol'aceen: Ilex aguifolium!

Familie. Campanulaceen: Phyteuma campanuloides! Platycodon
grandiflorus! Jasione montana! Symphyandra Hófmannii! Campanula
rotundifolia! trachelium! turbinata! glomerata! rapunculoides! lini-
folia! latifolia! carpathica! Loreyi! persicifolia! u. A.

Familie. Lobeltaceen : Lobelia splendens! ramosa! u. á.

Familie. Cucurbitaceen: Cyclanthera explodens! pedata! Thladi-
anthe dubia! Luffa cylindrica! Lagenaria vulgaris! Momordica cha-
rantia! einige Cucumis- und Cucurbita-Arten!

Familia. Rubiaceen: Rubia peregrina! tinctorum! Galium rubrum !
mollugo! rubioides! Asperula cynanchica! galioides! arvensis! Sherar-
dia arvensis! u. á.

Familie. Caprifol'aceen: Viburnum opulus! lantana! Lonicera
nigra! xylosteum! tatarica! caprifolium! Symphoricarpus racem'osus!
Sambucus ebulus! nigra! racemosa! Diervilla rosea! lutea! u. á.

Familie. Valerianeen: Valeriana dioica! officinalis! phu! Cen-
tranthus ruber! Valerianella olitoria! carinata! Morisonii! u. á.

1) su Verwelken schliesst sich die Krone dieser und áhnlicher Solanacen
fast vollstándig.
*) Beim Verblůhen schliesst sich die Krone von Habrothamnus unvollstándig.

>) Die Krone dieser und anderer Gentianeen schliesst sich erst beim Ver-

blůhen.

Phytodynamische Untersuchungen. 329

Familie. Dřpsaceen: Knautia arvensis! Cephalaria procera! Suc-
cisa pratensis! Dipsacus- und Scabiosa-Arten !
Familie. Compostten: Gnaphalium leontopodium! corymbosum! .

| dioicum ! arenarium! u. 4. Helichrysum angustifolium! Filago- und

Artemisia-Arten! Rudbeckia laciniata! Helianthus- und Bidens-Arten !

| Madia sativa! mellosa! Galinsogaea- parviflora! Achillea ptarmica!
| millefolium! ageratum! undulata! nobilis! Tanacetum vulgare! co-
| rymbosum! macrophyllum! achilleaefolium! Leucanthemum vulgare!

Ligularia macrophylla! Matricaria discoidea! Senecio- und Solidago-

| Arten! Inula oculus Christi! hirta! candidissima! macrocephala! he-
| lenium! germanica! conyza! britanica! u. 4. Pulicaria vulgaris! Buph-
| thalmum salicifolium! Telekia speciosa! Erigeron- und Aster-Arten !
| Eupatorium cannabinum! Liatris spicata! Palafoxia texana! Hooke-
| riana! Asteriscus aguaticus! spinosus! Lindheimeria texana! Tolnis

barbata! Neurolaena- und Tripleurospermum-Arten! Santolina pin-

| nata! Lasiospermum radiatum! Actinomeris alternifolia! Felicia te-
(nella! Calomeris incisa! Tagetes lucida! erecta! patula! daucifolia!

Georcgina variabilis! Merkii! Arnica montana! Chamissonis! Zinnia
elegans! pauciflora! verticillata! tenuiflora! u. 4. Gaillardia cristata!

| Biota corymbosa! Silphium perfoliatum : Sanvitalea procumbens! Co-
| reopsis auriculata! lanceolata! tinctoria! Florestina pedata! Melam-

podium divaricatum! Callichroa platyglossa! Madaris elegans! Cla-

| danthus proliferus! Grindelia sguarosa! Burrielia gracilis! Lappa
| minor! tomentosa! Cynara cardunculus! u. A.

Familie. Loranthaceen: Viscum album! u. á.

Familie. Thymeleaceen: Daphne mezereum! alpina! indica! Pi-
melea decussata! u. á.

Familie. Chenopodeen: Obione sibirica! Beta trigyna! Chenopo-
dium-, Atriplex-, Spinacia- und Salsola-Arten! u. á.

Familie. Amaranthaceen: Gomphrena globosa! Alternanthera
sessilis! Amaranthus-Arten! u. á.

Familie. Buphorbiaceen: Euphorbia fulgens! elongata! helios-
copia! u. á. Mercurialis annua!*) u. a.

„Familie. Uriicaceen: Parietaria officinalis! u. á.

Familie. Loiltaceen: Lilium martagon! umbellatum! testaceum!

© tigrinum! candidum! bulbiferum! u. 4. Ornithogalum pyrenaicum (R),
© Allium ursinum! oleraceum ! acutangulum! sibiricum ! albidum! ústu-

1) Die Blůthenhůlle der G Blůthen schliesst sich erst nach dem Verstáuben.

330 Ant. Hanseirg

losum! Moly! odorum! roseum ! Eucomis punctata! Hyacinthus orien-
talis! candicans! Muscari-Arten! Yucca flaccida! *)

Familie. Smélaceen: Convallaria majalis! verticillata! polygo-
natum! multiflora [Polygonatum multiflorum (R)], Č. rosea (Polygo-
natum roseum)! Paris guadrifolia! Smilacina stellata! racemosa!
Asparagus tenuifolius! silvestris! officinalis! Anigosanthes coccinea |

Familie. Cannaceen: Canna preciosa! u. .

Familie. Orchidaceen: Oncidium tigrinum, Epidendrum ciliare

(Pfitzer) u. á.
Familie. Colchicaceen: Tofieldia calyculata !
Familie. Amarylideen: Narcissus poěticus! u. á.
Familie. Jrideen: Iris pseudacorus (R), foetidissima (R) u. á.

Viele Cyperaceen und Gramineen,*) Typhaceen, Aroideen! u. á.“)

VII. Biologische Bedeutung der in sys Abhandlung besprochenen
Nutations- und Reizbewegungen.

Wie Linné so waren auch Meyer,*) Kabsch,“) Royer“)
u. A. der Ansicht, dass die sogenannten Schlafbewegungen der Laub-
und Blůthenblátter eine dem Schlafe der Thiere analoge Erscheinung
sind. Indem man dann in der Analogisirung noch weiter ging, erklárte
man den Einfluss der Wárme, des Lichtes etc. auf die nycti- und

gamotropischen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter auf áhnliche ©

Weise, wie bei den Thieren; man nahm an, dass durch Licht- und

Temperaturánderungen bei den Panzen, áhnlich wie bei den Thieren,

eine Neigung zum Einschlafen oder Erwachen hervorgerufen wird.
Erst durch Pfeffer's bahnbrechende Arbeiten úber die nycti-

!) Die Blůthe schliesst sich beim Abwelken nur theilweise.

2) Nach Asken asy (Úber das Aufblůhen der Gráser) gehóren die Grasblůthen
zu den ephemeren Blůthen.

*) Zu dieser Gruppe gehóren ausserdem noch: Abelia triflora! Ansonia salici-
folia! Bouardia Jacguinii! Browallia viscosa! elata! demissa! Aeschinanthus-,
Gymnostachium-, Erythrochiton-, Centrachogon- und Eranthemum-Arten!
Crucianella stylosa! Hoteja japonica! Lilac vulgare (R), Lantana-, Leden-
bergia-, Correa-, Cyathodes- und Tetranema-Arten! Selliera radicans! Stepha-

nophysum brevifolium! Leptospermum baccatum! Rhynchospermum jasmi-

noides! Tabiana imbricata! Thea bohea! Pentas carnea!

*) Uber den PAanzenschlaf, 1834.

5) L-'e.p. 356,"372.

9) L. c. p. 878 erklárt Royer, dass „le sommeil des plantes est un acte ré-
parateur, assimilable jusgue dans certaines limites au sommeil des animaux.“

k r s dk a o JN DĚ

Phytodynamische Untersuchungen. 331

"tropischen Bewegungen der Laubblátter und die gamotropischen Be-
| wegungen der Blůthenblátter sowie durch D arwin's diesbezůgliche
(Untersuchungen wurde der Nutzen dieser Bewegungen richtig erklárt.
| Nach Darwin „verdient keine Bewecung nyctitropisch genannt
zu werden, wenn sie nicht zu dem Zwecke erlanst wurde, die Strah-
lung zu vermindern.“ ")

Nach Pfeffer's u. A. sowie nach meinen eigenen Beobachtungen
besteht der Nutzen der gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle
(vorzůglich darin, die zarten Theile der Reproductionsorgane vor schád-
lichen Einflůssen, ungůnstigen Witterunesverháltnissen etc. zu schůtzen
(und die Kreuzbefruchtung, bez. auch die Selbstbefruchtung zu er-
móglichen.

Hiebei ist jedoch zu bemerken, dass an einer und derselben
Pllanze die periodischen oder ephemeren Blůthen nicht selten fáhig
sind bei gůnstiger Witterung, bei genůgender Beleuchtung und Wárme
ete. sich zu čffnen und durch Vermittelung der sie besuchenden
Insecten kreuzbefruchtet zu werden, wáhrend sie bei ungůnstiger
„Witterung, bei kůhlem und regnerischem Wetter, an trůben und ne-
(beligen Tagen, seltener auch zur Zeit grosser Trockenheit und Wárme,
|resp. in Folge von Úberschreitung eines gewissen Maximums und
(Minimums der Temperatur und der Turgescenz geschlossen bleiben
oder nur unvollstándig sich offnen, sich bei erschwerter oder verhin-
'derter Kreuzbefruchtung durch Insecten u. 4. in der a selbst
| befruchtend.

Da meiner Ansicht nach an den wiederholt sich čffnenden und
schliessenden Blůthen eine Kreuzbefruchtung leichter, als an den
ephemeren Blůthen zu Stande kommt, so kann man die ersteren Be-
wegungen als eine der Kreuzbefruchtung vorzůglich dienende, poten-
zirte biologische Anpassung der Blůthen ansehen, deren tiefere Ent-
wickelungsstufe die letzteren Bewegungen darstellen.

Es mag jedoch hier bemerkt werden, dass die Allogamie und
Autogamie der Bliůthen verschiedener Pflanzenarten noch durch zahl-
reiche andere Anpassungen gesichert wird*) und dass die gamotro-
pischen Bewegungen, wie im Nachfolgenden gezeigt wird, auch noch
eine andere biologische Bedeutung, als die soeben erwáhnte haben.

So wird an dichogamen Blůthen, an welchen die mánnlichen und

1) Darwin, L. c. p. 253.

2) Mehr úber diese Anpassungen ist in diesbezůglichen Schriften von Spren-
gel, Darwin, Hildebrand, Delpino, H. Můller, Kirchner, Schulz
u. A. nachzulesen.

339 Ant. Hansgire
weiblichen Geschlechtsoreane ungleichzeitig reifen, eine Selbstbefruch-,
tung verhindert, bei den homogamen hingegen wieder erleichtert. An;
homogamen ephemeren Blůthen ist die Móglichkeit der Fremdbe-
stáubung durch Insecten etc. auch deshalb geringer, als an homo--
gamen periodischen Blůthen, weil die ersteren Blůthen blos bei schó--
nem Wetter und meist nur im Laufe von wenigen Štunden den die,
Kreuzbefruchtung vermittelnden Insecten zugánelich sind; dahingegen|
sind an den eintágigen, insb. an den durch eine entschiedene Neigung!:
zur Pseudokleistogamie ausgezeichneten, Blůthen die Chancen der:
Selbstbestáubung meist grósser, als bei den sich wiederholt offnenden|
und schliessenden Blůthen.

Aus den bisherigen Untersuchungen ůber die biologische Be-.
deutung der ephemeren und periodischen Nutationen der Blůthenhůlle»
geht weiter hervor, dass die Fáhigkeit der Blůthen je nach der auf
sie einwirkenden orósseren oder geringeren Wármemenge, nach der'
Intensitát der Beleuchtung ete. sich zu čffnen oder zu schliessen auch
als eine Schutzeinrichtung anzusehen ist, durch welche nicht blos die»
zarten Theile der Geschlechtsorgane vor schádlichen šusseren Ein--
flůssen, auch vor schádlichen Insecten ete., sondern auch der Nectar
u. s. w. der Blůthen geschůtzt werden.

Dass dieser Schutz fůr die betreffenden Pflanzen von hohen
biologischem Nutzen ist, glaube ich auch aus dem Umstande schliesseni
zu důrfen, dass die Blůthen, insb. die ephemeren, unter gewissen Um-,
stánden diesen Schutz, welcher nicht selten eine Selbstbofruchtung;
(bez. Pseudokleistogamie) zur Folge hat, einer unsicheren Kreuzbe-;
fruchtung vorziehen. |

Wie an kleistogamen Blůthen so tritt auch an den pseudo-
kleistogamen Blůthen fast ohne Ausnahme eine Selbstbestáubung ein|
und es unterliegt wohl keinem Zweifel, dass auch durch die Hydro-:
kleistogamie bei den Wasserpflanzen, wie durch die Photo- und Ther-:
mokleistogamie bei den Landpflanzen ein Schutz der Reproductions=.
organe erzielt und ihre Function gesichert wird (nur selten bleiben.
die untergetauchten, bei hohem Wasserstande etc. die Wasserober=-
fláche nicht erreichenden, sich nicht offnenden Blůthen unfruchtbar. '))

Wenn man erwást, dass die Blůthenblátter zahlreicher Panzen=*
arten keine oder unmerkliche gamotropische Bewegungen ausfůhren,.
so wird man wohl zugeben, dass die Geschlechtsorgane dieser Pfianzeší

|
1) Úber eingetauchte, unfruchtbare Blůthen von Wasserranunkeln vergl. Freyn's
Abhandlung im Botan. Centralblatte, 1890, p. 5.

Phytodynamische Untersuchungen. JB

„weniger des Schutzes gegen schádliche Aussere Einflisse bedůrfen,
lals die der periodischen oder ephemeren Blůthen, bei welchen die
| anfangs wohl nur unbedeutende Neigung, gamotropische Bewegungen
auszufůhren, sich im Laufe der Zeit (in den letzten geologischen
|Epochen) vermehrt und potenzirt hat.

n

: Da es unter den Blůthenbláttern, wie unter anderen gamotro-
pisch beweglichen Blattorganen zahlreiche Mittelformen gibt, welche
Idie Formen mit gamotropischen Blůthen mit den Formen mit agamo-
Itropischen Blůthen verbinden, so wáre auf Grund der Darwin'schen
(Theorie, nach welcher alle Nutationsbewegungen nur besondere An-
|passungserscheinungen sind, anzunehmen, dass die periodisch be-
|weglichen oder ephemeren Blithen ihre gamotropische Bewegungs-
fáhigkeit nach und nach, durch natůrliche Auslese erlanst haben,
Iresp. dass die garotropischen u. 4. Bewegungen der Blůthentheile
|blos an solchen Blůthen energischer erfolgen, welchen sie sich nůtzlich
Verwiesen haben.

Wie die paratonischen gamotropischen Bewegungen der Bliůthen-
hůlle, so dienen auch die spontanen Nutationsbewegungen der Staub-
gefásse, Griffel und Narben, deren erosse Verbreitung bei den Antho-
pyten in neuerer Zeit, insbesondere von H. Můller, Beyer, Kirch-
mer und Schulz nachcewiesen wurde, zur Sicherung der Fremd-
oder der Selbstbestáubung. Ahnliches gilt auch von den Reizbewe-
Houngen der Geschlechtsorgane.

So wird z. B. durch die Reizbewecungen der Staubfáden die
1 Selbstbestáubung erměslicht, da die Antheren der durch Insecten ge-
reizten Filamente mit der Narbe in Berůhrung kommen kónnen und
fder Pollen an die Narben leichter, als aus nicht reizbaren Staubge-
fássen gelangen kann; die Fremd- oder Kreuzbestáubune wird wieder
fdadurch begůnstigt, dass der Pollen bei der Reizbewegung aus den
Icečffneten Antheren ausgestreut und durch Insecten, welche die
[Kreuzung vermitteln, úbertrasen werden kann.

| Durch Reizbewegungen der Narben, welche in Folge von Er-
schůtterung sich schliessen, wird der durch Insecten ete. auf die
[Narben úbertragene Pollen festgehalten.

1 Was die biologische Bedeutung der Reizbewegungen der Laub-
Mblátter von Robinia u. 4. sowie der karpotropischen Bewegungen der
Kelch-, Hůll- und Deckblátter betrifft, so verweise ich hier auf das
im Vorhergehenden bereits darůber Mitgetheilte. In welcher Weise
die nycti- und paraheliotropischen Bewegungen der Laubblátter den

334 Ant. Hansgirg

Pfanzen nůtzlich sind, ist von Darwin, Wiesner u. A. erklárt
worden. ")

VII. Zusammenfassung einiger Ergebnisse.

Die wichtigsten Resultate der im Vorstehenden mitgetheilten
Untersuchungen lassen sich in folgenden Sátzen zusammenfassen:

1. Die ephemeren oder periodisch sich wiederholenden Nutatio-
nen der Blůthenblátter, welche zum Schutze der Geschlechtsorgane,.
des Nectars etc., sowie zur Erměglichung oder Beginstigung der
Fremd-, Kreuz- oder Selbstbestáubung der Blůthen ausgefůhrt wer-
den, kónnen mit den spontanen, zu hnlichem Zwecke dienenden
Nutationsbewegungen der Staubblátter, Griffel und Narben von den
nyctitropischen, lediclich zum Schutze vor schádlicher Wármestrahl-
ung des Nachts dienenden Nutationen wegen ihrer specifisch verschie-
denen biologischen Bedeutung getrennt und als gamotropische
Bewegungen bezeichnet werden.

2. An einer nicht geringen Anzahl von Pflanzenarten fihren
die Kelch-, Deck- und Hůllblátter (auch die Blůthenstiele) nach der.
Befruchtung der Blůthen besondere Nutationen aus, welche ich, da,
sie hauptsáchlich zum Schutze der reifenden Frucht dienen, nicht,
selten auch die Aussaat der Samen erleichtern, ausserdem sich auch
durch geringere Abhángigkeit vom táglichen Beleuchtungswechsel von.
den nycti- und gamotropischen Bewegungen unterscheiden, von diesen.
Bewegungen separirt nnd karpotropische Bewegungen be-
nannt habe.

3. Es gibt eine gróssere Anzahl von Panzenarten, deren Blůthen
unter gewissen Umstánden sich nicht, wie in der Regel čffnen, son-.
dern den kleistogamen Blůthen áhnlich geschlossen bleiben und sich.
selbst befruchten. Zu solchen pseudokleistogamen Blůthen,,
welche jedoch, was die Form und Grósse anbelangt, von den chas-
mogamen sich nicht unterscheiden, gehóren: 1. Blůthen, die in Folge»
von ungenůgender Beleuchtung, in schwachem, diffusem oder in far--

!) Úber die biologische Bedeutung der in dieser Abhandlung besprochenen |
Nutations- und Reizbewegungen vergl. Darwin, Das Bewegungsvermogen!
der Pflanzen, p. 352, 241, 482; Wiesner, Die natůrlichen Einrichtungen!
zum Schutze des Chlorophylls; Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, p. 231,,
259; Sachs, Lehrbuch der Botanik, III, p. 777, IV, p. 846, Vorlesungen.|
úber die Panzenphysiologie, I, p. 985; Kerner, Die Schutzmittel des;
Pollens, p. 24 u. a. |

O

Phytodynamische Untersuchungen, DDD

- bigem Lichte sich, wie im Dunkeln, nicht offnen (photokleisto-
game Blůthen); 2. Blůthen, welche unter Wasser geschlossen
| bleiben (hydrokleistogame Blůthen); Blůthen, welche bei
| ungenigender Temperatur des sie umsebenden Mediums sich nicht
čffnen (thermokleistogame Bliůthen). — Die pseudokleisto-
| gamen Blůthen sind als eine biologische Mittelform zwischen den
chasmogamen und den echten kleistogamen Bliůthen anzusehen.

4, An den photokleistogamen Blůthen wird in Folge von fixir-
-ter Photohyponastie die Offnungsbewegung verhindert. Auch die
| Pseudokleistogamie anderer Blůthen ist durch Hyponastie bedingt.
| Die Fortdauer der Hyponastie an Blůthen, welche einige Zeit ver-
dunkelt waren und nachher wieder einer genůgenden Beleuchtung
ausgesetzt wurden, kann als photohyponastische Nachwirkungserschel-
nung erklárt werden.

Dagegen ist die Offnungsbewegung derjenigcen ephemeren Blů-
then, welche an in vollstándige Dunkelheit gebrachten Pílanzen nach
vorausgegangener, genůgender Beleuchtung im Dunkeln noch einige
"Tage (an Convolvulus mauritanicus drei bis vier Tage lang) zu Stande
kommt, als photoepinastische Nachwirkunesbewegung anzusehen.

5. Die ephemeren und periodiseh sich wiederholenden Nutatio-
nen der Laub- und Blůthenblátter werden nicht blos durch Beleuch-
tungs- und Temperaturschwankungen, sondern auch durch Turgescenz-
(ánderungen beeinflusst, und es sind die Turgescenzánderungen fůr
diese Nutationsbewegungen von ziemlich hoher, nicht „von ganz unter-
geordneter, unmerklicher“ *) Bedeutung.

Ahnliches gilt auch von den paraheliotropischen Bewegungen
der Laubblátter sowie von Reiz- und Nutationskrimmungen der Staub-
blátter, Griffel und Narben, welche blos bei genůgender Turgescenz
des beweglichen Organes normal ausgefůhrt werden.

6. Es gibt Bewegungen, welche an Blůthenbláttern durch Tem-
| peratur- oder Turgorschwankungen allein hervorgerufen werden und
| die áhnlich, wie die photonastischen Bewegungen besondere Fálle von
(Epi- und Hyponastie sind (thermonastische und turgonasti-
sche Krimmungen).

T. An den Laubbláttern einiger Marsilea-Arten kommen ausser
'ansehnlichen Schlafbewegungen auch geringe, durch wiederholte
Erschůtterungen veranlasste, Reizbewegungen zu Štande. .

1) Vergl. Sachs, Vorlesungen úber Pflanzenphysiologie, 1882, p. 763,

336 Ant. Hanscirg, Phytodynamische Untersuchungen.

8. Die gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle sind, wie
die spontanen Nutationen der Staubblátter, Griffel und Narben im
Pfanzenreiche sehr verbreitet, doch ist die Anzahl der Pflanzenarten,
deren Bliůthen ansehnliche ephemere oder periodisch sich wieder-
holende Óffnungs- und Schliessungsbewegung ausfůhren, nur in einigen

wenigen Familien fast so gross, wie die Anzahl der Pflanzenspecies.

mit agamotropischen Blůthen.

22.

| © interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech.
| Sděluje A. Seydler dne 6. prosince 1889.

Tabulek o dvou argumentech málo se užívá, vyjmeme-li onu,

kterou každý z nás od maličkosti nosí v hlavě, násobilku. Příčin toho
jest několik; výpočet takových tabulek jest mnohem pracnější, objem
| jejich často příliš velký, počítání dle nich nepohodlnější. Zmenší-li se objem
| zvětšením intervallu, dle něhož argumenty postupují, stává se — dle
| obecného mínění — interpolace tak složitou, že se výpočtu přímému
| přednosť dává. *)
Přes to domnívám se, že praktický počtář, zejmena astronom,
| tím více bude nucen sahati i k takovým tabulkám, čím složitější
'úlohy mu bude předkládati pokročilá věda a rozsáhlosť její poža-
| davků, předpisující mu nalehavě co největší úsporu času. Co se %-
terpolace týče, chci v tomto článku ukázati, že obtíže nejsou tak
velké jak se zdají, a že i v takových případech možno dosti po-
hodlně sáhnouti k tabulkám o dvou argumentech, kdy nás malý objem
tabulky, t. j. velikost intervallů nutí, vzíti ohled i k druhým a třetím
differencím.

Označíme-li veličinu, na dvou neodvislých proměnných závislou,
prostě znakem

(=, 4),

jest tabulka, příslušná hodnotám argumentů,

201 2 3, 4...
VA 2 5 Ayer

*) Prostředek vyhnouti se tabulkám o dvou argumentech, vyskytuje se nám
někdy v možnosti, nahraditi je dvěma neb více tabulkami o jediném argu-
mentu. Sem náleží známá methoda čtverců pro určení součinu dle vzorku

ab = k(a+b)*— 3(a—b)?,
aneb addiční a subtrakční logarithmy na určení čísla: log (a +- b) pomocí
argumentů log a, log b.
TE mathematicko-přírodovědecká. 22

338 A. Seydler |

naznačena schematem: i |
(0,0).(©1)4(02)1. (OBA |

(10) (6710052) B:

© (2,02, 2.21

(3, 0) (3,1) (8, 2) (8, 9)...

V sloupcích jeví se tu jednoduché řady, příslušné určité hodnotě ©
y a závislé pouze na «; v řádcích rovněž jednoduché řady, příslušné ©
určité hodnotě « a závislé pouze na y. První rozdílové řady mů-.
žeme tvořiti dvojím způsobem ; buď dle sloupců, kde příponou « ozna- ©
číme, že tu měníme pouze «, buď dle řádek, kde nám přípona y
prozrazuje proměnlivost dle y. Podobně vzniknou i druhé, třetí, atd.
rozdílové řady, jen že tu z důvodu, jenž ihned vysvitne, bude zapo-
třebí 2, 3,... přípon. Vezmeme-li tedy na př. řadu dle «, v níž
má y stálou hodnotu », obdržíme pro řadu tu a příslušné řady roz-
dílové schema:

(0, 1)
(ž, %)z
(1, n) i l 10) P
(ž, 2), (85 "ze
(š, 1). (3, "une .
(3, n) (39.00)sE
(53 0)ap teen fie
(Gn).

Členy lichých řad rozdílových (první, třetí, atd.) vyskytují se tu
mezi řádkami; dle známého způsobu označování obsahují co argu-
ment arithmetický střed argumentů obou členů předcházející řady,
z nichž vznikají; tak jest na př.:

(3 n) — (, n) be (0, n), (3; P = (2, Na RES (1, n).

Dále značí

(ž n)o, (1, n), (ž; DB bj
arithmetický střed hodnot *)

(0, n) a (1, 1), 1, n), a (8, n)z, (U) (25.72) „04k

*) (3, %)o psáno tu na rozdíl od (ž, »), kteréž by znamenalo hodnotu funkce
samé pro ©=—3, yn.

O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 339

Podobně můžeme utvořiti schema pro základní řadu dle y a pří-
| slušné řady rozdílové, kdež má « stálou hodnotu m:

(m, 0) (m, 1) (m, 2) (m, 3) (m, 4)...
! (m, 3), (m 3), (m, 3), (m, i)y +-
| (5) (m, 1) (m, 2)yy (m, B)yy ++-

(m, $)vyy (m, Š)yvy + + -

Vedle druhých rozdílů:

(m, n)zx A (m, ny

(3, 3y = (% Dz— (3 O. —[(1, 1— (0,1]—[(1, 0)— (0, 0)]
(3 Bye = (1, 2)v ký (0, 2Jy = [(1, 1) SEK C, 0)] = [(0, 1) (0, 0)]

| Z posledních výrazů patrno, že jest, podobně jako při diferen-
| cialných poměrech:
| (ž, ž)ky — (3, 2)u

Podobně vyskytují se vedle třetích rozdílů
| (m —- %, N)ase A (M, "T Ž)yvy
|také ještě dva jiné druhy třetích rozdílů:

(m, n = DY) — (m, n = 1) jr (m, Nez,

(m T 3, Mayy = (m 1; n)yy — (M, N)yy.

Zkrácená označení jako
3 3), místo $[(0, 0) + (0, V + (1, 0)0—(, 1]
(0, 0), místo 3 [(3, $)oy + (4 — Bay + (— % By T (— 3 — Dov]
„neb
Pe) n, — L) 11

'a princip, dle něhož se tvoří, vysvítají tuším dostatečně z předcháze-
|jících poznámek.
1 Úloha naše jest nyní následující: pro hodnoty e©— m, y=m,
dané s podminkami:

O<m<I, | 0<n<I,
má se vypočítati pomocí známých hodnot tabulky (1) hodnota (m, 1).
| 22*

M
Ů
l

340 A. Beydler

Interpolujeme-li nejprvé dle © — m výraz (m, 0), a potom dle y—=n1
každý člen tohoto výrazu, obdržíme při vhodném uspořádání :

3 n) = (0, 0)+ m(ž, 0)2— 10, 3),
ním

2,0) mn (4, Ds + T © Dw

mím — - ll
6 p —VB p, BD g

m =

+

3 2)esy

A — (3 ah L = (0, z)yvy T ji s ádu

Tento vzorek lze považovati za základní vzorek pro interpolaci ©
dle dvou argumentů; analogie jeho s Newtonovým vzorkem pro jedno- ©
duchou interpolaci leží na bíledni.

Nazveme <41,(0, 0) součet členů, jež musíme připojiti ku (0,0), -
jde-li pouze o interpolaci dle x; <4,(0, 0) součet členů příslušných
interpolaci dle y. Pak jest

© oo=pran p
sl nn (4 Bav +3 1, 2)evy z Dawe-

Z toho následuje:

1. Můžeme-li se obmeziti na první rozdíly, interpolujeme nejprv ©
jen dle z, pak jen dle y a utvoříme součet částečných přírůstků ve-
ličiny (0, 0).

2. Musíme-li sáhnouti ku druhým rozdílům, stačí ku parci--
alným interpolacím dle © a dle y připojiti jediný člen:

mn (3, 23h = ml(1, VT (0, W — (4, 0)—(0, 1)]

9. Musíme-li přihlížeti ještě i ku třetím rozdílům, nutno při-
pojiti ku parcialným interpolacím dle z a y ještě tři členy v rovnici ©
(4,) vytčené. j

Vzhledem ku 4. 5. 6.... rozdílům obsahoval by příslušný do-
plněk 6, 10, 15... členů. Z toho patrno, že se ovšem interpolace
dle dvou argumentů stává dosti složitou, jsme-li nuceni, přihlížeti
k vyšším differencím ; stačí-li však obmeziti se na třetí, neb dokonce
jen na druhé rozdíly, jest přírůstek práce, měřený členy, jež k par-
cialným interpolacím, vždy ovšem nevyhnutelným, připojiti musíme,
nepatrný.

T

O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 341

Jako vzorek pro interpolaci dle jediného argumentu připouští
| i vzorek (4) různou úpravu, která v některých případech vede ku
zjednodušení a úspoře v práci. Týž vzorek značí vzhledem ku «
i vzhledem ku y interpolaci postupnou, t. j. rozdíly vyššího stupně
| nalezají se na řádkách (resp. sloupcích) většího indexu. Můžeme však
| interpolovati též sestupně, t. j. tak aby se rozdíly vyššího stupně na-
I lezaly na řádkách neb sloupcích menšího indexu (na řádkách neb
| sloupcích předcházejících). Položme k tomu cíli

mW- m, wW'z=1—n.

| Celkem obdržíme čtyry případy, z nichž první jest již dán ro-
| vnicí (4); ostatním třem přísluší rovnice následující:

6 (mMY=WLO—nG,0+r, 1,
o maps +23 Bay

(W Ee) m'(m“ —1)n

— 7 z u W
1.2. 3 =. , Oz | 1.2 (0, z)ozy

A... -U

(6) (m, n)= (0, 1)=-m(ž Dz— 1 (0, 3),

FRA pa not, de 4 ED 6,0,

eD,

P 63 (0, — Dow

(7) (m, n)=(1 1)—n(z, Ds—n(l, 3),

+7 © Dammíy, Dob "T240
A, ne Di
0m- dm Bmot.

Z rovnic (4)—(7) obdržíme čtyry jiné, upravíme-li je tak, bychom
e při interpolaci nikdy nevzdalovali od řádky neb sloupce prochá-

342 A. Seydler

zejících hodnotou (0, 0) o více než půl řádky neb půl sloupce; zá-.
roveň vrátíme se ku hodnotám 1 — m a 1—2 veličin m a W.

(8) (m, n) — (0, 0) + m (3 0), -+ n(0, 3),
„PGD 0, 0) + mli, Da- 0, 0

pk Dala —D gy ADR p,

o

3 byv

(9) (m, n)= (4 0)— (tm) ($; 0)+ -2 (0, 3x- ---
(10) (m, n)—= (0, 1)--m(ž, 0)s.— (1—1)(0, 3x T...

(1) (mn)=U, Toa (3, 0k— (1—1)(0, 3) -
un (mn Any 1) (3, z)

Ostatní členy řad (9)—(11) jsou jak se snadno přesvědčíme,
identické s přislušnými členy řady (8); pouze v řadě (11) vyskytuje se

(mn— 1) (£, x místo mm (3, By
Utvoříme-li součet výrazů (8) až (11), obdržíme snadno:
(12) (m, n)= (3 2)o-|- (m— 2) (3, 0)s- (1—3) (0, 3),
+770, Oe + (nm —3) (h Day + ZE, 0)

p, 0 p (4 0

„= (05 5 — (0 ye

Rovnici té udělíme snadno tvar, v němž všechny členy různých ©
rozdílových řad (základní co nul-tou v to počítajíc) se nalezají na
místě s indexy (%, +), t. j. na místě, kde se první meziřádka a první ©
mezisloupec protínají:

(13) (m, n)= (4, 2)o- už D4- v (3, dy
+ 2! [(6*—Y (4, Dre + 2w(4, Day (0—Y (E Dl
+ 8! lulu —Y (8 Beze + Ivu? — 3) (3 Vu
=- 3ul(v* m3 a) (+, 2) == vv — ) (3; zvy] 1 hos

O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 343

| kdež pro krátkost položeno:

— 1 — — 1—
m 2 — 4, n =— 7

te

| Zajímavo jest, jakým způsobem jsou jednotlivé členy této řady
| závisly na členech základní dvojřady, souměrně kolem bodu (+, +) —
| srov. připojené schema — rozložených.

(Gm 510) —LUD

(1. (40 (O0 092)
i—D (40 (B0132)
(2, 0) (2, 1)

Jest totiž:

3 do =%[1 (00 ©DTLOWOT-U
(3 < —2l—040— OCVDT-ULOT-LW]
G 3) =:[—00+ ©GCW—UKOT(UI,
(6 3w— L (00— (0VW-(£04(1 1),

(3+ 2) = —[(— 1, 04 (-1, 1+ (2, 0+, 1)]
= 00) (© W- OT- U YP

(z 2)vy — F [(0, TE De = 1) > (0, 2) (1, 2)]
O O0 1-0 00

Vzorek (15) odporučuje se zejmena pro interpolaci do prostřed ;

8
8

pro 70 — 4, (n= +) jestu = 0,150
a máme tudíž jednoduchý výraz, až po čtvrté difference (excl.) správný:
| (14) G; 2) — 3; da 2(3 2 2)as — s(8 Byy

Můžeme však upraviti interpolační vzorek též tak, aby jedno-
| tlivé členy jeho připadly vesměs na místo s indexy (0, 0) — členy
sudých řad rozdílových bezprostředně, pro liché řady pak arithme-
| tické středy sousedních hodnot. Výpočet provedeme nejlépe na zá-
kladě původní rovnice (4). Obdržíme po snadných transformacích
velmi jednoduchou rovnici, která snad ze všech nejvíce se odporučuje
| k interpolaci dle dvou argumentů

344 A. Seydler

(15) (m, »= (0, 0)
+10, 0) + ja, 0 -E00 a

-.

+40, 0+0, O + sr (0, Ony+-

m0, 0) +50 ADU (0, m

Druhá řádka obsahuje zde parcialnou interpolaci dle «, třetí
parcialnou interpolaci dle y, třetí doplněk čili smíšenou interpolaci.
Hodnoty základní dvojřady, z nichž se jednotlivé členy této řady sklá-
dají, jsou souměrné ku místu (0, 0) uspořádány dle schematu:

(= Zam 1) (= 2, 0) (© 2, 1)

(OB 111 (02V 1240 (0:0) 2 (OMK) OE)
(622) 1) (1, 0) (1, 1) (1, 2)
©a—1) (2, 0) (2, 1)

Jest totiž

(0, 0). =% [(1, 0— (L 0)],
(0, 0), — z [(0, 1) SE: (0, — 1)],
(0, 0), = (10— 20,0+(-—L 0,
(0, 0)yy — (0, W 2 (0, 0) (0 1),

(0 =
(0, 0) = 3[©, 0)— 2(1, 0)+2— 1 O—(—2 0),
(0, 0) — [2 WV— 20, )T+-(—2 1
— 48—1—20,—1W1+—2—I
(0, 0) =3[1 2)— 2140) +(4— 2)
— P 12) 210650
(0, Ony =+((0, 2— 2(0, 1+20—1—(0—3)].

Přestávám na uvedených vzorcích, jež pokládám za nejdůležitější.
Snadné by bylo, nalézti ještě jiné, z těch, jež jsem mimo uvedené

O interpolaci hodnot závislých na dvou areumentech. 345

vyšetřoval,- nezasluhuje však žádný z ohledů praktických přednosti,
„byť i mnohdy formálně byl zajímavým. Tak jest na př.

(m, n)= m'n'(0, 0) mn'(1, 0) — nm'n(0, 1) — mn(1, 1) —- m,(0, 0),
+00, 04T...

| Počítání dle tohoto úhledného vzorku jest však patrně nepo-
hodlné.

Ke konci chci předmět této úvahy objasniti několika příklady.
Za první příklad volím fragment tabulky pro střední anomalii:

M = B esin E.

Po 6 udlom.E Pos 1090540

669 | 340,59 290.36 240,13. 180,89 130,66
679 | 354.36 309,08 240,81 190,53 149,26
689 | 369.18 309,81 259,50 209,19. 140,88
690 | 369,91 319,56 269,21 209,86 150,51
709 | 379,70 329,31 260,93 210,54 169,16

Hledejme WW pro E = 68947/50", e — 0,85459.
Dle vzorku (15) jest

(m, n) — 25950 — 09,70 m — 59,31 n +- 09,01 m* — 09,038 mn,
m==0,791, n- 03459,
tudíž
(m, n) = M= 249,2172 — 24915' 2".

Přímý výpočet dává:
M = 2492158 — 24912'57".

Tabulka uvedená jest ovšem počítána jen na setiny stupně a ne-
může tudíž poskytovati větší přesnosť než asi na 20". Dych ukázal,
že interpolace obmezením se na rozdíly druhého stupně stačí při
dosti malém objemu, chci interpolovati E z tabulky dle argumentů
M, log e upravené. Intervall pro M budiž 1%, pro log e 0,01 a ho-

„dnoty v tabulce uvedené až na desítiny sekundy. Upotřebím zde
vzorku (4).

346. A. Seydler: O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech.

log e — 9.30 9.31 9.32

M
430 oo 09357. 1. 520 14587, 8 | 51029477, 8
A400 58018"517 171019580 D3H0070 MN
1505401655710 0 V

Zde jest:
(m, m) = 5290'85",1 +- (4096",6)m + (863,7)n +- (— 1873) m

L (107,1)mn + (251,3) PČ — dě

tudíž pro
M = 43915'37",4 — 439,2603, log e — 9,305481,
SDO
ja — 026039: 70— 05255
(m1) — R D22 0

Přímý výpočet dle Keplerovy rovnice dává:
FAO 20DVAU.:
Zdá se tudíž, že by dovolovala ne příliš objemná tabulka pro
E, neb lépe ještě pro pravou anomalii:v a pro logarithmus průvo- *
diče: log r, s dvojím argumentem W a e neb loge, vyhnouti se nepo-

hodlnému řešení Keplerova problemu při určení polohy tělesa ne-
beského z daných elementů pomocí poměrně snadné“ interpolace.

29.

' Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu

u Vřešťan blíže Bíliny.
Podává Jan Kušta.
Předložil K. Vrba dne 6. prosince 1889.

Ku své první zprávě, kterou jsem loni podal o třetihorních

| rostlinných otiscích z plastického jílu Vřešťanského *) mohu připojiti
| již malé pokračování, jímž zdejší fossilní Flora více dílem i zajíma-
| vými druhy se rozšiřuje.

Ettingshausen má ve svém známém díle „Fossile Flora des

| Tertialsbeckens von Bilin *) z tohoto naleziště, jak jsem se již onde
| zmínil pouze 6 druhů. Mně podařilo se hlavně tím, že hledal jsem
| přes dvě leta, nyní již přes tři, v materialu Vřešťanském, jenž se do

šamotové továrny na „Moravii“ u Rakovníka přiváží, do loňska na-

| lézti 109 druhů. Kromě toho již znal dříve Engelhardt z téhož
-jílu 4 druhy, mezi nimiž i mařinkovité květenství chorvátské Pavetta
| Borealis Ung., které jsem tu též loni nalezl a 1. c. uvedl a pak nový

druh pro toto naleziště Widringtonia helvetica Heer, jakž jsem se
dověděl z referatu, jenž podal Procházka *) ve Zprávách říš. geol.

| úst. o mém článku, tak že připočteme-li sem dříve již tu nalezený

Ouercus mediterranea Ung. a Paliurus Favonii Ung., vzrostla Flora
Vřešťanská na 112 druhů.

V následujících řádcích uvádím dalších 56 druhů, které jsem za

- poslední rok nasbíral aneb které mi dělníci nalezli.

Vůbec získal jsem tu opět hojnost exemplárů rostlinných a mezi
nimi i takových specií, které se mi dříve co vzácnost jeu jednou ob-

jevily, jako: šiška Přůnus oviformis End. sp. (Sieber, Sitzungsber.

I) Tento věstník, 1888, 453.

2) Denkschrift d. kais. Akademie Wien 1866—1869.

3) Planzenabdrůcké im tertiaeren Tegel von Preschen (Vřešťan) bei Bilin. —
Verhandl, d. k. k. geol. R. Anst. 1889.

348 Jan Kušta

kais. Akad. Wiss. 1880) křídlaté semeno rodu F%nus (Unger, Sylloge.

plant. foss. 3, XX, 6, pěkné jehnědy prášníkové rodu Taxodium (Ett.
Flora Bilin XII, 10), hojné šišky druhu Glyptostrobus europaeus E,
Poacites laevis Ab. Br. stéblo s kolínkem, dále Myrica lignitum Ung.
vícekrát, též Populus mutabilis H. a Cínnomomum spectabile H., kromě
toho listen květní z Třlta lignitum Ett. též se opět vyskytl, jakož i
okřídlený plod Fraxinus primigenia Ung. z Acer trilobatum Al. Br.

V českém třetihorním útvaru zastoupen jest: stupeň předče-

dičový (Tongernský), stupeň čedičový (Aguitanský) a počedi-
čový (Helvetský).

Flora Vřešťanská náleží k stupni počedičovému a poskytla tyto
další druhy, hlavně listy, ale též i plody.

Kapradě.

Pteris sp. S dlouhými zakulacenými oušky. Vykreslenou jsem j
nikde neviděl.

Kořenoplodé.

Salvinta Reusst Ett. Flora Bilin, II, 21. Pěkně zachované dva.

lístky. Posud se uvádí ten otisk jen ze stupně předčedičového. -
Sitinovité.
Juncus sp. S květenstvím nezřetelným.

Kokořikovité.

Smlax obtusangula Heer. Tento typický význačný list asi jen

sem patří, ač Heerovo dílo při ruce nemám.

Smilax jest to rozhodný, ale nikoliv grandifolia Ung. Posud

jest znám jen z čedičového stupně od Proboštova.

Myricacey.
Myrica acuminata Ung. Ett., Fl. Bilin, XXXV, 1. Též jen z če-
dičového stupně známa.

Dubovité.
Ouercus pseudolaurus Ett. Fl. Bil. XVIII, 13.
Auercus valdensis H. Ett. Fl. Bil. XLI, 6. Jen z obou nižších
stupňů posud se zná.

Morušovité.
Ficus Gópperti Ett. FI. Bil. XVIII, 30. Velmi široký list. Posud
čedičový stupeň.

Ficus cf. Reussi Ett. FL Bil. XXII, 8.

Seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan. 349

Proteacey.
Protea bilimica Ett. Fl. Bil. XXXV, 1. Posud jen z prvního
stupně.
Banksia langifolia Ett. FI. Bil. XXXV, 12. Posud z druhého
stupně čes. tertieru.
Hakea bohemica Ett. FI. Bil. XXXV, 3. Charakteristický list.

Vavřinovité.
Laurus Agathophyllum Ett. F1. Bil. XXXI, 5. V 1. stnpni čes.
tertieru.
Persea spectabilis H., Ett. Fl. Bil. XXXII, 15. Též z 1. stupně.

Lykovcovité.
Přmelia Kučliana Ett. F]. Bil. XXXIV, 9. Posud 2. stupeň tertierní.

Chinovníkovité.
Cinchonidium multinerve Ett. F1. Bil. XXXVI, 5. Spodnější vrstvy

| české.

Olivovité.
Olea Ferontae, Ett. Bil. XXXVI, 16. Snadno určitelný. Čedičový
stupeň posud.
Brčálovité.
Tabernaemontana bohemica Ett. FI. Bil. XXXVI, 17. První stupeň,

Dapotacey.
Sapotacites angustifoltus tt. Flora B., XXX VIII, 10. Druhý stupeň.
Diospyros paradistaca Ett. Fl. XXXVIII, 34. Druhý, čedičový
stupeň.
Styrax stylosa Ett. Fl. Bil. XXXVIII, 33. První a druhý stupeň
posud. :
Dřínovité.
Cornus Biichii Ett. Fl. Bil. XL, 52.

Slezovité.
Stereularia Labrusca Ung., Ett. Fl. XLIM, 3. Typický druh.
První stupeň a druhý.
Stereularia Daphnogenes Ett. Fl. XLIM, 2. Též dh snadno
určitelný. Druhý čedičový stupeň.
Bombace oblongifoltum Ett. F]. XLII, 8. První, předčedičový stupeň,

350 Jan Kušta

Sapindacey.
Dodonaéa antigua Ett. FI. Bil. XLVII, 18. Posud ve druhém
stupni českého útvaru třetihorního.

Řešetlákovité.

Rhamnus rarinervis Ett. F]l. 3, XLIX, 19. Význačný list, od ©

jehož spodiny vycházejí dva nervy vedlejší jako u skořice, které jdou

do polovice kraje listového. Střední nerv se dělí. Množství příčních, ©

rovnoběžných nervů 3. stupně. Posud u Kučlina v 1. stupni.

Zizyphus tihaeformis Heer. Ett. FI. L, 8. Též velmi charakte- ©

ristický list.

Ořešákovité.

čedičovém.

Fterocarya demticulata Heer. Ett. Fi. Bil. LITI, 13. Snadno ©

určitelný list. Čedičový stupeň.

Myrtovité.
Callisthemophyllum malaleuceforme Ett. LIV, 2.

Jabloňovité.

Pyrus Euphemes Ung., Sieber, Sitzunesb. kais. Acad. 1880, IIL ©

21. Předčedičový posud.

Mandloňovité.
Prunus sp. Krásná, velká pecka švestky, vyplněná jílem.

Prunus sp. Velká třešně. Podobných plodů, jako jsou tyto dva, ©

jsem nikde neviděl vykreslených.

Dalbersiacey.
Dalbergia rectinervis Ett., Flora Bilin. LV, 14. Posud se uvádí
jen z Kučlína, tedy z čedičového stupně. :

Caesalpiney.
Cassta sp.? Lusk.

S těmito právě jmenovanými 536 druhy obsahuje již Flora Vře-
šťanská 148 specií, které jsem všechny kromě tří v plastickém jílu
Vřešťanském nalezl. Otisky náležejí zejmena listům kožnatým, které

Juglans cf. acuminata A1, Br., Ett. FI. LI, 12. V stupni před-

- o de o m m E O

v-

Seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan. 351

byly nejvíc spůsobilé se zachovati: keřům a stromům a to celkem
rázu subtropického a tropického.

Uvážíme-li, že známo jest těchto fossilií v českém třetihorním
útvaru přes 500 druhů, nepočítajíc v to nejnižší kryptogamy, a že
ostatní rostliny s lodyhou zelinnou a s listy blanovitými téměř beze

| stopy se ztratily, vidíme, jak bujná byla vegetace v Čechách doby té.

Naším druhým seznamem obohacuje se dále třetí, Helvetský
stupeň v Čechách o 28 druhů a hledíc ještě k mému prvnímu seznamu -
o 57 druhů, které posud téměř všechny ze spodnějších vrstev se
uváděly.

24.

Úber die Oseulationsebenen der Krůmmungslinien der !

Fláchen zweiter Ordnung.
Von F. Machovec, Professor an der k. k. bohm. Oberrealschule in Karolinenthal.

Vorgelegt von Hofrath K. Ritter von Kořistka den 6. Dezember 1889.

1. Es sei F, eine centrische Fláche 2. Ordn., a ein beliebiger

Punkt dieser Fláche, welcher in keiner von ihren Hauptebenen liegt ©

und P, und F", zwei zur Fláche F, confocale durch a gehende Flá- ©

chen 2. Ordn. Die Curven, in welchen jede von diesen Fláchen von
den zwei úbrigen geschnitten wird, sind, wie bekannt, Krůmmungs-

linien jener Fláche. Im folgenden werden wir die drei durch den

Punkt a gehenden Krůmmungslinien der Fláchen F, F',; und 7",
mit K, K und K" und ihre Tangenten im Punkte a mit N, N' und
N" bezeichnen, und zwar werden wir die Bezeichnung so wáhlen,
dass N die Normale von Ej, N'* von 7",, N" von B", bedeutet.

2. Alle zur Fláche F, confocale Fláchen 2. Ordnung haben mit ©

ihr einen gemeinsamen Axencomplex,*) zu dessen Strahlen auch alle
Tangenten der Krůmmungeslinien dieser Fláchen gehoren.**) Da nun
alle Strahlen des Axencomplexes, welche durch einen Punkt a gehen,
im allgemeinen einen Kegel 2. Ordn. bilden, so hat man den Satz:

Die Tangenten W, W und W" und die Geraden, durch ©

welcheder Mittelpunkt der Fláche *; und dieunendlich
entfernten Punkte ihrer Hauptaxen aus dem Punkte
a projiciert werden, liegen auf einem Kegel 2. Ordn.

3. Es seien a, a, a, drei aufeinander folgende Punkte einer
von jenen drei Krůmmuneslinien, z. B. von K. Die Geraden a, a und
a a, bestimmen einerseits als benachbarte Tangenten der Curve K ihre
Oseulationsebene im Punkte a, anderseits můssen sie als Strahlen

*) Reye „Die Geom. der Lage, 2. Abth., 23. Vortrag.
) Tano na „Beitráge zu den roononiota des Axencomplexes etc. “ Ber.
der kčnigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften, 1886.

Osculátionsebenen der Krůmmunglinien der Fláchen zweiter Ordnung | 353

E des Axencomplexes auf der in 2. beschriebenen Kegelfláche liegen
und bestimmen ihre Berihrungsebene lángs der Geraden N. Daraus
| folet:

: Die Berůhrungsebenen des in 2. angefůhrten Com-
| plexkegels vom Mittelpunkte a lángs der drei Tangen-
(ten N, N' und W" sind Osculationsebenen der Krům-
'mungscurven K, resp. K und K.

i Weil man fůnf jenen Complexkegel bestimmende Strahlen immer
| ermitteln kann, so kónnen auch die Osculationsebenen von K, K und
| K" im Punkte a auf Grund des eben ausgesprochenen Satzes con-
| struiert werden. Im Falle, dass man die Hauptebenen von /, kennt,
(taugen zur Bestimmung jenes Complexkegels am besten die vier in

2. angefůhrten projicierenden Geraden und die Normale N von /;.
| 4. Der Satz, welchen wir in 3. bewiesen haben, kann auch aus

der Eigenschaft abgeleitet werden, dass je zwei Complexstrahlen,
also auch je zwei Tangenten der Krimmuneslinien von F;, mit allén
Hauptpunkten des Axencomplexes durch eine aus lauter Complex-
strahlen bestehende Regelschaar 2. Ordn. verbunden werden kónnen.
| Benůtzt man diesen Šatz auf zwei aufeinander folgende Tangenten
einer Krůmmuneslinie, so geht jene Regelschaar in eine Kegelfláche
(2. Ordn. úber und man bekommt den in 3. bewiesenen Satz.

5. Die Osculationsebene ©" der Curve K im Punkte a ist durch
-die Tangente N' und ihre benachbarte Tangente bestimmt. Diese
| Tangenten haben zu ihren reciproken Polaren bezůglich der Fláche
F", die Normale N der Fláche F, im Punkte a und die Normale
derselben Fláche in dem zu a benachbarten Punkte von K'. Diese
zwei benachbarten Normalen schneiden sich in einem auf N liegenden
Hauptkrimmungsmittelpunkte s', von F, fůr den Punkt a. Der Punkt
s', ist folglich Pol der Osculationsebene w' bezůglich der Fláche F",.
(Aus áhnlichen Grůnden hat dieselbe Ebene zu ihrem Pole bezůglich
-der Fláche F, den zu der Krůmmungslinie K' gehórigen Hauptkrům-
mungsmittelpunkt s" der Fláche 2" im Punkte a. In Folge dessen
ist die Gerade s' s', zur Ebene o' bezůglich beider Fláchen F; und

F" conjugiert und weil diese Fláchen confocale Fláchen sind, so ist

sie zu jener Ebene normal. Nun ist aber, wie bekannt, der Punkt.

s', resp. s' Pol der Ebene N' N"' resp. N' N'in Bezug auf die Fláche
HM „*) so dass die Gerade s' s', reciproke Polare der Geraden NW be-

*) Den synth. Beweis dieser Eigenschaft habe ivh in meiner frůher citierten
Abh. geliefert (S. 25).

Tř, mathematicko-přírodovědecká,

23

354 F. Machovec

zůglich der Fláche /", ist. Diese Resultate kónnen wir im folgenden.
Satze zusammenfassen: |
Die Osculationsebene einer Krůmmungslinie der,
Fláche 2. Ordn. F, in einem beliebigen Punkte a ist
normal zur reciproken Polare der Tangente dieser
Curve im Punkte a bezůglich der zur F; confocalen
und durch den Punkt a gehenden Fláche 2. Ordn.,
welche jene Tangente zur Normale hat. :
Benůtzt man die Benennung, welche ich in der frůher citierten ©
Abhandlung eingefůhrt habe, so kann man von der Osculationsebene
w' kurz sagen, dass sie reciproke Polarebene der Geraden N' bezůg-
lich der Fláche F", ist. i
6. Auf Grund der im 5. Abs. durchgefihrten Betrachtungen
kann man folgenden zum Satze 3. reciproken Šatz aussprechen: |
Je zwei von den Normalen N W, N' z B.Nund NW.
und die Durchschnittslinienihrer Ebene mit den Haupt-
ebenen von F,, sind Tangenten einer Parabel, welche
die Normale N resp. NW" in einem zum Punkte a gehóri-
gen Hauptkrimmungsmittelpunkte der Fláche F, resp.
B",berůhrt. Dieselbe Parabel berůhrt auch die Verbin-
dungslinie s s', (5) der zweiten dem Punkte a entspre-
chenden Hauptkrimmungs-Mittelpunkte jener Flá-
chen.*)

T. Mit Hilfe des Satzes 3. kann die Osculationsebene einer.
Kriimmungslinie von F, in einem beliebigen Punkte a construiert wer-
den. Nur fůr die Punkte k eines Hauptschnittes H von F, erfordert.
jenes Verfahren eine Modification, weil fůr solche Punkte der Com-
plexkegel in zwei Ebenen, námlich in die zugehorige Hauptebene.
z und eine zu ihr senkrechte Ebene e zerfállt. In diesem Falle ist,
der Hauptschnitt JH eine der Krůmmuneslinien fůr jeden Punkt.
k dieser Curve, und die Ebene x reprásentiert ihre Osceulationsebene ;
die zweite durch den Punkt ž gehende Krůmmungslinie hat die Ebene:
e zu ihrer stationáren Ebene. Um diese Ebene zu bestimmen,
benůtzt man die Eigenschaft, dass alle Complexstrahlen, die in einer
zur Hauptebene z senkrechten Ebene liegen, zwei Strahlenbůschel
1. Ordn. bilden, wovon einer den unendlich entfernten Punkt der zur.
Ebene z senkrechten Hauptaxe und der zweite einen Punkt in der

Ebene x zum Mittelpunkte hat.

*) Siehe dieselbe Abh. S. 25—26.

Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zweiter Ordnune. 355

Denken wir uns einen Bůschel von Ebenen, welche durch die
Normale N der Fláche F; im Punkte 4 gehen. Die Pole dieser Ebenen
liegen auf einer zur Ebene x normalen Geraden, welche in der Be-
růhrunosebene r der Fláche F, im Punkte % enthalten ist. Die aus
diesen Polen auf die entsprechenden Ebenen des Bůschels N ge-
fállten Senkrechten gehóren dem Axencomplexe an und bilden einen
Bůschel erster Ordnung, dessen Scheitel e in der Geraden z m, d.
h. in der Tangente des Hauptschnittes B im Punkte A, liegt. Die
reciproken Polaren dieser Axen bezůglich F; sind wieder Complex-
strahlen und bilden einen Bůschel 1. Ordn., welcher in der Polar-
ebene des Punktes e liegt und den Punkt ž zu seinem Scheitel hat.
Diese Polarebene ist die verlangte stationáre Ebene e.

Es ist klar, dass man diese Ebene auch auf Grund des 5. Abs.
ermitteln konnte. An Stelle der Fláche /", tritt in diesem Falle der
in der Ebene x liegende Focalkegelschnitt.

Wir fůgen noch hinzu, dass diese stationáre Ebene zugleich
Berůhrungsebene der zur Ebene x normalen Cylinderiáche 2. Ordn.
ist, welche durch jene Krůmmungslinie gelegt werden kann.

8. Der Satz des 6. Absatzes zerfálit in dem zuletzt betrachteten
Falle in zwei Sátze, wovon der erste lautet:

Die Tangente NW, und die Normale X des Haupt-
schnittes H in einem Punkte 2 und seine beiden Axen
sind Tangenten einer Parabel, welche die Normale
Nineinem Hauptkrimmungsmittelpunkte dergegeben
Fláche im Punkte 4 berůhrt.

Man erkennt darin leicht den bekannten Steiner'schen Satz. Fůr
die Ebene N N" bekommt man anstatt einer Parabel zwei Bůschel
1. Ordn., welche von allen in dieser Ebene liegenden Complexstrahlen
gebildet sind. Einer von diesen Bůscheln hat seinen Mittelpunkt in
dem unendlich entfernten Punkte der zur Ebene = senkrechten
Hauptaxe, der zweite hat zum Mittelpunkte den gesuchten zweiten
Hauptkrůmmungsmittelpunkt in der Normale N. Man kann diesen
Punkt als Pol der Ebene e (7) in Bezug auf die Fláche F', constru-
ieren. Weil aber der Punkt e Pol der Ebene « beziglich F, ist, so
muss der verlangte Hauptkrůmmungsmittelpunkt in der aus dem
Punkte e auf die Ebene s gefállten Senkrechten liegen.

Wir bemerken noch, dass man denselben Punkt auch auf Grund
des Satzes, den wir schon im Abs. 5. benitzt haben, als Pol der
Ebene z (N' N") in Bezug anf den in der Ebene = liegenden Fo-

calkegelschnitt construieren konnte.
23*

356 Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zweiter Ordnung.

9, Filr eine nicht centrische Fláche 2. Ordn. ándert sich die
Sache nur insoweit, dass man in dem am Schlusse des 3. Abs. náher
bezeichneten Falle fiir den Complexkecel anstatt der fůnf dort auf-
gezáhlten Geraden nur vier erhált, námlich die Normale der Fláche
im Punkte a, die zur Hauptaxe der Fláche parallele Gerade S und
die zwei Senkrechten, welche aus dem Punkte a auf die beiden Haupt-
ebenen von F, gefállt werden. Es lásst sich aber leicht beweisen,
dass die Ebene, welche durch den Punkt a und durch die Hauptaxe
der Fláche F, bestimmt ist, den Complexkegel lángs der Geraden S be-
růhrt. Alle in jener Ebene enthaltenen Complexstrahlen sind nám-
lich mit der Hauptaxe parallel und jene Ebene kann folglich mit.
dem Complexkesel vom Mittelpunkte a nur die Gerade S gemein
haben, d. h. sie muss diesen Kegel lánes der Geraden S berůhren.
Es ist somit auch in diesem Falle der Complexkegel leicht bestimmbar.

10. Die Parabel, welche die Geraden N, N' und die Durch-
schnittslinie ihrer Ebene mit den Hauptebenen von F, berůhrt, hat
in diesem Falle eine zur Hauptaxe von F; senkrechte Axenrichtung.
Diese Parabel muss námlich als polares Gebilde des in 9. angefůhr-
ten Kegels bezůglich der Fláche "', den Pol seiner Berihrungsebene —
lángs der Geraden S enthalten; weil aber diese Ebene durch die
Hauptaxe der Fláche F) geht, so liegt ihr Pol unendlich fern in einer
zu seiner Hauptaxe senkrechten Richtung.

Ahnliches cilt von der Parabel, welche in der Ebene N W" liegt.

25.

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag.

Vorgelegt von Dr. F. Augustin, den 6. Dezember 1889.

Der Zweck der vorlieesenden Arbeit ist die neuere mit dem
J. 1840 beginnende Temperaturreihe der k. k. Sternwarte durch Er-
mittelung von Correctionen homogen zu machen.

Es werden die an der Sternwarte gemachten Beobachtungen
erst seit dem Jahre 1871 durch Anbringung von Correctionen auf
die Angaben von Normalthermometern zurůckgefůhrt; wáhrend der
Periode 1840/70 wurden dagegen mit Ausnahme der ersten zwei Jahr-
gánge die instrumentalen Correctionen nicht berůcksichtigt, weil man
entweder in die Gůte der verwendeten Beobachtungsinstrumente allzu
grosses Vertrauen setzte,') oder weil wegen Unzulánglichkeit der
Mittel die Thermometer einer genauen Vergleichung nicht unterzogen
werden konnten.

In Folge dessen zerfallen die neueren seit 1840 an der Stern-
warte angestellten Temperaturbeobachtungen in zwei Reihen, von
welchen streng genommen nur die letztere corrigirte Reihe ganz ver-
lássliche und verwerthbare Daten liefert; die ltere Reihe, welche
die Jahrgánge 1840/70 umfasst, wird bei ihrer Benůtzung aus den
oben angefůhrten Grůnden nicht zu genauen Resultaten fůhren.

Es wird sich in der vorliegenden Arbeit hauptsáchlich um die
Ermittelung von Correctionen handeln, welche an die wáhrend der
Periode 1840/70 semachten Temperaturbeobachtungen anzubringen
wáren, um sie mit den spáteren Beobachtungen in Úbereinstimmung
zu bringen. ©

Die Temperaturbeobachtungen wurden wáhrend der ganzen Pe-
riode im Hofraume des Klementinums angestellt. Die geographischen

!) Fritsch: „Grundzůse einer Meteorologie f. d. Horizont von
Prag p. 7.“ sagt, dass bei den Angaben der Thermometer von Jera k jede
Correction entbehrlich ist, weil sie genau gearbeitet sind und unter sich
gut úbereinstimmen.

358 F. Augustin

Coordinaten sind: 509 5" N und 149 25' E. v. Gr. Die Meereshóhe
betrágt 202 m; wáhrend der Periode 1840/45 wurde um ein Stock-
werk ca. 5 m niedriger beobachtet. Die zu den Beobachtungen be-
nůtzten Thermometer waren:
Grindel .. . v. 1. Jánner 1840 — 28. Jánner 1841;
Fortin . -29 1841 — 10. April 1841:
Jerak 144a . „ 10. April 1841 — Ende December 1870;
Jerak 205a.. „ 17.Septem. 1868 — 12. Octob. 1868;
v. 6. Jánn. 1869 — 7. Februar 1809;
VBA Mar MBE:
Jerak 248 I. „, 13. Márz 1874 —.

Die Correctionen zur Reduction der an diesen Thermometern
gemachten Ablesungen auf Normalthermometer sind erst wáhrend
1871/12 vom Director Hornstein aus zahlreichen Vergleichungen sorg- ©
fáltig ermittelt und im Jahrgange 31. p. XXXIII u. Jahrg. 34. p.XV ©
der „Magnet. und meteorologischen Beobachtungen“
zusammengcestellt worden. Der Betrag dieser Correctionen in Graden
Celsius bezogen auf Normalthermometer Baudin 2803 ist:

Jerak 144a Jerak 205a Jerak 248 I

bei —150 —(18 0*02 >
0 —02 —018 24
aělko —034 —0-16 —0:18
0 —0-44 —0:37 031
5 —052 —0-40 —0-38
10 —0-75 —0:50 —0-45
15 —0-85 —0:60 —0-42
20 —093 —0-60 —036
25 —1-00 —0-60 —033
30 —1:22 8 —0-38
35 —1:30 či —055

Die seit dem J. 1872 ófter mit frisch gefallenem Schnee vor-
genommenen Bestimmungen der Fehler bei 0“ ergaben fiir das in letzter.,
Zeit im Gebrauch stehende Thermometer Jerak 248 I folgende Ver-
anderungen der Correctionen').

P ah S72 Ee —025
„LOV 00 —0:30
7) Aus den Beobachtungsjournalen nach einer freundlichen Mittheilung des
Herrn Adjunkten Dr. G. Gruss. Siehe auch „Beobachtungen“
Jahres. 34 und 49.

Untersuchungen ber die Temperatur von Prag- 359

AJE yd Učení od eo Ra —038
be 0 OOo Sa ed be O0,
Die durch Hornstein ermittelten instrumentalen Correctionen
werden unmittelbar an die gemachten Ablesungen mit dem J. 1871

| angebracht. Wáhrend der Periode 1871/73 wurde als die richtige

Temperatur das Mittel aus den Angaben der Normalthermometer
Baudin 2803, Geissler und Morstadt (Jahrgang 31 p. XXXIV)
angesehen. Seit 13. Márz 1874 werden die Ablesungen an Jerak
248 I auf Baudin allein bezogen nach einer im Jahrganse 34 ge-
gebenen Correctionstabelle. |

Um auch die wáhrend der Periode 1871/Márz 1874 gemachten
Ablesungen auf Baudin 2863 zurůckzufůhren, sind an die in den

„Beobachtungen“ publicirten Werthe kleinere Correctionen anzu-

bringen, welche den im 31. Jahrgange dieser „Beobachtungen“
zusammengestellten © Vereleichungen der Thermometer entnommen
werden kónnen. Die seit dem J. 1874 in den „Beobachtungen“ pu-
blicirten Temperaturangaben sind entsprechend den oben gegebenen
Veránderungen des Eispunktes am Thermometer Jerak 248 I, die
wegen ihres geringen Betrages unberůcksichtigt geblieben sind, zu

corrigiren.

Die in den „Meteor. Beobachtungen“ wáhrend der Periode
1840/70 publicirten Daten erscheinen mit Ausnahme der Monatmittel
des letzten Jahrganges nicht corrigirt. Die oben zusammengestellten
Correctionen fůr das Thermometer Jerak 144a, welches fast unun-
terbrochen wáhrend des ganzen Zeitraums in Verwendung stand, sind
erst im Jahre 1872 ermittelt worden, nachdem bereits das genannte

| Thermometer ausser Gebrauch gesétzt worden ist und kónnen erst

nachtráglich bei der Bearbeitung der publicirten Daten verwendet
werden. In neuerer Zeit hat Dr. St. Kostlivý in der Arbeit

| „Úber die Temperatur von Prag“") damit die Mittelwerthe
| wáhrend der Periode 1851/70 und Dr. W. Láska: „Zur Tempe-

ratur von Prag“*") die extremen Werthe wáhrend der Periode

| 1841/70 corrigirt.

Es ist jedoch bei dem oft langsamen Aufrůcken des Eispunktes
der Thermometer zweifelhaft, ob die nachtráglich fůr das Thermometer
Jerak 144a ermittelten Correctionen ganz richtig sind und ob die-

© 9) Abhandlungen der kónigl. běhm, Gesellschaft der Wisenschaften VII. Folge
II. Bd. 1887.

2) Magnet. u. meteor. Beobachtungen Jahrg. 1888.

360 F. Augustin

selben an die ganze Reihe der an dem genannten Thermometer ge-
machten Ablesungen angebracht werden kónnen. Ich habe bei mei-
nen frůheren Bearbeitungen der Temperaturbeobachtungen der Stern-
warte ') die an die álteren Jahrgánge anzubringenden instrumentalen
Correctionen nicht beachtet, weil mir dieselben als zu spát ermittelt
nicht ganz sicher erschienen, namentlich aber weil durch ihre An-
wendung der mittlere Werth der Jahrestemperatur sowohl fůr die Pe-
riode 1841/70 als fůr die kůrzere 1851/70 gegenůber den friiheren
und spáteren Perioden zu sehr herabgedrůckt wird. Da es aber aus
mehreren Grůnden wůnschenswerth erscheint, eine lángere homogene
Temperaturreihe fůr Prag zu besitzen, so will ich jetzt auf die Frage
der an die álteren Beobachtungen wáhrend 1840/70 anzubringenden
Correctionen náher eingehen, namentlich aber die Richtigkeit der
fůr Jerak 144a ermittelten Correctionen průfen.

In der Voraussetzung, dass das Thermometer Jerak 144a,
welches seit 1841 in Verwendung stand, im J. 1851 mit Bezug auf
den Eispunkt vollkommen zur Ruhe gekommen war, hat Kostlivý
die durch Hornstein gefundenen Correctionen unverándert an die
Beobachtungen der ganzen zwanzigjáhrigen Periode 1851/70 ange-
bracht und die so corrigirten Werthe mit den Beobachtungen an an-
deren Stationen Bóhmens verglichen. In der Tabelle X der oben ci-
tirten Abhandlung: „Úber die Temperatur von Prag“ sind
die Diferenzen der Jahresmittel einiger Stationen mit lángerer Be-
obachtunesdauer gegen Prag zusammengestellt, aus deren Úberein-
stimmung die volle Vertrauenswůrdigkeit, Brauchbarkeit und Homo-
cenitát der ganzen Temperaturreihe 1851/85 ersichtlich sein soll.

Bei náherer Durchsicht der in der Tabelle X zusamencestellten
Differenzen der Jahresmitteltemperaturen in Prag gegen die Mittel an
anderen Stationen Bohmens kann denselben jedoch nicht die vom Ver-
fasser gegebene Bedeutung zugesprochen werden. Es ist eine vollstán-
dige Vergleichung der Prager Temperaturreihe mit den Reihen anderer
Stationen Bohmens nicht měglich, weil fůr keine derselben continuir-
liche Aufzeichnungen wáhrend der in Betracht stehenden Periode
1841/85 resp. 1851/85 vorliegen. Die Reihe in Bodenbach geht nur
bis zum J. 1873, die lángeren Reihen fiir Bóhm. Leipa, Čáslau, Deutsch-
brod und Pilsen sind entweder lůckenhaft oder můssen auch wie
z. B. die Reihe fůr Pilsen vor ihrer Anwendung in Bezug auf die

!) Úber den táglichen Gang der Lufttemperatur in Prag 1879.
Das Klima von Prag 1881; Uber den jáhrl. Gang der meteo-
rolog. Elemente zu Prag 1888.

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 361

| Homogenitát geprůft werden. Ferner stimmen die Jahresmitteldiffe-
| renzen gegen solche Stationen, fůr welche continuirliche Aufzeichnungen
| der Temperatur wenigstens' wáhrend des fraglichen Zeitraums 1851/70
| vorliegen, nicht vollstándig úberein, wie aus der nachfolgenden Úber-
| sicht der fůnfjáhrigen Durchschnittswerthe derselben hervorgeht.
Jahresmitteldifferenzen der Temperatur gegen
Periode Bodenbach Čáslau Deutschbrod Pilsen

1852/55 . . . . 080 0-18 153 0-18
1856/60.. . . . 036 0:18 1:48 0-22
BG 600.4. 040 0-24 1:68 0-14
1866/70 . . . . 048 0-49 2-06 0:06

Nach den hier zusammengestellten Daten kann eher auf das
Gegentheil als auf die Homogenitát der Temperaturreihe in Prag ge-
schlossen werden. Mit Ausnahme Pilsens zeigen die Differenzen gegen
die úbrigen Stationen keine úbereinstimmende, sondern vom Anfange
gegen das Ende der Periode stetig anwachsende Werthe.

Ks ist daraus ersichtlich, dass aus den Vergleichungen mit den
| Beobachtungen anderer Stationen Bóhmens die Homogenitát und die
| Brauchbarkeit der Prager Temperaturreihe nicht vollstándig nach-
| weisbar ist. Um die Frage der an die Beobachtungen wáhrend 1841/70

anzubringenden Correctionen endeiltig entscheiden zu kónnen, muss
man zu entfernteren ausserhalb Bohmens gelegenen Stationen Zuťucht
nehmen, fr welche vollstándige und verlássliche den ganzen Zeitraum
1841/85 oder 1851/85 umfassende zur Vornahme von Vergleichungen
und Reductionen geeignete Temperaturbeobachtungen vorliegen. Ich
habe hier zur Průfung der Homogenitát der Prager Temperaturreihe
Wien, Krakau, Breslau, Torgau, Bayreuth und Můnchen als Vergleichs-
stationen, auf welche ich schon friůiher hingewiesen habe,") gewáhlt.
Die Bildung der Differenzen zwischen den corrigirten Tem-
peraturmitteln in Prag und den correspondirenden Mitteln an den ge-
nannten Stationen ergab fůr die einzelnen Auinguennien nachfolgende
Resultate. |
Differenzen finfjáhriger Jahresmittel der Temperatur gegen
Periode Wien Krakau © Breslau © Torgau. Bayreuth Můnchen
1841/45 . . —117 OB U 15 — — 1:05
1846/50 . . —115 0:55 0:05 — — 1:17

!) Athenaeum 1885. Die dort von mir aufgestellten Behauptungen sind
seitdem mehrfach angegriffen und auch verdreht, aber nicht entkráftet
worden.

362 F. Augustin

Periode Wien Krakau | Breslau | Torgau © Bayreuth Můnchen
185155... —111.1046.1900201,00914 123 M0458
1856/60 . . —1'05 0.93 033. —048 132 1:76
1861/65 . . —0-90 SZ 0:42 — 023 VAT r abych
1866/70 . . — 0:88 1:14 046. —020 | 137 1:39
1871/15 . . —0'16 1-29 0:60. —009 1:49 1:60
1876/80 . . —0'56 1:05 O5L © —016 1:45 1:71
1881/85 . . —0*66 0-95 048. —021.. 152 bl

Bei Durchsicht der hier zusammencestellten Daten ist die Nicht-
úbereinstimmune in den fůnfjáhrigen Durchschnittswerthen der Jah-
resmitteldifferenzen gegen die herbeigezogenen Vergleichsstationen ©
wáhrend des Verlaufes der ganzen Beobachtungsperiode recht deutlich
erkennbar. Bei einer jeden der hier gegebenen 6 Reihen haben die
Differenzen fir die Ouinguennien wáhrend der Periode 1841/70 ver- ©
schiedene je nach dem Vorzeichen kleinere oder gróssere Werthe als. |
die Differenzen fůr die Auinguennien wáhrend der Periode 1871/85,
welche als die richtigen angesehen werden můssen, mit deren Hilfe
hier die Verlásslichkeit der álteren Beobachtungen geprůft wird. Es
ist der Betrag dieser Differenzen wáhrend der Periode 1841/70 ein
vielmehr wechselnder als wáhrend der letzteren Periode, fiir welche
die finfjáhrigen Durchschnittswerthe derselben nahezu constant ver-
bleiben. Die aus der gegebenen Úbersicht der Differenzen berechneten
Mittel fůr die einzelnen Beobachtungsperioden ergaben folgende Re-
sultate.

Differenzen der Jahresmittel der Temperatur gegen

Periode Wien Krakau © Breslau Torgau © Bayreuth © Můnchen
1841/10. 1210409890 627 10 E 1:47
1851/70... —099. 094 035. —025 1-35 1:61
1871/85 . . —0*66 1:10 058- —015 1:49 1:68

Diese Zusamenstellungen zeigen ganz deutlich, dass wir es mit
keiner homogenen Temperaturreihe fůr Prag zu thun haben und zwar
auch dann nicht, wenn wir dieselbe mit dem J. 1851 beginnen. Als
ganz verlásslich kónnen nur die Beobachtungen wáhrend der neueren
Periode 1871/85 angesehen werden. Die álteren corrigirten Beobach-
tungen fůihren zu verháltnissmássig niedrigen Mittelwerthen und zwať
um desto mehr je álter sie sind. Auffallend gross sind namentlich
die Verschiedenheiten im Betrage der Differenzen gegen Wien, indem

dieselben von 1'04 wihrend 1841/70 auf 066 wáhrend 1871/85 her-
absinken. Ein Vergleich der Prager Temperaturreihe mit den Beo-

Untersuchungen ůber die Temperatur von Prag. 363

1
M

|bachtungen in Wien, die in neuerer Zeit vom Herrn Hofrath Hann
(in mustergiltiger Weise homogen gemacht worden sind,') wůrde al-
|lein vollstándig genůgen, úm zu zeigen, dass unter solchen Umstánden
die áltere Temperaturreihe mit der neueren nicht zu einem Ganzen
'verbunden werden kónne. Es ist kaum anzunehmen, dass die mit- *
lere Jahrestemperatur in Prag in frůheren Zeiten um "/„“ niedriger
|gewesen wáre als gegenwártig.
Die áltere Beobachtungsreihe kann auch nicht zur Ableitung
| von verlásslichen Mittelwerthen der Temperatur beniůtzt werden. Die
bloss beobachteten Daten fůhren zu grossen, die corricirten dagegen
[zu verháltnissmássig kleinen Werthen.
| Werden an die correspondirenden Beobachtungen wáhrend der
|Periode 1841/70 oder 1851/70 der oben angefiihrten Vergleichssta-
|tionen die als richtig befundenen Differenzen 1871/85 (Tab. 3) ange-
| bracht, so erhált man die annáhernd wahren Mitteltemperaturen fůr
| Prag wáhrend der beiden fraglichen Zeitráume (Tab. 1 und 2). Ein
| Vereleich der nach Hornstein corrigirten Mittelwerthe der Tem-
| peratur mit den aus der Reduction hervorgecangenen (Gesammtmittel
| der Reductionen) ergibt nachfolgende bedeutende Unterschiede.
| Jánn. © Febr. Márz © April Mai Juni

Periode |—04 —02 —01.—02 —05 —04| Jahr.
| 1841/70 Juli Aug. | Septemb. Octob. Nov. © Dec. — 0:28
200)
Jánn. Febr. Márz April Mii Juni
| Periode | —0'3 0-0 00. —01. .—03 021. Jahr
1851/70 Juli Aug. © Beptemb. Octob. Nov. Dec. —0:17
| —02 .—02 —03 —03 00. —01
| Durch die Reduction erhált man nach sámmtlichen Štationen
(Tab. 1. u. 2.) fr beide Perioden hóhere Mittelwerthe als durch
(die Beobachtung unter Anwendung von Correctionen. Im (Ganzen
| wird durch die Anbringung obiger Correctionen an die Beobachtun-
| gen das Jahresmittel der Temperatur fůr die Periode 1851/70 um
| 02, das Mittel einzelner Monate bis um 0:3; fůr die Peride 1841/70
| das Jahresmittel um 03, das Mittel der Sommermonate um 04
erniedrigt. |
| Die an die álteren Beobachtungen anzubringenden Correctionen
| můssen somit kleinere Werthe haben, als die oben zusammengestellten

!) Die Temperaturverháltnisse der dsterreichischen Alpen-
lánder. II. Theil. Sitzunosb. der kais. Akademie d. Wissenschaften 1885.

364 F. Augustin

Tabelle 1.

"T emperaturmittel fůr Prag.
Periode 1841—70.

Reducirte Mittel nach

Corrig.

: Mittel

Mittel | jen | Krakau | Breslau | Můnchen |-
| Jánner. - „|—187 |—146 | —138 |—1'70 |—152 | —151
Februať . .|—0:32 021 |—001 |—023 |—017 | —0:05
NA 2:69 ZTE: 2-95 2:88 258 219
Ab 8:50 8:60 8:60 8:90 8:63 8:08
Mat 10052 14:32 13:99 1427 1423 1420
Janie o 2402 18:00 | 1750 17:00 17:76 TT
Juli.: 0 VLSO 19:39 | 18-98 19:19 19:21 19:19
August.. „| 1841 | 18-71 | 18994 | 1906 | 18:32 | 18-70
September „|| 1443 15:10 | 1467 1458 1483 14:79
October . . 9:36 9:65 9:86 971 9:54 9:69
| November. „| 305 851 | ,915 900 | 327 923
December | .|—029 | —0+36 | —039 | —0:32 |—008 |—029
Jak: 268 ©:63119:05 8:90 9-91 8:89 8:93

Tabelle 2.

"V emperaturmittel fůr Pras.
Periode 1851—70.

Gorrig. Reducirte Mittel nach

————————————— | Mittel

Mittel Kra- | Bres- Bay- | Miin-

Wien kau lau Torgau reuth | chen
Jánner . . . .|—120 |—100 —0:65 |—0:86 |—0:90 |—0:93 |—1:16 |—0-92
Februar. . . .|—027 0:08 |—0'16 |—0'34 |—042 |—0946 |—0:26 |—026
ME bo 2-81 2:86 | 303 | 294 | 271 | 309 | 245 | 285
April ya 8:46 848 | 840 | 871 | 851| 864| 863| 856
MALA E 13:69 || 14-23 | 13-91 | 14'10 | 13:70 | 13-88 | 14:10 | 1397
Juni S 17:45 18:08 | 1750 | 1766 | 1755 | 1762 | 17:63 || 17-67
ulicí ves est 19:09 | 19:56 | 19-15 | 19:38 | 19:24 | 1922 | 19-24 || 1930
August S SLO 18:79 | 18:84 | 1898 | 18:64 | 1876 | 18:31 | 1872
September « „|| 1476 15:44 | 1495 | 1491 | 1505 | 15:30 | 1492 || 15:10
October. ..... 9:44 9:77 9:79 9-77 974 9:68 954 9:72
November. .... 2:81 83:35 2-90 2:63 2:87 Porn 2:81 2:82
December . . .|—0'49 |—0:13 |—0:82 |—056 —0:30 |—0:27 |—0'31 |—0'40
da 015250) BM 8:76 9:08 8:90 8.94 8:86 8:94 8:83 8:93

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 305

in spáterer Zeit fůr das Thermometer Jerak 144a ermittelten
Correctionen. Die nachfolgenden Unterschiede zwischen den wirklich
beobachteten und den durch Reduction gewonnenen Werthen (Tab.
(1 und 2) geben darůber Auskunft, um welchen Betrag die nach der
| Beobachtune wáhrend 1841/70 berechneten Mittelwerthe zu (0rri-

|
| giren Čr

| Jánn. Febr. Márz April Mai Juni )

|- Periode 02 0:4 05 0:3 0.5 Jahr

| 1841/70 (o Juli Aug. © Septb. © Octob. Novemb. | Dec. 0:36

| Nos 051 0404.03 :04')

| Í Jánn. © Febr. o Márz | April Mai Juni )

| Periode 04 0:4 0:5 0:5 0:6 Jahr

(1851/70 oak Juli. Aug. | Septb. Octob. Novemb. Dec. 0:46
POZ 0605000000503

Diese hier zusammencestellten Zahlen, die den wahren Cor-
|rectionen am náchsten kommen, sind um die oben gegebenen Be-
| tráge der Differenzen zwischen den corrigirten und den reducirten
| Werthen kleiner als die an die Mittel angebrachten instrumentalen
| Correctionen. Es ist daraus ersichtlich, dass wenn constante Corre-
|ctionen an sámmtliche wáhrend 1841/70 gemachte Beobachtungen
'angebracht werden sollen, diese um die Hálfte, und an die Beobach-
'tungen wáhrend 1851/70 um ein Drittel des Betrages kleiner sein
|miůssen, als die oben zusamengestellten Correctionen an Jerak 144a,
/wenn die Temperaturmittel fůr Prag mit den Mitteln der Nachbar-
'stationen vereleichbar gemacht werden sollen. Es ist somit die Vor-
'aussetzung, dass die durch Hornstein ermittelten Correctionen
fr den ganzen Zeitraum 1851/70 geltend angenommen werden
kónnen, als irrig zu bezeichnen. Nach den Differenzen der fůnfjáh-
(rigen Temperaturmittel in Prag gegen die correspondirenden Mittel
'einiger Vergleichsstationen wáren diese Correctionen kaum an die
|Beobachtungen wáhrend des Decenniums 1861/70 anzubringen. ')

|
|
|
|

IL.

| Ich glaube hier genug Beweise fůr die Richtigkeit meiner frů-
theren Voraussetzung beigebracht zu haben, dass die nachtráglich fůr
(das Thermometer Jerak 144a ermittelten oben zusammengestellten

! Hornstein selbst hat sich mit der Frage der Anwendbarkeit der von
ihm ermittelten Correctionen an die frůheren Jahrgánge nicht bescháftigt,

366 F. Augustin

Correctionen nicht ©anz sicher erscheinen, so dass man durch ihre.
Anbringung fast ebenso grosse Fehler begeht, als wenn man die
Beobachtungen uncorrigirt lásst.") Nach den vorangegangenen Aus-
fihrungen kónnen dieselben unverándert weder an die Beobachtungen
der lángeren, die Jahreánge 1841/70, noch der kůrzeren die Jahr-
ginge 1851/70 umfassenden Periode angebracht werden. Um- die
ganze mit d. J, 1840 beginnende Temperaturreihe in Prag homogen
und verwerthbar zu machen, muss man andere den Verháltnissen
mehr entsprechende Correctionen, die an die Beobachtungen wáhrend.
der Periode 1841/70 anzubringen wáren, zu ermitteln trachten.

Aus dem Gange der Differenzen der corrigirten bjáhr. Tempe-
raturmittel gegen die correspondirenden Mittel der Vergleichsstati-
onen geht ganz deutlich hervor, dass die Correctionswerthe am Anfange.
der Periode 1841/70 oder 1851/70 nicht denselben Betrag haben
kónnen, wie am Ende derselben d. h. dass dieselben nicht constant,
sondern veránderlich sein můssen. Die oben zusammengestellten in-
strumentalen Correctionen haben durch allmáliges Aufrůcken des.
Eispunktes erst viel spáter als im Jahre 1851 den im J. 1872 er-
mittelten Betrag angenommen.

Da in frůheren Jahren weder die Fehler des Eispunktes bestimmt,
noch Thermometervergleichungen vorgenommen worden sind, so kann.
jetzt der Gang in den Veránderungen der Correctionen wáhrend
1841/70 nicht anders festeestellt werden, als durch Vornahme der
Reduction der Prager Temperaturbeobachtungen wáhrend des frag- I
lichen Zeitraums auf kůrzere Perioden nach den Beobachtungen der |
Nachbarstationen und durch Vergleichungen der aus der Beobachtung +
hervorgegangenen Werthe mit den reducirten.

Die Reduction wird hier mit Hilfe der ooo |
© der ganz zuverlássig erkannten Beobachtungen wáhrend der 15jáh-
© rigen Periode 1871/85 gegen die schon oben gewáhlten Vergeleichs- |
stationen auf fůnfjáhrice Temperaturmittel vorgenommen, unter der.
Voraussetzung, dass die Differenzen dieser Mittel gegen die der.
Vereleichsstationen wáhrend der ganzen Periode 1841/85 constant
geblieben sind. |

Bevor ich zur Ermittelung der an die Beobachtungen wáhrend ©
1841/70 anzubringenden Correctionen auf dem Wege der Reduction
schreite, will ich hier noch einige Nachweise ber die Lage und

1) Úber den jáhrlichen Gang der meteorologischen Elemente in Prag 1888
p. 15.

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 367

die Entfernung der Vergleichsstationen, so wie úber die an denselben
gemachten Beobachtungen und úber die Sicherheit der mit ihrer
Hilfe vorzunehmenden Reductionen geben.

-Wien 48912" N, 16922" E. v. Gr., die Seehčhe der Thermometer
-194 Met. Der Unterschied der geograph. Breite und Lánge gegen
Prag betrágt 2 Grade, der Unterschied in der Seehóhe 8 Met. Fůr
diese Station (das alte Locale der k. k. Centralanstalt fůr Meteoro-
logie, Favoritenstrasse 30) liegt eine Š5bjáhrige homogene Reihe
(1830/84 von Monat- und Jahresmitteln der Temperatur vor, welche
Hann in der Arbeit: „Die Temperaturverháltnisse der
| osterreichischen Alpenlánder") auf Grund eingehender Un-
tersuchungen hergestellt hatte. In Folge dessen ist diese Reihe zu
| Vergleichungen mit zweifelhaften Temperaturreihen wie z. B. die
| Prager Reihe ist, trotz der grósseren Entfernung beider Orte vor-
| trefflich geeignet. In der Tabelle 3 sind die Differenzen der 15jáh-
rigen Monat- u. Jahresmittel der Temperatur 1871/85 in Prag und
Wien gegeben. Dieselben erreichen den gróssten Werth in April

| 135, den kleinsten im Jánner 0:05; im Mittel aller Monate betragen
| dieselben 0'66.

Krakau 5094 N, 19957 E. v. Gr., Meereshóhe 220 Met,
| liegt in derselben geograph.. Breite wie Prag um 5', Lángengrade
| oder ca 400 Km. weiter nach Osten. Der Seehohenunterschied be-
| trágt 18 Met. Die Temperaturbeobachtungen wurden wáhrend der ganzen
| hier in Betracht stehenden Periode 1841/85 an der frei gelegenen
| Sternwarte zu den Terminen 6%, 2, 10% angestellt. Die Resultate
' derselben sind publicirt worden in den Jahrbůchern der k. k. Central-
| Anstalt fůr Meteor. und Erdmagnetismus Jahrg. 1866 und 1886
| durch Dr. F. Karlinski: „Úber die mittlere Temperatur
(zu Krakau nach 40jáhr. Beobachtungen“ und durch Dr.
M. Margules: „Temperaturmittel aus den Jahren 1851/85
| in Galizien etec.“ Bei der in dieser Arbeit vorgenommenen můhe-
| vollen Reduction der in Galizien und Schlesien gemachten Tempe-
| raturbeobachtungen auf die Normalperiode 1851/80 wurde Krakau als
I Normal- und Vergleichsstation ersten Ranges angesehen. Ein Ver-
gleich der Jahresmittel der Temperatur mit den correspondirenden
Mitteln in Breslau und Wien lásst die Mittel wáhrend der Periode

1) Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wissenschaften II. Abt. 1885
Bd. 91.

368 F. Augustin

1856/75 relativ niedriger erscheinen als vor und nach dieser Periode.
Wir erhalten als Differenzen der Sjáhrigen Jahresmittel gegen
1841/45 1846/50 1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 1871/75 1876/80 1881/85
Breslau —05 —04 —083 —06. —07 —07 —07.,.—06 —05
Wien. —18 —17 516 —20. —20 —20 220 16 516
Die in der Tab. 3 zusammengestellten Differenzen zwischen ©
Prag und Krakau fůr die Periode 1871/85 sind nach den wahren
24stůndigen Mitteln gebildet. © Nach diesen finden die gróssten ©
Unterschiede der mittleren Temperatur an beiden Orten statt im ©

Jánner 2:3, die kleinsten im Juni 01; im Jahresmittel betragen ©

dieselben 1'1. Dieetwas kleinere Differenz0*9 wáhrend des Guinguenniums
1881/85 ist auf die Verháltnisse des Jahres 1882 zurůckzufůhren. ©

Breslau 5197 N, 1792" E. v. Gr., Meereshohe 147 Met. hat ©
eine um 19 nordlichere und um 3“ čstlichere Lage als Prag. Der
Unterschied in der Seehóhe betráct 55 Met., die Entfernung 230 Km.
Die Beobachtungen werden an der mitten in der Stadt gelegenen
Universitátssternwarte unter Leitung des Directors Dr. Galle an- ©
gestellt. Die Thermometer werden fortlaufend gecenseitig und durch
Nullpunktbestimmungen geprůft. Die Resultate der Temperaturbeo-
bachtungen hat R. Gent: „Vieljáhrige Monats- und Jahres-
mittel der Temperatur in Breslau“ (Ergebnisse der
meteor. Beobachtungen f. 1885. Preuss. Met. Institut) publicirt.

Die an diese 3stůndigen aus der Combination '/, (6-2 —+ 10)
abgeleiteten Mittel bei Reduction 'auf 24stůndige Mittel anzubrin-
genden Correctionen habe ich dem táglichen Temperaturgange in
Prag entnommen. Die Differenzen der fůnfjáhrigcen Jahresmittel der
Temperatur gegen

1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70 | 1871/75 © 1876/80 | 1881/85
Górlitz 05 0:3 02 0:4 00 01 0.2
Berlin —06..—09 —07.—07.—12 —11 —07
Torea 05 o
deuten auf eine relative Erniedrigung wáhrend der Periode 1871/80.
Gegen Prag und auch gegen Torgau sind diese Differenzen wáhrend
der letzten 3 Auinguennien jedoch constant. Mit Prag verglichen er-

scheint Breslau im Ganzen um 0'5 kůhler, im Márz um 10, im Juni
dagegen nur um 0*2.

Torgau 51984 N, 18% E. v. Gr.; Meereshóhe 102 Met. Die
Station liegt 1 nordlicher und ebensoviel westlicher als Prag; der

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 369

| Hohenunterschied betrágt 100 Met. Die Resultate der Temperatur-
| beobachtungen, welche wáhrend der Periode 1851/66 von Prof. Arndt,
| wáhrend 1866/85 von Rector Bathe angestellt worden sind, findet
man publicirt in den Schriften des k. preuss. Met. Institut's. Um die
| Homogenitát der Beobachtungsreihe zu průťen, habe ich die Differenzen
| der fůnfjáhrigen Jahresmittel der Temperatur gebildet gegen
| 1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70. 1871/75 | 1876/80 | 1881/85
' Górlitz 0:8 el 0-9 10 07 0-7 0:8
| Halle 0:0 01 00. —01...—03 0-0 02
(Leipzig. —02 —01 0:6: 05 0:6 0:6 10
| Dresden —09 01.. —04 00 04 01 03
und als Resultat erhalten, dass die Temperaturreihe verlásslich und
| zum Vergleiche mit Prag besser geeignet erscheint, als die Reihen
der náher liegenden ŠStationen Leipzig und Dresden. In der Tabelle 3
werden die Differenzen der 3stůndigen nach der Stundencombination '/;
(6 — 2 — 10) abgeleiteten Mittel zwischen Prag und Torgau zusammen-
| gestellt. Nach diesen erscheint Prag wáhrend des Sommerhalbjahrs
| wármer, wáhrend des Winterhalbjahrs dagegen kůhler als Torgau.
| Die gróssten Unterschiede finden statt im Jánner und August, die
| kleinsten im April und October.
Bayreuth. Die geographischen Coordinaten sind: 49957 N,
| 11935" E; die Seehóhe betrágt 345 Met. Die Station ist um 3 Lángen-
| grade westlicher und um 143 Meter hóher gelegen als Prag. Der
| Beobachtunesort ist wáhrend der ganzen Beobachtungsperiode ofter
gewechselt worden. Wáhrend der Zeit 1851/82, wáhrend welcher v.
| Blumróder die Beobachtungen angestellt hatte, befanden sich die
Thermometer ca. 14 Meter niedriger, als nachher. Es scheinen dadurch
die Beobachtungen nicht beeinflusst worden zu sein, denn es bleibt
die Reihe im Vergleiche mit den Nachbarstationen sehr gut homogen.
Die Monats- und Jahresmittel der Temperatur fiůr die Periode
1851/85 habe ich den „Beobachtungen der meteor. Sta-
tionen in Bayern“ Jahrgang 1—8 entnommen. Die Differenzen
| der fiůnfjáhrigen wahren Jahresmittel der Temperatur gegen
! 1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70. 1871j75 | 1876/80 | 1881/85
Můnchen | 04 05 0-2 00 01 0:3 0-2
PHalles: -—14.—V6 —L7—L6 4—=V9 1—47..—15
| ergaben ziemlich constante Werthe. Die Unterschiede in der mittleren
| Temperatur zwischen Prag und Bayreuth ergeben den gróssten Werth

im August und September 29, den kleinsten im Februar 05; im

0
Ganzen 15.
| Tř. mathematicko-přírodovědecká, 24

370 F. Augustin

Můnchen 489' N, 11937" E. v. Gr.; Meereshóhe 529 Met. |
Der Unterschied gegen Prag betrágt bei der l Breite 2, bei
der Lánge 3%, bei der Meereshóhe 327 Met. Die Beobachtungen

wurden wáhrend der ganzen Periode 1841/85 an der ausserhalb der

Stadt freigelegenen Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Fůr die Pe-
riode 1841/80 hatte C. Lang im 4. Jahrgange der „Beobach-.

tungen der meteor. Stationen im Kónigreiche Bayern“
die Monats- und Jahresmittel der Temperatur berechnet, fůr die Pe-
riode 1881/85 habe ich die Mittelwerthe den Publicationen der Stern-

!

warte und der meteor. Centralstation entnommen. Im Vergleiche mit ©

Bayreuth wůrden die 5jáhrigen Mittel wáhrend 1866/75 etwas zu hoch
und im Vergleiche mit Wien die Mittel wáhrend 1851/65 etwas zu
niedrie erscheinen. Die Differenzen der Jahresmittel gegen Wien
haben nachfolgende Werthe:
1841/45 1846/50 1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 1871/75 1876/80 1881/85
—22 223 227 —28 —26 —23 —24 223 —24
Die fůnfjáhrigen Durchschnittswerthe der Jahresmitteldiferenzen
zwischen Prag und Můnchen wáhrend der Periode 1871/85. sind con-
stant; die Differenzen der Monatsmittel erreichen den gróssten Werth

23 im Jumi und Juli, den kleinsten 0*8 im Márz.
Die hier gewáhlten Vergleichsstationen haben eine Entfernung

von Prag von 200—400 Km. Der Hóhenunterschied geht bei der ©
Mehrzahl der Štationen nur bis 100 Meter; die zwei bayerischen ©

Stationen liegen um 143 und 327 Met. hóher als Prag.

Tabelle 3. enthált die Zusammenstellung der 15jáhrigen ver-
lásslichen Temperaturmmittel in Prag wáhrend der Periode 1871/85
und die Differenzen gegen die correspondirenden Mittel der oben
angefůhrten Vergleichsstationen.

Nun handelt es sich darum zu entscheiden, ob man mittelst der |

Differenzen der Temperaturmittel gegen die hier genannten Vereleichs-

stationen, welche nur in Ermangelung von náher liecenden Stationen ©

mit lángeren und verlásslichen Beobachtunesreihen herbeigezogen
werden mussten, Reductionen der Temperaturmittel sowohl auf kůr-
zere als auf lángere Zeitperioden vornehmen kann.

Nach Hann's eingehenden kritischen Untersuchungen: „Tem-
peraturverháltnisse der osterreichischen Alpenlán-
der“ kann man bei den oben angefihrten Entfernungen und Hohen-
unterschieden zwischen Prag und den gewáhlten Vergleichsstationen
die Reductionsmethode mittelst der in der Tabelle 3 zusammenge-

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag.

Tabelle 3.

Periode 1871—85.

'"Vemperaturmittel und Differenzen.

311

(EPO BOOM T O POE OKEM PETE K

j Mittel Differenzen gegen
| Prag | Wien | Krakau Breslau Torgau | PAY. | Můn-
| reuth | chen
| | Seehóhe ©- . .|| 202m | 194m | 220m | 147m | 102m | 345m | 529m
(| Breite 509 5'!48912'|509 4'|519 7'|51934'| 49957' | 489 9'
Man=e 0. « . „14 25,16. 22| 19 057|17 2 (13 © |11 3511137
! 0 0 l) 0 0 0
(| Jánner —113 | 005 | 283 | 054 | —0'78 | 097 | 147
-| Februar. . . „|| 0:39 | —048 2-05 062 | —0:81 049 0:94
BIOMArz TA s 8:63 | —1-15 1:44 0:95 | —0:24 0:96 0:81
Ana < 863 ||—135, |- 0367.|, 079.|.. 010 |. 1:30.|. 134
NEMA -2 0- . 1273 086 0:33 0:60 0:10 1:76 1-97
Juni .. .. .| 1738 | —065 0:14 0:17 0:09 191 2-28
Iliaš: <a © 1952 | —078 0:54 0:48 0:22 2-14 2:25
August „| 18.51 | —0:79 0:91 0:68 0:33 224 2-08
-| September 15:00 | —051 0:99 0-49 0:30 2:28 211
October „899 | —096 0:69 0:30 0:00 1:56 157
November. . .| 3:39 | —027 1:11 0:27 | —038 106 151
December. . .| —0'31 | —0'27 1:75 050 | —0'76 1:19 1:76
k Kaa do: 8:89 || —0:66 1:08 053 | —0:15 1:49 1:68 |
Tabelle 4.
Fiinfjáhrige Temperaturmittel fůr Prag.
Beobachtete Mittel | Reducirte Mittel Differenzen
hk 1876/80 | 1881/85 || 1871/75 | 1876/80 | 1881/85 || 1871/75 | 1876/80 | 1881/85
Jánner. . .|—0'96 |—1-32 —1'12|—0'66 —1:69 —1:15|—0'30| 0:37, 003
Februar . .|—138| 106, 150|—157, 122| 1'55| 0:19 —0-16 |—005
Měrz 3'90| 3-32, 3:66| 383, 328, 3-79| 007, 004|—0'13
April . . .| 894| 9-18, 7-78, 888, 920| 789| 006 —0'02 —011
Mai .. . .| 1254| 1202| 13:62| 1257| 12:19, 13:52|—008|—017, 010
Juni. . . „| 17:10, 18:26 | 16'78| 17-30 | 18:19| 1675 |—0:20| 007| 003
Juli . . . .| 20-42| 18:72 | 19-42, 2025 | 18'73| 19:65 0:17 |—0'01 |—023
August. . .| 19'10| 19:00| 17-42|| 18-83| 19:14| 1760| 027 |—0-14|—0:18
September .| 15'56| 14-82| 1462|| 15-36 | 14'84| 14-88, 020 |—0'02 |—0:26
October . „| 898| 950| 850 922, 934, 846|—024| 016, 004
November 8:32| 302| 3:84| 3-25| 320, 370, 0:07 —0'18| 0'14
December .|—1'18|—074| 098|—1'15 —0'72| 0:92|—0'03 |—002| 006
Jahr. . . .|| 886| 8-90, 892 8-84) 891, 896|| 0:02,—0'01 |—0'04

24*

312 F. Augustin

stellten Diferenzen der 15jáhrigen correspondirenden Temperatur-
mittel noch mit Vortheil in Anwendung bringen. Es sind die oben

zusammengestellten 15jáhrigen Durchschnittswerthe der Jahresmittel-

differenzen gegen die gleichzeitigen Mittel sámmtlicher Vergleichs-
stationen constant und ist die Veránderlichkeit dieser Differenzen

betráchtlich kleiner als die mittlere Abweichung -+ 058 der Jahres-

mittel der Temperatur in Prag wáhrend der Periode 1871/85.

Man erhált im 15jáhrigen Durchschnitte 1871/85 fůr die Ver-.

ánderlichkeit der Jahresmitteldifferenzen nach der Beobachtung auch
viel kleinere Werthe als nach der Rechnung durch Hanns Formel

V—= 028000131 E- 00283 A H

wo E die Entfernune in Km. und A H die Hóhendifferenz in Hun-.

derten von Metern bedeutet. Es ist die mittlere Veránderlichkeit der.

Diferenzen zwischen Prag und den einzelnen Stationen - A

Wien Krakau © Breslau Torsau © Bayreuth © Můnchen
V beobachtet 0:12 0:25 0-14 0:16 0:19 0:34
V berechnet 061 0:80 0:59 0:56 0:58 0:78,

Die mittelst der Differenzen gegen diese Stationen oben erhal- ©

tenen Jahresmittel der Temperatur fůr die Periode 1841/70 und
1851/70 (Tab. 1 u. 2) sind somit als verlásslich anzusehen. Nach
den hier gegebenen Zusammenstellungen kónnen damit Reductionen

selbst nach den entferntesten Stationen Krakau u. Můnchen noch mit.

Erfole vorgenommen werden.

Wenn sich die in der Tab. 3 zusammencestellten Differenzen ©
gegen sámmtliche Stationen zur Reduction der Mittel auf lángere ©

Perioden eignen, so kann angenommen werden, dass dieselben auch
zur Erhaltune Djáhriger Mittel beniitzt werden kónnen.

Um zu erfahren, mit welcher Sicherheit man beobachtete fůnf-
jáhrige Mittelwerthe durch reducirte ersetzen kann, habe ich die aus
der Periode 1871,85 abgeleiteten Differenzen (Tabelle: 3) an die
5 jáhrigen Mittel der Vergleichsstationen wáhrend dieser Periode an-
gebracht und die so erhaltenen Mittel nach dem Vorgange Hell-
mann's') und Wilds“) mit den wirklich beobachteten Mitteln
verelichen und daraus die Fehler der Reduction nach den einzelnén

1) Úber die Zurůckfůhrung einer kurzen Beobachtunosreihe der Luftwárme
auf die lángere einer benachbarten Normalstation. Zeitschrift fůr Meteor.
1875 p. 181—186.

2) Temperaturverháltnisse des russischen Reiches 1881 p. 292—304.

|
|

|
,

|
|
|
i
|

: j

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 873

| Stationen bestimmt. Aus der Vereleichung der beobachteten und der
| reducirten 5jáhrigen Werthe wáhrend der Periode 1871/85 ergaben

(sich nachfolgende mittlere Unterschiede, die man als Fehler der Re-
| duction oder, was hier dasselbe ist, als die mittlere Veránderlichkeit
der Diferenzen Šjáhriger Temperaturmittel gegen die genannten

| Stationen ansehen kann.

Wien | Krakau © Breslau | Torgau Bayreuth Můnchen
ter) 15 0330251022111. 0239, dz 131 29

PErůhlinge —©12 -© 026 0:14 0:18 0:10 0:15

Sommer. ©1402 0-17 0:16 0:09 0-17
Herbst 0:20 0-29 0:26 017 0:10 021
Jahr 0:07 013 0:06 0-04 0-02 0:05

Die Veránderlichkeit der Differenzen fůnfjáhricer Temperatur-
mittel ist am gróssten im Winter oder Herbst und am kleinsten im

| Sommer oder im Frůhline. Die Veránderlichkeit der Jahresmittel-
| differenzen ist betráchtlich kleiner als die Veránderlichkeit der Mo-
| natmitteldifferenzen.

Die kleinste Veránderlichkeit zeigen die Differenzen gegen

| Bayreuth, die grósste Veránderlichkeit gegen Krakau als die entfern-

teste Vergleichsstation. Es ist der Werth derselben gegen die erstere

| Station fůr die Monatmittel im Ganzen -+ 0"11, fůr das Jahresmittel
| bloss + 0:02, gegen die letztere fůr die Monatmittel + 028, fůr

das Jahresmittel -+ 0:13.
Die mittelst der Differenzen gegen Bayreuth vorgenommenen

| Reductionen schliessen sich somit am genauesten an die wirklich

beobachteten fůnfjáhrigen Mittelwerthe in Prag an, die Reductionen
nach Krakau liefern dagegen die unsichersten Resultate von allen
Stationen. Die Fehler gehen jedoch selbst bei dieser entferntesten
Station nicht so weit, dass die durch die Reduction erlangten Werthe

| unbrauchbar wáren.

Die Fehler der Reduction werden herabgemindert, wenn man
das Mittel aus den nach den einzelnen Stationen durchgefůhrten Re-

| ductionen nimmt und dieses mit dem aus der Beobachtung hervorge-
| gangenem Mittel vereleicht. Die Unterschiede der in der Tabelle 4 zu-
| sammengestellten beobachteten und der auf die 3 fůnfjáhrigen Peri-

oden wáhrend 1871—85 reducirten Temperaturmittel zeigen nur in

einzelnen Monaten betráchtlichere bis + 0-30 gehende Werthe, bei

| dem Jahresmittel sind sie dagegen verschwindend klein.

314 F. Augustin

Im ganzen haben nach den in der Tabelle 4 gegebenen Ver- ©
gleichungen die Reductionsfehler fůr die fůníjáhrigen Mittel der

Monate und fůr das Jahresmittel nachfolgenden Betrag:
Winter Frůhling Sommer Herbst Mittel Jahr
+ 013 + 008 ZE 0150 ODE 0159007
Die hier nach mehreren Štationen durchgefůhrten Reductionen

der Temperaturmittel auf fůnfjáhrige Perioden haben zu dem Resul- ©
tate gefůhrt, dass das Jahresmittel der Temperatur durch das Mittel ©

aus den reducirten Werthen mit fast voller Sicherheit ersetzt werden

kann. Die Fehler der Reduction betragen selbst im ungůnstigsten ©
Falle nicht einmal —+ 0-1 C. Man kónnte unter diesen Umstánden |

kaum sicherere Resultate durch Reductionen nach náher liegenden Ver-

gleichsstationen erlangen. Es werden durch das hier angewendete ©

Verfahren zur Vornahme von Reductionen mehrere Stationen zugleich

zu benůtzen, die bei der grósseren Entfernung dieser Stationen von ©
Prag in den einzelnen Fallen hervortretenden Unsicherheiten ausge- ©

glichen.

Aus diesen hier gegebenen Ausfůhrungen ist ersichtlich, dass
das Verfahren der Reduction der Temperaturmittel auf kůrzere Peri-
oden mittelst der in der Tabelle 3 zusammengestellten Temperatur-
differenzen gegen mehrere Stationen mit Vortheil zur Erlangung ver-
lásslicher Mittelwerthe wáhrend der Periode 1841—70, wáhrend
welcher die Beobachtungen wegen Vernachlássigung instrumentaler
Correctionen zweifelhaft erscheinen, und zur Ermittelung der an diese
Beobachtungen anzubringenden Correctionen in Anwendung gebracht
werden kann.

In der Tabelle 5 sind die aus der Beobachtung ohne Anwendung
von Correctionen hervorgecangenen Mittelwerthe fůr bjáhrige Perioden
wáhrend 1841—70 und darunter die ihnen entsprechenden durch Re-
duction nach mehreren Stationen mittelst der Diferenzen (Tabelle 3)
gefundenen Werthe enthalten. Die Unterschiede zwischen den rohen
beobachteten fůnfjáhrigen Temperaturmitteln und den reducirten Mitteln
auf welche es hier bei Ermittelung der Aenderungen der Correctionen
von einem Auinguennium zum anderen besonders ankommt, sind in
der Tabelle 6 enthalten.

Diese in der Tabelle 6 zusammengestellten Abweichungen der
beobachteten fůnfjáhrigen Temperaturmittel von den correspondirenden
reducirten Mitteln sind als angenáherte Correctionswerthe anzusehen,
um welche die einzelnen aus den Beobachtungen hervorgegangenen

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag.

375

Tabelle 5.

Fůnfjáhrige 'T'emperaturmittel fůr Prag.
Beobachtungsperiode 1841—70.

! (sms 1846/50 | 1851/55 | 1856/60 | 1861/65 | 1866/70
Jánner. |—ss —419. | 004 |—076 | —2-36 | —008
Februar . .!—2-36 | 2-39 |—116 —0-84 |—009 | 265
Márz 219 | 872 | 201| 351, 483 | 280
April 917, 9836| 774| 942| 921 | 1017
Mai 1434 | 1491 | 1365 | 1429 | 1479 | 1593
Juni 17-49 | 1339 | 1782 | 1901 | 1807 | 18-39
Juli 18:54 | 19:57 | 2002 | 19:63 | 2000 | 2027
August 18:87 | 19-43 | 1896 | 1996 | 19:41 | 19-18
September 1494 | 14925 | 1458 | 15-44 | 15-86 | 1654
October 9-89 | 974 | 1053 | 1072 | 10:46 | 9-06
November. 476 | 334 | 344 085 | 495 | 391
December 1:68 | 057 —072 001 |—010 0:54
Jahr 900 | 919 | 891, 927| 958 | 989

Reducirte Mittel

Jánner. . „| —139 | —405 |—0:18 |—0:86 | —231 081
Februar -< .|—189| 210 |—150 |—1-19.:|—0-28:|,. 1:89
Márz 195 | 344| 176 | 211 | .4317 |..253
April 874 | 911| 731, 887| 846| 959
Mai 14:13 | 1477 | 13-31 | 13-69 | 14-13 | 14-81
Juni 17-36 | 1807 | 17-45 | 1824 | 1723 | 1779
Juli. 1847 | 19-38 | 19-52 | 19-03 | 19-09 | 1957
August 18:49 | 19-16 | 18-63 | 19-26 | 1846 | 1852
| September -| 14-68 | 13-90 | 14-09 | 15-10 | 15-22 | 1597
October 956 | 968 | 10:30 | 1013 | 995 | 847
November 431 | 341| 291 | 103| 411| 349
December. 1:48 | —082 (or —0:30 | —0:69 | —008
Jahr 882 | 901| 856 | 881 | 898| 934

Ouinguennalmittel zu vermindern wáren, um die ganze Reihe homocen
zu machen. Die fůr die Monatmittel der Temperatur aus der Ver-
gleichung der beobachteten und der reducirten Mittel resultirenden
Werthe sind wegen der kleineren oder grósseren Reductionsfehler in
einzelnen Fallen noch schwankend, die fůr die fůnfjáhrigen Jahres-
mittel daraus abgeleiteten Correctionswerthe kónnen dagegen als ganz
sicher angesehen und zur Grundlage weiterer Berechnungen gemacht

376 F. Augustin

werden. Nach den oben gegebenen Ausfůhrungen kónnen die beo- ©
bachteten Jahresmittel der Temperatur aus 5jáhrigen Perioden fast ©

mit voller Sicherheit durch reducirte Mittel ersetzt werden.
Diese aus der Vergleichune der zweifelhaften beobachteten mit

den durch Reduction gewonnenen Temperaturwerthen resultirenden ©
mittleren Correctionen stimmen mit den durch Hornstein ermit- ©

telten, oben zusammengestellten instrumentalen Correctionen nur theil-

weise und zwar nur wáhrend des letzten Degenniums 1861—70 ůberein. ©
Die an die frůheren Jahrgánge anzubringenden Correctionen sind ©
betráchtlich kleiner als die fůr das Thermometer nachtráslich ermit- ©

telten Correctionen.

Aus den in der Tabelle 6 úbersichtlich zusammengestellten Daten ©
geht ganz deutlich hervor, dass an die wáhrend der Periode 1841 bis ©
10 gemachten Beobachtungen nicht constante, sondern veránderliche ©
Correctionen anzubringen sind, wenn die ganze Reihe homogen ©
gemacht werden sollte. Die Correctionswerthe sind vom Anfang bis“

zu Ende der Periode wachsend anzunehmen. Am schnellsten erfolgen

die Aenderungen dieser Werthe wáhrend des Decenniums 1851—60. ©
Um aus den in der Tabelle 6 gegebenen Unterschieden zwischen ©
den beobachteten und den reducirten Mitteln, die als angenáherte ©

Correctionswerthe anzusehen sind, die streng genommen nur an die
fůnfjáhrigen Temperaturmittel angewendet werden kónnen,.die Correc-

tionen auch fir einzelne Jahrgánge oder fůr einzelne Temperatur- ©

beobachtungen zu berechnen, habe ich folgendes Verfahren ange-
wendet.

Ich habe die als ganz sicher erscheinenden an die 5jáhrigen
Jahresmittel anzubringenden Correctionen auch fůr die. Mittel der
in der Mitte eines jeden Ouinguenniums stehenden Jahre als geltend
angenommen und dieselben von fůnf zu fůnf Jahren fůr einzelne Grade
in demselben Verháltnisse wachsen lassen, wie die in der Tabelle 6
gegebenen den Temperaturegraden fůnfjáhriger Jahresmittel entspre-
chenden Correctionen bis zu den durch Hornstein gefundenen, oben
zusammengesteliten Betrágen, welchen die, volle Giltigkéit 'erst am
Ende der Beobachtungsperiode 1841—70 und zwar wáhrend des Auin-
guenniums 1866—170 zuerkannt worden ist.

Es waren somit bei diesen Berechnungen als bekannt voraus-
gesetzt in den Jahren 1843, 1848, 18553, 1858, 1863 nur die Correc-
tionen, welche denjenigen Temperaturgraden entsprechen, die durch
die 5jáhrigen Jahresmittel ausgedrůckt werden, im Jahre 1868 da-

gegen die Correctionen fiir alle Temperaturgrade. Diese durch Horn-.

Untersuchungen úber die Temperatur von Prag.

Tabelle 6.

Diffťerenzen der beobachteten und der redu=
cirten Mittel.

317

1841/45 1846/50 | 1851/55 | 1856/60 | 186165 | 1866/70
Jánner. „|—016 oa 0:22 O0 0:05 0-29
Februar VE WZ 0:34 0:35 0-19 0:76
Márz | 024 | 028 0:25 0:80 0-46 027
April 0:43 | 025 043 0:55 0:75 058
Mai. 021 014 | 034 |. 060 | 066 0:42
Juni 0-13 032 0:37 077 0:84 | 067
Juli 0-07 0-19 0:50 0:60 091 0:70
August WSK O VSS 070 0:95 0:66
September 0-26 0-35 0:44 1 034 0:64 0-57
October 0:33 0:06 023 059 051 0:59
November 0:45 |—007 053 |—0-18 0-84 | 042
December. 02017025 | 0-12 0:31 0:59 0-62
Jahr 018 | 018 | 035 | 046 | 0:60 | 055

Tabelle %.

Correctionen fůr die Temperaturbeobach-=
tungen vwváhrend 1841—1870.

1843 | 1848 | 1853 | 1858 | 1863 | 1868
—15*(| —0'04| —0*04 | —9:10 | —013| —0'17 | —0'18
B 20052005 011-015.019 | 021
— 5 |—008|—008 | —0-17| —023 | —0-31 | —034

0 |—011| —0-11| —0-22 | —0:30 | —0-39 | —0-44

5. |—018|-018| —0-25 | —0:34| —0-46 | —052

10. | —0-19 | —0-19 | —0-37 | —0:50 | —0:66 | —0-75
15 | —0-22 | —0-22 | —0-42 | —05T7| —0-75 | —0-85

| 20 | —02A4 | —024 | —046 | —062 | —0:82 | —0:93
95 | —026| —0-26| —0-49 | —0-66 | —0-88 | —100
30,1 —031 | —034| —0-59 | —0-80 | —1'07| —1-2

| o 033 20331—G63,| —085|=—114521-30

378 F. Augustin

stein genau ermittelten Correctionen wurden erst wáhrend des letzten ©
Ouinguenniums der Beobachtungsperiode als sgeltend angenommen,.
weil gegen ihre Anwendung vor der Periode 1866—70 namentlich
die gegen Wien und Breslau gebildeten Temperaturdifferenzen sprechen. ©

Die fir die beiden ersten fůnfjáhrigen Perioden 1841/45 und |
1846/50 ermittelten Correctionen bleiben ziemlich gleich. Es sind ©
darin die Anderungen der instrumentalen Correctionen deshalb noch |
nicht ersichtlich, weil sie noch wáhrend des ganzen Decenniums gering ©

waren und weil die Beobachtungen im Jahre 1846 vom I. in das II.
Stockwerk verleot worden sind. Ich habe deshalb die Betráge der
Correctionen erst von diesem Jahre an wachsen lassen, die an die

vorangegangenen Jahrgánge anzubringenden Correctionen aber constant ©

angenommen.

In der Tabelle 7 ist eine Úbersicht der auf die angegebene ©
Weise berechneten Correctionen von 5 zu 5? Graden Celsius und ©
von 5 zu 5 Jahren enthalten. Die Correctionswerthe fůr dazwischen ©
liegende Grade und dazwischen liegende Jahrgánge kónnen auf die ©

- angegebene Weise oder auch graphisch bestimmt werden.
Die mit Hilfe dieser in der Tabelle 7 zusammengestellten Werthe

|

corrigirten Monat- und Jahresmittel der Temperatur sind in der Ta- ©

belle 10 gegeben. An die Resultate der Beobachtungen wáhrend der
Periode 1871—179 sind kleinere Correctionen angebracht, um dieselben,
wie alle in der genannten Tabelle enthaltenen Daten, auf Normal-
thermometer Bau din 2803 zurůckzufůhren; die Beobachtungen wáh-
rend der Periode Márz 1874/88 sind entsprechend den Anderungen
des Eispunktes an Jerak 248 I corrigirt. Diese an sich geringen
Correctionen sind wichtig bei Vornahme der Reductionen der Tem-
peratur von Prag auf lángere Normalperioden mit Hilfe der Tempe-
raturdifferenzen gegen die Nachbarstationen aus der letzten Beobach-
tungsperiode 1871|85. Durch ihre Anwendung an die in den „Meteor.
Beobachtungen“ publicirten Daten werden die Normalmittel fir die

Jahrestemperatur um 0' 06 erniedrigt.

In der Tabelle 11 sind die Abweichungen der Monat- und der
Jahresmittel der Temperatur wáhrend 1840—1888 von dem 45jáh-
rigen Mittel enthalten. Man erhált daraus fůr die mittlere Abweichung
der Monate und des Jahres nachfolgende Werthe:

Jánner © Februar © Márz © April. Mai © Juni

2-16 2:65 1:80 1407. "1355 i
Juli August September October November December Jahr
01:12 1:04 126 164 2:90 0:65.

Tabelle 8.

Periode 1841—1885.

Untersuchun gen úber die Temperatur von Prac.

319

Normalmittel der Temperatur fůr Pras.

| Corrig. Reducirte Mittel nach
: | Mal!
| Mittel Wien Krakau | Breslau | Miinchen
| 0 0 0 0 0 0
(| Jánner. ES EEG 130 (150 ZP40 | 12
(| Februar 0-08 | 020 | 012 |—001. 002 008
(| Márz SDA 5315 |.. 204.300
April 873 so 56 (ls62 (863 | (861
(| Mai. 13:62 | 13-79 | 1357 | 1878 | 13-73 | 13-72
| Juni 1758 17:19 17:46 1756 17:63 1761
Jul. 19-27 | 19-44 | 19:16 | 19-31 | 19:31| 1931
(| August 18:69 | 18:64 | 18-80 | 1890 | 18:38 | 18-68
September 14-85 | 1507 | 1498 | 1474 |) 1489 | 1492
-| October 9:44 9:43 9:57 9:48 9-35 9:46
|| November „| 331| 3847| 823 | 3-18 | 8:31 | (329
December „|—0:18 |—034 |—036 |—031 |—016 |—029
-| Jahr 891 | 898 | 890 | 892| 889| 892
| Tabelle 9.

| Normalmittel der Temperatur fůr Prag<.

Periode 1851—85.

Corrig. Reducirte Mittel nach
Mittel KPA | BEOSn E. L UB Mů sp
itte : ra- res- ay- iin-
Wien | kau | lau baba reuth| chen
0 o "0 0 0 0 0 0
Jánner . . . .|—112 |—106 |—0:86 —0:97 —0999 —106 —1:14 |—101
Februar.... 0:06 0*21 0:07 (—0:01 —006 (—0:12 0:02 0:02
AZM o del < 322 3:19 3:29 322 3:10 3:27 2:95 8:17
DE 0 8:62 8:54 8:50 8:69 8:58 8:60 8:63 8:59
INV Va s 13:39 || 13:59 | 13-40 | 1355 | 13:32 | 13:38 | 13:52 | 1346
| Jumo 1 1755 || 17:78 | 1745 | 1758 | 1752 | 1748 | 1753 | 17.56
AR 19:39 || 19'54 | 19:31 | 1945 19:35 | 19:32 | 19:36 | 19:39
August 18:62 | 18:67 © 18:70 | 18'81 ) 18:61 ) 18:58 | 18:39 | 1863
September 1497 | 15:25 | 14:97 | 14:97 | 15:07 | 15:11 | 1509 | 15:08
October 9:37 9:43 9:45 9:45 9:44 9:38 932 9:41
November... .. 8:13 837 3-11 2:96 8:10 3:02 3:06 3:10
December . . .|—0:36 |—0:53 |—0:60 —044 |—0:30 —0.27 |(—0:31 |—0:41
ně Vyten Pá nh 8:90 9:00, 8:90 8:94 8:89 8.89 8:87 8:91

380 F. Augustin

Grósste Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der Tem-
peratur vom Gesammtmittel wáhrend 1841—85.

Jánner Februar | * Márz April Mai Juni
47 48 45 Z, 42 26
—72 —67 —66 —31...—34 .—30
Absolute Schwankung. :
19 115 jl 6-0 76 5:6
Juli August Beptember October November December Jahr
33 36 24 Da 3:6 44 15
—32 —26 —29 —306 —063 —87.. —18
Absolute Schwankung.
65 BE. 093 67 9-9 13:1 8'9
Mittlere Abweichung 5jáhriger Temperaturmittel :
Jánner © Februar © Márz © April © Mai | Juni Juli
0-91 153 0-72 0:43. 066. 047.. 04
August Šeptember October November December Jahr
0:41 0:40 0:60 0-70 0:72 O2:

In der Tabelle 8 und 9 sind die Normalmittel der Temperatur ©
sowohl fůr die Periode 1841/85 als auch fůr 1851/85 gegeben. Es ©
werden in beiden Tabellen den aus der Beobachtung durch Anbringung ©
der in der Tabelle 7 enthaltenen Correctionen hervorgegangenen ©
Mittelwerthen „corrigirten Mitteln“ die nach den genannten Sta- ©
tionen reducirten Mittel gegeniber gestellt, um die Verlásslichkeit
derselben průfen zu kónnen.

Die aus den corrigirten Beobachtungen berechneten Mittel-
werthe weichen von den nach den verschiedenen Stationen reducirten

Mitteln in einzelnen Monaten bis um —+ 0*25; die Jahresmittel bei

einer Station nur noch bis um — 010. Vergleicht man dagegen die
beobachteten Mittelwerthe mit dem Gesammtmittel der Reductionen,
so erhált man viel geringere Unterschiede, die selbst bei den Mo-

naten mit den veránderlichsten Mitteln nicht viel úber + 0-10 gehen:
und bei den Jahresmitteln fast gaz verschwinden.
Fůr das Jahresmittel der Temperatur erhált man aus den Be-

obachtungen wáhrend 1851/85 den Werth 8-90, aus den Beobach-
tungen wáhrend 1841/85 891; das Gesammtmittel aus den Reductionen

erscheint in beiden Fállen nur um 0'01 grósser. Das hochste Mittel
der Temperatur ergeben die nach Wien vorgenommenen Reductionen

Untersuchungen úiber die Temperatur von Prag.

Tabelle 10,

vwVahre Temperaturmittel fůr Prag.

381

5 — =-
| sn
Z AE
© | Blul=l| =D OS Oo
PE ME E
= o SE S = 2 a SS =
PE | A < | EB IB | < a O | A | A | E
1840 BR Abs 1—10, 8:7 129, 169, 180, 177 144, 73, 65—80| 749
1841 —24—58 45 104 17:7| 16:4| 18:1, 18:5, 16:1, 121 1 37 953
1842 |—49.—42| 45, 67 154 178 19:1 223 155. 74. 15, 17.856
1843 0:6, 41, 2:3, 9:5, 12:7 15:8, 1892, 19:1, 13:8 93| 49, 37, 950
1844 |—1:6—06, 2:6, 9-2 13:3, 175, 161| 16:1, 146. 9:8, 61—37, 828
1845 01—57—35, 92, 11:7 1899, 20:2| 173, 13:6, 10'1| 56, 25, 833
1846 0.2. 2:8, 64| 102, 13:9, 195, 21:0, 21-4| 16:0, 1922| 22—34|10:20
1847 —39|.—11, 22. 65, 16:5, 155, 19:2, 19.7 130. 78, 28 08 824
1848 |—8:7. 2:7. 5:3, 11:6, 14:0, 196, 19:4, 18:8, 13:8, 10'8S| 3:6.—06| 9'21
1849 |——2:8| 34, 3:0. 80, 148 179, 182, 174, 140, 899, 19—12| 862
1850 |—6:1, 3:5, 1:0| 96, 14:1, 183 189, 188, 134. 81 56 09 884
1851 |—0:3,—04| 3:6, 106, 109, 170, 179, 18:4. 127 11:5. 12. 08 806
1852 2:2, 22, 14, 5:6, 15'0| 18*2| 21:4| 19:4| 152, 88, 65, 421000
1853 14—1.7—2:1| 59, 129, 176, 20:1, 18:5 148, 93, 29—59 781
1854 |—1.4—01| 34 82 149, 162| 19:7) 175, 142, 95, 15, 24 888
1855 |—2:8|—6:7. 22. 70, 127 18'0| 18'7| 188| 13:7 118, 39 —6:0| 761
1856 |—0 6, 22| 15, 10:7) 135, 17:8, 172| 19'0| 13'9| 1092, 04, O1, 8:83
1857 |(—30|—3:3| 3:5, 89 139, 180, 19:8, 20'3| 15:6, 12:5, 14. 17 911
1858 —35|—54| 19, 79, 126, 20:2, 18:7 18:4| 166, 97—3'0| 07.790
1959 0:61. 2:4.. 71, 8-7, 140, 180, 22:6, 21:3) 14:0, 10:7). 30|—29| 996
1860 13|—15| 19, 84 14.7. 180 16:8) 178, 143.. 81. 1v1—10 832
1861 —54| 24, 54, 67, 11'7| 19:3, 19:6. 203, 147. 98, 52—05, 9:10
1862 |—24|—0:4| 6:0| 11*2| 16:2, 16:8) 189. 179| 15:1, 1192|. 4-7) 02| 962
1863 2:5| 25, 53, 88, 14:1, 175, 18:1, 20'3| 155, 10:9. 5:2, 2611028
1864 |—76|—02| 5:5, 63, 106, 177, 174 166, 145. 78. 21—48 716
1865 |—0:7|—6:6|—04| 10:1, 178, 15:-1| 22:1, 18:1, 15:71. 9:5, 5:3. 01, 884
1866 83:2, 39, 32, 10:9, 11'2| 19-7| 178| 170| 172. 7:2, 45, 20, 9'82
1867 —12| 38, 171 91| 130, 172, 179, 19:1, 154, 89, 24|—15| 882
1868 |—1:3| 38, 41| 8:1) 178, 19:2| 20:2, 20:8| 16:6, 10:1|- 2:0, 40|10:45
1869 |—2:2, 48, 21| 116, 15:3, 14:8, 20'6| 17:3, 16:0, 72. 38. 08 934
1870 |(—11—54| ©5| 76, 149| 16:8| 2092. 172| 130, 85, 45—48 766
1871 |(—6:1|—2:5| 50, 8'1| 10:8| 14:6) 19:6, 19-2| 15:6, 6:5, 1:3—58 719
1872 |—1:5| 1:2, 5:2, 10:6, 15'4| 16'8| 20'0| 179| 16:5, 11:0, 69.. 29|10'24
1873 2:0, 00, 52, 81| 113, 171, 21:1, 2092| 142| 11:0, 44, 04| 958
1874 0:31 01, 3:7) 10:1| 105) 172| 22:2| 176) 173, 95, 13—11 906
1875 0.5|—5:7| 04.. 78| 14:7| 19:8| 1992, 2016, 142, 69, 27—2-3| 823
1876 |—3:8| 04, 49, 109 1092| 18:7, 19:8, 19:4| 139, 1099| 0:6. 1:7 897
1877 18, 25, 24, 71, 11:3 199, 194198, 12:0. 75. 57. 06 917
1878 |(—06 23 37 99 145, 177 178 189 165 10:6, 331,—12| 943
1879 |—20| 16, 2-1, 76, 121, 180, 1699, 19:3, 16:3. 89| 12—89| 776
—20|—15| 35, 10:4| 12:0) 170, 19:7. 176, 154. 96, 45, 41, 919

1880

092

F. Augustin

Tabelle 11.
Abvveichungsen der 'T'emperatur von dem 45 jáhr.
Mittel 1841—85.

19
11
13

84

= = | =
= E
= S aj VE | ODEM =
© = 5 | © = |
=| = S = .. oi = ap = o = =
= © © 2., 8 == m2 | S
13 © m = = 5 © = © D
E BIS | 4A| A |6 5 A la l|© | ZE
1881 |—5'3 |—0'1 31 59) 13:5| 16:3, 20:1) 18:3, 1299| 58|44 12 |8
1882 0:4 13 7:6| 8:8! 13:3, 15-3| 19'0| 16:3| 1592| 9-7, 46, 08 |9
1883 |—09 21 |—09| 695| 141) 1800| 1895) 178, 149, 95, £6, 10 |8
1884 30 23 49| 6:4| 144 147) 198, 18'0| 154, 85| 22, 24 |9:
1885 |—28 jl) 3:6|11:3| 12:8| 19'6| 19:6, 1697) 1471 90| 34—0%5 |9
1886 |—14 |—1'1 0:3|10:4| 14:4) 16:3, 19'0| 191, 167) 102 aš jek
1887 |—50 |—11 2'0| 8'8| 11:9, 16:4| 21:2| 177) 146, 70| 44—06 '8
1888 (—25 |—13 25| 76, 148| 174| 170| 171| 13:71 79, 26, 067 |8:
1841/45 j—1.64|—2:44| 2-08|9'00|14:16'17-28|18:34|18:66|14-72| 9:74|464|. 158|8:
1846/50 |— 434 226| 3'58|9'18|14-66 18-16|19:34|19'22|14:04 9'56|3:22|—0:70|9:02 k
1851/55 |—0'18|—1:34| 1:80|746|13:28|17-40|19-58|18:52|14'14|10'18|3:20|—090|8:60 ,
1856/60 |—1:04|—1:12| 3-18|8'92|13-74|18-40|19:02|19-36|14:88|10'24|0:58|—028|8:82 :
1861/65 |—2:72|—0:46| 436|8'62|14:08|17-28|19'22|18:64|15-10| 9:84|4-50|—0:48'9'00
1866/70 |—0"52| 2-18| 2-32|9'46|1444|1754|19-34|18:28|15:64| 8'38|3'44| 0-10|9:22
1871/75 |—096|—1'38| 3-90|8'94|12*54|17-10|20:42|19:10|15'56| 8:98|3'32|—1:18|8:86
1876/80 |—1:32| 1'06| 3-32|9'18|12'02|18*26|18:72|19:00|14:82| 9'50|3'02|—0'74|8:90
1881/85 |—1:12| 1'50| 3:66|778|13'62|16:78|19'42|17'42|14'62| 8:50|3'84| 0:98|8'92
1841/85 (—154| 0:03, 3:13|8'73|13-62|1758|19:27|18:69|1485| 9:44|3'31|—0:18|8:91

1840

1841
1842
1843
1844
1845

1846
1847—24
1848|—72*
1849|—13
1850|—4£6

17

1851
1852
1853

2
7
9
1 Pa 08 1

1
3
2
9
[1855

28
—11
27
34
35

—04

22
—W
—01

0
—L£1

14

14
— 0:8
—0:5
—6:6*

33
—09
22
—01
=2

05
=
m

0:8

—05

—67*|—09 |—17

0 | o
—07 —07
41*|—12—12
18 02|—0:2
—09 —18—11
—03 |—01,—3-2*
= 13, 09
0:3 9 A
29 |—21,-—01
04 20| 01
12 03—11
05 07—04
—27 —06—14
14 06, 21
—07 00, 08
13 |—14| 04
—09 04|—0:6

—02 12
8:6*| 06
04 |—11

—26*|—03

—14 |—13
27 11
10 |—1.9
01 —11

—13 |—0:9
01 |—15

—W3 |—22
0:7 03

—02 |—01

—12 —07
01 |—12

| Untersuchungen úber die Temperatur von Prag, 989
|

= -= -=
© © ©
e = 4
z 3 | sj 8 | | A
= = N = ŘE = 5 = D © =
z MEET ME EE
-EE l = < OM
0:9 2 |= 20 -oa | 02 |—2:1 0:3 -o 0:8 |—29 0.3 |—0:08
S) 04 02 0:3 | 0:4 0:5 1:6 0:7 8:1*|—1:9 1:9 0:20

EE RKO LO ZOO A210 Dl 0002323200120 222000:91

04 —54 —26 —v1| 13 —08 | 09 -15 -19 —09 | 12 —L£6 —125

—46 —25 | 19 —06 |—28 —30*| 03| 05 07 |—29 |—20 |—5'6 —1'72
00 | 12| 21, 19 | 18 -08 | 07 —08| 16| 16 | 36% 31| 133
3:5 | 00| 21 —06 |—23 |—05 | 18 | 15 |—07 | 16| 11) 06| 067
18 | ©1| ©6| 14 |—31 —04 | 29 |—11 | 24*| 01 |—2-0 —09 | 015
20 |—5-7 |—27 —09 | 11| 22 —01| 19 —07 —2:5 |—0:6 |72-1 |—0:68

23 | 04| 18| 22 |—34* 11, 05| 07 —L0| 15 |—2-7| 19., 006
33 | 25 —07 —L6 —23| 23 | ©1| 11|—29*—19 | 24, 08 | 026
09|23| 06| 12| 09| 01 |-—15 | 02| 16| 12 |—02 —10 | 052

—05 | 16 —L0 —11 |—15 | 04 —24 | 66) 14 —05 |—2-1 |—8-75|—1-15

—05 —15 | 04| 17 |—16 |—06| 04 —11| 05| ©2| 12 | 43*| 028

BOS =0:3|—231—0:3—24£|03 |- 08 |13|.10|"045

21
bo | za | 1 |=23 |. WS E29. W WV VY 201
pal ayl'9

O S M08 13020300: 81080157
O l OR 02000 002302411 040|0;80
m0 3006 | 02-|—2310|12=L£5 |—077 :

184/8 —01 |—25 |—11 | 03 | 05 |—0:3 |—09 | 00 |-01 | 03 | 18

(1846/50 |—2-8 | 22 | 05 | 05) 10) 06) O1, 05 -08 | 01 |—01

(1851/55 | 14 —13 |—138 —18 —03 —02 | 08 —02 |—07 | 067 —01

1856/60 | O5 —12 | 01, 02| O1| 08 |—08 | ©7| 00) O8 —2-7 —01 |—009
12
01
0-0

1801/6 —12 |—05 | 12 —01| 05 |—0:3 |—01 —01 | 08| 04
1866/0 | 10 | 22 |—08| 07| 08| 060| 01 |-04| 08 —11

81/5| 06 —14| 08| 02 -11 —05 | 12 | 04 | 07 —05 0 —10 —005
1870/80 | OZO 102105607 06 |:0:3|.-00|-06070:3—0:6 |—0:01
1881/85) O4 | 15 | 05 | 01 | 00 —08 | 02 |—13 —02 —09, O5 | 12, 01

| 216 . 1:80 | 1'46| 1-55| 1-15, 1:12, 1:14, 1004 č 164| 2:35, 065

1841/85

03 | 38 —14| 04 |—06 —04 —14 | 04| 05 —05 |—09 —13 |—009
VIS 1090610206400 21 017). 07 -6342 154
B 80) 2082280 30s |(220705|2 LO043

38 (01, 00 |—28 (=01 |—L3| 08 |—04 —20 —36*| 1:1| 14 |—090
—£0 |—22 | O5 | 04 —08 709 | O©0O| 01 | 13| 12 |—014

05 | 26 |—08 | 20 | 03 |720 702 |—04 | 01 |—0'3 | 0:20

1:8 —0'07
—05 | 0:11
—07 —031

—0:3 | 009
03 | 031

384 F. Augustin: Untersuchungen úber die Temperatur von Prag.

9-00, das niedrigste die Reductionen nach Můnchen 8:87 fůr die Pe-

riode 1851/85 ; 8-98 und 889 fůr die Periode 1841/85. |

Durch diese genaue Úbereinstimmung der beobachteten Mittel
mit den reducirten Mitteln ist die Richtigkeit der in der Tabelle 1-
zusammengestellten Correctionen hinlánelich erwiesen. Ihre Anbringung
an die Beobachtungen wáhrend 1841/70 fůhrt zu verlásslicheren Re-
sultaten als die Anbringung der durch Hornstein ermittelten Cor-
rectionen. Durch letztere Correctionen werden die Normalmittel der.
Temperatur zu sehr herabgedrůckt. Man erhált nach Anwendung der-
selben an sámmtliche Beobachtungen wáhrend 1841/70 durchgehends ©
kleinere Werthe als die aus den Reductionen resultirenden.

Periode 1851/85
Jánner Februar Márz April Mai Juni Juli

—1:19 0:02 3:16 8:54 13:28% 22 aloe
August September © October © November © December | Jahr
18:50 1486 9-28 3:06 m2

Periode 1841/85
Jánner Februar Márz April Mai Juni Juli

—163 —006 3:00 8:53 1393971734002
August © September © October © November © December | Jahr
18:45 14:60 924 dal —030 | 873

Die Unterschiede dieser Mittel gegen das Gesammtmittel der
Reductionen (Tab. 8 und 9) bleiben durchgehends negativ und gehen
bei den 35jáhrigen Mitteln bis —0:20, bei den 45jáhrigen bis — 30;
gegen die Reductionen nach einzelnen Stationen differiren diese Mittel
sogar um —40 und —0'50. Das 3bjáhrige Jahresmittel der Tempe- |
ratur erscheint um 0:10, das 45jáhrige um 0:19 kleiner als das re- ©
ducirte Mittel. Gegen die nach Wien reducirten Werthe ergibt sich ©

im ersten Falle ein Unterschied von —019, im letzten von 023. ' |

Bei so betráchtlichen Unterschieden gegen die reducirten Werthe ©
můssen diese hier zusammengestellten Mittel als unbrauchbar be- ©
zeichnet werden. Es kónnen dieselben unter solchen Umstánden nicht
als Normalmittel der Temperatur fůr Prag angesehen werden.

26.

© plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvr-
tého podle pronikův s rovinou bitangentiainou.
Napsal prof. Antonín Sucharda.
Předložil K. Vrba dne 6. prosince 1889.
(S tabulkami IV—VI)

1. Pohybuje-li se křivá hrana, odpovídající centrické křivce B
stupně 2. tak, že všechny její částice vykonávají dráhy shodné s kři-
vou hranou, která odpovídá centrické křivce A stupně 2., vznikne
centrická plocha posouváné *) stupně čtvrtého.

Plocha tato obsahuje dvě soustavy křivek rovinných, z nichž

jedny shodné. a stejnolehlé jsou s křivkou A, druhé s křivkou B.

Roviny křivek soustavy E tvoří osnovu rovin, stejnosměrných

S rovinou n této křivky.

U

>

3

Středy všech křivek soustavy |) vyplňují křivku V „ shodnou

i stejnolehlou s křivkami soustavy | ě l Křivky A,, B, jsou sou-

středné, společný jejich střed o je spolu středem plochy.

: Plocha má dvojnou křivku 2. stupně, *) i proniká ji každá ro-
vina bitangentialná ve křivce 4. stupně o čtyřech bodech dvojných,
Křivka tato nutně rozpadá se ve dvě křivky 2. stupně BOP:

1) Plochy se zákonem výtvarným obecnějším, jehož tento jest zvláštním pří-
padem, zavedl prof. F. Tilšer do přednášek svých na c. k. české vysoké
škole technické.

2) Sr. mé pojednání: Úber eine Gattung o 4 Sitzb. d. k. Akad.
d. Wissensch. 1885.

Tř, mathematicko-přírodovědecká. ý: 25

386 Ant. Sucharda,

Plocha má nekonečné množství rovin bitangentialných, jež oba- ©
lují dvojnásob opsanou plochu kuželovou dotyčnou 2. stupně, |
S plochou posouvání jest soustředna. *) i

Mimo tyto roviny bitangentialné má plocha ještě čtyři jiné. ý

Jsou to roviny dvou křivek soustavy Á a dvou soustavy B, ná- i
ležejících ku křivce bodů parabolických. Každá z nich zastupuje ne- ©
konečně mnoho rovin bitangentialných, tak že vlastně jest zvláštním :
případem další dvojné plochy kuželové 2. stupně. *) Každá z těch i
čtyř rovin proniká plochu posouvání ve dvou splývajících křivkách, 7
2. stupně, zde spolu plochy se dotýkajíc. E

S těmito křivkami netřeba se dále zabývati, poněvadž příslušná 4
plocha normal jest tu plocha válcová. 3

Bylo podotčéno, že úvahy, ku dvojnásob opsané ploše kuželové 3
stupně 2. se nesoucí, platí jen pro centrické plochy posouvání čtvrtého Ě
stupně. Jsou to plochy: i

ellipticko-elliptická, hyperbolicko-hyperbolická a ellipticko-hyper- ©
bolická. (Prvá čásť názvu prohlédá ku křivce tvořící B, druhá ku.
křivce řídící A.) 3

Při ploše ellipticko-hyperbolické snadno se pozná, že střed U
sahující roviny bitangentialné pronikají ji v křivkách imaginarných,
tak že v úvahách dalších omezíme se pouze na plochu Ý

ellipticko-elliptickou a hyperbolicko-hyperbolickou.

K prvé náleží ovšem i plocha kruho-elliptická a kruho- Eo.

Úkolem naším jest blíže přihlédnouti ku plochám normal podle ,
proniků 2. stupně těchto ploch posouvání s rovinami bitangenti- ©
alnými. k BRE
2. Aby úvahy naše se zjednodušily, mějme zatím na mysli ná- 3
sledující třikrát orthogonalně souměrnou plochu posouvání ellipticko- ©
elliptickou : á

Ellipsa Ad která jest geom. místem středů ellips soustavy B,
budiž v rovině M “) soustavy souřadné pravoúhlé, ellipsa 8 která :
jest geom. místem středů ellips soustavy Á, v rovině N*) této sou-
ee obě mějte střed v počátku o soustavy a jednu osu v souřadné ©
ose X. Všechny ellipsy, s B, shodné a stejnolehlé, středy svými :
all A, vyplňující, tvoří uvažovanou plochu posouvání. Plochu tu

j

1) 2) Sr. mé pojednání: Úber eine Gattung Růckungsfláchen. Sitzb. d. K Akad.
d. Wissensch. 1885.

s) Rovina XY.
4) Rovina XZ.

zá 0 plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtěho. 387

(lze pojati též jako geom. místo ellips s A, shodných a stejnolehlých,
jichž středy ellipsu B, vyplňují. Rovina M budiž prvou, N druhou
průmětnou promítání orthogonalného.

Prvý druhý
Nm hý prvý
(s její v ose X obsaženou osou, vlastně s příslušným. průmětem této

|

M E PÁT prvého , iso
py jenž však s osou $amou splývá. Konturou | n ého | průmětu
plochy posouvání jsou dvě ellipsy, shodné a stejnolehlé s ellipsou
Mod Ben ; - [prvého jm ve Bi
i = b p pocdy své v koncích | čo průmětu ellipsy | A,

s

průmět ellipsy '$ splývá s křivkou samou, |

tedy v její vrcholech, v ose X obsažených; mimo to náležejí ke kon-
|tuře této dvě společné-tečny těchto ellips, s prvým průmětem osy X
stejnosměrné.

(Skládáť se konturní plocha válcová 1 j ze dvou shodných,

prvá
ý druhá
| u I kolmých ploch válcových, jež podle dvou křivek soustavy

plochy se dotýkají, a ze dvou rovin s | stejnosměrných, Ku

Itěm- plochám válecovým tečných.) © i
| Libovolná rovina bitangentialná proniká plochu v ellipsách

| E, F, z nichž zatím mějme na mysli jen prvou.

| Prvý a druhý průmět této ellipsy Z jsou křivky příbuzné Z"
| BI Z, 1) Ku každému bodu a křivky Ě n o průmětu
Ibodu a křivky Z, náleží jako přidružený bod a r křivky Bu „jakožto
| druhý průmět bodu a.

Rovina bitangentialná; střed plochy obsahujíc, proniká v bodech
realných ony části křivky konturní, jež se v přímkách promítají,
It. j. příslušné křivky bodů parabolických, a v bodech těch ellipsa Ě
| jejich rovin se dotýká.

prvý Kk, PAE prvých on
Proto | druhý průmět ellipsy K dotýká se v au m

"druhého

») K označení prvých orthog. průmětů útvarů užíváme po způsobu Tilšerově
| znaku 7, k označení druhých orthog. průmětů znaku Iz kterýž ku znaku
útvaru, o nějž jde, nahoře připojujeme.

| mětech těchto bodů kontury | m průmětu.

25*

388. Ant. Sucharda

Uvážíme-li, že tedy (ůrhy) průmět ellipsy Ě más drahý

průmětem ellipsy l

| dvě společné tečny stejnosměrné, a že dvě
4
ellipsy, mají-li dvě společné tečny stejnosměrné, jsou v souvislost i

příbuznosti, vychází z toho:

Prvý průmět ellipsy Ě jest s prvým průmětem ellipsy A; tudíž
i s ellipsou A, druhý průmět s druhým průmětem eilipsy B,, tudíž“
i s ellipsou B, v souvislosti příbuznosti. Směr příbuznosti v obou |
případech jest stejnosměrný se sjednocenými průměty osy X. Každým!
bodem plochy, tedy též každým bodem ellipsy E, na př. bodem
prochází ellipsa Am soustavy A a elipsa B, soustavy B.

Poněvadž rovina Az je stejnosměrna s rovinou M, rovina B z

By i
pak stejnosměrna s rovinou N, jest tečna T, v bodě m ku A, přím:
kou prvé, tečna T", v bodě tomto ku B, přímkou druhé hlavní snovy

(osnovy) tečné roviny bodu m. as) průmět normaly N, v tomto |
prvému j

bodu ku ploše posouvání jest tudíž kolmý k | ea

průmětu

pk m o: M ooo n K Za prvé JM
tečny o Jde-li jen o směr těchto průmětů, lze dn | n ;

mw

m

měty ellips Věci nabraditi jedinou s nimi shodnou a stejnolehlou

by

ellipsou lb kteréžto dvě křivky, jak víme, každá v sebe samu se

promítají, prvá prvým, druhá druhým průmětem. ý : "Š

prvému
druhému

al fe ny
i AT prvému KN i k! : MA
v ellipse o ň | drah u průmětu tečny = Ji stejnolehlá, ME j
jl

S ním stejnosměrná tečna ellipsy ©
Bl

dn )
průmětu bodu m přísluší stejnolehlý bod v A
V

: |

j v bodě tomto.
Příslušné k sobě body obsaženy jsou v stejnosměrkách ku př |

slušným průmětům osy X. |

Takto lze všechny fin ey ha) průměty tečen 7 |nabražii stejno: |

| O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 389

i z ej Ph bodů m vyplňují na (r | průmět ellipsy , body

Lr

|: Ah

"r ( příbuznou s ním ellipsu 4 + (-
he JB

Poněvadž prvý průmět ellipsy Ž jest křivka příbuzná s její
„průmětem druhým, musí snov (svazek) stejnosměrek s tečnami prvého
průmětu v prvých průmětech bodů » promětný býti se snovem stejno-
směrek s tečnami druhého její průmětu v druhých průmětech těchto

bodů.
| prvý : Ab
Poněvadž dále drahy průmět ellipsy Z jest příbuzný s ee
bude snov zmíněný též promětný se snovem stejnosměrek k tečnám

| ur Aw
v bodech ku 3 y £-
1 ) ly By"

© Z toho jde: Snov stejnosměrek s tečnami v bodéch ur ku AE

s

ho. v „ . j w . I sI
I je promětný se snovem stejnosměrek s tečnami v bodech v " ku B;".

AA o průměty normal kolmy jsou ku

- Připomenéme-li si, ře|

| tečnám, náležejícím ku P m průmětům bodů je ; seznáme : Snovy
| druhým lv

| stejnosměrek s průměty těchto normal (patrně každý shodný s jedním
| ze snovů prve uvedených) rovněž jsou promětné.

| 3. Přejdouce nyní k obrazům, obdržíme při sdruženém obraze
| prvém a druhém jak následuje. (Viz obr. 1.)

Elliptické kresy A* B", mající za společný střed tečku 0,,,
| (sjednocený 1. a 2. obraz středu plochy posouvání a spolu počátku
| soustavy) a po jedné krese osové v základnici X,,, jsou prvá prvým,
druhá druhým obrazem ellips A, a B,, dle zákona podobnosti tu zobra-
zených. S nimi soustředny jsou elliptické kresy dk E; kresa E,
jest s A*, kresa E, s B v souvislosti příbuznosti, vzhledem ku z
kladnici jako směru příbuznosti. Dvě a dvě mají ovšem též dvě spo-
lečné tečny tohoto směru; jsou to přímé části kontur obrazů plochy.

|

|

aso x : Ant. Sucharda“ Se

Ku tečce hej eliptické kresy lz a. v stejnosměrce se
1 1 |

základnicí tečka 4 eliptické kresy i A jj n ny My n ji
: : ZV
jsou v příslušné ordinale.

kuželové, ku ploše normal náležité, o středu cx ©, A tečkou :
el kresu kolmou ku tečně v je A. ku | ži
Ca |" B
Obdržíme tak Nůenhy ji obraz žádané přímky.
Dvoje tyto kolmé kresy dle předešlého odpořídajíů snovům brod
mětným, i pronikají se tudíž každé dvě příslušné v krese 7i,,, jež.
má tvar křivky ' stupně druhého. Tato kresa jest sjednocený prvý
a druhý obraz proniku ji plochy kuželové smírné s rovinou totožnosti;
pronik ten sám jest tedy křivkou druhého stupně, a jde z toho:
Uvažovaná plocha mormal má smírnou (řídící) plochu kuželovou
stupně druhého. l
Způsobem, uvedenému obdobným, touž pravdu lze dokázati ]
o ploše posouvání hyperbolicko-hyperbolické, k níž dospějeme, my- i
slíce si na místě ellipsy A, a B, v jejich rovinách hyperboly Souosé. ©
Naní nesnadno poznáti, že a 1 na místo. ellipsy E nastoupí hyper-
bola. Tečny průmětů těchto hyperbol, s průměty osy X stejnosměrné, :
zde ovšem jsou imaginárny. 3
Než věta dokázaná platí nejen pro zvláštní, prvé užitou plochu
ellipticko-elliptickou a nyní připomenutou hyperbolicko-hyperbolickou,
nýbrž pro všechny plochy posouvání stupně čtvrtého, při nichž vůbec ©
realné proniky s rovinami bitangentialnými se vyskytují; tudíž pro.
všechny plochy ellipticko-elliptické, i pro všechny hyperbolicko-hy-
perbolické. Poněvadž totiž tyto plochy posouvání mají ve dvou.
osnovách rovin v každé po dvou křivkách shodných .a stejnolehlých;, ©
lze kteroukoli z nich dvojím užitím zákona příbuznosti transformovati ©
na jeden ze souměrných typů, jež byly základem této úvaze: na ten
totiž, při němž roviny obou soustav jsou k sobě kolmy a křivky | j
různých soustav mají dvě osy střídavě stejnosměrné. Tak lze na př. ©
každou plochu ellipticko-elliptickou, jejíž ellipsy soustavy ÁaĎ ob- 1
saženy jsou v rovinách, úhel libovolný svírajících a se pronikajících :
podle libovolné sečny těchto křivek, přetvořiti užitím roviny A3

=

jako roviny příbuznosti, nejprve v plochu ellipticko- -elliptickou, jet

j

S O

protilehlým bodům řídící křivky F.

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 391

elipsy soustavy B a jedna jejich osa jsou k rovinám ellips soustavy
Á kolmy, užitím pak roviny Bz za rovinu příbuznosti v plochu elli-

| pticko-elliptickou, v níž i elipsy soustavy A mají jednu osu k ellipsám
| soustavy B kolmou, tedy v plochu typu souměrného, od něhož v úva

hách předešlých jsme vyšli. (Jest na jevě, že záleží jen na vhodné
volbě směru příbuznosti, aby takto z libovolné plochy ellipticko-elli-
ptické obdržela se třeba plocha kruho-kruhová, s křivkami v rovinách

k sobě kolmých. Podobně lze libovolnou plochu hyperbolicko-hyper-

bolickou přetvořiti v typus orthogonalně souměrný.) Tudíž lze i na-
opak ze základních dvou typů, jichž jsme v úvaze své užili, odvoditi
příbuzností všechny plochy ellipticko-elliptické i všechny hyperbolicko-
hyperbolické.

Poněvadž při základních těch typech smírná plocha kuželová,
příslušná ku ploše normal podle určité křivky 2. stupně, jest olocth
stupně druhého, bude jí i kuželová plocha smírná plochy různosměrek
(rozvinutelné), jež se plochy posouvání dle oné křivky dotýká; jsou
tyto plochy kuželové sobě na vzájem plochami normal.

Avšak smírná plocha kuželová psochy různosměrek podrží stupeň
druhý i pro každou příbuznou plochu posouvání, dáť se z původní
tímže zákonem příbuznosti odvoditi; smírná plocha kuželová příslušné
plochy normal jest opět této plochy kuželové plochou normal a tudíž
opět stupně druhého. Z toho jde:

- Bmírná (řídící) kuželová plocha plochy normal ku ploše posou-

| vání stupně čtvrtého podlé proniku druhého stupně, obsaženého v ro-

vině bitangentialné, jest plocha druhého stupně.
Užitím této věty snadně pro Zbovolnou plochu posouvání stupně
čtvrtého zobrazíme smírnou plochu kuželovou plochy normal. (Viz

obr. 2.) Pokládáme-li rovinu Az za prvou, rovinu B; „ od ní oúhe

- a odchýlenou, za druhou průmětnu promítání orthogonalného, dostačí

k tomu cíli obrazy tří libovolným bodem c procházejících stejno-
směrek W, N, W, s Hm Tečky 912 z E12, V nichž kři-
žují se kresy NN; N2N/"; N'" N'", určují s tečkami © ez již
kresu 7i,, sjednocený to 1. a obra proniku hledané plochy kuže-
lové smírné o středu c s rovinou totožnosti této soustavy. *)

Je zřejmo, že každá površka této plochy smírné jest stejno-

směrna se dvěma površkami plochy normal, příslušnými diametralně

3) Rovina, jdoucí průsečnicí rovin A > 4 B= a rozpolující výplněk úhlu «.
i s S

392 Ant. Sucharda

Že tečkami © c v případě tom zobrazeny každou stejnosm l i
se dvěma normalami, z nichž prvé dvě ku A, druhé dvě ku B jsou.
kolmy, jest patrno. i

Rozpomeňme se nyní, že vedlé křivky Ž stupně 2., podlé níž 4
sestrojenou plochu normal jsme dosud uvažovali, jest v její rovině ©
ještě jiná křivka F stupně 2. a téhož druhu, jež s ní bitangentialný ©
pronik skládá. i

Není pochyby, že smírná plocha kuželová plochy normal podle ©
této křivky rovněž jest stupně 2. i

Mějtež obě plochy kuželové smírné společný střed c. i

Tu pronikají se nutně ve čtyřech površkách, i není nesnadno ©
poznati, že jen tři z těchto jsou v podstatných, čtvrtá však v lichých ©
(parasitních) částech těchto kuželových ploch obsaženy. Také se
pozná, že jedna z oněch tří jest kolma k rovinám jedné, druhá ku.
rovinám druhé soustavy, třetí ku rovině bitangentialné. Nahlédneme ©
též, že každá z obou ploch normal má dvě površky s prvou, dvě ©
s druhou touto přímkou stejnosměrné, konečně pak, že se obě spolu ©
pronikají ve dvou površkách, s třetí přímkou stejnosměrných. sou ©
to površky, příslušné bodům, v nichž rovina bitangentialná plochy ©
posouvání se dotýká. 3 E

4. Jde-li o plochy posouvání stupně čtvrtého, jejichž křivky ©
různých soustav jsou podobny a mají stojnojmenné osy spolu stejno-
směrné, naskytají se při těch dvou kuželových plochách smírných ©
některé zvláštní vztahy, jež buďtež v následujícím vyloženy. Odvo- ©
díme je při ploše hyperbolicko-hyperbolické, k typu právě zmíněnému ©
náležející.

Mysleme si k tomu cíli soustavu souřadnou kosoúhlou, jejíž —
rovina N od roviny M o úhel « jest odchýlena. Roviny osou X pro- i
cházející, z nichž prvá úhel «, druhá výplněk jeho půlí, nazvěme.ro- ©
vinou souměrnosti a rovinou totožnosti této soustavy kosoúhlé. Hy- ©

perbolu A, mysleme si v rovině M, s osou realnou v souřadné ose ©
X a se středem v počátku soustavy, hyberbolu B, v rovině N, její |
osu realnou též v ose X. Dále mějme na mysli ony hyperboly sou- ©

stavy B, jež k levé větvi hyperboly A, příslušejí a tudíž levou po-
lovinu plochy posouvání skládají. Zvolená rovina bitangentialná do-
týkej se levé této poloviny v určitém bodě 5 v druhé čtvrti, pak bod
ten náležeti bude pravé větvi hyperboly B,.

Rovina bitangentialná proniká rovinu hyperboly této v její tečně. Ď
T, rovinu M v přímce 7, počátkem procházející a s T, v realné V )

%

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 393

vaoty B, se pronikající. Plochu posouvání proniká v hyperbolách
n F a jde z centrické souměrnosti plochy této, že mají hyperboly
ty v levé její polovině jen po jedné větvi. Mějme nyní na mysli ro-
„viny všech hyperbol soustavy B, od B, do nekonečna, ve smyslu
kladné části osy Y pokračujíce. 1) V rovině každé z těchto hyperbol,
a to stále v pravé její větvi, má rovina bitangentialná s tečnou 7,
stejnosměrnou tetivu hyperboly té, jež ji proniká ve dvou bodech m,

1; body (n) skládají zmíněnou větev hyperboly (eb pokaždé pak

platí pro vzdálenosti jejich od roviny M nerovnosti m >> 6b > ún.
Hodnoty rozdílů Em — 6b, En — 6b rostou do nekonečna, tak že tam

body m a n splynou s body smíru hyperboly B., a nutno a

horní
dolní

o u., levé přední větve řídící hyperboly A
-© Prvý průmět normaly ku ploše nění v boděj + bude

00

hledati v pravé | větvi této hyperboly, jejíž středem jest bod

kolný ku prvému průmětu asymptoty bodu u, z» druhý průmět nor-

x Mg 2 “ zá ey A
maly v bodě bí bude kolmý k druhému průmětu asymptoty bodu

ej hyperboly B,,. Poněvadž křivky obou soustav jsou dle pod-

-mínky sobě podobny, budou kresy A, a B, kresami podobnými, a jak
z další souvislosti objektivné vychází, též stejnolehlými, i nahlédneme
snadno, že obrazy normaly bodu »., musily by býti spolu stejno-
směrny, obrazy pak normaly bobu 2, od základnice v různém smyslu
stejně odchýleny. Z toho však pěn pro plochu kuželovou smírnou
plochy normal podle hyperboly E, nazvěme ji plochou smírnou prvou
a pro plochu kuželovou smírnou páce normal podle hyperboly yn
nazveme-li ji plochou smírnou druhou:

1. Plocha kuželová smírná prvá proniká rovinu totožnosti dané
| soustavy v hyperbole Ť, jejíž průměty jsou shodné hyperboly o asym-
ptotách, kolmých k k Neko stejnojmenných průmětů hyperbol
| obou soustav.

2. Plocha kuželová smírná druhá proukcé rovinu souměrnosti

- 4) Br. obr. 3., kdež však roviny křivek různých. soustav jsou k sobě kolmy.

394 ; Ant. Sucharda

© v hyperbole $, jejíž průměty jsou průmětům hyperboly Ť podobné “
stejnolehlé. :

Abychom poznali, zda ku hyperbole proniku: pitangentialnéna
náleží první či druhá plocha kuželová smírná, prohlédejme ku nor- |
male kteréhokoli jejího bodu smíru. Buď jest stejnosměrna s rovinou ©
totožnosti, nebo s rovinon souměrnosti dané soustavy. Prvý případ
se nese k prvé, druhý k druhé kuželové ploše smírné. Výsledky *
v 1. a 2. uvedené platí rovněž, jsou-li hyperboly plochy posouvání
nahrazeny ellipsami podobnými o stejnojmenných osách stejnosměr-
ných. Závěrečná věta odvodí se snadno, uvážíme-li, že dvěma hyper- |
bolám o asymptotách střídavě k sobě kolmých odpovídají dvě elipsy |
podobné, jichž různojmenné osy jsou střídavě spolu stejnosměrny. © ©

Jsou-li ellipsy nahrazeny křivkami kruhovými, jsou průměty |
křivek Ť a S křivkami PROMO |

5. Vrátíce se k uvažované svrchu ploše hyperbolicko-hyperbo- ©
lické, učiňme si nyní úkolem, zobraziti obě plochy kuželové smírné, ř|
jež pokládejme za soustředné. |

Poněvadž sjednocený 1. a 2. obraz kinárhal, Fiprochá obrazy |
středu prvé plochy kuželové, a poněvadž směr asymptot tohoto obrazu 4
je znám, dostačí znáti Jen jedinou os plochy normal, aby kresa |
Ť,,„ byla určena. . |

V obr. 3. zobrazena plocha hyperbolicko-hyperbolická sem spa- |
dající, avšak s rovinami obou soustav k sobě kolmými. V obr. 4. ,
zobrazeny obě příslušné kuželové plochy smírné o Poa středu c, A
jehož prvý obraz je v základnici. "4

Konstrukce, kterou tu vyložíme, zúplna se však hodí i pro ©
obecnější případ, když roviny obou „soustav o úhel « jsou od sebe
odchýleny. |

Hyperbolická kresa T ,„, tečkami c c, procházejíc a majíč 4
asymptoty od základnice v protivném smyslu stejně odchýlené, nutně ©

má střed v přímé krese J,, jež délku c,c, kolmo rozpoluje. Zóbra- ©
zíme-li nyní bodem c stejnosměrku s površkou W, plochy normal (ku ©
Ž příslušné), jejíž prvý obraz je se základnicí stejnosměrný, bude
druhý její obraz pronikati J; ve středu Sos polop T 123 kterou Z |
již snadno sestrojíme. 5

Abychom byperbolu Š zobrazili, pomněme, že kresa: Š, jest S Ť 5 í
podobná a stejnolehlá, a že tečky ©, c, také obsahuje. Střed její s', :
obdrží se tam, kde se 2. obraz stejnosměrky s površkou N, plochy ©
normal (ku Ť příslušné), jejíž prvý obraz je se o Vo P

-O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 395

směrný, proniká s kresou J;. Hyperbolická kresa Š, konečně se ob-
| drží jako kresa S, orthogonalně souměrná vzhledem ku základnici

jako krese souměrnosti.

Z předešlého poznáváme, že při určitém zobrazení obou dvou
ploch kuželových smírných obdržíme tu celkem tři podobné kresy,
jichž asymptoty kolmy jsou k asymptotám obrazů křivek plochy, buď
hyperbolické, elliptické nebo kruhové, podle toho, jde-li o plochu

hyperbolicko-hyperbolickou, ellipticko-elliptickou nebo kruho-kruhovou.

Okolnosť ta vede k dalším výsledkům. Prohlédajíce opět ku ploše

© hyperbolicko-hyperbolické, v odst. 4. uvedené a majíce na mysli hy-

perbolu E jejího proniku bitangentialného, vratme se ještě jedenkráte

„k úloze, zobraziti příslušnou, tedy prvou plochu kuželovou smírnou.
| Úloha. snadně provede se takto: Libovolná kresa hyperbolická, jejíž
„ asymptoty jsou kolmy ku asymptotám kterékoli kresy B;, může se

pokládati za Ty, Volme kresu tu tak, aby měla střed v základ-
nici. Tímto středem proložme stejnosměrku s druhým obrazem nor-

maly N,, jejíž prvý obraz jest stejnosměrný se základnicí. Kde tato
| křesa nad základnicí proniká kA tam jest c,, druhý to obraz středu
| hledané plochy kuželové. Prvý obraz ovšem je v ordinale a spolu

v Ja Při této úpravě jest tedy střed s v rovině souměrnosti dané
soustavy. (Viz obr. 5.).

Plocha posouvání má nekonečné množství ploch normal druhu
uvažovaného; každé z nich náleží určitá prvá plocha kuželová smírná
(řídící), a P ěd lze zobraziti užitím této jediné kresy Ja Obrazy
středu ovšem pokaždé budou na jiných místech, ale budou vyplňo-
vati kresu 71,„, dva a dva ku X jsouce souměrny. Při tomto
obrazů sdružení zobrazuje kresa 7,,„ hyperbolu v rovině souměrnosti

© dané soustavy obsaženou, geometrické to místo středů prvých ploch
kuželových smírných.

Jde-li o zobrazení plochy kuželové druhé, pokládejme kresu

| E za, =Ů, středem jejím sestrojme opět stejnosměrku s 2. obra-

© zem normaly N, (plochy normal, jíž se týče) jejíž obraz prvý je se

základnicí stejnosměrný. Kde kresy ty nad základnicí se křižují, tam
jest 4,2, sjednocený to 1. a 2. obraz středu plochy kuželové smírné.
Poslouží takto kresa 7, i ku zobrazení všech druhých ploch kuže-
lových smírných, a jest zřejmo, že geometrickým místem jejich středů
jest hyperbola jí zobrazená, avšak obsažená v rovině totožnosti dané

. soustavy.

Poznáváme tedy pro všechny kuželové plochy smírné všech ploch
normal naší plochy posouvání celkem dvě hyperboly o společném

396 | Ant. Sucharda © S A

obraze jediném k =“ =, z nichž jedna v rovině souměrnosti, ©
druhá v rovině totožnosti dané soustavy je obsažena, a jež se v re-

alných vrcholech svých u, v spolu v ose X pronikají. Procházejí-li i

kuželové plochy smírné jednou z nich, středy jejich druhou vyplňují, 3 |
a naopak. Hledíce ku plochám kuželovým, jichž středy jsou body u, vy
poznáme, že dvě z uvažovaných ploch kuželových smírných degenerují :

v rovinu souměrnosti, dvě v rovinu totožnosti dané soustavy. Úvahy ©

uvedeným obdobné platí i o plochách ellipticko-elliptických známého ©
typu, jakož i o všech plochách kruho-kruhových. Na místo ns i
Ť a S nastupují tu ovšem jisté dvě ellipsy. * |

6. Vraťme se nyní opět ku zcela obecné ploše posouvání stupně

4., při níž roviny křivek obou soustav jsou k sobě nakloněny vúhlech ©

kosých a proniky rovin A B jsou s osami příslušných křivek různo- © |

směrny. Mysleme si, že střed plochy se sjednocuje s počátkem sou- k!

stavy, a jím procházející dvě roviny Az; B3 pokládejme prvou za |

rovinu M, druhou za rovinu N a souřadné, : |
Prvá budiž prvou, druhá druhou průmětnou při promítání ortho- ©

gonalném. Zobrazíme-li pak normaly plochy v bodech bitangential- 4
ného proniku £ sdruženým obrazem 1.'a 2., bude křivá kresa, jež 4
jest místem proniků sdružených obrazů ork sjednoceným prvým |
a druhým obrazem křivky J, v níž plocha normal proniká rovinu 4

totožnosti užité soustavy kosoúhlé. o
Ukážeme, že ku křivce J lze konstrukcí linearnou sestrojiti tečnu ©
v bodě č, příslušném libovolné normale. i
Budiž kresou*) J,,„ dán sjednocený prvý a drilý obraz této ©

křivky, vzniklý z křesek, v nichž sdružené obrazy jednotlivých normal ©
se křižují. Kresami W N" jest uvažovaná normala bodu m zobra- |

zena; společná jim křeska") ty, jest obrazem bodu, jehož tečnu hle- *
dáme. (Viz obr. 1.) o

Křeska /"l v IN, | pudiž IBM | obrazem. bodu, v němž |
U N, druhým

Pový | ha prvým S
| irahý| průmět normaly N proniká se s i ár br pom nor |
maly soumezné. Normala tato soumezná proniká rovinu totožnosti 1
soustavy dané v bodě '£ ku č soumezném. Těmi dvěma body určena ©

spolu Stejnom oné

tlum
S lové podle prof. F. Tilšra i dl ij;

0) A Souhrn přímých čar (kres) na nákrosně popu s tečkou (křeskou) P proskázejííh| v

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 397

hi ost žádaná tečna; ovšem ji tak přímo sestrojiti nelze, ale je zřejmo,
že bude ona tečnou každé křivky, těmi body procházející, její obraz
T',,„ tedy tečnou obrazu křivky oné. Takový obraz snadno se obdrží;

'uvážíme-li, že tlumy “) stejnosměrek s prvými a druhými obrazy normal
: uvažovaného proniku roviny bitangentialné jsou, jak jsme jinde do-
| kázali, promětné.

Sestrojíme-li tečkou u, Stejnosměrky s druhými a tečkou v
stejnosměrky s prvými obrazy libovolných dvou površek uvažované
plochy normal (což snadně může se státi, je-li plocha kuželová smírná
- zobrazena) pronikají se obrazy přidružené ve dvou dalších křeskách
| Poz J1, Které s předešlými dvěma a s křeskou č, určují kresu
I; stupni 2. odpovídající; tečna její v č, jest sjednoceným prvým
a druhým obrazem hledané tečny 7. Užitím věty Pascalovy sestro-
jení kresy £; dá se obejíti.

Zbývá jen ukázati, kterak nalezneme důležité pro tuto kon-
strukci tečky v; a u,. Vyložme sestrojení tečky v,.

Ku vysvětlení služ obraz 6. znázorňující, v němž průměty sou-
mezných útvarů kresami a tečkami nesoumeznými znázorněny jsou. *)

Budiž při uvedené svrchu souvislosti s průmětnami ellipsa B, geo-
metrickým místem středů ellips A soustavy prvé, tu budou jejich
prvými průměty eilipsy mezi sebou shodné a stejnolehlé, jichž středy

vyplňují ellipsu By I, Ellipse Z roviny bitangentialné přísluší v každé
z ellips soustavy A jeden bod. Znázorněme prvý průmět Se

z nich kresou A"ť a bodu toho tečkou m'". Prvý průmět NU nor-
maly ku ploše v tomto bodu kolmý jest ku ellipse AM, a tudíž také
ku její tečně i „ Tato ellipsa má v Bl svůj střed slr a jemu tu
přísluší tečna TR Konečně přísluší též ellipse Er v bodě m" tečna
T z Buďtež úhly téchto tečen s prvým průmětem osy X ve smyslu
kladných rotací po řadě 7, «, B. Není nesnadno poznati, že by se ku

mír soumezný bod 'mlr ellipsy gh obdržel, kdybychom bodem z Irku

A: j tečkou. (kř jících
1) Souhru přímých čar (kres) na nákresně | n iejnatů Ja bn procházejícíc :

slove podle prof. F. Tilšera i o; |
?) Na znamení, že jsou to obrazy znázorňující, opatřen každý znak po způ-
sobu Tilšerově nahoře čárkou.

398 -0 Ant, Sucharda

ml 50
mir v ellipse A L soumezným — jenž s ním n tecnu Týž “ —

myslili si K nauměska s tečnou T; (ellipsy Pá s7 ve středu sk Á ) i

0 nekonečně malé délce L S = ké Spojnice bodů mo 1 m

sy“

určuje tečnu = ellipsy EM, Soumezná ku Na normala W, plochy i

má prvý průmět ve stejnosměrce se soumeznou ku NÍr normalou ,
NA ellipsy Ab „ kteráž pronikem svým s NZ určuje bod vřr, jehož ©
obrazem jest hledaná tečka vx. :

Značí-li © nekonečně malý úhel soumezných těch přímek (rovný ©
příslušnému úhlu kontingenčnímu), dále d 88 n = d poloměr kři-

I

vosti ellipsy 4 T ku ml příslušný, O1. =*© hledanou délku, i

bude: 0,1. „= di99; pak z 4 1 1,1, vychází:
| n. sin (y — a)

-0 I P

- jde:

8 ZS ymly

ABL A ah Any SKO Ar o

z čehož dosazením nalezených hodnot obdržíme pro lim d = 0

— A sin (« — 9) cos (B — db
sín (© — B)

Z toho vychází Konstrukce následující:

Máme-li v krese N“ nalézti tečku vy, sestrojíme tečkou 7
tečny TTP, T74, pak učiníme
cd == 9 Gorea a1b1||mw; | deal] 'E ) On) — 9m, n

v, jest hledaná tečka.

Konstrukce tato provedena jest v obr. 7., v němž pro snazší
přehled vše ostatní jest vynecháno. Neprovádí-li se konstrukce přímo
v orthogonalném obraze plochy posouvání, nýbrž zvlášť, netřeba ani ©
28 N7 ani T* rýsovati; obdržená délka © ovšem do obrazu zpět |
se přenese. Nazveme-li ze společné tečky m, vycházející Stejnoaměrim

Po plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 399

s tečnou obrazu křivky E tečnou prvou, stejnosměrku s tečnou obrazu
křivky: Á tečnou druhou, tečnu obrazu křivky B, tečnou třetí, a zná-
me-li příslušný poloměr křivosti, jest pak konstrukce tato: Poloměr
křivosti vneseme od m, do tečny prvé, odtud učiníme kolmici ku
těčně druhé, z její paty stejnosměrku s tečnou třetí; ta již protíná
tečnu prvou v tečce, jejíž vzdálenost od m, rovná se «. Délku tu
'vnesouce do prvého obrazu normaly N,„ ve smyslu příslušném, ob-
(držíme hledanou tečku vy. Zcela obdobným postupem lze obdržeti
"tečku u; ovšem na místo užitých obrazů prvých nastupují druhé.
Nyní možno již tečnu ja bez závady sestrojiti. Konstrukce tato
provedena jest v obr. 1., jímž zobrazena jest plocha posouvání elli-
|pticko-elliptická, Sníh ku bodu ť normaly N, ellipsy E proniku
bitangentialného. Užito pomocné kresy T, jež prochází Křeskami
"vy Uz disa Pio 9152 Známého významu. Ku sestrojení prvých dvou
teček užito konstrukcí právě vyložených. (Poslední dvě tečky ob-
držely se užitím dvou površek plochy kuželové smírné). Konstrukce
tuto jsow poněkud jednodušší než v případě obecném, za příčinou
vzájemné kolmosti rovin křivek obou soustav, z níž následuje, že
| kresy 7; a T" stávají se zbytečnými, se základnicí splývajíce.

| (Jsou-li křivky jedné soustavy, na př. A kruhovými o poloměru
(7, budou při předpokládané volbě průměten zobrazovati se v obraze
prvém ve shodných kružnicích určitého poloměru, jichž středy vyplní

| kresu B- Prvé obrazy normal ony! budou obecně kresami bm "s

Proniky soumezných joo kres možno zde sestrojiti způsobem
snazším na základě věty, že normala k obalovému úseku stálé délky
| mezi dvěma křivkami v rovině prochází oa normal v koncích

u ku křivkám základním. Sestrojíme-li v “s, kolmici ku B"
L Em kolmici ku. "Ady bude pata kolmice Z Se těchto dvou

|

Při, ploše r lze této výhody užíti nejen ku sestro-
jení vy, nýbrž i ku sestrojení u. Jsou-li roviny křivek -obou soustav
| k sobě kolmy, přistupuje k tomu ještě výhoda ta, že. kresa I jest
| tu kružnicí, i je tudíž tečkami v,, 4 čt; dokonale určena. Prohlé-
| dajíce k významu teček vy a u+ pro konturu obrazu plochy normal,
| poznáváme, že v předcházejícím obsaženo také řešení úlohy: Šestro-
| jiti přesně kontury obrazů orthogonalných uvažované plochy normal
| vzhledem ku průmětnám, jež s rovinami A B křivek plochy posou-
| vání jsou stejnosměrny. Snadno poznáme, že způsob tento hodí se

400 Ant. Sucharda

i k sestrojení kontur obrazů ploch normal podle rovinných proniků |
ku plochám posouvání vůbec, jsou-li křivky obou soustav rovinné.
a jsou-li průmětny s rovinami jejich stejnosměrny.

7. Jde-li o vyšetřování, která souvisí se sestrojováním tečnýc 1
rovin za určitých podmínek — a taková nutno konati, jde-li o křivku“
strikční, parametr distribuce, oskulační hyperboloid, křivky stejných
intensit a t. d., tuť, jak známo, nutno pojati plochu uvažovanou za
obalovou ploch mimosměrek stupně 2. Abychom však kteroukoli.
z nekonečného množství těchto ploch, dle površky X, plochy uvažo-.
vané se dotýkajících, mohli určiti, musí plocha normal určena býti!
třemi útvary řídícími. Lzeť jen užitím těchto sestrojiti tři tečny
plochy normal v oněch třech bodech, v nichž přímka Na tyto útvary |
proniká. Jedním útvarem řídícím jest křivka Ž stupně 2., pronikem
roviny bitangentialné s plochou posouvání vzniklá, druhým příslušná |
plocha kuželová řídící. Třetím mohla by býti libovolná křivka plochy |
normal; křivka ta bude stupně (jak později seznáme) 6. a bylo by.
osada v bodu, v němž s normalou N,„ se proniká, tečnu přesně.
k ní sestrojiti. Tomu se vyhneme, užívajíce úvah posledně učiněných..
Plochu posouvání myslíme si totiž ve známé jednoduché souvislosti.
s rovinami souřadnými a spolu průmětnými. Prvým útvarem řídícím
je pak křivka E, druhým plocha kuželová smírná, třetím křivka Ji |
v níž plocha proniká rovinu totožnosti dané soustavy. |

Křivku tu netřeba sestrojovati. Určena-li totiž površka Nm
plochy normal, dle níž má se sestrojiti tečná plocha mimosměrek |
2. stupně, třeba jen sestrojiti bod č, v němž proniká Nm rovinu to-

tožnosti. V bodě m sestrojíme pak tečnu Tm, ku E, v bodě č dle
způsobu vyloženého tečnu Tt ku křivce J. Tečná rovina R, plochy.
kuželové smírné podle stejnosměrky W„ s normalou N,jest rovinou ©
asymptotickou, tudíž řídící rovinou té plochy mimosměrek. 1

Plocha mimosměrek 2. stupně, plochy normal v površce X, n
se dotýkající, jest tedy plocha hyperbolického paraboloidu, určená
tečnami T, T; a rovinou. R. ;

Snadno jest nyní dle potřeby voliti kteroukoli jinou plochu hy- ©
perbolického paraboloidu neb i hyperboloidu jednodílného. Tím vše.
k řešení úkolů svrchu zmíněných je připraveno. F i

8. O uvažované ploše normal souditi lze z jiného ještě stano-
viska, jehož dospějeme takto:

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 401

| Vratme se zatím účelem ku ploše posouvání ellipticko-elliptické,
která počátku tohoto pojednání byla základem, a mějme též na mysli
tam vytčenou souvislost s průmětnami (viz odst. 2.). Poznali jsme,

„ > o . . NA . I v v
že BM jest v souvislosti příbuznosti s A5, a že obecně bodu mr

v prvé křivce přidružen jest u v druhé. Víme též, že prvý průmět

normaly plochy v bodě m jest stejnosměrný s normalou křivky Ab
v bodě u . Be snovem (svazkem) stejnosměrek k normalám křivky
Ah promětný jest snov stejnosměrek s tečnami DE: v bodech ul :
z nichž normaly vycházejí. i

Se snovem těchto tečen jest promětný snov průměrů u" or
křivky Ab dotyčným bodům příslušných, tento pak snov zase je pro-
mětný se snovem příslušných průměrů m0 příbuzné křivky P
Z toho vychází: :

Snov stejnosměrek ku prvým průmětům normal křivky Ž pro-
mětný jest se snovou průměrů křivky B, příslušných prvým prů-
mětům bodů, v nichž normaly jsou vztýčeny.

Prohlédejme nyní k prvému průmětu smírné plochy kuželové.
Tato plocha, jsouc stupně druhého, proniká se rovinou, jež S ro-
vinou E ellipsy E jest stejnosměrna, v křivce U stupně 2. Z odst.
3. víme, že dvě površky plochy normal kolmy jsou k rovině A ellipsy
A,, která je spolu prvou průmětnou; z toho jde, že jedna površka
smírné plochy kuželové, nazvěme ji Z, jest ku prvé průmětně kolma.

Z toho zase vychází, že prvý průmět křivky U musí procházeti
prvým průmětem elr středu kuželové plochy smírné.

Myslíme-li si bodem elr stejnosměrky s prvými průměty normal,
obdržíme prvé průměty površek kuželové plochy smírné, a jest zjevno,
že každým dvěma diametralným bodům or m'lz v křivce Br, při-
družen takto určitý jeden v křivce Úu „ neboť normaly, příslušné dia-
metralným bodům plochy, za příčinou její centrické souměrnosti jsou
spolu stejnosměrny.

Máme tedy v prvé průmětně dvě křivky 2. stupně Z, ÚT, a
dva promětné snovy přímek, z nichž prvý má střed v or (ve středu
křivky B, druhý v bodě ch, křivce Ů" náležitém.

Těmi snovy přímek určeny jsou dva rovněž promětné osnovy
(svazky) rovin ku prvé průmětně kolmých; osa prvého prochází stře-

Tř. mathematick o-přírodovědecká, 26

402 Ant. Sucharda

dem 0 i jest to souřadná osa Z, osou druhého jest přímka Z sní

stejnosměrná a křivku Ů v bodě v pronikající.

Mějme nyní na mysli ještě křivku Ú.,, stupně druhého, v níž.
s rovinou ellipsy Z stejnosměrná rovina smíru proniká plochu kuže- ©
lovou smírnou. Jest to křivka smíru plochy normal; přímka Z, pro-

M

niká ji v bodě v,. Křivky Ě a Ů, uveďme nyní v souvislost s uve-

00

denými svrchu promětnými osnovy (svazky) rovin. Libovolná rovina.
prvého osnovu proniká křivku Z ve dvou bodech diametralných, pří- ©

slušná k ní rovina druhého osnovu křivku Ů,, především ve stálém
bodě v., mimo to pak pokaždé ještě v jednom bodě, tento jest spo-

lečným bodem smíru dvou stejnosměrných normal, oněmi dvěma dia- ©

metralnými body procházejících.

Takto každým dvěma diametralným bodům m m elllipsy Ž při- ©
družen jest jediný m, křivky U, a naopak; příslušné spojnice přímé ,

majíce na mysli, obdržíme veškeré površky plochy normal. Z uvede-
ného jest patrno, že uvažovanou plochu lze dle toho řŤaditi mezi

plochy mimosměrek, vzniklé ze dvou řídících křivek druhého stupně

s korrespondencí (1—2) značnou. Netřeba také připomínati, že pravda
vyslovená platí pro plochy normal všechněch ploch posouvání stupně
4., jimiž pojednání toto se zabývá. V dalším proto také jednati bu-
deme o ploše toho typu bez ohledu k tomu, ku které ploše posou-
vání náleží.

9. Křivka Ú, stupně 2. má v rovině řídící křivky JŽ stupně
2. dva body, své to body smíru P+ 9+. I z těchto každému přísluší
dvojice bodů diametralných křivky É.

Buďtež to ku p, příslušné body d ď,

ku 9, příslušné body e ©.

Každým z nich prochází jedna površka plochy normal, i jsou to
površky Na Nď Ne Ne. Poněvadž každá má oba body, jimiž je
určena, totiž body d p+, d Po; € 90) © +, V rovině křivky E, jest v ro-

vině té obsažena. V bodech dď ee ku křivce jsou kolmy. Plocha.

normal proniká se tedy rovinou E řídící křivky Z v této křivce a ve
4 přímkách, jež seřaděny jsou ve dvakráte dvě, s asymptotami křivky
smíru Ů,„ stejnosměrné. Vychází z toho, že uvažovaná plocha normal
jest stupně 6.; jsouc plochou mimosměrek, ovšem je také 6. třídy.
Také zde poznáváme, že rovina E křivky řídící, obsahujíc 4 površky
plochy, zastupuje 4 její roviny tečné, že jest tudíž rovinou biguadri-
tangentialnou. Uvážíme-li, že 4 površky lze čtyřikráte kombinovati
po třech, uznáme, že rovina tato zastupuje 4 roviny tritangentialné,

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 403
Ijichž existenci při ploše mimosměrek rodu nulla (a takovou jest, jak
(bude ukázáno, plocha naše) dokázal Voss. ")

i OLabbnun úvahu lze učiniti vzhledem k rovině smíru. Křivka
| E má v této rovině oba své body smíru 7+ u,. Každému z nich
| přísluší v křivce U, jeden bod, prvému bod ká druhému 2.

h Přímky N,, N.,, určené body 74 k+, 4x l+, jsou tedy po-
vrškami plochy normal a ovšem v rovině smíru obsaženy. Jest tedy
(rovina smíru bitangentialnou rovinou plochy normal. Prohlédáme-li
ještě k tomu, že Ú,,, jsouc geometrickým místem proniků dvou stejno-
(směrných normal, jest křivkou dvojnou, poznáváme, že plocha normal
má v nekonečnu dvojnou křivku stupně 2. a dvě přímky, stejnosměrné
s asymptotami řídící křivky E stupně 2. Suďme dále: V rovině E
má plocha mimo křivku Ž ještě 4 přímky. Každá z nich proniká
křivku tu ve 2 bodech, což činí 8 proniků. Čtyři přímky mají celkem

(2) —= 6 průsečíků. Jest tu tedy 14 bodů průsečných.

Odpočítáme-li v každé přímce jeden ze dvou, v nichž křivku Z
proniká, onen totiž, v němž jest normalou plochy posouvání, zbývá
-10 bodů.

Těchto 10 bodů náleží dvojné křivce plochy normal, jsou to
body, v nichž křivka tato rovinu křivky řídící proniká.

Dvojná křivka plochy normal jest tedy stupně desátého. Z pře-
dešlého jest zjevno, že z 10 těch bodů 2 jsou body smíru. Jsou to
body p,g,, dvojné křivce smíru Ů náležející. Skládá se tedy dvojná
křivka stupně desátého z dvojné křivky Ú, stupně druhého v neko-
nečnu a z dvojné křivky stupně osmého V v konečnu.

Libovolný rovinný pronik plochy normal jest křivka stupně 6.
o 10 bodech dvojných. Jest to tedy křivka racionalná, tudíž rodu
nulla, to platí pak i o ploše normal. Plocha normal jest rodu nulla.

Poněvadž rovinný pronik uvažované plochy normal, jakožto
plochy mimosměrek, obecně nemá bodů vratu, platí o něm, zave-
deme-li obvyklé označení

16140— 10, 450.
z čehož vychází me — 24, LZ 12.
čímž charaktery proniku toho jsou vyčerpány.

1) Sr. Zur Theorie der windschiefen Fláchen. Mathem. Annalen, Bd. 8. Že
nemůže žádná další rovina 4 površek plochy obsahovati, jde z tohoto: Ta-
ková rovina pronikala by plochu ještě v jednoduché křivce 2. stupně, avšak
plocha nemůže mimo Ž míti žádnou jinou jednoduchou křivku 2 st., ne-
má-li degenerovati. Sr. Schwarz: Úber die geradlinigen Fláchen 5. Grades.
Crelle's Journ. Bd. 67. 26%

404 Ant. Sucharda

Nás tu zejména zajímá, že rovinný ten pronik jest třídy desáté.
Jde z toho, že plocha normal jest pořadí) 10.

Ze stupně a pořadí plochy mimosměrek lze stanoviti počet.
jejích přímek singularných. Tento rovná se vždy dvojnásobnému roz-

dílu z pořadí a stupně, *) zde tudíž jest roven
2(10—6)=8.

Plocha normal má tedy 8 přímek singularných.

Proniky soumezných površek, singularnou přímku určujících,-
jsou kuspidalnými body plochy; jsou to též tak řečené pinchpoints *)

křivky dvojné.
Dvojná křivka má tudíž 8 pinchpoints.

Při naší ploše rodu nulla možno počet tento ještě jiným způ- |
sobem zjistiti,“) který ku zevrubnějšímu poznání přímek singularných ©

přispěje.

Poněvadž jest plocha stupně 6., proniká každá její površka ©

dvojnou křivku v 6— 2 — 4 bodech. Libovolným bodem a obecného
rovinného proniku plochy normal prochází tedy površka, jež dvojnou
křivku proniká ve 4 bodech. Každým z těchto prochází jedna další

površka plochy, jež onen rovinný pronik v určitém bodě z proniká, |
Takto odpovídají tedy každému bodu « libovolného proniku rovinného ©

určité čtyři body 2'2"z""z'""" téhož proniku, a rovněž každému z těchto
jiné čtyři body, z nichž jedním jest bod a. Poznáváme takto v libo-
volném rovinném proniku plochy uvažované dvě řady bodové, mající
korrespondenci (4 — 4) značnou. V takové však jest 4-4 bodů
dvojných, t. j. takých, v nichž s bodem a sjednotí se jeden z přidru-
žených bodů z.

Takovýmto sjednoceným dvěma bodům odpovídá přímka singu- |
larná a vní pinchpoint křivky dvojné. Tím tedy počet 8 singular-

ných přímek a pinchpointů křivky dvojné opět jest stanoven.

10. Mezi body z nalézá se při naší ploše normal vždy jeden;
jenž bodu a jest diametralně protilehlým. Jest to onen, jemuž pří-
sluší površka stejnosměrná s površkou bodem a procházející. Otažme

!) Rang.

2) Sr. Peschka: Darstellende und projective Geometrie, IV. Bd. pag. 19.

5) Přidržujeme se tu pojmenování Cayley-em zavedeného, poněvadž názvem
„kuspidalní bod“ značívá se bod vratu křivky.

3) Sr. Cremona-Curtze; Grundzůge einer allgemeinen Theorie der Oberfláchen,
pas. 58.

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 405 .

| se, zdali tento bod může s bodem a Splynouti. To možno jen tehdy,
ayž průměr P; spolu je asymptotou křivky řídící É stupně druhého,
tudíž dvakráte. Poněvadž i pak příslušné dvě površky pronikají se
| v křivce smíru Ů., je patrno, že tedy z 8 pinchpointů v křivce dvojné
víně dva plo do dvojné kř. smíru Ú.. Poněvadž sou-
|
|
k

©

mezné 2 površky jsou tu stejnosměrny, jsou tyto dvě přímky singu-
larné hranami (arétes) plochy a též je patrno, že jsou obě v rovině

smíru. Známé nám tedy dvě přímky smíru MN,

T%

N,, plochy naší
(jsou jejími hranami.

Nebude snad od místa podotknouti, že ale rovina smíru není
|tečnou rovinou podél těch hran. Tečná rovina podél té které hrany
proniká rovinu kř. řídící Z vždy v jedné její asymptotě (s níž jest
stejnosměrna).

Abychom o rozloze zbývajících 6 přímek singularných se po-
(učili, tažme se, kterak možno singularné přímky dané plochy kon-
struktivně určiti. Mějme na mysli křivky stupně druhého Z Ů, a libo-
volnou površku P plochy normal, jež prvou křivku v bodě m, druhou
„vbodě m, proniká. Má-li P býti singularnou přímkou plochy, musí
tečny T a T býti spolu stejnosměrny.

o buhes li tedy, kolik v křivkách Za Ú. je párů tečen k sobě
příslušných stejnosměrných, a které to jsou, budou přímky singularné
-1 pokud počtu jejich i pokud polohy se týče, stanoveny.

Buďtež o a o' středy křivek stupně druhého Ž a Ú,. Z odst.
©. jest zjevno, že snov (svazek) o průměrů křivky Ě jest promětný
se snovem v, tětiv křivky Ů , určených body jejími, jež koncům

oněch průměrů jsou přidruženy. Snov o' průměrů křivky U. jest
však v souvislosti (1 — 2) značné se snovem v,'), tudíž též v sou-
vislosti (1 — 2) značné se snovem o. Jest však snov o' promětný se
snovem příslušným tečen ku Da, a Snov o promětný se snovem pří-
slušných tečen ku Ž, tudíž: Snov tečen ku Ú. jest v souvislosti
(1 — 2) značné se snovem tečen ku Z. První z těchto snovů jest
jednoznačný, druhý jest dvojznačný. Myslíme-li si místo nich dva
S nimi shodné a stejnolehlé snovy soustředné, budou přímky (paprsky)
Ssamodružné. těchto dvou snovů řešiti naši úlohu. Každý z nich určo-
vati bude totiž směr žádané dvojice tečen stejnosměrných. Samo-
družné ty přímky budou nutně 3; k nim příslušné 3 tečny křivky Ů
budou se jí dotýkati v určitých 3 bodech, poněvadž však každému
bodu křivky Ú, náležejí dva diametralně protilehlé body křivky Z,

1) Sr. Em. Weyr: Beitráge zur Curvenlehre, pag. 49.

406 : Ant. Sucharda

tudíž body o tečnách stejnosměrných, obdržíme tak 3.2 — 6 singu-
larných přímek plochy uvažované, z nichž 2 a 2 procházejí vždy
jedním bodem dvojné křivky smíru.

Netřeba připomínati, že vzájemnost o snovech vyložená platí ©
i pro jejich průměty do společné průmětny a tudíž i pro příslušné ©

obrazy, i možno tedy cesty této užiti s prospěchem ku zobrazení
přímek singularných.

Sestrojení přímek samodružných lze provésti užitím Weyrova
způsobu, vyloženého v díle jeho: Theorie der mehrdeutigen geom. Ele-
mentargebilde, pas. 175. i

Libovolná z těchto 6 přímek singularných, přímka Pxm,, určená
body my a M,žz,, má soumeznou Pym; ačkoli podle prve uvede-
ného jest tečna Tm stejnosměrna S T, 1m, nelze tvrditi, že by též
byla površka P stejnosměrna s !P; záležíť tu na tom, zda smysl od

m ku 'm jest souhlasný se smyslem od m. ku "m,: jen v prvém pří-

padě mohla by z toho následovati stejnosměrnosť obou površek sou-
mezných, ač-li by při tom spolu byla délka dm. wm — 98m,-
Dokavad« to nenastane — a při zmíněných případech není k tomu

příčiny — zůstávají dvě površky soumezné různosměrny, příslušný ©

pinchpoint tudíž v konečnu.

Při této úvaze pohřešujeme dvou přímek singularných, jež by
S pojednanými 6 doplnily počet na 8.

Úvahami právě vykonanými okolnosť ta se vyjasní.

Zbývající 2 přímky singularné jsou hranami plochy (viz odst.
10.) každá jest se soumeznou površkou stejnosměrna, t. j. ony pro-

nikají se v křivce smíru B tam jest příslušný pinchpoint. Hleďme
ku jedné z nich, na př. ku N,,; ona obsahuje bod 723 a bod k. .

Tečny 7., Tj, nejsou spolu stejnosměrny. Rovina oběma soumeznými
přímkami určená obsahuje ovšem tečnu T3, nikoli však tečnu

T, ku dvojné křivce smíru Ť. ; jeť tečna ku křivce Ú, celá obsa-

OU% č)

žena v rovině smíru, kdežto ony dvě soumezné površky (z nichž prvá ©

je celá v rovině smíru) mají v křivce Ú. obě dohromady jen jediný
bod k, a nikoli dva soumezné, jak by bylo nevyhnutelně třeba. Ro-
vina, oběma površkami určená, dotýká se plochy mimosměrek ve
všech bodech přímky smíru W , každému z nich náležejíc jako je-
diná jeho rovina tečná; pouze bod smíru činí výjimku, je to bod
stacionarný s nekonečně mnoha rovinami- tečnými, kuspidalný bod
plochy uvažované, pinchpoint dvojné křivky. Podobně jest při hraně
druhé.

eu == ré-

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 407

Poněvadž zde nebylo 7, || 7%., nemohly obě hrany smíru“*), ač
ku přímkám singularným náležejí, naší první úvahou se obdržeti. Že
rovina singularná každé z nich příslušná středem křivky Z prochází,
již v odst. tomto bylo podotčeno.

Můžeme nyní, prohlédáme-li spolu k odst. 9., dodati:

Rovina smíru, bitangentialná to rovina plochy normal, dotýká

I se jí ve 2 bodech, z nichž každý jest v jedné z hran a spolu ve dvojné
| křivce Ů.. Jsou to zmíněné kuspidalné body k, Z. plochy normal,
| pinchpointy křivky dvojné. Snadně je v Ú, najdeme, uvážíce, že jsou
| to body, přidružené bodům smíru řídící křivky Z. V těchto bodech
| končí podstatné části dvojné křivky smíru Ú..

11. Ohledejme nyní blíže dvojnou křivku plochy normal. Tažme

| se nejprve, kterak jsou rozloženy body její v rovině řídící křivky E.
| Pronik plochy normal s rovinou této křivky skládá se, jak víme,
| zkřivky E a ze 4 površek plochy normal: Na|| Nd, Nel|| Ne; ony
| jsou v diametralně protilehlých bodech d d' e © normalami plochy
| posouvání a ovšem též normalami křivky Ž. (Viz obr. 8.) Každá pro-

niká křivku £ ještě v jednom bodě, resp. v diametralně protilehlých

| bodech f f 9 9. Tyto 4 body náležejí křivce dvojné; ona v nich
| řídící křivku K proniká.

Mimo to každá z oněch površek proniká ještě ostatní 3; vznikne

- tak dalších 6 bodů, dvojné křivce náležejících. Jsou to body dia-

metralně protilehlé č ď © x" v konečnu a body smíru p, g,. Ony

p body jsou rohy kosodélníka, jehož středem jest střed o řídící křivky

E. Body p, 4, náležejí křivce Ú, stupně 2., jež jest nekonečně vzdá-
lenou částí křivky dvojné. Body ff 9 g tť x w náležejí tedy
dvojné křivce V v nekonečnu obsažené, jež jest 8. stupně.

Z centrické souměrnosti plochy normal poznává se, že i tato
křivka jest centricky souměrná, střed o plochy normal majíc za střed
souměrnosti. Z předešlého také jest zjevno, že dvojná ta křivka
bodem o neprochází. :

Co se týče souvislosti křivky dvojné s površkami plochy normal,
již jsme pověděli, že v 8 případech 2 površky, bod dvojné křivky
průsekem svým tvořící, jsou soumezny. Vznikne takto 8 pinchpointů
křivky dvojné. Z odst. 10. vychází, že z bodů těch 2 připadají na
dvojnou křivku Ů,, ostatních 6 tudíž na dvojnou křivku V. Víme též,
že posléze jmenované body jsou v konečnu.

Á) Hrany úběžné.

408 Ant. Sucharda

Prohlédejme nyní k bodům, jež má křivka dvojná v rovině smíru.
Rovinu tu proniká plocha normal ve dvojné křivce Ů. stupně 2.
a vpřímkách N,, N,,, o nichž jsme dokázali, že jsou hranami plochy.
Tyto přímky pronikají křivku Ů. každá ještě v jednom bodě, resp.
v bodech y,, 2,. (Viz obr. 10.) Každým bodem dvojné křivky U

procházejí 2 pošer plochy normal, jež s řídící křivkou Ě ve 2 dia- -

metralně protilehlých bodech se, pronikají. Výminku činí body 4, 2,;
každým z nich procházejí nejen 2 tyto příslušné površky plochy
normal, nýbrž ještě jedna z obou přímek smíru N,,, N.,, tudíž
přímky 3. Z toho vychází: Body y, z, jsou trojnásobnými body smíru
plochy normal. Poněvadž body těmi plocha třikráte prochází, sou-
díme, že též 3 větve dvojné křivky v nich se pronikají, a že tudíž
body ty jsou trojnásobnými body křivky dvojné. Vzhledem k tomu,
že tato rozpadá se ve dvě křivky stupňů nižších Uz V, soudíme, že

dvojná křivka V každým z těchto bodů smíru dvakrát prochází, majíc

v něm bod dvojnásobný. V těchto bodech tedy dvojná křivka V stupně
8. rovinu smíru čtyřikráte proniká. Pátým průsečíkem jest bod s.,
v němž přímky smíru spolu se pronikají. I zbývá tedy nalézti ještě
3 body ostatní, v nichž křivka proniká rovinu smíru. Především jest
patrno, že body ty musí býti v křivce Ú. ; neníť mimo tuto křivku
a bod s, v rovině smíru místa, v němž by mohl býti násobný bod
plochy vůbec, anyť površky smíru json přímkami jednoduchými. Na-
zvěme hledané body «. z. ©.. V každém z nich křivka dvojná Ú.
s dvojnou křivkou V se proniká. Protínají-li se dvě plochy vzájemně,
jest průsečná křivka dvojnou křivkou, a dvojný bod nastane v ní
tam, kde obě plochy vzájemně se dotýkají. V našem případě zastou-
peny jsou obě plochy dvěma plášti téže plochy normal, jež pronikem
svým dvojné křivky Ú, V určují. Soudíme-li podle analogie, mohou
hledané body dvojné vzniknouti jen tehdy, budou-li se oba pláště ve
dvojné křivce smíru na některých místech vzájemně dotýkati. V ta-
kovém bodě měla by plocha arci na místě 2 různých rovin tečných
pouze jedinou, splynutím obou vzniklou.

Této okolnosti užijeme ku vyhledání bodů žádaných.

Mějme na mysli jeden z nich, bod «,. Splynutí obou rovin
tečných, tomuto bodu dvojné křivky Ú, příslušných, nemůže vzniknouti
následkem různosměrnosti 2 soumezných površek, neboť případ pinch-
pointů dvojné křivky jest tu vyloučen. Mohou tedy ty 2 roviny sply-
nouti jen tím, že rovina tečná, příslušná jedné z površek bodu ©.
náležejících, obsahuje zároveň příslušnou k němu površku druhou.
Jest patrno, že potom tečna oN v bodě «, ku křivce smíru 0

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 409

musí býti stejnosměrna s průměrem křivky Ě, jehož konci obě zmí-
'něné površky procházejí. Z toho následuje: Abychom obdrželi 3 body
©. T, ©, určeme v křivce smíru Ů,, ony body, jejichž tečny stejno-
směrny jsou s příslušnými průměry řídící křivky E. Poněvadž, jak.
z odst. 10. vychází, snov o průměrů křivky E jest v souvislosti (1 — 2)
značné se snovem příslušných tečen ku Ů., a poněvadž 2 soustředné
| snovy v souvislosti (1 — 2) značné mají 3 přímky (paprsky) samo-
| družné, poznáváme, že v pravdě pouze 3 body křivky Ů. zmíněnou
(vlastností se honosí. Řešení úlohy předložené, záležejíc ve vyhledání
| přímek (paprsků) samodružných, bez obtíží dá se konstruktivně pro-
(vésti. ©

| Podle předešlého jsou obdržené body «, T, ©, zároveň sku-
tečnými dvojnými body?) plochy normal, tečné jejich roviny skutečnými
| dvojnými rovinami *) této plochy.

Uvažovaná křivka dvojná Ú. — V má ještě další 2 body troj-
| násobné. %) Obecně polohy jejich určiti nelze, jisto však jest z úvahy,
Již právě o rovině smíru jsme učinili, že tam býti nemohou. Z toho
| dále vyplývá, že dlužno jest hledati ve křivce Ý, a tu ovšem jako 2
„body diametralné protilehlé. Nebude snad od místa poznamenati, že
(by ve zvláštním případě mohly býti v řídící křivce Ž obsaženy.
Prohlédajíce ku proniku plochy normal s rovinou křivky řídící
| (obr. 8.) poznáváme, že není vyloučena možnosť, aby površky plochy
normal, příslušné bodům d, e spolu se pronikaly v bodě křivky Ě.
Potom body f, g, t splynou v jediný, tedy trojnásobný bod křivky
| dvojné. Za příčinou centrické souměrnosti splynou ovšem též body
diametralně protilehlé f, g', v bod trojnásobný. (Viz obr. 9.) Uva-
žované 4 body trojnásobné nemohou býti obsaženy v jedné rovině

12. O křivce V budiž ještě poznamenáno toto:

Křivka tato, nemá-li degenerovati, nemůže mimo 2 dvojné body
smíru a 2 trojnásobné v konečnu míti žádných jiných bodů násob-
ných. Kdyby měla další bod dvojný, musil by tento býti v konečnu,
za příčinou centrické souměrnosti náležel by k němu druhý s ním
souměrný; rovina, obsahující oba body trojnásobné a jeden z těchto
| dvojných, obsahovala by i druhý a měla tedy s křivkou 10 bodů spo-
lečných, což jest nemožno. V bodě o tento bod dvojný býti by ne-

2) Br. Emil Weyr: Theorie der mehrdeutigen geom. Elementargebilde, pas. 75.

2) Sr. Salmon- Fiedler: Analytische Geometrie des Raumes, 2. Theil, pas.
668, 669.

3) Sr. Voss: Zur Theorie der windschiefen Fláchen. Mathem. Annalen, Bd. 8-

410 Ant. Sucharda

mohl, poněvadž, jak z proniku plochy s rovinou E řídící křivky Z.
jest zjevno, bod o obecně ploše nenáleží.

Také lze tvrditi, že dvojná křivka V v žádném případě, tedy.
ani kdyby degenerovala, nemůže míti bodu čtyrnásobného v konečnu
náhradou za dva trojnásobné. Bod ten nutně by byl v 0, pak
by však každá přímka jím a jedním trojnásobným bodem smíru
procházející, pronikala plochu v 7 bodech a tudíž byla v ní ob-.
sažena. Z. předešlého však jest známo, že středem o plochy ©
normal žádné její površky neprocházejí. Ve zvláštním případě mohlo ©
by to nastati, tehdy totiž, kdyby normaly Nd a Nď nebo Nea Ne.
spolu splynuly. Vždy však by tyto přímky, nyní ovšem bodem 0.
procházející, zůstaly v rovině E křivky řídící. V této rovině musily ©
by též oba trojnásobné body smíru 3+ 2, býti obsaženy; tu by však.
obě přímky smíru N,, N,, plocby normal, ježto procházejí každá
jedním z těchto bodů trojnásobných a nad to jedním z bodů 7, 4+ ©
roviny E, musily v rovině té býti obsaženy, čímž by stupeň jejího ©
proniku s plochou zvýšil se na 8, což jest nemožno.

Poněvadž každá z površek plochy normal jest v určitém bodě ©
křivky Ž normalou plochy posouvání, nemohou žádné jiné dvě po- !
vršky splynouti, leč takové, které jsou v rovině křivky řídící, i ne- ©
může tedy dvojná površka vzniknouti jinak, než tím, že buď Nd |
splyne s Nď, nebo Ne s Ne, nebo že obé nastane zároveň. Patrno ©
z toho, že plocha normal více než 2 dvojné přímky míti nemůže,
a že tyto musí jejím středem procházeti. :

Připomeňme si, že površky Nd Nď Ne Ne' i splynuvše, zů-
stávají v bodech ď ď ee normalami křivky E, a uvažme dále, že
středem křivky 2. stupně, není-li kruhová, mohou procházeti normaly
pouze vrcholům příslušné. Z toho jde, že přímka dvojná vždy splývá
s některou osou křivky Z; jsou-li dvě, splývají s oběma osami a jsou
k sobě kolmé ").

") Myslíme-li si středem o plochy posouvání normalu k této ploše, jejíž patou
budiž bod p, a mimo to plochu kuželovou bitangentialnou, již všechny bi-
tangentialné roviny obalují, budou normalou onou obecně procházeti 2 tečné
roviny té plochy kuželové, tudíž 2 bitangentialné roviny plochy. Každá
Z nich protne plochu posouvání ve 2 křivkách stupně 2., z nichž jedna bod
p musí obsahovati. Příslušná jí plocha normal bude přímku Nop míti za
přímku dvojnou.

Za to však nelze v libovolné ploše posouvání obecně určiti proniku
s rovinou bitangentialnou, jemuž příslušná plocha normal by měla 2 přímky
dvojné. Vyžadujet úloha ta především, aby ku ploše posouvání byly středem
„jejím možny 2 k sobě kolmé normaly, mimo to pak, aby jimi procházela

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 411

Poznámka. Každá rovina, jež dvojnou přímku obsahuje, pro-

| niká plochu v racionalné křivce 4. stupně. I má těchto křivek plocha
| nekonečné množství v rovinách osnovu (svazku), jehož osou jest
| přímka dvojná. Každé dvě křivky proťaty jsou površkami plochy
| v řadách bodových, jsoucích v souvislosti (1—1) značné; na tomto
| základě bylo by lze plochu tu sestrojiti. Jsou-li v ploše dvě přímky
| dvojné, vyskytují se zmíněné křivky racionalné ovšem v obou osnovech.

Dříve, než k dalším úvahám přikročíme, budiž podotčeno ještě
toto. V odst. 8. bylo ukázáno, že každým dvěma diametralně proti-
| lehlým bodům a a' řídící křivky É přidružen jest jediný bod a+
křivky Ú,, ježto snov o průměrů křivky Ž promětný jest se snovem

(v, sečen křivky Ú„. Okolnosť tato poskytuje jednoduchého pro-

|

| středku, opatřiti si plochu 2. stupně, jež se plochy normal podle

dané površky Pm,, dotýká. Mějme na a tečny v bodech m m,

| resp. ku křivkám E, U,, tedy přímky T, . Tečnu prvou proniká
| snov 0, tečnu druhou Snov v4, a es ná bodové jsou pro-
„mětné. Určují tudíž přímky, páry sobě příslušných bodů procháze-
jící, obecně plochu hyperboloidu jednodílného, a ta se plochy normal
-v površce P,m, dotýká. Poněvadž jest přímka T, přímkou smíru,

jest plocha vlastně hyperbolickým paraboloidem. Jeho površky obdrží
se tedy přímo jako spojnice příslušných bodů obou řad promětných.
Tento způsob určení dotyčné plochy paraboloidu hyperbolického
zvláště se hodí, řešíme-li konstruktivné úlohy na základě centralného
obrazu plochy uvažované.

13. Pojednáme nyní o kontuře průmětu plochy normal.

Jest známo, že třída plochy kuželové, z libovolného bodu ploše
mimosměrek dotyčně opsané, rovná se stupni této plochy. Tato plocha
kuželová obecně nemá tečných rovin stacionarných, ježto taková ro-
vina vyžaduje, aby 2 soumezné površky byly v jedné rovině, jež
spolu střed plochy kuželové obsahuje. Počet bitangentialných rovin
této plochy kuželové rovná se počtu dvojnásobných bodů rovinného
proniku plochy. ")

tečná rovina kuželové plochy bitangentialné: požadavky to, jichž obecně
splniti nelze.

Ve příčině degenerace křivky V lze na základě vlastností jejich, jež až
dosud byly odvozeny, dokázati, že nemohou nastati kombinace tyto:

ba aa 33.2:, 1,3, 431.1, 3535

Při tom pro lepší přehlednost užito cifer ku označení křivek příslušných

stupňů. Číslice 3 značí jak rovinné, tak prostorové křivky 3. stupně.
1) Sr. Salmon-Fiedler: Anal. Geom. d. R. 2. T. pag. 295.

: |
419 Ant. Sucharda ;
Z uvedeného vycházejí pro křivku, v níž libovolná rovina, střed JÍ
plochy kuželové neobsahující, tuto plochu proniká, tudíž pro kon- |
turu průmětu centralného, je-li středem promítání střed plochy kuže-
lové a průmětnou ona rovina, charaktery tyto :

AO P 0 MY z UE |

Pro křivku konturní samu z toho jde, že jest to křivka stupně P
10., pořadí 6., rodu 0. j

Křivka ta, jak známo, prochází všemi 8 pinchpointy dvojné
křivky plochy normal; v každém z bodů těch jest příslušná jemu ©
přímka stacionarná tečnou této křivky. :

Pro konturu průmětu plyne z toho, že křivka tato prochází ©
8 body, v nichž površky plochy kuželové, pinchpointy určené, rovinu
její protínají. Tečnami v těchto bodech jsou průměty příslušných ©
přímek stacionarných.

Zajímavo jest uvažovati o kontuře průmětu, je-li středem pro-
mítání libovolný bod smíru a průmětnou rovina řídící křivky E Při-
tom nutno míti na mysli, že kontura průmětu vždy jest obalovou pří- ©
slušných průmětů površek plochy. Budiž libovolný bod c, roviny
smíru středem promítání. Promítání jest pak vlastně klinogonalné,
a budeme je tak na dále zváti.

V rovině smíru jest mimo něj dvojná křivka Ú., stupně 2., pak

přímky N,„, N,, a přímka smíru B, roviny křivky řídící, kterou
přímky ony pronikají v bodech 7+ %«,, bodech to smíru řídící
křivky Z.
——— Klinogonalné průměty přímek N,„, N., sjednotí se s přímkou
B+. Tečny křivky Ž v jejích bodech smíru 7, u+ procházejí středem
jejím o a průměr ku tečně bodu 7, soumezný proniká křivku ve
2 bodech po obou stranách bodu r, ležících a s ním soumezných.
Poněvadž tyto 2 body jsou diametralně protilehlými body křivky É,
náleží jim površky spolu stejnosměrné. Jich klinogonalné průměty
(ze středu c) tedy pronikají se v klinogonalném průmětu křivky
U., jenž splývá s přímkou B,, tak že tedy jedním bodem přímky
B., procházejí 3 soumezné tečny uvažované kontury průmětu. Po-
znáváme z toho, že má tato kontura v nekonečnu bod vratu, jehož ©
tečnou vratu jest přímka smíru B,; opakujíce úvahu tu vzhledem

k tomu náleží podle rovnic Plůckerových

WO) A244 ZDE:

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 413

| "k bodu smíru 4+, poznáváme druhý bod vratu o téže tečně vratu.

(Není nesnadno poznati, že tyto body vratu totožny jsou s klinogo-
| nalnými průměty pinchpointů k, Z, dvojné křivky smíru. Uvažujme

| dále: Libovolná sečna křivky ÚU., bodem c, procházející, protíná ji
| ve 2 bodech "a "b,, jichž společným průmětem jest určitý bod

[P at — "pllru) přímky smíru B.. Týž jest tedy klinogonálným prů-
| mětem bodů smíru 4 površek plochy normal, z nichž dvě mají bod

| smíru "a,, druhé dvě bod smíru DE
ur = wi;

r ———

Bodem
| průmětu.

Mysleme si nyní, že sečna prve zmíněná stane se tečnou. Tuť

procházejí tudíž 4 tečny hledané kontury

body "a "b, stanou se soumeznými a ovšem také dvě a dvě po-
vršky jim příslušné. Tudíž ovšem i centralné jich průměty; obdržíme
takto 2 dvojice soumezných, v jediném bodě přímky smíru se protí-

| najících, tečen kontury průmětu. Jest z toho zřejmo, že bod, v němž

proniká se tečna ona křivky U, s přímkou smíru B jest dvojným
bodem kontury průmětu. Poněvadž bodem c. lze ku Ú,„ určiti tečny
dvě, jsou tedy v přímce smíru 2 dvojné body kontury průmětu. Teč-

| nami v těchto bodech dvojných ovšem jsou průměty příslušných dvou

površek plochy normal. Z uvedeného vychází: Je-li středem pro-
mítání libovolný bod smíru, kontura průmětu do roviny křivky řídící
má v přímce smíru 2 body vratu, jichž společnou tečnou vratu je
sama přímka smíru, a 2 body dvojnásobné. Charaktery křivky té
rovnají se oněm, jež prve obecně byly odvozeny.

Prohlédejme nyní ku zvláštním případům, které tu nastati
mohou :

1. Střed promítání obsažen jest v obecném bodě jedné přímky-
smíru. Rovinu tečnou tohoto bodu, jako ku vlastní ploše kuželové
konturní nenáležitou, nutno odpočítati, čímž stupeň této plochy o 2,
třída o 1 se sníží. Pro konturu průmětu bude pak

= YM =
Poněvadž i nyní zůstává « — 0, obdržíme pro křivku tu dále
O2, VP=69"w— 9: VD

1) Takto po způsobu Tilšerově označují se klinogonalné průměty bodů "Go,
45, do 1. průmětny, za níž zde pokládáme rovinu Z řídící křivky Z.

414 Ant. Sucharda
Snadně seznáme, kterak křivka tato má se ku přímce smíru. |
Oba dvojné body smíru zůstanou, z bodů vratu však jeden zmizí. i
Viz obr. 11. (V tomto, jakož i v následujících obrazech 12., 13. M
14. řídící útvary plochy normal, střed promítání c, i příslušná k němu. |
kontura průmětu klinogonalného v rovinu řídící křivky Ě jsou na n
kladě promítání centralného zobrazeny, aby souvislost mezi konturou.
Z středem promítání a plochou normal se ozřejmila. Kresa
jn I jest zde tedy jen obrazem (centrálným) kontury (klinogonálné), nikoli“
konturou obrazu. Znaky obrazů rozlišeny jsou po způsobu prof. Tilšera od.
znaků útvarů samých připojenou dole číslicí 3. Ze všech těchto obrazů
jest přímé určení singularných bodů, v přímce smíru obsažených a jejich.
tečen patrno. Že jeden z bodů vratu kontury průmětu v přímce smíru.
obsažených zmizí, poznáme takto: Přímka smíru N,,, v níž střed c.
jest obsažen, promítá se v jediném bodě přímky smíru, v bodě smíru.
r. řídící křivky E, takže 3 soumezné tečny, bod vratu podmiňující,-
nemohou tu vzniknouti. Na místě bodu vratu jest bod 7, obecným..
bodem křivky konturní. Patrně z toho vychází u — 8 ve shodě s vý-.
počtem horním. i

2. Střed promítání jest obecným bodem dvojné křivky Ů.. Obě
roviny tečné tohoto bodu nutno, ježto ku vlastní kuželové ploše kon- ©
turní nenáležejí, odpočítati, čímž stupeň této plochy o 2.2, třída její ©
o 2 se sníží. Bude tudíž pro konturu průmětu |

w=i0—4=6, „V=6—2= 4;

poněvadž pak i nyní zůstane «-=0, jsou ostatní charaktery této 1
křivky:
+= = =6,. D0:

Výsledky tyto možno kontrolovati, obrátíme-li se ku přímce ©
smíru. Poněvadž c, jest bodem křivky U., odpadnou dvojice bodů ©
a, b.; jeť s bodem c, na kterékoli sečné vždy jen jediný bod křivky ©

00

u

U. Tím odpadnou však též dvě ze 4 tečen kontury průmětu v ko- ©
nečnu obsažených, i jest v = 4; ale také odpadnou oba dvojné body ©
v nekonečnu, poněvadž o tečnách z c. ku Ů, tu mluviti nelze.
Jest tedy u==6. Obr. 12.

3. Střed promítání splývá s průsečíkem s, přímek smíru. Po-
něvadž bod s, náleží dvojné křivce plochy normal, jest případ tento
do jisté míry podoben případu 2. Pro konturu průmětu obdržíme
tu zase
=6" Wes vy =
= At 9, 4 6M

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 415

| Přece však tato křivka od oné podstatně se liší, jinak se majíc
'ku přímce smíru. Křivka tato totiž, ant bod c. jest mimo křivku
|Ů. „ podržuje oba dvojné body smíru, za to však ztrácí oba body
|vratu v nekonečnu, poněvadž přímky smíru M., N„, promítají se tu
každá v jednom bodě. Na místě bodů vratu stanou se body smíru
(m u. řídící křivky Z jednoduchými body křivky konturní. (Viz obr.
113.) Jest tu wu- 10—2.3-- 226, v úplné shodě s výsledkem pře-
"dešlým.

| 4. Střed promítání jest v trojnásobném bodě dvojné křivky
smíru Ů.. V případě tom nutno 3 roviny tečné tohoto bodu jakožto
(ku ploše kuželové konturní nenáležité odpočítati, čímž stupeň její
o 3.2, třída o 3 klesne. Pro konturu průmětu vychází z toho:

u=—10—32—4, w=6—328
| Poněvadž « — 0, obdržíme dále
O OM 0D.

Tážíce se, kterak se křivka má ku přímce smíru, shledáváme:
-Oba dvojné body a jeden bod vratu zmizejí (Viz obr. 10. Středem
promítání volen tam bod z,). Na místě druhého bodu vratu stává
se bod smíru u, jednoduchým bodem křivky konturní. Jest tedy
B M2828 114 jako svrchu.

V původní úvaze odst. 13. o konturní křivce předpokládali jsme
| střed promítání v konečnu, v úvahách následujících byl však střed
| tento bodem smíru. Poprvé měli jsme tedy na mysli promítání cen-
| tralné, později promítání klinogonalné. I týkají se tedy charaktery
| v původní úvaze vyvinuté, kontury průmětu centralného, ostatní pak
| kontury průmětu klinogonalného, vždy do roviny křivky řídící jako
| průmětny.

Poněvadž rovinné proniky plochy kuželové, jestliže roviny jejich
| středu jejího neobsahují, jsou křivky kollinearné, lze z úvah před-
| cházejících přímo souditi o singularitách kontury průmětu i pro případ,
| že průmětnou jest jiná rovina, než rovina křivky řídící. V případech,
| týkajících se promítání klinogonalného, kollinearnosť ta stane se pří-
| buzností, takže tam i úvahy, týkající se souvislosti kontury průmětu
| s přímkou smíru zůstávají v platnosti. Nyní možno přičiniti poznámku;
I jež prohlédá ku kontuře průmětu orthogonalného. Zobrazení plochy po-
| souvání jest velmi jednoduché, pokládáme-li rovinu křivky jedné nebo
| druhé soustavy za průmětnu promítání orthogonalného. Také zobrazení

416 Ant. Sucharda

površek plochy normal dá se tu snadně provésti a nebude tedy od místa.
i kontury průmětu pro ten případ si povšimnouti. V odst. 3. bylo podo-
tčeno,že tato plocha normal má dvě površkykolmé k rovinám křivek jedné
soustavy, dvě pak kolmé k rovinám křivek druhé soustavy. V případě na-
šem (viz obr. 1.) jsou tedy dvě površky ku prvé průmětně kolmy. Mysleme
si, že se plocha normal do této roviny orthogonalně promítá. Promítky:
jsou tu stejnosměrny s oněmi dvěma površkami, i pronikají se s nimi.
tedy v jediném bodě; bod ten však, jsa pronikem dvou stejnosměr=
ných površek, náleží dvojné křivce smíru U.. Příslušná plocha kuže-
lová konturní má tudíž střed svůj c. ve dvojné křivce smíru Ú..
Nastává tu tedy případ sub 2 uvedený. Tam ovšem jest průmětnou.
rovina křivky řídící, zde nikoli; ježto však jsou to křivky příbuzné,
možno z oné přímo souditi o této a tvrditi: Kontura průmětu ortho- |
gonalného plochy normal v rovinu jedné (neb druhé) soustavy křivek.
plochy posouvání, jest křivka těchto charakterů: i

= 6,4 V 4, u
dd = —6 Ds

Křivka tato má dva body Sní v nekonečnu, přímka smíru jest, |
jejich společnou tečnou vratu. :

Z centrické souměrnosti plochy normal vychází, že kontury prů- /
mětu klinogonalného do roviny křivky řídící jsou křivkami centricky.
souměrnými. Z toho plynou některé výsledky, asymptot a dvojných.
tečen křivek těch se týkající. i

Křivka stupně u = 10, obdržená pro případ, že c. jest obecným.
bodem smíru, má 6 asymptot s přímkou smíru splývajících; zbývají.
tedy 4 v nekonečnu, tečny to ve dvojných bodech smíru. Dvě a dvě
jsou spolu stejnosměrny, vzdálenost jejich bodem o jest půlena. *)

Křivka stupně w-=8, sub 1 pojednaná, má 5 asymptot v ko- |
nečnu. Z těch ona, jež náleží bodu 7., prochází středem o křivky |
řídící, ony pak, jež náležejí dvojným bodům smíru, dvě a dvě jsou ©
spolu stejnosměrny, vzdálenost jejich bodem o jest půlena. |

Křivka stupně u- 6, sub 2 pojednaná, nemá asymptot v ko- ©
nečnu. Ze 3 jejích tečen dvojných jedna splývá s přímkou smíru
druhé dvě procházejí středem o (obr. 12.).

1) Sr. Steiner: Úber solche algebraische Curven, welche einen Mittelpunkt ©
haben. Crelle's Journ. Bd. 47.
Kontura průmětu st. 10. zde zobrazena není. K tomu typu však ná-

leží křivka P plochy asymptotické, o níž v dalším bude jednáno. i

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 417

| -Křivka stupně u = 6, sub 3 pojednaná, má 6 asymptot v ko-
mečnu. Ony dvě, jež náležejí bodům smíru r, u, řídící křivky, pro-
"házejí středem o křivky této, ostatní čtyři jsou 2 a. 2 spolu stejno-
směrny, vzdálenost jejich vzájemná bodem o jest rozpůlena (obr. 13.).
Ze 3 dvojných tečen této křivky jedna prochází středem o.
Křivka stupně u- 4, sub 4 pojednaná, má jedinou asymptotu
v konečnu. Tato prochází středem o. Bodem tím prochází též jediná
"její tečna dvojná (obr. 14.).
| 0 kontuře průmětu orthogonalného do roviny křivek jedné Sou-

LD KL A Bb.4

ZZ ETK.

!
(prvého průmětu orthog. plochy normal (obr. 1.). Tato kontura jest
"obalovou prvých průmětů površek plochy normal, je tedy obalovou
přímek É NU, značí-li N, normalu plochy posouvání v bodě m křivky
řídící.

Avšak bodům mr (sr. odst. 2.) přidruženy jsou jako příbuzné
body ulr a též jest známo, že přímky N-7 stejnosměrny jsou s nor-
E iami křivky AL v bodech ur. Z toho vychází, že kontura prvého
(průmětu plochy normal s obalovou normal křivky AŤr stupně druhého,
tedy s její evolutou jednoznačně si odpovídají, anať k tečně jedné
křivky přísluší určitá jediná tečna křivky druhé; obě tečny spolu se
pronikají v přímce smíru roviny, v níž jsou obsaženy. © evolutách
ellips a hyperbol jest známo, že mají každá v nekonečnu 2 body vratu,
jichž společnou tečnou vratu jest přímka smíru.*) Ze stejnosměrnosti
normal křivky Ar s přímkami NÍr vychází, že body vratu kontury
průmětu, v přímce smíru obsažené, totožny jsou s body vratu evoluty
této křivky A!r, je-li ona hyperbolou neb ellipsou. (Evoluta ellipsy
má body vratu imaginárné a takovými jsou tedy i body vratu pří-
slušné křivky konturní.)

Výjimka z úvah těchto nastává, je-li AŤr křivka kruhová, po-
něvadž evoluta její nemá v přímce smíru žádných bodů vratu. Pří-
slušná kontura průmětu body vratu i v případě tom podržuje.

Z odvozených charakterů kontury průmětu přímo lze souditi
| o kontuře obrazu příslušného.

Kterak jednotlivé tečky kontury obrazu obdržeti lze přímo, je-li
průmětnou oa orthogonalného rovina křivek jedné nebo druhé

j
|
| MM

1) Br. Salmon Fiedler: halyusohé Geometrie der hoheren ebenen Curven,
8 pag. 121.
| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 27

418. u Ant. Sucharda

soustavy plochy posouvání, ukázali jsme v odst. 6. irodené tam
v, vyplňují konturu obrazu prvého, tečky u, konturu obrazu druhého,
Poznámka. Ve případech sub 1, 4 pojednaných střed promí:

tání c. obsažen jest v rovině, jež 9 ea površky plochy ob
sahuje, v případě sub 3 pojednaném ve 2 takých rovinách zároveň; 4
i zdálo by se, že kontura průmětu má míti body vratu; tyto však
připadají do průmětů příslušných rovin tečných, jež ku ba kon-*
tuře průmětu nenáležejí. 4
„ Obratme se nyní ku vyšetření asymptotické plochy uvažované
plochy normal.
Hledejme jejího proniku P s rovinou řídící křivky Ž stupně dr -A
hého. Pronik ten obdržeti lze jako obalovou tečen takto :
Libovolnému bodu a,, křivky smíru Ú, přísluší v křivce Ž dva

body diametralné a a'. Asymptotické roviny, příslušné površkám MN;
- Ny, určeným body aa, aa, jsou spolu stejnosměrny, pronikajíť TO-
vinu smíru v tečně 7, křivky smíru. Proniky jejich s rovinou křivky |
E jsou dvě přímky body a a' procházející a s onou tečnou stejno-
směrné ; mají s ní společný bod smíru A+. Křivka Ú„ má ještě jednu l
tečnu s T, stejnosměrnou. Jest to tečna 7;, v diametrálném bodě
b,,. K této příslušejí v rovině křivky Ž opět dvě s ní stejnosměrky;
proniky to dvou rovin asymptotických, procházejících diametralnými
body b b'. Takto poznáváme, že křivka P má 4 tečny stejnosměrné,
tudíž jediným bodem smíru k. procházející. [Viz obr. 15. Křivka P
zobrazena tam obrazem centralným. Křivky Z a U., obsažené v ro-
vinách stejnosměrných, jichž společnou přímkou smíru jest Bo zobra- i
zeny jsou v kružnicích DA U. Znaky obrazů po způsobu prof. Tilšerem n

zavedeném liší se od ní útvarů samých připojenou dole arab-
skou cifrou 3.) Tím však počet tečen křivky P bodem smíru A,- pro-
cházejících není ještě vyčerpán. Poznáme to z následujícího: Řídící
křivka Ž, jsouc stupně druhého, proniká přímku smíru B své rovin y
ve dvou bodech 7, u,. Každým z nich prochází jedná tečna křivky
P, stejnosměrná s příslušnou tečnou křivky smíru. S tou musí se.
pronikati v přímce smíru B., i má tudíž každá z tečen křivky
jsi bodům 7, a u, příslušných, v nekonečnu dva body, splývá tedy
S přímkou smíru. Z toho jn: Přímka s jest n tečnou
křivky P.
: Poznáváme nyní čakáli že bodem h., vněmž lihovalak“ stan
T., proniká přímku smíru B, křivky řídící, prochází celkem 6 tečen
křivky P, Dvě z nich splývají s přímkou smíru, ostatní čtyři jsou

v konečnu. Z toho plyne, že P jest třídy v = 6.

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 419

A Povšimněme si dále tohoto: Tečna v bodu smíru 7, křivky
P) prochází její středem 0, i jest zároveň průměrem této křivky.
Mysleme si průměr jemu soumezný. Týž proniká Ž ve dvou bodech
bodu u, soumezných a to tak, že jeden z nich *r. po jedné, druhý
3" po druhé straně bodu u, jest umístěn. Body "'r, *“., patrně
jsou ale konce průměru křivky Ž, tudíž body diametralně protilehlé.
| Takovými body však procházející tečny křivky P jsou spolu stejno-
| směrny, čili pronikají přímku smíru v témže bodě %.. Bodem tím
procházejí tudíž přímka smíru a dvě s ní soumezné přímky, jedna po
| jedné, druhá po druhé její straně, vesměs to tečny křivky P, z čehož ©
vychází, že bod i, jest bodem vratu křivky P, přímka smíru pak jeho
| tečnou vratu. Zcela obdobného výsledku dospějeme, prohlédajíce ku
druhému bodu smíru křivky Č. Obdržíme tak bod vratu j,, jemuž
| přímka smíru rovněž jest tečnou. Suďme dále:

m bod A přímky smíru je společným bodem smíru dvoú
tečen T, křivky smíru. Proto jím procházejí čtyři v konečnu
| ležící tečny k P, z nichž dvě, odpovídající bodu a., procházejí
| diametralně si protilehlými body a a', druhé dvě, odpovídající bodu

bd., procházejí diametralně ent body b b'. Jest tedy bodu a,
P Kdřičen průměr aa, bodu b. průměr bb". Prohlédejme k tomu, co
nastane, splyne-li bod 7 S křivkou smíru, t. j. sjednotí-li se s bodem
P+ jejž křivka ta má v rovině řídící křivky E. Potom splynou též
tečny 74, a T+,; body a, a b, stanou se soumeznými, splynouce
s bodem p, ; totéž stane se však i s přidruženými průměry aa bb'.
Bude tu bod a soumezný s bodem a', bod d soumezný s bodem 5“.
Čtyři tečny křivky P z bodu p, vycházející seřadí se ve dvě dvojice
| tečen soumezných, jež ovšem v bodě p, nepřestanou se pronikati.
Každá dvojice určuje takto jeden bod křivky P, s bodem p, splý-
-vající, z čehož vychází: Bod p,, jest dvojným bodem křivky P. Ob-
dobné nastane i pro bod g., jejž má ještě křivka smíru v rovině
křivky řídící. Tedy:

Body p, g,, vnichž křivka smíru Ú, stupně dýnkého přonilčů
| přímku smíru B? roviny řídící křivky E, jsou dvojnými body křivky P.
Křivka P má tedy v nekonečnu dva body vratu, jichž tečnou
vratu jest přímka smíru, a dva body dvojné. Jiných bodů v neko-
nečnu míti nemůže.

Ježto pronik tečny vratu s křivkou v bodě s zastupuje prů-
"sečné body 3, poznáváme takto, že má P v nekonečnu 10 bodů, a
že tedy jest stupně u = 10.

27%

420 Ant. Sucharda

Poněvadž každému bodu křivky Ž přísluší jen jediná tečna křivky ©
P, stanovící jediný bod této křivky, lze tvrditi, že křivka Ě s křiv-
kou. P jednoznačně si odpovídají. Takové křivky však jsou téhož
rodu. !) Jest tudíž křivka P rodu D=0.

Z nalezených tří čísel še | n
P ů
lze užitím rovnic Plůckerových odvoditi ostatní:
BE IAE 10, 20 3 =

která praví, že křivka ta má 24 bodů dvojných, 10 dvojných tečen, ;
O bodů obratu a 12 bodů vratu.

K otázce o třídě křivky P lze ještě jiným způsobem odpověditi, 1
který k zevrubnějšímu poznání křivky této přispěje.

V odst. 11. bylo ukázáno, že jsou tři případy, v kterých jí
křivky smíru Ů, jest stejnosměrna s příslušným průměrem řídící
křivky Ž. Rovina, určená těmito dvěma stejnosměrkami, obsahujíc
dvě površky plochy normal, zastupuje patrně dvě splývající roviny.
asymptotické. Roviny tyto arci procházejí středém o křivky E. Pro-
niky jejich s rovinou této křivky jsou tedy 3 dvojné tečny křivky
P a jest zřejmo, že bodem o žádná jiná její tečna neprochází. Jest.
tím opět dokázáno, že třída její v —6. Zároveň však vidíme, že.
křivka P má 3 bodem o procházející dvojné tečny. Z centrické sou-
měrnosti plochy posouvání, plochy normal a tedy i plochy asympto-
tické vychází, že tento bod o jest také středem křivky P.© :

Dokázali jsme, že křivka ta má dvojných tečen r 10, nyní
poznáváme, že 3 z nich procházejí její středem; čtvrtou jest, jak
bylo prve ukázáno, přímka smíru. Zbývá jich tedy 6 v konečnu,
a ty jsou dvě a dvě po obou stranách bodu 0, ve n od něho
vzdálenostech a spolu stejnosměrny. :

Asymptot má křivka P, jsouc stupně u = 10, ovšem 10, žádná
však z nich středem o neprochází. Poněvadž totiž křivka má 2 body
vratu, jichž společnou tečnou vratu jest přímka smíru B,, 6 asymptot
s touto přímkou splývá. O tečnách v obou dvojných bodech smíru.
jest známo, že středem křivky procházeti nemohou. Dvě a dvě jsou
spolu stejnosměrny, jich vzdálenost středem o křivky P se rozpoluje.
Povšimněme si ještě čtyr površek Nd Nď Ne Ne, jež v rovině ří-

1) Sr. Fiedler: Darstellende Geometrie, 2. Aufl. pag. 426.

© plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 421

dící křivky Z má plocha normal. Jsou to normaly plochy posouvání
v bodech ďd ď e © řídící křivky.

Každé z nich přísluší jedna asymptotická rovina plochy normal,
tato rovina v površcc té rovinu křivky řídící proniká.

Poněvadž pak tyto proniky rovin asymptotických obalují křivku
P, poznáváme: Čtyři površky plochy normal, jež v rovině řídící
křivky jsou obsaženy, jsou tečnami křivky P. Uvážíme-li, že dvě
procházejí bodem smíru p, druhé dvě bodem smíru 9+, jimž každému
náležejí dvě tečny křivky F, poznáváme dále: Tyto čtyři površky
Nd Nd Ne Ne jsou dvě a dvě tečnami dvojných bodů smíru
křivky P

16. Obecně se tvrdí, *) že asymptotická plocha dotýká se plochy
mimosměrek podle všech přímek singularných. Pro rovinný pronik
obou ploch vychází z toho, že křivky průsečné musí se v tolika
bodech, kolik je přímek singularných, vzájemně dotýkati. Zmíněné
svrchu pravidlo má výjimku, o které, pokud nám známo, dosud nikde
nestala se zmínka: Plocha asymptotická obecně nedotýká se plochy
mimosměrek podle takové přímky singularné, která se svojí sou-
meznou protíná se v nekonečnu. V našem případě máme takové
singulárné přímky dvě, jsou to hrany N,., N.,; prvá z nich obsahuje
bod k., druhá /,. Poněvadž tečny v bodech k- a 7,, pinchpointech
to křivky smíru, v rovině její jsou obsaženy, splývají asympto-
tické roviny, hranám N,, N,,„ příslušné, s rovinou smíru, kdežto ro-
viny singularné, těmto dvěma hranám přináležející, procházejíce
středem o plochy normal, který jest v konečnu, s rovinou smíru ne-
splývají. Pro křivku P vychází z toho, že se křivka tato dotýká ří-
„dící křivky E pouze v 6 bodech.
| Poznavše charaktery křivky P, v níž plocha A ntobek pro-
niká rovinu křivky řídící, jež v případě obecném jsou

0 DO 2410760, x 12
m,

obratme se nyní k vyšetření charakterů plochy samé.

Bylo již podotčeno, že z «entrické souměrnosti plochy posou-
vání a plochy normal vychází též centrická souměrnosť plochy asym-
ptotické. Plochy tyto jsou soustředné, společným středem jest středo
plochy posouvání.

!) Br. Fiedler: Darstellende Geometrie 2. Anfl, pag. 428.

422 Ant. Sucharda

Především jest zjevno, že P jest úplným rovinným. pronikem Ů
plochy asymptotické, poněvadž rovina křivky této nenáleží ku tečným ©
rovinám této plochy. V nekonečnu náleží ploše asymptotické křivka ©
U, stupně druhého a to jako křivka dvojná. Mimo to nutno souditi ©
ještě takto: Plocha normal má v rovině smíru 2 por n u
z nich jde rovina asymptotická. 3

Obě ty roviny asymptotické, jak svrchu bylo vyloženo, s rovinou ©
smíru splývají, z kteréžto příčiny též přímka smíru B, jest dvojnou ©
tečnou křivky P. Ba víme i dále, že ona zastupuje tečny dvou bodů ©
vratu křivky P, tak že křivku tuto proniká ve dvakráte třech splý“ A
vajících bodech %, j,. 1
: o: prve ukázáno, kterak body tyto závisejí na bodech smíru ©
7, u, křivky řídící. Myslemé sl nyní, že plocha normal proťata Jest ©
ono“ jinou rovinou, jež střed její o obsahuje. Kdežto rovina ©
křivky E ji pronikala v této křivce stupně druhého a ve 4 přímkách,
jež body p, 4, dvojné křivky smíru Ú= procházely, proniká ji ro- i
vina tato v centrické křivce 6. stupně J, jež má v p přímce ©
smíru B'+ dvojné body Pod a jednoduché body 7, w.,. Tyto od- ©
povídají bodům *, w, křivky E, jsouce s nimi na známých dvou ©
přímkách plochy normal. Máme tedy ve dvou těch přímkách smíru: ©

: v přímce B, v přímce B"
poda a be da) (ino o o 0 Bio e M

- jednoduché © dvojnásobné jednoduché © dvojnásobné

Z bodu o vycházející tečny křivky Ž dotýkají se jí v jejích por |
dech smíru r. u, Jak známo. L
ně křivce Ě odpovídají křivce É ony větve, jež body smíru .
7" u. procházejí. Že pak tečny jejich v těchto dvou bodech též ©
k o procházejí, poznáme z následujícího: 1
Přímky N,, N., jsou branami plochy normal a roviny singu- A
larné jim příslušné procházejí bodem 0; proto musí i přímky To
T..0, určené body 7.0, wo býti - v bodech 7" u,
Poněvadž jest křivka Ž centrická, soudíme nyní, 0 ne se-
opírajíce, že tětiva s tečnou 7.0 soumezná proniká Z ve 2 bodech ©
s bodem +“ soumezných a po jeho různých stranách umístěných. ©
Tyto dva body jsou tudíž body. dvou diametralně protilehlých, tedy ©
stejnosměrných, površek plochy normal; proniky rovin asymptotických,
těmto normalám příslušných, s rovinou křivky Ě jsou tedy přímce
- smíru BC soumezny, a jsouce spolu stejnosměrny, s, se spolu

h ds O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 493
v této přímce, i stanoví tedy bod vratu Z, křivky P', v níž rovina
křivky Ž plochu asymptotickou proniká. Zcela nom způsobem
lze z existence bodu smíru u. odvoditi druhý bod vratu křivky Ť',
v přímce smíru B" obsažený. Jest to bod j.. Má tedy i eřivka
P, v libovolné rovině, středem o jdoucí, obsažená, v nekonečnu 2 Body
vratu, jichž tečnou vratu jest její přímka smíru,

Rozpomeňme se nyní, kterak jsme svrchu určili bod statí 0%
křivky P. Bod ten vznikl následkem bodu 7.%. K tomuto bodu
Vos % náleží bod k+% . V bodě tomto sestrojená tečna 7%, ku Ú, pro-
niká přímku B. v žádaném bodě 2. Tažme se, kterak nyní určíme
bod ". křivky P. | U

- Bod ten vznikne následkem bodu 7+4. K tomuto bodu 7"=3 ná-
leží zase bod Bo kde tedy tečna 7%. s přímkou B., se proniká,
tam jest hledaný bod vratu G.. Zcela obdobně budou body vratu
Jas JS, vtečně 7, křivky Ů..

Z toho vychází důležitý (výsledek : Všechny roviny, jež loan
střed o plochy normal, pronikají asymptotickou plochu v křivkách,
z nichž každá má 2 body vratu v nekonečnu.

Geometrickým místem těchto bodů jsou obě tečné přímky Tr,
T,, ku křivce smíru Ú, v jejích pinchpointech k. Z.. (Viz obr. 15.)
Poněvadž pokaždé příslušná přímka smíru roviny sečné jest Spo-
lečnou tečnou obou bodů vratu, jest rovina smíru stacionarnou tečnou
rovinou plochy asymptotické, a přímky smíru 7%. T, jsou jejími
přímkami stacionarnými. V rovině smíru každá tedy platí za trojná-
sobnou, pročež obě s dvojnou křivkou Ů, skládají úplný pronik smíru
stupně 2.32.2210..

Vrátíce. se ku křivce P, shledáváme, ježto třída plochy různo-
směrek, stupeň její a počet rovin obratu rovnají se třídě, stupni
a počtu bodů obratu jejího proniku rovinného, že jest, užijeme-li
Cremonova označení, “)

|

w<—=6, e—10, a=0,

t.j. tedy třída plochy té 6., stupeň 10., počet rovin obratu 0. Při-
pojíme-li k tomu počet přímek stacionárných 0 — 2, nabýváme čtyř
veličin, z nichž -> rovnic Cayleyových J on lze ostatních

1) Sr. Cremona- Curtze : Grumnzee einer allgemeinen Thcorio der o
"pag. 9. :
2) Ibid pag. 11.

494 Amt: Sucharda
šest veličin, jež ku ploše různosměrek a její křivce vratu se nesou, totiž,
v=10, y=10, š=24 1=28, B=8, s—28.

Z toho poznáváme, že plocha kuželová o libovolném středu,
mající křivku vratu za křivku řídící, proniká se libovolnou rovinou.
v křivce stupně v = 10, mající 1 — 28 dvojných tečen, s = 28 dvoj-
ných bodů, B—=8 bodů vratu a u—-0— 8 bodů obratu.

Z těchto singularit vychází — ostatně dle Cremony přímo
třída této křivky © — 10 a jest zjevno, že křivka tato jest rodu
D0. Ježto však rod průmětu je i rodem křivky promítané, jest:
1 křivka vratu plochy asymptotické křivkou rodu nulla. 4

Také plocha asymptotická sama jest rodu nulla, což již z toho. |
z toho vychází, že rovinný její pronik P jest tohoto čela i

17. Na závěrek budiž podán úplný seznam singularit uvažované , |
plochy normal podle označení Cayley-Salmonova.') |
Při uvažované ploše jest:

10510 -04 =o%
u = 10 ak 10
D2 9110x ==v2:k
== =
(=o) 0 —28
P 6522310
b=5410 bi==10
== des |
iso fa
= nék fee Vl j
=O =
g==id8 a=W8
==, CE
en) W
=—:0 == 0)
10 0
o— 0 o=70)
== 1) l)
= =
=O dů 0

1) Sr. Salmon-Fiedler: ZO Geometrie des Raumes, 2. Theil, p png- 668.
a sled.

O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. (425

|

+ '"

R.
r Singularity prvého sloupce n, a, 0, x; b, f, t, j, byly v pojednání
| odvozeny přímo; z Cayleyovy 1) rovnice (4) vychází c, načež přímo

a, 0, x, ©, r, B, y, 1, G; pak jde z rovnice (8) ©, z rovnice (28), hle-
díme-li k tomu, že je plocha rodu nulla, g, z rovnice (19) k, z rovnice
1 (© B, z rovnice (10) C.

| Ze singularit druhého sloupce byly v pojednání přímo odvozeny
W, a, pak určeno ď užitím pravdy, že trojnásobné roviny plochy dané
jsou též trojnásobnými její dvojnásob opsané plochy různosmě rek
| potom určeno 6' a f* zřením k tomu, že pro každou plochu mimo-
směrek jest d"—0"), f'— f*), z rovnice (6) obdrželo se pak d
z rovnice (5) «', z rovnice (15) c', z něhož přímo 4', W, 4, o', r', B,
'y, V, z rovnice (20) 6', z rovnice (19) o', z rovnice (28), prohlédáním
| ktomu, že jest plocha rodu nulla, g', z rovnice (24) k', z rovnice (18)
B', z rovnice (22) 7 a z rovnice (21) C.

-© Poznámka. Znajíce číslo k— 21, značící počet zdánlivých
| dvojných bodů úplné křivky dvojné, jež skládá se (viz odst. 9. a 11.)
| z křivky smíru Ú, stupně druhého a z prostorové křivky V stupně
| osmého, můžeme nyní vyšetřiti rod této křivky.

Ň Promítáme-li ji totiž z libovolného bodu v rovinu křivky U..
„bude se průmět její s onou křivkou pronikati ve 2.8 — 16 bodech,
(Z těchto jsou 3--2.2—7 skutečnými průsečnými body křivky Č,
-skřivkou V; zbývajících 9 bodů svědčí o 9 zdánlivých bodech dvoj-
ných, vzniklých ze vzájemné polohy křivek Ů. a V. Zbývá tudíž na
samu křivku % zdánlivých bodů dvojných 21 —9—= 12. Přičteme-li
k tomu její 2 trojnásobné a 2 dvojnásobné, shledáme, že průmět její
má celkem 12 +- 2.3 — 2 — 20 bodů dvojných, i jest tudíž tato křivka

V rodu - 2D:

1) Ibid pac. 671.

9) Sr. Cremona-Curtze: Grundzůge einer allgemeinen Theorie der Oberfláchen,

pas. 54.
9) Sr. Salmon-Fiedler: Analytische Geometrie des Raumes, 2. Theil, pas. 669.

/

426 < Ant, Sucharda

Résumé des bohmischen Textes.

Die vorliegende Arbeit ist bemůht an der n der darstellenf

den und der projectiven Geometrie die Normalfláchen der Růckunes-

fláchen vierter Ordnung lángs ihrer s mit Bitangentialebenen

zu untersuchen.

Unter Růckunesfláchen sind hier nach Prof. F. Tilšer's Vor B
jene Fláchen gemeint, welche von einer unveránderlichen krummen
Kante erzeust werden, die sich im Raume so bewegt, dass alle ihre :

Punkte congruente Bahnen zurůcklegen. Die der beweglichen Kante

entsprechende Curve ist dann die Erzeugende, eine von den zurůck--
geleoten Bahnen kann als Leitcurve aufgefasst werden. Die beiden.
Curven sind in dem vorliegenden Falle centrische Kegelschnitte..
Jede von den S0 erzeugten Fláchen enthált zwei Systeme von con-
gruenten und homothetischen Kegelschnitten. Die einen sind mit der
Erzeugenden, die anderen mit der Leiteurve congruent. Sie sind in.
zwei Parallelebenenbůndeln enthalten. Jede Bitangentialebene schneidet
die Růckungsfáche in zwei Kegelschnitten; die Normalfláche lánes.
eines derselben bildet den eigentlichen Gegenstand der Untersuchung.
Es wird zuvěrderst gezeigt, dass der Richtungskegel der Normalflácho
ein Ouadrikegel ist und wird der Zusammenhang der Richtungs-.
kegel, welche den sámmtlichen, einer Růckungsfláche zugehorigen,
Normalfláchen erwáhnter Gattung angehůren, untersucht. Ferner
wird unter Zuhilfenahme einer Halbierungsebene des durch die.
Ebene der Leiteurve und die der erzeugenden Curve gegebenen Sy- 6

stemes gezeict, dass alle Berihrungsaufgaben mit Hilfe von Cirkel

und Lineal ausfůhrbar sind. Hiebei wird eine einfache Construction ©
der Contour des Bildes dieser Fláche fůr Parallelprojection und eine ©

4 2
poho Se an B

boni

Ebene eines der erwáhnten Bůndel als Projectionsebene gegeben, ©
welche Construction auch fůr die Normalfláchen lángs ebener Schnitte
aller Růckunesfláchen úberhaupt, deren Leit- und erzeugende Curven |

Plancurven sind, ihre Geltung behált.

In der Folge wird gezeigt, dass die untersuchte Normalíláche

zn jener Familie von Fláchen gehórt, welche aus zwei ebenen Leit-
curven in (1—2) Correspondenz erzeugt werden kónnen, und wird
auf Grund dessen bewiesen, dass die Fláche vom 6. Grade, vom

Geschlechte 0, vom Range 10 ist, dass sie 8 singuláre Geraden,

unter ihnen 2 Kanten im Unendlichen, 8 Pinchpoints, eine Biguadritan-
gentialebene, 4 dreifache Půnkte (von diesen 2 im Unendlichen),

m
BE ž O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 427

ener 9 wirkliche De,nelrunkie (im Unendlichen) und 3 wirkliche
Doppelebenen besitzt. Hiebei kommt auch die constructive Auffindung
der singuláren Geraden zur Sprache. Nachher wird die Doppel-
curve náher ins Auge gefasst und die constructive Auffindung
ihrer unendlich entfernten Punkte erklárt. Sie ist von der 10. Ord-
nung und besteht aus einem Kegelschnitte im Unendlichen und einer
„Raumcurve der 8. Ordnung. Dieselbe besitzt 2 dreifache Punkte im
'Endlichen und 2 unendlich entfernte Doppelpnnkte, durch welche
letzteren der Doppelkegelschnitt hindurchgcht, von welchem die
Raumcurve ausserdem noch in 3 weiteren Punkten getroffen wird.
Die Raumcurve ist vom Geschlechte Eins. Auch koóommen einige, auf
die weitere Degeneration der Doppelcurve bezughabende, Umstánde
zur Sprache. Ferner wird die Projectionscontour der Fláche náher
untersucht und ihre Charaktere aufgefunden. Dieselben sind fůr den
'allgemeinsten Fall die folgenden:

ny TPS

——

|

| u=10, v=6, 150, 9=4 *=12, r=10, D=0.

Eingehender wird die Projections-Contour fůr den Fall der
'klinogonalen Projection behandelt und der fůr die constructive Dar-
Istellung des entsprechenden Bildes wichtige Zusammenhang dieser
/Curve mit der unendlich entfernten Geraden ihrer Ebene auseinan-
|dergesetzt.

Nachher gelangt die asymptotische Developpable der Normal-
fláche zur Sprache. Es werden die Charaktere derselben, als auch
diejenigen ihrer Růckkehrcurve aufgefunden.

Sie lauten nach der (Cremona'schen Bezeichnungsweise wie.
folet: |
| =omna — 10,070:
== KO =O = VA 285110 Ox 8, 20.

Zum Schlusse wird die vollstándice Aufzáhlung der 46 der
untersuchten Normalfláche zugehórigen A Singula-
ritáten vorgenommen.

Die Arbeit ist von 15, zur Erláuterung des Textes dietendeti,
Figuren auf 3 Figurentafeln begleitet.

n

21.

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens
im Jahre 1889.

Vorgelegt von Dr. Lad. Čelakovský den 6. Dezember 1889.

Auch in dem letztvergangenen Sommer ist die bohmische Flora.
durch das Zusammenwirken zahlreicher Beobachter um mehrere
neue Arten, Varietáten und Mischlingsformen bereichert worden. Das.
orósste Interesse verdienen zwei Arten von čstlicherer Verbreitung,
welche bisher in Niederósterreich ihre westlichsten Standorte hatten,
námlich Reseda phyteuma L. und Viola ambigua W. K.
Muthmasslich verwildert angetroffen wurden: Iris variegata L.
und Spiraea crenata L., und Trigonella foenum grae-
cum L. ward bei uns zum erstenmal, in wármster Lage, cultivirt ge-
sehen. Vicia varia Host, eine Pflanze sůdlicherer Herkunft, deren
bohmisches Indigenat bisher zweifelhaft war, wurde als wirklich ein-
heimisch und wildwachsend nachgewiesen. Ausserdem habe ich zwei
bisher fůr unbedeutende Varietáten cgehaltene Pflanzenformen, nám-
lich Gentiana chloraefolia Nees und Potentilla Gůntheri
Tausch durch genaueres Studium als gut verschiedene constante
Rassen, resp. bei engerem Artbegriff besondere Arten von eigenthům-
licher Verbreitung constatiren Kkónnen.

Von hybriden Formen wurden vier als neu fůr Bohmen erkannt,
námlich Hieracium praealtum Xstoloniflorum, Hier. bohe-
micum X prenanthoides, Cirsium lanceolatum X canum
und Verbascum phlomoides X phoeniceum; davon waren
die drei ersten úberhaupt noch unbeschrieben. In meiner Festuca
gigantea var. breviaristata wurde der muthmassliche Bastard
F. gigantea X pratensis (F. Schlickumi Grantzow) erkannt. Von
Erigeron acris X canadensis wurde eine neue Form gla-
brata aufcefunden. |

Neue Varietáten gab es folgende acht: Aspidium spinu-
losum var. elevatum A. Br. Athyrium filix femina var..

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 429

"pruinosa Moore, Eguisetum palustre var. nudum Bory,
"Gymnadenia conopea var. densiflora (Dietr. sp.), Gen-
(tiana amarella var. turfosa Čel., Caltha palustris var.
E a et laeta (Sch. Nym. K.), Bot verna var. stel-
(lipila Uechtr.
3 Auch von den neuen Standorten bereits in Bóhmen bekannter
- Arten und Formen sind manche von besonderem pflanzengeographi-
- schen Interesse, insbesondere wenn durch selbe weit entfernte neue,
Verbreitungsbezirke oder abweichende Lebensbedingungen nachge-
wiesen worden sind.
Aus nachstehender Liste ist zu ersehen, welche Herren sich
im heurigen Sommer durch Sammeln und Einsenden von Pflanzen,
- theilweise auch von Standortsverzeichnissen an der Durchforschung
betheiligt haben und welche Gegenden von denselben botanisch durch-
- sucht worden sind.
- Boller Adolph (Br), Oberlieutenant in Josefstadt (bot. um
- Josefstadt und sonst im Nordosten).
: Bubák Franz (B), Lehrer in Brůx, dann in Teplitz (um Ro-
vensko, Turnau, Jičín, Brůx und im bóhm. Basaltmittelgebirge).
Celerín Franz (Ce), Bůrger in Horažďovic (um Horažďovic).
Ciboch Josef (C), Gymnasial-Lehramtskandidat (um Písek an
der Wotawa und. sůdlicheren Moldau).
Čelakovský Dr. Ladisl. Franz, Sohn (Č) (bei Prag, Nordběh-
men, Isergebirge, Riesengebirge, um Schůttenhofen in o
Faustus (F), Mediciner (um Benátek).
Hellich Josef (H), Apotheker in Poděbrad (um Poděbrad).
Jahn Josef (J), Oberlehrer in Piberschlag (um Gratzen).
Kabát Josef (Kb), Zuckerfabriksdirektor (um Welwarn, Bilichau,
Wopparn).
Kalenský Em. (Ký), Lehrer in Hlinsko (um Hlinsko und Um-
gegend).
Košťál Jaroslav (K), Hórer der Technik (um Pardubic, Pře-
louč, Nechanic, Chlumec).
Klapálek Franz (KI), Gymnasialehramtskandidat (um Lei-
- tomyšl).
„Příhoda Moritz (P), Beamter im Ruhestande (um Josefstadt).
: Tesař Anton, Gymnasialprofessor (bot. mit seinem Neffen, dem
Gymnasialschůler Jaroslav Hovorka, um Reichenau, Solnic). ©

Velenovský Dr. Josef (Ve), Docent und Assistent der Bo-
tanik (um Leitmeritz, Mileschau).

430 Lad. Čelakovský

Vodák Wenzel (V), Lehrer in Teinitz an d, Sáz. (um. Teinitz
"und sonst im Gebiet der unteren Sázawa).

Weidmann Anton (W), Lehrer in Wittingau cc Wittincan).

Zórnig Franz, Lehrer (um Heřmanov-Městec).

Zítko Josef (Z), Bůrgerschullehrer in Chrudim (um Chrudim).

Žára Anton G), Z in Deutsch- oD (um D.-Kralup,
Hochlibín).

Hr. Bubák und Čelak ovský jun. machten ihre botanischen
Bereisungen auf Kosten des bohmischen Durchforschungscomité's.

Ich selbst habe nur einige Excursionen behufs Revision interes-
santer Standorte unternehmen kónnen, und zwar nach Jungbunzlau,
wo ich unter Fiihrung des Herrn Gymnasialprofessor's Konvalinka
die Standorte des Helianthemum fumana Mill. besichtigte, nach
Poděbrad, wo mich Herr Apotheker Hellich zur Iris variegata.
geleitete, nach Welwarn, woselbst die Verbreitung der von Herm.
Director Kabát aufgefundenen Reseda phyteuma verfolet wurde,
und nach Gratzen, um auf dem Hochwaldberge in Gesellschaft des
Herm Lehrers Jahn die Rubi glaucophyllus und microste-
mon Čel. lebend zu beobachten und einzusammeln.

Als neue Literaturzugánge zur bohmischen Flora, welche ich zu ©
einem kleinen Theile fůr diesen Bericht benůtzt habe, wáren zu er-
wáhnen:

- E. Fiek und F. Bas. Resultate der Důuohiechado der schle-
sichen Phanerogamenflora im J. 1888. — Darin finden sich Angaben
ber das Riesengebirge schlesischen und bohmischen Antheils. — (Fk).

G. v. Beck. Zur Kenntniss der Torf bewohnenden Fóhren
Niederósterreichs (Annalen des k. k. naturhist. Hofmuseums. Bd. III.
1888). — Berůhrt auch die Spo Torfe an der Grenze des
ósterr. Waldviertels.

Franz Wurm. Das Kummergebirce, die umliegenden Teiche
und deren Flora. 1887. — (Wm).

Fr. Wurm. Neue Pflanzenstandorte in der Umgebung von B.
Leipa. (Im 26. Jahresber. der Communal-Oberrealschule in B. v
fůr das Schuljahr 1888—389.) — (Wm).

L. Čelakovský. Viola ambigua W. K. in Bóhmen und. Měhren,
(Osterr. bot. Zeitschr. 1889. N. 6.) A

L. Čelakovský. Úber Potentilla Jde Tansch. l Po-
tentilla radiata Lehm. (Osterr. bot. Ztschr. N. 6 und 7.).

nD Běhy

Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens. 431

- Filr Bóhmen neue oder doch kritische Arten, Abarten und Bastarde.

Athyrium filix femina Roth var. pruinosa Moore. Durch
straffen Wuchs, breite Segmente 2. Ordrnune, gewohnlich rosenrothe

- Fárbung der Spindeln, besonders aber durch kleine gestielte, brůchige

und leicht abfallende Drůsen, mit denen die Spindeln und theilweise

© der Mittelstreif der Fiedern dicht besetzt sind, ausgezeichnet. (S. auch
- Milde in Verh. d. bot. Ver. Brandenb. VIII. 1866 S. 178, Luerssen

Farnpflanzén S. 142.)
Im Riesengebirge: auf den Hollenkránzen des Brunnberes einige
Stocke (Fiek Res. £. 1888). Von mir noch nicht gesehen.
Aspidium spinulosum Sw. var. elevatu m A. Br. in Doll
Rhein. Fl. Blátter aufrecht, hell- zuletzt gelblicheriin, bis 80 cm.
hoch. Blattstiel verlángert, fast so lang als die lángliche, am Grunde

sleich breite Spreite, mit zerstreuten, eifórmigen, stumpfen Spreu-

schuppen besetzt, sonst kahl; Blattspindel kahl. Blattspreite doppelt
federtheilie; Abschnitte 1. Grades lánglich-lanzettlich, die unteren,
bis etwa zur Blattmitte reichenden, sehr entfernt, aufrecht ab-
stehend, durch Drehung des Stieles schief; Bláttchen lánolich, die
unteren gleichfalls entfernt, am Grunde fast fiedertheilig.

Durch die sehr langen Blátter und blattstiele, entfernte un-
tere Abschnitte 1. Grades und ziemlich, entfernte untere Abschnitte
2. Grades sehr auffállie. Bei var. genuinum ist die ganze Spreite :
3eckig-lánelich, die Fiederchen 1. Grades genáhert, einander meist

- berůhrend, Abschnitte 1. Grades am Grunde breit; fast wagrecht ab-

stehend. i
Waldsumpf unten dem Langen Berg bei Leitmeritz (Velen.)!-

- Auch bereitz am Plešivec, wohl bei Beraun (Em. Purk.)!

Eguisetum palustre L. var. nudum Duby. Stengel astlos,

3 seltener mit einzelnen důnnen Zweiglein, 40—70 cm. hoch, kráftig,

S—1lriefig, die sterilen zur Spitze schweifartig verdinnt. Sieht

- einem feineren E. limosum etwas, áhnlich. Unsere Pflanze ist hěher

als anderwárts (Luerssen giebt ihr nur 15—40 cm. Hohe). :
Pardubic: Sůmpfe an der Bahn in der Náhe des E. litorale

(Košťál) !

Pinus montana Mill. (a. uliginosa Neum.) X silvestris
L. (P. digenea Beck). Diese mir vom Autor Dr. G. v. Beck gůtigst

zugesagte, bisher aber von mir nicht gesehene, dem Autor nach hy-
„bride Form unterscheidet sich nach ebendemselben von P. uliginosa
Neum. (uncinata Ram.) durch seegrůne bis dunkelgrůne, meist lángere

(432 | © Lad. Čelakovský

(4—5 cm. lange) Blátter, auf gekrimmten Stielen nickende Zapfen
und deren graubraune Apophysen; von P. silvestris L. durch die
graue oder bráunlichgraue Borke der álteren Aste und in den Zapfen
dadurch, dass die pyramidenfórmig auf der Lichtseite erhóhten, auch
viel stárker als bei P. silvestris var. rubra (L) angeschwollenen Apo-
physen sámmtlich gegen den Zapfenstiel herab gekrůmmt sind, wáh-
rend sie bei P. silvestris rubra nur an den unteren Zapfenschuppen
nach abwárts, an den mittleren aber immer mehr nach entgegenge-
setzter Seite sich krimmen. Im ůbrigen sehe man die in der Ein-
leitung auf S. 430 citirte Abhandlung Beck's selbst.

Im Moore bei Kósslersdorf unweit Chlumetz an der nieder-
osterr. Grenze, aber noch auf bohmischem Boden, mit den Stamm-
formen (Beck).

Abies picea Mill. «) chlorocarpa und B) erythrocarpa
Purk. Hievon erhielt ich heuer auch Zapfen aus dem Thiergarten
bei Neuhaus, von P. Rundensteiner gesammelt, welche sich indess:
nicht nur durch Farbe, Grósse und Anzahl der Fruchtschuppen,
sondern auch durch deren Form unterscheiden. Purkyně hat in seinen ©
Abbildungen *) der Zapfen beider Formen diesen Unterschied leider
nicht ausgedrůckt, und zwar absichtlich, wie er sagt, „weil es eben

nicht constante wesentliche Merkmale sind und weil man auf einem ©

und demselben Baume Exemplare von Zapfen findet, die abweichen.“
© Er sast aber: Picea erythrocarpa pflest verkehrteifórmige rundlich
gewólbte Schuppen, fast ohne alle Ausrandung zu haben, die nur am
(oberen) Rande fein gezáhnelt sind, so dass die im Zapfen sichtbaren
Vorderránder der Schuppen scharf. kreisrund erscheinen, wáhrend

Picea chlorocarpa eifórmige, in eine lange, vorn ausgerandete ©
oder abgestutzte Spitze ausgezogene, wellig gebogene
Schuppen zu haben pflest.“ Mag nun diese Form der Fruchtschuppen
der var. chlorocarpa constant sein oder nicht, charakteristisch ist sie
jedenfalls und hátte wohl eine Abbildung verdient. In der Fárbung
der reifen Zapfen besteht der angecebene Unterschied: die var.
erythrocarpa hat rothbraune, die var. chlorocarpa hell gelb- oder
lederbraune und glanzlose Schuppen. Purkyně gibt ferner an und.
seine Abbildungen zeigen es, dass die var. erythrocarpa kleinere und
darum in den oleichgeneieten Parastichen zahlreichere Schuppen.
besitzt. Bei den Zapfen von Neuhaus ist es aber gerade umgekehrt:

*) Úber zwei in Mitteleuropa wachsende Fichtenformen. Allgem. Forst- und
Jagdzeitung 1877. Jan.

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 433

der von der var. chlorocarpa ist dicker, hat kleinere und zahlreichere
Schuppen. Ganz dasselbe zeigen auch Zapfen der beiden Var., welche
Velenovský bei Čekanic náchst Blatna gesammelt und mir neuerdings
vorgezeigt hat. Es ist also, wenn bei Purkyně's Angaben keine Ver-
wechselung unterlaufen ist, gerade das von der Spirale der Schuppen
hergenommene Merkmal ein sehr věránderliches. Die var. chloro-
carpa scheint viel seltener als die var. erythrocarpa zu sein, denn die
meisten Zapfen, die mir aus verschiedenen Gegenden in die Hánde
gekommen sind, gehórten zur letzteren Varietát.

Festuca gigantea L. X elatior L. (pratensis Huds.)?
(F. Schlickumi Grantzow, F. gigantea P. breviaristata Čel. Res. £.
1885). Prof. Ascherson machte mich kůrzlich darauf aufmerksam,
dass die hóchst wahrscheinlich hybride F. Schlickumi Grantz. in
Nyman's Conspectus auch fůr Bohmen verzeichnet sei, wohl auf Grund
einer Hackel'schen Angabe. Im der That sagt Hackel in seiner Mo-
nographie der Gattung Festuca, dass er diese Pflanze bei Karlsbad
im Plobenwalde selbst gesammelt habe. Die Beschreibung, welche
Hackel von ihr gibt, brachte mir die Úberzeugung bei, dass die F.
gigantea var. breviaristata, welche ich in den Result. fůir 1885 auf-
gestellt habe, mit derselben identisch sein werde. Diess hat sich be-
státict, denn Prof. Ascherson, dem ich ein Exemplar zum Vergleiche
mit der F. Schlickumi, welche derselbe in originali besitzt, úbersandte,
sprach die gleiche Úberzeugune aus, und eine Probe derselben, die
ich ihm verdanke, zeigt die wesentliche Úbereinstimmung mit meiner
var. breviaristata. Die erwáhnte Probe von Hindenburg bei Prenzlau
in Prov. Brandenburg, von Grantzow selbst gesammelt, ist nur etwas
schwáchlicher, mit rmlicherer Rispe und mit 4—6blůthigen Ahrchen,
wáhrend unsere Pflanze nur 3—5blůthige Ahrchen besitzt. Ich hatte
seiner Zeit keinen Anlass, die Form von Waltsch fůr hybrid zu
halten, weil ich sie nicht selbst am Standort beobachtet habe. Bei
Waltsch wuchs die in Rede stehende Festuca nach Aussage des
Finders unter normaler F, gigantea, auf F. pratensis wurde zwar
nicht Bedacht genommen, doch kónnte sie auf einer nahecelegenen
Wiese gewesen sein. Auffállie ist aber der Zufall, dass der gewiss
sehr seltene Bastard gerade in derselben Gegend wiederholt bemerkt
wurde, da Waltsch nicht sehr weit von Karlsbad entfernt liegt, und
dieser Umstand wůrde eher fůr eine locale Varietát sprechen. Sodann
ist auch die Verwandtschaft der Form mit F. gigantea auffálliger und
einleuchtender als die Annáhrung an F. pratensis, daher auch Hackel
bemerkt: „F. giganteae multo magis affinis guam F. pratensi.“ Dieser

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 28

434 Lad. Čelakovský

Bedenken halber habe ich zur Deutung der Form als gigantea X
pratensis mit Hackel noch ein Fragezeichen gesetzt. Anderseits ist
zu bemerken, dass der Pollen nach Hackel wie háufig bei Bastarden
missgebildet und verschrumpft und die Pflanze darum auch steril ist.
Zu erwáhnen wáre noch, dass die Spelzen bei der F. Schlickumi
etwas kleiner als bei typischer F. gigantea und oberwárts nicht
so rauh sind wie bei dieser, und dass die bei F. gigantea sichelfór-
migen braunháutigen Blattohren bei F. Schlickumi kůrzer, mehr ge-
rundet oder verkimmert sind, was allerdines wieder fůr die obige
hybride Abstammung zu sprechen scheint.

Scirpus trigonus Roth (S. trigueter Autt. nec L.). In
Wurm's „Kummergebirse“ wird ein neuer bohmischer Standort ver-
zeichnet: „am Strassteiche im Thiergarten.“ Der Autor war So
freundlich, mir das betreffende Exemplar einzusenden, welches vom
verstorbenen Forster Schauta gesammelt und als S. trigonus bestimmt
worden war. Leider war es nur ein 8. lacustris. Da auch Watzel's
Standorte aus der Umgegend von Leipa ganz unzuverlássig sind, so
muss 8. trigonus zur Zeit aus der bohmischen Flora gestrichen
werden.

Juncus filiformis var. subtilis Čel. in Res. fůr 1884
pas. 5. ist ebenfalls zu streichen. Die betreffende Pflanze, von Jaksch
bei Eger (sogar unter dem Namen J. tenageja) gesammelt, hat sich
námlich unerwartetermassen als ein abnormer Weise blihender Jugend-
zustand von J. effusus L. herausgestellt, iiber welchen F. Buchenau
einen demnáchst in Verhandl. d. bot. Ver. von Brandg. zu veroffent-
lichenden interessanten Aufsatz*) geschrieben, in den ich in Folge
gůtiger Mittheilung eines Correcturbogens von Seite Prof. Ascherson's
bereits Einsicht nehmen konnte. Die aus Samen erwachsene, im
ersten Jahre stehende, noch kleine und zarte Pflanze von J. effusus
kommt námlich manchmal bereits zur Blůthe, entwickelt dann důnne,
wenigblůthige, oft kaum 10 cm. hohe Štengel, welche von den spá-
teren hohen, kráftigen und vielbliůthigen Stengeln so sehr abweichen,
dass man ohne Beobachtung im Freien und ohne Kenntniss der
Zwischenformen resp. Zwischenstadien die Zugehěrickeit dieses Jugend-
zustands zum J. effusus schwerlich vermuthen wůrde. 85o erging es
mir, da ich nur einige ganz gleich stark abweichende jugendliche
Exemplare getrocknet zugeschickt erhielt. Nachdem ich lange wegen
der Deutung derselben unschliůssig gewesen, entschloss ich mich

*) Úber eine trůgerische Form von Juncus effusus L. Von F. Buchenau.

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 435

endlich fůr eine neue paradoxe Form von J. filiformis, indem ich
in einem Opiz'schen Exemplar (wahrscheinlich von Paběnic bei Čáslau)
eine náhere Úbergangsform zum J. filiformis gefunden zu haben glaubte.
Es hat sich mir aber jetzt herausgestellt, dass auch dieses alte
Exemplar, welches schon Opiz fůr J. filiformis bestimmt hatte, zu
den Jugendformen des J. effusus gehort. Ein álteres Synonym dieses
status juvenilis fertilis ist J. effusus y. pauciflorus Lejeune et Cour-
tois Compend. florae bele. (1831). Von Prof. Ascherson erhielt ich
diese Jugendform, nicht ganz so táuschend wie unsere, von Luckau
in der Lausitz (Pappelteich bei Drehna), Prof. Buchenau, der jetzt
-auch die Egerer Pflanze gesehen hat, erhielt sie in dem heurigen,
durch die hohe Temperatur des Mai und Juni so ausgezeichneten
Sommer auch noch zweimal aus dem Hannover'schen. Da zu erwarten
steht, dass sie auch bei uns noch fernerhin beobachtet werden wird,
so habe ich, zur Vermeidung weiterer Irrungen, mit dieser ausfůhr-
licheren Notiz auf sie aufmerksam machen wollen.

Iris variegata L. Wurde mir vom H. Apotheker J. Hellich
in Poděbrad, als bei Poděbrad wildwachsend, lebend eingesendet.
Derselbe geleitete mich auf das freundlichste an den Standort: eine
grasige Waldblósse im Walde Bor, kaum eine halbe Stunde óstlich
von der Stadt nahe der Elbe, bei der Waldhiitte. Dort wáchst und
blůht diese Iris in sandig-humosem Boden in ziemlicher Menge, im
Centrum der Verbreitungsarea einen wohl 2 Met. im Durchmesser
haltenden máchtigen dichten Rasen bildend, von dem aus zur Peri-
pherie einzelne kleinere Stocke zerstreut ausgehen. Aus dieser Art
der Verbreitung lásst sich schliessen, dass die Art am Standorte nicht
ursprůnglich einheimisch, sondern bloss, wohl schon vor lángerer
Zeit, eingebůrgert ist. Der centrale Rasen ist wahrscheinlich aus dem
ursprůnglich irgendwie angesiedelten Exemplar durch úppige Sprossung,
die kleineren Stocke ringsum aus Samen desselben hervorgegansen.

Die Art gehórt zu den Barbatae, von allen ůúbrigen unseren
Arten dieser Gruppe durch die Perigonfarbe schon unterscheidbar;
die inneren Perigonzipfel sind námlich gelb, die áusseren gelblich,
schón purpurviolett geadert, mit gelbem Barte.

Gymnadenia conopea R. Br. B. densiflora (G. densi-
flora Dietr., Orchis densiflora Wahlbe.). Hoher, kráftiger; Blátter sehr
breit, gross, Ahre verlángert, pyramidenfórmig, meist dichtblůthig,
Blumen'etwas grósser, stark halb hollunder- halb vanilleartig riechend.

Diese Varietát wáchst auf fetten feuchten Wiesen, auf Schwarz-
boden (černava) der Elbniederung: so bei Čečelic (Polák)! bei Nera-

28*

436 Lad. Čelakovský

tovic hinter dem Bahnhofe (Velen.)! Auch beim Bilichower Jágerhaus
(Vandas)! hier jedoch nicht so dichtbliůthig. Der Sporn bei unserer
Pflanze nicht kůrzer als gewóhnlich. Nach Garcke Fl. v. Deutschl.
soll die Blůthezeit spáter sein (Juli, August), unsere Pflanze wurde
aber im Juni in vollster Blůthe gesammelt.
Hieracium praealtum Vill X flagellare Willd. nov.
hybr. Stengel fast schaftartig, úber der Basis mit einem Blatt, in
der Mitte nur mit einem kleinen deckblattartigen Bláttechen, oben
3—6kópfig. Blátter bláulichorůn, oberseits kahl, sehr zerstreut bor-
stig gewimpert, sternfiockig. Kópfe ziemlich gross, mássig lang ge-
stielt; Hůllen dunkelgrůn, graufilzig, sammt den Kopfstielen mit reich-
lichen schwarzen Drůsenhaaren besetzt.
Gráben an der Strasse zwischen Leitomyšl und Jansdorf mit
den Eltern (Klapálek)!
Von H. flagellare durch den Blithenstand, kleineré, minder
bauchige Kópfe, weit spárlichere, steifere Behaarung der Blátter und
Stengelbasis; von der áhnlichen grosskopfigen Var. obscurum von H.
praealtum verschieden durch immer noch bedeutend, fast doppelt
gróssere Kópfe, armkopfigere Inflorescenz, viel reichlichere Drůsen-
behaarung ohne steife drůsenlose Haare dazwischen, viel reichlichere
Sternhaarbekleidung auf Bláttern und Ausláufern und fast nackte
Stengel; H. auricula unterscheidet sich durch die gróssere Kahlheit,
insbesondere Mangel an Sternhaaren, stárker blaugriůne, stumpfere
Blátter, gedrungenen Blůthenstand, oben durch schwáchere Drůsen-
behaarung, stumpfere und im Mittelstreif dunklere Hůllblátter, endlich
pilosella X praealtum durch gabelspaltige Štengel, viel kleinere
Kópfe u. s. w. |
Uechtritz gab bereits diesen Bastard als an 3 Stellen bei Breslau
gefunden an (Ost. Bot. Ztschr. 1861 pag. 404), doch ohne náhere
Beschreibung; er sagt dort nur, derselbe stehe dem H. pilosella X
praealtum sehr nahe, lasse sich aber lebend nicht schwierig durch
die grósseren mehr bauchigen und heller gelben Blůthenkopfe unter-
scheiden. Fiek hat in seiner Fl. v. Schles. diesen Bastard nicht auf-
genommen und theilte mir úber Befragen mit, er habe ihn desshalb
ausgelassen, weil ihm Uechtritz erklárt hatte, er halte seine frůhere
Deutung nicht mehr aufrecht. Somit wáre dieser Bastard doch hier
zum erstenmale mit Sicherheit nachgewiesen.
Hieracium sudeticum Šternbe. (icon) X prenanthoides
L. (H. bohemicum Fr, X prenanthoides L.) n. hybr. Stengel 10bláttrig,
unterwárts ziemlich kahl, oben sa1amt Kopfstielen drůsenhaarig, am

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 437

Ende mit einer deckblátterigen, ziemlich vielkopfigen (7kópf-
igen) Doldentraube, ůúberdiess aus den Achseln der 3 obersten
kleiner werdenden Blátter 3—4kópfige Zweige, von denen die unteren
immer weniger entwickelt und mehr verkůrzt sind, treibend, am
Grunde mit 2 wohlerhaltenen, langgestielten, láneg-
lichen, schwachgezáhnelten Grundbláttern. Untere Sten-
gelblátter in einen breiten, am Grunde halbumfassenden Blattstiel
verschmělert, lánelich, die folgenden sitzend; mit mássig grossen
Ohrchen halbumfassend, ziemlich klein geziáhnt mit
meist nach vorn gerichteten Drůsenzáhnen; die mittleren
geigenformie zum Grunde zusammengezogen, kurz eifórmig bis zu-
oberst eilanzettlich; alle dunkler sattgrůn, unterseits bláulichorůn,
untere zerstreut behaart, obere nur am Rande gewimpert und am
Mittelnerv unterseits etwas behaart, sonst ziemlich kahl. Kópfe kaum
mitteleross, nicht bauchicg, sondern eher zur Basis verschmá-
lert, Hůllblátter trůb schwárzlichgrůn, áussere kurz, wenige, mit SŠternůilz
und mit schwarzen Drůsenhaaren, ohne einfache Haare
dazwischen. Zunegenblůthen gewimpert. Griffel russfarben. Junge
Frůchtchen blass róothlich, verschrumpít.

Auf der Kesselkoppe im Riesengebirge, mit H. sudeticum Sternbo.
(H. bohemicum Fr.) und H. prenanthoides zusammen, nur 1 Expl. am
18. Aug. d. J. von meinem Sohne gefunden und sofort vermuthungs-
weise als obiger Bastard gedeutet *).

Nachdem bisher in der Section Archhieracium, von vagen Ver-
muthungen und unsicheren Deutungen abgesehen, hóchst selten pro-
bate Bastarde beobachtet worden sind (Uechtritz fand H. villosum X
prenanthoides im Gr. Kessel des Gesenkes, Andere in Tirol und
Oberósterreich, und Focke bemerkt, dass H. prenanthoides ganz be-
, sonders geneigt scheint, hybride Verbindungen einzugehen, so auch
noch mit H. amplexicaule, intybaceum Wulf., boreale Fr. und umbel-
latum L.);, und nachdem ich úberhaupt der Hybridomanie abgeneigt
bin, so habe ich mich erst allmáhlich nach sorgfáltiger Untersuchung
und Vergleichung von der hybriden Natur dieser Pflanze, nun aber
auch vollkommen, úberzeugt. Der Nachweis derselben ist námlich so

*) Herr Fiek, dem ich den Fund dieses Bastardes anzeigte, theilte mir als-
bald mit, er glaube ihn auf der Kesselkoppe ebenfalls gefunden zu haben.
Die mir zuvorkommend zur Ansicht geschickten drei Exemplare, von H.
Fiek ebenfalls im August d. J. gesammelt, erwiesen sich in der That als
zu dieser Combination gehórig, wenngleich nicht so typisch wie das oben
beschriebene Exemplar.

498 Lad. Čelakovský

volistándig, als er nur fůr einen spontanen, nicht durch controlirte
kůnstliche Befruchtung entstandenen Bastard geliefert werden kann,
da die Pílanze weder zum H. sudeticum noch zum H. prenanthoides
gezogen werden kann, sondern durchaus intermediár ist und da sie
wirklich auch in Gesellschaft beider Stammarten nur in 1 Exempl.
gefunden wurde.

Im Allgemeinen sind Stengel und Blátter dem Ansehen nach
mehr dem H. sudeticum, die reichkópfige und reichdrůsige aber zot-
tenlose Inflorescenz aus kleineren Kópfen mehr dem H. prenanthoides
áhnlich.

Der Bastard unterscheidet sich von letzterem und náhert sich
dem H. sudeticum insbesondere: 1. durch den wenig mehr als beim
bohemicum beblátterten Stengel, 2. die zur Blůthezeit noch vorhan-
denen langgestielten Grundblátter und untersten Stengelblátter, 3. die
breiteren und kirzeren, entfernteren oberen Blátter, 4. durch deren
etwas gróssere vorwárts gerichtete Záhnchen, 5. durch die minder aus-
gceprágten, weit kůrzeren Ohrchen der oberen Stengelblátter, 6. durch
die, wenn auch nicht viel, etwas gerótheten jungen Frůchtchen.

Der Bastard náhert sich dem H. prenanthoides und entfernt
sich hiedurch vom H. sudeticum: 1. durch den doch etwas mehr und
etwas dichter beblátterten Stengel, 2. durch die ziemliche Kahlheit
desselben und durch die geringere und kůrzere Behaarung der
Blitter, 3. durch die dunklere Blattfarbe und etwas steifere Textur
der Blátter, 4. durch die wenn auch kurzen, doch deutlichen Ohrchen
der Blattbasis, 5. durch die doch etwas kleineren Blattzáhne, als sie
beim H. bohemicum vorkommen, 6. durch die Inflorescenz und die
kleineren, auf den Hůllen nur drůsenhaarigen Kópfchen.

H. sudeticum weicht vom Bastard ab durch reichlicheren, lán-
geren Haarůberzug der Blátter und des Stengels, lichter grůne, wei- ©
chere, gróber gezáhnte Blátter, deren obere ohrchenlos umfassen,
minder zahlreiche, gróssere Kópfe, die zumeist aus den Achseln der
oberen kleineren Laubblátter und nur seltener eins oder das andere
oberste aus einem Hochbláttehen entspringen, wobei die unteren
1—2kópfigen Stiele meist die lánesten sind, durch die ziemlich reich-
lichen Zottenhaare auf Inflorescenzstielen und Hůllen, die reichblátt-
rigeren Hillen; H. prenanthoides durch den reichbeblátterten Stengel,
die bis gegen den Stengelgrund hin grossohrigen, mehr lánglichen
und spitzen, nur kleingezáhnelten Blátter, von denen die untersten
kleineren, sehr kurzgestielten zur Blůthezeit schon abgestorben oder
zerstórt sind, durch den Mangel der Grundblátter. Úber die Be-

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 439

haarung des oberen Stengeltheils und der Inflorescénz mit den Hůllen
beim H. prenanthoides ist zu bemerken, dass sie bei dieser Art wie
beim Bastard meist nur aus drůsentragenden Haaren besteht; so finde
ich es speciell an allen auf dem Kessel gesammelten, fiir den Bastard
massgebenden Exemplaren; jedoch kommen anderwárts, z. B. am
Kiesbere auch Pflanzen mit allerdings nur spárlichen eingestreuten
drůsenlosen Haaren vor.

Die Kópfe des Bastards sind nur so gross wie die kleinsten
beim H. prenanthoides vorkommenden, am Grunde schmal, wohl wegen
der fehlschlagenden Frichtchen; diese sind námlich flach und ver-
schrumpít, wáhrend gleichalterige bei den fruchtbaren Stammarten
schon kantig aufgetrieben zu sein pflegen.

Ich habe hier zum erstenmale statt H. bohemicum Fr. den
Namen H. sudeticum Šternbg. gebraucht, nachdem hierin Uechtritz
und Fiek vorangegancen waren, und zwar aus folgenden Grůnden.
Die Beschreibung des Grafen C. Sternberg in Denkschriften d. kol.
bair. bot. Gesellsch. in Regensburg 1818 pag. 62 enthált eigentlich
nichts, woraus eher auf H. sudeticum Fr. als auf H. bohemicum Fr.
zu schliessen wáre, die cute Abbildung aber stellt exguisit das H.
bohemicum dar. Úberdiess vereleicht Sternberg seine Art mit H. cy-
doniaefolium Vill. und sast, er habe lángere Zeit geschwankt, sie als
neue Art anzuerkennen, da sie offenbar mit H. cydoniaefolium Vill.
sehr nahe verwandt sei. Auch dies weist auf H. bohemicum hin,
welches noch spáter Tausch und Fries selbst anfanes fůr H. cydoniae-
folium Vill. gehalten haben. Fries fand nun im Sternbere'schen Bogen
des bohmischen Museumsherbars dem H. bobemicum auch Exempl.
des H. sudeticum Fr. beigemengt und liess nun in der Epicrisis dem
letzteren den Sternbero'schen Namen, wáhrend er dem H. sudeticum
Sternbe. icon. den neuen Namen bohemicum gab. Dieser Vorgang
war aber incorrect, da ein vielleicht ganz zufálliger privater Irrthum
im Herbar gegen den deutlichen publicirten Text und gute Abbildung
(welche manchmal mehr werth ist als eine Diagnose) nichts entscheidet.
Etwas anderes wáre es, wenn aus dem Texte oder Bilde zu ersehen
wáre, dass der Autor wissentlich zwei zu trennende Formen fůr iden-
tisch oder zu einer Species gehórig gehalten hátte. Dann wáre es
gleicheiltieg, welcher von diesen Formen ein spáterer Autor den ur-
sprůnglichen Namen belassen, welcher er einen neuen geben wollte,
wofůr ich weiter unten ein Beispiel an Potentilla verna L. geben
werde. Den Namen H. sudeticum Sternbe., was auch schon empfohlen
wurde, ganz aufzugeben, weil er zweideutie geworden, halte ich fůr

440 Lad. Čelakovský

ungerechtfertigt, da man, wenn dies zum Princip gemacht wůrde,
eine Menge derartig und noch mehr zweideutiger, z. B. Linné'scher
Namen, die Niemand aufceben will, auflassen und die ganze Nomenclatur
wesentlich alteriren můsste. Es genůst, zum Namen H. sudeticum
Sternbo. einen erláuternden Zusatz: (ex descript. et icone) oder
kůrzer, da das Bild am klarsten spricht, (icon) beizufůgen, was spáter,
wenn der Name in diesem Sinne sich eingelebt, auch wieder wegge-
lassen werden kónnte. Fůr H. sudeticum Fries ist dann der ohnehin
áltere Name H. pedunculare Tausch voranzustellen.

Erigeron acer L. X canadensis L. Von diesem Bastard,
dessen Auffindung in Bóhmen ich erst im vorigen Jahre gemeldet
habe (Res. fůr 1888 pac. 479), lernte ich heuer eine zweite Form
kennen. Die beiden Formen desselben sind:

©) pilosus. Der Stengel und die Blátter beiderseits rauhhaarig,
hierin dem E. acer náher stehend. — Dies die im Vorjahre bei
Ročov gefundene Pflanze.

8) olabratus (E. acris y. glaber Čel. Prodr. IV. olim). Stengel
und Blátter fast kahl, letztere nur am Rande steifcewimpert und am
Mittelnerv unterseits etwas behaart.

Diese zweite Form, welche wegen ihrer grósseren Kahlheit dem
E. canadensis náher steht, sammelte heuer H. Bubák in einem Wald-
schlage an dem ůúber den Breitenstein fůhrenden Wege von Tůrmitz .
(bei Aussig) nach Steben, in 2 Exempl. unter den Eltern. Es erinnerte
mich diese Form sofort an eine bereits von Velenovský am Mehelník
bei Písek 1876 gesammelte Pflanze, und die Vergleichune ergab eine
vollkommene Úbereinstimmung. Da ich damals von einem Bastard E.
acris X canadensis keine Idee hatte und auch Velenovský das Con-
sortium nicht beachtet hatte, so hielt ich die Píseker Pflanze fůr
eine zufállig mikrocephal oder mikrokladisch gewachsene abnorme
Form des kahlbláttrigen E. droebachiensis O. Můller und habe sie
im IV. Theil des Prodromus als solchen, námlich als E. acris v) glaber
verzeichnet.

Der, in Bóhmen also bisher noch nicht beobachtete, E. droeba-
chiensis hat nach mehrfach vorliegenden deutschen und ósterreichischen
Exemplaren ganz die Statur, Verzweigung, die wenigen grósseren
Kópfe des E. acris, auch breitere angedrůckt steifbehaarte
Hůllbláttehen wie dieser, weicht nur durch die kahlen Stengel
und blátter ab und ist allerdings nur Var. des E. acris.

Die Kópfchen des Bastards (in beiden Formen) sind, wie ich
schon im vorigen Jahre bemerkte, ausser ihrer Kleinheit ausgezeichnet

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 441

durch ihre fein papillósen, sonst kahlen, hóchstens mit ein-
zelnen zerstreuten Steifhaaren zumal am Rande besetzten, sch malen,
fein zugespitzten Hůllbláttchen.

Cirsium lanceolatum Scop. X canum Mónch nov. hybr.
Stengel úber 1 M. hoch, durch die dornig-gewimperten Blattspuren
geflůgelt, oberwárts ástig, unter den Kópfen wie die Aste nackt. Blátter
spinnwebig, oberseits von Gliederhaaren rauh, aber stachellos, mittlere
ganz obere halb herablaufend, tief buchtigfiederspaltig; Abschnitte
2—3spaltig, Zipfel 3eckie-lanzettlich, dornig bespitzt und gewimpert.
- Zweige mit entfernten, kleinen Bláttern. Kópfe kugelig-eifórmig; Hůll-
schuppen von aussen nach innen allmáhlich lánger werdend, aus
breitem Grunde allmáhlich verschmálert (nach oben nicht verbreitert),
in einen feinen, nach aussen umgebogenen Štachel verlaufend, da-
runter mit schmalem schwárzlichem Kiele, die innersten trockenháutig,
geróthet, lang lanzettlich. Kronen purpurn.

Der reichbeblátterte Stengel, die tiefbuchtigen Blátter mit grós-
seren 2—3spaltigen Abschnitten sind vom C. lanceolatum vererbt,
der Mangel kleiner Štachelchen auf der Blattoberseite vom C. canum ;*)
die Bestachelung ist kráftiger als beim letzteren, schwácher als bei
ersterem; die beblátterten, aber oberwárts mehr nackten Aste, die
gelappten Blattspuren sind oleichfalls intermediár, die Kópfe grósser
als beim C. canum, deren Hůllschuppen mehr wie bei C. canum, aber
sehr deutlich dornie geendigt, obwohl die Enddorne wieder viel
kůrzer und schwácher sind als beim C. lanceolatum. Frůchte fehl-
schlagend.

Dieser Bastard, der wohl úberhaupt noch nirgends beobachtet
worden ist (in Focke's „Pflanzenmischlinge“ kommt er noch nicht vor),
wurde von H. Košťál! bei Pardubic, auf einem Feldraine náchst Stu-
dánka, im Juli d. J. in einem Exemplare gefunden; nicht weit davon
die beiden elterlichen Arten.

Gentiana amarella L. (genuina) var. turfosa Čel. Kráftig,
bis 30 cm. hoch, grossbláttrig, etwas grossblůthiger; untere und un-
terste spatelfórmige Blátter zur Blůthezeit wohlerhalten, die der

unteren Stengelpaare bis zu *„—'/„ der Stengelhóhe gleich breit,
Iineal-lánglich, die oberen aus breitem Grunde lanzettlich. Kelch-
zipfel doppelt lánger als die Kelchróhre und theilweise den Grund
der Kronzipfel erreichend. Corolle 15 cm. (= 6 Lin.) lang, Sspaltig.

*) Auch dem C. lanceolatum X acaule, wenigstens wie es bei uns vorkommt,
mangeln die Stachelchen auf der Blattoberseite,

449 Lad. Čelakovský

So auf den alten schwarzerdigen Torfwiesen im Elbethal: bei
Všetat mit Linum perenne háufig, auf der Wiese mit Gymnadenia
odoratissima spárlich, Juli (Schiffner)! bei Liblic (im August), bei
Čelakovic (Velen.)! |

Die Varietát áhnelt in den Bláttern der G. obtusifolia Willd.,
von der sie sich aber durch fast sitzende Fruchtknoten und weit klei-
nere Blůthen unterscheidet. Bei den anderen bekannten Formen der
genuinen G. amarella sind nur die untersten Stengelblátter lineal-
lánelich und diese sammt den spatelfórmigen Grundbláttern zur Blůthe-
zeit meist schon mehr oder weniger vollstándig zerstort, die erhalte-
nen Stengelblátter fast alle aus breiter Basis lanzettlich verschmálert.

Man kónnte des Standorts wegen an die var. uliginosa (Willd.
sp.) denken, allein diese ist im Gegentheil eine feinere, schwáchlichere
Form, mit normalen Pláttern (nach Grisebach in DC. Prodr.: caule
humili subsimplici, paucifloro, foliis lanceolatis, calyce plerumgue
4fido, corolla tenui, 4 lin. longa).

Gentiana chloraefolia Nees ab Esenb. (Nova Acta Acad.
Caes. Leop. Carol. tom. IX. 1818). Im Prodr. Fl. Bóhm. habe ich
diese Pflanzenform als Varietát (B calycina) der G. germanica Willd.
aufcefasst, von der ich glaubte, dass sie hier und da mit der Stamm-
form germanica vorkomme und aus ihr hervorgehe. Ich hatte námlich
bei ihr, wie auch andere Autoren, nur die stark vergrósserten us-
seren Kelchzipfel als diagnostisches Merkmal aufgefasst und konnte-
daher zu Ungunsten der Form anfihren, dass die Kelchform oft auf
derselben Pflanze in die normale úbergeht. Grisebach dagegen glaubte,
sie sei ein Bastard G. campestris X germanica, welche Deutůng in
vielen spáteren Floren vorkommt, oft mit dem Zusatze, dass sie
unter den Eltern wachse,*) wogegen ich ihre Bastardnatur den Um-
stánden ihres Vorkommens nach bestritten habe. Nachdem ich schon
lángst in meiner frůheren, Eingangs erwáhnten Ansicht durch manche
Anzeichen zweifelhaft geworden war, habe ich endlich heuer die G.
chloraefolia bei Chudenic, wo sie háufie vorkommt, eingehender
studirt und mit G. germanica, die mir H. Jahn von Gratzen in Menge.
frisch einschickte, im lebenden Zustand verglichen. Da hat es sich
herausgestellt, dass sich die G. chloraefolia sowohl durch morpholo-
gische Merkmale als auch durch ihre geographische Verbreitung von

*) In Garcke's Flora heisst es seltsamer Weise, die G. campestris X germa-
nica Gris. wachse unter den Eltern, sei aber wahrscheintich kein Bastard.
Letzteres ist wohl ein spáterer Zusatz, wahrscheinlich durch meinen Pro-
dromus veranlasst,

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 443

der (G. germanica derartig unterscheidet, dass sie, wenn man G.
amarella, germanica und obtusifolia, wie es meist geschieht, als
Arten trennt, ebenfalls als Art anerkannt zu werden verdient (was
„bereits von Reichenbach in Fl. excursoria geschehen ist), oder wenn
man, wie ich im Prodromus, nur eine erweiterte Art mit mehreren
Rassen annimmt, dass sie eine diesen gleichwerthige Rasse darstellt,
die sogar zur (G. campestris hinneigt, weshalb sie eben auch als
Bastard mit dieser angesehen worden ist.

Das hervorstechendste Merkmal der G. chloraefolia gecenůber
der G. germanica liegt allerdings im Kelche. Die Zipfel desselben
sind weit lánger als die Kelchróhre, sehr ungleich, die 2—3 áusseren
breiter lanzettlich bis oval, zur Basis verbreitert, die benachbarten
inneren deckend und mit schmálerem oder breiterem Flůgel an der
Kelchróhre herablaufend. Indessen ist zu bemerken, dass die blattar-
tige Vergrósserung der usseren Kelchzipfel nicht an allen Exem-
plaren selbst von demselben Standort, ja nicht einmal auf allen
Blithen derselben Pflanze immer gleich bedeutend ist; háufig sind
nur an den Endblůthen des Stengels und der Hauptzweige die Kelch-
zipfel stark verbreitert, an den úbrigen weniger. Meine frůhere G.
germanica var. calycina war auf solche Individuen mit stark ver-
grósserten Kelchzipfeln gegrůndet und desshalb gab ich an, dass sie
in die Normalform iúberceht. Es kommt aber zur Verbreiterung der
Kelchzipfel noch ein anderes Merkmal des Kelches hinzu, welches
bisher meist úbersehen worden ist, indem námlich die Kelchblátter
am Rande, meist auch auf dem Mittelnerven und bisweilen sogar
. auf den Seitennerven feiner oder gróber papillos kurzhaarig-zackig,
also der Rand der Kelchzipfel und die Kelchflůgel, wie man zu sagen
pílest, fein geságt-rauh sind; und da von den Kelchflůgeln auch
noch auf die Blůthenstiele flůgelartige Blattspuren herablaufen, so
erscheinen auch diese flůgelartic zugeschárften Stengelkanten áhnlich
fein zackig-gesict oder kurz gewimpert. Úberdiess sind auch die
Blátter wimperig-rauh, besonders die oberen, und oft auch die von
ihnen herablaufenden scharfen Stengelkanten.

Bei der G. germanica sind die Kelchzipfel schmallanzettlich
oder lineal-lanzettlich, meist ziemlich gleich, so lane oder wenig
lánger als die Kelchrohre, an ihrem Grunde meist nicht deckend,
daher von den 5 Kelchbuchten die 5 stumpfen Commissuralnerven re-
gelmássig herablaufen, seltener sind die áussersten Kelchzipfel etwas
breiter und dann manchmal wohl auch, obwohl nur kurz, herablau-
fend. Die Commissuralnervén und die Ránder der Kelchzipfel erscheinen

444 Lad. Čelakovský

dabei immer glatt, letztere nur gegen die Spitze etwas deutlicher
fein zackig-rauh. Der Unterschied zwischen G. germanica und G.
chloraefolia in Betreff der Glattheit oder Rauhigkeit der Blatt- und
Kelchblattránder ist analog jenem zwischen Erythraea centaurium
und E. linariaefolia, woselbst er bekanntlich diagnostischen Werth
chat. Meines Wissens hat bisher nur Reichenbach in der Flora ex-
cursoria die Rauhigkeit der Kelchblattránder, dann auch der Stengel-
und Blůthenstielkanten der G. chloraefolia beachtet und gebůhrend
hervorgehoben („caule, pedunculis calycibusgue © serrulato-alatis“),
dann Hegetschweiler und Heer in ihrer Flora der Schweiz bei ihrer
G. aspera, welche unzweifelhaft zu den Formen der G. chloraefolia
gehórt („Stengel 4flůgelig, die Flůgel mit kleinen geraden Stachelchen
besetzt; Stengelblátter am Rande durch kleine Stachelchen scharf.“).

Ausserdem habe ich bei Vereleichung der lebenden Pflanzen
noch folgende secundáre Unterschiede zwischen G. chloraefolia und
germanica gefunden, welche allerdings am getrockneten Herbarmate-
riale nicht immer alle deutlich zu sehen sind. Die Blátter der er-
steren sind meist an der Basis breiter, zumal die oberen am Grunde
wie gestutzt oder selbst schwach herzfórmig und náher aneinander-
grenzend, sie sind oberseits heller grin, matt (glanzlos), weicher und
mit kaum eingedrůckten Seitennerven versehen. Bei G. germanica
sind die Blátter oberseits dunkler grůn, etwas elánzend, dicklicher,
oberseits mit eingedrůckten Šeitennerven. Durchs Trocknen wurden
allerdings auch die Blátter der G. chloraefolia oft dunkler. Der
Stengel der G. chloraefolia ist oft ziemlich einfach oder doch we-
niger dicht und reich verzweigt, namentlich sind die Blůthenzweige
und Bliůthenstiele in der Blattachsel čfter einzeln oder zu 2 serial.
Bei der G. germanica ist der Stengel in der Regel reichlicher und
dichter verzweigt, von pyramidalem Wuchse, die Blithenstiele in-
den Blattachseln oft zu 3 serial; die oberen Štengelkanten sind dick-
lich, stumpf, nicht so wie bei der G. chloraefolia durchscheinend.
Hiebei abstrahire ich von amputirten (abgesichelten oder abgewei-
deten) Exemplaren, welche allerdings auch bei der G. chloraefolia
im August háufig vorkommen und dann aus der Stengelbasis buschig-
verzweigt angetroffen werden. Bemerkenswerth ist ferner, dass bei
der G. chloraefolia ziemlich háufie neben pentameren Blůthen auch
tetramere (mit 4spaltiger Krone) vorkommen, ja sogar an kleineren
schwáchlicheren Exemplaren alle Blůthen 4záhlic sein kónnen, wáhrend
bei der G. germanica die Fůnízahl der Blůthen fast ausnahmslos herrscht.
Auch in der Blůthenfarbe differiren beide Arten; wáhrend G. ger-

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens, 445

manica blauviolette Corollen mit ebensolchen gefransten Schuppen
besitzt, sind letztere bei G. chloraefolia im ersten Bliůthenstadium
rothlich - violett und die Corollenschuppen (Excréscenzen) weisslich,
nur die Fransen oberwárts geróthet. Durchs Trocknen geht freilich
der Unterschied in der Farbe der Corolle verloren.

Nach den hier dargelegten morphologischen Merkmalen beider
Arten (oder Rassen) ist es begreiflich, dass die G. chloraefolia so
háutig fůr einen Bastard G. campestris X germanica gehalten worden
ist. Denn wiewohl sie im Allgemeinen mit der G. germanica die grósste
Verwandtschaft besitzt, náhert sie sich doch in mehrfacher Hinsicht
auch der G. campestris, so namentlich durch die verbreiterten, herab-
laufenden, minder umgerollten bis lachen dusseren Kelchzipfel. deren
wie auch der Blátter gezáhnelt-rauhen Rand, durch die nicht seltene
theilweise Vierzáhligkeit der Blůthen, die einfachere Stengelverzweigung.
Trotzdem ist die Hybriditát der G. chloraefolia nur scheinbar. Denn
die náheren Umstánde ihres Vorkommens schliessen die Annahme
einer hybriden Abstammung vollkommen aus, weil G. chloraefolia in
Gegenden háufie wáchst, wo entweder G. germanica oder campestris
gar nicht vorkommt. Um Chudenic z. B. fehlt die G. germanica ganz
und gar,*) wáhrend G. chloraefolia an verschiedenen Orten der Um-
gegend, immer in Menge und rein fůr sich vorkommt. G. campestris
ist zwar um Chudenic auch nicht selten, aber an ganz anderen
Standorten, niemals habe ich dort beide mit- oder untereinander au-
getroffen. Die G. chloraefolia wáchst námlich auf feuchten, selbst
moorigen, niedriger gelegenen Heide- oder Waldwiesen, wáhrend G.
campestris grasice, heideartige, mehr trockene Abhánge und Hůgel-
růcken vorzieht. Aus der Cibulka bei Prag liegen allerdings im boh-
mischen Museumsherbar sowohl G. germanica als G. chloraefolia
vor, dafůr fehlt dort, wie úberhaupt in der ganzen náheren Umgebung
Prags, wiederum die G. campestris. Herr Max Schulze in Jenaj theilte
mir ferner mit, dass bei Jena, wo die G. chloraefolia vorkommt
(welche ich auch von ihm richtig erhalten habe), ebenfalls die G.
campestris mangelt. Hiernach ist also die (G. chloraefolia eine au-
tonome, selbstándige Pflanzenform, welche úberdiess auch vollkommen
fruchtbar ist. Damit ist natůrlich nicht ausgeschlossen, dass sie bis-
weilen in Gesellschaft oder Náhe der beiden anderen Arten ansássig

*) Wenn ich frůher angab (Prodr. IV. pas. 821), dass dort beide Formen
vorkommen, so kam dies daher, dass ich Exemplare der G. chloraefolia
mit weniger verbreiterten Kelchzipfeln fůr echte G. germanica gehalten
habe.

446 Lad. Čelakovský

sein kann, was dann der Fall gewesen sein mag, wenn die G. chlo-
raefolia als unter den „Eltern“ vorkommend angegeben wurde. Die
intermediáre Stellung der G. chloraefolia zwischen G. campestris und
G. germanica důrfte aber dafůr sprechen, dass erstere bei dem Um-
stande, dass sie sich als constante Form zeigt, am besten wohl gleich
den anderen Formen als eigene Art betrachtet werden měchte.

Die mir bisher bekannt gewordene Verbreitune der G. chlorae-
folia in Bohmen erhellt aus dem Standortsverzeichniss im folgenden Ab-
schnitte. Man ersieht daraus, dass sie fast durch ganz Bóhmen, besonders
in gebirgigeren Gegenden, verbreitet ist, selten freilich im nordlichen
Theile, am háufigsten im westlichen und sůdwestlichen Theile, wo-
gegen aus der ganzen čstlichen Hálfte, mit Ausnahme des Nordens
(von Trautenau bis Jungbunzlau), Standorte fehlen. Weiter habe ich
die Pflanze mehrfach aus Thůringen; nach Fiek's brieflicher Mitthei-
lung (auch Fl. v. Schles.) ist sie auch in Schlesien wahrscheinlich
nicht selten, obzwar bisher wenig beobachtet. In eigenthůmlichen
Formen, deren eine hier alsbald noch besprochen wird, kommt sie
auch in den Alpenlándern (Osterreich, Baiern, Schweiz) vor.

Noch nicht definitiv abgeschlossene Beobachtungen weisen darauť
hin, dass die G. chloraefolia, gleich der G. obtusifolia, eine frůhere
Blůthezeit besitzt, welche allerdings auch bis in den Herbst sich ver-
lángert. Ich habe sie freilich bisher nur vom August ab blůhend
getroffen, aber wohl nur aus dem Grunde, weil ich frůher an die
betreffenden Standorte nicht hinkam. Bei Chudenic ist sie Anfang
August schon in schonster Blůthe, vom halben August an fángt sie
dort meist an zu verblůhen, Ende August war sie heuer bereits
úberall abgebiůht, mit aufgesprungenen Kapseln, und sogar vergilbt
oder vertrocknet, wáhrend G. germanica bei Schittenhofen noch schón
blůhte. In anderen Jahren und anderwárts sammelte ich sie noch in
der ersten Hálfte September, und im Museumsherbar erliegen Exem-
plare, die (in der Cibulka bei Prag z. B.) noch gegen Ende Sep-
tember in Blůthe gesammelt worden waren. Da G. chloraefolia Anfang
August ganz typisch und in Bliůthe gefunden wird, zu gleicher Zeit
mit typischer G. germanica, so ist auch die bereits geáusserte An-
sicht nicht haltbar, dass erstere aus letzterer durch herbstliche Ver-
grósserung der Kelche entstehe, zumal wenn diese frůher abgesichelt
worden, wogegen auch schon das frůher Angefihrte spricht. Die G.
chloraefolia ist nicht nur keine exguisite Herbstform, sondern der Um-
stand, dass sie im August (und September meistens nur als buschige
Forma putata gefunden wird (unverletzte Exemplare sind zu dieser

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 447

Zeit in der That seltener), spricht dafůr, dass sie wahrscheinlich
sehon im Juni zuerst blůht, zu welcher Zeit (z. B. bei Chudenic heuer
am 17. Juni) die Wiesen sgemáht werden, also die Verstimmelung
der doch gewiss schon hóher emporgewachsenen Pflanze stattfindet.
Diesen Punkt werde ich úbrigens im náchsten Frůhsommer noch po-
sitiv feststellen.

Noch ist zu bemerken, dass ich von der G. chloraefolia zwei
Formen in Bóhmen kenne, ausser der vielverbreiteten var. genuina
noch eine bisher nur bei Hohenelbe am Fusse des Riesengebirges
zuerst von Frau Kablík (1833) gefundene und vielfach von ihr wie
auch von Tausch im Herb. boh. unter dem Namen G. amarella.
0. pratensis (G. pratensis Fról.) ausgegebene Form. Die Bestimmung
-als G. pratensis Frólich ist wohl sicher unrichtig, nachdem die Frólich-
sche Art nach dem Zeugniss aller spáteren Autoren (Grisebach, Koch
u. a.) zur echten G. amarella L. gehórt. Ich will jene vorláufig als
var. macrocalyx bezeichnen. Die beiden Varietáten sind nachstehend
zu charakterisiren.

Var. «) genuina. Aussere Kelchzipfel breit lanzettlich oder
elliptisch-lanzettlich, innere schmal lanzettlich. Blumenkrone Smal so
lang als der Kelch, ihre Róhre zur Basis allmáhlich verschmálert,
ihre Zipfel lánelich, meist feinzugespitzt.

Var. B) macrocalyx. Kelche sehr gross, mit weiter Róhre,
áussere Kelchzipfel meist breitoval und in eine lanzettliche Spitze
zusammengezogen, oft ganz flach; die inneren breiter lanzettlich.
Blumenkrone grósser aber kůrzer, 2—2'/„mal so lang als der Kelch,
mit breiter, zur Basis wenig verschmálerter Rohre, mit breiten, ovalen,
stumpflichen oder stumpf bespitzten, manchmal 2—3záhnigen Zipíeln.
Vielleicht ist auch die Corollenfarbe abweichend, námlich lichter, was
an den alten Herbarexemplaren nicht mehr sicher auszumachen ist.

Diese var. macrocalyx habe ich nun mit geringen Modifikationen
aus mehreren Alpenlándern vor mir, aus Tirol, Salzburg, Baiern, vom
Monte Baldo, Monte Cavallo, unter den verschiedensten Namen als
G. germanica, amarella, obtusifolia, sogar als G. campestris. Am
háufiesten geht sie unter dem Namen G. obtusifolia und es ist móg-
lich, dass die G. obtusifolia var. calycina Koch Syn. aus Tirol die-
| selbe Pílanze ist. Allein die G. obtusifolia hat, obzwar auch etwas
uneleiche, doch nie so stark verbreiterte und vergrósserte und so stark
fůgelartig herablaufende áussere Kelchzipfel; hauptsáchlich aber unter-
scheidet sie sich wieder durch den glatten oder ziemlich glatten
Rand der Kelchzipfel (darum sagt Reichenbach's FI. germ. exc. ganz

4148 Lad. Čelakovský

richtig von ihr: Folia sub lente minus ac affinium serrulata, in spe-
ciminibus a cl. Hoppe compressis alpinis margine laevia), sowie durch
eine andere Form der Stengelblátter.

Es ist mir ferner kaum zweifelhaft, dass die Schweizer G. aspera
Hegetschw. et Heer ebenfalls zur var. macrocalyx gehórt, denn es
heisst in der betreffenden Flora von ihr, der Kelch sei „fast von der
Lánge der Róhre der grossen Blume,““ womit sowohl der grosse Kelch
als auch die kurze Róhre der grossen Blumenkrone der var. macro-
calyx deutlich gekennzeichnet wird. Wenn Nyman die («. aspera zur
G. obtusifolia citirt, so spricht auch dies dafůr, dass die var.-macro-
calyx vielfach selbst von renommirten Botanikern irrig fůr eine Form
der G. obtusifolia angesehen wird.

Dass aber Nees unter seiner G. chloraefolia wirklich die hier
auseinandergesetzte Pflanze, spečiell die var. genuina verstanden hat,
werde ich in einer ausfihrlicheren Abhandlung úber diese Pflanze an
einem anderen Orte nachweisen.

Verbascum phlomoides L. X phoeniceum L. Grund-
blátter gross, oval, kurzgestielt; die Stengelblátter viel kleiner, auch
die untersten sitzend, die oberen stumpf, sehr kurz herablaufend,
alle důnnílzig. Traube aus armblůthigen Blůthenbůscheln, am Grunde
verzweigt. Blumenkronen sehr gross, missfarbig gelb, stellenweis
(zumal am Grunde der 3 unteren kůrzeren Zipfel) violett angelaufen.
Gróssere Staubgefásse mit schief nierenfórmigen, etwas herablaufenden
Beuteln. Narbe am keuligen Griffel herablaufend.

Unterscheidet sich von V. thapsus X phoenicum (V. versiflorum
Schrad.) durch die mehr als doppelt grósseren Corollen (Durchm. bis
37 mm), etwas herablaufende Staubbeutel und eine herablaufende
Narbe; beim letzteren haben die Corollen bloss bis 20 mm Durchm.,
die Antheren sind nierenfórmig, nicht herablaufend, und die Narbe
kopfig, ebenfalls nicht herablaufend. Ausserdem zeigt das vorliegende
Exemplar, verglichen mit jjenem des V. versiflorum von Malnic bei
Laun, den Stengel mit dichteren lángeren Wollhaaren besetzt; beim
V. versiflorum ist der Stengel nur kurz wollig-flaumig und die un-
teren Stengelblátter sind dort in einen lángeren Blattstiel zusammen-
gezogen.

Im Kiefernwalde bei Neratovic auf Sandboden, 1 Expl. untér den
Eltern (Velenovský)!

Dieser Bastard war bisher wohl noch nirgends spontan beo-
bachtet, wurde aber schon im vorigen Jahrhundert von Koelreuter
kůnstlich erzeugt. Nach Focke 1. c. war die Blithenfarbe der kůnst-

j

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 449

lichen Bastarde róthlich-gelbbraun, im Sonnenlichte goldelánzend,
von unserer Pílanze waren die Corollen zweifarbig, gelb und zum
Grunde violett, beide Farben etwas wásserig und nicht ganz rein.

Caltha palustris L. Nachdem diese alte Linné'sche Art
schon von Schott, Nyman und Kotschy in den Analecta (1854) in
eine Anzahl von Arten zerspalten worden (welche aber Nyman im
Conspectus nicht mehr namentlich auffůhrt), gab G. Beck 1886 (in
Verhandl. d. zool. bot. Ges. in Wien) eine Gliederung der C. palu-
stris L. in fůnf Unterarten, von denen C. alba Jacguem. nur im
Himalaya, C. longirostris Beck nur in den Alpen Bosniens zu Hause
ist. Die úbrigen drei: C. palustris genuina, C. laeta Sch. Nym. K.
und C. cornuta Sch. N. K. sind in Mitteleuropa, resp. Oesterreich
einheimisch. Ich selbst habe bisher aus Bóhmen nur 2 solche Formen
gesehen, resp. selbst gesammelt, welche ich auch heuer wieder beo-
bachtet habe, námlich ausser der subsp. genuina noch die cornuta,
welche ich schon im Prodr. Fl. Bóhm., freilich nur die Blátter, nicht
die Fruchtform berůcksichtigend, als var. dentata unterschieden habe.
Die genauere Diagnose beider Rassen lautet also:

a) genuina (C. palustris Beck 1. c.). Carpelle schief elliptisch,
kůrzer und breiter, auf dem Růcken gekrimmt, in einen kůrzeren
Schnabel rascher zusammengezogen, 4—6 im Kreise. Blátter gekerbt
oder gekerbt-gezáhnt, die oberen meist Jeckig-nierenfórmig, nur ge-
schweift bis fast ganzrandig.

b) cornuta (Sch. Nym. K.) (C. palustris 6 dentata Čel. Prodr.)
Carpelle allmáhlicher in einen lángeren Schnabel verschmálert, ober-
wárts etwas hakig gebogen, oft zahlreicher, etwas unregelmássig
geháuít. Blátter am Grunde scharf geságt oder geságt-gezáhnt, die
oberen gezáhnt, rundlich.

a) scheint bei uns vorzůglich dem niederen Hůgellande und der
Ebene anzugehóren; wir haben sie im Herbar meist von Prag, aus
den Elbgegenden (heuer sammelte ich sie bei Milčic náchst Peček);
b) dagegen in gebirgigeren Gegenden, z. B. Windisch-Kamnitz gegen
Bóhm. Kamnitz im Waldsumpf (6 dentata Čel. origin.) heuer sam-
melte ich sie auch bei Chudenic (Vyšov) und auf dem Plateau ůber
dem Ende des Všenorer Thales sůdl. von Prag.

Die dritte Varietát c) laeta (Sch. N. K.), deren Carpelle wie
bei der var. genuina in einen kůrzeren Schnabel plótzlich zusammen-
gezogen, aber auf dem Růcken nicht gewolbt, sondern vom Schnabel
herab geradlinig begránzt sind, und welche auch mehr gezáhnte

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 29

450 Lad. Čelakovský

Blátter hat, lieot nach Hrn. Dr. Beck's Mittheilung im Wiener
Herbar, von Felix Schwarzel bei Deutschbrod (Baštín) 1869 gesammelt vor.

Reseda phyteuma L. Diese in ganz Sůdeuropa (von Por-
tugal bis Griechenland) verbreitete, im Osten durch Ungarn bis
Niederósterreich reichende Art wurde heuer von Hn. Direktor Kabát
bei Welwarn im Nabíner Thale viel verbreitet nachgewiesen. Schon
vor 2 Jahren fand er, zufállig nur 2, Exemplaré, welche er fůr ver-
wildert hielt und daher nicht weiter beachtete. Als er ihr aber
heuer wiederholt begegnete, verfolgte er und fand sie so zahlreich
und auf etwa eine Stunde weit verbreitet, dass am spontanen Vor-
kommen derselben in jener Thalmulde kaum gezweifelt werden kann.
Anfangs Juli habe ich unter freundlichster Fůhrung des Hn. Kabát
die Standorte fast alle in Augenschein genommen. Schon vor der
Můhle Podhorský mlýn becinnend, lásst sie sich bis gegen Nabín
auf Rainen, niedrigen Abhángen, Mauern und Brachen, ůúberall auf

- mehr nacktem, nicht begrasten, kalkhaltigen Boden verfolgen, und

Herr Kabát traf sie spáter noch hinter Nabín zu beiden Seiten des
Hohlweges, welcher von Bratkovic zum Hobšovic-Nabíner Fahrwege
fůhrt, in zahlreichen schonen Exemplaren. Sie war (nach dem heurigen
sehr heissen und trocknen Mai und Juni) Anfangs Juli bereits gróssten-
theils verblůht und meist vertrocknet, am besten noch in einem
feuchteren kleinen Mohnfelde erhalten, zwar zerstreut, aber im Ganzen
wohl in mehreren Hunderten vorhanden. Die Revision des bohmischen
Herbars des Museums beim Einreihen der gesammelten Exemplare
ergab noch eine andere kleine Úberraschune, indem es sich ergab,
dass die R. phyteuma bereits 1883 vom Gymnasialprofessor Bílek bei
Beřovic náchst Zlonic, ebenfalls in einem Hohlwege auf grauem Thone
gesammelt, aber als verwilderte R. odorata eingeschickt worden war.
Dieser Irrthum ist auch in „Result. fůr 1883“, ohne náhere Průfung
des eingeschickten Exemplars, von mir veroffentlicht, woselbst also
statt „R. odorata“ R. phyteuma zu setzen ist. Beřovic liegt nun
in demselben Nabín-Hobšovicer Thale am Bakover Bache, jedoch von
Nabín mehr als eine Stunde entfernt, schon náher an Schlan. Herr
Kabát fand dort auch heuer Ende Juli, jedoch nur ein bereits ver-
trocknetes Exemplar. Hiernach kann die Pflanze gewiss nicht als
bloss zufállig eingeschleppt oder verwildert betrachtet werden; die
gegenwártige betráchtliche Verbreitung derselben bezeugt es, dass
sie in jener Gegend schon seit lángerer Zeit wild gewachsen sein
muss, sie muss also ebensogut fůr einheimisch in Bóhmen gelten,
wie das in derselben Gegend vorkommende, in den letzten Jahren

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 451

- wiederholt gefundene (siehe auch den folgenden Abschnitt der dies-
» jáhrigen Resultate), aber bereits in Presl's Flora čechica (1819) bei
© Zvoleňoves verzeichnete Glaucium phoeniceum Úrantz, welches ich im
© Prodromus mit Unrecht noch fůr bloss verwildert gehalten habe.
Die R. phyteuma ist der R. odorata sehr hnlich, wie diese ein-.
- jáhrig; hat ebenfalls theils einfache, theils 3spaltige (obere), jedoch
mehr graulich grůne Blátter, Gtheilige Kelche, weisse, vieltheilige
obere Blumenblátter, nickende Kapseln. Sie unterscheidet sich jedoch
leicht durch die vergrósserten Fruchtkelche, blassgelbe Staubbeutel,
wáhrend R. odorata kaum vergrósserte Fruchtkelche und orangegelbe:.
Staubbeutel besitzt. Ein gutes Merkmal liegt noch im Bau der (oberen,
grósseren) Blumenblátter, indem bei R. phyteuma die beiden mehr-
spaltigen Hálften der Blumenblattspreite aufeinander liegen und auf
der Innenseite zusammenstossen (die Spreite also unten tutenfórmig
geschlossen ist), und der Nagel zweilappig und nur in der Mittellinie
- grůn ist, wogegen bei R. odorata die Spreite ausgebreitet ist, sodass
ihre Ránder auf der Innenseite von einander entfernt stehen, und
© der am oberen Rande seiner Kappe ausgerandete, aber nicht zwei-
- appige Nagel ganz grůnlich erscheint.
Da heuer Anfangs Juli (freilich nach vorangegangener grosser
-Hitze und Trockenheit) die meisten Exemplare schon reif oder ver-
trocknet waren, Herr Bílek aber seine Exemplare am 6. September
-noch ganz frisch und in Bliůthe gesammelt hat, so scheint daraus
| hervorzugehen, dass die R. phyteuma auch noch in zweiter Gene-
ration im Herbste blůht.
| Viola ambigua Waldst. Kit. (V. campestris M. Bieb.). Wie
ich schon ia der „Osterr. botan. Zeitschr.“ 1889 N. 6. mitgetheilt
habe, wurde diese Art von čstlicherer Verbreitune, welche von Sůd-
„russland durch Siebenbůrgen und Ungarn bis nach Niederósterreich
-sich erstreckt und dort bisher ihre westlichsten bekannten Stand-
orte besass, von Herrn Fr. Bubák am 28. April d. J. auf dem Milayer
Berge bei Laun (Basalt) in voller Blůthenentfallung aufgefunden und
| mir in žahlreichen lebenden Exemplaren zugeschickt. Sie wáchst dort
nach demselben Gewáhrsmann auf dem sůdlichen und sidwestlichen
Abhang des Berges beinahe dicht unter dem Gipfel, seltener auch
| tiefer gegen den Fuss desselben hin, und zwar meist nur einzeln und
| zerstreut, also nicht úbermássig háufig.
Dass diese Viola im bohmischen Museumsherbar auch aus Máhren
| (ohne náheren Standort, leg. J. Bayer als V. hirta) vorliegt und nach
einem Wallroth'schen Exemplare wahrscheinlich auch in Thůringen
29%

452 Lad. Čelakovský

noch bestimmter nachgewiesen werden kónnte, habe ich in OÓsterr. bot.
Zeitschr. ebenfalls bekannt gegeben, wo das Náhere einzusehen ist.
Jenen bohmischen Botanikern, denen diese neue bohmische Viola
noch nicht náher bekannt ist, wird die nachstehende Beschreibung,
wie ich glaube, nicht unlieb sein. Die V. ambigua ist mit V. hirta
und collina náchst verwandt, besitzt wie diese ein aufrecht verzweigtes
Rhizom ohne beblátterte Ausláufer. Die Blátter (nicht sehr zahlreich in
einem Grundlaube) sind eifórmig-lánglich, gekerbt, stumpflich, graulich-
grůn, dicklich, fast fleischig, steif und unterseits mit scharf vortre-
tenden Nerven, auf den Nerven zerstreut (nur auf den jingsten zu-
sammengerollten Bláttern dichter) kurzhaarig, am Grunde gestutzt
oder geschweift (aber nicht herzfórmig), in den breiten, nach oben
stark verbreiterten, fein und kurz (fast sammetig) flaumigen Blattstiel
verlaufend, und zur Blůthezeit noch die meisten tutenfórmig einge-
rollt. Nebenblátter lanzettlich, langzugespitzt, gefranst, Fransen lang,
kahl. Blithenstiele nach oben zu 3kantig, kahl, zur Blůthezeit auf-
recht und vom langeestielten Laub úberragt, mit etwa in der Mitte
eingefůsten Deckbláttchen. Kelchanhángsel abstehend. Blumen tief
violett (etwa wie bei V. odorata), nach Kerner mit angenehmstem
Veilchengeruch, wozu ich aber bemerken muss, dass die mir lebend
geschickten Blithen keinen besonderen Geruch wahrnehmen liessen ©
und dass auch H. Bubák am Standorte keinen Wohlgeruch bemerkt
hat. Ausgezeichnet ist der Fruchtknoten, námlich oval (nicht Skantig
wie bei V. hirta), dicht kurzhaarig und auf den Klappen je 3rippig,
im Ganzen also 9rippig. :
Dass die V. ambigua nach allen diesen Merkmalen eine gute,
charakteristische Art ist, unterliegt keinem Zweifel und leuchtet Jedem
sofort ein, der sie lebend zu sehen und zu untersuchen in der Lage
ist, so dass auch der Entdecker des bohmischen Standortes sofort
úberzeust war, etwas fůr unsere Flora Neues gefunden zu haben.
Potentilla verna L. und P. opaca L. In neuester Zeit
(seit 1884) hat Zimmeter die Ansicht aufgestellt und vertreten, dass
P. verna L. mit. der alpinen P. maculata Pourr. oder alpestris Hall.
fl. var. firma Gaud. (P. sabauda DC) zusammenfállt und dass P.
verna der Autoren (Koch, Lehmann u. s. w.) mit der P. opaca L.
identisch ist, und demzufolge hat die Nomenclatur dieser beiden,
Arten von ihm eine Anderung, resp. Verschiebung erfahren. Von der
Irrthůmlichkeit dieser Auffassung, zumal was P. opaca anbetrifit, war
ich von Anfang an aus guten Grůnden úberzeust (wéil ich mich
schon frůher einmal, angerest durch Prof. Ascherson nach seiner

Resaltate der botanischen Durchforschung Bohmens. 453

Londoner Reise, mit der Frage bescháftigt hatte) und habe daher,
als sich Focke mit einem Aufsatz „Anmerkungen zur Gattung Poten-
tilla“ (Abhandl. des naturwiss. Ver. zu Bremen 1889) gegen diese Neue-
rung erklárt hatte, in meiner Mittheilung úber P. Lindackeri (s. weiterhin)
meine Zustimmung ausgesprochen, ohne die Absicht zu haben, mich
in diese nomenklatorische Discussion weiter einzumischen. Nachdem
jedoch Zimmeter in „Beitráge zur Kenntniss der Gattung Potentilla“
1889 seine Auffassung Focke gegeniber weiter verficht, und nachdem
die neue Nomenklatur selbst in den geschátzten „Pflanzenfamilien“
von Engler und Prantl Aufnahme gefunden hat, glaube ich mit meinem
Schárflein zur Aufklárung in dieser Sache nicht lánger zurůckhalten
zu sollen, weil ein weiteres Schweigen fůr Mangel an Beweisen gelten
kónnte. Ich muss aber, da Focke's Auseinandersetzung nichts geholfen
hat, grůndlicher und ausfůhrlicher in die Sache eingehen, als mir
sonst lieb ist.

Zimmeter's Grůnde fůr seine Deutung der P. opaca sind diese.
Linné's P, verna in Spec. pl. edit. I. ist eine Collectivart, von welcher
Linné in der Edit. II. die P. opaca und aurea abtrennte. Da nun die
úbrig gebliebene P. verna Ed. II. nicht die P. verna Koch (sondern
P. sabauda DC) ist, so frágt es sich, ob nicht unter P. opaca L. von
Linné die P. verna Koch, oder ob die P. opaca Koch von ihm da-
runter verstanden wurde. Linné schreibt der P. opaca meist 5záhlige,
selten 7- und noch seltener 9záhlige Blátter zu. Da nun die P. verna
Koch meist 5záhlige, aber gar nicht selten auch 6—7záhlige Blitter
besitzt, die P. opaca Koch aber meist 7—9záhlice und nur áusserst
selten (?) Száhlige Grundblátter hat; da ferner die P. opaca Koch
nur im sůdlichsten Schweden und da nur selten wáchst, die P. verna
Koch aber in Schweden viel háufiger ist und daher von Linné kaum
úbersehen worden sein důrfte (so dass es geradezu auffallend wáre,
wenn Linné nur die seltene P. opaca Koch, nicht aber die háufigere
P. verna Koch gekannt hátte), so hált sich Zimmeter zu der An-
nahme berechtigt, dass Linné unter P. opaca eben die P. verna
Koch verstanden habe. Er sagt, es seien ihm dabei Diagnose und
Standort der fraglichen Pflanze (und Herbar Linné's, in dem aber
P. opaca L. bisher nicht untersucht wurde, vielleicht auch fehlt)
massgebender als ein Citat zweier wenig gelungenen und noch dazu
vertauschten Abbildungen des Clusius (zu Gunsten der entgegenge-
setzten Ansicht námlich).

Gegen diese Beweisfihrung und ihr Resultat lassen sich aber
sehr viele und sehr triftige Gegengrůnde ins Treffen fůhren.

454 Lad. Čelakovský

Erstlich ist es nicht richtig, dass Linné von der P. verná
der Sp. pl. Edit. I. in der Edit. II. die P. aurea und P. opaca
abgetrennt habe. Abgetrennt hat er nur die P. aurea. Von den dréi
Synonymen der P. verna in Edit. I. blieb in der Edit. II. unter
P. verna nur eines: die Pot. foliis guinatis incisis, caule assurgente
Fl. lapp. ete.; die zwei anderen von Haller und Bauhin entlehnten
kamen zur abgetrennten P. aurea. Die P. opaca (die úbrigens nebst
P. aurea nicht erst in Sp. pl. ed. II. 1762, sondern schon in den
Amoenitates academicae IV. 1759. zuerst aufgestellt wurde) tritt
sofort mit drei neuen, unter P. verna der Ed. I. noch nicht enthal-
tenen ŠSynonymen (zwei von Bauhin und einem Clusius'schen) auf.
Die P. opaca ist also eine ganz neue Pflanzenform, die in Edit. I.
auch nicht einmal unter P. verna latent gewesen war. Zweitens ist
es nicht richtig, dass es sich bei P. opaca L. um eine Art handelt,
die in Schweden viel háufiger sein můsste als die dort seltene P.
opaca Koch; denn Linné gibt die P. opaca nur „in Helvetia, Baldo,
Austria, Bohemia“ (das letztgenannte Land nur in den Amoenitates,
nicht in Sp. pl. ed. II.) an. Linné kannte also die P. opaca gár nicht
aus Schweden, und da kónnte man wohl mit Zimmeter fragen, ob
Linné die in ganz Skandinavien (ausgenommen Lappland) vorkom-
mende, wenn auch nur in Sůdschweden (Gothland) háufige P. verna
Koch daselbst ganz entcangen sein kónnte, wenn er sie doch sonst
gekannt und als P. opaca von seiner P. verna unterschieden hátte ?
Das Argument kehrt sich also gegen Zimmeter's Schlussfolgerung.

Es ergeben sich aber aus der Diagnose und den Synonymen
der P. opaca L. in Úbereinstimmung mit der von Linné angegebenen
Verbreitungsarea noch weit positivere Gegengrůnde. Dass die Fragaria
rubens Crantz dieselbe Art ist wie P. opaca Koch, ist nicht zu be-
zweifeln, wird auch von Niemandem bezweifelt, Zimmeter und die ihm
folgen, nennen ja desshalb die P. opaca Koch nunmehr P. rubens
(Crantz). Man vereleiche nun die Definitionen und Deseriptionen von
Linné und von Crantz in folgender Parallele.

A. Definitiones. :

Potent. opaca L. (Amoen. IV.) foliis radicalibus guinatis cu-
neiformibus serratis, ramis filiformibus decumbentibus.

Fragaria rubens Crantz foliis guinatis angustis et cuneifor-
miter serratis, pilosis, caulibus filiformibus rubentibus.

B. Descriptiones.

Pot. opaca L. Radix nigra, e cujus capitulo fibrae nigrae fo- ©
liorum rudimentis obvallatae. Pedůnculi (= petioli) digitales, villosi,

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 455

foliis bnatis, raro 7natis, rarius 9natis, foliolis cuneiformibus, pro-
funde serratis secundum totam fere longitudinem, villis albis prae-
sertim subtus adspersis, viridibus nec nitidis. Caules filiformes, virides,
villis raris longis; bracteis latis bifidis, foliolis 3 saepe in uno ses-
silibus.

Differentia: Similis vernae, sed caulis villosior, folia radi-
calia septenata, magis villosa, majora, caules magis filiformes, radix atra.

Fragaria rubens Crantz. Radicem habet magis nigram (guam
praecedens F. verna), praecedentium annorum exsuccis vaginis Sgua-
matam. Petioli dupplo triplove praecedenti altiores, longis pilis con-
ferti, sustinent foliola guingue cuneiformia et tota fere longitudine
cuneiformiter serrata. Caulis gracilior, purpureus, hirsutus, pilis sat
longis, folia caulina ex ampliori vagina biauri guinata in initio, dein
ternata.

Die Úbereinstimmune ist so gross, dass man sagen kónnte,
Crantz habe die Definition und Beschreibung Linné's nur mit etwas
anderen Worten getreu wiederholt, und desshalb ist es schier unbe-
greiflich, wie er sich dabei einbilden konnte, seine Fragaria rubens
sei von Potent. opaca L. verschieden, und zwischen P. opaca L. und
P. verna L. fánde er keine rechten Unterschiede. Der einzige Unter-
schied zwischen Crantz und Linné besteht darin, dass ersterer die
Stengel purpurroth, letzterer grin nennt, was wenig heissen will, da
die Roóthung der Stengel bei P. opaca Koch keineswegs constant isf,
und es davon abhánst, was fůr Exemplare Crantz und Linné vor
sich hatten. Die von Linné fůr P. opaca zum Unterschiede von seiner
P. verna angegebenen Merkmale, namentlich die stárkere Villositát
aller vegetativen Theile, die feiner fádlichen Stengel, die fast am ganzen
Umfang gezáhnten, grósseren, dabei ofter 7—9záhligen Bláttchen der
Grundblátter, selbst das als besonders dunkel (schwarz) hervorge-
hobene, grossschuppige Rhizom kennzeichnen unverkennbar die P.
opáca Koch, und schon der Name opaca ist fůr diese Art mit trůb-
grůnem glanzlosen Laube weit angemessener als er es fůr die P.
verna Koch wáre.

Noch ist zu bemerken, dass Linné mit den 5—1—9záhligen
Grundbláttern die P. opaca Koch jedenfalls viel besser bezeichnet,
als Crantz mit der Angabe lediglich 5záhliger Blitter. Zimmeter
folgert daraus, dass Linné bei P. opaca die 5záhligen Blátter als háu-
figer angiebt, er habe P. verna Koch gemeint, aber bei Fragaria
rubens Crantz geht er úber die nur Száhligen Blátter hinweg. Es
wird sich úbrigens bei Besprechung der Linné'schen Citate (Synonyme),

456 „ Lad. Čelakovský

zu der ich jetzt iibergehe, klárlich ergeben, wesshalb Linné glauben
musste, dass bei seiner P. opaca (== P. opaca Koch) die 5záhligen
Blátter háufiger selen als 7- und 9záhlige.

Die Citate Linné's sind keineswegs, wie Zimmeter thut, gering
zu achten, weil Linné bei seiner knappen Ausdruckweise mit ihnen
vielfach auf vorhandene ausfůhrlichere Beschreibungen, die er also
wohl erwogen haben musste, verweisen wollte. Linné citirt nun zur
P. opaca ein Clusius'sches und zwei Bauhin'sche Synonyme. Des
Clusius Auinguefolium IV. species altera s. Pentaphyllum repens
minus aureo fore ist, wie schon Neilreich citirt, ganz gewiss die P.
opaca Koch: „cujus cauliculi purpurascunt gracilioresgue sunt, folia
angustiora, hirsutiora, et altius per ora serrata, fores etiam magis
aurei.“ (Die Blumenblátter der P. opaca Koch sind in der That ge-
sáttister gelb, goldgelb, als die citronengelben der P. verna Koch,
welche CÚlusius als sein Auinguefolium IV. spec. prima mit jener
vergleicht.) Dass die Figuren des Clusius wenig gelungen und in
Rariorum stirpium per Pannoniam ete. observatarum historia 1585
durch Versehen des Druckers vertauscht sind, ist von keinem Belang,
nachdem die Beschreibung vóllig deutlich ist, nachdem úberdiess in
der spáteren „Rariorum plantarum historia 1601“ die Figuren wieder
richtig gestellt sind, und nachdem die Abbildung der spec. altera
(P. opaca L.) im Gegensatz zu jener der spec. prima (P. verna
Koch) die abstehendere Behaarung und die tiefer hinab gesásten
Bláttehen ganz deutlich darstellt.

C. Bauhin's Auinguefolio similis enneaphyllos hirsuta wird im
Prodromus theatri botanici 1620 nachstehend beschrieben: radicem
habet crassam nigricantem,*) cauliculi capillacei, foliis in novem la-
Cinias angustissimas, per marginem incisas et hirsutie villosas incisis.
Auch hierunter kann von Bauhin nur die P. opaca Koch gemeint
sein, weil etwa eine rauhhaarigere Form von P. alpestris, die immer
Száhlige Blátter hat, und eine P, Nestleriana (die Focke in der al-
pinen schweizer Pflanze Linné's vermuthet), die keine cauliculi ca-
pillacei hat, ausgeschlossen erscheinen. Diese Planze hat Bauhin in
der Schweiz selbst beobachtet.

Das Auinguefolium minus repens lanuginosum luteum des C.
Bauhin im Pinax theatri botanici 1623 ist ebenfalls gleich Pot. opaca
Koch. Bauhin citirt zwar dazu die prima spec, des Auinguef. IV. des

*) Bs ist auffállig, dass Bauhin, Linné und Crantz bei derselben Planze immer
auf dás schwarze, beschuppte Rhizom (radix) Gewicht legen, welehes aller-
dings fůr P. opaca auch zutrifft.

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 457

Clusius pannonic. ete. historia, wobei er sich aber offenbar an die
Abbildung hielt, die dort vertauscht ist und zur species altera ge-
hórt. Er hielt aber die Clusius'sche Species fůr verschieden von
seiner Auinguefolio similis enneaphyllos, weil Clusius seiner Art fůnf
Bláttchen zuschreibt und auch zeichnet. Es ist aber wirklich zum
Staunen, mit welchem Scharfblick Linné trotz dieser Verschiedenheit
die Zugehorigkeit beider Bauhin'schen Synonyme zu seiner P. opaca
erkannt hat.

Die von Linné zur P. opaca citirten Synonyme des (Clusius
und Bauhin gehóren also auch sámmtlich zur P. opaca Koch.

Die Angabe Linné's betreffend die Finfzahl der Bláttchen er-
klárt sich nun einfach damit, dass seine P. opaca eine auf die Clu-
sius'sche und Bauhin'sche Pflanze gegriindete Art ist, obwohl er aber
auch wenigstens ein Exemplar (jedoch nicht etwa aus Schweden,
sondern anderswoher, wahrscheinlich aus Osterreich, durch Jacguin
oder Mygind) zur Autopsie gehabt haben muss wegen der ausfůhrli-
cheren Beschreibung und vorzůglich wegen der záhligen Blátter,
welche weder bei Clusius noch bei Bauhin, noch sogar spáter bei
Crantz vorkommen und derentwegen Linné auch die 9 Bláttchen der
Bauhin'schen enneaphyllos fůr eine Abánderung bei derselben Art er-
kennen konnte. Da jedoch Clusius (und auch Bauhin) seinem Auingue-
folium schablonenmássig natůrlich Šzáhlice Blátter zuschreibt, so
musste Linné, der die Pflanze nie lebend am Standorte beobachten
konnte, glauben, diess sei die Regel und die 7 Bláttchen seiner Planze
oder die 9 Bláttchen von Bauhin's enneaphyllos seien seltenere Aus-
nahmen. Bei Linné war das erklárlich und verzeihlich, weniger bei
Crantz die Angabe nur 5záhliger Blátter, da dieser doch die lebende
Pflanze am Standorte gekannt hat.

Was endlich Linné's Verbreitungsangaben betrifft, so entnahm er
Austria, Bohemia dem Clusius, Helvetia dem Bauhin. Auch in der
Schweiz wáchst die P. opaca Koch (obwohl nicht in den eigentlichen
Alpen, wie Bauhin sagt), speciell nach Gremli bei Basel, wo Bauhin
gelebt und gewiss auch botanisirt hat. Woher Linné den Monte Baldo
her hat, weiss ich nicht sicher, ich vermuthe aus Pona's botan. Be-
schreibung dieses Berges, obwohl ich, bei lůchtiger Durchsicht der-
selben (ein alphabetisches Pflanzenregister fehlt dort), ein derartiges
Ouinguefolium nicht auffinden konnte. Bertoloni gibt aber in Flora
italiana V. pag. 279 an, dass er die P. opaca Koch (seine P. verna
B hirsutissima) vom Baldo durch Pollini und Rainer gehabt habe.
Es ist mir aber fraglich, ob sich Bertoloni nicht geirrt und die P.

458 Lad. Čelakovský

baldensis Kerner, eine sehr starkbehaarte und besonders auf den
Blattstielen rauhharige Form der P. alpestris (Frag. villosa Crantz),
von dort gehabt hat. Doch wenn auch die Planze des Baldo zweifel-
haft bleibt, so kann dies an der bereits hinreichend begrůndeten
Deutung der P. opaca L. als == P. opaca Koch nichts ándern. Wáre
nur die Deutung aller Linné'schen Arten aus Diagnose, Synonymen
und Standorten so klar und sichef wie diese.
In Betreff der P. verna L. kann ich auf das verweisen, was be-
reits Focke gezeicgt hat, dass diese auch nach Abtrennung der P.
aurea immer noch eine Collectivart geblieben ist, bestehend aus der
alpinen skandinavischen Art, welche Fries als P. alpestris Hall., Zim-
meter als P. sabauda DU. bezeichnet und zu der das erste Citat aus
Fl. lappon. etc. gehórt, und aus der P. verna Koch. Fůr die letztere
sprechen, ausser dem Umstand, dass dieselbe in Schweden háufiger
vorkommt und Linné kaum verborgen bleiben konnte (auch unter P.
opaca gewiss nicht von ihm gemeint sein konnte), ganz bestimmt die.
beiden anderen Synonyme in Sp. pl. ed. II., námlich das Auingue-
folium minus repens luteum des Bauhin und das Pentaphyllum s.
Guinguefolium minus des Tabernaemontanus, welche, wie schon Focke
darauf hingewiesen, sicher zur P. verna Koch (P. minor Gilib.) ge-
hóren. Und es ist auch gar nicht zu verwundern, dass Linné die
P. sabauda DC. (nach Zimmeter) und die P. verna Koch nicht unter-
schied, da sich beide in der That sehr áhnlich sehen, namentlich in
der helleren Farbe, in der nicht so abstehenden, kůrzeren Behaarung
und den strafferen Stengeln. Ist doch die P. sabauda DC. (alpestris
firma Koch, salisburgensis Haenke ete.) auch spáter noch čfter fůr
eine blosse Varietát der verna Koch gehalten worden, so noch neuestens
von Willkomm in seiner Schulflora (1888).
Wenn eine Collectivart restringirt wird, so ist es zunáchst gleich-
giltig, welcher der spáter gesonderten Arten der ursprůngliche Name
erhalten wird. Thatsáchlich ist nach Linné der Name verna allgemein
auf die P. verna Koch ůúbertragen worden. Es ist nun nicht einzu-
sehen, warum das Prioritátsprincip nicht auch bei solchen Restricti-
onen Anwendung finden sollte. Zimmeter's Restriction des Namens
verna auf die P. sabauda (alpestris firma) hat doch nicht die Prio-
ritát vor der Restriction auf P. verna Koch, daher ist fůr diese Art
der Name verna L. p. pte mit Beisetzung jenés Autors, der ihn zu-
erst in diesem Šinne gebraucht hat (wohl Villars pl. Dauph. 1789),
beizubehalten. Auf die P. verna Koch, eine wahre Frůhlingspflanze,
passt auch der Name viel besser, als auf die P. alpestris (firma),

Resultate der botanischen Durchforschung Bóbmens. 459

welche in alpinen Hóhen, ihrem eigentlichen Standort, nicht vor dém
Juni bliht.

Die Beibehaltung der bisherigen Nomenklatur vor Zimmeter fůr
P. verna und opaca ist aus den angegebenen Grinden vollkommen
correct, sie bietet dabei den Vortheil, dass die immerhin unerwůnschte
Verschiebung der althergebrachten Benennungen vermieden wird.

Man kann zwar auch ohne etwas Unrichtiges auszusagen fůr P.
alpestris (firma) den Namen P. verna fl. suec. gebrauchen, aber dann
behandelt man Linné nur als schwedischen Floristen und ignorirt seine
Meinung in dem systematischen Hauptwerk, den Spec. pl., wo die P.
verna entschieden auch die P. verna Koch enthált. In demselben
Falle wie P. verna L. befindet sich z. B. auch die Centaurea phrygia
L., welchen Namen man nach dem einen Grundsatz auf die schwe-
dische C. austriaca Willd., oder nach dem anderen Grundsatz auf die
C. pseudophrysia C. A. Meyer einschránken kann. Absolut vor-
schreiben lásst sich in solchen Fállen nichts.

Potentilla verna L. p. (Villars) var. stellipila Uechtr. in
scheda! (P. cinerea X verna Autt., P. opaca X arenaria Zimmeter
saltem p. p., P. vindobonensis Zimm., P. subarenaria Borb., P. sub-
cinerea Borb., P. Neumanniana Wimm., Hippe nec Rchb.). Blátter, be-
sonders die oberen Stengelblátter und ihre Nebenblátter unterseits
mit mehr oder weniger zahlreichen Sternhaaren, dazwischen auch mit
kurzen einfachen Hárchen, aber nicht graufilzig, sondern freudig grůn
wie sonst bei P. verna, sonst mit reichlichen, langen, steiflichen, ab-
stehenden Haaren.

Ganz vom Ansehen, auch mit der Blattzahnung der P. verna,
eben nur durch die Anwesenheit der Sternhaare von deren typischen
Formen abweichend.

So am Hradischken bei Leitmeritz (1883 E. Hippe in Baenitz
herb. europ. als P. Neumanniana mit reichlichen Sternhaaren)! und
am Schlossberge bei Teplitz (Hippe teste Zimmeter), ferner bei
Budweis (Jechl)! letztere von Zimmeter selbst fůr subarenaria
bestimmt, jedoch nur auf den oberen Stengelbláttern und deren
Stipeln mit Sternhaaren, die Grundblátter ohne solche.

Ich erhielt diese Form auch von Uechtritz, vom Pitschenberge
bei Ingramsdorf in Schlesien mit der Bezeichung P. verna var. stel-
lipila Uechtr. (welchen Namen ich adoptire, da er fir eine Varietát
von P. verna, als welche ich die Form ansehen muss, sehr passend
und bezeichnend ist und da ich die Verpflichtung, einen Species-
namen (wie subarenaria, subcinerea) fůr eine Varietát in jedem Falle

460 Lad. Čelakovský —

beizubehalten, nicht anerkenne), dann von Fiek, von Hirschberg in
Schlesien als „P. verna Autt. var.“

Uechtritz bemerkte zu seiner Pflanze, sie wachse am Pitschen-
berge in Menge mit P. verna typica, aber P. cinerea fehle daselbst;
und ebenso schrieb mir Herr Fiek, auch die Hirschberger Pflanze
kónne kein Bastard sein, weil P. cinerea im ganzen Vorgebirge des
Riesengebirges nicht vorkommt. Dasselbe gilt von der Budweiser
Pflanze, da P. cinerea um Budweis, wie úberhaupt, mit geringen
Ausnahmen, in Sůdbohmen nicht bekannt ist.

Von diesen Standorten ist also die Pflanze unměsglich hybrider
Natur, fůr welche sonst das Vorhandensein der Sternhaare sprechen
kónnte, und da fiir eine rationelle Systematik von einer Species nicht
die Rede sein kann, so ist sie lediglich als Varietát von P. verna
aufzufassen, wofůr auch noch der Mangel der Sternhaare auf den
Grundbláttern bei der Budweiser Pflanze mehr als fůr einen Bastard
sprechen měchte. Selbst Zimmeter sagt, dass dieselbe Form, die in
Deutschland „ein entschiedener Bastard zu sein scheint“
(nebenbei gesagt, eine contradictio), in Oesterreich, z. B. bei Wien,
St. Pólten, Steyr (von woher wir sie, mit der bohmischen Pflanze
úbereinstimmend, von Zimmeter ausgegeben besitzen) gerade vielfach
an Orten auftritt, wo wiederum die typische sternhaarlose P. verna
fehlt oder sehr selten ist, weshalb er zugiebt, dass die Bastardnatůr
noch náher zu průfen sel.

Bei Leitmeritz und Teplitz kommt allerdines P. cinerea vor,
aber Hippe giebt nicht an, ob diese und typische verna gerade an
den Standorten der subcinerea mit ihr gemeinsam wachsen, und dann
ist es doch unwahrscheinlich, dass dieselbe Form einmal Bastard und
ein anderesmal Varietát sein sollte; vielmehr, da es in mehreren
Fallen erwiesen ist, dass P. verna auch mit Sternhaaren variirt, so
ist es doch wenigstens sehr wahrscheinlich, dass die Form úberhaupt
nur eine Varietát der P. verna darstellt.

Dass diese Form auch nicht mit P. Neumanniana Reichb.
identisch ist, hat bereits Zimmeter richtie behauptet, denn Reichen-
bach sagt nichts von Sternhaaren, er hielt sie vielmehr fůr interme-
diár und vielleicht hybrid zwischen P. opaca L. (Koch) und P. pa-
tula „ob habitum fere opacae, indumentum patulae exiguum,“ es
ist indessen nur eine andere Varietát von P. verna, deren Blátter
ganz im Gegensatz zur var. stellipila Uechtr. sehr spárlich behaart
und nur mit einfachen Haaren besetzt sind.

Resultate der botanischen Durchforechung Bohmens. 461

Potentilla cinerea Chaix. Nach dem Vorgange von Ascher-
" son (Fl. v. Brandénbg.) wird die mitteleuropáische P. cinerea der
- álteren Autoren in neuerer Zeit bald als P, incana Mónch, bald als
© P, arenaria Borkh. bezeichnet, weil die franzósische Pflanze von Gap
von ihr verschieden sein soll. Ich behalte trotzdem fůr sie den Namen
cinerea Chaix bei, weil ich úberzeugt bin, dass beide nur Formen
einer Art sind, und weil ich von dem Standpunkte, auf welchem jede
unterscheidbare Form e0 ipso als Art gilt, weit entfernt bin. Die
Differenzen sind gering: die franzósische Form hat die Blátter nur
Dzáhlig, nie mit eingemengten 3záhligen wie čfter die arenaria, grós-
sere und reichlicher gezáhnte Bláttchen mit jederseits 6—8 Ságe-
záhnen, wáhrend P. arenaria meist nur 3—4 Ságezáhne jederseits
besitzt, und durch einen dichteren Filz, namentlich auch auf der Ober-
seite. Im Herb. austr. hung. ist diese typische cinerea Chaix vom
Monte Serva im Venetianischen ausgegeben, welche nach Kerner mit
der Pílanze vom Originalstandort des Chaix und Villars genau ůber-
einstimmt. Indessen kommt auch die P. arenaria mit 6—7, sogar auf
einzelnen Bláttchen mit 8—9 Záhnen jederseits vor; eine solche zu-
sleich sehr grossblátterige Form sammelte Hauptmann Hippelli mehr-
fach bei Weisswasser in Bóhmen; er bezeichnete sie auch auf der
Scheda nicht ganz mit Unrecht als „franzósische Form.“ Von dieser
unterscheidet sich die Pflanze des Monte Serva (welche wenigstens in
meinem Exempl. des Herb. austr. hung. leider ohne Blithenstengel
gesammelt ist) nur noch durch die dichtere Filzigkeit, daher auch
mehr weissliche Farbe der Blattunterseite, was wohl bei einer Form
subalpinen Standortes erklárlich ist. Man kann also von P. cinerea
Chaix als Rassen unterscheiden: a) genuina, die sůdlichere subalpine
Form, und b) arenaria (Borkh.), die Form der Ebene und des.
wármeren Hůgellandes. Hieran reihen sich dann noch andere, von
Zimmeter in seiner Monographie angefůhrte Rassen an.
Potentilla Lindackeri Tausch. In der Osterr. Bot. Zeitschr.
1889 N. 6. und 7. habe ich in einem lángeren Aufsatz nachgewiesen,
dass diese von Anfang an vielfach missdeutete Pflanzenform, wenn
auch nicht eine Art ersten Ranges, so doch eine gute, constante und
mit eigener Verbreitung begabte Rasse der P. Gůntheri Pohl darstellt.
Identisch mit ihr ist die P. Gůntheri B virescens meines Prodromus
Fl. Bóhm., auch die P. adpressa Opiz im Seznam.
Fůr jene bohmischen Botaniker, welchen meine obcitirte Ab-
handlune nicht zur Hand ist, gebe ich nachstehend die Diagnosen:
a) Lindackeri (Tausch) (P. adpressa Opiz, P. Gůntheri A

462 Lad. Čelakovský

virescens Čel.). Grundblátter und untere Stengelblátter theilweise,
wenigstens an kráftigeren Exemplaren 6—7záhlig, sonst bzáhlig;
Pláttchen mehr lánglich, tiefer hinab eingeschnitten-gezáhnt, an kráf-
tigen Exemplaren mit 7—13 Ságezáhnen, an kleinen oder zwergigen
Panzen wohl auch nur 5—-9záhnig; Blattunterseite nicht filzig,
sondern auf den Nerven seidie-langhaarie und seidig glánzend, da-
zwischen nur mássig dicht oder zerstreut kurzflaumicg, daher bald
mehr ins Graue, bald mehr ins Grůne gehend.

b) Wiemanniana Gůnth. et Schumm. Grundblátter und un-
tere Stengelblátter durchwegs nur Šzáhlig, Bláttehen tief einge-
schnitten-gezáhnt, mit hěchstens neun Ságezáhnen; Blattunterseite
důnn weissgraufilzig, auf den Nerven mit lángeren aber feinen und
wenig aufálligen Haaren, daher in der Behaarung áhnlicher der P.
argentea.

Die Rasse P. Lindackeri ist in der Prager Gegend und sůdli-
cher in Mittelbohmen bis Dobříš, Hluboš und Jinec und bis Půrglitz
allein verbreitet. Ausserden habe ich sie noch von Smidar in der
Jičíner Gegend (Pospíchal), daher vielleicht auch die úbrigen von
Pospíchal (in der Flora der Cidlina und Mrdlina) angefůrten Stand-
orte zu ihr gehóren.

Die P. Wiemanniana dagegen kommt als Seltenheit nur im
nordlichen und nordwestlichen Bóhmen vor, so bei Gross-Wossek im
Elbthale, nach Zimmeter bei Můnchengrátz, dann bei Mariaschein
(Wiesb.), daher wohl auch bei Teplitz (Opiz).

Ob wirklich eine der beiden Rassen und welche bei Karlsbad
und Franzensbad, oder gar bei Gottesgab vorkommt, muss die Zu-
kunft entscheiden.

Nebenbei will ich noch auf eine Bemerkung von Zimmeter (in
Beitráge zur Kenntniss der Gattung Potentilla 1889, Programm der
Oberrealschule zu Innsbruck) Bezug nehmen. Derselbe hált den
Tausch'schen Namen fůr die oben geschilderte Rasse fůr „immerhin -
noch etwas zweifelhaft“, weil námlich Tausch seine Pflanze bei Gross-
Kuchel angiebt, an welchem. Orte jedoch die P. Lindackeri seither
nicht gefunden wurde; vielmehr habe daselbst Freyn nur die P. verna
incisa gesammelt und in Fl. exsice. austr.-hung. ausgegeben, weshalb
Zimmeter letztere mindestens pr. pte zu P. Lindackeri zu ziehen
sich fůr berechtist hielt. — Diese Argumentation ist aber nicht zu-
treffend. Die Definition Tausch's, die unzweifelhaft authentischen
Exemplare im Herbar. bohem. und im Privatherbar des Tausch, die
spátere Erklárung Tausch's, dass seine P, Lindackeri nur eine Form

- Resultate der botanischen Durchforschung Běhmens, 468

der Gůntheri sei, — dies alles sind so vollgiltige Beweise dessen,
-was Tausch unter P. Lindackeri verstanden hat, dass dagegen der
Standort Gross-Kuchel nicht mehr ins Gewicht fallen kann als věr-
wechselte Herbarexemplare. Úbrigens giebt Tausch den Standort ge-
nauer an: „Berg hinter Gross-Kuchel,“ sodass nicht der Kuchel-
bader Berg gemeint sein kann, welcher vor Gross-Kuchel liegt, noch
weniger Hodkovičky, wo Freyn die P. verna incisa sammelte; die
Berge oder Anhóhen hinter Gross-Kuchel sind aber bisher noch gar
nicht auf P. Lindackeri abgesucht worden, sodass dieselbe dort immer-
hin noch irgendwo vorkommen kann; es wáre aber auch měglich,
dass der Standort z. B. durch Urbarmachen zerstórt worden wáre,
wie diess von vielen Standorten anderer Pflanzen, die vor 50 ja vor
20 Jahren noch existirten, in der Prager Umgegend gilt, schliesslich
wáre ein Irrthum (Gedáchtnissfehler) in der Angabe des Autors auch
nicht ganz ausgeschlossen. Vollends aber giebt der Umstand, dass
Freyn zufállig auch die P. verna 9 incisa Tausch, aber nicht auf einem
Berge hinter Gross-Kuchel, sondern am anderen Moldauufer bei
Hodkovičky gesammelt hat, kein Recht, diese Varietát der P. verna
fůr P. Lindackeri p. pte zu erkláren, nachdem doch Tausch diese
Varietát wohl gekannt, sogar selbst benannt und im Herb. bohem.
neben der P. Lindackeri ausgegeben hat. Es ist doch eigen, dass
sonst auf die Befunde der Herbarien, auch wo Verwechslungen und
Irrungen měsglich oder wahrscheinlich sind, grosses Gewicht gelegt
wird, wáhrend der Befund des in vielen Exemplaren edirten Herb.
bohem., wo wegen der den Pflanzen aufgeklebten Nummern des Cata-
logs keine Verwechselung móglich ist, unberůcksichtigt bleibt. Es ist
auch nicht richtie, dass Tausch zu verschiedenen Zeiten unter P. Lin-
dackeri Verschiedenes, und wenigstens anfangs die P. verna incisa ver-
standen habe, weil schon die Beschreibung in Flora 1819 „Bláttehen
glánzend von angedrůckten langen Haaren, besonders an der unteren
Fláche“ auf die auch spáter von ihm ausgegebene P. Lindackeri in
Herb. bohem. n. 437 b, nicht aber auf P. verna passt. Zimmeter hat
sich offenbar (s. Schedae aď flor. austr.-hung. IV p. 11.) auch dadurch
irrefihren lassen, dass Tausch in Flora bemerkt hat, er habe die P.
Lindackeri frůher als P, incisa an Freunde vertheilt, allein diese P.
incisa Tausch und die spátere P. verna var. incisa Tausch sind zwei

-von Haus aus verschiedene Pflanzen gewesen. |
| Spiraea crenata L. Niedriger Strauch, mit rothlich-braunen
- jung flaumigen, dann verkahlten und im Rindentheil lánes aufreissen-
den Zweigen. Blátter keilfórmig oval oder lánglich, vorn gekerbt-ge-

464 Lad. Čelakovský

záhnt bis ganzrandig, Jnervie, unterseits bláulich grůn, kahl, nur am
Rande fein und kurz gewimpert. Doldentrauben halbkugelig, am Ende
seitlicher beblátterter Zweige.

Die áhnliche S. obovata WK., ebenfalls mit 3nervigen Bláttern,
unterscheidet sich eleich durch unterseits feinflaumige Blátter und
blůhend durch sitzende, am Grunde rosettig-beblátterte Corymben.

Um die Ruine Schloss-Skalken bei Watislaw im bóhm. Mittel-
gebirge, in etwa 7—8 kleinen Stráuchlein, im August ohne Blůthen
oder Frůchte gesammelt (Bubák)! Obzwar H. Bubák schreibt, sie
mache auf dem Standorte den Eindruck einer wildgewachsenen Pflanze,
so móchte ich doch vorláufig nur eine ehemalige Anpflanzung und
Verwilderung dieser sonst rein óstlichen (ungarisch-sibirischen) Art
annehmen.

+1Trigonella foenum graecum L. Zum erstenmale in
Bohmen auf einem Felde gebaut angetroffen zwischen dem Milayer
und dem Schusterberge bei Hochpetsch (Bubák) ! Im sůdlichen Máhren.
(Znaim) wird diese aus dem Sůden stammende Art nach Oborny
háufig gebaut, ebenso nach Garcke im sáchsischen Voigtlande und
in Thůringen. Der bohmische Leser findet eine Diagnose derselben
in meiner Analytická květena Čech, Moravy a Rak. Slezska. 1887.

Vicia varia Host (V. villosa var. glabrescens Koch, V. poly-
phylla Koch in bot. Zeitg. (Flora) nicht Desfont. V. dasycarpa Tenore).

In meinem Prodromus habe ich diese Art ohne Nummer ange-
fůhrt, weil bisher nur ein Exemplar mit der vagen Angabe: „Flora
von Karlsbad“ von Ortmann vorlag, so dass ich den Verdacht heste,
die sonst sůdlichere Pflanze kónnte nur zufállig eingeschleppt gewesen
sein. Heuer jedoch hat dieselbe Art H. Velenovský (am 27. Mai in
voller Blůthe) auf grasigen und buschigen Anhóhen unter dem Mile-
schauer gegen Welemín zu zahlreich vollig wildwachsend angetroffen
und mir selbe lebend mitgetheilt, sodass úber das spontane Vorkom-
men derselben in Bohmen kein Zweifel mehr besteht.

Dass die V. varia von der V. villosa L. hinreichend als Art
verschieden sei, war mir von Anfang an nicht zweifelhaft (man ver-
gleiche die im Prodr. Fl. Bohm, zuvor aber schon in Gren. Godr.
Flore de France angegebenen diagnostischen Unterschiede). In neuerer
Zeit hat jedoch A. Heimerl in Verh. d. k. k. zool. bot. Gesellsch.
in Wien XXXI Bd. 1881 pag. 173 „Beitráge zur Flora von Nieder-
sterreich“ noch eine dritte Art V. olabrescens (auf V. villosa var.
glabrescens Koch basirt) sowohl von V. villosa als auch von der
mediterranen V. varia Host abgetrennt. Zu dieser V. glabrescens,

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 465

welche nach Koch in Franken und Baiern (Prantls Excursionsfi. v.
Baiern hat sie merkwůrdiger Weise nicht einmal als Varietát), nach
Sauter auch in Salzburg! (sehr gemein) und nach Heimerl in Nieder-
osterreich (Agesbach an der Donau) wie V. villosa in Getreidefeldeřn
wáchst, wůrde nun den Merkmalen nach auch die bohmische Pflanze
gehóren, obwohl sie bei Mileschau nicht auf Feldern vorkommt,
sondern wie die sůdlichere, z. B. istrische V. varia in Gebůschen
und auf Anhóhen, also auf einem offenbar ursprůnelicheren Standort.

Úber die istrische V. varia bemerkte Freyn in seiner Flora von
Sůd-Istrien (1877): „Wurde von Koch mit der kahlen Varietát der
V. villosa zusammenceworfen, wáhrend sie davon doch weit verschieden
ist. V. villosa unterscheidet sich námlich durch vielblůthige Trauben,
welche vor dem Aufblůhen schopfig sind und uneleichzeitig aufblůhen,
durch blaue (nie purpurrothe) Blůthen, pfriemliche, mehr verlángerte
Kelchzáhne, lůngere 4—06samige Hůlsen und den Standort (Culturen).
V. varia ist eine Planze der Mediterranfiora, von der mir Standorte
jenseits der Alpen nicht bekannt geworden sind; alles was man unter
diesem Namen von dort erhált, ist V. villosa var. glabrescens, eine
von V. villosa nur durch geringe Behaarung verschiedene Planze.“

Freyn scheint demnach meine Diagnose in dem bereits 1875
erschienenen 3. Th. des bóhm. Prodromus nicht beachtet zu haben, und
hat sich Heimerl mit Recht gegen seinen zuletzt gethanen Ausspruch
gewendet. Freilich hat Koch seine bairische var. glabrescens und so
auch die sůdlichere V. varia Host nur oberfláchlich untersucht und
nur die geringere, mehr angedrůckte Behaarung des Stengels und der
Blátter wahrgenommen, wáhrend sie doch auch anderweitig bedeutend
genug verschieden ist.

Die Unterschiede, welche Heimerl zwischen der V. varia Host
und der V. glabrescens angiebt, finde ich nun weder genug entschei-
dend, um eine specifische Trennune beider zu rechtfertigen, noch
auch die wichtiger scheinenden Differenzen so konstant, wie er sie an-
giebt. Die sůdlichere V. varia hat zwar meistens schmálere Bláttchen
als die nordlichere glabrescens, aber das heisst doch nicht viel,
ebenso ist der Unterschied: Blátter 5—9paarig bei varia, Blátter
6—10paarig bei glabrescens, sehr unbedeutend; die Trauben der
varia sind armblůthig (6—12- oder wenie mehr-blůthig), auffallend
lang gestielt, Stiel lánger als sein Traoblatt (dies nach Freyn), bei
glabrescens reichblůthig, ihr Štiel das Stůtzblatt nicht iberragend.
An meinen Exemplaren der V. varia aus Istrien (Loser! herb. Wald-
stein !), dann von „Buffalo ad Ticinum“ (Bracht!) sind aber die Trauben-

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 30

466 Lad. Čelakovský

stiele auch kůrzer als das Tragblatt, und auch bei V. villosa variirt
manchmal die Lánge des Traubenstiels in analoger Weise bedeutend.
Allerdings ist die sůdlichere Form in der Recel armblůthiger (daher
auch das raschere, scheinbar gleichzeitige Aufblůhen der ganzen
Traube) als die bohmisch-bairisch-osterreichische V. olabrescens, doch
habe ich von jener Exemplare mit mehr als 12 (bis 16) Blithen,
und umgekehrt kommt die meist reichblůthige V. villosa manchmal
(so bei Jičín!) mit nur 10—13blůthigen Trauben vor, die Blůthenzahl
ist also hier specifisch werthlos. Úbrigens erfolet doch auch bei der
bohmischen V. glabrescens das Aufblihen in der Traube rascher als
bei der V. villosa, so dass die untersten Blůthen noch nicht abge-
blůht sind, wenn die obersten aufbliůhen. Die Corollen sind bei der
varia kleiner, bis 12 mm. lang, bei der glabrescens grósser, bis 15 mm.
lang. Dies ist auch nach meinen Messungen richtig, reicht aber nur
zur Varietátenabgrenzung hin. Die Blumenfarbe ist bei V. varia
purpurn, selten weiss, bei olabrescens soll sie nach Heimerl violett
oder bláulich (wie bei V. villosa) sein, ich kann aber versichern, dass
die Blůthen der Mileschauer Pflanze im Leben purpurviolett waren,
sehr auffállig von den blauvioletten Blumen der V. villosa verschieden,
jedoch im Trocknen ins Violette sich verfárbten. Der Kelch der V.
glabrescens ist noch kahler als der von V, varia und sein unterster
Zahn noch kiirzer, also noch mehr von dem der V. villosa abweichend.
Wegen der Kůrze und Kahlheit der Kelchzáhne ist der obere knospen-
tragende Theil der Traube sogar noch entschiedener „nicht beschopft“
als bei der sůdlichen Form. Reife Schoten habe ich von der bóhm.
Pflanze nicht gesehen, auch an der Salzburger sind sie noch ganz jung,
scheinen aber etwas lánger als an der sůdlichen Form zu sein. Dass
der Standort auch nicht ausschlaggebend ist, beweist der Standort der
Mileschauer V. glabrescens.
Alles in Allem kann ich die V. glabrescens Heimerl nur fůr
eine nordlichere Varietát der V. varia Host ansehen, welche am besten
als var. grandiflora zu bezeichnen wáre (der Name glabrescens
ist fůr eine Varietát der V. varia bedeutungslos), wáhrend die sůdli-
chere Form als var. parviflora unterschieden werden mag.
Die Vicia varia Host ist also eine zwar vorherrschend mediter-
rane Pflanze, welche von Spanien bis Griechenland, weiter noch nach
Kleinasien und Nordafrika verbreitet ist, von Frankreich her nordlich
bis nach Belgien geht, im sůdlicheren Theile Mitteleuropas aber bis
Niederósterreich, Salzburg, Baiern und Bóhmen reicht (in der var.
grandiflora), im Osten von Ungarn bis Siebenbůrgen sich erstreckt.

Resultate der botanischen Durchforschuns Boóhmens. 467

Neue Pflanzenstandorte.

Cryptosamae vaseulares.

Botrychium lunaria Sw. Bei Pardubičky in Kieferwáldern mit
B. matricariaefolium frůher, nicht háufig (K). Brůx: unter dem
Rothen Berge (B)! Dubno 4 Příbram (B).

Botrychium rutaefolium A. Br. Moldauufer bei Červená pa“
halb Worlík (C)!

AIlosorus crispus Bernh. Riesengebirge: Hollenkránze am Brunn-
berge, zahlreich (Fiek), Schneecraben (Pax).

Blechnum spicant Roth. Im Kiefernwalde an der Strasse von
Neu-Ples nach Smržov, 1 Expl. (P)! (Die Fruchtblátter zur
Spitze laubig und steril). Gratzen: Waldschlucht náchst der
Bůrgermůhle, selten (J)!

"Scolopendrium vulgare Sym. Im Hóllengrund bei Leipa 1887,
wahrscheinlich aus dem Schlossgarten von Neuschloss stammend,
wo der Farn in Tópfen gezogen wird (Wm).

Asplenium septentrionale Hoffm. Hasenburg bei Libochovic
(Ž)! Wotawalehnen bei Horažďovic, Berg Prácheň (Ce)!

Asplenium viride Huds. Hoher Stein bei Grulich, auf einem
Felsblock (Br)!

Athyrium filix femina Roth var. pruinosa Moore s. 8. 431.

Aspidium spinulosum Sw. var. elevatum A. Br. s. 8. 431.

Eguisetum maximum Lamk. Vrchůra bei Turnau (B).

Eguisetum litorale Kůhl. var. elatius Milde. Pardubic: auch
im Sumpfe an der Bahn bei Dašic, eleichfalls steril (K)!

Eguisetum limosum L. f. polystachyum. Poděbrad (H)!

Eguisetum palustre L. £ nudum Bory s. 8. 431.

Eguisetum elongatum Willd. Pardubic: auch an der Bahn bei
Dašic (« und 6 ramosissimum), dann gegeniůber Zminné (6) und
bei Familien, ebenfalls an der Eisenbahn (K)! Elbufer zwischen
Aussig und Wanow (6. B)!

E guisetum variegatum Schleich. Pardubic: auch bei Dašic an
der Bahn im Sumpfe (K).

Lycopodium annotinum L. Heřmanův Městec: „na Líně“ ober-
balb Kostelec (Z)!

Lycopodium complanatum L. Hochwaldbere bei Heilbrunn (J)!

30*

468 Lad. Čelakovský

Gymnospermae.

+Pinus laricio Poir. Teinitz a. Sáz.: im Walde bei Taranka viele

© erwachsene Báume (V).

Pinus montana Mill. b) pumilio (Haenke). Pardubic: im Walde
hinter dem Bahnhof gepflanzt (K)! Auch im Neukónigerátzer
Walde unweit des Forsthauses schon vor Jahren aus Riesenge-
birgssamen erwachsene, ziemlich viele Exempl.!

Pinus montana (uliginosa) X silvestris s. 9. 431.

Abies picea Mill. «) chlorocarpa, B) erythrocarpa Purk.
s. S. 432.

Monocotyledoneae.

Najas marina L. Poděbrad: todter Elbeflussarm Skupice (H).

Potamogeton pectinatus L. Bělá bei Luže (Z)! Brůx: am
Bache gegen „Segen Gottes“ (B)!

Potamogeton lucens L. Um Pardubic verbreitet; an der Bystřic
bei Nechanic, in der Cidlina bei N. Bydžov (K).

Sparganium simplex L. var. fluitans. Teichel bei Spole hinter
Vrcovic, blihend, mit Comarum palustre (C)!

Sparganium minimum Fr. Pardubic: Waldsumpf bei Černá (K).

Andropogon ischaemum L. Sůdfuss des Kahlenberes bei B.
Leipa, etwa 30 Expl. (Wm).

Milium effusum L. Bóhm. Mittelgebirge: bei Štěpanow, Jungfern-
buch am Fuss des Radelstein (B)! Jičín: auch im Popovicer
Hein, Heil. Dreifaltigkeit (B). Margarethenwald bei Neuhaus
(Rundensteiner)!

Stipa pennata L.a) Joannis Čel. Kalklehne im Radouňer Walde
bei Hoch-Lieben (Ž)!

Stipa capillata L. Hasenbure bei Libochovic (Ž)! Hochpetsch,-
Bělošic, Koloseruk, Ploschenbereg, Košťál bei Trebnitz (B)!
Leersia oryzoides Sw. Sázawa-Ufer bei Teinitz, Báche in Ko-
zlovic und Babinec, Dunawicer Teich u. a. (offen- und verborgen-

blůhend (V)!

Calamagrostis litorea DÚ. Bei Spindelmiůhle im Riesengebirge
(Fiek in litt.).

Es ist merkwůrdig, wie wenig dieses in Bóhmen doch so sel-
tene Gras an eine bestimmte Hóhenlage gebunden ist; da es sonst
noch in dér Elbniederung (Elbe-Kostelec, Altbunzlau) und im Thal

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 469

der Wilden Adler bei Adler-Kostelec zwar etwas hoher (ca 900 Fuss),

aber doch noch ziemlich niedrig gefunden wurde.

Calamagrostis lanceolata Roth. Pardubic: unterhalb Pardu-
bičky an der Bahn (K)! bei Semtín, Stéblová, zwischen den
Teichen Rozkoš und Oplatil, bei Dolan, gegenůber Zminné; im
Walde „Ohrada“ bei Wchynic (K). Erlbruch bei Fugau (Č).
Fasanerie bei Gratzen, an 2 Stellen in Menge!

Calamagrostis Halleriana DC. Leitmeritz: Waldsumpf am
Spitzbergcipfel des Langen Berges (Ve)!

+1Gynodon dactylon Pers. Eisenbahndamm bei Familie bei Par-
dubic, ziemlich zahlreich und schon (K)!

Crypsis alopecuroides Schrad. Sandig-lehmiger Rand eines
Tůmpels bei Řečan náchst Přelouč, mit Scirpus Michelianus an
einer Stelle ziemlich zahlreich (K)! Zweiter bohmischer Standort.

Sesleria coerulea Ard. a) calcarea (Pers.). Moldauthal: bei
St. Johannes-Stromschnellen am Eingange in Pexův luh (V)!

b) uliginosa (Opiz). Wiese bei Milčic čstlich vom Walde
Doubice oder Krnsko in Menge! (forma aristis validis). Par-
dubic: Sumpfwiesen bei Dolan spárlich (K)!

Avena fatua L. B. glabrata Peterm. Bei Kosel im bohm. Mit-
telgebirge (B)!

Avena pubescens Huds. Rother Berg bei Brůx, Schafferbere bei
Bilin (B)!

Avena pratensis L. Thal von Řeporyj hinter St. Prokop bei Prag
(Č)! Rother und Schafferberg (B)!

Aira caryophyllea L. Um Teinitz a. Sáz. nah und fern ver-
breitet (V)!

Corynephorus canescens P. B. Jungbunzlau: um das Todten-
wáldchen [Radouč], auch náchst dem Helianthemum fumana,
háufig! Jičín: Prachov, Trosky, Gross-Skal, bei Rovensko mehr-
fach (B).

Koeleria cristata Pers. Wiesen bei Milčic óstlich vom Walde
Doubice !

Koeleria gracilis Pers. Prag: auf Kalk vor Řeporyj eine £. gla-
brata (Č)! Brůx: beim Rothenbere (B)!

Melica ciliata L. (a. transsilvanica Schur). Jungbunzlau: beim
Bahnhof am Bahndamme und auf den benachbarten Lehnen
in Menge! Auf allen Bergen bei Brůx, Bilin, am Milayer, Schen-
kenberg bei Kosel, Mileschauer Klotzberg, Langen Berg, Pló-
schenberg bei Trebnitz (B).

470 Lad. Čelakovský

Selerochloa dura P. B. Mcel: Felder „na Žlábkách“ nicht háufie
(Ž)! Brůx: Bóhm. Zlatník, Selnitz und Patokryj háufig (B)! Na-
schau: am Wege nach Prahn und zwischen Prahn und Prenzig
an der Strasse (Ž)!

Poa bulbosa L. In Chrudim: „na Roštině“ (Z)!

Molinia coerulea Mech. B. silvestris Schlecht. Fasanerie bei
Gratzen zahlreich und schón!

Atropis distans Gris. Wiese bei Milčic unweit von Pečky! Brůx:
Kommerner Šeewiesen, bei der neuen Zuckerfabrik mit Plan-
tago maritima, Půllna, Teichlein bei Tschóppern (B)!

Glyceria plicata Fr. Jičín: auch bei Wokšic, Heil. Dreifaltigkeit,
Rovensko; Rudolfsdorf bei Brůx, Štěpanov bei Kostenblatt (B)!
Hagensdorf: beim Sauerbrunn (Ž)!

Festuca myurus L.: Teinitz a. Sáz: Abhánge hinter Kostelec,
Dolní Požáry (V).

Festuca glauca Lamk. (genuina) Berg Oheb bei Seč (Z)!

Festuca psammophila Hack. Waldrand beim Bade von Sadská !
Jungbunzlau beim Todtenwáldchen („na Radouci“ und am obe-
ren Rande der Iserlehne, mit Helianthemum fumana!

Festuca silvatica Vill. Buchbere im Isergebirge (Č)!

Bromus commutatus Schrad. Pardubic: bei Dolan (K)! Prag:
Thal von Řeporyj (Č)!

Bromus mollis L. PB. leiostachys Tsch. Felder bei Luštěnic
und Kbel (F)! Brůx: nordlich von Bilin, bei Zlatník im Feld-
graben (B)!

Bromus patulus M. « K. Koloseruk, Hochpetsch (B)!

Bromus erectus Huds. Moldauthal bei Červená (C)!

Triticum caninum Schreb. Riesengebirge: noch auf der Kessel-
koppe bei 1250 m. (Fk). Gablonz, Rovensko, Lukow im bóhm.
Mittelgebirge (B). Teinitz a. Sáz.: Thal hinter Kostelec (V)!

Lolium remotum Schrank. Am Kozákov bei Turnau im Flachs
(V)!

+Hordeum distichum L. Im Theresienthal bei Gratzen am
Wiesenrand in Menge verwildert!

Carex pulicaris L. Graben bei Gabel a. d. Adler (Br)!

Carex Davalliana Sm. Wiesen bei Milčic unweit Pečky! Neu-Ples
bei Josefstadt (P)! Rovensko: unterhalb Wald Bora (B).

Carex paradoxa Willd. Pardubic: auch bei Jesničan, Dolan,
Stéblová (K). Gabel a. d. Adler (Br)! Gipfel des Rothen Berges
bei Brůx (B)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 471

Carex paniculata L. Střibřich bei Chrudim (Br)! Jičín: Bradlec,
Heil. Dreifaltigkeit, Pazderna (B).
Carex divulsa Good. (vera). Am Hohenstein bei Grulich (Br)!

Carex vulpina L. PB. nemorosa Rebent. Fuss des Mileschauer
Klotzberges (B)!

Carex canescens L. Neu-Plesser Wald (Br)! Jičín: Prachower
Felsen, Převyšina, von Loretto bis Ostružno, Plakánky bei Kost
(B). Deutsch-Kralup, Sosau, Hoóllenorund bei Malkau, Hagens-
dorf, Platzer Grund (Ž)!

Carex elongata L. Jičín: Prachower Felsen, Heil. Dreifaltigkeit,
Plakánky bei Kost (B). Deutsch-Kralup, Hagensdorf (Ž)!

Carex echinata Murr. Sázawagebiet: Chrášťan, Horní Požáry,
Babinec und Teich Svárov (V)!

Carex remota L. Kónigreichwald bei Gradlitz (Br)!

Carex brizoides L. (genuina). Neuplesser Wald (B)! Fasanerie
-bei Gratzen massenhaft!

Carex disticha Huds. Wiesen bei Milčic unweit Pečky! Schwein-
schádel [Svinišťany] bei B. Skalic (Br)! Rovensko mehrfach (B).
Haltestelle Sedlitz bei Bilin (B)! Deutsch-Kralup (Ž)!

Carex turfosa Fries. Gratzen: im Waldsumpf der Fasanerie massen-
haft mit C. brizoides, ein dichtes Caricetum bildend !

Carex Buekii Wimm. Waldsumpf am Langenberg [Spitzberggipfel]
bei Leitmeritz, mit Calamagrostis Halleriana (Ve)!

Carex stricta Good. Elbeufer bei Kukus (Br)l

Carex caespitosa L. Rychnovek bei Josefstadt spárlich (Br)!
Pardubic: auch na Vystrkově, bei Jesničan, Žižín, Radikovic und
bei Nechanic (K)!

Carex digitata L. Rovensko mehrfach; Johannesberg bei Kolo-
seruk (B). Hóllengrund bei Malkau (Ž)!

Carex humilis Leyss. Auf allen Bergen bei Brůx, Bóohm. Zlatník,
Obernitz, Brůx; bei Koloseruk, Bělošic, Kosel, Hochpetsch, am
Milayer und Rannayer Berge (b)!

Carex montana L. Gabel a. d. Adler (Br)! Rovensko; Koloseruk,
Hochpetsch, Milayer und Rannayer (B)!

Carex pilulifera L. Mummelthal náchst Harrachsdorf (var. depau-
perata, Č)! Neu-Ples bei Josefstadt (P)! Lipina sůdl. von Chru-:
dim (Z)!

© Garex umbrosa Host. Pardubic: Torfwiesen bei Dolan (K)! Hora

žďovic: nur auf der Wiese „DO (Ce)!

472 Lad. Čelakovský

Carex tomentosa L. Bóhm. Skalic (Br)! Chrudim: bei Dřenic
spárlich (Z)! Johannesbere bei Koloseruk (B)! Deutsch-Kralup,
Ratschitz (Ž)!

Carex Buxbaumii Wahl. Sumpf beim Dobrawicer Bahnhof (F)!

Carex limosa L. Iserthal bei Turnau (Br)!

Carex glauca Scop. Um Rovensko sehr háufig (B). Schittenhofen :
Kalkbergrůcken bei Milčic (Č).

Carex supina Wahl. Jenišovic bei Turnau : auf dem Semmelberce
(Br)! Plateau am Gipfel des Johannesberges bei Koloseruk (B)! ©

Carex pseudocyperus L. Adlerufer bei Hohenbruck (Br)! Holic:
am Zufluss des Teiches Hluboký; Pardubic : auch beim Bahnhof
und hinter Familien (K).

Carex Hornschuchiana Hoppe. Milčicer Wiesen unweit Pečky
in Mence!

Carex distans L. Prag: Hutweide bei Řeporyj (Č)! Milčicer Wiesen
bei Pečky viel! Voděrad bei Benátek (F)! Jičín: am Porák viel.
(B). Johannesbere bei Koloseruk mit Tetragonolobus, Haltestelle
Sedlitz bei Bilin (B)! Malkau: unter dem Burbere spárlich (Ž)!
Teinitz a. Sáz.: Wiese Babinec (V)!

Carex vaginata Tausch. Riesengebirce: Elbgrund zwischen Elb-
und Pantschefall, Hollenkránze und úberhaupt Abhang des Brunn-
berges gegen den Riesengrund, stellenwiese mit C. irrigua (Fk).

Carex ampullacea Good. Deutsch-Kralup (Ž)! Záluží bei Schůtten-
hofen (Č). Fasanerie bei Gratzen, mit C. vesicaria !

Carex riparia Curt. Milčicer Wiesen bei Pečky, háufic!

Carex nutans Host. Bóhm. Skalic: in einem Wiesengraben an
einziger Stelle, spárlich (Br)! Erster Standort im Nordosten.
Carex hirta L. B. subglabra (C. hirtaeformis Pers.). Im Baum-
garten bei Prag sammelte Joh. Bayer ein Exemplar, dessen
oberste 2 weibliche Ahrchen dem endstándigen sehr genáhert sind,
wobei das endstándice, nur oberwárts mánnliche in seinem unte-
ren Theile 5 oder 6 entferntere weibliche Bliithen (eigentlich

einblůthise Ahrchen) enthált.

Carex filiformis L. Am grossen Žďárský Teich bei Vojnov Městec
(Ký)!

Scirpus compressus Pers. Hutweide im Thal von Řeporyj mit
Carex distans (Č)!

Scirpus Michelianus L. Tůmpelrand bei Řečan náchst Přelouč ©
ziemlich viel (K)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 473

Scirpus radicans L. Pardubic: unter dem Bráuhaus und bei
Rosic háufig (K)! Ufer der Sázawa bei Teinitz, Krusičaner Bach,
Wiesen bei Černikovic (V)!

Scirpus radicans X silvaticus (S. intermedius Čel.) Moldau-
ufer zwischen Červená und Klingenberg, mit S. radicans (C)!
Scirpus Tabernaemontani Gmel. Pardubic: bei Studánka,
unterhalb Srch an der Bahn (K)! Briůx: bei der neuen Zucker-

fabrik an der Wtelner Strasse (B)!

Scirpus setaceus L. Teinitz a. Sáz.: Dolní Požáry, Wiese Babi-
nec, beim Chářovicer Brůckensteg (V). Záluží bei Schůttenhofen
(0)!

Scirpus pauciflorus Lightf. Pardubic: Weiden bei Spojil, Stu-
dánka und Hradiště, háufig um den Labský rybník bei Sezemic
(K)!

Scirpus uniglumis Link. Pardubic: beim Bahnhof, unterhalb Srch
an der Bahn u. a. (K)! Jičín: unter dem Nové město gegen die
Zuckerfabrik, bei Porák, Křelina, Brada (B)! Haltestelle Sedlitz
bei Koloseruk (B)!

Scirpus ovatus Roth. Pardubic: an Teicheln bei Stéblová, Holic,
Nechanic, Vchynic bei Chlumec (K). Heřman-Městec (Zg)! Písek:
Teichel hinter Vrcovic (C)!

| Cyperus fuscus L. Řečan bei Přelouč, Vchynic, Neu-Bydžov, im
Teiche Kočár bei Libičan (K). Jedomov bei Choltic (Zg)! Zícho-
vec bei Bilichau (Kb).

Cyperus flavescens L. Zechovic bei Neu-Bydžov, mit vorigem
(K). Teinitz a. d. Sáz.: Sázawaufer bei Brodec, Wiese in der
Soudovka, Wiese Babinec, bei Pecerad (V)!

Juncus filiformis L. Sůdbohmen: Moldau bei Červená (C)!

Juncus supinus Mónch. Chrudim: bei Zbližňovic (Z)! Brůx: Tei-
chel bei Tschoppern (b)!

Juncus sguarrosus L. Gratzen: Wiese bei popisPohna auch
am Steinberge bei Heilbrunn!

Juncus tenuis Willd. Bei Schluckenau ziemlich verbreitet, so
gegen Fůrstenwalde, an der Strasse in Kónigswalde, hier spárlich,
unter der Nordseite des Jiůttelberges auf Triften und an Wegen,
viel, besonders an der Waldstrasse, genannt Wildpretstrasse,
auch gegen Taubenhain zu: bei Harrachsthal und beim Kónigs-
hainer Fórsterhaus sehr zahlreich (Č)!

Juncus Gerardi Lois. Brůx: Wiesen bei der Sedlitzer Haltestelle
dann auf den Kommerner Seewiesen (B).

414 Lad. Čelakovský

Luzula maxima DC. Gratzen: am Hochwaldberg (J)!

Luzula albida DÚ. var. rubella (cuprea). Kesselbere im Riesen-
gebirge (Č)!

Luzula sudetica Presl. Am Jůttelbere bei Kónigswalde náchst
Schluckenau (Č).

Gagea pratensis Schult. Gratzen: Brachfelder bei Piberschlag,
selten (J)!

Gagea minima Schult. Hagensdorf und Ratschitz (Ž)!

Ornithogalum tenuifolium Guss. Brůx (Konipásek)! Deutsch-
Kralup, Ratschitz, Sosau (Ž)!

Scilla bifolia L. Reichenau [Rychnov]: Fasanerie náchst dem
Karolinenhof sehr viel (Jar. Hovorka stud., commun. Truhlář) !
Wiesen bei Alt-Leipa (Wm).

Allium strictum Schrad. Felsen „u Klihárny“ im Butovicer
Thálchen hinter St. Prokop auf Diabas (Č)!

Allium acutangulum Schrad. Škudle sůdl. von Přelouč (Z)!

Allium montanum Schmidt. Radouň-Wald bei Hoch-Lieben (Ž)!
Milayer Berg; Berge bei Brůx, Bilin, im bóhm. Mittelgebirge
sehr verbreitet (B)!

Allium sibiricum Willd. Riesengebirge: Kessel, Weisswasser-
grund (Č)!

Allium oleraceum L. Al. roseo. Moldaulehnen bei Červená (0)!

Allium vinealeL. Jičín: bei Knižnic, Prachov, Veliš, Vesec háufie,
auch bei Rovensko mehrfach (B).

Allium scorodoprasum L. Pardubic hier und da: Fasanerie,
Elbeufer, Vinice, Panská stráň bei Ouřetic (K).

+ Allium sativum L. In Voznic bei Libčan 1886 verwildert (K).

Muscari comosum Mill. Haida: Wiese in Kottowitz und Wiesen-
rand in Pihlerbaustellen (Ronge ap. Wurm)! Ungewóhnliche Stand-
orte dieser sonst auf Aeckern wachsenden Pílanze.

Muscari tenuiflorum Tausch. Prag: Kraluper Wald (Kb). Mi-.
layer bei Laun, sůdwestlicher Gipfelpunkt, Tobiaschbere bei Kosel,
Hora bei Merzkles; Bilín: am Schladniger und Šelnitzer Bere (B).

A nthericum liliago L. Brůxer Spitzberg gegen B. Zlatnik, Sel-
nitzer Berg, Tobiaschbere bei Kosel, Katharinaberg bei Hertine,
Milayer, Štěpáner Berg, Mileschauer Klotzbere, Hora bei Merz-
kles (B). |

Anthericum ramosum L. Iserlehnen bei Junebunzlau, nordlich
gegen Debře, mit Helianthemum fumana, sehr viel sůdwárts gegen
Krnsko! Podhůra bei Chrast, Bělá bei Luže (Z)! Háufie im bohm.

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 475

Mittelgebirge: Berg Wraník bei Meronitz, Radelstein, Mileschauer
Klotzberg, Langer Berg, Hora bei Merzkles, Hasenberg bei Ra-
dowesitz, Staudenberg, Jungfernsprune, Breitenstein, Katzenkoppe
bei Gross-Priesen (B)! Hagensdorf: Abhang gegen Grůn, spár-
lich (Ž)!

Asparagus officinalis L. Johannesbere bei Koloseruk, Milayer
Berg (B).

Polygonatum officinale All. Horažďovic: Berg Prácheň háufig,
Svatský vrch spárlich (Ce)!

Polygonatum verticillatum All. Babylon bei Rovensko, Kau-
tenberg bei Lukow, Hora bei Merzkles viel (B)!

Paris guadrifolia K, Rovensko mehrfach (B). Tuchoraz bei Bóhm.
Brod (Šedivý)).

Colchicum autumnale L.' Horažďovic: heuer zum erstenmal
auf einer kleinen Wiese (Ce)!

„Triglochin palustris L. Rovensko háufig (B)! Hochlieben,
Wikawa (Ž)!

Scheuchzeria palustris L. Riesengebirge: auch um die Grenz-
bauden spárlich (Fk).

Butomus umbellatus L. Dřenic, bei Chrudim (Z)! Deutsch-
Kralup, Ratschitz (Ž)!

Sagittaria sagittaefolia L. Smilovic bei Hoch-Lieben; Deutsch-
Kralup, Sosau háufie (Ž)!

+ Blodea canadensis Rich. Heřmanov-Městec: Teich links an
der Strasse von Morašic nach Lán (Zg)!

Leucojum vernum L. Schatzlar háufig bis auf den Gipfel des
Rehhorn (Pax). Hohe Mense 1050 m. (Schube). Mcel: am hinteren
Waldteichel viel (Ž)! Deutsch-Kralup, Malkau, Platz im Erzge-
birge mehrfach (Ž)!

Iris sambucina L. Staudenberg und Jungfernsprung sůdl. von
Aussig (B).

Iris variegata L. s. 8. 435.

Iris sibirica L. Wesecer Hain bei Jičín (B).

Orchis purpurea Huds. Poděbrad: Bor bei Sokoleč (H)! Libáň
bei Jičín (B). ;

Orchis militaris Huds. Poděbrad: Bor bei Sokoleč (H)!

Orchis ustulata L. Schiesshaus bei Nimburg (Všetečka)! Chrudim :
bei Dřenic (Z)! Krusičan bei Teinitz an d. Sáz. (V).

Orchis coriophora L. Soudovka bei Teinitz an d. Sáz. (V).

416 Lad. Čelakovský

Orchis sambucina L. Erzgebiree: Hóllengrund bei Malkau, Platz
gegen Sonnenberg (Ž)!

Gymnadenia conopea R.br. Wiesen bei Milčic unweit Pečky in
Menge!

B. densiflora (Dietr.) s. S. 495.

Platanthera solstitialis Bonn. Um Libčan háufig (K).

Platanthera chlorantha Cust. Voškovrch bei Poděbrad (H)!

Cephalanthera pallens Rich. Rovensko: Kněžská stráň, beim
Dorfe Ivan, unter dem Kozákov (B). Blottendorf am Kleis, Sůd-
lehne des Spitzbergs und am Eichbergel bei der Schleifmůhle
bei Leipa (Wm).

Cephalanthera ensifolia Rich. Wald Bor bei Poděbrad (H)!
Berg Kozlov bei Jičín (B).

Epipactis palustris Crantz. Torfwiese unterhalb Wald Bora bei
Rovensko (B). Am Nordfusse des Bósig, Leipa: am Schiessniger
Teich, Sůdrand des Sonnenberger Teiches, und beim Eingang
in den Hóllengrund (Wm).

Neottia nidus avis Rich. Rovensko (B).

Listera ovata R. Br. Neu-Plesser Wald ziemlich selten (P)! Jičín:
Brada, Křelina, Bradlec, Kumburg; Rovensko: Wald Bora, Farské
strouhy (B). Hagensdorf: im Bosguet selten (Ž)!

Spiranthes autumnalis Rich. Heřmanov-Městec: Wiese nad
Heroutem u Konopáče (Zg)!

Cypripedium calceolus L. Im „Okrouhlík“ bei Reichenau
(Tesař).

Dicotyledoneae.
1. Apetalae.

Callitriche hamulata Kůtz. Teichel bei Brabšov náchst Schůtten-
hofen (Č)!

Eupho rbia exigua L. Hochlieben, Řepín, Mcel u. s. w. verbreitet
(Ž)! vd

Euphorbia falcata L. Brix: Segen Gottes; Kosel, Meronitz, Au-
perschine im Bielathale (B)!

Euphorbia virgata WK. Kamenné Zboží zwischen Nimburg und
Kostomlat, mit E. lucida und Althaea offic. (Leneček).

Euphorbia lucida WK. Pardubic: an der Lodranka unterhalb
Časy zahlreich (K). Kamenné Zboží mit voriger (Leneček).

Mercurialis annua L. Brůx (B)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 477

Alnus incana DC. Rovensko, Wartenberg (B). Janovic und Milčic
u. a. bei Schůttenhofen (Č)!

Alnus viridis DC. Gratzen: auch im Theresienthal und am Fusse
des Hochwaldberges massenhaft!

Betula pubescens Ehrh. Wostray bei Meronitz, Kletschenberg,
Hora bei Merzkles (B)!

© Salix repens L. (genuina). Písek: bei Spole hinter Vrcovic (C)!
Wittingau: Rosenberger Teich (W)!

Salix viminalis X purpurea (S. rubra Huds.). Pardubic: an
den Elbufern ziemlich háufie (K).

Salix aurita X purpurea (8. dichroa Doll). Wittingau: an den
Teichen Svět und Malý Tisý (W)! (Weicht aber von der Normal-
form durch einen den Narben gleichlangen Griffel ab).

Salix caprea X viminalis (8. sericans Tsch). Pardubic: Torf-
wiese bei Dolan, ein G Štrauch (K)!

Salix silesiaca X aurita. Hóllenkránze am Brunnberge mit 8.
aurita 1380 m. (Fiek) [Vielleicht — Riesengrund (Tausch)|.
Salix cinerea X repens (8. subsericca Doll). Pardubic: Wiesen

bei Jesničan, mit den Eltern (K)!

Populus villosa Lane. Boroviny bei Chlum náchst Hlinsko (Ký)!
(Stimmt mit der Form von Písek úberein, ob es aber ein Bastard
oder eine Var. von tremula ist, bleibt mir immer noch zweifel-
haft).

Ulmus effusa Willd. Bóohm. Zlatník an der Biela háufig (B).

Ulmus montana With. Riesengebirge: steigt im Riesengrunde bis
zum Alten Bergwerk (Schube).

Ulmus glabra Mill. (U. campestris L. p.). Havran bei Brůx, im

Wáldchen zahlreich (B).

Atriplex nitens Schk. Wteln, B. Zlatník, Prohn, Sedlitz, Hoch-

petsch (B)! 0

Schizotheca hastata Cel. Holic, Opatovic, Neu-Bydžov (K).
Aussig (B)!

Schizotheca tatarica Čel. Hochpetsch (B)!

Chenopodium urbicum L. Tschóppern bei Briůx, Půllna (B).

Salsola Kali L. Byšic a. Elbe viel (Ž). Johannesberg bei Kolo-
seruk (B)!

Polycnemum majus A. Br. Am Wege von Mcel nach Seletic (Ž)!

Rumex maritimus L. a) aureus. Mcel, Pečic, Smilovic (Ž)!

b) limosus Thuill. Gratzen: im Theresienthale (J)!

478 Lad. Čelakovský

Rumex aguaticus L. Pardubic: an der Halda, beim Bahnhof,
Opatovicer Kanal bei Bohdaneč, zwischen Rozkoš und Oplatil,
Elbehain bei Kladrub (K). Sázawaufer bei Teinitz (V)!

—TRumex scutatus L. Mauer des Mileschauer Meierhofes (B)!

Polygonum dumetorum L. Brůx, Zinkenstein (B)!

Thymelaea arvensis Lamk. Welwarn: zwischen Uhy und der
Kapelle der heil. Dreifaltigkeit auf dem Radonič-Hůgel im Wei-
zenfelde zahlreich; Gráben an der Strasse von Welwarn nach
Černůc (Kb).

+ Hippophač rhamnoides L. Alte Báume auf der Aloisiushóhé
bei Poratsch náchst Kostenblatt (B)!

Thesium alpinum L. Oberhalb Ober-Rochlitz (Č).

Thesium pratense Ehrh. Záluží bei Schittenhofen (Č)!:

Thesium intermedium Ehrh. Štěpáner Berg, Hasenberg bei
Kostenblatt, Junger Berg und Schusterberg bei Hochpetsch (B). ©
Erzgebirge: bei Platz am Wege nach Plassdorf (Ž)!

Thesium montanum Ehrh. Palitsch und Kónigsitz bei Mileschau
(B)!
Loranthus europaeus L. Bei Kopidlno sehr háufie (B). Auf

dem Květník náchst dem Jabkenicer Thiergarten (Ž)!

Aristolochia clematitis L. Leitmeritz:. auch im wůsten Wein-

berge unter Loretto (Ž)!

2. Sympetalae.

Bryonia alba L. Bilin, Štěpánow bei Kostenblatt (B)!

Phyteuma orbiculare L. Erzgebirge: Hollengrund bei Malkau
spárlich (Ž)!

Campanula bononiensis L. Brůx: auch am Róssatch Sůd-
abhang sehr viel (B)! Katharinabere bei Hertine im Bielathale
(B)!

Campanula latifolia L. Buchberg im Isergebirge (Č)! Schatzlar

ne 36.9)

Xanthium riparium Lasch. Pardubic (Res. f. 1888) ist nach H.
Košťál zu streichen, da die Pflanze dort nicht wildgewachsen,
sondern im Realschulgarten cultivirt war.

Xanthium strumarium L. Krpy bei Hochlieben (Z). Pardubic:
in Koloděj, Hostovic, Pohřebačka, Řečan bei Přelouč (K). |

jAmbrosia artemisiaefolia L. Schlan: Kleefeld beim Rothen ©
Teich bei Malá Kvíce, 1 Expl. (Bílek)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 479

1Crepis nicaeensis Balb. Wiese bei Elbe-Kostelec (Ve)!

Crepis succisaefolia Tausch v. glabrata. Buchberg im Iser-
gebirge (Č). Horažďovic: auf einer Wiese mit C. praemorsa (Ce)!

Hieracium floribundum Wimm. Abtsdorf (K1)!

Hieracium pratense Tausch. Němcic bei Leitomyšl (K1)! Ober-
Rochlitz (Č).

Hieracium obscurum Rchb. Wiese bei Milčic náchst Pečky!
Chrast: bei Mezhoř und Horka zahlreich (Z)!

Hieracium cymosum L. (poliotrichum Wimm.) Schlossberg bei
Brůx, Schafferbere bei Bilin (B)! Mittelgebirge: Štěpáner Berg,
Mileschauer Klotzbere, Pakowaberes bei Lukow, Hrádek bei
Třiblic, Ploschenbere bei Trebnitz (B).

Hieracium echioides Lumn. (« setosum). Brůx: nórdlich von
Boóhm. Zlatník im Gebůsch (B)! Am Milayer 25,7 schon ganz
verblůht (P)!

Hieracium pilosella X auricula. Leitomyšl (KI)!

Hieracium pilosella X praealtum. Leitomyšl: Rain bei Osík
(KI)! Bisenbahndamm der Dux-Bodenbacher Bahn oberhalb Maria-
schein (B)!

Hieracium pilosella X pratense. Leitomyšl (K1)!

Hieracium flagellare X praealtum s. 8. 436.

Hieracium prenanthoides L X sudeticum Šternb. ex max.
pte. (bohemicum Fries) s. S. 436.

Hieracium atratum Fr. var. subnigrescens. Riesengebirge:
zwischen Riesenbaude und Steinboden (Č)! !
Hieracium pseudalbinum Uechtr. Riesencebirge: Hollenkránze
am Brunnberge, nebst H. glanduloso-dentatum, riphaeum, caesium,
(Fk). In einer sehr úppigen, mehr behaarten, 7- oder 8bláttrigen
und sehr reichkópficen Form, mit trugdoldigen Blůthenásten aus
den oberen kleineren Bláttern: im oberen Theile des Langen-

grundes (Schopke in herb. Fiek)!

Hieracium Purkyněi Čel. Riesengebirge: Kesselkoppe (Č)! Mit
der Pfanze von C. Purkyně ganz úbereinstimmend, jedoch nicht
so vielkópfic. Es wurden nur 2 vierkópfice Exemplare und meh-
rere Rosetten gefunden, die Pflanze ist also jedenfalls sehr
selten; sie war 18. Aug. bereits im Verbliihen. Die Achenen
sind licht rothbraun.

f. depauperata. Stengel nur 1—2kópfig, úber den Sten-
gelbláttern aber etwa 4 leere Deckbláttchen. — Ebendort 6 blů-
hende Exemplare (Č)!

480 Lad. Čelakovský

Hieracium Schmidtii Tausch. Riesengebirge: bei der Pantsche-
wiese (Č)! Isergebirge: unter dem Nussstein bei Haindorf, etwa
600 M. hoch, im Gestein (Č). Spitzbere bei Brůx, Bilin: auch
am Sellnitzer Berg; Štěpáner Berg, Mileschauer Klotzbere, Hora
bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic am Gipfel Třtín; Stau-
denberg bei Aualen, hier £. subovata (B)!

var. grandidentatum Čel. Schladniger und Schafferbere
bei Bilin, Schlossberg bei Brůx, in var. macilentum úbergehend,
durch blassgrůne Hůllkelche und spárliche bleiche Drůsenhaare
auffallend (B)! :

Hieracium candicans Tausch. Prag: Felsen im Thal von Ře-
poryj, mit Arabis petraea (Č)! Hora bei Merzkles, Sůdabhane
(B)! Košťál, Plóschenbere bei Trebnitz (hier var. Winkleri, B)!

Hieracium graniticum F. Schultz (typicum). Abhang im Buto-
vicer Thal hinter St. Prokop, in Menge, gelbgriffelig, mit der
máhrischen Pflanze ganz úbereinstimmend (Č)!

Hieracium murorumL. var. cinerascens Uechtr. Auperschine
im Bielathale, zwischen Šettenz und dem Wachholderberg bei
Teplitz, Schafferberg bei Bilin; Erzgebirge: oberhalb Eichwald (B)!

Hieracium canofloccosum Čel. Abhang im Thale von St.
Prokop hinter der Můhle, auf Kalk háufiger (Č)! Riesengebirge:
Lehnen am Kl. Teiche sparsam (Fk, als H. subcaesium).

Hieracium bifidum Kit. Aussig: Eisenbahndamm bei Wolís- -
schlinge (B)!

Hieracium caesium Fr. Riesengebirge: beim Pantschefall (0)!

Hieracium boreale Fr. var. chlorocephalum Uechtr. Stau-
denbere bei Aualen sůdl. von Aussie (B)!

Hieracium riphaeum Uechtr. Riesengebirge: zwischen der Rie-
senbaude und Steinboden (Č)! Hóllenkránze (Fk).-

Hieracium inuloides Tausch. Riesencebirge: Pantschewiese (Č)!

Prenanthes purpurea L. Rovensko, Gross-Skal (B). Chrudim,
deč (Z)| Hora bei Merzkles, am Zinkenstein massenhaft (B)!

Lactuca perennis L. Plóschenberg bei Trebnitz (B)! Langer
Berg bei Třiblic, Breitenstein sůdl. von Tůrmitz, Jungfernsprung
(B).

Lactuca guercina L. Volovicer Hain bei Welwarn (Kb).

Lactuca viminea Presl. Trosky bei Turnau (V). Hasenbure bei
Libochovic (Ž)! Skalken und Košťál bei Trebnitz, Langerbere
bei Třiblic, Jungfernsprune bei Aussig, Katharinabere bei Her-
tine (B).

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 481

>- Lactuca saligna L. Um den Langen Berg bei Hochpetsch háufie ;

j

Strasse von Schallan nach Bukovic im Bielathale massenhaft (B)!

Lactuca scariola L. Horažďovic: bloss auf dem Eisenbahndamme
eingeschleppt (Ce) !

Chondrilla juncea L. Basalthůgel bei Bóohm. Zlatník, Obernitz,
Rudolfsthal, Koloseruk, Hochpetsch, Langer Berg bei Třiblic
(B)! Sázawaufer bei Kamenný přívoz (V). Beim Hammer náchst
Schůttenhofen (Č). Moldauabhang bei Křešťovic (O) !

Taraxacum palustre DC. Jičín: Wiesen zwischen Vokšic,
Ohaveč und Ostružno; bei Vesec, Chyžic; Oujezd, Lhotka,
Knižnic bei Rovensko (B). Pardubic: auch bei Dolan, Libišan
sehr viel (K).

Hypochoeris glabra L. Prag: bei Oužic, Bilichau (Kb). Ro-
vensko mehrfach, unterhalb Trosky (B). Petříkovic bei Chrudim
(Z)! Briůx: unter dem Rothen Berge (B).

Hypochoeris maculata L. Bóhm. Mittelgebirge: auch am Wostray
bei Meronitz, Wald oberhalb Schichof, Štěpaner Berg (B)!
Leontodon autumnalis L. B. trichocephalus Neilr. Stras-

sengraben bei der Fasanerie von Gratzen!

Tragopogon major Jaca. Brůx, B. Zlatník, Koloseruk, Hoch-
petsch, Milayer, sehr háufig (B).

Scorzonera hispanica L. Mittelgebirge: Hora bei Merzkles,
Westfuss des Kostenblatter Klotzberges, Fuss des Breitensteins
bei Steben beim Thiergarten (B)!

Scorzonera laciniata L. Hrádeker Wirthschaftshaus am Mi-
layer (B)!

Scorzonera Jacaguiniana Čel. Deutsch-Kralup: gegen den
Henkelhof, bei Prahn am Hirtberg und an der Štrasse nach
Prenzig (Ž)!

Aster linosyris Bernh. Habrovka bei Roudnic; Roveňský háj
unter dem Říp (Rosický). Boreslau: auf der Kottina (Richter)!
Brůx: Rósselbere am Sůidabhane (B)!

Aster novi Belgii L. Horažďovic: Kirchhof auf dem Berge
Prácheň (Ce)!

Erigeron acris X canadensis. Waldschlag auf dem Breiten-
stein am Wege nach Šteben, mit den Eltern (B)! S. S. 440.

Inula conyza DC. Mecel (Ž)! Chrast: oberhalb Podhůra (Z)!

Inula hirta L. Leitmeritz: auch Satanaberg (Ž)! Mileschauer
Klotzberg, Hora bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic, Hasen-
berg bei Radowesitz, Jungfernsprune (B) !

Tř. mathematicko-přírodovědecká. dl

482 Lad. Čelakovský

Inula salicina L. Johannesbere bei Koloseruk, Mileschauer
Klotzberg, Watislawer Busch, Staudenberg bei Aualen (B)!
Inula britanica L. Horažďovic: bloss an der Bahn an einer Stelle

eingeschleppt (Ce) !

jInula helenium L. In Čalosic bei Leitmeritz verwildert (Ve).

T1Galinsoga parviflora Cav. Weltrus: in Hecken und auf Feldern,
auch bei der Úberfuhr (Kb).

+Rudbeckia laciniata L. Pardubic: im Haine an der Bystřic
nahe ihrer Einmůndune in die Cidlina mehrere Exempl. (K)!
Písek: an der Wotawa gegenůber der Můhle Smetiprach (C)!
Gratzen: am Bache im Theresienthale !

Achillea millefolium L. subsp. dentifera (A. stricta Schleich.
A. tanacetifolia AI. var. Koch) in einer f lanata (caule ad-
presse lanato, foliisgue basin versus magis lanatis) Staudenberg
bei Aualen im Bóhm. Mittelgebirce (B)! In der kahlen Form
auch schon am Mileschauer (Malinský)!

Achillea setacea WK. Bilin: auch am Schafferberg, Brůx: bei
Rudolfsdorf gegen den Spitzberg (B)!

Achillea nobilis L. 9. ochroleuca. Wopparner Thal bei Lo-
bositz (Kb).

Anthemis austriaca Jaca. Brůx (B)!

Anthemis tinctoria L. Elbhánge von Aussig bis Salesl,
Tůrmitz u. s. w. (B).

+Matricaria discoidea DÚ. Chrudim (Z)! Um Leipa bereits
an verschiedenen Stellen vermehrt (Wm)! Beim Schluckenauer
Meierhofe und in Kčónigswalde mit Juncus tenuis (Č)!

Chrysanthemum leucanthemum L. G. pinnatifidum
Čel. Auf Sandfeldern zwischen Kieferwáldern bei Alt-Lissa (Ve)!

Artemisia pontica L. D. Kralup, Ratschitz, Hollengrund bei
Malkau (Ž)! |

Artemisia vulgaris L. var. laciniata Wiesb. Chudenic: bei
Kaničky gegen Chocomyšl und beim Bade nur diese Form!
Schůttenhofen (Č)!

Artemisia scoparia WK. Gartenmauern und Schanzenreste bei
Brůx, ofter úber 1 m. hoch (D)!

Gnaphalium arenarium L. Krpy bei Hochlieben (Ž)! Písekj: an
der Wotawa gegenůber Jistec (C)!

Senecio erucaefolius L. Im Walde zwischen Zvíkov und Ne-
chanic (K)! Lehne zwischen dem Spitzberg und Alt-Leipa (Wm).
Zwischen Watislaw und Košťál an einigen Štellen zahlreich (B)!

Resultate der botanischen Durchforschnng Bohmens. 483

Senecio barbareaefolius Krock. Solnic: Wiese gegen Jestětic,
mit Ononis hircina und Dianthus Wimmeri (Jar. Hovorka,
Truhlář)! Sázawagegend: bei Chleb und Dunavic (V).

Senecio Jacguinianus Rchb. Wostray bei Meronitz und Radel-
stein, Grosse Skála und Kautenberg bei Lukow, Kletschenberg (b)!

Senecio campestris DC. (genuinus). Nordabhang des Johannes-
berges bei Koloseruk (B)!

Lappa major Gártn. Brůx, Bilin, Půllna, Hochpetsch háufig (B).

Lappa macrosperma Wallr. Bei Kladrub in einem Haine an der
Elbe náchst der Brůcke, ziemlich viel (K)!

Lappa tomentosa X major. Chrudim: bei Klobásov (Z)!

Centaurea paniculata Jacg. Bělá bei Luže (Z)! Milayer, bei
Hochpetsch, Bělošic, Kosel, Skalken, Košťál bei Trebnitz, Her-
tine (B). Taus: felsiger Abhang!

Centaurea axillaris Willd. Hradischken und Wostray bei Me-
ronitz (B).

Carduus crispus L. An der Chrudimka von Pardubic aufwárts
(K). Štěpánow bei Kostenblatt (B). Um T'rebnitz verbreitet (Ž).

Cirsium canum All. Wittingau: nur auf einer Wiese bei der Halte-
stelle der Eisenbahn (W)! wohl nur eingeschleppt.

Cirsium pannonicum Gaud. Staudenbere sůdl. von Aussig (B)!
Cirsium rivulare Link. Trautenbach bei Schatzlar (Pax).

Cirsium oleraceum X acaule. Fuss des Radelsteins, des Tallina-
berges, des Hottolen- und Schenkenberges bei Štěpánow (B)!

Cirsium oleraceum X canum. Třebosic bei Chrudim und Pod-
hůra bei Chrast (Z)! Lukow, Kostenblatt, Plahof und Tauberwitz
sůdl. vom Zinkenstein (B)!.©

Cirsium oleraceum X rivulare. Trautenbach bei Schatzlar, mit
C. rivulare (Pax).

Cirsium oleraceum X palustre. Heřmanov-Městec: nad Herou-
tem u Konopáče (Zg)!

Cirsium palustre X canum. Holic (K). Wittingau: bei der
Haltestelle mit den Eltern (W)!

Cirsium acaule X canum. Opatowicer Kanal bei Žďánic, Holic
(K. Zwischen Spitzbere und Wranikberg bei Meronitz, Fuss des
Radelsteins bei Lukow (B)!

Cirsium lanceolatum X canum s. 8. 441.

Carlina vulgaris L. var. nigrescens Form. Teinitz a. d. Sá-
zawa (V)!

81*

484 Lad. Čelakovský

Carlina acaulis L. Isergebirge: noch am Buchbere an der klei-
nen Iser (Č)! Teinitz (V). Um Schůttenhofen háufig (Č).

Dipsacus silvester L. Otawaufer bei Jistec, Moldau bei Kře-
šťovic (O)!

Dipsacus pilosus L. Řepín: im Strassengraben náchst dem Schloss-
park (Ž).

Scabiosa columbaria L. (genuina). Podhůrka und Chraštic beť
Chrast (Z)! Im Mileschauer Gebirge viel verbreitet, auch im
Bielathale bei Auperschine, bei Gross-Priesen, Binowe (B)!

Valeriana sambucifolia Mik. Kessel im Riesengebirge (Ů).

Asperula tinctoria L. Selnitzer Bere bei Bilin, Hradischken
und Wostray bei Meronitz, Saubere bei Štěpánow, Štěpáner
Berg, Hora bei Merzkles, Langer Bere bei Třiblic (B)!

Asperula galioides MB. Bělá bei Luže unweit Skutě (Z)!

Galium spurium L. Rovensko mehrfach (B).

Galium tricorne With. Holic: bei Ober-Ředic, spárlich (K).

Galium rotundifolium L. Hochlieben und Mcel (Z)!

Lonicera nigra L. Isergebirge: auch Buchbere (Č)! Katzenkoppe
bei Gross-Priesen (B)!

1Symphoricarpus racemosa Michx. Písek: an der Wotawa
gegenůber Jistec aus des Fáhrmanns Garten verwildert (C)!

Viburnum lantana L. Brůx: auch Breitenbereg, Schwarzer Berg,
Bóhm. Zlatník, Schafferbere bei Bilin, Johannesbere bei Kolo-
seruk, Schenkenberg, Dob bei Dobšic, Wostray bei Meronitz,
Langer Berg bei Třiblitz, Watislaw, Košťál bei Trebnitz, Hoblík
bei Laun (B)!

Adoxa moschatellina L. Rovensko, Jičín mehrfach (B). Mile-
schau (Ve)!

Vinca minor L. Jičín: Bukvice, Popowicer Hain (B). Vchynic bei
Chlumec, Nechanic (K).

Menyanthes trifoliata L. Hollengrund bei Malkau im Erzge-
birge (Z)!

Gentiana cruciata L. Plóschenberg bei Trebnitz (B)!

Gentiana pneumonanthe L. Chrudim: zwischen Lukavic und
Skalka reichlich (Z)!

Gentiana ciliata L. Podhůrka bei Chrast; Bělá und Radim bei
Luže (Z)! Wálder bei Bilichau (Kb). Fuss des Hoblík bei Laun,
zwischen Watislaw und Košťál, Binowe sůdl. von Gross-Priesen ,
Althummel, Wittine, Buchwald beim Zinkenstein (B)!

Resultate der botanischen Durchforschung Boóhmens. 485

Gentiana amarella L. (genuina). Mihlhausen [Nelahozeves] bei
Prag [Sigmund|! Nordfuss des Milayer, Fuss des Hoblík bei
Laun (B)! Dobříš: Kozohorer Revier (Freyn)!

B. turfosa Čel. s. S. 441.

Gentiana germanica Willd. Um Schittenhofen und Hrádek háufig

(Č)! Čekanic bei Blatná (Ve)! Gratzen!

Gentiana chloraefolia Nees (Rchb, Gris.) Nach Revision der
Herbarien wurden bisher fůr Bóhmen nachstehende Standorte
festgestellt: Prag: in der Cibulka, mit G. germanica zusammen
(Opiz, Schóbl)! In Nordbohmen bisher selten: Hohenelbe (J.
Kablík, Tausch herb. boh., var. macrocalyx)! Trautenau (Černý)!
Gutwasser bei Junebunzlau (Štika)! — Kladno (Wildt)! Winařicer
Thal, ziemlich háufig! — Háufiger in West-, Mittel- und Sůd-
westbohmen: Petsch oberhalb Komotau im Erzgebirge (Knaf)!
Schlackenwerth (J. Reuss, Wettengel, beide als G. campestris) !
Bukwa am Duppauer Gebirge! Karlsbad (Knoll)! Tepl (Konrad) !
Marienbad (Petřina)! Am Glunker bei Plan (Rasp)! Wolfsberg
bei Černošín (Anna von Melzer)! Wolešná (Mórk)! Wiesen am
Třemošná-Berge bei Obecnic (Freyn)! Rožmitál sehr háufie
(Lusek, Velenovský)! Čekanic bei Blatná mit G. germanica, be-
sonders hinter der Wobora bei Sedlec, Hůgel hinter Milčic, hinter
Lažan gegen Krašťovic zu (Velen.)! Um Chudenic háufůg (aber
nirgends G. germanica), z. B. Waldwiesen unter dem Žďár, bei
Chocomyšl, Košenic! =

Gentiana campestris L. Schluckenau: unter dem Bozenberg, bei
Kónigswalde (Č)! Berewiese bei Niedergrund náchst Georgswalde
(E. Hackel)! i

Erythraea ramosissima Pers. Hochlieben und Krpy (Z)! Teinitz
a. Sáz.: Wiese Babinec und beim Dunavicer Teiche (V)!

Asperugo procumbens L. Brunnersdorf, Kaaden (Z)!

Echinospermum lappula Lehm. Podlažic bei Chrasť sehr selten
(Z)! Bei Horažďovic nur vereinzelt auf der Kirchhofmauer und
auf dem Kostník (Ce)! Schůttenhofen: beim Hammer (Č)!

Echinospermum deflexum Lehm. Berg Wostray am Radelstein,
Franzberg und Kellerberg bei Kostenblatt; Mileschauer Klotz-
bere (B)!

Omphalodes scorpioides Schrk. Haida: bei Blottendorf und
am Slawitschkenberge (Wm).

Myosotis caespitosa Schultz. Brůx: Teichlein auf dem Plateau
des Rosselberges (B)! Řebic bei Wernstadtl (B). Teinitz: bei
Benice, Dolní Požáry (V).

486 Lad. Čelakovský

Myosotis hispida Schlecht. Sandfelder bei Ouhalic náchst
Weltrus (Kb).

Myosotis versicolor 8m. Libčan bei Pardubic (K).

Lithospermum officinale L. Hoblík bei Laun, Johannesberg
bei Koloseruk, Hradischkenberg bei Schwaden náchst Aussig (B)!

Lithospermum purpureo-coeruleum L. Štěpáner Berg im
bohm. Mittelgebirge (B)!

Pulmonaria angustifolia L. Breiter Berg bei Brůx, selten (B)

Nonn ea pulla DC. Deutsch-Kralup: bei Prósteritz und Tuschmitz
(2)!

1Gollomia grandiflora Dougl. Prag: auch im Závisťer Thale am
Abhang (Šolín)!

Solanum miniatam Bernh. Brůx: im Dorfe Wteln, beim Oseker
Weingarten oberhalb Bóhm. Zlatník, Koloseruk, Sedlitz, Kosel,
Meronitz; zwischen Aussig und Wanow; Schweissjáger oberhalb
Eichwald im Erzgebirge (B).

Atropa belladonna L. Chrudim: bei Štrádow und Janovic (Z)!

Physalis alkekenci L. Hoblík bei Laun háufig (B)! Třebnitz:
steiniger Feldrain (Ž)! unterhalb des Košťál (B).

Datura stramonium L. Píšťovy bei Chrudim (Z)! Bei Horaž-
ďovic selten (Ce)!

Verbascum lychnitis L. B) albiflorum. Brachfelder am Bahn-
hofe der Nordbahn bei B. Leipa 1887, spáter ausgerottet (Wm).

Verbascum phoeniceum L. Hochlieben: im Walde beim Zahájí
selten (6). Luschitz, Johannesberg bei Koloseruk, Lehmberg bei
Bělošic (B).

Verbascum thapsus X lychnitis. Sůdliches Moldauthal: bei
Červená (C)!

Verbascum nigrum X lychnitis. An der Moldau zwischen
Červená und Klingenberg [Zvíkov] (C)!

Verbascum phlomoides X phoeniceum s. 8. 448.

Scrophularia alata Gil. (9. Ehrharti Stev.). Chrudim: in Dřenic
zahlreich (Z)! Wiesengráben bei Milčic unweit Pečky!

Limosella aguatica L. Zíchovec bei Bilichau (Kb). Ufer der
Sázawa und der Báche um Teinitz (V)! Wittingau (W)!

+ Mimulus luteus L. Sůdliches Moldauthal: bei Křeštovic (C)!

Linaria spuria Mill. Brachfeld bei Aschendorf náchst B. Leipa
(Anders nach Wm).

Linaria minor Desf. Podhůrka bei Chrast (Z)! Um Hochlieben
und Mcel (Ž); Rovensko: bei Lhotka und Václav (B). Strasse
von Lukow nach Mileschau, bei Milay und Rannay (B)|

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 487

Linaria arvensis Desf. Hochlieben; Mcel: na Oříšku; Ratschitz
bei Deutsch-Kralup (Ž)!

1Antirrhinum majus L. Josefstadt: auf den Terassen und Festungs-
mauern an der Elbe náchst der Brůcke (Kronwerk) in grosser
Menge (Jar. Jahn).

Veronica anagallis L. B. pallidiflora /. glanduligera
(V. aguatica Bernh.). Brůx: im Bache der Komerner Seewiesen
(B)!

Veronica montana L. Buchberg im Isergebirge (Č)! Hlinsko: bei
Srný und Petrkov (Kalenský).

Veronica teucrium L. (latifolia Autt.). D.-Kralup, Ratschitz (Ž)|

Veronica prostrata L. B. Zlatník, Obernitz, Koloseruk, Bělošic,
Meronic (B)!

Veronica longifolia L. D. Kralup: bei Ratschitz am Saubach (Ž)!
Štěpánov im Mittelgebirge (B).

Veronica praecox AIl. Brixer Schlossberg; háufig bei Sedlitz,
Koloseruk, besonders Plateau des Johannesberces, Hochpetsch,
Milayer (B)!

Veronica opaca Fr. D. Kralup, Ratschitz (Ž)! Um Teinitz a. Sáz.
gemein (V)!

Veronica agrestis Fr. D. Kralup: im Pfarrcarten (Ž)!

Veronica triloba Opiz. Bei Neu-Benátek, Stratow, Lissa sehr
háufig (F)!

Pedicularis palustris L. Rovensko (B).

Rhinanthus hirsutus Lamk. Rovensko; Bóhm. Zlatník (B).

Euphrasia lutea L. Rosselbere bei Brůx (B)!

Melampyrum cristatum L. Wald hinter Zvíkov bei Nechanic,
Chlum bei Neu-Bydžov (K). Hoblík bei Laun; im boóhm. Mittel-
gebirge úberhaupt verbreitet (B)!

Melampyrum fallax Čel. Im Walde Ohrada bei Vchynic náchst
Chlumec (K)!

Lathraea sguamaria L. Jičín: Těšín, Valy bei Češov in Menge
(B). Panská stráň bei Ouřetic (K).

Orobanche epithymum DC. (0. alba Steph., ein unpassender
Name) var. minor. Bei Prag: Abhang im Butowicer Thálchen
hinter St. Prokop háufig (Č)! Holic bei Pardubic im Haine bei
Poběžovic 1 Expl. (K). Brůx: Hůgel hinter der Rudolísdorfer
Kirche, auf Thymus Marschallianus (B)!

Anmerk. Die Butowicer Pflanzen zeigen eine erosse Variabilitát
der Narbenfarbe; dieselbe ist zwar meistens, wie es normal, dunkel-

488 Lad. Čelakovský

violett, aber manchmal bráunlich-rothlich, manchmal sogar reingelb,

der obere Griffeltheil dabei geróthet. Bei gelber Náarbe die Corolle

bald róthlich, bald gelblich-weisslich, ungeadert, kůrzer, weiter.

Orobanche caryophyllacea Sm. Milayer, Langer Bere bei Tři-
blic (B)!

Orobanche rubens Wallr. Nedošín bei Leitomyšl: Abhang an der
Bahn (Ze)! Tobiasch-Berg bei Kosel, auf Medicago falcata (B)!

Orobanche elatior Sutt. Leitmeritz: auch neuerdings 1886 am
Raine unter dem Uhuberge auf Centaurea seabiosa (Ž)!

Orobanche Kochii F. Schultz. Kalklehne bei Hleďsebe náchst
Weltrus (Kb)! Brůx: nordl. von B. Zlatník viel, Windmůhlbero
bei Půllna, Schusterbere bei Hochpetsch sehr viel, zwischen Lu-
schitz und Dobšic; am Breitenstein sůdl. von Tůrmitz; úberall
auf Centaurea scabiosa (B)!

Orobanche picridis F. Schultz. Hlieďseber Lehne bei Weltrus
(Kabát) ! Rain unter dem Schafferberge bei Bilin (B)!

Orobanche coerulescens Steph. Milayer Berg, auf Artemisia
campestris (B)!

Orobanche arenaria Borkh. Milayer dsol. (B)!

Orobanche coerulea Vill. Milayer, auf Achillea millefolium (B)!

Mentha verticillata L. (M. sativa Koch vix Linné). Um Chudenic
z. B. wáchst nur diese, durchaus keine M. aguatica capitata,
daher ich die bestimmteste Behauptung von John Briguet,*) dass
erstere eine arvensis X aguatica sei, nur fůr eine theoretische
Interpretation halten muss. ji

Thymus Marschallianus Willd. (var. hirsutus et glabre-
scens). Brůx, Obernitz, Kosel, Hochpetsch, Štěpáner Berg, Langer
Bere bei Třiblic, Wolfschlinge bei Aussig (B)!

Thymus humifusus Bernh. Rother Berg bei Brůx, Schafferbere
bei Bilin, Luschitz, Koloseruk (B)!

Thymus angustifolius Pers. Jungbunzlau: um das ehemalige
Todtenwáldchen (na Radouci) und auf der Lehne mit Helian-
themum fumana háufig! .

Salvia verticillata L. Vinice bei Pardubic (K). Bělá bei Luže,
háufig (Z)! Hochlieben und Mcel (Ž).

Salvia silvestris L. Brůx, Obernitz, Půllna, Sedlitz, Koloseruk,
Hochpetsch, Meronic, Radovesic, im sanzen Bielathale (B).

*) Fragmenta monographiae Labiatarum (Bullet. de la soc. bot. de Genéve)
1889.

Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens. 489

Melittis melissophyllum L Štěpáner Bere, Kautenbere bei
Lukow, Mileschauer Klotzbere (B).

Galeopsis angustifolia Ehrh. Horažďovic: hinter Burg Rábí und
unter dem Kostník im Getreide selten; G. latifolia Hofm. bei
Horažďovic háufiger (Ce)!

Stachys germanica L. Podhůrka bei Chrasť (Z)!

Stachys annua L. Chrudim: bei der Schwimmschule háufig (Z)!
Hochpetsch: hinter dem Langen Bere háufie (B)!

Scutellaria hastaefolia L. Kladrub a. E. (K).

Prunella laciniata L. Řeporyje gegen St. Prokop («. alba Č)!
Zwischen Watislaw und Košťál bei Trebnitz («. und B. violacea
b)!

Prunella grandiflora Jacg. Řeporyj gegen St. Prokop (Č)! Jičín:
am Wege nach Ostružno reichlich (B). Fuss des Brůxer Spitz-
bergs (mit B. laciniata, b)!

Ajuga genevensis L. X reptans L. (f. estolona in genevensem
vertens = supergenevensis X reptans, A. hybrida Kerner Ó. B. Z.
1874). Marienbad (1875 nach Borbás).

Ajuga chamaepitys Schreb. Trebnitz (B).

Teucrium scorodonia L. Am Bahndamm an der Strasse von
Haida nach Rohrsdorf gegenůber Henke's Ziegelei 1888 etwa
60 Expl. (Dr. Hantschel, 1886 bereits Ronge nach Wm), also
wohl nur eingeschleppt.

Teucrium scordium L Bei Mcel „na Blatě“ (Ž)!

Teucrium botrys L. Košťál bei Trebnitz, Hasenbure bei Libo-
chovic (Ž)! Spitzbere, Rósselberg bei Brůx (B)!

Plantago major L. var. uliginosa Tsch. Teinitz a. Sáz. háufig
(V)!

Glaux maritima L. Welwarn: bei Nabín und in Volovic (Kb).

Centunculus minimus L. Teinitz a. Sáz.: Wiese Babinec (V)!

Anagallis arvensis L. B. coerulea. Chrudim: bei der Schwimm-
schule heuer viel (Z)!

Naumburcia thyrsiflora Rchb. Teiche bei D. Kralup, Hagens-
dorf (Ž)!

Trientalis europaea L. Gratzen: Braun-Au bei Bohmdorf (J)!

Soldanella montana Mik. Wald Hluboká bei Forbes (W)!

Primula officinalis Scop. var. ampliata Koch. Kelche ver-
gróssert, stark nach oben verbreitert, aber kurz. Corollenróhre
nicht hervorragend. Blátter normal mássig behaart.

So im Laubwald bei Luschitz sůdl. von Bilin (B)!

490 Lad. Čelakovský

Androsace elongata L. Prag: Kraluper Wald (Kb).

Arctostaphylos officinalis Wimm. Bei Hůhnerwasser auf
Hochmoor gegen den Wawrouškenteich zu (Purkyně) und zwischen
Bósig und Kuhbrůcke am Rande des Grossteiches (Wm). Ob
blůhend gefunden, wird nicht gesagt; das Vorkommen auf Hoch-
moor ist mir etwas verdáchtig.

Pirola rotundifolia L. Neu-Plesser Wald bei Josefstadt (P)!

Pirola uniflora L. Rovensko: Bora-Wald, Babylon; Kumburg bei-
Jičín (B). Hochwald bei Gratzen !

3. Choripetalae.

Clematis recta L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Leitmeritz: auch
Uhuberg, Dubinaberg (Ž)!

Thalictrum ancgustifolium Wimm. et Grab. Lhotka bei Ro-
vensko (B).

Pulsatilla pratensis Mill. Um Briůx und Bilin auf vielen Hůgeln
und Bergen (B).

Pulsatilla patens Mill. Mittelgebirge: Gross Skála bei Lukow (B)

Anemone silvestris L. Leitomyšl: bei Osek im Haine Rulík (Zg).
Hochlieben, Řepín selten (Ž)!

Adonis aestivalis L. P. citrinus. Zwischen Milay und Hoch-
petsch (B)!

Myosurus minimus L. Teinitz a. Sáz.: Ledeč, Tarankawiese (V).

Ranunculus aconitifolius L. Prag: im Stern am Waldbache
etwa 8 kráftige Exempl. (Šteinich, Paul)!

Caltha palustris L. varietates s. 8. 449.

Trollius europaeus L. Rovensko háuůg (B). Hochlieben: Wiesen
bei Pěčic gegen Kosořic (Z)! Binowe und Plahof sůdl. von Gross-
Priesen (B).

Nigella arvensis L. Bóhm. Zlatník, Obernitz, Rudolfsdorf bei
Brůx, Hochpetsch, Luschitz, Schenkenberg bei Kramitz, Kosel,
Auperschine, Jungfernsprung im Elbthal (B)!

Aconitum variegatum L. Bilichower Wálder (Kb). Písek: Wo-
tawaufer gegenůber Jistec (C)!

Glaucium phoeniceum Crantz. Sandsteinbrůche bei Miletic náchst
Welwarn (Kb).

Cořydalis cava Schweigg. Nordabhane des Bořen und im Parke
des Sauerbrunns bei Bilin; Johannesbere bei Koloseruk, Milayer
Berg (B).

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 491

Corydalis pumila Rchb. Am Schloss- uud Breitenbergce bei
Brůx nur diese, aber nicht C. digitata (B)! was ich bereits
Prodr. S. 431 vermuthet; auch in einem Wáldchen westlich von
Hawran (B)!

Corydalis fabacea Pers. Rovensko, Milayer (B). Horažďovic:
nur auf dem Knížecí ostrov und auf Prácheň wenig mit C.
cava (Ce)!

Teesdalia nudicaulis R.Br. Jungbunzlau: na Radouci (Ž)!

Thlaspi perfoliatum L. Um Pardubic verbreitet (K). Bilin,
Sedlitz, Havran, Obernitz, Koloseruk, Hochpetsch háufig (B)!
Deutsch-Kralup, Ratschitz (Ž)! Um Teinitz a. Sáz. háufie (V).
Wittingau: im Park einige Exemplare, wohl eingeschleppt (W).

Thlaspi montanumL. Prag: Butowicer Thal mit Hieracium grani-
ticum (Č)!

Biscutella laevigata L. Bei Řeporyj hinter St. Prokop (Č)!

Coronopus Ruellii All. Um Mcel, Hochlieben verbreitet (Z)

Lepidium campestre R. Br. Wálle bei Leitmeritz (Ž)!

Alyssum saxatile L. Basaltmittelcebirge auch: Grosse Skála bei
Lukow, Hora bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic, Plóschen-
berg und Schloss Skalken bei Trebnitz, Staudenbereg bei Aualen
(B)!

Lunaria rediviva L. Buchbere im Isergebirge (Č)! Schlucht bei
Poličan náchst Miletín mit Arnica (Br)!

Cardamine trifolia L. [Glazer Schneeberg: im Walde oberhalb
Klessengrund, schon in Schlesien (Weberbauer nach Fiek)]. Viel-
leicht auch noch auf bohmischer Seite.

Cardamine impatiens L. Pardubic: Fasanerie, Úfer der zlem
Chrudimka, Čivicer Wald, Kladrub (K). Fuss des Pakowaberges
bei Lukow (B)! Ufer der Wotawa bei Jistec (C)!

Cardamine resedifolia L. Hollenkránze am Brunnbere, spár-
lich (Fk).

Arabis brassicaeformis Wallr. Johannesbere bei Koloseruk (B)!

Arabis hirsuta Scop. Wald Bora bei Rovensko (B)!

Arabis arenosa Scop. Stádtischer Kalkofen bei Schůttenitz (Č)!

Arabis petraea (Lamk) Koch. Prag: auf Felsen bei Řeporyj
reichlich (Č)!

Nasturtium officinale R.Br. Rovensko: Brunnen unter der
Pfarre (B).

Erysimum crepidifolium Rchb. Milayer Berg (B)! Deutsch-

- Kralup: im Klee, selten (Ž)!

492 Lad. Čelakovský

Erysimum pannonicum Crantz. Mitteloebirge: Schlucht zwischen
Luschitz und Dobšic, Radovesic, Ruine Suchoslav bei Kostenblatt,
Watislawer Busch bei Trebnitz (B)!

Erysimum durum Fresl. Zwischen Aussie und Wanow am linken
Elbeufer (B)!

Conringia orientalis Andrz. Prahn bei Komotau (Ž)!

Sinapis arvensis L. B. dasycarpa Neilr. Triebschitz bei Brůx:
beim Bahnhof (B)!

Raphanus raphanistrum L. B. albiflorus. Schiittenhofen (Č).

Rapistrum perenne L. Hochlieben: im herrschaftlichen Garten
sehr spárlich (Ž)!

Reseda luteola L. Sellnitz bei Bilin (B)! Naschau bei Deutsch-
Kralup (Ž)!

TReseda odorata L. Verwildert vor Jahren am Elbufer bei
Tetschen (Malinský) !

Reseda phyteuma L. s. S. 450.

Drosera rotundifolia L. Chrudim: unterhalb Chrbokov und bei
Zbihněvic [Zbližňovic| (Z)! Gratzen: am Teiche Hansel!

Viola odorata L. fl. roseo am Schlossbere bei Brůx, A. albo am
Milayer háufig (B).

Viola odorata X hirta (V. foliosa Čel.). Fuss des Milayer, háufie,
grosse Rasen bildend (B)!

Viola collina Bess. Breiter Berg bei Brůx selten (B)! Johannes-
berg bei Koloseruk, Milayer bei Laun (B)! Horažďovic: auf der
Moučanka (Ce)! auf dem Kalkhůgelrůcken bei Milčic náchst
Schůttenhofen (Č)!

Viola hirta L. dore roseo! Rain beim Milayer (B)!

Viola ambigua W. K. s. 8. 451.

Viola mirabilis L. Jičín: auch Wesecer Hain, Čeřovka, Těšín
(B). Johannesbere bei Koloseruk (B)!

Viola mirabilis X silvestris. Jičín: auf dem Těšín bei Eisen-
stadtel mit V. mirabilis, silvestris und Riviniana (B)!

Viola arenaria DC. Milayer, Johannesberg bei Koloseruk (B)!

Viola tricolor L. v. montana. Kuněticer Berg bei Pardubic (K).
Helianthemum fumana Mill. Ich habe heuer den Standort bei
Jungbunzlau besucht und die Art nicht nur an der angegebenen
Stelle (náchst dem ehemaligen Todtenwáldchen) sondern noch an
2 von einander entfernten Stellen gegen die Stadt zu, und zwar
an allen drei ausgebreiteten Stellen sehr zahlreich in Hunderten
von Rasen angetroffen. Die Pflanze hált sich jedoch nur am

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 493

oberen Rande der Iserlehnen um die felsigen Partien, auf dem
nackten, nicht berasten, kalkig-sandicen Boden, ohne gegen die
feuchtere, erasice Thalsohle an der Chaussé hinabzusteigen.

Montia rivularis Gmel. Báchlein an der Wotawa gegenůber
Jistec háufie (C)!

Seleranthus intermedius Kitt. Sandfluren und Kleefelder bei

« Pardubičky « und $ mit den muthmasslichen Eltern zahlreich (K)!

Herniaria hirsuta L. Am Wege von“ Mcel nach Seletice (Ž)!

Corrigiola litoralis L. Am Elbufer auch zwischen Aussig und
Wolfschlinge zahlreich (B)!

Spergularia salina Presl (genuina). Brůx: am Teichel bei
Tschóppern (B)!

Spergula Morisonii Bor. Benátek: Sandfluren bei Mladá (F)!
Plakánky bei Sobotka (B). Schwarzer Bere im Isergebirge um
912 m (Fk).

Sagina nodosa Mey. Zwischen Štěpánow und Kostenblatt im
boóhm. Mittelgebirce (B).

Sagina subulata Torr. et Gr. Feuchte Trift in Lipník bei Be-
nátek (F)!

Cerastium anomalum WK. Auf Schwarzbóden zwischen Dobra-
vic und Voděrady (F)! ©

Cerastium brachypetalum Desp. Teinitz a. Sáz.: Matějíčkův
kopec (V)!

Cerastium semidecandrum L. (genuinum), Um Lissa, Benátek
und Jungbunzlau gemein (F)!

Cerastium glutinosum Fr. Prag: Thal bei Řeporyj (Č)! Abhánge
gegenůber Libčic (F)! Bei Benátek, Dobravic, Luštěnic u. s. w.
háufie (F)!

Cerastium arvense L. B. olabrescens Neilr. Lehnen im Thal
von Řeporyj bei Prag (Č)!

Stellaria media L. 0. apetala Tausch (8. pallida Piré). Par-
dubic: zwischen Steinen des Dammes des ehemaligen Teiches
Oplatil.(K)! č

Stellaria palustris Ehrh. Um Pardubic háufg (K).

Vaccaria pyramidata Fl. Wett. var. parviflora. Zwischen
dem Milayer und Schusterbere neben Trigonella foenum graecum,
B. Zlatník (B)! Deutsch-Kralup im Gemengfutter (Ž)!

var. grandiflora (Jaub. et Spach sp.). Zwischen Welwarn
und Budohostic im Gemensfutter zahlreich, dann zwischen Skury
und Tmáň deseleichen (Kb)!

494 Lad. Čelakovský

Kohlrauschia prolifera Kunth. Leitmeritz: am Radobyl (Ž)!
Sůdliches Moldauthal: bei Křešťovic (0)!

Dianthus armeria L. Hradischkenběre und Wraník bei Meronitz,
Radelstein und Wostray (B)! Grasplátze im Pfarrgarten zu D.
Kralup (Ž)! :

Dianthus Carthusianorum L. 8. parviflorus Čel. Radobýl
bei Leitmeritz, auf důrrem Basaltboden; Blumenblátter zwar klein,
aber Blůthenbůschel nur armblůthig (Ve)!

Dianthus silvaticus Hoppe. Moldauufer zwischen Klingenbere
und Červená, dann bei Křešťovic (C)!

Dianthus superbus L. (a. silvestris). Pardubic: Křemenec bei
Neu-Čivic (Z)!

Dianthus Wimmeri Wich. (D. silvestris b. alpestris Kablík). Riesen-
gebirge: auch am Krkonoš und in den Hollenkránzen am Brunn-
berge, an beiden Orten nicht háufie (Fk). — Solnic bei Rei-
chenau: Wiese gegen Ještětic sehr zahlreich (Stud. Jaroslav Ho- ©
vorka, Prof. Truhlár)! eine niedrigere, */„' hohe, wenig beblátterte
Form. Das Vorkommen in so tiefer Lage sehr merkwůrdig, es
spricht nebst der Form des Kelches und der Blumenblátter doch
wohl dafůr, dass dies eine besondere Art und nicht bloss Hoch-
gebirgsform des D. superbus ist.

Melandryum noctiflorum Fr. Chrudim selten (Z)! Rovensko
(B). Hochlieben (Ž).

Malva pusilla Sm. X rotundifolia L. p. Švec und Bělošic bei
Kosel mit den Eltern (B)!

Malva alcea L. Sovolusky bei Heřmanov-Městec (Z)! Horažďovic:
nur auf dem Berg Prácheň und Umgegend (Ce)!

+Malva moschata L. B. Leipa: bei Straussnitz auf einer Wiese
bei der bohm. Nordbahn 1887; 1888 und 89 auf der Wiese beim
Straussnitzer Meierhofe stark vermehrt (Wm)!

Lavatera thuringiaca L. Hochlieben: Rain bei Sušno (Ž)! Volo-
vicer Hain bei Welwarn (Kb). Schenkenberg bei Kosel im Mittel-
gebirce (B).

Althaea officinalis L. Kamenné zboží zwischen Nimbure und
Kostomlat, Weide am Wassertům pel náchst der Eisenbahn (Le-
neček).

Hypericum humifusum L. Rovensko (B).

Hypericum guadrangulum L. Čejkovic bei Chrudim (Z)! Ne-
mošic bei Pardubic, Kladruby (K).

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 495

Hypericum hirsutum L. Pardubic, Úřetic, Tuněchody, Holic,
Kladruby, Nechanic (K).

Oxalis stricta L. Mcel: u Rájovny ; Seminarcarten in Leitmeritz (Ž)!

Geranium columbinum L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Pardubic:
bei Černá, Nemošic, Kuněticer Berg u. a. (K). Teinitz a. Sáz.:
Wald Rakovec (V)!

Geranium pyrenaicum L. Řepín: im Pfarrgarten (Ž).

Geranium silvaticum L. Buchberg im Isergebirge (Č)!

Radiola linoides Gmel. Bohumilic und Zástava bei Pardubic,
Vchynic bei Chlumec (K). Gratzen: Wiesengráben bei Kropf-
schlac!

Linum tenuifolium L. Langer Berg bei Hochpetsch (B)!

Chamaebuxus alpestris Sp. Schiůttenhofen: Kalkhůgelrůcken
bei Milčic (Č).

+1Evonymus verrucosa Scop. Gratzen: bei Neugebáu im Laub-
gehólz mit Doronicum caucasicum zwei kráftige fruchttragende
Stráucher, ohne Zweifel gepflanzt.

Lythrum hyssopifolia L. Neu-Ples bei Jaroměř (P)! Jankovic
bei Přelouč mit Erythraea ramosissima (Z)! ,„

Epilobium hirsutum L. Čepy bei Heřmanov Městec (Z)!

Epilobium Lamyi F. Schultz. Tschóppern bei Brůx (B)!

Epilobium obscurum Schreb. Strakow [Strokele] bei Leito-
myšl (Zg)!

Epilobium nutans Tausch. Elbfallbaude im Riesengebirge (Prei-
ser, Fk).

Epilobium anacgallidifolium Lamk. Riesengebirgse: unterhalb
der Elbfallbaude, Guellen um die Fuchsbauden (Fk).

Epilobium montanum X parviflorum. Horažďovic: beim Tei-
che Žebrák und dessen Abfusseraben (Ce)!

Epilobium montanum X trigonum. Glatzer Schneeberg (Weiss
in Oborný Fl. M.). |

Epilobium alsinefolium X obscurum (E. rivulicolum Hausskn.)
Riesengebirge: in einem guelligen Graben zwischen den Bohn-
wies- und den Topferbauden bei 1050 m. (Ek).

Circaea lutetiana L. Chrudim: Bach bei Pohled (Z)! Holic, Kla-
druby, Fasanerie bei Chlumec (K).

Circaea intermedia Ehrh. Luže: Bach bei Radim (Z)!

Trapa natans L. Im Poselteiche bei Hirschberg nicht mehr, nach-
dem der Teich vor mehr als 30 Jahren aufgelassen wurde; im
Schiessniger Teiche bei Leipa, wo die Pflanze Watzel (dessen

496 Lad. Čelakovský

Angaben úberhaupt vielfach unzuverlássig sind) gefunden haben
will, seit 8 Jahren vergeblich gesucht (Wm).

Myriophyllum verticillatum L. Jičíner Teich (B).

Myriophyllum alterniflorum DC. Nach Wurm (Kummerge-
birge) soll sich ein Exemplar aus dem „Plauschnitzer Teiche bei
Hotlitz“ im Herbar Schauta's befinden, welcher Standort indess,
als vorláufig nicht sehr glaublich, erst noch zu constatiren wáre.

Eryngium campestre L. Jezbořice bei Heřm. Městec (Ze)! Řečan
bei Přelouč, Mlíkosrby bei Neu-Bydžov (K).

Sanicula europaea L. Čivicer Wald bei Pardubic, Holic, Libčan
(K). Auf dem Tábor bei Mcel (Ž)!'

Astrantia major L. Pardubic: bei Čivic, Černá, Pobližovic bei
Holic, Libčan (K). Václav bei Rovensko; Binowe sůdl. von Gross-
Priesen (B).

Falcaria vulgaris Bernh. Rovensko káufig (B).

Pimpinella magna L. Gratzen: Gebiůsche bei Piberschlae (J)!

Bupleurum falcatum L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Sůdl. Moldau-
thal: Abhánge bei Podolsko (0)!

Seseli hippomarathrum L. Berge und Hůgel bei Koloseruk,
Dobšic, Schichov, Bělošic, Kosel, Meronitz, Hochpetsch, Milayer;
Bielathal: Katharinaberg bei Hertine, Ladenburg bei Welbine (B)!

Seseli coloratum Ehrh. Scháferberg bei Reichstadt (Wm)! Spitz-
bere bei Brůx, Johannesbere bei Koloseruk, Hoblík bei Laun
(B)! Teinitz a. Sáz.: Abhang beim Cháfovicer Brůckensteg (V)!
Písek: Berg bei Čížová (C)!

Seseli libanotis Koch. Milayer Berg zahlreich (B)!

Cnidium venosum Koch. Im Walde „Ohrada“ bei Vchynic (K)!

Pastinaca opaca Bernh. Gebůsch an der Moldau bei Křešťovic (C) !

Peucedanum alsaticum L. Watislawer Busch bei Trebnitz (B)!

Peucedanum cervaria Cuss. Pardubic: Nemošicer Lehne, Vinice ;
Chlum bei Neu-Bydžov (K).

Peucedanum oreoselinum Mónch. Aussie: bei Wolfsschlinge,
Hradischkenberg bei Schwaden (B)!

Peucedanum palustre Mónch. Gratzen: in der Fasanerie, auch
in einer Spielart mit schón rothen Frůchten!

Imperatoria ostruthium L. Forstbauden am Langwasser (Schu-
be ap. Fk).

Angelica silvestris L. B. montana (Schleich.). Fuss des Radel-
steins bei Štěpánow, des Pakowa-Berges, Talinaberges und Kau-
tenberges bei Lukow (B)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 497

Laserpitium latifolium L. Wostray bei Meronitz, Mileschauer
Klotzberg, Staudenberg bei Aualen («. D)!

Laserpitium prutenicum L. Chrudim: unterhalb Chrbokow (Z)!
Radelstein (B)! Fasanerie bei Gratzen zahlreich !

Scandix pecten Veneris L. Hoch-Lieben (Ž)!

Anthriscus vulgaris Pers. In D. Kralup an den Háusern ziem-
lich háufig (Ž)!

Chaerophyllum bulbosum L. Deutsch-Kralup, Ratschitz (Ž)!

Pleurospermum austriacum Hofím. Riesengebirge: Hóllen-
kránze am Brunnberge (Fk).

Conium maculatuwm L. Podlažic bei Chrast, Čepy bei Heřm.
Městec (Z)! Bei Koloseruk, Bělošic, Kosel, Hochpetsch, Štěpánow,
zwischen Aussig und Wanow (B)!

Cornus mas L. Um Brůx und Bilin: am Rěsselbere, Bořen, bei
B. Zlatník, Liebschitz; Milayer Berg viel (B).

Ribes alpinum L. hen bei Briůx, Schladniger Berg bei Bilin,
Wostray bei Meronitz, Aloisiushóhe bei Poratsch, Pakowa-Berg
bei Lukow, Hora bei Merzkles (B)!

Ribes rubrum L. Fasanerie bei Gratzen!

Ribes nigrum L. Ufer des Polzenfiusses in Schwora bei B. Leipa
(Wm).

Saxifraga caespitosa L. «. glabrata. Štěpáner Berg im
Mittelgebirge (B)!

Saxifraga tridactylites L. Pardubic: Steindamm des Teiches
Oplatil mit Stellaria pallida (K). Leitmeritz: am Satanaberge
spárlich (Ž)!

Sedum album L. D.-Kralup: Kirchhofmauer (Ž)! Horažďovic: alte
Stadtmauern (Ce)!

Sedum rupestre L. Jankowic bei Přelouč (4)! Hochlieben (Ž!

Sempervivum soboliferum Sims. Svídnice bei Chrudim, bliihend
(Z)! Hochlieben: auf Mauern blůhend (Ž)! Althummel unter dem
Zinkenstein, viel bliihend (B)! Wotawafelsen bei Klingenberg,
genug blihend (C)!

Cotoneaster vulgaris Lindl. Trosky bei Turnau (B). Ruine
Hassenstein bei Malkau im Erzgebirge, ziemlich zahlreich (Ž)!

Mespilus monogyna Willd. Wittingau: Damm des Opatowicer
Teiches beim Domanín-Walde (B. glauca, W)!

Pirus communis L. Milayer Berg, Schenkenberg bei Kosel (B).

+ Pirus hybrida Sm. Gratzen: im Theresienthale gepflanzt!

+ Cydonia vulgaris Pers. Brůx: am Rosselberg, bei Saras, nordl.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 32

498 Lad. Čelakovský

von B. Zlatník gegen Brůx, Nordfuss des Schladniger Berges
(B).

+ Rosa eglanteria L. (R. lutea Mill.. Brůx: unter dem Breiten
Berg bei Saras (B)!

Rosa gallica K. Podhůrka bei Chrast (Z)! Rovensko: Rain unweit
der Pazderna (B)! Katzenkoppe bei Gr. Priesen (B)! Binowe,
Alt-Hummel, Steben, unter dem Wostray bei Meronitz, Bělošic
und Kosel, Schenkenberg (B).

Rosa trachyphylla Rau a) glabrescens. Im Walde beim
Teiche Hluboký náchst Holic (K)! Marienbere bei Aussig (Č)!
Katzenkoppe bei Gr. Priesen gegen Binowe, Schafberg bei Wel-
hotten, Tauberwitz, Wittine beim Zinkenstein; oberhalb Pschira ;
Jungfernsprung, Staudenbere, Langer Berg bei Třiblic, Pakowa-
berg bei Lukow (B)!

b) piloso-glandulosa Čel. Waldrand am Sůdfusse des
Kletschenberges (B)!

Rosa alpina L. Plesser Wald bei Josefstadt (mit lánglichen und
rundlichen Frůchten, Br)!

Rosa cinnamomea L. Berg Wostray bei Meronitz, zahlreich am
Abhang gegen Červený Újezd, wildwachsend, mit Friůchten, eine
Form mit breit ovalen grósseren Bláttchen (B)! — Angepflanzt
oder verwildert: in Radim bei Luže (Z)! Častolovic: beim Li-
čenský mlýn auf dem Abhang sehr zahlreich, mit gefůllten Blůthen
(Truhlář)! Hecken bei Chocomyšl náchst Chudenic !

Rosa glauca Vill. Um Schatzlar sehr verbreitet (Pax). Kletschen-
bere (B)!

Rosa coriifolia Fries. Um Schatzlar verbreitet, besonders in der
Var. frutetorum (Pax). Pardubic: Wáldchen beim Opatowicer
Kanal bei Ždánic, in der £ cinerea Christ foliis complicato-den-
tatis glanduligeris (K)! Fuss des Mileschauer Klotzberges (B)!
Gr. Priesen: Můckenhůbel bei Sullowitz, Schaťfbere bei Welhotten,
bei Alt-Hummel, Wernstadt (B)! Schwarzer Berg oberhalb Ru-
dolísdorf bei Brůx (B)! Chudenic: vor Kaničky! Kalklehne bei
Milčic náchst Schůttenhofen (Č)!

Rosa collina Jaca. Jičín: Rain zwischen der Pazderna und der HI.
Dreifaltigkeit bei Ostružno, zwischen dem Walde und einem
Erlengeholz (B)! Kónnte wohl ein Bastard R. gallica X coriifolia
sein; R. gallica wáchst ganz in der Náhe zahlreich, R. coriifolia
wurde zwar in náchster Náhe nicht bemerkt, auch nicht gesucht,

Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 4199

wáchst aber bei St. Anna, etwas úber "/, Stunde davon entfernt,
gewiss; die grosse Corolle war blassrosenroth (B).

+ Rosa alba L. Brůx: unter dem Breiten Berg hinter Saras ver-
wildert, halbgefůllt (D)!

Rosa tomentosa 8m. var. cinerascens (Crép.). Wittine, Buch-
wald und Alt-Hummel beim Zinkeustein (B)!

Rosa villosa L. var. umbelliflora Sm. Waldrand unter dem
Langen Berg něrdl. von Leitmeritz (Ve)! Hochpetsch: am Wege
úber den Langen Bere nach Milay (B)!

var. mollissima Fr. Horažďovic: auch bei Gross-Hyčic und
hinter Hejná, je 1 Strauch (Ce)!

Potentilla verna L. var. stellipila Uechtr. s. S. 459.

Potentilla alba L. Prag: Volovicer Hain bei Kralup (Kb). Jung-
bunzlau: auch am Chlum, náchst dem Kosmonoser Thiergarten
(Ž)! Leitmeritz: auch am Satanaberge (Ž)! Deutsch-Kralup,
im Hóllengrund bei Malkau (Ž)!

Potentilla Lindackeri Tausch s. S. 461.

Potentilla canescens Bess. Wopparner Thal bei Lobositz (Kb).

Potentilla recta L. Pardubic: Nemošicer Lehne, Vinice (K). Mile-
schauer Klotzbere («. grandiflora B)! Deutsch-Kralup: an der
Strasse nach Brunnersdorf, im Pfarrearten; Ratschitz: Lehne am
Saubach (8. parviflora Ž)! Gratzen: auf sandicen Hůgeln (6. ob-
scura, J)!

Potentilla norvegica L. Pardubic: auch Wald bei Doubravic,
Waldschlag bei Spojil, Elbedamm bei der Elbebrůcke, am Graben
bei Stéblová (K).

Potentilla supina L. Um Hochlieben verbreitet (Ž)!

Comarum palustre L. Im Walde „Ohrada“ bei Wchynic nicht
viel (K)! Písek: bei Spole hinter Vrcovic (C)!

Rubus chamaemorus L. Riesengebirge: zwischen der Scharfen-
baude und dem Mittagsteine (Schube ap. Ek).

Rubus saxatilis L. Neu-Plesser Wald bei Josefstadt sehr selten
(P)!

Rubus suberectus Anderss. Rovensko háufig (B). Um Gratzen
hier und da, z. B. im Theresienthal, gegen Kropfschlag !

Rubus thyrsoideus Wimm. Katzenkoppe bei Gross-Priesen (B).

Rubus bifrons Vest. Gratzen: Seitenthálchen des Theresienthals,
náchst der Salix bicolor Tausch!

Rubus radula Whe (cinerascens). Unter dem Raunay-Berg bei
Kostenblatt (B)!

500 Lad. Čelakovský

Rubus glandulosus Bell. subsp. glaucophyllus und subsp.
microstemon Čel. am Nordabhano des Hochwaldberges bei
Heilbrunn, am 2. Aug. d. J. bereits fast durchaus verblůht.

Rubus corylifolius Sm. c) eolandulosus. Im Želský les bei
Libčan (K). |

Rubus tomentosus Borkh. Staudenbere bei Gualen, Katzenkoppe
bei Gr. Priesen, bei Binowe, beim Schweissjáger oberhalb Eich-
wald im Erzeebirce (B). Untere Sázawa: Wilder um Netvořic,
Lešan, Třebšín und Krňan (V)! |

T Spiraea crenata L. s. 9. 468.

Spiraea ulmaria L. «) discolor, Im Mileschauer Mittelgebirge
ziemlich háufie, Tauberwitz siůdl. vom Zinkenstein (B)! Horaždo-
vic: nur an zwei Stellen gefunden (Ce)!

Spiraea filipendula L. Brodec an der Sázawa (V).

+Prunus insititia L. SŠaras bei Brůx, mit Rosa eglanteria ver-
wildert (B).

+Prunus cerasus L. Rovensko; B. Zlatník gegen Brůx háufig,
Schenkenberg bei Kosel (B). :

Prunus chamaecerasus Jaca. Brixer Schlossberg, Schafferberg,
Schladniger Berg bei Bilin; ŠSchenkenbere bei Kosel, Milayer,
Langer Berg bei Třiblic, Košťál bei Trebnitz; Junefernsprung,
Breitenstein sůdl. von Tůrmitz (B)! |

Prunus padus L. var. petraea Tausch. Rieseneebirge: auch im
Schneegraben (Schube ap. Fk).

Cytisus capitatus Jacg. Podhůrka bei Chrast (Z)! Ladská bei
Častolovic (J. Hovorka) !

Cytisus biflorus UHerit. Wiftingau: bei St. Veit und sonst ver-
breitet (W)!

Genista germanica L. Rovensko sehr háufig, Lomnic (B).

Ononis hircina Jacg. Solnice: auf einer Wiese gegen Ještětic
sehr zahlreich, stattliche Exempl. (Hovorka, Truhlář)! Hier viel-
leicht als ursprůnglich wild zu betrachten.

Medicago minima Desr. Weide bei Řeporyj gegen St. Prokop
zw (č

Medicago falcata L. Horažďovic: auf dem Prácheň und bei Zá-
řečí, vielleicht von frůherer Aussaat herstammend (Ce)!

+1Trigonella foenum graecum L. s. S. 464.

Melilotus altissimus Desr. Poběžovic und Vostřetín bei Holic,
bei Nechanic, Neu-Bydžov, Chlumec (K). Brůx: bei Tchóppern,
Sedlitz, Koloseruk; bei Meronitz háufig (B)!

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 501

Melilotus dentatus Pers. Šedlitz bei Brůx: Graben zwischen
dem Schenkenbere und Kosel, mit Trifolium fragiferum; bei
Meronitz zwischen dem Spitzberg und dem Wraník (b)!

Trifolium fragiferum L. Deutsch Kralup háufie (Ž)!

Trifolium striatum L. Prag: Weidetrift auf lehmigem Abhang
im Thale bei Řeporyj mit Medicago minima (Č)!

+ Trifolium incarnatum L. Kutterschitz bei Bilin, verwildert
(B)!

Trifolium alpestre L. Grůn und Platz bei D. Kralup (Ž)!

Trifolium rubens L. Podhůrka bei Chrasť (Z)! Staudenbere bei

| Oualen sůdl. von Aussig (B)!

Trifolium ochroleucum Huds. Eisenbere: im Erzgebirge im
Thiercarten (B)!

Anthyllis vulneraria L. Pardubic: bei Veská, beim Labský
rybník [Elbteich] (K).

Lotus uliginosus Schk. Fehlt um Gratzen canz.

Tetragonolobus siliguosus Roth. Bahnhof in Dymokur; Johan-
nesbere bei Koloseruk, Fuss des Mileschauers, Fuss des Hoblík (B)!

Galega officinalis L. Třebosic bei Chrudim, auch bei Přelouč (Z)!
Brůx: Graben bei Tschausch, einige Exempl. (B)! wohl einge-

schleppt.

Oxytropis pilosa DC. Abhang im Butowicer Thálchen hinter Št.
Prokop bei Prag, in Menge (Č). Milayer, Langer Berg bei Hoch-
petsch, in Menge (D)!

Astragalus exscapus L. Anhóhen nordl. von B. Zlatník gegen

- Brůx zu, Anhóhen westlich von Luschitz, Johannesbere, Steinberg
bei Bělošic, Schusterbere bei Hochpetsch (B)!

Astragalus cicer L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Šichrow bei Ro-
vensko (B). Bělošic, Koloseruk, Luschitz, Hochpetsch, Schichof (B)!
Prahn gegen Naschau spárlich (Ž)!

Astragalus danicus Retz. Schuster- und Langer Berg bei Hoch-
petsch, Lehmbere bei Bělošic, Rother Berg bei Brůx (B)! D.-
Kralup: an der Strasse nach Brunnersdorf und auf der Šeewiese,
bei Prahn am Hirtberse und hinter demselben (Ž)!

Astragalus onobrychis L. Raine bei Beřovic náchst Zlonice,
zahlreich; dann bei Welwarn zwischen Černuc und Břízan (Kb).

Astragalus austriacus Jaca. Anhčhen westlich von Luschitz
und am Johannesbere bei Koloseruk (b)!

TOrnithopus sativus Brot. Bóhm. Leipa: in einem Garten zahl-
reich (Hantschel) und beim Bahnhofmagazin in 1 Expl. (Wm).

502 Lad. Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens.

Wittingau: auf einer Wiese an der Haltestelle der Eisenbahn
reichlich (W)!

Onobrychis viciaefolia Scop. Nemošicer Lehne bei Pardubic (K).
Schladniger Berg bei Bilin, Tůrmitz (B).

Vicia lathyroides L. Leitmeritz: auch unter dem Gipfel des
Radobýl, zahlreich, zwereig (Ž)!

Vicia dumetorum L. Pardubic: auch Lehne bei Opočinek (K).
Wopparner Thal bei Lobosic, zahlreich (Kb). Kautenbere bei
Lukow (B)!

Vicia pisiformis L. Jičín: Křeliner Jágerhaus, Čeřovka (B).
Mittelgebirge: bei Luschitz, Berg Dob bei Dobšic, Štěpáner Berg,
Lancer Bere bei Třiblic, Staudenbere bei Aualen, Eichwald bei
Teplitz im Erzcebirce (B). Abhánge der Moldau bei Červená (C)!

Vicia silvatica L. Hóllenerund bei Malkau (Ž)! Abhánce der
Moldau bei Červená (C)!

Vicia tenuifolia Roth. Schafferbere bei Bilin, Lhota bei Merz-
kles, Jungfernsprung (B)!

Vicia villosa Roth. Práskačka bei Kónigerátz (K). Junebunzlau
in Getreidefeldern! Wittingau: Hof der Dampfmihle (W)! offen-
bar eingeschleppt.

Vicia varia Host var. grandiflora m. s. S. 464.

Vicia tetrasperma Mónch. Pardubic, Nechanic (K). Rovensko;
Brůx, B. Zlatník (B)! Horažďovic zerstreut (Ce)!

Vicia monanthos Desf. Libčan (K).

Lathyrus nissolia L. Am Kahlenberes bei B. Leipa 1888 und
1889 abermals mehrere Exeiapl., daher am Standorte wohl be-
stándig (Wm).

TLathyrus sativus L. Felder des Plateau des Langen Berges bei
Hochpetsch (B)! Feld bei D.-Kralup, gebaut (Ž)!

Lathyrus silvester L. Nemošicer Lehne bei Pardubic, Paňská
stráň bei Ouřetic, Vinice, úberall nur spárlich (K). Horažďovic:
auf dem Prácheň und Kostník, seltener auf der Moučanka (Ce)!
Gratzen: Abhang beim Schafháusel (J)!

Lathyrus tuberosus L. Mcel, Wtelno, Hochlibín in schweren
Bóden verbreitet (Ž)! Von Prahn bis hinter D.-Kralup ver-
breitet (Ž)!

Lathyrus niger L. Deutsch-Kralup, Platz im Erzgebirge (Ž)!

Lathyrus albus Kittel. Johannesberg bei Koloseruk und Berg
Dob bei Dobšic háufig (B)!

OB 007

OBSAH. INHALT.

—— m —— —— m ———

Seznam přednášek konaných v 4. Verzeichniss der im 2. Halbjahre
pPRleti 48890.. str. IV. 1889 abgehaltenen Vortráge . . S. V.

Pag.
Augustin, Dr. F. Untersuchungen úber die Temperatur von Prag (Nro. 25). 357
Čelakovský, Dr. Lad. Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens im

Var 85 (ANO 27) I Gd0006 E oEE Eo HORE SE 0803 PLN COANOVIC SKÉ 428
Friedrich, H. Úber Bleitetrachlorid (Nro. 14) . ........« ++. ++. 161
Hansgirg, Dr. A. Phytodynamische Untersuchungen (Nro. 21). ....... +. 234
Kušta, J. Geologické poznámky o karbonu Kladenském (čís. 12.). .. ..... 89

— Otisky v třetihorním jílu u Sádku (Satkau) u Žatce (čís. 17.) ... . . 223
— | Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného (čís. 18.) 225
— Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan blíže

TESE Bo ZB) 10 08 PŘ E DO P Pá SR SSS od o nod 347
Lerch, M. O hlavních vlastnostech integralů Eulerových (čís. 16.). . . . ... 188
Machovec, F. Úber Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zwei-

fer (Orediorrnné (DNÍO z VZAB) SPSS 352
Pohl, O. a Raýman, dr. B. Dusíkaté sloučeniny cukrů (čís. 9.) <... . « « 76

NO HRC A estherikace (čís. 10-) - .. -< sve «/e'e s 6. * 40s 85
Raýman, dr. B. a Pohl, O. Dusíkaté sloučeniny cukrů (čís. 9.) . . .. «... 76

Seydler, dr. A. O interpolací hodnot závislých na dvou argumentech (čís. 22.) 337
Sitensky, dr. F. O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa L (čís. 3.). 23
Stoklasa, Jul. O povaze a vlastnostech monocalcinmfosfatu; čásť II. (čís. 1.). 3
Sucharda, Ant. © plochách normál ku plochám posouvání stupně čtvrtého
podle pronikův s rovinou bitangentialnou. S tab. IV—VI, (čís. 26.). . 385

A RESMme des bohmischen Vext68 ©. < . « « + + « 54 6 sea 4 ee 426

Šafařík, Dr. A. Einfachster Winkelmesser. Mit 1 Holzschnitt (Nro. 2). . . 17

he assopeiel(Nr0: 6). <. « o Úveklo mape edí c 48

— Jupiters Bedeckung durch den Mond 1889 August 7 (Nro. 19) . . . .230

P Uher Ceti m Jahre 1780 (Nro. 20)..2. <- s. < < u 232
Štolba, Fr. Chemische Mittheilungen. Mit 3 Holzschnitten (Nro. 5)

I Uber. dasBlaorborammonium < 40

II. Apparat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem Gewichtsverluste 43

III. Tráger fůr Kůhlschlangen bei Destilationen . . . . .. -+ +.. 45

BY Stehendes ADsorbtonsrohr: | < 112497. es Se ee 0006 45

Šulce, O. Molekulárná váha C% Hon-+02 (čís. 11.). . . . . ARR VRO de tnal 11817

7 Pag.

Vejdovský, dr. F. O novém rodu zemských planarií. Se 6 dřevoryty (čís. 7.). 58
— Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. S tab. II. a III. a 2 dře-

voryty (čís. 13.).

zal OR Paka vse "61 "86 10 AVE 20 So oeje),

Velenovský, dr. J. Plantae novae bulgaricae (Nro. 9. KR 6 o 28

Weyr, dr. E. O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických
(čís. 15)

DAR E C8U CA OC OBOR SOE NOON C C K hb VO OE . 163
Zahálka, Č. O nové fossilni 'spongii Solidonodus Počtai. S tab. I. (čís. 8) . . 72

— L

Opravy. Berichtigungen.

Ročník 1889. I. svazek. Jahrgang 1889. I. Band.

Str. 212. 3. ř. shora nechť se vynechá „duď“.
» + oB.Ě. má zníti: „tvoří se žlutozelené jehlice neznámého. složení“.
» 0+ 8.ř. „budiž doplněno: „protínají a žihány byvše, účinkům kyseliny
solné vzdorují“.
Str. 213. 16. ř. shora má zníti: a = čemně violověčervené, b — c = slabě zelené“.

Ročník 1889. II. svazek. |- Jahrgang 1889. II. Band.

S. 21 Z. 11 v. u. lies „Tangente des halben Ocularfeldes“ statt „angulare Weite
des Ocularfeldes“.

S. 21 Z. 10 v. u. lies „des Aalben Fernrohrfeldes“ statt „des Fernrohrfeldes“.

D2 Z. 4y. u. lies 30:8 "Sstatb 41 W037 1— 28195-

S. 52 Z. 8 v. o. lies „peripheren“ statí „centralen.“

Str. 223 7. ř. z d. stůj „přes 20 cm“ místo „přes 5 cm“.

Str. 223 5. ř. z d. stůj „8 až 20 mm“ místo „3 až 20 cm“.

C. ZAHÁLKA: Ó NOVÉ FOSSIL. SPONGII SOLIDONODUS POČTAL

malbě le

/

10.

Lit. Farský v Praze

jd te
a:
Ho

n

ník
m

F Vejdovský: Nervová soustava bilaterii
p.. 00

i n PUN
KS v

op

S v v

Z SAL T
A VY LŮU

i ( EVO,

KKL
PD ae

O TOU

—

Ú.a k.dvorní litografie A Haase v Praze.

Wejdovský del.
ý

Věstnílk: král. česlcé společ. nauk. U Třída mathemat. přírodověd. 1889 U.

v +

1

F.Vejdovský: Nervová souslava bilateri

n

ŘS
h c JA MERIBÉ

ES un

— 2

V
=

i

tografie A Haase v Praze,

G.a k.dvorní li

Vejdovský del.

Třída mathemat. přírodověd. 1889 jn

Věstník král.české společ. nauk.

oc ska ==

==

m

PRHUKNH
SAPERTEVY
v dě
VYKÁÍ

j jh
KANA

A, Sucharda, o plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. Tab IV

Aučor del

Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat-přirodověd. 1889. I

A. Sucharda, o plochách

normal. ku plochám posouvání stupně čtvrtého

Obr 6. jj

Aučor del

ze
M
Sl
se
a

Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat-přirodovéd 1889 [

Sos E
i
:
i
i
i
i
KS
i
i z
ed
i
i
i
1
i
n
'
(
|
i
z
G;
ES
v
X U »
SÝ
y o!
ato
a“

A a k

A. Sucharda, o plochách normal ku plochám posouvání stupně Čtvrtého.

Autor del

Věstník král české společnosti náuk. Tida mathemat- přirodověd. 1889 I

Tab. VÍ.

7

AN

3 2044 106 227 887