PRAVA RD ON VAE STE LIPRARY OF THE MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY. SI Oxekamae Řumul Vy, (694 čo Sitzungsberichte | der kóniel. běhmischen | OASALSCAŮ DAL VDSOSCUTA | NATEEMATISCA - NATUR W ROENOCHAFTLICHE ULÁNŠE, ! 5 | VĚSTNÍK L | ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA. MATREMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, ROČNÍK 1893. S 21 tabulkami a 39 dřevoryty. S n V PRAZE 1804. | SIT UN GOD ALON E DER KŮNIGL. BOHMISCHEN ARSELLSCHAF DBA WLDDBNOUHAP LBN, MATREMATISCH-NATURWIDSENSCHAPTLIGHÉ GLASS, JAHRGANG 1899. Mit 21 Tafeln und 39 Holzschnitten. 8 PRAG 1894. VERLAG DER KÓNIGL. BŮHM. GESELLSCHAK IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ. DER WISSENSCH oeznam přednášek Konaných ve schůzkách třídy mathematicko- přírodovědecké roku 1892. — 0 — Dne 13. ledna. W eyr, prof. dr. Ed.: Nekonečné součiny o racionalných členech. Studnička F. K.: O parietalných organech mihule. Sobotka J.: Příspěvek ku konstrukci ploch rozvinutelných opsa- ných I. plochám stupně druhého, II. plochám rotačním. Dne 27. ledna. Babor J. a Košťál J.: O novém druhu Ariona. Woldřich, prof. J. N.: Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. Zahálka, prof. Č.: Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. Dne 10. února. Studnička, prof. dr. F. J.: Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 seriptus. Bayer, prof. dr. F.: O některých zajímavých částech kostry ještěrů. Dne 24. února. Schobl, prof. dr. J.: O praeparatech zvířecích i lidských orgánů dle nejnovějších pokroků své dosud nikomu známé plastické injekční methody zhotovených. Mrázek A.: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. Lerch M.: O jedné větě Kroneckerově. Dne 10. března. Čelakovský, prof. dr. L.: O výsledcích botanického výzkumu v Čechách r. 1891 a 1892. Verzeichniss der Vortráge, elahe aa den AVázanoen der madhomalivo -a duriSsenoola(AIohon (asse im Jahre 1893 abgehalten wurden. < — Den 13. Januar Weyr, Prof. Dr. Ed.: Unendliche Producte mit rationalen Gliedern. Studnička F, K.: Úber Parietalorgane von Petromyzon Planeri. Sobotka J.: Beitrag zur Construction von umgeschriebenen Deve- loppablen I. an Fláchen 2. Grades, II. an Rotationsfláchen. Den 27. Januar. e Babor J. u. Košťál J.: Úber eine neue Art von Arion. Woldřich, Prof. J. N.: Beitrag zur Kenntniss des permischen und tertiáren Beckens von Budweis. Zahálka, Prof. V.: Geotektonik der Kreideformation in der Um- gebung des Georgsberges bei Raudnic. Den 10. Februar. Studnička, Prof. Dr. F. J.: Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 scriptus. Bayer, Prof. Dr. F.: Úber einige interessante Partien am Skelett der Saurier. Den 24. Februar. Schobl, Prof. Dr. J.: Úber Práparate thierischer und menschlicher Organe, welche nach den neuesten Fortschritten seiner bislang Niemand bekannten plastischen Injektionsmethode angefertict sind. Mrázek A.: Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Copepoden. Lerch M.: Úber einen Satz von Kronecker. Den 10. Márz. Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens im J. 1891 u. 1892. VI Seznam přednášek. Láska, dr. V.: O určení drah těles nebeských. Novák B. a Můller F.: Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. Barvíř, dr. J.: O křemenínu z Heřmanova Městce. Dne 24. března. Palacký, prof. dr. J.: O rozšíření hadů na zemi. Sobotka J.: O strojení oskulačních hyperboloidů zborcených ploch. Janda J.: Příspěvky k soustavě Gordiidů. Procházka V. J.: O miocaenu Kralickém u Náměstě na Moravě. Dne 21. dubna. Pleskot, dr. A.: Příspěvek k náuce o kulistých úkonech. Barvíř, dr. J.: O některých serpentinech západní Moravy a o hor- ninách amfibolitických je provázejících. Dne 5. Května. Láska, dr. V.: O některých problemech geodetických. Sobotka J.: O tečnách ploch šroubových, kteréž jsou opsané plochám válcovým. Zahálka, prof. Č.: O třech nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. Rogel, prof. F.: Theorie funkcí Eulerových. Pánek, prof. A.: O vyčíslení některých integralů Eulerových spo- lečnou substitucí algebraickou. : Dne 19. května. Lerch M.: 1. O jisté funkci transcendentní. 2. O dvou funkcích Legendreových. 9. O jisté části theorie funkce gamma. Láska, dr. V.: Tabulky k vypočtení Keplerova problemu. Zahálka, prof. Č.: Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. Barvíř, dr. J.: O přeměně granátu v diopsid, amfibol a zásaditý plagioklas v amfibolitu. Dne 2. června. Lerch M.: © novém zobecnění vzoru Frullaniova. ie Verzeichniss der Vortráge. VII Láska, Dr. W.: Úber Bahnbestinmung der Himmelskórper. Novák B. u. Můller F.: Bahnbestimmung des Cometen 1891, I Barvíř, Dr. H.: Úber den Ouarzin von Heřman Městec. Den 24. Márz. Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Verbreitung der Schlangen auf der Erde. Sobotka J.: Zur Construction der Osculationshyperboloide wind- schiefer Fláchen. Janda J.: Beitráge zur Systematik der Gordiiden. Procházka J. V.: Das Miocaen von Kralic náchst Naměst in Máhren. Den 21. April. Pleskot, Dr. A.: Beitrag zur Theorie der Kugelfunktionen. Barvíř, Dr. H.: Úber einige Serpentine des westlichen Máhren und die dieselben becleitenden Hornblendecesteine. Den 5. Mai. Láska, Dr. W.: Úber einige geodátische Probleme. Sobotka J.: Úber Berůhrungspunkte der Schraubunesregelfláchen mit umschriebenen Cylinderfláchen. Zahálka, Prof. V.: Úber drei álteste Etagen der Kreideformation in der Umgebung des Georgsberges bei Raudnic. Rogel, Prof. F.: Theorie der Euler'schen Funktionen. Pánek, Prof. A.: Auswerthung einiger Euler'schen Integrale durch gemeinschaftliche algebraische Substitution. Den 19. Mai. Lerch M.: 1. Úber eine transcendente Funktion. 2. Úber zwei Legendre'sche Funktionen. 3. Úber einen Theil der Theorie der Funktion Gamma. Láska, Dr. W.: Tafeln zur Berechnung des Kepler'schen Problems. Zahálka, Prof V.: Petrographische Studien im Kreidegebiete der Umgebung des Georgsberges bei Raudnic. Barvíř, Dr. H.: Úber eine Umwandlung von Granat in Diopsid, Hornblende u. basischen Plagioklas in einen Amphibolit. Den 2. Juni. Lerch M.: Úber eine neue Verallgemeinerung der Frullani'schen Formel. VIII Seznam přednášek. Dne 16. června. Barvíř, dr. J.: O některých horninách amfibolitických z Moravy. Zahálka, prof. Č.: O pásmu Vehlovickém útvaru křidového v okolí Řipu. Rogel, prof. F.: O transformaci určitých integralů. Dne 14. července. Sitenský, prof. dr. F.: O geologických poměrech okolí Táborského, Novák Db.: Elementy dvouhvězdy Z 1785. Dne 13. října. Velenovský, prof. dr. J.: Nové dodatky ku floře Bulharské. Barvíř, dr. J.: Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. Bayer, dr. E.: O rostlinách vrstev Březenských. Dne 27. října. Vejdovský, prof. dr. F.: Organogenese Gordiů. Barvíř, dr. J.: Korund od Pokojovic na Moravě. Dne 10. listopadu. Láska, dr. V.: O jistém geodetickém problemu. Zahálka, prof. C.: Pásmo VII. (Malnické) křidového útvaru v okolí Řipu. Dne 24. listopadu. Palacký, prof. dr. J.: O geologické initiativě v různých dobách ze stanoviska geografického. Simroth, dr. H. v.: Příspěvky k poznání kavkazsko-armenské fauny slimáků. : Vávra, dr. V.: Příspěvky k poznání zvířeny sladkovodní v Bul- harsku. Klika B.: Seznam drem. V. Vávrou sebraných sladkovodních měk- kýšů na Kavkaze. Dne 15. prosince. Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k náuce o kvaternionech. Vejdovský, prof. dr.: O tření mihule. Barvíř, dr. J.: O granulitu od řeky Jihlavky. Verzeichniss der Vortráge. IX Den 16. Juni. Barvíř, Dr. H.: Úber einige amphibolitische Gesteine aus Máhren. Zahálka, Prof. V.: Úber die Vehlovicer Stufe der Kreideformation in der Umgebung des Georgsberces bei Raudnic. Rogel, Prof. F.: Úber die Transformation bestimmter Integrale. Den 14. Juli. Sitenský, Prof. Dr. F.: Úber die geologischen Verháltnisse der Umgebung von Tabor. Novák G.: Elemente des Doppelsternes Z 1785. Den 13. Oktober. Velenovský, Prof. Dr. J.: Neue Nachtráge zur Flora von Bul- garien. Barvíř, Dr. H.: Diabas von Choltic und Heřmanměstec. Bayer, Dr. E.: Úber fossile Planzen der Priesener Schichten. Den 27. October. Vejdovský, Prof. Dr. F.: Úber die Organogenese von Gordius. Barvíř, Dr. H.: Uber den Korund von Pokojowic in Máhren. Den 10. November. Láska, Dr. W.: Úber ein geodátisches Problem. Zahálka, Prof. V.: Die VII. Etage der Kreideformation in der Umgebung des Georegsberges bei Raudnic. Den 24. November. Baa cký“ Erof Dr- JJ.: Úber die geologische Initiative in den ver- schiedenen Perioden vom geographischen Standpunkt. Simroth, Dr. H. v.: Beitráge zur Kenntniss der kaukasisch-arme- nischen Nacktschnecken-Fauna. Vávra, Dr. W.: Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Fauna von Bulgarien. Klika B.: Verzeichniss der von Dr. W. Vávra wáhrend seiner Kaukasusreise gesammelten Binnenconchylien. Den 15. December. Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrac zur Auaternionen-Lehre. Vejdovský, Prof. Dr.: Úber das Laichen des Neunauges. Barvíř, Dr. H.: Úber den Granulit vom Iglawa-Flusse. X Seznam přednášek. Studnička, F. K.: Příspěvky k morfologii parietalných organů craniotů. Babor J. a Košťál J.: Příspěvky k poznání pohlavních poměrů některých limacidů. Kušta, prof. J.: Poznámka o Kambriu Tejřovickém. Zahálka, prof. Č.: O pásmu VIII. — Lounském — křidového útvaru v okolí Řipu. Verzeichniss der Vortráge. NI Studnička F. K.: Beitráge zur Morphologie der Parietalorgane der Cranioten. Babor J. u. Košťál J.: Beitráge zur Kenntniss der Geschlechts- verháltnisse einiger Limaciden. Kušta, Prof. J.: Bemerkung úber das Cambrium von Tejřowic. Zahálka, Prof. V.: Úber die VIII. (Launer) Stufe der Kreidefor- formation in der Umgebung des Georgsberges. Jie Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri, Par F. Ch. Studnička a Prague. (Travail du laboratoire de zoologie et d'anatomie comparée, a Université de Bohéme de Prague.) Planche I— III. et 7 figures duns le teate. (Presenté dans la séance du 13 Janvier 1893). Depuis gue la grande importance morphologigue des organes pa- riétaux des vertébrés a été comprise comme il faut, ce gui a eu lieu vers Pannée 1880, il a paru toute une série d'études, traitant des détails de leur embryologie, de leur anatomie et de leur histologie. Ces organes ont été examinés sur les représentants de toutes les classes des vertébrés; cependant s'est constamment sur les reptiles et surtout sur les lézards gue s'est fixée Vattention des morpholo- gistes gui ont voulu approfondir ce probléme. On s'est moins oceupé des Vorganes pariétaux des amphibies et des poissons; Cest assez na- turel, car les organes de ceux-ci sont moins développés ou méme tout a fait dégénérés. Les relations sont beaucoup moins iutéressantes chez les poissons gue chez les lézards; malgré cela il y a un groupe de poissons gui fait exception: ce sont les Cyclostomi. Jusgu'á ce jour, on regarde en général les organes pariétaux des Reptiles comme les plus dévelopés dans la classe des Vertébrés. Cependant je me permettrai de prouver dans cette étude, gue les organes de Petromyzon ne sont pas beaucoup moins dévelopés gue ceux des Reptiles; gue ce n'est pás chez les Reptiles, gue nous devons chercher Vexplication de ces organes, gue ce sont plutót les „Cyclostomi“ gui nous aident á les reconnaitre. Les relations chez les Reptiles sont déjá trop modifiées, pour gu'on puisse juger de la forme primitive des organes. Tř, mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 I. F. Ch. Studnička L'objet de mon étude a été Vespěce: Petromyzon Planeri dont j'ai essayé d'examiner Vembryologie, Vanatomie et surtout Vhistologie des organes pariétaux. Mon attention sest portée spécial- ement sur leur innervation périphérigue, et centrale gui n'est encore gue trés peu connue. En ce gui concerne les matériaux, dont je me suis servi, ce sont: 1. Des Petromyzon adultes, trouvés au mois davril 1892 dans les mares deau stagnante au-delá de la digue de navigation, prěs de Hodkovička dans les environs de Prague. — 2. Des Ammocoetes dune longueur de 23 mm. jusau'á celle des exemplaires parfaitement développés d'environ 140 mm, trouvés au mois de juin de la méme année, dans le ruisseau „Mo- helka“ au-dessous de Sychrov, prěs de Turnov. 3. Ouelgues Ammocoetes plus développés des environs de Přestic. (Je dois ces derniers a Vobligeance de mon collégue Herrfort.) 4. Des Embryons doeufs de poisson artificiellement fécon- dés, élevés dans Vinstitut de M. le proť. Vejdovský, a partir du stade de segmentation jusgu'a la longueur de 7 mm“). Excepté les embryons de 7 a 23 mm, et les formes transitives entre Am mo- coetes et Petromyzon, jai disposé des matériaux siffisants pour mon travail. Il est vrai gue Vabsence des stades mentionnés m'a présenté des difficultés, surtout en ce gui concerne embryologie. Néanmoins jai pu achever ce travail, tout en ayant Vintention de le compléter plus tard, guand je disposerai des stades en guestion. Pour la conservation des embryons, j'ai employé Vacide chro- migue ou le sublimé; pour celle des Am mocoetes et des Petro- myzont adultes je me suis servi avec succés de Vacide chromigue (39%), et, outre cela, du liguide de Můller, et du sublimé, dans plusieurs cas. L'acide nitrigue 49, vaut moins; les contours des cellules et les filaments nerveux deviennent indistincts, guoigue, dans d'autres cas, on puisse s'en servir avec avantage pour la con- servation. Le premier traité gui nous a fait connaitre anatomie des or- ganes pariétaux de Petromyzon, est celui d' Ahlborn, paru en 1883. (1.) Dans des traités plus anciens, nous ne trouvons gue de !) Pour pouvoir apprécier, au moins approximativement, láge des exem- plaires examinés, jindigue leur longueur, prise sur les exemplaires conservés. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 3 simples mentions sur cet organe, par exemple chez Serres (50.), chez Joh. Miiller (39.), Mayer (98.) chez W. Miller (40.) et dans dautres traités sur des centres nerveux de Petromyzon. Wtedersheťm lui- méme, dans son travail publié en 1880 (58.), ne dit rien sur cet Organe, sinon gue c'est une „Weisse kuchenartige Masse“. Ahlborn a examiné des espěces: Petromyzon Planeri et fluviatilis, et nous offre une description détaillée de ces organes gu'il nous représente avec exactitude dans plusieurs dessins (Pl. XVI. de son travail). Il a trouvé deux organes pariétaux en forme de deux vésicules placées une au-dessus de Vautre. Il pense gue ces organes forment un tout, et les désigne tous deux, par le nom de „epiphysis cerebri“. La vésicule supérieure sort, selon lui, par une évagination de la paroi supérieure du cerveau; linférieure, par une évagination de la vésicule supérieure. Le měme auteur émet dans un autre travail (2.) opinion, gue Vorgane pariétal de Petromyzon est un organe sensitif, un deme oeil. O'est Beard, (6.) gui complěte les découvertes gu'Ahlborn a faites, par guelgues détails anatomigues sur 'emplacement de Vorgane dans le cráne, et histologigues, concernant les éléments de la rétine et le pigment. Beard a examiné Petromyzon Planeri et A m- mocoetes. La méme année (1888) a paru un traité succinct de Whethwell (57.), contenant presgue les měmes résultats gue celui de Beard. En 1889, a été publié le travail de Uembryologue russe, Ows- Jjanntkow (42.), sur les organes pariétanx de Petromyzon flu- viatilis. Owsjannikow trouve beaucoup de nouveaux détails histo- logigues sur la rétine de Vorgane supérieur, sur Vinnervation de ce dernier, ainsi gue sur Vinnervation de Vorgane inférieur. Je n'ai pu me procurer la dissertation de Peytoureauz (49.). Au dire de Carriěre (19.), cette dissertation contient Vapercu des succes plus anciens dans Vanatomie de Vorgane pariétal de Petro- myzon. Je mai pu me servir du traité russe plus récent, d'Ows- jannkow (45.). Je diviserai ce traité en trois parties. Dans la premičre je traiterai de Vanatomie et de [embryologie des organes, et dans la seconde, de leur histologie. Dans chacune de ces deux parties, je parlerai d'abord de Vorgane supérieur gue j'appelle pinéal, puis de Vorgane inférieur, parapinéal. Dans la troisiéme partie je compa- 1* 4 I. F. Ch. Studnička rerai bričvement les organes pariétaux de Petromyzon avec ceux des autres vertébrés. A. Embryologie et anatomie. I. Organe pinéal. (Epiphysis cerebri, Glandula pinealis des anciens auteurs). C'est dans les travaux de W. B. Scott (49., 50.) de Dohrn (44.) Shipley (53.) de Ahlborn (1.) et de Owsjannikow (42.) gue je trouve des remargues sur le développement de Vorgane pinéal (epi- physis) de Petromyzon. La meilleure description nous a été donnée par Scott (50.). Aprěs cette description détaillée, il m'est difficile de présenter guelgue chose de nouveau. (Cependant je dé- peindrai ici, pour gue rien ne mangue, le développement de Vepi- physis de Petromyzon Planeri, et jy ajouterai guelgues les re- margues de mes propres découvertes. Selon „Scott le 17ičme jour et selon Shipley*) le 16ičme, une simple évagination commence a se développer á la voůte du cerveau, devant la commissure postérieure a la limite du cerveau intermé- diaire et du cerveau moyen: c'est la premičre ébauche de Vepiphy- sis cerebri, le futur organe pinéal. Sur la téte de Vembryon, nous trouvons au haut de Vextrémité antérieure (front) une petite éminence, gui nous margue Vendroit oů se trouve Vepiphysis. On peut la remarguer facilement sur la coupe optigue, si Von a de bonnes préparations de Vensemble. La place du développement de Vepiphyse se trouve donc presgue sur la proue du corps; mais, par le développement ultérieur de la partie antérieure de la těte, Vépiphyse recule de plus en plus, et parvient enfin au sommet de la těte. Les premiers stades du développement ont-été d'abord dessinés - par Dohrn: 14., Pl. 18. fig. 5, 6, 7, 8; dautres figures ont été données par Scott (49. Pl. X. fie. 23; 50. PI. VIII. fig. 3.) et par Shipley dans AGuart. Journ. Micr. Sc. 1886. Pl. XXVIL fie. 23., 31. Le dessin de Balfour se trouve dans son „Embryologie“ II. Vol., fig. 253. Jai dessiné le plus jeune stade 4 ma disposition, peu de temps aprěs Vévagination de la vésicule, dans ma PL I. fig. 5. Les'parois de Vévagination ne sont pas dans ce stade, gui est un ") Un jour aprés la guérison des vésicules optigues, d'aprěs Shipley; daprés Owsjannikow, au contraire, avant leur guérison. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 5 peu plus développé gue celui de Shipley (59. PI. XXVII. fie. 23.) et ďune épaisseur égale. Sa paroi supérieure est mince — c'est la „pellucida“ gui se développera plus tard. Les parois latérales sont plus épaisses gue la paroi supérieure. Elles forment le commen- cement de la rétine. Cette évacination simple est inclinée d'abord en arriěre; plus tard, elle s'élargit en avant, jusgu'á ce gu'enfin elle se penche tout entiěre vers cette direction. Sa paroi proximale reste toujours également étroite, la partie distale s'élargit de tous les cótés, et prend la forme d'une miche creuse, placée immédiatement sous Vépithěle et attachée a la paroi supérieure du cerveau a Vendroit derriére la commissure supérieure "), déjá développée. A cet endroit du cerveau se forment aussi les ganglions habe- nulae; celui du cóté droit, plus développé děs le commencement, forme Vasymétrie de la paroi supérieure du cerveau. Celle-ci est inclinée vers le cóté gauche, la vésicule pinéale est donc placée plus bas de ce cóté, et s'écarte un peu de la ligne médiane. Dans notre dessin (Pl. I. fig. 5.), on peut voir Vasymétrie déjá děs le commencement de Vévacination pinéale. (Cela dépend probablement des ganglions habenulae, gui commencent a se former de bonne heure, guoigu'il ne soit pas possible den conclure Vorigine latérale du pinéalis. L'étroite partie proximale, en forme de tige, reliait auparavant la cavité de la vésicule pinéale directement avec celle du cerveau, de sorte gu'on peut les voir jointes ensemble sur une coupe trans- versale. (Pl. I. fig. 5.) Cependant lorsgue la partie distale de la vé- sicule s'incline plus en avant, la tige s'incline de méme, et il nous faut examiner plusieurs coupes de la série, pour suivre la réunion de la vésicule avec le cerveau. La lumičre de la tige se rétrécit fortement dans ces stades (Une coupe de ce stade est dessinée dans notre Pl. III. fig. 14.). La lumiěre de la vésicule pinéale disparait presgue entičrement, sa paroi supérieure s'attache A la paroi infé- rieure, de sorte, gue la lumiěre est difficile a trouver entre elles. (PL. III. fig. 14.) Uest Shípley, gui pensa a ce gu'il semble, gue la lumičre s'oblitěre réellement dans ce stade (pr) et cest pourguoi il dessine la pinéalis sans lumiere (59 Pl. XXVIII fig. 39.); du reste Scott ne figure pas non plus cette lumičre. (50. PI. VIII. fig. 5, 6). 1) Je nomme ainsi la commissure gwAhlborn (1.) appelle comm. tenuis- sima. Je pense gue cest Osborn gui le premier a employé ce nom. 6 I. F. Ch. Studnička C'est dans cet état gue jai trouvé Vorgane pinéal des embryons longs de 6 mm. Dans le développement suivant, la lumiěre apparait de nouveau, les parois s'éloignent Vune de Vautre et la vésicule re- coit une autre forme. La tige de Vorgane subit aussi de grands chan gements, sa lumiěre S'oblitěre, et elle-méme va en s'allongeant tou- jours, poussant la vésicule terminale en avant. Immédiatement aprěs sa formation, la vésicule pinéale se trou- vait derričre la commissure supérieure; dans les embryons longs de 6 mm. environ, elle est au-dessus des ganglions habenulae, (Pl. I. fig. 6.) plus tard elle s'avance de plus en plus devant ces der- niers. Dans notre dessin Pl. II. fig. 7.—14. est représentée la série de sections transverses d'une trés jeune larve d'une longueur de 26 mm. Cette série est si intéressante gue je la décrirai en détail. (Com- parez aussi pag. 10.) La vésicule supérieure (organe pinéal) est placée en ligne médiane sur les coupes antérieures fig. 7, 8.; sa partie postérieure est inclinée un peu vers le gauche (fig. 9, 10). Le contour de la vésicule, guand on regarde celle-ci d'en haut, serait alors ovale. La tige se trouve latéralement dans la raie située entre le grand ganglion habenulae de droite et le petit can- glion gui se trouve á gauche (fig. 11, 12, 13).") La cavité vésicu- laire est assez grande, et remplie de petits corps hyalins. (Compar. la part. histol. pag. 30.) La tige de la vésicule ne se pose pas sur le bord postérieur de celle-ci, mais un peu en avant. (Pl. II., 9, 10.; comparez aussi le dessin PI. I fig. 7. représentant une larve plus ágée). La partie de la tige la plus rapprochée de la vésicule, a une étroite lumiěre, gui s'avance en ligne obligue, a partir du nerf A travers toute la rétine (paroi inférieure de Vorgane) et entre dans la cavité de Vor- gane, environ au milieu de la rétine. (fig. 8, 9). Cette lumiěre, en traversant la rétine, n'est visible gue par le groupement radiaire de cellules, gui Ventourent (fig. 9). La partie proximale de la tige est considérablement diminuée; son diamětre mesure dans ce cas 9 u. 1) Nous voyons clairement gue ce n'est gue par la pression du ganglion droit gue Vorgane atteint sa position latérale. Děs gue cet organe se trouve dans la région des ganglions, il est posé latéralement. Chez les larves plus dé- veloppées, il passe devant les ganglions et se place de nouveau dans la ligne médiane. Dans Vexemplaire décrit (de longueur de 26 mm.), ce n'est gue la partie postérieure de Vorgane gui est placée latéralement avec la tige, et méme un peu obliguement du haut en bas (Pl. II. fie. 9.). Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 7 (la partie antérieure la plus rapprochée de Vorgane, possédant la lumičre, a un diamětre de 30 u). D'apres le développement semblable a celui du nerf optigue, et daprčs la structure histologigue, décrite plus bas, nous pouvons donner a la tige le nom de „nerf“; et comme elle appartient a Vorgane pinéal, cest donc un „nerf pinéal“. Il est intéressant gue Vorgane pinéal, s'attachant obliguement au ganglion habenulae gauche, ainsi gu'au cóté du ganglion ha- benulae droit, se réunit avec ce dernier au point de la partie postérieure, oů la tige S'introduit. (Pl. II. fig. 9.) Je ne puis en- core indiguer Vimportance de cette réunion secondaire; je n'ai pas remargué si les filaments nerveux passaient du ganglion dans Vor- gane; je ne trouve dans cet endroit, sous un plus grand agrandisse- ment, gue dépaisses cellules ganglionnaires. Il ne peut exister aucune erreur dans cette observation. L'organe entier est enveloppé dun enduit épais, le limitant clairement sur la coupe, comme nous le montre le microscope. Úet enduit mangue dans les points d'attache. Je trouve chez une autre iarve, longue de 30 mm. les mémes circonstances gue chez celle gui vient dětre décrite. J'ai aussi pu constater la réunion de Vorgane pinéal avec le ganglion droit. Chez un embryon plus jeune, long de 23 mm. (conservé dans le liguide de Můller) Vorgane pinéal est parfaitement détaché, la réunion avec le ganglion habenulae ne sest pas encore dévelop- pée, ou, ce gui est plus possible, s'est déjá interrompue. (Cette larve, guoigue plus petite, est a ce gu'il paraít, plus développée gue celles dont nous avons déja parlé). Je trouve la réunion déjá complčtement développée chez une larve, longue de 7 mm.; chez dautres larves, bien gu'elles soient plus formées, on ne la trouve pas encore. La tige y est libre, non . réunie avec le ganglion, de méme gue chez celles gui ont été dé- crites auparavant. Dans cet exemplaire, la réunion a évidemment été exceptionnellement prématurée. Je pense daprčs tout, gu'elle se fait normalement chez des larves longues de 10 mm. tout au plus. Il faut laisser Vexplication complěte de ce phénoměne aux prochaines découvertes embryologigues. La forme de Vorgane et le mode de sa réunion avec le cer- veau se voit le mieux sur des coupes longitudinales. Dans la Pl. I. fig. 7, 8, 9 je dessine des coupes longitudinales des organes parié- taux dun jeune A mmocoetes, long de 29 mm., d'un Ammocoe- tes formé et dun Petromyzon adulte. S I. F. Ch. Studnička Le dessin 7 nous présente organe avec une rétine clairement * différenciée, avec des cellules sensitives, (b.) penchées obliguement en avant. (uant au nerf pinéal, la partie antérieure seule est re- présentée dans ce dessin. Le reste parcourt une ligne trěs latérale. La partie proximale du nerf, sa réunion avec le cerveau, n'est pas non plus atteinte par cette section. Elle se trouve entre la commis- sure postérieure et les ganglions habenulae, oů la paroi du cerveau est trčs amincie; une óvagination, „recessus infrapinealis“ (Ahlborn; 7. sp.), entre par en bas dans cette contrée. Dans la partie la plus antérieure du nerf se trouve une lumiěre conservée (a.), représentant un canal, gui est en communication di- recte avec la lumičre de Vorgane. Je Vappelle „atrium“ de Vorgane. Ou a fait mention de cette lumičre dans la description des coupes transversales de Vorgane (pag. 6). Les parois de cet atrium ont une structure pareille A celle de la rétine. Si son développement n'était pas connu, on pourrait penser, gu'il a pris son origine par Vévagi- nation de la rétine dans le nerf. Sur la Pl. XII. fig. 44., de son travail (1.) Ahlborm place le canal déjá mentionné dans Vespace com- pris entre le nerf et la rétine. Owsjannikow (42. pag. 6.) le décrit comme une apparition toute nouvelle, et le dessine sur les sections transversales (Owsj. 41. fig. 7, 8, 9). II n'est pas dessiné dans les figures de Vorgane pinéal de Owsjannikow (Owsj. 42. fig. 1.) et de Beard. Ce dernier a observé, a ce gu'il semble, des sections obligues, ou bien prises trop latéralement. Notre figure Pl. I. fig. 8. représente la coupe des organes pa- riétaux dun Am mocoetes plus développé (d'une longueur de 140 mm.); il difére de la fig. 7. en ce gue Vorgane pinéal (et Vorgane parapinéal) est poussé plus en avant. Dans cette fig. le canal de la partie distale du nerf (a) est développé de maniěre A former un élargissement de forme vésiculaire. Cet élargissement n'a pas encore été décrit; il est donc anormal. Ordinairement cet atrium est aussi étroit gue celui représenté par Ahlborn (1.) sur la Pl. XVI. fig. 44. ou sur notre Pl. I. fig. 7. Un Petromyzon adulte dont nous dessinons les organes pa- riétaux sur la Pl. I. fig. 9. (coupe longitudinale), PI. II. fig. 1—5 (coupes transversales) ne différe pas du type Ammocoetes en ce gui concerne les relations anatomigues de Vorgane pinéal. Je ne trouve pas le soulévement noduleux A Ventrée du nerf dans Vorgane pinéal, ainsi gue Owsjannikow Va décrit chez Petro- myzon fluviatilis (42. pag. 6. fig. 1. c.) sous le nom de „Ner- Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 9 venknoten“, et gu'il interprěte comme un ganglion particulier rabougri. Peut-étre n'est-ce gue Vatrium de cet organe coupé tres latéra- lement. Ouant A la forme de la cavité de Vorgane pinéal chez Ammo- coetes et chez Petro myzon adulte, elle est trěs diverse. A sa partie supérieure elle est couverte par la paroi supérieure tendue et plane. En bas de la cavité, la rétine des embryons est voútée sur la coupe transversale; Pl. III. fie. 1, 14. chez les adultes elle est plus ou moins creusée en forme dassiette. Dans le dessin: Pl. II. ig. 2. elle est trěs profonde. La section longitudinale nous la montre toujours voútée. Pl. I. fig. 7, 8, 9. Devant Vembouchure du canal la rétine est souvent creusée en forme de gouttiěre. En examinant Vorgane pariétal d'un poisson adulte, tel gue le microscope nous le montre, un peu agrandi sur le cerveau préparé, nous voyons gue sa surface dun blane clair") prend une couleur grise en approchant du centre; cela désigne peut-étre le passage de la rétine dans Vatrium. A Vextérieur, autour de la paroi supéri- eure de Vorgane, sont placées de grandes cellules pigmentées noires. 1I. Organe parapinéal. („Das untere Blásehen der Epiphyse“ d'aprés Ahlborn, „Das viscerale Blůschen“ d'aprés Owsjannikow). Comme je Vai indigué dans Vintroduction de ce travail, je n'ai pu disposer des stades de développement de 7 4 23 mm. C'est juste- ment sur les embryons de cette longueur, gue se forme un nouvel organe pariétal, la vésicule inférieure, comme le désigne Ah/- born. Je mai done pu suivre son développement. La seule indication gue nous possédions sur la maničre dont cet organe prend son ori- gine chez Petromyzon, nous a été donnée par Ahlborn. Je repar- lerai de cette indication. Owsjannikow a examiné des embryons de 19 mm. chez les- guels cet organe est complětement développé. (Owsj. 42. pag. 11.) Dans sa description des embryons de 12 a 17 mm,, il ne fait aucune mention de cette origine; on pourrait en conclure gue cette vésicule a dů se développer plus tót. Beard (6.) a examiné les organes parié- taux des jeunes A mmocoetes, et ses observations ne lui ont rien révélé sur cette origine. Je nai trouvé sur aucune des jeunes larves gue jai examinées, le mode d'origine de cet organe, la vésicule étant toujours tout A fait fermée. 1) La couleur blanche provient du pigment blanc de la rétine. 10 I. F. Ch. Studnička Chez VAmmocoetes le plus jeune gue je possěde, long de 23 mm., Vorgane parapinéal (inférieur) est placé tres latéralement. Il a des parois minces et une grande lumiěre. Dans nos fig. 7—10. (PI. II.) se trouve dessinée une série de coupes dun embryon long de 26 mm., dont nous avons déjá décrit Vorgane pinéal. (pas. 6.) L'organe parapinéal n'y est pas plus développé gue chez celui de 23 mm.; nous allons le décrire ici. ; L'organe parapinéal se trouve sous Vorgane pinéal gui est un peu incliné vers le gauche, mais pas autant gue chez Vembryon de 23 mm. Sa partie postérieure est située plus latéralement gue Vanté- rieure, de méme gue chez Vorgane pinéal. L'organe parapinéal ne S'attache pas étroitement a Vorgane pinéal; il y a entre eux une étroite couche de tissu conjonctif avec de petits noyaux; ce tissu appartient sans doute aux enduits céré- braux. (Pl. II. is. 18) Il s'attache en bas a la paroi supérieure du cerveau intermédiaire; dans la partie antérieure, cette paroi est mince, mais elle n'est pas développée en tela chorioidea. Cette derničre ne commence a paraitre gu'un peu plus en arriěre, et cela d'abord en forme de deux simples plis allongés, saillants aux cotés de Vorgane inférieur. Je mai pas remargué gue Vorgane parapinéal se réunit dans guelgue partie plus antérieure avec la paroi du cerveau, ou avec Vorgane pinéal. L'unigue place, oů il se réunit avec le cerveau se trouve á son extrémité postérieure, oů il S'attache den haut a Vextrémité anté- rieure du ganglion habenulae gauche. L'organe se réunit aussi en partie avec le ganglion habenulae droit, comme je Vai remargué. II faut remarguer gu'on trouve la réunion avec le ganglion chez les měmes coupes „de la série, oů organe pinéal se joint au ganglion. (PI. II. fig. 9.) Dans les endroits oů se fait la jonction de Vorgane avec les ganglions, ceux-ci se trouvent étroitemeut rapprochés, et se touchent; immédiatement derriére cet endroit nous voyons dans les sections suivantes passer les filaments nerveux d'un ganglion a Vautre; cest la commissure supérieure. Il est intéressant gue Vorgane pinéal (epiphysis) prend son origine devant la commissure postérieure, et Vorgane parapinéal, devant la commissure supérieure.. La forme de Vorgane parapinéal ressemble beaucoup dans ce stade a celle de Vorgane pinéal. Son extrémité antérieure finit presgue toujours en pointe. Les parois de Vorgane sont minces A cette extrémité, et consistent en une seule Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 11 couche de cellules. Plus en arričre, la paroi inférieure est beaucoup plus développée et plus épaisse gue la supérieure. C'est dans la paroi inférieure gu' Owsjannikow (42. pag. 20.) reconnait la rétine. Ce gue nous disons ici de la forme de Vorgane d'une larve de 26 mm., s'appligue aussi A sa forme chez les poissons adultes. La réunion de Vorgane avec le ganglion droit subit trěs tót une interruption, tandis gue celle du ganglion gauche reste. Dans la coupe longitudinale (Pl. I. fig. 7) nous voyons son point d'attache a Vextrémité antérieure et prolongée du ganglion habenulae gauche.“) Chez un Am mocoetes plus développé, ce ganglion est encore plus prolongé et Vorgane est poussé par lá plus en avant. Le prolongement s'est fait de cette sorte, gue la partie la plus antérieure de ce ganglion („Zirbelpolster“ daprés Ahlborn) s'est séparée de la partie postérieure et n'est restée liée avec elle, gue par le petit faisceau composé de filaments nerveux. (Ce petit fais- ceau court sur Vexemplaire dessiné, se prolonge plus tard et se trans- forme en un mince faisceau nerveux. Chez les Petromyzones adul- tes, cette commissure est trés longue et recourbée en forme de demi- cercle (Ahlborn 1. 1883. PI. XVI. fie. 44.) Sur les coupes transver- sales de cette conjonction nerveuse, nous la trouvons fort applatie PI. II. fig. 4, 5. Elle Vest davantage chez les poissons plus ágés, et moins chez les plus jeunes. Elle est placée directement dans la tela choroidea du troisiěme ventricule. Auelguefois elle se perd tout a fait dans la tela choroidea et peut passer facilement ina- percue. Ouant A la différence entre Am mocoetes et Petromyzon adulte, elle consiste en ce gue, chez celui-ci, le ganglion, placé sous Vorgane, (Zirbelpolster) est plus grand, (PI. I. fig. 9.) guoigu'il nat- teigne jamais les dimensions dont parle Owsjannikow (42. pag. T.) en décrivant Petromyzon fluviatilis, représentées dans les dessins 1, 4. D'apres Ahiborn, Vorgane inférieur prend son origine par Véva- gination de Vorgane supérieur, gui descend vers le bas. L'organe inférieur serait donc une dérivation de Vepiphyse (org. pinéal). La vésicule parapinéale innerve de la paroi supérieure du cerveau, cest 4 dire du ganglion habenulae cauche. Pour faire accorder cette opinion avec sa théorie sur leur origine, Ahlborn est obligé d'ac- cepter Vopinion, gue cette réunion est secondaire, gue les nerfs, 1) Le point oů ils se réunissent n'est pas visible sur cette coupe. 12 I. F. Ch. Studnička sortant du ganglion a un certain endroit, pénětrent dans la vésicule inférieure par les enduits résorbés de celle-ci. Ahlborm parle de cette origine de Vorgane parapinéal, en s'appuyant sur la découverte de la communication entre la cavité de Vorgane parapinéal et pinéal, communication, gu'il a trouvée, comme il Vindigue lui-méme, sur un seul de tous les exemplaires examinés de Petromyzon. Il n'indi- gue pas Váge de cet exemplaire; il le détermine seulement comme un Petromyzon Planeri. Je suis persuadé gue cette découverte a été faite sur un Petromyzon adulte, et non sur un Ammocoetes. Le dessin d'Ahlborn (1. Pl. XVI. fig. 47) représente en effet les or- ganes pariétaux d'un poisson adulte. C'est ce gue nous prouvent: la structure histologigue, le pigment gui, daprés mes expériences ne se trouve gue chez les poissons adultes, et enfin la tela choroi- dea, trěs développée et plissée, comme on ne la trouve jamais chez les jeunes Ammocoetes. Il est donc prouvé, gu'Ahlborn a remargué la communication de la vésicule sur un exemplaire complětement adulte. Cependant, daprčs les observations W'Owsjannikow et les miennes propres il est certain gue Vorgane parapinéal est complě- tement développé dans cette áge et ne porte aucune trace de com- munication avec Vextérieur, et gu'il est séparé de Vorgane pinéal par le tissu conjonctif. Je suppose gue Vorgane parapinéal doit naítre trěs tót, chez des embryons d'une longueur de 8 4 10 mm. au plus. De ce gui a été dit plus haut, nous voyons, gue le canal com- municatif, découvert par Ahlborm, est guelgue chose de secondaire et daccidentel. Du reste on peut croire gue ce savánt a fait une méprise et a confondu Vorgane parapinéal avec Vatrium de Vorgane pinéal, dont la cavité est naturellement réunie avec lui. Dans ce dernier cas il a oublié d'indiguer sur le dessin le faisceau gui relie „Zirbelpolster“ avec le ganglion habenulae gauche. Malgré la mangue d'une observation faite sur le mode de la naissance de cet organe, on peut supposer oů se trouve le lieu ďou il sort. Il est évident gue cela ne peut-étre gu'au recessus situé entre les extrémités antérieures des deux ganglions habenulae juste devant la commissure supérieure, oů cet organe se réunit avec le cerveau. Il n'est pas probable gu'il prenne son origine dans la partie antérieure du toit cérébral, ou de Vorgane pinéal. Il se penche devant le ganglion gauche. (Pl. II. fig. 9.) Om pourrait con- sidérer comme un reste de jonction de la cavité de Vorgane avec la cavité cérébrale, une petite évacination insigniiante, allant de la Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 13 cavité de Vorgane a la plus épaisse paroi inférieure (rétine) de celui-ci. Ahiborn la dessine (1. 1883 Pl. XVI. fig. 44.) mais il nie gue'elle ait une telle signification. Sur les fig. 7, 8, 9. dOwsjanm- kow (42.) je la trouve presgue aussi développée gue Vatrium de Vorgane pinéal. La jonction de Vorgane embryonal avec le ganglion habe- nulae droit Pl. II. fig. 9. s'interrompt de trés bonne heure. Elle indiguerait aussi la formation de Vorgane entre les deux ganglions elle serait un reste dévagination. Les dimensions des deux organes pariétaux sont trés différentes Je présenterai guelgues chiffres pris sur les coupes transversales: Ammocoetes 23 mm organe pinéal 0:23 mm ore. parapinéal 0*105 mm A 4,00 be AOR U 0 LOK 0 » 30 » » OA n 0095 G » 49 » » » 0:22 0) » 0:15 ý » 94 » » » 0:24 0 » 0:14 » » 117 » » » 0:31 m » 0:2 » Petromyzont adulte „ o O0 05 R 025 On voit par les observations anatomigues gue j'ai présentées dans cette premičre partie de mon travail sur les deux organes pari- étaux, A guel degré la forme des organes varie dans la méme espěce. Les contradictions gue contiennent les descriptions données par divers auteurs, sont causées pour la plupart aussi par cette pro- priété, gui parait Čtre propre A Vorgane de Petromyzon comme 8 celui d'autres classes des vertébrés. Comparez par exemple les dif- férents dessins de cet organe chez Hatteria, daprěs Spencer (54), Leydig (57.) et Hoffmann (Bronn) (29.), les descriptions de Vorgane pariétal chez VA nguis ete. Carriěre (15.) fait mention de cette va- riabilité, gu'il expligue en disant, gue cet organe a perdu sa fonction ; la méme chose pourrait se dire des organes pariétaux dun Petro- myzon adulte. | Organe parapinéal et paraphyse. Šelon les indica- tions concordantes des auteurs, la paraphysis prend son origine du toit de la partie impaire du cerveau antérieur, et se distingue par cela méme de Vorgane parapinéal gui prend son origine dans le cer- veau intermédiaire. 14 L. F. Ch. Studnička Chez un poisson adulte, on pourrait facilement confondre Vor- gane parapinéal gui se trouve poussé beaucoup plus en avant, avec la paraphysis. Mais en regardant de plus pres on reconnait gue la paraphysis est toujours éloignée de la limite gui sépare le cerveau antérieur du cerveau intermédiaire. Selon moi, cette limite est formée par le lieu oů la tela choroidea passe dans V autre paroi plus épaisse. *) Chez les poissons adultes ce passage est marguée par un pli aigu de la paroi (PI. I. fig. 8, 9.) Nous n'avons aucun motif de chercher.la limite séparant les deux parties du cerveau, sur une autre place de la tela choroidea. III. Enduits des organes. Les organes pariétaux nous représentent des évaginations du cerveau ; čest pourguoi ils sont enveloppés des měmes enduits gue celui-ci. Au point de la réunion secondaire avec le ganglion habenu- lae droit, les enduits de Vorgane pinéal, comme on Ta déjá dit, se résorbent sur -ce point. Dansla Pl. III. fig. 3 e,5e, ces enduits sont représentés sur le dessin de la coupe transversale de la rétine. A Textérieur, (inférieurement) se trouve une forte membrane écla- tante, dure měre; au-dessus de celle-ci on remargue la couche de filaments fins, appartenant peut-étre 4 pie měre. Je ne trouve pas des cavités lymphatigues autour des organes pariétaux, comme elle existent, dapres Leydig (96, 37) chez les re- ptiles, a moins gue nous n'interprétions comme telle Vétroit espace subdural. IV. La cornée des organes (yeux) pariétaux (cornea pariétale).*) A la surface de la těte de Petromyzon Planeri, nous voyons justement au milieu entre les yeux un endroit blanc, en forme de coin. II provient de Vabsence du pigment sous le corion. (Ce pigment y formait d'abord une couche unie, visible A travers les couches supérieures (epithelium) de la peau, et donnant au corps une couleur grise. A Vendroit dont nous venons de parler, la peau 1) Ahlborn considérait la commissure antérieure comme cette limite; ce- pendant aprěs avoir comparé ces relations avec celles des autres vertébrés, nous reconnaissons gue ce n'est pas exact. 2) II est un peu hardi d'appeler ce lieu (Scheiteleck des auteurs alle- mands) cornée; histologiguement ce lieu ne se distingue pas de Vautre peau. Mais par sa fonction elle répond tout a fait a la cornea des yeux normaux. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 15 (epithel et corion) est complétement transparente et les couches in- férieures se voient a travers. Dans la partie antérieure de cet endroit, apparaít un corps brillant d'une blancheur frappante — c'est Vorgane pinéal, gui se distingue de son contour par son pigment blanc. Le petit espace transparent est connu depuis longtemps; Mayer (38) en fait mention. Langerhans le désigne dans son ouvrage (34. Pl. I., fig. 1.), Ahlbormn le dessine (1. Pl. XVIII. fi «. 7.) éga- lement, mais ce n'est certainement gue par méprise, gu'il place Vor- gane pariétal en dehors de cet espace. Beard (6.) mentionne aussi cet espace. Mais il déclare gu'il ne se trouve pas chez de jeunes larves, parce gue celles-ci n'ont pas de pigment dans la peau. Cependant mes dessins (Pl. I fig. 1, 2, 3) prouvent gue lindication de Beard west pas toujours vraie. (Čes dessins le représentent sur un jeune Am mocoetes, sur un autre plus ágé, et sur un Petromyzon adulte; dans tous ces cas, Ves- pace mentionné est bien développé. En préparant le cerveau du cóté supérieur, en ayaut égard aux organes pariétaux, nous trouvons, gue la peau est attachée a la partie intermédiaire du tissu conjonctif du cráne, justement dans les endroits situés au-dessus des organes. Sur les coupes faites a travers cette région, nous trouvons de nombreux filaments du tissu conjonctif, réunissant le corion au cráne. (Pl. II, fig. 7.) La paroi supérieure du cráne, au-dessus du cerveau intermédi- aire, consiste en un tissu conjonctif, transparent comme le verre, a travers leguel on entrevoit le cerveau, et surtout les ganglions habenulae et la masse blanche de Vorgane pinéal. C'est Whithwell, (57) gui décrit ce point transparent du cráne, et le compare aux cornea.“) Beard trouve gue cette paroi du cráne est plus mince dans le$ lieux, oů est Vorgane pinéal, et gue Vorgane est placé dans une sorte d'excavation dans le cráne. Les organes pigmentés sont placés dans une excavation plus profonde gue les impigmentés. (6. Pl. VII. fis. 8, 9). Mes exemplaires ne me permettent pas confirmer cette derniěre indication de Beard. Presgue toujours Vorgane est placé dans une excavation en forme dassiette assez peu profonde dans la paroi supérieure du cráne. Cette paroi est tres mince dans ce lieu. Si nous Vexaminons préparée séparément avec le microscope, nous 1) Pentends par la dénomination „cornea pariétale“, toutes les couches transparentes au-dessus de Vorgane. 16 L. F. Ch. Studnička trouvons des bandes de tissu conjonctif, placées concentriguement autours de cette excavation. Aprěs avoir óté cette paroi transparente, nous arrivons directe- ment au cerveau, gui n'est séparé du cráne gue par une couche hya- line composée de grandes cellules parenchymatigues. C'est Ahlborn gui nous donne les dessins de la partie du cer- veau, oů se trouve pinéalis (1. PI. XIII. fig. 1, 2. (chez un poisson adulte); ces dessins sons exacts. Comme chez Petromyzon, on trouve V'endroit nonpigmenté, au-dessus des organes pariétaux partout oů ceux-ci sont plus déve- loppés. Ce sont surtout les Lézards, chez lesguels Leydig (97.) (avant lui Spencer 54.) décrit un „Scheitelfleck“, gui répond sans doute a notre cornée. Cependant il n'est pas si simple chez les Lézards. Leydig y décrit un diverticulum en forme de canal, gui pénětre dans la profondeur du corion.*) Ou peut considérer comme un signe dégéneratif les plagues ossenses gue Owsjannikow (42.) trouve chez Lacerta agilis et Cor- riěre (15,) réguličrement chez Lacerta ocellata. Nous ne trouvons rien de pareil chez les Petromyzons; la peau est tout a fait lisse audessus de Vorgane, ou tout au plus un peu bombée. B. Histologie. 1. L'orsane pinéal (oeil pinéal). La premičre évagination de Vorgane pinéal se compose d'une couche de cellules analogues aux cellules ordinaires, embryonales, du cerveau. Plus tard la composition de sa paroi supérieure et des parois latérales nous montre une différence. La paroi supérieure se compose toujours d'une seule couche de cellules, tandis gue les pa- rois latérales en ont plusieues. Je dessine un stade semblable dans la PI. I. fig. 5. Ouand Vévagination entičre prend la forme d'une vésicule munie d'une tige, nous pouvons clairement distinguer 3 par- ties bien différentes; la tige distale, gui est le nerf futur; la paroi inférieure, rétine, et la paroi supérieure, gui reste toujours mince, et gui occupe la place de la lentille des autres organes; cest la „pellucida“. !) Leydig (37. pase. 532.) prouve gue cet endroit clair (Scheitelfleck) dépend de ce canal; il atteste gu'il a trouvé aussi en d'autres lieux autour de Vembou- chure d'un canal des places plus claires — le lieu n'a pas d'importance, dit-il, pour Vorgane placé au-dessus. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 17 Le nerf a dabord la forme ďune tige creuse, dont les parois sont composées ďune couche de cellules. (Pl. III. fig. 14.) Durant de développement, la lumiěre S'oblitěre. Dans le tissu de la tige gui a encore un caractěre embryonal, commence a se montrer la masse nerveuse blanche (f. ».), les filaments nerveux. Dans la měme série gue jai décrite, page 6., je trouve gue des filaments nerveux se développent dans la tige. Je représente ce phénoměne sous un plus fort grossissement, sur les dessins Pl. II. fie. 5 —17. La coupe re- présentée, fig. 17. est prise pres de Ventrée du nerf dans Vorgane. Parmi les nombreux noyaux des tissus de la tige gui appartiennent aux cellules embryonales, je remargue deux petites iles sans couleur représentant sůrement des faisceaux nerveux. Dans la fie, 10. on trouve une coupe prise un peu plus en arriěre. Les filaments nerveux y occupent presgue la moitié de la tige. La derniěre coupe, fig., 15., nous montre la tige dans sa partie proximale; elle y est. entiěrément changée en filaments nerveux. Il est possible, gue ces divers dessins nous représentent aussi la maniěre dont une tige se change en vrái nerf; la ressemblance de mes dessins avec ceux gue Hoffmann a présentés dans ses Pl. V. fig. 1—6. (27) sur le développement des nerfs optigues chez les poissons, et, dans ses Pl. XL fie. 17, 18, 19 (28) sur celui des lézards, est frappante. Les nerís se forment, dďaprés Vexplication de Hojímann, par la transformation des cellules embryonales de la tige. A ce guil me semble, il était possible dex- pliguer dans ce cas le développement des fibres nerveuses comme le fait His. Les fibres nerveuses remplacent dans leur développement les cellules de la tige, gui ne serait gwun „Leitgebilde“. LA grande ressemblance du développement du nerf optigue avec celui du nerf de Vorgane pinéal (nerf pinéal) serait par cette décou- verte de nouveau confirmée. Il faut compter le nerf pinéal parmi les nerfs cérébraux, de méme gue nous le faisons avec le nerf op- tigue. Outre les nerfs paireux, le cerveau de Petromy zon aurait done un nerf impaireux. La découverte des filaments nerveux sur les coupes transver- sales a été complétée par la découverte des měmes filaments sur les coupes longitudinales. Dans la Pl. I fig. 10. je dessine la section frontale, prise a travers Vorgane pinéal d'une larve longue de 25 mm. Je représente, dans ce dessin, les filaments clairsemés gui parcourent le nerf, entrent dans la rétine, et se réunissent avec les éléments sensitifs (bátonnets). Outre les filaments nerveux, il y a dans ce nerf encore de rares cellules parsemées — reste du tissu primitif Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 18 I. F. Ch. Studnička dont il se composait. Nous trouvons ces cellules aussi sur le nerf des poissons adultes. Sur la coupe, elles sont tantót penchées vers le milieu du nerf, (Pl. I. fig. 12.) tantót elles sont placées sur la périphérie. Ahlborn (1.) ne connaissait pas le caractěre nerveux de la tige de Vorgane pinéal. Il fut reconnu pour la premiěre fois par Owsjannikow (42.); celui-ci trouva d'abord la jonetion des filaments nerveux avec la rétine. C'est sur le nerf de guelgues Ammocoetes développés, gue jai fait une découverte particuliére. J'ai remargué, gu'un petit faisceau des filaments nerveux se sépare du nerf, court auprěs de lui, et puis se réunit de nouveau avec lui. J'ai trouvé cette fente du nerf tres. développée sur une série de coupes frontales, prise A travers les or- ganes pariétaux dun Petromyzon Planeri adulte (exemplaire trouvé prěs de Prague). Le nerf y était partagé en trois faisceaux plus grands et en trois plus petits proximalement plats, plus loin cylindrigues, et en tout parallěles entre eux; Je nai pu observer le commencement de cette séparation, parce gue la partie proximale nétait pas bien conservée. La réunion de toutes les parties du nerf fendu se faisait tont pres de son entrée dans Vorgane pinéal. Je représente ce plexus particulier du nerf dans la Pl. I. fig. 11. II n'est pas possible gu'il Sagisse ici des vaisseaux. Toutes les branches de ce plexus attestent du reste un caractěre nerveux par leur texture fibreuse. Outre cela, chague branche est recouverte séparément d'une enveloppe de tissus, fort colorée, passant a Venveloppe de Vor- gane. On ne trouve aucune enveloppe commune á ces nerfs. Aucun doute ce gue cette séparation particuličre ne se soit faite secon- dairement. Il est impossible de dire ce gue cette séparation signi- fierait. Dans son traité Spencer (54.) dessine une division semblable ďun nerf pariétal de Varanus giganteus (tripartite, Pl. XIV. s. 1.) et de Lacerta ocellata (PI. XVIII. fig. 30.). Cependant, chez ce dernier, Leydig (37.) nie gwil se trouve un nerf guelcongue, et ďaprés lui, ce gue Spencer dessine n'est gu'un tissu. Sur les Petromyzons adultes, guelguefois méme sur les Ammocoetes plus développés, oů Vorgane est rempli de pigment, ce pigment descend dans la partie voisine du nerťf; un tel nerf dégéněre alors probablemení (BISAT 0:15) I n'y"a pas longtemps, Leydig (36. 37) pouvait encore nier Pexi- stence du nerf chez un autre organe pariétal, (savoir: chez organe Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 19 parapinéal) des Lézards. Il prétendait gue les organes pariétaux ne sont gue des vésicules lymphatigues. Aprčs les observations faites sur le Petromyzon, on ne doutera plus de Vexistence de Vorgane pariétal comme organe sensitif. Paroi supérieure de la vésicule — Pellucide. Ja- dopte le nom de „Pellucide“ proposé par Hensen, et sur leguel Carriére (13.) appelle notre attention. La Pellucide correspond par sa position a la lentille des autres organes pariétaux, cependant elle n'est ordinai- rement pas forme d'une telle on ne peut donc lui attribuer la fonction de la lentille. Owsjannikow (42.), aprěs ses découvertes, gui diffěrent des miennes est disposé a la considérer comme une lentille. La composition histologigue est trés simple. Dans les embryons et dans les jeunes larves, elle se compose d'une couche de cellules cubigues. Plus tard, ces cellules deviennent cylindrigues; leur con- tour est indistinct, de sorte gue nous ne voyons gue les noyaux gui sont placés sur le bord, tourné vers la lumiěre de la vésicule. La structure de la pellucide est, du reste, ordinairement indistincte chez les poissons adultes; guelguefois elle a un caractěre de tissu conjonctif. En plusieurs endroits, je trouve des épaisseurs noduleuses, tournées vers la lumičre de Vorgane; elles sont formées de cellules allongées. (Auelguefois toute la partie centrale de la pellucide est épaissie, sa forme rappelle celle de la lentille (Pl. I. fig. 8.). La pellucide est en communication continue avec les parois latérales de Vorgane. Je parlerai plus tard du rapport gui existe entre le coagulum de la cavité de Vorgane, et la pellucide. Nous pouvons peut-étre attribuer A ce coagulum les petits corpuscules en forme de broche (hyalins) gui traversent toute Vépaisseur de la pellucide. Nous ne trouvons le pigment de la pellucide gue dans des cas rares, et seulement dans des petits groupes de cellules; Whitluvell (57.) fait mention de ce pigment. Dans la lentille des organes pa- riétaux (parapinéaux) des reptiles, il n'est nullement rare. D'aprěs Spencer (54.) il sy trouve de plus grands groupes de pigment, par ex. chez Varanus giganteus (54 PL. XIV. fig. 1.), chez Varan. bengalensis (PI.XVI. fig. 7.), chez Anguis fragilis (PL. XVII. fig. 25.) etc. (Cette pigmentation désigne ici sans doute la dégéné- ration de Vorgane. La rétine. (Paroi inférieure de Vorgane.) La rétine de Vor- gane pinéal a déja été décrite d'une maniěre assez détaillée; néan- moins jy ai fait guelgues nouvelles observations. 2% 20 I. F. Ch. Studnička Je ferai mention des indications plus anciennes, avant de passer a la description de mes propres découvertes. Ahlborn trouve dans la rétine de VAmmocoetes et du poisson adulte, dés éléments cylindrigues pyriformes, dont Dextrémité plus large est tournée vers la cavité de Vorgane; Vautre extrémité s'al- longe en un filament fin; le noyau se trouve dans cette derniěre. Ces cellules contiennent un pigment blanc et a leur cóté supérieur elles sont couvertes dune couche fine, granulée, sans pigment. La rétine entiére est parcourue par des soliveaux de tissu, gui sortent des enveloppes de Vorgane (pie měre) et entrent dans la cavité de celui-ci, oů ils se répandent, avant de passer dans sa paroi supé- rieure (pellucide). Whithwell trouve gue la couche intérieure de la rétine se com- pose des „columnar cells“. Dans Vextrémité extérieure de ces cellules sont les noyaux, et au-dessous de ces cellules on voit de plus pe- tites cellules gui surmontent une couche filamentaire. Beard (6 pag. 59.) nous donne plus d'indications sur la structure de la rétine d'une larve de Petr. Planeri. Voici sa description PA It presents from within outwards a layer of longish vods, the free ends of which line the cavity of the vesicle. Without the rods is a layer of nuclet, and beyond these a second more seamty layer of scattered nmucleč is met with. The vods are elongated cells, whose nu- cleč le near thevr bases. In the tlwee Ammocoetes mentioned the rods are more or less enveloped in a deep black pigment, which extends to their bases, and even slightly into the layer of nuclet beyond. The internal row of muclei are, like the fewer external nuclet, rounded, and could not be tracet into connection with the rods, through pro- bably such connections exist. The protoplasm in which the onter nuclet rest is granular and fibrillar in appearance“. Le méme auteur pré- sente dans la Pl. VII. fie. 7. le schéma des élements de la rétine dun poisson adulte. Il y dessine un nerf se reliant avec la cellule ganglionnaire gui se relie elle-méme avec la plus petite cellule in- térieure, et celle-ci avec la cellule cylindrigue (de la couche des „rods“). 1 Le plus: récent traité d'Owsjannikow (42.) nous offre beaucoup de chouveaux !'détails“histologigues, surtout en ce gui concerne Vin- nervation de Vorgane. (Cet auteur présente le résumé de ses decou- vertés sur laorétine dum-poisson adulte'(pag. 4.): „Ganz nach aussen, nach toben'!měimlichy Wegeň: cstbehehfórmije» GFebilde, welehe mit den Retinastábchen Aehnlichkeit: haben, močhymehrvamat jenenj: Wwelehe, Spencer Sur les organes pariétanx de Petromyzon Planeri. 9| aus den Scheitelaugen der Iidechsen abgebildet hat. Alle nur die seit- lichen ausgenommen, sind schwarz gefůrdt. Das Pigment bedeckt die dussere Flčiche derselben nnd lčisst nur eine unbedeutende, fast punkt- fórmige Partie nach vorm unbedeckt. Nach hinten laufen die Stábchen n einen feinen Faden aus. Dieser verzweigt sich, und steht mit klei- nen ovalen Zellen in Verbindung, bis er stch schliesslich am peviphe- vischen Rande wieder tn einen einzelnen Faden zusammenzieht. An manchen, und zwar am den meistemn Stellen, schečnem die Fřiden frei zu endigen und an die Grenzmembran des Auges anzultegen, an an- deren dagegen gehen dieselben im die feinen Fasern und kónnen selbst bis zum Nerven verfolgt werden .......... In der hinteren Wand erkennt man an dem metstemn gut ausgefiihrten Schmitten fiinf Schichtemn ; ganz nach innen hegen Fasern, dann Nervenzellen, dann Fasern, dar- auf Zellen kleiner Art und endlich Stěbchen mit ihren Anhčngselm.“ Owsjanníkow dessine sur la planche de son ouvrage, fig. 2. la structure histologigue. Cependant il le fait d'une maniěre schématigue. Observations gue jai faites sur histologie dela rétine: Dans la paroi supérieure de Vorgane pinéal d'un embryon long de 5 mm. (Pl. III. fic. 1.), je trouve deux sortes de cellules: des cellules ordinaires, ayant la forme des cellules embryonales, et parmi elles, d'autres gui prennent une couleur plus forte, et gui ont des contours plus distincts. La forme de ces derniěres est irréguličre, mais elles sont toujours allongées et placées verticalement sur le plateau de la rétine. (Auelguesunes de ces cellules sont pyriformes, avec un prolongement aigu, gui se dirige vers la partie inférieure de la rétine, Elles rappellent d'une maniěre frappante les cellules embryonales ganglionnaires. Les embryons dune longueur de 6 mm. (Pl. III. fig. 2.) ont, dans la rétine, guelgues cellules de forme cylindrigue développées extraordinairement et fortement colorées. Elles ont la forme caractéristi- gue des cellules sensibles des organes sensitifs. A un bout, elles finissent en une pointe émoussée, et a Vautre, elles forment un prolongement gue Don peut suivre jusgue dans les couches les plus inférieures de la rétine, oů il se perd parmi dautres filaments, gue Von croirait nerveux. Il parait gue, dans ce stade se trouvait déjá une couche de filaments nerveux, développée dans la rétine. Comme il n'y a pas en měme temps de filaments nerveux dans la tige de Vorgane (Pl. III. fie. 14. tp) ce serait une preuve gue ces filaments se développent d'une maniěre centripěte. Zlís. (26.) et Froriep (18.) Vont prouvé pour le nerí optigue. Čes cellules sensitives dont j'ai fait mention plus haut, sont, 29 I. F. Ch. Studnička a ce gu'il parait les měmes gue j'ai décrites dans le stade long de 5 mm., gui ont ici une forme irrécguliěre. La distinction des contours, et la faculté de se colorer, leur sont communes. Chez les embryons de 8 4 10 mm., et chez dautres plus ágés, ces cellules sensitives se trouvent fort développées, d'aprěs l'indication ďOwsjannikow (42. pac. 11.). Dans les larves plus développées et dans les Petromyzon, je mai pu examiner la structure histolocigue de la rétine gue W'aprés les coupes longitudinales, car les élements cylindrigues de la rétine se penchent en avant environ A 70%. Chez les jeunes A m- mocoetes, oů Vorgane pinéal est encore placé sur le cóté frontal de la těte et penché obliguement vers le bas, nous trouvons, par ha- sard, sur la coupe frontale, les éléments de la rétine coupés longi- tudinalement, si la section a été faite en ligne paralělle avec eux. Sur ces Coupes nous pouvons Suivre la réunion des éléments de la rétine avec le nerf. Les Am mocoetes, lones de 30 mm., ont la rétine déjá com- plčtement développée. Dans une telle nous voyons 4 couches diffé- rentes (Pl. III. ig. 3, 5): 1. La couche de filaments nerveux (f ».). Čes filaments passent directement du nerf dans cette couche (Pl. I. fig. 10.), gui est placée immédiatement au-dessus des enveloppes de 'organe (e). 2. La couche de cellules basales (bas.) Ce sont de grandes cellules, tres claires, avec de grands noyaux, et dont le plasme ne se colore pas. (Cette couche n'est pas facile a séparer de la précé- dente. Měme entre ces cellules, on voit aussi en partie les filaments nerveux. 3. Une couche de noyaux appartenants aux petites cellules (nucl.). 4. La couche supérieure de cellules cylindrigues. (Čes cellules sont de double espěce. Les unes, les bátonnets“) (bat.) se di- stinguent par leurs contours clairs et sont susceptibles de se colorer diversement au moyen du picrocarmin, de hématoxyline, du bleu methylen. (Ce sont sans doute des cellules sensitives de l'organe. Leur forme est, en tout, semblable chez les jeunes A mmocoetes comme chez les vieux. La partie supérieure des bátonnets est assez peu épaisse, presgue en forme de minces bátons. Dans la partie in- !) Ce nom a été employé par Francotte (17) pour désigner de cellules sem- blables chez Anguis. = Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 23 férieure est placé le noyau, an-dessus duguel la cellule se rétrécit et se transforme en un filament nerveux, gui, comme je Vai vu di- stinctement, passant a travers les couches inférieurs, se rend dans la couche des filaments nerveux. Če prolongement ne se réunit pas avec Wautres cellules. Plus tard, nous parlerons de Vextrémité su- périeure des cellules. Parmi ces cellules sensitives (bátonnets) nous trouvons des cellules gui ne se colorent pas, avec des contours peu distinets et des noyaux ovales. Elles n'ont aucune communication avec les nerfs (cyl.). Je les considěre comme des cellules de renfort de la rétine. L'extrémité supérieure de ces cellules, tournée vers la lumiěre, est bornée par une ligne claire, au-dessus de laguelle je crois trouver des cils vibratiles. Cela pourrait tre aussi une espěce de coagulum du liguide de Vorgane. On pourrait prouver, en exa- minant des organes vivants, si les cellules sont en effet munies ou non de cils vibratiles. II w'y aurait rien dextraordinaire, puisgue toute la rétine est de méme origine gue celle de Vépendym de la cavité cérébrospinale, leguel a ordinairement un épithěle vibratile. La composition de la rétine, gui vient dětre décrite, est écale dans toute son étendue. Les bátonnets sont partout également serrés; et ce gu'il est important de noter, cest gue, des deux cótés de Ventrée du canal dans la cavité de Porgane, les prolongements ner- veux des bátonnets sont guelguefois trés rapprochés. Il semble gue ces bátonnets se réunissent en faisceaux. Sur les cótés et dans Vatrium, les bátonnets disparaissent. La paroi vésiculaire, considér- ablement amincie, est composée de cellules de renfort cylindrigues, et rondes. Plus loin, les parois ne sont composées gue de cellules indistinctes. Je dessine sur la Pl. II. fig. 18. la composition de la paroi de Vatrium. Elle ressemble un peu A celle de la rétine. Au- dessus des cellules cylindrigues, supérieures, se trouve une couche de filaments nerveux, traversant longitudinalement Patrium, allant du nerf dans la rétine, Rétine dun Petromyzon adulte. — Jai eu Voccasion dďexaminer la rétine de lorgane pinéal chez un nombre considérable de Petromyzons adultes. J'ai trouvé chez tous, gue leur struc- ture différe beaucoup de celle d'une rétine d Ammocoetes. La différence principale consiste en ce gue toutes les cellules de la couche des cellules cylindrigues, sont de méme forme. Ce sont des cellules sensitives de méme forme gue dans Am mocoetes. Les autres couches sont semblables en tout. Parmi les cellules basales, je trouve incontestablement des cellules ganglionnaires. (PL. III. fig. 6.) 24 I. F. Ch. Studnička La différence entre la rétine d'une larve et dun poisson adulte, na pas été connue jusgu'ici. Les descriptions gue Beard et Owsjam- mkow présentent, saccordent avec ce gue je trouve chez un poisson adulte. L'exameu de Vorgane pinéal d'un poisson adulte offre be- aucoup plus de difficultés gue celui d'un Am mocoetes. Cela vient de ce gue le pigment y est beaucoup plus développé. (Pl. III. fig. 160—11.) Dans les lignes suivantes je vais décrire ďune maniěre plus détaillée chague couche prise séparément. A Vextérieur je trouve une couche de filaments nerveux (f. 1.); elle est comme chez Ammocoetes, en communication avec le cer- veau, par le moyen de filaments nerveux de la tige de Vorgane. Dans la couche suivante des 'cellules basales, (das) il y a ca et lA, des cellules ganolionnaires (g. c.) parmi les cellules basales ordinaires; elles sont le plus nombreuses a Vextrémité de la rétine Beard donne a toute cette couche le nom de „Gangel. cell. layer“. La forme de ces cellules, et leur propriété de se colorer, permettent de les considérer comme nerveuses. Elles sont placées dans de pe- tites cavités, formées par une membrane fine (cavités lymphatigues?) (PL III. fie. 6, 10). Guelgues prolongements saillants paraissent pénétrer dans la couche des filaments nerveux; mais je n'ai pas réussi A constater la jonction avec le nerf. Dans un seul cas, jai trouvé un prolongement tourné vers le haut, cependant je mai pas pu le suivre. (PL. III. fig, 11.) La réunion, trěs vraisemblable selon moi, de la cellule ganelionnaire avec les filaments nerveux, a été re- marguée par Beard et Owsjannikow. La troisiéme couche (nuclear layer Beard) se compose de noyaux, appartenant aux petites cellules, dont il est impossible de suivre les contours; tout ici est comme dans Ammocoetes. Ces cellules sont probablement des cellules ordinaires de renfort. Beard pense gu'elles sont de nature nerveuse, et les dessine dans son schéma (6. Pl. VII., fig. 7.), en communication avec les cellules ganelion- naires ďun cóté, et avec la cellule cylindrigue de Vautre cóté. La couche extérieure se compose, comme je Vai déja dit, de cellules cylindrigues parfaitement égales, „rods“ ďapres Beard. (Ces cellules ont done la méme importance gue les cellules sensitives (bá- tonnets) chez un Ammocoetes. Elles ont en haut de leur bout large une pointe hyaline, ou bien elles passent aux soliveaux multi- pliés du coagulum (?) du corps hyalin. (Compar p. 30.) Auand je parlerai de la cavité de Vorgane, je ferai mention de cette termi- Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 25 naison. Elles se retrécissent a leur bout inférieur, puis elles s'élar- gissent lá, oů elles contiennent le noyau. Enfin elles passent a un filament nerveux argué, gui se dirige vers le bas et en arriěre, vers la couche nerveuse. (Pl. III. fig. 6.) Il est vrai gue je mai pas remargué chez les adultes leur réunion directe avec cette couche ner- veuse, mais on peut la supposer. Je mai jamais remargué la réunion de ce prolongement avec ďautres cellules, si ce n'est le prolongement du ganglion gui Sajoute au prolongement mentionné et déjá changé en nerf. Owsjannikow (42.) parle aussi de la terminaison des pro- longements nerveux des cellules cylindrigues gui aboutissent aux en- veloppes. Owsjanníkow a sans doute confondu ici le nerf avec le tissu conjonctif des enveloppes (avec les filaments de la pie měre). (Compar. Pl. III. fie. 3., 5.). Je ne trouve nulle part dans mes pré- parations, la réunion de plusieurs prolongements nerveux en un seul faisceau, comme le dessine le měme auteur, (42. fig. 2.); la réunion ap- parente en faisceaux, dont jai fait mention plus haut, est une chose entiěrement différente. (Čes cellules de Petromyzon diffěrent en- core par leur épaisseur des cellules sensitives (bátonnets) de VA m- mocoetes. Chez Ammocoetes elles avaient plutót la forme de bátons minces, tandis. gue chez Petromyzon elles sont guelguefois pyriformes. Cette épaisseur dépend probablement du pigment gui penétre leurs plasme, et les remplit, tandis gue, chez les Am mo- coetes, le pigment ne sy trouve jamais. Elles se colorent facile- ment, mais seulement lá, oů elles contiennent peu de pigment, dans leur partie inférieure. Pigment. — Dans la rétine de organe pinéal des Petro- myzons, Cest le pigment gui a surtout une grande importance. J'en parlerai plus en détail. Dans les exemplaires de Petromyzon Planeri dont jai pu disposer, partout oů jai trouvé le pigment, il était toujours blanc; le pigment noir ne se trouve gue guelguefois dans les enveloppes de Vorgane, et seulement en petite guantité. Avant moi, Ahlborn (Z.) seul, a remargué ce pigment blanc. Beard (6.) ne Va pas trouvé; il pense gwil Sest perdu pendant la conservation, puisgwil n'a pas trouvé gue le pigment noir. Whithwell (57.) et Owsjannikow (42.)“ ďaprěs les mentions gui se trouvent dans leur traités, n'ont trouvé également gue le pigment noir. D'aprěs cela, il y aurait deux sortes de pigments chez les Petromyzons; le pigment noir et le pigment blanc, A moins agu'une erreur nait eu lieu dans les observations, ce gui du reste 26 I. F. Ch. Studnička mest gučre croyable. Vu au microscope, le pigment blanc est tout noir, guand la lumiěre le traverse den bas, et dans ce cas, il n'est pas possible de le distinguer du vrai pigment noir. Cependant nous le reconnaissons tout-de-suite, en tournant le petit miroir du micro- scope, et en Vobservant A la lumiěre venant ďen haut (ou avec ob- scurcissement central); alors il se distineue de la partie ambiante par sa couleur ďune blancheur de neige. Ouant A la relation entre le pigment et les cellules, mes indi- cations différent de celles des autres auteurs. Ahlborn (1.) ne donne, il est vrai, pas Wautres détails sur le pigment blanc. Ou peut juger, ďaprěs la description gu'il a faite, gwil croyait ce pigment inter- cellulaire. Owsjannikow (42.) parle dun pigment noir, enveloppant des cellules cylindrigues. D'aprés mes propres observations, je trouve le pigment le plus souvent dans les cellules, et aussi intercellulai- rement dans les couches inférieures de la rétine, guoigue ce soit un cas rare. Le pigment n'apparait gue trěs tard dans Vorgane pariétal. Je je trouve seulement chez les larves de plus de 50 cm. de longueur, et chez les Petromyzons. Il y a guelguefois d'autres relations dans Vorgane parapinéal des reptiles, par ex. chez Phrynoce- phalus Vlangalii. Owsjannikow (42.) pag. 12. et fig. 3. trouve Vor- gane fort pigmenté dans les embryons de 20 mm., gui, dans dautres parties du corps ne sont ordinairement point pigmentés; semblables sont les anciens observations de Leydig (95.) sur Anguis. Cepen- - dant d'aprěs la plupart des indications nouvelles, la pigmentation de Vorgano se fait chez les animaux adultes, comme c'est prouvé par ex. chez Anguis (Francotte (18.), Leydig (37.) et d'autres) chez Lacerta agilis (Béraneck (7.), Leydig (57.). J'ai remargué, il est vrai, le pigment dans les larves de 6 mm.; cependant ce pigment n'a rien de commun avec celui gui remplit V organe plus tard. Ce pigment se remontre assez souvent dans le tissu des centres nerveux des embryons. La larve la plus jeune, chez laguelle le pigment blanc est dé- veloppé, a 60 mm. Il ne s'y trouve gue trěs peu de pigment, et on ne peut le constater gw'au moyen ďun grossissement plus fort. Ce mest gue chez les Ammocoetes les plus développés, de plus dun dm. de longueur, gue j'ai remargué une rétine complětement pigmen- tée, et cela seulement chez 2 des 5 exemplaires examinés. Les Petromyzons examinés avaient chacun son organe pigmenté, ex- cepté un seul exemplaire, conservé dans Vacide nitrigue, gui wavait p" Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 27 aucun pigment — peut-étre disparut-il par suite du procédé de con- servation; cependant je n'ai pas fait dexpérience sous ce rapport. Jai trouvé le pigment des Petromyzons pour la plupart beaucoup plus développé et plus épais gue selui des Ammocoetes; guelguefois il pénétrait toute Vépaisseur de la rétine. Le pigment est ordinairement répandu dans toute Vétendue de la rétine; en passant dans les cótés il devient bientót plus rare et finit par disparaitre. De la rétine il descend dans Vatrium, et remplit principalement Varéte postérieure en y entrant. Dans les parois de Vatrium reste ordinairement vers le bas une place nonpigmentée (comparez la Pl. IL fig. 8., 9. et la section transversale de ce lieu nonpigmenté Pl. II. fig. 18.). Le pigment passe souvent de Vex trémité postérieure de Vatrium jusgue dans le nerf; alors le pigment remplit le nerf dans tout son diamětre (Pl. II, fig. 5.), ou bien il ny entre gue clair-semé le long des filaments nerveux. (Pl. I. fig. 11.) Bearď dessine (6. Pl. VI. fie. 1., Pl. VIL 8, 10) diverses sortes de pigmentation de la rétine de Vorgane pinéal. Dans mes propres préparations, je trouve des relations semblables, guoigu'il S'agisse ici du pigment blanc. Chez VAmmocoetes je trouve le pigment ordinairement dans les cellules; plus rarement il est placé intercellulairement dans toutes les couches de la rétine. La base principale du pigment est com- posée de longues cellules cylindrigues de renfort, bordant la surface supérieure de la rétine; dans dautres cellules il y a moins du pig- ment. Les cellules sensitives (bátonnets) d'A mmocoetes ne con- tiennent guelguefois pas de pigment et sont faciles A reconnaitre sur les préparations colorées parmi les autres cellules pigmentées. Re- marguons gue le pigment est concentré dans les couches supérieures de la rétine. On peut dire la méme chose du pigment de Petro- myzon. Chez les Petromyzons la couche intérieure de la rétine ne possěde des cellules gue d'une seule espěce, comme je Vai déjá indigué. Toutes ces cellules contiennent le pigment gui descend par de fins prolongements inférieurs nerveux, ce gui a pour Conséguence de faire paraitre la rétine striée transversalement. Dans les couches situées au-dessus des cellules cylindrigues, je trouve guelguefois le pigment trěs répandu, soit intercellulairement sur les contours des cellules (Pl. II. fig. 6.) soit dans guelgues-unes des cellules basales, ou dans les petites cellules de la troisičme couche. Les cellules ainsi remplies du pigment ont V'air de touffes noires ou de petites a boules; leur noyau est souvent invisible A cause du pigment. Leydg 28 I. F. Ch. Studnička dessine guelguechose de semblable chez Lacerta ocellata (57. Pl. III. fig. 46.) et chez d'autres Lézards. Si nous observons sous un fort grossissement les cellules rem- plies de pigment, nous y voyons de petits corps clairs, ronds ou ovales, aux contours foncés. Dans ce cas, sous ce grossissement, la couleur noire des parties pigmentées disparait, et celles-ci sont alors dun blanc éclatant. Čes corps font impression de petits grains de sable: ce sont les éléments du pigment blanc, si nous osons le nommer „pigment“ Sur la Pl. II. fie. 11, 12. je dessine guelgues cellules pigmentées grossies 1000fois. Ces petits corps de pigment se trouvent dans le plasme de la cellule; il ny a gue le noyau gui soit sans pigment; tantót ils rem- plissent la cellule tout entiěre, tantót la partie inférieure (chez les cellules cylindrigues) reste nonpigmentée. Ce sont surtout les cellules -placées au bout de la rétine, gui ne sont gu'á moitié remplies du pigment. (Pl. III. úg. 8.) T est difficile d'interpréter la signification de ces petits coups, gue je nomme pigment blane, daprés Ahlbormn (1.) Leur étendue dans la rétine de 'organe pinéal de Petromyzon est tout-a-fait sem- blable a celle du vrai pigment noir dans Voeil pariétal de Vorgane parapinéal des Lezards. La différence parait consister en ce gue le pigment noir est intercellulaire, (d'aprěs les indications concordantes des auteurs) tandis gue le pigment blanc est presgue toujours intra- cellulaire. I semble gue ces petits corps sont composés d'une sorte de matiére anorganigue; Ahlborn (4.) pense gu'ils contiennent du phos- phate calcaire. Mayer parle de particules de calcaire gu'il a trou- vées dans la pinéalis.") Il est intéressant de constater, gue méme dans les organes pa- riétaux des autres vertébrés, il se trouve des formes analogues a ce pigment blanc. Ainsi Gótte (22.) trouve dans Vorgane dégénéré (Scheiteldrůse) du Bombinator igneus adulte une: „schneeweisse silberelánzende Masse“; peut-étre est-ce un pigment blanc comme celui dont nous faisons mention. Leydig (57.) décrit dans Vorgane pariétal de Lacerta muralis, var. coerulea, de plus grandes concrétions calcaires (97. Pl. III. fig. 42.) gu'il compare directe- ment avec le sable cérébral (acervulus) de la pinéalis des mammi- 1) Mayer: „Die Epiphyse enthált viele Kalkkorperchen, welche unter dem Mikroskope als unregelmássige Krystalle erscheinen.“ (38. p. 26.) Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 29 féres. Le pigment blanc est peut-étre analogue a cet acervulus; on pourrait croire gue c'est une sorte de matičre, gui commence 8'amasser dans Vorgane, guand la fonction de celui-ci cesse, II est permis dattribuer au pigment noir une importance pour la fonction de Porgane de la vue, mais on ne Saurait dire la méme chose pour le pigment blanc. Cavité de Vorgane pinéal. — Dans les embryons les plus jeunes, la cavité est en communication directe avec la cavité cérébrale; plus tard elle est formée par le rapprochement des parois et elle ne se rouvre gu'aprěs guelgues temps. Le contenu de cette cavité a déjá attiré Vattention d'Ahlborn (1.) gui y a vu, outre le coagulum couvrant la surface supérieure de la rétine, des soliveaux particuliers, traversant toute la cavité. (7. PL XVI fig. 43, 46, 47). Aprés Ahlborn cest Whithwell (57.) gui en fait mention. Beard ne les décrit pas, mais il les dessine (6. PI. III. úg. 9.) autrement gue je les représente, d'aprés mes prépa- rations. Owsjanntkow (42.) dessine la lumiěre comme vide. Mes préparations montrent dans la cavité de V'orcane deux sortes de formations: tantót des soliveaux'répondant a ceux ď'Ahl- born, tantót de petits corps particuliers, hyalies, ronds. Ces deux formations se rencontrent chez les A mmocoetes et chez les Petromyzons, mais jamais'en měme temps. 1. Les soliveaux hyalins, fort répandus dans la cavité, devien- nent jaunes ou bruns par la censervation. Ils communiguent avec la pellucide, parmi les cellules de laguelle j'ai remargué gu'ils finissent, et aussi avec la rétine, oů ils se relient directement avec les cellules sensitives (bátonnets) dont ils semblent méme sortir. (Pl. III. fig. 34., 5). (Chez les Petromyzons,il ma été impossible, a cause de Vépaisseur du pigment, de constater la réunion de ces soliveaux avec la rétine. Toutefois, selon les apparences, ils y auront la méme importance gue chez les A m mocoetes, et se réunissent probab- lement avec les cellules cylindrigues. Je les trouve dans 5 exem- plaires sur 17. Dans guelgues préparations je trouve ce coagulum placé de préférence dans la partie postérieure de la cavité. Dans ce cas, la partie antérieure est vide (PI. I., fig. %.). Je ne puis mexpliguer Vimportance de ces soliveaux. Je serais disposé a les considérer comme le coagulum d'une masse hyaline gui remplissait la cavité de Vorgane vivant. La signification de la réunion mentionnée avec les cellules sensitives (bátonnets), reste problématigue. Peut-étre gue Von pour- 30 I. F. Ch. Studnička rait donner pour explication gue la masse s'attache mieux aux bá- tonnets gu'aux autres cellules. On pourrait aussi croire gue c'est une secrétion de ces cellules, excrétée sous forme de bandelettes; mais A cette interprétation vient s'opposer la division multiple de ces petits soliveaux. Il ne semble pas du tout, gue ces soliveaux alent été protoplasmatigues ou formés de tissu. 2. Les petits corps hyalins de la deuxiéme formation mentionnée stattachent aux parois intérieures de la cavité de l'organe pinéal (Pl. 2. fig. 2.), ou la remplissent tout entiěre (Pl. 2. fig. 7., 8., 9. chez les jeunes larves). Dans la rétine d'un Petromyzon adulte j'ai pu le mieux observer ces petits corps, ainsi gue leur rapport avec les cellules de Vorgane. La rétine y était couverte de corps hyalins, semblables a des gouttes d'eau. Dans guelgues endroits particuličre- ment favorables, on voit ces cellules sortir directement des cellules cylindrigues. (Pl. III. fig. 7., 8.). Il semble gue cette masse hyaline dont se composent ces petits corps, Soit secrétée par les cellules. Dans plusieures cellules considérablement enflées en forme de poire, jal trouvé de grandes vacuoles tout-a-fait sans couleurs. (Pl. III. fie. 6.) Cette vacuole me paraissait contenir la masse hyaline gui, excretée de la cellule, s'attache a celle-ci, en prenant la forme de petits corps hyalins. En Vexaminant de plus prěs, j'ai trouvé gue guelgues petits corps se séparent de la cellule, gue d'autres se di- visent en plusieures parties, et gue plusieurs sont parfaitement libres. (Pl. III. fig. 9.) (Ces petits corps en forme de gouttes d'eau rappellent le myeline des filaments nerveux, gui se dissout. Dans le cas, oů toute la cavité était remplie de ces petits corps détachés (Pl. 2. fig. 7., 8., 9.), ceux-ci prenaient sans doute leur origine de la maniěre gui vient d'ětre décrite; je Vai observé ainsi chez les Ammocoetes, mais il ma été impossible d'étudier le développement de petits corps chez ceux-ci plus en détail. Dans une rétine pigmentée, les corps pigmentés pénětrent guel- guefois dans une guantité plus ou moins grande jusgue dans ces prolongements hyalins. Les filaments hyalins, sortant guelguefois de ces petits corps (PI. III. fig. 9.) sont sans doute du coagulum. Les corps hyalins prennent trěs peu de couleur. Dans les pré- parations colorées fortement avec le picrocarmin ou Veosin, ils peu- vent étre de couleur rose pále. Je les trouve dans des préparations conservées dans Vacide chronigue, Vacide nitrigue et měme dans Lig. Můlleri. Il ne semble Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 31 a pasi gue ce soit guelguechose artificiel. (Čes petits corps hyalins servent peut-étre (ou plutót servaient autrefois) a briser la lumičre. L'organe entier na aucune lentille; ces petits corps sont probable- ment destinés A suppléer au défaut de lentille. Dans les organes pariétaux des reptiles, le cóté intérieur des parois contient différentes formations, indiguées par de nombreux auteurs. Ces formations ressemblent, 4 ce gu'il parait, a celles, gue je viens de décrire dans Petromyzon Planeri. Ce sont par ex.: Les bátonnets hyalins de 'Anguis, décrits par Graaf (23.), par Bérameck (7.) et par d'autres encore; les petits accessoires écla- tants en forme de broches, trouvés dans la rétine de Stellio cau- casicus, daprés Owsjannikow (42.), et chez beaucoup d'autres espěces. AR%tter dessine chez Phrynosoma coronata (47. Pl. II. fie. 5.) des prolongements ressemblant a nos soliveaux. II les désigne comme une secrétion des cellules de la rétine. Leydig en dessine de semblables en forme de langue chez Lacerta agilis (37. Pl. II. fie. 21, 25 ete.) sur les cótés latéraux de Vorgane. Sur la rétine měme, il dessine des broches hyalines. Il place, dans son dessin, une couche unie, hyaline, située, au-dessus de la rétine de guelgues lézards; il trouve des rapports analogues chez Anguis. D'aprés Holt (50.), est dans Vorgane pinéal nondéveloppé du Clupea haren- guis, un „coagulable fluid“ ressemblant á celui de Petromyzon II. Orsane parapinéal (oeil parapinéal). Mes découvertes diffčrent considérablement de celles d'Owsjan- nikow. (42.) Ce savant indigue, gu'il ny a pas de grande différence entre Vorgane inférieur et le supérieur, en ce gui concerne la stru- cture histologigue. S'appuyant sur la ressemblance de leurs rétines, il juge, gu'elles sont d'origine identigue. Leur ressemblance lui parait Čtre une preuve en faveur de la théorie d'Ahlborn (1.) sur Vorigine de Vorgane inférieur. Dans mes propres préparations, Vorgane inférieur est toujours beaucoup moins développé gue Vorgane supérieur; mais il est beau- coup plus différencié gue Beard ne Va trouvé. (Ce dernier ne fait aucune mention d'une différence entre la paroi supérieure et la paroi inférieure de Vorgane parapinéal, ce gue Von voit par ses dessins. (6. PI. VI. fig. 1—5., PI. VII. fig. 8—9.). Je trouve dans cet organe la paroi supérieure trés mince, (pellucide) composée d'une seule couche de cellules, (Pl. II. fig. 18 32 I. F. Ch. Studnička pell.) et la paroi inférieure plus épaisse (rétine) (fig. 18. ret.) dui Sattache par son centre, en dessous, a la partie séparée antérieure du ganglion habenulae gauche [Zirbelpolster, d'aprés Ahlborn (1.)|. Il est trs difficile de distinguer les éléments de la rétine. Sur guelgues exemplaires (Pl. II. fig. 18.) on y a trouvé des cellules en forme de bátonnets, aux contours clairs, se colorant fortement, et analogues aux bátonnets de la rétine de Vorgane pinéal. Parmi celles ci se trouvent de nombreux noyaux disposés en plusieurs ran- gées, appartenant aux cellules plus petites et ayant de formes di- verses. Au-dessus de celles-ci est une couche nerveuse réunie au ganglion par des faisceaux nerveux. Je n'ai pu observer la réunion des bátonnets avec le nerf. Dans ses exemplaires Owsjannikow (42.) trouve la réuuion des cellules cylindrigues de la rétine (celles-ci correspondent sans doute A nos bátonnets) avec le nerf sortant du ganglion. Čes nerfs partent, d'aprés lui, des groupes de cellules gui sont dans les parties antérieure et postérieure du ganglion, et se croisent avant ďentrer dans la rétine. En outre un faisceau nerveux du nerf pinéal parvient aux cellules de la rétine. Dans mes exem- plaires je mai pu Suivre le cours des filaments nerveux venant du „Zirbelpolster“. Cependant ce sont des rapports plus simples gue ceux indigués par Owsjannikow (42.) chez Petr. fluviatilis; le ganglion me semble former un tout; la réunion avec le nerf pinéal nexiste pas. Ce mest gue rarement gue je trouve le pigment dans Vorgane parapinéal, et ce pigment est placé sur le cóté intérieur de la pel- „Jucide, a la partie antérieure de celle-ci. La cavité de Forgane est dans mes préparations vide. Ahlborn (4.) y a trouvé de pareilles formations en forme de soliveaux, comme cest le cas dans Vorgane pinéal. III. Innervation centrale des orsanes pariétaux. Il est trés important de conmaitre Vorigine des filaments ner- veux des organes pariétaux chez les vertébrés. Les ouvrages parus ne contiennent gue peu d' indications sur Vinnervation centrale.") Ahlborn (1.) a trouvé Vinnervation de Vor- gane parapinéal de Petromyzon Planeri. Béraneck (9.) indigue 1) Excepté sur celle chez les oiseaux et les mammiféres, de laguelle je ne parlerai pas dans cet traitě. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 33 gu'un ganglion (noyau pariétal). d'oů sort le nerf pariétal (parapi- néal) chez Anguis, est le centre de Vinnervation de Voeil pariétal. Holt (90.) parle aussi de Vinnervation de Vorgane pinéal chez Clupea. Je ne trouve aucun autre détail sur cette guestion, dans les travaux des savants. En étudiant les sujets, jjai pu suivre les filaments du nerf pi- néal aprés leur entrée dans le cerveau, et méme sous la surface du cerveau. (Pl. II. fig. 14. £. n.) Puis je les ai bientót perdus de vue dans Vépais faisceau transversal, commissure postérieure. On ne saurait décider si les filaments traversent cette commissure en venant dans des parties postérieures du cerveau, ou bien S'ils se réunissent avec elle. II serait bon demployer ici les méthodes né- urologi gues les plus récentes. (Golgi, methylen-bleu etc.) L'organe parapinéal, mais plutót encore le ganglion (Zirbel- polster) avec leguel il forme un seul tout, est innervé du ganglion habenulae gauche; en outre, la branche du faisceau gauche (le plus mince) de Meynert, y entre aussi. C'est Ahlborn (1.) gui a décrit ces rapports avec plus de détails. Je ne puis rien ajouter de nouveau A sa description. Le plus petit ganglion habenulae gáuche et le plus faible fais- ceau gauche de Meynert sont done liés des nerfs avec le plus petit organe pariétal. Il est trés vraisemblable gue le ganglion droit, ainsi gue le faisceau droit sont en rapport avec le plus grand organe pa- riétal, cest a dire, Dorgane pinéal. Je n'ai pas trouvé leur réunion au moyen des nerfs, mais elle pourrait étre représentée par cette réunion secondaire gue jai décrite (pag. 7) et gui n'est sůrement pas sans importance. Si cette supposition se confirmait, Dorgane pinéal serait donc uni au ganglion, et a la commissure postérieure. Auant a la pinéalis de Clupea harengus Holt (30) indigue gue, a Vépo- gue embryonale elle est réunie par des faisceaux aux thalami optici (sangl. haben. daprčs nous) A la commissure supérieure et au labium invaginatum (commis. poster.), observation gui concorde avec ce gue je crois trouver chez Petromyzon. Il y a déjá long- temps gue Gotschée (21) nous a fait remarguer gue les ganglions ha- benulae pourraient avoir guelgue rapport avec V'organe pinéal (épi- physe). Plus tard, Ahlborm (1) a émit Vopinion gue les faisceaux de Meynert sont peut-étre des voies centrales de la pinéalis. Les ganglions habenulae (Tubercula intermédia Gottschée, Thalami optici, d'aprěs Balfour, Ehlers, Čattie) se trouvent dans toutes les classes des vertébrés toujours devant la pinéalis ou a cóté. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 8 94 I. F. Ch. Studnička Ils sont réunis par une commissure gui passe transversalement devant la pinéalis; cest la commissure supérieure (ď'aprés Osborn, Holt ete., comm. tenuissima Ahlborm, „commissure des Gangl. habe- nulae“ Mayser). Les ganglions sont partout symétrigues, excepté chez les Pe- tromyzons et chez les Ganoidei. Goronowitsch (20) indigue gue le ganglion droit est, chez Accipenser, beaucoup plus grand gue le ganglion gauche. Šelon lui, les ganglions sont également asymé- trigues dans Amia, mais ďune maničre moins frappante. Les fais- ceaux aussi gui relient le ganel. habenulae au gangl. interpeduncu- lair, montrent une asymétrie considérable chez Accipenser, dont les rapports sont trčs ressemblants a ceux des Petromyzons. Peut- Čtre gue méme chez les Selachia les ganglions sont asymétrigues; jen juge ďaprěs le dessin Pl. XV. fig. 3. (4) de Balfour, oů le gan- glion (thalamus opt. ďapres Balfour) droit est désicné comme plus grand. c) Signification physiologigue des organes chez Ammocoetes et Petromyzon adulte. D*aprěs ce gui résulte de la description histolocigue, ces or- ganes sont sůrement sensitifs et représentent des yeux. La cornée Vatteste également; elle n'aurait pas de signification pour un autre organe. Il est trés vraisemblable gue Vorgane pinéal des Am mo- coetes supplée aux yeux parieux, gui sont trés peu děveloppés, et cačhés profondément sous la peau. Les yeux paireux se déve- loppent chez les Petromyzons adultes, et Vorgane pinéal dégé- něre chez ceux-ci pigmentalement. ['organe parapinéal commence a se développer plus tard; chez les Petromy zons ágés, il ne dégéněre pas. Il est évident gue, d'aprés sa position sous Vorgane pinéal, il ne peut fonctionner comme organe sensitif, Résumé des découvertes sur les organes pariétaux de Petromyzon: Nous trouvons, chez les Petromyzons, deux organes parié- taux: 1. Vorgane pinéal (epiphysis) et 2. Vorgane parapinéal. 1. L'organe pinéal est plus grand; il est situé au-dessus de Vautre. Il prend son origine par évagination du toit cérébral, devant la commissure postérieure, sur les limites du cerveau inter- médiaire et du cerveau moyen, derriére les ganglions habenulae. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 35 L'évagination primitive s'incline en avant, et se transforme en une vésicule gui devient Vorgane lui-méme. La tige de la vésicule se transforme en nerf. (Cette vésicule se réunit secondairement avec le ganglion habenulae droit, et puis Sen détache de nouveau guelgue temps aprěs. Elle est placée directement sous le cráne, au-dessus de Vorgane inférieur. Presgue toujours elle se compose de deux parties: de Vatrium et de Vorgane proprement dit. Histologiguement, la tige est un vrai nerf, tel gue le nerf optigue. La paroi inférieure de Vorgane pinéal se transforme en une rétine munie d'éléments sensitifs. 2. LUorgane parapinéal se forme guelgues jours aprěs de Vorgane pinéal et devant celui-ci. Je pense gu'il prend son origine dans la ligne centrale, devant la commissure supérieure, sur Vextré- mité antérieure des ganglions habenulae. II s'incline ensuite vers la gauche, et croit en avant. Ii n'atteint jamais la paroi supérieure du cráne ; il en est séparé par Vorgane supérieur. 8a structure histo- logigue ressemble a celle de Vorgane pinéal, mais elle est plus simple. Il est uni děs le commencement au ganglion habenulae gauche; pendant son développement ultérieur il est poussé en avant. La partie antérieure du ganglion gauche, a laguelle il s'attache (Zirbelpolster), se sépare de la partie postérieure, et ne reste liée a cette derničre gue par un faisceau nerveux étroit. C. Considérations générales. Les rapports du développement des deux organes, comme je les ai indigués dans les lignes précédentes, ont une ressemblance frappante avec les rapports des organes pariétaux, comme JHilď (25) les a découverts dans les embryons de Coregonus. Chez ces poissons se trouvent aussi sur la ligne médiane deux vésicules, dont Vantérieure se forme deux jours plus tard gue la postérieure; celle-ci (epiphysis) S'incline en avant, et Vautre vers le cóté gauche. Cette description correspond avec les découvertes faites sur Petromyzon Planeri; la vésicule antérieure représente Vorgane parapinéal; la postérieure, Porgane pinéal.') Voici la description de Hol: „.... Fo- stertor epiphystal outgrowth. It is a small spherical body, having ts laterals valls thtekened, so that the cavity withim is laterally com- 1) C'est Bycleshymer (16) gui tient Vévagination antérieure pour une para- physe, Hi seul la compare avec le premier stade de Voeil pariétal, comme Va décrit Leydig (37). 3* 36 I. F. Ch. Studnička pressed. This cavity is narravest at the middle on account of the grea- test thicness of the lateral wall of the vesicle falling at the middle of to anter-poster awis; conseguently in a dorsal view the cavity has the form of a dumbell. Just in front of this vesicle, and a little to the left of it, is a second similar outgrowth. This anterior evagination is smaller than the posterior, and appears to be solid. It lies chose against the wall of the posterior vesicle, and is partly hidden by út. «. ++, The-anterior vesicle is transversly elongated; is dorsal surface conveď, its ventral slightly concave, and closely applied to the roof of the brain. lt is separated from the epiblast by intervening mesemchyme. The posterior vesicle appears about two days before the amterior.“ Jai cherché, dans dautres travaux sur Vembryologie des poissons, la mention de guelgue chose de semblable, et partout j'ai trouvé décrite une évacination vésiculeuse, placée devant la pinéalis. Peut-étre est-elle homologue a la vésicule antérieure de Coregonus et a Vorgane parapinéal de Petromyzon. Cette évagination est dessinée par Radl-Riickhard *) (40) dans sa Pl. VII. fig. 17, 18, ainsi gue par Hoffmann (27) dans sa Pl. IV. fig. 12, 15, 16. (Ce dernier donne A ce recessus le nom de „recessus infrapinealis.“*) Jai trouvé de meilleurs dessins de la région épiphyséale avec cette éva- - gination dans le travail de Holt (30) sur le développement du cer- veau de Clupea harengus (90) Pl. XXX, fig. 20—22. Holt men- tionne aussi, chez Zoarces viviparus des relations semblables, il assure gue Intosh et Prince (99) ont décrit chez Anarhichas un recessus pareil, ainsi gw'une commissure supérieure. Tous ces dessins nous montrent une vésicule aux parois trés minces, gui atteint plus tard de plus grandes dimensions. Sa forme mWoffre aucune particularité anormale; lépiphyse elle-méme a souvent la forme ďune grande vésicule semblable; par exemple Vépiphyse de Protopterus (ďaprřěs Waldschmidt, 56). (Ce recessus parait plus tard gue la pinéalis; entre celle-ci et Vorgane se trouve la com- missure supérieure. Chez aucun des Teleostées adultes, on ne trouve gue or- gane pinéal, gui est développé; il a toujours la forme d'une évagi- nation vesiculeuse gui S'attache souvent au cráne. L'autre organe a disparu. 1) Rabl-Riickhard (46) peuse gu'elle est le premier stade de tela choroidea. 2) Edinger ainsigue Burckhardt (Protopterus annect.) Vappellent „Zirbel- polster.“ Sur les organes pariétuux de Petromyzon Planeri. 37 Elasmobranchia. — Dans son embryologie des Elasmo- branchia (4) PI. XV. fig. 5, 7a, 1b) et dans son Embryologie com- parée (8. Tom. II. fig. 254), Balfour dessine devant la pinéalis un recessus pareil a celui gui est représenté par les dessins de /olt. Entre ce recessus et la pinéalis se trouve la commissure supérieure, reliant ensemble les deux ganglions habenulae (4. XV. fig. 3) la commis- sure est désignée sous le nom de comm. postérieure. Il ne dessine pas la vraie comm. postérieure gui se trouve toujours derriére la pinéalis. Chez les Elasmobranches adultes, il n'y a gue V'orcane pinéal gui soit décrit par Ehlers (15) ct Cattie (12). La forme de Vorgane nous parait semblable a celle de Petromyzon. II ne fait nulle part mention de Vévagination (recessus) parapinéale; peut-étre dispa- rait-elle, Ganoidei. — L'organe parapinéal de Vespěce Lepidosteus osseus est décrit par Balfour et Parker (5). (Č'est sans doute la vésicule „a large thín walled vesicle“, réunie par une tige avec le cerveau, gui est décrite dans cette oeuvre (5 Pl. fig. 47 A, B, v, th.) Les auteurs de ce traité supposent gue ce sont les tela cho- roidea, développés anormalement. D'aprés la place oceupée devant la commissure supérieure (pag. 979.) on peut juger, gue Cest une formation homologue A un recessus infrapinéal. (C'est donc un or- gane parapinéal extraordinairement développé. La pinéalis au con- traire est peu développée et exceptionneliement penchée en arriěre. Chez une autre espěce des Ganoides: Polypterus bichir, la pinéalis a, daprés Waldschmidt (56), la forme d'une vésicule applatie, et trěs étendue; sa partie proximale est transformée en tige. et auteur ne fait mention ďaucune évagination ressemblant á Voreane parapinéal. Dans le genre Accipenser, on trouve, daprěs Go- ronowitsch (20) devant la pinéalis une large vésicule membraneuse, communiguant largement avec la cavité du cerveau; c'est peut-étre une évagination parapinéale transformée. Parmi les Dipnoi le cerveau seul de Protopterus an- necteus et de Ceratodus a été decrit, le premier par Fu- liguette (19), et le second par Huxley (52) et Sanders (48). Dans ces traités il n y a gue peu de mentions sur la parapinéalis. (est peut-étre la partie antérieure de la pinéalis, décrite par Fulliguet, comme un „toit aminci de la partie antérieure de Ventrencéphale“ (Citation du Zool. Jahresberichte). Wiedersheim (59) a déerit une bosse 38 I. F. Ch. Studnička de forme de coupole, placée sur la partie supérieure du cerveau in- termédiaire de Lepidosireu annecteus. Balfour et Parker (5) la considěrent comme homologue A la vésicule du cerveau inter- médiaire gul'ls décrivent chez Lepidosteus. La région épiphyséale aurait dů étre mieux examinée chez les Amphibies. Chez les „Anura“ la pinéalis se compose, d'aprěs Góltte (22), de Vévacination proximale du cerveau, et d'un corps elan- duleux, placé sous la peau au sommet de la těte (Stirndrůse) (fig. 4. pag. 42). Ces deux parties formaient originairement un seul tout, ef ne se sont séparées gue plus tard. Je crois trouver Vévagination parapinéale, représentée dans le dessin de Gětte (21. Pl. XV. fig. 283.) et dans la planche d'Osborn (41. PI. XIV. fig. %.). Chez les „Urodela“ la pinéalis n'est développée gue comme une simple évagination (Fig. 3. pag. 42). La parapinéalis forme peut-étre une partie des plexus choroidei. Reptilia. — Les Crocodiles ont la pinéalis trěs peu déve- loppée; elle Vest davantace chez les Chelonia. D'aprés opinion de Fetterollf (Zool. Jahresberichte), la pinéalis de Chrysemys de Cynosternum ressemble a celle des lézards, tandis gue Rab/- Riickhard trouve celle de Chelonia midas semblable a celle de Elasmobranchia. D'aprěs Hanitsch (24), (Zool. Jahresberichte) gui a examiné Pelias berus, les ophidiens ont un oeil pariétal comme les lézards. Les organes pariétaux des lézards ont été jusgu' ici le plus Vobjet des recherches des savants. Néanmoins il W y a due peu d'espěces chez lesguelles nous connaissons bien ces organes. L'embryologie des organes pariétaux de Vorvet et de guelgues espěces du genré Lacerta, est seule connue un peu plus en détail. J'entends par organes pariétaux: Vévagination pinéale vésiculeuse postérieure (épiphyse) et le soi-disant oeil pariétal antérieur; la paraphyse (Selenka) (troisičme organe pariétal) ne peut-étre com- prise parmi eux. Aprěs les nombreuses interprétations erronées, d'aprés lesguelles Vorgane se serait séparé, du bout de Vepiphyse (Spencer 54, Hoj- mann 28), il en aurait bourgeonné sur le cóté de Vépiphyse (Francofte 1, Béraneck 7), Leydig (57), et Béraneck (9) ont reconnu enfin gue tous les deux organes prennent leur origine séparément, un devant Vautre, et indépendamment Dun de Vautre. L'organe antérieur se forme plus tard gue le postérieur. Si les preuves fournies par les derniers travaux sont exactes, nous pouvons comparer Vorgane Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 39 antérieur a organe inférieur de Petromyzon; Cest un organe pa- rapinéal. Celui de derričre est évilemment analogue a Vorgane supé- rieur du méme poisson; čest une épiphyse ordinaire (organe pinéal). Entre les deux organes, nous trouvons, chez Petromyzon et par- tout ailleurs, la commissure supérieure a Vétat embryonal; chez les embryons des lézards, nous ne trouvous pas cette commissure, ce gui contrasterait avec ce gui existe autre part. Dans le traité de Strahl et Martin (55) (Pl. fig. 11 d. Comm.) il est indigué gue la commis- sure se forme, mais seulement dans un état avancé de développement; il y a done accord entre les organes de ces deux classes.') (fig. % pag. 42). Des Vannée 1887 Béraneck (7) a émis le premier la supposition gue Vepiphyse est un reste d'organe pinéal indépendant, gui a fonc- tionné dans guelgues groupes de vertébrés, mais sans s'expliguer de guelle maniěre. Il écrit encore dans son traité de Vannée 1892. (9). „Úe second orgame ou épiphyse joue dans Véconomie des Vertébrés um róle encore inconnu“. Leydig (79) est de la méme opinion. Nous Savons gue, Vépiphyse des vertébrés des classes inférieures, par ex chez les Cyclostomi, est développée en organe visuel. (Chez les reptiles il reste au bout de cet organe encore une cavité élargie. (Endkopf d'aprěs Zeydig). A Vextrémité de cette cavité les parois sont souvent trs pigmentées, fait important gui prouve la fonction d'autrefois. Le pigment ne se trouve nulle-part dans le cerveau en aussi grande guantité gue dans Vorgane; du reste, sa présence dans les cellules cylindrigues ressemble d'une maniěre frappante A sa pré- sence dans la rétine des organes pariétaux. Il est dessiné par Spencer 54. PI. XVII. fig. 25., par Leydig (97) PI. V. fig. 66; 68 (Anguis) Leydig 37. Pl. III. fic. 46. (Lacerta ocellata); Owsjannikow, 42. úg. 13. (Lacerta vivipara). L'organe antérieur a la forme dun oeil, et la plupart des sa- vants le tiennent aussi pour tel. Les raisons données par Leydig pour prouver gue Cest un organe appartenant au systěme lympha- tigue, ne me paraissent pas essez convaincantes, surtout lorsgu'on a constaté de nouveau distinctement un něrf gui le relie au cerveau (Béraneck, 9). r) Les organes pariétaux dun Petromyzon sont eloignés Vun de Vautre, et entre eux se trouvent les grandes ganglions habenulae. Chez les autres vertébrés, les ganglions reculent latéralement, et sont en général plus petits; les deux or- ganes peuvent donc se rapprocher un de Vautre, et il ny a gue la comm su- périeure gui reste eutre eux, 40 I. F. Ch. Studnička Tous les organes periétaux des reptiles ne sont saus doute pas parapinéaux, A en juger d'aprés les dessins de Spencer (54) : par ex. chez Cyclodus (fig. 5. pac. 42) et Cha meleo (fig. 6. pag. 42) si les figures sont exactes, elles représentent une évagination pinéale, telle gu'elle existe chez Petromyzon. C'est Leydig gui divise les organes pariétaux des reptiles en deux sortes. (Úeux gui sortent de Vépiphyse, et ceux gui prennent leur origine sans dépendre de Vépiphyse. Aves, Mammalia. — Chez les oiseaux et les mammifěres, Vorgane pinéal se transforme davantace en un corps solide glandu- leux („glandula pinéalis“ bien connue). L'organe parapinéal y parait čtre développé seulement A Vépogue embryonale en évacination in- signifiante. Parker par ex. Va trouvé chex A pterix et le nomme „prepineal diverticulum“ (44. Pl. 4. fie. 17, 18). On peut reconnaitre d'apres le temps du développement de ces organes dans Vembryon, leguel des deux est le plus ágé (dans le sens de phylogénie). L'organe pinéal se développe en général plus tót gue Vorgane parapinéal. C'est chez les Petro- myzon due nous trouvons Vorgane pinéal dans son plus grand dé- veloppement; chez les Šelachiens, il est dégénéré, et chez les autres classes, il na jamais la forme d'un organe sensitifť. Nous trouvons Vorgane parapinéal chez les Petromyzon tres peu développé, tandis gue chez les lézards il atteint son plus grand développement. D'aprés les indications gui viennent d'étre données sur Vontogenie et la phylogenie de ces organes, on peut supposer gue Vorgane para- pinéal est un organe plus récent gue Vorgane pinéal. II est intéressant de comparer les rapports de Vinnervation d'un organe pinéal avec ceux dun organe parapinéal des vertébrés. Chez les Petromyzons, le nerf pinéal est le plus déve- loppé. Nous avons déjá montré son analogie parfaite avec le nerf optigue, en ce gui concerne Vembryologie et 'histogénese. En dehors de Petromyzon, le nerf pinéal se trouve encore chez Myxine)), et chez les Selachii. Dans ceux-ci, c'est la partie médiale et pro- ximale de Vorgane pinéal (ď'aprés la dénomination de Ehlers (15) gui est homologue avec lui; mais elle ne contient point d'éléments nerveux (Ehlers 15, Cattie 12). Chez d autres poissons, Vépiphysis, . étant peu développée, n'a besoin daucun nerf. Cependant Holt (30) 2) (Cest sans doute la partie gui relie Vorgane avec le cerveau, comme le représente le dessin de Beard. (6. Pl. VII. is. 2.).) Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 41 a découvert, dans l'organe pinéal embryonal de Clupea, des faisce- aux nerveux, le reliant avec la commissure supérieure et postérieure, et avec thalami optici. Ils datent probablement du temps oů Vorgane pinéal fonctionnait. Chez les amphibies, il existait sans doute autre- fois un nerf pinéal, gui reliait Vorgane glanduleux souscutané, peut- čtre un oeil pinéal d'autrefois, avec Vévagination pinéale du cerveau (Gótte 22), Ce nerf est dégénéré chez les adultes. IL'indication de Vinnervation de cet organe (Hautdrůse) a Vaide des nerfs souscutanes (petit rameau du ram. supramaxill. u trigemini d'aprés les découver- tes de Graaf (23), Carriěre (13), Leydig (37) est sans doute inex- acte; peut-étre aussi Cest une innervation faite secondairement. D'aprés Spencer (54), Voeil pariétal est réuni avec Vévagination pinéale par un nerf pinéal, comme il Va trouvé (Hatteria, Va- ranus, Chameleo ete). Mais il peut se faire (Leydig 36, 37) gue ces observations soient erronées. Il est aussi possible, gue le nerf, passaní du cerveau dans Vorgane, longe la paroi de Vévagination pinéale, il parait donc sortir de Véxtrémité de Vévagination vers Voeil pariétal; ce serait un nerf parapinéal. © L'innervation de Vorgane parapinéal est tout autre gue celle de Vorgane pinéal. Chez un Petromy zon, Vorgane se réunit étroi- tement au ganglion habenulae, et les filaments nerveux y passent en sortant directement du ganglion. Il n' y a ici aucun nerf particulier. Chez les autres poissons, les amphibies et la plupart des reptiles, on ne peut faire mention de Vinnervation de Vorgane parapinéal, parcegu' il est trop peu développé; nous nous occuperons donc seulement des Lézards. (Chez ceux-ci, (observations de Strahl- Martin (55), de Béraneck (8, 9) et de Francotte (17) sur Vorvet et Lacerta) Vor- gane parapinéal ressemble a plusieurs écards a celui de Petro- myzon. Aprěs sa séparation du toit du cerveau, il se ferme, et il ne reste aucune trace de Vévagination. Le nerf de Vorgane a été décrit derničrement de nouveau par Béraneck*) (9). II sort directe- ment devant Vépiphysis, et devant la commissure supérieure (d'aprés Strahl-Martin). Si ce nerf pénětre librement dans Vorgane, ou s'il est formé de guelgues restes de Vévagination; s'il se děveloppe cen- tripétalement ou centrifugalement, c'est ce gue Von ne peut pas en- core indiguer. Le nerf pinéal se forme de la měme maniěre gue le nerí opti- gue, le nerf parapinéal ne se forme pas comme le précédent, mais plutót comme des nerfs périphérigues ordinaires. 1) Dans son derniěr travail Béraneck (9) le nomme „nerf pariétal“. 49 I. F. Ch. Studnička ana 2) — Č.s. cp. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 43 Dans les figures schématigues page. 42 (fig. 1—1) je représente les organes pariétaux (org. pinéal et org. parapinéal) comme nous les trouvons dans los classes diverses des vertébrés. Ces figures doivent suppléer, au moins en partie, au tableau synoptigue de Spencer (54), un peu suranné. Dans la disposition de mon tableau, j'ai voulu montrer la concordance du développement des organes. Il m'a donc fallu employer pour cet effet les stades de développement et les des- sins schématigues des organes développés. Dans ces figures, je n'ai pas eu écgard aux divers rapports des organes avec la paroi supérieure du cráne; c'est ce gue Von trouve bien représenté chez Spencer, En finissant ce travail, je me permets de présenter mes remer- ciments 4 M. le prof. Vejdovský pour la bienveillance avec laguelle il m'a prété guelgues oeuvres nécéssaires, et pour la révision de mes préparations. L'important travail de Burckhardt (Das Centralnervensystem von Protopterus annectens. Berlin 1892) contient beaucoup de nou- veaux découvertes sur oreane pariétal de Protopterus; je Vai recu aprěs avoir fini le manuscript de ce travail, je ne pouvais donc pas Vemployer. Liste des ouvrages cités. 1. Ahiborn F. Untersuchungen úber Gehirn der Petromyzonten. Zeitschr. f. wiss. Zool, Bd. XXXIX. 1883. 2. — | Ueber die Bedeutung der Zirbeldrůse. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. XV. 1884. 9. Balfour F. M. Handbuch der vergleichenden Embryologie. Deutsch von B. Vetter. Jena 1881. 4, — A Monograph of the Development of Elasmobranch Fishes. London 1878. 5. — and Parker W. N. On the Structure and Development of Lepidosteus osseus. Philos Transact. royal Society. Vol. 173, Part II. 1882. Fig. 1. Petromyzon, Fig. 2. Teleostei (et les Elasmobranchii), daprčs Holt et Hoff- mann (Embryonal), Fig. 3. Urodela, Fig. 4. Anura, d'aprěs Gótte, Fig. 5. Cyclodus, d'aprěs Spencer, Fig. 6. Chameleo, Hatteria ete., d'aprés Spencer, Fig. 7. Anguis (et Lacerta), d'aprčs Béraneck et Strahl-Martin. Abbréviations: p., pp., c.8., c. p. comme sur les Planches, r. p.—— recessus prae- pinealis (Hoffmann), orsane parapinéal? 44 13. 14. 15. I. F. Ch. Studnička Beard J. Morphological Studies. No. I. The parietal Eye of the Cyclostome Fishes. The Auart. Journ. of micr. Science. 1888. . Béraneck Ed. Úber das Parietalauge der Reptilien Jenaische Zeitschrift. Bd. XXI. 1887. — Sur le nerf de Voeil pariétal etc. Archives de sciences pbysigues et naturelles. Ser. 3. Tome XXVI. 1891. — Sur le nerf pariétal et la morphologie du troisiéme oeil des Vertébrés. Anat. Anzeiger. Jahre. VII. 1892. Burckhardt R. Die Zirbel von Ichthyopsis olutinosus und Proto- pterus annecteus. Anat. Anzeiger. Jahrg. VI. 1891. — Untersuchungen am Hirn und Geruchsorgan von Triton und Ichtbyopsis. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. LIT. 1891. Cattie J. Th. Recherches sur la glande pinéale (Epiphysis ce- rebri) des Plagiostomes, des Ganoides et des Teleostéens. Archives de biologie. Tome III. 1882. Carriěre J. Neuere Untersuchungen úber das Parietalorgan. Biolog. Centralblatt. Bd. IX. 1889 Dohrn A. Studien zur Urgeschichte des Wirbelthierkorpers. Mittheilungen aus d. zoolog. Station zu Neapel. Bd. IV. 1882. Ehlers E. Die Epiphysis am Gehirn der Plagiostomen. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. XXX. 18178. „ Byceshymer A. C. Paraphysis and Epiphysis in Amblystoma. Anat. Anzeiger Jahre. VII. 1892. „ Francotte Recherches sur le developpement de Vepiphyse. Archives du Biologie. Tome VIII. 1888. . Froriep A. Úber die Entwickelung des Sehnerven. Anat. Anzeiger. Jahrg. VI. 1891. . Fulliguette G. Recherches sur le cerveau du Protopterus an- necteus. Dissert. Geneve. 1886. Goronowitsch N. Das Gehirn und die Cranialnerven von Acci- penser ruthenus. Morphol. Jahrbuch. Bd. XIII. 1889. „ Gotschée M. C. Vergleichende Anatomie des Gehirs der Graten- fische. Můllers Archiv f. Anat. u. Physiologie. 1835. . Gótte A. Die Entwickelungsceschichte der Unke. Leipzig 1875. . Graaf H. W. Zur Anatomie und Entwickelung d. Epiphyse bei Amphibien u. Reptilien. Zool. Anzeiger 1880. 90, 31. a2. 99. 34. 35. 90. a1. 98. 39. 40. Sur leg organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 45 Hamatsch. On the Pineal Eye of the Young and Adult of Angnis fragilis. Proc. Liverp. Biolog. Soc. Vol. III. 1888. Hill Ch. Development of the Epiphysis in Coregonus albus. Journal of Morphology 1891. „ His W. Histogenese u. Zusammenhang der Nervenelemente. Archiv f. Anat. u. Physiol. Anat. Abth., Suppl. Bd. 1890. „ Hoffmann C. K. Zur Ontogenie der Knochenfische. Archiv f. mikr. Anatomie. Bd. XXIII. 1884. — | Weitere Untersuchungen zur Entwickelung der Reptilien, Morphol. Jahrbuch Bd. XI. 1885. — | Epiphyse und Parietalauge. Bronn Classen und Ordnungen etc. Bd. VI. Abth. III. p. 1981. 1888. Holt E. W. Observations upon the Development of the Teleo- stean Brain with. especial reference to the of Clupea. Zoolog. Jahrbůcher. Jena 1891. Julin Ch. De la signification morphologigue de Vepiphyse des Vertebrěs. Bull. Scientif. du Departement du Nord. Paris 1887. Huxley T. H. On Ceratodus Forsteri. Proceed of the scientif. meetings of the zool. Society of London 1870. Mc Intosh and Prince. Development and life histories of the Teleostean food and other fishes. Trans. R. S. Edinbourgh vol. 35. 1891. Langerhans P. Untersuchungen ber Petromyzon Planeri. Berichte úber d. Verhandlungen d. Naturforsch. Gesell- schaft zu Freiburg 1873. Leydig F. Die in Deutschland lebenden Arten der Saurier. Tůbingen 1872. — Das Parietalorgan der Reptilien und Amphibien kein Sinnesorgan. Biolog. Centralblatt Bd. VIII. 1889. — Das Parietalorgan der Amphibien und Reptilien. Abhandl. d. Senckenberg. Gesellschaft 1890. Mayer F. J. Úber den Bau des Gehirns der Fische. Nova Acta Acad. Leop. Bd. XXX. 1864. Mřlter Joh. Vergleichende Neurologie der Myxinoiden. Verhandl. d. Akad. d. Wissensch. Berlin 1838. Můller W. Úber Entwickelung und Bau der Hypophysis und des Processus infundibuli cerebri. Jenaische Zeitschr. Bd. VI. 1811. 46 41. 42. 43. 44. 45. 46. 4T. 48. 49. 50. 5) 54. 55. I F. Ch. Studnička Osborn H. F. The origin of the corpus callosum etc. Morphol. Jahrbuch. Bd. XIII. 1888. Owsjanníkow Ph. Úber das dritte Auge bei Petromyzon fluv. nebst einigen Bemerkungen úber dasselbe Organ bei anderen Thieren. Mémoires de PAcad. impěr. de St. Petersbourg 1888. — Sur Voeil parietal de Petromyzon (russ.) Travaux de la Société des Naturalistes de St. Peters- bourgh Sect. Zoolog. Tome XX. Part. I. 1890. Parker Jeffery. Observations on the Anatomy and Development of Apteryx. | Philosoph. Transact. of royal Society of London Vol. 182, 1892. Feytoureau S. A. Le glande pinéale et le troisiéme oeil des ver- tébrés. These. Paris 1887. Rabl-Riickhard H. Zur Deutung der Entwickelung des Gehirns der Knochenfische. Arch. £f. Anat. u. Physiol. Anat. Abth. 1882. Fitter W. E. The parietal Eye in some Lizards from the Western United States. Bull. of the Museum of Compar. Zoology at Harward College. Vol. XX. 1891. Sanders Alf. Contribution to the Anatomy of the Central Ner- vons System in Ceratodus Forsteri. The Annals and Magazine ete. 1889. Scott W. B. Beitráge zur Entwickelungsgeschichte der Petro- myzonten. Morphol. Jahrbuch. Bd. VII. 1881. — The Embryology of Petromyzon. Journal of Morphology. Vol. I. 1888. Selenka E. Das Stirnorgan der Wirbelthiere. Biolog. Centralblatt. Bd. X. 1890. . Serres. Anatomie comparée du cerveau dans les guatre clnsses des animaux vertebrés. (citée par Ahlborn)) Paris 1824—1826. . Shpley. On some points in the Development of Petromyzon fluviatilis. Auart. Journ. Micr. Science. Vol. XXV. 1886. Spencer W. B. On the Presence and Structure of the Pineal Eye in Lacertilia. Ouart. Journ. Micr. Science. XXV. 18806. Strahl u. Martin. Die Entwickelung des Parietalauges. Archiv f. Anatomie u. Physiol. 1888. 56, O7. D8. D9. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 47 Waldschmidt J. Beitr. zur Anatomie des Centralnervensystems und des Geruchsorganes von Polypterus bichir. Anat. Anzeiger Jahrg. II. 1887. Whithwell J. R. The epiphysis cerebri in Petromyzon fluviatilis. Journal of Anat. a. Physiol. 1888. Wiedershečm R. Das Gehirn von Ammocoetes und Petromyzon. Jenaische Zeitschr. Bd. XIV. 1880. — | Skelet u. Nervensystem von Lepidosiren annecteus. Jena 1880. Bxplication des planches. Abbréviations. Atrium de Vorgane pinéale. Cellules amoeboides, premičres origines des cellules sensitives. Cellules basales. Bátonnets (Cellules sensitives) de la rétine. Cornée de Vorgane pariétal. - Faisceau de communication entre les deux parties du gangl. habenulae gauche. Coagulum de la cavité de Vorgane. Corium de la peau. Commissure postérieure. Paroi supérieure du cráne. Commissure supérieure. Cutis. Cellules cylindrigues de renfort de la rétine. Enveloppes de Vorgane. Epiblast. Cellules ganglionnaires. Ganglion habenulae dextrum. — — Sinistrum. Masse hyaline. Lumiěre de Vorgane. Faisceau de Meynert. Fibres nerveuses. Nerf pinéal. Noyaux de cellules de la troisiéme couche. de la rétine. Organe de Volfact. Organe pinéal. Fig. I. F. Ch. Studnička Pellucida. Paroi supérieure d'un organe pariétal. Prolongements filamenteux. Organe parapinéal. Recessus de la cavité de Vorgane parapinéal. Rétine. Recessus subpinealis. Tela chorioidea. Tige de Vorgane pinéal embryonal. Vitellus. Vacuole sans couleur. (Corpuscule hyalin saillant ?) Cils vibratils. Planche I. „ Vue de la partie supérieure de la těte d'une larve longue de 26 mm. Reichert, Obj. 1. a. Oc. 2. . Partie supérieure de la těte dun Ammocoetes développé. Grossie 4 fois. . Partie supérieure de la téte dun Petromyzon adulte. Grossie 4 fois. . Partie supérieure de la těte dun Petromyzon adulte; la peau au dessus de Vorgane pariétal est ótée, Vorgane appa- rait par le cráne transparent. Grossie 6 fois. . Coupe transversale a travers un embryon long de 3 mm. | Obj. 6. Oc. 3. . Coupe longitudinale dun embryon long de 6 mm. Obj. 6. Oc. 3. . Coupe longitudinale prise A travers les organes pariétaux ďun Am mocoetes long de 29 mm. Obj. 6. Oc. 2. . Coupe longitudinale A travers les organes pariétaux d'un A m mocoetes plus développé. Obj: 3- Oc./2. . Coupe longitudinale a travers les organes pariétaux d'un Petromyzon Planeri adulte. Obj- Ocí72: ig. 10. Coupe longitudinale a travers le nerf pinéal dun Ammo- coetes long de 35 mm; combinée daprés deux coupes de la méme série. Homog. Imm. 18 b. Oc. comp. 4. . 11. Coupe longitudinale a travers un nerf fort ramifié de Vorgane . pinéal d'un Petromyzon adulte. (Combiné daprčs plu- * Sleurs coupes de la měme série. Obj. 6. Oc. 2. 12. Coupe transversale du nerf dun Ammocoetes plus dé- veloppé, Obj. 8 a. Oc. 2. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. ig. 6. ig. 18. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 49 Planche II. . 1—5. Série de coupes transversales des organes pariétaux fort pigmentés de Petromyzon Planeri adulte. Obj:a Oc. 2 Coupe transversale des organes pariétaux nonpigmentés de Petromyzon adulte. Obj-ja Oc.2. n. T—14. Série de coupes transversales des organes pariétaux dun A mmocoetes long de 26 mm. Obj:.6:.Oc-.2. (Fig. 9. x jonction de Vorgane pinéal avec le ganglion habenulae droit; xx jonction de Vorgane parapinéal avec le gancl. habenulae droit. Fig. 14. f. m. des filaments nerveux du nerf pinéal s'é- tendant sous la surface du cerveau avant d'entrer dans le nerf pinéal). „ 15—17. Coupes de diverses parties du nerf pinéal, représentant la premiére apparition des filaments nerveux (f. 1.). Obj. 8 a. Oc. 2. Coupe de la paroi inférieure de Vatrium de Vorgane pinéal. Elle passe A travers le lieu nonpigmenté, Vorgane parapi- néal, et le ganglion auguel il est réuni. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 4. Planche III. Coupe a travers Vorgane pinéal d'un embryon long de 5 mm. Apochr. Homog. Imm. "/,, Oc. Comp. 4. Partie du milieu de la coupe a travers Vorgane pinéal d'un embryon long de 6 mm. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Partie de la coupe longitudinale la rétine dun Am mocoe- tes long de 45 mm. Homo«. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. Cellule sensitive (bátonnet) de la méme rétine. Homos. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Partie de la coupe longitudinale A du centre de la rétine ďun Ammocoetes développé. Apochr. Homog. Imm. */;,. Oc. Comp. 12. Partie de la rétine dun Petromyzon adulte. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. . Partie de la rétine dun Petromyzon adulte. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. 50 | I F. Ch. Studnička: Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. Fig. 8. Deux cellules cylindrigues isolées provenant de la préparation de la fig. 1%. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 9. Bouts supérieurs des cellules cylindrigues (de la méěme pré- paration gue les précédentes). Imm. 18 b. Oc. 8. Fig. 10. Partie inférieure de la rétine avec une grande cellule sám glionnaire, placée dans une cavité lymphatigue. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 11. Partie inférieure de la rétine avec une cellule ganglionnaire, remplie de pigment. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 12, 13. Cellules remplies de petits corps du pigment, prises sur la paroi inférieure de Vatrium de Vorgane. Apochr. Homog. Imm. "/;,, Oc. Comp. Š. Fic. 14. Coupe transversale de Vorgane pinéal dun embryon long de 6 mm. Obj. 8. Oc. 2. Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. II. Beitrag zur Construction von umeeschriebenen De- veloppablen: L an Fláchen 2. Grades, II. an Rota- ttonsfláchen. Von J. Sobotka in Kol. Weinberge. (Vorgelest den 13. Jánner 18983.) I. Wir bezeichnen die Fláche 2. Grades mit F, den Richtunos- kegel der umschriebenen Developpablen mit K, die Beriihrunescurve der Developpablen mit der Fláche 2. Grades mit C. Es ist die Curve ČC zu construiren, wenn K gecgeben ist oder umgekehrt. Ist das Centrum o von F im Endlichen und denkt man sich den Kegel K parallel verschoben nach K"', so dass sein Mittelpunkt p nach o kommt, so sind K' und der die Curve C aus o projicirende Kegel polarreciprok in Bezuc auf den asymptotischen Kegel von F.') Darin liegt zwar die Lósung unserer Aufgabe fiůr centrische Fláchen 2. Grades sowohl mit reellem als auch imaginárem“) asympto- tischen Kegel in sehr einfacher Form; dieselbe ist jedoch fiir die nichtcentrischen Fláchen nicht mehr anwendbar. Indessen liegt eine allgemeine Lósune der Aufeabe an der Hand. Es sei P die Polarebene von p in Bezug auť F und C* die Projection der Berůhrungscurve in die Ebene P von o als Projections- centrum. Ist T irgend eine Tangentialebene an K, so berůhrt die Tan- gentialebene T* an F, welche zu T parallel ist, die Fláche F im 1) Man sehe Dr. W. Fiedler: Darstell. Geom. 3. Aufl. II. Th. S. 501; Dr. Chr. Wiener: Lehrbuch d. darst. Geom. II. Bd. S. 332. 2) Man sehe z. B. Dr. W. Fiedler a. a. 0. III. Th. 8. 502 u. f. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 1 2 JI. J. Sobotka Punkte č von C, und (0 ť) trifft P im Punkte é*, welcher der Pro- jection C* angehórt. Mann erkennt, dass 7* der Pol von T in PBezug auf F, also auch der Pol der Spurgeraden 7 von T in der Ebene P in Bezug auf den in P enthaltenen Kegelschnitt J" der Fláche 2. Grades ist. Daraus ereibt sich das Resultat: Die Projection C* und die Spur X des Richtungs- kegels Kin der EbeneP sind zu einander polarrecprok in Bezucg auf den Kegelschnitt F. Dieses Resultat bleibt natůrlich auch fiir die nichtcentrischen Fláchen 2. Grades bestehen; die Centralprojection von C geht ber in die Parallelprojection in Richtung der Axe von F. Hiemit ist die vorgelegte Aufcabe gelost. Die Construction lásst sich selbst in dem Falle, wenn 7" imaginár ist, einfach dar- stellen. Úbrigens kann man den Kegel K parallel verschieben, so dass er jederzeit eine fůr die oraphische Darstellung gůnstige Lage bekommt. Dass, wenn Č*, X und JF in eine beliebige Ebene projicirt werden, auch die Projectionen von C* und X polarreciprok sind in Bezug auf die Projection von F, braucht wohl nicht erst bemerkt zu werden. Ist K gegeben, so liefert die Construction Punkte der Curve C gleichzeitig mit den entsprechenden Tangenten derselben, und umge- kehrt, ist C geceben, so liefert sie die Tangentialebenen des Kegels K oleichzeitig mit den ihnen entsprechenden Berihruneskanten. Dieselbe Betrachtung fůhrt uns zur Construction der Osculations- ebene O von C in irgend einem Punkte č. Die Spur T berůhre K im Punkte «; diesem entspreche die Tangente U* von C* im Punkte č*. Man construire zunáchst den Krůmmungskreis — nothigenfalls, wie beispielsweise, wenn (pu) || P ist, einen osculirenden Kegelschnitt — V von K in u, bestimme den zu V polarreciproken Kegelschnitt V* in Bezue auf F, so ist O die Osculationsebene in č fůr die Durch- dringungscurve © der Fláche F mit dem zu dieser concentrischen durch V* gehenden Kegel V*. V* ist entweder eine Ellipse, eine Hyperbel oder eine Parabel, jenachdem der Mittelpunkt e von £ innerhalb, ausserhalb oder auf V lest. Es sei Z die Polare von e in Bezug auf V. Die Polinvolution von V auf K geht dual úber in die Durchmesserinvolution von V*, wodurch sich im Falle einer Ellipse oder Hyperbel der zu č* gehórige Construction von umgeschriebenen Developpablen. 3 und der ihm conjugirte Durchmesser von V* der Lage und Grósse nach leicht construiren lásst, was eine fůr's Weitre begueme Dar- stellung von V* ercibt. Ist V* eine Parabel, so reicht hin, wenn man nebst t* und U* einen weitern Punkt A* mit seiner Tangente aufsucht und durch ď* und A* die parallele zur Axe der Parabel zieht. Wenn F ein Kreis ist und U nicht durch e geht, kaun man, insoweit es die graphische Durchfůhrung der Construction erlaubt, auch so ver- fahren. Man betrachte den Kegelschnitt V', fůr den e ein Brennpunkt ist und der V in wu osculirt. Fállt man aus dem Mittelpunkte z des Krůmmunoskreises V die SŠenkrechte auf den Leitstrahl (eu), vom Fusspunkte der Senkrechten wiederum eine Senkrechte auf (ču) und verbindet den Fusspunkt dieser Senkrechten mit e durch eine Gerade, so folet nach einer bekannten Coustruction von Krimmunesmittel- punkten bei Kegelschnitten, dass die soeben gezogene Gerade die Hauptaxe des Kegelschnittes V ist. Dem Kegelschnitte V' entspricht polarreciprok ein Kreis V'*; die Senkrechte in d* auf U* trifft die erwáhnte Hauptaxe im Mittelpunkte von V"*. Die gesuchte Ebene O ist auch die Osculationsebene in č der Durchschnittscurve von F mit dem Kegel V'*, der mit Ž" concentrisch ist und durch V'* geht. U* ist die Projection der Tangente U von C. Bestimmt mán nun den doppeltconjugirten Polarkegel der Punkt- reihe auf U in Bezug auf die beiden Fláchen 2. Grades F und V*, resp. V*, so kann man Ó als die Taugentialebene dieses Kegels lánes U ohneweiters construiren. ") Der Mittelpunkt y des Kriimmungskreises von Č in é wird vor- theilhaft als der Mittelpunkt des Krimmungskreises fir den Kegel, 1) Diese Construction der Osculationsebenen der Durchschnittscurve zweier Fláchen 2. Grades gab Fr. Machovec in diesen Sitzungsberichten vom Jahre 1890 pag. 142 u. f. Man kann zu dieser Construction auch so gelangen: Eine Osculations- ebene O der Durchschnittscurve D zweier Fláchen 2. Grades F,, F, ist die Ver- bindungsebene zweier benachbarten Taugenten 77, 7, von D, deren Schnittpunkt s und deren Beriůhrungspunkte resp. d, und d, heissen měgen. Es ist also O auch die Verbindungsebene von 7% mit (d,d,); nun liegt (d,d;) in der Polar- ebene von s sowohl in Bezug auf F, als auch in Bezug auf F,; die Schnittgerade der Polarebenen eines jeden Punktes auf 7, in Bezug auf beide Fláchen beschreibt nun einen Kegel 2. Grades (auf dem auch die reciproken Polaren von T% bezůglich der beiden Fláchen liegen); da s unendlich nahe an d, liegt, so liegt auch (d;do) unendlich nahe an 77, und O ist demnach die Tancentialebene lángs 7, fůr den erwáhnten Kegel. 4 II. J. Sobotka schnitt Y, in welchem O den Kegel V*, resp. V'* schneidet, construirt. Ebenso einfach construirt man fůr eine Projection Ú+ von C aus einem beliebigen Centrum (im Endlichen oder Unendlichen) den Krim- mungskreis im Punkte ř+ als den Krůmmungskreis von Yz in čz. Man hátte auch die Hachette'sche Construction zur Ermittelune von O im Allgemeinen anwenden kónnen. Ist námlich N; die Normale von F und N, die Normale von V* in č, so bestimmt man fir den Punkt č den Kriimmunesmittelpnnkt m, der Schnittcurve von F mit der Ebene (UN) und deseleichen m der Schnitteurve von V* mit der Ebene (UN,); die durch U zu (m,m,) senkrecht gelegte Ebene ist O und ihr Schnittpunkt mit (mm) ist y. , Auf diese Constructionen werden wir noch einmal im Spátern zurůckkommen. Ich veroffentliche die vorliegende Lósung, um auf ihren elemen- taren Charakter hinzuweisen und weil sie allgemeiner und einfacher ist als diejenige, welche fůr die speciellen Darstellungen der Be- leuchtungscurven an nichtcentrische Fláchen 2. Grades von Burmester und Chr. Wiener angegeben worden sind.) Bič 1. Bei Rotationsfláchen kónnen wir den Mittelpunkt p des Rich- tuneskecels K fůr die umschriebene Developpable auf der Rotations- axe Á voraussetzen. Es sei M eine Normalebene zu A. Wir construiren die Fuss- punktcurve 7 der Spur von K in M fůr den Durchstosspunkt von A mit M als Pol. Die Berihrunespunkte der Meridiancurven auf der betrachteten Rotationsfláche R mit Taugenten, die man an dieselben parallel zu den Erzeucenden des Kegels (pří) legt, bilden die Be- růhrungscurve C der umschriebenen Developpablen. Es ist evident, wie man mit Hilfe von A Punkte der Curve C auf einzelnen Parallelkreisen ableitet. *) 2. Wir wollen nun auf die Frage nach der Construction der Taugente 7; an die Curve C in einem ihrer Punkte c eingehen. !) Dr. L. Burmester: Theorie und Darstellung der Beleuchtung gesetzm. sest. Fláchen 1875. pas. 180, 241, 317, 359 u. je die f. Dr. Chr. Wiener a. a. 0. pag. 336. 2) Ist K ein Kegel 2. Grades und A ein Focalstrahl desselben, wie beispiels- weise bei der úblichen Darstellune der Isophengen, so ist HF ein Kreis. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 5 Der Parallelkreis von R, auf dem c liegt, heisse K. Die Tan- gentialebene T" in c an R sei parallel zur Ebene T, welche lángs L den Richtuneskegel K berihren móge, die durch c zu L parallele Erzeugende der umschriebenen Developpablen heisse L'. Denken wir uns nun die lánes KZ sich der gegebenen Fláche anschmiegende Rotationsfláche 2. Grades F, deren Mittelpunkt o auf sehr kurzem Wege sich ermitteln lásst, so sind bekanntlich T% und L' polarreciprok in Bezuc auf F; man erhált also 7% als die Schnitt- gerade von I" mit der Polarebene irgend eines Punktes auf £' in Bezug auf die Fláche F. Man hat demnach wesentlich dieselbe Taugentenconstruction, wie sie fůr Curven der Selbstschattengrenzen schón und einfach Č. Pelz ausfůhrt,“) so dass die in diesen Berichten vom Jahre 1888 auf Seite 355 enthaltene Behauptung nicht stichháltie ist. Dort heisst es unter anderem: „Die bisher úbliche Methode zur Tangentenbestimmung an Isophoten der Rotationsfláchen beruht auf der Umschreibung von die Roťationsfláche entlang eines Parallelkreises osculirender Hilfs- fláche 2. Grades; weil sich die oleichnamigen Isophoten beider Flá- chen in einem auf dem Berihrungsparalielkreise liegenden Punkte berůhren můssen, so reduzirt sich unser Problem auf die Ver- zeichnung einer Tangente an die Isophote einer Umdrehungsfláche 2. Grades, die selbst wieder eine Curve 4. Ordnung ist. Nur in be- sondern Fallen, wenn beispielsweise die Isophote in die Selbstschatten- grenze úbergeht, degenerirt die Curve 4. Ordnung und lásst eine einfachere Tangentenconstruction zu“. In der eben berůhrten Abhandlung ?) wird ein anderes Verfahren der Tangentenconstruction auseinandercesetzt, welches sich jedoch unmittelbar nur fůr Orthogonalprojection in eine zu A normale Ebene anwenden lásst. Um sich von solcher Beschránkung frei zu machen, hat man blos dieses Verfahren in der Form anzuwenden, in der es von M. Dunesme fůr Curven der Selbstschattengrenzen herrůhrt. *) !) C. Pelz: Zur Tangentenbestimmune der Selbstschattengrenzen von Rota- tionsfláchen in den Sitzungsberichten der k. Akad. d. Wissensch. zu Wien Bd. 79. Fůr die orthogonale Darstellung in eine zu A parallele Ebene gibt Dr. Chr. Wiener a. a. O. pac. 556 eine Vereinfachung der von Herrn Pelz gegebenen Con- struction. 2) J. Tesař: Note úber die Tangenten und Singularitáten det Isophoten- systems auf Rotationsfláchen. 3) Comptes rendus 1857, Bd. 45 S. 527 u. f. 6 II. J. Sobotka Betrachten wir námlich eine Meridiancurve 8 von R und denken uns dieselbe in ihrer Ebene senkrecht zur Rotationsaxe verschoben, so bestimmt dieselbe in ihren einzelnen Lagen R, R",... mit A die bezůglichen Rotationsfláchen R', R",... Die Berůhrungscurve C, C', C",... erwáhnter Rotationsfláchen mit umschriebenen Developpablen, welche alle den Richtungskegel K haben, liegen auf einer Konoidfláche G, welche A zur Leitgeraden und M zur Richtungsebene hat, also nebstdem durch eine der Čurven C, C, C... vollkommen bestimmt ist. Irgend eine erzeugende Gerade G von G trifft die Berůhrungs- curven in sich entsprechenden Punkten c, ©, c",..., und die Tan- gente in irgend einem dieser Punkte an die zugehorige Berihrunes- curve ist die Schnittgerade der Tangentialbenen an R und an die be- treffende Rotationsfiáche in diesem Punkte. Weiter kann man hinzufůgen, dass die Tangenten T, Te, Tou, „.. in den Punkten c, ©, c'",... an die Berihrunescurven ein hyper- bolisches Paraboloid P bilden, welches die Fláche G lánes G berůhrt. M ist die eine Richtunesebene von P, die zweite L hat die Stellung der Tangentialebenen in c, c,... an die Rotationsfláchen. Es ist leicht zu sehen, dass der Schnittpunkt c“ von G mit A der Scheitel des hyperbolischen Paraboloides ist, und dass die Erzeugende T'a desselben, welche durch c“ geht, parallel ist zur Schnittlinie von L mit der Ebene (GA). Ist also m der Mittelpunkt des Kegels, welcher die Rotationsfláche R lángs X berůhrt, so ist T'«|| (me). Daraus folgt fůr die úbliche Darstellune der Rotationsfláchen durch Orthogonalprojectionen, wenn man M als die erste und eine zu A parallele Ebene N als die zweite Projectionsebene wáhlt, dass nicht nur, wie in der Regel angegeben wird, die Normalen zu den ersten Projectionen Ci, CZ, C7... von C, C, C",... in sich entspre- chenden Punkten cx, A cr+... Sondern auch die Tangenten an die zweiten Projectionen C, Ci, CH, - . . in den entsprechenden Punkten Cp Čr, Gp - -- ein Štrahlenbůschel 1. Ordnung bilden. Der Scheitel des ersten Štrahlenbůschels ist der Brennpunkt der Conturparabel der ersten Projection von P, der Scheitel des zweiten ist die Pro- jection der zur 2. Projectionsebene normalen Erzeugenden Z von P. 4 Hat man nun in c an die Berůhrungscurve C die Tangente zu construiren, so kann man fůr die gewáhlte Darstellunesweise Folgendes erwágen. Construction von umgegchriebenen Developpablen. 7 K, trifft den zu N parallelen Meridian von R — es sei dies die Curve Z — im Punkte +; durch den Krůmmuneskreis 6 dieses Meridians in 7, dessen Mittelpunkt £ heissen móge, ist die lángs K; osculirende Kreisringfláche S bestimmt, durch welche die Rotations- fláche R zum Zwecke der Construction von 1% ersetzt werden darf. Unter den lánes KZ, Kj, K,... osculirenden Ringfláchen 8, S, 9",... ist eine, etwa S" eine Kugelfláche, von der man den Mittel- punkt 4£* und den aufihr dem Punkte c entsprechenden Punkt c' dar- stellen wird. Die Tangentialebene in c an R sei parallel zu einer bestimmten Tangentialebene des Kegels K, welche denselben lángs Z berůhren moce. Man legt zu L die Parallele Z" durch c', ermittelt das Bild a', der Projection a/1 des Schnittpunktes von Z' mit der zu N parallelen Ebene von R, dann ist 7%, die aus c, auf (a',k',) gefállte Senkrechte ; weiter zieht man zu (m,c,) durch c die Parallele, deren Schnitt- puukt E, mit c, die Tangente 7%, bereits bestimmt. Fállt m, ausserhalb der Zeichnunesfláche, und ist s der Mittel- punkt der lánes K; die Fláche R berůhrenden Kucgel, so ziehe man etwa durch den Fusspunkt des von c? auf (r,s,) gefállten Lothes die Senkrechte zu 4,, welche (s;e,) in einem Punkte der durch c? zu (m,c,) gezogenen Parallelen schneidet. Hat man das Bild d', der ersten Projection des Schnittpunktes von Z' mit der durch £ zu M parallel gelegten Ebene ermittelt, braucht man nur noch den Schnittpunkt der in A, zu (4,c,) errichteten Šenk- rechten mit der durch c', zu (0',A,) gezogenen Parallelen zu suchen; durch ihn geht nun die Normale an Ú, in ©. Wenn die Erzeugende durch c der lános C umschriebenen De- veloppablen direkt gegeben ist, wie es der Fall ist, wenn es sich darum handelt, der Fláche R eine Kegeljlache von gegebenem Mittelpunkte zu umschreiben, so wird man den Schnittpunkt « dieser Erzeugenden mit der Ebene von X und ihren Schnittpunkt 9 mit der durch k zu M gelegten Parallelebene aufsuchen. Dann ist 7%, | (a,s,). Dreht man R um A bis 7 nach c gelanst, so gelangt dabei k nach (k); die Senkrechte in c, zu (4xe) trifft die Verbindungsgerade von (k) mit 5, in f, und TZ, ist die Senkrechte von c, aut (A4,f,). To, verbindet c, mit dem Pole von Z, in Bezug auf den Umriss- kreis von S,, Te, verbindet c, mit dem Pole von Z, in Bezug auf den Umrisskreis von S,; will man also diese Kreise benůtzen, so construirt man beide Projectionsbilder ganz unabhincig von einander. 8 II. J. Sobotka Erhált man £; fůr die Construction ungůnstig oder unbrauchbar, beispielsweise wenn c, == ©, so wird man statt Z eine andere zu M parallele Erzeugende von P zu Hilfe nehmen. Es ist auch klar, wie man P benůtzen wird, wenn es sich um eine andere als die hier betrachtete Darstellungsweise handelt. Fůr die Darstellung der Intensitčitslitnten einer Anzahl von Be- leuchtungsstufen auf R sammt ihren Tangenten ist nichts Wesentliches hinzuzufůgen. Man benitzt da zweckmássie eine fixe Kugel O, deren Centrum g heissen móge, und nebst der gewohnten Darstellung *) ermittelt man mit Vortheil die Mittelpunkte "p, žp,... der lánes einzelner Intensitátskreise auf © umschriebenen Kegel. Will man auf dem Parallelkreise XK, von R die Punkte *c, "c, „.. der verschiedenen Intensitátslinien mit ihren Tangenten *T, *7, -.. darstellen, so sucht man zunáchst den Kreis K7 auf (©, fůr den der Normalenkegel (gK, ) parallel zum Normalenkegel von R lángs Ky ist und stellt in den Punkten "e*, ?e*,... der Intensitátskreise auf KŤ die entsprechenden Tangenten !7", *7*,... mit Hilfe der Um- risskreise dar. Dann.ermittelt man (aus "c*,"c*, -die Punkte 16: Ue 0 auf R, sowie die Punkte '!c/, c... - aut S, zieht durch "cc die Parallelen zu *To*, *T5* und durch *c';; "C;, . .. die Senkrechten zu "T3*, *Ti*,... und findet schliesslich die gesuchten Tangenten nach Friůiherem ohnevweiters. Eine zweite Tangentenconstruction wáre die folegende. Man lest durch 'e, *e,... die Parallelen resp, zu (c "p»), (c *p),. .., wobei zu bemerken ist, dass sich dieselben zu zweien auf der durch den Mittelpunkt sy der lánes Kj der Fláche R umschriebenen Kugel zu der Richtungsgeraden der Lichtstrahlen gehenden Parallelen schneiden můssen und ermittelt die Bilder der zu diesen Parallelen polarconju- girten Geraden '7, *7,... in Bezuc auf die lános Ky sich anschmie- gende coaxiale Rotationsfláche 2. Grades auf die von Pelz, ev. Chr. Wiener herrůhrende Weise. ?) Man úberzeugt sich, dass beide Tangentenconstructionen eleich einfach zum Ziele fůhren und im gleichen Masse ber die Singulari- táten des Isophotensystems Aufschluss ertheilen.“) ') Man sehe z. B. Dr. W. Fiedler a. a. O. II. Theil pas. 506 u. f. 2) Man sehe die Bemerkung 1. pag. 5. 5) Bezůglich der Typusisophote vergleiche man Dr. Chr. Wiener a. a. O. pag. 229—231; dasselbe cilt fůr irgend eine Berůhrungscurve C, wenn Kdie durch p zu M parallel geleste Ebene berůhrt. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 9 Man hátte statt der fixen Kugel © einen fixen Kreis in einer zur Richtungsceraden der Lichtstrahlen normalen Ebene wáhlen und durch ihn die verschiedenen Kugeln ermitteln kónnen, fůr die er die Bedeutung einer bestimmten Intensitátslinie hat, doch wůrde unsere Darstellung hiedurch nicht kiůrzer werden.“) Die Constructionen vereinfachen sich erheblich, wenn die Ge- rade der Lichtstrahlenrichtung parallel zu N ist. Angenommen, man hátte unter dieser Voraussetzung auf R die Curve Č der Selbstschattenerenze construirt. Es sei c ein Punkt dieser Curve auf R und X; sei wieder der Parallelkreis, auf dem c liegt. Der Fusspunkt der Senkrechten von c? auf (C, k",) ist in diesem Falle E,, den frůheren Bezeichnungen getreu.*) Die Tangente (8, c,) in c, an Čj ist zugleich das Bild der Schmiegungsebene von C in c, da ja die Tangente an ČC in diesem Punkte projicirend ist. Denkt man sich nun die lángs K; osculirende coaxiale Rotations- fláche B, so ist die erwáhnte Schmiegungsebene die Ebene, in welcher die Curve der Šelbstschattengrenze von B liegt, und da diese durch den Mittelpunkt o von B geht, so folet hieraus, dass (c, E) die: ge- rade Linie A, in 0, trifft. Weil nun 0M, 1 038, = 04: 0,k = 0,0: 0,4, wenn d, den Schnittpunkt von (e,ž) mit (k„k',) bezeichnet, so ist (s,d) || (e+m,). Man hat also in der Ebene (Ac) in s auf (ck) und in k auf A die Senkrechten zu errichten und deren Schnittpunkt mit c zu ver- binden; die Verbindungsgerade liefert im Schnitte mit A den Mittel- punkt o. Dies ist die bekannte, in dieser Form zuerst von Pelz gegebene Construction“.) 9. Fůr die Durchfůhrung der Constructionen von Herrn Pelz und Chr. Wiener ist es nothwendig, dass das Bild 0, des Mittel- 1) Man vergleiche die unter 2 pag. 5 citirte Abhandlung. Aehnlich wie oben wáre zu verfahren, wenn es sich im Allgemeinen um ein System von Berůhrungscurven auf der Rotationsfláche handeln wůrde. 2) Man vergleiche Chr. Wiener a. a. O. S. 232. 5) Bei dieser Betrachtung gelangen wir auch zu der auf S. 469 u. 470 in der Abhandlung von H. Pelz angefůhrten Tangentenconstruction, 10 II. J. Sobotka punktes von B noch auf die Zeichnungsfláche falle. Dies geschieht bei einem hyperbolischen Punkt der gegebenen Rotationsfláche R immer, wenn das Bild des Krůmmunosmittelpunktes £ selbst auf die Zeichnunestiáche fállt. Wenn c ein elliptischer Punkt von R ist und das Bild o, des Mittelpunktes fůr die lánes X, osculirende Fláche B nicht auf die Zeichnuuesfiáche fállt, so kann man von der centrisch collinearen Lage des zu N parallelen Meridians 5 von B zum Krůmmunoskreis 8, fůr die 7 das Collineationscentrum ist, Gebrauch machen. Die Axe der Collineation ist die Gerade r, welche durch 7 geht und gegen A unter oleichem Winkel aber vom entgegengesetzten Šinne wie die gemeinschaftliche Tangente £ von £ und $ ceneict ist. Fůr einen elliptischen Punkt c schneidet B die Rotationsaxe in zwei reelen Punkten uad es ist anzunehmen, dass einer von ihnen u auf der Zeichnunesfláche abgebildet werden kann. Zieht man durch den Mittelpunkt £ von © die Parallele zu A, so trifit diese £ in einem Punkte, dessen Verbindungsgerade mit dem gemeinschaftlichen Punkte von r und A die der Axe A von $ entsprechende Secante A* von 8 in der betrachteten Collineation ist. Die Gerade, welche durch den einen Schnittpunkt von A* mit 8 und durch » gelegt wird, liefert auf A den Punkt u. Schneidet nun die durch « parallel zu M gelegte Ebene M die Tangentialebene in c an R in der Geraden J, so ist leicht zu sehen, dass die auf J durch die Durchmesserinvolution der Indikatrix in c herausgeschnittene Punktinvolution aus « durch eine Rechtwinkel- involution projicirt wird. Trifft demcemáss die durch c gehende Erzeugende Ž' der um- schriebenen Devaloppablen die Gerade / im Punkte 7, so hat man durch w die Senkrechte zu (u?) in der Ebene M' zu errichten und ihren auf J liegenden Punkt mit c zu verbinden, um in der Ver- bindungsgeraden T, die Tangente an C zu erhalten, da ja Z' und T. zwei conjugirte Durchmesser der Indikatrix sind. Kann keiner der Schnittpunkte von A mit B auf der Zeichnungs- láche abgebildet werden, oder fállt das Bild k, ausserhalb der Zeichnunesfláche, (wobei k etwa als Schnittpunkt zweier Geraden re- sultirt), so wird man, was jederzeit leicht geschehen kann, aus der betrachteten centrisch collinearen Lage zwischen 6 und $ ircend einen Punkt © von Ď abbildeu und die Ebene des durch « gehenden Parallelkreises X, mit der Tangentialebene von R in c zum Schnitte bringen, wozu wir nicht erst diese Tangentialebene selbst construiren Construction von umgeschriebenen Developpablen. 11 můssen, da die Schnittgerade /' dieselbe Entfernung von A besitzt, wie der Schnittpunkt der Tangente £ mit der Ebene von K,. Die Polinvolution auf J in Bezug auf K, ist nun, wie leicht zu sehen, perspectivisch mit der Durchmesserinvolution der Indikatrix in c, wodurch die Lósung der in Rede stehenden Aufgabe ge- ceben ist. Dasselbe kann bemerkt werden, wenn es sich um die Asymp- toten der Indikatrix fůr einen hyperbolischen Punkt c von R handelt. Herr Pelz gibt zum Schluss der ofter hier besprochenen Abhandlung die denkbar einfachste Construction derselben mit Hilfe des Kehl- kreises von B. Wenn aber c, nahe an das Bild dieses Kehlkreises zu liegen kommt, so bekommt man die Bilder dieser Asymptoten nicht mehr mit hinreichender Genauigkeit. In solchen Fallen wird man das so- eben gecebene Verfahren anwenden. Hier schneidet / den Kreis K, in zwei reellen Punkten, deren Verbindungsgeraden mit c die frag- lichen Asymptoten sind. Statt eines beliebigen Punktes z kann man, soweit es die graphische Durchfihrung erlaubt, den Punkt « wáhlen, in welchem W von r getroffen wird und der gleichzeitig dem Kegel- schnitt 5 angehórt. Diesen Punkt w kann man ermitteln, ohne erst die Axe vr zlehen zu můssen; so schneidet die Senkrechte von 7 auf A den Kreis £ noch im Punkte j, beschreibt man einen Kreisbogen, dessen Mittelpunkt in 7 ist und der durch r geht, so trifft derselbe £ zum zweitenmale in dem gesuchten Punkte w. 4. Hat es sich im Vorigen um die Bestimmung der Tangente T, in c an die Berihrungscurve C gehandelt, so wirft sich im Weitern die Frage nach der Osculationsebene O und dem Krimmungsmittel- punkte y der Curve ČC fůr irgend einen Punkt c auf ihr auf. Zu dem Behufe wollen wir uns zuerst mit der Aufgabe be- fassen: Es ist durch 4 unendlich benachbarte Parallel- kreise der Rotationsfláche Rdiejenice Rotationsfláche W zu legen, deren Meridiancurve W ein Kegelschnitt mit einer zur Rotationsaxe A parallelen Axe ist. Es sei R' die Evolute der Meridiancurve R und R" die Evo- lute von P. Dem Punkte » auf X entspricht auf R* der Mittelpunkt k des Kreises £ und dem Punkte k entspricht auf 2" der Mittel- punkt 4 des Krimmunoskreises von X in k. Wir setzen voraus, dass aus dem Entstehungsgesetze von 4 12 II. J. Sobotka zu jedem Punkt 7 sowohl der Punkt k als auch der Punkt A ermittelt werden kann. Die Fláche W soll also lángs des durch 7 gehenden Parallel- kreises von R eine Berihrung 3. Grades mit dieser Rotationsfláche haben; es handelt sich darum, den Meridian W zu construiren. Alle Kegelschnitte, welche R in r osculiren und deren eine Axe zu A parallel ist, haben noch den frůher mit «w« bezeichneten Punkt gemein, bilden also ein Bůschel ZX. Die Axen eines jeden Kegelschnittes W' aus diesem Bůschel bestimmen bekanntlich mit £ und (rk) als Tangenten eine Parabel, welche (74) in £ berůhrt. Wáhlen wir demnach eine zu A parallele Gerade O? als die eine Axe von W, so kann man, wenn Ť durch 1, (rk) mit dem Berůhruvespunkte £ durch 2, 3, weiter O' durch 4 und die unendlich ferne Gerade der Ebene durch 5 bezeichnet werden, die zweite Axe als die sechste Gerade des Sechsseits von Brianchon 123456 construiren. Hiedurch ist W' volkommen bestimmt. Die Parallele durch 7 und die Senkrechte durch k zu A schneiden steh im Punkte 3 und es ergibt sich, dass jeder Strahl durch 7 die Gerade (rk) in einem Punkte der zu A parallelen und die Tangente © in einem Punkte der zu A senkrechten Axe eines Kegelschnittes des Bůschels Z trifft. Jedem Kecelschnitt von Z entspricht nun ein und nur ein Punkt auf (k,h) als der Krimmungsmittelpunkt seiner Evolute in k und um- gekehrt, so dass das Bůschel O, O', O",... der zu A parallelen Axen der Kegelschnitte von Z projectivisch ist zu der Reihe der ent- sprechenden Punkte 4, h*, h",... auf (ih), wobei dem mit k zusammen- fallenden Punkte A“ der durch k gehende Strahl O“ und dem unendlich fernen Punkte r“ der in (ry) hineinfallende Strahl O“ entspricht. Construirt man demnach zu einem Kegelschnitt W' von Z mit der Axe O' jden zugehórigen Punkt 2', so kennt man die den drei Punkten A", A“, h' correspondirenden Strahlen O?, O“, O* und man kanu somit den zu 4 gehórigen Strahl O leicht finden. Als W' kann man eine der beiden Parabeln im Bůschel Z, z. B. diejenige, fůr die O" mit der unendlich fernen Geraden der Ebene zusammenfállt, wáhlen. Der Punkt /ď fůr diese Parabel wird bekanntlich folgendermassen erhalten. Man zieht durch 7 die Parallele zur Axe der Parabel, d. h. man 1állt von 7 die Senkrechte auf A, welche auf der Geraden (kk) Construction von umgesChriebenen Developpablen. 13 den Punkt č herausschneidet und es ist kb — 3.k"). Der weitere Vorsang ist nun evident. Schneidet man etwa das Strahlenbůschel O9, 07, O... mit (rk), so entsteht auf dieser Geraden eine zu 2", h“, , „.. perspectivische Punktreihe und man hat demgemáss durch 2 die Parallele zu (kr) und aus deren Schnittpunkte 6 mit £ eine Gerade nach 4% zu legen, welche auf (rk) einen Punkt der Axe O heraus- schneidet. Fasst man alles zusammen, so gelanet man zur nachstehenden Construction von W. Zunáchst ermittelt man 9; (ky) trifít £ in ' und man macht ré—=8.ry. Die Gerade (6h) schneidet (rh) im Punkte w, welcher der Axe O vou W angehort und (wr) schneidet Ž im Punkte o, welcher der zweiten Axe von W angehórt. Hiedurch ist W fůr unsere Zwecke hinreichend dargestellt. Man konnte auch die zweite Axe von W zuerst construiren. (rn) trifft námlich (kh) in 4", macht man ré = 8.1"r, so schneidet (6'h) die Gerade (rk) in einem Punkte dieser Axe, wie leicht zu sehen. Eine zweite, im Wesen noch einfachere Construction von W ist die folgende. Man macht kp = zk, so lieet der Mittelpunkt von W auf. (rp)?); die Senkrechte von k auf A trifft (7p) in č und die ParalHele durch ? zu (kh) schneidet (rk) im Punkte m der Axe O; die Gerade (p) schneidet nun O im Mittelpunkte von W, wodurch dieser Kegel- schnitt wieder hinreichend darcestellt ist. Ist £ parallel oder senkrecht zu A und fállt nicht -A mit k zu- sammen, so ist die erláuterte Construction nicht mehr anwendbar. Dass, wenn aber % mit k zusammenfállt, man im ersten Falle den Kegelschnitt W so wáhlen wird, dass eine Axe von ihm mit A zu- sammenfállt, ist natůrlich. Denken wir uns weiter W in zu A senkrechter Richtune parallel verschoben bis in die Lage W*, wo O mit A zusammenfállt, so ist die durch W* bestimmte Rotationsfláche W* vom 2. Grade. Bezůglich der Bestimmung von O und y kann die Rotations- fláche R durch W ersetzt werden. Heisst also die Berihrungs- !) Man sehe die Abhandlung von A. Mannheim in den „Mathematisch-naturw, Mitteilungen“, Tůbingen II. Bd. S. 133 u. £, oder F, Machovec in „Časopis pro pěstování math. a fys“. XX. Jahrog, S. 97 u. f. 2) Man sehe die vorangehende Bemerkuno. 14 II. J. Sobotka curve der umschriebenen Developpablen fůr den gegebenen Richtungs- kegel auf der Fláche W und Č* diejenige auf der Fláche W*, so ist wie frůher durch A4, M und Č* eine Konoidfláche G bestimmt, und die Curve Č ist die Durchdringungscurve von G und W. Construirt man demnach das Osculationsparaboloid H von G lángs der durch c gehenden Erzeugenden G und die lánes K osculirende coaxiale Rotationstláche 2. Grades B, so ist O auch die Osculationsebene der Durchdringungs- curve der Fláchen H und B im Punkte c. Dem Punkte c entspricht auf G der Punkt c“ von W*. Verschiebt man den Richtuneskegel K der Developpablen parallel, bis sein Mittel- punkt p zusammenfállt mit dem Mittelpunkte desjenigen Kegels, den man der Fláche W* lános des durch c* gehenden Parallelkreises umschreibt, so kann man leicht nach I.) den Kegel V'* resp. V* und dann auch die Osculationsebene O* sowie den Krůmmuneskreis $ vom Mittelpunkte y* der Kurve Č* in c“, wie dort angegeben, er-. mitteln. Das cesuchte Paraboloid H hat mit O' einen Kegelschnitt gemein, den wir nun in der Lage sind zn construiren; denn er muss $+ in c* oseuliren, ferner durch den Schnittpunkt (A4O") sowie durch den unendlich fernen Punkt der Schnittgeraden von M mit O' gehen. Dieser Kegelschnitt ist also vollkommen bestimmt und man kann jeden beliebigen Punkt z von ihm construiren; am kůrzesten, so lange es die Genauigkeit der Construction erlaubt, den Punkt, in dem er den Kreis 4 ausser in c* schneidet. Die Parallele durch z zu M, welche A trifft, ist eine zweite Erzeugende von H, die mit G zu demselben System gehórt. Heisst T die Tangente in c“ an Č*, so schneidet die Tancentialebene (T+G) von H die Gerade H in dem Punkte, dessen Verbindunesgerade A, mit c* eine Erzeugende von H ist, welche mit 4 zu demselben System gehórt. Hiedurch ist H hinreichend dargestellt. Was die Schmiegunesfláche B anbelanst, wird man bei An- wendung der ersten Construction von W mit Růcksicht auf das bereits Durchgefihrte durch 9 den nach dem Schnittpunkte von (k) mit 4 sehenden Strahl ziehen und durch seinen Schnittpunkt mit £ die Šenkrechte auf A4 errichten, welche bereits die zweite Axe vom Meridiankecelsehnitt 5 der Fláche B ist. Bei der zweiten Darstel- lungsweise von W wird man den Mittelpunkt o von B nach der auf Seite 9 gegebenen Construction ermitteln. Hat man insoweit H und B construirt, so hat man nur noch nach dem in I. angegebenen Vorgange O und y aufzusuchen. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 15 Sucht man O* oder O als die Tangentialebene des bezůslichen doppeltconjugirten Polarkegels, so ist zu bemerken, dass man drei Erzeugende desselben sogleich angeben kann und dass man auf T%, resp. T; nur noch zwei Punkte, deren doppeltconjugirte Polaren man sucht, so annehmen kann, dass in Bezug auf W* resp. B die Polar- ebene des einen normal zur ersten, die des zweiten normal zur zweiten Projectionsebene ist; die gefundenen fiinf Erzeugenden des genannten Polarkegels bestimmen denselben vollkommen. Wendet man aber die Hachette'sche Construction an, so wird man beispielsweise bei der Ermittelung von O zuerst die Krůmmungs- mittelpunkte m, m" der Schnittkurven A, W beider Fláchen B, H mit einer projicirenden Ebene durch T% construiren, in » und mw" je die Senkrechte zu dieser projicirenden Ebene bis zu ihrem Schnitt- punkte »*' resp. n" mit der Normalen in c von B beziehunesweise H errichten. O ist nun senkrecht zu (n' »") nnd schneidet (W 0 b)) Die Construction des Krůmmungsmittelpunktes von Úr in cr oder von Čr in en aus y ist evident. Ist 7. parallel zu M, so ist O identisch mit der Ebene (To), wie wir bereits auf Seite 9 cesehen haben. Hat man bei der Lósung der behandelten Aufeabe O' ermittelt, so kann man im Weitern auch folgenden Weg einschlagen. Man con- struirt den Krimmungsmittelpunkt 6* in er“ fůr die erste Projection des Kegelschnittes, in welchem W* von der Ebene O' geschnitten wird. Nun kann bekanntlich Č; als eine (verallgemeinerte) Conchoide von ČI“ angesehen werden, und man kann also aus dem Krůmmunes- mittelpunkt 6* von Č1* in a“ einfach den Mittelpunkt 6 des Krům- mungskreises s von Gp in c; herleiten.?) Die Osculationsebene in c fr die Durchdringunescurve der Fláche B und der durch 8% bestimmten 1) Von % kann man sogleich die Richtungen der Axen angeben, so dass die Auffindung von m? besonders einfach ist. Von W" kennt man den Punkt c und die Tangente 7 und es lassen sich ohneweiters aus den Bestimmungsstůcken von H drei weitere Punkte construiren. Legt man durch c berůhrend an 7% einen Hilfskreis, so kann man denselben als die centrisch collineare Figur von W' fůr c als Collineationscentrum ansehen und die Collineationsaxe aufsuchen; die zu derselben durch c geleste Parallele ist die Axe der Collineation zwischen dem Kegelschnitt %" und dessen IKrůmmungskreis A* in c, fůr die ec das Centrum ist. Aus dieser Lage zwischen %' und A* und aus der áhnlichen Lage von X“ mit dem Hilfskreis wird m einfach ermittelt, 2) Man sehe unter Anderen: Chr. Wiener a. a. 0. pag. 223 u. í. 16 II. J. Sobotka: Construction von umgeschriebenen Developpablen. projicirenden Cylinderfláche ist die gesuchte Ebene O; dieselbe wird nach frůheren Angaben leicht construirt. Eine kůrzere Construction von 6* aus bekanntem O' und um- gekehrt von O, wenn man bereits 6 kennt, bofindet sich auf Seite 918 und Fig. 5 der Sitzunosberichte der kais. Akad. d. Wissensch. zu Wien in Bd. CI Abth.,II. a. Mai 1892. In dem besondern Falle einer umschriebenen Cylinderfláche vereinfachen sich unsere Constructionen erheblich, da O*' mit der von T+ nach dem Mittelpunkte von W* gehenden Ebene zusammenfállt.") r) Die oraphische Durchfůhrung der behandelten Aufgaben ist hier unter- blieben, da dieselbe nach der gegebenen Beschreibung ohne Schwierigkeiten be- werkstelligt werden kann. Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893, TIT. Note sur une espěce nouvelle d Arion. Par J. Babor et J. Košťál. (Avec Planche IV.) (Travail de Vinstitut de zoologie et anatomie comp. de Uuniversité de Bohéme a Prague.) (Présenté le 27 janvier 1893.) La saison dautomne de cette année était trěs favorable au dé- veloppement des limaces, tant retardé par les chaleurs précédentes. Par ce motif nous avons entrepris guelgues excursions heureuses dans un temps relativement avancé. Dans une de ces excursions nous avons eu le bonheur de trouver une jolie espěce d'Arion, laguelle suivant son extérieur frappant nous avons reconnue comme forme nouvelle de notre faune. Par de recherches détaillées nous avons constaté — comme d'apres la littérature citée on est forcé de juger — Vespěce mentionnée comme généralement nouvelle pour la science méme. Diagnose. A. parvulum, in extensione gracillimum, dorso rugis subtilibus densis ornato; color dorsi flavo-rubellus, cupri fere habitum imitans, laterum albidus, capitis tentaculorumgue ater ardesiacus, summa dorsi et clypei portione cinerea; zonis lateralibus atris, tenul- bus, distinctissimis, figura lyriformi in clypeo simili; pedis margine albo, haud lineolato; soleae parte media pallida, lateralibus auran- tiacis; sudore luteo; limacella nulla. Hab. Jarov prope Závist in Bohemia centrali. L'animal petit dun corps trapu en repos, prend en rampant une forme trěs gracile; les rugosités sur les dos sont petites cadrées serrées, sur les cótés oblongues, plus rares, parallěles. Couleur jaune- rosátre, des cotés presgue blanche; la těte avec les tentacules rela- tivement longs, bleue foncée. Sur les cótés du corps il y a des bandes étroites, brunes-noires, trčs distinctes; un dessin pareil en Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 2 III. J. Babor et J. Košťál forme de lyre sur le bouclier; sur la partie dorsale du bouclier et sur le reste du corps une large bande ogrise, plus noire sur Vextré- mité caudale. Le bord du pied blanc, non linéolé; le pied au des- sous dans la partie médiale pále transparent, dans les parties laté- rales rouge-orangé; le mucus dun jaune intensiť. — Long. max. 20 mm, larg. max. 4 mm Limacelle nulle. On trouve cette espěce dans la partie centrale de la vallé de Jarov (prěs de Závist) au milieu dun bois daunes. La elle vit dans de groupes de pierres mělées d'humus et de feuilles tom- bées dans une moiteur non trop grande. Nous ramassámes lá peu d'exemplaires, de la plupart non développés, dans une localité trěs limitée, a la société de 'Arion Bourguicnati et de Amalia margi- nata. (C'est la měme localité dont un de nous a trouvé le remar- guable Rhynchodesmus terrestris O. F, Můll., une planaire terrestre si rare dans Europe centrale et pour premiěrement découverte en Bohéme.*) L'anatome. 'appareil sexuel. La slande hermaphrodite est grande et se compose de deux parties formées par un petit nombre de grands lobes d'un gris bleuátre. Ductus hermaphroditicus est assez long, dilaté vers son bout et se tord en 3 piěces, dont le dernier forme la „vésicule séminale“ non loin de la olande de Val- bumen. (Cette glande est blanche, composée de petits lobes serrés, a Ventré du ductus hermaphroditicus un peu pigmentée. L'ovisperma- toducte court, tordue en 2'/, replis, blanc, A manchette violátre. La partie infraprostatigue de Voviducte assez courte, au commencement cylindrigue, se termine par un renflement conigue considérable; leur attracteur, attačhé A ce renflement, s'insére au bord postérieur de la paroi pulmonaire. Dans ce renflement il y a un gland conigue, entouré d'une guenille large en forme connue d'un praeputium. Canal deferent mince, le pénis (die Patronenstrecke de Simroth) un peu plus large et long avec un petit renflement arrondi. L'ampulle de la poche copulatrice elliptigue, leur canal en forme dun entonnoir, A la base trěs dilaté. Le vestibule est simple, d'un blanc de craie. L'appareil digestif. La máchoire arguée, corneuse, pále, fine- ment cannelée. Le dent centrale de la radule a 3 aculei, les dents des champs latéraux a 2 aculei dont Vintérieur est grand, Vextérieur petit; les dents extrémes A 2 aculei petits. L'oesophage trop court, *) Cf. K. Písařovic a J. Babor. Rhynchodesmus terrestris O. F. Můll. v Če- chách. Věstn. král. spol. nauk. 1892. Note sur une espěce nouvelle d'Arion. 3 Vestomac extraordinairement gros A un fort cul-de-sac; les 4 rameaux habituels ressemblent A ceux de Arion. hortensis, mais ils ne sont pas si fortement enroulés. Le point du sac intestinal est formé par le foie droit. Le systěme palléal et nerveux est typigue, la glande pédale est d'une longueur de ?/, du corps, la glande caudale trěs développée. — Un traité plus détaillé paraitra plus tard dans une étude comparative Sur nos Arions en général. Comme il est évident de cette description notre espěce ressemble le mieux A 'Arion intermedius Norm. s. minimus Simr., cependent elle difére de lui en points suivants. 1. Arion intermedius est d'un gris-jaunátre pále aux bandes la- térales indistinctes, sans dessin lyriforme sur le bouclier (ou avec un dessin tres délicat d'apres Scharff); notre espěce est d'un jaune- rosátre aux bandes latérales trěs distinctes avec un dessin lyriforme trěs gréle sur le bouclier. 2. La portion infraprostatigue de Voviducte chez te Arion est beaucoup plus longue avec un renflement frappant, tandis gue celle de VArion intermedius est trés courte sans traces de renflement. 3. On trouve VArion intermedius exclusivement dans les mousses des foréts de pins, tandis gue notre forme fut appercue dans un bois d'aunes. L'espěce décrite nous nous avons permise de surnommer A hon- neur de notre maitre M. le professeur F. Vejdovský, Arion Vejdovskýt n. sp. Bibliographie. Clessin. Deutsche Moll.-Exkurs.-Fauna. II. Aufl. Nůrnbero. 1884./5. Clessin. D. Moll.-Fauna Oesterr.-Ung. u. d. Schweiz. 1887. Simroth. Vers. einer Naturgesch. ete. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. 42. 1885. Pollonera. Specie nuove o mal conose. di Arion Europ. Estr. dasli Atti della R. Acead. delle Sc. di Torino. 1887. Pollonera. Recensem. des Arionidae de la Région paléarct. Boll. dei Mus. di Zool. ed Anat. comp. della R. Univ. di Torino. 1890. Scharff. The Slugs of Ireland. Sc. Trans. R. Dublin Soc. Vol. IV. 1891. 4 J. Babor et J. Koštál: Note sur une espěce nouvelle d'Arion. Explication des figures. 1. L' animal au dessus, gr. nat. 2. Le pied au dessous, ž. 9. La termination de Vappareil sexuel, faiblem. gr. 4.—8. Auelgues coupes de la série du renflement de la portion infraprostatigue de Voviducte, sans détails histol. a) le gland, b) le praeputium, c) la paroi du renflement. 9. La máchoire dans la bouche avec leur papilles, fort or. 10. Les dents de la radule, f. gr. a) le dent central avec les 2 voisins, d) un dent latéral, c) un dent marginal. Nákladem král. české spol. náuk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1898. IV. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. Píše Dr. J. N. Woldřich ve Vídni. S 5 dřevoryty. (Předloženo dne 27. ledna 1893.) Malá pánev permská ležící severovýchodně od Budějovic u Lib- měče známa byla již v 16. století, poněvadž u potoků, tudy tekoucích, sem tam uhelné vrstvy s lupkem na den vycházejí, hlavně však proto že se na východním okraji jejím dolovalo již v 13. století na drahé kovy. Pánev tato byla původně čítána k devonu, později k liasu a na to ještě později ku carbonu, až Stúr r. 1872 dokázal permské stáří její. Dolovalo se v ní na uhlí od v. 1550 na několika místech, ač vždy s malým úspěchem, ježto uhelné flece jsou příliš slabé a zhusta přehozené. Navštívil jsem pánvičku tu již několikráte, naposled o prázdni- nách r. 1892, kdy prohlídnul jsem nový důl, v roce 1891 otevřený, ležící asi 1720 m jihozápadně ode vsi Hury na pare. 1853. Na zá- kladě výzkumů a zápisků svých týkajících se i třetihorní pánve budě- jovické, jakož i na základě čtyř profilů, dosud neznámých, jejichž opisy mně prostřednictvím pana řiditele Vollgrudra přenechal báňský řiditel pan Fr. Schojfl, jsem s to podati následující zprávu. Jelikož v žádném spise dosavádním, týkajícím se permské pánve libničské, nebyla podána úplná literatura, uvádím ji především v krát- kém výtahu. První zprávu o pánvičce této podal Zippe r. 1841 v Som- merově topografii království českého, sv. IX, kraj budějovický a r- 1842 v pojednání svém „Die Steinkohlen und ihr Werth u. s. w.“ p. 25, kde Zippe porovnává vrstvy pánve té s anglickým „old red sandstone“. Reuss ve spise „Kurze Uibersicht der geognostischen Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 2 IV. J. N. Woldřich Verháltnisse Bohmens“ (1854), řadí vrstvy, o nichž jednáme, k útvaru kamenouhelnému. Cžjžek podává zprávu trochu podrobnější ve schůzi říšsk. geolog. ústavu (7. března 1854) „Die geologischen Verháltnisse des Anthracitvorkommens bei Budweis“, Jahrb. d. k. k. geolog. Reichs- anst., Wien, B. V., 1854, Nr. 1, str. 224. Cžjžek dovolává se v ní Zippe-ho a mapy Kreibichovy, i dovozuje, že synklinalní poloha vrstev na severu a na jihu svědčí o tom, že usazeniny tyto mají podobu pánve, jejíž pouze malá čásť jen jest pokryta třetíhorními vrstvami. Ve vrstvách pánve této lze rozeznati tři hlavní části: 1. Nejspodnější čásť, asi 60 sáhů mocná, skládá se ze světlo- hnědých pevných, asi jeden střevíc silných pískovců, obsahujících zrnka živcová a střídajících se se zelenavými, často skvrnitými lupky. 2. Střední čásť, asi 40—50 sáhů mocná, skládá se z šedých a černých lupků jilovitých a písečnatých, mezi nimiž uloženy jsou slabé vrstvy světlošedého pískovce, v první části jmenovaného, a še- dého neb modravého jílu. 3. Hořejší nejsilnější čásť, asi 100 sáhů mocnou, tvoří červeno- hnědé písečnaté a jílovité lupky, porůznu zelenavé, mezi nimiž ulo- ženy jsou slabé vrstvy plastického, ponejvíce červeného jílu. Západně od Libniče vyskytují se i slabé vrstvy a pecky jílovitého vápence. Ve spodních vrstvách střední části, totiž v šedých lupcích nalézá se uhelná flec (anthracit), kteráž byla r. 1560 odkryta základní štolou Eliášovou. Teprve v novější době činěny zde jakož i u Lhotic po- kusy, lec tu dobývati, ustálo se však záhy v dálší práci, ježto flec ta jednak příliš slabá, jednak nepravidelně uložena byla. R. 18553 počala dolovati nová společnost severně od Vrat a dosáhla v hloubce 9 sáhů (?) uhelnou lec, tato záhy vyčerpána byla, protož se podnik ten neudržel. Základní práce Cájžkovy použili někteří pozdější ba- datelé ve spisech svých, zvláště do rozdělení Cžjžkovo, ač v několika podrobnostech s novějšími zkušenostmi nesouhlasí. Jediný O. Feist- mantel činí výjimku, poukazuje na vápenec mezi lupky ve Oselném a západně od Hůry uložený a počítaje vrstvy neogénové u Bídy a Hrdějic k permu. C. v. Bttinghausen: „Uiber das Anthracitlager von Budweis“ Jahrb. der k. k. geolog. Reichsanst. 1854, str. 196, připisuje na základě otisků na lupcích Cžjžkem sebraných, celý komplex anthracitovému útvaru alpskému. F. Strasky ve spise „Analyse der Anthracitkohle in der Náhe von Rudolístadt bei Budweis“, Šitzb. d. math. nat. Cl. d. kón. Academie d. Wiss. Wien, B. XIX, 1856, p. 325, podává geo- logickou zprávu podle Cžjžka, uvádí, že dal erár v roce 1836 dva- Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. ÁN kráte vrtati až do hloubky 4295 střevíců a 1413 střevíců (nejspíše u Hůry a u Lhotic), čímž získán byl podrobný přehled sledu vrstev. Profily tyto byly asi základem Cžjžkova rozdělení vrstev na tři části Strasky dovozuje, že uhelná flec zapadá nejspíše pod třetihorní vrstvy, podávaje po té obšírné pojednání o chemických a fysikálních vlast- nostech anthracitu. D. Štúr prozkoumal otisky nasbírané Cžjžkem západně od Hůry, nedaleko Rudolfova, a u Lhotic. Otisky tyto nacházejí se v lupcích nad uhelnou flecí, což svědčí dle Stúra nepopíratelně o tom, že útvar anthracitovitý u Budějovic náleží dyasu (permu). Viz pojednání Štú- rovo: „Vorláufige Notiz úber die dyadische Flora der Anthracit-Lager- státten bei Budweis“, Verh. d. k. k. geolog. Reichsans. 1872 str. 165. Z pojednání O. Feistmantla: „Uiber die Permformation zwischen Budweis und Frauenbere“ Sitzb. d. k. bóohm. Ges. d. Wiss. Prag, Jahre. 1872, str. 87, vysvítá, že autor prošel velmi pilně pánev ale zdá se, že o skutečném nálezu anthracitu nevěděl, pochybovalť i o tom, že černé lupky otisky obsahují, jelikož na starých haldách nic takového nenalezl. Poukazuje na černošedé vrstvy bitumenosního vápence, střídající se s červenošedými lupky u Jednoty, jižně pod Lhoticí, zapadajícími pod 30“ na jihovýchod, jakož i na tytéž vrstvy pod Libničí, zapadající na severozapad. Uprostřed vsi Oselné vy- chází na den komplex lupků střídajících se s vápencem a zapada- jících na jihovýchod. Červený a šedý jíl a pod ním ležící bílý písek, kaolinem po různu stmelený, vyskytující se severozápadně od Bídy (u lomu Hardtmuthova se vyskytující), jakož i plastický jíl červený mezi Oselném, Bídou a Nemanicemi řadí Feistmantel dokonce k permu. R. Helmhacker podává ve spise „Die Permmulde bei Budweis“ Berg- u. Hůttenw. Jahrbuch, Wien, B XII. 1874, důkladné pojednání, hlavně obsahu palaeophytologického. Štúrem určených patnáct druhů rostlin, pocházejících z dolů asi 2 km západně od Hůry a u Lhotic, rozmnožil sebranými otisky u Hůry na Šestadvacet druhů a to na druhy rozhodně permské, jako Calamites infractus Gutb., Sphenopteris erosa Morris, Alethopteris pinnatifida Gutb. a t. d. V geologickém ohledu sleduje i autor tento hlavně Cžjžka a rozděluje vrstvy rovněž podobně na tři části. 1. Na rule spočívají vrstvy arkosy a slepence; celkem asi 120 m mocné. 2. Na arkose spočívají jemnozrnné pí- skovce a lupky jílovité s flecí anthracitovou, celkem asi 100 m mocné. Na těchto leží za 3. vrstvy střídavě červenohnědých a šedozelenavých pískovců hrubozrnných a lupkovitých, celkem asi 200 m mocných. U Hůry, Rudolfova a Malé Hory (Adamstadt) jest poloha ruly značně 1* 4 IV. J. N. Woldřich porušena; ježto zde rula mnohonásobně proražena žulou a porfýrem. Neogénové vrstvy rozkládající se mezi Bídou, Hrdějicemi a Nemani- cemi, řadí Feistmantel mylně k permu. Krejčí zmiňuje se ve své „Geologii“, Praha 1877; jen zkrátka o pánvi této na str. 597; Kalzer ve své „Geologie von Bohmen“ po- jednává poněkud obšírněji o ní, přidržuje se hlavně zpráv Strasky-ho a Helmhackra a poukazuje v krátkosti na nový důl z roku 1890—91 u Hůry. Když jsem navštívil v letě 1892 nový důl tento, nepracovalo se, jelikož erár pro nebezpečí, hrozící prý nedalekým vojanským skla- dištím, dálší dolování zakázal. Vrtání počalo tu na podzim r. 1891, při čemž získán byl následující profil: Pod ornicí sledovaly v hloubce 23 m ve slabých vrstvách: modravý, jemný pískovec; jemný, pevný, červený lupek; hrubý, čer- vený lupek; jemný, pevný, šedý pískovec ; jemný, pevný, červený pískovec; pevný, šedý pískovec prostředně zrnitý; jemný, šedý lupek:; pevný, šedý lupek; pevný, červený pískovec; jemný, šedý pískovec; velmi pevný, šedý křemenec (0:5 m) až do hloubky 20 m; pod tím sledovaly v mohutnějších vrstvách: jemný, šedý pískovec s lupkem (3 m); čistý, bílý písek (02 m); šedý, málo pevný pískovec (9:4 m); pevný, šedý pískovec; šedý, méně pevný pískovec; pevný, bílý pí- skovec; méně pevný, zelenavý pískovec; bílý, čistý písek (0:45 m); pevný, šedý pískovec; pevný, šedý pískovec s lupkem: méně pevný, šedý pískovec; pevný, šedý lupek až do hloubky 60:6 m; pod tím sledovaly slabé vrstvy a sice: méně pevný, šedý pískovec; tmavošedý lupek; pevný, bílý pískovec; jemný, šedý pískovec a tmavošedý lupek až do hloubky 66:05 m, kde ustalo se ve vrtání. Vrstvy tyto náležejí hořejší a dílem střední části permu budě- jovického; celkem souhlasí s dosavádními zprávami, od nichž se však poněkud liší jejich podrobná posloupnost. Třetihorních náplavů tu nebylo. Při vrtání nebyla dostížena flec anthracitu, která tů ovšem proti vyvrtanémn otvoru zapadá; asi v hloubce 80 m byla by bývala zajisté dostižena. Schematický přehled profilu tohoto podávám na obr. 1. str. 13. Později byl tu otevřen důl, který sáhá do hloubky 36:61 m, od- kud vede přímá štola, asi 40 m dlouhá, směrem východním až ku fleci čistého anthracitu, mocné 0:8 až 1:2 m a směřující k 23 h—- 10" a zapadající pod 35 až 509 na západ. Sebral jsem několik vzorků červeného a zelenavého pískovce, lupku uhelného a arkosy; jelikož nebylo na haldě žádného anthracitu aniž žádných otisků v lupcích, Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní, 5 opatřil jsem si od horníka vzory anthracitu a otisků, kdežto místo- řiditel musea budějovického, pan F. Lindmer, mne doprovázející, mi přenechal laskavě několik dálších otisků bylinných. Jest naděje, že erár povolí konečně další dolování, které se setkávalo ne sice s vý- tečným, přece však dosti slušným výtěžkem. Zajímavý jest profil z r. 1883 pocházející severně od Vrat (okolo 419 m nad hl. moř.) z jižního okraje útvaru permského na parc. 1195. Pod ornicí, 0:3 m mocnou, sledovaly tu v slabých vrstvách: pevný, bílý jíl, červeně kostkovaný; pevný, červený jíl, bíle kostko- vaný; pevný, žlutý jíl; pevný, světlošedý jíl, železná ruda v hroudách (0:3 m); bílý, mastný jíl až do hloubky 4 m; na to v silnějších vrst- vách: červený, mastný jíl; šedý, mastný jíl; světločervený jíl s pí- skem křemenitým ; týž mastný; bílý písek křemenitý (0-3); světločer- vený, mastný jíl; červený jíl pískovitý; červený jíl se zelenavými, pískovitými hrudami ; červený jíl s pískem křemenitým ; červený mastný jíl a světločervený pevný jíl až do hloubky 598 m; po té lupek uhelný (12 m) a dále v mohutnějších vrstvách: Červený pískovec hrubozrnný ; jemný, světločervený pískovec; šedý pískovec; bílý pí- skovec s kousky kamenného uhlí; tmavý pískovec; pevný, tmavý pí- skovec se slepenci ; světlošedý lupek ; tmavošedý pískovec až do hloubky 65:5 m; v slabších vrstvách dále: tmavošedý lupek; světlošedý pí- skovec; tmavošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek de- skovitý; tmavý lupek; černavý lupek; světlošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek; tmavošedý lupek s deskami uhelnými (1 m); světlošedý lupek; šedý pískovec; světlošedý lupek; tmavošedý lupek; šedý pískovec ; tmavo- šedý lupek; šedý pískovec; jemný, šedý lupek a světlošedý pískovec v hloubce 941 m. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 2. str. 15. Jelikož červené a bílé jíly schází v hořejším oddělení neogenu třetihorní pánve budějovické, naco již Úěžjžek *) upozornil, náleží vrstvy profilu u Vrat až do hloubky 39:8 m dolejšímu oddělení ne- ogenu, následující pak vrstvy pískovců a lupků dlužno řaditi k ho- řejší a dílem k střední části permu budějovického. Pokrývá tudíž dolejší oddělení neogenové na jihu pánve útvar permský, z něhož při vrtání dosaženy v hloubce 941 m hořejší a z části i střední 1) Uiber die geologische Anfnahme in Sůd-Bóhmen im J. 1858, Jahrb. d. k. k. geologischen Reichsanst. B V, 1854, p. 269. 6 IV. J. N. Woldřich díl; lec uhelná tu však dostižena nebyla. Podobné vrstvy neogenové vyskytují se též dále na západ od líbničské pánve permské. Skoro veškeří dosavádní badatelové předpokládají, že pánev lib- ničská jest úplná. Kdyby tomu tak bylo, musely by zapadati permské vrstvy na jižním okraji jejim k severovýchodu, což ale dosud nikdo nedokázal, jelikož zde k tomu dosud příležitosti nebylo. Rozumí se, že nemohlo ani vrtáním býti zjištěno zapadání vrstev. Vrstvy v novém dolu pod Hůrou zapadají, jak jsem uvedl, na západ, ano spíše trochu na jihozápad, tudíž kolmo proti směru třetihorní pánve budějovické, rozprostírající se od jihovýchodu k severozápadu. Zdá se tudíž, že jest permská pánev libničská jen postranním chobotem velké pánve budějovické, s níž souvisí na jihozápadě. Jest tudíž pravděpodobná domněnka Straského, že permské vrstvy pokračují na jižním okraji pánve libničské pod třetihorními vrstvami pánve budějovické, čemuž alespoň profil u Vrat nasvědčuje. Uvážíme-li poměry spodního útvaru permského na úpatí krko- nošském u Českého Brodu, u Černého Kostelce a zbytky téhož oddě- lení roztroušené u Seče, u Divišova, u Vlašimi,*) u Tábora (Chejnova) a u Budějovic, uložené i chráněné v prohlubinách rulových, dospí- váme k úsudku, že nejspíše permským útvarem pokryta byla nejen velká čásť prahor jihočeských až do dolních Rakous, ale i hluboká prohlubina ruly budějovické, a že útvar permský u Libniče jest nej- spíše pouhým postranním výběžkem velké pánve budějovické, že tudíž permský útvar v kraji tom táhne asi patrně směrem přes Vrata i dále na západ pod třetihorní vrstvy budějovické. V ohledu tom zajímavým jest vrtání, podniknuté již v r. 1834 na západním okraji pánve budějovické, totiž u Břehova (jihovýchodně od Netolic), ležícího asi 413 m n. hl. moř. V profilu tom objevují se následující vrstvy: pod ornicí (1 m) ve vrstvách slabounkých střídavě bílý, šedý a žlutý jíl; železná ruda (0:6 m); bílý, šedý a žlutý jíl; lignit s hnědožlutým jílem (06 m), černohnědý jíl s pískem, lignit s hnědožlutým jílem (2:2 m), šedý jíl; hnědočervený jíl s hnědým uhlím (1 m); světlý jíl, hnědé uhlí s tmavo- hnědým jílem (3 m); světlý jíl, zelenavý slídnatý jíl a písek až do hloubky 474 m; šedý lupek, bílý lupek, modravý slín, šedý lupek, hnědý jíl s modravým pískem, šedý lupek až do hloubky 68 m ; tvrdý 1) Mezi tiskem došlo mne pojednání dr. A. Slavikovo „Die Ablagerungen der permischen Formation bei Vlašim“ Kóngl. bohm. Ges. d. Wiss. Prag 1892, v němž autor soudí, že v jížních Čechách umístněné pánve formace permské jsou samostatné. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. 7 pískovec křemenitý, modrý jíl slínovitý, velmi pevný pískovec kře- menitý, hnědý a šedý jíl drobivý, žulovitý pískovec (arkosa), hnědý lupek jílovitý, zelenavý a hnědý lupek, šedý lupek jílovitý až do hloubky 81:8 m. K opisu profilu jest přidána poznámka, že tu nej- spíše počínají vrstvy útvaru s kamenným uhlím. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 3. str. 17. Není pochybnosti, že hořejší vrstvy profilu tohoto až do hloubky asi 474 m, složené hlavně z jílu bílého, žlutého (červenavého ?) a še- dého, náležejí neogénu budějovickému, a sice dle všeho oddělení do- lejšímu; flec lignitu čili hnědého uhlí nenalezala se zde, nýbrž po- dobně jako u Vrat, jen části lignitu sem připlaveného. Tyto slabé stopy lignitu a hnědého uhlí, vložené mezi jíl, poukazují k tomu, že se vy- skytuje v neogénu budějovickém lignit nejenom v hořejším oddělení, jak se za to dosavád má, ale že alespoň stopy jeho se nalézají i v dolejším oddělení neogénu. Náležejí-li dálší vrstvy, sestávající z šedé a bílé lup- kovité horniny a z modravého a hnědého jílu až do hloubky 68 m taktéž k neogénu, nelze tvrditi, ač nejspíše tomu tak jest; nelze však pochybovati, že dále sledující vrstvy profilu, sahající až do hloubky 8189 m a skládající se z tvrdých pískovců křemenitých, z arkosy, hnědých a šedých lupků a modravého slínovitého jílu, náležejí k útvaru permskému; vrstvy jílu tu nevadí, nejsou nikterak na závadu; ná- ležejíť i na jiných místech hořejší části permu budějovického, jak | Čějžek uvádí. Střední části permských vrstev se zde nedovrtali. Spo- čívají zde tudíž vrstvy neogénové nad vrstvami hořejší části permské a pravdě podobno, že permský útvar sahá od Vrat na západ pod třetihorní vrstvy, jsa uložen na dně pánve budějovické. Ovšem nesáhá veskrz až k okrajům třetihorní pánve, neboť mladší oddělení neogénu spočívá na jižním okraji, na příklad u Kamenného Oujezda, přímo na rule. Třetihorní pánev budějovická jest velmi hluboká, jak doka- zuje vrtání v pivovaru budějovickém z r. 1891, kde ani v hloubce 1145 m převrtána nebyla. Profil tu docílený vykazuje následující postup: pod štěrkem (4 m) leží ponejvíce v slabých vrstvách pevný, červený jíl; modravý, bahnitý jíl; pevný, červený jíl; šedý jíl; modravý jil; červený, kostkovaný jíl; šedý jíl, pevný kámen s hnědým uhlím (0:6 m); šedý jíl, modravý jíl; modravý, bahnitý písek křemenitý; hrubý písek vodonosný; pevný, červený jíl; modrošedý jíl, červeno- hnědý jíl, modravý jíl s hrubým pískem ; hnědý, modravě pruhovaný jíl, červený jíl, červenohnědý jíl (2:7 m); pevný, modravý jíl písko- vitý, hrubý štěrk bez vody, modravý jíl s hnědým uhlím a pískem 8 IV. J. N. Woldřich (02 m); modravý jíl pískovitý a mour uhelný; pevný modravý, čer- veně pruhovaný jíl, červený jíl; červenohnědý, šedě pruhovaný jíl, modravý jíl pískovitý; hnědý, modravě pruhovaný jíl; červený, pevný jíl; modravý, pískovitý jíl až do hloubky 385 m; ve vrstvách silněj- ších: červenohnědý jíl pískovitý, červenohnědý jíl; červenohnědý, pru- hatý jíl až do hloubky 45:4 m; ve vrstvách slabých: modravě a hnědě- pruhovaný jíl pískovitý, modrohnědý jíl, modravý pevný písek, tmavo- šedý pruhovaný jíl, červený jíl zelenavě skvrnitý, šedý jíl pískovitý, světlošedý jíl kamenitý, pískovec (0:15 m); ve vrstvách silnějších: červený jíl modravě skvrnitý, šedý jíl pískovitý, pevný bílý písek, červený jíl pískovitý, šedý jíl pískovitý, tmavošedý pruhovaný jíl, čer- veně pruhovaný jíl, šedý jíl zelenavě skvrnitý, bílý jemný písek s jílem až do hloubky 15:5 m; ve vrstvách slabých: bílý hrubý písek kře- menitý ; vodonosný, červený, hrubý písek křemenitý, křemenec s vodou (0'5 m) až do hloubky 80:05; červeně skvrnitý jíl (4:65 m); pak opět ve vrstvách slabých: šedý slín (0'1 m), červený, zelenavě pruhovaný jíl, tmavošedý jíl jemně pískovitý, pískovec křemenitý vodonosný, červený jíl s pískem, tmavočervený jíl, tmavý jíl pískovitý, bílý pevný písek, žlutý jíl s pískem, šedý jíl pískovitý, červenavý jíl, šedý jíl modravě pruhovaný se stopami uhlí hnědého, modravý jíl s pískem; pevný, bílý písek až do hloubky 96:5 m; hrubý písek křemenitý, vodonosný (8:4 m), tmavošedý jíl pískovitý (05 m); hrubý písek kře- menitý (8:1 m) a tmavošedý jíl s proužky uhelnými (1 m) až do hloubky 1145 m. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 4. str. 19. Mimo štěrk, jenž nejhořejší vrstvu profilu tohoto vyplňuje a stá- řím snad až do alluvialní doby sahá, což souditi lze podle uložení jeho poblíž řečišť Vltavy a Malče, náležejí vrstvy jílu a písku zde provrtané dolejšímu oddělení neogénu budějovického, jehož nejspod- nější vrstvy ani v hloubce 1145 m dostíženy nebyly. I v profilu tomto vyskytují se stopy hnědého uhlí, ač žádná flec. Naznačený „křemenec s vodou“ v hloubce 78:9 m jest nejspíše hrubý písek kře- menitý. Podotýkám dále, že „proužky uhlí“, vyskytující se v hloubce 1135 m, jsou žAnědým uhlím. Jest tudíž třetihorní pánev budějovická dosti hluboká, její vrchní oddělení s hnědouhelnými flecemi nalézá se hlavně u pokraje a jen málo kde na vyvýšených místech u prostřed pánve, jako na př. u Železné Hůrky a u Litvinovic západně od Budějovic. Uprostřed pánve nebylo dosud dostiženo dno usazenin neogénových, ač vrtáno bylo až do hloubky 1145 m. Příspěvky k seznání budějovické pánve permské a třetihor ní. 9 Známo jest, že rulové vrstvy pošumavské směřují celkem od jiho- východu k severozápadu a že zapadají pod 30—50“9 na severovýchod. Na západním a východním pokraji pánve budějovické jest tomu však jinak; zde na západním okraji u Habří směřují vrstvy rulové sice od jihovýchodu k severozápadu, zapadají však pod 40—60“ na jiho- západ pod granulit;") totiž zapadání mají vrstvy tyto i dále na sever u Čakova a Dačic. Na východním okraji pak zapadají rulové vrstvy na západ k pánvi budějovické, ač směr i zapadání jejich jsou na po- měrně malé části terrainu dosti nepravidelné; hlavně u Hůry nalézají se vržení souvislá s couky rudovými. Všeobecně udává zde Jo- kély *) zapadání pod 50—170“ na západ a severozápad, kdežto He/m- hacker v profilu svém (1. c. str. 106) uvádí zapadání ruly u Malé Hory (Adamstadt), asi jen místní, pouze pod 369 ku 22 h. Zapadávají tudíž vrstvy rulové (podle Jokélyho) na východním okraji pánve bu- dějovické příkřeji do roviny budějovické, kdežto na západním okraji vystupují méně příkře z jihoseveru. Poměr ten vysvětluje okolnost, že čásť pánve třetihorní, jíž Vltava protéká, leží blíže okraje vý- chodního než západního. Helmhackrem podaný průřez pánvičky permské, vedený od jiho- východu u Malé Hory k severozápadu u Hrdějovic kam až sáhá vý- běžek ruly od severu, zdá se býti dosti správný. Shrneme-li pak ve- škeré poměry v pojednání tomto, týkající se permské pánvičky čili lépe chobotu libničského a třetihorní pánve budějovické, zvláště pak pískovců a lupků permských, u Břehova se vyskytujících, dospějeme k následujícímu idealnému průřezu, vedenému poněkud jižně od prů- řezu Helmhackrova, totiž od jižního okraje permu, severně u Vrat, tudíž od jihovýchodu přes pánev budějovickou směrem k severozá- padu u Břehova. Průřez permské a třetihorní pánve budějovické. Průřez ten (viz obr. 5. str. 21), v němž uvedená vrtání, o nichž řeč byla, naznačena jsou kolmými přímkami, obsahuje vrstvy permské a třetihorní; tyto jsou zjištěny na obou pokrajích i uprostřed pánve, 1) v. Hochstetter: Geognost. Studien aus dem Bóhmerwalde. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. B. V. H. 1. 1854. 2) Beitráge zur Kenntn. d. Erzlagerst. bei Adamstadt u. Rudolfstadt im sůdl. Bohmen. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. B. V. H. 1. 1854. 10 IV. J. N. Woldřich neví se však dosud, jak hluboko pod 1145“ m sahají u Budějovic. Vrstvy útvaru permského, patřící jeho oddělení spodnímu, zjištěny jsou pod Hůrou a u Vrat a částečně i u Břehova. Doplníme-li směr vrstev těch podle zapadání jejich, lze tušiti permské vrstvy směrem západním pod vrstvami třetihorními, jak průřez ukazuje. Z tohoto vysvítá, jak permské vrstvy svého času alespoň se byly usadily v pro- hlubině rulové, nevylučujíce ovšem v největší hloubce, již Vltava sle- duje, rozsedlinu neb vržení. Jelikož prostoupeny jsou permské vrstvy na východním pokraji několika vrženími, nebude zajisté ani v hioubce uložení jejich úplně pravidelné. Není ovšem vyloučena možnosť, že se tu vůbec více nenalézají, byvše již odplaveny ve dlouhém čase od doby permské až do doby třetihorní. Pravdě podobnější jest však, že útvar permský a flec anthracitová, uložená ve střední části útvaru tohoto, pokračuje pod třetíhorními vrstvami dále na západ; avšak vzpomenuté tektonické zjevy v krajině této nelákají nikterak k pra- ktickým podníkům obsáhlým. Dovoluji si ještě poznámku o štěrku, vyskytujícím se pod ornicí třetihorní pánve budějovické nejen v nižinách ale i u okrajů pánve. Ve štěrku tomto přichází vltavén (moldavit), jenž v posledním čase stal se velmi zajímavým, jehož nerostná povaha však dosud ještě pochyb- nou jest. Přichází ve štěrku na př. u Vrábče, u Korosek, u Netolic, u Budějovic, u Rodomilic atd. Štěrk ten řaděn byl dosavad k vrstvám třetihorním, než toto domnělé stáří není nijak dokázáno, ač stejně těžko lze dokázati též diluvialní stáří jeho. V budějovické rovině strže ča- stěji se vyskytují, taktéž i rovina tato více jest splavena než třetihorní rovina třeboňská, ač vrstvy obou pánví na vyvýšených místech sou- hlasejí. Splavení to těžko klásti do doby pliocaenové, z níž sedimentů zde není, spíše do doby diluvialní, kdy mohlo splavení to souviseti s roztáním sněhu a ledu na výšinách pošumavských, odkud jen mohou pocházeti oblázky krystalů křemenných, oblázky obyčejného křemene, křemence a t. d., v štěrku usazené. Ano, jelikož 0 zaled- nění výšin pošumavských nelze dále pochybovati již s ohledem na glacialní zvířenu sudslavickou, mohl býti led pošinut až do roviny budějovické. Čásť roviny té na levém břehu Vltavy jest až k patě Plánských Hor na povrchu vlnitá, táhnou se tu nízké hřbety; zjev ten lze snadno vysvětliti působením ledu; povrchní štěrk v rovině této rozšířený mohl by tudíž býti původu elaciálního a rozsáhlé močály a blata krajiny této mohly by býti zbytky vod diluvialních. Názor tento však nelze dnes dokázati. Zajímavá jest konečně ještě okolnost, že nalezl jsem vltavín spolu s oblázky krystalu křemenného a kře- Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. T. mence ve štěrku u Radomilic, *) rovněž i u Vrábče, pod kterouž ves- nicí vyskytuje se štěrk hojně, vlťtavín však jen v pásmu as 25 km dlouhém a asi 1 km širokém, táhnoucím se nad Zahorčici a Malém Koroseku ve výšce okolo 470—570 m a doprovázeném oblázky jme- novanými. (©. v. John prozkoumal chemicky na mou žádost vltavín pocházející od Radomilic a vyjádřil se takto: *) Otázka, je-li vltavín povahy nerostné čili povahy umělé, nenechá se na základě lučebního prozkoumání rozluštiti, není tu důkazů ani pro ani proti; rozřešení otázky té jest tudíž očekávati jen na základě zjištěného stáří geolo- gického, týkajícího se vltavínu. Resumé. Beitrae zur Kenntnis des permischen und tertiáren Beckens von Budweis. Auf Grundlage einiger meiner Untersuchungen im Budweiser Tertiárbecken und in der bekannten Permmulde bei Libnič und mit Růcksicht auf die bisherige reiche, die letztere Mulde betreffende Literatur, erlaube ich mir einen kleinen Beitrag zur Kenntnis dieser Formationen vorzulegen. Hiebei sind die mir durch Vermittlung des Herrn Direktors Vollgruber, vom Herrm Bergdirektor Pr. Schojf! freundlichst úberlassenen Verzeichnisse der Schichtenfolge in vier Bohrloóchern dieser Gegend, welche ich úbersichtlich zusammengestellt und graphisch darzustellen versucht habe (Profil 1—4), darunter be- sonders jene vou Břehov und vom Budweiser Bráuhause, von grossem Belange. Die geotektonischen Verháltnisse des unteren Perms am Fusse des Riesengebirges bei Bohmisch Brod, Schwarz-Kostelec und der zer- streuten Reste desselben bei Seč, Divišov, Vlašim, Chejnov bei Tabor und bei Budweis weisen darauf hin, dass nicht nur ein grosser Theil des sůdbohmischen Grundgebirges bis nach Niederosterreich, sondern auch des Budweiser Becken mit Permcgebilden bedeckt gewesen sein důrften. 1) Woldřich: Uiber Moldavite von Radomilic. Verh. d. k. k. geolog. Reichs- anst. Wien 1888. 2) C. v. John: Uiber Moldavit oder Bouteillenstein von Radomilic in Boh- men. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1889. 39. B. 3. u. 4. H. 12 IV. J. N. Woldřich Nun zeigt das bereits im Jahre 18954 gewonnene Bohrprofil von Břehov, also vom westlichen Flůgel des Budweiser Beckens, dass unter den neogenen Schichten augenscheinlich auch dem Perm an- cehórige Ablagerungen erbohrt wurden. Aus diesen Umstánden, so wie aus den stratigraphischen und petrographischen Verháltnissen der Permmulde von Libnič und des Budweiser Tertiárbeckens geht wohl hervor, dass die permischen Schichten von Libnič westwárts unter die neogenen Schichten des Budweiser Beckens fortsetzen oder sich dorthin wenigstens seiner Zeit erstreckt haben, und dass die Permmulde von Libnič nur eine Bucht des einstigen grossen Beckens reprásentirt, wie ich dies im idealen Profil 5 zn veranschaulichen versuchte. Da jedoch Verwerfungen in der Libničer Bucht háufig auftreten und da auch eine Verwerfung des Urgebirges lángs der Sohle des Budweiser Beckens nicht aus- geschlossen, sondern sehr wahrscheinlich erscheint, sind die Aussichten bergmánnischer Unternehmungen auf Erbohrung des Anthrazitflótzes, das úberdies bisher nur eine Máchtigkeit von 1:2 m zeisgte, nicht allzu verlockend. Belangreich ist auch der Umstand, dass die Bohrung im Budweiser Bráuhause vom Jahre 1891 das Liegende der neogenen Schichten bei einer Tiefe von 1145 m noch nicht erreicht hatte. Das Alter des in den oberfláchlichen Geschieben des Budweiser Beckens vorkommenden Moldawits, úber dessen mineralogische oder kůnstliche Natur durch chemische Analysen nicht entschieden werden konnte, lásst sich bis jetzt nicht sicherstellen, doch scheint es, dass die den Moldawit begleitenden krystalliniscehen Geschiebe diluvialen Alters sein důrften. Přehled wrstew permaslkkých. ornice pevný, modravý pískovec 000000 000000 V, červený lupek, jemný a hrubý šedý pískovec pevný 3 červený šedý šedý lupek, jemný a pevný pískovec červený a šedý šedý pískovec s lupkem 200 bílý, čistý písek šedý pískovec méně pevný pevný, šedý piskovec šedý, méně pevný pískovec pevný, bílý pískovec zelenavý, méně pevný pískovec 418, bílý, čistý písek pevný, šedý pískovec /o o0/o/o/o/o doků ZA šedý pískovec s lupkem ©) O 0/0 26 0999999% %9| šedý, méně pevný pískovec i — VA pevný, šedý lupek 60:6 šedý, méně pevný pískovec tmavošedý lupek pískovec bílý a šedý tmavošedý lupek 665 Obr. 1. Profil u Hůry, parc. [833 z roku 1890 —91. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. 13 IV. J. N. Woldřich: Příspěvek k seznání budějov. pánve permské a třetihorní. Přehled wrstew meosénowých a permslkých. m ornice bílý, červený, žlutý a šedý jíl železná ruda === bílý, mastný E červený mastný = M šedý : S ma : světločervený s pískem křem. + | 192 (EE bílý písek křemenitý b0 z==—7====|. světločervený jíl mastný a písčitý © E = © ZZ===—521. červený jíl se zelenavými hroudami písčitými = B A -——177-—--| červený jíl s pískem křemenitým -a 2 Rano červený, mastný jíl E > a n světločervený, pevný jíl 39:8 Z lupek uhelný | červený s hrubými zrny křem. pískovec 4 červený, jemný | šedý SG ooo bílý pískoveč s kousky uhlí tmavý pískovec pevný, tmavý pískovec se slepenci světlošedý lupek tmavošedý pískovec tmavošedý lupek světlošedý pískovec tmavošedý lupek | světlošedý piskovec 0 970) tmavošedý lupek deskovitý M / M) he M 200, Per m m 66:8 tmavý a světlošedý lupek světlošedý pískovec tmavošedý lupek, pod nim světlošodý pískovec tmavý lupek uprostřed s uhelnými deskami šedý pískovec světlošedý lupek tmavošedý lupek šedý pískovec, pod nim tmavý lupek šedý pískovec 77 jemný šedý lupek 941 00 světlošedý pískovec Obr. 2. Profil u Vrat, parc. [195 z roku 1883. | 15 IV. J. N. Woldřich: Příspěvek k seznání budějov. pánve permské a třetihorní 17 Přehled wrstew meosémowý ch a permslzých. Í m ornice =- — m = TELE — — — — — —— bílý, žlutý a šedý jíl, v slabých r vrstvách se střídající ——— — m EE železná ruda =< bílý, žlutý a šedý jíl, v slabých vrstvách se střídající a — —— — —-— o lignit s hnědožlutým jílem červenohnědý jíl s pískem T lignit s hnědožlutým jílem == sedy ja === hnědočervený jíl s hněd. uhlím —=——————. | hnědé uhlí s tmavohnědým jílem světlý jíl zelenavý, slídnatý jíl o 4 V602 C, 474 Ž 7 Ý / Z SA šedá hornina lupkovitá pevná, bílá hornina lupkovitá modravý slín šedá hornina lupkovitá 617 C257 hnědý jíl s hrubým pískem modravým šedý kámen lupkovitý tvrdý pískovec křemenitý — —— > — modravý, slínovitý jíl | 71:9 velmi pevný pískovec křemenitý === hnědý a šedý drobivý jíl VŽDY žulovitý pískovec (arkosa) Z- ědý Tupek OV šedý lupek 0 | 51.8 ČZ Obr. 3. Profil u Břehova z roku 1834. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 SE "1681 nyo4 z oy9xolofopng naeaonid n JY01d "7 "190 Xyznoad ruÁujegn S jiČ Aposoavwm z Amaoysiď if Apos = =) Ájnomo1y yosid Kgnay NUTS g9481pom IC Ku9a109 = 2940 ys1d 5 faoysrd if Kposoaem Áju1ays 9a809|9z et usa) "Apos pif v yosid Auaod “Kaeipom „ 5 Symomory yosrd Kgnay Apoug € faerpom jsť 2 Aureaognad ji Apougousaza9 © “ “ “ 6 3 Z O fmoxsrd jl Kpougonoa109 = Im rmredojs. os fueaorgnad pil pax ZZ = jaoysid e favipom “Xpgugouga1o9 pil 5 josid Ajig Xuasd 3 Áu9a199 © aeipom jrf E faem ve fuoazoy pf (== = mygn S Ajraoysid ji Kaepowu = Ajuowmory Hosid EG. 1998 E UÚ mm pod fpog ujs |E==S=== = Knaoxsid Kaeipou if NE P S S00 o en = Z ÁWmmays gu9a199 orop “ng oxoyeu pf == fpgugonoaiog pl z = = £pos v Apoug faeipom “Kusaxog prf ě NODOA S 29091 mo yosid Agnag rforop “Kumo( “(avipomu = jaoxsid fgnag “fig e Auoano) xosid faerpom e+ Apos jrť (2 mojil s yosid Anaod “fTrg wm mápougy S uom - — — — =, 5 15 um —— OY == EC — “. F LL = Z —— ——— =O 2- —— —— EE o ( — — —= -M VaAD)]A VYWAE DUZ0127 00494 => oomolapn 298079N ZS vazjsas R sna + ud KDE ákE se 3 v. Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. Napsal Čeněk Zahálka v Roudnici. Se 4 dřevoryty. (Předloženo 27. ledna 1893.) X. © sklonu a dislokaci vrstev. Není pochybnosti, že byly vrstvy útvaru křidového v Polabí Roudnicko-mělnickém při jich usazování vodorovny. V této poloze však je nyní nenalezáme. Stopujeme-li celkový sklon křidového útvaru z okolí Prahy do okolí Řipu, shledáváme, že klesají vrstvy jeho od Prahy přes Kralupy až k Veltrusům více než o 160 m. Poněvadž v okolí Prahy žádných stop po vyšších pásmech křidového útvaru nenalezáme, a čím dále od Prahy ku okolí Řipu tím vyšší a vyšší, zároveň pak mocnější a mocnější pásma se objevují, lze souditi, že již během usazování se pásem křidového útvaru dno mořské v okolí Prahy se poznenáhlu vyzdvihovalo. Toto vyzdvihování se dna moř- ského až ku konečnému a úplnému vynoření se celé oblasti usazenin křidových nad hladinu mořskou, mělo za následek sklon jeho vrstev z okolí Prahy a Kralup do okolí Řipu. Povšechný tento spád pře- stává však u Řipu, v Poohří a ve Dubské vysočině, čím více se totiž blížíme ku Českému Středohoří a k jednotlivým čedičovým neb znělcovým vrchům v jeho okolí roztroušeným. Vyvření čediče Řip- ského a četných vrchů, které proti němu na druhé straně Labe leží jmenovitě Zaboře, Chlomku, Kamínku, Ostrého, Sovice a j. zvláště ale vyvření blízkého, mohutného horstva čedičového a znělcového v Českém Středohoří nemohlo zůstati bez značného vlivu na polohu vrstev křidového útvaru. Také ta okolnost, že štěrk diluviální nepo- rušen pokrývá dislokační čáry, ukazuje na to, že četné dislokace způsobené ve vrstvách křidového útvaru jsou neogenového stáří. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 9 V. Čeněk Zahálka V západní části Řipské vysočiny je celkový sklon vrstev k vý- chodu. Obnáší ve směru od Vrbky ku Klenči 51“. Místy jako „Na měchuře“ obnáší sklon 19. Tento sklon, jeden z největších ve vyso- čině naší končí se údolím Čepele v Klenči, neboť v témže směru východním od Klenče ku Řipu vrstvy neklesají. Údolím Čepele u Klenče jest tedy naznačena čára dislokační, jíž nazveme Klenečskou dislokací. Na západním okraji vysočiny Řipské jde rozsedlina ve směru severovýchodním po úpatí stráně Oharecké od Hvížďalky (blíž Roud- níčku) ku Vrbce (při cestě Budyňsko-břízské). Podle této rozsedliny vystoupily vrstvy na straně jihovýchodní do větší výše, než-li na straně severozápadní (v údolí Oharky). Tuto dislokaci znamenejme: Ohareckou dislokací I. Obcí Přestavlky, ve směru údolním, t. j. od západu k východu jdou dvě rozsedliny, jichž po- loha kopáním studnic a dolováním po uhlí shle- dána byla. Vrstvy pásma Cesta do Vrbky. střed obce běžící jsou mno- hem výše položeny, nežli souhlasné vrstvy na Se- verní a jižní strané roz- sedlin. Dislokace Přesta- vlcká. Z | V údolí, které jde A Va 7 Dlepřír menil a rysoval Zehllku. rovnoběžně s předešlým, Křižovatka cest e Budyně do Břízy a 2 Vrbky do Nižeboh. mezi Nižebohy a Přesta- vlky, je opět pošinutí vr- stev patrné. V lomu Po- dolského, který je při se- verní straně údolí, jsou vrstvy mladší (pásma IV.) mnohem níže položeny než-li vrstvy starší (pásma III), které jsou jen několik kroků odtud na jižní straně pří- stupné. Něžebožská dislokace. Nejmocnější dislokace vrstev z celého Polabí našeho jest poblíž cesty Židovicko-chvalínské. Její směr je východo-severovýchodní. Vrstvy (pás. X. a XI.) za rozsedlinou touto na straně Rohatecké (t. © = = „ 1. Průřez dle cesty z Budyně do Břízy ve stráni východně od Vrbky. Poměr délky 1: 12500. Poměr výšky 1: 1000. r — Oharecká rozsedlina I. L. mezi rozsedlinami upro- © Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 3 j. na straně severozápadní) jsou proti vrstvám (pásma III.) na straně Roudnické (jihových.) o 199 m! hlouběji vrženy (t. j. o celou mocnost pásma IV. až X. čili 158 m méně 19 m). Vrstvy na obou stranách tohoto pamětihodného vržení nejeví žádného sklonu. Tato dislokace již nazývati chceme Židovicko-chvalinskou dislokací, naznačena je v povrchu zemském nepatrným sedlem mezi Židovicemi a Chvalínem a údolím u Židovic. Jižně od Nučniček (u Terezína) vystupuje z Labské roviny při lese nízký břeh od severozápadu ku jihovýchodu, pokrytý diluviálním štěrkem a pískem. V lomu na Vinici zakončují se tam vodorovné vrstvy pásma VIII. náhle šikmou rozsedlinou, pěkně odkrytou, za níž nalezají se vrstvy skloněné ku jihovýchodu, a náleží pásmu X. Vrstvy pásma X. jsou v kontaktu s pásmem VIII. nápadně vzhůru zahnuté. Velikost celého vržení může tu obnášeti asi 15 m. Dislokace Nučničská.“) Sklon vrstev východního úpatí Řipu směřuje ku východu a jest dosti znatelný; obnáší od Ovčárny. ku Ctiněvsi 31"“. Hornobeřkovická planina má též sklon k východu; zapadajíť vrstvy od Černoušku do Horních Beřkovic pod úhlem 9. Údolím Ctiněvesským naznačen je tudíž zlom vrstev. Cířněvesská dislokace. Vrstvy v severní části Řipské vysočiny od Roudnice přes Kráb- čickou pláň až ku Dolním Beřkovicům mají sklon ku severosevero- východu. Sklon obnáší 277. Na profilu z Řipu na Vrchlábec, od jihu na sever, který není tudíž veden ve směru největšího spádu, jest sklon o něco menší a sice 17. Profil od nemocnice v Roudnici přes Bechlín až ku Horním Počápům (od západu ku východu) vykazuje ještě menší spád, neboť jest málo odchýlen od „směru“ vrstev. Na pravé straně Labe jeví vrstvy útvaru křidového od Kyškovic až za Sovici sklon ku jihozápadu a sice 13". Dále nad Štětím je sklon větší a sice k západuseverozápadu a obnáší 22. Profily sestro- jené napříč Labe z Řipu na Sovici aneb z Řipu na stráně u Štětí, ukazují nejen změnu ve sklonu vrstev, nýbrž i mocné vyvýšení vrstev na pravém břehu Labe proti břehu levému a obnášejí u Sovice as 40 m. Následkem toho jest údolím Labe mezi Řipskou a Dubskou vysočinou naznačena mocná rozsedlina, v níž přirozeně si vodstvo vynašlo svůj běh; jest pak rozsedlina tato u Roudnice směru vý- chodního, pod Šovicí severovýchodního a od Štětí ku Mělníku jiho- východního. Labská dislokace. 1) Zahálka: O souvrství glaukon. váp. slínu v Polabí litoměřicko-mělnickém, Obr. 1. Str. 403. Věstník Král, Čes. Spol. nauk. 1891, 4 V. Čeněk Zahálka : 6: : 2 PE ORL BAE AR ko o A dala obc obononisné SAD ASB NNO SEA EEA no ockkT co 05 VEBE 2230 BÝDI= -neo nen 0 ke 0400 ta KOS e r vt 80 S0 MAA me ee ee s 0o 0 kkě be Gao 88 aš Ko A oběda g : : Fodolského s: aa:- ZA ýrzpgto ce tettttecce Bestavěky | , Čad42. PEAS SOL ALE 8 OL OH0 BOP O = = 1 l Dle ppřírady mrtě arejsoval CiZahálikm. Obr. 2. Průřez z lomů Přestavlckých ku křižovatce silnic nad Nížebohy. Poměr délky 1: 12500. Poměr výšky 1:1000. r. r, = Rozsedliny Přestavlcké. 7, = Rozsedlina Nižebožská. Roudnice Strážný domek Židovice Na horách < 3vo 215 70 ose 210 dď. filo vímíci v, = = = = Obr. 3. Stráň Polabská od Roudnice přes Židovice na Rohateckou výšinu. Poměr délky 1: 25000. Poměr výšky 1:1000, r Židovicko-Chvalínská rozsedlina. Od Ostrého (nad Štětím) ku Liběchovu, podle Labských strání, pozorovati je nepatrný spád a sice 0", však ku severovýchodu vrstvy více vystupují. Rovněž od Liběchova až ku Mlazické rokli pod Chlomkem jsou vrstvy podle Labských strání pozorované téměř v téže výši nadmořské; za to směrem ku Slavínu u Tupadel, ku Strážnici a Kokořínu poměrně mocný výstup se jeví. Obnášíť sklon z Kamínku u Strážnice ku panským lomům v Ráji nad Mlázovi- cemi 32'. Ve východní části od Chlomku jeví se sklon ku jihovýchodu. Na profilu od Chlomku ku Hleďsebí vrstvy málo klesají; také od Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 5 Chlomku až ku lomům v „Borku“ zvaným (to jest asi do prostřed čáry Chlomek-Vrutice). Od těchto lomů však ke Vrutici již opět vrstvy poněkud vystupují, ale nepatrně. Proto se nalézá mezi Chlom- kem a Vruticí čára dislokační, která směřuje asi od západu k vý- chodu; není sice v povrchu ostře naznačena, ale právě v prodlouže- ném tomto směru nalézá se údolí Řepínské, jímž jde též čára dis- lokační. Bude tedy dislokace u Borku pokračováním Řepínské dis- lokace. Hostínská vysočina, která se rozkládá mezi Vrutickým (Koko- řínským), Řepínským a Košáteckým údolím, má sklon vrstev ku se- veroseverozápadu, takže profil od Byšic přes Hostín až ku Řepín- skému údolí jde ve směru hlavního spádu, který obnáší 24. Od Ře- pínského údolí ku Vystrkovu však již vrstvy nezapadají, pročež se jeví v údolí Řepínském obrat ve sklonu vrstev. V úzkém Mělnickém (Turbovickém) příhoří, které od Mělníka ku Přívorům se táhne, a jehož pokračováním je oddělený od něho u Všetat Čečemín, jsou též vrstvy skloněny. Jaký by byl jich hlavní spád, nemohl jsem určiti, ale od Přívor ku Mělníku, to jest ku se- verozápadu, obnáší 11'. Odtud počínají již zajisté vystupovati vrstvy do okolí Prahy, tak jako v protějším Povltaví od Vepřku. EI. O rozsedlinách a trhlinách. Rozsedlinamí nazývám přerušení vrstev jdoucí kolmo neb šikmo celou soustavou vrstevnou. Trhliny však nazývám přerušení omezené pouze na jednu vrstvu, takže ani do nižších ani do vyšších vrstev nepokračuje. Rozsedliny i trhliny jsou omezeny dvěma stěnama. Tyto stěny se buď dotýkají, takže mají pak rozsedliny i trhliny tvar ro- viny, aneb jsou rozstoupeny a jeví se pak v příčném průřezu co nžší neb širší skuliny. Směr rozsedlin může býti přímý aneb křivý. Jak rozsedliny, tak i trhliny mají důležitost i v praktickém životě. Podle nich skalníci lámají kámen. Při stavbě pak stěny rozsedlin kamenů kladou se vně; nejen pro jejich rovné ukončení ale i proto, že od stěny rozsedlinné kámen nejvíce větrání vzdoruje, poněvadž jsou chráněny povlakem limonitu. Také při kopání studnic mají roz- sedliny a trhliny svou důležitosť, poněvadž jimi voda nejvíce do studní přiváděna bývá. Rozsedliny protínají vrstvy našeho útvaru křidového zřídka šikmo (jako ku př. na stráni v Uličce při Labi u Brozánek); oby- čejně jdou kolmo ku vrstevnatosti. V každém větším lomu, při ko- COX 6 V. Čeněk Zahálka pání základů budov, na ho- lých stráních, nápadny jsou ony rozsedliny, jež jsouce mezi sebou rovnoběžné, ča- sto se opakují a dle nichž i vrstvy jsou méně neb více rozestoupeny. Tyto rozsedliny nazývejme hlavními, na roz- Obr. 4. Rozsedliny a trhliny ve 4. vrstvě pisči- díl od těch, jež mají nepra- tého slínu pásma V. h. v úvozu silnice nad. videlný směr: rozsedliny ve- Brozánky. dlejší. Pamětihodné jsou pak S — modrý písč. slín. „E šedé pásky téhož rozsedliny dislokačné , dle slínu po ee stranách rozsedlin a trhlin, nichž vrstvy celého útvaru imonitem zbarvené. : . křidového mění svůj sklon, aneb dle nichž jsou jedny vrstvy proti druhým vrženy vzhůru neb dolů, jak to již v předešlé části bylo shledáno. Směr hlavních rozsedlin souhlasí se směrem nejbližších čar dislokačních a jest pro jisté okolí stálý. Z toho následuje, že po- vstaly současně s nimi, mocným tlakem postranním, jak se to i po- kusy dokázati dá. Založen-li průkop silnice, dráhy a p. rovnoběžně dle rozsedlin, jeví se skalní stěny kolmé; je-li však průkop ten ku rozsedlinám šikmý, pak jsou stěny nerovné a rozsedlinami ustavičně přetrhovány, zvláště vynikají klínovité obrysy skal se stěnami stří- davě rovnoběžnými, převládají-li v místě tom dvě soustavy rozsedlin v kosém úhlu se protínající. Nápadné jsou takové klínovité obrysy skal při silnici z Roudnice do Podlusk (u kaple sv. Rosalie), u hos- podářské školy v Hracholuskách a j. aj. Ve Hracholuskách a v Roud- nici jest jedna hlavní soustava rozsedlin západo-severo-západní (1259 s úchylkou magnetickou). Tato souhlasí s dislokační čarou Labskou v Roudnici. Druhá hlavní soustava rozsedlin směřuje ku severo-se- vero-východu (2259 s úch. maen.), která souhlasí s dislokační čarou Labskou pod Sovicí. Třetí soustava jest východní-severo-východní (2609 s úch. maen.), která souhlasí s blízkou dislokační čarou Žido- vicko-chvalínskou. Podobně jest to v jiných krajinách Polabí našeho. Vedlejší rozsedliny nemají určitého směru, jsou původu primár- ního, neboť stojí v bezprostřední souvislosti s tvorbou vrstev, po- vstavše kontrakcí vzbuzenou vysýcháním vrstev. Rozsedlinami a ložem? (plochami vrstevnatosti) vytínají se z vrstev hranalovitá tělesa, jichž rozměry a tvar závislé jsou od směru a počtu rozsedlin a vzdálenosti loží. Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 7 Do rozsedlin vniká s hůry dolů voda, přinásejíc ssebou mine- rálné látky nahoře rozpuštěné a na stěnách jejich pak je usazuje. U nás bývají všude stěny rozsedlin pokryty kůrami limonitu barvy žluté, hnědé, neb rezavé, někdy kůrami vápence vláknitého, jehož směr vláken souhlasí se směrem tekoucí vody (hlavním spádem), řid- čeji krystallinickým vápencem. Také se objevují někdy na rozsedli- nách blíže povrchu zemského tabulky sádrovce. V základech domu č. 150. na Bezděkově v Roudnici, kdež z rozsedlin slínu pásma III. vytéká velké množství železité vody, byly následkem vyluhování v rozsedlinách skuliny 5 až 10 cm. široké a v nich nalezaly se opa- dané kousky slínu ze stěn rozsedlinových a stmelené limonitem ze železité vody usazeným. Při kopání základů domu p. Kejře č. 296. v Roudnici, vyskytly se dvojnásobné rozsedliny směru záp.-sev.-záp. Blíže povrchu byly 15 cm. od sebe vzdálené, ale rozšiřovaly se klínovitě, takže ve hloubce 3 m. již 20 cm. od sebe byly vzdáleny. V této rozsedlině byla při silnici založena studnice, do níž hojnosť vody z rozsedlin přitékalo ; dle výroků skalníků, studni kopajících, opět se ve větší hloubce roz- sedliny spojily. Podlé rozsedlin vymílá si vodstvo rádo cestu, zejména podlé rozsedlin dislokačních a pak v těch rozsedlinách, které v sypkém kamení se nalézají, jako to je ku př. ve kvádrových pískovcích Dubské vysočiny. Vedle rozsedlin vyskytují se ještě v jednotlivých lavicích trhliny. Jsou více neb méně od sebe vzdálené ale do nižších aneb vyšších vrstev nepokračují. Tak uvádím co příklad lavici křemitého vápence „drňák“ z lomu ve Dračkách u Podlusk. Tato lavice je rozdělena trhlinami, kolmo ku ložím jdoucí na špalky. Trhliny ty nepokračují do hlubší lavice písčitého slínu „bělouše“, která se ve dlouhé tabule děliti dá, ale také nepokračují trhliny ty do vyšších tenkých vrstev písčitého slínu, nýbrž písčitý slín táhne se neporušen přes trhliny drňáku jako „plachty“ (tak nazývají jej proto skalníci). Tyto vlast- nosti podržuje zmíněný drňák s přílehlými vrstvami i u Nižeboh, kde v lomu Podolského opět na povrch vycházejí. Takové zjevy lze nalézti i jinde. Všeobecnou příčinou utvoření se těchto trhlin jest zajisté kon- trakce, kteráž nastala, když počala mokrá usazenina schnouti. —— 57 Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. vk ta Vas ah „Sožeh pe " noláknou ab oku drn kodmplod údů vd ká v ě ej tino! PYKSN; bal. A usovs s i o dy zdp ý oBínl obor AA 2 SAčAnoB OE, dj aš8k čezf dal VI Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 scriptus. Nunc primum edidit Dr. F. J. Studnička, c. r. prof. math. publ. ord. universitatis litterarum bohem. etc. (Traditum die 10. Februarii 1893.) Praefatio. Disciplinarum dguo guaegue modo extiterit atgue incrementa procedente tempore ceperit, in dies libentius hac aetate viri eruditi inguirunt, eo inducti consilio, ut, gui nunc illarum est status guae- gue condicio, explicato ortu earum ac profectu apertius demonstretur atgue perspiciatur. Etiam in eius, guae accuratissima cluet doctrinarum, mathema- ticae historia non pauci his temporibus elaborant et aut omnem aut certas eius partes €0 genere curae complectuntur: guin illud contendi facile potest, plures hoc aevo in ea re esse occupatos guam superio- ribus saeculis cunctis. Omnium autem disciplinarum historiam eo difficiliorem fieri dicere licet, guo altius earum profectus repetatur, guod, guanto lon- gius ad praeterita regrediaris, tanto magis cum aliis destitueris adiu- mentis et subsidiis, tum maxime, gualis guaegue doctrina fuerit et guam late patuerit, testimoniis ac monumentis. Hoc ad mathematicam pertinet praecipue, cum idem illud de ratione, dua sententias suas exprimit, gueas adfirmare. Auantum enim interest inter Taciti annales et inter papyrum, cui Rhind nomen, Si hic sermonem respexeris de vetustissima aeguationum solutione, illic seriptorem Romanarum rerum, guae sub primis gestae sunt impera- toribus ! Inde apparet magis nunc guam olim eum operae pretium facere, gui vetustum codicem mathematica continentem ediderit descriptum, Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 9 DOB Stunička et guo antiguior ille sit, eo pluris aestimari librum, etiamsi, guae rerum eius sit dignitas, non spectaveris. Mirum, guantum sloriae hoc in genere consecutus sit Baldassare Boncampagní princeps! Etiam in universitatis litterarum Pragensis bibliotheca, veterri- mae illius almae matris in media Europa, complures reconditi sunt codices primis eius temporibus exarati, unde, guae tum tractata sint a mathematicis Pragensibus, licet cognoscere. Ex iis commemorandus est imprimis liber, cui inseribitur Algo- rismus prosaycus, is guo Christanus Prachaticensis *), magister nobi- lissimus, anno fere 1400 utebatur. Negue tamen inesse ibi res in- signes adfirmo, guae exsuperent mathematicorum aegualium inventa, sed vetustatem eius operis laudo, utpote annos abhinc guingentos confecti, cuius temporis non multa servata sunt monumenta similia. Ouippe M. Cantor, vir historiae rerum ad mathematicam perti- nentium peritissimus, meo rogatu re inguisita intellexit et probavit subesse libro illi pro fundamento arithmeticam Saeri-Bosci, perillu- stris viri saeculi tertii decimi magistrigue universitatis litterarum Parisinae, gua tamguam duce inter sua initia usa erat Carolina Pra- gensis, etiam magistros inde adsciscens. Praeterea tamen Christanus ex aliis fontibus res hausit, id guod parte non incolumi, guae est de minutis seu fractionibus, testatum videmus, cum Sacri-Bosci Tao- tatus de arte numerandi“) in numeris dntegris versetur. Ouod freguentissime in aliis libris ad scholarum usum destinatis evenit, ut apta rerum forma diu retineatur et per magistros ab alio alii tradita ad posteros transeat atgue ab his porro vulgetur, id etiam hic cernitur in numerandi legibus breviter conscriptis, si guidem hae per multos annos cum fructu et a docentibus adhibebantur et a dis- centibus. Inde fit, ut magni intersit eius modi libros describi descrip- tosgue emitti; nam collectis omnibus haud aegre concluseris, guantum guisgue eorum ad augendam docendamve guamgue disciplinam con- tulerit. Ouoniam, guae sint huius codicis propria guantumgue idem a fon- tibus, unde fluxit, diserepet, ipsi iudicare possunt, gui, guomodo in scholis arithmetica explicari coepta sit, diligenter scrutantur, non videbatur mihi exempla illius libri cum fide confecta evulgaturo ne- cessarium, si gua ibi animadvertenda deprehenderentur, proponere. 1) Natus est a. 1368, magister evasit iam a. 1389, inter professores libera- lium artium numeratur a. 1392, mortem obiit a. 1439. Of, J. Smolík „Mathema- tikové v Čechách“ pag. 11. 2) „Opusculum de praxi numerorum, guod Algorismum vocant.“ Algorismus prosaycus mágistri Christani. 3 Itague paucis adnotatiunculis adiectis vetustam Christani scrip- tionem trado viris doctis in cognoscenda mathematicae historia operam collocantibus benevole perlustrandam, dum maximas gratias ago M. Cantori, inclitae universitatis Heidelbergensis professori, guod ad hoc opusculum ipsi certe gratissimum melius formandum me pro viribus fovit et adiuvit. Nam gui, sicut ille, fontibus nitens, guem ad modum arithmeticae fundamenta provehi et doceri coepta sint, exponere co- netur, is maxime, guanti putandum sit ad eam curam adiumentum vel levissimum, cognoscet atgue intelleget. Restat, ut me in codice describendo consiliis et auxiliis collegae amicissimi losephi Fmlert sublevatum esse profitear: ob hanc huma- nitatem et ipsi gratias ago ex animo. Seribebam Pragae mense Ianuario 18983. Dr. F. J. Studnička. Incipit algorismus prosaycus magistri Christami. Motus parvulorum amore rudimenta artis compotiste brevi stilo curavi conscribere. Et guia omnis comparacionis summa numero exercetur, igitur a numero tamguam a priori inchoandum est. Unde numerus non est aliud nisi unitates collecte; unitas antem est, gua unaguegue res dicitur esse una Et est triplex numerus, scilicet di- gittus, articulus et numerus compositus seu mixtus. Digittus est omnis numerus minor decem, scilicet 1. 2. 3. 4. 5. 6. T. 8. 9. usgue novem inclusive; articulus est omnis numerus, gui potest dividi in decem partes eguales, ita guod nichil sit residuum negue diminutum, ut 10 dividitur in decem unitates et 20 in decem dualitates et 30 in 10 trinarios et sic conseguenter de aliis articulis. Numerus com- positus est ille, gui componitur ex digitto et articulo, ut 11 com- ponitur ex unitate, gui est digittus, et 10, gui est articulus. Et sic omnis numerus, gui est inter duos articulos proximos, dicitur numerus compositus. Hii autem numeri apud diversos variis figuris depinguntur, aliter latini, aliter vulgares in parietibus designant. Dimissis itague vulgaribus, gui secundum diversas regiones aliter et aliter utuntur numerorum descripcione, de Latinorum figuracione presens est spe- culacio. Latini itague duobus modis omnem numerum solent describere: primo modo grossiori ponens unitatem velud unum / et dualitatem * 4 VI. F. J. Studnička velud duo JZ et sic augendo usgue guingue, guod per V designatur I monos, V guinos, X denos dupla vigenos, XL duplat idem, triplat LX. L guogue simplex guinguaginta facit, sed nonaginta dat XC C dat centenos, guadringentos guogue CD, DC sexcentos, M mille C si presit, aufert centum. Sic numerum debes conscribere totum. Aliter et subtilius Greci et Latini omnem numerum per figuras signi- ficativas, guas vocant digittos et per decimam, vero non significati- vam, guam appellant cifram, exarant. Isti autem 9 digitti debent sic scribi 1. 2. 3. 4. 5. 6. T. 8. 9, decima vero cifra, gue seribitur ut circulus ©. Et hec cifra per se posita nullum numerum representat sed per addicionem dicittorum, tunc omnem numerum representat articulum ut si addis ei unitatem, et sic 10 significat omnibus aliis digittis usgue nonaginta, guod seribitur per 9 taliter 90. Tunc igitur centum per duas cifras et unitatem taliter 100, et sic usgue mille, guod per tres cifras et unitatem designatur. Unde nota, guod omnis digittus una sola figura habet scribi, omnis autem articulus per cifram primo loco positam et digittum, a guo denominatur ille articulus secundo loco positus, et hoc versus Sinistram máanum computando. In hac arte sinistrorsum seribimus more Arabum, gui hanc artem adinvenerunt. Omnmnis autem numerus compositus scribitur per digit- tum, gui est pars illius compositi, et articulum, et hoc deposita cifra. Et nota, guod omnis numerus a decem usgue ad centum solummodo per duas figuras habet scribi, sed a centum usgue mille. per tres et a mille usgue decem millia per guatuor, et sic conseguenter multi- plicando per 10 centum et mille. Unde omnis figura primo loco posita significat suum digittum, secundo loco decies plus guam in primo et in 3" loco cencies et in guarto millesies plus, ita guod semper guaelibet figura in seguenti loco posita decies plus significat guam in primo. Et est utile, si magnus erit numerus, guod semper supra guamlibet figuram loco millenarii positam ponatur guidem punctus (sic) ad denotandum, gnod tot millenarios debet ultima figura representare, guot sunt puncta pertransita "). Nota, guod huius artis novem sunt species, scilicet numeracio, addicio, subtraccio, mediacio, duplacio, multiplicacio, divisio, pro- gressio et radicum extraccio, et hoc dupliciter in numeris guadratis et in numeris cubicis. De numeracione dictum est prius, seguitur / „de addicione. Addicio est numeri vel numerorum ad numerum ageregacio, ut 1) Cf. M. Cantor „Vorlesungen úber Geschichte der Mathematik“, t. II. p. 81. AZ E E; Algorismus prosaycus magistri Christani. 5 Sclatur, gue est summa tocius numeri aggregati. Nota, guod omnis numerus, gui debet ad alium addi, vocatur numerus addendus et debet semper subtus secribi; sed ille numerus, ad guem debet fieri addicio, debet semper superius scribi, sic tamen, guod prima figura numeri addendi ponatur sub prima figura numeri, cui debet fieri addicio, secunda sub 2%, 3* sub 3%, 4* sub 4*, etc. si erunt plures figure. (Auo facto adde primam inferioris ordinis ad primam superi- oris ordinis. Et ex tali addicione si provenerit digittus, dele supe- riorem et scribe digittum provenientem ex tali addicione ut addendo 2 ad 4 dele 4 et seribe 6. Si provenit articulus, eciam deleta su- periori figura scribatur cifra 0. Et numerus, gui denominat illum articulum, addatur ad figuram seguentem per modum digitti et non per modum articuli. Et si non est figura seguens, ponatur in loco vacuo seguenti ut addendo 4 ad 6 et faciunt 10, tunc delendo 6 po- natur cifra 0. Et unitas addatur figure seguenti, si est, vel pona- tur in loco vacuo, si non est. Si autem ex addicione aligua pro- venit numerus compositus, tunc deleta superiori figura scribátur loco elus digittus, gui est pars illius numeri compositi et articulus adda- tur figure seguenti, vel ponatur in loco vacuo seguenti, si nulla erit figura, ut superius dictum est de articulo. Tunc post addi- cionem prime fioure inferioris ordinis et eodem modo 2*" inferioris ordinis ad 2“ superioris ordinis et sic conseguenter terciam tercie, donec totam compleas addicionem. Et fac omnia sicut fecisti de prima, sic tamen guod addendo articulum sicut 10 vel 20 non exprimas sub nomine articuli sed sub nomine digitti huius, hoc est: numerus, cul „debet fieri addicio, sit iste 5. 7. 8. 2, numerus addendus sit iste 6. 5. 4. 3. Et nota, guod subtraccio probat addicionem et addicio sub- traceionem.") Seguitur de subtraccione. Subtraceio est numeri vel numerorum a dato numero ablacio, ut subtrahendo 3 a 10 remanent 7. In subtraccione duo numeri sunt necessarii, scilicet numerus subtrahendus — et dicitur ille, gul ab alio subtrahitur — et numerus, a guo fit subtraccio, id est dis- posicio numeri subtrahendi. Et oportet, guod numerus, a guo debet fieri subtraccio, semper sit maior guam numerus subtrahendus, vel egualis sibi, guia minor a maiori subtrahi potest, vel egualis ab eguali, maior a minori neguaguam subtrahi potest. In subtraceione debent sic figure ordinari, guod figura numeri subtrahendi ponatur 6 VI. F. J. Studnička sub prima numeri, a guo debet fieri subtraccio, 2* sub 2*, 3* sub 92 et cetera. (uo facto subtrahe primam inferioris ordinis a prima Superioris ordinis, Si potest, et residuum seribe in loco superioris; Sl autem non potest, guia superior est minor vel est cifra, tunc a 2* figura deponas unitatem et illam unitatem scribe ante numerum mi- norem vel ante cifram, gue unitas valebit 10. Et tunc ab illo primo aggregato subtrahe primam figuram inferioris ordinis a prima superi- oris ordinis, et si numerus subtrahendus fuerit egualis numero, a guo debet fieri subtraccio, ponatur cifra loco eius. Subtracta prima figura inferioris ordinis a prima superioris ordinis subtrahenda secunda a secunda sibi suppraposita et tercia a tercia et sic deinceps. Et operandum est eodem modo, ut dictum est de prima. Cautela. Est tamen sciendum, guod si figura inferioris ordinis non poterit subtrahi a sibi supraposita, tune a figura seguenti, si est significativa, recipienda est unitas, si autem non significativa, tunc ab ulteriori acomodanda est unitas, et illa debet transferri et poni circa numerum, a guo debet fieri subtraceio, et de gualibet cifra, per guam portatur, debet fieri novenarius, guia illa unitas valuit decem respectu cifre, gua deposita remanent 9, et sic pro exemplo iste numerus, a guo debet fieri subtraccio, sit iste 1. 4. 0.3. 2.1 et numerus sub- trahendus 4. 6. 5. 2. 3 et numerus remanens erit 9. 3. 7. 9. 8. Mediacio est alicuius numeri medietatis invencio. Si velis ergo aliguem numerum mediare, scribe eum per suas differencias, et in- cipias a prima figura versus dextram manum, et illa si erit cifra, vade ad 2%" figuram. Si autem erit alia guam cifra, tunc erit par vel impar. Ši par, tunc deponas medietatem eius, si impar vel erit unitas vel erit maior unitate. Si unitas, tunc dele unitatem et seribe loco eius cifram et extra tabulam seribe d... cum titello taliter d et significabit dimidium. Ši autem talis numerus fuerit impar maior unitate, tunc deponas ab eo unitatem et illius numeri, gui remanet, scribe medietatem, et de unitate deposita fac ut prius scribendo d cum titello. Postguam autem mediasti primam, media secundam de- ponendo medietatem eius, si erit par; si autem erit impar, tune de- ponas ab e0 unitatem et residuum media, et pro illa unitate, gue valet decem respectu precedentis figure adde guingue, guod est me- dium de decem, ad figuram precedentem versus dextram. Et si fuerit unitas in 2“ vel in 3“ loco, ea deleta scribas cifram et adde guingue ad figuram precedentem. Exemplum 6. 1. 0. 5. 4. 1 remanent 3. 0. D20 Algorismus prosaycus magistri Christani. 7 Duplacio est eiusdem numeri per duplum augmentacio et sic triplicacio per triplum et guadruplacio per guadruplum. In duplacione numeri incipias ab ultima figura versus sinistram manum dicendo bis duo, et sunt guatuor. Et ex tali duplacione si provenerit digittus deleta figura, guam duplasti, seribe in loco eius digittum provenien- tem, si articulus, tune in loco eius scribe cifram et digittum, gui de- notat illum articulum, scribe in seguenti loco versus sinistram. Ši autem numerus compositus provenerit, scribe digittum in loco figure delete et articulum ponas versus sinistram; duplata ultima dupla penultimam et omnes alias precedentes et fac, sicut de ultima fecisti; cifra O, guia nichil significat, non duplatur. Exemplum duplando hunc numerum 5. 4. 6. 0. 8. In duplacione et multiplicacione et divisione incipiendum est ab ultima figura versus sinistram tendendo. A leva dupla, divide, multiplica, extrahe radicem a parte sinistra '). Multiplieacio est augmentacio unius numeri per alium tociens, guot sunt unitates in religuo, ut dicendo bis tria sunt sex. Hic tria augentur per bis propter duas unitates, gue sunt in binario. Et nu- merus, gui multiplicatur, vocatur numerus multiplicandus, et ille, gui multiplicat alium, vocatur multiplicans, et semper debet adverbialiter exprimi, ut ter guatuor sunt 12. Hic est ter numerus multiplicans et guatuor est numerus multiplicandus et 12, gui provenit ex multipli- cacione, dicitur numerus productus. Et sciendum est, guod ex numero multiplicante potest fieri multiplicandus et e converso ut idem est dicere ter guatuor et guater tria, guia sunt 12. Cum ergo volueris aliguem numerum per se vel per alium multiplicare, seribe numerum multiplicandum, guod est in superiori ordine per suas diferencias et numerum multiplicantem in inferiori ordine, sic tamen, guod prima inferioris ordinis sit sub ultima superioris ordinis, et tunc duc omnes inferioris ordinis adverbialiter incipiendo ab ultima inferioris ordinis in ultima superioris ordinis. Et si ex tali multiplicacione si prove- nerit digittus, scribe eum in medietate supra caput illius numeri, per guem multiplicas, si articulus, tunc scribe cifram supra caput nu- meri multiplicantis et digittum denominantem articulum pone in pro- ximo loco versus sinistram manum; et si numerus compositus, tune scribe digittum, gui est pars illius numeri compositi supra caput nu- meri, per guem multiplicas. Hoc facto multiplica ultimam superioris ordinis per ultimam inferioris ordinis faciendo per omnia, sicut dictum est, et sic conseguenter de omnibus inferioris ordinis ducendo e0s !) Ibid. pas. 82. 8 VI. F. J. Studnička adverbialiter in ultimam superioris ordinis et seribe numerum prove- nientem in locum eius. Ši provenerit digittus, scribe digittum, Si articulus, tunc scribe cifram in locum eius et digittum adde versus sinistram partem ad figuram seguentem ; si numerus compositus, seribe digittum, gui est pars illius numeri compositi, seribe in locum delete et scribe articulum versus sinistram partem ut prius. Et postauam omnes figuras inferioris ordinis multiplicasti in ulti- mam superioris ordinis et tunc per unum locum transporta omnes mnferioris ordinis sub penultima superioris ordinis. Et incipias ab ultima inferioris ordinis multiplicare per figuram ultimam superio- ris ordinis et sic conseguenter fac de aliis usgue ad primam infe- rioris ordinis et per illam multiplicando delebis superiorem, et Sic fac per totum, donec guemlibet numerum superioris ordinis multi- plicaveris per guemlibet numerum inferioris ordinis et guando prima figura numeri multiplicantis fuerit cifra, tunc guando cifram multi- plicas adverbialiter dicendo nullociens duo et est nichil, semper dele numerum, guem multiplicas et scribe in locum eius cifram vel melius et facilius guandocumgue prima inferioris ordinis fuerit cifra, dele eam, pone eam ante in primo loco in numero, guem vis multiplicare, et tune multiplica per residuum numerum, gui remansit, numerum multiplicandum et idem proveniet. Et ut levius et prompcius sciatur inveniri numerus productus, tunc semper minor numerus, Sive sit in ordine Superiori sive in inferiori exprimatur adverbialiter et aliter autor nominaliter, ut dicendo ter 9 sunt 27; est enim facilius dicere guam novies tria sunt 27. Et si nescis statim numerum productum, tunc minorem numerum, guem adverbialiter exprimis, subtrahe ab articulo, guem ipse denominat, tociens, guot sunt unitates inter maiorem dicgittum et decem inclusive, ut in presenti exemplo 9 distat per unitatem a decem, igitur subtrahe tria, gue est minor digittus a triginta, gui est articulus, guem denominat, tria, et remanent 21. Exemplum multiplicando hunc numerum 6. 5. 0. 4 per 2. 0. 7 et provenient 1. 3. 4. 6. 3. 2. 8 et ergo ter novem sunt 27'). Divisio est unius numeri per alium numerum minorem vel egualem distribucio. In divisione tres sunt numeri necessarii: primus numerus dividendus, et est ille, gui debet dividi in partes; secundus numerus dividens, et sic est ille, per guem primus numerus divi- ditur; et tercius guociens, et est ille, gui denotat, guociens numerus dividens subtrahi potest a numero dividendo, ut dividendo 20 poma 1) Sic finitum! Algorismus prosaycus magistri Christani. 9 vel grossos per 5 homines, tunc numerus guociens erit guatuor, gui demonstrat, guod 5 in viginti continetur guatuor wWcibus. Cum ergo unum numerum per alium dividere (vis), tunc scribe numerum dividen- dum in superiori ordine per suas figuras, et semper debet esse maior vel egualis numero divisore, numerum vero dividentem seu divisorem pone in inferiori ordine tali modo, guod. ultima divisoris sit sub ultima numeri dividendi et penultimam sub penultima et sic conse- guenter de aliis, et hoc si numerus divisor poterit subtrahi a figuris Suprapositis, et si non, tunc ultimam divisoris pone sub penultima numeri dividendi, et sic fac de aliis ponendo figuram sub figura. Ouo facto vide, guociens figura numeri divisoris continetur in figura sibi directe superposita, vel melius et subtilius, vide guociens nu- merus divisor continetur in figuris sibi directe suprapositis et non continet plus guam novies et non minus guam semel et hunc nu- merum denominantem, guociens scribe supra caput illius numeri di- videndi, sub gua est prima numeri divisoris, tunc multiplica omnes figuras numeri divisoris per illum guocientem et productum scribe in medio inter numerum dividendum et divisorem ponendo supra primam figuram numeri producti supra caput illius figure, guam multiplicas per guocientem et secundam sub secunda versus sini- stram. Tunc subtrahe totum productum ex multiplicacione a figuris sibi suprapositis. uo facto seribas primam figuram numeri divisoris sub proxima figura superioris ordinis versus dextram. Et sic fac cum aliis figuris numeri divisoris et iterum invenies numerum guo- cientem, guem scribe ante priorem supra caput figure precedentis versus dextram manum, multiplica per eum omnes figuras numeri divisoris et productum subtrahe ut prius. Et si contingat, guod nu- merus productus non posset subtrahi a figuris sibi suprapositis, tunc pěr unum locum remocius ponendo figuras, scribas cifram supra caput figure in loco guocientis, sub gua est prima figura numeri di- visoris et transponas omnes figůras inferioris ordinis ad loca omnia in mediate precedencia versus dextram, et iterum invenies aguocientem guem scribes ante cifram versus dextram, hoc fac continue, donec a prima numeri divisoris sit subtracta prima figura numeri dividendi. Ouo facto si totum surgit numerus, guociens ostendit tibi, guociens numerus divisor continetur etc. in numero dividendo. Ši autem aliguid erit residuum, hoc serva ad partem, et debet semper minus fore divisore. Et si vis probare, utrum bene es operatus, tune multiplica guocientem per divisorem et cum producto adde illud, guod re- manšit post divisionem, et proveniet tibi numerus dividendus, si bene 10 VI. F. J. Studnička es operatus, et ita multiplicacio probat divisionem et e converso. Dividas ergo 91471800 per 2030, tunc guociens est 45060, guem si multiplicaveris per divisorem, scilicet per 2030 proveniet tibi prior numerus, scilicet 91471800. Progressio est aggregacio numerorum ab unitate vel dualitate inceptorum per eguales excessus continue sumptorum. Et est duplex, naturalis et intercisa. Naturalis seu continua est, guando incipitur ab unitate et sic continuatur nichil obmittendo, ut 1. 2. 3. 4. 5. 6. %. 8. 9; intercisa est vero, guando obmittitur ille numerus, ut 1. 3. 5. 7. 9 et sic. Hic obmittitur ille numerus 2. 4. 6 et 8. Nota duas re- gulas de progressione. Prima regula: In omni progressione naturali sine interciso numera loca figurarum, et si fuerit par et recipe me- dietatem illius paris et multiplica per eum numerum provenientem ex addicione primi numeri et ultimi; si autem numerus locorum fuerit impar, tune adde primum numerum cum ultimo et illius aggre- gati sumas medietatem per illam medietatem, multiplica numerum locorum et habebis, guod gueris. Hec sufficiant cuilibet inveni in antecomposita. Pro invenienda radice guadrati vel cubici numeri est sciendum, guod numerus guadratus est numerus, gui provenit ex multi- plicacione sui ipsius in se ipsum ut dicendo: bis duo sunt guatuor et sic; 4 numerus guadratus est et duo est radix eius. Numerus autem cubicus est ille, gui provenit ex ductu sui ipsius in se bis vel semel in se et semel in suum guatratum ut dicendo bis duo bis sunt octo vel sic bis 2 et sunt 4 et bis guatuor sunt 8. Et sic duo erit radix ipsius numeri cubici. Ex hoc habetur, guod idem numerus potest esse radix numeri guadrati et cubici. Radicem autem extrahere non est nisi proposito aliguo numero radicem eius invenire guadratam vel cubicam secundum guantitatem numeri propositi. Unde extrahere radicem guadratum (sic) est proposito aliguo numero radicem gua- dratam invenire, id est numerum, gui semel in se ductus constituit numeri propositum, si est precise guadratus, si autem non, tum ma- xirum guadratum contentum sub numero proposito. Ši ergo velis alicuius numeri propositi radicem invenire, scribe numerum propo- situm per suas differencias et computa numerum figurarum, si sit par vel inpar; si par, incipe operari sub penultima figura, Si im- par, incipe ab ultima, ita guod semper incipias ab ultima in impari loco posita. Sub ultima ergo figura impari loco posita inveniendus est guidam digittus, gui multiplicatus in se debeat totum sibi supra- positum vel guanto propinguius potest. Tali digitto invento et a su- Algorismus prosaycus magistri Christani. 11 periori numero subtracto duplandus est digittus et duplatum ponen- dum est sub proxima figura versus dextram et eius subduplum sub eo et illum digittum, guem duplasti. uo facto inveniendus est iterum unus digittus sub proxima figura ante duplatum, gui ductus in du- platum et postea in se deleat totum suprapositum numerum vel guantum vicinius potest. Nec cessandum est a tali digitti invencione et eius duplacione et subduplorum posicione, donec sub prima figura inventus fuerit guidam digittus, gui ductus in omnia duplata et postea in se deleat totum suprapositum vel guantum vicinius potest Et si continsat, guod non possit aliguis digittus inveniri, tunc po- nenda est cifra sub 3* figura proxima versus dextram et anterioran- dum est primum duplatum cum suo subduplo et inveniendus est di- gittus sub figura precedente versus dextram et operandum est, ut dictum est. uo facto si totum surgit, tunc numerus propositus fuit guadratus et digittus ultimo inventus propositus cum subduplo vel subduplis erit radix eius. Ši autem aliguid remanet post subtraccio- nem duplarum, tunc ille numerus non fuit guadratus, sed radix in- venta est radix maximi guadrati in illo contenti. Si probare velis, si bene fecisti, multiplica radicem in se et veniet numerus propo- situs, si fuit guadratus, si vero non fuit guadratus, tune cum addi- cione residui ad numerum provenientem nx multiplicacione radicis in se proveniet nnmerus propositus. Exemplum in isto numero 80807, cuius radix est 284 et residuum 151, ut patet in practicando. Radicem cubicam extrahere est sub numero proposito unum numerum invenire, gui multiplicatus semel in se et semel in suum guadratum subtractus a numero proposito deleat eum, si fuerit pre- cise cubicus, vel guantum vicinius poterit, si non fuerit cubicus, et iste numerus sic inventus dicitur radix cubica numeri propositi ut sub 8, gui est primus numerus cubicus, recipiatur duo et dicatur bis 2 bis 2 sunt 8, gue subtracta ab octo surgit totum. Hiis pre- missis si vis alicuius numeri propositi radicem cubicam extrahere, tune primum considera, si in numero proposito est aliguis locus millenarii vel nullus. Si nullus, tune incipe operari sub prima figura inveniendo digittum, gui ductus in se cubice, id est bis deleat totum suprapositum vel guanto vicinius potest,“) Et talis digittus in- 1 | 27 | 64 | 125 | 216 | 343 | 512 | 729 1 4 © 16 25 36 | 49 64 od - 12 VL F. J. Studnička ventus erit radix cubica numeri propositi, si fuerit cubicus, vel erit cubica maximi numeri, si non fuerit cubicus. Ši autem numerus pro- positus fuerit ita magnus, guod habeat loca millenariorum, tune sub numero, gui ponitur in loco ultimi millenarii, inveniendus est guidam digittus, gui ductus in se cubice deleat totum suprapositum respectu sui vel guanto vicinius potest. Hoc facto triplandus est ille digittus et triplatum ponendum est sub tercia figura proxima versus dextram et eius subtriplum sub eo. Deinde inveniendus est iterum guidam digittus sub proxima figura ante triplatum, gui cum subtriplo ductus in triplatum postea sine subtriplo ductus in productum, guod iam provenit et demum ductus in se cubice deleat totum suprapositum respectu triplati et sui subtripli vel guanto vicinius potest. Isto modo fac per totum, donec venis ad primam figuram, sub gua invenias di- gittum, gui cum subtriplis ducatur in triplata, et postea sine sub- triplis ductus in productum et demum in se cubice deleat totum suprapositum vel guanto vicinius potest. Et si nullus digittus sub prima figura inveniri poterit, ponatur cifra sub prima figura, et guic- guid inventum fuerit sub prima figura, ponatur ante triplata versus dextram, et hoc cum subtriplis erit radix cubici propositi, si fuerit cubicus vel erit radix maximi cubici sub eo contenti. Et est no- tandum, guod si contingat, guod post anterioracionem figurarum non possit digittus inveniri, tunc ponenda est cifra sub guarta figura versus dextram et anteriorande sunt figure per duas differencias. Ši probare velis, an bene feceris, tune radicem inventam cubicam multi- plica bis in se et veniet numerus propositus, si fuerit precise cubi- cus, Si non, tunc cum addicione residui propositus numerus debebit resultare "). 7) 226981 , 262144 Algorismus prosaycus magistri Christani. 13 —— 120|132|144' 13 91.1041171130|143|156|169 60 66 2 (76 425670 | 84 98112112611401154|168 182196, 15 456075 90 96 102 105120 135|150|165|180 195.210|225| 16 112|128|144.160 176192 208/224 240 256| 17 no 1 170100204 50 0 a 1 54 | 72 90 1081261441162 |180 198/216 2341252270288 (306 324| 19 51 |6 | 95 (114 135/152 171 190|209 228 247,266 295304 528 842|s61| 20 140/160 180/200 220.240 280 300320 340|360.380,400| | 12 14 16 18 2 2 pri 26 39 52 65 28 30 32 a 36 38 40 E E 20 | 40| 60 | 80 |100|120 140 160 180.200 220 240 260 14 VI. F. J. Studnička: Algorismus prosaycus magistri Christani. Minucia seu fraccio dicitur pars alicuius tocius sicut medietas alicuius rei vel pars tercia vel guarta vel guinta. Et sic deinceps dicuntur minucie seu fracciones tocius. Et tales minucie seu fraceiones tocius habent duplicem numerum, per guem exprimuntur et scribuntur, scilicet numeratorem et denominatorem. Numerator dicitur ille, gui numerat partes alicuius tocius et hic semper debet exprimi nominator, ut unum vel una duo, 3*, 4, sed denominator dicitur ille, gui denominat partem alicuius tocius et exprimitur nomi- naliter in sexagenis, grossis dicendo medietas, gue scribitur per duo, et tercia pars, due scribitur per 3* et 4*, gue seribitur per 49 et sic ascendendo continue. Debet autem numerator scribi superius et deno- minator inferius et in medio eorum debet poni modica vireula. Et sic seribitur una medietas j et sic due tercie partes 3, et sic 4 4 4e et sic 3 5ř 2 et ita continuando usgue infinitum. Nota: Guando- cumgue denominator est idem cum numeratore, tune tantum valet ut ille minucie sicut integrum sicut Ž (Sic) unius halensis vel ulne valent 1 integrum halensem vel ulnam... Nákladem král. české spol. náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1893. VII. Studie z osteologie Lacertid. (0 některých zajímavých částech kostry ještěrky živorodé, Lacerta vivipara Jacy.). Napsal prof. dr. František Bayer v Praze. (S tabulkou V.) (Předloženo dne 10. února 1893). „ Ze tří našich domácích druhů rodu Lacerta L. nejzajímavější jest ještěrka živorodá (Lacerta vivipara Jaca., Zootoca vívipava Wagl.), obývající po přednosti ve krajinách hornatých, na místech stinných a vlhkých. „Živorodou“ ve pravém slova toho významu jí arci nazvati nelze; snášítě samička nečetná vejce jedno po druhém na zemi a teprve venku, mimo tělo matčino se z nich líhnou mlá- data, jež se ovšem tenkou blanou vajíčka prodírají ven, sotva bylo sneseno, tak že po půl hodině nění mláděte ve vejci ni jediném. Jen výjimkou stává se, že mládě protrhne blánu vajíčka ještě ve vej- covodu a pak ovšem narodí se již bez jakéhokoliv obalu; jen pro ten případ platí, co Schreiber") dí o ještěrce živorodé generaliter: „Das Thier wirft lebendige Junge...“ Náleží tedy i ona mezi živo- čichy, jimž jméno „ovovivipara“ dáno. Ačkoliv u ní neznáme ve zbarvení těla variací tak četných, jako | u ostatních dvou druhů našich ještěrek,*) přece jsou odrůdy její na samostatné druhy —— ovšem neprávem — Častěji povyšovány, než u kterékoli jiné specie rodu Lacerta.*) I v monografiích a pojednáních o plazech českých uvedena některá jména jejich, jako na př. Lacerta 1) Dr, E. Schreiber: Herpetologia europaea. Braunschweig 1875. 2) U ještěrky zelené (Lacerta viridis Gessn.) bývá uváděno 18, u j. obecné | (€. agilis L.) 12, u j. živorodé jen 7 stálých variet. 8) V systematických pracích herpetologických shledáno na 20 synonym dru- hových (u ještěrky zelené 18, obecné 15). 7 Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 VII. František Bayer montana Mikan, L. orocea Wolf, Zootoca montana Bonap., Atropis nigra Glůckselig; to ovšem dnes nejsou, než synonyma jména Lacerta vivipara Jacg. A bylo-li oprávněno od rodu Lacerta odděliti naši ještěrku živorodou a nový pro ni stanoviti rod (Zootoca Wagl.), to na kostře její vyšetřiti má také býti účelem této studie. Ale ještě jiná jest příčina, proč skrovný tento příspěvek osteo- logii ještěrů na veřejnost vydávám. Tak jako v anatomii žab s oblibou, ale zajisté neprávem za vzor bráni všude téměř jen skokani (Rana L.), tak ve pracích o anatomii, najmě osteologii Lacertid nečiní se zmínka leč o ještěrce obecné (Lacerta agilis L.), nanejvýše ještě o je- štěrce zelené (L. viridis Gessn.), kdežto o kostře ještěrky živorodé a také jižní ještěrky pestré (L. muralis Laur.), ačkoli se v úpravě kostry s oběma druhy známějšími ve všem všudy nesrovnávají, lze se ve příslušné literatuře dobrati zpráv jen velice skrovných a kusých. Budiž tu hned uvedeno, co a kterak posud z kostry naší ještěrky živorodé zobrazeno a popsáno. V Leydigově známém spise 0 je- štěřích fauny německé *) jsou malé a dosti chatrně kresléné obrázky lebky (shora a zdola, Taf. I. 15., 16.) beze všech vysvětlivek, pak vý- kres dolejší čelisti se zuby (Taf. VI. 81.) a jediný slušný obrazec, k němuž se podnes odvolati možno: sternum a pásmo lopatkové (Taf. VI. 78.). V textové části svého díla mluví o kostře ještěrek vůbec a teprve v popisech jednotlivých druhův uvádí jen některé ne- patrné znaky, jimiž se zejména lebky našich ještěrek jedna ode druhé liší. Hoffmann“) reprodukuje Leydigův obrazec lebky (Taf. LXIX. 10.), obrazce o rozvoji pánve (Taf. LXIII. 1.—3.) z Bun- geovy dissertační práce o vývoji pánve u obojživelníků, plazů, ptáků (v Derptě 1880), a v textu mluví jen povšechně o kostře ještěrů, na- nejvýš o kostře Lacertid. Blessigovo pojednání“) týká se jen obratlů šíjových a dorsocervicalních; na přiložené tabulce zobrazeny tyto obratle se žebry a kostí prsní (Fig. I.), pak řezy 1. až 5. obratlem (Fig. II —VII.). Ani v Parkerově“) fundamentalní monografii 1) Dr. Fr. Leydig: Die in Deutschland lebenden Arten der Saurier. Tů- bingen 1872. 2) Dr. H. G. Bronn: Klassen und Ordnungen des Thierreichs. 6. B. III. Abth. Reptilien. Von C. K. Hoffmann. 3) E. Blessig: Eine morphologische Untersuchung ůúber die Halswirbelsáule der Lacerta vivipara Jacg. Inaus.-Dissert. Dorpat 1885. 4) W. K. Parker: On the Structure and Development of the Skull in the Lacertilia. P. I. — On the Skull of the Common Tizards. Philos. Transactions of the Royal Society of London. Vol. 170. II. London 1880. Studie z osteologie Lacertid. A o lebce Lacertid nenalezneme toho, ce bychom očekávali; na čel- ných tabulích nakresleny jen lebka zárodku („nearly ripe Embryo“) a řezy touto lebkou (Pl. 40. VII—X., Pl. 41. I—VIL.), zárodková jazylka (PI. 40. XI.) a z dospělé ještěrky živorodé jen serie příčných řezů lebkou její (PI. 44., 45.). Popis lebky a její rozvoje podán to- liko povšechně; všude míněna lebka Lacertilií vůbec („Lacerta and Zootoca“), ale o jednotlivých druzích ani zmínky, ač se i v úpravě lebky jeden od druhého liší. Kromě toho Born ve svých dodatcích“) ku dřívější práci své o zápěstí a zánártí Saurií“) nepatrnou 0 tom činí zmínku, že to, co prve napsal o tarsu ještěrek, i řezy zánártím ještěrky živorodé si potvrdil, ale výkresu ni výkladu o něm nepo- dává; Mehnert?) konečně pojednal jen o rozvoji některých částí pánve ještěrčí a zobrazil rozvoj pánve u ještěrky živorodé (Taf. VIII. 1.—3.) a pak pánev její dospělou (Taf. VIII. 5.), ale tuto dosti po- vrchně (scházíť na výkrese jeho na př. důležité foramen obturatum, na našem výkresu 10. fo!), tak že podati nový, správný výkres její naprosto není zbytečno. Ani v jiných pracích o anatomii Saurií — kromě obecně známých učebnic o srovnavací anatomii obratlovců jme- nujmež tu jen dílo Gegenbaurovo,“) pojednání Goetteho,*) Baura“) a Kehrera“) — nikde o“ještěrce živorodé ani zmínky. To všecko zajisté jest dostatečným důvodem, aby alespoň za- jímavější a důležitější partie kostry její zevrubněji byly obadány, správně nakresleny a vše vedle novějších názorů popsáno a vylíčeno. A doplniti tak pokud možná obraz o kostře našich ještěrek, ukázati, 1) Dr. G. Born: Nachtráge zu Carpus und Tarsus. Morphol. Jahrbuch VI. Bd. Leipzig 1880. : 2) Dr. G. Born: Zum Carpus und Tarsus der Saurier. Morphol. Jahrbuch II. Bd. Leipzig 1876. 5) E. Mehnert: Untersuchungen úber d. Entwicklung des Os hypoischium, Os epipubis u. Ligamentum medianum pelvis bei d. Eidechsen. Morphol. Jahr- buch XVII. Bd. Leipzig 1891. 4) C. Gegenbaur: Untersuchungen zur verel. Anatomie der Wirbelthiere. 1., 2. Heft. Leipzig 1864—65. 5) Dr. A. Goette: Beitráce zur verel. Morphologie des Skeletsystems der | Wirbelthiere. Archiv fůr mikr. Anatomie. XIV. Bd. Bonn 1877. S) Dr. G. Baur: Zur Morphologie des Carpus und Tarsus der Reptilien. Zoolog. Anzeiger. VIII. J. Leipzig 1885. 7) G. Kehrer: Beitráge zur Kenntniss des Carpus und Tarsus der Am- phibien, Reptilien und Sáuger. Berichte der Naturf. Gesellschaft zu Freiburg i. B. I. B. 1886. 1ř 4 VII. František Bayer ve kterých částech její se j. ž.") od ostatních našich druhů liší a je-li konečně oprávněno, od nich ji odděliti a novým učiniti rodem, to tedy účelem této stati. Dodávám, že jsem si z úmyslu vybral ke studii exemplary mladší, u nichž chrupavčité části kostry dobře bývají pozorovány, a že jsem všecky výkresy připojené tabulky pořídil podle koster čer- stvých, v líhu konservovaných (nikoli zaschlých anebo macerací roz- rušených). Zobraziti znova takovou čásť kostry, jež jinde juž správně podána (na př. sternum), nebo kterou se j. ž. od ostatních druhů valně neliší, zbytečným se mi vidělo; rovněž není dnes třeba šířiti slov na př. o vnitřní úpravě kostí. Jen to dodati sluší, že má j. ž. zejména v některých kostech trubicovitých černého pigmentu více, než ostatní evropské ještěrky. I. Lebka j. ž. povšechnou úpravou (obr. 1.—3.) spíše jest po- dobna k lebce j. pestré (Lacerta muralis Laur.), než k lebkám našich dvou druhův ostatních. Jestiť vůbec všude užší, než u j. z. a u j. ob.; poměr délky k největší šťřce v záhlaví bývá průměrně 9:5 (uj. ob. asi 8:5). Zejména v přední, čenichové části jest lebka j. ž. zúžena a tu také štíhlejší, než u obou druhův ostatních; i jednotlivé kosti její jsou jaksi útlejší (viz zvláště obr. 2.). Kterak se v různých částech lebky L. viv. liší ode druhů L. vir. a L. ag., to v popise jednotlivých kostí zvláště bude vytčeno. Jen tolik tu ještě dodáme, že se u j. ž. kůže z lebky jen po- někud macerované snadno dá stáhnouti, poněvadž není ve škáře, ve zpodní její vrstvě a ve stromatu subcutaním tolik a takových ossi- fikací, jako u j. ob. a j. z., jež Parker právem srovnává s kožní kostrou u kostnatých ryb skelnošupinatých a u některých plemen ryb sumcovitých (Callichthys, Loricaria a j.. Leydie sice dí, že ko- stěná kůra ta (crusta calearea) pokrývá hořejší plochu lebky u všech našich ještěrek, ale později sám dodává, že nemá L. viv. ve zpodní vrstvě škáry destiček kostěných. Neprávem ovšem dí, že není na lebce její vrásek („runzelige Seulptur“); některé krycí kosti její (viz obr. 1.) jsou vždycky drsny a rýhovány, ale toho příčinou není ossi- fikace škáry. Žlábky v těch kostech nejsou než rýhy po cévách a !) Jména našich ještěrek označovati budeme těmito zkráceninami: j. ž. = ještěrka živorodá, j. z. — zelená; j. ob. — obecná. L. viv. — Lacerta vivipara, L. vir. — viridis, L. ag. — agilis. Studie z osteologie Lacertid. 5 jamky nebo hrbolky známe i z lebek jiných obratlovcův, aniž tam o nějaké „kůře vápenné“ mluviti třeba. Lebka j. ž. jako ještěrek vůbec jest v úpravě své dosti složita . Parker dobře dí: „This skull of the adult Lizard is a very com- pound piece of architecture.. ..“ Nejdůležitější částí vlastního crania a všech kostí endo- chondralních, jež tu popíšeme nejprve, jest záhlaví, schránka mozku a ústrojí sluchového. Kolem otvoru míchového (foramen magnum, obr. 1. fm) rozložena jsou oceřpitalia. Základní kosť týlní (ocepitale basilare, basi-occipital Parker, obr. 2. ob.) jest povrchu nerovného a má pod postranními hrboly po otvoru pro nerv 9. a 10. páru (ZX., X.; za nimi otvor pro nerv 12. páru, viditelný na řezech — viz příslušné obrazce u Parkera), na předu jest spojena se zá- kladní kostí klínovou (obr. 2. bs) švem zejména u mladších zvířat zřetelným, v němžto zříti nezřídka ještě (na našem obrazci) stopy za- růstající fontanelly („posterior basicranial fontanelle“ Parker). Po obou stranách pojí se k základní kosti týlní neveliké kosti týlní po- stranní (ocezpítalia lateralia, exocevpital, obr. 2. ol), s nimiž jsou ještě V pravo a v levo srostlá optsthotica (obr. 2. op) ve příčné trámce (processus parotici Huxley), jež činí zadní hranici lebky. Že by bylo epioticum splynulé s postranními kostmi týlními a opisthoticum s kostí týlní hořejší (ocežpitale supertus, supra-ocetpital), jak tvrdí Wiedersheim"), pravda není. Toto occipitale superius (obr. 1. 0s) leží nad otvorem pro míchu, přímo pod kostí temenní a tedy jen ono srůstá — a to velmi záhy — s těmi kostmi schránky sluchové, jež epiotica zoveme (obr. 1. ep). Násadce ze chrustavky na hořejší kosti týlní (viz Leydic: Taf. III. 33., ď) u svých exemplarů j. ž. - jsem nenalezl. Na základních kostech týlních upevněna kloubní plocha pro spojení lebky s páteří (condylus, obr. 1.—3. c), v níž mimo čásť té kosti vězí v pravo a v levo i dílce kostí týlních postranních; že by jen u mladé j. ž. byl condylus trojdílný (Ley dig), není správno; po- zorujemeť to i u mláďat jiných ještěrek, ba ještěrů vůbec. Kromě epiotica a opisthotica, o nichž byla již zmínka, náleží ku pevné schránce vnitřního ucha ještě prooticum (obr. 2., 3. po; u Leydiga petrosum), chránící jeho přední partie. Na předním okraji jeho jest otvor pro nerv 5. páru (obr. 3. V); mezi oběma kostmi těmito jest nahoře (pod kostí temenní) veliká fontanella, jako 1) Dr. R. Wiedersheim: Lehrbuch der vergl. Anatomie der Wirbelthiere. 2. Aufl. Jena 1886. 6 VII. František Bayer u j. ob. (Parker, Pl. 43. VII.). Po obou stranách její jsou vypu- kliny, v nichž vězí přední a vodorovný polokruhový kanálek ústroje sluchového; zadní kanálek. uložen v nádoru epiotica, v pravo a v levo u otvoru míchového (obr. 1.) ležícím. Všechna tři „očica“ (prooticum, epioticum a opisthoticum) jsou na vnitřní straně stěny lebečné od- dělena jedno od druhého úzkými proužky chrupavky. Prooticum činí také přední okraj otvoru vejčitého (fenestra ovalis), od něhož, jako u Reptilií vůbec, úzkým proužkem opisthotica oddělen otvor okrouhlý (f. rotunda; obr. 2. for == místo, kde leží oba ty otvory, viditelné se strany). K základní kosti týlní jest v předu přirostlá (dle Parkera u j. ob. beze švu) základní kosť klínová (sphenotdeum basilare, basi- sphenoid, obr. 2. bs), jež jest na předu zúžena a má tu dvé laterál- ních výběžků (dbastpterygoid Parker; bp), s kostmi křídlovými kloubem chrupavčitým spojených. Křídla tato — u j. ž. štíhlejší, než u j. ob. a j. z. — neprávem Leydie má za alisphenotdy; tyť hle- dati dlužno ve chrustavkovité přehrádce (septum) interorbitální (před otvorem pro nerv 5. páru), rovněž jako v přední části její orbito- sphenoidy (viz Parker, Pl. 45. VII.) a v basi její praesphenovd. Všecky tyto tři části septa splývají v předu se svislou chrupavkou nosovou (septum mast), jejíž dolejší čásť zastupuje tu 0s etlmovdeum (perpendicular ethmoid Parker) — to však jsou již díly chrupav- čitého endocrania. K základní kosti klínové jest v předu na patře přirostlý para- sphenoiď (obr. 2. ps), u mladších ještěrek chrupavčitý; u starších exemplarů jest to teninká kostěná tyčinka (viz u Parkera: Pl. 42. II.), jež pak náleží již ku krycím kostem lebečným. "Třeba nebyla ještě ossifikace v této části pokročila tou měrou, abychom před basi- sphenoidem zřeli dokonalý, kostěný parasphenoid, nesmíme chru- pavku před základní kostí klínovou míti celou Za praesphenoid © (Leydig, Wiedersheim) — basalní, přímo před basisphenoidem © ležící čásť její, měnící se pozdéji v kosť, zajisté jest parasphenoid, arci jen nepatrný zbytek této kosti ještě u Amphibií tak mohutné. Ze suspensoria pro čelisť dolejší zbyla u Saurií jediná kosť čtvercová (guadratum, obr. 1,—3. g; u Leydiga neprávem „tympa- nicum“), k opisthoticum kloubem volně připojená, v níž někteří hle- dají i splynulé s ní symplecticum. Jest to kosť vydutá (concavní), při vnitřním okraji (obr. 2. g) silnou lištnou opatřená a u j. ž. užší, než u j. ob. nebo j. z. Přední, naduřelý okraj její — kloub pro čelist dolejší — má povlak chrupavčitý. Ku kostem vlastního Studie z osteologie Lacertid. 7 úrania náleží ještě columella (epipterygoid Parkerův, obr. 3. co), sloupek to opírající se hořejším koncem o kosť temenní, dolejším, chrupavčitým koncem (obr. 3. B) o kosť křídlovou, v níž jest pro konec tento mělká jamka chrupavkou vyložená. (Columellou nazval jej Cuvier dle podoby a úkolu; neníť asi než oporou lebky, jíž za orbitou a kostí jařmovou scházejí pevné části postranní. Jméno Par- kerovo jest příhodnější nejen proto, že nepřipouští zmatků (jeť ještě na lebce „columella auris“), ale i proto, že odpovídá rozvoji i poloze kůstky. Jest duta (obr. 3. B) a má dolejší konec i u dospělých je- štěrek ze chrupavky vápnité, jen na periferii hyalinní, z části i do duté diafysy vražený (tamtéž ch). U j. ob. jest uprostřed tenčí, u j. z. jest do předu prohnuta a tu také až na dolejší konec zakryta štítky kostry kožní, o nichž ještě níže bude promluveno. nejsou již ryze endostotické, nýbrž vznikají z pletiva indifferentního a jsou sice původem svým parostotické, ale zástupci ektostotických kostí toho druhu u Ichtbyopsid. Míníme tu nejprve kosti patrové (palatina, obr. 2. pal), za choanami (cho) ležící, Široké, na zad poněkud zúžené a na vnějších krajích ztlustlé, kdežto se na vnitřním pravá levé krajem celkem přímým jen volně dotýkají. Přední jejich okraj hraničí po stranách s čelistí hořejší (me), uprostřed s kostmi radlič- nými (v); zadní okraj každé té kosti připojen klikatým švem ku kosti křídlové (pterygovdeum, pt). Pterygoidea leží po obou stranách para- sphenoidu a jsou postranním výběžkem připojena ku kosti příčné (ts); zadní, užší výčnělek, na zadním okraji žlábkovitý, spočívá na křídlech základní kosti klínové (bp) a dotýká se koncem kosti čtvercové. U j. ž. jest pterygoideum útlejší než u j. ob. nebo j. z., a také z pra- vidla bezzubé,") kdežto j. ob. a j. z. na ohybu přímo před basipte- rygoidy vždycky, zoubky patrové mají (dle Leydiga j. ob. 12, j. z. 8). S hořejší čelistí (me) a s kostí jařmovou (7) jest pterygoideum pevně švem spojeno krátkou kostí příčnou (transversum, transpala- činum Parker, ts), jež na vnějším konci (u me a j) poněkud jest rozšířena. Teď pravých krycích kostí lebky si povšimněme. Na zpodu (kromě kostěného parasphenoidu) viděti z nich před choanami dvé bezzubých kostí radličných (vomer, obr. 2. v). Jsou to !) Leydig prý nalezl na kosti křídlové u jediného exemplaru j. ž. zuby a míní, že to asi souvisí s nalezištěm. To však není k víře podobno; spíš to sporadický případ atavismu. 8 VII. František Bayer tenké lístky v zadu (u pal) vykrojené a uprostřed ve špičatý zoubek prodloužené, jichž vnitřní okraje poněkud vzhůru jsou ohnuty; na přední části bývají uprostřed přikryty podlouhlým, sploštělým, v zadu zaokrouhleným lupénkem ze tvrdého vaziva. V předu stýká se vomer s kostí mezičelistní (%mx), po straně s čelistí hořejší (mx). Kromě kostí posud popsaných jest zpodina lebky všecka blanitá. Na svrchní straně lebky (obr. 1.) náleží ku kostem perichondrál- ním ") lichá kosť temenní (paržetale, pa), u j. Ž. čtyřhranná, se dvěma zadními výběžky dolů ke kostem periotickým skloněnými; uprostřed má nízkou vyvýšeninu, v jejížto středu leží otvor temenní (foramen parietale, fo), u j. ž. dosti veliký, jejž Parker trefně zove „old fa- miliar fontanelle.“ Za ním u všech ještěrek jest na kosti temenní nízký nádor podoby trojce. J. z. a j. ob. mají pravou i levou plochu kosti temenní (ležící po obou stranách hrbolu s fo) rozdělenu sagit- talním švem ve dvě části; vnitřní jest vlastní parietale (Ley dig), vnější vedle Parkera pteroticum (viz u něho Pl. 42. IV.). Toho jsem ni na jedné lebce j. ž. nenalezl; parietale má tu sice rýhy po cevách, ale žádného švu. Podlé zadních výběžků kosti temenní leží na každé straně lebky dvé nepatrných, úzkých kostí nadskráňových (supratemporale 1. a supratemporale 2., first and second supratemporal Parker, temporale Leydig; obr. 1., 3. st a sť); co Hoffmann zove supratemporale, jest naše supratemporale 2., a jeho sguamosum (viz na př. u něho Taf. LXVIII. 5.) není než supratemporale 1., jehož basis s kostí čtvercovou (na našem obr. 3. st a g) hraničí. Neprávem je (t. j. Hoffmannovo sguamosum) tedy Leydig zove „guadrato- jugale“ — to ještěrům (kromě Hatterie) schází a kost jařmová se čtvercovou (obr. 3. j a g) spojeny jen ligamentem. Vlastní nepatrné sguamosum leží mezi oběma kostmi nadskráňovými a kostí čtvercovou (viz u Parkera pohledy na lebky ještěrek se strany). Před kostí temenní viděti na lebce j. ž. (obr. 1.) vždycky dvé kostí čelních (frontalia, f) uprostřed, jak na nejednom exemplaru jsem se přesvědčil, švem spolu spojených. Nesprávný výrok Hoff- mannův o jediné kosti čelní u rodu ještěrek (Lacerta) vůbec měl asl původ v nedokonalých obrazcích (na př. Leydigových, ač tento o dvou kostech čelních u našich ještěrek mluví). V předu jsou fron- 4 talia málo, v zadu již více rozšířena, a tu právě u j. ž. měrou da- !) Parker k nim počítá i tu čásť kosti týlní, v níž někteří oceipitale su- perius (obr. 1. os) hledají; jeho „supra occipital“ (Pl. 42. IV.) jest kosť krycí, ač také chrustavce pod ní ležící (Pl. 43. VII.) totéž jméno dává. Studie z osteolosie Lacertid. 9 leko větší, než u j. ob. nebo j. z., ač jsou u těchto dvou druhů po- měrně širší; vnější okraj jejich z části přikryt kostmi nadočními (0). Zadní čásť švu vězí v rýze po cévě, na předu v podobě písmeny Y rozvětvené; vůbec nejsou frontalia nikdy hladká, nýbrž tak jako všecky krycí kosti nahoře na lebce před nimi drobnými jamkami a rý- hami poseta. V pokrývce orbitalní části lebky kromě kostí čelních (ty tu ovšem již vlastní dutiny lebečné nepřikrývají) i u j. ž. zna- menáme ještě dva páry kostí, rovněž na povrchu nerovných, jež Wie- dersheim ku kostem kožním „(Hautknochen“) počítá, jak myslím neprávem: k těm na lebce j. ž. jen kosti nadoční (0) náležejí a dva ty páry kostí na čele jsou kostmi krycími právě tak, jako frontalia. Jeť to u plazů jen jakési zmnožení kostí čelních („curious atavistic multiplication of scutes,“ jak dobře dí Parker), které již u vyhynulých obojživelníků lze pozorovati. *) K zadním, lateralním křídlům kosti čelní pojí se zadní kosti čelní (postfrontalia, postorbital Parker; obr. 1. a 9. pof), stýkající se na předu s kostí jařmovou (7), v zadu s kostmi nadskrá- ňovými (Wiedersheimův výkres lebky j. ob. jest i v této věci ne- správný). U j. ž. jest zadní kosť čelní poměrně delší a vůbec mocněji vyvinuta, než u j. ob. nebo j. z.; vnější okraj její jest poněkud dolů ohnut. Před kostmi čelními (jf), u předního okraje orbity zase leží po každé straně přední kosť čelní (praefrontale, též orbitale antertus, obr. 1. pf), prodloužená na zad v cíp, přikrytý prvou z kostí nadočních (o). Po straně lebky skloněno jest praefrontale dolů, a tu se pod ním nalézá v předním koutku orbity malá, otvorem opatřená kosť slzní (lacrymale). Mezi oběma předními kostmi čelními vězí zadní poloviny obou kostí nosních (nasalta, obr. 1. »), jež kromě toho objímají no- sové výběžky čelistí (mx); na předu vsazen mezi ně nosový výčnělek mezičelistní (0m). Také jejich povrch není hladký a zejména dvé příčných žlábků po cévách na zdání každou z nich v polovinu přední a zadní dělí. Přední okraj jejich objímá vnější otvor ústroje čicho- vého (vn), kterýž pod nimi (nad kostmi radličnými) jest uložen; čásť chrupavčitého vaku čichového, jenž ku lebce primordialní náleží, viděti i před kostmi nosovými (obr. 1. u vn; označen barvou modrou). Parkerovo septomaxillare, nepatrný štítek, uvnitř nad kostí ra- dličnou u vnitřního ústroje čichového hledati sluší (srovnej jeho obrazec: Pl. 43. V.). 1) Nic tu nerozhoduje, že postfrontale okrajem poněkud na sťa sť' (obr. 1.) spočívá; i zadní okraj kosti čelní leží tu na kosti temenní a přece nenazve ni- kdo frontale kostí kožní. 10 VII. František Bayer Na předním konci lebky jako závěrečný kámen ve klenbě její tu uložena lichá kosť mezičelistní (čntermawillare, praemaxillare, obr. 1. a 2. čmr); vezpod jest ozbrojena zoubky (průměrem 7; u j. ob. a j. z. až 10), u j. ž. všech našich druhů nejmenšími (tato ozubená čásť její má jméno processus dentalis), a za nimi prodloužena ve vý- čnělek patrový (processus palatinus, pp na obr. 2.), po jehož obon stranách — při čelisti hořejší (mx) — po nepatrném zoubku (pro- cessus maillaris a nikoli p. palatinus Leydig) viděti. Nahoře, mezi oběma vnějšími nozdrami (vn) jest intermaxillare prodlouženo směrem ku kostem nosním ve výčnělek nosový (processus nasalis), u j. Ž. ští- hlejší a klenutější, než u j. ob. Po stranách jest přední čásť lebky ohraničena mocnou čelistí hořejší (maxillare, obr. 1., 2. mz); na vnější straně její viděti nepatrné otvory pro nervy, na vnitřní dvoj- hroté zuby, uprostřed čelisti největší, jichž bývá u j. ž. a u j. ob. na každé straně průměrem po 16, u j. z. až po 20. Vezpod jsou vý- čnělky patrové (processus palatím, u ztlustlého okraje pal) u j. ž. sotva jen naznačeny a tedy ještě méně vyvinuty, než u j. ob. a j. Z., tak že u tohoto druhu pokrývku patrovou (Gaumendach), u ještěrek vůbec jednoduchou, činí jen vomery a palatina. V předu k čelisti ho- řejší, v zadu a nahoře k zadní části kosti čelní připojena kosť jat- mová (jugale, obr. 1.—3. j), v zadu obloukem vzhůru zakřivená a tu také důlek oční zavírající; jak jsme již připomenuli, jest zadní hrot kosti jařmové spojen s kostí čtvercovou (g) jen ligamentem, tak že oblouk jařmovým řečený dole kostí uzavřen není. Toť všecky parostotické kosti lebky kromě čelisti dolejší. Ku pravým kostem kožním („Hautknochen“ a nikoli „Deck- knochen“) náležejí kosti nadoční (supraorbitalia, superciltarta, obr. 1. 0), kryjící konce neb okraje všech kostí čelních; jsou to tenké, na povrchu drsné, totiž nepatrnými jamkami poseté štítky, jichž má j. ž. nad každou orbitou z pravidla po 4 v řadě jediné, a to po 2 prostředních větších a 2 krajních (předních a zadních) mnohem menších. U j. ob. jest jich nad každou orbitou řada dvojitá (nej- častěji v obou řadách 9) a j. z. má na rozdíl od j. ž. a j. ob. na skráních, t. j. pod zadní kostí čelní, za kostí jařmovou a dílem i na ní ještě po 5 destičkách kostěných, jež z části přikrývají i columellu, tak že u j. z. viděti se strany jen dolejší její čásť. Dodáme tu, že i j. ž. má na předu bulvy oční kolem rohovky kruh teninkých chrupavek (orbitalta) téže úpravy, jako j. ob. nebo j. z. (viz u Leydiga: Taf. XI. 134.) a kromě nich známé drobty chru- pavky v dolejším víčku oka a ve bláně mrkavé. KEKS V | | Studie z osteologie Lacertid. 11 Co se tkne řezů lebkou dospělé j. ž., mohu tu jen odkázati ku spisu Parkerovu (viz u něho Pl. 44. a 45. a příslušné stati v textu). Dolejší čelist (mandibula) má celkem podobnou u j. ž. úpravu, jako u ostatních dvou druhů našich. Obě poloviny její jsou v předu spojeny Švem; zvenčí jest každá tato větev až na několik otvorů pro nervy hladká (Parkerovy hrany viděti jen na čelistech dávno vyschlých), mírně oblá a podélným pruhem tmavého pigmentu znamenána. Polovina čelisti složena ze šesti kostí (Leydie má z nich jen naše dentale, articulare, coronoideum a 2 „Ausfůllunes- stůcke“). S kostí čtvercovou jest kloubem spojeno articulare, jež sa- mojediné povstalo ossifikací původní chrustavky Meckelovy, jejíž sporé zbytky ještě u zárodků na vnitřní straně čelisti lze viděti (v 6. stadii dle Parkera; viz u něho: Pl. 41. III., m/k). Ostatní kosti ku krycím náležejí. Před kostí, jejíž jméno articulare, jest na dolejším okraji angulare, nad ním supraangulare (complementare); Wiedersheim i Hoffmann dí, že leží complementare na vnitřní straně čelisti, tam však jen menší jeho čásť viděti, kdežto větší díl leží na vnější ploše sanice. Vysoký výčnělek na hořejší hraně čelisti (pro inserci svalu skráňového) náleží kosti, jež coronotdeum (neprávem též com- plementare) se zove. Téměř přední dvě třetiny čelisti pokrývá uvnitř (pod zuby) splemale (operculare, viz u Parkera: PL 41. III. a j.), vně pak nejmocnější kost, dentale.e V alveolách její ovšem ne zcela uzavřených (viz u Leydiga: Taf. VI. 81.) vězí dvojhroté zuby, asi uprostřed čelisti nejvyšší (Parker nesprávně je nakreslil); u j. ž. bývá jich v každé polovině nejméně 16 až 21, u j. z. až i 24, u j. ob. až 20. Chrupavčitá lebka primordialní (endocrantum u Par- kera, jenž ovšem k němu počítá celé endostotické záhlaví i s kostmi klínovými kromě parasphenoidu a všecka „ossa periotica“) zachována v původní své úpravě také u j. ž. jen v předních dvou třetinách lebky pod kostmi krycími, a to nejlépe vlastně jen v prvé třetině naso- ethmoidalní, jsouc tu schránkou ústroje čichového (olfactory sac); 1 septum interorbitale s některými kostmi klínovými, o kterých již shora byla řeč, k ní náleží. Jak jsem se na dvou odvápněných a ma- cerovaných lebkách j. ž. přesvědčil, srovnává se celkem s primordialní lebkou ještěrčí, jak ji popsali Leydig, Hoffmann a Parker (viz u tohoto: Pl. 43. VII), tak že tu netřeba podati podrobnějšího vy- líčení její úpravy, ježto bychom tu zejména popis Parkerův do- slova, zbytečně opakovali. 12 VI. František Bayer Také kůstky sluchové (úhrnem columella auris; viz výkres u Parkera: Pl. 45. VI.) má j. ž. podobné, jako j. ob., a ani kostra visceralní (apparat hyobranchialní) není u j. ž. v podstatě jiná, než u j. ob., ač se jí podobá spíše útrobní kostra vyvinutějších zá- rodků j. ž. (v 6. stadii Parkerově; viz u něho Pl. 40. XI), než exemplarů dospělých. II. NA Páteř (obr. 4.—7.) složena bývá u j. ž. z 8 obratlů šíjových (3 cervicales —- 5 dorsocervicales; viz o nich cit. práci Blessigovu), ze 5 obratlů hrudních s pravými žebry, *) ze 7 obratlů hrudních se žebry nepravými, 4 obratlů bederních s nepatrnými žebry na ni- zounkých násadcích příčných, ze 2 obratlů křížových s mocnými násadci příčnými („Sacralrippen“ u Leydiga, Hoffmanna) na koncích chrupavčitými, a průměrem ze 36 obratlů ocasních. Všecky obratle kromě I., II. a nejposlednějších ocasních jsou, jak známo, procoelní, t. j. mají na přední části těla obratlového (obr. 5. ď) jamku kloubní pro kloub obratle předchozího (obr. 4., 5. c). V tělech obratlův u zvířat dospělých není po embryonalní chordě ani stopy; viděti v nich jen četné a veliké dutiny dřeňové (obr. 5. ď) v kom- paktním jinak pletivu kostním. Že v úpravě páteře u našich tří druhů ještěrek podstatných rozdílů neshledáme, nepromluvíme leč o posledním oddílu páteře a několik slov o žebrech. K nejzajímavějším totiž obratlům u ještěrek vůbec náležejí obratle ocasní (v. cauďales, obr. 4.—1.), čím dále ku konci, tím štíhlejší. O příčných a kloubních jich násadcích a hořejších trnech (pt, pa, pa, ps) netřeba zvláštní zmínky činiti; dodáme jen tolik, že jsou trny hořejší čím dále, tím nižší zvláště na zadním konci svém. Na rozdíl ode všech obratlů jsou však obratle ocasní opatřeny dolejšími oblouky (haemapophysae, obr. 4., 5. od), jež Gegenbaur a Huxley neprávem za homologa žeber měli; toliko 1. a 2. obratel, zřídka jen 1. sám u j. ž. (u jiných druhů ještěrek též někdy i 3.) dolejších oblouků nemají. Každý oblouk, z teninkých, až průsvitných dvou proužků kostěných splynulý (obr. 4. B) a dole v trn prodloužený, připojen jest k tělu svého obratle přímo před con- dylem (obr. 4., 5. c), není však k němu pevně přirostlý, nýbrž jen 1) U jednoho exemplaru nalezl jsem jich 7. Studie z osteologie Lacertid. 13 zavěšen ligamentem (obr. 4. B, 7), jenž u starých exemplarů má skoro pováhu vláknité chrupavky. Že jest oblouk upevněn na samém zadním konci těla obratlového, zdá se, jakoby vězel na hranici dvou obratlů sousedních; již z našeho výkresu (obr. 4.) patrno, že náleží oblouk obratli přednímu a nikoli zadnímu, jakž se mnozí domnívali. V zadní polovině ocasu jsou oblouky tyto menší a menší, dole ote- vřeny asi jako u ryb kostnatých na prvých obratlích za žebry, a na posledních obratlích (obr. 6., 7.) jich konečně není. Také u j. ž. možno pozorovati dávno známé u ještěrčích obratlův ocasních rozpoltěná obratle (normale Auertheilung“). Kromě nejpřed- nějších mají totiž všecky obratle ocasní v těle svém tam, kde zůstal vertebralní zbytek chordy nejdéle (obr. 6. mezi " a ť") zřetelnou, nepatrnou skulinu, kterou tělo obratle rozpoltěno v přední kratší (obr. 5,—7. t) a zadní delší (ď) polovinu. Že pak uzounká skulina i na hořejším oblouku se nalézá, jest ve dva nerovné díly rozdělen vlastně obratel celý; že by byl i processus transversus ze dvou částí složen, toho jsem já u j. ž. nepozoroval. Co Leydig zove druhotným trnem („secundárer oberer Dorn“), to není u j. ž. než nepatrná špička (obr. 5. ps') nahoře na obratli, již činí dohromady zdvižené konce přední (kratší) a zadní (delší) části vlastního trnu hořejšího, v předu na obratli ovšem jen v podobě nízké lištny vyvinutého. Toto rozpoltění, jež možno pozorovati i na nejposlednějších obratlích (obr. %.), ač na nich již processus spinosus ve dvé rozdělen nebývá, jest příčinou toho, že se ocas ještěrčí tak snadno přelomí; i při praeparování obratlův ocasních neoddělí se obratel od obratle, nýbrž přetrhne se každý znich ve dva díly a přední polovina obratle následujícího zůstane u zadní poloviny obratle předchozího (obr. 5.). Také chru- pavka v obnovujícím se ocase bývá přirostlá vždycky k menší, přední polovině obratle, jehož zadní čásť se byla utrhla (srovnej u Leydiga: Taf. IV. 55.). Nejposlednější obratle ocasní nemají kloubův ani jamek kloub- ních (obr. %.), ale také jsem u j. ž. nepozoroval, že by byly dvojduté (Leydig). Mezi dvěma obratli viděti jako spojidlo kousek chrupavky (ch), což ostatně není u plazův úkazem jediným; vždyť i u krokodilů jsou mezi obratli intervertebralní destičky podobné úpravy („inter- vertebrale Bandscheiben“), jako na př. u ptáků neb u ssavců. Obě poloviny těchto posledních obratlů, vzniklé řečeným rozpoltěním, ne- liší se velikostí od sebe na vzájem tou měrou, jako u obratlů před- nějších. 14 VI. František Bayer Žebra (obr. 8., 9.) také u j. ž. pozorujeme na všech obratlích od 4. šíjovéhovaž ku křížovým, jichž násadce příčné někteří také za žebra pokládají. Méně oprávněno jest míti žebra sama za diskretní násadce příčné (Leydie). Všecka vesměs jsou upevněna proximalním, rozšířeným koncem (%) na přední části obratle, vězíce tu na nízkém a zakulaceném násadci příčném. Žebra krční, vesměs nepravá, ježto ku kosti přsní nedosa- hují, nalézáme u j. ž. na 4. až na 8. obratli šíjovém (rudiment po- zorován i na obratli 3.; obšírněji o nich vůbec promluveno v práci Blessigově). Pravá žebra (costae verae) obratlů hrudních jsou u j. ž. velmi štíhlá a i tu složena ze dvou částí: dorsalní kostěné (ž) a ven- tralní chrupavěité (B, chž). Kosť (ž) jest duta a v dřeňovou dutinu její (ďd) vchází céva (žk) otvorem (foramen nutrittum, f) jedním, zřídka dvěma (druhý pak bývá o něco níže pod prvým); ve hlavici žebra jest dutina sama také rozšířena (4), sáhajíc až skoro k jamce kloubní, jež má podobu téměř kosočtverečnou. Dole jest kostěná čásť žebra malinko širší a bez artikulace srostlá s chrupavkou ven- tralní (B, chž), přímo u kosti vláknitou, dále uprostřed zvápnatělou a na okrajích hyalinní a nikoliv u kosti hyalinní a dále vláknitou (Hoffmann). Tyto chrupavky všech pěti párů žeber pravých srůstají ve sternum ; k ploše jeho přirostlé jsou u j. ž. chrupavky prvých tří párů, kdežto chrupavky žeber 4. a 5. páru srůstají v úzkých dvé pruhů sternalních („Sternalleisten“). Nepravá žebra (costae spuriae) obratlů hrudních jsou u j. ž. kratší, než žebra pravá a chrupavčité konce jejich nesplývají S kostí prsní, nýbrž ve svalstvu vězí. Kratší není zejména u přednějších těchto žeber nepravých ani tak čásť kostěná (zdélí as 8 mm), ale ze chrupavky ventralní zbyla tu jen čásť nepatrná (obr. 9. chž), zděděný zbytek z té dávno uplynulé periody rozvoje fylogenetického, kdy do- sahoval ku sternu žeber počet daleko větší (atavismus). Také obratle bederní nesou po páru nepravých žeber, ale hned od 1. obratle tohoto mnohem kratších (zdélí as 3 mm); i tato žebra mají na konci zbytek chrupavky ventralní (jako na obr. 9.), ale ještě kratší, téměř ovalní, ba na konci kostěné části posledních žeber be- derních viděti jen nepatrný hrbol chrupavčitý. Tyto chrupavěité zbytky na hrudních žebrech nepravých a na žebrech bederních jsou no- vými svědky pro pravdivost hypothesy o fylogenetickém zanikání žeber. Že totiž na 3. obratli šíjovém mají zárodky j. ž. nepatrná, mižící žebra, z nichž zřídka rudiment zvířeti dospělému zůstane, že Studie z osteologie Lacertid. 15 8. obratel dorsocervicalní alespoň jednou jedním žebrem spojen byl s kostí prsní a konečně, že i na žebrech krčních (před žebry pravý- mi), i na všech žebrech nepravých (až po sacrum) nalézáme konstantní zbytky ventralních chrupavek žeberních, soudíme s Blessigem, jenž hypothesu svou jen o úpravu žeber krčních opírá, že u předků nyněj- ších ještěrek bylo spojeno s kostí prsní mnohem více párů žeber, než pozorujeme teď, pak ovšem i dále, že byly žebry opatřeny obratle vesměs všecky. V rozvoji fylogenetickém vzdalovala se žebra pár po páru od sterna a redukce chrupavek ventralních a pak i žeber vůbec pokračovala zajisté směrem od atlasu ku prvému nynějšímu páru žeber pravých na zad, pak od sacralních obratlů k poslednímu páru žeber pravých v před. Patero zachovalých posud žeber pravých u j. ž. jest posledním zbytkem dřevní úpravy páteře a žeber zvláště. III. Pominouce mlčením kosť prsní a pásmo lopatkové, jež dobře zobrazeny v citovaném díle Leydigově (Taf. VI. 78.), tak že jich tu zvláště popisovati netřeba, pak dlouhých kostí v končetině přední, jen o zápěstí stručnou učiníme zmínku, nepřipojujíce obrazce, ježto se carpus j. ž. od zápěstí ostatních ještěrek valně neliší. Zápěstí (carpus) složeno totiž u j. ž. právě tak, jako u j. ob. (Born) z devíti dílův u mláďat chrupavčitých, u dospělých zvířat kostěných s povrchem ze chrustavky. Prvé řadě carpalií náleží i tu: veliké, vlastně široké radiale před kloubem kosti loketní, přirostlé k němu centrale a nepatrné, ve svazu spojujícím radiale s ulnou ulo- žené a chrupavčité ?ntermedium, jehož Gegenbaur ještě neuvedl. Z. evropských druhů jediná Lacerta muralis Laur. má interme- dium kostěné (Born). Mizící tento dílec carpu jest svědkem re- dukce této části okončiny přední; že jest kosť loketní od kosti vře- tenní vzdálena, přestaly se svého času obě dotýkati intermedia, místo něhož prostředním kamenem závěrečným stalo se centrale. Inter- medium pozbyvši významu v mechanice carpu, stalo se zbytečným a znenáhla se ztráceti počalo. — Mimo ulnare nese kloub kosti lo- ketní nepatrnou chrustavku, zbytek to ulnarního, 6. prstu („ulnares accessorium“ Gegenbaur). Před čtyřmi uvedenými kostmi prvé řady uložena v zápěstí obloukem carpa'ia druhé řady, počtem 5 a různého tvaru, ale vesměs na průřezech buď hranatá, buď zašpičatělá; také u j. ž. jest prvé nej- menší a zašpičatělé, čtvrté největší. K nim pak pojí se patero tru- 16 VII František Bayer bicovitých kostí záprstních (metacarpalta) S konci rozšířenými a epifysou chrupavčitou opatřenými; z těch metacarpale“ proximalní epifysou dotýká se i prvé, i druhé kůstky zápěstní druhé řady. Délkou se metacarpalia jedno ode druhého valně neliší. Počtem článků v prstech a jich úpravou se j. ž. s příbuznými plazy srovnává; má v prvém (palci) 2, ve druhém 3, ve třetím 4, ve čtvrtém 5 a v pátém 3 články, z nichž poslední předním, téměř ku- želovitým koncem svým již v zakřiveném drápu vězí. Počet článků, jak jej uvedl Leydig u ještěrek vůbec, o prvém a čtvrtém prstu j. ž. zajisté neplatí. IV. Pánev (obr. 10.) má j. ž. podobným způsobem upravenu, jako ostatní druhové r. Lacerta. V nomenklatuře částí její užijeme dílem názvů Hoffmannových, ježto správnost výkladu jeho dotvrzena výsledky citované práce Bungeovy o rozvoji pánve, dílem jmen Mehnertových. V každé polovině její jest kostí tré, jedna dor- salní a dvě ventralní, jež se vesměs všecky tři stýkají ve mělké pušce (acetabulum, a) pro kloub kosti stehenní a jsou v kloubní té jamce a v její okolí srostlé švy zejména u starších zvířat již sotva patrnými. Dorsalní kostí i tu jest dosti štíhlá, málo zakřivená kosť ky- čelní (os člet, 07), jejíž hořejší konec přiléhá ku příčným násadcům obratlů křížových. Poblíž acetabula má hrbol u ještěrek vesměs ne- veliký (tuberculum ossis dlei S. spina amterior, ti). V části pánve ventralní, a to vzadu téměř horizontalně proti sobě uloženy dvě ploské kosti sedací (ossa ischů, u Leydiga pubis—-ischi; is), uprostřed (v symfysi s) spojené proužkem chrupavky, kteráž u j. ž. a j. ob. před symfysí v nepatrný hrbol jest prodloužena, ale u j. Z. až k symfysi kostí stydkých (ku ep) dosahuje. Místo ní mají j. Ž. a j. ob. ligament (l, ligamentum medianum pelvs Mehnert); jiné dva svazy (7), o nichž nikde zmínka se nečiní, napjaty u j. ž. od chru- stavky v symfysi kostí sedacích šikmo ku kostem stydkým. Medialní okraj kostí sedacích jest nepravidelně vroubkován; na zadní periferii jest hrbol (spina ischiadica, spť) u j. Ž. na rozdíl od ostatních druhů jen tupý a před ním jamka (fo') teninkou lamellou kostěnou uza- vřená (u Mehnerta schází); nelze pochopiti, proč ji Leydig vy- dával za foramen obturatum, ježto i on dokládá, že jest „otvor“ tento tenkou kostí vyplněn. Chrupavka symfyse kostí sedacích prodloužena Studie z osteologie Lacertid. 17 na zad ve klínovitou chrupavku na periferii hyalinní (hi), uvnitř zvá- | penělou, na konci dvojlaločnou, jindy „kostí“ kloakovou (0s cloacae) nazývanou. Přihlížíme-li k rozvoji tohoto „bezvýznamného rudimentu“ (Mehnert), u Lacertid tak různotvárného, dlužno mu dáti jméno hypotschtum ; vznikáť jako sekundarní čásť pánve ze dvou hrbolů na | koncích kostí sedacích, -od nichž se teprve později odděluje pruhem | vaziva. | Od acetabula šikmo do předu namířeny obě kosti stydké (0s | pubis, p; u Leydiga dleo-pectineum); jsou to u acetabula dosti ši- | roké, na předu štíhlé, ale všude velmi tenké, až průsvitné kůstky se | zoubkem (processus lateralis pubis, pl) na straně zpodní, před pravým f otvorem ucpaným (foramen obturatum, fo), jímžto nervus obturatorius prochází. V předu v symfysi okou kostí stydkých vězí vápnitá chru- | pavka (ep) v podobě krátkého klínu, jíž dali Hoffmann a Mebh- nert jméno epřpubis, ač je to pravých kostí toho jména (na př. u Urodel) zbytek pranepatrný; vznikáť konfiuencí dvou hrbolů chru- | pavčitých na předních koncích kostí stydkých, od nichž se teprve po- zději odděluje. Mezi kostmi sedacími a stydkými jest v pánvi otvor srděitý (foramen cordiforme, fe, ze dvou foramína pubo-ischiadica slo- | žený), řečenými již ligamenty přepažený. V. | Také v zadní končetině dlouhé kosti mezi pánví a tarsem mů- | žeme pominouti mlčením. | V zánártí (tarsus) j. Ž. pozorujeme tytéž zajímavé poměry | a záhady, jako u ještěrek vůbec (obr. 11., 12.). S podivnou jeho | úpravou souvisí zajisté to, že se noha ještěrčí neprohýbá ani tak | v Kloubu tarsocruralním, totiž klouby mezi kostmi béreovými a zá- | nártím, nýbrž spíše v kloubech tarsotarsalních (mezi jednotlivými ele- | menty tarsu). Pro pohyby ty má také j. ž. komplikovaný apparat z licamentů | (viz u Borna: Taf. I 4.), z nichž tři napjaty od I., II. kosti meta- | tarsalní a od třetí kůstky zánártní (čarsale*) k veliké kosti tarsu | (as-+7); bývá v nich nezřídka něco chrupavky vláknité, ale ta jest | pro osteologii bez významu, ježto přibyla do vaziva tarsu přizpůso- | bením, následkem značné mechanické práce, jakou zánártí ještěrek | vykonává (Born). Na vnitřní straně tarsu jest obloukovitý meniseus, | jejž Borm neprávem má za centrale tarsi — kam to se podělo, ještě | povíme. Ani tento meniscus pro morfologii tarsu nemá žádného vý- 2 Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 18 VII. František Bayer znamu; leží-li dnes asi tam, kde snad jindy vedle analogie bývala kosť, není proto ještě částí tarsu rovnomocnou s kostí, Nevadí, že v něm bývá u j. ž. kousek chrupavky hyalinní — tať má týž původ, jako vláknitá chrupavka v ligamentech na volarní straně tarsu; ně- kteří měli ji za zbytek prvé kůstky zánártní druhé řady (tarsale"), ale neprávem, a to proto, že by epifysa I. kosti metatarsalní vzni- kala jinak, než epifysa na II. kosti tohoto druhu, jakož z následují- cího popisu tarsu vysvitne. V prvé řadě zánártí u ještěrů vůbec velice redukovaného viděti také u j. ž. (obr. 11., 12) velikou kosť jedinou (as —-/f), jež zastu- puje čtvero dílů tarsu: čebřale, fibulare, intermedtum a vedle Wie- dersheima i centrale, ale přes to má v rozvoji jen dvě jádra ossi- fikační, jedno v tibialní, druhé ve fibularní své polovině. G egen- baur zove ji calcaneo - astracgalo - scaphoideum, Born astracalo - fibulare, Baur calcaneus -—- astragalus; jak jsme prve řekli, Born neprávem hledá centrale tarsi v meniscu; teď však jisto jest, že redukcí tarsu i jinde u plazů pozorovanou centrale odpadlo, a že veliká kosť zánártní representuje toliko tré nejprve uvedených částí: astragalus (— tibiale — tntermedium) a fibulare. Kost má povrch hrbolatý a pro kloub kosti lýtkové (obr. 12. 7") mělkou jamku, kdežto se kosti holenní (obr. 11. T) dotýká šikmou rovinou a malým výběžkem chrupavčitého kloubu jejího (naznačeného na obr. 11. čarou tečkovanou) na vnitřní straně poněkud jako objata bývá. Z kostí zánártních druhé řady vyvinuty jen tři; čtarsale* a tarsale? na první pohled scházejí, ale splynula prý v rozvoji fylogene- tickém velmi záhy s příslušnými kostmi přednártními (metatarsale? a metatarsale'“). Sluší je hledati v epifysách těchto kostí před- nártních [obr. 11. a 12. (1) a (2)], jež také sáhají do tarsu mnohem hloub, než metátarsale“!" (7/1), a veliké kosti zánártní přímo se do- týkají, kdežto třetí kost přednártní (ZZ) od ní třetí kostí zánártní (5) jest oddělena. V ontogenesi naznačeno toto splynutí chrupavek tarsalních 2. řady s příslušnými kostmi přednártními velikou a jako švem oddělenou epifysou na II. kosti metatarsalní, jež nad to samo- statně kostnatí; tarsale“ tedy fylogeneticky později splynulo s řečenou kostí přednártní, než tarsale', jež s I. kostí přednártní jest již srostlé k nepoznání. Z kostí zánártních 2. řady jsou tedy jak náleží vyvinuty tarsale“ (obr. 11. a 12. 5), větší a hranaté tarsale* (cubo?- deum, 4) a tarsale* (5), jež vesměs uloženy pod příslušnými kostmi přednártními (ZZI IV, V). Cuboideum, v němž Born i Baur viděli nejen tarsale“ ale i tarsale“, spojeno v předu kloubem se IV. kostí Studie z osteologie Lacertid. 19 přednártní, a má uvnitř zašpičatělý výběžek (viz £ na obr. 12.), liga- mentem v jamce na předním obvodu veliké kosti zánártní upevněný. „Naše tarsale“ (obr. 12. 5) Born, Baur a j. zovou již pátou kostí přednártní (metatarsale"“), ježto — jak právě bylo řečeno — tarsale“ v našem tarsale“ (4) hledají; myslím, že jest správnější míti kosť na obrazci 12. číslicí 5 označenou za tarsale“ (Hoffmann, Wieders- heim) ze příčin následujících: Za prvé sáhá u ještěrek do tarsu proximalním, zvláště dovnitř rozšířeným koncem svým ještě dále, než epifysy dvou prvých kostí přednártních, jež bez ostychu za tar- sale' a tarsale“ jsou pokládány; za druhé měl by pátý prst u ještěrek na rozdíl od těch ještěrů, kteří tak rozšířeného elementu v tarsu nemají, nikoli 3, nýbrž 4 články, ježto by naše tarsale“ bylo již metatarsale“, Za třetí konečně — dokládám k tomu — nemá toto tarsale“ nikdy té vnitřní úpravy, jako metatarsalia ještěrů vůbec, není totiž složeno z duté trubicovité diafysy s chrupavčitými epifysami, nýbrž má touž strukturu s týmiž nepravidelnými dutinami morkovými, jako tarsalia ostatní; na našem obr. 12. sice pozorujeme jakýsi nepatrný počátek podobné úpravy, jakou se metatarsalia vyznačují, ježto tu jedna z morkových dutin velikostí předčí ostatním a ježto jen oba konce této kosti (u 4 a u V) mají povlak z chrupavky; ale to jsem viděl také na jediném z řezů tarsem j. ž. a nad to jest to počátek tak skrovný, že proto nikdo naše tarsale* k přednártí počítati nebude. Viděti na našem obr. 12. (5) jen jakýsi přechod od tarsu k meta- tarsu, ale prozatím ještě podivnou, zvláště na proximalním konci roz- šířenou kosť tu k zánártí počítati nutno. Přednártí (metatarsus; obr. 11 a 12. I—V) složeno ze 5 trubicovitých kostí podobné úpravy, jakou mají kosti záprstní, ale delších a štíhlejších. Nejhlouběji do tarsu, až ku veliké jeho kosti řady prvé sáhají metatarsaleř a metatarsale"" (7 a II); proč, shora již řečeno. Metatarsale??ř (ZI7) leží před příslušnou částí tarsu (5), metatarsale?" (ZV) též spočívá na cuboidu (4) a metatarsale“, všech nejkratší, vkloubeno na distalním konci rozšířené kosti tarsalní (5). Nejdelší prst (4.) má také nejdelší metatarsale?". Počet prstův a jich článků jest i na zadní noze j. ž. týž, jako u ještěrek vůbec; v prvém prstu jsou 2, ve druhém 3, ve třetím 4, ve čtvrtém 5 (a ne 4, Leydig) a v pátém jen 3 články; jen v tom případě měl by tento prst 4 články, kdyby kdo naše tar- sale“ měl již za metatarsale". Články jsou i tu kůstky trubicovité, mají na porozšířených koncích epifysy chrupavčité a jen poslední 20 VII. František Bayer článek, z části ve drápu vězící, má distalní konec prostě zašpi- čatělý. Praehallux zmizel u ještěrek beze stopy. VI. Opakujmež teď stručnými slovy, kterými opravdu podstatněj- šími znaky v kostře se j. ž. liší od j. ob. nebo j. z. L. viv. nemá na rozdíl od těchto dvou druhů na lebce ve zpodní vrstvě škáry zvláštních ossifikací; lebka jest zejména v předu štíhlejší a špičatější; supraorbitalií jest vždy řada jediná (po 4 na každé straně), u j. ob. (po 9) i j. z. řada dvojitá a L. vir. má jediná na skráních skupinu kostěných destiček, columellu z části zakrýva- jících. Frontalia jsou v předu užší, ale za to v zadu více rozšířena, než u j. z. nebo j. ob.; parietale není u j. ž. po stranách rozděleno švy ve prostřední parietale vlastní a v pobočná pterotica, jako u obou druhův ostatních. OAuadratum má j. ž. užší, epipterygoid uprostřed poněkud ztlustlý, j. ob. naopak tam nejštíhlejší, j. z. poněkud do předu prohnutý. Útlá kosť křídlová nemá u j. ž. teď již zubů patrových, jež oběma druhům ostatním nescházejí nikdy. V pánvi má j. z. výčnělek chrupavky v symfysi kostí sedacích daleko do předu prodloužený, j. ž. a j. ob. mají na témž místě jen hrbol nepatrný. váhy nemají. Za to na př. úpravou veledůležitých partií, celého zá- hlaví, endocrania, obratlů, kruhu lopatkového, pánve, carpu a tarsu neliší se j. ž. od j. ob. nebo j. z. tou měrou, aby to zde vytčeno býti musilo. A ztoho dovozujeme, že nebylo nikterak odůvodněno, j. ž. od- děliti od ostatních našich ještěrek (Lacerta L.) a na nový ji povýšiti . rod (Zootoca Wagl.). Učinil-li tak Wagler pro nedostatek zubů patrových a úpravu štítků v kůži na skráních, pak možná namítnouti, že ij. ž. výjimkou (ač velice vzácnou) na patře zuby mívá a že rozdíly v úpravě štítků na hlavě j. ž. a j. ob. jsou téže váhy, jako rozdíly mezi j. ob. a j. z., že jsou to zkrátka rozdíly nanejvýše dru- hové, ale nikdy rodové. I kostra j. ž. tomu svědčí, že ji jako dobrý druh (Lacerta vivi- para Jaca.) k rodu Lacerta počítati dlužno; chtěl-li by kdo stanoviti pro ni nový rod, musil by učiniti tak nejen pro jižní ještěrku pestrou (L. muralis Laur.), ale rovným právem i pro naši j. z. atd., tak že by posléze rodu ještěrek nezbyl jen druh jediný: Lac. agilis L. Studie z osteologie Lacertid. 21 Takové tříštění starších, dobrých rodů na základě různých znaků dosti nepatrných jest ovšem v nynější systematice obratlovců mo- derním a zejména u ornithologů velice oblíbeno, ale nikoliv oprávněno; zvláště pak se zvučná taková jména nová ve světle anatomie srovna- vací v nic rozplývají. Výklad obrazců na připojené tabulce V., na níž některé zajímavější části kostry ještěrky živorodé (Lacerta vivipara Jaca.) zobrazeny jsou zvětšeny a to měrou, jež u každého obrazce udána. Vesměs originaly. Barvou modrou označena chrupavka. Šipky na obr. 5—8. ukazují směr ku předu, ku hlavě. Obr. 1. Lebka shora, */,. Obr. 2. Lebka zdola, "/;. Obr. 3. Zadní čásť lebky se strany, “/,; B řez dolejším koncem columelly, více zvětš. Obr. 4. Obratel ocasní (3.) se strany, */,; B dolejší oblouk, **/,. Obr. 5. Poloviny dvou obratlův ocasních z prvé '/„ ocasu; řez po- délný, */. Obr. 6. Podélný řez tělem obratle ze zadní "/,„ ocasu, *9/4. Obr. 7. Obratel ze špičky ocasu, odvápněný, *“/,. Obr. 8. Hlavice žebra pravého se strany vnitřní, B dolejší ohyb jeho, zvětš. Obr. 9. Konec žebra nepravého, zvětš. Obr. 10. Pánev ze zpodu, */,. Obr. Řez tarsem (odvápn.), strana tibialní. Zvětšení: Zeis sát. Ofr. 12. Řez tarsem, strana fibulární; zvětšení totéž. 22 VII. František Bayer Výklad písmen 4 maček, Obr. 123. basipterygoid. basisphenoid. condylus occipitalis. columella. epioticum. frontale. foramen magnum. foramen parietale. " místo, kde fenestra ovalis a f. rotunda. chrupavka columelly. choany. intermaxillare. jugale. maxillare. nasale. supraorbitalia. occipitale basilare. occipitale laterale. opisthoticum. occipitale superius. parietale. palatinum. praefrontale. prooticum. postfrontale. processus palatinus. parasphenoid. pterygoideum. guadratum. sguamosum. supratemporale 1. supratemporale 2. transversum. v. Vomer. vn. vnější otvor ústroje čicho- vého. V, IX, X otvory pro nervy 5., 9. a 10. páru. Obr. 4—9. c © kloubní plochy obratlů. d © dutiny morkové. f — foramen nutritium. h | hořejší konec žebra. ch chrupavka mezi posledními obratli ocasními. chž ventralní chrupavka žebra. Z © ligament. oblouk dolejší. oblouk hořejší. processus articularis přední. processus articularis zadní. processus spinosus. druhý processus spinosus na rozpoltěném obratli ocasním. t © tělo obratle. ď přední, ď" zadní polovina těla v rozpoltěném obratli ocas- ním. kostěná (dorsalní) čásť žebra. céva v dutině dřeňové žebra. W zk Obr. 10—12. a © acetabulum pánve. as--f astragalo-fibulare tarsi. ep | epipubis. F fibula. Studie z osteologie Lacertid. 23 fe © foramen cordiforme. pl. processus lateralis pubis. fo foramen obturatum ryzí, fo' | s symfysis kostí sedacích. nepravé. spi spina ischiadica. hi © hypoischium. Ze tibra. ič © os ilei. dů tuberculum oss. ilei. ds. 08 ischii. 1—5 tarsalia 2. řady; z těch (1) l, U směr ligamentů v pánvi. a (2) splynula s Z a II P. 08 pubis. I— V metatarsalia. — Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893, LOPOBádky T o Svádko ERT Ve : Ad ř “ nn Ha vů k svá R M ) Bak č M diky VÁ je Ň i n VIIL Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. A. Mrázek v Příbrami. S tab, VI—VIII Na následujících stránkách podávám některé výsledky víceletých studií na našich domácích Copepodech konaných, rázu ponejvíce faunistického a biologického. Za těmito v nejbližší době následovati budou pojednání týkající se jednotlivých důležitějších částí organisace aneb metamorfosy postembryonální, vždy jakmile dotyčná pozorování úplně ku konci přivedena budou. I. 0 přirozené systematice a biologii rodu Cyclops. AŽ do nejnovější doby byly četné druhy rodu Cyclops v syste- matických dílech prostě podle článků předních tykadel seřaďovány. Počínání takové bylo sice úplně odůvodněno v dřívějších dobách, pokud jen málo forem bezpečně známo bylo, a kdy též úplně ne- možným bylo na těchto několika druzích všeobecně platné principy rozdělení abstrahovati. Patří zajisté do rodu Cyclops tak rozdílné formy, že kdyby ku př. jen Cyclops albidus Jur. a C. diaphanus F., aneb ještě lépe pouze C. gracilts Lilj. a C. fimbviatus F. známy byly, rozdělení každé z obou uvedených forem do zvláštních rodů, třeba ne zcela nutným, avšak nicméné úplně pochopitelným by se jevilo, ježto každá z proti sobě postavených specií, pokud se celkového tvaru těla, délky a počtu článků předních tykadel, útvaru noh plovacích i rudimentarní nožky, jakož i konečně tvaru receptacula seminis týče, tak různé charaktery jeví, pokud to vůbec u druhů jednoho a téhož rodu možným jest. Když však počet poměrně dobře popsaných druhů neobyčejně vzrostl, jakož i když ukázáno bylo, jak málo spolehlivým a kolísavým charakterem jest počet článků předních tykadel, ježto tento u jedné a téže specie, ano dokonce teměř individuelně méniti Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 1 B VIII. A. Mrázek se může, nutno počínání takové nazvati velmi libovolným a málo vě- deckým.") Bylo proto již záhy jasno, že přirozené seskupení dotýčných forem by velmi žádoucno bylo. Při moderním směru zoologie jest zcela pochopitelno, že přede- vším zkoušeno bylo založiti přirozenou soustavu Cyclopidů na pod- kladě ontogenetickém. Podobné pokusy Rehbergovy a J. AL Fričovy jsou příliš známy, abychom jimi zevrubněji zabývati se musili. Výsledky, k nimž oba tito autorové přišli, jsou sice velmi zajímavé, avšak ježto jednak pozorování obou nebyla úplně ukončena, jednak pouze málo forem, k tomu ještě nedosti různých, objímala, nedostačují nikterak ku přirozenému seskupení druhů rodu Cyclops. Není též radno při posuzování systematické příbuznosti vý- hradně pouze z ontogenie čerpaných znaků rozlišovacích se přidržo- vati, ježto též srovnávací morfologie dospělých zvířat nám dosti hle- disek a to důležitých poskytuje, s nichž možno věc tuto posuzovati a jež nesmí býti podceňovány. Opíraje se o některé morfologické údaje, vystavil prvý Vosseler rozdělení všech druhů rodu Cyclops ve dvě hlavní skupiny,*“) jež sice správným jest, avšak s jedné strany nebyl Vosseler dosti šťastným při odůvodňování obou skupin po- měry smyslových tyčinek na předních antenách (zvláště na samčích), s druhé strany pak nešel opět dále než k těmto dvěma skupinám, jež vždy jen poněkud abstraktními se jeví. Mimo to vztahují se jeho pozorování jen na 9 druhů, tedy na počet mizivě malý, při čemž celé velmi důležité skupiny (C. langutdus, nanus, erassteaudis; gra- cilis, varteans atd.) nepovšimnuty zůstaly. © Nejzevrubnější úvahy o systematice a příbuzenských vztazích druhů rodu Cyclops nalézáme u Landeho, částečně roztroušeně, částečně u zvláštní kapitole. *) Jeho "vývody jsou hlavně jen kritického rázu a teprve v pozdější své práci přijímá tento autor možnost rozdělení příslušných forem v ně- kolik přirozených skupin.*) Ostatně ježto náhledy jeho úzce souvisejí ») Tímže způsobem počíná si G. S. Brady i ve svém nejnovějším díle: A revision of the British-species of fresh-water Cyclopidae and Calanidae. Nat- Hist. Trans. of Northumb. Durham. Newe. Vol. XI. Part. 1. p. 68—120. London 1891. (Vyšlo 1892.) 2) Vosseler J.: Die freilebendeu Copepoden Wůrttembergs und angren- zender Gegenden. S) Lande Ad.: Widltonogi swobodnie žyjace. I. Rodzina Cyclopy. Pa- miětnik fyzyjograt. t. X. 1891. +) Lande: (Juelgues remargues sur les Cyclopides. Mém. Soc. Zool. France. 189%. p. 160. Ces groupes doivent leur naissance a un croisement d'espěces voli- sines ou A des parents communs dont les caractěres ont divergsé dans des di- Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. běl) s domnělými příbuzenskými vztahy Cyclopidů s Harpacticidy budeme míti ještě příležitost několikráte k nim se vrátiti. Ve své právé vyšlé velké monografii podává Schmeil“) poprvé detailované rozdělení jím pozorovaných druhů rodu Cyclops v osm malých přirozených skupin, jež do dvou hlavních skupin Vosselerových jsou rozděleny. Skupiny od tohoto autora vystavené jsou sice až na některé modifi- kace celkem přirozené, avšak jednak nejsou z jeho sestavení příbu- zenské vztahy jednotlivých skupin k sobě dosti jasny, jednak nedají se jeho skupiny 4. a 5. (C. dtaphanus ete. a C. varicans ete.) od ostatních tří skupin téhož oddělení ostře odlišiti, ačkoliv tytéž na prvý pohled velmi značně odchylné charaktery jeví. Mohl bych nyní přejíti ku svým názorům o přirozené syste- matice druhů Cyclopidů, kdybych nepovažoval za vhodné předeslati některé všeobecné úvahy. Jako znaků rozlišovacích upotřebuje systematika Cyclopidů cel- kového tvaru těla, počtu článků předních tykadel, jakož i délky těchže, tvaru noh a jich ozbrojení a posléze tvaru zásobárny chámu. Všechny tyto orgány jsou u různých druhů nejrozmanitějším modifi- kacím podrobeny, jež téměř plynulé řady tvoří a u jednotlivých skupin v nejrůznějších kombinacích se vyskytují. I může býti pronesena otázka, které z těchto modifikací představují původnější charaktery ? Ačkoliv dle dnešního stavu vývojepisu korýšů tato otázka již odči- něna jest, musíme nicméně na tomto místě o ní uvažovati, ježto 1 u nejnovějších autorů o této věci zcela chybné názory shledáváme. Copepodi vůbec jeví se v mnohém ohledu jakožto. skupina od společného předka Entomostraků již značně odchýlená. Mezi Bncope- pody jsou to jmenovitě Cyclopidae, kteří ku př. proti Calanidům aneb dokonce i Harpacticidům jeví se nejméně původními. V té příčině není zajisté zbytečno podotknouti, že ve fauně mořské, jež beze vší pochyby daleko původnější typy chová, než fauna vod sladkých, Cy- clopidi a Harpacticidi jen podřízenější úlohu hrají, kdežto ve fauně sladkovodní hlavní kontingent Eucopepodů čeledi Cyclopidů a Har- pacticidů tvoří. Mimo to shledáváme, že morfologicky nejvýše orga- rections différentes sous Vinfiluence de certains facteurs extérieurs, — Je pens gue les C. strenuus, lucidulus, vicinus, pulchellus, abyssorum ete. peuvent com- poser une autre groupe; de méme. un autre comporte C. agilis, macrurus, ala- jensis, pentagonus; un autre groupe serait formé de C. oithonoides, hyalinus, Dybowskii. 1) O. Schmeil: Deutschlands freilebende Sůsswasser-Copepoden. I. Biblioth. Zoologica. 11. Heft. Cassel. 1892. 1 4 VIII. A. Mrázek nisované formy obou těchto jmenovaných čeledí bez výminky na moře jsou omezeny. Že vzhledem k těmto faktům ony druhy rodu Cyclops, samozřejmo. Pěkný doklad k tomu poskytuje srovnání samců rodu Cyclops, jež u všech druhů 17členná přední tykadla mají, ačkoliv zde taková úplná členitost fysiologicky nikterak nutnou se nejeví, ježto ohýbání tykadel těchto vždy jen pomocí dvou zvláštních kloubů se děje, kdežto ostatní články téměř nehybněji mezi sebou jsou spo- jeny než u samic. Že však u samců v této příčině panují skutečně původnější poměry a že nejedná se tedy zde o pokračující vývoj, ukazuje nejlépe sledování vývoje abdominu u samic, kdež počet článků téhož jakož i rudiment okončiny abdominalní teprve druhotně a to poměrně pozdě bývají redukovány. Přední tykadla kolísají značně, pokud se počtu jich článků týče. Nalézáme tykadla 6—17členná, u některých forem však nalé- záme ještě další dělení buď úplně provedeno (C. vernalis Fisch., avšak jen u menšiny exemplárů) aneb pouze jen naznačeno (ku př- též C. bisetosus Rbg.), takže mají formy ty tykadla zřetelné neb ne- zřetelně 18článková. Že však všechna tato tykadla na jeden společný typ uvésti se dají, nepotřebujeme zde šíře vykládati, ježto to již dostatečně od jiných badatelů dokázáno bylo. Budiž zde poukázáno toliko k jedné okolnosti, jež snad bude sto, vyvrátiti poslední po- chyby, jež by ještě mohly zbývati o správnosti výše uvedených ná- zorů. Mohlo by býti namítnuto, jakož se i stalo, že redukce počtu článků tykadel předních na schopnost pohybu dotýčného zvířete škodlivě působiti musí. Naproti tomu mohu prostě ukázati na druhy Cyclopů, jež za nejlepší plavce považovati musíme, buď že již velmi vytrvale a téměř neustále plují, buď že silně tekoucí vody se zálibou vyhledávají, aniž by ovšem při tom na dně se zdržovali, jež však nicméně jen máločlánková tykadla vykazují (C prasinus F., serrulatus F.). Ovšem ale jsou tykadla obou těchto forem velmi štíhlá a dlouhá, jakož vůbec délka předních antenů (nikoliv ale spolu počet článků těchže) jest patrně přizpůsobena vždy způsobu života dotýčné specie. U všech druhů, u nichž zřejmou náklonnost ku pohybování se ve volné vodě shledáváme (ku př. C. albidus Jur., fuscus Jur., gracilis Eilj., oitlonoides S.), nalézáme tykadla rozhodně. delší a tenčí než u forem takových, jež většinou jen blíž dna neb na dně se pohybují a odtud jen příležitostně ku hladině vodní a do volných prostor vodních vystupují (ku př. C. věridis Jur., diaphanus F., phaleratus Koch ete.). Počet článků sám při tom vůbec nerozhoduje, jakož Příspévky k poznání sladkovodních Copepodů. 5 vůbec i nejsou tykadla vlastními orgány pohybu (těmito jsou nohy plovací), nýbrž hlavně orgány rovnováhy, řídícími spolu s furkou smér pohybu. . U většiny druhů jsou obě větve noh plovacích trojčlenné, avšak nacházíme též formy, u nichž nohy plovací značně zakrňují, aspoň co se členitosti jich týče, a jež pak jen dvojčienné větve vykazují. Pří- pady takové jsou dosud s bezpečností jen u oné skupiny konstatovány, jejíž druhy mají konečný článek rudimentární nohy ozbrojený jednou neb dvěma štětinami. Avšak jest velmi zajímavo konstatovati, že u některých forem nalézáme poměry, jež jako skutečné tvary pře- chodní považovati můžeme a musíme (C. nanus Bars., languidus Sars.). U těchto druhů jsou obě větve prvého páru noh plovacích a vnitřní větev noh druhého páru dvojčlenné, všechny ostatní větve trojčlenné. Že i zde dvojčlenné větve od trojčlenných a nikoliv naopak odvozo- vati nutno a tudíž jako zakrsalé označovati třeba, jest dokázáno bez- pečně vyskytováním se jich na předních metamerech tělních, kdežto kdyby se zde o pokračující zdokonalování se (jen v morfologickém, nikoliv fysiologickém smyslu) jednati mělo, musily by přirozeně ta- kovéto zjevy na posledním, resp. předposledním páru noh plovacích jeviti, kdežto zpáteční postup v organisaci u Copepodů vždy od předních metamer tělních počíná, jak nás prostý pohled na vývoj zadních tykadel a kusadel poučuje. Též způsob, jakým nohy plovací jsou ozbrojeny, jest velice roz- manitý, avšak týž neřídí se nikterak příbuzenskými vztahy jednotli- vých druhů, nýbrž, jak ještě později uvidíme, dle způsobu života těchže. Podle celkového tvaru rudimentární nohy dají se dvě různé skupiny rozeznávati. V obou však podroben jest základní typ této okončiny četným modifikacím, jež se jako pravidelně postupující za- krňování označiti dají. V jedné z těchto skupin jest sice přechod od dvojčlenné nohy ku jednočlenné (C. albidus Jur. — C. prasinus F.) poněkud neočekávaný, avšak ježto celá tato skupina pouze z několika málo forem jest složena, jest vždy možno, že přechodní členové této skupiny buď již vymřeli aneb dosud neznámi jsou. Ostatně dá se u téže skupiny (od C. prasinus až k C. phaleratus) úplný přechod až ku úplnému splynutí rudimentarní nohy s dotyčným segmentem tělním sledovati. U druhého hlavního oddělení Cyclopů jest konečný článek dvěma štětinami ozbrojen, z nichž buď obě terminalními jsou, aneb sedí jedna z nich, částečně v trn změněná, více či méně na vnitřní strané tohoto článku. Poněkud na prvý pohled odchylný tvar 6 VIII. A. Mrázek této okončiny nalézáme u několika druhů, jež v mnohém ohledu velmi zajimavými jsou (C. varicams, bicolor, diaphanus, gracihs). U těchto jest noha zakrsalá pouze jednočlenná a zdánlivě zcela stejná.“) Avšak když blíže zkoumáme druh C. languidus v této příčině, shledáváme, že zde máme co činiti s formou spojovací, jež vede k poměrům u Č. vavicans atd. panujícím. Základní článek dvojčlenné nohy pátého páru jest u tohoto druhu poměrně velmi široký a ku straně poši- nutý, takže skoro s pátým článkem hrudním splývati se zdá a jeho postranní brva přes štít hřbetní na stranu vyčnívá, čímž stává se, že zejména mladá individua od C. lanyuidus na prvý pohled od C. va- vicans z těžka rozeznati se dají. Zjev tento nabývá důležitosti, uvá- žíme-li, že jsme již dříve též v jiných ohledech C. langutďus jakožto formu přechodní poznali. Ostatně jakésí reminiscence na tyto po- měry shledáváme i u Č. výridis F. Rudimentarní noha dotčených čtyř druhů jeví dvě modifikace. U C. diaphanus F. a Ú. gracils Lillj. nese na konci štětinu a kratičký a slabý trn, jenž též téměř zcela terminalním jest, u C. bcolor Bars. a C. varicans Sars. pak pouze štětinu. Možno sice přijímati, že v tomto případě trn zakrsal, čemuž skutečně tak jest, avšak aspoň pro C. varicans dá se doká- zati, že tento na jiném místě byl umístěn než u C. graeilis Lillj., totiž podobně jako u C. strenuus neb C. viridis as uprostřed vnitřní strany. Možno totiž na vnitřní straně jediného článku u Č. varčeans při silných zvětšeních zřetelný zářez v kontuře téhož pozorovati a jednou dokonce podařilo mi se na tomže místě u mladého exem-- pláře malý rudiment trnu konstatovati. Povšimneme-li si blíže skupinek C. dřaphanus—gracihs a C. varicans—bicolor, můžeme podle mého náhledu v nich jakési remini- scence na mořský rod Očhona nalézti. Nemyslím tím sice přímý přechod k tomuto rodu (Očthona liší se jak známo i stavbou kusadel), avšak nicméně přece upomíná €. gracilis Lillj. daleko více na toto genus než C. othonoides Sars, jenž, jak již jméno samo označuje, od Sarse stímto rodem byl srovnáván. Něžná postava tohoto tvora, jakož i jemné a skvoucí zbarvení téhož spolu se značnou průsvit- ností jeho upomíná velmi na mořské pelagické Copepody. Hlavně však ypomínají tyto druhy na Oithonu tvarem rudimentarní nohy, 1 myslím, že dva páry okončin zakrnělých na posledním článku cepha- ») Někteří autoři neporozuměli dobře stavbě této okončiny a považovali ji za normálně dvojčlennou. Lande (Guelg. rem. sur les Cyclop. p. 167) vytýká tuto vadu Uljaninovi, ač sám ve své hlavní polské práci téže chyby se dopustil. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 7 lothorakalním u rodu Očíhona se zcela dobře odvoditi by daly od poměru, jejž u zmíněných dvou skupinek shledáváme,") Zdržel jsem se proto u této skupiny, ježto jeví se mi pravděpodobným, že La- denburger, jenž, jak známo, v slaném jezeru u Dobrosoli nad S., dle svých udání prý rod Očíhona jakož i rovněž mořského Copepoda Cyclopina gracilis Cls, nalezl, dal se zmýliti dvěma druhy těchto skupin, totiž C. gracilis a C. bicolor, jenž též velmi skvostně zbarven bývá. Zbývá nám nyní promluviti o celkovém tvaru těla Cyclopů, při tom však chceme se dotknouti pouze jedné věci, jež k různým mylným náhledům podnět dala. Některé druhy rodu Cyclops (skupina C. fim- briatus) upomínají celkovým tvarem těla značně na Harpacticidy, Zevnější tato podobnosť jest tak nápadná, že někteří autorové v těchto formách přechod ku Harpacticidům zdáli se spatřovati, někteří sice, jak se zdá, jen obrazně, jiní však považovali je za skutečné pře- chodní členy. Z nových autorů nejzevrubněji touto otázkou zabýval se Lande, jenž též sobě zvláštní důkaz sestrojil pro tutu domělou příbuznost. Lande prý pozoroval, že husté a rovnoměrné zpeření štětin ocasních všem těm druhům rodu Cyclops vlastním jest, jichž přední tykadla z většího počtu článků složena jsou, kdežto u forem s málo- člennými tykadly více nestejné a sporé, částečně z vlásků, částečně z malých trnů složené zpeření prý nalézáme. V případě prvém jsou obě střední štětiny furkalní, co se jich délky týče jen málo různé, a obě krajní štětiny dosti dobře vyvinuty, v druhém však jest rozdíl délky. obou středních štětin značný a obě krajní štětiny jsou obyčejně jen slabě vyvinuty. Ježto nyní u sladkovodních Harpacticidů (Čantho- camptus) opeření a poměrná délka apikálních brv převážně podobna jest oné u druhé skupiny Cyclopů, a ježto tyto formy nejvýše devíti- členná tykadla vykazují, domnívá se Lande spatřovati korrelaci mezi tvarem brv furkálních a počtem článků předních tykadel. Druhy Cyclopů s máločlennými tykadly prý upomínají i ozbrojením noh plovacích a jich basálních lamell na Harpacticidy a proto považuje tyto formy Lande za přechod ku Harpacticidům, jenž nejlépe u €. phaleratus Koch. vyznačen jest. Že náhledy Landovy nejsou správny, ukazuje prostá logická úvaha. Kdyby se skutečně v organisaci obou skupin jeden neb více zjevů korrelace dokázati dalo (nechci nijak a priori možnosť toho 1) Bohužel nebylo mi dosud možno rod Oithona osobně zkoumati, i nemohu tudíž věc tuto konečně rozhodnouti. 8 VII. A. Mrázek * upírati), nemůžeme nicméně přece přirozené zevní podobu několika zástupců obou skupin, pokud zejména též znaky, jež v určité korrelaci k sobě stojí, podmíněna jest, nijak za výraz bližší příbuznosti, nýbrž pouze jako touto korrelací způsobenou považovati. Avšak můžeme s druhé strany i pozorovati, že způsob ozbrojení brv furkalních se vůbec neřídí počtem článků předních tykadel, ani přibuzenskými vztahy jednotlivých druhů. Dle mých zkušeností jest ozbrojení a vyvinutí brv furkalních pouze závislo na způsobu života, resp. pohybu, jemuž jest výtečně přizpůsobeno. Že tomuto skutečně tak jest, po- učuje nás srovnávání C. servulatus s C. prasinus, aneb ještě mar- kantněji srovnání čtyř podobných forem: Č. graetlis, bicolor, varicans, dKaphanus. Každá z těchto forem jeví zcela jiné poměry brv furkal- ních, ačkoliv přece počet článků tykadel celkem stejný jest. Ostatně jest tento charakter morfologicky takřka bezcenný a neoprávňuje ani k stanovení zvláštních variet, jak se to stalo k. př. u C. serrulatus. K tomu budiž připomenuto, že i u našich sladkovodních Harpac- ticidů, co se brv apikalních týče, značně rozmanité a odchylné po- měry nalézáme, což nemožnosť Landem přijímané korrelace ještě lépe dokazuje. Jak již z předešlého patrno jest, jsem ohledně zevní podoby jedné neb několika forem Cyclopů k některým Harpacticidům (patrně myslí při tom autoři dotyční přímo na rod Canthocamptus) poněkud od běžného odchylného mínění. Čím četnější nějaká čeleď jest, tím snadněji dají se u té či oné formy upomínky na jinou příbuznou © čeleď nalézti. Ovšem ale za takové upomínky smíme jen důležité morfologické znaky považovati a nikoliv snad tak malicherné jako tvar těla a ozbrojení noh plovacích. V daném případě jedná se dle mého úsudku pouze 0 zjev konvergence, jenž způsoben jest stejným způsobem života. Které druhy Cyclopů jsou to, jež na Harpacticidy upomínají? Jen takové, jež jakožto stereotropické označiti můžeme, a s tím ve shodě jest, že jsou orgány pohyb řídící zakrsány, kdežto vlastní orgány pohybu na- proti tomu sice dobře vyvinuty jsou, avšak tak ozbrojením svým přizpůsobeny, že intensivnější připnutí se k pevným předmětům umožňují.. Že nesmíme schopnost lézti, jíž vyznačují se tyto formy, přičítati sploštění těla (ostatně nepozoroval jsem vůbec takovéhoto sploštění), dokazuje jednoduše srovnání s Harpacticidy, jež zajisté výtečně lézti dovedou a přec těla válcovitého jsou. Nalézáme však mezi četnými druhy Cyclopů též některé, jež na prvý pohled nijak na Harpacticidy neupomínají a jež přece velmi značná přizpůsobení Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. o k jich způsobu života ukazují. Mohlo by se sice z prvu zdáti, že formy ty zde vyložené názory vyvracejí, ač naopak tytéž ještě lépe odůvodňují. Jest dávno známým faktem, že limicolní formy dvojího rázu jsou. Jednak jsou to zvířata se silně vyvinutou pokrývkou tělní, jež mimo to bývá pokryta cizími předměty (k. př. hydrátem kyslič- níku železitého), jednak jsou to právě nejměkčí a nejjemnější tvorové, již se zálibou bahno vyhledávají. Do prvé skupiny náleží k. př. C. Jimbriatus, affimis a phaleratus, již vesměs velmi silnou kutikulou se vyznačují, jež i vrstevnatě jest stlustlá (k. př. C. affinis) a v té pří- čině na některé Harpacticidy upomíná. Do druhé skupiny však patří několik forem Cyclopů, o nichž nyní pojednati chceme. Jich celkový tvar těla sotva se od obyčejného typu odchyluje, avšak jich kutikula jest značně měkčí a ohebnější, spolu pak průsvitná, skoro tak jako „u forem pelagických, ačkoliv se zde jedná o obyvatele nejmenších, hustě zarostlých nádržek vodních. Přední tykadla jeví též zmenšení počtu článků (C. languidus 16 — C. nanus 11 čl), mimo to pak velice zajímavo jest, že i tyto formy hbitě na pevném podkladu lézti dovedou. (C. langwdus, jak udávají Sars i Schmeil, dále i C. bise- tosus lbg. a C. erassteaudis Sars.) Nuže jakými prostředky jest zde schopnosť ta způsobena? Nohy plovací nejsou zde snad jako u sku- piny C. phaleratus silně trny posázeny, nýbrž naopak poměrně slabě vyvinuty a značně zkráceny a v některých případech docela i značně redukovány (C. languidus a C. nanus), i musíme tudíž za nejpravdě- podobnější přijímati, že s ohebností kutikuly spojená ohebnosť těla 1 okončin a též tedy noh plovacích, takový způsob pohybu umožňují. Není bez důležitosti podotknouti, že u C. langutdus rovněž jako u €. phaleratus vejcovody i v prvním segmentu abdominálním vajíčky bývají naplněny, i jest zajímavo, že stejný celkem způsob života u dvou abych tak řekl diametrálně různých druhů stejné změny organisace vyvolati může. Chci-li své náhledy ještě důkladněji vyložiti a odůvodniti, nutno abych se nyní opět k našim Harpacticidům obrátil. I u těchto nalé- záme dvojí způsob přizpůsobení se onomu pro tuto skupinu tak vý- značnému způsobu života, jež úplně odpovídají poměrům vyloženým při Cyclopidech. Nacházíme zde totiž formy, jichž kutikula neoby- čejně silně chitinisována jest a jichž nohy plovací mocně trny opa- třeny jsou, anižby při tom co na své délce ztrácely (ano Ú. staphy- limus Jur. má tak dlouhé nohy plovací, že již zase ani dobře lézti nemůže) a opět jiné formy, jež velmi značné redukce na svých nohách plovacích vykazují a jichž kutikula většinou velmi ohebná a prů- 10 VIII. A. Mrázek svitná jest. Zajímá nás zde především druhá biologická (nťkoliv systematická) skupina, ježto nás poučuje, že i v jedné a téže čeledi a ktomu ještě v tak uniformní čeledi, za jakou často Harpacticidi bývají pokládáni, mnohdy zevní shoda a to dosti značná některých forem za pouhý zjev konvergence pokládána býti musí, což potom tedy jedná-li se o dvě byť i příbuzné ale přece jen různé čeledi. Naše druhá skupina tvořena jest zejména třemi novými rody: Phyllo- gnathopus, Maraenobiotus, Epactophanes Mráz., aspoň jich až dosud známými representanty. Všechny tyto formy jsou velmi jemného a průsvitného těla a mají neobyčejně krátké nohy plovací, k čemuž přistupuje ještě ta okolnost, že jednak zcela slepí jsou, jednak značně zakrnělé oči vykazují, ačkoliv se zde jedná o formy, jež vesměs na povrchu žijí a účinkům paprsků světelných vysazeny jsou). Proto 1) Budiž zde dovolen malý exkurs ku fauně temnostní, ježto na okolnost na niž nyní chci upozorniti, dosud nikým poukázáno nebylo. Jak z hořejšího zběžného náčrtku zřejmo, vede určitý Způsob života v nejmenších nádržkách vodních (při čemž po mém soudu patrný jest též stereotropism dotyčných forem) k určitým změnám v organisaci tělní, jaké zvykli jsme nalézati dosud jen u forem fauny temnostní (značná průhlednost těla, částečná neb úplná redukce organů zraku a zmenšený počet vajíček ve shlucích vaječných). Co se Copepodů týče, známo jest, že některé formy zřejmou schopnost jeví žíti ve vodách studničných a vůbec podzemních, i zajímavo lest, že jsou to právě formy, jež i na povrchu zemském zmíněné svrchu lokality s obzvláštní zálibou vyhledávají. Míním tím druhy C. fimbriatus F. a C. bicuspidatus Cls. Byly sice i jiné formy Cyclopů ve fauně temnostní nalezeny ano i dosti odchylné (aspoň dle nedostatečného popisu) jako Pratzem a Josephem, avšak ty vždy vystupují jen ojediněle, a nebyly nikde jinde nalezeny ani při pečlivých a rozsáhlých pozorováních, kdežto naproti tomu k. př. Gammarus puteanus všude téměř byl nalezen, kde fauna studniční zkoumána byla. Naproti tomu obě zmíněné specie všude byly nalezeny jako nej- obyčejnější obyvatelé vod podzemních, jak zejména rozsáhlá pozorování prof. Vejdovského v Praze jakož i Moniezova v Lillu s dostatek ukazují. Schnei- drem označen C. fimdriatus jako nejhojnější obyvatel důlních vod, k čemuž mohu dodati, že i já v dolech příbramských jsem oba zmíněné druhy neobyčejně roz- šířené nalezl. Aby však důležitost fakta toho náležitě vynikla, nutno připomenouti, že obě formy nejsou na povrchu snad nikterak hojny, nýbrž jen pořídku vy- stupují. Ovšem možno by bylo očekávati, že i jiné druhy podobné měly by se nalézti ve vodách studničných (k. př. C. phaleratus, languidus, bisetosus atd.), jež týmž způsobem života se vyznačují, avšak nesmíme zapomínati, že jednak jsou to formy těžce rozeznatelné (k. př. C. bisetosus od bicuspidatus), jednak velmi vzácné i ve vodách svrchozemských, kdež nadto sbírání materialu jest nepoměrně lehčí než ve vodách podzemních. Ostatně nutno uvésti, že C. nanus Sars., jenž rovněž do této skupiny náleží, nalezen byl prof. Vejdovským hojně ve studních pražských. Jak známo, dají se neprůsvitné exempláry Copepodů chovem v čisté vodě jakož i vyhladověním učiniti průsvitnějšími, avšak zjev ten nedá se prostě Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 11 vypadají formy tyto sobě na prvý pohled tak podobny, že ku př. Epactophames kichardi Mráz. velmi snadno s rodem Phyllognathopus mohl by býti zaměněn, nikdy však ne s nějakým druhem rodu Cantho- camptus, a přece poučuje nás zevrubnější náhled do organisace okončin, zvláště kusadel, že tato forma rodu Canthocamptus daleko blíže stojí než rodu Phyllognathopus, jenž do jiné podčeledi patří. Zevní podoba nedokazuje právě ničeho. Mohli bychom k. př. právě tak dobře C. gracil's Lillj. jako přechod ku Calanidům označovati, ježto má velmi dlouhá a něžná tykadla a krátkou rozevřenou furku, jejíž krátké hustě zpeřené štětiny značně na poměry, jakéž nalézáme k. př. u rodu Diaptomus, upomínají. Avšak to jest jen druhotný zjev, jenž snadně tím se dá vysvětliti, že se zde o dobrého a vytrvalého plavce jedná. Právě tak byl Herrickem jeho C. fluvtatilis (= dle Herricka druhu C. magnoctavus Úragin) [C. magnoctavus Brady jest zcela určitě identický s C. prastnus Fisch.], podle předních tykadel s Diaptomem srovnáván. Nyní přicházíme konečně k přirozenému seřadění druhů Cyclopů, jak si je my představujeme. (Co však máme za druh u Copepodů považovati? Mnohému bude se zdáti otázka tato podivnou, jest však nevyhnutelna. Nejedná se však zde o otázku, kde končí a počíná varieta i nezajímají nás ukvapené a pochybené názory Vosselerovy, jenž sám jen několik málo forem pozoroval a přece od jiných autorů popsané formy, anižby originalní exempláry byl viděl, za prosté variety neb descendenty těchto několika forem považoval "), nýbrž srovnati se značnou průsvitností forem studničných a to i takových, u nichž ne- jeví se ani změny v orgánech zraku konstatované J. Al. Fričem v práci prof- Vejdovského, jež nutno považovati za nabytou teprve během delších dob po mnohých generacích. Zajímavy v té příčině jsou mnou podniknuté experimenty. Do snadně přístupné studny v zcela temném sklepu, kdež velmi hojným byl €. bicuspidatus Ols., úplně adaptovaný pobytu ve tmách, nasadil jsem četné jiné Copepody, Cladocery a Ostracody, kteří až na malé výjimky zcela dobře tam mohou žíti. Avšak ač již od té doby více než rok uplynul, během kteréhož se zajisté více generací vystřídalo, nejeví formy nasazené ani v barvě téměř žádných značnějších změn, a to ani exempláře druhu C. bicuspidatus Cls., jež se velmi značně liší od exemplářů téhož druhu původních této studni. Neméně zajímavo jest však, že nastalou konkurrencí právě původní obyvatel citelně utrpěl, jenž nyní jen velmi spoře se vyskytuje. Jest to zajisté zjev analogický onomu, jejž popisuje Schneider, kde opět Gammarus puteanus ustoupiti musil, jen nepatrně hlavně v barvě změněným Gammarům svrchozemským. 1) Charakteristickým však jest, že tento tak horlivý přívrženec descendence opět na druhé straně formy, jež ani na variety nestačí, jako nepochybné druhy označoval (Viz jeho C, bodamicus). 12 VIII A. Mrázek podivné domněnky Herrickovy, jenž k. př. Ú. fuscus za postimago od druhu Č. albidus považoval a tento opět jako pokročilé stadium cyclopové s larvovým charakterem a podobně i o jiných druzích se domníval, že patří k jiným jako „postimagines“. Názory Herrickovy zůstaly celkem nepovšimnuty a teprve nejnověji Schmeil ukázal mělkosť jeho důkazů '). Týž upozornil i zcela vhodně na nemístnost názvu „heterogonie“ neb kdyby i Herrickovy názory správny byly, jednalo by se prostě zde o případ paedogenese. Podivno však, že Brady ve své nejnovější publikaci *) jak z více míst patrno, při- držuje se úplně Herricka, aniž by však, jak se zdá, jeho zprávy byl úplně pochopil. V úvodě své práce praví Brady (str. 3. separátu): „There can be no doubt that many so-called species have been founded upon forms which represent only transitory evolutionary phases, and as, not only amongest Crustacea but in many other groups of animals, the function of reproduction is certainly by no meaus confined to fullydeveloped adults, it is certain that we cannot eutirely rely on the presence of ovisacs or other reproductive organs as conclusive evidence of the morphological maturity of the animals in which they occur.“, dále pak (str. 7. sep.) při C. albidus: „Nor can the freguent presence of ovisacs in Č. tenuicornis be held certainly to indicate the maturity of the individual, parthenogenesis being so freguent a phenomenon amongst the Entomostraca“. Jak z této poslední věty vysvítá, není si Brady vůbec jasně vědom co parthenogenesis znamená, ač něco takového u zoologa jest věcí téměř neuvěřitelnou !! Avšak každý, jenž se poněkud podrobněji Copepody zabýval, a to nejen ovšem určováním pouhým líhového materialu, dovede zcela bezpečně rozeznati formu dospělou od nedospělé. Ovšem, že nejsou všechny druhy Cyclopů stejnocenné a stejného stáří. Můžeme roze- znávati drnhy původnější a jiné značněji redukované, nesmíme však nikdy zajíti při tom tak daleko, abychom jako k. př. Rehberg, některé recentní formy přímo jako descendenty jiných rovněž re- centních a spolu s nimi se vyskytujících forem považovali. Podle tvaru rudimentární nohy, ozbrojení posledního segmentu cephalothorakalního jakož částečně i dle poměrů smyslových brv na předních tykadlech samců možno rozeznávati dvě hlavní oddělení as 1) loco cit. str. 137—143. ?) G. S. Brady: A revision of the British-species of fresh-water Cyclo- pidae aud Calanidae. Nat. Hist. Frans. of North. Durham aud Newc. Vol. XI. Part. I. pp. 68—120 (1—55). Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 13 ve smyslu Vosselerově, jež však přece jsou ponékud abstraktními a označovati mají jen, že skupiny přirozené, v něž se opět rozpadávají, k sobě mnohem blíže stojí než k skupinám oddělení druhého. Nejdokonaleji oreanisovaná jest vůbec skupina C. albidus-fuseus v oddělení prvém, jež však jen 2 neb nejvýše 3 dosud známé druhy obsahuje. Přechod od této skupiny ku druhým dvěma téhož oddělení jest sice poněkud náhlý, avšak přece patrný. Za to však jsou obě tyto skupiny (skupina Ú. serrulatus-macrurus-prasinus a Ú. affimis- Jimůriatus-phaleratus) důležitými charaktery spojeny. Jednak se dá stanoviti úplný přechod od tvaru rudimentární nohy, jaký nalézáme u ČC. prasínus až ku tak zakrnělé noze u C. ajfinis neb phaleratus, jednak jeví receptaculum seminis, tedy velmi důležitý znak systema- tický, velmi značnou podobu u všech těchto druhů, takže i na prvý pohled odchylná stavba téhož orgánu u C. prastnus snadně na spo- lečný typ se dá uvésti. V tvaru receptacula těchto skupin patrny jsou značné upomínky na tvar, jaký nalézáme u skupiny prvé, ze- jména u C. albidus Jur. Různosti obou skupin dají se vysvětliti vý- tečně poměry biologickými. Skupina prvá obsahuje formy přizpůso- bené častému plování (u Č. prasinus schopnosť tato vystupuje nejlépe), druhá pak formy přizpůsobené životu na dně vod a v poměrech ta- kových, jež výminečně jen připouštějí volné plování. V obou skupinách nalézáme však malé výjimky. Tak jest (Ú. serrulatus výborný a rychlý plavec, avšak přizpůsobil se též částečně životu, jaký vý- značný jest skupině druhé, k čemuž odnáší se ozbrojení noh plo- vacích, furky a relativní krátkosť samčích tykadel. Druhou výminku tvoří C. fimbriatus ze skupiny druhé. Kdežto u druhých dvou forem téže skupiny nalézáme furku značně zkrácenou a tykadla přední velmi tenká, jeví forma tato vždy mocně stlustlá přední tykadla a mnohdy značně dlouhou furku, což v patrné souvislosti jest s tím, že může druh ten neobyčejně hbité pohyby vykonávati, ač jinak není schopen trvale plouti. Jakožto nejvýše organisovanou skupinu oddělení druhého nutno pojímati druhy C. Leuckarti Cls., oťthonoides Sars, Dybowskyi Lande, jež sobě značně příbuzny jsou, jak stejné ozbrojení noh plovacích, přítomnost hyalinních žeber na posledních třech článcích předních tykadel a zejména i tvar zásobárny chámu označuje. Vesměs jsou to dobří plavci zejména pro větší complexy vodní význační. Jiná skupina tvořena jest druhy C. strenuus, čnsignis a viridis (řadím sem druh tento proto, že jeví značnou shodu v organisaci celé a ježto nekladu značnou váhu na přítomnosť či nepřítomnosť 14 VIII. A. Mrázek lamell hyalinních neb korrespondujících útvarů na předních tykadlech. nýbrž považuji tytéž za sekundární zjev, ježto se vyskytují jen u forem, jež dobrými plavci jsou). Zejména upomíná tvarem receptacula se- minis C. věridis na C. insignis. Třetí skupina posléze jest nejčetnější a tvořena jest těmito formami: Ú. bicuspidatus, bisetosus, vernalis, languidus, nanus, erasst- caudis. Všechny tyto formy jsou si celkem velmi příbuzny, avšak jich vzájemné vztahy jsou poněkud jiné než u jiných skupin, ježto zde jednotlivé z nich představují velmi různé stupně vývoje resp. za- krsání, aniž by proto se ale daly z nich utvořiti jiné menší skupinky. Jest vůbec těžko znázorniti jich vztahy způsobem lineárním neb © o jedné ploše. Sehmeil řadí €. bicuspidatus k C. languidus, C. bisetosus k C. vernalis a C. viridis k C. Clausit. Avšak zajisté jest C. bisetosus bližší C. bicuspidatus než druhu C. languidus, jenž od- povídá opět spíše C. nanus. (C. vernalis připomíná jaksi C. crasst- caudis, Jak již připomenuto bylo, nedají se dvě skupinky totiž ČC. dia- phanus-gracilis a C. vartcans-bicolor od předešlých tří skupin ostře odděliti, ježto v druzích C. namus a C. languidus zřetelné přechody k nim se dají sledovati. Rovněž bylo v předu uvedeno, že tvar rudi- mentární nohy představuje dva různé typy. Jeden z nich představuje C. varicans a bicolor, druhý druhé dvě zbývající formy. Dle mého náhledu patrno jest, že C. varěcans a bicolor jsou stejného původu se skupinou C. stremuus-instgnis a představují jen značně degene- rované formy. Zajímavo jest, že tato nejprvé na srovnání rudimentární nohy založená domněnka moje úplně potvrzena byla srovnáním stavby receptacula seminis dotyčných forem. Receptaculum seminis u €. varicans značně upomíná na týž orgán u C. strenuus, druhu C. bi- color pak na C. čnsignis. Rovněž tak C. gracilis úplně tvarem rece- ptacula jeví se příbuzným skupině Leuckarti-oithonovdes, se kterouž jeví i tu /společnou vlastnost, že jest stálým plavcem, nač i jeho přední tykadla štíhlá a podobně jako u €. očthomotdes dlouhými štětinami opatřená poukazují. C. diaphanus nemohl jsem tak ze- vrubně zkoumati, zejména co se receptacula seminis týče, abych mohl posouditi jeho příbuzenské vztahy. Ukáže-li se forma ona, již různí autoři pod jménem C. Clausit Heller popsali (původní druh Hellerův není, o tom jsem pevně přesvědčen, nic jiného než ne- vyvinuté exempláře druhu C. věriďis) samostatným druhem, jednalo by se o formu, jež by v podobném poměru, jaký zde vytknut byl, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 15 stála ku C. věridis, ač by nebyla ještě tak degenerována jako k. př. C. varicans atd. Chtěli-li bychom si názory vyložené graphicky znázorniti, do- stali bychom obrazec as následující, * nanus » languidus * Crassicaudis « vernalis + bisetosus +bicuspidatus e viridis e strenuus + insignis A VB * Clausii ? = tn AD e bicolor * varicans h C gradilis © M se W | a bizá * Leuckarti * orthonoides * Dybowskyi m * albidus p bo am fuscus u ČN. © *prasinus X macrurus * serrulatus s n“ 1 > affinis s fimbriatus * phaleratus Připomenouti dlužno, že respektoval jsem pouze druhy, jež jsem sám nalezl a živé pozoroval, což nevyhnutelno jest při posu- 16 VII. A. Mrázek zování příbuzenských vztahů. Ašak ačkoliv nalezl jsem dosud více forem než každý jiný autor, přece zbývá hojně forem, jež jsem ne- mohl v této příčině zkoumati a to i morfologicky dosti zajímavých. Přece však jsem přesvědčen, že schéma zde vyložené celkem úplné správným jest, ježto náležitě respektování byli všickni činitelé, kteří by zde rozhodujícími býti mohli. Zbývá nyní zejména jen vyšetřiti příbuzenské vztahy některých forem, jež značné modifikace a redukce na předních tykadlech, nohách plovacích atd. vykazují, k jiným dů- kladně známým formám. Avšak pozoruhodno jest, že nejzajímavější právě formy zejména od některých autorů ruských a amerických po- psané, buď zcela povrchně a nedostatečně popsány jsou, aneb zcela odůvodněné pochyby o své samostatnosti druhové vzbuzují, takže S nimi počítati dosud nemůžeme. Dodatek. Mezi tiskem této práce obdržel jsem laskavostí auto- rovou dvě práce prof. CGlause,“) vnichž učiněn jest pokus jedno- tlivé skupiny Cyclopidů povýšiti na samostatné rody: Cyclops (pod- rody: Cyclops a Macrocyclops), Mierocyclops, Hucyclops, Paracyclops, Hemicyclops. Podle toho, co vyloženo bylo o systematice Cyclopidů svrchu, nemohu však tyto domnělé rody ani jen jako podrody při- jímati, zvláště když nejsou příliš přirozené, ježto k. př. Cycl. albidus a fuscus odtrženy od Cycl. serrulatus, prastnus (= Hucyclops Cls.) a spojeny naproti tomu v jednom rodu Cyclops s odchylnými formami Cycl. oithonotdes, strenuus ete. Prof. Claus zakládá svoje rozdělení starého rodu Cyclops na segmentaci předních antenn a na vývoji téže. Avšak Cyclopidi jsou formy málo původní, druhotně značně. již zjednodušené, jak jsem již svrchu byl ukázal a jak i Člaus ve shodě s jinými pracemi svými nověji dokazuje.) V nedávno uveřej- něné kratší práci jsem ukázal mimo jiné, že kombinací poměrů, jež nalézáme u obojího pohlaví, přicházíme k závěrku, že prototyp an- tenny Cyclopidů skládá se aspoň z 21 článků.“) Dá se pak již de- 1) Claus: Úber die Antennen der Cyclopiden und die Auflósung der Gattung Cyclops in Gattungen und Untergattungen. Anz. d. k. Akad. d. Wiss. Wien 1893. Nr. IX. Sitzung vom 16. Márz. Claus: Weitere Mittheilungen úber die Antennengliederung und úber die Gattungen der Cyclopiden. Tamtéž Nr. XIII. Sitzung vom 12. Mai. ?) Claus: Die Antennen der Pontelliden und das Gestaltungsgesetz der mánnlichen Greifantenne. Sitzb. d. k Akad. d. Wiss. Bd. CI. Abth. I. Wien 1892. 5) Mrázek: Úber abnorme Vermehrung der Sinneskolben an dem Vorder- fůhler des Weibchens bei Cyclopiden und die morphologische Bedeutung des- selben. Zool. Anzeiger, Nr. 417. p. 183—138. 1893. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. V duktivně předpokládati, že proces zjednodušení druhotného a vývo- jová řada nejvýše organisovaných forem Cyclopidů na všech stupních úplně se krýti ani nemusí ani vůbec nemohou, takže individuelní vývoj druhu stykadly více členitými buď vůbec žádný neb jen ne- patrný palingenetický význam má pro zjednodušenější formy jiné. Že tomu skutečně tak jest, plyne ze srovnání organisace jednotlivých forem, kdež nacházíme takové kombinace jednotlivých charakterů, pro něž v individualním vývoji jiných vyšších forem úplných analog nenalézáme (k. př. vzájemný poměr členitosti noh plovacích a předních antenn). Avšak i sledování poměrů segmentace antenn samotných ukazuje, že veškeré odchylky dají se uvésti na nestejný postup, v jakém jednotlivé články dále se dělí neb nerozděleny zůstávají, spolu pak že u nejblíže příbuzných forem postup tento různým býti může, tudíž že odchylky tyto nepostačují nijak k utvoření zvláštních nových rodů. Ježto jsem o této otázce již na jiném místě pojednal,“) chci se zde obmeziti jen na nejnutnější. Jako zajímavé odchylky můžeme uvésti formy Cyel. languidus a Cycl. affinis. Pro prvou formu máme toto schéma: Cyd. languidus M O 00.14 0.9 "10 161219 141516 P P a K erassicaudis 1029 4016 1 8 9 10 112 0 mez A | E + gracilis boa D06 ď 8 9. 10.1k lev ns, P am l | ky noo „ msignis BZ E D04 8 VTOM 12 154 Pro Cyclops affimis dle mých pozorování platnou jest tato ta- bella mnou již ve zmíněném článku na základě mých starších vý- kresů podaná, o jejíž platnosti jsem se však v nejnovějším čase na živém materialu dodatečně přesvědčil. Cyclops affints Od) | jj OOM OVO |= —— 11 phalenavsv 2. (3004.06. 18,9 10 == == „.semulatusí L 2.3.4 36 1,8 9 1011 12 V obojím případě vidíme, že forma s tykadly vícečlánkovými má některé články dohromady splynulé, jež u jiných forem s méněčlen- nými tykadly od sebe odděleny jsou. Případ druhý mimo to ještě tím jest důležit, že jedná se o distální konec antenny, jenž jindy » 1) Mrázek: Die Segmentation der vorderen Antenne und die Systematik der Cyclopiden. Zool. Anz. Nr. 422. 1893. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 9) < 18 VIII. A. Mrázek velice záhy definitivní tvar dosahuje (již ve stadiu se šestičlennými tykadly): 1 2 3 Z OMG = =, A n el 12 3145160489101 1213414 159/104 Jako zajímavý pendant k Cyc!. affinis jeví se Cycl. aeguoreus, ovšem je-li dotyčný údaj Clausův správný. Cycl. aeguoreus 1 oc ROP) 6 Mladá forma od | | ll Cycd. serrulatus V243 "415440 6 T488 Kdybychom tudíž s poměry u Cycl. aeguoreus srovnali šesti- členné stadium jiných Cyclopidů, obdržíme toto schéma: 1 2 9,.4,546 == == = = A“ Cychaeguoneus. L 20 030405 6 Na prvý pohled tím by nutně se Cycl. aeguoreus vzdaloval od Cycd. affinis, s nímž jinak se velmi shoduje i částečně co se segmen- tace antenn týče, avšak blíže-li ku věci přihlédneme, shledáme, že úkaz ten spočívá vlastně na těchže principech, jimiž jsem ve zmíněné svrchu práci vyložil odchylnou segmentaci tykadel samčích (dělení článků v části proximální a splývání jiných v části distální). Ježto se zde jedná o tykadlo málo článkové, jest věc poměrně nápadna, avšak s podobným úkazem setkáváme se i jinde. Mám totiž na mysli druhy Cyci. oithonoides a Cycl. Leuckarti, u nichž jsem v poslední době po- zoroval úkaz tento, jenž dosud zůstal úplně nepovšimnut. Artikulace mezi článkem 11. a 12, a 14. a 1Ď. jest mnohem lépe provedena než mezi jinými články, což již různým vyvinutím pružné blány jest patrno, a proto jest konec antenny samičí u těchto druhů „sohopen aspoň velmi podobný pohyb vykonávati jako u antenny samčí. Ježto pak i v proximální části zejména poměrná šířka jednotlivých článků značně na samčí tykadlo upomíná, spatřujeme v těchto druzích příklad, jakým způsobem se prvotně stejnoměrně členěná tykadla předků Cyclopidů znenáhla u samců přeměnila v orgány chápací. Ježto jest ze všeho zřejmo, že poměry segmentace u Cyclopidů jsou velmi rozmanité a dosavadní označování jich úplně nám již ne- postačuje, navrhnul jsem nejnověji k tomu účelu zvláštní formule, jež velmi přehledné jsou a i přesné označení smyslových orgánů při- pouštějí. Při tom vycházím ze zásady, že prototyp antenn Cyclopidů tvořen jest aspoň 21 články. Podle toho bo obdržíme pro tykadla 17členná formuli následující: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 19 1+ 2+3+ 44546) + (148) + 9 + doH1W + 12 + 13 I BT IV V VI VII VD D6 24 15 ag gebo 21 XX NBOÍ XULOXIM XK "XVM Pro tykadla 12členná (k. př. Cyc?. serrulatus) formuli tuto: oa ao === 2 2“ K já (Ct TM IV V VI NÁH (12413+14+15) -+ (617-418) 0) sb 20,1 191 vr VP X XO 1 atd. II. Přehled českých volně žijících Copepodů. Seznam českých Eucopepodů, jejž zde podávám, jest výsledkem Bo saty ch studií., P osšům KRononÝm v RonělšÍ Hobě až na entomostraků jako Cladocery a lasturnatky již pzamitíů“í jsou spraco- vány. Proto chci nyní mezeru tuto vyplniti, i myslím, že se mi to podařilo v míře uspokojivé, neb jsem shledal faunu naši v této pří- čině velice bohatou. V nejnovější době udal Dr. Kurz v neuspo- kojujícím článku: „Buchanky“ *) počet českých Cyclopidů as na 20 druhů, prof. Vejdovský pak ve své pěkné studii počet volně žijí- cích Copepodů našich na 25.) Počet tento není nijak malý, avšak pozorování má jej rozhojnila měrou neobyčejnou. Ona ukázala ne- obyčejnou bohatost nejen co do počtu zástupců vůbec, nýbrž zvláště též co se rozmanitosti jich týče. Nalezl jsem totiž neméně než čtyři rody vůbec nové, namnoze morfologicky a fysiologicky velice za- jímavé. Druhů nových nalezeno devět. Všechny nové druhy i rody patří do čeledi Harpacticidů, jež dnes z Čech nejlépe známe, jako v žádné jiné zemi. “) Příčina tohoto vzrůstu záleží ve způsobu zkoumání, jež v pod- statě své omezeno bylo na nepatrný celkem okršlek, totiž na nej- bližší okolí příbramské. Za to však jsem toto prohledal co nejdů- 1) Ottův slovník naučný IV. str. 866. 1891. 2) Fr. Vejdovský: Dnešní stav zoografie české. Otisk ze „Živy“. 1891. 3) Druhy ty popsal jsem v práci, jež nedávno vyšla v Spenglových Zooiog. Jahrbůcher se 4 dvoj. tabulemi a na něž zde odkazují. Did 7 20 VIII. A. Mrázek kladněji a to ve všech dobách ročních. Věnoval jsem při tom obzvláštní péči i nejmenším kalužinám, ano i takovým, jež mohly by se zdáti zcela neobydlenými a to proto, že jsem se víceletými po- zorováními přesvědčil, že rybníky neb vůbec veliké komplexy vodní nijak nejsou nejbohatším nalezištěm korýšů i jiných sladkovodních forem, jež po většině nadto omezeny bývají výhradně na kraj po- břežní aneb na dno těchže. Podotknouti zde dlužno též, že co se Copepodů týče, vyjímaje snad Galanidy některé, ani jedna forma sladkovodní přesně pelagickou zvána býti nemůže, ježto nalézáme formy jako C. očthonotdes, Leuckarti i v nejmenších kalužích. Zají- mavo jest, že totéž platí i o formě za pelagickou par excellence po- važovanou totiž o Diaptomus gracilis Sars. (viz u tohoto). Největší bohatství Copepodů rozhodně vykazují malé tůně, zá- toky tiché potoků, příkopy luční, mokřady lesní, vůbec nádržky vodní nejmenších rozměrů, avšak s čistou vodou. Tak ku př. nalezl jsem v nádržkách, jichž vodní plocha sotva více než 10 m“ obnášela, pospolu i 22 různých druhů Copepodů najednou. Ovšem okolnosť, že omezen jsem byl po většině na jedinou krajinu při zkoumáních faunistických, má též svoji vadu. Jest totiž okolí příbramské neobyčejně cbudo na Calanidy, a ač jsem těmto též náležitou péči věnoval, nalezl jsem zde pouze tři druhy rodu Diaptomus (coeruleus, gracilis a castor), Proto zůstává seznam pří- tomný, co se Calanidů týče, kusým, i zbývá vyplnění této mezery době nejbližší. : Nyní chci promluviti několik slov o způsobu zpracování samého, jakého jsem užil v této práci. Při pracích podobných vyskytují se vždy dvě úskalí, jimž oběma současně se vyhnouti téměř nemožno jest. Mnohé druhy zde uvedené byly již dříve důkladně popsány a zobrazeny, mnohdy zcela zbytečně docela několikráte. Číniti tak opětovně bylo by zbytečným. Po stránce přesně vědecké žádoucí jest © jen jasný obraz české fauny jakožto příspěvek ku zoogeografii vše- obecné, jakož i popis nových forem neb morfologických novinek. S druhé strany však jeví se potřeba respektovati i ty, již by se rádi o fauně své vlasti blíže poučili, a jimž není přístupna nejdůležitější velmi roztroušená literatura. © Pracím tohoto způsobu nevadí již částečný ráz kompilační. Přiznávám se, že jsem hleděl vyhověti zejména jen požadavku prvému. Z té příčiny podávám téměř jen prostý seznam, připojuje jen dáta zeměpisná neb biologická, pokud novými neb zajímavými jsou. Nepodávám důsledně též obšírných se- znamů synonym, jež mnohdy jen zbytečně objem práce zveličují a Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 91 žádného zřejmého užitku nepřinášejí, zejména když, jak se často stává, z jedné knihy do druhé i se všemi chybami neb omyly (třeba 1 tiskovými [!]) putují (viz ku př. synonyma sestavená Rehbergem, jež za několik krátkých let, abych tak děl, téměř pouť kol celého světa vykonala). Od forem známých již nepodal jsem žádných obrazců. Výminku od obého činím pouze tam, kde jedná se buď o formy neúplně popsané neb dosud nezobrazené, či o variety stávajících již druhů a pod. Že podávám též kratičké diagnosy mnou popsaných nových rodů Harpacticidů, netřeba zajisté ospravedlňovati. Posléze pronáším přání, aby mi v brzku možno bylo tento seznam ještě zdokonaliti a rozhojniti, i aby se mi vté příčině do- stalo pomoci všech, již se o českou faunu interessují, zejména žá- doucími by byly příspěvky z krajin dosud téměř neprozkoumaných, jichž bohužel v Čechách dosud jest až příliš. I Fam. Cyclopidae. I. Genus. Cyclops O. F. Můller. a) Rudimentarní noha dvojčlenná, konečný článek se 3 ště- tinami. 1. Cyclops fuseus Jur. Přední tykadla 17členná (míněna tím vždy tykadla samice), po- slední tři články jejich s hyalinním žebrem. Proximalní polovice téhož na článku posledním hrubě ozubena. Receptaculum seminis intensivně červeně zbarvené. Zmínky zasluhuje zjev následující. Terminalní trn posledního článku exopoditu nohy prvého páru, jenž obyčejně u většiny druhů jako obyčejná Štětina neb obyčejný trn bývá vyvinut, jeví zvláštní strukturu. Na vnitřní straně své jeví úplně tvar štětiny dlouze a hustě opeřené. Na zevní straně však jeví tvar trnu, opatřeného mocným hřebínkem, složeným z hyalinních kuželovitých namnoze zubů, jež ve tři skupiny seřaděny jsou. Nechci zde však zevrubně úkaz ten popisovati a poukazuji prostě na podaný výkres. Jak z literatury vidím, nevšímnul si žádný z autorů úkazu toho, jenž však ostatně jest platný i pro C. albidus a v redukované míře i pro Č. fimbriatus a, jak se zdá, i jiné druhy téže skupiny, jež však nyní nemohu v té příčině revisi podrobiti. 6 29 VIII. A. Mrázek Velmi veliká, obyčejně pestře modře a zeleně zbarvená forma, jež pouhým okem rozeznati se dá, hlavně dle přitisklých k abdominu shluků vaječných. Dobře plave, avšak vyhledává čisté menší nádržky vodní, ve větších pak jen pobřežní pás. Ostatně jest i hojna v te- koucích vodách, nevystupuje však nikdy ve značném množství. Druh tento jest velice rozšířen. V Čechách, pokud vím, jest všude obyčejným. 2. Cyclops albidus Jur. Tykadla 17. Hyalinní žebro na posledním článku tykadel v distalní části jemně pilované. Receptaculum seminis šedé barvy a jeho spodní čásť jednoduchá. Předešlému druhu velmi příbuzný a jako tento rovněž u nás velice rozšířen, obyčejně spolu s tímto. Zvláštní var. distineta Rich., která též za bastarda obou forem byla považována, dosud jsem ne- nalezl, rovněž též nikoliv formu, již Lan de jako domnělý třetí pří- buzný druh popsal (C. gracilicornis) *), db) Rudimentarní noha jednočlenná, konečný článek se 3 ště- tinami. 3. Cyclops prasinus Fisch. 1820? Cyclops prastnus Jurine, Hist. des Mon., p. 49. Taf. III. fig. 5. 18060. i prastnus Fischer, Beitr. z. Kenntn. d. Entom., str. 652—0654. Taf. 20. fig. 19—26. 1871. 4 longicornis Vernet, Observat. anat. et physiol. pag. 44—40. fig. 3, : fuvtatilis. Herrick, Papers on the Crust. of Fresh- Waters of Minnesota. 10th Rep. on the Geol. of Minnes. 4 magnoctavus Úragin, A contrib. to the Hist. of the Fresh-Water Copepoda. Trans. Kansas Acad. of Sci- ence. VIII 1880. A pentagonus Vosseler, Freileb. Copepoden Wůirttem- bergs, str. 191. Tab. V. fig. 32—37. Tab. VI. fig. 11—12. M pentagonus var. Vichyemsis Richard, Liste des Cladoc. et Copép. deau douce ete. p. 162. Bull. Soc. Zool. XII. 1882? 1883 ? 1881. 1) Jak mezi tiskem přítomné práce mě došlé zprávy Laudovy: Notatki kareynologiczne. Odbitka z Kosmosu zesz. XI—XIII. 1893. Lvov. se dovídám, jsou obě formy tyto spolu identické a možno že představují třetí samostatný druh. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 29 1888. Cyclops prasinus Richard, Cladocěres et Copép. non marins de la faune francaise. Revue scient. du Bourbonnais. pag. 9. 1891. . pentagonus Schmeil. Beitr. zur Kenntn. d. Sůsswasser- Cop. etc. PO pentagonus Richard. Rech. sur lepystěme nerveux etc. Ann. des Science nat. 7c. Bér. Zool. Tom. 12. 1891. u pentagonus R. Blanchard et J. Richard; Faune des lacs salés d' Algérie. Mém. Soc. Zool. Paris str. 515 (4). VERA A magnoctavus Brady, A revision of the british-species ete. Trans. of North. Durham, Newcastle, str. 85 (50). fig. 1—4. 1892., : pentagonus J. de Auerne et Richard, Cladoceres et Copépodes d'eau douce des environs de Rufisgue (Bé- négal). Mém. Soc. Zool. Paris. V. 1892. 6 prasinus Schmeil, Deutschlands freilebende Siůsswasser- Copepoden. I. Theil. str. 150—156. Tab. V. fig. 1—5. Neuvádím zúmyslně u ostatních forem plnou synonymiku, avšak zde tak činím proto, abych ukázal, jak různým osudům podroben byl druh tento. K tomu připomínám, že identičnosť přítomné formy s Č. longicornis Vernet na základě shody receptacula seminis dokázal Schmeil. Zdali C. fuviatilis Herrick jest jistě synonymum, ne- mohu s určitostí říci, ježto mi práce Herrickova zůstala nepřístupnou, avšak Herrick sám uvádí druh svůj jako identický s druhem Č. magnoctavus Cragin. C. magnoctavus Brady jest však beze vší po- chyby totožný druhu našemu, i tudíž, pakli Brady správně pojal Craginovu diagnosu, jsou i obě uvedené formy synonymické. Zají- mavý zmatek v označování naší specie nalézáme ve publikacích Ri- chardových. Týž přišel později k správnému pojetí formy této jako C. prasinus F., avšak na to opět autoritou Schmeilovou sveden byl k nepravému označení. Fischer totiž uvádí nohu rudimentární jako dvojčlennou, podobnou ku př. oné od C. dicuspidatus, což ovšem značný omyl jest a celý zmatek zaviniio. Zajímavo však jest, že na základě mých pozorování dá se chyba Fischerova úplně kompensovati, takže nečiní žádné překážky více správnému pojetí téže formy. Shledal jsem totiž, že mezi ozbrojením posledního článku cefalothorakálního brvami na jeho postranních krajích a tvarem rudimentárním jest pevná korrelace, takže prvější pouze oněm druhům jest vlastním, jichž noha rudimentární na konečném článku tři štětiny nese. Avšak Fischer kreslí i výslovně uvádí postranní obrvení posledního článku hrudi- 24 VIII. A. Mrázek hlavy, i musí tudíž nevyhnutelně tento druh míti nohu podobnou a sice, ježto jest celkem (. serrulatus nejbližší, podobnou oné tohoto druhu. Proto též moje sdělení pohnulo Sch meila k tomu, že změnil název pentagonus opět v název správnější. Richard snaží se Fi- scherův omyl vysvětliti následovně: „Cet organe est assez difficile A voir nettement chez cet animal et Fischer gui le figure pour la plupart des aspěces ne a pas représenté, ce gui permet de croire gu'il ne Vavait pas trěs bien vu. Tout le reste de la description et des dessins est une exactitude remarguable.“ Netřeba však věc tak vykládati. Fischer, jak sám Richard připouští, byl na svoji dobu valice přesný badatel, jenž svoje druhy lépe charakterisovati dovedl než i mnozí nejnovější copepodologové, na něž přece daleko větší požadavky směli bychom klásti, avšak on sám v úvodu podotýká, že jest práce jeho výsledkem starších již, as před 10 lety konaných po- zorování. Že po takové době, nejsou-li výkresy zcela přesně ozna- čeny, snadno omyl paměti se přihoditi může, jest více než pocho- pitelno. Tento velmi malý druh bývá obyčejně krásně zbarven. Převládá barva temně zelená na těle a na nohách plovacích, jež pestře skvrnité bývají, kdežto kusadla, tykadla a abdomen různé odstíny od barvy žluté a hnědé jeví. Forma přítomná dá se lehce pouhým okem rozeznati po při- tisklých k tělu shlucích vaječných a po charakteristickém pohybu svém. Abdomen jest totiž normálně nošen značně přitisklý k břišní straně hrudihlavy, takže tělo vypadá téměř hrbaté. Mimo to se druh tento neustále pohybuje zvláštním houpavým, v krátkých intervallech se opětujícím pohybem, při čemž jako by se nahoru a dolů vznášel a klesal, čímž neobyčejně upomíná ku př. na rod Cer'odaphnia aneb i na rod Diaptomus. Délka 0:85—0.90 mm. ©, 0'70—0:15 mm. G. Jak z dosavadních výzkumů zřejmo, jest to geograficky vélmi rozšířená forma, jež však nicméně velmi jest vzácnou v jednotlivých územích. Známa jest z Ameriky (?), Anglie, Německa, Francie, Švýcar, Madeiry, Alžíru a od Senegalu. V Čechách nalezena byla dosud mnou pouze na třech nale- zištích v okolí příbramském: Lesní tůně u Plac (VI. 1891), potok pod Šlivicí (IX. 1891) a malé kaluže luční u Bohostic (XI. 1892 pod ledem). 4. Cyclops serrulatus Fisch. Tykadla 12č1. Články furkalní u samic dospělých po straně pi- lovány. Neobyčejnou proměnlivost nalézáme u tohoto druhu v barvě. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 25 Nejčastěji bývá tělo temně žlutě zbarveno, avšak jsou 1 exempláry téměř bezbarvé neb jen s hnědými pásy, jiné zas až černé. V lito- ralní zoně rybníků s čistou vodou nalézáme formy zcela bílé a jen modře a hnědě skvrnité. Avšak vždy nalézáme, že druhý segment těla jest mnohem slaběji zbarven než ostatní. Druh tento náleží k formám nejobyčejnějším. Se zálibou vyhle- dává zejména čisté studené i tekoucí vody. Během mých pozorování ukázal se býti nejčastějším hostitelem zárodků tasemnic, kterýžto zjev není dosud fysiologicky vysvětlen, 5. Cyclops macrurus Sars. Tato forma jest předešlé neobyčejně příbuzná, avšak snadně od téže rozeznatelná podle kratších tykadel, přitisklých k tělu vaků va- ječných a zejména podle neobyčejně dlouhých článků furkálních, jež nejsou ozubeny. Ostatně však jest ještě druhová samostatnost této specie dosti pochybna. Forma jen velmi spoře vystupující. Známa ve Skandinavii, Ně- mecku, Francii, Anglii. V Čechách nalezl jsem ji pouze v tůni na královské louce v Praze. 6. Cyclops affinis Sars. Tykadla 11čl. Shluky vaječné přitisklé pouze se 4—6 vajíčky silně na místech doteku sploštělými. Tělo neobyčejně štíhlé. Rehberg praví o této formě: „Diese Art hált sich stets an der Oberfláche des Wassers auf, woselbst sie tráge herumschwimmt.“ K tomu třeba připomenouti, že se zdržuje zejména na pokraji vod aneb vůbec tam, kde povrch vody přilíná k pevným předmětům, jako ku př. k vodním rostlinám, a že po těchto vylézá i do výšky nad hladinu vodní, pokud až dostatečně vlhky jsou. Jako vůbec i mnohé jiné druhy jest značně rozšířen, avšak jen porůznu. Skandinavie, Německo, Anglie, Francie, Uhry, Turkestan. V Čechách: Rybník u Dušník Trhových a tůně u Nové Hospody (okr. příbr.), Jince. 7. Cyclops fimbriatus Fisch. Tykadla 8čl., samčí velmi krátká a mocně naduřelá. Články furkální velmi tenké a štíhlé. Jeden z nejvíce rozšířených druhů, avšak snadno uniká pozor- nosti, ježto ve větších komplexech vodních jen velmi spoře vystu- puje a tamtéž na kraj a bahnité dno jest omezen. Avšak za to jest velice hojným v mokřadech, rašeliništích, nejmenších bahnitých struž- kách, v mokrém mechu v lesích atd., vůbec mnohdy na místech, na 26 VIII. A. Mrázek kterých přemnozí sběratelé Copepodů vůbec nehledali. Dále jest tento druh stálým obyvatelem vod studničních a důlních, kdež ze- jména vede tak zv. amfibický život, popsaný R. Schneidrem.') K tomu připojuji, že nalezl jsem v dolech příbramských takovou modifikaci téhož, že místo Rhizomorph zaujímalo prostě shnilé dříví. Avšak, jak jednak z předešlé zprávy, jednak dle poměrů, jež jsem právě u Č. affins uvedl, patrno, není tento způsob života nijak jen charakteristickým pro vody podzemní, nýbrž jest to způsob, jaký jest vůbec platný pro všechny tři příbuzné druhy C. affinis, fimbriatus a phaleratus. Schneider též uvádí, že exempláry z dolů nejeví žádných obzvláštních modifikací i vysvětluje věc tu tím, že ony doly jsou teprve as 25 let staré, což Sch méil ve své práci též recistruje. Avšak názory R. Schneidrovy byly odsouzeny úplně Moniezem jako úplně nepřípustné a mylné“) a já vývody Moniezovy v plném jich rozsahu podpisuji. Ostatně i bez toho nemohou se nijak exempláře z dolů lišiti od exemplářů svrchozemských, ježto dle mých pozorování zde i tam stejným způsobem žijí a stejný způsob života u téže formy musí stejné všude modifikace vyvolati. Varietu Poppe? Rehba. jsem dosud u nás nepozoroval. 8. Cyclops phaleratus Koch. Tykadla 10čl. Rudimentární noha k dotyčnému secmentu těl- nímu úplně přirostlá. Druh tento nejvíce tvarem svým upomíná na Harpacticidy. Ostatně vede týž život, jako obě specie předešlé. Za- jímavo jest, že na skulině řitní této formy velmi často přirostlá bývá zvláštní forma acinét, již nejnověji Schmeil popsal a již Fischer a i Claus za čásť příslušnou samému Cyclopu resp. Za čásť appa- ratu řitního považovali. Dosti rozšířený druh, avšak bývá uloven vždy jen v nečetných exemplářích, což souvisí as s biologickými poměry jeho. c) Rudimentární noha dvojčlenná, konečný článek se dvěma štětinami. 9. Cyclops Leuckarti Claus. Tykadla štíhlá 17čl. Hyalinní žebro posledního článku tykadel ozubeno a ve “/, své délky kruhovitě vykrojeno. Basální lamella noh 1) R. Schneider: Amphibisches Leben in den Rhizomorphen bei Bursk. Sitzsb. d. kón. preuss. Akad. d. Wiss. 1887 str. 723—741. 2) Moniez R.: Faune des eaux souterraines ete. Lille 1889 str. 52 (cituji dle separátu): „Nous avons déja fait entendre ... gue cette facon naive de pro- céder a Vétude de la variation des espěces, ne peut se soutenir, car elle ne tieut pas compte d'un facteur important dans la guestion, celle des eaux souterraines, dans les guelles les animaux observés pouivaient vivre avant le forage ete.“ Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 27 4, páru se dvěma zubovitými výrůstky. Spodní kraj zadní nohy ku- sadlové perlovitě ozuben. Tento krásný druh byl nověji vůbec jako C. simplex Poge. označován. Seznam synonym podává Schmeil. K témuž ještě připojuji: 1892. Cyclops Scourfieldi Brady ex parte. A rev. of the fresh-water Cyclop. ete. Pl. IV. fig. 1—8, nom Pl. VÍ. fig. 6—8. Tento druh jest nejobyčejnějším obyvatelem rybníků a jezer středoevropských, avšak za pravou formu pelagickou nutno jej při- jímati jen cum grano salis, jakož vůbec dosud není znám čistě pela- gický Cyclops. Nalezl jsem jej totiž i v lokalitách takových, jež spíše za bažiny než rybníky považovati musíme, totiž bahnitých místech rákosím zarostlých, jež k tomu ještě splašky z úpraven březohorských, abych tak děl, otráveny byly, což zajisté jest značný rozdíl od čisté vody jezerní. Velice zajímavo jest i geografické rozšíření této specie. Možno ji skutečně nazvati kosmopolitou, ježto nalezen byl ve všech pěti dílech světa. Známa jest z Norvéžska, Ruska, Německa, Francie, Anglie, Švýcar, Čech, Uher, Ameriky (Herrick), z Afriky od Sene- galu (Chevreux), Ceylonu (Brady), Sumatry a Celebesu (Max Weber), Australie (G. O. Sars) a z Madagaskaru. ") 10. Cyclops oithonoides Sars. Tykadla 17čl. Hyalinní žebro na tykadlech celokrajné. "Tělo velmi štíhlé. Tato velmi krásná, žlutě a fialově zbarvená forma, původně Sarsem z velkých jezer skandinavských popsaná, jest u nás v typické své formě v rybnících i menších tůňkách velmi obyčejná. Formy rybničné, pelagické, jeví menší počet vajíček ve shlucích vaječných. Var. Ayalina Rehbg. spec. jest poměrně řidší u nás, avšak jest vůbec možno, že další zkoumání ukáží prosté splynutí této variety s typem jakožto nutné. Mimo jiné vyskytuje se tato forma i v rybníku běchovickém. 11. Cyclops Dybowskii Lande. Syn. C. Scourfieldi Brady ex. parte. Loco cit. p. 76 (11). Pl. VL fis. 6—8. Od C. oithonotdes pouze nepatrnými znaky odchylná. Exempláry české hněděfialově zbarvené. 1) J. de Guerne et J. Richard: Sur guelgues Entomostracés d'eau douce de Madagascar Bull. Soc. Zool. de France. XVI. str. 223. 1891. 28 VÍII. A. Mrázek V okolí příbramském na více místech dosti hojná. Vesměs v malých nádržkách vodních: Dušníky Trhové, Nová Hospoda, Brod (lesní tůně), Vojna (četné tůně lesní ve výši as 600 m. n. m.). d) Noha zakrnělá dvoučlenná, konečný článek s jednou štětinou a jedním kratším neb delším trnem. 12. Cyclops strenuus Fisch. Synon.: strenuus autt., guadricornís Lilljeborg, Šoštarič, fur- cifer Claus, scutifer, abyssorum Bars, brevicaudatus Claus et autt., Clausi' Lubock, včeřnus Uljanin et autt., Pedčenkot Uljanin, pulchellus et abyssorum Brady, claudiopolitanus, hungaricus, Parádyi, elongatus Daday, lucidulus, bodamicus Vosseler. Slušná tato řada synonym lehce se dá vysvětliti nezvyklou va- riabilností druhu našeho, jež plyne z toho, že žije v nejrozmanitějších vodách, od nejmenších nádržek s hlinitou vodou počínaje až ku roz- sáhlým prostorám jezerním, vnichž až do velikých hloubek sestupuje. Jedna z nejobyčejnějších forem, jež obyčejně v ohromných massách vystupuje. Charakteristickým znakem jejím jest vedle roze- vřené štíhlé a podélným žebrem chitinovým opatřené furky řada jemných zoubků na posledních třech článcích předních tykadel, jež obvykle bývají 17členná, ač jsem též pozoroval formy úplně dospělé, jež již po dvakráte vajíčka položily a nicméně jen 16členná tykadla jevily. Poslední článek hrudihlavy bývá vždy, předposlední zejména u tvarů pelagických ku stranám křídlatě prodloužen. 13. Cyclops insignis Claus. Tykadla 14čl. Předešlé velice příbuzný. Sám jsem tento druh až do doby nejnovější nepozoroval, avšak ježto jednak jest v okolních zemích rozšířen, jednak i prof. Frič a Hellich jej z Čech uvádějí, nutno bylo jej zařaditi do seznamu českých Copepodů. Teprve v po- sledních dnech, když již byla přítomná práce úplně hotova, zaslal mi můj ctěný přítel Dr. Vávra mimo jiné k určení též jeden exemplář Cyclopa, chyceného v březnu 1891 u Dolních Počernic, v němž jsem ihned seznal přítomnou formu, čímž tento druh zjištěn poprve zcela bezpečně pro českou faunu. Jest zajisté velmi podoben druhu C. strenuus, takže i s tímto byl v jedno kladen, ovšem zcela mylně, i možno velice snadno, že by byl zaměněn s exempláry výše uvede- ného druhu s neúplně členitými předními tykadly. Dle souhlasného udání autorů má býti druh tento t. zv. formou zimní. Zvláštní jest, že v Čechách jest tak vzácným a chybí, jak se zdá, některým kra- jinám naprosto. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů, 209 14. Cyclops viridis Jur. Tykadla 17čl., krátká, bez řady zoubků na posledních třech článcích. Jedna z největších forem našich všude neobyčejně hojná, ač nikdy ve značných massách nevystupuje, jako k. př. C. strenuus. 15. Cyclops bicuspidatus Claus. Tykadla 17čl. Četné polonálevkovité prohlubiny cuticuly, vy- skytující se i u jiných druhů, jsou u tohoto nejčetnější a nejcha- Forma dosti rozšířená, avšak zejména jen v malých nádržkách s čistou vodou třeba i v bahnitém dně se vyskytující. Rovněž jako C. fimbriatus nejhojnější obyvatel vod podzemských. Var. odessana Šmankěvič (= C. helgolandicus Rbe.). Tuto va- rietu, význačnou hlavně jen| tím, že přední antenny u ní jsou to- liko 14členné, nalezl jsem několikráte vždy jen v čistých tekoucích vodách. 16. Cyclops bisetosus Rehberg. 1862. Cyclops bicuspidatus? Sars. Oversigt af de indenlandske Fer- skvandscopepoder p. 247. 1880. „ disetosus Rehbere, Beitrag zur Kenntniss der freileb. Sůsswasser-Copepoden. Brem. Abh. VI. str. 543. 1892. „ bisetosus Schmeil, Deutschlands freil. Siisswasser-Co- pepoden str. 94—97. Tab. II. fig. 8—11. Sars nalezl prvý tento druh, avšak mylně jej identifikoval s C. bicuspidatus. Proto přezval Rehbero Sarsovu formu na C. dů- setosus, aniž by však sám byl druh ten nalezl. Po Sarsovi dosud jen ještě Schmeil pozoroval tuto formu, jež zevně jeví značnou po- dobnosť s C. bicuspidatus, od níž liší se teprve při bližším zkoumání ostrými znaky, zejména i tvarem receptacula seminis, jež na svrchní části jeví dva růžkovité slepé kanálky, jež u C. bicuspidatus úplně scházejí. Možno dost, že byl proto druh tento již častěji nalezen, avšak přehlédnut. Sars nalezl formu tu na jaře v nádržkách nejmenších, jež v létě úplně vysýchají a v nichž by nikdo prý nedoufal entomostraky nějaké nalézti. Sch meil praví pak: „Meine Beobachtungen stimmen also mit den des nordischen Forschers vollkommen ůúberein. Ob das Thier im Stande ist, eine monatelange Trockenperiode zu úberdauern, werden anzustellende Versuche lehren.“ Já sám nalezl jsem tento druh letošního roku na jaře v okolí příbramském na četných nalezištích, vesměs v malých, většinou 30 VIII. A. Mrázek lesních jamách sněhových, v nichž po roztání sněhu voda zbyla. Mnohdy obnáší množství vody v takových jamkách jen několik kubických centimetrů (ovšem jest celý terrain sousední vodou prosáklý), v nichž pak se hemží četné zástupy této i jiných forem. U svých exemplárů jsem pozoroval častěji nezřetelné rozdělení 7. článku předních ty- kadel ve dvé, takže tykadla byla pak nezřetelně 18členná. 17. Cyclops vernalis Fisch. Forma obyčejně známá pod jménem C. elongatus Claus (ex. s 18čl. tykadly). Dosti řídká, čistým vodám menších rozměrů vlastní, zejména ve vyšších polohách (znám ji jen z okolí příbramského). Sv. Ivan (500 m.), Vojna (650 m.), Skleněná huť (680 m.). Var. aculeata Mráz. 1891. O hermafrod. u Copepodů, Věstník král. české spol. nauk str. 390 pozn. 2. Diagnosa: Omnes fere setae in pedibus natatorůs in aculeos fortes iransformatae, praecipue etiam seta marginis ewterioris arti- culi ultími ramt intertoris (sicut in C. vobusto Sars). V malém lučním příkopu přes léto úplně vysýchajícím (tamtéž nalezl jsem Catenula lemnae Dug. a Planaria polychroa O. Sch.) na- lezl jsem tuto podivnou varietu. Ježto vesměs všechny exempláry do- tyčného naleziště stejný charakter jevily a ježto tamtéž letos opětně jsem formu tu nalezl, musím ji považovati byť i za lokální, tož přece ustálenou varietu. K bližšímu ocenění podávám přesný náčrtek jedné nohy plovací (Tab. VI. obr. 2.). 18. Cyclops erassicaudis Sars. Ježto tuto formu, jak se zdá, mimo Sarse dosud nikdo nepo- zoroval a ježto též mimo krátkou diagnosu Šarsovu žádný popis neb vyobrazení téže neexistuje, doplňuji nedostatek tento na základě exemplárů mnou v Čechách nalezených. Zvíře těla velmi štíhlého. Poměr podélné osy cephalothoraxu ku příčné: 24:13. Po- stranní části článků hrudihlavy odstávají dosti ku stranám, zejména u článku posledního, jehož zadní spodní rohy jsou v dosti ostré hroty vytaženy. Abdomen poměrně velmi krátké (poměr jeho délky k délce hrudihlavy: 14:24). Prvý nejdelší článek jeho na každé straně dosti hluboce vykrojen. Větve furkální málo rozevřené, délky dvou posledních článků abdominálních. Postranní štětiny vkloubeny as ve */, jich Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. B délky, v prvé čtvrtině mimo to ještě několik malých zoubků, podobné jako u C. bicuspidatns a bisetosus. Vnitřní a zevní štětina apikální jsou velmi krátké, avšak prvá z nich ještě mnohem více než zevní. Hřbetní štětiny poměrně dlouhé. Ze středních štětin apikálních delší vnitřní poněkud delší než abdomen. Přední tykadla dvanáctičlenná, zpět složená, sotva přední kraj druhého segmentu těla dosahují. Štětiny jich poměrně krátké (po jedné delší poněkud štětině na segmentu 1., 4. a 11.). Nohy plovací význačny jsou krátkostí a poměrnon šítkou svých článků a to i na vnitřních větvích. Jak ostny tak štětiny, jimiž jsou ozbrojeny, jsou slabé. Z ostnů apikálních vnitřní větve noh 4. páru vnitřní dosti delší než vnější. (Sars: interior exteriore fere duplo longior.) Na výkresu vinou litografa označen vnější příliš dlouhým. Zakrnělá noha dvojčlenná. Základní článek malý, čtverečný, druhý článek dosti protáhlý, na vnitřní straně s krátkým, skoro ter- minálním trnem a zevní, čtyřikrát delší štětinou. Receptaculum seminis složeno jest ze dvou celkem veli- kých oddílů, jež po celé šíři spolu spojeny jsou. Postranní vývodní kanály jsou krátké a úzké. Hořejší odstavec jest uprostřed dovnitř ohnutý. Celé receptaculum obklopeno jest silně lesklým žlutavým krajem neznámé funkce.“) Jelikož prvý článek abdominální jest na spodní straně hrbovitě vypuklý (podobně jako k. př. u Č. vernalis) [srv. vyobr. podané|, jest těžko poznati tvar receptacula s břišní plochy. Jak z připojených výkresů patrno, zdají se střední partie vystupovati přes spodní okraj. Orgán tento u našeho druhu jeví sice některé modifikace, avšak jen velmi nepatrné. Shluky vaječné jsou dosti velké a odstávají poněkud od abdominu. Chovají jen menší počet vajíček (12). Spermatofory neobyčejně veliké. Barva: Veškerá individua nalezená byla čistě bledá, bez- barvá. !) Podobné okraje nalézáme i u jiných druhů, avšak nebývají obyčejně tak mocně vyvinuty (ovšem jsou výjimky, k. př. C. Leuckarti, otthonotdes, bisetosus). Sehmeil praví při C. bisetosus: „Umgeben wird die Samenblase von einem helleren, im oberen Teile des Segmentes zweiflůgeligen Organe, das als Drůse zu deuten sein důrfte.“ Avšak výklad takový jest podle mého náhledu přece jen velice nejistý a dosud žádným dokladem nepodepřený. U dospělých exemplárů zdá se kraj ten býti beze vší struktury, u mladých však patrno jest, že složen jest z buněk, k. př. u C. strenuus velmi vysokých, cylindrických. 39 VIII. A. Mrázek Velikosť: 0:95 mm. (© bez štětin furkálních). Naleziště: Sněhové tůně: Květná III. 1892, Rtišovice V. 1892. 19. Cyclops languidus Sars. Tykadla 160čl. Obě větve noh prvého páru a vnitřní větev noh druhého páru jsou jen ze dvou článků složené. Basální článek noh pátého páru krátký a široký, ku stranám těla pošinutý. Forma tato teprve v nejnovější době ukázala se v Evropě velmi rozšířenou. Význačným znakem jejím jest schopnosť lézti po pevné podložce. U nás v Čechách velmi rozšířená, zejména v mokřadech lesních a tůních sněhových, obzvláště ve vyšších polohách. Okolí příbramské na četných místech, Šumava (1890), okolí Hlinska (Dr. Sekera), Krkonoše (Labská louka, 1892). 20. Cyclops nanus Sars. Forma předešlé velmi příbuzná a odchylná zejména tvarem předních tykadel, jež jsou jen 11členná. Forma tato mimo původní vlasť svoji, odkudž Sarsem popsána byla, známa dosud jen v Čechách, odkudž již dávno prof. Vejdov- ským ze studní pražských uvedena byla. JAWU Eric uvádí z Chuchle. Já sám nalezl ji pouze v Černém jezeru na Šumavě (1890) a letos v líhovém materialu z okolí Hlinska. Dobrý obraz habitusový podán Fričem v Monografii prof. Vejdovského. e) Zakrnělá noha jednočlenná, cylindrická, buď jen s jednou štětinou neb mimo to ještě s druhou kratičkou šŠtětinkou. Nohy o větvích dvoučlenných. 21. Cyclops gracilis Lillj. Tykadla štíhlá 11čl., na 1., 3., T. a 8. článku neobyčejně sil- nými štětinami ozbrojená. Velmi malý, překrásně zbarvený druh, nejelegantnější sladko- vodní Copepod. Ačkoliv jest dosti intensivně růžově, modře a žlutě zbarven, jest nicméně neobyčejně průsvitný. Dosud znám jest ze Švédska, Německa a ruského Polska. V Čechách nalezl jsem jej na jednom místě u Příbrami a u Ra- kovníka. 22. Cyclops diaphanus Fisch. Tykadla 11členná krátká, slabými štětinami opatřená. Druh zeměpisně dosti rozšířený, avšak, jak se zdá, jen velmi vzácně vystupující: Německo, Uhry, Chorvatsko, ruské Polsko, Tyroly. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 33 Z Čech znám jen jedno naleziště: Potok u Brodu (okr, příbr.) několik exempl. 23. Cyclops varicans Sars. Tykadla 12členná. Noha zakrnělá pouze jedinou štětinou opa- třena. Spolu s druhem následujícím význačná ohromnými smyslovými orgány samčích tykadel (viz můj nákres ve Schmeilově monografii). Zvíře rozhodně limikolní, dosti vzácné. Známo z Norska, Tur- kestanu, ruského Polska a Německa. V okolí příbramském na velmi četných místech, ale vždy v malém množství. Velikost: 0:8—0:90 mm. ©. V Čechách jsem nalezl též zvláštní varietu této formy. Jevila se pak odchylka menší velikostí těla (pouze 055 mm.), tykadly pouze jedenáctičlennými a shluky vaječnými, složenými z menšího počtu vajíček než u formy typické. Mimo to i receptaculum seminis jevilo poněkud odchylný tvar. (Viz podaná vyobrazení,) Barvy bylo několik exemplárů pozorovaných červenavě růžové. Ačkoliv se mi zprvu zdály rozdíly tyto tak značnými, že jsem pomýšlel na vysta- vení nového druhu, přece nepovažuji za vhodné, ježto seznal jsem značnou proměnlivost Cyclopidů, skoro ani utvoření zvláštní variety avšak nicméně upozorňuji zde na tuto formu, jako na doklad této proměnlivosti. Naleziště: Potok před Slivicí u Milína. IX. 1891. 24. Cyclops bicolor Sars. Tykadla 11čl. Prvý abdominální článek na břišní straně hrbo- vitě vypouklý. Druh tento byl častěji mylně za C. diaphanus považován. Na- lezen byl v Norsku, Německu, Uhrách, Francii. Sars praví ve své krátké, ač velmi přesné diagnose mezi jiným: „Color animalis insolitus, cephalothorace albido-coerulescente, abdomine vero et antennis primi paris colore fulvo saturatissimo in- signibus.“ Zajímavo jest, že ostatní autoři buď vůbec o barvě žádných zpráv nepodávají, neb dokonce ujišťují, že nepozorovali Sarsem udanou barvitosť. „ U českých exemplářů nalezl jsem však vesměs zbarvení typické, Sarsem udané. Hřbetní partie hrudihlavy byly skoro bezbarvé, prů- svitné, přední však a postranní části téže krásně růžově a bledě- modře zbarveny, abdomen však, tykadla prvého páru a částečně i ostatní okončiny vyznačovaly se čistě žlutou sírovou barvou, jež na prvém segmentu břišním téměž již do hněda přecházela. Skvostným Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 8 34 VIII. A. Mrázek zbarvením tímto řadí se druh náš po bok nejkrásnější sladkovodní formě C. gracilis Lillj. Naleziště v Cechách: Příbram, Rakovník. II. Fam. Harpacticidae. I. Subfam. Canthocamptinae. I. Genus. Canthocamptus autt. ex parte. Syn.: Mesochra autt. (etiam Boeck?), Attheyella Brady. 1. Canthocamptus staphylinus Jur. Největší forma mezi sladkovodními harpacticidy. Od ostatních druhů se velice ostře liší mečovitým tvarem svých spermatoforů. Forma ta jest též neobyčejně hojně rozšířena a to i v méně čistých vodách, jimž harpacticidi jinak se vyhýbají. Proto snad též obyčejně tento druh nese četné exempláry přisedlých nálevníků z rodu Stylo- cola, jež u jiných jen výminečně nalézáme. Forma naše vystupuje po celý rok velmi hojně, avšak za mě- síců podzimních a zimních nalezl jsem ji mnohdy v ohromném množství. 2. Canthocamptus gracilis Sars. Dosud pouze Sarsem v jednom exempláři pozorován. Též já nalezl jsem dosud jen jediný exemplář, jenž mimo to nešťastnou ná- hedou zničen byl dříve, než mohl jsem přesné výkresy této velice zvláštní formy zhotoviti. Avšak diagnosa Sarsova úplně vystihuje všechny podstatné znaky přítomného druhu. Tělo neobyčejně štíhlé, články furkální tenké a velice dlouhé. Důležitým znakem jest též, že vnější větev noh čtvrtého páru jest mnohem delší, než u ostatních párů, a poslední článek její poněkud zahnut. Exemplář můj rovněž jako Sarsův jevil význačnou barvu červenavě žlutou, as jako krevní serum, přední čásť těla byla poněkud temnější, ale téže barvy, což platí i o oku, jehož pigment byl velmi bledý a neurčitě ohraničený. Mimo to, pokud jsem mohl zjistiti, jest oko (aspoň jeho pigmento- vaná čásť) dosti hluboko do vnitř těla posunuto. Zbarvením svým upomíná forma naše na limikolní perloočku Ilyocryptus. Naleziště: Malý mokřad na kraji louky v lese „Květná“ u Příbrami, IV. 1892. Naleziště toto jest vůbec nejzajímavější ze všech nesčetných, jež jsem dosud zkoumal. Nalezl jsem tam totiž též nový svůj rod Epactophames, dále slepý druh Canthocamptus Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 35 typhlops Mráz. a posléze zajímavého ostrakoda: Darvinula Stevensoní Br. « Rob., jenž zde vůbec poprvé v Čechách byl nalezen. Po celé léto bylo naleziště úplně vysušeno, snad následkem značného sucha, jež letos panovalo. 3. Canthocamptus erassus Sars. Syn.: 1880, Attheyella spínosa Brady. A monograph ete. Pl. 43, fie. 15—18. Pl. 47. fig. 13—15. Tento jakož i následující dva druhy význačny jsou ozubením zadních krajů všech segmentů tělních, vyjímaje poslední, a neozu- beným operkulem řitním. Podle výkresů Brady-ových jest snadno určiti formu naši, avšak panem Dr. Schmeilem, jenž vté věci přímo na Sarse se obrátil, upozorněn jsem byl, že Bradyho druh jest identickým se Sarsovou formou. Zajímavo však jest, že Brady zařaďuje svůj drnh do rodu Ařťhevyella, jím původně pro slepou formu z dolů (Atth. eryptorum Brady) stanovený. Jako kuriositu uvedu zde doslovně diagnosu, již Brady ve své Monografii podává: „Like Canthocamptus, except that the inner branch of the first pair of feet is scarcely at all elongated and is either 2- or 3-jointed; those of second and third pairs are 1- or 2-jointed, the first joint béing very small and that of the fourth pair consists of only one joint.“ Již v této kratičké diagnose jest patrna neobyčejná konfuse, jakou ostatně právě jen u Bradyho zvyklý jsem nalézti. Co vlastně jest charakte- ristikum Ačtheyelly, když všechny znaky jsou proměnlivé? Pouze snad jednočlennosť endopoditu noh čtvrtého páru. Avšak výkresy Bradyho druhu Atřheyella spiínosa úplně se protiví diagnose gene- rické (srovnej fig. 16. Plate 46, kdež vnitřní větev noh 4. páru jest zřetelně dvojčlennou nakreslena). Rozhodně tedy druh tento se ne- liší od rodu Canthocamptus genericky. Ale snad alespoň pro druhý slepý druh Attheyella cryptorum Brady možno ponechati generické označení Bradyho? *) Dle mého soudu ani zde nikoliv. I kdyby byly skutečně vnitřní větve noh druhého až čtvrtého páru pouze z jednoho článku tvořeny, nemohli bychom ihned nové genus utvořiti, když ostatní organisace žádných důvodů více ktomu nepodává. Avšak mezi oběma pracemi Bradyho, vnichž jedná o Atíh. cryptorum, « panuje nevysvětlitelný zmatek. *) Podle udání Bradyho: those (totiž !) Budiž mi odpuštěno, že zde o této věci se zmiňuji, ježto přímo nesou- visí s předmětem líčeným, avšak pro svoji zajímavost zajisté zasluhuje, abych ji zde uvedl. 2) G. S. Brady: Description of an Entomostracan inhabiting a Coal-Mine. Guart. Journ. of Microse. Science. Vol, IX. New Ser. 1869. P. 23. Plate III. 8* 36 VIII. A. Mrázek vnitřní větve) of 2 et 3 pairs are 1- or 2-jointed musila by existo- vati ještě nějaká třetí forma, neb Ařtheyella spinosa Br. má dotýčné endopodity dvoučlenné, jak z popisu i vyobrazení podaných jest zjevno a Brady sám praví 0 stránku dále u Atžíh. cryptorum: Inner branch of the second pair of feet (fig. 10) only half as long as the outer, the first joint only about one fourth the length of the second, tedy mluví o dvojčlenné větvi. (Ovšem v práci z roku 1869 čteme: Inner branch of second pair of feet uniarticulate, avšak chybné udání to bylo patrně opraveno v pozdější práci, nikoliv ale dle toho též diagnosa. Avšak přímo neuvěřitelným jest popis nohy prvého páru z roku 1869. „First pair of feet (fig. 6) two-branched, both branches tri articulate, and of nearly egual length; terminal joints the longest, basal joint of the inner branch bearing round its distal margin a spinous fringe, terminal joint scarcely twice as long as the middle one, and armed with one short and one very long apical seta, the middle joint hawing one seta at its apex; the terminal joints of the outer branch... the precedines. joints are armed ....“ Uvedl jsem téměř celý odstavec, ač slova: both branches triarticulate by stačila, aby zjevno bylo, že jest vyloučena možnosť chyby tiskové neb něčeho podobného. Avšak srovnejme s tím výkres podaný. Na tomto jest vnitřní větev pouze dvojčlenná. Když tedy takové ne- srovnalosti v jedné a téže práci nalezneme, nevíme, čemu máme spíše věřiti, zda vyobrazením neb popisu aneb snad žádnému z obou. Po- slední případ jest velmi přirozený. Dle mého soudu nesmíme, co se týče Atth. cryptorum, ani popisu ani vyobrazením, jež udávají vnitřní větev noh 3. a 4. páru jednočlennou, nižádné váhy přikládati a tím padá i poslední důvod udržitelnosti genera Attheyelly. Avšak na tom nemíním ještě přestati, nýbrž chci jíti dále. Ptám se, jak bylo možno, že Brady kladl Č. crassus Sars do téhož genera, jako svoji Atth. cryptorum a tedy obě formy za sobě nejpří- buznější považoval, ač tato poslední podle tvaru furky, operkula análního jest značně odchylnou. K tomu odpovídám, že nepovažuji nyní Attheyella cryptorum za samostatný druh, nýbrž jsem přesvědčen, že Brady (bezpochyby zejména jen konservovaný material re- spektuje) zde dvě neb snad i více forem v jedno směsil, oklamati se dav též jich společným vystupováním. Brady sice praví, že po- G. S. Brady: A Monograph of the free and semiparasitic Copepoda of the British Islands. II. Vol. 1880. Ray Society. Pl. 52. fig. 1—18. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 37 zoroval i živé exempláře (both living and mounted for the micro- scope), avšak s tím špatně se shoduje, že nemohl rozhodnouti bez- pečně, zda oko schází (Eyes wanting [?]). Jedním z oněch druhů v jedno směsených byl by rozhodně dle mého náhledu Canthocamptus Borcherdingi Poppe. "To vycítil již sám autor této velmi rozšířené u nás formy, bystrý to a spolehlivý badatel.) Na tento druh upo- mínají některé výkresy okončin, zejména noh pátého páru, jež jsou přímo totožné výkresu Poppe-ovu, ozubení operkula a tvar článků furkálních. Jinou formou takovou pak zajisté též jest Canthoc. crassus Sars, čímž si snadně vysvětlíme okolnost, že Brady tento druh jako nejblíže příbuzný své Attheyelly mohl uvésti. Avšak noha samčí pátého páru, již kreslí Brady (Tab. 52., fig. 17.), nepatří jistě ani C. Borcherdingi ami C. erassus, jest tudíž konfuse ona ještě úplnější. Ovšem v tomto posledním odstavci vyložené názory, jak ostatně z povahy věci samé plyne, nejsou absolutně nevývratné a zůstávají prozatím pouhou hypothesou, avšak velmi odůvodněnou *). Dosud známa byla species tato z Norska, Brittanie, Německa. V Čechách dle mých pozorování patří k formám nejobyčejnějším. Naleziště: Šumava (1890), Praha, Příbram, Polabí, Hlinsko (Dr. Se- kera), Krkonoše (Labská louka). Druh tento může býti označen jako převážně limikolní. 4. Canthocamptus Wierzejskii Mráz. Jelikož samičí exempláře, podle nichž původně jsem druh tento popsal, nebyly úplně dospělé, doplňuji popis svůj na tomto místě. Délka © 0:07 mm bez štětin furkálních, s těmito 1:10 mm. Pokrývka tělní velmi silná, rohově žlutě zbarvená. Zadní kraje všech segmentů tělních drobně, ale nestejně ozubeny. Přední článek hrudihlavy velmi široký, jeho postranní části mocně ku spodu ohnuté. Z článků abdominálních jest prvý nejdelší, zdélí dvou — 1) Poppe str. 548: „Da Brady's Attheyella cryptorum aus einer Dachtraufe des Schachtes einer Kohlenminne bei Newcastle stammt, wo dieselbe von Tages- licht abgeschlossen und im Algenfilz am freien Gebrauch ihrer Schwimmfůsse ge. hindert war, so ist bei nicht zu verkennender Ahnlichkeit einiger ihrer Theile mit denen des Canthocamptus Borcherdingii anzunehmen, dass sie durch Degene- ration aus letzterem entstanden.“ 2) Dle nedávného písemního sdělení ukázaly se exempláry Atťh. cryptorum od Bradyho Dr. Schmeilovi zaslané obyčejným Canth. Borcherdingi. Přes to však nelze považovati oba názvy prostě za synonyma, a sice z důvodů nahoře vyložených, ježto jest naprosto jisto, že pod Atth. eryptorum částečně i Canth. erassus byl popsán. 38 VIII. A. Mrázek následujících článků. Článek druhý a třetí nesou na břišní straně blíž ozubeného zadního kraje řadu slabých trnů. Poslední článek nese na zadu tam, kde jest laločnatě vykrojen, obrubu slabých trnů. Ostatně jest celé abdomen podobně jako u C. crassus chlupaté, avšak © mnoho jemněji, takže jest úkaz ten teprve při silných zvětšeních zřetelným. Články furkální jeví, pozorovány jsouce: s plochy a pak se strany, úplně různý tvar, jejž nejlépe podaná vy- obrazení objasňují. Štětina vnitřního kraje sedí na zvláštním roho- vitém výrůstku. Ze tří štětin terminálních jest jediná střední dobře vyvinuta. Přední tykadla sedmičlenná, dlouhá smyslová tyčinka na 4. článku. Palpus mandibuly dvojčlenný, dobře vyvinutý, poslední jeho Tvar noh plovacích dospělých samic liší se od výkresů mnou dříve podaných jen tím, že ostny a štětiny na nich jsou lépe vyvinuty. Za to jest noha pátého páru velmi odchylná od oné, jakou nalézáme před posledním svlékáním. Změna spočívá zejména v tom, že konečný článek jest velmi prodloužen a súžen. Veškeré štětiny, jichž basální článek 6, konečný pak 5 nese, jsou velmi Široké, dlouhé a řídce, ale silně a dlouze zpeřené. Vak vaječný malý, z několika jen vajíček složený. Samec téže formy byl již dříve mnou dostatečně popsán a zobrazen. Tento limikolní druh nalezl jsem ve velmi hojném množství v lese u sv. Ivana u Příbrami, v černém hustém bahně, přes kteréž čistá voda pomalu přetéká. Pohyby formy naší jsou veimi neobratné a zdlouhavé. 5. Canthocamptus Sehmeili Mráz. Forma od obou předešlých, zejména vnitřní, větví noh plova- cích prvého páru odchylná, jež pouze dvoučlennou jest. Články fur- kální na basi súžené, ku konci kuželovité (u samců značněji kratší) a pouze jednou dobře vyvinutou štětinou ozbrojené. © Abdomen slabě chlupaté. Naleziště: Brod (luční mokřad II. 1892), Sv. Ivan (lesní tůně IV. 1892). Na obojím nalezišti nalezeno vždy jen několik exemplářů. 6. Canthocamptus Vejdovskýi nov. spec. Diagnosa: Corpus sať robustum, segmentis abdominis postice parum attenuatis, segmento primo et secundo subtus ad latera aculeis instructo, segmento tertio serie transversa aculeorum stmiltum vbidem = Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 39 armato, ultímo in parte ventrali dentibus omníno destituto. Operculum anale dentatum, dentibus 8 majoribus. Rami caudales breves, crassi apud feminam seta unica longa minime in medio aculeata instructi. Antennae prými paris 8-articulatae. Pedum primi paris ramus interior exteriore longior et ut im paribus seguentibus duobus 3-articulatus; ramus interior pedum guarti paris biarticulatus. Pedum gutnti paris articulus basalis sat dilatatus, articulus ultimus parvus et elongatus. Color antmalis sicut in C. staphylimo. Longit. círe. 1 mm. Druh tento jest význačný zejména tvarem furky. Články této jsou krátké, na zevní i vnitřní straně vlnitě na venek prohnuté. Ze štětin ocasních u samice pouze jedna jest náležitě vyvinuta a, jak z vyobrazení patrno, na břišní straně furky vkloubena. Vedle této štětiny na zevní straně vybíhají články furkální v krátký hrot a nad basí její na břišní straně jeví různé stlustliny. Zevní strana článků furkálních opatřena dvěma dosti dlouhými štětinami. U G jsou vyvinuty obě střední štětiny furkální. Předposlední článek antenn předních jest na konci svém značně rozšířen, aniž by však zde byl utvořen onen známý blánitý výrůstek, význačný pro Canthoc. lucidulus G. Vnitřní větev noh 2. páru jest jen dvoučlenná. Základní článek nohy 5. páru zejména uvnitř dosti vysoký a zde dvěma trny ozbrojen. Konečný článek šestihranný, zevně dvěma krátkými trny, na části konečné třemi štětinami (prostřední z nich jest nejdelší) a uprostřed vnitřní strany krátkou štětinkou opatřený. Jako nejbližší příbuzný nového druhu jeví se forma následující, (Canthoc. lucidulus) a sice celou organisací svojí. I poměry furky jsou u obou forem velmi podobné; u naší formy schází ovšem ště- tina zevní, avšak dle podaného výkresu jest patrno, že rudiment inserce její, dosti zřetelný, právě na tomže místě nad a před štětinou vnitřní, rovněž ne terminalní, nýbrž zřetelně na břišní stranu furky pošinutou, jako u Čančhoc. lucidulus se nalézá. Jinak upomíná tato forma na nedostatečně popsaný druh Can- thocamptus fomtinalis Rehberg, avšak u tohoto jsou větve vnitřní noh 2.—4. páru jen dvojčlenné a tvar i ozbrojení furky rovněž od- chylné, Naleziště: Tůně u Nové Hospody III. 1892, četné sněhové jámy ve starých rýžovištích na zlato u Pečického luhu (IV. 1892). Na obojím nalezišti v ohromném množství. Všechny exempláry byly na- plněny hojně červenými krůpějemi tukovými. 40 VIII. A. Mrázek 7. Canthocamptus lucidulus Rehberc. Syn. 1863. Čanthocamptus minutus Člaus. Die frei lebenden Copepoden str. 122. Taf. XII. fig. 1—3. Taf. XIIL fie. 2. Claus popsal svůj nový druh pod jménem C. měnutus, ač znal stejné označení Můillerovo a vědél, že není druh jeho identickým s Můllerovým. Proto Rehberg navrhl pro naši formu nový název C. lucidulus, hlavně protože byl přesvědčen, že C. měnutus Můll. = C. staplylimus Jur. Avšak někteří novější autoři neuznávají identitu tuto a užívají opět označení CÚlausova, ač neprávem, aspoň ti znich, již uznávají pravidla nomenklatury zoologické, přijaté posledními sjezdy, pařížským a moskevským.“) Z téže příčiny nutno zavrhnouti i označení Cyclops hyalinus Joseph neb Cyclops Clausit Heller. Význačným znakem tohoto druhu, podle kterého jej velmi snadno rozeznati možno, jsou na konci dvojitě rozeklané velké zuby na oper- kulu řitním. Forma velice obyčejná a dosti četně vystupující. Velmi často nalézáme individua velmi průsvitná, jinak nepigmentovaná, u nichž však četné žlázy jednobuněčné subkutanní, nejnověji Richardem zkoumané, pravidelně krásně zelenožlutě vystupují a neobyčejné zře- telné jsou. Poměry jich však jsou poněkud jiné, než jak je Richard u Č. staphylinus kreslí. Možno, že na ně svým časem jinde po- ukáži. var. nova: schizodon. Ramus tnterior pedum 2. paris biavticulatus. © Operculum anale dentibus T in duo divists (nom sicut tn forma typica tm apice tantum bifidis) praeditum. Novou varietu tuto, jež význačna jest ve dvé rozdělenými zuby víčka řitního nalezl jsem v poslední době v několika exemplářích v pobřežním pásu lesního rybníka za Obecnicí (okr. příbr.). Na na- lezišti tomto vyskytuje se též dafnidka Holopedium Gibberum Zad. 8. Canthocamptus echinatus Mráz. Tělo samice shora pozorováno zdánlivě 10členné, ježto prvý článek abdominální splynutím dvou článků povstalý na hřbetní straně zřetelně ve dví jest rozdělen, kdežto rozdělení toto na spodní straně 1) Viz Zool. Anz. Nr. 406. %8. November 1892: Rěgles de nomenclature adoptées par le Congrés Zoologigue de Moscou. Rapp. de M. R. Blanchard: VIL Art. 23.: Tout nom génerigue ou spécifigue, devant étre rejeté par application des rěoles précédentes, ue pourra čtre employé de nouveau, méme avec une ac- ception différente, si cest un nom de genre, dans le měme rčgne, si c'est un nom despěce, dans le měme genre. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 41 chybí. Druhý až předposlední článek těla jsou na hřbetní straně opatřeny četnými řadami krátkých ostnů (podobně jako u Canth. rhaeticus a C. cuspidatus). Počet článků vnitřních větví jednotlivých noh plovacích: 3; 2; 2; 2; zuby na operkulu četné a drobné. Na dvou místech v okolí příbramském velmi hojný po celý rok. 9. Canthocamptus cuspidatus Schmeil, Od předešlé formy liší se zejména dvojčlenností vnitřní větve noh prvého páru a v mocný ohnutý trn proměněnou vnitřní štětinou furky. Forma tato nalezena Zschokkem v Alpách rhaetických. Já v Čechách obdržel jsem ji z Labské louky v Krkonoších (IX. 1899). 10. Canthocamptus Zschokkei Schmeil Počet článků vnitřních větví noh plovacích: 2; 2; 2; 2. Oper- culum annale obyčejně jen se 3- 5 zuby (©) neb 2—3 (G). Jako předešlá Zschokkem v Rhaetikonu nalezena. Z Čech znám ji již delší čas z okolí Příbrami (potok v lese u Sv. Ivana a okolní tůně (v těchto spolu s Planaria albisstma Vejd.) V poslední době (30. prosince 1892) shledal jsem druh ten velice hojným v důlních vodách 18. obzoru důlu Lillova u Příbrami. Naleziště to zajisté biologicky zajímavé, avšak dotyčné exempláry do nejmenších detailů shodovaly se s exempláry svrchozemskými. České exempláry lišily se od oněch z Rhaetikonu tím, že střední čásť příčné řady zoubků či ostnů na předposledním článku abdominu složena jest z veskrze stejných ostnů, menších než obě části po- atranní, kdežto u exemplárů z Rhaetikonu medianní čásť střední části tvořena jest několika mnohem většími ostny, téže velikosti, z jakých složeny obě části postranní. Nevím, zda tento rozdíl, jenž snad dal by se vysvětliti verti- kalním rozšířením této formy, postačí k stanovení zvláštní variety, jež by se jako var. parvispinosa označiti mohla. Dodatek. Mezi tiskem tohoto pojednání podařilo se mi zji- stiti konečně i typickou formu pro faunu českou a sice na prepa- rátech p. dr. Štolce z jezera Ploeckenštejnského na Šumavě. Za- jímavo jest, že i u nás typická forma náleží fauně horské, kdežto v středních Čechách (okr. příbr.) zastupována jest popsanou varietou. Fakt ten zdá se nasvědčovati oprávněnosti stanovení zvláštní variety, jakož i správnosti výkladu téže vertikálním rozšířením naší formy. Exempláry z jezera Ploeckenštejnského úplně shodovaly se s dů- kladným popisem Schmeilovým, k němuž mohu připojiti jediný 49 VIN. A. Mrázek jen dodatek. Na segmentech abdominalních patrny byly stopy podobné skulptury, jakouž v silnější daleko míře nalézáme u Canthoc. staphy- linus Jur. Jsou to drobounké ostny seřaděné do menších skupin, od sebe jen krátkými mezerami oddělených, takže v prvé čtvrtině článku na břišní straně úplnou příčnou řadu tvoří. V polovině délky článku nalézáme jen na každé straně 2—3 skupinky zmíněné vedle sebe. Schmeil, dle dopisu nedávného, úkaz ten u exemplárů rhaetikon- ských nepozoroval, nicméně soudím, že i tam bude přítomen. Jak praveno, podobnou ornamentiku nacházíme i u Canthoc. staphylinus, jenže zde je řad takových daleko více. U jiných forem se z jemných ostnů stávají hrubší trny: Cančh. rhaeticus, cuspidatus, echinatus, ornatus (ač tato forma Dadayem velmi nepřesně charak- terisována z těžka rozeznatelnou jest). U druhů Camth. crassus Schmeili, a Wierzejsků posléze setkáváme se s jemnými dlouhými chlupy neb vlasy. 11. Canthocamptus Borcherdingi Poppe. Nejobyčejnější a nejhojnější forma. Kdekoliv jsem dosud v Če- chách sbíral aneb odkud jsem material obdržel, všude jest nejoby- čejnější. Podivno však, že jinde tato forma dosud téměř nepozorována a popsána teprve nedávno Poppem. Nejlepším znakem této formy, dle kteréhož ji již při slabých zvětšeních možno poznati, jsou dvě příčné řady drobných ostnů na článcích břišních, z nichž prvá neúplná táhne se v prvé třetině délky článků těch, druhá pak jak obvykle blíž zadního kraje. U samců víčko řitní často, zejména u mladších, ještě bývá opa- třeno pouze dvěma neb třemi velkými zuby. 12. Canthocamptus typhlops Mráz. Forma zajímavá zejména tím, že jest slepá. Jest to prvý případ u rodu Canthocamptus vedle americké formy Canthocamptus caver- narum Packard, kdež oko schází. (O Attheyella cryptorum Brady, jež rovněž prý jest slepou, srovnej výše. U této jedná se patrně o slepou varietu jiné okem opatřené formy.) Rostrum velmi prodloužené, úzké. Vnitřní větev noh prvého páru dvojčlenná. Dosud nalezl jsem tento druh toliko v jediném samčím sexem- pláru; avšak ježto vyznačuje se znaky, jež jej od ostatních známých dosud druhů velice ostře odlišují, bylo možno jej již nyní jako nový stanoviti. Naleziště: Les „Květná“ u Příbrami. (Viz C. gracilis str. 34.) Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 43 II. Genus. Maraenobiotus Mráz. Tělo samice z 9, samce z 10 článků složené. Rostrum malé. Tykadla přední 8členná. Vedlejší větev zadních tykadel malá, dvoj- členná. Palpus mandibulární zcela zakrsalý, jen třemi krátkými ště- tinami označený. Zevní větev noh prvého páru toliko dvojčlenná, u ostatních párů trojčlenná. Vnitřní větev u všech párů dvojčlenná. Tvar žlázy skořapeční úplně jiný než u rodu Canthocamptus. 1. Maraenobiotus Vejdovskýi Mráz. Tělo velmi štíhlé, neobyčejně průsvitné. Oko velmi malé, zřejmě jevící, že úplné degeneraci vstříc kráčí, jakouž u předešlé i dvou jiných forem, jež v stejných podmínkách života žijí, shledáváme. Zvláštní znak poskytuje delší vnitřní štětina furkální, jež blíže base v kuličku jest rozšířena, čímž na prvý pohled forma tato jest zře- telnou. Avšak znak tento platný jest pouze pro samičí exempláry, kdežto u samců schází. Krásný tento druh jest dosti veliký i nalezen byl mnou letošního roku v zimě a na jaře v ohromném množství ve dvou distriktech lesních, totiž v oboře hlubošské (sev. od Příbrami) a mezi vrchy Tro- jákem a Vojnou (jižně od Příbrami). Na obou těchto místech, kde- koliv jen v mechu lesním trochu mokro bylo, všude veliké množství exemplárů se nalézalo. Podivno však, že ještě na třetím místě nalezl jsem tento druh (u sv. Ivana), avšak zde jen ojediněle. III. Genus. Epactophanes Mráz. Tělo samice z 9, samce z 10 článků složené. Rostrum velmi malé, tykadla přední šestičlenná, s tyčinkou smyslovou na 4. článku. Vedlejší větev zadních tykadel malá, jednočlenná, pouze se 2 štěti- nami na konci svém. Palpus mandibuly zakrsalý a pouze krátkou štětinou naznačený. Nohy plovací velmi krátké, vnitřní větev noh 2.—4. páru velmi nepatrně vyvinutá, u čtvrtého páru pouze jedno- členná, u prvých tří dvojčlenná. Jako obvykle u samců značně mo- diikovaná vnitřní větev noh třetího páru neobyčejně krátká i její mocný křivý trn. Noha pátého páru samic dobře vyvinutá, u samců však tak zredukovaná, že se neliší od nohy či t. zv. přívěsku prvého článku abdominálního. 1. Epactophanes Richardi Mráz. Forma slepá. Jeden z nejmenších našich druhů. Nalezen v ne- četných exemplárech v témže nalezišti jako Canth. gracilis a typhlops (viz tyto). 44 VIII. A. Mrázek IV. Genus. Ophiocamptus Mráz. Tělo velmi štíhlé, válcovité. Kutikula následkem četných slabších míst jakoby tečkovaná. Abdomen velmi slabě ostny ozbrojeno. Ty- kadla přední členná. Vedlejší větev zadních tykadel nepatrná, jednočlenná, u všech tří forem veskrze stejného tvaru. Nohy plovací v poměru ktělu neobyčejně krátké, poměrně slabě ozbrojené, ze- jména vnitřní strana zevních větví prosta jest štětin. Operkulum v dospělém stavu celokrajné, veliké a částečně zvláštního tvaru (u Oph. Sarst a Poppet), totiž na zad v zokrouhlenou špičkou vytaženo. Dobrých znaků podávají i poměry sekundarního pohlavního di- morfismu u vnitřních větví noh plovacích u samců, jež značně se odchylují od oněch, jež shledáváme u rodu Canthocamptus. Jak se věc má u Ophtoc. Sarsi, jsou endopodity 3—4 páru celkem jen v slabé orgány chápací přeměněny. Silnější výrůstek chitinový, k tomu ještě dosti krátký, nachází se na prvém článku endopoditu noh 2. páru, avšak konečný, druhý článek téže větve nese jen dvě obyčejné delší štětiny. Prvý článek endopoditu 5. páru nese na obou stranách po kratičkém ostnu, druhý pak vybíhá ve dva terminalní těsně vedle sebe položené drápky a jeden postranní, vnitřní, jež od těla článku ostře odděleny nejsou. Nejvíce přívěsky opatřen jest endopodit 4. páru, jenž též nejvíce se podobá téže větvi u ©, avšak nápadný jest krátkým do vnitř zahnutým ostrým háčkem na konci jeho upevněným. 1. Ophiocamptus Sarsi mihi. Syn.: 1889. Canthocamptus gracihs Poppe. Fauna der Sůss- wesser-Becken des Nordw. Deutschland ete. Abh. Natur. Ver. Bremen. X. str. 544—545. Taf. VIII. fig. 5—9. Poppe, jenž prvý velmi dobře popsal tento druh, identifikoval jej mylně s Canthocamptus gracilis Sars. Proto nutno bylo změniti název tento i zavedl jsem označení hořejší. Velmi hojná u nás forma, zejména v zimních a jarních měsících někdy hromadně se vyskytující. 2. Ophiocamptus Poppei Mráz. Předešlému druhu velmi příbuzný, avšak lehce znatelný silně stlustlou kutikulou rohově žluté barvy, ozubením hrubým zadních krajů segmentů tělních, poslední vyjímaje, a tvarem noh pátého páru, jenž zcela jiným jest než u Oph. Sarst, ježto zejména jemu chybí ony krátké široké lesklé trny, význačné pro tento druh. Naleziště: V lese u sv. Ivana u Příbrami. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 45 3. Ophiocamptus brevipes Sars. Tuto prvotně od Sarse popsanou formu zařaďuji rovněž do svého rodu Ophiocamptus, ježto se s ostatními druhy téhož rodu pod- statně shoduje. Označení drevipes Sars ukazuje též na jeden z hlavních znaků generických. Dosud jen z Norska známý druh tento vyskytuje se u nás velmi hojně spolu s Ophioc. Sarsi, avšak vždy jen ojediněle. II. Subíam. Longipediinae. Převážně mořské formy. V sladkých vodách nalezeni dosud 2 neb 3 zástupci mořských rodů Bradya a Ectinosoma. 1. Genus. Phyllognathopus Mráz. Tělo z 10 (©) neb 11 (G) článků složené. Rostrum široké, volné. Vedlejší větev zadních tykadel sice jen jednočlenná, avšak mocná. Palpus mandibuly dvojvětevný. Přední kusadlová nožka plně členitá, zadní lupenitá toliko dvojčlenná. Nohy plovací prvých tří párů krátké, s větvemi trojčlennými. Nohy 4. páru neobyčejně za- krsalé s vnitřní větví dvojčlennou. Receptaculum seminis dvojité táhne se v prvých dvou článcích abdominálních po každé straně od předu do zadu. 1. Phyllognathopus paludosus Mráz. Tělo velmi štíhlé a průsvitné, oko schází. Naleziště: Bažinatá louka u Štaré Boleslavi. (Pp. J. Jandečka a K. Písařovič.) IX. 1891. Dodatek. Ačkoliv forma právě zmíněná známa mi jest již od roku 1891 a již tehdy jsem ji v klubu přírodovědeckém demon- stroval,") bude as nutno dle pravidel o prioritě zvoliti jiné označení této formy. Obdržel jsem totiž těchto dnů laskavostí autorovou popis nové formy Harpacticidů, jež zdá se býti identickou s formou naší, ovšem, ježto nejsou ku krátké zprávě oné přidána vyobrazení, není možno rozhodnouti, zdali není to jen totožnost generická neb i spe- cifická.“) Má však zpráva Maupasova různé vady. Nejdůležitější čásť zprávy jeho týká se pohlavního apparátu samčího, jenž jest velice 1) Výroční zpráva klubu přírodovéd. za rok 1891 str. 50. 2) M. Maupas: Sur le Belisarius Viguieri, nouveau Copépoda deau douce. Compt. rend. des Séanc. de lac. des se. 18, juillet. 1892. 46 VIII. A. Mrázek zajímavý, jejž však jsem pro nedostatek materialu nemohl s dostatek sledovati, jakož i kladení vajíček, jež nejsou nosena ve 'shlucích vaječ- ných. Dle mých pozorování forma naše jest representantem podčeledi Longipediinae, od níž se podstatně neuchyluje, ač ovšem název podčeledi té dle rodu Longipedia není vhodně volen, ježto forma naše má nohy plovací velice krátké. Podle Maupase však tvar těla připomíná rod Canthocamptus, rovněž tak i tykadla přední, mandibuly Noťodelphyidy, maxilly rody Dactylopus a Thalestris, upevnění nožek kusadlových rody Haeterochaeta a Cyclops, přední pak z nich opět rod Dactylopus. Jak již z toho patrno, byla by to forma prapůvodní, spojující v sobě znaky mnoha rodů z různých čeledí. Bohužel jsom ale nic podobného neshledal. Vrchol všeho zdá se však býti popis žlázy t. zv. skořa- peční: „Celle-ci, A son extrémité interne sévase en un large entonnoir dans leguel un appareil vibratoire oscille rapidement. Cet appareil vibratoire constitue un nou- veau et puissant argument en faveur de ceux gui con- siděrent cette glande comme [homologue des organes segmentaires des Annélides.“ Otázka homologie nefridií u všech artikulatův, o níž již tolik a výtečných zoologů pracovalo, jest patrně zde jednoduchým nálezem rázem rozřešena. Já ovšem též snažil jsem se vyšetřiti tvar či průběh žlázy skořapeční u svého Phyllognathopoda, i viděl jsem třeba ne celý průběh ten, přece jednotlivé partie jeho dosti zřetelně, avšak tolik si dovoluji připo- menouti, že jsem nikdy neznamenal v končinách těch nějakého víření. Jest ovšem divno, že Maupas sám neoznačuje blíže, z čeho by ten appareil vibratoire sestával, což přece jest velice důležito, avšak dle slov jeho zajisté každý domnívati se musí, že jedná se o brvy vířivé, ať snad již ojedinělé jako prosté nefridiostomy aneb o skutečné ná- levky vířivé nakupené. Zjev tento, jejž Maupas jen jako důvod pro homologii s nefridiem annulatů uvádí, jest či byl by dle mého soudu sám o sobě důležitější než homologie tato. Dá se zajisté tato učiniti velmi pravdě podobnou, ne-li vůbec dokázati prostě cestou embryologickou a komparativní i tehdy, kdyby apparát vířivý scházel, ježto tento sám i u červů může býti více či méně redukován, avšak apparát takový jest u Arthropodů a to jak tracheátů tak branchiátů zjevem velmi neobyčejným, jenž by se stavěl po bok jen vířivému epithelu střevnímu u Prototracheátů (Ferepatus). Avšak ačkoliv jsem dalek toho, abych jen prostě proto, že mně samému se nepodařilo zjev podobný postřehnouti u tohoto rodu a jiných Copepodů, na- prosto popíral možnosť věrohodnosti udaje Maupasova, přece myslím, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 47 že každý mi přisvědčí, zaujmu-li ku věci této stanovisko velice skeptické do té doby, než podaří se věc tu úplně rozřešiti. Nevím ovšem, nedal-li se Maupas zmýliti snad rychlým pohybem svalů žvýkacích, jenž mnohdy téměř dojem víření způsobuje. ITI. Fam. Calanidae. I. Genus. Diaptomus Westwood. 1. Diaptomus coeruleus Fisch. Velmi rozšířený druh tento jest i velmi obecným v našich kra- jinách. Nalézáme jej v nalezištích nejrůznějších jako člena pelagické fauny velkých rybníků i jako obyvatele nejmenších kaluží s hlinitou vodou. Vyskytá se u nás stejně hojně v obou svých varietách, smíme-li tyto tak označiti (se zubem na druhém předposledním článku pravého samčího tykadla uneb bez něho). 2. Diaptomus gracilis Sars. Forma rovněž po celé Evropě rozšířená. Obyčejná i u nás ze- jména v čistých rybnících, jak se zdá, po celých Čechách. Nalezl jsem ji však i v malých kalužích lesních, rozvodněním a opětným opad- nutím blízkého potoka povstalých, v nichž se jemu právě tak dobře dařilo jako v rozsáhlých prostorách rybničních a jezerních. Ostatně jsem tento druh choval doma po celé čtvrtletí živý v malých lahvič- kách beze vší výměny vody vůbec a za stále se měnící temperatury, jež značné, rychle se střídající difference jevila.") Po stránce faeno- logické zajímavo jest, že jsem tento druh lovil i pod ledem (v pro- sinci 1892 v lesním rybníce za Obecnicí). 3. Diaptomus castor Jur. Pod jménem tímto dlouhý čas uváděny formy velice různé, dle novějších výzkumů však zjevno, že náleží druh náš ku formám vzácnějším. V Čechách znal jsem jej dosud pouze z okolí pražského od Tachlovic (1890). Teprve letos na jaře nalezl jsem tuto formu u nás ve velmi hojném množství, v malých rychle vysýchajících kalužích s nečistou vodou, i bylo mi možno důkladněji druh tento prozkoumati, při čemž dosaženo výsledků velmi zajímavých. 1) Naproti tomu praví Gruber (Uber die Sůsswasser-Calaniden, 1878). „In Gefangenschaft hált er sich nur kurze Zeit, und schon nach ein bis zwei Tagen ist das Gefáss auf dem Grunde mit den Leichen der zarten Thierchen bedeckt.“ 48 VIII. A. Mrázek Články 14—18. pravého předního tykadla velmi mocně naduřené, zub článku 13. velmi mohutný. Články 14.—17. na přední straně vybíhají v ostré výběžky. Zvláštní orgány smyslové Vosselerem poprvé důkladněji popsané přítomny jsou toliko na článcích 15.—17. (Tyčinky ty jsou dle mých pozorování jednak u různých druhů rodu Diaptomus poněkud různého tvaru, jednak v různém počtu (3—4) přítomny (k. př. u Dčapt. bacillifer K. a spinosus Dad. i na 14. článku), takže při zevrubném popisu bude na příště nutno i k po- měrům jich přihlížeti. Z té příčiny pro snažší označování jich zovu je „tyčinkami Vosselerovými“.) Nohy plovací poskytují dosti značné znaky. Trny na zevní straně článků exopoditů jsou velmi silné, zvláště týž článku druhého. Poměrně nejsilnější jest trn prvého článku exopoditu noh prvého páru, jenž jest srpovitě zahnut a celý následující článek značně přesahuje. Další znak záleží v tom, že nej- zevnější štětina konečného článku exopoditu všech noh od ostatních značně se liší, jsouc proměněna v široký trn, zevně hrubě pilovaný. Tyto znaky snad nebudou jen výhradně platny pro druh náš, avšak nicméně vždy bude možno tuto neb podobné v té věci formy, již dle nepatrného třeba úlomku noh plovacích od jiných forem (k. př. Ď. coeruleus, gracilis, denticornís, bacillifer, spinosus) ihned rozeznati. O charaktaristickém rozšíření smyslových brv u této formy viz v jedné z následujících kapitol. 4. Diaptomus denticornis Wierz. Tuto alpinskou formu nalezl jsem v materiálu z jezera Ploecken- štejnského, jejž jsem od přítele svého p. dra. Ant. Štolce obdržel. Tím zjištěna, pokud mi známo, tato forma poprve v Čechách, avšak dá se předpokládati, že i jinde, zejména snad v některých z ostatních jezer šumavských bude se vyskytovati. Ačkoliv byla již několikráte forma naše popsána a zobrazena, přece mohu a musím připojiti k diagnose obšírné, již ve své revisi Calanidů de Guerne a Ri- charel podávají a jež jest jen opravenou diagnosou Šarsovou, ně- které dodatky. Zadní rohy posledního článku hrudního, dle diagnosy zmíněné „obtusi“, jsou ve skutečnosti jako u jiných četných forem dvěma hrboly smyslovými ozbrojeny, ovšem že jsou tyto poměrně nepatrné. Podobný, rovněž slabý hrbol nalézáme i na obvyklém místě na pravém článku abdominálním, jenž prý jest „absgue mucrone laterali.“ Zadní kraje posledního článku hrudního u samců nejsou ku stranám roz- šířeny, levý z nich opatřen dvěma malými hrboly, pravý vnitřním Vříspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 49 malým a vnějším velice mocným a tenkým hrbolem, ostatně od kraje na plochu poněkud posunutým. Přední tykadla samice jsou dosti dlouhá, nedosahujíce až konce furky (nepočítaje ovšem štětin fur- kálních). Nohy pátého páru samců částečně se odchylují od jinak důkladného popisu nejnověji podaného. ") Prvý základní článek pravé strany na zadní ploše (hřbetní) jest opatřen tenkým, dlouhým a dosti ohnutým kuželem smyslovým, kdežto týž orgán na levé straně jest velmi slabě vyvinut. Poslední článek zevní větve levé strany tvoří výběžek, jenž na zadní straně opatřen jest dvěma řadami hrbolů, z nichž vnitřní as z dvojnásob četnějších hrbolů složena jest. Pří- věsek téhož článku (druhá čásť t. zv. klepítka) a rovněž i vnitřní okrouhlá lamella prosty jsou podobných hrbolů i ozbrojeny jen různě silnými brvami (viz obr. č. 10. tab. 2.). II. Genus. Heterocope Sars. 1. Heterocope saliens Lillj. Krásná, pestře zbarvená, mohutná forma tato jest, pokud sporá dosud pozorování ukazují, v Čechách velice vzácna. Známa jest již dlouho z jezera Ploeckenštejnského na Šumavě (prof. Frič a Hel- lich), nověji pak i z rybníka Kačléžského u Jindřichova Hradce (Frič a Vávra). Já sám jsem formu tu dlouho nepoznal, až teprve v poslední době měl jsem příležitosť zkoumati několik exemplárů, jež jsem byl obdržel od p. Dra. Štolce z prvé z obou zmíněných lokalit. Bylo by ovšem zbytečno zde znova podávati podrobný popis neb zobrazení této formy, již vícekráte jinde a s dostatečnou přesností podané *). Podotýkám toliko, že ony dva krátké zubovité přívěsky po- sledního článku pravé nohy pátého páru u samce, jež autoři kreslí, jsou hyalinní kužely téže povahy, jaké nacházíme na posledním článku hrudním a na obou článcích basipoditu noh pátého páru u rodu Dia- ptomus a od nichž se dá úplný přechod k obyčejným brvám smyslo- vým sledovati, což nás nejlépe o jejich určení poučuje. 1) O. Sehmeil: Copepoden des Rhátikon-Gebirges. Mit 4 Taf. Abh. d. naturf. Ges. zu Halle. Bd. XVIII. 2) Velmi zevrubný popis a dosti slušná vyobrazení podána jsou v poslední době od Sovinského (Marepiaib Kb oayHb NPbCHOBOJHRIXB PAKOOBPA3HRIXB. RieB«. 1891. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 4 50 VIIL A. Mrázek Shrneme-li všechny zde uvedené zprávy, uzříme výsledek ná- sledující. Celkem zastoupeny jsou v Cechách tři čeledi s 8 rody a 47 druhy. Počet druhů na jednotlivé rody připadajících jest tento: CYCLODS a R et SVD Canthocampťus - . . -. ZADOV ALU OpMocamptus . 9 Maraenobiotus . . 1 Fpactophanes ; 1 Phyllognathopus ( Belisario) 1 Diaptomus stě 4 Heterocope l Počet tento jest neobyčejně slušný, avšak nijak ne ještě úplný. Nejlépe známy jsou čeleď Cyclopidů a Harpacticidů (18 a 24) druhů. Avšak ježto faunistický výzkum Čech vlastně teprve v počátcích se nalézá, jistě počet ten i u Cyclopidů k. př. se rozmnoží. Co se Har- pacticidů týče, znám sám ještě několik forem, jež však jsem nemohl bezpečně určiti neb zpracovati na žákladě nedostatečného materiálu, ačkoliv tolik o nich přece říci mohu, že žádná z nich není identickou s druhy Canth. hibernicus, trispinosus a Northumbricus Brady, jež jsou neobyčejně rozšířeny po Evropě a jež jistě i v Čechách budou nalezeny, ježto zejména i již v zemích sousedních byly nalezeny. Co se posléze Calanidů týče, jest počet zástupců jich u nás známých až směšně malý u přirovnání s bohatostí čeledi té v zemích sousedních a další zkoumání v krajinách na formy této čeledi bohatších, než jsou ony, jež jsem důkladně faunisticky prozkoumal, přinesou zajisté mnohé další nálezy. Lze očekávati, že nalezen bude v Čechách i rod Burytemora Giesbr. neb Limmocalanus Sars, což nejpravděpodobnější by bylo v severovýchodních Čechách v poříčí Labe aneb v rybnících jihočeských. Dle mého odhadu možno přijímati pro českou faunu při nej- menším 70 druhů volně žijících Copepodů a ještě není číslo to nijak přehnané, nýbrž dosti skrovné. Zajisté fauna středoevropská Cope- podů nezadá co do počtu druhů a snad i rodů nic fauně Cladocer, ač ovšem tato jest již celkem zevrubně známa, k oné však stále nové a nové dodatky se nalézají.) 1) Hellich uvádí 97 českých Cladocer. Od té doby (1878), pokud vím, přibyla české fauně jen 1 forma (ZLémnosida), za to však ubylo hojně forem, ob- jevivších se pouhými varietami jiných druhů. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 5Í III. Příspěvky teratologické. Každý, kdož delší čas zevrubně nějakou skupinou živočišnou se zabývá a četná individua téhož druhu zkoumá, začasté při pozo- rováních svých setkává se sexempláry abnormními. Ovšem většina abnormit takových jsou náhodné znetvořeniny, zejména buď poraněním neb vůbec následkem zevních vlivů vzniklé. Po stránce jak fysio- logické, tak morfologické jsou abnormity podobné úplně bezcenné a netřeba se tudíž o jednotlivých šíře zmiňovati. Jinak však má se věc u abnormit takových, jež představují buď další zdokonalení orga- nisace aneb fysiologicky zajímavé modifikace jednotlivých částí těla. Případy takové zasluhují bedlivého povšimnutí, bohužel však jsou právě velice vzácné a to i u Copepodů, ačkoliv tito jinak jsou velmi proměnlivými. O dvou podobných případech pojednal jsem již v jedné dřívější práci,“) v následujících pak řádcích chci k tomu připojiti ně- kolik dalších případů. 1. Zmnožení orgánů smyslových na předních tykadlech samičích. Přední tykadla samic rodu Cyclops jsou u porovnání s tykadly samčími daleko slaběji opatřena oněmi známými a pro korýše tak význačnými specifickými orgány smyslovými (t. zv. bledými tyčinkami). V normálním stavu nese samičí tykadlo všech druhů Cyclopů, jak já prvý jsem ukázal, celkem tré smyslových tyčinek a sice po jedné na 12., 16. a 17. článku u tykadel 17členných, na odpovídajících pak místech u tykadel méněčlenných. (Odchylky od tohoto pravidla jsou velice vzácny, takže ani u exemplářů hermafroditických, jaký k. př. já jsem popsal, poměry tyto nijak se nemění. Proto důležito jest registrovati vyskytnuvší se odchylky a to tím spíše, když jedná se o zdokonalení organisace, resp. o navrácení se k původnějším po- měrům. Pozoroval jsem několik podobných, celkem shodných případů. Prvý případ pozoroval jsem u C. strenuus. Podobně jako u většiny abnormit nebyl ani tento exemplár úplně symmetrický, ne- bývajíť příčiny resp. vlivy, jež podobné zjevy, ať již se jedná o zdo- konalení či o redukci, způsobily, vždy tak mocnými, aby dotyčné změny organisace úplně mohly provésti. Tykadla přední v našem případě byla normálně 1%členná a též normálně vyvinutá (jednalo se o dospělou samici s vaky vaječnými). Levé tykadlo neslo celkem osm smyslových tyčinek a sice dvě na článku 1., po jedné pak na článcích 4., 6., 9., 12., 16. a 18. Obě 1) AL Mrázek: O hermafroditismu u Copepodů. Věstník král. české spol. nauk. 1891. 4* 52 VIII. A. Mrázek tyčinky článku prvého a tyčinka článku třetího upevněny byly na spodní ploše tykadla, ostatních pět na přední straně na distálním konci dotyčných článků. Tyčinky článků 12., 16. a 11. jevily týž tvar, v jakém se vyskytují u normálních exemplárů, tyčinky ostatní pak tvar analogický onomu těchže orgánů na tykadle samčím. Ba- sální, ostře konturovaná jich čásť jest v poměru ku konečné části bledé krátká, tato poslední pak celkem válcovitá a nejeví onen kopi- natý tvar jako u tyčinky článku 12. Tyčinka článku 4. byla sice celkem stejného tvaru jako ostatní, avšak velice zakrnělá. Poměr ve- likosti jednotlivých smyslových tyčinek viz na přiloženém obrazci. Tykadlo pravé neslo o dvé tyčinek smyslových méně, scházelať tyčinka článku 4., jakož i ona článku 9. Za to však vyznačovalo se tykadlo pravé jistou zvláštností, totiž tím, že jeho 10. článek as uprostřed přední strany ozbrojen byl krátkou zpeřenou štětinou, což proto jest zajímavo, ježto článek tento spolu s článkem třináctým (aneb místa jim odpovídající u tykadel méně než 17členných) u všech druhů naprosto jest neozbrojen šŠtětinami neb jinými kutikulárními výtvory. Několik případů právě popsanému velice podobných pozoroval jsem rovněž u C. strenuus a sice u exemplárů kavkazských ze zděné cisterny na stepi u Baku, jež jsem laskavostí přítele svého p. Dr. V. Vávry obdržel. Z pěti exemplárů dotyčného druhu, jež v jedné lahvičce se nacházely, byly 4 samice a u všech těchto byla tykadla úplně stejně modifikována, což jistě poukazuje k tomu, že nemáme co činiti se zjevem nahodilým, nýbrž s vnitřní organisací úzce a sice nejpravděpodobněji fyleticky souvisícím. Exempláry kavkazské byly úplně symmetrické, totiž tykadla jak pravé tak levé strany jevila úplně stejný ráz. Zjev tento nijak neodporuje tomu, co jsem svrchu byl řekl o symmetričnosti abnormit, neb zde ony neznámé vnitřní příčiny, jež zmnožení tyčinek smyslových způsobily, byly tak mocnými, že i ještě jiné modifikace ve stavbě předních tykadel vyvolati do- vedly. V případech, o nichž jednáme, neslo každé tykadlo šest smyslo- vých tyčinek a sice vždy po jedné na 1., 6., 9., 12., 16. a 17. článku. (Čo se týče tvaru jich, shodovaly se úplně s poměry v předu vylíčenými. Vedle tohoto zmnožení smyslových orgánů jevily exem- pláry kavkazské ještě jiné abnormní znaky. Články 10. a 13. vybí- haly na přední straně v mocné, silně chitinisované, částečně však i hyalinní, zubovité násadce, z nichž onen na článku 10. téměř kloub- natě byl oddělen. Jest to týž případ, jaký jsem dříve popsal od €. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 5 C3 2 vv M14 výridis. Mimo to však ještě články ©. a 10. nesly uprostřed přední strany krátké bledé štětinky či tyčinky, na konci mělce rozeklané, jež upomínaly na podobné větší ovšem orgány na samčím tykadle u rodu Diaptomus. Pozoruhodno jest, že opět to byl též článek 10, normálně jinak prostý všech přívěsků, jenž nesl tyto útvary. Jaký jest význam popsaných abnormit? Zjevno jest zajisté z uvedených již případů, že zmnožení orgánů smyslových nemůže se státi libovolně, nýbrž na určitých místech (totiž na 1. [4.], 6. a 9. článku), jak ukazují shodující se exempláry z krajin, od sebe velmi vzdálených pocházející. Se stanoviska našeho, s něhož na Copepody, zvláště sladkovodní, pohlížíme, nutno vykládati zjev popsaný za ata- vismus. Jak k. př. srovnání s Calanidy, zejména mořskými (formy sladkovodní ukazují již patrnou redukci orgánů smyslových), poučuje, nutno přijímati, že i předkové Cyclopidů značnější měrou (aspoň u samic) orgány smyslovými byli opatření, a abnormity podobné, jako tuto popsané, jsou upomínkami na původnější organisaci. Ovšem snad by se mohlo zdáti, že výkladu tomu brání k. př. ony zubovité výběžky jednotlivých článků, jež se též u naší abnormity vyskytly a jež se jeví rozhodně jako charaktery jinak jen pro samčí tykadla význačné. Avšak zjev ten se dá vyložiti zcela jednoduše. U samců Copepodů vůbec původní plná členitost těla daleko méně jest redu- kována, než u samic, a proto po mém soudu zjev atavistický dá se docíliti z plna tím spíše, jestli spolu nabyty jsou i charaktery pří- slušné jinak pohlaví samčímu. Ovšem tím způsobem dostávají ab- normity takové jaksi ráz hermafroditický, což však nic na věci ne- mění, ježto vůbec i hermafroditismus sám nutno za specielní případ atavismu považovati.") 2. O abnormních útvarech noh pátého páru. Ačkoliv u Copepodů nalézáme kutikulu téměř bezvýminečně dosti silně chitinisovanou a následkem toho jednotlivé útvary kuti- kulární přesné ohraničené (v zřejmé protivě s Phyllopody), přece nicméně mnozí autoři nedovedli si utvořiti jasné pojmy 0 organisaci zejména okončin u Copepodů. "Týká se to hlavně noh pátého páru (£. zv. rudimentární nohy), což jest dosti podivno, ježto při poněkud !) Podotýkám zde ostatně mimochodem, že Dr. Sch meil dle písemného sdělení kloní se k náhledu, že jest zde jednati s útvary androgynními. O tom, jak lze abnormit těchto použiti při posuzování segmentace tykadel, zmínil jsem se již na jiném místě, v práci v předešlém odstavci citované. B4 VIII. A. Mrázek jen náležité péči těžko jest nepoznati tvar této okončiny, ježto žádných zvláštních obtíží neposkytuje. Přece však někteří autoři, jako k. př. Daday, brzo propodit za čásť k dotyčnému segmentu tělnímu pří- slušnou, brzo čásť segmentu tělního za propodit, ač tento již v těch případech jest vyvinut, (C. alpestriís Daday) považovali atd.“) Noha ta považována i dokonce za typickou rozeklanou nohu klanonožců (Pratz). O tom však, jak by noha ta as vyhlížeti musila, kdyby byla dvojvětevnou, poučuje nás právě případ mnou pozorovaný u Cyclops bisetosus Rbg. U tohoto byla noha pravé strany úplně normální, kdežto táž levé strany dvojvětevná. Základní článek byl zcela nor- mální, rovněž i obvyklý konečný článek, jenž však byl více na vnější stranu pošinut, takže na vnitřní straně článku basálního volné místo zbývalo, kdež vklouben byl druhý článek terminální, značně menší zevního. O tvaru jeho možno se poučiti nejlépe z připojeného vy- obrazení. Jak patrno, máme zde co činiti s typickou nohou voze- klanou, kdež propodit představován jest článkem základním, endo- a exopodit pak oběma články terminálními. Zajímavo jest, že téměř úplně stejný případ popsal Šoštarič nejspíše od C. Oicuspidatus. *) „Drugi članak je osobita oblika, kao da sastoji iz dvie krpe, od kojih manja nutarnja nosi čekinju i malen zubič, a veča nosi na vrhu svom dvie čekinje.“ Ze obě tyto abnormity považovati nutno za zvrhnutí se k pů- vodnějším poměrům, jest samozřejmo. V následujícím případě však máme co činiti s patrnou redukcí. Jedná se zde o nohu pátého páru u Cyclops albidus Jur. a sice opět jen jedné strany. Noha pravé strany byla zcela normálním způsobem vyvinuta, u nohy levé však konečný článek byl mnohem kratší a užší než obyčejně a na konci svém pouze dvěma štětinami ozbrojen. Následkem toho byl tvar této nohy velice podoben onomu, jaký platným jest pro druhou z obou hlavních skupin Copepodů i ukazuje tudíž náš případ jaksi přechod mezi oběma tak ostře od sebe se lišícími tvary nohy pátého páru, jež u rodu Cyclops shledáváme. !) v. Daday J.: Monographia Eucopep. liberorum in Hungaria hucusgue repertorum. Mathém. és természett. Kózlemények. 1885. ?) Dr. Šoštarič: Prilog poznavanju faune slatkovodníh korepnjaka hrvatske. Rad jugosl. akad. 92. kn. Zagreb. 1888. str. 67. Tab. 1. sl. 10—11. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 55 3. Některé jiné abnormity. U porovnání s předešlými poněkud méně důležity jsou případy, o nichž nyní zmíniti se hodlám. Případ prvý týká se opět Cyclops strenuus Fisch. Exemplář dotyčný byl úplně normálně vyvinut a rovněž i tykadla jeho přední. Levé tykadlo bylo 17členné, pravé pak rovněž tak, avšak na zevní straně na konci posledního článku jeho oddělena byla ještě nezřetelně kloubnatě malá čásť, výrůstek jakýsi tvořící, jež dvé štětin nesla a v hyalinní zub vybíhala (sr. vyobrazení). Podobný, jak se zdá, případ popisuje Sch meil). Anomální tykadla druhého páru pozoroval jsem jednou u Cyclops bisetosus. První jich článek byl na vnitřním kraji distálním místo obvyklé jedné dlouhé štetiny dvěma opatřen, z nichž druhá akce- sorní byla poněkud menší. O zjevu tomto, jenž jinak nemá valného významu, zmiňuji se z příčin následujících. Všeobecně se uvádí, že zadní tykadla Cyclopidů naprosto postrádají větve vedlejší, již prý během metamorfosy úplně ztrácejí. Pokud mi známo, jediný Lande považuje zmíněnou štětinu vnitřního kraje článku základního za ru- diment větve té [„Je vegarde cette sole comme un rudiment de la branche interne, si developpée chez les Calanides et déjá trěs réduite chez les Harpacticides. Elle existe toujours.“|*) Avšak jak z uve- dených tuto slov jeho patrno, pronáší prostě mínění svoje, aniž by byl vývojepisně ukázal, že tomu skutečně tak jest. Claus, jenž prvý důkladně sledoval vývoj či vlastné postembryonalní metamorfosu Co- pepodů, praví, že již prvé stadium cyclopové (totiž ono, kde jest pět článků tělních [bez furky| a sedm úplně již volných okončin [dva páry noh plovacích]) vyvinuto, postrádá již větve postranní u zadních tykadel.“) Já sám sledoval metamorfosu Cyclopidů již v dřívější době, kdy jsem ještě neznal náhled Landův, a přišel jsem k poznání, že výklad Clausův není zcela přesný, nýbrž že v prvém stadiu Cy- clopovém vedlejší větev jest ještě přítomna, ovšem že již degeneruje. (Pozorování dála se na Č. strenuus.) Spolu jsem seznal, že není větev ta při svlékání prostě odvrhnuta, nýbrž že pomalu jest resorbována, 1) Schmeil, str. 133.: „Am Ende des sechszehnten Ringes befanden sich drei Borsten, von welchen zwei an ihrer Basis verwachsen waren. Dieser Abschnitt entsprach vielleicht dem fehlenden siebzehnten Segmente.“ 2) A. Lande: Auelgues rémargues sur les Cyclopides. 5) Claus: Die freilebenden Copepoden. 1863. p. 81.: „Die hinteren An- tennen und Mandibeln zeigen den bleibenden Typus, bei den Cyclopiden und wahrscheinlich auch bei den Corycaeiden haben erstere den Nebenast bereits ab- geworfen, letztere den Taster zum Theil verloren....“ (Taf. III. fig. 1.) D6 VII. A. Mrázek čímž patrně zamezí se ztráta materialu. Při tomto histolytickém processu nabývá zbytek větve té zvláštního bublinatého rázu. Dá pak se přímo dokázat, že ona zmíněná štětina prvého článku sku- tečně jest posledním zbytkem zmizevší větve. V případě našem za- choval se zbytek poněkud úplnější. Avšak i obě větve okončin třetího páru jsou v prvém stadiu Cyclopovém ještě vyvinuty jako zbytky, jež stejným způsobem jsou resorbovány, při čemž možno též shledati, že ony 2—3 štětiny, jež u dospělých exemplárů palpus mandibuly představují, jsou zbytkem obou větví a nikoliv pouze jedné jediné. Ostatně však nejen u Cyclopidů, ale i u jiných čeledí, tam, kde větev vedlejší jako samostatný přívěsek schází, dají se v podobných štětinách prvého článku poznávati zbytky větve té. Uvedu zde. jen jeden případ, jenž jest úplně homologický pozorované anomalitě u €. bisetosus. Poppe praví o své Clytemnestra Heudorffi: „Das Basal- glied trágt keinen Nebenast, ist dafiůir aber an seinem distalen Ende mit zwei gekrůmmten Fiederborsten von verschiedener Lánge versehen....“*") Štětin furkálních týče se abnormita, pozorovaná u Cyclops stre- nuus. Dotyčný exemplár byl prvé stadium Cyclopové. Furka pravé strany byla zřejmě slaběji vyvinuta, než její čásť levá a dvé zevních štětin terminálních bylo značně modifikováno. Obě byly značně zkrá- cené a jednoduše konturované, bledé, jako právě tyčinky smyslové, zakončeny pak tupým, zaokrouhleným hrotem, nad nímž však na vnitřní straně, zejména u jedné z nich, vybíhaly ve dva jemné, tenké výběžky (u druhé dal se jen jeden takový a kratší výběžek pozo- rovati. Zajímavo jest, že v této podobě své upomínají štětiny ty velice značně na podobný zjev, jaký nalézáme u Diaptomus gracilis Sars na konečném článku exopoditu levé nohy pátého páru u samců a jenž byl poprvé, byť i neúplně, popsán Nordguistem.“) J. Ri- chard reklamoval tento a podobné útvary u Calanidů jako orgány smyslové. *) Posléze zmíniti se chci o případu, pozorovaném u Canthoc. Wierzejsků Mr. Jednalo se zde patrně o časné poškození endopo- I) S. A. Poppe: Beitrag zur Kenntniss der Gattung Clytemnestra, Dana. Abh. her. v. Nat. Ver. Bremen. Bd. XII. p. 133. Taf. 1. fig. 4. 2) Osc. Nordgvist: Die Calaniden Finnlands. Helsingfors 1888. str. 74. Aa. TA: s) J. Richard: Recherches sur le systěme sglandulaire et sur le - systěme nerveux des Copép. d'eau douce. Ann. Sc. Nat. 7e S. T. XII str. 219. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 57 ditu noh prvého páru a opětnou regeneraci. Endopodit byl zde pouze jednočlenný, jediný článek velmi široký a vedle slabého trnu na vnitřním kraji nesl zcela terminalně úzký, kloubnatě spojený a proto pohyblivý trn. Tento byl na basi ještě poněkud stlustlý a na vnitřní straně poněkud rozeklán, jaksi tedy nezřetelně dvoučlenný. Ve všem tom patrna jest snaha, nahraditi jaksi plnou členitost, po- rušenou odstraněním dvou posledních článků. IV. O smyslových orgánech pokrývky tělní. Po celém chitinisovaném povrchu těla i jednotlivých okončin jeho nacházíme u korýšů jakož i arthropodů vůbec roztroušené zvláštní jemné smyslové orgány, neurčitého ovšem specifického rázu (t. zv. orgány smyslu kožního, Hautsinnesorgane). U Copepodů však, zejména sladkovodních, zvláštním způsobem zůstaly dlouho téméř nepovšimnuty (až na malé výjimky u Longipedia (Giesbrecht) a Canthocamptus (Poppe). Všeobecné a velmi pravidelné jich rozšíření u sladko- vodních Harpacticidů jest mi již dlouho známo. Přítomnost jich pak u všech sladkovodních klanonožců vůbec zjistil nejnověji Schmeil. V dosud vyšlém prvém dílu své práce popisuje a zobrazuje autor tento poměry tyto prozatím jen u Cyclopidů. Uvádím zde udání jeho, pokud se týče článků abdominálních, z té příčiny, že líčení to neod- povídá dle mých pozorování přesně skutečným poměrům. Schmeil praví*): „Da das erste Abdominalsegment des Weibchens aus zwei Abschnitten verwachsen ist, so finden sich auch hier zwei Reihen von je fůnf Hárchen. Am folgenden Segmente ist die Zahl dieselbe, - am dritten (genau wie an den entsprechenden Ringen bei Cantho- camptus und Diaptomus) stets geringer. Am letzten Aldominalab- schnitte habe ich nur zwei Hárchen neben den oberen Ecken des Afterausschnittes konstatieren kónnen und auf jedem Furkalzweige ebenfalls nur je zwei. Auf den ventralen Seite ist die Anordnung eine ganz áhnliche“. Avšak ve skutečnosti není počet brv smyslových tak značný jak v uvedeném citátu udáno, nýbrž mnohem menší. Bližší zkoumání podaného obrazce (Taf. V. fig. 7.) však vysvětluje omyl Schmeilův. Všechny brvy smyslové stojí nad malými pory v kutikule, jež zvláště zřejmy jsou u některých Harpacticidů se silně chitiniso- vanou kutikulou, kdež vytvořeny jsou pak více méně dlouhé kanálky, ve vrstvě chitinové, jež vedou k brvám smyslovým. Nejlépe pozo- rovati možno kanálky ty podél zadního kraje prvého článku tělního PNE CB1B 1992 58 VIII. A. Mrázek u rodu Canthocamptus a příbuzných. U Harpacticidů podlé kanálků těchto dá se velice bezpečně zjistiti počet a rozdělení smyslových brv, nikoliv však u Cyclopidů, kdež jsou útvary ty velmi nezřetelné, takže právě jen dle přítomnosti smyslové brzy možno rozeznati do- tyčné póry od otvorů, jimiž vyúsťují na venek četné žlázy podkožní jednobuněčné. A právě tato ústí některých žláz považoval Sch meil za místa, kdež umístěny jsou brvy smyslové. Zajímavo však jest, že jiný autor, jenž nověji velmi zevrubnou práci o nervové soustavě a o žlázách u našich Copepodů vydal (Richard), útvary tyto úplně přehlédl, ano jak se dle některých výkresů jeho zdá, dokonce zas opáčně za ústí žláz jednobuněčných považoval. Moje pozorování ukazují poměry následující. Prvý článek abdo- minalní (jedná se o samice) nese dvé příčných řad brv smyslových. Prvou tvoří celkem čtyry brvy (vesměs jen na hřbetní straně), druhou šest brv podobných (po celém obvodu článku). Druhý článek nese rovněž 6 brv, třetí jich postrádá vůbec a čtvrtý posléze opatřen jest pouze jen dvěma brvami, jednou po každé straně nad víčkem řitním. Furkální články dle mého pozorování rovněž jsou prosty útvarů po- dobných, aspoň na místech, kdež je uvádí Schmeil, kdež já rovněž jako na článku předposledním nalézám pouze otvory žláz kožních na místě domnělých brv smyslových. Pokud vím ze své zkušenosti jsou i u Harpacticidů poměry tyto úplně souhlasné, neb jak ukazují ku př. moje výkresy rodu Maraenobiotus jest rovněž i zde předposlední článek abdominalní vůbec prost brv těch, poslední pak pouze dvěma opatřen. Kde jako na prvém a druhém článku jest 6 brv vyvinuto, náleží dvé straně břišní, dvé straně hřbetní, po jedné pak čáře po- stranní. Ježto pak obě tyto postranní brvy jak při pohledu se svrchu tak se spodu jsou patrny, snadno by mohly býti dvakráte počítány, což se též přihodilo Schmeilovi. Ostatně poměry ty nejlépe znázor- něny jsou na obrazcích, jež podávám. Brvy smyslové označeny zde modře, aby ostřeji vynikly od ústí žlaz jednobuněčných. Výkresy ty úmyslně voleny od druhu Cyclops serrulatus Fisch., od téhož, od něhož pochází výkres Schmeilův. Ovšem, jak se zdá, platí poměry zde vylíčené pro celé genus a odchylky specifické jsou-ti vůbec jaké, jsou as velmi nepatrné. Zcela jinak naproti tomu utvářejí se poměry brv smyslových u Calanidů našich. Vytknu zde hned předem krátce výsledek mých pozorování. Brvy smyslové u rodu Diaptomus vyskytují se nejen na článcích těla, nýbrž i na okončinách, avšak jednotné schéma nedá se stanovit, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 59 ježto poměry se dle různých druhů značně mění. Proměnlivost tato týká se hlavně Dbrv umástěných na tykadlech předních a nohách. Poměrů těchto povšimnul jsem si zevrubněji teprve, když nalezl jsem opětně druh Dřaptomus castor Jur. v značnějším množství a ze- vrubně jej prozkoumal. Ježto jest u formy této kutikula poměrně velmi silná a intensivně v celku svém zbarvená, vystupují velmi ostře malé kruhovité jamky v ní, toliko jemnou blankou potažené, u prostřed níž sedí dosti tuhá, málo pohyblivá brva smyslová. Srov- návaje pak poměry pro druh tento zjištěné S jinými druhy, přišel jsem k hořejším výsledkům. Ježto Diapt. castor Jur. ukázal se dosud nejbohatěji brvami smyslovými nadanou formou, zvolíme jej při dal- ším líčení svém za typ. Pokud se týče brv smyslových roztroušených po povrchu článků tělních, vyskytují se jen malé úchylky u jednotlivých forem, přece však ku př. u Diapt. castor jsou hojnější a dají se zjistiti bezpečné i na článcích furkálních a to jak na hřbetní tak na břišní straně. O modifikacích, při nichž brvy ty přecházejí v mocné kuželce, tak ZV. „mucrones“ a „spinae“ starších autorů netřeba zde mluviti. Po- měry ty, zvláště ku př. u Dřapt. spinosus Dad. zajímavé, vyložím ostatně ještě na jiném místě. U Diaptomus castor nalezáme brvy smyslové i na nohách plo- vacích a i na noze 5. páru. Na této poslední jest to strana přední či břišní, jež jimi opatřena jest, a sice prvý článek propoditu 2—3 (počet ten nemusí býti u obou proti sobě stojících noh stejný) a prvý článek exopoditu 3 brvami. Strana hřbetní noh 5. páru prosta jest brv těch [výjimku ovšem tvoří známý hyalinní kužel na 1. článku propoditu, morfologicky obyčejné brvě smyslové homologický a u růz- ných druhů různě vyvinutý). Údaje tyto vztahovaly se na ©. U G nalézáme na noze 5. páru brvu smyslovou na vnější straně 1. článku exopoditu pravé strany a dvě na tomže článku nohy levé. U noh plovacích nacházíme však brvy ty na straně právě opáčné, totiž na straně hřbetní a sice u noh 4. páru na 1. článku propoditu ve dvou podélných řadách (celkem as 6) a na prvém článku exopo- ditu (v počtu tří, z nichž střední již zcela na postranním kraji článku stojí). U nohy předcházejícího (3.) páru má se věc úplně podobně, avšak u obou párů ostatních nepodařilo se již útvary ty zjistiti. Srovnání s jinými druhy Diaptomů ukazuje, že zde na nohách jsou brvy smyslové výhradním znakem druhu Dřaptť. castor. (Možno ovšem, že podobné poměry později se zjistí i pro některé jiné formy, jež nemohl jsem sám prozkoumati.). 00 VII. A. Mrázek Všimneme-li si nyní blíže předních tykadel © druhu Džapě. castor, shledáváme zřetelné brvy smyslové na článcích 2. 3. 5. 6. 8. 9. 10. 11. a 12. Obyčejně nacházíme na každém článku po jedné brvě, více nad tento počet jen u článku 2. (3—4), 3. (2), a 12. (2). Jen u článku třetího jsou obě brvy v téže rovině neb řadě, u článku 2. a 12. jsou však ve dvou řadách sestaveny. Veškeré tyto brvy umí- stěny jsou na svrchní straně tykadla. Strana spodní jest prosta brv těch až na článek druhý, jenž nese jednu brvu podobnou, avšak po- někud modifikovanou. Ježto vedlé těchto brv nacházíme na předních tykadlech ještě typické „orgány Leydigovy“, jež umístěny jsou v přední střední čáře tykadla“), obdržíme pro přední tykadla schéma smyslo- vých orgánů následující [tyčinky ná označeny hvězdičkou nad dotýčným článkem]: 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 18 14 15 16 17 18 19 90 91 22 23 24 25 M Nyrehnístrana O8(4)2 O 11011 1 1102) 0 — u —— —— —— u — — Npodní strana 0 1 0 U tykadla 5 nacházíme poměry úplně podobné (výjimku ovšem tvoří zde „orgány Leydigovy“ jak známo v menším počtu přítomné), avšak pro modifikovaný tvar tykadla méně zřetelné. U jiných však druhů rodu Dřaptomus má se věc úplně jinak. Ku př. u Dtaptomus coeruleus a Diapt. gracilts nacházíme rovněž na tykadle předním brvy smyslové, avšak pouze na článcích 2. 3. 5. a 6. a sice vesměs jen po jedné brvě. Na spodní straně článku druhého jest u těchto druhů, rovněž jako u Dřapt. castor jedna po- někud změněná brva vyvinuta. Platí tedy pro oba druhy tyto schéma : k * * 2 > * > kg 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 L ezezZZO—ŤVŤILLL—————————— © === 1 0 1 0 Jak se poměry mají u jiných druhů rodu Diaptomus nemohu rozhodnouti. U některých z nich (Dtapt. denticornis, spinosus, bacil- lifer), jež jsem mohl jen konservované zkoumati, nepodařilo mi se orgánů podobných dosud nalézti. Rovněž tak ne u rodu Heterocope. Avšak bezpečně rozhodnouti lze věc tu toliko na materiálu živém. Přirozeno jest, že ptáme se po fysiologickém významu popsa- ných právě organů. K otázce té výborně hodí se zvláště Calanidae, 1) Poprvé přesně udány Imhofem: „Úber die blassen Kolben an den vor- deren Antennen der Sůsswasser-Calaniden.“ Zool. Anz. VIII. Nr. 197. 1885. — -n n | Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 61 neb u nich nacházíme velmi rozmanité poměry. Ku př. na přední antenně samčí v rodu Dřaptomus vedlé obyčejných brvy hmatacích nacházíme aspoň trojí druh orgánů smyslu t. zv. kožního, totiž: „Ley- digovy orgány“, „tyčinky Vosselerovy“ (dle mého označení [na čl. 14—17]) a právě svrchu popsané brvy. (Čtvrtý druh představovaly by, chtěli-li bychom je za takové považovati, ony kratičké kuželce článku 8. a 12., jež jak u © tak u G se vyskytují ")). Ježto všechny tyto orgány vedle sebe ano částečně i na těchže článcích spolu se vyskytují, jest zřejmo, že vzhledem k principu dělení práce, jeden každý z nich úplně různou samostatnou funkci fysiologickou vyko- nává. Ovšem jakost funkcí těch nemůžeme udati. Při takových vý- kladech nutno především vystříhati se úzkostlivě i nejmenších sledů anthropomorfismu ?). Z okolností vedlejších ku př. ze současné pří- tomnosti různých žláz neplynou žádné důvody ani pro ani proti jisté funkci, pokud přímo neznáme zcela přesně chemické a fysikální vlast- nosti dotýčného sekrétu. Vosseler ku př. uváděl jako specifické dráždidlo pro „Leydigovy tyčinky“ sekret žláz jednobuněčných z noh plovacích *). Proti výkladu tomu vzepřel se Richard: „.. les olandes sont aussi développés chez les femelles gui ont déja recu des spermato- phores, gue chez les autres, ce gui serait au moins inutile puisgue chez les Cyclops un deuxičme accouplement ne peut avoir lieu. Enfin chez les Diaptomus, il n'ya pas de glandes dans les pattes, et cest justement chez ces animaux gue Von rencontre des femelles portant guatre ou cing spermatophores, ce gui exige autant d'acoup- lements avec des individus différents.““) Jádro názoru Richardova jest správné, byť nebyly správnými fakta, na něž se odvolává. (K. př. i u Diaptomidů aspoň některých existují v nohách plovacích žlázy jednobuněčné, jak ještě později ukáži.) Dle mého náhledu nemožno uváděti přímo určité žlázy, ve spojení orgány „čichovými“ (totiž když bychom chtěli přímo o čichu mluviti), ježto existují velmi různé žlázy u Copepodů, k. př. hned !) Poprvé je popsal Nordguist: Die Calaniden Finlands p. 72. Taf. IX. fig. 12. Richard (Recherches sur le systěme nerveux etc.) mylně praví: „dans les deux sexes au huitičme article, et au douzičme chez le mále.“ 23 O. v. Rath: Zur Kenntniss der Hautsinnesorgane der Crustaceen. Zool. Muz. XIV. Nr. 365. 366. S) Vosseler J.: Die freilebenden Copepoden Wůrttembergs etc. 1886. pas. 181. *) Richard: Recherches ete. p. 172. 69 VIIL A. Mrázek l tak zvaná „žláza lepivá“ (Kittdrůse), a po případě i sekrét žlázy skořápeční v úvahu by brán býti mohl. Ostatně se však musím hlavně vysloviti proti domněnce Vosse- lerově o zvláštní bystrosti „čichu“ Copepodů. Vedle místa, jež i v. Rath cituje, jest to passus následující: „Ein schon begattetes Weibchen wurde manchmal ergriffen, allein stets rasch wieder ent- lassen. Seine Spermatophoren waren abgefallen, die Eiersácke aber noch nicht vorhanden. Ein anderes Mittel als Geruch oder Geschmack konnte somit das in seiner Erregung ungemein heftige Mánnchen nicht leicht zu der Erkenntnis bringen, dass es hier keinen Zweck mehr zu erfůllen habe.“ Z četných pozorování svých mohu však na- proti tomu uvésti případy, kde samec týmž způsobem uchopena, držel jiného samce jako při páření samici a tak s ním více hodin ploval, dále jiné případy, kde ploval samec již s mrtvou, valně de- generovanou samicí a této již mrtvé své spermatofory přilepil. Zají- mavý po této stránce jest i údaj Schmeilův, že mohou býti u Úyclops strenuus více než dva spermatofory na pohlavním článku upevněny, tudíž že páření zde se rovněž jako u Calanidů opětuje.) Posléze mohu uvésti zaručený případ, kde spermatofor od rodu Diaptomus upevněn byl na otvoru receptacula seminis u Cyclops strenuus. Je-li tudíž výklad přesný fysiologický orgánů různých nemožný na ten čas, jest i nemožno udati specielně v našem případu příčinu, proč u Diaptomus castor jest brv smyslových na okončinách daleko více než k. př. u Dřapt. gracilis. Jsme jinak přece zvyklí u zvířat spíše pelagických nacházeti orgány smyslové lépe a hojněji vyvinnty. Ovšem ježto Dřapť. castor žije v kalužích s kalnou vodou, kdež přesné rozeznávání jednotlivých dráždidei jest jistě obtížnější než ve vodě čisté, mohli bychom souditi, že proto zde byl počet brv smyslových rozmnožen, avšak k. př. Dřaptomus coeruleus žije jak v čistých vodách jezerních tak v hlinitých kalužích a přece všude má jen nepatrný počet brv smyslových. Další podnět k úvahám po- dává způsob umístění brv smyslových na nohách. Zde dá se doká- zati jakési centrum, k němuž jsou namířeny, na noze 5. páru totiž jsou na straně přední, na nohách plovacích na straně protilehlé, tedy zadní. Ježto pak jsou nejhojněji nakupeny směrem k otvoru pohlav- nímu, bylo by je možno uvésti ve styk s aktem kopulačním, s čímž by i souviseti se zdálo, že u Dřapt. castor jsou na nohách plovacích !) Schmeil: Copepoden des Rhátikon-Gebirges p. 23. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 63 skutečné žlázy vyvinuty, jichž velmi zřetelná ústí na přední ploše článků se nalézají. Avšak jednak žlázy ty vyskytují se i u samců, jednak jsou brvy smyslové u samců v daleko menším počtu přítomny, ačkoliv při páření hlavní činnost u samců se jeví. Patrně ani zde věc není rozřešena, nýbrž naopak na novou další záhadu jsme na- razili. Zmínil jsem se totiž o nedostatku či úbytku smyslových or- gánů oněch u GS. To vztahuje se však i na počet „Leydigových or- gánů“ u samců rodu Dřaptomus i vyskytuje se nám nový problém fylogenetický: „Jak vyložiti různé poměry sexuellního dimorphismu, jež vyjádřeny jsou počtem a vývinem Leydigových orgánů u jednot- livých čeledí Copepodů, tedy k. př. pro sladkovodní faunu u Har- pactidů, kdež jak u © tak u c$ poměry ty celkem jsou stejny, neb u Cyclopidů, kdež S více orgánů těch mají než ©, či u Calanidů, kdež aspoň pro rod Dtaptomus poměry jsou právě opáčné? Podle mého soudu jsou poměry, jak je u Calanidů nalézáme, nejpůvodněj- šími. Proto jsou formy Cyclopidů, kdež jak u © tak u G tyčinky smyslové lépe a hojněji vyvinuty se nalézají, původnějšími, tudíž ku př. Cycl. Leuckarti jest přece jen méně modifikován než Cycl. albidus ač tento k. př. zdánlivě větší členitost nohy 5. páru jeví. Tyčinky smyslové jsou zvláštní útvary, morfologicky různé od obyčejných štětin, jak nejlépe patrno při výše popsaných abnormitách, kdež nad- bytečným tyčinkám smyslovým u samic normálních pražádné útvary kutikulární neodpovídají. Válečky smyslové naproti tomu jsou prosté přeměněné brvy, jak již Vosseler") dokázal, a vyvinuly se as teprve sekundárně náhradou za zmizevší tyčinky, po kterýchž jen zbytky se zachovaly ve způsobě bledých tyčinek, jichž přítomnost u všech druhů dotýčné skupiny já prvý jsem dokázal.?) Po této stránce ne- bude snad zbytečnou poznámka následující, jež však ušla, pokud vím, pozornosti všech, kteří se t. zv. „pelacickou faunou“ jezer sladko- vodních zabývali. Ovšem dle mého soudu nejsou žádné přesně pela- gické formy, avšak formy, jež ve středu neb v hloubkách velkých prostor vodních jako volné plavce nacházíme, náleží vesměs skupině jejíž samci jen tyčinky na tykadlech mají. (Jsou to: Cyclops strenuus v různých formách, Cycl. Leuckarti a Cycl. oithonoides). V. Poznámky k morfologii břišní pásky nervové u Cyclopidů. Nervový system Copepodů jest u porovnání s jinými korýši, ku př. Phyllopody značně již zcentralisován a představuje již málo pů- 1) Vosseler L c. p. 178. 2) Mrázek, Zool. Anz. No. 417. 64 VIII. A. Mrázek vodních znaků. Důkladněji seznán u sladkovodních Copepodů teprve poměrně pozdě a to až v nejnovější době, ač dá se přítomnost břiš- ního pásma nervového velmi pohodlně a dosti přesně téměř do všech detaillů u průsvitných pelagických forem Cyclopů zjistiti. Hůře jest ovšem již u Harpacticidů. Ovšem dle všeho i zde panují poměry pro Cyclopidy a Calanidy zjištěné, avšak bližších zpráv o nejen možných ale i velice pravděpodobných modifikacích, jimž as zde nervová sou- stava jest podrobena, pro tuto čeleď až dosud vůbec nemáme. Pokud se týče čeledi Cyclopidů resp. rodu Cyclops, možno poměrně nejsnad- něji sledovati onu čásť břišní pásky nervové, jež prostírá se mezi čtvrtým segmentem tělním a prvým segmentem abdominalním, jež vždy jest dosti zřetelnou i u exemplářů téměř jinak zcela neprůsvit- ných. Ježto v této partii zpravidla nelze pozorovati buněk ganglio- vých, popíral již Leydic« přítomnost ganelií v pásmu břišním vůbec V protivě ku zprávám Zenkerovým“"). Novější výzkumy Harto- govy a Richardovy ovšem ukázaly něco jiného. Výzkumy těmito přední zcentralisovaná čásť pásma nervového poznána velmi zevrubně. Naproti tomu právě ona zmíněná svrchu čásť nepoznána dosti dů- kladně, zejména nevystihnuty ony různé modifikace, jimž jest podro- bena, jak u jednotlivých druhů tak i individuí. Příčinou toho jest okolnost ta, že čásť tato jest velmi úzká a na průřezích těžce se dá sledovati, takže vzhledem k tomu, jakož i spíše ještě vzhledem k čet- ným téměř individualním modifikacím nevyhnutelno jest sledovati čásť tu na přečetných exemplářích za živa. Hledíce k zprávám nejnovějším o této partii pásma nervového, čteme zprávy následující “): „A peu pres a la limite entre le gua- tričme et le cinguičme segment thoracigue le cordon nerveux se di- late, marguant ainsi la place du cinguiéme ganglion thoracigue mais | la non plus il n'ya point de cellules nerveuses mais seulement des © fibres, de cette dilatation partent deux paires de nerfs, le plus souvent au méme niveau, guelguefois A une certaine distance Dune de Vautre“. Celkem jsou tyto údaje úplně správny, avšak jen s tím omezením, že neplatí všeobecně, nýbrž jen pro určité formy. Při tom jest ještě čásť tato velmi nesymmetrická. Oba zmíněné páry nervů, z nichž prvý ku mocným svalům podélným, druhý k zakrsalé noze vede, vy- - stupují brzo v téže rovině, brzo dosti vzdáleně od sebe, aneb na 1) Leydig Fr.: Bemerkungen úber den Bau der Cyclopiden. Archiv f. Na- turg. XXV. Jahre. *) Richard: Rech. sur le syst. nerv. et gland. str. 198. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 65 obou stranách zcela různým způsobem (viz obr. 8., 12. Tab. VIID. To vše působí na zevní podobu dotýčné části. Avšak v jiných případech nalézáme tvar velice odchylný, U těchto chybí vůbec ono uvedené pseudogansliové rozšíření pásma nervového v uvedené části, aneb jest velmi slabounce vyvinuto, takže pásmo nervové jeví se zde jako úzký všude stejný provazec, z něhož vystupují ony dva páry nervů, v případech těchto pravidelně vždy od sebe dosti vzdálené. Prvý z těchto nervů jest spolu tenší a zřejmě delší než týž nerv tam, kde ono pseudogangliové rozšíření se vysky- tuje, co se však symmetričnosti týče, nebývá tato jako tam ani zde zachována, nýbrž oba nervy téhož páru vystupují od sebe značně vzdáleně (obr. 6., 7. Tab. VIII.). Zajímavo jest, že dosud shledal jsem tento poslední způsob pouze u druhů Cyclops albidus, fuscus a fim- briatus, tedy u druhů vesměs k jedné skupině příslušných, avšak nevím, zdaž smíme již proto zjev ten jako charakteristický pro tuto skupinu považovati. V obojím případě však byla břišní páska nervová, jednoduchá nepárovitá, nyní však přicházíme k jiným velmi častým modifikacím, jimž část tato podrobena jest. V hmotě nervové jindy jednotné vy- stupují menší neb rozsáhlejší otvory, jimiž pásmo nervové ve dvé symmetrických větví podělných rozštěpeno bývá, jež ovšem většinou později opět v jedno splývají. Pokud mi známo, pozoroval případ takový prvý Hartoc, ač považoval jej za monstrositu. Po něm J. Richard dosti zevrubně popisoval úkaz ten u Cyclops strenuus, u formy to, kdež zjev tento velmi pravidelně se vyskytá. „Chez certains individus, au point d'ou partent les nerfs des pattes rudimentaires le cordon nerveux se dé- double en deux autres, paralléles ou á peu prěs jusau' a la fin du premier seoment abdominal et gui a partir de lá divergent comme dans le cas normal. (Chez d'autres, la bífurcation se fait beaucoup plus haut et les deux branches, trěs écartées a Vorigine des nerfs des pattes rudimentaires, se réunissent de nouveau plus tót gue dans le cas précédent; de sorte gu'on a dans le cordon nerveux un- grand trou allongé, sétendant dú milieu du guatriěme segment thora- Cigue au commencement du premier segment abdominal. Mezi oběma údaji Richardovými panuje však jakýsi nesouhlas, pravíť o druhém případě: se réunissent de nouveau plus tót gue dans le cas précedent, ačkoliv z popisu prvního případu nijak nevysvítá, že by se obě větve - spojovaly, ano spíše na opak souditi možno, což dokonce potvrzeno jest výkladem ku podanému obrazci (Pl. VII. fig. 1.), kdež výslovně Tř. matbematicko-přírodovědecká, 1893. 5 66 VIII. A. Mrázek podotčeno jest: les deux cordons nerveux b, b restent isolés dans tont le reste de leur parcours. I kdyby údaj tento byl pravdivý, patřil by přece jen k případům výminečným; neb ve všech ostatních přípa- dech obě druhotné větve, v něž páska nervová se rozstoupila dříve či později se opět spojují. Ostatně však Richard sám v uvedeném případu nekreslí obě větve až k onomu místu, odkud vycházejí nervy k receptaculu seminis a k rudimentu nohy abdominalní a kdež ono spojení obou větví, pakli zde existovalo, díti se musilo. Dle mých pozorování není úkaz popsaný omezen pouze na €. strenuus, nýbrž vyskytuje se i u jiných druhů. Jako takové shledal jsem druhy C. bisetosus Rbg. crasstcaudis Sars. a fimbrtatus Fisch., avšak jest pravděpodobné, že ještě i u jiných druhů vyskytují se případy podobné. Nejčastěji ovšem dají se případy takové pozorovati u Cyclops strenuus, jejž zároveň lze si z uvedených tuto druhů nej- snáze zaopatřiti. Vytknouti však dlužno, že vedlé exemplářů, u nichž ony modifikace pásky nervové nalézáme, potkáváme se i s exempláry jež zcela normální poměry jeví. V některých nalezištích ovšem patří podobné normální exempláry k výjimkám. Moje pozorování ukázala též, že oba způsoby, jež uvádí Richard, podrobeny jsou různým dalším proměnám, resp. že vedlé nich vyskytují se ještě jiné modi- fikace, jakož i že všechny tyto proměny vyskytovati se mohou u exem- plárů jednoho a téhož druhu. Nejobyčejnější způsob jest, že as v témže niveau, se kterého vystupují krátké nervy ku svalům podélným a nervy k nohám pá- tého páru, rozstupuje se hmota nervová ve dvé a tvoří tak střední otvor do předu zakulacený, do zadu pak ostrý úhel tvořící. Šířka otvoru toho nebývá stejná (dle toho jsou i obě povstálá ramena brzo uzší, brzo širší), ještě méně pak jeho délka. Mnohdy rozšiřuje se rozštěpení to až ku pseudogangliové rozšířenině v prvém článku abdominalním, jindy opět jest velmi krátké. V některých případech přikládají se obě větve opět v zadní části velmi těsně k sobě, takže zdá se, že opět sekundarně splývají a pouze v předu malý otvor zbývá (viz obr. 13. Tab. VIII.). Jindy bývá zadní čásť povstalého otvoru zvláštním pletivem vyplněna, jež na prvý pohled těžko od hmoty nervové rozeznati možno a jež několik dosti velkých podlouhlých jader chová. Jsem toho náhledu, že zde máme činiti se zmnožením hmoty neurilemové. V jiných případech zase shledáváme, že hmota nervová rozstu- puje se ve dyé již před zmíněným pseudogangliem posledního článku thorakalního, avšak povstalý takto otvor nerozšiřuje se přes pseudo- Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 67 ganglion toto, jakož i zároveň nedosahuje vůbec tak značných roz- měrů jako v případech před tím popsaných. Avšak oba tyto případy mohou vystupovati u téhož individua současně, jak nás poučuje případ od C. bisetosus Rbg. zobrazený na obr. 14. Tab. VIII. Zde vidíme, že oba otvory od sebe odděleny jsou jen slabým příčným můstkem. Od případu takového jest již jen malý krok k druhému způsobu mo- difikace, jejž Richard popisuje (sr. citát výše). Při dalším zvětšení svém musí oba otvory splynouti v jedno, i povstane jediný dlouhý otvor v pásce nervové, táhnoucí se as od středu předposledního článku thorakalního až do prvého článku abdominalního. Patrno tudíž, že tento typ, jejž velice často ano nejpravidelněji u C. strenuus shle- dáváme, není zcela původní, nýbrž se dá na oba z předu uvedené případy redukovati. U Cyclops strenuus obě větve druhotné, v něž se pásmo nervové rozdělilo, velmi značně ku stranám těla od sebe se vzdalují; i jest tudíž střední otvor velmi veliký a široký. Docela jinou modifikaci tohoto případu nacházíme však pravidelně u Cyclops crassticaudis Bars. Základní typ zůstává ovšem tentýž, avšak obě větve podélné přikládají se velmi těsně k sobě, takže na místě zřetelného otvoru spatřujeme pouze úzkou podélnou skulinu v hmotě nervové. Na našem obrazci (obr. 15.) nakreslen jest případ, kde skulina ta jest dosti zřetelná, avšak jsou časty i případy, kdy obě větve při- kládají se k sobě tak těsně, že skulinu tu lze teprvé při bedlivém zkoumání zjistiti. Příčinu zjevu toho nelze vyložiti bezpečně, možno však že souvisí s oekonomií prostoru u formy těla celkem protáhlého. Jest vůbec dotýčná partie u Ú. crassteaudis poměrně užší, než u ji- ných druhů. | Konečně nutno zmíniti se o zdvojení pásma nervového u forem, u nichž neexistuje ono pseudoganeliové rozšíření pásma toho v po- sledním článku hrudním. U těchto forem jsou případy ty as velice vzácny, aspoň dosud jsem případ podobný jen jednou u C. fimbriatus pozoroval (sr. obr. 16.). I zde obě větve velmi blízko u sebe pro- bíhaly, avšak nebylo v tomto případě možno vyšetřiti, zdaž se opět stýkaly. Slušno jest uvažovati © významu popsaných tuto modifikací zadní části břišního pásma nervového. Hartog uváděl případ jím pozorovaný ve spojení s otvory středními, jež nalézáme v nervové hmotě podjícnové, v končině nožek kusadlových. S tímto výkladem není spokojen Richard, jenž vysvětluje věc tu způsobem jiným: „Le premier cas gui vient d'ětre rapporté donne une explication toute naturelle de cette simple anomalie. Le cordon nerveux gui se 68. VIII. A. Mrázek divise toujours a un moment donné daus Vabdomen, a son point de bifurcation reporté seulement plus haut, Vabscence de ganglion sup- prime tout obstacle gui pourrait s'opposer A une division aussi rap- prochée de la partie antérieure du corps. Po našem úsudku není však výklad Richardův přesvědčivý úplně, jak hned vyložíme. Mimo to však třeba zde vytknouti, že považujeme za nesprávné ony modifikace, o nichž se jedná, označovati jako to činí Richard za „anomalie“. Vyskytují se zajisté tyto modifikace u dotýčných druhů neobyčejně konstantně, takže téměř bychom byli oprávněni ku př. u C. streunus neb bisetosus modifikace ty za tvar normalní a naproti tomu tvar typický, jaký u jiných forem výhradně shledáváme, zde za anomalii považovati. Mimo to zasluhuje povšimnutí, že jedná se zde o modifikace jedné z nejdůležitějších částí těla, totiž systému nervového, pročež není pravděpodobno, že by se zde mohlo jednati o bezvýznamné abnormity. Vysvětlení Richardovo možno by bylo snad tehdy, kdyby obě větve již vůbec se nespojovaly v dalším průběhu svém, jak to on tvrdí v jednom z obou jím uvedených způ- sobů, avšak uvažme, že dle námi vyšetřených fakt obě větve (snad bezvýminečně) opět se spojují a spojení to děje se často velmi záhy, někdy již před prvým pseudogangliovým rozšířením pásky nervové, jež odtud opět jest jednotuou až k bifurkaci definitivní. Ježto pak tato poslední sama u individuí normalních i £t. zv. anormalních podstatně se nemění, nemůžeme pojímati věc tak jako by byl výše přenešen bod rozštěpení. "Toto definitivní rozštěpení pásma ner- vového ve dva silné nervy, jež abdomen a furku opatřují, děje se obyčejně ihned za druhým pseudoganeliovým rosšířením v prvém článku abdominálním, ve mnohých případech však ještě i za tímto místem zůstává pásmo nervové jednotným a rozštěpuje se teprve později na rozhraní druhého článku abdominalního, není pak v této příčině žádného rozdílu mezi individuy, u nichž pásmo nervové až do těch míst bylo jednotné, a takovými, kde v přednějších partiích popsané otvory se vyskytovaly. Mohli bychom mluviti nejen o posunutí rozštěpení ku předu, nýbrž i na zad a oboje by mohlo vyskytovati se u téhož individua, což zajisté jest protimyslným. Nutno tudíž uchýliti se k výkladu jinému. Ačkoliv útvary jako na vyobr. 14. Tab. VIII. znázorněné snadno by zaváděti mohly k dalším odvážnějším závěrkům, chceme zde jen vysloviti svoje přesvědčení, že v našich případech nemohla býti potlačena původní dvojitost pásma nervového, jež pak v oněch popsaných modiikacích výrazu svého dochází. Zároveň myslím, že Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 69 dovedu udati příčinu, proč právě tyto zajímavé modifikace u Cyclo- pidů nalézáme a nikoliv u Calanidů, kdež přece zřejmě nervové pásmo břišní méně jest modifikováno. Souvisí to s okolností násle- dující. U Calamdů (podlé poměrů u rodu Diaptomus zjištěných) na- cházíme až k onomu místu, odkudž vystupují nervy ku nohám pá- tého páru buňky nervové a to velmi četně, takže dle Richarda: „les coupes transversales montrent gue la portion fibrillaire ou con- nective est extrémement réduite (Pl. VIII, fig. 14.) et gue toute la partie terminale est formée surtout de cellules nerveuses ete....“. U rodu Cyclops však buňky nervové nesestupují dále, než k výchozu nervů k nohám třetího páru, z čehož dále vyplývá, že poslední tři ganglia thorakalní (3, 4, 5) a prvé ganglion spolu splývají. Z tohoto splynulého místa vycházejí ještě nervy ku nohám plovacím 4. páru, avšak nervy ganglia 5. hrudního a prvého abdominalního, vystupují mnohem dále na místech, kde by ona ganglia, kdyby nebyla bývala s předešlými splynula, existovati musila. Časté rozšíření pásma ner- vového v těchže místech dodává místům těm úplně ráz bývalých ganglií, jimiž vlastně též ještě v jistém smyslu jsou (nikoliv ovšem morfologickém), třeba že jich elementy buněčné ku předu se odstě- hovaly a k oněm ganglií předešlých se přidružily. A právě v tomto vystěhování se buněk gangliových spatřuji příčinu, jež umožnila ele- mentům ostatním podržeti neb opět nabýti původní párovitosti. Za- jisté spatřujeme, rozhlédneme-li se po organisaci nervové soustavy u ostatních skupin korýšů, zejména k. př. u amphipodů, že jsou to vždy obě příslušná k sobě ganglia, jež splývají, kdežto konnektivy po- délné ještě dlouho zůstávají od sebe odděleny. Kde ovšem jako u Co- pepodů našich jednotlivá ganglia tak těsně k sobě jsou sblížena, že téměř úplné splývají, splývají spolu i mizí vůbec konnektivy jejich. Avšak kde jako v případě našem buňky gangliové se jinam odstěho- valy, zmizelo hlavní agens, jež způsobovalo splývání obou párovitých částí, i možným jest návrat opětný k bývalé párovitosti byť i jen částečný. Dosud zabývali jsme se jen sířední páskou nervovou, o vystu- pujících však z ní nervech jednali jsme jen mimochodem, pokud to bylo nutno k podání obrazu celkového. Nyní si však musíme nervů těchto, jež z posledních dvou pseudoganeliových rozšířenin břišní pásky nervové vycházejí, povšimnouti blíže. Dle Friče a Richarda vychází z každé jen dvé párů. Co se týče prvé, praví Richard: „De cette dilatation partent deux paires des nerfs le plus souvent au měme niveau, guelguefois A une certaine distance une de Vautre. 70 VIII. A. Mrázek Les nerfs de Vune, trés courts s'étalent sur les deux eros muscles longitudinaux ventraux gui convergent en ce point, tandis gue ceux de VFautre paire vont obliguement dans les pattes rudimentaires“. K tomu nutno především připomenouti, že, jak ostatně již svrchu k. př. při C. albidus a fimbriatus uvedeno bylo, nejsou nervy prvého z těchto dvou párů vždy tak značně krátké a spolu Široké, jak je Richard kreslí, nýbrž že mnohdy v té příčině od páru následujícího nijak se neliší. To však jest jen věcí vedlejší a málo důležitou vedlé toho, nač nyní chci upozorniti. Prvý nerv přikládá se tedy po krátkém (obyčejně) průběhu k svalům podélným a zde zdá se na prvý pohled již končiti. V tomže smyslu zobrazuje poměry ty i Richard. Na vý- kresech jeho vidíme však, že nerv ten přikládá se k jedinému svazku svalů a sice laterálně. Srovnáme-li však s tím poměry ty, jak se jeví ve skutečnosti, spatřujeme že ono místo domnělého konečného styku svalu s nervem jest vlastně rozhraním mezi dvěma za sebou násle- dujícími svazky svalů. Ku kterému z těchto přísluší dotyčný nerv- či snad k oběma? Ostatně však v tomže niveau nalezáme i více jiných svazků svalových, s oběma zmíněnými celkem rovnoběžných aneb jen častečně se křižujících. Ježto všechny tyto svazky jsou úplně samostatné, musí býti nevyhnutelně i samostatně innervovány a do- tyčné nervy musí přirozeným způsobem vycházeti z oné partie pásma břišního, o níž zde jednáme. Skutečně pak při náležité pozornosti podaří se nám zjistiti nervy k svazkům těmto přistupující. (sr. obr. 17. Tab. VIII.) Dají se ovšem pozorovati nervy ty jen velmi obtížně, avšak nicméně přece jen u většiny exemplářů jen poněkud průsvitných, a sice často jen jeden, v příznivých případech však i dvé. Zajisté však jest jich ještě více. Jak z podaných obrazců zřejmo, dají se nervy ty sledovati až k onomu místu, kde zmíněný krátký nerv přikládá se k rozhraní dvou svazků svalových, i jest velice pravděpodobno, že nekončí nerv tento již zde, nýbrž pouze se na tomto místě rozšiťuje a rozvětvuje a jednotlivé větve k jednotlivým svazkům svalovým vysílá, ježto skutečně ony popsané nervy zdají se přímo z nervu toho vycházeti. Naprosto jisto to ovšem není, ježto nesmíme ani druhý pár nervů, totiž onen, jenž zakrnělou nohu prvého páru opatřuje, za jednoduchý považovati, ježto i zde jak k. př. ukazuje zřetelně případ zobrazený od Č. fimbriatus jednati jest vlastně s dvěma nervy, jež jen v jednotlivých byť i čet- ných případech zdánlivě úplně splývati mohou. Ježto však oba tyto těsně u sebe ležící nervy křížují ony Svazky svalů as právě v těch místech odkud možno pozorovati onu innervaci svalů těchto, zdá se Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 71 někdy jakoby k těmto svazkům svalovým přistupující nervy z onoho druhého nervu k noze rudimentní směřujícího vystupovaly. Protože však v daleko četnějších případech jeví se poměry ty zcela jinak, tak jak v předu bylo vylíčeno, zdá mi se prvá možnosť daleko pravdě- podobnější. Vedlá těchto nervů pozoroval jsem však ještě jeden pár nervů motorických, jenž z poslednl části pásky nervové vychází a jenž též ušel pozornosti. Ovšem tato čásť pásma nervového pro přítomnost receptacula seminis těžko dá se sledovati. Z posledního rozšíření pásky nervové v prvém článku abdominalním vycházejí 2 neb 3 nervy k receptaculu a otvorům pohlavním resp. k druhé rudimentní noze, jež oba zmínění svrchu autoři uvádějí. Mimo to však u Cyclops strenuus podařilo mi se několikráte zjistiti, že ještě před touto rozšířeninou a to dosti daleko as v těch místech, kde svaly svrchu zmíněné se sestupují konci svými a na stěnu tělní uprostřed před nožkami za- krslými se připevňují, vystupuje poměrně nesymmetricky na každé straně nerv, jenž po krátkém průběhu přikládá se k svazku svalo- vému. Ježto jedná se o hlubší partii svalu, k tomu na místech po- zorování velmi nepřístupných, nutno bylo spokojiti se prostým zji- štěním tohoto nervu, aniž by bylo určeno, zda jen jediný sval opa- třuje, či snad dle analogie s případem předešlým se ještě dále roz- větvuje. Tím by bylo již celkem vše podstatné, co měli jsme o pásce nervové Cyclopidů poznamenati, vyčerpáno, avšak chceme ještě jako dodatkem zmíniti se o zjevu, jenž sice s předmětem v tomto od- stavci líčeným úplně nesouvisí, jenž však jest velice zajímavým a za- sluhuje povšimnutí již proto, že pokud vím nikde dosud o něm zmínka se neděje. Na poslední části pásma nervového, oné, jež v posledních dvou článcích hrudních se táhne, nalezáme zvláštní podivné útvary. Počet jich bývá různý. Mnohdy zdají se scházeti úplně, jindy jsou však dosti četny totiž 3—4 u jednoho exempláře. Nejčastěji pozorovati možno jeden neb dva útvary takové na dotyčné partii pásma nervo- vého. Na prvý pohled působí dojem parasitů. Jsou to veliké buňky se zrnitým hustým a lesklým, intensivně se barvícím obsahem a malým jádrem, prosty pak jsou, pokud jsem shledal, vakuol. Hlavní však znak jich jest, že jsou rozvětvené, totiž opatřeny jsou několika dále ještě rozvětvenými výběžky. Buňky tyto přikládají se těsně ku pásce ner- vové, totiž na plochu neurilemu a to velmi rozmanitě, mnohdy jakoby téměř spirálně pásmo nervové objímaly (sr. obr. 12. 13. Tab. VIII). 1 VIII. A. Mrázek Nejnápadnějším zjevem těchto buněk jest jejich pohyb. Především možno pozorovati, že zmíněné výběžky buněk těch se pohybují, aniž by buňka sama místa svého měnila. Jindy však pozorujeme, že buňky ty po pásce nervové, abych se nejpřípadněji vyjádřil, takřka sklou- zají, pozorovalť jsem totiž, že změnily místo své o celé dva průměry svého těla, aniž by se byla při tom poloha Cyclopa změnila, neb aniž by svalstvo a ostatní orgány jakési značnější kontrakce jevily. Zejména páska nervová ze své polohy se znatelně nijak nevyšinula. Ovšem možno přece, že popsaný pohyb buněk těchto jest z valné části jen passivním, jsa výsledkem kontrakcí pásky nervové, pouze nám neznatelných, i bylo by možno považovati buňky ty za element elastický určený udržovati pásmo nervové stále v téže poloze a po případě chrániti je před poškozením, jež by z prudkých pohybů těla snad vzniknout imohlo. Dá se zajisté dokázati ve mnohých případech, že zmíněné výběžky buněk cněch přikládají se k blízké stěně tělní neb k sarcolemu nejbližších svazků svalových. (Ovšem výklad tento není naprosto spolehlivým, ježto tytéž neb aspoň velmi podobné útvary nacházíme i na některých sousedních partiích svalových. Naproti tomu však nemožno zase považovati je za buňky lymfatické aneb za fasocyty, beze všech podstatných důvodů, i nutno tudíž nechati pro- zatím otázku o významu útvarů právě popsaných nerozřešenou. Výklad obrazců. Tab. VI. Ob. 1. Cyclops erassicaudis Sars. Dospělá © s hřbetní strany. k 4 A „ Abdomeu téže se strany. Pot Ž SSM P Eurka. ed a k „ Přední tykadlo ©. © i k „ Vnitřní větev noh 4. páru. 6 j ž „ Noha pátého páru. u T. » » » 8. Zásobárna chámu. Fig. 9. Cyclops varicans Sars. var. Samice se hřbetu. dy A808 a n h „ Přední tykadlo ©. ABL: k M „ Receptaculum seminis. 52s yslbbs vernalis Fisch. var. aculeata. Noha plovací 4. páru. „ 18. Canthocamptus Wierzejsků Mráz. Adbomen © s břišní strany. AE ž k Jj Mandibula a její makadlo. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. (5 Fig. 15. Canthocamptus Wierzejsků Mráz. Noha plovací 2. páru. 16, " » by) n 2 3. páru. 1:4; U b s : k 4. páru. En- dopodit. Fab. VII. 1. Canthocamptus Wierzejskií Mráz. Samice se strany. 2 % Vejdovskýt mov. spec. Zadní část abdominu. 3. Y v k Táž čásť s břišní strany. 4. i a s Noha 5. páru ©. D. Cyclops albidus Jur. Ferminalní čásť 5. článku exopeditu 1. páru. 6. Diaptomus denticornis Wierz. Část posl. článku hrudního a prvého abdominalního. T. Diaptomus denticorms Wierz. Vytéž články u samce. 8. ši „o Zadní pravý kraj posl. článku ; hrudního a čásť zevní větve noh 5. páru G se strany. 9. Diaptomus denticornís Wierz. Pátý pár noh G. Hřbetní strana. 10. A „ Obě větve strany levé téhož ném silněji zvětšeny. Břišní strana. 11. Cyclops bísetosus Rbg. Abnormní noha 5. páru. 12. „ abbidus Jur. s PE O A000 15. + strenuus Fisch. Poslední článek abnormního tykadla ©. 14. ť 4 „Zadní tykadlo prvého stadia cyclopo- vého. 15. Cyclops strenuus Fiseh. Cyclop. stadium prvé. Abnormní furka. 150" i „o Modifikované štětiny furkalní téhož ex. 16, Canthocamptus Wierzijskii Mráz. Abnormní endopodit nohy 1. páru. Tab. VII. 1. Cyclops strenwus Hisch, Abnormní samičí tykadlo levé strany. Tyčinky smyslové označeny modře. 2 Tyčinky smyslové téhož tykadla silněji zvětšené, z 4 (a), 6 (b), 9 (c) a 12 (d) článku, 3. Střední čásť pravého tykadla téhož exempláru. 4. Cyclops strenuus Fisch. Abnormita předních tykadel samičích pozorována u několika exemplárů pocházejících z cisterny na stepi u Baku. Rozdělení brv smyslových jakož i hlavních žláz jednobuněčných na abdominu a čl. furkálních. ba. Cyclops serrulatus Fisch, 56. Cyclops serrulatus Fisch. 74 VIM. A. Mrázek: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. Fig. 6—16. Části pásma nervového z posledního článku hrudního neb částečně i prvého abdominalního. Označení písmen: nsp == nervy motorické k svalům podélným přistupující, nó = nervy rudimentní nohy 1. páru, 26 -=nervy nohy rud. 2. páru. Fig. 6. od C. albiedus, Fig. 7. 16. od C. fim- briatus, 8. 9. 11. 13, 14. C. bisetosus, 15. C. erasstcaudis, Fig. 12. 10. 18. C. strenuus. 17. C. strenuus. Inmervace svalů podélných v posledním článku hrudním. 19. C. vernalis Fisch. Prvý článek abdominalní. rs tvořící se re- ceptaculum seminis. 20. Rozvětvená obrovská buňka s pásma nervového. » » » o Nákladem Královské České Společnosti Nánk. — UWiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. IX. Sur un théoréme de Kronecker. Par M. Lerch a Prague-Vinohrady. (Lu dans la séance du 24 Février 1893) Kronecker a fait voir“) gue pour des guantités réelles guel- congues a, b, c gui satisfont aux conditions a>>0, (c>0, ae—db= 4>0 il subsiste la relation lim 1 (2V4)* Ev 1 s= “ E n Dn 2 (am? + 2bmn —- cn?) = —2I" (1 — log 2V4 — 2 log (= H(w) H (0) Ů oů la somme ZX se refert a toutes les combinaisons des nombres entiers m, », positifs ou négatifs, A exception dune seule, m=n=0, et oů on a posé pour abréger, i) bbiV4 =o o on Wo 9 c c E (we = Zm o l i n—1 Ce théorčme a été démontré de nouveau par M. H. Weber*) et nous Vavons obtenu comme conséguence immédiate d'un dévelop- 1) Sitzungsberichte der kón. preussischen Akademie der Wissenschaften 1885 et 1889. 2) Mathematische Annalen, t. 33; puis dans le livre Elliptische Functionen und algebraische Zahlen. Braunschweig, 1891 (p. 454). Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. jl 9 IX. M. Lerch pement de la somme double suivant les puissances de s— I gue nous avons donné dans un mémoire sur les séries Malmsténiennes.“) Dans ce mémoire nous avons rencontré une relation, gui conduit assez facilement 4 une nouvelle démonstration du théoréme con- sidéré, gue nous allons développer. Remarguons dabord gu'en développant la fonction >e © o 002) "0 par la série de Fourier on trouve aisément cette formule importante de Mr. Lipschitz: | Ežemi(w--n) I'(5) Pvwni (» Ze+ + n) en D0 (ot) 3 oů la guantité w doit 6tre réelle et entre 0 et 1, tandisgue © doit avoir une partie imaginaire positive et la partie réelle de s est sup- posée supérieure A Vunité. Les puissances (w + n)*—", (— ie —-w) sont données dune maničre univogue par les exponentielles E? 108 (en) ět „3 los (—e+-) avec la condition gue la partie imaginaire du logarithme soit con- tenue entre Cela étant, posons © = u —- uoť, © étant positif dans sa partie -+ 2 ) - * réelle, multiplions par e“**© et faisons la somme par rapport A W200 NOusaurtons G0 1 Ruzri(w--n) 00 EME pžrri(wo-vw) (2) Do o )—2ozi ší BI, (27)* Do (— uč uo vi)* n=0 U 1w=— ce gui est la formule de notre mémoire sur les séries Malmsté- niennes. Ce point établi, considérons la somme 3) Mémoires de VAcadémie tchěrue, 1 année, 2me classe, No. 27; 1892. Sur un théoréme de Kronecker. © , . —— : l = ©) 003 Jie že (am — 2bmn—-cn?) dans laguelle les guantités réelles a, b, c satisfont aux conditions a>>0, c>>0, ac — Bb = 40, de maniěre gue (a, b, c) est une forme positive du déterminant — <, puis la guantité complexe s a sa partie réelle supérieure a Vunité pourgue la série soit absolument convergente, et les indices sommatoires m, » parcourent toutes les valeurs entiéres, positives ou négatives, a Vexception de la seule combinaison m = 10 dui donne un terme infini. La série (3) définit une fonction analytigue K'(a, b, c; s) de la variable complexe s gu" il faut continuer dans le domaine des autres valeurs de s et dont il faut reconnaitre la nature. a Décomposons a cet effet la série comme il suit K = Za 2 ba) rm en? ? Jes accents ajoutés aux signes Z indiguant gu'il faut supprimer les termes infinis n-=0 et m 0. Mais on peut aller plus loins, en écrivant dans la seconde partie une fois m- 1, 2, 3,... et | autre — mW au lieu du m négatií, en prenant ainsi » -= 1, 2, 3,... La série double devient ainsi > Di Cam? — 2dmn F n? zam + m?)* a b ba) (am? — En +m m—=1 = m—1 = et en changeant » en — n dans la seconde les deux séries coincident, ce gui donne (B91. K(a, 05 C: =P DY Tan Bba E anjr m—1 = et tout revient 4 Vétude de la somme (9 =), 2 emi onn end m1 n=— Représentons par w,,— w, les deux racines de Véguation 1 2 g a— 2bu + ew? = 0, Čest A dire posons 1* 4 IX. M. Lerch ZV u FM, 4aa—b?, C W et nous aurons mw : w : am? + 2m on = | 7 : ni) | A —ni), de maniěre gu'il vlent ala 1 ye M1 1=— m De la il suit gu'en posant pony + wy) je, 4) = DDM = ge eh m1 n=—% — 2m —- ny) Í+(e, 4) = DD [ee m0, ji nous aurons 6) s= JJ Ale Wilo, dredy, oů il faut observer gue la convergence absolue des séries f; et /, exige gue la partie réelle de s soit supérieure a 2. Mais en ČO dans la formule a les lettres u, a, 0, 0 une fois par 0, —5, », y et Vautre par pře Y, nous aurons PMR OS (yb fi (z, y) proarot Is) a 2wzrily + n) — 2x jod L — n) (AD Jo (e 4) = T) L Bany men n—0 M et la formule (9) deviendra mě m s= nor / JW ) AU (hrán n (4. mr m l (- — Zwyrily + m) — 2x 1) (» — Zwmily + n) + 2xm 1) oD m=0 n=0 Sur un théoréme de Kronecker, 5 Efectuons dabord Vintégration par rapport a ©; il est permis évilemment de remplacer Vintégrale de la série par la somme des intégrales des termes et puisgue le terme général peut s'écrire (v ká m)*—2 (y+ n 3 če: (y + m) + x] +- 2Pm[lw(y + n) — z], a, P (o B1233.) son intégrale sera égale A (y — mys (y + Da Zucno v (y + n) F+wly + n)] az (y bm (yh pm 2mw, (y +- m) — 2n00,(y + n) 1 ou bien nous aurons alnsi S (E) (Ya) (Yen) rn zn n: roly T m- zboy FW (m, o n) Mettons a part les termes oů m -<< n en posant nz m+- k, (k—= 0, 1, 2,...) et les termes oů m*> n, en posant m = n- K', (k' — 1, 2, 3,....); nous obtiendrons de la sorte deux séries oů fi- gurent les indices sommatoires m et k, resp. » et K', A savoir "o Me G o na (27)*s A = B v — 2m, (y + m) — 2niw,(y n) — 2mdo,(y + m k) V (v T- (y+- 1+ F) dy ně o rioly k n— zmly n TR En transformant le terme général par la substitution y—-m"= 1 dans la premičre et par la substitution y-—- = 4 dans la seconde éguation nous aurons aprěs avoir effectué la sommation par rapport a m, resp. 1, M6) smY PL (27)?* mé — 270,1 — 2n7002 (1 T k) n mna k) 0 + 2m, — 2niw, (1+ F) B > U 0 6 IX. M. Lerch ou bien S oh (27) v NR dm e*I's)* a amin(W 4 02) 1 MC 1 T = 2min(w, + W) — 2komi 1 j Rappelons-nous enfin la formule bien connue » g“—1 je 6(0) = Z 9 10 Aro gui donne S zmadc m IG). 6(0) J/ 694 TÁ 1 EE g“ y g représentant une constante positive; puisgue : 4m — 2milw — w,) = Z il s'ensuit © mes2dm „TA s— 1) 5(2s— 1) Ji ójm změ, -wa 1 E 4rV4 2s—1 C et nous sommes ainsi parvenus au développement ZE: s—1 | Ra bye; s) —2c6(2s) L r BD o (44) 1 (Ar) saně k ostny p3—1 kym. aj + 10 (s)“ Z“ mb) (= E 1 — 2kwyr EEC du evo. > UT kBání 1 II est aisé de voir gue le dernier terme est une fonction trans- TT? DÁ JE Ů n (i T B = — 2měm(w T zj — 2kw, mi sk Su un théoréme de Kronecker. 7 cendante entičre et la guestion est réduite a la recherche de la fonction 6(6); bien gue cette guestion est résolue depuis longtemps soit me permis néanmoins den Signaler une solution élémentaire. En décomposant Vintégrale a9—1 u 6 (6) = Tia ro) d dr 0) © en JM -+ VÁ , © désignant une petite constante positive, et en em- ployant le développement 1 1 jl p 5 7107 0 a nous aurons PO er obo: o 1 a-E3 OR » a*—ldg room l) a noh e— 1 De lá il suit gue la fonction 6 (6) existe dans tout le plan, agwelle est uniforme et n'a dautre singularité a distance finie gue le pole 6 — 1, de maničre gue 6 (6) — — est holomorphe dans tout le plan, et il S'ensuit en outre gue 6 (©) Sévanouit aux points O4 On a de měme lorsgue |6|<1: io (0 = oů il faut obtenir le coefficient ap; on a évidemment d'apréěs ce gui précěde o 4 4 a = log m: or, cette guantité étant indépendante de m, il s'ensuit > n dx — m = o A | VEE j win |ogo+ (|= jm [eo | 8 IX. M. Lerch ou bien a, == 0. On a donc pour |6|< 1 le développement (5) rafkodtif9d==+ao+ae£.. Revenons maintenant a Véguation (4). La fonction T'(2s— 1)6(2s— 1) ne devenant infinie gue pour 288 —1-—1,0,—1,—3,—5,.. la fonction T162 — 1) Ps) sévanouira aux points sz20, — 1, — 2, — 9,..., et deviendra in- : ; jl finie aux points s- 2 et s 6 1 : A S : Puisgue s == — est aussi un infini de 6(2s) il Sagit de voir 2 o si les deux termes au second membre de Véguation (4) gui de- : BU Aké l : viennent infinis pour s =7 2 donnent pas une somme finie. On a a cet effet 1 905.625) —22 -= — fonct. finie, 4xT(25—1). © duní, 1 gm 2 T 10 G (2s = 1 — de 6 (0) = — fonc. finie, (421) *x . . 1 de maničre gue Von a, aux environs du point s = DE (c) MEKU(G16,1C,13) — 2 * (1 + 26 (0)) ——— -= 1 + fonct, finie, Mais d'aprés la définition (5) il subsiste Véguation K (a, b, c; s)— K (c, b, a; s), de maniěre gue Von a A (BDG cs) — 20k (1 +26 (0) — — i — fonct. finie. Sur un théoréme de Kronecker. 9 En retranchant les éguations («) et (B) membre 4 membre, on voit gue la différence (G o")a(t+20)z— doit rester finie pour s ce gui exige gue Von a 2 1 + 25(0) = 0 ou bien 6(0) = 2 La fonction K (a, db, c; s) est done une fonction uniforme et na guun seul půle s== 1 de la sorte gue la dějférence T 1 K db, c; i— — —— (a, d, c; s) v ZE est une fonction transcedente entiěre. Elle pourra čtre développée suivant les puissances de s— 1: ASR (c A) A (6-1, et chacun des coefficients Ap, 44, A;,... est une fonction des va- riables a, db, c gui jouit de la propriété d'invariance, cest A dire davoir une et méme valeur pour tous les systěmes óguivalents (a, db, c). Notre but est dobtenir le terme constant A;,. Nous avons a cet effet, dVaprés Véguation (5), en posant s- 1—-6, 4. s—1 Tie — m0 1)6(2— I) (44) MZM c“ a raz AP = (12744. : (1+8 o 2 (ze +2mo+..) = +- aloe) bo: et puisgue le premier terme est fini pour s== 1 et a pour valeur wall 7? 2Cma 6 (2) — 20- 6 Dá dc “ 10 IX. M. Lerch on voit gue Von a Jm? T c : 8x*“ 1 fl 3 AT VA x ARA 4m x dx k=1 ———— 1—2kw,mi Z £—2kwni | 0 Ň 30 Pin o = | Mais on a | č | dx c , | EL r pe (jekekm | V 4 oboní 4x4 s PVC) — 1 et la derničre expression gui figure au second membre aura done la somme f6a = log TU er) TT 7 l l k=1 h=1 J A cette guantité-ci il faut ajouter les expressions et nous aurons enfin en employant Vécriture wm oD H(w) = a JA ( — Zem . | n—1 Cette guantité-lá (6) est expression du terme constant dans le développement suivant les puissances croissantes de (s — 1) dela fonction K'(a, b, c; s). Sur un théoréme de Kronecker. Měl. La formule de Kronecker s'obtient en multipliant le dévelop- pement za JÍ K zna A4. par la série (2,4) Ce V4 n) (ee 2m TL ce gui donne ČP m imLD oa+ a A+.. ou bien (6) 2. K'(a,b, cz s) = -= — 2I"(1) — log (2V4) l — 2 log |zzHlom) H ()) — (s— 1 $(s— 1, - Fexpression (s — 1) $ (s — 1) représentant une série toujours conver- sente de la forme e4(s— 1) + e(s— 1)*-——-; —1)*+.... 2. La déduction précédente se préte aussi a la série promo — nr) M Ve ommlmn sní: oů G et r représentent deux guantités réelles entre les limites 0 et 1, dont Vune au moins n'est pas entičre. On la wet ďabord sous la forme 2mi.nt pž"tů (m6 T nr) 2 E k » oV Pym mó —- nt) ena] "2 (am? — 2dmn + m) d'oů il suit gu'il suffit V'étudier la série de la forme od 0e) am 2bmn — en")* SDD páka Far m=1 n=— ou en introduisant les guantités w et W,, 12 IX. M. Lerch E © 27 (mo — nr) 9 E ž ) LEO ROSSO OKRES PSA Občan: UM by c? MW MW) - | ni | STA, ni m=1 n=— On en conclut gue cette somme s'évalue par Vintégrale double 2 y +7) Alo, 9) do dy, les guantités f; et f, étant les měmes gue dans le numéro précédant. La fonction f(x- 6, y—- T) sera donnée par la série de la forme (2) (2x) +* (y -1+ m R UM SOM KSd (č EVU MRPRNVOP C VC Is) l 2wniky | T m) — 2m- 0) 1 = toutes les fois gue la guantité y—- r soit entre 0 et 1, mais il faut ajouter le terme (27) (y +- 7—1) Te re aw mily +- T—1)— 2m(x-0) 1 = toutes les fois gue y-|-z soit entre 1 et 2. Il S'ensuit gue Von a 0 J Jda de dy = k dy P def + (dy [de + 0) 1i—r 0 ou ce gui est la méme chose, (©) S fAhdody= (dy JH do + fy ff 0 0 0 o i—r * On trouve comme plus haut O o (yb rmy (yn (7)". A 36 de — fm Za — wi (y + T—+ m) — 2ni (x +9) ně 1) 1 X (7 2w, mi (yn) -+ 2x7 1) n (Oho) Pa C9 a 00) = Da — Zriw, (y + T + m) — 2miw, (y -- n)— 26m- 1 ě d'oů Von déduit, en mettant a part les termes oů mn et les autres 0ů m> n, 0 S Sur un théoréme de Kronecker. 13 age U JA do = M 6 (y T- 7+- 0) (y T- nk) dy — 2mi (104 + W) (y +- m) — 2Zmikw,—2mió |- T) m, ho 1 (y-p-1 (yT-7T-1+ F) dy n DA jh: — 2mi(w +-W,)(y + n) — 2mik'w, —2miló +-w,T) 1 KOLO ET et aprěs une tr ro facile Í 2 1 | A8 (6 fen V, bY (1+) dn (6) | B "m p Anin(w +) —2niohrw km) 1 1 (a br + bd | T 2 pon : +w)—2mW0-t0+K'w) 1 j On aura ensuite es 4 Jo da k =) ah E r) an dý 98 žily +r—1 —2mio,(y- — 2m7iw,(y+-n) —20m s n=0 je © 2 =) fi P eD (0 129dn eo ŽTin(+w)— W) — 2mi(64-Tw,+-kw,) Z En ajoutant avec Véguation (6) on trouve, daprěs («): O) js J ff,dedy = E n Gn nk (2x)“". Z2rin(wFw)—2niók-rw) (4 n U p D2) d znění (003 + w)—2ni(6+-rw, bk) pon + 7+ B) "dn | —2nmin(w+W)—2mi64-Tw, +-kw) e —— — 1 H s'ensuit gue Von a 14 IX. M. Lerch BE. (1 +- 7)*"(y + K) dm "OG 2 Je Am au TV 0 ZU ŽB k během u (W +W)—2mi(6%Tw+kw) sj ou bien, en transformant la premiěre intégrale par la substitution HZ EA—T, Í RO Dle Dá (am? > (amž — 2dmn — cn) + mn? (0—= 1 W (2)?* a*—l(x | máčomm k)s—da = Ia)e? PA5h dne) 27641 +kw) | ae — + k) s—1 da | " 2 Je -o -+w)—2mi6—rw,+-kw) že ; i : kal 0 on en déduit une expression pour la seconde somme 2mi(—mó—-nr) e oD bal Ďe, 2 (am? — 2bmn + mn?)* © m—1l 1=—% en replacant G par 1 —6 et en échangeant les guantités w,, 1, Nous aurons done (8*) K(a,b, c; 6, r; = Z Čr) Ah ae WO: Pa nn ©) 1 x —2rix(w+-w,) —2mi(o+-104+kw) P P 1 r —2imx(w, Fw) +2mi(6—rw,—kw,) U : 2 1 -+ M jE (2 — r — k) Ide | — 2miz(w, +w,)—2mi6—rw,-Ho,) A— 0 1 T —2nir(10,1w)+-2mi(6+-rm, —lw) 1 ji e = A O Sur un théorěme de Kronecker. 15 Si Von exprime la premiěre série 3 c0s 2nrm nS par Vintégrale définie P ©" cos Zrx — 1 ae 7 T (2s) jf et — 26“ cos 21x +1 0 on voit aisément gue K (a, db, c; G, T; s) est une fonction trans- „cendante entičre de s. in représentant par s; une constante indé- pendante des autres variables gui figurent en K, les coefficients du développement de K (a, bd, c; G, r; s) suivant les puissances de S—S, sont des fonctions des variables a, b, c; G, r gui ne changent pas en remplacant ces variables par des valeurs éguivalentes a', b', c5tob Tou a = ak? — 2bkk' — chk'* b" = akl + b(kl — k'l) — ck'V c = al? — 2" — dl? o' — R(ko — k'r), r" = Rlle — V), et oů k, , k', 7" sont guatre nombres entiers satisfaisants a la con- dition k — kl = +1; le symbole R(z) représente ici le reste défini par Vinégalité 0 S R(z) < 1, z— R(z) = entier, Kronecker a obtenu la valeur de la fonction K pour s = I sous une forme remarguable gue nous allons faire connaitre. Dans ce cas Véguation (8*) nous donne Ka cca 0 W) = - - n—1 4x2 (© ji 1 c jj s aniz, +- W) —2mi(6+Tw,+ kw,) | A=0 0 6 0 l + 1 2m p KC +w)12mi(6—Tw,—kw) 1 00 ků 1 PM da | mara koz) KU 0 1 BA < ML) ——— ————— YY ak pm, +W)4-2mi (6-70, —ku) 1 16 IX. M. Lerch La somme oD Cos 2neTxT n? n—1 a pour valeur z*(z*— tg] et les intégrales s'obtiennent á Vaide de la formule S dx jl Ž $ rasa pi log (1— e7) de maničre gue nous aurons en substituant 4 | 0, = : 2 Hě(as1010105 151) 21 ("—:+ 5) = S 2xi(o|-rw+-kw) === log ( — 6 1 Abě +2 Jog ( B rl : i +kw,) 2 l08 ( aan ban boa : —27 —ku,) +2 log ( E o a ev j Le second membre peut s'écrire Cd a 1 a © 2)G ohne) běh og j p | i — nz - 2mi 1 2kw,mi A2mi(6--rw, )--2kw, mi | x ZAD r dmilohrm) +2 | $ vás Fe | oů le produit se rattache aux deux signes -E et aux nombres £ = I, ZO On en déduit (a 0:.0, 108) JE = — log TO J „rilr, 4m) (7*— 11) Sur un théorěme de Kronecker. iy X , — ete) TT |1 P, pr2m6+rw,)--2kw, m | k, k X , M a) ZÁ je Zn ! k, == Si on emploie Vécriture habituelle EE 1 wm d (u|w) = 2e SIN Uz Pr ey : deo: i 2 (1 še Pee je ( ai Z n—1 et puis o . 2mworti E (we , / le > n—1 et si on observe gue Von a | 1 dil) (1 zů a) = sin (677-w,) r.Sin (6 — Tw,)r prlwy +) : le produit entre parenthěses deviendra aj 67" -+ w,)mi By(6 T rw | W) d(6 —rw | W) pod (92) e ENEC) = (ot|hw; ws) et notre résultat prend la forme ně : Pá) © | Ka, db, c; 6, r; 1) = —log4 (6, 7 | w 1), comme Kronecker a trouvé le premier.*) Nous avons obtenu guelgues autres propriétés**“) des fonctions K et K' en nous appuyant sur un dévelopement gui Sobtient plus facilement gue (4) et (8*); nous nous réservons a une autre occasion de faire une étude analogue sur les développements gue nous venons de considérer. *) Sitzungsberichte d. kónig. preussischen Akademie d. Wissenschaften, 1883. **) Základové theorie Malmsténovských řad. Mémoires de VAcadémie tchěgue, 1“ année, 2e classe, No. 27. < Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1893. č Mg Čr ZKicV 2 á X. Resultate der botanisehen Durchforschune Bůhmens in den Jahren 1891 und 1892. Von Prof. Dr. L. J. Čelakovský in Prag. (Vorgelegt den 10. Márz 1893.) Mit den „Resultaten“ fir 1890 habe ich eine Decade dieser Jahresberichte beendet. Nachdem sich mit Grund annehmen lásst, dass die bedeutenderen Entdeckungen neuer Pflanzenformen immer spárlicher fliessen werden, und ich mich noch mehr als frůher nur auf die bemerkenswerthesten Mittheilungen beschránken will, so habe ich beschlossen, nur alle 2 bis 3 Jahre einmal einen Bericht ber neue Ergebnisse der botanischen Durchforschung Bóhmens zu publi- ciren. Der vorliegende Bericht enthált die in den Jahren 1891 und 92 neu gemachten oder mir bekannt gewordenen Funde. Es ist das nur eine Auswahl aus theilweise viel umfangreicheren Planzencollec- tionen und Standortsverzeichnissen, die mir zugekommen sind. Es waren folgende Herren, welche in diesen zwei Jahren Beitráge lie- ferten, und welchen ich hiefůr besten Dank ausspreche: Bezděk Jan (Be), Lehrer in Hněvkovic bel Humpolec (sam- melte um Humpolec, Polná, dann bei Soběslau, Čáslau), Bíman A. (Bí), Lehrer in Hoříněves bei Smiřic (sammelte eben- dort), Bubák Fr. (B), Museumsassistent (bereiste 1891 die Gegend von Tepl und Marienbad, spáter einige Theile des B. Mittelgebirges, zuletzt Strecken zwischen Reichenberg, Turnau, Semil und Jičín; 1892 einige Partien des bohmisch-máhrischen Hochplateaus und des nórd- lichen Bohmens), Čelakovský Lad. Fr., jun. (Čf) (sammelte einiges von Pha- nerogamen um Lochovic, Benigna, Miróschau, dann im Bohmervwalde), Jahn Jos. (J), Lehrer in Piberschlag, Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. l 9) X. L. J. Čelakovský Kabát Jos. (Kb), in Welwarn (theilte einiges mit von Welwarn, Marienbad), Kafka, Museumsassistent, Karl (Ka), Pfarrer (hinterliess Gefásskryptogamen aus Nord- bohmen, welche P. Wiesbaur mitgetheilt hat), Kněžourek, Lehrer in Litošic, Kopecký Karl (Kp), Gymnasialprofessor in Reichenau, Košťál Jar. (K), Assistent an der bohm. Technik (durchforschte die Gegenden von B. Trůbau, Hořic und Pardubic), Krell (Kr), Professor a. D,, in Prag (aus der Prager Gegend), Kučera (Ku), Mediciner (Planzen aus der Gegend von Melnik), Lichtnecker K. (L), Lehrer in Kladno, Maloch (M), Lehrer in B. Triůbau, Novák Engelb. (Nk), Lehrer in Beraun, Novotný (N), Assistent an der deutschen Technik, Paul Jar., Professor der hoheren bóhm. Tóchterschule, Plitzka Alfr. (Pl), Assistent f. Palaeontologie an d. Wiener Uni- versitát (Pflanzen von Melnik, Hirschberg, Pilgram), Pohl Heinr. (P), Postexpeditor in Auscha, Polák (Pk) in Prag, Rohlena (R), Cand. des Lehrerseminárs in Kónieingrátz, Stejskal (S), Lehrer in Kamberg, Šedivý (Še), Lehrer in Počátek, Vandas (Vs), Gymnasialprofessor in Prag, Vařečka, Assistent an der boóhm. Universitát, Velenovský Jos. (Ve), Universitátsprofessor in Prag, Vodák (Vo), Lehrer in Wlaším, Weidmann (Wm), Lehrer in Wittingau, Weinzettel (Wz), Gymnasialprofessor in Wittingau, Wiesbaur P. J., S. J. (Wb) in Mariaschein, Wildt (Wt), Bergingenieur in Kladno, Wurm Fr. (Wu), Professor in B. Leipa, Zítko Jos. (Z), Lehrer in Chrudim, Zornig F. (Ze), Lehrer in Leitomyšl, Žára (Ž), in D. Kralup, im vorigen Jahre verstorben. Ich selbst habe nur einige Excursionen gemacht, um bestimmte Pflanzenfundorte kennen zu lernen, so nach Hájek wegen Scilla amoena und nach Neuhof wegen Linaria genistaefolia. Der ausgezeichnetste Fund des letzt vergangenen Jahres war Isoětes echinospora im Plóckensteiner See des Bohmerwaldes. Hiera- Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens, 3 cium fragile Jord. wurde nachtráglich bei Jičín constatirt. Zwei Arten, die vordem nur einzeln verwildert gefunden worden waren, Linaria genistaefolia und Digitalis purpurea wurden als endogen oder wenig- stens als vóllig eingebůrgert nachgewiesen. Dagesen blieb es von Buphthalmum salicifolium zweifelhaft, ob es an dem mitsgetheilten Standorte als einheimisch oder nur als zufállig eingeschleppt anzu- sehen ist. Die erst neuerdings als eigene Art von Veronica verna abgetrennte V. campestris Schmalhausen ist nach Ausweis des boh- mischen Museumsherbars auch im wármeren Nordbohmen bis in die Prager Gegend verbreitet. Verwildert erschienen Phacelia tanaceti- folia und Nicotiana rustica; Coronilla emerus aber wie wild am Wald- rande, obwohl jedenfalls angepflanzt. Scilla amoena im Klosterwalde Hájek in Menge wachsend, hat dort den Anschein einer wildwach- senden Art. Als neue Bastarde sind bei uns zu nennen: Pinus pu- milio X silvestris, Anemone ranunculoides X nemorosa, Viola arena- ria X Riviniana. Ziemlich zahlreich ist die Liste der neuen Varietáten, von denen einige auch auswárts noch nicht beobachtet worden sind. Es waren folgende: Botrychium lunaria v. incisum Milde, Eguisetum hiemale f. polystachium, Bromus secalinus v. macrostachys Gr. G., Koeleria cristata v. villosa Bubák, Carex pallescens L. B. alpestris, Alnus in- cana v. glabrescens, Rumex acetosella v. gymnocarpus und angio- carpus, Hieracium vulgatum var. vulcanicum, Anthemis austriaca v. bilabiata, Viburnum lantana L. v. glabrescens Wiesb., Gentiana ger- manica v. austriaca (Kern.) und var. carpatica (Wettst.), Galeopsis tetrahit v. ochroleuca, Aguilegia vulgaris v. subtomentosa, Heracleum sphondylium v. glaberrimum. Von etwa nachstehenden, in Bóhmen sehr seltenen Arten wur- den neue Standorte nachgewiesen: Asplenium adiantum nigrum b. serpentini Tsch., Struthiopteris germanica, Potamogeton densus, Gly- ceria nemoralis, Carex pediformis, secalina, Juncus tenuis, Šisyrin- chium anceps Lamk (eingebůrgert), Ophrys muscifera, Epipogon aphyl- lus, Cardamine trifolia, Sagina Linnaei, Alsine verna, Linum perenne. Die neuen Arten und Formen sind im Verzeichniss mit fetter Schrift hervorgehoben, die seltensten Arten mit * bezeichnet. Von Schriften, welche die bohmische Flora (Vascularpflanzen) betreffen oder berihren, sind erschienen: „Die Arten der Gattung Gentiana aus der Section Endotricha Fról.“ von Dr. R. v. Wettstein, worin auch bohmische Pflanzen der Gattune berůcksichtigt und zwei der dort unterschiedenen Formen (Gentiana austriaca Kern. und G. 1* 4 X. L. J. Čelakovský © carpatica Wettst.) auch fůr Bóhmen nachgewiesen werden; sodann: „Úber das Verháltniss des Rumex acetoselloides Balansa zum R. an- giocarpus Murb.“ von L. Čelakovský (Sitzunesberichte der k. běhm. Ges. d. Wiss. 1892). Ferner enthált die Zeitschrift Lotos, neue Folge XIII. Bd. 1893, ein „Verzeichniss der im Bohmerwalde beobachteten Pfianzenarten“ von Anton Schott, eine leider sehr unkritische, von offenbar unrichtigen Angaben strotzende und daher ganz unverwerth- bare Zusammenstellung. ") I Cryptogamae vasculares. Botrychium lunaria Sw. Schluckenau (Ka)! Chládkovy lomy bei Doubravic náchst Kónicinhof (Bí)! Bei Hněvkovic: Hohlwege, Strassengraben zwischen Modlíkov und Přibyslav (Be)! Góllitz, Scheiben und Piberschlag bei Gratzen (J)! var. incisa Milde. Seomente mehr oder weniger tief einge- schnitten, Secundárabschnitte theilweise gelappt bis gekerbt. — So bei Počátek: „ve Valše“ am Damme (Še)! Bei Lagau (Mar- detschl.)! weniger typisch. Botrychium matricariaefolium A. Br. Rasenplatz náchst der Haltestelle bei B. Leipa (Wu)! Rovensko: Kněžská stráň im Fichtenwalde, spárlich (B)! Bei Hněvkovic mit B. lunaria und B. rutaefolium zahlreich (Be)! Puchers: Waldrand an der Strasse zwischen Silberschlag und Johannesthal (J)! Botrychium rutaefolium A. Br. Hněvkovic: beim Jágerhause und im Jungwald hinter dem Hněvkovicer Hof am Wege nach Kletečná, zahlreich (Be)! Góllitz bei Gratzen, selten (J)! Blechnum spicant Roth. Rovensko: Wald am Teiche Vidlák (B) | (ein Blatt dichotom). Kóniginhof: Chládkovy lomy bei Doubravic 1 Expl. (Bí)! Waldthal bei Bóohm. Trůbau (K). Hněvkovic, Gross- Borová bei Deutsch-Brod (Be)! * Asplenium adiantum nigrum b. serpentini Tausch. Jung- Wožic: auf Serpentinfelsen gegenůber der Schellenberg-Můhle (B) 1) Beispielsweise kommen unter den dort angefůhrten Bohmerwaldpflanzen vor: Eguisetum ramosissimum, maximum, Festuca amethystina, drymeia, Melica picta, Carex supina, Cladium mariscus, Juncus obtusiflorus, Allium rotundum, Amarantus silvestris, Leucanthemum montanum, Oenanthe fistulosa, Helleborus niger, Cardamine resedifolia, Alsine verna, Potentilla heptaphylla, Astragalus are- narius, Lathyrus heterophyllus etc. etc. Man glaubt sich beim Durchlesen des Verzeichnisses in die Zeiten von Schmidt und Pohl vor beinahe 100 Jahren zu- růckversetzt. Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 5 Asplenium germanicum Weiss. Teufelsmauer b. Bohmisch- Aicha (B)! Benešov bei Semil (B)! Kravčí Kopec bei Krems un- weit Budweis (Pinc)! Asplenium viride Huds. B. Trůbau: Berg Kalvárie; Kalklehne hinter Rybník ziemlich reichlich (K)! Athyrium alpestre Nym. Čerchow bei Taus (Progel, Ber. d. d. bot. Ges. J. 1889). A spidium lonchitis Sw. Kóniginhof: Chládkovy lomy bei Dou- bravic, 1 Expl. (Bí)! Olešná bei Přibyslau, Štrassenterasse (Vi- toušek). Jiřice bei Humpolec (Be)! Die Art ist also keine aus- schliessliche Hochgebirgspflanze. Aspidium lobatum Sw. Chládkovy lomy bei Doubravic zahl- reich (Bí)! B. Triůbau: im Thale Křivolík und Thal gegen Sku- hrov einzeln; am Bache oberhalb Schirmdorf zahlreich (K)! Ji- řice bei Humpolec (Be)! *"Struthiopteris germanica Willd. Bei Reichstadt (herb. Karl)! Michelsberg bei Tepl: im Weidengebůsch bei der Tabaks- můhle (B)! Polypodium Robertianum Hoffm. Um EB. Tribau aut Kalk- lehnen ; dann am Bache oberhalb Schirmdorf auf Urgestein (K)! Eguisetum maximum Lamk. Semily: an der Strasse zu Ma- touš's Fabrik (D)! ; Eguisetum pratense Ehrh. Wiesenránder bei Winterbere náchst Tschersing leitm. (B)! Um Tepl háufig, úberall zahlreich und fruchtend: Wiesen bei Unter-Hammer; am Báchlein, das zwischen Unt. Hammer und der Stohrer Můhle in die Tepl fliesst; zwischen Pauten und den Schellháusern; Bachthálchen zwischen Lusading, Hurschk und dem Pilhiůbel; bei Enkengrůn am Weg zur Angermůhle; Wiesen an der Strasse bei Abaschin gegen Marienbad ; Michelsberg: am Bach und um die Buchmůhle (B)! Eguisetum hiemale L. f. polystachya. Mit kurzgestielten seitlichen „Ahren“ unterhalb der wohlerhaltenen endstándigen „Ahre.“ ') Melnik: am Wege bei Stampach nicht selten (Ku)! Lycopodium selago L. Felsen im Radvančicer Thal bei Roven- sko (B)! B. Trůbau: úber dem Thale Křivolík (K). Lycopodium inundatum L. Fugau (bb. Karl)! 1) Nur ungern gebrauche ich den hergebrachten, aber eigentlich falschen Ausdruck Ahre fůr den noch gegchlechtslosen Archetyp der phanerogamen Blůthe. Richtiger wáre die Bezeichnung Archanthium oder Protanthium, Vorblůthe oder Urblůthe. 6 X. L. J. Čelakovský Lycopodium annotinum L. Fugau (Karl)! B. Trůbau: Bere- růcken úber Schirmdorf, Wildenschwert (K). Lycopodium complanatum L. Fugau (Karl)! Tupadl bei Li- boch (N)! Opočno: bei Přepych und Nová ves ('R)! Um B. Trůbau, Wildenschwert (K). Chodeč bei Pilgram, spárlich (Pl)! Isoětes echinospora Durieu. Im Plóckensteiner See, ostliche Seite, 2 m. und darůber Tiefe, in Menge, Aug. 1892 (Č. £)! War dies Jahr sichtbar und zugánelich, weil der See theilweise ausgelassen worden war. Ist neu fůr Bóhmen und die ganze čsterreichische Monarchie (ausser Siebenbůrgen). II. Gymnospermae. Pinus montana X silvestris, und zwar die Form P. pumilio x silvestris, in der „Seeau“ — „im Kessel“ — unter dem Plóckensteiner See, nur ein, etwa 16 m. hoher Baum, unter den Eltern (Čf)! Die Zapfen hell grau-scherbenbraun, wie bei P. silvestris (nicht kastanienbraun wie bei P. pumilio), ziemlich gleichmássig, mit breiten, flachen Fruchtschuppen (flacher als bei P. silvestris). Die Flůgel lange nach dem Offnen der Zapfen der Innenfláche der Schuppen an- haftend (bei P. silvestris mit den Samen ausfallend), weil die Samen verkůmmert sind. Der Stamm bis in den Gipfel braunrindig, die Áste róthlich berindet (bei P. silvestris der Stamm oben rothrindig, bei P. pumilio durchgehends mit brauner Rinde) (nach Aussage des Fiaders). Die Zapfen von P. digenea Beck (P. uliginosa X silvestris) haben weit stárkere Buckel, zumal auf der Lichtseite, sind aber sonst áhnlich. III. Monocotyledoneae. Lemna gibba L. „Kaly“ bei Fróhlichsdorf bei Weegstádtel (L)! Tůmpel am Myšťoveser Hofe bei Hořic, viel; um Pardubic ver- breitet (K). Zannichellia palustris L. Elbtůmpel bei Račic náchst Weg- stádtel mit Najas major und minor (L)| * Potamogeton densus L. Skuhrov und Wrutic bei Melnik (Pl)! Potamogeton pectinatus L. Tůmpel bei Wegstádtel und in Hněvic (L)! B. Trůbau: im Sternteiche bei Třebovic viel (K)! Potamogeton acutifolius Link. Wegstádtel: Elbtimpel bei Hněvic und Záluž, „Kaly“ bei Frohlichsdorf (L)! Teich bei Li- skovic náchst Hořic (K). Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 7 Potamogeton lucens L. „Kaly“ bei Fróhlichsdorf (L)! Teiche bei B. Trůbau, Liskovic bei Hořic, Hoch-Weselí (K). Potamogeton gramineus L. Tůmpel an der Bahn zwischen Týniště und Bolehošť viel (R)! Potamogeton rufescens Schrad. B. Trůbau: im Sternteich bei Třebovic mit P. lucens und pectinatus (K). Jung-Wožic: unter Gross-Hlasivo; bei Temešvár ; Pacov, Černovic (B)| Milium effusum L. Park von Wlašim (Vo)! Stipa pennata L. a) Joannis Čel. Prag: Modřaner Schlucht (Polák)! Kralup (ders.)! Homole bei Kladno (Wt). Kaden: Gold- bero, Hirschberg, auf Basalt (Ž) ! Leersia oryzoides Sw. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo)! Agrostis vulgaris With. var. aristata. Am Spitzbere bei Eisenstein, unter der unbegrannten Form (Polák)! Die Deckspelze meist úber dem Grunde begrannt, an manchen Ahrchen auch unbegrannt, Grannen stark, gekniet, aus den Hůll- spelzen meist weit vorragend; Deckspelzen fast so lang als die Hůll- spelzen, Vorspelze ganz. (Bei der Tausch'schen Pflanze ist die Granne viel feiner und kůrzer, die Deckspelze viel kůrzer als die Hůllspelzen, und die Vorspelze 2spitzig.) Calamagrostis lanceolata Roth. Rovensko: beim Teiche Vidlák (B)! B. Trůbau: bei der Opatower Station (K). Alopecurus agrestis L. Kladno: am Bahndamme gegen den Maxschacht hin (L)! Phleum alpinum L. Steiniger Bere bei Stubenbach: am Abhang an der Strasse (Čí) ! Arrhenatherum avenaceum P.B. p) biaristatum Peterm. Kuchelbad bei Prag (Pk)! Corynephorus canescens P. B. Um Bóhm. Aicha, Dechtar, Smržow (B). Koeleria cristata Pers. v. villosa Bubák in scheda. Achse des Blůthenstandes, Halm bis zu den Bláttern, auch noch die unteren Halmglieder dicht und lang zottig, selbst die oberen Blattscheiden noch, obwohl nicht so dicht, behaart. So mit der typisch behaarten Form und mit Úbergángen am © Berge Dob bei Dobšic im B. Mittelgebirge (B)! Melica uniflora Retz. Schlossberg bei B. Kamnitz, Weg von Rohrsdorf nach Tannenberg (Wu). Melica ciliata L. (transsilvanica Schur). B. Trůbau: Kalklehne hinter Rybník (K). Wlašim: Ufer der Blánice bei Čechow und Polanka (Vo). 8 X. L. J. Čelakovský Selerochloa dura P. B. Bóhm. Mittelgebirge: bei Ječan am Wege nach Trebnitz (B). í Poa palustris L. (P. fertilis Host). Sandboden bei Neratovic (Pk)! Eragrostis minor Host. Neustadt a. Mett. und Kónigingrátz an den Eisenbahndámmen reichlich (R)! Přelouč: Bahnhof „na Va- lech“ sehr viel (Z)! Glyceria plicata Fr. Wald bei Čermná bei Landskron, Wilden- schwert; Bóhm. Trůbau: gegen Skuhrow, bei Schirmdorf (K). *Glyceria nemoralis Uechtr. « Kóm. B. Trůbau am Bache, der aus dem Thale Křivolík fliesst, sehr zahlreich (K)! Festuca heterophylla Lamk. Wald Stříbrník bei Meronic (B). Festuca pratensis Huds. v. racemosa Tausch. Wiesen bei Watislaw (B)! Prag: Mauer in Hlubočep (ders.). Bromus racemosus L. Pardubic: Wiese bei Familien (K)! Bromus secalinus L. var. macrostachys Gr. G. Bei 1"/, m. hoch, Rispe langástig, ausgebreitet, Ahrchen sehr gross, lang, lineal-lanzettlich, 14—16blůthig. Rovensko: im Roggen „na Pšeníčkově stráni“ mit der Nor- malform (bB)! Bromus serotinus Beneken. „Loučnohorský les“ bei Smidar; Ne- mošicer Lehne bei Pardubic; B. Trůbau: bei Skuhrow, auch auf der Lehne hinter Rybník (K). Triticum repens L. P. caesium (Presl) (Agropyrum campestre Gr. Godr.). Zwischen dem Milayer und Schusterberse bei Pet- schau (D)! Triticum glaucum Desí. Station Kováry bei Schlan (B)| Lolium multiflorum Lamk. Wegstádtel an der Elbe (L)! Klee- felder um Přepych mehrfach (R)! Černovic: im Klee bei Hroby und im Gemengfutter bei Pošín (B)! Wiesen an der Blánice bei Wlašim (Vo). Elymus europaeus L. Kottowitzer Berg bei Haida (Wu). Scirpus compressus Pers. B. Trůbau: gegen Skuhrov (K). Scirpus radicans Schk. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo). Jung- Wožic: Teich bei der Schellenberg-Můhle (B)I Teich im Parke von Pacov (ders.). Scirpus pauciflorus Lightf. Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Cyperus flavescens L. Chudenic: Teiche gegen Kaničky | Schoenus ferrugineus L. Melnik: auch auf der kleinen Sumpt- wiese bei Vavřinec, ziemlich viel, mit Epipactis palustris ete. (Pl) | Carex pulicaris L. Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 9 Carex Davalliana Sm. B. Leipa: massenhaft auf Wiesen im Ge- meindewalde (Wu)! Wildenschwert; um B. Trůbau sehr verbreitet (K). Marienbad: am sůdostlichen Fusse des Podhorn; gegen Aba- schin (B)! Carex dioica L. B. Trůbau: im Sumpf bei Schirmdorf (K). Tepl: Wiesen zwischen Zeberhisch und Prochomuth (B)! Carex teretiuscula Gaud. Ostseite des Aschendorfer Teiches bei Leipa (Wu)! Um B. Trůbau verbreitet, so bei Schirmdorf, Opa- tower Station, bei Kukele u. a.; Loučnohorský les bei Smidar (K). Carex paradoxa Willd. Bóhm. Tribau: bei Kukele an der máhr. Grenze (K). Carex disticha Huds. Borec bei Lobositz (B). Ufer der DBlánice bei Wlašim, bei Polanka (Vo). Carex caespitosa L. Dobrá bei Kladno (Wt). *Carex pediformis C. A.Mey. Bewaldete Kalklehne zwischen Peruc und Chrastín (ostlicher Hůgelrůcken des Perucer Thales) (Ve)! Carex humilis Leyss. Lochovic: waldiger Abhang beim Neubad [Nové lázně] (Čť.)! Carex umbrosa Host. Pardubic: bei Stéblová und Jesničan sehr zahlreich (K). Tepl: Wiesen am Neuteiche bei Weserau und bei Vysočan (vulgo Wischezahn) (B)! Carex ericetorum Poll. Zwischen Kladno und Motyčín (Wt. Teplthal bei Marienbad: zwischen der Angermůhle und der Ober-Stohrermůhle (B)! Carex Buxbaumii Wahl. Liskovice bei Hořic (K.) Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Carex supina Wahl. Rače-Berg bei Hlinai (Wb); am Hirschberce bei Kaden (Ž)! Carex pallescens L. B. alpestris (var. nov.). Blátter alle ganz kahl, nur die untersten Scheidenblátter und Blattscheiden etwas kurzhaarig-flaumic. Stengel oberwárts mit zwar scharfen, doch kahlen Kanten. G Ahrchen klein, schmal, lineal, blass. Im Riesengebirge: auf der Kesselkoppe (Čf.)! 1889 nur diese Var. gesammelt. Von der Kablík haben wir auch ein Expl. mit der Scheda: „bei Hohenelbe“, womit nach altem schlechten Brauch wahr- scheinlich nicht die náchste Umgegend, sondern wohl auch das hóhere Gebirge gemeint war. Eine annáhernde Form auch von Tepl (Konrad), bei der jedoch die Blátter nicht so vollkommen verkahlt sind. Die gewóhnliche Form hat mehr oder weniger dicht, wenigstens unterseits, behaarte Blátter, den Halm oben auf den Kanten kurz- haarig-rauh, das G Ahrchen grósser, keulenfórmie, gelblich. 10 X. L. J. Čelakovský *Carex secalina Wahl. Salzige Wiesen bei Welwarn (Kb)! sehr hochstenglig und oft Ahrchen zu zweit. Carex riparia Curt. Smidary: Tůmpel im Walde bei Loučná hora; Teich bei Liskovic bei Hořic (K). Juncus silvaticus Reich. Kónigingrátz: im Waldgraben bei Slatina (R)! Juncus tenuis Willd. Pardubic: Wiese an der Bahn hinter Svítkov, an hartgetretenen Stellen nicht zahlreich (K)! Tulipa silvestris L. Im Wěldchen des Klosters Hájek bei Unhošt, an mehreren Stellen, zahlreich, doch nicht blůhend! Beroun: Grasplátze im Garten Zdejcina (Nk)! Lilium martagon L. B. Trůbau an mehreren Orten (K. M.). Lilium bulbiferum L. Feld bei Dobruška, zerstreut (R)! Fritillaria meleagris L. Die Angaben fiůr diese Art in Bóhmen sind sámmtlich zweifelhaft. Am meisten Erfole versprach eine Nachforschung bei Tepl (Konrad, Tausch). H. Bubák begab sich deshalb zur Blithezeit der Pflanze, im Mai, dahin, durchsuchte die Gegend, fragte bei Forstleuten u. del. nach, aber vergeblich. Es ist also derzeit die Fritillaria aus der bohmischen Flora zu streichen, oder unter den Dubiis zu fůhren. Ornithogalum tenuifolium Guss. Dobruška (R)! Wlašimer Park (Vo)! "Scilla amoena L. Im Laubwalde des Klosters Hájek bei Unhošť, an schattig-feuchter, humoser, etwa 25 (Im. grosser Štelle in grosser Menge (mehrere Hundert Exemplare), offenbar seit alter Zeit heimisch geworden (guasi sponte)!. (Zuerst von Hn. Dalibor Vařečka aufgef.). — Auch von Čeněk bei Kónicingrátz „in Obstgárten verwildert““ vor Jahren gesammelt. Allium ursinum L. Pardubic: Elbehain bei Rosic (K). Allium acutangulum Schrad. Liskovic bei Hořic (K). Allium montanum Schmidt. Kónigingrátz: vor dem schlesischen Thore, nicht zahlreich (R)| Allium scorodoprasum L. Wiesen bei Watislaw viel, und Kolleben bei Sebusein (B)! Leitomyšl: Nedošíner Fasanerie und Damm des Teiches Velký Košíř (Zg)! B. Trůbau: Thal bei Strakov spárlich (K). Allium rotundum L. B. Mittelgebirge: zwischen Želkovic und Semě im Getreide (B). Muscari comosum Mill. Dobruška: unter Getreide ziemlich ver- breitet (R)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 11 Muscari tenuifforum Tausch. Liskenberg bei Meronic mit An- thericum liliago, und in einem Getreidefelde zwischen Weber- schan und Milay (B). Anthericum liliago L. Tachaberg bei Hirschbere (Anders t. Wu). Anthericum ramosum L. Melník: Waldwiese oberhalb Vrutic; auch kleine Sumpfwiese bei Vavřinec mit Salix repens, Epipa- ctis palustris, Schoenus ferrugineus, Prunella grandiflora (Pl)! Alisma arcuatum Michal. Synonym: Al. plantago B. decumbens Boiss. Fl. Or. bei Abu-Zabel in Unteraegypten (Schimper)! Hydrocharis morsus ranae L. Tůmpel an der Bahn zwischen Tábor und Soběslau! Elodea canadensis Rich. Drachow bei Soběslau: Wiesentůmpel abseits der Lužnice, mit Nuphar luteum (Be). Leucojum vernum L. Mileschau (Ve). Střebichovic bei Kladno (Wt). Prag: Waldsůmpfe hinter Jiloviště, mit Trichocolea tomen- tella (Ve)! Verbreitet um B. Triůbau, wo sie „bolevočka“ genannt wird (M). Borová bei D. Brod; bei Soběslau (Be). Iris sibirica L. Prag: einzeln auf den Wiesen zwischen Kundratic, Vestec, Hodkovice, Písnice, Baběnice und Libuš, am háufigsten auf den Wiesen „v Dubinách“ hinter Kundratic (Kr). Kladno (Ww. “fSisyrinchium Bermudiana L. B. anceps (Lamk). Wittin- gau: náchst St. Veit auf einer Wiese zwischen dem Teichdamm und einem Felde, ziemlich zahlreich (Wz)! Die Art der Ein- schleppung vóllig unklar. Reichenau a. Kn.: Sumpfwiese beim Černíkovicer herrschaftlichen Teiche náchst Solná, an einer Stelle nicht zahlreich (Kp)! Der Finder vermuthet, dass die Art durch Lachmóven, die in Menge um den Teich nisten, eingeschleppt sei. Orchis ustulata L. Auf dem Tannbusch bei Bensen (Wu). Orchis coriophora L. Trockene Wiese an der Bahn zwischen Mnichovic und Říčan (B)! Orchis mascula L. Tannbusch bei Bensen (Wu). B. Trůbau: in den Šponarské doly nicht háufig (M)! und auf der Lehne hinter Rybník ebenso (ders.). Orchis sambucina L. B. Trůbau: Merklova stráň hinter Rybník; auch beim Semanínský borek (M). Orchis maculata L. Sumpfwiese am Nordabhang des Bósig (Pl)! Um Wildenschwert und B. Trůbau verbreitet (K). Geyer bei 12 XI Čelakovský Leitomyšl (Blůthen hell und dunkel rosenroth, auch weiss, dann aber die Blátter ungefleckt) (Zg)! Orchis incarnata L. Sumpfwiese beim Černíkovicer Teich bei Solná, ziemlich reichlich (Kp)! Gymnadenia conopea R.Br. Prag: auf einer Wiese zwischen Kundratic und Hodkovic sehr viel (Kr). Um Wildenschwert und B. Trůbau sehr verbreitet, auch G. densiflora (diese spáter blůhend), im Sumpfe bei Schirmdorf zahlreich (K)! Platanthera viridis Lindl. Sumpfwiese am Nordabhang des Bósig mit Listera ovata (PI)! Waldwiese bei Deutsch Borau sůdlich von Tepl (B). Platanthera chlorantha Cust. Hochweselí, dann im Loučno- horský les bei Smidar (K). *Ophrys muscifera Huds. Auscha: sehr zahlreich im Horus- Graben und in den „Fuchslóchern“ (P)! *Epipogon aphyllus Sw. Landskron: am Bache im Walde bei Čermná [Rothwasser] 1 Expl. 1891 (K)! Cephalanthera rubra Rich. Fuchslócher bei Auscha (P)! Cephalanthera pallens Rich. Tupadl bei Liboch (N)! Epipactis latifolia All. var. violacea (Dur). Rovensko: auf der Kněžská stráň, selten (B)! B. Mittelgebirge: bei Štěpánov unter dem Radelstein 1889 (ders.). Epipactis palustris Crantz. Tupadl bei Liboch háufe (N)! B. Trůbau: Sumpf bei Schirmdorf (K)! im abgelassenen Teich bei Zádůlka reichlich u. a. (M); am Bach bei Kukele an der máhr. Grenze (K)! Listera ovata R. Br. Rittina-Thal bei Sebusein (B). Auscha (P)! Sumpfwiese am Běósig (PI)! Um Wildenschwert und £. Trůbau hier und da (K). Goodyera repens R. Br. Medonost bei Douba, unter Fichten (Kůhnel t. Wb). Půrelitzer Wálder: zwischen Hudlice und Svatá, auf dem „Král“ bei Svatá, und auf dem Jestřáb zwischen Svatá und Žebrák (Kafka)! Coralliorhiza innata R. Br. Růmpelbere bei Jůdendorf náchst Teplitz, unter Tannen (Kaula nach Wb). B. Trůbau: am Wald- bach oberhalb Schirmdorf spárlich (K). Cypripedium calceolus L. Auscha: in den Fuchslóchern, im Tiefen Graben hinter der Ruine Hrádek und im Schwarzen Busch, stellenweis recht zahlreich, auf Kalk und Sand (P)! Weg- stádtel: zwischen Zebus und Lummel (Kůhnel t. Wb.). Tupadl bei Melník, an einer Waldstelle zahlreich (N)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 13 IV. Dicotyledoneae. 1. Apetalae. Hippuris vulgaris L. Prag: Auellsumpf auf der Wiesenmulde zwischen Baběnice und Písnice, erst neuester Zeit, unbekannt woher, dort angesiedelt (Kr). Můhlteich náchst dem Schlossparke von Třiblic (Kr 1885). Teich in Perná bei Brandeis a. Adl. zahlreich, fruchtend (Zg)! Callitriche stagnalis Scop. Bóhm. Trůbau: Tůmpel bei Schirm- dorf (M). Abgelassener Teich hinter Hněvkovic bei Humpolec (Be)! J. Vožic: 'Waldgraben „v Doubí“ bei Vel. Hlasivo (B)! Euphorbia pilosa L. Im „Háj“ bei Hoch-Weselí und besonders háufig im Wáldchen bei Chotělic; Eichenjungwald im ŠSuko- radský les bei Hořic, auch reichlich (K)! Euphorbia virgata W. Kit. Rand des Loučnohorský les bei Smidar mit Aster linosyris (K)! Mercurialis annua L. Sternberg a. Sáz., Vorlina, Lhota Hrazená bei Wlašim (Vo). Alnus incana DÚ. «) pilosa. Blitter unterseits durchaus behaart. Kněžice bei B. Aicha zahlreich (B). Pacov; Kamenice a. L. in Wáldern (b)! B. slabrescens. Blátter unterseits seegrůin, aber nur auf den Nerven schwach flaumig, sonst kahl oder ziemlich kahl. — Um Rovensko, Šejkořic, Kostelsko nur diese Form (B)! Alnus glutinosaXincana (A. pubescens Tausch) var. gla- brata. Blátter ebenfalls nur auf den Hauptnerven pubescent, sonst ziemlich kahl. Nach den von H. Bubák beigelegten Rindenstůcken sind die gueren Lenticellen der Stammrinde bei A. glutinosa schmal, lánglich, bráunlich, bei A. incana kurz, breit, mehr vorgeguollen, weisslich, bei A. pubescens weisslich, aber lánelich. Rovensko: „ve struhách“ am Wege nach Sejkořic viele alte Bůsche, die jáhrlich verschnitten werden und nicht zur Blůthe ge- langen kónnen (D)! Alnus viridis DC. Wlašim: zwischen Velíš und Hradiště (Vo)! Ein merkwůrdig isolirter Standort im inneren Lande. Castanea vesca Gártn. Eisengebirge: úber der Svobodná ves „na Vedralce“, einige Báume! Salix grandifolia Ser. Seewand des Plóckensteiner Sees (Čf)! Eleonorenhain: Wald beim Torflager (ders.)! 14 X. L. J. Čelakovský +Salix Schraderiana Willd. (S. bicolor Tausch). Wlašímer Park (Vo)! Urtica dioica L. f. monoica (in der unteren Hálíte G, in der oberen ©). Zíchov bei Chudenic ! Chenopodium murale L. Um Pardubic, besonders in Vystrkov háufig; Dorfplatz in Tuněchody (K)! Chenopodium ficifolium Sm. B. Trůbau: náchst dem Neuteich bei Třebovic; unterhalb Pardubičky an der Bahn (K). Polycnemum arvense L. a) minus. Soběslav: náchst Drachov ein gemeines Feldunkraut (Be)! D) majus (A. Br.). Eisenbahndamm bež Skuhrov bei Melník (PI)! Rumex aguaticus L. Um Tepl háufig (B). Ostroměř, B. Trůbau, Wildenschwert (K). In der Chrudimka unter der Burg Oheb (Z)! + R. scutatus L. Leitomyšl: Mauern des Klostergartens und des Dechanteigartens (Zg)! Rumex acetosa L. B. thyrsiflorus (Fingerh.). Spitzberg bei Brůx (Wb). Rumex acetosella L. «) gymnocarpus (R. acetoselloides Ba- lansa). Nůsschen frei von den Perigonklappen. f. hastatus. Čelakovic (Pk)! Tetschen (Mal.)! f. multifidus (L). Prag: Trojainsel S, Lieben (Op)! Baum- garten (Gbr)! Michler Wald (Op.)! Kolín (Vesel.)! Schafferberg bei Bilin (B)! B. angiocarpus (Murb. sp.). Fruchtklappen den Nůsschen anhaftend. Prag: Trojainsel! Michler Wald (Op.)! Půrglitz (Zachystal)! Tetschen (Malinský)! Franzensbad (Bracht)! Chudenic! Libouň bei Kamberg (S)! Stříbřec bei Platz! Bóohmerwald: bei Aussergefilde (Malinský) ! am Mittagsberge bei Stubenbach (Beck), und wahrschein- lich weiter verbreitet. Anmerk. Die var. B. ist von «. nicht scharf verschieden, denn bei Chudenic fand ich an der angiocarpen Pflanze nachge- wachsene Štengel aus demselben Rhizom und Seitenzweige, die gym- nocarp waren. Siehe Sitzungsber. d. bohm. Gesellschaft d. Wiss. 1892 (18 Nov.). Polygonum bistorta L. Prag: Wiese zwischen Baběnic und Hodkovic in Menge, zerstreut zwischen Kunratic, Šeberov, Hrnčíře, Vestec, Písnice, Libuš (Kr). Polygonum mite Schrank. Um Pardubic verbreitet (K). Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 15 Thymelaea arvensis Lamk. Sandige Acker oberhalb Újezd bei Melník (Pl)! Thesium alpinum L. Berg Bósig [Bezděz] (P! © Thesium intermeďdium Ehrh. Berg Dob bei Dobšic, Wald Stří- brník und Hradischkenberg bei Meronic (B). Thesium montanum Ehrh. Čeřeniště [Tschersing]; Babina, Winter- bere, zwischen Winterberg und Sebusein (B). Loranthus europaeus L. Melnik: auf einer kráftigen Eiche im Kiefernwalde bei Vavřinec (Pl)! Heřmanův Městec: in der Fa- sanerie (Z)! 2. Sympetalae. Phyteuma orbiculare L. Prag: Wiese zwischen Kunratic und Hodkovic in Menge, einzeln auf allen Wiesen an der Strasse gegen Jesenic (Kr). Kochanovic bei Slatinan vereinzelt (Z)! Přepych: feuchte Waldwiese beim Walde „Chropotín“ (R)! B. Trůbau: Waldthal bei Opatov, mit Melampyrum silvaticum, Hy- pochoeris maculata, Campanula glomerata (M)! © Campanula cervicaria L. Chotělicer Hain bei Vys. Veselí reichlich, Loučnohorské lesy bei Smidar, Wald bei Liskovic náchst Hořic (K). B. Trůbau: bei Schirmdorf háufig, Lehne im Thale gegen Skuhrov, Lehne hinter Rybník spárlich (K)! Campanula glomerata L. B. Trůbau: bei Kukele; Haine bei Vys. Veselí und Chotělic, sowie bei Smidar (K). Soběslau: im Wáldchen Lipous reichlich (Be)! Campanula persicifolia L. var. eriocarpa Koch. Waldlehne „v Dřízdnech“ bei Přepych, mit Úbergángen in die kahlfrůchtige Form (R)! MI. Vožice: bei Nahořan (B)! Campanula trachelium L. var. parviflora Čel. ML. Vožice: in einem Garten mit der Normalform (B)! Arnoseris pusilla Gártn. B. Aicha: Smržov, Zábrdí (B). Um Pardubic ziemlich verbreitet und háufig; Horní Dobrouč bei Wildenschwert (K). Crepis rhoeadifolia M. B. Postelberg (Wb)! B. Aicha: bei Třtí [Wetterstein| (B)! Crepis succisaefolia Tausch $) slabrata. Tepl, Zeberhisch, Wischezan (B)! B. Trůbau (M). Hieracium pratense Tausch. Bei Rietschen háufig (B)! Hieracium setigerum Tausch. Am Goldberg bei Kaden selten (Ž)! 16 X. L. J. Čelakovský Hieracium cymosum X pilosella. Am Wrkoč bei Aussig (Wb)! Hieracium murorum L. v. cinerascens (Jord.). Rožďalovice (C). Hieracium bifidum Kit. B. majus. Spárlich auf Felsen am Eingang in das Rittina-Thal bei Sebusein, am Wege nach Tscher- sing, mit H. murorum (B)! | Hieracium fragile Jord. (Uechtr., Oborny). Blátter důnn und weich, hellgrůn, glaucescent, die grundstándigen oval bis lánglich, am Grunde zugeschweift, theils gezáhnt, theils feingezáhnelt, am Rande und auf den Blattstielen sammt Stengelgrund weichbe- haart, das Stengelblatt am Grunde gestutzt und grobzáhnig, gestielt. Doldentraube armkopfig mit grósseren Kópfchen, Hůll- blátter dachig, zerstreut langhaarig und mit spárlichen, kurzen, versteckten Drůsenhárchen besetzt. Kronensaum tief sezáhnt. Griffel und Narben gelb. Auf dem Berge Loretto bei Jičín (Bub.)! 1885. Die Pflanze stimmt mit der Znaimer Pflanze von Oborny gut úberein, nur sind die Blátter lánglicher und nicht so eingeschnitten gezáhnt und die Hůllschuppen sind kůrzer und nicht so zugespitzt verschmálert. Steht goleichsam in der Mitte zwischen H. murorum und H. graniticum. Vielleicht ist dies jenes „H. Schmidtii“, welches ich dort gesehen, aber nicht mitgenommen habe (Prodr. Fl. B. S. 202), da Pospíchal nnd Bubák das H. Schmidtii dort nicht finden konnten.“) Hieracium vulgatum Fr. var. vulcanicum (v. n.). Pflanze stattlich, 40—60 cm. hoch. Stengel am Grunde mit besonders reichbláttriger (4—10bláttriger) Grundrosette kurz- und breitge- stielter, ovaler und kleingezáhnter bis lánglicher und grobge- záhnter Blátter, deren Zahnung oft bis auf die geflůgelten Blatt- stiele reicht, und welche vom Stencel abstehen oder dem Boden aufliegen; Stengelblátter nur 2 gróssere, keilfórmig in den ge- flůselten Blattstiel verschmálert; alle Blátter licht und besonders unterseits etwas bláulich cgrůn, derb, reichlicher weichbehaart. !) Verschieden von obigem ist die von Borděre aus Gědre in den Pyrenaeen ausgegebene, als H. fragile Jord. bestimmte Pflanze. Sie ist wohl áhnlich in den Bláttern, aber das Stengelblatt ist nicht gestielt, sondern zum Grunde keilig ver- schmálert und halbumfassend; die noch grósseren, sehr grossblůthigen Kópfe haben schwárzlich grůne, grosse, lang verschmálerte Hůllblátter, welche so wie die Kopfstiele mit lauter drůsentragenden, dichten, horinzontal abstehenden, ungleich, doch z. Th. sehr langen schwarzen Borsthaaren besetzt sind. Die Griffel sind auch gelb. Die Art scheint noch nicht beschrieben zu sein, und měge H. adenotrichu m heissen. Resultate der botanischen Durchforschuns Boóhmens. | 17 Kopfstiele dicht weissfilzig und wie die dunkelgrůnen Hůllblátter mit durchaus drůsentragenden, z. Th. langen, schwarzen Borsthaaren besetzt. — Eine schóne, charak- teristische Form. Auf dem Mileschauer Berge im Phonolithgestein unter dem Gipfel (Čf)! 1886. Hieracium boreale Fr. B. pectinatum Knaf. Bei Fugau (Čf)! 1889 (dunkelkópfig). Soborten bei Teplitz (Wb)! (grůnkópfige Form). Lactuca viminea Presl. Zákolany (B). Lactuca saligna L. Liskovic bei Hořic (K). Chondrilla juncea L. Skuhrov bei Melnik (Pl)! Taraxacum palustre DC. Welemín bei Mileschau (B). Zwischen Tepl und Zeberhisch; im Tepelthal bei der Stohrer Můhle, Wiesen im Jungen Podhornwalde und auf dem Pilhůbel bei Enken- grůn (B). Hypochoeris maculata L. Kaden: Rain unter dem Goldberge (Ž)! Mittelsebirgse: am Dob bei Dobšic, Hradischken und Lisken- berg bei Meronic, zwischen Sebusein und Winterberg, bei Tscher- sing (B). B. Trůbau : Waldabhang bei Kukele an der máhr. Grenze ziemlich reichlich (K)! Aster linosyris Bernh. Střebichovic bei Kladno (Wt). Rand des Loučnohorský les bei Smidar (K)! +Aster parviflorus Nees. Opočno: Dorfplatz in Čanka, zahl- reich (R)! Inula germanica L. Liskenberg bei Meronic, zahlreich (B)! Inula hirta L. Bere Dob bei Dobšic, Liskenberg bei Meronic, Steinberg bei Rietschen (B). Přepychy bei Opočno: Abhang am Waldrande bei Vysoký Oujezd (R)! Ostlichster Standort. Inula salicina L. Im „Háj“ bei Vys. Veselí; Waldwiesen bei Smidar und bei Liskovic náchst Hořic (K). B. Trůbau : bei Schirm- dorf (K)! Wáldchen Lipouš bei Soběslau (Be)! Buphthalmum salicifolium L. Smiřic: in der Hoříněves'er Fasa- nerie, nur 1 Expl. gef. (Bí)! — Es ist weiter zu untersuchen, ob die Art dort sonst noch vorkommt und einheimisch ist, oder ob sie (vielleicht mit dem dort ausgepflanzten Cyclamen) zufállig angesiedelt war. +Galinsoga parviflora Cav. Im Gebůsch lános des Miůhlgrabens oberhalb Hořín bei Melnik (PI)! Kóniginerátz: beim Prager Thor am Wege zahlreich (R)! Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 18 X. L. J Čelakovský Achillea nobilis L. «. ochroleuca. Homole und Střebichovic bei Kladno (Wt). 8. albiflora. Melnik: waldige Abhánge bei Stampach (Ku)! Anthemis austriaca Jag. var. bilabiata. Randblumen so gross und strahlend wie gewóhnlich, aber nicht zungenfórmie, sondern mehr oder weniger vollkommen zweilippie ; námlich mit 3záhniger Oberlippe und tief zweitheiliger Unterlippe, deren Abschnitte oft mit der Oberlippe etwa zur Hálfte verwachsen sind; Kronróhre trichterfórmig erweitert, zwischen den Abschnitten der Unterlippe tiefer gespalten. Diese merkwůrdige Form, deren Randblithen ich anderwárts abbilden werde, fand H. Rohlena in mehreren Exemplaren unter der normalen Form im Getreidefelde náchst dem Kónicgingrátzer Bahnhof. + Matricaria discoidea DC. Verbreitet sich in neuerer Zeit sehr auffállig, hauptsáchlich lůánegs der Bahnen. Kováry und Zá- kolany (B)! Strasse in Klein-Wóhlen bei Bensen (Wu). Bahnhof in Langenbruck bei Reichenbere (B). — Bei Mukařov (im Prager Rayon) an der Strasse (B). Dortplatz und Wege in Vápenný Podol sehr viel (Z)! Um Pardubic neuerdings (erst seit 1885 beobachtet) háufie und immer mehr sich ausbreitend (K). Von Brandeis a. Adl. bis zum Bahnhof Wildenschwert, auch am Bahnhof Geiersberg sehr zahlreich verbreitet (Schube). Bóhm. Trůbau: um den Bahn- hof háutig (K). Leitomyšl: beim Bahnhof an der Bahn (Zg)! Pa- cov: im Dorfe Pošná (DB)| Artemisia scoparia W. Kit. MI. Vožice: „Na hradě“ háulig, mit Phleum Boehmeri und Centaurea paniculata (B)! Wlašim : Hrádek, Znosím (Vo). Filago germanica L. o) albida (canescens Jord.) Maria- schein gegen Theresienfeld (Wb)| *Gnaphalium uliginosumL.y. nudum DC. (G. nudum Hofm.). An Wasserlachen bei Řečan náchst Přelouč (K)! Ganz typisch, vollig kahl. Gnaphalium norvesicum Gunn. Růcken des Jeschken oberhalb Světlá etwa 800 m. h. (B)! Arniča montana L. Dašicer Wálder zwischen Holic und Chvojno in Menge (Hupka). Doronicum austriacum Jacg. Deutsch-Beneschau: im Gabrielen- thale (J)! Senecio silvaticus x viscosus. Ratzkenberg bei Levín mit den Eltern (D)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 19 Senecio barbareaefolius Krock. Um Kamenic a. L. hůufic, auch bei Včelnička (B)! Senecio Jacguinianus Rchb. Steinberg bei Rietschen (Stengel sehr stark, fast zottig behaart) (B)! Bielathal: zwischen Kosten und Stadic (B)! Kamenic a. L.: beim Jágerhaus „Hřeben“ mit Alnus incana (B)! Senecio rivularis DC, Marienbad gegen Abaschin, Lusadine, um Tepl verbreitet (B). Borová bei Deutschbrod (Be)! Lappa major Gártn. Pacov: im Dorfe Kámen (B)! Lappa major x tomentosa. In Weberschan zahlreich, zwischen Brůx und Obernitz an der Biela, Leština bei Kl. Priesen, úberall unter den Eltern (B)!! Lappa minor DC. var. macrocephala Čel. In Weberschan (b)! Cantaurea jacea L. B. decipiens (Thuill. sp.). Melnik: im Walde bei Štampach mit der Normalform (Ku)! Centaurea phrydgia L. p. (C. pseudophrycia C. A. Mey.). Bei Kó- nigingrátz an mehreren Orten (R)! Centaurea panniculata Jacg. MI. Vožice: „na Hradě“ und am Wege zum Kirchhof; Podolí bei Ratibořic (B)! Kambere: bei St. Anna (S)! Um Wlaším gemein (Vo). Centaurea Cyanus L. var. atropurpurea. Horní ŠStřítěž bei MI. Vožice; Pacov: bei Věžná und Cetoraz im Korn mit der blaublůthigen Form (B)! Centaurea axillaris Willd. Waldthal bei Kovary (B)! Carduus crispus L, B. Trůbau: Abhang hinter Rybník (K). Ufer der Blánice bei Wlaším (B. pinnatifidus, Vo)! Cirsium eriophorum Scop. Rožďalovic: im Tuchomer Revier (Čf). Kováry (B). Cirsium acaule All. Bóhm. máhr. Grenzgebiet: Nový dvůr bei Černovic (B), sonst nirgends gesehen. Cirsium lanceolatum x acaule. Kuněticer Berg bei Pardubic, 1891 1 Expl (K. Cirsium pannonicum x acaule. Strassenlehne oberhalb Ko- jetic bei Aussig, mit C. pannonicum, in vielen Exempl. (B)! Cirsium oleraceum X acaule. Jeschken: „pod Pláněmi“ ober- halb Světlá zahlreich (B)! Cirsium oleraceum x rivulare. Wildenschwert (K). Cirsium palustre x rivulare. Bóhm. Trůbau: bei Opatov, [Abtsdorf]| nahe dem Schwarzteich (K). DS i 20 X. L. J. Celakovský Cirsium palustre x heterophyllum. Erzgebirge: zwischen Voitsdorf und Fůrstenau; Vorder- und Hinter-Zinnwald (Wb)! Carlina vulgaris L. v. nigrescens Formánek. Wlaším: Lehnen bei Chobot; bei Lhota Hrazená, Berg Bláník (Vo). Carlina acaulis L. Um Melník selten (Pl). Um Pilgram stellen- weise in Menge (Pl)! B. caulescens. Chudenic: Waldabhang bei der ehemaligen Burg Netřeb bei Kanic (Čf)! Trichera silvatica Schrad. Kónigingrátz: Wald bei Podhůří (R). B. Trůbau: Kalklehnen hinter Rybník, Haine bei Schirm- dorf (K). Malinský vrch bei Hrobčic náchst Litic pilsn. (Čf)! Scabiosa columbaria L. (genuina). Pardubic: Kiefernwálder hinter Spojil und bei Veská (K). Valeriana sambucifolia Mik. Teplthal bei Tepl (B)! Mu- kařover Wálder (B). Borová, Malá Věžnice bei Polná, MI. Bříště und bei Humpolec bei der Walke, ofters im Ufergebůsch als in Wáldern (Be)! Waldbáche oberhalb Schirmdorf bei B. Trůbau und bei Čermná bei Landskron (K)! Asperula tinctoria L. Konigingrátz: auf einem sonnigen Berg- abhange hinter Piletic, mit Asp. galioides und Thesium inter- medium (R)! Sambucus racemosa L. Prag: Sidabhang des Kundraticer Waldes, viel (Kr). Viburnum lantana L. var. glabrescens Wiesbaur in litt. (Vib. viride Kerner ined. e Tirolia t. Wettstein in litt. ad Wiesbaur). Blátter, besonders die álteren, zumal zur Fruchtzeit stark verkahlt. So auf der Hánge zwischen Prohn und Strimitz bei Brůx (Wb)! Vinca minor L. Hain von Sukorád bei Hořic, sehr zahlreich (K)! Berg Doubrava bei Chudenic! LUimnanthemum nymphaeoides Link. Vor dem Josephstádter Bahnhof náchst der Zuckerfabrik bei Holohlavy, links von der Strasse, ein kleiner seichter Teich voll (Kr. 1885); Bestátigung der alten Mann'schen Angabe. Gentiana cruciata L. Tupadl bei Liběchov [Liboch], einzeln (N)! Fasanerie bei Hořiněves bei Smiřic, einzeln (Bí)! Gentiana pneumonanthe L. Prag: Moorwiesenmulde zwi- schen Baběnic und Písnic, dann zwischen Hrnčíře und Šeberov, auch hinter Jesenic úber der Fórsterei Kršovice (Kr). Vavřinec bei Melnik (P])! úesultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 21 Gentiana ciliata L. B. Aicha: bei Slavíkov, Dechtary, Světlá (B)! Um Rovensko verbreitet (B). Přepychy: beim Thiergarten (R). Leitomyšl: hinter der stádtischen Ziegelei mit G. amarella (Zg)! Wáldchen Kabát und úber Vel. Řetová (Ze). Um B. Trůbau zerstreut (M). Von Vápenný Podol zur Boukalka zerstreut (Z)! Gentiana amarella L. (genuina). Přelouč: zwischen Valy und Bezděkov (Z)! Leitomyšl: hinter der stádtischen Ziegelei und am Feldwece nach Osik (Zg)! Von Vápenný Podol gegen die Boukalka, sehr háufig (Ze)! Vlašim, Daměnice (Vo). Chářovice bei Teinitz a. Sáz. (Vo)! *Gentiana obtusifolia Willd. (G. praecox A. et J. Kerner t. Wettstein). Erzgebirge: auch am Nordabhang des Můckenberes bei 700 m. am Grenzbáchlein zwischen Fůrstenau und Voitsdorf (Wb)! Im Riesengebirge (nach Fiek Res. d. Durchf. Schles. £. 1887) auf schlesischer Seite auch bereits gefunden, vielleicht also auch auf bóhm. Seite. Im Herb. d. bóhm. Museums lag denů auch bei G. germanica mit der Scheda: „Riesengebige“ (J. Bayer)! ein Expi. der G. obtusifolia, worauf mich Prof. Wettstein auf- merksam gemacht hat. Gentiana germanica Willd. Seč: bei der Můhle Oheb (Z)! Leitomyšl: úber Brůnnersteig und bei Polička (Zg)! Kambere (S)! Um Ml. Vožice, Pacov, N. Cerekve, Kamenic a. L. (B)! Um Pilgram háufig (P1)! Schwarzheid bei Ferchenheid (Čf)! Von den Formen, die Wettstein in seiner Monographie unter- scheidet, kommen in Bóhmen noch vor: G. austriaca A. « J. Kerner und G. carpatica Wettstein. Beide haben mehr gerundete Kelchbuchten und schmale Kelchzipfel, erstere einen mehr langásti- gen, niedrigeren Štengel und gróssere Blůthen, die zweite einen schlanken, kurzzweigigen Stengel mit einfacher traubigem Blůthen- stand, auch kleinere Blůthen. Da jedoch die Buchten, je nach der Breite der Kelchzipfel, oft auf derselben Pflanze, ja in derselben Blůthe, stumpfer oder spitzer variiren und an den formis putatis diese Unterscheidung vollends aufhort, so kann ich jene Formen nicht von der (G. germanica trennen. Die habituellen Unterschiede sind aber nach meiner Artauffassung von untergeordneter Bedeutung. Sind ja doch selbst G. amarella, germanica und chloraefolia nur Arten zweiten Ranges. Die Form austriaca hauptsáchtlich im Sůdosten: Gratzen (Jahn! Topitz!), Krummau (Jungb.)! Wittingau (Spreitzenhofer), Kohlberg bei Altstadt (Oborný !) ; aber auch in Westbohmen : Theusing (Tausch !). 99 X. L. J. Čelakovský Die Form carpatica hauptsáchlich in Nordbohmen *): Mariaschein (Wiesb.), B. Mittelgebirge (Mayer), Jungbunzlau (Hippelli !), B. Trůbau [Č. Třebová] (Čelak. !); aber auch im Sůdosten: Hohenfurth (Nenning!). Gentiana chloraefolia Nees (G. Sturmiana A. et J. Kerner!). Mirešov bei Rokycan, gegen Mešno hin, zahlreich (Č£)! Wettstein glaubt, dass die Nees'sche Pflanze zu den Aestivales (G. obtusifolia ete.) gehort, weil die Blátter von Nees stumpf genannt werden, und die Blůthezeit in den August fállt, „Wo noch keine andere Gentiana dort bliůhte.“ Allein die G. Sturmiana fángt auch schon Anfang August, bisweilen sogar Ende Juli an zu blůhen und ist bei Chudenic oft schon Ende August, spátestens Mitte September verbliiht, wann die G. germanica anderwárts in voller Blůthe steht. Ich bin daher immer noch úberzeugt, das Nees die G. Sturmiana gemeint hat. | Gentiana macrocalyx (Čelak.) Wettstein. Auf schlesischer Seite des Riesengebirges bei Reimsbach náchst Charlottenbrunn, Jes. Wichura! 1859 als G. campestris X germanica. Stimmt mit der Planze von Hohenelbe vollkommen ůúberein. Wettstein hált letztere ebenfalls fůr eine Hybride von G. campestris u. G. germanica; dies halte auch ich fůr měglich, obwohl ich sie in den Resultaten £f. 1889 als Var. der chloraefolia (Sturmiana) aufgestellt habe, doch wird erst die Beobachtung am Standorte hierůber volle Sicherheit bringen. Gentiana campestris L. Am Weissbacher Sáuerling zwischen Kónioswart und Amonserůn, zahlreich (Kb)! Abhánge des Jeschken oberhalb Světlá, genannt „Pláně“ (B)! Omphalodes scorpioides Schrank. Pardubic: Gebůsch „v Úzkém“, Panská stráň bei Dvakáčovic, Hain bei Koloděj (K). Park von Wlašim, sehr reichlich (Vo). Myosotis sparsiflora Mik. Park von Wlašim, sehr háufig (Vo). Myosotis caespitosa Schultz. Wlašim: Ufer und Gráben bei Znosím (Vo). Pulmonaria angustifolia L. Prag: im Radotíner Thal hinter Kosoř na Čihadle (Paul)! (Krone dunkler violett, schon vor dem Aufblůhen violett, nicht rosenroth). ») Mit Geiersberg, welches Wettstein noch fůr Bóhmen anfůhrt, ist nach Prof. Ascherson's Mittheilung nicht der bohmische Ort, sondern der gleichnamige Berg in Pr. Schlesien (Umgebung von Breslau) gemeint. T Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 23 Pulmonaria angustifolia x officinalis. Um den Mi- leschauer mit den Stammformen, zahlreich (Ve)! +Borrago officinalis L. Přepychy: vom Kirchhofe aus ver- wildert (R). B. Trůbau verwild. (M). + Phacelia tanacetifolia Benth. (Hydrophyllacee, Zierpflanze aus Californien). Erschien im Juni 1891 sehr zahlreich am Rande eines ausgeworfenen Grabens unter dem Teiche Svět bei Wit- tingau (Wm)! an einer Stelle, welche im J. 1890 durch die grosse Úberschwemmung stark hergenommen worden war; Samen offenbar irgendwoher aus einem Garten angeschwemmt. TPolemonium coeruleum L. In der Bergruine Lipnice bei Humpolec, wohl verwildert (Be)! + Nicotiana rustiea L. Opočno: bei der Můhle am Zaune 1891 mehrere Exempl. verwildert (R)! Verbascum blattaria L. Přepychy: hinter dem Walde Chro- potín gegen Ledec (R)! Serofularia Ehrharti Stev. Am Bache lánes der Watislav-Třeb- nitzer Strasse viel (DB). —TMimulus luteus L. Ufer des Kamnitzbaches bei Herrns- kretschen (Wu)! TLinaria cymbalaria Mill. Oberhalb der „Felsenguelle“ in Karlsbad (Wu). Linaria elatine Mill. B. Leipa: am Vogelbusch bei Aschendorf (Anders t. Wu)! Linaria spuria Mill. Am Vogelbusch bei B. Leipa (Anders)! Přepychy, Očelice (R). Linaria genistifolia Mill. Eisengebirse oberhalb Svobodná ves [Josefsdorf]: am Abhang úber dem herrschaftlichen Weinberge, an der Strasse zwischen der 1. u. 2. Serpentine, mit L. vulgaris ziemlich zahlreich auf einer etwa 10 U KL. haltenden Stelle! Hier, und dann auch im Weinberge selbst in besonders schónen Exemplaren vom Lehrer Kněžourek aufgefunden; das Jahr zuvor fand die Art Lehrer Bezděk! in derselben Gegend hinter Ho- rušic (von Chotusic herkommend) „auf einem von drei Seiten vom Walde umgebenen Waldschlage, auf sandigem Boden in ziemlicher Anzahl.“ Die Art scheint dort spontan oder ist we- nigstens seit Alters eingebůrcert, denn Opiz sah sie bei Horušic schon im J. 1810; die Angabe war aber' bisher zweifelhaft ge- blieben. 24 X. L. J. Čelakovský Digitalis purpurea L. In den Wáldern von Kónigswart bei Marien- bad in Waldschlágen und auf gelichteten Abhángen sehr ver- breitet und zahlreich (Kb)!! H. Kabát hált die Art dort be- stimmt fůr wildwachsend, was wohl móglich ist, da sie auch in Sachsen und Thůringen einheimisch ist. Besondere Standorte: im Amonsgrůner Revier hinter dem Forsthause; im „Steinhau“ und „am Gehinge“ im Reviere Miltigau, am letzteren Standort — eigentlich ein ganzer Bere — in Hunderten von sterilen (1jáhri- gen) und blihenden Exempl., dann im „Loshieb“ und „am Tránkrang“ im Markuserůner Revier; úberall auch mit Dig. ambigua. — An Waldungen zwischen der Kónigsmůhle und dem Tetschner Schneeberge, noch vor der Schneeberger Strasse, be- sonders in junger Waldcultur vereinzelnt (sáchsischer Šeits am Gr. Tschirnstein und von da gegen die Kónigsmůhle háufg) (Herm. Můller in litt.). Veronica montana L. Podhornberg bei Marienbad (B). An Wald- báchen bei Čermná náchst Landskron und oberhalb Schirmdorf bei B. Tribau (K)! Veronica officinalis L. B. alpestris Čel. Unter dem Berge Hlava bei Strašic, A. pleno (Čf)! Im Bairischen Walde auf dem Hohen Bogen bei Furth! Veronica campestris Schmalhausen (Berichte der deutsch. bot. Ge- sellsch. X. 1892 S. 291. Neue Pflanzenarten aus dem Kaukasus). V. verna Autt. p. p., V. verna B. succulenta Tausch herb. bohem. ! Opiz Seznam 1852. V. verna var. longistyla Frólich 1884, Ce- sati, Pass. Gibelli t. Aschers. in litt. Nach den bisherigen Daten in den wármeren Lagen der nord- lichen Hálfte von Bóhmen ziemlich verbreitet. Prager Gegend: auf Hůgeln um Prag (Tausch)!*) Steiniger Abhang bei Košíř (Freyn)! Felsiges Moldauufer bei Závist (1868)! Triften auf der Anhčhe zwischen Podbaba und Rostok (1869)! Troja (Polák 1879)! mit V. verna typica. Šárka (Gbr.?) 1844, mit typischer V. verna)! Elbeniederunc: bei Unter-Beřkovic, im Frůhjahr ganze Fluren blau fárbend (1851, damals von mir als V. praecox bestimmt und unter diesem Namen 1) Als „V. verna B. suceulenta Schmidt.“ Auch Hofmann hat unter dem- selben Namen ebenfalls „von Prag“ 1850 die V. campestris (3 Exempl.), dabei aber auch noch pěle měle 3 Expl. von V. verna typica ins Museumsherbar ge- liefert. 2) Den Namen des Sammlers, der sich dieser Abbreviatur conseguent be- dient hat, konnte ich bisher nicht ermitteln. Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 25 irrthůmlich in meiner Květena okolí pražského 1870 angefůhrt)! Bei Všetat! — Triften bei Weisswasser (Hippelli 1851)! Bei Karlsbad (Haussknecht t. Ascherson). Stimmt in den meisten Merkmalen, namentlich in der Blattform und Blatttheilung, im ungleichzipfeligen Kelche, in der flachen, breiten Kapsel mit V. verna, fůr deren Form sie bisher gehalten worden, úberein, unterscheidet sich aber durch Folgendes: die ganze Pílanze ist in allen Theilen grósser, robuster als V. verna, 7—20 cm. hoch, oberwárts auf Deckbláttern, Kelchen und Kapselrand dichter und lánger drůsenhaarie, die Blátter dicklicher, trůber grůn, die Blůthen lánger gestielt, Kronen fast doppelt grósser, satt himmel- blau, mehr ausgebreitet, mit weiter aus der Kronrohre herausragen- den, lángeren Staubgefássen und Griffel, Kapsel grósser, rundlich- nierenfoórmie, bráunlich; der bleibende Griffel den Ausschnitt weit úberragend, etwa '„mal so lang als die Scheidewand hoch ist, Kapsel- fácher 9—13samig, Samen grósser. V. verna ist in Allem kleiner, feiner, eraciler, lockerer und kůrzer drůsenhaarig, Corolle klein, lichtblau, Kapsel kleiner, bleich- gelblich, zam Grunde mehr keilfóormie, mit mehr spreizenden Lappen; Griffel den Kapselausschnitt kaum ůúberragend, etwa Ďmal kůrzer als die Scheidewand, Kapselfácher nur 6— 8-samig, Samen kleiner. Die V. campestris erinnert wegen ihrer robusteren Natur, ihrer orósseren, ausgebreiteten, tiefer blauen Corollen und langen Griffel an V. praecox, mit der ich sie vor Zeiten, die Kapsel nicht beachtend, verwechselt habe. Dieser von V. verna abweichende Habitus und die angefihrten Merkmale scheinen zu Gunsten der Eigenartigkeit dieser Form zu sprechen, obzwar sie selbst Tausch und Opiz nur als Va- rietát der V. verna angesehen haben. Doch werde ich sie, bevor ich ein definitives Urtheil abgebe, noch lebend mit V. verna weiter ver- gleichen und am Standort weiter beobachten. Ich bedauere, dass ich es unterlassen habe, sie im Prodr. Fl. Bóhm. IV. (1871—72) wenig- Stens als Varietát unter V. verna besonders aufzufůhren. Nach Schmalhausen ist die V. campestris verbreitet durch Sůd- Russland, von Polen bis zur Wolganiederung, und im Kaukasus; innerhalb der ósterreichischen Monarchie wáchst sie ausser in Bohmen auch in Máhren, Niederósterreich, sicher auch in Ungarn; in Deutsch- land z. B. in der Prov. Brandenbure (nach Aschers.), bei Frankfurt a. M., im nordlichen Italien und wohl noch anderwárts.") 1) Wir haben sie im Allgemeinen Herbar des Museums aus Máhren: bei Brůnn (J. Bayer 1842, als V. verna var. suceulenta All.)! aus Niederósterreich : 26 X. L. J. Čelakovský Ein álterer Name der V. campestris ist wohl V. suceulenta Allioni, Schmidt (Fl. bohem. 1793). Die Definition und Beschreibung Schmidt's, die gerade allen wesentlichen Punkten ausweicht, giebt zwar keinerlei Aufschluss, einiges darin scheint sogar zu widersprechen, die sehr mittelmássice Abbildung stellt auch nichts von dem dar, worauf es ankommt (ausser den grósseren, tiefblauen Corollen, welche aber bei V. verna nur wenig kleiner und ebenso dunkelblau gehalten sind); allein Tausch, der sie mit V. campestris identificirt hatte, důrfte ein Schmidt'sches Original gesehen haben, auch passt der Schmidt'sche Standort: „Kóniesaal“ zur V. campestris (námlich Závist). Weil aber Beschreibung und Abbildung so ganz ungenůgend sind, vermag ich keineswees fůr die Annahme des Schmidt'schen Namens zu plaidiren. Dieselbe Bewandtniss hat es auch mit der schlecht diagnosticirten V. succulenta Allioni (Fl. Pedemont. I. 1785), deren Abbildung keine Blůthen uud die Kapseln ohne Griffel zeigt, wahr- scheinlich aber auch die V. campestris darstellen sollte (obzwar die Kapselfácher G—8samig genannt werden und auf die Ganzrandigkeit der Deckblátter das Hauptgewicht gelegt wird). Auch V. Dillenii Crantz (Stirpes austr. 1769) důrfte hierher gehóren, doch ist auch deren Beschreibung so ungénigend, dass ich diesen Namen keines- wegs voranstellen wůrde. Veronica verna L. (typica) kommt bisweilen mit V. campestris zusammen vor, důrfte aber viel mehr verbreitet sein. Nach dem revidirten Museumsmaterial sind folgende Standorte sicher: Um Prag: hinter der Cibulka, Šárka, Troja, Roztok, Podbaba, Sá- zavalehne bei Davle; ferner bei Kladno, Půrelitz, Postelberger Fasanerie, Niemes; in Sidbohmen: bei Budweis, Lagau, Krummau (Mardetschl.). Pedicularis palustris L. Prag: Moorwiesenmulde zwischen Baběnice und Písnice mit Gentiana pneumonanthe und- Iris pseudacorus (Kr). Rhinanthus serotinus Schónh. An der Strasse von MI. Vožice nach Pacov im Waldschlage, und bei Šimpach zahlreich, Kame- nice a. L.: beim Forsthause „Hřeben“ (B)! um Langenlois (v. Widerspach 1844 als verna)! von Frankfurt a. M. (Bagge, zu- sammen mit V. verna)! aus Piemont: supra Pineolo, in Valle San Martino 800—1000 m. (Rostan 1877, als V. suceulenta All., 3 Expl., mit 1 Expl. von V. verna zusammen, in Baenitz herb. europ.)! Zu verwundern ist es, dass sie der so aufmerksame Wallroth (aus Thůringen) in seinem Herbar nicht gesam- melt hat. Resultate der botanischen Durchforsechune Bohmens. 27 Melampyrum cristatum L. Eisengebirge oberhalb Svobodná ves: „na Vedralce“! Lathraea sguamaria L. Prag: im Kundraticer Thal unter dem Wenzelsteine in Menge auf Weidenwurzeln („Čertův zub“ nach dem Kundraticer Hirten und nach dessen Behauptung ein vor- zůgliches Mittel gegen „běhání krávy a uřknutí dobytka“ (Láu- figkeit der Kuh und Behexung des Viehs) (Kr). Park von Wlašim (Vo). Um B. Trůbau zerstreut (M). Orobanche caryophyllacca Sm. Berg Dob bei Dobšic auf Galium mollugo (B). Orobanche rubens Wallr. Cerekvice bei Hořiněves sehr viel (Bí)| Orobanche picridis F, Schulz. Mělník: Abhánge „v Záskalí“ bei Stampach (Ku)! Phelipaea arenaria Walp. Oberhalb der Kelštice bei Melník (PI)! Prag: Abhang úber dem Hlubočeper Bráuhause (Řezník t. B.)! Die Gattung Phelipaea, welche sich von Orobanche s. str. auc durch das Aufspringen der Kapsel unterscheidet (diese bei Phelipaea mit 2—4 bis zur Spitze getrennten, bei Orobanche mit án der Spitze unter dem bleibenden Griffel verbunden bleibenden Klappen auf- springend), důrfte doch aufzunebmen sein. Orobanche bohemica Čel., welche G. Beck, wie ich glaube mit Unrecht, fůr eine Abart der Ph. coerulea betrachtet, ist also als Phelipaea bohemica Čel. zu bezeichnen. +Elssholzia cristata Willd. In neuerer Zeit čfter als frůher verwildert. B. Aicha: bei Smržov und Zábrdí verwild. (B!), wird hier auch gebaut und zur Theebereitung verwendet. In Kovářov chrudim. náchst der Strasse, aus dem Garten verwild. (Z)! In Teichdorf bei Dašic in Gártchen, auch in Leitomyšl, und bei Nickl am Gartenzaune (Ze)! Wlaším: Všechlapy an der Blánice (Vo). Mentha silvestris L. 9) gratissima Wigg. Im Zaungebůsch eines Dorfoártchens in Kaničky bei Chuděnic, verwildert! Mentha pulegium L. An Tůmpeln bei Řečan náchst Přelouč, ziemlich zahlreich (K)! Thymus angustifolius Pers. Melník: Sandstellen bei Lhotka (Ku)! Thymus Marschallianus Willd. Hradischken und Liskenberg bei Meronic («. und $., B). Salvia verticillata L, Bure Lipnice bei Humpolec (Be)! 28 AJ Čelakovský | Salvia pratensis L. v. stenantha Knaf fore albo. Brůx: nordl. von Bóhm. Zlatník (B)! — Das eine Exemplar mit 2 dichotom gespaltenen Grundbláttern. Melittis melissophyllum L. Tupadl bei Liboch, nahe dem Fórsterhause (N)! Chotělicer Hain bei Vys. Veselí; Loučnohorský les bei:Smidar, Sukorad bei Hořic (K). Halíner Revier bei Do- bruška, Revier „Dřízdno“ bei Přepych (R)! Wald „Ve Švábe- nicích“ bei Cerekvice bei Litomyšl (Ze)! Berg Plešivec, Herynky bei Beraun (Nk). Galeopsis tetrahit L. var. ochroleuca. Kronen gelblich weiss, Unterlippe rosa mit purpurnem Mittelzipfel. Im Sternbere'schen Herbar als var. fi. luteo-albo, mit der Be- merkung: Varietatem hane constantem esse scripsit cl. Schultes (Fl. austr. edit. 2. pag. 153), unde ei guasi pro specie nova habenda et nomine G. neglecta insignienda esse videtur. Um J. Vožič, Pacov, Kamenic a. L. auf Feldern háufig, mit den rosenrothen und rein weissblůhenden Var. zusammen (B)! Březina (Šternbere)! Stachys recta L. Třtí bei B. Aicha (B)! Wlašim: Abhánge bei Polanka (Vo). Prunella laciniata L. a) alba (Pall. sp.) Auf dem sonnigen Abhang hinter Piletic bei Kóniggrátz (R)! B) violacea Opiz. Mit «. auf derselben Localitát (R)! Anmerk. Dass 6. ein Bastard P. alba x vulgaris sei, wie Manche wollen, davon habe ich mich noch nicht iúberzeugen kónnen. Ajuga chamaepitys Šchreb. Zwischen Semě und Nojnic bei Třiblic; bei Klapay, Wegstádtel a. d. Elbe (Wb). Teucrium scorodonia L. Karlsbad: am Faullenzerwege in einem von demselben durchsetzten Thale (Kr). Waldrand beim Chu- denicer Schlosspark, ein stark verzweioter Busch, offenbar fremd angesiedelt! Globularia vulgaris L. Wiese auf Kalkmergel bei Liblic im Prager Elbthal, an begrenzter Štelle zahlreich (Ve)! Pinguicula vulgaris L. Sandsteinwánde in Herrnskretschen auf Marchantia-Polstern (Wu). Um Marienbad, Tepl, Einsiedel, Weseritz verbreitet (B). Zwischen Geyer und Jonsdorf bei Lei- tomyšl, auch zwischen B. Trůbau und Schirmdorf (Zg)! Utricularia neglecta Lehm. Tiůmpel im Loučnohorský les bei Smidar, ziemlich reichlich blůhend (K). Pileram: Tůmpel bei Vlásenic (Pl)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 29 Utricularia minor L. Liblic: im Wassergraben mit Egui- setum variegatum, reichlich blůhend (Ve)! Centunculus minimus L. Um Pardubic háufig (K). Chu- denic: unter dem Eugensberg, bei Těšovic! Anagallis arvensis L. B. coerulea. Malá Věžnice bei Polná, Hněvkovice bei Humpolec (Be)! Bei Kambere selten (B). Naumburcia thyrsifora Rchb. Dux (Wb). Soběslau; bei Humpolec hinter Nové Bříště (Be)! Trientalis europaea L. Přibislav: bei Modlíkov und gegen Borová (Be)! Cyclamen europaeum L. In der Fasanerie bei Hoříněves (náchst Smiřic) in grosser Menge (Bí)! soll aber ausgepflanzt worden sein. Wlaším: wurde in der Waldpartie des Schloss- parks vor etwa 15 Jahren angepflanzt und hat sich dort reichlich vermehrt (Vo)! Primula officinalis L. var. pannonica (Kerner). Bóhm. Mittelgebirge: Bere Dob bei Dobšic, sehr zahlreich, nur diese Form (B)! Wald Stříbrník, Hradischkenberg und Liskenberg bei Meronic; auf dem Mileschauer mit Úberecángen in die gewóhn- liche Form (B). Primula elatior Jaca. Mileschau (Ve)! Pirola rotundifolia L. Fuchslócher und Horussraben bei Auscha (B)! Tupadl bei Liboch (N)! Wald Sabusch bei D. Kralup (Ž)! Pirola chlorantha L. Spitzberg bei B. Leipa (Wu). MI. Vo- žice: Fóhrenwald bei Radvanov (B)! Pacower Wald, Černovic: bei St. Anna, bei Křeč; Kamenice a. L.: bei Rodinov, Stranná (B)! Monesis grandiflora Salisb. Přepychy (R). Wildenschwert, B. Trůbau, Schirmdorf (K). Chobot bei Wlašim (Vo)! Wald bei Zlejcina bei Beraun (Nk). Wálder bei St. Benigna (Čf). Chimophila umbellata Nutt. Tupadl bei Liboch (N)! Un- ter-Beřkovic gegen Bechlin: Kiefernwald hinter Chaloupky (Vej- dovský)! © HL Choripetalae. Thalictrum aguilecgiaefolium L. B. Tribau: Kalklehne hinter Rybník (K). Park von Wlašim (Vo)! Thalictrum angustifoliu m Jaca. L. p. Prag: Wiesen v Du- binách hinter Kunratic zahlreich und einzeln bei Vestec, Hor- kovic, Píshic und Libuš (Kr). 30 X. L. J. Čelakovský Pulsatilla patens Mill. „Červená hora“ hinter Štěchovic (Paul)! Am Lišencberg bei Lhota siůdl. von Mileschau (Ritschl t. Wb) und bei Bilin: gegen den Bořen (Vogl t. Wb). Anemone nemorosa L. B. flore purpureo. Michelsbere bei Tepl, mit Eguisetum pratense (B). Anemone ranunculoides x nemorosa. Rhizom mit einzelnen grundstándigen Bláttern. Stengel 1—2blůthie, axilláre Blůthen- Sprosse am Grunde mit 2 kleinen Laubbláttern. Stencelblátter mássig lang gestielt; Blattstiel etwa 3mal kůrzer als das Mittelbláttchen ; Bláttchen láneglich-rhombisch, die seitlichen gestielt, tief 2spaltic. Blumenblátter 5—6, mitteleross, aussen schwach, meist nur am Mittelstreifen fein behaart, blassgelb. Antheren schmal, etwas verkůmmert. Im Waldthale unterhalb Peruc unter zahlreichen Exemplaren der Stammarten in ziemlicher Anzahl (Ve 1892)! Neu fůr Bóhmen. Der Bastard ist vorzůglich gut intermediár. Frůchtchen (an den vorliegenden Exemplaren noch nicht vorhanden) nach Focke sámmtlich verkimmert oder nur einzelne zur Reife kommend. Die beiden Stamm- arten unterscheiden sich also: A. ranunculoides. Stengelblátter kurzgestielt, Stiel breit, vielmal (mehr als 10mal) kiůrzer als das Mittelbláttchen; Bláttchen lánglich, seitliche sitzend, herablaufend, ungetheilt (nur aussen mit einem grósseren Zahn). Blumenblátter 5, goldgelb, aussen dicht feinbehaart, kleiner als beim Bastard. Antheren breitlich. A. nemorosa. Stengelblátter langgestielt, Stiel "/„mal so lang als das Mittelbláttchen; Bláttchen breit rhombisch, die seitlichen lánger gestielt, bis zum Grunde 2theilig. Blumenblátter 6—7, weiss, grósser als beim Bastard, aussen kahl. Antheren breitlich. Anemone silvestris L. Auscha (P)! Lehne oberhalb Račic bei Smiřic (Bí)! Dobruška (R)! Adonis vernalis L. Am Liskenberg bei Meronic, bei Řisut (B) ! Ranunculus circinatus Sibth. Elbtimpel bei Záluž bei Weg- stádtel (L)! Kónigingrátz: Elbtůmpel „u Rybárny“ reichlich (R)! Tůmpel des Adlerflusses bei Wildenschwert (K). Ranunculus fluitans Lamk. Wlašim: in der Blánice bei Čichov (Vo). Ranunculus ficaria L. var. nudicaulis (Kerner sp.). Abhánge des Bořen bei Bilin unter Gestráuch mit Adoxa moschatellina, Primula pannonica etc., massenhaft (Wb). Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 31 Ranunculus lingua L. Teich bei Liskovic náchst Hořic (K). Reichenau a. Kn.: im Teiche bei Spála (R). Soběslav (Be). Ranunculus cassubicus L. B. Trůbau: am Schirmdorfer Kiefern- walde, im Wiáldchen zwischen diesem und Dorf Rybník und unter Prokš's Hůgel (M). Um Humpolec háufig (Be). +Ranunculus Steveni Andrz. Kónigingrátz: auf den nordlichen Stadtmauern mit R. acris zahlreich (R)! Trollius europaeus L. Wiesen zwischen Kundratic, Šeberov, Hrnčíře, Vestec, Písnice, Libuš, Baběnic zerstreut (Kr). Helleborus viridis L. In Obstgárten von B. Trůbau, in Kozlov u. a. (M). Aguilecgia vulgaris L. Auscha: Fuchslócher (B)! Semily: linkes Iserufer (B). Wildenschwert; B. Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Leitomyšl: an mehreren Orten (Zo). Bere Doubrava bei Chudenic! Wlašim: Wald zwischen Chobot und Lhota Hrazená (Vo)! Var. subtomentosa. Stengel und Blattstiele dicht zottig; Blátter unterseits dicht graulich weichhaarig, fast filzig, samme- tig anzufůhlen. Blůthenstandsachsen zottie und drůsenhaarig. So im Wáldchen des Klosters Hájek bei Unhošť! Bei Leitomyšl hinter Lauterbach gegen Sebranice (Zg)! Aconitum lycoctonum L. B. Trůbau: Kalkmersellehne hinter Rybník (K). Aconitum variegatum L. Pardubic: im Walde hinter Familien (K). Puchers: Jungwald zwischen Silberbere und Johannesthal (J)! Corydalis digitata Pers. Přepychy bei Opočno: am Bache „pod Satkami“, mit C. cava (R). Fumaria Vaillantii Lois. Milayer Hof (B). Teesdalea nudicaulis R. Br. Um Pardubic sehr verbreitet (K). TLepidium sativum L. Přepychy: lángs der Kirchhofmauer ver- breitet (R). Lunaria rediviva L. Linkes Ufer der Stillen Adler beim Dorfe Hrádek náchst Wildenschwert (Zg)! *Cardamine trifolia L. Hněvkovice bei Humpolec (Be)! Arabis Gerardi Bess. Konigingrátz: Waldtrift „u Podhůří“ (R)! Přepych: Wiese beim Walde Chropotín, náchst der Bahn (R)! Arabis arenosa Scop. Brandeis a. Adl. (Schube). B. Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Ufer der Blánice bei Wlaším (Vo). 39 X. L. J. Čelakovský Arabis Halleri L. Semily: Wiesen an der Iser bei Matouš's Fabrik (B). Barbarea stricta Andrz. An der Blánice unterhalb Wlašim (Vo). Ufer der Želivka bei der Walke hinter Hněvkovic (Be)! Sisymbrium sinapistrum Crantz. An der Bahn bei Welboth im DBielathale nur sehr spárlich (Wb). Erysimum repandum L. Malhosticer Berg im Bielathale (Wb)! Conringia orientalis Andrz. Brachfeld in Rokelský důl n: Li- běchov zahlreich (Pl)! Rapistrum perenne L. Podholy bei Kováry (B). Parnassia palustris L. Prag: Wiesen zwischen Kundratic und Vestec, dann zwischen Písnice und Cholupice und bei Lhotka (Kr). Viola cyanea Čel. Prag: buschiger Abhang unterhalb des Maier- hofes Cibulka, sehr zahlreich (B)! Viola odorata x hirta.') Prag: bei St. Prokop mit den Eltern (B). Viola mirabilis L. Haine bei Vys. Veselí, Smidar und Sukorad bei Hořic (K). Viola mirabilis x Riviniana. Am Bořen bei Bilin, mit den Stammarten (Wb). Viola arenaria DC. Tepl: Wáldchen beim Stifte, Wáldchen Po- pelhau, im Teplthal bei der Unteren Stohrer-Mihle (B), Viola arenaria x Riviniana. Durch die grósseren Blůthen mit breiteren Kelchanháneseln, die spárliche Behaarung der Blůthen- stiele und Blátter, die spitzigere Blattform und weichere Con- sistenz der Blátter von V. arenaria, durch den niedrigen ge- drungenen Wuchs, viel kleinere, kůrzer gestielte, seicht gekerbte Blátter, doch nicht so grosse Kelchanhángsel und úberhaupt weit kleinere Blůthen von V. Riviniana zu unterscheiden. Bei Smečno im Tuháňer Revier, Waldthal „Krnčí“, mit den Eltern (Vs)! Wahrscheinlich gehórte hieher auch die einmal von Pur- kyně bei Weisswasser gefundene V. Riviniana A fallax Čel. Prodr. Fl. Bohm. pas. 479. Montia rivularis Gmel. Um Tepl, Michelsbere (B). Mukařover Wálder; Kamberg, Jung-Vožic, Pacov (B)! Čížkov bei Neu-Ce- rekve (P])! 1) Die Viola foliosa Čel. von Cholupic, die mit V. hirta und odorata zu- sammenwuchs, hat H. Borbás wegeu der fast kahlen Fruchtknoten fůr eine V. cyanea X hirta erklárt, was nicht móglich ist, da V. cyanea dort nicht wáchst, und úberhaupt nur auf die náchste Umgebung Prags beschránkt zu sein scheint. j ) j l Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 33 Montia minor Gmel. Elendflur bei B. Leipa, in der Náhe des Wáchterhauses zahlreich (Anders t. Wu). *Sagina Linnaei Presl. Bei Humpolec, Hněvkovic und Kletečná auf hóher gelegenen, grasigen, etwas steinigen oder sandigen Rainen und niedrigen Abhángen; auch bei Klein-Věžnice náchst Polná (Be)! Chudenic: steiniger Waldweg und Waldrand náchst Těšovic mit S. procumbens! (Čf invenit). Diese niedrig gelegenen Standorte, so weit einerseits vom Riesengebirge, anderseits vom Bohmerwalde entfernt, sind sehr unerwartet und interessant. — Im Bóhmerwalde im Damme des Stubenbacher SŠees mit S. pro- cumbens (Čf)! Die Blithe variirt auch 4záhlig (jedoch mit 8 Staubgefássen); deshalb und weil úberdies S. procumbens manchmal auch einzelne ozáhlige Blůthen bildet, sind die Sectionen Spergella und Saginella in der Gattung Sagina unhaltbar. Alsine viscosa Schreb. Lissa [Lysá] (1884 leg.?)! *Alsine verna Bartl. Kamberg bei MI. Vožice [Jung-Wožic|: Waldrain bei Hrnčíř „za Podhorníkem“ (S)! — Zweiter Standort im inneren, niederen Lande; bisher nur bei Weisswasser bekannt gewesen. Stellaria palustris Ehrh. (f. viridis). Am Barbara-Teiche bei Dux (Wb)I| Vaccaria pyramidata FL. Wett. v. grandifora (Jaub. « Spach sp.) Bahndamm zwischen B. Leipa und Schasslowitz [Častolovice] (Wu)! *Tunica saxifraga Scop. B. Mittelgebirge: in Těchobuzic bei Ploškovic auf einer Gartenmauer eines Bauernhofes zahlreich (etwa 50 Stick) und unter dem Kelchberge [Kalich] bei Triebsch [Třebušín] náchst der Háuser spárlich (Em. Binder t. B)! Nach der Art der Standorte wohl auch nur verwildert. Dianthus armeria L. Hoch-Weselí, Smidary, Hořice (K). Dianthus armeria x deltoides. Im Wald Chropotín bei Přepych einige Exempl. mit den Eltern (R)! Dianthus superbus L. Neu-Bydžov, Hořice (K). Melandryum noctiflorum Fr. B. Trůbau: Feld bei Parník reichlich (M). Melandryum silvestre Róhl. Borová hinter D. Brod (Be)! Malva borealis Lilj. Liskovice bei Hořic, Ohnišťany bei Smidar (K). Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 3 34 X. L. J. Čelakovský Malva alcea L. Sůdlich der Sázava selten: Kambere (S)! Čer- | novic (B)! TMalva moschata L. Weg zwischen B. Leipa und Schasslowitz (Wu). Elatine triandra 9Schk. An einem der Teichel óstlich von Říčan (Čf)! Teich Svět bei Wittingau (Wn). Elatine hydropiper L. Teich Svět bei Wittingau (Wn). Geranium rotundifolium L. Steiniges Brachfeld bei Přepych, im J. 1890 ein Expl. sef. (R)! Also wohl anch nur zufállig ein- geschleppt. Geranium pyrenaicum L. b. Tribau: beim Bahnviadukt ge- seniber Rybník mehrere Expl. (M)! Geranium phaeum L. Chrudim: nahe der Bahn (Z)! Dorfplatz in Ober-Dobrouč bei Wildenschwert (K)! Um B. Trůbau nicht selten, so bei Rybník, im Thal gegen Skuhrov, bei Nickl in Záunen (M). *Linum perenne L. Melník: am Bahndamme zwischen Klein- © Oujezd und Skuhrov, vereinzelt (Pl)! Radiola linoides Gmel. Am Hirschberger Grossteich (Wu). Teich Svět bei Wittingau (Wn). Polygala austriaca Crantz. Sumpfwiese beim Rennplatz bei Par- dubic, ziemlich zahlreich, weissblůhend (K). B. Trůbau: auf Waldwiesen „v Zacharovci“ zwischen Přívrat und Lhotka, meist weissblihend (M)! Chamaebuxus alpestris Spach. Im Teplthale von Tepl bis Petschau, D. Tomaschlag (B)! Dictamnus albus L. var. albiflora. Selc bei Prag (Uzel)! Staphylea pinnata L. Im Gemůssegarten des Klosters Hájek bei Unhošť, ein Strauch gepflanzt! + Oenothera muricata L. In Pošná bei Pacov verwildert (B)! Epilobium Lamyi F. Schulz. Rovensko: Wiesengráben „pod Ko- cemi“ (b)! Circaea alpina, L. Melnik: im Erlengebůsch bei Stampach (Ku)! Radostovice bei MI. Vožice, Pacov (B)! Myriophyllum verticillatum L. Melník: Siůimpfe oberhalb Vrutic; Wassergraben zwischen Újezd und Vavřinec (PI)! Kam- berg: in der Blánice, auch im Kamberger Teiche (B). Astrantia major L. Melník: lánes des Baches bei Štampach (Ku)! Rovensko (B). Liskovice bei Hořic (K). Reviere Halín bei Dobruška, Dřizdno bei Přepych (R)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 85 Cicuta virosa L. Um Chiodeč bei Pilgram sehr háufig (Pl)! Pimpinella saxifraga L. forma dissecta floribus rubesceu- tibus. Pacov: bei Zhoř (B)! Bupleurum lonegifolium L. Roblíner Thal bei Dobřichovic (Pl)! Liskenbere bei Meronic, Bere Wowčín bei Lobositz (B). Bupleurum falcatum L. Loučnohorský les bei Smidar (K). Ho- říněves (Bí)! Přepych: an der Strasse nach Opočno náchst dem Thiergarten, auch um Vysoký Oujezd und um Dobruška háufig (R)! Seseli coloratum Ehrh. Blatecký háj bei Rovensko (B)! Seseli hippomarathrum L. Waldthal bei Kováry; Liskenberg bei Meronic (B). Cnidium venosum Koch. Přepych: im Waldschlage „v Satkách“ (R)! Heracleum sphondylium L. var. glabrum Huth (Fl. v. Frank- furt a. O. 1882) (H. sph. var. glaberrimum Čel. Ó. B. Ztsch. 1893 8. 144). Die canze Pflanze, auch die Frucktknoten und jungen Frůchte věllig kahl. Rovensko: Kněžská stráň, im Wald- gebůsch mit der Normalform, nicht háufie (B)! Diese interessante Form liegt ausserdem im Museumsherbar vor: von Wallendorf in der Zips (leg. Kalchbrenner!), als var. glabrum bezeichnet. Laserpitium prutenicum L. Hoch-Weselí und Chotělic, Neu- Bydžov, Hořice (K). Scandix pecten Veneris L. Milayer Hof und zwischen dem Milayer Berg und Švec (B). „V Satkách“ bei Přepych (R)! Chaerophyllum aureum L. Chudenic: auch im Gebůsch beim Forsthause unter dem Herrnstein! Conium maculatum L. Noskov bei J. Vožic; Pacov: im Parke und im Dorfe Kámen (B)! Saxifraga aizoon Jaca. Hostín bei Beraun (Nk). Sedum purpureum Schult. Am Wege von Padrť nach Mireschau vor dem Dorfe Skořice in Weizenfeldern háufie (Čf)! Sedum villosum L. Pacov: „ve Třtí“ bei Brná (B)! Sedum boloniense Lois. Bere Bláník (S)! Fehlt ganz in der Gegend von Chudenic -und Klattau, woselbst nur 8. acre háufie ist. Cotoneaster vulgaris Lindl. Liskenbere bei Meronic (B). Mespilus germanica L. Brdatka und Drabov bei Beraun (Nk). 36 X. L. J. Čelakovský Pirus communis L. Am Hradischken bei Meronic (B)! Rovensko: Kněžská stráň; B. Aicha (B). Wálder bei Mukařov háufie (B). Pirus malus L. Steinberg bei Rietschen (B). Rovensko: auf der Kněžská stráň (B)! B. Trůbau: hinter Rybník einige Štráucher (K). Pirus aria Ehrh. Hradischken und Liskenbere bei Meronic (B). Pirus torminalis Ehrh. Hradischken bei Meronic, Wowčín bei Lobositz (B). Rosa pimpinellifolia L. Wlašim: steiniger Abhang, Gneiss, mehrere Stráucher (Vo). * Rosa involuta Sm. (R. Sabini Woods). Auf dem Steinberge bei Rietschen fand H. Bubák bei seinem zweiten Besuche im Ganzen drei, von einander entfernte Stráucher, einen mit ca 2 m hohem und 3 cm dickem Stamme; in der Náhe R. tomentosa genuina und R. trachyphylla genuina ; erst weit unterhalb des Berges R. gallica, R. spinosissima nirgends. Rosa trachyphylla Rau. Bere Dob bei Dobšic; bei Meronic, Winterbere und Babina bei Leitmeritz (D). Rosa alpina L. Podhornberg bei Marienbad (Wsb, f. pyrenaica)! Bei Tepl und im Teplthale bis Petschau (B). Semily: Ufer der Iser (f. pendulina, B). B. Trůbau (f. pendulina, K)! Wlašim: Blánicethal zwischen Polanka und Nesperská Lhota (Vo)! MI. Vožice: unter der Bure Schellenbere (B)! Pacov: bei Šimpach, „Obora“ bei Pošná, Černovic, Neu-Cerekve (B). Gratzen: Schwei- zerwiese im Reviere Můhlbere bei Heilbrunn (J., f. reversa Presl sp. nec Kit.)! Rosa glauca Vill. Unterhalb des Radelsteins bei der Lobositzer Strasse (B)! Rosa coriifolia Fr. Tití [Wetterstein]| bei B. Aicha, bei Turnau (B). Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Um J. Vožic, Pacov, Černovic, Kamenice a. L. (B)! Roša scabrata Crép. Brůx: auch um den Spitzbere einige Stráucher (B)! — Pardubic: Graben beim Canal „Halda“ hinter Židov (K)' Erster Standort in Ostbohmen. Rosa sepium Thuill. 9)graveolens (Gren.). Abhang „v Záskalí“ bei Melník mit R. sepium genuina (Ku)! Berg Kusov bei Dřem- čic náchst Třiblic (B)! Rosa tomentosa Sm. var. cinerascens (Crép.). Mladá Vožice: Wald bei Řevničov (B). Rosa villosa L. (R. cuspidatoides Crép. ete.). Wald Stříbrník bei Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 37 Meronic (B)! Mukařower Wálder (B). Leitomyšl: Wald Rulák bei Osik (Zg)! B. Trůbau: mehrere Stráucher pod Skalou (K, M). Am Herrenstein bei Neugedein! Agrimonia odorata Mill. In Kout bei Neugedein in einem Gártehen zahlreich ! Geum rivale L. Um Humpolec, Polná, Pilgram (Be)! Potentilla recta L. B. obscura. Kónicingrátz: Hain hinter Pi- letic (R)! Rubus saxatilis L. Ratsch bei Dauba (Kiihnel t. Wb). Stein- berg bei Rietschen, Sandbere bei Růbendorf (B). Bóohm. Trůbau: zwischen Schirmdorf und Zádůlka (K). Wlašim: Wálder bei Tehov (Vo). MI Vožice: Wald Doubí bei Gross-Hlasivo (B)! Tepl: zwischen Zeberhisch und Prochomuth (B). Rubus suberectus Anders. Hoch-Weselí, Smidar, Hořic hie und da (K). Mukařower Wálder; bei Pacov (B). Rubus thyrsoideus Wimm. Wildenschwert, Mezihořské údolí bei Ostroměř (K). MI. Vožice: unter der Bure Schellenberg (B). Rubus Koehleri Weihe. Pacov: im Walde bei Cetoraz (B). Rubus corylifolius Sm. $. tomentosus (R. mollis Presl). Ab- hang „v Záskalí“ bei Melnik (Ku)! y) eglandulosus Čel. Prodr. Ebendort (Ku)! TSpiraea opulifolia L. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo)! Spiraea salicifolia L. Gebůsch an der Moldau bei Salnau im Bohmerwalde (Čf)! Spiraea aruncus L. Um Wlašim hie und da (Vo). MI. Vožice: unterhalb Schellenberg (B)! Prunus avium L. B. Tribau: Steinberg bei Skuhrov; Kalkmergel- lehne hinter Rybník (K). +Prunus cerasus L. Hain bei Smidar, B. Tribau: Lehne hinter Rybník (K). Prunus chamaecerasus Jaca. Milayer Berg (B). Wlaším: fel- siges Ufer der Blánice bei Čechov (Vo)! TLupinus luteus L. Bei Stříbřec náchst Platz auf Sandfluren gebaut, wie man mir sagte, als Fischfutter. Melilotus altissimus Thuill. Bei Ohnišťan náchst Smidar; Jungwald bei Sukorad und bei Liskovic náchst Hořic; um Par- dubic verbreitet (K). Trifolium rubens L. Kónigingrátz: Rand des Laubwaldes hinter Piletic, Halíner Revier bei Dobruška (R)! DO U J Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. Trifolium ochroleucum Huds. Thalabhángce der Orlice bei Wildenschwert (K). Lehne „v Dřízdnech“ bei Přepych (R)! Lotus uliginosus 8Schk. Zábrdí bei B. Aicha; Semily: linkes Iserufer (B). Astragalus exscapus L. Rokelský důl bei Liboch, sehr zahl- reich (Pl)! Am Schwarzen Bere bei B. Zlatník (Wb). Bei Teplitz (Prodr. Fl. B. S. 674)*) nicht gesehen (Wb). Astragalus danicus Retz. Óstlich vom Brůxer Schlossberg (Wb). Hradischken und Liskenberg bei Meronic (B). Astragalus austriacus Jaca. Oberhalb Semě bei Třiblic (B). Duby bei Kladno (Wt). + Coronilla emerus L. Auf der Bába bei Ječan, in einem ge- píanzten Wáldchen aus Fóhren, Robinia, Ligustrum, Cytisus la- burnum, Cornus sanguinea, in 3 lteren blůthentragenden Stráuchern (B)! Vicia lathyroides L. Kahler Berg bei B. Leipa, Můhlberg bei Straussnitz (Anders t. Wu). Kónigingrátz: Schlesische Vorstadt, an der Eisenbahn (R). Vicia dumetorum L. Loučnohorský les bei Smidar (R)! Thal von Mezihoří bei Ostroměř (K). Wlašim: Wálder bei Všechlap, unfern der Einmůndung der Blánice in die Sázava (Vo)! Erster Standort im Sázavagebiet. Vicia pisiformis L. Gebůsch an der Ruine Alt-Perstein bei Dauba (Pl)! Vys. Veselí (K). Halíner Revier bei Dobruška (R)! Vicia cassubica L. Hoch-Weselí und Chotělice, Smidary (K). Lochovic: Wáldchen bei den Nové Lázně (var. pubescens, Čf)! Vicia tenuifolia Roth. „Poříčí“ bei Dobruška (R)! Vicia villosa Roth. Zwischen Rovensko und Turnau háufig; bei Semil (B). Riesenbere bei Neugedein, im Getreide! Pacov: im Getreide bei Zhoř (B)! 1) „Teplitz“ bedeutete auch bei Winkler eine sehr weite Umgegend, die z. B. bis Bilin und Brůx gemeint war. Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XI. Zur Bahnbestimmune. Von Dr. V. Láska in Prag. (Vorgelegt den 10. Márz 1893.) Bei der ersten Bahnbestimmung eines Himmelskórpers kommt es auf die Auflósung zweier Gleichungen von der Gestalt: M O a ej 2) BOOT B1070 12 = m+-n0 + po? an, wobei «, B, m, 1, P, gecebene Constanten, © die Erdentfernung und 7 die Sonnenent- fernung des Kórpers bezeichnet. Diese Gleichungen pfleet man durch Annáherung zu lósen, indem man von einem geeigneten Wert von 7 ausgeht, mit diesem aus der Gleichung 1) einen Náheruneswert von © bestimmt. Einen genaueren Wert von 7 liefert sodann die Gleichung 2). Fůr gewóhnlich pflest man fůr Kometen 7-1, fůr Planetoiden += 2,5 zu setzen. Die Auflósung dieser beiden Gleichungen erfordert eine ziemliche Rechen- arbeit, die durch das nachstehende Verfahren ůberflůssig gemacht wird. Setzt man námlich den Wert der Gleichung 1) in die Gleichung 2) und ordnet gehorig, so folgt: r2— (m na + pet +p 5 + (n +2) 6 oder wenn gesetzt wird: B) 0 a mna pa? zvu | 2 2) BE SARA Am TP B) B (n 20) Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 9 XI. V. Láska einfach: (OD) E Vč OVV O KA AB alk Ar B Werden zwei neue Variable | (r) und f so eingefůhrt, dass TO RAP RAY 1285 PTÁ 8 pa 4: = | B | 9) OC OL K) OVO V 1603 JME) == | ) g f | so geht die Gleichung 6) úber in | (r)š + (+)* = 4 die sich leicht tabuliren lásst. Der Gebrauch der folgenden Tafel ist einfach. Man berechnet zunáchst die Gróssen w und B eins fůr allemal. Sodann mit einem geeigneten Wert von r die Gróssen Zd Mit dem lezteren Argumente wird aus der Tafel (r) entnommen, mit welcher Grósse sodann r aus der Gleichung 7) zu berechnen ist. Um das Gesagte durch ein Beispiel zu illustriren, nehmen wir die Gleichungen aus Littrow: Vorlesungen ber Astronomie p. 142. o = [01813347] — nano +2 = 10158980 — [01558219] e — [0:0170896] 6: Die eingeklammerten Zahlen sind Logarithmen. Da es sich um einen Planetoiden handelt, nehmen wir dem Obigen zufolge: 25 an. Damit folgt: w — 5584378 A — 5594674 B = — 7132765 | ferner JE f= VA= [03738774] B 0) = yd =— 0:09654 so dass wir haben: Zur Bahnbestimmung. ké) (r)* — (r)* — — 009634 Unsere Tafel liefert durch eine einfache Interpollation: (r) — 094027 Mit diesem Werte ergibt sich log r = logf — log (r) = 03471300 Wáhrend Littrow nach vielen Hypothesen log r — 03477013 Wiederholt man mit dem gefundenen Werte die Rechnune, so folot: A — 5605152 f = [03742937] g = — 009589 und hiemit aus der Tafel (r) — 0994063 so dass : log r — 034771 wird. Mehr als fiinf Decimalen kann diese Tafel nicht geben. Es hindert aber Nichts, sie mit geniůgender Ausdehnung zu rechnen, wozu es mir leider an Zeit fehlt. Hoffentlich werden andere, die úber mehr Zeit verfigen, diese Arbeit úbernehmen. Da man jedoch bei den ersten Bahnbestimmungen, die eicentlich zur Grundlage den Beobachtungen dienen, mit einer Genauigkeit von finf Dezimalen sich zufriedenstellen kann, důrfte die nachfolgende Tafel im allgemeinen genůgen. XI. V. Láska (r)* +- (0) = g dg 131949 132522 — 572 133096. 574 133672 | 576 134250 | 518 134829 | 5179 135411. 582 135995 584 136582 | 587 137170 — 588 137760 + 590 138352 © 592 138946 | 594 139542 | 596 140140 598 140741. 601 141344 608 141949. 605 142556 | 607 143165 |- 609 143777 + 612 144391. 614 145007 616 145625 618 146245 620 1.46867 622 1:47490. 623 „148116 626 148744 628 149374 — 630 150006 -+ 632 150640 | 634 151276. 636 151915 639 152556 641 153199 | 643 153844 645 154491. 647 155141. 650 155793 |- 652 M (= g — 015851 — 013766 — 013680 — 013593 — 013505 — 013416 — 0133206 — 013235 — 015143 — 013050 — 012955 — 012859 — 012703 — 0126606 — (125068 — 012469 — 019369 — 012208 — 012166 — 012063 — 011959 — 011854 — 011748 — 011041 — 011533 — 011424 — 011315 — 011205 — 011094 — 010981 — 010861 — 010752 — 010636 — 010519 — 010401 — 010282 — 010162 — 010041 — 0109918 — 009794 — — +£ 0:940 0941 0:942 0943 0944 0:945 0946 0 947 0 948 0:949 0:950 0:951 0952 0953 0954 0955 0:956 0:95% 0958 0959 0:960 0961 0962 0:963 0+964 0965 0:966 0:907 0968 0:969 0970 0971 0972 0975 0974 0:975 0:976 0:97% 0978 0979 Zur Bahnbestimmunc. (= g dg 156447 157103 — 656 157762 | 659 158423 661 159087 664 159753 666 1:60421.— 668 161092 — 671 161765 | 673 1:62440 + 675 168117 + 677 163196 679 1:04471 681 165161 684 1:65847 686 1:66535 686 1:07225 690 1:67918 698 1:08613 685 169311 |- 698 170011 — 700 170714 103 111419 105 1721206 10% 172835 109 1'73546 T11 1:74260 114 174976 116 115694 118 176415 + 721 1'76140 —- 725 177867 727 1:78596 | 729 179827 731 180061. 734 180797 736 181585 | 738 182275 | 740 188017 742 183762 + 745 (= (P = g (r) g da 01940. — 009609 0941. — 009543. —- 126 01942. — 009416 127 0943. — 009288 128 01944. — 009159 129 0:945. — 009029 130 01946. — 008897 132 0:947 — 008704 133 0:948. — 0.08630 134 0949. — 008495. — 195 0950. — 008360. —— 155 0951. — 008223 131 0:952 | — 0.08085 158 09953. — 007945 140 0954. — 007804 141 0955 | — 0.07602 142 0956. — 007519 143 0957 — 007375 144 0958 —- 007230 145 0:959. — 007084. — 146 0960. — 006937 — 147 0:961. — 000788 149 01962. — 006038 150 0:963. — 006487 151 01964. — 0063535 152 0965. — 006181 154 0:966. — 006026 155 0967 — 005870 156 0:968 © — 005712 158 0969. — 005553 -— 159 0970. — 005394. — 159 0971. — 005233 161 01972. — 005071 162 0973. — 004907 164 0974. — 004742 165 0975. — 004576 166 0976. — 004408 108 09977 — 004239 169 0978 — 004069 170 0:979. — 003898 — 171 O XI. V. Láska (r)* + (1) = 4 g 1:84511 1:85260 1:86012 1.8676% 187525 1:88280 1:89049 1:89815 1:90584 1:91356 192129 192904 1:93682 1:94402 1:95245 196030 1:96818 1:97609 198409 1:99200 2:00000 2 00802 2-016006 202415 203222 204033 204847 2056064 2:06483 2:01305 208131 2:08960 209791 2:10625 211402 212301 213142 2:13985 214831 215679 dg — 749 752 155 158 161 1063 160 109 + 70 8 115 118 180 185 185 188 191 194 o + 800 802 804 80% 909 S11 914 917 819 — 822 + 82 829 831 834 831 839 841 843 846 + 848 (r) 0:950 0:981 0982 0983 0:984 0:985 0:986 0:98% 0:988 0989 0990 0 991 0:992 0:993 0994 0:995 0:996 0997 0998 0:999 1:000 1:001 1002 1003 1:004 1:005 1:006 1:007 1:008 1:009 1:010 1011 1:012 1'013 1014 1.015 1016 1017 1018 1019 (r — (r)? = 4 g — 003721 — 003554 — 0105380 — 0103204 — 003027 — 002849 — 01026069 — 0102487 — 002304 — 002119 — 0019532 — 001744 — 001555 — 0013065 — 001173 — 000980 — 000786 — 000591 — 000395 —, 000198 -+ 0:00000 E -00198 0:00398 0:00600 000804 0:01010 0:01218 0:01428 0:01640 + 001854 + 002071 0:02287 0:02505 0:02724 002944 0:08165 0:08387 0:08610 0:03834 + Hle — + + + dg 175 174 176 11% 178 180 182 185 185 187 188 189 190 192 193 194 19% 196 197 195 198 200 202 204 200 208 210 212 214 217 211 218 219 220 221 222 223 224 — 004050 — 226 Zur Bahnbestimmung. (6) (r) (de E, (r) g dy (7) g dg 1:020.— 216529 1:020. — 004287 LD2T. | 2:11982 JSTE55 1:021 0:04515 -- 228 1:022 | 218238 856 1:022 004745 230 10023. 219097. 859 1:023 004977 232 1024. 219959. 862 1:024 0:05211 234 1025. 220825 866 1:025 0:05447 236 1026. 221694. 869 1:026 0:05685 238 1027. 222566 | 872 1:027 0:05925 240 1028. 223441. 875 1:028 0:06167 249 1029 | 224319 — 878 1:029 006411. -—- 244 1030..,225200.-50881: 1:030 0:06655 —- 244 1031. 226083 | 883 1:031 0:06901 246 1032 226969. 886 1:032 0:07148 247 1:083 | 227858 | 889 1:033 0:07396 248 1:034 | 228749. 891 1:034 0:07646 250 1035. 229643. 894 1:085 007897 251 1036. 230540 | 897 1:036 008150 258 1037. 231439. 899 1:037 0:08404 254 1038. 232341. 902 1:038 0-08660 256 1:039. | 233245 | 904 1:039 0:08919. | 259 1040 234151 — 906 1:040 0:09179. — 260 1041.. 235060 | 909 1041.. 0:09441 262 1042. 235972 | 912 1:042 009705 264 1043. 236888 | 916 1:043 009970 265 1044. 237807. 919 1:044 010237 267 E045. 2387300.925 1:045 010505 268 1046. 239657 9927 1:046 0:10774 269 1047. 240587 930 1:047 0:11044 270 1048. 241520...933 1:048 0:11316 272 1049. 242455 — 935 1:049 011589 —| 278 1050 | 243393 I 938 1:050 011863 —- 274 1051.. 244334. 941 1:051 012139 276 1052 | 245278 | 944 1:052 012417 278 1053 246224 | 946 1:058 0:12698 281 1054. 247178. 949 1:054 012981 283 1055. 248194. 951 1:055 013266 285 1056. 249078 954 1:056 013553 287 1057. 250035 | 957 1:057 013842 289 1058. 250995 960 1:058 014133 991 15059 251958 — 903 1059 014426. — 293 (r) 1'060 1061 1:062 1:068 1064 1:065 1066 1067 1068 1:069 1:070 1:071 1072 1.073 1.074 1075 1076 1077 1078 1079 1.080 1:081 1:082 1083 1.084 1085 1:086 1087 1:088 1089 1:090 OD 1092 1:093 1094 1.095 1:096 1:097 1:098 1099 Verlag der konigl. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1898. XI. V. Láska: Zur Bahnbestimmung. ()* + (r) = a g dg 252925 253895 | 970 2-54868 973 9-55844 976 2-56823 979 -57805 982 2:58790 985 - 259778 988 260769 991 2:61763 — 994 262759. | 996. 263758 999 2:64760 1002 265765 | 1005 2:66774.— 1009 967787. 1013 268803 — 1016 2-69823 | 1020 2-70847— 1024 271875 —| 1028 272905 I- 1030 2739838 | 1033 2-74974 1036 2-76013 | 1039 277055 | 1042 278100. 1045 279148. 1048 2-80198 1050 281951. 1053 282307 I- 1056 283365 |- 1058 284496. 1061 2-85490 | 1064 286558 | 1068 287631. 1073 2:88708 | 1077 2-89789 | 1081 290874. 1085 291963. 1089 293056 —- 1093 (r) 1:060 1:061 1.062 1:065 1.064 1:005 1'066 1.067 1:068 1:069 1:070 1:071 1072 1073 1.074 1:075 1:076 1:01% 1:078 1079 1:080 1:081 1:082 1:083 1:084 1:085 1:086 1:087 1.088 1089 1:090 1:091 1:092 1093 1094 1:095 1:096 1097 1:098 1.099 (r) — (r) a g dy 0:14721 015016 -—|- 29% 0:15313 297 015611 298 0:15911 300 016213 302 016517 304 0:16823 306 0:17131 308 017439 | 309 017750 + 311 018062 312 018376 314 018692 316 0:19010 318 019330 320 0:19652 322 0:19976 324 020302 326 020630 — 328 0:20961 -+ 381 021293 332 021627 334 021962 335 022299 337 022637 338 029977 340 0:23319 342 023663 344 0:24009 — 346 024358 -—- 349 024608 350 024960 352 025314 354 025670 356 026028 358 026388 360 0:26750 362 027115 365 027582 — 367 XII. Výpočet dráhy vlasatice 1891, L Napsali Bohumil Novák a František Miller v Praze. (Předloženo dne 10. března 1893.) Kolem 8. hodiny večer dne 29. března 1891. zpozoroval prof. E. E. Barnard na Lickově hvězdárně 4-palcovým lomeným hleda- čem malou mlhovitou hmotu, která po užití 12-palcového aegua- torealu ukázala se býti vlasaticí. Tutéž vlasatici objevil neodvisle 30. března W. F. Denning v Bristolu. Vlasatice měla asi 1“ v prů- měru, a dle zprávy Barnardovy (Astr. Journ. X. pag. 190.) byla za svého objevení 10.—11. velikosti s ohonem 10"—15' dlouhým; jiní pozorovatelé udávají ji však jako hvězdu 8. velikosti s nezřetelným jádrem 10. velikosti a s ohonem 5'—7 dlouhým. Pozorování sáhají do 10. dubna, potom vlasatice zmizela, prošla perihelem a byla poprvé opět zpozorována J. Tebuttem ve Windsoru (N.-S.-Wales) v květnu. Skutečná pozorování pro nepříznivé počasí mohla však počíti až 4. června; posledně byla pozorována 9. července od R. H. Tucker-a v Cordobě (Argentina). Elementy prozatimní, avšak jen z první části pozorování, byly počítány několikráte; nejpřesnější jsou od prof. Lampa: T' = 1891 Duben 27, 55900 stř. čas Berlín. o — 178%48' 248" 2 1935536:5 stř. Aeguin. 1891, 0 6— 1203124: lg g= 9599332. Aeg. heliocentrické souřadnice ae — [9990460] r. sin (v 81937 42-8") y — [9391664] r. sin (v-—- 115 9 4806) z — [9996115] r. sin (v—- 173 15 375) Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 XII. Bohumil Novák a František Můller. Celkem bylo nalezeno v Astr. Nachr., Astr. Journ., Comptes Rendus a Bulletin Astr. 101 pozorování, z nichž předem 4 pozorování byla vyloučena a to pozorování 1. dubna na Mt. Hamiltonu, 15. června a 29. června (2) ve Windsoru, poněvadž srovnávací hvězdy byly jen přibližně udány a nebylo je možno nalézti v žádném z těch katalogův, které byly přístupny. Ostatní srovnávací hvězdy byly zvoleny za základ takto: (polohy jsou vzaty z přístupných nám katalogů neb, nebyly-li katalogy po ruce, jsou podrženy, jak byly od pozorovatelův udány). Střední místa 1891, 0. | | 2 a | ) | Autorita ©) h m S 0 U / 10 55 603|—-44 51 546, + (2 Par. 1308 — W, 0k, 1852) 20 56 3332|—44 50 191, W, ob, 1382 81. 1. 723|—-42 56 276, Par. 1433 (W,) 41. 4. 197|—-43 56 | 46, Srovn. Par. 1427 |5|1 5 3459 -43 10 222, AG. Bonn (W) | 61. 6 4810 —41. 4 428, W, D,67 (01. T. 709|,-540 39 283, 1(2 Par. 15484 W, B,71+W,IW,72) (81.7 2102|-540. 34 210|1W, B,77 W, I 78) (A1. 8 1854 42 6. 50, Srovn. BB. VI +429, 254, W, I*, 120 10,1.. 8 3387|--41. 5 550| W, I*,108 1L1 8 5232|—41 13 3206, 4(W, I, 11834 W, I, 114) 121.9 717|--41 41 536, BB. VI — 419 230 131. 9 2041542 9 340, w, B, 120 141 10 058 40 4 250, : (2 Par. 1595 +- W, In, 130) 15 1 10 1401|—-42 21 545| 1 (2Rad, 387 + W, It, 135) 16 1 10 2452|-—41 40 376, Srovn. W, IB, 118 171 10 27783|—-39 53 375, Lund. AG. Z. 91, 98 181 11. 399|--38 54 193, 1 (Par. 1615 + Yarn. 651) 191 12 1438 +42 42 275 W, D, 192 201 12 2966|--42 6. 71, W, P, 196 corr. 211 13 1942 39 33 168, Lal. 2348 221 13 2634 442 0 24.8, BB. VI + 41, 246 23 1 13 4920 -40 4 276, Lund. AG. Z. 67, 83 24|1 16 5542 -40 2 246|1: Rene A5 AG. ZB 88) 95, +7 | ; 3 (2 . Lund. Z.91, 9 SNVÁL: 25 1 16 5875 4-38 54 251|(*( A oono lo ná 261 18 9-85 38 29 388, £(Yarn. 689 + BB. VL +380, 254) (W,), 211 18 3199 -38 50 551| W, I, 387 | 281 18 4521 +36 53 77 w, Ib, 344 291 19 4780|+37 51 221| w, r, 373 Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 3 = = | : nn on 5 n) A" 6.0r 16.2 > | | m S 0 , AA | | '30,1. 19. 4813|--37 37 380, 1(2 AG. Lund. Z. 86 £ W, E, 375) B1|1 20 1918|+4-36 54 244| Lund. AG. Z. 56, 65 32|1 20 3921|—-36 43 449| Lund. AG. Z. 85 | PSO 3950 Mob OD SL3 0) eo 9050 384/1 22 1119136 30 20'7| Lund. AG. Z. 85 35|1 24 26:19|4-35 38 288| W, E, 488 86,124 4127|—-33 36 408, ! (Par. 1859 + Leid. AG. Z. 138, 68) 30|1 25 5474|—-34 14. 93, Leid. Zon. 238, 332 B8|1 25 5913|+34 20 469| W, B, 518 39|1 26 4526|+33 17 303| W, Ib, 539 | 40|1 28 23'13|--34 33 | 93| :(Leid. AG. Z. 327, 345 — Par. 1932.) n 1 28 4670|-432 88 50:6 6 (2 Par. a o r a Z. 138, 73 „JL 30. 3645|+32 17 489| : (Par. 1987 | Leid. AG. Z. 138, 75) 45|4 55 31-80|—37 2 192| Cord. Z. 124, 81; Stone 2181 44|5 41. 3972|— 41 49. 349| Cord. Z.1480,Cord. GC. 6775, Stone 2594 45|5 50. 335| - 42 56 362| Cord. Z. 100, 23; Stone 2681 | 46|6 2 3552|— 43 55 25'8| Stone 2800 4716 29. 997| — 45 13 41'0| Stone 3064 | 48|6 30. 437|— 45 17 41'6| Cord. GC. 8059, Stone 3072 4916. 42 40:44| — 45 52 53'4| Srovn. Cord. Z. 2450; Cord. GC. 8686 50,7. 0 5056|— 46 43. 153, Cord. Z. 26 | 51,7 11 15:48|— 46 55 13'7| Cord. Z. 735 | 527 16 1988|— 47T. 1. 89| Cord. Z. 1100 | 53|7 50. 6:10|—47 49. 81, Cord. GC. 10392 ! 547 54. 569|— 47 35 497, Cord. GC. 10510 55l8. 3 49'13|— 47 52 25'7| Cord. GC. 10793 56|8 15 4463|— 47 51 202| Cord. GC. 11155 578 22 5808|— 47 44 31'8| Cord. GC. 11358 58 8 31 4601|— 47 35 | 70, Cord GC. 11598 59|8 39 39-92 |——47 42 20'7| Cord. GO. 11828 609. 4 5274|— 47 13 305, Cord. GC. 12461 6119.. 6. 556|— 47. 1 56:7| Stone 4881 62.9 9 4409|— 46 53 182, Stone 4915 63.9 37 5494|—46. 9 245, Cord. GC. 13243 64.9 53 2910|—45 24. 4T'1| Cord. Z. 4073 | | Poznámka. Při výpočtu poloh srovnávacích hvězd bylo shle- dáno několik chyb v udání pozorovatelův; při pozorování: 1* 4 XII, Bohumil Novák a František Můller 3. dubna, Řím, v rektascenci 17" 5* místo správného 16" 55s. Čís. srovn. hv. 24. 6. dubna, Marseille, v deklinaci 59' 57" místo správného 59' V. Čís. srovn. hv. 28. 7. dubna, Alžír, v deklinaci 28' místo správného 38. Čís. srovn. IM oD) 18. června, Cordoba 1, v deklinaci 53' místo správného 55'. Čís. srovn. hv. 51. Nejprve byly vypočteny elementy přibližné z celého oblouku. Pomocí Lampových elementů vypočtena z několika prvních a po- sledních pozorování normální místa, jimiž byla proložena parabola. Obdržely se pak tyto elementy (A): (A). T = 1891 Dub. 27558053 stř. č. Berl. o — MOV D02 | 6 — 193 55 235 $—= 12031 5625 | lg g— 9599744 stř. Aeguin. 1891, 0 Heliocentrické souřadnice aeguat. © = [95902101] sín (v 81934 18-967) sec? "/,v y = [89914330] sín (v—- 115 8 29:21 ) sec? /,v 2 — [95958535] sn (v-—- 173 12 1260 ) sec? "/„v Z těchto elementů byla vypočítána efemerida a interpolovány polohy vlasatice pro jednotlivá pozorování; srovnání výpočtu s pozo- rováním jest obsaženo v následující tabulce; spolu odečten byl všude aberrační čas, při čemž bylo užito za základ konstanty Struve-ho = 49778*. K výpočtu parallaxy upotřebeno x = 8'85". (Red.ad l. app. Parallaxa | Stř. čas | | | Berlín | | Březen St V Sa 8 S M Mt. Hamilton © |29-725066 |—2-29 | —5-5 |4-0:46| 45:1 || —0:83 (—19:6)| i (29727741 |—2:29 | —5:8 -L046| --52||—094| —89 | | Pozorování — Výpočet Hvězdárna Císlo HS © 2 et : 30684840 |—2:25 | —50 0:50! -+42 | —102 | +42 | Drážďany © |31-343195|—221| —51 |—-0:36, -55 | —137 | —28 h |81:872847|—2-21 | —51|-0:82| -60 | —118 | —51 OP © MOH Váha. -v dekl. vrekt.v dekl da cosd| dě (ad o lac) Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 5 r | Pozorování — | Red.adl.app| Parallaxa Výpočet Váha „| | Hvězdárma | k mm A š vrekt. v dekl.|v rekt. v dekl du cosd| dě |a| 8 10) | | | Březen S u S M SOE 6 Vídeň 81'621643|—220 | —55 |—0-29| 63 —175| —171|4|4, 7. Mt. Hamilton © |31'700651|—2-19| —4-7 |--048| 1-4:6|| —046| — 69|1|1 | | Duben 8 „ Vídeň 1'309439|—2-17 | —5-2 |--040| +49 | —089| — 60|1|1 9 Řím (C. R.) 1323352 —2:18 | —5'0 |-4-0:44| +47 || —050| —214 4,1, 10 Vídeň 1:334034—2:17 n Bind nene sko) fl : : : 11 Mnichov 1:342696|—2:17| —5' i E lomy“ KU- n 12, Kremsmůnster 1'345408|—2'16| —49 pob Ne a — Ze k É 13 Vídeň 1:352042|—2-16| —4-9 |--03 T —075| — 4 14 Kremsmůnster 1366553 —2:17 | —5-1 -+033 | 5:8 || —102| — 05, 14, 15 Padua 1 | 1873132—217| —51 Hole +58 a (— 07) Ď 0 16 2 | 1.878182|—217|.— |O: eb = - 17| Cambridge (M.) || 1:580530|—2-15| —5-1 |+040| +52 (--160) — 15| 0/1, 18 Strassburg 1'696744—2:15 — -+036 6 —090 | B 1— 19 MODODT M o 31 > B | D10) 20 Mnichov 2-338901|—2-13 | —5:6 --0:87| 45:8 —228| + 26|44, 21, | Kremsmůnster 2-347749|—2:18| —5'6 oů +55 je m i; 2 22 ídeň 2-349775|—213 | —5-6 |--03 z | PB 46 23 pádů 1 E B | moc n (—1:88) (—224)| 0, 0 24 BP) 2-364245|—2:13 | —5:7 |--0:85 | -5-6 |(—2-28) (—30.6)| 0| 0 25|| Mt. Hamilton 1 | 2:694219,—2-11| —57 |--0-46| -45 || —0-78|(--96:7)l 1| 0 26 4 22602219 212026 | 093|01 27 „ Vídeň 3'312280|—2-09 | —5-4 |--0:37| +50 || —1:66| —100 |, 1 28 Řím (C. R.) 8'329015|—2-09 | —5'1 |-+-041| |-49 | —0:90| —12-7 | 1| 1 29 Hamburg 3345621, —2:09 | —51 |--0-82 | -55 | —0-79 | — 5:8 | 1 1 30, | Berlín (Uran.) 3:351630,—2:09 | —5'1|-+-031| -+57 —113| — 351 1 31 Kodaň 3:367681-—9:09|- — fe El 7 es 82 i BAS Dilo 1200| A3) (5 33 | Kiel SE onal —5:6 -+025 | -61 —140|— 15,11 34 Kristiania 3393871 —2:09 | 56 POZ 6:20:80 2801 85 Mt. Hamilton 8:697427|—2-07 | —5:5 pro 145 o = 15 : : 36 Alžír 4-337415|—2-05 | —5-4 |--0-45| L-54|| —100| — 8- 87| Drážďany 4339916 9-05 | —5-8 |4-0:32| 54 | —112| — 24| 11 38, Alžír | 4344891|—2:05 | —5-4 |<- 0-44 | 4-44] —112| —100| 11 39. Góttingy | 4350001|—2-05 | —54 |--0:82| +-5-8|| —0:79| — 69| 11 40 Kodaň 4351234|—2-05 | —5-8 -028 | 157 —121|— 56|1 1 41 Hamburg 4:352461|—2-05 | —54|--0.80 | —-5:6|| —092| — 70|1| 1 42, (Padua 1 4358151|—204|. — 4084, — m — B 43 2 4358101590510 — |FEb03415— |(<129)|. — =- 44 Marseille 4:360082|—2-05 | —5-8|4-0:88| 45-1| —089| + 22| 11 45 Vídeň 4:366087|—2:05 | —5-8 |--0:80 | -59 | —158| — 72| 11 46 Kristiania 4384547|—205| — (+022, — | —090 pa ko 47 ADO DA 62 0:8|— 48 Berlín (Uram.) | 4652884 oa, —54 |—0.28| --59| —149|— 9111 49 Alžír 5'345531|—2-01 | —55 |+048| -44 | —135| —145| 11 50| — Kristiania 5881347 — | —55| — (+60, — |— 64 P 51 5:406360|—2:01| — |--018| — |—129.. — — 52 ž 5428188 B 0 —55 |-4-015| 464| —066| +- 17| 1,1 6 XII. Bohumil Novák a František Můller Pozorování — Red. ad l. app. Parallaxa zást hal Hvězdár Stř. čas i e Výpočet M s vězdárna ň ( © Berlín l il vrekt.vdekl.| vrekt.v dekl. dacosd| dů |a|dal T O ROT OTK NÍ OOP —Ě l Duben S S p S n | 53, Vídeň 6-312463| —1'98| —57|.-0:35| —5'1| —062| —1t1| 1 1 54 ň 6:320390| —1:97|) —57-+034| +52| —1t04| — 39| 118 55, Alžír 6338498 —1:98| —5'6 +048 +48 —049| — 25, 1 1li 56, Mnichov 6:341076| —1:98| —5-6|1-0'33| --5-8|| —0:66| — 69| 1 1] | 57, Alžír 6-349019| —1-98| —5'6) +042] +45 —0-18| + 23 |4.(4,|M 58, Hamburg 6352434 —1:98| —56,--029| +56) —042| — 11|1 10 59, Marseille 1 6364114|—198| —56.-4-035| -52| —118| — 51| 11 60.. Kremsmůnster 6:658681| —1:97 —5:6, —0:31, -5:6 —058| —102|4/4 G1 MAŽE 7842380 —1:94. —57|-+-041. 44, —164| —131|44|0 62, Řím (C. R.) 8-329012| —1:90, —56,--0:36) +49| —112| + 08| 110 63. Strassbure 8360789 —1:90| —5:6 --0:30| £55| --011| —102| 1| 18 64. Cambridge (M.) | 8551367|—190| —58 -037 I-48| —118| — 69| 116 65 Washington 8'565303| —1'90| —59+039| -45| —067| —206| 14 -166 Mnichov. | 9338039|—1:87| —61 -0:31 +53, —081| —101| 1 18 67 Strassburg 9353657) —1:87 —60 -0:30 +-54| —072| — 72| 118 68 Kodaň 9-360101|—187. —61| -0-24 I5:8| —108| — 58| 1 18 69. Cambridge (M.) | 9555830 —1:86| —60, 0:36, I-48| —136| — 71| 1 1 70 Kiel 10:367264| —1:84| —60,--0-24| --5-8| —0:36| — 35| 1 18 nát a 10-383108| —1:84| —60,—-0'22| —-5-9| —0:39| — 36| 1 18 72 Hamburg 10:662584|—1-83| —59 —0-25 +57| —072| — 52| 1 tk 1 Červen p 73| Windsor (N. S. W.)| 4346177) —148| --24|—062| —44| —0-36| — 69| 1 1m 74, Mys Dobré Naděje | 9243506 — +12. — |—35 — | -+107|-— m 75, i | 9247286|—157| — (066. — |+010|.— |1—M 76| Windsor (N. S. W.)| 10917408 —1'60| —+1'0,--0'66| —4:45| —0:20| + 94| 1 1 77 É (111919653) —1:63| 04 +067) —43| —018| —12-7| 1 10 78. s (13.871056! —1:67| —10,066| —24! +053, +186! 1 107 79, Mys Dobré Naděje | 142475711. — | —11 — |—26. — |+4- L 80, 8 14-251769|—167| — |-+067. — |—022| — (iM 81 i [15246685 — | —17. — |—24| — | +212|— 1 82, s | 18"257875 —168|. — +067- — | —011 — 1! 83 Cordoba (Arg.) | 17-482096| —169. —25|-+-067| —19| —o084 —119| 11 84. A (18476567) —1:68| —30|--066| —16| —139| —- 50|1 1|| 85, : 18:499020| —1:68| —34|-1-067,| —2:3| —103| —- 85| 1 1 86, : 22475155 —164. —51|-4-061| —L0| —123| - 67| 1 1/ 87 (23500241 —1:62| —5'1,40:62,| —1:55| —074| — 40|1 11 88 4 24:494086| —1'61| —56--061| —13| —186| -112|11| 89 á 25482684 —157| —6:3,4058| —0:8| —073| |-125| 1 1|| 90, E 26478119| —154| —66,-4-056| —0:6| —098, —- 91| 1 1|| 91 27476826 —1:50| —70|-+-054| —05| —111| —52| 1 1 92 a | 28:496801|—148| —74|4056| —10| —223| +155|4 || - - | — l | Červenec | 93, Cordoba (Arg.) 1:483162|| —1:36| — 8'6,--050| —044| —058| — 25| 11 94| Windsor (N. S. W.) 1:938072| —1:35 — 85|4-058| —19| —051| — 22| 11 95 ý 2-920910|—1:34| — 85|1051| —14| —064| + 283,1 1||| 96, Cordoba (Arg.) | 6482059 —119| — 97)--044| —083| —186| —128|"4 | | 97) » | 9514308 —1:10| —10'0,4-045| —09| —1083| — 85|/ "|| Výpočet dráhy vlasatice 1891, IL 7 Poznámka. Pozorování z Paduy byla opatřena poznámkou „Non si © tenuto conto della rifrazione,“ blíže však nebylo udáno, jakým mikrometrem pozorování vykonána byla; zde byla oprava vypočítána pro vláknový mikrometr. Vzhledem k této nejistotě, jakož i vzhledem k tomu, že všecka tato pozorování vykonána byla za velmi nepřízni- vých poměrů (dle sdělení pozorovatele p. prof. Abetti-ho), byla všem těmto pozorováním dána váha = 0. Tato pozorování byla shrnuta v Šest normálních míst těchto: H | ; “ „| | | OŘ o Po ducosd | | dů a norm. Ano | = Berlín. | | pozorov. š| | | 1891. | | Duben | S „ h m s Ž I 113 —1046 — 548 1. 732584 |4-429 177 858""| © 1—26 MĚ 082 | 5:80.. 15 352531589. 7. 458 || 275200 II. 8:06 —0:749 — 576 1 24 24062 |—35 0 42-82 | 53—72 Červen IV. 11:40 —09063 1194 b 59 14004. |—43 34 2077 | 73—82 | V. 2329 —1:108 -+ 752 7 57 25188 |—47 46 5067 | 83—92 | Červenec l | VI. AA UO — 201 9 22 58432 |—46 358 523 | 93—97 Nyní bylo užito methody variace poměru geocentrických di- stancí M. Ze systemu elementů (A)'byla vypočtena hodnota If pro normální místa I a VI a tato hodnota byla změněna o 1000 jednotek 7. místa, pro kteréžto dvojí M byly vypočítány elementy (B) a (U). (B). i T = 1891 Dub. 275570623 stř. čas Berlín. eo = 178" 45" 9.90" s4— 193 55 58:17 © stř. Aeguin. 1891, 0 12033240 lg 9 = 95991648 ly M = 00454614. XII. Bohumil Novák a František Můller O (0). T = 1891 Dub. 27562437 stř. čas Berlín. o — 1789 45' 52:62" s — 193 56 3259 | stř. Aeguin. 1891, 0. W203 lg g = 95998342 lg M = 00453614. Heliocentrické souřadnice aeguatoriální. g — [95902168] sín (v — 819 34 1540") sec? !/,v, y —[8:9915872] stn (v —= 115 6 939) sec? !/,v; © (B) z — [95958771] sin (v —- 173 12 14-08) sec? "/„v, © — [95902725] sin (v-—- 8134 3985) sec“ "/,v, y = [89918750] sín (v — 115 5 41:55) see? "/,v, % (U) 2 — [95959458] stn (v + 173 12 4321) sec? "/,v. Z obou těchto systemů elementů byla počítána normální místa i jevil se tento výsledek mezi výpočtem a pozorováním: | Nora. | Aa cos O do | íst | Ab U Eo ASPEN zoe V svoj 50) oo S S P PP II | —0217 | —0809 | —024 | —160 III —0-109 | —0289 — 013 —314 IV | +0272 | +1596 | +852 | —956 10 T088 | pod | běž | 806 Číslo Ax, pro které jest třeba tyto dva systemy elementů inter- polovati, určí se z těchto rovnic: 9-,8031 — 88419 z 9.5047 — 91334 x 99006. — 040000 z 0.0000 = 97080 z 8.6701 = 88951 z 844038 — 92595 z 98364 — 98186 x 9.9152 — 848004 z ] Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 9 kdež jest lg © — lg Sde + 192980 lg (jednotky chyby) = 0'7101. Z toho jde dx = + 00193 -a obdrží se tak system elementů (D) velmi málo se lišící od (B). (D). T = 1891 Duben 27557716 stř. čas Berlín o — 178945' 1081" 4 — 193 55 5883 stř. Aeguin. 1891, 0 V120 31132:09 lg g = 95997661. Heliocentrické souřadnice aeguatoriální. x — [95902173] sin (v —- 81934 15:89") sec? !/„v, y = [89915922] sin (v +- 115 6 862) sec? '/,v, 2 — [95958784] sin (v + 173 12 1464) sec" "/,v. Chyby normálních míst obdrží se souhlasně přímým výpočtem a interpolací z rovnic pro « takto: Pozorování — Počet. | (Norm. místo | Adacosá | dd S v I ez 00, —01 m 022 —0:3 III | —0u V IV 1 -5029 +32 Pí ZE MB VI | 0:00 —02 Definitivní elementy bude možná určiti teprve tehdy, až některé poněkud nejisté hvězdy srovnávací budou nahraženy přesnějšími. Praha, 6. března 1893. 10 XII. Bohumil Novák a František Můller Resumé des bohmischen Textes. Zunáchst berechneten wir aus dem gesammten Materiale fol- gendes genáhertes Elementensystem : T = 1891 April 27558653 M. Z. Berlin o = 178944 552" sk — 193 55 235 © Mittl. Aeguin. 1891, 0 i = 120 31 5625 lg g = 9599744. Heliocentrische aeg. Coordinaten. x = [95902101] sin (v + 81934 13:96") sec? !/„v, y — [89914330] sin (v—- 115. 8 2921) sec? "/,v, 2 — [95958535] sín (v —- 173 12 12:60) sec? "/,v. Auf Grund dieser Elemente wurde eine Ephemeride berechnet, die mit den Beobachtungen verglichen wurde. Wir bildeten hierauf folgende sechs Normalorter: Nro. M. Z. Berlin | « norm. J norm. l W | 1891 hm 5 I | April 118 | 1 7 32584 | -42017 858" VIM, 415 | V 5 350453 | 539.07 453 II., 806 | 12424062 | -35 0 4282 (IV | Juni 1140 | 5 59 14004 | —43 34 2077 | V 232901|0137.25188|(—41146.50;60| | VI) Juli 447 | 92258432 | —46 38 523, Aus diesen Normalórtern leiteten wir mit Benitzung der Me- thode der Variation des Verháltnisses der geocentrischen Distanzen folgende Ekliptikal-Elemente ab: T = 1891 April 27557716 M. Z. Berlin o — 178" 45' 1081" 2 — 193 55 58-83 M. Aeguin. 1891, 0 i = 120 31 3209 lg g = 95991601. Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 11 Heliocentrische aeg. Koordinaten. x — [95902173] stn (v T- 81934 15:89") sec? "/,v, y — [8'9915922] sín (v—- 115 6 862) sec" '/,v, z — [95958784] sin (v + 173 12 1464) sec" "/,v. Die ůúbrigbleibenden Fehler der Normalórter werden auf fol- gende Weise dargestellt : Beobachtung — Rechnung. | s PP E000.. -01 I | —0-22 —03 m o 202 IV | +029 18:2 M0083 24 VI 000 | —02 Eine definitive Bahnbestimmung wird erst nach Verbesserung der Orter der Vergleichsterne voreenommen werden kónnen. Prag, 6. Márz 1893. Nákladem král. české spol. nánuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1898. vi vadi Ouarzin von Heřman Městec. Von Dr. Heinrich Barvíř, in Greifswald. Vorgelegt den 10. Márz 1893. Zwischen Heřman Městec und Nákel im óstl. Bóhmen befindet sich links an der Strasse nach Choltic ein kleiner alter Šteinbruch im uralitisirten Diabas.“ Úber dem letzteren kamen vorigen „Jahres einige Reste von Pláner zum Vorschein. Ich studirte dieses Vor- kommen und fand in den Důnnschliffen des Pláners kleine wasser- klare Sphaerolite, welche ganz an solche von Chalcedon erinnern; die Lánesaxe der Fasern erwies sich jedoch als Richtune der kleinsten optischen Elasticitát, da senkrecht zu derselben in allen untersuchten Schnitten sich die Richtune einer grósseren opt. Elasti- citát constatiren liess. Dies Verhalten stimmt mit demjenigen des Ouarzin úberein, welchen Michel Lévy und Munter-Chalmas beschrieben haben.?) Es erschien mir daher wůnschenswerth, durch weitere Untersuchungen die Identitát des vorliegenden Minerals mit dem Ouarzin nachzuweisen. Bei denselben unterstůtzte mich bereitwillig der Director des hiesigen mineralogischen Institutes, Herr Prof, E. Cohen, wofůr ich ihm an dieser Stelle meinen besten Dank aus- spreche. Da sich die fraglichen Sphaerolite nach achtmaliger Bedeckung des Důnnschlifis mit warmer Salzsáure nicht veránderten, wurde ein Stůck Pláner, in welchem ich den Auarzin vermuthete, mit der Sáure behandelt, der kohlensaure Kalk entfernt und úber 50 mg Material isolirt. Es sind 2 bis 5 mm lange Gruppen von meist weniger als 1 mm grossen Sphaeroliten, welche dem allgemeinen Aussehen nach 1) Erl. zur geol. Karte des Eisengebirges von Krejčí und Helmhacker, Prag, 1882, p. 149, wo er Uralit-Diorit genannt wird. 2) Comptes rendus de VAcad. des sciences Paris 1890, I., p. 649, 650. — Bulletin de la Soc. Min. de France, 1892, No. 7. (Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1893. 9 XIII. Heinrich Barvíř durchaus an Auarz erinnern. Dies wird auch durch den gewáhlten Namen Auarzin passend angedeutet. Die Substanz selbst ist im Důnn- schliff wasserklar, die Sphaerolite erscheinen jedoch makroskopisch meist gelblich und oft mit matter Oberfláche ; sie werden klar, sobald sie in's Wasser getaucht werden. DBetrachtet man die Oberfláche unter dem Mikroskop, so findet man, dass sie mit kleinen Hóckern besáet ist, welche Endausbildung der Fasern und Bůschel darstellen, aus denen die GAuarzinsphaerolite bestehen. An einigen solchen Hóckern glaube ich auf Pyramiden deutende Fláchen beobachtet zu haben. Zur Ermittelune des spec. Gewichtes mittelst der Thouleťschen Lósung benutzte ich die ganze Menge derart, dass ich das spec. Ge- wicht der Flůssigkeit bestimmte, als dle gróssere Anzahl der Sphaero- lite schwebte, und dann verdůnnte, bis auch der Rest zum Schweben gebracht war. Gleichzeitig wurde zur Controlle das spec. Gewicht eines reinen Stůckes Bergkrystall bestimmt. Ich erhielt bei 169 C, iúbeden Berekny stal BA PZ O2LY fůr die gróssere Menge des Auarzin . . 2025 fůradeniRest (destAuarzin 1410900023600% als untere Grenze. Nach WMěchel Lévy und Mumier-Chalmas ist die Dichte des Ouarzins derjenigen des Chalcedons gleich, fůr welche sie 25 bis 2-6 angeben, nach Rosenbusch liegt die letztere zwischen 2:59 bis 2:64. ") Die Hárte konnte dadurch geprůft werden, dass Kórnchen von Ouarzin in einen Blei-Stempel eingedrůckt und mit ihnen Ritzver- suche angestellt wurden. Es gelang leicht das gewóhnliche Glas zu ritzen, schwer den Feldspath, den Auarz gar nicht mehr, so dass die Hárte circa 6"/, betrágt. Zur Untersuchune der chemischen Zusammensetzung wurden 442 mg der u. d. M. als rein gefundenen und bei 128"C getrockneten Substanz úber "/, Stunde stark vor dem Gebláse erhitzt; sie wurden weiss und undurchsichtig, jedoch nicht geschmolzen. Ihr Gewichts- verlust betrug 02 mg, also 0:459/,. Darauf wurde die Menge auf dem Wasserbade mit Flusssáure behandelt; es blieb nur ein unwág- barer rothlicher Anflug an dem Platintiegel haften. Dadurch ist er- wiesen, dass hier wasserfreie Kieselsáure vorliegt. Die Sphaerolite bestehen u. d. M. aus feinen Fasern, welche meist gleichzeitie zu Půscheln vereinigt und strahlig angeordnet 1) Rosenbusch, Mikr. Phys., 3. Autl., I. Theil, p. 397. (Ouarzin von Heřman Městec. sind. Diese Structur kann mán erst zwischen gekreuzten Nicols deutlich wahrnehmen, und sie entspricht vollkommen der Structur von Chalcedon-Sphaeroliten. Die kleineren, bis 05 mm breitén sind gewóhnlich regelmássig gebaut, rundlich oder oval, bei den grósseren sind die Bůschel ofters gebogen und die Umrisse bisweilen lappig. Auch kommen lángliche, sowie ganz unregelmássice Gruppen von Auarzin- Bůseheln vor. Die Grenzen zwischen zwei benachbarten Sphaeroliten sind selten ganzrandig, meist gekerbt oder gezáhnelt. Hie und da bildet ein Auarzkornchen den centralen Ansatzpunkt fůr die Fasern, gewóhnlich fehlt ein Fremdkórper ganz. Dagegen findet man im Důnnschliff háufie eckice Auarzkórner in der Nachbarschaft des Ouarzins, so dass man beguem die beiden Mineralien vereleichen kann. — Es ereibt sich, dass der Auarz sich gegen den Guarzin scharf abgrenzt, und gleichsam aus der Schlifffláche etwas hoher heraustritt. Daraus folet, dass der Brechungsexponent des Auarzins kleiner ist, als derjenige des Auarzes. Bei aufmerksamer Betrachtune findet man, besonders wenn man einen Condensor anbringt und denselben senkt und hebt, dass die Oberfláche des Ouarzins fein gerunzelt, wie pun- ktirt erscheint, eine Eigenschaft, welche grossentheils mit dem fasrigen Aufbau des Minerals im Zusammenhange steht, wáhrend die Ober- fláche des Auarzes fast olatt ist. Mit dem Relief des Auarzins konnte ich jenen eines Chalcedons vereleichen, welchen ich in dem Šerpentin- gebiete bei Zňátka unweit Náměst an der Oslawa in Máhren ge- sammelt habe, und welcher u. d. M. sehr schóne Sphaerolite von optisch negativem Charakter der Faserrichtung zeist. Der Relief beider war bei derselben Stelluneg des Condensors kaum zu unter- scheiden, und es folgt daraus, dass auch der mittlere Brechungsex- ponent beider Mineralien etwa derselbe ist, námlich 1591. Die grósste Doppelbrechung des vorliegenden Guarzins ist gleich jener des Auarzes (also 0.009), denn die hóchsten Polar. Farben beider Mineralien sind bei gleicher Dicke ident; B-« ist sehr klein, weil die Polar. Farben der Auerschnitte zu den niedrigsten der Newton-schen Farbenscala gehóren; deswegen ist auch y-6 dem y-« sehr nahe. Be- trachtet man Gruppen von Auerschnitten mit recht scharfen Objectiv- linsen, so bekommt man im convere. polarisirten Lichte zwei Hy- perbeln, welche beim Drehen des Práparates deutlich auseinander sehen. Bei einem Axenbild, welches sut in der Mitte des Gesichts- feldes lag, konnte der Winkel der opt. Axen 2.4 auf 23" bis 28" ge- 4 XIII. Heinrich Barvíř: Auarzin von Heřman Městec. schátzt werden. Setzt man B-« oleich 0'001, so ist B — 1595, und nach der Formel sin V= > sin E folgt 2 V annáhernd gleich 159 bis 189. Der optische Charakter des Minerals ist positiv. Gut auscebildete Sphaerolite liefern zwischen gekreuzten Nicols ein schwarzes Kreuz, dessen Arme den Nicol-Hauptschnitten ent- sprechen. Nicht selten bemerkt man aber Unregelmássigkeiten, so dass die dunkelsten Theile des Kreuzes nicht immer genau parallel zu der Schwingungsrichtune der Nicols gerichtet sind. Schiebt man einen Auarzkeil so unter den Analysator ein, dass seine © Axe 45" mit den Schwingungsrichtungen der beiden Nicols bildet, so steigen in den Ouarzinsphaeroliten die Polar. Farben in jenen Ouadranten, welche dieser Richtune des Ouarzkeils entsprechen, wáhrend sie in den dazu senkrechten Ouadranten fallen: es ist das umeekehrte Verhalten, wie beim Chalcedon. Meines Wissens ist Heřman Městec die erste Localitát ausser- halb Frankreichs, an welcher der Auarzin constatirt wurde. Auch dieser Fundort gehórt der oberen Kreide an, wie die Fundorte im Departement Haute-Garonne. Das Mineral fůllt Hohlráume von kleinen Korallen aus der Familie der Oculinidae und anscheinend auch von einstigen Spongien aus, ist also ein secundárer Gemenetheil des Pláners. Es wůrde interessant sein, auch andere Vorkommnisse des Pláners in unseren Gegenden nach dieser Richtung zu untersuchen. Greifswald, Mineralog, Institut der k. Universitát, im Februar 1893. Verlag der koónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1898. XIV. Zur Construction der Oseulationshyperboloide wind- schiefer Fláchen. Von J. Sobotka in Kgl. Weinberge. (Vorgelesgt den 24. Márz 1893). Es handelt sich hier blos um einige Bemerkungen zu den unter obigem Titel veroffentlichten eleganten Abhandlungen von Herrn Professor Ed. Weyr (Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wis- sensch. in Wien, 1880) und Herrn Professor J. Šolín (Sitzungsbe- richte der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissensch. in Prag, 1885) und um eine Anwendung derselben. 1. Eine windschiefe Fláche F sei zunáchst durch drei Leitcurven (A), (B), (C) gegeben, es soll das lángs ihrer Erzeugenden P sich anschmiegende Hyperboloid H construirt werden). Es schneide P die gegebenen Leitcurven resp. in den Punkten a, b, c, und es seien K2, K;, K; die diesen Punkten entsprechenden Krůmmungskreise oder osculirende Kegelschnitte úberhaupt fůr dle bezůslichen Leitcurven. Behufs Construction von H kann man (A), (B), (C) beziehungs- weise durch 4X, Kp, K, ersetzen. Unsere Aufgabe besteht nun darin, die den Punkten a, b, c auf P entsprechenden Erzeugenden A, B, Č von H zu ermitteln. Herr Prof. Šolín construirt ein Hyperboloid H,, welches F lángs P berůhrt und úberdies im Punkte a osculirt, das somit mit H auch die Erzeugende A gemein hat. Durch zweimalige Wiederholung der Construction gelangt man auf diesem Wege leicht zu den zwei an- 1) Falls in den folgenden Auseinandersetzungen Figuren nothwendig er- scheinen, sind dieselben leicht dem Texte nachzubilden. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 9 XIV. J. Sobotka dern Geraden B, ČC. Die Construction von H, folgt bereits aus dem in der zuerst citirten Abhandlung (pag. 8) enthaltenen Satze: „Wenn sich zwei Hyperboloide H, H, lánes einer Geraden P berůhren und auf einer durch einen Punkt a vou £ gelegten Ebene Kegelschnitte bestimmen, die einander in a osculiren, so geht durch a eine zweite beiden Fláchen gemeinsame Gerade A. Herr Prof. Šolín beweist, dass H, H, einander úberdies im Punkte a osculiren. Auf diesem Wege móge auch hier H construirt werden, wobei aber die Durchfihrung dadurch vereinfacht wird, dass man zu der Tangente 7%, 1%, T, jeder von den drei Leitcurven resp. in a, db, c die conjugirte T', Tf, T“ und daraus erst nach dem Theorem von Dupin die Geraden A, B, C ermittelt. Wollen wir darnach A bestimmen, so wáhlen wir also Kg als Leitcurve des Hyperboloides H,. Weiter bestimmen wir den Mittel- punkt », des Kegels, welcher H, lángs K berůhrt. Dieser Mittel- punkt m, ergibt sich als der Schnittpunkt der Tangentialebenen von H, in drei Punkten auf K„. Als solche werden wir vortheilhaft den Punkt «a selbst, weiter den Punkt 0, in welchem die Tangentialebene B in d und den Punkt ©, in welchem die Tangentialebene C in c den Kegelschnitt K, trifft. Die Tangentialebene A in a ist die Ebene (T4P); die Tangentialebene in 0, ist durch die Tangente 1%, in 0, an K, und durch die Erzeugende (b0,) von H, bestimmt. Wird also T, von T;, in b' getroffen, so ist (d'b) die Schnittgerade der Tan- gentialebene in d, mit der in a. Ebenso ist die Tangentialebene in ©, durch die Tangente T in c an K; und die Erzeugende (cez) von H, bestimmt. Die Gerade (c'c), welche den Schnittpunkt c von T., und T% mit c verbindet, ist der Schnitt der Tangentialebene in ©, mit der in a. Demnach ergibt sich m, als der Schnittpunkt von (b'b) mit (c'c). (am,) ist die gesuchte Tangente 7. Wůrde man also beispiels- weise durch », die Parallele zu T, ziehen und, wenn p, ihren Schnittpunkt mit P bezeichnet, (m,t,) = (pymy) auf dieselbe auf- tragen, so wáre die Verbindungsgerade (at,) bereits die gesuchte Erzeugende A. Ist K, der Kriimmungskreis von (A) und 0, sein Mittelpunkt, so ermittelt man die Schnittgeraden der Berůhrunesebenen B, C mit der Ebene von Kg, fállt auf dieselben von 0, die Senkrechten, welche auf T, die Punkte d', c ohneweiters bestimmen, wodurch die Durch- fůhrung der Construction sich sehr einfach gestaltet. Construction der Ogculationshyperboloide windschiefer Fláchen, 3 Ebenso einfach wůrde man verfahren, wenn die Leiteurve (4) durch ihre Projection gegeben wáre, zu der man den Kriimmungs- kreis in der Projection von a darzustellen tráfe; wir wůrden da na- tůrlich diesen Krůmmunoskreis als die Projection des osculirenden Kegelschnittes K; betrachten. Anf dieselbe Weise wie A bestimmt man dann auch die beiden Erzeugenden B und C. : Die angefihrte Lósung bleibt auch anwendbar, wenn die wind- schiefe Fláche F durch zwei Leitcurven (B) und (C) und einen Richtungskegel (A) gegebenist. In diesem Falle tritt an Stelle von K, ein Kegel zweiten Grades K4 ein, welcher (A) lánes der zu P parallelen Mantelgeraden /" osculirt. Das Hyperboloid H, soll nun die Fláche F lángs P berůhren und K, zum Richtuneskegcel haben. Legen wir also durch /" zu den Tangentialebenen B, C Parallelebenen, so treffen dieselben K, in je noch einer Mantelgeraden und die Tangentialebenen des Kegels lánes dieser Mantelgeraden schneiden die zur asymptotischen Ebene A pa- rallele, den Kegel K, lángs /" berůhrende Ebene in den Geraden F; resp. F, Legen wir durch d die Parallele zu Pg, durch c zu F, so treffen sich dieselben im Mittelpunkte m, von H,. Die Erzeugende A von H ist nun symmetrisch zu P in Bezug auf my Hat man die Erzeucenden A, B, C von H construirt, so lásst sich einfach die Erzeugende X durch jeden beliebigen Punkt z von P auf bekannte Art darstellen; vortheilhaft folgendermassen. Das Hyperboloid H wird aus irgend einem Punkte A (dem Projections- centrum) durch einen Kegel 2. Grades K projicirt. Aus dem proje- ctivischen Zusammenhange zwischen dem Ebenenbůschel ABC... und der Punktreihe ade... stellt man den Berůhrunespunkt e der Ebene (hP) und die Berihrunesebene X im Punkte « dar. Der Kegel K ist durch die Mantelgerade (he) und durch die Berihrunesebenen (k. 4, B, C, P) vollstándie bestimmt, man kann also die Ebene (4X) linear construiren; hiemit ist auch X als Schnitt der Ebenen (4X) und X gefunden. Bei der Durchfihrung dieser Construction hat man also blos eine Pascalgerade und einen Brianchonpunkt aufzufinden.') 1) Wenn fůr eine vorliesende Darstellung von H etwa die Ebene C selbst durch's Projectionscentrum % geht, also mit (AP) zusammenfállt, so kennen wir von K blos vier Berihrungsebenen und sind nicht im Stande ohneweiters die projicirende Ebene von X anzugeben. Wůhlen wir aber den Schnittpunkt von 1* V 4 XIV. J. Sobotka Kennt man eine Erzeugende, z. B. A des Hyperboloides H, so kann man auf Grund der Weyr'schen Lósung die Erzeugende X linear construiren, ohne vorher die andern Erzeugenden B und C be- stimmen zu můssen. Es schneide A die Ebene von K; in d, und die Ebene von K; in c;. Alle Kegelschnitte, die K; in b osculiren und durch 6, gehen, bilden einen Bůschel, schneiden also die gemeinschaftliche Gerade JD der Ebenen von K; und X, in einer Punktinvolution. Heben wir in dem Bůschel zunáchst den Kegelschnitt durch den Punkt 7, in welchem D von der Tangente TZ in c an K, getroffen wird, hervor. Der zweite Schnittpunkt © dieses Kegelschnittes mit D lásst sich aus der centrischen Collineation mit 4; — (b als Centrum) — einfach darstellen. Die Punkte %, % liefern ein Par der Involution auf D. Wird D von der Tangente 7; in d an K; im Punkte j, von der Geraden (bb;) im Punkte j' getroflen, so ist jj' ein zweites Par der erwáhnten Involution. Alle Kegelschnitte, welche X in c osculiren und durch die Pare %", jj" .. . der Involution auf Ď gehen, bilden gleichfalls einen Bůschel. Der Schnittpunkt g des Kegelschnittes, welcher durch jj' geht und X, in c osculiert, mit der Geraden (c) ist demnach ein Grundpunkt des Bůschels; man erhált ihn mit Hilfe der centrischen Collineation mit Kf, fiir c als Centrum. Somit ist der Kegelschnitt K, des Osculationshyperboloides in der Ebene von K; bestimmt; er osculirt K, in c und geht durch die Punkte c, und g. Darin liegt — nebenbei bemerkt — eine Construction des Osculationshyperboloides H, wenn F durch eine Gerade und zwei Curven als Leitgebilde bestimmt ist. Die Ebene X trifít K, in c und nebstdem in einem Punkte z", der ebenfalls aus der Collineation zwischen K, und X; leicht erhalten wird und dessen Verbindungsgerade mit z die Erzeugende X liefert. Doch geht die frůhere Ermittelung von X ebenso beguem vor sich. 2. Wir betrachten nun den Fall, dass die windschiefe Flá- che F durch zwei Leitcurven (B), (C) und eine develo- ppable Fláche [A] bestimmt ist, dh. dass die Erzeugenden A mit der projicirenden Ebene von B (oder umgekehrt) als neues Projections- centrum 2, so lásst sich fůr dieses die projicirende Ebene (h'X) áusserst einfach construiren. Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 5 der Regelfláche F gleichzeitie die Fláche [A] berůhren und die Curven (B), (C) schneiden sollen. Es schneide die Erzeugende P von F die gegebenen Curven in den Punkten b resp. c und beriůhre die developpable Fláche in a. Um die Construction des Osculationshyperboloides H auf den frůheren Fall zurůckzufůhren, reicht es hin, die Erzeugende A von H zu construiren, welche durch den Punkt a geht. Zu dem Behufe construiren wir ein Hyperboloid H4, welches F lángs P berůhrt und in a osculirt. Berůhrt die Tangentialebene A von [A], in der P enthalten ist, die Developpable lánes ihrer Erzeugenden (sa), und bezeichnet s den Punkt der Riůckkehrkante von [A], in welchem dieselbe von der Ebene A osculirt wird, so kann man fůr unsere Zwecke die De- veloppable durch irgend einen Kegel zweiten Grades K, ersetzen, der seinen Mittelpunkt in s hat und sie lángs (sa) osculirt. Ale Hyperboloide, welche F lánes P berůhren und aus s durch Kegel projicirt werden, die sich lines (sa) anschmiegen, oseuliren einander im Punkte a. Da das Oseulationshyperboloid H selbst zu den erwáhnten Hyperboloiden gehórt, schmiegen sich mithin alle die Hyperboloide in a auch der Fláche F an. Diese Beziehung ist vollstándieg correlativ der in Art. 1. zu Grunde gelegten, wie leicht aus Foleendem zu sehen. Seien H, H, die zwei Hyperboloide, welche wir aus den vor- angefůhrten herausheben, und K, resp. K, seien die Kegel, durch die sie aus s projicirt werden. Diese einander osculirenden Kegel haben noch eine einzige von A verschiedene Berůhrungsebene ge- meinsam, welche P im Punkte č schneiden móge. Beide Kegel kónnen nun als centrisch collineare Gebilde betrachtet werden fůr č als Collineationscentrum und A als Collineationsebene. Durch diese Col- lineation entsprechen auch H und H, einander. Denn jede Erzeugende X von H, welche P in z schneidet, ist die Schnittgerade der Be- růhrungsebene X der Fláche F in « mit der Tangentialebene an K durch x. Dieser Geraden X entspricht durch die Collineation die Schnittgerade der sich selbst entsprechenden Ebene X mit der Tan- gentialebene an K4 durch z, dh. die Gerade X, des Hyperboloides Ha, welche durch z geht. Die Erzeugende A des Hyperboloides H ist nun in der Colli- neationsebene A enthalten, fállt deshalb mit ihrer entsprechenden zusammen; gehórt also auch dem Hyperboloide H, an. 6 XIV. J. Sobotka Die beiden Fláchen H, H, haben die Erzeugende P, sowie deren consecutive Erzeugende und ausserdem die Gerade A gemein; sie miůssen sich darum in einer weiteren Geraden schneiden. Die Kegel- schnitte, welche H, Hg mit einer Ebene durch a gemein haben, sind die Schnittpunkte ihrer gemeinsamen Geraden mit dieser Ebene, und da drei dieser Schnittpunkte in a hineinfallen, so osculiren die Kegelschnitte einander in a, woraus man dann nach Art. 1. schliesst, dass auch H und H,g selbst sich in a anschmiegen. Nach alledem ist die Darstellung von A usserst einfach. Wir ermitteln zunáchst die Ebene M des Kegelschnittes, in welchem K, das Hyperboloid H, berůhrt; die Schnitteerade T; von M mit der Tangentialebene A ist die conjugirte Tangente zu (sa); die gesuchte Erzeugende A wird dann als der durch 74 und (sa) von P harmo- nisch getrennte Strahl leicht ermittelt. Betreffs Durchfihrung der Construction sei der Kegel K4 durch seinen Mittelpunkt s und den Kegelschnitt K; bestimmt. Die Spuren ag, bg, ©; von (sa), (sb) resp. (sc) in der Ebene S von X$ liegen auf der Spur S, von A, welche K- in ag berůhrt. Die Spuren der Tangentialebenen B, C in den Punkten 4 resp. c seien mit Sg, 9, bezeichnet, weiter sei B, die Erzeugende von Hz, welche durch b geht, also nebstdem dadurch bestimmt ist, dass sie in B liegt und K, berůhrt und C, die Erzeugende von H,, welche durch c geht und in derselben Art wie B, bestimmt ist. Die Ebene M geht nun durch den Punkt a, durch den Punkt b', in welchem B, und durch den Punkt c, in welchem C, den Kegel K, berůhrt. Wenn die Tangente von db; an den Kegelschnitt K; denselben im Punkte 0; berůhrt, so ist (b',s) die Beriůhrungsmantelgerade der Tangentialebene von K„, welche B, von s aus projicirt; es liegt also der Punkt d' auf (d'.s). Die Gerade (ab") gehort der bene M an, sie liegt in der Ebene B, da sowohl a als auch d' in ihr enthalten sind, sie liegt gleichfalls in der Ebene (sab'); deshalb ist der Schnitt- punkt sg von (a50';) mit Sg der Spurpunkt von (ab'). Berůhrt die Tangente von c; an den Kegelschnitt Ag diesen in C, so liefert ebenso der Schnittpunkt von (age) mit S, einen zweiten Punkt s, der Spur (s5s,) von M. Die Spuren (s9s,) und S, schneiden sich im Spurpunkte s, von T,. Fůhrt man also durch s, etwa die Parallele zu (sa), trágt, wenn Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. l p“ deren Schnittpunkt mit P bezeichnet (s,t,) = (Pa5,) auf dieselbe auf, so ist (t,a) bereits die gesuchte Erzeugende A von H. Die Darstellune gestaltet sich besonders einfach, wenn Kg ein Kreis vom Mittelpunkte 0, ist, indem dann (1556) L (350) und ebenso (a55,) L (c50). IEbenso einfach ist die Darstellung, wenn die Pro- jection von Kg ein Kreis ist. Dieselbe Construction fiůihrt zum Ziele, wenn auch noch eine der Leiteurven (B), (C) der Fláche F oder beide zugleich durch developpable Fláchen ersetzt werden. 3. Gegeben sind zwei Kegcelschnitte S, S' in ver- schiedenen Ebenen R, R' und auf ihnen zwei projecti- vische Punktreihen abc..., a'b'c'...; es soll zuder durch die Geraden aa, bb', c* erzeugten Fláche F das Oscula- tionshyperboloid H lángs aa construirt werden. Eine schóne Lósung dieses Problems leitete aus der Betrachtung infinitesimaler Elemente, also auf eine der Natur des Problems ent- sprechendste Art ebenfalls Herr Professor Ed. Weyr ab“), und zwar zum Zwecke eines zweiten Problems, námlich: Gegeben sind auf zwei in derselben Ebene gelege- nen Kegelschnitten $, 8 zwei projectivische Punkte- nothen'a,0,c,. respdad,c-41e8. soll zurder von. den Geraden a,a/', b,b,', ce" .... umhůllten Curve F ein Oscu- lationskegelschnitt H in ihrem Berůhrungspunkte «, auf a,a' construirt werden, (Rozpravy české akademie císaře iron. něka Josefa v Praze, 12. října 1891.) Wie wollen zunáchst die folgende Lósung des zweiten Problems geben. Die Gerade (a,4,') trifft S, zum zweitenmale in A und On y,'. Die projectivischen Fr kra Né UD 1 DC o aus Z, resp. yj' durch zwei Perspeclivisehé Strahlenbůschel (1) be- ziehungsweise (2) projicirt, die sich in der Perspectivaxe D, durch- schneiden. Alle Kegelschnitte, die S, in a, oseuliren und durch z, gehen, bilden einen Bůschel (I), und alle Kegelschnitte, die S', in a', oscu- !) Wáhrend des Druckes dieser Arbeit ist eine andere, sinnreiche Lósung dieser Aufeabe von Fr. Machovec erschienen (Rozpravy České Akademie), welche am 9. Dezember 1892 vorgelegt worden ist. 8 XIV. J. Sobotka liren und durch y, gehen, bilden gleichfalls einen Bůschel (II). Jeder der Bůschel (I) und (II) schneidet D, in je einer Punktinvo- lution. Beide Involutionen haben ein reeles oder imagináres Punkte- par f, f, gemeinschaftlich. Wir construiren die Kegelschmitte S; n (VD, Sy in (ID), welche durch dieses Par gehen, was sehr ein- fach geschieht. Alle Kegelschnitte námlich, welche S, in a, osculiren und aus D, dieselbe Involution wie (II) herausschneiden, bilden gleichfalls einen Bůschel, gehen mithin alle nebstdem durch einen fixen Punkt g,, dessen Construction bereits hervorgehoben worden ist. Der Kegel- schnitt Sy, osculirt also S, in a, und geht nebstdem durch z, und g,, ist also vollkommen bestimmt. Ebenso ermittelt man S',. Behufs Bestimmung des Osculationskegelschnittes JH von F kann man, wie Herr Prof. Weyr in der zuletzt genannten Abhandlung ge- ; S S ; A CH zeiot hat | 3 durch | oo] ersetzen, wenn man oleichzeitie die S "pi - o. 9 0. “ . b ... 0 o Punktreihe | c durch die Punktreihe V o1ég1 er- AU AG o býsto OHA rllooc6 setzt, in der č von dem Strahlenbůschel oj getroffen wird. g1 (2) Damit ist aber die Aufgabe gelóst; denn die von den Geraden E gis... úmhůlite Curve zerfállt in die beiden Strahlenbůschel 1. Ordnune um fi, f, und in den Kegelschnitt H selbst. Was die Durchfůhrung anbelanst, bestimmen Wir zuerst den 95h m7 > AW; by Cp1e Berůhrungspunkt z, von a,a,' mit F. Zu dem Zwecke ersetzen wir die Punktreihen a,b,e,..., abc, ... durch ihre Projectionen von j : ; šití z, resp. 9, auf die Tangenten 7; in a, an 9, und T)' in ©, an S',. Die so entstehenden projectivischen Puntreihen auf 71 und 7 erzeugen einen Kegelschnitt, der a,a,' in «, berůhrt. Bezeichnen wir den,Punkt (7 D;) mit č und (1D) „mit (75.50/sind aja ad ty, und tz, fůnf Tangenten dieses Kegelschnittes, aus denen man 7, ohneweiters herleitet. Um eine begueme Darstellung der Construction zu erhalten, betrachten wir S, S als Projectionen zweier in verschiedenen Ebe- nen R, und R% gelegener Kegelschnitte S, S', auf denen wir dem- nach auch zwei projectivische Punktereihen a,byc,..., abc.. Construction der Oseulationshyperboloide windschiefer Fláchen, 9 erhalten: diese erzeugen eine Fláche F, zu der wir zuerst das Ossulationshyperboloid Hp lánes aa, construiren wollen. Es sei DD, die Projection der Schnittgeraden D, der Ebenen R, Rj. Die Kegelschnitte in R,, R%, welche sich nach Sg, resp. S" projiciren, bestimmen mit z,y', als Leitgebilde ein Hyperboloid, welches kein anderes als das gesuchte Osculationshyperboloid E 1st, Die Tangentialebene X; in «; und A; in a, an die windschiefe Fláche F; schneiden R% in Geraden, deren Projectionen beziehungs- weise a,a, und d,0, sind; wie man zunáchst die zur Taneente T, deren Projection T)' ist, conjugirte Tangente und aus dieser dann die Projection A', der Erzeugenden 4%, von Hg, die durch a, geht, construirt, ist in Art. 1. náher erláutert worden. Ebenso construirt man die Projection A, der durch a, gehenden Erzeugenden A; von H,. Durch die Erzeugenden (z94"), 49, A;' als Leitgeraden ist nun H; vollstándig bestimmt, und man ist demnach im Stande beliebige Erzeugende der Regelschar von H, zu construiren; ihre Projectionen umhůllen den Kegelschnitt H. Statt dessen ziehen wir es vor, den Berůhrungspunkt m, der projicirenden Ebene © von A, mit H, zu ermitteln, weshalb wir die Erzeugende ©, von H, in dieser projicirenden Ebene aufsuchen. Die Gerade A', trifft die Ebene (© im Punkte g, von ©;, dessen Pro- jection der Punkt g, — (4,4) ist; da die Gerade ©; auch (2%') schneiden muss, so ist sie in der Ebene (g5%%') enthalten und der Punkt m; ist der Durchstosspunkt von A, mit dieser Ebene. Wir stellen zunáchst die Spuren von (g9%4') in R, und R" dar. Die Ge- rade (ť,a,) schneidet A', im Punkte s,, welcher die Projection des Durchstosspunktes s; von 4, mit R, ist.) Die Geraden 299; 4, bestimmen eine Ebene; die Projection ihrer Spur in Ry ist (z,s,), die Verbindungsgerade des Punktes von (2,5,) auf D, mit a, ist die Projection ihrer Spur in R%, welche 29, im Punkte u, trifft. y',w', ist die Projection der Spur von (620%) in R, die Verbindunesgerade Z, des Punktes von ,w, auf D, mit z, ist die Projection der Spur von (9%) in Ro. Es erůbrigt noch den Durchstosspunkt 7%, von A; mit (g6%4",) darzu- stellen. Verbindet man den Punkt (7;Z,) mit dem Schnittpunkte von !) s, gehórt auch dem Kegelschnitte Spí an, wodurch dieser hinreichend bestimmt ist. 10 XIV. J. Sobotka V, und fa, durch eine Gerade, so trifft dieselbe A, im Punkte m,, welcher die Projection von m ist. Ebenso wie m, hátte man natůrlich auch den Berůhrungspunkt m, von 4, mit JŤ ermitteln kónnen; doch ergibt er sich aus den gefundenen Bestimmungsstůcken unmittelbar; denn da der gesuchte Osculationskegelschnitt Zď die Gerade aa, in «,, die Gerade A, in m, und nebstdem die Gerade 4, berůhrt, so ist er dadurch hin- reichend bestimmt. Dass man die Kegelschnitte S, S', behufs Construction von H durch ihre Krůmmungskreise in a,, a, ersetzen konnte, wenn man gleichzeitie an Štelle der Punktreihen a,d;c,..., abc... beziehunesweise die Punktreihen auí diesen Krůmmungskreisen ge- setzt hátte, in die sich die ersteren je aus dem noch vorhandenen Schnittpunkte von S,, S', mit dem entsprechenden Krimmungskreise projiciren, braucht kaum bemerkt zu werden. Ist speciell der Tráger einer der projectivischen Punktreihen, etwa S,, eine Gerade, dann kann man z, beliebig auf a,a', wáhlen uud ferner ist da 4,=,; der Kegelschnitt Sp ist durch die Ge- raden S,, a.s, ersetzt. Die entwickelte Construction gestaltet sich hiedurch noch einfacher. 4. Das eben Erláuterte verschafít uns eine Lósung des er- sten Problems. Es měge die Erzeugende X des Osculationshyper- boloides H gesucht werden, welche durch einen beliebi- gen Punkt « von aa geht. Wir bestimmen zunáchst auf bekannte Weise die Berůhrunos- ebene X von F im Punkte «, projiciren etwa S' mit der Punktreihe abc... aus einem Punkte A in X in die Ebene R von S nach S', und a'b'.,c,... und ermitteln den Kegelschnitt H, welcher die Contur der Projection von F im Borůhrungspunkte z, auf aa, oseulirt. Die Tangente 17% in a an S ist die Spur der Tangentialebene von F in a; schneidet die Tangente T, in a' an S' die gemeinschaft- liche Gerade (RR) der Ebenen R, R' in 7%, so ist ať, die Spur der Tangentialebene von F in a'. Trifft dann die Verbindungsgerade zm, die Spur T, in s, und die Verbindunescerade z,m', die Spur ab, in S, so wird die Spur aa', der Ebene X von (s,s,) im Punkte Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen, 11 sg getroffen, durch welchen die zum Projectionsstrahl ha conjugirte Tangente bestimmt ist. Sucht man also den durch sg, © von a har- monisch getrennten Punkt x, so ist dieser der Spurpunkt in R der Erzeugenden X = «,« von H. Da das Projectionscentrum A beliebig in der Ebene X gewáhlt werden kann, so wird man es vortheilhaft in dem von a' verschie- denen Schnittpunkte der Ebene X mit dem Kegelschnitte $' annehmen, wodurch die Construction erheblich verkůrzt wird. Uiber die Darstellung der Erzeugenden A durch a und 4 durch a' von H ist hier nichts Besonderes zu bemerken. 5. Wir stellen uns noch zur Aufgabe directe Lósungen des ersten Problems zu finden. Es můge wieder die Erzeugende X von H gesucht werden, die durch den Punkt z auf aa' geht. Die Berihrungsebene X von F in « schneide die gemeinschaft- liche Gerade (RR') der Ebenen R, R' im Punkto u. Denken wir nun den Kegelschnitt o durch irgend einen S BAN S) Kegelschnitt | B ersetzt, welcher V in a osculirt und durch « u geht, was zum Zwecke der Construction von H erlaubt ist, insofern wir auch die Punktreihe! a durch ihre Projectionj Po lw/b'o... bo - . auf s von dem ausser 0, noch vorhandenen Schnittpunkte W i diesbezůglicher Kegelschnitte aus ersetzen. u Die concentrischen Strahlenbůschel u .abyo,..., u.Wd',0y--, erzeugen einen Ebenenbůschel 2. Ordnung; seine Ebenen projiciren die Erzeugenden aa', ROMA o ... der durch die Punktreihen 5 Su erzeugten Fláche Fy. Wir kónnen nun nach Art. 2. mit Leichtigkeit ein Hyperboloid construiren, welches F, lángs aa' berůhrt und nebst- dem in « osculirt. Seine Erzeugende, welche durch den Punkt « ceht, ist die gesuchte Gerade von H. Die Durchfůhrung kann zweckmássig in folgender Weise zurecht geleet werden. 12 XIV. J. Sobotka Die Verbindungsgerade von « mit 6 trifft den Kegelschnitt S] Á ; E i 6 in a i s noch im Punkte E die Tangente dt lichen gegebenen Kegelschnitt hat mit (RR") einen Punkt gemein, an den beziig- dessen Verbindunesgerade mit Vl den Kegelschnitt zum zweitenmale im Punkte n j trifft. Mag man unter den gemachten Bedingungen den Kegelschnitt S i . annehmen, wie man wolle, immer wird er die Gerade (RR") W ausser in « im Punkte je schneiden, welcher dem Punkte i A Řuknoát da (S8,) Sb a Jako non urch Projection aus $ j entspricht, wie spáter nachgewiesen werden soll. : Von dem Kegel K, welcher von dem zuvor angefůhrten Ebenen- bůschel 2. Ordnung umhůllt wird, kennen wir bereits die drei Tan- gentialebenen R, R, X sowie die Mantelgerade ur, lángs der die Ebene X den Kegel K, berůhrt; wir brauchen ausserdem am besten eine der Berůbrungsmantelgeraden R, R* des Kegels mit den Ebenen R resp. R" aufzufinden, um die hinreichende Anzahl der Bestimmungs- stůcke von K, zu erlangen. Nun entspricht in den a Strahlenbůscheln u .abycy..- "br ar : i R von u.ab uěu 4 i u.a'b',e', der Štrahl | prosto P A aV ye i dem Strahle (RR') von PŘ? , hn, u.ab Br ji mit andern Worten, n ist der Verbindungsstrahl R 10 auf Su ? auf S ji welcher dem Punkte u 3 von « mit dem Punkte “ P Wauf 5) entspricht. Vy S ž 9 Man ermittle deshalb auf dem gegebenen Kegelschnitte i 3 den Punkt “ ae welcher durch die Beziehung abc... A a'b'c v S záV6 dem Punkte i entspricht") und als i a nehme man denjenigen h : Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 13 Kegelschnitt, der mit F- in há vier consecutive Punkte gemeinsam S, S, hat. Fůr die centrisch collineare Lage zwischen | S und ist in diesem Falle 2 Centrum und čt Axe der Collineation. In dieser 5 Collineation entspricht der Geraden = oder SE von © Jiw a M s| 7 von s) j v Man erhált demnach č als Verbindungsgerade des Punktes o Te Hiedurch ist der Kegel K, auf kurzem Wege derart bestimmt, dass vermittelst desselben die Construction von X nach 2. Art. in fachster Weise vorgenommen werden kann. Ebenso hátte man die Erzeugende X von H ermittelt, welche in irgend einer Ebene durch aa' liegt. Erwáhnt sei noch die Construction des Osculationshyperboloids H fůr den speciellen Fall, dass eine der projectivischen Reihen, etwa a'b'e'... auf einer Geraden S' liegt. Wir konnten da durch Š' eine be- liebige Ebene R' legen, auf (RR') den Schnittpunkt u mit X ermitteln und weiter nach Vorigem verfahren. Viel einfacher gestaltet sich aber die Construction, wenn wir zunáchst den Schnittpunkt w' von S" mit R und sodann den ihm durch die Beziehung abe... AX /b'c... zugeordneten Punkt w auf S ermitteln; die Schnittgerade (XR) der Ebenen X, R trifft S im Punkte %, falls wir bei der vorher verwen- deten Bezeichnune bleiben, und čw trifft T, in einem Punkte, dessen Verbindungsgerade mit w' wir als die Gerade (RR') annehmen die Gerade « mit dem Schnittpunkte der Geraden V Der Zusammenhang der Punktreihen adc..., a'b'c*... kann wiede derart vermittelt werden, dass man durch einen Punkt % (des Projectionscentrum) die Ebene (haa“) legt, die S noch im Punkte z und S“ im Pnnkte y' schneidet. Der zur Punktreihe auf S perspectivische Ebenenbůschel mit der Axe Az ist per- spectivisch zum Ebenenbůschel, welcher die auf S' gegebene Punktreihe mit hy? verbindet, und zwei sich entsprechende Ebenen dieser Bůschel schneiden einander in einem durch % gehenden Strahl ihrer Perspectivebene, wodurch man leicht zu einem Punkte auf S den entsprechenden auf S' findet und umgekehrt. 14 XIV. .J. Sobotka wollen. Der Punkt « ist nun der Schnittpunkt der so ermittelten Geraden (RR") mit (XR). Bei dieser Annahme haben die beiden pro- jectivischen Strahlenbůschel u. abycy P unadkoé abc. „mu db... den Strahl (RR') entsprechend gemein, sie erzeugen somit einen Ebenenbůschel 1. Ordnung, dessen Axe, wie einleuchtend die Gerade ug ist. Es ist also uz die gesuchte Erzeugende X selbst. Es wurde hier die durch die Punktreihen abc... AN abc... erzeugte Fláche F behufs Bestimmung des Osculationshyperboloides H durch eine andere Fliche 3. Grades F ersetzt, diejenice námlich welche von den Punktreihen aby... A Wb'c'... erzeugt wird, und man hat sodann die Doppelgerade X von F, ermittelt. Handelt es sich blos darum das Osculationshyperboloid H in vorliegendem Specialfall durch irgend drei Erzeugende einer Regelschar zu bestimmen, ermitteln wir bekanntermassen die Erzeu- gende A durch a; die Gerade S' ist eine zweite Erzeugende und die dritte Erzeugende ist die Doppelgerade von F, welche durch den weitern Schnittpunkt von S mit ww' geht und in der Ebene (awďo) enthalten ist. Der Kegelschnitt K; welcher SŠ in a osculirt und nebst- dem durch o und w' geht, gehórt dem Hyperboloid H an. Bemerkung. Es seien 1, 2, 3, 4 vier Punkte; wir legen durch 1, 2, 3 einen Kegelschnitt S und durch 4 eine Gerade AR, projiciren die Punkte 1, 2,3 von 4 aus auf S' nach 1', 2', 3' und schneiden die Seiten 23, 31, 12 des Dreieckes (123) mit R beziehungsweise in den Punkten 1", 2", 3". so treffen sich die Geraden U1", 2'2", 83" in einem Punkte v auf dem Kegelschnitte S. (Man vereleiche Jacob Steiners gesam. Werke herausgeg. von K. Weierstrass 1881. I. Bd. S. 178, 12. Lehrsatz). Jeder Kegelschnitt in dem durch die Punkte 1, 2, 3, 4 be- stimmten Kecelschnittbůschel Z trifft S ausser in 1, 2, 3 in einem Punkte und R ausser in 4 oleichfalls in einem weitern Punkte; jene vierten Schnittpunkte der Kegelschnitte von Z mit S bilden eine Punktreihe, welche projectivisch ist mit der durch die Sehnittpunkte der Kegelschnitte von Z auf R erzeusten Punktreihe. Zu dem Kegel- schnittbůschel gehoren auch drei Geradenpare, welche auf S die Punkte 1" 2, 3', auf R die entsprechenden Punkte 1", 2" 3" der projectivischen Punktreihen bestimmen. Beide Punktreihen werden von v aus durch zwei Strahlenbůschel projicirt, welche identisch sind, da sie die drei Strahlen 117, 2'2", 3'3" entsprechend gemein Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 15 haben. Es gehen deshalb die Verbindungsgeraden je zweier entspre- chender Punkte der erwáhnten Punktreihen alle durch v. Lassen wir die Punkte 1, 2, 3 einander auf S unendlich nahe růcken, gselangen wir zu der im Vorangehenden benitzten Beziehung. 6. Eine andere Construction des Osculationshyper- boloides H lángs der Erzeugenden a von F wáre die folgende. Man nimmt auf der Schnitteeraden (RR') der Ebenen R, R' einen Punkt » an und verbindet ihn mit einem Par sich in den gegebenen projectivischen Punktreihen entsprechender Punkte, z. B. mit ce und c, so schneiden diese Verbindungesgeraden die Kecel- schnitte S, S' noch in je einem Punkte k resp. ". Ferner ersetzen wir den Kecelschnitt dh durch den Kegelschnitt . | welcher durch - n geht und (m “ osculirt; gleichzeitig ersetzen wir die Punktreihe auf dem Kegelschnitte durch ihre Projection auf (© von a Die in der Art erhaltenen projectivischen Punktreihen auf den Kegelschnitten S, 9, erzeugen eine Regelfláche F,, welche die gegebene F lános aa' osculirt und 3. Grades ist, da o der Schnittpunkt von S, mit S, sich selbst entspricht, námlich c né == 5 Die Ebene X o F, ausser in aa! in einem ate durch den DBerihrunespunkt «, dessen Tangente in z die gesuchte Erzeugende X von H ist. Úbrigens kónnte man leicht die Doppelgerade von F, ermitteln, etwa in folgender Art. Der Ebenenbůschel durch aa“ bestimmt auf 9 eine Punktreihe (w) auf S,' eine zu ihr projectivische Punktreihe (u). Nimmt man einen Punkt 4 (als Projectionscentrum) an und verbindet ihn mit zwei entsprechenden Punkten by, b', auf 9, resp. Su so sind die zu (u), (w) perspectivischen Ebenenbůschel durch hb, resp. hb" zu einander projectiv und erzeugen eine Kegelfláche 2. Ordnung, welche (RR') nebst m = ©, =" noch in einem Punkte r schneidet. Die Ebene (hrb) schneidet den Kegelschnitt Su ausser in , in einem Punkte p, die Ebene (hrb',) den Kegelschnitt S', ausser ln b, in einem Punkte g'. Die Gerade pg' ist die gesuchte Doppel- gerade U von bu. 16 XIV. J.Sobotka: Construction d. Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. Die Gerade od liegt námlich mit ihr in der Ebene (5,0, und da p, g' zwei sich entsprechende Punkte von (w) und (w') sind, so liegt pg' auch in einer Ebene durch aa', woraus folet, dass der Ebenenbůschel durch U perspectiv lieot zu den Punktreihen aby... abc ..., da drei Ebenen Uaa, Ub,b',, Uc,©, desselben je zwei entsprechende Punkte dieser Reihen enthalten. Hiemit ist U die doppelt zu záhlende Leitgerade von F, und demgemáss eine Erzeu- - gende des Osculationshyperboloides H. Fůr den besonderen Fall, dass eine Punktreihe, etwa die auf S gerade ist, hat man, wenn man zum Osculationshyperboloid H auf diesem Wege gelangen will, den Kegelschnitt S durch den Kecgelschnitt Su zu ersetzen, der mit dem frůher mit X bezeichneten identisch ist. In diesem Falle ist F, schon selbst das gesuchte Oscu- lationshyperboloid. Die angefůhrten Lósungen sind, wie es der Natur des Problems entspricht, sámmtlich linear. Die Punktreihen abc... a'b'c'... entsprechen einander in den collinearen ebenen Feldern R, R'. Diese Collineation ist durch das Entsprechen von vier Punkteparen bestimmt. Das Osculationshyper- boloid H geht durch drei Nachbarerzeugende von F, welche auf R, R' die drei Pare aa, aja, a,a, entsprechender Punkte bestimmen und man kann zum Zwecke der Construction von H die Collineation der ebenen Felder R, R' durch jede andere ersetzen, wenn nur den Punkten a, a,, a, die Punkte a', a',, a', bezichungsweise zugeordnet sind. Daher die Manniefaltigkeit, welche die Lósung des behandelten Problems zulásst. Verlag der kónigl, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 18983. XY. Příspěvky k soustavě Gordiidů. Práce z laboratoře ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české university w Praze. Podává PhC. J. Janda v Praze. S tabulkami IX. a X. (Předloženo dne 24. března 1893.) V Čechách dosud celkem málo se pracovalo o Gordřidech. Od r. 1836., kdy domácí náš přírodozpytec Jan Svatopluk Presl uveřejnil pozorování svá 0 „vidlorepu“, jejž, neznaje literatury, Di- eranurus coleoptratorum nazval, uplynulo téměř 50 let, když r. 1885 prof. Vejdovský pro svou vlastní orientaci podjal se zkoumání anatomie této pamětihodné skupiny živočišné, o níž uveřejnil známá svá dvě pojednání (česky ve král. spol. nauk) v „Zeitsch. fr wis- sensch. Zool. 1885 a 1887.“ Literatura cizozemská vedena až dosud methodami zastaralými, vzala odtud určitější moderní směr, jak uka- zují přehojné práce, jež po publikacích: Vejdovského v Italii, Ně- mecku, Francii a Americe vyšly. Jednou z hlavních překážek, proč Gordiidi tak zanedbávání byli, jest především obtížnost praeparace. Pletiva těchto červů přijímají nesnadno barviva a jest potřebí již zvláštní dokonalosti methody, upra- viti vhodný, k dedukeť vědecké schopný praeparát.“) Leč to nemá s prací naší co činiti. Práce předložená jedná o Gordřidech, ne však v Čechách nale- zených. Materialu, jenž nezpracován v našem museu leží, se mi do- sud nedostalo. Stěhování do nové budovy musejní to as zavinilo. v) Měl jsem příležitost spatřiti pod mikroskopem praeparát z gordia, jejž zhotovila ruka uznávané autority za hranicemi a dle něhož kresleny obrázky, de- dukována fakta a vedena polemika. Ale co tehdy pod sklem jsem uviděl, o tom lépe pomlčeti. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 XV. J. Janda Snad k tomu dojde později. Do dnes známo jest z Čech 4—5 druhů, a to: G. tolosanus, Presl, Přoltůů a snad ajfimiš, jež věsměs Vej- dovský uvedl. Řádky tyto jsou pokus faunistický a podávají spracování specií, jež prof. Wierzejski v Tatrách a Haliči byl nasbíral. Exempláře zkoumané jsou majetkem musea krakovského a proto musilo býti šetřeno jejich integrity. Mimo známé specie: Gordřus pustulosus Boird, G. Přoltiů Camerano, G. Villoti Rosa, G. tolosanus Dujavd. a G. Presliů Vejd. dovolil jsem si jako nové druhy stanoviti: Gordius tatrensts a (G. speciosus, oba jen v samčích exemplářích zastoupené. Hlavní význam prvého tohoto oddílu nutno hledati jednak v ostřejším vyznačení druhů již dříve známých, jednak v popsání dvou druhů nových a posléze považován buď příspěvek tento za material „pro budoucí práci o geografickém rozšíření Gordidů. obecně uznávané genus Chordodes, k němuž zvláště ta okolnost mne vedla, že exemplář, který jako novou specii: Chordodes brasiltensts uvádím, jest samec osobitého, od rodu Gordius různého zakončení těla. Exemplář tento jest majetkem prof. Vejdovského, jehož la- skavostí mi přístupným byl učiněn. Ke konci považuji za svou milou povinnost obzvláštní díky vzdáti panu prof. dru. Fr. Vejdovskému za pozornosť, již práci této věnoval. Jest mým vřelým přáním, aby tato krátká, faunistická studie, byť i jako nepatrný plamínek, přispěla k osvětlení veliké budovy mo- derní vědy. V Praze, v únoru 1899. E Strunovci haličtí. Prof. dr. Antoni Wierzejski zaslal ústavu našemu několik v líhu konservovaných Gordiů, jež jednak již od dřívějších dob ve sbírkách university krakovské se nalézaly, jednak jmenovaným z00- logem v okolí Krakova a v Tatrách sbírány byly. Poznámky před- běžné a některé obrázky zhotoveny byly prof. Vejdovským (jak ve vysvětlení tabulek zaznamenáno), který však později zanesen pra- cemi jinými material haličský mně ke spracování laskavě byl odevzdal. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 3 1. Gordius pustulosus Baird. (Tab, IX. obr. 1. 2. 3. Tab. X. obr. 12, 13.) Gordius pustulosus Baird 1855. Gordius pustulosus Diesling 1860. Gordius pustulosus Villot 1874. Gordius pustulosus Orley 1881. Gordius pustulosus Camerano 1892. Jediný pěkně zachovaný exemplář, samec. Délka 125 cm, největší průměr (v zadní třetině těla) 0:7 mm. Ozdobný tento strunovec znám byl do roku 1892. pouze v sa- mičích exemplářích, jež vesměs pocházely z brouků rodu Blaps. Ca- merano“) první, vládna bohatým materialem ze sklepů musea tu- rinského, popsal samce. Náš gordius nalezený prof. Wierzejskim na Tatrách jeví po- měry tyto. Extremita přední jest silně ač znenáhla súžena, kalota jasná, nevysoká, žlutavobílá, slabě průsvitná, prsténec ne příliš temný, ši- roký, zvolna ve žlutavou hněď těla přecházející. Po celém povrchu těla, k zadnímu konci hustěji, roztroušeny jsou temné skvrny, již při slabém zvětšení viditelné, jež korespondují s velkými temnějšími are- olami. Na břišní straně táhne se pruh světlejší, provázející zevně pásmo břišní. Světlejší prsténce, jež na samici popisuje Villot*), scházejí. Camerano ve svém popisu samce o prsténcích těchto rovněž se nezmiňuje, jsou tedy as pouze pro samice charakteristické. Otvor genitální jest čárkovitý a podložen zvýšeným elipsovitým hrbolkem. Při osvětlení příznivém možno viděti kolem něho radialně seřaděné, prosvitajíci svaly kloakové a s obou stran pak poloměsíčitě seřaděné, málo zřetelné brvy. Širší světlý dvůrek objímající otvor genitalní přechází ve pruh břišní. Kutikula homogenné (tab. II. obr. 12. 13) jeví dvojí druh areol. Jedny, menší, jsou téměř stejně veliké, pěti-, Šestihranné až zaoblené a mezi nimi probíhají světlé rýhy, ve kterých ne příliš hustě v jedné řadě sedí ostny interareolarní, silně světlo lámající. Areoly druhé jsou značně větší a dosti pravidelně roztrouseny po povrchu. Ony jsou to, jež již při slabém zvětšení karakterisují svým tečkováním tuto specii. Při silném zvětšení jeví se jako velké temněji zbarvené dvůrky zrnité struktury. Přes příč rozděleny jsou světlou rýhou na dvě oby- t) Ricerche int. al paras. ed allo svil. del G. pustulosus Baird. Torino 1592. 2) Revision des Gordiens 1886. 1 4 XV. J. Janda čejně nestejné části. Uprostřed rýhy vystupuje silně světlo lámající ústí kanálku hypodermálního. Obě polovice jsou zaobleně pětiboké a rovněž obklopeny hustou hradbou ostnů interareolárních, Tu i tam nacházíme místo dvou jedinou velikou areolu splynulou bez světlé linie uprostřed a kanálek pak leží poněkud excentricky na zrnitém povrchu. Dvojareoly, u nichž jedna polovice značně velikostí svou převyšuje druhou, rovněž nejsou řídké. Místy i tři nezřetelně sply- nulá políčka tvoří jednu velikou areolu. Velké tyto areoly obdány jsou hustší hradbou ostnů, zároveň pak stojí ostny, zvláště v rozích, ve více řadách. Vyobrazení kutikuly, jak je Villot ve svrchu citované práci podává, jest neobyčejně schematické. Kutikula fibrillarní ukazuje husté, jemné mřežování bez vystoup- lých rhombových žeber. Ježto k disposici byl mi pouze jediný exemplář, musím se ome- ziti toliko na tyto řádky. Bylo by zajímavo několik jiných individuí tohoto druhu ze stejného naleziště, Tater, srovnati, ježto u popiso- vaného nacházejí se některé, zajisté individuelní, odchylky od normy, jež patrně s poměry místními souvisí. Dlužno uvážiti, že tato specie, zvláště pak samec její, téměř bez výjimky z exemplářů ve sklepech domovních žijících druhů z rodu Blaps ukořistěna byla. V těch mí- stech arci Blaps vžila se do poměrů poněkud změněných proti volné přírodě a rovněž i její hosté nedostatkem vody *) ve svých životních výkonech jsou rušeni; náš pak exemplář chycen byl ve volné přírodě a odtud as nepatrné ty odchylky. Tak na př. poněkud odchylná forma a velikosť velkých areol (delší osa jejich měří 35—45, kratší 20—23 micromil., Camerano udává délku od 25—30, šířku od 22—30 micromil.) a zvláštní žlu- tavá (vlivem konservace?) slabě do růžova irisující barva. Rovněž výzbroj brv nad vidlicí kol otvoru genitalního jest velice nezřetelný a nesrovnává se s obrázkem Cameranovým. Ostny tyto, pokud bylo možno je zjistiti, stojí u našeho exempláře, jak s vrchu již pra- veno, ve dvou poloelipsách s obou stran otvoru genitalního a nevinou se divergentně k bokům těla, jak kreslí Camerano. 1) Zvláštní jest, že v místnostech sklepních, odkud četné exempláře Ca- meranovy pocházejí, žádná voda se nenachází a že i to malé guantum, jež zamřeženými okénky proniká, sotva ke slabému zavlhčení malého místa pod okny stačí. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 5 2. Gordius Pioltii. Camerano. (Tab. IX, obr. 13. 14, 15. Tab. X. 9. 10. 11.) Syn. 1885. Gordius sp. S Vejdovský. 1887 Gordius Pioltii Camerano. Ve své práci o anatomii a histologii Gordiidů ) zmiňuje se Vejdovský o exempláři strunovce ze sbírek vys. škol technických v Praze a zve ho prozatím Gord'us sp., ježto byl mu k disposici pouze jediný sameček. Naleziště neznámo. Popis zní jak následuje: „Es ist ein 16 cm. langes und 1 mm. im Durchmesser der Kór- perdicke erreichendes Mánnchen, von tief brauner Farbe, dessen Haut schwach irisirt. Das Kopfende ist stumpf abgerundet, weiss, der daran folgende Theil ist mit einem schwarzbraunen Ringe geziert, wonach eine gleichmássige braune Fárbung bis zum hinteren Kórperende folet. Die máchtigen Áste der Schwanzgabel, sowie die ussere Umgebung der Kloake ist nur mit áusserst spárlichen und sehr kurzen Tast- borsten besetzt. Aber ausgezeichnet ist fůr diese Art die cuticulare Struktur. Die dusserste, homogene Cuticula ist ganz glatt, struktur- los, die faserige Cuticula bildet dagegen schóne, durch ihre glánzende weisse Farbe immer deutlich hervortretende Kreuzung der beiden Fasersysteme, wodurch eine schóne Felderung der Cuticula zu Stande kommt. Sehr spárlich sind auf der Oberfláche elliptische, mit elán- zenden Hófchen umsáumte Offnungen der Porenkanálchen vorhanden, die meist in dem Punkte, wo sich die beiden Fasersysteme kreuzen, liegen.“ Z uvedeného citátu a z obrázků připojených (tamtéž obr, 31. a 92.) vysvítá, že tehdy měl Vejdovský před sebou specii, kterou o dvě léta později Camerano“) jako nový druh vystavil, aniž se o pozorování Vejdovským podaném zmínil. Camerano měl k disposici 4 exempláře, jež prof. Piolti v okolí Cesany nalezl, a popis jeho specie G. Pioltii úplně se shoduje s Vejdovského druhem G. sp., jak co do zjevů na kutikule homogenní se vyskytu- jících, tak i neobyčejně jasně vynikajícími žebrovitými rhomby kuti- kuly vláknité. Tolik dovoluji si v zájmu pravdy o prioritě popisu Vejdov- ského podotknouti. 1) Zur Morphologie d. Gordiid, Zeitschr. f. wissensch. Zoolosie XLIII str. 372. (r. 1885.) 2) Ricerche int. alle sp. ital. d. gen. Gordius, 1887. 6 XV. J. Janda V zásylce prof. Wierzejského (sbírky zool. úst. v Krakově, pod jménem Gordius séta, č. 11295.) zjištěný Gordtus Přoltů Cam. jest sameček barvy jednostejně šedohnědé. Velikost odchyluje se valně od udání Cameranova, který za- znamenává: délka samců od 11:4 až do 10"5 cm., nejv. průměr as 0:5 mm. Naše individuum měří: délka 232 cm, průměr 0:9 mm, Přední konec těla zdoben jest kalotou jasně průsvitnou, bíle na- běhlou. Široký prsténec, téměř černohnědý, ku předu ostře jest od- dělen, na zad zvolna přechází v bledší zbarvení těla. O prsténce po- čínaje jest přední konec slabě súžen, zakončení tupé, zaoblené. Po hřbetní straně táhne se temnější pruh, jejž lze sledovati po celé délce těla. Nad vidlicí na břišní straně těla stojí silná lištna podkovovitá s divergujícími cípy; v tom pak místě jest tělo poněkud súženo, tak že obě ramena vidlice dohromady mají menší průměr, než tělo nad otvorem pohlavním. Otvor genitalní leží na zvýšeném, polokulovitém podkladu. Elipsovitá skvrna, jež zabírá hrbolek kloakální částečně, lištnu pak a čásť vnitřních stran obou ramen vidlice úplně, jest temně naběhlá. Ramena vidlice jsou rovnoběžná (tab. IX. obr. 15.), neztlustlá, ke břišní straně skloněná. Povrch a zvláště konce jejich pokrývají nepatrné tuhé štětinky. Kutikula homogenné (tab. X. 9. 10.) jest průhledná, neareolo- vaná, a jen při silném zvětšení a vhodném osvětlení jeví nerovný hrbolovitý povrch. Tato kutikula chová na sobě zároveň jednu z nej- karakterističtějších známek specie. Na pohled nepravidelně a dosti řídce spatřujeme rozesety jasné, ovální skvrny, z nichž některé jeví zřetelný otvor kanálku porového. Sledujeme-li na větší partii polohu těchto oválních skvrn, shledáme, že rozloženy jsou v určitém pravidle ovíjejíce tělo jako serpentina, a to ve směru linií spodní kutikuly vláknité. Složení těchto jasných dvůrků, otvor kanálků obklopujících, jest jemně zrnité, ostře světlo lámající. Kutikula vláknitá (tab. X. obr. 9. 10. 11.) dává skvostný velmi složitý obraz. Na jemně mřežovaném podkladě zvedají se mohútná žebra velikých protáhlých rhombů, jichž strany v ozdobných uzlinách se protínají. Obrazec 11. tab. X. podává takovou jednu uzlinu silně zvětšenou. Žebra, jež tyto veliké rhomby činí, jeví opět strukturu dvou pásem jemných vláken, leč tato vlákna nekříží se více pod úhlem kosým, nýbrž pod pravým, postupujíce podél a na příč. Rhomby tyto jsou tak veliké a tak silně vystupují, že již i při malém zvětšení lupou prosvitají bezbarvou kutikulou homogenní, dodávajíce tak zví- Příspěvky k soustavě Gordiidů. 7 řeti individuelní ráz. Slabé irisování, jež povrch těla jeví, má rovněž zde asi svůj původ. 3. Gordius tatrensis n. sp. (Tab. IX. obr. 4—12, 26. Tab. X. 16. 17.) Tři exempláře, vesměs samci, Naleziště: nějaký, blíže neurčený pramen v Tatrách. Délka| © [950 mm „M aa (201mm šířka > L 98, h prvního,4 O8, (E217 07, třetího. délka vidlice 07, | 05, j hého, 05, Přední ukončení těla jest tupé, polokulovité. Lalok čelní prů- svitný, bělavě zkalený. Temně rudohnědý prsténec v předu ostře ohraničen, v zad přechází znenáhla v rudě žlutavou barvu celého těla. Ústa veliká, excentrická zalepena jsou slabě nažloutlou jemně zrnitou hmotou. Základní barva ostatního těla jest rezavě hnědá, světlá, na břišní straně plynule přecházející do žlutava. Již při sla- bém zvětšení jeví se povrch těla jemně zrnitý, posetý nepravidelně oválními bělavými skvrnami, kolmo svým delším průměrem k ose tělní stojícími. Krátce za temným prsténcem — kde tělo zároveň sotva znatelně většího průměru nabývá — počínají tyto skvrny (tab. I. obr. 26.) a táhnou se po celé délce těla, na hřbetní straně zřetel- něji a hustěji, až téměř k bifurkaci. Místy mizí ony skvrny zcela nepravidelně; na břišní straně stávají se většími a nezřetelnějšími. Zadní ukončení těla tvoří vidlice o ramenech téměř rovnoběž- ných (tab. X. 10. 11. 12.), poněkud do vnitř zahnutých, jež silně jsou nad otvor genitalní skloněna. Ramena tato u exempláře velkého byla poněkud palicovitě naduřelá a na celém povrchu, zvláště na břišní straně, krátkými tuhými brvami pokryta. U obou menších individuí byla ramena přiměřeně kratší, leč ne tak ztlustlá. Těsně nad bifur- kací stojí silná lištna podkovovitá, u exemplářů menších jevila lištna tvar spíše půlměsícový. Otvor genitalní jest téměř peckovitý, vy- pouklý a kolem něho prostírá se hrbolovitý, lysý dvůrek ve formě trojhranu, U obou menších jest otvor genitalní zakulacen a méně zřetelný, dvůrek jako u předešlého. Vnitřní strany vidlic jeví barvu téměř černohnědou, okraj lištny jest černý. Kol otvoru genitalního schází výzbroj brv. Na řezu vedeném právě středem bifurkace poznáme, že lištna (tab. X. obr. 18) vytvořena jest vychlípením vrstvy fibrillární a při- ostřením této vychlípeniny, při čemž areolovaná vrstva homogenní 8 XV. J. Janda zredukovala se na hladkou, co nejtenší vrstvičku. Vrstva fibrillarní tím dosahuje velké tloušťky a v záhybu, jejž utvořila, přisedají svaly kloakové. Okolí otvoru genitalního a vůbec celý svrchu zmíněný trojúhelník jest prohlubina, jež směrem ku předu se zvedá, až vrcholí svým jedním cípem na zvýšenině (c, tab. II. obr. 18.), do níž na vnitřní straně zabíhá vychlípenina pásma břišního, jež v těch místech mohutní v zauzlinu kloakalní. Možno tedy hrbolu tomu (c) — ježto G. tatrensis postrádá výzbroje citových brv — přiložiti důležitou úlohu při kopulaci. Po obou bocích těla táhnou se světlejší málo zřetelné linie, na straně břišní širší slabě viditelná páska. Kutikula homogenné jest areolovaná. Areoly jsou malé (šířka 13'5 micromil., délka 22:5 micromil.), vesměs stejné šestihrany, více méně pravidelné, svou delší osou příč těla stojící. Brázdy mezi nimi jasně prosvítají a nejsou opatřeny trnitými interareolárními výrůstky. Místy prohlubují se areoly, stávají se zároveň ke dnu prohlubinky menšími a méněbokými, ztrácejí svou chitinovou barvu, jsouce úplně průsvitnými. Tím povstávají karakteristické, již při malém zvětšení patrné, bělavé skvrny na povrchu těla (tab. II. obr. 16.). Na průřezu směrem k tělu kolmém jeví se tyto areoly jako nestejně zvýšené, průsvitné hrbolky dost různého tvaru a oblého zakončení (tab. IX. Obr. 25, G-). Vrstva fibrillné (tab. IX. obr. 25. 5. tab. X. obr. 17.) zdobena jest žebrovitě vynikajícími rhomby, jemně síťovanými, jež formou po- dobají se nejspíše obdobným zjevům u G. Přolti. Větve jejich jsou však slabší, rhomby protáhlejší a uzliny ne tak patrné a naduřelé. Na řezu kolmém svrchu zmíněném (tab. IX. obr. 25. c.) lze stopovati hojné kanálky, jichž vyústění však zřetelně zjistiti nelze. V materiale prof. Wierzejským v Tatrách nasbíraném na- cházely se ještě tři exempláře tohoto Gorda, vesměs samci, které ne- milou náhodou na zmar přišly tak, že jsem jich neviděl. Prof. Vej- dovský ve svých předběžných poznámkách 0 nich praví: „Přída těla byla hlavičkovitě ztlustlá a zřetelně zaškrcená, U dvou z nich ono ztlustnutí tupě, jako nálevka, u jednoho polokulovitě za- končeno.“ Ostatní znaky hodí se úplně k poměrům výše popsaným a na vysvětlení této zajímavé okolnosti připojuji obrázky, jež tehdy prof. Vejdovský byl načrtnul (tab. IX. 5. 6. 9.). Příspěvky k soustavě Gordiidů. 9 4. Gordius speciosus m. sp. (Tab. IX. obr. 16. 17. 18., tab. X. obr. 14. 15.) Ve sbírkách university krakovské nalezal se pod čísl. 11294 samec strunovce jako Mermis sp. označený, jenž na prvý pohled nej- spíše na druh (G. tolosanus ukazoval. Při bližším ohledání ukázal se však býti novým druhem, pro nějž jméno (Gordtus spectosus na- vrhnouti si dovoluji a to pro ozdobné zjevy, jež skytá jeho kutikula. Délka 14:7 cm, největší průměr T mm. Přída těla (tab. IX. obr. 16.) jest znenáhla súžena as podobně jako u G. pustulosus, leč ne v té míře a ukončena bělavě průsvitnou, úzkou kalotou. Ústí skloněno jest ke břišní straně a tím i celá ka- lota, tak že ze spodu jeví se zaokrouhleně, s vrchu pouze jako úzký bělavý pruh. Ústí samo jest malé, zrnitou hmotou zalepené. Prsténec, ne příliš tmavý jest úzký a neliší se mnoho barvou od ostatního těla. Barva celková jest rezavě hnědá s nenáhlým přechodem do žlu- tava. Na straně hřbetní probíhá po celé délce světlý, žlutavý pruh, dosti široký, jenž opět temnější čarou uprostřed jest rozdělen. Na straně břišní táhne se pruh světlý, užší, po bocích temněji odstíněný. Po celém těle, zvláště k zadnímu konci hustě roztroušeny jsou drobné, temnější skvrny, jež korespondují s většími areolami. (Celá hřbetní strana pak jest vůbec nápadně temněji zbarvena než břišní. Vidlice (tab. I. obr. 17. 18.) málo divergující jest slabě ke břišní straně skloněna a lysa. Její větve jsou rovnoměrně silné a dohro- mady průměrem svým nepřevyšují průměr těla nad bifurkací. Otvor genitalní jest elipsovitý, velký, zrnitou hmotou vypoukle naplněn. Kol něho nenachází se zvláštní dvůrek. 8 obou stran, ku předu hustěji stojí armatura citových brv ve dvou pásmech. Kutikula homogenní (tab. X. obr. 14. 15.) jest areolovanc. Are- oly dělí se ve dva druhy. Areoly menší jsou čtyř-, pěti- 1 víceboké, dost nepravidelného tvaru a mezi nimi v jasných rýhách stojí jedno- řadě, ne příliš hustě drobné ostny interareolární. Areoly velké sestá- vají z centra a okolních hrbolů. Centrum tvoří ostře ohraničený dvůrek zrnitý se středním paprskovitě čtyřhranným otvorem, ve kterém leží ústí vodního kanálku. Tvar jeho jest zaobleně šestiboký s mírným dvojstranným zaškrcením, tak že zdá se, jako by ze dvou částí se skládalo, jako na příklad u G. pustulosus, dělící linie však schází. Tvar tento více méně pravidelně proveden jest všeobecným. Kol to- hoto uzavřeného dvůrku staví se koncentricky hrbolky různé velikosti a nepravidelného tvaru, jež směrem na venek znenáhla se snižují, až přecházejí v rovinu kutikuly. Počet jejich jest nestálý a kolísá mezi 10 XV. J. Janda -8 až'14. Areoly tyto, odrážejíce se svou menší průsvitností od okolí, způsobují ono, již při slabém zvětšení patrné tečkování povrchu. Na straně hřbetní jeví se markantněji a hustěji než na břišní. Vrstva fibrillová ukazuje husté, jednostejné mřežování. Místy lze pozorovati vyniklejší, křížící se pásma, leč k význačnému žebro- vání nedochází. Nejblíže stojí nový druh tento ke specii G. pustulosus Batrd. 5. Gordius Villoti Rosa. (Tab. IX. obr. 19. 20.) (Uveden v universitní sbírce krakovské jako G. seta G zároveň vedle G. Pioltii pod číslem 11295.) Délka 29:7 cm, šíře 12 mm. Bamice žlutavě šedohnědá, velmi světlá, průměru k délce nepo- měrně velikého. Přední konec jeví zvláštní odchylku. As milimetr od konce jest patrna zaškrcenina, od které tělo na zad naduřuje. V čáře této zaškrceniny nachází se malý, snad nahodilý otvor. Zadek po- někud súžen, Šikmo uťatý. Kol temného otvoru genitalního světlý dvůrek. Naleziště neznámo. 6. Gordius Tolosanus Dujard. (?) 1. Délka 10:1 cm, šíře 05 mm. Z A2 ht 00100 Dvě samice šedohnědé barvy, nezřetelné struktury kutikulární (porušené konservací), s četnými křížky porových kanálků. Dle přídy a zadku možno hádati na totožnost s druhem Gordius tolosanus Dujard. 7. Gordius Preslii Vejd. (?) (Pod číslem 11.221 ve sbírkách krak. university.) Dva fragmenty zaschlé a určitě těžko poznatelné shodují se (po- kud bylo lze zjistiti) strukturou kutikuly s druhem Gordčus Preslit Vejd. 1m O rodu Chordodes (Creplin) Móbius. Ve sbírkách ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české uni- versity v Praze nachází se Gordid z Brasilie, jenž laskavostí prof. Vejdovského mně ke spracování propůjčen byl. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 11 Na prvý pohled bylo zřejmo, že exemplář tento druží se k pod- rodu Chordodes dávno již uznávanému, jehož zástupců známe již 15 specií, až na skromné, bezpečně nezjištěné výjimky vesměs samičích. Tím větším potěšením mne naplnilo, že exemplář tento rozhodně za samčí se pokládati musí, jak níže podrobněji dovodím. Snad pouze ta zvláštnost, že do dnes exempláře samčí bezpečně známy nebyly, zavinila, že skupení tak určitě karakterisované, jako subgenus Chordodes, za samostatný rod prohlášeno a uznáno nebylo. Proto vytknul jsem si v řádkách následujících za úkol povahu navrženého rodu Chordodes osvětliti a diagnosu rodovou vystaviti. Aby pak jasněji vynikly níže shrnuté rodové znaky, dovolím si stručný historický přehled známých, sem spadajících specií podati. 1. Chordodes parasitus Creplin. Délka 87, nejv. šíře 1""“ Roku 1847 uveřejnil Fr. Chr. H. Creplin“) popis cizopas- ného červa, jenž z brasilské kobylky Acanthoditis glabrata byl vyňat a navrhuje proň jméno Chordodes parasitus. Sledujeme-li sdělení Creplinovo, těžko si učiniti jasnou před- stavu o červu, kterého měl autor před sebou. Tolik jest však jisto, že náležel mezi Gorditdy; byl-li však příbuzným červům, kteří v no- vější době pod subgenus Chordodes se staví, nelze rozhodnouti, neboť partie velice důležitá — zevní pokožka — prý scházela. Byla sedřena, jak sděluje autor, až na malé útržky, o nichž však nic bližšího není udáno. Na povrchu jevil se červ hladkým, temně hnědé barvy. byl velice tuhým, což autor vysvětluje ztuhnutím vláken svalových v líhu. Zaměniv konce těla popisuje dále hlavičkovitě stlustlý konec zadní za přední a přehlédnuv ústí, tvrdí, že otvoru genitalního nenalezl. Ježto z odlomené části těla vypadl sloupeček slepených vajíček, ve- lice malinkých, pokládá autor zvíře za samici. Více z popisu nelze vyrozuměti a zmiňuji se o věci hlavně ze stanoviska historického, ježto zde poprve vyskytá se rodové jméno Chordodes. Zda Creplin měl před sebou skutečného Chordoda v našem smyslu, těžko rozhodnouti. Popis hodí se alespoň na kte- réhokoli Gordida. 8 jistotou však tvrditi můžeme, že první, jenž skutečného Chordoda popsal, byl Móbius, jak ukáží následující řádky. Móbiovi přisluší tedy určitě priorita pozorování, Creplin utvořil pouze jméno. 1) Notizen aus d. Geb. d. Nat. u. Heilkunde, Froriep Nr. 55. Weimar 1847. 12 XV. J. Janda 2, Chordodes pilosus Móbius. Důkladnější tento popis Gordiida ze sekce Chordodes podal Mó- bius r. 1855). Červ tento vylezl z rozšlápnutého švába Blabera gigantea Šerv. a zaslán byl drem. Siegertem z Augustury. Měřil za živa 471 mm, v líhu po dvou létech 380 mm, největší průměr obnášel 2:1 mm. Rovněž tento autor zaměnil konce těla (Siebold již tehdy ono nesprávné mínění pod čarou opravuje). Zadní konec hlavičkovitě ztlustlý s otvorem genitalním terminalním. Otvoru ústního autor rovněž nenalezl. Epidermis byla sametově černá a jevila papilly i kony, jež seřaděny byly v pětiboké skupiny na vrchu i spodu těla pásma tvoříce. Pod mohutnou vrstvou fibrillní správně viděl autor matrix zrnitou a pod ní vysokou vrstvu svalovou. Dutina tělní vy- plněna byla vajíčky. *) V zadní končině těla obklopeny byly kony chomáčky brv, jež daly specii jméno. Diagnosa, již tehdy autor ke svému popisu přidal, zní: „Corpus nigrum, vervucosum, medio cylindricum, utringue ate- nuatum depressumgue, linea ventrali et dorsali, guorum parti caudali fascieuli pilorum tnsiti. Caput elipsotdeum concavitate frontali. Ea- tremitas caudalis trigona apice rotundata.“ V této diagnose musíme arci oba konce tělní zaměniti. 3. Chordodes (Gordius) ornatus Grenacher. Roku 1868 podal Grenacher obšírnou práci o anatomii Gor- divdů *), kde mezi materialem pracovním uvádí Gordia, jenž zjevy kutikularními i formou těla řadí se k naší skupině. Exempláře, vesměs ženské, pocházely z těla Mantidy z Filipin. Přída těla (Grenacher správně již rozeznává opíraje se o svá pozorování anatomická) jest zúžena, zadek slabě: palicovitě naběhlý s terminalním otvorem cenitalním. Barvy byla zvířata sametově černohnědá. Povrch těla pokryt protuberancemi, z nichž ty, jež seřaděny byly v pruh dorsalní a ventralní, nesly chocholky brv. Vysoké kony na přídě se snižují, až přecházejí v málo zdvižené papilly. !) Zeitsch. f. wiss. Zool. Leipzig 1855. Bd. IV. 2) Toto zajisté správné pozorování Siebold pod čarou popírá, dovozuje, že v tomto stadiu — za života v hostiteli — pohlavní orgány ještě vyvinuty nejsou. 3) Zeitsch. f. wiss. Zool. Bd. XVIIL Příspěvky k soustavě Gordiidů. 13 4. Chordodes (Gordius) caledoniensis Villot.') Délka 38 cm, nejv. šíře 1 mm. Tři individua v pařížském museu. Nálezce M. Mario. Nová Ka- ledonie. Kony roztroušeny jsou v zaokrouhlených skupinách mezi níz-. kými papillami. Uprostřed každé skupiny dva větší centralní. Barva temně hnědá. Zadní konec tupý. Pohlaví ? 5. Chordodes (Gordius) tubereulatus Villot. ') Délka neznáma. Největší průměr 1 mm. Čtyři exempláře v mu- seu pařížském, z nichž dva vyňaty z abdomenu dvou Mantis. Nálezce M. Thoret. Nový Holland, Rochampton. Barva černavá. Kony a areoly jako u předešlého, jemuž se velmi podobá. Pohlaví? 6. Chordodes (Gordius) de Filippii Rosa. Délka 185 cm, nejv. průměr 1 mm. Roku 1881 podal Daniele Rosa) zprávu 0 Gordiidu, jejž přinesla vlašská expedice z okolí Tiflisu. Jeho pokožka jeví několik druhů protuberancí, z nichž některé na svém vrcholu opatřeny jsou štětičkou průsvitných brv. Na konci těla jest armatura štětin. Exemplář rovněž samičí. Autor sám řadí tento nový druh k sekci Chordodes a praví: „ guesto Gordius appartiene alla sezione dei Chordodes, are con valore di genere da Creplin; genere che non fu general- mente accettato, ma che sarů forse necessario věstabilire, non foss' altro che per il numero omai troppo grande di spezie [circa 40] che si riferiscovo al genere Gordius.“ 7. Chordodes (Gordius) Bouvieri Villot.*) Délka? Průměr 2 mm. Samice neznámého původu. 1) Arch. d. zool. exper. et gén. Monografie des dragoneaux 1874. 2) Nota int. ad una nuova sp. del gen. Gord. proven. da Tiflis., Atti della R. Acad. d. Scienze, Torino 1881. ; 3) Villot: Nouvelles espěces de Gordiens. Bulletin de la Soc. d. sciences nat. du Sud. Est. T. III. 1884. 14 XV. J. Janda Pokožka jeví tři druhy papill, z nichž nejvyšší opatřeny jsou věncem průsvitných brv na vrcholu. Barva šedoplavá s temnými skvrnami. Papilly velké nejsou seřaděny ve skupinách, nýbrž stojí vždy v párech. Autor sám klade svou specii nejblíže k druhům G. verrucosus Baird a G. de Filippůi Rosa. S. Chordodes (Gordius) verrucosus Baird. ") Délka 6", průměr mezi U" až 2". © Barva těla černavá. Povrch hustě pokryt bradavkami. Samec. Zda tato specie skutečně spadá do našeho rodu, ukázalo by as jen srovnání. Východní Afrika. Museum britické. Ze sbírek A. Smitha. 9. Chordodes (Gordius) Weberi Villot. *) Sumatra, Kaju-tanam. Délka? průměr 1 mm. Samice. Konec zadní jeví naduřeninu skloněnou na spod s otvorem ge- nitalním, Barva dřeva mahagonového. Pokožka zdobena jest dvěma druhy papill. Větší nesou na vrcholu štětinky. Rozestavení silnějších papill jest nepravidelné. 10. Chordodes (Gordius) Sumatrensís Villot.*) Sumatra, Solok. Délka? průměr 2 mm. Samice. Kutikula velmi resistentní. Dva druhy papill. Papilly větší nesou na svém vrcholu prodlouženinu trubičkovitou a stojí buď roz- troušeně nebo ve skupinách až po deseti. Ve středu těchto skupin jeví se dva kony zvláště veliké. Rovněž možno sem počítati Órleyovy nové specie z britského musea : *) 11. Gordius diblastus Órley. 12. Gordius pachydermus Órley. O nich však 'dle kusého popisu a nedostatečných obrázků nelze si učiniti správného pojmu. 1) Catal. of Entoz. p. 36. ?) Zool. Ergebn. e. Reisc. n. niederlándisch Ost-Indien Weber 1891 pag. 136. 5) The Annals a. Magar. of. Nat. Hist. November 1881 pag. 331. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 15 13. Chordodes (Gordius) Modigliani. Camerano. Délka 15-8 cm, nejv. průměr 15 mm. Samice. Naleziště: Bua-Bua [Engano]. Otvor genitalní neleží terminálně nýbrž as milimetr od konce těla na spodní straně. Po hřbetní straně běží pruh zvýšený, temnější, tvořený velikými kony. Kutikula ukazuje čtyři druhy protuberancí. Celková barva jest temně hnědá. Terminální kalota dosti jasná. Autor staví svou specii nejblíže ke G. sumatrensts Vill. Tímto přehledem ukončena jest řada specií Gordřidů, které možno shrnouti v rod Chordodes. Ke třinácti těmto známým druhům dovoluji si připojiti specii novou z Brasilie pocházející a odvolávaje se k odůvodnění níže po- loženému uvádím tento druh pod samostatným rodovým jménem Chordodes. 14. Chordodes brasiliensis n. sp. [Tab. IX. obr. 21.—24., Tab. X. obr. 1.—8.] Naleziště: Brasilie, bližší lokalita neznáma. Majetek ústavu pro [zoologii a srovn. anat. české university v Praze. Délka: 33 em., nejv. průměr 1'2 mm. Tělo silné, téměř kruhovitého průřezu, lehce od shora smačklé, v před i v zad znenáhla se úžící. Přída [tab. IX. obr. 21.) vybíhá ve súženou špici a jeví barvu světlejší až bělavě šedou. Otvor ústní malý, ke břišní straně pošinut. Zadďuí konec těla od shora poněkud sploštěn /tab. IX. ob. 22., 29.7 jevé na břišní straně dva perallelná valy, mezi nýmiž leží brázda, končící směrem ku předu otvorem gent- talném. Ukončení těla jevé se tím sotva znatelně vykrojeno. Okolí otvoru genitalního, ona brázda a čásť valů do vnitř obrácená jest hladká bez protuberancí. Tyto zvláštní poměry možno vysvětliti, když oba parallelní valy považujeme za ramena samčí vidlice Gordidů, jež byla srostla. Kdybychom rozštípli oba valy, až kam brázda sahá, obdrželi bychom obvyklé ukončení samců této skupiny a otvor geni- talní ležel by pak, jak přirozeno, při basi onoho rozštěpení. U specií z podrodu Chordodes dosud popsaných, až na jedinou výjimku vesměs samic, leží ústí genitalní přirozeně terminálně neb jen něco málo ke břišní straně skloněno, o valech pak žádný z autorů se nezmiňuje. Dále sluší podotknouti, že na malých klínovitých výřezech z boků 16 XV. J. Janda tělních — byť i konservace exempláře byla velmi nedostatečná — možno bylo s jistotou poznati dutiny, jež odpovídají trubicím varla- tovým samců vlastního rodu Gordius, čímž potvrzeno i anatomicky pohlaví našeho Čhordoda. Nutno tedy s určitostí exemplář náš za saměť prohlásiti. Celková barva zvířete jest sametově černohnědá, jen ústní konec a okolí otvoru genitalního a dále nedlouhá páska po břišní straně od tohoto otvoru se táhnoucí jsou světlejší. Po celém povrchu těla hustě seřaděny jsou areolám odpovídající papilly dvojího druhu: 1. papilly nízké [tab. X. obr. 1., 4. a 5., 6.,] na průřezu elipso- vité [velká osa 225 mikromil., malá osa 195 mikromil.|. 2. papilly vysoké neb kužele, průřezu kruhovitého [na basi 18, u vrchole 13 mikromil. v průměru mající| [Tab. X. obr. 1., 2., 3.] do výše se úžící a největší výše 29 mikromil. dosahující. Kůžele tyto roztroušeny jsou nepravidelně, osaměle i po sku- pinách po celém povrchu těla, jen na bocích téměř úplně mizí. V týchž místech i papilly nízké jeví plošnější vrcholy. Na průřezu podélném jeví kužele obrys hrubě zoubkovaný a zřetelné střední lumen. Na vrcholech většiny kuželů umístěn jest věnec hyalinních brv, jež se v kruhu rozkládají a špicemi přes okraj kloní. Někde možno uprostřed těchto brv hyalinní, úzkostopečnou nálevku, s okraji zoubkovanými zjistiti [tab. X. obr. 2., 3.]. Papilly nízké mají obrys polokruhovitý, tupé zoubkovaný a temné nezřetelné jádro [tab. X. obr. 4. a 5.]. Na průřezu s povrchem těla souběžném lze místy pozorovati rozvětvenou paprskovitě dutinu centralní, jinde jen massivní jádro [tab. X. obr. 6.]. Nepravidelně mezi kužely a papillami vsety jsou kyjovité a větévkovité průsvitné ostny, jež téměř výše kuželů dosahují a na okrajích začasté jsou zoubkovány. Vrstva fibrillní vystupuje v síle od 45 až do 58 mikrom., jsouc na bocích poněkud slabší než na straně hřbetní a břišní. Skládá se ze 17—18 rovnoběžných vrstev, jež systémy kolmo na tyto stojícími v ozdobné komůrky jsou řezány. Při pohledu svrchním jeví vrstva fibrillní husté jemné mřežování se silnějšími žebrovitými rhomby [tab X- obr.. 14.48:bj, Hypodermis vystupujíc v síle 18 mikrom. ukazuje plasmatické zrnění a místy velmi nezřetelně veliká jádra. Vrstva svalová jest velmi mohutně vyvinuta a měří 152 na bocích, na hřbetní a břišní straně 180 mikromil. Jednotlivé plátky, Příspěvky k soustavě Gordiidů. ilz7í v tlouštce 45 mikromil., ukazují zřetelné lumen, jež k oběma koncům se šíří v nepatrnou dutinku. Od středu vystupuje příčné rýhování, jež k oběma koncům se ztrácí. Substance kontraktilní uzavírá velmi jemně zrnitou výplň úplně, jest to tedy příklad typu coelomyarního. Po jádrech není nikde ani stopy; nutno však připomenouti, že ne- valně konservovaný exemplář, z něhož jen malé výřezy bylo možno řezovou methodou studovati, pro histologické zkoumání se nehodí. — Chordodes brasiliensis v příbuzenství nejblíže stojí s druhem Gordius Weberi Villot. V přehledu předcházejícím uvedl jsem pod číslem 8. Gordida Bairdem popsaného a stalo se tak jen z toho důvodu, že všude se- tkáváme se s touto specií v subgenus Chordodes zařaděnou. Leč tvrzení to jest nesprávné, vzalo svůj původ patrně v tom faktu, že Batrd specii svou vkládá do oddílu, jenž nese etiketu: „epidermis granu- lated“. Pak ale musili bychom sem přijati i specie G. vtolaceus Batrd, G. pustulosus Baird, G. sphaerula Baird a G. faseiatus Batrd, jež všechny pod tímtéž štítem jsou uvedeny. „Batrd shrnuje zajisté pod tuto skupinu jen Gordie, jichž povrch jest vůbec pokryt protuberan- cemi. Nelze se arci lépe přesvědčiti než srovnáním, což však jest věcí téměř nemožnou, a myslím, že nejjasněji ukáže se správnost mého tvrzení, kdyby kdo srovnal na vzájem kteréhokoli příslušníka pod- rodu Chordodes a na př. druh Gordius pustulosus. Že ti dva nikdy badatelem tak bystrým, jako byl Batrd, pod jednu skupinu nemohli by býti počítáni, leží na bíle dni. Dále jest Bavrdův Gordius verru- cosus samec se zakončením normálním, jsa jediným příkladem samčím v řadě 13 podobných sobě Gorditdů, kteří vesměs jako samice se objevili. Jest však zcela přirozeno, aby Gordi'd, jenž obzvláštními zevními znaky od ostatních se liší, i jiné zakončení těla u samců jevil. Pokud tento samec znám nebyl, mohl být Batrdův G. verru- cosus snadno pod subgenus Chordodes řaděn. Vynecháme-li tedy posléz jmenovanou specii a rovněž, svými diagnosami nejisté druhy Gordius diblastus a pachydermus Órley, a srovnáme-li znaky společné zbylých 11 druhů, obdržíme markantní obraz skupiny, jež zajisté všecko právo má, aby rodem byla nazvána. Znaky ty zněly by as následovně: „Tělo statné, válcovité, délky as od 200 mm téměř do 500 mm, největšího průměru od 1 až něco přes 2 mm, ku předu i na zad se úžící, Súžení na přídě jest silné, tak že tato vybíhá v ostrou špici, na zad volnější. Ústa malá, terminální, neb něco ke břišní straně 2 "1 18 XV. J. Janda skloněná. Přední konec jest barvy vždy bledší než ostatní tělo, leč světlá tato kalota není ostře oddělena, temný prstenec schází.“ „U samic zadní konec těla jest zaoblen, ztlustlý, se zřetelným krčkem. Genitalní otvor terminalní, neb trochu ke břišní straně skloněn, obdaný měkkým dvůrkem.“ „ÚU samce končí tělo rovněž tupě, sploštile od strany hřbetní ke břišní. Obvyklá vidlice Gordiidů modifikována jest ve dva ma straně bříšná parallelně vystupující valy, jen rýhou od sebe oddělené, na jejím konci (směrem ku přídě) leží elipsovitý otvor genitalní,“ „Okolí otvoru pohlavního u obou pohlaví neozbrojené.“ „Celý povrch těla zdoben jest papillami a vysokými kužely dvou i více druhů. Kony seřaďují se zvláště na straně hřbetní a břišní v pásku, kupíce se začasté v cerklech po dvou i více neb leží bez pořádku určitého rozestaveny. Kony tyto nesou na svém vrcholu někdy věnce brv průsvitných. Mezi nimi a papillami rozesety bývají brvy průsvitné různě formované. Okolí ústní a genitalní lysé, pokryté nízkými, plochými papillami.“ „Barva těla temně hnědá až černá, u mladých stadií bledší, za sucha sametového lesku.“ „Druhy vesměs exotické.“ O anatomii Chordodů nevíme pohříchu ničeho; ona by defini- tivně v ohledě orgánů pohlavních osvětlila oprávněnost generickou jmenované skupiny. Vysvětlení obrazců. Tab. IX. [= . Gordius pustulosus Bard. Ukončení přídy. Tentýž. Ukončení zadku, spodní strana. G . Tentýž. Ukončení zadní, boční pohled. G . Gordius tatrensis n. sp. Ukončení přídy velkého e::empláře. G . 6. Tentýž. Ukončení přídy exemplářů ztracených. [Vejd. del.] . 8. Tentýž. Ukončení přídy dvou menších exemplářů. G . Tentýž. Ukončení přídy jednoho ze ztracených exemplářů. [Vejd. del.] 10. Tentýž. Ukončení zadku, s břišní strany, exemplář největší (4.). O 11. 12. Tentýž. Ukončení zadku obou menších exemplářů. G 13. Gordius Ptoltiů Camer. Ukončení přídy. G 14, Tentýž. Ukončení zadku. 9 O cO -1 OB Příspěvky k soustavě Gordiidů. 19 15. Tentýž, Pravá poloha vidlice. 16. Gordius spectosus n. sp. Ukončení přídy z břišní strany. G 17. 18. Tentýž. Ukončení zadku ze spodu a ze strany. S 19. Gordius Villoti Rosa. Ukončení přídy. © 20. Tentýž. Ukončení zadku. 21. Chordodes brasiliensis m. sp. Ukončení přídy. G 22. Tentýž. Ukončení zadku, poloha poněkud šikmá. 23. Tentýž. Ukončení zadku, pohled úplně z břišní strany. 24. Tentýž. Obraz celého zvířete ve skutečné velikosti. 25. Gordius tatrensis n. sp. Řez integumentem, a) kutikula homogenní, b) vrstva fibrillní, c) kanálky hypodermálové. 20. Tentýž. Pohled na partii těla as u prostřed, boční strana. Tab. X. 1. Chordodes brasiliensis m. sp. Řez na příč těla a) kutikula homogenní s kony a papillami, d) vrstva fibrillní, c) hypodermis, d) vrstva svalová, e) pletivo se silnými stěnami hmoty intercelularní. 2. Tentýž. Obraz konu s věncem brv a nálevkou. 3. Tentýž. Průřez konu. 4. Tentýž. Řez integumentem. Označení jako u 1. 5. Tentýž. Šikmý pohled na povrch těla znázorňující seřadění a obrysy nízkých papill. 6. Tentýž. Řez v rovině těla prosekávající papilly na basi. 7. Tentýž. Osamocený úsek plátku svalového. 8. Tentýž. Plošný pohled na strukturu vrstvy fibrillní (sl. zvětš.). 9. Gordius Přoltů Camer. Kutikula homogenní s prosvitající vrstvou fibrillní. 10. Tentýž. Slaběji zvětšeno, aby vynikla rozloha ovárních skvrn. 11. Tentýž. Uzlina rhombů, silně zvětšená. 12. Gordius pustulosus Batrd. Kutikula homogenní. 13. Tentýž. Slabé zvětšení. 14. Gordius speciosus n. sp. Velká areola s okolím, silně zvětš. 15. Tentýž. Slabé zvětšení, aby vynikla rozloha velk. areol. 16. Gordius tatrensis m. sp. Kutikula homogenní. 17. Tentýž. Vrstva fibrillní, plošný pohled. 18. Tentýž. Řez lištnou samce, a) lištna, b) otvor genitalní, c) hrbolek citový. — Nákladem král. České apolečnosti nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1893 JÁ o bi EPU 4 kl n a AP Joh sta Ma 5 obora be Pen pokání Re oo loni“ mí ata m ppor (s „vol VAK C7 úrodvolkí a | koodiškě nost sá1d0) Poa Ou. pas p VROČKOU, 18 a E Jsmdál noddd Jé úolaj, Ms! Á den PM bo a alad řřřího z voj Zinť, R: „odovolava úděly dbed, sovomsah šbiesk K ť nereh „M jallbidik vvdéty tuba) PTT kine. oxě s eat 8 S ú Isla- ji S adlzh zal aloe nas PAVO m ntintitnat?: di zsitobténa Pokyd k P ě P O iotov s) P „živ drdia „tiiládo 4" křdsňk i“ A8 "lv nagí5A „Alosts Alta "atolkov oliv vd Jdnoědš ve - moooanod oiálíí l „az oánáníný sb | a tmžolý | dallisdi nydetí latě ně gn“ vomětí "zá 'Á vá KVSAVŮ A n) bi dí R k oh kn ae PA o ono BA tva kk: REA LAE KN úd . W i i ta VO) NY V u Zah ZE PT 3 ZA lay ARUBA A S : n M je jis dada ani 5, 0 aká „RP SÁN VAE BAY, RANK p W av, ehak al ů PR jo 2 no PB. ae Ji oa, XVI Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Napsal Vlad. Jos. Procházka ve Vídni. (S tabulkami XI. a XII) (Předloženo dne 24. března 1893.) Na důležitý a velezajímavý miocaenní obvod kralický upozornil mne pan prof. dr. Fr. Dvorský juž před čtyřmi lety, když dlel jsem u ného v Brně návštěvou. Studuje v okolí náměstském serpentíny a naleziště obsidiánu pan dr. Fr. Dvorský shledal tamní miocaenní usazeniny na témže místě přístupny a pěkně odhaleny, kdež je v letech padesátých po- prve objevil H. Wolf. Za zmíněné návštěvy ukázal mi pan dr. Fr. Dvorský z Kralic donesenou bohatou kořist miocaenních zkamenělin, kteráž slibovala naleziště zajímavé a mimo to důležité i po té stránce, že obsahovala kromě typických badenských druhův i druh Fecten denudatus u velkém individuelním množství, kterémuž, jak povědomo, dlouho a dlouho přisuzován nemalý stratigrafický význam. Budiž mi dovoleno panu prof. dr. Fr. Dvorskému srdečný vzdáti tu dík za laskavé upozornění na kralický miocaen a za krásnou suitu tamějších zkamenělin, na zpracování mně přenechaných. Jakkoliv bylo mým vroucím přáním, poznati kralický miocaenní obvod rychle a důkladně, vzdal jsem se tenkráte svého úmyslu pro nutnější práce v miocaenních oblastech západní a severozápadní Mo- ravy. Teprve příštího léta bylo mi dopřáno, bych uskutečnil svůj záměr. Ač byla má očekávání o bohatství kralických vrstev fossiliemi předkem do jisté míry značná, přesvědčil jsem se juž po prvním ohle- dání kralického miocaenu, že je daleko předstihuje skutečná massa zkamenělin, do tamních sedimentů vložených. Juž po určení první kořisti pociťoval jsem velmi živě,“ že množství zevrubně určených Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 1 2 XVI V. J. Procházka druhův nikterak se nesrovnává s individuelním množstvím jednotli- vých specií a s povšechným bohatstvím tamních vrstev. Vše svědčilo, že třeba znovu ohledati naleziště a vykořistiti je mnohem intensivněji, neboť dosažený výsledek nebyl ještě takový, aby sestrojen býti mohl jasný obraz o zvířenném rázu a stáří kra- lického obvodu miocaenního. Minulého léta provedl jsem konečně svoje zamyšlené předse- vzetí a vykořistil, jak si domýšlím, tamní usazeniny v míře obsáhlé. V předloženém pak pojednání předkládám výsledky svých fau- nistických a zároveň stratigrafických studií o kralickém obvodu mio- caenním, jehož důkladná znalosť jest tím žádoucnější a nalehavější, čím více poskytuje neocenitelných prostředkův na rozřešení otázky o relativním stáří rozsáhlé oblasti oncophorových písků“) poříčí Oslavy a Jihlavky. Dědinka Kralice u Náměstě nad Oslavou, proslulá -po všem našem národu biblí bratří českých, boblé kralickou, jež odtud nastu- povala blahodárnou pouť po vlastech našich, rozkládá se ve výši 400 m. nad hladinou mořskou, v údolní šíťině, kteráž k jihu rychle se zúžujíc rázem přechází v úzkou soutěšku se sráznými svahy. Od severu k jihu protéká kralickou šířinou malinký potůček jenešovický, od východu k západu probíhá jí silnice brněnská, od jihovýchodu k východu vine se pak velikým obloukem vysoký násyp železné dráhy brněnsko-okřišské, děle údolí na dvě nestejné části, totiž větší severní a menší jižní. Kralice, druhdy od světa takořka odloučené, jsou nyní velice snadno přístupny ; dojedeme jich po železné dráze z Brna dříve než za 2 hodiny. Ovšem jinak bývalo dříve. Pět až šest hodin bylo se trmáceti do tiché naší vesničky. Byla z ruky, a proto byť by se i bylo vě- dělo o kralickém miocaenu více, než skutečně o něm bylo známo, jsem pevně přesvědčen, že by se toho sotva bylo dbalo. Známoť přece, jak dlouho nevšímáno si snadno přístupných usazenin miocaen- ních v nalezištích západo- a severozápadomoravské oblasti, přes to že se vědělo o nich juž před dvacíti lety, že přechovávají zvířenu nejen bohatou, než i krásně zachovalou. !) Vlad. Jos. Procházka. Ku stratigrafii oncophorových usazenin okolí ivan- čicko-oslavanského na Moravě. Věstník král. učen. Společn. náuk, roč. 1892, str. 425. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 3 Přijedše do kralické stanice, jsme juž ve kralickém miocaenu. Vyšedše před stanici na železné koleje a postavivše se tváří k jiho- východu, spatříme asi sto krokův od železničního násypu nízkou mez, na násyp téměř kolmou, uprostřed níž bělá se skopané místo, kdež později poznáme snadno přístupné, zkamenělinami bohaté členy zdejšího miocaenního obvodu a poznavše jich vlastnosti, rázem oce- níme důležitost tohoto obvodu pro ostatní miocaenovou oblasť mo- ravskou. Kralická šířina údolní, jak se nám jeví, pozorujeme-li ji ze silnice, prohlubuje se do prahor, kdež převládá rula nad svory, fyllity a hlinitými břidlicemi. Dno této šířiny pokrývají mladší sedi- menty: miocaenní, diluviální a alluviální. Z těchto dosahuje dilu- viální hlína značného rozšíření vodorovného a nemenší mohutnosti. Rozprostírá se po východní části šířiny, odkudž přesmyknuvší se do západní její poloviny, znenáhla sesiluje se, jsouc zde silně erodována a částečně i docela odplavena. Naproti tomu mohutní k severu v silný příkrov, pod nímž miocaenní sedimenty úplně mizí. Sleduje miocaenní usazeniny mezi vesnicí a železničním násypem, měl jsem s dostatek příležitost, pozorovati rozlohu diluviální hlíny a poznati obtíže Spojené s přesným vymezováním hranic zdejších slínů.. Největší nesnáze působí, jako všude jinde, zmíněný příkrov hlíny diluviální, pro nějž nelze ani pomýšleti na přesné ohraničení rozlohy kralického depot miocaenního a určiti zejména, kam až sahá na jihozápad. Pronášeje zde názor, že zdejší miocaenní obvod roz- kládá se na dně kotliny od soutěšky až po brněnskou silnici, soudím tak podle jamek vykopaných ve slínech, jež jsem pozoroval v levo a v pravo od silnice, která spojuje železniční stanici S vesnicí a podle slínu, odkrytého ve vyčištěných polních příkopech. Správnost mého úsudku podpírá a potvrzuje kromě toho velice důležitá zpráva kralických sousedův o kopání studně poblíž brněnské silnice. Poptával jsem se totiž v Kralicích, zda-li v dědině, nebo po- blíž ní kopajíce sklepy, studně a jámy, nedokopali se slínu; řečeno mně, že před pěti lety. Tenkráte, že kopána byla studně v zahradě naproti kovárně ; i dokopali se pod žlutou hlínou bílého písku, pak žlutého písku, potom písčitého slínu, pod ním žlutavého slínu a ko- nečně šedého slínu, který však neproražen, poněvadž hospodář, vzdav se naděje, že se dokope vody, jámu zaházel. Aby výklad svůj něčím hodnověrným dotvrdili, zavedli mě ke zbytku haldy slínu, ze stud- niční jámy vyházeného. Spatřiv jej, ihned jsem poznal, že se úplně srovnává se slínem na úpatí zmíněné meze. 1* 4 XVI. V. J. Procházka Po této důležité zprávě nebyl jsem ani okamžik na rozpacích o tom, že jednak čásť vesnice při silnici rozprostírá se po mio- caenních usazeninách, jednak že celý mírný svah pod brněnskou silnicí, pokud ho neskládají diluviální hlíny, sestává z miocaenních slínů. Vrstevní pořádek, jak byl poznán při kopání zmíněné studně: bílý písek, písčitý slín, slín žlutavý a šedý, jest týž jak ho odhaluje svah meze naproti železniční stanici. Přítomnost všech těchto členův poblíž silnice nezvratně dokazuje, že veškerá kralická šířina byla jimi druhdy vyplněna. Jejich částečná nepřítomnost mezi svahem pod silnicí a vchodem do soutěšky neposkytuje než vzácné a zároveň spolehlivé měřítko na odhadnutí erose, kteráž poměnivši mohutnost kralických miocaenních vrstev, podmínila nynější fysiognomii zdejšího údolíčka. Snažíme-li se vystopovati hranici miocaenní severně od brněnské silnice, přesvědčíme se velmi záhy, že se nám to za nynějších ne- příznivých okolností nepovede. Jako v oddílech dříve vzpomenutých, tak i zde přeruší naši práci příkrov žlutnice. Jde-li nám toliko o hrubé vytčení hranic kralického miocaenu, pak ovšem nebude žádných rozpakův, naopak vše práci ulehčí, zejména tvar dna údol- ního, blízké odhalené stráně rulové a fyllitové budou nás v ní pod- porovati. Zřejmo juž, že jen kopajíce jámy na četných místech, získáme si dostatečných vědomostí o poloze hranic zdejšího miocaenu. Ale na kopání jest nevyhnutelně třeba peněz — a pak povolení aby se všude, kde toho potřeba, smělo kutati. Jak povědomo, peněz velmi zhusta schází a povolení nesnadno si dožádati, zejména je-li nám vyhazovati jámy v polích pečlivě obdělaných. Konečně i tuto nebude než důvěřovati v budoucnost; snad v dědině i v její nejbližším sou- sedství bude se často kopati, a zkoumatelé zajímavého kralického miocaenu neopomenou zajisté sebrati hodnověrných zpráv o kopání jam, studen atd., aby získajíce dokladův o správnosti jich, sdělili je veřejnosti. Vratmež se do jižní části kralického miocaenního obvodu. Naproti severnímu oddílu, jest tento menší. Juž za rozbořenou rybniční hrází není po slínech ani památky. Zde i v soutěšce roz- kládá se prahorní podklad, rula a svor. V mělkých příkopech, tu a onde v polích vykopaných, roz- prostírá se příkrovem souvislým a dosti mocným od železničního násypu až po rybniční hráz — kal. Neuvidíme i tu slínů, leč jen ve zmíněné mezi a v korytě jenešovického potůčku. | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 5 Za těchto okolností má pro nás velkou důležitost mez, podél níž teče jenešovický potok, hloub a hloub vybrázdující koryto své do miocaenního slínu. Mez zasluhuje bedlivé pozornosti nejen proto, že na jejím svahu poznáváme čtyři členy zdejšího miocaenu s bo- hatou zvířenou, než i proto, že vykořistivše ji, nabýváme jasné před- stavy též o faunistickém rázu kralického miocaenu, o relativním stáří jeho vrstev a jich vztahu k ostatním miocaenním obvodům moravským. Zmíněná mez je 3 m. vysoká. Na její příkrém svahu velmi zřetelně vynikají členy ji skládající. Pruh bílý pod slabou vrstvou diluviální hlíny silně se odráží od žlutého a tento od žlutavě šedého, pod nímž vyráží v korytě potočním šedý slín. Tato různobarevnosť vrstev v mezi přiměla mě, že jsem ji dal skopati s hora dolů, jednak abych přesně určil mohutnost jednotlivých lavic, jednak abych obdržel spolehlivý fossilní materiál ze všech pří- stupných lavic. Juž zběžné zkoumání mne poučilo, že petrografický ráz zdejších lavic asi souviseti bude s povahou zvířennou; a skutečně zevrubné zkoumání těchto vrstev potvrdilo můj názor v míře plné. Když mez skopána, objevily se čtyři různobarevné, ostře ohra- ničené lavice, a to s hora dolů: 1. lavice barvy intensivně bílé, 080 m mohutná; 2. lavice barvy intensivně žluté, 0:50 m. tlustá, přebohatá me- chovkami a úlomky schránek mořských ježkův ; 9. lavice šedožlutá, v níž převažuje slín množství zkamenělin, 1:50 m. mohutná; mechovek a mořských ježků jest pořídku; 4. lavice šedožlutého slínu. Po mechovkách ani památky, 5. šedopopelavý slín mohutnosti dosud neznámé. Intensivně bílá hmota horné lavice podobá se při zběžném po- zorování jemnému písku, smísenému s jemninkou vápennou moučkou. Plavíme-li tuto hmotu, poznáme rázem, že ji skládají toliko skořápky foraminifer, kolonie mechovek, mísky ostrakodův, úlomky z mísek lamellibranchiatů a schránky mořských ježkův; ostatní živočišné třídy jsou velice řídky. Za plavení přejemná vápenná moučka ve vodě rychle se rozpouští a v sítě zůstane pak ohromné množství pěkně zachovalých zkamenělin. Třeba však ihned dodati, že zachovalosť jejich, ač příznivá přec není tak dokonalá, jako v lavicích spodních. Pídíme-li se po detritu, najdeme z něho velmi malinko. Tu maličký úlomek ruly, onde kousek svoru, anebo zrnéčka bílého křemenu, toť vše. Je vůbec nepřístojno mluviti o detritu této lavice jako o pod- statné součásti nestmeleného vápence, jelikož jeho skutečné množství 6 XIV. V. J. Procházka naproti množství zkamenělin jest v pravdě nepatrné. Tak jest i se množstvím připomenuté moučky. Vystihli jsme tedy složení této velice zajímavé lavice, dospěvše úsudku, že skládá se předkem ze živočišných zbytkův a teprve na druhém místě ze hmoty nerostné. Majíce zření k tomuto výsledku, jsme oprávněni považovati tuto lavici za aeguivalent nestmeleného vápence obvodu lomničského a řepského. Jak jsem dříve ve své předchozí zprávě o miocaenu západní Moravy sdělil,“) přechází lomnický a řepský tvrdý vápenec tu znenáhlu, tu rázem v sypkou vrstvu, kteráž dosahuje značné mo- hutnosti v okolí Řepky. I v okolí kralickém bývaly as druhdy sypké a tvrdé lavice litavského vápence; alespoň svědčí tomu kusy tvrdého vápence, kteréž jsem objevil ve stráni. Domnívám se, že tvrdá vá- pencová lavice, z níž zachovány nyní toliko zbytečky, ležela na vrstvě sypké. Všemožně jsem se vynasnažil vypozorovati, nejsou-li vloženy tvrdé kusy vápence do sypké lavice; leč neobjevil jsem jich tam. V tomto spatřuji dostatečný důkaz o správnosti svého zmíně- ného názoru. Jak lavice tato zkamenělinami jest bohatá, poučuje seznam: Foramimfera. Tacenarmulicosta Kapr ča- 9- lealle l VZ 5 COMPressa 4 dOFDAy 1 Ile- SUZ Nodosaria (G1.) laevigata Orb. . . . . Z aculeata d' Orb. abs S92 4 affinis d'Orb. č i bacillum Defr. . 2 (VČ 8 (D) elegans d'Orb. Z 4 (D) Verneuili d'Orb. Z 5 (D) pungens Rss. č Lingulina costata d'Orb. . č Frondicularia annularia d'Orb. . Z = tricostulata d'Orb. Z Marcinulina hirsuta d'Orb. VZ Cristellaria cassis Ficht. et Molt. . Z 5 Moravica Karr. vz 1) W. J. Procházka. Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických poměrech nejzazší části miocaenu západní Moravy. Věstník král. česk. Společ. náuk, roč. 1899. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Cristellaria cultrata Montf. S similis dOrb, ; calcar d'Orb. 7 clypeiformis Orb. Austriaca d'Orb. Polymorphina inaegualis Rss. ANO Pozt EE Uvigerina pygmea Orb. Globigerina universa d'Orb. . k glomerata Karr. Discorbina rosacaea d'Orb. . Truncatulina conoidea Cžiž. . 5 Dutemplei d'Orb. . 5 Broniana ď'Orb. Pulvinulina Hauerii d'Orb. Polystomella crispa Linné 5 aculeata d'Orb. Amphistegina Hauerina ďOrb. . Spongta. Pachastrella spec. Anthozoa. Isis melitensis Rss. . Vermes. Serpula sp. : > carinella Rss. Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube . Echinus spec. Úlomky různých, zámnié esbotletelných druhův Bryozoa. Crisia eburnea Rss. Idmonea pertusa Rss. . % seriatopora Rss. . » spec. . Hornera cf. frondiculata ne “ hippolythus Defr. Pustulopora rugulosa Manz. |. 5 clavula Rss... -.. „VZ „ VZ „ VZ CD< CD -1 XVI. V. J. Procházka Salicornaria farciminoides Johnst. . Cellaria ceroides Soll et Ell. Eschara mačrochila Rss. S minax Manz. 8 punctata Phill. 3 costata Rss. Retepora cellulosa Lamk . Kinoidela Moravicensis nov. spec. . Myriozoum punctatum Phil.. Brachtopoda. Platidia anomioides Scace. Lamellibranchtata. Pecten latissimus Broce. Malvinae dubois „cristatus Bronn. „ Spinulosus Můnst. .. Ostrea cochlear Poli Gasteropoda. Dentalium incurvum Renn. Ostracoda. Bairdia subdeltoidea Můnst. a tumida Rss Cythere cf. trigonella Rss. punctata Můnst. Ungeri Rss. Haidingeri Rss. Reussi Proch. plicatula Rss. |, : multinervis Rss. . Cytherella compressa Můnst. Pisces. Otolithus (Berycidarum) pulcher Proch. Kokeni Proch. . » Lamna elegans Lamk. (zub). Plantae. Lithothamisia ramossissima Rss. CD< „WZ N NM NN G N C . VZ „ VZ Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 9) Zvířena této lavice poskytuje mnoho zajímavého, odkrývá mnohý důležitý znak. Abychom, možno-li dokonale, zvláštní její povahu po- znali, jest nevyhnutelně třeba všímnouti sobě všech její členův a přiblédnouti ku všem její vlastnostem. Juž pouhý pohled na seskupení druhův jednotlivých tříd této zvířeny poučí nás, doufám, že s dostatek, o její povšechném rázu, odchylném od zvířen dosud známých z litavských vápenců. Různosť tuto způsobují předkem druhy Pectem eristatus a Pec- len spinulosus, považované do dneška za druhy omezující se na ba- denské jíly, a pak přítomnosť druhu Pectem latissímus, významného pro slíny facies litavského vápence. Juž tato směs druhův bathyme- tricky nízkého niveau, anebo jinými slovy vyjádřeno, druhův moře hlubokého, s druhem bathymetricky vysokého niveau, nebo jinak, mělčího moře, poukazuje k tomu, že i povšechný ráz této zvířeny asi nebude souhlasiti s rázem dosud známých zvířenných typů. A sku- tečně, jak se níže dovíme, nesouhlasí ani s typem badenským, ani steinabrunnenským, gainfahrenským, forchtenavským anebo dokonce se šlírovým. Téměř se všemi má několik vlastností společných, se žádným nesrovnává se však docela. Vzhledem k této zvláštní povaze zvířeny nestmeleného krali- ckého vápence, myslím, že nebude od místa, narýsuji-li zde obraz její členův. Zmíněná vrstva poskytla po důkladném vykořistění úhrnně 72 různých druhů, z nichž přináleží foraminiferám 31, korálům 1, čer- vům 1, mořským ježkům 2, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 5, gasteropodům 1, ostrokodům 10 a rybím otolithům 5 druhy. Jak juž z druhového množství usuzovati lze, podstatou této zvířeny jsou fora- minifery, mechovky a — mořští ježci. Ostrakody zastupuje sice po- měrně dosti velký počet druhův, ale jejich individuelní množství je nepatrné. Zajímavý je foraminiferový typus této lavice. Zdálo by se snad, že jeho ráz odchyluje se od rázu skupin ostatních, leč tomu tak není. Dojem tento je chvilkový a potrvá jen, pokud nepoznali jsme po- drobnosti tohoto typu. Nápadné je seskupení jeho rodův a jich za- stoupení druhy. Toto i ono dokazuje, že foraminifery v miocaenu netoliko moravském, nýbrž i dolnorakouském atd. podrobeny byly na různých místech různým fysikálním vlivům, kteréž měly za následek, že týž typus za sedimentace téže vrstvy, ale na různých bydlištích, mnohdy velmi blízkých, vytvořil se různě. I foraminiferová zvířena této vápnité lavice dokazuje, že dříve poznané rozdíly na foramini- 10 XVI. V. J. Procházka ferových typech miocaenních slínů, jílů, pískův atd. mají svůj původ ve facielní různosti. Kdyby tyto rozdíly byly se vyvinovaly dobou, jak před lety o podobných rozdílech mnozí skutečně se domýšleli, pak by nezáležely jenom v seskupení druhův a rodův, než i v pře- vodu druhů, jistých druhových skupin, omezených toliko na určité lavice, na určité polohy. Foraminiferové typy vrstev kralických nelíší se podstatně od typů oblastí západo- a severozápadomoravského miocaenu. Poznámeť to nejen ze skupení těchto rodův: Lagena, Nodosaria, Lingulina, Frondicularia, Marginulina, Crtstellavia, Polymorphina, Uvigerina, Globigerina a skupiny Rotalina, než i ze skupení druhů právě vy- jmenovaných rodů. Poněkud bije do očí při této zvířeně individuelní množství druhův: Lagena costata, Marginulina bacillum, Cristellaria cultrata a Discorbina rosacaea, zejména je nápadno individuelní množství prvních dvou druhův. Přes to nelze mu přikládati přílišné váhy, jelikož tyto druhy v jílech badenských jsou poměrně časty a rovněž zastoupeny jedinci rozměrův nápadně velkých. Jehlice mořských hub nachází se v sypké lavici kralického li- tavského vápence zřídka. Svou zachovalostí nevábí, jsouce zhusta po- taženy povlakem vápnitým. Tento zaviňuje, že jich nelze zevrubněji určiti. — Rovněž korálů je velmi pořídku. Po dlouhém hledání povedlo se nalézti všeho všudy jeden exemplář druhu lsés melětensis, v mio- caenu moravském velmi vzácný. Tolikéž jest i s červy, s jichž polámanými trubičkami velmi zřídka se potkáváme. Zevrubně určiti trubičky tyto dosud se nepo- vedlo. Bývají pravidelně na povrchu odřeny a silně poškozeny. Mnohem častěji než jehlice mořských hub, korále a červy vy- skytují se mořští ježci. Nejhojnější ze všech jich druhův je, pokud mi je známo, druh fchinocyamus transsilvanicus. Mimo tento maličký druh chová tato lavice značné množství úlomků různých druhův, jichž bohužel nelze zevrubněji určiti, jelikož jsou velmi Špatně zacho- vány. Podle velikosti nalezených úlomkův usuzuji, že přísluší druhům . rozměrů velkých. Přes to, že jest, jak jsem podotkl, úlomků těchto značně mnoho, domnívám se, opíraje se o výsledky svého zkoumání, že se později sotva kdy podaří v této lavici objeviti celé schránky velkých druhův mořských ježků. Zajímavo je, že bohatství této lavice jak na úlomky, tak i na celé, neporušené schránky ježků je menší než lavice níže položené. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. il Mechovky této vrstvy nesou ráz typu toliko slínům bathymetricky vyšších niveaux vlástního, kterýž se ve své povšechné podstatě ne- odlišuje téměř ničím od rázu mechovek, jež jsou domovem ve sli- nitých vložkách litavských vápenců. Tomu nasvědčuje skupenství rodův: Crista, Idmonea, Hornera, Pustulopora, Salicornaria, Cellaria, Eschara, Retepora a Myriozoum, tomu svědčí však mimo to i indi- viduelní bohatství těchto druhův: Hornera hippolythus, Salicornaria farciminoides, Retepora cellulosa. Přirovnáme-li tuto mechovkovou zví- řenu ku zvířeně v bryozoové lavici, snadno se přesvědčíme, že je téhož rázu, že obsahuje tytéž druhy, avšak v menším druhovém a Individuelním množství. Povšechný konečný náš úsudek vyzní pak v ten rozum, že představuje ochuzený typ bryozoové lavice. Brachiopodi, zastoupeni toliko druhem Platidia anomotdes, jsou velmi vzácni. Naproti tomu častěji se zde vyskytují lamellibranchiati. Pravá povaha kralické zvířeny miocaenní zračí se právě v rázu lamellibran- chiatů. Přítomnost druhův, známých dosud z usazenin bathymetricky nižších niveaux: Pecten cristatus, Pectemn spinulosus, s druhem facies litavského vápence, totiž s druhem Pecten latisstmus a konečně s dru- hem Fecten denudatus podmiňuje tuto zvláštnost a činí ji velice za- jímavou. Dosud mi není podobné sdružení druhův, jako ve zdejším miocaenu, známo od nikud; nenašel jsem podobného ani v oblastech miocaenu moravského, aniž je mi známo, že by bylo zpozorováno v jiných miocaenních obvodech. Přibližně podobné sdružení však poznal jsem v dolních tvrdých slínech Vejhona u Židlochovic. Ne- rozpakuji se uvésti zvířenu kralických miocaenních usazenin se zví- řenou oněch slínů v úzký vztah, nevida podstatných překážek, kteréž by mně v tom zabraňovaly. Největší shodu spatřuji v povaze zmí- něných lamellibranchiatů a gasteropodů. Tito jsou v horní lavici kralické zastoupeni podle mé zkušenosti toliko jedním druhem Dentalium incurvum, jehož značné individuelní množství rovná se množství ve spodních vejhonských slínech. Ostrakodů je málo, nejen pokud se týče individuelního, ale i druhového množství. Tímto znakem odlišují se od ostrakodového typu sypkých, nestmelených vápenců okolí lomnického a řepského. Ráz jejich však srovnává se naproti tomu s rázem, rozšířeným v usa- zeninách bathymetricky nižších niveaux. Tomu nasvědčuje jednak se- skupení rodů: Batrdia, Cythere a Cytherella, jednak sdružení druhův a jich individuelní množství. 12 XVI V. J. Procházka Rybích otolithů přechovává lavice nestmeleného litavského vá- pence velmi málo. Dosud objeveny v ní druhy, kteréž náležejí k nej- rozšířenějším v miocaenu vůbec. Velmi řídké jsou naproti tomu zuby, označené Lamarkem jménem Lamna elegans. Po lithothamnii je tu velmi málo zůstatkův, pravidelně nacházíme po ní úlomečky ze drobných keříků. Mohutnosť druhé lavice s hora, totiž lavice intensivně žluté, anebo dryozoové obnáší toliko 0:50 m. Obsahuje kromě ohromného množství zkamenělin podřízené možství vápenné žluté moučky, kteráž při praní ve vodě rychle se rozpouští. Jak juž vzpomenuto, jest to lavice fossiliemi velmi bohatá, mnohem bohatší než sypká lavice vá- penná. Skládajíť takměř úplně její hmotu zkameněliny, mezi nimiž kolonie mechovek jsou zjevem nejobyčejnějším. Naproti množství fossilií jest příměs nerostná, detritus a obsah moučky velmi nepatrný. Prahorní detritus, jejž skládá též rula a svor, jest většinou jemný, zřídka hrubý. Tolikéž i příměsek křemičitého písku je nepatrný a veskrz zrna jemného. Zachovalosť zkamenělin v této vrstvě je různá, lepší však než v sypké vápenné lavici. Příhodně zachovalou shledána mikrofauna, zejmena foraminifery, mechovky a ostrakodi; nejlépe ze všech docho- valy se mechovky, jejichžto zooezie vyznamenávají se namnoze pů- vodní neporušeností. Naproti tomu i zde po měkkýších nenajdeme než úlomky z ulit a střepy z mísek a velmi vzácná je náhoda, po- daří-li se zde objeviti mísku zcela neporušenou. Ze seznamu tuto uvedeného vysvítá jasně zajímavost a důle- žitosť zvířeny lavice bryozoové a její vztah ku zvířeně lavice před- chozí. Foramimfera. Textularia Mayeriana ďOrb........ .. .. . Z Á carinatadROFD 34308; Me h depestidajd'Orb:/ 7l.dvásl sz á EaueridOxb. (61146 rseke vz b Sturi KaRro 4401 deom 68 Wa Gaudryina crassa HOV: Spec, ; < 4%- -je 42 : lanceolata Karr.. s Clarulina,cylindrica“Hantkoy 4443632 Bylimina,pýrula (ds Arba 07 Bohivina,punctata KODibx 446: -ae Nodosaria,affinis,d' Orb: 33030005 č á bacillum Defr. . šle Pe PSB NIČ, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Nodosaria (D) conferta Neuz. : (D) inermis Cžiž. . . (D) pauperata d'Orb. s (D) elegans ďOrb. 3 (D) acuticauda Rss. . = (D) Vermeuilii ď'Orb, Ů (D) consobrina ďOrb. ... s (D)Escabrat RSses, a (D) seripta d'Orb.. (D) pungens Ros.. . ineuhal, costata d'Orb:. Frondicularia annularia d'Orb. . . ý tercostulata“ RSS. 44 Marginulina hirsuta d'Orb.. . Ň obligua Karr. ... Cristellaria seminula d'Orb. 5 cassis Ficht. et Molt.. k Moravica Karr. cultrata Montf.. : calcar d'Orb. Š echinata d'Orb. é clypeiformis d'Orb.. Austriaca d'Orb. 00 angulosa William E pygmea dOrb. Kia Globigerina bulloides var. triloba Rss.. k universa .dW'Orb+M6 „08 4" : (Rhynchospira) elomerata piše: : Orbulina universa dď Orb. : Discorbina rosacaea WOrb.. . .. ..... Truncatulina lobata la Walk et J. Ť lobatula var. Bouěi Orb. ... ň conoidea Úziž. í > Dutemplei Orb. Anomaliaia variolata d'Orb. Austriaca d'Orb.. Pulvinulina Schreibersii d' Orb. Epistomina Partschii WOrb. Rotalia Soldanii d'Orb. ; Nonionina communis Orb.. <... < GN Ge Ne o+ © Nc < Oe N MN NN Oc O „VZ N Ox ON N < N < < NO N 14 XVI V. J. Procházka Amphistegina Hauerina d'Orb. Heterostegina costata dOrb. . Spongia. Pachastrella spec. . Vermes. Mermes Spec Est;« uddstocje „ carinella Rss. Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube. Echinus sp. . . « « Úlomky schránek ban emi Bryozoa. Idmonea atlantica Forbes : disticha Goldf. . . . p 5 seriatopora Rss. s SPEC ke Hornera hippolythus Do eo s spec. Pustulopora rugulosa Manz. g clavula Rss. Defrancia prolifera Rss. . = deformis Rss... ý formosa Rss. s coronula Rss. . Aspendesia nov. spec.. ... Fungella cf. multifida Rsk.. . Filisparsa Moravica nov. spec. Heteropora stellulata Rss. Salicornaria farciminoides Johnst.. Cellaria ceroides Soll. et El. Lepralia pleuropora Rss. % megalota Rss. a coccinea Rss. ... A ansata Johnst. 5 trigonostoma Rss.. s hypostoma Rss. . 5 arrecta RSssMěE jí: ansata var. tetragona Rss. . Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Lepralia scripta Rss. . ..... j tenera Rss. i regularis Rss. ... ň INCISA RSS: s ahodý!. č ý monoceros Rss.. ... ..... M peltata Rss. .« ... : Endlicheri Rss.. ... elegantissima nov. spec.. . . Mom elliptica Rss: MMP, ň loxopora Rss.. ..... ; appendiculata Rss. ň formosa Rss. . ; š bidens: Rss. 51980015 A regulosa Rss. BR ; submarginata Rss.. š variabilis nov. spec. . k impressa nov. spec. Hemieschara gemiopora Rss... . ..... Eschara macrochila Rss.. .... . i AM PLAV ARUSBN, 00s a o % cf. coscinophora Rss. „i a undulata Rss. . 4 punctata Phil. «.. j papillosa Rss. .... M SPEC, 3 varians Rss. . . 3 triordinata nov. spec. H Spinosa nov. spec. „| Costata Rss S27 10, Bidustrella Kralicensis nov. nh Retepora cellulosa Lamk. .... Kionidela Moravicensis nov. spec. Stichoporina Stoličkai nov. spec.. . « Myriozoum punctatum Phil. Brachtopora. Platidia anomioides Scace. . . ... Lamellibranchtata. Pecten Malvinae Dubois. ..... „0/1 spimulosuskMuůnsti 140011) „VZ < < NNN Oe Ox ON O ON < CD< ODM O< N O ON O CD< 16 XVL V. J. Procházka, Pecten cristatus Bronn č „ denudatus Rss. Z Ostrea cochlear Poli Z Gasteropodu. Gaecum trache1Mont.".9.00 Z Dentalum'ineurvum Rehnn“ 3.. c. 00C Ostracoda. Bairdia subdeltoidea Můnst. . . . <... z Cythere Kostelensis Rss. - . < <... . vz A punctata Můnst. . Č S hastata, RSS: 34" posral -401 o MČ 3 Haidingeri Rss... n ER SAO, : transsilvanicaRssskyou.-0.0 0 CevZ 2 plůcatulat Rss osad: 500 OE : multinervis,Rss:j dar 02 Balamdae. Dalanusvspec SM C0, 4 Plantae. Lithotamnia ramossissima Rss... ... .. . č Juž zběžný pohled na uvedený seznam s dostatek nás poučí, že zvířena bryozoové lavice jest na druhy i rody bohatší, než předešlé lavice sypkého litavského vápence. Zároveň se též snadno přesvěd- číme, že toliko některé živočišné třídy nestmeleného vápence dospély v této vrstvě náhlého rozvoje. Důkazem toho jsou na př. mechovky. Naproti tomu shledáváme v této vrstvě mnohé živočišné třídy, kteréž juž zde vyznamenávaly se rázem, jakýž je jim vlastní i v horní lavici, jsouť to předkem měkkýši. Dosud povedlo se v bryozoové lavici zjistiti úhrnem 133 roz- ličných druhův, z nichž připadá foraminiferám 54, červům 1, moř- ským ježkům 2, mechovkám 60, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 4, gasteropodům 2, ostrakodům 8 a balanům 1 druh. Z kratinkého tohoto vyjmenování živočišných tříd bryozoové lavice poznáváme juž ráz její zvířeny i zvláštnosti a odchylky od zví- řeny dřívější vrstvy. O veliké příbuznosti foraminifer této lavice s foraminiferami la- vice sypkého vápence svědčí v první řadě seskupení druhové, které jest totožné až na přítomnosť rodu Zeterostegina. Rozdíly odlišující Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 17 tyto foraminiferové zvířeny záležejí jednak v celkovém rozvoji jak druhův, tak i rodův, jednak v silnějším rozvoji rodů Textularia, No- dosaria a podčlenů skupiny Roťalina. I v této lavici vyznamenávají se druhy Nodosarta bacillum a Lingulina costata, k nimž se pak přidružují Nodosaria acuticauda, N. pungens, Cristellavia cultrata značným individuelním množstvím. Jehlic mořských hub zůstává ve vyplavenině hmoty této vrstvy dosti mnoho. Jsou z pravidla krásně zachovalé. Dosud se mi po- dařilo zjistiti jehlice rodu Fachastrella. Bude prací pozdější, by ze- vrubně určeny různé a různé jehlice interessantní této vrstvy, pokud určení takové jehlice umožňují. Trubičky červů jsou hojnější než v hořejší vrstvě, též jsou lépe zachovány; nejlépe však se dochovaly trubky druhu Vermes cart- nella, A. E. Reussem objeveného na dosti četných nalezištích v tu- zemském miocaenu. Podotkl jsem v rozpravě o charakteru zvířeny předchozí vrstvy, že je bohata mořskými ježky; ale tuto podotýkám, že, chceme-li po- znati pravé bohatství kralických miocaenních vrstev na mořské ježky, jest nám přihlédnouti k lavici bryozoové. V té, vlastně za sedimen- tace této vrstvy, jak na bíledni, panovaly okolnosti mořským ježkům velmi příznivé; neboť jenom tímto lze sobě vysvětliti nápadné jich množství juž v dosti malém kousku hmoty této lavice. V četných, krásných exemplářích je tu zastoupen druh Behinocyamus transsilva- nmcus s druhem, kterýž, po mém soudu, je pro tuzemský miocaen nový. Kromě toho je zde úlomků ze schránek velkých druhů velké množ- ství, leč nepodařilo se dosud odkrýti schránky celé, neporušené a sotva asi povede se kdy je zde nalézti. Individuelní množství druhu Echz- nocyamus tramssitvamcus má pro bryozoovou vrstvu nemalou důle- žitosť juž proto, že tento druh vyskytuje se v dolních lavicích zřídka a v dolní zdejší vrstvě náleží ku vzácnostem. Označení této lavice jmenem lavice dryozoové je vzhledem k množství juž nyní z ní známých druhův, jichž bylo 59 určeno, ne- jen případné, ale i nutné. Tímto označením vystižen ráz této vrstvy, jímž se nápadně liší od vrstev ostatních. A přes to, že zdá se tento rozdíl na první pohled velký, je přec těsná souvislost mezi ním a zví- řennou povahou lavic spodních a horních. Dostačí zevrubně přirov- nati zvířeny všech lavic kralických, abychom si o jich obapolném vztahu učinili jasnou představu. Zmíněná shoda záleží jednak v okol- nosti, že i v této vrstvě zastoupeny jsou druhy a rody lavic spodních a horních, zejména že tu opět shledáváme rody: Idmonea, HHorneru, Tř. mathematicko-pří rodovědecká. 1898. 2 18 XVI. V. J. Procházka Pustulopora, Salicornaria, Eschara a Retepora a téměř všechny druhy těchto rodů, jež tvoří též mechovkovou zvířenu ostatních kralických lavic. Z toho následuje, že všem lavicím kralického miocaenu je spo- lečný týž typ mechovkový, vyjádřený zmíněnými dříve rody. V la- vici pak, o níž je tu řeč, typ tento došel kulminačního bodu svého rozvoje. Rozšířilyť se v ní tyto rody: Defrancta, Aspendesia, Fungella, Heteropora, Lepral'a, Membrantpora, Hemieschara, Kionidela a Sti- chopora. Avšak nejen množství rodů bije do očí, ale i množství druhů poutá naši mysl, jakmile jen okamžik věnujeme pozornost zvířeně této předůležité lavice. V první řadé upoutá nás až nápadný rozvoj rodů: Lepralia, Membranipora a Eschara, z nichž první zastoupen je 16, druhý 9 a třetí 12 druhy. Obraz povahy velezajímavé této me- chovkové zvířeny zdokonalíme, doplníme-li tuto kratičkou črtu vy- jmenováním druhů na individua bohatých: Pustulopora clavula, De- francia deformis, Salicornavi fareiminoides, Heteropora stellulata, Mem- branipora appendiculata, Eschara macrochila, E. coscčnophora, E. pum- ctata, Retepora cellulosa a Kionidela Moravicensts. S povšechnou pova- hou mechovek vůbec souhlasí individuelní množství druhu Ktonidela Moravicensis, a to potud, že tento druh v sypkém nestmeleném vápenci vyskytuje se velmi zřídka, a že ponejprv vyskytuje se rovněž zřídka v lavici šedého slínu, třetí to lavici s hora. Brachiopodi i v této vrstvě zastoupeni jsou toliko druhem Pla- tidia anominoides, kterýž se tu častěji objevuje, než na př. v ne- stmeleném vápenci. Častěji vyskytují se zde lamellibranchiati, a zajisté je zajímavá přítomnosť druhu Pecten denudatus. Kromě tohoto jsou tu domovem i druhy Pecten ertstatus a P. spínulosus. Ve společnosti těchto při- chází pak druh, kterýž považuji za totožný s druhem Pecten Malvinae ; jest mi však ihned přičiniti poznámku, že misky zmíněného druhu poněkud odlišují se od misek typických individuí druhu Pecten Mal- vinae, výzkumům příštím. Jak ze sdružení lamellibranchiatů snadno vysvítá, neliší se ráz bryozoové lavice od rázu lavice nestmeleného vápence podstatně. Až na druhy Fecten denudatus a Pecteu latisstmus přochovávají tytéž druhy, takměř týmže individuelním množstvím se honosící. Úvahy hodna jest okolnost, že druh Peoten denudatus do lavice nestmeleného vápence nepřechází, kdežto v bryozoové lavici jest dosti častý. Vyskytuje-li se v oné vrstvě přec, pak toliko velmi zřídka, asi tak jako druh Pecten latisstmus v lavicích spodních. K těmto závěrům dospívám na základu pečlivého vykořistění krali- Miocaen kralický u Náměsté na Moravě. 19 ckých vrstev, kdež mi o to běželo, abych zjistiv v nich tyto dva druhy, vyzkoumal horizontální jich rozšíření. Gasteropodi bryozoové lavice neposkytují nic zajímavého. Za- stoupeni jsou dvěma druhy, z nichž druh Dental'um incurvum je častý, kdežto druh Caecum tracheum je velikou vzácností. Co se týče druhu prvního, tu třeba podotknouti, že je zde právě tak hojný jako v la- vici nestmeleného vápence. Ostrakodi svým rázem souhlasí s lavicí horní. Shoda tato jest úplná, záležejíc nejen v zastoupení druhův, ale i rodův a jeví se též v individuelním množství jednotlivých druhů. Balani zjištěni toliko v jednom druhu, z jehož schránky nale- zeny pouze nedokonale zachované úlomky, jež určiti nepovedlo se zevrubně. Rybí otolithy neobjevil jsem v bryozoové vrstvě. Zdá se, že tu nejsou, jsou-li v ní přec, pak náležejí, jak oprávněně možno juž nyní předpokládati, ku vzácnostem. Úlomky keříků druhu Lothothamnia ramossissíma jsou časty, pravidelně pokryty namnoze krásně zachovalými koloniemi mechovek. Tak hojně, jako o pravých lithothamniových vápencích, na př. okolí sudického, keříky tohoto druhu se zde nevyskytují, představujíce ele- ment podřízený. Lavici nestmeleného vápence a lavici bryozoovou jest nám při- počísti témuž horizontu, kterýž různí se svou petrografickou povahou od lavic spodních. Po této stránce jsme oprávněni nazvati jej hori- zontem vápenným, naproti horizontu slínovému. Přechod od tohoto k onomu činí lavice bryozoová a lavice pod touto přímo uložená; o níž je řeč ve příští stati. Přirovnáme-li zvířenu lavice nestmele- ného vápence ku zvířeně lavice spodního slínu, poznáme, že panuje těsná souvislosť mezi rázem petrografickým a faunistickým. Slín lavice, uložené přímo pod lavicí bryozoovou, je šedý, mastný, a jemný. Množství zkamenělin, jež obsahuje, třeba nazvati velkým, neboť převyšuje na př. v horní části této vrstvy obsah slínu. Zkamenělin této lavice očitě dolů ubývá, nevytratí se však úplně. Z detritu je v tomto slínu velmi málo — toliko nepatrná čásť zvě- tralých prahorních hornin ruly a svoru; křemitého písku obsahuje méně než lavice bryozoová i lavice nestmeleného vápence. Zachovalosť zkamenělin v této vrstvě třeba označiti za velmi příznivou, zejména krásně dochovaly se foraminifery a ostrakodi. Makrofauna naproti tomu není lépe zachovalá, než v lavicích horních. 2% 20 XVI V. J. Procházka Ze seznamu zvířeny této lavice poznáme bohatost, zvláštnost a souvislost její se zvířenami ostatních kralických vrstev: Foraminifera. Biloculina ventricosa Rss. . ....... vz Spiroloculina tenuis Rss. ......... vz Miliolina (T) nitens Rss. ©- . ©" vz Textularia Mayeriana d'Orb. . ....... z : carinata AFD 00 Č j praelonsa Kars 3 00 vz Clavulina communis FOrb.. . ...... č Bulimina pupoides ďOrb. ......... Z Virgulina Schreibersii Cžiž. ......... z Nodosaria (G) laevigata d'Orb.. ....... vz “ ambieua Neues 4001: vz á Beyrichi Neus-)- 00006 vz : rudis“d Orb oki aa s 20088 č : hispida“d Orb oa) 2 VE MK č é Scharbergana Neus. . ....... z “ spinicosta W Orb: 7.1402 vč S afinisd OBbvnk V 10148 8 G : bacillum,Defr. W vč ý (D) Ferstelliana Cziž. . ..... vz s (D) pauperata d'Orb. ...... vz 3 (D) D'Orbignyana dOrb........ z : (D) (elesanstd Orb., 9000 Č i (D) Verneuilii dOrb. ....... č k (D) trichostoma Rss.. ...... vz ň (D) vermicula Rss.. ...... Z š (D) Boučana dOrb. . ....... vz : (D)Asc4braMRSs. 95,0 SAVA vč 3 (D) Adolphina dOrb. ........ vz á (D)iornata INeuz. 2 M4) Z k (D) "Scripta Orb.. z A (D)Macutasa;Orbl "bs č (D) pungens“ Rsg./!.5.MMS4 oh č ní costata VAK Eb:". 19), A O vč subglobosa nov. spec. . ....... vz (rm a he Hauerina Neug. ........ Z Frondicularia Medelingensis Karr. .... . č Miocaen kralický u Náměstě na Moravé. Frondicularia tricostulata Rss. ©. <... vč Marginulina pedum WOrb. . ....... DAZ Z 5 pědiformis Rss. POU Z Hra ta.diOrb: UIS, „4 vz B enistelaroidis“Gziži) . . 40 č 5 ODaua RAT 0009 0 vz " variabilis Neue: zh z Akneriana Neug. ...... vz Nireulíí Badensis d'Orb. 276 Cristellaria simplex d'Orb.. . VZ á Wetherella Jones. . . ..... „vz Ě mmima' Kargsi". 1D BY Z R erassa d'OrD) "LU 101 z s cassis Ficht. et Moll.. ...... Č : Moravica“Kařr.09. GMA "Z 5 cultrata Mom“ "8 s z vč similist'd'Orbb 110 MOTO BA 5 CAMERA (Oh 2500200 a č č echinata d'Orb. LZ % OTNAtA "Orb 230 6 Z a elypeformis“d'Orb.-- . z : fusiformis nov. spec. . .- . . . Z R: Austriaca. Orb: VÁ depauperata Rss.. z Brady nov ses. 4110. Z Polo phina acuta d'Orb.. AVZ a dictalisý Orb: 1. deus VZ S ineguali8R8ss 5605 ce ales z Z tubulosa. WOrb. -4 - vz 5 punetatadiOrb: 1. vz ý spinosa dW'Orb- 3490% (0 č 3 inflata Rss HIOGOK02 vz Uvigerina semiornata Orb. . .. . . . » Č ň angulosa(Wailkan7 047, vz A pycmed"WBOrb200... Z Globigerina bulloides var, triloba en (6 2 universa Orb. 44343410. č % regularis d'Orb. i 2 » (Rhynchospira) Alo íovatal Kar! slz Orbulina universa Orb. . ...... + +. č 21 22 XVI. V. J. Procházka Pullenia sphaeroidea 'Orb.. «. . +.. Z Discorbina rosacaea d'Orb.. . . K ike 19 Truncatulina lobatula Walk. et J.. . ..... Z i lobatula. var. Bouěana d'Orb. . vz 3 Unaeriana, W'Orbjsjye z u CONOINCAVÚŽIŽ c zeld vz Anomalina variolata d'Orb.. . VZ Pulvinulina Schreibersii d'Orb. . č k Hauerii Orb.. ... > pojfouajZ 5 BrocniartiWOrbc:i: jeeellaln: z Epistomina Partschii Orb. . .. . . « « Z Rotala. voldani d'Orbla l Am-msee -2 č Nonionina communis F'Orb. . . . .. .. ... vč : Soldanii A Org% zšapo č Polystomella obtusa W'Orb.. . « « « « Z č macella Ficht et M.. . .... vz Amphistegina Hauerina dOrb. . ....... z Spongia. Pachastrella, SD: áouke dodá 2 saičé Mel ls Z Anthozoa. Isis gracilis. Rssogi 404 diareha. z , Vermes. SOPDULA SD 6040 PE sabina . VZ Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube. . . Č Úlomky ze schránek různých druhů. ... Č Bryozoa. idmonea Carinata P MRSBÝ (tone ose ae vz i seriatopora Rss. Z Hornera cf. frondiculata, Lom.. +4: VÁ Pustulopora rugulosa Manz. . . ........ vz a probosemaManz c: vz á elavula RSS. 45: fo a aše Z Ceriopora, globulus RSSU)- „is -= >. e vz Salicornaria farciminoides Johnst.. . .... . Z Escharaj macrochila Ras. ee eee Z : punetata „Phil po! 1 lspo o: ortná vz Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Bechara Gostahas KoBR eb (ola dhaca fo Alona Retepora cellulosa Lamk. .... Brachiopoda. Platidia anomioides Scace. . . . Lamellibranchtata. GATC RGHASHOOW 400 čas osv ohe Pecten latissimus Broce.. z S Malynao MUboso ase k esa í BMSLAVUBK DONNA (ek oak 2046 4 SPIMULORUB „MSL ne (ad elac oso 6 4 MENU AA GUS SNS vo joo valo a Ostrea cochlear. Poli . .... . Gasteropoda. Dentalium incurvum Renn.. . ...... Ostracoda. Čandana G1hCiis. RB- 4. 0:0- 8 BEMEUTOSAJ RSS- k. ea oo eee M semicircularis Rss. . . . . ý OD ATOCLA KSB oa oo ela 00s Bairdia subdeltoidea Munst. s OXIIBE USS. ea 000006 Cythere cf. trigonella Rss.. n ORIMACACUSTDOBDS U -eo > ASDEOKHMA PRSSA 000 P MALI OSSA 1 oa oio 34 © 005 „. Ooviformis Proch. ý COBNMUČA NOM 242512) 101 2 Z MOLCUTALA RSS: Bouda oa 6 Á PICALULAVIRSSÉ So ao obsa Cytheridea Můlleri Můnst. . . ....... Cytherella compressa Můnst.. . Balamdae, Balannsv Spot L p to det oae Pisces. Otolithus (Berycidarum) Moravicus Proch. n » pulcher Proch. . » » Kokeni Proch. . i (Gobius) intimus Proch.. . . viz „ VČ P Z 24 XVI. V. J. Procházka Ze všech kralických miocaenních lavic poznána tato na druhy nejbohatší. Nelze však nepřesvědčiti se, jak domýšlím se, dosti snadno, že individuelní množství druhů zvířeny této mnohem je menší než v lavici bryozoové. Dalším vykořisťováním kralických lavic bude sice leccos na tomto výroku poopraveno, leč nedoufám, že povede se jej vyvrátiti, kdo by přec tak učinil, vzepřel by se toliko daným po- měrům. Že druhové bohatství této lavice předstihuje ostatní lavice vy- svítá juž z tohoto jednoduchého seznamu, z něhož vyrozumíváme, že slín lavice, o níž je řeč, poskytl dosud úhrnně 131 různých druhův, z nichž připadá foraminiferám 93, korálům 1, červům 1, mořským ježkům 1, mechovkám 12, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 7, ostrakodům 7 a rybím otolithům 4 druhy. Foraminiferový typus této lavice není než rozšířeným typem lavice bryozoové a nestmeleného vápence. S typy těchto lavic má společné jádro. Znaky jeho těsně řadí se ke znakům zvířen jílův a slínů bathymetricky nižších niveaux. V tomto typu zahrnuty jsou téměř všechny druhy lavic horních. Že je rozšířeným typem zmíně- ných juž horních vrstev, dokazuje seskupení jeho rodův, pak rozvoj druhů těchto rodů: Nodosarta, Cristellaria a skupiny Rotalina, dále že schází rod Milolina, a konečně individuelní množství druhů, z nichž buďtež uvedeny: Nodosaria bacillum, Lingulina costata, Discorbina rosacaea. Rozdíl jeho od zvířen horních lavic záleží jednak u vysky- tování se nových druhů, jednak v rozvoji rodů: Marginulina, Poly. morphina, Globigerina a částečně i rodu Textulartia. Co se týče Glo- bigerin, třeba připomenouti, že jich druhy pohřešují individuelní množství slínů tak zv. globigerinových okolí brněnského, juliánov- ského, lulčského atd. Jehlice mořských hub, obyčejně krásně zachovalé, jsou v lavici horního slínu poměrně řídkým zjevem. Koráli jsou i ve slínu vzácností; toho důkazem, že toliko po úsilovné námaze podařilo se nalézti pouze tři exempláře druhu sis gracilis. Tento druh jest v miocaenu moravském dosti rozšířen. Byl znám juž A. E. Reussovi ') ze slínu blanenského; za mého zkoumání v oblastech moravských podařilo se mně nalézti jeho články v jílu lažánském u Rudice, v boračském severozápadně za Tišňovem a ve slínu lulčském. 1) A. E. Reuss. Die fogsilen Korallen des oest.-ung. Micocaen. Den kschr. d. k. Akadem. der Wisgsensch. 1872. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 25 Rovněž zřídka vyskytují se zde trubičky červů; dosud se po- vedlo z nalezených úlomků poznati trubky jednoho druhu, kterýž po mém soudu nebyl dosud objeven na žádném miocaenním nalezišti. S povahou ostatních živočišných tříd této lavice těsně souvisí ráz mořských ježků. Tito vyskytují se zde zřídka u přirovnání s la- vicí bryozoovou, přes to však bohatství jejich předstihuje lavici pra- vého žlutého slínu. Zastoupeni jsou opět druhem Echtnocyamus trans- silvanicus, a mimo to chová tato vrstva úlomky z velkých schránek druhů dosud nepoznaných. Zajímavo je, že i tyto úlomky objevují se zřídka, mnohem řídčeji, než v lavicích horních. Typ mechovek srovnává se s typem lavic horních. Rovná se typu lavice bryozoové vzdor tomu, že je mnohem chudší jak na rody, tak ina druhy. Příslušnost jeho k typu hořejší lavice je zřejma z toho, že skládají ho téměř tytéž typické druhy a rody, jako složen důležitý typ zmíněné lavice. Juž toto poznání vlastností mechovek této lavice s dostatek nás přesvědčí, že její mechovkový typ jest jádro, z něhož za příznivých podmínek vzrostl za sedimentace žluté lavice, nebo jak jsme ji pojmenovali, bryozoové lavice, typ význačný a ve všech svých vlastnostech celý, pravý bryozoový typ, kterýž jest nám poznati, abychom náležitě porozuměli různým a různým mechovkovým typům miocaen- ních slínů, jílů, písčitých slínův a písků vůbec. Brachiopody zastupuje toliko druh Platidia anmomotdes, kterýž jest v této vrstvě dosti častým zjevem. Týž ráz lamellibranchiatů jako v lavici předešlé jest i tu do- movem. I s druhem Fecten latissímus se zde shledáváme. Rozdíl rázu lamellibranchiatů této vrstvy od rázu lavic horních záleží v rozvoji a převaze druhů bathymetricky nižšího niveau, předkem v individu- elním množství druhů Pecten denudatus a Pecten cristatus. Onen druh, soudě po množství úlomků jeho mísek, nachází se tu u velkém indi- viduelním množství; tolikéž i druh tento. Fecten latisstmus naproti tomu je tu zjevem zřídkým; dosud zjištěno toliko několik úlomků z jeho mísek. Krom těchto druhův a Ostrea cochlear objeven ještě druh Cardita scalarts v jednom exemplaři. Neníť asi zjevem nahodilým, že i v této lavici z gasteropodů po dlouhém a namahavém hledání a plavení značně velkých slínových kusů, objeven opět jenom druh Dentaltum incurvum, kdežto z ostat- ních nespatřen ani úlomek z ulit. Lavice tato je bohatší rody a druhy ostrakodů než horní lavice. Rody typickými jsou Candona, Bairdia, Cythere a Cytheridea. Téměř týmiž druhy zastoupeny jsou rody: Bačrdia, Cythere a Cytheridea, 26 XVI V. J. Procházka rozšiřuje se však typ tento rodem Candona, zastoupeným čtyřmi dosti bohatými druhy. Celkový ráz ostrakodového typu této lavice neodli- šuje se podstatně od horních lavic, naopak souvisí těsně s nimi a srovnává se téměř úplně s typy jak jich, tak i slínů bathymetricky nižších niveaux. Poukazuji na př. k ostrakodovému typu slínu borač- ského a drnovického, abych vzpomněl aspoň některého typu z význač- ných ostrakodových zvířen. Balani náležejí ve zdejším vrchním slínu ku vzácnostem, jako všude v usazeninách hlubšího moře, byť i uložených při blízkém po- břeží. I v této vrstvě zjištěny po nich toliko malinké úlomky, které, zdá se, že byly na své naleziště splaveny. Mnohem častěji než balani vyskytují se rybí otolithy. Skupina Berycidae převládá. A opět jsou i zde druhy O. Moravicus a O. pulcher, | kteréž často nacházíme; zejména druh Ó. pulcher vykazuje mnoho a pěkně zachovalých exemplářů. O. Kokent je řídký. Naproti Bery- cčdam je množství jak druhové, tak i individuelní skupiny Gobvidae nepatrné. Teprve za svého posledního pobytu v miocaenu kralickém po- dařilo se mi zjistiti vrchní část lavice žlutého slínu. Za první návštěvy jsem žlutého slínu od vrchního nerozpoznal. Příčina toho záleží v okolnosti, že vrchní slín ponenáhlu přechází v lavici slínu žlutého a rozdíl zakládá se toliko na obsahu slínu. Špozorovav ten rozdíl umyslil jsem si věnovati mu bedlivou pozornost, abych se pře- svědčil, nesouvisí-li s povahou zvířeny. Mohutnosť tohoto slínu nepovedlo se mi přesně určiti. Dle po- lohy šedého slínu, vycházejícího v korytu potočním na den, usuzuji, že není velká a že neměří více než asi 0:60 m. Slín žlutý je pla- stický, hnětný a bohatý vápnem. Detritu obsahuje nepatrné množstvo, složeného z úlomků hornin prahorních. Naproti tomu jest obsah jeho fossilní značně velký; podstatu jeho tvoří opět schránky foraminifer a mísky ostrakodů. Měkkýši vyskytují se zřídka, jejich zachovalosť jest veskrz špatná. Skvostně zachovány jsou tu toliko schránky foraminifer a mísky ostrakodů. Bohatosť této slínové lavice na druhy předvádí následující seznam, z něhož rázem i vysvítá zvláštnost povahy této zvířeny. Foraminifera. Textularia carinata d'Orb. ... vodák eat ň depeEtdaOTD: 7220 o ee vz Clavulina communis, Orb.. .... 2. č Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Bulimina. pyrula d'Orb < pšeniln 6 ý Pupošánu A OTDareanifarW -8 č : elougatan OTD -c oteonn -0 ee z AKO OTA o doěfne s 10 eo Z Buehanand'(Orb: abs s 466 z irena Schreibersii Cziž. EPO Bolivina punetata. d'OTbs. o-atedak < <- z Lasena cí. aCUGICOSLA RSS. nek * > VZ S CMV aTdPhoana, (RSS| ctelsan vz „© Striata var. intermedia Rsch. 6 Nodosaria (GI.) laevigata dOrb. ....... z : Beyricht Nauc Ke „vz i Msmdaud Orb: spe č 3 spinicosta d'Orb. „VZ 5 Knihniciana Karr. . .... AČ é Knihniciana var. striatula Kásr. Z : paemlum. DO. ore vz ň (W)eonferta. Neue. 4 <... vz : (Dinornata 14 Orbs 221 4,- Z Ň (D)SuUbGU8 NEUE (ye neco Z : (Dímucronata Neue... 0.. č ý (D)subulata Neue. 1142042 vz 4 (Welecans. Foraminifera. 1, Biloculina ventricosa Rss. ...... zde| ooo alois ro jo 2|| Spiroloculina tenuis Rss.. . . . . -| <| „jvz jo eb Eo a mMalolna (45) nitens ILSS-(-pe sla ee VZ 00 ss : 4|| Textularia Mayeriana dOrb. . < . | .| zj z, -| ek 5 é carinata WOrb. . . . . |. zl ě| či+ ++ -+++ ++ 6 A deperadadiOrb 0 | VZ VZ SA ě + -+ T 7 : praelonga Karr.. . . . | .| "| vz. ě o Poe 8 5 Eamer (d2Orbt R z I. . 9 NEUBNÍATI oko re Z Ses c . 10 Gaudryina CTABSA OV. Spec.. 7 2 zo TO P PSE OS ROS VAR 11 $ Janceolata; Karni BZ čo gllnos M64 DESA REK 12|| Clavulina communis d'Orb....... ol ěl čl -E E +- +- 13 i ko Eranont 110,4 bz S M Et B DE S 14 Bulimina pyrula A O OE Ao oo o -I 15 s pupoides WOrb. ..... P eslezě| s u UL Di ý P ý F 16 Ů elongata d'Orb.. ..... -| | z K OI 17 5 alins.d2Orb. C. OM |O SVA en o oo ao 18 i Bucheana dOrb. . . .-. „| .| <| | zh oj + +-+-+4 5+ + 19|| Virgulina Schreibersii Cžiž. ... |. -| z ěj-+ .—--..- 20| Bolivina punctata d'Orb. ..... 1. Č zi- E. 21 | Lagena cf. acuticosta Rss. . . . . | .| -| ojvz 2 s.l 22 » multicosta (Karm. 14 Sisa vzd ele. (PE ae 10 121 23 ji cf. Willardeboana Rss. VÁ POP PRO O0 E Ro 6 24 ň striata var. intermedia Rzeh. | . č B Co dáš Vb 5 25 compressa WOrb.. <. |vzi . . oh | AMOADa- 26 || Nodosaria (G) laevigata 'Orb. . . .| z. -| vz, z IEEE + + 27 ambicua Neug... .. -| -| -vz o koed oa =o o 28 A Beyrichi; Neug. zle ks ovzjovz Ii- hel 29 5 USED 0 č eee 5 |= 30 E: hispida d'Orb. . se olo ělěl | s IEEE 31 8 DAME HUD (3.0.5 000 vz 2 EST 32 ný Scharbergana Neug. oa Be o s 66 al 69V | 33 č spinicosta d'Orb. .. ..1.| .|vělvz|. +++ <|. (84, 5 Knihniciana Kar- -C0 odhuslý i | | | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Zvířena zvířenou s i 5 E 4 EME PE E Jméno || e|Š aš El = lÉ |= 8 |5š | š 8 dá |"|>|5ls 5 8š 2|3|5|a|S| 8|8| sss s| 8 8: ETETESE E REM EGFGERENEE EEE ED E EEE 85 || Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr 0 ara a bee PS A né č ME 6 36 M afmnistd,OPbk: 426. s č čl ělu <| ++ OE 37 5 bacillum Pefr.= |... vě vě vějvz + <| + +++ | 38 k (D) conferta Neug.. POZNAT oa M o SA RBP 39 h (D) inornata d'Orb. o PEP V) PBA ON zí es MS (o O: 40 3 (D) Ferstlliana Čziž. M VZ RPA MOV UK a leo va |0 780051 41 5 (D) inermis Čziž. VZ vede esa | ee ea 42 M (D) pauperata d'Orb.. vzvz| E 6 43 ks (D) d'Orbignyana Neug. 2 VZ eb! h/abbřon čel se| ce eau rs 44 ž (D) subtilis Neug. ..... PE 1D pohact S 8) MANS able 45 č (D) mucronata Neus. ... PI TOM 01 ST PE MO so 46 D (D) subulata Neug. S00 VO ÍVZY| ne) oje | 5 o VŘ 47 Ě (D) elegans dOrb.. zl ějčj čl j++- ++ -++ 48 5 (D) acuticauda Pí 8 | otazka SE RS PE SS ME Pláč VANEVÍ PO 49 n (D) Verneuilii d'Orb.. zlějčjvz. -| +- +++ -+ 50 Š (D) consobrina d'Orb. . „| .|vz -| -| + -E T- l. 51 ks (D) trichostoma Rss.. . .| -| «|vz| z). ++ | +. 52 č (D) indifferens Rss. BBA Po ap 09 O NEVÍ k ee 53 s (Dyermienká RSS 2 M EZ boss haly aaa lalen nl T 24leie 54 88 (D) Boučana Lob | vzpe + -E ++.. 55 g (D)scabra Rsss -4 „| zjvě čl j++- +- .. |.. 56 5 (D) Adolphina WOrb. . .| -| -|vz zl | 4 -b ++ -++ 57 É (D) ornata Neug. SPP No vad oi MPT E MB kos (3 V OC 58 k (D) scripta d'Orb. ..... VZ ZÁ Sál aaa eo o| | ne : 59 : (D)racutata:Orbs: 4... sjel ěj z | | F E++ + 60 (D) pungens Rss. č|ččhvz se E + |.. : 61 Lingulina costata WOrb..(. -... . z vě vz vz + -| -++ 62 subglobosa nov. spec. 28b VZ aa ea Ada 63 Amphimorphina Hauerina Neus. . z zisk oh -r| +) ee 64| Frondicularia raricosta Karr.... + evzesane = o|o : 65 i Medelingensis Karr. s ěl čl sel-E -+ -| : 66 i annularia d'Orb. ZAVZÁ Pee je BUMBA P PRES E já ole ORL bé 67 tricostulata Rss, „z zivě <|- -Eb F -le 68 Marcinulina pedum dOrb: 1.4... . 21 Zr (rose | 1 o hs 69 6 pediormis. R. L... | Z o Pá o Pretzo |. ohlas 70, E hirsuta dOrbj. 4... vz| Č|vz| z, . +++- + 71 % cristellaroides Čziž. . . SZ IE 72 o BehmiRSs. da SA ZA ee | dy his 73 E brevis nov. spec. A- ei VZ a oP 5 : 74 4 obligua Karr. ..... ZVZ APP P S 75 5 variabilis Neug. ..... (ej z, +++ -E+. 76| Akneriana Neug. .... vzl | A oh esa 23 77 Vaginulina Badensis d'Orb.. .... či z|i+ | +++ 78 | Cristellaria simplex W'Orb. ..... VZ -11s IH- -+ 79, č Wetherella Jones. ..... vz| z sal teta Alisa Společné druhy se © © K V 36 XVL V. J. Procházka p Společné druhy se Zvířena E zvířenou © Ž £ „M 3 | = Jméno S|8|3|E|š S | Šj= 8 =|a|žš PE | 8|d|a | | >| sj 5 858 8 | 5|2|7| 8 B a lBa sj E 8š 8 | 8 = ON == E 5 CE = 2 | ME E SEE EE EE S 58 | 8|S S 8 888 slé“ 80| Cristellaria minima Karr. ..... .. .| | | z, K so da P 12 81 5 reniformis d'Orb. ... ©. k- vz bo TP '82 8 semiluna W'Orb. '... -.| „vz -| + EE 83 A fusiformis nov. spec“ | |" vz PE 0 84 M Kralicensis nov. se KABO Ako plc MZ hosook pcs Pa RVP B Ao | < 85 9 crassa d'Orb.... bo dj E-+ -H+ 86 ň cassis Ficht et Moll. zlzlějva -| -++ -+ 87 5 Moravica 10T eee- vzjí zajěza| PES MAM OVO aj 0 88 p cultrata Montt..2 12.04.. Věj čjvě zi + +++- 89 5 similis d'Orb. ste ez PV | Po S 6 90 5 arcuato-striata Hantk.. od ooo SE | a ARO 91 k calear WOrb.. .... | zlějčě| č, neo 92 k echinata WOrb. . z|vz | rr- ++ -| 93 7 ornata (dOrbsč 0- 0 002 eb eb + 94 m clypeiformis ďOrb. ... vzlvzí z | -EE E- 95 i miocaenica nov. spec... <| <| „| vz) c 06 96 ho Austraca WOrb. ze ee | SE 97 3 depauperata Rss.. MASK oa EZ a IE JE. 98 Brady'nov. spec- -1.7.2002 PER MON R 20 OTA Mj 08 99 Polymorphina compressa WOrb.. . -|| vz o 100 > acuta, d'Orbl -vz 0 s- 101 5 distalis dOrbí -co eo vz O 102 : problema d'Orb. belo z- + H+ +- 103 9 Austriaca d'Orb. eb eheě | EEE 104 c) inegualis Rss. . . . . vz .| z| zb -E o.. 105 > cylindrica nov. spec. .| .| .| .|vz|. z ROŠ ROL on 5 ho 106 5 tubulosad'Orbl. |. vz0 Arp o olo 107 5 punctata d'Orb.. . . .| „| „|vz| -| + + E + +.. 108 5 Spinosa WOfb.. <. č|č|. M | MB 109 5 asperella Karr.. ze BE PB EA 110 inflata Rss. OM POUR ol čosi (OB o 111 Uvigerina úrula Orb- 200420 OA D21 POS SOBĚ ne ET 8 n 08 112 n semiornata WOrb5".% | 6) (06 + E +++ : 113 A angulosa William.. ©... | zv ov 200 : 114 ý Parkeri u Z oo SO S ON) 247 B EZ basa hřaod (LO : 115 pygmea d'Orb.. Zo AA o : + 116 Globigerina nlloides WOrb. ... bel běl + jE i JE n o T 117 “ bulloides var. triloba Rss. s ěl čl zi -H+ -+ + + 118 5 universa, d'Orb...... I vzjevz|vě z 25 E P 119 P regularis "Orb C + -E ++ -+ 120 5 (Rhynohospira) clomerata | Rss. SS Mas ovzje čo Po2 A 1,8) OR MOBA S 05 . . 121| Orbulina universa 'ÓOrb.. <... . vz ělěl. K A E R PE m (m m 122| Pullenia sphaeroidea d'Orb. ... | z|z EE -> E- + 123| Sphaeroidina bulloides d'Orb.. . 9 oko v ++- E H+- ++ 124| Discorbina rosacaea W'Orb.. .. ....| č č| čivz +- ++- + | + | i | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 87 ————————————————————————Ú 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 9 Společné druhy se Zvířena zvířenou 8 s| Jě| js) E ENÉ 5 5 = si as Jméno Š|s|Šla|šl B še jE |=|2 58 23 | 8 | d|A|, |> | 55 || S |8ř 2|S | š|2|7| 8 | E |s láz 8| 8 55 | 21 5 | S|4| 83 | DIS D9 48 Blš| s SŠ S s 8 ls k S28 = E | (E Truncatulina lobatula Walk. et J. o SP nam an am o 3 lobatula var. Bouěči d'Orb. ee oa mmm ae C M Ungeriana d'Orb. ... ., ZZ M mla oral 210 3 Haidingeri Orb. ... be EE -EE „ praecincta Karr.. . < -| -| | | Z -hoh T +|* : A conoidea Úžiž. ZZ vz Eos see | o » Dutemplei d'Orb. .. zl ěj s ě -H+ -+ -+4 -| É- Boučanal dVrb: -= o.. |vz|.- | 0 eM BBeée (ee o s reticulata Čziž. . - - el ez ee č V V Pa Anomalina variolata dď'Orb.. . . ČZ || M3 (čo (arar |a|ki. (00s » Austriaca d'Orb. en OM mmm z Pulvinulina Schreibersii d'Orb. . . .| -| z, Č <| <|- ----o-b-oT T A Hauerii WOrb. . . . . „|vz z| z. 2 +- Brogniarti W'Orb.. - . -|-| -|2| č -E --|7ohooo| Epistomina Partschii W'Orb. . (| zval +- ++ nana RAS... -... 600 bene az) od book || 29 ian|pse=T= Rotalia Soldanii WOrb.. ..... . +|+|vz č z- a +- -+ Nonionina communis ď'Orb. ... . „| .|č|vě Č -|| + H+ -+ Soldanii 'Orb. .. . . -|-| -| č zi+ -E44 Polystomella obtusa: WOrbs 47 s 1:4. A z G2 S | je bo si macella Ficht et M. . .| .| .|vz z -| .|------ + + 9 Crispa Linné © - -| Z, VZ o dale -= » aculeata W'Orb. . « . «|vz| -| -| jse : Amphistegina Hauerina ď'Orb. č|z z z -+ +- +-+ + — Heterostegina costata d'Orb. . . . „| +|Z| +) | + ssl : Spongia. Pachastrella sp.. -< z| zi.z . Čas o Anthozoa. Isis melitensis Rss. . . ... « SO Z ae +- 5 SraCIHBT RSS: (3 oko- okdee o ze +- Vermes. BOHU EO O a oo a 001010010 vz|vz|vz : S06 A carinella-Rsssé 4- 4. VZ. Z c 26 Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube | č|vě č|vz . | HehinustSps < dk doo dob © 006: z| z|vz Ulomky různých, zevrubně neurčitel- | i: ných druhů- 1.- 24.. č|vz ějvz,. 38 XVI. V. J. Procházka < čné druhy se Zvířena a A kotán č s| jel JE) 8 E E 5 > o |= o A o Jméno S|8|3|B|S| S Ss lé 2 8 |5š Ps le | 5| A | o | >| = 4 s o% oj zi s| sz o | | 2 ae ea S S | 8 | O0 |44 0 | 5 |54 ENÉ PEREM EOESENEE B š z s ES | s| 8 s 5 | S řá = SE | © "G Ba, Aa A EEE EEE Bryozoa. | 157) Crisia eburnea Rss. . . . . . . . .|vz W | « jg 158, Idmonea atlantica Forbes .- . . - | +|z| + sele- š 159 k carinata?7Róom. -< <. +. s. ++ |. k 160 3 disticha Golof. ©. .. - . .| -| z sloh | i 161 A pertusa Rss. . . . . . . .|Z| <|. noo — ž 162 5 seriatopora Rss. . . . . .| Z| Č| z sis el -+ : 163 SPEC olovo z c ao o : 164| Hornera cf. frondiculata Lamk. . . . vz z stilp lo -+ ; 165 . hippolythus Defr. . . . . .| Č|vz zak -k : 166 5 specs PAD O OS | MVEZANÍ JE sepiese bys k o 167|| Pustulopora rugulosa Manz. . . . .|vz z|vz Phejk ++ : 168 5 proboscina Manz. . . .| -| „|vz Z: : : 169 5 clavula Rss.. . . . . .|vz|vě z i. s k 170) Defraucia prolifera Rss. . . . . . .| |% zo nh . 171 a deformis-Rgs. 4.54. % -| -|.Č eh ; 3 172 s formosa Rss. PO PE 1 spihrýte . 173 5 coronula; Rss. 4... - <| 4 vZ Ab- hh 22 174 Orbignyana nov. japob, S AVZ : úioidkko j6k 175 Fungella cí. multiida Bsk+... -< | -MLz 305 cl dere ooo 176|| Ceriopora globulus Bss. . . . . - „| »„|vzivz s E45 177) Filisparsa Moravica nov. spec. . . -| -| Z| <| ++, +0 o|o 178| Heteropora stellulata Bss. . . . . „| + | vč skl Í ako 179| Salicornaria farciminoides Johnst. . č|vz|.z m so 180| Cellaria ceroides Soll. et Ell.. . . „|vzivz| -| | + -++ |. 181, Lepralia pleuropora Rss. ..... ...| -|vz|.|. č V 5 VAM 182 5 meralotaRas. W202- 2 vz | 00 + PE UMRE 183 * COCCNCA) RSS- AE .1 A VZ . P : 184 A ansata Johnst. ...... Zi | : 185 A ansata var. tetragona RSS| oz + 5 186 5 triconostoma Rss.. -© -| -vz -0 í sP 187 A hypostoma Rss... ... . .| .|vz|. . <| aje 188 “ arrecta Rss. O See VZ es Be 189 > OSE IAE B o 0 VP EA 0 . o ee 190 i Čenera "R39 BNV pda d MREO EDB sd koc ča da | „O 191 4 regularis Rss. (o.s -|| -VZ CA o sd 192 8 INCIBARAA-4- -MM so 21 0VZ 6 [210000 (ono Pe MÉ P 193 ů monoceros Rss.. « .... .| -| z eee T | 194 A peltata RSS ole VZtes o > 4 o|o 195 A ndlicheri Rss. -o || VZ sal mio o 196 a elegcantissima noví speci. | e Z0 e 2 197) Membranipora elliptica Rss. . - . -| -|vzh | lese : 198 % loxopora Rass. % 4.. -|vz, -jas GE| o í 199 5 appendiculata Rss. „|-| č se + : 200 n formosa" as R vz RN n Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 39 -= | Společné druhy se -| Zvířena A E rišonou Ž P : m | Jméno Š|8 | ŠlE|s | 8 Š|=|ž |=| 2 (58 | Ps jv | s| Z | 5 S |$ |= | 984 | o|4|* 2 B |o|= zzz |Vkn [s Ó ah | S jo | S|2|" | 3|E| 984,8 |5|55 l A | 3,5 | S| ||| BPZ% 88 BIS | 2 | SŽ Ž s | 4 8s| 8 | o 54 l B 8 E S|5| 5 9| 5 (8 | 8|8 B S EE SE S 8 8 8 88“ 201 Membranipora bidens Hag.. . . . .| „|vz le 202 s regulosa Rss. ...... „|vz| - i Gulo le 203 » submarginata Rss. . | «|vz| <| ++ 204 1 impressa nov. spec. .| .|vz| .| -| s lidilca s 205 variabilis nov. spec. .| „|vz, . P akilnaj - 206| Hemieschara geminopora Rss. . . .|..|vz|. ERO or 207| Eschara macrochila Rss... . ... . .| z|č| z, « 9.00 ost > 208 " ampla RSso E i-la ee. as | Z ZS So 209, : cf. coscinophora Rss. JC sb = 210 5 úndulataz Rss: 644 „| vě IE E- 211 „| minax Manzi |- 00.07 s, Čl z P 212 " punctata Phil. . ... . - -| zj ě|vz, . silne (05 213 % papillosa Rss.. . SRS : Sake 21 „n spec. . . . . . . o . . . al . VÁ . . . 215 a varians Rss. AE z R m 216 . triordinata nov. spec. . . -| č sa VR : 217 » Spinosa nov. spec.. o oc Šk : 218 costatar RSS: se 0 I zl ějvz „| PS : 219, Biflustrella Kralicensis nov. BNECH | Z 2ákt= SE BA 220, Retepora cellulosa Lamk. ....... Uzlělč ej + SE 221| Kionidella Moravicensis nov. spec. .|vz| č DAVONVÉ sos 222| Stichoporina Stoličkai nov. spec. . „|-| z chlé . 223, Myriozoum punctatum Phil. me PČ C 3 A : | Brachiopoda. 224| Platidia anomioides Scace. . . . .. zz) zde| rnlle Lamellibranchiata. 295| Cardita scalaris Sow. -< . < « + + +| (vz vz | s -boh -o 226| Pecten latissimus Broce. . « . - . -| Z| +|vz| -| * Bem nm o0o Za Malvinae Dubois.. : čl č z -| T -om |-|. 228. cristatus Bronn. © sw. <. „| čj čič| <| -| + E- 229. > spinulosus Můnst. ... . ... z| z|z| So oo 230 denudatus Rss.. . .. .. .... zi ě|j č -++ | 231| Ostrea cochlear Poli. obě akta vz|vz|vz| . ++ E Gasteropoda. 232. Caecum trachea Mont.. ........ ashozl ee T |- * 233, Dentalium incurvum Reuss. . . ... vě čj čivz| -| -H+ -o . Ostracoda. | 234| Candona difficilis Rss... . . . . - - 2 uč -so obl eli- 10s 40 XVI. V. J. Procházka = Společné druhy se Zvířena i zvířenou s Ve ea EĚ APE 2 E Jméno EE EEE EEE: s|Š Zle|8|8|E | s|5s s S čž © | wv| S18 o || O AA| O | o 98 Ea 5|8| uje 4 | dl8Plo ld (28 83 2 SI Ě|Š | s | 4 84 8 | 588 B |8 me E E 3 S |á5| s |2 B B) 8 | 8 | 8 Sl | A 8 88 | 58" 235| Candona strigulosa Rss. . : vz| z|i—+ H+- 236 5 cf. recta Rss.. : vz 1 POU SE 237 ji praeclara Proch. : val el oje oj oje- 238, Bairdia subdeltoidea Můnst. zi zl z Et- + 239 % tumida Rss. ... vz z 8vZspl8 8 |. o Jico5|uce | 001 M 240 jh exilis Rss.. vz o|o- ; 241 n intermedia Rss. E O E RE E RES R 242 semicircularis Rss. i z —+|. sie +- . 5 243 Cythere cf. trigonella Rss. zl olvz o- +- -= -T +. % 244 hh Kostelensis Rss.. -vz . sp ME | 5m ě 245 č punctata Můnst.. vz| č Č ohm |kem SF . 246 2 hastata Rss.. .... č „| ČF- -= -+ ě 247 5 similis Rss. SV uv (ee é see 248 : erinacaeus Born. Z 5 Je | su 249, 5 asperrima Rss. čl vz ESSE 250 5 hystrix Rss. k vz. zi- ša s- 251 9 Uneeri sss. zh A + 2 las 252 5 Haidingeri Rss. . « .... Za ZA- +- m a 253 % transsilvanica Rss.. .... vz| « EE sp BM 254 i oviformis Proch.. po ECO CD 255 R cornuta Róm. . vz| ě|—+— u s.. 256 č Edwardsi Róm. sz Milk 257 „| reticulata, Rss.. : CC ei 3 c 258 m Reussi Proch. . . vz E 2 m ho 259, . plicatula Rss. z|vz| č F- -| z 260 multinervis Rss.. vz 2 ey ves o 5 'é : 261 Cytheridea Můlleri Můnst. vě z| ++- |- - , 262| Cytherella auriculata Rss. : : od + | o 263, 3 compressa Můnst. . vz Zee Els : 204 » dilatata Rss. 20 00 B s | ada ln ds oh Balanidae. 265, Balanus spec.. vz vz : Pisces. 266, Otolithus (Gadus) communis Proch. : obě o mě oc | c 267, „ (Berycidarum) Moravicus Proch.| . z| T Eo- -H+ .. 268 : 6 pulcher Proch.. .| z vě| č- E AH H-++. 269 sí 5 Kokeni Proch.. .| vz ziz|. -E ahrej 210 » P splendidus Proch. „|vz šE jř s : 271 n sp. (neurčit.) „| vz zlá ň : 272 ; (Gobius) lepidus Proch. „|vz| . so . 273 4 intimus Proch.. : Zá eV ie so o 274| Lamna elegans Lam. (zuby) vz -= ++ : í Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 41 Lagenidae. Nodosaria. Lamarck. Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr. Tab. XI, vzor. 12. 1877. Nodosaria Knihniciana Karrer. Geologie d. Kais. Franz- Josef Wasserleitune pag. 379, Taf. XVI, Fic. 21. Druh tento vyskytuje se u větším individuelním množství toliko v jemnějších slínech a jílech; dosud nepoznán ve slínech do litavského vápence vložených, ba ani vtěch, jejichž foraminiferová zvířena ho- nosí se velkým bohatstvím individuelním. "Tato okolnosť zdá mi se dosti zajímavou, aby byla učiněna o ní zde zmínka. Juž v jílech boskovických a knihnických bylo mi nápadno, že N. Knhnicíana nepřechází ze spodních jílů do hořejších slínů. Všímaje si bedlivěji toho úkazu a sleduje ho na četných lokalitách západo- a severo- západo-moravských, dospěl jsem k úsudku, že druh N. Knihnictana se omezuje na spodní jíly a slíny, jim bathymetricky příbuzné, že však se neobjevuje ve slínech bathymetricky vyšších niveaux v tak velkém individuelním množství jako v oněch. Vyskytne-li se v nich vůbec, tož vždy toliko v ojedinělých individuích. S těmito okolnostmi souvisí a je dotvrzují má pozorování na slínech kralických. Pečlivě vyplaviv slíny tamních lavic a bedlivě vyplaveniny prohledav, dospěl jsem nezvratného přesvědčení, že i tu druh N. Knihniciana omezuje se toliko na spodní slínovou lavici, nepřecházeje ani do lavice chudé slínem, jež, jak dříve bylo vzkázáno, bezprostředně podestýlá žlutou bryozoovou lavici, ani do této, Ve zmíněném kralickém slínu bývá velmi zhusta, těše se výtečné zachovalosti. Veškeré exempláře ze slínu kralického vyznamenávají se tvarem schránek, F. Karrerem z jílu knihnického popsaných. I počet jich komůrek kolísá nápadně, avšak nepřevyšuje čísla 6. Charakteristický jest ovšem obapolný poměr nejstarších komůrek — z nichž poslední nese přiostřený hrot — ku mladším, zejména k terminální. Podotknuto budiž, že mezi kralickými individui tohoto druhu převládají ožebřené schránky, mezi nimiž opět připadá lví díl oněm, jež činí přechod od úplně holých k hustě ožebřeným. Právem označil Karrer schránky tyto jako var. striatula. Na snadnější poznání její vlastností vy- obrazil jsem typického repraesentanta této variety. Z obrazce juž velmi snadno lze vyčísti shodu a rozdíly, kteréž dělí a spojují typické zástupce druhu N. Knehniciana s jeho varietou. 42 XVL V. J. Procházka Rozdíly jsou poměrně nepatrné, méně důležité, nejsouce trvalé, nýbrž přechodní. Všecek předložený mi materiál tohoto druhu honosí se vzácnou zachovalostí. Povrch komůrek všech schránek jest neporušený, vy- znamenávaje se skelným leskem. Mimo individua úplně vyrostlá na- lezeno několik mladých, nevyvinutých. Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (20 exempl.). Lingulina subglobosa nov. spec. Tab. XI, vzor. 11 a, b. 1 mm. velká. Schránka o třech nezřetelně oddělených komůrkách vyznamenává se tvarem podélně kulovitým. Nejmladší komůrka je téměř dvakráte větší, než obě starší dohromady; ve vodorovném průřezu jest kulatá a má centrální ústí na úzkém podstavci, kteréž ústí velikostí a po- dobou rovná se druhu Z. costata. "Toliko spodní polovinu termi- nální komůrky kryjí slabounká žebra, jež se kústí rychle ztrácejí. Ve směru těchto žeber leží žebra tolikéž slabounká, jež okrašlují povrch komůrek starších. Tento druh vyskytuje se v kralickém miocaenu naproti druhu L. costata, jehož schránek jest tam veliký počet, velice zřídka. Juž povrchní pohled dostačí, abychom tyto druhy snadno roz- poznali. Rozdíly záleží nejenom v povšechném tvaru schránky, ale i v různé podobě komůrek, kteréž, jak známo, při L. costata jsou smáčklé s vysedlými, silnými žebry. Budiž tu zároveň poznamenáno, že kralický materiál druhu L. costata poskytuje vzácnou příležitosť, obeznámiti se s povahou ožebření komůrek tohoto druhu. Poznáme, že mimo exempláře s úplným počtem žeber vyskytují se též schránky zcela holé, prosté vší okrasy vnější, a řady individuí, kteráž, pokud se týče počtu žeber, spojují ony s těmito. Největší množství přísluší typickým zástupcům druhu L. costata, menší odrůdě, již M. Hantken') pojmenoval L. costata var. seminuda, a toliko ojedinělá individua po- vede se vyslíditi, jež jsou úplně hladká, a shodují se po stránce té s druhem, jejž A. Rzehak“) ze slínů porembských uvádí a jménem L., Makowskyana označil. Naleziště. Kralice, lavice 3. s hora; zřídka. 1) M. Hantken. D. Fauna d. Clavulina Shabói-Schichten, I. Th. Forami- niferen, pag. 91, Taf. IV, Fig. 8. 2) A. Rzehak. E. Foraminiferen-Fauna d. Neocaenformation d. Umgebung v. Máhr-Ostrau, pag. 97, Taf. I, Fig. 7. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 43 Cristellaria. Lamarck. Cristellaria brevis nov. spec. Tab. XI, vzor. 6 a, b. 05 mm. velká. Připomíná velmi živě druhy C. areuata Phil.") a M. fragraria Giimb. *) známé z oligocaeních vrstev severoněmeckých, moravských a uherských. Podoba je tak značná, že zběžně pozorujíce, myslili bychom, že přísluší buď onomu buď tomuto druhu. Rozdíly však, a to podstatné, poznáme záhy, pakliže zevrubně přirovnáváme jeho individua k je- dincům uvedených druhův. Schránka protáhlá o sedmi komůrkách, vzadu širší než vpředu. Závit na polo nzavřen. Komůrky střední zony slaběji sklenuty než konečné ; nejvíce konvexní jest komůrka terminální. Hřbet přiostřen. Švy komůrky úzké, ostré, v jich rýhách a na všem povrchu komůrek jsou nezřetelné řady hrbolečkův. "Tímto znakem připomíná C. brevis druhy C. arcuata a C. fragraria, od nichž liší se jednak odchylnými rozměry, jednak uspořádáním a vývojem řad hrbolkův, uložených do rýh švů, a konečně tvarem, pak poměrem svých komůrek. Ústí na konci tenké, protáhlé, válcovité trubičky, kteráž pošinuta téměř až k zadnímu obvodu. V průřezu jest ústí kulaté a okrášleno věnečkem jemných paprsků. Vyplavený materiál jest výtečně zachován. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora; velmi zřídka. Oristellaria fusiformis nov. spec. Tab. XI, vzor. 7 a. b. 0:6 mm. velká. Schránka malinká, o čtyřech komůrkách, z předu je tvaru hruš- kovitého, v zadu jest obepjata tupým, slabě vysedlým hřbetem. Ko- můrky téměř ploché, švy zastoupeny zřetelnými čarami rovnými a toliko v bezprostřední blízkosti píštěle slabounce prohnutými. Píštěl poměrně velký, nepravidelně čtyřboký, dole do předu pošinutý a slabě 1) Philippi: Beitrag zur Kenntniss der Tertiárformation des nordwest- lichen Deutschland, pag. 5; Taf. I, Fig. 28. — M. Hantken. Die Fauna der Clavulina Szabói-Schichten, pag. 51, Taf. V, Fig. 10. 2) Gůmbel. Beitrae zur Foraminiferenfauna der nordalpinen Eocaengebilde, pas. 57, Taf. I, Fig. 28 a, 58 b, 58 c. — M. Hantken loc. cit. pag. 53, Taf. VI, Fig. 1, 2, 8. 44 XVI. V. J. Procházka vysedlý. Povrch schránky holý, lesklý. Ústní plocha prohloubená, trojboká, ohraničená postranními tupými lištnami. Ústí malinké, úzce elliptické, umístěno v úhlu ústní plochy. Pokud se tvaru schránky týče, druh Čr. fusiformis nemá sobě rovného, stojíť úplně osamocen. Předložený exemplář těší se výtečné zachovalosti. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (1 exempl.). Cristellaria Kralicensis nov. spec. Tab. XI, vzor. 8 a, b. 0:9 mm. velká. Schránka ovální, o pěti nezřetelně oddělených komůrkách, vzadu zakulacená, po stranách okrášlena žebry ostře vysedlými, hlubokými brázdami oddělenými, jež celou schránku až po ústní plochu obe- pínají. Píštěl schází; švy jsou téměř nezřetelné, zračí se ve způsobu teninkých čar. Ústní plocha je trojboká, silné prohloubená, ostrými hranami uzamčená. Ústí sedí v úhlu ústní plochy, je malinké a okrouhlé. Druh Cr. Kralicensis přísluší skupině druhů Čr. costata Ficht. et Mol. sp. a Čr. ariminensts W'Orb.,") od nichž se liší jednak men- šími rozměry, jednak valně odchylným tvarem schránky, jakož i ne- pravidelně uspořádanými žebry na stranách. Zachovalost nalezeného exempláře jest znamenitá. V kralickém miocaenu vyskytuje se velmi zřídka. Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (1 exempl.). Cristellaria Bradyana nov. spec. Tab. XI, vzor. 5 a, b. 25 mm. velká. Schránka široko ovální, namnoze i téměř nepravidelně čtyřboká, smáčklá, v předu a na hřbetu obepjata tupou, silnou lištnou; uza- vírá čtyři mírně sklenuté komůrky, hlubokými švy ohraničené, jež táhnou se buď mírným, buď vypjatým obloukem. Píštěl schází. Ústní plocha je lomena do hrany ve směru hrany obvodní. Ústí úzounké jest ve vrcholku terminální komůrky a vyznamenává se podobou úzké rýhy. !) Brady H. Report on the Foraminifera, pag. 555, Pl. LXXI, fig. 8, 9. — A. D'Orbigny. Die fossilen Foraminiferen des tertiáren Beckens von Wien, pag. 95, Taf. IV, Fig. 8, 9. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 45 Vzhledem k povšechným znakům zařaďuji druh Cr. Bradyana do skupiny druhu Čr. paupercula, popsaného Reussem") z německého oligocaeního (septariového) slínu. Rozdíly, jež dělí zmíněné druhy, záleží jednak v povaze příčních stěn komůrek, jednak v uspořádání těchto a v různé velikosti schránek. O předloženém materiálu lze právem souditi, že jest zachován příznivě; téměř neporušen jest exemplář vyobrazený. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (3 exempl.). Cristellaria miocaenica nov. spec. Tab. XI, vzor. 10 a, b. 0:9 mm. velká. Schránka čočkovitá, v předu toliko slabounko přiostřena, tupým hřbetem obepjata, o pěti komůrkách. Tyto jsou mírně sklenuty a odděleny rovnými švy, jež se k píštělu tangentiálně táhnou. Píštěl okrouhlý, poměrně malý, téměř centrálně umístěný. Ústní plocha schází; obvodní plocha prodlužujíc se sahá až kúústí, jež leží ve špičce prodloužené nejmladší komůrky, jest úzké a poměrně malinké. Cristellaria miocaenica shoduje se, pokud se tvaru příčných stěn komůrek týče, s druhem, jejž Bornemann ve své práci: Die mikroskopische Fauna des Septarienthones von Hermsdorf bei Berlin (Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesellsch. Berlin, 1855, pag. 335, Taf. XV, Fig. 7) uvádí, avšak liší se od něho netoliko tím, že pohřešuje obvodní lištny, ale i tím, že je stejnoměrně sklenuta. Podle svých všeobecných vlastností přísluší skupině druhu Cr. lčmbata. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (2 exempl.). Polymorphinidae. Polymorphina. dďOrbigny. Polymorphina cylindrica nov. spec. Tab. XI, vzor. 9 a, d. 1 mm. velká. Schránka válcovitá. v předu zúžená, vzadu poněkud rozšířená, uzavírá pět komůrek, prohnutými stěnami ohraničených. Nejmladší komůrka zaujímá téměř více než polovinu délky schránky. Stěny 1) A. E. Reuss. Die Foraminiferen, Anthozoen u. Bryozoen d. deutschen Septarienthones. Denkschr. d. k. Akad. d. Wissensch. in Wien, 25. svaz. pag. 141. Taf. III, Fig. 6, 7. 46 XVI. V. J. Procházka komůrek jsou tenké, průsvitné a lesklé. Ústí je centrální, malé, ku- laté a okrášleno jemnými paprsky. Zachovalosť předloženého exempláře třeba označiti za velice příznivou. Vyskytuje se velmi zřídka. i Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (1 exempl.). Globigerinidae. Globigerina. dOrbigny. Globigerina (Rhynchospira) glomerata Rss. Tab. XI. vzor. 3 a, d. 1877. Globigerina (Rhynchospira) glomerata Karrer. Loc. cit. pag. 387, Taf. XVI, Fig. 53. 2—45 mm. velká. Globigerina glomerata, původně stanovena A. E. Reussem, zjištěna později F. Karrerem v badenském jílu, vyskytuje se ve slínech kralických poměrně velmi hojně, přináležejíc ku. charakteri- stickým druhům těchto sedimentů. Zejména bohatou na individua tohoto druhu osvědčila se lavice bryozoová, ve které nalezeny exem- pláře poměrně obrovských rozměrů. Ku Karrerovu popisu v označené práci třeba jest dodati, že ko- můrky nejsou vždy seřaděny v konglutinované spirále; nalezl jsem vyspělé exempláře, jichž komůrky nejeví vůbec žádného pravidelného, zákonitého uspořádání. Pravidelnosť jest jen zdánlivá a zdá se pří- slušeti všem mladším individuím. Máme-li dostatečný materiál srovná- vací a individua různých stadií vývoje, přesvědčíme se snadno, že uspořádání schránek je libovolné, nezákonité. Povrch komůrek všech exemplářů jest pokryt jemnými kanálky, ve kterých ústí otvory ka- nálků kolmých, spojující povrch s vnitrem komůrek. Jest tudíž Kar- rerovo mínění nesprávno, že kanálky povrchu komůrek povstaly třením a porušením. Jak bylo juž dříve ukázáno, druh tento vyskytuje se v bryozoové lavici velmi zhusta, v ostatních vrstvách však velmi zřídka, a to jen v lavicích hořejších, kdežto ve slínu čtvrté lavice s hora dosud nebyly nalezeny jeho schránky. Nalezený materiál jest veskrz znamenitě zachován, zvláště velké schránky. : Naleziště. Kralice, lavice sypkého vápence (1. ex.), bryozoová (12. ex.), slínu chudého (4 ex.). Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 47 II, Bryozoa. Diastoporidae. Busk. Defrancia. Bronn. Defrancia Orbignyana nov. spec. Tab. XI. vzor. 14 a, d. Defraneia Orbignyana přísluší skupině, již dOrbigny označil jménem Pariecavea, kterouž však nyní vzhledem k povaze zooecií pod- řaďujeme skupině Deframeta. i Trsy druhu tohoto obrůstají předměty tenší i silnější a jsou přisedlé, měníce dle svého podkladu povšechný svůj tvar. Obrůstání pevné base poněkud se odchyluje od způsobu, kterýž byl juž dříve pozorován, na př. při druhu Defrancta deformts Rss.") Jak pově- domo, obepíná celý trs tohoto druhu předmět, k němuž přirůstá, kdežto náš nový druh obrůstá jej tím způsobem, že zdá se býti před- mětem jakoby provrtán. Pozorujemeť na vnější straně povrch ba- sální strany, na vnitřní vlastní trs s rozvětvenými laloky. Dle tvaru a velikosti svého podkladu je trs silněji anebo slaběji svinutý, jeho rozčleněné laločnaté větve buď k sobě se přichylují, buď více méně od sebe odstávají, sesilujíce se do vnitř a vybíhajíce zde v tupou hranu. Vnější plocha trsu má příčné řady malinkých, kulatých dírek, kteréž, je-li povrch trsu zachován dokonale, vybíhají ve kratičké trubičky, ostrým okrajem ovroubené. Trubičky tyto, jež celým trsem probíhají a na vnitřní straně ústí, přiléhají k sobě bezprostředně tenkými stěnami a nejsou na po- vrchu trsovém odděleny silnějšími žebry. Řady zmíněných dírek na vnější straně korrespondují s řadami poněkud větších dírek strany vnitřní, kteréž ohraničují sesílená žebra, jejichž tloušťka od hrany, ve které se protíná vnější plocha trsová s vnitřní, ponenáhle se umen- šuje. Pokud rozměrů těchto vyčnělých hran se týče, rozeznati lze tři až čtyři různé skupiny. Okolnosť, že čím kratší žebro, tím slabší, a čím silnější, tím delší, a že slabší žebra uzavřena jsou silnějšími a tato nejsilnějšími, poskytuje dostatečné příležitosti poznati směr a způsob znenáhlého vzrůstu trsu. 1) A. E. Reuss. Die foss. Polyparien d. Wiener Tertiárbeckens, Haidincer's naturwiss. Abhandlung. Wien 1847, pas. 36, Taf. V, Fig. 24. — A. Manzoni. Briozoi fossili del miocene D'Austria ed Ungheria, III, Parte. Denkschrift d. k. Akad. d. Wissensch. pag. 17, Tat. XV, Fig. 59. 48 XVL V. J. Procházka Druh Defraneia Orbiynyana ostře se liší od druhů známých jak ze skupiny typické tak i ze skupiny, jež poznamenána Pariecava. Rozdíly, jež ho činí samostatným, záleží netoliko u velikosti zooecií a jich uspořádání uvnitř i vně než i u vývoji žeber, ohraničujících zo- oecie strany vnitřní. Předložený materiál zachován jest dokonale. Nacházejí se v něm trsy s neporušenými zooeciemi, se zachovalými jemnými okraji tru- biček. Avšak i úlomky přechovávají zooecie po většině neporušené. Naleziště. Dosud povedlo se stanoviti tento druh toliko v kralické lavici bryozoové. Přes úsilovné hledání zejména v lavici sypkého vápence a kromě toho i ve vrstvě slínem chudé, nepodařilo se stanoviti po něm ani nejmenších stop. Vzhledem k těmto výsled- kům třeba jej označiti za důležitý pro kralickou bryozoovou lavici (6 exemplářů). Entalophoridae. Reuss. Filisparsa. d'Orbigny. Filisparsa Moravica nov. spec. Tab. XI. vzor. 13 a—e. Trs dichotomicky rozvětvěný, štíhlý, z předu do zadu smáčklý, v předu posetý třemi vertikálními řadami malých zooecií. Zadní stěna trsu je plochá, pokrytá vruby nezřetelně vysedlými, horizon- tálně uloženými, poměrně silně stěsnanými. Jak podotknuto, buňky jsou ve třech kolmých řadách, z nichž prostřední probíhá mediální čarou přední strany trsu, kdežto buňky postranních řad alternují s buňkami jejími. Zooecie vyznamenávají se vejčitým obrysem, jsou dole zřetelně přišpičatělé, nahoře od stěny trochu odchýleny. Jejich pláštík je silně stejnoměrně konvexní, na vnější straně celistvý a holý. Ústí je širokoelliptické, vybíhá v předu v malý jazýček, jejž zdobí polokruhovitý, malinký výkroječek. Naproti němu při samé zdi trsu otevírá se otvůrek po oocelum. Na exem- plářích, jež jsem objevil v kralickém miocaenu, nezachovala se docela neporušená. Naleziště. Druh Hilisparsa Moravica je v miocaenu kralickém poměrně velmi zřídkým zjevem ; do té chvíle stanoven pouze v bryo- zoové lavici na třech exemplářích různého stáří a zachovalosti. Toliko jeden trs obsahuje zooecie neporušené a umožňuje dokonalý obraz jich a jejich zvláštností. Přes úsilovné hledání v horních a dolních lavicích nepovedlo se tento druh v nich nalézti. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 49 Membraniporidae Busk. Lepralia. Johnston. Lepralia elegantissima nov. spec. Tab. XII. vzor. 3 a, d. Zooecie vejčité, silně konvexní, vpředu buď slaboudce zúžené, buď zakulacené. Vnější stěna hladká, celistvá. Ústí téměř konečné, půlměsíčně vykrojené. Velmi řídké jsou buňky, jichž šířka rovná se dvojnásobné délce. Horní okraj ústí obloukovitý, spodní rovný, na- mnoze však i na obou koncích mírně vykrojený, tak že se zdá, jako by dolní okraj vybíhal v široký pysk. Pravidelně jest ústní okraj stejnoměrně tenký, toliko při některých individuích viděti ho slabounce sesílený v úzkou obrubu, kteráž se rychle seslabuje k ústním výkrojkům. Lepralia elegantisstma porůstá větévky druhu Loóthothamnia ra- mossisstma, buď částečně, buď úplně. Její buůky jsou v šikmých, alter- nujících řadách, leč velmi zhusta nejeví pravidelnosti pražádné, vy- rostše v různých libovolných směrech. Nejvetší shodu jeví náš nový druh s druhem Žepralia ovoidea, Reussem") z litavského vápence steinabrunnenského popsaným. Rovná se mu zejména po té stránce, že se vyznamenává rovněž vej- čitými buňkami s celistvou hladkou stěnou pláštíkovou. Rozdíly spo- čívají — dle popisu A. E. Reussova usuzujíc — hlavně v tom, že zooecie našeho druhu jsou širší, ústí že je větší a že není na konci, nýbrž že pošinuto do střední zony buňkové. Naleziště. Vyplavena z bryozoové lavice; v ostatních vrstvách kralických neshledána. (2 kolonie.) Membranipora Blv. Membranipora impressa nov. spec. Tab. XII. vzor. 1. Zjištěna ve způsobu slabounkého povlaku na malém úlomku druhu Retepora cellulosa, Její kolonie pozůstávají z malinkých, čtyř- bokých, silně protáhlých zooecií, jejichž přední okraj ukončen vy- dutým obloukem, kdežto protilehlý ztrácí se pod sousední buůkou. 1) A. E. Reuss. Fossil. Polyparien d. Wiener-Tertiárbeckens pag. 90, Taf. XI, Fig. 20. Tř. mathematicko-přírodovědocká, 1893. 4 50 XVI V. J. Procházka Přední i postranní okraje sesilují se ve tlustou zakulacenou hranu. V předu zooecia otevírá se poměrně velké ústí, jehož přední okraj - táhne se vydutým obloukem, kdežto protilehlý zadní okraj jeho useknut vodorovně. Ústí ovrubuje znatelně sesílený val, jehož výšky neubývá, ani když se blíží k úhlu, jejž uzavírá přední a zadní okraj. Vápenitý pláštík buňky jest úplně rovný, leč silně snížený a vysoko převýšen okrajem — je celistvý a hladký. Zooecie jsou v kolmých řadách tak, že buňky dvou sousedních řad alternují. Na první pohled zdá se, že druh tento náleží do obvodu druhu M. minuta Rss.") Přihlédneme-li k věci zevrubněji, záhy se přesvěd- číme, že jsou rozdíly závažné, jež nutí přesně odlišovati. Především padá na váhu různotvárnosť buněk a jich velikosť a pak okolnost, že M. vmpressa má pláštík úplně plochý a tudíž pohřešuje sklenutí uprostřed něho. Marně pátráme na pláštíku našeho druhu po mělkých járkách a malinkých důlkách poblíž ústního okraje, kteréž A. E. Reuss při druhu I. měnuta zřetelně vyvinuty pozoroval. Mnohem snadněji než od druhu WM. minuta náš druh rozpozná se od druhů M. gracilis a M. bidens, totiž juž po odchylném tvaru buněk, zejména však velikostí ústí. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (1 kolonie). Membranipora variabilis nov. spec. Tab. XII. vzor. 2. Zooecie skládají alternující řady. Vyznamenávají se podélno vejčitým obrysem a jsou v předu namnoze širší než v zadu. Toliko ojedinělé buňky mají zadní čásť tak širokou jako předek; z pravidla shledáváme je v zadu přišpičatělé. Ústí je poměrně velké, přední jeho okraj silně vydutým obloukem vykrojený, zadní téměř rovný; v úhlu, jejž uzavírá přední okraj se zadním leží zhusta hluboký vý- krojek. Buňky, jejichž ústí zdobí zmíněné postranní výkrojky, vypa- dají, jakoby jich dolní ústní okraj vybíhal v Široký odchylený pysk. Jak na buňkách předložené kolonie lze pozorovati, nacházejí se mezi nimi téměř všechny stadie, spojující buňky s prostým ústím s buň- kami pyskem okrášlenými. Pláštík je plochý, posetý dolíčky hrubými stejně velkými, nepravidelně uspořádanými. Okolo celé buňky běží sesílený, tupohranný val. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (1 kolonie). I) A. E. Reuss. Die fossilen Bryozoen des čsterreichisch-ungarischen Miocaens. Denksch. d. k. Akad. d. Wissensch, in Wien 1874. pag. 43, Taf. X, Fig. 8, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. bl Escharidae. Busk. Eschara. Busk. Eschara triordinata nov. spec. Tab. XII, vzor. 6 a—c. Vzrůstá ve štíhlé trsy z předu do zadu silně smáčklé, kteréž se dichotomicky rozvětvují. Její zooecie jsou zařaděny do šikmých, s dola na horu běžících řad, které trojkřižmo se prostupujíce dodá- vají trsu velice krásného vzezření. Zooecie podobají se štíhlým, v předu zúženým a slabě prohnutým válečkům. Poměrně velmi štíhlé a v předu zúžené jsou buňky ohraničujících, postranních řad. Ústí je kulaté, terminálně umístěné a poměrně velmi velké; ovroubeno je slabým zakulatěným okrajem, kterýž vzadu poněkud se sesiluje. V sesílené této části jest avicularia, majíc podobu prohnutých stejno- ramenných trojúhelníků. Uprostřed těchto avicularí pod ústním okrajem otevírá se poměrně velká okrouhlá dutinka, od níž na zad běží mělký járek, kterýž ponenáhlu se vytrácí. Ostatní čásť buneč- ného pláštíku je silně konvexní a poseta doličky hrubými, nepravi- delně rozloženými, kulatými a velmi mělkými. Kschara trtordinata jeví největší příbuznost se druhem E. obesa, A. E. Reussem") z litavského vápence nussdorfského popsaným. Podoba povšechného tvaru zooecií činí tuto shodu nápadnou, která však ustupuje do pozadí, když zevrubně přirovnáme buňky těchto dvou druhů. Rozdíly záleží zejména v tom, že zooecie druhu 4 obesa pohřešují avicularií, járky mají v předu, a pak že ústní jejich okraj je jednoduchý a nikoli jak u našeho druhu v zadu sesílený. Zachovalosť trsů kralických právem označiti sluší za výtečnou, přes to, že bývají často zaobaleny do slabé vápnité kůry, zhusta slité s zooeciemi. Naleziště. Dosud poskytla lavice bryozoová 18 úlomkův trsu zajímavého tohoto druhu, v ostatních vrstvách kralických nepovedlo se do té chvíle stanoviti ani malinký zbytek. Eschara spinosa nov. spec. Tab. XII. vzor. 5 a—g. Tvoří buď válcovité, buď z předu do zadu silně smáčklé, di- chotomicky rozvětvené trsy. Prvé jsou větších rozměrů nežli druhé. 1) A. E, Reuss. loc. cit. 1847, pas. 68, Taf. VIII, Fig. 21. 4* 52 XVI. V. J. Procházka Jest pravděpodobno, ano mnohé věci přímo dokazují, že válcovité úlomky představují mladší větévky trsů, jichž staršími větvemi a stonky zdají se býti úlomky široké a velké. Bohdá podají nám u věci této dostatečného vysvětlení příští nálezy v bohaté bryozoové lavici kralické. Malinké zooecie skládají kolmé, šikmo s hora dolu běžící řady, jejichž jednotlivá individua alternují. Ústí buněk je poměrně veliké, větší než ostatní, vnější část, kteráž je plochá a toliko v předu velmi slabounko sklenuta. Ústí je široko elliptické, až i kruhovité, ovrou- bené nízkým, tupě přiostřeným valem, jenž nese pět pravidelně ro- zestavených a stejně od sebe vzdálených, stejně velkých hrbolků, jež označují místa, kde ovální trsy byly druhdy přirostlé. Protilehlý zadní pysk zdobí přiostřený výběžek, který zhusta silně se prodlu- žuje v tenký až i jemný hrot, zdélí téměř úplného průřezu ústí. Jsou-li tyto hroty úplně vzrostly a zachovány, dodávají trsu velmi ozdobného vzezření, i vypadá pak jich povrch jako posetý jemnými jehlicemi. Náleziště. V bryozoové lavici kralického miocaenu druh Z. spinosa jest zjevem poměrně velmi obyčejným a těší se překrásné zachovalosti zejména zooecií; o zachovalosti tvaru trsového nelze toho ovšem tvrditi (20 exempl.). Biflustra. ď'Orbigny. Biflustra Kralicensis nov. spec. HEAT VZ OTH Tímto jménem označuji záhadné úlomky trsové ze sypké lavice kralické a z písčitých vložek litavského vápence. Povšechný habitus zooecií nutí mě zařaditi je do obvodu rodu Biflustra, v čemž mě utvrzuje okolnost, že trsy tyto velice snadno se rozpadávají v kolmé řady buněčné. Přes to neosměluji se určitě tvrditi, že můj soud je správný, přiznávajíc, že nejenom zooeciím, ale i uspořádání jich a tvaru trsu sluší přikládati váhu, běží-li o správné systematické určení toho kterého druhu. Závisí tudíž na budoucím vykořisťování naleziště tohoto druhu, aby se ukázalo, pokud určení mé bylo oprávněno. Podélnoelliptické zooecie jsou v kolmých řadách, jednotlivá individua neleží alternativně, nýbrž v téže výši. Napřed jsou buňky patrně užší než v zadu; i zdá se, že zooecie zúžují se v předu rázem, a to jedině v rozsahu ústí. Vysoký, tupě přiostřený val vroubí buňky, pod jeho úrovní rozprostírá se Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 58 vodorovný pláštík, posetý důlky hrubými, stěsnanými, poměrně hlu- bokými, jež jsou nepravidelně rozloženy. Ústí je dosti malé, vpředu jsouc uzavřeno silně vydutým obloukem, vzadu usečeno rovným py- skem. Přední i zadní pysk je tenký, celistvý. Po obou stranách zadního pysku jsou dva poměrně velké otvory obrysu kulatého. Pysk jimi uzavřený spadá střechovitě na horizontální pláštík a liší se od něho tím, že nemá ani nejmenší známky dolíků. Zadní stěna buněk je lesklá a celistvá, toliko dírečka na každé straně dosvědčuje oba- polnou souvislost sousedních zooecií. Naleziště. Z miocaenu kralického znám tento zajímavý druh pouze ze sypké lavice, kdež podle dosavadní mé zkušenosti je velmi řídký. Poměrně bohaty jeho individuí jsou písčité vložky litavského vápence Vejhonského u Židlochovic. V tamních pískách lze velmi zhusta a snadno najíti trsy jeho, rozpadlé v řady buněk. (1 úlomek z Kralic, 15 z Vejhona u Židlochovic). Selenariidae Busk. Stichoporina. Stolička. Stichoporina Stoličkai nov. spec. Tab. XII, vzor. 4 a—c. Toliko dva úlomky různých trsů tohoto zajímavého druhu po- vedlo se mi objeviti v bryozoové lavici kralické a dokázati tím, že i v moravském miocaenu representanti rodu Stichoporčna jsou do- movem. O tvaru bunečné kolonie nelze mi okamžitě sděliti zevrubných zpráv, jelikož předložené úlomky pochodí ze střední části trsu. Jisto však jest, že kolonie rozprostírala se v horizontální ploše uprostřed jsouc vydutá; byla-li obrysu kruhovitého neb elliptického, o tom ať nás poučí pozdější vykořisťování kralického miocaenu. Povšechný tvar zooecií rovná se nízkému válci, se strany slabě smáčklému. Stojíce kolmo na plochu vzrůstu, mají zevní konce v ploše; skládají alternující řady, kteréž směřují ku společnému středu, k em- bryonalní buňce. Vrchol buněk zaujímá poměrně male, zaškrcené ústí, jehož menší čásť směřuje do centra kolonie. Zadní polovina bunečného okraje je silněji vyklenuta, než protilehlá vnitřní a nese jedno poměrně velké avicularium. Dno buněk je vyduté, sesílené a prostoupeno úzkými kanálky. 54 XIV. V. J. Procházka Stichoporina Stoličkaí přísluší skupině druhů St. sémplex a S% protecta, jež C. Koschinsky") popsal z třetihorních vrstev ba- vorských. Od obou rozeznává se jednak odchylným povšechným tvarem svých zooecií, jednak povahou ústí. Naleziště. Kralice, lavice bryozoová (2 úlomky různých kolonií). Kionidella. Koschinsky. Kionidella Moravicensis nov. spec. Tab. XII, vzor. 8 a—d. Zástupce tohoto zajímavého rodu objevil poprvé C. Koschinsky“) v třetihorních bryozových slínech gótzreutherského příkopu v Ba- vorsku. Úhrnně popsal odtuď dvě různé specie, z nichž druh Kčomě- della excelsu po mnohé stránce připomíná náš druh K Moravicensis, o němž je tu řeč. V miocaenu rakousko-uherském representanti rodu Ktonidella dosud zjištění nebyli; ani v moravských slínech na me- chovky bohatých nepovedlo se dosud je stanoviti. ím větší zájem tudíž vzbuzují vyskytujíce se v kralické lavici bryozoové poměrně velmi často. Kionidella Moravicensis vyznamenává se vzácnou pravidelností svých trsův, kteréž připomínají tvar štíhlé homole, dole válcovité, nahoře zakončené nízkým, tupým kuželem. Toliko ojediněle vysky- tují se trsy se stran smáčklé. Největší z předložených kolonií měří 5 mm. výšky. Jejich zooecie dosahují výše až 1:1 mm., jsou štíhlé a v alternujících řadách, které se sbíhají ve vrcholu kolonie, kde sedí embryonální buňka. První kruh buněk, jichž je 5, embryonální buňku obstupující, jest k ní šikmo nakloněn; rovněž i druhý, třetí, čtvrtý a pátý kruh buněk stojí kolmo ma svislou osu terminální buňky. Buňky těchto kruhů skládají kuželovitou část kolonie. Bunky ostatních kruhů stojí na plochu vzrůstu kolmo a přikládají se k sobě rovnoběžnými hranami. Uzavírají válcovitou dutinu volnou prázdnou. Tímto znakem liší se rod od příbuzného rodu Batopora, jehož ústřední dutinu vyplňují abortivní buňky. ') C. Koschinsky. Ein Beitrag zur Kenntniss der Bryozoo nfauna der álteren Tertiárschichten des sůdlichen Bayerns. I. Ab. Cheilostomata. Palaeonto- 'graphica. Stuttgart 1885, 1886, pas. 64, 65. 5) C. Koschinsky. loc. cit. pac. 67. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 55 Zooecie mají podobu štíhlých kuželův a jsou v hořejší polo- vině slabě vyduté, na vnitřním konci zakulacené. Vnější obrys buněk odpovídá povšechnému tvaru; jest kulatý, namnoze široko elliptický. Ústí je silně zaškrcené, skládá se ze dvou částí, jež dělí silně vzrostlé výběžky. Menší čásť ústí jest obrácena k embryonální buňce zadní větší čásť je silněji vykrojena vydutým obloukem. Po obou stranách ústí sedí po jednom hrbolku aviculárním s terminálním otvůrkem tvaru buď kulatého aneb podélnoelliptického. Dno buněk uzavřeno silnou dirkovanon deštičkou, jejíž kanálky polohou Aa tvarem připomínají kanálky rodu Stichoporina. Ačkoliv popříti nelze, že shoda mezi druhem tuto popsaným a druhy K. excelsa a K. obligueseriata, Koschinským ve starších třetihorách bavorských objeveným, jest až nápadná, tož přece není nesnadno poznati rozdíly, které náš druh dělí od bavorských. Roz- díly tyto, jak nás poučí i jen zběžné přirovnání, záleží v různé po- vaze zooecií, a Sice nejenom v různém povšechném tvaru, nýbrž 1 v odchylném rázu jich ústí. Buňky druhů K. excelsa a K. obligue- sertata vyznamenávají se naproti druhu našemu polygonálním obrysem a zvláštní podobou avicularií, kteráž valně se různí od avicularií našeho druhu. Předložený materiál jest zachován až nápadně krásně. Nachá- zejí se v něm trsy úplně neporušené, tedy i takové, jejichž embryo- nální buňka se zachovala. Naleziště. Jak juž bylo dříve ukázáno, vyskytuje se X. Mo- ravicensis v bryozoové lavici kralické poměrně velmi zhusta, naproti tomu v lavicích ostatních nápadně zřídka; ani potuchy pak není po ní ve vyplaveninách slínu čtvrté lavice s hora. Vzhledem k této okolnosti sluší tento druh označiti za charakteristický pro lavici bryo- zovou. (Nalezeno úhrnně 27 exemplářů). I. Pisces. Gadidae. Gadu s. Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Tab. XI, vzor. 2 a, b. 2:6—3 mm. dlouhý, 1:8—2 mm. široký, 0'5—0:6 mm. tlustý. S tímto druhem setkáváme se v miocaenních slínech a jílech 56 XVL V. J. Procházka moravských dosti zhusta. Jeho sagitty vyznamenávají se téměř všude výbornou zachovalostí. I kralické naleziště nečiní výjimky. Povšechný tvar sagitty je podélno elliptický; v předu je slabě vytáhlá do otupené, dolů zahnuté špičky; zadní její okraj končí mírným obloukem. Dorsální okraj je mírněji sklenutý než protilehlý ventrální, ktěrýž v zadu zřetelně se láme ve dvě nestejné části, z nichž zadní měří asi třetinu délky části přední. Spodní strana sagitty je pravidelně sklenuta v podélný hřbet, jenž probíhaje od zadu do předu, ponenáhlu se snižuje. IKolmo na okraje tupě při- ostřené běží žebra slabě vyklenutá, mělkými rýhami ohraničená, kteráž na hraně okrajů zakončují se vroubky malými a obloukovi- tými k mediální čáře sagitty ponenáhlu se ztrácejíce. Vnitřní strana sagitty je plochá, její mediální zonou probíhá poměrně úzký sulcus acusticus, jenž jest uprostřed prohnut k ventrálnímu okraji slabé sice, než přec jen do té míry znatelně, že povšechný jeho tvar po- dobá se vlnitému járku ze dvou mírných oblouků složenému, v nichž leží štítky caudy a ostia v podobě malých, elliptických, ostře ohra- ničených a stejně velkých plošek. I ventrálním okrajem sulca běží rovnoběžně od dolního okraje caudy až ku ostiu ostrá, úzká rýha, jež mnohem ostřeji vyniká než rýha ventrální. Slabě znatelná je crista superior, rovněž je area velmi mírně prohloubena a ztrácí se k dorsálnímu okraji s počátku slabě, ale pak velmi rychle. Od vrubů táhnou se v obou polovinách vnitřní plochy sagitty kolmo na sulcus acusticus jemné čáry, které odpovídají mělkým rýhám žeberním, o nichž byla řeč dříve. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (35 exempláře). Grobius. Otolithus (Gobius) lepidus nov. spec. Tab. XI, vzor 1 a, b. 0:8 mm. velký. Tento maličký druh vyskytuje se v kralickém slínu poměrně velice zřídka ve krásně zachovalých sacittách. Vyznamenává se ne- toliko povšechným tvarem sagitty, kterýž je valně odchylný od ostatních otolithů z miocaenních usazenin dosud známých, nýbrž i tvarem sulcu, jehož plocha vyčnívá nad ostatní plochu vnitřní sagitty. Jest tvaru široko elliptického, v předu širší než v zadu. Cari- nální okraj slabě vykrojen, caudální obloukovitý. Podobný poměr je mezi okrajem dorsálním a ventrálním; onen jest silně vydutý, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 57 tento mírně obloukovitý a vzadu slabounko vykrojený. Okraje otu- peny, celistvy. Dolní plocha stejnoměrně sklenuta, uprostřed nejsil- něji, odtud mírně se sklání k okrajům. Vnitřní plocha téměř rovná. Sulcus acusticus pětiboký, klínovitý, vpředu Širší než vzadu, je vrouben, úzkou, ostrou rýhou. Area plochá. Předložené sagitty vyznačují se výtečnou zachovalostí, kteráž je namnoze tak dokonalá, že lze velmi snadno pozorovati nejjem- nější podrobnosti a znaky tohoto druhu. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (2 exempláře). Vysvětlení tabulek. Tab. XI. Vzor. 1. Otolithus (Gobius) lepidus mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 24:1. la sagitta s vnější, 1d sacitta s vnitřní strany; pac. 50. „2 Otolithus (Gadus) communis mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 4:1 2a sacitta s vnější, 10 sagitta s vnitřní strany; pag. 55. „8 Globigerina (Rhynchosptra) glomerata Reuss. Kralice, Zvět- šeno, 1:3. 3a pohled s předu, 5b se strany; pag. 46. „4 Gaudryina crassa nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 451: 4a schránka se strany, 4d s předu; pas. 383. „ 5. Cristellavia Bradyana mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 10:1. Da schránka se strany, 5 s předu; pas. 44. „6 Úristellaria brevis nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 35:1. 6a schránka se strany, 6d s předu; pac. 43. ů 1. Cristellavia fusiformis mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 34:1. Ta schránka se strany, 78 s předu; pac. 43. „ 8. Oristellavia Kralicensis nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 24:1. Sa pohled se strany, 8b s předu; pac. 44. „9 Polymorphina cylindrica nov. spec. Kralice. Zvětšeno 31:1. 9a pohled se strany, 9% s předu; pac. 45. „ 10. Čristellaria mtocaenica mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 40:1. 10% pohled se strany, 10d s hora; pag. 45. „ 11. Lingulina subglobosa mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 32:1. 11a pohled se strany, 119 s hora; pas. 42. „o 12. Nodosavia Knihnieiana Karrer. Kralice. Zvětšeno, 20:1. 124 pohled se strany; pac. 41. 58 Vzor 13. „14 Moc XVL V. J. Procházka Filisparsa Moravica nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 10:1. 134 pohled na trs s předu, 13% se zadu, 13c zooecium s předu, 13d se strany, 13e vodorovný průřez trsu; pag. 48. Defrancia Orbignyana mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 4:1. 14a trs se strany, 140 týž s předu; 14d silně zvětšená trsová větev s hora, 14c táž se strany; pac. 47. Tab. XII. Membranipora Vmpressa mov. spec. Kralice. Několik zooecií, silně zvětšeno; pag. 49. „ Membranipora vartabilis nov. spec. Kralice. Uástka kolonie silně zvětšená; pag. 50. Lepraha elegantissima nov. spec. Kralice. 3a Slabě zvětšená kolonie, 5d čtyři zooecie silně zvětšené; pag. 49. „ Stichoporina Stoličkai mov. spec. Kralice. 4a zvětšená čásť kolonie, pohled na ni s hora, 4d s vnitřku; 4c silně zvět- šená zooecie se strany; pag. 55. . Eschara spínosa mov. spec. Kralice. ba, b zvětšený trs, bc zvětšená zooecie trsu 5a, Ďe zooecie trsu Bd; 5f zvětšené zooecium s abnormálním trsem; 5c vodorovný průřez trsem Ďa, bg trsem 5dď; pag. 51. . Eschara triordinata nov. spec. Kralice. 6a pohled na zvét- šený trs se strany, 65 zooecia silně zvětšená; page. 51. . Bůflustra Kralicensts mov. spec. Kralice. Ta silně zvětšená zooecie, 7 pohled na buňky se zadu; pase. 52. „ Ktonidella Moravica mov. spec. Kralice. 8a pohled na zvět- šený trs se strany, 8d týž u vertikálním průřezu, 8c pohled s dola, 8d silně zvětšené zooecie; pag. 54. Resumé. Das Miocaen von Kralic náchst Náměsťt in Máhren. Von Vlad. Jos. Procházka. Das obgenannte, bereits H. Wolf bekannt gewesene Miocaen- gebiet, welches spáter leider in Vergessenheit gerathen: ist, wurde neuerdines von Herrn Prof, Dr. Fr. Dvorský aufgesucht, welcher mich gelegentlich auf die reiche Fauna dieses Gebietes aufmerksam gemacht hatte. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 59 Die Miocaengebilde der Kralicer Umgebung fůllen eine breite, seichte Vertiefune im Urgebirge aus, durch welche der von Nord herabkommende Jenešovicer Bach seinen Weg nimmt. Grósstentheils von diluvialem Lehm, zum Theil von Alluvionen bedeckt, sind die dortigen Sedimente nur an wenigen Stellen soweit blossgeleet, dass es moglich ist, die Ausbeutung ihrer Fauna mit Erfolg. durch- zufůhren. Die geeignetste Stelle, an der nicht nur die palaeontologische Ausbeutung, sondern auch die Kenntnissnahme der Lagerungsver- háltnisse rasch und můhelos durchgefůhrt werden kann, befindet sich in der niedrigen, ziemlich langen, sůdlich der Kralicer Bisenbahn- station gelegenen Lehne, die zum Eisenbahndamme fast senkrecht láuft. Der betreffende Aufschluss ist von der Haltestelle aus sehr deutlich sichtbar, da derselbe etwa zwei Hundert Schritte davon entfernt lieot, und ausserdem die in demselben blossgelegten Sedi- mente sich von der úbrigen Umgebune scharf abheben, Es tritt dort zu Tage von oben nach unten: a) eine weisse, 0:80 M. máchtige Lage můrben Leithakalkes; 0) eine nur 050 M. starke, gelbcefárbte Bryozoenbank; c) eine etwa 1:50 M. máchtige mergelige Lage erfůllt mit or- canischen Úberresten ; d) eine gelbliche zu unterst aschgraue Mergelbank, in welcher die Foraminiferen vorherrschen, die Bryozoen und Echinodermen da- gegen ganz in den Hintererund treten. Úber die Thierwelt dieser Lagen geben die auf pag. 6—8 (můrber Leithakalk), pag. 12—16 (Bryozoenbank), pag. 20—23 (mer- gelige Lage) und auf pag. 260—29 (jene des gelblichen Mergels) an- gefiihrten Verzeichnisse genigenden Aufschluss. Der auf pae. 34—40 angefihrten Úbersichts-Tabelle *) entnimmt man noch, dass den Faunen der einzelnen Lagen des Kralicer Miocaens ein Typus zu Grunde liegt, welcher im Verlaufe der Sedimentation durch die Einwirkune physi- kalischer Einflůsse einer stetie vor sich gehenden Veránderung unter- worfen war, einer Veránderune, welche, da sie Schritt auf Schritt, von einer Lage zur anderen verfolet werden kann, von grosser Wich- tickeit ist. Der Faunentypus, der in der untersten Bank eingeschlossen ist, zeichnet sich durch einen Charakter aus, der auf ein bathy- 1) In derselben bedeutet vz — sehr sélten, z — selten, vě — sehr hůujig, č — hůujig. 60 XVI. V. J. Procházka metrisch tieferes Niveau hinweist. Gegen oben ándert sich der Typus. Es tritt in der náchstfolgenden Bank ein Typus auf, wie ihn die Bryozoenschichten besitzen. In der obersten Lage endlich, wo bereits die Bryozoen verháltnismássig selten sind, die Echinodermen eine Reduction deutlich erkennen lassen, die Pectiniden zurůcktreten und die Foraminiferen einen geringen Artenreichthum aufweisen, trágt die Fauna den Charakter, der einem bathymetrisch hóheren Niveau eigenthůmlich zu sein pflegt. Betrachtet man nun die einzelnen Thierklassen des Kralicer Miocaens, wie dieselben in den dortigen Lagen vorkommen, so ge- wahrt man mit Interesse, dass die Foraminiferen-, Bryozoen- und Echinodermen-Fauna in den verschiedenen Binken eine verschieden- artige Entwickelung aufweist. Vor allem anderen fállt der Umstand auf, dass die Foraminiferen nach oben an Arten ármer werden, ferner dass die Bryozoen, welche in der gelblichen Lage den Kulminations- punkt ihrer Entwickelung erreicht haben, in der untersten Kralicer Lage bis zur Stunde nicht entdeckt werden konnten und dass ihr Arten- und Individuenreichthum in der Lage des můrben Leithakalkes auf den Umfang jenes der dritten Bank von oben herabsinkt. Hand in Hand mit dem Aufbaue des Bryozoentypus schreitet jener der Echinodermen fort, wáhrend die Mollusken, Ostrakoden und Fisch- Otolithen durch alle Kralicer Bánke fast unverándert hindurchgehen. Ausserordentlich arm an Arten sind die Gasteropoden; nur zwei Formen derselben konnten festgestellt werden: Dentalétum in- curvum und Čaecum čtrachea, von denen die letztere Art sehr selten ist. Etwas artenreicher als die Gasteropoden, aber im Ganzen immerhin noch arm, erscheinen die Lamellibranchiaten. Als in- teressant darf wohl bezeichnet werden, dass bereits in der unteren Bank die Form Fecten denudatus vorkommt, dass dieselbe in den oberen Lagen in Gesellschaft mit Pecten spinulosus und Pecten cristatus. auftritt und dass schliesslich diese Art in der Kalkbank mit Pecten latisstmus gefunden wird. Ausser diesen Formen und Pecten Malviínae wurde noch Cardita scalaris und Ostrea cochlear festgestellt, jedoch wurden beide diese Formen nur in geringer Indi- viduenháufigkeit nachgewiešen. Was die Ostracoden und die Fisch-Otolithen des Kralicer Mio- caens anbelangt, so sei bemerkt, dass nach den bisherigen Erfah- rungen es wohl keinem Zweifel unterliest, dass die physikalischen Einflůsse, welche auf die vorerwáhnten Thiergruppen verándernd ein- Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 61 wirkten, es nicht vermocht haben auch auf diese Klassen ihre Einwirkung in dem Maasse wie auf jene zur Geltung zu bringen. Dem Gesammtcharakter nach stellt die Kralicer Fauna eine Thierwelt eines tiefen Meeresstrandes vor. Die srósste Verwandt- schaft besitzt sie mit der Fauna der Mergel von Seelowitz (Židlocho- vice). Daraufhin weisen vor allem die Mollusken und in zweiter Linie wohl auch die úbrigen Thierklassen. Mit der Schlierfauna hat sie nur den Pecten denudatus gemein, ist daher von diesem Faunen- typus weitaus mehr verschieden, als die Thierwelt der unteren Mergel des Vejhon náchst Seelowitz, wo bekanntermassen neben dieser Form auch noch Solenomya Doderleiní und Aturia ef. Aturi auftritt. Beschreibung der Arten. I. Foraminifera. Textularidae. Gaudryina d'Orb. Gaudryina crassa nov. spec. Tať. XL Fig. 4 a—c. Grósse 3 Millim. Schale breit-keilfórmig, seitlich zusammengedrůckt, von neun Kammern gebildet. Kammern convex, durch vertiefte Náhte ge- schieden; Oberfláche mit amortisirenden Kanálchen dicht bedeckt. Můndung breit-oval. Gaudryina erassa unterscheidet sich von den aus diesem Genus bekannten Formen durch die Art der Ausbildung ihrer Oberfláche auffallend scharf. Fundort. Kralice, zweite Lage von oben; selten. Lagenidae. Nodosaria. Lamarck. Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr. Taf. XI. Fig. 12. Diese bereits von F. Karrer aus dem Tegel von Knihnic in Máhren beschriebene Form kommt sammt ihrer Varietát auch im Kralicer Miocaen vor und zwar tritt sie daselbst gleichfalls plotzlich 62 XVI V. J. Procházka in der untersten Lage auf, ohne in die hóher gelegenen iiberzugehen Der Kralicer Mergel gedachter Bank ist an Individuen dieser Form verháltnissmássie reich. Man entdeckt darin alle nur denkbaren Úbereánce zwischen vollkommen elatten und mit Rippen versehenen Individuen, deren Gestalt, Anordnung der Kammern allen identiseh ist. Eines der typischesten, gerippten Exemplare bilde ich der Voll- stándigkeit halber ab. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben; háufig. Lingulina subglobosa nov. spec. Taf. XL Fig. 11 a, d. Grósse 1 Millim. Geháuse oval, nach unten verschmálert, aus drei Kammern zu- sammengesetzt. Terminalkammer oben ©anz glatt, unten mit schwach vortretenden Rippen, die sich nach oben ganz verflachen, bedeckt. Diese Rippen setzen auf die álteren Kammern úber, wo sie ebenfalls nur schwach ausgebildet erscheinen. Můndune sitzt auf einem niedrigen, zusammengedrůckten Cylinder, dieselbe ist lánelich, aber schmal. Lingulina subglobosa unterscheidet sich von L. costata var. se- minula und L. costata wesentlich, erstlich durch geringere Dimen- sionen, zweitens durch die Gestalt und drittens durch die Ausbildung der Lánesrippen. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Cristellaria. Lamarck. Cristeliaria brevis nov. spec. Taf. XL Fic. 6 a, b. Grósse 05 Millim. Geháuse verlángert, seitlich zusammencedrůckt, am Aussenrande stumpf gekielt, hinten breiter als vorn. Sechs Kammern nehmen an der Bildung desselben Antheil; die mittleren derselben erscheinen stárker zusammengedrůckt, als die an Enden befindlichen. Náhte schmal, seicht, fast linear. Oberfiáche der Kammern mit undeutlich vortretenden Reihen kleiner Kórnchen verziert. Můndune klein, von einem Strahlenbůndel umgeben. Diese Form erinnert lebhaft an M. arcuata, von ler sie sich aber durch kleinere Ausmasse und die Deschaffenheit der mittleren Kammern scharf unterscheidet. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 63 Cristellaria fusiformis nov. spec. Taf. XI. Fig. 7 a, bd. Grósse 0:6 Millim. Geháuse oval, breit, am Umfange mit einem stumpfen Kiel, aus vier Kammern gebildet, die durch lineare Náhte begrenzt sind. Kreisel gross, mássig vortretend. Miůndung sehr klein, oval. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Oristellaria Kralicensis nov. spec. Taf. XI. Fig. 8 a, b. Grósse 0-9 Millim. Geháuse oval, hinten gerundet, aus fiůnf, durch undeutliche Náhte geschiedene Kammern zusammengesetzt. Oberfláche mit sehr deutlich vortretenden Rippen verziert, die tiefe Furchen von einander trennen. Karenaliláche dreiseitig, niedereedrůckt, elatt. Můndung klein oval. Diese Form gehórt der Gruppe Cvrěstellaria costata Wicht. et Molt sp. und Čr. arčminensis an, unterscheidet sich aber von den Vertretern derselben einerseits durch die Gesammtgestalt der Schale, andererseits durch die Berippung der Oberfláche. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben; sehr selten. Cristellaria Bradyana nov. spec. Ae Z9P AVB Clo: Grósse 25 Millim. Schale breit oval, manchmal unregelmássie vierseitie, seitlich zusammengedrůckt und von einem Kiel umgeben. Die letzte Windung záhlt nur mehr vier Kammer, die sich im Centrum vereinigen, ohne durch einen Kreisel getrennt zu sein. Můndung klein, elliptisch ; Karenalfláche gekielt. Cristellavia Bradyana erinnert lebhaft an C. pauperata Rss. Die Unterschiede, welche sie von dieser Form trennen, liegen einer- seits in der abweichenden Ausbildung der Kammern, andererseits in der Anordnune derselben und schliesslich in der Grósse der Schale. Fundort. Kralice, Bryozoenbank, selten. Cristellaria miocaenica nov. spec. Taf. XI. Fig. 10 a, db. Grósse 09 Millim. Geháuse linsenfórmie, aus fůnf Kammern zusammengesetzt, von einem stumpfen, niedrigen Kiel umgeben, der an der Bauchseite bis 64 XVI V. J. Procházka zur Můndung gleichmássig stark ausgebildet ist. Náhte linear, die- selben tangiren den Kreisel, welcher verháltnismássie klein ist und leicht vortritt. Oberfláche glatt; Můndune klein, schmal. > Diese Form ist von den ihr nahe verwandten Arten leicht zu trennen, einerseits durch die Gesammtgestalt, die Ausbildung der Scheidewánde und der Karenalfláche. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; selten. Polymorphiidae. Polymorphina. d'Orb. Polymorphina cylindrica nov. spec. Taf. XL Fig. 9 a, b. Grósse 1 Millim. Geháuse walzenfórmig, hinten breiter als vorn, von fůnf Kammern gebildet. Die jingste Kammer gross, ihre Lánge betrást mehr als die Hálfte der Gesammtlánge des Geháuses. Náhte linear, scharf; Můndung mit einem Strahlenbiůndel verziert. Oberfláche olatt, matt- elánzend. Polymorphina cylindrica unterscheidet sich wesentlich von den bisherigen Vertretern dieses Genus, insbesondere trennt dieselbe von jenen die Anordnung der Kammern und die Ausbildung der Scheide- wánde. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben, sehr selten. Globigerinidae. Globigerina. d'Orb. Globigerina (Rhinchospira) glomerata Reuss. Taf. XI. Fig. 3 a, b. Grósse 2—45 Millim. Diese sonst seltene Form tritt in der Bryozoenlage von Kralic | ziemlich háufie auf. Zumeist ist sie daselbst durch Individuen von | bedeutend grossen Ausmassen vertreten. An diesen kann die Be- © schaffenheit der Oberfláche eingehend studirt werden. Man gewahrt bei der Gelegenheit, dass die Oberfáche mit einem Netze feiner | Kanále bedeckt ist, welche durch Poren mit dem Innern der Kammern kommuniciren. Fundort. Kralice, Bryozoenlage, ziemlich háufig; oberste Lage, selten. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 65 II. Bryozoa. Diastoporidae Busk. Defrancia. Bronn. Defrancia Orbygniana. nov. spec. Taf. XL. Fig. 14 a, b. Bildet kleine verástelte Stámme, die mit ihrer Grundfláche zumeist Cidaritenstacheln umwachsen. Die Anzahl der Seitenáste oder Lappen ist eine uneleich grosse. Ihre Aussenfláche nehmen kleine, rundliche Poren ein, ihre Seitenfláchen bedecken Reihen grósserer Poren mit scharfer Můndung und durch erhabene Lánes- rippen begrenzt. Sowohl die Poren, als auch die Rippen nehmen gegen die Aussenseite des Stammes an Dimensionen allmálie zu. Diese Form ist charakterisirt einerseits durch die Anordnune der Zellen, andererseits durch die Beschaffenheit der Aussenseite und schliesslich durch die Ausbildung der Lánesrippen. Fundort. Kralice, Bryozoenlage, selten. Entalophoridae. Reuss. Filisparsa. d'Orb. Filisparsa Moravica nov. spec. Taf. XI, Fig. 13 a—c. Stámme klein, dichotom, deren Vorderseite mit drei alterni- renden Zellenreihen, deren Růckenseite flach, nur mit horizontal- liegenden bogenfórmigen Wulsten verziert. Zellen klein, elliptisch, unten verschmálert, fast zugespitzt. Zellendecke stark konvex, elatt; Můndung oval, vorn mit einer kleinen Lippe versehen und halbkreis- fórmig ausgeschnitten. © Oocellum verháltnismássie gross, Zumeist durch eine rundliche Offnung angedeutet. | Filisparsa Moravica zeichnet sich vor allen anderen Dingen durch die eigenthůmliche Ausbildung ihrer Zellen aus, wodurch sie sich von den úbrigen bekannten Formen scharf unterscheidet. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. Membraniporidae. Busk. Lepralia. Johnston. Lepralia elegantissima nov. spec. Taf. XII. Fig. 3 a, b. Zellen eifórmig, stark konvex, bald in regelmássigen, bald in unregelmássigen Reihen angeordnet, unten schwach verjiingt. Zellen- Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 5 66 XVI V. J. Procházka decke dicht, elatt, stark gewólbt. Můndune halbkreisformic, Unter- lippe nach aussen leicht umgestůlpt, gerade abgeschnitten, manchmal beiderseits mássie ausceschnitten. Die einschichtigen Kolonien dieser Form úberziehen mit Vorliebe kleine Aste der Lithothaminia ramos- Sissima. Lepralhia elegantisstma gehort der Gruppe Leprala ovata Rss. an, unterscheidet sich aber von dieser Form einerseits durch gróssere Zellen, andererseits durch die Lage und Gestalt der Miůndung. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. Membranipora. Blv. Membranipora impressa nov. spec. Taf. XII. Fig. 1. Zellen flach, verlángert, vierseitig, vorn abgerundet, hinten ab- gestutzt. Můndung verháltnismássig klein, fast bis gegen die Um- randung zu vorgeschoben; dieselbe ist halbkreisfórmig, mit einer ge- raden, schwach verdickten Innenlippe. Die kalkige Zellendecke flach, von einem stumpfen Rande hoch ůúberrast. Diese Form, die einschichtige, důnne Ausbreitungen zumeist an Stámmchen der Retepora cellulosa bildet, erinnert an M. měnuta, von der sie sich durch die verschiedenartice Géstalt der Zellen, die Zellen- decke und die Lage der Můnduns wesentlich unterscheidet. ie gehórt zusammen mit der erwáhnten Form der Gruppe der Arten M. gracilis und M. bidens an. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. Membranipora variabilis nov. spec. Taf. XII. Fig. 2. Zellen niedrig, bald verlángert elliptisch, bald eifórmig, oder aber hinten zugespitzt, umgeben von einem ziemlich hohen Rande. Můndung gross, halbkreisfórmic, scharfrandig; Aussenlippe stark ge- bogen, Innenlippe schwach, nach aussen umeestůlpt, gerade abge- schnitten, beiderseits ausgerandet. Zellendecke kalkig, niedergedrůckt, mit groben, unregelmássicen Grůbchen bedeckt. Diese Form bildet einschichtige Úberzůge. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. m Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 67 Escharidae. Busk. Esehara. Busk. Eschara triordinata nov. spec. Taf. XII. Fig. 6 a—c. Stámme klein, stark zusammengedrůckt, ástie. Zellen in auf- steigenden, alternirenden Reihen angeordnet; dieselben sind walzen- fórmig, oben verschmálert, mit einer terminalen, runden Můndung, die von einem schwach verdickten Rande umeeben ist. Avikularien eifórmig, klein. Unter dem verdickten Mundrande sitzt ein kleines Griůbchen in dem oberen Theile einer seichten Depression, die sich nach unten allmálig verflacht. Zellendecke mit kleinen, nur unter starkem Vergrósseruneselase sichtbaren Grůbchen verziert. Die rand- stándigen Zellen sind grósser und stárker gebogen, als die in der Mitte des Stámmchens befindlichen. Eschara triordinata gehórt der Gruppe E. obesa Rss. an, die Reuss von Nussdorf anfiůhrt. Fundort. Kralice, Bryozoenbank ; selten. Eschara spinosa nov. spec. Taf. XII. Fig. 5 a—g. Stámme ástig, mehr oder weniger zusammengedrůckt; Zellen in alternirenden Lángsreihen, bald von elliptisehem, bald breit ovalem Umfange und durch seichte Furchen getrennt. Můndung verháltnis- mássig ©ross, halbmondfórmie. Aussenlippe mit regelmássie ver- theilten Dorsaldornen verziert, Innenlippe in einen langen, zugespitzten Dorn ausgezogen. Zellendecke konvex, mit einer schwachen Kante, die von dem Dorne nach hinten sich verflacht. Fundort. Kralice, Bryozoenbank ; háufig. Biflustra. d'Orb. Biflustra Kralicensis nov. spec. Taf. XII. Fig. 7 a, b. Die Stámme dieser Form zerfallen sehr leicht in vertikale Zellen- reihen. Zellen elliptisch, vorn mássie verschmálert, von einem hohen Rande umgeben. Miindung halbkreisformig, Unterlippe gerade, schwach nach aussen umgestůlpt, mit zwei grossen Poren verziert. Die stark 68 XVI. V. J. Procházka niedergedrůckte Zellenwand ist flach, mit groben, unregelmássig ver- theilten Grůbchen bedeckt. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. In den Sandlagen des Leithakalkes des Vejhonberges kommt sie ziemlich háufie vor. Selenariidae. Busk. Stichoporina. Stolič. © Stichoporina Stoličkai nov. spec. Taf. XIL. Fig. 4.a, c: Von dieser interessanten Form cist es bis zur Stunde gelungen nur zwei kleine Bruchstůcke des Stammes zu entdecken, es ist daher nicht moglich, jetzt die Gestalt desselben genau anzugeben. Zellen bilden alternirende Reihen und stehen durch Šeitenkanále in Ver- bindung. Sie zeichnen sich durch die Gestalt eines zusammenge- drůckten Cylinders aus, dessen Horizontaldurchschnitt einer an einem Ende verschmálerten Ellipse gleicht und der unten durch einen flachen, oben durch einen Kkonvexen, durchbrochenen Deckel abge- schlossen erscheint. Můndung ist 8-fórmig, eingeschnůrt. Die Aussen- fláche des unteren Zellenbodens trást seichte, rundliche Grůbchen. Stichopora Stoličkať ist den Formen St. exemplus und $ť. pro- tecta Kosch. nahe verwandt, unterscheidet sich aber von beiden hin- lánglich durch die Gestalt der Zellen und deren Můndung. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. Kionidella Koschinsky. Kionidella Moravica nov. spec. Taf. XII. Fig. 8 a—d. Bildet kleine, zierliche Kolonien von der Gestalt eines hohlen, stumpf zugespitzten, selten schwach zusammengedrůckten Kegels. Zellen stehen in alternirenden Lánesreihen, welche von der Embryo- nalzelle des kegelfórmigen Theiles des Zapfens ausstrahlen. Die Ge- stalt derselben hnelt der eines nach unten verjingten niedrigen Cylinders, der nach oben durch einen konvexen, in der Mitte durch- brochenen Deckel abgeschlossen ist. Můndung halbkreisfórmig, ein- geschnůrt, durch dreiseitige Fortsátze, die háufig stark reducirt er- scheinen, iu zwei ungleich grosse Hálften getheilt. Oberfáche der Zellen glatt, dicht. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 69 Kionidella Moravica ist den Formen Kčomdella excelsa und Kionidella obligueseriata Koschinsky nahe verwandt; nichtsdestowe- niger unterscheidet sich dieselbe von ihnen erstlich durch die Ge- stalt der Zellen, zweitens durch die Ausbildung der Můndung und drittens durch die Form und die Lage der Avicularien wesentlich. Fundort. Kralice, můrber Leithakalk (sehr selten), Bryozoen- bank (ziemlich háufig), endlich in der dritten Lage von oben sehr selten. Eb III. Pisces. Gadidae. Gadus Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Tai. XI. Fig. 2 a, b. Lánge 26—3 Millim., Breite 1:8—2 Millim., Dicke 05—06 Millim. Gestalt lang-elliptisch, vorn stumpf zugespitzt, hinten oben schrág abgesetzt. Dorsal- und Ventralrand ganz gebogen, Aussen- fláche konvex, hinten stárker als vorne gewólbt, glatt und nur náchst der Ránder mit undeutlichen, breiten Rippen verziert. Innenfláche fast eben; Suleus acusticus gerade, bildet eine breite Rinne, in deren Theilen, dem Ostium und der Cauda gleich grosse Collicula vor- kommen. (Crista superior schwach, die hinter derselben sich aus- breitende Area flach. Die Form gehórt zu den weit verbreiteten Otolithen unseres Miocaens an. Fundort. In den Kralicer Gebilden wurde sie bis jetzt nur in der dritten Lage von oben entdeckt. Gobius. Otolithus (Gobius) lepidus nov. spec. Taf. XL. Fig. 1 a, b. Grósse 0:8 Millim. Gestalt breit-oval, Dorsal- und Kaudalrand stárker gebogen als der Ventralrand; Karinalrand ausgeschnitten, alle stumpf und ganz. Aussenfláche gleichmássig gewólbt, glatt. Innenfláche eben. Der Sulcus acusticus hat die Gestalt eines Polygons, derselbe ist vorn breiter als hinten und Mitten konkav. 10 Fig. XVI. V. J. Procházka Diese Form, ausgezeichnet durch die Ausbildung ihres Salcus, unterscheidet sich wesentlich von den zahlreichen Formen dieser Gruppe, die es gelungen ist, in den Miocaengebilden festzustellen. Fundovt. Kralice, dritte Bank von oben. O0 20 l, 12. Tafel-E rklárune. Tafel XL. „ Otolithus (Gobius) lepidus, nov. spec. Kralice; vergróssert, 24:1. la Sagitta von aussen, 19 Sagitta von innen gesehen; pag. 069. Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 2a Sagitta von aussen, 20 dieselbe von innen gesehen ; pag. 69. Globigerina (Rhynchosptra) glomerata Reuss. Kralice; ver- gróssert, 1:3. 3a Ansicht von vorne, 30 von der Šeite; pas. 64. . Gaudryina crassa nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 4a Seitenansicht, 4d das Geháuse von vorne gesehen; pag. 61. „ Cristellaria Bradyana nov. spec. Kralice; vergróssert, 10:1. ba Seitenansicht, 5b Bauchansicht; pag. 63. Cristellaria drevis nov. spec. Kralice; vergróssert, 35: 1. Ga Seitenansicht, 60 das Geháuse von vorn gesehen; pag. 62. Cristellaria fusiformis nov. spec. Kralice; vergróssert, 34:1. Ta Seitenansicht, 70 das Geháuse von vorn gesehen; pag. 69. Cristellaria Kralicensts nov. spec. Kralice; vergróssert, 24:1. 8a Seitenansicht, 86 Vornansicht; pac. 63. Polymorphina cylindrica nov. spec. Kralice; vergrossert, 31:1. 94 Seitenansicht, 90 Ansicht von der Miindung aus; pac. 64. b Čristellaria miocaenica nov. spec. Kralice; vergróssert, 40 : 1. 10a Seitenansicht, 10% Ansicht von oben auf die Můndung; © pas. 065. : Ligulina subglobosa nov. spec. Kralice; vergróssert, 32: I. 11a Seitenansicht, 110 Ansicht von oben auf die Můndung; | pac 462. 1 Nodosaria Knihniciana var. striatula Karrer. Kralice; ver- gróssert, 20: 1. 124 Seitenansicht; pag. 61, | Fig. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. n! ie. 13. Filisparsa Moravica nov. spec. Kralice; vergróssert, 10:1. 134 der Stamm von vorn, 13% von růckwárts gesehen; 13c stark vergrósserte Zelle von vorn, 19d dieselbe von der Seite, 13e ein horizontaler Durchschnitt durch den Stamm; pag. 65. . Defraucia Orbignyana nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 14a der Stamm von vorn, 145 derselbe von růckwárts ge- sehen; 14d ein stark vergrósserter Seitenast von oben, 14c derselbe von der Seite; pag. 65. Tafel XIL. „ Membranipora úmpressa nov. spec. Kralice; vergrósserte Zellen; pag. 66. Membranipora vartabilis nov. spec. Kralice, stark vergrósserte Zellen; pag. 66. Leprala elegantisstma nov. spec. Kralice. 3a schwach ver- orósserte Kolonie; 3b eine Anzahl stark vergrósserter Zellen derselben; pag. 65. Stychoporina Stoličkai nov. spec. Kralice. 4a eine Anzahl stark vergrósserter Zellen, 40 dieselben von der Seite, 4c von innen gesehen; pas. 68. Eschara spinosa nov. spec. Kralice. Ba, b Seitenansicht vergrósserter Stámme, 5e stark vergrosserte Zellen des Stam- mes ba, be die des Stammes 5d; 5f eine Zelle mit abnormal entwickeltem Dorn, 5ec und 9 horizontale Durchschnitte; pag. 67. Kschara triordinata nov. spec. Kralice. 6a Seitenansicht eines vergrósserten Stammes, 06b stark vergrósserte Zellen ; pag. 67. „ Biflustra Kralicensis nov. spec. Kralice. 7a stark vergrósserte Zellen, 7% dieselben von růckwárts gesehen; pag. 67. Ktonidella Moravica nov. spec. Kralice. 8«a Seitenansicht eines veregrósserten Zapfens, 89b vertikaler Durchschnitt des- selben, 8c Ansicht in das Innere der Kolonie, 8d eine An- zahl Zellen stark vergróssert; pag. 08. Nákladem královské české společnosti náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. V ADR NĚ stmlepoh! Iproondn di diuroukytch K VRR D ZV ÁY, ň x | M dildo ftcků (dol Jirí n ov jd KOK 0 „Bi 8 ZOO VAT VRR RO ONO RUR V vů XVII. Vyvinutí funkce P, (cos) od dra Ant. Pleskota v Plzni. (Předloženo dne 21. dubna 1898.). Jak známo, představuje sferický úkon -tého stupně P,(cos v) algebraickou rationální funkci n-tého stupně argumentu cosy; a Sice platí: 22h) k ASA] la) Fýlcos v) = PON cos"y 28 D cos"—2y M) n — 1)(n — 2)(n— 3) 2.4.(2n— 1)(2n1— 3) nín — 1) (n—2) (n— 3) (n — 4)(n—5) „z ZOO ZOO cos"—+y Zavedeme-li místo cos y hodnotu Cos y Z Cos ? cos 9, —- sin ? sin 9, Cos (9 — 9) a pokládáme-li » a m Za proměnné, 9, a g, za konstantní, tu lze jednoduchým spůsobem ukázati, že funkci F,(cosy) možno převésti v řadu postupující dle kosinů násobku úhlu (9 — 9,). Zavedeme-li totiž místo ? a 2, argumenty u a u, dle relací cos u, (059, = U, takže cos y = Uu + W— u Vimu cos(9 — 9), Fu(cos y) — C» Pa(u)Pa 4) + Ca Pau) Pa(u)V(1— u) (L — už) cos(e — 9) + G2 Pž(u) Pi(w)VI— u) (I— už) cos Ae — ma)+ .-- Cem Při(u) Příu V1— w?)*(1— už)" cos n(p — p) tu čili Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 XVII. Ant. Pleskot © Puloosy) = X On Palu)Pyz(m) cosk(p— 9), k=0 při čemž zavedeno kratší označení Pr(u) = VI—w?* Př(u) a Př(u) = a Existenci relace (1) lze snadným spůsobem dokázati (Carl Neu- mann: Vorlesungen úber die Theorie des Potentials). Složitější ale jest stanoviti hodnoty koěfficientů C, vyskytujících se v řadě (1). Podám zde novou methodu, dle které možno koěfficienty Cz jednoduše stanoviti. Koěťfficient C++ ustanovíme přímo, kladouce u==u, —=laez9,. Rovnice (1) nabude tvaru: 0) = C E) Ze základních vlastností funkcí sferických známo jest, že P,(1) = 1 amtudíž Co— E Dříve než-li k určení ostatních koěfficientů přikročíme, ukažme, jakým spůsobem možno funkci F"„(cos e) vyvinouti v řadu pokraču- jící dle kosinů násobku úhlu w. Známo jest, že pro +< 1 platí relace následující: 1 ———— === Z COS -P COS v a o(008 p) —- 7F1(c0s p) — 1"F,(cose)— ... FO0ose)-- ... Nahradíme-li v této rovnici cos o novou proměnnou u, takž cos e = u, tu nabude tvaru: u) 3 s VW — 2ru br? = Fitu) — vF (u) + v*F(u) -+ Blu) +... Pau ... Derivujeme-li řadu tuto dle « a nahradíme-li pak proměnnou u opět hodnotou u-= cos a krátíme-li konečně veličinou 7, obdržíme: 1 = = P. (Cos „P',(cos r2P'.(cos 9 ore (9 1(c0s p) — »F",(cos p) — r"F",(c0s 9) -+ r*P(cos 9) +... 1"Pap(cos 9) + <.. Vyvinutí funkce P, (cos v). 3 1 Výraz — ————— můžeme ještě jiným spůsobem pře- V VC or om J Jiný p p měniti v řadu postupující dle celistvých mocností veličiny 7. Jest totiž 1 1 Va — 2r cos e | 12)s a Va 2 re'v)3 (1 re ip)3 1 1 Va — révy: a T cké poučky rozvinouti, čímž nabudeme: Pro < 1 lze výraz —— dle binomi- 1 D1 3: Dalo: OHA db 02 = 1 25 — ré? Pe | ZE 8,309 + ení =: — re 2 Za Zd © a"") G i —— z2Í 1 © re—19 -+ 2 pady: £ Va Z po 9) m oá Utvoříme-li součin dvou posledních řad, nalezneme : l = 2 " aodoaspenasuu A, + 7A,(cos p) + 170, (cos p) -+ 7%0;(cos e) T . při čemž A,(cos p) značí koěfficient při r“; a tudíž O, —4, O,(cos p) = 244, cos, (A-(cos p) = 24,4, cos 2g 41, A,(cos p) = 2454; cos 3p |- 24,4, cosg, A,(cos p) — 2454, cos 4g — 24,4; cos 29 I- A; a všeobecně O,(cos p) = 24,4, cos np — 24,An—1 Cos n— 29 — 2AAn2 Cos n— 4y—... Je-li » sudé, neobsahuje poslední člen 2 jakožto kočěfficient a hodnota jeho jest (Ex) 2, Koěfficienty 4, mají význam zřejmý. Jsou to 2 koěfficienty řady o") neb o'"), a sice platí: 2 Z A DA, bl. nD 2 mes 7 W200 21? 4 XVII. Ant. Pleskot Porovnáme-li nyní řady «) a B), nalezneme: P"(cos p) = A, 1(cos g) t.j. (2) Py(cos e) = 245411 cos n — 1 + 24,4,- cos n — 3 — 242413 cosn—5g9- ... Rovnice 2) vede již k řešení předložené úlohy. Položme v rovnici 1) u Zu wg, —=0. Tím se promění v následující: k=n (8) Bilu? + (1 — w9) 00s 9) ZX Ca[PAU)IN1 — w*)? 008 kg. k=0 Kdybychom v této rovnici kladli « = 0 a rozvinuli pak levou stranu ve známou řadu postupující dle kosinusů násobného úhlu tu bychom mohli stanoviti porovnáním levé a pravé strany rovnice 3) jen některé koěfficienty ČÚ a sice ty, pro něž (n—-£) jest číslem sudým. Můžeme však jednoduchým obratem určiti koěfficienty Cx ať (n— k) značí číslo sudé neb liché. Rovnici 3) derivujeme dvakráte dle u. Prvým derivováním na- lezneme: 2uPa(už— (1— u) cos e)(1 — cos p) = 23" Ca cos ky [Pi""(u) PÁ (u) (1 —u ?)* — uk (1 — u?*=(FŠ (u))*]. k=0 Derivujíce ještě jednou, nalezneme: 4u*(1— cos p)*Pž(u* +- (1 — u*) cos e) — 2(1 — cos g) Př(už— (1 — u) cos e) = kun 4 2 Cm 00s ky [Př?*(u) Př(u) (1 — uje (PRT) — uš k=0 — Zku(1 — u*)*—1Pě(u) Pů" (u) — k(1 — u*)—(Př(u))* + 2u*k(k—1)(1 — už)*=2(Pů(u))* — 2uk(l — u? Př(u) Pů" (u)]. Vyvinutí funkce P, (cos v). 5 Rovnice předcházející platí pro jakékoliv u; položme tudíž u 0. Dle základních vlastností sferických úkonů platí: Př— 4) = (— V+*P u, takže pro » -k liché jest P'(0) = 0. Bude tedy vždy platná rovnice: B O0) 0 neboť není-li » + k liché, jest n + k—+1 liché a naopak. Dosadíme-li tudíž u = 0 do rovnice (4), obdržíme: kan 6) DCAPM)* + PŘOJPÁV — KUPÁO))*] cos kp k=0 — P'(cos p) (1 — cos 9). Hodnotu pravé strany předložené rovnice ustanovíme v jiném tvaru, tímže /"„(cos e) nahradíme řadou určenou rovnicí 2); pak P,(cos p) (1 — cos e) = 24,441 cos n — 1 +- 24,An— cos n — 3 — 24,443 005 n—5p9— 24;Ax 4cosn— Te- ... — 24,411 COS" — 1 p COS E — 2A1An— COS n — 3 cos e — 242413 COS n — Ď g00s e — 24;A1—4cosn — Tgecose— ... Součin kosinů v předcházející relací proměňme v součet kosinů ; tím promění se pravá strana poslední rovnice v řadu, postupující dle kosinů násobku g. (6) P(cos e)(1 — cos p) = — 441-1 C08 ng + 24541 cos n — le — (Aghn—1 — 414,2) cos n — 29 24,412 cosn— 3 — (41h F 4,An) cos n——4g -F <.. — (Aran + Anridn-—2) 60s n — 2ky Dm eos(n — ok--Ug— ... Porovnáním řad (5 a 6) soudíme, že pro kočěfficienty tvaru C, m2 platí relace: (a) Can- |(P2 1 GWU-IE (0) Pn10419(©) (m 2) P (0)]"] = — (—idn—g © Agln——) 6 XVII. Ant. Pleskot a pro koěfficienty tvaru Č, „2911 78). G y(BT S(0))P== PŘTÍTEKO) PřTTETU(O) — (n— (29 +1)) B © 1 = An, při čemž g značí číslo celistvé positivní. Těmito rovnicemi jsou určeny všechny koěfficienty C2, vyjímaje koěfficient C, „ a C, o. Kočěfficient C, o určili jsme však na straně (1) a koěfficient C, určí se porovnáním řady (5 a 6) a sice oněch členů, které jsou násobeny cos ng. 1y) 104 120) Ape Tímto spůsobem jsou stanoveny hodnoty všech koěfficientů Cx; v rovnicích (7«, 76 a 7y) vyskytující se veličiny A jsou určeny ro- vnicí (y“) a hodnoty funkcí PZ "* (0) a t. d. určíme differencováním rovnice la). Ostatně můžeme hodnoty koěfficientů Cx ještě jednodušeji vy- jádřiti: Uvážíme-li, že B0000, tu z rovnic (7) nalezneme: Ag—iAn—g T Aghn—g—1 6 n— — 29 P“ )LP 0) — (n— 20) ES3(0)| ZAoha 6 (AV — Zr ( ) , —(29-1) PB(0)E E AA 7 PROJ Hodnotu PŤ (0) můžeme snadněji, než z rovníce (19), určiti ze známé diferenciální rovnice, které Pů(w) vyhověti musí; rovnice. taozní: © | Př(w (n— k) (n k 1) — (2k — 2)uPá (u) bl — B = 0. Klademe-li v této rovnici w— 0, nalezneme: Pý"*(0) =— (n+-k+ 1) (n— k)PÍ(0). Vyvinutí formule P, (cos y). 7 Z této formule nabudeme vzorce: Pů (0) = AA REEM YP 2.4.6..2g (21 —1) (21 — 3).. (21 — 29 — 1) Z fovnice 1«) pak určíme Čn)! -o O(n) | a tudíž A l 2) En) 9n—1 a! (n— g—))! ' Dosazením této hodnoty do rovnic (8) jakož i hodnot A z ro- vnice (y") nalezneme po krátké redukci: Cana = 2 (29) ! (21 — 29)! C g-+-1)! po 1 On = 21 Tyto relace můžeme obecnějším tvarem vyjádřiti; a sice dají se všechny kočěfficienty C, vyjímaje km 0 naznačiti tvarem následu- jícím: n s(n—b)! erb: při čemž (n—n!=0!=1 C,,o jest pak na straně (1) určeno a sice C% — 1. Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra Edy. Grégra v Praze 1898. Abd dos pogo XVIII. O některých serpentinech západní Moravy a hor- ninách amfibolitických je provázejících. Od dra. Jindřicha Lad. Barvíře v Greifswaldu. (Předloženo dne 21. dubna 1893.) I. 0 serpentinech. Zikoumání mikroskopická a vývojezpytná. Když jsem počátkem předešlého roku v mineralogicko-petro- grafickém ústavu c. k. vídeňské university zabýval se studiem serpen- tinu od Kratzdorfu u Goldštýna na Moravě, ředitel ústavu pan dvorní rada prof. Gustav Tschermak upozornil mne na serpentiny, které naskytují se v západní Moravě, a dosud nebyly mikroskopicky pro- zkoumány. I odebral jsem se o nejbližších prázdninách velikonočních do Moravského Krumlova a do Hrubšic. Později měl jsem za pobytu svého u pana hraběte Jindřicha Haugwitze v Náměšti nad Oslavou příležitost konati výlety také v okolí jiném, kteréž částečně znal jsem již od doby dřívější. Ku vycházkám zaopatřil jsem si od c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni geologickou mapu okolí Třebíče a Mor. Krumlova, rovněž okolí Vel. Meziříčí ve měřítku 1 : 75.000, jejichž originály zhotoveny byly již před několika lety, a novějším časem záslužné doplněny prof. drem. Františkem Dvorským v Brně. Tyto po- skytují dobrého vodítka, avšak bude třeba vzdělati a opraviti je ještě rozličným spůsobem. Z geognostických popisů byly mi po ruce dva prameny, práce Adolfa Oborného Die geognostischen Verháltnisse der Umgebung von Namiest (Verh. d. Naturf. Vereines in Briůnn, 1866, V. Bd., Abh. p. 19—35) a starší popis Albina Heinricha ve Volného Topographie Máhrens, třetím svazku. Seznamy nerostů, které byly Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 1 9 XVIII. Jindř. L. Barvíř učiněny z okrsku řečeného, dr. Fr. Dvorský rozšířil v Časopise musejního spolku Olomúckého, 1. ročníku, na str. 82. a 174. Ve krajině této naskytá se petrografu mnoho práce. Hojnosť látky rozličného' druhu zve ke studiu tím spíše, poněvadž se jedná © o krystalické břidlice a horniny v nich uložené, kterýž obor obsahuje ještě mnoho záhad, a dobou nejnovější počíná se horlivěji pěstovati. Zde chci zatím pojednati jen o části materialu nasbíraného. Práci svoji konal jsem hlavně v mineralogickém ústavu university ve Greifswaldu v Pomořanech, i vzdávám srdečný dík řediteli ústavu toho panu professoru dru. Emilu Cohenovi, velectěnému učiteli svému, za horlivou radu a podporu, jakou byl mi nápomocen při mém zkoumání. Serpentin u Hrubšic a Templštýna. U Hrubšic a Templštýna serpentin činí rozsáhlé lože, prostíra- jící se velkou částí po obou březích řeky Jihlavky. Východní jeho hranici máme u vsi Hrubšic, západní bod leží blíže hradu Templ- štýna. S ním sousedí velké lože příbuzného hadce, které rozkládá se mezi Mohelnem na severu a Dukovany na jihu. Západní bod tohoto druhého naleziště uzříme u řeky Jihlavky blíže Skrejského mlýna jihozápadně od Mohelna a tento jest od východního bodu prvějšího serpentinu u Hrubšic vzdálen přímým směrem asi 11 km. Spodní horninou krajiny, o kterou jde, jest dílem rula dílem bělokámen (granulit), do kterých uloženy jsou hadec a horniny am- fibolitické. Nad rulou leží severně od Krumlova slepence a pískovce permské, výše pak oblázky, které pokryty bývají mocnými usazeni- nami jemně písčité a vápenaté hlíny čili lóssu. Rula složena jest převážně ze křemene a živce, k nim druží se biotit, avšak často jen podřízeným množstvím. Z akcessorických ne- rostů nalezneme častěji granáty a cyanity, na př. sev.-záp. od Mor. Krumlova na místě, kteréž na mapě slove Lerchenfeld. Obyčejně jest zřetelně rovnoběžného slohu, při tom dosti čerstva a tuha, i hodí se dobře ku rozmanitým účelům. Ubývá-li biotitu, rula přechází ve bělokámen. Takové přechody lze studovati velmi snadno na mnoha místech na př. před Jamolici u silnice Dukovanské, u Krumlova mezi vsí Polánkou a Lerchen- feldem. Granulit sám jest ku zkoumání přístupen nejlépe po obou březích řeky Jihlavky v okolí hradu Templštýna. Tam zvedají se nad O některých serpentinech západní Moravy. 3 řekou strmé jeho skály a umožňují pozorovati strukturu a povahu jeho ve velkém, i lze je přirovnati k otevřené ke studiu knize. Serpentin u Hrubšic a Templštýna tvoří příkré holé skály a kopce barev za čerstva černozelených až černých, které větráním stávají se světlejšími, až zelenošedými. Jeho stráně jsou proryty četnými stržemi, které zde slovou zmoly, a byly vybrázděny vodou. Podobným spůso- bem prodrala si řeka Jihlavka touto horninou dráhu svoji za dlouhý čas, arci sotva bez pomoci puklin, vznikajících v kůře zemské z roz- manitých příčin. Serpentin zdejší jest masivní a jen blíže sousedních břidličnatých hornin břidličnatý, tu pak jsou směry břidličnatosti obo- jích hornin rovnoběžny. I následuje z toho, že břidličnatosť serpen- tinu jest zde úkaz čili následek horského tlaku. Působením takového tlaku horniny tohoto okolí jsou rozmanitě zprohybány. Makowsky praví ve spise svém „Die geologischen Ver- háltnisse der Umgebung von Brůnn“, že jižní oddíl ruly okolí brněn- ského má směr severojižní, úklon jeho pak o úhlu 309 až 42" že čelí k východu. Zvláštní úchylky směru a úklonu lze pozorovati to- liko na jižní hranici u Oslavan na blízku velikého lože serpentinu u Nové Vsi — Hrubšic, kteréž okolí však nepřipadalo již do vý- zkumu. ») Břidličnatosť ruly sev.-vých. a sev. od Mor. Krumlova směřuje ponejvíce od j.-z. ku Ss.-v., při čemž jevívá rozličný úklon. U samoty Pinďury nade vsi Polánkou znamenáme při témž směru zároveň ně- kolikerý úklon, hornina jest jako rozdrcena. Před malým ložem serpentinu u Špilberku směrem ku Polánce míří její transversální břidličnatosť ponejvíce od j.-z. ku s.-v., asi 409 od j.-s. bez korrekce deklinační, jinde však na blízku taktéž od j.-v. ku S.-z., úklon při prvnějším směru byl určen 309 ku s.-z. Šerpentin právě řečený jest velmi zřetelně břidličnatý o směru j.-z. ku s.-v. a úklonu až asi 509 ku S.-z. Na serpentinu Hrubšickém nelze neznamenati, jakoby taktéž táhl se směrem od j.-z. ku s.-v. U Templštýna jest bělokámen na hranici u hadce právě kolmo na tento směr rozpukán, tedy j.-V.—S.-z. o úklonu často skoro svislém. Ve výběžcích nalezneme ovšem vý- minky, na př. jest serpentin u Jamolic zvrstven ponejvíce směrem j.-v.— s.-z. a vrstvy ty zapadají příkře asi 40“ ku j.-z., na něj pak přikládá se bělokámen, všecek rozdrcený, na němž o něco výše lze znamenati asi z.-v. směr transversálné břidličnatosti. 1) Verhandl. des naturf. Vereines in Brůnn, 1883, Bd. XXII, p. 155. 1* 4 XVIII. Jindř. L. Barvíř Podobně jako rula mají také vrstvy permské, totiž slepence a pískovce u Mor. Krumlova západně u rohu parku zámeckého směr j.-z.— s.-v., úklon K j.-v., v polích před Pinďurou směr j.-j.-Z. — S.-8.=V. a úklon asi 45“ ku v.-j.-v. Ve příčině opáčného zprohýbání vrstev jest zajímavo místo kolem Nové Vsi severně od Hrubšic. Vesnice tato leží na červených, jak myslím, permských slepencích — mapa má znamenaný serpentin — v úzkém úpadu nebo korytě, jehož směr jest s.-z. — j.-v. Jedna stěna jde ode vsi Biskoupek směrem s.-v. od velkého lože serpentinu hrub- šického, druhá j.-z. od výšiny „na rovných“. Na prvnější lze ještě spatřiti zbytky červených slepenců. Na druhé pozorujeme jenom bělo- kamenovitou rulu, a teprve něco opodál koryta směrem j.-v. zasti- hneme vrstvy, jež dle mápy náleží karbonu, na s.-z. pak konci téže stěny prodírá se opět serpentin od s.-v. Koryto činí dojem, jakoby bylo vzniklo působením serpentinu, a jest patrně utvořeno teprve po usazení se zdejších permských vrstev. Oblázky nad vrstvami útvaru permského jsou uloženy horizon- tálně a sestávají hlavně z ruly, bělokamene, křemene a amfibolitu; serpentin nalezl jsem teprve na povrchu velkého jeho ložiska. Nad oblázky usazený lóss obsahuje často hojné konkrece bělavých uhli- čitanů a jevívá taktéž horizontální zvrstvení. Ve žluté hlíně u Krum- lova objevil prof. A. Ržehák „subrecentní faunu měkkýšovou“. ") Serpentin Hrubšicko-Templštýnský jest tedy uložen ve zprohý- baném horstvu a Sice v rule a ve bělokamu. Apofys nespatřil jsem žádných, avšak dobře lze zjistiti, že mezi obojími horninami nestává přechodu, že nemají společných nerostů, že jsou látkou na sobě ne- závisly. Kontaktu se mladšími horninami jsem nenalezl, za to možno pozorovati na více místech, jak hadec stýká se s bělokamenem. Všude vidíme, jak granulit na rozhraní vůči serpentinu jest břidličnatě roz- pukán a sice rovnoběžně ku hraniční ploše. Na trhlinách větrá, při- jímá ze serpentinu roztoky, obsahující magnesium, i vytvořuje se sekundérní hořečnatá slída a bělokámen stává se rulovitým. (Ovšem i hadec, poskytuje látku ku tvoření se hořečnaté slídy, rozkládá se na rozhraní svém, a tak setřena bývá původní jeho skladba pokrajní. Co bylo asi příčinou prvního rozpukání bělokamene, dá se sotva s urči- tostí udati. Nějakých původních kontaktních známek nelze zjistiti. Takové poměry mezi bělokamenem, rulou a hadcem vyskytují se arci obyčejně, na př. i u Zňátek mezi hadcem a rulou. Naproti !) Verh. der k. k. geol. Reichsanstalt, 1891, p. 226. O některých serpentinech západní Moravy. 5 tomu Traube v dissertaci své „Beitráge zur Kenntnis der Gabbro's, Amphibolite und Serpentine des niederschlesischen Gebirges, Greifs- wald 1884“ na str. 40—42, jmenuje několik akcessorických nerostů, m. j. vesuvián ze bělokamene, který jest uložen do serpentinu u Stein- bergen blíže Jordansmůhle. Zvlášť u Polánky a Templštýna jak hadec tak rula a bělokam jsou na hranici úplně rozdrobeny. Toto rozdrobování pokračuje neustále dí- lem proto, poněvadž voda vniká do skulin a puklin, a zvláště v zimě vytvořuje nové trhliny, dílem tím, že hornina serpentinová vyvinujíc se, zvětšuje objem svůj a tlačí na horninu sousední. Účinkem takového mechanického tlaku jest též druhotné drobnější zvlnění, které možno studovati na granulitu velmi pěkně na dvou místech: S.-z. u Nové Vsi a z. za Biskoupky. Tu i tam prostírá se do šířky asi na 3 m. U Nové Vsi granulit počíná asi 5 m. před serpentinem vytvofovati zvolna pásy nebo vrstvy, které zprvu málo, ale čím blíže tím více se vlnitě prohýbají. V horních pásech má načervenalou barvu a sestává makroskopicky z velmi jemných vrstviček červenavého živce s bez- barvým křemenem a roztroušenými malými, zřetelně červenými zrnky granátu, jen sporadicky vyskytuje se také něco biotitu. Spodnější pásmo jest bělavé, v něm přichází bělavý živec s bezbarvým křeme- nem a bledými zrnky granátu a sice ve stejném slohu jako dřívější pásy. Blíže, asi jeden metr před serpentinem bělokámen rozpukává se na tenší vrstvy, mezi těmi pak usazuje se hořečnatá slída, kterou nalezneme v barvách tmavohnědých nebo žlutavých dle toho, kolik sama již zvětrala. Slídy té přibývá pořád, až bělokam nabude vzhledu rulovitého. Blíže Biskoupek nalezneme podobné poměry. Granulit jest zde původně trochu bohatší biotitem nežli u Nové Vsi, za to jest chudší granáty, a zdá se, že hořečnatá slída tyto částečně zastupuje. Hor- nina obsahuje místa se slohem hrubozrným až pegmatitickým, kdežto lze živec dle jeho jemného rýhování snadno poznati jakožto plagio- klas. Tento plagioklas barví plamen silně žlutě po natrium a čisté štěpné lupénky jeví jen malé úchylky směru chvění od hrany 001 : 010, neboť na ploše spodové obdržel jsem úchylku průměrně 1:39, na bra- chypinakoidu pak asi 4:59. Proto náleží živec tento řadě oligoklasové. Sekunderní hořečnatá slída přistupuje také zde do bělokamene asi jeden metr před serpentinem. Šířka krajního zvětralého pásma serpen- tinu činí zde asi '„ metru. Za Templštýnem serpentin hraničí s amfibolitem, kterýž poslední není na geol. madě vyznačen. I tam jest na rozhraní vše rozdrobeno 6 XVIII. Jindř. L. Barvíř a v amfibolitu nenalezl jsem ani stopy po nějakém kontaktním ne- rostu. Blízko samých Hrubšic zastaneme na levém břehu Jihlavky tuhou horninu hadcovou. Tato má velmi tmavou, černozelenou barvu, nerovný, hrbolcovitý lom a jest bez lesku. Její tvrdosť rovná se asi 4. stupni. Při makroskopickém pozorování jeví dílem jemnozrný, dílem Šupinatý sloh. Z nerostných součástek všimneme si ihned až 1 cm. velikých, olivově až tmavě zelených zrn, která na štěpných plochách lesknou se často skelně až hedvábitě. Štěpnosť jejich možno nezřídka nazvati dobrou. Tato jde dle dat měřením získaných rovnoběžně s augitickým hranolem a mimo to s oběma svislými pinakoidy, pročež mnohá zrna rozpadají se při nárazu na plátky až i v jehlice. Příčně ku štěpnosti vznikají trhliny rovnoběžné ku ploše spodové. Mimo to spatříme na lomné ploše hadce zelené úlomky lesku skoro mastného, jež upomínají na olivin, a také černá zrnka, která na lomu lesknou se silně polokovově až kovově. Štěpné lupénky zeleného nerostu nejprve označeného, pozoro- vány jsouce v mikroskopu, jeví se býti dle vertikální osy jemně rýho- vány, a jsou při malé tlouštce dílem bezbarvy dílem nazelenaly. Zbarvené lamely jsou slabě pleochroitické v zelenavých a žlutavých odstínech. Velmi jemné štěpné lupénky mohl jsem pozorovati větším počtem mezi skříženými nikoly. Některé jeví se býti stejnorody a zhá- šejí rovnoběžně, jiné jsou složeny z uzounkých různorodých lamel, z nichžto jedny vždy rovnoběžně, druhé pak dílem rovnoběžně, dílem šikmo zhášejí. U poslednějších činí úchylka zhášení buď průměrně 429, buď — na plochách hranolových — asi 23%. V každé lamele připadá na směr chvění ose vertikalní nejbližší vždy směr menší optické elastičnosti. Patrně máme zde dílem jednoduché rombické pyroxeny, enstatit a železem chudý bronzit, dílem lamelární srostlice obou s diallagem. Diallagové lamely jsou tak jemny, že žádný štěpný lupének nedal mi v konvergentním polarisovaném světle obrazu osního. Mikroskopem nalezneme v tenkém výbrusu horniny mimo ple- tivo serpentinové bezbarvé průřezy pyroxenů řečených a olivinu, pak magnetit a chromit. Pyroxeny a olivin vynikají vysokým reliefem. V polarisovaném světle jsouj zvláště nápadny průřezy olivinu vyso- kými barvami interferenčními, náležejícími obyčejně třetímu řádu. Aspoň velkým počtem mají nebo měly šestistranné idiomorfní ome- zení o hranách často zakulacených a byly od pyroxenů objaty. Nalezl O některých serpentinech západní Moravy. 7! jsem nezřídka malá zrnka, mající asi '/„ mm v průměru, která byla úplně od pyroxenů uzavřena, třebaže blízko kraje. Jiné pozůstatky olivinové v serpentinu jsou často větší, (mnohdy několik zrnek zháší najednou a poukazuje na původní zrno, větší nežli 1 mm. Trhliny mezi poslednějšími mají nepravidelný směr smyčkový (maschig), na krajích pak, kde tlouštky průřezův olivinových ubývá, možno stopo- vati po pořádku klesající barvy polarisační od třetího řádu až ku nejnižším odstínům řádu prvního. Největší počet čerstvých ještě olivinových zrn jest bez uzavřenin, jen v některých lze nalézti hro- mádky pramalých hnědavých zrnéček, snad krystalků poměrně se širokým temným okrajem, ale pro jich nepatrnosť nelze jich přirovnati k určité spécii; v jiných olivinech zdají se vyskytovati malounké pory. Mezi zbytky pyroxenovými zpozorujeme také stejnorodá zrna diallagu. Průřezy rombických pyroxenů lze rozeznati od průřezů diallagových zvláště tím, že prvnější jeví většinou nižší barvy pola- risační, že ve vertikálním pásmu hranolovém zhášejí vždy rovnoběžně, a v konvergentním světle polarisovaném nedají tamtéž obrazu osního. Že jsou železem velmi chudy, dokazuje mimo nedostatek pleochroismu také ten zjev, že spatříme při jich serpentinisování jen málo vylou- čených rud železných. Měníce se lučebně přijímají vodu, nabývají barvy sytěji zelenavé, stávají se zřetelněji pleochroitickými a pře- cházejí na bastit. Diallag poznáme po barvách polarisačních poměrně vyšších a po šikmém zhášení ve průřezech z pásma vertikálního hranolu — úchylka zhášení byla určena až na 429%. Avšak také jest proň cha- rakteristickou dělitelnost dle orthopinakoidu, následkem které mnohé průřezy činí dojem jakoby měly se rozpadati v lamely. Patrných uzavřenin nemá. Tlakem, který vzniká zvláště rozkladem původní horniny, povstávají v diallagu ponejvíce od kraje trhliny podoby čočkovité, neboť se krátce vyklinují na vše strany, ty pak seřadují se v rovné řady. Kde dva systemy takových trhlin se křižují, trhliny jednoho směru přecházejí často do směru druhého. Větším počtem sledují plochy hranolové, některé také jiné plochy, možná, že též orthodoma. Podobné trhliny popisují z diallagu někteří jakožto dutiny. Jiné, taktéž ve výbruse bezbarvé jednoklonné pyroxeny nemají dělitelnosť dle orthopinakoidu dosti zřetelnu, pročež lze dle takových souditi i na přítomnosť diopsidu. Chromit a magnetit jsou černá zrnka, o nichž zmínka byla uči- něna při makroskopickém popisu horniny. Chromitová zrnka v mikro- 8 XVIII. Jindř. L. Barvíř skopickém průřezu jsou hněda, průsvitna, a mají obyčejně tvar nepra- videlný, rozličně vykrajovaný, hákovitý a kouskovitý. Jejich průřez či- nívá, nehledě k ojediněle nalezeným velkým individuím, až něco přes 2 mm; než největší počet jest menší. Jsou rozpukány dílem zřetelně dle osmistěnu, dílem nepravidelně a na puklinách svých vroubeny magnetitem, kterýž nenáhle z nich se vyvinuje, a nezřídka hnědými hydroxydy železa bývá provázen. (Chromit jeví v preparatech velmi drsný povrch s vysokým reliefem a prozrazuje tak silnou lomivosť © světla. Uzavřenin nechová a jest úplně isotropní. Poněvadž má vzhled celistvý, třeba jest pokládati jej za původní součást horniny. Zastaneme však ve pletivu serpentinovém malounká zrnéčka a plátky chromitu, bledě hnědé, průsvitné až průhledné, ojediněle roztroušené, i do hromádek seskupené, které taktéž nezřídka bývají vroubeny magnetitem. Nebýti přechodů ku větším zřetelným zrnům pokládal bych je spíše za jiný nerost nějaký. Tyto tvary mám za sekundární vyloučeniny, vzniklé rozkladem pyroxenů, kteréžto poslední tím důvodem obsahovaly by chrom. (Viz níže popis serpentinu od Naloučan). Magnetit jest úplně neprůhledný a jeví v napadajícím světle oby- čejně modrý nebo nafialovělý třpyt. Obrysy jeho jsou rozmanity, na pohled obyčejně nepravidelny, řídčeji osmistěnného tvaru, prvnější jeví však při silném zvětšení na krajích často malounké výběžky se troj- a čtverstrannými průřezy. Ve pletivu serpentinovém magnetit vyskytuje se v úzkých řadách a ve hromádky spojen, avšak celkem nehojně. Jest sekundérním produktem, vytvořeným při rozkladu pů- vodních nerostů horniny. Hmota serpentinová jest v tenkém výbruse zelenavě průhledna a všecka zelenavými a žlutavými žílami, rozmanitě se vinoucími pro- pletena. Sem a tam bývá nejspíše hydroxydem chromitým modravě skvrnita. Žíly řečené jsou zřetelně pleochroitické, rovnoběžně ku jich délce chvějí paprsky zelenavé, absorpce jest větší, kolmo na délku chvějí paprsky žlutavé, absorpce jest menší. Vlastní strukturu lze náležitě pozorovati teprve mezi kříženými nikoly. Tu spatříme, že hmota serpentinová skládá se z nepravidelných lupénků, že žíly dří- vější jsou podstatou úzké průřezy jejich, a tyto průřezy že jsou Se- řaděny dílem dosti pravidelně ve sloh mřížkový u serpentinu vzni- klého z pyroxenů, dílem nepravidelně smyčkově v serpentinu vzniklém z olivinu. Průměrná šířka žil oněch činí asi 0:1 mm. Při silnějším zvětšení připadají býti složeny z vrstviček rovnoběžně vedle sebe po- ložených, někdy i z vláken. Obyčejně jsou něco zprohýbány, avšak O některých serpentinech západní Moravy. 9 zhášejí na každém místě rovnoběžně dle svého směru podélného, a jich délka jest vždy opticky positivní, pročež osa kolmá na plochu ser- pentinového plátku jest osou největší optické elastičnosti (a). Polari- sační barvy jejich jsou vyšší nežli u průřezů plošších, jevívají tony prvního řádu až žluté i vyšší, ovšem dle tlouštky a polohy své, avšak poměrně také vždy vyšší na místech zelenějších nežli na bledších. Mezi právě popsanými žilami máme lupénky serpentinové všelijak rozložené, i vyplňují někdy dva až čtyři lístky, jindy mnoho jich celé okénko pletiva mřížkového nebo smyčkového. Při čtyřech lupéncích sbíhá často každý s jiné strany do středu a mívá obrys celkem troj- hranný, ač nikoli přímočárný. Zprohýbání lupénků jest příčinou vlni- vého „undulésního“ zhášení. Pozorujeme-li průřezy ploché nebo málo ku ploše nakloněné při silnějším zvětšení, seznáme, že jsou mnohé velmi jemně rýhovány jedním směrem, jakoby vláknity, a délky vlá- ken těchto jsou opticky negativní. Tato vlákna zdají se býti původ- ními elementy takových lupénkův, jakož podobá se tím více u velko- lupenného serpentinu od Zňátek, doleji vypsaného. Jiná odrůda téhož serpentinu jest zbarvena ještě temněji, ostatně má týž habitus. V zelenavě černé hornině lze viděti četná, smolně černá, až přes 5 mm. dlouhá zrna podoby tlustých sloupků, která dají se dle jedné plochy výborně štípati a na této lesknou se obyčejně silně skelně. Někdy barva jejich přechází do zelena a lesk na hlavní ploše štěpné do kovova nebo do hedvábného třpytu. Mimo to lze je štípati dle augitického prismatu, jehož plochy jsou sice bez lesku a nerovny, připomínají však na nerosty pyroxenové již shora popsané. Jemné štěpné lupénky jeví v mikroskopu zřetelný pleochroismus, rovnob. ku c jsou žlutavě zeleny, kolmo ku c žlutavy, taktéž jsou rovnoběžně ku c rýhovány a zhášejí vždy přímo. Řečená osa jest směrem nejmenší opt. elastičnosti (c). V konvergentním polarisovaném světle možno viděti v oněch lupéncích, které jdou dle nejlepší Štěp- nosti, dvě temné větve hyperbolické, jejichž body vrcholové leží již mimo zorné pole, a skoro totéž lze pozorovati ve výbruse, který byl zhotoven kolmo ku vertikální ose, pročež možno odhadati pravý úhel os optických 2 V na 907. V posledně jmenovaném příčném řezu lze též pozorovati, že tyto nerosty složeny jsou vlastně z vláken rovno- běžných, dle plochy hlavní štěpnosti a jejího rýhování seřaděných. Tato jsou velmi jemna, vláskovita, někdy dle směru hlavní štěpnosti něco porozšířena. Nerost jest dle téhož směru proset četnými po- dlouhlými, ale velmi malými zrnéčky maenetitu, čímž vzniká jeho makroskopicky černá barva. V baničce dává mnoho vody, stává se 10 XVIIL. Jindř. L. Barvíř kalným, přijímá bronzovou barvu a skoro kovový lesk. Hustota dvou zrnek byla určena pomocí roztoku Kleinova na 2584 při 209 (. I máme zde bastit, produkt rozkladu větších zrn pyroxenových, kteráž ve zkoumaných případech byla nejspíše rombická a železem dosti bohata, a náležela tedy železem bohatému bronzitu.") Z popisu následuje mimo jiné, že podélný směr vláken basti- tových, seřaděných rovnoběžně k ose vertikální, jest opticky positivní. V některých pramenech, na př. v tabulkách od Lévy-Lacroix na- lezneme udán charakter necativní. Ve mikroskopickém praeparatu tohoto serpentinu lze viděti, že složen jest velkým dílem ze zrn bastitových. Čerstvých pyroxenů nenalezl jsem. Po olivinu nelze v mých výbrusech spatřiti ani stopy, pročež byla tato odrůda původní horniny olivinem chuda, nebyla-li vůbec olivinu prosta. Zrna pyroxenů měla tytéž obrysy jako ve pří- kladu předešlém. Jejich pseudomorphosy jsou nepravidelně rozpukány, na trhlinách jakož i mezi zrny vytvořily se podlouhlé lupénky ser- pentinové a spůsobují ponejvíce strukturu mřížkovou čili okénkovou. Zbytky bastitu bývají nestejně zbarveny, což záleží dílem na jich uzavřeninách, dílem na jich dalších proměnách. Obyčejně jsou ve výbruse slabě zeleně průhledny a mezi kříženými nikoly dávají barvy polarisační průměrně 0 něco nižší nežli serpentin, ve který se posléze rozpadají. Modravé a skoro bezbarvé partie jejich bývají často již skoro zcela proměněny na pramalounké nepravidelné lístky a na jemná vlákénka serpentinová. Spořádání těchto produktů jeví se býti rozličné, mezi nimi bývají vyloučeny ozdobné skupiny magnetitu a, jak se podobá, železitého rutilu, ovšem mikroskopicky malé. Domnělý rutil činívá černé neprůhledné jehlice, kteréž rozmanitě pospolu srů- stají, n. p. drůzovitě, nezřídka pak tvoří také pletivo sagenitu po- dobné. K nim družící se magnetit lze poznati dle čtyrhranných vý- běžků po kraji. V jiných bastitech bývá vyloučeno mnoho hnědých, přejemných ale kalných jehlic, které v obyčejném světle činí dojem známých jehliček ze břidlic hlinitých, avšak dají se poznati jakožto rudy železné, usazené v dutinách. Od rutilu rozeznati je možno ihned, jakmile užijeme křížených nikolů. Chromit jeví ve průřezích často ještě bledší barvy nežli dříve a vyskytuje se opět dílem ve větších, dílem v malých zrnkách a plát- cích, obyčejně nepravidelných. Možno, že i zde jest částečně původní, ») Hustota bastitu vůbec bývá 25—27. O některých serpentinech západní Moravy. : 11 ale velký počet vznikl rozkladem pyroxenů. Větší zrna jsou často jen skupiny menších. Touto partií horniny probíhají četné jemné žilky, na nichž usa- zeny jsou klencové uhličitany a chrysotil. Uhličitany jeví se v tenkém výbruse obyčejně jakožto mikrokrystalické skupiny zrnek často zře- telně dle klence štípatelných a dle téhož tvaru (u kalcitu) lamelárně dvojčatěných. Chrysotil jest znatelný dle svého vláknitého slohu a pestrých barev polarisačních, které v tenkém výbruse dosahují až modrých tonů druhého řádu. Podélný směr jeho vláken jest opticky positivní. Zvláště však povšimnutí hodny jsou ještě jiné žíly, které mají chřestově zelenou barvu, a dosahují šířky až přes 5 mm. Tyto složeny jsou největším dílem ze silikátu chřestově zeleného, čerstvého vzezření, v tenších kouscích průhledného, který činí sloupky přes 3 mm. dlouhé, asi "/„ mm. široké, rozličně zprohýbané. Jich průřezy jsou rozmanity, obyčejně nepravidelně 4—6hranny, zřídka téměř he- xagonální, zevnější povrch sloupků bývá vráskovitý a jak podél, tak napříč rýhován, Tyto sloupky dají se dle základní plochy výborně štípati a po- skytují snadno nejtenších lupénků. V tenkých výbrusech lze spozoro- vati také trhliny rovnoběžné s osou c. Štěpné lupénky jsou křehky a lesknou se skelně, kdežto vertikální povrch sloupků bývá skoro bez lesku. V baničce nerost dává vodu, stává se světlehnědým a ne- průhledným, při čemž plochy basické štěpnosti nabývají lesku slído- vého. Dále žíhán stává se šŠedavým. Zrmnéčka, sproštěná kyselinou octovou a solnou karbonátů na nich Ipících dávají s kyselinou křemíko- Huorovodíkovou jenom ostré klence, které největším dílem patří soli magnesiové a jen málo jich pomocí sírníku amonatého osvědčí se býti železitými. I jest nerost vodnatým křemičitanem hořečnatým bez aluminia. Tvrdost — 25. Exponent lomu světelného jest roveň při 21" C. téměř exp. I. s. oleje anisového, kterýž poslední byl určen zároveň při téže teplotě přístrojkem Abbé-ovým na 1505. Lupénky štěpné, ponořený byvše do oleje toho, zmizí oku téměř úplně, kdežto v oleji kassiovém a v oleji hořkomandlovém kontury jejich lze pozo- rovati velmi zřetelně. V mikroskopu tenké lupénky štěpné jeví slabě zelenavou barvu a mezi kříženými nikoly jen nízké barvy polarisační, totiž modravé a žlutavé prvního řádu. Mnohé zhášejí undulésně následkem svého zprohýbaného tvaru a možná, že i následkem dvojčatného srůstu. V konverg. polaris. světle proukazují se býti opticky dvojosými, neboť 110 XVIII. Jindř. L. Barvíř poskytují dvě temné hyperboly, ale vrcholy těchto činí jenom malý úhel, 2 E — 17? až 20%. Optický charakter jest negativní. V tenkém výbruse průřezy jsou bezbarvy a povrch jeví jenom nízký relief. Rozdíl exponentů lomu y—e určil jsem na průřezích, které dávaly nejvyšší barvy polarisační, Babinetovým kompensa- torem na dvou místech stejně —= 0011, kdežto B—a jest mnohem menší. Postranní průřezy zhášejí vždy rovnoběžně a kolmo ku směru nejlepší (basické) štěpnosti, i jest nerost rombický, a sice antigortt. Pěkný, široce lupenatý antigorit z údolí Antigorio, chovaný ve sbír- kách mineral. ústavu university ve Greifswaldě, má barvu sytěji ze- lenou a tvrdosť jeho zdá se býti poněkud menší, před dmuchavkou chová se však podobně a úhel os optických má také asi tutéž velikosť. Velmi zajímavy jsou průřezy ohýbaných a kroucených sloupků anticoritu v žilách popsané partie serpentinu u Hrubšic, na kterých lze pozorovati rozmanité obloukovité tvary spolu s puklinami dle do- konalé štěpnosti, následkem kteréž nerost rozpadá se Často na pře- jemné, místem sotva 0:004 mm. tlusté lupénky. — Pokračuje-li proměna původních součástek horniny ještě dále, serpentin nabývá barvy jasné, žlutavě zelené. Sebral jsem několik kusů, majících vyvinutý sloh holokrystalicko porfyrický zcela zře- telně. Jemná, jasnější a temnější zrnka tvoří jaksi hmotu základní, ve které uložena jsou až 1 cm. dlouhá a široká, na ploše dokonalé dělitelnosti hedvábitě až polokovově lesklá zrna bronzově zbarveného až mosazně žlutého nerostu, která v postranních průřezech mají nezřídka šestistranné obrysy, a na první pohled prozrazují, že ná- leží ku právě popsaným vtroušeninám bastitovým. Mají také dle téže pinakoidové plochy onu dokonalou dělitelnosť a jsou dílem ho- mogenní, dílem jeví již makroskopicky další složení z rovnoběžně spořádaných hnědavě žlutých matnějších a jiných jasně žlutých, živě © mosazně se lesknoucích vláken. U zrn poslednějšího druhu tato © žlutá vlákna nejdou vždy po celé délce oddělené plochy , nýbrž vycházejí zde onde ze vláken oněch matnějších a bývají ne-zřídka mezi sebou spojena příčně se vinoucími větvemi. Kousky dle pi- | nakoidu odloupané dají se Štípati dle augitického prismatu jako bastit, poslední plochy jsou matny a nedokonaly. Nerost dá se | snadno rozetříti na vlákna a tato jsou z čerstvých kousků křehka, při pokročilejším rozkladu pak skoro ohebna a na omak jemna. V ten- kých třískách nerost taje jenom na hranách a dává černé sklo. V lahvičce dává vodu, svítí, barví se tombakově, ale neztrácí lesku. Individua, která ležela blíže povrchu, a tudíž vydána byla působení O některých serpentinech západní Moravy. 13 atmosferilií, jeví nápadně nízkou váhu specifickou. Při jednom takovém kousku určena byla hustota pomocí Kleinova roztoku při 219 C. na 2425, pro jiný exemplář na 2387, kteréž poslední číslo již není tuze vzdáleno od hustoty chrysotilu (2219). Patrně máme zde bastit, který částečně počíná přecházeti v ser- pentin. V mikroskopu jsou jenom tenké lupénky štěpné průhledny, bron- zově zbarvené a mosazně žluté kousky nebo vlákna hnědavě a žlutě, matná vlákna zelenavě. Patrného pleochroismu nemají a jsou jakoby prosety špinavě hnědým práškem hydroxydů železa. Často lze natre- fiti větší hromádky těchto rud, jak tvoří ozdobné mechovité skupiny. Mezi kříženými nikoly jednoduché lupénky zhášejí, zvláště pokud jsou čerstvějšího vzhledu, vždy jednotně a rovnoběžně dle směru rý- hování, tento směr jest vždycky opticky positivní; zdánlivě jedno- duché, ale ve vývoji pokročilejší, pak ony zřetelně ze dvojích proužků složené lupénky prozrazují — zvláště v tenkých výbrusech — složi- tosť skladby své. Jednoduché rozpadají se ve skupiny a řádky tečko- vitých lístečků. Matné proužky složitých dávají rovněž drobné lístečky a mimo to čárky, kteréž oboje srovnány bývají v rovnoběžných řadách, ale nezhášejí vždy zároveň, mnohé zhášejí rovnoběžně, jiné, aspoň částečně snad z bastitisovaného diallagu vzniklé, zhášejí rozmanitě šikmo, a následkem toho, postavíme-li směr rýhování 459 mezi kříž. nikoly, zorné pole klínem křemenným bývá nestejně kompensováno, polarisační barvy jedněch stoupají, druhých klesají. Poměrně menší nestejnosť jeví mosazně lesklé proužky, ve kterých se přidružují ku lupénkům a čárkám delší vlásky a vlákna, čímž vzniká vláskovitý sloh. Tento sloh jest zajisté příčinou silného lesku podobně jak u chrysotilu, nestejnosměrným pak obalem vláken bývá světlo tím rozmanitěji lomeno a odráženo. Zcela analogicky jako tyto lesklé proužky jsou složeny i příčně probíhající žilky. Nepravidelnosť barev polarisačních na jich obrubě pozoroval již Websky u bastitu z Baste na Harcu.“) Drobounké lístečky, o nichž byla právě řeč, pokládám za lupe- nitý serpentin, delší vlákénka pak za chrysotil, kterýmž oběma bastit, jak známo, chemicky takořka jest roven. V konverg. polar. světle dávají odloupané lístky nerostu obrazy osní opticky negativního charakteru a sice leží rovina os optických zároveň rovnoběžně dle osy c. Na čerstvých lupéncích od Nové Vsi 1) Zeitschrift der deutschen geol. Gesellschaft, 1858, p. 291—293, 14 XVIII. Jindř. L. Barvíř nalezl jsem 2E — asi 87%, na podobných od Hrubšic asi 86“, při více vyvinutých od Hrubšic 46? a 42%, při rozložených jenom 25" až 209.7) Tvrdost, která činí u čerstvých kouskův asi 3:5, klesá u roz- ložených na 2'5. Rozetíraje taková zrna obdržel jsem též několik ještě čerstvými zůstalých lamel diallagu s náležitým šikmým zhášením jakožto přímý důkaz, že zrna bastitová vznikají též z lamelárních srostlic rombických pyroxenů s diallagem, že tedy také diallag přechází v bastit. Ana- logické případy pozoroval na př. Becke v řeckých serpentinech, Kispatié v serpentinu ze Frušky Gory, A. Bergeat v serpentinu z ostrova Kypru, Weinschenk v serpentinu z východních centrál- ních Alp (Gosler Wand). V poslednějším Weinschenk mohl kon- statovati ještě zbytky šikmého zhášení v bastitovitých pseudomorfosách po diallagu podobném augitu.?) Ostatní hmota serpentinové horniny vyznačuje se chudobou že- lezem. V tenkých výbrusech nalezneme mikroskopem obyčejně jenom Špinavě nahnědlé skvrny jako stopy po hydroxydech železa, sem tam roztroušené. “ Nepochybně rudy železné byly největší částí rozloženy a odvedeny vodou. "Tu a tam zbývají kousky diallagu, diopsidu, en- statitu a jen velmi málo olivinu. Také zrnéčka chromitu přicházejí. Lístky serpentinu jeví obyčejné tvary a ve zkoumaných částech mříž- kové, řídčeji smyčkové uspořádání. Vnitřní prostor mřížek a smyček vyplňují však ponejvíce bezbarvá a uzavřenin prostá zrnka křemene tvarův allotriomorfních. Tudíž bývá také serpentin sám působením atmosferilií vyluhován. — Než ne všecky části hrubšického serpentinu chovají větší, por- fyricky vtroušená zrna. Vyskytují se mnohé partie stejnoměrně jemno- zrné. Na lomu jeví se býti zrnito-šupinatými a okazují roztroušená zrnka magnetitu, smolně černá a lesklá. Tvrdosť horniny rovná se 3. V mikroskopu jeví šedozelené odrůdy jen velmi slabé zbarvení, že- lezné rudy jsou vyloučeny ve zřetelných zrnech magnetitu, která tu i tam jsou spořádána do řad téměř rovnoběžných. Mimo to jsou zde větší zrna posledního nerostu, vyvinutá ve prostých osmistěnech, kteráž možno pokládati za původní. Ve zkoumaných částech nelze spatřiti již žádného zbytku po původních nerostech, vše jest promě- 1) Porovn. Tschermak, Úber Pyroxen und Amphibol, Tseh. Min. Mitth. 1871, p. 19—21. 2) Weinschenk, Úber Serpentine aus den óstl. Central-Alpen, Můnchen 1891, p. 39. K ŠÍN S O některých serpentinech západní Moravy. 15 „něno v lupenitý serpentin. Struktura jest větším dílem smyčková © a hornina zároveň bohata magnetitem, menším dílem mřížková s méně magnetitu. I dá se souditi, že v těchto částech původní horniny olivin byl převládající součástkou, pyroxenů že bylo méně súčastněno, ak- cessorickým byl magnetit. Výbrus jiné, podobně jemnozrné a kompaktní odrůdy horniny jeví skoro jen strukturu mřížkovou, tato pak pouka- zuje zase na původní převahu pyroxenů, jimž taktéž něco primérního magnetitu bylo přimíseno. Vedle stejnoměrně zrnitých forem strukturových lze také takové spatřiti, v nichž pyroxen byl vyvinut více stébelnatě. Výbrusy tako- vých částí poskytují dlouhé průřezy serpentinových lístkův a pásků. Ve dvou případech nalezl jsem jenom pěkně vyvinutou strukturu mříž- kovou a ve pletivu serpentinovém jenom málo žlutavého prášku hy- droxydů železa. Po olivinu, po slohu smyčkovém, po sekundérním magnetitu nelze spatřiti žádných zřetelných zbytků, naproti tomu vy- skytují se průřezy větších zrn chromitu, kteréž jsou dílem ostře kry- stalograficky ohraničeny, dílem okulaceny. Tato zrna chromitová lze pokládati za původní, i byla řečená partie horniny složena původně ze železem chudých pyroxenů se přídatným chromitem. — U Templštýna serpentin má zcela týž habitus a tytéž formy strukturové jak u Hrubšic. V tenkém výbruse natrefil jsem části oli- vinem zvláště bohaté. Tento výbrus jest značně zeleně zbarven a mí- stem bohat vyloučeným magnetitem. Patrně skýtá olivin mnohem více sekundérního magnetitu nežli pyroxeny. Z původních nerostů přichází zde bronzit, diopsid a chromit. Malá zrnka olivinu vyskytují se jako uzavřeniny ve bronzitu, ponejvíce na jeho kraji a mají okulacené obrysy. Větší zrna olivinu mají obrysy rozmanitě vykrajované a bý- vají od pyroxenů takovým spůsobem sevřeny, že výběžky nebo laloky těchto zasahují do výkrojkův olivinových. Při mnohých olivinech nelze pro jich přeměnu na serpentin konstatovati jich poměr ku pyro- xenům, ale všeobecně možno tvrditi, že olivin nikdy pyroxenů ne- uzavírá, a že jest aspoň částečně starší součástkou horniny nežli pyroxeny. Zvláštní náhodou nalezl jsem ve zmole u Templštýna ve zvě- tralé hornině serpentinové větší kus pyroxenové horniny, která zůstala skoro čerstvou. "Tento má povrch na omak mastný a barvy špinavé zelené, vnitř pak složen jest ze zrn pyroxenových, temně louhově zelených. Pyroxen dá se snadno štípati a poskytuje odštěpky, které dle plochy vertikalního pinakoidu lépe světlo odrážejí nežli na plo- chách prismatických. Měřené úhly jsou úhly pyroxenové. V polari- 16 XVIII. Jindř. L. Barvíř sovaném světle lamely objeví se býti jednoduchými a zhášejí pak vždy přímo, anebo jsou složeny z lamel kosočtverečných a jedno- klonných, i zhášejí dílem přímo, dílem šikmo. Jednoduché lupénky nedají ani v oleji obrazu osního. Před dmuchavkou nerost kosočtve- večný taje jenom v nejtenších třískách, i jest bronzitem, složitá pak zrnka jsou lamelárními srostlicemi bronzitu s diallagem. Abych poznal strukturu celého kusu, rozřízl jsem jej řezacím strojem a obdržel takto dvě rovné plochy, na nichž průřezy zrn bron- zitových třpytí se hedvábitě až trochu do kovova. Sloh jest nestejno- měrně hrubozrný, celkem allotriomorfní, při čemž však zrna dosahují nezřídka obrysů téměř šestistranných. Průměr činí při větších 3—4 mm., při menších zrnech 1-—2 mm. Pevnost není velika. V mikroskopu jemné štépné lupénky jeví se býti téměř bezbarvými a neuzavírají rud, poněkud zvětralé obsahují již rudy železné v podobě prášku neb i něco větších podlouhlých částic, urovnaných rovnoběžně dle vertikální osy. Individua posledního druhu jsou dle této osy jemně trhlinovita, jakoby nerost měl se rozpadnouti v jehlice. Místem takové trhliny poněkud se rozšiřují a tak vznikají krátké, ploše čočkovité dutiny. Mimo tyto nalezneme jiné dutiny tvaru tenounkých válečků, seřaděné rovnoběžně s touže osou, a ty obsahují nejspíše tekutiny. V tenkém výbruse nalezneme také velmi malá zrnka olivinu, ovšem jenom malým počtem, a sice uzavřená v pyroxenech. Jedna čásť jich jest omezena skoro šestistranně. Obrysy pyroxenů nejsou skoro nikdy rovny, nýbrž drobně vykrajovány a kulaceny. Větší zrna převládají, menší jen asi vyplňují prostoru mezi nimi. Dle toho máme zde opět extrém v nerostném složení původní horniny: mnoho pyro- xenů (bronzitu a lamelárních srostlic bronzitu s diallagem), skoro žádný olivin. Po stranách kus jest většinou přeměněn na serpentin, jehož © mřížky obejímají políčka hnědavá a jiná jako broskvový květ červená. © Z popisu mikroskopické povahy serpentinu hrubšicko-templštýn- ského následuje, že matečná hornina jeho sestává nebo sestávala z olivinu a z rombických i monoklinických pyroxenů: enstatitu, bron- zitu, diallagu, diopsidu, s akcessorickým chromitem a magnetitem. Ze křemičitanů určil olivin a bronzit již Tschermak.") Poměrné množství řečených nerostů kolísá velice, buď převládají pyroxeny, 1) Sitzungsber. der Wiener Akad. 1867, Bd. LVÍ, pag. 291. O některých serpentinech západní Moravy. 17 anebo množství jejich srovnává se s olivinem, jindy zase převládá olivin, jednotlivé části horniny blíží se tudíž brzy pyroxenovým hor- ninám, brzy pak peridotitům. Amfibolu primérního jsem nenalezl. Struktura jest dílem holokrystalicky porfyrická s porfyricky přichá- zejícími bronzity a lamelárními srostlicemi téhož s diallagem, anebo nestejnoměrně zrnitá, celkem masivní. Jak pyroxeny, tak olivin blíží se nezřídka krystalografickému vyvinutí. Olivin jest aspoň částečně starší vyloučeninou nežli pyroxeny, neuzavírá totiž pyroxenů, za to však přicházívá sám idiomorfně nebo skoro idiomorfně vyvinut jakožto uzavřenina v pyroxenech. Pro tyto vlastnosti pokládám původní horninu za eruptivní, ač o času jejího vystoupení zatím netroufám si rozhodovati. Na první pohled náleží do formace krystalických břidlic. Počátek zkoumání o původu serpentinu můžeme hledati v roce 1831, ve kterém Breithaupt poukázal na očividný druhotný původ serpentinu z jiných nerostů.") Po něm Auenstedt zabýval se otázkou pseudomorfos serpentinových po olivinu ze Snarum v Norvéžsku.? Později psali o serpentinu mimo jiné G. Rose*) a Volger.“) Kon- cem let padesátých Websky popsal optické vlastnosti serpentinu a odrůd jeho: chrysotilu, metaxitu a pikrolitu spolu s bastitem z Baste na Harcu.*) Roku 1861. Strenc© stanovil protobastit“) a roku násle- dujícího pojednal opět o protobastitu, pak o diaklasitu, jejichž rozdíl záleží hlavně na množství obsažené vody, ale mikroskopického popisu těchto „specií“ nepodává, ba o protobastitu vyjadřuje se ve druhé práci velmi neurčitě, jakoby se ho vzdával.') Velmi pěkných úvah lze se dočísti v Bischofově spise: Lehr- buch der chem. und phys. Geologie, druhém vydání z r. 1804., kdež 1) Neues Jahrbuch der Chemie und Physik, 1831, p. 281 a násl. 2) Poggendorf's Annalen 1835, XXXIV. p. 370. 5) Tamtéž 1851, LXXXII. p. 511. 4) Brauns, Studien úber den Palaeopikrit, Neues Jahrb. f. Min. BB. V, 1887, p. 275. 5) Websky, Úber die Krystallstructur des Serpentins, Zeitschrift d. deut- schen geol. Gesell. 1858, sv. X, p. 277—298. s) Zeitschrift der deutschen geol. Gesell. 1861, sv. XIII, p. 71. 7) Neues Jahrbuch fůr Miner. 1862, p. 526—532, s tím jest porovnati článek Tschermakův: Úber Pyroxen und Amphibol, Tschermak, Min. Mitth. 1571, p. 19—21. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 18983, 2 18 XVII. Jindř. L. Barvíř autor připomíná, že též pyroxeny a amfiboly přecházejí v serpentin.") Tři léta později vydal Tschermak studii o tvoření se serpentinu z olivinu, pracovanou se stanoviska mikroskopického a petrografi- ckého.?) Brzy potom Roth pojednal se stanoviska chemického o mo- žnosti, že by serpentin vznikal mimo olivin také z pyroxenův a am- fibolův aluminia prostých neb aspoň aluminiem chudých.“) První mikroskopický důkaz o vzniku serpentinu z pyroxenů nalezl von Drasche v serpentinech alpských,“) o vzniku téhož z amfibolu pak Weigand v serpentinech z Voges.*) Literatura o serpentinu jest nyní již rozsáhla. Z rozličných prací lze poznati, že serpentin pocházeti může z rozmanitých ne- rostův a hornin. Buďtež podány zde jenom některé příklady z mikro- skopických popisů hornin matečné hornině serpentinu hrubšicko- templštýnského příbuzných, na nichž patrno, jak poměr součástek a povaha struktury obyčejně velmi se měnívá. Také takových při- pomínám, kde ku pyroxenům přidružuje se amfibol. U Křemže v Čechách blíže Budějovic vyskytuje se dle Schraufa na jednom místě hornina, složená z enstatitu a omphacitu skoro stejným dílem, obě součástky jsou vyvinuty polyedricky. Dále en- statit převládá a objevuje se v žilách, jakoby vyplňoval pukliny. K němu přistupují větší zrna bronzitu, načež spojení stává se ne- pevným. Bronzit jest starší nežli enstatit. “) — Horninu z enstatitu a olivinu složenou s akcessorickým magnetitem a apatitem Patton nalezl na dvou místech blíže Marianských Lázní. *“) — Bronzit s dial- lagem činily matečnou horninu serpentinu ze Slovenské (Vindické) Matry v sev. Tyrolsku, bronzit s olivinem u serpentinu z Heiligenblut v Korutanech dle von Drasche.*) — Skálu ze bronzitu a olivinu 1) Viz zvláště str. 776—784, 785—810, 631, 632. 2) S. Ber. d. Wiener Akad. 1867, LVI, Juli, Úber Serpentinbildung. 9) Abhandl. der Akad. zu Berlin, 1869, vydané 1870, p. 329—361. 3) R. v. Drasche: Úber Serpentine und serpentináhnliche Gesteine, Tschermak's Min. Mitth. 1871, p. 1—12. Porovnati jest: E. Hussak: Úber einige alpine Serpentine, ibidem, 1883, p. 61—81. 5) Bruno Weigand: Die Serpentine der Vogesen, ibidem, 1875, p. 183 až 206. 8) A. Schrauf: Beitráge zur Kenntnis des Associationskreises der Magne- siasilikate. Paragenetische Studien im Serpentingebiete des sůdlichen Bohmer- waldes. Groth, Zeitsch. f. Kryst. VI. p. 326—330. 7) H. B. Patton: Die Serpentin- und Amphibolgesteine nordlich von Ma- rienbad, Tschermak's Min. Petr. Mitth. IX. p. 12, 13, 21. 8) Tschermak's Min. Mitth. 1871. p. 8—12. O některých serpentinech západní Moravy. 19 s porfyricky vynikajícím bronzitem Becke malezl ve krajině rulové v Dolních Rakousích.) — Od Marianských Lázní Patton popisuje ještě horninu z enstatitu, tremolitu a olivinu, allotriomorfně zrnitou, enstatit přeměňuje se na bastit a po kraji na talek. Jinou horninu ze bronzitu, amfibolu a olivinu, vníž amfibol činí 2—3 cm. dlouhá zrna, akcessorický jest chromit, struktura velmi hrubozrná. Třetí horninu, složenou ze bronzitu, tremolitu a chloritu, něco olivinu, spi- nelu a magnetitu, struktura jest makroskopicky jemnozrná, pod mikro- skopem pak allotriomorfní, součástky: bronzit, tremolit a olivin se pronikají, což dle autora poukazuje na mechanické působení jakožto příčinu struktury; zároveň připomíná, že taková struktura jest cha- rakteristickou pro krystalické břidlice.?) — O horninách bronzitových, obsahujících olivin u Starkenbachu v sev. hoř. Elsasku, pojednal Weigand.*) V ní převládá bronzit, asi čtvrtinu prostory zaujímá olivin, akcessoricky přichází diallag, pikotit, amfibol. Bronzit má obrysy dílem okulacené, dílem šestihranné. — Diopsid prostý vysky- tuje se dle Merilla v žilách a kusech u Montville (New Jersey) sdružen se hrubozrnným dolomitem a dává serpentin.“) — Skálu dial- lagovou, složenou ze samotného primérního diallagu v individuích až 2 mm. dlouhých A. Bergeat popisuje ze Tróodu na Kypru. Tamže přichází diallag s olivinem skládaje wehrlit, diallag proměňuje se na bastit, tento pak, jakož i olivin na serpentin.“) — Mnohé serpentiny východních centrálních Alp pocházejí dle Weinschenka z hornin čistě augitových, které složeny byly z diallagovitých augitův alumi- niem chudých, zrna stejnoměrného prostřední velikosti. Ve Klein- bachthale a na některých jiných místech horniny tyto obsahovaly nejspíše též něco olivinu a blížily se pikritům.“) V soboteckých horách (Zoptengebirge) ve Slezsku nalezneme dle Traube serpen- tiny, v nichž diallag jest velmi rozšířen, částečně na bastit přeměněn (a s olivinem sdružen. Akcessoricky přistupuje magnetit a u Franken- ! 1) F. Becke: Die Gneisformation des niederósterreichischen Waldviertels. Tschermak's Min. Petr. Mitth., 1881, p. 322—323. 2) viz sub *) pas. 22, 10, 22—24. 5) Týž časopis, 1875, p. 192—196. *) G. P. Merill, On the serpentine of Montville, New Jersey. Proc. oť | Unit. States Nat. Museum, 1888, p. 105—111. 5) Tschermak's Min. Petr. Mitth. 1891, p. 292—293. (Zur Geologie der massigen Gesteine der Insel Cypern.) 6) E. Weinschenk, Uber Serpentine aus den čstl. Central-Alpen und deren Kontaktbildungen. Můnchen 1891, p. 34, 49 a na mnoze jinde. Did 4 20 XVIIL Jindř. L. Barvíř steinu také amfibol. U Endersdorfu (Mittelberg) diallag a bastit jsou vyvinuty jako větší, makroskopicky patrná zrna. U Grochberku v Dolním Slezsku vyskytuje se hornina diallagová se grochauitem, mnoho chromitu a něco magnetitu, dále lze nalézti skoro čerstvou horninu, z olivinu a amfibolu složenou.") — Mnoho zpráv o horninách, obsahujících olivin, lze nalézti ve známé práci Tschermakově:. „Úber die Verbreitung des Olivins in den Felsarten.*)“ — Na několika © místech přichází ve krajině rulové v Dolních Rakousích dle Becke skála bronzito-olivinová, složená největším dílem z olivinu, pak z aktinolitu a bronzitu. Prvnější oba nerosty jsou drobnozrné, poslední jest větší až jako pepř nebo hrách a vyniká porfyricky. Akcessorický spinel. Struktura paralelní samostatná. (Důrnstein, Weissenkirchen, Rothen- hof, Senftenbere.) U Himbersu tamtéž vyskytuje se skála amfibol- olivinová. V ní činí olivin obyčejně třetinu směsi, ale některým kusům schází úplně. Aktinolit zaujímá více nežli třetinu horniny. Hypersthen. Akcess. spinel. U Latzenhofu hornina jest železem velmi chuda a přibírá u Fellingu také bronzit.*) Nemálo povšimnutí hodny jsou články od E. Dathe,*) Kal- kowského,*) R. B. Hare,“) Bonneye, Williamse, Cossy,. Sterry Hunta, Taramelliho, Lottiho a j. mnohých. Pozorování vývojezpytná. Serpentin vyvíjí se, jak známo, působením atmosferilií z ne- rostův a hornin, bohatých magnesiem. Voda, kyselina uhličitá a kyslík jsou hlavními činiteli celého pochodu. Nerosty a horniny, přijímajíce tyto látky, zvětšují neustále objem svůj, tlak vnitřní roste a způsobuje nové a nové trhliny, na nichž vždy více látek působících může vnikati. ') H. Traube, Beitráge zur Kenntnis der Gabbro's, Amphibolite und Serpentine des niederschlesischen Gebirges. Inaug. Diss. Greifswald 1884, p. 27—42, 11—13. 2) Sitzungsber. der Wiener Akad. 1867, Bd. 56. 9) Tamtéž jako předešle *) p. 327—336—352. 3) E. Dathe: Olivinfels, Serpentine und Eklogite des sáchsischen Gra- nulitgebietes. Neues Jahrbuch fůr Min. 1876 a doplněk tamtéž 1883 ve 2. sv. E. Dathe: Olivinfels, Amfibolit und Biotitgneis von Habendorf in Schle- sien. Jahrb. d, kon. preuss. geol. Landesanstalt 1888, p. 309—328. 5) E. Kalkowsky, Die Gneisformation des Eulengebirges. Leipzig 1878. *) R. B. Hare: Die Serpentin-Masse von Reichenstein und die darin vor- kommenden Mineralien. Inaug. Diss. Breslau 1879. O některých serpentinech západní Moravy. 21 Pozorujeme-li proměňující se olivin, znamenáme, jak na kraji a na trhlinách nepravidelně se vyskytujících nejprve barvy polari- sační klesají, na to objevují se brzy lístky serpentinové, uložené vždy rovnoběžně ku kraji nebo trhlinám řečeným, aniž bychom mohli po- zorovati nějaké zřetelně samostatné přechodní stadium. Při celém vývoji vylučují se rudy železné, kteréž ponejvíce okysličeny bývají na magnetit, a zbývají jako prášek nebo jako řady zrnéček ve pletivu 'serpentinovém. Pyroxeny mění se podobným způsobem, jenže v našem případě vzniká obyčejně jen velmi málo rud železných, zato však sem a tam se- kundérní chromit. V zrnkách jejich vidíme trhliny, které nejčastěji aspoň přiblížně sledují směr Štěpnosti, ovšem mimo to vinou se i nepravidelně. Také v těchto vznikají lístky serpentinové, někdy pak jakoby proudy jemných, rovnoběžných vláken, které přesně probíhají směrem trhlin, vždy rovnoběžně zhášejí, a mají délku opticky positivní. Po kraji trhlin pyroxeny pukají často směrem štěpnosti na jemné lamely. Zne- náhla vyvine se soustava mřížek serpentinových, které obejímají - zbytky pyroxenů ještě neproměněné, ale i tyto ztrácejí se časem. U rombických pyroxenův a u srostlic jejich s diallacem kousky ta- kové jakož i celá větší zrnka stávají se často zelenými, jemně vlákni- tými až plsťnatými, jejich barvy polarisační klesají nápadně v celé ploše, tvoří se bastit. Z bastitu vznikají dále lístky serpentinové a sice bez zřetelných tvarů přechodních a ukládají se dílem rovno- běžně dle směru vláknitosti jeho, dílem zcela libovolně. Zbarvení vzniklého serpentinu pochází ponejvíce od železa a od chromu, bývá pak v mikroskopických průřezech rozděleno nepravi- delně, nezřídka skvrnitě. Často nalezneme smyčky a mřížky sytěji zbarveny nežli vnitřní prostory. Chloritových nebo talkových lupénků ve vlastním pletivu serpen- tinovém jsem nespatřil. Od tohoto serpentinu, jenž zůstal na místě svého vývoje, sluší rozeznávati odrůdy, které byly rozpuštěny a přeneseny do štěrbin nebo puklin. Na rozdíl tento poukázal právem Schrauf ve studii své o associačním kruhu silikatů magnesiových.') Jsou pak to hlavně chrysotil, metaxit a antigorit. O antigoritu byla řeč již v popise mikroskopického složiva. Chrysotil, jak známo, jest vláknitý serpentin, jehož podélný směr jest směrem nejmenší optické elastičnosti. Usazen bývá kolmo 1) Groth, Zeitschrift fůr Kr., VI. p. 349. 22 XVIII. Jindř. L. Barvíř ku stěnám puklin. Ve výbrusech pozorujeme, jak hlavní žíly často se rozdělují, a brzo zase se spojují, i uzavírají takto částky serpentinové horniny, které pak na průřezu vypadají jak ostrovy. Metaxit zdejší zevnějškem svým neliší se od jiného z podobných nalezišť. Mívá barvu bledě zelenou, trochu do běla. Někde třpytí se slabým, často skoro mastným leskem, jinde jest bez lesku. Dá se snadno štípati, plochy štěpné jsou prohnuty, hrubě rýhovány a pro- zrazují stébelnatý sloh. Čistší odrůdy rýpou vápenec. Stébla jsou křehka, přece však mnohá dají se rozetříti v jemná vlákna, která vláknům chrysotilu jsou podobna a mikroskopem možno je sotva od nich rozeznati. I ona zhášejí vždy rovnoběžně, polarisují podobně a osa podélná jest osou nejmenší optické elastičnosti (c). Odštípané lupénky nedají v konverg. polar. světle obrazu osního. Tato orientace optická metaxitu byla známa již Webskému)") a právě tak popisuje ji Brauns ve studii své o polaeopikritu z Amelose u Biedenkopfu v Hessensku a produktech jeho proměny.) Před dmuchavkou tají jemné třísky dosti snadno na kalné kuličky, jejichžto barva u meta- xitů jasně zbarvených jest jasná, u intensivně zelených však černavá. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou dají se snadno vrozkládati a po- skytují pěkných ostrých klenců křemíkofluoridu magnesnatého vedle něco soli železnaté a stopy aluminia, což shoduje se s analysami, které popsali Delesse, Kůhn, zvláště pak Brauns ve studii své právě udané. Nalezl jsem metaxit vždy jen rovnoběžně ku stěnám puklin usazený a myslím, že vedle křehkosti jeho jehlic zvláště tento způsob uložení odděluje jej od chrysotilu. Avšak také bezvodá sloučenina MgSi0, může se stěhovati a usazovati se v dutinách. To děje se ve způsobu anthophyllitu a akti- nolitu. Anthophyllit zdejší vyskytuje se dosti hojně zvláště na pravém břehu Jihlavky u Hrubšic. Činí jemné jehlice, které, řadíce se k sobě paprskovitě, skládají bochánky a hlíznaté kusy velikosti ořechu až pěstě i větší ještě. Dosud býval, tuším, považován za tremolit.“) Povrch těchto bochánkův a hlízek jest obyčejně pokryt penniny a aktinolitickým amfibolem, o nichž zmíním se později, jsou-li pak uvnitř duty, nalezneme tam taktéž penniny. V jednom 3) Zeitschrift der deut. geol. Gesell. X. 1858, p. 279—284. 2) Neues Jahrbuch f. M., BB. V. 1887, p. 300—307, 329. 3) v. Zepharovich, Miner. Lex. f. d. K. Ósterr. I. 1859, p. 174. Klvaňa, Nerosty Moravy a Slezska. 1882, p. 48. | O některých serpentinech západní Moravy. 23 kuse nalezl jsem bastit a serpentin, z bastitu pak mohl jsem vybrati ještě zcela zachovalé jehlice bronzitu. Čistý anthophyllit ze Hrubšic jest bezbarvý, lesku skelného a křehký. Jehlice jeho dosahují délky 1—15 cm., jsou omezeny vertikálním prismatem a makropinakoidem, na konci však nejeví pravidelných ploch. Tlakem rozpadávají se snadno, jak dle prismatu tak dle řečeného pinakoidu. Úhel prismatu jemných jehliček měřil jsem dle methody Schraufovy,') pozoruje signály mikroskopem a určil jsem jej příbližně na 54'/,“. Hutnosť stanovil jsem u dvou kusů pomocí Kleinova roztoku na 3059 při 17" C. V mikroskopu nerost jest bezbarvý s nádechem do červena a jeví příčné trhliny kolmo k ose vertikální. Zhášení děje se vždy rovno- běžně a kolmo k této ose, kteráž jest zároveň osou nejmenší optické elastičnosti (c). Rovina os optických leží rovnoběžně ku brachypina- koidu. Na ploše makropinakoidu lze obdržeti dvouosý obraz inter- ferenční negativního charakteru, body osní leží však mimo zorné pole mého mikroskopu, kteréž zaujímá 112%. Vertikální osa c jest tedy špičatou bissektricí, nerost pak rombický a opticky positivní. Tento anthophyllit analysoval jsem v laboratoriu mineralogického musea vídeňské university vedením ředitele jeho p. prof. Schraufa. Lupou byl vybrán opatrně nejčistší materiál a vykonány dvě analysy, které poskytly průměrem: BIO, 1 PAB 8A 5 BOS 12 stopu AO 238 Be O: -49198 ODOs -4 „stopu BeO 0:24 MnO 10:94 64014228 MeO 2517 Alkalií. . . . stopu EO ,0,93 1100157 : Množství vody bylo určeno žíháním látky při 105“ C sušené, když bylo konstatováno, že zvýšením teploty na 200% C nejevila se žádná ztráta na váze. Žíháním prášek stal se nahnědlým. Odloučení oxydu železitéko od aluminia bylo způsobeno pomocí žíravého drasla ') Groth, Zeitschrift fůr Kr. XX, p. 90. 24 XVIII. Jindř. L. Barvíř v mísce porcelánové, avšak poněvadž aluminium nebylo pak lze ob- držeti úplně čisté, udaná jeho hodnota jest rozdíl železa od vážené sumy sesguioxydů. Mangan vyloučil jsem obyčejnou methodou po- mocí bromu a kyseliny solné, načež práce byla opakována pomocí sirníku ammonatého. Srážení byla opětována dle potřeby. K určení množství oxydulu železa látka byla rozložena asi při 1009 C uoridem ammonatým v atmosféře CO* a titrována. Ku pozorovaným číslům percentualním náleží molekulárné ob- jemy : 9%, na 10000 molek. přepočítaná objem OTO OH Eko RO Z AAO 236121 -eo NEO. 33808. 0 R60 993128 MNO. OO4 en (B0926 Me0. .2512. . . 689 MO 00302 10000 Součet molek. objemů pro RO .... . .874 » » » » R05 DE OEC OTO 44 918 Tudíž RO : R,O, = 874 : 44 — skoro 20:1. Z toho následuje vzorec: 20 Mg (Fe, Ca, Mn) S*0, — (AlFe), S10., Složení anthophyllitu hrubšického jest velmi blízké složení an- thophyllitu z Kongsbergu, který byl analysován Pisanim.") Ovšem tam všechno železo jest udáno jakožto oxydul. Množství oxydu železa našemu podobné obsahuje anthophyllit z gabbra od Lizardu v Corn- wallu, totiž 3:79/, dle analysy Playerovy.) Anthophyllit z Heřmanic (Herrmannschlag) na Moravě vyskytuje se podobně v radialně složených hlízkách. Byl nejprve popsán Tschermakem,") kterýž nalezl uprostřed a na povrchu jeho hlízek biotity. Dommíval se, že tyto hlízky anthophyllitové vznikly z velkých krystalů granátu. V okolí Heřmanic přichází dle geologické mapy 1) Des Cloiseaux, Manuel de Minér. I. 1862, p. 536. 2) The Mineralog. Magaz. London, VIII. 1888, p. 120. 3) Tschermak; Min. Mitth. 1872, p. 264, 265. — (Ve článku Miner. Magaz. právě citovaném stojí mylně „Herrmannschlag in Bavaria“.) O některých serpentinech západní Moravy. 25 rula, amfibolit a serpentin. Chemické složení anthophyllitu heřma- nického zkoumal Březina.“) Dle jeho analysy obsahuje mnohem méně železa (FeO 658"/,, Fe,O, 042"/,) než anthophyllit hrubšický, za to více magnesie (29:08), kyseliny křemičité (57:39) a vody (2:56). V rulové krajině dolnorakouské, v okrsku serpentinů, které vy- vinuly se z hornin, obsahujících olivin, Becke nalezl anthophyllit na několika místech.*) Zvlášť u Důrnsteina a u Himberca vyskytuje se podobně jak u Hrubšic. Přichází tam jako povlak na kusech skály olivinové, pokryt jsa zeleným aktinolitem a anomitem nebo chloritem, jeví pak taktéž radiální spořádání svých jehlic. Paprskovitý amfibol, který usazuje se na povrchu hlízek antho- phyllitových, činí krátké jemné jehlice louhově zelené barvy, často jako by hlavičky na jehlicích anthophyllitu. Jest dobře charakteri- sován svým zevnějškem, slabým pleochroismem a náležitě šikmým zhášením na plochách štěpných. Avšak i mimo to lze nalézti akti- nolit jakožto novou utvořeninu, činíváť někdy i větší zrna v allotrio- morfních agregátech. Nalezl jsem hlízu, v jejímž středu jest uzavřen křemen sekundérní, téměř celistvý, částečně opálovitý, na něm jest „usazen paprskovec v podlouhlých zrnech sdružený, kolem pak vysky- tuje se vrstva chloritů, a ta na samém povrchu skládá tuhý agregát. O chloritech a nerostech slílám podobných bylo řečeno, že ne- nalezl jsem jich ve vlastním pletivu horniny serpentinové. Zato vy- skytují se tím hojněji, když rozklád více pokročil, na dutinách a žilách, často dosti širokých, tvoří povlaky, čočky a podobné tvary. K jich vytvoření potřebí jest ovšem mimo magnesie a kyseliny křemičité hlavně náležitého množství aluminia v roztoku. Malé jich skupiny se- stávají někdy také z lupénků skoro rovnoběžně spořádaných menších 1 větších, jejichž obrysy jsou nezřídka šestiboké a ostré, obyčejně však rozmanitě laločnaté. Plochy postranní lesknou se často matné a jsou složeny buď ze vlastních ploch krystalografických povrchních anebo ze ploch odlučných (Absonderungsfláchen). Basické plochy jsou zřídka rovny, obyčejně rozmanitě zohýbány a svraštěly, s pukli- nami všelijak probíhajícími. Mívají perleťový lesk, někdy dosti silný. Obyčejně nejsou pružny, nýbrž ohebny, a pokud se týče zbarvení, jevívají četné nuance a přechody zelených, modravých, hnědavých a bělavých tonů. Před dmuchavkou rozlupují se ihned na lístky, !) Tamtéž, 1874, p. 247. *) Tamtéž, IV. 1881, zvláště na str. 327 a násl., 337. 26 XVII. Jindř. L. Barvíř stávají se stříbrobílými a neposkytují obyčejně žádného značného zbarvení plamene, posléze pak tají po krajích na bílý nebo temný až černý email dle intensity původního zbarvení. Některé hnědé odrůdy od Templštýna barvily však přece plamen zřetelné žlutě. V baničce taktéž rozlupují se na lístky a stanou se bílými, zároveň pak dávají dosti mnoho vody. V mikroskopu vzezření rozličných lu- pénků bývá čerstvé, vyjímaje kusy již makroskopicky nápadně kalné. V konvergentním polarisovaném světle chovají se jako látky dvoj- lomné, jednoosé; všecky, které jsem zkoumal, dávají barevné kruhy s černým křížem, a ten při točení nerozevírá se buď docela nic nebo jen velmi málo. Optický charakter jest vždy negativní. Kyselinou fiuorovodíkovou bývají snadno porušovány, bělavé odrůdy téměř ihned rozkládány. Objevuje se pak jakožto hlavní součástka magnesium (ostré klence), pak kůžičky aluminia; hnědavé a modravě zbarvené poskytují mimo to patrnou reakci na železo. Abych mohl zkoumati povahu příčných průřezů těchto lupénků, zhotovil jsem mnoho výbrusů, které daly náležité vysvětlení. Zelené a modravě zelené chlority nemají patrně šikmého zhá- šení, jejich barvy polarisační jsou nízké, pleochroismus pak často silný a sice rovnoběžně ku příčným osám v zelených, kolmo k nim, tedy rovnoběžně s osou c, ve žlutých barvách. Tyto chlority jsou tudíž penniny čili nejbližší příbuzní serpentinu ze řady chloritové. Tmavohnědé lupénky dávají průřezy světle hnědě prosvitavé se přímým nebo skoro přímým zhášením, jich pleochroismus jest rovněž silný a sice rovnoběžně ku příčným osám v intensivních tmavohnědých tonech, kolmo pak na ty směry ve slabých, jasně hnědých barvách. Polarisační barvy jsou vyšší než u penninův, až značně vysoké, habi- tus často jak u biotitů, lupénky tyto tvoří tudíž přechody ku biotitům. Dle toho vyvinují se z roztoků magnesiem bohatých vedle sebe dílem penniny, dílem slídy magnesiové a sice v nejrozmanitějších pře- chodních členech, jak možno aspoň poněkud pozorovati již dle ze- vnějšího zbarvení. Máme tedy u Hrubšic místa, na nichž lze na mnohých přechodech zřetelně pozorovati genetickou příbuznosť mezi slídami magnesiovými, chlority a serpentinem, pokud jsou usazeni- nami z vod. Podobné tvořeniny byly již aspoň jakožto „chlority“ jmenovány ze mnoha serpentinů. Becke pozoroval také anomity v rozložené hornině bronzitolivinové u Důrnsteinu v rulové krajině Dolních Rakous.") 1) 1. c. p. 332—333. O některých serpentinech západní Moravy. 27 Povšimnutí hodna jest v té příčině zvláště již dříve jmenovaná práce Schraufova 0 associačním kruhu silikátů magnesiových, kteráž obsahuje také analysy některých pozorovaných přechodů mezi serpen- tinem a chlority (enophit Schraufův), pak nahnědlých členů, které Sehrauf nazval hydrobiotitem a berlauitem (na str. 345—352, pak 381— 384). Kyselina uhličitá, přinesená vodou do horniny, spojuje se hlavně s kalciem, pravidlem pak jenom málo s magnesiem a se železem Uhličitany vytvořené bývají rozpuštěny a největším dílem přeneseny do skulin a puklin, kdežto se usazují ponejvíce v podobě žil. Jejich sloh bývá obyčejně velmi jemnozrný, allotriomorfní. Při rozmanitých rozkladech bývá také vyloučena kyselina kře- mičitá. I ta shromážďuje se na dutinách a puklinách. V amorfním stavu aggregačním vytvořuje četné variety opálu, v nichžto však hmota opálová obyčejně smísena bývá se krystalickým křemenem a vláknitým chalcedonem. Mimo to nalézáme na puklinách dosti často krystalovaný křemen. Jsou-li tvary jeho dobře vyvinuty, tvoří malé přisedlé krystaly, které omezeny bývají šestistranným hranolem a oběma, stejnoměrně vyvinutýma klenci. Jinde překážejí si rostoucí zrnka ve všestranném vyvinutí, i vznikají allotriomorfní skupiny. V některých dutinách krystalky křemene bývají pokryty nezřídka paprskovitě spo- řádanými jehlicemi chalcedonu, kteréž lze poznati snadno dle jejich habitu a pak dle opticky negativního směru jejich délky. Zřídka přicházejí vlákna s opticky positivní délkou, a jen jednou nalezl jsem slabou žilku krásných sferolitů, které pravdě nejpodobněji náležejí guarzinu. Malá jich zásoba nedovolovala zatím ani zkoumání váhy specifické ani zhotovení výbrusu tangenciálního. Větším množstvím rozkládány bývají kyselinou uhličitou za zvláštních poměrů partie horniny zvláště v hořejších částech, i vzni- kají rozmanitá stadia a sloučeniny, z nichž ze hrubšické lokality nejznámější jsou magnesit a mořská pěna. Oba tyto nerosty nalezneme v hořejších částech strání na levém břehu řeky Jihlavky. Přicházívají pospolu v zelenavé hlíně, ovšem mořská pěna jen v malých kouscích, kdežto magnesit množstvím da- leko větším, tvoře žíly, čočky nebo málo rozsáhlé vrstvičky. Onu zelenavou hlíně na první pohled pokládati možno za zvětralý serpen- tin, poněvadž od vlastního serpentinu není zřetelně oddělen, a za vlhka, jeví složení dosti kompaktní. Při zevrubnějším ohledání nale- zneme v ní zřetelně zakulacená, jakoby ve vodě oválená, na povrchu 28 XVIII. Jindř. L. Barvíř trochu matná zrnka křemene, a to pobídlo mne hlínu tu zkoumati dále. — Barva sebraných vzorů, které byly odloupány od magnesitu a od mořské pěny na původním místě, jest zelenavě šeda. Hlína vyschlá rozpadá se na malé drobty, ssaje dychtivě vodu a syčí při tom. Ne- zřídka jest jí přimíseno něco drobných karbonátů, poněvadž na ně- kterých místech šumívá, navlhčena byvši kyselinou. Plavením možno snadno odděliti jemné součástky od hrubšího písku, jim přimíseného. Plavené jemné částice jeví se v mikroskopu jakožto bezbarvé nebo špinavě zbarvené lístky a šupinky, které vypadají jako roztrhané, a mezi kříženými nikoly činí dojem hlíny. Jsou aggregatem velmi malých, samostatné ve žlutých tonech prvního řádu polarisujících čá- steček a bodů. Velikosť dvojlomu posouditi jest velmi nesnadno, po- něvadž tlouštka lístků nedá se odhadnouti. Plavené lístky nešumí s kyselinou solnou. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou u několika zkoušek nemohl jsem dosíci žádného zřetelného výsledku, zdálo se, že lístky jen velmi málo změnila. I byl prášek několikráte ve pla- tinovém tyglíku zahříván se kyselinou fluorovodíkovou a rozložen, načež reakce s kyselinou křemíkofluorovodíkovou byla opakována. Pokus objevil jakožto hlavní součástky — mimo 620, — aluminium, pak málo magnesie a stopy železa. Poněvadž takového složení ser- pentin míti nemůže, byla ku bezpečnému určení vykonána kvantita- tivní analysa, k nížto větší množství částeček destilovanou vodou čtyřikráte po sobě bylo plaveno. Při analysování substance při 1109 C. sušené nalezl jsem DO suv 598296 Al,0, (s něco železa) —. 23:29 CaO. Ved: v dhěloben 0:94 M90% -der D45 HO (A © cn 10:50 100:00 Žíháním jiné částky nalezena byla ztráta 11:319/,. Z analysy následuje, že máme zde směs kaolinu se serpentinem a křemenem, v nížto nejprvnější převládá. Vezme-li se něco železa obsahující aluminium jakožto 47,0, kaolinu, hlína obsahovala by kao- linu 58:969/,. Rozpočte-li se pak pro kalcium aeguivalentní množství magnesie, a z obou serpentin, obdrží se 15-749, serpentinu. Zbytek jest křemen, jehož jemné částice, jak známo, plavením od hlíny ne- dají se odděliti. m i O některých serpentinech západní Moravy. 29 D8:9690 kaalnu žádá 92071.51:.75 16 2T424083246:5 AO ia 29:29) ly 89,0 EO 5 zadá uj) ZEuaasokcé OKO 58:96% 1000 1949/|sserpentinužádá 92075443, 0394 44x vy ddd Mart ooo OLT, zeta ER Ode 2 DAn jse ky bye Le) 15749, 1000 Zbytek: 90,. . .5982—34:36 — 25469, FBO 3 01050—10:28,3 1,225. Písek při plavení zbylý byl tekutinou Thoulet-ovou rozdělen na díly. Z jedné tekutiny o specifické váze 53-206 vypadl jemný, až velmi jemný písek, který sestával největším dílem ze chromitu s málo přimíseným magnetitem, pak z cyanitu, oranátu, enstatitu a rutilu. Chromit činí černá zrnka, která zhusta jeví vyvinutí oktaedrické, častěji však jsou omezena nepravidelně. Jejich povrch jest drsný, místem, zvláště na plochách lomu, lesknou se kovově. Magnetem dalo se z nich vytáhnouti jen málo černých zrnek, která tudíž ná- ležela přimísenému magnetitu. Koncentrovanou kyselinou solnou za 24 hodin na vodní lázni také jen zcela málo bylo rozpuštěno (ma- gnetit), zbytek nedal se porušiti tou kyselinou. V perli fosforečné obdržel jsem intensivní reakci na chrom a na železo. Cyanit lze snadno poznati dle habitu. Činí bezbarvá, místy modravá zrnka, která mají dvojí velmi zřetelnou štěpnosť. Pozorováním optických vlastností bylo možno určení potvrditi. Zrnka jeví totiž velkým dílem pleochroismus mezi bezbarvým a modravým, šikmosť zhášení činí na jedné ploše štěpné vůči té hraně, v níž obě štěpnosti se stýkají, asi 30", a na téže ploše tímtéž směrem lze obdržeti v kon- vergentním polarisovaném světle dvojosý obraz interferenční, jehož 2 E větší jest nežli 112“ (zorné pole mého mikroskopu). Optický charakter jest negativní. Jsou to kousky štěpné a zrnka poněkud okulacená, při tom ponejvíce jednoduchá individua, a jen málo dvojčat dle obyčejného zákona. Uzavírají malá, černá, neprůhledná zrnéčka, která častěji nepravidelně jsou ohraničena, sem a tam také šesti- stranná a nezřídka žlutohnědým dvorkem lemována, i náleží nejspíše leštěnci železnému. Granáty jsou plochami lomnými nepravidelně omezeny, bledě červenavy a isotropní. Bezbarvá a zelenavě průhledná zrnka skelného lesku jsou rovno- běžně ku podélné ose rýhována, velmi dobře dle skoro pravého úhlu 30 XVIII. Jindř. L. Barvíř štěpna a zcela slabě pleochroitická. Zhášejí vždy rovnoběžně dle směru své délky, tato jest směrem nejmenší optické elastičnosti, polarisační barvy nejsou tuze vysoky. Na žádné z obou ploch štěp- ných nelze obdržeti obrazu osního. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou nerost jen nesnadno se rozkládá, po opětovaném přidávání tétéž po- skytuje pěkných ostrých klenců křemíkofiuoridu hořečnatého, také prozrazuje malý obšah železa. Před dmuchavkou malé třísky zdají se býti netavitelnými. Protož jest nerost enstatitem nebo železem chudým bronzitem. Zrnka rutilová vyskytují se ve tvarech krátkých a dosti širo- kých, řídčeji jehlicovitě vyvinuta, obyčejně bez patrných ploch krysta- lových. Mají červenohnědé zbarvení a jeví se býti silně pleochroi- tickými v barvách Červenohnědých a žlutohnědých. Ostatní, daleko větší díl písku složen jest ze zrn křemene bez krystalografických tvarův a ze zvětralého živce. Z tohoto zkoumání hlíny, v nížto přichází magnesit a mořská pěna, následuje, že ona jest směsí ze zvětralého granulitu a serpen- tinu. Kaolin, písek křemenitý, cyanity, granáty a porozšířené rutily mohou pocházeti jenom z prvnějšího, naproti tomu pak něco serpen- tinu, potom chromit a enstatit, ale zvláště také materiál, z něhož vy- vinuje se magnesit a mořská pěna, pochází z horniny serpentinové. Soudé dle pravého břehu, na němž vyskytují se nad horninou serpen- tinovou kusy jiných hornin více nebo méně okulacené a smísené se serpentinem, byly i zde smíseny podobně kusy neb aspoň drobty bělokamu a serpentinu. Mezerami mezi materiálem málo těsně na- hromaděným měla voda kyselinu uhličitou přivádějící velmi snadný přístup, i vyvinuly se zde z poslední horniny hojně ony produkty rozkladu, které mimo to nalézáme také na puklinách serpentinu, ale jen velmi spoře. Celistvý magnesit přichází v kusech bílých jako křída, které nezřídka jsou porovité a odbarvují snadno. Často jsou pokryty velmi jemnými dendrity. V rozředěné kyselině solné šumí silně, rozpouštějí se a zůstavují mnoho kyseliny křemičité rosolovitého tvaru. Dendrity pozůstávají nejspíše z manganové sloučeniny, neboť kusy jimi husté poseté dávají, taveny jsouce se sodou a ledkem, slabou reakci man- ganovou. Po rozpuštění magnesitu v kyselině solné a po vyvaření zbylé části se žíravým draslem, až veškerá rozpustná kyselina kře- mičitá byla odloučena, zůstalo jako zbytek něco jemnozrného písku. Tento písek byl zkoumán mikroskopem a sestává největším dílem z bezbarvých zrnek křemene s matným povrchem. Šporadicky vy- O některých serpentinech západní Moravy. 31 skytují se mezi ním černá zrnka rud, která s boraxem dávají inten- sivní reakci na chrom, a tudíž jsou chromitem. © Maličko zrnek cya- nitu, enstatitu, rutilu a granátu mají tytéž tvary, které jeví ve vedlejší hlíně. I obsahuje magnesit tytéž uzavřeniny, jako hlína jej obklo- pující. Malé, bledě zelenavé lístky, které taktéž v magnesitu při- cházejí, třpytí se jako slída, prosvitají jenom a nepravidelně bývají omezeny, pokládám dle jich habitu a dle chování se v polariso- vaném světle za zvětralý pennin. Jsou téměř jednoosy, opticky ne- gativní. Pozorování tato ukazují, že značnější vývoj magnesitu děl se teprve po smísení se granulitu se serpentinem. Totéž platí o mořské péně, která s magnesitem přichází pospolu. Tím, že tato vyskytuje se v nestejnorodé hlíně, naleziště její má jakousi podobnost na příklad se známými nalezišti u Eskihi-Sher v Malé Asii a u Théb v Řecku, kdež mořská pěna vyskytuje se podobně jakožto produkt zvětrání serpentinnu blízko něho v usazeninách hlinitých. Mořská pěna hrubšická, která byla známa mineralogům již před sto lety,") přichází v kusech nebo ve hlízách obyčejně jen velikosti pěstě nebo něco větších, barvy bílé. Tyto jsou dílem plné, dílem jeví dutiny a trhliny jakoby stažením vzniklé, nezřídka nalezneme v jich nitru uzavřený křemen celistvého slohu, jejž lze pojmenovati rohovcem. Hmota mořské pěny jest velmi často promísena uhličitany, pročež šumívá často, navlhčena byvši kyselinou solnou. (Chemicky zkoumal ji poslední dobou Max Tscherne.) Morfologicky mořská pěna všeobecně bývá označována dílem jakožto nerost celistvý, dílem jakožto vláknitý. Ehrenberg pozo- roval roku 1836,*) že „mořská pěna a skalní kůže sestávají z velmi jemných článkovitých nitek ohebných, které jsou více nebo méně plsťnatě spolu propleteny,“ jejich články že jeví vždy stejnou délku. Chester popisuje“) vláknitou odrůdu mořské pěny, která vyskytuje se na puklinách stříbrných bání v Utah, ale nepraví ničeho o jejích vlastnostech mikroskopických. U Hrubšic nalezl jsem jenom celistvou odrůdu mořské pěny. Škrabána dává bílý prášek, který za sucha jest neprůhledný, a v mi- kroskopu činí často dojem, jako by byl složen z vláken. Uložen do vody nebo do kanadského balsamu prosvitá a skýtá body, které jeví ") Hintze, Handbuch der Mineralogie. I. p. 812. ?) Verhandl. d. k. k. geol. Reichsanstalt, 1892, Nr. 4. 5) Berichte der k. Berl. Akad. der Wissensch. 1886, p. 85. +) Amer. Journal of Science and Artes, 3. serie, 1877, p. 296. 99 XVIII. Jindř. L. Barvíř jenom nízké barvy polarisační, při otočení pak mezi kříženými nikoly čtyřikráte stávají se temnými. Tlučený prášek nečiní nikdy dojmu vláknitého slohu, nýbrž hmoty velmi jemně zrnité. "Tenké výbrusy dají se z mořské pěny zhotoviti velmi nesnadno, neboť zůstává dlouho neprůhledna a posléze stává se velmi drobivou. Nejlépe jest uložiti ji na čas do étheru, pak vyvařiti ji v kanadském balsamu a teprve potom brousiti. V tenkém výbruse nalezneme, že tato mořská pěna činí velice jemnozrný agregát. Zrnka jsou tečkovita a nedají poznati žádného pravidelného omezení. Pozoruhodno jest, že hlízky mořské pěny, kteráž, jak známo, má lom ploše lasturovitý, při nárazu rozpadávají se na kusy, pro- zrazující někdy skoro mískovitý sloh hmoty. Polejeme-li kusy vodou, ssajou ji velmi dychtivě syčíce při tom. Z téže příčiny lpí na jazyku. Řečená jádra rohovcová mají vzhled celistvý a barvu čistě bílou nebo trochu nahnědlou či nažloutlou. Často bývají protkány světlej- šími žilami. Jich tvrdosť činí sice 7, ale jsou neobyčejně tuhy, kla- douce nápadný odpor nerostu rýpajícímu, i dají se topasem, ba ještě korundem rýpati jen nesnadno. Toutéž příčinou lze je toliko nama- havě brousiti. Lom jest ploše lasturovitý s matným leskem. Mikro- skopem spatří se velice jemnozrný agregát allotriomorfních zrnek křemene. Nejsou chemicky čistou kyselinou křemičitou, nýbrž ob- sahují hojně magnesie, dávají tudíž s kyselinou křemíkofluorovodí- kovou pěkné ostré klence křemíkofluoridu magnesnatého. Též uza- vírají často ve makroskopicky patrných dutinkách uhličitany, které kyselinou solnou navlhčeny byvše, Šumívají. Mořská pěna činívá kolem rohovce jakoby kůru, tato však není od něho ostře oddělena, nýbrž rohovec ztrácí se znenáhla v mořské pěně. V některých kusech hranice mezi oběma nerosty jest rozma- nitě laločnata, laloky rozcházejí se posléze v žíly a žilky. Zdá se opravdu, jakoby mořská pěna z těchto rohovcových hlíz se vyvino- vala, a pseudomorfosy po nich činila, jak Blum jednou soudil o zdejších nálezech.") Podávám zde skoro doslovně jeho článek, z něhož lze viděti, jak si představoval celý pochod, a mimo to, že znal hrubšické naleziště. Exemplář mořské pěny ze Hrubšic, který byl jeho majetkem, jevil „tentýž zevnější tvar, který vídává se oby- čejně na pazourku, zvláště na tom, jenž vyskytuje se ve křídě. V jeho nitru bylo viděti ještě jádro nezměněného pazourku, které však ne- » J. R. Blum: Die Pseudomorphosen des Mineralreichs, 1843, p. 126—128, O některých serpentinech západní Moravy. 33 bylo od mořské pěny zřetelně odděleno, nýbrž pazourek spíše do ní přecházel, arci ne příliš pozvolna. Mastně lesklý, hnědý, kompaktní pazourek stává se matným, nabývá světlejší barvy, dá se rýpati a přechází do žlutobílé měkké hmoty mořské pěny. O vzniku této z onoho nelze (dle Bluma) pochybovati, ačkoli dle povahy věci ne- máme žádných tvarů (Formen), které mohou býti důkazem tohoto mínění. Vznikání mastku ze křemene jest (prý) jistou udalostí, po- něvadž pak mořská pěna od mastku liší se jen obsahem vody, není tedy asi žádné příčiny pochybovati, že by pazourek jakožto odrůda křemene mohl tak se změniti, aby z něho vyvinul se produkt, který vůči mastku jeví rozdíly jen tak malé. Ztráta na kyselině křemičité byla nahrazena magnesiem a vodou.“ „Kam poděla se kyselina křemičitá, při tom vyloučená? Neměli bychom tuto hledati v opálech, které v serpentinu hrubšickém se vy- skytují? Opály, které zde bývají nalezeny, jsou ponejvíce neprů- hledny, barev červenavě a černavě hnědých, také černé, a za zvláštní úkaz třeba pokládati opál amianthový. Tento nerost sám by mluvil (dle Bluma) pro ono mínění o tvoření se opálu, neboť do žil ami- anthu vnikl taktéž hydrát kyseliny křemičité. Proti této domněnce o tvoření se opálu mohlo by se však namítnouti, že opály bývají nalezeny také v serpentinech, v nichž nenaskytuje se žádná mořská pěna. To jest ovšem pravda; ale nehledě na to, že příroda má za- jisté možny rozdílné cesty, aby vytvořila takové látky, tož dala by se věc dále zkoumati a bylo by lze poukázati na pochod, který by mohl vysvětliti přítomnosť opálu v dosti mnohých serpentinech. Jesti známou jistotou, že celistvé magnesity . . . vyskytují se Často v serpen- tinech...; nemohly by tedy vody, obsahující kyselinu uhličitou, způsobiti rozklad serpentinu, jakož i oddělení kyseliny křemičité a magnesie?...“ Myšlénka Blumova o přeměně rohovce, nebo, jak on praví, pazourku na mořskou pěnu není dnes již osaměla. Podobnou změnu hlíz pazourkových popisuje Peters*) z bílé křídy na jezeře Kanara a od Medžidie (Dobruča). Udává, že tamnější hlízy pazourkové ztrácejí pozvolna svoji tuhosť a bývají proměněny v zelenavě šedý, měkký a celistvý křemičitan magnesiový [Blum myslí na mastek nebo na mořskou pěnu?)], při čemž nezřídka původní tvar bývá úplně zachován, že by prý bylo možno o těchto produktech rozkladu užiti názvu „pseudomorphosy.“ 1) Sitzungsber. der Wiener Akad., naturw. Classe, 1864. Bd. 50, p. 250. 2) Blum, Pseudomorphosen. 4. Nachtrag. 1879. p. 66. Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1893. 3 34 XVIII. Jindř. L. Barvíř Max v. Hantken popsal roku 1867) nové naleziště mořské pěny v Bosně v pohoří Ljubickém nedaleko vsi Prňavy. Tato naskytá se zde ve slepenci, jenž pozůstává hlavně z kusů serpentinu. Kusy mořské pěny mívají průřez často několik stop. V nich lze nalézti kulovité kusy opálu barvy bílé nebo žlutavě červené, na nichž lze prý pozorovati pochod přeměny toho způsobu, že hmota křemitá pře- chází na mořskou pěnu. A. Damour dává zprávu o hnědém balvanu menilitovém z al- luvia roviny ablonské [Seine et Oise *)], kterýž při analysování po- skytl 6:73%/, Mg0, 9209, ztráty žíháním a 8308"/, kyseliny kře- mičité. Z té hmoty vyvinul se na povrchu, jak praví, působením atmosferickým bílý silikát o vzorci Mg8i,0,; —- 2H,O. Týž analysoval také kus mořské pěny z Malé Asie, kterýž uzavíral v nitru svém po- dobně složený křemičitan. Ze své analysy činil soud, že tato mořská pěna podobně jako prvnější silikát vzniká rozkladem onoho magne- sium obsahujícího křemičitanu, kterýž uzavírá. Ve případě hrubšickém pokládám rohovec za vyloučeninu při tvo- ření se uhličitanů ze křemičitanů macgnesiových a sice hledě ke způsobu jeho se vyskytování, zvláště pak k tomu, že jest prosycen magnesiem. Magnesium pozoroval také Tscherne ve svém exempláři. Vývoj moř- ské pěny, myslím, že děje se zároveň s vývojem karbonátů z horniny oli- vino-pyroxenové a nikoli z rohovce. Nebylo-li vodou tolik kyseliny uhli- čité přivedeno, aby původní látka, vyloučíc kyselinu křemičitou, mohla všechna proměniti se na uhličitany, tvoří se tyto jenom zkalcia a z něja- kého dílu magnesie, ostatní čásť magnesiové sloučeniny tím pochodem percentuelně bohatší se stane na kyselinu křemičitou a zbývá vůbec jakožto siliciophit. Přiblížilo-li se chemické složení její složení témuž mořské pěny, může překrystalisovati na tuto. Takový způsob vývoje jest dle mínění mého také příčinou, proč mořská pěna vyskytuje se v sousedství magnesitu, ba i sama promísena jsouc uhličitany a volnou kyselinou křemičitou.“) Analysy Tscherneho, dříve citované, jsou velmi poučlivy o vývoji mořské pěny. On zkoumal právě také mořskou pěnu, která tvoří kůru kolem rohovce, a nalezl na jednom místě 410%/, MgCO,, na jiném docela 26:88%/, CaCO, a 1'519/, MgCO, mimo volnou kyselinu křemičitou (analysy V a VD). !) Verh. der k. k. geol. Reichsanstalt. 1867. p. 227—228. 2) Bull. de la Soc. Min. de France. 1884. p. 66—69. 5) O tvoření se siliciophitů viz Schrauf, Associationskreis etc., Zeitschrift fůr Kryst. VI. p. 336, 337 a násl. O některých serpentinech západní Moravy. 35 Také sluší podotknouti, že v mořské pěně někdy lze nalézti zrnka křemene, tedy podobně jako v magnesitu, což dokazuje, že obě látky vznikají za podobných poměrů. Mimo rozklad magnesiových křemičitanů, prosté stěhování se látek, skládání nových nerostů lze u Hrubšic pozorovati také zají- mavé zatlačování vápenaté sloučeniny sloučeninou maágnesiovou a sice na pseudophtu, kterýž nerost, pokud vím, od Hrubšic také dosud nebyl popsán. Sebral jsem tři kusy v malé zmole na pravém břehu Jihlavky u Hrubšic. Dva byly drobty zvětralého serpentinu volně obklopeny, třetí nalezl jsem uzavřený ve hlíze anthophyllitu, kdež byl pokryt hydroxydy železa. Všecky mají sloh celistvý, barvu jablečně zelenou, místem jsou bělavé, třetí kus jest značně zelenější než oba prvnější. Lesku nemají. Prosvitají také ve tlustších kouscích. "Tvrdost rovná se 25, hmota jest na omak jemna a dá se nožem snadno spracovati. Vryp pseudophit má čistě bílý, lom ploše lasturnatý. Před dmu- chavkou bělá a dá se snadno taviti na email právě tak zbarvený. V baničce poskytuje brzo hojně vody a kyselinou křemíkofluorovodí- kovou jsa pokryt, objevuje jakožto hlavní součástky mimo kyselinu křemičitou magnesium a aluminium. Při broušení pění skoro jako mýdlo. V onom pseudophitu, který nebyl uzavřen v anthophyllitu, vézí roztroušeny až 8 mm. dlouhé sloupky černohnědého, obyčejného am- fibolu. Určení tohoto následuje z úhlu dokonalé štěpnosti hranolové, který rovná se asi 569. Štěpné lupénky jsou světle hnědě průsvitny a zřetelně pleochroiticky, rovnoběžně k ose c slabě tmavohnědy, kolmo na ten směr bledě zelenavě hnědy, šikmosť zhášení činí na nich prů- měrně 13'/,“ a v konvergentním polarisovaném světle skýtají na kraji zorného pole obraz jedné optické osy. Tento amfibol uzavírá tmavohnědý biotit, který stává se v mikro- skopu červenohnědě průhledným, má jen velmi malý úhel os opti- ckých a jest opticky negativní. Před dmuchavkou rozlupuje se ihned, ztrácí barvu, stává se stříbrobílým a zůstává lesklým, posléze taje ne nesnadno na černý email, barvě zároveň plamen fialově — vše vlastnosti pravého biotitu. Některé části amfibolu jsou nápadně bo- haty biotitem a činí makroskopicky dojem počínajících pseudomorfos biotitu po amfibolu. Také v mikroskopu připadá, jakoby biotit za- tlačoval amfibol, poněvadž však poslední jest zcela čistý, a nelze 3* 36 XVIIL. Jindř. L. Barvíř spatřiti žádných vedlejších produktů rozkladu, nemohu prvnějšího pokládati za druhotný. Pseudophit sám činí dle mikroskopického pozorování agregát jemných, nepravidelně omezených lístků slabého dvojlomu, neboť jeví v tenkém výbruse nejvýše zelenavě až žlutavě bílé barvy polarisační 1. řádu. Byl srovnán s tenkým výbrusem pseudophitu z pohoří Zoutpan ve Transvaalu v jižní Africe, který byl popsán p. prof. Co- henem.") Habitus lupénkův a jich barvy polarisační jsou tytéž, jen struktura jest jiná: kdežto tam lístky jsou spořádány často kolmo k sobě, na některých pak místech spojeny v úzké řádky, ve hrubši- ckém pseudophitu lupénky jsou rozděleny buďto nepravidelně nebo do chvostů, chvostky pak jsou místem spořádány téměř koncentricky. Některé partie mají sloh skoro mřížkový. Sem a tam vyskytují se ve pseudophitu roztroušeny bezbarvé krystalky apatitu. Natrefil jsem pěkný žezlovitý krystalek se mnoha různě utvářenými uzavřeninami. Jsou to, jak se podobá, uzavřeniny skelné, které obsahují častěji ne- pohyblivé bublinky plynové. Zvláště zajímavy jsou dlouhé a tenké uzavřeniny, z nichž jeden jest na obou stranách přišpičatělý a naplněn mimo domnělé sklo několika partiemi plynu v odstavcích, i upomíná na rourovité uzavřeniny v olivinu železa Palladina (Pallas-EÉisen), jak je mimo jiné popsal G. Rose.*) Amfibol jeví v tenkém výbruse ostré obrysy, avšak nepravidelné omezení snerovným okrajem. Kousky biotitu rozprostírají se v něm rozmanitě, často dle trhlin štěpných a mají silný pleochroismus. Mimo to spatřil jsem v amfibolu jakožto uzavřeniny něco černých zrnek rudních, jak se podobá, magnetitu, a několik zrnéček nejspíše rutilu. Dle celého obrazu možno ihned souditi, že pseudophit jest produktem přeměny nerostu, který s tímto amfibolem tvořil horninu. Na rohu jednoho kusu lze viděti, jak pseudophit téměř vyvi- nuje se poznenáhla z bílého nerostu, který mikroskopem dle svého reliefu, dvojlomu, přímého zhášení a negativního charakteru podél- ných průřezů určen byl jakožto prehnit, má pak strukturu lupenitou, při čemž lupénky částečně jsou spořádány na pěkné rosetky. Určení prehnitu mohl jsem na druhém kuse potvrditi dalším zkoumáním. Ten sestává totiž větším dílem z prehnitu, který částečně 1) E. Cohen: Úber die von den Eingeborenen Sůd-Afrika's verwendeten Producte des Mineralreichs. Mitth. aus dem naturw. Verein fůr Neu-Vorpommern und Růgen, XVIL. Jahrcane, 1886. 2) G. Rose: Beschreibung und Eintheilung der Meteoriten, Berlin 1864, Tafel IV, Fis. 2 e. O některých serpentinech západní Moravy. 37 přechází do pseudophitu. Prvnější má makroskopicky místem vzezření zrnité, v mikroskopu jest však lupenatý, často s rosetkovým uspořádáním lístků. Tyrdosť činí jenom 4—5, jest tedy mnohem nižší než u kusů zrnitě krystalických, jichžto tvrdost bývá udávána na 6—7. V baničce dává vodu, taje na kraji Bunsenova plamene a barví jej při tom nezřetelně. Před dmuchavkou pění a vře. Prášek dá se kyselinou solnou rozložiti a vylučuje chomáčky kyseliny křemičité. Tenké vý- brusy žíháním stávají se kalnými následkem vyloučení vody, ale na- vlaženy jsouce vodou, zjasní se zase velkým dílem a polarisují opět jako před žíháním. Analysoval jsem díl této látky, který žilkami pseudophitu pokud možno nejméně byl protkán, a obdržel jsem čísla pod I. následující. Theoretický vzorec prehnitu H;,Ca,AlSi,O,, žádá dle Dany (Mineralogy, 1892, p. 531) čísel, přidaných pod II. Jí II. DOE 4150499.7 431 A5039123:060"4248 03073 201021 Ms0 .. 764... —— EON) 188-134) 44 99:72 1000 Považuje-li se látka analysovaná jakožto smíšenina, a vypočte-li se z CaO množství prehnitu, obdrží se ho celkem 7411"/,. Toto množství žádá: 74179 zbytek přepo- prehnitu zbytek čten na 100%, BO 3241 000 8a 44 38:16 AO 830 0 400.1, 1897 C200 ADD 0 i Me. 1604.. 29:89 BO 306.462.. 1808 7416 25:36 100:00 Zbytek jest velmi blízek složení penninu dle vzorce H,Mg; Al, Si,0,; čili směsi Sp,At,, kteráž žádá (Dana, Miner. 1892, p. 648) DOL nt 321050 AO ods 18:4 MOO 36:1 HOe c asný 13:0 100-0 v Množství magnesie jest arci o 6:21“/, nižší, zato vody o 5:08"/, více, ale mimo jiné jest třeba dbáti stadií přechodních. 38 XVIII. Jindř. L. Barvíř Také vlastní pseudophit jsem analysoval, vybrav z prvního kusu opatrně látku pomocí lupy. Specifická váha zkoušky byla určena pro dvě větší zrnka tekutinou Thouletovou při 16" C na 2572. K ana- lyse upotřebeno bylo 717:7 mg. prášku, kterýž sušen jsa při 130“ C ztratil na váze 125 mg. Analysa sušeného poskytla: BO. pot 3548 A0 2101602 Fe,0, . . stopa Paana rs —— Ma0 Ah. ia“ 35:20 HO (žíh.) . . 13'40 10010 Po žíhání prášek zůstal bílý a jevil jen velmi slabý nádech do červena. Z analysy následuje: lek. týž S10 řobjem © dl moh 40.) DNCk S10. 59.03 3 MOR 1 VO RRE ANO, ekt35-72" Oe. O9 M60- "8820: -190617 0:8056 HO. 7461. ol „+081 Vzorec: H,„Me,Al, B en téměř o složení Sp;At, dle Tschermaka. Sp; = Hy,Mg,Si,0,, A MOASOT Spa + At, = HyMg;,ALSi,0,5, vzorec hořejší zdvojen — H,,Mg;,AlSi,0,,. Množství kyseliny křemičité ve pseudophitu hrubšickém jest po- dobno jako ve pseudophitu ze Čkyně u Strakonic (85:31%/,), Al,O, j. ve ps. ze Žďáru na Mor. Sestavení analys viz ve článku Cohe- nově (L. c.) a v Danově Mineralogii, 1892, p. 655. Hustota nalezená 2572 souhlasí velmi dobře s některými re- sultáty p. prof. Vrby.) Ve prehnitu vyskytují se mikroskopické krystalky apatitu a zrnka titanového železa, z nichž poslednější obyčejně bývají vroubeny proužkem leukoxenu a dále přecházejí na hnědožlutý až červeno- hnědý titanit. K tomu přistupuje ještě týž již makroskopicky patrný amfibol jako ve pseudophitu. I máme ve přechodech již makrosko- picky patrných, ve stejnosti uzavřenin a částečné podobnosti struktury důkaz, že pseudophit a prehnit vyvíjejí se z jednoho nerostu, ba 1) Tschermak, Min. Mitth. 1874 p. 10. O některých serpentinech západní Moravy. 39 pseudophit aspoň částečně též ze prehnitu. Obsah kalcia ve prehnitu jest nahražen magnesií, kteráž pochází ze serpentinové horniny. Původ zdejších prehnitů dá se stopovati dále u Templštýna. Tam vyskytují se ve zvětralém serpentinu pod amfibolitem, obsahujícím živec, kusy podobného amíibolitu velké jako pěsť až i mnohem větší. Malé bývají celé jako rozdrceny, větší nalezneme drobivé jenom na kraji, vnitř jsou pevny. Takové kusy bývají často vroubeny hustou korou, kteráž na lomu jeví Šupinky chloritů. Živec těchto amfibolitů náleží do řady andesin-labradoritové a zvětrává na prehnit slohu mikroskopicky paprskovitě lupenatého. Protož jest matečným nero- stem prehnitu hrubšického a pseudophitu původně také živec řady andesin-labradoritové z horniny amíbolitické, z něhož oba se vy- vinují, pseudophit pak aspoň částečně také, jak myslím, prostřednictvím stadia prehnitového. Jak známo, vytvořuje se pseudophit v loži vápence u Plavna (Plaben) blíže Budějovic také ze plagioklasů řady andesinové, jak v. Drasche okázal, ") a podobně onen z lože vápencového u Čkyně blíže Strakonic, jejž v. Zepharovich popsal,“) vzniká ze živců. Psoudophit ze hlízy anthophyllitové, jehož barva jest spíše oli- vově zelená, jeví se mikroskopicky jako agregát více stejnoměrný, nikoli chvostnatý, neobsahuje žádných uzavřenin, i má nejspíše jiný původ. Jak lze souditi, vznikl podobně jako serpentin rozkladem uza- vřeného kusu horniny pyroxenové za přítomnosti náležitého množství aluminia. Serpentin u Polánky blíže Mor. Krumlova pokročil ve svém vývoji celkem dále nežli hor- nina hrubšická. Tvoří Špinavě zelenou a zelenavě šedou hmotu, v níž na lomných plochách lesknou se četná zrnka magnetitu. Hornina jest tlakem zbřidličnatěla podobně jako rula, ze které vystupuje, směr břidličnatosti má jz.-sv., úklon ku sz. až 50%. Na puklinách vyskytují se dílem chrysotil, metaxit a jiné magnesium obsahující produkty rozkladu, dílem křemen, chalcedon a opál. Tenké výbrusy jsou v mikroskopu žlutavě průsvitny a jeví velmi nestejné rozdělení sekundérního magnetitu. Čerstvých ještě zbytků pů- vodních nerostů nebylo lze již nalézti vyjímaje idiomorfní zrnka mag- netitu. Mezi kříženými nikoly objevuje se ponejvíce sloh mřížkový, 1) Tschermak, Min. Mitth. 1873., p. 126. 2) Ibidem, 1874, p. 8. 40 XVIII. Jindř. L. Barvíř vedle něho nestejně rozdělený sloh smyčkový, i chová se hornina tato analogicky jako hrubšická. Matečná hornina byla směs pyroxenů s olivinem, pyroxeny pak byly, jak se nejvíce podobá, celkem allo- triomorfně zrnity, Mezi mřížkami lze sem a tam nalézti bastit, zvlá- ště již trochu rozložený se strukturou jako pikrolitovou, kterýž doka- zují, že serpentinisování dálo se zde týmže pochodem jak u Hrubšic. V jednom bastitu natrefil jsem uzavřeny ještě zřetelné stopy po malém zrnku olivinovém, jak lze souditi dle Šestistranných téměř obrysů jedné partie serpentinu v něm vyvinuté se strukturou smyčkovou. Velkých vtroušenin bastitových jsem neviděl, matečná hornina dle toho nebyla hrubě porfyrickou. Lístky a vlákna serpentinu mají obyčejný habitus, lze zřetelně pozorovati, že při téže tlouštce průřezy intensivněji zbarvené, tedy železem bohatší, jeví vyšší barvy polarisační nežli slaběji zbarvené. Nažloutlá barva horniny bývá často sesílena nahromaděním sekun- dérních tečkovitých žlutých uzavřenin, které jsou průhledny a oka- zují poměrně široké tmavé kraje následkem značného lomu světla. Jsou to patrně látky železnaté, neboť provázejí špinavě hnědé, ač obyč. neprůhledné hydroxydy železa. Mnohé zdají se činiti malounké anisotropní hranoly s jehlanci a vyskytují se také ve skupinách, které kolenovitým srostlicím rutilu nejsou nepodobny. Poněvadž dají se rozpustiti kyselinou solnou, patří nejspíše ku hydroxydům (góthit?). V jiných partiích serpentinu nalezneme ony ozdobné černé a neprů- hledné tvary, které jsem v serpentinu hrubšickém pokládal za srostlice a skupiny černého, železo obsahujícího rutilu. Pokrýval jsem jeden výbrus několikráte po dva dny studenou koncentrovanou kyselinou solnou a potom zahříval s touže kyselinou několik hodin na vodní lázni, ale skupiny ty nedaly se rozpustiti. Tím získal dřívější výklad na pravděpodobnosti. Serpentin u Zňátek (jz. od Náměště n. 0.) U Zňátek serpentin vyskytuje se severně a severozápadně ode vsi v souvislosti s amfibolitem. Poslední nebyl na geologické mapě zaznamenán, vyniká ovšem jen málo na den. Hornina serpentinová tvoří lože ve granulitu a v rule, lze pak ji jenom málo sledovati do hloubky. Jest zbřidličnatěla směrem v.-z. a dílem sv.-jz., úklon má velmi příkrý, téměř svislý. Týž směr lze sledovati také ve granulitu, kterýž na hranici jest zase velmi rozpukán a přijímaje sekundérní magnesiovou slídu nabývá vzhledu rulovitého. Pozoruhodno jest, že O některých serpentinech západní Moravy. 41 ve granulitu tom vyskytují se nápadně hojné pegmatity turmalín ob- sahující, který dává s kazivcem a kyselým sírauem draselnatým re- akci na bor. Velmi dobře lze serpentin a produkty jóhé rozkladu studovati v zářezu pod samou vsí Zňátkami směrem ku Náměšti. Jeví jiné tony barevné nežli serpentin hrubšický. Pokud čerstvý, jest zbarven hnědě, často do červena, zdoben světlejšími skvrnami nebo buňkovi- tými kresbami, kompaktní a rýpe bez obtíží kazivec. Větráním barva červenohnědá přechází ve tmavozelenou, později ve bledězelenou, až posléze zmizí docela a hornina stane se bělavou. Zbarvení pochází patrně od rud železných, neboť perle fosforečná dává s látkou hnědých kusův intensivní reakci na železo. V hornině nalezneme často zele- navé lístky penninu vyvinuty, mimo to obyčejně 1—2 mm. dlouhé zbytky původních nerostů, z nichžto vynikají zvláště zrnka granátová. Tato jsou červena, často tmavě hyacintově neb i krvavě, obyčejně nepravidelných tvarův a vroubena šedavou nebo nahnědlou korou, kolmo ku povrchu rýhovanou, zřídka dosahují velikosti 4—5 mm. a jen výminkou 7—8 mm., tu pak kůra se ztrácí a granáty mají tvar téměř idiomorfní. Obsahujíce hojně magnesie a aluminium ná- ležejí ku pyropům. Mnohé kusy serpentinu řezány byvše, mají vzhled mramoru. Mikroskopem lze spatřiti ve výbrusech z čerstvých kusů tka- nivo serpentinové obyčejně jemné struktury, dílem mřížkové, dílem smyčkové, které vůči serpentinu hrubšickému nejeví obyčejně žádných morfologických zvláštností. Rudy; železné velkým dílem mají barvu červenohnědou a spůsobují červenohnědé zbarvení celé horniny. Kde přijaly jestě více vody, stávají se žlutými a činí na serpentinu žilky a kresby této barvy. Průřezy penninů zvédají se v obyčejném světle následkem většího lomu světla výše reliefem nežli serpentin a jsou skoro bezbarvé. V polarisovaném světle mezi kříženými nikoly lze je podle dvojlomu od bezbarvých lupénků serpentinu sotva rozeznati: bezbarvý serpentin i zde jeví patrně menší dvojlom nežli zbarvený. Také v nich nalezneme sekundérní rudy železné vyloučeny a sice ve krátkých a tenkých vrstvách mezi lupénky. Vedle ojedinělých penninů, které naskytují se roztroušeny sem a tam, tvoří se hojnější více po- hromadě v malých žilkách a hromádkách, jak se podobá, následkem nahromaděním aluminia v roztoku silikátu magnesiového. Kde jsou železem žlutavě zbarveny, mají značně větší dvojlom. Vyvinují-li se však větší lupénky serpentinové, což děje se nejspíše při volnější záměně látek, vznikají odrudy serpentinu zvaného vzácným, 49 XVIIL. Jindř. L. Barvíř vzezření značně jasnějšího. Kus, který jsem zkoumal, jeví zelenavou barvu s úzkými černými, Červenavými a žlutavými žilami, mimo to má širší tmavší pásek a jest všude černě tečkován. Tvrdosť činí 45. V mikroskopu objeví se nepravidelné agregáty serpentinových lupénků, které dosahují často přes '/„ mm. šířky, a mezi nimi větší pseudo- morfosy serpentinu po původních nerostech. Největší počet lupénků serpentinových jeví se při pozorování v polarisovaném světle býti velmi jemně rýhován, kteréžto vlastnosti bylo vzpomenuto již v popise serpentinu hrubšického. Zde toto rý- hování při větších rozměrech vyniká silněji. Při značném zvětšení lze viděti mezi kříženými nikoly, že lupénky sestávají vlastně z velice jemných vláken, která zhášejí dle směru své délky, tento pak směr jest opticky negativní. To souhlasí s udajem Michel Lévy-ho a Lacroix v jejich „Tableaux des minéraux des roches“ o optickém charakteru vláken bastitových, ku kterémuž nerostu v kolumně o ex- ponentech lomu čítají také antigorit. Velmi často naskytuje se zde undulésní zhášení, kde vlákna jsou ohnuta nebo spletena, ba jsou místa, která zhášejí zřetelně šikmo, ale příčina může vězeti také v tom, že spodní vrstvy těchto přejemných útvarů mířily by jinam nežli vlákna vrstev horních. V konvergentním polarisovaném světle nepodařilo mi se obdržeti zřetelný obraz osní. Rozmanité spořádání různě ohraničených lístků spojeno se vláknitým slohem jejich spůso- buje nezřídka ozdobné pérovité kresby, které však objevují se teprve mezi kříženými nikoly. Když rudy železné bývají větší částí vylouženy, hornina stane se bělavou. Při bedlivějším pozorování vidí se, že kusy její nabývají makroskopicky slohu téměř buněčnatého, lze pozorovati jakoby Špi- navě bílé buňky, které jsou odděleny od sebe jemnými šedivými žil- kami. Lupénky penninu zůstávají sem a tam roztroušeny a jeví barvy zelenavé, modravé nebo žlutavé. Obrysy „buněk“ jsou nepravidelny, jich šířka činí průměrně 1—1', mm. Hmota celá nabývá vzhledu kalného, stává se velmi drobivou, avšak rýpe ještě vápenec, na ně- kterých místech pak i kazivec, byť jenom slabě. Vsává vodu a nabývá tím čerstvějšího vzezření, „buňky“ obdrží barvu žlutavou se zelenými tony a jemné žilky stávají se skoro černými. Prášek dává v perli fosforečné jenom slabou reakci na železo, s kyselinou solnou nešumí ani s horkou, ačkoli by na pohled dle habitu horniny mohlo se sou- diti, že jest částečně rozložena na uhličitan magnésnatý. Mikroskopem spatří se obyčejné pletivo serpentinové, proseté špinavě bílým práškem a propletené úzkými a řídkými žilkami tmavých rud železných. O některých serpentinech západní Moravy. 43 Avšak ani na tom stupni vývoje hmota serpentinová nezůstává státi, nýbrž bývá dále rozložena a produkty rozkladu vylouženy. Vnitř pletiva vznikají dutiny, které bývají pokryty nebo vyplněny dílem amorfním opálem, dílem chalcedonem v ozdobných sferolitech, dílem pak krystalky křemene. Natrefil jsem velmi pěkné sferolity chalce- donu (délky opt.—), které mezi kříženými nikoly okazují stálý černý kříž. Centrum jejich bývá položeno obyčejně blíže stěny dutiny, i ne- jsou vždy vyvinuty na všecky strany stejně, nýbrž obyčejně dole jako přiřínuty. Jednu dutinku mezi serpentinovým pletivem vyplňují zcela dva až čtyry, řídčeji více takových sferolitů. Mezi nimi setrvá- vají žilky serpentinové něco déle, až i ty posléze ustoupí rozkladu a bývají nahraženy opálem a chalcedonem. Zbytky nerostů, které vedle granátu lze v serpentinu spatřiti, náležejí dílem pyroxenům, dílem olivinu. Některé průřezy pyroxenové jsou bezbarvy, jiné, pocházející od intensivně světle zelených zrnek, zelenavy. Bezbarvé náležejí rombickým pyroxenům, neboť nedosahují tak vysokých barev polarisačních jako jednoklonné, a pocházejí-li z vertikálního pásma hranolového, nedávají obrazu jedné osy optické. Pro jich bezbarvosť a úplný nedostatek pleochroismu možno je po- kládati za enstatity nebo za železem chudé bronzity. Jich tvary jsou podlouhly, pokud dá se pozorovati, často více nežli dvakráte tak dlouhé jako široké. Krystalografického omezení nejeví. Zelenavé průřezy patří jednoklonným pyroxenům. Ve kterých © Jest patrna křižující se štěpnosť dle augitického hranolu, ovšem ne- dokonalá, možno snadno pozorovati obraz jedné optické osy. Poněvadž štěpnosť dle orthopinakoidu není zřetelna, tyto pyroxeny sluší řaditi ku diopsidu. Zbytky olivinu jsou v tenkém výbruse bezbarvě průhledny a vy- skytují se dílem malé a zakulacené jednotlivě jakožto uzavřeniny V pyroxenech, dílem byly vyvinuty původně jakožto větší samostatná zrna. Posledních bylo již nepochybně mnoho proměněno na serpentin, neboť tento jeví význačnou dosti často strukturu smyčkovou s hoj- nými vyloučenými rudami železnými. Průřezy granátů jsou průhledny a skoro bezbarvy, jen slabě načervenaly a bývají prostoupeny většinou nepravidelnými trhlinami. V polarisovaném světle zachovávají se isotropně. Mají nerovné obrysy a vůbec bývají obdány korou neboli kelyfitem, jehožto popis následuje doleji. V původních nerostech, ani ve granátech nelze spatřiti žádných mikroskopicky zřetelných uzavřenin. 44 XVIII. Jindř. L. Barvíř Byla zde tedy původně hornina pyroxen-olivinová, bohatá gra- náty, prostá rud. O její struktuře dá se kombinováním takových partií, ve kterých zrna ještě hraničí na sebe, a se zřetelem na velikosť těchto říci, že podobala se většinou struktuře neporfyrických částí serpentinu hrubšického, byla tedy allotriomorfně zrnitou. Jen částečně vynikaly granáty porfyricky. Také zde dá se konstatovati, že aspoň některá malá zrna olivinu byla dříve vytvořena nežli vzrůst pyroxenů byl ukončen — podobně jak u Hrubšic, ale zrna granátová jsou nejstarší součástkou, neboť neuzavírají ani pyroxenu ani olivinu, za to bývají sama i s korou často nalezena obdána úzkým rámcem diopsidu. O rozkladu nerostů lze připomenouti, že granáty a jich kely- fity poměrně nejdéle vzdorují přeměně na: vodnaté křemičitany, a skýtají pak bledé až i intensivně zelené penniny opt. negativního charakteru, řídčeji serpentin. Také nalezl jsem pseudomorfosy hydro- xydů železa po kelyfitech, malých rozměrů, asi jen "/„—'/, mm. Ne- obsahují žádných zrnek granátových, neboť dílem kelyfity zaujímaly již před zvětráním celý prostor kulovitý samy, dílem zbylá zrnka granátová přeměnila se na serpentin. V těchto pseudomorfosách struktura kelyfitu dosti zřetelně jest zachována, což zdá se i samo svědčiti, že tento měl jiné chemické složení než jeho okolí. Jako serpentin hrubšický, tak i serpentin tento jest bohat na vyloučené, seknndérně vytvořené nerosty, k nimž náleží zvláště chry- sotil, metaxit, anthophyllit, slídy a chlority, ovšem také uhličitany. Slídy jsou hnědé meroxeny a jeví často zřetelný úhel optických os. © Na jednom lupénku měřil jsem: 2E— 239, e< v, optický charakter © negativní. (Chlority jsou dílem jednoosé, dílem poskytují jako mero- © xeny zřetelné úhly mezi směry os optických, všecky, které jsem po- zoroval, byly opticky negativní. I náležejí dílem ku penninu, dílem přibližují se ku klinochloru. Anthophyllit vyskytuje se v agregátech tremolitu podobných barvy bílé až slabě nazelenalé, jemné třísky jsou často bezbarvy. Stébla prismatického vzhledu dosahují šířky až asi T mm. v makrodiagonálním průřezu a dají se rozdrobiti na jemné jehlice. Úhel prismatu jest ovšem úhel amfibolový, zhášení jehlic vždy | rovnoběžné a v baničce nedávají skoro žádné vody. Nezřídka pře- | chází v anthofyllitový asbest. Často bývá smísen se chlority. "Také jsem nalezl ve zvětralém serpentinu větší kus hrubozrného plagio- © klasu řady oligoklasové, kterýž arci ku vlastní hornině serpentinové nenáleží. Obsahoval něco louhově zeleného amfibolu v allotriomorfních zrnech přimíseného. Jeho třísky barví plamen intensivně žlutě a šik- mosť zhášení na plochách štěpných činí 2:69 a 0:79. Tento plagioklas O některých serpentinech západní Moravy. 45 rozkládá se jednak na paragonit, jednak dává světle zelené, pseudo- phitu zcela podobné produkty, možno tedy pozorovati, jak při tvoření se vodnatých sloučenin magnesium vypuzuje a nahražuje natrium a kalcium. Kůra granátová již svrchu řečená činí jakoby rámce kolem gra- nátů. Poslední vyskytují se zřídka bez ní a pak jsou jejich kraje aspoň hnědě vroubeny a zřetelně pozměněny, jakoby korrodovány. Průřezy většího počtu zrnek granátových i s korou činívají */„ až 1 mm., kůra však zaujímá při tom rozličnou šířku. Ponejvíce jádro granátové zůstává jen '/,„ až "„ mm. široké, nezřídka zmizí úplně a jeho místo bývá zaujato touto korou. Nepochybně oba díly jsou k sobě v poměru prostorové vzájemnosti: jest-li zrno granátu větší, bývá kůra užší, jest-li menší, bývá kůra širší, až i nahražuje granát úplně. Aby bylo možno kůru granátovou mikroskopem dobře zkoumati, bylo třeba poříditi velmi tenký výbrus. V takovém bývá ve prochá- zejícím světle dílem hnědavě až bezbarvě průhledna, dílem špinavě hněda a kalna až neprůhledna. Má vláknitý sloh, vlákna jsou velice jemna, obyčejně všelijak zohybána, celkem však paprskovitě sestavena. Na více místech vlákna spojují se na partie, které při slabém zvět- šení mají vzhled jednotný, při silnějším pak sice také zhášejí najednou, ale dávají přece poznati složení z vláken. Ani v obyčejném ani v po- larisovaném světle nemohl jsem mezi nitkami konstatovati nějakou druhou látku uloženu, se kterou by nějak třeba byly srostly, i po- kládám proto kůry ty za hmotu jednotnou, za kelyfit dle pojmeno- vání Schraufova.") Další pozorované vlastnosti kelyfitu od Zňátek jsou následující. Porovnáme-li relief jeho bezbarvých anebo skoro bezbarvých částí s reliefem v tenkém výbruse se naskytujícího granátu, diopsidu a serpentinu, nalezneme, že relief kelyfitu jest nižší nežli granátový, mnohem vyšší nežli serpentinový, velmi pak blízký reliefu diopsidu, sotva něco málo nižší nežli tento. Tou příčinou kelyfit má také asi tentýž střední exponent lomu světla jako diopsid. Zhášení děje se nejčastěji šikmo ku podélné ose. Jednotlivá vlákna leží ve výbruse arci v rozmanitých polohách a jeví právě dle toho rozličnou šikmosť zhášení. Poslední činila v různých polohách 09, 89, 139, 229, 289, 3449, 421/,9, Při tom měřil jsem jenom na ta- kových místech, na kterých vlákna leží vedle sebe rovnoběžně, a činí 1) Groth, Zeitschrift fůr Kryst, VI, p. 338. 46 XVIII. Jindř. L. Barvíř zřetelné svazky nebo téměř stébla. Čísla získaná charakterisují kelyfit jakožto nerost jednoklonný s největší dle podélného směru pozoro- vanou šikmostí chvění 42',". Na směr šikmého zhášení připadá vždy menší optická elastičnostť nežli na náležité chvění příčné, pročež směr nejmenší opt. elastičnosti ve vláknech činí s osou podélnou menší úchylky nežli směry elastič- nosti a a b. Při zkoumání na pleochroismus průřezy skoro bezbarvé obje- vily se jakožto nepleochroitické, hnědavé však dávají místem poznati zřetelnou změnu v intensitě barvy a sice jest absorpce dle směrů příčných větší nežli dle délky, c< a, b. Určiti velikost dvojlomu jest velmi nesnadno, neboť jednotlivá vlákna mohou ležeti na sobě často všelijak orientována. Největší dvojlom, který jsem mohl pozorovati, jest asi 2"/„krát tak veliký, jak u okolního serpentinu. Kdežto tento jeví nejvýše „jasnější šedo“ (o —e==218 milionin mm. dle Auincke), polarisační barvy u ke- lyfitu stoupají až na červeno pomorančové (505 mil. mm.), jednotlivé pak body jsou červeny (536 mil. mm.). Porovnají-li se tyto barvy s oněmi u diopsidu v témže výbruse, nalezne se, že od sebe nejsou příliš vzdáleny, neboť průřezy diopsidu jeví se býti zbarveny červeně pomorančově (505 mil. mm.) až indigově (589 mil. mm.). Z obou porovnání lze aspoň tolik souditi, že největší dvojlom kelyfitu v jeho směru podélném nečiní méně nežli 0:020, ale snad také nestoupá mnohem výše. Z dat těchto následuje nepopíratelná optická příbuznost zdejšího kelyfitu s jednoklonnými pyroxeny. Uspořádání vláken kelyfitových děje se centripetálně obyčejně okolo zrnéčka granátového. Mezi granátem a kelyfitem nevzniká žádné zvlášť složené pásmo přechodní, vlákna tohoto vězí na kraji granátu často jako vlákna řas na kamenech. Obrysy granátů jsou při tom rozmanitě nepravidelny až laločnaty, povrch bývá jemně ďubkován a celý zjev činí dojem, že vývoj kůry děl se na újmu granátu. K tomu přichází, že lze pozorovati také kelyfity beze vší stopy po granátech, za to jsou tím širší a zaujímají celý kulovitý prostor, granát byl jimi patrně zcela vyčerpán. Zevnější obrysy kor skýtají ve průřezech travy okrouhlé, často podlouhlé a též laločnaté dle toho, jak zrna granátová sama v těchto řezech jsou utvářena nebo utvářena byla. V záhybech vlákna kelyfi- tová místem ze dvou stran se potkávají a překážejí si na dalším vzrůstu. O některých serpentinech západní Moravy. 47 Kolem kelyfitu lze nalězti velmi často úzký proužek diopsidu, v němžto, ačkoli zřídka, vyskytují se také zrnéčka bronzitu. Ten pásek zbývá neporušen a čerstvý nápadně často, kdežto v okolí diopsid a bronzit již ponejvíce bývají přeměněny na serpentin. Jeho zevnější obrysy řídívají se přibližně obrysy kelyfitu, kdežto na hranici mezi oběma diopsid vniká do všech zářezův a prohloubenin kelyfitu. Také zde není zvláštního přechodního pásma mezi nimi, kelyfit jest spojen s diopsidem podobně jako s granátem a jen někdy trochu se po- rozšiřuje. Proužek nerozloženého diopsidu a právě taková zrnéčka bronzitu, okolo kelyfitu zachovaná dokazují zcela zřetelně, že poslední nemůže býti produktem obyčejného zvětrání, neboť jinak musil by řečený diopsid a bronzit a sice ještě dříve býti porušen. Porovnává-li se pak kelyfit s obklopujícím jej diopsidem, vy- chází na jevo, že sobě jako ne opticky, tak ani morfologicky nejsou zcela cizí. Nalezne se, že kelyfity obsahují častěji trhliny, které pro- bíhají rovnoběžně ku trhlinám v diopsidu, kdežto s trhlinami graná- tovými nemají ničeho společného. Tento úkaz zasluhuje alespoň po- všimnutí. Podobně ten zjev, že na místech, kde diopsid zbývá nápadně široký, kůra kelyfitová jevívá se vyvinuta mnohem užší. Porovnáme-li popis kelyfitu ze Křemže, který v. Lasaulx dle materiálu jemu od Schraufa zaslaného uveřejnil ve „Šitzungs- berichte der niederrheinischen Gesellschaft etc. in Bonn“,*) nalezneme, že všechny tamní udaje hodí se též o kelyfitu ze Zňátek, jen ne- pozoruje se na posledním místě žádného spojení s amfibolem. Kelyfit ze Křemže dle v. Lasaulx jest v tenkém výbruse průhledný barvou šedohnědou a jeví sloh radiálně vláknitý, vlákna jsou postavena kolmo ku hranici vůči pyropu. Poslední má kraj ostrý, ale jemně vlnitý. Do jeho vnitřku kelyfit nikde nevniká. Mezi serpentinem a kelyfitem vyskytuje se úzké pásmo chromitého diopsidu. Mezi kříženými nikoly kelyfit jeví dosti pestré barvy polarisační. Vlákna jeho spojují se na svazky a náležejí jednoklonnému nerostu, jehož největší šikmosť zhá- šení činí 35"“—409. Na některých souvislejších místech upomíná „na nerost skupiny pyroxenové, který proměnou stal se vláknitým.“ Pásmo diopsidové zdá se na mnohých místech spojeno býti přechody s látkou vláknitou. Kde větší zrna diopsidu leží na kraji, substance kelyfitu mizí skorem úplně, velké zrno diopsidu zdá se ji nahražovati. Schrauf pokládá tento kelyfit za pyrogenní útvar kontaktu, 1) 1882, p. 114. 48 XVIII. Jindř. L. Barvíř vzniklý přitavením granátu magmatem olivinovým. Byť tato theorie o přitavení měla odpůrce, přece platí úplně jiné zároveň vyslovené tvrzení téhož autora, že totiž vznik kelyfitu jest zcela rozdílný od pochodu obyčejné proměny (zvětrání), a že má býti od tohoto roze- znáván.") V. Lasaulx nepokládá kelyfit za pásmo pyrogenně roz- tavené. Všeobecně přijímá, že sloh jeho mohl by býti původním nebo sekundérním, vzniklým proměnou. Dle rázu celého pojednání myslí na „všeobecnou metamorfosu kontaktní“ bez pochodů hydatogenních a pyrogenních. Zároveň popisuje kůry granátu ze serpentinu od Greifendorfu u Bohrungen, které kelyfitu od Křemže blízko jsou pří- buzny, a pokládá je za vláknitý produkt přeměny srostlic diopsidu s amfibolem. Weigand popisuje rozdrobené granáty ze serpentinu u Bon- homme v severním Horním Elsasku,?) které jsou obdány dílem většími individui amfibolu, dílem stébelnatými, paprskovitě seřaděnými agre- gáty bezbarvého až hnědavého nerostu. Poslední pokládá taktéž za amfibol a označuje jej jakožto produkt přeměny granátu. Kůry kolem granátů ve granát-olivinové hornině z údolí Kampy, z Karlstátten u sv. Hypolita, podobně od Reutmůhle v Dolních Rakousích sestávají dle Becke“) ze vláknitých srostlic amfibolu a pikotitu. Týž pokládá je za produkty přeměny pyropu s olivinem. O kelyfitu od Zňátek jest jisto, že vznik jeho děje se na úkor granátu, při tom však není nemožno, ba také z chemických důvodů jest velmi pravdě podobno, že i diopsid svojí látkou k němu při- spívá. Pováží-li pak se s jedné stránky, že kelyfit tento, jak již bylo připomenuto, nenáleží ku produktům obyčejného zvětrání, jakož jsou na př. chlority a slídy magnesiové, sluší také si povšimnouti, že granát ani kelyfit nenzavírají žádných skelných částic, prvnější nejeví mimo trhliny žádné fenomény zvláštního mocného tlaku a chová se ve všech částech svých úplně isotropně. V takové hornině kelyfity kolem granátu býti nemusí, to dokazuje m. j. také granáty obsahující serpentin od Naloučan, v němž také vyskytují se granáty celkem větší nežli u Zňátek, a který bude popsán v následujícím článku. Tvoření se kelyfitu upomíná velmi na tvoření se nerostův amfibolových zvláště pilitu z olivinu“), avšak myšlénka Schraufova také asi není nemožna v jednotlivých případech. 1) IL. c. p. 360, 362, 365, cf. Nenes Jahrbuch fůr Miner. 1884, II, 21—26. 2) Tschermak, Min. Mitth. 1875, p. 190. 3) Tschermak, Min. Mitth. IV. p. 324—326, VII, 253—255. 4) Rosenbusch, Mikr. Physiogr. I, 3. Aufl. p. 478. O některých serpentinech západní Moravy. 49 Zač sluší podobné vytvořeniny v horninách bohatých amfibolem, zvláště v oněch, které se serpentiny zde popsanými geologicky sou- visí, považovati, o tom bude jednáno na jiném místě. Serpentin od Naloučan. Sz. od Náměště, již na blízku vesnice Naloučan nalezneme ser- pentin v lese nad řekou Oslavou. Jest málo odhalen, ale lze přece souditi, že s obklopujícími jej amfibolity sousedí přímo. Hornina má barvu temně zelénou, jest téměř celistva a nejeví žádné pravidelné břidličnatosti. Na lomu lze pozorovati porfyricky uzavřená, původně zelená, obyčejně něco změněná, hnědavě až tombakovitě zbarvená zrna bronzitu, která na pinakoidální štěpné ploše lesknou se silně skelně až hedvábně, a byla jmenována odsud již Dvorským. Ský- tají často čtyřhranné průřezy bez krystalografického omezení. Pinakoi- dální lupénky štěpné bývají žlutavě průhledny s nádechem do zelena, . rovnoběžně k ose c jemně rýhovány, zhášejí ovšem rovnoběžně a ne- dávají v konverg. polar. světle pozorovati žádného obrazu osního. Jeví jenom slabý pleochroismus. Hnědavé zbarvení bývá spůsobeno vyloučením hnědavých rud, které shromažďují se na trhlinách štěp- ných. Při dalším rozkladu na bastit nerost obdrží hnědavě černou barvu, kteráž pochází podobně od vyloučených rud. Často nalezneme světlejší zrnko bronzitové, vroubené jako rámcem temnou proužkou bastitu. Při zevrubnějším pozorování lze spatřiti v hornině také louhově zelená místa, skelně se lesknoucí. Objeví se, že pozůstávají z po- dlouhlých zrnek, kteráž v mikroskopu v tenkých lupéncích jsou skoro bezbarva a téměř bez pleochroismu, kdežto tlustší jsou zelenava a mají zřetelneu absorpci, neboť paprsky světelné, chvějící v nich rovnoběžně ku c, bývají více absorbovány nežli chvějící kolmo ku c. Šikmost zhášení činí ve štěpných lupéncích 13"/,", jest to aktinolit. Pomocí lupy nalezneme v hornině ještě smolně černá, kovově lesklá zrnka, patřící dílem magnetitu, dílem chromitu, a mimo to jen zřídka oje- dinělé šupinky talku. Horninu protkává mnoho žilek chrysotilových, ponejvíce louhově až olivově zeleně zbarvených a silně se třpytících. Na rovně řezaných plochách vynikají nad tmavou matnou hmotu okolní zvláště průřezy bronzitové, tombakově zbarvené a třpytivé. V mikroskopu jeví se býti obyčejně bezbarvé, často s nádechem do červenava a neobsahují původně žádných malých uzavřenin, leda něco malých černých zrnek rud železných, která větráním hnědnou. V ten- Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893, 4 50 XVIII. Jindř. L. Barvíř kých průřezech individui trochu změněnými nalezneme četné malé válcovité dutinky, které jsou spořádány rovnoběžně ku trhlinám štěp- ným, a obsahují nahnědlý prášek, částečně snad také nahnědlé roz- toky. K tomu druží se místem přehojné, světle hnědavě průhledné destičky a hůlky, které jsou uloženy těmitýmiž směry. Často skýtají tvary velmi ozdobné a mohou býti tak tenkými, že lze je spatřiti jen při napjaté pozornosti, kdežto jinak tvoří až zřetelná zrnka. Dle jich tvaru možno je považovati rovněž za výplně dutin a trhlin. Podobné byly již mnohokráte popsány ze bronzitů, zvláště pak z hypersthenů a považovány dílem za primérní, dílem za sekundérní, za brookit, opál a j. v.) V našem případě jsou původu sekundérního a na ně- kterých místech možno dle velikosti i dle jiných vlastností pozoro- © vati nepopíratelné přechodní členy mezi takovými tvary a zřetelným © chromitem. Opticky dají se malé formy, pokud jsou obdány dvoj- lomným matečným nerostem, sotva zkoumati. Ostatně hornina obsahuje . také větší pásky a žilky vyloučeného chromitu, které analogicky vy- loučenému magnetitu pozůstávají z malých nepravidelných zrnéček a ve skupinách přecházejí na magnetit. Také ty jsou zbarveny hně- © davě a sice v tenkých lupéncích velmi bledě. Že by některá větší! zrna zde snad chromitu v serpentinu byla primérní, myslím, že mohu po- příti, neboť pokud jsem viděl, jich nepravidelné obrysy přecházívají ve výběžky, a tyto dále ve hromádky zrnéček, zřetelně sekundérních. Bledé zbarvení zdejšího chromitu v tenkých třískách a tabulkách © jest často tak nápadno, že by považoval je spíše za jiné nerosty, a myslil n. p. na pikotit, brookit, rudy železné a pod. Proto po- krýval jsem dvě takové partie ve výbruse delší čas teplou kyselinou solnou, později kyselinou fiuorovodíkovou, ale nebyly pranic změněny. I roztloukl jsem kus horniny na drobno, rozložil látku serpentinovou pomocí- kyseliny solné, odloučil kyselinu křemičitou vařením se žíra- vým draslem a zahříval zbytek, kterýž obsahoval ještě zrnka pyro- xenová, s kyselinou fiuorovodíkovou. Při tom objevilo se, že pyroxeny obsahují chrom, neboť obdržel jsem ho z nich značné množství. Posléze zbyly jen ony záhadné částečky v podobě třísek a destiček. Nejmenší © z nich zůstaly průhledny a nemohly býti rozeznány od uzavřenin v tenkých průřezech bronzitu. Silnější třísky jsou jenom na kraji hnědavě průsvitny, ostatně černy. S boraxem látka dává silnou reakci na chrom. Analysoval jsem ji potom množstvím 157 mg. Prášek byl nejdříve otevřen sodou a ledkem, načež roztavenina vložena do horké !) Rosenbusch, Mikr. Physiogr. 83. vyd. I. p. 455—458. O některých serpentinech západní Moravy. 51 vody, i rozpustil se chrom, kterýž s alkoholem zahříván a ammo- niakem sražen (dvakráte) dal modravě zelený hydroxyd chromitý a po žíhání chromoxyd. Nerozpuštěno zůstalo železo, magnesie a něco málo aluminia. Tyto byly rozpuštěny a rozděleny obyčejnými metho- dami. Obdržel jsem přes 65“/,, tedy dosti hojně Cr,O,, železa pak nemnoho více nežli magnesie, i bylo určení chromitu potvrzeno. V některých částech horniny vyskytují se také lamelární srost- lice bronzitu s diallagem, i zrnéčka posledního samotná, kteráž ne- jeví žádného idiomorfního omezení, a uzavírají četné průhledné, slabě nazelenale zbarvené destičky. Aktinolit činívá obyčejně hromádky, při čemž okazuje zde onde prismatické omezení. Mimo to objevuje se srostlý se bronzitem a sice tak, že vysýlá do něho častěji tenké výběžky, které táhnou se sem a tam, a nejsou jakzi vůči němu náležitě ohraničeny. Také vysky- tuje se na trhlinách bronzitu. Řečené srostlice pokládam za moleku- lární proměnu bronzitu v aktinolit, paprskovec ve hromádkách, pak na puklinách bronzitových jest nepochybně sekundérní. Důvodem toho jsou dle mého mínění uzavřeniny, neboť pokud jsem pozoroval, aspoň paprskovec ve hromádkách a na puklinách bronzitových obsahuje právě takové destičky a hůlčičky, jaké charakterisují změněný bronzit. Mimo bronzit, aktinolit a něco diallagu naleznou se mikroskopem ještě zbytky olivinu. Tento nerost jest sice již ponejvíce proměněn v serpentin, ale dle místem značně rozšířené struktury smyčkové činil podstatnou součásť horniny. Poslední byla tedy skálou olivin- pyroxenovou, která sotvá že i původně obsahovala něco paprskovce, nýbrž spíše byla ho prosta. Vývoj serpentinu děje se obyčejným spůsobem, ze bronzitu vzniká často prostřednictvím stadia bastitového. Velmi zajímava jsou taková zrnka bastitu, která tlakem horským byla ohnuta. Struktura serpentinová mění se dle matečných nerostův a dle eventuelního po- chodu vývoje. Také velkolupenný serpentin natrefíme mikroskopem. Ve tkanivu nalezneme také šupinky talku shora řečené a sice jen zcela ojedinělé. Jsou omezeny nepravidelně a patrně druhotného pů- vodu. Sem a tam vinou se také jemné žilky, které podobají se proudu přejemných dlouhých nitek, jeví dvojlom serpentinu, a jich směr po- délný jest opticky negativní. Mnohé podobné žilky, jsou-li širší, jeví příčné rýhování a náleží zřetelně chrysotilu. Ve zkoumané hornině jest zvláště pozoruhodno určení maloun- kých uzavřenin bronzitu a příměsek aktinolitu. Nad ní naleznou se na polích vyorány také kusy serpentinu se granáty. Tyto jsou oby- 59 XVIIL Jindř. L. Barvíř čejně pokryty modravě bílou zvětralou korou, vnitřku pak jsou tmavo- zelené. Z celistvé téměř hmoty základní vystupují skoro 1 mm. velká červená allotriomorfně omezená zrna granátu, kteráž nejsou vroubena žádným rámečkem neboli kelyfitem. V základní hmotě proplétají se jemné černé žilky vyloučeného magnetitu. Mikroskopem naleznou se v tenkém výbruse mimo granáty malá zrnka olivinu, kteráž jeví se býti bezbarva, jakož i jiné bezbarvé průřezy rombických pyroxenův a zelenavé diopsidu. Primérní rudy nevyskytují se žádné. Všeobecně hornina jest analogicky složena jak u Zňátek. Oliviny a pyroxeny neposkytují ničeho zvláště zajímavého. Granáty obsahují jakožto uzavřeniny jemné žlutavé jehlice rutilu jakož i jiné tmavé, jak myslím, železitého rutilu. Jich obrysy jsou obyčejně laločnaty, místem jakoby ohlodány, někdy jako odlomeny. Tím průřezy stávají se ponejvíce nesouměrnými a činí nezřídka dojem, jakoby náležely jen úlomkům větších zrn. K tomu přichází, že zde a onde na blízku většího zrna granátového pozoruje se několik men- ších průřezů. Někdy zdá se, jakoby zrnka olivinu nebo diopsidu byla uzavřena ve granátu, ale jsou to jenom řezy skrze dolíčky granátové, v nichžto řečené nerosty jsou usazeny. Mezi těmi a granátem, ba vůbec nikde nevyskytuje se žádná kůra. Granát jest nepochybně nej- starší součástkou horniny. Serpentinovyý štěrk ze Březího. Při výletu na hraběcí Hauegwitzovský zámek Osovou ssz. od Velké Byteše nalezl jsem na cestě, která vede od zámku směrem sv. ku vsi Březí, mnoho štěrku a okulacených kusů serpentinu a am- úbolitické horniny pohromadě, což všecko pochází od řečené vsi Březího. Z toho možno souditi, že v okolí vesnice se serpentiny tam se vyskytujícími též amfibolitické horniny jsou nebo byly sdruženy., ačkoli poslednější na geologické mapě opět nejsou označeny. Kolem serpentinu jest zaznamenána rula. Sám neměl jsem zatím příležitost navštíviti původní naleziště. Tmavozelený serpentin má obyčejný habitus, ve skoro celistvé hmotě základní vyskytují se porfyricky vtroušená 4—5 mm. velká, jemně rýhovaná, nerovně omezená zrna bronzitu, která často jsou přeměněna na zelenavý talek. V tenkém výbruse naleznou se také makroskopicky ještě hnědé průřezy chromitu nejrozmanitějších tvarů. Mikroskopem objeví se mimo to zbytky olivinu. Struktura smyčková jest velmi rozšířena, pročež i zde olivin byl součástkou podstatnou. i O některých serpentinech západní Moravy. 53 Mnohé zbytky bronzitové lze spatřiti proměněny na bastit, i takové se vyskytují, které tlakem horským byly prohnuty. Zajímavo: jest po- zorovati přeměnu bronzitu v talek. Tato děje se na krajích a na trhlinách štěpných, i dá se zkoumati nejpohodlněji mezi kříženými nikoly, kde talek zřetelně vyniká vysokými barvami polarisačními a habitem slídnatým. Velmi často při početí tohoto pochodu bronzity bývají již trochu bastitovitě pozměněny. Tělo bronzitu bývá tvořícím se talkem téměř vyhlodáváno, obraz dá se porovnati velmi dobře se zjevem chorobné rakoviny. Místem vyskytují se v serpentinu také skupiny chloritů, kteréž dle svého vždy rovnoběžného zhášení nále- žejí ku penninům. Zrnka chromitů vyskytují se v těchže tvarech jako v hornině u Naloučan, jenom že značně menším počtem. Také větší jich zrna třeba z analogických příčin pokládati za sekundérní. Právem Dvorský poznamenává, že serpentiny v těchto kra- jinách malým množstvím objevují se na velice mnoho místech. Na- lezneme je často na polích, dle sdělení pana Frant. Hladkého, učitele v Naloučanech, také v zahradách. Doposud viděl jsem jenom takové, které vznikly z hornin olivin-pyroxenových. Důchodní hrabě- cího Haugwitzovského panství Osové pan Čepl daroval mi dva kusy serpentinu, které byly nalezeny v Holínkovském rybníce sv. od Křenářova při lovení. Serpentin z Holénkovského rybníka jest makroskopicky zcela po- doben serpentinu z Naloučan. Ve hmotě základní skoro celistvé, tmavozelené vězí porfyricky roztroušená až 1 cm. veliká zrna bron- zitu, která již všechna jsou trochu rozložena, a jeví ponejvíce bron- zovitou barvu se silným polokovovým leskem. Pozorováním mikroskopickým nalezne se, že největší čásť hor- niny jest již serpentinisována. Lze viděti většinou strukturu mříž- kovou, méně smyčkovou. V normálním pletivu serpentinovém uzří se bastitovité změněné bronzity a skupiny velmi jemných lupénků ser- pentinových, kteréžto poslední pocházejí dílem ze bronzitů (bastitů), dílem však také z aktinolitu, poněvadž ve svém seřadění zachová- vají místem zřetelné stopy štěpnosti amfibolické původního nerostu. Ve změněných bronzitech vyskytují se jakožto příčina jejich hněda- vého zbarvení opět bnědé rudy železné, usazené v jemných trhlinách a dutinách, pak také velmi tenké tabulky chromitu jako v serpentinu od Naloučan. Také jest zde vedle sekundérního magnetitu chromit rozšířen ve všech větších tvarech jak onde, a sluší jej rovněž pova- 54 XVIH. Jindř. L. Barvíř žovati za druhotný. Větší podlouhlé jeho skupiny, jasně hnědé, bý- vají až přes 2 mm. dlouhy a vyvinuty nepravidelně. „Kyselina solná ani filuorovodíková ovšem se jich netkne a v polar. světle chovají se isotropně. Častěji jsou srostlé s magnetitem. Sem a tam nalezneme zelenavý lupínek penninu. Také malé zbytky granátu lze nalézti ve pletivu. Jsou velmi bledě načervenaly, prosty zřetelných uzavřenin, ponejvíce rozpraskány a mívají zde onde anomální dvojlom. Přechá- zejí na lupénky habitem serpentinu zcela podobné, aniž možno po- zorovati nějakého zřetelného přechodního stadia. I náležejí ke gra- nátům bohatým magnesiem, aluminiem pak nejspíše dosti chudým. Po nějaké granátové kůře není žádné stopy. - Také ve krystalických vápencích této krajiny serpentin vyskytuje se v partiích a v žilách, i vznikává odruda zvaná ophicalcitem. Zkoumal jsem dosud jenom jeden podobný ze hraběcího Haugwitzov- ského lomu jihozápadně ode vsi Pucova. Tento vápenec jest zřetelně vrstven, transversálně zbřidličnatěn, a jak se podobá, uložen do ruly. Než není lze spatřiti zřetelných průřezů hraničních. Jeho zrna do- sahují průměrně sotva 1 mm. velikosti, Akcessoricky obsahuje místem ne málo bezbarvé, bílé až hnědavé slídy, která jest tvrdší nežli talek, na štěpných lupéncích pak jeví malý úhel optických os a opticky ne- gativní charakter. Dva takové úhly poskytly při měření 119 a 19". Některé mají také vzhled talkovitý, ale tento úkaz lze přičísti větrání. V tenkém výbruse obdrží se vraskavý, dílem jakoby vláknitý povrch, který lze spatřiti zřetelně, ale jest značně nižší než u kalcitu. Pola- risační barvy jsou vysoké. Patrně šikmého zhášení nemá. Zde a onde jest hnědavě obrouben a pak pleochroitický, jest to phlogopit. Mimo to vápenec obsahuje často černavé lesklé šupinky, které dají se snadno nožem rýpati, magnetem nebývají přitahovány a v mikroskopu zů- stávají temny. Mohou býti pokládány za grafit. Místem nalezneme aktinolitický amfibol, ten pak jest dle svého častého vyskytování se v malých dutinkách patrně druhotného původu. Serpentin tvoří ve vápenci ponejvíce "/„ až 1 cm. veliká, slabě žlutavě zelená místa. Vyvinuje se z nažloutle bílých, trochu kalných, až '/„ cm. dlouhých zrn salitu, kteráž vyskytují se jednotlivě nebo spojena ve skupiny. Salit tento skýtá čtyřstranné průřezy se slabě lesklými plochami štěpnými a na těch možno pozorovati šikmosť zhá- šení 37%. Jeho vysoký relief převyšuje značně relief kalcitu, průřezy jsou ve procházejícím světle bezbarvy, štěpnosť pyroxenovitá, dělitel- | ! O některých serpentinech západní Moravy. 55 nost dle base patrná, polarisační barvy dosti vysoky a na basické ploše vystupuje jedna optická osa. Jakožto uzavřeniny obsahuje velmi malá bezbarvá dvojlomná zrnéčka jakož i temné jehlice, seřaděné rovnoběžně dle štěpnosti. Serpentin jest slohu mikroskopicky jemně lupenitého, mřížkovitě spořádán, a procházejí jím jemné žilky kalcitu. Mnohdy prozrazuje svojí strukturou, že matečný nerost byl dle ortho- pinakoidu lamelárně dvojčatěn. Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898. XIX. O některých problémech geodetických. Podává Dr. V. Láska v Praze. (S tab. XIII) (Předloženo dne 5. května 1893). A. 0 interpolaci bodů trigonometrických. Při revisi trigonometrických bodů královského města Prahy vy- skytl se mi problém interpolace trigonometrických bodů. Jednalo se O spojení dvou soustav a sice měření Sterneckova (viz: Mittheilungen des k. k. militár-geographischen Instituts VII. Band) s měřením, které na počátku tohoto století Jůttner provedl (viz: Zprávy české společnosti nauk z roku 1823). Soustava poslednější obsahuje mno- hem více bodů, než soustava prvnější. Bezprostřední převedení sou- stavy jedné v druhou nebylo možné, poněvadž váhy jednotlivých bodů nejsou známy. Tím podán následující problém. Jsou dány dvě soustavy bodů A a B, mající » bodů společných. V soustavě B měřeno p bodů, které v soustavě A chybí. Poslední body mají se převésti v soustavu A, tak aby vyloučeny byly co možná chyby jednotlivých společných bodů. — Nejpřímější řešení uvedeného problému by bylo, situovati spo- lečné body tak, aby součet čtverců vzdáleností korrespondujících bodů byl minimum. Výpočet ten vyžadoval by tak ohromné práce početní, že by pro praktické případy byl zcela illusorním. Proto volil jsem postup jiný, ne sice absolutně přesný, ale účelu zcela vyho- vující. Pod soustavou A vyrozumíváme na dále jen ony body, které má soustava A společné se soustavou B a podobně pro soustavu B. Vy vw B v těžiště soustavy A. Tím vykonali jsme translaci soustavy B (Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 9 XIX. V. Láska o rozdíl souřadnic obou těžišť. Obě soustavy mají nyní společné tě- žiště 0. Budiž dále / vzdálenost určitého bodu v soustavě A od bodu 0 a podobně A pro soustavu B, dále © úhel mezi Z a A. Co možná nejužší spojení obou soustav vyžaduje dále, aby bylo ZA= ZP — A2 — 2/4 cos 0) minimum. Tomu vyhovují následující rovnice : ZIA0 db —0 do + do'=0, kdež © a ©' dva po sobě následující úhly označují. Pomocí korre- latů stanovíme pak snadno příslušné hodnoty © a tím i polohu sy- stemu B vzhledem k systemu A i co se rotace týče. Na místě všeobecných vzorců budiž uveden nejjednodušší případ dvou bodů (viz obr. 1.). Je-li ŠEL JĚAVĚANEŮ X POPs — 0 5 P50P5— 3X POP 50 pak platí vztah: o—B—0—0 I. z kteréžto rovnice plyne de — do —0 II. Dále máme 10 da +-1VO do =0 III. tak že bude, značí-li w korrelatu (u + A0)40 + (u+-"VO")de =0 0 —-uz=O0 4 MO 0) P aneb vložíme-li tyto rovnice v rovnici I. obdržíme: j 1 e—8=—4|— na] tím určeno jest u. Rovnice IV. dávají pak © a 0, totiž O některých problémech geodetických. 3 k lA n G=AT7 m U WW 1 vy © = (e— fB) 1 T Pyros Tím spojeny obě soustavy tak, že ZP — min. ZA min. ZA?= min. Uvedená interpolace má velkou výhodu před aprioristickým po- žadavkem, aby součet čtverců vzdáleností obou soustav byl minimum, jednak v ohledu ekonomickém a za druhé v tom, že redukcí na tě- žiště eliminuje se značná část chyb jednotlivých bodů. B. Problém Lambertův. Slavný mathematik Lambert uvádí ve svých „Beitráge zur reinen und angewandten Mathematik“ I. p. 186 problém, který všeobecné lze naznačiti jak následuje: Z n bodů zaměřeno na » bodů jiných, vzájemná poloha prvých jest dána, má se posledních » bodů stanoviti. Veledůležitého problému Lambertova nepoužíváno snad nikdy, a to pro rozsáhlé výpočty, jež vyžaduje, a snad také proto, že se po- třeba jeho použití nezjevila. Ale až jednou bude se prováděti triangu - lace nějakého většího města, pak oživí mnohé staré problémy. Dneš- ního dne, kde možno z map katastrálních souřadnice bodů nejméně s jistotou +25 m stanoviti, jest řešení Lambertova problému mno- hem jednodušší a to následujícím způsobem : Předpokládejme, že máme 6 bodů, a sice 3 přesně dané M N P a tři přibližně 4 B C (viz obr. 2.), dále že měřili jsme úhly: < AMB oa BMC p xx ANB=1y, 3 BNC = 0 Jů AB = 6 |(J4BRU = m. 4 XIX. V. Láska Zaveďdme dále označení: MA = Bla MCU MP —=d, MN=a x CMN= u, X PMN= 0 X MNA= v, X MPA =o. Polohou bodů NP jsou veličiny d, a, © dány. Předpokládejme dále na okamžik, že známe úhly u a v a že chceme vypočísti úhly G, e, 1. Pak počítali bychom rovnice: Ak sin v 1 sin (e-FBF bo) vhěee sin (v +7) 1—snBrrFu+ sin (v-by-+9) Pam sin (p 9-40) d, sin (a-+-B-+-u— 9) a dále: 5 E— o) sin (6 + u— 9) teo+9=73 cos (8 +- u— ©) Ad, sin(u— 9) těles sms os 0) Tyto vzorce dovolují poměrné snadným způsobem z daných úhlů u a v stanoviti úhly e a 9. Uhly u a v známe alespoň přibližně co Uo A Vo, tak že hořejším výpočtem obdržíme místo e a 9 úhly e, a | 9.. Položme dále W—- Avz=v Ho +- Au = u a počítejme pomocí hořejších vzorců s libovolnou variací nové hypo- thesy I. Bo 94% II. Uo3 | Vo- dv nové hodnoty úhlů e a 9 a Sice: I. č0 4 98, W090 II. 89 +97, Yo-+-dr. | E ) i | ! O některých problémech geodetických. 5 Poněvadž e a 1 jsou funkce úhlů u a v, máme všeobecně e ZJfi(uv) n=fu v) z kterýchžto rovnic plyne bezprostředně : čo = (4, v 80 +- 88 Z fi (U + 94, V) čo + 988" = f1lMo> Vo -+ dv) No Z SU, V) No + n = S24 — 94, V) Yo + 94" Z SW; Vo +- 9v). Rozvinutím v řady a opomenutím vyšších členů obdržíme dále : a podobně A M06 = Ou du = V de' jé jžaté Ta 01.000, je poněvadž však e ZÁ + At vo Ari 1 = Ji (to -r A4, VT Dj bude i Je 96 on 9 1— o — o A0 m 5 ž LY z kterýchžto rovnic snadno opravy : Au a Av vypočteme. Kdybychom ale neměli map katastrálních, pak by nezbývalo nic jiného, než stanoviti azimuty MA a NA astronomicky, což jest velmi snadnou věcí. C. Rozličné problémy. Řada následujících problémů představuje veškeré možné kombi- nace problému Hansenova a Pothenotova. Poněvadž jsem je nikde 6 XIX. V. Láska nenalezl -řešené, ačkoliv se v mé praxi vyskytly, pokusil jsem se o co možná nejjednodušší řešení jak geometrické tak počtářské, Symbolem C = (AB, 0) míněna jest následující konstrukce: Nad přímkou AB sestrojme kružnici s obvodovým úhlem « V bodu A pak vneséme úhel 8, jehož rameno protíná kruh v bodu C. Pomocí uvedené jednoduché konstrukce lze snadno veškeré kom- binace obou uvedených problémů řešiti. I. třída problémů: Z daných tří bodů MNP a měřených úhlů a, B, a', B" (viz obr. 3.) mají se stanoviti body A a B. Graficky řešíme uvedený problém, jak následuje: sestrojme body EaF E = (MN, «)$i F=1WF, «)A pak protíná přímka EF kruh sestrojený nad stranou MN v bodu A a kruh nad stranou NP v bodu B. Pro výpočet stanovíme buď úhly g a V pomocí rovnic: snw MP sin a' sin B sing NP sineasin(e©|-$') $—p=a+846+X MNP— 1809 aneb počítáme jak následuje: Souřadnice bodů E a F stanovíme snadno. Tím ale jest zároveň stanoven azimut směru EF a azimut směru EP, tedy i úhel PEKA co rozdíl obou azimutů. Poněvadž: X AEP=X AMP, dále X MEP= x MAP= X, jest dán i trojúhelník UPA, tedy i bod A. Stejným způsobem sta- noví se bod B. -IL třída problémů: Pomocí měřených úhlů e, B, y, d, e, 1 mají se z daných bodů W a X stanoviti body ABC. Sestrojme body E= (UN, on F= (MN, B)yj dále kružnice nad přímkami NE s obvodovým úhlem d EF » » č. O některých problémech geodetických. 7 Průsek obou dá bod C. Body A a B jsou pak průseky přímek EC a EF s kružnicemi, pomocí kterých jsme stanovili body E a F. Pro počet zdá se býti nejvýhodnějším stanovení úhlů g a W pomocí rovnic: sin“ © sin Bsin sin (8 -F e) sing. Sinesinosiny p—Y—=5960"— (u — BT- 1 T- T1). Pěknou variantou uvedeného problému jest následující problém: Z daných bodů MW a N mají se pomocí měřených úhlů «, B, y, 0, €, 9 stanoviti body A B C. Geometrické řešení jest analogické jako u předešlého problému, analytické pak dáno rovnicemi sin(g--V) | sin(e--B)sin dsin e sing. © Sinesinysine W= 300" — (B4-7+98+*+1. Problémy zde uvedené obsahují veškeré možné případy kombi- nací problémů Hansenova a Pothenotova a na jich základě snadno si sestrojíme příslušné řešení pro kterýkoliv problém jiný. Resurné. Die vorliesende Abhandlung bescháftigt sich mit drei Problé- men der Geodesie: Der Punkteinschaltung, dem Lambertschen Theo- rem und mit den móglichen Combinationen der beiden geodetischen Hauptprobleme des Hausen'schen und Pothenotschen. In der ersten Abtheilung wird die Punkteinschaltung zerlest in eine Translation und in eine Rotation, indem die Coordinaten des Nebensystems zu- náchst so verlegt werden, dass die Schwerpunkte beider Systeme zusammenfallen und dann eine solche Drehung vorgenommen wird, dass die Summe der Ouadrate der Entfernungen zweier correspondi- renden Punkte ein Minimum wird. In der zweiten Abtheilung wird eine Lósung durch Náherune des berůhmten Lambertschen Theorems gegeben. In der dritten endlich werden die měglichen Combinationen des Hansenschen und Pothenotschen Problems in zwei Classen ein- getheilt und auf Grund einheitlicher Darstellung aller Probleme fůr alle Fálle sowohl rechnerisch als auch durch Construction gelóst, — 6 S (Nákladem král. České apolečnosti nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1895. v A B iměldotý vl8 k onoho pre bon ja I: : hy rá jb. ře : Pbye m AĚVŽCT o i a dni M vk in sl nabaaré úoiláo jal varan V , ť ; stála | de E ují typů, OAK a (boom koz PZO OR 21 VR SALDO ot VYROBA sr válka Stacie lány k ha 9 OZV / ' M) XX. O třech nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. Sepsal Čeněk Zahálka. (Předloženo dne 5. května 1893.) Pásmo I. — Perucké.) Jako na mnoha jiných místech v Čechách, v sousedním Sasku a mimoalpském Bavorsku, tak náležejí též nejhlubší pásma útvaru kři- dového v našem Polabí stupni cenománskému a jsou dvě: Pásmo I., bezprostředně na permském útvaru spočívající, je původu sladkovod- ního, pásmo II., vyšší, je původu mořského. Že útvar křidový Řip- ské vysočiny spočívá na permském útvaru, k tomu máme doklady ve Vranském údolí. Dno údolí tohoto od Budenic přes Šlapánice, Pošto- vice, Kmetněves, Hospozín, Černuc až k Budohosticům a Velvarům vyplněno je rozmanitými vrstvami permskými, zejmena červenými nebo bělavými deskovitými jílovitými pískovci, červenými nebo jinak pestře zbarvenými jíly a vápenci. Na některých místech, jako v okolí Budenic, Šlapánic a Poštovic, jsou místa, kde na červené vrstvy útvaru permského uložen je slepenec anebo hrubozrný pískovec nej- hlubšího pásma útvaru křidového. Také v západní části Řipské vyso- činy shledáváme, že útvar křidový na útvaru permském je uložen (nehledíc ani na podobné uložení v Perucké vysočině, zvláště u Pe- 1) Veškerý materiál výzkumný, vztahující se k této práci aneb ku mým pracím, které již dříve slovutná Král. Česká Společnost nauk uveřejnila, jako: vzorky hornin jednotlivých souvrství nebo lavic, mikroskopické jejich výbrusy, skameněliny s vytknutím pásma, lavice a místa, z nichž pocházejí, též veliké množství nivelovaných geologických profilů s příslušnou výškou nadmořskou, jež zhotovil jsem ve větším měřítku (poměr výšky 1:250), takže mocnosť 10 m 4cm, s podrobnými geologickými mapami opatřenými 10metr. vrstevnicemi v měřítku 1:25000, přístupny jsou v mých sbírkách geologických. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 1 9 XX. Čeněk Zahálka ruce, na Šebíně a u Poplz). Takové místo nalezneme v úvozu cesty vedoucí z Budyně do Břízy, ve stráni východně od Vrbky; tam na červených jílech permských spočívá též železitý slepenec pásma [I Na severním a východním okraji Řipské vysočiny, totiž v Labském údolí, nevychází nejhlubší pásmo útvaru křidového s útvarem perm- ským na povrch, nýbrž z příčin tektonických hluboko pod niveau hladiny Labe se ukrývají. Petrografie. Pásmo I. skládá se z vrstev železitých slepenců, hrubozrných nebo jemnozrných pískovců a lupků, v nichž často uložena je slabá vrstvička uhlí. Slepence železité západně od Přestavlk, jižně od Nížeboh jsou barvy rezavé nebo tmavohnědé, velmi hrubé. Tmelem jejich je tma- vohnědý limonit, který obaluje v podobě jemné kůry každý nerost nebo horninu a vyplňuje mezery mezi nimi. Nerosty jsou vesměs okulacené; od velikosti máku až do velikosti lískového oříšku jsou nejčastější, jednotlivé valouny dosahují však někdy velikosti pěsti i větší. Nejobyčejnější nerosty v něm jsou čirý nebo bílý křemen, šedý, do žluta zbarvený orthoklas, který i ve větších kusech se ob- jevuje, porfyrické valouny žuly, která obsahuje týž orthoklas, pak čistý křemen a málo muskovitu. Valouny šedé ruly vyskytují se říd- čeji. Obsahují čirý křemen, šedý do žluta orthoklas, muskovit a bio- tit. V rule jsou všecky nerosty stejně rozděleny. Také obsahuje sle- penec okulacené desky prahorní břidlice zelenavé, na mnoha místech do hněda zbarvené. Slepenec tento je velmi tvrdý a pevný. Proto byl - za starých časů vyhledáván ku stavbám. Nalezáme jej ve stavbách v okolí zámku v Roudnici, v základech bývalého mostu přes Labe v Roudnici, v základech staré vodárny roudnické a j. Slepenec železitý východně od Vrbky je světlejší, má tmel více písčitý než železitý a větší i menší valouny v něm obsažené skládají se ze samého čistého nebo bílého křemene, Slepenec z valounů křemene s chudým kaolinickým tmelem, valně rozpadlé nalézají se jižně od Šlapánic. Pískovec hrubozrný s kaolinickým tmelem od Vrbky, při cestě z Budyně do Břízy, obsahuje čistá nebo bílá zrna křemene. Zřídka objeví se zrno křemene černé, buližníku podobné. Pískovec ten ob- sahuje v sobě dosti muscovitu, někdy šupiny 2—3 mm. široké. V pís- kovci objevují se pruhy žluté od vodnatého kysličníka železitého O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 3 zbarvené. Blíže povrchu bývá často tmel kaolinický vyloužen. Tím stává se pískovec porovitý a snadno se v písek rozpadne. Tak tomu je severně od Kmetněvsi na poli p. Stříbrného, kde mimo to písko- vec uhelnými částkami jest pošpiněn, Pískovec hrubozrný se železitým tmelem, hnědelem, velmi pevný, vyskytuje se ve vyšších místech Vranského údolí; láme se na někte- rých místech, jako u Poštovic a osvědčuje se jako výborný velmi trvanlivý stavební kámen. Týž pískovec „Na kazatelně“ u Poštovic má vedle limonitického tmele též haematitový a také desky jeho bý- vají haematitem povlečeny. Haematit je zemitý jako cinobr zbarvený. Jemnozrné pískovce mají tmel kaolinický, jsou barvy obyčejně bělavé, zřídka zažloutlé. Obsahují dosti muscovitu, zvláště na plochách vrstevnatosti. Místy chová partie uhelné nebo malé čoky i vrstvy šedého lupku. Výbrus pískovce ") takového z Přestavlk jeví pod drob- nohledem samá čirá zrnka křemene a šedý prášek kaolinu, tu a tam průřezy pyritu a slídu draselnatou. Takové pískovce nalezáme v údolí Přestavlk, kde jsou v něm založeny staré lomy. Od Přestavlk táhne se na stráních k Vrbce, Roudníčku a dále. Od Zahajského mlýna táhne se do údolí k Berníkovu a Podbradci, v údolí od Vrbky ku Mšenému, kde jsou též rozsáhlé lomy, jakož i v postranních roklích u Podola a mezi Louckou a Radešínem. "Také na jižním okraji vy- sočiny v údolí vranském se nalézá, bývá však ornicí zakryt a jen příležitostně se za účelem staveb odkrývá jako na př. sev. od Hospo- zína na poli p. Vajela a j. Lupek v pískovci se vyskytující bývá za čerstva tmavý, na po- vrchu stane se světlejším, šedým. Na plochách vrstevnatosti má dosti slídy draselnaté. V Přestavlkách jsou lupky též vodnatým kysličníkem železitým hojně do žluta zbarvené nebo částkami uhelnými do černa. Místy vyskytují se pevnější partie lupků železnatých a uhelnatých. U Vrbky jest lupek šedý s malým množstvím slídy a mění se na povrchu v mastný jíl. Pod mikroskopem jeví se lupek jako směs velkého množství nahnědlého práškovitého jílu, v němž se slídou draselnatou dosti zrnek pyritu se vyskytuje. V oněch pevnějších partiích spatřiti je hojně hnědele a černého uhlí. Uhlí vloženo je do lupků. Mocnosť jeho všude je nepatrna; v Přestavlkách obnáší 2"/, cm., jíž bylo dosaženo v důlu při silnici v) První návody ku zkoumání hornin po stránce petrologické udělil mi s velkou ochotou a laskavostí věhlasný odborník p. Dr. K. Vrba, professor při české universitě v Praze, začež mu tuto nejvřelejší díky činím. 1* 4 XX. Čeněk Zahálka na vých. straně obce, pak v lomech jižně od obce a při kopání studní v obci samé (na př. na dvoře č. d. 42.). Podobně nalezeno bylo uhlí buď při kopání studní nebo za účelem kutání po uhlí i na jiných místech v oboru pískovce pásma I. jako u Roudníčku, Kostelce, Brnkova, Mšeného, Kmetněvsi, kde všude mocnost jeho objevila se tak slabou, že za dobývání nestálo. Ač poměry geologické i zkuše- nosti kutáním na mnoha místech docílené dokazují o neprospěšnosti dolování, přece nahodilé objevení se slabé této vrstvičky uhelné aneb uhelnatého lupku opět a opět má v zápětí nákladné vyhledávání větších flecí uhelných. Uhlí je černé, lesklé, lomu lasturového a hoří velmi dobře. Lupky zadržují vodu shora dolů prosakující. DByl-li pískovec čistý, železitými látkami příliš neproniknutý, tam prosáklá voda pís- kovcem se pročistí a voda na šedých jílovitých lupkách nadržená jest pak velmi dobrá. Nadržuje-li se však voda na železitých lupkách anebo vytéká-li ze železitých pískovců, tam je vodnatým kyslič- níkem železitým velmi promíšena a k pití ani k vaření se nehodí. Jestli se při kopání studní prokopá vrstva lupků až na spodní pís- kovec, pak se voda ve studni neudrží, nýbrž do spodního pískovce ztrácí. Třeba tudíž při kopání studní na okolnosť tuto zřetel míti. Železité vody ve Mšenských lázních pocházejí z pásma I. Rov- něž železité vody v Roudníčku. Toto místo je zvláště pozoruhodné. Voda železitá vytékajíc tu mocným pramenem z pískovcové skály, usazovala na cestě své do Oharky ode dávna vodnatý kysličník žele- zitý i utvořila rozsáhlé usazeniny rudy železné „bahňáku“ barvy žluté, žlutohnědé až rudé (odtud jméno obce „Rúdníček“, Roudní- ček) © Ornice na pozemcích v obci a na severní straně obce jsou od bahňáku do žluta nebo ruda zbarvené. Organickými látkami stává se sice půda na povrchu tmavší, hlouběji jest však čistší bahňák. Ruda tato se vykopává, rozbíjí na prášek, ve vodě v kádích se vy- pírá, čím se voda žlutě zbarví. Zbarvená voda se vlévá do jiných kádí a na dně jejich usazuje se pak jemný prášek, žlutá hlinka, která vysušena jsouc, rozváží se jako barva do obchodu. Větším anebo menším vypalováním hlinky lze nabýti rozmanitých odstínů čer- vených barev. V bahňáku vyskytují se tu a tam kmeny, větevky a listy stromů nebo jiných rostlin. Infiltrací vodnatého kysličníku železitého zachovaly se úplně; zvláště jsou četné listy dubové s úplně zachovalou nervaturou. Na některých kmenech zachována jest ještě původní kůra. | i | O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 5 Také jihovýchodně od Roudníčku, mezi Hvížďalkou a Zahajským mlýnem, nalezá se v údolí, jímž rameno Zahajského potoka protéká, velké ložisko bahňáku. Bahňák tento se zde již 22 let dobývá a do Drážďan vyváží. Tam slouží k výrobě desinfekčního prášku pro zá- chody, ku čištění plynu a j. Ze železitého pískovce vychází tu ně- kolik pramenů velmi železitých. Voda z pramenů těchto utvoří po krátkém čase na hladině své škraloupy pestře zbarveného vodnatého kysličníku železitého, jenž, jsa barvy rudé, usazuje se v hojné míře na dně. Okolí pramenů je bařinaté, porostlé od dávných časů stro- movím, hlavně listnatým. Železité prameny usazovaly během času vrstvy hnědele a v nich zachovaly se též v hnědel proměněné kořeny, větve, listy spolu S rozmanitými rostlinami. Na mnohých místech se- stává bahňák takřka ze samých listů, jež lze od sebe oddělovati, nebo z mechu. V listech a větvích poznáváme zejmena dub, břízn, olši, borovici, rákosí, mech. Na některých místech střídá se bahňák s černou rašelinou. V jedné kopané jámě nalezl jsem tento průřez. Nahoře pod povrchem bylo 2 až 3 m. sypčího žlutého nebo žluto- hnědého bahňáku střídajícího se se slabými vrstvami černé rašeliny. Hlouběji nalézala se 2 m. mocná vrstva pevnějšího bahňáku hnědého až rudého a pod ní vrstva mocné černé rašeliny. Při dobývání bah- ňáku potřebí vodu ve vrstvách těchto nadrženou odváděti příkopy odvodňovacími; na stěnách těchto příkopů vylučují se zvláště po dešti ledvinovité povlaky kamence draselnatého barvy bílé. Lupou viděti jest, kterak se kamenec ten skládá z drůz velmi jemných jehliček. Kamenec tento má chuť silně stahující. Geotektonika. Vrstvy původně vodorovně usazené měnily již za doby pásma I. polohu svou. V lomu sev. od Kmetněvsi měly vrstvy pískovce hlouběji sklon 16" k severu, výše však 459 k severu. Reuss uvádí, že v lomu u Chržína měly vrstvy ve východní části u spodu sklon 109 k severu, nahoře byly skorem vodorovny. Tato nesouhlasnost v uložení vrstev jednoho a téhož souvrství pásma I. ukazuje, že dno tehdejšího vodstva velice se měnilo, nač ukazují ostatně též vložky lupků a uhlí v pískovci. Za doby usazování se lupků s uhlím zajisté vodstvo mělo ráz močálovitý, v němž rašelina se tvořila. Poněvadž před usazováním se vrstvy uhelné a lupku i po něm pískovce se tvořily, předpokládá to, že dno se vyzdvihlo a opět snížilo. Celkový spád pásma I. je severovýchodní, jeví se však odchylky místní od 6 XX. Čeněk Zahálka něho. V lomu v Přestavlkách zapadají vrstvy k sv. při 159. Severně od Kmetněvsi v mírném hřbetu při cestě ku Paršenku je spád k s. při 16%. Reuss) uvádí, že pískovec v údolí Velvarském zapadá při 159 až 259 k západu. Nedaleko Chržína v lomu měl pískovec ten sklon velmi proměnlivý. V záp. části lomu zapadal při 15% k jihu, ve středu při 209 k sszáp., ve vých. části lomu měly spodní vrstvy sklon 10“ k sev., kdežto nejvyšší jsou skorem horizontální. Takové odchylky sklonu na jednom místě se v pozdějších pásmech, usazeni- nách to mořských, nikde více nevyskytují. V dobách třetihorních utrpěla všecka pásma útvaru křidového velké změny; proto se změny takové i v pásmu I. objevují. Zejmena je nápadné vyzdvižení pásma I. spolu s pásmem II. a III. v údolí Oharky mezi Přestavlky a Vrb- kou, kde pásmo I. až do výše 233 m. nad m. je vyzdviženo se sklo- nem sv. při 15%. Zvláště velké převraty pozorovati je v obci Přesta- vlkách, kde dvě rozsedliny prostředkem obce jdoucí způsobily dislo- kaci vrstev těchto. Také 1 km. jz. od Přestavlk, jižně od Nížeboh, kde se dělí cesta na Holý vrch, spatřujem slepence pásma I. až do výše 200 m. nad m. vyzdvižené, kdežto se tytéž slepence nad Vrb- kou ve výši 182 m. nad m. objevují, ač vrstvy od Přestavlk k Vrbce vystupují a v Přestavlkách slepence jsou teprve v hloubce -155 m. nad-m. Také u Vrbky je nápadná dislokace vrstev; rovněž u Hvíž- ďalky blíž Roudníčku. V břehu silnice u Hvížďalky je viděti, kterak zapadá příkře ku severu kvádrový pískovec hrubozrný pásma I., od Mšeného sem se rozšiřující, pojednou se však na okraji háje ukončí a vedle něho je uložen bělavý slín náležející bezpochyby pásmu III. Rozšíření pásma |. Pásmo I. rozšířeno je v údolí Přestavlk, na stráni údolí Oharky od Přestavlk k Vrbce a Roudníčku, odkudž pokračuje do vysočiny Perucké. Od Vrbky lze je stopovati do údolí Brnkova a Podbradce, zvláště do údolí Mšeného jakož i v postranních údolích ku Ředhošti, Loucké a Charvátci. V údolí Vraného zvláště mezi Budenicemi a Zlonicemi zaujímá velký povrch, ale obyčejně je pokryto hlubokou ornicí tak, jako od Budenic po obou stráních údolních až k Velvarům u Miletic a Chržína a jen místy vyčnívaly nebo dosud vyčnívají úskalí pískovce toho na povrch, jako na Skalce a na Kazatelně u Poštovic, pak mezi Poštovicemi a Budenicemi. Mnohem více bylo 1) Geognostische Skizzen. II. S. 120. Prag 1844. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. | anebo dosud je odkryto v lomech téměř u každé obce ve Vranském údolí, zejmena u Poštovic, Hospozína, Černuce, u Miletic a Chržína. V Lomech Zlosýnských u Veltrus, došlo se též pod pásmem II. na jemnozrný pískovec pásma I. Stratigrafie. Pozorujem-li blíže vzájemné uložení vrstev pásma I. v Řipské vysočině, shledáváme v uložení tom jistý pořádek. Na Permský útvar ukládá se 1. Souvrstvé železitého slepence.“) Slepenec ten má u Vrbky mocnosť 2 m. Po tom následuje výše 2. Souvrstvé hrubozrného pískovce, Má tmel kaolinický u Vrbky. Barva jeho je bílá nebo zažloutlá. Obsahuje též kusy s tmelem železitým. Tento je velmi trvanlivý. Někdy přechází pískovec ve slepenec, který však není tak hrubý jako slepenec ze souvrství 1. Souvrství to je u Vrbky 17 m mocné a láme se v kvádry. Na toto souvrství se ukládá 3. Souvrstvé lupků a uhlí. Obsahuje tmavé na povrchu šedé lupky. Tyto se střídají někdy s bílým anebo rezavě žlutým pískovcem jemným, který má slídu dra- selnatou. Někdy obsahuje souvrství toto více pískovce nežli lupků. Lupek nadržuje vodu. Z pyritu, který v lupkách je dosti obsažen, tvoří se vodnatý kysličník železitý, který pískovec pod ním uložený rezavě barví. Mocnost souvrství tohoto od Přestavlk k Roudníčku obnáší až 4 m. Uprostřed obce Přestavlk nalezá se pruh tohoto sou- vrství blízko povrchu následkem vržení, které se stalo dle dvou s údolím rovnoběžných rozsedlin. Sled vrstev shora dolů na dvoře p. Zázvorky č. d. 42. jest tento: Povrch dvora. 179 m. n. m. : OIniCeJPlSGA) -Bo 4ekf = odds s vez s 1 m. Cásť Souv. 4. Pískovec jemnozrný, kaolinický, bílý . .1 Souv. 3.4 Lupky tmavé s 2:5 cm moc. vrstvičkou uhlí 3 „ Lupek rezavě zbarv. od vodn. kysl. žel. . 0:32 „ Souv. 2. Pískovec žlutě nebo rezavě zbarvený následuje. » Lupek ve žlutý mastný jíl proměněný . . 048 m 3:8 m 1) Příslušné profily ku pásmu I., II. a III. s označením jednotlivých sou- vrství, jak zde uvedeno číslicemi, nalézají se na obr. 1., 2. a 3. při mé zprávě: „Geotektonika křidového útvaru v okolí Ripu“ ze dne 27. ledna 1893. 8 XX. Čeněk Zahálka U Přestavlk bylo souvrství lupků s uhlím odkryto též při ko- pání důlu v lese již. od Přestavlk při cestě ku Račiněvsi, pak v důlu na východním konci Přestavlk u silnice, a v lomu obecním „Na ládku“ již. od obce, při čem všude mocnosť uhlí byla 2:5 cm. 4. Souvrstvé jemnozrných pískovců. To jest nejvyšší čásť pásma I. Velmi jemnozrný kaolinický pí- skovec tento se slídou draselnatou jest bílý a láme se ve velké kvádry v hlubších od povrchu místech. Dobývá se v rozsáhlých lomech v Přestavlkách u Vrbky, Mšeného, Podola a j. Pro snadnou spraco- vatelnosť, lehkosť, bělavou barvu, jemné zrno, spojivosť k maltě oblíben je ve stavitelství a sochařství jakož i k hotovení brusů, žlabů a p. Na povrchu stává se čím déle tím pevnější. Mocnosť souvrství tohoto obnáší u Přestavlk a Vrbky 28 m. Nad souvrstvím tímto uloženo je všude pásmo II. Nejpoučnější profil tohoto pásma pro přístupnost všech jeho vrstev jest dle úvozu cesty z Budyně do Břízy vých. od Vrbky. Uhrnná mocnost pásma I. obnáší zde 51 m. Palaeontologie. Skameněliny nalezené v pásmu I. náležejí výhradně říši rostlinstva. V souvrství 2., ve hrubozrném pískovci již. od Šlapánic, vyskytují se skřemenělé kmeny rozmanitého druhu. Posud určeny nejsou. Všecky kmeny jsou okulaceny a svědčí, že se po delší dobu na dně vodstva povalovaly. V souvrství 3., v lupkách, jsou otisky rostlinné celkem sporé. Mimo to jest lupek málo přístupný, tak že odtud jen málo je známo. V Přestavlkách vyskytuje se Widdringtonites Reichii Ett. ") Ze Mšeného uvádí Corda *) dle starého určení: ') Skameněliny v práci této uvedené z oboru paláophytologie určoval mi p. Dr. J. Velenovský, professor při české universitě. Skameněliny z oboru paláozoologie určoval jsem sám; skameněliny tyto srovnány však také se sou- hlasnými druhy německého útvaru křidového, při čemž i v revisi různých tříd ska- menělin s nevšední ochotou mne podporovali: + Dr. Ot. Novák, býv. professor na čes. universitě, Dr. G, Laube, prof. na něm. universitě v Praze, Dr. H. B. Geinitz, prof. na polytechnice v Drážďanech, Dr. C. Schlůter, prof. na univer- sitě v Bonnu, Dr. C. Zittel, prof. na universitě v Mnichově. Všem, kteří práci mou podporovali, vzdávám tímto své nejhlubší díky. 2) Reuss: Versteinerungen d. bohm. Kreideform. II. S. 93.—95. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 9 Pecopteris bohemica, Cda. Pecopteris (Gleichenia) Zippei, Cda, Pecopteris lobifolia, Cda. Cunninghamia elegans, Cda. Z téhož místa uvádí Velenovský“'): Gleichenica Zippei, Cda. sp. (zř) Laccopteris Dunkeri, Schenk. (vz) Pteris frigida, Heer. (vz) Krannera mirabilis, Cda. (zř) Cunninghamia elegans, Cda. (h) Seguoia Reichenbachi, Gein. (zř) Seguoia heterophylla, Vel. (h) *) Widdringtonites, Reichii Ett. (h) Ficophyllum stylosum, Vel. (vz) "Conospermophyllum hakeaefolium, Vel. (zř) Grevilleophyllum constans, Vel. (zř) Myricophyllum Zenkeri, Ett. (zř) Myricanthium amentaceum, Vel. (z) Eucalyptus Geinitzii, Heer. (h) Eucalyptus angustus, Vel. (zť) Bombacophyllum argillaceum, Vel. (h) Delwaguea coriacea, Vel. (h) Butomites cretaceus, Vel. (z) V souvrství 4. vyskytla se v Přestavlkách: Dammarites albens, Presl. (vz) Ve Mšeném v lomu „Skalce“ nalézá se v nejhlubší části tohoto souvrství: Eucalyptus Geinitzii, Heer (z) Seguoia (vz) Cycadea? (Dammara u Feist.) (vz). Pod Charvátcem v bývalém lomu: Eucalyptus Geinitzii, Heer (vz). Velenovský uvádí v uvedených již spisech odtud: Krannera mirabilis, Corda. Seguoia Reichenbachi, Gein. Bombacophyllum argillaceum, Vel. 1) Velenovský: Květena českébo cenomanu. Praha 1889. Str. 48.—51. Po- jednání král. čes. společ. nauk; Flora d. bohm. Kreideform. I.-IV. V Beitráge f. Palaeontologie Osterr.-Ung. u. d. Or. 2) Velenovský: Gymnospermen d. bóhm. Kreideform. 10 XX. Čeněk Zahálka V prostřední části lomu „Skalka“ vyskytují se též skřemenělá dřeva (posud neurčená) a v nejvyšší části zuhelnělá dřeva, jež mají v sobě provrtané chodby pískovcem tohoto souvrství vyplněné. Hmota uhelnatá je mourovitá, snadno opadá a odkryté výplňky chodeb okrouhlého průřezu a válcovitého i kulovitého tvaru upomínají na Geinitzovu: Gastrochaena Amphisbaena Goldf. sp. (Elbeth. I. T. 52. Fig. 12.). Takové tvary vyskytují se též v Podole u Mšeného. Pásmo II. — Korycanské. Pásmem II. počíná mořský oddíl Cenomanu a celého ostatního © útvaru křidového v Čechách, co naznačují četné skameněliny mořské * v něm rozšířené a velké množství glaukonitu, jejž za hmotu mořských skamenělin dlužno považovati. Vrstvy pásma II. vysočiny Řipské sklá- dají se výhradně z jemnozrných pískovců jako souvrství 4. pásma I. a ukládají se zcela souběžně na pásmo I., takže sé nejeví nejmenší odchylka v uložení vrstev mezi oběma pásmy. Rozhraní mezi pásmem © I- a II. nebývá obyčejně na prvý pohled znáti a dá se teprve usta- noviti přítomností glaukonitu nebo kde tento není nápadný, skame- nělinami. Ze vzájemného uložení posledních vrstev pásma I. a vrstev pásma II. lze souditi, že za dob usazování se souvrství 4. pásma I. rozdíl výšek mezi hladinou sladkovodního vodstva, v blízkosti moře se nalézajícího, a mezi hladinou mořskou nebyl velký, takže při po- nenáhlém klesání oblasti sladkovodního vodstva bylo potřebí jen mír- ného klesnutí jeho dna, aby obě vodstva sladkovodní i mořské ku konci doby pásma I. přišly ve styk. Na počátku tohoto styku nena- lezli však mořští živočichové toto vodstvo pobřežní, převahou sladko- vodní za způsobilé ku svému žití. Teprve na počátku doby pásma II., když ustavičným klesáním dna vodstvo mořské více místa zaujalo na místě bývalého vodstva sladkovodního, přistěhovalo se sem živo- čišstvo mořské, nalezši tu příhodné již místo ku svému žití. Pro onu ponenáhlou přeměnu, kterou se vodstvo sladkovodní ve vodstvo moř- ské změnilo, není změny v usazování se posledních vrstev sladkovod- ních pásma I. a mořských pásma II. Rozšíření pásma II. Pásmo II. rozšířeno je v týchž místech, co pásmo I. Výchozy jeho nad pásmem I. je spatřiti v údolí Přestavlk, podle silnice vý- chodně od obce, ve dvorech domů severní části téže obce, západně O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 11 od Přestavlk v zářezu cesty k Dušníkám vedoucí, ve vyšší části stráně Oharecké od Přestavlk k Vrbce a Roudníčku, ve vyšší části údolí Mšeného od Vrbky až k Loucké, jakož i v postranních údolích jeho u Brnkova, Podbradce, Podola a Charvátce, kde všude, mezi pískovcem pásma I. a mezi nejhlubší jílovitou vrstvou pásma III. na povrch vy- stupuje a skorem všude hojnými skamenělinami oplývá. Také po jižní straně Řipské vysočiny pásmo II. se nachází, je však zakryto oby- čejně mocnou ornicí, takže se objeví jen při nahodilém kopání nebo v průřezu cesty, jako to jest na př. pod „Bělkami“ severně od Kmet- něvsi. Petrografie. Vrstvy pásma II. skládají se vesměs z pískovsů jemnozrných, podobajících se na prvý pohled pískovci pásma I. souvrství 4. Neláme se však ve kvádry, nýbrž je deskovitý, nepevný a svým glaukonitem | je velmi charakteristický. V lomu na Smetaně u Mšeného je v někte- rých polohách pozorovati v pískovci bílý kaolinický tmel, ale jinak jest tmelem pískovců šedý jíl. Zrnka křemenná jsou velmi jemná a jen zřídka kde, jako na Smetaně, jsou zrnka větší máku. Šupinky muskovitu jsou četné a glaukonit drobnohledný je místy tak hojný, že dodává pískovci barvy zelenavé. Zřídka kdy je cglaukonit makro- skopický. V kyselinách pískovce tyto tak jako pískovce pásma I. ne- Šumí, čím se liší od pískovců vyšších pásem. U Přestavlk je pískovec opatřen velkým množstvím jílu a glau- konitu, tak že jej lze považovati za glaukonitický jílový pískovec. Z jiných nerostů objevují se v pískovcích těch porůznu kousky černého uhlí, zuhelnělé to pozůstatky dřev, jako zvláště na Smetaně u Mšeného. Také měkké pecky hnědele kulovité, často uvnitř duté s práškovitým obsahem, bývají zvláště pod Charvátcem ; mnohé uka- zují svým tvarem na to, že to byly původně mořské houby. Stratigrafie. Mocnost pískovce pásma našeho obnáší v okolí Přestavlk, Vrbky, Mšeného a Kmetněvsi 3 m. Při této skrovné mocnosti a stejné povaze vrstev nelze v pásmu tom rozeznati zvláštní od sebe se lišící vrstvy, leč na Smetaně u Mšeného, kde se rozděluje pásmo to na tři části asi po 1m mocnosti. Nejspodnější čásť obsahuje rozdrobený pískovec; střední čásť obsahuje pevnější pískovec s význačnou Pinna diluviana, 12 XX. Čeněk Zahálka Gein.; nejvyšší čásť má rozdrobený pískovec s velmi hojnými ska- menělinami. Palaeontologie. Pozůstatky organismů mořských jsou v pásmu tomto velmi četné místy tak, že se jeví pískovec jako slepenec ze samých skamenělin, © jako na př. pod Charvátcem u Mšeného. Otisky skamenělin jsou hně- dým limonitem potažené. Jednou nalezl jsem též mezi pozůstatky mořskými pod Char- vátcem pozůstatek rostlinný: Dicksonia punctata, Sternb. sp. jejž uvádí ve sladkovodním Cenomanu Velenovský. Východně od Přestavlk ve stěnách bývalé šachty nalezl jsem tyto otisky skamenělin: Aporhais Reussi, Gein. (zř) Protocardium hillanum, Sow. sp. (vh) Eriphyla lenticularis, Stol. (h) Trigonia sulcataria, Lam. (h) Arca subglabra, d'Orb. (h) Pholas sclerotites, Gein. (h) Panopaea gurgitis, Brongn. (zř) Tellina semicostata, Gein. (h) Venus immersa, Reuss? (h) Perna subspatulata, Reuss. (h) Pecten aeguicostatus, Lam. (vz) Pecten curvatus, Gein. (vz) Exogyra columba, Sow. (h) Fucoides (h). Zcela tytéž skameněliny objevují se západně od Přestavlk, při cestě do Dušník, kde Frič“) uvádí z vodní strže: Protocardium hillanum, Sow. sp. Eriphyla lenticularis, Stol. Venus faba, Sow. Arcopagia inaegualis, d'Orb. Trigonia sulcataria, Lam. V lomu na Šmetaně, jižně od lázní Mšené, nalézá se ve střední pevné vrstvě málo otisků skamenělin. Z nich hojněji vystupuje: 1) Archiv pro přír. prozk. Čech. I. Korycanské vrstvy, 201. | i An oci, | O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 13 Pinna diluviana, Gein. Protocardium hillanum, Sow. sp. V horní rozpadlé vrstvě vyskytuje se velké množství otisků: Turritella cenomanensis, d'Orb. (zř) Natica lamellosa, A. Róm. (vh) Aporhais Reussi, Gein. (zf) Protocardium hillanum, Sow. sp. (h) Cardium pustulosum, Můnst. (zf) Trigonia suleataria, Lam. (h) Pectunculus lens, Nilss. (z) Arca subglabra, d'Orb. (zř) Pholas sclerotites, Gein. (zť) Fucoides (vh). Při silnici mezi Charvátcem a lázněmi Mšené nalezl jsem v bý- valém lomu r. 1874. tyto otisky: Acanthoceras Mantelli, Sow. sp. (vz) Turritella cenomanensis, d'Orb. (vh) Natica lamellosa, A. Róm. (vh) Aporhais Buchi, Min. sp. (vz) * Protocardium hillanum, Sow. (vh) * Cardium pustulosum, Můnst. (vz) Eriphyla lenticularis, Stol. (vz) * Trigonia sulcataria, Lam. (vh) * Pectunculus lens, Nilss. (vz) * Arca subglabra, d'Orb. (zř) Pinna diluviana Gein, (vz) Pholas selerotites, Gein. (zť) Panopaea gurgitis, Bronen. (zř) Tellina (h). Se špatně zachovalým povrchem. Avicula sp. (zř) Inoceramus striatus, Mant. (zř) Amorphospongia rugosa, Róm. (vz) Spongites Saxonicus, Gein. (zř) Fucoides (vh). Vedle těchto skamenělin nalezl jsem tu i pozůstatek rostlinný, a sice řapík listu Dicksonia punctata, Sternb. sp. * Takto znamenané druhy uvádí z tohoto naleziště též Frič v Archivu pro přírod. prozk. Čech. I. Korycanské vrstvy. 202. 14 | | v 11 Čeněk/Zahklka se zachovalou stopou kmenovou. (Srovnej Velenovského: Die Farne der bohm. Kreideform. Abhandl. d. bóhm. G. d. W. S. 20. T. V. Fig. 2.). Tato rostlina je známa z Peruckého pásma (I.) u Kounic a Vyšerovic. Frič uvádí z tohoto naleziště také: Myoconcha ceretacea, d'Orb. Gervilia solenoides, Defr. a podotýká, že pod vrstvou skameněliny obsahující nalézá se šedý jíl asi 2 palce mocný písčitými Fucoidy vyplněný, které po vyprání jílu od sebe se odděliti dají. V lomu východně nad Vrbkou při cestě z Budyně do Břízy na- lézají se v pískovci tomto: Acanthoceras Mantelli, Sow. sp. (vz) Natica lamellosa, A. Róm. (zř) Aporhais Reussi, Gein. (zř) Protocardium hillanum, Sow. (h) Trigonia sulcataria, Lam. (h) Tellina semicostata,“ Gein. (h) Venus immersa? u Reussa (zř) Exogyra columba, Sow. (zř) Fucoides (vh). Srovnání zasluhují vrstvy pásma I. se soudobými vrstvami v nej- bližším sousedství vysočiny Řipské, na úpatí Dřínovského vrchu u Zlo- sýna blíže Veltrus. Tam nalézá se v lomech pískovcových tento průřez: As 191 m. n. m. Dilavialní stěrka písek až KVK EP O 8 m Útvar křídový: Pásmo III. Souvrství šedého jílu . <- -+ « + +- ++ *+*.* ab 182 (+ Šedý jemnozrný v desky rozpadlý pískovec ) p glaukonitický 600 OR ASB toz 3. Žlutavý, hnědý nebo šedý, velmi křehký pískovec glaukonitický s hojným musko- | vitem. Tu a tam obsahuje větší valouny křemene nebo buližníku. Obsahuje velké 6:0 m. množství skamenělin. Místy se pískovec skládá ze samých skamenělin . .... 30, 2 Šedý, deskovitý písčitý jíl vodu adenin 0:35 11. Žlutavý, pevný, jemnozrný, málo slídnatý | pískovec 1- HAMA e.< 214 3bo ek OB 10 „ Pásmo I. Jemnozrný pískovec bělavý následuje. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. Frič) uvádí z tohoto naleziště: Acanthoceras Mantelli, Sow. sp. (vz) Turritella cenomanensis, d'Orb. (vh) Nerinea longissima, Reuss. (zř) Volvaria (Conus cilindraceus, Reuss) Natica lamellosa, A. Róm. (zř) Natica unicarinata, Gein, Aporhais Parkinsoni, Mant. (zř) Aporhais. Dentalium glabrum, Gein. Dentalium sp. Cardium pustulosum, Můnst. (zř) Protocardium hillanum, Sow. (h) Eriphyla lenticularis, Stol. Trigonia sulcataria, Lam. Nucula porrecta, Reuss. Nucula impressa, Šow. Pectunculus umbonatus, Sow. Pectunculus lens, Nilss. (h) Pectunculus sublaevis, Reuss. Arca subslabra, Sow. (vh) Arca sp. Pinna sp. (vz) Solen aegualis, d'Orb. Leguminaria sp. Panopea plicata, Goldf. Clavagella cenomanensis, ďOrb. Tellina plana, Róm. Tellina strigata, Goldf. Venus faba, Sow. Venus sp. Venus immersa, Sow. Corbula sp. Gervilia solenoides, Defr. (zř) Inoceramus striatus, Mant. Pecten virgatus, Nils. Pecten aeguicostatus, Lam. Pecten Nilssoni, Goldf, 1) Archiv pro přírod. prozk. Čech. I. Korycanské vrstvy str. 210. 16 XX. Čeněk Zahálka Ostrea lateralis, Nilss. Ostrea diluviana, Linné. Exogyra columba, Sow. (vh) Caprina sp. Serpula filiformis, Sow. ý Micrabatia coronula, Goldf. sp. Trochosmilia compressa, Lamk. sp. (vh) Pásmo III. — Semické, V Poohří blíže Budyně, v Polabí u Roudnice a v Povltaví u Veltrus (na Dřínovském vrchu) jest viděti, kterak se nad pásmem II. a pod pásmem IV. nalézá pásmo slinité 44 až 40 m. mocné, lišící se valně od pásma předešlého jak v ohledu petrografickém, tak i pa- laeontologickém. Pásmo toto přechází v okolí Mělníka v pásmo Fri- čových „Semických slínů.“ Petrografie. Hlavní horninou tohoto pásma je slín, který hlouběji pod po- vrchem zemským jest velmi pevný, barvy modravé a v mocné lavice se láme, blíže povrchu však, buď na samém povrchu rozpadává se snadno v tenčí desky nabývající s počátku šedé, pak zažloutlé barvy. Na slunci a dešti mnohé vrstvy snadno se v jednom nebo dvou letech v prach rozpadnou. Slíny tyto bývají velmi jemné, tak že v nich nelze rozeznati jednotlivých nerostů od sebe. Pod drobnohledem jeví hojně čistého vápence jako hmotu skameňující od foraminifer a jehlic spongií. Jinak vyskytuje se též vápenec v nepravidelných zrnkách, rozdělených v menší dílce, jež bývají někdy rovnoběžně rýhovány. Také bývá vápenec roztroušen v jemných dílcích v celém slínu a jen kyselinou se přítomnosť jeho poznává. Vedle vápence jest nejhojnější jíl v podobě jemného prášku barvy šedé nebo šedohnědé. Podřízenými nerosty ve slínech jsou: křemen, v nepravidelných zrnkách, pyrit, v průřezech čtverečných anebo jako výplněk komůrek foraminifer, limonit barvy žluté nebo žlutohnědé, který proměnou pyritu povstává, a konečně glaukonit, v nepravidelných průřezech jako tráva zelených. Vedle slínů objevují se v pásmu III. jemné písčité slíny dále od povrchu modravé, blíže povrchu šedé nebo zažloutlé, které se skládají z týchž nerostů jako uvedené slíny, jen že chovají zrnka O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 17 křemene ve větším množství. Takové písčité slíny bývají obyčejně ve vyšších polohách a někdy se v nich objevují pevnější modravé lavice, v nichž převládá hlavně vápenec a křemen, takže se podobají kře- mitým vápencům pásma IV. V nejspodnější vrstvě pásma III. vyskytuje se šedomodrý jíl, který, je-li čerstvý, je dosti pevný, na povrchu jest však měkký, že se nožem dá krájeti a stává se šedobílým anebo zažloutlým. Lpí silně na jazyku, je mastný a tvárlivý. Hojně se v něm třpytí šupinek muskovitu. Také se v něm objevují zrnka křemenná, olaukonitická a pyritová, tato často v limonit proměnéná. > Ve všech vrstvách tohoto pásma, zvláště však ve slínech, vy- skytují se pecky, koule nebo shluky pyritu, mající na povrchu drůzy krychlí neb osmistěnů. Tvarem svým podobají se mnohé tyto pyrity spongiím. Na povrchu zemském proměňují se v limonit. Mnohé pecky limonitové majíce hmotu svou při středu rozpadlou, chřestí, zatře- seme-li jimi (chřesivce). Také drobnohledný pyrit s glaukonitem mění se v limonit nejen blíže povrchu zemského, ale i blíže četných roz- sedlin, jež pásmo toto prostupují a jimiž hojně vody proudí. Proto nejen na povrchu zemském, ale i ve větších hloubkách blíže roz- sedlin zbarvuje tvořící se limonit vrstvy původně modré do žluta. Voda tekouc rozsedlinami, vyluhuje na některých místech limonit a dává vznik železitým pramenům, které zvláště od Židovic přes Roudnici až k Dobříni ze slinitých břehů Labe u velkém množství vytékají a žlutý až rudý limonit opět srážejí. Není pochybnosti, že od tohoto rudého hnědele město Roudnice (Rúdnice) své jméno do- stala jako blízký Roudníček (dříve již uvedený). Všecky vrstvy mají vlastnost více nebo méně vodu nadržovati. Později bude uvedeno, která souvrství pásma III. v tom ohledu zvláště vynikají a při kopání studnic velkou důležitost mají. Rozšíření. Od kraje vysočiny Řipské, v hořejší části Ohárecké stráně mezi Vrbkou u Budyně a Přestavlky, postupuje pásmo III. na povrchu zemském až ku císařské silnici na Račiněvské planině. Mezi silnicí z Roudnice do Račiněvsi a silnicí z Podlusk do Nížeboh zapadá pod pásmo IV., které zde diluvialním štěrkem jest pokryto. V údolí Če- pele vychází na povrch v nejnižším jeho místě až k vrstevnici 180 m. n. m., totiž od dislokační čáry u Chvalína, po obou stranách Čepele až k Hracholuskám; odtud počato, zapadá též pod pásmo IV. V Klenči Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 18 XX. Čeněk Zahálka dojde se kopáním studnic na pásmo toto ve hloubce 185 m. n. m. V údolí Labe skládá pásmo III. příkrou stráň „Skálu“ dle trati státní dráhy od Židovic až do Roudnice do výše 180 m. n. m. Od Roudnického přívozu až k Dobříni tvoří nízký břeh Labe až k cukro- varu, od toho pak stopovati je lze při řečišti až za lihovar, kde již mocným alluvialním štěrkem je pokryt a u Dobříně úplně se pod ním ztrácí. Na úpatí této stráně od Židovic přes Roudnici až k Do- bříni jsou samé prameny železité, které před lety odkryty byly, nyní však následkem násypů státní dráhy nebo průmyslových podniků za- kryty jsou a jen místy na povrch vyvěrají, jako u mlýna, u probošt- ského kostela, u přívozu a tu a tam při samém řečišti pod Bezdě- kovem a u Dobříně. Město Roudnice spočívá na pásmu III. až do výše obou hřbitovů, horní části náměstí a za silnici ve Štěpárně. Od sladovny roudnické lze stopovati pásmo III. podél Krábčické silnice až tam, kde cesta od Kalešova do ní vchází. Na úpatí strání kale- šovských zapadá ve výši 167 m. n. m. pod pásmo IV. Vyšší pásma zakrývají potom v Řipské vysočině pásmo III. úplně, až zase v březích Vltavy u Mlčechvost a Vraňan vychází na povrch od hladiny Labe až do výše asi 178 m. n. m. Na pravé straně Labe vychází pásmo III. na povrch na úpatí stráně Mělníka jakož i na úpatí celého příhoří od Mělníka přes Zaboř až k Přívorům, jakož i na úpatí Čečemína u Všetat, jenž je pokra- čováním předešlého příhoří. Vrstvy pásma III. vystupují od Mělníka ku Všetatům. Pod Mělníkem sahají vrstvy pásma III. od hladiny Labe, 150 m. n. m., až do výše 163 m. n. m., pod Turbovicemi do výše 175 m. n. m., v Zaboři do 180 m. n. m., v Přívorech do 188 m. n. m. a ve Všetatech až do výše 200 m. n. m. V údolí Čečelickém je pásmo III. vyvinuto na straně Čečelic do výše 188 m. n. m. V údolí Byšickém již na povrch nevychází, poněvadž pásma útvaru křídového zapadají sem od Čečemína. Jest však hned pod alluviálním náplavem. Stratigrafie a palaeontologie. V kraji, o nějž tuto jde, nenalezneme nikde místa, kde by se veškery vrstvy pásma III. bezpřetržitě stopovati daly od nejhlubších až k nejvyšším vrstvám. Všude vyskytují se nějaké překážky, které nám nedají nahlédnouti v celé pořadí vrstev na jednom a témže místě. Přece však lze si učiniti pojem o postupu vrstev ze studií na rozmanitých místech vykonaných, jak z následujícího výkladu bude patrno. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 19 Souvrství 1. Všude, kde jsou nad pásmem II. vyšší vrstvy útvaru křidového přístupny, spatřujeme bezprostředně nad glaukonitickým pískovcem vrstvy jílu mající úbrnnou mocnost 1 m. To jest nejhlubší souvrství pásma III. velmi charakteristické. Na dvorku domu č. p. 53 v Přesta- vlkách je tento jíl, jehož vlastnosti petrografické již dříve uvedeny byly, barvy modré, místy se žlutými skvrnami. Na západní straně obce v úvozu cesty je šedý nebo zcela žlutý. Dál od povrchu zem- ského jest velmi pevný, takže se při dobývání prachem stříleti musí. S tímže souvrstvím setkáme se v úvozu cesty z Budyně do Břízy, východně od Vrbky. Zde na povrchu je viděti šedý jíl 1 m. mocný s vrstvičkami bohatými limonitem. Také v některých lomech u lázní Mšeného a v úvozu cesty na úpatí Bělek nad Kmetněvsí jsou stopy tohoto souvrství nad glaukonitickým jílovitým pískovcem pásma II. Také v jednom lomu u Zlosýna blíže Veltrus (viz „Pásmo IL“ prů- řez u Zlosýna) nalezl jsem nad nejvyšší vrstvou pásma II. prvé souvrství pásma III. v podobě šedého jílu. Souvrství 1. rozšiřuje se i do krajin jižnějších od vysočiny řipské; na Hostibejku v Kralupech nalezl jsem je nad pásmem II. a pod diluvialním štěrkem a v krajině kol Slaného a Kladna uvádí je jako modrý jíl Lipold,“) podotýkaje, že blíže Františkova důlu na Kladně sloužil k výrobě cihel. Průřez útvaru křidového v Přesta- Průřez útvaru křidového v hořejší části vlkách nad čís. d. 53. stráně východně od Vrbky, při cestě z Budyně do Břízy. Vrchol lomu. 205 m. n. m. | Vrchol lomu. 251 m. n. m. Í | Rozpadlý slín jako © Í Rozpadlý slín, týž © dole: 14) (* 1m. jako pod ním . ec Pevný zažloutlý slín Pevný žlutobílý slín any 1 v mocné lavice se ' r Souv.4.) | v mocnější lavice o lámající. Vybírá se lámající. Vy- (5 | se ku stavbě .5,) : | bírá seku stavbě 6 „| am! = S n slín, na po- ) A [on slín v de- | A vrchu sežloutne = sky rozpadlý mí- 8 | v mocné desky | < sty hnědelem do Sova M o 2 bu žluta zbarven je 2 Týž v desky tenčí Souv. 3.) Žlutavě bílý slín 58 rozpadlý -1-2 v tenké desky Zlutavý slín, pevná | rozpadlý s pe- [ lavicev 340 45 ckami limonito- j VAR SEO 0 3) 1) Lipold: Das Steinkohlengebiet im nordw. Theile des Prager Kreises in Boóhmen. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. 1862. 5. 515. 20 XX. Čeněk Zahálka Í Rozdrobený za- Žlutavý slín s pe- Í žloutlý slín, týž ckami limonito- h jako pod ním .1m. L vými po spon- = Souv. 2.4 Zažloutlý slín. V roz- a (= Souv. 2.) giích. V rozse- 8 sedlinách hojně S | dlinách hojně li- = desek limonito- j $ monitu v deskách 3 „ = výchyjs Km 2m. Souv.1. Jíl modrý . . . 1, Souv. 1.Šedý jíl s množ- stvím limonitu .1 „ Pásmo II. 190 m. n. m. © Pásmo IL 236 m. n. m Jílovitý glaukonitický pískovec. Jílovitý glaukonitický pískovec. SOUES A 2 Nad souvrstvím jílu vyskytuje se souvrství 3 m. mocného za- žloutlého slínu, který má v rozsedlinách a trhlinách kůry limonitu, jež se všude, kde souvrství to na povrch vychází, u velikém množství povaluje. Souvrství toto obsahovalo v Přestavlkách u č. d. 58: Exogyra columba, Sow. (vh) Avicula anomala, Sow. (vz) Amorphospongia rugosa, Róm. (zť) Východně od Vrbky mělo souvrství 2. hojně pecek limonitových se zřetelným tvarem spongií. Také v okolí lázní Mšeného a na Běl- kách u Kmetněvsí souvrství toto po množství limonitu snadno se pozná. DU SVA SS Vrstvy tohoto oddělení mají mocnosť 5 m.; jsou-li čerstvě od- kryté, mají barvu modravou, ale tam, kde po dlouhou dobu na po- vrchu jsou odkryty, sežloutnou, poněvadž promění se jejich pyrit v limonit. Čerstvě odkryté vrstvy jsou mocnější, jinak se na povrchu rozpadávají v tenčí desky. V Přestavlkách obsahuje souvrství toto chomáče jehličí konifer: Abies minor, Vel. U Vrbky má spodní čásť vrstev dosti limonitových pecek a na Bělkách jsou rozsedliny vrstev prostouplé limonitovými deskami a chová také dosti zhusta shluky limonitové a chřesivce. Souvrství 4. Souvrství toto, G m. mocné, chová slíny zažloutlé v pevných mocnějších vrstvách, tak že se vybírají ku stavbě. V Přestavlkách, O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řípu. 2] u Vrbky, kol Mšeného a na Bělkách u Kmetněvsi má často na dlou- bých stopkách Amorphospongiu rugosu, Reuss. Druh tento objevil se též někdy hromadně, zvláště na Bělkách u Kmetněvsi, kde jsem při první návštěvě plný koš této spongie na malém poměrně povrchu nasbíral. V Přestavlkách vyskytuje se zřídka Inoceramus labiatus, Gein. a limonitové tvary po spongiích. Na Bělkách jest Ostrea semiplana, Sow. (vz) Cidaris subvesiculosa, d'Orb. (deska ambulacrální) (vz) Pleurostoma bohemicum, Zitt. (zř) Plocoscyphia labyrinthica, Reuss.? (zř) Guettardia trilobata, Róm. sp. (h) Poslední spongie objevuje se v pěkných tvarech v kyz anebo limonit proměněná. Na plochách Amorphospongií rugos objevují se zřídka Bairdie. Mnohé neurčitelné spongie jsou v pyrit anebo v limonit proměněné a tyto jsou též někdy chřesivei. V Dolu u Mšeného vyskytuje se v souvrství tomto vedle četných stopkami opatřených Amorphosponeií rugos Exogyra columba, Šow. pak Ostrea, Pleurostoma bohemicum Zitt., a neurčitelné v pyrit nebo limonit proměněné spongie. Zde proměňují se kousky slínu shora dolů se povalující v kuličky, později v cicváry uvnitř duté a roz- praskané. Na Bělkách i v Dolu jsou v rozsedlinách slínu často desky vláknitého vápence a v dutinách jeho bývají drůzy bílého klenčového vápence. Plochy rozsedlin jsou jak zde tak i u ostatních souvrství hojně limonitem potaženy. Jak nad Přestavlky při pěšině k Roudnici, tak i na stráni Oha- recké při cestě z Budyně do Břízy shledáváme, že vrstvy pásma III. pokračují nad souvrstvím 4. ještě výše, v podobě šedých slínů nebo písčitých slínů a že se v nich nad Přestavlky objevují pod mělkou ornicí pevnější modravé lavice vápnité. Pro nepřístupnosť nelze však vrstvy ty blíže studovati, tím méně je s vyššími vrstvami pásma III. v Roudnici srovnávati. Chceme-li tudíž vyšších vrstev pásma III. vyhledávati, třeba se obrátiti na Polabské stráně v Roudnici, kde se pod pásmem IV. s mocnými ještě souvrstvími pásma III. shledáváme. Tato souvrství pásma III. při samém břehu Labe v Roudnici nesou- 22 XX. Čeněk Zahálka hlasí však ani petrograficky ani palaeontologicky se žádným z oněch čtyř souvrství pásma III. u Přestavlk, Vrbky, Mšeného a Kmetněvsi. Nezbývá tedy nic jiného, nežli považovati nejhlubší přístupné sou- vrství pásma III. u samé hladiny Labe v Roudnici za starší sou- vrství nežli ono „souvrství 4“ u Přestavlk atd. — Nejhlubšímu pří- stupnému souvrství pásma III. v Roudnici udělil jsem název „sou- vrství 5.“ Možno, že se pod ním nalézá blízko pod hladinou Labe souvrství 4. a že právě až k tomuto pevnému souvrství vymlelo si Labe své koryto. Není-li tomu tak, a nalézá-li se v Roudnici mezi souvrstvím 4. a Ď. ještě jiné souvrství, nebude mocné, což z toho soudím, že úhrnná mocnosť popsaných zde souvrství pásma III. u Roud- © nice (souvrství 1.—8.) podobá se úhrnné mocnosti pásma III. na Dří- novském vrchu u Veltrus, jak později uvedu. Souvrství B. Při samém řečišti Labe v Roudnici přístupno je souvrství 5. v podobě jemného slínu 7 m. mocného, ve výši od 145 m. n. m. (hlad. Labe) až do 152 m. n. m. Zvláště se dá studovati pod Starým Bezděkovem až k parní píle. Málo přístupno je u lihovaru. Šlín je barvy šedomodré. Na povrchu snadno se rozpadává; dále od povrchu však jest velmi pevný, tak že se těžce láme. Vápenec jeho u velké míře skládá hmotu foraminifer a též pyrit vyplňuje často komůrky foraminifer. Proměnou pyritu toho tvoří se hnědel; vyluhováním vodou přichází do rozsedlin a těmi dostává se až na povrch, kde se sráží opět z vod. Tato železitá voda je za čerstva čirá, vztahující chuti a vytéká v hojných pramenech (z větší části ukrytých) od Židovic přes Roudnici až ku Dobříni. Rozsedliny, z nichž voda železitá. vy- téká, jsou svislé. Jedny směřují od vých. k záp., druhé od j. k s. Na plochách rozsedlin usazuje se též limonit v kůrách černavých, rudých, hnědých anebo žlutých. Limonitem zbarvuje se poblíž roz- sedlin slín do žluta. Souvrství 5. je důležité pro okolí Roudnické © tím, že nadržuje vodu. Mnohé studnice založené v pásmu III. nebo IV. byly prohloubeny až k souvrství 5. a zde teprve se přišlo na vodu. Štůjtež zde tyto příklady : a) Při hloubení studny ve Štěpárně (horní čásť Nov. Bezděkova) ve výši 170 m. n. m. došlo se v hloubce 19 m. na vodu. Tudíž při 151 m n. m. Souvrství 5 bylo tu vyvinuto jako velmi pevný, modravý slín, velmi jemný s malými peckami pyritu, čočkami zuhelnělého dřeva a místy byly na slínu zelené povlaky. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 23 b) V Pohodnici za Bezděkovem ve výši 180 m. n. m. byla ko- pána studna 28'5 m hluboká. Voda dosažena tedy v hloubce 151'5 m n. m. V blízké cihelně, která je 190 m. n. m., dosažena voda v studni v hloubce 40 m. Tedy v hloubce 150 m n. m. c) V cihelně Vinšově na Urbance u Roudnice ve výši 190 m n. m. kopána studna do hloubky 38 m. Na vodu se přišlo tedy ve hloubce 152 m n. m. Na skameněliny je zde souvrství 5. velmi chudé. U samé hla- diny Labe pod Starým Bezděkovem nalezl jsem: Inoceramus labiatus, Gein. (zř) Arca subglabra, d'Orb. (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Šupiny rybí. (zř) Jinde v Polabí mezi Roudnicí a Mělníkem souvrství toto na povrch nevychází. souvrství 6. Od 152 m. n. m. až do výše 160 m n. m., tedy v mocnosti 8 m. nalézají se nad souvrstvím 5. slíny, zřídka písčité slíny, které mají na povrchu barvu šedou, jak je viděti na břehu Labe pod Starým Bezděkovem anebo ve starém lomu u Šladovny. Při trati státní dráhy mezi Roudnicí a Židovicemi, kde je přístupná hořejší 3 až 35 m mocná čásť souvrství 6., objevují se vedle šedých též modravé lavice, poněvadž zde vrstvy ty ještě dlouho na povrchu se nenalézají. Při kopání základů a místností pro novou kotelnu kníž. pivovaru v Roud- nici, shledal jsem, že souvrství to dále od povrchu jest úplně šedo- modré. Slín souvrství tohoto je velmi jemný, dosti pevný a chová též hojně drobnohledného pyritu. Zřídka kdy vyskytne se pyrit v led- vinkách menších anebo větších. Také zde je pyrit hojně v limonit proměněn a vodou se vyluhuje. Souvrství 6. má též vlastnost vodu nadržovati, pročež má při zakládání studnic velkou důležitosť. Vody z tohoto pásma vycházející bývají někdy železité, jako na př. železitý pramen u Proboštského kostela v Roudnici. Následující příklady do- kazují, že prameny studnic Roudnických jsou v souvrství 6. Co o těchto platí, platí o všech: Naleziště studny. Výška n. m. povrchu studny. Gymnastum 0 1.22 1945 m. W Kavkuů o 0 o ko Poděbradovo náměstí ©. . .182 „ Nemocnice s BB 2. XX. Čeněk Zahálka U"Pranzla "m 190 m. U "Bechra M 160 U"Kejře He Teo Naleziště studny. Hloubka studny. Výška n. m. dna studny. Gymnasium 4. MHR 4 9D08m. „VO 8 15942 m. UKavků 984009 DBA Zl OB 15666 „ Poděbradovo. náměstí ©9922716.17. W 159:240 Nemocnice, „MU 97 < 2503.40% SS V 15697 „ U.Franzla, Mk MSS DALA OKO C 155-86 „ U Bechra © 3 V 20084 M00 539200 U Kejte k EASY P 28:45:"0090BR60 15955 Při stavbě základů domu č. 150. naproti nádraží řondnic hovna shledáno, že jsou vrstvy tekoucí vodou v rozsedlinách valně vymlety; místy objevovaly se trhliny až několik em široké. V trhlinách byly ssutiny destiček slínu. Destičky slínu byly celé obaleny a pospolu © stmeleny kůrami limonitu žlutého, hnědého až černého. Také stěny trhlin pokryty byly silnými povlaky limonitu. Ve skulinách ssutin objevoval se též limonit slohu kulovitého a místy měl mastný lesk. U Labe pod Starým Bězděkovem nalezl jsem v pevnější Šedo- žluté lavici písčitého slínu: Exogyra lateralis, Nilss. (zř) Flabellina elliptica, Nilss. (zř) Amorphospongia rugosa, Róm. (zř) Pecten curvatus, Gein. (vz) V lomu Židovickém byla Ostrea semiplana, Sow. (vz) U strážného domku za Havlíčkovou třídou roudnickou byly: Pecten sp. [malý druh] (vz) Plocoscyphia labyrinthica, Reuss (vz) s přirostlou Ostreou. V bývalém lomu u Sladovny v Roudnici uvádí Frič'): Ammonites peramplus, Austeni a Woollgari. Souvrství X. V Roudnici a odtud až do Židovic vyskytují se ve výši od 160 do 170 m. n. m., t. j. v mocnosti 10 m. modravé slíny a zažloutlé písčité slíny. Obě horniny jsou velmi jemné. K témuž souvrství patří nejhlubší modravé písčité slíny u Labe pod Mělníkem. Na po- vrchu rozpadávají se snadno v kousky malé, dále však od povrchu mají barvu tmavší a oddělují se ve stolice, obyčejně 1 m. mocné. 1) Archiv pro přír. prozk. Cech. IV. Běloh. a Maln. vrstvy. Str. 74. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 2 Také toto souvrství chová dosti pyritu, zvláště drobnohledného, a proměnu jeho v limonit. Na plochách rozsedlin bývají stěny někdy od limonitu až do červena zbarvené. Souvrství 7. nalézáme v podobě modravých slínů v břehu Vltavy u Vraňan v tomto profilu: Vraňany 170 m. n. m Ornice tmavošedá, hlinitá, velmi dobrá. ©« ©... .08m Alluvialní štěrk vltavský . |. K E AO SOR RER SAPARD EVA 14 0)20) E 3.407 ((e) Rozpadlý modravý slín. : -04 d) Velmi pevná lavice modrav. slínu, na povrchu šedá 0 3 b) Pevnější lavice modravého slínu se skamenělinami 0-2 i Rozdrobený modravý sín .- « - « « VO »j Hladina Vltavy. 1594 m. n. m. Toto souvrství v Roudnici nadržuje málo vody; na skameněliny je chudo. K tomuto souvrství 7. se bezpochyby vztahuje Fričovo naleziště skameněliny '): Inoceramus labiatus, Gein. u pivovaru v Roudnici. Tamtéž jest Fucoides. V Židovicích v lomu: Seguoia Reichenbachi, Heer. (vz) Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř) V břehu silnice z Bezděkova ku Krábšicům vedoucí: Nautilus sublaevigatus, dOrb. (zř) Ze základů domu Pechova ve Štěpárně (Bezděkov): Mammites nodosoides, Šchloth. sp. (zř) Ve vrstvě „b“ u Vraňan (viz uvedený profil): Obratel rybí. (vz) Gastrochaena amphisbaena, Gein. (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (zť) Na pravém břehu Labe nalezneme toto souvrství pod Mělníkem | blízko nad hladinou Labe v podobě modravého písčitého slínu s hrub- šími černými zrny glaukonitu. Zde nadržují vrstvy tyto vodu. Od | Mělníka snižuje se souvrství toto směrem k Liběchovu vždy hlouběji a hlouběji a nikde nevychází na povrch. Při hloubení dna Labe mezi Velkým a Malým Přívozem u Dolních Beřkovic v srpnu r. 1889 přišlo se též na souvrství 7. Nahoře byla velmi pevná lavice modra- vého písčitého slínu, takže ji bylo dynamitem stříleti, opodál hlouběji došlo se na měkčí modravou a šedou vrstvu písčitého slínu, jako je pod Mělníkem. 1) Archiv pro přír. prozk. Čech. IV. Běloh. a Maln. vrstvy. Str. 74. 26 XX. Čeněk Zahálka Souvrství 8. Mezi Roudnicí a Židovicemi nalézáme mezi 170 a 180 m. n. m. velmi jemné písčité slíny. Mocnost jejich je tudíž 10 m. Lámou se vlavice asi 1 m. mocné. Na povrchu jsou šedé, nejvíce však žlutavé. Objevují se v nich někdy modravé skvrny, co jest od většího množství pyritu, jak drobnohledně dokázáno. Tam, kde na povrch nevychází, nýbrž hlouběji pod povrchem se nalézá, má barvu modravou a jest velmi pevná, jak při hloubení studny v Roudnici u Kejře (blíže Hracholusk r. 1882) bylo shledáno. Souvrství toto v Roudnici vodu nenadržuje. -V rozsedlinách mají dosti usazeného hnědele, místy až několik cm. mocného. Také koule limonitové bývají hojné, zvláště v lomu na „Okrouhlici“ u Podlusk. Mezi Židovicemi a Roudnicí, jakož 1 v Roudnici, zaujímají vrstvy tyto nejvyšší čásť pobřežní stěny a rozeznávají se již svou pevností a barvou od hlubších souvrství. Těmito vrstvami zakončují se skalní stěny, na nichž zvonice, hlásná věž a zámek roudnický je založen. Horní domky ve Štěpárně u čís. d. 147, rokle za Starým Bezděkovem, která slove v „Uličkách,“ pak silnice z Bezděkova ku Krábčicům, blízko za posledními domky bez- děkovskými nalézají se v oboru tohoto souvrství. K témuž souvrství náleží šedé písčité slíny v Mlčechvostech a blízko při trati státní dráhy u strážného domku č. 43. Zde ze souvrství toho vyteká voda velmi vápnitá. Druhdy z vrstev zdejších vytékající voda protékala štěrkem a pískem diluvialním i usazovala v něm vápenec tou měrou, © že se jím obalila zrnka písku i oblázky štěrku a vyplnily se skuliny mezi zrnky písku i oblázky štěrku, čím proměnily se vrstvy diluvialní ve hrubozrnný pískovec a slepenec s tmelem vápnitým. Pod vrstvou slepence vytéká z písčitého šedého nebo modravého slínu několik pramenů. Jeden z pramenů u č. 43 jest velmi vápnitý a řine se po stěně skalní dolů. Poněvadž však stěna jest porostlá mechem, infiltruje se vápenec z vody do spodní části mechu a proměňuje jej v krásný vápenný tuf. V tom poměru, v jakém odumírá mech vespod, přirůstá mechu na povrchu. Pramen této vody vápnité jest v okolí pověstný jako pramen léčivý zvláště pro nemoci očí. Profil u strážného domku č. 43. blíže Mlčechvost jest tento: Diluvialní žlutá hlína . . 20m > štěrk a písek, proměněný ve slepen. a písk. 5 PssmoTN Slín písčitý šedý a modravý, z jehož nejvyšší části vy- oa téká všude voda. Pokrytý na poru ona tufem zak a porostlý záslonami mechu i Trať státní dráhyí- ©.. - Bahno TR m.n. m. Skrytá čásť pásma III. pod ASYNEM ra P O Me lg Hladina Vltavy ©. « . OOM n.m O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 27 Na pravé straně Labe patří k souvrství tomu šedé a modravé písčité slíny s pevnějšími lavicemi při břehu labském pod Mělníkem ; dosahují tu výše 163 m. n. m. Vrstvy tyto postupují pak výš a výše směrem k Turbovicům, Přívorům a Všetatům až do výše 200 m. V krajině Mělnické mají všecky vrstvy vlastnost vodu nadržovati. Od Mělníka k Liběchovu jest souvrství 8. kryto stavbami pobřeží, železnic a vinic. Také tyto vrstvy jsou jako všecky předešlé v kraji našem na skameněliny velmi chudé. V lomu Veinertově na „Okrouhlici,“ sz. od Podlusk, vyskytly se ve výši 169—175 m. n. m. ve žlutavém písčitém slínu, který měl v rozsedlinách tlusté desky limonitu: Exogyra lateralis, Nilss. (zř) Inoceramus. (vz) Pleurostoma bohemicum, Zitt. (zť) Neurčitelné v limonit proměněné sponcie. (h) Při silnici u židovského hřbitova v Roudnici: Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (zř) Fucoides. (zř) Při stavbě základů domu p. Kuželovského na Karlově náměstí v Roudnici: Pachydiscus peramplus, Mant. (zř) obrovský. Ve Štěpárně v Bezděkově při kopání základů domu č. 147: Pachydiscus peramplus, Mant. (h) Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (h) obrovský. Inoceramus labiatus, Gein. (zř) V rokli „Uličkách“ za Starým Bezděkovem: Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř) Z téhož souvrství pocházejí asi skameněliny, jež uvádí Frič ") | od pivovaru v Roudnici: Corax heterodon, Reuss Mytilus Neptuni, Goldf. sp. Krejčí ?) uvádí mezi Roudnicí a Židovicemi: Pachydiscus peramplus, Mant. Inoceramus labiatus, Gein. Exogyra columba, Sow. v hnízdech. 1) Archiv pro přír. prozk, Čech. IV. Běloh. a Maln. vrstvy. Str. 74. 2) Archiv pro přír. prozk. Čech. Studie v oboru útv. kříd, v Čechách. Str. 75. 28 XX. Čeněk Zahálka Sterculia Krejčii, Vel.") Ammon. Deverianus, ď'Orb. Šupiny Osmeroides Lewesiensis, Ag. Deguoia Reichenbachi, Heer. Pro přirovnání a doplnění buďtež zde uvedena naleziště pásma, III. z nejbližšího sousedství naší krajiny, jak je Frič uvádí. Ve vodní strži blíže strážného domku u Hledseb blíže Veltrus vyskytuje se v nejvyšší poloze zašedivělé *) Rybí šupiny. Pecten Nilsoni, Goldí. Ostrea hippopodium, Nilss. Ve střední žlutavé poloze: Turritella multistriata, Reuss. Modiola capitata, Zitt. Eriphyla lenticularis, Stol. Inoceramus labiatus, Gein. Arca subelabra, d'Orb. V dolní, černé, slídnaté poloze: Briphyla lenticuiaris, Stol. Natica lamellosa, A. Róm. Velmi důležitým místem pro studium základu a patra pásma III., jakož i pro posouzení mocnosti tohoto pásma jest Dřínovský vrch u Veltrus. Na jeho západním úpatí u Zlosýna nalézá se ně- kolik lomů v oboru pískovce pásma II. Postoupí-li se v některém lomu více na východ, kde mocně je vyvinut diluvialní štěrk, tam lze mezi pískovcem pásma II. a diluvialním štěrkem nalézti nejhlubší souvrství páma III., souvrství 1. v podobě šedého jílu. Tomuto roz- hraní mezi pásmem II. a III. přísluší výška nadmořská as 181 m. Mezi těmito lomy a vrcholem Dřínovského vrchu nejsou sice vrstvy zřetelně odkryty, takže tu nelze jednotlivá souvrství pásma III. sto- povati, však na východní stráni vrchu, kde se vesnice Dřínov a dvůr Červená Lhota rozprostírá, tam jsou podle cest, zvláště však dle cesty od cihelny vzhůru na vrch vedoucí, odkryty pěkně vrstvy pásma III. nejvyšší, v mocnosti asi 28 m, t. j. od 200 do 228 m. n. m. Šlíny tohoto pásma jsou na povrchu rozpadlé, měkké, barvy šedé, místy 1) Velenovský: Flora d. bohm. Kreidef. II. T. V. Fig. 1. S. 22. 2) Tamž str. 70. O nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. 29 s modrými skvrnami. V cihelně se z rozpadlého slínu vyrábějí cihly. Nad slínem uloženy jsou písčité slíny Šedé s třemi lavicemi vápence na povrchu v koule se rozpadávajícího, jež náleží již ku pásmu IV. Rozhraní mezi pásmem III. a IV. jest ve výši 228 m. n. m. Jsou-li vrstvy, jak se zdá, mezi lomy Zlosýnskými a Dřínovem vodorovny a bez dislokac (vzdálenost těchto míst obnáší 3 km.), pak lze souditi, že mocnost pásma III. obnáší tu 46 m. (228—182). V Roudnici a Přestavlkách obnáší úhrnná mocnost popsaných osmi souvrství pásma III. 44 m. Frič uvádí tyto skameněliny od Dřínova'): Bairdia subdeltoidea, Scaphites Geinitzii, Baculites undulatus, Helicoceras Reussi, Pleurotomaria n. sp. Avellana Archiaciana, Rostellaria Reussi, var. mecaloptera, Dentalium medium, Tellina tenuissima, Leda siligua, Isocardia sublunulata, Pholadomya aeguivalvis, Lima elongata, Lima septemcostata, Inoceramus Brongniatrti, Ananchytes sp. Cristellaria ovalis a rotulata, Frondicularia anousta. 1) Tamž, str. 25. Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra, Edv, Grégra v Praze 1893. XXI. O vyčíslení některých integrálův Eulerových spo- lečnou substitucí algebraickou. Napsal Augustin Pánek v Praze. (Předloženo dne 5. května 1893.) Jak známo, zavedl Euler, aby vyčíslil integrály AR (i +e)de (A (1 — 2?)dx = OS ALE ZA ada o: p k rr pro všecky čtyři společnou substituci algebraickou, totiž Celková koncepce obratův, jakými provedeno vyčíslení uvede ných integrálů substitucí vytčenou, jest mnohem složitější, než koncepce, již podáváme v řádcích následujících, zavádějíce též společnou, avšak nejjednodušší možnou substituci algebraickou, která nejkratším způ- sobem vede k cíli. Klademe totiž («) WWE ==) kde p je nová proměnná.**) *) Vyčíslení těchto integrálův uvedenou substitucí, jež podal Kuler petro- hradské akademii věd, otištěno jest v jeho díle „Institutionum caleuli integralis“ ve svazku IV.; v německém překladě od J. Salomona čte se ve IV. svazku na str. 26. a násl. K stránkám tohoto překladu budeme ukazovati ve stati své. **) Tato substituce byla později Eulerem při vyčíslení integrálu J, zave- dena, ač k vyčíslení integrálu toho Euler nepřipadl na cestu nejkratší. Viz str. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 9 XXI. Augustin Pánek Ze substituce («) plyne 1—- «* = p*e* aneb (a) pm a; differencujeme-li obě strany | PRD pdp = — = da a vzhledem (a) 1— x* b dp — — ————————— dz. O i wi Fr? Sestrojme — w? Oe (a — o =— (ES), | (4 2+pi=2+o0"+e= (eba) = (===5): znásobíme-li pak (c) rovnicí (d) Ď s—r=-[1) Dělíme-li (b) rovnicí (c), dospějeme integrálu J,; dělíme-li (b) rovnicí (d), zjednáme si integrál J,; násobíme-li (a) pak (b) a dělí- me-li (e), jest na jevě integrál J,; konečně dělíme-li (d) rovnicí (e), nabudeme takto integrálu J;, a každý z těchto integrálů jest vyjá- dřen integrálem differenciálu racionálního. Chceme-li dostati integrál J,, dělíme tedy (b) rovnicí (c) PÁ AA 2—p (1m x)y+ a" tudíž 1 + w*)dx OD ZM ží © == 2— p Integrál J, obdržíme, dělíme-li (b) rovnicí (d), takže ZM 2) za p 2 Rh aE iba) Te" 39. $ 62. s názvem: „Einfachere und natůrliche Methode, den vorgelesten Integral- E —— dx | zu behandeln.“ ausdruck | totiž dJ, = O vyčíslení některých inteorálův Eulerových. 3 a tedy (1 — 7?)dz dp 0 ==: (132W + Z8 Abychom dostali integrál /,, znásobíme (b) rovnicí (a') a takto povstalou rovnici dělíme (e) opědp L br ge: 4 m = % proto WE V piap (3) Bav NME 4— p? A konečně nabudeme inteorálu J,, dělíme-li především (b) rovnicí (e), Apěpi B) Uedmbohk = načež ada dp 4) = = (M i : mm nD "1 CemžZ b ač (a'") 50 140 Poznamenáme ještě vyčíslení integrálův uvedených. Co se tkne integrálu (1), jest patrně 1 "E U PE mh i- (5) NOVÁ y2 a zavedeme-li místo p původní hodnotu, konečně ; v2+V Fr (1) na! om, výsledek souhlasný s Eulerovým na str. 23. Pro integrál (2) jeví se 4 XXI Augustin Pánek ak 1 2 B+ (5) aneb vzhledem (a") 2 i are cot — o : m 7 "P B 1 ATCKBÍN AP be cy me což se shoduje s výsledkem Eulerovým na str. 27. aneb 23. Integrál (3) lze dále transformovati, jak patrno, na tvar (2") Je — 1 RO ja L japan ofiatiian daní GB A -p dJakbn a tu poznáváme, že vzhledem (1) a (2) jest jl 1 : J; = 27 +3) *) Při vyčíslení integrálu J, praví Euler na str. 24.: „Wenn dié Differen- V1— x = 4 aalformel dy — Dieser Ausdruck lásst sich durch keine der beiden vorhersehenden Substi- z = paneb i = fůhren, und dennoch wird man durch Verbindung beider seinen Zweck zu er- reichen im Stande sein; denn das Integral derselben wird durch Logarithmen und Kreisbogen mittelst folgenden Kunsteriffes erhalten werden. Der vorgelegte Ausdruck kann in folgende zwei Theile zerlest werden: = (1—-x*)dx z ed G—9VITA araViTů deren Summe náhmlich unseren gegebenen Ausdruck selbst giebt, denn man erhált tutionen (totiž auf eine rationale Form zurůck- dy = 22 LZ 4 1-54 dď P mc) GE) p L REO PO ONÉ da, 2 (i—14V1- x“ (i—19V1+ x 12 Nimmt man also die zwei vorhergehenden Beispiele zu Hůlfe (totiž inte- grál J,, který Euler vyčíslil substitucí . a p, a integrál J, vyčíslený substi- B 2V2 1+ a? tucí = 9) , 80 wird offenbar dy = a, + A dJ, werden, folglich wird das O vyčíslení některých integrálův Eulerových. Or takže z (1") a (2") přímo jde — arc sin = | B OV A241 Te' (3) JE 5 = = 2 l což jest»výsledek jednostejný s Eulerovým na str. 25. aneb na str. 99,, kde však místo arc sin jest are tg, jak ve vzorci (2") též bylo vytčeno. A konečně, co se tkne integrálu (4), možno psáti z | V = tal jest tedy opětně vzhledem (1) a (2) 1 1 Ao adr am) načež z (1") a (2") přímo jde 2EVI-Er? r12 | 4 = L | Elan lm ———————— — are sin —z,, GV pl 1ě | výsledek souhlasný s Eulerovým na str. 25. gesuchte Integrale sein y— > Ji +3% „..“, tedy výsledek, k němuž dospěli jsme svrchu prostěji a přímo. *) Podobně si vede Euler při integrálu J, (str. 25.), jak uvedeno pod čarou při předešlé poznámce o integrálu J,. Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. XXII. Úber Berihrungscurven der Sehraubunesrecelfiňáchen mit umschriebenen Cylinderfláchen. Von J. Sobotka in Prag. Mit Taf. XIV. und XV. (Vorgelegt den 5. Mai 1893). Ich erlaube mir hiemit einige Beitráge zur Construction der obengenannten, bereits so háufig und mannigfaltig behandelten Cur- ven vorzulegen; das grosse Interesse der Schraubungsfláchen in der | Geometrie der Bewegung úberhaupt, der historische Reiz des behan- delten Gegenstandes insbesondere mógen die Veróffentlichung dieser Arbeit rechtfertigen.') 1. Betrachten wir eine Schraubung um die Axe Z und bezeich- nen mit p den Parameter derselben, d. h. den Radius des Kreises, dessen Umfang gleich der Ganghóhe ist, mit M eine zu Z normale Ebene. Irgend eine Curve erzeugt durch die Schraubung eine Schrau- bungsfláche; die Schraubungsaxe nennen wir auch Axe der Fláche. Die Gerade grósster Neigung in Bezug auf M, die wir uns in einer Berůhrunesebene der Schraubunesfláche durch den Berůhrungspunkt | denken, heisse kurzweg die Fallgerade des Berůhrunespunktes; sie 1) Ohne auf die Besprechung der bezůglichen Literatur einzugehen, be- merke ich nur, dass Hachette wohl der Erste war, welcher (1809) úber unseren Gegenstand geschrieben hat. Man sehe: Correspondance sur V école imp. polyt. (6. IL—IIL Ich verweise hier auf die Literaturangaben von J. V. Poncelef in seinen mit Gemůt verzeichneten „Souvenirs de I école polytech.“, welche man in dessen Werke „Applications d'analyse et de géométrie t. I.“ findet; betreffs neuerer Angaben sehe man etwa T%. Schmids Abhandlung in den „Monatsheften f. Math u. Phys.“ II. Jahrgg. pag. 333. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. i 9 XXII. J. Sobotka ist identisch mit der Charakteristik der Berihrungsebene in der zu Grunde gelegten Schraubung. Stellen wir uns zuerst die Sátze zusammen, welche věllig hin- reichend sind, unsere Probleme zu lósen. „DieFallgeradensámmtlicher Punkteeiner Schrau- bungsfláche auf einercoaxialen Schraubenlinie bilden eine der Fláche lánes dieser Schraubenlinie umschrie- bene developpable Schraubenfláche.“") „Die Fallgeraden sámmtlicher Punkte auf jeder geraden Erzeugenden einer Schraubungsrecelfláche bilden eine berůhrende Regelfláche 2. Grades, u. z. ein orthogonales Hyperboloid fůr eine schiefe, ein ortho- gonales Paraboloid fůr eine normale Schraubungs- regelfláche.“*) Bezůglich der Darstellung dieser orthogonalen Berůhrungs- fláchen 2. Grades měge Folgendes hinzugefůgt werden. Die Schraubungsregelfláche sei durch die Gerade Z, welche von der Axe die Entfernune s hat und mit ihr den Winkel A einschliesst, sowie durch die Strictionshelix S gegeben. Die Fláche der Fallgera- den lánes Z ist durch zwei normale Ebenenbůschel bestimmt, von denen bekanntlich das eine die Erzeugende L, das andere die zu den Normalebenen von Z adjungirte Gerade O zur Axe hat. Letztere Gerade ist der Durchschnitt der durch den Centralpunkt 2 von Z und durch die Schraubungsaxe Z gelegten Ebene mit einer. coaxialen Rotationscylinderfláche O fůr den Drehungsradius 7 = p.tg4. Wir bekommen zwar zwei Geraden auf der Cylinderfáche O; indessen ist die Wahl unter ihnen leicht zu treffen. Wir brauchen bloss den Verlauf der Spur fůr die betreffende Schraubungsregelfláche in der Ebene M zu berůcksichtigen. Oder, denkt man sich die zu £ sym- metrische Gerade Z in Bezug auf die durch Z zur Axe Z gezogene Parallele Z, so beschreibt in der gegebenen Schraubung jede von den Geraden L, eine Schraubungsfláche. Bei der einen dieser 1) Dieser naheliegende und fůr die constructive Behandlung der Berůh- rungsprobleme auf Schraubungstláchen wichtige Satz wird meines Wissens zuerst gewůrdigt von W. Fiedler in seiner „Darstell. Geom. 3. Aufl, II. Bd., pag. 468, 474 etc. ?) In dieser Art construirt Tangentialeben an windschiefe Schraubungsfiá- chen zuerst De la Gournerie in seiner ausfůhrlichen vorwiegend analytischen Ab- handlung: „Mémoire sur les ligneg d'ombre et de perspective des hélicoides gau- ches“ im Journal de V école polytech. t. XX. cah. 34. pag. 10. u. 56. Uber Berihrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 3 Fláchen steigt oder fállt jede erzeugende Gerade auf derselben Seite der ihr entsprechenden Geraden Z, zu ihrem Centralpunkte 7 wie die zugehorice Tangente der Strictionshelix und fůr diesen Fall ist die an 7 náhere Gerade die Axe O des erzeugenden Ebenenbůschels; bei der zweiten Fláche steigt oder fállt jede erzeugende Gerade zu entgegengesetzten Seiten der entsprechenden © Geraden Z; gegen ihren Centralpunkt Z und fůr diesen Fall ist die von Z entferntere Gerade als O zu nehmen. Fůr s- 9 sind beide Schraubunesfláchen - congruent und bloss um die halbe Ganghóhe in Richtung der Schrau- bungsaxe gegen einander verschoben; die beiden Geraden der Ebene (7 Z) auf O haben gleiche Entfernung von 7; es kann da jedoch kein Zweifel betrefis ihrer Wahl auftreten. Die Gerade Z; als die Fallge- rade des Centralpunktes Z gehort dem Hyperboloide gleichfalls an. Die Spurcurve dieses Hyperboloides in M ist ein Kreis Jď, fiir den die Spurpunkte 74, von Z und Ó, von Ó die Endpunkte eines Durch- messers sind. Projiciren wir orthogonal in die Ebene M, die Projection eines Gebildes Z mit =, bezeichnend, und befindet sich M in der Entfer- nung p' unterhalb des Punktes Z, so ist E — F. also ist das „mr 23 20) údho: Verháltnis =—* vom Winkel 2 unabhánoie. „z Betreffs des Zusammenhanges der verschiedenen Schraubungs- regelfláchen mit den entsprechenden orthogonalen Berihrungsfláchen kann demnach Folgendes bemerkt werden. Jeder Geraden Z* durch 7 in der Centralebene von Z entspricht in der Schraubung eine Schraubunesfáche und dieser wieder eine lángs L' sie berihrende orthogonale Fláche 2. Grades. Wir bekom- men dadurch in der Projectionsebene zunáchst zwei áhnliche Punkt- reihen; námlich die Reihe der Spurpunkte mz,mr,... auf £, und die ihr entsprechende Reihe der Punkte 0,,0,,... auf (l, Z); die Verbindungsgeraden dieser Reihen umhůllen eine Parabel. Die Spur- kreise H, H',... der Fláchen 2. Grades sind einzelnen Dreiecken, die durch Tangenten der Parabel gebildet werden, umschrieben, schneiden sich also alle in dem Brennpunkte % der Parabel ; da sie úberdies den Punkt 7, enthalten, so bilden sie ein Kreisbůschel mit den Grundpunkten 7,84, In dem Strahlenbůschel der Geraden Z,Z',... durch 7 sind drei Strahlen besonders hervorzuheben: 1* 4 XXII J. Sobotka Erstens die Gerade Z,, welche ein entwickelbares Helikoid be- stimmt ; sie schliesst mit Z den Winkel 4, ein, fůr den tg A, = = ist, und die Gerade (Ze) trifft L, im Spurpunkte mz, von Z; der úber I mro als Durchmesser beschriebene Kreis ist der Spurkreis der lángs I, berůhrenden Fláche 2. Grades, welche in eine orthogonale Kegel- fáche K úberceht. Zweitens die zu M parallele Gerade LT, welche ein normales Helikoid bestimmt; die berůhrende Fláche geht hier in ein orthogo- nales Paraboloid iiber, dessen Spurgerade die Chordale des Kreisbů- schels ist und da (7,ť) | (Z,mr;), so ist cot s = p wenn e den Win- kel dieser Spurgeraden (7,7) mit der Erzeugenden der normalen Schraubunesdáche bezeichnet, woraus man die Spurgerade des Para- boloids in jeder Normalebene M der Schraubung construiren kann. Da s unabhángic ist von s, so folet, dass in einer Schraubung die berůhrenden orthogonalen Paraboloide fůr alle normalen Schraubungs- fláchen congruent sind, was auch schon daraus sich ergibt, dass man zu jeder normalen offenen Schraubunesfláche lános jeder Erzeugenden eine Wendelfláche von demselben Parameter p berůhrend construiren kann. ů Drittens die projicirende Gerade Z;, fůr welche die betreffende Fláche 2. Grades in eine Rotationscylinderfáche Z úberceht; die Spur dieser Fláche ist der úber 7,Z, als Durchmesser beschriebene Kreis, der also dem Kreisbůschel mit angehótt. Es ercibt sich aus unserer Betrachtung, dass sámmtliche durch das Strahlenbůschel LZ'Z,,.... bestimmten orthogonalen Berůhrungs= fláchen ein specielles Fláchenbůschel 2. Grades bilden, indem sie alle die Gerade Z; und nebstdem einen cubischen Kreis gemein haben. Fůr s==0, dh. bei geschlossenen Schraubungsrecelfláchen fallen die Grundpunkte des jeweiligen soeben betrachteten Kreisbůschels zusammen, die orthogonalen Berůhrunesfiáchen 2. Grades berůhren einander lánes der Axe Z, haben also zwei consecutive Geraden einer Regelschar gemein, můssen demgemáss noch zwei Geraden der an- dern Regelschar gemein haben ein noch specielleres Bůschel bildend ; diese zwei letzteren Geraden sind zwar imaginár, doch lassen sie sich durch die Rechtwinkelinvolution des allen Fláchen gemeinschaftlichen Tangentialebenenbůschels von der Axe Z leicht ermitteln. Schliesslich gilt der Satz: „ O Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. „Die Fallgeraden einer Schraubunosfláche úber- haupt in sámmtlichen Punkten ihrer Berihrungscurve mit einer umgeschriebenen Cylinderfáche schneiden eine zur Schraubungsaxe parallele Gerade.“ ") Diese Gerade Z, ist als die adjungirte der zur Richtung der Cylinderfláche normalen Ebenen leicht zu ermitteln; ihre Entfernung von Z ist 7 = ptgo, wobei 6 den Winkel bedeutet, welchen die Rich- tung der Cylinderfláche mit Z einschliesst. Im Folgenden wird von den orthogonalen Projectionen der Be- růhrungscurven in eine Normalebene der Schraubung gehandelt werden; wir werden dieselben mit C,... beziehunesweise Cg,... bezeichnen, jenachdem sie offenen oder geschlossenen Schraubunes- láchen zukommen. Weiter werden wir der Kůrze halber mit z, S, O, d, 0... beziehungsweise die Projectionen von Z, S, O, Z, 0.... bezeichnen. ?) 2. Wenden wir uns zuerst den Curven Ú,,... zu. (Fig. 1.) Wáhlen wir zwei zu einander senkrechte Geraden A, 4' durch 2; die zweite von ihnen schneide O in den Punkten 0,,0,. Verbinden wir diese Punkte mit d, so schneiden die Verbindungsgeraden aus A ein Punktepar a, a, heraus, welches der Curve C, angehort. Die Geraden (0,d), (0,d) schneiden O in Punkten eines Vierecks, von dessen Diagonalpunkten p, g, welche auf der Polare D des Punktes d in Bezug auf den Kreis O liegen, sie harmonisch getrennt sind. Es bilden also die Geraden (d. 0,, 02; p, 9) eine Gruppe von vier harmonischen Strahlen, welche die Gerade A in einer Gruppe von vier harmonischen Punkten treffen. p ist der Pol von (gd), demge- máss ist (gd) | A" oder (gd)|| 4; hiemit halbirt der Punkt a, in welchem der Štrahl (dp) die Gerade A schneidet, die Entfernung der beiden Punkte a,, ag. Dreht sich A" um z, dann dreht sich (da) um ď und wir er- halten zwei perspectivische Strahlenbůschel; ihre Perspectivaxe ist D; gleichzeitig dreht sich auch A um z, ein coneruentes Bůschel 2) In dieser allgemeinen Fassung růhrt der Satz von Burmester her. Die zu Z parallele Gerade Z, von der in dem Satze die Rede ist, heisst bei ihm die Ausgangsaxe, ihre Projection Z, der Ausgangspunkt. Man sehe Schlómilchs Zeit- schrift £. Math. u. Phys. Jhrg. 18, 1873, pas. 185. 1) Zur Vermeidung complicirter Symbole werden im Folgenden zu den Ab- bildungen einfach die Bezeichnungen der abgebildeten Gebilde hinzugesetzt; in- dessen ist ein diesbezůsliches Misverstándnis ausgeschlossen. 6 XXII. J. Sobotka mit dem von A' erzeusten bildend. Demnach sind die Strahlen- bůschel, welche durch Drehung von (da) und A entstehen, projectiv ; sle erzeugen also einen Kegelschnitt (a). Der Kegelschnitt («) ist die Diametralcurve fůr C, in Bezug auf den Doppelpunkt z. Dass, wie bekannt, der úber zd als Durchmesser beschriebene Kreis G, die Diametralcurve fůr C, in Bezug auf den Doppelpunkt d ist, geht aus der Bestimmung der Punkte von Ú; auf Strahlen durch d hervor. Aus der Symmetrie in Bezug auf (zd) folet, dass fůr den Kegel- schnitt («) die Gerade (zd) eine Axe mit den Scheiteln z, d ist. Verbinden wir analog den Punkt (AD) mit d, so trifft der Ver- bindungsstrahl die Gerade A" im Punkte a' des Kegelschnittes (a). Lassen wir die Punktepaare wie aa auf dem Kegelschnitte («) ein- ander entsprechen, erhalten wir eine Involution auf ihm, woraus folgt, dass die Verbindungsgeraden aller Punktepaare sich in einem Punkte d, auf (dz) schneiden und es ergibt sich, dass D die Polare von d, in Bezug auf (a), also auch in Bezug auf G, ist. Betrachten wir die centrische Collineation beider Diametralcur- ven (a) und G% fůr z als Collineationscentrum, so ist die gemein- schaftliche Tangente T in d die Collineationsaxe, auf welcher sich darum jede Gerade (aa') mit dem entsprechenden Durchmesser (a) von G; schneidet. Befindet sich d ausserhalb O, dann ist («) eine Hyperbel, deren Asymptoten parallel den Tangenten an Ó von ď aus sind; da wir ihre Scheiteln z, d kennen, so ist sie dadurch vollkommen bestimmt. Befindet sich d innerhalb des Kreises O, dann ist (a) eine Ellipse. Da z, d ihre Scheiteln auf einer Axe sind, so ist hiedurch die zweite Axe ihrer Lage nach gegeben; ziehen wir durch d, die zu ihr parallele Sehne des Kreises G, und projiciren die Endpunkte dieser Sehne von d aus, so erhált man auf den projicirenden Strahlen die Scheiteln der Ellipse auf der zweiten Axe. Befindet sich d auf dem Kreise O, so degenerirt (a) in die Tangenten des Kreises G, in d und z. Die Tangente in z ist selbst ein Theil der Curve C$, der úbrice Theil von ihr ist eine Strophoide, fůr welche die Mittelpunkte aller Sehnen durch z auf der Geraden T liegen, was eine bekannte Eigenschaft derselben gibt. Durch das Strahlenbůschel d werden auf A,A' zwei perspekti- vische Punktreihen bestimmt und es ist (2 a a, az) = (2p0,0,), aus welcher Doppelverháltniseleichheit folet, dass Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfiáchen. “ (1) Z 2 dh. Beschreiben wir um den Doppelpunkt z als Mittelpunkt einen Kreis, so erfůllen sámmtliche Punkte, welche jeden Durchmesser des Kreises in demselben Verháltnisse theilen, in welchem der Punkt z die Entfernung des auf ihm noch befindlichen Punktepaares der Curve (j theilt, eine Secante des Kreises (mit dem zu ihr senkrech- ten Durchmesser). Fir den Kreis O bekommen wir diese Secante, wenn wir D um 90 im entsprechenden Šinne um z drehen. Es entstehen auf A und A zwei áhnliche Punktreihen za,a,a... und po,0,Z.... und es ist deshalb Die Tangenten in 0, und 0, an den Kreis O schneiden (dp) in den Punkten 9, und 4, und man hat die Proportionen Aus der Vereleichung dieses Paares von Proportionen mit dem vorangehenden ercibt sich (2) "2m — 0Dy, 203 — 01b, zu welchem Ergebnis wir auch sogleich gelangt wáren, wenn Wir nach dem Satze von Brianchon die Tangenten durch 0, und 0, an die durch die áhnlichen Punktreihen 24,024... p0,0,2... erzeugte Parabel construirt hátten. Der Schnittpunkt ag von G, mit A trennt mit dem Punkte z das Punktepaar a,a, harmonisch; es schneidet deshalb der úber a,U» als Durchmesser beschriebene Kreis den Kreis G, orthogonal. Die Bedingung (24,4,4,) = — 1 kann in der Form 1 Ji 2 : : : — — — = — ogeschrieben werden, woraus sich ergibt 2 30 403 201 . 20, Z 24.20 Dies gibt eine Transformation der Curve C; an, durch die sie in sich selbst úberceht. © XXII. J. Sobotka Fr die Strophoide geht diese Beziehung ber in die folgende za, 20, —= U, welche die Transformation der reciproken Radien ausdrůckt; es ist dies eine bekannte Eigenschaft der Strophoide sich auf diese Art in sich selbst zu transformiren. Durch einfache Umgestaltung erhalten wir aus der Proportion (1) die folgende 2 pz 1 z 4% Ú Bezeichnen wir mit y die Entfernung des Punktes a von (zd) und mit m die Entfernung des Punktes z von D, dann ist 5 Pž OB also mit Růcksicht auf die vorhercehende Relation Zana Ozavdí Vav oder m aa Běh 1% =o ) Daraus entnehmen wir die folgende Eigenschaft der Curve G: Construirt man zum Kegelschnitt («) den orthogonalaffinen fůr (zd) als Affinitátsaxe und fůr , F) als Charakteristik, so sind die Strecken a,a = aa, gleich der Lánge der Ordinate zwischen zwei ent- sprechenden Punkten der affinen Kegelschnitte. 9. Die vorigen Betrachtungen lassen sich auch auf die Curven C,.... úbertragen. (Fig. 2.) Es seien L,, L, zwei parallele Tangenten an S mit den Be- růhrunespunkten Z,, 7,, ferner sei A der zu ihnen parallele, A' der zu ihnen senkrechte Durchmesser des Kreises O; sind 0,, 0, die Schnittpunkte von A" mit O und schneidet (0,ď) die Tangente Z, in 0, und (0,d) die Tangente L, in c,, so gehóren die Punkte c, c, einer Curve C an. Im Schnitte von (0,d) mit Z, und von (0,ď) mit Z, er- Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 9 halten wir resp. die Punkte c,, c,, welche einer zweiten Curve Č* angehóren, Wir werden so zu zwei Curven C, C' gefiůhrt, was dem ent- spricht, dass einer Strictionshelix fůr einen und denselben Winkel A zwei Schraubungsfláchen angehóren, wie frůher bemerkt worden ist. Der Vorgang bei der Construction beider Curven ist derselbe. Be- trachten wir nebstdem die Punkte a,, a, der Curve G, in denen A von (0,d) und (0,ď) geschnitten wird, so gilt hier zunáchst mez — 0. 28 =—(1=E 8), (3) oder He 2, E 0 wobei k, k, die Parameter der Geraden auf den entsprechenden Schraubungsregelfláchen bedeuten. : Weiter ist (4) 1 ls, — 203207 woraus mit Růcksicht auf die Gleichung (1) sich ergibt M6) be, :ly0z = : Po, 1 | Wir haben also hier ein gleiches Resultat wie fůr die Curven G. Úbertragen wir dieses in Bezug auf den Kreis O sich ergebende Resultat auf den Kreis S, so entspricht der Geraden D eine Gerade D,, dem Punkte p von D entspricht der Punkt p, der Geraden D, auf demselben Durchmesser 4', Es besteht somit auch die Proportion be : le, = py: bpy | aus welcher folgt, dass die Gerade (c,c,) den Durchmesser A“ in dem | Punkte p, der mit D parallelen Geraden D, trifft. 4. Zu dem soeben abgeleiteten Zusammenhange der Curven C und G (Fig. 3.)werden wir unmittelbar gefůhrt, wenn wir die Berůh- rungspunkte einzelner Ebenen der berůhrenden Cylinderfláche mit der gegebenen Schraubungsregelfláche nach der Formel eo = 4.tgg be- stimmen, in welcher o die Entfernung des Berihrungspunktes vom 10 XXII J. Sobotka Centralpunkte der jeweiligen erzeugsenden Geraden L, k den Para- meter dieser Erzeugenden und w den Winkel, welchen die Berůh- rungsebene mit der Centralebene einschliesst, bedeutet. Zu dem Behufe denken wir uns sámmtliche erzeugenden Gera- den der Schraubungsfláche sammt ihren zur Geraden R parallelen Berihrungsebenen und den zugehórigen Berůhrunespunkten parallel verlegt, so dass alle Centralpunkte in einen einzigen Punkt z' zu- sammenfallen. Dadurch geht die Schraubungsfiáche in eine Rotations- kegelfláche, die berůhrende Cylinderfláche in ein Ebenenbůschel von der Axe R úber; der Winkel g und die Lánse © bleiben jeweilen unverándert. Beziehen wir die Kecelfláche auf eine Normalebene der Schraubuna M in gewisser Entfernung von 2'; ireend eine Erzeugende derselben Z trifft M in mr,, weiter trifft R" die Ebene M in mx: und es sei z', die Projection von 7, dann d die Entfernung des Punktes z', von Z. Errichten wir in z', zu L, die Senkrechte bis sie (mrmp:) in einem Punkte trifft, der von z, die Entfernung u besitzen moge, dann ist k utg pe = = und deshalb © — + oder 0, = = - u — Ču, wenn 0, und k, die Projectionen der Strecken © und k bedeuten und ČC eine Constante Grósse ist. Daraus folet unmittelbar die Formel (3) und weiter nicht nur die úbrigen frůher gegebenen Relationen, sondern auch unsere Con- struction von G und C mit Hilfe des Auscanespunktes d.") Die Proportion (4) la dle, =S8, dra lásst sich umformen in (a ha) : (ča +) = ha: was in Bezug auf (3) geschrieben werden kann 20:24 = (r 9):r, wenn c den Schnittpunkt von (c,c,) mit A bezeichnet. Es ist also 1) In anderer Art wird die Relation o — k.tg zur Construction der be- sprochenen Curven Cj... von F. Machovec in Časopis pro pěstování math. a fys. Jhrg. XIII. pag. 111 verwendet. Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 11 d. h. die Halbierungspunkte der Entfernungen zwischen Punktepaaren c,e,... einer Curve C liegen auf einem Kegelschnitt (c), der in áhn- licher Lage mit dem Kegelschnitt («) sich befindet fůr z als Ahnlich- keitspunkt und fůr = als Ahnlichkeitsmodul. Die Verbindungsgeraden der Punkte wie p, von D, auf A' und c von (c) auf A umhůllen eine Curve 5. Classe. Liegt der Punkt d speciel auf dem Kvreise O, dann degenerirt (c) in eine zu (dz) senkrechte Tangente von S, welche selbst einen Theil der Curve C bildet und in eine zu ihr parallele Gerade (c*). In diesem Falle umhůllen die Verbindungsgeraden entsprechender Punkte wie p, auf D, und c auf (ct) einen Kegelschnitt, der in z einen Brennpunkt hat. Der ůúbrige Theil von C ist eine Curve 3. Ordnung und wir haben vor uns die folgende Erzeugungsweise fůr sie. Gegeben ist ein Kreisbůschel mit reelen Grundpunkten und ein Kegelschnitt, dessen ein Brennpunkt mit einem Grundpunkte und des- sen von dem Brennpunkt durch seinen Mittelpunkt getrennte Schei- teltangente mit der Centrale des Kreisbůschels zusammenfállt; ordnet man jedem Kreis des Bůschels die von der Centrale verschiedene Tangente des Kegelschnittes zu, so erzeugen beide Gebilde die Curve 8. Ordnung €. 6. Verbinden wir bei der Construction von C den Punkt 0, mit a, und den Punkt 0, mit a,, so schneiden sich die Verbindungsge- raden in dem zu d in Bezug auf A symmetrischen Punkte d, und man sieht, dass sámmtliche Punkte, die auf dieselbe Art wie d, er- halten werden, den Kreis K erfiillen, welcher in z seinen Mittelpunkt hat und durch den Punkt d geht. (Fig. 4.) Es lásst sich zeigen, dass wenn wir bei der Construction der Curve C die Punkte c,, c, resp. mit den Punkten 0,, 0, durch Ge- raden, die also nicht durch d gehen, verbinden, sich die Verbin- dunesgeraden in einem Punkte ď', schneiden, dessen geometrischer Ort gleichfalls ein Kreis K" ist, Bilden námlich c,c, irgend ein Punktepaar von C auf parallelen Tangenten Z,, L, von S, ist ferner A die zu diesen Tangenten durch z gelegte Parallele und treffen die erwáhnten Verbindungsgeraden (0,c,), (0,c,) die Gerade A beziehungsweise in a',, a',, so folgt aus der Vereinigung beider Proportionen 2 XXII. J. Sobotka dass ka daná dl zm 2 zda 2Ala —(7 15) E78) Sei nun (0,0,) die Axe orthogonaler Affinitát, so kónnen wir den Punkten a,, a, beziehunosweise die Punkte a',, a, entsprechen lassen; es entspricht alsdann dem Punkte d, der Punkt ď, und, wenn wir den Schnittpunkt ihrer Verbindungseeraden mit der Affini- tátsaxe u' bezeichnen, so ist auch Wdy:Wdďy=(rks):(rFs). Die Gerade (d,ď,,) geht durch den zu ď diamětral gecenůber- liegenden Punkt u des Kreises K; sodann folgt aus der letzten Pro- portion durch einfache Umgestaltung udy:uďy = (r+s):r Die letzte Relation fůhrt uns in der That zum Kreise A', dessen : Ů l Halbmesser die Lánge 7 56 hat. Weiter lásst sich zeigen, dass die Geraden (7;,c,), (č,e,) sich in einem Punkte d; schneiden, dessen geometrischer Ort gleichfalls ein Kreis K" ist. Wir haben námlich frůher gesehen, dass der Schnittpunkt p, der Geraden (0,0,) und (c,c,) eine Gerade D, beschreibt; es sei d', der Pol dieser Geraden in Bezug auf S. Der Schnittpunkt u“ von (d,d';) mit (0,0,) beschreibt den Kreis U, der ber zď, als Durch- messer gelegt wird. Bezeichnen wir noch mit w“/ den Schnittpunkt von (d,ď) mit (c,c,). Die Senkrechte durch d zu A trifft A im Punkte a, welcher von z durch a,a, harmonisch getrennt ist. Da "k s = T 9 —— Ó . nun č.c m non) 20 lac E" . 24, und da, wenn wir uns die 1“1 r 1 2 r 2 ) Strecken /,cx, l;c,, wu“"w'"" von irgend einem Punkte aus der Richtung und Grósse nach aufgetragen denken, wir eine Gruppe von vier har- : . EES monischen Punkten bekommen, so ist auch u"w"——T“. 209, also F Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 13 Daraus ergibt sich, wenn wir w'd; auf (d',d;) nach dv auf- tragen, dass der Punkt v einen Kreis V beschreibt, demzufolge der Punkt dj gleichfalls einen Kreis K" beschreibt, dessen Durchmesser sleich der Summe der Durchmesser fůr die beiden Kreise U und Vist. Ist sů der zweite Schnittpunkt des Kreises Rj mit (zd), so er- hált man 2 wenn man durch ši die Parallele zu (0,0,) zieht, wo- G V raus sich in einfacher Weise der Zusammenhang der Punkte auf den Kreisen X, K" ergibt. 7. Suchen wir Punkte der Curve C auf Geraden durch d, so ist leicht einzusehen, dass sie sich als das Erzeugnis des Strahlen- bůschels um ď mit einer zu ihm projectivischer Tangenteninvolution auf S also als eine Curve 4. Ordnune mit 3 Doppelpunkten, ergibt. Ist P die Axe der Tangenteninvolution auf S, so bilden die Schnitt- punkte dď', d'' von P mit dem Kreise G, und der Punkt ď das Tripel der Doppelpunkte fir die Curve €. Diese Eigenschaft der Curve C hat Th. Schmid erkannt und mit Hinweis auf Ad. Ameseder“) folgende Ableitung derselben aus dem Kreise M, der die Doppelpunkte ď, ď* enthált und z zum Mit- telpunkte hat, gegeben. Sucht man zu jedem Punkte von Ó auf seinem Verbindungs- strahle mit d den conjugirten Punkt in Bezug auf W, so ist C der geometrische Ort dieser conjugirten Punkte.*) Bezůslich der obigen Erzeugungsweise von C kann noch Fol- gendes hinzugefůst werden. Schneidet irgend ein Strahl durch z den Kreis G% in 9, und irgend eine Seite des Doppelpunktsdreieckes (dďdď'") in f, so trifft die Verbindungsgerade g, mit dem der erwáhnten Dreiecksseite ge- genůberliegenden Doppelpunkte die von f aus an S gelegten Tan- genten in zwei Punkten der Curve C.*) Mit Hilfe des Kreises G, er- 1) Th. Schmid a.a. 0., jedoch ist der Fall dortselbst nicht beachtet worden, wenn M imaginár wird. Adolf Ameseder: Úber Curven 4. Ordnung mit 3 Doppel- punkten, LXXIX. Bd. II. Abth. S. 241 der Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wissensch. zu Wien. 2) Úber diese Art der Erzeugung von Curven 4. Ordnung mit 3 Doppel- punkten berichtet Fr. Geiser schon d. 22. April 1865 in den Mittheilungen „der Naturforschenden Gesellschaft in Bern.“ 5) Cf. J. Steiner gesam. Werke, herausg., v. Weierstrass 1881, 12. Lehrsatz pag. 178. I. Th. 14 XXII. J. Sobotka hált man démnach eine Construction, aus der man Punkte von C auť Strahlen durch jeden der Doppelpunkte d,d',d'' in gleicher Weise construirt. Man hat hier eine Transformation, in der jeder Geraden ein auf ihr liegender Punkt entspricht und es ist dann die Curve C die entsprechende des Tangentenbůschels von .") Nimmt man ď auf dem Kreise S an, so besitzt C in d eine Spitze, nimmt man d auf dem Kreise W an, so fallen alle 3 Doppel- punkte zusammen. "Wird ď auf dem Kreise O angenommen, so zer- fállt C in eine Tangente 7; an S und in eine Curve 3. OrdnungC*. Fůr Č+ ergibt sich aus der vorigen Construction die folgende, Ein beliebiger Strahl durch d trifft O noch im Punkte o und Tg im Punkte %;; trágt man auf diesen Strahl = auf, so gehórt cT der Curve ČT an. (dz) schneidet S in den Punkten m, m' und es sei T% die Tangente in m. Denkt man sich den Kreis Ó in der Richtung (zd) parallel verschoben, bis er in seiner neuen Lage O' den Kreis S im Punkte m berůhrt, so ist ČT leicht als der geometrische Ort des Hohenschnittpunktes eines Dreieckes, fůr das ďd und n“ zwei Ecken sind und dessen dritte Ecke w' sich auf dem Kreise O' be- wegt. zu erkennen. 8. Aus den entwickelten Eigenschaften wollen wir hier zunáchst fůr die Curven Ú,... eine Tangentenconstruction ableiten. (Fig. 5.) Betrachten wir auf der Geraden A durch z das Punktepaar a,a, von C$, den Punkt a von (a) und schliesslich den Punkt a; von Gg; Ty, T, seien die Tangenten von (G in a, resp. a+, T4 sei die Tan- gente von (a) in a und 7%, die Tangente von G, in a,. Ferner sei jetzt A" der zu A unendlich nahe Durchmesser von O, und weiter selen der Reihe nach a',, a',, a, a'; die auf A zu ay, ds, A, do UD- endlich benachbarten Punkte der bezůglichen Curven. Da aa= ady und ebenso aa —«wa,, so folet daraus, dass T, Tu, Ty, A, 4 Tangenten einer Parabel $ sind. Wůrden wir demnach eine von den Tangenten 7), T, kennen, wáren wir im Stande die zweite zu con- struiren, da zur Bestimmung einer Parabel die Kenntnis von vier Tangenten im Endlichen hinreichend ist. Weiter ist (z000,4) = (200W) =—— 1 und da diese beiden 1) Das oben Gesagte lásst sich auf Curven 4. Ordnung mit 3 Doppelpunk- ten úberhaupt úbertragen. Man vergleiche Adolf Ameseders Abhandlung in den Sitzungsber. d. k. bohm. Gesell. d. Wissensch. in Prag 1880, pag. 3. Úber Berihrungscurven der Sehraubungsrecelfláchen, 15 Punktegruppen perspectiv liegen, werden sich die Geraden T, T', 1, in einem Punkte ť schneiden. Somit besteht jetzt unsere Aufgabe darin, die Parabel $ so zu bestimmen, dass ihre Tangenten T', 7; sich in einem Punkte auf T. schneiden. Da nun A und T, oleichfalls Tangenten von $ sind, werden auf ihnen durch alle úbrigen Parabeltangenten áhnliche Punkt- reihen gebildet. Die Tangenten 4, T), T; schneiden A in den Punk- ten 2, ax, a, und TZ in den Punkten a', m,, m, ; es ist somit o) Zoe depony V dorost 20, : 20, Z WM, My, was wir auch schreiben kónnen ZU, : 20, Z UM 1M Durch A, 4"', T ist eine Parabelschaar bestimmt; wáhlen wir auf 7% ein Punktepaar n, n, derart, dass za, :2a, = an :am, so sind A, 12, A, (an), (a,n,) Tangenten einer Parabel der Schaar. Es bestimmen mithin alle Parabelen der Schaar zwei áhnliche Punktreihen am,n,... am,m ... auf T4, darum sind die Štrahlenbůschel (a, .am,n,...), (a. am,n;...) perspectiv, sich in der zu T% parallelen Geraden A durchschneidend. Die Tangenten 71, T; můssen sich also auf © schneiden, da aber ihr Schnittpunkt ť auf T, liegt, wird deshalb č der Schnittpunkt von T+ und © sein. Fassen wir das Ganze zusammen, so haben wir den folgenden Vorgang zur Ermittelung von 77. Wir construiren die Tangente T, in a, an den Kreis G, wel- che die Tangente T in d an diesen Kreis im Punkte %; trifft. (t;4) ist die Tangente T,. Weiter tragen wir die Lángen 2a,, za, von a aus auf T, entsprechend in einem oder dem andern Sinne auf, wodurch wir die Punkte »,, », erhalten, deren Verbindungsgeraden mit a, resp. a, sich in ď schneiden. Die Parallele © durch č zu 74 schnei- deti iné. Diese Construction lásst eine erhebliche Vereinfachung zu. Bezeichnen wir námlich den Schnittpunkt von © mit A durch g, So ist A us beiden Proportionen geht die folgende Proportion hervor 16 XXII. J. Sobotka 20 :8dy Z 907: 09 statt der wir auch wegen (z094,a,) = — 1 schreiben kónnen A1 * AW — 90: ag Aus der letzten Gleichung folet a,a, Z 9%; A4 = = a; demnach auch aa = ag, ferner doo Z řeč, sowie dě, = toť, wenn mit ť, der Punkt (TA) bezeichnet wird. Wir haben schliesslich folgende einfache Construction der frag- lichen Tangenten. Wir construiren T und 7%, und tragen vom Schnittpunkte % beider Geraden tt = ať, auf T, auf, wodurch wir bereits den ge- meinsamen Punkt č der Tangenten 71, T, ermittelt haben. Oder wir fállen im Schnittpunkte %, von T' mit A die Senkrechte und fůhren durch ď die Parallele zu A; der Schnittpunkt beider Geraden ist abermals t. Kůrzer wáren wir zu diesem Resultate folgendermassen gelanst. Wir haben 17, T;, T4, A, A' als Tangenten der Parabel $ er- kannt. Auf der Tangente A ist durch die zwei Paare 209, 44, Wo a, der unendlich ferne Punkt von A ist, eine Punktinvolution be- stimmt, deren Doppelpunkte a,, a, sind. Die Tangenten durch diese Punktepaare an $ bestimmen eine Tangenteninvolution, deren Involu- tionsaxe die durch a, zu T, gezogene Parallele 9) ist, wie leicht zu erkennen. Es liegt demnach der Pol der Geraden 9) auf der zu ihr in Bezug auf TZ symmetrischen Geraden. Bekanntlich schneiden sich die Tangenten T), 7, an $ durch die Doppelpunkte a, a; der Invo- lution in diesem Pol von 9; derselbe ist also der gesuchte Punkt č. Daraus geht die vorige Construction der Tangenten 71, T; hervor. 9. Zu demselben Resultat fůhrt auch die nachstehende Be- trachtung. Denken wir uns sámmtliche Curven G, C, Gg,...; welche aus. demselben Punkte d, aber aus allen měglichen concentrischen Kreisen O, O', 05,.... abgeleitet worden sind. Ein beliebiger Strahl A durch z wird die Curven in den Punktepaaren a,a,, a',a',, 4%,- einer hyperbolischen Involution schneiden, deren Doppelpunkte zad a, auf G% sind. Die Halbirunespunkte der Entfernungen dieser Punktepaare seien a, a', ap,.... Fůr einen andern Strahl B durch Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 17 z bekommen wir ebenso eine hyperbolische Involution von Punkten b,b,, b",B',, dgdy , ... mit den Doppelpunkten z, by und den bezůgli- chen Halbirungspunkten %, d', d,,... Alle Punkte der Involution auf A erscheinen als Schnitte des Strahlenbůschels, welches die Reihe der entsprechenden Punkte 0,, 0,,... auf dem zu A norma- len Durchmesser A" der concentrischen Kreise von d aus projicirt. Fůr die involutorische Punktreihe auf B erhalten wir deseleichen ein Strahlenbůschel aus d, welches die Reihe der entsprechenden Punkte auf dem zu B normalen Durchmesser B' projicirt. Da die einander entsprechenden Punkte auf A" und B' zwei congruente Punktreihen mit z als gemeinschaftlichem Punkte bilden, so sind die involutori- schen Punktreihen auf A und B perspectiv und zwar in doppelter Weise, was daraus folet, dass die beiden Punktreihen auf A4 und B' in Bezug auf z symmetrisch sind. Es bilden somit alle Secanten der Curven G, C, Gg,..., die durch ihre Schnittpunkte mit zwei beliebigen Strahlen durch z be- stimmt sind, zwei Strahlenbůschel 1. Ordnung. Die Mittelpunkte e, e' dieser Bůschel liegen selbstverstándlich auf (40) und werden von einander durch a40, harmonisch getrennt. | Die Verbindunesstrahlen (ab), (a'b'), (a,b9),.. . bilden ebenfalls ein Strahlenbůschel 1. Ordnung, dessen Mittelpunkt %, der Schnitt von (a%) mit der Tangente T in d an Gg ist, wie aus Frůherem folgt. Der Punkt % ist zusleich der Mittelpunkt von ee. Dies ist zu sehen, wenn wir das Vierseit (a,,) (a,b) (a,b) (ab;) betrachten; in demselben halbirt die Gerade (ab) zwei Diagonalen a,a>, b,b,, sie halbirt also auch die dritte Diagonale ee, einem bekannten Satze zufolge. Das eben gewonnene Ergebnis gilt fůr zwei beliebige Strahlen A, B, also gilt es auch fůr zwei consecutive. In diesem Falle geht (ab) in die Tangente 74, úber und es ist «, identisch mit einem der Punkte e, e'; der gemeinschaftliche Schnittpunkt é der Tangenten an alle Curven in den bezůglichen Punkten a,, az, a'3, W; ,... ist | identisch mit dem zweiten.") Aus der Construction des Punktes d ergibt sich, dass die sámmtlichen Schnittpunkte der Tangentenpaare der Curven C;,... in Punkten auf Strahlen durch z eine sogenannte Cissoide von Dio- les bilden. 1) Cf. Carl Pelz: Úber die Focalcurven des Guetelet in den Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wissensch. zu Wien. Bd. LXXXII. 2. Abth. S. 1216. Mathematisch-Naturwissenschafítliche Classe. 1893. 2 18 XXII. J. Sobotka (Fig. 6.) 10. Es seien 0, o" zwei Punkte des Kreises O auf den Durchmesserem A' resp. B'. Die Geraden (od), (o'ď) schneiden die zu 4', B' normalen Durchmesser A, B beziehungsweise in den Punkten a,, b, der Curve G. Betrachten wir das Vierseit (do) (do") (00") (a,0,). Die Verbin- dungsgeraden irgend eines Punktes mit den Gegeneckenpaaren eines Vierseits bilden drei Paare einer Štrahleninvolution. Bezeichnen wir die Gegenecke von d in dem hervorgehobenen Vierseit mit %, so sind somit A4B', 4'B, (zť) (2ď) drei Paare einer Involution. Die zwei er- sten Strahlenpaare besitzen gemeinschaftliche Winkelhalbirenden X, X, welche also die Doppelstrahlen der Involution darstellen. Ist F, die Senkrechte durch z zu (zd), so ergibt sich, dass X (tz0) = x (B', P), woraus folet, wenn der Schnittpunkt von (00") mit P durch p bezeichnet wird, op — Vo oder oč = po'.)) Die eben durchgefůhrte Erwágung lásst sich sogleich zur Tan- gentenconstruction von C benůtzen. Denn fůr den Fall, dass 0,0“ unendlich nahe an einander růcken, geht (0 0) in die Tangente T; an den Kreis O und (a,b,) in die Tangente 7; der Curve (Z in a, ůúber. Man hat also bloss T% mit P; in p zum Schnitte zu bringen und oč = po auf T, aufzutragen; die gesuchte Tangente ist (%a,).“) Ist a, der Schnittpunkt von A mit G4, so erhált man den Punkt č auch als den Schnittpunkt von T% mit der durch z zu Tag gezogenen Parallelen. (Fig. 7.) 11. Die soeben abgeleitete Tangentenconstruction wird auch durch die folgende Uiberlegung geliefert. Ist a', der zu a, consecutive Punkt von Ú;, so ist durch (da,), (da',), Tý =(00") als Tangenten und z als Brennpunkt ein Kegel- schnitt J bestimmt. Ein bekannter Satz besagt, dass man das Stůck, welches auf einer beweglichen Tangente eines Kegelschnittes durch !) Aus dieser Betrachtung ergibt sich, wie man die weitern Schnittpunkte einer durch a, gelegten Geraden G mit G ermittelt. Man sucht die Schnittpunkte von O mit der Hyperbel, welche durch o geht und G, P, zu Asymptoten hat. Die Verbindungsgeraden dieser Schnittpunkte mit d bestimmen aut G die weite- ren Punkte der Curve G. Sollte man die Schnittpunkte einer willkůrlichen Ge- raden F mit G bestimmen, so wůrde man die zu F perspectiven Strahlenbůschel von ď und z aus bilden, das letztere um z eine Vierteldrehung vollziehen lassen, worauf es mit dem ersteren einen Kegelschnitt erzeugt, der O in vier Punkten schneidet, deren Verbindungsgeraden mit Z auf F Punkte von C, bestimmen. 2) CE. Chr. Wiener: Lehrb. d. darst. Geom. II. Bd. 1887, S. 503. A. Mann- heim: Cours de géom, descr. 2. Aufl. S. 382; u. A. Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 19 zwei feste Tangenten desselben abgeschnitten wird, vom Brennpunkte aus unter constantem Winkel sieht, Da man nun a,0, a',o' vom Brennpunkte z aus unter rechtem Winkel sieht, so ist hiernach die gesuchte Tangente T) = (4,0',) von G auch eine Tangente des Kegel- schnittes J, Aus den Polareigenschaften der Kegelschnitte erkennt man, dass der Schnittpunkt j von P mit (da,) ein Punkt der dem Brennpunkte z entsprechenden Directrix von J ist und dass die Tangenten 7%, T' von J sich auf dieser Directrix schneiden můssen, weil ihre Schnitt- punkte mit der Tangente (da,) von z aus unter rechtem Winkel ge- sehen werden. Ebenso můssen die Verbindungsgeraden der Punkte- paare, welche durch die Schenkel des rechten Winkels (a,20) aus T%, T) herausgeschnitten werden, zwei Tangenten von J liefern, die sich gleichfalls auf der Directrix durchschneiden; da eine dieser Tangen- ten die Gerade (da,) ist, welche die Directrix in / schneidet, so muss die zweite durch 7 parallel zu T; gehen. Fůhrt man demnach durch j die Parallele zu 7%, so schneidet dieselbe die Gerade (zo) im Punkte © der gesuchten Tangente T. Dass aus dieser Construction sich čo==op ergibt, erkennt man, wenn man gj einmal von z, anderesmal von a, aus auf 7, projicirt, (Fig. 8.) 12. Es móge eine weitere Construction der Tangenten | an die Curve Új besprochen werden, die sich unmittelbar aus der | Construction der Curve ergibt, stets eine měglichst genaue Durch- | fůhrung zulásst und nebstdem die bei vorangehenden Tangentenbe- | stimmungen hergeleiteten Resultate liefert. | Die Erzeugung der Curve Ú kann so beschrieben werden: | Ein rechtwinkeliges Dreieck (z0a,) von veránderlicher Form dreht sich so um den Scheitel z seines rechten Winkels, dass die Hypo- | thenuse sich um den festen Punkt d dreht und der Scheitel o den I um z als Mittelpunkt beschriebenen Kreis O beschreibt; alsdann be- | schreibt der Scheitel a, die Curve C$. Behufs der Construction der Tangente 7, in a, an (jg kann bei | dieser Erzeugung der Kreis O durch seine Tangente Tj in o ersetzt | werden, dann beschreibt a, einen Kegelschnitt E, welcher C, in a; | berůhrt. Der Kegelschnitt Z wird somit durch die projectiven Strah- lenbůschel um d und z erzeust, welche so zusammenhángen, dass durch eine Vierteldrehung des letzteren um seinen Mittelpunkt ž sie in perspective Lage mit 7% als Perspectivaxe kommen. Hiemit ist die Construction von T, gegeben; man braucht bloss a* 20 XXII. J. Sobotka, in a, an Kdie Tangente zu construiren, was auf mannigfaltige Weise erfolgen kann. Wir fiihren die folgende an. T; schneidet die Gerade Fj in p und man erkennt, dass F, Tangente in z, (pd) Tangente in d an Bist. (20) trifft die durch d zu (za,) und 7; gehende Parallele im Punkte a', welcher gleichfalls dem Kegelschnitte angehort; dieser Punkt liegt gleichzeitig auf dem Kreise Gp. Da E und G, sich in z berůhren, so kann man diesen Punkt als ihr Homologiecentrum wáhlen, die gemeinschaftliche Sehne (da';) ist dann die Axe der Homologie. In dieser Homologie ent- spricht der Tangente 7) von Z die Tangente T, von G, beide můssen sich deshalb auf der Axe (da',) im Punkte č treffen. Trifft T, die Tangente T in ď an G; im Punkte %, so ist tot — asto, also haben wir dasselbe Resultat wie in Art. 8 und 9. Die Punkte z, a, d, a'“, bilden ein dem Kegelschnitt einge- schriebenes Viereck und es ist 7% die Polare des Schnittpunktes g von (zď) mit (a,a“) in Bezug auf den Kegelschnitt. Bezeichnen wir den unendlich fernen Punkt von Tj mit g+ und den Schnittpunkt der gesuchten Tangente 7) mit 7% wieder mit ©, so bilden die Ge- raden F, (pd), Ty, (ia',) ein dem Kegelschnitt umschriebenes Vier- seit mit g, 0, g» als Diagonalpunkten. Die Diagonalen (go), (g9+) © schneiden die Diagonale 7, in den Punkten 0, 9+, welche die auf dieser Diagonale gelegenen Schnittpunkte %, p entsprechender Gegen- seitenpaare des Vierseits von einander harmonisch trennen. Es ist also 40 — op, wie in Art 10. und 11. abgeleitet worden ist. (Fig. 9.) 13. Denken wir uns, Fiedlers cyklographischer Dar- © stellung gemáss"), dass jeder Kreis K, der Ebene zwei Punkte z, w" darstelle, welche ihre Orthogonalprojection im Mittelpunkte von, K, haben und deren Entfernungen von der Projectionsebene sleich dem Radius von K, sind. Alle den Kreis G% orthogonal schneidenden Kreise stellen auf. diese Art ein gleichseitiges Rotationshyperboloid dar. Die Kreise K2, KÓ..., deren Mittelpunkte a, d,... auf dem Diametralkecel- schnitt («) liegen und welche ůúber den Lángen aja,, b4D,,... als Durchmessern beschrieben sind, schneiden G4, wie gezeigt worden ist, orthogonal. Sie stellen somit zwei ebene gegen die Projections- ebene symmetrische Schnitte des Rotationshyperboloides, deren Ebe- © nen in (zď) ihre gemeinschaftlichen Spuren haben, dar. ) W. Fiedler: Cyklographie, Teubner, Leipzig 1882. Úber Berůhrungseurven der Schraubungsregelflůchen. 21 Wáhlen wir einen dieser Schnitte (a), so erkennen wir, dass durch die orthogonal projicirende Gerade von z, durch (a), und durch die in der Projectionsebene liegende Curve C; eine wind- schiefe Fláche geht, deren Richtuneskegel ein gleichseitiger Rota- tionskegel ist mit zur Projectionsebene normaler Axe. Die Tangente T, in a, an C; ist demnach die Spur der Tan- gentialebene in a, an die windschiefe Fláche. Die durch a, gehende Erzeugende U dieser Fláche hat ihre Projection in (za). Die Tan- gente in a an den Kegelschnitt (a), welche nach Friůherem ohne- weiters construirt wird, trifft (zd) im Punkte », den man auch ein- fach als Schnitt der Polare von a in Bezug auf G% mit zd erhált, und (na,) ist die Spur der Tangentialebene fůr die windschiefe Flá- che im Punkte auf U, dessen Projection a ist, (za) ist die Proje- ction der Berihrungsebene im Schnitte von U mit der projicirenden Geraden durch z, und die Spur der asymptotischen Ebene durch U ist normal zu (za). Wir kennen somit in drei Punkten von U die Tangentialebenen an die windschiefe Fláche, kónnen deshalb die Tan- gentialebene in a; leicht ermitteln. Schneiden wir die Spuren der Tangentialebenen durch U mit der Senkrechten A4" durch z zu (za), - so erhalten wir eine Punktreihe, welche perspectiv und áhnlich ist zu der Reihe der Orthogonalprojectionen der entsprechenden Berůh- rungspunkte auf U. Daraus folgt, wenn (na,) die Gerade A in %, trifft, dass die Tangente 7) in a, an ÚZ parallel ist zu (an). (Fig. 10.) Šind 0,, 0, die Schnittpunkte von A' mit O, so ist fůr den Fall, dass d auf O liegt, C eine Strophoide, wie wir wissen ; der Punkt a liegt da auf der mit 7' bezeichneten Tangente von G; und unsere jetzige Construction ergibt, dass die Tangenten 72, T; in den Punkten a,, a, parallel zu (0,4) resp. (0,4) sind. 14. Es seien fůr den Fall der Strophoide a,a;, a',a', die Pun- - ktepaare auf zwei consecutiven Strahlen A, A4' durch z; a, a selen wieder die Halbirungspunkte von a;a, resp. a',a',. Errichtet man in a die Senkrechte N, zu A, so ist der Fuss- punkt der Senkrechten von d auf N, nach Friherem der Schnitt- punkt č der Tangenten 7), 1T,. Man gelangt also zu dem Ergebnis, dass die Cissoide von Diocles, welche wir als den geometrischen Ort des Punktes č erkannt haben, die Fusspunkteurve der Parabel %) ist, welche T zur Scheiteltangente und z zum Brennpunkte hat. Weiter ist 24, .2a, — 2w, .20/, —=zd2; es liegen demnach die Punkte a, 4; a',, a', auf einem Kreise, dessen Mittelpunkt sich auf N,, gleichzei- tig auch auf der Geraden N,, welche in a' zu (aa) senkrecht 29 XXII J. Sobotka steht, also im Schnittpunkte von N, mit Ny d. h. im Berůhrungs- punkte von N, mit der Parabel © befinden muss. Nennen wir die Punktepaare a,a,, a',a,,... homolog, so kón- nen wir dieses Ergebnis in Form des Šatzes aussprechen: „Die Normalen der Strophoide in homologen Punktepaaren schneiden sich auf einer Parabel, deren Tangentenfusspunkteurve fůr deren Scheitel als Pol eine Cissoide von Diocles ist, auf der sich die Tangenten der Strophoide in homologen Punktepaaren durch- schneiden.“") Hieraus sieht man, dass die ŠStrophoide die Enveloppe der Kreise ist, welche den Kreis O orthogonal schneiden und ihre Mittel- punkte auf der Parabel © haben. 15. Die entwickelten Constructionen lassen sich einfach durch Formeln ausdrůcken. Es sei der Winkel, den A mit P, einschliesst, mit © und za, mit © bezeichnet. Weil A (dzag) -— A (20,4) = A (dž0,) locose —- ro = br sna so folet daraus und — lesno r Elo0s o' Dies ist die Polargleichung der Curven Ú. Schreiben wir dieselbe in der Form —— = n so n © JÍ Kit: — 008 mw 1) Eine analytische Herleitung dieses Satzes habe ich in „Časopis pro pě- stování mathem. a fys.“ Jahrgg. XIII. von V. Tlučhoř gefunden. Ahnliche Figen- schaften gelten fůr die Tangentenfusspunktourve 7 eines Kegelschnittes ber- haupt in Bezug auf den zu einem Brennpunkt f des Kegelschnittes auf der Hauptaxe desselben liegenden conjugirten Punkt ď. Die Fusspunkte a,a, der Senkrechten von d zu den Tangenten, die man von einem Punkte der zu / ge- horigen Directrix an den Kegelschnitt fůhrt, wollen wir ein homologes Paar nen- nen. Dann lásst sich der Satz ableiten: „Die Schnittpunkte der Normalen von F in homologen Punktepaaren bilden einen Kegelschnitt ©; die Schnittpunkte der Tangenten in homologen Punktepaaren bilden eine Cissoide von Diocles. Die Curve Fist die Umhůllungscurve von Kreisen, die auf dem Kegelschnitt © ihre Mittelpunkte haben und sámmtlich einen Kreis orthogonal schneiden (annalagma- tische Curve 4. Ordnung).“ Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 23 l OPR kónnen wir 7 als den halben Parameter, I als die Excentricitát eines Kegelschnittes ansehen, der in z seinen Brennpunkt hat. Die Polargleichung dieses Kegelschnittes ist Po 1+ 7 00s © so dass o = o' stn o, wenn mit ©" die Leitstrahlen des Kegelschnittes bezeichnet werden. Aus dieser Beziehung folgt eine Construction der Curve Ú, deren darstellend geometrische Ableitung durch F. Machovec ge- geben worden ist.") Weiter sei g der Winkel, welchen die Tangente T) von C, in a, mit. dem entsprechenden Strahle (za,) einschliesst. Es ist Setzen wir in diese Gleichune den Wert von © ein, so erhalten wir nach kurzer Reduction IL řeosoe I 71 cos e sín © coť p — Diese Relation gestattet auch in allen besonderen Fállen die Tangentenconstruction durchzufůhren.*) (Fig. 11.) 16. Trachten wir unsere Betrachtungen auch auf die Curven C ,... zu úbertragen. Zunáchst gelangen wir zu einer einfachen Construction der Nor- malen fiir die Curven C,... Es sei e, der Punkt einer Curve C, welchen wir auf der Ge- raden Z,, die den Kreis S in 7, berůhrt, in bekannter Art abgeleitet haben. Auf der durch z gezogenen Parallelen A zu Z, sei der ent- sprechende Punkt a, der Curve C/, welche aus demselben Kreise O und Punkte ďd hervorgecangen ist. Analog sei auf einer andern Tan- gente Z, von S mit dem Berůhrunespunkte 7, der Punkt c, von C und auf der zu ihr Parallelen A" durch z der Punkt a', von Ú. Tragen wir auf A die Strecke zk = Ze, und auf A' die Strecke zk' = D,č, auf, so ist mit Bezug auf Gleichung (4) za, : za, — zk: ak, 1) Časopis mathem. a fys. Jhrgg. XIII. pag. 112. u. £. 2) Man findet diese Ausdrůcke bei „De la Gournerie a. a. 0.“ pag. 38. u. 40. in ahnlicher Form. 94 XXII. J. Sobotka weshalb (kž") || (a,0/,). Růckt nun Z, an Z, und somit A" an A unendlich nahe, dann wird (a,a,) zur Tangente T, von Ú, die Ge- rade (kk") geht in die Parallele T% durch £ zu T) und schliesslich die Gerade c,c', in die Tangente T, in c, an Cůber. Hiedurch růcken auch die Strecken ke,, k'c,, ihre Lánge s beibehaltend, unendlich nahe an einander und man kann durch Drehung um das momentane Drehungscentrum A% die Strecke ke, in die Lage kc, úberfůhren. Die Aufsuchung von A% ist áusserst einfach. Die consecutiven Geraden (ke,), (k'c',) kann man námlich als Tangenten der Parabel betrachten, welche z zum Brennpunkte und T; zur Scheiteltangente hat. Trifft die Axe der Parabel die Gerade (ke,) im Punkte e' und trágt man ke = ek auf (ke,) auf, so erhált man den Beriůhrungspunkt e von (ke,) mit der Parabel. Wo sich die Senkrechten im Punkte e zu (ke,) und im Punkte k zu 77 treffen, dort ist der Drehungspol 2. Mann erkennt sofort, dass derselbe auf die Gerade (zl,) zu liegen kommt. (he) ist die Normale der Curve C im Punkte c,. Zu ihrer Con- struction ist nur nothig durch k die Senkrechte zu T) zu errichten und deren Schnittpunkt 2 mit (z!,) zu finden, welcher schon der Nor- male angehort. Geht die Tangente Z, durch ď, so liefert die Construction von C auf dieser Tangente den Punkt c, = d. Wenden wir nun fůr diesen Punkt die Normalenconstruction an, so sehen wir bei der Durch- fůhrung, wofern wir die frůheren Bezeichnungen beibehalten, dass uns zwei áhnliche Figuren a,ť'stď und hzkd entstehen, in denen (4d) und (a,ť) aufeinander senkrecht stehen, weil alle úbrigen sich ent- sprechenden Geraden dieser Figuren auf einander senkrecht stehen. Es ist deshalb die Verbindunesgerade des Punktes d mit dem zugehó- rigen Punkte o auf O eine Doppelpunktstangente, zu der man also auch auf diesem Wege gefůhrt wird. Nennen wir 4 den Winkel, welchen die Tangente 7%, der Curve C in einem Punkte c, mit der entsprechenden Tangente Z, von S einschliesst, so ist, wenn Z,c, — R gesetzt wird R R ť =, E 2 lh zh + s In Beriůcksichtigune des im vorigen Art. Erláuterten ist II rcose 1 zh = zk.cotg, also zh = R == = 7 r- leosw sine Úber Berůhrungscurven der Schraubunesrecelflůchen, 25 Da nach Gleichung (3) R=-D 0, S80 ist R (r -F s) / sin © r— 70s m eine Gleichune der Curve €, und R ase r cos © r Loose) : ein Ausdruck zur Bestimmung der Tangente T',.") (Fig. 12.) 17. Denken wir uns sámmtliche Curven C, C, C$.... die auf Grund desselben Kreises O, desselben Doppelpunktes d, aber auf Grund verschiedener Kreise S, S, z vom Radius Null,.... abge- leitet werden kónnen. Die Gerade A durch z und die Tangenten L, L,... in U, (,... beziehunesweise an die Kreise S, S',... seien senkrecht zum Halb- messer (20) von O; die Verbindungscerade (do) bestimme auf ihnen die Punkte a, c, e,,... der Curven C4, C, C,,... Seien analog die Gerade A" durch z und die Tangenten L', Z',... in U, U... be- ziehungsweise an S, S',... senkrecht zum Halbmesser (zo') von O und es bestimme auf ihnen die Gerade (do') die Punkte ď, ,c',... entsprechender Curven Cj, C G ,... Da die Punktreihen zlť, ..., z/7,... congruent sind, so sind die Punktreihen ace,..., a'e'c, ... dhnlich und es umhůllen deshalb sámmtliche Geraden (aa'), (cc"), (c,c',), (00"),... eine Parabel, welche selbstverstándlich auch die Geraden (do), (do') berůhrt. Dies bleibt aufrecht erhalten, wenn (ďo") unendlich nahe an (do) růckt. In diesem Grenzfalle gehen die Geraden (aa'), (cc), (c,c',), (00"),... in die Tan- gsenten T% T% Te; T-S der Curven G; C6, O... úber, welche also auch eine Parabel $ umhůllen. Wir sind somit im Stande mit Hilfe der Tangente T, die Tan- gente T% irgend einer Curve Č zu construiren. Die Parabel $ berůhrt die Geraden 7%, T4, (do), die letzte im Punkte d und ist hiedurch hinreichend bestimmt; ihre zweite Tan- gente durch c auf (do) ist die gesuchte Tangente 7% von C. Wird T, von 74 in 0%, von T, in 0, getroffen, so folgt aus dem Satze, tg V= l (r7FEs)- 1) Fůr das jobere Vorzeichen lassen sich die beiden letzten Formeln mit denen von „De la Gournerie a. a. 0.“ pag. 70. u. 72. leicht zur Ubereinstimmung bringen. 26 XXII. J. Sobotka dass die Tangenten einer Parabel aus zwei festen Tangenten dersel- ben — hier Tj, (do) — zwei áhnliche Punktreihen herausschneiden, die Proportion 040, :0,0 = ac:ad Wird die Senkrechte P, durch z zu (zd) von 7% in pp geschnit- ten, so wissen wir aus Frůherem, dass 0,0 = 0D- Man hat darum bloss die Strecke op, durch den Punkt p in demselben Verháltnisse zu theilen, in welchem c die Strecke aď theilt © und ferner oo Poo auf T) aufzutragen; alsdann ist (0,c) die ge- suchte Tangente 7%. Bezeichnen wir den Schnittpunkt des Kreises G, mit (za) durch ao, mit (27) durch g,, dann kónnen wir statt der obigen Proportion auch die folgende schreiben PPo : Po Z 8:2% oder P ah PPa 30Pa— 53000: Aus den Dreiecken 20pg, 24,4 entnimmt man OPo 39 443200 Die Multiplikation der zwei letzten Gleichungen fiihrt uns zu der Relation DP 200108 Betrachten wir nun den Kreis vom Mittelpunkte z und Radius © V+7.s als Directrixkreis einer Inversion, so entspricht dem Kreise © G, die Gerade P'. Man sieht weiter, wenn der Punkt ce sich in dem- jenigen Theile der Geraden (do) befindet, welcher von a aus ins Un- endliche sich erstreckt, ohne o zu enthalten, dass der Punkt p auf der entgegengesetzten Seite von FP, mit d liegt und umgekehrt, be- findet sich der Punkt e in dem Theile von (do), -welcher von a aus úber o ins Unendliche sich erstreckt, so befindet sich der Punkt p auf derselben Seite von P, wie der Punkt d. Zieht man demgemáss durch p die Parallele P zu F, so trifft sie die Gerade (za) im Punkte « und es wird, da zz = Pop ist, unse- rer letzten Relation zufolge, im zweiten Falle ze .zag = -r ..s, im ersten Falle ze. 20, Z —r „s sein. Mann erkennt aus dieser Gleichung, dass P entweder die Gerade /F' selbst ist, in welche durch die in Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 27 Erwágung gezogene Inversion der Kreis G; úbergefůhrt wird, oder dass sie die zu ihr in Bezug auf z symmetrische Gerade ist. Es ist also P entweder die Polare oder die Antipolare von d in Bezug auf den Directrixkreis der Inversion. Darnach erkennen wir, dass diese Gerade identisch ist mit der Geraden P des Art. 7. Ihre Entfernung von z ist — Fassen wir unser Ergebnis zusammen, so erhalten wir die fol- gende Tangentenconstruction. Man brinst 7, mit der Geraden P in p zum Schnitte, trágt 00, = po auf 7, auf, so ist bereits (0,e) die gesuchte Tangente T, im Punkte c an die Curve Č.") Ist speciell d im Unendlichen, also (do')|| (do), dann schneiden sich alle Tangenten 174, 1%, Te, Tj... an die bezůglichen Curven G, G C, O,... sámmtlich in dem Punkte 0,, da die áhnlichen Punktreihen auf (do), (ďo") ihren unendlich fernen Schnittpunkt ent- sprechend gemein haben.“) (Fig. 13.) 18. Aus der Construction der Normalen in Art. 16. erkennt man, dass sámmtliche Normalen Nz, N,, Ný, (0z)... in den Punkten a, c, C, 0,... auf (do) zu den bezůglichen Curven (G, C, C, O,... gleichfalls eine Parabel Ú umhůllen, was schon daraus zu erkennen ist, dass die Punktreihe, welche die erwáhnten Normalen auf der unendlich fernen Geraden bestimmen, projectiv ist zu der durch die zugehorigen Tangenten auf der unendlich fernen Geraden gebildeten Punktreihe, so dass also jede Normale zwei entsprechende Punkte zweier projectiven Punktereihen verbindet, einer auf (do), der andern auf der unendlich fernen Geraden der Ebene. Die Parabel U berůhrt (zo) im Punkte z, sie berůhrt (do) und die Senkrechte Ng zu (do) in d; die letzte Gerade aus dem Grunde, weil (do) die Tangente im Doppelpunkte d fůr eine der in Erwágung gezogenen Curven ist, wie aus dem vorigen Artikel und schon aus der Construction der Doppelpunktstangenten im Art. 16 folgt. Die Normalen als Tangenten von Ú schneiden (do) und (zo) in zwei hnlichen Punktreihen acc'od.... hyhhyzhy.... Um demnach etwa die Normale MN, zu construiren, ermittele man den Punkt Ž% so, 1) Cf. Th. Schmid a. a. O. 2) Fůr diesen speciellen Fall hat diese Tangentenconstruction C. Pelz in den Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wissensch. zu Wien, LXXXVII Bd., 2. Abth. abgeleitet. 28 XXII. J. Sobotka dass er mit den Punkten z, hg dasselbe Theilverháltniss bestimme wie der Punkt c in Bezug auf die Punkte o, d, dann ist (hc) die ge- suchte Normale. Zu dem Zwecke úbertragen wir das Theilverháltnis des Punktes c auf die Strecke zd. Wir haben somit nachstehendes Ergebnis. Um die Normale N, im Punkte c an die Curve C zu ermitteln, ziehe man durch c die Parallele zu (02) und in ihrem Schnittpunkte mit (zd) errichte man die Senkrechte auf (do), welche (z0) im Punkte h trifft. (hc) ist alsdann die fragliche Normale. Wir sehen, dass diese Normalenconstruction in gleichem Masse fůr die Curven C... wie fr die Curven C... ihre Giltigkeit hat, mag d im Endlichen oder Unendlichen liegen.“) Fállt der Kreis O ganz ins Unendliche, so liefert unsere Con- struction das Resultat, dass sich alle Normalen Nž, N,... in einem Punkte auf dem Kreise G, schneiden, was nicht erst besonderer Er- wáhnung bedarí. 19. Das Prinzip der Tangentenconstruction in Art. 9 kann man allgemeiner fassen. Denken wir uns das gemeinsame Punktetripel z, ©, ©; zweier Polarsysteme; bekanntlich bilden die Punktepaare, in welchen die Paare doppeltconjugirter Geraden die Tripelseiten (1%), (1%), (2%) schneiden, je eine Involution, zu der auch die Punktepaare des Tripels 2,7, je als ein Paar angehóren. Lassen wir nun die Seiten («,,) (x,2,) einander unendlich nahe růcken, dann werden auch die Punkte «,, x;, welche ein Paar der Involution auf der Tripelseite (x,x;) bildlen, allgemein unendlich nahe an einander kommen, woraus folgt: Dreht sich eine Gerade G um einen ihrer Punkte r, und ver- ándern gleichzeitig die Punktepaare a,a,, b,b,,... einer auf ihr liegenden Punktinvolution ihre Lage auf ihr, immerwáhrend aber eine Involution bildend, so werden die Tangenten 4,, 4;; B,, B;;,.. der von den Punktepaaren a,a,, b,b,,... beschriebenen Bahncurven (a,); (a); (b,), (d5); .... von der Tangente X der Curve (z), welche der zu «,in der Involution gehórige Punkt beschreibt, gleichfalls in einer Punktinvolution a'a“, b'b"",... geschnitten. ©, ist ein Doppelpunkt der letzteenannten Involution; der zweite Doppelpunkt y ist durch ein Paar, etwa a'a“ als der in Be- zug auf dasselbe harmonisch von x, getrennte Punkt ebenfalls be- | 1) CE. Dr. L. Burmester: Lehrbuch d. Kinematik, I. Bd. 1888. pag. 128. | Úber Berůhrungseurven der Schraubungsregelfláchen. 29 stimmt und man ist im Štande zu irgend einem Punkte b' den ent- sprechenden 8", also zu irgend einer Tangente B, die Entsprechen- de B, zu finden. Darnach ist y der Schnittpunkt der Tangenten an die Bahncurven der Doppelpunkte fůr die Involution auf G, můgen diese Doppelpunkte reel sein oder nicht. Dies fihrt uns z. B. sogleich zu einer Tangentenconstruction der Curven 3. Ordnung, sowie der Curven 4. Ordnung mit 3 Doppel- punkten. Úberhaupt lassen sich die Betrachtungen, welche wir im Folgenden fůr unsere Curven C,... anstellen, zumeist auch auf die allgemeinen Curven 4. Ordnung mit 3 Doppelpunkten úbertragen. (Fig. 14.) 20. Verbindet man irgend einen Punkt o des Kreises O mit dem Doppelpunkte ď von C, dann schneidet die entsprechende zu (0%) senkrechte Tangente des Kreises S den Strahl (do) in einem Punkte c der Curve C. Es seien m, m' die Schnittpunkte des Strah- les (do) mit dem Kreise M des Art. 7. und d, sei der Schnittpunkt von (ďo) mit der Polaren P des Punktes d in Bezug auf W, dann bilden dd, oc zwei Paare einer Involution auf (do), fůr welche m, m die Doppelpunkte sind. Dreht sich (do) um d, so beschreibt d, die Polare P, die Doppelpunkte m, m' beschreiben den Kreis W, der Punkt o beschreibt den Kreis O und der Punkt c die Curve Č. Die Tangenten an die Bahncurven in entsprechenden Punkte- paaren bilden also auf P eine hyperbolische Involution, fůr welche der Punkt d, und der gemeinschaftliche Punkt y der Tangenten in m, m“ an W die Doppelpunkte sind. Den Punkt y bekommt man als den Schnittpunkt von P mit der zu (do) aus z gefállten senkrechten, gleichgiltig ob M reel oder imaginár ist. Schneidet demnach die Tangente T; in o an den Kreis O die Gerade P im Punkte p, so hat man nur den zu p in Bezug aufyd, harmonisch conjugirten Punkt c, zu ermitteln und (cc) ist bereits die Tangente 7; in c an die Curve ČC. Projiciren wir nun das Auadrupel pc,d,y von c aus auf 1. Da (cy) als eine zu (zo) senkrechte Tangente von S parallel ist zu To, so fállt die Projection von y ins Unendliche, woraus folgt, dass die Entfernung des Schnittpunktes (7£7%) von dem Punkte p durch o halbirt wird. Wir haben somit die Tangentenconstruction des Art. 17. von Neuem erwiesen.') 1) Liegt d auf dem Kreise O und ist mit Bezug auf den Schluss des Art. 7. der Punkt c+ von C+ der Hóhenschnittpunkt im Dreiecke dm'u', so schneiden 30 XXII. J. Sobotka 21. Wir schreiten nun dazu, uns mit der Construction der Kriůimmungsmittelpunkte der Curven C, C,... in ihren einzelnen Punkten zu befassen. Die Ermittelune der Tangenten an diese Curven gibt uns zu- gleich ein Mittel die fragliche Construction einfach zu bewerkstellicen. Es seien c, ©, ©" drei unmittelbar aufeinander folgende Punkte einer Curve C; denselben entsprechen durch die ofters benůtzte Transformation der Curven C,... in den Kreis O drei consecutive Punkte 0, 0, 0'" von O. Die beiden Dreiecke 00'o"', cc'c" entsprechen sich in centrischer Collineation, fůr welche der Punkt ď das Centrum ist; die Collineationsaxe J erhált man als die Verbindungsgerade des Schnittpunktes o, vom (ce“) mit (00“) mit dem Šchnittpunkte o", von (c'c'") mit (0'o'"). Wir haben frůher — in Art. 20., 18., ... — gezeict, wie man den Punkt 0, resp. 0, in welchem sich die Tangenten T.= (ce), T, = (00") treffen, einfach erhált. Die sámmtlichen Punkte o, auf den Tangenten irgend einer Curve C bilden eine Curve X 4. Ord- nung mit 3 Doppelpunkten, wie leicht zu sehen. Daraus ersehen wir, dass die Collineationsaxe / die Tangente in 0, an die Curve X ist. Denkt man sich nun durch 0, 0“, 0“ irgend einen Kegelschnitt R, der also den Kreis O im Punkte o osculirt, gelegt, so entspricht ihm durch die centrische Collineation (d-J) ein Kegelschnitt R, der durch die Punkte c, © c"" geht, also die Curve C im Punkte c oscu- lirt, so dass der Krůmmungskreis K; dieses letzteren Kegelschnittes sich die Tangente in c+ an C+ und die Tangente in w' an den Kreis O' in einem Punkte der fůr m' als Pol aus dem Kreise O' abgeleiteten Cardioide. Ist also f der Fusspunkt der Senkrechten von m' auf die Tangente des Kreises O' in u', so ist (fo+) Tangente in + an C+. Diese Construction gibt V. Jeřábek in Časo- pis pro pěstování mathem. a fys. Jhrgg. XV. pag. 224. Zu dieser Abhandlune bemerke ich, dass man jede Curve 3. Ordnung mit einem Doppelpunkte als den geom. Ort des Hohenschnittpunktes eines Dreieckes auffassen kann, dessen eine Ecke sich auf einem fixen Kegelschnitt bewegt, des- sen zweite Ecke fix auf diesem Kegelschnitt, dessen dritte Ecke oleichfalls fix aber nicht auf diesem Kegelschnitt liegt. Ferner kann man sich jede Curve 3, Ordnung mit einem Doppelpunkte ebenso erzeugt denken, wie die vom eben genannten H. Verfasser behandelten und als cissoidale bezeichneten Curven; es tritt nur ein allgemeiner Kegelschnitt statt eines Kreises ein. Bezůglich dieser „cissoidalen Curven“ sehe man Schlómilchs Zeitsch. fůr Math. u. Phys.“ 1890. Supplementband die Abhandlung von Dr. O. Richter. Seite 105. Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 31 im Punkte c gleichzeitig der Krůmmungskreis der Curve C in dem- selben Punkte ist. Man kann somit die Construction von K, auf mannigfache Art vornehmen. Wir geben hier einige graphische Durchfiihrungen der- selben.") (Fig. 15.) Die Collineationsaxe J als die Tangente in 0, an X wird leicht gefunden. Schneidet námlich T% die Gerade P des Art. 18,... in p, so ist stets po = 00, Schneidet demmach die in p auf P errichtete Senkrechte den Strahl (zo) im Punkte p' und trágt man zp" — p'z auf diesen Strahl auf, so ist (p"o,) die Normale der Curve X in 03 die Collineationsaxe J/ geht also durch 0, senkrecht zu ihr.) Als R Kkónnte man direkt denjenigen Kegelschnitt wáhlen, wel- cher durch die centrische Collineation in den Kreis K, úbergeht. Der unendlich fernen Geraden, wenn man sie zum System des Kreises K; rechnet, entspricht collinear die Gegenaxe A. Die beiden imagináren Kreispunkte, welche auch K; angehóren, kónnen durch die Rechtwinkelinvolution um dď ausgedrůckt werden, welche von A in einer Punktinvolution geschnitten wird. 8Soll der Kegelschnitt R durch die Collineation in den Kreis K; úbergehen, so muss die eben erhaltene Punktinvolution auf A Involution harmonischer Pole in Bezug auf ihn sein und da er nebstdem den Kreis O in o osculirt, So ist er hiedurch vollkommen bestimmt. Weiter ist R centrischcollinear mit dem Kreise O fir 0 als Centrum. Projiciren wir deshalb die Involution auf A von o aus auf den Kreis O, so erhalten wir auf ihm eine Punktinvolution, deren Axe ©$ heissen móge. Dieselbe geht, wie leicht zu sehen, durch den Pol der Geraden N,, welche der Normale N der Curve Cim Punkte c durch die Collineation zwischen KZ und FR entspricht. Die Gerade S entspricht in der Collineation zwischen R und O der Geraden %; verbinden wir deshalb den gemeinschaftlichen Punkt der Geraden 9, $ mit 0, so ist die Verbindungsgerade die Collineationsaxe zwi- 1) Bezůglich der Aufgabe aus dem Krůmmunoshalbm egser einer ebenen Curve in einem Punkte, denjenigen einer collinearen Curve in dem entsprechen- den Punkte zu bestimmen, sehe man Geisenheimer in Zeitschrift fůr Mathematik u. Physik. 1880. S. 214., Chr. Wiener Lehrb. d. darst. Geom. I. Bd. S. 217., F. Machovec in den Sitzungesber. d. k. bohm. Gesellsch. d. Wissenschaften zu Prag. 1888. 8. 170. 2) Cf. A. Mannheim: Cours de géom. descr. 2. Aufl. pag. 171, 39 < XKIL. J. Sobotka schen R und Ó und trifft O im Punkte z; von R, dem in der Collineation (K-—R) der Punkt « des Kreises K; entspricht. Hiedurch ist K; ermittelt. (Fig. 16.) Beguem hátte man auch gleich zu O den collinearen Kegelschnitt Oj und zu diesem sodann in c den Krimmungskreis K; construiren kónnen. Die Gerade (do) schneidet zum zweitenmal den Kreis O in einem Punkte, dessen Tangente von 7; im Punkte 1 setroffen wird, Schneidet die Polare von d in Bezug auf O die Gerade / im Punkte 2, so ist (12) die zweite Axe der centrischen Collineation zwischen O und O, fůr ď als Centrum. Nach einem bekannten Šatze haben die Axen von Ó, die Richtung der Winkelhalbirenden zwischen (12) und J. Die Gerade C, welche durch c geht und mit 7; gegen diese Winkelhalbirenden der Grósse nach eleiche, dem Šinne nach entgegengesetzte Neigung besitzt, ist die Axe centrischer Collineation zwischen O, und dem Krůmmungskreise K., wenn c das Collineationscentrum ist. Die Gerade Č ist also durch c so zu legen, dass X (6, J) A2 7) Verbindet man jetzt etwa den Punkt (EJ) mit o durch Č' und projicirt den Schnittpunkt von Č* mit O aus dď auf Č nach +, so geht der Kreis K; durch 3+ und da er T; in c berůhrt, ist er hie- durch vollkommen bestimmt. (Fig. 17.) Wir kónnen aber auch nach der Formel von Geisen- heimer den Radius R von K, einfach construiren. Schneidet (do) die Collineationsaxe / im Punkte 7, so dass die Characteristik der Collineation durch das Doppelverháltnis (djco) ausgedrůckt werden kann und setzen wir 0,0 =ls Ve=ů, so gilt nach der citirten Formel AVE: = = (7) +(djco) Dieser Ausdruck lásst sich nun einfach construiren, beispielsweise folgendermassen. Wir úbertragen von 0, aus auf T% die Lánge ť nach a, auf JR die Lánge ď nach ©" auf und ziehen durch « und o' die Parallelen zu (co) bis Tý resp. T% im Punkte g resp. g' geschnitten wird, dann 0,0 U 8 i8t št = (7) . Den Wert des Doppelverháltnisses kann man durch 0,9 v Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen. 33 ein einfaches Verháltnis ausdrůcken, welches man durch das Strah- lenbůschel 0,.djeo etwa auf der durch gď zu T% gezogenen Paralle- len erhált. Fůhrt man dann aus dem Schnittpunkte dieser Parallelen mit (0,d) die Parallele zu /, so trifft dieselbe 7% in k und es ist schliesslich RO nov woraus der Radius 2 construirt wird. Natůrlich indert sich an der ganzen PBetrachtung nichts, wenn d ins Unendliche růckt. Wir hátten auch durch die Punkte 0, 0, 0" und durch zwei Doppelpunkte der Curve C einen Kegelschnitt R" legen kónnen; der- selbe wůrde durch die guadratische Transformation in Bezug auf den Kreis W oleichfalls in einen durch dieselben zwei Doppelpunkte von ČC gehenden Kegelschnitt A, úberfůhrt werden. Der Kriim- mungskreis von + in c ist alsdann auch der Krůmmungskreis K, von C. Sind die Doppelpunkte von C auf P imaginár, s0 wird man natůrlich den Kecelschnitt 2 durch dieselben legen. Da nun die Kecelschnitte R, R, oleichfalls centrisch collinear sind fůr d als Collineationscentrum und J als Collineationsaxe, so wird man dadurch nur zu der vorangehenden Lósung unserer Auf- gabe gefiůhrt. Dass unsere Constructionen fůr die Curven C,,... ebensowohl gelten wie fůr alle úbrigen Curven C,... ist wohl nicht nothie be- sonders hervorzuheben. Uiberdies ercibt sich fůr die Curven ÚČ,... eine zweite Con- struction der Krimmungskreise. Fůr diese Curven schneiden sich, wie gezeict worden ist, die Tangenten in den Punktepaaren a4a,,... auf irgend einem Strahle durch z in einem einzigen Punkte ť, durch den auch die betreffende Tangente 72, in ap an den Kreis G, geht und welcher eine Cis- soide von Diocles beschreibt. Man erhált demnach den Krůmmungskreis irgend einer Curve G in einem Punkte a, auch als den Krůmmungskreis des zu G% centrisch collinearen Kegelschnittes fůr z als Centrum und die Tan- gente J; der Cissoide im entsprechenden Punkte é als Axe der Colli- neation nach den vorhergehenden Erórterungen. Dabei bekommt man J; am kůrzesten etwa als die Verbindunesgerade von ť mit dem Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1898. 5) 34 XXII. J. Sobotka Punkte j auf (za,), fůr welchen aj = 2.zt), wenn wiederum %, der Schnittpunkt der Tangenten des Kreises G% in a und dď ist. Um diese Tangentenconstruction der Cissoide zu verificiren, braucht man bloss die Štrecke, welche das Centrum von G, mit % verbindet, ein- mal von d, das zweitemal von dem «;, diametral gegenůberliegenden Punkte des Kreises G; auf (za,) zu projiciren. Hat man bei der Strophoide den Mittelpunkt m, des Krům- mungskreises in a, bereits ermittelt, so bekommt man den Krim- mungsmittelpunkt 7%, fůr den homologen Punkt a, einfach als Schnittpunkt der Geraden (m,z) mit der Normale in a,, was aus der Eigenschaft der Strophoide, eine anallagmátische Curve zu sein, un- mittelbar hervorgeht. (Fig. 18.) 22. Die Gerade (zd) schneidet den Kreis S in den Scheiteln z, m" der Curve C; die Bestimmung der Krimmungskreise, wie sie soeben angegeben worden ist, behált auch fůr diese Punkte volle Giltigkeit. Bezeichnen wir den zu m gehórigen Schnittpunkt von (dz) mit O durch o, dann ist somit die Collineationsaxe / symmetrisch zu P in Bezug auf o; wird dieselbe von (dz) in 7 geschnitten, so ist der Krůmmungsradius R der Curve C im Scheitel m durch die For- mel R= r. (djmo) ausgedrůckt und daraus sehr einfach construirbar. Etwa in folgender Weise. ; Man trást auf T, die Strecke od, — r auf, zieht dd; bis J in i getroffen wird; alsdann schneidet (mi) die Tangente Tj in m, und es ist R d,ym,. Fůr die Curven C,,... kommt man dadurch fůr den Krům- mungsradius R der beiden Curvenáste im Šcheitel z zu dem Aus- zd = Em 2) (Fig. 19.) 23. Wir wollen nun die Construction der Krům- muneskreise fůr den Doppelpunkt ď der behandeiten Curven náher erórtern. Dabei setzen wir den Doppelpunkt ď ausserhalb des Kreises voraus; denn láge er innerhalb S, so wáre er ein isolirter Doppel- punkt der betreffenden Curve. Fůr diesen speciellen Fall erleiden die vermittelnden Gebilde Degenerationen ; aber wir kónnen auch hier ganz analog dem Vorigen verfahren, etwa wie folst. 1) Cf. Chr. Wiener: Lehrb. d. darstell. Geom. II. Bd., 8. 504; De la Gour- nerie a. a. O. 8. 45 u. 88. Úber Berůhbrungscurven der Schraubungsresgelflůchen. 35 Die Gerade, welche wir bei frůheren Gelegenheiten mit P be- zeichnet haben, schneidet den Kreis O in den Punkten 0,, 0,; proji- ciren wir diese Punkte von z aus, So sind die projicirenden Strahlen, wie leicht zu sehen, beziehungsweise senkrecht zu den Tangenten von d zu S und schneiden sich mit ihnen beziehungsweise in den Punkten s,, s, auf dem Kreise S, so dass s,, s, auf der Polare von d in Bezug auf S liegen. Daraus erkennt man, dass 0,,0, stets reel sind, wenn d nicht innerhalb von S liegt und dass es diejenigen Punkte des Kreises sind, welchen durch die guadratische Transfor- mation bezůglich des Kreises MW der Punkt ďd entspricht. Der Kegelschnitt A, welcher O in 0, osculirt und durch die Doppelpunkte ď, ď" von ČC auf P geht, zerfállt in P selbst und in die Tangente 7%, des Kreises O in 0,. Durch die besagte guadra- tische Transformation verwandelt sich diese Tangente 7%, in den Kegelschnitt R";, dessen Krimmungskreis K; in d auch den einen Curvenast von Č in d osculirt.") Der Kegelschnitt R" geht durch die drei Doppelpunkte d, ď' d" von C und natůrlich auch durch den Punkt s,. Es sind also P und (s,ď) Strahlen, welche je zwei gemeinschaftliche Punkte des Kegelschnittes | mit dem Kreise G; verbinden; es geben hiemit die Winkelhalbirenden zwischen P und (s,d) die Richtungen der Axen von A, an. Diese Richtungen sind auch durch die den Winkel (dzo,) halbirenden Geraden gegeben. Zieht man also durch d die Gerade ©, welche mit diesen Winkelhalbirenden dem Werthe nach gleiche, dem Šinne nach entgegengesetzte Winkel einschliesst, wie die Tan- gente (do;) von R', in d, so ist diese Gerade » die Axe centrischer Collineation zwischen RW und Kz, fůr welche der Punkt ď das Centrum ist. Aus dieser Collineation kann man den Kreis K7 einfach ab- leiten. Dem Punkte s, des Kegelschnittes R", entspricht auf (ds,) ein Punkt s' des Kreises Kz; die Gerade (20,) beriůhrt R', in sz, wie aus unserer Transformation zu entnehmen. Bezeichnen wir den Schnittpunkt dieser Berůhrungsgeraden mit der Collineationsaxe % durch u, so geht die Tangente 7Ts' des Kreises K7 im Punkte s' durch « und, da sie úberdies gegen (ds,) unter gleichem Winkel (mit enteegengesetztem Sinne) geneict ist wie (do,), so ist sie dadurch gleichzeitig mit dem Punkte s' bestimmt. Hiedurch ist auch der Kreis K3 vollkommen bestimmt. 1) Gleiches wůrde bezůsglich der Doppelpunkte d', d'' gelten. 36 XXII. J. Sobotka Fassen wir das Resultat zusammen, so kónnen wir die Con- struction des Mittelpunktes 04 fůr den Kreis K4 folgendermassen durchfůhren. Wir machen X (zdu) — X (do,z) der Grósse und dem Sinne nach, wodurch wir die Collineationsaxe % erhalten, die (z0,) in u schneidet; ebenso machen wir X (0,4v) = X (do,z), wodurch wir die Tangente T5s' erhalten, die (do,) in v schneidet. Schliesslich fállen wir von v die Senkrechte auf (ds,), welche die Normale in ď zu (do,) im gesuchten Krůmmunesmittelpunkte 05 trifft. Wir kónnen dieses Constructionsresultat in eine einfache For- mel kleiden. Es schneide (vos) die Gerade (ds,) in w und (0,2) die Nor- male (dog) im Punkte g und setzen wir der Kůrze halber dw = ws =pal= ag, doj—= n, dg —4,.0g—hi2u— dann weuhes zd —U, zs,—=s, 20,—=7; schliesslich die Lánge des Krimmunes- halbmessers doz — ©, so erhalten wir aus hnlichen Dreieckspaaren, die durch die obige Construction von 0% zum Vorschein kommen, wie sogleich zu erkennen, die folgenden Proportionen («) o:p=n:(rFs) (Ep—a): (u-Fs)=g: (rs) oder nach einfacher Umegestaltung (6) 2p:g— (u+-rF2s):(r-E s) (v) VAB == UT Eliminiren wir aus diesen drei Gleichungen p und u, 80 ge- langen wir zu 20:g—n(P-— r" E 2rs):r (r TE s)? 20:g—n[ě—s*Y (ry s)]:r(r7Es)? Da der Ausdruck in der eckigen Klammer den Wert n hat und aus dem rechtwinkeligen Dreiecke do,g sich n* = (rFs)h er- gibt, so liefert die zuletzt angeschriebene Proportion das Ergebnis oder und da nebstdem »:(r-FE s) = 9:9, also n= EM ist, so ergibt sich endlich Úber Beriihrungscurvén der Schraubungsrecelfláchen. 37 Aus dieser Relation lásst sich nun o usserst einfach construiren.") Dieselbe gilt fůr alle Curven C, Č, ,.... Fůr die Curven 3. Ordnung, welche entstehen, wenn d auf O liegt, ist daraus o — 9, also der Krůmmungsmittelpnnkt 0% ist der zweite Schnittpunkt der Normale in d an den betreffenden Curven- ast mit dem Kreise O. 24, Bei der Behandlung der in Rede stehenden Curven ist der Fall keiner eingehenderen Besprechung unterzogen worden, welcher eintritt, wenn der Kreis O in die doppelt zu záhlende unendlich ferne Gerade der Ebene degenerirt und die Curven C,... G, Projectionen der Berůhrungscurven auf normalen Helikoiden sind. Es ist aber jede derartige Curve C,... bekanntlich eine Pascal- curve, deren Eigenschaften bereits oft und vielseitie behandelt wor- den sind. Man kann die Tangenten- und Krůmmunesmittelpunkts- constructionen bezůglich dieser Curven aus ihren Eigenschaften, die sie als Fusspunktcurven oder cyclische Curven besitzen, auf kurzem Wege ermitteln. Wir wollen nur noch erláutern, wie sich dieselben durch Specialisirung der frůheren Ableitungen ergeben. Die Curven C... in allgemeinem Falle wurden als Curven 4. Ordnung mit 3 Doppelpunkten auch durch ein Strahlenbůschel mit einer zu ihm projectiven Tangenteninvolution auf dem Kreise S er- zeugt, was in Form einer Transformation ausgedrůckt, jeder Tan- gente X von S einen auf ihr liegenden Punkt « der Curve C zu- ordnet, wie in Art. 7. entwickelt worden ist. Berůhrt nun X den Kreis S im Punkte s und construiren wir denjenigen Kegelschnitt K1, der die Seiten des Doppelpunktdreieckes dd'ď" und nebstdem die Tangente X in s berůhrt, so entsprechen den Tangenten dieses Kegelschnittes durch die erwáhnte Transforma- tion Punkte der Geraden 7,, welche C in z berůhrt; construirt man denjenigen Kegelschnitt K;, welcher zwei Seiten, — wir nehmen, um in allen Fállen die Construction durchfůhren zu kónnen, die in ď sich schneidenden Seiten — des Doppelpunktdreieckes ddd" berůhrt und den Kreis S im Punkte s osculirt, so entsprechen den Tangen- ten dieses Kegelschnittes Punkte, welche ebenfalls auf einem Kegel- schnitte Kj' liegen, der durch zwei der Doppelpunkte — der An- nahme gemáss durch ď, ď" — geht und die Curve C im Punkte « osculirt. 1) Cf. Chr. Wiener: Lehrb. d. darst. Geom. II. Bd. S. 504. 38 XXII. J. Sobotka: Úber Berůhrnngscurven der Schraubungsregelfláchen. Dies wůrde eine Construction der Tangenten und Krimmungs- kreise der Curven ČC... ergeben; wir haben zwar von dieser Con- struction keinen weitern Gebrauch gemacht, kónnen dieselbe aber leicht auf die Pascalcurven (sowie Fusspunktcurven úberhaupt) úbertragen. Das Doppelpunktdreieck ist da bestimmt durch ď und die bei- den Kreispunkte d, d" der Ebene. Aus diesem Grunde ist hier der Kecelschnitt K; eine Parabel, welche S im Punkte s berůhrt und d zum Brennpunkte hat; die ihr entsprechende Gerade T, ist ihre Scheiteltangente, was eine bekannte Construction der Tangente T liefert. Der Kegelschnitt K; geht nun in einen Kegelschnitt úber, welcher den Kreis S im Punkte s osculirt und in ď einen Brenn- punkt besitzt; der ihm durch die Transformation entsprechende Ke- gelschnitt ist ein Kreis, da er durch die beiden Kreispunkte ď, ď' gehen muss. Dieser Kreis ist demnach der Krůmmungskreis von C in z. Dies gibt also eine sehr einfache Construction von Krůmmunes- mittelpunkten der Fusspunktcurven úberhaupt, die von Em. Weyr herrůhrt.“) Fůr einen Scheitel m der Pascalcurve folot hieraus, dass man den harmonisch conjugirten Punkt d, zu d in Bezueg auf das Paar mz sucht; der Halbirungspunkt der Strecke dd, ist der Krůmmungs- mittelpunkt des Scheitels m. Legen wir durch ď eine Tangente an den Kreis S, welche den- selben im Punkte s, berůhren móge. Diese Tangente ist zugleich die Normale der Pascalcurve im Doppelpunkte d zu einem Curvenaste; der Kegelschnitt K; degenerirt hier in das Punktepaar ds,. Es ist also der ber ds, als Durchmesser beschriebene Kreis der Krům- mungskreis fůr einen Curvenast im Doppelpunkte d. Bemerkung. Die einfachsten Formen der Curven C,... Ú;,... sind der Doppelkreis G, und der Kreis O mit seinen beiden Tan- genten durch d, und wir haben gesehen, wie alle Constructionen be- zůslich unserer Curven aus diesen zwei Specialfállen sich entwickelt haben, worauf zum Schlusse unserer Betrachtungen hier noch auf- merksam gemacht wird. v) Sitzunosber. d. k. Akad. d. Wissensch. zu Wien 1869. Bd. LIX. 2. Abth. S. 169. 3 Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1893. XXIIL Theorie der Eulerschen Functionen. Von Franz Rogel in Brůnn. Mit Tafel XVI. (Vorgelegt den 5. Mai 1893.) I. Definition. Gegenstand der Untersuchungen sind die Functionen sen Í Aů : a Jo v vl) f Bem) 60 (VD © V Pa (1)Bo——($) Bo + (5) Bam—+ n worin E, = (— VB zel der -te Secanten-Coefficient : ap“ ý v=0 E =, E = 0 138550521 .".2.) Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1 2 XXIII. Franz Rogel und ee der 7-te Tangenten-Coěfficient bedeutet (EM E 22 E 0020 OD — (= 00) VJ n PnaÉ n =“ = Br Da dieselben den gemeinsamen Namen „Euler'sche Zalen“ fůhren, wurden auch obice Functionen E(z, m) und H'(x, m) Huler'sche F'une- tionen m-ter Ordnung erster resp. zweiter Art benannt und sollen, wenn kein Zweifel obwaltet, abkůrzunesweise auch mit E(e), E'(«) oder m, E'm bezeichnet werden.*) Mit den Bernoulli'schen Functionen, zu denen sie in nahen Beziehungen stehen, gehóren sie zu einer von B. Imschenetzky") beschriebenen allgemeinen Gruppe von ganzen, rationalen Functionen. Die ersten neun beider Arten sind: 3 3 — 3x 4 a — 62" —5 5 a> — 10x% — 25x 6 8 — 15x* | 75x? — 61 T £* — 2lx* — 17507 — 427x 8 23 — 28908 — 350x* — 1708x% — 1385 9 29 — 36x" — 63005 — 51240% 124657 Bea 2 2x 3 3w* — 2 4 44% — 8% 5 bx* — 20x? 16 6 6x* — 40x? —- 96x 7 Ta — 70x* — 336x" — 272 8. 89" — 112%? —- 89627 — 2184x 9 9x5 — 16878 — 2016x* — 9792x" | 92820. 1) Functionen erster Art sind vom Verfasser bereits in seinen „Trigono- metrischen Entwickelungen“. Sitzgber. d. kónigl. bohm. Gesellsch. d. Wiss. 1892. p. 301. mit der Bezeichnung W(v, ») beispielsweise eingefůhrt worden. 2) „Sur la généralisation des fonctions de Jacgues Bernoulli“ Mem. de VAcad. de St. Petersbourg T. XXXI. Theorie der Euler'schen Functionen. 3 HI. Zweite Form als Nullwerte hoherer Ableitungen. Das regelmássige Auftreten der Binomial-Coěfficienten in den entwickelten Formen (1) und (2), sowie der Umstand, dass sowohl die Potenzen der Variabelen © als auch die Euler'schen Zalen als Nullwerte von Differentialguotienten angesehen werden kónnen, lassen beide Functionen unschwer als Ergebnisse der Anwendung des Leib- nitz'schen Satzes auf Producte zweier Functionen erkennen; es ist: E(e, m =2 [pe S27) s dy PB bi (3) JP po náč Ei(e'm) = | png Sm) o (4) l e2v ý j po Diese Darstellungsform findet sich auch bei den von C. Raabe creirten J. Bernoulli'schen Functionen, wie es O. Schlóomilch nach- gewiesen hat und fůhrt zu den einfachsten Ableitungen der Func- tional-Eigenschaften. III. Eigenschaften. SSC m — m WE m A pil 6% Z = 2Dye (= 2D 1 oder Ex+ 1, m- Be— 1, m)=2e"..... (5) ferner folgt aus (4) 2H'(x, m = E(e—- 1, m — E(e<— 1, m). . . . (6) Aus der Identitát e2V m ev 1 E'(e + 1)--E'(e— 1)= (e+ 1" — (z—1D)" .- . (7 Fůir © —0 reduciert sich (3) und (4) auf Dý(errDY — e(e—Dv) — Deecety VA ADO 0 entsteht E(0, m) = © 13 Em gena8é podoby- |... (8) 0 m ungerade 4 XXIII Franz Rogel E'(0, m) = | ZMK Orco 27 (9) Aus (5) geht fůr © — 1 hervor E(2, m) +- E(0, m) = 2 mithin ist E(2, m) —/2— (— D*E, m gerade . . . (10) 2 m ungerade und aus (3) und (4) fůr denselben Wert 0 m gerade 0) m—1 Ma MOLL) (— D * E, m ungerade 2: mdm) = G0 Em gerade dě) 1 m ungerade wáhrend aus (1) und (2) die bekannten Recursionsformeln m m m (6)— (2)z +(4)E—+ „..—0 m gerade je —($)B+(5)B—+: 51m mgorade (13) entstehen. Fůr z = 2 ergiebt sich aus (4) noch 2" m gerade E'(2, m) — m1 be MAE) 2% © (—1) *? E, m ungerade Endlich folgt unmittelbar aus (1), (2) oder (3), (4) E— 1, m) = (— 1)"E(v, m) 1m (We 7) M Beide Functionen sind somit entweder gerade oder ungerade, was sie von der Bernoulli'schen Function wesentlich unterscheidet. 2. Wird in (5) statt © der Reihe nach z 1; 2753) ©- k—1 gesetzt, jede zweite Gleichung mit — 1 multipliciert und alles addirt, so kommt Theorie der Euler'schen Functionen. 5 (— )) * E(z -+ k, m) + E(z, m)= =2((e+1)"— (©4384 (e-+5)r— +... LL er Zn pa oV Sága 8 (16) k gerade. Ist © ein Bruch < 2, so lehrt diese Gleichung, wie die Func- tion E mit einem unecht gebrochenen Argument >> 2 aus der Func- tion mit einem Argument < 2 zu berechnen ist. Fůr © — 0 geht dieselbe ůúber in o z eu tj od z|5o m) L(LDTEC, "= P 12 ké 17 | P : jar +(4)Be = l | A z.) Pája (17) =! A = |e-|(zjs + J: Do re Mod m K j E| dh lko (18) © m ungerade. unditir ©— 1 in pen 60— 4- 7e= = m) +(—1 2EGk-+1, n) | 6) k gerade -D7 |E+D—(3)BE+D + + — WE. MÝGOTAĚ zl (80s (17") k—2 TE (c E +(—)D)? [E+D—($) BD: +07 (A7 JED] [ MUmJeaRO < S00 (18") 6 XXIII. Franz Rogel Die alternierende Potenzreihe der ungeraden, sowie die der geraden Zalen unter einer gegebenen Grenze lásst sich demnach in einen Ausdruck transformieren, dessen hauptsáchlicher Bestandtheil eben diese Euler'sche Function erster Art ist.") Umgekehrt kann diese Function in dem Falle eines geraden Argumentes stets durch eine endliche Potenzreihe gerader oder un- gerader Zalen ausgedrůckt werden. Eine gewisse Ahnlichkeit mit der Bernoulli'schen Function tritt auch hier deutlich zu Tage, da dieselbe bei ganzem Argumente ebenfalls in eine Potenzreihe transformirbar ist. Bekanntlich entstand sie durch Verallgemeinerung der Šummenformel der Potenzreihe der natůrlichen Zalen. Bei einem k < m ist die linksseitige als Summe der rechts ste- henden Reihe, und bei k*> m das rechtsseitige Polynom als Summe der Potenzreihe anzusehen. Bei ungeradem, gebrochenen oder negativen k hat das Polynom in (17) und (18) an u. fůr sich genommen zwar noch immer eine Bedeutung, nicht aber die Potenzreihe. Ebenso muss bei der ursprůnglichen Bedeutung von m als Wiederholungs-Exponent, dasselbe stets als postťive, ganze Zal vor- ausgesetzt werden; fůr andere Werte verlieren die Gleichungen (17) und (18) jeden Sinn. Wenn E aus (17), (18), (17") und (18') bestimmt wird, so ergiebt sich fůr ganzzalige Argumente eine dritte Form dieser Function, námlich - l 8" 5r—-... E(2h, m) = + (— 1)*—1(2A u 1)" n) m m gerade . (19) (— 1)*=12(19 — 37 —5r— £... ( + (— 1)-'(2h— 1)") m ungerade (E Vr2e—4+— ... + — 1)*71(24)),, m gerade E(2h I- 1, m) = te 1?—2(27 — 4- E-—... (19) m— 1 —.1l)) © | An „eD E,), m ungerade 1) Diese Formeln wurden vom Verfasser in den „Ableitungen von Identi- táten.“ (Archiv f. Math. u. Phys. (2) T. X. p. 209. ff.) mittelst trigonometrischer Functionen entwickelt. Theorie der Euler'schen Functionen. -1 Auf dieselbe Weise kann aus (7) eine Kette von Gleichungen gebildet werden, deren Summe k+2 (— ok — k, m) Z- H'(z, m) = =D +0 +Ae+3—+9+e+09—+.. + (= Wie +k—2)"] k gerade . . . . (20) Wenn hier wieder r als ein Bruch < 2 aufgefasst wird, so lehrt diese Forméel den Fall eines Argumentes >> 2 auf den Fall eines sol- chen < 2 zurůckzufůhren. Fůr © —0 ist : n Moc del ana m non =3(-1We+-9* EG +70, m)= B (C E+ re |Ee— (s)Be+—... + - DEN 7 a M 1 En 1] MJOFAGE 022) 4 Ce? l. jE — (3)8F+— i + m DEE 2 18) B+ (— Ea) m ungerade. . . .(22) und fůr <= 1 k 81 — bn- — ... £(—12(k—1D= : + 1+ Wb+-1T- EI, m)-(—Y* EGET1, n, HŘE m gerade. . „ .(21") X LATE P+ CVE+Wr+-DPE+1, D m ungerade. . . (22) oj- — Das im Vorhergehenden, unmittelbar nach (18') Gesagte gilt fast wórtlich auch in diesem Falle. Fůr ganzzalige Argumente findet sich aus (21), (22), (21") und (22") die dritte Form der Cofunction E' 8 XXIII. Franz Rogel ((2k)" + (— W227 — 4" + 6"—+ ... —+ (— 1) (24 — 2)"], m gerade (O D2 O ate E'(2h, m) = = (23) l (— W8 — 2) — =- Ex), m ungerade E'(2h + 1, m) = ooo oka ec), 5 p—pnapo|—.. — (— 122 — 1)"], m gerade ; (23) |CDV4+D4 C p9Be br F— | + (— 1) (22 — 1)"], m aperánlo Die Formeln (19) und (23) werden am vorteilhaftesten bei klei- nem % und grossem m» anzuwenden sein. So gehen dieselben fůr 4 — 2 úber in E(4, m) —!2(3" — 1) + (—D*En m gerade (24) 2(3" — 1) m ungerade am(2m1— 1) m gerade H'(4, m) = m1 (25) 2"T1(2"—1— 1) + (—1) ? Em m ungerade 9. Eine andere bemerkenswerte Functional-Eigenschaft ergiebt die Summierung von el a m m me? +1)v 3 = = = 2D, Em | 3pož jen o sPÓ M n de+Dr | 2 pelehDau =2D © ny — ge Pee T1 ; e 3+1 k 9 wenn v = dw gesetzt wird; demnach gilt 2 4 2d— 2 MY—B[o+3)+E (eh 3)—+ -+ +Ble+ 7 )= = 2Blle + Wd— 1, m), d=1mod4 .. (26) und fůr © =—0 Theorie der Euler'schen Functionen. 9 2 4 2 BOB) LE (3i—+ sl k—3)= E dhy 10u(0l,—, 4) 25 Maaě Volal est uz a (27) Eine mehr symmetrische Gestalt erhált die Formel (26), wenn © — 1 fůr r geschrieben und gleich weit von der Mitte abstehende Glieder unter einander gesetzt werden: E(e— H—E(e— S )+E -—7)-+ ne lt u rede May LCDTE e+ 3 z)=a zde 1m.. 0) Eine áhnliche Beziehung findet bei den Cofunctionen E' statt; ein ungerades d vorausgesetzt, ist PaE le+3 z)+E -+ 3)— Ze +: += Z pa vů i leyé G a) (3) ke TD e"T-1 Dm = = d+Dů K emo m (v = do) somit : bis : Ba) — E (e+ 3] +B (eh 3)—+.+F |: -+ | = = 5 BeF2d— 1, m—B(de— V] (69) Fůr © = 0 ist | ro-rfijee (for = lB—1)—B=WD...... (30) d ungerade. Da zwischen beiden Functionen einfache Beziehungen bestehen, kann die rechte Šeite auch durch E' ausgedrůckt werden; -es ist dann , ZANE m " l m v z, 2 ro=nežjeneh-ah| 10 XXIII. Franz Rogel folelich E'(2, m) = 2" — E(z— 1, m) oder E(c— 1)=2"— E'(z); ferner 0 m gerade E— 1, m) = (— 1)"K(1, m) = m1 [Verel. (13)| (— D ? E, m ungerade Wird noch E'(0) auf die rechte Seite gebracht, so schreiben sich dann die Formeln (29) und (30) BOB (e+ zj- (o+3|—+Ele+ "= = P le+J—r— Pe 124 — Fed). . (8) vfěj-r tábor (ij —efo4)e |= 2"—1 | — E'(2d) m gerade as = n : : (32) — OYm—1 tka TNO ZNA: , a" (— 1? E, , ze (2d) m ungerade 4. Es kann nun die Frage aufgeworfen werden, ob die hier an erster Stelle angefůhrten Eigenschaften (5) und (7) zur Characteri- sirung der Euler'schen Functionen hinreichen oder nicht. Zur Entscheidung fůhrt die folgende Modification des Taylor'- schen Satzes. a) Es ist fu + h) 1 G + fu) + : fu). h» hb 1 +4% +77) (1— Drpun (Od, M pak) L Porn četa M) wird hievon die 7-te Ableitung und n —r statt » genommen, so ist 742 WU, = ke „+ p G2 BETON h E = nk 1 — Wpualddě (r gerade) (33) Theorie der Euler'schen Functionen. nl Mittelst dieser Gleichune lásst sich nun E,h? m U 37 U? durch die Differentialguotienten von f(w) ausdrůcken, wenn 02 n gesetzt wird. Nach denselben geordnet, erhált das beliebige f»(u) im Substi- tutionsresultat den Cočfficienten ADU) (3)A +lt)n sov (p)n]=o k gerade und >>0 Sámmtliche Reste vereinict geben Art n) C | é |Ba—o—+(1)Eu m sed (Mí Ah (1 — (— J)? | y | E, prato = K(1 —- ť, n)pn1(t)dt folelich ist E,h* fu) = U— 37 U, n - o Eh o tl pád k vadu (00 Wird zuerst f(w) als eine algebratsche gamnze Function ange- nommen, A — 1 gesetzt, die U mittelst der auf ihre characterisirende Eigenschaft zu průfenden Functionalgleichung 9 — P und ihrer Abgeleiteten 1 m = yan (PA 0 m, ausgedrůckt, so verschwindet das Restelied; denn (u) kann, wie leicht einzusehen, nicht von hoherem als vom m-ten Grade sein, in- folge dessen Em+1 unter dem Integralzeichen verschwindet; demnach ist 12 XXIII. Franz Rogel fu zu — B Bu (Wm čs d. i. die Euler'sche Function erster Art, m-ter Ordnung. Dass dies die einzige algebraische ganze Function ist, welche der gegebenen Functionalgleichung Genige leistet, folgt auch aus dem Umstande, dass eine zweite Lósung (r) sofort zu fu+ VY fu— D= 9(u + W+9(u—1 fu + D— 9lu+ VD=—Mu— V—o9u— 1 fůhren wůrde, woraus ersichtlich, dass f(w) — (u) sein můsse. Die allgemeinste Lósung wird die Form E(u, m) glu) haben, wo letztere Function der Bedingung gu + 1) + 9u— 1)=0 gehorcht, also eine transcendente Function mit der Periode 4 ist. b) Die Aufsuchung der der Gleichung (7) genůgenden Func- tion f kann auf dieselbe Weise vor sich gehen. Hier ist pi E ao on An) 1 U, 2 ol) 1 m (u — 1)"7* — (u— 1)"=* le = 9 ——— , A Sm Uz = 0,k>>m was in (34) nebst A — 1 eingesetzt, nach Vereinigung der Potenzen von u--1 und jener von wu — 1 zu je einer Gruppe unter Voraus- setzung eines algebraischen ganzen f(u) ergiebt = - [Re m) Bu, (um). Dass dies die einzige algebraische Lósung ist, (wird wie im Vorhergehenden bewiesen. Das Resultat wird in seiner allsemeinsten Fassung auch hier lauten E'(u, m) + glu), wo g(u) die frůhere Bedeutung hat. Theorie der Euler'schen Functionen. 13 IV. Vierte Form. a) PFunctionen erster Art, Es,ist E(2 — 1, p) = 2D? E "r — 29+1pe (£ r 1) m= = 20Dě (er — [Í)(e + V + |) 0D +- je+n+oove| = a. „== (E — H Ho (2) n SEE e“ — 1 <+oV JjE+ovmBaT|), wo Bp = (Dilema =+(i)e— v + [)r—d+. + in 66) 7 speciell Ji U Jé S BS und der Differentialguotient = o oder pr pr doH— 1 P V sr 0 jenachdem p gerade oder ungerade ist. Die Fálle eines geraden und ungeraden p trennend ist daher 2—2 E(2 — 1, 2m) = 2 1 | x B (0 4 h=0 E02 —1; n—D=P 1)* P B3542- Ee! (38) Diese Formeln, giltig fůr posttíve, gamze z, leisten bei Aus- wertungen gute Dienste, wenn 22 — 1< m ist uud zeichnen sich 14 XXIII. Franz Rogel noch dadurch aus, dass sie nur bei ungerader Ordnung eine einzige Euler'sche Zal enthalten. Speciell fůr 22 ist B(8,2n)= 221 T000 9BL PK (G1 Ee A) PRAP me oo B) E) R66 2) 22 (R23) — 22122) E(5, 2n — 1) = 22(22—2 — 1) —(— WE; == 4! E(7, 2n) = 22+1(Hž, — 4H', + 6Hi) = 2%+1(3% — 2% | 1), E(7, 21 — 1) = 2% (8%—1 — 221 1) + (— 1)*Exm. b) Functionen zweiter Art. Es ist k k e(e1D2v — g2v.z řá K'(2z, p)= D S =mST j | Va nuahí j BS 14 ev 1 6 welcher Nullwert wie im vorigen Falle sich mit Hilfe der Gróssen Hý auswerten lásst, die hier von Pel P (1 aál 9 mean begleitet sind. Nach leichter Rechnung ergiebt sich E, bm =) po (1) “) al : p E02 1) 2M (Ee Em l | HA ? 2n—1 = ao) Die Giltigkeit dieser Formeln erstreckt sich auf postťive, ganze 2; empfehlenswert ist ihre Anwendung fůr Argumente < n bei sonst beliebiger Ordnune. Speciell fůr z — 2 ist Theorie der Euler'schen Functionen. 15 E'(4, 2n) = 2"1H1(221—1), RY(4, 2n — 1) = 220 — 1) + (— 1 Em; c =) E'(6, 2n) — 2%(2 — 2?T1 | 32), E'(6, 2n — 1) = 212 — 2% | 3%—1) |- (— 1)* Em. | Bekanntlich kónnen auch die Bernoull?schen Functionen in áhn- | liche Formen gebracht werden. (Verel. J. Worpitzky „Studien ber Bernoulli'sche und Euler'sche Zalen“; Crelle J. T. 94. p. 213 fť.) c) Eigenschaften der Gróssen H. 1. Aus der dieselben definierenden Gleichung (36) folgt H; = Drle“ + 1. (eV = =2H"+(1)E+(8)E+. ete je T—1 or : H Zi: s kl ul : "| © Desgleichen ist „| Hě= Dr(e © 1)r=2(e2 | 2604 | 1) = =aH+(i)e+D+($)e+d8 +. n +(á)e+dBi+..+(E jec+aa + (5) +9 Pan (d2) Ferner ist Hý" = De(et + 1)"(ee + 1) ba f Jez aja p ungerade = o (43) ODA) rm (23) (B)5 pou Durch diese Formeln, welchen noch mannigfache andere, auf 16 XXIII. Franz Rogel áhnliche Weise zu bildende angereiht werden kónnen, werden die H durch solche mit niedrigeren Indices ausgedrůckt 2. Eine weitere Recursionseleichung ergiebt sich aus 5 = (= DPDRI +) = (m WDRe=1 + er) = =3e DE l „»E v—0 oder . (44) p—1 Ze vžjem=u= 1) v—0 3. Der Zusammenhang mit den Secanten-Coefficienten geht hervor aus a Ze"(e2u -+ je = 64T =) (een, - k n ' e(2m—3)u was nach »-maliger Differenziation fůr u == 0 ergiebt H— (S)mma+|1 | E — +. CW L)me =9 (2 m R 7 1 (2m — 3+. ar 4. Mit den Tangenten-Coefficienten stehen sie ebenfalls in ein- . (45) fachen Beziehungen. Es ist ee folelich Z | i JE Ha + 23 | a EB Theorie der Euler'schen Functionen. 17 jh 23 | D | Ex, Hý +| : | 2.8 n ungerade jd | bl | k bj) Bi- a = jeli jazz Ds 2 BT, Al 2| + |“ 1 n— 1 +2li s 22040) o. Mit den Coefficienten je = MOL welche bei der independenten Darstellung hoherer Ableitungen von Functionen von e“ auftreten und in der Theorie der Bernoulléschen Functionen“) eine áhnliche Rolle spielen, wie hier die B, hángen letztere in sehr einfacher Weise zusammen. S H= Bo-i+»h=D|, E: m M) s — Ti (ou PES DE, 197 š $—1v Ki= Die +1 Wh »el,)E 4) Aus der Identitát (e“ — 1)3 (e4 — 1)1 = (24 — 1)3 entsteht ferner durch o-malige Differenziation 1—1 Dal | BSKEA Z ad)k w—1 welche Summe fůr %— g verschwindet, wáhrend sie fůr ©— 9+1 gleich 22K3,1 — 2%lg(g+-1)! wird und fůr 7—= 9+2 den Wert 21g(39--1).(g—+2)! annimmt. 6. Endlich měge noch Erwágung finden, dass dieselben bei Entwicklungen einer gegebenen Function (z) nach Potenzen von 1) J. Worpitzky, Crelle J. T. 93. Mathematisch-naturwisseuschaftliche Classe. 1898. 1 18 XX III. Franz Rogel —— Z =5Ti als Coefficienten auftreten, und zwar giebt Bůrmanns Satz jo=N p e+wro) v "0 woraus fůr f(z) — z B =D 0 se) Differentialguotienten und Integrale. Die Differenziation D*E 2D DEA 200 (©, 0 = (P v e2v ev L Ji hra v =. — 2 Dm—1 S == U ov =! fůhrt zu Dp) E (ee 01) 0 O) ka Emejem M ; 11 DaBle, m) = (7) Bo, m M ahY as 0) Dies beachtend ist zufolge des Taylor'schen Satzes E(z + h, m) = Ele, p =) Bo JiEe, 9) l + 1) Ee, D+li ,)e62) Deseleichen ist , j 20 ala nl KTV) eb r Dým) VD 10 e = M = Dve rá i 1) P. Appell hat in dem Artikel „Sur une classe de Polynome“ (Annales scientifigues de V'Ecole normale supérieure (2. IX. 1880. p. 119) die Art und Weise der Erzeugung von Polynomen, welche dieser Bedingung gehorchen, unter- sucht, ohne jedoch die Eigenschaften specieller Polynome zu discutiren. "Theorie der Euler'schen Functionen, 19 folelich D,H' (z, m) = mE'(x, m— 1) s (D5) —DBe, "= (1)ee Ass 68) ferner E'(© + A, m) = E'(v, "W+( Jie m— 1) = % Je m— 2... (oh jee, 1) (54) Durch Umkehrung dieser Operationen entsteht J ne m) = 3 (Be, 1+ 1) — HO, m + 1= ——— E(x, m +- 1), m gerade ate 919) m—-1 ( ) Zní 7 (BGe m—+ 1)—(-1)? T Bana) „© mungerade woraus fůr ©- 1 — 1" Ji Ee z, 2n)da = 5 I B 60) J Bla, 2m + de == S L8 Eb 68) Ebenso ist J Bl, mde = = [E'(x, m +- 1)— BO, m + 1)] E ze. (Be m- )— (— 1)* 2 Hmtl m gerade si, 6) (Es = jE m1) m ungerade ind. 1x © — 1 : J Ee, 8 bl: (68) ji Ba, ad hoz — — nm : (58') 20 XXIII. Franz Rogel Mittelst (10), (11), (12) und (14) findet sich J Rle, 2)de =“ 260) J"Blo, 2n + De ET 684 n Ee, da = T 0) M Ron jde — = FEmn (60 Mit (51") correspondiert E(«, P A K ZV V r) „JS J JM n — — (Bn L- 1(Bn T 2)... (Zn -1) (61) u leze JJ J eh DA Ty T8. n TYTD (GV) woraus sich fůr 2:0 die fiinfte Form der Functionen erster Art ergiebt, námlich Be »)=o de. 61) E(e, 2 £ 1) = (Br£1)! bí : n i m n v "ge (61) Die unteren Grenzen sind hierin abwechselnd 0 und 1. Da die E' ungerader Ordnung keine allgemein angebbare Wurzel besitzen, so lásst sich hiefiir kein úhnlicher einfacher Aus- druck finden. Erwáhnung verdienen noch folgende bestimmte Integrale. Sei m + n gerade, so ist bei partieller Integration EE EOB i E„Exde = VETO TT = nr Ú EE de m : =—— zd E, Ea de 3 denn, wie auch 7 und » beschaffen sein mag, eine von den Zalen m und 1-1 wird gerade die andere ungerade sein; daher ver- „od M ED Theorie der Euler'schen Functionen. 91 schwindet der Minuend zufolge (8) und (11). Dies lásst sich auf das Resultat neuerdings anwenden, wodurch mím— 1) k tao kal BeBredo entsteht. Werden diese Schlůsse so lange wiederholt, bis der Zeiger von E verschwindet, so ist schliesslich wegen - Em+n(1) — Em+mn(0) (ID J Brindo = SET = TS E] = dd obiges Inťegral m! n! s ERO (02 n rom woraus fůr mn f oxw=gipmře Wenn in der bekannten Recursion Ba (P) Ba+— =D, welche auch so geschrieben werden kann n Bmy Pří 1 Z 1 (0 E1L (Op+wW!' n Eon zl o =s (II) ergebende Ausdruck gesetzt wird, so kommt kaj CD ; : M - a (E) del = 5 arm Durch Einfachkeit zeichnen sich ferner noch folgende, durch die wiederholte Anwendung der integratio per partes herbeigefůhrten Auswertungen bestimmter Integrale aus. der sich fůr 22 XXIII Franz Rogel 1 < 1 M sinfE“ E, de == V cost «By da (n, p ungerade) 2 2 2 P =- (A) "a—D sin- © Ende — w1p—2 257 =(=y)?: n) BO) 1 J 00s po Bude = — JE sin 5 Ex- da (n gerade, p ungerade) 2 1 = nn—1) eos EÉ 2B, ode =... px Dl 2 |2+ (1) 2 Endlich lassen sich durch Anwendung d. Formel (61) auf die Ungleichung E;(£) > E,(z), — 1 < x S-H1, weitere Ungleichungen ableiten, welche einigen Aufschluss úber die absolute Grósse aufein- ander folgender E geben Es ist „Jffuoir> ff nea, | daher zufolse (61) PŮ 5! 1 (© +5)! E15 (z) Jr TM 1! E, (z) 3 fůr 7 schreibend 1 | E, 44 (=) = ( i i p (©) VÁ) O> 0 ist; wenn noch (—1)* E(z, m)>> 0, so muss dann auch E(z— k, m)*> 0 sein. Ist daher E (z, m)7> 0, so ist auch E (z 3- k, m) fůr alle k von der Form 47 positiv; ist es dagegen < 0, so fállt (E (z +- k, m) fůr alle k — 4r +2 positiv aus. Unter Voraussetzung eines — 1< w< +1 lassen sich hiemit aus (63) nachstehende Resultate ableiten: „Belder: 0 1 | 4r a + o + Jm + 3 | | | Exm+3 =F m -+ >- Be| -|= = Ex | =- -| + W (eba 26 XXIII. Franz Rogel Dies kann in dem einzigen Šatze zusammengefasst werden: „Wenn m= u, mod 4, u=0,so ist E, in den Feldern u-b Ar undu—-4r=-1, r=0,1,2,..., sowie vom 3. Felde angefangen auch an den Grenzen derselben sicher >0. > okojc (dodam hn) Wecen DE, = mE,,; nimmt E in den Feldern u —- 4r— 1 und u — 4r úberhaupt zu, und speciell in den Feldern u —- 4r im Gebiete des Positiven. Ferner folet aus obiger Tabelle noch wegen D*E = mm— 1E, o, dass DE in den nicht bezeichneten Feldern u —-4r—-2 und W- 4r—-3, deren Vorzeichen unbekannt sind, stets >> 0 ist; dem- nach wáchst DE bestándie und kann daher E innerhalb dieser Felder hochstens ein Minimum besitzen, welches sich, da DE in den Feldern u —- 4r-+9 positiv ist, notwendig in den Feldern u + 4r—-2 befinden muss. : Wenn aber dies der Fall ist, so kann in dem Felderpaare W + 4r +2 und u-+-4r +3 měglicherweise ein reelles Wurzelpaar vorkommen. Ist E, (u —- 4" —-2) < 0, so liegt in je einem der Felder W—- 4r—+ 2 und u—-4r—-3 bestimmt eine und nur eine Wurzel; wenn dagegen dieser Wert >> 0 ist, so sind in dem Felde u—-4r—-2 entweder zwei oder keine Wurzeln vorhanden. Selen nun % < «, ein Paar, der in genannten Feldern immer nur paarweise auftretenden reellen Wurzeln (welche auch ein- ander gleich sein kónnen), liegend zwischen den ganzen Zalen g und 9+2, so ist E(g)7>0 und E(g =- 2)>>0, mithin ist K von x =g bis © — % positiv, von da an bis g = ©, negativ und von 2 = 4 bis © — 9+2 wieder positiv. Zufolge (64) ist dann auch E(z + 4r) >>0, wenn ga r< w oder z < x S92. Die einzigen drei Fálle, in welchen allgemein Wurzeln in ausser den beiden ersten liegenden Feldern nachgewiesen werden kónnen, sind die folgenden. Es ist E (1, 41 +30 zufolge (19); ferner sind E442 und E441 nach obiger Tabelle >> 0, folelich liect zwischen © = 1 und z 72 bestimmt nur eine, und nur eine Wurzel ». Dann ist Theorie der Euler'schen Functionen. 27 E (2, 4n)< 0 (13) und E(3, 4n)>>0 (37); ferner sind Ex, + oder Ex; und Ex2;2 nach obiger Tabelle >0, mithin liegt zwischen x = 2 und w—3 bestimmt eine und nur eine Wurzel «,. Ferner wáchst E44+1 ungleich rascher als 211, mithin ist Em (3) = 2 Exnn fůr alle »>>1 stets negativ, daher besitzt E4,;+ in den Feldern 3 und 4 je eine reelle Wurzel; ist 1—— 1, so ist E, (3) positiv und E, hat eine wiederholte Wurzel (-FV5) im 3. Felde. Ist Ex (4 +- 4r + 2)< 0, so liegt notwendig in je einem der Felder u-- 4r -+2 und u- 4r +3 eine aber auch nur eine reelle Wurzel von E,; im entgegengesetzten Falle befinden sich im (u + 4r—+2)“" Felde zwei oder keine reelle Wurzeln. Da fůr jedes E eine positive Grosse g besteht von der Be- schaffenheit, dass E (z)>>0, wenn © = g ist, so folgt, dass der Hilfssatz (65) von einem gewissen 7 = r, an gegen- standslos wird, weil dann alle folgenden Felder positiv werden. Fůr diese obere Grenze g der reellen Wurzeln lehrt wol die Theorie der Gleichungen einen angenáherten Ausdruck finden. Zu genaueren Ergebnissen fůhrt jedoch folgende Betrachtunc. Gesetzt, es sei E,„>> 0 fůr eine ganzzalige Veránderliche p von der Art, dass das p“ und p +- 1“ Feld zu jenen Feldern gehort, fůr welche der allgemeine Satz (65) das Zeichen unbestimmt lásst, so ist zufolge der nachstehenden Skizze, in welcher Felder mit bestimmt positiven Zeichen durch starke Striche hervorgehoben sind £=p—2 p—1 p pl p+2 pT3 Jo PA | —— Il E700 M — rv „ 0=he B |= | |— —— jo = || —| Exim +1 Felde >> 0, daher wáchst E, von p an bis p+-2 sicher und ist daher auch im p-+- 1“* Felde >0. In Folge dessen nimmt E41 im p-+-1“* Felde zu, aber auch im p +2“ weil E, da- selbst >> 0 ist; somit ist E41 im p+-1= und p+- 2 Felde und 28 XXIII. Franz Rogel daher auch in den Feldern p--4r-+1 und p+-4r-—2, „= Ob 2..., also in sámmtlichen Feldern von p— 1“* angefangen positiv. Nachdem sich diese Schlůsse ins Unendliche fortsetzen lassen, so folet: „Wenn E(p, m)>0, p ganzzalig und E(z, m) im p— 2“ und p— 1 Felde sicher >>0, so ist E («, n)>0.“. . (66) Fůr alle n>>m, «=Z=n—-p—n—3 und iw — m (XD. Auf E (©, 1) — v angewendet, ergiebt sich, da m“ = 1, u, somit p = 3, die fůr alle » geltende Ungleichung B'(e,20)>> 0, =me= 10 "S 0 (610) Damit ist eine ziemlich kleine obere Grenze fůr die reellen Wurzeln gefunden. Alle dieselbe úbertreffenden Argumente machen nicht blos E,„, sondern sámmtliche Ableitungen positiv, weil das mit © D'E, gleichbezeichnete E, ; als obere Wurzelgrenze n — 1— 1 hat. Selbstverstándlich ist dies nicht die thatsáchliche Grenze; es © werden im Allgemeinen schon etwas kleinere Werte positive Func- tionswerte erzeugen. Es zeigt sich, dass bei wachsendem Ordnungs- zeiger » der Unterschied zwischen thatsáchlicher und approximativer Grenze immer grósser wird. So ist bei EĎ u—2—4, Ex(4) = 2(3$ — 1) — E,>> 0, und da © auch E;(z) > 0, wenn 723, so ist E(«, m)>0, m>6, ©«>m—5 sko dakalřa8) Ferner ist auch E, (44=2(B"—1)— E,>0, folelich E(e*)=0ms=10 2 =O (684) m==10, «>4 Das Vorzeichen von Ex(u+-4r-F2), [welcher Functionswert sich laut Formel (19), (38) als Úberschuss einer Potenzreihe ůber eine Euler'sche Zal darstellt|, das in dem Satze (66) massgebend ist, wird von einem gewissen » angefangen negativ sein, weil die Euler'schen Zalen rascher zunehmen als irgend eine geometrische oder endliche Potenzreihe. Theorie der Euler'schen Functionen. 29 Durch die Ungleichungen (67), (68), (68'), welche als notwen- dige Ergánzungen zum Šatze (65) anzusehen sind, wird die Bestim- mung der reellen Wurzeln wesentlich vereinfacht, indem nur die Felder w —-4r—-1 und u—- 4r + 3 unterhalb der gefundenen Grenzen zu untersuchen sind. Die Abzálung der moglicherweise vorkommenden reellen Wurzeln giebt mit Benůtzung des Satzes (65) ein Resultat, das mit dem Grade der Function iibereinstimmt. Es hat E, m <5 genau m reelle Wurzeln; weiters hat aber mit Beachtung der noch mehr einschránkenden Ungleichungen (68) und (68"): E, nur 2, E, 3, E, 5, E, 7, E,, hochstens 6 und allgemein fůr m > 11 E, hóchstens m— 8 reelle W urzeln. Andererseits hat, wie bereits bewiesen wurde E44 mindestens 4, E 4n+1 » 5, (n z 0) 9 E 4n+2 » 2 und Esn+3 y 3 reelle Wurzeln. Wie schon hervorgehoben, liegen in jenen Felderpaaren u 4r -+2 und u 4r 3, wo E" (u 3- 4r 2) < 0 ist, zwei reelle Wurzeln so, dass sich zwischen den ganzen Zalen u—-4r—+1 und u—-4r—-2 und zwischen u —-4r— 2 und u- 4r3-3 je eine Wurzel befindet. Sie kónnen daher mit Hilfe der von R. Hoppe (0. Schlómilch Zeitschrift III. p. 173 .) entwickelten Formel | =) 7 J' (ce?") v (ce=is S >= sf NACOE + Fee de su (69) berechnet werden. Es bedeuten hierin a, die Wurzeln von f (<), und u die Anzal aller a., welche grósser als eine gegebene Zal c sind. Demgemáss ist der reciproke Wert der einzigen zwischen c und c liegenden reellen Wurzel a von E, 30 XXIII. Franz Rogel — lh n jf | E (Ce) 1 (C mn) E, 1 (ce'“) Zk: jda(e2) (Cie) E, (ce'“) RMY (Cen) | Fee) | 440) woraus durch successive Einsetzung von m = 4n—+3, ws EDŮ, m = dn jk z m==4n+l, ">0("7 : zn A m = du+1, (9, Mel die niedrigsten Wurzeln wa, ©, «, und «, von E443; Em, Bmn (ausgenommen 0 und 1) berechnet werden kónnen. Selbstverstándlich ist der Integral-Ausdruck, um Vieldeutigkeit zu vermeiden, vorher in reeller Form darzustellen. Wenn E, (u — 4r —+ 2) > 0, so kann měglicherweise im (w-—- 4r-—+2)“* Felde ein einziges reelles Wurzelpaar vorkommen. Demzufolge ergiebt die Substituirung von e—u+-1+ 4, J=u+2--4r im rechtsseitigen Ausdruck von (70) ein Resultat, welches, wenn von Null verschieden, gleich ist der Summe der reciproken Werte des in diesem Intervalle liegenden reellen Wurzelpaares. Die Trennung der beiden Wurzeln erfordert die Auswertung obigen Integrals fůr ein drittes, passend zu wáhlendes c“. Schliesslich móge noch Erwáhnung finden, dass die Formel (69), wie in dem citirten Artikel von R. Hoppe des Breiteren aus- gefůhrt ist, auch zur Bestimmung komplexer Wurzeln verwendet werden kann. B. Functionen zweiter Art. Entgegengesetzt gleichen Argumenten entsprechen gleiche H',,1 und entgegengesetzt gleiche HB. Das allgemeine Verhalten im ersten und hiemit auch im nullten Felde ergiebt sich hier am einfachsten aus jenem der ersten vier Functionen E',, H',, E', und E; mit Beachtung von DE, — m(m—1)... (m— 1+1) Ha, und des aus den Formeln (9) und (12) zu ersehenden Vorzeichens von H' (0) und E' (1). Theorie der Euler'schen Functionen. 31 Es wáchst nun FE', (©) — 2% von z —0 bis © 1 und bleibt bestándig positiv, daher nimmt auch E, = 3x" — 2 zu und zwar von E',(0)— — E, bis E'(1)==—-1, somit besitzt B'.(«) eine aber auch nur eine zwischen © == 0 und « —1 liegende Wurzel z. E', — 4w" — 8x verschwindet fůr © — 0 und hat hier sowie fůr alle © zwischen O und ©, einen negativen Differenzialguotienten ; es nimmt daher im Gebiete des Negativen zu bis © — z, und von da ab, bis es den Wert 1 — E, erreicht; mithin bleibt es im ersten Felde stets negativ. E', — 5x“ — 20x"—- 16 ist fůr + —0 oleich + A; und nimmt, weil H', negativ ist, bestándig ab bis © — 1, wofůr es — +1 wird; E'. ist daher im 1. Felde eine im Gebiete des Positiven abnehmende Function. E'; wird zufolge der Eigenschaften der vorhergehenden E' das- selbe Verhalten zeigen wie E',, und da diese Schlůsse sich beliebig fortsetzen lassen, auch Hr denselben Gang haben, wie F', (« <5). Demgemáss kann behauptet werden: „Im ersten Felde haben E'4,, und E'“,+; positives, E'm negatives und E++43; von © bis e+— < 1 positives, dann mesatimes.,Worzesehen 4 (4. (Čl) Folglich ist im O-Felde B',,3, E', positiv, H',,,» negativ, und B'44;s von © —0 bis © — — v, negativ und von da an positiv. Da B'4,;s eine Wurzel |x,| < 1 besitzt, so hat H'4, hiefůr ein Minimum und E'44; ein Minimum des 1. Diferentialguotienten (Wendepunkt). Ferner ist ©==0 Wurzel von H'4, und B'44+», folglich hat hiefůr E'44,; ein Maximum, E44; ein Minimum und Bxn+2 ein Maximum, E ein Minimum der ersten Ableitung (Wende- punkte). Aus dem Verhalten im nullten und ersten Felde lassen sich nun mittelst der Formel (20), welche zu diesem Zwecke geschrieben wird 2k fůr k setzend: E'(«—-2k, m) = (— I*E (z, m) + (x + 2k)" — (— 1)*u" — 2 [(e — 2k— 2" — T... k(—1le3-2)"] . . (72) Schlůsse auf jenes in den andern Feldern ziehen. Vor Allen kann behauptet werden, dass die rechts stehende Potenzreihe fůr positive « stets positiv ist. 39 XXII. Franz Rogel Denn in dem Falle, als k gerade ist, geht dieselbe auch durch Summirung von positiven Ausdrůcken hervor, welche aus (e —- 4)" — 2 (x + 2)" |- ©" = = 4 (411 — 20) pi |- (2) (42 — Zm-1)agm=2 ,... entstehen, wenn fůr « der Reihe nach LAA 28... dr 0 gesetzt wird; sie ist daher ebenfalls positiv. Ist k ungerade, 50 tritt zu letzterer Potenzreihe noch ein Glied von der Form (e—+ 4r + 2)"— (© + 4r)" hinzu, welches fůr positive © immer positiv ist, womit obige Be- hauptung gerechtfertigt ist. Ist nun (—1)*E' (k, m) >0, so ist es auch E'(z— 2k, m); hieraus folet aber: E' (2+ 4r, m)>0, wenn E' (x, m)> 0, E' (© +-4r—-2, m)7>0, © wenn E'(x, m)< 0. Wenn daher E' im ganzen p“* Felde positiv ist, so ist es auch positiv in allen (p--4r)“" Feldern; ist es dagegen im ganzen g“" Felde negativ, so ist es auch in allen (g +- 4r — 2)“* Feldern negativ (de M de) Solche entweder nur positive oder nur negative Felder sind nur noch in dem Falle m = 4n+-3 nachzuweisen. Es ist E443 (© +2) = — Eu+s(e) + (x + 2) — enT3, . (727) woraus fůr © — 1 folgt: E sts(©)—31—2 70) Em (LD == (12). da Nun ist (©--2)*1—gHt5 ejne stetige, mit « zugleich zu- nehmende Function und stets > 1; auch fůr —1 Ur: ok odeem sen Pad a hV Padl (73) Da DE'„ = mE', 3, so nimmt F', in den Feldern u — 4r — 2 und u-—- 4r— 1 úberhaupt zu und speciell in den Feldern u + 4r— 1 im Gebiete des Positiven. Ferner ist D*E'„ — mím — 1)E',„2; somit ist, wie aus obiger Tabelle ersichtlich, D*E', in den nicht bezeichneteu Feldern dri- stets >> 0, demnach nimmt DE' bestándig zu, und kann daher E', innerhalb dčeser Felder hochstens ein Minimum besitzen, welches sich, da DE' in den Feldern u — 4r— 1 positiv ist, notwendig in den Fel- Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 3 34 XXIII. Franz Rogel dern u — 4r—3 befinden muss. Nur in diesem Falle giebt es inner- halb des Felderpaares u-—-4r—-1, u—4r—-2 ein reelles Wurzel- paar. Liegt eine Wurzel x zwischen den ganzen Zalen g und 9-2, so ist E'(g)7>0 und B'(9—-2)*>0, mithin ist E' von z = g bis ag Z % positiv und zufolge (72) Pe+4)>0, gsr> 0 ist, so existirt etne und nur etne Wurzel «, zwischen © 1 und z=2. Ferner ist B',,1(2 — 2"“+— Ex, fůr n = 1 zwar noch >> 0 (= 16), wird aber fůr gróssere » negativ, somit liegen im 2. und 3. Felde je eine Wurzel («,, w,); B; hat hier auch 2 Wurzeln, welche aber im 2. Felde liegen (+=) , -k s) Wird wieder wie bei E angenommen, dass in einem Felde, dessen Vorzeichen in obiger Tabelle nicht bestimmt erscheint, der mittlere Wert © = p positiv sei, so passen die dort gefihrten Schlůsse wórtlich bei Verwendune derselben Skizze auf E', so dass auch hier gilt: WennFE'(p, m)>>0, pganzzalig und E'(r, m)im (p—2)- ten und (p—I)ten Felde sicher >>0, so ist E'(z, n)>>0 fůr alle n>m x1=n=-p— m—3 UE 00m Z 0192010) 00 le 04 Me MOVNO sn (74) Angewendet auf H'(z, 2) — 2x, ist wegen m-—= 1, p=3 B(z0)0stuw alle = 127 (75) hiemit ist eine obere Wurzelgrenze gsefunden. Alle dieselbe ůúbertref- fenden Variabelen machen aber nicht blos die Function HW, sondern auch ihre sámmtlichen Derivirten positiv. Die thatsáchliche Grenze liegt bei Functionen hóoherer Ordnung niedriger. So hat B; nur die Wurzel 0, woraus folgt, dass B2062 M0 M. (75") Theorie der Euler'schen Functionen. 35 Ferner ist E',,(3)> 0, folglich ist B',(z) fůr alle © — 3 auch —>0 und zufolge (74) ist dann E'(z, m) >0 m=10, a=m—10....(15") Die Aufsuchung der reellen Wurzeln wird durch obigen Hilfs- satz wesentlich erleichtert; erforderlich ist vor Allem die Ermittlung des Vorzeichens von E'„ fůr jene Mittelwerte u —4r— 1, welche noch unter den durch (75), (15') und (75"") gegebenen Grenzen liegen. Ist E'(u + 4r — 1)7> 0, so existiren im (u +- 4r — I)ten Felde ent- weder zwes oder ketne reelle Wurzeln ; ist dagegen H'(u—4r— 1)< 0, was von einem gewissen m angefangen, wegen des Wachsthumes der Euler'schen Zalen, das grósser ist als das irgend einer geometrischen Progression, stets der Fall sein wird, so besteht im (u -— 4r— I)ten und (w--4r)ten Felde je ečne und nur eine reelle Wurzel. Das Verháltnis der Anzal der reellen Wurzeln zum Ordnungs- zeiger m wird mit wachsendem m immer kleiner. Es hate B 1 B 2 B3,. B 4 hneesen Bf nur 17172 (zufolge 15'), E',3, E',4, E',, hochstens 5, und alle E'„(m > 10) zufolge (75"") hochstens m — 9 reelle Wurzeln. Andererseits hat, wie bewiesen wurde E, | mindestens 3, Eo » 4, (n jb 0), Eo . lě und E43 s 2 reelle Wurzeln. Die Berechnung der numerischen reellen Wurzelwerte mittelst der Hoppe'schen Formel (69) erfordert wieder die Trennung der zwei měglichen Fálle: Entweder liegt in einem Felde eine einzige Wurzel, welche dann zwischen zwei aufeinander folgenden ganzen Zalen u + 4r—-2 und u—-4r-+8 liegt, so dass die genannte For- mel direct zum Ziele fůhrt, oder es lieot ein Wurzelpaar darin, welcher Fall die Aufsuchung eines zwischen beiden Wurzeln liegen- den Wertes erheischt. Zur ersteren Kathegorie gehóren insbesonders die in den ersten zwei Feldern bestimmt vorkommenden Wurzeln x, %; %4, deren re- ciproke Werte aus (70) nach Vertauschung von E mit E' durch die Substitutionen : 3* 36 XXIII. Franz Rogel erhalten werden. Fůr letztere ergiebt sich besonders einfach KL, Hnsrné ana(e"“) an+2lé 1) d 76 tr Parta a als reciproker Wert der zwischen O und 1 liegenden Wurzel z, von E',413. Bezůglich der Bestimmung der andern reellen und complexen Wurzeln gilt wórtlich das úber E Gesagte. In den Figuren (1) bis (8) sind die Typen der vier Kategorien beider Arten in den ersten Feldern graphisch dargestellit. Die Sátze (67), (68") und (75), (75") gestatten einen Růck- schluss bezůglich der Grósse und des Wachsthumes Euler'scher Zalen zu ziehen. Denn zufolge dieser Sátze ist E(u +- 4r +- 2) und ebenso E'(u—-4r) von einem gewissen 7 angefangen sicker positiv. Werden diese Werte mittelst (19), (197) und (23), (23") durch Potenzreihen und Euler'sche Zalen ausgedrůckt, so ergeben sich die Ungleichungen (4p)T3 22 (4p p 2) L Z = ZB EDA A PZ, p pao PES ola Vaede: (77) (dp + BH — (dp) — 20 En p=n—1, p=0 = (78) pa E B P p 0 (79) — 1+ (4p+- 8) + 28042 — 5trtě L. — Ap E 10) Ep, PE p pena p=2 OM Ao, ke) hide VII. Darstellung in Determinantenform. Eine Euler'gsche Function, in welcher Z, die im niedrigsten Gliede vorkommende Euler'sche Zal bedeutet, giebt im Vereine mit den bekannten Recursionen (13) fůr diese Zalen (s — 3, s—2, s—4,...) Theorie der Euler'schen Functionen. 37 ein System von Gleichungen, aus welchen sich genannte Zalen elimi- niren lassen. Das Resultat erscheint in Form einer Determinante, deren Elemente Potenzen der Variabelen und Binomialcoěfficienten sind. Es ist die sechste Form dieser Functionen. A. Functionen erster Art. Es ist | 76 WE — 0 : ol (2)E+ (E =c D7 Em = 0 (5) he ' |E+— Pe d)erE 0 oa oo: ee a řev ee © „je jej je ja.s: je 740,7 04.0 | 40,- le: (ee daher (0) SOP e0 000700801: 05:40 MP0 10 101020140 E be, © wo die Vorzeichen sámmtlicher Elemente positiv gemacht wurden, und die Determinante demzufolge, wenn 2m auf die Form 4n oder 4n— 2 gebracht wird, das Vorzeichen (— 1)* erhált. Fůr © -= 1 werden die ersten zwei Zeilen identisch, was mit (11) úbereinstimmt. Bei ungerader Ordnung ist, wenn 2m -+1 entweder — 4n—-1 oder — 4n— 1 | 38 XXIII. Franz Rogel 2m—-1 2m—-1 2m+-1 2m- 2m—1 3 a s 9 E jsulé je 9 E | | ! Pe lon) MMS ně E30 | | | | oo lodi 0 by 0320.50 eee (je ye, les „ee 50 ee Jeke Werden die Binomialcoěfficienten nach der Formel | =aecai durch Factorielle dargestellt und dann aus sámmtlichen Zeilen und Colonnen die gemeinsamen Factoren herausgehoben, so reduciert sich der vor die Determinante zu setzende Factor entweder auf (2m)! oder (2m -—- 1)! und das einfache Ergebnis ist ae2m a2m—2 2 | Om Pm= on 0 | 1 1 1 | OB E220 : ml 9 E(x,2m)=(— 12m) 1 1 De | E n MO | (2m — 2) (2m —4)! CE | 1 on 1; 2050 a2m+1 2m «3 1 (2m +1) (2m —2)!" m 1 1 R ON) Zo S19 O) ke, Jm- 1) (2m) ! ová 2! rá dn 34 dm -1) S ESET O AKON = (2m — 2) (2m —4)! a emo Web ofTrefije, ((o7jj:e 1er:levglezte Theorie der Euler'schen Functionen. 39 B. Functionen zweiter Art. Das Eliminations-Resultat ist PZO nabo) (270) VP 2m 3 | 2m oje |= aj 2m—1)“ ň ční 2m—1 [2m—1 2m—1 3 O 6 Bee B 1 (Pn—3, (2m 2m—3 0 (85) PA aneb 8 0 wA2m-8e bdab. , 0 0 p2m—1 pe2m—3 2? D : Paz" 238 0311 1 1 1 bk 2m—1)! (2m—2)!' (2m—4' "21" (0400 Ss hd ) 0(86) PAD. ( i, L 220,0 4n—+ 4 Mm = 2m=-1| 9 (2m) 2m+1| , 0, | 1 Jel 3 )e SR oa 1 m hranu) l) i 0 tade snibj: 2m—1) E'(x, 2m+-1)=(—1)* oP o (87) 3 1 | 3 5 0, 0 ší 0, 0 2m p2m—2 X2 B Vem" (©2021 1 1 1 i ON: (Bmil (m2 9 ee 0 (2m—1)!' (2m—2)|' (2m—4)!' l 0,0 1 1 0, 0 2m | 1 — dn+8. 40 XXIII. Franz Rogel VIII. Siebente Form als bestimmtes Integral. A. Functionen erster Art. Werden in der entwickelten Form ť ť Ely, t) = Bý— my o 0 0 die E durch bestimmte Integrale mittelst v? dv 00 Do E = 2p 2 T, T == — —v 62 e ? o (O0. Schlomilch, Grunert's Archiv I, p. 361.) „p ausgedrůckt, so lassen sich letztere auch zu einem Einzigen verei- nigen, unter dessen Zeichen ein Polynom in y und v entsteht, das von = [y-bt)* + (y — 14] = y"+ v?)* cos ( arctg jd] nicht verschieden ist. Es ist dann © t ně (Ae UP) P E(y, ť) =2 EE Cos (ť ar cte y dv, ee welches Integral durch die Einsetzung Vik "věk — dog arctg m ©, oder v = ytsg , dv 00 u t Whv)= (Eo) in das folgende iúberfůhrt wird, wobei als Grenzen die kleinsten den Bedingungen arotg — = 0 und = oo entsprechenden Werte genom- men wurden: T 2 cost m E(y, DV zony bez- vtsy) OA 516, (eb) Theorie der Euler'schen Functionen. 41 B. Functionen zweiter Art. In gleicher Weise kann HF'(y,t) mittelst E 9 P wPTldy 2p11 — Tm a —u = 62 —e 2? 0 in ein bestimmtes Integral verwandelt werden, wo das sich hiebei bildende Polynom in y und v identisch ist mit 1 = [(y + V) — (y — iv)*] = (y* -+ v?)? "sin ( arctg 7) : Das Ergebnis ist 2 22 E'(y,t) —2 —— sin ( arctg dv, at 2 VU ež —e das durch die Einsetzung v = ytg e in das folgende ůúbergeht T E'(yi)=y" Je Selbstverstándlich ist in beiden Formeln (89) und (90) unter t eine ganze Zal zu verstehen. nosti roje [ S ytev) dy Es 90) IX. Neue Recursionsgesetze fůr die Eulerschen Zalen. Als eine bemerkenswerte Anwendung der Fundamental-Glei- chungen (5) und (7) erscheinen die folgenden Entwicklungen von Recursionen, in welchen nur jede dritte Euler'sche Zal auftritt. Hiebei bedeuten = = — B == ee = a, =e* = die dritten Einheitswurzeln. 49 XXIII. Franz Rogel A. Wird in 5 [E(w,x, m) + E(u,x, m) + El(e,e, m)] = =o P ah 2) Bp — J| Poe (01) P wo p=3 bare Zal vorstellt, © —3 gesetzt, so ist zufolge (5) d. i. E(e + 1, m) + E(e — 1, m) = 2x" nun m E(1 +73, m) + Eb 1-23, m) = 20732, oder mit Beachtung von (10), m gerade vorausgesetzt, E(20,, m) —E(20,, m) -ME (20, m) = 2" 33 -2 — (— 1)2E,. Dies mit der fůr © = 2 in Anspruch genommenen Formel (91) verglichen," ergiebt fůr gerade m | : zbo = 2 any R06. "B 2m 8219 = 4m oz) | =(-VE = a P Die weitere Entwicklung erfordert die Trennung der dreřŤ můg- lichen Fálle, wobei p — 61 zu nehmen ist a) m = Gn. Aus (92) entsteht, wenn 29% und Eg, auf die andere Seite ge- schafft wird wegen p = Gn Pá a [1+ (—16*—2Em)]. :.-. (98) Fůr den noch zulássigen Wert n — 1 findet sich > d. h. die grósste“m nicht úbertreffende durch 3 teil- © Theorie der Euler'schen Functionen. 43 E --- 3.24—61 b) m = 6n+2. P 4 9) 20 E, — jse 10 ' 900-0 Ja | Ja na 9 om, 4... LL A U žl 25 Hen = 5 1)A(8%41— 2E4+)—1] . (94) Bir = Vist (3)2z, — 91), woTaus R = 1385 c) m = n+-4, Prem (gon (fen +1- o n a 2Hrra = S [1+ (— VYB"P — 2Em1)] (95) B. Die Gleichung (91) cilf auch, wenn E' fůr E genommen wird. Zur Ermittlung eines zweiten Ausdruckes fůr die linke Seite wird in der Formel (7) d. i. E'(e+ 1,m) +E'(e— 1, m) = (e+ 1) — (©— 1) © =1|3 pesetzt, wofůr F' (20, m) +- E'(20,, m) = (iV3 + 1D" — (i3 — 1" = P (003 3 : ferner ist wegen „one E'(— 2, m) = 2" + (—1) ? E), m ungerade H'(24,, m) — H'(20,, m) + B(20, m) m+-1 = 201 cos“ + 20 (— 1)32 E, Dies mit der auf E' und x = 2 bezogenen Formel (91) ver- glichen, ergiebt fůr ungerade m 44 XXIII. Franz Rogel m mo —( $ z Sbsak a SBT ň m m NE A = (7+ pevos E 1) 7 E E.| 86) Bei ungeradem m sind drei Fálle móglich, bei welchen wieder p = 0n zu setzen ist. a) m==n+-1 T 1 008- — cos 3 = DU 52 (otra [Jean (em. a M M | A B% + (— WE) OD BU 70 SSL E, ==: 1.298 — 29 — 27. b) m = 6n+3 008 — cos (2n +- x=—1; 3 M + ; sn n a Í m6 JL A je 9) om- E. — |... Pe YP? l n a) 2 okem Ls = (26011 (— 1,13) . . (98) 3 Bub= SL (=7|3)2E —2:= 1036 9) m = 6n +5. Z Z če bí 00s- — 08773 Prjra (jenom +- (AČ) 2Ea= 3 044 (— DrPEms]. < (69) Fůr n—I ist Theorie der Euler'schen Functionen. 45 Ha 2] 2*B, — 2"9 — 21152. 22 — 1 : DaB4 = 2% 5 B,, so sind letztere 3 Formeln auch als Recursionseleichungen fůr die Bernoulli'schen Zalen anzusehen.') Sámmtliche 6 Formeln gelten noch bei n = 0, wofůr die links- seitigen Ausdrůcke verschwinden. Ihre Anwendung zu numerischen Berechnungen wird in dem Falle der aller andern bekannten Hilfsmitteln vorzuziehen sein, wo es sich um die měglichst rasche Berechnung eines hohen Tangenten- oder Secanten-Coefficienten handelt. X. Beziehungen děr Euler'schen Functionen unter sich und mit den Bernoulli'schen Functionen. A. Beziehungen zwischen E und E. Aus — 1 ? ee H'6,p) = Dre Fi folst 2E'(z, p) E(s: +1, p)— Ec— 1, p). . (100) und zufolge (51) F(ep) = |? |Eep—1+| 2 )EGp—3 101 B o (101) Ferner erciebt sich aus eo) e"e*v— 1 Zve“ B == a mit Beachtung von s 4 1 s+l D 5= pr JÍ 1) Direct wurden áhnliche Beziehungen in des Verfassers „Ein neues Recursionsgesetz der Bernoulli'schen Zalen“ Archiv (Hoppe)- (2) T. XII. p. mit Hilfe einer characteristischen Eigenschaft der Bernoulli'schen Functionen ab- geleitet. 46 XXIII. Franz Rogel wo y eine Function von v ist, mit welchem es zugleich verschwindet e"— ] == — =) PM Doré 1 : E(z, p) X plen Ba | é BB 2(2*— 1 en ha + —D*46 — 1) l |>, | p gerade dí ba ň 00) h (— 1) ? (2272 — 1) l A J By aE', © p ungerade 2 Durch Verbindung von (5) mit (100) entsteht: [Be + 1, p) — [Ec — 1, p)]? = 42H'(e, p) (108) Ec+ 1,p)=22+FE'(z, p), E(z— 1, p) = 22 — H'(z, p). LOB) ferner Wird in (103) statt z der Reihe nach z, 2+2, 2+-4,... z|+-g— 1 (g ungerade) gesetzt, so ist die Summe dieser Kette von Gleichungen PE) +- (z +2R6 42) + (6+ 4444... o ke+9+WBG+9=$ jE +9) Be— v) (105) woraus fůr z 0. 2E(2) -FA +(G+DPEG+VW= i = E*(g) p gerade = 7|B9Y—E-W1=, (106) — [E*Xg) — EZ] p ungerade 4 ý 4 2. Wenn die Stammfunction e+Dv = =- als das Produkt von e(b+-Du ev zl das Resultat und e*“— 1 betrachtet und p-mal differenzirt wird, so ist Theorie der Euler'schen Functionen. 47 p—1 Pe+Lp)=2"+22 (8 )Eup—e (100 e—1 | Hier kann mittelst (104) rechter Hand E" durch E und linker Hand E durch E' ausgedrůckt werden, dies giebt hre 2 Do als pes . (108) B. Beziehungen zur Bernoullischen Function B. Sie ergeben sich mit Leichtigkeit, wenn die Function B (z, m) | durch den gleichwertigen Nullwert") Pů £ sj mb) = | in die Rechnung eingefiihrt wird. 1. Es ist m elé+Do B(z, m) — 2D -0 op- (OY Páč 1)(e2“ + 1) -= eV — 1 SAB AS REBÁSA m rev a elcT-Dv — 1 1 e(*+Dv — 1 2M ť ami mu ono mithin, wenn die Fálle eines geraden und ungeraden m getrennt werden Ela, 2n) = TT 5- E o = — 201B ( = E one "| : (109) E(z, 2 — 1) = É -|s (= 2,2) —eB(E 2) | M 0 Hieraus folet fůr z = 0 B ka 2n + 1 = (= 12m L D2=0E, | (111) 1) S. O. Schlomilch Comp. d. hóh. Anal. II. p. 210. 48 XXIII. Franz Rogel B z 2n) = (220 WE (LZ) Eine Relation, welche B durch E ausdrůcken lehrt, geht hervor aus der sich auf positíve, ungerade z beziehenden Summe E(z — 2, m) +- E(z— 4, m.. .+E— 1, m) = op OV V p I e " 1 jh (2D MET ; 2M 92m Z +1 Hierin z = 2s— 1 und m—| statt m gesetzt, ergiebt mit Be- růcksichtigung von E(-=- 1, m— 1)+E— 1; m— 1)=0 die jedoch nur fůr positive ganze s Geltung habende Formel 2s—4 A — —2m+ — U — — B | DE m) == : M E(2s — w— 1,m—1) (113) w=2, 4... Durch (k — 1)-maliges Differenziren der Identitát 62" = 1 62" E24 Ata 1 6“ Rak 1 on T entsteht die weitere Beziehung kzE(2z — 1, k— »+Dr-| f | Be) Bez — 1 k—4)= = “ = 2—1(2* — 1)B(z, k) — 2%—1B 5: b (2 2. Es soll nun E' durch B ausgedrůckt werden. E'(z, m) — D76) e2v — i M eV (ežu — U, Me 0 2v = DE e*" | 1 6 fans) ET) bw me* —2e+ et == 4D = : w-4v; e“ — 1 demnach ist Theorie der Euler'schen Functionen. 49 P lo yo 2+2 Be,h) = | B (3 nb „m1 Z + 4 s 92m Hl z +s| 8 m+i)|= 22 +ar1lě (G. "+1) (cf, "+i O5) Wenn in (113) E mittelst (104) durch E', und die sich hiebei ergebende Potenzreihe Z(2s — w— 2)"— durch das gleichwertige — 2mB(s— 1, m) ausgedrůckt wird, so kommt 2s—4 nD 8 0—3, m1 = PB | z, m)—2BO— 1m w—=2.4. (116) Ferner liefert die (k — 1)-malige Differenziation der Identitát EU — l BA dí e2dv Ee" 2 ŽE nk el el die fůr jedes z giltige Formel k—1 2E'(2z, k— 1) PDA E s (2, 4) (22, k — 1) = — E(44— 1, k—1)— EC z— 1, k— 1). .(1179 Mit den bisherigen Hilfsmitteln lassen sich fůr jedes Argument geltende Formeln, um die Bernoulli'sche Function durch E resp. E darzustellen in ungezwungener Weise nicht ableiten. Die Lósung dieser Aufgabe bleibt einem spáteren Abschnitte vorbehalten. SE Entwicklungen nach trigonometrischen Functionen. A. Functionen erster Art. Aus dem Grunde einer leichteren Rechnune empfiehlt es sich von E(z — 1, 2n) — 2D% m i, auszugehen, und die Entwicklung 2NICD > : nach sin—— vorzunehmen. Nach einer Lagrange'schen Formel ist dann Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 4 50 XXIII. Franz Rogel = 2 B(e — 1, 2m) = X C,sin ŽS, C,= m Ble — 1, 2m) sin 55 de (118) (== : o27=2; hierin E durch den bekannten Nullwert ausgedrůckt und die Opera- tionsordnung umgekehrt ist PRE: 20 l fs WV aj Voě == Gh='20) = zoe e“" sin 9 del = — aĎ? = = i : o was bei geradem r, da 1— e"“ 1 1 + e2V : o? sí - eine ungerade Function ist, versčhwindet. Bei ungeradem r ist i 1 | 4 2 2+- O=TXD | = 2 a (en) = v 0 Wenn nun in (118) © +1 statt © gesetzt wird, so ergiebt sich © ů jose PRX E(z, 2n) = (— 1)*2(2n)! 6 p 2 = "E ae (119) r=1)3,5. — l V (k 022172759 soient 1) Zeitschrift fůr Mathematik und Physik, t. 27. 2) Acta mathematica, t. XI. Sur une fonction transcendante. 3 distinctes. On est ainsi dans le cas oů les poles de la fonction in- tégrée sont du premier dégré et sont distribués sur p droites diffé- rentes en faisant, sur chacune d'elles, une série de points éguidistants. On peut ainsi entourer chacun de ces póles par un cercle d'un rayon constant de la sorte gue pour tous les points, trés éloignés de Vori- gine, gui sont en dehors des dits cereles, la fonction intégrée sera trěs petite comme une exponentielle; cela étant, représentons par A un chemin composé d'un segment de Vaxe réel B... o, du petit cercle autour de Vorigine |x| — ©, puis du segment e.. . R compté sur le bord nécative de la moitié dositive de Vaxe, et enfin du cercle parcouru dans le sens négatif |x| — R; lorsgue ce grand cercle de- vrait entrer en un des entourages des póles dont nous avons parlé plus haut, on doit remplacer une partie du grand cerele |x| = R par un arc du cercle gui limite Ventourage considéré du pole en guestion. Le chemin A étant ainsi défini considérons Vintégrale prise le long de Y i (6 CO AOL ET ZE POVAZE 2) 1 — 0,4 + 20 „700 i a—1 (i z ) A la fonction intégrée étant uniforme a Vintérieur du contour de Vinté- gration, la valeur de / sera égale 4 — 2xč fois la somme des rési- dus correspondants aux divers poles de la fonction intégrée, contenus dans Vintérieur de A. Le résidu relatif au pole Vat k Ca © — 2m ayant pour valeur (27x)*—1 é 9 cy S B PE c VAM bla =) P on aura par conséguent i, zh o l) | (= 12 96 a—1,0—-1, : p) C, : 1 2 J = — 2m. (2x) ž c Ari 02 ezskcd -Ve Vy— C0 ko = k, a PB, II B -Dum ne + |; „= Va T “) s 4 XXIV. M. Lerch oů la somme se rattache aux divers póles représentés par lindice sommatoir k (gui est un des nombres 0, -E 1, +2, ...) et par lin- dice « gui recoit les valeurs e = 1, 2, 3, ... p. I faut remarguer encore gue la puissance „sk est définie d'une maničre univogue comme la valeur de la fonction | 21 rapportée a la coupure 0 ... co, de la sorte gue g—1 — e(s—Dlos“, oů la partie imaginaire du logarithme est contenue entre zéro et 2x. Or, en faisant G croitre indéfiniment, Vintégrale J tend vers Vintégrale prise le long du chemin (eo, 0, co) puisgue sa compo- sante prise le long de la circonférence |x| — R devient infiniment petite et on a ainsi, daprěs Véguation (3), la formule gue nous vou- lions obtenir a : 97 50 eBe: 05) (4) ň joha „ E (%e "B = Tě p saně (C466 pet © Bl oů il faut, dans le produit IT, excepter le facteur nul 8 = o. Dans le cas le plus simple p —2 ce résultat s'écrit sous la forme 287% 2m(M Vy |- M0) 6 AO bání Anal Y A adr nu (27)*1 2M% ma —0(U I- GMy —= C2M,)* -576 jen) ( o 9 2zri C, 2 EE — (40% — 604 — ke) 18" dum o + (3 Vy r —1 2 C 2m k=—o (9 — 90 — ka) je Sur une fonction transcendante. 5 On parvient A une représentation remarguable de la fonction P en remplacant u par Vexpression u — 4W | %W;— +++ — OpWp, oů les w, sont réels et contenus entre zéro et Vunité, et en déve- loppant par la série de Fourier. Supposons á cet effet gue tous les éléments v, ont une partie imaginaire positive pourgue la série P soit absolument convergente, Posons ATUZ OW ) e BOV CMS) E) ZTÍN Wy |- W; +++ + npwp) — ZA 6 9 p čz od C3 en signifiant par Z* une sommation par rapport a l'indice 2D les coefficients A seront donnés par la formule 1 1 2miZ* R — dniS* Ann ff 1 P% v3 0; s) 6 Tm" "yWby B E o 0 En remplacant P par la série gui le définit on a „Zvu + Na)vy — 27iZ*NaW a An, ...np— 2 : ee + m) +. <- + Op(Wp + Mg) (m) o dw .. dWp; dans le terme général écrivons w, -M4 = W, < < « Wp- M = Lp, les intégrales aurons les limites (m, ...m, +1), ... (mp. -mp 1) de la sorte gu'en employant lidentité DE 0 m 0 DTUZ Vala — 2TIŽZNAVy 4 „= — dx, ... dg í : : (Gm --- + 7) ý et il ne reste gu obtenir cette intégrale sous forme finie. Comme il ne Sagit gue d'une transformation d'une fonction analytigue on peut supposer gue la partie réelle de s soit positive ce gui permet ď'employer la formule l jů jb M (G% -T --- T %Fp)* T'(s)u é ; ptpa ida; on aura 6 XXIV. M. Lerch en substituant cette valeur dans Vexpression de Ax,...np, On aura, aprěs changement de Vordre des intégrations, hi jd ji >— 23 Coba, + 2m (vy — na DEV Am To); a" uf Je da, ... dp 0 ou aprěs avoir effectué les intégrations par rapport aux «, 2—1dz 0 ra [ez — 2mi(n, — u)] . . . [epž + Zmi(n, — v)Í okě Pour évaluer cette intégrale employons la décomposition en fractions simples P 1 be. 2 Ca ke [ez + 2mě(n, — v,)] « « « [opě + 2mě(n, — vp) a s) oů Von a posé, pour abréger, = (,c c 2m PT 109 + + + ©p B 0—m— 0 — v] B oů il faut excepter le facteur nul B = a. On aura ainsi z*—1dz sí © noži“ 2 Pozo, (o Zrní TE ou bien p 1 x [2x i A.. „np— še sin | C4 (7 PT | en convenant de représenter par [z]* la guantité e(*—Dlos* oů la par- tie imaginaire du logarithme est contenue entre — z et z. Cette formule établissant une relation entre deux fonctions analy- tigues aura lieu guel gue soit s, pourvu gue les deux membres ont un sens précis et univogue; on peut alors substituer cette valeur de 4 dans le développement cherché gui devient Sur une fonction transcendante. 7 DTA e Pow — %W T.. + T OpWp; V; C; 8) B eu—9 me sc. | ny V | vo 00 PD A Tě . X M > | C4 i O0 + -+ + 0949) M 24 = = R, +p- 2 larÍ II (E . = Ca |) Cette formule gui dans le cas de p>>2 contient un certain nombre des indéterminées w, ... p, devient univogue dans le cas de p-=2, car ici les cordonnées w,w, de la guantités u, définies par Véguation u = Wy — 0,W,, sont bien déterminées. La formule se simplifie d'ailleurs, dans ce cas particulier, et on a 2rrě(v,w, + 0,0) Pet — W 5 V; Va; Gx © ; s)e 2 Saka jí hany 4 / n — W = (27x)*—2T(1 tů s) Cz NK C,c DO — v n, — v 16 = A TR de 2 2ri(m W + 2 € . Remarguons encore gue la convergence exige gue le rapport C : > ne soit pas réel. C 1 Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1893. šn05 a. ose: nab dh n“ n M drogi si E "nize Po0407069 BLBp: VN ono XXV. Sur deux transcendantes considérées par Legendre. Par M. Lerch a Prague-Vinohrady (Présenté dans la séance du 19 Mai 1893) Dans son Traité des fonctions elliptigues et des intégrales Eulériennes") Legendre a considéré les intégrales log"y dy P losy dy = ní o= | Tr pour lesguelles il a trouvé la relation B z ns (9) Je me suis proposé détudier ces transcendantes pour m guel- congue, et je pose s—1 d 65 sm d W. w=/| Tr =) TIT: en Supposant gue la guantité s a une partie réelle positive; la rela- tion donnée par Legendre s'écrira alors (2) d(s) — Ps) = 27s), Pour évaluer ©$(s), je considěre Vintégrale LR (z — s1)*—!dx (3) g(s) = M PT,- 4l1' e étant une petite constante positive; la valeur de g étant évidem- ment indépendante de e, on trouve en passant a la limite de e —0, *) Tome II, p. 400. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 XXV. M. Lerch (0 (— 2V-idz NOTY, z GD (— 7) PO“ E jů et —-e*—1"' — ou bien (4) g(s) = 1— +" )d(s). L'intégrale (3) étant valable guel gue soit s la fonction (s) est évidemment entičre et Véguation (4) gue nous venons d'obtenir donne une définition précise de la fonction analytigue ©(s) définie par Vélé- ment (1); celle-ci est évidemment uniforme et na d'autre singularité a distance finie gue les póles du premier dégré s— 0, — 2, — 4, — 6,... puisguil est aisé de voir gue pour s=0, 2, 4, 6,... Vintégrale (3) s'évanouit de la sorte gue la fonction ©$(s) reste finie pour ces valeurs de s. Pour obtenir une expression de ĎŠ(s) considérons Vintégrale 2*—1dz = T = o | e*— prise le long d'un contour composé du chemin rectiligne © S=F 400 F 8 FA et du demi-cercle tracé dans le demi-plan positif autour du centre 2720 avec le rayon R, cette guantité étant choisie de la maniěre gue ledit cercle ne passe par aucun des póles de la fonction sous le signe somme. Suivant le théorěme de Cauchy la valeur de linté- orale Jp sera 2m% fois la somme des résidus de la fonction intégrée correspondant aux póles contenus a lintérieur du contour de l'inté- gration. (Ces póles étant les points 2 — £ = + 2m et les résidus ayant les valeurs | nous aurons la somme S'étendant aux valeurs n = 0, 1, 2, ... N pour le signe supérieur et aux valeurs n — 1, 2, 3,... N pour le signe inférieur; le nombre N dépend de R et croit avec R audelá de toute limite. Si alors la partie réelle de s est négative, la partie de lintégrale Sur deux transcěndantes considérées par Legendre. 3 JR gui est prise le long du demi-cercle devient infiniment petite pour R indéfiniment croissant, d'oů il suit gue Von a lim JR = g(s), et par R=o conséguent ou ce gui est la méme chose, oni ol) -Zá n=0 L d'oů Von tire, 4 Vaide de la formule (4), (5) ©(9 — — n 2 | 6TT= +1 (61 ně er sT BR 2 En employant des raisonnements tout a fait analogues on est conduit A introduire la fonction entiére (3) v(s) = => Panu „LT pour obtenir la définition suivante de (s) (42) v(s) = (1— e*7i) Us), et on trouve ensuite le développement 2... 87 3 Sin 2 Écrivons ensuite les intégrales (1) sous la forme — PřE*(1 + e*)e de *= obe 9e—2 (1 — e—4 said mg= TO, 0 nous aurons 4 E 4 XXV. M. Lerch ab 1Svevaoida bed | AT » re zl UdFe d'oů Von tire, en employant le développement 1 S 8 m- P =TYŽ 1) Ao ans n Ty m m De 1 Bx2 o ; ce gu'on peut écrire © © dwY=NOl+ ži VT P On trouve d'une maniěre analogue o Z er 1 De ces deux éguations on tire (6") ©(s) +- Ps) — 215) 1 a: TT- er=l| , v—1 et on trouve, en comparant avec (5) et (5*) pe F m BI — s) + F) | | SAN e) sin = B. 4 : | (s) = 2 Džnlerodiní mý 26) PRIPON sm : Í 3- T s)ain s. ce gui sont des relations analogues a celle gue Riemann a trouvée pour la fonction 6(s) et dont on trouve un grand nombre dans la théorie des séries gue jai appelées Malmsténiennes. Remarguons gue la série (6*) donne Sur deux transcendantes considérées par Legendre. 5 7(9)=T9 [] zj 233 A PEN (= 2036. 13, 17,- ) p sen. R(E) 3 1 P le produit étant étendu A tous les nombres premiers différents de 3, et le symbol sgn. R($) représentant le signe du reste absolu- ment moindre de 5 a savoir Dunité positive lorsgue p = 3v+-1 et Vunité négative lorsgue p = 3v —1. On a de méme ©(s) - Ps) = 2T1s) HH Je (p=5, 7 11, 18, 17,..) 1 sen. B (5 a ce gui saccorde avec la formule précédente a cause de la formule de Legendre U 9+7 ro 200 gu'on vérifie aisément soit a Vaide des formules (5) et (5*) soit au moyen des séries (6) et (6*). Il est facile de voir gue les fonctions © (s), (s) sexpriment en nombres algébrigues toutes les fois gue s est un entier impair, comme cela découle de la formule 00 DA 5 n v—0 gui donne pour s impair pa očka, " RITLor) = e=Ti D3" cot az. 4—0 — ee Nákladem král. České společnosti nauk. — Tiskem dra. Edv. Grégru v Praze 189. + a a ES) [M H o9i js M XXVI. Sur un point concernant la théorie de la fonction gamma. Par M. Lerch a Prague-Vinohrady. (Lu dans la séance du 19 Mai 1893) L'important théoréme de Raabe ") 1 L jf log Ila + «) da = alog a— a + log |2x sur leguel M. Hermite*) a fondé une démonstration élégante de la valeur approchée de log Ia) conduit aisément a plusieurs formules considérées par Ph. Gilbert *) et par MM. Bourguet et Stieltjes. “) Ecrivons le premier membre sous la forme 1 2 1 1 log ra +o+3) de, z : 2 une intégration par parties nous donnera 1) Nous en avons publié une démonstration élémentaire dans le 26me tome du journal de M. Battaglimi; on la trouve aussi dans la guatričme édition du Cours de M. Hermite, rédigé par M. Andoyer (Paris, A. Hermann, 1891) et dans une traduction portugale, dans le Jornal de Sciencias mathematicas (t. IX, p- 21) rédigé par M. F. Gomes Teixeira, et dans le Curso de Analyse infinitesimal du měme auteur (2me partie du calcul intégrale, p. 104). 2) Ce Bulletin, Vannée 1888; voir le Curso cité, p. 106 et le Cours de M. Hermite, 4me édition, p. 130. S) Recherches sur le développement de la fonction I (Mémoires de VAca- démie royale de Belgigue, t. 41, année 1875). 2) Sur le développement de log I'(a) (Journal de Mathématigues pures et appliguées, 4e série, t. V, 1889). Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 2 XXVL M. Lerch I=$ber(a+1)+ berte — vd log rla+s+73) 1 ou bien en changeant « en mo 2 (©. I= log I'(a)—- loga- f (5—) 41os D(a+ v), ou en mettant la valeur de Z en évidence, : I" (a v) 3 k o V o = log I'(a) — (4) log a — a — log V2x. En représentant par © («) la valeur commune des deux membres de cette éguation on parvient A la formule dont il s'agit, si I on remplace, dans Vintégrale o=f (-3)Téko = T (aT2) Tau DM 1 SOA eso la fonction son développement al en observant ensuite gue Von a JÓ (e—3)e=0: on aura ainsi léguation M K k 38 v—0 9 gui se trouve a la page 13 du mémoire cité de Gilbert et gui a été aussi le point de départ des élégantes recherches de M. Stieltjes. Cette forme de la série est extrěmement importante comme le montrent les travaux cités de MM. Gilbert et Stieltjes, et nous Sur un point cocernant la théorie de la fonction gamma. 3 n'avons rien A ajouter aux résultats obtenus par ces géomětres. II nous semble seulement utile de donner une démonstration élémen- taire de la série de Gudermann gui résulte en évaluant directement les intégrales, A Savoir (3) "=D (ot) Pour ce but je pars de la définition d'Buler et de Gauss 1 a a n 1 | v r9=3 M a (== 1 — = v gui donne l S 1 <| og Na +1 = DA a log (1 +- —)—log v—1 Cette série peut se transformer au moyen de Videntité » »—1 DB De v(b, RY by 1) m nby | v=—1 en faisant n = co; 0n aura de cette maniěre 00 log Na +-1D=Xv |-toe (EE. py) he SEEE! nj v—1 — log ou en écrivant v—- 1 au lieu de v et en changeant a en a—|I, log Ta) — "m (a v|te — 1)log (5 5) m -1 v--3 av- v-—2 — log P -been Cela étant, jemploie maintenant Véguation évidente — loga = ŠeEEE | = 4 XXVI M. Lerch en la multipliant par (-—3) et ajoutant avec Véguation précé- dante; il vient log Ia) — (e — >| log a — Šilebo+3 P 7 slo e—ne (1) — (obr + 3)bejnj: Or on a, pour des grandes valeurs de av, (o 4+3) a-- v dt) EEA CP O OTO OL |] =+afa e, étant fini pour a--—v = o. Il Sensuit gue la série £ NĚ 1 a- v-+1 = est absolument et uniformément convergente et en la retranchant du développement gue nous venons détablir il vient log I(a) — (-—3) log a — 5 (a) = (o+v+ z)beží ie k +6 +Wa—Woe (EE Fl. Cette guantité étant de la forme A(a— 1)— B—1 oů A et B désignent deux constantes numérigues dont la premiěre est Sur un point concernant la théorie de la fonction gamma. 5 =>|o+v los(7í . 5) -bejt | — (OPET s vy ou bien a= Dei- oD |=—1 on a Déguation (a) log Nl) = (a— $)losa—a + B+ ota); bi la constante B étant difficile a obtenir directement, nous allons cal- 2 . A cet effet observons dabord gue la série S(a) donne immé- diatement BD a Nově s a) (70294108) (Pitt) (R 200096) de la sorte gu'il vient s) oře why culer la constante s(5). POZE Cela étant, on voit aussi facilement gue la différence D=s|ž +s) za) pourra S'écrire D=3)o+r+Vbga+v+a (eko Ajegte +40 +G+9hsl+o) et la somme de cette série S'obtient A Vaide des identités 6 XXVL M. Lerch Ša+v+ Diosla + v4+4— (a+w)logla+v+1) 77 =(ebnwlogla+n+D—alog(a +1, Dle+v+ Vlog(a+-v + 1D— (aw log (a+1)] = (a--n)log (an) — aloga gui donnent, en retranchant et en passant A la limite pour % infini, = = (E)+o|-)—s0. 2 En y faisant a = 1 on aura 1 1 il et en substituant dans Véguation («) la pl U oa logýz =—73 + B 45-73 log 2 B = logl2x, et Von a, par conséguent, la formule gue nous voulions obtenir d'une maniěre élémentaire ďoů il suit (4) log I(a) = |= — > log a — a +- log V2x -+ a(a) oů G(a) est défini par la série de Gudermann (3). Terminons avec la démonstration de la formule de Binet et Plana U ! 1 1 dt (5) s(a) =f/ zi -—++3)e7 En représentant par S(a) cette intégrale, on aura évidemment dá SAR E ed PAU -Jé B n eh — = +5)4 Sur un poiot concernant la théorie de la fonction gamma. 76 doů il suit gue cette différence peut čtre considérée comme la limite pour e -= 0 de la somme des intégrales 19 ja s je: ont++ A +jeá k eat+2 - = V ou bien 1 děb dt dt dt Vy=—3 nao, 0 T SS (a +1) ac as (a+1)e ae (a+-1)s ce gu'on peut écrire V,=— 9 (16) — I plae +) + aW(ae) — (a + Dylae +2) en posant dt dt v(d) — p v(0) = o “) h) or Vintégration par parties donne dě- : vd) =“ -o faii-no+o, Ů 00 (0) —— l0910)cm© += log tdt = —logd +- T"(1)+ (0), d en désignant par (9) une guantité gui sévanouit en méme temps gue 0. En substituant ces expressions, on aura V=—(:—3)9(c)+le+3)ene+h)+1+09 = (e+$|be711+1+09) on a par conséguent S(a+-1)—a()=1— (ab 3)ie CE 8 XXVI. M. Lerch: Sur un point concernant la théorie de la fonction gamma. ou ce gui est la méme chose (a) a |- s z) log“ = z je a(a+1), doů Von tire m—1 zd=XÍ labv+ 3) ET —1|+oa+n, v—0 et comme évidemment lintégrale est nulle pour a infini on a lim S (a + 1) = 0, de la sorte gu'il vient "o=D (ert zhe ce gui prouve Videntité des deux fonctions = («) données par Vinté- grale (5) et par la série (3). Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv, Grégra v Praze 1893. XXVI. Veber eine Umwandlune von Granat in. Diopsid- artieen Pyroxen, gemeine Hornblende und basischen Plaeioklas in einem Granat-Amphibolit. Von Dr. Heinrich Barvíř in Pras. (Vorgelest den 19. Mai 1893.) Oberhalb des Serpentins bei Hrubschitz am rechten Ufer des Iglava-Flusses kommt eine Geróllablagerung mit vielen Stůcken von granathaltigem Amphibolit vor. Der letztere besteht aus einer kleinkórnigen schwarzen Grundmasse, in welcher man neben kurzen und breiten Hornblendekórnern mit deutlicher prismatischen Spaltune bei der Betrachtung mit einer Loupe auch vereinzelte Guarzkórner wahrnimmt; in derselben liegen porphyrartig eingebettet bráunlich- rothe, durchschnittlich 3—4, vereinzelt bis zu 6 mm grosse Granat- kórner, welche etwa ein Drittel der Gesteinsmasse ausmachen. Von einer Parallelstructur ist an dem Gestein nichts wahrzunehmen.. Spaltbláttchen der Hornblende zeigen braune Farbentone und einen starken Pleochroismus, ||c dunkelbraun in's Olivengrůne, | zu c hell gelblichbraun; ihre Auslóschunesschiefe habe ich auf oP durchschnittlich zu 12"/,“ bestimmt. Die Granatkórner sind kanten- durchscheinend und geben in der Phosphorsalzperle, auch wenn man recht viel Pulver anwendet und lange erhitzt, nur Eisenreaction. Mikrochemisch lassen sich an geschmolzenen Splittern mittelst Fluss- sáure als Hauptbestandtheile nachweisen: Eisen und Kalk, in ge- ringerer Menge Magnesia und Aluminium. V. d. L. schmilzt der Granat leicht zu einem schwarzen Glase und důrfte wohl dem sogen. „gemeinen Granat“ angehoren. Jedes Korn wird von einer gelblich- weissen Rinde umgeben und zeigt mit derselben eine zwar nicht sehr vollkommene, aber doch unverkennbare dodekaědrische Gestalt, der frische Kern dagegen eine ganz unregelmássice und stark wechselnde Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 9 XXVI.. Heinrich Barvíř Umgrenzung. Die Rinde ist daher bei einem und demselben Indivi- duum von sehr wechselnder Dicke. Bei kleineren Dimensionen findet man oft kein Granatkorn mehr, wobei allerdines zu beachten ist, dass ein nahe am Rande gefůhrter Schnitt nur durch die Rinde allein gehen kónnte. Es besteht deutlich eine Beziehung zwischen der Grósse des frischen Granatkernes und derjenigen seiner rindenartigen Hůlle, welche man besonders deutlich im Důnnschliff wahrnehmen kann. Hier ist die Rinde noch deutlicher als makroskopisch nach aussen 4, 6, selten fast Seckig umerenzt, wáhrend das Granatkorn unregelmássig lappige und ofters geradezu angenast ausschauende Umrisse aufweist, welche sehr auffallend erscheinen. Manchmal drinet die Rindensub- stanz in Form einer Bucht tief in das Innere des Granatkernes, und wenn dieser guer gegen die Lánesrichtune der Bucht durchschnitten ist, lieot die Rindensubstanz in der Mitte des Granates, als wenn sie sich im Innern desselben gebildet hitte. Betrachtet man u. d. M. zuerst die zwischen den berindeten Granatkornern befindliche Grundmasse, so findet man, dass sie stark vorwiegend aus Hornblende besteht, welcher sich vorzugsweise Auarz und Titaneisen, ferner in nicht unbedeutender Mence auch Titanit hinzugesellen. Der vorliegende Amphibolit ist also guarzreich, wáhrend die úbrigen von mir aus dieser Gegend untersuchten Amphibolit- artigen Gesteine guarzarm oder guarzfrei sind. Diese Bestandtheile sind allotriomorph und so angeordnet, dass gewóhnlich eine grossere Zahl von Hornblendeindividuen zusammen mit Titaneisen und wenig Ouarz, sowie mit sehr spárlichem Plagioklas — beide letzteren in - kleinen Kórnern — sich zu umfangreicheren Partien vereinigen, wáhrend der úbrige Theil des GOuarzes sich in grósseren Kórnern oder Aggregaten zwischen jenen hinzieht. Die Anordnune der Bestand- theile ist regellos, nicht centrisch. Die Hornblende ist eine gemeine braune. Ihre Individuen be- sitzen auch gegeneinander fast nur lappige Contouren; sie schliessen nebst Titaneisen und Titanit hie und da ein unregelmássiges oder im Durchschnitte fast sechsseitiges Ouarzkórnchen oder ein Apatit- krystállchen ein, ferner kleine Flůssigkeitseinschlůsse. Das Titaneisen tritt — und zwar vorzugsweise — auch als selbstándiger Gemengtheil zwischen den Individuen der Hornblende eingeklemmt auf und bildet in der Regel zierliche, auch gestrickte Wachsthumsformen oder compacte Partien, welche randlich in solche auslaufen, Seine Kórner erreichen bis ber '/„ mm Lánge, werden Úber eine Umwandluug von Granat. 3 vom Magneten nicht angezogen und von warmer conc. Salzsáure nur schwer angegriffen. Auch der Titanit tritt selbstindig auf, zwar in bedeutend ge- ringerer Menge als das Titaneisen, ist aber doch immerhin reichlich vorhanden. -Es sind meist walzenfórmice, stark gerundete Individuen, oft von charakteristischer tropfenfórmiger Gestalt. Sie besitzen eine stark runzelice Oberfláche und enthalten oft zahlreiche feinen Ein- schlůsse in Form bráunlicher walzenfórmiger Mikrolithe, welche in braunen Tónen pleochroitisch sind, schief auslóschen, und sehr an Amphibol erinnern: parallel der Lánesrichtune haben sie eine be- deutend stárkere Absorption als in der dazu senkrechten Richtung. Andere Einschlůsse sind fast farblos und erinnern mitunter an Glas. Nebst diesen kommen im Titanit sporadisch gedrungene gelbe Rutil- kórnchen und etwas Titaneisen vor. Die Durchschnitte von Titanit liefern zum Theil schóone Axenbilder von optisch-positivem Cha- rakter. Die Ouarzkórner enthalten zahlreiche Flůssigkeitseinschlůsse von rundlicher, viereckiger oder ©ganz unregelmássiger Gestalt mit beweglichen Libellen und meist in Reihen geordnet, vereinzelt Mi- krolithe und Krystállchen von Amphibol, seltener Kórnchen von Ti- tanit und Titaneisen. Die Plagioklase kommen gelecentlich auch zu mehreren gruppen- weise vereinigt vor, sind immer allotriomorph und háufig nicht ver- zwillinst. Um ihre Natur zu ermitteln, átzte ich einen Theil des Důnnschliffes '/, Minute mittelst Flusssáure und tingirte dann mit Anilinblau. Einige gróssere Kórner von Plagioklas wurden stark an- gegriffen und demgemáss stark gefárbt. Die iibrigen Feldspathe wurden fast sámmtlich ebenfalls angegriffen, zeigten aber eine schwáchere, obwohl recht deutliche Fárbung, die Vertheilung des Farbstoffes war eine gleichmássice. Die nicht tingirten farblosen Kórner halte ich wenigstens theilweise fůr Auarz. Dieser nahm den Farbstoff nur an Rissen und in angeschliffenea Poren auf, sonst blieb er farblos. Aus der leichten Angreifbarkeit der Feldspathe durch Flusssáure sowie daraus, dass manche derselben merklich hoher im Relief hervortreten als die Ouarzkórner, lásst sich schliessen, dass sie wenigstens gróssten- theils in die Abtheilung der basischen Feldspathe gehóren. Die Granaten sind u. d. M. blassroth durchsichtig und erscheinen von reichlichen ŠSprůngen durchsetzt, welche theils annáhernd nach (110), meistens aber ganz unregelmássig verlaufen. Diese Sprůnge treten oft dadurch besonders stark hervor, dass ihre Wandungen von 4 XXVII. Heinrich Barvíř schmutzig gelb gefárbten, in Salzsáure lóslichen Eisenhydroxyden bedeckt sind, wie es auch bei anderen Bestandtheilen des Gesteins der Fall ist. Die Granaten enthalten zahlreiche Einschlůsse, welche mitunter einen betráchtlichen Theil ihrer Masse ausmachen. Zu diesen gehórt vorwiegend wasserklarer Ouarz, welcher nach seinem Habitus und seinen Polar.-Farben leicht bestimmt werden kann. Seine Durch- schnitte sind theils hexagonal, theils gerundet oder lappig becrenzt, ofters wie Bruchstůcke aussehend. Derselbe beherberet Flůssigkeits- einschlůsse, Krystállchen von Apatit nebst winzigen Kórnchen von Eisenerzen. Weniger zahlreich kommt im Granat Titanit vor, aber doch noch háufig, dessen gerundete Kórner mit ihrer runzeligen Ober- fláche stark im Relief hervortreten. Ferner trifft man im Granat Apatitkrystállchen, vereinzelte bráunlichcelbe, oft nadelfórmice Rutile und spárliche Kórnchen von Titaneisen, welche wie in der Horn- blende mitunter mannigfache Wachsthumsformen erkennen lassen und hie und da von Leukoxen umhůllt werden. Den Reichthum an solchen Einschlůssen úberblickt man in den Granaten am besten zwischen gekreuzten Nicols, wobei der Granat stets vollstándig dunkel bleibt, und die doppelbrechenden, nicht opaken Einschlůsse, namen- tlich solche von Mikrolithen-Dimensionen grell hervortreten. Ausser- dem enthalten manche Granatkórner winzige, mitunter auch sechs- seitig begrenzte Hohlráume, welche vielleicht z. Th. mit Flůssigkeit erfůllt sind. Der dem Granat zunáchst sich anschliessende Rindentheil ist sehr fein struirt und besteht aus zahlreichen, sehr feinen, gewóhnlich mannigfach gebogenen, mitunter keulenfórmie cestalteten Stengeln von sehr blasser, grůnlicher Fárbung, zwischen welchen eine farb- lose, doppelbrechende Substanz liegt und mit jenen innig verwachsen ist. Gegen diese Rinde setzt der durchaus frische Granatkern mit seinem hohen Relief anscheinend scharf ab, d. h. die Rinde scheint an den Kern nur angesetzt zu sein. Nicht selten liegt zwischen dem Kern und der Rinde eine ebensolche Haut von Eisenhydroxyden, wie sie auch die Springe im Innern des Granats auskleidet. Seltener gewinnt man dort, wo die Granatoberfláche feiner ausgezackt ist, den Eindruck, als ob die Štengel der Rinde aus dem Granat hervorge- wachsen wáren.') 7) Bei Umwandlungen der Mineralien fehlt gewóhnlich jede Uebergangs- zone zwischen dem ursprůnglichen und dem neugebildeten Mineral und lásst sich auch durch Anwendung von stárksten Linsen nicht constatiren. V. Zérke!, Mikr. Beschaff. der Min. und Gest. 1873, p. 100. Úber eine Umwandlung von Granat. 5 Die mannigfachen Formen der Štengel mit Worten zu beschreiben, wáre keine leichte Aufgabe. Ebenso ist die mineralogische Bestim- mung der beiden genannten Substanzen in ihrer feinsten Ausbildung nicht leicht, sie liegen mannigfach auf einander. Zum Ziele kann man nur durch Aufsuchen der spárlich vorhandenen breiteren Indi- viduen gelangen. Bei den schwach grůnlichen Partien lásst sich an vereinzelten Stellen eine augitische Spaltbarkeit constatiren, bei stengeliger Ausbildung eine Auslóschunesschiefe úber 350, und in Schnitten nach 001 erhált man mit Hilfe feiner Objectivlinsen das Bild einer opt. Axe. Sie sind gar nicht, oder hóchstens sehr schwach pleochroitisch und besitzen einen etwas hoheren Relief als die Horn- blende. Hiedurch ist wenigstens festgestellt, dass diese grósseren In- dividuen einem monoklinen Pyroxen angehóren. Nach dem Gasammt- habitus zu urtheilen, kann man sie der Diopsid-Reihe hinzurechnen. Die feinen, an und fůr sich nicht náher bestimmbaren Stengel gleichen nun jenen bestimmbaren so vollstándig, dass die Identitát beider mir zweifellos erscheint. Nur wenige bráunlich gefárbte und deutlich pleo- chroitische Individuen důrften dem Amphibol angehóren. Die zwischen den Pyroxenstengeln liegende farblose, strahlie mit ihnen gruppirte Substanz ist im Relief und im Habitus gleich dem sonst in der Náhe befindlichen Feldspath. Hie und da, wenn auch sehr selten, findet man zwei, hóchstens drei parallele Zwillings- streifen; es liegt ein Plagioklas vor, der vorzugsweise in einfachen Individuen auftritt, und zwar nach den hohen Interferenz-Farben und nach der Zersetzbarkeit durch Digestion des Důnnschliffes mit Salz- sáure ein dem Anorthit nahe stehender. Eine Identificirung kleiner einfacher Kórner mit Plagioklas lásst sich stellenweise am Rande vornehmen, wenn gut bestimmbare Feldspathe in der náchsten Nach- barschaft vorkommen. In der Regel ist in den inneren Rindenpartien der Diopsid reichlicher entwickelt als Plagioklas, gelegentlich jedoch herrscht auch letzterer vor. In der áusseren Zone der Rinde findet man meistens erheblich gróber struirte, ebenfalls strahlenfórmig gruppirte Verwachsungen von scharf prismatisch begrenzten Hornblendestengeln mit allotrio- morphem gestreiften oder ungestreiften Plagioklas. Dieselben gehóren noch zu der eigentlichen Rinde und ragen an einzelnen Stellen bis an den Granat selbst. Die Hornblende ist dieselbe wie in der Grund- masse, ebenso gehórt auch der Plagioklas zu den basischen. Nicht selten scheinen sich einige Hornblendestengel nach aussen in gróssere 6 XXVII. Heinrich Barvíř Hornblendekórner auszubreiten, letztere lóschen jedoch anders aus. Mitunter leot sich an die Rinde theilweise eine Umsáumung von eckigen, wie Bruchstůcke aussehenden Kórnern von Amphibol, Auarz, gestreiftem und ungestreiftem Feldspath. An einigen Štellen der Rinde — besonders in tangentialen Schnitten — beobachtet man mikropegmatitische Verwachsune von Diopsid oder Hornblende mit Plagioklas. Gróssere Partien zerlegen sich in eine Anzahl kleinerer, von denen jede fiir sich einen einheit- lichen Mikropegmatit bildet; d. h. der Plagioklas einerseits, und der mannigfach gestaltete Diopsid oder die stengelice Hornblende ande- rerseits lóschen je fr sich in allen Theilen eleichzeitig aus. Die Rinde schliesst ebensolche, von Salzsáure nur schwer an- greifbare Kórner von Titaneisen — gestrickt oder compact — ein, wie sie im Amphibol und in den Granaten vorkommen, vereinzelt zieht sich auch ein solches Kórnchen aus dem Granat bis in die Rinde hinein. Aber ihre Menge ist besonders in dem inneren Theile der Rinde bedeutend orósser als im Granat, und selbst wenn die Rinde nur eine enge Einbuchtung in jenen bildet, werden sie reichlich vorgefunden. Auch Titanitkórnchen kommen vor, dagegen Auarz und Apatit sehr spárlich. Die áusseren Contouren der Rinde sind u. d. M. nicht gerad- linig, sondern schwach wellig ausgebuchtet, doch aber einer geradli- nigen Begrenzung recht nahe liegend, wie es sich besonders zwischen gekreuzten Nicols ereibt. Sonst sieht man deutlich, dass die Granat- rinde breiter wird, wo im Granat eine Einbuchtung vorkommt, schmáler, wo der Granat sich ausbuchtet. In einigen Schnitten liegt das angenagte Granatkorn sehr excentrisch, in anderen ist es in mehrere Theile zerlegt, zuweilen ist der Granat durch die Rinde ganz verdránst. Die Breite der letzteren steht offenbar in einem re- ciproken Verháltnisse zu dem eingeschlossenen Granat. Berůcksichtiet man dabei, dass die áusseren Úmrisse der Rinden in den Durch- schnitten im Ganzen fast symmetrisch vier- und sechsseitig ausge- bildet sind, dass aber die Granatkerne lappig und wie angenagt aus- sehen, so wird man nur annehmen kónnen, dass die Rinde sich auf Kosten der Granaten entwickelt hat. Bei diesem Processe bleiben von den Granateinschlůssen wenigstens Titaneisen und Titanit unver- andert und liegen in der Rinde eingebettet; Ouarzeinschlůsse findet man nur ganz vereinzelt, Titaneisen ist zweifellos noch stark hinzu- getreten. Dass der Óuarz wenigstens zum Theil mit zur Bildung der Úber eine Umwandlung von Granat. 7 Rindensubstanz beicetragen hat, schliesse ich aus dessen sehr háu- figem Auftreten im Granat, sehr spárlichem in der Rinde; denn es erscheint wenig wahrscheinlich, dass gerade die peripherischen resor- birten Theile des Granats frei von Auarzeinschlůssen gewesen sind, welche in den erhaltenen Kernen oft sich direct bis an die Rinde erstrecken, Aehnliche Granatrinden kommen an verschiedenen Localitáten vor und zwar namentlich in Olivin-Pyroxen-Gesteinen, Amphiboliten und Eklogiten. Sie bestehen theils aus einem Mineral, wie aus Pyroxen, Hornblende, Chlorit ete., theils werden Verwachsungen mehrerer Mineralien beschrieben, unter welchen auch Plagioklas mit- unter genannt wird. Diejenigen Verwachsungen, welche Plagioklas enthalten, werden háufig, vielleicht in der Regel, nicht fůr Umwandlungsproducte der Granaten gehalten und zwar unter Anfůhrung immerhin recht ge- wichtiger Grůnde. So beschreibt Becke aus dem Eklogit von Alten- burg im Nied. Ost. Waldviertel Rinden um allotriomorphen Granat,') welche aus Verwachsungen von Hornblende und Feldspath bestehen und von strahlig geordneten Verwachsungen der gleichen Mineralien ohne Granatkerne begleitet werden. Die Granate haben jedoch keine auffálligen Auszackungen und entbehren mitunter jeder derartigen Umhillung; deswegen hált er die Rinden nicht fir Umwandlungs- producte der Granaten, sondern eher fůr Erscheinungen der centri- schen Structur. Patton fand in den Eklogiten der Umgebung von Marienbad áhnliche Rinden, welche aus Hornblende und Plagioklas bestehen?) und fůhrt mehrere Griinde dafůr an, dass sie nicht aus dem Granat entstanden sind. Besonders wird von ihm hervorgekoben und verdient beachtet zu werden, dass die Granaten oft scharfe Do- dekačderform beibehalten haben, und dass in jenem Gestein áhnliche Mántel von Hornblende mit oder ohne Feldspath auch um die ein- zeln vorkommenden Zoisite, Auarze, Rutile beobachtet werden. In der Mikroskopischen Physiographie der petrogr. wichtigen Mineralien von Rosenbusch?*) finden sich keine Angaben ber eine derartige Umwand- lung von Granat in Pyroxen oder Amphibol zugleich mit basischem Plagioklas. Wenn ich im vorliegenden Falle nach der Form der Gebilde 1) Tschermak, Min. petr. Mittheilungen, 1881, p. 318, cf. auch 294, Abb. nat 101912 2) Ibidem, 1887, Sep. Abdr. p. 40. 3) Stuttgart 1892, 3. Aufl., Granat, bes. p. 302, 303. 8 XXVII. Heinrich Barvíř: Úber eine Umwandlung von Granat. und nach der Ausbildung des Granats die Entstehunesweise der Rinden auf Kosten des letzteren annehme, měchte ich diese Erschei- nung mit der Entstehung der Kelyphite insoweit vereleichen, als auch hier von einer Verwitterung meines Erachtens nach keine Rede sein kann; die Masse zur Bildung der Rinde liefert aber in dem Amphi- bolit-Gerólle von Hrubschitz nach der ganzen Art des Auftretens der Granat allein, hochstens vielleicht mit einem Theile seiner Ouarzein- schlůsse, wáhrend fůr die Kelyphitbildung eine Mitwirkung noch anderer Gesteinsgemenetheile — wie z. B. Olivin — wenigstens oft angenommen wird. Die oben geschilderten Verháltnisse erinnern an die Ergebnisse, welche durch Schmelzen der Granaten von Des Clotzeaux, Bourgeots, Doelter und Hussak erzielt wurden. Schmilzt man námlich Granaten und lásst die Schmelze krystallisiren, so zerfallen sie nach den Ver- Suchen genannter Autoren gewóhnlich in verschiedenartige Mineralien, unter welchen auch Pyroxene, Anorthit und Eisenelanz genannt werden. So bekam Des Cloizeaux nach Fougué Anorthit und Augit durch Schmelzen von Melanit. Náhere Angaben úber diese Versuche finden sich in der Arbeit von Doelter und Hussak zusammengestellt.") Die Structur besonders des inneren Theiles der oben beschriebenen Granatrinden von Hrubschitz wůrde wohl kaum gegen eine áhnliche Entstehung sprechen. Es erscheint mir die Umwandlung von Granat in dem Hrub- schitzer Granat-Amphibolit-Gerólle nach mehrfacher Richtung be- merkenswerth. Einerseits scheint sie mir darzuthun, dass wohl man- ches, was gewóhnlich zur centrischen Structur gerechnet wird, ja auch gewisse mikropegmatitisch struirte Partien in Amphiboliten und eklogit- artigen Gesteinen einen áhnlichen Ursprung haben, d. h. als Umwand- lungsproducte aufgefasst werden kónnen; andererseits ist bemerkens- werth, dass die Umwandlungsproducte des Granats denjenigen áhnlich sind, welche aus dem letzteren durch Umschmelzung erhalten werden. Diese Thatsache kónnte vielleicht auch bei Betrachtungen úber die Bildungsgeschichte mancher Amphibolite und eklogitartigen Gesteine Verwerthung finden. Am Schluss der Arbeit drůcke ich dem Herrn Professor B. Cohen fůr seine gefálligen Rathschláge bei ihrer Ausfůhrung meinen besten Dank aus. Greifswald, Mineralog, Institut der k. Universitát, im Mai 1893. 1) Neues Jabrbuch fůr Min. 1884, [. 158, zu vergl. dortselbst p. 33—40. —————O Verlag der kůnigl, bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XXVIN. Petrografická, studia v křidovém útvaru okolí Řipu. Sepsal Čeněk: Zahálka v Roudnici. (Předloženo 19. května 1893.) Petrologická studia v oboru hornin útvaru křidového provedena posud nebyla; následkem toho nemohlo se určování hornin jeho díti tak, jak se to vyžaduje ve vědeckém názvosloví petrografickém. Shledav toho potřebu, podrobil jsem horniny útvaru křidového v okolí Řipu drobnohlednému zkoumání a pojmenoval jsem je podle jejich mineralogického složiva, dbaje názvů v petrografii běžných. V minera- logické skladbě hornin našeho českého útvaru křidového jsou však také jisté zvláštnosti, a tu bylo potřebí i při volbě názvu na tuto zvláštnost zřetel míti. Obyvatelstvo Podřipské nazývalo a nazývá horniny křidového útvaru rozmanitě; hlavně podle jejich fysikálních vlastností, někdy ale také podle nápadného složiva nerostného: opuka, loupáky, plachty, drňák, bělka, bělouš, křidlák, modrák, mydlák, měl,*) vápenec, kvarc, řasák, mastnice, jílka, pískovec a j. V Hele tých krajinách Čech užívá se mnohých z uvedených názvů i pro horniny jiných útvarů, mají-li podobné fysikálné vlastnosti jako zde. Tak nazývají horníci v Kladně a Votvovicích rozmanitého druhu lupky útvaru kameno- uhelného “): černá opuka, malá opuka, velká opuka. Podobně v Rad- nicích*) slují lupky útvaru kamenouhelného a v okolí Velvarském některé horniny útvaru Permského „opuky“. Krejčí přijal jméno „opuka“ do vědeckého názvosloví pro hor- niny útvaru křidového i definuje pojem opuky*) takto: „Význačný !) Krejčí: Živa, Ročník VII. Str. 194, R, 1859. *) Krejčí a Helmhacker: „Vysvětlení geolog. mapy ok. Prahy. Str. 98.—102., 133. Archiv pro přír. prozk. Čech. IV. — Krejčí: v Živě, Roč. VIIL. Str. 186. R. 1860. ") K. Feistmantel: Kamenouhelná ložiště v ok, Radnic. Str. 22,—42. Archiv I. *) Krejčí: Studie v oboru křid. úty, v Čechách, Archiv. I. Str. 42. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 XXVIII. Čeněk Zahálka kámen tohoto pásma (Bělohorské vrstvy) ve středních Čechách jest tak zvaná opuka, světložlutý hlinitopísčitý slín vápenný“. Z toho je viděti, že slovem opuka vyjadřoval Krejčí písčitý slín. Naproti tomu však nazývá Krejčí též vápnité slíny Teplického pásma) „opukou“, ač výbrusy těchto hornin nevykazují pod drobnohledem žádného křemene. Petrologickými studiemi ukázalo se, že horniny, které jsme až posud v pojmu opuka zahrnovali, jsou od sebe dosti rozdílné a že to jsou vedle rozmanitého druhu písčitých slínů, vápnité slíny, slíny, vápence, křemité vápence, slinité vápence, slinité jíly, deskovité pískovce. Petrologická studia vedla také k výsledkům ohledně tvorby ně- kterého kamení. Vápence jsou z veliké části původu organického- Pozůstávají hlavně z foraminifer a jehlic spongií. Tyto změnily často svou hmotu. U foraminifer nahražena je často vápnitá hmota pyritem - a ten zase mění se v limonit. Kyselina křemičitá spongií zaměnila svou původní beztvárnou hmotu ve vápenec aneb v pyrit a limonit. Glaukonit mikroskopický rozšířen jest vyjma sladkovodné pískovce, ve všech horninách původu mořského. Ukázal se býti také hmotou zkamenělin. Zajímavé se ukázaly býti také rozdíly v uložení nerostů ve výbrusu hornin zhotoveném rovnoběžně s plochami vrstevnatosti a ve výbrusu hornin zhotoveném kolmo ku vrstevnatosti. Ponenáhlé změny v petrografické skladbě hornin ve směru vrstev vertikalném nebyly nikde nápadné, spíše jsou rozdíly ostré. Za to však se skladba petrografická mění ponenáhlu u velké většiny vrstev ve směru horizovtálném, z krajiny Roudnické do krajiny Mělnické, až se změní zcela. Následkem toho nalézají se mezi horninami hor- niny přechodní. A. O nerostech skládajících horniny útvaru křidového v okolé Řípu. Nerosty původní, z nichž složeny jsou horniny našeho útvaru křidového, jsou: křemen, vápenec, orthoklas, jíl, glaukonit, limonit (z části), haematit, biotit a muskovit. Ku těmto druží se pak nerosty druhotné, buď proměnou jiných povstalé aneb pozdější infiltrací azniklé, jako: kaolin, pyrit, markasit, limonit, kříšťál, krystallinický vápenec, vláknitý vápenec, (snad i glaukonit), sádrovec, talek, kame- nec, hořká sůl a zelená skalice. 1) Krejčí. Tamtéž. Str. 42. 60.—66. a j. Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 3 Jen u málo hornin, jako u slepenců a hrubozrnných pískovců, bývají nerosty tak vyvinuty, že je lze pouhým okem rozeznati. U vět- šiny hornin třeba petrologických studií, jak ku poznání jednotlivých nerostů, tak i ku poznání poměrného jich množství v hornině, a tím i ku správnému jejímu určení. Mnohé slepence pásma I. sestávají vedle nerostů jednoduchých též z řady hornin, jichž bližší určení na cestě petrologické zvláštního budou vyžadovati ještě studia, Přistupme ku popisu jednotlivých nerostů. 1. Křemen. Krystallinický křemen v drůzách, čirý, s krásným leskem, co kříšťál, nalezl jsem pouze v dutinách vápenců [zvláště ve svírech|") aneb v dutinách Terebratula semiglobosa *) a Rhynchonella plicatilis (v pískovci pásma V. u Vehlovic). Obyčejný tvar jeho jest 1010. m(1011) .x(0111) (co P. R— R). Všude jinde jeví se křemen buď ve valounech, v okulacených aneb hranatých zrnech. Barva tohoto kře- mene je bílá aneb šedá, řídčeji jest bezbarvý, namodralý a nejmenší množství je červeného křemene. Zrnka mikroskopického křemene jeví se v nepravidelných prů- řezech, jež jsou více méně okrouhlé, hranaté, někdy i ostrohranné. Průřezy jsou čiré bez cizé hmoty aneb rozpraskané a v prasklinách těch vězí cizí hmoty nerostné. Křemitý vápenec v pásmu VII. ve Vehlovicích obsahuje v některých ostrohranných průřezech křemene hojně dutinek vzdušných a v některých jest hojnosť útlých jehlico- vitých mikrolithů. Křemen vyznačuje se vždycky velmi živou, pestro- barevnou cirkulární polarisací, při tom okraje obyčejně jinak bývají zbarveny nežli střední plocha průřezu. Křemen jeví se též co hmota skameňující četných mořských hub, často bývá však již nahražen vápencem, pyritem neb limonitem. Střední čásť Thecosiphonie ternaty Rss. sp. z pásma X. d. bývá často v rohovec proměněna. 2. Vápenec. Krystallinický vápenec objevuje se často co povlak na plochách rozsedlin ve vrstvách vápencových a slinitých. V dutinách svírů, !) Zahálka: Geologie výšiny Rohatecké. (Zvl. ot. Zpráv král. čes. Společ. náuk 1885. Str. 20.) 2) Tamtéž. Str. 26. 1* 4 XXXIII. Čeněk Zahálka Terebratul a Rhynchonell, o nichž jsme se byli již zminili, bývají stěny potaženy drůzami čistého klenčového vápence a na těch spočí- vají teprvé ony drůzy kříšťálů. Vápencové drůzy bývají často na rozsedlinách potaženy limonitem. Rozsedliny slínů, zvláště vápnitých bývají vyplněny až několik cm tlustými deskami bílého neb šedého vláknitého vápence. Je-li poněkud zvětrán, dají se vlákna od sebe i více méně oddělovati. V takových deskách bývají dutiny vyplnéné drůzami čistého klenčo- vého vápence. Zrnitý vápenec, jenž bývá často hmotou skamenělin, též tvoří spolu s jinými nerosty celé vrstvy. Takové vrstvy bývají vyhledá- vány ku pálení vápna, které podle množství cizích přimíšenin různé jakosti bývá. Nejlépe se osvědčuje ono ze slinitých vápenců pásma X., které se osvědčuje co dobré hydraulické vápno. Mikroskopický vápenec různých slínů a vápenců skládá se z ne- pravidelných zrnek, jichž průřezy bývají čisté a v menší dílce nepra- videlně rozděleny. V nich objevuje se někdy rovnoběžné rýhování, které souhlasí se směrem štípatelnosti. Polarisační barvy vápence nejsou tak pestré a intensivní. Měna barev jde pouze z jasna do tmava. Krom toho bývá vápenec začasto v tak jemných částečkách rozdělen mezi jinými nerosty, že přítomnosť jeho v hornině pod mi- kroskopem, teprvé účinkem kyselin postřehnouti lze. Velké množství vápence jeví se co hmota skameňující hlavně u foraminifer a jehlic spongií zvláště ve vápencích, vápnitých slínech i čistých slínech, tak že se zdá, jako by veškeren vápenec u nich původu organického byl. 9. Haematit. Co červená rudka tvoří tmel neb povlak pískovců pásma I. na Kazatelně u Poštovic. 4. Jil Po křemenu a vápenci jest jíl nejvíce rozšířen v horninách našich. Již podle některých fysikálních vlastností hornin dá se na přítomnost jeho větší souditi. Čím více má hornina jílu, tím více lpí na jazyku, tím je mastnější, nadržuje více vody, navlhčena jsouc vydává zvláštní zápach po jílu, je kluzká a snadno se rozpadává na vzduchu. © Beztvárný nerost tento jeví se pod mikroskopem co jemný prášek, v odraženém světle bílý neb šedý, v prostupném světle Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 5 tmavý a neprůhledný. Tvoří často tmel jiných nerostů, zejmena kře- mene a vápence. Bývá zbarven limonitem do žluta neb hněda, zvláště je-li aneb byl-li v hornině též pyrit, jenž proměnou v limonit barví okolí své do žluta až do hněda. © DEVIL Krystallinické shluky pyritu zvláště v podobě koulí neb ledvin, na jichž povrchu znáti jsou krystaly krychle neb osmistěnu, jsou v oboru našeho útvaru zjevem často se vyskytujícím. Takové koule jsou úvnitř paprskovitě vláknité. Jakožto hmota skamenělin je pyrit velice rozšířen. Jmenované koule a ledviny zdají se býti skamenělé spongie, jež svou původní hmotu křemičitou zaměnily v pyrit. Ne- jednou nalezl jsem takovou kouli, na níž čásť těla spongie ještě za- chovalou kostru měla. Dále od povrchu, v čerstvé hornině bývá pyrit zachovalejší; blíže povrchu aneb na samém povrchu zemském mění se v nerosty jiné, zejména v limonit, sádrovec a j. Pyrit mikroskopický ukázal se býti velmi rozšířen v horninách útvaru křidového. Mnohé tmavé skvrny ve slínech jevily se pod drobnohledem co hloučky průřezů pyritových srostlic krystallových, barvy černé, neprůhledné, na jichž okraji roztroušeny byly kolkolem průřezy pravidelných trojúhelníků, pak čtverců, kosočtverců, obdél- níků a pravidelných šestiúhelníků. Někdy souvisí krystaly pyritové v přímé řadě za sebou, někdy ve spirálách a p.; neboť pyrit vy- plňuje u velké míře komůrky foraminifer, a tu závisí pak ovšem uspořádání jeho částeček od tvaru skořápky těchto živočichů. Osa- mocené krystalky pyritové jsou vzácnějším úkazem. Při tom sluší uvésti, že v písčitých slínech pásma VIII. v Lipkovicích i makro- skopické krystally krychlí se vyskytují, bývají však již valně v limonit změněné. 6. Markasit. Vedle pyritu vyskytují se ve slínitých vápencích pásma X. a ve slínech pásma III. ledvinovité tvary markasitu, které mají na povrchu drůzy kosočtverečných jehlanců. 7. Limonit. Koule neb ledvinovité tvary limonitu bývají na povrchu slinitých vrstev hojné. Povstávají proměnou pyritu. Někdy mají koule limoni- tové rozpadlé jádro v kousky neb prášek. Jsou-li vedle toho duté, 6 XXVIIL Čeněk Zahálka pak chřestí (chřesivce), což zvláště v pásmu III. často se stává. Na mnohých těchto tvarech limonitových jest tvar spongiový ještě úplně zachován, takže není pochybnosti, že to byly spongie, jichž hmota křemičitá nejprve pyritem: nahražena byla, poněvadž ve středu často je pyrit ještě zachován, později pak proměněn pyrit větráním z části neb zcela v limonit. Zbytky kostry spongií lze zřídka kdy u těchto tvarů zjistit. Také skameněliny molusků a jiných živočichů ba i rostlin bývají v limonit z části neb zcela proměněny. Některé ska- meněliny mají jen jádro z limonitu, jiné mají jádro z téže hmoty co hornina, v níž se nalézají, skořápka vápnitá jest však vyloužena a na místě ní jest jádro potaženo korou limonitu barvy žluté, hnědé neb rezavé. Velké množství limonitu naleznem v našich horninách při mi- kroskopickém studiu jakožto hmotu skameňující, hlavně jako výplňky komůrek foraminifer. I tento limonit povstal změnou pyritu, a čím více je hornina zvětralá, tím více jest její pyrit v limonit proměněn. Osamocené průřezy krystallů limonitových, ovšem pseudomorfos po pyritu, jsou vzácné. V Lipkovicích, v pásmu VIII. nalezl jsem i ma- kroskopické krychle limonitu vedle krychlí pyritových. Limonit jeví se pod drobnohledem intensivně hnědý. Tam, kde více zvětral, stává se hnědožlutým a zbarvuje i okolí své do žluta. V tomto stavu může býti vyluhován procezující se vodou, a když proudí rozsedlinami a trhlinami skalními usazuje se na plochách jejich buď jen co jemný povlak aneb vyplňuje širší rozsedliny v podobě desek až několik cm. tlustých, jako jest to viděti na basi pásma III. v okolí Roudnickém, aneb v pásmu IV. vlomu na Okrouhlici u Podlusk. Tam, kde se upotřebuje kamene z vrstev limonitem prostouplých, měly by se plochy rozsedlin klásti vně, poněvadž tvrdý a pevný povlak limonitový chrání kámen před snadnějším větráním, zvláště při stavbách neovrhnutých. U starších staveb neovrhnutých jest viděti, že kameny, u kterých plocha rozsedlin vně se položila, jsou zachovány, ostatní pak jsou rozpadlé. V oboru vrstev, které chovají mnoho limonitu, jako v pásmu III. aneb v oboru železitého pískovce pásma I., vytéká z rozsedlin na povrch hojnosť vody železité. Tyto vody srážejí pak opět limonit v podobě velmi jemného prášku a během času tvoří se železná ruda zvaná „bahňák“. Při levém břehu Labe od Dobříně ku Bezděkovu, Roudnici až ku Židovicům, vytéká veliké množství železité vody z oboru pásma III. poblíž hladiny Labe. Stavbou nových hrází po- břežních, navážením rumu, stavbou průmyslových závodů se však Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 7 prameny tyto vždy víc a více zakrývají. Podle nich nabyla obec Roudnice svého jména („rudá“ voda, Rúdnice) tak jako obec Roud- níček u Budyně, kdež zase vytéká voda ze železitého pískovce pásma I. Hmoty organické, jako dřevo, listí, rašelina, ležící po delší dobu v oboru takových pramenitých vod, nahražují svou hmotu limonitem, jak o tom pěkné příklady vidíme v Roudníčku a na Hvížďalce u Budyně). Ve slepencích pásma I. a někdy i v jednotlivých kusech pís kovců pásma VIII. bývá limonit velmi tvrdým a pevným tmelem, takže bývají zvláště ku stavbám vyhledávány. 8. Glaukonit. Zrnka glaukonitu nepravidelná až co mák velká vyskytují se v některých vrstvách dosti hojně. Bývají tmavozelená neb černá. Odolá dosti větrání, takže někdy v horninách dosti zvětralých za- chován jest. Větráním stává se hnědým až žlutohnědým, proměňuje se ve vodnatý kysličník železitý a barví pak horninu do žluta. Drobnohledným zkoumáním zjistil jsem glaukonitová zrnka ve všech horninách našeho útvaru křidového vyjma sladkovodních usazenin pásma I. Pod drobnohledem jeví se co nepravidelné průřezy zrn, jež jsou intensivně co tráva zelené (v propadajícím světle). Průřezy tlustší bývají černé s okrajem nazelenalým. Zvětralý jest zažloutlý. Co hmotu skameňující shledal glaukonit Ehrenberg,“) a sice u foraminifer. Že by také náš glaukonit byl skameňující hmotou foraminifer, nemohl jsem zjistiti, za to však jsem jej nalezl co hmotu skamejující u jehlic spongií, a to ve slínu Bílé Hory u Prahy a pak - v glaukonitickém vápnitém slínu pásma X. Že přispěl glaukonit také ku vytvoření hmoty skamenělin jiných, o tom blíže pojednáno při popisu nejhlubšího souvrství pásma X). 9. Orthoklas. Úlomky šedého orthoklasu jsou jedním z četných nerostů vy- skytujících se ve slepenci železitém pásma I. u Přeatavlk. Pochází 1) Č. Zahálka: Pásmo I. útv. křid. v okolí Řipu. Věstník Král. Čes. Spol. Náuk 1893. 2) Úber den Grůnsand u. seine Erláuterung des org. Lebens. Berlin 1856 Abh. d. Berl. Akad. 5) Č. Zahálka: O souvrství glaukonitického vápnitého slínu atd. Věstník Kr. Čes. Spol. Náuk. 1891. 8 XXVIII. Čeněk Zahálka ze žuly porfyrické, jejíž kusy též v slepenci onom se vyskytují a týž orthoklas chovají. 10. Kaolin. Kaolin barvy bílé co jemný prášek tvoří tmel křemitých zrn v pískovcích pásma I. Zajisté, že povstal proměnou živce jako v pís- kovcích kamenouhelných. 11. Muscovit. Tento nerost objevuje se v malých stříbrolesklých šupinkách v cenománských pískovcích velmi hojně, řidčeji objevuje se v pásmech písčitých slínů. Drobnohledný muscovit jeví na povrchu směsici velmi jemných čar, což jsou okraje lístků, podle nichž rovnoběžně s plochou spodo- vou je velmi dokonalá štípatelnosť. V šupince slídy z písčitého slínu (bělouši) pásma IV. u Podlusk, nalézala se též zrnka křemenná. 12. Biotit. Šupinky hnědého biotitu jsou velmi vzácné. Na mikroskopických lístkách hornin nepoštěstilo se mi jej zjistiti; za to však při mecha- nickém rozdružování nerostů z písčitého slínu pásma IV. (v bělouši) u Podlusk se vyskytl. 13. Talek. V lupkách pásma I. v Přestavlkách vyskytuje se často proměna muscovitu v bílý mastný talek. 14. Sádrovec. Vyskytování se sádrovce v rozsedlinách a trhlinách slínů a vá- penců našeho útvaru křidového je dosti obyčejné. Na stráních jejich často naleznem je povalovati se. V rozsedlinách tvoří destičky kry- stallinické. Osamocené krystally tvaru: 010.. 110 ,111 (ooRoo .coP. — P), srostlice těchže krystallů, aneb koule s krystallinickým povr- chem naleznem na povrchu oněch vrstev často, které mají v sobě hojně pyritu, což zvláště platí o slinitém jílu pásma IX. a o písčitém slínu pásma VIII.. Skameněliny pásma, X., zvláště spongie, jichž hmota původně křemičitá, pyritem byla nahražena, mívají často pyrit Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 9 v sádrovec z části neb zcela změněný. V takových místech jest pak tvar skameněliny úplně změněn. V křemitých vápencích pásma IV. ve Velkých Údolíčkách u Bezděkova, byly rozsedliny vyplněny desko- vitým sádrovcem. Čím blíže byly rozsedliny tyto u povrchu zemského, tim více proměněn byl sádrovec ten v bílý prášek, který v kyselině solné šuměl, což svědčí o tom, že se sádrovec mění v uhličitan vá- penatý. Tato proměna uvádí se v cizině co obyčejný zjev). Ve všech horninách povstal sádrovec náš z pyritu. 15. Hořká sůl. Ve slinitých vrstvách u Roudnice, zejmena v pásmu III., IX. a X., které obsahují dosti pyritu, lze často na stráních nalézti bílý nálet hořké soli, která po dešti snadno se splakuje. Také na shlu- cích pyritových, jež se po stráních povalují, nejednou nalezl jsem vyloučenou hořkou sůl. vai 16. Kamenec. V příkopech, kterými se odvodňují vrstvy bahňáku u Hvížďalky blíž Budyně, nalézají se na stěnách zvláště po dešti ledvinovité po- vlaky kamence draselnatého barvy bělavé. Lupou viděti jest, kterak se kamenec skládá ze samých jemných jehliček. Má silně stahu- jící chuť. 17. Zelená skalice. Na kusech pyritu pásma X. u Roudnice nejednou nalezl jsem vyloučenou zelenou skalici. Také na rozbitých koulích pyritových, které jsem po delší čas ve sbírkách choval, vyloučila se skalice ta. Časem mění se ve žlutý prášek, vodnatý síran železitý. 18. Uhlí. V lupkách pásma I. uložena je slabá vrstvička uhlí. Má vzhled kamenného uhlí. Je černé, lesklé, lomu lasturového. Hoří velmi dobře © Kousky uhlí, zuhelnělých dřev, listů, šišek, kůr nalézti lze ve všech pásmech našich. Takové uhlí bývá však nepevné, snadno se rozpadne, začasto práškovité. V pásmu V. h. jest vyskytování se kousků uhlí význačné pro jedno a totéž souvrství od Roudnice až k Liběchovu, po obou stranách Labe. 5) Bischof: Lehrb. d. chem. u. physik. Geologie. II. 184. Bonn. 1864. “« 10 XXVIII. Čeněk Zahálka B. © horninách zvláště. Ve vrstvách útvaru křidového v okolí Řipu lze rozvrhnouti veškery horniny v následující skupiny: . Slepence, . Pískovce, „ Slény, . Vápence, . Jily, . Lupky. V každém skoro skupení nalezáme opět rozmanité druhy, podlé toho, jestli ten neb onen nerost základní převládá, aneb jestli ně- který vedlejší nerost ve větším množství se vyskytuje a tím horninu takovou zvláště charakterisuje. Ode všech hornin zde popsaných byly mnou zhotoveny drobnohledné výbrusy a podle výzkumů petro- logických pojmenoval jsem teprvé horniny ty tak, jak to v petro- grafii jest zvykem. Někdy nazval jsem horninu jménem novým, ale tak, že z názvu jejího seznáváme již hlavní minerálné její složení. Pouze u slepenců pásma I., v němž vyskytují se valouny někdy jako pěsť velké, jsem posud výbrusy rozmanitých hornin a nerostů ne- zhotovil a teprv později tak učiním. Přistoupím k popisu rozmanitých druhů hornin podlé pořádku, jak bylo naznačeno. O3 OU B6093 WU F 1. Slepence. Slepenec železitý ze stráně mezi Přestavlky a Vrbkou náleží souvrství 1. pásma I. Jest velmi pevný. Sestává ze zakulacených valounů křemene i jiných hornin. Tmelem jest hnědá ruda železná, která způsobuje velkou pevnost jeho. Vedlé valounů křemenných ob- sahuje: úlomky šedého orthoklasu, ruly, porfyrické žuly a fyllit. Rula loupá se někdy v tenčí desky. Má čistý křemen, orthoklas šedožlutý, muskovit a biotit. Všecky nerosty jsou stejně rozděleny. Porfyrická žula skládá se z čistého křemene, šedého orthoklasu a dra- selnaté slídy. Orthoklas objevuje se v žule ve větších kusech a sho- duje se s oným, jenž ve slepenci v úlomkách se nalézá. Fyllit bývá zelenavý, na mnoha místech následkem větrání do hněda neb do žluta zbarvený. U Vrbky chová slepenec tento pouze valouny kře- menné. Slepenec křemenný ze souvrství 2. pásma I. u Vrbky, při cestě z Budyně do Břízy skládá se z valounků bílého neb šedého křemene Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 11 až 3 cm v průměru majících. Valouny křemenné stmeleny jsou jemným pískem a práškem kaolinovým. Chová četné šupinky dra- selnaté slídy. Tento slepenec přechází místy ve hrubozrnný pískovec a má své místo pod rozsedlinou, v nejhlubších místech stráně u Vrbky. Také v pásmu VIII. v Nouzově nad Mlazicemi jest velmi hrubozrnný pískovec, jehož kusy některé za slepenec považovati možno. U tohoto jest však tmel slinitý. 2. Pískovce. Hrubozrnný pískovec kaolinický souvrství 2. pásma I. u Vrbky je šedý, sestávající z bílých, šedých, zřídka černých zrnek křemene, stmelených chudým tmelem kaolinickým. Tu a tam má Šupinky muskovitu. Bývá vodnatým kysličníkem železitým žlutavě zbarven. Jemnozrnný pískovec kaolimcký barvy bělavé ze souvrství 4. pásma I. v lomech Přestavlckých sestává v drobnohledném výbrusu ze samých čirých zrnek křemene, vyznačujících se překrásnou pestro- barevnou cirkulární polarisací. Tmel mezi zrnky křemene je velmi chudý, v podobě jemného prášku šedého, jenž náleží kaolinu. Tu a tam vyskytují se malá černá zrnka s pravoúhlými rohy, náležející pyritu a místy tvoří i chomáče. Slída draselnatá je četně za- stoupena. Tentýž pískovec, ale do žluta neb rezavě zbarvený následkem větrání, sestává jako předešlý téměř ze samých zrnek křemenných, jež se mezi sebou beze všeho tmele dotýkají aneb jsou spojeny velmi chudým huědožlutým práškovitým tmelem. Tento tmel jest od vodna- tého kysličníka železitého zbarvený tmel kaolinický. Také zrnka kře- menná jsou na obvodu žlutohnědě zbarvená, místy je celý průřez zrnka křemenného žlutě zbarven. Vodnatý kysličník železitý povstal zajisté proměnou pyritu. Hrubozrnný pískovec vápnitý z pásma VIII. v Nouzově nad Mla- cemi sestává z hrubých zrn křemene až co hrách velkých, bez- barvých,. bílých, šedých, namodralých neb načervenalých. Tmelem jich jest bílý vápenec s jemnými zrnky křemene. Jemnozrnný pískovec kvádrový z pásma VIII. severových. od Ješovic „U pískovce“ nemá žádného tmele. Možná, že měl křemitý písek jeho tmel, byl však během času vyloužen. Následkem toho se velmi snadno rozpadává. Pískovec železitý objevuje se často v pískovci kvádrovém pásma VIN. buď v osamocených hnízdech aneb i v samostatných lavicích. Ku př. v Borech u Ješovic, na Kalském u Vehlovic, v Turnovech 12 XXVIII. Čeněk Zahálka (v Tarnově) u Strážnice a j. Bývá jemno- neb hrubozrnný s tmelem limonitovým. Odolá více větrání nežli předešlý. —— Páskovec velmi slinitý z vrstvy 2. pásma V. d. v Jalovčině u Bez- děkova sestává z bezbarvých, šedých, zřídka červených zrnek křemene. Tmelem jest velmi měkký šedý slín. Místy má pískovec ten menší hnízda onoho slínu. Na povrchu se snadno drobí, ve vodě se roz- padne. Hrubozrnný pískovec slinitý z vrstvy 8. pásma V. d. v Uličce blíž Hošťky má hrubá, bezbarvá, bílá, šedá, modravá a červená zrna křemenná s hojným slinitým tmelem, Tentýž obsahuje velké množství Rhynchonell. Glaukonitický pískovec deskovitý ze souvrství 14. pásma IV. západně od Horních Počáp jest barvy šedé, má hrubší zrna kře- menná barvy bílé, šedé, červenavé a čiré. Hojná zrnka glaukonitu dosahují až 05 mm průměru a jsou zelená. Tmel křemenných a glau- konitických zrnek jest slinitý. Glaukonitický pískovec deskovitý od Malnic, tak zvaný „řasák,“ jeví pod drobnohledem nejvíce křemenných zrnek a zrnek glaukoni- tických. Křemenných zrnek je více. Jsou průřezu nepravidelného, obyčejně zaokrouhleného. Zřídka jsou zcela čistá; obyčejně hojnými puklinami opatřená. Některá jsou zaprášená, některá chovají jehli- covité útlé mikrolithy. Vyznačují se překrásnou pestrobarevnou cir- kulární polarisací. Zrnek glaukonitických jest méně než křemenných. Tato jsou též nepravidelná, jako tráva zelená. Tmelem jmenovaných zrnek jest práškovitý zažloutlý jíl s málo vápencem. Vápenec se pozná pouze kyselinou. (Celkem šumí pískovec ten, navlhčen kyse- linou, nepatrně. Pískovec chová dosti tmavošedých; do modra jdoucích skvrn, jež jsou mnohem slinitější a proto v kyselině mocně Šumí. Tyto slinité skvrny dosahují velikosti až 1 cm. Vápnitý pískovec glaukonttický z vrstvy 6. pásma IV. od nádraží Štětského jeví pod drobnohledem čisté průřezy křemene. Tu a tam jest viděti rýhované plochy zrn vápence čistého. Krom toho vápenec tvoří hlavně tmel křemenných zrn a dá se zjistiti mezi jednotlivými zrnky křemene kyselinou. Velké průřezy žlutozeleného 'glaukonitu jsou v dosti pokročilém stavu větrání. Žlutavého prášku jílu jest velmi málo. Podobný pískovec předešlému jest vápnitý pískovec olaukoni- tický z vrstvy 3. pásma V. d z Uličky. Má však zrnka křemenná též šedá a červenavá. Zrnka glaukonitu zelená, až jako mák velká Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řípu. 13 Jilovitý pískovec glaukonitický z pásma II. v Přestavlkách, poblíž domu č. 53 při silnici, láme se v deskách. Jest velmi jemnozrnný, měkký, barvy šedé do zelena. Zvětrá-li, bývá následkem proměny olaukonitu zažloutlý. Zrnka glaukonitu již pouhým okem jako zele- navý neb černý prášek se pozorují. Jemné šupinky muskovitu jsou hojně zastoupeny. V kyselinách nešumí. Pod drobnohledem jeví se co směs průřezů čistých, průhledných zrnek křemenných. 'Tmelem jest jíl v podobě prášku, vodnatým kysličníkem železitým do žluta zbarvený. Křemen a jíl tvoří nej- větší čásť v průřezu mikroskopickém. Vedlejším nerostem jest glau- konit, jehož nepravidelné průřezy jsou jako tráva zelené. Místy šu- pinky slídy draselnaté. U Vrbky má pískovec tohoto pásma menší množství jílu. 8. Sliny. Slén z vrstvy 3. pásma V. d. ve strži Jalovčiny u Bezdékova jest velmi měkká hornina, vodu nadržující, mastná, na jazyku lpí. Slín zde je šedý s tmavšími skvrnami. Krom třpytící se tu a tam šupinky slídy nelze v něm pouhým okem jiných nerostů rozeznati. Výbrus jeví pod drobnohledem hlavně vápenec a jíl. Vápenec tvoří čisté průřezy nepravidelné, v menší dílce rozdělené aneb se jeví hojně jako hmota zkameňující, hlavně foraminifer. Jíl objevuje se jako za- žloutlý prášek. Malá zrnka křemene jsou v průřezu vzácná. Podélné průřezy zrnek glaukonitových jsou sporé. Čerstvé jsou jako tráva zelené, zvětralé jsou žlutozelené. Průřezy pyritové jsou černé, ná- leží ojedinělým krystallům aneb i chomáčkům krystallů. Nejvíce vy- plůňuje pyrit komůrky foraminifer. Tu a tam spatřuje se v průřezu limonit barvy hnědé jako pseudomorfosa po pyritu. | Slín tmavošedý z pásma VII. ze silnice nad Brozánky skládá se ve výbrusu drobnohledném hlavně z vápence a jílu. Vápenec je čistý a jest hmotou skamenělých foraminifer. Jíl v podobě prášku šedého do hněda. Černé průřezy pyritu dosti jsou zastoupeny. Vy- plňují obyčejně komůrky foraminifer a jsou často krystallinické. Zřídka bývá pyrit na okraji aneb zcela v limonit proměněn. Drobná zrnka křemenná jsou málo zastoupena. Zrnka elaukonitu jako tráva zelená jsou vzácná. Lesklé plošky, jež na povrchu se někdy třpytí a činí dojem slídy draselnaté, ukázaly se býti vápencem. Slín zažloutlý ze souvrství 2. pásma III. na dvorku č. d. 53 v Přestavlkách jest velmi jemnou horninou jako slíny předešlé. Pod 14 XXVIIL Čeněk Zahálka drobnohledem shledáváme, že je výbrus vyplněn hlavně žlutavým práškem jílu a čirými nepravidelnými průřezy vápence. Též se jeví vápenec co hmota foraminifer a kyselinou prozrazuje se i mezi prů- řezy vápencovými a jílem v jemných částečkách rozložen. Dosti jsou zastoupeny průřezy pyritu a proměny jeho v limonit. Průřezy py- ritové json tvaru čtverce aneb vyplňují komůrky foraminifer. Průřezy glaukonitu často se objevují. Průřezy křemenných zrn jsou vzácné. Slín zažloutlý za Strahovskou branou u Prahy z pásma III., jejž zde k vůli porovnání uvádíme, jeví se ve výbrusu drobnohled- ném co směs vápence a žlutavého práškovitého jílu. Vápenec tvoří nepravidelné průřezy čiré, někdy v menší dílce rozdělené, neb jest jemně rozdělen ve výbrusu v základní hmotě spolu s jílem a v tom případě se dá jen kyselinou stopovati. Také je vápenec hmotou četných foraminifer. Glaukonitová zrnka jsou v průřezech hojně za- stoupena a to buď v průřezech nepravidelných aneb co hmota ska- meňující po jehlicích spongií. Pyrit jest též roztroušen co hmota skameňující, obyčejně vyplňuje komůrky foraminifer a často bývá ve hnědý limonit proměněn. Průřezy křemene malé, někdy ostrohranné vyskytují se zřídka. Uvedli jsme též slín tento, ač do oboru našeho Polabí nepatří, abychom znali petrologické vlastnosti oné horniny, která se považuje za typickou opuku pásma Bělohorského. Slín šedomodrý, velmi jemného složení ze základů kotelny pivo- varu Roudnického z pásma III. souvrství 6. a téhož pásma souvrství 5. ze dna studny ve Štěpárně shodují se úplně až na to, že poslední má méně glaukonitu. Pouhým okem nelze v něm postřehnouti ne- rostů. Výbrus drobnohledný vykazuje hlavně vápenec a jíl. Vápenec tvoří skořápky foraminifer a jehlic spongií. Také se vyskytuje v ne- pravidelných průřezech a v jemných dílcích rozložen jest i v základní hmotě, v níž se pouze kyselinou dá zjistiti. Místy zdá se, jakoby vápenec byl výhradně hmotou skamenělin. Průřezy vápence jsou čiré a rozdělené v nepravidelné menší dílce, a v těchto jeví se někdy rovnoběžné rýhování, jež odpovídá směru šeípatelnosti vápencové. Jíl rozprostřen je co jemný prášek barvy šedé neb nahnědlé a i do žluta bývá zbarven limonitem. Vedlejšími nerosty jsou: glaukonit, pyrit, limonit a křemen. Glaukonit tvoří nepravidelná zrnka čisté krásné barvy trávově zelené. V některých kusech je hojný, v některých méně se vyskytuje. Pyrit tvoří někdy hloučky krystallinické, jež se jeví na výbrusu v černých průřezech srostlic krystallových. Kolem nich pak roztroušeny jsou hojně ojedinělé průřezy pyritové v podobě - Petrogratická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 15 pravidelných trojúhelníků, obdélníků, čtverců, kosočtverců a šesti- úhelníků. Ostatně jest pyrit roztroušen též v osamocených průřezech krystallů po celé hornině aneb vyplňuje komůrky foraminifer. Také co hmota skameňující bývá pyrit vyhráněn. Také zde pozorujeme proměnu pyritu v limonit. Poněvadž pyrit jest ve slínu tomto velmi zastoupen, dává mu barvu tmavou. Leží-li kámen déle na vzduchu a dešti, proměňuje se barva jeho v barvu šedou a později ve žlutavou, což jest následkem proměny pyritu jeho v limonit. Množstvím pyritu vysvětlujeme si ono množství železitých pramenů, které při břehu Labském u Roudnice se slínů pásma III. vytékají. Křemen tvoří nepravidelná zrnka, čistá, průhledná. V některých výbrusech je vzácný, v některých zřídka se objevuje. „ Šlén modravý z vrstev 7. pásma III. od strážného domku č. 596 u Zidovic jest podoben předešlému, má však více pyrit v limonit proměněný. Písčitý slín pásma IV. z lavice zvané „bělouš“ na Dračkách u Podlusk, jest barvy zažloutlé. Pouhým okem lze pozorovati toliko šupinky muskovitu. Výbrus jeví pod drobnohledem hojné průřezy nepravidelných čistých zrnek křemenných. Tmelem zrnek křemen- ných jest vápenec, jenž se hlavně kyselinou prozrazuje. Zřídka obje- vuje se vápenec co hmota skamenělých foraminifer. Vápnitý tmel hojně jest zaprášen jílem, který je hydrátem kysličníka železitého do žluta zbarven. Zřídka vyskytne se zrnko glaukonitu co tráva zelené a pyritové průřezy jsou vzácny. Tu a tam nalézti lze též Šupinku muskovitu a vzácný je biotit. Na mikroskopických lístkách tohoto písčitého slínu vybrouše- ných rovnoběžně s plochami vrstevnatosti není pozorovati pouhým okem žádných zvláštností v zájemném uložení nerostů. Avšak na líst- kách vybroušených kolmo ku vrstevnatosti je viděti již pouhým okem v bledší žlutavé základní hmotě písčitého slínu tmavší skvrny v po- době teček, čárek, obloučků a vlnek. Celkem udržují tyto skvrny rovnoběžnou polohu s vrstevnatostí. Brzy tvoří tečky tyto řádku pří- mou, aneb zase se vyskytne řada obloučků neb vlnek, a jest-li někde poloha jejich se ze směru vrstevnatosti poněkud vyšine, opět se do polohy té vrací. Tyto tmavší skvrny jeví pod drobnohledem mnohem více jemného jílu než-li v ostatním slínu, a jiné nerosty jsou v těchto skvrnách méně zastoupeny a vždy jemnozrnější nežli v ostatním slínu. Povstání těchto skvrn zajisté si můžeme vysvětliti tak, že vlnící voda mořská lehčí jílovité částky snadněji z rovnováhy vyšinula a z vodo- rovné s ostatními nerosty souvislé polohy je vyrušila. 16 XXVIII. Čeněk Zahálka Pásčitý sléín pásma VI., z něhož se hotoví dlaždičky, z lomu u Ješovic blíže Štětí jest velmi jemnozrnná šedá hornina s tmavšími skvrnami. Výbrus chová pod drobnohledem četná zrnka čistého kře- mene, čistý vápenec hlavně co hmotu skameňující u foraminifer a zažloutlý práškovitý jíl. Zrnka glaukonitu a pyrit vyskytují se řídčeji, poslední vyplňuje komůrku foraminifer někdy a bývá též v limonit proměněn. Limonit zbarvuje i okolí své do žluta. Také zde jeví se tmavší skvrny jako větší nahromadění jílovitého prášku. Pisčitý slím ze šedožluté lavice pásma III. souvrství 6. z Lab- ského břehu u Sladovny pod Bezděkovem skládá se z vápence, jílu a křemene jakožto hlavních součástek; vedlejšími jsou četná zrnka glaukonitu, pyritu a limonitu. Limonitem nabývá celá tato lavice na povrchu barvy zažloutlé. Písčitý slín z nejvyšší části souvrství a. pásma VIII. v lomu Krábčických hájů jest barvy šedé do žluta, s tmavšími modravými skvrnami. Na výbrusu drobnohledném jeví se co směs čistých zrnek křemenných, z čistých zrnek vápence, jenž také někdy skořápky foraminifer tvoří, a ze žlutého práškovitého jílu, jenž tmel předešlých zrnek tvoří. Všecky tři jmenované nerosty jsou v hornině stejně roz- děleny. Vedlejšími nerosty jsou pyrit, limonit a elaukonit. Pyrit v černých průřezech, často v limonit proměněný vyplňuje komůrky foraminifer, Zrnka co tráva zeleného glaukonitu jsou vzácná. Ony tmavší modravé skvrny, které v písčitém slínu se objevují, jeví se pod drobnohledem co větší směs černého pyritu co hmoty skameňující u foraminifer. Pyrit tento bývá v některých komůrkách foraminifer vykrystallisován; kde pyrit v limonit je proměněn, tam zachována ještě krystallisace pyritová. Na vybroušeném lístku horniny, někdy i na hornině samé z vrstev vyňaté, viděti jest kolem jmenovaných tmavomodrých skvrn světlejší pásek na okraji. Pod drobnohledem shledáváme, že se skládá z těchže foraminifer jako tmavomodrá skvrna, jenže komůrky fora- minifer mají pyrit již úplně v limonit proměněný. Hrubozrnný písčitý slín. Velmi rozšířenou a význačnou horninou jest ona, která má totéž složení mineralogické jako obyčejný písčitý slín, obsahuje však krom toho velké množství hrubých zrn křemene, které horninu tuto přede všemi jinými charakterisují. Glaukonitický písčitý slín ze souvrství 2. pásma VII. u Stračí je šedý s, hojnými drobnými zrnky tmavozeleného glaukonitu. Výbrus chová četná zrnka čirého křemene a zrnka zeleného glaukonitu stme- Jená jemnozrnným vápencem, jenž jest místy hmotou foraminifer. Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 17 Práškovitý zažloutlý jíl jest též dosti zastoupen. Pyrit vyplňuje ko- můrky foraminifer a místy je v hnědý limonit proměněn. Velmi glaukonitickým písčitým slínem jest hornina z nejvyšší části pásma IV. na Vrchlábci u Bezděkova a táž vrstva na protější straně Labe při pěšině mezi Kyškovicemi a Brozánky. Hornina ta obsahuje velké množství olaukonitu, jehož zrnka dosahují velikosti máku. Na Vrchlábci větráním stává se rezavým následkem proměny pyritu a glaukonitu ve vodnatý kysličník železitý. Vápnitý slín šedomodrý z vrstev c. pásma X. na Bovici jest jemná a měkká hornina, v níž pouhým okem žádných nerostů po- střehnouti nelze. Výbrus vykazuje pod drobnohledem šedý práškovitý jíl s čistým vápencem. Vápenec skládá hmotu foraminifer aneb jehlice spongií. Všude se vápenec rozděluje na menší dílce nepravidelné. Místy vyplňují komůrky foraminifer černé průřezy pyritu. Zrnka glaukonitu co tráva zelená zřídka se objevují. Zrnka křemenná se nevyskytují. | Některé lavice tohoto pásma mají tak veliké množství vápence u porovnání s jílem, že je lze slinitým vápencem nazvati. Tyto bývají mnohem pevnější, tvrdší a více odolají větrání než-li vápnitý slín. Barva jejich bývá obyčejně světlejší, bělavá. Vápnitý slín souvrství d. pásma X. z Rohatecké výšiny jest za- žloutlý neb žlutobílý s tmavšími do modra skvrnami aneb vrstvičkami tmavými, modrošedými. Jest velmi jemnou horninou, takže v ní pouhým okem žádného nerostu rozeznati nelze. Výbrus jeví pod drobnohledem čistý vápenec a práškovitý zažloutlý jíl. Vápenec jeví se hlavně co hmota foraminifer a jehlic spongií. Jest rozdělen v menší nepravidelné dílce, které jsou rýhovány. „Pyrit vyplňuje komůrky foraminifer a je dosti v limonit proměněn. Limonit stává se ve vý- brusu mnohem zřetelnější, když se slín vyleptá kyselinou. Křemene není. Zřídka vyskytne se zelené zrnko glaukonitu. Také v tomto sou- vrství jsou některé lavice bohatv- vápencem, že je lze za slinitý vápenec považovati. | | Glaukonitický vápnitý slím z nejhlubší vrstvy a. pásma X. na Vinici u Nučniček jest velmi měkký šedobilý až bílý s velmi jem- nými tmavšími zrnky glaukonitu, jež sotva rozeznati lze okem. Zřídka objevuje se někde skupina hrubších zrnek křemenných barvy šedé, bělavé, červenavé, žluté, zelenavé neb bezbarvé. Tu a tam vyčnívá na povrch z horniny sádrovcová neb limonitová koule, povstalá vě- tráním pyritu. Žlutým limonitem povlečena jsou někdy jádra bivalv. - Mikroskopický lístek tohoto slínu vykazuje z největší části vápenec Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898, 2 18 XXVIII. Čeněk Zahálka původu organického. Z něho složeny jsou foraminifery a jehlice spon- gií. Žlutošedý práškovitý jíl je po vápenci nejhojnější. Četné jsou nepravidelné průřezy co tráva zeleného glaukonitu. Pyrit v podobě černých zrnek vyplňuje někde komůrky foraminifer. Limonit ve pseu- domorfosách po pyritu vyskytuje se často ve žlutohnědých průřezech. Vzácné jest, objeví-li se průřez čistého křemene. V Zemance na Sovici mívá tento glaukonitický vápnitý slín na plochách vrstevnatosti zelené povlaky, jež sestávají ze samých zrnek glaukonitu. Také vyskytují se někdy 1 až 3 mm. silné, zelené vrst- vičky, sestávající ze samých zrnek glaukonitu stmelených vápnitým slínem. "Takové vrstvičky střídají se s vrstvičkami glaukonitického váp. slínu. Pod Hostinou jest elaukonitický slín mnohem pevnější; hlouběji pod povrchem je šedomodrý a má lasturový lom. Glaukonit je v něm roztroušen v zelených zrnkách dosahujících až velikosti máku. Výbrus sestává pod drobnohledem z velkého množství vápence v podobě fo- raminifer a jehlic spongií. Vápenec v komůrkách foraminifer i v je- hlicích spongií složen jest z nepravidelných zrnek, jichž průřezy bývají čiré a v menší nepravidelné dílce rozdělené. Při 600 < zvět- šení objevuje se ve vápenci rovnoběžné rýhování, jež souhlasí se směrem štípatelnosti. Krom toho je vápenec rozdělen v tak jemných dílcích v ostatní hmotě jílovité, že se dá přítomnost jeho jen kyse- linou dokázati. Bělavý práškovitý jíl tvoří s vápencem základní součást horniny. V té pak jest glaukonit co tráva zelený v nepra- delných průřezech, v nichž se dá někdy poznati kostra spongií. Možná tedy, že i v jiných slínech objevující se nepravidelné průřezy glaukonitu ve výbrusech, jsou pozůstatky kostry spongií. Jeden takový úlomek jehlice byl ve slínu tomto lemován vápencem. Žluto- hnědý limonit co hmota skameňující je dosti, pyrit v jemných černých průřezech však je málo zastoupen. Na povrchu stává se glauk. váp. slín od Hostína šedožlutým, méně v kyselině vře a na samém povrchu stává se žlutavým, v kyse- lině více nešumí, jest porovitý, následkem toho lehčí. Příčinou toho je vyloužení vápence a proměna pyritu a glaukonitu v limonit. 4. Vápenec. Vápenec ze svíru pásma X. ď. z vrcholu Křemína nad Křeši- cemi šedý neb žlutavě šedý činí na pohled svou jemností, pevností i barvou dojem vápence lithografického. Shoduje se s vápenci svírů Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 19 na Rohatecké výšině. Výbrus se jeví pod drobnohledem co jemno- zrnná směs čistého vápence, v němž objevují se větší a světlejší průřezy vápence co průřezy foraminifer neb jehlic spongií. Hnědá a rezavá zrnka limonitová, jichž okolí žlutavě jest zbarveno, roztrou- šena jsou tu a tam v mikroskopickém lístku. Vápenec z pevné lavice koulové pásma VIII a. v lomu na Vi- nici u Nučniček jest velmi jemnozrnný, šedý, místy s modravými skvr- nami. Plocha mikroskopického výbrusu složena jest z nepravidelných průřezů zrn čistého vápence, který je v malé nepravidelné dílce roz- dělen. Průřez čistého zrnka křemene je vzácný a ještě vzácnější jest průřez zeleného glaukonitu. Pyrit, často krystallinický, vyplňuje ko- můrky foraminifer dosti hojně a jest na mnoha místech proměněn v limonit barvy hnědé. I tento jest místy tak rozložen, že jen žlu- tavé skvrny v základní hmotě vápencové podržel a okolí jeho do žluta zbarveno jest. Vápenec z pevné lavice b. pásma VIII. ze Slapu nad Bechlínem jest barvy šedé neb modravé, jemnozrnný. Někdy bývají v něm hnízda hrubozrnného slinitého pískovce co pěsť velká. Výbrus vyplněn jest průřezy zrn vápence čistého v nepravidelné dílce rozdělených. Místy je hmotou skameňující. Komůrky foraminifer často jsou vyplněny pyritem neb limonitem. Tam, kde i limonit zvětral, zůstavil po sobě jen žluté skvrny zvláště v okolí foraminifer. Zrnka glaukonitu dosti jsou za- stoupena. Prášku jílovitého málo. Zrnko křemene vzácné. Křemitý vápenec pásma IV. z lomu v Krejčíkovém dolíku u Vesce jest velmi jemnozrnná modravě šedá pevná i dosti tvrdá hornina. Pouhým okem nelze v ní však nerostů rozeznati. Pod drobnohledem shledáváme ve výbrusu velké množství průřezů vápencových zrnek; jsou méně čisté a rozdělené v menší dílce, na nichž zřídka kdy vi- děti rovnoběžné rýhování. Také skládá vápenec hmotu foraminifer, jichž komůrky u vrcholu vyplněny jsou pyritem. Osamocené průřezy krystallů pyritových jsou vzácné. Čisté průřezy nepravidelných zrnek křemene jsou po vápenci nejčetnější. Tu a tam objevují se podlouhlé průřezy srn glaukonitových co tráva zelených. Větráním ztrácí glau- konit na své barvě zelené, bledne, a jde do žluta. Pyrit bývá z části neb zcela v limonit proměněn, zvláště v komůrkách foraminifer a má barvu hnědou. Prášek jílu nepatrně je zastoupen. Křemitý vápenec pásma IV. z lomu na jižní straně Podlusk při silnici do Budyně, má menší počet zrnek křemenných co předešlý, takže průřezy vápence ovládají téměř celou plochu výbrusu a jsou v menší dílce rozdělené. Glaukonitové průřezy sporé. Průřezy kry- 20 XXVIII. Čeněk Zahálka stallů pyritových dosti četné, místy v hnědý limonit proměněné. Prášku jílovitého nepatrně. Křemitý vápenec z vrstvy 3. pásma VII. v lomech Vehlovických je tmavošedý, velmi pevný. Pouhým okem pozorovati možno malá zrnka křemenná. Výbrus složen je pod drobnohledem z malých prů- řezů zrn čistého vápence rozdělených v menší dílce. Mezi vápencem vynikají větší ostrohranné průřezy čirého křemene s tak překrásnou pestrobarevnou cirkulární polarisací jak v jiných horninách nebyla. Některé průřezy křemenných zrn obsahují hojně vzdušných dutinek, některé obsahují hojně útlých jehlicovitých mikrolithů. Menší zrnka křemenná, jako byla u křemitých vápenců pásma IV., jsem nepozo- roval. Tu a tam je zrnko glaukonitu v průřezu co tráva zeleném. Pyrit vyplňuje komůrky foraminifer a bývá v rezavý neb zažloutlý limonit často proměněn, Jílu není. Slínitý vápenec barvy šedé neb bělavé pásma X. b. c. a X. d. jeví totéž složení nerostů jako naznačeno u vápnitých slínů těchže pásem, avšak vápenec vyskytuje se u větším množství a jílovitého prášku jest málo. Takové vápence jsou hojné v okolí Roudnice, v Poohří a v Českém Středohoří, ku př.: ve vápence v Milešově, na Rohatecké a Brozanské výšině, na Sovici atd. 5. Jily. Jél z vrstvy 1. pásma III. jest na severozáp. straně Přestavlk šedobílý do žluta, na severovýchodní straně u č. d. 53. Šedomodrý. V kyselinách nešumí. Lpí silně na jazyku. Na jeho povrchu třpytí se dosti drobné šupinky muskovitu. Výbrus vykazuje u šedobílého jílu žlutavý prášek jílovitý, jenž veškerou plochu ovládá; v tom jsou tu a tam průřezy čistých zrnek křemenných často ostrohranných. Glaukonitické průřezy zelené jsou někdy dosti zvětralé a jdou do žluta. Pyrit je na mnoha místech v limonit proměněn. Šupinky mus- kovitu jsou sporé. Slínitý jíl ze spodní části pásma IX. z lomu na Vinici u my- slivny Roveňské jest velmi měkký, šedomodrý, šedý až žlutavě šedý. Do vody hozen syčí a rozpadává se. V kyselině poněkud šumí. Pouhým okem lze někdy nalézti v ném hrubé zrnko křemene. Mikroskopický rozbor vykazuje nahnědlý práškovitý jíl, jenž celou plochu výbrusu vyplňuje. V něm vyskytuje se málo zrnek čistého vápence. Někde je vápenec hmotou foraminifer. Drobné černé průřezy pyritu roztroušeny jsou v základní jílovité hmotě dosti hojně; místy tvoří krystallinické Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 21 chomáčky, které ve výbrusu již pouhým okem co černé tečky jsou znatelné, 6. Lupky. Lupek souvrství 3. pásma I., jenž dobyt byl při kopání studny na dvoře č. d. 42. v Přestavlkách, loupá se v tenké desky barvy šedé neb tmavošedé. Jest velmi měkký, lpí silně na jazyku. Mívá v sobě úlomky uhlí a na plochách vrstevnatosti třpytí se hojně šupinek muskovitu. Při pokročilém větrání bývají Šupinky slídy v mastný talek proměněné. Často bývají čerstvě dobyté lupky pestrými barvami naběhlé zvláště žlutavé a rezavé. Pod 'drobnohledem viděti jest ve výbrusu tmavošedého lupku převládati práškovitý nahnědlý jíl. Tu a tam jeví se šupinka muskovitu. Zrnka pyritu jsou mezi jílem velmi rozšířená, a proměna jeho v limonit jest též dosti znatelná. Lupek železitý. Ve vrstvách lupků pásma I. v Přestavlkách vy- skytují se též černé pevnější a tvrdší vrstvičky lupků, které vykazují pod drobnohledem velké množství hnědého limonitu v základní hmotě jílovité. Také partie černého uhlí jsou ve výbrusu hojné. C. O tvaru hornin a o změnách, jichž nabývají větráním. Důležito je při posuzování vrstev rozeznávati čerstvý stav hornin od stavu proměněného, zvětralého. V četných lomech, v nichž se do vrstev hluboko pokročilo, jakož i kopáním hlubokých studnic se shle- dává, že veškery horniny našeho útvaru vzdálené od povrchu mají mnohem mocnější, souvislejší vrstvy. Nelámou se tak v tenkých deskách jako na povrchu, nýbrž v mocných stolicích, což zvláště platí o pískovcích. Veškeré slíny lámou se hluboko pod povrchem obyčejně ve stolice 1 m mocné. Čím dále se však vrstvy slínů blíží kn povrchu zemskému, ať ve směru vertikalném neb horizontálném, tím více rozdělují se v tenčí lavice a desky. Na povrchu samém rozpadávají se čisté slíny a vápnité slíny obyčejně v peckovité kusy ale i ty se loupají, až i tvrdší jádro s odpadlými kusy v zem se rozpadá. Mnohé slíny, zvláště ale písčité slíny rozpadávají se na povrchu v tenčí a tenčí plátky, zřídka v nepravidelné neb oblé kousky, až se konečně i tyto rozpadnou. Vápence, zvláště křemité vápence, vzdorují dosti větrání. Blíží-li se lavice vápence takového blíže k povrchu zemskému, začínají se posud v souvislé lavici uka- zovati pevnější kulovité tvary, jež barvu původní ještě udržely; 29 XXVIIL Čeněk Zahálka ostatní čásť lavice mezi koulemi jest však barvy světlejší a méně pevná i méně tvrdá. Na povrchu samém rozpadává se lavice, a ony kulovité tvary, jimž skalníci boule aneb koule a kulouše říkají, z la- vice se vylupují a na stráních se povalujíce ještě kulatějšího tvaru nabudou a dlouho větrání vzdorují. Také jíly, jichž vrstvy na po- vrchu v zem se rozpadávají co nejdříve, čím dále od povrchu tím více přecházejí v mocnější a mocnější lavice. Nejvíce udržují tenko- deskovitý tvar i dále od povrchu lupky, čehož příčinou je velké množství slídy, kterou jsou posety jejich lože (plochy vrstevnatosti). Pískovec s chudým tmelem ze všech hornin nejvíce udržuje svou mocnost stolic, pročež i na povrchu často v mocné kvádry se dá lá- mati. Za to slinité pískovce rády se blíže povrchu v tenčí desky rozpukávají. Z povrchu stěn kvádrových pískovců pásma VIII. a IX. v Dubské vysočině vypadávají po delší době, zvláště působením vody, místa, kde byl chudší neb měkčí tmel i tvoří se obyčejně kulovité jamky. Někdy bývají údolní stěny pískovcové posety tak četnými důlky, že jeden od druhého jen tenkou stěnou je oddělen a pískovec nabývá pak podoby voštinovité. Také sluší uvésti, že slinité vápence oddělují se blíže povrchu mísovitě. Horniny mění se z vnitra zemského ku povrchu též v barvě. Mnohé pískovce v nitru skal bílé, stávají se čím dále k povrchu žlutší, někdy hnědé ba i rezavé. Slíny a vápence bývají hluboko pod povrchem tmavomodré (vyjma blíže rozsedlin), čím dále ku povrchu stávají se světlejší, šedé neb žlutavé. Jíly stávají se na povrchu šedé neb zažloutlé, dále pod povrchem mají též barvu tmavou. Lupky hlu- boko pod povrchem jsou někdy dosti černé, tytéž stávají se na povrchu šedé, zažloutlé, hnědé, rezavé, ba i pestrými barvami bývají naběhlé. Ze jsou horniny čím dále od povrchu pevnější a tvrdší, jest jako u hornin jiných útvarů samozřejmé. I vrstva jílu z vrstvy 1. pásma III., která je blíže povrchu tak měkká, že se maže mezi prsty, byla v Přestavlkách dále od povrchu tak pevná, že ji bylo potřebí stříleti prachem při dobývání. Příčinou všech uvedených změn jest působení vzdušin a vody ná tyto vrstvy. Z počátku omezuje se působení to jen na vnější po- vrch horniny, později ale pokračuje hlouběji a hlouběji podle trhlin a rozsedlin. Nejen proměna teploty, mrznutí vody ve skulinách hornin a p. vlivy, ale zvláště proměna chemická některých nerostů uprostřed hornin má za následek změny fysikalních vlastností hornin. Jak velké jsou rozdíly v chemické proměně nerostů u jedné a téže lavice hor- niny dále a blíže povrchu, to nejlépe jest viděti porovnáním mikro- Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. 23 skopických výbrusů. Téměř všecky naše horniny mají až na některé pískovce a slepence dále od povrchu hojně zachovalého pyritu. Čím dále však ku rozsedlině neb trhlině, zvláště ale ku povrchu zem- skému, tím více mění se pyrit v limonit a podobně i glaukonit (ač tento více větrání vzdoruje), což také s proměnou barvy horniny ve světlejší se shoduje. Stupnice větrání hornin od oněch, které více vzdorují, ku oněm, jež méně vzdorují, byla by povšechně taková: železitý slepenec, kře- mitý vápenec, vápenec, slinitý vápenec, písčitý slín, pískovec, písčitý slín, vápnitý slín, slín, jíly a lupky. Konečně sem patří uvésti proměnu, kterou nabyly horniny, ze- jména rozmanitého druhu slíny, ve styku s vyvřelým čedičem, jako na Řipu, u Veležic, na Ostrém u Štětí, na Chlomku u Mělníka, na Kamínku u Strážnice, na Jenšovickém vrchu a j. Proměna tato měla za následek smísení se hmot nestejnorodých, vypálení, proměnu v porcelanovitou hmotu aneb měla vliv na oddělování se hornin ve tvary hranolovité, tyčkovité, kulovité a p. O těchto horninách bude pojednáno na jiném místě. — Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1893. sat rovětísnákí zledan notbě Pad lace ka ah plen (ey „tešihod mylodvvy a spa ey, mla/ podusbeoděiiremsot Camo 0halbbU s údmohi) se A480ě: 1 mdidéO "are vdšálo "i o slěu odlet Bašínor] sj a mov wdátovočno L 6 OOLA8BNdE | mot: daslidvv. „doýbotoniais doj (oa Mama obotake aw úiasol oa Indvolábbo sáoviky“ uldar done oudonuí: 19k volba shid uo. p .-- vw p, g savo „ddívodbyj j E i ták : Ď : u AE 1 ja (o ý Zaki Sí Ř fi zí Pa H s 0 Hl "se f s ja, je K KE aká PR AK MIV KŘ n : Di : vy takc E200 tvtibko VV VAŘ / v R i -čaj ' 4 ht 3] ť je posky a ň Zii než 9 ol m ně k : ha ) KMM ' KM fi sb $ WG 3 JÉ hori On 08 i i dí B vořřy JÍ se Pk had by F: ka VKP n k PON E 57 ň p en A jE PE Pola VE ONO OPNA ženě zí i, dat koa 7 rasa) bil nahr PRE aE A neošstoáě vkka Vo t tin s XXIX Tateln zur Auflósune des. Keplerschen Problems. Von Dr. W. Láska in Prag. (Vorgelest den 19. Mai 1893.) Schreibt man die aufzulosende Gleichung E— esin EZ M wie folet: BH— M= ecosW. sin (EB— WM)-F esin M. cos (E— M) und setzt der Kůrze wegen B—M=9 ecosM= a esin M =D und benůtzt die von Lambert (Beitráge II $ 76) gegebene Gleichung: 28 sin e -+ sin 29 p" 18 —+ 12 cos e T001: se so folet mit Weglassung der Glieder 7 aE 9100T:::* hd bo wobei (p ne 79- 6008 e Die nachstehende Tafel gibt diese Grósse mit dem Argumente cos 0, fůr alle Fálle, in welchen E— W< 11" Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 2 XXIX. W. Láska Man hat also folgende Operationen auszufiůhren: az ecos M = esin M d Sm T aus der Tafel Re 14 —- cos 9, 2 960089, mit dem Argument cos to 2 ú9b vt S f—a ň Eventuell kann diese Rechnung wiederholt werden. (Oppolzer I. p. 56) log e — 9389726 W 932128594- Man findet tg 9 — 9,160946. Aus der Tafel: fo = 1003457 damit BZ M=Z 891223" also = 3200 D2 wáhrend Oppolzer bei %stelliger Rechnung B = 324" 16' 29" Beispiel : findet. f kann man auch direkt berechnen. Setzt man námlich coseg ==1— 0 so wird 207 407 80 Mit Hilfe dieser Reihe ist auch die nachstehende Tafel be- rechnet. Noch schneller kommt man zum Ziele, wenn man der Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems. 3 Astrand'schen Tafel den Wert fůr ©, entnimmt. Dann fállt der erste Theil der Rechnung hinweg. Fůr die logarithmische Berechnung kann man der Reihe f noch die Gestalt geben : f= | Sa 5 ME ofr Man braucht also zur Berechnung von f nur die Logarithmen 0) 20 3 und o: Nach dieser Formel hat die direkte Berechnung von f gar keine oehwierigkeit. cos © f cos © f cos © £f 1:000000 — 1:000000 099970 1000100 099940. 1:000200 0:99999 3 0:99969 103 0999539 203 8 ď 8 107 8 207 T 10 ď 110 n 210 6 13 6 113 6 213 5 17 5 117 5 217 4 20 4 120 4 220 3 23 3 123 3 223 2 U 2 127 2 227 1 30 1 130 1 230 099990 1'000033 0:99960 — 1:000133 099930 1:000233 099989 31 0:99959 137 099929 23, 8 40 8 140 8 240 ď 43 ři 143 ý 243 6 47 6 147 6 247 5 50 5 150 5 250 4 Da 4 153 4 253 3 5T 5) [57 3 257 2 60 2 160 2 260 1 63 1 163 1 203 0:99980 1:000067 0:99950 — 1:000167 0:99920.— 1:000207 0:99979 10 0:99949 170 099919 270 8 13 8 173 8 273 d 17 7 ek Z 2 6 80 6 180 6 280 5 83 5 183 5 285 4 87 4 187 4 287 3 90 3 190 3 290 2 93 2 193 2 293 1 97 jl 197 1 297 1* cos © 0:99910 099909 = DI OI A> ©0105 A100 0:99900 0:99899 r BOI OLO3 00 099990 o © a) s) OD Oo -BOR O10 a 0 CO 0:99880 099879 -WB ODMR O0 N00 f 1:000500 309 307 310 913 317 320 323 320 330 1:000353 337 340 343 347 350 309 357 360 303 1:000567 310 313 301 380 383 387 390 393 397 1:000400 403 40% 410 413 417 420 423 421 430 XXIX. W. Láska cos © 099870 0:99869 -n B3000 20 099860 0:99859 F DI OI A> O1 O3 A 00 0:99850 099849 2) -r MO BOLO A 00 699840 099839 F- DI O2 OLO I 00 f 1:000435 431 440 443 447 450 453 457 460 463 1:000467 410 413 417 480 483 487 490 493 497 1:000500 505 07 510 513 517 520 D23 D27 D30 1:000533 D31 540 543 547 550 D53 DDU D60 503 cos © 0:99830 099829 -r DI O3 ©0103 A100 099820 099819 -MIO ROLO A 00 099810 099809 -r WO O0 NI 00 0:99800 0:99799 F BIOM OTO A100 1:000567 D10 1:000600 603 607 610 613 617 620 623 627 630 1:000653 637 640 643 647 650 653 657 660 664 1:000668 671 675 618 681 685 688 691 695 698 cos © 0:99790 099789 -DIDOD MB O0 N00 0:99780 099779 -MOR OLO 00 099770 099769 -DIOR OLO 300 099760 099759 -r WON O0 a 00 Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems. Ji 1:000701 105 708 111 115 718 121 125 128 131 1'000735 138 141 145 148 151 155 158 161 165 1'000768 111 115 118 181 185 188 191 195 198 1:000801 805 908 811 815 818 821 825 928 831 cos © 099750 099749 -DIOD BO ON) 00 0:99740 0:99739 -DBOR O0 a 00 0:99750 099729 -DIOR OLO 400 099720 099719 r BIOM O0 N00 2 1'000834 831 941 844 841 851 854 857 861 804 1:000807 971 874 871 981 884 887 891 894 891 1:000901 904 907 JAM 914 917 921 924 927 931 1:000954 931 941 944 947 951 954 951 961 964 cos © 099710 099709 -HUMOR O0 N00 0:99700 0:99699 -= DI O9 MB 0003 N00 099690 099089 FH- D02 A010) A 00 099680 099619 -r D30 B0103 A 00 f 1:000967 971 914 917 981 984 981 991 994 998 1'001001 1004 100% 1011 1014 1011 1021 1024 1027 1051 1:001034 1037 1041 1044 1041 1051 1054 1051 1061 1004 1:001067 1071 1074 1071 1081 1084 108% 1091 1094 1098 cos g 0:99670 0:99669 -= DOB OTO N00 0:99660 099659 HDO MB O0 a 00 099650 099649 -MO AO O A0 -DMO DOOM 00©O© jj 1:001101 1104 110% 1111 1114 111% 1121 1124 1121 1151 1:001134 1137 1141 1144 1147 1151 1154 1151 1161 1104 1:001168 1171 1174 1178 1181 1184 1188 TLS 1194 1198 1:001201 1204 1208 1211 1214 1218 1221 1224 1228 1231 XXIX. W. Láska cos © 099630 0 99629 = MON OLO A 00 099620 0:99619 9) O FLOOR O 099610 099609 8 -MOR OO a 099600 099599 (©9) EM WAOOA i 1:001235 1238 1241 1245 1248 „1251 1255 1258 12061 1265 1:0012068 1271 1275 1278 1281 1285 1288 1291 1295 1298 1:001502 1:001305 1508 1312 1315 1518 1322 1525 1528 1352 1:001335 1358 1342 1345 1348 1352 1355 1358 13062 1365 cos © 099590 0:99589 m DIDO OLO AA 099580 099579 F RMNMOI R O0 a 0 099570 0:99569 m D3OIA ©1103 4 00 0:99560 099559 -BIO A Or10 A100 f 1:001369 1372 1575 1379 1382 1385 1389 1392 1395 1399 1:001402 1405 1409 1412 1415 1419 1422 1425 1429 1452 1:001436 14539 1445 1446 1449- 1453 1456 1459 140653 1466 1:001469 1415 1476 1419 1483 1486 1489 1493 1496 1499 cos © 0:99550 099549 ©3 = 00 Tafeln zur Auflósune des Kepler'schen Problems. if 1001503 1506 1510 1513 1516 1520 1523 1526 1530 1533 1:001536 1540 1543 1546 1550 15553 15506 1560 1503 1566 1:001570 1575 1576 1580 1583 1586 1590 1593 1596 1600 1:001503 1606 1610 1615 16106 1020 1026 1023 1630 1633 cos © 099510 099509 -DIDO RO O N20 099500 0:99499 r MO MB 010 300 099490 099489 r BDI O3 OLO N00 099480 099479 -DIOD AO O a) © Ji 1:0016306 1640 1645 16406 1650 1655 1656 1660 16063 1666 1:001670 1613 1676 1680 1683 1686 1690 1693 1696 1700 1:0017053 17006 1710 1715 1716 1720 1723 17206 17530 1733 1:001757 1740 1743 1741 1750 1755 1151 1760 17053 1761 cos © 099470 099469 099450 099449 DIOR OLO N00 099440 099439 -DOB O0 a 00 di 1001770 W03 NAV 1780 17853 1787 1190 1795 1797 1800 1.001804 1807 1810 1814 181% 1820 1824 1821 1830 1834 1:001831 1840 1844 1841 1850 1854 1851 1860 1964 1801 1:001871 1814 1811 1881 1884 1881 1891 1894 189% 1901 cos © 099430 0199429 FH MOIROO 410 099420 0199419 n MO A O010 400 099410 099409 -DMO AO O A0 099400 099399 -r BIOM O0 A 00 Ji 1:001904 1907 1911 1914 1917 1921 1924 1927 1931 1934 1001957 1941 1944 1947 1951 1954 1957 1901 1964 1967 1:001971 1974 1917 1981 1984 1981 199 1994 1997 2001 1:002005 2008 2011 2015 2018 2021 2025 2028 2031 2035 XXIX. W. Láska cos © 0:99390 0:99389 FRI OAO O 4 00 099380 099379 +1 00 HDO A O0 099370 099369 p MIO R00 A200 099360 0 99359 FH DI O9 010 a 00 f 1:002038 2041 2045 2048 2051 2055 2058 2061 2065 2068 1:002072 2075 2078 2082 2085 2088 2092 2095 2098 2102 1:002105 2108 2112 2115 2118 2122 2125 2128 2132 2135 1:002139 2142 2145 2149 2152 2155 2159 2102 2165 2169 cos © 099350 0:99349 Hr DBI OMA O0 a 00 099340 099339 F RIO MA 0103 100 099330 099329 -DODO O JI © 099320 099319 Hr BIOM 010 -00 f 1002172 2175 2179 2182 2185 2189 2192 2195 2199 2202 1:002206 2209 2212 2216 2219 2222 2220 2229 2232 2296 1'002239 2242 2246 2249 2252 2250 2259 2262 2266 2209 1002275 22706 2219 2293 2286 2289 2293 2296 2299 2303 cos © 0199310 099309 -MOR UO JN) 0 099800 0:99299 HDMDO2RAOO NI 0 099290 099289 F DO OI O0) a 00 099280 099279 r BDO MRB OTO a 00 Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems. f 1002500 2309 2313 2316 2319 2329 2320 2329 2993 2330 1:002340 2943 23406 2950 23D3 23506 2960 2903 2360 2310 1'002575 2310 2380 2383 2986 2390 2393 2390 2400 2403 1:002407 2410 2413 24117 2420 2423 2427 2430 2433 2457 cos © 099270 099269 FH BI ODM 000 200 0 99260 099259 -HDMOMAOLO 300 099250 0:99249 — WMBODRBOO 2100 0:99240 099239 — DOR OLO JI 0 1.002440 2445 2447 2450 2453 2451 2460 2463 2467 2410 1:002474 2411 2480 2484 2481 2490 2494 2497 2500 2504 1:002507 2510 2513 2517 2520 2923 2021 2530 2533 2531 1:002541 2544 2548 2551 2554 2558 2561 2564 2508 2511 cos © 0:99250 099229 0:99210 099209 -r DOI MA O10 a 00 099200 0:99199 r IO RB OLO 40 Ji 1:002574 2518 2581 2584 2588 2591 2594 2598 2601 2604 1:002008 2011 2614 2618 2021 2024 2028 2031 2034 2038 1:002642 2645 2648 2052 20655 2058 2002 2605 2068 2072 1:002615 2618 2682 2085 2688 2692 2095 2698 2102 2705 10 cos © 099190 099189 FH DBI O9 B0103 4300 099180 0:99179 = DIOD 000 a 00 099170 099169 -DO MB OLO A0 -099160 099159 -MOIRA O0 A 00 ' 1'002708 2112 2115 2718 2122 2025 2128 2132 2135 2138 1:002742 2145 2148 2152 2155 2158 2102 2105 2108 2112 1002776 2119 2183 21806 2189 2193 2196 2199 2803 28006 1:002809 2813 28106 2819 2829 2820 2829 2833 2836 2839 XXIX. W. Láska cos E 0:99150 099149 -DI OI BO O a 0 0:99140 0:991539 -DMO MAOO a 00 099130 0:99129 -D90 MA 010 200 099120 099119 = DI ODA OLO A 00 p 1003843 28406 2850 2853 2850 2860 2803 2866 2870 2813 1:0028706 2880 2883 28806 2890 2893 2896 2900 2903 29006 1:002910 2913 29106 2920 2923 29206 2930 2933 2936 2940 1:002944 2941 2950 2954 2951 2960 2904 2901 2970 2974 cos © 099110 099109 -BD O3 MMB O0 A 00 099100 0:99099 -MODDB OLO a 0 099090 099089 -DIDO MB OO 200 0.99980 099079 -m WB OI A OLO A100 JE 1002978 2981 2984 2988 2991 2994 2998 3001 3004 3008 1:003011 3014 9018 3021 3024 3028 3031 3034 3038 3041 1003044 3048 3051 3054 3058 3061 3064 3068 3071 3074 1003078 3081 3084 2088 3091 3094 3098 3101 3104 3108 cos © 0:99070 0:99069 -MODA OO u 0:99060 099059 HDO MB O0 N00 099050 099049 F DIOD ©0103 00 099040 0:99039 n BIOM OLO N00 Tafeln zur Auflósune des Kepler'schen Problems. Ji 1003112 3115 3119 3122 3125 3129 3132 3195 3139 3142 1'003145 3149 3152 3155 3159 91062 3165 3169 3172 3175 1:003179 192 93185 3189 3192 9195 3199 3202 3205 3209 1'003212 3215 9219 3222 3225 3229 3292 3235 3239 3242 cos © 099030 099029 -DIOD BO O Ja 0 új 1:003246 1003249 3209 3250 3209 3209 9206 3209 3213 3216 1:003280 3283 3291 3290 3293 3291 3300 3303 3301 3310 1:003313 3317 3320 3323 3321 3330 3399 BEDNÍ 3340 3943 1:003347 3350 D9 BBDY| 3360 3303 3301 3310 3313 3300 cos © 098990 098989 n BI ODD O000 A100 098980 0:98979 -DI OMA O0 a 00 098970 0 98969 Fe DD ODB ©1033 00 098960 0:98959 -m DIOD O0 A100 11 f 1003380 3383 3381 3390 3393 IJ 3400 3403 3407 3410 1005414 9417 3421 9424 3421 9431 3494 9431 9441 3444 1:003447 93451 9454 3451 3461 3464 3461 3471 3474 3417 1005481 3484 3487 9491 3494 3491 3501 3504 3507 3511 12 cos © 0:98950 0:98949 -DI OI RB O10 A100 098940 0:9893 -DIDO AGOO JI © 098950 098929 HDO RO O 0 00 0:98920 098919 r DIOR 010 I 00 4 11003515 9018 3022 3525 3528 3592 3535 338 3542 3545 1:003548 3552 DDD 35DD8 3502 9005 D08 9512 9515 3578 1003582 3D8D 3588 592 9595 D98 9602 3605 9008 3612 1:003616 9619 3023 30206 9029 3033 36306 3039 3043 - 3646 XXIX. W. Láska cos E 098910 098909 F BD OI MNO O A100 098900 098899 FH D3 O3 MB 010 a 00 095890 098889 rm DOR OTO N00 098880 098879 -n BIOM O103 43 00 ý 1:003649 9059 36506 3059 30653 3666 3669 3013 3076 3679 1:003683 3686 089 3693 36906 9099 3103 3106 3109 3113 1:003716 3119 3123 3120 3129 3133 3136 3139 3149 31406 1:003750 313 31DT 3160 3103 31061 3110 3119 3171 3180 cos E 098870 0:98869 9 ď 6 9) 4 3 2 1 098860 098859 -DOB O0 00 098850 098849 -DOR OLO 20 098840 098839 rm DI 00 A OLO A 00 f 1:003784 3187 3191 3194 3191 3801 3904 3807 3011 9814 1:003818 9821 3825 3828 9831 3835 9838 3841 3845 3848 1:003851 3854 3858 9861 3804 3808 9811 9874 3818 3881 1003885 3898 3892 3895 3898 3902 3905 3908 912 3915 cos 098850 098829 -HDO OLO 2100 098820 098819 -r DI OIMB O0 a 00 098810 0:98809 m WI SI MBOLO A100 098800 098799 m DOMA 0103 JI 00 Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems. V 1:003919 3922 39206 3929 3932 9936 3939 3942 3946 3949 1005952 93956 3959 3902 3966 2969 3972 3976 3979 3982 1:003986 3989 3992 39906 3999 4002 4006 4009 4012 4016 1:004019 4022 4026 4029 4032 4036 4039 4042 4046 4049 cos © 095790 099789 -B3030 a) 00 0:98780 095179 FH BI O3H O103 00 0:98770 0:98769 -r WOIFR OLO: m 098760 0:98759 -r DMDOI MB OLO 200 Jj 1:0040553 4056 4060 4063 40606 4070 40753 4076 4080 4083 1:0040806 4090 4093 4096 4100 4103 4106 4110 4115 4116 1:004120 4123 4126 4130 41533 4136 4140 4143 4146 4150 1:0041553 4156 4160 4105 4166 4170 4113 4176 4180 4185 cos © 0:98750 098749 098740 098739 -= W BOJROLO A 00 0:98750 0:98729 -WWO ROO A0 0:98720 0:98719 -= DMO MB O0 A100 13 jf 1:004187 4190 4194 4197 4200 4204 4207 4210 4214 4217 1:004221 4224 4228 4231 4234 4298 4241 4244 4248 4251 1004254 4258 4201 4264 42068 4271 4274. 4218 4281 4284 1:004288 4291 4295 4298 4301 4305 4308 4311 4315 4318 14 cos 0:98710 0:98709 = DIOD MB O1 A100 1:004522 4325 4529 4332 4335 4339 4342 4345 4349 4352 1:004356 4359 4363 4366 4369 4313 4376 4379 4383 4386 1:004389 4393 4396 4399 4403 4406 4409 4413 4416 4419 1:004423 4426 4429 4433 4436 4439 4443 4446 4449 4453 XXIX. W. Láska cos © 098670 0:95669 -r DI O3 MRO1O0 200 098660 0:98659 8 -BIO MOO U 0:98650 0:98649 -k BOI O0 A1 0 J 1:004457 4460 4464 4467 4470 4474 447 4480 4484 44817 1:004490 4494 4497 4500 4504 4507 4510 4514 4517 4520 1004524 4521 4531 4534 4531 4541 4544 4547 4551 4554 1:004558 45061 4565 4568 45T1 4575 4578 4581 4585 4588 cos © 098630 098629 = BI ODA O0 AI 00 098620 099619 -DBI OI MB O0 N00 098610 098609 HDO BO O 400 098600 0:98599 -WO MR O O A100 Ji 1004592 459% 4599 4602 4605 4609 4012 4615 4619 4622 1:004626 4629 4683 4636 4639 4648 4646 4649 4653 1004658 4661 4665 4668 4671 4675 4079 4682 4686 4689 1004693 4696 4700 4103 4106 4710 4115 4116 4720 4123 cos © 098590 098589 = DI OD BD O103 1 00 098580 098579 F BOB O10 a 00 098570 0985069 Fr BIO ©1103 A1 00 098560 098559 HWDOIROLO JI © Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems, JÍ 1:004727 4730 4134 4131 4740 4744 4147 4150 4754 4157 1004760 4163 4767 4170 4113 4T17 4180 4783 4181 4190 1'004794 4191 4901 4804 4807 4811 4814 4817 4821 4824 1004827 4931 4834 4831 4841 4844 4841 4851 4854 4857 cos © 098550 098549 (n Ao on 0 o) 098540 0:98539 -BOR O0 N00 098530 098529 Fm 3 O8 O10 A1 G0 098520 0:98519 -n BIO MB O00 a 00 jj 1'004861 4864 4308 4871 4814 4878 4881 4884 4888 4891 1:00489% 4898 4902 4905 4908 4912 4915 4918 4922 4925 1:004929 4932 4936 4939 4942 4946 4949 4952 4956 4959 1:004902 4965 4969 4972 4975 4989 4982 4985 4989 4992 cos © 098510 098509 -WORD O N00 0:98500 098499 -r W032 O0 A100 098490 0:98489 Hr BD OI OLO a 00 0:98480 0:98469 F- DDO3N OLO a 0 15 v 1'004996 4999 5003 5006 5009 5013 5016 019 5023 026 1005030 5033 5037 5040 5043 5047 5050 5053 5057 5060 1:005064 5067 5071 074 5077 5081 5084 5087 5091 5094 1:00509% 5100 5104 5107 5110 5114 5117 5120 5124 5121 16 cos © 0:98470 098469 -r BI OI 010 = 00 0:98460 098459 Hr DI OB O10 a 00 098450 098449 m DĚ O3 ©1103 43 00 098440 098439 m DBI O3 010) A100 9 1:005131 5194 5158 5141 5144 5148 DI5Í 5154 D158 5161 1:005165 5168 5172 5175 5178 5182 5185 5188 9192 5195 1:005199 5202 5206 D209 D212 52106 5219 5222 5220 229 1:005233 5230 5240 5243 D246 5250 D2D9 5256 5260 5203 XXIX. W. Láska cos © 0:98430 098429 = DI 03 M O1) AI 00 098400 098399 -n BOD ROLO JA 00 JA 10052067 5270 0214 5217 5280 5284 5281 5290 5294 5297 1:005300 D303 5307 5310 5313 5317 5320 5323 5321 D330 1:0053534 5337 0341 5344 5347 5351 D354 D35 5361 D364 1:005567 5310 5314 D31T 5380 5384 D381 5390 5394 D39 cos © 0198390 098389 -mn BM3OI RO OA JI 00 098380 0:98379 = DI OÍH ©1000 098370 098369 -DORO O 20 098360 0:98359 = BIO OLO) 41 00 i 1:005401 5404 5408 5411 5414 5418 5421 5424 5428 5431 1:005435 5438 5442 5445 5448 5452 5455 0458 - 5462 5465 1005469 b472 5474 5479 5492 5484 5489 5492 5494 5500 1'005504 5507 pol1 5514 5511 5521 D524 5521 5531 D534 cos © 098350 098349 -UI UORBOONO 0:98340 098339 F- DIOR O10 00 098330 098329 -r DIOD 010 A100 098320 098319 -m MON 010 A 00 Tafeln zur Auflósune des Kepler'schen Problems. ji 1'005537 5540 D544 5547 0550 ODD4 5557 5560 D563 55606 1'005569 5512 5570 5519 5582 55806 5589 5592 05906 5600 1:005604 5607 5611 5614 5617 5021 5624 5621 5631 5634 1:005638 9641 5645 5648 5051 5655 5658 5061 5605 5668 cos © 098310 098309 rm MO MA 010 4x 00 0:98300 0:98299 -= MO2P 010 00 0:98290 098289 F DIOR OLO A1 00 0:98280 098279 F DMODROO a © 4 1'005671 5674 5078 5681 084 D688 5691 5694 5698 5101 1:005705 5108 5112 5115 5118 5722 5125 D28 5132 5135 1:005739 5142 5146 5149 5152 5156 D159 5102 51606 51069 1:005772 5115 5119 5182 5185 5789 5192 5195 5199 5803 cos © 0982170 098269 r DIOD OTO) N00 098260 098259 -MOB O010 A 00 098250 098249 rm WMBODMR O0 200 098240 098239 O FR UW OMD OLO) A100 17 J 1'005807 5810 D814 5817 5820 5824 5821 5830 5834 5831 1:005840 5843 5847 5850 5853 D851 5860 D803 5867 5810 1005874 5871 5881 5884 5881 5891 5894 5891 5901 5904 1:005907 5910 5914 5917 5920 5924 5927 5930 5934 5937 18. XXIX. W. Láska: Tafeln zur Auflósung des Kepler'schen Problems. cos © 4 098230 1:005941 098229 5944 5948 5951 9954 5961 5964 59068 5912 -n DI OI MP O010 4300 5958 cos © 7 098220 | 1:005976 098219 r DY OI A> ©1003 I 00 5919 5983 5986 5989 5993 5996 5999 6003 6006 cos © 098210 0:98209 -r BIOM 010 a 00 fi 1:006009 6013 6016 6019 6023 6026 6029 6033 6036 6039 Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. KON. Généralisation du théoréme de Frullani. Par M. Lerch a Prague-Vinohrady. (Lu dans la séance du 2 Juin 18983) Solent ap; dy) A233 «- - ap des -constantes positives distinctes, f(e) une fonction intégrable dont nous nous reservons A particulariser la nature aux points © = 0 et © = oo, et considérons Vintégrale o a f(aov), f(a7), - . . fapr) | ; dx A 3 A Up Fan V ab “ 3 a Ů a, | a ď o Ů o až aa me | oů 9, n sont deux constantes positives, une petite, Vautre grande. Cette intégrale peut s'obtenir en intégrant les éléments de la pre- mičre ligne horizontale du déterminant, ce gui donne, en remplacant Vintégrale fiaa) Z par sa transformée ad Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 9 XXX. M. Lerch dg% an da de do ab" | fe) opi ab" | fe) z 8 98: ab fe) W% 0,9 apĎ Fyn= 1 i) 1 ) 1 VA ; M n Ap až : a PRE VRD aj ná ; Zá de "m Mais on a ď a an d dx a 2 a jo + | 195 + (10, ad ad dď n et en substituant o le déterminant il vient c d i d 2 lac a no) dž, a 70 a s ab fe) a a,d and F — 0 1 'p O 1 1 1 4 i Up ab i ab 51 Ag% a, 3 Apn d a a ab fe m ) a fe) xP o. drag o Ab f(x) CP ir 1 1 1 A A4 U = ee "eme te až- o aby (o Male: je a | d 1 HD = zr | fd) k a » 1 Généralisation du théoréme de Frullani. 3 on obtient enfin V NN C p—1 a dx a, = Ja 77 yd "M 1 A da 7 + i v U a a, ab ab- 0ů nous avons écrit une seule colonne comme représentant de toutes les autres. Cela étant, supposons gue la fonction f(r) puisse se mettre, pour des petites valeurs de 7, sous la forme Fe) = A0 + FO 69 o +00 1+ 9ler (z) étant infiniment petite en měme temps gue =. Nous aurons ODE 4 o 0 HP + dada, fér. = Z = ár 40 ďoů = — dP-—1 loga -907-1 | e(dz) = : j p(dx) = 1 étant infiniment petite en měme temps gue © il s'ensuit 1 L'intégrale 4 XXX. M. Lerch = S ÍBDD ab "log a, 1 1 bo fe—D(0) a, jee: 4, VEL E90 aj % m m- 0ů Vy représente une guantité gui Sévanouit avec 0. Supposons ensuite gue pour des grandes valeurs de « on a fe) = Aw" zle), nous aurons = je) če -[; ka | et Vintégrale sera infiniment petite pour » infiniment grand; on a donc, en présentant par W, une guantité infiniment petite, pa (© | a, dx zr | Aro) E loga, | ab n 1 — A U, + V, ? v až a, v - : ři 2 z : la guantité Fg „a donc pour valeur 5 = Généralisation du théorému de Frullani. 5) ab "loga,, AX" logazs: < ab 1084, 1 1 ZN B W A VOLE Ap |4— jé | T až aš oh uoilibuvo 6 až G=D) 579% a a oů m disparait pour O0 et n= m; On a par conséguent la formule gui généralise le théorěme de Frullani: Hax), fax), « - - « flape) 1 Be A da U VM Ap xP a ai ap 1 1 p—1 a Zn oc AD až—i log a, aP—!logax, . . „ab loga, 1 l 1 ls, 1 8 | JYNALA W = ; 08 A bh Ap (p—1)! a? B, až a A a | oů la fonction f(r) n'a été soumise A d'autres conditions gue celle d'intégrabilité et d'admettre un développement de la forme KOBOK AKO ASNN 1 dě p n 4) m -+ p(z)w7", oů lim o(z) — 0, et dadmettre la limite 2—0 C'est lá une extension du théoréme de Frullani, différente de celle gue nous avons donnée 'année précédante dans une note pré- senté a Académie tchěgue,“) et gui consiste dans la considération de Vintégrale 6 XXX. M. Lerch: Généralisation du théoréme de Frullani. S W —Ao)p'to)ide, la fonction o(r) étant soumise a condition de coincider avec © aux limites de 'intégration a, d. 1) Rozpravy České Akademie, 1e année, 2e classe, No. 8; 1891. pravy , Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra Edy. Grégra v Praze 1893. XXXI. O některých serpentinech zápádní Moravy a horni- nách amíibolitických je provázejících). Od dra. Jindřicha Lad. Barvíře v Praze. (Předloženo dne 16. června 1893.) II. O horninách amfibolitíckých. U Tempištýna vystupuje nad serpentinem amfibolit. Tento jest massivní se zřetelenou náchylností ku břidličnatému slohu, barvy temno- zeleně skvrnité, zrna prostředně velikého a sestává makroskopicky ze tmavozeleného amfibolu, hnědého biotitu a něco živce, oba po- slední nerosty nejsou však stejnoměrně v hornině rozděleny, nýbrž místem více nebo méně nahromaděny. Amfibol jest vyvinut ve tvaru sloupků, jejichžto šířka činí průměrně 0:8 mm, kdežto délka kolísá mezi 2 až 3 mm, a jen při některých individuích dosahuje také 5 mm. Jeho štěpné lupénky jeví značně zřetelný pleochroismus: rovnoběžně ku c barvu temnozelenou s tonem do hněda, kolmo ku c barvu světle žlutavě zelenou, úchylka chvění činí na nich průměrně 13'/,“. Jest to obecný zelený amfibol. Lupénky biotitu, průměrně 1 mm veliké, mají nepravidelné obrysy a stávají se v mikroskopu průhlednými barvou světle červenavě hnědou, v konverg. polar. světle jeví se býti opticky dvojosými, negativními, ale úhel os optických jest velmi malý, neboť černý kříž rozevírá se při točení stolkem jen maličko. Ve výbruse objeví se mikroskopem jakožto hlavní součástky horniny opět převládně amfibol, pak biotit, něco živce, jakožto akces- sorické pak: magnetit, titanit a rutil. Křemen schází. Průřezy amfibolu jsou dílem žlutavě zeleně, dílem tmavozeleně, poněkud do hněda průhledny a silně pleochroiticky. Mají zřídka pra- videlné omezení jevíce čtyřstranné obrysy po základním hranolu sa- 1) Druhá čásť pojednání XVIII. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 18983. 1 2 XXXI. Jindř. L. Barvíř motném, nebo šestistranné, když ku témuž přibude ještě klinopinakoid. Ponejvíce zrnka překážela si ve krystalografickém vyvinutí. Dvojčata dle orthopinakoidu vyskytují se, a jejich plocha srůstu bývá dosti rovna; někdy jsou také tenké lamely dvojčatné dle téhož zákona vsunuty v individua větší. Nerost uzavírá hlavně laločnaté a nepra- videlné, méně často nějakou měrou ostře ohraničené lupénky biotitu, pak malá, okrouhlá, slabě načervenalá zrnéčka titanitu, též rutil a apatit. Zrnéčka titanitová sama uzavírají kalný prášek, rutil vy- skytuje se ponejvíce ve tvaru jemných žlutých jehlic, zřídka tvořívá širší zrnka, apatit činí bezbarvé hexagonální krystalky, ostře vyvi- nuté. Zaměnění apatitu se křemenem jest zkoumáním vlastností opti- ckých vyloučeno. Někdy vyskytují se jakožto uzavřeniny v amfibolu také zrnka rud, která dle habitu, dle obrysů neb aspoň dle výběžků často pravoúhlých náleží ku magnetitu, a poněvadž bývají někdy srostla s rutilem, obsahují snad něco titanu. Mimo to bývá lze pozo- rovati v amfibolu velmi malé, skoro čtyřhranné, značně ploché prů- hledné tvary, které jsou dvojlomny, a zdá se, že světlo lámou trochu silněji než amfibol. K nim družívají se velmi drobné válečky neprů- hledných rud, a podobně omezené částečně průhledné mikrolithy, oboje srovnáno dle vertikální osy hostitele. Ještě jiné nehojné a pra- malounké uzavřeniny amfibolu obsahují nejspíše tekutiny, neboť se domnívám, že možno tu i tam viděti libely. Nějaké kataklase nelze na amfibolu pozorovati. Biotit mívá zřídka, a tu jen částečně krystalografické omezení, obyčejně jeví tvary velmi laločnaté. Z toho, že často bývá uzavřen amfibolem, následuje, že jest velmi starou součástí horniny, a že aspoň značným dílem byl vyvinut před tímto. Řezy ku basi naklo- něné jsou vyznačeny silným pleochroismem mezi jasnou, hnědavě žlutou barvou rovnoběžně dle a a mezi tmavou, červenavě hnědou kolmo k tomu směru. "Také on uzavírá jehličky rutilu a zrnka ma- gnetitu, pak titanit, velmi malé, rovnoběžně dle štěpnosti srovnané neprůhledné jehlice a místem kalný prášek. Pravidlem nebývá ani zohýbán ani pomačkán. Také v amfibolu kraj jeho jest zachován čerstvý a žádný z obou nerostů nejeví na společném rozhraní nějak změněných vlastností. Živce mají omezení jen allotriomorfní a relief obyčejně viditelný, jen místem jsou skoro bez reliefu. Největší částí jsou prosety kalným práškem a pramalými nezřetelnými, nejspíše tekutinami naplněnými uzavřeninami, často obsahují jehlice rutilu, řídčeji krystalky apatitu. Mnohé počínají větrati. Ponejvíce činí jednoduchá individua, zřídka O některých serpentinech západní Moravy. 3 dvojčatně rýhovaná, avšak vyskytují se též zrnka zdvojčatělá dle dvou zákonů. Nepodařilo mi se obdržeti ani jeden štěpný lupének s náležitými trhlinami, bych mohl měřiti úchylku zhášení, avšak určení bylo možno poříditi pomocí konvergentního světla. Nejmnožší lupénky štěpné jevily tu temnou větev, která stranou přicházela do zorného pole, taková individua náleží tedy řadě labradoritové. Menším počtem vyskytují se také kyselejší druhy, pokud lze souditi dle re- liefu a dle malé úchylky zhášení, pozorované jednak k obrysům zrnek jednak ku hranici dvojčatných lamel. Ku mikrochemickému zkoumání jest nesnadno získati čerstvá zrnka a zvláště tak, aby pocházela jen od jednoho individua. Při několika zkouškách obdržel jsem více natria nežli kalcia. Kde živce vyskytují se ve skupinách, lze nalézti laločky biotitu a zrnka amfibolu mezi nimi uzavřená. Všude jest amfibol vedle živce nepravidelně omezen. Vůbec se podobá, že vývoj živců nastal na sklonku vývoje horniny, neboť tyto vyplňují mezery a zá- hyby mezi amfibolem a biotitem, nebývají však v nich uzavřeny. I následoval při vývoji nerostův asi tento pořádek: 1. rutil, apatit, titanit, rudy, 2. biotit, 3. amfibol, 4. plagioklasy. Možno tedy přijati, že amfibolit tento není původu sedimen- térního, neboť nejeví žádné vrstevnatosti, a pochod vytvoření jeho sou- částek jest analogický krystalisačním pochodům v magmatech. Jest pak to hornina příbuzná dioritům. Hranice mezi tímto amíibolitem a mezi serpentinem nedala se dobře studovati, poněvadž obě horniny jsou na ní velmi změněny. Serpentin jest tuze zvětralý, amfibolit pak všecek rozdroben. V celku nebylo lze pozorovati žádné úchylky ve struktuře. Jenom to dalo se stanoviti, že amfibolit blíže serpentinu stává se temnějším, neboť jeho amfibol nabývá značně temnější barvy. Štěpné lupénky posledního jeví tony hnědozelené, rovnoběžně ku c tmavé, kolmo k tomu světlejší, a úchylku zhášení průměrně 15. Že amfibolity, vyskytující se v okolí Templštýna, nejsou stejno- rody, dokazuje vzorek, který jsem nalezl u Dobřínska, sev. od ve- snice. Tento jest složen makroskopicky ze tmavozeleného amfibolu a bělavého, často čirého plagioklasu. Obě součástky jsou allotrio- morfní a spolu tak spojeny, že tvoří až přes 1 cm dlouhé uzlíčky a čočky. Takové skupiny jsou drobnozrnné a sestávají dílem zdánlivé | jen z amfibolu, dílem jen ze plagioklasu. Amfibol jeví zřetelnou snahu 1* 4 XXXI. Jindř. L. Barvíř po sloupkovém vyvinutí a spůsobiti jakousi rovnoběžnou strukturu. Množstvím oba nerosty jsou si téměř rovny. Amfibol skýtá štěpné lupénky, které jsou průhledny zeleně s to- nem do žluta, a mají zřetelný pleochroismus: rovnoběžně ku c barvu tmavozelenou, kolmo k tomu světle žlutavězelenou. Úchylku chvění měřil jsem ve dvou lupéncích na 13:39 a 13:47. V tenkém výbruse jevívá jen málokdy prismatické omezení a průřezy jeho jsou silně pleochroiticky v tonech zelených, modrozelených a žlutavých. Jest to obecný zelený amfibol. Ze plagioklasu obdržel jsem několik štěpných lupénků, z nichžto jenom menší počet pocházel z jednoduchých individuí, ostatní pak jevily dvojčatné proužkování. Jednoduché byly omezeny nepravidelně a neměly žádných štěpných trhlin, dvojčatné lamely byly střídavě značně široké a velmi úzké. Jednoduché lupénky jakož i širší lamely bylo možno pohodlně zkoumati v konvergentním polar. světle a ský- taly buď po jednom tmavém trámci, který stranou přicházel do zor- ného pole, nebo po obrazu jedné opt. osy. Z toho následuje, že zde vyskytují se plagioklasy basické, jmenovitě bytownity a anorthity. Při měření úchylky chvění na zdvojčatěných lupéncích byly úhly obou- stranných šikmých výchvějů ku dělící hranici vždy velmi nestejny, protož jsou zkoumané plagioklasy zdvojčatěny dle zákona periklino- vého, a zkoumané plochy náleží brachypinakoidu. Tak byly měřeny ku dvojčatným hranicím větší úchylky zhášení 40:27, 4039, 40-99, 42-07, 4309, 4349, menší úchylky znášení 192922213 adva Nevyskytuje se tedy jediný nějaký člen směsi plagioklasové, nýbrž více členů celé řady bytownit-anorthitové. Mikroskopem pozná se jakožto podstatná součástka ještě třetí nerost, kterýž objevuje se ve prostředku skupin amfibolových a množ- stvím i něco předčí nad amfibol ; jest to zelenavý, diallagovitý pyroxen. Tento jest allotriomorfní a obsahuje četné pramalé, často lupénkovité, tmavé i bezbarvé uzavřeniny, jaké často bývají z diallagu popisovány, jsou největším počtem skoro čtverhranně omezeny, a v obyčejném světle činívají dojem skelných třísek. Někdy tyto uzavřeniny jeví ši- roké okraje následkem silného lomu světla. Jsou-li delší, bývají spo- řádány rovnoběžně ku podélné ose hostitele. Malá skrčená žlutá zrnéčka náležejí nejspíše rutilu, vyskytují se však jen ojediněle. Také uza- vřeniny tekutin nescházejí, jak se podobá. Ve příčných průřezech diallagu lze poznati vedle prismatické také orthopinakoidální štěpnosť a v kon- verg. polarisovaném světle obdržeti obraz jedné optické osy. Nerost 0 O některých serpentinech západní Moravy. 5 jeví patrný pleochroismus a mezi kříženými nikoly tu i tam úzkou lamelu, dvojčatně postavenou. Mimo právě řečené nevyskytuje se již žádná jiná podstatná součástka, jmenovitě také žádný křemen. Plagioklas a amfibol hostí jen velmi malé, ovšem často četné uzavřeniny, z nichžto některé obsahují zřetelně tekutiny, jiné mohly by náležeti apatitu a skoro bezbarvému titanitu, než dobře určitelných takových jsem nenalezl. Zrnéčka haematitu nebo lístečky železové slídy vyskytují se jen poskrovnu. Plagioklasy jsou dle pozorování v tenkém výbruse vyvinuty ši- roce, a kde jsou zdvojčatěny, lze znamenati ponejvíce zákon perikli- nový; zřídka přibývá k němu ještě zákon albitový, pročež některé průřezy prozrazují pak mřížkovitý sloh. Zde onde zrnko vypadá, ja- koby bylo v menší kousky rozdrceno, na nečetných nalezl jsem dvoj- čatné lamely také trochu prohnuté. Na puklinách mění se často na lupenitou, bezbarvě průhlednou hmotu 0 polarisačních barvách pro- středně vysokých, kterou pokládám za prehnit — se zřetelem ku je- jímu habitu, ku chemickému složení matečného nerostu a dle analogie S jinými nalezišti v okolí Templštýna. Dialla« bývá ponejvíce s amfibolem srostlý. Bývá jím ovrouben, avšak nikoli stejnoměrně, nýbrž amfibol často vniká do něho rozma- nitými výběžky. Také vyskytují se úzké hadříkovité partie amfibolu vrostlé v diallag, které jsou často spořádány rovnoběžně dle směru štěpnosti tohoto. Tou příčinou diallag objevuje se býti skvrnitým, někdy pak zdá se býti skoro vláknitým. Takové skvrny a partie am- fibolu nepřestávají najednou, nýbrž přecházejí jaksi pozvolna a ne- zřetelně v diallag. Štěpné trhliny pokračují často z diallagu do am- fibolu. Uzavřeniny diallagové lze mnohdy v nejbližším sousedství jeho v amfibolu viděti, ale dále jsou obyčejně vzácny a jen místem bývají četněji nahromaděny. Takové sdružení diallagu s amfibolem bylo již mnohokráte pozorováno *) a činívá dojem, jakoby diallag měnil se na amfibol. Zde zdá se poukazovati na proměnu takovou pokračování trhlin diallagových v amfibolu, pak častá nezřetelnosť rozhraní obou na dotyku. Poněvadž vedlejší produkty proměny úplně scházejí, bylo by pak asi přijati prosté molekulárné přestavení sloučeniny, kteréž arci při přeměně diallagu v uralit dle dosavadních pozorování nezdá se býti konstatováno.“) Takováto přeměna mohla se ovšem také díti 1) Rosenbusch, Mikrosk. Physiogr., 3. Aufl. I. 529, 530. — Zirkel, Petrographie, 1893, I, p. 320. 2) Neues Jahrbuch fůr Min., BB. VII. 1891, p. 102. 6 XXXL Jindř. L. Barvíř již při prvotním tvoření se horniny, dokud živce nebyly vyloučeny, a sice tím, že podmínky krystalisace její, zvláště nejspíše tlak horský, se měnily. Avšak mohlo by zde býti také jen prosté následování. Pro nedostatek zřetelných pseudomorfos následkem allotriomorfního vyvi- nutí diallagu lze toliko to tvrditi, že před vytvořením se amífibolu vývoj diallagu převládal. Živce tvořily se v původní hornině nej- posléze. Máme zde horninu, která možná že byla částečně přeměněna účinkem horských sil. Jest to (skoro) allotriomorfně zrnitá směs by- townitu, anorthitu, diallagu a amfibolu, bez křemene a bez olivinu, více massivní nežli rovnoběžně složenou, tedy bezolivimovou, ale am- Jibol obsahující horninu gabbrovitou. Poznamenání. Z okolí Náměště Oborny připomíná četných sdružení „augitu“ s amfibolem“) v horninách amfibolem bohatých a pokládá (makroskopicky) amfibol za přeměnu augitu. Uzavřeniny tmavozeleného obecného amfibolu, podobné velmi těm, které jsem právě popsal od Dobřínska, mohl jsem pozorovati ve špinavě louhové zeleném neprůhledném pyroxenu, který vyskytuje se v hornině am- fibolem oním bohaté nedaleko Náměště blíže „Vlasáka“ směrem ke Kralickému mlýnu u řeky Oslavy. Amfibol tvoří v pyroxenu malé hadříkovité partie, které častěji činí dojem, jakoby byly přeměnou tohoto. Pyroxen náleží ku zeleným jednoklonným druhům, stává se někdy skoro vláknitým a podobným diallagu, než lepší štěpný lupének dle orthopinakoidu lze obdržeti jen výminkou. Ve výbruse zůstává větším dílem něco kalným, kterýžto zjev pochází od četných maloun- kých uzavřenin a porů. Ku pyroxenu a amfibolu přidružuje se ba- sický plagioklas a místem hojný titanit. Plagioklas jest často zvětralý a na jeho místě vyskytuje se někdy zrnitý skapolit. Poslední poklá- dám dle poměru jeho vyskytování se za sekundérní a sice za vzniklý ze plagioklasu. Titanit činí 3—4 mm velké i větší neprůhledné kry- staly barvy červenohnědé, kteréž jsou vyvinuty známým tvarem obálek na psaní, převládát: ?, P2, vedle toho pak oP, P oo, "/, P oo. Access. nalézti lze apatit, něco titanového železa v titanitu a sekundérní kalcit. Podrobnějšího popisu zde pomíjím. Oborny (l. c. p. 28 sub 5) zmi- ňuje se o louhově zeleném amíibolu, pak o křemeni. V mých exem- plárech jest louhově zelený nerost pyroxenem, křemen pak schází. — V okolí Templštýna vyskytují se také amfibolity se granátem, n. p. u Dubňan. 1) Die gceogn. Verháltnisse der Umgebung von Namiest. Verh. d. naturf. Vereins in Brůnn, V, 1866, p. 26. O některých serpentinech západní Moravy. 7 Amfibolitická hornina od Zňátek. U Zňátek nalezneme v zářezu, naznačeném ve výpise serpen- tinu, vystupující horninu amfibolitickou. Mezi touto a mezi serpenti- nem nebylo mi lze pozorovati nějaké určité hranice, avšak ani ne- pochybně přechodních tvarů nenalézám ve svých vzorcích. V soused- ství serpentinu amfibolit má tmavozelenou barvu a dílem obsahuje granát, dílem pak jest bez granátu. Jest skoro jemnozrnný a pře- chází dále do slohu hruběji krystalického. Zde budiž jednáno jen o části horniny, pokud vyskytuje se nejblíže serpentinu. Amfibolit se granátem obsahuje malá, jen až 4 mm velká zrnka granátu nepravidelných tvarů. Tato právě bývají ponejvíce vroubena tmavou, až 1 mm širokou páskou neb korou a leží ve světle šedavé hmotě základní. Na seříznutých plochách lze viděti, že granáty jsou často proraženy tmavými žilami, kteréž od kůry zasahují do nich. Na tenkém výbruse lze viděti skoro již prostým okem, že ani kůry granátové ani hmota základní nejsou jednotny. Hmota základní obje- vuje se jakožto jemné tkanivo, složené z bezbarvého živce a jiného slabě nazelenalého nerostu, kterýž poslední na jednotlivých, zvláště širších místech jevívá dílem hnědavě, dílem pak zeleně průhledné skvrny, upomínající již habitem svým na obecný amfibol. Také vy- skytují se podobná, něco větší a zřetelnější zrnka amfibolová značněj- ším počtem pohromadě se živcem. Mimo to lze nalézti v základní hmotě černá zrnka rud porůznu roztroušená, která dosahují až 1 mm délky a jsou na průřezu celkem laločnatě omezena. Někdy bývá vi- děti na kraji jejich čtverečně omezené výběžky, pročež náleží nej- spíše macnetitu. Kůry granátové upomínají na ony, které jsem popsal z valounků granátového amfibolitu u Hrubšic "), ale prozrazují vedle živce jen amfibol, nikoli pyroxen, ten pak prosvitá buď zeleně nebo hnědavě, jest tedy opět obecným amfibolem. Při mikroskopickém pozorování sezná se, že ve „hmotě základní“ uložený slabě nazelenalý nerost často bývá také téměř bezbarvě průhledným, a že náleží pyroxenu řady diopsidové. Činí */, až '/„ mm široká, mnohdy ovšem jen zdánlivě samostatná zrnka okulacených - tvarů, vystupuje reliefem patrně výše než amfibol a má obyč. vyšší barvy polarisační. Dá se poznati již dle štěpnosti, zvláště v širších partiích a pomocí konverg. polar. světla. Jakožto uzavřeniny hostí práškovitá zrnéčka rud, někdy malé krystality, řídčeji snad pory S te- 1) V těchto „Zprávách“, 1898, č. XXVII. © XXXL. Jindř. L. Barvíř kutinami. Zrnka amfibolová ve hmotě základní jsou pleochroitická v tonech hnědavých a zelených a srostla s diopsidem nezřídka bez patrnější ostré hranice. Kde zrnka diopsidová převládají, bývá amíi- bol jen výminkou vyvinut krátce prismaticky, ale tam, kde sám pře- vládá, častěji. Nejvíce mívá omezení zcela nepravidelné, a terminální plochy krystalové scházejí vždy. Uzavřen chová kalný prášek, sem a tam magnetit nebo skrčené zrnko žlutého rutilu, někdy také dro- bounké pory s tekutinami. Také živce obsahují jen tmavý prášek a něco uzavřenin tekutinových. Pomocí leptání kyselinou fluorovodíko- vou a barvení anilinovou modří bylo poznáno, že jsou kyselinou ře- čenou snadno porušitelny, a že i taková zrnka, která jsou křemenu velmi podobna, náleží ku živcům. Poněvadž barvy polarisační mno- hých i proužkovaných živců jsou blízky pol. barvám křemene, a re- lief lze poznati u největšího počtu, náleží basickému oddělení plagio- klasů. Na čtyřech jednotných lupéncích ze hmoty základní obdržel jsem úchylky směru chvění od trhlin štěpných 34", 359 a dvakráte 979. Na jednom zdvojčatělém měřil jsem na širších lamelách ke dvoj- čatnému švu 41%. To vše jsou úhly patřící anorthitu. Křemen se ne- vyskytuje. Akcessoricky přichází něco apatitu, ale žádný titanit. Pyroxen převládá v základní hmotě daleko nad amfibol a skládá se živcem, částečně také s amfibolem agregáty, které v obyčejném světle upomínají často na buňkové pletivo. Zrnka pyroxenová zdají se náležeti každé jednomu individuu poněkud šestistranně omezenému, ale mezi kříženými nikoly lze viděti, že větší počet jich nezřídka najednou zháší, a náleží jednomu séťnatě vytvořenému individuu. Živec mezi nimi ležící zhášívá buď také jednotně, t.j. najednou v několika zrnkách, a tvoří s pyroxenem mikropegmatit, anebo každé zrnko jeho zháší pro sebe zvláště, což i amfibol činívá, tu pak oba poslední nerosty dělávají dojem uzavřenin v pyroxenu. Zde onde amfbolová zrnka bývají do řady srovnána a spůsobují rámeček kolem 0:7 až 1:0 mm velkých oválních partií hmoty základní. Partie amfibolem bohatší vyskytují se zvláště na blízku granátu; jsou to agregáty zrnek amfibolových a plagioklasových, z nichžto prvnější ponejvíce, druhá pak vždycky bývají allotriomorfní. Diopsid tu často scházívá. Akcessorický apatit tvořívá jednotlivé krystalky nebo hromádky jich až 0'5 mm velké. Individua jeho dosahují asi 0:2 mm velikosti a mívají drobounké uzavřeniny nejspíše tekutinové, v řadách sestavené. Granáty jsou v mikroskopu bledočerveně průhledny a mají mnoho trhlin. Obsahují porůznu dosti hojné uzavřeniny žlutého rutilu, ne- O některých serpentinech západní Moravy. 9) mnohé pak bezbarvého apatitu. Rutily vyskytují se jednak ve tvaru jehlic, jednak ve skrčených zrnkách, jakožto jednoduchá individua neb i v kolenovitých dvojčatech. Ku špičce stávají se často černými, jak se podobá, následkem hojného obsahu železa. Apatity tvoří větší podlouhlé krystalky, které jsou zakaleny přehojnými malounkými uzavřeninami. Mimo rutil a apatit lze nalézti ve granátu jen porůznu nepravidelná zrnka titan obsahujících rud železných, zde onde vrou- bená zlatožlutým okrajem titanitu. Jen velmi zřídka lze natrefiti ještě ne malých uzavřenin, bezbarvých a jevících ostré obrysy. Dle podoby a dle barev polarisačních upomínají na Žživec, než jsou největší částí rozloženy a určení jejich bylo zatím nemožno. Ku podélnému směru zhášejí šikmo, relief jest patrný. Kůra granátová jest mikroskopickým slohem podobna oné ze Hrubšic, avšak má obrysy nepravidelné a místem jest struktury značně hrubší. Sestává ze silně pleochroitického obecného zeleného amfibolu a ze plagioklasu. Možná na ní celkem pozorovati dvě pásma, vnitřní jemnější a zevnější hrubší, než vnitřní pásmo někdy z části scházívá. V jemném pásmu lze nalézti paprsky amfibolové na průřezu velmi zkroucené, že bývají podobny orientálským písmenám, nezřídka pak zhášejí v několika blízko sebe ležících řezech najednou. Plagioklasy mezi nimi uložené jsou allotriomorfní, každé zrnko zháší pro sebe, a bývají častěji proměněny na produkty prehnitu podobné. Zevnější pásmo sestává převládně ze živce, do kterého jsou uložena paprskovitě vůči granátu seřaděná stébla amfibolu, často zá- kladním hranolem ostře ohraničená. Tato zabíhají zde onde až ke granátu samému a blízko něho rozvětvují a kroutí se všelijak. Tím dokazují, že obě pásma korová mají genetickou souvislost. Zivcové partie rozpadají se i zde mezi kříženými nikoly na allotriomoríní, polysyntheticky zdvojčatělá zrnka plagioklasová, a tato zasahují místem dosti hluboko do pásma vnitřního, jemněji složeného. Tam, kde žádné vnitřní pásmo kolem granátu není vyvinuto, vyskytuje še kůra se strukturou pá ma zevnějšího, neb aspoň této podobné seskupení obecného zeleného amfibolu se plagioklasem. Ze živců zevnějších partií kor granátových obdržel jsem několik štěpných lupénků. Jeden byl jednoduchý, jevil vůči štěpným trhlinám úchylku zhášení 239 a v konvergentním světle polarisovaném poskytl jednoho trámce stranou v poli zorném. Zdvojčatené lamely zhášely proti sobě nestejnými úhly, jejichž prostřední hodnoty činí 229, 29" a 240, Jsou to labradority, zdvojčatěné dle zákona periklinového. 10 XXXL Jindř. L. Barvíř Uzavřeninami jsou součástky kor granátových ponejvíce chudy. Vedle kalného prášku lze nalézti jen drobounké dutiny s tekuti- nami (?), a toliko porůznu nějaké krystality nebo zrnéčka železných rud. Kroucené paprsky vnitřního pásma kor granátových táhnou se také všude i do trhlin tohoto nerostu. Obrysy granátu jsou ponejvíce velmi nápadně vykrajovány a jakoby ohlodány. Lze natrefiti rozma- nité úzké výběžky, které vypadají jako zbytky korrodované hmoty granátové. Arci ani zde nelze pozorovati nějakého přechodního pásma mezi granátem a jeho korou, jen snad to jest hodno povšimnutí, že několik zrnéček rud zasahuje ze granátu do této. Ale ze tvaru obrysů granátových vysvítá pravděpodobnost, že kůry vznikly aspoň velkou částí hmoty své na jeho útraty. Tento úsudek nabývá další podpory ze tvaru trhlin granátových, když díly rozpuknutím vzniklé mají mezi sebou třeba jen uzoučký proužek korového pletiva. Tu již okraje trhliny na mnohých místech nehodí se přesně k sobě, nýbrž často vyskytuje se vydutina proti vydutině, výběžek proti výběžku: hmota granátová, jak patrno ze mnohých průřezů, není zde již neumenšena, nýbrž na místě zmizelé části usadila se hmota korová. Nebudiž opomenuto, že ve výbrusech zde onde na blízku gra- nátů bývá viděti zrnka amfibolu, která mají vzezření trochu kalné, neboť obsahují četné práškovité a mikrolitické (také tabulkovité) uza- vřeniny. Mimo štěpnosť amfibolovou mívají také jiné, a sice nedoko- nalé trhliny. Mezi kříženými nikoly dílem zůstávají jednotny, dílem rozpadávají se na několik zrn a upomínají na amfibol srostlý s dial- lagem v diallag obsahujícím amfibolitu od Dobřínska. Jest nesnadno rozhodnouti, sluší-li je pokládati za prvotní či za přeměněné sou- částky horniny. Dle popisu právě učiněného vystupuje v sousedství serpentinu jemnozrnná směs diopsidu, amfibolu a basického plagioklasu, ve které, jakožto ve hmotě základní vězí porfyricky allotriomorfní granáty, ko- rami lemované. Sloh hmoty základní jest dílem téměř allotriomorfně zrnitý, dílem jakoby síťtnatý nebo buňkovitý, dílem mikropegmatiti- cký, v korách granátových pak soustředně paprskovitý. Poněvadž vysvítá, že kůry granátové nejsou primérní, nýbrž aspoň velkým dílem hmoty své vznikly na útraty granátů sekundérně, a Sice nikoli zvětráním, vyskytuje se zde hornina aspoň částečně změněná (metamorfovaná). Její nejstarší součástkou jest granát. Avšak po- kládám vzhledem ke proměně granátu ve hmotě základní ulože- ného a vzhledem ke slohu granátových kor ve valouncích amíi- bolitu od Hrubšic také mikropegmatitické tvořeniny jakož i ostatní O některých serpentinech západní Moravy. 11 těmto zcela blízké srostlice pyroxenu se plagioklasem za druhotné, vzniklé podobným způsobem, jako vytvořily se kůry granátové. Dů- vodem toho jest mi též, že útvary takové dále v hornině se nevy- skytují. Tak, jak tato část horniny nyní jest, činí přechod od amfibolitů ku horninám pyroxen obsahujícím, ale bezolivinovým, a podobá se slohem svým horninám na kontaktu s horninami eruptivními přemě- něným "). Podobné tvary strukturové popsal na př. Becke ze granát ob- sahujících i granátu prostých amfibolitů Dolních Rakous), zvláště také z eklogitu od Altenburgu (pag. 317—321), a provází líčení vy- obrazeními na tab. III., výkresu 12—15. Měl jsem příležitost srovná- vati výbrusy tohoto eklogitu ze sbírky výbrusů p. prof. E. Cohena se svými praeparaty a nalezl jsem strukturu zcela analogickou. Dle Becke lze však sotva kůry granátové tak vykládati, jakoby byly produktem přeměny granátové, přijímá je jen za zjev struktury zvané centrickou. — Bezgranátová čásť amfibolitu ze blízkosti serpentinu má tmavou, nazelenale šedou barvu, která na plochách právě ulomených jeví či- stěji zelené nuance. Sestává makroskopicky převládně ze tmavozele- ných zrnek amfibolu, jejichž rozměry mají průměrně "/, mm šířky a 1 mm délky. Přesně rovnoběžné spořádání tohoto amfibolu se ne- jeví, nýbrž jest nepravidelné, přece však jest zřetelna náchylnost zrnek urovnati se dle podélného směru jednotně. Mezi zrnéčky amíi- bolovými lze pozorovati něco bílé živcovité hmoty, porůznu pak velmi malé lupénky biotitu a maličko kyzu železného. Štěpné lupénky amfibolu jsou pleochroiticky: rovnoběžně ku c jest absorpce větší, barva tmavá, hnědavě zelená, kolmo k tomu jest absorpce menší, barva jasná, nahnědle zelenavá Uchylka zhášení činí na štěpných lupéncích 13"/,9. V rozličných průřezech obdrží se dílem hnědavé dílem zelenavé tony, mezi posledními také modravě zelené. Jest to obecný amfibol, týž jako v části granát obsahující. Živce skýtají lupénky štěpné jak jednoduché tak dvojčatně proužkované. Úchylky zhášení činily na jednoduchých vůči štěpným trhlinám 1) F. Zirkel, Petrographie, 1893, p. 591. 2) Die Greisformation des niederóst. Waldviertels. Tschermak, Min. petr Mitth. 1881, p. 286, 296 a j. Cf. Patton, ibidem, 1888 (IX). p. 126, 131, 132. 12 XXXI. Jindř. L. Barvíř 2091025951300 744%nrůměrné 3:09 a+102000:371105290:69: 3 10:49, i náleží tyto živce řadě andesinové. Na zdvojčatěných lupéncích obdržel jsem jakožto střední hod- noty na obě strany velmi nestejných úchylek zhášení ku hranicím dvojčatným 2109, 21:6, 22-29, 23:0", 23-79; takové lamely náleží labradoritu, jenž jeví se býti zdvojčatěn dle zákona periklinového. Zákon albitový vyskytuje se zřídka. Lupénky biotitové mají jen malý úhel os optických, ve zkou- maných lístečkách mohl býti odhadnut na 2E — 17" asi, ale nezda- řilo se pro malounké rozměry jejich určiti polohu roviny osní ku čarám rázem vzniklým. Mikroskopem nelze nalézti žádné jiné podstatné součásti, jen akcessorická bezbarvá skoro idiomorfní zrnéčka apatitu. Křemen, jak se podobá, schází úplně, jest jen velmi málo zrnéček, která by mohla naň upomínati. Značně velká čásť dvou výbrusů neposkytla při lep- tání kyselinou fluorovodíkovou a barvení anilinovou modří žádného křemene. Amfibol obsahuje často tmavé jehlicovité nebo práškovité uza- vřeniny, které jsou srovnány obyčejně dle jeho vertikální osy. Také živce uzavírají kalný prášek a zde onde pramalé bezbarvé silně světlo lámající mikrolithy. Relief živců jest vždy patrný. Pyrit jevívá roz- manité tvary nepravidelné a bývá srostlý s magnetitem, což lze nej- lépe poznati v napadajícím světle. Co týče se struktury této části horniny, lze poznati na výbru- sech již prostým okem, ovšem lépe ještě mikroskopem mezi kříže- nými nikoly, že amfibol tvoří jaksi smyčky. Tyto sestávají hlavně z jeho zrnéček, ponejvíce laločnatě, zřídka prismaticky vyvinutých, mezi nimiž leží poměrně málo a jen malá zrnka živcová, většinou jakožto vyplnění mezer, řídčeji ve větších individuích. Smyčky oba- lují ovální a okrouhlá políčka, 6 až T mm. široká, kteráž jsou slo- žena ze stébelnatého, často prismaticky vyvinutého amfibolu a z allo- triomorfního plagioklasu, obou nerostů pegmatiticky srostlých. Na kraji políček jeví se obyčejně něco hrubší zrno, ku prostředku pak struktura více nebo méně koncentricky paprskovitá, někdy se zohý- banými a zmotanými průřezy amfibolu. Políčka dají se porovnati nejlépe se zevnějším pásmem kor granátových v části horniny granát obsahující, ale nemají nikdy zbytku granátu. Větší zrna rudní scházejí. Plagioklas převládá často nad amfibol množstvím, zvláště blíže kraje. O některých serpentinech západní Moravy. 13 Dáleji od serpentinu amfibolit stává se hrubozrnějším a zřetel- něji paralelně složeným; živec činí až 3 mm. široká zrna nebo také krátké ploché souvislé čočky. Mikroskopem lze poznati pomocí kří- žených nikolů, že nejmnožší větší zrna jak živců tak amfibolu jsou vlastně agregáty menších, allotriomorině omezených, často laločna- tých. Po paprskovitě spořádaných skupinách neviděl jsem ve prae- parátech ani stopy.') Amfibolit od Naloučan. Amfibolit, který provází serpentin u Naloučan, jest ve velkém více nebo méně paralelního slohu. Přístupna byla mi jen čásť od serpentinu trochu — ač ne mnoho — vzdálená u samé řeky Oslavy blíže k Naloučanům. Tu sestává ze střídavých vrstviček tmavozele- ného amfibolu a plagioklasu, jimžto náleží směr sv—jz a příkrý úklon na sz. Bedlivějším pozorováním lze nalézti časté úchylky od rovnoběžného slohu: vrstvičky amfibolu bývají prohnuty a svírají ja- koby ostrovy plagioklasu, v těchto posledních pak vězívá opět okrouhlá skupina amfibolu, aniž by byla paprskovitě seřaděna. Velikosť zrna amfibolového činí 1—2 mm, zrnka plagioklasová bývají průměrně něco menší. Plagioklasu bývá také přimíseno něco křemene. Všecky součástky objevují se již makroskopicky býti allotriomorfními. Amfibol jest druh obecný zelený, jeho štěpné lupénky mají zře- telný pleochroismus se silnou absorpcí: rovnoběžně ku c bývají tmavé, louhově zelené, kolmo k tomu světlé, žlntavě zelenavé. Úchylka zhá- šení činí na nich asi 139. Mikroskopem pozorovány jsouce průřezy amfibolové okazují často laločnaté obrysy, nerost pak uzavírá toliko práškovité rudy. Plagioklasy skýtají štěpné lupénky obyčejně lamelované. Na dvou takových měřil jsem jakožto poloviční úhel oboustranné úchylky zhášení 5:59 a 5:67, na dvou jiných 16:49 a 175%. Na jednoduchých plátcích obdržel jsem vůči štěpným trhlinám nebo k ostrému ohrani- čení 2-79, 3:79, 1359 1559, 16:89. V konvere. polarisovaném světle nepozoroval jsem nikdy vystupovati osu optickou, nýbrž buďto vstu- poval černý trámec stranou do zorného pole nebo dvě větve trám- cové přicházely šikmo od kraje. Z toho následuje, že jsou zde pla- gioklasy řady labradoritové a andesinové. Omezení jejich v tenkém 1) O podobných přechodech z „eklogitu“ do břidličnatého amfibolitu zmi- ňuje se také Patton z krajiny Marianských Lázní (1. c. p. 135). 14 XXXL Jindř. L. Barvíř výbruse má tvar rozmanitě laločnatý a nerovný, vnikají do sebe a pře- kážely si ve svém vývoji. Dvojčatné lamelování jest nestejno, neboť mnohé lamely jsou vyvinuty Široce, jiné pak velmi úzce, ale i širší proužky nebývají všude stejně tlusty a súžují se někdy, ba na ně- kterých místech přestávají úplně a nejdou tedy celým zrnem. Zákony jsou vyvinuty dva: albitový a periklinový, zřídka arci oba zároveň na témže zrnéčku, že toto sestává ze proužků dvojčatných, téměř pravoúhle se křížujících. Z uzavřenin pozorovati lze ponejvíce kalný prášek, jenžto souvisí částečně s počínajícím rozkladem, někdy také malounké dutinky s tekutinami a libelami. Na mnohých zrnech jest mezi kříženými nikoly patrno dle přerušení jich dvojčatného lamelo- vání, že po svém vytvoření byla rozdrcena. Zrnka křemenná obsahují mimo kalný prášek rozmanitě ome- zené a do řad srovnané uzavřeniny tekutin, jejichž libely jeví místem zřetelný pohyb. Ku právě řečeným nerostům přistupuje pod mikroskopem, avšak jen sporadicky roztroušen, allotriomorfní biotit. Hornina jest tedy přagioklasovým amjfibolitem a sestává hlavně z obecného zeleného amfibolu a prostředně basického plagioklasu. | Na polích nad serpentinem bývají vyorávány kusy amjibolitu bezplagioklasového, složené jen ze tmavě louhově zeleného, Silně se lesknoucího amfibolu, jehož individua dosahují délky 2—3 mm. Úchylka zhášení činí na štěpných lupéncích 13,9, tyto pak jeví jen slabý pleochroismus v zelených tonech, spojený S absorpcí, rovno- běžně ku c větší, kolmo k tomu menší. Jest to amfibol aktinolitický. Mikroskopem možno poznati, že mnohá zrnka jsou krystalo- graficky omezena, a to prismatem, často ještě zároveň i klinopina- koidem. Jsou prodloužena dle osy vertikální, na obou koncích po- strádají však vždy idiomorfního vyvinutí. Allotriomorfní zrna jsou laločnatá, někdy jako vykrajovaná. Uzavřeniny obsahují jen prama- lých rozměrův, avšak dosti hojné, a často dle štěpných ploch spořá- dané. Jsou to tmavá, okrouhlá nebo jehlicovitá zrnéčka železných rud, zvláště hydroxydů, ale i takové tabulky a hůlky chromitu, jaké charakterisují aktinolit ze zdejšího serpentinu. Pročež jest oprávněn úsudek, že i tyto kusy amůbolitové pocházejí z horniny serpenti- nové, a že vyvinuly se přeměnou původních její součástek. Lze pak je pro jich zřejmě břidličnaté vyvinutí poznačiti jakožto akttnolito- vou břidlici. O některých serpentinech západní Moravy. 15 Amfibolitická hornina od Březího. S valounky serpentinovými u vesnice Březí lze nalézti zároveň valounky neobyčejně pevné, zelenavě šedé horniny amfibolitické. Z toho následuje, že na tamějším potoce na blízku serpentinu rov- něž amfibolitické horniny se vyskytují, neb aspoň dříve se vyskyto- valy. Jednotlivé kusy jeví zřetelnou břidličnatosť a rovnoběžný sloh, neboť zdánlivě jemnozrnná, bělavá a šedozelené skvrnitá hmota, kte- rá zde budiž zvána hmotou základní, jest spořádána ve podlouhlých, ku směru břidličnatosti téměř rovnoběžných čočkách; v ní leží pak porfyricky malá, řídčeji až 2 mm, zřídka pak až 4 mm velká, bledě- červená allotriomorfní zrnka granátová. V některých kusech schází však granát téměř docela. Kde povrch jest trochu zvětrán, lze na- lézti jamky na místě šedozelených skvrn, kteréžto poslední tedy snadněji zvětrávají než ostatní hmota základní. Na lomných plochách lze také pozorovati partie obecného allotriomorfního amfibolu, který bývá ve prostupujícím světle jenom slabě zbarven, ale přece zřetelně v zelenavých a hnědavých tonech pleochroitický; některé, zřídka se vyskytující části jeho jsou téměř bezbarvě průhledny s nádechem do červena a nejeví skoro žádného pleochroismu, za to však vyšší barvy polarisační; úchylka zhášení činí v těchto částech také přes 15“. Zrnka obecného amfibolu bývají v některých kusech malá, v jiných dosahují až 6 mm délky, zřídka něco více. V jednom případě na- lezl jsem pártii 2 cm velikou, která jednotně světlo odrážela, než objevila se býti složena ze mnoha individuí, rovnoběžně spořádaných: Místem lze pozorovati také lesklá zrnka kyzu železného. Podrobnější popis budiž tak rozdělen, že nejprve stane se zmín- ka o nerostech dle průřezů v kusech většího zrna, a potom o struk- tuře horniny. Nerosty, kteréž vyskytují se v hornině při mikroskopickém po- zorování, jsou: amfibol, živce, granát, diopsidovitý pyroxen, zelený spinel, a něco málo kyzu železného. Všechny jsou allotriomorfně vyvinuty. Amfibol jest v mikroskopu bledě, dílem hnědavě, dílem zele- navě průhledný. Štěpnosť dle hranolu má dokonalou, mimo to však možno nalézti u větších zrn často jiné nedokonalé trhliny, které jdou rozličnými směry, někdy také dle klinopinakoidu. Obsahuje jakožto uzavřeniny častěji jen malá a ponejvíce zakulacená zrnka kyzu že- lezného, která zde onde přecházejí na hydroxydy. Vzácnější jsou v něm zrnka granátová nebo velmi malinká žlutá zrnka vrutilová. 16 XXXL Jindř. L. Barvíř O dutinách v amfibolu a jich vyplnění, pak o bezbarvě průhledném druhu jeho bude mluveno při struktuře. Živce jsou plaeioklasy, dílem jednoduché, dílem polysyntheticky zdvojčatěné. Lamely dvojčatné bývají dosti často úzké a dávají značné, řídčeji malé úchylky směru chvění od dvojčatných hranic. Relief bývá buď dobře patrný, neb i velmi slabý, i náležejí jednak basickému, jednak — ale menším dílem — i kyselejšímu oddělení plagioklasů. Větší uzavřeninou, dle všeho původní, jest granát. Ma- lounkých uzavřenin bývá někdy značné množství a podobají se spinelu. Zrna granátová vypadají v tenkém výbruse jen velmi slabě na- červenalá a mají obrysy často jako vyhlodané. Uzavřeninami jsou ponejvíce chudy a jen tu a tam obsahují dlouhé tenké, řídčeji skrče- né jehlice rutilové, které pro velmi bledou žlutohnědou barvu mnohdy nejsou amfibolu nepodobny, ale lze je ovšem snadno poznati mezi kříženými nikoly již dle vysokých barev polarisačních. Jiné neurči- telné uzavřeniny jsou bezbarvy, jednak ostře, na příčním průřezu šestihranně omezeny se zhášením, jak se podobá, šikmým, jednak mají podobu třísek; jich exponent lomu jest od granátového rozdílný, nižší, poskytují pak barvy polarisační žlutobílé až žluté I. řádu. Tu a tam upomínají téměř na živec. Také granát obsahuje četné rozmanité trhliny jak amfibol, kte- rýžto zjev dokazuje, že na obojí nerosty tlak působil. Diopsidovitý pyroxen jest bezbarvě průhledný, jeví značně vyšší relief nežli amfibol, podobně polarisační barvy vyšší. Štěpnost má augitickou. Individua jeho bývají vyvinuta sítovitě mebo stromečkovětě. Zelený spinel jest podstatnou součástkou šedozelených skvrn ve hmotě základní. Tvoří tu velmi jemné, páskovité rostité tvary barvy tmavozelené, jest průhledný a má mnohem vyšší relief než amůbol. Tím, že málokdy lze jej pozorovati bez obalu živcového, zdá se často, že jest slabě dvojlomným, i nedá se mikroskopem Sa- motným přesně určiti. Poněvadž po třídenním častějším pokrývání kyselinou fiuorovodíkovou (právě tak jako oranát) nebyl porušen, roztloukl jsem kousek horniny a zahříval prášek delší čas s kyselinou fluorovodíkovou, pak kratičko s kyselinou sírovou a fluorovodíkovou, později zbytek s louhem sodnatým a nejposléze s kyselinou solnou; zkoumaná zrnéčka zbyla s rutilem nerozložená. Byvše takto isolována objevila se býti isotropní a náleží zelenému spinelu. Mají-li magnešii, zdali tedy jsou spíše pleonastem nežli hercynitem, nebylo lze roz- hodnouti při malém množství pro neporušitelnosť v kyselinách. O některých serpentinech západní Moravy. 17 Při výpisu struktury jest nejlépe počíti amfibolem obecným. Zrnka tohoto jsou neobyčejně bohata dutinami rozmanitého tvaru, nejčastěji dlouze oválními. Velikost těchto dutin bývá mikroskopicky značná, dosahujíť někdy až přes 1 mm. Velký počet jich jest otevřen, rozšiřuje se ještě více a souvisí na průřezu s okolím amfibolu; jest pak pravdě velmi podobno, že také ostatní větší i menší dutiny, které v tenkém výbruse jsou kolem dokola omezeny amfibolem, souvisí vlastně s okolím, jenže řez jimi stal se příčně nebo po kraji. Kolem dutin a na kraji amfibolu lze viděti velmi často dlouhé tenounké vý- běžky tohoto nerostu sem a tam zabíhající, a tyto jeví až do nej- zažších částí úplně stejné vlastnosti jak individuum hlavní, i štěpné trhliny stejným spůsobem do všech koutů v nich jsou vyvinuty; proto jest tuším spíše oprávněno, pokládati takové výběžky za zbytky kompaktního individua, a dutiny za tvary druhotně vzniklé, nežli přijímati nedokonalý vzrůst tvořením se dutin. Toho dosvědčují zvláště takové průřezy, kde dle celkového zjevu z většího individua amfibolového zůstává toliko uzounký proužek jakoby ohlodaný, sem a tam se vinoucí a výběžky vysýlající. V dutinách obecného amfibolu lze nalézti: 1. granát, buď celý obalený krouceně paprskovitou obrubou (ko- rou) z obecného amfibolu a plagioklasu; anebo částečně ještě přisedlý na větší zrnko amfibolu (jako jiné granáty, amfibolem prostě uzavřené), a jen ostatek korou obdaný. Mezi korou a amfibolem bývá často proužek nápadně čistého basického živce, který velkým dílem jednotně zhá- šívá. Často byla kůra granátová samotna proříznuta, i objevují se pak paprskovité skupiny obou jejích součástek arci bez granátu ; 2. koncentrické skupiny plagioklasu se zeleným spinelem. Spinel bývá vyvinut tvarem poměrně dlouhých, uzounkých a tenounkých kroucených pásek, které jsou shloučeny koncentricky do chomáčku asi '/, až 1 mm velikého, kolem něhož bývá vyvinuta řada zrnek plagioklasových jako rámeček. Jsou to tvořeniny, které jeví se oku na hornině jakožto šedozelené skvrny. Kde převládá plagioklas i uvnitř nad spinelem, možno pokládati spinel za uzavřeninu jeho; avšak i tam, kde spinel převládá nad plagioklas, lze přece viděti na kraji, že poslední sahá často přes hranici dále ku středů, že jest i zde samostatně vytvořen. Vývoj takových skupin děl se nejspíše od stěn dutiny ku středu, neboť celkové spořádánl jejich řídí se patrně tvarem dutiny. Proto sluší je, jak myslím, spíše pokládati za vyplňování dutiny nežli za tvořeniny kolem nějakého hmotného středu (zrnéčka). Poslední se zde ve skutečnosti nevyskytuje. Podobné Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 18 XXXI. Jindř. L. Barvíř skupiny popsal Becke z eklogitu od Altenburku v Dolních Rakousích, vyobrazuje je dvěma výkresy *) a nazývá je zjevy centrické struktury ; 3. mikropegmatitické srostlice jakoby pleteného nebo keřovitě vyvinutého diopsidovitého pyroxenu se plagioklasem. Pyroxen v nich obyčejně převládá, plagioklas pak buď zhášívá jednotně v partiích, anebo jest rozdělen na mnoho zrnek a každé takové zháší jako prostá uzavřenina pro sebe zvláště. Mezi výběžky obecného amfibolu vyskytují se zrnka amfibolu v mikroskopu bezbarvého. Bývají pak od něho na mnohých místech oddělena proužky plagioklasu a jevívají hojně mikropegmatitický srůst se plagioklasem. Z obou důvodů pokládám bezbarevně prů- hledný amfibol za mladší. Co bylo právě řečeno o „vyhlodaných“ tvarech amfibolu, platí vše také o větších zrnkách plagioklasu, kteráž arci vyskytují se jen velmi poskrovnu. Průřezy jejich okazují části rozmanitě omezené jakož i tenké větve, které samy v sobě asi sotva mohly se vyvino- vati, nýbrž spíše lze je považovati za zbytky větších individuí. Někdy některá strana jejich jest blízka krystalografickému omezení, celkem však převládá častěji směr nějak do šířky nebo šikmý. Jest-li vyvi- nuto dvojčatné proužkování, pokračuje i v tenkých větvích zcela sou- měrně. V dutinách tohoto živce lze nalezti všecky uzavřeniny zcela takové jako v dutinách amfibolu: granát s korami, spinel se plagio- klasem soustředně spořádaný, pyroxen se plagioklasem mikropegma- titicky srostlý. Mimo to vyskytují se však v „základní hmotě“ horniny místa dosti četná, kde je hojně malých zrnek plagioklasu seskupeno, tvoříc hromádku, někdy značně podlouhlou, a vypadají, jakoby byla dohro- mady stlačena. Na některých individuích jest viděti, že byla udrcena, přelomena a zase dorostla; zřídka sice lze pozorovati ohnuté lamely, za to však hojně pukliny, dle nichž části oproti sobě byly pošinuty. Granát vyskytuje se nejen jako uzavřenina v amfibolu a v živci, nýbrž také a sice hlavně ve „hmotě základní“, která sestává vlastně z mikropegmatitických srostlice pyroxenu se plagioklasem, rozmanitě omezených. Tu pak bývá vždy obdán paprskovitou korou z amfibolu obecného a plagioklasu. Tyto kůry granátové mívají sloh Často i mi- kroskopicky vláskovitý, hlavně nejblíže granátu samého; jinde pak lze nalézti takové kůry bez granátu, vyplňující celé jeho místo, zvláště v kusech granátem chudých: patrně vyvinuly se na útraty granátu. DRACHp 8207624 TM HE O některých serpentinech západní Moravy. 19 Pravděpodobno jest ze slohu kor, že části jejich hrubší vyvinovaly se pomaleji nežli části jemnější. Ze všeho vysvitá, že jest zde hornina velkou částí proměněná, a sice docela jiným spůsobem nežli zvětráním, zároveň však ama- logicky jako amfibolit u Zňátek v sousedstvé serpentinu. Za novotvoře- niny pokládám kůry granátové, mikropegmatitické partie pyroxenu se plagioklasem, amfibol bezbarvě průhledný a možná, že jsou jimi také koncentrické skupiny plagioklasu se spinelem; kdežto granát, obecný amfibol a stlačené živce lze považovati za zbytky původní horniny, nejspíše pak granát obsahujícího amfibolitu. — V některých kusech horniny lze pozorovati jen málo zbytků větších zrn, leda ještě dlouhé, jako vyhlodané uzoučké proužky obecného amfibolu spíše nežli živce. Tu převládají pak, ony součástky zastupujíce, ty tvořeniny, které pokládám za druhotné. Většinu prů- řezů zaujímá pak „hmota základní“ čili mikropegmatitické srostlice pyroxenu se plagioklasem, semo tamo nalezne se také partie, kde „ lze bezbarvě průhledný nerost s vyššími barvami polarisačními dle štěpnosti považovati za amfibol. Zvláště zajímavy bývají pak ve „hmotě základní“ uložené skupiny plagioklasu se spinelem. Bývají 1—2 mm dlouhé a celkem právě tak složeny, jako v dutinách amfi- bolu nebo plagioklasu, než nabývají rozmanitých podob mimo okrou- hlou neb oblou: hruškovitých, šiškovitých, někdy i brýlovitých, zřídka nepravidelných. — Prodloužení amfibolu a mikropegmatitických i sou- středných skupin dle směru břidličnatosti lze znamenati velmi často. Doslow. Práci tuto o některých serpentinech a horninách amfibolitických ze západní Moravy podnikl jsem hlavně za tím účelem, abych seznal, zdali možno matečné horniny serpentinů zkoumaných pokládati za horniny eruptivní či nikoli. Z toho, co zde uveřejněno, lze souditi, že jsou opravdu původu eruptivníého : a) předně mají strukturu hornin massivních, D) amfibolity s nimi sousedící u Zňátek a u Březého jeví v sou- sedství serpentinů sloh kontaktních pásem, jaká vyskytují se vedle hornin eruptivních "), a proměnu svých granátů analogickou té, která vzniká tavením podobných granátů ?). | !) Zirkel, Lehrbuch, der Petrographie, 1893, p. 591. 2) Cf. moje pojednání v těchto „Zprávách“, 1893, číslo XXVII., „Uber eine Umwandlung von Granat ete.“ 20 | XXXL. Jindř. L. Barvíř: O některých serpentinech západní Moravy. c) Pro někdy magmatický stav oněch matečných hornin serpen- tinových zdá se však také svědčiti. vývoj kelyfitů v nich u Zňátek. E. Doelter a E. Hussak obdrželi totiž taveném jednak almandinu z Valče jednak pyropu z Čech v augitických magmatech ze granátů těchto, pokud byly roztaveny, koncentricky spořádaná hnědá vlákna, která byla dvojlomná, a mikroskopicky ve výbrusech kelyfitu Schrau- fovu převelmi byla podobna). Není tudíž nemožno, že i kelyfit u Zňátek vznikl tavením granátu v magmatu olivin-pyroxenového sloučení chemického. Doufám, že budu moci brzo pokračovati spracováním dalšího příbuzného materialu, jejž jsem nasbíral v západní Moravě. 1) Neues Jahrbuch fůr Miner. 1884, p. 33—35. Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra dv. Grégra v Praze 1893. XXXII. Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. Napsal Čeněk Zahálka. (Předloženo dne 16. června 1893.) Nad pásmem V. vyskytuje se v celém okolí Řipu pásmo menší mocnosti, ale velmi charakteristické v ohledu fysikalním a palaeonto- logickém. Ve spodní části jeho převládají písčité slíny, které se lámou v pěkné rovné desky a vybírají se v četných lomech po celém pravém břehu Labe k hotovení dlaždic, schodů, žlabů a p. Ač se pásmo toto objevuje i po levém břehu Labe ve vysočině Řipské, nedošly vrstvy jeho od tamějšího obyvatelstva ještě povšimnutí. Ve vyšší poloze jsou charakteristické dvě velmi pevné lavice křemitého vápence, z nichž jedna v krajině Vrutické se vytrácí. V ohledu palaeontologickém vy- značuje se toto pásmo vyskytováním se většího počtu ryb a mořských raků, čím se spolu s uvedenými znaky fysikálními snadno od pásma V. rozezná. Mocnosti pásma VI. čím dál od Roudnice ku Mělníku ubývá. V témže směru mění se poněkud i petrograficky přibíráním většího množství hrubých zrnek křemenných. Však tato změna není tak značná, jako jest u vrstev pásma V. Shledáme na př., že se jisté vrstvy písčitých slínů promění v hrubozrnný písčitý slín; v pásmu V. se však velmi jemné slíny měnily v písčité slíny, pak ve hrubozrnné písčité slíny a konečně ve hrubozrnné pískovce. Mnohé vrstvy v celém prostranství od Roudnice až za Mělník udržují v pásmu VI. stejné petrografické vlastnosti. Proto udržují se v celé krajině také stejné palaeontologické poměry. Naše pásmo VI. jest totožno s Fričovými „Vehlovickými opukami“ ve Vehlovicích '), v Liběchově *) a u Hošťky “). 1) Bělohorské a Malnické vrstvy. Str. 82. Jizerské vrstvy. Str. 20. Výkres C 9:(Vrstvy 5: a, 6. ?) Bělohorské a Malnické vrstvy. Str. 80. Výkres č. 31. Vrstva w. S) Bělohorské a Malnické vrstvy. Str. 78. Výkres č. 30. Vrstva w. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893, 1 2 XXXII. Čeněk Zahálka Petrografie. V pásmu VI. objevují se tyto horniny: : Přsčitý slín. Ten jest nejvíce rozšířen. Láme se v pěkných rovných deskách. Jest jemnozrnný, šedý, obyčejně s tmavšími modra- vými skvrnami anebo žlutavý, v němž jednotlivých nerostů nelze pouhým okem rozeznati. Petrologický rozbor slínu Vykazuje čistá zrnka vápence na mnoze ve tvaru foraminifer; tento vápenec s práškem jílu tvoří hlavní součásť horniny, v níž roztroušena jsou pak zrnka čistého křemene. Vedlejší nerosty jsou glaukonit, pyrit a limonit, z nichž poslední dva vyplňují obyčejně komůrky foraminifer. Tmavší modravé skvrny ve slínu jeví pod drobnohledem větší nakupení jílo- vého prášku. Některé vrstvy písčitého slínu přibírají, čím dále od Roudnice ku Štětí, tím více hrubší zrnka křemenná, až se promění ve hrubozrnný pásčíty slín. Křemitý vápenec barvy modravé mění větráním svou šedou barvu. I ten je vedle písčitého slínu dosti rozšířen a s předešlým se střídá. Minerálné složivo má totéž co křemitý vápenec pásma IV.; proto se také z něho místy pálí chudé vápno. Má-li větší procento jílu a hmota vápenitá se z něho z části vylouží, co se stává blíže povrchu zem- ského, pak pozbývá své pevnosti a mění se v písčitý slín. Tím se vysvětluje, proč lavice některého křemitého vápence jsou dále od po- vrchu mocnější a několik metrů od nich tytéž lavice jsou na povrchu mnohem slabší a v tom poměru pak přiléhající k nim písčité slíny mocnější. Jako v pásmu IV. tvoří i v pásmu VI. křem. vápenec někdy koule (od skalníků kvarcové koule, boule, kulouše zvané). Lavice křem. vápence, jež v Trávníku pod Sovicí označena je číslem VI. 4., není tam rozdělena v koule; v Liběchově však jest již rozdělena v koule křemitého vápence, jež jsou, čím dále ku středu, tím pev- nější a modřejší. Ve Vehlovicích počíná více z lavice této křem. vá- penec mizeti a nahrazován je šedým písčitým slínem (dlanou), až konečně v lomu Tučkově v Borku úplně křem. vápenec vymizí a písči- tým slínem je nahražen. "Tento poslední písčitý slín nepovstal zde z křemitého vápence, nýbrž jest původní. Rozšíření pásma VI. Poněvadž pásmo VI. má malou mocnost, na pásmu V. spočívá a obyčejně na příkřejších stráních v Polabí na povrch vychází, platí o rozšíření jeho totéž, co o nejvyšší části pásma V. K tomu dodávám, že horní čásť obce Kostomlat a Vehlovic, pak střední čásť Horních Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. 3 Beřkovic a Jeňovsi leží na tomto pásmu. Širší pruhy tohoto pásma vyčnívají z povrchu, poněvadž odolá více větrání nebo proto, že zaujímá nejvyšší místo (nejsouc vyššími pásmy pokryto) na těchto místech: Na úpatí kupy Sovice v Jezerkách a odtud ku Vetlé, jenže jest hojně diluvialním pískem zakryto; na Boušce u Hošťky; nad Liběchovem a Hubenovem podle silnice ku Brocnu; u nejvyšších -domků v Tupadlech před hlubokým úvozem ku Slavínu; od Vehlovic přes Ráj k Vruticům. Vrchol Mělníka, totiž náměstí, z pásma VI. je složeno. Od Mělnické Vrutice do Hledseb vždy víc a více se svažuje ke dnu údolnímu, až za Hleďsebí zapadne pod údolní dno. Objímá v úzkém pruhu výšinu Hostinu k Byšicům asi ku 222 m. n. m., totiž asi do čtvrtiny cesty z Byšic do Hostiny. Stratigrafie a palaeontologie. Pásmo VI. má za základ obyčejně hrubozrnné písčité slíny nej- vyšších vrstev pásma V. V každém případě je hranici obou pásem velmi dobře rozeznati jak po stránce petrografické a fysikální tak -1 po stránce palaeontologické. V nejvyšší části pásma VI. nalézáme dvě lavice křemitého vápence, které nám naznačují hranici mezi pásmem tímto a pásmem VII., jež tvoří patro pásma VI. V krajině | Vrutické, kde jen jedna lavice je vyvinuta, dostatečně se hranice - horní pásma VI. naznačuje. Patro pásma VI., totiž pásmo VII. liší se na mnohých místech ostře od pásma VI., krom toho i poměry jeho palaeontologické jsou zcela jiné, jak později uvedu. V každém profilu pásma VI., jak tuto následovati budou, čísluji arabskými ci- frami vrstvy a souvrství z dola nahoru podle jich petrografického složení a srovnáním takových profilů snadno poznáme, které vrstvy v jednom profilu jsou aeguivalentní vrstvám v sousedním profilu, třeba by někdy aeguivalentní vrstvy shodnými čísly poznamenány ne- byly. Eo Po levém břehu Labe. 1. Říp. Na jižní straně Řipu nad Ovčárnou odkryto je celé pásmo VI. takto: Pásmo VI.. 253.5 m n. m. Ef 4. Pevná lavice modrého křemitého vápence . . . .. 02 3 3. Šedý rozpadlý na povrchu písčitý slín. . . « . - - - 10 2. Pevná lavice modrého křemitého Pen so 2003 1. Souvrství deskovitého písčitého alínu šedého s modrý mil ž | SVATA AK 3 V do o APV S08 Dana ads 5:01:05 j Pásmo V. 2 4 XXXII. Čeněk Zahálka Ve vrstvě VI. 2. objevují se zvláštní, pro tuto lavici význačné větší válcovité Fucoidy, které i na jiných lokalitách najdeme v této lavici, zejmena severně od Řipu ve stráni mezi Vescem a Rovným. Ve vrstvách VI. 1. na- lézá se Avicula anomala, Sow. 2. Pode Kbel, V cestě Bechlínské pěkně jest přístupno pásmo VI. a chová dosti skamenělin. Na povrchu bývá obyčejně rozpadlé; odkopá-li se však zvétralá čásť, dojde se na pěkné desky. Pásmo VII 236:3 m n. m. ( Pevná lavice modrého (na povrchu šedého) křemitého é NÁDEDCEOV Vsyczn stcdí -ju Mods leje: Acid o nak Joh VS ské 0:2 m = | 3. Šedý s modravými skvrnami písčitý sín ....... « 150 8m o JJ 2. Rozpadlá lavice písčitého 'slínu šedého s modravými SkVINAML E o oyeo/st © Kaj o Moda ta on bikes pok o ao dea ha O1 Pásmo V. 230 m n. m. V VI. 1. nalezá se: Beryx Zippei, Ag. (h). Šupiny. Natica lamellosa, A. Róm. (zř) Eriphyla lenticularis, Stol. (zť) Arca subglabra, dOrb. (vh) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Pecten pulchellus, Nilss. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Pleurostoma bohemicum, Zitt. (zř) Pěkně rozvětvené kusy. Dostoupíme-li po této Bechlínské cestě největší výše, klesá v úvoze opět cesta dolů, a tu se opět profil pásma VI. opakuje. Zde ve vrstvě VI. 4. vyskytují se opět ony význačné Fucoidy, jako na jižní straně Řipu ve vrstvě VI. 2. a pod Rovným. 3. Vykuk. Vostrovská cesta. Zde je týž profil pásma VI. jako v sousedním Pode Kbelí. S po- čátku, když jsem ve Vostrovské cestě vrstvy pásma VI. vyhledával, nenalezl jsem tu pevnou, význačnou lavici křemitého vápence VI. 4. + Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. 5 ač jinde skorem všude, kde tyto vrstvy byly přístupny, lavice VI. 4. ostře z povrchu vyčnívala. Zmíniv se o tom Bechlínským skalníkům a doved je na místo, kde by še tato lavice nalézati měla, dověděl jsem se od nich, že lavici „modrého kvarcu“ tohoto vylámali před lety pro stavbu v knížecím dvoře v Bechlíně. 4. Slápek. Ve Slápku jest pásmo VI. úplně přístupno jako jeho základ a patro. Zde skládá se výhradně z pevných lavic šedého písčitého slínu s tmavomodrými skvrnami nebo zcela tmavomodrého slínu. Na povrchu se drobí. Zde není souvrství VL 2. 3. 4. z předchozích pro- filů vyvinuto, nalézá se tu pouze souvrství VI. 1.; toto má mocnosť jen 4 m a zaujímá výšku nadmořskou: 225 až 227 m. Po pravém břehu Labe. 1. Kyškovice — Brozánky. Nad Majerovým lisem nalezneme výchoz toho pásma takto: Pásmo VI.. 181mm. [+ Pevná lavice křemitého vápence modravého ..... 03m ) = o Šedo písčitý SN en 0000000 ele oo 02 2 03, 209m A 2. Pevná lavice křemitého 9 výpo mModravého -4 03 44m 1 Bouvrství deskovitých písčitých slínů šedých s modra- š| VÝMASKVENAMI E Lao sen ole ea Vaš SB Pásmo V. 177-3 m n. m. 2. Úvoz v Brozánkách. Nad zvětralými vrstvami pásma V. vystupují ostřeji v popředí vrstvy pásma VI. Nejhlouběji jest zde vrstvička jílovitého slínu. Pásmo VII. 1842 m n.m Í 5. Pevná lavice modrého křemitého vápence . .... . 0:3 m ) EIA Sedyupísčitý síni 0 4001 001 S.VADIVÁE OU em z | 3. Pevná lavice modrého křemitého vápence ....... 03, = k U — — >4-7m m | 2. Souvratví šedého písčitého slínu s modravými skvrnami. . Na povrchu se drobí v tenké desky. . ... ..«.« « 84, ©837m (1. Vrstva Jilovitohož Slinták rebo o ele 03 ) Pásmo V. 179'5 m n. m. 3. Trávník pod Sovicí. Také zde toto pásmo ostře vystupuje z příkré stráně viničné mezi zvětralými pásmy V. a VII. a z daleka již se jeví, blížíme-li se k Sovici od Labe. 6 XXXII Čeněk Zahálka Pásmo VII. 187-7 m n. m. . Pevná lavice pon křemitého vápence na povrchu PEK E) NO PSA AV VAS Ak SAV SVP AA Var 0 c) LOT C0 OPAK ooo 1 0:3 m . Šedý písčitý slín souvisící místy s vrstvou VI. 6. v jednu 1 stolici 4. ojodlod - "av aso otval. 8%. 04 3 . Pevná lavite modrého křemitého vápence na povrchu BEdEho ze hosta ME OA 8250% ve. so anoh Me 08 0:3 , > RE SAP S V Jo E V SRL 47m 3. Šedý na po rozdrobený slín, tvořící místy s vrst- | mou- Z Pdnu stolci ee Se 140170 esa 70h (otle MKo 04, (rom — © Poa Pásmo VI. 2. Souvrství šedého nebo modravého písčitého slínu, jenž se'láme twirovné pevné! desky" 5131... Odo dd 3:0) 1. Vrstva šedého písčitého slínu na povrchu v kousky roz- padlého, dál od povrchu pevnějšího. . .... «.«. 0315 Pásmo V. 183 m n. m. Ve vrstvě VI. 6. jsou: Ostrei. 3 2 W520. Eriphyla lenticularis; Stol: Ostrea semiplana, Sow. Pleurostoma bohemicum, Zitt. 5 „VL 3., Bxogyra lateralis, Nilss. (h) Ostrea hippopodium, Nilss. (h) „VL 2., Briphyla lenticularis, Stol. (h) Arca subglabra, d'Orb. (h) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Ostrea semiplana, Sow. (h). 4. Úvoz v Leštínku. Také zde naleznem odkryté to pásmo jako v Trávníku pod 8o- vicí. Ve vrstvách, jež v Trávníku VI. 2. byly poznamenány, nalézáme šedé nebo modravé písčité slíny na povrchu skorem úplně rozdro- bené, dále od povrchu však deskovité. Nejobyčejnější skamenělinou jest v ní: Arca subgelabra, d'Orb. Ve vinicích mezi Leštínkem a Lisem se tyto vrstvy také někdy vyhledávají a dlaždičky z nich hotoví. 5. Jezerka. V lomech zdejších vyskytuje se pásmo VI. buď hned pod písčitou ornicí nebo pod pískem diluvialním. Zřídka nalezneme též nad pásmem VI. zachovalou část pásma VII. Podle toho, jsou-li vrstvy nejvyšší pásma VI. blíže nebo dále od povrchu, jsou též více nebo méně zvětrány. Profil blíže strání viničních jest tento: Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řípu. zi Ornice písková (0'5 m) anebo písek diluvialní žlutavý (1'5—2'5 m mocný); dále v lese i pásmo VII. o Šedý V orannj slín v kousky | 1 aží m POZDAUIV P C0 eltejoí nota ste A uay s ee ee sono a 0:6 m Místy křem.váp.=— 1m 6. Pevná lavice modrého kře- MILOHOKVÁDONCO Ra p elJ hand jol ne Tah 20 akon 600 03 Í 5. Drobivý šedý písčitý slín přechází v dolní vrstvy 4 05, 4. Tenké desky písčitého slínu šedého s tmavšími mo- dravými skvrnami. Tvoří na pohled jeden celek SVDSLUVATMI O 21 so oa airej Ka Vo o Ae done hi daní) alba c):8 06 , . Tlustší desky pěkných rovných písčitých slínů barvy šedé s modravými skvrnami a jemnými tečkami čer- ného glaukonitu. Při bedlivějším ohledání lze v nich nalézti tu a tam hrubší zrnko křemenné, místy i cho- 84m máčky z nich. Z této vrstvy nejlépe se hotoví čtver- cové „dlaždičky Hoštěcké“ a schody . ....... 1D | oo B (44 Pásmo VI. Hoštěcké desky * 2. Vrstvička žlutavého slínu. Místy slabší než 01 m, MMISLV Eso esa salat: Ueto č dotkla Ake SAeNik stá 010 1. Souvrství šedého písčitého slínu, jenž se láme v rovné desky. Má v sobě malé množství hrubších zrnek U | křemenných. Jest měkčí než předešlý slín vrstev 3. 10, Pásma V. hrubozrnný písčitý slín. V lese Jezerky bývá někdy pod diluvialním pískem zachována ještě čásť pásma VII. v podobě šedého písčitého slínu rozpadlého a pod ním pak obě vrstvy křemitého vápence s vložkou písčitého slínu bývají vyvinuty jako jedna stolice modrého křemitého vápence -: význačná hojnými Flabellinami. Nejlepšího materialu pro hotovitele dlaždiček poskytují vrstvy 3. Proto však se i z vrstev 4. a nejméně z vrstev 1. dlaždičky hotoví; tyto poslední jsou již měkčí. V lomech zdejších pozorujeme, že počínají vrstvy některé při- bírati hrubší zrnka křemenná. Pásmo V. se nikde v lomech nevybírá. Jednotlivé vrstvy chovají tyto skameněliny: VI 6: Flabellina elliptica, Nilss. (h) VI. 4: Eriphyla lenticularis, Stol. (zř) Arca subglabra, d'Orb. (vh) Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř) Obrovské exemplary. Mutiella Ringmerensis, Gein. (vz) Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř) VI 3: Macropoma speciosum, Reuss. Beryx Zippei, Ag. Lima multicostata, Gein. Exogyra lateralis, Nilss. Flabellina elliptica, Nilss. XXXII. Čeněk Zahálka Z vrstev VL 3. 4. asi pocházejí skameněliny, jež popisuje Frič ") z těchto lomů: Oxyrhina Mantelli, Otodus appendiculatus Lamna raphiodon Ptychodus mammillaris Enchodus halocyon, Ag. Macropoma speciosum Beryx Zippei Enoploclythia Leachi Paraclythia nephropica Natica Roemeri Mutiella Ringmerensis Arca subelabra Pinna decussata Avicula anomala Panopaea gurgitis Inoceramus labiatus Inoceramus Brongniarti Lima multicostata Lima Sowerbyi Lima tecta Pecten curvatus (53 mm dl., 50 mm šir.) Pecten Dujardinii Ostrea semiplana Anomia subradiata Micraster Pleurostoma bohemicum. 6. V Lopatech. Take v hořejší části úvozu tohoto vystupují ostře z povrchu vrstvy pásma VI. Pásmo VII. 19435 m n. m. | 4. Pevná modrá lavice křemitého vápence. . . ... . 0:3 m a-jBedý písčitý Mn. el.: 00 Mo 04, 1m | 2. Pevná modrá lavice křemitého vápence . SAO KOA EBV 0305 =1Z( 1. Souvrství šedých písčitých slínů s modravými skvr- 47m 218 nami, s četnými šupinkami muskovitu.- Místy jsou = jí slíny ty úplně modré. Lámou se v rovné desky. "2 Tu a tam má hrubší zrno křemenné, hlouběji však an! jest jich více. Srovnávají se s vrstvami v Jezerkách 3'7 „ j Pásmo V. 189:65 m n. m. 1) Bělohorské a malnické vrstvy. Str. 79. o Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. g Ve vrstvách VI. 1. je zase význačnou: Arca subglabra. 7. Na Prosíku. Blíže strážného domku a průřezu dráhy vyskytuje se lom, v němž se vybírají vrstvy pásma VI. opět ku hotovení dlaždic, schodů a co kamene stavebního se jich užívá. Sled vrstev je zde tentýž, co bývá v Jezerkách. Pásmo VI. jest zde málo pokryto pásmem VII. rozdrobeným v mocnosti as 2 m a nad tím je buď ornice neb písek diluvialní napřed. Polohu pevných lavic křemitých vápenců třeba zde pozorně vyhledati, poněvadž v čerstvém lomu nejsou tak znatelny. V šedém písčitém slínu, z něhož se tu dlaždice hotoví, nalezeny: Arca subglabra, d'Orb. Inoceramus Brongniarti, Sow. Obrovské exemplary. Lima multicostata Gein. Ostrea semiplana, Sow. Pleurostoma bohemicum, Zitt. Odbočme nyní od Labe do okolí Hošťky a potom budeme opět dále postupovati po stráních labských. 8. Hošťka. Úvoz cesty k Malešovu. Zde je následující průřez pásma VI: Pásmo VII. as 2197 m n. m. Í 4. Pevná lavice modrého na povrchu šedého křemitého ) ) V ÁDODCOt mořský abitoyoro ez oocí odk hebr kanape ny 02m = JE Sedý nebo žlutošedý na povrchu rozdrobený desko- jaja > vitý. písčitý slín se šup. muskovitu. .... .... ... 10, o J 2. Pevná lavice modrého na povrchu šedého křemitého 52 n 2 VÁDONCE M oa a olo on noh one 02 j p č E Aa CZT SVO ANN O OY JMLLA OVL ODE VLT kde zrnko křemene hrubší. Uprostřed je bělavá la- P ná S) 1. Souvrství šedého písčitého slínu, který má zřídka š vice. Láme se v pěkných rovných deskách . . . . 38, Pásmo V. as 2145 m n. m. Ve vrstvách VI 3. jest Arca subglabra, d'Orb. 9. Nad nádražím Hoštkou,. V úvozu cesty vedoucí od východního okraje nádraží na návrší nalezneme nad hrubozrnným písč. slínem pásma V. deskovitý šedý písčitý slín pásma VI., který má v sobě též vrstvu hrubozrnného 10 XXXIL Čeněk Zahálka písčitého slínu. Mocnost jeho obnáší 3'8 m. Nad ním nalezneme | kopáním v poli obě lavice křemitého vápence s mezivrstvím písči- tého slínu v mocnosti 14m. Celé tedy pásmo VI. je v mocnosti 5:2 m. * 10. Svářenice. V cestě vedoucí ze Svářenic na Boušku nalezli jsme a popsali pásmo V. Nad tímto pásmem máme rozpadlé pásmo VI. v podobě písčitých slínů ; ještě výše jest hrubozrnný písčitý slín © pásma VII Vedle cesty této je lom na vrstvy pásma VI., z nichž se dlaždičky | a schody hotoví. V lomu odkryto jest pásmo VI. v mocnosti asi | 3 m a tvoří stolice 1 m mocné, které se pak dají v rovné desky lámati. Vrstvy mají barvu šedou nebo nažloutlou; má zřídka kde zrnko křemene hrubší. Obsahuje: Četné šupiny a kosti rybí. Arca subglabra, d'Orb. Inoceramus Brongniarti, Sow. Lima multicostata, Gein. Exogyra lateralis, Nilss. Ostrea semiplana, Sow. 11. Nad Štětím. V lomu při staré silnici k Radouni nad Barákem (hostincem) jsou vrstvy pásma VI. odkryty. Z nich vybírají se ku stavbě anebo ku hotovení stavebních látek tytéž písčité slíny, jaké jsme dříve v Labských stráních viděli. Pásmo VII. [Z Fevná Tavice křemitého vápence moiého: <<- 0 > 3 PDeskovitysedýpisčtbý Sl V050 290 opadl 05, *1.5m o 2. Pevná lavice křemitého vápence modrého. ..... 05 , | m A | 31 1. Souvrství šedého písčitého slínu, jenž se láme v moc- = | ných stolicích. Upotřebuje se ho na desky schody atd. 34, ) Pásmo V. 218 m u. m. Podle výroku skalníků objevují se ve vrstvách VI. 1. skame- nělé ryby. 12. Stračí. V nejvyšší části obce Stračí, v lomu Habeltově, za obcí v lomu Ponertově, jakož i půl km na sever v úvoze cesty v lese mají vrstvy pásma VI. toto složení: Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. 5 Pásmo VII. (Lom Ponertův) 7. Pevná lavice křemitého vápence modrého. «-.... 0:6m 6.-Deskovitý, Bedy písciby, BM- 0/5 <: slndydé medal 05, 5. Pevná lavice křemitého eh modrého ESP L Skna: 06, 4. Stolice šedého písčitého slínu jako 2. Dá se snadno | rozštípati v desky, a proto se z ní též hotoví dlaž- dice. Je stavebním kamenem. Zastupuje vrstvy VI. OV JOZEDkACM 2204 vokyoríeýkot ops shce onlbiee 11 3. Stolice pevná modravého hrubozrnného křemitého vápence. Obsahuje množství hrubých zrnek kře- menných. Slyne jako velmi dobrý kámen stavební. Pásmo VI. Odpovídá Hoštěckým deskám. Odpovídá hlavně vrstvě VI. 3. v Jezerkách . . . . 15, . Stolice šedého písčitého slínu se Šupinkami musko- vitu a s tečkami glaukonitu. Poněvadž se snadno štípá rovnoběžně s vrstevnatostí, hotoví se. z ní dlaždice, žlaby, schody a p. Tato a vrstva 1. odpo- vídajíevrstvám; VI v JezerkáCh -seas vek O5 1. Vrstva šedého písčitého slínu rozdělující se trhli- námi v pevné špalíky. Pod tou je v lomu Ponertově [ | i > Habeltově hrubozrnný písč. slín pásma V. h. .. 03, ©) s Pásmo V. U Stračí nejlépe poznáme, jaký rozdíl je mezi vrstvami čerstvě odkrytými, dál od povrchu se nalézajícími, posud nezvětralými, a mezi vrstvami týmiž v břehu cesty v tenké desky rozpadlými nebo roz- drobenými. V lomu Ponertově na př. nalezneme pouze čtyři stolice vrstev VI. 1. 2. 3. 4., avšak v úvozu nalézají se stolice tyto v četné vrstvy rozdělené. Vrstva VI. 2. svědčí o tom, že přibýváním hrubších zrnek kře- menných a vápence může i v tomto pásmu utvořiti se zcela jiná facie. Vrstva VI. 3. má velké exemplary Lima multicostata, Gein. Vrstva VI. 2. Beryx Zippei, Ag. 13. U Počeplic a Ješovic. V úvoze cesty severových. od Počeplic (východně od Stračí) naleznem u samého lesa odkryto celé pásmo VI. s jeho základem i patrem. Spodní čásť jeví se v podobě šedých písčitých slínů, jež jsou větráním v tenčí vrstvy rozpadlé a mají mocnosť asi 35 m (Hoštěcké desky). Vyšší čásť pásma VI. má obě lavice křemitého vápence po 0:3 m mocnosti; mezivrství písčitého slínu šedého obná- šelo 1 m. Dohromady obnáší mocnost vyšší části 1:0 m. Celé pásmo má mocnosť 5:1 m; tedy touž jako ve Stračí, Ze srovnání mocnosti tří vrstev vyššího pásma VI. u Počeplic a ve Štračí plyne, že lavice křemitých vápenců na povrchu mění se větráním v horninu 19 XXXII. Čeněk Zahálka podobnou písčitému slínu; proto mocnosť písčitého slínu obnášela ve Stračí 05 m, u Počeplic se zvětšila až na 1 m, ale na útraty mocnosti oněch křemitých vápenců. Východně od dolní části Ješovic jsou odkryty v několika lomech vrstvy pásma VI., jež se tu též vybírají. V lomech, které tu zaujímají nejvyšší čásť povrchu, není zachována již vyšší lavice křemitého vá- pence, takže je zde průřez neúplný: Vrchol lomu. ij Ť 5. V desky rozpadlý šedý písčitý slin . . .... +... . 05m 4 4. Pevná lavice modrého křemitěho vápence. Na štěrk sil- = | | TIKES VK by (7 VAK zoe Road str P boupucykačs lcd eto 04: | slz 8. Měkký šedý písčitý slín v desky se oddělující. . . . 15, m ) © | 2. Stolice šedého nebo modravého písčitého slínu s hrub- a | : šími zrnky křemene, jenž místy přechází ve hrubozrnný 35 m 2 písčitý JAN Katce -ke 3: MOK Pee V L sea 0 Fi ( 1. Stolice šedého písčitého slínu ..-...... Pee e Dev a KU Pásmo V. Ve vrstvě VI. 2. jest Arca subgelabra, d'Orb. 14. Cesta z Liběchova ku Brocnu. Na této cestě, o níž jsme se zmínili při pásmu V., nalézají se nad pásmem V. veškery vrstvy pásma VI. Odkryty nalezl jsem je roku 1889., kdy se kopaly jámy pro nově sázené stromky ovocné. Shodovaly se úplně s vrstvami v Ponertově lomu ve Stračí. 15. Liběchov. V rozsáhlých lomech u horního kostela jsou velmi pěkně pří- stupny vrstvy pásma VI. Uvádím zde průřez lomu p. Josefa Rauda: Vrchol lomu 213'3 m n. m. z 5. Rozpadlý Bo slín šedý zachován v moc- i m) DOSTI 2. rok o SA OKEM (atokáku: AeMikel a: 3 ago + Mlodko 04m | 9-3 m s) 2. Šedý písčitý slín v kousky Tozpadlý 527 (KT 1200 = | 1. Šedý deskovitý písčitý Blůna0 2 "o al2 ore V Í Horizont základu kostela 211 m n. m. | 5. Pevná lavice modrého křemitého vápence (na dla- zZební kámen) 20000 k- Meets 2 « eo 1 sd a: 0:3m m 4. Sedý písčitý slín (kámen stavební). . . ... ..« 08, »%14m a 3. Lavice pevného šedého křemitého vápence s velmi S pevnými středy modrými v. podobě koulí... ... 0:37 (37m =) Ek pen) L (EB Až nd cy) Zb j0 bo jl n def m l= | 2. Stolice šedého písčitého slínu obsahující uprostřed | E JOVAN VT A AE JADTNSNÉ o 806 aBdd a old 6 'c V 2-3m E | 1. Stolice šedého písčitého slínu obsahující (nejhlou- | j (= běejmnubaá zrnka ktemenná -ei dk Pásmo V. Hrubozrnný písčitý slín. (Nevybírá se.) 207-3 m n. m. Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. E Ve vrstvě VI. 5. jest Beryx Zippei Ag.! » » VL 2. » » » » Arca subglabra, d'Orb. 4 „VÉ 15 Arca subglabra, d'Orb. Lima elongata, Sow. sp. Dle výroku skalníků objevují se též v této lavici skamenělé ryby. Frič *) uvádí odtud: Beryx Zippei, Ag. Macropoma speciosum, Reuss. Enoploclythia Leachii, Mant. Arca subelabra, d'Orb. 16. Knížecí lom nad Malým Inběchovem. Z tohoto lomu uvedli jsme již pásmo V. nejvyšší, na kterém zde spočívá pásmo VI. Je zde tento postup vrstev: Vrchol lomu. 210:8 m n. m. Ornice: Splavený písek, nahoře šedý, dole rezavý . . . . 06m | 5. Pevná lavice (místy rozpadlá již) modrého křemi= ) VENOVÁDENCEK LY ode 20s op Vah novaj e abies 0:3m 4. Deskovitý šedý písčitý slín, místy v kousky roz- JOEA Ko 30550 POV P VE VEGA ONE o ROA POR OAO 08, ž14m obyčejně v kusy šedé rozpadlý a místy je polohu 3. Méně pevná lavice modrého křem. vápence. Bývá | jeho. 1éžko,konstaCovati -jim aka ee ulanoles ae 0:3 Pásmo VL Hošt. desky l S2) . Stolice šedá písčitého slínu mající místy hrubé zrno Někdy bývá svrchní nebo střední čásť její modravá. Dělají se z ní dlaždice, schody atd. 11, Pásmo V. Hrubozrnný písčitý slín, od skalníků „pískovcem“ zvaný. 206*5 m n. m. V VL 5. vyskytují se otisky kůry dřeva. „ VL 2. Lima multicostata, Gein. a neurčená posud rostlina. „ VI. 1. Stopy Beryx Zippei, Ac. Macropoma speciosum, Rss. Inoceramus Brongniarti, Sow. Veliké exempláry. Pholas sclerotites, Gein. | . Stolice šedá písčitého slínu (stavební kámen). . . 12, křemene — 17. Vehlovice. Zde jest několik lomů, z nichž se vybírají vrstvy pásma VI. Lomy jsou velmi rozsáhlé. Někde se vybírá kámen v podzemních chodbách. Zde můžeme pěkně studovati, jaké jsou fysikální rozdíly mezi vrstvami na povrchu zvětralými a mezi vrstvami daleko od po- 1) Běloh. a Mal, vrst. Str. 80. 14 XXXII. Čeněk Zahálka vrchu vzdálenými, které jsou čerstvé a zachovalé. Mnohé stolice jevily se na povrchu úplně v desky rozpadlé. V lomu Wůnschově lze vyšetřiti polohu vrstev pásma V. ku vrstvám starším, jež byly popisovány v rokli Lípovci. V témže lomu jakož i v jiných lomech, zejmena v Jungrově, Tišlerově a Křížově lze studovati uložení mlad- ších pásem: VII. a z části i VIII. Podle vrstev pásma VI. ve Vehlo- vicích nazval Frič toto pásmo své „Vehlovickými opukami“. Průřez vrstev útvaru křídového v lomu Wůnschově, Junerově a Křížově jest: Vrchol lomu Wůnschova nad roklí Lípovcem. 216:8 m n. m. Ornice: písčitá rezavá (nebo rezavý písek v jiných lomech) 05m = 4 Rozdrobené písčité vrstvy šedé s lavicemi šedého L = i křemitého vápence pevného. Tyto lavice křem. váp. = jsou v placky nebo kulouše rozpadlé a prost z VY- FS | SLOV DSC Ch OM = des- 10: .2 m 4. Bouvrství hrubozrnného písčitého slínu zejlého: po: nejvíce rozpadlé. Bohaté na skameněliny. (V lomu JUNSLONĚ 21349) VMA 2 REN SV RA A OLO L 2:0m 3. Pevná lavice šedého nebo modrého hrubozrnného křemitého vápence, s velmi hojnými, pěkně zacho- valými skamenělinami, zejmena s velkou Exogyrou COMCOU 0208 Sot dale 00 240 oo 12 Ne OST DAM . Hrubozrnný šedý písčitý slín bohatý Rhynchonel- JE 009 UE oo oN opat R R ok o OLO de O) VSA 810:698 1. Mocné stolice šedého písčitého slínu 8 černými tečkami glaukonitu. Výborný na dlaždičky a p. V nejhlubší části jeho u samého křemitého vápence ML 0D Beryxy Zippelnalezen 3 Me ZB ) . Velmi pevná lavice modrého křemitého vápence. ) Hotoví se z něho kostky na dlažbu a pálí se vápno. Tvoří strop podzemních chodeb v lomu Křížově a Tišlerově. (Skalníci slovou vápenec ten „kvarc“.) . 0:5m 5. Stolice šedého písčitého slínu. Hotoví se z něho dlaždice zav 24schody 4-1: dno 03075 . Pevná lavice v čerstvých vrstvách sotva znatelná, poněvadž splývá s horní (5) i dolní (3) vrstvou na stěnách lomu. Skládá se z kulovitého modrého kře- mitého vápence (u skalníků „kvarc“). 'Tyto koule | — Pásmo VII. D5 v lomu Jungrově 57 ©3 = (od skalníků též „boule“ nebo „kulouše“ zvané) obaleny jsou šedým písčitým slínem, jemuž skal- níci „blána“ říkají. Na některých místech v jednom a témže lomu, na př. Křížově bývá křemitý vápe- nec nahrazenkuplné lano 02:22 lole 02, 3. Stolice písčitého slínu šedého a žlutého, někdy i mo- drého. V podzemních chodbách není "rozdělena ve vrstvy. Výborná na dlaždice, schody, žlaby a pod. Obsahuje ze všech vrstev nejvíce ryb A Rh Na Z Ko B 2. Tmavošedá lavice křemitého vápence („kvarcu“) se sporými hrubými zrnky křemene ........« 0725 | Hrubozrnný šedý písčitý slín (zvaný „spodek“). Ku u — Pásmo VI. Hoštěcké desky stavbě a na dlaždice se ho upotřebuje. Jest petro- graficky úplně podoben základu . . . ..... 03315 Pásmo V. Hrubozrnný písčitý slín zvaný „Věčnostť“ (viz tam) 2058 m v. m. — Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. 15 Mnohé vrstvy pásma VI., o nichž uvedeno, že mají barvu šedou, stávají se někdy modrými. V Tišlerově lomu, který má vrstvy pás. VI blíže povrchu zem- ského, jsou vrstvy pás. VI. ve více vrstev rozděleny, kdežto ve vedlejším lomu Křížově, který dál od stráně a hlouběji pod povrchem je vy- hlouben, mnohé vrstvy splývají v jedinou mocnou stolici. Skameněliny jsou tu celkem vzácné. V VI 5. jest: Beryx Zippei, Ag. dřev. pásma VI Macropoma speciosum, Rss. ze všech vrstev nejvíce ryb. Beryx Zippei, Ag. Macropoma speciosum, Rss. Obratle rybí (2cm v průměru, 1'4 cm tlusté) Ptychodus mammilaris, Ag. Schlůteria tetracheles, Fr. Enoploclythia Leachi, Mant. Nautilus sublevigatus, d'Orb. Arca subglabra, d'Orb. Inoceramus Brongniarti, Sow. Lima multicostata, Gein. Pholas sclerotites, Gein. je ve zuhelnělých kusech Uhlí je černohnědé a na vzduchu se snadno rozpadne. V VL 1: Turritella. Jádro. Frič“) uvádí z vrstvy VI. 3: Beryx Zippei, Ag, Macropoma speciosum, Rss. Enoploclythia Leachii, Mant. Arca subglabra, d'Orb. Pholas sclerotites, Gein. 18. Panský lom v Ráji nad Mlazicemi. Nad Mlazickou roklí v Ráji jsou rozsáhlé lomy na vrstvy Mají tutéž vlastnost jako ve Vehlovicích, pouze spodní lavici kvarců, kterou jsme ve Vehlovicích označili číslem VI. 4. a místy tam v písčitý slín proměněnou viděli, není zde již možná nalézti, jest úplně v písčitý slín proměněna. 1) Běloh. a Mal. vrst. Str. 82. Ř. 16. 17. shora. 16 XXXII. Čeněk Zahálka Vrstvy ve Vehlovicích, znamenané tam čísly: VI. 1., 2., 3., 4., 5., 6. a VII. 1., splývají tu téměř v jedno. Pásmo VIII. jest výše nad lomy. Základ pásma VL. jest tu opět hrubozrnný písčitý slín „Věčnost“. Mocnost pásma VI. je zde 3 m a zaujímá výšku nad- mořskou od 205 až do 208 m, 19. Silmice pod Chlomkem. V nejvyšší části úvozu nad pásmem V. h. nalezneme šedé desko- vité písčité slíny nahoře bez hrubých zrnek křemenných, dole s hrub- šími zrnky křemennými. Náleží pásmu VI. Při stavbě silnice nové byla tu i lavice křemitého vápence (označená ve Vehlovicích VI. 6.) odkryta u samého okraje zahradní zdi. Pásmo VI. zaujímá tu výšku 214 až 217 m n. m. 20. Lom Tučkův v Borku. V tomto lomu, o němž jsme se již při pásmu V. zmínili, není již po lavici křemitého vápence (= VI. 4. ve Vehlovicích) ani památky. Postup vrstev jest tento: Vrchol lomu. 209 m n. m. Ornicea její BDOdInA: Rezavý DÍSOK 30 eat 0:75 m = ( 3. Pevná lavice hrubozrnného písčitého slínu šedého. . . .0'2 m E22 ROZATODONÝ BOGY, DISCO VST en TS ec ee P 8m 28 1. Deskovité sede. písčité sliny 2.. ZVS 8. 10 — ( 4 Pevná lavice křemitého vápence modrého. . . . . « «. 0:75 m pm | 3. Sedý písčitý slín, tak zvaná „plotnová lavice“ ...... 03 » los5m E | Z SLOUCE SEdÉONO DÍSCILOHOV SLU 02200100 0e00eh 0010060 o0N= n ena a 0:8 F (1. Stolice šedého písčitého slínu s hrubými zrnky křemene. 10 „ Pásmo V. 2024 m n. m V VI 1. objevuje se: Beryx Zippei, Ag. Lima multicostata, Gein. 21. Mělník. Na stráni pod zámkem Mělnickým nebyly přístupny vrstvy nad hrubozrnným písčitým slínem V. h. 2. (viz tam). Obrátil jsem se tudíž do sklepů na náměstí Mělnickém; a tu nad 2172 m n. m. shledány ve sklepě pana Štěpána Vodičky č. d. 33. šedý písčitý slín lámající se v mocné desky. V rozsáhlém tomto sklepě, jenž má dvě patra a úplně ve slínu tom je vytesán, nebylo sice možno pořadí vrstev jeho důkladněji ohledati, ale jak poloha jeho nad 2172 m n. m. Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. 17 tak i vlastnosti jeho petrografické a fysikalní shodují se S vrstvami písčitých slínů v blízkých Vehlovicích. Písčitý slín je ve sklepě mokrý ; po vyschnutí je barvy šedé. Zaujímá výšku 217:2—219 m n. m. 22. Vrutice. Západné stráň údolmá, Při cestě nad lomem jest pásmo VI. přístupno od 2045 m n. m. až ku 2064 m n. m. Vyšší čásť přístupna není a za základ má tam hrubozrnný písčitý slín V. h. 7. (viz tam). Pásmo VI. má zde šedý písčitý slín v pevné desky rozpadlý. 29. Vrutice. Východná stráň údolí. — Byšice. V nejvyšší části úvozu, o němž jsme jednali při pásmu V., nalezneme pásmo VI.: Pásmo VII. 207 m n.m. = J 3. Pevná lavice modrého křemitého vápence ........... 0:5 m =4 2. Souvrství deskovitého šedého neb žlutého písč. slínu . . . . 20, $ 3 m Ž | 1. Pevná stolice šedého hrubozrnného písčitého slínu . . . .. 05, Pásmo V. 204 m n. m. Toto naleziště vyskytuje se na západním úpatí výšiny „Hostiny“. Pásmo VI. objímá výchozem svým jako úzký pás celé úpatí této výšiny a tu a tam je odkryto jako deskovitý, šedý, písčitý slín, jako nad Jelenicemi a nad Byšicemi. Poněvadž však vrstvy křídového útvaru vůbec vystupují od Vrutice k Byšicům, padají výchozy jeho na cestě mezi Hostinou (obcí) a Byšicemi do výše asi 230 m n. m. — > Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1893, RO col uilšhaň rmiia. odáti sky OŘ Eso A p ng dh ih oo . ohe Ardle je we it a dx h ik A KDE kos --- on radu ostění XXXIII. Úber eine besondere Art von Reihen. Von Franz Rogel in Hóxter a. W. (Vorgelegt den 16. Juni 1893.) Die Identitáten = 1 Dolby — (1—98 = ztaage >- - - 0) fr |r<1 T ab) +1—9IVa=aser3 (8) worin : S l 50 a a=123. 00 S 1 n—1 V ( ) a" a— 2A3Po olo gehen mit Benitzung von (1-y)* + (1— y)" = 2(1 — y")? cos(narcteiy) . . .(3) 2 5 : ( ze (= — 97)? sin(narctečy) - . . (4) úber in 1 a: 0 2 „vn Ze — 9?)* sin (n arcte 9)OA1— m tang- -7 (©) |w|<1 oD 1 M 3 ) = (1— 7)* cos (n aretg 17) Va = z500 Z s (0) n—=0 Mathematisch-Naturwissenschaftlíche Classe. 1893, 1 2 XXXIII Franz Rogel und durch die Einsetzungen arctg2y = tg oder y = Zang g, ferner == in 4 Sp R 8 JÉ = ou Sinng. See — z tang z Ze E) m1 % Van T on Čoj ny. Set"p = zsec by Tange| ... (8) n=0 Die Bedingung |y|< 1 verwandelt sich hiedurch in P =- B 9 e? -+ 74 mithin fůr jedes reelle g erfůllt. < Durch Vertauschung von y mit — 2 entsteht hieraus a Pa=znRayg ($ tang 9) re (9) m SE T Da (ES ASTT, (5 tons 9) čr dock BA) n—=0 wo = SIL OD, SOCHA 000 LCÍ8) O Coship 4s6Cp. 10 02) ist. Bedingung ist hier 0 = tg'y<1 oder Gk+-VWÍ<+SU+-DÍ, unter £ eine ganze Zal verstanden. 2. In des Verfassers „Trigonometrischen Entwicklungen“ (Šitzgs.- Ber. d. konigl. bóhm. Gesellsch. d. Wiss. 1892, p. 273 ff.) wurde dieses Functionenpaar /,, ©, eingehend untersucht und gezeigt, dass Úber eine besondere Art von Reihen. 5 unendliche Reihen nach denselben fortschreitend, sich auf unendlich manniefache Art in verschiedene und doch gleichwertige Reihen um- wandeln lassen, was zur náchsten Folge hat, dass der „Satz der unbestimmten Coefficienten“ auf dieselben nicht angewendet werden kann. Wenngleich der Wert der Entwicklungen (9) und (10) durch diesen Umstand sehr beeintráchtigt wird, so erweisen sich dieselben wegen des Auftretens der in der Theorie der Gammafunctionen so wichtigen harmonischen Reihen, von welchen jene ungerader Ordnung bis jetzt noch immer nicht genau summirt werden konnten, dennoch zur Aufdeckung bisher nicht bekannter Eigenschaften dieser Reihen geeignet.") Bevor aber die weiteren Folgerungen gezogen werden, důrfte es nicht als úberflůssig erscheinen — im Nachhange zu der citirten Abhandlung — solche Entwicklungen náher ins Auge zu fassen. Vor Allem gilt es hier die Lósung zweier Aufeaben anzu- streben. a) Gegebene Functionen nach den P,, ©,.zu entwickeln, und db) Gegebene, nach diesen Functionen fortschreitende Reihen zu summiren. a) Da nur ungerade Potenzen von tang © = © durch die P dar- stellbar sind, so soll die ungerade, holomorphe Function AC A9) 2 der Entwicklung zu Grunde gelegt werden. Es ist fůir gerade n a"—1 " še "(xty — W p +ažm/ -9D dí, wo f, abkůrzunesweise fůr f*(0) steht. 1) S. d. Verfassers Artikel „Uber harmonische Reihen ungerader Ordnung“, Archiv d. Math. u. Phys. (2) VIII. 321—326, worin der Versuch gemacht wurde, dieselben in rascher convergierende Reihen zu transformieren. 1% 4 XXXIII. Franz Rogel Sei ferner PYHf0—D =, | PD—PA—Y=28,, so ist jih | byte a) Z E m P == ; = 1 1 1 = Br — 31b — 31 Šr+abb—— .. P PEEEY 44 (m V pak eee meají 57 = "Vadv, 20V, = f9— w)— ff 0— 2) ; folglich n gerade, T unyerade fe) — fm 7 8, U o 78 (6 kmorabat r u0h7D sona — s 7 2 1jž pů PE == ů 2)! W V) T31 (1, baru 17 skore Ye a W—2 r 1" a Fat) — f0— «t) P do SOR Die Addition ergiebt mit Růcksicht auf (1— 19) — (1— so = 7 tá z = tang f(x) — f— z 1 = P n m RER - U 1 1 c ; k 1 (z + wi + (© — W) (iv) — S iw) eD) 2 2 9 1 a 1 fet) — S 20) AB H0) 5 t) 9 E00) n gerade. Úber eine besondere Art von Reihen. Nach « differencirt, kommt mit Peachtung von DONA 20 = (410) nach schliesslicher Ersetzung von f(r) durch sA f(x)dae (a — v) 19 1 1 IL = 0, en, of n k n—2 (<1)% p (n— 2)! B (n1— l (a + tw)"—2 je: (66 zady f(iv) = 0) m o a -0 n (p n gerade. Hiebei beziehen sich die letzten Integrale in (19) und (14) auf die Entwickelbarkeit von J(e) nach Maclaurins' Satz, die vorletzten hingegen speciell auf die nach den F, resp. ©, Maclaurins' Satz entwickel- Darstellungsbedingung einer nach baren Function f(e) durch die P, und ©, ist daher in beiden Fállen je le 2 lim © f OG 0 Die imagináre Form ist hier nur eine scheinbare; um jedoch Integral bei Anwendungen Vieldeutigkeit zu vermeiden, ist dieses in reeller Form darzustellen. Um eine Entwicklung nach den ungeraden P mit dem dazu ge hórigen Rest zu gewinnen, kann wie folgt verfahren, werden Es ist dm == oba pi m-1 m3 + je dnockéno ee. masa Po al /a—00m + (m — XXXIII. Franz Rogel 1 Zn bile oa m—3 : Pa JA 00) 270 HROT OP O O ye 0 (8, 1407 0) 010 ee == 1 = = 1 9 (U — 9 di Alles addirt, giebt Ve bem) i = ŽE 310) Er) m 2) m © p) M8 1 1 =AD—zjdsřat pyřsěs— T: == n Ji zp m—1 = Br 2 + Wm- n B8o (16) wo PEP% pa =P) | 0 a), m+-2 5 m: ún m1 Ve? (2 + 4) + Vere — Bu = GD m Ph p rene— zE sm Di Di v (1 — — fn (Fee —+ dt) — fm — aka 2) + ft — 16) — fnT3D(— 2 | i| dt, = de — o fOakrtt — pand, m gerade. Mit Benutzung einer vom Verfasser in seiner „Theorie der Euler'schen Functionen“ (Sitzes.-Ber. d. kónigl. bóhm. Gesellsch. d. Wiss. 1893.) gegebenen Modification des Taylor'schen SŠatzes (54) námlich Úber eine besondere Art von Reihen. 7 0 U = Me oa (= 17 o U (17) wo (+1 — fnTDY — R SR O s R 0) =- G M hh fe Ju + hd) + fob9(u — ha) n gerade, Eu nou — P JE, 2 m i) Eu—*— — ...., die „Euler'sche Function“ n'e Ordnuns (wie sie vom Verfasser benannt wurde) und E, E,,... die Eulerschen Zalen oder Secanten-Coefficienten be- deuten, lásst sich nun f(x) — f(— r) durch die sich aus (16) erge- benden Derivationen U, von U = Ve — 9 darstellen. Wird in (17) A —* genommen, alles nach den P geordnet und 1 1 1 fw) + 3 BF + 3 BW) + ++ < + 1 Bf) = Bl) gesetzt, so geht die Entwicklung hervor HOC 2) 9 = + n DI vé E T (U — 9700 9e + i) — Dm 2—ů) + + BMT3(g — 18) — DMT3(— © + 1] — E vape(i — plan) + dm od]h de 8 XXXIII. Franz Rogel piš E i, 1+ 1D | 4) — PRA v — ) E FD (g — U) —SPTD— 2+ dd <.. (18) m und » gerade. Hieraus folet durch Differenziation nach «, wenn schliesslich j f(x)de fůr x geschrieben und der zweite, PA— enthaltende Be- standteil mittelst teilweisen Integration vereinfacht wird (60) E Gr) ee 9 = m— 2 a KOM — 1)? SEDĚ D0), r=0,2,4,... T: m2 (—D: ; l “ m 2) m2 room [Biet3x |- 50) 4 det r — in) + + d09e — ty + Be a) — FoPylet — 1] (det) 4- B am) dě + L B" (z) 4 4) „SD ma — t, n+ 1) [f(a + 0) A PON te — 8) FO 0 — 00) PO a 0] di m und » gerade. Bei unendlich gross werdenden m und » werden die Reihen in (17) und (18) zu unendlichen, deren Convergenz — somit auch Darstellungsbedingung das Verschwinden des nur in imaginárer Form erscheinenden, thatsáchlich aber reellen Gesammtrestes ist. Die Cočěfficienten von P und © sind dann selbst unendliche Reihen und zwar die Nullwerte der Resultate gliedweiser, wieder- holter Differenziation von ie) > Ef) L T Ef9(e) +... in infinit, welche nebenbei bemerkt gewiss convergieren, wenn, wie es der Veroleich mit der Secantenreihe ergiebt Úber eine besondere Art von Reihen. 9 FO|< (z) Ae 0 (20) Behufs Darstellung durch gerade P werde das System gebildet ÚMČ) oa Ar == i agem—1 P ap ji -73 n é ni | J o n gr"—3 1 715 = hlátěk+ = +a-p/4 — Dm] aemn—5 +5 h=tjlmh aa 5)1/» tal ona) durch dessen Addition hervorgeht Ve +-9)—Ve—YD. HeATY—-Aa—Y—fx—) +- -2-9 ————————————— =o OSN dj 1 1 = z1dařa— ajdařů + gieře č m-1+-2 PD SPD p M wo 2 1 Ve Lt) — Vee — tt m: = ba- m r, = DE emu Br v) (fee + u) — f(M— p ot) — foo —) fo in) 10 XXXIII. Franz Rogel m—2 Wm s-D? 5 - Pyle(l — 1)Jm1di, Zym — fmTD (at) — fmrD(— xť), m gerade. Zufolge der Formel (151) („Theorie der Euler'schen Functionen“) ist fůr A =? und V(z +0) — Ve — 1) = YY F—P-A 2 Váh 2 m E ÍcE pa + n+1 1 7 25 Ď vé REK 56 — (1-1) z ala) PO AE) n ungerade und >>1, ť : : worin B > n) die Bernoullische Function n-ter Ordnung vorstellt. Werden hierin die aus (21) sich ergebenden Derivationen Y, eingesetzt, so entsteht, wenn Alles nach den P geordnet, F) 2—— Bf) +2 BO) 9 (n—1) = mn P mit F (w) bezeichnet wird und schliesslich sámmtliche Ordnungs- exponenten der Ableitungen von f und F um keine Einheit ver- mindert werden JO) EE > = z) i—DÍ T ((—) = m (0) P, — 12,4 (m—1) oh (1 PP Úber eine besondere Art von Reihen. 11 (m—1) AL i) — Paa[l —1) | en ve +) ae "+ +- ční) Boy (fe +30 —Á— 0 —) — fe — 0+ o i) el noloibnoni noha (23) m gerade, n ungerade, woraus durch Differenziation nach z und Herabsetzung aller Ordnungs- Exponenten von f und F um die Einheit die correspondirende Dar- stellung durch die ungeraden ©, hervorgeht: MET) 2 3 = nil — 112 ((— E od + = M a (m) ©) Dn) = D1 ba- | (e + 34) — P— 2— 4) — o E 0) — 5 Oxeft —v) | ro — P a a n—2 E n—1 n—1 (n—1 +CD 3 B 0 (fo + W) — Ama — i) — fe — + A 0) ME (24) m gerade, n ungerade. Soll die fůr unendlich grosse m und » entstehende Reihe con- vergiren, so muss der nur in imaginárer Form auftretende Rest verschwinden. Die in Form unendlicher Reihen erscheinenden Coefficienten sind die Nullwerte der Resultate, glřeďdweťser, wiederholter Differen- ziation von fa) +2“ UB pe 2 = I B,f(e). . Lin ink 12 XXXIII. Franz Rogel und convergieren, neben bei bemerkt sicher, wenn, wie es der Ver- gleich mit der Cosecantenreihe zeigt, SAO Eo ao o (PD) ist. : Ein fůr die Entwicklunesmoglichkeit wichtiger Fall ist der des Nicht-identischen Verschwindens der sich aus (18), (19) und (23), (24) ergebenden unendlichen Reihen. Wird námlich s O) NE 00) — A, W, unter 4, eine endliche Zahl und unter w eine von 7 unabhůngige, gleichzeitig mit » unendlich gross werdende Zal verstanden, so ist w ein gemeinschaftlicher Factor aller Glieder der unendlichen Reihe in P oder A, deren Summe nur dann endlich wird, wenn Saj=“ So ergiebt sich aus (18) und (19) fůr ist. aa ee alcanzzalie: © 2 ý = (3) == 2) u==!l56) . = © 1? A D 9 (5) =0 m ÚU oo ferner aus (23) und (24) fůr fe) = £"", G ganzzalig =) rl (B) 0 "L a.. (28) r—1 C gryo,=0 m Úber eine besondere Art von Reihen. 13 „i Ergebnisse, welche vom Verfasser in seinen „Trigonometrischen Entwicklungen“ auf anderem Wege gefunden und verallgemeinert wurden; sie lassen sich leicht mittelst der Einsetzungen UTO 2 = —- sec o, bezhw. z — Br sec 2 in feat pla OY O : : i Z sin re — Šin (z sin ©) cos (z cos e) 9—13 i z 1) E sýr AA ———— 2" sin ry — Šin (z sin e). sin (z cos g) r—=2, 4, SD 0 MŠ a ž Z 2 008 rp = Čyf (z sin p).cos (z cos g) w—0,2,4 2 1 DA o — 2" Cos rg = Čof (z sin p). sin (z cos e) 5 ooo ; verificiren. Das Bestehen der Gleichungen (26) bis (29) hat zur Folge, dass sich Functionen — falls úberhaupt die Móglichkeit vorhanden — auf unendlich mannigfache Art nach den P und © entwickeln lassen. b. k Pri pat dadurch hervorgebracht werden kónnen, dass die Variabele « in der Potenzreihe Za,x“ durch ee? sec o ersetzt wird, so sind umge- kehrt derlei Reihen stets summirbar, wenn die Coefficienten a, einer bekannten, summirbaren Potenzreihe anugehóren. Da die Reihen Ist a, = > f© (0), so ergeben sich thatsáchlich Formeln, welche von (13) und (14) nicht verschieden sind. Die Convergenzbedingungen der abgeleiteten Reihen werden jedoch im Allgemeinen mit den dieser Substitution entsprechenden Bedingungen der Štammreihe nicht iúbereinstimmen 14 XXXIII. Franz Rogel 3. Nach dieser Digression úbergehend zur eigentlichen Aufeabe sollen nun solche nur die harmonischen Reihen ungerader Ordnung enthaltende Reihen abgeleitet werden. Zu diesem Zwecke werden die Summén mit Hilfe der bekannten Formeln = Z 1 T T oD Sl) mo ron | o o . (30) Uh | z|<2, v% ZV jí T T 2 Vale) 00909 2 | sslet © (31) aufgesucht, und zunáchst in (30) z = oe'? gesetzt, wodurch sich nach Trennung des Imagináren vom Reellen ergiebt oD " . bd n (5) sin ng = — z 2 o a 855020 T Sin (ze sin p) 5 colon) 2000000) 0 9 al 25 RER E Výyn (5) cos ng = ě 1,3,5,... sin 6 9 9 608 9) čj|ž 0 sin 9) T T | m sin“ (z 7 9 608 9) of? (z o sing- 00s“ (5 o 9 008 9) Sn? (že sin 9) „ (33) Hieraus fogt fůr o — sec: O 1 5 = Di sin 29 > o žang|e > fans o| (34) Van M 2 Te m AA 35 M 73 O, = — (ose 9 čee|5 tang 9) (35) Úber eine besondere Art von Reihen. 15 was von den Gleichungen (9) und (10) abgezogen, mit Růcksicht auf V, = l0g2 die gesuchten Summirungen ergiebt: 2 S 2 a P, = sing. cose | (36) V AO s [tang p|<1, % VW D) 2 Mast | (37) O2 as Nach Entwicklung beider Seiten ven (1) und (2) in Reihen, ergiebt der Satz der unbestimmten Coefficienten die folgenden Sy- steme: 2 —+— B, n" | ý 5) Šnp1 52 db Bym* R or: Z Hoono A = n Šp pie ZM zu lp Z Z = ra Bert" w+1! v ungerade . (39) 8 D s < S: snů >= : — bo| 8 a C1 E — m m — ee -vlp Pote le 71:04. 00.40.7700, 0 "ce 0 S S © + = = v gerade. 16 XXXIII. Franz Rogel 4. Wenn die trigonometrischen Functionen in den Gleichungen (36) une (37) durch tango = z ausgedrůckt werden, so lassen sie sich in dieser neuen Form (O Aa 6 em 9) On „o 2 m Fe? s |e|<1, le Da Zb POR NA =TX= | (41) ohne Schwierigkeit nach « differenziren, u. zw. ist I DEP,= 0 0) CE zm to) mé 2 -1 1: B Com (1) o . : (42) p nA (1 1x)"—P £ (— 1)P(1 — i£)*—P =o dh | p- p 2 a (5) 4 5 ph S ferner ist Ve PR =% ee fpu PA ča) — PŘ 3 E, P+ z (c 1)re—P— 119) cp U e(p+De 9) cos +p . (43) ab 1)* sin (p + le. cos PT1g | | | 9) (— 1) 2 cos(p+ De. cosrh Úber eine besondere Art von Reihen. 17 =5|- 1)Pe—(PT-Ue = e'(p He) cos P+ [< p? 1)2 cos (p —+ Jy. cos?Tlg | . (44) (u ou (p+ De. cos?ty) demnach ist 2 (7 Pro=snto+Do.cosrny, | (45) n=pP+2, PTL... P p gerade, X = z Ap = cos(p T 2 cos?řig, | (46) n=p+L p+3 p ungerade M 0 = cos (p+-1)p.cosPřiy | n gerade. . (47) S 70) VOLZádáím (0) on Pe = sin (p—-1) m. cosPtly, nungerade . . (48) n=p+L pT3 |tang e|< 1, n gerade Unter den Specialisirungen verdienen die nachfolgenden, zu rationalen Coefficienten fůhrenden hervorgehoben zu werden. 3... oje eee 870,70 z er-0 n=p+1p+3,.. p ungerade. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893, 2 18 XXXIII Franz Rogel 2 rasy vaha 2 Z bY = 50 Zd.) 0 A OT č (o 66 n Vy hi =P PTY. p gerade. 9 © == : P+ A S94 Pr 4 prs P S) Še+ Pp? p r 10| Sou x -P Pha 32 sin (P+D5 . (51) Pp gerade 1 5 i d js — (P m V j* a P+1 +P „=832 cos P+VD$ (52) p ungerade p p+6 pr 12) Ven Ena Yee 1 (P42 Vs (p44 Fers (prb8) Vos P o né Km A p gerade be =% cos P+D5 SRO SS o (63) ŠEEMES K Ě Úber eine besondere Art von Reihen. 19 HPP Pro +)= p ungerade p+2 == m (ni 20 (54) Hierin verschwindet fůr alle p==2 mod 6 die rechte Seite von (53) und fůr alle p==5 mod 6 jene von (54). Werden in (49) und (50) der Reihe nach P+ Lp+3 p+5,.... fir p+1 bezhw. Pap +2, p 4 .... fůr p gesetzt, so entstehen zwei Systeme von Gleichungen, aus welchen sich die harmonischem Summen in Form unendlicher Determinanten bestimmen u. zw. ist pad P o ml" UE C 5" 5 ez" 9, 90 víl zí) 1 je o 3 ZAP Z ča 9, = 207! 1 [p+2 P ooadě 15 0, TÍ 0 | eimléT WB => jd Ji 0, 0, 0... pok ň a keh, JR ? 9 3 4. ) 4 1 a A 3 0 Ů 2 h Om o m 2 0 z8 Z sve P ungerade > 1 0 9r— 4 (56) 20 i XXXIII. Franz Rogel Durch Integration von (36) zwischen O0 und « = tang e ent- steht wegen s JE da = 1 O i f sin p cos o dx — log sec e und S (Oj oa PA n (lbuž é 2 na : (z E sinuz © Zo ) pk 3, 5,.... ť 2 = bg2—y, py— 057721560... (Euler'sche Constante) die Reihe 00 o: r W = log (Reosg)—y snu n=3,5,. |tange| ý (čk)p T sin (p-—-1)g. cos? p=0,2,.. eine Doppelsumme, bei welcher die Summationsordnung umgekehrt „werden darf, weil die Summen aller Horizontal- und Verticalreihen convergente Reihen bilden, vorausgesetzt, dass |kcosg |< 1 "und |k|<2" ist, daher nicht verschieden von Ap 1) Bedingung f. d. Convergenz der Verticalreihen, welche Ableitungen der Reihe fůr log I" (: — 5) sind. MO Z k, n / 99 XXXIII. Franz Rogel und wegen 2 Pa= (1+ 4) — (1— iw)* und 20,— (1+ %)" + (1— %)", (* = tang g) auch =o ld (E) -E + a) wo hier O, als Functionszeichen steht. Die Summe der rechts stehenden Reihe ergiebt sich aus TA E o (I--e)sino P 9 odtah VELOT cos 20 +- o* = $ohoco durch Einsetzung von e — *kcos g und ist das Endergebnis 00 m k R kč, (1 — 4" cos“ ) sing . cos © „DE DE cos“ aš e ("— k" TD -221 (T 1? In áhnlicher Weise verláuít die rechnerische Durchfůhrunce bei der Anwezdung dieses Verfahrens auf die anderen Gleichungen (46), (47) und (42); es findet sich Pn - 3 7 P 2405 s (61) = B kln olse n—=2, 4,... až — k*— 1 oPa-0:TFFD 19 Úber eine besondere Art von Reihen. 23 = k k k n—=0,2 ý (3) ků 2 T 63 -BAT ETTD = é Z P, i E P z Dá be Z MN EJ se BY D0 prosí % 2 Aa 0e p KX : . (64) Die Convergenzbedingungen fůr alle 4 Reihen sind im Allge- meinen |Ik|<2, |keose|<1, |tangg|<]1; in dem besonderen Falle k = -+1 ist auch noch fůr e — o Giltig- keit vorhanden. Unter den speciellen Werten, welche k beigelegt werden kónnen zeichnet sich a 0 dadurch aus, dass sich hiefůr, und »ur fůr diesen Wert, die reellen, in imaginárer Form erscheinenden Functionen, nach welchen obige Reihen fortschreiten, auf einfache P, beziehungsweise A, mit reellen Aigumenten reduciren. Wird námlich nur das obere Zeichen berůcksichtiet (k = — ? fůhrt zu demselben Resultate) und zle) |= =7|4-i+9—4(—i—9| nach dem Taylorschen Šatze entwickelt, so giebt dies (1) Pad (3 Pam +- |,2 Jade; nun ist Bd S ln mm čá = o 2 97 02 (65) 24 XXXIII. Franz Rogel folelich © U E RÁ VÁZA , 3 T (1) 912 (3 on—g3 L —.. zh dy“ 1) s = 21 P, (5) 2560) Ebenso findet sich mit Růcksicht auf (65) und o OD Aj = a[afi)-ov'(5]] m 0 ly) lh MT 9) = En) A) 2—UP, (5) (69) Dies in (61) bis (64) eingesetzt, 2x statt © geschrieben und mit 2 multiplicirt ergiebt 2 Dala == : malo o ae ete . (70) p De 1x? 1. ko! Da op? S =- : r 0 DA p? na = . i) n=2,4,.. n—=2,4,. "P a Convergenzbedingungen sind dieselben, nur ist der Wert + — tang — o hier ausgeschlossen, weit die geometrische Reihe hiefůr divergiert. Die Integration der Gleichungen (61) bis (64) zwischen o und z fůhrt zu jh 1— čz Ne s DK 2m 2 —35055 Úber eine besondere Art von Reihen. 2 L p, ČEZ He ED? . (F k? o) = "RSL k k = Zl KA o kč Dn 9 | 2 Ď 20 8 n=3, 5 : Zl 2" 2kr + k" 1 ů == log Pa don 5 05) 1 + 1— u V Alm De » (5) Vy k ; k = „m ) VA) = 7 |orote (x —- k) —- arcte (z — b), 6) ."".....-- 20h BE: o OBA a E A P T == arcte DTA =- 9 arcte 2 2) kaj | Bicos.© |< | tane o| < Da die untere Integrationsgrenze x — o ist, so haben diese Formeln fůr kaz -—F%, wofůr die geometrische Reihe divergirt, keine Geltung, in Folge dessen eine weitere Reducirung der in maginárer Form erscheinenden Functionen nicht ausfůhrbar ist. Dasselbe lásst sich von den weiteren stets ausfůhrbaren, jedoch zu nicht summirbaren Constanten fůhrenden Integrationen sagen. Verlag der konigl, bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr. Prag 1893. XXXIV. Úber Construction von metallisehen Teleskopspiegeln nach neuen Grundsátzen. Von Professor A. Šafařík in Prag. Aufsatz (behufs der Wahrung der Prioritát) deponirt bei der kgl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften in der ordentlichen Sitzung am 4. No- vember 1885. (Vorselest den 5. Juli 1893). Ich bescháftice mich seit 1865 mit praktischen eigenhándigen Arbeiten úber Construction von Spiegeltelescopen. Anfangs bezogen sich dieselben auf versilberte Glasspiegel nach der Methode von Foucault; spáter wurde ich veranlasst mich den seit Foucaults Erfindune fast ganz zurůckgesetzten Metallspiegeln wieder zuzuwenden, und zu untersuchen, ob die Mángel derselben (grosse Spródigkeit und Zerbrechlichkeit der Spiegel, geringeres Reflexionsvermógen und leichte Oxydirbarkeit) sich nicht durch Verbesserungen in der Metall- mischune heben liessen. Meine ersten eigenhándigen Gůsse datiren aus dem Sommer 1870 (seit Juli 21), und bezogen sich auf Herstellung und Verglei- chung verschiedener von álteren Optikern vorgeschlagenen aber nicht in Aufnahme gekommenen Legirungen, bei denen sich namentlich eine bedeutende Vermehrung der Festigkeit und Weisse durch Zusatz von Zink zur gewóhnlichen (Kupferzinn-) Legirung herausstellite. Da aber auch die besten dieser Legirungen immer noch sehr spróde waren (was die erste Gestaltgebung des roh gegossenen Spiegels ausserordentlich mihsam und zeitraubend macht), und frůher oder spáter etwas anliefen, so kam ich spáter auf den Gedanken, Spiegel aus Legirungen, welche an und fůr sich nicht weiss und nicht glánzend genug sind, aber dafůr einen ziemlichen Grad von Hárte und einen hohen Grad von Festigkeit besitzen (wie Glockenspeise und Bronze), zu schleifen, zu poliren und hydroelektrisch zu versilbern, um so die Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1 9 XXXIV. A. Šafařík hohe Festigkeit der Bronze mit dem Reflexionsvermógen des weis- sesten aller Metalle zu verbinden, und zugleich den grossen Nach- theil der Foucaultschen Spiegel — das unvermeidliche frůhere oder spátere Abbláttern der Silberschicht vom Glase — zu ver- meiden. Anfanes verwendete ich als Material Glockenspeise mit 20 p- ©. Zinn, und erstattete vorláutigen Bericht darůber in der Zu- sammenkunft der Astronomischen Gesellschaft in Berlin, im September 1879 (gedruckt in der Vierteljahrschrift der astronomischen Gesell- schaft, Band 14, pag. 346—948); im Frůhjahre 1880 begann ich eine Reihe neuer Versuche úber noch festere und hártere Lecirungen, welche ich noch fortsetze, und seit Februar 1884 fast unausgesetzt betreibe. Durch Zusatz von Phosphor anstatt des von Edwards vor 100 Jahren vorgeschlagenen Arsens gelang es mir die Bronze viel hárter und glánzender zu machen, und im September 1883 habe ich in der Versammlung der astronomischen Gesellschaft in Wien einen věllig montirten Reflector von 5 Zoll Offnung und 25 Zoll Brenn- weite vorgezeict, welcher zwei gleich grosse Spiegel, einen nach Foucault und einen versilberten aus meiner eigenthůmlichen Phosphor-Bronze besitzt. In dem darůber gedruckten Berichte (Viertel- jahrschrift der Astr. Gesellsch. Bd. 18 p. 246 bis 248) machte ich nochmals auf die Vorziůge solcher Spiegel aufmerksam, und deutete an, dass ich durch fernere Zusátze anderer Metalle, sowie durch Úber- zlehen der Bronzespiecel mit Palladium oder anderen weissen edlen Metallen anstatt mit Silber, noch weitere Fortschritte erzielt hátte. Durch Zusatz von Eisen, Nickel, Kobalt, Antimon, Chrom, Wolfram und anderen Metallen, die bisher noch nie fir Spiegel- Legirungen verwendet wurden, oder gar (wie Eisen) als unbedinet schádlich galten (Ellery Monthly Notices of the R. Astr. Soc. 33, 230), ist es mir seit der Wiener Versammlung gelungen iúberraschende Resultate zu erzielen, und Legirungen zu erhalten, welche an Feinheit wie Ecgalitát des Korns, grosser Hárte und zugleich vorzůslicher Eignung zum Abdrehn auf der Drehbank, schóner Farbe und unge- wóohnlicher Bruchfestickeit alles úbertreffen, was bisher in dieser Be- ziehune bekannt war. Diese Legirungen wurden alle sowohi zu kleinen Spiegeln gegossen, und diese sofort durch Abdrehen, Schleifen und Glátten auf ihre mechanischen und optischen Oualitáten geprůít, als auch zu Stáben gegossen, um auf Bruchfestigkeit (welche fůr Teleskopspiegel vor Allem in Betracht kommt) geprůft zu werden. Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln. 3 Die Reihe der Festigkeitsbestimmuncen ist kaum halbvollendet und hat bereits Legirungen kennen gelehrt, die mit dem verwenudeten Apparate nicht zu zerbrechen waren, und deren Bruchfestigkeit mehr als všermal so gross ist, wie jene des cegenwártig allgemein ge- bráuchlichen Rosse'schen Spiegelmetalls. Zugleich habe ich den Schleifprocess studirt und die Theorie desselben festgestellt, wonach — der bisherigen zweihundertjáhrigen Praxis zuwider — Metallspiegel ganz anders geschliffen werden můssen als Glasspiegel, námlich auf trockenen festen Smirgelscheiben, ohne frei zwischen Spiegel und Schleifschale rollendes Schleifpulver. Der Schleifprocess wird dadurch ungeheuer abgekůrzt, vielleicht um 9/10 und der Glanz des Spiegels weit vollkommener. Ursprůnelich war es meine Absicht diese Versuche, nachdem sle zu einem relativen Abschluss celanet wáren (namentlich auch durch Bestimmung der Reflexionscoefficienten) in den Schriften der kel. Bohmischen Gesellschaft der Wissenschaften als ein Ganzes zu publiciren, und den Gewinn meiner Arbeiten der wissenschaftlichen Welt zur freien Benitzung zu úbergeben. Erst im Sommer 1885 entschloss ich mich auf Zureden eines befreundeten Ingenieurs ein englisches Patent auf meine Verbesserungen in der Construction von optischen Metallspiegeln zu nehmen, um fůr meine 20jáhrigen Můhen und Opfer an Zeit, Geld und Kraft einen geringen Ersatz zu erhalten. Žugleich hat sich der einzige jetzt lebende Optiker, der sich mit Verfertigung von grossen Metallspiegeln fůr Teleskope bescháftigt, fůr mein Patent interessirt, und Proben meiner Metalle erhalten. Da ich nun im Begriffe bin, meine Erfindung in andere Hánde gelangen zu lassen, erlaube ich mir bei der kónigl. Bohmischen Ge- sellschaft der Wissenschaften einen kurzen Úberblick meiner Resul- tate, mit numerischen Angaben, versiecelt zu deponiren, um mir mein geistiges Eigenthum zu wahren. Verzeichniss meiner Legirungen: Marke Datum U 1870 VII. 54 Cu —- 23 Sn —- 25 Zn — 100. Bruch glasie, namhaft fester und viel weisser als Rosse's Metall. U pon Cu 528—- Sn 246 — Zn 226 — 100. Bruch "/„glasie "/„krystallinisch, noch fester als u, weisser als Rosse, etwas weniger als W. Marke u, As Rosse Simon (1810) Sollitt Edwards z) Datum 1570 VII. » » 1880 Frůhjahr XXXIV. A. Šafařík Cu 51:9—- Sn 259 + Zn 222 — 100. Ebenso weiss wie u,, aber weniger hart und glánzend. Ungemein spróde, vielleicht spróder als Rosse. Cu 52:3 + Sn 22:4 + Zn 224 —- As 29 — 100. Bruch feuersteinartig; weisser, hárter und nam- haft fester als alle vorigen. Cu, Sn d. i. 127 Cu — 59 Sn. Enorm spróde und wenig fest, Bruch glasig und guecksilber- olánzend, deutlich rosenrothlich. 2 Cu -F 1 Sn = Cu 667 — Sn 33:3 — 100. Ebenso spróde wie Rosse, Bruch weniger glasig und olánzend, weisser als Rosse neben u, immer noch merklich róthlich, etwas weicher als (4. = Rosse- „LNi. (Káuflicher Wůrfelnickel, von Abeking in Berlin). Fester als Rosse, aber weicher als Rosse und u, deutlich gelbrothlich. — Simon- 34 As. Sehr hart und fest, schón stahlerau, ohne Spur róthlicher Fárbung, aber weniger reflectirend als u, und u, As. Bruch krystallisch. Cu 80 — Sn 20 — 100. Schón hellorangenfarbig, sehr dicht, fliesst vorzůslich. Drehbar, aber zu weich, feilt sich gut, lásst sich mit dem Hammer nicht zerschlacen. Cu 75 -F Sn 25 — 100. Heller, hárter, spróder, lásst sich zerschlagen, Schwierig zu drehen, splittert leicht ab. Nr (9) mit Phosphorzusatz. Cu 79:4 -F Sn 19:8 — P 08 = 10000. Blasstombakgelb, krystallinisch, enorm hart und fest, kann mit dem Hammer zerschlagen werden; fliesst wie Ouecksilber. Eine Probe auf Sandstein geschliffen und auf Wetzstein polirt blieb monatelang unverándert in Stuben- luft. Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln. 5 Marke Datum S 1881 April « 1881 Febr. é » n '4 » » d » bb] A 1882 Oct. B z Nr10—- ; Nr11 = Cu 172 — Sn 224 + P04= 1000 ozollige Scheibe in Sand gegossen, abgedreht, geschliffen, polirt, versilbert. Ungemein fest, drehbar, nicht genug hart, hat auch eine feinkrystalline Structur. Phosphorbronze —- w—- ein wenig Eisen. Muss erst analysirt werden. Ovaler Planspiegel. Blass graugelblich, sehr hart, dicht, fest und glánzend. Lásst sich feilen, die Feilspáne vollig pulverie. Cu;, Sn; Zn, Fe, — 6912 — 20:11 — 886 — 191 = 10000. Ungemein schón, dicht, fest hart, etwas weicher, dafůr záher als «. Bruch feuersteinartie, práchtige Politur, deutlicher gelb als a. Phosphorbronze -+ etwa "/„, Packfong. Schón hellgelb, weicher als 6, zu weich. Dafůr un- gemein záh. Bruch feinkrystallisch grau, Cu, Sn, Zn, Fe, +01 p. c. Phosphor = Úu 7236 — Sn 16:17 — Zn 8-92 — Fe 2-56 — P 01 = 10000 (Phosphorbronze —- u- Eisenstifte). Riestg záhe, unter dem Hammer kaum zu zersprengen, Druch wie Feuerstein, schón blass gelbgrau. Feilt und polirt sich vortrefflich. Zu weich, nimmt Ein- drůcke vom Hammer an. Cu 75:00 —- Sn 2485 + P0:17 — 10000; 11cm Scheibe, Sehr hart, sláttet die hárteste Feile, wird vom Wetzstein wenig angegriffen. Ser fest, Bruch nahezu glasig. Herrliche Politur, brillant blass graugelb. Cu 700 — Sn 298 —- P 0:2 — 100'0. 11 em Scheibe, Blass rosengrau, eben noch feilbar, hárter als A, spróde. Brillante Politur. Zersprang beim Abdrehen, wahrscheinlich in Folge heissen Aufkittens. Marke C EK H Datum XXXIV. A. Šafařík 1882 Oct. Miscellanguss aus Fragmenten verschiedener » 1883 Aug. 1884 Jan. » » » » vorhericer u Š d. Schón gelblichweiss, Bruch feinkórnig. Wurde beim Nassschleifen rostig, verworfen. Legirung von Kingsley: Cu 65:8 — Sn 30:1 — Zn 41 = 10000. Fliesst wie alle Zn halticen Legirungen we- nicer gut als die Zn freien. Guss rauh. Spróde wie Rosse, sehr hart, ausgezetchnet weiss, brillante Politur. Miscellanguss aus Nr (9) Simon, Messing, d. Reinhellgelb, schón dicht und homogen, záh, zu weich, nimmt Eindrůcke von einem kleinen Hammer an. Verworfen. Nach Elsners Angabe fůr Zusammensetzung eines chinesischen Spiegels: Cu 80 -+ 58b 10 -F Pb 10. Scheibe 7 cm. Weich, sehr leicht feilbar, hellroth, schmolz mit der Basis zusammen. Verworfen. Cu 150 — 8n 23:7 — P 1:2 — 1000. Scheibe 10 cm. Hell sgraugoldgelb, enorm dicht, drehbar. (Poros, verworfen.) Kingsley- P= Cu 65'79 — 5n 29:39 — Zn 4:09 —- P0'73 = 10000. Sehr hart, aber ausserordentlich spróde, nur auf Blaustein schleifbar; Feile u. Schmirgel reissen Splitter aus. Prachtvoll glánzend und weiss, fast bláulich. Cu 660 n 29:0 Cd5:0 = 1000; gelblichweiss, sehr glánzend, eben noch feilbar, mássig spróde, práchtiger Glanz. Viel Cd verbrannte beim Zusammenschmelzen. ut supra. Wenig Cd verbrannt. Ganz wie I. Febr. Kingsley (D)-—2 p. c. Ni (gewalztes). Cu 766 —+ Ni 24 Sn 361 — Zn 49 = 1200, sehr hart, rein weiss, weniger spróde als D. Glanz etwas geringer, Politur schón. Jan. Miscellanguss aus ABFŠ. Dicht, blassorange- orau, schóne Politur, feilbar zu weich ; verworfen. Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln. 7 Marke Datum M 1884 Febr. Kingsley (D)—-2 p. c. Fe. Hart, glasig, weisser als K, weniger weiss als D. Sehr brócklig. Zerfiel beim Grobabziehen. N 59. 10cm Scheibe. Miscellanguss aus LABŠ-- etwas feiner Pakfong; enthált Cu, Sn, P, wenig Zn und Sb, Ni. Einer der prachtvoll- sten, dichtesten fůr die Drehbank vorzůg- lichsten Gůsse. Feilbar, sehr hart, Feuerstein- bruch, blasstombakfarbig, ohne Spur krystal- linischer Structur auf polirter Fláche. Grosse, breite, diůnne Drehspáne, die gedrůckt zu Staub zerfallen. FR „+ Miscellanguss, dichter und hárter als L; spáter verworfen. O pon Cu55--Ni10 -Sn 30 — Zn5 = 100. Scheibe T cm. Práchtig weiss, ausserordentlich hart u. dicht, feilbar, Bruch feinkoórnig, nahe glasig. R »0n o Cu, Sm; Ni, Zn, = 5156- 2881 —- 1434 -+ 5:29 — 10000. Scheibe 7 cm. Scheinbar gelber und weicher als (O, floss sehr gut, starke Contraction. Erwies sich beim Drehen als eines der trefflichsten dichtesten tadel- losesten Metalle. Fast weiss. p.) (T em). Cu 619 —- Sn 28:6 — Zn 475 — 85b 415. (Gab viel Schaum. SŠchón rosenróthlichweiss, feilt sich leicht, leider sehr spróde, mehr als D. Ja „0 Úmgussvon LM NP celblichorau, glasic, sprode, dicht und feinkórnig, porós. U „Mai Ovaler Planspiegel. Miscellanguss, leicht rosen- rothlich, hárter, spróder. V ».„. Ovaler Planspiegel. Miscellanguss (viel Ni), leicht. gelb, weniger hart aber sehr záhe. W 1885 Márz (10 em). Cu 52:4- Sn 33:3 — Ni 95 -E Zn 48. Silberweiss, hart, spróde, splittert unter der Feile, namhaft fester als D und Rosse. X „o Bechstein's very hard alloy: Marke X BB AB BB E Datum 1885 Márz 7 Cu—-48Sn—-1 Zn = 5834 33:33 » Mai Juni XXXIV. A. Šafařík —+ 8:33 — 100. Silberweiss, spróde, splittert leicht, aber ganz ausserordentlich havt. © mit Co statt Ni. Cu 55 -F Sn 30 — Co 10 — Zn5 = 100. Hart, feilbar, drehbar, enorm dichť und fest. Blass róothlichgrau. © Vorčrejfliche Legirung, noch besser als (©. Cu; Sn — P = (u 7286 — Sn 27-13 —- P 1:43 = 10143 (Stangen). Bruch guecksilberartig glatt, schwach krystal- lisch, zinnweiss mit blassróthlichem Stich; sehr hart und fest. Cu;, Sn; Zn, Fe, —-P=G8 mit doppelter Fe menge und P. Cu 69:1 —5n 20:1 + Zn 89 — Fe 38-11 P = 1030, hellgelberau, enorm fest, Bruch feuersteinartig. (Stangen). Gut feilbar. 7 cm Scheibe. Miscellanguss aus u, AsATUV. Weiss, spróde aber fest und ziemlich hart, drehbar, feilbar. Abgedreht und gegláttet, schóne tadellose Scheibe. B mit normalen Fe-gehalt und weniger P0:14 p. c. 7 cm Scheibe und Stangen. Šehr fein- kórnig, hellgraugelb, schóner Klang. Riesig fest, Scheibe kaum zu zertrimmern. Dreht sich ausgezetchnet. Étwas unverschmolzenes Fe geblieben. Y —-05 procent P. Durch Versehen zu viel PSn zugesetzt. Stábe und Scheibe. Cu 527 — Sn 31:5 —- Co 9:8 — Zn 5 4—P0O6— 10000. Zinnweiss, hart, fliesst sehr gut, aber viel zu spróde; die Štangen zersprangen schon in der Form. Cu; Sn Zn Fe —- P = Cu 515 8n 1992 Ni 96 Fe91Zn106P10— 1010. 10 cm Scheibe und Stangen. Práchtig blass goldgelb, rčesig fest, kaum zu zerbrechen, Úber Constrnetion von metallischen Teleskopspiegeln. 9 Marke Datum herrliche egale dichte Textur. Muss wegen eines bedeutenden Eisenrestes umeegossea werden. CA, © 1885 Juni Umgegossen. Immer noch unverschmolzener Rest. Festigkeit kolossal, vielleicht nicht hart genug, feilt sich sehr cut. „o (10 cm Scheibe). Miscellanguss £ u, As-F-ž Reste APGRY. Blassgelblichweiss, sehr hart und. glánzend, feilbar, Feilspáne pulverie. Die Zusammensetzung der Lecirungen, welche nicht nach ato- mistischen Proportionen gemischt wurden, soll spáter durch chemische Analyse bestimmt und die Bereitung nach festen Proportionen wieder- holt werden. Es hat sich námlich bei meinen Versuchen das merk- wůrdige Faktum ergeben, dass Lecirungen, welche genau entsprechend einer bestimmten chemischen Formel zusammencesetzt sind, sich ganz merklich und zwar stets in vortheilhaftem Sinne von solchen unterscheiden, welche einer solchen Zusammensetzung zwar nahe kommen, aber dennoch z. B. um 1 Procent mehr oder weniger in einem oder mehreren Bestandtheilen abweichen. Es zeiste sich dies bei Legirungen, die ich bei der ersten Bereitung nach willkůrlichen Procenten mischte, hierauf erst die den Procenten am náchsten kom- mende Formel berechnete, und die Mischung nach den theoretisch korrigirten Procenten nochmals darstellte. Eine zweite Bemerkung ist die, dass die guten Eigenschaften einer Legirung in dem Grade zu steicen und vielseitiger zu werden scheinen, in welchem die Zahl der Bestandtheile zunimmt. Es ent- spricht dies dem bekannten Principe der Parfumerie: moglichst viele aromatische Stoffe zu mischen, auch solche die fůr sich allein nicht einmal besonders wolriechend sind. Endlich ist in Bezug auf das Gussverfahren zu melden, dass ich die besten Metallsorten verwendete, die ich mir verschaffen konnte, galvanoplastisches Kupfer, Bankazinn, destillirtes arsen- und bleifreies Zink, gewalztes Nickel und Kobalteranalien von Fleitmánn u.s.w. Das Schmelzen geschah in Graphittiegeln, bis 1885 in Holzkohlen- z. Th. Coakfeuer, seit August 1883 in Flet cher'schen Gasófen, unter einer Decke von Kohlenstaub. Gewóhnlich schmolz ich zuerst das Kupfer, allenfalls zusammen mit Eisen, Nickel oder Kobalt; hierauf 10 XXXIV. A. Šafařík cab ich Zinn zu, zuletzt Zink. Um das lástige Brennen des Zinkes zu vermeiden, schmolz ich bei meinen spáteren Versuchen Zinn und Zink vorher zusammen. Phosphor wurde in Form von Phosphorzinn zugesetzt, welches ich (mit 5 p. c. Phosphor) aus den Graupener Zinnwerken bezog; doch schien es mir wiederholt, als ob dieses Produkt weniger gute spródere Legirungen ergábe, als Phosphorzinn mit 0:67 p. c. P, das ich selbst aus Bankazinn und rothem Phosphor bereitet hatte. Das Giessen der Scheiben geschah anfangs auf olatt abgedrehte Stahl- oder Gusseisenscheiben, die von einem Blechring umgeben waren, spáter auf einen guadratischen Rost aus 5 mm starken Štreifen von Bandeisen, die parallel auf die Kante gestellt und in einem eben gehobelten Eisenrahmen zusammengepresst waren; auf diesen wurde ein etwa 9"/, cm hoher, innen schwach konisch gedrehter Gusseisen- ring aufgesetzt. Die Legirung wurde mit einem Stabe von Eichenholz tůchtie durchgerůhrt, abgeschiumt, eingegossen und sofort — bei den frůheren Schmelzungen — mit einem breiten Bleche bedeckt, auf welches die Kohlen des Ofens cestůrzt waren; spáter diente zum selben Zwecke der lichtrothelihende Chamottedeckel des Gasofens. Anfanos erwármte ich aus theoretischem Vorurtheil und auf den Rath des renommirten deutschen Optikers Dr. H. Schróder die Gussform so hoch ich nur konnte, fast bis zur dunklen Rothglut, bekam aber in der Regel an der Unterseite blasige Gůsse. © Durch Zufall gerieth ich darauf, die Formen nur mássig anzuwármen (100 bis 1509) um etwaige Feuchtigkeit auszutreiben, und erhielt nun viel elattere, blasenfreiere, auch bedeutend festere uud feinkórnigere (weniger krystallinische) Gůsse. Von Ingenieuren wurde mir spáter mitgetheilt, dass dieses Ver- fahren (Abtrocknen der Formen) auch in der Eisenciesserei beim Schalengusse gebráuchlich ist. Schon Mac Cullacgh empfahl rasches Kůhlen, und Lord Rosse hat dieselbe Erfahrung bei seinem Spiegel- metall gemacht, verwirft aber rasches Kiihlen deshalb, weil das langsam gekůhlte Metall an der Luft viel dauerhafter sei. Bei meinem Verfahren, wo die Legirung, welche die Masse des Spiegels ausmacht, gať nicht mit Luft in Beriihruneg kommt, ist dieser Umstand irre- levant. Ein technisch hochst wichtiger Punkt ist das Schleifen nament- lich das Grobschleifen der Spiegel. Die beiden am gewohnlichsten (fast ausschliesslich) fůr Teleskopspiecel ocebrauchten Legirungen, jene von Edwards und von Rosse, sind so hart und so spróde, Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln. M dass ein Abdrehen derselben auf der Drehbank fůr unmóglich gilt. Zwar sah ich in Dr. Schróders Werkstatt einen Spiegel aus Rosses Metall mit sutem Erfolge ausdrehen, unter steter reichlicher Be- feuchtung mit Petroleum, aber derselbe hatte nur 45 mm Durch- messer. Prechtl schlug zwar vor, Spiegel bis 15 Zoll noch abzu- drehen, aber von einem gelungenen Versuche berichtet er nicht, und ist die Wahrscheinlichkeit sehr zu bezweifeln. Sicher ist, dass bis jetzt das Grobschleifen immer dadurch geschah, dass der Spiegel auf einer konvexen Eisen- oder Bleischeibe von der gehórigen Krům- mung, welche mit einem Drei aus Wasser und gekórntem Smirgel von stetig zunehmender Feinheit bestrichen ist, in allen móglichen Richtungen hin und her bewegt wird. Wenn alle Gussnarben wegge- schliffen sind, kommt das Fečnschlečfen mit geschliámmtem Smirgel von steigender Feinheit, hierauf das Glátten auf einer convexen Scheibe von Wetzschiefer, zuletzt das Poliren. Das Grobschleifen wird oft durch stárkere Gussfehler die z. B. 1 mm und tiefer gehen enorm zeitraubend und kostspielig. Ich brauchte zum Grobabziehen eines Bzolligen Spiegels auf einer Seite (auf Blei, was viel schneller wirkt) volle 12 Stunden; das Grobschleifen des 48zolligen Spiegels fůr Mel- bourne (durch Grubb) dauerte (auf beiden Seiten, aber mit Maschinen- arbeit) 650 Stunden, das Feinschleifen auf ečner Seite 52) Stunden. Bei meinen Gůissen von Planscheiben im Februar 1881 ver- suchte ich Grodabziehen auf nassen rotirenden Sandsteinen, dann Feimabziehen auf planen Holz- oder Glasplatten, beklebt mit 2 ver- schieden feinen Sorten OSměírgelpapter. © Dies gine | unvergleichlích schneller und gab prachtvolle blanke glčnzende Flichen, nasser Smirgel eine rauhe matte. Um nun eine exacte Plantfláche zu erzielen, wurden die Metall- spiegel noch mit Feinsmirgel nass auf Planglas geschliffen, aber die Fláchen nahmen eine hássliche eranulirte Štruktur an, die vorhin nicht zu sehen war. Unter der Lupe sah man Millionen tiefer Lócher und das Metall war ganz krystallinisch zerklůftet wie Gletschereis in bedeutende Tiefen hinab. Auf feiner Trockensmirgelplatte vorsichtic abgezogen wurde es sofort viel blanker und reflektirte unter 20 bis 30" ein sehr nettes Bild der Lampe, war auch ziemlich plan. Die bloss auf nassem Sandstein und trockenem Grobsmirgelpapier abge- zogene Růckfláche des Spiegels zeiete nichts von Granulirung, bloss sporadische Poren. Beim Nachdenken úber dieses unangenehme Resultat kam ich auf die Theorie des Metallschleifens. o XXXIV. A. Šafařík Glas ist eine homogene amorphe Masse (wenigstens sind die Kry- stalle, welche durch Atzung hervortreten, von der Grundmasse chemisch áusserst wenig unterschieden); wenn man Glas mit Smirgelpulver nass schleift, so werden durch die nach allen móglichen Richtungen durcheinander rollenden Smirgelkórner Furchen eingeritzt (resp. ein- gedrůckt), die sich in allen móslichen Richtungen kreuzen und alle Stellen des Glases treffen, ohne ireendwelche zu bevorzugen. Gegossene Legirungen sind: 1. immer Krysťallénisch, also haben Richtungen geringerer und grósserer Cohaesion ; 2. niemals komogen, immer Gemenge entweder hárterer Krystalle in weicherer Grundmasse, oder umgekehrt. Ein Ovalspiegel gegossen aus meinem Metall (9) zeigte in Blasenhólungen der Unterseite práchtige Krystallisationen, unzáhlige haarfeine parallele Nadeln in zwei zu einander senkrechten Richtungen, die auf mich ganz den Eindruck machten, als ob hier reines Kupfer krystallisire, also Glockengut wie Kanonengut ein mechanisches Gemenge von Kupfer mit Zinn oder Kupfer mit einer wirklichen Kupferzinnverbindung wáre. Schleift man nun eine solche Platte nass mit frei rollendem Smirgel, so wird dieser nicht in allen móglichen Richtungen herumrollen, sondern zuerst die weichere Grundmasse angreifen, also ein Netz von vertieften Kanilen erzeugen, sich z. Th. in diese einkeilen, die Krystalle auseinander sprengen, und feine tiefoehende Spalten er- zeugen. Feinerer Smirgel wird dasselbe thun, wenn auch in gerin- gerem Grade, und dies ist der Grund warum das Feinschleifen bei Metallspiegeln so langsam vorrůckt, auch schwarze (vollig structur- lose) Politur bei Metall so viel schwerer zu erreichen ist als bei Glas. Wie das zu verhiten? Sehr einfach: Metall muss ganz anders geschliffen werden als Glas: der Smirsel darf nicht rollen, er darť nur hobeln oder feilen. Metallspiegel miissen demnach bearbeitet werden: 1. grob abziehen auf feinkornigem nassen Sandstem oder mit der Feile; 2. elgentliches Schleifen entweder auf genau nach dem erfor- derlichen Radius abgedrehten Schleifscheiben, die moglichst glatt mit sehr egalem Smirgelpapier von verschiedenen Feinheitsgraden beklebt sind, oder auf Scheiben aus Oměrgelmasse von der nothigen genauen Form. Zum Bekleben mit Smirgelpapier verwandte ich friher Eisen- oder Glas, jetzt Schieferscheiben:; Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln. 13 3. auf nasser Wetzschieferscheibe, welche rasch die nothige Glátte gibt, und hierauf durch Poliren auf Pech. Die šzollige Scheibe Š wurde zuerst auf diese Weise abgezogen, und verbrauchte alles in Allem 3 Blatt Smirgelleinwand a 10 Kreuzer; seit dieser Zeit habe ich fůr Metall nassen Smirgelbrei niemehr zur Hand genommen. Fiůir Rosse's Metall scheint sich mein Schleifverfahren nicht | Zu eignen, Weil es so spróde ist, dass selbst feine Smirgelscheiben Splitter aus demselben herausreissen; doch habe ich mit diesem in- tractablen Metall, das nach meinen Versuchen wohl kaum je wieder angewendet werden důrfte, nur wenige oberfláchliche Versuche gemacht. Zuletzt habe ich noch zu berichten ůúber die bisher von mir angestellten Versuche úber die Pestigkeit meiner Lecirungen. Zu diesen wurden die Legirungen in eine eiserne stark erhitzte Form gegossen, zu cylindrischen Stangen von 10 cm Lánge und 1 cm Durchmesser. Diese wurden auf 2 horizontale Holzbocke aufgelest und durch einen in der Mitte mit stumpfer Kante auflagernden ei- sernen Hebel, dessen lángeres Ende langsam und vorsichtig mit stei- genden Gewichten beschwert wurde, zum Bruche gebracht. Ich machte 2 Reihen Versuche, eine zu Hause mit einem Smal multiplicirenden Hebel, und bei einer Entfernung der beiden Lager von 80 mm; eine zweite im Laboratorium des Hrn. A. Vávra, Professor der Technologie am bóhm. Polytechnikum, mit 10mal multiplicirendem Hebel und 72 mm freier Lánce der Stábe. In meinen Versuchen wurden die Gewichte (von 1 zu 1 kg effectiv) měglichst sachte auf die Wagschale gelest, wáhrend der Hebel wirkte; Hr. Prof. Vávra z0g es vor, jedesmal den Hebel zu stůtzen und erst nach Zulage des Gewichtes sachte niederzulassen. Woměóglich wurden immer 4 (aus ečnem Gusse stammende) Stábe hintereinander geprůft. Der Vergleichbarkeit wegen habe ich die zum Bruche nothige Belastung sámmtlicher Versuche auf eine und dieselbe Distanz der Stůtzpunkte (80 mm) reducirt, unter der Annahme, dass sie dieser Distanz umgekehrť proportional sei. Die eingeklammerte Zahl gibt die Anzahl der untersuchten Stábe. 14. XXXIV. A. Šafařík: Úber Construction von metallischen Teleskopspiegelu. Metall Bruchbelastung © Relative Bruch-Festigkeit Rosse (3) 459 kg 1:000 A (2) 90:0 1961 G (3) 1309 2-852 Y (W 934 0510 8B (3) 121:8 2.654 D- Kingsley (3) 221 0481 VP (2) 25:8 0562 YP, [umgegossen| | (2) 206 0:601 A) (3) 179 0:390 ovl nicht [ Z (5122 12099 P n E ELSE (1). > 1224 > 2667 san: |ca, (D25 > 4608 Ich setze diese Versuche fort, sowohl die Untersuchung der bereits dargestellten als auch die Darstellung neuer Legirungen und habe gegrůndete Hoffnung noch erheblich gůnstigere Resultate zu er- zielen als die hier verzeichneten. Nachsehrift. Da mir kein Laboratorium mehr zu Gebote steht, und ich ausser Stande bin, obige Arbeiten so weit zu fihren als ich ursprůnelich beabsichtigte, so habe ich mich entschlossen obigen Aufsatz, der in der Sitzung der kol. Bóhmischen Gesellschaft der Wissenschaften vom 5. Juli 1893 entsiegelt wurde, zu publiciren. In einem zweiten bald nachfolcgenden Aufsatze werde ich die seit 1885 gewonnenen Resultate mittheilen. Verlaz der kdnigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XXXV. Beitráge zur Geologie der Umeebune von Tábor. Von Prof. Dr. Franz Sitenský in Tábor. (Vorgelest den 14. Juli 1893.) Im Folgenden ůberreiche ich der Offentlichkeit die Resultate meiner zehnjáhrigen gelegenheitlichen Beobachtungen der geologischen Verháltnisse der weiteren Umgebung von Tábor, sofern diese nicht bereits durch Arbeiten anderer Autoren bekannt geworden sind. Es haben zwar bereits speciell Herr Hofrath Stur'), Freiherr von Adrian“) und dann Herr Professor Šafránek“) die hiesigen geologischen Verháltnisse stellenweise sehr genau studirt und ihre Studienresultate veroffentlicht, allein neue Erdaufschlůsse, die Ein- schnitte der Transversalbahn, neu eróffnete und erweiterte Stein- brůche, Brunnengrabungen und neu gebaute Strassen haben inzwischen vieles erschlossen, was friůher unzugánolich war, wodurch mir die Móglichkeit geboten wurde, áltere Angaben theils zu bestátigen, theils dieselben zu erweitern. Wie bekannt, gehórt die Umgebung von Tábor dem bóhm.- máhr. Hochlande, also dem Urgneissysteme Bóhmens, an. Von der Oberfláchencestaltung der weiteren Umgebung von Tábor, welche ein durchschnittlich 450 » hohes, gewelltes Plateau mit Anhčhen bis zu 600 % bildet, kann ich als von Bekanntem absehen. Was die einzelnen Gebiresarten anbelanst, so breitet sich in der náchsten Umgebuug von Tábor gegen Nordosten und Osten, in 1) Die Geologie der Umgebung von Tábor. — Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanstalt. 1858, IX. 2) Beitráge zur Geologie des Kouřimer und Táborer Kreises in Bóhmen. Jahresbericht der geol. Reichsanstalt. XIII. 1863. 3) Sitzungsberichte der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften 1882, 1883, Jahresbericht des k. k. Realgymnasiums in Tábor 1878. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 1 2 XXXV. Franz Šitenský der Richtung gegen Ratibořitz, Chejnov, Patzau, dann weiter gegen Sůdosten und Sůden gegen Plana, Želč, Malschitz der Gneis, gegen Sůdwesten, Westen, Nordwesten und Norden der glimmerreiche, Augit und Auarz fůhrende Diorit aus. An der Contactstelle dieser beiden Gesteine oder nahe derselben bricht durch beide, namentlich aber durch den Diorit der Granit in einigen Abarten durch. Die Hauptmasse der hiesigen Gesteine bilden allerdines die Gneise, denen sich einige Schiefer und der Kalkstein beigesellen. Der hiesige Gneis ist meist feinkórnig, flaserie. Stellenweise wird er grobkórnig, so z. B. bei Chotovin, dann nordlich von Roudna, u. sůdlich von Skalitz. Dabei ist der Gneis durch seine verschiedene Schichtung und das Vorherrschen dieses oder jenes Bestandtheiles sehr verschieden und es wechseln hier die Gneisvarietáten stellen- weise sehr schnell ab, so z. B. in der náchsten Náhe von Tábor, im Lužnitz-Thale gegen Alt-Tábor zu. Man findet leider auch jetzt noch nicht úberall in der weiteren Umgebung von Tábor so viele Erdaufschlůsse, als es zur genauen Bestimmung der Gneisschichten in ihrer ganzen Ausdehnung nóthig wáre. — Ebenso, wie die Zusammensetzung des hiesigen Gneises, sind hier auch seine Schichtungs- und úberhaupt seine Lagerungsver- háltnisse sehr verschieden. Die Lagerung mit Ausnahme des sůdlichen Theiles, wie z. B. zwischen Zelč und Malschitz ist ziemlich concordant. Die Schichten sind mássie steil aufgerichtet, wiewohl auch der Fallwinkel sehr wechselnd erscheint und meist nur 35“ erreicht. (Zwischen Roudna und Plana ist z. B. der Fallwinkel 25—35", bei Bez- děčín 30, bei Chejnov 45“, zwischen Plana und Alt-Tábor 50—53". zwischen Alt-Tábor und Tábor an der Contactstelle mit dem Diorit und Granit, oft úber 50“.) Die Gneisschichten streichen ziemlich eleichmássie nach Nord- osten, meist nach Stunde 5—6 (stellenweise auch, so z. B. bei Plana nach 6*/,, beim gewesenen Pulvermagazin gegen Alt-Tábor nach 4, anderswo sůdlicher sogar nach 2—3, so z. B. bei Bezděčín: wohl infolge der Wirkung des sie durchsetzenden oder unterlagernden Granits. Fast úberall fállt hier der Gneis nordwestlich ein, náher bei Tábor ist er gegen den Diorit aufgerichtet. Bei Tábor sind die Gneis- schichten meist mehr oder weniger eben, weiter óstlich sind sie ge- Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 3 wunden, auch gestaucht. (Dies kann man sehr gut in der Náhe von Patzau im Eisenbahneinschnitte bei Pošna beobachten.) Es gibt hier Orte so z. B. im Lužnitz-Thale, wo die Schichten einer Gneisart von einer anderen ůúberlagert werden, und schroff unter diese einfallen, so zeigt dies z. B. eine diinne, Hornblende fihrende Gneisschichte am Wege gegen Alt-Tábor zu, einige Schritte vor der „Vápená Strouha“. Was die Schieferung des Gneises anbelanot, so sind hier nicht nur dickschieferige, sondern auch důnnschieferige Gneisvarietáten zu finden. Am interessantesten sind diese Variationen an der Grenze zum Glimmerschiefer, so z. B. hinter dem Walde Zastava, dann weiter bei Chejnov und bei Patzau, wo Úbergánge vom Gneis im Glimmer- schiefer an einigen Orten zu bemerken sind. Bei manchen Gneisvarietáten, so speciell bei dem Větrover feldspathreichen, róthlichen (aber auch stellenweise weissen und ver- witterten, pfirsichrothen, an Granulit erinnernden) Gneis") ist die Schieferung mit ausgezeichneter Parallelstructur versehen (namentlich der Auarz kommt hier in ganz zusammenhángenden Schichten vor und der Kaliglimmer bedeckt hie und da in sehr dinnen Schichten die Schichtláchen). Das schieferige Aussehen des Gneises schwindet aber in der Tiefe ziemlich bald und derselbe nimmt fast eine Granit- structur an, so dass man diesen Gneis hier, namentlich dort, wo Feldspath vorherrscht, fast fůr einen Gneis anogenen Ursprunges halten kónnte. Unten wird er zu einem massigen, fast glimmerfreien Gemenge von bis erbsengrossen grauweissen Auarz, ebenso srossen rothlichweissen Orthoklas und einem weisslichen Plagioklas, dem sich sehr selten auch Kaliglimmer in sechsseitigen bis 2 cm grossen Tafeln, noch viel seltener rother Granat beigemenet hat. Noch tiefer findet man den Feldspath in Kaolin umgeándert. Dort, wo viel Glimmer im Gneis enthalten ist (z. B. bei Chejnov, bei Bezděčin, bei der Hrubesch - Můhle) ist er oft grossflaserig. Auch finden sich hier Glimmergneise mit vollkommener Parallelstructur. Eine sehr glimmerarme, hier recht verbreitete Gneisvarietát (zwischen der Lužnitz, Záluží, Smyslov, weiter gegen Ratibořitz zu) besitzt eine undeutlich stengelige Structur, wenn sie fast nur von 1) Derselbe ist von dem Herrn Prof. Šafránek als Felsit, spáter wieder als Aplit angesprochen worden. Schon dieses zeugt von seinem stellenweise anogenem Aussehen. Es hindert hier das Ansehen des ganzen Profils, der sehr unsystematische Abbau dieses Gesteines in den Steinbrůchen, als auch die daran haftende Erde eine genaue Untersuchung. 1* 4 XXXV. Franz Sitenský Feldspath und Auarz gebildet wird; tritt aber Glimmer hinzu, so wird dieselbe stengelig flaserig. Úbrigens pflest die gleichmássice Schieferung des Gneises an den Contactstellen mit Granit und dem Diorit meist sehr gestórt zu sein. So wie ihre Muttergesteine selbst, so sind auch die Verwitterungsproducte dieser Gneise von einander sehr verschieden. Was die Zusammensetzung der hiesigen Gneise anbelanst, so enthalten sie alle Auarz, Feldspath, sowohl Orthoklas als auch Pla- gioklas, Glimmer, wozu sich noch andere wechselnde Bestandtheile beizugesellen pflegen. Der Glimmer (in der náchsten Umgebung von Tábor herrseht Biotit, weiter bei Chejnov Muscovit vor) erscheint in der einen Gneisart in Lamellen, meist aber nur in Schuppen oder in Flasern; an Contactstellen mit Diorit kommt er im Gneis oft massenhaft vor (so z. B. bei der Malzfabrik in Tábor). Das Úberhandnehmen von Hlimmer und Schwinden von Feldspath bedingt Úbergánge zum Glimmerschiefer, namentlich zwischen Chejnov und Patzau. Die Feld- spathe erscheinen in den Důnnschliffen meist trůbe, zumal der Ortho- klas; Oligoklas herrscht namentlich im Biotiteneis vor. Im Allge- meinen ist bemerkenswerth, dass die bei Tábor náher liegenden Gneisarten feldspathreicher sind, als jene weiter gegen Osten, bei Chejnov, Patzau. Der Auarz der hiesigen Gneise, unter dem Mikroskope von vielen Wassereinschlůssen durchschwármt, bildet oft ganze, bis 1 m máchtige, sich zu beiden Seiten auskeilende Mandeln, daneben aber oft 1—2 und mehr Meter máchtige, dem Gneis parallel eingelagerte Schichten, die oft den Kieselschiefercharakter annehmen. Solche findet man am Bersstadtl, bei der heiligen Anna, im Suchomeler Steinbruche bei Měšitz, bei Smyslov hinter dem Walde Zastava, bei Ratibořitz, Alt-Wožitz u. a. w. Das háufige Auftreten desselben weiter zwischen Čechtitz, Patzau und Pilgram hebt schon Herr Hofrath Stur hervor; es sind dies schon meist Auarzschiefer, die in der Náhe von Tábor bei Měschitz in Suchomels Steinbruche vorkommen. Ein sehr háufiger Bestandtheil der hiesigen fatisé ist der Granat, meist makroskopisch, undurchsichtig, gewóhnlich zerklůftet, kirsch- oder auch braunroth. Reichlich ist er namentlich in dem Felsen unterhalb des Friedhofes, der unter dem Namen Granatfelsen bekannt und von Prof. Šafránek *) bereits beschrieben worden ist. Ich halte 1) Prof. Šafránek: O Granátové skále Táborské. Sitzunosberichte der kgl. Gesellschaft der Wissenschaften. Vorgelegt den 26. Jánner 1883. Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 5 dieses Gestein fůr einen Gneis, seiner Zusammensetzung als auch seiner Lage nach, wiewohl seine Lagerung auf den ersten Blick nicht so sehr auf einen katogenen als vielmehr auf einen anogenen Ur- sprung hindeutet. Ausser dieser Granatart ist hier im Gneis noch ein durchsichtiger, edler Granat vertreten und zwar zwischen Bergstadtl und Celkowitz, an der Contactstelle desselben mit dem Eklosit; letzte- rer kommt hier jetzt zwar nirgends zum Vorschein, aber er wird unter dem Strassenschotter, der von alten Bergwerkshalden gewonnen wird, sehr háufig gefunden. Apatit findet sich in den hiesigen Gneisen nur in mikroskopi- schen Nadeln; Šafránek beobachtete denselben unterhalb Řepeč aber auch makroskopisch. S Seltener ist in dem Gneis Graphit enthalten, bei Řepeč in der Náhe des dortigen Kalksteinlagers, dann in dem sehr feinkornigen Gneis bei Volyň und Stálec, weiter am Bergstadtl, an den Halden, namentlich an jener nahe der Želčer Strasse, an der „Vápená Strouha“ bei Alt-Tábor und bei Wolší. Amphibol ist ein ziemlich seltener Bestandtheil des hiesigen Gneises, in der náchsten Umgebung Tábors im Lužnitz-Thale vor der „Vápená Strouha“ habe ich einen kleinen Block Amphibol-Gneis beobachtet. Derselbe Gneis kommt auch bei Chejnov (westlich) in Nusbly bei der Můhle und in Bergstadtl vor. Man bemerkt darin schon makroskopisch důnne Schichten reiner Hornblende, oft mit Glimmer vermengt, die mit Feldspath abwechseln. Ziemlich scheint in dem hiesigen Gneis Cyanit verbreitet zu sein, ich fand ihn im Gneis zwischen Nachod und Čekanitz. An vielen Orten kann man im hiesigen Gneis, so am Wege nach Alt-Tábor im Lužnitz-Thale, den Biotit in Chlorit umgewandelt finden. Man findet hie und da noch verschiedenes anderes im Gneis, das erwáhnenswerth wáre; doch will ich úber den eigentlichen petro- graphischen Charakter der hiesigen Gneisarten erst spáter einmal, bis es mir meine Pflichten erlauben werden, in einer separaten Arbeit berichten und auch Abbildungen der mikroskopischen Důnnschliffe dieser Gesteine beifůgen. Weiter von Tábor bis in die Umgebung von Patzau und Pilgram treten zum Gneis einige Schiefer hinzu, unter denen der Amphibol- schiefer der verbreitetste und der háufigste ist. Der Amphibolschiefer begleitet namentlich oft den dolomiti- schen Kalkstein (so bei Chejnov, Kladrau, Obratan, Lužna, čstlich 6 XXXV. Franz Sitenský von Podolí, sůdlich von Malschitz, sůdwestlich von Řepeč), ist meist deutlich geschichtet, sehr feinkornig und enthált stellenweise Schwefel- kies. Wo in diůnnen Schichten der Kalkstein mit Amphibolschiefer wechsellagert, da kommen. oft interessante Contactformen zum Vorschein. Unter den vielen hiesigen Amphibolit-Gesteinen ist das im Kalk- steinbruche im něrdlichen Theile der „Pacova Hora“ bei Chejnov in grósseren und kleineren, meist etwa 1 m* grossen Blócken vorkom- mende das interessanteste. Seinen Hauptbestandtheil bilden grosse, dunkelgrůn-schwarze Amphibolkrystalle von aktinolitischem Habitus und dunkelgrůnbraune Hornblende ; zu diesen gesellt sich ein lichter Pyroxen, stellenweise sehr reichlich, fast einige cm starke Biotit- Gruppen, weniger reichlich stahlblau polarisierende Partikelchen von Zojsit, dann Calcit, der namentlich an den Contactstellen des Amphi- bolits mit dem Kalkstein sehr reichlich vorhanden ist, und hier auch die Hálfte der Masse ausmacht, wogegen er in der Mitte des Ge- steines nur spárlich zu sehen ist. Die Structur des Gesteines ist rein massig, granitisch, wogegen alle anderen hiesigen Amphibolite von mitttlerem bis feinem Korn eine mehr oder weniger schieferige, ja sogar auch gebánderte Structur besitzen. Wie ich bereits oben angegeben habe, findet man bei Chejnov und Patzau viele Uibergánge von Gneis in Glimmerschiefer, oít auch in Kieselschiefer; beide sind nur sehr schwach entwickelt, der Kiesel- schiefer gewohnlich gar nur einige Meter stark. An seinen Contact- stellen finden wir gewóhnlich eine důnne Schichte von kaolinisiertem Feldspath mit Ouarz und geringen Beimengungen von Glimmer; stellenweise kommen darin kleine Glimmerconcretionen vor. In geringen Massen findet man bei Nachod, nordlich von Tábor, dann sůdlich zwischon Horka und Větrov Granulit in důnnen, bis 3 m starken Šchichten mit Gneis wechsellagernd, wie dies bei Berestadtl an der neuen Želčer Strasse zu beobachten ist. Im Gra- nulit von letzterer Fundstelle kommen kleine, unregelmássie ausge- bildete, rosenrothe Granatkórner, in dem Granulit von Nachod viel Cyanit und Andalusit (wie bereits Šafránek angibt) in winzig kleinen Krystallen vor. Der Granulit liegt bei Nachod zwischen Aplit und Diorit an der Contactstelle des letzteren mit dem Gneise und trágt deutliche Spuren der einstigen Druck- und Wármewirkungen, denen er von Seiten des Aplit ausgesetzt war. Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 7 Der Granulit von Horka und Větrov ist ein weisses, feinkórniges, krystallinisches Ageregat von Auarz und Orthoklas, dem sehr kleine Granatkórner beigemengt sind. Plagioklas fehlt beiden Granulitarten vollstándig. Der Auarz polarisiert namentlich in letzterem sehr lebhaft und erscheint im Důnnschliffe meist in unregelmássigen Durch- schnitten. Phyllit, dessen Vorkommen hier schon lange bekannt ist, er- scheint nordlich von Radkov an der Grenze des hiesigen Diorits; da er wie in der Gegend von Radkov einen meistens schon trůben, zum Theil kaolinisierten Feldspath enthált, erinnert er mehr an einen dichten fast aphanitischen Glimmerschiefer. Kalkstein ist in der weiteren Umgebung von Tábor ein ziemlich verbreitetes Gestein; er zieht sich óstlich von Tábor vom Chejnover Bach bei Welmowitz bis zur Patzova Hora, Hořitz, Kladrau und bis zum Orte Lejčka hin, weiter diesem Zuge parallel, jedoch etwas sůdlicher, von Lažan, Bezděčín lánes des Hroby-Baches gegen Oudolí, wo er sich erweitert. Diese beiden Zůge sind von Herrn Hofrath Stur bereits beschrieben worden. Die in dem letzten Decennium neu eróffneten Schichten bestát- tigen durchwegs die Angaben dieses Beobachters. Der Kalkstein ist grósstentheils dolomitisch; er war sicher ursprůnelich schwach ma- gnesiahaltie, da der aus ihm entstandene Dolomit meist porós ist. Durch das reichliche Šickwasser wurde ihm dort, wo dasselbe reich- licher durchsickerte, das Kalk-Carbonat entfůhrt und der Kalkstein nahm an solchen Orten das Aussehen eines mehr oder weniger po- vósen, oft Wad enthaltenden Dolomites an. Wie schon Herr Hofrath Dr. Stur angiebt, besteht das hiesige Lager aus Kalklinsen, die, je náher dem Hangenden, desto dinner sind. In der Tiefe scheint der Kalkstein ein máchtiges Lager zu bilden. Seine Schichten streichen sámmtlich nach der Stunde 6 und fallen unter einem Winkel von 45“ nach Norden ein. Stellenweise, so im neuen oberen Steinbruche der Pacova Hora ist ihre Schichtung kaum zu bemerken, viel mehr sind hier auf die Richtung der Schichten senkrecht einfallende Risse zu beobachten. Stellenweise (nordlich gegen Hořic zu) kann man in dem Kalk- stein Ophiocalcit beobachten, an den Contactstellen des Kalksteines mit dem die Kalklinsen oben unterbrechenden Glimmergeneis, den Glimmerkalkstein, ein geschichtetes Gemenge von weissem Glimmer und dolomitischem weisslichem Kalkstein, weiter Talkschiefer, und sehr háuíig guarzige Zwischenlagen. Seltener erscheint in den hoheren 8 XXXV. Franz Sitenský Schichten, welche kaum mehr als 1—2 m Máchtigkeit erreichen und mit glimmerreichem Gneis und Amphibolit wechsellagern, der dichte | Muscovit, Damourt. Dieses Umwandlungsproduct kommt in hiesigem Kalkstein dort vor, wo der Graphit, der hier nicht selten ist, vollstándig fehlt. | Der Damourit ist hier gras- bis egraugrůn, wenn rein, hat er | die Hárte 2:5, sehr oft aber ist er mit Ouarz und Amphibol ver- menst und wird dann bedeutend hárter. Ausser Resten von Am- phibol und Feldspath enthált er Chlorit aber namentlich viel Mu- scovit. Oft kann man den Muscovit mit dem blossen Auge darin er- kennen, bei den dichten Stůcken kann man mikroskopisch in den Důnnschliffen ein Gemenge von schwach lichtbrechenden und schwach doppelbrechenden, und von schwach lichtbrechenden und stark doppel- brechenden Bláttchen erkennen. Ich halte diesen dichten Muscovit fůr ein Umwandlungsprodukt des oben beschriebenen, interessanten Amphibolits, der hier zwischen den oberen Kalksteinlinsen im Con- tacte mit dem glimmerreichen, stellenweise aber auch feldspathreichen Gneis vorkommt. Der Feldspath dieser Contactregion důrfte hier einst durch Druck pulverisiert worden sein und ist dabei in weissen Glimmer und farblosen bis weissen Auarz, den man darin mehr, dort weniger eingelagert findet, umgewandelt worden. Der Kalkstein des zweiten Zuges ist sehr reichlich mit Auarz vermenst. Štellenweise ist hier auch Tremolit in eingewachsenen, lang sáulenformigen Krystallen enthalten. Ein ziemlich grosses Kalksteinlager ist auch nordwestlich von Woltyň. Dieser Kalkstein ist sehr guarzhaltig und ist von dem reichlich darin enthaltenen Graphit fast schwarz. Der Kalkstein lagert hier linsenartig in einem feinkórnigen Graphiteneis. Weiter findet man den Kalkstein in dem glimmer- und guarz- reichen dunklen Gneis bei Řepeč, der hier auf der anderen Seite mit dem Amphibolit im Contact steht. Weiter kommt in den Wil- dern von Bechyně oít ein weisser Kalkstein zum Vorschein und bei Slavoňovic wird vis-A-vis der Parmas-Můhle derselbe auch abgebaut. Beim Bejšovec ist auch ein Kalksteinbruch, wo ein mit Graphit ver- unreinigter Kalkstein gewonnen wird. Auch hier sieht man ihn in Begleitung des Amphibolits. Ein reicher Fundort fůr Kalkstein wird sicher die náchste Um- gebung des Meierhofes Podol bei Želč sein. Derselbe kommt zwar oben nirgends zum Vorschein, allein ziemlich máchtige Mergelschichten Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 9 und dann in der Náhe derselbe Amphibolit, spárlich auch Serpentin mit Asbest, wie bei dem Kalkstein beim Bejšovec, sind sichere Kenn- zeichen, dass hier Kalkstein vorhanden sein muss. Kleinere Kalksteineinlagerungen stark mit Ouarz vermengt findet man weiter in dem phyllitischen Gneise, nordlich in einer Anhóhe bei Radkov, mit Chlorit und dichtem Muscovit vermengt am Lopeček in der Náhe von Ratibořitz. Einst war er auch in der Vápená Strouha bei Tábor zu finden, heute sieht man ihn hier aber sehr selten und nur in geringen Spuren, sowie mancherorts hier im Gneis den Ser- pentin, den man an einigen Orten, wie ich bereits erwáhnt habe, in der Nachbarschaft des Kalksteins findet; man sieht ihn sonst nirgends in der náchsten Umgebung Tábors, nur entfernter bei Kámen bei Patzau, bei Jungwožitz, beim Meierhofe „Podol“ in der Náhe von Želč. Am máchtigsten ist er aber im Thale bei Hroby entwickelt, wo er als ein ziemlich máchtiger Kamm linkerseits in der Begleitung von Auarzschiefer emporsteist. Bei Neudorf, sůdwestlich von Chejnov, ist wie bekannt die ar- cháische Formation in dem Ausmasse von etwa 1 Auadratmeile mit der bekannten Insel aus der permischen Formation, grobkórnigen Sandsteins, der mit den Conglomeraten derselben Formation wechsel- lagert, zugedeckt. Einige Inseln und Halbinseln bildet hier, wie bekannt, auch die weiter sůdlich máchtie entwickelte Tertiárformation, so bei Wražna, bei Chotovin, gegen Smyslov, bei der Zárybničná Lhota, Turovec, in der Richtung gegen Plana, dann seitwárts zwischen Plana und Alt- Tábor. Es ist dies namentlich Thon und schotterreicher fast loser Sandstein. Zu dem gesellt sich auch Schotter, der mancherorts, vor allem in der Gegend von Chejnov verbreitet ist. Alluvialbildungen sind hier verháltnismássieg sehr wenig, am máchtigsten noch der Alluvialsand im Lužnitz-Thale, dann in den Wiesenmoorbildungen an den Teichen, speciell an dem Turowetzer Teiche entwickelt, dann kleine Hochmoorbildungen im Walde Hůrka bei Plana, im Walde Bor bei Roudna und an der Bechyněr Strasse hinter Malschitz. Was die anogenen Gebiresarten der Umgebung Tábors anbe- langt, so ist die verbreitetste und auch die álteste hier diejenige, auf deren siidostlichem Rande der áltere Theil der Stadt Tábor aufgebaut ist, der glimmerreiche Auarz und Augit fůhrende, bereits von Prof. Šafránek beschriebene Dčorit. 10 XXXV. Franz Sitenský Zu dem, was H. Professor Šafránek úber den Diorit geschrieben, habe ich vor allem die náheren Angaben der Verbreitung desselben in der hiesigen Umgebung beizufůigen. Die Grenze dieses grossen Dioritblockes geht von Tábor (von der Prager Vorstadt) sůdlich zum Celkowitzer Bad, von hier gegen Slapy, dann zur Dražička, weiter sůdwestlich gegen den Červený Dvůr, westlich gegen Karolín, von hier im Bogen gegen Řepečka, dann weiter in der Richtung gegen Wejrec, Makov, Radkov, Košín, Čekanic, zur Táborer Malzfabrik urd zur Táborer Vorstadt zurůck. Am weitesten reicht in das ostliche Gneisgebiet dieser Diorit beim Dorfe Čekanitz, in das sůdliche beim Meierhofe Karolín. Seiner leichten Verwitterung verdanken die vom Wasser einst ausgerissenen und heutzutage Báchlein in die Lužnic fůhrenden, engen, schónen Tháler ihr Entstehen. Wiewohl man in ihm immer dieselben Bestandtheile (Plagioklas, Orthoklas, Biotit, Augit, weiter Ouarz, Magnetit und Apatit) vor- findet, so sind selbe doch nicht ůúberall in derselben Menge und nicht in derselben Grósse vorhanden. Hier erscheint (z. B. bei Dražička) der Biotit grósser, dort der Plagioklas (z. B. Wejrec), dort wieder der Augit (bei Náchod) und anderswo sind wieder andere Bestand- theile bald grósser, bald kleiner. An einer Stelle ist der Diorit grob- kórniger, anderswo feinkórniger. Man findet in ihm weiter sehr oft Calcit als eine secundáre Bildung, und zwar nicht nur mikroskopisch in Důnnschliffen, sondern auch makroskopisch in ganzen, einige cm. bis dm. máchtigen Adern. Ich móchte die Entstehung dieses Kalkes nicht nur aus dem Augit des Diorits, sondern auch aus dem Plagio- klas ableiten. Man findet ja im Diorit den Calcit dort am háufigsten, wo der Plagioklas vorherrscht, so dass man schon daraus schliessen kann, dass der Calcit vor allem dem bei der Umbildung des Plagio- klases zu Kaolin frei werdenden Kalkgehalte seinen Ursprung ver- dankt. Die Verschiedenheit seiner Bestandtheile verráth oft schon das Aussere des unverwitterten und noch mehr des verwitterten Ge- steines. Wo in der Masse der Magnetit háufig ist, dort ist der ver- witterte ursprůnglich bláuliche Diorit auffallend rothbraun, wo Augit und Plagioklas vorherrschen, wird der verwitternde Stein graugrůn. Weil die Bestandtheile des Diorits so variieren, variiert auch seine Verwitterungsform. An einem Orte verwittert das Gestein in mehr oder weniger runde Blócke, anderswo merkt man wenig davon und die durch die Verwitterung entstandenen Trůmmer bleiben eckiger. : Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. l Diese Gebirgsart, die selbst einen kleinen Theil der grossen, weiter im Nordwesten Tábors sich erstreckenden Granitablagerungen bildet, ist von verschiedenen Granitabarten durchdrungen. Man kann sie auch in der Ackerkrume oft beobachten, da sie viel schwerer als der Diorit verwittern. Namentlich aber in den Eisenbahnein- schnitten und in den Hohlwegen kann man die vielen bis 3 m., sel- tener bis 8 m. máchtigen Granitgánge mit ihren zahlreichen Apo- physen beobachten. Auch der benachbarte Gneis ist nahe dem Diorit reich an Gra- nitecángen. Granitstócke von bedeutenderen Dimensionen findet man in der náchsten Umgebung Tábors nicht, erst weiter nordwestlich bei Wlasenitz und Jistebnitz kommt ein eruptiver Granit in grósseren Dimensionen vor. In den anderen Richtungen werden die Granit- gánge desto spárlicher je entfernter vom Diorit. Aber auch in dem Diorit sind sie sehr uugleich verbreitet, auch hier sind sie desto reichlicher, je náher sie dem Gneis sind. So findet man diesen an der Táborer Neustadt (wo bereits knapp am Diorit Gneis vorkommt), fast bei jedem Schritte von einem Graniteange oder einer Granitapophyse durchdrungen, wie man sich beim Grundgraben der dortigen Bauten úberzeugen konnte, wogegen weiter im Gneis hinter Měschitz (bei Chejnov z. B.) der Granit schon vollstándig fehlt. Den letzten Granitgane (Aplit) in dieser Richtung kann man an dem Eisenbahneinschnitte hinter der Zárybničná Lhota beobachten. Etwas weiter von dieser Contactstelle sind die Granitgánge im Sůden verbreitet. Man findet z. B. Pegmatit noch ziemlich oft bei Strkov am Teiche Hejtman u. a. w. vor. Die Contactstelle des Diorits mit dem Gneis und ihre náchste Umgebung ist aber das hauptsáchliche Vorkommen derselben. Sie erstrecken sich meist von Sůdsidwest gegen Nordnordosten und dort, wo sie tiefer im Diorit vorkommen, kann man die Beo- bachtung machen, dass sie mehr der nordlichen Richtune, dem Cen- trum des von ihnen durchdrungenen Diorits, angepasst sind. Unter den Granitarten habe ich hier Pegmatit am háufiosten, daneben auch Turmalinit und Aplit gefunden. Ausserdem sind hier klein- bis feinkórnige Granitabarten, die von Orthoklas, Auarz, spárlichem grůnlichem Glimmer, dann Kali- glimmer, seltener auch von Plagioklas gebildet werden. Sie zeigen ein kórniges bis erbsengrosses Gefůge und haben hier nur eine be- schránkte Verbreitung und geringe Ausdehnung. Man findet solchen Granit z. B. unterhalb des Táborer Krankenhauses, spárlich auch bei 12 XXXV. Franz Sitenský der Vápená Strouha, in den Feldern zwischen der Altstadt und Neu- stadt Tábors u. a. w. An der Verschiedenheit des Aussehens der sich einander in der Zusammensetzune oft so áhnlichen Granite, scheinen vor allem die Contactwirkungen der von ihnen durchdrungenen Gesteine schuld zu sein. Der hier verbreitetste Granit ist der Pegmatit. Er tritt hier in der náchsten Umgebung im Diorit und auch noch in der náheren Umgebung Tábors im Gneis hervor. Nie habe ich hier das beob- achtet, was Stur weiter čstlich beobachtet hat, dass Pegmatit hier den Kalkstein begleiten wůrde wohl aber meist den Calcit fůhrenden Diorit! — Einige der hier vorkommenden Pegmatitgánge sind zum Zwecke der Feldspathgewinnung aufgeschlossen worden "), und so ist mir die Móglichkeit geboten worden, sie náher zu studiren. Es sind hier zu nennen vor allem der máchtigste, der bis 6 m breite Pegmatiteang im Walde Bor bei Dražic, der etwa 1'/,—2 m máchtige Pegmatitgang auf dem Felde des H. Novak in Celkowic, einige bis 3 m máchtige Gůnge im oberen Theile der Pintovka (an einigen Stellen), der 1—2 m máchtige Pegmatitgang bei Weirec, ferner unzáhlice Pegmatiteánge bei Dražička, weiter Pegmatitoinge bei Pa- dařov und Makov, dann auf der Taborer Neustadt, an der Vapená Strouha, bei Strkov und anderorts; endlich noch viele, viele Gánge und kleine Stůcke, die nicht nur einzeln, sondern noch háufiger in grósserer Zahl vergesellschaftet sich vorfinden. Man findet ja auf den meisten Feldern bei Tábor hie und da Stůcke von Pegmatit als Belege dafůr, dass hier ein Stock oder ein Gang oder auch nur eine Pegmatitapophyse (die dem Verwittern lánger wiedersteht als der Diorit oder der Gneis) ruht. Nirgendswo sind hier aber bis jetzt Pegmatite von solcher Máchtigkeit wie bei Pisek oder auch nur wie bei Jetětiz, am Rande des dortigen Granitmassivs, gefunden worden. Der Borer Pegmatit- gang ebenso wie einige hiesige Turmalinitgánge (z. B. in der Pin- tovka) endet oben deckenfórmig; einige andere sind dadurch inter- essant, dass sie den Diorit, namentlich aber den Gneis in den ver- schiedensten Winkeln durckdringen, hier sogar ganz unregelmássieg in linsenfórmigen Nestern (namentlich im Gneis an der Vápená Strouha) erscheinen, sámmtlich aber sich in der Richtung Sůd-Nord bis Nord- ost-Sůdwest erstrecken. 1) Jetzt stehen diese aber ale unter Wasser oder sind verschůttet. Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 13 Die Zusammensetzung der Gánge variiert hier ein wenig. Es pflegen hier auch die Pegmatite oben nicht immer die Pegmatitform, sondern mehr Aplit- oder Schriftgranit- oder auch Turmalintitform anzunehmen. Die einzelnen Pegmatitbestandtheile pflegen oben im Ausgehenden gewóhnlich klein- oder wenigstens mittelkórniger Stru- ctur zu Sein, oft sind die Kórner nicht grósser als jene des gross- kórnigen Aplits, gegen die Tiefe zu werden sie aber oft so gross, dass sie Kopfgrósse, ja die Feldspathe und Auarzstůcke im Borer Pegmatit ein Grósse von bis 45 em im Durchschnitte erreichen. Der Schriftgranit, den man so oft im Gangkopf der steiler aufgerichteten Pegmatitgánge findet, lásst sich hier von der Pegmatit- form gar nicht trennen. Man findet hier úberall allmáhliche Úber- gánge desselben zum Pegmatit. Der Auarz ist im Feldspath in gestreckten allotriomorphen Stůcken eingewachsen und zwar in verschiedenen Gróssen, von makro- skopischen (bis einige cm. langen) Kórnern bis zu mikroskopischen Ouarzstůcken. Die Zůge der eingewachsenen Auarzstůcke sind der Verticalaxe meist parallel, stellenweise dicht gedránet, oft fláchenweise geordnet eingewachsen. Tiefer im Pegmatitgange kommt der Auarz in grossen, nicht lánglichen, sondern rundlichen Stůcken vor. In den meisten Gángen empfánet der Auarz seine Becrenzune fast durchwegs durch den Feldspath. In einigen Gángen, so namentlich in jenem bei Cel- kowitz, dann nahe dem Borer Steinbruche, tief im Walde, kommt hier der Auarz fast durchwegs in Krystallen, und zwar in erstge- nanntem Pegmatit bis in kopfgrossen Krystallen, nur zum Theil vom Feldspath umhůllt vor. Diese Krystalle, von Wad ůúberzogen, ragen hier in die kleinen Hohlráume, welche hie und da in dem Pegmatite vorkommen. Der Auarz im zweitgenannten, sůdlich vom Borer Steinbruche im Walde liegenden; fast vollstándie verwitterten Pegmatite, ist fast nur reiner Bergkrystall und brauner, sogenannter Rauchtopas. Die Krystalle, welche einst einzeln oder auch zu kleinen unregelmássigen Gruppen vereinigt im Feldspath in kleinen Hohlráumen des Pegmatits waren, liecen oft massenhaft beisammen im gelblichen, aus Feldspath entstandenem Thone. Der ziemlich verbreitete Feldspath der hiesigen Pegmatitgánge ist nach der cefálligen Bestimmung der unvollstándigen Krystalle 14 XXXV. Franz Sitenský durch den Herrn Prof. Dr. Karl Vrba Mikroklin, aber in vielen hie- sigen Pedmatitgángcen kommt wieder nur Orthoklas vor. Bei dem Mikroklin ist die Abweichung des Winkels P: M von 909 nach den mikroskopischen Stůcken, die ich an einigen Stellen beobachtet habe, nur sehr gering, und einige von mir hier beob- achtete Mikroklin-Krystalle sind noch zu bestimmende polysynthe- tische Viellinge. In einigen hiesigen Pegmatitesángen kommt dieser Feldspath mit dem Albit verwachsen vor. Man findet darin auch oft in den kleinen, eckigen Hohlráumen seitliche Albit-Umhůllungen auf dem Orthoklas vor. Ja man findet hier den Orthoklas mit dem Mikroklin in einem und demselben Gange, so z. B. im Borer Pegmatit. Der erstere aber scheint hier in untergeordneter Menge anwesend zu sein. Der sáulenfórmige Typus der Orthoklase herrscht úberall vor; und zwar ist eine einfache Combination mit gleichmássie entwickelter Basis und dem Hemidoma die verbreitetste. Sie sind aber sehr selten rundum ausgebildet zu finden. Solche fand ich nur zweimal einge- wachsen in einem Nebengange an dem Borer Pegmatitstocke. Den- noch scheint der Feldspath hier úberall idiomorph zu sein. In einigen Gángen erscheint der Feldspath schneeweiss, stark olánzend, so fast in allen Peomatiteángen nahe der Stadt Tábor. Der Borer Feldspath dagegen und der aus der Borer Umgebung ist weniger glánzend, gelblich bis schwach crůnlich gefárbt, anderswo ist er auch ein wenig róthlich. So roth wie der Feldspath im Pegmatit von Jetětitz ist er hier náher bei Tábor nirgends. In dem einen Pegmatitgange ist der Feldspath vollstándieg frei von Auarz, wogegen man wieder vielerorts (beim Bor, Weirec, Dražic, Strkov, Červený Dvůr, in den Feldern bei Hejlov) den Guarz in verzerrten Individuen, wenigstens in den obersten Schichten úberall darin eingewachsen findet. Der Glimmer der hiesigen Pegmatite ist meist Kaliglimmer, aber auch Biotit. Hervorheben kann man auch, dass alle hiesigen Pegma- titeánge mit geringer Ausnahme ziemlich olimmerarm sind. Der Biotit bildet ziemlich regelmássige, oft 1 dm lange (und noch lángere), 1 cm breite Striemen durch die Pegmatitmasse und ist sehr ungleich im Pegmatit vertheilt. In Bor war die mittelkórnigce, obere Pegmatitmasse von vielen solchen dunklen Biotitstriemen reichlich durchzogen. Dafir fehlte dort, wo diese Striemen waren, der Turmalin, der erst tiefer in diesem Gange zum Vorschein kam. Aber auch dieser war hier eine seltene Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 15 Erscheinung. Ausser dem waren unten grosse, rundliche, 1—3 cm. lange und breite Biotitbláttchen in allen móglichen Richtuncen ziemlich gleichmássig in der Feldspathmasse verbreitet. In den an- deren hiesigen Pegmatiten findet man meist Muscovit. Er kommt da anders in dem Pegmatit, der den weissen Orthoklas und Albit enthált, und in ausgesprocheren, gut begrenzten Gángen den Diorit oder auch den Gneis durchdringt, und wieder anders in dem oben bereits er- wáhnten Pegmatit, in dem feldspathreichen Gneis an der „Vápená Strouha“ vor. Hier hat der Kaliglimmer eine sternartige Cocarden- structur, Er erscheint námlich eingewachsen in rhombischen (bis 2 cm. grossen) schiefen Tafeln, welche sich sternartieg oder fácher- fórmig vereinigen. In anderen hiesigen Pegmatiten findet man den Muscovit entweder in sechsseitigen (2—3 cm? grossen) Tafeln, oder viel háufiger in bláttrigen, schuppigen Aggregaten, welche von un- regelmássig begrenzten Bláttehen gebildet werden. Neben dem Glimmer kommt in dem hiesigen Pegmatit dessen fast nie fehlender Bestandtheil, der Turmalin, und zwar der gemeine Schórl vor. Er kommt meist nur eingewachsen in lánglichen, einige em. bis 1 dm. langen, an beiden Enden corrodierten Krystallen mit vertical gestreiften Fláchen vor. Es walten hier die Fláehen oo P,."/; o R vor. Im Borer Pegmatit, wo sie aber viel seltener sind, sind sie kurzsáulenfórmig und oben von Rhomboedern begrenzt. Auch findet man oft in den hiesigen Pegmatitgángen feinsten- gelige, auch krumm stromartie gebogene, seltener kórnige Aggregate von Turmalin. Sehr oft erscheinen die Turmalinkrystalle wie aus vielen Theilen zusammengesetzt. Die Hárte des Turmalins pflegt meist "grósser als 7 zu sein, sein spec. Gewicht 3—3'3, in glimmerreicheren Pegmatiteángen kommt der Turmalin oft mit einem Glimmeraggregat zusammen vor. Neben diesen allgemein verbreiteten Bestandtheilen enthált der hiesige Pegmatit hie und da auch Gruppen von roth- braunem Granat. Es ist dies der gemeine Granat, meist ohne Krystall- form. Sie erscheinen meist in dem Feldspath eingebettet. In den Důnnschliffen beobachtet, lassen sie viele kleine Granatkrystállechen erscheinen. Den Granat im Pegmatit fand ich hier bis jetzt nur in zwei Gángen, bei Celkowitz und bei Dražička. Ausserdem fand ich im abcebauten Celkowitzer Pegmatitgange Apatit, Beryll und Ar- senikkies. Apatit fand ich bis jetzt nur in zwei Pegmatiteángen makro- skopisch, und zwar bei Podboří und dann im Nowak'schen Pegmatit- steinbruche bei Celkowitz. An beiden Orten ist der Apatit in láng- 16 XXXV. Franz Sitenský lichen Sáulen (co P. oP. P.) ausgebildet, besitzt eine grůnliche Fár- bung und ist undurchsichtie. An beiden Fundorten fand ich ihn in dem Feldspath eingewachsen, meist mit ein wenig corrodierten, durch- aus nicht elatten Fláchen. Dies gilt namentlich von dem Celkowitzer Apatit, wo die Krystalle auch grósser waren (bis 5 cm. lang) als bei Podboří, wo sie gewóhnlich nur "/„—2 cm. lang, dafůr aber háu- figer sind. Beryll kommt hier nur bei Celkowitz vor, anderswo habe ich ihn bis jetzt umsonst gesucht. Er kommt hier in kurzen dicken sáulenfórmigen Krystallen (denen áhnlich die bei Písek im Pegmatit so oft gefunden wurden) im Pegmatit, im Feldspath eingewachsen, ziemlich selten vor. Arsenikkies fand man ebenfalls nur im Celkowitzer Pegmatit; hie und da in kórnigen Aggregaten eingesprengt. Im Borer Pegmatit waren auch bei dem Abbau neben einigen Biotitconcretionen Ein- schlůsse von aus der Tiefe losgerissenen, 2—6 dm. grossen, eckigen Stůcken einer anderen kleinkornigen Granitart, welche aus Biotit, Orthoklas, Plagioklas und Auarz gebildet wird. Der Biotit ist darin in wenig deutlicher parallelen Lage eingewachsen. Die Štiůcke scheinen aber doch ein Granit zu sein. Neben Pegmatit findet man hier stellenweise fast ebenso reich- lich den fein- oder wenigstens kleinkórnigen Turmalingranit unter denselben Umstánden wie den Pegmatit. Seine Gánge sind ebenfalls mehr als 4 m. máchtig. Der Turmalin ist in dieser Granitart fast immer nur klein, kurz stengelig, meist einzeln eingewachsen, aber oft auch in bůschel- fórmigen, bei Dražic-Wejrec auch radialstengeligen Aggregaten. An den Contactstellen des Turmalinits mit anderen Gebirgs- arten findet man sehr oft Concretionen von Turmalin. Gewóhnlich sind die Krystalle an dem einen oder auf dem anderen Ende oder auch an beiden Enden corrodiert. Der hiesige Turmalinit ist sehr oft, ja meistens vollstándig glimmerfrei, aber es gibt auch Orte, wo er ziemlich viel Glimmer — Muscovit — in kleinen Bláttchen enthált. Neben Orthoklas ist Albit reichlich darin vertreten. Er scheint der Hauptgemengtheil des hie- sigen Turmalinits zu sein. Selten enthált er, so z. B. bei Wejrec (zwischen Wejrec und Dražic) den gelblich rothen, gemeinen, an Hessonit erinnernden Granat, in der Krystallform 202 einzeln ein- gewachsen.“ Die Krystalle sind aber undurchsichtig, nur an den Kanten durchscheinend, '/, bis 1 cm. gross. Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. n Der Turmalinit bildet hier ebenfalls Ginge, die von Nordnord- osten zu Sůdsůdwesten ziemlich weit streichen und sich gegen Norden mehr als gegen Sůden verengen. Man findet sie namentlich im Diorit háufig; im Gneis sind sie viel seltener, und nur nahe an der Contactstelle desselben mit dem Diorit verbreitet. Auch Aplitgánge und Štócke sind in der Umgebung an einigen Orten im Gneis zu finden. So im Lužnitz-Thale gegen Alt-Tábor zu an einigen Orten, weiter am Měšitzer Berge in Suchomels Stein- bruche, dann stark entwickelt bei Nachod, weiter im Walde bei Wražna (zwischen Čekanitz und Wražna), bei Smyslov u. s. w. Er gceht von allen hiesigen Gneisarten von der Contactstelle im Gneis am weitesten. Charakteristisch ist, dass viele Gánge im Diorit, welche oben in dem Ausgehenden kleinkoórnig sind und ein aplitisches Aus- sehen haben, unten grobkórnig sind und ganz das Aussehen wahrer Pegmatite besitzen. Im Nachoder Aplit, der einen máchtigen Felsen am čstlichen Rande des Diorit bildet, kommt stellenweise Eisenkies, namentlich aber Magnetkies in kleinen unregelmássicen Kórnern vor. Er ist grůnlich broncegelb und kommt stellenweise in diesem Aplit massen- haft vor. Šafránek neunt diese Gebirgsart Berezit, ich halte sie nur fůr Aplit, da der Kies nur eine locale Erscheinune darin ist. Tiefer fand ich in dieser Gebirgsart háufie kleine, rundliche Almandinkórner. Interessant sind auch die sowohl kleinen als auch grossen Diorit- und Gneiseinschlůsse, welche diese Gebirgsart enthált, und eine gegen Osten am Gneis liegende Aplitcontactwand, welche mit kleinen 2 cm. grossen Turmalinkrystallen, die bůschelfórmig geordnet und meist gestreift sind, wie besáet ist. Úber die sonstigce Zusammensetzung dieses Aplits hat bereits frůher Prof. Šafrének geschrieben. Verlag der kónigl, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1893, 2% od sít V“ s ký Pa P R NA 7 Mets A has 'x z „tla ve j n ; kos Por 1 SA JÍ: jo ot XXXVI Výpočet elementů dvojhvězdy = 1785. Napsal Bohumil Novák v Praze. (Předloženo dne 14. července 1893). Dvojhvězda tato byla objevena a poprve též pozorována od Southa r. 1823; pozorování další poukazují na pohyb velmi volný, stále se však zrychlující. Pozorování všecka, která posud jsou vykonána (vlastně až do 20. listopadu 1892), sebral S. W. Burnham a uveřejnil v „Monthly Notices of the Royal Astronomical Society“ (vol. LIII, No. 2. pag. 60.). Celkem opsal průvodce kolem hlavní hvězdy za 69 let oblouk 88". Hlavní hvězda jest v Katalocu Flammarion-ově označena ako 7. velikosti barvy bílé, průvodce je 7'4 velikosti barvy zelenavé. Poloha hvězdy pro r. 1880 jest Rektascense — 13? 43% 38“ Deklinace = — 27935'. Vlastní pohyb celého systemu jest dosti rychlý; „ v rektascensi — 0"50 v deklinaci — 0/0083, čili (dle Argelandra) 0:481" ve směru posičního úhlu 262-959. Především byly všecky posiční úhly redukovány na meridián 18500; oprava vzhledem ku praecessi byla počítána dle vzorce de — 20-0548" sin a sec d (1850 —1), pro jeden rok obnášela — 0002759. Z takto redukovaných pozorování byla utvořena nyní 33 nor- mální místa, jak uvedena jsou na str. 4. a 5.; dále vyjádřeny byly polární souřadnice ©, o souřadnicemi Descartovými dle vzorců: Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 9 XXXVI. Bohumil Novák 2 0008 © yzosiné a graficky zobrazeny polohy normálních míst (v měřítku 1" — 20""); pozorováními takto znázorněnými proložil jsem nejpravděpodobnější ellipsu. Současně ukázalo se, že pozorování South-ovo, jakož po- zorování J. Herschel-ova v distanci udávají tak různé hodnoty od ostatních, že byla vyloučena. Koefficienty rovnice zdánlivé ellipsy aw + By + ve“ + dvy — sy“ -10 snadno nyní lze nalézti. Měřením obdrželo se pro souřadnice průseků ellipsy S osami x Z +148" X — — 3191 yj = — 12806 Wy, = +- 5062, takže a —— 0372 B= 40599 v — 02149 e —— 01548. Dosazením hodnot těchto, jakož i souřadnic některých normál- ních míst do rovnice ellipsy obdržela se (ze 17 normálních míst) průměrná hodnota d—— 00556. Geometrické elementy byly nyní počítány z rovnic Kowalski-ho; obdrželo se tak W — 5282 == 32:19 = 245:63 e— 0686. Dynamické elementy byly nalezeny (v prvním přiblížení) z ně- kolika správnějších normálních míst takto: n = + 0%732 U, — 46560 Tý = 190197 (1436-37). K opravě dynamických elementů užito bylo methody S. Gla- senapp-ovy (Astron. Nachr. Nro. 3119 pac. 418). Byly počítány rozdíly Výpočet elementů dvojhvězdy X 1785. 3 v = n(t— T) — M, kdež M E— esin E (z jednotlivých normálních míst) a utvořeny rovnice 2— (6— M) dn- vz=0, při čemž dn jest oprava středního ročního pohybu 2 — (4+ dn)dT; (4T'— oprava doby průchodu periastrem). | Tak obdrželo se těchto 33 rovnic; zároveň připojena jest váha, jaká byla kterému normálnímu místu přidělena. Číslo norm. místa Váha bo z — 1857 dnu 14F=0' 0 2 2— 1185 dn -085 —0 1 3. 2— 1063 dn — 076—0 0 4 2— 5849 dn — 120—0 1 D 25551 dn —062—0 1 6. 2—5069 dn- 068 —0 1 714591 dni—062—0' 2 8 2— 4312 dn--074—0 2 9. 2— 4040 dn— 081—0 1 10 z2— 38:15 dn 0630 2 1m 236035 dn-=014—0 2 12 2—3435,dn— 016—0 2 13 23055 dn- 011—0 2 14 2— 3058 dn—- (068 —0 1 15 2— 2931 dn--032—0 2 16. 2— 2847;dn—-129—0 1 17 2— 26985 dn +-022—0 2 18 2— 2554 dn—-014—0 2 19. 2—24062 dn +-056—0 1 20 2— 2360; dn —-038—0 1 2D 205 dn WW 2 22 2— 2156 dn+-007—0 2 23. 2— 2060 dn+-0083—0 2 24 2— 1943 dn — 048 —0 2 23. 2— 1853 dn — 08 —0 2 26 z— 17:48 dn — 052—0 2 27 2—1657,du—O013—0 2 4 XXXVL Bohumil Novák Číslo norm. místa Váha 28. 2— 1557 dn — 027 —0 29. z— 1450, dn — 001—0 30. 2— 1302 dn — 039 —0 31. 2— 1260, dn —-014—0 32 2— 1152 dn — 0O11—0 33. 2— 960 dn — 040 —0 DO DME UDR Z toho se obdrželo řešením dn = + 00009? r AV z čehož jde dT=— 010. Velká poloosa byla počítána ze všech normálních míst; jako nejpravděpodobnější hodnota se obdrželo a PT Tím obdrželi jsme tento system posavádních elementů (meri- dián 18500) A — 3282" V dale) A = 24563 e— 0686 = "7 VA nz —+-07141" U = 465'07 roků T = 190187 (143680). Z těchto elementů byla počítána normální místa; výsledek srovnání S pozorováním jest tento: === - == O US o | Pozorování Výpočet © | Pozorování -— Výpočet Cís.| Rok | + Cee | O o O e | V2kO) do (1)(1823:40) | (160:33*)| (5:66")|161:319 3:99"|(— 0- 989 H 167" 2 |1830:12 | 16435 | 3:49 |16498|3:81 | — 063 | —032 (8)| 183134 | (16625) | (769) |165:70 3:77 |(-- 055) |- 3-92) | 1843-48 | 17458 | 3-39 |173'49 (3-42 |- 109 | —0:03 | 1846-40 | 17619. | 3:19. (17561 |8:33 |--058 | —014 | 1851-28 | 178-70 | 3:48 [17945 3:17 | — 0-75 |--031 | 1856:00 | 18425 | 3:11 (188354 302 |-50'71 |—0:09 | 1858-85 | 18527 | 3:00, |L86:24|2-92 |-— 0:97 |-—-0:09 Výpočet elementů dvojhvězdy = 1785. 5 PJ | 1 Pozorování | Výpočet I Pozorování - Výpočet Čís. Rok'-haj|e 4 VOEMS B | ZN 2) | e | © | o | 46 40 9 |1861:57 | 190:089| 3:517|188989 2-82"| + 1059| I 0:69" 10 | 186382 | 19224 | 2-76 |19140| 2-74 | -084 | —-0:02 11 | 1865-62 | 19359 | 2-73 |198:45| 267 -014 -006 12 |1867-61,| 19600 | 2:66, 195-88| 2:60 | -0-17 | +007 13 |1870-42| 199-58,| 257, 199-44| 2-49 | -010-009 14 |1871:39 | 19946 | 2-44 20075) 245 | —129 | —001 15 | 1872-66 | 20186 | 2-49,202:55| 2-40 | — 069 | +010 16 |1873:49.| 201:26 | 2-48 (208-77| 237 | —251 | -+006 17 (1875-12 | 20570 | 2-33 (20625| 230 | — 055 | |-0:03 18 (187643 | 20797 | 2-80, 208-36| 2-25 | — 0-39 | -006 19 | 1877-35 | 20857 | 223 209-90| 221 | —133 | -002 20 | 1878:36,| 210:68 | 227 21167| 217, —099 | +010 91 | 1879-46 | 213751 2-10 218366, 212 | 4009 | —002 1880-41 | 215-15,| 209 |215-46| 208 | —0:30 | -001 23 |188137 | 217-14,| 199 217-36| 203 | —021 | —004 24 | 188254 | 22095 | 2.11 (219-78| 197) -117 | +014 25 | 188344 | 22179 | 190, 22174| 1:98, -005 | —008 26 | 188449 | 225:53 | 1-87 22413, 1:88) (140 | —001 27 |1885-39.| 22650 | 1:80 226-30| 1:84 | -020 | — 004 28 | 188640 | 22947 | 1'75,|228-79| 1'79,| +068 | —004 BÍ BDÍ 29 | 1887-46,| 231-42,| 1:70 23163, 174 — 0920 | —004 0112 | —009 31 | 1889-36, 23631 | 155, 237-10| 1:65.. —079 | —0-10 32 | 1890-45 | 24071 | 1:55 24053 33 | 1892-37 | 24872 | 1:46 24714 1:8 17 17 30 | 1888-35 | 23581 | 161 23411| 17 16 1:60 | -018 | —004 151, -158 | — 005 Srovnání jednotlivých pozorování s vypočtenými polohami vy- padlo takto (meridián doby pozorování): Pozorování Výpočet | | Pozor. - Výpoč. Rok , Pozorovatel ; | 9) o 9) o dé do | OVV A | 182340 South | 160-49| 5:66""| 161-389) 3:99"|— 10" +167" | 1830-12 Struve 1644 | 3:49 | 16503 | 3:81 |—06 |—032 | 1830-20 Herschel 1645 | 462 | 16508 | 3:81 |—06 +081 | 1831 + Herschel 163:8 | 3-+ | 16554 | 378 |— 17 —078+ | 183134 Herschel 166:3 | 7-69 | 165'75 | 3-77 |-+05;|+392 | | 184848 Mádler 11746 | 3:39 || 17851 | 342 |-E- 11 |—003 | | 184640 Philpott 176:2 | 3:19" | 17561 | 333 +06 -014 | | 1850-44 | Mádler 1780 | — | 17876 | 320|—08 | — | 185128 Mádler 178-7 | 3-48 | 17944 | 8:17 |—07 +031 185532 | Mádler | 183 6 8:11 | 18293 | 804 |--0'7 (+007 | | | | | ; XXXVI Bohumil Novák Pozorování | Výpočet Pozor. - Výpoč. Rok Pozorovatel | | © | o | © | 2.1020 a | | l 185631 Mádler 183-19| 2-97"'| 183:839| 3:01"|— 0-79 — 004'' 185636 Secchi 186:0 | 3:24 | 18387 | 301 |-+21 -023 185838 Dembowski 185-1 | 3:12 | 185'71 | 2993 |— 06 -+019 1859-32 | Morton 18514 | 239 18668 | 290 |— 13 — 001 186157 | Mádler 1900 | 351 || 18895 | 282 -+10, (+ 069 186331 Radcliffe 192-0 | 2-73 | 19080 | 2:76 |= ae 0:03 186368 Dembowski 191-1 | 2:66 | 19121 | 274 |—01 +008 186447 Engelmann 193-5 | 2-88 | 19208 | 2:72 |-- 14 |--0'16 186542 Engelmann 193-8 | 2-87 | 193:17 | 268 06 |—-0:19 186582 Dembowski 193:3 | 2:59 | 19363 | 267 |(— 03 |— 008 186740 O. Struve 196:1 | 281 19552 | 261 (+06 |=- 020 186783 Dembowski 195:8 | 252 196106 | 259 |— 03 — 007 1870:19 Dunér 198:6 | 2:54 | 19905 | 250 — 04 |— 004 187033 O. Struve 199-4 | 2:79 || 199924 | 250 |—02 (+029 187035 Gledhill 2005 | 2:54 | 19927 | 250 -12 (+004 187081 Dembowski 1994 | 2:43 19991 | 2:48 |— 05 |— 005 1871'35 || Radcliffe 199:1 | 2:43 || 200164 | 2:46 |— 15 |— 003 1871-38 Knott 199-2 | 251 | 20068 | 246 |— 15 (+005 187143 | Pierce 1999 | 2-38 | 20075 | 2'45 |— 08; |— 007 1872-43 | Dunér [201-7 | 2:67 || 202:16 | 241 |— 05 —+ 026 187289 Dembowski 201:9 | 2-32 || 20280 | 240 |— 09 |— 008 157342 Lindstett 1200:2 | 2:41 || 20356 | 237 |— 34 -004 1873:57 | Wilson a Seabroke |202:2 | 2:45 | 20380 | 2:36 |— 16 |—-009 187479 Dembowski 205-2 | 2-18 | 20562 | 2:32 |— 04 — 014 187524 Dunér 2064 | 2:47 | 206:37 | 2:30 00 |+017 1875-32 Schiaparelli 205-3 | 2:34 | 20650 | 230 —12 +004 1876:00 Wilson a Seabroke |207:6 | 2-37 || 20759 | 227 00 |= 010 187641 Plummer 208:6 | 2:56 | 20827 | 225 |- 03 |--0:31 187645 Schiaparelli 2069 | 2:15 | 20833 | 225 — 14 —0'10 1876:85 Dembowski 2085 | 2:14 | 208:97 | 223 |— 05 |— 009 187732 Doberck 2084 | 2:21 | 20976 | 221 |— 14 0:00 187738 Schiaparelli 2086 | 2:25 || 209:86 | 221 |— 13 |+004 187834 Dembowski 2105 | 2:14 | 21154. | 218 |— 10 — 004 1878-39 Seabroke 2107 | 255 | 21164 | 2:17 |—09 +038 1879-42 Hall 214-5 | 2:04 | 21851 | 2:12 —- 10 — 008 187946 Schiaparelli 212-5 | 2:20 | 21358 | 2:12 |— 11 |—- 008 187950 Seabroke 214-0 | 2:07 | 21365 | 2-12 |- 0'35|— 005 1880-35 Hall 21519 | 192 | 21529 | 208 |—-06 — 016 188037 Bigourdan 213:8 | 2:13 | 21533 | 208 |— 1:5 -005 1880-46 Jedrzejewicz 215-4 | 227 | 21548 | 208 — 01 |=- 019 188046 Seabroke 2152 | 2:03 | 215:48 | 208 |— 03 |— 005 1881-33 Bigourdan 2169 | 198 | 21717 | 203 |— 03 |— 005 1881:36 Schiaparelli 217-9 | 211 21724 | 203 0:7 -+008 1881:40 Hough 215:7 | 1:96 21731 | 202 |-— 1:6 — 006 188140 Hall 217-8 | 192 21731 | 202 -+05 |— 010 188242 Hall 219-9 | 1:93 | 21944 | 198 |-05 |(— 005 188244 Schiaparelli 220-0 | 213 || 21948 | 198|--05 -015 188245 Seabroke 221:3 | 2:22 | 21950 | 198 |-+-18 |-+024 1882-46 Rugby t221-9 | 222 | 21950 | 1:98 -24 |--024 1882-93 Engelmann 2212 | 206 | 22053 | 1:96 -0:7 |=- 0:10 188342 Hall 221:6 (71:90 | 22161 | 1:93 0:0 |— 003 188346 Schiaparelli 2218 | 191 | 22170 | 193 -01 |— 002 l 4 | Vý počet elementů dvojhvězdy = 1785. -1 | Pozorování | Výpočet | Pozor. - Výpoč. PeRWolk | Pozorovatel S za MM | ČB | A 2) | eo | o | o | do | do | | | | | | 1884-39 | Hall 224-89| 1-86''| 223:819| 1:89'"|-- 1:09|— 008" 188446 | Schiaparelli 224:9 | 1:98 | 22395 | 1:88 |-+ 09; +010 188463 | Rugby 226:6 | 178 | 22435 | 1:88 |--2-2,|— 010 1885-35 | Perrotin 223-8 | 186 | 22606 | 184 |—23 +002 188536 | Hall 226:8 | 1:78 || 22609 | 184 |--0:7 — 006 1885-43 | Rugby 2279 | 1:72 | 22625 | 184 (+16, — 012 1885-44 | Schiaparelli 227-1 | 1:83 | 22628 | 1:84 |—0-8 |— 001 188638 | Perrotin 228:7 | 168 | 22868 | 1:79 | 00 —011 188641 | Rugby 2314 | 1:46 | 22871 | 179 (+27 — 0883 188641 | Hall 2280 | 1:83 | 22871 | 1:79 —07 +004 1887:37 | Hall 282-7 | 1:62 | 23126 | 1-75 |+-14 |—013 1887-45 | Schiaparellí 2818 | 167 | 283145 | 174 |-50'351— 007 1887-45 | Rugby 232-8 | 108 | 23145 | 174 (+ 13;,— 066 | 1887-59 | Tarrant 228-0 | 1'80 | 23184 | 1:74 |— 3:8 -0906 | 188833 | Rusby (2365 | 1L12 | 2383-90 | 170 |+-26 — 058 188837 | Hall 233-9 | 161 | 23402 | 170 |—01 — 009 188928 | Rugby (235:3 | 160 | 23673 | 166 (—14 — 006 1889-45 | Hall [2371 | W51 | 237-725 | 165 (—01; —014 1890-43 | Hall 2407 | 154 | 24038 | 160 -04 |— 006 1890-47 | Hayn [2405 | 1:57 || 240:46 | 1:60 00 — 008 1892-37 | Burnham |248:6 | 1:46 | 24702 | 151 |- 16 —005 Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1893. XXXVIL. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. Prof. Dr. J. Velenovský in Prag. (Vorgelegt den 18. Oktober 1893.) Dieses Jahr kann ich viel umfassendere Nachtráge zur Flora von Bulgarien vorlegen. Als Grundlage zu denselben dienen nicht nur reichhaltige Sammlungen meiner botanischen Freunde in Bulga- rien, sondern auch meine vierte Reise nach Bulgarien. Es war schon lange mein Wunsch die reizende Flora dieses Landes in Frůhlings- monaten zu sehen und dieses Jahr wurde endlich mein Wunsch er- fůllt, wobei ich dem Hohen k. k. Ministerium fůr Cultus und Unter- richt in Wien fir die Unterstůtzung den ersten Dank zu sagen verpflichtet bin. Ich vollendete diese Reise in den Monaten Mai und Juni. Zunáchst besuchte ich untere Abhánge der Vitoša, wo ich die erste Frůhlingsflora angetroffen habe, wáhrend die oberen Recionen noch tief mit Schnee verdeckt waren. Von Burgas unternahm ich gróssere Excursionen in die Waldungen zwischen Rusokastro und Poros, nach Poros und in die foristisch vielversprechenden Sand- fluren vor Poros, weiter nach Anchialos, Kaiali und Aitos. Zweiten Ausgangspunkt wáhlte ich mir in Šliven, von wo ich die nahen Balkansrůcken bereiste und insbesondere die warme Vegetation in der Hůgelregion bei Sotira untersuchte. Dritten Standort meiner bo- tanischen Reise bildete Sadovo, wo ich mit meinem Freunde Stříbrný die schónsten Excursionen in die Rhodope oberhalb Stanimaka und Bačkovo, in die Kalksvorgebirge der Rhodope oberhalb Kričim und Tekir und nach Tatar Pazardžik arangirte. In Sofia angekommen machte ich einen Abstecher mit meinem Freunde Škorpil auf die Balkansabhánge oberhalb Belledihan, wo ich die wunderschóne Flora in den ausgedehnten Fliederhainen gefunden habe. Die heimgebrachte Ausbeute habe ich zum Haupttheile durch- studirt, nur einige Partien musste ich fůr spátere Zeit bei Seite Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1 2 XXXVIL. J. Velenovský lassen. Es sind vorzugsweise die schwierigen Gattungen Cytisus, Irts, Potentilla, Thymus u. a. Einen grossen Theil meines Forschungs- materiales bilden aber die Sammlungen des unermůdlichen und scharf- sinnigen Freundes Stříbrný, der die nahe Rhodope in allen Rich- tungen und in allen Jahreszeiten durchstreifte, die Beitráge des Freundes Škorpil, welcher auf seinen Forschungsreisen berall Pflanzenproben einsammelte, die Collectionen der Herren Richter und Slabý in Sofia, die die ersten Versuche in der Botanik ange- stellt haben, dann eine kleine Sammlung von Friůhlingspflanzen des H. Sapunov in Boboševo. Schóne Beitráge fand ich endlich in der botanischen Ausbeute, welche H. O. Reiser in Sarajevo auf seiner Reise nach Bulgarien 1895 eingesammeit hat. Das Studium unseres Gebietes ist heutigen Tages immer mehr interessant, indem immer neue und neue Entdeckungen das Bild der orientalischen Flora vervollstándigen, noch mehr aber in der Hinsicht, dass auch in den Nachbarlándern, zumal in Serbien, Albanien, Ma- cedonien und Thessalien botanische Studien in der erguicklichsten Weise vollgefiihrt werden. Jetzt kann man schon Vergleichungen der Nachbarfloren anstellen, die Verbreitung einzelner Hauptarten verfolgen und sich die Anschauung von Variationsformen einiger Arten oder von deren Verháltnisse zu bisher bekannten Arten der- selben Verwandschaft bereichern. Es fállt nicht selten schwer, wenn man zum ersten Male aus Sůd-Bulgarien eine orientalische Art be- kommt, mit Bestimmtheit zu sagen, ob sie gleich mit einer asiatischen Art ist, wenn diese bisher nur in Klein-Asien bekannt ist. Nur damals wird die Zusammenstellung einer vollkommenen, fehlerlosen Flora der uralten Balkanshalbinsel móglich, bis alle ihre Lánder in verglei- chender Weise floristisch durchgeforscht werden. Neuerdings erschienen auch einige Abhandlungen ůber die Pflanzen Bulgariens, zu deren Inhalte ich mir auf dieser Stelle meine Bemerkungen und Antworten beizufůgen erlaubte. Es sind zunáchst die Abhandlungen des H. Dr. A. von Degen (Ost. bot. Zeitschr. 1892. 12 und 1893. 2), dann die kritische Abhandlung des H. Dr. V. von Borbás (Természetrajzi Fůzetek 1893. XVI. 1), aus der ich manche Belehrung schópfen konnte. Interessante Beziehungen zwischen den bulgarischen und albanischen Planzenarten fand ich in dem neuesten Werke von Dr. R. von Wettstein ůber die Flora von Albanien. Diese Arbeit kam mir leider erst die letzten Tage in die Hánde, so dass ich mir die Besprechung einiger wichtigen Punkte fůr die Nachtráge 1894 vorbehalten muss. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 3 Die fiir Bulgarien neuen oder die von mir aus Bulgarien bisher nicht gesehenen Arten sind im Nachstehenden fett gedruckt. Clematis Viticella L. Ad Nova Mahala (Vel). C. integrifolia L. Ad Svištov (Šk). Pulsatilla balkana Vel. Ad Bělopopci (Šk). P. vulgaris Mill. Ad Stanimaka, Bačkovo (Vel). P. vernalis Mill. 4 In m. Musala (Rs). Cum bohemicis et alpinis bene convenit, foliorum segmenta sunt solum majora, minus di- visa et crebrius hirta. Anemone stellata Lam. 4 In arenosis ante Poros prope Burgas inter Juncos copiose (Vel). A planta typica non recedit. A. silvestris L. Ad Petrohan (Rs), Trnovo (Šk. j.). A. ranunculoides L. Ad Stanimaka (Stř), Trnovo (Šk. j.). B) var. sipkačnsis m. In silvis prope Gorni Šipka (Rs). Ro- bustior, foliis majoribus segmentis magis divisis et dentatis, flo- ribus multo majoribus. Adonis vernalis L. Ad Pasarel in agro Sofiano copiose (Vel), ad ra- dicem m. Vitoša (Vel). B) var. bulgarica m. Ad Kaiali (Vel), Klisura (Rs). Petalis minoribus anguste linearibus, calycis laciniis anguste lanceolatis petala ad medium tegentibus acutatis, fore dimidio minori foliis proximis saepe superato. — Haec varietas propter indumentum deficiens, foliorum lacinias lineares vel setaceas, fructus formam, caules strictos non respondet A. wolgensí Štev., guam floribus parvis revocat. ; A. aestivalis L. Per totam Bulgariam vulgaris. A. microcarpa DC. © In campestribus ad Kaiali non procul a statione viae ferreae (Vel). A. flammea Jeg. Ad Kaiali, Jambol, Sadovo, Stanimaka (Vel). Thalictrum aguilegifolium L. Ad Gabrovnica (Rs). Forma regionis in- ferioris, cujus in Fl. bulg. p. 4 mentionem feci, ut „species“ nova T. crosseum Hldr. Charr. describitur. T. simplex L. Ad Rakitovo (Šk). Ranunculus illyricus L. Ad Burgas, Anchialos, Kaiali, Tekir, Stani- maka, Nova Mahala, Jeni Mahala, Belovo, Aitos (Vel). R. Freynianus sp. n. 3 Perennis, totus sericeo-lanuginosus, gru- mis Zanceolato-cylindricis longe caudatis, foliis radicalibus longe petiolatis simplicibus oblongis lineavibus ellépticisve nonnullis tri- sectis segmentis fere semper símplicibus lineavi-lanceolatis varis- sime medio semel inciso, caulino primo vel etiam secundo tri- 1* 4 XXXVIL. J. Velenovský secto segmentis ltnearibus stmplicibus, caeteris caulinis sémpli- citer linearibus, caule recto čenui supra medium in ramos longos 2—3nos arcuatos simplices unifloros diviso, sepalis reflexis ovato- lanceolatis lanuginosis corolla multo brevioribus, petalis obovato- cuneatis bast semnsim in unguem attenuatis, spica oblonga, car- pellis glabris ovatis rostro aeguilongo erecto-patenti coronatis. Floret maio. Caules 20—35 cm, foliorum infer. seomenta plurima 4 em X 4—6 mm, segmenta foliorum caulin. 3—4 cm X 1-—2 mm, corolla 31/, em diam. | In arenosis prope stationem viae ferreae Kričim (distr. Tatar Pazar.) legi a. 1893. Proxime affinis R. ollyricus L. dignoscitur grumis ovato-oblongis, indumento sericeo-cano (nostra species est cano-virens), caulibus crassioribus elatioribus, foliorum rad. semper trisectorum segmentis pro more partitis angustius linea- ribus longioribus, petalis obovatis breviter unguiculatis, carpellis multo brevius rostratis. Dedico hanc pulchram speciem cl. J. Freyn, Ranunculorum serutatori acerrimo. R. millefoliatus Vahl. Ad Trnovo (Šk. j.), Burgas, Sadovo, Stanimaka et vulgo in tota Bulgaria calidiori ubigue freguens (Vel). R. pedatus WK. Ad Burgas, Kaiali, Nov. Mahala (Vel). R. psilostachys Grsb. In submontanis m. Rhodope ad Bačkovo (Vel), ad Boboševo (Sap). Planta elata floribus magnis aureis indu- mento molli speciosa. Spica fručtifera est cylindrico-elongata. R. Sprunerianus Boiss. In saxosis m. Rhodope ad Stanimaka, Tekir, Křičim freguens (Vel). Corollae calycibus adpressis eximie vi- renti-luteae. R. polyanthemos L. In pratis ad Katunica-Sadovo in copia vasta, ad Kričim, Tekir, Tatar Pazardžik, Sliven, Jambol, Straldža, Stani- maka (Vel). R. montanus W. In m. Karlak, Baba Planina (Rs). R. crenatus WK. Kostenec in m. Rhodope (Rs). Ceratocephalus orthoceras DC. Ad Sliven (Vel). Isopyrum thalictroides L. Per totum territorium. Helleborus odorus WK. Ad Trnovo (Šk. j.). Caltha palustris L. b) subsp. čhracica m. In paludibus planitiei ad Sadovo-Philippop. (Vel. Stř). Caule sat elato folioso multifloro, floribus aureis majusculis (2"/,—3 cem diam.), petalis subguinis obovatis, foliis radicalibus longe petiolatis tandem magnis am- bitu ovato-triangularibus sinu aperto acuto profundissimo acute Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 5 grosse Serratis, Caulinis sinu apertissimo late triangularibus acute serratis antice acutatis sessilibus vel subsessilibus, fruc- tibus (10—12 mm) suboctonis rostro excurvato patentibus. Agulegia sulyhurea Zimm. (A. aurea Jka non Roezl.) Conf. Borb. l. c. Delphinium phissum WK. 4 In calcareis supra Belledihan (Vel). Paeonia decora Andr. In desertis ad Anchialos, secus lacum Vajakój et Atanas, ad Kaiali et Aitos ubigue freguens passimgue in copia vasta (Vel). Porro ad Gabrovica (Rs), Sliven (Vel), Bobo- ševo (Sap). A P. officínali Retz., guacum erronee saepe con- funditur, foliorum divisione, imprimis segmentis et lobis dentatis crenatisve lobulatis inčisisve saepius valde angustis jam Satis dignoscitur. P. tenuifolia K. Ad Kaiali in societate praecedentis (Vel). Berberis vulgaris L. In m. Etropol-Balkan (Rs), ad Sliven (Vel). Frutex florae slivenensis ubigue characteristicus, nam in copia obducit omnes declivitates vicinorum montium ad radices et pla- nitiem in hortos et vineta descendens. Maio rami ejus floribus onusti aspectum eximium praebent ačrem undigue odore suavi implentes. Formae passim fAloribus fere sessilibus in racemis erectis, foliis nunc majoribus nune minoribus angustioribusgue novas varietates describere persuadent. Nuphar luteum Sm. 4% In adguis stagnantibus ad Bela Slatina (Šk). Indigenis dicitur „bardače“. Papaver dubřum L. Per totum territorium, non raro in forma petalis albis nigro-maculatis. P. rhodopeum sp. n. © Annuum, valde glaucum, caule recto, ra- moso folioso parce patule setuloso, pedunculis longis sparse ad- presse hirtis, foliis glabris, inferioribus ambitu oblongis pinnati- partitis lobis oblongis latis obtusis crenato-dentatis, mediis et superioribus ovato-oblongis pinnatipartitis laciniis linearibus te- nutter longe acuminatis, sepalis glabris, petalis obovatis purpureis basi maculatis parvis, antheris breviter ovatis, filamentis filifor- mibus, capsula clavata glabra glauca basi attenuata, disci con- cavi crenis 8—10Onis valde superincumbentibus, Floruit junio. Infra saxa locis calidis supra Stanimaka legi a. 1893. Propor- tiones habitusgue P. dubé L., sed glabritie, glaucedine, laciniis foliorum superiorum linearibus praelongis, petalis parvis, crenis disci concavi incumbentibus ab e0 et aliis affinibus dignoscitur. 6 XXXVII. J. Velenovský Magis affine, si non identicum, videtur P. laevigatum MB., spe- cimina autem, guae comparare potui, multis notis aberrant. | Roemeria hybrida L. (DC). © In campis prope Sadovo, Kričim, © Tekir (Vel). Chelidontum majus L. Per totam Bulgariam. Hypecoum pseudograndilorum Petr. Haec pulchella planta copiose crescit omnem terram suis aureis floribus obtegens secus viam ferream a Belovo et Tatar Pazardžik ad Philippop. et Šejmen Tirnova usgue (Vel). H. pendulum L. © In siccis ad Sadovo, Katunica, Šliven (Vel). FI. ponticum sp. n. © Annuum, omnino gladbrum, olaucescens, caulibus prostratis vel ascendentibus folia radicalia rosulata parum excedentibus, foliis bipinmatisectis, laciniis ellřpticis et lineari-ellýpticis. acutis stmplicibus varius divisis vel dentiferis, sepalis viridibus ovatis acutis antice passim dentatis petalis ex- ternis duplo brevioribus, petalis externis aurečs dorso virentibus oblongo-ellipticis vel oblongo-vhombeis imtegris, internis paulo bre- vioribus tripartitis vitellinís, lacinia media oblongo-lineavi concava margine ciliata ad basim senstm attenuata, laciniis lateralibus media duplo brevioribus breviter limearibus obtusis cum media late confluentibus, antheris oblongo-linearibus, siliguis erectis ar- cuatis longitudinaliter striatis ad articulos nodulosis basi apicegue attenuatis. Floret malo. Caules 10—15 cm longi, petala externa 1—8 mm X 3—4 mm, siliguae 5—6 em. In arenosis ante Poros prope Burgas detexi a. 1893. Species certe cum nulla europaea confiuens. Floribus mino- ribus aureis vel vitellinis, petalis externis non lobatis, inter- norum media lacinia non cochleariformi sed lineari, lateralibus multo brevioribus infra non angustatis sed mox in basin latam cum media confiuentibus, foliis minus decompositis laciniis multo latioribus et brevioribus ab JH. procumbenti L., guocum summo- pere comparari posset, discedit. H. littorale Wulf. dalmaticum - a nonnullis ad /ď. procumbens ut varietas petalis non lobatis ad- ducitur. (Aua sit relatione haec obscura species ad nostram, nescio, novi solum ejus varias citationes. Corydalis Marschalliana Pall. Ad Trnovo (Šk. j.). Fumaria densiflora DC. Ubigue ad Burgas et Kaiali (Vel). F, Vaillantii Loisl. © In cultis et sterilibus ad Burgas, Anchialos, Kaiali freguens (Vel). A plantis bohemicis nullo modo dignoscitur. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 7 F. anatolica Boiss. © In apricis ad Stanimaka (Vel). F. Schleicheri Soy. Ad Makocevo (Šk). Cakile maritima Sep. Ad Burgas (Vel). Raphanus Landra Mor. © Ad Sliven (Šk). Barbarea rivularis Pč. Balabandza in m. Rhodope (Rs). Času mira- bili iterum sine fructibus collecta. Arabis Turrita L. Ad Trnovo (Šk. j.), Stanimaka, Sliven (Vel), Tekir (Vel). A. auriculata Lam. Ad Sliven, Stanimaka (Vel). A. procurrens WK. Ad Jugovo m. Rhodope (Stř), m. Karlovo-Balkan (Rs). | A. hirsuta Sep. In m. Trojan-Balkan (Rs). A. albida Stev. Kostenec in m. Rhodope (Rs). Flores mágni ochro- leuci, iis A. alpinae L. multo majores. Cardamine amara L. Ad Peruštica (Rs). C. pectinata Pall. In silvis m. Baba Planina (Rs). C. rivularis Schur. Balabandza in m. Rhodope (Rs). C. pratensis L. b) Hayneana Welw. (C. Škorpili Vel.!) In pratis hu- midis ad radicem m. Vitoša inter Dragalevce et Bojana copiose (Vel. Transitus ad plantam grandifloram genuinam nullibi ob- servavi. Caeterum haec typica (C. pratemsis L.) hactenus mihi in Bulgaria ignota est. Nasturtium pyrenaicum R. Br. Ad Bačkovo (Vel), Čepelare (Rs) freguens. Dentaria buliifera L. Ad Makocevo (Šk). Hesperis tristis L. In calcareis supra Belledihan (Šk), ad Svištov (Mid). Radice simplici napiformi crassa bienni, pilis caulinis crassis praelongis simplicibus supra glandulis paucis vel nullis intermixtis, pilis foliorum omnino ramosis, petalorum lamina pur- pureo-lurida latiuscula obtusa ungue modice exserta. FH. desertorum sp. n. 4% Perennis, radice verticali vix incrassata, caule recto saepius elato folioso supra parce in ramos florentes diviso vel omnino simplici, foliis radicalibus longe petiolatis lanceolatis ellipticis vel oblongo-lanceolatis repando-dentatis vel fere integris, caulinis sensim decrescentibus sessilibus lanceolato- oblongis acuminatis, racemis multifloris aphyllis, pedicellis lorem adaeguantibus erectis tandem incrassatis patulis valde elongatis, calycis hirti et glandulosi laciniis linearibus apice subacutis mar- gine scariosis, petalorum lamina lénearí bast senstm attenuata apice pro more acuta livida nervosa, unguibus longisstme exseriis, 8 XXXAVII. J. Velenovský siligua glabra praelonga compressa, pilis indumenti patulis densis ad caulem simplicibus hauď crassis et víz longis glandulis densis intermixtis (praecipue in inflorescentia), polis foliorum fere omni- bus stmplicibus. Floret maio. Inter dumeta Paliuri in desertis ad Burgas, Kaiali, Sadovo, N. Mahala (Vel). Hance et antecedentem speciem prius commu- tabam, sed, guamguam facie et affinitate arctissime cognatae, notis inprimis propositis bene dignoscuntur. Flores posterioris sunt minores, livide sordidi. H. secundiflora Boiss. et Sprun. (FI. Or. p. 235.) Planta bulgarica (FI. bule. p. 639) est vera Bočsstert identicagne cum gvaeca et orientali. Insignis est indumento denso longe hispido et valde glanduloso, floribus in racemo sat densis brevissime pedicellatis, petalis luteis vel lividis exacte secundis, siliguis brevibus longe densegue elanduloso-hirtis. b) subsp. glutenosa Vis. In calcareis montium supra Tekir (Vel). A praecedenti dignoscitur racemis magis elongatis tenuio- ribus non secundis, doribus paulo minoribus valde dissitis te- nuius et longius pedicellatis, petalis angustioribus lilacino-lividis, siliguis longioribus tenuioribusgue. Cum dalmatica et hercego- vinica sat convenit, ista habet solum flores secundos et sparsos, indumentum minus glandulosum, siliguas brevius hirtas. Ut vi- detur, in specie communi plures varietates terrarum variarum complectuntur. H. matronalis L. Ad Petrohan (Rs). Brysimum odoratum EBhrh. In nemorosis m. Balkan supra Šliven (Vel). Conringia austriaca Jeg. Ad Ruščuk (Šk. j.), Karnabad (Vel). Draba muralis L. In collinis ad Burgas freguens (Vel). Alyssum orčentale Ard. In m. Teteven-Balkan (Rs), Ignatica-Balkan (Šk). A. tortuosum WK. Supra Tekir (Vel). A. Stříbrnyt Vel. In calcareis supra Tekir (Vel). Siliculae iis A. mon- tani L. majores sunt diu calyce persistenti amplexae, serius tandem etiam calyces decidunt. A. pulvinare Vel. Conf. Fl. bule. p. 39. Nunc supra Stanimaka re- peri hanc spéciem florentem et primis evolutis fructibus. Con- stituit in saxis densos pulvinares caespites. Racemus florens est densus fere capitatus, petala apice obovato-cuneata fere integra (2 mm diam.) saturate aurea, calyx vix 3 mm longus post an- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 9 thesin cito deciduus, antherae nigricamtes, filamenta longiora Supra dente longo aucta, breviora versus basin sensim dilatata, sine sguamulis. — Planta de m. Konjovo (sine floribus) est certe eadem species, habet autem siliculas minores et paulisper lon- giores. — A. thracicum Vel. est valde diversum. A. murale WK. Ad Konjovo (Šk). A. transsilvanicum Schur. Ad Trnovo (Šk. j.). A. Reiseri sp. n. © Annuum, adpresse lepidoto-canescens, caulibus e basi ascendenti erectis saepius nanis basigue sterilibus auctis foliosis stmplicibus vel supra ramulis florentibus 1—2nis auctis, foliis inferioribus spathulatis, caulinis oblongo-lanceolatis oblongis et linearibus, floribus parvis, petalis vitellinis cuneatis obtusis vel subretusis calycem adaeguantibus, filamentis appendice longa ad basin auctis alteris alatis et 1—2 dentatis, racemo fructifero cylindrico elongato sat denso, pedicellis patulis fructu 2—3plo longioribus, siliculis biconvexts orbiculatis retusis stylo tertia parte breviori coronatis dense adpresse lepidotis, seminibus binis in lo- culo exalatis. Floruit maio. Caules 4—15 cm, čotus jlos 2—2"/, mm, stlicula 2"|—2"|; diam. In m. Balkan supra Karlovo collegit amicissimus O. Retser, cui hanc pulchram speciem dedico. Species e minimis et guoad affinitatem meo sensu ad A. ro- stratum Stev. collocanda, guamguam omnibus partibus hoc triplo minus est. Ab A. montano L. dignoscitur radice annua, gracilitate, floribus duplo minoribus vitellinis, silicula multo minori, foliis lati- usculis, ab A. htrsuto MB. et A. mřerantho F. M. iam vero indumento praeter flores et fructus longe aberrat. A. minimum W. Ad Burgas, Kaiali, Kričim, Tekir, Sliven (Vel). A. calycinum L. Ad Burgas (Vel). A. minutum Schlecht. Conf. Fl. bule. p. 41. Planta ad Philippop. lecta et in centuria Stříbrnyč a. 1893 edita est vera typica. Caulis hujus est saepe a basi in ramos longos simplices divisus, racemus fructifer tandem sat elongatus, indumentum molle pilis flavidis longis intermixtum, petala pallide lutea, silicula orbi- culata antice evidenter retusa pedicellis erecto-patulis suffulta. bd) subsp. moestacum m. Hucce spectant plantae ad faucem rivi Isker (Šk), ad Samokov et Pasarel (Šk) lectae. Caulis sae- pius simplex nanus vel a basi in ramos simplices longos divisus, racemus fructifer confertus capitatus pedicellis strictis, indumen- tum praecipue in inflorescentia pilis longis Aavidis crebre inter- 10 XXXVII. J. Velenovský mixtum, petala pallide lutea, silicula ovata antice obtusa paulo major. — Ulterius usgue observetur, sintne characteres hujus plantae constantes, ut potius sub specie propria secernatur. A. ponticum sp. n. © Annuum, totum adpresse lepidoto-canescens (pilis patulis nullis), caule a basi in ramos erectos plures diviso, ramis hisce in racemos tandem lawifloros valde elongatos ramulis Sloriferis pro more auctos abeuntibus, foliis lineari-spathulatis minutis integris, calycis virentis laciniis ellipticis acutis sub fructu persistentibus, petalis minutis saturate aureis e calyce parum exsertis, silicula ordtculari antice vix retusa stylo 3plo breviori coronata glabra compressa centro subinflata pedécello horizontaliter patenti multo breviori suffulta. Floret maio. Caulis 5—10 cm, silicula 3 mm diam., racemi 4—5 cm longi, folia plurima 5—8 mm X 2—3 mm. In arenosis siceis ante Poros prope Burgas detexi a. 1893. Hance plantam cum praecedenti contrahere uon possum. In- dumento adpresse lepidoto, racemis elongatis laxis basi decom- positis, pedicellis sub fructu horizontalibus, petalis aureis, silicula minori ab iis satis dignoscitur. (Calyce persistenti, racemo laxo, pedicellis longis, foliis spathulatis jam satis altera parte ab 4. minimo W. discedit. A. hirsutum MB. © Annuum, totum pube longe patula stellata in inflorescentia pilis longis simplicibus intermixta hirtum, cau- libus nanis simplicibus vel a basi divisis ereetis foliosis, foliis lineari-oblanceolatis acutis, racemis sub fructu parum elongatis, fructibus sparsis sat paucis constantibns, petalis luteis minutis calycem parum excedentibus, calyce post anthesin deciduo, fila- mentis longioribus anguste alatis edentulis minoribus appendice longa libera auctis, siliculis fere orbiculatis stylo triplo breviori coronatis pube stellata molli et setis simplicibus patulis longis vestita compressa, pedicellis erecto-patulis fructu paulo longi- oribus, seminibus latiuscule marginatis. Planta 3—10 cm alta, flos totus 3—4 mm longus, silicula 5—6 mm X 4—5 mm, folia plurima 1'/, em X 2—3 mm. In arenosis ante Poros prope Burgas (Vel). Hoc accedit ad A. micranthum CAM., differt autem ab eo cau- libus humilioribus (an semper?), foliis angustioribus, racemis brevibus sat paucifloris, flosculis paulo majoribus, indumento densiori magis cano, siliculis majoribus paulisper longioribus ac latis pilis simplicibus longis inter stellatos numerosioribus ves- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. ji titis. A. hirsutum et A. mteranthum saepe commutantur, ut ipse in plantis rossicis reperi. A. hrsutum autem Supra descriptum est verum, cum rossicis identicum. In diagnosi A. hérsuti di- cuntur stamina longiora unidentata, sed in nostris vix denticulus superne obsoletus conspicitur. A. micranthum MB. (A. hirsutum Vel. Fl. bulg. p. 40, A. micranthum Grsb. Spicil. I. 275!). Supra Stanimaka, Kričim, Tekir, Nov. Mahala, Varna, Sliven, Sotira, Konjovo (Vel). Caule elatiori stricto, indumento minus cano, foliis latioribus, floribus minoribus, siliculis perfecte orbiculatis minoribus in pedicellis brevioribus in racemos elongatos densos dispositis, seminibus angustissime marginatis a praecedenti dignoscitur. Clypeola Jonthlaspt L. Supra Kričim et Tekir (Vel). Camelina microcarpa Andrz. In sterilibus ad Stanimaka (Vel). C. rumelica Vel. In graminosis, ad vias regionis calidioris totius Bul- gariae australis vulgaris. Planta pulchra, primo aspectu a Č. microcarpa discernenda racemo elongato siliculis sparsis dissitis constante. Flores sunt iis C. měerocarpae duplo majores petalis albo-luteolis calyces duplo superantibus. Iberis sempervirens L. % In rupestribus m. roján Balkán (Rs). TYlaspi praecoe Wulf. In m. Karlak (Rs). T. ochroleucum B. H. In m. Baba Planina (Rs). Aethionema gracile DU. Supra Tekir (Vel). Bunias Brucago L. © (Erucago campestris Dsv.). In campis ad Tekir (Vel). Capsella rubella Reut. © In graminosis ad Sadovo (Stř.) Caulis elatus stricte ramosus, folia radicalia rosulata runcinato-pinnati- fida. Silicula antice leviter emarginata vel fere truncata lateribus concavis valde angustata (conf. Freyn, Fl. Istr. p. 39) a C. bursa pastoris L. dignoscitur. C. thracica sp. n. © Annua, a basi multiramosa, ramis ascenden- tibus basi umacum foliis molliter patule hírtis, foliis radicalibus runcinato-pinnatifidis, caulinis oblongis et linearibus dentatis basi auriculata amplexicaulibus, racemis glabris pertenuibus valde elongatis, calycis glabri laciniis ovatis glabris, petalis albis in- tegris calyces duplo superantibus, pedicellis fructiferis čenuisstmis patulis fructu duplo longioribus, silicula ambitu trtangulari (trt- anguli lateribus omnibus aegualibus) antice profundisstme emar= ginata lateribus concavis basin versus angustata, stylo elongato, Floruit maio. 12 XXXVII. J. Velenovský Caules 10—25 cm, siliculae latus 3—4 mm, stylus 1 mm. In graminosis supra vicum Tekir non procul a fontibus ca- lidis (Vel). Ouamguam C. bursa pastoris L. nimis polymorpha est, hanc bulgaricam cum nulla forma ejus contrahere audeo. Tota planta est gracilis caulibus ascendentibus tenuibus, silicula est minor profundissime emarginata aegualiter triangularis (non longior ac lata) pedicellis fere capillaribus, stylo longiore. Indumentum guogue est multo densius et mollius. Neslia pameulata Dsv. In campis ad Sadovo (Vel). A bohemicis non differt. N. thracica Vel. Conf. Fl. bulg. p. 47. Inter segetes ad Sadovo (Vel. Stř). Habitu est haec species a praecedenti prorsus diverso. Caulis nempe est elatus superne latissime multiramosus (Rapistrum Te- vera revocans!) flosculis minutis, pedicellis fructiferis cauli adpressis. Calepina Corviní Dsv. Ad Burgas (Vel). Reseda Luteola L. In m. Vratica-Balkan (Šk). Helianthemum salicifoltum Pers. Ad Kaiali (Vel). H. canum Dun. Ad Tekir, Kričim (Vel). Viola ambigua WK. Ad Bojana freguens (Vel), Sliven ubigue (Vel). Post anthesin foliis cinereis aceretis oblongo-triangularibus in petiolo crasso alato erectis coriaceis excellit. V. odorata L. In copia vasta ornat omnia graminosa ad racidem m. Vitoša (Vel), ad Bačkovo (Stř), Trnovo (Šk. j.). V. alba L. Ad Bělopopci, Rilo Selo (Šk), Trnovo (Šk. j.), Bojana (Vel), Boboševo (Sap). Saepissime albiflora, sed flores violacei guogue occurrunt. „ stlvatica Fr. Ubigue ad radicem m. Vitoša (Vel), ad Bačkovo (Vel), Sliven-Balkan (Vel). . mirabilis L. In m. Barmuk ad Sliven (Vel). . silvatica X měrabilis. In montibus supra Sliven cum parentibus associata (Vel). „ Vandasiů Vel. Nunc ipse hanc plantam locis natalibus florentem observare potui. Me judicante sistit totum cyclum formarum guae in Bulgaria vicem agunt typicae V. etatiori Fr., cujus spe- cimina optima itidem in Bulgaria collecta possideo. Ad Bačkovo et supra Belledihan provenit tamguam forma extrema foliis un- digue glabris laete viridibus (non glaucis) reniformibus, ovatis vel orbiculatis, stipulis plurimis vix herbaceis longe ciliatis. S sj Dritter Nachtras zur Flora von Bulgarien. 13 Hanc formam eximiam descripsi in FI. bulg. p. 641 sub specie nova. Varietas autem, guae ad Nov. Mahala nascitur, sensim sensimgue ad typicam VW. elatiorem transit, guamguam nullibi cum ea accurate confluit. Talem varietatem collegit et in cen- turia sua edidit a. 1893 amicus Stříbrný. In suo opere de plantis serbicis conjungit nuper dom. Nečič (Pirot) V. Vandasit brevi manu cum hungarica W. danubial Borb. hanc posteriorem ut speciem describens et adnotationes e meo libro addens. V. du- nubtalis est revera varietas minimae dignitatis V. elatioris lo- ribus longe calcaratis foliisgue paulo latioribus, cum V. Vam- dasii non est tamen identica, guod jam e diagnosi (1. c.) omnes, gui legunt, eruere possunt. Hisce assertis patet, V. Vandasti Stirpem esse in extremis memorabilem sed formis transitoriis ad V. elatiorem propius accedere. V. elatior Fr. Ad Šumen (Mld). Polygala comosa Schk. Ad Sadovo (Stř). P., major Jeg. Ad Trnovo (Šk. j.). P. Hohenackeviana F. M. B) var. rhodopea m. Conf. Fl. bulg. p. 55. In graminosis aridis m. Rhodope non procul a Bačkovo valde freguens (Vel). In hac statione multo freguentior est guam supra urbem Stanimaka. Crescit saepe in densis caespitibus, guorum ramuli tenues ascendentes e collo crasso lignoso excedunt. Flores nunc albo-virentes nunc pulchre cyanei praestant. Differentiam guandam dirimentem a F, Hohenackeriana detegere negueo alis solum capsula saepe duplo longioribus angustiori busgue exceptis, guam ob causam ferat nomen varietatis, ut supra proposui. Agrostemma coronaria L. Ad Belogradčik (Šk), Trnovo (Šk. j.). Lychms flos cucult L. In m. Sredna Gora (Stř). Viscaria atropurpurea Grst. Supra Belovo (Rchr), in m. Trojan- et Etropol-Balkan (Rs). Silene conica L. Provenit praecipue in arenosis siccis secus aguas, ita ad Burgas, Stanimaka ete. E longinguo petalis parvis satu- rate purpureis conspicua et a seguenti diversa. 9. subconica Friv. Ad Burgas, Kaiali, Nikolajevo, Jambol (Vel). Flo- ribus roseis magnis vespere apertis graminosa sicca et colles obducit. Provenit guogue in Transcaucasia prope Achtala (leg. amic. Conrath) et certe alibi in Oriente. S. compacta Horn. Ad Peruštica (Rs). S. dichotoma Ehrh. Ad Trnovo (Šk. j.), Belogradčik (Šk). S. Otites L. B) var. durtuscula m. In calcareis supra Tekir (Vel). 14 XXXVII. J. Velenovský Foliis caulegue adpressissime crispule pubescentibus (pilis longis nullis), foliis supra glabratis subcoriaceis in caule mox diminutis, floribus majoribus, capsula longiuscule pedicellata ovato-elliptica 6—7 mm longa calycem parum superanti. S. Sendtner' Boiss. Supra Belovo (Rchr), Singirli m. Rhodope (Rs). S. supina MB. In arenosis ante Poros prope Burgas (Vel). S. dtalica Pers. In montanis ad Bačkovo (Vel) — forma petalis ro- seis et albis. S. gigantea L. 3) var. viridescens Boiss. (S. pseudonutans Paně., S. italica var. incana Grsb. Spicil., S. rhodopea Jka!). S. gigantea L. est species summopere variabilis. Varietas, guam hic propo- nimus, habet paniculam late expansam. Capsulae guogue nunc minores nune majores inveniuntur. Pančičii plantam serbicam nullo modo a graecis et macedonicis discernere possum. Ab amico Adamovič accepi e Serbia formam, guae habet paniculam magis contractam, accedit ergo propius ad typicam speciem, guae gaudet panicula elongata racemiformi. Secundum cel. A. d. Degen est diu obscura S. rhodopea Jka identica cum ©. pseudonu- tanti Pč. S. flavescens WK. Supra Tekir (Vel). S. longiflora Ehrh. Ad Čaušovo (Stř). S. Lerchenfeldiana Bmg. In m. Demir Kapij-Balkan (Rs). Saponaria glutinosa MB. Ad Čaušovo (Stř). Gypsophila paniculata L. Ad Rjahovo (Šk). Dianthus superbus L. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). D. mierolepis Boiss. Balabandza in m. Rhodope (Rs). D. Frivaldskyanus Boiss. Supra Belovo (Rchr). D. deltovdes L. In montanis supra Belovo (Stř), ad Bela Cerkva m. Rhodope (Stř). D. corymbosus Sibt. Ad Stanimaka (Vel). Die Behauptung Borbás' (l. c.), als wáre mein D. corymbosus gleich mit dem D. Armeri- astrum Wolfn., ist gánzlich falsch. Unsere Pflanze ist identisch mit den orientalischen und unterscheidet sich vom grossblůthigen D. Armeriastrum durch kleinere Gestalt, mehr gegabelte Blithen- áste, sehr breite Hůllbláttchen, die nur mit kleiner grannenar- tigen Spitze versehen sind und nirgends in krautige, grůne Bláttchen úbergehen. Ich bin aber úberzeugt, dass auch zwischen dem D. Armeriastrum, D. corymbosus und D. Grisebachtii, welche gewóhnlich beisammen wachsen, sich Mischlinge entwickeln, welche dann bald dieser bald jener Art náher stehen und sich Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 15 selbstándie weiter vermehren. Solche Mittelformen fand ich schon auf mehreren Standorten. Ebenfalls der D. tenuiflorus Grsb., welcher typisch so kenntlich ist, mischt sich nicht selten mit dem D. Grisebachti, D. Armeria L. Diese Art kommt in kleinblůthiger Form vor, wie sie z. B. in Bóbmen wáchst, ůúberall aber findet man auch Formen mit grossen Blůthen, welche als D. Armeriastrum Wolfn. fůr eine „Art“ erklárt wird. Úbergangsformen beweisen am besten, dass diese hóchstens als schwache Varietát gelten kónnen. D. trifasciculatus Kit. Insula Rjahovo in Danubio (Šk). D. sanguineus Vis. Ignatica-Balkan (Šk), ad Ljutibrod (Šk). D. Stříbrnyť sp. n. 4 Perennis, viridis, totus valde asperus, cau- libus e rhizomate pluribus (3—5) e basi ascendenti erectis folia rosularia longe superantibus foliosis obtusangulis, foliis rosula- ribus anguste linearibus, caulinis latřuscule linearibus, mediis et infernis internodia adaeguantibus, vaginis longčs, capitulis měnutis globosts a foliis sat remotis multifloris, involucri phyllis externis rubellis oblongis in cuspidem tenuem interdum herbaceam cap?- tulum subsuperantem sensím attenuatis, internis sensím latioribus ellipticis vel fere obovato-ellipticís membranaceis margine víz sca- rtoso et non undulato antice rotundatis et lente retusts aristula calycem adaeguanti instructis, calycis minuti tubo phylla viz ew- cedenti oblongo-elliptico vel fere ovato-ellýptico dense striato supra rubello dentibus ovato-lanceolatis tenuiter acutatis margine cili- atulis tubo triplo brevioribus, petalorum lamina minuta obovato- cuneata acute denticulata pallide rosea glabra calyce triplo bre- vtore. Floret junio. Caules 30—40 em, folia radicalia 1'/„—2 mm, caulina media 3—4 mm (), capitulum 1—1'/, cm diam. (), phylla externa 3—4 mm lata (!), calyx totus 4—6 mm longus (!!), vaginae me- diae 1'/, cm. In graminosis submontanis m. Rhodope inter Stanimaka et Dermendere a. 1893 detexit amicus Stříbrný, cui speciem hanc dedico. Capitulis minutis, floribus minutis laete roseis, caulibus elatis vix eximie crassis, foliis relative latis, calycibus minutis valde insignis. Rhizomate in ramos procumbentes diviso jam a D. guadrangulo Vel. et D. moestiaco Pě. Vis. praeter alia longe discedit. Praecipue pars inferior est valde aspera tuberculis 16 XXXVIL J. Velenovský elongatis duris densissimis. Omnes species, guas anno praeterito in sectione Carthusiani critice comparavi et enumeravi, a nostra nova specie longe aberrant. D. Vandasii sp. n. 4 Perennis, radice erassa verticalt apice ro- sulas et caules 1—4 nos gerenti, caulibus strictis bast in rht- zoma důvisum non abeuntibus sed radici insidentibus foliosis glauco-virentibus parte inferiore unacum vagimis et foliis aspe- rulis, foliis rigidulis, rosularibus anguste linearibus, caulinis prae- sertim mediis et superioribus angustisstmis complicatis strictis vaginas aeguantidus, vaginis longis, capitulo globoso multifloro, phyllis omnibus pallidis coriacets (non membranaceis vel scari- Osis), externis magnis obovatis in cuspidem duram brevem capt- tulum viď aeguantem abrupte attenuatis, internis numerosis sub- aeguilongis obovatis et suborbiculatis in cuspidem (vix aristam !) brevisstmam calycem dimidium attingentem abruptissime attenuatis calyci arete accumbentibus, calyce supra atropurpureo oblongo- conico striato in dentes lanceolatos margine tenuissime albo- marginatos tubo 2—4 plo breviores diviso, petalis lineari-oblongis denticulatis nudis atropurpureis minulis in umguem senstm angu- statis. Floruit julio. Caules 30—80 cm basi interdum 3—4 mm diam., folia rosu- laria 1—2 mm lata, caulina media et superiora 1 mm, capitula plurima 2—3 cm diam., phylla externa (sine cuspide) 10mm X D—8 mm, calyx totus 10 mm (sub flore), petalorum lamina 3—5 mm X 1—2 mm. In desertis ad Nova Mahaia detexit amicus Stříbrný a. 1893, Species pulchra, capitulis atropurpureis phyllis autem pallidis involucratis insignis. Statura et facie revocat gracilem D. capi- tatum DC. Radice verticali crassa sine rhizomate basali diviso spectat praeter alias notas ad affinitatem DD. moestaci, D. gua- dranguli et D. pelviformis (Conf. Addit. 1892). Dedico hunc Dianthum amico meo carissimo, dr. C. Vamdasto, plantarum Bosniae et Hercegovinae serutatori cautissimo providissimogue“. D. giganteus Urv. Ad Kneža-Ostrov (Šk). D. Velenovskyi Borbás. Természetrajzi fůzetek 1893. (D. Pančičii Vel. 1886, non Williams 1885). In alpinis supra Belovo (Dingler). Cerastium trigynum Vill. Singirli in m. Rhodope (Rs). C. rectum Friv. Supra Stanimaka freguens (Vel). C. bamaticum Roch. Species haec in Bulgaria sat polymorpha videtur. Indumentum nunc evanescens, nunc glandulosum, nunc fere O Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 7 eglandulosum canum invenitur. Folia nunc latiora, nunc tenuiora praestant. Florum fructuumgue characteres immutati permanent, guare nulla ratione cum affini C. grandijloro W. K. coadu- nandum est. — Oceurrit etiam supra Tekir (Vel), in m. Teteven- Balkan (Rs), m. Sredna Gora (Stř). C. semidecandrum L. In arenosis ante Poros (Vel). Typicum, caulibus pumilis gracilibus, foliis ovatis vel fere orbiculatis, bracteis et sepalis magna ex parte scariosis. Cum bohemicis congruum, C. glomeratum Thuill. In arenosis ante Poros (Vel). C. brachypetalum Desp. Hujus speciei variabilis diu collectos formas in seguentes varietates distribuo: «) genuinum m. Caule omnibusgue partibus pilis longis pa- tentibus mollibus cano-pilosum, raro in infiorescentia pilis glan- duliferis intermixtis, foliis inferioribus oblongo-spathulatis, mediis ellipticis et ovatis obtusis, bracteis lanceolatis, sepalis lanceo- latis obtusis sub fore 3 mm longis, capsula parum exserta 6 mm longa. — In collibus ad Burgas (Vel), Sofia (Šk), Caribrod (Vel), Belledihan (Vel), Sliven (Šk). — Haec forma omnibus notis cum bohemicis et germanicis convenit. B) Roesert Boiss. et Hldr. Caule graciliori a basi valde diva- ricatim ramoso, indumento valde viscido-glanduloso pilis longis eglandulosis paucissimis intermixtis, colore totius plantae virenti. Caetera praecedentis. — In calcareis submontanis supra Tekir (Vel). 7) sordiďum m. Caule multo robustiori saepe a basi divari- catim ramoso, foliis majoribus ovatis et ovato-ellipticis acutis, indumento pilis praelongis patulis eglandulosis aliisgue numerosis glanduliferis constante, sepalis lanceolatis acutatis 4—5 mm longis, capsula parum exserta 6 mm longa, tota planta virenti. — In collinis ad Sliven (Vel), ad Varna (Šk. j.). O) firmum m. Caule stricto saepe elato sparse et stricte ra- moso, foliis inferioribus oblongis basi parum attenuatis, mediis oblongis et lanceolatis acutis, bracteis lineari-lanceolatis, sepalis sub flore 5—6 mm longis lanceolato-linearibus sensim acutatis, capsula 7—38 mm longa parum exserta, indumento molliter cano- piloso eglanduloso. — Ad Sliven (Šk), Sofia (Šk). C. perfoliatum L. © In apricis graminosis ad Sliven et Sotira (Vel). Moenchia mantica Bartl. Ad Trnovo (Šk. j.). Stellaria holostea L. 8) var. orčentalis m. Supra Belledihan (Vel. Šk). Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe, 1898. 2 18 XXXVIL J. Velenovský Tota minute scabrida, foliis latiovibus (mediis 5—6 cm X 1 cm), calycis laciniis ovato-lanceolatis latioribus. S. graminea L. In tota Bulgaria praesertim in montibus. Arenaria biflora L. In m. Karlak (Rs). Alsine faleata Grsb. Ad Belogradčik (Šk). A. verna Bartl. Supra Tekir (Vel), Stanimaka (Stř). A. viscosa Schreb. In colle Karatepe ad Burgas (Vel), ad Sotira (Vel). A. glomerata Fnzl. Ad Stanimaka (Vel), Belogradčik (Šk). s: htispanica L. Ad Tekir, Belledihan, Stanimaka (Vel), Sliven (Šk). Linum catharticum L. In m. Rhodope ad Bela Cerkva (Stř). . gallicum L. Supra Belovo (Stř). . nodijlorum L. Ad Sliven, Stanimaka (Vel). . capitatum Kit. In m. Karlak (Rs), Sv. Petak ad Lošane (Rs). . thracicum Grsb. Spicil. (L. campanulatum Vel. Fl. bulg., non L.). H. v. Degen (1. c.) bemerkt, dass L. thracicum Grsb. wahrschein- lich als Art vom L. flavum L. zu trennen ist und jedenfalls mit L. tauricum Wlld. nicht verwechselt werden darf, wie es Botsster und ich (FI. bule. p. 97) gemacht haben. Vom westeuropáischen L. campanulatum L. ist die bulgarische und orientalische Pflanze vielleicht verschieden. Das bulgarische Linum ist aber nicht durch die Merkmale, welche H. v. Degem angiebt, charakterisirt, sondern durch die mehrblůthigen Cymen, welche wie beim LZ. Jflavum so auch beim L. tauricum gabelig einblithig sind. Die Grósse der ganzen Pflanze und die Breite der Blátter variirt ebenfalls und ich besitze jetzt Individuen des L. thracicum, die in dieser Beziehung vom L. tauricum gar nicht abweichen. Die gelbblůhenden Lina dieser Verwandschaft von Štanimaka gehóren aber zu 3 verschiedenen Arten, welche ich noch spáter eingehend besprechen werde. L. hýrsutum L. Per totam Bulgariam vulgare. L. nervosum WK. In declivibus calcareis supra Šliven copiose (Vel). L. austriacum L. Ad Burgas, Kaiali, Stanimaka (Vel). L. hologynum Rchb. In m. Rhodope supra Stanimaka (Stř). Alcea pallida WK. Ad Trnovo (Šk. j.). Althaea cannabina L. Ad Trnovo (Šk. j.). A. officinalis L. Ad Rjahovo (Šk). A. hirsuta L. Ad Burgas (Vel). Abutilon Avicennae Gaertn. Ad Sliven (Vel). Hypericum rhodopeum Friv. In m. Rhodope supra Dermendere (Stř). Sej (Ss Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 19 H. olympicum L. Supra Stanimaka (Vel), ad Lošane (Rs). H. Montbretii Sp. Supra Stanimaka freguens (Vel). H. rumelicum Boiss. Ad Burgas, Kaiali (Vel), Boboševo (Sapp). Gerantum maerorhizum L. In m. Ginci-Balkan (Rs), Singirli m. Rho- dope (Rs). G. asphodeloides Wlld. In colle Karatepe ad Burgas (Vel). „ rotundifolum L. Ad Burgas (Vel), Tekir (Vel). . columdinum L. Ad Burgas, Sliven, Stanimaka (Vel). . dissectum L. b) byzamtinum Grsb. Ad Burgas, Tekir (Vel). . divaricatum Ehrh. Ad Sotira, Sliven vulgare (Vel). . Zucčdum L. Ad Bačkovo (Vel). „ tuberosum L. In campestribus ad Burgas et Kaiali passim in co- pia vasta (Vel), ad Tekir (Vel). . phaeum L. In m. Sredna Gora (Stř). . pyrenaicum L. Ad Trnovo (Šk. j.). Brodtum cieontum (L.). Ad Burgas (Vel). Dictamnus albus L. Ad Stanimaka (Stř), m. Ginci-Balkan (Rs). Peganum Harmala L. Ad vicum Altimir (Šk). Bvonymus europaeus L. Ad Burgas (Vel). Paliurus aculeatus Lam. Supra Belovo (Rchr), prope Kula, Vidin, Čerikovo-Svinare, Ljutibrod, Vlaško Šelo (Šk), ad Burgas, An- chialos, Kaiali, Rusokastro, Aitos in desertis et pascuis tegit latam planitiem (Vel). Rhamnus cathartica L. Ad Burgas (Vel), Stanimaka (Vel). R. saxatilis L. In m. Barmuk supra Sliven (Vel). R. rhodopea Vel. Fl. bulg. p. 119. In declivibus calcareis supra Tekir (Vel). Folia florendi tempore laete viridia. Flores fascicu- lati pedicellis crassiusculis (3—4 mm) petiolos vix superantibus, calycis laciniae triangulari-lineares, petala tenuissime linearia, stylus fere ad medium 3—4fidus. — Calycis laciniae sunt multo tenuiores, totus flos minor, pedicelli breviores et crassiores guam in R. cathartico L. Genista trifoliolata Jka. Supra Šliven in declivibus calcareis copiose (Vel). G. tinotoria L. Supra Belovo (Rchr). G. depressa MB. 0) subsp. moesiaca m. In herbidis Siccis regionis juniperinae m. Vitoša primum legi a. 1885. Plantam hanc multis notis ab ea, guae inhabitat montes prope Petrohan ete. saltem ut subspeciem discernere possumus. Dignoscitur ab ea: caudi- čulis florentibus tenuibus gracilibus apice longius et tenulus 2* DR RMARARA 20 XXXVII. J. Velenovský pedicellatis reflexis vel patentibus 2—5 nis terminatis, foliis eorum lineari-cuneatis antice rotundato-obtusis, foliis caulium sterilium oblongo-ellipticis et oblongo-lanceolatis nitidis valde coriaceis apice mucronato - pungentibus, foliis omnino margine nervogue medio albo-hirtis fere enerviis, calyce densius piloso brevius campanulato dentibus latioribus et brevioribus (calyci subaeguilongis), vexillo apice alis margine pilosis, legumine bre- viore. Contra hanc diagnosin plantae de m. Petrohan-Balkan (Vel, Vs), de m. Rhodope supra Dermendere et ad Bel. Cerkva (Stř), de m. Sredna Gora (Stř) unacum serbicis, guas amicu3 Adamovič in m. Midžor detexit, insignis est: caudiculis florentibus rigidi- oribus elatioribus apice floribus brevius et crassius pedicellatis erectis numerosis terminatis, foliis eorum lineari-lanceolatis apice attenuatis acutis vel subobtusis, foliis caulium sterilium linea- ribus apice sensim attenuato-acutatis, foliis omnino margine et subtus sparse pilosis nervis sat prominulis et haud coriaceis haud nitidis laete virentibus, calyce saepe nudo vel parum pi- loso longius campanulato dentibus tenuioribus lineari-subulatis (calyce sublongioribus), vexillis alisgue nudis pallidius luteis, legumine longiori. G. rumelica Vel. Hunc fruticulum inveni in praeruptis m. Rhodope ad Bačkovo in copia. Provenit etiam altius ad Čepelare (Rs). Planta revera sub flore superba, passim 1 m attingens, patule ramosa totague floribus aureis onusta. Cum virgato Astragalo pugiomifero, cujus pedunculos graciles floribus pure albis ornatos ventus guatit, Haberlea floribus coeruleis saxa vestienti, Saxifraga porophylla, 9. rhodopea, Anthertcis, Ranunculo psilostachyde et Spruneriano, Ornithogalo Asěni, Astragalo Vandasů, Iridum et Orchidearum grege in montibus nebulosis supra rivum Štani- macka reka societatem electam nobilem constituit. G. rhodopea sp. n. 4 Fruticulosa, inermis, tota praesertim ad ramos juveniles pilis adpressis sericeis vestita, ramis saepe oppo- sitis primariis tenuibus late procurrentibus profunde alatim sul- catis, ramis hornotinis sterilibus albo-sertceis pertenutbus procum- bentibus sparse foliosis et valde elongatis, ramulis floriferis erectis foliosis racemo laxo paucifloro terminatis, foliis (hieman- tibus nullis) sparsis vel oppositis margine vix scariosis tandem glabrescentibus, iis ramorum sterilium anguste limearibus, iis ramulorum florentium infra Zineari-spathulatis supra anguste li- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 21 neavibus temuiter acutatis, stipulis setiformibus persistentibus, pedicello calyce breviori erecto, calycis campanulati dentibus tubo sublongioribus binis latiuscule triangularibus acuminatis tribus caeteris multo angustioribus subulatis, corolla aurea glabra decidua, catina deflexa, vexillo alas vix Ssuperante, legumine lineari sericeo (possideo solum juvenilia). Maio floruit. Caules procumbentes 20—40 cm, folia ramorum sterilium 1"/, em X 1—1'/, mm, ramulorum florentium inferiora 6—8 mm X 2 mm, superiora 1 cm X 1 — 1'/, mm, totus flos 12 mm longus, calyx 5 mm, ramuli florentes 4—T7 cm alti. In submontanis calcareis m. Rhodope supra Tekir et ad viam, guae ducit a Tatar Pazardžik ad Pešteram (Vel). Species leguminibus linearibus, ramis inermibus, corolla glabra decidua carina deflexa proxime ad G. triangularem Wlld., G. depressam MB., G. lydiam Boiss. accedens, propter folia ramosgue saepe opposita etiam G. rumel'cam Vel. revocans. Ramis tenuibus late procurrentibus, sterilibus albo-sericeis flexuoso-procumben- tibus pertenuibus, foliis anguste linearibus inter omnes affines excellit. In ramis, ubi folia decussata stabant, videmus 4 costas alaeformes, ubi folia sparsa erant, praestant solum costae elevatae cum sulcis profundis alternantes. Cytisus procumbens WK. Ad Stanimaka, Papazlij (Stř). C. agnipilus Vel. Ad Rilo Selo (Šk). C. nigricans L. Ad radicem m. Sinite Kameny collegi varietatem, cujus in Fl. bulg. p. 126 mentionem facio. Haec pulchra planta habet ramos nitenti-albo-sericeos similitergue sericea foliola mi- nuta angusta. C. danubialis Vel. Ad Belogradčik (Šk). Ononis adenotricha Boiss. 4 (O0. Kotschyana Ky). In calcareis supra Tekir freguens (Vel). Basi lignosa suffrutescens, ramis nanis ascendentibus, foliis infernis saepius bijugis, filoribus longe pedunculatis in axillis solitariis, legumine in pedunculo articulato pendulo. His notis jam satis ab O. Columnae All., cui magis habitu guam characteribus similis est, discedit. Civis in ea nova europaea salutatur. © Medicago rhodopea sp. n. 4 Perennis, tota adpresse plus minusve canescens, ramis e basi lignosa numerosis procumbentibus vel ascendentibus tenuibus gracilibus, stipulis subulatis tntegris, foliis minutis breviter petiolatis, foliolis anguste linearibus vel lineari- cuneatis antice abrupte attenuatis acutatis vel mucronulatis et 29 XXXVII. J. Velenovský minutissime denticulatis eximie elevatim nervosis, pedunculis tenuibus erectis folio duplo longioribus 4—10 floris, pedicellis capillaribus calycem adaeguantibus, floribus luteis vel aureis, ca- lycis laciniis čenuisstme subulatis tubo longioribus, legumine dnermí canescenti orbiculato 1 — 2 cyclo tortis venis elevatis ra- diantibus et amastomosantibus veticulato in. pedicello pendulo. Floruit maio. Rami 20—25 cm, foliola 4—10 mm X 1—2 mm, totus flos 4—5 mm longus, fructus 3—4 mm diam. In saxosis calcareis m. Rhodope supra Štanimaka et supra Tekir (Vel). Species partim WM. prostratae Jeg. partim M. rupestrů MB. af- finis, praecipue autem posteriori similis et forsan hujus mera varietas. M. rupestris dignoscitur nempe pedunculis folio brevi- oribus 2—4floris, M. prostrata ramis crassioribus, foliolis majo- ribus antice truncatis et retusis, stipulis latis dentatis, pedicellis calyce longioribus, calycis dentibus brevioribus et latioribus, le- guminibus 3—4 cyclo tortis. Magnitudine florum nostra ab utrague memorata non recedit. M. orbicularis All. Ad Burgas freguens (Vel). M. vigidula Dsr. In colle Karatepe od Burgas (Vel). M. turbinata Wlld. 6) var. muricata Bth. © In desertis et collinis ad Burgas, Kaiali, Sliven, Nova Mahala (Vel). Varietas fructibus aculeis brevibus instructa. Ab antecedenti floribus 1—2nis, fructus aculeis brevioribus crassioribus non uncinatis dignoscitur, Trigonella monspeliaca L. © In arenosis ante Poros prope Burgas (Vel). T. striata L. In calcareis supra Tekir (Vel.). T. gladiata Stev. © In calcareis collinis ad radices m. Sinite Ka- meny ad Sotira (Vel.). Cum graecis convenit. T. coerulea Ser. In graminosis agri Sofiani freguens (Vel.), ad Sliven (Vel.). Species, ut videtur, in Bulgaria late dispersa. T. Besseriana Ser. in formis extremis guidem ab ea commode dignos- citur, nam folia tenuia, spica laxa elongata, flores minores, le- gumen majus et valde obligue rostratum characteres notabiles praebent. Exstant autem formae transitoriae, de guibus aegre statuendum, guam speciem exhibeant, gua de causa putare non haesito, T. Besserianam solam esse stirpem orientalem T. coe- ruleae, guae habet spicam capitatam brevem, flores majores, folia latiora, legumina subminora rectiusgue rostrata. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 23 Trifolium alpestre L. B) var. brevifolium Boiss. Ad Philippop. in col- libus freguens (Stř.), ad Stanimaka (Vel.). — y) var. angustum m. In m. Rhodope supra Dermendere (Stř.). '"Totum patule vil- losum, caulibus erectis, foliolis omnibus valde lineari-elongatis, capitulis oblongo-ovatis, calycis dentibus corollam aeguantibus. T. ochroleucum L. Ad Nov. Mahala (Stř.). T. pamnonicum Icg. In m. Osenovlak-Balkan (Šk.), Trnovo (Šk. j.), Bela Cerkva (Stř.). T. balcanicum Vel. Supra Štanimaka (Štř.). T. trichopterum Pč. Supra Dermendere (Stř.). T. Meneghianum Clem. Ad Tekir (Vel.). T. parviflovrum Ehr. In pascuis ad Sadovo et N. Mahala abunde (Vel.). T. multistričatum K. Ad Sadovo (Stř.). T. nigrescens Vis. In colle Bunardžik ad Philippop. (Stř.). T. sudbterraneum L. © In graminosis collis Karatepe ad Burgas (Vel.), N. Mahala (Vel.). T. aureum Poll. Supra Belovo (Rchr.). T. Velenovsky? Vds. Supra Belovo, Stanimaka, Dermendere (Štř.), in m. Osenovlak-Balkan (Šk.), Bela Cerkva (Stř.). T. campestre Schreb. Ad Burgas, Sadovo (Vel.). T. scabrum L. b) subsp. turcicum m. (T. scabrum Velen. Fl. bulg. et Polák, Oest. Bot. Z. 1891). In desertis siccis ad Nova Mahala (Vel), ad Šumen (Polák). Caulibus gracilioribus, capitulis denst- floris terminalibus vel- binis in apice ramorum ovato-oblongis, foliolis omnino obovaťis et obovato-cuneatis, corolla majori pallida aut rosea, calycis dentibus corollam adaeguantibus multo tenuto- robus tubo magis striato a T. serabro L. vero dignoscitur et fortasse bonam speciem sistit. 7. scabrum L. contra insigne est: capitulis paucifioris pluribus lateralibus, basin versus attenuatis, foliolis mediis et supernis oblongo-lineari-cuneatis, corolla pallida minori, calycis dentibus multo latioribus duris corollam supe- rantibus, calycis tubo demum leviter striato vel fere estriato. Nostra planta potius cum 7. filicauli Boiss. Hldr. contrahenda est, sed hoc habet capitula et corollam majora, posteriorem carneam. Coronilla cretica L. © In collibus supra Tekir (Vel). Arthrolobium scorpioides DC. In graminosis ad Burgas, Kaiali, Sliven, Sotira, N. Mahala, Kričim, Tekir (Vel). Glycyrhiza echinata L. Ad Sadovo (Stř), Rjahovo (Šk), Trnovo (Šk. j.) Psoralea bítuminosa L. Ad Trnovo (Šk. j.). 24 XXXVII. J. Velenovský Astragalus chlorocarpus Grsb. Ad Stanimaka (Vel), N. Mahala (Vel), Kričim (Vel), Boboševo (Sap). A. Onobrychis L. Supra Belledihan (Vel). A. Wulfenti K. Ad Nov. Mahala (Vel). A. Vandasii sp. n. 4 Perennis, dense caespitosus, foliis vírentibus 12—17jugis, foliolis supra glabris subtus adpresse parce setulosis ellipticis vel ovato-ellipticis obtusis vel mucronulatis, stipulis lanceolatis acuminatis parce hirtis, scapis folia adaeguantibus tenutbus prostratis racemis 5—10floris subcapitatis terminatis, bracteis lineari-lanceolatis pedicellos vix superantibus, oribus erectis, pedicellis calycis tubum dimidium adaeguantibus, calycis adpresse sparse albido- vel nigro-setulosi laciniis tubo parum bre- vtoribus erectis subulatis, corollae laete roseae et saepe striatae vexillo parum ourvato oblongo apice non attenuato alas parum superantů tubo calycino subtriplo longiori obtuso, legumine parce adpresse hirtulo čerett líneart in pedicello erecto curvato apice sensim longegue rostrato. Floruit maio. Folia et scapi 20—30 cm, foliola plurima 8—12 mm X 4—6 mm, calyx 10 mm X 3 mm, totus flos 25 mm longus, legumen 3—3"'/; cm X 2—2"/, mm. In herbidis submontanis m. Rhodope ad Bačkovo in societate Polygalae Hohenackeriamae freguens; detexi cum amico Stříbrný a. 1893, Species caespitibus densissimis scapis numerosis sub foliis ad terram procumbentibus floribusgue magnis pulchre roseis insignis. A formis A. Wulfenit K. dignoscitur scapis pertenuibus pro- stratis, racemo brevi capitato, pedicellis sat longis, calycis laciniis longis, lecumine multo tenuiori tereti (non carinato) magis ar- cuato-curvato, inprimis autem vexillo oblongo sursum vix curvato apice non attenuato et alas parum superanti. Hisce notis accedit ad orientales A. glaucophyllum Bge., A. sanguinolentum MB., A. haematocarpum Bge. ete. — Dedico hane speciem amico meo dr. C. Vandasio Pragensi. A. hamosus L. (= A. Stříbrnyi Vel.!). In graminosis ad Burgas (Vel). Confusio in herbario errorem hunc ingratum effecit. A. Sprunerí Boiss. In m. Barmuk regione inferiore supra Sliven (Vel), Boboševo (Šap). A. physocalyx Fisch. 4 Hane raram plantam ad Philippopolin jam diu frustra guaesitam hoc anno invenit amicus Stříbrný in pascuis aridis non procul a radice collis Džendemtepe ad Phi- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 25 lippopolin. Facile eum guaerentes praeterire possumus, nam crescit in gramine occultus caespites solitarios basi collo digito haud tenuiori insidentes formans. A. dasyanthus Pall. 4 In arenosis ad Kričim in societate Ranun- culi Freyniani (Vel), ad Kneža-Ostrov (Šk). A. depressus L. 4 In pratis subalpinis m. Balkan supra Belledihan (Vel). Cum plantis serbicis et helveticis optime congruus. Onobrychs alba WK. Supra Belovo (Rchr). O. arenaria DC. Supra Stanimaka et Dermendere (Stř). O. gracilis Bess. Ad Nov. Mahala (Stř). O. ebenoides Boiss. et Sprun. 4 In calcareis submontanis calidis supra Tekir (Vel). Rami e collo numerosi diffusi tenues, folia 4—7juga foliolis linearibus et tenuiter linearibus, pedunculis fo- lium longe superantibus, corolla rosea calycem parum superanti, calycis laciniis tubo triplo longioribus plumoso-hirtis, gua re tota spica breviter cylindrica vel ovata densa aspectum eximium ac- cipit. Specimina graeca bene conveniunt. Lathyrus Nissola L. Ad Nov. Mahala (Vel). L. erectus Lag. In graminosis ad Nov. Mahala (Vel). L. sphaericus Retz. B) var. setifer m. © In desertis ad Anchialos, in calcareis supra Tekir (Vel). A plantis gallicis dignoscitur cirrho in setam subulatam mutato, floribus paulo majoribus, ca- lycis dentibus latioribus minus tenuiter acuminatis. L. Cícera L. In graminosis totius Bulgariae australis freguens. © L. annuus L. © Ad Sadovo leg. a. 1890 Sříbrný. Orobus hirsutus L. Karatepe ad Burgas (Vel), Belovo (Rchr), Sredna Gora (Stř). O. sessilifoltus Sibt. Ad Burgas, Anchialos, Kaiali, Nova Mahala (Vel). O. miger L. Kurubaglar ad Sofiam (Vel), Nov. Mahala (Vel), Belo- gradčik (Šk). O. variegatus Ten. Supra Belledihan (Vel), Sredna Gora (Stř). O. vernus L. Ad Boboševo (Sap), Trnovo: (Šk. j.), Orchanie (Šk). Vicia melanops Sibt. © In graminosis ad urbem Tatar Pazardžik valde freguens (Vel). Planta colore corollae virenti alis nigro- notatis primo aspectu insignis. Flores magnitudine eos V. panno- mcae Jeg. adaeguant. V. onobrychioides L. Supra Dermendere (Stř). V. Gerardi Vill. Supra Stanimaka (Stř). V. tenuifoha Rth. Supra Stanimaka (Stř). 26 XXXVII. J. Velenovský Brvum nigricans MB. Supra Belledihan (Vel). Amygdalus nana L. In desertis ad Burgas, Kaiali, Anchialos, Aitos saepius in vasta copia (Vel), ad Trnovo (Šk. j.). Prumus Padus L. Ad Samokov (Šk). P. spinosa L. Per totam Bulgariam australem, in m. Vitoša, ad 8o- fiam etc. late dispersa et mire variabilis. Ad Pontum nascitur forma foliis ramulisgue undigue velutino-puberulis, floribus cočě- taneis submajoribus. Ad Sliven observavi iterum formam foliis parvis fere glabris, ramulis guogue denudatis. Supra Štanimaka inveniuntur dumeta ramis dense velutinis, foliis cinereo-puberulis, drupis erectis ellipticis acuminato-mucronatis. Flores parvos et fere duplo majores in arbusculis ejusdem stationis gerunt formae ad radicem m. Vitoša. Nullibi tamen mihi contigit veram F. čnst- titiam L. discernere. P. divaricata Ledb. Maio reperi hanc arborem floribus decore vesti- tam ubigue in declivibus m. Vitoša in dumosis vere spontaneam. Colitur hic praeterea in hortis rusticorum. Defioratam inveni in silvis m. Rhodope ad Bačkovo. Pedicelli ejus sunt circa 2 cm longi 1—3 lateraliter fasciculati, flos 2—2"/, cm diam. petalis albis basi plerumgue pulchre roseo-inhalati, calycis laciniae ovatae obtusae margine rubello dense serrulatae. Folia juvenilia subtus valde villosa unacum floribus apparent. P. Cerasus L. In dumosis declivium m. Sinite Kameny ad Sliven (Vel). P. Mahaleb L. Ad Belogradčik (Šk). Cydonia vulgaris Pers. Ad Burgas (Vel). Fyrus commums L. In silvaticis m. Sinite Kameny (Vel). P. Malus L. Ad Belogradčik (Šk). Sorbus intermedia Schult. +, (S. semipinnata Borb.) In m. Trojan- Balkan (Rs). Folia longiuscule petiolata (lamina 5—T em X 3—4 cm) ambitu ovato-elliptica antice inciso-lobata parte infe- riori pinnatiida segmentis elliptico-oblongis subtus albo-tomen- tosis tomento detersili margine inaegualiter dentatis dentibus tenuissime acuminatis. Possideo tantum ramulos steriles, gui tota facie magis S. aucupariam L. guam S. Ariam Úrtz., guarum eam prolem esse hybridam affirmant, revocat. A S. hybrida L. toto coelo abhorret. S. Aria Úrtz. Supra Stanimaka (Stř). Amelanchter vulgaris Moench. b) subsp. rhodopea m. In declivibus m. Rhodope supra Stanimaka (Vel). Racemis corymbosis 6—THloris, Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 27 floribus parvis pedicellis 1'/,— 2 cm longis suffultis, calycis parce tomentosi laciniis e basi latiori subulatis tubum adaeguantibus, petalis anguste linearibus (6—8 mm X 1—1'/; mm!), calyce 3—4plo longioribus, foliis demum glabratis. — Varietas memo- rabilis ulteriusgue observanda, floribus minutis longe pedicellatis, petalis perangustis primo intuitu Opprimit. — Typicam, veram collegit supra Belovo amic. Richter et in m. Trojan-Balkan amic. Reiser, Rubus glandulosus Bell. In m. Rhodope ad Bela Cerkva (Stř). Potentilla rupestris L. In m. Karlovo-Balkan (Rs). Conf. Borbás 1. c. Die bulgarische Pflanze stimmt zwar mit der typischen Art nicht vollkommen úberein, fůr eine selbstindige Art werde ich sie aber niemals adoptiren. Eine náhere Besprechung derselben findet noch in meiner náchsten Bearbeitune der bulgarischen Potentilla statt. „ Tormentilla Sibt. In montanis ad Bela Cerkva (Stř). . chrysocraspeda Lehm. In m. Gjumrukčal et Šingirli m. Rhodope (Rs), m. Ginci-Balkan (Rs). . einerea Chx. In m. Trojan-Balkan (Rs). Typica, vera! . patula WK. Supra Belledihan (Vel). - alba L. Ad Samokov (Šk). Geum coceineum Sibt. In m. Karlak (Rs). G. montanum L. In m. Karlovo-Balkan (Rs). Comarum palustre L. 4 In lacu Batak (Rs). Alchemilla vulgaris L. Ad Trnovo (Šk. j.). - A. montana Wlld. In montanis ad Bačkovo (Stř). A. arvensis Scop. © In collibus ad Burgas, Šliven, Štanimaka abunde (Vel). Poterium polygamum WK. In declivibus m. Rhodope supra Stani- maka, Dermendere, Kričim, Tekir ubigue abunde passimgue in copia vasta (Vel). P. rhodopeum sp. n. 4 Perenne, glabrum, glaucum, radice crassa caulem solitarium strčetum valde elatum (raro 2nos) edenti prae- tereague rosulas foliorum nascenti, foliis glabris inferioribus valde elongatis utringue 5—8jugis, foliolis horum dasín versus valde diminutis et dissitis omnibus longiuscule. petiolulatis ellipti- cis ovato-ellipticis et oblongis inciso-dentatis, foliolis foliorum superiorum /ineari-oblongis et linearibus acute profunde inciso- dentatis, caule folioso unacum pedunculis acute angulato ramis simplicibus tenuibus folio fuleratis praelongis aphyllis vel bast oj-bojead cd 28 XXXVII. J. Velenovský foliolatis monocephalis capitulum terminale mon attingentibus, ca- pitulo věrenti subgloboso, fructu oblongo tetragono angulis in cristas alaeformes subintegras productis ad facies cristato-muri- cato. Floret maio. Caules 60—80. em (!), capitula 1 cm diam. (!), foliola caulina 1"/4—2 cm X 3—4 mm. In declivibus m. Rhodope supra Stani- maka (Vel), in colle Bunardžik ad Philippop. (Stř). Species fructibus omnino £. polygamo WK. similis sed ab hoc certe bene distincta. Dignoscitur primo aspectu caule virenti- glauco valde elato, pedunculis praelongis tenuibus aphyllis. £. polygamum WK. in omnibus formis recedit a nova specie radice saepius pluricauli, foliis brevioribus, foliolis magis rotundatis basi non raro cordatis, omnibus obtusis et brevius dentatis, in- ferioribus parum dissitis, foliolis caulinis minus angustatis, caule breviori et ut rami et capitula fere semper rubescenti unacum pedunculis obtuse angulato, pedunculis brevioribus terminale ca- pitulum saepius attingentibus, capitulis multo majoribus. Facie © revocat nova species etiam P. Gaillardotit Boiss., guod etiam supra Stanimaka provenit, sed hoc fructu minori diverse for- mato praesertim autem racemo terminali pedunculis aphyllis brevibus bracteis aphyllis fulcratis constante toto coelo recedit. Color foliolague similia videntur, sed posteriora basi sunt semper angustata et numerosiora. £. rhodopeum est totum glabrum, F. polygamum infra semper plus minusve hirtum praestat. Cůrcaea Lutetiana L. Ad Čaušovo (Stř). Beballium Blaterium Rich. Ad Pontum prope Burgas (Vel). Tamarie Fallasii Desv. Ad ostium rivi Jantrae detexit amic. Reiser. Junio florens et fructificans! Hermiaria hirsuta L. Supra Stanimaka (Vel). Scleranthus marginatus Guss. Ad Bela Cerkva (Stř). 9. verticillatus Tsh. Ad Burgas, Kaiali, Sliven vulgaris (Vel). Oenothera biennis L. In arenosis ad Manolovo (Stř). Portulaca oleracea L. Ad Sirakovo (Šk), m. Vratica-Balkan (Šk). Sempervivum patens Grsb. Supra Stanimaka (Stř), ad Belogradčik (Šk). Sedum album L. Supra Belovo (Rchr). S. Cepaea L. Supra Belovo (Rchr). S. glaucum WK. Ad Belogradčik (Šk). S. pallidum MB. © Ad Sliven (Šk). Antecedenti valde simile, sed Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 29 flores omnino pentameri petalis latiuscule lanceolatis breviter abrupte cuspidatis, carpellis similiter abrupte cuspidatis. S. eaespitosum DC. © (Crassula Magnolii DC.) In arenosis ante Poros, ad Tatar Pazardžik (Vel). Plantula gregaria sub flore tota saepe rubore fulgit. S. Grisebachiť Hldr. Supra Belovo (Rchr). Ribes alpinum L. In m. Ginci-Balkan (Rs). Sadifraga porophylla Bert. 4 (S. thessalica Schot., S. Friderici Augusti Bias.) Pulchram hanc plantam detexit amic. Stříbrný a. 1993 in rupibus calcareis infra vicum Bačkovo in societate Haberleae. Ipse hic fructiferam eodem anno maio collegi. Forma sed vix varietas foliis oblongo- et lineari-spathulatis (ro- sula 4—5 cm diam.) obtusis, floribus pedicellis bractea multo brevioribus sufultis in paniculum ramosam ovatam dispositis. S. Rocheliana Sternb. 4 In rupestribus transitus m. Trojan- Balkan (Rs). S. cortophylla Grsb. specifice non dignoscitur. Nostra specimina congruunt cum serbicis, transsilvanicis et bos- niacis (S. corioph.). „ Aizoon Jeg. Balabandza in m. Rhodope (Rs), m. Demir Kapij- Balkan (Rs). . junýperina Ad. In m. Karlovo-Balkan (Rs). . stellaris L. In m. Demir Kapij-Balkan, Balabandza (Rs). . cymosa WK. Balabandza in m. Rhodope (Rs). . tridactylites L. In arenosis ante Poros (Vel). . olympica Boiss. Balabandza in m. Rhodope (Rs). . rhodopea Vel. In silvaticis ad Bačkovo freguens et cum S. rotundi- folia L. associata. Macedonica specimina 9. chrysosplenifoliae Boiss. a nostris nullo modo dignoscuntur. Orlaya platycarpos L. © In lápidosis supra Stanimaka freguens (Vel). Torilis nodosa Gaer. Ad Burgas (Vel), Stanimaka, Belledihan (Vel). Ferula Heujffel Grsb. In rupibus calcareis vulturum et aguilarum supra Belledihan (Vel). Peucedanum arenarium WK. Supra Stanimaka (Vel). Opopanax orientale Boiss. Ad Burgas (Vel). Malabatila vaginans Vel. (Pastinaca vaginans Vel. 1892.) In desertis dumosis ad vicum Nova Mahala sparsim (Vel. Stř). Ob stylopo- dium basi latiuscule marginatum ad Walabailam ponenda est. Proxime affinis est M. graveolens MB., guae autem secundum specimina rossica dignoscitur vaginis minoribus, foliorum seg- 95) n nom a a 50 r. 00 r m Je 30 XXXVII. J. Velenovský mentis non pinnati-partitis latioribus ovatis lobato-dentatis, fruc- tibus late ovato-orbiculatis latiuscule marginatis pedicellos ad- aeguantibus, vittis crassioribus ad basin usgue productis. Fructus M. vaginantis sunt pedicellis duplo breviores elliptici vel ob- longo-elliptici semper basi paulisper angustati angustius marci- nati vittis abbreviatis tenuioribus. Foliola foliorum superiorum sunt semper petiolulata pinnatifida lacinulis oblongo-ovatis utrin- gue 1—2nis, segmento terminali gradatim lobato. Flores sunt saturate aurei, glabri. Pastinaca hirsuta Pč. Supra Stanimaka, ad Bela Cerkva (Stř). Silaus virescens Grsb. Ad Čaušovo (Stř). Libanotis sibirica K. Ad Čaušovo (Stř), ad Belovo (Rchr). Seseli coloratum Ehr. Ad Trnovo (Šk. j.). Oenanthe banatica Heuff. Ad Bela Cerkva (Stř). Physocaulus nodosus Tsh. In dumetis ad Sliven freguens (Vel). Chaerophyllum balcanicum sp. n. 4 (Ch. elegans Vel. FI. bule. p. 218, non Gaud.) Perenne, totum (unacum foliis) molliter dense adpresse pubescens, caule elato valido supra stricte ramoso (ra- mis alternis) folioso infra parce retrorsum setuloso et hic nigro- maculato striato ad nodos tumidiusculo, foliis tripinnatisectis subtus glaucis segmentis ovato-lanceolatis longe acuminatis basi pinnatifidis apice simpliciter serratis, involucellis lanceolatis longe acuminatis herbaceis late membranaceo-marginatis et ciliatis pe- dicellos subsuperantibus, radiis numerosis tandem erectis glabris, petalis albis late abcordatis glabris cuspide parva inflexa, fructu lineari-oblongo pedicellum adaeguanti et cum eo erecto, stylis reflexis stylopodio conico duplo lomgioribus, carpophoro apice tantum bifido. Floret maio—julio. In alpinis m. Vitoša (Vel), m. Rhodope inter Stanimaka et Dermendere (Stř), ad Bela Cerkva (Stř). Hanc plantam prius florentem solum legi, nunc accepi specimina florentia et fructi- fera. Omnibus notis, praesertim autem foliorum divisione, pe- talis obcordatis glabris, stylis relative brevibus reflexis accedit ad Ch. aureum L., ab e0 autem differt: statura robustiori ela- tiori, foliorum segmentis magis divisis et ubigue longius acumi- natis, foliis et caule molliter puberulis, foliis insuper subtus glaucis, umbellis majoribus, involucelli phyllis longius acuminatis majoribus, fructu evidenter majori (10—11 mm). Ch. aureum est hirtum aut ciliatum aut glabrescens, folia etiam subtus laete vi- ridia, involucella breviter lanceolata pedicellis breviora, fructus Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 31 8—9 mm longus. Ch. elegans Gaud., guo nostram novam speciem propter foliorum similitudinem erronee ponere volui, dignoscitur jam petalis oblanceolatis apice ciliatis, involucelli phyllis tenui- oribus, stylopodio longiori, stylis suberectis longioribus, ramis oppositis, carpophoro ad basin bifido. Seandix Pecten Veneris L. In campis ad Sadovo (Vel). $) var. pon- tica m. In colle Karatepe ad Burgas (Vel). Valde pubescens, foliorum laciniis multo brevioribus confertioribus, involucelli phyllis latioribus oblongis et late ellipticis margine ciliatis bre- viter 2—3dentatis, rostro margine scabro fructu triplo longiori, stylis erectis stylopodio duplo longioribus. S. australis L. © In desertis calidis ad Kaiali (Vel). Caulis hirtus, umbellae radii 2—3 valde elongati, involucelli phylla majuscula oblonga et late elliptica late albo-marginata ciliatague simplicia vel breviter bidentata, flores sat radiantes, fructus subsessiles hirto-scabridi, styli stylopodium subaeguantes. S. macrorhyncha CAM. © In declivibus infer. calidis m. Barmuk supra Šliven (Vel). Rostrum convexum parum complanatum, styli stylopodio vix longiores, pedicelli involucellum superantes, involucelli phylla pauca parva anguste linearia integra et biden- tata (false dicuntur in diagnosi semper integra), petala minuta vix radiantia emarginata. Nostrae plantae sunt glabrae, cum gal- licis tamen optime congruae. Nomen specificum mirabile, nam fructus minores rostro tenuiori et breviori guam in 9. Pectine praestant. Aegopodium Podagraria L. In montanis ad Bačkovo (Vel). Pimpinella peregrina L. Ad Burgas (Vel). Trinta Kitaibelií MB. Ad Nova Mahala (Stř). Bupleurum diversifolium Rochel. 4 In m. Balkan supra Ka- lofer (Jka). Vidi specimen mecum benevole a el. Degen commu- nicatum. Cum transsilvanicis bene convenit. Relationem ejus ad B. orbelicum Vel. conf. in Fl. bule. p. 223. B. gramineum Vil. [n submontanis m. Rhodope supra Dermendere (Stř). Planta typica, vera. B. Gerardi Jeg. In desertis ad Nova Mahala (Stř), Stanimaka (Stř). B. asperuloides Heldr. © In desertis dumosis ad Nova Mahala (Stř). Planta curiosa! Rami virgati, tenues in ramulos umbellulis lateraliter obsitis (ergo spicatos vel racemosos) abeuntes. Folia 5—7nervia latiuscula; fructus prismatici laeves; petala eximie papillosa; involucella uninervia carinata flores vix superantia. 32 XXXVII J. Velenovský Bifora radians MB. In campis et collibus per totam Bulgariam australem. Eryngium campestre L. Ad Sadovo (Vel), Bela Slatina (Šk). Astrantia major L. Supra Bejovo (Rchr). Samcula europaea L. Supra Stanimaka (Vel), Sredna Gora (Stř). Arceuthobium Oxycedri DC. 4 In Jumipero Oxzycedro supra Stanimaka (Vel). | Galium turcicum Velen. Supra Belovo (Rchr). G. Mollugo L. Ad Trnovo (Šk. j.). G. aureum Vis. Supra Stanimaka freguens (Vel). G. rhodopeum sp. n. 4 Perenne, totum drevisstme et densisstme puberulum superne glabrescens, basi suffrutescens, caulibus inter ramulos breves numerosos steriles ascendentibus basi dense foli- Osis s?mplicibus a medio in inflorescentiam racemiformt-elongatam abeuntibus obtusangulis, foliis 6—8nis scabridis čnfimis albidis scariosis caulis basin albidam tegentibus, caeteris glauco-viren- tibus tenuissime linearibus nervo valido albo percursis et margine albo duriuseulo cinetis (mesophyllo fere nullo) arista longa albida čerminatis, ramulis plurifloris brevibus, pedicellis rectis flore sublongioribus tenuibus, corollae ochroleucae lobis lanceolatis longe cuspidatis, fructu (?) glabro. Floruit maio. Caules 10—20 cm, folia media plurima 1 cm X ';„—1 mm, corolla 3 mm diam. In rupibus calcareis calidis supra Tekir ad radicem m. Rhodope detexi a. 1893. Ab omnibus primo aspectu caule foliisgue ad basin albidis, foliis tenuissimis longe albide aristatis nervogue albo valido percursis et duriusculis, inflorescentia elongata tenui statim di- gnoscendum. SŠpectat ad affinitatem G. aurei Vis., cujus autem nulla varietas comparari potest. G. tricorne Wth, Ad Burgas (Vel). G. důvaricatum Lam. Ad Burgas, Nov. Mahala (Vel). G. vernum Sep. Supra Stanimaka (Vel). G. pedemontanum All. B) var. rumelicum m. In collinis apricis ad Burgas, Kaiali, Sliven, Stanimaka, Sofia freguens et ubigue co- plose. — Gaulibus a basi divisis in ramos ascendentes breves et ut folia patule longe hirtis haud vel parum aculeolatis, foliis latiuscule ellipticis parum revolutis. Haec varietas in formis ex- tremis faciem valde alienam accipit, sed observavi iteratim mani- festos transitus ad typum. G. verticillatum Danth. in Lam. © In rupestribus calcareis calidis Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 33 supra Tekir (Vel). Planta minutula caulibus filiformibus vigi- dulis simplicibus copiose in statione nascens. Asperula arvensts L. In tota Bulgaria australis freguens. A. galioides MB. Ad Trnovo (Šk. j.). Typica! A. graveolens MB. Ad Burgas (Vel). Crucianella oxyloba Jka. Supra Belovo (Rchr). C. graeca Boiss. Ad Papazlij (Stř). Valeriana officinalis L. In m. Vratica-Balkan (Šk), ad Kutlovica (Rs). Valeriamella membranacea Lois. In nemorosis totius Bulgariae au- ass = V. stralis (Vel). . costata Stev. Ad Sliven, Burgas, Stanimaka (Vel). . očitoria Poll. Supra Belledihan (Vel). . turgida Betck. Ad Burgas, Stanimaka (Vel). . carinata Lois. © Ad Sliven, Stanimaka, Tekir (Vel). . Auricula DC. © (V. rimosa Bart.) Ad Kaiali (Vel). . coronata DC. Supra Belledihan, Stanimaka (Vel). In hac poste- riori statione proveniunt formae córona nunc ampla nunc brevi brevissimegue uncinata vel fere cireumcirca truncata. Tales formae a V. Kotschyť Boiss, guae etiam supra Štanimaka occurrit, dignoseuntur fructibus majoribus coronague non bilabiata. dulgarica sp. n. © Annua, angulis caulinis marginibus foli- orum et bractearum breviter hirtulis exceptis glabra, caule elato sat crasso folioso supra divaricatim ramoso, foliis inferioribus lingulatis integris, superioribus sessilibus oblongis obtusis basi acute dentatis, bracteis lineari-lanceolatis, cymis densiusculis, corollis violaceo-rubellis, fructu glabro ovato-oblongo tetragono antice et postice convexo lateribus sulco profundo exaratis apice in calycem viridem fructu triplo breviorem cyathiformem durius- culum parce nervosum compressum bilabiatum abeunii, calycis labio postico longiori viz mamfeste trilobo labio amtico breviori mamifeste trilobo, loculo fertiliů bimis sterilibus aeguilato. Floruit maio. Caulis 30—45 cm, folia media 4 cm X 5—10 mm, fructus totus 2"/; mm. In desertis ad Kaiali detexi a. 1893. Planta in genere suo major caule crasso molli, facie V. Mort- sonit DC. vel V. Aurčeulam DC. revocans, sed robustior minusgue ramosa foliis latioribus. Ob fructus naturam cum nulla euro- paea comparanda potiusgue ad orientales V. selerocarpam EM. et V. cymbaecarpam CAM. accedens. Fructus suleis lateralibus in duo partes aegualés divisus est, guarum unam loculus fertilis, Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 3 34 XXXVII. J. Velenovský alteram loculi steriles tenent. Calyx eximius cyathiformis, a dorso compressus, nervis paucis reticulatus. V. ponťica sp. n. © Annua, glabra, viridis, caule gracili tenui pumilo basi puberulo saepe jam paulo supra basin in amos latisstme expansos diviso, foliis inferioribus lineari-oblongis in- tegris raro denticulo basi auctis, superioribus integris amguste et tenuiter linearibus, bracteis linearibus glabris, cymis confertis piso subminoribus, ramis inflorescentiae bis vel ter divisis, co- rolla rubella, fructu měnuto ovoideo ad costas hirto apice calyce e dorso excedenti plano duriusculo tntegro viridi fructu vix bre- včori coronato antice foveola late elliptica costis elevatis cineta instructo, loculo fertili totum fructum vmplenti, sterilibus jilifor- mibus. Floruit maio. Caules 5—12 cm, folia media 1—1"/, cm X 3—4 mm, supe- riora 1 em X 1—2 mm, fructus totus 1—1"|, mm (!). In arenosis ante Poros prope Burgas detexi a. 1893. Fructus structura ad V. Morisonťi DC. et V. microcarpam Lois. arcte accedens, statura autem pumila gracili ramis paucis latis- sime expansis aspectu plene alieno. Fructus etiam iis V. micro- carpae multo minores breviter ovoidei antice foveola costis ele- vatis cincta instructi. Haec foveola in fructu majori longiorigue speciei memoratae est longior costis minus elevatis. Calyx ejusdem speciei fructu multo brevior tenuiorgue non planus sed basi marginibus conniventibus auriculaeformis. Calyx V. ponticae est autem durus viridis planus latiuscule ovatus marginibus an- tice non conniventibus (margo anticus ergo nudus). Knautia lyrophylla Vis. Pě. Ad Trnovo (Šk. j.). Doronicum cordifoltum Sternb. Supra Stanimaka-Dermendere (Stř), m. Etropol-Balkan (Rs). D, caucastcum MB. Supra Stanimaka, ad Bačkovo (Vel). D. hungaricum Rchb. Poros ad Burgas (Vel). Senecio viscosus L. Supra Dermendere (Stř). . vernalis WK. In tota Bulgaria australi freguens. . sgualidus L. Ad Belogradčik (Šk). . nebrodensis L. Ad Bačkovo (Vel), Čaušovo (Stř), Bela Cerkva (Stř). . Jacobaea L. Ad Trnovo (Šk. j.). „ erubescens Pč. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). . carpaticus Herb. In m. Karlak, Singirli et Balabandza m. Rho- dope (Rs). © . macedonicus Grsb. Supra Dermendere (Stř). a © © mm% DA Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 35 S. glaberrimus Roch. 4 In alpinis m. Musala leg. dom. Wagner. Vidi in collectione a cl. Keck edita. — Die Planze weist zwar ziemliche Charaktere auf, vom S. Doronieum L. als gute Art lásst sie sich aber kaum trennen. S. Doronicum umfasst be- kanntlich eine ganze Reihe verschiedener Varietáten und Rassen, unter welchen der S. glaberrtmus auch seinen Platz mit Recht einnehmen kann. Anthemis montana L. Supra Stanimaka, ad Bela Cerkva (Stř). A. clypeolata Sm. Ad Sliven, Jambol, Aitos, Burgas, Stanimaka, Tekir, Kričim, Belovo (Vel), Kutlovica (Rs), Trnovo (Šk. j.). A. Vandasti Vel. In m. Rhodope supra St. Kirik (Stř). Planta splendida! A. pseudopectinata Jka. (= A. depressa Jka!!). Ubigue in siccis ad Sadovo, Nov. Mahala, Papazlij, Sliven, Burgas (Vel), Stanimaka (Stř), Belogradčik (Šk). Possideo plantas utriusgue speciei manu autoris determinatas, dguae etiam diagnosi optime respondent (guod mihi gravissimi est momenti). Nunc diu observavi et formas numerosis stationibus collegi, guae omnes transitus inter eas praebent. A. depressa, negue vero subtilis varietas, crescit in Siceis graminosis praecipue regionis inferioris. A. pseudo- pectinata ex ea fit, si montana ascendit vel loca humida incolit, tunc gaudet capitulis majoribus, ligulis latioribus, inflorescentia ramosa, foliis latioribus, in summa statura robustiori vegetiorigue. A. ageratifolia Sibt. Supra Tekir. A. multifida DC. Balabandza in m. Rhodope (Rs). Chamaemelum trichophyllum Boiss. Ad Stanimaka (Stř). Helichrysum arenarium DO. $) var. ponticum m. Ad Kaměik ad Pontum (Rs). Capitulis conglobatis sessilibus, foliis tenuiter line- aribus margine revolutis densis, rectis, caulibus erectis. Gnaphalium dioicum L. Bačkovo (Stř) et Singirli in m. Rhodope (Rs). Linosyris vulgaris Cass. Ad Gradešnice (Šk), Trnovo (Šk. j.). L. villosa DC. In m. Balkan supra Sliven copiose (Vel). Aster ibericus Štev. in MB. Fl. Taur. Cauc. I. p. 311. In decli- vibus inferioribus m. Rhodope supra Stanimaka (Vel.) 1889. Haec planta omnino cum orientalibus congruit. Bandem recte determinatam cel. Degen in collectione Wagneriana edidit, B) var. Ottomanum Vel. (Fl. bule. p. 277). Gapitulis 2—3plo majoribus 1—4nis ramos simplices terminantibus. — Hance varietatem primum loco citato legi et ut speciem propriam salu- tavi, sed postea amicus Sfříbrný copiam speciminum mihi misit, 8* 36 XXXVII. J. Velenovský guae capitulis parum minoribus guam in A. Amello L. numero- sisgue gaudent typicumgue A. vbericum Stev. exhibent. Auoniam autem formae guogue intermediae inter macro- et microcephalas exstant, A. Ottomanum ad A. ibericum ut varietatem pono, A. Amellus L. Ad Lom Palanka (Šk), Trnovo (Šk. j.). Bellis perenmis L. In graminosis ad Tekir (Vel), Makocevo (Šk), Belo- gradčik (Šk), Trnovo (Šk. j.). B. silvestris Cyr. In colle Karatepe ad Burgas copiose (Vel). Galatella cana Nees. 3 (Aster canus WK.). Secus Danubium ad Lom Palanka (Šk). Inula Hellentum L. Ad Bela Slatina (Šk). I. Aschersontana Jka. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). I. germanica L. Ad Trnovo (Šk. j.). Micropus erectus L. Ad Stanimaka, Tekir (Vel). Petasites albus L. In silvis m. Baba Planina (Rs). Homogyne alpina Cass. Balabandza m. Rhodope (Rs). Echinops albidus Boiss. Sp. Ad Stanimaka (Stř). E. mierocephalus S. S. Ad Sadovo, Nov. Mahala in campis et de- sertis (Stř). Provenit in formis duo sat facie diversis. Altera nempe tota indumento araneoso prorsus deficienti viridis prae- stat, altera ad paginam foliorum inferiorem ad ramos caulesgue albido-cana est. Haec posterior ad Sadovo collecta in centuria Stříbrnyi a. 1893 edita est. Stationes Fl. bulg. p. 288 pertinent ad formam glabram. Carlina acanthifolia Al. Ad Sliven (Vel), supra Tekir (Vel). Cirsium appendiculatum Grsb. Ad Bela Cerkva (Stř). Carduus collinus WK. Ad Belogradčik (Šk). C. globifer Vel. Ad Sadovo, Nov. Mahala, Papazlij, Tatar Pazardžik ubigue jam secus viam ferream freguens (Vel). Planta praecox in suo genere, nam maio stat omnino floribus evolutis. Statura robusta, elata (usgue 1 m) ramis longe porrectis saepe mono- cephalis. Multo similior est C. hamuloso Ehrh. guam C, collino WK. C. hamulosus Ehrh. © In lapidosis declivium supra Stanimaka (Vel). Jurinea arachnoidea Bge. Ad Kaiali, Kričim, Tekir (Vel). Hanc spe- ciem nec e descriptionibus et adnotationibus autorum nec e Speci- minibus orientalibus a J. anatolica Boiss., guae ut J. arachnoidea innumeras varietates comprehendit, discernere possum. J. mollis L. U. Supra Belledihan (Vel). A praecedenti dignoscitur caule crassiori elatiori, foliorum laciniis plerumgue latioribus, capitulis fere dimidio majoribus, involucri phyllis longius viridi-atte- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 37 nuatis. — J. foltosa Sonkl. 1870 et J. transsilvanica Spreng. meo sensu a J. moll L. nihilo discedunt. J. macrocalathia C. K. (conf. Fl. bulg. p. 305) certe speciem bonam exhibet foliis caulinis decurrentibus capitulo maximo phyllis tenuius et longius herba- ceis numerosioribus caule elatiori crassiori a J. mollí diversam. J. maorocalathae aceedit J. bulgarica Vel. J. glycacantha 9.9. 4 In calcareis calidis declivium supra Sliven (Vel). Haec pulchra species a J. molli et J. arachnoidea statim dignoscitur: involucri phyllis tenuioribus longisstme viridi-subu- latis et eleganter arcuato - reflexis, intimis tenuissime setaceo- stramineis, capitulo magno (id J. mollts aeguanti), caule crasso elato semper ad medium vel superius folioso, foliis caulinis longe alatim decurrentibus. Caeterum sunt folia similiter lobata et laciniata ul in antecedentibus, laciniae solum videntur latiores. Indumentum totius plantae unacum capitulo est valde araneoso- canum. Cnicus benedictus L. © In campestribus et otiosis ad Sadovo, Stanimaka, Tekir, Tatar Pazardžik freguens (Vel). Centaurea migrescens Wlld. Ad Bačkovo, Bela Cerkva (Stř). C. stenolepis Kern. Supra Stanimaka (Stř). C. stereophylla Bess. Ad Novo Selo (Stř), Trnovo (Šk. j.). C. orientalis L. Ad Stanimaka (Stř), Nov. Mahala (Stř), Trnovo (Šk. j.). C. salonitana Vis. Ad Papazlij (Stř), Manolovo (Stř), Kamčik (Rs). C. tartarea Vel. H. v. Degen berichtet (1. c.), dass meine C. tartarea mit den Originalexemplaren der C. affinis Friv. úbereinstimmt. Frivaldsky hat also die Pflanze nur benannt, denn die Diagnose, welche er beifůgt, ist keine Diagnose und nach den allgemein giltigen Prioritátsgesetzen gehórt die Prioritát dem Namen Č. čar- tarea Vel., bei dem eine ordentliche, rechtmássige Beschreibung und systematische Einreihune statteefunden hat. Nomina nuda und seminuda sind in der Systematik werthlos und haben keine Ansprůche an Prioritát. C. montana L. U. In saxosis ad Bačkovo (Stř). C. napulifera Roch. Inter dumeta deserti ad Nova Mahala freguens (Stř, Vel). Floseuli omnino laete rosei laciniis radiantium tenuis- simis. Caulis in speciminibus nonnullis etiam capitula duo fert. C. Thirkeč Sch. Hujus memorabilis speciei nunc stationes plures in- veni, guare de ejus natura accuratius exponere possum. Crescit ubigue in copia societates densas in collibus calidis nec non in desertis et planitie constituens et revera ex omnibus Centaureis 38 XXXVII. J. Velenovský Bulgariae praecocissima Úlorens jam initio maii. Vidi eam ad Burgas locis pluribus, ad Kaiali, Sliven, Sotira, Aitos, Anchialos. Caulis est semper monocephalus, nanus, pro more folia radicalia vix vel parum excedens foliosus. Indumentum araneoso-canum et puberulum. Folia inferiora petiolata oblongo-elliptica, ob- longo-spathulata et oblongo -obovata, plus minusve profunde pinnati-lobata lobo terminali latiori magno integro. Folia caulina latiuscule lineari-oblonga integra vel margine obsolete denticulato- undulata basi angustata sessilia non vel brevissime decurrentia. Capitulum ovatum e0 €. orbelicae Vel. saepius majus basi rotun- datum phyllis iis C, orbelieae vix latioribus. Flores ochroleuci. Rhizoma elongatum saepe incrassatum fibras tenues et tubera elliptica ovata nuce (Jaglandis) saepe haud minora sucosa ge- rens. Non miror, si, ut Botssterus memorat, in Oriente (an etiam in Bulgaria?) comedantur. C. orbelica Vel. FI. bule. p. 310. Auf den Etiguetten der Heldreich's Centurie 1892 findet man bei der C. orbelica von Saloniki fol- gende Bestimmung: C. albida Ces. (= C. orbelica Vel. fide Ha- lácsy). H. v. Haláesy belehrt uns also, dass die C. albida Ces. und ČÚ. orbelica Vel. gleich sind. In meinem Buche (l. c.) kann man aber ganz deutlich von dieser Identitát lesen, denn es steht dort geschrieben: C. orbelica Vel. (U. variegata All. $) albida Grsb. Spicil.). Der Name C. albida Ces. apud Grsb. ist aber wieder nur ein nomen nudum, weil die beigefůgte Beschrei- bung „radio ochroleuco“ bei einer C. vartegata, wo die Ú. orbe- lica úberhaupt ihre Stelle nicht haben kann, kann fůr keinen Botaniker massgebend sein. Wenn nun die C. albida auch vom Rilo erwáhnt wird, wo eben die C. orbelica vorkommt, s0 ist es heute wieder nicht entscheidend, weil in diesen Gegenden noch andere gelbblůhende Centaureen aus dieser Verwandschalt (C. nyssana, C. Velenovskyi, C. Thirkei) vorkommen. Demzufolge muss man immer die ČC. albida als zweifelhaftes Synonymon der C. orbelica annehmen. C. Velenovskyi Adamovič, Oest. bot. Zeit. 1893. In m. Rhodope ad Demir Kapija et Singirli legit amic. Reiser. Plantae rhodo- penses pertinent ad formam corollis ochroleucis, caeterum cum speciminibus serbicis corollis coeruleis optime conveniunt. Haec species spectat in cyclum ČC. montanae L., C. arillaris W., €. canae S. B., C. napuliferae Roch., C. orbelicae Vel. et C. nyssanae Petr. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 39 Omnibus notis, praecipue autem radice fibras tenues aliasgue papulifero-incrassatas praeter stolones longos edenti cum C. or- belica et C. nyssana arcte cognata est et fere inter eas medium tenet. A C. nyssana dignoscitur foliis latioribus araneoso-canis, non coriaceis nec ad nervum revolutis, basi decurrentibus. A C. ovbelica autem foliis omnibus intecgris anguste linearibus caulinis basi non petiolatim angustatis, omnibus plus minusve decurren- tibus, capitulis pro more minoribus et angustioribus, caule supra evidenter incrassato et in involucrum basi angustatum sensim abeunti. — Caulis est semper monocephalus strictus valde foli- osus, indumentum cano-sericeum, nec puberulum, nec slandu- losum, folia tenuiter linearia, stricta, omnia integra (in unico Specimine video in foliis radicalibus ad marginem duo denticulos ad glandulas fere reductos!), plana vel margine sat revoluta, firma, caulina basi non angustata sed alatim decurrentia, guo caulis leviter sulcato-alatus fit, caulis tota longitudine foliosus in involucrum incrassate abiens. — Si supra enumeratas species ut species proprias accipere volumus, C. Velenovskyt a C. orbelica et C. nyssana separare debemus. Si contrahere vis, C. montana, U. amillaris, C. cana (et omnes malae „species“ hujus stirpis) in unam, C. napulifera, C. orbelica, C. Velenovskyi, C. nyssáma in alteram speciem generalem conjungantur. Lactuca perennis L. Ad Mezideh (Rs). L. salgna L. Ad Stanimaka (Stř). Prenanthes purpurea L. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). Crepis rhoeadifolia MB. Ad Trnovo (Šk. j.). C. pulchra L. Ad Stanimaka (Vel). Lagoseris bifida K. In tota Bulgaria australi vulgaris. | Cephalorhynchus hispidus Boiss. Ad Stanimaka (Stř), Preslav (Milde). Tragopogon porrifolium L. Supra Stanimaka (Vel), ad Čaušovo (Stř). T. pterodes Pč. Supra Belledihan (Vel), Stanimaka (Stř). T. majus Jeg. Ad Nov. Mahala (Vel). T. Tommasinii Sch. B. Ad Trnovo (Šk. j.). T. elatius Stev. In graminosis ad Pontum prope Burgas in forma elata foliis infernis longe lanceolatis acuminatis (Vel). T. rumelicum Vel. Zu dieser Art muss ich noch bemerken, dass sie nur habituell an das 7. elatius Stev. erinnert, durch die Achenen und andere Merkmale aber mehr zum T. pratense L., noch mehr aber zum T. longifoltum Heldr. zu stellen ist. Mit diesem hat es die Kahlheit aller Theile, ganz gleich gestaltete Achenen, lange 40 XXXVII. J. Velenovský Blátter und, was fůr ein Tragopogon von besonderem Belange ist, den Standort gemeinschaftlich. Es wáchst námlich, wie ich jetzt bei Sadovo beobachtete, auf nassen, sumpfigen Štellen dicht an Wassertůmpeln. T. longifoltum ist von unserer Art zunáchst durch lineale Blátter, gracile Gestalt und kleinere Kópfe ver- schieden. Seorzonera rosea WK. In graminosis m. Vitoša (Rs). S. laciniata L. Ad Burgas, Sliven, Sadovo (Vel). S. htspanmica L. Ad Burgas, Sliven, Stanimaka (Vel). S. stricta Horn. Ad Nov. Mahala, Stanimaka (Stř). S, rumelica sp. n. 4 Perennis, tota adpresse araneoso-canescens, radice verticali crassa tuberoso-incrassata, collo religuiis petio- lorum fusco-sguamato, caule erecto paulo supra basin paťule va- moso folioso polycephalo, ramis monocephalis longe nudis versus apicem valde incrassatis folia parum superantibus, foliis radica- libus nullis, caulinis e basi late vaginanti amplexicauli versus apicem jlexuosum tenuem semsím amgustatis multinerviis margine saepius minute undulato asperulo-cartilagineis nervo medio al- bido valido lamina angustiori percursis, capitulis majusculis longe cylindricis, involueri phyllis paucis valde inaegualibus externis lanceolatis intermís trůplo Drevioribus acutatis, internis oblongis apice obtusis, losculis luteis extus rubellis čnvolucro multo bre- vtoribus, acheniis guinguesulcatis omnibus transverse grosse mu- ricato-sguamulosis, pappo sordide albo achenio subbreviori plu- moso, stipite basali elongato subinflato. Floret maio. Caules 20—35 em, folia basi 1—1"/, em lata, capitulum post anthesin 3"|,—4 em longum, achentum 1*/, em longum. In 'desertis ad Kaiali, Nova Mahala, Sliven-Sotira, Stanimaka (Vel). Species guidem S. mollé MB. (Podospermo villoso Stev.) arcte affinis sed certe ab ea diversa. Dignoscitur ab ea inprimis: caule semper elatiori et patule ramoso polycephalo, foliis basi multo multogue latioribus, nervo lamina angustiori, pedunculis crassi- oribus apice valde incrassatis et infra capitulum strangulatis, capitulis multo longioribus cylindricis, involucri phyllis externis relative brevioribus, internis elongatis semper obtusis, flosculis multo brevioribus, acheniis longioribus. 9. mollis habet contra caules pumilos multo breviores paucicephalos, folia tenuiter li- nearia nervo laminam aeguanti vel ea latiori, pedunculos tenui- ores apice minus evidenter incrassatos, capitula breviora ovato- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 41 lanceolata, involucri phylla externa interna medio attingentia, interna lanceolata apice acuminata subacuta, flosculos involucrum adaeguantes vel longiores, achenia minus grosse muricata et tantum 1 cm longa. Picris paucifiora W. (© (Crepis lappacea Wlld.). In collinis supra Stanimaka (Vel). Leontodon fasciculatus Nym. 4 (Apargia cichoracea Ten., Mil- lina leontodontoides Cass.). In nemorosis collis Karatepe ad Burgas (Vel). Hypochoeris radicata L. Ad Bačkovo (Stř). H. maculata L. Ad Bela Cerkva (Stř), Belovo (Rchr). Cichorium divaricatum Schousb. Ad Burgas, Sliven, Sadovo (Vel), Be- lovo (Rchr). Khagadiolus edulis W. © In colle Karatepe ad Burgas (Vel). Symphyandra Wanneri Heuff. 4 In praeruptis m. Balkan supra Karlovo (Rs). Cum transsilvanicis bene convenit. Campanula velutina Velen. Fl. bulg. p. 365. Hier nun eine Antwort auf die Angriffe des H. Dr. A. v. Degen in Oest. bot. Zeit. 1892. 12. Wenn H. v. Degen die Identitát der C. lanata Friv. mit meiner C. velutina aus den Originalexemplaren Frivaldský's con- statiren kann, so will ich jedenfalls diese Identitát nicht in Zweifel nehmen, die Bemerkungen aber, welche H. v. Degen bei dem Kritisiren meiner C. velutina beifůst, sollen auf die Rech- nung Frivaldsky's, nicht auf die meinige fallen. So viel steht es fest, dass Frivaldsky und Botsster diese Art ganz falsch beschrieben haben, was úbrigens auch H. v. Degemn selbst her- vorhebt, demzufolge war auch meine Aufstellung neuer Art weder voreilig noch gewagt. Es war im Gegentheil meine Pflicht diese Pflanze neu zu beschreiben, wenn sie der Diagnose der C. lanata gar nicht entsprach. Die Fehler bezůglich der Blůthenfarbe und der Narbenanzahl will ich hier nicht recapituliren, nur das be- merke ich, dass auch Worte „caulibus pluribus erectis aut de- cumbentibus.... foliis subtus albo-tomentosis.... floribus axil- laribus solitariis subsessilibus“ auf meine C. velutina nicht passen (vergl. meine Definition 1. c.). Ich glaube daher, dass H. v. Degen wieder nur Pflanzen verglichen hat, die Vergleichung der Defi- nition F'rivaldský's, Botsster's und meiner Flora aber fůr unnothig hielt. Auch in dem Falle, dass die C. velutina und die C. lanata identisch sind, ist noch die Frage, ob die Prioritát Frivaldsky, der die Pflanze ganz falsch publicirte, oder mir, der dieselbe 49 XXXVIL J. Velenovský vollstándig und richtig beschrieben hat, angehórt. Die Benen- nung Pančic in Exs. kann nach den Prioritátsgesetzen nicht be- růcksichtigt werden. Befremdend und unzutreffend ist die Be- merkung des H. v. Degen: „Deshalb wird es Niemanden ein- fallen, dieses Cerastium neu zu benennen, wie es Fančic' (aller- dings nicht veroffentlicht) und Velenovský mit der C. lanata ergansen.“ Ja wohl, ein blaublůhendes Cerastium wáre ein Cu- riosum, eine blaublůhende Campanula ist aber nichts ungewóhn- liches. Jeder Anfánger weiss es, dass die Cerastien weiss blůhen, die meisten Campanulen aber blaublůhend sind. Omnis compa- ratio claudicat, die Vergleichung Degen's hinkt aber zu viel. — C. velutina provenit ubigue supra Stanimaka in saxis aridis nudis ad regionem montanam usgue ascendens. lingulata WK. Ubigue per totam Bulgariam freguens. orbelica Pč. In m. Karlak et ad Singirli m. Rhodope (Rs). . rapunculoides L. Supra Stanimaka (Stř), ad Trnovo (Šk. j.). . scutellata Grsb. Supra Belovo (Rchr). expansa Friv. Supra Stanimaka (Vel). , moesiaca Vel. Supra Belovo (Rchr). Specularia Speculum DC. Per totum territorium. Podanthum canescens WK. Supra Dermendere (Stř). Jastone orbiculata Grsb. In m. Demir Kapija-Balkan (Rs). Arctostaphylos uva urst Spr. In m. Karlak (Rs). Planta bulgarica non- nullis notis ab alpinis (bosniacis guogue) recedit. Folia sunt nempe minora, densiora, magis elliptica guam oblongo-spathulata; minus coriacea, margine semper piloso paulisper revoluta, subtus nervatura eminentiori. Ramuli sunt etiam vetusti puberuli. Jasminum fruticans L. Ad Burgas, Anchialos, Kaiali, Aitos (Vel). Syringa vulgaris L. Supra Štanimaka in declivibus montium, in m. Balkan supra Sliven (Vel). Ejusdem anni maio et junio mensibus mihi contigit, ut Syringam bulgaricam diversis locis ore obsitam conspicerem. Eguidem nolo enarrare, guam divine delectet per Balkanorum declivia super Belledihan, Sliven al., unius horae spatium consita, viam rumpere, guae millenis floribus colore roseo usgue in violaceum varianti contecta fluctuans mare flo- ridum aeguabant atgue late odorem dulce mulcentem exspirabant. Aui hac in conditione Syringam in Bulgaria invenit, ne tantulum guidem temporis dubitare potest, guin pulcher ille frutex ibi suam originem habeat. Sed unum guidem memoratu dignum mihi videtur: omnes Syringae, guae ut S. vulgaris L. per totam Eu- olíEa ooo) o Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 43 ropam ornamenti gratia coluntur, a Syringa spontanea bulgarica magnopere aberrant. Haec sistit maxima ex parte dumeta non alta. Folia ludunt forma cordata et lanceolata. Petiolus nunc brevis nunc longus et tenuis praestat. Panicula contra eam fru- ticis culti est multo major (30—60 cm X 10—25 cm), magis oblonga vel conico-oblonga. Tubus corollae est omnino longior guam in stirpe culta, et vulgo totus flos multo majof (var. ma- erantha Borb, hucce spectat). Limbus corollae est fere planus, non cyatheus, 9. chřnensem revera revocans. Corollae laciniae sunt plus minusve margine involuto. Color corollae est roseus, ruber, violaceus vel albus. Varietatem eximiam (var. pulchella m.) col- legi supra Belledihan corollis pure albis tubo tenuiori longiori, laciniis lanceolatis margine planis sensim acutatis et semel tortis. Auibus ex omnibus rebus fere judicem, Syringam e terris bal- canicis in Europam mediam haudguaguam translatam esse. An oportet arbitrari diuturna cultura Syringám europaeam jam tantum commutatam esse? Fraxinus Ornus L. Ad Burgas (Vel). Cynanchum acutum L. Ad Burgas, Sliven (Vel). Vincetoxicum fuscatum Rehb. Supra Tekir (Vel). Vinca minor L. Ad Trnovo (ŠK. j.). Gentiana cruciata L. Ad Bela Cerkva (Stř), m. Dalgodělci-Balkan (Šk). G. Pneumonanthe L. In m. Vratica-Balkan (Šk). G. aestiva R. 9. Singirli in m. Rhodope (Rs). G. utriculosa L. © Singirli in m. Rhodope (Rs). G. pyrenaica L. Singirli in m. Rhodope (Rs). G. bulgarica Vel. Ad Demir Kapij (Rs), Petrohan (Rs). G. lutescens Vel. In m. Osenovlak-Balkan (Šk), in m. Vitoša (SI), m. Vratica-Balkan (Šk). Erythraea tureica Vel. Ad Sadovo (Stř). Menyanthes trifolata L. In lacu Batak (Rs). Limnanthemum nymphoides Hfigg. L. 4 (L. peltatum Gm., Villarsia nymphoides Vent.). In lacu ad Svištov (Rs). Haberlea vhodopensis Friv. In praeruptis m. Trojan-Balkan prope Kar- narehan (Rs). Calystegia silvatica Chois. Supra Stanimaka (Vel). Convolvulus Cantabrica L. Per totam Bulgariam. Symphytum Ottomanum Friv. Supra Stanimaka (Vel), ad Belovo (Rchr). Anchusa hybrida Ten. Ad Philippop. et Sadovo freguens (Stř. Vel). 44 XXXVI. J. Velenovský Ab A. officinalt L. certissime diversa. Contra hanc habet illa radicem biennem, ex gua egreditur caulis unicus erectus elatus, gua re jam e longinguo species nostra conspicitur. A. officinalis L. est perennis radice plures caules ascendentes sat tenues pro- ferenti, hacgue ratione aspectum plene alienum accipit. Folia A. hybridae sunt angustiora, undulato-dentata. (Caeterum in indu- mento et floribus vix aliguam differentiam reperimus. A. osmanica Vel. Species optima et ubigue foliis latis, indumento, bracteis decurrentibus, calycibus fructiferis (conf. Fl. bule. p. 391) ab omnibus in Bulgaria nascentibus dignoscenda. A. Gmelimi Ldb. Ich weiss nicht heute, was eigentlich unter dieser Art verstanden wird. Gewóhnlich zieht man sie mit der A. ochro- leuca MB. zusammen. Sei es so oder so, die Pflanze, welche ich in meiner Fl. bulg. p. 391 beschrieben habe, ist eine gute, von allen anderen verschiedene und dabei práchtige Art. Sie ist in lange, ziemlich důnne SŠtengel getheilt, die Blátter sind sehr schmal und lang, die Corollen gross, langrohrig, azur-blau, die Kelche sehr klein und auch die Fruchtkelche viel kůrzer als bei allen anderen Arten, die Fruchtáhre geschlángelt, sehr lang, mit dicht stehenden Frůchten und kleinen ungefáhr sich deckenden Bracteen. Wenn in der That A. Gmelinť zu den Formen der A. ochroleuca angehórt, so ist die von mir vom Pontus beschrie- bene Pflanze eine neue Art. Vielmehr scheint sie mit der A, angustisstma Ú. K. identisch zu sein. A. obligua Vis. soll auch lange dichte geschlángelte Ahren und kleine Fruchtkelche haben, die Blátter heissen aber breit herablaufend lanzettlich. A. ochroleuca MB. Die Pflanze von Trnovo (Šk. jun.) mit grossen, langrohrigen, gelben Corollen ist in jeder Beziehung identisch mit der banatischen und russischen Pflanze. Die Fruchtkelche sind sehr blasig-vergróssert, mit stumpf abgerundeten Záhnen. Die blau-blůhenden Formen, die ich frůher nach dem Vorgange Botsster's mit der A. ochroleuca zusammenzog, sind aber von der banatischen, russischen und jener bei Trnovo gesammelten Pílanze ziemlich verschieden. Sie haben schmálere und lángere Blátter, kleinere und kurzróhrige Corollen, kleinere, weniger aufgeblasene Fruchtkelche, mit lángeren důnn und fein zuge- spitzten Záhnen. Ich wage es bisher nicht, diese blaue A. ochro- leuca fůr eine Art zu erkláren, ich mache jedoch auf dieselbe aufmerksam. A. moesiaca sp. n. 4% Perennis, tota setis et pilis hirta, tuber- NÍ Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 45 culis ad folia vix magnis, foliis lineari-elongatis et linearibus margine fere integris acutis, caule valde ramoso, racemis florendi tempore brevibus densis fere fasciculi-formibus sub fructu pau- lisper elongatis erectis sat densis, bracteis Jineari-lanceolatis et limearibus calyces adaeguantibus, calyce breviter pedicellato fere ad basin in lacimias subulato-limeares důviso sub fructu parum acereto basi truncato vel excavato in lacinias tubo 2—9plo longi- ores tenues diviso, corollae atropurpureae tubo vix exsertae limbo mediocri, nuculis subobligue erecto-rostratis angulato-trigonis valde elevatém et grosse rugosis. Floret aestate. In planitie Philippop. — Tatar Pazardžik — Sadovo freguens (Vel. Stř). Diese Pflanze ist in mancher Beziehung beachtenswerth, immerhin vermag ich nicht zu sagen, in wie weit sie Úbergánge zur blaublůhenden A. ochroleuca entwickelt. Sie ist etwa ein Mittelding zwischen der A. talica Retz. und der eben genannten Art. Habituell, insbesondere um die Blůthezeit, ist sie von der blauen A. ochroleuca wenig verschieden. In den Kelchen liegt das Hauptmerkmal; schon unter der entwickelten Corolle sind die Kelche in sehr lange, fast fadenfórmige Záhne beinahe zur Basis getheilt; wenn der Kelch reif ist, so ist er am Grunde etwas bauchig vergróssert, unten tief eingedrůckt und nur wenig hoch verwachsen, so dass er die Friůchte nicht einmal voll- kommen verdeckt. Hiedurch sind die Kelchzipfel viel lánger als die basale Kelchpartie. — Die gelbe A. ochroleuca kann ber- haupt mit der neuen Art nicht verglichen werden. Hingegen die blaue A. ochroleuca hat nur etwa zur Hálfte getheilte Kelche, welche zur Fruchtzeit glockig vergróssert sind und etwa ober- halb der Mitte in lanzettliche spitzige Záhne sich theilen. Nebstdem sind die Bracteen breiter und kůrzer. A. Barrelieri DC. Ad Belogradčik (Šk). A. stylosa MB. Ad Burgas, Kaiali, Sadovo, Tatar Pazardžik (Vel). Pulmonaria mollis Wolf. Ad Trnovo (Šk. j.). P. tuberosa Schrk. Ad Bačkovo (Stř). P. officinalis L. 3 Ad radicem m. Vitoša in dumosis freguens (Vel). Varietas foliis albo-maculatis. Cum bohemicis bene con- venit. Eandem plantam legit in Serbia amicus Adamovič. Echtum rubrum Jeg. Ad Gabrovica (Rs). Omosma setosum Ledb. Ad Mezideh (Rs). Mit Unrecht wird das O. setosum Ldb. aus Sůd-Russland und das O. Vísianié% Clem. (0. 46 XXXVIL J. Velenovský calycinum Štev.) von einigen Autoren als zwei verschiedené Arten aufgefasst. Die dalmatinische, hercegovinische, hungarische (we- nigstens alles, was ich aus Ungarn gesehen habe), niederoster- reichische und bulgarische Pflanze ist gánzlich gleich. Sie unter- scheidet sich von den sůdrussischen und rumánischen Individuen (jedenfalls das „echte“ O. setosum Ledb.) nur durch breitere Kelchzipfel und weniger hervorragende Blithenkrone. Die rus- sische Pflanze hat indessen etwas kleinere Kelche mit schmalen © Zipfeln und demzufolge mehr hervorragende Blůthenkrone. Alle © úbrigen Merkmale, besonders die Bekleidung der ganzen Pflanze, | sind identisch, so dass man hier unter einer Art hochstens zwei verschiedene Varietáten annehmen kann. O. tauricum Pall. Supra Stanimaka (Vel), Belovo (Rchr). O. echioides L. Ad Rjahovo (Šk). | Alkanna Stříbrnyí Vel. In graminosis siccis ubigue ad Stanimaka et Tekir (Vel). Primo maio florens et tunc plantula elegantissima. Crescit in caespitibus sat densis caulibus ex parte procumben- tibus. Corollae vivae (!!) sunt amplae colore summopere eximio, gui aegre describendus est: luteo-fusco-vitellino-aurantiacus. Sic- catae sunt prorsus diverse coloratae: partim fuscae, partim luteae partimgue violaceae. Pulchram hane plantam commendem cul- turae hortulanorum. Lithospermum purpureo-coeruleum L. Ad Burgas, Anchialos (Vel). L. arvense L. Per totam guidem Bulgariam abunde, sed maxima ex parte in varietate corollis minutis. Caulis est omnino erectus et Supra tantum in ramos strictos divisus. L. Leithneri Hldr. Planta bulgarica congruit cum graecis, guas au- thenticas comparo. A L. arvensí dignoscitur valde caulibus a basi divisis in ramos prostratos et ascendentes, foliis multo angusti- oribus, pedicellis sub fructu sat incrassatis, corollis semper mi- nutis pallidis. L. čnerassatum Guss. est probabiliter tantum va- rietas L. Leithneri floribus coeruleis pedicellisgue maágis in- Crassatis. L. glandulosum sp. n. © Annuum, viride, adpresse et patule striguloso-hispidum praetereague crebre glandulosum, caulibus a basi pluribus rectis dense foltosis apice ramis brevibus densts floriferis terminatis, foliis inferioribus et radicalibus spathulatis longiuscule petiolatis, caulinis oblongo-spathulatis et oblongo- linearibus mar gine undulatis, bracteis flores superantibus lineari- oblongis, corollae albae tubo hírto calyce non longiore, calycis Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 47 laciniis sub fructu aceretis longe lineari-subulatis, pedicello fructifero paulisper incrassato brevissimo, racemo fructifero ab- breviato, nuculis ovoideo-trigonis acutis scrobiculato-tuberculatis. Ad Sadovo-Stanimaka legit amicus Stříbrný a. 1892. Hanc speciem ab omnibus affinitatis L. arvensis L. diversam esse puto. Facie revocat guodammodo L. apulum L., guod etiam dense foliosos caules et ramos densos breves habet. Folia Z. g'andulosí sunt laete viridia moliia mareine fere undulato sub- dentatogue superficie praeter indumentum hirtum glandulis pedi- cellatis citrinis crebre vestita. Corollae aeguant fere eas Z. ar- vensis Europae mediae. Myosotis macedonica Velenovský et Charrel sp. n. © Annua, inferne patule superne adpresse hirta, pilis foliorum imorum tuberculis insidentibus, caule a basi in ramos longos graeiles di- viso breviusculo, foliis infernis obovatis breviter attenuatis, cae- teris spathulatis oblongo-ellipticis et oblongis, racemis fructiferis valde elongatis lax?s non secundis tenuibus et subflexuosis inferne saepius Bracteis 1—2mis obdsitis, pedicellis fructiferis non ineras- satis patentibus et deflexis calyce 2—4plo longioribus, calyce ad- presse piloso laciniis tenuiter linearibus apice paulisper conni- ventibus, corollae exiguae coeruleae vel albae limbo concavo tubum haud aeguanti. Floret aprili, maio. Tota planta 3—18 cm alta, folia inferiora 1 cm X 5 mm, calyx fructifer 3—3"/, mm longus. In herbidis supra Stanimaka (Stř), ad Sliven (Šk). Hane plantam in copia jam diu ab amico Stříbrný accipio. Prius comparavi et confudi eam cum WM, čďaeá B. H, (conf. Fl. bulg. p. 402), nunc autem, cum etiam cel. Charreů in Macedonia ad Saloniki eandem collectam ad me misit, gravem differentiam, guae dignitatem specificam bene vindicare potest, inter utramgue reperio. A M. idaea dignoscitur ramis gracilibus, indumento lon- giori, pedicellis elongatis patulis, racemis bracteiferis ete. — M. idaea habet pedicellos breviores crassos, gui pro more secundum racemum formant, calycis lacinias latiores rectas, racemos densi- ores firmos ebracteatos. M. idaea ad Varnam lecta (Fl. bulg. l. c.) est autem vera planta, cum graecis identica. M. pusilla Lois. guogue affinis differt bracteis numerosis, brevissime et crasse pedicellatis fructibus, calycis laciniis brevibus latioribus. WM. idaea apud Boissterum (Fl. Or.) videtur e pluribus speciebus confusa esse. 48 S XXXVII. J. Velenovský . cadmea Boiss. (Conf. Fl. bulg. p. 648). Supra Stanimaka ad Bačkovo freguens (Vel). Planta speciosa tempore florendi M. lithospermifolam Wlld. revera primo aspectu revocans. Tunc fert ramos (8—15 cm) elatiores. Non dubito, guin Botssterus eandem speciem habuerit. A praecedenti proxime affini dignoseitur sta- tura robustiori, corollis amplis, indumento parciori, racemis ebracteatis et non flexuosis, pedicellis fructiferis crassioribus ca- lyce tantum 1'/„—2plo longioribus. . sťvatica Hffm. Supra Dermendere (Stř). M. collina Hffm. Per totum territorium. sSsK . tmíermedia Lnk. Item. „ Fithospermifolia Wlld. Balabandza m. Rhodope (Rs), m. Vitoša (SI). rhodopea sp. n. © Annua, čota undigue (etiam ad inflorescen- tiam) pilis longis patulis umcinatis dense hispida, caule nano a basi in ramos florentes diviso, foliis čeneris inferioribus obova- tis breviter petiolatis caulinis oblongis et linearibus, racemis tandem elongatis denstusculis bast bracteatis, calyce toto pilis patulis longis uncinatis vestito fructifero clauso, pedicello pertenui brevissímo nutanti vel cernuo, corollae pallide coeruleae minimae tubo calyce longiore límbo minuto. Floret maio. Caules 5—12 cm, calyx fructifer 2"/, mm. In speluncis opacis saxorum supra Štanimaka detexi a. 1893 Plantula pumila, hispiditate, racemis fructiferis densis, calycibus cernuis, foliis teneris statim suspecta. Cum europaeis aegre est comparanda. (Certissime spectat ad orientales M. speluneicolam Sch. K. et M. uncatam B. B., guas doleo me comparare non potuisse. Diagnosis prioris autem dicit: „rami laxi flexuosi, folia parce hirta, pedicelli calyce sublongiores patuli, calyx minus clausus“, posterioris: „pili non uncinati, racemi longissimi ebracteati“, guod vero in nostra planta non reperitur. Cynoglossum officinale L. Supra Štanimaka (Vel). C. pictum Ait. Ad Sadovo (Vel). C. rotatum sp. n. Perenne (bienne?), radice crassa caules plures Jlorentes rosulasgue foliorum edenti, caulibus erectis foliosis sat tenuibus supra in ramos paucos florentes diviso, foliis rosularum longe petiolatis oblongis et oblongo-lanceolatis in petiolum sensim attenuatis obtusis vel mucronatis, caulinis e basi semiamplexi- cauli oblongis lanceolato-oblongis et linearibus obtusis vel mu- cronatis, racemis laxis tandem elongatis ebracteatis, pedicellis calyces adaeguantibus, calycis laciniis oblongo-lanceolatis obtusšis, Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 49 corollae laete rubellae limbo lato calyce multo longiori fere ro- tato-expanso, fructu glochidiato-aculeato, indumento polis longis patulis mollibus (foliis ergo virentibus) ad folia rosularia solum e tuberculo minuto ortis ad inflorescentiam sericeo-adpressis com- stane. Floruit junio. Caules 20—35 cm, folorum rosularčum lamina 6—8cm X 1—2 em, petiolus 6—8 em, caulina media 5—7 cm X 10—12 mm, corollae limbus 12—15 mm diam.! In calcareis supra Belledihan leci a. 1893. Ouamguam imperfecte collecta, guoniam fructus nondum evo- lutos gerebat, haec planta certe speciem ab affinibus longe re- motam sistit. Radix est aut biennis aut perennis, e meis speci- minibus ejus naturam extricare negueo. Fert autem (non ut in C. officinali L.) caules numerosos sat debiles brevesgue insuper rosulas numerosas steriles. Hoc charactere foliisgue multo mi- noribus (praecipue rosularibus), caulinis angustioribus, indumento non cano sed patule molliter piloso imprimisgue corolla amplis- sime rotata laete rubella a C. officinali L. et C. přeto Ait. primo intuitu dignoscitur. Corolla C. officinalis est rubra et tandem violacea infundibuliformis. (€. pictum habet corollam similiter formatam et fere aeguimagnam sed eximie lacteo-violaceam et re- ticulato-venosam, gua nota species ista e longinguo conspicitur. Atropa Belladona L. In m. Balkan infra Čumerina ad Kečidere (Šk). Verbascum pannosum Vis. Pě. Ad Bela Cerkva (Stř). V. Blattaria L. Ad Trnovo (Šk. j.). V. speciosum L. Ad Bela Cerkva (Stř). V. pulverulentum Vil. Ad Tekir (Vel). V. Bornmiilleri Vel. In m. Vratica-Balkan (Šk). V. phoeniceum L. Ubigue ad Burgas, Kaiali, Aitos, Sliven ete. Haec planta, in Bohemia et Germania tam stabilis, in Bulgaria longam seriem varietatum producit. Talis varietas est illa, guae habet flores luteos longe pedicellatos, caulem aphyllum et guae aliguot dies prius floret guam varietates violaceae. Inter varietates lu- teas et violaceas observantur non raro plantae mixtae corollis xantho-phoeniceis. Inter violaceas excellit varietas amplewicaulis Vel. Fl. bulg. p. 416, guae autem, ut videtur, occupat tantum loca montana. Haec habet caulem elatum ad racemum usgue foliatum, racemum longum. Alia varietas, guae jam nomine speciei praedita est, habet racemum elongatum, flores violaceos Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 4 50 XXXVIL. J. Velenovský magnos et interdum brevissime pedicellatos. Etiam capsulae forma, omnium várietatum non est constans. Serophularia Seopoliiů Hpe. M. Dalgodělci-Balkan (Šk). S. canina L. Ad Sliven freguens (Vel). Digitalis ambigua Murr. Ad Belovo (Rehr), ad Trnovo (Šk. j.). Linaria arvensts L. B) var. flavijlora Boiss. (L. simplex DC.) Supra Stanimaka (Vel). Cur haec varietas, guae praeter corollas luteas a typo genuino nulla nota discedit, a cl. Nyman (Consp. FI. eur.) ut species propria enumeretur, capere negueo. L. genistaefola Mill. Per totum territorium. L. dalmatica L. var. macedomica Grsb. Ad Belovo (Rchr), ad Trnovo (Šk). Veronica Velenovskyt Uechtr. Engler, Bot. Jahrb. 1886, — non Bot Centralbl. 1886. (Conf. Fl. bulg. p. 427.) V. Bácsensis Simk. Oest. Bot. Z. 1888 est secundum Bordás (1. c.) eadem planta provenitgue etiam in Hungaria. V. urticaefolia Jeg. In m. Karlovo-Balkan (Rs). V. officinalis L. Supra Novo Šelo (Stř). V. thracica sp. n. 4 Perennis, tota (praesertim ad caulem) mol- liter albo-villosa, caule erecto folioso simplici supra plurirace- moso, foliis caulinis sessilibus e bast profunde cordato-amplexi- cauli ovatis obtusts vel fere ovato-rotundatis inaegualiter crénu- lato-dentatis (dentibus obtusis), racemis elongatis pedunculatis densissimis, bracteis subulatis tenuisstmís pedicellos superantibus, pedicellis čenuissímis calyce longioribus, calycis glabri laciniis subulatis viridibus corolla violaceo -rubella multo brevioribus, corollae laciniis lanceolatis acutis, capsula (?) glabra. Im apricis ad Philippop. et Stanimaka legit amicus Stříbrný. Facie revocat V. Teucrium et V. ertmtam Kit., guarum etiam folia et caulem magnitudine aeguat. Calyces et flores sunt triplo minores iis specierum memoratarum. Racemi sunt densissimi, indumentum mollius et densius guam in V. ertnita. Foliorum forma ab utrague jam satis dignoscitur. VW. thracicam prius cum V. crinita, guae vera ad Varnam et Rilo Šelo provenit, confudi. V. erinita Kit. Ad Belledihan (Vel). V. multifida L. (Conf. Fl. bulg. p. 429.) Species haec in Bulgaria mire variabilis est. Varietates, si vis, subspecies seguentes dis- cernere licet: ©) var. genuina m. Tota patule pilosa, folia tamen plus minusve glabrescunt, foliorum segmenta plurima 2—3 mm lata, racemus = Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 51 densus, pedicelli calycem et bracteas adaeguantes (hic et illic breviores vel longiores), calycis laciniae anguste lineares et ut bracteae appendicibus lateralibus linearibus non raro auctae. — In calidis per totam Bulgariam. B) var. tenuis m. Patule pilosa, caules tenues graciles, folia, bracteae et calyces elabrescentia, foliorum segmenta tenuiter linearia (plurima 1 mm lata) fere ad nervum revoluta, bracteae et calycis laciniae tenuissime lineares raro appendiculatae, ra- cemus laxus elongatus pauciflorus, pedicelli calyce et bracteis longiores. — In desertis ad Nova Mahala (Vel). v) var. valida m. Omnibus partibus (etiam floribus) antece- dentibus duplo major, robusta, undigue valde patule pilosa, foliorum segmenta 2—4 mm lata, racemi densi multiflori, pedi- celli calyce et bracteis breviores, calycis laciniae saepius sim- plices latiuscule lineares. — Ad Sliven, Burgas, Stanimaka (Vel). V. orchidea Ortz. Ad Papazlij (Stř). V. erasstfoha Wrbz. Supra Stanimaka — Dermendere (Stř). V. bellidiotdes L. Balabandza in m. Rhodope (Rs). V. serpyllifolia L. Ad Burgas (Vel). V, surculosa Boiss. et Bal. 6) var. rhodopea m. 4 In alpinis m. Rhodope ad Balabandza detexit amicus Reiser a. 1893. Caules dense foliosi, 2— 5 cm longi, surculos sguamigeros aphyllos prae- longos repentes terminantes ipsigue surculos similes proferentes. Folia coriacea, elliptica, oblonga, obovata, basi cuneata, margine revoluta et 2—4denticulata hicgue hirta. Pedunculus aphyllus axillaris (in nostris solitarlus) ad apicem caulis egrediens, racemo denso capitato vel ovato terminatus molliter hirtus. Bracteae lineari-oblongae, integrae. Pedicelli bracteas et calyces adae- guantes. Calycis hirtelli laciniae lineares, inaeguales, obtusae. Corollae amplae, magnae. Deseriptio V. surculosae indumentum olanduloso-hirtum, racemos saepius binos, pedicellos calyce bre- viores attribuit, characteres in hac affinitate non gravis momenti. Species hactenus in Tauro Cilicico nota in montibus Balkani ut nova civis europaea salutetur. V. arvensis L. Ad Burgas (Vel). V. verna L. In siccis ad Dragoman, Belledihan, Sliven, Burgas, Stani- maka (Vel). Similis seguenti, sed gracilior, calyx siceatione virens permanet, capsula minor obcordata basi angustata antice sinu angustiori profunde biloba breviter stylata, corolla minor. V. Dillenii Crtz. © (V. campestris Schmalh.) In collinis siccis per a DY XXXVIL. J. Velenovský totam Bulgariam freguens. Robustior, folia magis carnosula, calyx siccatione basi rubescens, capsula major late orbiculata sinu lato retusa longe stylata, corolla major. V. triphyllos L. Ad Rilo Selo (Šk). V. praecoz All. Ad Sliven abunde (Vel), ad Štanimaka, Tekir (Vel). V. hederaefolia L. Ad Rilo Selo (Šk). V. polita Fr. Ad Burgas (Vel). V. acimifolia L. © In humidis graminosis ad Burgas, Kaiali, Sliven, Nova Mahala, Tatar Pazardžik (Vel). V. pontica sp. n. © Annua, valde glandulosa, a medio vel e basi patentim et opposite ramosa, foliis inferioribus ovatis vel ovato- rhombeis longiuscule petiolatis inciso-crenatis, mediis rhombeis basi cuneatim angustatis sessilibus vel breviter petiolatis pinnati- fidis lobis linearibus dentatis, floralibus inferioribus caulinis si- milibus caeteris linearibus et lineari-lanceolatis, racemis simpli- cibus laxis elongatis, pedicellis pertenuibus folia et bracteas 2—4plo superantibus patentissimis, calycis ad basin fere partiti laciniis linearibus vel lineari-lanceolatis obtusis, capsula calycem adaeguanti late obovata ad medium biloba glandulosa, corolla cyanea calycem duplo superanti, stylo longo, seminibus cyathi- formibus. Caules 5—12 cm, folia media plurima 10 mm X 7 mm, pedi- celli 2—3 cm, capsula 5 mm, corolla 12—15 mm diam. Floret aprili et maio. In campestribus et graminosis ad Burgas, Kaiali, Anchialos, passim in copia (Vel). Planta corollis amplis pulchre cyaneis decora. Spectat ad affi- nitatem V. glaucae Sibt., V. Chaubardi Boiss. R., V. peloponne- stacae Boiss. O., V. amoenae Stev. et V. grandiftorae Don. Prima differt olaucedine, pubescentia, foliis, capsula, secunda hirsutie, foliis ovatis et subcordatis crenatis dentatis incisisve, capsula glabra transverse latiori, tertia foliis ovatis dentatis et subcordatis, capsula truncato-retusa, dguarta pubescentia, foliis, capsula turgidula orbiculari-obcordata, postrema ovario subro- tundo glabro integro. Ex hac dispositione patet, V. Chaubardi et V. grandifloram nostrae speciei proximas esse. W. pontica siccatione nigricat. Bartsia alpina L. In m. Karlak (Rs). Buphragia latifolia Grsb. © In arenosis ante Poros prope Burgas (Vel). : Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 53 Rhinanthus major Ehrh. In pratis circa Belledihan copiose (Vel). Rhinanthus rumelicus Vel. Ad Belovo (Vel), Burgas (Vel), Sredna Gora (Stř). R. angustifolus Gm. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). Pedicularis sumana Spr. Čamkurel ad Samokov (Rs). P. orthantha Grsb. In m. Gjumrukčal, m. Karlak (Rs). P. Friderict Augusti Tom. Supra Belledihan (Vel). Lathraea rhodopea Dingler!! In silvaticis montanis m. Rhodope supra Bačkovo maio a. 1893 collegit amicus Stříbrný. Eodem anno 1. julio in silvis inter Kara Mandša et sinum maxime australem Rumeliae orientalis copiam hujus plantae invenit amicus Reiser. Štatio Dingleri (conf. Fl. bulg. p. 440) infra m. Karlik (recte Karlak) ad Essekói jam extra limitem Dulgariae sita est. Meo sensu revocat omnino robustam L. Sguamariam L. caule elato (40—50 cm), racemo multo densiori longo multifloro terminato. Bracteae sunt minores (6—10 mm) obovato-cuneatae, flores prorsus fere duplo minores, calyx breviter campanulatus (in L. Sguam. oblongo-campanulatus) post anthesin 5—7 mm longus et latus dentibus anticis anguste posticis obligue breviter late triangularibus, capsula (5 mm diam.) obovata vel obcordata basi valde angustata styli basi indurata brevissima coronata. Hac nota jam valdopere a L. Sguamaria discedit, guae habet capsulam ellipticam vel ovato-oblongam antice in styli basin duram longam attenuatam. Placentae sunt,' ut recte autor et Boissierus proposuerant, tenues lineares non incrassatae et in omnibus capsulis a me perscrutatis 4ovulatae. Semina sunt multo majora. L. Sguamaria L. Supra Stanimaka (Stř), ad Burgas (Vel). Acanthus longifolius Host. Ad Kula, Lom (Šk). Teuerium Polium L. Ad Sirakovo (Šk). T. Škorpili Vel. Ad Belogradčik (Šk). Ajuga Laxmanní L. Per totam Bulgariam australem. A. salicifolia L. (== A. rhodopea Vel. 1893. Addit.). I specimine manco malegue siccato anno praecedenti erronee eam determinavi. Calyx guidem breviter bifidus sed non ita ut in A. Lazmanní. Flores siccati rosei, an etiam vivi? (Crescit guogue ad Šumen (Milde), ubi corollae majores etiam Siccatae magna ex parte luteae eveniunt. A. pyramidalis L. M. Trojan-Balkan, m. Karlak (Rs). Salvia ringens 8. S. Ad Burgas (Vel), supra Bučina (Rs). 54 XXXVII. J. Velenovský S. rhodopea Vel. In calcareis supra Tekir (Vel). Planta patule sed minus ramosa guam S. Aethiopis. Flores sunt pure albi. S. austriaca L. Ad Šumen (Milde). 9. nutans L. Supra Stanimaka, ad Nov. Mahala (Stř), ad Tekir copiose (Vel), ad Anchialos, Burgas (Vel). Seutellaria Columnae All. Ad Belovo (Rchr), Trnovo (Šk. j.). S. altisstma L. Ad Trnovo (Šk. j.). | S. hastifola L. Ad Gabrovica (Rs). | Prunella alba Pall. Ad Stanimaka (Stř), Belovo (Rehr), Trnovo (Šk. j.). M Melittis melissoplyllum L. Supra Stanimaka (Stř). Lamium amplexicaule L. B) var. thracicum m. Foliis caulinis basi sensim cuneatis vix amplexicaulibus profundius dentatis (dentibus acutis). In desertis ad Nova Mahala (Vel). L. bifidum Cyr. b) subspec. balcanicum m. © Annuum, caulibus saepius a basi divisis ascendenti-erectis foliosis glabris glaucis, foliis puberulis vel glabratis inferioribus longe petiolatis ovatis vel orbiculatis grosse erenatis, mediis late triangularibus profunde inciso-dentatis obtusis breviter petiolatis, superioribus breviter cuneatim petiolatis duplicatim profunde inciso-crenatis acumi- natis, verticillastris 4—0ms vn tota caulis longitudine dissitis multifloris foliis valde superatis, bracteis linearibus brevibus, calycis obligui hirti laciniis lanceolatis longe subulatis tubo parum brevioribus demum patentibus, corollae purpureae hirtulae řubo tenuť recto non annulato calyce Splo longiore, fauce dilatata, lobis lateralibus denticulo auctis, galea bifida lobís divaricatis, antheris hirtis, acheniis reticulatim albo-tuberculatis. Floruit junio. In calcareis radicis m. Balkan supra Belledihan legi a. 1893. Proportiones et facies omnino £. běfidi Cyr. veri, cui affinitate accedit. L. bifidum Cyr. autem secundum specimina graeca et italica dignoscitur: foliis minoribus magis pilosis, inferioribus cordatis, mediis triangulari-cordatis longius acuminatis, calycis dentibus brevioribus, verticillastris ad apicem caulis approxi- matis, corolla alba longius exserta. Galeopsis versicolor Curt. Ad Trnovo (Šk. j.). G. Tetraht L. Ad Stanimaka (Stř). Betomca officinalis L. Ad Bela Cerkva (Stř). Stachys orientalis Vahl. In desertis ad Nova Mahala (Stř). S. útalica Mill. Ad Nova Mahala (Stř). S. dtalica X orientalis. Cum parentibus ad Nova Mahala (Stř). Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 55 Phlomis pungens Wlld. b) laxiflora Vel. Ubigue in desertis ad Kaiali, Burgas, Anchialos, Papazlij, Nova Mahala (Vel). Ph. tuberosa L. Regulariter antecedenti associata, Svištov (Rs). Nepeta Cataria L. Ad Belogradčik (ŠK). Glechoma Mirsuta WK. Ad Burgas (Vel), Trnovo (Šk. j.). G. hederacea L. B) var. bulgarica Borb. 1. c. (Conf. Fl, bulg. p. 461). Haec eximia varietas (vix species bona) nullo modo ad G. hw- sučam WK. ponenda est, ut monet cel. Borbás. Nec cum planta hybrida Šerbiae, cujus mentionem facit et guae mihi objacet, com- parari licet. Proles hybrida jam ob eam causam esse non potest, guoniam ubigue ad Sadovo, supra Stanimaka et ad Tatar Pa- zardžik sola non in societate G. hederacea typicae provenit. In- dumentum ejus, ut nunc edoctus sum, variat, glabrescit nempe vel sat densum occurrit, sed semper minus est glandulosum guam in G. hederacea. Characteres hujus varietatis stricte definiantur: Folia brevius petiolata, inferiora saepius trigona acuta et acu- tiuscule dentata, superna saepe mucronata, media et superna longiora ac lata, calyx longior, dentes calycini longius setaceo- acuminati, corolla longius exserta. Hyssopus officinalis L. Ad Belogradčik (Šk). Calamintha Nepeta Sav. In tota Bulgaria freguens. C. alpina Lam. Ad Bela Cerkva (Stř). B) var. marginata Borb. Supra Kneževo, Belledihan (Vel), Indumento denso, foliis rhombeis latioribus, nervis valde elevatis marginegue anastomosantibus insignis. Radice perenni ab omnibus formis seguentis differt. C. patavina Jaca. Simonkai (F1. Trss. p. 444), Degem (Pl. exs. Banat. et Pl. exs. Bulg. a. 1892) et Borbás (1. c.) C. hungaricam Simk. ut speciem a Ú. patavina distinctam declarant. Characteres hujus subtilis speciei revera minime constantes coargunntur. Possideo © plantas in Romania, Banatu, Serbia, Dalmatia, Bosnia, Herce- govina et totum cyclum formarum in Bulgaria lectas, guarum posteriorum plures species meliores exhibere possint guam impiá C. hungarica, omnes omnesgue unam tantum species radice bienni vindicare possunt. — Č. patavina provenit guogue ad Tekir, ad Burgas, Kaiali, Sliven-Sotira (Vel). C. suaveolens Sm. Supra Stanimaka, in collibus calcareis supra Tekir in copia vasta omnia graminosa obducit et maio florens ačrem odore suavi implet. 56 XXXVII. J. Velenovský C. graveolens MB. © In collinis et aridis ad Burgas, Kaiali, Stanimaka, Kričim, Tekir, Sliven (Vel). C. Acinos L. Ad Trnovo (Šk. j.). Satureja Kitaibelůů Wrzb. Ad Belogradčik (Šk). Lysimachia vulgaris L. Ad Rjahovo (Šk). Soldanella alpina W. In m. Karlak (Rs). Primula intricata G. G. In m. Karlak (Rs). P. frondosa Jka. In m. Karlovo-Balkan (Rs). P. exigua Velen. Balabandza in m. Rhodope (Rs). In der Sammlung, welche H. Wagner und H. v. Degen 1892 herausgegeben haben, finde ich bei dieser Art folgende Bestimmung: Primula denudata Panč. Ich will hier nicht discutiren, ob die F. exigua gute Art ist, soviel will ich aber darauf hinweisen, dass Far, Widmer und Něgel? den Namen P. exigua behielten. H. v. Degen musste trotzdem grundsátzlich corrigiren, wiewohl unglůcklich und falsch. Pančič hielt die P. exigua fůr P. farinosa var. denudata K, welche aber von meiner Art eánzlich verschieden ist. Es ist daher unzulássig den Namen F. denudata fůr zwei verschiedene Arten zu benůtzen. P. minima L. Supra Kalofer (Rs). P. deorum Vel. Kostenec in m. Rhodope (Rs). Androsace hedreanthka Grsb. Supra Kalofer (Rs). Globularia Willkommii Nym. In calcareis supra Tekir (Vel). Plantago media L. Supra Štanimaka (Rs). P. gentianoides Sm. In alpinis m. Rhodope (Rs). P. argentea Chx. Supra Sliven in calcareis freguens (Vel). Armeria rumelica Boiss. Supra Samokov (Rs). Polygonum Běstorta L. In m. Rhodope (Rs. Stř). P. Bellardi All. Ad Sadovo (Stř). Comandra elegans Rchb. Ad Nov. Mahala, Kaiali, Karnabad, Jambol, Tekir, Kurubaglar ad Sofiam (Vel). Species mire luxurians. Folia unius formae sunt 3—4 em X 1—2"/, em, flores magni, folia alterae 1— 2 em X 1—2 mm floresgue duplo minores in caulibus gracilioribus. Thestum moesiacum Vel. In graminosis ad Burgas (Vel). Asarum europaeum L. In m. Dalgodělci Balkan (Šk). Aristolochta pallida Wlld. Ad Stanimaka (Stř), m. Ginci-Balkan (Rs). Mercurialis ovata Strnb. Ad Burgas (Vel), Trnovo (Šk. j.). Euphorbia erythrosperma Kerner non Borbás (Fl. bulg. p. 508). K. polychroma Kerner. In m. Sliven-Balkan (Vel). Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 57 E. glareosa MB. Ad Svištov (Rs). E. salicifolia Host. In tota Bulgaria australi (Vel). E. agraria MB. Ad Burgas, Kaiali, Karnabad, Jambol, Tekir freguens (Vel). Aut species mire varians aut stirpes diversas occultans. Vera et deseriptioni autoris respondens habet ramulos breves, folia ampla ovata vel ovato-oblonga basi profunde cordata caulem amplectentia. Forma slivenensis habet folia minora oblonga su- periora tantum parum cordato-amplectentia caetera autem sessilia basi rotundata vel attenuata valde angustata fere lineari-lanceo- lata. Forma ad Trnovo lecta (Šk. j.) habet ramulos valde elon- gatos, folia coriacea fere nitida, umbellaria sese parum tegentia, caulina e basi cordata valde lineari-elongata. (Cornua involucri nunc brevissima nunc elongata inveniuntur. E. amygdaloides L. Ad Jugovo (Stř), Trnovo (Šk. j.) E, Myrsimites L. Ad Burgas, Aitos, Karnabad, Sliven, Tekir (Vel), Trnovo (Šk. j.) B. Apios L. 4 (E. pubigera Friv. exs.). In declivibus calidis m. Barmuk et m. Balkan supra Šliven abunde (Vel). Parietaria erecta M. K. Ad Trnovo (Šk. j.). Ulmus campestris L. Per totam Bulgariam australem. Ad Sadovo et Botira vidi arbores altissimas trunco validissimo aetatis revera verecundae. Ad Pontum in collibus provenit ut fruticulus foliis minutis nervis secundariis paucioribus basi magis inaegualibus et subcordatis margine obtusius et fere omnino simpliciter serratis. Fructus mihi innotuerunt, guare de ejus dignitate judicium ferre negueo. Fagus silvatca L. In m. Barmuk et vicinis cacuminibus Balkani crescit varietas eximia foliis typo multo majoribus brevissime petiolatis late ovatis basi rotundata. Flores et fructus non reperi. Commendo eam guam diligentissime ulterioribus observationibus. Ouercus austriaca W. Karnarehan in m. Trojan-Balkan (Rs). O. conferta Kit. Ad Sofiam (Vel). Formae nonnullae gerunt longiuscule pedunculatos fructus (conf. ©. intermedia Heuff.), caeterum arbor bulgarica non solum cum hungarica sed etiam cum descriptio- nibus autorum orientalium bene convenit. Folia sunt subsessilia, profunde inciso-lobata lobis integris vel sublobulatis, a basi sursum acerescentia, supra tandem glabrata nitentia, subtus plus minusve hirta, sat coriacea et magna. Ramuli nunc glabri nunc hirti occurrunt. O. rhodopea sp. n. + Arborea, elata, foliis longiuscule petiolatis 58 XXXVII. J. Velenovský ambitu breviter oblongo-obovatis basi truncatis vel inaegualiter auriculatim cordatis non profunde lobatis (lobis fere omnino in- tegris obtusis) supra Ssaturate nitenti-viridibus glabris subtus pallide glaucis sparse puberulis nervis prominulis pallidis per- cursis, ramulis omnibus glabris, floribus femineis et fructibus 9—5nis in pedunculo axillari sat elongato sitis. In declivibus calidis supra Rilo Selo (Vel. 1889), supra Stani- maka (Vel. 1893). Arbor magnitudinis ©. sesstliflorae Sm., foliis coriaceis non magnis (8 em X Bem) supra laete viridibus statim agnoscenda et decora. Cum nulla specie vel varietate affinitatis O. pedun. culatae ihr. et memoratae nostram Auercum accurate conjungere possum. Foliis sat longe petiolatis (petiolus 1%, cm) respondet ad summum ©. pubescentt W., cui maxime cognata videtur. Fructus maturos non possideo, jam vero pedunculi florentes fe- minei tam longi eveniunt, ut potius O. pedunculatam revocent. Salix triandra L. In paludibus ad Kričim et Tekir (Vel). Almus glutinosa G. Cum praecedenti (Vel). Juniperus communis L. Supra Belovo in montibus late dispersa ad radicem usgue descendens. Forma genuina (Vel). J. macrocarpa Sibt. Supra Stanimaka locis calidissimis cum J. Oxy- cedro L. associata (Vel). J. excelsa MB. In m. Rhodope regione arborea non procul a Bačkovo detexi cum amico Stříbrný. In montanis m. Rilo ad Beli Isker observavit ramulosgue attulit amicus Reiser. Arbor elata, macna! Folia ramulorum sterilium apice acuto subpatula, folia ramulorum lateralium et florentium adpressa brevia (ramuli ergo subteretes), omnia supra basin glandula subrotunda vesinam copiosam exsudanti notata. Galbulae globosae nigro-violaceae cernuae iis J. communis paulo majores seminibus 3—4nis. Affinis J. Sabina L. dignoscitur statura fruticosa, foliis ramulorum ste- rilium rhombeis medio dorso glandula oblonga notatis. J. foeti- disstma Wlld. (J. sabinoides Grsb.) jam foliis eglandulosis sguar- rosis, galbulis fusco-purpureis, seminibus 1—2nis longe distat. Butomus umbellatus L. Ad Kneža ad Danubium (Šk), Svištov (Rs). Limodorum abortivum Sw. In m. Etropol-Balkan (Rs). Cephalanthera rubra Rich. Supra Stanimaka-Dermendere (Stř). C. ensifolia Rich. In m. Etropol-Balkan (Rs). Neottia nidus avis Rich. In m. Vratica-Balkan (Šk). Orchis Morio L. In pratis circa deversorium Belledihan in copia Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 50 vasta (Vel). %) subsp. Škorpili Vel. In declivibus supra Stani- maka (Vel).Pulchra, a typo mire aberrans. „ cortophora L. Ad Stanimaka (Stř), ad Berkovce (Rs). „ tridentata Sep. In m. Etropol-Balkan (Rs), ad Burgas (Vel), Trnovo (Šk. j.). „ lactea Poir. Ad Sotira freguens (Vel), supra Stanimaka (Vel). . Stmia Lam. Karatepe ad Burgas (Vel). . Weddeli Richter. (O. Simia X purpurea). Inter parentes supra Sta- nimaka (Vel). . mascula L. In m. Barmuk supra Sliven (Vel), ad Bačkovo (Vel). . cordigera Fr. In m. Kalofer-Balkan (Rs). . sambucina L. In m. Baba Planina (Rs). . saccifera Brent. In m. Osenovlak-Balkan et Dalgodělci-Balkan (Šk). Nůgritella angustifolta Rich. In m. Demir Kapij-Balkan (Rs). Gymnadenia conopea Br. Supra Stanimaka (Stř). G. Privaldskyana Hpe. Singirli in m. Rhodope (Rs). Platanthera solstitialis Rchb. In pratis circa Sadovo abunde (Vel). P. chlorantha Cust. 4 (P. montana Rchb.). In silvis montanis ad Bačkovo (Vel). Satyrium hircimum L. Ad Trnovo (Šk. j.). Ophrys bicornís Sadl. Supra Stanimaka (Stř), ad Trnovo (Šk. j.). O. arachnites Murr. 4 (O, fuciflora Rchb.) In calcareis infra ca- stellum supra Stanimaka (Vel). Iris Pseudacorus L. In paludibus totius Bulgariae australis freguens (Vel). 1. graminea L. Ad Nov. Mahala (Stř), Belledihan (Vel), Boboševo (Sap), Sliven (Vel), Tatar Pazardžik (Vel). Passim occurrit forma foliis angustioribus, perigonii phyllis multo angustioribus basigue - tenuius constrictis lutescenti-pallidis parum tantum violascentibus. In extremis individuis aspectum praebet eximium, sed innumeri transitus de ejus dignitate dubitare non sinunt. 1. Sintenisii Jka. In desertis ad Nova Mahala (Vel), ad Trnovo (Šk. j.) Planta viva perpulchra, foliis saturate viridibus ÚIrmis fere coriaceis aegualiter dense nervatis, perigonii phyllis externis medio lutescenti-venosis caeterum ut phylla interna et stigmata saturate cyaneis. I. variegata L. Supra Tekir (Vel), supra ŠStanimaka ad castellum (Vel). Crocus moestacus Lam. Ad Burgas, Anchialos, Kaiali, supra Štani- maka, ad Nov. Mahala, Kričim (Vel. fructif.). SOoO SO© SO OKO© 60 XXXVII. J. Velenovský C. chrysanthus Herb. Ad vicum Duganovo agri Sofiani (Šk). C. Olivieri J. Gay. Ad radices m. Rilo supra vicum cognominem detexit amic. Škorpil. Foliis synanthiis latiusculis, stigmatibus profundissime multi-partitis jam a simili C. moestaco Lam. di- „gnoscitur. C. Skorpili Vel. Conf. Fl. bure. p. 537. Ad Bělopopci et Rilo Selo leg. Skorpi. Tanto temporis spatio intermisso accepi iterum hanc lepidam plantulam, guam nunc ut speciem optimam decla- rare possum. Tota statura est gracilior guam in Ú. moestaco Lam., tunicae imae externae sunt sericeo-nitidae membranaceae in pertenues fibras parum solutae (tunicae Ú. moesiaci sunt minus membranaceae fibris crassioribus). Flos est minor et pro more solitarius, stigmatibus semper antheras superantibus indi- visis purpureo-vitellinis, tubo perigonii semper violaceo-sordido. C. veluchensis Herb. Singirli m. Rhodope (Rs), m. Ginci-Balkan (Rs), m. Gjumrukčal (Rs). Sternbergia colchicijlora WK. Supra Belledihan, ad Burgas, Kaiali, Sliven, Kričim, Tekir, Nov. Mahala (Vel). Leucojum aestívum L. Haec planta decora majalis suis corollis can- didis millenis ornat omnia prata humida totius Bulgariae trans- balcanicae. Crescit ubigue in copia vasta ad Bojana, Dragalevce, Pasarel, Tatar Pazardžik, Jeni Mahala, Straldža, Karnabad, Poros (Vel). Galanthus maximus Vel. Ad Rilo Selo (Šk), Kneževo (Šk). Colitur guogue in hortis rusticorum. Omnia specimina, guae nunc a Sta- nimaka locisgue memoratis possideo, sunt permagna. Folia sunt supra pure viridia subtus glaucescentia, sat firma, 1"/, em—2"/, em lata! Perigonii phylla externa 2"/, em—4 cm longa! G. gracilis Čel. Supra Stanimaka (Stř), Kaiali (Vel. fruct.). Haec species videtur macis polymorpha, guam hactenus notum erat. Tota planta, folia et flores non sunt semper gracilia, minuta, sed non raro proportiones G. mívalis L. aeguantia. Appendices perigonii interni colorgue hujus praestant guidem ita, ut dicit definitio autoris, sed nimis saepe non differunt a G. mívali L. Ruseus aculeatus L. Ad Čiprovce (Šk). Asparagus verticillatus L. Supra Stanimaka (Stř). A. officinahs L. Ad Tekir, Kričim, Tatar Pazardžik, Belledihan (Vel). A. tenmfoltus Lam. Ad Bačkovo (Vel). Polygonatum latifolium Dsť. Kurubaglar ad Sofiam (Vel). P. officinale All. Supra Belledihan (Vel), Makocevo (Šk), Etropol (Rs). Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 61 P. Škorpili sp. n. % Planta omnibus notis P. officinali All. et P. latifoho Dsf. intermedia. A primo dignoscitur: Caule pedi- cellis foliisgue ad nervos (subtus) sparse et breviter scabrido- hirtulis, foliis minus glaucis breviter petiolatis non amplecten- tibus late ovato-ellipticis apice angustius attenuatis, pedicellis plurimis 2—3floris, perigonio breviori tubuloso (15 mm X 5 mm). A P. latifolio recedit: indumento sparsiori et breviori, foliis longioribus et angustioribus basi brevius et latius petiolatis, pedicellis brevioribus 2—3floris, perigonio tubuloso longiori. — In calcareis saxosis supra Belledihan maio 1893 detexi cum amico Škorpil. Probabiliter originis hybridae, guamguam loco natali crescit in copia, non in individuis solitariis. Parentes crediti non procul ab e0 inveniuntur. Paris guadrifoltu L. B) var. baleanica m. Foliis saepe guinis late obovatis breviter attenuato-acutatis, flore breviter pedicellato, perigonii phyllis externis latiuscule lanceolatis breviter attenuatis obtusis vel vix acutatis. — In dumetis ad radicem m. Vitoša freguens (Vel). Anthericum Liliago L. 4 In declivibus m. Rhodope supra Štani- maka (Vel). Asphodeltne lutea Rchb. In collibus aridis calcareis supra Kričim et Tekir copiose et sub flore eximium decus vegetationis hujus loci (Vel), Karatepe ad Burgas (Vel). A. liburnica Rchb. Supra Belovo (Rchr). Pritillaria tenella MB. Ad Boboševo (Sap). F. pontica Whlnb. Ad Nova Mahala, in m. Barmuk et Balkan supra Sliven (Vel). Florum magnitudo stationibus valde variabilis est, forma autem characteresgue eorum constantes persistunt. Folia bulborum non florentium sunt longe petiolata lanceolata obtusa basi longe tenuiter angustata (10—15 em X 2 cm). F. Stříbrnyť sp. n. 4 Bulbo ovato parvo paucitunicato, caule glabro elato sat crasso infra medium foliato, foliis numerosts glabris glaucis sparsis planis erecto-patentibus, inferioribus ob- longo-lanceolatis obtusis, mediis et superioribus lineari-lanceo- latis et linearibus acuminatis, summis anguste linearibus saepe approximatis, foribus 1—4ms (saepissime 2—3nis) nutantibus oblongo-pyriformibus basin versus valde attenuatis, pedicellis flore paulo brevioribus, perigonii phyllis externis oblongis internis oblongo-spathulatis latioribus, omnibus apice breviter constrictis in cuspidem tomentellam externe vinoso-glaucis intus medio luteo- 62 XXXVII. J. Velenovský vinosis caeterumgue purpureo-fuscis non tesselatis ad basin fo- veola lineari notatis, staminibus perigonio triente brevioribus, filamentis valde piloso-scabridis antheram subaeguantibus, stylo ovario longiore recto stmplici, stigmate obscure trilobo antheras superanti, capsula clavata basi attenuata late hexaptera. Floret primo vere. Caulis 40—80 cm altus, folia inferiora caulina 7—9 cm X 1—2 cm, superiora 4—7 em X 2—5 mm, phylla externa 20—24 mm X 5 mm, interna 20—24 mm X antice 7—9 mm, capsula 2—3 cm X antice 1"/, em. In dumosis regionis inferioris calidae ad Nova Mahala (distr. Philippop.) detexit amicus Stříbrný a. 1892. Ipse loco natali fructiferam colleci a. 1893. Planta ex affinitate F. Sibthorpianae Sm. Eubeae et Messe- niae incolae nec non F. béthynicae Bak. de Olympo Bithyno deseriptae sed parum et imperfectae notae. (Ommnes tres nomi- natae habent styllum indivisum stigmate globoso obscure trilobo. Nostra species est elata foliosa floribus fere semper 2—3nis relative parvis coloregue insignibus. Gagea stenopetala Rehb. In declivibus m. Vitoša (Vel), ad Stani- maka (Stř). Planta typica, genuina. B) var. rumelica m. In graminosis m. Barmuk supra Sliven copiose (Vel), in desertis ad Nov. Mahala (Stř). Haec est va- rietas, guae in FI. bule. p. 549 memoratur. Planta revera me- morabilis, sed viva tantum indaganda. G. bohemica Schult. In colle Džendemtepe ad Philippopolin primo vere detexit amic. Stříbrný. Plantula congruit cum bohemicis mihi in adjacentibus Pragae optime notis, caulis tuntu nmodo, bracteae et pedicelli paulisper villosi praestant. Flores solitarii, rarius bini. Inter specimina florentia ut ad Pragam copia bul- borum minutorum duo folia capillaria gerentium caespitemgue densum formantium nascitur. Fructus non video, guoniam mihi flores solum juveniles objacent. G. lutea Kar. Ad Etropol (Rs). G. minima Schlt. In m. Baba Planina (Rs). G. foliosa Prsl. Ad Etropol (Rs), Rilo Selo (Šk). G. pusilla Sch. Ad Musibeg prope Radomir (Šk). Ornithogalum chloranthum Saut. Ad Sadovo (Stř). O. Asěnů sp. n. 4 Glabrum, bulbo ovato, foliis linearibus canali- culatis scapum aeguantibus vel superantibus, racemi valďe elon- Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 63 gati sat laaiflori floribus demum pendulis pedicellis tenuebus vis aeguilongis vel lomgioribus suffultis, bracteis e basi lanceolato- ovata longe acuminatis membranaceis, nervatis pedicellos supe- rantibus, perigonii sub flore late campanulato-aperti phyllis ob- Longo-lanceolatis, apice attenuatis obtusis vel vix acutis albis dorso tenwiter viridi-faseiatis, filamentis perigonio tertia parte brevi- oribus latis, internis anthera plus duplo longioribus apice tri- cuspidatis cuspidibus lateralhibus longe acuminatis antheram duplo superantibus, internis multo brevioribus angustioribus apice stím- plicibus, stylo vecto ovavtum oblongo-conicum adaeguanti, capsula ovata sexcostata et sulcata apice attenuata, seminibus foveolato- rugosis ovatis. Floruit malo. In praeruptis dumosis m. Rhodope supra Bačkovo detexi cum amico Stříbrný a. 1893. Species pulchra, spečiosa et certe ab affinibus O. nutanti L., O. chlorantho Saut. et Ó. prasandro Grsb. diversa. Jam vero floribus fere duplo majoribus longe pedicellatis et in racemum longum laxum dispositis longe excellit. Staminibus brevioribus simplicibus guidem ad O. prasandrum propius accedit, sed hoc habet flores minores, pedicellos breves, perigonii phylla angus- tiora tenuius acuminata, Cuspides staminum longiorum anthera breviores, ovarium globosum minus. Infra antheram observatur in nostra specie dens minimus. Perigonii phylla sunt iis memo- ratorum multo latiora apice non tenuiter acuminata et excurvata sed fere obtusa et recta late aperta maxima ex parte albida. Sacram eam esse volo memoriae clarissimi imperatoris Bulgariae Asění, cujus castellum non procul ardua coronat saxa. O. comosum L. In collibus ad Philippopolin (Stř). O. Škorpili Velen. 1887. Fl. bule. p. 550. Bulbo ovato símplicí, foliis plerumgue Z—9ms lineari-lngutatis subtus tantum longe retrovso-pilosts supra glabris glaucis scapum 2—3plo superan- tibus, scapo molliter piloso onjflorescentia longiore, corymbi ab- breviati 9—Šflort pedicellis bracteis eltam sub fructu Drevioribus (raro eas sub fructu adaeguantibus) sub anthesi erecto-patulis sub fructu refracto-cernuis, perigonii phyllis pedicellos subaeguan- tibus mediocribus late lanceolato-oblongis apice attenuato-excur- vatis vel subobtusis viridibus late albo-marginatis, filamentis tertia parte perigonio brevioribus basi dilatatis, ovario obovato, bracteis ventricoso-lanceolatis basi scariosis in apicem nervosum 64 XXXVII. J. Velenovský herbaceum longe attenuatis, capsula sudglobosa late alata. Floret mailo. Bulbus 1"/, cm longus, scapus lorens 2—4 cm, fructifer usgue T cm altus, folia tandem 20—25 cm X 5—8 mm (!), perigonium 11—12 mm longum, capsula 6—8 mm diam. In graminosis m. Barmuk sub cacumine supra Sliven a. 1886 detexit amicus Škorpil, ipse hic eam a. 1893 colleci, ad Šumen a. 1890 legit dom. Milde. Repeto definitionem huius speciei, guam in meo itinere in omnibus stadiis evolutionis reperi et vivam perfecte describere potui. Cum O. fimdriato Wlld., ut diagnosis docet, est vulgo non affinis, ut prius affirmare volui. Etiam ab omnibus Ornitho- galis notis toto coelo aberrat, guare nos in eo typum vetustum Balkani cospicere oportet. O. nanum Sibt. In toto agro Sofiano in pascuis et graminosis copiose, item in eraminosis ad Pasarel, Vakarel, Ichtiman ad regionem montanam usgue ascendens, in graminosis regionis calidae in- ferioris ad Sadovo, Philippop, Burgas (Vel), ad Trnovo (Šk. j.). Haec pusilla plantula est summopere characteristica in vege- tatione vernali Bulgariae. Apparet post nivem in copia vasta cum Tararaco et Ficaria in graminosis omnia loca suis can- didis e gramine vix eminentibus foribus per multa millia pas- suum obducens. Ab affini Ó. refracto Kit. primo intuitu di- gnoscitur statura minori, floribus minoribus. Bulbus praestat semper sine bulbilis et capsula multo minor. O. refractum Kit. Ad Sadovo, Nov. Mahala, Stanimaka (Stř), Kaiali, Burgas (Vel). Seilla bifolia L. Ad Trnovo (Šk. j.). Hyacinthella leucophaea Stev. Ad Bělopopci (Šk). H. vumelica Vel. Ad Stanimaka, Papazlij (Stř). Museavi neglectum Guss. In pascuis dumosis ad Anchialos (Vel). M. Vandasit Vel. In declivibus apricis collis Karatepe ad Burgas copiose. in m. Barmuk supra Sliven et ad Sotira copiose (Vel), ad Boboševo (Sap). Planta viva pulcherrima, racemo laetissime cyaneo suaveolenti. Alltum ursinum L. Ad Gorni Šipka (Rs), ad Šumen (Milde). A. flavum L. Ad Čaušovo (Stř), Lom Palanka (Šk), Belogradčik (Šk). A. carinatum L. M. Vratica Balkan (Šk). A. rhodopeum Vel. Ad Stanimaka (Stř). Amicus Stříbrný misit ad me etiam bulbos steriles folia solum gerentes. Folia haec sunt Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 65 guogue indumento longe hirto vestita, gua nota ergo etiam plantam non florentem commode agnoscere possumus. A. Cupani Raf. 2 In declivibus calcareis supra Belledihan (Sl). Vaginis foliisgue hirtulis, spatha univalvi, floribus longe pedi- cellatis, perigonio longius cylindrico basi unacum staminibus alte connato ab A. moschato L. bene dignoscitur. A, rotundum L. Ad Kaiali (Vel), Belovo (Rchr). A. segetum Jan. Ad Papazlij (Stř). A. atropurpureum WK. Ad Nova Mahala (Stř), Jambol, Sliven, Kar- nabad., Aitos, Kaiali, Burgas (Vel). Tulipa orientalis Lev. In planitie et collibus (terra nigra) inter Paliurum prope Kafali ad lacum Vajakói copiose et in societate Paeoniarum Adonidumgue vegetationem superbam constituens. Planta paulisper recedit ab ea, guam cognovi ad Dragoman. Caulis est elatior (30—60 cm), folia longe acuminata margine plana vel undulata, phylla perigonii apice brevissime cuspidata vel acutata intus basi nigro-maculata pallide lutea, fusco-pur- purea, coccinea et variegata. Certe tamen utrague ad eandem speciem pertinet. T. balcanica sp. n. 4 Bulbo ovato tunicis fuscis apice elongatis intus sericeo-pilosis vestito, caule elato gracili glabro, foliis glaucescentibus caulinis 2—3nis ad partem inferiorem caulis sitis oblongo-linearibus longe tenuiter angustatis, radicalibus (bul- borum nempe non forentium) Zineari-lanceolatis acuminatis, flore folia superanti oblongo-campanulato phyllis extus pallidis vel fuscescentibus intus saturate luteis (fere aureis) oblongo-lanceo- latis in cuspiůdem longam tenučssímam senstm amgustatis extus apice scabridulis basi intus non maculatis, filamentis dilatatis basi barbatis ovarium oblongo-linearem parum superantibus anthera plus duplo longioribus. Floruit maio. Caules 30—40 cm alti, folia caulina prima 1 cm, superiora 3—5 mm lata, radicalia plurima 5—10 mm lata, phylla 4—5 cm X 8—12 mm. In graminosis cacuminis m. Barmuk supra Sliven in societate Ornithogali Skorpilů et Fritillariae ponticae guidem abunde sed parce florens. Species ab affini T. silvestri L. foliis angustis longe tenuiter acuminatis, perigonii phyllis longis angustis decore longe cau- dato-acuminatis, filamentis longis, colore saturate aureo diversa, sed ad graecam itidem montanam T. Orphanideam Boiss. arctius Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 3) 66 XXXVII J. Velenovský accedens. Haec nempe habet guogue folia phyllague angusta, sed flos extus purpurascens phyllis apice tantum acutatis intus basi maculatis, filamenta anthera sesguilongiora dicuntur. Stirpes probabiliter montanas parallelas ex affinitate T. stlvestris nostra et graeca planta exhibent. 7. silvestrem L. veram typicam etiam ad Sliven amic. Škorpil collegit (Fl. bule. p. 547). Colchicum bulbocodiotdes MB. In pascuis dumosis ad Burgas, An- chialos, Kaiali, Nova Mahala, Kričim, Tekir, Tatar Pazardžik (Vel). Maio omnino fructiferum. Folia hoc statu sunt lineari- oblonga nitida saturate viridia paulo torta margine cartilagineo ciliatula (10—20 cm X 1—1", cm), capsula ellipsoidea antice sensim attenuata (carpellis nempe conniventibus). Merendera rhodopea sp. n. A (M. attica Vel. Suppl. 1892). Cormo ovato non sobolifero externe tunicis nigro-fuscis coriaceis superne productis vestito, caule ex medio tunicarum excedenti bractea longa membranacea obtusa incluso, foliis synanthiis 9—Onis flores adaeguantibus falcato-recurvis canaliculatis line- aribus obtusis margine ciliatis, floribus 3—4nis roseis, unguibus fliformibus lamina 3—4plo longioribus, lamina oblongo-lineari plurinerví obtusa, interiorum basi omnino edentula, staminibus laminas medias adaeguantibus, antheris nigris oblongo-ellipsoideis. Folia sub anthesi 2—4 mm lata, lamina florum 2—4 mm lata, tota planta 10—15 cm alta. Supra Stanimaka (Stř). Floret primo vere cum Galanthts. M. attica Boiss. et Sprun., cum gua hanc speciem prius con- junxi, dignoscitur florescentia autumnali, statura minori, foliis angustioribus acutioribus, florum lamina angustiori acuta, un- guibus brevioribus, antheris longioribus. M. caucasica MB. guo- gue affinis secundum specimina autoris dignoscitur statura omnino validiori, foliis et floribus paucioribus, unguibus brevioribus, laminis latis obtusis internis breviter auriculatis, foliis multo latioribus erectis. Luzula albida DC. Sredna Gora (Stř). Juncus atratus Krock. Ad Belovo (Rchr). Arum italtcum Mill. In tota regione calida inferiori a Caribrod ad Sofiam, Philippop. et Burgas usague valde freguens. Praesertim copiose nascitur in fruticulis Paliuri semper a pecoribus in- tactum persistens. Hucce forsan spectat „A. maculatum“, guod in Bulgaria ab omnibus autoribus ut planta vulgaris indicatur. In hoc sensu A. maculatum in meo libro (Fl. bulg. p. 573) A. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 67 etiam acceptum est. Nune autem in Bulgaria proficiscens ob- servavi ubigue florens tantum A. dtalicum. Non dubito, guin etiam A. maculatum L. verum in Bulgaria proveniat, sed putem, id potius montana inhabitare ut plerumgue in terris australibus evenit. orientale M. B. 4 In calidis dumosis m. Barmuk et m. Balkan supra Sliven et Sotira (Vel). Ouo usgue haec species in Bulgaria extendatur, hactenus non est perscrutatum, planta autem, guam hic adduco, est vera et ab antecedenti diversa. Folia sunt firmi- ora saturate viridia longius petiolata. Varietatem guogue reperi, guae habet folia angusta longa (certe obscurum A. angustifoltum Jka — A. elongatum Stev. FI. bulg. p. 575). Pedunculus est longior et tenuior, spatha minor et praesertim intus atropurpurea, tubus ejus longior, spadix purpureus minor tenuior longius pedicellatus, annulus femineus brevior. Carex divisa Huds. Ad Tekir (Vel). C. arenaria L. b) colchica Gay. (U. intermedia Urv.). P In are- 50 SK SOC nosis maritimis ad Burgas (Vel). Čulmo graciliori laevi, spiculis omnibus approximatis, bracteis minus longe cuspidatis, glumis vix setaceo-acuminatis a typo recedit. . Sehreberií Schrk. B) var. rumelica m. Foliis tenuioribus longis, culmis elatioribus tenuioribus tota fere longitudine scabris, spi- culis 2—4nis sat remotis rectis. In graminosis siccis ad Šotira et Sliven (Vel). . echinata Murr. Ad Bela Cerkva (Stř). . Buekič Wmm. In pratis ad Šadovo (Vel). . humilis Leyss. Supra Sliven, Stanimaka (Vel). Michel Host. In m. Barmuk supra Sliven (Vel), ad Trnovo (Šk. j.). . hordeistichos Vill. In m. Barmuk supra Šliven (Vel). . glauca Scop. In humidis calcareis ad Sotira (Vel). Varietas a bo- hemicis mire aberrans. (Culmus est asperulus, spicae femineae Superiores erectae sessiles, glumae utriculos subsuperantes, utri- culi majores virentes glabri in spica pauciores laxiores. nutans Host. In desertis ad Burgas, Kaiali, Sadovo (Vel). „ tomentosa L. In graminosis ad Pontum ad Burgas (Vel). C. Šišmamni sp. n. 4 Perennis, caespitosa, radice fibrosa estolonosa, culmis pedalibus erectis sat gracilibus foliatis triguetris laevibus, foliis pallide virentibus latiuscule linearibus planis culmos sub- aeguantibus, spicula terminali mascula saepius solitaria, femineis 68 XXXVII. J. Velenovský 3—Dnis cylindricis parum e vaginis exsertis erectis densifloris in- fernis longtuscule supernis breviter pedunculatis vel summis ses- stlébus masculae approximatis, infernis et mediis valde remotis, bracteis longe vaginantibus foliaceis spiculas superantibus (summa tantum setacea brevi brevitergue vacinanti), glumis ovatis cuspi- datis praeter carinam virentem albo-membranaceis fructu sub- brevioribus, stigmatibus ternis, utriculis elabris viridibus ovato- triguetris enerviis n rostrum dimidio brevius lineare ore scari- osum bifidum (non birostre) breviter attenuatis. Floruit maio. Culmi 20—35 cm, spiculae femineae plurimae 1'/4£—2 cm X 5B—7 mm, utriculus cum rostro 4 mm longus, folia latissima 5 mm lata. In silvaticis humidis praeruptorum m. Rhodope supra Bačkovo legi a. 1893. Habitu, dimensionibus et affinitate proxime accedit ad C. sil- vaticam Huds., guae locis similibus guogue nascitur (etiam in Bulgaria proveniens). Posterior habet autem spiculas femineas longiores laxiores sat paucifloras in pedunculis longe exsertis fere nutantes, glumas lanceolatas, utriculorum rostrum utriculo aeguilongum. Altera species affinis dicitur C. latifolta Boiss. et Bal., sed haec secundum descriptionem est bipedalis, foliis 5 li- neas latis, spiculis femineis fere bipollicaribus, glumis lanceolatis non cuspidatis, radice stolonifera. — Dedico hane speciem Ss- mano, infelici imperatori Bulgariae. Cladium Mariseus L. In paludibus ad Šadovo et Katunica formati- onem vastam late extensam constituens (Vel). Eriophorum vaginatum L. In m. Rhodope (Rs). E. angustifoltum Rth. In lacu Batak (Rs). Setrpus pauciflorus Leht. In paludosis ad Sadovo freguens (Vel). S. lacustris L. b) subsp. thracicus m. Nascitur in copia in latis pa- ludibus ad Maricam prope ŠSadovo, porro ad Tatar Pazardžik, ad Straldža (Vel). Culmis sat gracilibus viridibus (non glaucis!), involucri phyllo primo basi late hyalino-membranaceo in cuspidem longam rectam longe setaceo-attenuatam producto, anthelae ramis tenutbus nutanti-laswis valde elongatis inaegualibus, spiculis ovato- lanceolatis solitariis vel 2—Snis longiuscule pedicellatis, elumis brunneis laevibus ovato-lanceolatis vetusis mucronatis, acheniis antice evidenter in rostrum attenuatis. Planta inter S. palustrem L. et S. Tabernaemontant Gm. fere intermedia. Cum priori habet colorem culmorum, spiculas et Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 69 glumas similes, culmi sunt autem graciliores (majores tamen guam in 8. Tabernaem.), spiculae praestant lanceolatae solitariae vel 2—3 aggrecatae et tune etiam pedicellatae, ramuli anthelae tenues laxi subnutantes. Spiculae sunt minores iis 9. lacustris sed majores iis S. Tabernaemontanť. Achenia S. lacustris sunt majora antice rotundata breviter mucronata, achenia S. Tabernae- montant sunt contra multo minora similiter antice rotundata. 9. compressus Pers. Ad Bela Cerkva (Stř). Heleocharis umiglumis Link. Ad Sadovo in paludibus (Vel). Anthozanthum odoratum L. B) var. bulgaricum m. In graminosis supra Stanimaka (Vel). Glumis elevatim nervosis, inferiore ex- curvato-cuspidata, Superiore asperula tenučus lanceolata sensim setaceo-acuminata, flosculis sterilibus eluma superiore fere 4plo brevioribus, eorum arista e oluma magna vix excedenti, flosculo fertili vix sterilibus breviore, i Echinaria capitata L. In calcareis collinis supra Tekir in copia vasta (Vel). Phleum asperum Jeg. Supra Tekir (Vel). Ph. pratense L. Ad Nova Mahala in desertis (Vel). Ph. Boehmeri Wib. 2 (Ph. phalaroides Koch). In desertis ad Nova Mahala (Vel). Verum, spiculis nudis. Alopecurus utriculatus Pers. In tota Bulgaria australi vulgaris (Vel). A. pratensis L. In graminosis ad Nova Mahala (Vel). Planta typica. A. arundinaceus Poir. In graminosis ad Karnabad, Jambol freguens (Vel). A. brachystachys MB. Kostenec in m. Rhodope (Rs). Sesleria argentea Savi. % In rupestribus calcareis triasicis m. Sinite Kameny ad Sotira (Vel), m. Balkan supra Šliven (Vel). Omnino congrua cum plantis gallicis. S. Heufleriana Schur. Supra Stanimaka (Vel), m. Trojan-Balkan (Rs). S. phteotdes Stev. B) orbelica Vel. Balabandza m. Rhodope (Rs), m- Karlovo-Balkan (Rs). S. comosa Vel. Kostenec in m. Rhodope (Rs). Stipa Grafiana Stev. Supra Stanimaka et Tekir (Vel), supra Šliven (Vel). Piptatherum holeiforme R. S. Supra Stanimaka (Vel). Milium vernale MB. © In desertis ad Kaiali, ad Burgas (Vel). Deschampsia caespitosa MB. Balabandza in m. Rhodope (Rs). Arrhenatherum erianthum Boiss. R. In graminosis ad Burgas, Kaiali, Aitos copiose (Vel), ad Sliven in m. Barmuk (Vel). Primo vere 70 XXXVIL. J. Velenovský invenimus in graminosis .siccis sterilibus omni vegetatione caren- tibus innumera avellanam aeguantia globosa nitida albida tu- bera, ex guibus nec folia nec culmi egrediuntur. Haec sunt tu- bera rhizomatis nostrae speciei anni praecedentis vel jam viva hornotina, in guibus serius culmi et folia apparent. Panicula non est semper ita paupera sed etiam densior multispiculata. Avena clauda Dur. © In collibus calcareis calidis supra Tekir passim copiose (Vel). (Gramen hactenus rarum in Graecia et Oriente provenit. A, compressa Heuff. In graminosis siccis ad Sliven, Nova Mahala et Philippop., Kurubaglar ad Sofiam, circa deversorium Belledihan abunde (Vel). Haec planta in graminosis per Bulgariam certe late occurit, in stationibus ubigue copiose nascitur. Excellit foliis ro- sularum inferiorum brevibus glaucis firmis margine decore ebur- neo-cartilagineo. Radix est evidenter perennis et caespitosa, non repens ut erronee in Fl. bulg. p. 609 dicitur. Spiculae 4—6florae. A. pubescens Huds. y) var. rectiuscula m. Culmo recto graciliori, spi- culis breviter et stricte pedunculatis in panicula erecta, spiculis glabris 2—3floris multo minoribus, glumis valde inaegualibus, superiore florem proximum adaeguanti, inferiore multo angustiore flore proximo dimidio breviore, arista supra medium sita, folio culmeo summo duriusculo brevissimo elumis glumellisgue media parte inferiore herbacea virenti vel violascenti superiore hyalina. — In calcareis herbidis supra Belledihan (Vel). Spiculis parvis statim a typo aberrat, Ventenata avenacea Koel. In siccis ad Kaiali, Sliven, Nov. Mahala freguens (Vel). Melica uniflora Retz. In montibus ad Sliven, Bačkovo (Vel). Molinia coerula Mch. Ad Sadovo (Stř). Diplachne serotina Lk. Ad Burgas (Vel). Vulpia ciliata Lnk. © (Festuca cil. Pers.). In calcareis supra Tekir (Vel), in arenosis supra Stanimaka (Vel). Bromus scopartus L. In graminosis ad Burgas, Sadovo (Vel). Formae duo proveniunt: altera spiculis pilosis, altera glabris. B. fibrosus Hack. In m. Rhodope supra Dermendere (Stř). Festuca Fenas Lag. 4 Supra Štanimaka (Stř). Cum graeca bene, convenit. Panicula contracta, foliis rigidulis glaucescentibus culmeis praesertim brevibus et convolutis a F. arundinacea Schrb. recedit. Hackel eam ad posteriorem ut varietatem ponit. Selerochloa dura PB. Ad Sadovo, Burgas (Vel). Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. rá Briza spicata Sibt. Sm. © In herbidis calcareis supra Tekir co- piose (Vel). Poa violacea Bell. In m. Rhodope ad Bel. Cerkva (Stř). P. badensis Hke. In calcareis calidis supra Tekir (regio inferior) (Vel). Catabrosa aguatica PB. In omnibus aguis Bulgariae abunde (Vel). Blymus erinitus Schreb. Conf. Fl. bule. p. 626. B) var. major m. Ad Manolovo (Stř). y) var. minor m. Ad Nov. Mahala (Stř). Hordeum bulbosum L. 4 In graminosis circa Belledihan (Vel). Triťicum cristatum Schreb. Supra Tekir (Vel). Brachypodium ponticum sp. n. 4 Perenne, glabrum, glauces- cens, rhizomate pluricauli fasciculis foliorum intermixtis, culmis erectis rigidis non ramosis fere ad inflorescentiam foliosts, foliis rigi- dis glabris asperis infertoribus convolutis culmeis planis lanceolato- linearibus firmis basi pro more convolutis, ligula elongata mem- branacea nuda, spica disticha erecta densa sub 1Ospiculata, spi- culis sessilibus erectis linearibus internodio suo S—4plo longi- oribus 12—14 floris glabris, glumis lanceolatis subinaegualibus acutis onfertori elevatim 9nervi, superiori elevatim Tinervi, glu- mellis oblongo-linearibus ad basín usgue elevatim Šnervis in ari- stam flavidam subaeguilongam rectam breviter attenuatis, palea marginibus rvgide ciliata antice emarginata. In collibus aridis ad Varnam julio 1885 collegi et ut B. pin- natum in Fl. bule. p. 629 publicavi. B. pinnatum L., guod in Bulgaria in formis denudatis provenit, di- gnoscitur: foliis minus rigidis non convolutis, ligula breviori truncata ciliata, spica laxiori semper plus minusve nutanti axi debiliori 5—8spiculata , spiculis paulisper excurvatis medio semper latioribus internodio suo duplo longioribus, gluma in- feriore 3nervi, superiore Znervi, glumellis duplo majoribus apice tantum Ďnerviis medio latioribus arista iis breviori terminatis, palea glabra vel pilosa antice obtuse rotundata. Caeterum habitus convenit. B. silvaticum R. S. Ad Bačodvo (Vel). B. distachyum L. © Ad Philippopolin leg. am. Stříbrný a. 1892. Lolium Gaudini Parl. © (L. multilorum Gaud.). In desertis ne- morosis ad Nova Mahala (Vel). Spica plerumaue elongata sub- nutans, glumellae omnes muticae. Psilurus nardotdes Trin. In graminosis aridis supra Stanimaka, Tekir (Vel). 72 — XXXVII. J. Velenovský: Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. Nardus stricta L. Ad fontes rivi Ibar in m. Rhodope (Rs). Pterts aguilina L. In m. Rhodope ad Bačkovo in speciminibus gi- ganteis (Vel). Seolopendrium vulgare Sm. In m. Dalgodělci-Balkan (Šk). Aspidium Thelypteris Dsv. In pratis paludosis ad Sadovo (Vel). Selaginella helvetica Lk. In montanis ad Bačkovo (Vel). Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1898. XXXVIII. Diabas od Choltice a od Heřmanova Městce. Podává dr. Jindřich Lad. Barviř v Praze. (Předloženo dne 18. října 1893.) Jihozápadně od městečka Choltic (ve východních Čechách) táhne se kolem Chrtnické píly směrem asi ZSZ—VJV vyvýšený hřbet, se- stávající prostředkem svým ze pruhu diabasového. (Geologické ulo- žení jakož i mikroskopické vlastnosti diabasu toho byly již líčeny Krejčím a Helmhackerem v jejich „Erláuterungen zur geologischen Karte des Eisengebirges (Železné Hory)“ na str. 140.—142., kteréž dílo vyšlo v Praze r. 1882. v Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech a r. 1891 bylo prof. J. Klvaňou přeloženo do češtiny o názvu „Vysvětlivky ku geol. mapě Železných Hor“. Mezi Heřmanovým Městcem a vesnicí Náklí lze viděti při levé straně silnice ku Cholticům starší lom na zelenokam, který taktéž byl již zmíněnými autory popsán v tomže spise na str. 149.—150. a sice jakožto „uralitový diorit“. O jeho původu spisovatelé neudá- vají ničeho určitého, a jen snad dle stránky 147. čtenář mohl by souditi, že myslí zde asi na uvalitované gabbro.“) Procházeje častokráte krajinou Choltickou všímal jsem si zdej- ších hornin a mám za to, že nebude zbytečno zmíniti se několika řádky o obojích zelenokamech znova dle jiných praeparátův, a podati některých pozorování též o zelené drobě a drobové břidlici, jejichžto mikroskopické vlastnosti dosud nebyly popsány. Geognosticky krajina Choltická sestává vespod dílem ze zele- navých a zelených drob, které střídají se s jemnými šedozelenými břidlicemi drobovými; dílem ze bělavých, aneb, obsahují-li hojněji krevele, načervenalých křemenitých pískovcův a slepenců, v nichžto černávají se zhusta zrnka a kousky lyditu. Náleží pak droby dle 1) O Choltickém diabasu viz v českém vydání str. 81., o zelenokamu od Heřmanova Městce str. 88. Tř. mathematlcko-přírodovědecká. 1893. 1 2 XXXVII. Jindř. Lad. Barvíř Krejčího a Helmhackera nejspíše ku Barrandeově etáži B nebo do- konce C, křemité pískovce a slepence pak nejspíše etáži B. Obojí mají nyní úklony velmi příkré. Tak utvářejí zejména onen již řečený vyvýšený hřbet, táhnouce se jihozápadně od Choltic na Chrtníky směrem asi ZSZ—VJV až ku Skalám čili Horním Raškovicům. Na jmenovaných horninách jsou uloženy vrstvy útvaru křídového, sice jen dole pod vlastním hřbetem, a mají polohu téměř horizontální. Jest -to zelenavý pískovec Korycanský a nad ním bělošedé opuky Bělohorské. *) Nad opukou vyskytují se náplavy, kteréž jsou velkým dílem diluviálního stáří, jak možno se přesvědčiti na skořápkách charakteristických hlemýžďův, uložených ve hlínách jejich. Diabasovou skálu možno jest nalézti nejvýše na vršku Kozinci nebo na Mezihoří nad údolíčkem Chrtnického potoka a obchůzkou možno konstatovati, že jest zde odkryt dosti dlouhý pruh diabasový, jehož směr lze naznačiti ZSZ (609 od S bez deklinační opravy) — VJV. Táhneť se, pokud již shora patrno, jednak do lesíka Svinčan- ského směrem ke Skalám, jinak pak přes údolíčko Chrtnické dáleji na ZSZ ažza cestu Ledeckou v oboře, délkou celkem asi 1 km zcela patrně. Směr diabasového pruhu jest zcela směr hřbetu shora jme- novaného, jdoucího na Chrtníky ke Ska'ám (Horním Raškovicům), což lze mimo jiné konstatovati také dle směru mohutných skal kře- mitých slepenců téměř jižně od vesuice Svinčan položených a ku SV asi o 65“ zapadajících. Pozorujeme-li podrobněji místo, kde vyskytuje se lom Heřmano- Městecký, seznáme, že hornina jeho tvoří vlastně taktéž pruh, jdoucí směrem ZSZ (pokud patrno asi 55“ od S bez deklinační opravy) — VJV jednak přes silnici ku trati železné dráhy, jinak pak ZSZ směrem ku Horním Raškovicům. Přímo na této hornině uložena jest Bělohorská opuka. Z udajů právě řečených lze uzavírati velmi pravděpodobně: 1. že jest zde puklina směru ZSZ—VJV, označená | dislokací spodních vrstev zdejších (silurských), 2. že vystoupení diabasu mohlo by souviseti se vznikem této pukliny, tudíž 3. že diabas jest mladší nežli spodní horniny zdejší, 4. že diabas Choltický pokračuje pod površím, že pak hornina Heřmanoměstecká s ním pod povrchem souvisí a tvoří dohromady jeden pruh, přes 5 km dlouhý. ') Krejčí a Helmhacker, 1. c. p. 50, 51, 72. Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 3 Přijetí nebo zamítnutí těchto závěrků záleží arci ne malým dílem na porovnání obojích hornin, Choltického diabasu a Heřmano- městeckého zelenokamu, dále pak na zkoumání zelené droby a. dro- bové břidlice zdejší z naleziště diabasu nejbližšího. I následuje zde stručný popis hlavně mikroskopických vlastností těchto hornin. Diabas Choltický jest hornina barvy celkem šedozelené se drob- nými temnějšími skvrnami. Má četné nepravidelné pukliny, na Ko- zinci však bylo viděti ve svrchních částech, dokud nebyly vylámány, hrubě mískovité rozpukání skály, celkem skoro rovnoběžné ku po- vrchu jejímu. Po kraji diabas jest jemnějšího zrna a více zvětralý než uvnitř, kdežto bývá hrubozrnější a méně zvětralý. Tak na Ko- zinci součástky jeho bývají ponejvíce asi jen 1—1'/, mm velké, kdežto dole v Chrtníkách živce dosahují 2—3 mm délky, na některých mí- stech dokonce až 1 em délky a přes 1 mm šířky. Na místech méně zvětralých bývá lze i prostým okem rozeznati bělavé tenké lištny plagioklasové a mezi nimi tmavohnědá zrnka augitová, tu i tam pak vtroušená zrnka pyritu. Struktura jest patrně ofitická: živec jest idio- morfní, augit allotriomorfní, pročež ani makroskopické určení nečiní obtíží. Ve spodnějších částech diabasu bývá lze pozorovati také žlu- tavé proužky sekundérního epidotu, pak allotriomorfní zrnka křemene, seskupená tu i tam v partie několik mm veliké, též něco zrnitého sekundérního vápence. Vůbec pak kousky horniny, vhozeny byvše do zředěné kyseliny solné, Šumívají chvilku dosti silně a prozrazují tím obsah uhličitanu vápenatého. Na puklinách horniny bývá vyloučen povlak krevelový nebo hnědelový, někdy pak také křemen a asbestovitá vlákna. Ze živců lze obdržeti čisté lupénky štěpné jen poskrovnu. V kon- vergentním polarisovaném světle skýtají při točení stolkem buď dvě hyperboly, přicházející přes kraj do zorného pole, nebo vstupuje sem jen jediný temný trámec šikmo. Na čtyřech lamelách měřil jsem úklon směru chvění ku trhlinám štěpným na 3:5, 439, 15:19, 16:6", i ná- sleduje z toho, že živec náleží řadě andesin-labradoritové. Na jednom lupénku dvojčatně proužkovaném činil úhel mezi směry chvění v obo- jích proužcích 30:0", lupének ten byl zdvojčatěn dle zákona perikli- nového. Řezané plochy diabasu jsou dosti ozdobné a dají se dobře leštiti. V tenkých výbrusech hornina má barvu šedozelenou, hnědavě augitem, bělavě živcem, tmavě pak titanovým železem skvrnitou. 1* 4 XXXVIIN. Jindř. Lad. Barvíř Mikroskopem objeví se jakožto součástky horniny, makrosko- picky nedobře rozeznatelné ještě titanové železo, uralit, chlority a něco hmoty opálovité, všecko toto arciť, mimo nejprvnější, nerosty druhotné. Mikroskopické vlastnosti jmenovaných součástek jsou násle- dující. Plagioklas jest — nebo dle patrných známek byl před rozlo- žením — největším počtem iliomorfně omezen. Zřídka jest vyvinut krátce, pravidlem převládá tvar podlouhlý čili lištnovitý dle brachy- diagonály, i vynikají na něm plochy jehlanu (P) a brachypinakoidu (M). Nejčastěji jsou dvojčatně proužkovány a to ponejvíce tím spů- sobem, že proužky mívají nestejnou tloušťku, tenší z nich nezřídka vyklínují se brzo a neprocházejí celým krystalkem. Dvojéatění děje se jednak dle zákona albitového, jednak dle periklinového, tu i tam oba zákony vyskytují se pospolu na jednom a témže individuu. Mí- stem lze spatřiti krystalky ohnuté nebo přelomené, ale jest pravdě podobno, že tyto zjevy pocházejí nějakou částí také z doby pro- měny nerostů v hornině, a jen částečně že jsou původní. Uzavřeninami jest velmi bohat a sice — mimo titanové železo — již druhotnými, Jsou to: 1. epidot, mívající tvar nepravidelné omezených, někdy prama- lounkých zrnéček, která jsou zelenavě, žlutavě i bezbarvé průhledna. Nejmenší nedají se sama o sobě snadno určiti, za to však lze je po- znati porovnáváním se většími. Jest hlavním nerostem, ve který pla- gioklasy zvláště ve spodních částech diabasu se přeměňují Objevuje se jak po kraji jejich, tak také ve prostředku, aniž pak jest patrno nějaké stadium přechodní mezi obojími nerosty. S vytvořováním epi- dotu spojeno bývá zajisté aspoň částečně vylučování 2. hmoty opálovité, kterou lze tu i tam nalézti v zrnéčkách pla- oioklasu a kolem nich. Tato jest svědectvím, že řečená proměna pla- gioklasu děje se působením vniklé do horniny vody. 9. uralit, jenž jest nepochybně do plagioklasu přistěhován a mívá tvar špičatých stébel, ponejvíce "/, až "/, mm dlouhých, a často bývá spojen do skupin snopkovitých nebo chomáčkovitých. Jest ovšem jednoklonný, má šikmé zhášení amfibolu a ve tlustších individuích bývá zřetelně pleochroitický (|| ku c bývá zelenavý, | ku c jen slabě nažloutlý). Nezřídka bývá obalen hnědelí. Podobně vyskytuje se 4. tremolit ve plagioklasech taktéž obyčejně tvarem velmi tenkých bezbarvých jehliček, které však často trhlinami příčnými jsou roz- pukány. Určiti lze je zkoumáním jich šikmého zhášení (maximum asi 189) jakož i dle barev polarisačních, ale jen v individuích pokud Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 5 možno silných, na nichž působení ostatní obalující je hmoty živcové se zmenšuje. Ose vertikální jest arci nejbližší osa c. Nezřídka jehličky bývají spojeny ve svazečky snopkovité nebo drůzovité. Poněvadž hmota plagioklasová kolem jehlic uralitu a tremolitu těsně přiléhá, často i kolem zrnéček epidotu, překvapuje, jak mohly nerosty ty do pla- gioklasu zarůsti.") Jsou pak přece všecky tyto tři nerosty přistěho- valými sem součástkami. 5. kaleit, nepravidelná zrnka, vydávají svědectví, že na rozklad horniny působila také kyselina uhličitá, patrno že obsažená ve pro- sakující vodě. 6. pennínu a klinochloru podobné chlority, hmotou opálovitou spojené, vyskytují se na trhlinách živců, ponejvíce pak kolem zrnéček nerostu toho, kde tvořívají zelenou obrubu. Augit jest načervenale průhledný a jenom allotriomorfné omezen, vyplňujeť mezery mezi krystalky živcovými. Mimo štěpnosť dle augi- tického prismatu lze na některých místech pozorovati rozmanité jiné, ale nedokonalé trhliny. Uzavřeniny augitu jsou obyčejně zcela ne- zřetelné, hlavně jenom kalný nebo černý prášek, ponejvíce rudám že- lezným náležející; zřídka bylo lze nalézti v něm zřetelné zrnko tita- nového železa. Mění se na lupénky chloritové, uralit a kaleit. Chlo- rity bývají někdy silně, jinde slabě pleochroiticky ve žlutých a zele- ných tonech. Jedny jeví jen nejnižší barvy polarisační (jenom do ja- snějšího šeda v mých výbrusech), zhášejí vždy rovnoběžně a mohou býti považovány za pennin, druhé jeví zelenavé až žlutavé barvy po- larisační I. řádu, zhášejí na úzkých průřezích často šikmo a upomí- nají na klinochlor. Vývoj těchto chloritův okazuje příčinu, pro kterou augit v diabasu Choltickém se mění: jest to opět působené vody, do horniny vnikající. Mezi nimi bývá usazeno něco hmoty opálovité. Uralit činívá tu i tam také souvislé partie, zastupující místo augitu. Na krajích bývá jakoby roztřepen, vniká do plagioklasu a zatlačuje jeho hmotu. Nepochybně pak také uralit usazený na trhlinách plagio- klasných, též uralit i tremolit usazený ve krystalcích plagioklasových samých, pocházejí původem svým ze hmoty augitové. Titanové železo dosahuje obyčejně sotva 1 mm velikosti, řídčeji přes 1 mm a bývá vyvinuto v rozmanitých tvarech, celkem buď lištno- vitě nebo zcela nepravidelně. Nejčastěji jest pokryto bělavou vrstvou „leukoxenu“, v nížto pak na průřezu vynikají zde onde rozmanité 1) Cf. Zýrkel, Lehrbuch der Petrographie, 1893, p. 321 a 618. 6 XXXVIII. Jindř. Lad. Barvíř proužky dosud neproměněné, skýtajíce podobu některých čínských písemných značek. Epidot činívá místem zrnéčka až přes 1 mm dlouhá, buď oje- dinělá nebo ve skupinách. Bývají žlutavě průhledna a jsou zřetelně pleochroitická v tonech žlutých, nazelenale žlutých i bezbarva. Lom jakož i dvojlom světla má značně velký. Omezení jeho jest zřídka idiomorfní, ačkoli často jest prodloužen směrem orthodiago- nálním. Štěpnosť bývá patrna. Uzavírává toliko kalný prášek. Často individua větší vyskytují se patrně na jiném místě nežli vznikla, zvláště tvoří-li souvislé žíly epidotové. Křemen jest vyvinut allotriomorfně a často ve skupinách. Uza- vírává ve drobných dutinkách tekutiny s bublinkami, epidotová zrnka, jehličky uralitu nezřídka ve snopky skupené — i nutno jest poklá- dati jej proto za druhotný. Původního křemene, pokud jsem mohl seznati, hornina neobsahuje. Struktura, jak již bylo poznamenáno, jest pravá ofitická. Pla- oioklas jest vyvinut nejčastěji idiomorfně a zároveň obyčejně lištno- vitě dle brachydiagonaly, kdežto augit jest allotriomorfní a zastává úkol cementu neboli pojidla celé horniny. Na některých místech zha- síná dosti velká partie augitu najednou a jeví se býti homogenní, v ní pak lze nalézti četné lištnaté plagioklasy jakožto uzavřeniny. Bez pochybnosti vývoj augitu dél se hlavně až po vyvinutí plag1o- klasu. Zelenokam od Heřmanova Městce jest hornina barvy opětně celkem šedozelené a již na první pohled jeví se býti velmi proměněnou. Ve velkém má sloh nepravidelně sloupcovitý, sloupce její jsou 3 až 4hranné, mají směr největšího protažení asi SJ a úklon asi 689 k západu. Na plochách sloupců těch lze znamenati tu i tam protažení povrchních částí následkem tření při pošinování jejich. Pozorujeme-li horninu blíže a zvláště omočíme-li lomné plochy vodou, seznáme, že jest zeleně kropenatá, bleději a sytěji: bledě zelená součástka jest proměněný plagioklas, sytěji zelená pak uralit. Sem a tam vtroušena jsou špinavě bílá a drtivá zrnka leukoxenu, někdy až 1, mm veliká. Kousky horniny vloženy byvše do kyseliny solné šumí hojně na důkaz, že jest přítomno hojně uhličitanu vápe- natého. Struktura horniny bývá v uražených kusech obyčejně nezřetelna, lépe však pozná se již makroskopicky na preparátech řezaných nebo na tenkých výbrusech. Plagioklas jest vyvinut tvarem podlouhlých, dle brachydiagonály protažených lišten, jejichžto podoba svědčí 0 pů- Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce 7 vodním idiomorfismu nerostu toho. Délka jejich činívá až 2 mm, pokud jsem pozoroval. Mezi lištnami plagioklasovými vyplňuje pro- stor uralit. Jest tedy i zde zachován sloh ofitický a hornina jest uralitovaným diabasem. Štěpné lupénky uralitu jsou pleochroitické a jeví zřetelné roz- díly absorpce: || ku c jsou bledozelené s absorpcí větší, | ku c slabě nažloutle nazelenalé s absorpcí jen malou. Největší pozorovaná úchylka směru chvění činí v pásmu vertikálném 192", Mikroskopické vlastnosti horniny jsou následující. Plagioklasové lištny jsou nejčastěji složeny z lamel dvojčatných, většinou dosti širokých, řídčeji pak bývají jednoduché. Dvojčatění jest totéž jako v zelenokamu Choltickém. Dle směru zhášení a dle patrného reliefu náleží hlavně plagioklasu prostředně basickému řady andesin-labradoritové. Bývají však rozpukány, někdy přelomeny a příčinou porušení mívají vzhled jako pavučinovitý. Na trhlinách a po krajích usazeny jsou zeleně průhledné skupiny Šupinek a lupénků chloritických, spojených opálovitou amorfní hmotou, ve prostředku pak Jišten plagioklasových vystupují mezi kříženými nikoly jehličky a svazečky uralitu nebo zrnka kalcitu. Uralit také od kraje vniká do plagioklasu a zatlačuje jeho hmotu. Epidotu v lištnách skoro ne- nalézám, nýbrž jest obyčejně usazen mimo ně a sice jen zrnky velmi drobnými. Na původní uzavřeniny poukazují jenom různě omezená zrnka leukoxenu, obsahující ještě tu i tam stopy titanového železa. Prostoru mezi lištnami plagioklasovými vyplňují jednak uralit, jednak chlority. | Uralit většího zrna má ve výbruse čerstvý vzhled, jest téměř bezbarvě průhledný a vždy vyvinut allotriomorfně. Na krajích roz- třepuje se na jehličky a drobná stébla. Obsahuje často velmi hojná zrnka kalcitu jakož i partie chloritické uzavřeny, jest tedy druhotný jeho původ zcela patrný. Štěpnosť dle amfibolového prismatu jest dokonalá, stopy jinaké štěpnosti objevují se však jen poskrovnu. Mimo uralit většího zrna vyskytují se na analogických místech také skupiny uralovité, složené celé ze článkovaných jehlic. Partie chloritické bývají zeleně průhledny. Šupinky jejich a lu- pénky bývají promíseny kalcitem, uralitem a opálovitou amorfní hmo- tou, jsou pak pleochroiticky v tonech zelených a žlutavých. Mezi kříženými nikoly jevívají vlastnosti dvojí, tak jako chlority diabasu Choltického: jedny mají barvy polarisační velmi nízké a zhášejí, ak se podobá, rovnoběžně, i sluší je přičísti ku penninům; druhé posky- tují polar. barev žlutých jakoby do bronzova, jednotlivé drobné lu- 8 XXXVIII. Jindř. Lad. Barvíř pénky zhášejí na úzkých průřezech často zřetelně šikmo, i náleží nejspíše do skupiny klinochloru. Akcessoricky objevují se v hornině mikroskopické krystalky apatitu. Z popisu tohoto následuje, že zelenokam Heřmanoměste- cký jest zcela analogický diabasu Choltickému. Faktum toto podporuje úsudek, učiněný z uložení geologického, že obě horniny pod povrchem spolu nejspíše souvisí. Z toho pak následuje dále platnosť věty o existenci pukliny směru ZSZ—VJV. Na přítomnost takové pukliny soudil již Krejčí dle povahy slohu v Tupesské skále a v Chrtnickém údolí.) Pokud týče se stáří diabasového pruhu, lze podati následujících udajův. U diabasu Choltického není nikde odkryta hranice jeho ku sou- sedním horninám, na blízku jeho pak nebylo lze ani na křemencovitých pískovcích nebo slepencích ani na zelené drobě pozorovati nějakých účinků kontaktních. Diabas Heřmanoměstecký sousedí s nevysokou vrstvou opuky Bělohorské. Tato jest patrně zbytkem mohutnější usazeniny a obsa- huje hojné skameněliny rozličného druhu. V sousedství diabasu opuka má na 1 až 4 cm značně větší tvrdosť nežli dále a upomíná makro- skopicky na rohovec křemito-vápenatý, tedy na účinky kontaktní. Na jednotlivých místech připadá, jakoby zelenokam do ní vysýlal žilky, „jinde pak, jakoby ona sama do něho se rozvětvovala. Větve opukové v diabasu nejsou však nežli vyplněním starších puklin a mají zcela směr jiných trhlin, opukou nevyplněných. Na spodní vrstvě opuky lze znamenati na rozhraní obou hornin uhlazenon plochu, vzniklou třením, které spůsobeno bylo pošinutím horským: i nesouvisela opuka dosti pevně s diabasem. Mikroskopem nelze spatřiti v diabasu žád- ných endogenních účinků kontaktu. Ale opuka bývá v pokrajním pásmu více nebo méně krystalována a sestává pak ze zrnek vápence asl "19 až '/„ mm velikých, která jevívají tu i tam klencovitý tvar. V korálech a houbách nalezl jsem v ní mikroskopem sferolity guar- zinu.*) Že však nechová žádného nerostu akcessorického, jaké bývají charakteristicky pro kontaktní zjevy, není zde pravého kontaktu a diabas vystoupil před usazováním se těchto vrstev opukových. Dle porušeného uložení vrstev slepencových a drobových možno 1) Vysvětlivky ku mapě Železných hor, pův. vyd. str. 50. 2) Tyto zprávy, 1893, článek XIII. Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 9 souditi dále, že puklina, kterou oba diabasy vyplňují, a tedy i diabasy tyto samy že jsou mladší než obojí horniny. Že by však mohla vy- skytnouti se též otázka, nepochází-li hmota drobová aspoň nějakým dílem z diabasu,') jest třeba vyšetřiti ještě povahu zelené droby a drobové břidlice zdejší. Ku zkoumání volil jsem zelenou drobu z údolí Chrtnického, pokud bylo lze nejčerstvější a diabasu blízkou. Také drobovou břidlici vzal jsem odtudž a sice přímo ode droby- popisované. Oboje pochází z místa, jehož profil Krejčí a Helmhacker vyobrazují.?) O profilu tom však dlužno poznamenati alespoň to, ačkoli jsem jej několikráte pozoroval ve přírodě, že nenalezl jsem nikdy žádné známky hořejšího sedla břidlicového, žádného tak velkého ohnutí břidlice, jako tam jest vyobrazeno, nýbrž jenom prosté následování 7a sebou: břidlice, droba, břidlice. Takové následování pak považuji za střídání se obou hornin, jakéhož analogie lze nalézti n. p. u Stojic, kde balvany zelené droby uzavírají v sobě vrstvy drobových břidlic. Břidlice a droba profilu Chrtnického mají směr celkem S-J. od S asi 209 ku východu nečítaje deklinace, úklon pak asi 379 od směru vodorovného celkem ku východu. Zelená droba jest barvy celkem šedozelené a sestává pro prosté oko hlavně ze hranatých zrnek křemene asi 1 mm velikých, spojených zeleným tmelem. Zde onde vyskytuje se zrnko živce a místem krystalek pyritu několik mm veliký. V kyselině solné ne- šumí. Mikroskopem lze poznati, že živce jest poměrem ke křemeni velmi málo, a že náleží jednak kyselým plagioklasům, jednak menším počtem orthoklasu. Tmel objeví se býti složen ze drobných zrnéček křemene, bezbarvě průhledné slídy (muskovitu i paragonitu) a ze zeleného penninu, mezi kterými součástkami vcezeno jest něco hydroxydů železa, a sem tam uložen zvětralý lupének biotitu. Křemen má na průřezích obrysy ostře laločnaté. Jsou to pa- trně úlomky a odrceniny větších zrn. Již v obyčejném světle jevívá pukliny a vrásky jakožto známky kataklasové struktury. Zřetelněji taková struktura objeví se však teprve mezi kříženými nikoly. Tu lze znamenati rozdrcení větších na menší kousky velmi hojně, neboť udrcené drobty nezhašívají již společně se hlavním zrnkem. Na jednotlivých částkách lze znamenati nestejnoměrné zhášení jakožto následek molekulárných změn, vzuiklých tlakem a nárazem. Při ') Cf. Vysvětlivky ete., str. 52. pův. vyd. 2) Tamtéž na str. 50. a 140. 10 XXXVII. Jindř. Lad. Barvíř otáčení preparátu mezi kříženými nikoly zhášení děje se totiž jednak (a sice nejčastěji) undulesně (vlnivě), jindy pak obdrží se rozdělení průřezu na někdy poměrně úzké ale častěji široké proužky téměř rovnoběžné, z nichž jedna čásť zháší pro sebe, ostatní pak, s nimi alternující, zhášejí taktéž pro sebe. Takové průřezy upomínají pak na průřezy plagioklasové: křemen tlakem stal se podobně dvojčatně lamelován jako plagioklas nebo spíše jako vápenec a sice dle tvaru klencového. Než nemívá dvojčatné lamelování křemene té dokonalosti jak u plagioklasu nebo vápence. Kdežto u těchto nerostů zhášení přecházívá s jednoho systemu lamel na druhý přes ostré hranice, na křemeni přecházívá poněkud undulesně. Ovšem lamely dvojčatné poskytují dle systemů svých dvojí barvy polarisační. Taková lame- lárně zdvojčatěná místa křemene lze poznati dosti často již v obyčejném světle, pohybuje-li se kondensorem nahorů a dolů. Řezy křemennými zrnky, učiněné rovnoběžně ku ploše basické, prozrazují účinky tlaku také v konvergentním polarisovaném světle. Skýtajíť černý kříž, jehož ramena při otáčení stolkem rozestupují se na dvě hyperboly až na 2 E = asi 309, a sice i tam, kde nebývá viděti zhášení undulesního. *) Hmota křemene obsahuje nejčastěji hojné, obyčejně do řad se- stavené dutinky rozmanitých tvarů, v nichžto lze spatřiti tekutiny s libelami. Libely tyto někdy bystře tancují. Mnohé, zvláště rovno- běžné řady tekutin jsou patrně druhotného původu pro křemen, v němž jsou uzavřeny, a vznikly působením tlaku. Některá zrnka křemene obsahují mimo tekutiny také přejemné dlouhé vláskovité jehlice přihnědlé barvy, někdy dosti hojné a vše- lijak seskupené, ale jsou vždy neprůhledny a mezi kříženými nikoly nedají nikdy polarisačních barev. Třetím druhem uzavřenin křemene bývá někdy kalný prášek železných rud. Některá zrnéčka křemene uzavírají bezbarvé slídy a chlority. Taková jsou ovšem teprv authigenního původu Živce skýtají podobně jako křemen odrcená a rozdrcená zrnka, dosahující málokdy přes '/„ mm. Dá se však celkem konstatovati, že původní individua byla aspoň blízka krystalografickému vyvinutí, ne- byla-li dokonce idiomorfní, kdežto křemen byl původně nepochybně allotriomorfní. Rozměry živců poukazují zároveň na to, že habitus 1) Cf Judd: Lamellar Structure in Auartz-crystals, Mineralogical Magazine, London, VIII, 1889, p. 1—9, X, 1893 123—135. — R. Brauns: Die opt. Anomalien der Krystalle, Leipzig 1891, p. 197 a násl. — Zirkel, Lehrbuch der Petrosgraphie, I, 1893, p. 196. Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 11 původních individuí nebyl lištnovitý, nýbrž dosti široký vzhledem ku délce. Jsou pak zde zřídka zbytky živců nerýhovaných (orthoklasu), ale hojněji dvojčatně lamelovaných, lamely dvojčatné bývají nejčastěji tenké a poměry oboustranného zhášení ve polysynthetických dvoj- čatech poukazují obyčejně na kyselé členy řady plagioklasové. Jen tu a tam náležely nejvýše snad andesinu. Nezřídka lamely živců bývají tlakem zohýbány a zrnka jeví undulesní zhášení, avšak vyskytují se také dosti často odrcená zrnka o zhášení úplně jednotném a lamelách zcela rovných. Větších pů- vodních uzavřenin nechovají. Uzavírají jenom drobné bublinky te- kutin, z nichžto mnohé jsou nejspíše sekundérního původu, mimo to produkty, na které samy se rozkládají, totiž bezbarvé slídy, muskovit a paragonit, jakož také zavlečené sem drobné penninovité chlority, podobně i špinavé práškovité hydroxydy železa. Největším dílem živce jsou značně zvětralé, i poskytují a také patrně poskytly látky ku vytvoření se bezbarvých slíd hmoty základní. Tak bývá čásť živcového zrnka od kraje proměněna na takové slídy, a kolem jest ostatní hmota základní, v nížto třeba není již v nej- bližším okolí žádných zbytků živcových. Jinde zbyly v základní hmotě drobty živcové dosud neúplně proměněné jakožto pozůstatky dří- vějších větších kousků jeho. Dlužno poznamenati, že vyskytují se také, ač zřídka, zrnka živců, jež srostla někdy se křemenem již v té hornině, ze které te- prve droba vznikla. Obrysy živce poukazují i tu aspoň na částečnou idiomorfnosť, obrysy křemene pak na vyvinutí allotriomorfní. Břotitové lupénky jsou patrně součástky, pocházející z původní horniny, ze které droba tato vznikla. Bývají téměř 1 mm velké a jsou kalně hnědy, neprůhledny. Dosud však zachovaly obyčejně pleochroismus se silnou absorpcí dle délky úzkých průřezův, ale již jen málokde prozrazují se místečka s náležitě silným dvojlomem. I na lupéncích biotitových lze znamenati účinky mechanických sil, kteréžto účinky svědčí zřetelně, že biotit dostal se sem podobným spůsobem jako křemen a živce. Jsoutě plátky jeho všelijak zohýbány a roztřepeny, někdy jakoby roztrhány,“) kdežto bezbarvé slídy a chlority zdejší mají pravidlem jiný habitus jsouce drobě součástkami authigenními. Zajímavo jest, že biotit zdejší nezřídka bývá vrouben — někdy dosti široce — bezbarvou slídou. Tento zjev zdá se poukazovati na to, že biotity takové byly dříve uzavřeny v živcích, jejichžto hmota 1) Cf. Zirkel, Petrogr., 1893, pas. 610. 1 : XXXVIII. Jindř. Lad. Barvíř proměnila se později na bezbarvou slídu. Ačkoliv i něco slídy takové pochází nepochybně z biotitu samého. Tento rozštěpením součástek svých skýtá arci hlavně látku ku vytvoření se penninovitých chloritů ve hmotě základní (tmelu), ale druhá jeho součástka, obsahující al- kalie, jest obdobou bezbarvých slíd, zejména muskovitu, jak Tscher- mak přijímá, Porůznu vyskytují se ve hmotě základní jakoby vý- minka asi "/, mm velké lupénky chloritu, složené ze zprohýbaných částic tenších a roztřepené na krajích. Mají zcela tvar biotitu a lze je pokládati za pseudomorphosy po něm. Ostatně není lze spatřiti vyjímaje řečený biotit, nikde žádného zbytku nějakého jiného nero- stu, jenž by byl mohl poskytovati rozkladem svým nerostů chlo- ritových. Fyrit jest nerostem ve drobě authigenním. Svědčí o tom již jeho ostré vyvinutí v kostkách, dále pak v mikroskopu ta vlastnosť, že uzavírá součástky droby v sobě: křemen, živec, chlority a bez- barvou slídu. Kolem pyritu bývá seskupen novotvořený (authigenní) křemen v podlouhlých nepravidelných tvarech, celkem kolmo posta- vených na jeho povrch. Součástky tmele jsou mimo drobná zrnka křemene a živců: bezbarvá průhledná slída a zelený pennin. Obojí posledně řečené mají vzhled velmi čerstvý a dají se poznati silnějším zvětšením bez ne- snází. Bezbarvě průhledná slída má i zde zřetelný relief, vysoké barvy polarisační, slídový habitus a zhášívá v úzkých průřezech ne- zřídka trochu šikmo. Pennin jest značně pleochroitický, v úzkých průřezech || ku délce zelený, | ku délce žlutavý, jeví jen nízké barvy polarisační a chvění děje se vždy rovnoběžně ku délce úzkých průřezův. Ageoregace bezbarvých slíd a penninu ve hmotě základní má na první pohled vzhled nepravidelný, někdy chomáčkovitý. Obojí lupénky bývají nejčastěji menší nežli 0:05 mm. Kolem zrnek křemene však a živců dosahují nezřídka značnější velikosti, asi "/; až "/, mm prům., a činívají tu i tam rámečky kolem nich, stavíce se všelijak na jejich povrchu. Pozoruje-li se na nejtenších místech aggregace prve jmenovaných malých lupénků mezi kříženými nikoly, shledá se, že nejsou vždy rozloženy toliko nepravidelně, nýbrž i že bývají mí- stem sestaveny k sobě skoro kolmo, i vznikává pak na průřezu mřížkování téměř pravoúhelné. Jednotlivé lupénky jsou buď přímy nebo jen málo zahnuty a nebývají nápadně roztřepeny, leda jen zoub- kovitě zakončeny. Drobná zrnka železných rud ve tmelu náleží magne- titu, titanovému železu, obyčejně v leukoxen proměněnému, často pak hnědeli, někdy pyritu. Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 13 Z výpisu tohoto následuje, že původní hornina, ze které zelená tato droba vznikla, byla složena z allotriomorfního křemene, z kyselých, více nebo méně idiomorfních živcův a z biotitu, slohu zrnitého, dle všech známek hornina granitická. Břidlice drobová souvisí.se drobou právě vypsanou jsouc usazena na ní beze všeho přechodu ve velikosti zrn a bez jakékoli zvláštní vyloučeniny hraničné. Jest velmi jemná, barvy šedozelené, bez lesku, snadno štěpná a měkká. Při zkoušení tvrdosti rýpává vždy sádrovec, někdy až vápenec, ale otírá se velmi při tom. V kyselině solné nešumí a před dmuchavkou okulacuje se jenom v tenkých tří- skách na hranách na bílý email barvy světle nebo tmavě šedé. Mikroskopem pozná se ve velmi tenkých výbrusech a při silném zvětšení, že obsahuje hlavně pennin, pak bezbarvou slídu (nejspíše jako ve drobě muskovit i paragonit) a zrnka křemene, akcessoricky něco špinavě hnědých hydroxydů železa a velmi málo rutilu. Po živcích ani po biotitu nenalezl jsem žádných zbytků. Velikost největšího počtu součástek činívá průměrně od '/,, až 1/40 mm níže; jen porůznu jsou roztroušeny až 01 mm velké lupénky penninu nebo bezbarvé slídy a zrnka křemenná dosahují někde až 02 mm. Pennin i bezbarvou slídu lze poznati dle těchtýchž všech známek jako ve drobě. Lupénky jejich nebývají nápadně zprohýbány, nýbrž . buďto rovny nebo zahnuty jen málo, jakoby vlnivě. Taktéž nebývají násilně roztřepeny. Zrnka křemene jsou obrysův ostrých a mají tvary zřetelně úlomkovité, svědčící o jich kataklastickém původu. Ale un- dulesního zhášení nebo dvojčatného lamelování nejeví; v konvergentním polar. světle zkoumati je na obrazy osní nebylo možno pro jich ma- linké rozměry. ÚUzavírává pak křemen, pokud patrno, toliko bublinky tekutin. — Rutil mívá podobu dlouhých tenkých válečkův a jeví žlu- tavé barvy. Tu i tam bývá příčně rozpukán. Co týče se slohu, výbrus paralelní jest vyznačen slohem téměř okénkovým (mřížkovým), neboť průřezy jednotlivých lupénků slíd a chloritů jsou uspořádány do řad na sobě příčně, někdy skoro kolmo stojících, v okénkách pak těch uzavírají často 1—2 zrnka křemene. Příčný průřez břidlice jeví převahou sloh rovnoběžný, t. j. podlouhlé průřezy lupénků jak penninu tak i bezbarvé slídy jsou největším počtem uspořádány skoro rovnoběžně k sobě. Tento směr jest zároveň rovnoběžný ke směru břidličnatosti. Jednotlivé řady jeví slabé zvlnění 14. XXXVIM. Jindř. Lad. Barvíř. Diabas od Choltic a Heřman. Městce. a četné lupénky penninu i bezbarvé slídy stojí také příčně.') Ze vlastností právě řečených jest patrno, že ani zelená droba ani drobová břidlice zdejší nemají součástek, pocházejících z diabasu. Neobsahujíť patrného kalcitu, ani epidotu ani uralitu, křemen jejich jest čistý. I neodporuje skladba jejich úsudku z geologických po- měrův učiněnému, že diabas jest mladším nežli zelená droba a bři- dlice drobová zdejší. : Z tohoto pojednání následuje celkem, že zelenokam Heřmano- městecký jest uralitovaný diabas, příbuzný diabasu Choltickému, a že obě horniny spolu pod povrchem nejspíše souvisí, vyplňujíce puklinu směru ZSZ—VJV. Dále jest dokázáno zkoumáním mikroskopickým, že ani zelená droba ani drobová břidlice zdejší neobsahují žádných součástek diabasových, že tedy diabas Choltický může býti mladší nežli obě tyto horniny, jakož podobá se již z geologického uložení jeho. Zároveň pak bylo vyšetřeno, že původní horninou pro zdejší zelenou drobu byla nejspíše hornina Žulovitá. Mineralogický ústav c.k. české university v Praze, v říjnu 1893. 4) Dlužno poznamenati, že na geologické mapě Železných Hor rozšíření drobových břidlic v okolí Choltickém na některých místech na p. u Lipoltice, Brloha a j. není označeno. ———— 9-39 0 S ŘRLY+——— Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv, Grégra v Praze 1893. XXXIX. 0 rostlinstvu vrstev březenských. Napsal dr. Edvin Bayer v Praze. S 22 dřevoryty. (Předloženo dne 13. října 1893.) Květena křídová, pokud byla v Čechách přístupna, došla před léty důkladného spracování univ. prof. dr. J. Velenovským, zejména květena českého „cenomanu“ byla jím velmi podrobně prostudována a material, který jest majetkem musea král. českého, byl z největší části, pokud vůbec k určení se hodil, v několika pracích týmž autorem popsán a zevrubně vyložen. Z vyšších vrstev křídových máme mnohem chudší material po ruce, přes to však iz toho pojata byla celá řada nálezů v práce Velenovského, jak díla „Die Gymnospermen der bóhm. Kreideformation“ a „Die Flora der bóhm. Kreideformation“ dokazují, zejména chlomecký pískovec z okolí České Lípy a Kieslingswalde došel tu podrobného spracování. Nicméně právě český senom chová, ač sporý, přece velice zají- mavý material křídový a péčí univ. prof. MDra. Antonína Friče podařilo se během dlouhé doby nastřádati velmi zajímavou sbírku rostlinných otisků z vrstev dřezenských, tedy senonu zpodního, jenž v podobě měkkého slínu a tvrdších opuk zvedá se nad vrstvami teplickým. Bohužel, přes vší píli uchovalo se jen něco málo fragmentů z okolí Března, Hostíma, Voškobrdu u Poděbrad, Chocně, Valdeku, Lán a Nemošic u Pardubic a můžeme právem nazvati tyto vrstvy křídové oproti vrstvám peruckým co do zbytků rostlinných za velmi chudé. : Laskavosti prof. dra A. Friče mám co děkovati, že mi bylo popřáno rozhlednouti se po bohatých sbírkách fytopalaeontologických Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 XXXIX. Edvin Bayer našeho zemského musea a Jemu jsem také díky povinen, že mně umožnil, abych seznámil se podrobněji s veškerým křídovým materi- alem z celé vlasti tu za drahně let nastřádaným. Po přesídlení sbírek do nové budovy musejní, byl jsem vybídnut prof. drem Fričem, abych prozkoumal sporé sice, ale tím zajímavější otisky zmíněných vrstev dřezenských. Práce tato nebyla snadnou, uvážíme-li, že některé z otisků jsou tu pouze v jediném a to ještě neúplném exempláři. Mimo to jest materialu celkem tak maloučko, že jsem leckde jen velmi zvolna „po delším pátrání v literatuře a mnoho času vyžadujícím srovnávání s rostlinstvem recentním mohl se orientovati o příbuznosti některé specie z vrstev, které, ač křídové, přece florou svojí velice zasáhají do doby tertiaerní a svědomité práci činí tím větších obtíží. Podjal jsem se této mohu říci těžké úlohy přece však s na- dšením, které vzbuzeno bylo ve mně již dávno jednak výklady mého učitele, prof. dra Velenovského, jehož rady i nyní bylo mi popřáno, jednak návodem prof. dra Friče, jenž mi byl při práci mojí ochotně a všestranně na ruku. Jim oběma vzdávám předem díky nejuctivější a zároveň vyslovuji nemenší dík prof. dru Čelakovskému, jenž s ve- likou ochotou dovolil mi upotřebiti herbáře musejního ku studiu srovnávacímu. „Z opuk dělohorských (turon) máme, jak prof. Velenovský ve své práci, „květena českého cenomanu“ p. 69. připomíná, posud praskrovné zbytky rostlin. Podivným způsobem opakují se tu však mnohé druhy z doby cenomanské (Microzamia gibba — taže, co u Vyšerovic) listy rodu Eucalyptus, Seguoia, Geinitzia. Také z senonu českého (Česká Lípa, Březno, Kieslingswalde) známe celkem málo rostlin. Tyto jsou ale od peruckých již velmť odchylny upomínajíce úplně na floru třetihorní. Jeví se nám tudíž cenomanská flora co flora samostatného rázu, jež stojí uprostřed mezi florou jury a třetihor. Přechod k prvé tvoří rostliny komské, wealdské a vermířovské, k druhé flora senonská“. Uvádím tento výrok, poněvadž, jak v dalším uvidíme, skutečně křídové otisky březenské, jichž určení bylo mi svěřeno, velice přibližují se tvarům z třetihor jinde popsaným, byť i tu a tam v některých svých druzích souhlasily s typy křídovými. Co se týče provedení obrázků, bylo svěřeno panu Frant. Blaž- kovi, jenž práci tu velmi pěkně provedl. Rostlinstvo vrstev březenských. lé) Won1kermae. Araucarieae. Araucaria F'ričii. Velen. n. sp. Obr3 1: Březno (Mayer). Měkký, žlutavošedý slín. Krásně zachovaná plodné šupina s pěkně vyvinutým semenem. Celá Šupina i se semenem silně jest na plocho přitisklá, přece však jednotlivosti ostře vynikají, poněvadž rezavě zhnědlá její hmota na žlutavé ploše jílové krásně se odráží. Šupina jest 3 cm dlouhá a 1'/, em široká. Semeno samo má b mm šířky a 11 mm délky, je silně na plocho smačknuto a chová na levé straně nahoře ještě zbytek obalu- jící je slupky, která jinde již odprýskala. Šupina, přes to, že jest silně placatě smačknuta, ukazuje přece v celku na pů- vodní svou dřevnatost a vybíhala nahoře v dlouhý zoban na zevnějšek ohnutý, z něhož patrně jen asi "/, se nám zacho- valy, jak z uraženého konce je patrno, což se ostatně také u špiček plodních šupin žijících Araucarií snadno stává. Asi 4 mm nad semenem vidíme velmi ostře ohraničenou „legulu“, která sice i zde svým krajem velmi těsně přiléhá ku šu- pině, nicméně dá se pěkně stopovati nejen při své špičce, ale i dále v celé své šířce asi 1 em. Tato ligula neklamným je zna- : PM KEE CHRALL c? v „. n. sp. Březno. Plodní šupina se mením, že Šupina naše patří Araucarii, cmenem a dobře znatelnou ačkoliv i tehdy, kdyby jazýček nebyl se —Jigulou“. -Zvětšena 1'/,kráte. řádně zachoval, sotva bychom se při bližším prohlédnutí Šupiny mohli másti s nějakým jiným plodním tvarem rostlinným. Šupina je celkem dosti úzká proti své délce. Obr. 1. Araucaria Fričii. Velen. Nemajíce více materialu po ruce, nemůžeme Araucariu, ku které tato Šupina patří, spojovati prozatím s větévkami tamtéž nalezenými, ačkoliv je na snadě, že by větévka i Šupina patřiti mohla jednomu a témuž druhu, poněvadž nálezy ty (totiž A. Fričii a A. epactridifolia) pocházejí z těchže slínů. 1* 4 XXXIX. Edvin Bayer Prozatím nutno oba nálezy odděliti a poněvadž prof. Velenovský již dříve Šupinu tu jako plodní šŠupinu Araucarie poznal a jménem A. Fričii opatřil, zůstává jmeno pro tento nález v platnosti. Musím připomenouti, že asi málo která sbírka může se honosit tak skvostně zachovaným exemplářem šupiny šiškové. jako je tento exemplář Araucarie, získaný prof. Fričem pro sbírky musejní. Araucaria epactridifolia m. Obr 2. Březno (Mayer). Měkký žlutavošedý slín. — Zachovalo se pouze kus větévky s několika málo listy. Pokud se dá z několika lépe zachovaných listů souditi, byly tu listy skoro 1 cm dlouhé, uprostřed 5 mm široké a pak se tříhranně, ale obloukem, dolů oužily. Sbíhaly po větvi v šířce asi 2 mm stopou hned pod listem dosti ostře vyzna- čenou. Listy byly podle silně zachované hmoty listové tvrdé nebo tuhé jako listy žijícího druhu A. imbricata; na prostředním na plocho smačknutém listu vidíme dosti silný střední nerv a po jeho každé straně ještě vždy dva znatelnější postranné pruhy sou- běžné, mezi nimiž i jemnější proužky stejnoměrné tu a tam jsou patrny. Celý zbytek silně upomíná na nějakou Bpa- crideu. Lépe zachované listy upomínají svým ši- rokým zpodem hned nad insercí a jeden z nich i svou ostřejší špičkou velmi silně na listy australské rostliny Epacris purpurascens R. Br., jíž zlomek 7 ten vůbec svým zevnějškem velice se podobá. Obr. 2. Araucaria © Nebylo by divu, kdyby v hořejší křídové floře epactridifolia Bayer. nejaká Kpacridea byla nalezena, poněvadž příbuzné Březno. Špička pa- 3 = p : nemě mieálso vědní rostliny Ericaceae (a také Myrsinaceae) jsou Zo ráte, v třetihorním útvaru rozšířeny a některé z ostat- ních otisků březenských, © nichž pojednáme, mnohé jeví vztahy ku rostlinstva třetihornímu i jiných zemí. Že jsem se rozhodl vřaditi rostlinu tuto mezi Araucarie, k tomu přiměl mne jednak nález oné dříve popsané šupiny v těchže jílech březenských a objevení ještě jiného kusu větve (Araucaria brachypbylla) v po- dobném jílu těchže vrstev, jednak zvláštní zjev na inserci listové, který více poukazuje ku Araucarii než ku Epacris. Rostlinstvo vrstev březenských. 5 Tam, kde list přisedá k ose, vidíme dosti okrouhlou asi 1 mm na plocho v průměru mající tmavou vyvýšeninu. Na listu uprostřed větévky na plocho smačknutém možno velmi zřetelně rozeznati, že se toto tmavší místo rozprostírá s poloviny nad insercí čili lépe nad přímkou, kterou bychom transversalně k ose na basi listové vedli — s poloviny pak pod insercí. V profilu vidíme toto poněkud zvýšené místo na levém listu z dola nejbližším. Srovnáme-li s tímto base listové na suché větví A. čmdricata, shledáme dosti podobnosti. Střed base listové je tu totiž širší než na krajích a nalomíme-li v tom místě list, rozpraská spodek jeho a objeví se podobná vyvýšenina čili jizva, na jakou jsme upozornili. Na oné jizvě, kterou vidíme na našem otisku s vrchu, možno lupou zcela zřetelně poznati dvě pu- kliny kolmo na sobě stojící totiž místo, kde se list na basi nalomil, a místo, kde se smačknutím na plocho nejdoleji rozštípl; poněvadž však list neodpadl, vidíme asi polovinu jizvy listem jaksi prosvítati, druhou polovinu pak pod myšlenou konturou base listové. U zmíněné žijící Epacris purpurascens jsou listy na své basi stejnoměrněji a jen maloučko rozšířeny, tak že suchý list snáze opadává zanechávaje transversalně k ose protaženou jizvu. Že by ony okrouhlé, poněkud zvýšené skvrny na basi listové při našem otisku pocházely snad od rozmačklých pupenů v paždí listů stojících, nedá se mysliti, poněvadž by místo takové nesáhalo až pod volnou část listovou a bylo by zajisté ještě poněkud vyšší, než jak se nám na otisku ukazuje. Po důkladném prohlédnutí bohužel malého jen úlomku toho, nemohu jej vřaditi prozatím jinam než ku Araucariím. Araucaria brachyphylla m. Obr. 3. Březno (Blažka). Měkký, žlutavošedý slín. — Kus dosti silné větévky asi se 6ti zřetelnými listy, které přisedají basí velmi rozta- ženou. List byl 7 mm široký a 13 mm dlouhý, stopa listová pak sbíhá jsouc trochu leckde znatelna asi 5 mm po větvi. Listy byly dosti krátce tříhranně zašpičatěné, lopatkovité, dosti tupě zakončité. Středem listu probíhá poněkud vyniklejší hlavní nerv a po stranách jsou ještě znatelny dosti četné, velmi jemné rýhy parallelně s prvým běžící. Větévka byla patrně pěkně oblá a jen kraji stop listových malounko zbrázděna. Dosti silný od otisku odpryskující, rezavě hnědý 6 XXXIX. Edvin Bayer povlak svědčí tomu, že listy byly velmi tuhé; máme tu patrně opět kus větve nějaké Araucarie ze sekce Colymbea. Ještě musím připomenouti, že na obraze našem zpodní část větve není dobře nakreslena, neboť zdánlivá kruhovitá jizva, kolkolem Obr. 3. Araucaria brachyphylla Bayer. Březno. Kousek starší větévky, zvětšeno. Zpodní část není tu dobře vykreslena, neboť zdánlivá kruhovitá, jako by na kraji vroubkovaná jizva není ve skutečnosti než zbytek na plocho rozmačklého listu. 2krát zvětš. vroubkovaná, jaká je na obraze vyznačena, není než zbytek rozdrce- ného listu, tak že vyobrazení pouze ve svrchní polovině odpovídá originalu, dole pak jen postranní listy řádně jsou vyznačeny. Taxodineae. Seguoia Reichenbachi Gein. sp. Obr. 4., 5. Březno, měkký šedý slín. Voškobrd a Lány, opuka. Máme ve sbírkách zemského musea několik kusů této konifery z vrstev březenských a to z několika nalezišť. Dá se předpokládati, že tento druh velmi podrobně prostudovaný v Čechách prof. Vele- Rostlinstvo vrstev březenských. 7 novským (Die Gymnospermen der bóhm. Kreideformation) byl v senonu dosti obyčejným stromem. Pěkná větévka z Března jest velmi pěkně a zřetelně zachována, máme z téže krajiny ještě 3 pěkné kusy. Větévka z Voškobrdu u Poděbrad je také jeden z nejskvostnějších exemplářů toho druhu. Shoduje se úplně co do velikosti listů a ze- jména co do jizev po opadalých listech úplně s větévkou vyobrazenou a popsanou z téhož naleziště prof. Velenovským, 1. c. tab. IX., obr. 5. Obr. 4. Seguoia Reichenbachi Obr. 5. Seguoia Reichenbachi Gein. sp. — Březno. Velmi — Lány u Pardubic. Kus vě- pěkně zachovaná větévka v při- tévky se silně zahnutými je- rozené velikosti. hlicemi. V celku mají obě tyto větévky co do listů zvláštní ráz oproti ostatním toho druhu a poněkud se odchylují. Jim podobný, ačkoliv daleko mohutnější kus větévky zachoval se z Lán u Poděbrad (Jar. Jahn) v tvrdé temné opuce. Jediné od této konifery a pak od nejisté Frenelopsis? máme více otisků z rozličných nalezišť březenských, kdežto ostatní otisky uchovaly se pouze jako vzácnost v jediném exempláři a to na mnoze ještě jen v jediném často necelém otisku. 8 XXXIX. Edvin Bayer Deguoia lepidota m. Obr 8:19) Březno (Mayer). — Měkký šedý slín. - Velmi krásně zachovaná větévka se šiškou poněkud porouchanou usnadňuje srovnání s popsanými již Seguoiami. Větve byly ohebné a zachovaly se všude jen kusy se šŠupinovitými listy, tak že jest pravděpodobno, že druh ten neměl delších jehlic; listy zachovaných kusů větví jsou vesměs stejné (netvoří žádných přechodů), šupinovité, krásně lodičkovitě vyduté, silně kožovité, s polovice tu a tam i přes to vyniklou stopou sbíhavé, s polovice jsou volné, šikmo nahoru mířící s ostrým kýlem na hřbetě, ku špicí teprvé zcela malounko dovnitř zahnuté a v krátkou ale velmí ostrou špičku, což na našem zvětš. obrazu 8. ještě poněkud slabě je vyznačeno, vybíhající. Listy musily býti pevné, neboť tvrdý kraj listový a zvláště pevný kýl na hřbetě jakož i ostrá jemná špice zachovaly se velmi krásně v kom- paktním mastném slínu. Délka takového šupinovitého listu i se sbí- hající basí obnáší 4 mm a šířka sotva 1 mm přestupuje. Šiška jest 1 cem zšíří a 1 em zdélí, ačkoliv se zdá, že nebyla docela kulatá, avšak dle postavení šupin nebyla zajisté více než sotva o polovinu delší. Sedí na větévce 2 cm dlouhé a právě tak šupinaté jako jsou větévky ostatní. Šiška jest v dolejší polovině celá zachována, jen šupiny jsou poněkud silně k sobě sraženy. Hoření polovina šišky jest z předu odražena, tak že vidíme zadní Šupiny z nitra a se strany. Šupiny mají podobu štítku více oblou 3 m zšíří a nesou pupek (umbo) po- někud na hořejší polovinu pošinutý, asi 1 mm široký, trochu vypouklý, světleji zbarvený, jenž ještě u jedné šupiny («) má vejčitou konkavní, pěkně zřetelnou jizvu, po opadlé špičce (mucro). Srovnáme-li štítky této březenské šišky s žijící Seg. sempervtrens, shledáme, že šiška naše může pouze Šeguojím náležeti. Dal jsem vyobraziti k tomu účeli štítky oné žijící Seguoje obr. 9. a, d, c a mimo to na zvětšeném výkresu určitěji šišku naší Šeguoje, obr a, 0; C. Vidíme na první pohled, že obojí druh štítků silně souhlasí. Štítek sám u obou druhů jest hrubého, svraštělého povrchu, kdežto pupek nesoucí hrot je hladší. Hrot sám (mucro) liší se u naší Šeguoje poněkud svou insercí. Nezachoval se nám totiž hrot sám, ale jizva po uém na šupiné « ukazuje, že byl u spodu v medianě protáhlejší, Rostlinstvo vrstev březenských. 9 Obr. 6., 7. Seguoia lepidota Bayer. Březno. Velmi krásně uchovaná větévka se šiškou v přiroz. velikosti. Celek jest na pohled věrně vyobrazen, avšak je- dnotlivosti nejsou přesně vyjádřeny tak, aby je z toho obrazu bylo možno vyčísti. > «, Obr. 7. Šiška zvětě. 2krát?a v jednotli- vostech lépe propracována. — Štítek šupiny z předu otištěné a skoro úplně zachované. „Ete Obr. 8. Seguoia lepidota z Března. Kus jiné zvětšené větévky, na které jsou dobře vyznačeny šupinovité listy, ač- koliv charakteristická špička tu není dosti ostře nakreslena. Zvětš. 2krát. Obr. 9, a, b, c. Seguoia sempervirens. a) Štítek šupiny šiškové v přiroz. velikosti a vedle (b) 2'/„krát zvětšený ku srovnání charakteristické svraštělosti povrchu jeho, vyznačení pupku a hrotu; (c) jednoduchý obrys jiného zvětš. štítku téhož druhu, na kterémž vyznačena jest jadrněji inserce mukronalní. 10 XXXIX. Edvin Bayer tedy se stran poněkud smačknut, kdežto u Šeg. sempervirens je to naopak. K tomu poukazuje také tvar šupin, které oproti našim u Šeg. semperv. jsou placatější se slabším, ne tak ostrým, nýbrž jako roztřepeným krajem, zejména šupiny pod šiškou. Naše Seguoia nehodí se ku žádné Seguoji, které jsem mohl jakožto nejpříbuznější srovnati, přece však není možno, abychom přiřadili koniferu tuto jinam než ku Seguojím, dle neklamného chara- kteru šišky. Heerova S. fastigiata, o které Velenovský se vyslovuje (d. Gymnosp. d. b. Kreidef. p. 22.), že náleží jiné Seguoji než Sternbergovu Cau- lerpites fastigiatus — Seguoia fastigiata Vel. (Štnbg. sp.) — upomíná drobátko na březenskou koniferu, avšak více jen svými malými šiškami než šupinovitými listy. Ve Fl. foss. arctica Bd. VI,. p. 53. Tab. III. fig. 7.—9. má jen postavení šupin a velikost i podobu šišek dosti podobného typu s bře- zenskou. Také na tab. XVII. fig. 4. velikostí šiškových šupin by sou- hlasila. Na tab. XXVIII. fig. 6. ukazují větévky, tam vyobrazené, že šupinovité listy Heerovy Seguoje byly větší a delší listů našeho druhu. Tyto nálezy řadí Heer do vrstev Atane-ských. Na tab. XLI. fig. 4—5. ibid. (Isunguak) nesouhlasí příliš s naší rostlinou. Z vyšších vrstev grón- landské křídy (Patoot) 1. c. Bd. VII. tab. LI. fig. 11. zase více šiška by upomínala na naši, kdežto větve mají listy špičatější a leckde i silně tenčí. Tab. LIII. fig. 3., 4., ukazuje také podobně celkově jemnější druh listů šupinovitých. Seguota fastigiata Vel. (Stnbg. sp.) nemá s naší koniferou nic společného, pouze charakteristickou šupinovitost listů. Velenovský praví 1. c. p. 22. „Der bohm. S. fastigiata steht aus den Heerischen Kreide-Seguoien die S. ambigua am náchsten, welche aber rundliche, kleine Zapfen trágt.“ Srovnával jsem pilně všecka Heerova vyobrazení tohoto druhu s otiskem březenským, avšak nemohu oba druhy sto- tožniti. Na tab. XXI. 1. c. Bd. III. kreslí Heer (Pattorfik) celou řadu větévek i šišky, ale všecky mají listy daleko silnější, také většinou odstálejší a prohnutější, mnohé mají velmi ostrou špičku, mnohé jsou dokonale tupé, jak také pěkná větev v dílu VL. l. c. tab. I. fig. 3. jasně ukazuje. Jinak nedá se upříti, že podobnost dosti značná tu je, avšak není možno oba druhy spojiti, neboť podobnost šupinovitých listů nemenší přibližuje rostlinu naši dokonce i jiným druhům konifer, jak brzy se zmíním, a mimo to rostlina březenská je celým svým vzezřením tak význačná, že se nedá se S. ambigua zaměniti. Rostlinstvo vrstev březenských. í Seguota gracilis. Heer. 1, c. díl III. blíží se téměř na pohled ještě více naší formě zejména tab. XVIII. fig. 1c, a tab. XXII. fig. 9., hořejší partie větévky, avšak autor připomíná na str. 81.: „Steht der 9. Couttsiae sehr nahe; es fehlt aber dem Blěittern die Mittelrippe und die Zapfenschuppen sind kleiner und zahlreicher“ — kdežto u našeho druhu vyniká i na Šupinách na plocho smačknutých ostrý kýl v po- době střední vystouplé čáry a štítků na šišce jest opáčně daleko méně než jak Herr kreslí. Tím méně shodují se další slova Heerova: „Die ganze mittlere Partie des schildformigen Theiles der (Zapfen-) Schuppe tst mit einem flachem, glatten EBindruck versehen“ — viz tamtéž tab. XXII. úig. 1b, c. — Tu jest pravý opak našeho pozorování, tak že by to mohlo spíše poukazovati jen ku otisku, tedy negativu našich šupin. Seguota Couttstae. Heer upomíná také tu a tam na naši rostlinu. V dílu I. 1. c. praví Heer na str. 94.: „Die Blátter sind schupptg, an die Zweice angedrůckt, einzelne vorn zugespitzt und sichelfórmig gekrůmmt, — am Růcken rit hervorstehender Kante“. Ačkoliv některé tam vyobrazené kousky přibližují se poněkud naší formě, přece nejsou listy naší Seguoie srpovitě zahnuty; mimo to jsou Heerovy listy celkem delší a špičatější a vůbec jeví velikou nepra- videlnost. Velikostí šišek více by se řadila zase ku našemu exempláři. Heer podotýká 1. c.: „Kurze Zweigreste sind kaum von den Zweig- basen und Fruchtstielen der Seguota Langsdorfii zu unterscheiden“. Větévky teto posledně jmenované Šeguoie (miocen) 1. c. tab. II. fie. 2, 4., 16., 19. nejsou našim nepodobny, zejména hořejší Šupino- vité lístky fig. 2, a poněkud i fig. 4. upomínají na náš tvar, ačkoliv jsou jinak velmi nestálé podoby, kdežto u naší konifery jest jeden lístek vyvinut pěkně jako druhý. Fig. 15. — (zvětšeno fig. 19.) I. c. je zajímava tím, že zvětšené tam šupinovité listy podobají se značně našim, ale v přirozené velikosti vzatým. Ovšem srovnáváme tu pouze šupinovité větévky Heerovy Seguoie, neboť tato měla také větévky vegetativné s jehlicemi dlouhými. Co se týče šišek, praví Heer 1. c. p. 91. „Der Zapfen ist etwas grósser als der Zapfen der 9. sempervirens und besitzt zahlreichere Fruchtblátter. S. Couttsiae stimmt in dieser Beziehung mehr mit S. sempervirens als Langsdorfii úberein“. (Srovnej naši poznámku u 8. Couttsiae.) Seguoia mínor Vel. (Neue Beitg. z. Kenntniss der Půl. des bohm. Cenomans. — Sitzb. d. kónigl. běhm. G. d. W. 1886.) 12 XXXIX. Edvin Bayer jest sice co do Šupinovitých listů poněkud našemu druhu podobna, rovněž i svými pružnými větévkami naň silně upomíná, avšak šiška naší Seguoie nesouhlasí ani co do podoby ani do štítků se jmeno- vanou. Šišky. Seg. minor jsou menší, kulaté, štítky pak jsou oproti našim velmi pravidelně utvářeny, pěkně rhombické až čtvercové a zcela hladké ostře jsouce otištěny, jak jsem na lidických exemplářích Velenovského všude měl příležitost pozorovati. Také pupek je tu maličký a přesně centralně umístěn. Obě tyto Seguoie dobře se tedy liší od sebe a nelze je zaměniti. Z celku vidíme, že není možno, abychom březenskou koniferu s jistotou mohli přiřaditi ku některé z těchto podobných forem za- jisté příbuzných. Měla-li skutečně pouze šupinovité listy, což jest velice pravdě podobno, může býti, že nám představuje nový druh, snad i druh přechodní, jakých zajisté v době křídové, byť i pozdější nebylo maloučko. Tvar ten upomíná celkově velice na Šeguoiu, avšak šupinovité listy, byť i spiralně byly řaděny,. zvlášť přibližují se Šupinám trvalých větévek od Taxodium. Také předem vytknutá vypouklost pupku na štítku a trochu povynešená jizva mukronalní odcizuje poněkud koniferu naši od vlastní Seguoie. Že by se byla mohla forma přechodní v tehdejších dobách udržeti, nebylo by nic nemožného, vždyť v době rozkvětu nahosemenných rostlin dosti vyskytlo se asi tvarů intermedierních, které ku konci doby křídové mohly býti ještě v plné síle. Vždyť máme toho doklady. Prof. Vele- novský ve své „Květeně českého cenomanu“ podotýká, že v cenomanu máme mezi nahosemennými ještě mnohé typy žijícím nepodobné (p. 69.). Mimo to ku př. zvlášť připomíná na str. 57. a str. 13., že Cunninghamia elegans stojící mezi rodem Cunninghamia a Dammara jest vegetativně podobna žijícímu druhu CČunningh. sinensis, ale v šiškách se liší. V žijícím rostlinstva máme celou řadu případů, kde rostliny vegetativně na pohled sobě velice podobné, fruktifikativně jsou zcela heterogenními a naopak; nepřekvapoval by nás tudíž tvar konifery spojující jinak dosti příbuzné typy opět nahosemenných rostlin dokonce téhož řádu. * Srovnával jsem pilně koniferu březenskou také s rodem Glypto- strobus a mohu říci, že tvar a postavení Šupinovitých listů velmi se shoduje. Tak ku př. obrazy Ettingshausenovy (Die foss. Flora des Tert.-Beckens von Bilin. Tab. X. a tab. XI.) velice se přibližují co do listů našim větévkám. (Srovnej také obrazy Heerovy.) Také originály Velenovského od Lidic tu a tam silně upomínají Rostlinstvo vrstev březenských. 13 na šupinovité větévky březenské. Podobně i srovnání vétévek s Taxodium dubium Sternbg. sp. (Httings. 1. c. tab. X. obr. 20,—22.) není bezvýznamným a souhlasí se slovy dříve již připomenutými. Nicméně pilné srovnávání zachované šišky se žijícími a vytknuté vlastnosti štítků dovoluje nám rostlinu tu přiřaditi pouze Seguojím, na čem také přestáváme. Připomínám pouze ještě tolik, že naše Seguoia mohla by míti něco společného se Sternbergovou větévkou nazvanou Muscttes Stoltzii Strbg. a sice pouze fig. 2. Tab. XVII. 1838. (Versuch einer geogno- stisch bot. Darstellung der Flora der Vorwelt V. et VI. Heft. p. 38.) Stnbo. praví: „In schisto lignitum prope Bilinam Bohemiae cum foliig dicotyledonearum. — Dicatus in honorem cl. Stoltz M. D., gui hunc et plura alia petrefacta communicavit.“ Bohužel nemohl jsem pro přesídlení musejních sbírek vlastní original Sternbercův prohlédnouti a omezuji se tedy pouze na jeho obraz, z kterého ovšem totožnost druhu nemožno vyčísti. Ceratostrobus echinatus, Vel. Obr. 10. Hostím (Bukovský). Tvrdá, bílá opuka. Zachoval se z březenských opuk pouze malý kousek větévky s několika málo asi 8mi listy. Nicméně jest tento druh tak charakte- ristický, že jej okamžitě poznáme 1 z nepatr- ného úlomku jak také vidíme, srovnáme-li Velenovského: „Die Gymnospermen der bohm. Kreideformation“ 1885. tab. XI. obr. 7. ku př. s naším obrázkem. Listy jsou hrotitě klínovité, pozvolna se súžující ne příliš ostré, srpovitě ohnuté, pravidelně rozestálé, dosti husté, pevné, — kožovitě tvrdé, jak také ostrý jich obrys ve © Obr. 10. Ceratostrobus tvrdé opuce velmi zřetelně dosvědčuje. echinatus Vel. — Ho- stím (opuka). Kousek Tato pěkná konifera jest opět novým dů- | větévky s ostře otiště- kazem pro rozmanitost a lepost jehličnatých | "ÍMi listy. Zvětš. krát. lesů v mladších dobách senonských. 14 XXXIX. Edvin Bayer Cupressineae. Widdrinstonia parvivalvis m. Obr. 11. Březno (Blažka), — Měkký šedý slín. Tato šištice, na obraze dosti značně zvětšená, jest mnohem menší nežli šištice Widder. Reichii Ett. sp., kterou vyobrazil prof. Velenovský ve své práci: „Neue Beitráge zur Kenntniss der Pfl. d. bohm. Cenoman's“ (Sitzb. d. kóngl. boóhm. Gesell. d. W. 1886. p. 639.) dále: Die Gymnospermen Tb. VIII. fig. 4., 5. Zachovala se nám v březenském jílu pouze šištice 4"/, mm dl., 3*/, mm široká se stopkou 3 m% dlouhou. Bližších žádných známek, že by to patřilo k nějaké Wid- dringtonii sice nemáme, avšak šištice ta sama sebou nedá se k ničemu jinému ani vřaditi. Z otisku patrno, že tvar ten musil býti silně dřevnatý, neboť je hluboko do šedého jílu asi na 1 mem vtlačen a mimo to čokoladově hnědá silně ztvrdlá massa vyčnívá ještě na "/,„ zm nad plochu jí- lovou. Šiška upomíná úplně na plody Widdringtonií a příbuzných. Na levé polo- vině otisku zachovala se velmi krásně jedna chlopeň s hlubokou rýhou na svém hřbetu, podobně jak to kreslí Velenovský, Obr. 11. Widdringtonia parvi- jen že naše šupiny jsou nahoře užší a valvis Bayer. — Březno. Šiška dole širší. Celek vrouben je hnědou dosti asi 6kráte zvětšena. Dva šupi- : y o ěé potoky nd) Ae silnou konturou pevně ku vnitřku přiro- mají žádného významu, poně- Stlou a táhnoucí se od shora od špičky vadž jsou to pouze trhliny až ku stopce, patrně jest to zevnější koro- ve slínu. vitý povrch chlopně, jaký velmi pěkně můžeme také viděti na chlopních šišky Callitris guadrivalvis. Zdálo se mi dříve, že tu máme snad co dělati s plodem nějakého Juntperu, k čemuž ona dvojitá kontura a vnitřní tvrdá hmota dosti by poukazovala, avšak prohlížíme-li důkladně a po- někud zvětšíme onu rýhu na levém boku, vidíme, že oba vypouklé la- loky v rýze té úplně až skoro pod špičku byly srostlé a to hladce srostlé a dole byly vůbec úplně slité, jelikož rýha stávajíc se ku spodu měl- Rostlinstvo vrstev březenských. 15 čejší nad spodem najednou mizí a pod tímto místem právě ve střední čáře, tedy v pokračování rýhy možno pozorovati, jak chlopeň pěkně sbíhá do stopky (což ovšem na přiloženém obraze není dobře vy- značeno). Byl to patrně mladší ještě zavřený plod, při kterém pak snadno zevnější měkčí partie korová chlopně jako dosti silný povlak separatně se mohla odštěpiti, tak že na straně ve slínu se zachovala a v předu při rozštípnutí slínu odpryskla. Vybulená zmíněná část velmi pěkně se ukazuje jakožto čtvrtina celé šišky a představuje nám, jakoby perspektivně, levou přední chlopeň. Celý ostatní kus šišky dobře odpovídá představě takové čtyřchlopné šištice. Na pravé straně jest totiž druhá Šupina celá odražena, tak že nahlížíme do nitra ši- štice a vidíme uprostřed ostrou čáru, která zbylou v jílu zadní partii dělí opět ve dva díly, těsně však při sobě stojící, tak že možno s určitostí souditi, že celý tvar rozdělen byl ve 4 partie a každá sama měla kýl dělící ji opět nedokonale na dva boky. Celé té stavbě šištice odpovídá i běh trochu znatelné rýhy na stopce, na které žád- ných šupin ani jiné struktury nepozorujeme. Na obraze vyznačené dvě šupinky pod šiškou neexistují, jsou to pouze pukliny ve slínu. Připomínám ještě, že prof. Velenovský tuto zkamenělinu ve sbírkách musejních poznamenal jakožto šištici Widdringtonie. Pro nedostatek materialu byla věc ta tehdy prozatím odložena. Nyní dovolil jsem si popsati ji zároveň s ostatními otisky mi svěřenými. Dicotyledoneae, Moraceae. Ficus cecropiaelobus m. Obr. 12. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Zachovala se nám pouze špička listu patrně kolikráte většího. Nelze určitě rozhodnouti, byl-li ten list celokrajný, snad jen s hrub- šími zuby nebo, byl-li vícelaločný. Zachovaný kus je tříhranný s delší povytaženou špičkou jazykovitou, pod níž zcela zřetelně vidíme po každé straně dva nízké, tupě zaokrouhlené zuby. Dle dalšího běhu kraje možno souditi, že byl list na kraji vlnovitě zastříhnut a bez- pochyby následovaly doleji zuby nebo laloky mnohem větší, ano my- slím, že list byl hluboce laločnatý po způsobu listů Ficus Carica, tak že se nám zachovala pouze špička takového laloku. Nervy upomínají 16 XXXIX. Edvin Bayer „totiž celým svým vzezřením na nervaturu listů některých druhů /icus a ještě více na nervaturu laloků rostliny Cecropia palmata. Chara- kteristické je zvláště, že nervy sekundarní neběží až do kraje listo- vého, nýbrž ohýbají se před krajem a běží pak parallelně nebo ob- loučkem podle kraje spojujíce se s nervem vyšším při jeho ohybu. Hlavní nerv je tenoučký asi "/„ mm široký, malounko se pak oužící, sekundární nervy vybíhají šikmo v ostrém úhlu a vždy u kraje li- stového poněkud se sbližují, tak že nejspodnější nervy našeho otisku „míří v dosti silném oblouku a nápadně šikmo nahoru ku kraji, čím také na konce laloků zmíněných rostlin úlomek březenský upomíná. Obr. 12. Ficus cecropiaelobus Bayer. Březno. Špička. listu : mnohem většího, v přiroz. velikosti. Nervy tertiarní probíhají mezi nervy sekundarními a také hlavním nervem velmi hustě a dosti parallelně a sice skoro v kolmém směru na směr nervů prvějších dopadajíce, jsou velmi tenoučké, tu a tam vidličnaté; ostatní pak jemnější sítivo nervové upřádá se zase skoro v kolmém směru na nervy tertiarní a tvoří čtvercovitá nebo dosti nepravidelná políčka. Mezi žijícími rostlinami shledáváme nejpodobnější nervaturu u listů některých druhů rodu /řcus, zejména u F. opposita, F. va- cemosa, F. scabra, F. stenocarpa, F. Sycomorus a F. politoria. První tři z nich mají také vlnovitě zastřižený kraj listový a nejvíce se na- šemu kusu přibližují i co do nervatury. Artocarpus tnetsa má špičku listu dosti podobnou, avšak sekund. nervy jsou tu více horizontalně postaveny, tertiarní žilky by ještě dosti souhlasily. Rostlinstvo vrstev březenských. 17 Cecropia palmata Willd. má špice jednotlivých laloků velice po- dobné, také tenkost, postavení a zakončení nervů sekundarních a počet i postavení nervů tertiarních nápadně k této rostlině poukazuje. Srovnával jsem celou řadu rostlin recentních s tímto otiskem a roz- hodl jsem se, jak volené jméno ukazuje, přiřaditi ji do příbuzenstva právě uvedených rostlin. Mohli bychom úlomek březenský porovná- vati ještě mimo jiné s listy rostlin Persea a Rbus, avšak u těchto nervatura, ač někde podobná, nesouhlasí celkem s nervaturou našeho otisku. Z fossilních rostlin křídových a třetihorních, ku kterým úlomek březenský by patřiti mohl, uvádím následující: Ficus ? arctica Hr. [Fl. foss. arct. VII. obr. 4. Patoot (a) v čer- vené hlíně nejsvrchnější křídy.) Zachovala se tu také pouze špice listová a dle mého mínění musil býti list Heerův aspoň třikráte tak dlouhý, jak je Široký (6 cm šířky). Zachovaná špice jeho zaujímala jistě jen asi třetinu celého listu. Náš list, byl-li to celý tedy nedělený list, byl pak mnohem kratší, při stejné šířce má také mnohem kratší špici, ale podle všeho zdá se, že to byl list naopak veliký a také mnohem širší. Nicméně nervatura obou zlomků velice souhlasí a stůjtež zde ku srovnání slova Heerova: „Die Blattspitze erinnert lebhaft an Ficus popuhna Hr. und es wahrscheinlich macht, dass das Blatt (= c. f. 4.) einem Feigenbaum angehort. Das Blatt ist vorn in eine lange, schmale Spitze ausgezogen. — Der Rand ist mit weit auseinanderstehenden, nach vorn gerichteten und durch weite, flache Buchten getrennten Záhnen besetzt. Die Felder sind mit Nervillen ausgefůllt, die theils einfach und durchgehend, theils aber verástelt sind.“ Dále praví sice, že jeho Ficus arctica upomíná tou špičkou povytaženou na Acer can- datum, ale dokládá — die bogenláufigen Secundarnerven lassen es aber leicht unterscheiden. Uvádím tuto poznámku nyní, abych dále se ji krátce mohl dotknouti. Heer tedy sám klade úlomek zmíněný, našemu zajisté velmi příbuzný, přece jen ku rodu Ficus. Z Heerova obrazu dá se spíše souditi, že list ten byl snad nedělený, u našeho zlomku však pro jeho rozšířenější basi není vyloučena možnost, že by to mohla býti jen špička laloku nějaké Cecropie. Nad míru zají- mavá pro nás jest: Ceeropia Heeri Ett. [Die foss. FI. d. Tertiaer-Beckens von Bilín, I. díl. tab. XXVIII.) Veliký list objevený v plastických jílech čřetíhor. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893, 2 18 XXXIX. Edvin Bayer u Března. K tomuto listu jest náš úlomek zajisté blízce příbuzný, jelikož nervatura a vlnitý okraj listu velice k tomu poukazuje a táž lokalita činí příbuznust obou tím pravděpodobnější. Byl-li by náš otisk to- tožný s rostlinou Ettingshausenem popsanou, byla by to špička tedy asi 10kráte většího okrouhlého listu. Z našeho úlomku však nedá se prozatím úplná totožnost druhu vyčísti, neboť také Cecropta europaea Ett. tamtéž (tab. XXVIII.) může býti přirovnávána, byla 5—7 laločná dle Ettingsh. a nervatura s naším otikem také velmi se shoduje. Pterospermites spectabilis Hr. — FI. foss. aret. VII. díl (II. Die Tert. F. v. Grónland) p. 125. tab. LXXXI, fig. 3 a. spodek listu — fig. T. špička tab. XCII. (as "/, listu). Tento poslední obr. je velmi podoben co do běhu a tenkosti nervů našemu listu, jen že špička listu zdá se tam býti tupější a tertiarních nervů není tolik, jsou řídčeji než na našem po- staveny. Obraz 7. vůbec liší se nápadně od ostatních tenkostí svého hlavního nervu a také svými zahnutými konci nervů sekundarních odchyluje se od Fřerosp. cordifolius Hr. a Pt. auriculatus Hr. l. c. VI. 2. (Ataneschichten), již mají sekundarní nervy ztrácející se u kraje listového a upomínají tedy, jak Herr při Pt. cordif. připomíná, na Protophyllum, zejména Prot. rugosum Lesg., kde přece všude jdou sekundarní nervy až do kraje nebo do zubů a neohýbají se v oblouku jeden ke druhému. Srovnej také Fl. foss. arct. II. díl. Contrib. p. 480. tab. LIII. fi. 4., která se velice podobá výše citované fig.7., kdežto ostatní jsou odchylnější. Heer také rozeznává trojí formu c. p. 480. Vejv>v gurou dosíci. Platanus Heeri. Fl. foss. arct. VI, jehož laloky na. zdání upomínají dosti na úlomek březenský, také se liší svou řídčí nerva- turou, hrubším (aspoň rychleji tloustnoucím) nervem hlavním a ne- pravidelnějším během nervů tertiarních. Mimo to u některých listů jako tab. IX. fig. 3. ohýbají se nervy sekundarní v oblouku podle kraje, ujiných“ jako tab. (DX/he:2 tab. ne1(22 abs No MVé 2. vycházejí prostě do zubův. Špičky Platanů vůbec nejsou nepo- dobné našemu fíku, a srovnával jsem také celou řadu těch a pří- buzných listů, avšak, jak praveno, u těchto zabíhají nervy sekundarní často až do kraje, případně do zubů a nervy tertiarní bývají řídčeji rozestaveny než jak u našeho listu vidíme. Acer tím méně se hodí ku srovnání jednak pro běh a zakončení nervů sekundarních (viz hoř. poznámku) a daleko větší ještě odchylnost nervů tertiarních. Rostlinstvo vrstev březenských. 19 Anacardiaceae. Rhus dens mortis m. Obr. 13. Březno (Mayer). — Měkký, šedý slín. Hořejší část patrně delšího lístku. Úlomek jest 8 mm dlouhý a 2"/, mm široký s jemnými, mělkými, skoro pravoúhelnými zuby, ostře sice vyznačenými, avšak přítupými (špička zubu je tupá). Hlavní nerv je dosti vyznačen a dosti silný. Vysýlá mnohem slabší nervy sekundarní v ostrém úhlu do špičky zubů a sice vždy přes 2 zuby, tak že nerv začíná v niveau špičky jednoho zubu a jde šikmo zub jeden pomíjeje ku třetímu zubu. List byl asi pevným, ale nezdá se, že by byl býval kožovitým. Úlomek tento dá se ještě nejlépe srovnati s recent. Rhus erosa Th. a Banksta spinulosa R. Br. Z fossilních rostlin možno uvésti ku srovnání následující druhy: Banksia longifoha Ettg. (Die tert. Fl. von Háring, tab. XV. — Die foss. Fl. von Bilin, II. díl, tab. XXXV.) je naší Rhus velice podobna. Ettingshausen ji také srovnává s Banks. spinulosa, avšak náš lístek nemá tak přiostřených zubů jako zmíněná žijící i fossilní. Také se mi nezdá, že by list našeho úlomku byl býval tak příliš kožo- © vitým jak u Banksií bývá, Ettinesh. také při E. : % longifolia připomíná: „nervis secundariis tenuis- Obr. 19. Rhus dens simis sub angulo vecto orientibus“ a to u našeho OKO a zno. Hořejší část úlomku není, jak jsme výše pověděli. lístku bez špičky. Hackea pseudonitida Ett. (Ettingshausen, Die Zvětš. 2krát. Tertiaerfloren d. Oesterr. Monarchie Nro 1. Fosš. FI. von Wien, tab III., fig. 5.) má zuby tupé, ale oddáleněji stojící jak také Ettingsh. zvlášť na to upozorňuje ještě ve své práci: „Die Proteaceen der Vorwelt“ p. 15. To u našeho kusu není, tam jsou zuby mnohem hustší. V posledně jmenované práci vyobrazená (tab. II. (obr. 3., 4.) Hackea Myrsinites Ettg. z Haeringu má zase příliš ostré zuby. Celastrus arctica Hr. (Heer, Fl. foss. arctica, křída Patoot a Bd. VII, p. 40., tab. LXI., fig. 5 d—5 e) jest velice podoben našemu úlomku zejména hořejší část vyobrazeného tam lístku. List náš byl však doleji sotva širší než v hořejší třetině. Nervatura zejména tu nápadně souhlasí 9% 20 XXXIX. Edvin Bayer a tvar zubů silně upomíná na úlomek březenský, avšak zde jsou zuby přece blíže u sebe a jsou tupé, kdežto Heer je kreslí ostřejší. Nicméně nedá se upříti, že podobnost je tu veliká a případně že by kus ten mohl patřiti ku Celastrineím tím více, poněvadž křídové vrstvy Patoot-ské také zaručují tuto pravděpodobnost. Poněvadž však v křídové naší floře zejména v hořejší, v chlomeckém pískovci u České Lípy, patrné známky rodu Rhus se ukazují a i jinak rod ten v křídě je zajištěn, připojuji nález ten do rodu Rhus, kde zejména lístky Rhus erosa silně na naši upomínají, ač mají zuby poněkud hrubší, jinak list také není tolik kožovitý jako u zmíněných Panksií. Z Myricacei mohli bychom několik případů vzíti na přetřes. Zajímavo jest, že lístek náš velice se podobá špičce listu Myrica Zenkeri Ett. sp. (Dryandroides Zenkeri Ett.). „Die Ktreidefl. von Niederschóna in Sachsen“ tab. III. fig. 11. I co do šířky i co do hustoty zubů shledáváme tu veliký souhlas, pouze zuby jsou na našem kusu trochu tupější. Nervatura na zmíněném obraze vyznačená není, za to však směr sekundarních nervů na fig. 1. ibid. souhlasil by s nervaturou našeho kusu. Myrica strěeta Heer. Fl. foss. arctica VII. díl II. Die tert. Fl. v. Grónland tab. LXXI. fig. 10., 11. pas. 79.) je také dosti podobna našemu lístku, ačkoliv Myrica ta měla pravidlem větší listy a sotva tedy bude příbuzná naší již také z výše zmíněných důvodů. Špičky listů tertiarních Myrica polymorpha Schp. a Myrica calli- comaefolia Lesgx. pro úzkou formu, tupost zubův a tu a tam shodu- jící se nervaturu, také by se mohly srovnávati s naším úlomkem. (Viz Lesguereux, the cretaceous and tertiary floras, Vol. VIII. tab. XXV. a XXVI) Callicoma microphylla Ette. z tertiarních Saxifragaceí (Die foss. Fl. von Bilín III. díl p. 5. tab. XL. obr. 20., 21. jsou velice podobny našemu úlomku co do šířky, zubatosti a tu a tam i co do běhu nervů, jelikož některé nervy sekundarní běží také skoro přes dva zuby. Aguifoliaceae. Ilex Perneri m. Obr. 14. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Jeden exemplář a jeho protiotisk. Musil to býti list tvrdý, silně kožovitý jak silná vrstva červeno- hnědá a slabě vynikající nervy dokazují. Řapík jen asi 2 mm dlouhý, Rostlinstvo vrstev březenských. 21 musil býti velmi pevný, u kořene je obloučkovitě rozšířen, tak že patrně šťroce přisedal (právě toto místo není na obraze řádně vyzna- čeno, tak že ona zdánlivě přímětná čárka v pravo nad basí řapíko- vou patří právě ku zmíněné široké basi obloučkovité.) Čepel listová je poněkud málo podlouhle vejčitá 17 mm dl., asi 7 mm široká, dole sbíhá poněkud zkráceně od řapíka, kdežto nahoře vybíhá náhle v krátkou (asi "/„, mm) ale tvrdou Špičku vrytou ostře do slínu (na obraze tato špička vůbec chybí). Hlavní nerv u kořene as s polovice řa- píka silný, ztenšuje se silně ku špičce. Po- stranní, dosti řídké nervy vybíhají v dosti tupém úhlu, nejprvé skoro přímo, pak u kraje obloukovitě se spojujíce. Zřetelně pozorujeme, že spodnější nervy stáčejí se as uprostřed svého běhu poněkud dolů; hořejší pak stá- čejí se podobně, ale poněkud nahoru. Tato nervatura jakož i tvrdá špička listová a ostatní MA a vylíčené podrobnosti silně odkazují tento lístek a ku rodu Jle«, kam jsem také otisk březenský © opx 14. Ilex Perneri Bazor. přiřadil a podle přítele p. K. Pernera pojme- © Březno. List; na obraze noval. Podobné tvary listů nacházíme jak | není vyznačena tvrdá špi- u Ilex tak také u Ouercus; ač by se tu dalo čka listu a polovina roz- mnoho jiných rostlin srovnávati, přece zejména šířené base řapíkové je vo : a 2 v pravo chybně jako sepa- ona tvrdá špička listová činí naše určení ratní výrůstek nakreslena. pravděpodobnějším, a to tím více, poněvadž Zvěts. Okrát, levý kraj listový ukazuje zcela zřetelně obojí v určitých vzdálenostech se směrem nervů souhlasící zlomeninu, to jest místo s naznačením zubu, jak to právě u llexu a sice také často jen po jedné straně listové přicházívá. Mimo zmíněné rody mohli bychom také porovnávati rostlinu naši s některými druhy z Oleaceé, podobně i Myrtaceí by se tu mohly vzíti na přetřes. Myrsinaceae. Myrsine manifesta m. Obr. 15. Březno. (Mayer). Měkký, šedý slín. Kus větévky s opadlým v levo jedním listem a dvěma přised- lýma, z nichž pravého je u spodu jen kousek zachován. Listy byly 29 XXXIX. Edvin Bayer 4—5 em dlouhé, uprostřed asi 3 cm široké, vejčité a bezpochyby na- hoře trochu vykrojené. List musil býti dosti tuhý, ač ne příliš ko- žovitý, neboť čepel listová nejeví tak příliš mnoho zachované hmoty. Za to řapík jen 6 mm dlouhý ukazuje na svou velikou tvrdost a hmotnost. Listy jsou na kraji celé a jen dole trochu vlnité poněkud malounko do řapíka sbíhajíce. Tlustý řapík přechází pozvolna do skoro stejně širokého, ale plochého, ne tolik massivního, středního nervu. Průměrná šířka jeho as uprostřed obnáší 1 mm. Nervy se- kundarné, mnohem tenší, vycházejí dosti parallelně, ač jsou poněkud Obr. 15. Myrsine manifesta Bayer. Obr. 16. Myrsine caloneura Březno. Kus větévky s opadlým Bayer. Březno. List s ura- v levo listem a dvěma ještě při- ženou špičkou. Zvětšeno sedlýma. V přiroz. velikosti. 4krát. zprohybány, asi v úhlu 45“ a vysýlají záhy větve, které s nimi také dosti parallelně běží a připojují se ostrým úhlem ku sousedním vedle běžícím, tak že nervatura zcela upomíná na nervaturu Myrsineé. Po- slední výběžky nervů ztrácejí se až u kraje. List Velenovského: („Květena česk. cenomanu“ — Rozpr. král. č. spol. náuk VII. sv. 3. 1889. Tab. IV. obr. 9.) Myrsinophyllum vartans, z lupků lidických má nervaturu také dosti podobnou našemu listu, avšak nehledě na to, že byl tento v hořejší a ne v dolejší po- lovině širší, má mnohem kratší řapík a jest velmi pevné konstrukce oproti listu Velenovského, nad to pak i střední nerv šířkou svojí Rostlinstvo vrstev březenských. 23 silně se odchyluje. Nervatura, souhlasí také se žijící Myrsine ferru- ginea, M. platystigma Fr. M. a j., avšak tvarem svým a zmíněnými odchylkami více se blíží ku Myrstne Rapamea Br., kde také čepel poně- kud maloučko sbíhá do řapíku krátkého a velmi silného a zejméná ku Ardista cortaceu. Myrsine caloneura m. Obr. 16. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Malý lístek asi 1"/, em veliký a 6 mm šir., zubatý. List má špičku uraženu, na levé jeho straně vidíme zřetelně 5 zoubků ma- lých, ale dosti ostrých. Řapík je 2 mm dl., tenký a prodlužuje se do čepele ve stejně silný nerv hlavní, pozvolna se súžující. Sekun- darní nervy jsou tenké, ale velmi ostře vyznačeny (patrně byly vy- niklé a tvrdé) vybíhají v dosti ostrém úhlu poněkud obloukovitě k zubům; tertiarní nervy proplétají je příčmo, tvoříce s nimi velmi krásná, šestiboká neb kosočtverečná políčka, podobně jako nervatura dříštálu anebo nervatura vrb. List musil býti čenký, ale tvrdý. Nemáme, než tento jediný lístek, jenž přes to, že jest velmi ostře otištěn, skytá ur- čujícímu velmi mnoho záhady, zvláště špička listu, která bohužel chybí, mnohé mohla by napověděti. Při porovnávání zbytku toho s herbářovým materialem zvlášť se mi zamlouvala Myrstne bifaria Wall. ze západní Hi- malaye, jež v mnohém svými podobně utvářenými lístky s podobně vyvi- nutými zoubky, tenkými, ostrými nervy, řapíkem etc. silně upomíná na zkamenělý lístek březenský, tím více poněvadž několik podobných typů již také jakožto Myrsine bylo popsáno a vyobrazeno. Žijící Ber- beris buxifolia by se také mohla srovnávati s tímto lístkem co do nervatury a zubačosti. Nechci upírati, že naše domnělá Myrsine caloneura má mnoho podobností s lístky Velenovského Rhus cretacea Vel. (Die Flora d. bohm. Kreideform. Tab. XXVII.), ačkoliv otisk našeho lístku není daleko tak dlouhatý jsa více vejčitější než podlouhlý a špička jeho byla patrně dle běhu krajů jen krátká, tak že lístek březenský od- povídá co do tvaru více Ettinoshausenově Rhus prisca z Haeringu a to pouze obr. 13., 18., 21. Tab. XXVI. „Fossile Flora v. Haering.“ Jest možno, že lístek náš patřil nějakému druhu Rhus případně témto popsaným, k čemu by zejména to poukazovalo, že Rhus cretacea Vel. vyskytá se v chlomeckém pískovci, tedy nejvyšším pískovci české křídy. 94 XXXIX. Edvin Bayer Nicméně srovnáme některé jinde popsané druhy Myrsineí, abychom tím ještě vytkli podobnost a rozdíly. Myrsine europaea Btt. (Ettingsh., Flora v. Háring p. 60., Tab. XXI fig. 2. — Fl. von Bilín II. Tab. XXXVIL fig. 22.) jest také blízká, ale právě jak ji Ettingsh. porovnává (F. v. H.) jest bližší ku žijící M. africana L., kde jsou (ibid. fig. b) lístky více oblé než vej- čité; naše M. caloneura stojí jaksi mezi touto a mezi žijící výše při- pomenutou M. bifaria. Myrsine celastrovdes Ett. (F]. v. Bilín. Tab. XXXVII. fig. 14., 17. — F. v. Haering Tab. XXI fig. 3.) upomíná svým zevnějškem dosti silně na lístek březenský, zvláště c. £. 3., kde také autor skutečně porovnává spolu žijící M. bifarta. Myrsíne Heeri' Ett. (F]. v. B. Tab. XXXVIII. fig. 11.) rovněž by se mohla porovnati, ačkoliv lístek vyobrazený je trochu více sbí- havý a má hrubší zuby. Myrsinites antiguus Ett. ibid. fig. 26. tab. XXXVIL k vůli nervatuře a Myrsine Philyrae Ett. ibid. fig. 27. také ukazují pří- buznost. Zejména je zajímavo, že právě tento poslední druh a po- dobně Myrs. celastroides nachází se v tertiarním plastickém jílu u Března a oba ty druhy nejvíce blíží se našemu lístku. Ještě kří- dová Myrstne borealis Heer (Heer: Fl. foss. arct. VI., tab. XXIV. fig. 8. — Atanekerdluk) zdá se býti trochu podobna zejména co do nervatury, avšak srovnání nervatury s obr. 7b tamtéž se nehodí. Jest vůbec otázka, zda-li lístky fig. 8— 7d patří témuž druhu. Náš lístek mimo to je ozuben a Heerův zubů postrádá. Z jiných fossilních rostlin možno tu srovnávati ještě Ettingsh.: Fl. v. Bilín III. díl tab. XLVI. fig. 17. — Ilex berberidifoha Heer. a tab. LIII. fig. 20. Spiraea Osiris Ett., obojí nalezeno v tertiarnách plastických jílech u Března. Poslední z nich zamlouvá se svým pěkně vejčitým tvarem a tenkým niťtovitým řapíčkem, nervatura je dosti podobna ač hustší, sekundarní nervy jsou tu příliš parallelní a zubů je mnoho. I Zanthoxylon serratum Heer. (Velenovský: Die Fl. a. d. aus- gebrannten tertiaeren Letten von Vršovic bei Laun p. 45. tab. V. fig. 18.) můžeme jako podobné vytknouti a uvádím slova autorova: „Bláttehen — derb lederartig. — Die Secundárnerven unter spitzen Winkeln entspringend, zahlreich, gerade, weit vom Rande durch un- regelmássige Bogen untereinandeer verbunden. Das Nervennetz fein, doch hervortretend“. — Nervatura je drobet hustá a řapíček silnější a list vůbec větší — jinak nedá se upříti dosti podobnosti. Rostlinstvo vrstev březenských. Ardisia glossa m. Obr. 17. Březno (Mayer). Měkký, žlutavošedý slín. 25 Jediný list, 5 em dl., jazykovitý v delší špičku povytažený, ve zpodní třetině 1 cm šir. celokrajný, jen hořeji zdá se, že měl asi 6 mm od sebe vzdálené, tedy velmi sporé a zcela kratičké zoubky. List musil býti až do špičky tuhý, ač ne příliš kožovitý, dole pak do řapíka trochu sbíhající. Řapík se nám dále nezachoval. Střední nerv byl dosti tenký, jen ku zpodu trochu širší, sekundarní nervy byly velmi tenké v úhlu asi 459 až ostřejším vychá- zejíce a nejprvé přímo jdouce otáčejí se daleko ještě před krajem obloukovitě nahoru a rozdvo- jivše se vidlicovitě vysýlají jednu větev blíže kraje podle něho dále a druhou vnitřní větví skoro přímo se připojujíce ku nervu sekundar- nímu, vyššímu. Nervatura tato je zajímava, protože úplně poukazuje ku nervatuře indické rostliny Ardista humilis Vahl., jejíž listy jsou našemu úplně podobny i co do formy, jak jsem shledal na exempláři Schlagintweitově ve sbírkách musej- ních v Praze. Ačkoliv bychom list ten mohli srovnávati ještě s mnoha jinými, přece jest velmi pravdě podobno, že otisk patřiti bude do příbuzenstva Myrsineí a sice do blízkosti zmíněného východo- indického druhu. „por Poe A 0 l j nep JA 5 ar Snan pšis js Obr. 17. Ardisia glossa Bayer. Bře- zno. List v přiroz. velikosti. Callistemophyllum metaleucaeforme Ettes. (Ettes. Fl. v. Bilín. tab. LIV. obr. 1.—3.) mohlo by se srovnati také s listem březenským zejména co do sekundarních nervů. Ebenaceae. Diospyros primaeva Heer. Obr. 18. Březno (Mayer). Žlutavošedý, měkký slín. Zachovaly se jen zpodní asi */; listu. List je 45 cm dlouhý a 15 cm široký. Kraje jsou parallelní a nahoru jen málo se súžují, 26 XXXIX. Edvin Bayer tak že můžeme souditi, že čepel celá byla aspoň 6 em dl. Střední nerv je '/, mm silný skoro stále stejnou tloušťku zachovávaje. Nervy sekundarní jsou značně tenčí a vycházejí dole v úhlu ostřejším, čím výše pak vždy tupějším, ale rozpjetí úhlu 45“ sotva dosahujícím, jdou skoro přímo jen maloučko se ohýbajíce. Teprvé u kraje po- zvolna se zahýbají nahoru, aby v mírném oblouku připojily se ku nervu vyššímu. Celá nervatura krásně je zachována; na obraze při- loženém však provedení není daleko tak uhlazené jak se jeví na originalu. Mezi vytčenými nervy sekundarními jdou parallelně s nimi tenčí nervy sekundarní, které však nedosahují kraje, nýbrž špička jich rozbíhá se záhy v pletivo třetího řádu mezi nervy prvými. Z těchto nervů sekun- darních vycházejí podobně i po stranách tertiarní žilky dopadajíce kolmo na směr původních nervů druhého řádu a tvoří pěkná čtverhranná nebo polygonalní políčka stejno- měrně po listu rozložená. Čepel se patrně dole nejprve rychle a pak volněji oužila do řapíka. List byl dosti silný, jak rezavožlutá hmota z otisku odpryskující ukazuje. List náš dá se porovnati s rozličnými rostlinami. Zejména podobny jsou Dtospyros a Myrsinacet některé. Z fossilních je nej- bližší Heerův Diospyros primaeva, ku kte- Obr. 18. Diospyros primaeva © rému také zbytek ten klademe. Tak ku př. Ree Březnon podn EoSMOnE: oo. tao X. UH 66k: MMMOSSÉ arebssdní 27 E aká SR VIL p. 31 (Patoot, nejvyšší křída) souhlasí obraze neuhlazeně podána. Velice co do podoby i nervatury s naším V přiroz. velikosti. listem, ačkoliv zase fig. a, b tamtéž jsou příliš široké. Diospyros provecta Vel. (Velenovský: Die Fl. der bohm. Kreide- form. tab. XXIII. fig. 5.) jest také velice podoben. Tvar listu, tloušťka hlavního nervu a sítivo nervillů velice souhlasí s naším listem bře- zenským, přece však nervatura tam vyobrazená je hustší a trochu více parallelněji provedena než jak na našem exempláři vidno, tak že zmíněná figura Heerova tomuto více odpovídá. Andromeda Parlatori Hr. z Ericaceí (FI. foss. arctica, Ba. VL. tab. XXI. fig. 10 upomíná také dosti svou podobou i sekundarními nervy na otisk březenský, ačkoliv listy na tab. XLIIL. a v díle III. Rostlinstvo vrstev březenských. 27 tab. XXXII. dosti se odchylují od našeho listu. Podobně týž druh ku př. u Lesguereuxa. Andromeda Pfajffiana Hr. (Atane-Heer, tamtéž, tab. XLIV. obr. 12. souhlasí také co do podoby i nervatury velice s naším listem. Andromeda (Leucothoe) protogaea Ung. (Viz ku př. Heer, FI foss. arct., díl VII. tab. LXXX. obr. 9.—16. p. 108.) z tertiaeru grónlandského, má tu a tam dosti podobnou nervaturu, jen že tvar listu je poněkud protáhlejší. Ku Laurus se nemůže náš list dobře přirovnati pro nervaturu, která u Laurus odbíhá horizontalněji, kde tedy více v pravém úhlu vycházejí nervy sekundarní. Ještě nejpodobnější jest tertiarní Laurus průmigema Ung. Incertae sedis. Frenelopsis? bohemica Vel. Obr 19. Březno. (Mayer). Měkký, šedý slín. Vyobrazený a nejlepší kus pochází z Března. Větve stojí stří- davě na hlavní větvi a jsou na své basi nad insercí zataženy čili klínovitě poněkud súženy, jak jsem na několika kusech zejména na jedné větévce z Waldeku zvela zřetelně pozoroval. Větévky nejsou na ose v jedné rovině rozloženy, nýbrž pokračují ve větších odstav- cích spiralně, o čemž original obrazu velmi pěkně nás poučuje, neboť pod nejdolejší, první, větvičkou postranní, která nesedí docela v pravo, nýbrž jest poněkud v před pošinuta (zdánlivě na otisku na zad) uka- zuje se na hlavní větévce jizva pěkně okrouhlá, patrně jizva po vě- tévce, která zapadala do zadu do slínu, poněvadž stěna otisku v tomto místě je zadní stěnou větve vyloupnuvší se tu z kamene. Levá větévka (na obraze druhá) pošinuta je insercí svou zase po- někud do předu, tak že následující vyšší větévka padá drobet do zadu v pravo atd. Z oné jizvy, která je kruhovitá a paprskovitě na kraji zrýho- vána, soudím, že větěvky bezpochyby přisedaly kloubnatě a tedy snáze se mohly odlomiti. Jizva ta je vůbec velice zajímavou, poněvadž však material náš je skrovný, nelze s této stránky pouštěti se dosud v hlubší studium podivné té rostliny. S určitostí můžeme však říci, že větévky byly pěkně oblé a tvrdé, vyplněné pevnou anebo aspoň 28 XXXIX. Edvin Bayer tuhou dřevnatou hmotou. Svazky cévní musily býti velmi pevné, jak na zbylé vnitřní hmotě odřených větévek stopy jejich neklamně uka- zují, korová vrstva pak byla dosti tlustá a také se dá dobře na po- dobných kusech sledovati. Větévky, na kterých se kora neporušená zachovala, anebo, které se zachovaly pouze v otisku (jak zpodné polovina našeho obrázku ukazuje) jsou Aladké a jsou jen velmi jemně a mělce hojnými rýhami malounko vlnitými čárkovány. Na vyobrazené hlavní větévce můžeme na originalu na- počítati v otištěné šířce asi 12 tenkých proužků jemnými rýhami oddělených. Ony 4 rýhy, o kterých Velenovský se zmiňuje při své Fren. bohemica (Uber einige neue Pílanzenformen der bóhm. Kreideformation. Sitzb. d. kgl. bohm. G. d. Wiss. 1888. p. 590.) a které také na jeho originalech velmi pěkně jsou znáti, u naší rostliny se neobjevují a právě na pěkně zachova- ných kusech nic podobného jsem nenalezl, jen kus z Nemoštie má trochu podobné zhrázdění jakoby scvrknutím se povrchu povstalé. Tím by se nález březenský líšil od Velenovského Fr. bohemica, jelikož také autor výslovně podotýká 1. c. — „wir kónnen schliessen, dass die Aeste im lebenden Zustande auf der Oberfláche olatt also nicht gestreift oder gerippt waren, obwohl sie ůúberall auf den Ab- Pel Bresnol Kus stár 1ay drůcken 4 seichte Lánesturchen zeigen.“ 5 postr. větričkami v přiroz. Co se týče dekussovaných šupin na roz- velikosti. Kruhovitá jizva pod hraní jednotlivých článků, na které Vele- nejdolejší větévkou není tu novský zvlášť upozorňuje při svém mate- nakreslena, rialu peruckém, nejsou na březenských kusech zachovány. Material náš nepodává nám určitého obrazu podobného v této věci. Naopak, na hlavní vě- tévce zbývají trochu nad insercí postranních větévek obrysy jako by vyhlodávaný nebo hnitím zrušený byl to kraj nějaké pošvy nebo botky od zpodu článku, tedy od zpodu inserce postr. větévky až do zmíněné kontury osu obdávající; zejména na originalu našeho obrazu, na kterém není věc správně vyznačena, objevují se u všech článků hlavní větve podobná místa souhlasná tak znamenaná. Obr. 19. Frenelopsis? bohemica Rostlinstvo vrstev březenských. 20 Z tohoto zjevu a pak pro oblost našich větévek soudím, že rostlina tato spíše bude příbuzná dle mínění Heerova ku Chenopo- diaceím nebo Polygoneím. Ve 7. foss. arct. TIT. díl. tab. XVIII. fis. 6. vyobrazuje Heer z křídy arktické kus podobné rostliny pod jménem Prenelopsis Hoheneggeri Ett. sp. a připomíná p. 74.: „Die fůr die dickeren Stengelstůcke bezeichnenden Wárzchen fehlen den jůngern Zweigen; sie sind aber von feinen Streifen durchzogen.“ a dále praví: „Mir scheint die Stellung unter den Coniferen noch keineswegs vóllig gesichert. Erinnert lebhaft an Aularthrophyton Massalongo, das mir zu den Chenopodtaceen zu gehóren scheint.“ Také vo /7. foss. Helvetiae tab. LXX. fig. 1. vyobrazuje Heer Aular- throphyton formosum Mass. z La Broie (Canton Waadt), které klade p. 171. ku Polygoneím a srovnává zvlášť s Chenopodiaceami Anabasis, Salicornia a Halocnemum. Ettingshausenův čhuttes Hoheneggert Ett, Beitre. z. FI. der Wealdenperiode tab. I. f. 6., 7. upomíná v mnohém na Velenovského Frenelopsis bohemica zejména co do postavení šupin a ostřejší hra- natosti článků. Fig. ©. blíží se více naší formě březenské, nicméně naše exempláře musily býti za čerstva rozhodně oblé a ono proužko- vání může pocházeti odtud, že se kora jemně sevrkla, bezpochyby souhlasně dle vnitřní své struktury anatomické, k čemu by poukazo- valo ono skoro parallelní, ale přece malounko vlnitě běžící rýhování podobně jako se objevuje ovšem v hrubším rysu na uschlých větév- kách našeho Vtscum album a j. rostlin i dřevnatých. Zdá se, že vůbec podobné otisky patřiti budou asi velice různým rostlinám. Tak ku př. mohu připomenouti, aniž bych snad chtěl již nyní rostlinu naši s tím spojovati, že některé Buphorbie mají větévky takovýmto tvarům velmi podobné ku př. Huphorbia origanifola (Ascension) má větve našemu otisku zvláště podobné, také Buph. buxifoha L. a hypericifolta L. (Portorico) a p. se jim blíží. Poněvadž se pak v listech fossilních Euphorbiaceí nalezly, není vyloučeno, že by se i větve mohly v otisku zachovati. Nemaje materialu tolik po ruce, abych určení rostliny naší na jisto postaviti mohl již nyní, kladu ji prozatím ku Frenelopsis bohe- mica Vel. a ponechám si pro budoucnost, až by se více větví podob- ných nalezlo, učiniti tyto otisky předmětem zvláštní studie. Bylo sice nastřádáno více zlomků z rozličných nalezišť jako: Waldek (šedý slín), Hostém (tvrdá, bílá opuka — les. Bukovský), Nemošice (leg. Jahn) a Choceň (tvrdá, šedá opuka), avšak z toho není dosud možno více než pověděno vyčísti. 30 XXXIX. Edvin Bayer P Ouercus Charpentieri Heer. (an Celtis spec.) Obr. 20. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Zachovala se jen hořejší část listu protažená v dlouhou, zubatou, dosti širokou špičku, jejíž konec na otisku chybí. List musil býti dosti pevný zejména na svém kraji. Střední nerv i postranní nervy jsou tu dosti slabé, tenoučké. Spodní nervy našeho kusu vycházejí pod velmi ostrým úhlem, kdežto hořejší, sekund. nervy odštěpují se v úhlu daleko tupějším. Nervy sekundarní vcházejí do zmíněných zubů, jež musily míti tvrdou, ale jen tupou bradavku. Mezi těmito zuby byl kraj listový vrouben bezpochyby nervem, jak z širšího obrysu můžeme souditi. Zdá se, že otisk tento jest asi polovinou menšího listu nějakého dubu. Úlomek dá se srovnati jediné s Heerovým Awuercus Char- pentieri z grónl. třetihor. útvaru (FI. foss. arctica VIL díl, tab. LXXIII. obr. 11—13.). Zejména nervatura na obr. 11., 12, odpovídá velice nervatuře našeho listu, zvláště nej- spodnější, v ostrém úhlu vystupující nervy a pak zubatost i pevnost listu vedou nás k tomuto srovnání. Také list na tab. LXXIV. Obr. 20. ? Ouercus Char. Obr. 9 1. c. dosti s naším se srovnává, ač- pentieri Heer. (am Celzis Koliv náš list patrně měl povytáhlejší špičku spec.) Březno. Hořejší část a kratší i užší spodek. Co do zevnějšku jest listová bez špičky. V při- náš otisk více poněkud podobnější špičkám 8 aodna) listu Ilex triboleti vyobrazeným tamtéž na tab. LXXIII. obr. 8. a zvláště obr. 9., ale běh nervatury se tu neshoduje. Na téže rostlině vidíme zvlášť také vyobrazený, silně vroubený kraj listu mezi zuby, co by ji našemu nálezu přibližovalo, avšak u naší rostliny nebyly zuby tak ostnité, nýbrž krátké a tupě ukončeny. Owercus Lyelli Hr. tamtéž, neshoduje se také svou nervaturou. Může býti, že úlomek březenský představuje zcela nový druh, přece však jeví ku Heerově dubu velikou příbuznost, a uvádím jej tedy pod tímtéž jménem. Ku srovnání podávám zároveň Heerův popis jeho grónland- ského listu : Rostlinstvo vrstev březenských. 31 Ouercus Charpentieri, foliis coriaceis, ellipticis, basi subundu- latis, apicem versus sparsim dentatis; nervis secundariis 3—4, angulo acuto egredientibus, camptodromis, inferioribus valde adscendentibus, ramosis. Listy dubův často nápadně mění svůj tvar u jednoho a téhož druhu a tím i nervatura pak leckdy jeví znatelnou odchylku, tak že z jediného otisku a to ještě necelého není možno přesně druh určiti, ačkoliv i tento úlomek řádným srovnáním podává nám dosti záruky, že přidělení jeho k dubům jest pravdě nejpodobnější, ačkoliv nervy sekundární poněkud přece jej odcizují. Než i tu shledáváme podobné typy nervatury druhého řadu ku př. u křídového Auercus feroe Hr., kde sekundární nervy také nad obyčej v ostrém úhlu vybíhají a ještě více u třetihorních Auercus elaena Ung., A. Gmelin? A. Br. A. Nim- rodě Ung. a A. Apollinis Uno. (viz také Heer: Fl. tert. Helvetiae II. díl). Není-li úlomek březenský listem dubovým, tedy nebude zajisté aspoň co do příbuzenstva příliš vzdálen. Nervatura jeho podobá se ku příkladu velice nervatuře nedalekého rodu Celtis, kde také tvar listu s protaženou špičkou a pokrajní nervy nahoře velice se srovná- vají. Může tedy býti, že list náš patří nějaké Celtis. Připomínám ještě, že otisk březenský co do zevnějšku nápadně upomíná na špičku krásného listu Dryandročdes guercina Vel. z „Kies- lingswalde“ v museu zemském uloženého (srovnej: Velenovský Fl. d. bohm. Kreideform), — avšak nervatura našeho úlomku je daleko ostřejší, nervy sekundarní tedy daleko delší, tak že o totožnosti ne- může býti řeči. Rubiaephylium (Ericophyllum) Gaylussaciae m. Obrszi asd. c. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Zachoval se dosti pěkně jediný lístek ve dvou otiscích. Lístek je podlouhle vejčitý s dosti krátkou špičkou, která zakončena jest zřetelným mozoulkem (obr. 22. c) nebo žlázkou okrouhlou. Povrch lístku jemně je svraštilý a nervaturu možno jen při velikém pozoru sledovati asi v té míře, jak je na obraze vyznačena. Kraj lístku je ostře vyznačen a při zvětšení ukazují se v ho- řejší polovině (obr. c) jeho v určitých vzdálenostech malé body jako zahrnuté krátké zoubky, směrem k nim jdou také viditelné ještě 32 XXXIX. Edvin Bayer kousky nervů. Je tu skutečně těžko rozhodnouti, představuje-li nám lístek tento nějakou Ericaceu nebo Rubiaceu. Tvar lístku spíše by poukazoval na poslední, mámeť u některých Rubiaceí úplně podobné listy. Také dosti tenký otisk poukazoval by k Rubiaceím. Nicméně u Hricaceí nacházíme dosti podobnosti, než abychom srovnáním zhola pohrdali. Recentní Gaylussacia buwifola H. B. K. dá se porovnávati s naším lístkem pro ten mozoulek nahoře na špičce a jemné zoubko- vání na hranách v hořejší partii listové. Po- dobně Chamaedaphne calyculata Moench má za sucha právě tak svraskalé lístky na povrchu a pěkný tvrdý mozoulek na špici, kraj také jest maloučko oddáleně zvlněný, poněkud do vnitř zahrnut se sporými zoubky a forma men- ších lístků je rovněž podobna. Co se týče řapíku našeho otisku, jest kra- toučký a široký, přechází do hlavního nejprvé širokého a zvolna se súžujícího nervu. Okol- Obr. 21. a,b, c. Rubiae- — nost ta ovšem nasvědčuje více příbuznosti ku phyllum CEricophyllum) © Rubiaceím, shodujícím se právě i ve výše vy- S anosaojní Par on. tčených charakterech s naším lístkem, avšak Březno. a) List v při- ý p y A š É Feznelikost1. ©) rochní MSDN lístky některých Ericaceí dosti mají po zvětš.s vyznačením ner- té stránce podobnosti. vatury; c) špička listu I jiné některé, než o kterých jsme se zvětšena. zmínili, mohly by se tu jako ku př. Rhodo- dendron porovnati. Z fossilních Azalea protogaea Ung., kterou také Ettingshausen z tertiaeru bilínského uvádí (Fl. v. Bilín II. díl tab. XXXIX. fig. 10.) dobře se dá s naším lístkem co do zevnějšku spojovati. Ponecháme dalším nálezům určitější o tom rozhodnutí, do kterého oddělení z obou jmenovaných spadá otisk březenský. Anthocephale bohemica m. Obr. 22. Březno (Mayer). Měkký, šedý slín. Tvar upomínající na květní hlávku ještě lépe zákrov nějaké složnokvěté rostliny, kolovitě rozložený, 11 z% v průměru mající se zřetelnými Šupinovitými lístky, vejčitopodlouhlými, již jsou 2 mm Šiv., Rostlinstvo vrstev březenských. 33 o mm dl., ku konci malounko se zúžující a pak najednou tupě za- okrouhlené. Lístky jsou podélně rýhovány dosti četnými asi 7—10 Jemnými proužky, jakoby parallelními nervy a byly patrně za čerstva silné, kožovité nebo suchomázdřité povahy (nikoli dřevnaté), kraje jich jsou velmi ostře otištěny, avšak ne do jílu vryty. Lístky řadí se spiralně na ose, se které je nahoře květní nebo plodní lůžko odra- ženo, uvnitř pak vidíme zbytky kompaktní zuhelnatělé lesklé hmoty dosti hluboko do slínu vražené. Na jednom lístku je uprostřed znatelné, vynikající hlavní žebro. Lístky jak se zdá jsou rozestaveny dle */;. Celkem můžeme napočítati 9 zcela zřetelných lístků, z nichž 3 leží nejsvrchněji. Lístky zpodnější jsou skoro stejně dlouhé, jen malounko kratší nejhořejších. Zachovaly se nám sotva */; celého tvaru a dá se souditi, že všech lístků bylo více, aspoň 15—20. Otisk ten nemůže býti než Šupinatá na plocho rozmačklá květní hlavička, po případě snad i jednoduchý kožovitý květ. Do které kategorie rostlin bychom zbytek tento mohli vřaditi, nedá se s určitostí říci, ač jsem pátral dosti pilně, s čím by se věc dala porovnati. S plodem nějakým, ku př. na plocho rozloženou tobolkou, není možno otisk tento dobře © Obr. 22. Anthocephale bohemica srovnati, poněvadž tupé, pěkně zaokrou- © Bayer. Březno. Květní hlávka. hlené konce lístků neodpovídají dobře Zvětš. 3krát. chlopním nějakého plodu a zvláště ná- : padně střídavé postavení lístků dle %/, nebo aspoň tomu přibližné střídavé jich rozestavení a značný počet nedá se také s puklým plodem uvésti v soulad. Patrně bude to zpodní část květní hlavičky nějaké komposity, v kterémžto oddílu rostlinstva dosti shledáváme analogií. S Proteaceami nebude míti otisk březenský zajisté žádné pří- buznosti, spíše bychom tu mohli porovnati květní hlávku nějaké Ericacey jako ku př. Cavendishia a j. anebo dokonce máme tu co činiti S tuhým jediným květem některé Sapotacey z toho oddělení, kde je lístků kališních i plátků více ku př. srovnej Vitellaria a po- dobné. Tolik z otisku vyčísti můžeme, že se tu zachovaly buď kožo- vité nebo suchomázdřité lístky květním částem patřící, případně tedy 1 třeba nějakému zákrovu. Také některé Ervocaulaceae ku př. Mesan- Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 3 34 XXXIX. Edvin Bayer themum mají podobně řaděné, Široké vnitřní braktey, avšak ty jsou špičaté, nikdy tupé. Z fossilních nejpodobnějších zbytků zvláště zají- mava je Ettingshausenova Tetrapteris biltmica Ettg. F1. v. Bilin III. díl tab. XLVI. fig. 10. Křídla tohoto plodu jsou na cit. obr, našim lístkům nad míru podobna a jak také z textu p. 53. l. c. vysvítá, jsou křídla velmi jemně parallelně po délce rýhována, co tím více odpovídá na- šemu nálezu. Nemajíce originalu Ettingsh. po ruce, nemůžeme ovšem souditi na totožnost obou nálezů, zvláště když autor praví I. c. „mit dieser unzweifelhaften Tetrapterisfrucht vereinicte ich ein Blatt f. 11, aus dem Menilitopal, das eine auffallende Uebereinstimmung zeigt mit dem von mir in Radoboj gefundenen Blatte von Malpighiastrum ambiguum Ung.“. S plody Nordensktoldia borealis Heer Fl. foss. arct. IT. díl p. 65. nemá nález březenský příbuznosti, tím méně se Šupinami ně- jaké příčmo přeražené šišky nahosemenných rostlin. —o ŽL o——— (Résumé.) Die Flora der Priesener Schichten. Von Dr. Edvin Bayer. Die Kreide-Flora Bohmens ist vor einigen Jahren von dem Universitátsprofessor Dr. Velenovský eingehend studirt worden und obzwar auch die jiůngsten Ablagerungen ziemlich viel berůcksichtigt worden sind, handelte es sich dennoch vorzugsweise um die Fossi- lien des bohmischen Cenoman's, so dass noch eine Partie von Pe- trefacten des unčeren Senon's, sog. PriesenerSchichten, ihrer Bear- beitung harrte und eben diese kleine, interessante, wenn auch aus ziemlich důrftigen Exemplaren bestehende Sammlung, die mit Můhe erst im Laufe mehrerer Jahre von Herrn Prof. Dr. A. Frič erworben worden ist, habe ich auf gůtige Anordnung des letzteren zum Gecenstande dieser Arbeit gewáhlt. Die Aufgabe war nicht leicht, da es sich hier grósstentheils um Bruchstůcke oder wenigstens vereinzelt gefundene Exemplare handelt, obzwar dieselben besonders in dem plastischen Thonmergel ziemlich schón zu Tage treten —; nebst dem aber ist Rostlinstvo vrstev březenských. 35 eben die Senon-Flora in ihren Beziehungen zu den Kreidepflanzen úberhaupt und denen des Tertiaers insbesondere so verwickelt, dass das Studium der Bruchstůcke nicht unerhebliche Schwierigkeiten darbietet. Es mógen hier Prof. Velenovskýs Worte citirt werden, mit denen er in seiner bohmisch abgefassten Arbeit: „Die Flora des boh- mischen Cemnoman's“ p. 69. den Senon Boůhmen's charakterisirt, indem er sagt: „Aus dem Weissenberger Plaenerkalk (Turon) haben wir bisher in Bóhmen sehr důrftige Pflanzenreste erhalten. Merkwůrdiger- weise wiederholen sich hier aber viele von den Arten des Cenoman's. Auch aus den Senonsch?chten Bohmen's kennen wir nur wenige Pflanzen. Diese sind aber von denen der Perucer Schichten schon erheblich verschieden, indem sie gánzlich an die Tertiaer-Flora erinnern. Es erscheint uns also die Flora des Cenoman's als eine Flora von selb- stándigem Charakter, die inmitten des Jura und des Tertiaer's Platz greift. Den Úbergang zur Flora des ersteren bilden die Pflanzen von Kome, Wealden und Wernsdorf, zur Flora des folgenden die „Senon- Fflanzen“* Dies ist eben interessant, da ich bei der Bearbeitung des Prie- sener Materials dieselbe Uberzeugung gewonnen habe. Was die Ausfihrung der Bilder anbelangt, so war dieselbe mei- nem Freunde, Herrn Franz Blažka, anvertraut, der die Abbildungen zwar mit grosser Vorsicht gezeichnet hat, dabei aber doch manche Details, die nur ein genaueres Studium herausfinden kann, nicht scharf genug betont hatte. Diese Fehler konmten leider nicht mehr reparirt werden, so dass ich mich verpflichtet fůhle, in solchen Fállen den geehrten Leser an die náheren Erláuterungen im Texte, bezie- hungsweise an die separate Erklárung 'der Abbildungen besonders aufmerksam zu machen. Araucarieae. Araucaria Fričii Velen n. sp. Fig 1. Priesen (Mayer). Weicher, gelblichgrauer Thonmergel. Eine sehr schón erhaltene Fruchtschuppe sammt dem gut ent- wickelten Samen. Die Schuppe ist total platteedrůckt, 3 em lg., 1"/, em 8* 36 XXXIX. Edvin Bayer breit. Der Same misst 5 m in der Breite bei 11 wm Lánge. Oben lauft die Schuppe in eine ziemlich lange Spitze aus, von der nur etwa */, noch gut erhalten sind. Etwa 4 mm oberhalb des Samens tritt die Ligula, die sich in der Breite von 1 cm sehr schón verfol- gen lásst, scharf hervor. Diese Fruchtschuppe war vorderhand schon von Prof. Velenov- ský mit dem Namen Araucaria Fričit bezeichnet worden und ich fůhre sie also auch unter demselben Namen an. Araucaria epactridifolia m. Fig 2. Priesen (Mayer). Weicher, gelblichorauer Thonmergel. Wir besitzen nur ein kleines Stůck eines wahrscheinlich jůinge- ren Aestchens. Die Blátter sind 1 cm lang und in der Mitte 5 mm breit, unten sind sie ein wenig schmáler und herablaufend und waren etwa so derb wie die Blátter der A. imbricata. Die Mitte des Blattes durchlauft ein stárkerer Nerv, zu beiden Seiten dann je 2 parallele noch gut wahrnehmbare Nerven, die hie und da noch von feineren parallelen Streifen begleitet sind. Da die Blátter ziemlich spitz sind erinnert die ganze Pflanze stark an Epacris purpurascens R. Br. allein die Insertion der Blitter, die nicht so leicht abfállig wie bei der citirten Planze waren, erlaubt uns nicht das Priesener Aestchen zu dieser Pflanze in eine náhere Verwandtschaft zu bringen, sondern im Hinblick auf die charakteristische Basis der Blátter, die mit einer solchen der A. imbricata vóllig úbereinstimmst, dasselbe unter die Coniferen einzureihen. Araucaria brachyphylla m. Fig 3. Priesen (Blažka). Weicher, gelblich grauer Thonmergel. Ein Bruchstůck von einem ziemlich starken Aestchen, dem etwa 6 gut wahrnehmbare Blátter anhaften. Dieselben sind dreieckig, ziemlich stumpf, 7 mm breit, 13 mm lang, die Blattspur lásst sich etwa 5 mm weit am Aste verfolgen. Der Mittelnerv ist gut markirt, nebenbei bemerkt man aber hie und da noch mehrere parallele feine Streifen. Obzwar dieser Zweigrest denen der stárkeren Cunningha- Rostlinstvo vrstev březenských. 37 mia-Aeste ein wenig Ahnelt, so něthigt uns die aufmerksamere Prů- fung der Blátter, dieses Fossil nur zu der Araucaria zu ziehen um so mehr, da wir in der Fruchtschuppe von demselben Standorte ein unfehlbares Zeichen haben, dass in dieser Zeit diese Gattung wirk- lich vertreten war. Indem wir aber keinen Anhaltspunkt haben, um schliessen zu důrfen, dass dieser sowohl als der vorhergehende Zweig- rest derselben Species wie die Fruchtschuppe angehórt, můssen wir sie vorláufig auseinanderhalten. Nebstdem ist noch zu bemerken, dass die Abbildung Fig. 3, nicht der Wahrheit der Natur entspricht, da die untere Partie des Zweiges total falsch gezeichnet ist; man móge sich also nur an die obere Halfte halten. Die weiteren Einzelnheiten bitte ich in dem bóhm. Texte der beiden Araucarien nachzusehen. Taxodineae. Seguoia Reichenbachi Gein sp. Fig. 4., 5. Priesen: Weicher, grauer Thonmergel. Voškobrd, Lány : Plaener. Aus den Priesener Schichten werden in dem Landesmuseum mehrere Exemplare aufbewahrt, von denen einige wunderbar schón erhalten sind. An allen diesen, wenn auch Bruchstůcken, erkennt man sofort die charakteristischen Merkmale dieser besonders von Prof. Velenovský in Bóhmen eingehend studierten Coniferen-Art, obzwar mir das Exemplar von Voškobrd etwas abweichend vorkommt, sonst aber mit dem beschriebenen Exemplar Velenovský's (Die Gymn. d. bohm. K. Tab. IX. Fig. 5.) vollkommen úbereinstimmt. Seguoia lepidota m. Fig. 6., 7., 8. (9). Priesen (Mayer) — Weicher, grauer Thonmergel. Ein sehr schón erhaltenes Aestchen sammt einem ziemlich gut erhaltenen Zapfen. Die Aeste waren fest, aber geschmeidig und die Blátter waren úberall nur schuppig, wovon uns noch auch 2 andere Reste úberzeugen. Die Schuppenblátter sind alle gleich, schón kahn- fórmig ausgehčhlt, lederartie fest, sammt der herablaufenden Blatt- 38 XXXIX. Edvin Bayer spur 4 mm lg., wovon die Hálfte der freien Blattspreite zukommt, di in der Mitte des Růckens mit einem festen auch an plattge- drůckten Bláttern gut wahrnehmbaren Kiele versehen ist und gegen die Spitze hin ganz wenig gebogen, am Ende in ein feines, sehr scharfes, aber kurzes Spitzchen hinauslauft, was an der beigegebeneu, vergrósserten Figur 8 noch nicht ganz naturgetreu wiedergegeben ist. Der Zapíen ist scheinbar rundlich 1 cm lo. und ebenso breit, allein man sieht an dem Original, dass der Zapfen oben absgebrochen ist und wahrscheinlich noch um die Hálfte lánger sein důrfte, was ich aus der Grósse der obersten erhaltenen Zapfen-Schuppen annehmen muss. Unten ist der Zapfen gut erhalten, nur die Schuppen sind ein wenig gepresst, die obere Hálfte desselben ist dacegen vorne abge- sprungen, so dass man theils nur die Abdricke der Schuppen und zwar von der Seite als auch von unten, theils ihre noch erhaltenen Stiele sammt der Zapfenspindel wahrnehmen kann. Die Schildchen sind rundlich 3 mm breit und wie eine Schuppe sehr schón zeigt, tragen sie in der Mitte einen etwa 1 mm breiten, etwas erhabenen und ein wenig nach oben gesetzten Umbo, der sich von der tief- braunen Farbe des Schildchens durch seine hellere Oberfláche schón abhebt und in seinem Centrum eine ausserordentlich deutlich ausge- prágte, concave, láneliche Narbe nach dem abgefallenen Mucro fůhrt, die sich aber nicht von der linken zur rechten Seite also transversal hinzieht, sondern median der Lánge nach daraufsitzt; es war also der Mucro unten verzogen und abgeplattet und zwar umgekehrt, als es bei den sehr áhnlichen Zapfenschildchen bei Seguoia sempervirens der Fall ist; dafůr spricht auch die Form der Schuppenblátter. Nebst dem entsprechen die Schildchen mit ihrer angenfállig rauher, wie ausgefressener Oberfláche vollstándig denen der Šeguoia sempervi- rens, so dass wir nach allem sicher schliessen důrfen, dass hier nur ein Seguoia-Rest vorliegt. Ich habe mir viel Můhe genommen, diese Seguoia mit den áhn- lichen bisher beschriebenen fossilen Zweig- und Zapfen-Resten, so weit ich ihrer Bilder habhaft werden konnte zu vergleichen. In dem běohm. "Texte habe ich diese Verháltnisse elngehend beschrieben, an dieser ŠStelle muss ich mich nur mit folgender kurzer Bemerkung begnůgen. Der Seg. fastigiata Heer (non S. fastigiata Vel. [Stbg sp.]) áhnelt die Priesener Seguoia ein wenic, allein die Schuppenblátter stimmen nur hie und da úberein, meistens sind die der Seg fastig. weit spi- Rostlinstvo vrstev březenských. 39 tziger; vergl. die im bóhm. Texte citirten Figuren. Sie kann nicht identisch sein mit unserem Fossil. Seg. ambigua Heer hat weit stárkere, obzwar sehr áhnliche Schuppenblátter, die aber, was die Spitze anbelangt, unter einander sehr abweichen. Ich kann auf keinen Fall diese beiden Seguoten als identisch hinstellen. Seg. gracilhis Heer, vereleiche die wórtlich citirte Stelle Heer's im bóhm. Texte. Seg. Couttstae Heer steht der unseren sehr nahe, allein Heer saot (FL. foss. arct. I. Bd. p. 94.): „Die Blátter sind schuppig, an die Zweige angedrůckt, etnzelne vorn zugespitzt und stchelfórmig ge- kriimmt“. Dieses passt also auch nicht gut im Vergleich zu unseren Schuppenbláttern, nebstdem sieht man, dass die Blátter in den Ab- bildungen Heer's ziemlich variabel sind, die Priesener dagegen voll- stindig coustant, ganz gleichmássig schón entwickelt, erst gegen die Spitze zu ganz wentg nach Innen gekrůmmt. Die feine Spitze ist zwar scharf, immer aber kurz entwickelt und úberall in dem Thonmergel kenntlich. Seguoia minor Vel. (Neue Beitg. z. K. d. Pl. d. bohm. Ceno- mans. Sitzb. d. kóngl. bohm. G. d. W. 1886.) kann auch nicht mit unserer Art verwechselt werden. Obzwar die Aeste etwas áhnlich sind und die Schuppenblátter an die Priesener erinnern, sind doch die Zapfen der S. minor kleiner und rund, die Schildchen sehr regel- měásstg, rhombisch, bis guadratisch gebaut und schón glatť abgedruckt, wie ich auch an den Lidicer Exemplaren Velenovský's gesehen habe. Auch der Umbo ist klečn und central gestellt. Man kónnte noch Glyptostrobus- und Taxodium- Zweige mit der Seguoia lepidota vergleichen. Es ist nicht zu láugnen, dass die Schup- penblátter sehr áhnlich sind denjenigen der beiden genannten Gat- tungen (verel. besond. Ettinesh. Fl. v. Bilín Taf. X. und XI.), trotz- dem kann man die Priesener Coniferen bei Beachtung des grindlich studirten Zapfens nicht hierherziehen. Mit Růcksicht darauf muss man die fossilen Reste von Priesen nur zu Šeguoia rechnen. Ceratostrobus echinatus Vel. Fig. 10. Hostím (Bukovský). Harter, weisser Plaener. Blátter pfriemlich, fest, lederartig, aus breiter Basis gegen die Spitze hin allmálig verschmálert, sichelfórmig gebogen, regelmássig, 40 XXXIX. Edvin Bayer aber fast starrig abstehend. Aus den Priesenerschichten besitzen wir nur das abgebildete Exemplar mit etwa 8 Bláttern. Diese Conifere ist aber so charakteristisch, dass man sie an jedem, wenn auch ste- rilem, Bruchstůcke leicht wieder erkennen kann. Šiehe auch bei Ve- lenovský „Die Gymnospermen ete.“ 1885 p. 24. Tab. XI. besonders die Fig. 7. Cupressineae. Widdringtonia parvivalvis m. Fig. 11. Priesen (Blažka). — Weicher, grauer Thonmereel. Dieser an der Tafel etwa 10 mal vergrósserte Zapfen misst 4", mm in der Lánge und 3'/, »m in der Breite. Der Zapfenstiel ist 3 mm lang. Diese kleine Coniferenfrucht, die schon Velenovský als eine solche bestimmt hat, ist mehreremal kleiner als der von ihm beschriebene Zapfen von Widdr. Reichit Ett. sp. (Neue Beit. z. K. d. Pl. d. bohm. Cenoman's — Sitzb. d. k. b. G. d. W. 1886 p. 639.) und „die Gymnospermen“ Tab. VIII. fi. 4., 5. Unsere Wid- dringtonia ist auch umgekehrt unten breiter und oben spitziger, be- steht aus 2 Theilen d. h. zeigt uns nur 2 Klappen vor, von denen die linke schón erhalten, die andere dagegen abgebrochen ist, so dass wir einen freien Hinblick in das Innere des Zapfens gewinnen und nachher denselben als vierklappig sicher beschreiben kónnen. Die wohl erhaltene linke Klappe zeigt in der Mitte des Růckens eine tiefe Furche, die oben am schárfsten hervortritt, unten gánzlich schwindet. Es sind dies vielleicht něcht zweť Klappen, sondern, wie man nach dem glatten Lauf der Furche ganz sicher schliessen kann, eine einzige, tiefconcav markirte Klappe, deren obere Schichte links als ein dicker Contour, der sich bis in den Stiel unten hineinzieht, schón erhalten, vorne aber abgesprungen ist. Bei Callitris guadrival- v?s kann man eine solche rindenartige Schichte sehr schón beobachten. In der Abbildung ist die Basis der dicken, inneren Masse der Klappe von der Ansatzstelle des Stieles zu separirt dargestellt und die beiden scheinbaren Blattschuppen darunter sind nur Sprůnge im Thonmergel. Rostlinstvo vrstev březenských. 41 Moraceae. Ficus cecropiaelobus m. Fig. 12. Priesen (Mayer). — Weicher, grauer Thonmercel. Wir besitzen nur die Spitze eines sehr wahrscheinlich viel grós- seren Blattes. Die gefundene Blattspitze ist dreieckig mit einem zun- genfórmig schmal verzogenen Ende. Unterhalb desselben befindet sich zu beiden Seiten ein niedriger, stumpf abgerundeter Zahn. Nach dem weiteren Verlaufe der Blattránder kann man mit einiger Wahrschein- lichkeit schliessen, dass sich etwas tiefer schon gróssere Záhne oder Lappen anschlossen und dass das Blatt nach der Art der Spreite von Ficus Carica tief buchtig gelappt war. Die Nerven entsprechen námlich ganz denen von einigen Ficus-Arten, wie F. opposita, race- mosa, seabra, stenocarpa, Sycomorus und politoria. Charakteristisch ist eben der Verlauf der Secundarnerven, die ein wenig gebogen am Rande deutlich umbiegen, um sich mit dem náchst oberen Nerven zu verbinden. Die Tertiaernerven stehen dichť parallel beisammen und treffen sowohl den Haupt- als auch die Secundar-Nerven beinahe im rechten Winkel. Alle die Nerven sammt dem Hauptnerven sind fein, obzwar deutlich abgedruckt. Die ganze Tracht der Nervatur entspricht auffallend dem Bilde einer Lappenspitze der Spreite von Cecropta palmata Willd., was mich dazu bewogen hat, obige Benennung zu wáhlen. Ich habe dieses Blattstůck mit mehreren fossilen Pflanzen verelichen, muss mich leider aber hier nur mit dem Hinweis auf den bohmischen Text, wo die Vergleichsfiguren citirt sind, begnůgen. Ich hebe an dieser Stelle nur hervor, dass die Cecropia Heeri% Ett. (Die foss. Fl. d. Tertiaer Beckens von Bilín I. Th. Tab. XXVII.), die auch bet Priesen gefunden wurde, mit unserem Blattbruchstůcke ziemlich nahe verwandt sein důrfte, Ob das Kreideblatt zu dieser Art wirklich gehórt, also ein unge- theiltes Blatt darstelit, oder ob es gelappt war, was ich vermuthe, und zu Ceeropia europaea Ett. ibid. tab. XXVIII, der es auch ziem- lich nahe steht, zu brinsen wáre — kann man vorláufig aus dem einzigen Exemplar unserer Sammlung nicht entscheiden. 49 XXXIX. Edvin Bayer Anacardiaceae. Rhus dens mortis m. Fig. 18. Príesen (Mayer). — Weicher, grauer Thonmeregel. Wir besitzen nur den obersten Theil eines lángeren Bláttchens. Das Bruchstůck ist 8 mm lg. und 2"/, mm breit mit feinen, seichten, beinahe rechtwinkeligen, stumpfen Záhnchen. Der Primárnerv ist ziemlig stark ausgepráct, die SŠecundarnerven entspringen unter einem scharfen Winkel und laufen einen Zahn úberspringend immer erst in den náchst oberen aus. Das Blatt war fest, aber nicht gerade lederartie. Ich halte diesen Blattrest fůr ein Bláttchen von einer Rhus-Art, die der recenten Rh. erosa Th. am náchsten stand. Man kann die Pflanze gut noch mit Banksia, Hackea, Celastrus und My- rica vergleichen. Besonders Čelastrus arctica Hr und Myrica Zenkeri Ett. sp. „Die Kdfl. von Niederschóna in Sachsen T. III. Fig. 11. stehen unserer Blattspitze sehr nahe. Das Náhere in dem bohm. Texte. Aguifoliaceae. Ilex Perneri m. Fig. 14. Priesen (Mayer). Weicher grauer Thonmerecel. Ein gut erhaltenes Blatt sammt seinem Negativ. Dasselbe war stark lederartig, wofir die ziemlich dicke, rostbraune Blattmasse, die groóstentheils noch daran haftet, ein unfehlbares Zeugniss abgibt, auch die schwach hervortretenden Secundarnerven sprechen daťfůr. Der Stiel ist 2 mm lg., ungemein derb und bei der Ansatzstelle (Basis) breit mondlórmig ansgeschnitten (in der Figur ist diese Stelle falsch gezeichnet, indem der rechte Contour dieser Blattbasis wie ein se- parates Gebilde etwas hóher steht). Die Spreite ist eifórmig láng- lich, 17 mm lg., etwa 7 mm br. und lauft oben plótzlich in ein kurzes (*/, mm) aber hartes, in dem Mergel scharf begrenztes Spitz- chen aus (an dem Bilde fehlt dasselbe gánzlich). Die Nervatur ent- spricht der abgebildeten, man sieht aber an dem Originale gut, dass die Secundarnerven am Blattrande bogenfórmig ineinander laufen, nebstdem sind die unteren unten, die oberen dagegsen oben con- Rostlinstvo vrstev březenských. 43 caver. Das alles deutet auf die Ilex- und Auercus-Blátter hin; es scheint noch, dass der eine Rand der Spreite zwei kleine Záhne ge- tragen hat. Nebst den genannten sind auch manche Blátter der Myr- taceen und Oleaceen etwas áhnlich. Myrsinaceae. Myrsine manifesta m. Fig. 15. Priesen (Mayer). Weicher, grauer Thonmergel. Ein Stiůickchen Zweig mit 3 Bláttern, von denen zwei noch da- ran haften und das grósste links abgefallen ist. Die Blátter sind in natůrlicher Grósse gezeichnet, sie waren ziemlich fest, nicht aber derb, nur der 6 mm lange Blattstiel weist auf seine sehr feste, leder- artige Natur hin, derselbe geht langsam in den unten beinahe ebenso breiten aber abgeflachten Hauptnerven ber. Die mittlere Breite dieses Nerven betrágt 1 mm. Die weit feineren Secundarnerven ent- Springen unter einem Winkel von 45“ und indem sie einander ziem- lich parallel verlaufen und nur ein wenig wie geschlángelt sind, ver- binden sie sich unter einander mit eigenen Seitenzweigen, die schief in einem spitzen Winkel auslaufend lángliche Maschen bilden. Die Blátter sind ein wenig geguetscht und sonach die Nervatur auch hie und da verwischt. Die ganze Tracht der Abdrůcke sammt der Nervatur entspricht vollkommen den Myrsineenbláttern. Das Náhere bitte in dem bóhm. Texte nachzusehen. Myrsine caloneura m. Fig. 16. Priesen (Mayer). Weicher, grauer Thonmergel. Ein kleines, nur theilweise erhaltenes Blatt, 1"/, em lg., 6 mm breit, gezáhnelt. Die Spitze ist abgebrochen. An der linken Šeite sieht man am Rande 5 kleine, ziemlich scharfe Záhne. Der Blattstiel ist 2 mm lg., schmal und geht in den ziemlich oleich dicken, oben sich verschmálernden Mittelnerven ber. Die Secundarnerven sind fein, aber scharf hervortretend, entspringen unter einem ziemlich schar- fen Winkel und behalten einen schón bogenfórmigen Lauf bis zu den 44 XXXIX. Edvin Bayer Záhnen hin, wo sich ihre Enden schlingenfórmig auf den náchst oberen Nerven ansetzen. Die Tertiaernerven sind guergestellt und bilden mit den Secundarnerven ein schones, aus polygonalen oder rhombischen Felderchen bestehendes Maschenwerk. Das Blatt war nicht dick, aber sicher fest, derb, da die Einzelnheiten schón zu Tage treten. Trotzdem ist es aber schwierig zu entscheiden, in welche Kategorie der Blátter es zu rangieren wáre. Ich halte es nach langer, sorgfáltiger Průfung fůr sehr wahrscheinlich, dass dieses Fossil nur den Myrsineen angehóren kann, da ihm nicht nur die M. břfaria Wall. aus Indien und die jingeren oder kleinen Blátter anderer Arten sehr áhnlich sind, sondern auch eine ganze Reihe fossiler Myrsineen ziemlich nahe stehen (verel. den Originaltext). Nebstdem habe ich es versucht, das Blatt mit anderen Pflan- zen zu vergleichen und verweise auf die Bemerkungen, die ich úber die Rhus cretacea Vel., Rh. prisca Ette., Ilex berberidifoha Heer, Spiraea Ostris Ettg. und Zanthoxylon serratum Heer bei dieser Ge- -Jegenheit vorne gemacht habe. Ardisia glossa m. Fig. 17. Priesen (Mayer). Weicher, gelblichorauer Thonmergel. Ein ziemlich gut erhaltenes Blatt, 5 cm lg., zungenfórmig láng- lich, in eine schmale Spitze verzogen, unten 1 cm breit, ganzrandig, nur oben mehr scheint es einige ganz niedrige Záhne zu besitzen. Die Spreite musste eine feste Consistenz haben. Der Mittelnerv ist fein, die Secundarnerven ebenfalls, an dem bogenfórmigen Ende ga- belig, so wié es die Figur 17 darstellt. Das Blatt entspricht voll- stándig den Bláttern von Ardista humilis Vahl. Man kónnte es noch mit vielen anderen vereleichen, die indische Pflanze aber ist die áhn- lichste. Callistemophyllum melaleucaeforme Ettg. steht ihm auch nahe. Ebenaceae. Diospyros primaeva Heer. Fig. 18. Priesen (Mayer). Gelblichgrauer, weicher Thonmergel. Nur untere 2, der Blattspreite erhalten. Das Blatt ist 45 cm lg., 1:5 em br., lánglich mit ziemlich parallelen Rándern. Der Mittel- Rostlinstvo vrstev březenských. 45 nerv ist nur "/, m stark, die Secundarnerven sind weit feiner und ent- springen unter einem spitzen Winkel von kaum 45“ und indem sie beinahe ganz gerade bleiben, laufen sie erst am Rande in kurzen Schlingen in einander. Das ganze Nervennetz ist sehr schon erhalten. Zwischen den Secundarnerven erscheinen hie und da noch kůrzere, parallele Secundarnerven. Die Tertiaernervillen treten, transversal auf die secundáren gesetzt, scharf hervor und begrenzen viereckige oder polygonale Felderchen in der dick aufgetragenen, rostgelben Masse der Spreite, die auf die feste Beschaffenheit des Blattes schliessen lásst. Dasselbe kann wohl nur einem Diospyros gehórt haben. Die ahnlichsten Blátter findet man bei Velenovský's Diospyros provecta Vel. (Die Fl. d. bohm. Krdf. Taf XXIII.), die Nervatur ist aber bei dieser Species etwas zu parallel, im Gegensatze zu Heer's D. pri- maeva (FI. foss. arct. VII.), wo die Figur 5 c Tab. LX/. unserem Priesener Blatte total áhnlich ist. Incertae sedis. Frenelopsis ? bohemica Vel. Fig. 19. Priesen (Mayer). Weicher, grauer Thonmergel. Das abgebildete Exemplar ist eines der besterhaltenen Stůcke, die wir aus den Priesenerschichten von verschiedenen Standorten wie Priesen, Waldek (Thonmergel) — Hostím (weisser Pláner), Chotzen Nemošic (grauer Pláner) besitzen. Die Aeste dieser Pflanze sind spi- ralig geordnet, sind also nicht in einer Ebene ausgebreitet, dieselben sind an ihrer Basis etwas verschmálert (was an dem II. Aestchen der Abbildung ein wenig zu sehen ist, sonst aber an anderen Exem- plaren weit besser zum Vorschein kommt) und waren wahrscheinlich gelenkartig inserirt, was an einer schón rundlichen Narbe, die an dem abgebildeten Aste richtig in der Folge der spiraligen Anordnung der Aestchen die Štelle des ersten, untersten, hier also nicht abge- bildeten Aestchens einnimmt und schón sternfórmig markirt ist. Diese Narbe fehlt in der Abbildung. Wir kennen mit Bestimmtheit sagen, dass die Zweige schón rundlich und ziemlich hart waren. Die Gefaess- bůndel mussten holzie záhe sein, wie die Reste der zerschlagenen Zweige beweisen. Die Oberfláche der Aeste war glatt, also ohne grobe Rin- nen oder Rippen und war von feinen ein wenig geschlingelten Streifen durchzogen, wie die untere Partie der Abbildung zeigt. Dies kónnte 46 XXXIX. Edvin Bayer vielleicht nur von dem Zusammenschrumpfen der Rinde herrůhren auf die Art, „wie es bei manchen Pflanzen (grob z. B. bei Viscum album) geschieht, wenn sie eintrocknen. Von den decussirten Schuppen, die besonders Velenovský bei seiner Frenelopsis hervor- hebt, ist hier sicher nichts zu sehen. Es sind zwar schuppenartige Gebilde oberhalb einer jeden Insertionsstelle des Aestchens auf dem Hauptaste wahrzunehmen, allein dieselben áhneln mehr einer Ge- lenkscheide oder áhnlichen nebenblattartigen Bildungen auf die Art, wie wir sie bei Polygonum und áhnlichen Pflanzen wiederfinden. Des- wegen glaube ich, dass dieses Priesener Fossil kaum zu der echten Frenelopsis Velenovský's gehóren wird, sondern einer ganz anderen Pflanzenkategorie, wie sich auch Heer bei dem Aularthrophyton Mas- salongo geňussert hat, zuzuschreiben wáre. Ich habe sie aber trotz- dem mit den verschiedenen Frenelopsis-Abbild. verelichen (siehe den bohm. Text) und vorláufig zu der bohmischen Art gestellt. Ich will eben spáter, falls ich ein noch besseres Material auftreibe, diese sehr interessante Priesener Pflanze eingehend studieren. Ich mache hier noch darauf aufmerksam, dass einige Huphorbien-Aeste sehr ihnlich gebaut sind z. B. Huphorbia origanifolta (Ascension) ist besonders áhnlich, BH. buxifolta L. und E. hypericifolia L. (Portorico), will damit aber nicht direct behaupten, dass obige Art damit in irgend eine Verwandtschaft zu bringen wáre. Es ist úberhaupt sehr wahrscheinlich, dass áhnliche Reste sehr verschiedenen Pflanzen angehóren důrften. P Ouercus Charpentieri Hr. (an Celtis spec.) Fig. 20. Priesen (Mayer). Weicher, grauer Thonmergel. Ein einziges Exemplar und zwar nur die obere Hálfte eines lánglichen Blattes, dessen Spitze zungenfórmig verzogen nnd gezáhnt ist. Alle Nerven sind ziemlich fein. Die untersten Secundarnerven, die an unserem Exemplare úberhaupt noch zu sehen sind, laufen in einem sehr scharfen Winkel aus, die obersten dagegen zweigen sich in einem mehr stumpferen Winkel ab. Die Tertiaernerven sind nicht gut gezeichnet, sie sind in der Abbildung zu děchť und zu schrág durchgefůhrt. Die Nervatur des Originals ist mehr derjenigen von Celtis australis áhnlich. Die Secundarnerven treten bis in die Záhne hinein, die Štumpf mit einem Wárzchen endigen und nach Allem Rostlinstvo vrstev březenských. 47 ziemlich hart aber nicht stechend waren. Dafůr spricht auch der doppelte Contour des Randes, was von einem Šaumnerven herrůhren důrfte. Diese Erscheinung, die in der Abbildung nicht wiedergegeben ist, erinnert ein wenig an die Berandung der Spreite von Ilex Tri- boleti (Fl. foss. arct. VII. Tab. LXXIIT), die Nervatur ist aber anders. In dem běhm. Texte habe ich einige Vergleichsversuche mitgetheilt, finde aber die grósste Móůglichkeit eines Vergeleiches mit dem Anercus Charpentieri Heer (FI. foss. arct. VII. Bd. Tab. LXXIII Fig. 11—13.) besonders mit der Figur 11 und 12 und sodann mit Celtis-Bláttern. Nebstdem ist noch zu bemerken, dass das Priesener Exemplar der Spitze einer schon erhaltenen Dryandroides guercina Vel., von Kies- lingswalde, sehr áhnlich ist, allein die Nervatur stimmt nicht úberein. Vorláufig bleibt dieser Abdruck noch fraglich, obzwar er einigen fos- silen Auercus-Arten etwas áhnlich ist. Es kann aber auch sein, dass hier eine Celtis-Art vorliect. (Verel. d. bóhm. Text.) Rubiaephyllum (Ericophyllum) Gaylussaciae m. Bet 21a bs c Priesen (Mayer). — Weicher, grauer Thonmergel. Ein kleines Blatt in 2 Abdrůcken, lánglich-oval, mit kurzer Spitze, welche mit einer kleinen Warze versehen ist. Die Oberfláche der Spreiteist fein gerunzelt und die Nervatur, nur mit Hilfe der Loupe wahrnehmbar, entspricht der abgebildeten. Am Rande findet man in der oberen Hálfte bei Loupenvereróosserung kleine Punkte, wie von feinen zurůckgerollten Záhnchen herrůhrend. Die ganze Tracht des Bláttchens spricht fir eine Rubťaceae, allein man kann auch unter den Ericaceen nicht unáhnliche Blátter finden, worůber náheres in dem bohm. Texte. Anthocephale bohemica m. Fig. 22. Priesen (Mayer). Weicher, grauer Thonmergel. Ein schóner Pflanzenrest, welcher an ein Kópfchen einer Com- positenblůthe d. h. nur an die Hůllblátter derselben entfernt erin- nert, er ist schón sternartig ausgebreitet, 11 mm im Durchmesser mit 9 ganz deutlichen, lánglichen Bláttchen, die 5 mm lg., 2 mm breit und am Ende stumpf abgerundet sind. 48 XXXIX. Edvin Bayer Dieselben sind von 71—10 feinen parallelen Streifen durchzogen und ihre Ránder sind nechť tief, aber deutlich im Thonmergel abge- druckt. Die Bláttchen reihen sich spiralig nach “/; um die tčef ein- gedrůckte mit Kohlenresten erfůllte Mitte des Kópfchens herum. Im frischen Zustande mussten der eingedrůckten Mitte mehrere 15 —20 solche Bláttchen anhaften. Es ist nicht leicht zu entscheiden, was vorliest, ob ein Com- © positen-Kópfchen wie z. B. manche Eupatorieen haben, oder ein Eri- | caceen-Kópchen (z. B. Cavendishia u. a.), oder eine Einzelnblůthe mit mehreren festen Kelchbláttern, verel. bei den Sapotaceen z. B. Vitellaria oder áhnliche Blůthen. Auf eine Kapselfrucht passt es nach dem gesagten entschieden nicht. Der Tetrapteris bilinica Ette. sind © die einzelnen Bláttchen sogar sehr áhnlich, falls aber die Deutung dort richtig ist, kann unsere Antocephale mit der tertiaeren Tetra- pteris nicht identisch sein. Náheres im bohm. Texte. Erklárune der Abbildungen. Fig. 1. Araucaria Fričťí Velen. n. sp. Von Priesen. Frucht- schuppe sammt dem ŠSamen und der Ligula. Vergr. 1'/,. Fig. 2. Araucaria epactridifoha Bayer. Von Priesen. Ein Aestchen, (die Spitze eines jůngeren Zweiges). Vergróss. 2. Fig. 3. Araucaria brachyphylla Bayer. Von Priesen. Ein Stůck eines stárkeren Zweiges, 2"/„mal vergr. Die untere Partie ist nicht richtig abgebildet. Die scheinbare, kreisformige Narbe existirt nicht in Wirklichkeit, es sind diess nur Reste eines zerbrockelten Blattes. Fig. 4. Seguoia Reichenbach Gein. sp. — Von Priesen. Ein sehr schón erhaltener Zweig in natůrl. Grosse. Fig. 5. Seg. Reichenbachť. — Von Lány bei Pardubitz. Natůrl. Grósse. Fig. 6. Seg. lepidota Bayer. — Von Priesen. Ein schón erhal- tener, fruchtender Zweig in natůrl. Grósse. Der Gesammteindruck ist gut wiedergegeben, die Details aber, besonders am Zapfen, sind hier nicht wahrnehmbar. Fig. 7. Der Zapfen, vergróssert und die Einzelnheiten durch- gefůhrt. Rostlinstvo vrstev březenských. 49 Fig. 8. eg. lepidota Bayer. — Von Priesen. Ein schón er- haltenes Zweiclein, 2mal vergróssert. Fig. 9. „Seg. sempervireus. Ein Fruchtschuppenschildchen der- selben in natůrlicher Grósse und daneben versróssert zum Versleich abgebildet. Eine Škizze eines anderen Schildchens derselben Species, um die Stellung und Insertion des Mucro zu veranschaulichen. Fig. 10. Ceratostrobus echinatus Vel. — Von Hostím (Plaener). Ein kleines Stůckchen eines Zweiges, sehr gut erhalten, 3mal ver- gróssert. Fig. 11. Widdringtonta parvivalviís Bayer. — Von Priesen. Fruchtzapfen etwa 6mal veroróssert. Die kleinen schuppenfórmigen Anhángsel zu beiden Seiten unterhalb des Zapfens sind nur Sprůnge in dem Thonmercel, also ohne Bedeutung. Fig. 12. Ficus cecropiaelobus Bayer. — Von Priesen. Die Spitze eines weit grósseren Blattes, in natůrl. Grosse. Fig. 13. Rhus dens mortis Bayer. — Von Priesen. Etwa das obere Viertel eines Bláttchens, ohne Spitze. 2mal vergróssert. Fig. 14. Ilex Pernert Bayer. — Von Priesen. Ein schón er- haltenes Blatt, mit etwas verwischter Nervatur, obzwar sie deutlicher erscheint als an der Abbildung zu sehen ist, woselbst auch die kleine harte Spitze unberůcksichtigt blieb und ebenfalls die Andeutung der beiden kleinen Záhne am Rande. 2mal verer. Fig. 15. Myrsine manifesta Bayer. — Von Priesen. Ein Zweig- úberbleibsel mit 3 Bláttern. Zweie, rechts, haften noch an dem- selben, das grósste, links, ist abgefallen und die Narbe nach dem- selben an dem Zweigstůcke entblósst. Natůrl. Grosse. Fig. 16. Myrsine caloneura Bayer. — Von Priesen. Ein kleines Blatt mit beschádigter Spitze, dagegen schón erhaltener Nervatur. 4mal vergr. Fig. 17. Ardista glossa Bayer. — Von Priesen. Ein ziemlich gut erhaltenes Blatt mit deutlicher Nervatur, in natiirl. Grosse. Fig. 18. Diospyros primaeva Heer. — Von Priesen. Eine schón erhaltene Blattspreite ohne Spitze in natůrl. Grósse. Die Nervatur ist nicht so schón wiedergegeben, wie sie in der That ist. Fig. 19. Frenelopsis ? bohemica Vel. — Von Priesen. Ein Ástchen - mit Zweigresten in natůrl. Grósse. 4 50 XXXIX. Ed. Bayer Rostlinstvo vrstev březenských. Fig. 20. Auercus ? Charpentiert Hr. — Von Priesen. Die obere Hálfte eines jingeren Blattes mit nicht ganz erhaltener Spitze, in natůrl. Grosse. Fig. 21. «, b, c. Rubiaephyllum (Ericophyllum) Gaylussaciae Bayer. — Von Priesen. Ein gut erhaltenes Bláttehen in natůrl. Grósse. Daneben die Spitze veroróssert, um den gezáhnelten Rand und das Wárzchen an der Spitze merklicher zu machen. Fig. 22. Anthocephale bohemica Bayer. — Von Priesen. Bliůthen — bezieh. Frucht-Kópfchen etwa 3mal vergróssert, schón erhalten und gut durchgefůhrt. +4 A Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 18983. XL. Organogenese gordiů, jakožto příspěvek k biologii a metamorfose buněčné. (Sdělení předběžná.) Sepsal F. Vejdovský v Praze. (Předloženo dne 27. října 1893.) ÚVOD. Ústrojnost strunovců, čili jak je J. S. Presl pojmenoval, vidlořepů, z valné části osvětlena teprvé v posledním desítiletí. Přes to však zůstala celá řada otázek nezodpověděna, což snadno lze vysvětliti přečetnými obtížemi, s jakýmiž se setkává praeparace dospělých gordiů. Mimo to vznikly i vážné spory mezi jednotlivými: autory v příčině výkladu různých orgánů, což zase zdá se souviseti s okol- ností, že skoumána zároveň v různém stáří vývoje nalézající se stádia. Srovnávací anatomie tedy nemohla správně a přesně zodpovídati veškeré otázky, jež se k organisaci gordiů odnášejí, i zůstavila vy- světlení jich embryologii. Otázky ty však nejsou jednoduché; netýkají se jednotlivostí, jež by pouze pro jmenovanou skupinu neb příbuzné formy živočišné byly význačné: ony mají význam všeobecnější, ježto zasahají netoliko do organogenese povšechné, nýbrž i — a to pro příznivou strukturu — i do nauky o organisaci a biologii buněčné vůbec. Jakkoliv tedy jsou strunovci pro badatele polem nad jiné vděčným, tož z druhé strany dvojí značné obtíže se skoumání v cestu staví: jednou, že získání příznivého materiálu velmi jest nesnadné a po druhé, že konservování a vůbec úprava pletiv gordiů vyžaduje pro jemná pozorování určitých již zkušeností, získaných methodou srovná- vací na jiných organismech. Jest tedy povinností badatele, aby dříve, Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898, 1 2 XL. F. Vejdovský než pokusí se o výklad pletiv strunovců, zvláště mladá stádia vývoje náležitě a to různými methodami zkonservoval. Dnes tak hojně užívaná methoda sublimatová urychlí sice do- statečně ztvrdnutí červů, tak že možno již v několika hodinách při- kročiti k provedení serií řezů; leč výsledky methody této neuspokojují v té míře, jako konservace gordiů v '/4—"2*/, roztoku kyseliny chromové, k níž radno přidati asi "/;%/, kyseliny octové. Pro srovnání též záhodna jest konservace v absolutním neb 90%, líhu, výhradně však methodu tuto odporučiti nelze. Skoumané druhy gordiů. Předmětem přítomných pozorování byly 4 druhy gordiů v mla- distvých stádiích cizopasných, z nichž valná většina byla barvy sněho- bílé, jiné však zašedivělé neb šedé, jeden docela nahnědlý. Takováto cizopasná stádia zovou se běžně, — leč bezdůvodně — bílými lar- vami. Jsou to pouze mladí červi, jejichž orgány se ve stavu tvoření nalezají, tu nižšího, onde dokonalejšího stupně vývoje dosáhnuvše, až i posléze s organisací volně žijících gordiů souhlasí, byť se z části i sněhobílou barvou honosili. Pouze snad stav cizopasný oprávňoval by k onomu názvu „larvy“. 1. Prvý druh, který jsem v tomto stádiu skoumal, nalezl jsem cizopasící dne 18. srpna 1882 v brouku Feronia vulgaris, který po- bíhal na břehu Labe u Křivenic (nedaleko Doleních Beřkovic).') V dutině tělesné tohoto brouka shledal jsem 1 samičku a 2 Sa- mečky v klubičko svinuté, takže bylo dosti nesnadné bez porušení je vypraeparovati. Všecky 3 exempláře byly sněhobílé, tenčí samečkové 12 cm, tlustší samička 14 cm délky. Přední pol těla samičky a jednoho samečka byl kuželovitě naduřelý s nezřetelným otvůrkem ústním, zadní pol samičky normálně zakončený; sameček postrádal stětin kol otvoru pohlavního, za to však konec obou větví vidlice byl několika málo tupými chitinovými ostny opatřen. Cuticula samičky na celém povrchu stejnými, drobnými areolami pokryta, jež co do velikosti shodují se s areolami Gord. Preslii. Avšak cuticula druhého samečka byla úplně hladká, a jen roztroušená a velmi řídká políčka hyaliní, kolem porů kožních byly jedinou zjevnou strukturou této zevní pokrývky. Tako- výmito znaky nevyznačuje se nijaký dosud známý druh gordiů, a tudíž !) Brouk ten měl nad míru zduřený zadek, tak že byl nápadný proto Sletému chlapci, který brouka chytiv, mně jej přinesl. Organogenese gordiů. 3 mám za to, že se musí označiti tento cizopasník Feronie za druh nový, jemuž bych dal název G. aestivalis.?) Nutno ovšem samečka toho a k němu náležející samičku skou- mati ve stavu dospělém. Zmínky zasluhuje ještě, jak se chovali červi tito po otevření brouka, když octli se na vzduchu a hned na to do vody byli pono- řeni. V několika minutách po otevření brouka tělo červů (G. Preslii), dosud hladké a lesklé, počalo se místy zaškrcovati a mezi dvěma zaškrceninami značné nádory tvořiti, tak že se pak podobalo růženci, či spíše segmentovanému červu. Zvláště zřetelně se tak jevilo na zadním konci těla samičky, avšak i na přídě těla této a na těle jednoho samečka jevily se zaškrceniny, byť i daleko slaběji.*) Druhý sameček G. aestivalis se vůbec nezaškrcoval. Zjev ten osvětlen pozdějším skoumáním. Obojí cuticula, hladká i vláknitá, byla totiž sice již vyvinuta, avšak dosud velmi jemná a měkká; lokální pak tlak vniterný, jejž působily vajíčka a buňky chámové na stěny tělesné, byl příčinou kruhovitého protržení cuticuly, která se v malých útržcích z těla od- lupovala. Že tento vniterný tlak skutečně byl příčinou popsaného zjevu, dokázal druhý sameček (G. aestivalis), který se vůbec neza- škrcoval a jehož trubice chámové, jak pozdější skoumání ukázalo, pouze epithelem pohlavním neb velmi řídkými spermatoblasty byl vyložen. Duté tedy trubice pohlavní nemohly působiti tlakem na stěny tělesné, a cuticula, byť i velejemná, zůstala neporušenou. Průtrže cuticuly a místní zduřování těla dálo se i ve vodě, přestalo pak teprvé, když jsem uložil červy do "/„“/, roztoku kyseliny chromové, ve které zůstaly po 24 hodiny, načež byly pozvolna od- vodňovány 45", 90" a absolutním líhem, zbarveny pak pikrokarmínem a opět odvodněny. Veškerá pletiva a buňky zbarveny tím spůsobem překrásně a struktury buněčné se nad míru jasně zachovaly. Lituji pouze, že mně nebylo po ruce kys. octové, jíž by se byly zachytily i figury karyokinetické. Gordius Preslii poprvé v Čechách objevený, později i v Italii zjištěný, nebyl dokona ve svém cyklu biologickém znám. Objev tedy, 2) Jmena toho více budu užívati, abych se mohl odvolávati k formě. Ku přesnému stanovení druhu bylo by zapotřebí exemplářů více a dospělých. Totéž platí o níže uvedeném G. Vaetert. 9) V hojném materiálu Gordius Preslii, který, jak níže uvedeno, zaslán mně byl z Křivenic z jara 1893, nalezalo se též několik exemplářů podobně za- škrcených červů. 1* 4 XL. F. Vejdovský že mladistvá stádia jeho cizopasí ve Feronia vulgaris, jest zcela novým. Bylo třeba však zjistiti, zda se zjev ten ve více případech opětuje. Za tím účelem požádán p. Emil Vaeter, bývalý správce školy křive- nické, aby sbíral ve svém okolí, zvláště z jara, jmenované brouky a mně je zaslal. Skutečně také došlo mne během dubna 18953 více než 50 kusů pokročilejších, skoro již dospělých G. Presli, které p. Vaeter veskrze z Feronia vulgaris vypraeparoval.“) Brouci ti však nepobíhali na pobřeží labském, nýbrž u valné vzdálenosti odtud, zcela v polích a po mezích. Že hostitelem G. Preslii jest skutečně Feronia vulgaris, uká- zalo se i v okolí Prahy. Pan J. Janda nalezl téměř v každém exem- pláři, jež sbíral u Braníka, Chuchle a Radotína, Gordius Preslii, asi dvakráte též G. tolosanus. To pak veskrze záhy z jara, kdežto po- zději v květnu a červnu, ani jediný exemplář červa neshledal. Jako obecnější pravidlo nutno dle těchto fakt stanoviti: Gor- dius Preslii prodělává svůj vývoj ve Feronia vulgaris; infekce dějesepatrněv pozdním letě; napadení brouci přezimují a záhy z jara, vbřeznu a dubnu opouští červ svého hostitele 2. Třetí druh byl mně zaslán 18. března 1893 p. E. Vaeterem v roztoku kyseliny chromové, v níž ležel několik dnů. Byla to samice 17 em dlouhá, šedavá, vypraeparovaná z nějakého brouka, ve sklepě nalezeného, jehož úlomky kožní a útrobní byly k zásilce přiloženy, z nichž však bohužel nebylo lze brouka určiti. Dlouhé ležení červa v kyselině chromové zavinilo, že se jádra buněk velice slabě barvila a jinak struktura pletiv nikdy tak pěkně a přesvědčivě nevystoupila, jako u druhu předešlého. Vzhledem však k histologii hypodermis jest druh tento nad jiné zajímavý, a pokud ostatní strunovce známe, v této příčině jediný. Znaky cuticuly a hypo- dermis vyložím histologicky níže podrobně; nyní však mám za to, že druh tento, vyznačující se přídou těla jako Gord. Preslii, mající však cuticulu políčkovanou po spůsobu G. affimts představuje formu novou, kterou označím jmenem nálezce G. Vaeteri. Hojnější material obou pohlaví v dospělém stavu vytkne přesné stanovisko tohoto pě- kného druhu mezi ostatními domácími zástupci. 3. Čtvrtý posléze druh, na němž jsem mohl zjistiti nova fakta z vývoje gordiů, byl Gordtus pustulosus, jehož několik mladistvých *) Dle písemné zprávy otevřel p. Vaeter přes 800 brouků a téměř v kaž- dém 5. (!!) exempláři byl Gordius Preslii. Organogenese gordiů. 5 stádií, buď v částech, buď v celkových exemplářích dostalo se mně laskavostí prof. Lorenza Camerana v Turině, jenž mně je zaslal na požádání s nevšední ochotou, začež mu i na tomto místě srdečný dík vzdávám. Dle vysoce zajímavých zpráv tohoto badatele “) žije jmenovaný druh v různých druzích brouků Blaps, v Turině pak byl Cameranem shledán u velikém množství v Blaps mucronata, v řidčích případech též ve Sphodrus leucophthalmus a Harpalus, kteřížto infikovaní brouci byli sbíráni ve sklepech různých budov Turinských. Stav vývoje gordiů v jmenovaných broucích byl velice různý a sice nej- mladší (stadio filiforme) měřící 10—12 cm, a pak starší od 13 do 17 em. Cizopasící mladé gordie shledal však Camerano iv larvách Blaps mucronata, jež žijí ve vlhké zemi 20—30 em hluboko. Tato cizopasná stádia byla menších rozměrů, ano pouze 1 cm délky. Materiál mně prof. CČameranem zaslaný byl konservován veskrze v 909, líhu; upravil jsem jej tedy ku zbarvení pikrokarmínem a haematoxylinem a rozložil různá stádia vývoje v serie řezové. Vý- sledky pro poznání struktury buněk nejsou sice po methodě lihové tak příznivé, jako po kyselině chromové, avšak podrobnosti organi- sace jsou i zde dobře zachované, mimo to pak lze dospěti hlavně ohledně polarity jádra touto cestou k lepším výsledkům, než po methodě chromové. Nejmladší stádia (stadio filiforme) zobrazil již Camerano ve své citované práci (obr. 1. a 2.); jsou opatřena ještě embryonálným rypáčkem, v němž pozoroval Camerano známé háčky. Na konservo- vaném materiálu háčky tyto nelze zjistiti. Veškerá stádia, která jsem skoumal, měla na přídě ještě zbytek embryonálního těla, jakožto hyaliní, tuhou a tlustou cuticulou objatý kuželek, různé však výšky, opatřený rypáčkem embryonálným, jenž rovněž se nalezal na různém stavu degenerace. Podobná stádia vývoje také Linstov viděl. V jiných stádiích jest rovněž tento larvový ku- želek vyvinutý, někdy i přihrádkou cuticulární přepažený, avšak zde zaniká již rypáček, jevící se jako sražená, zrnitá hmota, zakrývající jako zátka ústí jícnu definitivního těla mladého gordia. Později jest kuželek embryonálný velice nízký a upomíná již na t. zv. „kalotu“ dospělého červa. Není tedy larvový kuželek význačným pro tak zvané „bílé larvy“ ; lalůček ten jest v postupné degeneraci od nejmladších stádií, tu rychleji, onde volněji zacházeje. 5) L. Camerano, Ricerche intorno al parassitismo ed allo sviluppo del Gordius pustulosus. — Atti della Accademia d. Scienze di Torino. Vol. XXVII. 1892. 6 XL. F. Vejdovský U 4 speciálně za tím účelem skoumaných stádií shledal jsem však ještě jiný orgán, který by se mohl označovati jako charakteri- stický pro t. zv. „bílé larvy“, kdyby v určitějším tvaru persistoval. On však zrovna tak jako lalůček larvový v různém stavu degenerace se nalézá. Orgán, o němž se zmiňuji, jest dosud u Gordiů neznámý. Shledal jsem jej ve tvaru a poloze na optických průřezech v prů- svitném těle oněch 4 červů, podrobnější však jednotlivosti zjistil jsem na seriích řezů příčných. Poněvadž nelze se mně určitěji o funkci jeho vysloviti, ačkoliv bych mohl snadno dle hnědého zbarvení jeho souditi na nějaký embryonálný exkreční orgán, nazvu jej provisorné „hnědou žlazou“, ponechávaje vyšetření vztahů jeho v mladších stádiích skoumáním budoucím. Na průsvitných červech jeví se „hnědá žláza“ jako masivní, laločnatý neb snad vinutý solidní orgán, barvy temnohnědé, ležící poněkud stranou zažívací trubice. Jinak nelze v tomto stavu úpravu a polohu žlázy té zevrubněji vystihnouti. Dle serie příčných řezů shledávám na hnědé žláze vlastní tělo a jakýsi vývod, který dle všeho souvisí S jícnem. Tělo žlázy leží v prvotní dutině tělesné po straně jícnu a sestává z několika málo velikých, laločnatých buněk, jež sahají hluboko až ku nervové soustavě břišní. Od velikého centrálního jádra vycházejí zmíněné lalůčky buněčné. Dále ku předu lze rozeznati na průřezech lumen žlázy, ve spůsobě kanálku vinutého, jenž posléze naduřuje v jakousi ampullu vývodní, naplněnou hnědou hmotou, jakou právě honosil se též obsah zmíněných buněk laločnatých. Zůžený vývod ampully přikládá se těsně k stěně jícnu a nejbližší na to řez ku předu dosvědčuje, že lumen naduřelého jícnu jest rovněž naplněn onou hnědou hmotou. Tudíž mám za to, že žláza ona ústí přímo do jícnu. Tolik jsem shledal u Gord. pustulosus. Na jiných exemplárech jsem zjistil pouze části nezřetelné této žlázy, u starší samice a samce pak schází. ' Upozorněn jednou na přítomnost této žlázy, hledal jsem ji též na seriích Gord. Vaeteri, kterýž byl ovšem u vývoji svém pokroči- lejší, jak výše vylíčeno. Avšak i zde shledal jsem stopy hnědé hmoty po straně zúženého jícnu. Detaily histologické hmoty této nelze však již podrobněji vyšetřiti; jisto jest pouze, že zde jakýsi orgán — patrně žláza hnědá — existovala a během vývoje degenerovala. Rád bych uznával ve vývoji gordiů t. zv. „bílé larvy“ jakožto určité stádium v broucích cizopasící, z něhož vzniká definitivný gordius Organogenese gordiů. 7 po ztrátě jistých orgánů, jako 1ypáčku a kuželku embryonálného. Proměnlivost a stupeň degenerace těchto ústrojí však nedopouští určitěji označiti takové stádium. Dle popisů autorů, kteří uznávají takové larvové stádium mezi embryem a definitivným volně žijícím červem, jest larva ta ještě bílá, měkkých pletiv a zvláště prý jí schází cuticula vláknitá. Kdybychom k tomu dodali ještě přítomnost „hnědé žlázy“ v těchto mladých cizopasných stádiích, mohli bychom skutečně uznati přechodní stádium mezi t. zv. embryem, háčky ozbro- jeným a dospělým gordiem. Dle mého soudu však nelze o takovém larvovém stádiu mluviti. To, co se tímto jmenem zove, jsou mladí gordii, opatření více méně degenerujícími orgány t. zv. embrya, celkem však v organisaci souhlasící s dospělými gordii. Co lze právem označiti larvou, jest právě jen t. zv. embryo, háčky ozbrojené ; ono má své larvové orgány stálé, které při přeměně v mladého gordia degenerují. Mladý takový gordius jest cizopasný rovněž jako jeho larva; jeho povrch jest bílý, což snadno lze vysvětliti z okolnosti cizopasnictví vniterního. Avšak jsou také volně žijící druhové, jako Gord. Presl, význační barvou bílou neb bledou. Tvrzení pak jednoho autora, dle něhož má cizopasné stádium pouze cuticulu hladkou vy- vinutu bez papill a areol, cuticulu, která prý představuje primitivní kožku embryonálnou, nezakládá se na zcela spolehlivých pozorováních. Tyto znaky cuticuly cizopasných stádií mají platnosti pro jednotlivé případy, nijak však nejsou pravidlem. Tvoření vrstev cuticulárných a areol jest výsledkem pokračujícího, neustálého, avšak nestejnodobého zdokonalování, následkem čehož některé t. zv. bílé larvy mají již úplně vyvinuté orgány, postrádají však t. zv. cuticuly vláknité a ozdob na cuticule hladké, kdežto jiné zase v témže stádiu vývoje, nebo ještě s mladšími orgány mají již cuticuly obě i areoly. Hlavní nedostatek v našich známostech o gordiech jest úplné opomenutí sledování organisace vlastních larev, č. t. zv. embryí, háčky vyzbrojených a vztahy orgánů larvových k mladým gordiům. To, co dosud uveřejněno ve směru tomto, jest kusé a pokud mně známo nesprávné. Důležitějším by bylo především zjistiti, zda u vlastních larev existuje základ onoho orgánu, jejž jsem označil jmenem „žlázy hnědé“, U dospělých gordiů žláza ta úplně schází, kdežto zase jest tím zřetel- nější, čím mladší jest ono stádium, jež se označuje neurčitým jmenem „bílé larvy“. I nepochybím tudíž, když vyslovím domněnku, že dege- nerující ten orgán má svůj původ v larvách vlastních, z nichž přechází do mladých gordiů a zde pozvolna zaniká. Následující přehledná tabulka nejlépe znázorní rozdíly organi- sace dle stáří t. zv. bílých larev, č. lépe mladých gordiů, které jsem XL. F. Vejdovský. Kapitoly následující věnovány líčení organisace a struktury jednotlivých částí těla v mladých stádiích vývoje gordiů, z čehož možno vyrozuměti, jak se během růstu a vývoje těla netoliko celé orgány, nýbrž i jejich komponenty, pletiva buněčná a buňky samy skoumal: Druh ké Cuticula | Cuticula Nerv. | Pohlavní | Hnědá Rypáček i valy a pohlaví hladká | vlálenitá soust. orgány žláza Br l baěleá chámové G. aestivalis mě : m scházel | © bez © tvořící se ork dokonalá ans = ? struktury AO Sravn jaderné G. Preslii : chámový G scházel . vyvinutá | vysoké . Ata | 4jaderná G. Preslii vyvinutá | Vaječníky O scházel | měkká | ÚP“ 1 dokonalé 5 úplně ? s políčky amu, vyvinuté | ——————————— (=== 0 : ča dokonale Na přídě tru-| G. Vaeteri | 8 : scházel | vyvinutá | NS"Y- k s Vo u Pospnae? | bez areol| "7 očky G. svalový | v přídě za- | hojnost | | . , : ložena v © | pustulosus | vyvinutý k: 3 epithel | hypodermis, Spermato-| přítomná | bezvláken| f/idů | blastů G. dospělejší pustulosus | A 5 tvořící se (hotové sv. ale “ zakrsalá O ne hotová G. v dospělá pustulosus | zakrsalý k ék X dokonalá spermato-| přítomná O a z08 | G. vyvinutá lyž | pustulosus | scházel bez hotová i tvořící SČ | zakrsalá © políček vaječníky Organogenese gordiů. 9 pozměňují, až dosáhnou onoho definitivného tvaru, jaký jest znám u dospělých strunovců. Mezer v této řadě vývoje skoro ani není, schází pouze poznání prvého stádia larvy, která se po opuštění blan vaječných do těla prvého svého hostitele stěhuje. Jaké zde modifikace v orgánech, pletivech a buňkách nastávají, to ponecháno skoumáním budoucím. Přítomné však líčení bohda jasněji znázorní, odkud se vzaly zdánlivě odchylné struktury v organech a pletivech dospělých gordiů a v jakém poměru nalezají se tito poslední k cizopasným svým předchůdcům. V tom ohledě ukážeme zvláště na poměry 1. hypodermis, 2. svalů, 3. nervové soustavy, 4. dutiny životní a epithelu peritoneálného, 5. trubic varlatových a vaječných. $ 1. Hypodermis. Níže uvedený rozbor historický ukáže, že bývala doba, kdy se gordiům veškerý podklad pro tvoření cuticuly, čili hypodermis upíral, nanejvýše, že na místě její předpokládal se jakýsi nervový obal, v němž později zjištěna normální buněčná hypodermis. Seznáme-li nyní, že v mladých stádiích jest tento pokryv tělní nade vše doko- nale vyvinutý, musíme právem dospěti k vysvětlení, proč tak dlouho zůstaly záhadnými poměry řečené podkožky. Záhada ta spočívá jedině a pouze v metamorfose struktury buněk hypodermálných. Přihlédneme-li nejprvé k výšce hypodermis, dospějeme k názoru, že buňky její nejsou stejně vysoké ani u jednotlivých druhů, ani u obou pohlaví téhož druhu, ani ve všech částech těla téhož indi- vidua. Doklady k tomu podávají prvé 3 jmenované druhy, dokonale konservované v kys. chromové. Gordius pustulosus, jak řečeno, za- chován v 90%, líhu, následkem čehož extrahovaly se veškeré tekuté látky buněk hypodermálných, které následkem toho staly se velice nízkými, tak nízkými, jako u dospělých červů. I struktura jejich po zmíněné methodě stala se velice nezřetelnou, takže v příčině hypo- dermis na druh tento odvolávati se nemůžeme. Tím pěkněji jeví se struktura vysokého, válcovitého neb ku- bického epithelu v hypodermis Gordius Preslii a Vaeteri. Výška jeho má se následovně: Gordius Preslii < na přídě ©. . 0.025 mm ů á Gb) zadku: 200431! W s G ve středu . .0035 „ a 4 © napřídě . .003 » 10 XL. F Vejdovský Gordius Presl © na zadku . .005. mm » š © ve středu . „0041 Gordius Vaeteri © na přídě © „0045 4 © ve středu . .0072 5 “ Ona, zadku; + M0753L Z čehož jde, že posledně jmenovaný druh má vůbec nejvyšší hypodermis. | Nízká hypodermis samiček G. Preslii neposkytuje zvláštností: © buňky její jsou stlačené, ploské, jádra bez určité struktury, intensivně | se barvící; patrně jsou to buňky již změněné a odpovídají ve svém | sestavení spirálnému uspořádání. V prvotnějším stavu své struktury jsou zajisté zachovány buňky samečka Gord. Preslit, jež zasluhují, abychom je zevrubněji poznali a srovnali s nimi pak elementy hypodermálné u G. Vaeteri. Hypo- dermis obou těchto druhů jest vysoký válcovitý epithel, jehož jádra leží v stejné výši. Jednotlivé elementy lze při jisté obezřetnosti od sebe isolovati. Cytoplasma jest jemně vláknitá, či spíše síťovitá, avšak vlákénka ta jsou dle delší osy buněk protažená, takže dutinky mezi nimi jsou velice nezřetelné. Vlákenka ta ztlušťují zvláště na zevní obrubě buněk, tam totiž, kde přechází cytoplasma ve vlákna t. zv. vláknité cuticuly. Hyaliní dvůrek. Sítivo bunečné nepřikládá se k povrchu jádra; na všech buňkách lze se přesvědčiti nad míru jasně, že jest totiž jádro objato širokým dvůrkem, ostřeji na obvodu rýsovaným, nikoliv však tak ostře jako jádro samo. Ve dvůrku tom jest plasma jasná, hyaliní, i nepodařilo se mně zjistiti v ní nějaké struktury. Tvar dvůrku toho jest různého tvaru, nejčastěji však kulovitého, avšak též vejčitého, elipsoidného, a zřídka nepravidelného. Jen na málo kterých buňkách (a to ještě na průřezech) nepodařilo se mně po- střehnouti tohoto dvůrku hyaliního. V tomto dvůrku leží jádro, ni- koliv však centrálně, nýbrž vždy poněkud jednostranně, to jest při- bliženě zevnímu obrysu dvůrku. V řídkých případech shledal jsem jádro ve středu, tehdy byl však dvůrek v místech těch zaškrcen, takže tvořil vlastně 2 poloviny, mezi nimiž se prostíralo jádro. Degenerace jádra. Jest zjevem zcela obyčejným, že jádro v buňkách hypodermálných pozvolna degeneruje a možno shledati veškerá stádia tohoto zajímavého zjevu. Prvý krok k degeneraci za- veden tím, že jádro neleží již ve dvůrku, nýbrž jest stlačeno k ze- vnímu obrysu jeho; ono se zmenšuje a jeví se jako úsek nepatrně se barvící a sedící na zevním polu hyaliního dvůrku. Tehdy patrně Organogenese gordiů. 11 se resorbuje blána jádra, tekutý obsah jeho (šťáva jaderná) splyne s cytoplasmou a zbývá pouze reticulum jaderné, z něhož vystupují více méně četná, ale intensivně se barvící těliska chromatická na spůsob uzlin sítivových. Není pochyby, že posléze degenerují i tyto po- slední zbytky jádra a buňka jest pak bezjadernou. Zbývá v ní po- sléze veliký hyaliní dvůrek ve spůsobě vakuoly, která se však pone- náhlu zužuje, jako se zúžuje buňka sama, stávajíc se štíhlou a úzkou, a takové spatřujeme dosti hojně mezi normálnými velikými buňkami v hypodermis. Jádro však a hyaliní dvůrek jeho nejsou posledními přívlastky buněk hypodermálných. Obojí tyto části jsou snadno k objevení při slabých zvětšeních. Avšak ostřejší zvětšení (hom. imm.) ukazují, díky hyaliní hmotě dvůrku, na zvláštní malé, kulaté, slabě se barvící tě- lísko nezřetelného zrnění, nejčastěji ještě s centrálně ležícím, inten- sivněji se barvícím bodem. Tělísko toto leží v hyaliním dvůrku a sice pravidelně za jádrem, tudíž ve směru vnitra těla. Zhusta jsou do- cela přitlačená k obrysu dvůrku. V řídkých případech shledal jsem stopy nezřetelného paprskování kolem tohoto tělíska, jindy zase pro- dloužení v jedné ose ano i dělící se ve 2. Posléze pak nejsou pří- pady vzácné, kde dvůrek, v němž tělísko to leží, stává se samo- statným tím, že se odškrcuje od dvůrku jádro objímajícího. Poznavše strukturu hypodermis Gord. Presli S, srovnáme s ním podkožku samičky Gord. Vaeteri, jež ve svých poměrech jest docela isolovaná. S povrchu pozorovaná, jeví se hypodermis složená z pěkných mnohostranných buněk, nestejné velikosti, tvaru a zbarvení. Menší a větší buňky se střídají. Mezi normálnými bezbarvými objevují se buňky hnědé, pěti—šestiboké, rozměrů těchže jako prvě jmenované. Jejich obsah jest hnědá lesklá protoplasma. Na některých partiích hypodermis shledáme jen tyto 5—Oboké hnědé buňky, často po 2, v jiných pak zvláště na zadu těla, zmenšují se buňky ty a přemě- ňují se v stlačené se stran elementy. Mnohdy jest jedna taková bez- - barvá buňka — nezměněná ve své velikosti — se všech stran objata zúženými, v paprsky se rozbíhajícími buňkami hnědými, jež se jeví pak jako rozvětvující se a výhonky mezi sebou anastomosující buňky pigmentové. Posléze ztenčují se hnědé buňky ve tvar vláken táhnoucí se na způsob intercellularných pruhů mezi buňkami bezbarvými; kdyby nebyly známy pozorovateli obyčejné hnědé buňky a jejich pře- chody, těžce by si vysvětlil ony vláknité proužky, intercellulárné. Dle poměrů a sestavení hnědých a bledých buněk nabývá hypodermis Gord. Vaetert velmi nápadného a nezvyklého zbarvení. 12 XL. F. Vejdovský. Co do struktury plasmy buněk hypodermálných, jeví obojí, hnědé i bledé buňky skoro totožné poměry; jen na hnědších buňkách možno stanoviti ostřejší kontury buněčné. Cytoplasma obou jeví však sítivo tvořící široké prostůrky obyčejně mnohostranné neb i kulovité, upomínající na známé alveoly. Snad delší ležení tohoto druhu v kys. chromové jest příčinou, že se cytoplasma objevuje v tomto pěnitém tvaru. V plošných praeparátech jest to až překvapující, kdežto na příčných řezech tělem nelze to s určitostí rozeznati; tehdy se jeví cytoplasma zrovna v téže úpravě, jako u Gord. Preslii. Jemná vlákenka mezi sebou anastomosující probíhají tak těsně podél sebe, že se zdá, jakoby buňka měla strukturu vláknitou; čím užší buňka, tím oprávnánějším zdá se býti tento náhled. Avšak v hnědých buňkách stává se sítivo zřetelnější a jeví se skoro zrovna tak jako ve prae- parátech plošných, t. j. jako alveolky. Sítivo buněčné jest v obou tvarech buněk totožné; toliko u hně- dých buněk mnohobokých a širokých jsou vlákenka znatelně silnější a svým leskem zřetelně vystupují mezi bezbarvými válcovitými a celkem co do velikosti skoro stejnými buňkami. Hnědé buňky, aťsi již veliké anebo se stran tak stlačené, (že mají na průřezu tvar pouhých vláken), nemají v hloubce své týž průměr, jako na povrchu, t.j. pod cuticulou. Zde jsou zpravidla rozšířené a čím dále ku spodu tím více se zužují 1 mají na průřezech tvar celkem vějířovitý; jen v málo případech možno mluviti o válcovitých hnědých buňkách. Jádra ve velkých buňkách hnědých lze dokázati, ovšem ne tak snadno jako u bezbarvých; v těchto jsou veliká jádra znatelná též po hyaliním dvůrku, který však neobjímá jádro na celé periferii, jako jsme shledali v G. Preslit, nýbrž jako jasný prostor objímá pouze přední polovinu a odpovídá tak poměrům, které jsou dosud popisovány u největší části buněk, kde bylo shledáno t. zv. centrosoma. Že však dvůrek ten jest pouze jednostranně více vyvinut, dokazují velké buňky hnědé. Zde jádro jest objato dvůrkem, který rovněž na zevním polu jest značněji roz- šířen, než na zadu, avšak lze jej i zde jako velice úzounký jasný pruh zjistiti. Vniterní tělísko, č. centrosoma, jež s takou zřetelností vystoupilo v hypodermálných buňkách u G. Preslii, u druhu nyní popisovaného nijak jsem dokázati nemohl. Příčina může býti dvojí; předně konservování Gordia, který tak dlouho ležel v kyselině chro- mové. Avšak zdá se mně, že vysvětlení toto by nedostačovalo. Mám za to, že skutečně centrosoma u G. Vaeteré v tomto stadiu vyvi- nuto není. Pravděpodobnějším zdá se mně, že centrosoma jen v určitém Organogenese gordiů. 13 stáří buněk se objeví, v jakém se nalezaly asi buňky u G. Preslii, kde dvůrek hyaliní již celé jádro jako široký pruh ze všech stran objímal, a teprvé zde, na vnitřním polu jádra mohlo centrosoma po- vstati. A to jest druhá příčina po mém náhledu, proč u popisovaného stádia Gordius Vaeteri centrosoma nevyvinuto. Periplast není ještě dokonce vyvinut a není tedy s to, aby v něm vzniklo tělísko nové. Budoucí pozorování několika za sebou pokračujících stádií vývoje to- hoto gordia mohou ukázati, jak dalece jest oprávněna tato moje domněnka. Jedná se dále o vyšetření, jakou fysiologickou úlohu hrají hnědé buňky v hypodermis Gordius Vaeteri? Otázku tuto lze snadno zod- povědíti, podaří-li se nalézti, že hnědé buňky mají své vývody na venek a že jsou to tedy žlázy jednobuněčné. Zvláště u vláknitých buněk hnědých lze to snadno zjistiti; na většině příčných průřezů možno nalézti, že vláknité tyto buňky na svém zevním konci nadu- řují v hyaliní váček, s pravidla eliptický, jenž se prodlužuje až ku cuticulej a skrze ni proniká na venek. Tvar tohoto kanálku jest velmi rozmanitý; nejčastěji jest to úzká, válcovitá trubička, jindy rovněž jako váček exkreční naduřuje, anebo se i nálevkovitě na zevnějšek rozšiřuje. Exkreční váček tvoří se uvnitř hnědé plasmy, jak dokazují větší, vějířovité buňky hnědé. V jakém poměru nalézají se velké hnědé buňky ku tvoření areol, nemohu z jediného stádia vývoje udati. Jisté však jest, že v tomto stádiu zevní cuticula jest veskrze hladká, bez areol; a kdyby se tyto tvořily, musilo by se tak díti ve stádiích pozdějších. Co se týče rozšíření jednobuněčných žláz v hypodermis gordiidů, zaznamenati nutno, že jsem je shledal též u S Gordtus Presliť, ovšem ale ne v takých poměrech a nikoliv tak zhusta, jako u Gord. Vaeteri. U prvě jmenovaného druhu shledal jsem je na podélných řezech ji- stými partiemi břišní strany. Obyčejné buňky hypodermálné střídají se tu se štíhlými láhvicovitými elementy, jež se v tomto svém tvaru úplně podobají jednobuněčným žlazám lumbricidů. Úzkým hrdlem prostupují obě cuticuly a ústí úzounkým porem na venek, kde jsou obdány hyaliními dvůrky cuticulárnými. Obsah jest jasná plasma, v níž jsem neshledal jádra, nýbrž pouze centrálné tělísko; i jest pravděpodobno, že se tyto jednobuněčné žlázy vyvinuly z obyčejných buněk epitheliálných teprvé po ztrátě jádra. Jednobuněčné žlázy v hypodermis fungují u Gordiidů patrně jen v mladistvých parasitních stádiích, neboť u dospělých gordiů jsou ve- 14 XL. F. Vejdovský lice zakrsalé a řídké. Cameranovi“) podařilo se zjistiti takové žlázy — „cellule secretrici modificate“ — u Gord. tolosanus. Vývodné ka- nálky a pory zevní zjistil jsem již dříve u téhož druhu. Tak to shle- dávám ještě i u cizopasného samečka Gord. pustulosus, kde jest vy- vinuta i t. zv. vláknitá cuticula i veliké areoly. Zde jest hypodermis nad míru teničká lamella, v níž lze jen nesnadno jádra zjistiti. Není nijakého rozdílu mezi jednotlivými elementy buněčnými, avšak dle přítomnosti kanálků vývodných, jež vycházejí z hypodermis a v areolách na venek ústí, lze souditi, že bývalé zde přítomné žlázy jednobuněčné degenerovaly a pouze vývody jejich setrvaly. Srovnáme-li hypodermis dospělých volně žijících gordiů s pod- kožkou cizopasných stádií překvapí nás zajisté rozdíl ve výšce buněk epitheliálných. U dospělých Gordius tolosanus a Presliť ukázal jsem již na rozdíly, v jakých se jeví hypodermis v různých částech těla, že totiž teničká jest v přídě a ve středu těla, vysoká pak na zadku. Že v cizopasném stádiu G. tolosamus jest hypodermis daleko vyšší, ukázal Linstov“). Na mladých exemplárech G. pustulosus ovšem nemohu ukázati na totožné poměry hypodermis, jako u G. Vaeteri a Presli (G), neboť exempláře ty, jak řečeno, konservovány byly vesměs v 90%, líhu, který nezachoval prvotný stav epithelu, jevícího se na mých praepa- rátech veskrze jako nízká, sploštělá vrstva, v níž nelze zjistiti určitých obrysů jednotlivých buněk. Soudě však dle výkresů Cameranových (I. č. fig. 1. 2. 5.), zhotovených patrně dle živých exemplářů Gord. pustulosus, pevně mám za to, že v mladistvém cizopasném stádiu 1 tohoto druhu jest hypodermis z vysokých buněk sestávající epithel, jevící bezpochyby tytéž znaky, jako u Gord. Preslit (©) a Vaeteri. A takž přicházíme k otázce, co jest příčinou, že hypodermis gordiů v dospělém stavu jest tak nízká, kdežto u parasitních jeví se jako vysoký válcovitý epithel ? Otázku ta zodpoví bezpečné sledování vývoje t. zv. vláknité cuticuly: čím vyvinutější, t. j. mohutnější jest vrstva vláknitá, tím nižší se stává buněčný její podklad, z čehož jde, že pokud není vy- vinuta vláknitá cuticula, potud se nalezá hypodermis v prvotním ne- změněném stavu své výšky a struktury. Z uvedeného můžeme souditi na původ cuticuly vlastní, č. t. zv. 8) Ricerche intorno alla anatomia ed istologia dei Gordii. Torino 1888. 7) Linstov: Ueber die Entwicklungsceschichte und die Anatomie von Gor- dius tolosanus. Arch. fůr mikrosk. Anatomie Bd. 34. 1889. Organogenese gordiů. 15 homogení, zevní a vrstvy vláknité, jež se vesměs označuje jako cu- ticula vláknitá. Homogení cuticula z pozorovaných nyní mnou druhů jest nejtlustší u G. Vaeteri, jevící se na průřezech jako hnědavá, zřetelně nejméně ze 2 parallelních vrstev složená lamella bez struktury. S povrchu však nejostřejšími zvětšeními slerdovaná jeví přejemné čár- kování dvojité, jež se kříží skoro pod 45%. Prvotné kontury buněk, -z nichž cuticula byla vyloučena, jeví se též na snadno isolovatelných částích zřetelně, jakožto otisky, které však se nedotýkají, nýbrž jsou od sebe oddělené a jeví se tedy jako prvé počátky políček, čili areol. Meziareolová hmota nejeví již čárkování, které se obmezuje tedy jen na areoly. Spodní strana homogení cuticuly u G. Vaeteri ukazuje zvláštní, ostře světlo lámající zrnění, uspořádané buď v určitých čarách, buď nepravidelně jest roztroušeno pod povrchem jednotlivých buněk. Zdánlivá zrnka tato nenáleží však cuticule této, nýbrž jsou to pouhé otisky vlákenek buněk hypodermálních, z nichž se tvoří t. zv. cuti- cula vláknitá, o čemž níže více. Porovitost cuticuly vlastní č. homogení pozoroval jsem pouze u G. Preslii, nepochybuji však, že jest rozšířena u všech druhů. U Gordius Vaeteri jsou k dokázání pouze velké pory žláz jedno- buněčných, o nichž byla již výše řeč. Homogení cuticula jest přímým produktem hypodermis, t. j. ona povstala vyloučením tekuté hmoty, jež záhy na povrchu ztuhla. Čár- kování zevní předpokládá, že zevní blána buněk hypodermálných jest přejemnými pory provrtána, jimiž vylučuje se hmota cuticulární. T. zv. cuticula vláknitá jest daleko pozdějším produktem hy- podermis. Pokud ještě není vyvinutou, jeví se začátky její těsně pod cuticulou homogení jako vlákenka brvitá, spojující cuticulu s buňkami. Na výše zmíněných otiscích buněk v cuticule s povrchu pozorovaných lze zjistiti veliké množství těchto vlákenek, jež se jeví jako zrnečka. Na podélných i příčných řezech jeví se vláknění to jako kolmé brvy z buněk vycházející. Nejlepším dokladem toho jest G. Vaeteri. Spo- jení vlákenek s cuticulou není intensivní, což nejlépe dokazují části řezů, na nichž se cuticula docela odštěpí a pak se jeví buňky hypo- dermálné, jakoby na povrchu byly pokryté skutečnými brvami. Původ vlákenek těchto nelze snadno určiti; buď jest to z plasmy vyloučená a stuhlá hmota prvotně tekutá, anebo jsou to výrůstky sí- tiva. V prvém případě musili bychom předpokládati, že sekret buněk proniká pory, 0 jejichž existenci jsme výše domněnku pronesli a ztuhne ve spůsobě jmenovaných brv. Druhý výklad, že vláknivo jest změněné reticulum č. t. zv. spongioplasma buněčná má rovněž 16 XL. F. Vejdovský. mnoho pravděpodobnosti, ano zamlouvá se mně více, než prvý a to z těchto důvodů: 1. Vlákna, jež souvisí s hnědými buňkami, jsou rovněž tak hnědě zbarvená, jako vlastní sítivo těchto žlaz. 2. Přibýváním vláknité vrstvy ubývá výšce hypodermálných buněk, jež posléze stávají se sploštělou vrstvou, u dospělých gordiů dobře známou. Čím vyvinutější a vyšší jest vláknitá vrstva, tím nižší jest hy- podermis. Tudíž rostou vlákna samostatně na útraty reticula buněčného, křižujíce se na vzájem ve známém způsobě. Pokud má hypodermis s dostatek schopnosti, potud vyvíjí se vlákna. 3. Ve svých zevních vlastnostech jsou vlákna subeuticuly *) ji- ného rázu než homogení cuticula. klad o morfologické povaze subcuticuly, nutno obšírněji rozebrati. Gordiům, jako nematodům schází jak známo circulární vrstva svalová. © U prvých jest však nahražena vlákenky okružnými, jimž dosud málo pozornosti věnováno, nanejvýše, že snad byly pokládány za nervové elementy. Vlákenka tato tvoří se rovněž v hypodermis a shledal jsem je výtečně vyvinuta na podélných řezech jak u Gord. Preshi tak Vaeteri. Na příčných řezech možno jen částky jich postihnouti. Po- © délné řezy ukazují, že každá buňka hypodermální obsahuje na své bási 3, 4—5 průřezů lesklých vlákenek, jež svým“ leskem z ostatní plasmy buněčné snadno lze objeviti. Zvláště v hypodermis břišní strany u Gord. Presl vystupují vlákenka tato velice jasně. Možno je vykládati za vlákenka svalová, takže by hypodermis byla pak sva- lovým epithelem. Na každý spůsob však nutno vykládati je za změ- © něné části reticula buněčného, v kterémžto případu by odpovídaly © pružným vláknům subeuticuly. Tatáž vlákna okružná, jako hypodermis, objevují však se a to daleko přesvědčivěji i v buňkách střevního epithelu, kde je lze na celých plochách sledovati — o čemž níže více. Někteří autoři, jako Linstov a po něm Camerano,") jsou náchylni rozeznávati více vrstev zevního obalu. Zvláště posledně jme- novaný autor uznává: 8) Navrhl jsem toto jmeno pro t. zv. vláknitou cuticulu, abych učinil mor- fologický rozdíl mezi ní a homogení, č. vlastní cuticulou. Avšak pod tím jmenem nesmí se vyrozumívati subcuticula, jak jí rozumí A. Schneider a jeho žák . Rohde, kteří tím jmenem označují hypodermis. Mám za to, že by se název tento © v poslední příčině mohl docela zavrhnouti a pouze pro t. zv. vláknitou hypo- dermis užíti. | C, | Organogenese gordiů. 17 a) uno strato cuticolare esterno, b) uno straterello interrotto di sostanza granulosa, c) di uno strato fibrillare, d) di uno straterello interrotto, costituito di granulazioni, di guale partono i prolungamenti che attraversano gli strati fibrillari fino ala cuticola esterna, e) di uno strato epidermico. Tyto vrstvy nelze dokázati však v každém případě; ony jsou patrně výsledkem differencování jediné základní vrstvy buněčné — hypodermis, jež záhy — takořka rukou v ruce — vyloučí svůj prvotný ochranný pokryv — cuticulu zevní. Subcuticula č. t. zv. vláknitá cu- ticula jest produkt diferencování reticula buněčného na zevnější straně, jako okružná vlákenka na vnitřní bási buněk hypodermálních. U dospělých gordiů čásť vláken subcuticuly pod cuticulou, jakož 1 nad degenerovanou hypodermis může ovšem vzíti na se ráz jiný, zrnitý, jak pozoroval Camerano. Svrchní onu vrstvičku zrnitou znám u Gord. pustulosus, nikoliv však spodní. Avšak taková zrnitá hmota jest znakem i nediferencovaných dosud buněk hypodermálných u G. Presli, pokud ještě nevytvořily vlákna subcuticuly. V zadním konci těla mladé samice cizopasné G. Preslii jest hypodermis valně modifikovaná. Hypodermis jakožto svalový epithel. © Známým faktem jest, že gordii, jako nematodi, postrádají okružné vrstvy svalové. Leč rovněž tak zajímavým, jako překvapujícím jest zjevem, že tato okružná vrstva svalová jest nahražena hypodermis samou, takže tato nutně jako sva- lový epithel se označiti musí. Provésti důkaz o přítomnosti vláken svalových v hypodermis gordiů jest sice velice nesnadné, ač již Villot mluví o takých vlákenkách a kreslí je, nesprávně ovšem je vykládaje za fibrilly nervové, jež prý v souvislosti jsou S pásmem břišním. K dokázání fibrill svalových v buňkách hypodermálných nutno vésti úplně kolmé řezy podélné a velice jemné. Vlákenka ta jsou nad míru teničká, leč lesk jejich a pravidelnost uložení odstraňuje veškeru pochybnost o jich přítomnosti. (Celkový zjev, ostré obrysy vlákenek, a zvláště, že v epithelu střevním totožné fibrilly, ovšem daleko zře- telněji a v celém průběhu lze sledovati — veškeré tyto znaky do- kazují, že nikoliv s elementy nervovými, nýbrž svalovými zde máme co činiti. Co se týče vlákenek hypodermálných, jeví se v podélných řezech následovně. Na vniterné bási buněk jeví se tečkovité, lesklé průřezy Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2 18 XL. F. Vejdovský. jejich, i napočítal jsem skoro pravidelně v každé buňce 3—5 vláken ; ovšem nutno tu vždy počítati s pravidelně kolmými řezy; na poněkud šikmých průřezech jsou stopy stažitelných vláken velmi nezřetelné a přehlédnou se snadno; na příčných řezech nezdařilo se mně průběh jejich vystihnouti. Posléze musím připomenouti, že jsem je shledal pouze v buňkách hypodermis břišní; táhnou=li se na celém objemu tělesném, nemohu 8 jistotou tvrditi. $ 2. Vývoj a struktura podélných svalů tělních. O svalech vlastního larvového stádia gordiů nevíme zcela ničeho. Co předchází epithelu, z něhož se podélná vrstva svalová tvoří, t. j. z čeho vznikají vrstvy mesoblastové pod hypodermis se prostírající, musí ukázati skoumání budoucí. Nám se jedná o výklad 2 vrstev buněčných, jež se v nejmladších stádiích (které jsem měl k dispo- sici) pod hypodermis prostírají, a jež nutno za produkty mesobla- stové vykládati. U dospělých gordiů jeví se jedna z těchto vrstev buněčných přeměněnou v podélné svaly tělní, druhá vrstva označuje se ještě dnes jakožto t. zv. parenchym č. těleso buněčné. Následující výklad bohda odstraní veškeré pochybnosti o tom, v jakém poměru nalezají se dotčené vrstvy buněčné k souhlasným zjevům, známým u jiných živočichů, hlavně bilaterií. Zmíněné nejmladší stádium, z něhož mně jest vyjíti, jest G' Gord. pustulosus, v jehož dutině životní neshledal jsem dosud nijakých žlaz pohlavních. Pod hypodermis velmi slabou a zrnitou prostírají se buňky — jež tedy snad právem označím jakožto mesoblastové — ve 2 vrstvách zřetelných; spodní z nich, hraničící na hypodermis jest epithel budoucích svalů podélných, vnitřní vrstva představuje základ peritonea, o němž níže podrobněji se rozšíříme. Buňky ve svalovém epithelu jsou dosud nízké z hyaliní plasmy se skládající a poznatelné po prodloužených jádrech. Jádra ta patrně povstalá z obyčejných oválných jader, v dalším stádiu zužují se v středu, takže jen poly jader jsou naduřelé a čím dále tím více se zdlužují. Struktura jejich jest pěkně síťovitá, jadérko není vůbec pří- tomné ; upomínají svou strukturou a tvarem na známá jádra dlouhých Opalin a Spirostom. V takovém stavu nalezám svalový epithel u jmenovaného stádia G. pustulosus v celé délce těla. U Gord. Preslii jest svalový epithel přítomný v nejzažší části těla, kde bnňky svalové mezi sebou uložené a jádra jejich na průřezech vystupují. Avšak v našem obrázku jest Organogenese gordiů. 19 již vidno, že se část plasmy těchto buněk diferencuje v hmotu sta- žitelnou. Po obou stranách každé buňky totiž jeví se pruh lesklé hmoty, jež i zvláštním žlutavým tonem vyniká z bezlesklé smíšené hinoty homogení, v níž jádro jest uloženo. Toto poslední jest sarco- plasma. Stažitelná hmota při silném zvětšení jeví se mimo to jako ze zrnek složená, jež jsou uložená nad sebou asi na rozhraní mezi dvěma buňkami svalovými. Meze totiž dvou sousedních buněk nelze zjistiti, místo nich zaujala hmota kontractilní. Svalové buňky v dalším postupu vývoje se pouze zvýšují, jádra Na příčných řezech svalové vrstvy, jeví se tolik jader, kolik jest buněk svalových, každé jádro bývá v alveolární Ssarcoplasmě. Jádra neleží též v jedné rovině, některá blíže peritonea, jiná níže, jiná docela v středu sarcoplasmy. Sarcoplasma svalových buněk jest na vnitřním konci k peritoneu obdána jednoduchou blanou, bez struktury ; blána ta patrně postrádá schopnosti stažitelnosti. Stažitelná hmota jest ve 2 lamelách, jež jsou po délce zaškrcené následkem příčných příhrádek a tvoří tudíž řadu alveol nad sebou ležících. Alveoly ty jsou jednak stejné, jednak zase velice podléhají rozměrům, stávajíce se velikými, onde zase nepatrnými. Též podélné horizontální řezy buňkami volnými ukazují stejnou strukturu hmoty stažitelné. Gord. pustulosus dovoluje tedy nahlédnouti snadno v stru- kturu buněk svalových; obtížněji lze dokázati totéž pro G. Preslii, pro nepatrnost elementů, z nichž se stažitelná hmota skládá. Při slabých zvětšeních jeví se podélná vrstva svalová jakoby ze svazečků tvořena, z nichž tu a onde vystupují postranní větve. Svazečky samy se zdají jakoby příčně pruhované. Mezi svazečky jednotlivými jeví se značné dutiny, naplněné homogení plasmou, v níž nijaká struktura se nejeví. V této hmotě jsou uložena jádra opět v nestejné výši, často až k bási svalových buněk klesajíce. Neboť ony hyaliní dutiny jsou vlastní buňky svalové. Jestli při silnějších zvětšeních sledujeme svaly na řezech po- délných, objeví se nám contractilní hmota jako lamella velmi vysoká, sestávající z podélných fibril, jež opět na příč jsou v malá políčka rozdělena, takže se zdá jakoby celá lamella byla příčně pruhovaná. Silné zvětšení příčných řezů vysvětlí nám tuto strukturu. Spíše však u samic než u samců, neboť v tomto ohledě jest Gord. pustu- losus dvojtvárný. U samic totiž jsou elementy svalové o něco větší a zřetelnější, a netvoří se tak svazečky lamellové, jako u samců. Jádra jsou veskrze v hoření části sarcoplasmy, jež zaujímá celkem 2* 20 XL. F. Vejdovský. úzké sloupky. Stažitelná hmota tvoří sloupce alveolové sice daleko menších rozměrů než u G. pustulosus, avšak předce zřetelně, zvláště za silných zvětšení. Jako tam i zde obmezuje se contr. hmota pouze na strany buňky svalové, kdežto na bási a v hoření části schází. Contr. hmota u © netvoří hustěji sestavené svazečky, jako to vidíme u G. Lamelly stažitelné hmoty totiž jsou zde často tak hustě vedle sebe sestavené, že se zdá, jakoby se lamelly tyto vyvinuly na útraty sarco- plasmy, jež by v tom případě vyplňovaly. To jest zvláště u dospělých Gord. tolosanus až nápadné, neboť zde scházejí jádra mezi jednotli- vými lamellami, jež se těsně k sobě řadí. U mláďat Gord. Preslii vysvětlí se nám toto tvoření svazků svalových. Jednotlivé buňky totiž se tak těsně k sobě řadí, že stažitelné lamelly úplně k sobě přilé- hají, až jádra docela se stran ztlačí. Kdyby jádra ta nebyla inten- sivně zbarvena, nebylo by možno je rozeznati. Při pozorném sledo- vání však shledána i mezi lamellami docela sblíženými jádra se stran smáčklá, ovšem teničká a patrně zanikající, kdežto v širokých buňkách, kdež jest hojně sarcoplasmy, jádra jsou mohutná, naduřelá, jako u samic. Alveolovitá struktura u G Gord. Preslii jest těžko k poznání. Při silných zvětšeních jeví se nám lamelly po celé délce zaškrcované, silně světlo lámající, o povaze alveolární těžko zde mluviti; jen nej- silnější zvětšení ještě ukáže v některých degenerovaně alveoly. Nej- dokonaleji lze alveolovou strukturu svalů zjistiti u G. Vaeteri. $ 3. Dutina tělesná (coelom) a pojem t. zv. parenchymu a „Zellgewebe“. V mladých cizopasných stádiích všech tří druhů pozorovaných jest pravá dutina životní č. coelom přítomna a poměry její mění se 1. dle poměru vývoje pohlavních žlaz u samečků a samic, a 2. dle končiny těla, z které dotyčný řez sledujeme. Na přídě a zadku těla jsou patrně poměry coelomu modifikované a proto nelze pro všeobecné úvahy vyjíti z posuzování těchto částí tělních. Prostornou dutinu tělesnou zjistil jsem u nejmladšího stádia Gordius pustulosus S, jehož pohlavní žlázy vyvinuty nebyly. Svalový epithel v střední části těla, v němž jádra se dle hlavní osy tělní prodlužovala (viz výše), pokryt jest plochými buňkami mesobiasti- ckými, jež se kulatými, intensivněji se barvícími jádry líší od mladých buněk svalových. Jest to tedy somatická lamella peritoneální. Buněk těchto jest celkem pořídku, takže se jeví spíše jako vazivové ele- Organogenese gordiů. 21 menty, pokrývající epithel svalový, jak dokazují zvláště podélné řezy celým tělem. Příčné řezy tímtéž stádiem vývoje dále v předu těla vedené ukazují však, že vniterný pokryv svalový jest daleko hustší, z těsně vedle sebe ležících buněk se skládající, jež jsou tedy upra- veny již v pěkný epithel. Zvláště bočné strany těla vyznačují se tímto vysokým peritoneem, kteréž na hřbetní a břišní straně, kde pokrývá nervové pásmo břišní docela, jest o něco nižší. Jest to tedy, jak již řečeno, peritoneum somatické, splanchnického není. Zažívací roura jest vůbec zbavena zevního jakéhos pokryvu, jen v mediání čáře svrchní strany připínají se tu 2 lamelly, představující mesenterium, po celé délce těla dutinu tělesnou rozdělující. Lamelly ony vznikají z peritonea somatického a táhnou se na příč dutiny tělesné k dotyčnému místu trubice zažívací. V tom ohledě uchylují se mesenteria poněkud od úpravy, jakou shledáme u dospě- lejších stádií samčích a samičích Gord. Preslii, leč nutno míti na zřeteli, že popisovaný sameček Gord. pustulosus postrádal trubic po- hlavních, což může míti v zápětí jiné uspořádání mesenterií. Vylíčená však ústrojnost nejmladšího stádia, které jsem měl k disposici, ukazuje přesvědčivě, že máme u gordiů co činiti s pravou dutinou tělesnou, byť i zde nebylo vlastního peritonea střevního, a že tedy epitheliální pokryv svalové vrstvy jest původnější, než du- tinu životní vyplňující buňky, č. t. zvaný parenchym (Zellgewebe). Posuzování dalších stádií vývoje utvrdí nás v tomto výkladu. Dříve však, než vylíčíme tuto vysoce zajímavou úpravu dutiny životné, musíme zvláště vytknouti, že v dutině této splývají amoebovitá tě- líska, tedy pravé lymfoidní buňky tvaru nejrůznějšího. To zvláště lze dokázati přesvědčivě u mladých samiček, jichž epithel vaječný počíná tvořiti ovaria. Pokud tato poslední nevyplňují ještě dutinu tělesnou, zbývá zde dosti prostory, v níž hojně se nalezají, tu jednotlivě, onde zase po více skupení, jednojaderné, zřídka též dvojjaderné buňky lymfoidní. V četných případech podařilo se mně dokázati původ jejich. Některá bnňka peritoneální zvětší se a jako. hrboulek trčí do dutiny tělesné. Možno celý postup tohoto vývoje sledovati. Posléze se od- trhnou a splývají v dutině životné. Pokud jsou isolované, jeví známý amoebovitý tvar; skupí-li se jich více, pozbývají pseudopodiovitých výhonků a beřou na sebě tvar více méně zaokrouhlený, až posléze mnohostranný. Tím způsobem povstal patrně t. zv. parenchym v přídě a na zadku těla gordiů a průřezy nejmladším stádiem Gord. pustu- losus přední části těla podávají k tomu dokladů. Dutina tělní přídy těla jest celkem nepatrnou, neboť zde jest 29 XL. F. Vejdovský ještě naduřená čásť trubice zažívací, dále nádor nervový a výše zmí- něná hnědá žláza. Podélných svalů tělných zde není, takže k hypo- dermis přímo se přikládá soubor buněk, jež vyplňují zbytek zdejší dutiny tělesné a označují se jmenem parenchymu. Avšak buňky ty nejsou nepravidelně sestavené; ony se opakují vrstevnatě, concen- tricky od hypodermis do vnitř. Tam kde se nalézá vlastní tělo žlázy hnědé, jest vrstev nejvíce, buňky vnitřní jsou menší, zevní, k hypo- dermis přímo přiléhající a tudíž peritoneu odpovídající, největší. Dále na před ubývá vrstev těch, shledávám na řezech 4, pak 3 a posléze jen 2 vrstvy. Mezi nimi lze zjistiti i mezery, t. j., buňky ty nevyplňují ještě veškerou dutinu těla. Ony nejsou vůbec těsně k sobě přiléhající, a nejeví onu pěti-, šestibokost, jakáž jest známá u dospělých gordiů. Tvar jejich celkem jest elipsovitý, tu a onde jsou contury smáčklé a vidno ze všech těch znaků, že to byly prvotně buňky volné, lymfoidní, v dutině těla splývající a zmnožením teprvé vzaly co celek na se ráz £t. zv. parenchymu. Epithel peritoneálný jest patrně jejich východištěm, tak že není v tom ohledu rozdílu mezi peritoneem střední části těla a přídou jeho. Na zadní části těla jsem vznik těchto buněk a modifikací bývalé dutiny tělesné nesledoval; jest však jisto, že poměry zde budou tytéž, jako na přídě tělesné a to tím více, že epithel peritoneální zde za- chovává vždy určité pravidelné seřadění svých elementů, jež se také svou velikostí od ostatních, vnitřních buněk rozeznávají. Na fakta tato dal jsem zvláštní důraz již v prvé své práci o gordiech.'“) Musím se však pozastaviti na chvíli u jedné věci, jednak, abych ukázal ještě na jiné pletivo, jež se účastní u vyplnéní nejpřednější části těla, t. zv. kaloty, jednak abych opravil výklad, jejž jsem o tomto pletivu v prvé své práci podal. V prvých 2—4 průřezech přední části těla nenalézáme ještě velkobuněčného epithelu peritoneálného a z něho vzniklých produktů, o kterých jsme až dosud mluvili. K tenké hypodermis této končiny tělesné u nejmladšího G. pustulosus a dospělejšího G. Vaetert i u do- spělého G. tolosanus, přikládá se přímo, beze všech přechodů zvláštní pletivo, jednak vláknité, jednak z malých a malými jádry se vyzna- čujících buněk složené, sestavené spíše radiálně k centru, kde pro- bíhá zúžená čásť jícnu. Toto vazivo jsem vykládal v prvé své práci za modifikované „Zellsewebe“. Po nynějších zkušenostech, zvláště po skoumání mladistvých stádií Gord. pustulosus musím vzíti výklad 70) Zeitschrift fůr wiss. Zoologie. 1886. Organogenese gordiů. 23 ten na zpět a prohlásiti, že vazivo toto dutinu „kaloty“ vyplňující mohlo povstati pouze proliferací buněk hypodermálných a to velice záhy. Vazivo toto zasluhuje názvu parenchymu. Souvislost jeho s buů- kami hypodermálnými potvrzuje výklad tento. Tak zvaná kalota čelní jest zkrátka mnohovrstevná hypodermis. Výklad můj v prvé práci (1885) o vzniku buněčného pletiva gordiů těmito výsledky organogenických studií potvrzen co nej- skvěleji. Nyní však jest se nám znovu vrátiti k dutině tělesné střední části těla mladých cizopasných gordiů, u nichž jsou pohlavní tru- bice založeny, orgány to, jež dle stupně svého vývoje nejvíce působí na modifikování dutiny tělesné a peritoneálné blány ji vykládající. Jak se chová epithel peritoneálný a mesenteria k pohlavním orgánům samiček, ukázal jsem již v prvé své práci. Nynější studium mladých cizopasných samiček to potvrzuje, a vrátíme se k předmětu tomu ještě u pohlavních orgánů samičích. Obtížněji však jest doká- zati dutinu tělesnou a modifikaci peritonea u dospělých samečků, u nichž veškeré prostory dutiny tělesné jsou vyplněné buňkami mesoblastovými. Studium však mladých samečků ukazuje, že není nijakého roz- dílu mezi dutinou životní obou pohlaví; u samečků pouze rychleji mizí dutina následkem rychlého zmnožení buněk mesoblastových, které však nejsou jen roztroušeny v dutině životní jako buňky lym- fatické, nýbrž upravují se v epithely, tvořící záhyby dle určité roz- lohy orgánů v dutině tělesné se nalézající. Jsou to hlavně samčí gonády, kolem kterých se epithel mesoblastový upravuje, tvoře t. zv. trubice varlatové. Na tento epithel řečených trubic, přikládá se opět nová vrstva epithelialní, kteráž tedy vykládá z vnitřní strany dutinu tělesnou, jakožto splanchnopleura táhnouc se až k bási pásma břiš- ního. K ní se přimyká mesenteriální blána, dutina tělesná jeví se tak skutečně u mladších stádií jako celkem úzká, ale předce zřetelná skulina po obou stranách těla. V starších stádiích jest však vidno, že zmnožování mesoblasto- vých buněk neustává, kteréž se znovu přikládají na epithely již utvořené a tak vyplňuje se ponenáhlu celý prostor dutiny tělesné od svrchní strany k břišní, kde jen nepatrná mezera v mesoblastu naznačuje bývalý zde coelom. Posléze však i tento zbytek dutiny ži- votní se vyplní a po dutině tělesné není ani stopy; zdá se pak jako by t. zv. parenchym zastupoval tuto dutinu, zvláště když nepřihlíží se k jakési vrstevnatosti buněk jeho, jež ukazuje na bývalé epithe- 94. XL. F. Vejdovský lialní lamelky, k sobě se těsně řadící. Tak se to jeví u dospělých gordiů a zobrazil jsem uložení těchto lamel v prvé své práci u Gord. Preslii. Zevrubnější průběh a původ epithelu, jenž tvoří obal gonád samčích a samičích, jakož i poměr mesenterií k těmto obalům vylo- žíme v dotyčné kapitole o pohlavních orgánech. Ještě slovo o t. zv. hřbetním kanálu, který jsem poprvé nalezl a popsal. Není to nic jiného než čásť dutiny Životní povstalé tím, že se záhyb peritonea somatického od stěny tělesné zahnul ku spo- jení s mesenteriem, kteréž se na pravo a levo rozštěpuje a zanechává tak prostor, vyložený na hřbetě spojkou peritonea svalového. Tak se to jeví netoliko u samice nýbrž i u mladých samečků. U mladých samic jest mimo to dutina tohoto hřbetního kanálku značná a pro- stoupena pojnými vlákny, jež jednak z mesenterií, jednak od obalu conád kolmo k hřbetnímu peritoneu prostupují. U samečků však se zdá, že se tento kanál záhy vyplňuje nově povstalými buňkami lymfatickými, takže po něm u starých stádií není stopy. Po dopsání této části o povaze dutiny tělesné a peritonea ji vykládajícího učinil jsem pokus, zdaž-li lze isolovati buňky nahro- maděné v zadní části těla v obvodu vývodů samčích a vyplňujících tak veškerou dutinu tělesnou. Přestřihnul jsem totiž tuto čásť živého Gordius Preslů ve 2 kusy, načež ihned vytrysknul proud spermat a po vyprázdnění chámovodů vytékal ostatní obsah dutiny tělesné. Na zvláštním sklíčku obsah tento isolován, umrtven kyselinou osmi- čelou, zbarven a pak skoumán. Shledal jsem, že buňky, v dutině tělesné těsně k sobě stlačené a jevící se na řezech jako t. zv. paren- chym, po vymanění ze stěn tělních na sklíčku jeví se jako krásné amoebovité elementy s pseudopodiemi, jež tento tvar zachovávají 1 na praeparatech zbarvených. Jest tudíž jisto, že t. zv. parenchym 1 v zadní části těla gordiů jsou skupené lymfatické buňky. Jisté však jest, že po tomto výkladu musejí přestati další ná- mitky a pochybnosti o existenci pravé dutiny tělesné u -gordiů. $. 4. Nervová soustava. Vývoj. V jakém poměru jest nervová soustava larev z vajíček se vylíhnuvších k nervové soustavě vláknitých cizopasných červů, o tom nelze se dnes vysloviti. Jisté však jest, dle nynějších mých zkušeností, že definitivní pásmo břišní cizopasných gordiů zakládá se Organogenese gordiů. 25 velmi pozdě. V teničkém, bílém stádiu (12 em délky) od Gordius pustulosus nalézám, že v celé skoro zadní polovině tělní není vůbec nijakého pásma břišního; hypodermis jest stejně tlusta v střední čáře břišní, jako po stranách těla a pokryta jest do vnitř dutiny tělesné epithelem svalovým, v němž rovněž není dosud nijakého differencování ve vlákna svalová, Řezy však asi od středu těla ku předu pokračující jeví již zá- klady pásma břišního, kteréž vzniká jediné a pouze ztlušťěním hypo- dermis. Dvě — tři buňky v střední části břišní silněji zduří, zdvi- hajíce se tak nad ostatní sousední a dotýkajíce se skoro bezprostředně stěny zažívací trubice. O párovitosti tohoto základu nervového těžce lze mluviti; tam kde ztlušťují pouze 2 buňky zdá se sice, jakoby. byl základ břišního pásma dvojitý, avšak jiné řezy se 3 ztlustlými buňkami zase odporují tomu. Ztluštění hypodermální jest pak až ku přídě těla, t. j. tam kde povstává t. zv. ganglion mozkové, nepřetržité. Ve ztlustlé hypodermis zdařilo se mně několikráte nalézti vře- tenka dělících se jader, z čehož jde na jevo, že buňky ty se zmnožují rychleji, než ostatní v sousední hypodermis. Čím dále ku předu, tím zřetelnější jest ztluštění hypodermálné, kteréž se pak zdvihá již vnitřní plochou nad epithel podkožky, ovšem ale stále dosud s touto jest ve spojení. Celkem však jest to málo buněk, z nichž se ztluštění to na jednotlivých řezech skládá. Nedostatečný způsob konservace (v líhu) zavinil, že jsem mohl jen ve svrchní části ztluštění takřka pravidelně 3 jádra shledati, kdežto v basální části jest pouze zrnitá protoplasma. Differencování v reticulum nervové a gangliové buňky pokračuje patrně velmi rychle za sebou. V přední části těla nejtenčího samečka bylo již pásmo břišní opatřeno reticulem, na jehož bási nalezaly se buňky nervové. Celý obrys průřezu jeho jevil se ostře vyznačený oproti sousední hypodermis. Jest patrno, že hoření jádra změnila se v reticulum nervové, pokryté do dutiny tělní peritoneem. U samiček stejného stáří leželo pásmo břišní již mimo hypodermis. Buňky ztluštěné hypodermis differencovaly se: 1. v epithel objímající reticulum nervové, 2. v podpůrné buňky č. olia, 3. ve velkou mediální buňku spodní s velikým jádrem. Peritoneum obdává pásmo břišní na celém povrchu. Z velké mediální buňky povstal hlavní výhonek, objatý pochvou gliovou, a jevící se jako stonek pásma břišního. 26 XL. F. Vejdovský U Gordius Preslii byly stonky tyto veskrze vytvořené, tak jako veškeré části nervové soustavy. Dobře konservované tyto exempláry poskytly velmi pěkných výsledků pro poznání nervové soustavy i není od místa, jestliže znovu stavbu její zrevidujeme. 1. Pásmo břišní jest na celé periferii objato buňkami peritonea ; i stonek nervový jest jím pokryt. Buňky ty jsou buď v jedné vrstvě, aneb i ve dvou, což hlavně platí tam, kde pásmo břišní nepřiléhá přímo k stěně střevní. Tyto buňky peritoneálné líší se ode všech ostatních svými menšími rozměry a značným sploštěním. 2. Pod peritoneem ostře se vyjímá vlastní obal nervový č. neu- rilem; malá jádra tu a onde na stěně tohoto neurilemu se jevící, dokazují, že blána tato jest produktem neuroglie. Zvláště po stra- nách pásma břišního jádra tato jsou zřetelnější. Často však vystupuje řada buněk na svrchní straně pásma břišního, epithelialně sestavených s pěknými kulovitými jádry. Nemohu určiti, zda-li buňky tyto jsou nervové, čili jsou-li původu neurogliového. Poslední zdá se mně býti pravděpodobnějším. Na stonku nervovém těžko lze zjistiti ně- jaké jádro. 9. Největší čásť pásma břišního zaujímá, jak již řečeno — reti- culum nervové, jež probíhá ve 3 rovnoběžných pruzích. Jednotlivé pruhy jsou od sebe odděleny ostře omezenými homogeními blanami, jež náležejí neuroglii. Že tomu tak, dokazují sploštělá malá jádra, přitlačená tu a tam k reticulu, zvláště se stran; jest tedy jisto, že glia tvoří zvláštní vazivový obal kol reticula, čímž toto jest zcela isolováno od ostatních elementů pásma břišního, Pod reticulem totiž nalezáme na každém řezu více jader men- ších i větších, mezi nimiž táhnou se tu a tam jemná vlákenka. Zdá se, že jsou to rovněž buňky gliové, nemající vlastní funkce nervové. 4. Pouze veliká basální buňka, jež na spodině pásma břišního na určitých řezech vystupuje, jest pravá buňka gangliová, jejíž plasma se intensivněji barví, a ovšem nejvíce veliké kulaté jádro. Buňka tato jest mnohopolární, jak ukazuje homogení zbarvení výhonků protoplasmových. Výhonky tyto rozbíhají se jednak mezi buňky gliové, jeden pak, hlavní, vstupuje do stonku nervového, obalen 2 pochvami, zevním a vnitřním neurilemem. Obojí tyto pochvy jsou produkty glie. 5. Stonky nervové jsou daleko zřetelnější na řezech příčných než podélných. Struktura jejich též dobře se vystihne na řezech příčných, kdežto na podélných jeví se stonky jako teničká vlákenka, hustě za sebou uspořádaná. Organogenese gordiů. 927 6. Stonky nervové i s vnitřními vlákny nervovými sbíhají kolmo až do hypodermis, kde se spojují v jediný provazec, táhnoucí se v celé délce těla, jako probíhá pásmo břišní. Provazec tento jest homologický s neurochordem annulatů, s nímž má i strukturu i původ společný. Pouze místo průběhu jest zde rozdílné. Neurochord gordiů jest objat buňkami hypodermis, které ná- sledkem toho jsou, jako jejich jádra velice sploštělé. Na každém průřezu objeví se neurochord velmi jasně, když červ dříve náležitě byl zkonservován, což platí hlavně o G. Presli. I jeví se tu široký průřez zevní pochvy neurogliové, č. zevní neurilem, ovšem s jádry velmi vzácnými a uvnitř pochvy této jest průřez vnitřní trubice, č. vnitřní neurilem. Nerv zde probíhající zdařilo se mně zjistiti jen na málo řezech, nepochybuji však, že týž zde vyvinut po celé délce. U annulatů, jak známo, dlouho zůstal nerv ten i v obrovských neuro- chordech zatajen, až se podařilo — n. př. u Rhynchelmis — příznivými reagenciemi jej odkrýti. Postranní větve nervové z nitra neurochordu nezdařilo se mně nalézti ; vlákenka, jež tu a onde na řezech příčně v hypodermis pro- bíhají, nenáleží nervům, nýbrž výše zmíněným cirkulárním vláknům svalovým. T. Přicházím k důležitému posléze thematu, jež se týká morfo- logického významu t. z. ganglia mozkového strunovců. Jest toto ganglion homologické s gangliem mozkovým členitých zvířat, čili nic? A ne-li, jak nutno je vykládati ? Tvar a poloha tohoto ganglia u do- spělých gordiů jest dobře známa. Jak chová se ganglion toto u mladých gordiů, v nichž organi- sace se nalézá u vývoji? Dík příznivému materialu mohl jsem roz- hodnouti i tuto otázku u G. pustulosus. V části těla, kde se nalézá výše zmíněná veliká žláza hnědá, rozšiřuje se pásmo břišní mohutně na pravo a na levo. Spodní buněčná čásť obsahuje hojně jader, kdežto svrchní čásť pouze z reticula se skládající, zdvihá se výše k dutině zažívací roury, která se označuje jakožto rudimentní jícen. Další řezy ku předu ukazují, že postranní křídla břišního pásma objímají tuto trubici zažívací a dále, že tvoří na spodní její straně polokruh, že však nesbíhají se na hřbetní její straně, nýbrž zůstávají od sebe oddělené jako mohutná 2reticulovaná pole, obklopena na zevnější straně parenchymem, na hřbetní straně pak buňkami peritoneálnými. Není tedy t. zv. ganglion mozkové gordiů částí samostatnou, nýbrž pouhým pokračováním pásma břišního. Jest tedy nervová soustava 28 XL. F. Vejdovský gordiů jednotná, není mozku zvláště a kommissur jícnových, jež by tento spojovaly 8 pásmem břišním. Musí se tedy přední nádory nervové u gordiů i histologicky rozeznávati od mozkového ganglia annulatů, čemuž skutečně tak jest. © Ony skládají se pouze z reticula, kdežto u annulatů jest svrchní © strana mozku pokryta buňkami gangliovými, spodní 1 — v komis- sury přecházející — sestává z reticula. | $ 5. Zaživaci trubice. V cizopasných stádiích Gordiů nalézáme zažívací apparát skoro | v týchž poměrech vývoje, jako u volně žijících strunovců. Ovšem | ale přijde na stupeň mládí cizopasícího stádia. Již výše byla zmínka © o nejmladších stádiích G. pustulosus, na němž Camerano zjistil | zbytek embryonálného těla s počátkem dutiny ústní, kteráž patrně | během dalšího růstu degeneruje. Tudíž onen otvůrek na přední části | těla strunovců, kterýž bývá zhusta zalepen terminální cuticulou, ne- | odpovídá ústům prvého stádia embryonálného, o jehož organisaci ani | v této příčině nevíme ničeho. | Ústa embrya i s chobůtkem (háčky vyzbrojeným) degenerují. Zažívací apparát vlastního gordia počíná teprvé na ztluštělé části těla jeho. Průřez vedený předním polem tohoto těla jeví malý, ostře | rýsovaný otvůrek v malobuněčné hypodermis, kterýž však jest jakousi | zrnitou hmotou vyplněn. Otvůrek ten přechází v trubici skoro téže | světlosti, jejíž stěny sestávají z vysokého, pěkně se barvícími jádry opatřeného epithelu. Zmíněný přední nádor zažívací roury trubice mladého gordia jest se všech stran uzavřen v parenchym hypoder- málný. Stěny jeho čím dále na zad tím více se zužují, až se jeví v končině předního ganglia velice sploštělé, a kdyby nebylo velmi plochých několik jader, které se ku stěně tohoto nádoru přikládají, zdálo by se, že sestává z pouhé cuticulární blány. Podivno, že v této části jest orgán ten naplněn onou hnědou homogení hmotou, jakou se vyznačuje zbarvení výše zmíněné hnědé žlázy. Serie řezů v této končině také ukazuje, že hnědá žláza ona jest ve spojení s počátkem zažívací trubice, jež však na dále již postrádá této hnědé hmoty. V končině vlastního těla žlázy hnědé jest lumen počátku zažívací trubice ještě naduřelé, avšak bnňky jeho stěn jsou četnější a vyšší a přecházejí ponenáhlu ve známý střevní epithel gordiů, pokračující na zad těla až ku konečníku, o němž pojednáme později. Fysiologické označení dosud líčených částí zažívací trubice mla- Organogenese gordiů. 29 dého cizopasného stádia gordiů jest celkem nesnadné, Jistě zde není dutiny ústní a pharyngu, a čásť popsaná nanejvýše by se mohla označiti jako oesophagus. Dle všeho jest asi velmi pravděpodobným, že veškeré poznané části mají původ svůj v hypoblastu, kdežto epi- blastové části degenerují s tělem embryonálným. Struktura jader jest příčinou, že pokládám veškeré dosud líčené části zažívací roury za téhož původu, jako vlastní střevní žaludek, táhnoucí se celým tělem až ku konečníku. Veškerá stádia G. pustulosus, jak vícekráte již podotčeno, za- chovány byly v líhu 909. Působením tohoto jeví jádra zažívací roury zvláštní strukturu. Jsou veskrze ovální, lesklá a po zbarvení pikro- karmínem zdá se, jakoby sestávaly z hmoty homogení. Avšak plasma tato není patrně chemicky stejná; největší čásť její se barví růžově červeně, kdežto okraj jádra, směřující ku hřbetní části těla, jest zabarven intensivně červeně. Tak se jeví jádra bez výjimky na svrchní i spodní straně, rovněž jako v bocích průřezů zažívací roury. Jest tu vyznačena tedy zvláštní polarita elementů hypoblasto- vých, vyvolaná patrně rozpuštěním chromatické hmoty v líhu, jež soustředila se v nejvyšší pol jádra. Na praeparatech ztvrdlých chromovou kyselinou 0 této polaritě není ani stopy, jádra buněk hypoblastových mají normálný tvar, normální sítivo jaderné a poněkud exentricky položené intensivně se barvící jadérko. Ještě jinou podivuhodnou zvláštnost histologickou poskytují hypoblastové buňky mladých gordiů, tím, že představují svalový epithel rovněž tak jako hypodermis. Pokud se ovšem sledují řezy příčné, nelze vlákna svalová v buň- kách střevních zjistiti; v kolmých podélných řezech jeví se vlákna ta uložena na zevním okraji buněk, jevící se jakožto lesklé, tečkovité průřezy ve značném počtu v jednotlivých buňkách. Ještě lépe poučuje nás pohled na zevní plochu střevní, v kterémžto případě objeví se nad míru pěkně i průběh jednotlivých těch vlákenek. Ona probíhají skoro na povrchu buněk jako husté obroučky kol střeva a jsou tudíž daleko nápadnější než totožná vlákna v hypodermis. Zvláštní strukturu na vláknech těch nezdařilo se mně vysti- hnouti; jsou to hladké, lesklé fibrily, činící dojem pružných vláken. Posléze přicházíme k rozřešení otázky: Jak se chová ve stádiích cizopasných konečník a říť k vlastnímu střevu? Serie řezů nejzazších částí těla ukazuje: 30 XL. F. Vejdovský 1. Říť jest u samice samostatný, ostře cuticulárným okrajem ovroubený otvůrek přecházející v dlouhou kuželovitou trubici, v jejíž stěnách nezdařilo se mně jader nalézti. Štěny ty jsou z cuti- culy tvořené a dle všeho vlastní stěna buněčná zdegenerovala. Tomu nasvědčuje též, že trubice tato, představující prvotní konečník lar- vový, naplněná jest lesklým tukovitým obsahem, ve spůsobě kulatých neb elipsovitých tělísek, ostře světlo lámajících. Trubice tato — konečník, — probíhá asi v délce končiny, kde zatím se tvoří samičí orgán, jejž jsem nazval atriem, který však té doby nemá ještě nijakého spojení se světem zevnějším. Na zevnějšek postrádá zažívací roura obalu, probíhajíc v prvotní dutině tělesné, objaté z prava a leva mesenteriemi, na spodu pak peritoneem, jež pokrývá nervovou soustavu. S 6. Pohlavní orgány. Mezi všemi orgány gordiů, vyjma snad ještě dutinu tělesnou a blány ji vykládající — nejspornější jsou gonády. Až dosud byly k objasnění této velice obtížné otázky skoumáni dospělí strunovci a to ještě v přerůzných stupních dokonalosti produktů pohlavních, následkem čehož ovšem těžce bylo sjednotiti se netoliko u výkladu orgánů samých, než i o terminologii jednotlivých jejich součástí. Byť pak oproti starším zprávám v nové době valný pokrok v ob- jasnění těchto poměrů učiněn, předce k úplnému porozumění spleti- tých přeměn pohlavních orgánů odkazováno na zjištění fakt u mlad- ších stádií vývoje. A skutečně zde embryologie a zvláště organogenese má pole zcela otevřené. U nejmladších cizopasných stádií ovšem ještě se dlužno ptáti po prvém původu a vzniku buněk pohlavních, zdali tyto totiž povstaly z elementů mesoblastových, anebo mají svůj základ vlastní. Tato otázka musí se řešiti v sledování rýhování va- jíčka gordiů, kteréž bezpochyby ukáže, že pohlavní buňky vznikají samostatně ze zvláštních blastomer. Jak se pak tyto základy gonád chovají v larvě vlastní, o tom zase musí nás poučiti podrobné vy- stihnutí organisace tohoto stádia vývoje. Dle nynějších mých zkušeností jde na jevo, že pokrok vývoje žlaz pohlavních není ani u všech druhů, ani u všech individuí téhož druhu stejný, že u jedněch dříve, u jiných volněji se differencují po- hlavní buňky, jak ukazuje tato srovnávací tabulka: 1. Sameček G. pustulosus, 12 cm délky, s nehotovými svaly a ner- vovou soustavou: bez pohlavních žlaz. Organogenese gordiů. 31 2. Sameček G. pustulosus, 15 em délky, se svalovým epithelem, a zakládající se nervovou soustavou: Trubice pohlavné naplněné úplně spermatocyty. 3. Bameček Gordius Presl, 12 cm dlouhý, s úplně hotovými svaly a nervovou soustavou: W trubicích pohlavnéch pouze pohlavná epithel. 4. Sameček Gordius aestivals, 12 em délky, se svaly nízkými a hotovou nervovou soustavou: Trubice pohlavné naplněné sper- matocyty. 5. Bamička Gordtus pustulosus, 17 em délky, s nízkými, nedokona- lými svaly, s hotovou nervovou soustavou: JZpithel pohlavná a tvořící se vajíčka. 6. Samička Gordius pustulosus, 18 em délky, s velice nízkými ne- dokonalými svaly: Zbytky epithelu pohlavního, vajíčka z největší části dutiny trubic vaječných vyplňující. 7. Samička Gordius Fresli, 17T cm dlouhá, s dokonalými svaly, nervovou soustavou: Vajíčka úplně vyvinutá jako v dospělém gordiu, I. Samčí orgány. Prvé stádium vývoje samčích elementů zjištěno u Gordius Presli. Úprava gonád samčích. Ku střední lamelle mesenteria přikládá se z prava a leva po značné dutině čili t. zv. trubici varlatové. Stěny její jsou tvořené z velikých buněk, epitheliálně sestavených, s jasnou protoplasmou a kulatými jádry, v nichž vyniká po jediném silně se barvícím jadérku. Vnitřní stěny těchto obalů přikládají se těsně k mesenteriu samému, na zevnějšek pak, k dutině tělesné obdány jsou ještě vrstvou splanchnického peritonea, jež opisuje dutinu životní. Průřezy středem těla těchto samečků ukazují nade vše zřetelně tuto vrstevnatost obalů gonád samčích. V zadní končině asi prvé třetiny těla objevil jsem pravý epithel samčí, vykládající vnitřní plochu popsaných trubic. Čím dále ku předu tím jest lumen těchto trubic vyšší, na zad však se nemění, pouze obsah jeho. Epithel samčí totiž možno nalezti jen v přední části trubic, dále na zad epithel zmizí a uvnitř trubic nahromaďují se další pro- dukty dělení prvobuněk pohlavních. Buňky epithelu samčího jsou velmi charakteristické; vyznačujíť se skoro touže velikostí, jako buňky obalů jejich a peritonea; při pečlivém srovnání předce však lze snadno zjistiti, že jsou 0 něco 32 XL. F. Vejdovský menší, plasma jejich postrádá onoho význačného lesku, jímž jsou nápadné buňky trubic vlastních, blány pak buněk pohlavních jsou nad míru jemné, kdežto buňky obalové jsou velmi ostře conturované. Hebkost blan buněčných u buněk pohlavních má za následek, že v značném množství případů plasma buněčná se úplně rozteče a na stěně zbývá jen přilepené jádro, jež mnohdy beře na se tvar vřeténkovitý. Též ohledně jader líší se buňky pohlavní od buněk obalových. Jádro prvých jest totiž značně menší, nebarví se tak značně, za to zde však vystupuje intensivně se barvící klička, či chromatické vlá- kenko, někdy ve 2, 3 neb 4 segmenty rozdělené. (U buněk obalových jak výše připomenuto, lze zjistiti v jádru pouze jediné jadérko.) Popsaný epithel samčí nesetrvá na stěnách trubic. Jeho elementy buď po jednom, buď ve skupinách utrhávají se od stěn a spadají do vnitra trubic. Čím dále ku předu, tím vzácnější jest epithel na stěnách trubic, za to tím více elementů jeho nacházíme roztroušeno v dutině trubic. Buňky epithelu představují prvotné elementy matečné pro tvoření chámu (Samenmutterzellen čili Spermatogonie). Další stáří buněk chámových lze rozeznati toliko dle tvaru vlákna chromatického. V buňkách nalézajících se v dutině trubic nelze zjistiti blánu jádra, která se patrně resorbovala. Karyoplasma rozplynula se v celém obsahu cytoplasmy před tím úplně hyaliní. Následek toho jest, že zrnka karyoplasmy zaujímají více centrum buněk, kdežto obruba jest jich skorem prosta. Posléze však rozptýlí se i zde zrnka karyoplasmy stejnoměrně. Místo jádra pak nad míru pěkně vystupují části bývalého vlákna chromatického. Jsou to ve všech případech pouze 4 tyčinky, stejně dlouhé, na mnoze rovné, zřídka slabě prohnuté a intensivně se barvící. V celé střední části trubic varlatových nalézáme buňky v tomto stádiu vývoje. Poněvadž jest jich jen tolik, kolik bylo buněk na stěnách trubic v epithelu chá- movém, není nikdy lumen trubic přeplněné. Délka tyčinek chroma- tických obnáší pravidelně 0015 mm. Strukturu zvláštní v nich zjistiti se mně nepodařilo. Čím dále na zád, tím více jeví se tyčinky na- duřelejšími, avšak taková stádia jsou celkem spořejší, neboť berou tyčinky celkem rychle na se jiný tvar. Beze zvláštnách jiných změn mění se totiž tyčinky v nová jádra; není nijakého kinetického dělení. Prvotné vlákno rozdělí se ve 4 segmenty a každý z těchto jest základem nového jádra. Pokud jsem zjistil tuto metamorfosu, jeví se tak, že tyčinka naduří, jeví se v ní dutinka naplněná plasmou zrnitou, slabě se bar- vící, tyčinka stává se nezřetelnou a obyčejně k jedné straně stlačenou. Organogenese gordiů. 39 Čím více tyčinka duří, tím více ubývá chromatické hmoty, posléze nabývá tvaru oválního a představuje nové jádro, v pikrokarmínu slabě růžově se barvící. Pouze na jednom, zpravidla na zevním polu jest zbarvení intensivnější, avšak difusní a upomíná na polární zbar- vení jádra v buňkách střevních, neb, jak později seznáme, na zbarvení jádra vaječného. Tak povstala tedy 4 jádra v jedné matečné buňce z bývalého vlákna chromatického beze všech processů kineso. Ve zmíněném samečku Gordius Presliť jiných stádií vývoje spermatozoí jsem neshledal. Jaký jest tedy další osud buněk čtyř- jaderných, říci přesně neumím; dle všeho však pokračuje dělení je- jich dále, takže celá buňka čtyrjaderná rozdělí se na 4 samostatné buňky; ty pak dalším dělením zmnoží se v četné spermatocyty, jež naplňují pak veškerý prostor trubic chámových. Domněnku tu podporuji fakty následujícími: Bameček Gord. aestivalis měl v trubicích varlatových stádia buněk chámových pokročilejší než G. Preslit; na průřezech shledávám pouze G—8buněčné skupiny dělení z prvotných spermatogonií. Zde možno snadno rozeznati ještě tělo buněčné a jádro, avšak G. pustulosus asi téhož stáří, uvedený v přehledné tabulce, ukazuje pouze jádra v dutině trubic, kdežto tělo buněčné nelze rozpoznati. Patrně methoda konservační zde nese vinu (líh 907). Jádra ta jsou hustě k sobě nastavena a hustěji podél mesenterií, než na zevní periferii. Zajímavé jest také zvláštní vrstvení těchto jader; od stěn trubic prodlužují se totiž některé buňky soustředně od mesenterií k peri- ferii, nabývajíce tak vzhledu buněk vazivových. Mezi nimi pak uložena jsou hojná jádra spermatocytů. Trubice varlatové jsou v tomto stádiu u Gord. aestivalis a pustu- losus velmi naduřelé, tak že se dotýkají až 1 tělné vrstvy svalové. Obal jejich skládá se z buněk značně sploštělých, z nichž některé na hoření periferii prostupují výhonkovitě dutinou tělesnou a přikládají se k peritoneu somatickému. Naduřování trubic má patrně příčinu svou v hojném rozmnožení spermatoblastů, kteréž asi nepokračuje v obou trubicích téhož červa stejně; to má za následek, že jedna trubice bývá objemnější druhé. Tak se to jeví i u Gordius pustulosus i aestivalis. Pokrok u vývoji spermatozoí vlastních jeví se v starších exem- plářích Gord. pustulosus; shledávám tam v trubicích varlatových ve- skrze stádia tato: Z naduřeného hlavicovitě těla buňky vychází srpo- vitě neb růžkovitě zahnutý cípek, v němž uloženo prodloužené, intensivně se barvící a špičatě zakončující jádro. Naduřelý konec jest Vř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. — 3 94 XL. F. Vejdovský tělo buňky s cytoplasmou hustou, jež se na periferii nashromažduje, kdežto v centru jeví se hyaliní, bledá vakuola. Jaká jest struktura na obvodu jádra, nelze po nedokonalé konservaci zjistiti. Rovněž nesnadno říci, zdali tyto chámy, mezi nimiž jsem nenalezl nižádného jiného stádia vývoje, jsou již úplně vyvinuté čili nic. Neznáme tvar jejich u jmenovaného dospělého druhu. Kdyby skutečně již byly tyto srpovité spermatozoy hotové, líšily by se podstatně od spermat Gordius Preshi, jež jsou úplně odchylné ve svém tvaru, ovšem ale také nej- častěji kreslené, avšak o struktuře jejich nevíme ničeho. V starší době Meisner a nověji Linstow podali jejich obrazy při slabých zvětšeních a nepřispěli nijak k osvětlení těchto zajímavých tvarů. Abych co možno nejspolehlivější zprávy o spermatech mohl podati, snažil jsem se fixovati je nejrůznějšími methodami. Čizopa- sného avšak již úplně vyvinutého samečka G. Presliř rozřízl jsem ve vodě, načež ihned umrtvil vyprýštělé z těla chámy kys. osmičelou a zbarvil haematoxylinem. Obraz jejich odpovídá dle této methody asi známým výkresům Meisnerovým a Linstowovým. Jemnější struktury na nich zjistiti nelze a tudíž upouštím od jich popisu. Dokonaleji se jeví spermatozoa vypraeparovaná z těla bez pří- sady vody rychle zaschlá na sklíčku a ihned zbarvená haematoxy- linem. Spermata naduří značně a jeví tvar klínovitý, na přídě zúžený, na zad kulovitě rozšířený. Nestejně rozšířené obrysy na obvodu, co malé lalůčky ukazují na amoebovitý pohyb cytoplasmy, kteráž jeví dvojí strukturu. V předním zúženém konci jest hustá, slabě se bar- vící, kdežto na zad jest řídká, hyaliní, nijak se nezbarvující. Tyčin- kovité jádro v přední zúžené části temně se barví haematoxylinem. Nejspolehlivěji přesvědčíme se o tvaru spermat, jestliže na suchu vypraeparované ihned skropíme osmičelou kyselinou, odvodníme líhy a zbarvíme haematoxylinem. Tehdy podrží spermata svůj původní tvar a zachovají i vnitřní struktury. Každé sperma jeví tři odstavce a) přední s hustou protoplasmou a tyčinkovitým temným jádrem; b) střední naduřelejší, rovněž s hustou protoplasmou, v níž však vy- stupuje na bási jádra ostře opsaná, kulovitá a hyaliní hmotou na- plněná vacuola; c) ostřeji zaškrcuje se od tohoto středního uzle zadní naduřelá část na periferii vyznačena slabou blanou, pod níž prostírá se úzký pruh protoplasmy. Uvnitř této nalezá se pak vacuolka slabě conturovaná a bledou hmotou naplněná. Jest tedy struktura spermatozoí gordiů nad jiné zajímavou a co do tvaru jsou patrně spermatozoa tato jediná. Ovšem jest nutno od- stavce, které jsme poznali, srovnati se spermatozoy jiných zvířat, Organogenese gordiů. 3) v tom ohledě již dobře známých, kde rozeznává se hlavička s jádrem, pak střední čásť č. krček a vlákno pohyblivé. Tyto části jsou zajisté zastoupeny též u gordiů i odpovídá hlavička naší části kde jest jádro uloženo, krček pak naduřenině za jádrem a vláknu posleze plasma- tický nádor zadní. Krček, jak vidno na našich obrazech mohl by se ovšem ještě přičísti ku hlavičce, avšak týž jest vyznačen důležitým orgánem, jak jsme shledali — hyaliní vacuolou. Ve svém spise „Entwicklungsgesch. Untersuchungen“ poprvé jsem ukázal, že elementem, jenž dává podnět k dělení buňky, není jádro, jak až do té doby bylo učeno a všeobecně přijímáno, nýbrž že to zvláštní orgán, který se spermatem do vajíčka vniká, toto k dělení donutí a se pak na všecky produkty dělení, tedy na veškeré buňky pletivné dědí. Nazval jsem jej periplastem a stotožnil s t. zv. attrak- čními koulemi E. van Benedena. O něco později Boveri pronesl rovněž totožný náhled. Ostatní autorové pozdější, kteří se touto otázkou zabývali, hle- dali místo ve spermatech, kde jest periplast; Platner a Benda mají za to, že jest v hlavičce, Herman, že v středním odstavci, což dokázal také FWick na axolotlu. Ve spermatech gordiů jest tato koule velmi zřetelná a náleží tedy nádorku za hlavičkou. Nastává nyní otázka, jak nutno vykládati trubice, v nichž se rozkládá epithel chámový pouze v prvých dobách, kdežto později jsou naplněné zralým chámem. V prvé té době by se mohly zváti tedy varlaty, kdežto později představují vaky chámové. Bude tedy případné tyto trubice krátce označiti jakožto samčí gonády. II. Samičí gonády. Stejným spůsobem představují i samičí gonády trubice tvořené epithelem mesoblastovým, jenž jest totožný s peritoneem. Poloha gonád samičích jest tatáž, jako u samců. Nejmladší stádia těchto gonád sledoval jsem u G. pustulosus. Nedaleko za gangliem předním vznikají tyto trubice vyplněné epithelem zárodečným, jehož jádra se poněkud intensivněji barví než epithelu obalného. Čím dále na zad, tím určitěji vystupují buňky tohoto epithelu, některé z nich se však utrhují od místa svého původu, spadají do dutiny a změní se v zrnitou hmotu, v níž roztroušena jsou jádra. 'Trublce tyto nejsou však va- ječníky, neboť zde se vajíčka netvoří. Vaječníky teprvé tvoří se v po- stranních lalocích, jež se v určitých vzdálenostech za sebou v dutině tělesné opakují. 3* 36 Ě XL. F. Vejdovský Nejmladší takto tvořený vaječník jeví se následovně: Zárodečný epithel tvoří lalok, na jehož konci 2 buňky změnily se ve vajíčka. Někde jest v laloku tom řada buněk epithelu nezměněna, jinde jsou buňky epithelu smíšené s tvořícími se vajíčky; nikde však nelze zji- stiti, že by se ve vlastních trubicích objevovala vajíčka; naopak du- tina jest vyložena pouze zárodečným epithelem, dutina pak jest z části vyplněná zrnitou hmotou, v níž jsou více méně četná jádra roztroušena. Jestliže se tedy vaječníky jeví jako postranní proliferace zárodeč- ného epithelu do postranních dutin, musí se na seriích řezových střídati řezy se zavřenými trubicemi, a dále trubice, jejichž epithel pučí do postranních dutin. Čím dále na zad, tím bujnější jest proliferace epi- thelu a vývoj vajíček, takže se jednotlivé ty hrozny vaječné po délce za sebou dotýkají a zdá se, jakoby tvořily za sebou spojitou řadu. Podélné řezy ukazují však, že jsou jednotlivé vaječníky od sebe splo- štělými buňkami odděleny. Třeba ještě osvětliti, co jest ona dutina, do níž vaječníky trčí. Jest to dutina tělesná? Dle poměrů blan peritoneálných nikoliv. U samců viděli jsme, že peritoneum somatické jest jednovrstevné, u samic však jisto, že toto peritoneum k stěně tělesné se přikláda- jící jest dvojvrstevné, že tedy splanchnické peritoneum následkem vývoje vaječníků přimklo se k somatickému a zatlačilo úplně dutinu tělesnou. Prostor tedy mezi trubicemi vaječnými a stěnou tělesnou představuje zvláštní vaky, v nichž uloženy jsou vaječníky. Vajíčka jsou v neustálém tvoření, což patrně souvisí s nepře- tržitou proliferací epithelu zárodečného. Starší stádia vývoje cizopa- sných červů jsou vůbec naplněna vajíčky, mezi nimiž možno sledo- vati jednotlivé buňky nepřeměněné. Na průřeze samičky, kde již vývoj vajíček blíží se ku konci, jeví se toto: Trubice vaječné jsou se stran velmi stlačené a vyloženy zbytkem epithelu zárodečného, který však již přestal proliferovati va- jíčka. Vaječníky sestávají pak z radiálných řad vývinutých vajíček, jež z prava a leva jsou od sebe oddělené pouze mesenterii a trubicemi zárodečnými. Peritoneum na stěně tělesné však jest jednovrstevné, takže vaječníky nyní v dutině tělesné skutečně se nalezají. Kde toho příčina? Vysvětlení k tomu poskytují průřezy. Vi- díme totiž v dutinách, kde vaječníky se prostírají, četné amoeboidní buňky buď splývající volně v dutině, anebo se přikládající ku stěně vaků. Kde jejich původ? Pečlivé sledování řezů ukazuje, že tyto amoe- boidní buňky mají původ ve stěnách peritonea, že se zveličují, utrhávají a nabývají tvaru amoebovitého a vůbec že mají povahu lymfatických Organogenese gordiů. 30 tělísek. Tělíska tato se patrně stráví, neboť čím starší jest stádium vývoje vajíček, tím více ubývá splanchnické blány peritoneálné, a tím méně jest lymfoidních elementů. Posléze ztráví se celý obal tento a pak vidíme jen ještě zbytky jeho ve spůsobě několika málo tu a tam roztroušených buněk. Na příznivých řezech vidno však, že řady vajíček jsou ve Spo- jení s dutinou bývalých trubic, že mají tedy tendenci vrátiti se tam, kde byl jejich původ. Tendence tato vyznačena jest i obdivuhodným upravením chromatické hmoty v jádrech vaječných. Tak vidíme, že dotčená hmota jest v jádrech uložena vždy jen ve směru k otvoru do trubic vaječných ! Vajíčka tudy v každé řadě jsou dle této hmoty seřaděna a jeví tím určitou polární orientaci. Shromáždění chromatické hmoty na polu jádra, obráceného právě jen ve směru k trubicím, dosáhlo se patrně jen konservací v líhu, jak jsem již také připomněl u buněk střevních. Zachování vajíček v jiných tekutinách, jako v kys. chromo-ctové, činí sice pěknou strukturu jádra a žloutku zřetelnou, nic však méně o polárním určitém směru jádra není řeči. Vajíčka z dospělého G. Preslii a sice z nejzažších částí trubic pohlavních ukazuji pouze na pěknou radiální strukturu žloutku a poněkud excentrickou polohu velkého jádra. Va- jíčka tato jsou šestiboká, což patrně pochází od všestranného tlaku, kdežto mladá vajíčka jeví ještě obrys okrouhlejší, jsou však dle množ- ství v jednotlivých řadách sploštělejší. Z epithelu zárodečného vytvořivší se vajíčka nejeví ještě urči- tější skupení chromatické hmoty na jednom polu jádra. Tato jsou celkem jednotvárnější, barvíce se skoro stejnoměrně v celém povrchu. Jakmile však vajíčko dospívá, orientuje se ihned chromatická hmota k vývodům vajíček, ostatní pak část jádra zbarví se slaběji. V dospělých gordiech vyložil jsem trubice samičí, jakožto vaky vaječné, vyložené zvláštním plochým epithelem. Dle skoumání embry- ologických vaky tyto dávají původ epithelu zárodečnému, z něhož vznikají postranním vychlipováním párovité vaječníky. Když tedy va- jíčka dozrála, vrací se do trubic, v nichž zbytek epithelu zárodečného změní se na epithel jejich stěn, Pak jsou vývody tyto naplněny zra- lými vajíčky a z trubic vaječných povstaly vaky vaječné, z nichž ubírají se vajíčka dále na zad do vejcovodů. Tím myslím, že jsem přispěl poněkud k osvětlení záhadných orgánů gordiů. 38 XL. F. Vejdovský ID iteratura. Ve svém sdělení „Strunovci okolí Pražského“ (Věstník 1885), podal jsem seznam literatury, jež až do té doby 0 „Strunov- cích“ vyšla. Nyní připojují další seznam této literatury od r. 1886, z čehož vidno, že od vyjití mé práce v „Zeitschrift f. w. Zoologie“ spisy o organisaci a systematice gordiů značně se rozmnožily. 1886. Vejdovský F., Zur Morphologie der Gordiiden. (Z. £f. w. Z.) Band 45. 1886. Villot A., Revision des Gordiens. Ann. se. nat. Zool. 7. sér. T. L. art. 5. 1887. Camerano L., Ricerche intorno al Parassitismo éd al Polimor- phismo dei Gordii. 1887. Villot A., Mémoire sur Anatomie des Gordiens. Ann. sc. nat. Zool. 7. sér. T. II. art. 4. 1887. Camerano L., Ric. intorno alle specie italiane del Genere Gor- dius. Atti Acad. Scienzi Torino. Vol. XXII. 1887. Camerano L., Osservazioni sui caratteri diagnost. dei Gordius ete. Boll. Mus. Zooi. Anat. com. Torino. II. 18587. Camerano L., Nota intorno alla struttura della cuticula del Gord. tricuspidatus. Boll. Mus. Zool. ed Anat. Comp. Torino. Vol. II. 1887. Villoť A., Sur VAnatomie des Gordiens. Ann. Sc. nat. Zool. 1888. Vejdovský F., Studien ber Gordiiden. (Zweite Mittheilung.) Zeitsch. £. w. Z. Band 46. 1888. Camerano L., Ricerche sopra i Gordii d''Europa e deserizione di due nuove speci. Boll. Mus. Zool. Anat. Comp. Torino. Vol. III. 1888. Camerano L., Ricerche intorno alla Anatomia ed Istologia dei Gordii. 1888. Michel, De Vexistence d'un véritable épiderme cellulaire chez les Nématodes et spécialement des Gordiens. Compt. Rend. Acad. Se. T. 107. p. 1175—1171. 1888. Cerruti et Camerano, Di un nuovo caso di parassitismo di Gordius adulto nel'uomo. Giorn. Acad. Med. 1885. 1888. Villot A., Note sur Vhypoderme et le systéme nerveux péri- pherigue des Gordiens. Compt. rend. Acad. Se. Paris. 1889. Michel A., Sur Vépiderme de Gordius. Boll. Musei di Zool. ed Anat. Comp. Torino. Vol. IV. 1889. 1889. 1889. 1889. 1890. 1890. 1891. 1891. 1892. 1892. 1892. 1892. 1892. 1892. 1892. 1893. 1893. Organogenese gordiů. 39 Camerano L., I primi momenti dellevoluzione dei Gordii. Boll. Musei Zool. Anat. Comp. Torino. Vol. IV. Camerano L., Nuove Osserv. intorno ai Gordii italiani I. Boll. Mus. Zool. Anat. Comp. Torino. Vol. IV. Camerano L., I primi momenti del Evoluzione dei Gordii. Memorie della reale Accademia delle Šcienze di Torino. Ser. IL. T. XL. Tav. III. Linstow v., Ueber die Entwicklungsgeschichte und die Anato- mie von Gordius tolosanus. Arch. £. mikrosk. Anat. Bd. 34. Camerano L., Nuove osserv. intorno di Gordii italiani II. Boll. Musei Zool. ed anat. Comp. Torino. Vol. V. Camerano L., Intorno ad una spec. di Gordius (G. aeneus V.) racolta dal Sig. G. B. Anselmo in Venezuela ete. Ann. Museo Civico di Storia Naturale Geneva. Vol. X. Ser. 2a Linstow v., Weitere Beobachtungen an Gordius tolosanus und Mermis. — Arch. f. mikrosk. Anat. Bd. XXXVII. Villot A., T'evolution des Gordiens. Ann. Sc. nat. zool Tom. XI. Camerano L., Ricerche int. al parassitismo ed allo sviluppo del Gord. pustulosus Baird. — Atti accad. Scienze Torino. Vol. XXVIL Camerano L., Deserizione di una nuova spec. del gen. Gordius di Palmeira ete. Ann. Mus. Civ. di Stor. Nat. Ser. 2a. Vol. X. Camerano L., Descriz. di una nuova spec. del genere Gordius racolta dellisola di Engano. — Ann. Mus. Čiv. Stor. Nat. di Genova. Vol, XII BRohde ml, Gibt es Holomyarier? Sitzungsber. k. b. Acad. Wiss. Berlin. 7. Juli. Rohde Em., Muskel und Nerv. III. Gordius. Zool. Beitráce. Beor. von A. Sehnetler fortgefihrt von E. Rohde. III. Bd. Ward H., On Nectenema acile. Bull. Mus. Comp. Zool. Cam- bridge. Vol. XXVII. Ward H., Preliminary Communication on the Host of Necto- nema agile. Proceed. american academy Arts. Sc. Camerano L., Ricerche int. alla Forza assol. dei Muscoli de- gli vortele I. Muscoli dei Gordii Accad. della Scienze di Torino. Vol. XXVIII. Camerano L., Descrizione di nuova spec. di Gordius di Mada- gascar. Boll. Mus. Zool. Anat. Comp. Torino. Vol. VIIL o Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Viskem dra. Ed. Grégra v Praze 1893. XLI. Korund von Pokojowic bei Okřiško im. westlichen Máhren. Von Dr. Heinrich Barviř in Prac. (Vorgelegt den 27. Oktober 1893). Vor zwei Jahren sah ich in den Sammlungen des k. k. natur- historischen Hofmuseums in Wien ein Exemplar von Korund aus der Umgegend von Okřiško. In den heurigen Ferien besuchte ich die Ge- gend und wurde durch die Gefálligkeit des Herrn Postmeisters Ki- ment in Okřiško auf einen Abhang bei dem Dorfe Pokojowic (Poko- jovická stráň) gefůhrt, wo ich Gelegenheit hatte in einer kurzen Zeit zahlreiche Exemplare desselben Minerals zu sammeln. Der Korund kommt an jener Stelle in einem Gang von grob- kórnigem Feldspath eingewachsen vor. Dieser Feldspath hat eine theils róthliche, theils weissliche Farbe und gehórt in den von mir untersuchten Partien zum Orthoklas; er verrieht v. d. L. einen starken Kali-Gehalt nebst etwas Natrium und lieferte Spaltbláttchen, welche zwischen gekreuzten Nicols beobachtet, durchaus einfach waren und Auslóschungsschiefen des Orthoklases zeigten. Der Feldspathgang durchsetzt den hiesigen Gneis. Nebst Korund enthált er noch andere Mineralien eingewachsen, von deren náherer Beschreibung hier vór- láufig abgesehen wird. Vorzuesweise ist es schwarzer Turmalin, welcher in seiner verticalen Zone ofters eine idiomorphe Begrenzune besitzt, in feinen Splittern in braunen und grůnen Tónen durchsichtig ist und Borsáure nebst etwas Fluor enthált;") ein schwarzbrauner, optisch fast einaxiger Biotit; ein Muscovit, welcher v. d. L. neben Kalium auch etwas Natrium verráth, fluorfrei zu sein scheint und einen grossen Winkel der opt. Axen besitzt (2E = etwas ber 709). Auch m Er gibt mit der Turner'schen Probe eine starke Reaktion auf Borsáuře. Fluor wurde mittelst Fernambukpapier nachgewiesen. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe, 1893. 1 9 XLI. Heinrich Barvíř einen braunen Titanit-Krystall von Briefcouvert-Habitus fand ich in dem Feldspath eingewachsen u. A. m. Der Korund bildet sechsseitice, kleinere und gróssere, mitunter bis úber 4 cm Ilange Individuen, meist von prismatischem oder pyramidalem Habitus der zweiten Štellung (m PZ), deren krystalio- oraphische Begrenzung jedoch oft verschiedenartige Unregelmássic- keiten zeiot. An der Oberfláche derselben befindet sich sehr oft eine orauliche Substanz, welche sich mit dem Messer als weisses Pulver abschaben lásst, u. d. M. eine schuppice Zusammensetzung zeiot und im Kólbchen kein Wasser lieferte; ihre feinen Theile zeigen gelbe Polarisations-Farben I. Ordnung. Diese Subtanz ist wohl ein Umwand- lungsproduct des Korund, daher haben die meisten Individuen eine matte Oberfiáche. Nebstdem sind manche Fláchen uneben und die Formen durch Druckkráfte oft verschiedenartie deformirt. Mitunter sieht man auch wurmfórmig gekrůmmte Exemplare, áhnlich der Figur 5 in meinen „Beitrágen zur Morphologie des Korund“.“) Die obere Be- grenzung der Individuen ist meist unregelmássig, mitunter knotig, selten spitzen den Krystall besondere Pyramidenfláchen zu. Bei der Betrachtune einzelner Formen an verschiedenen Indi- viduen fállt die Erscheinune auf, dass auch bei anscheinend gut ent- wickelten Stůcken sehr oft Abweichungen in der Grósse solcher Kanten vorkommen, welche man bei der sechsseitigen Entwickelune jener Individuen doch zusammen einer und derselben Form zu- schreiben móchte. Die Winkel divergciren um 1“ bis 2“ recht oft, bei einigen aber auch um 5", 4“ und noch mehr; in einem beob. Falle um etwa 69, in einem anderen sogar um circa 109%?) Nicht selten findet man steile Pyramiden entwickelt, deren eine oder mehrere Fláchen fast senkrecht auf oZť stehen, also fast prismatischen Wláchen entsprechen, wáhrend die úbrigen bedeutend anders zu o? geneigt sind. Als Beispiel mogen die sechs Winkel eines nur 2 mm breiten Individuums dienen, welches fast prismatisch entwickelt war; dieselben betrugen nach einander 58"/;9%,59"/,?,60%,609,61"/,9,58*/,". An grósseren Exemplaren findet man an den verticalen Kanten eines Individuums mitunter noch niedrigere Werthe mit 60" verbunden, wenn auch nie in dem Maasse, wie bei dem zweiten Zwillineskrystall, welchen ich in den oben citirten „Beitrágen“ beschrieben habe. Meist muss man sich daher mit einer Bestimmune des Gesammthabitus begnůgen, indem !) Annalen des k. k. naturh. Hofmuseums in Wien, 1892, pag. 141. 2) Eine áhnliche Erscheinung wurde auch pas. 140 u. 142 der eben cit. Abh. beschrieben. Korund v. Pokojowic bei Okřiško im westl. Máhren. cÍ man entweder den durchschnittlichen Werth aller Winkel nimmt, oder nur diejenigen Kanten berůcksichtiot, welche von vorherrschen- den Fláchen gebildet werden. Abgesehen von den Differenzen in der Kantengrósse ist der Gesammthabitus der Formen gewóhnlich hexagonal. Es kommen aber auch Individuen vor, bei welchen ein Fláchenpaar bedeutend stárker ausgedehnt ist als die úbrigen vier Fláchen, so dass solche Indivi- duen einen anscheinend rhombischen Habitus zeicen. So verhielt sich bei zwei pyramidal entwickelten kleinen Individuen die Lánge der einen Diagonale an der Basis zu der Lánge der beiden anderen Dia- gonalen dortselbst wie 2:1, bei einem hnlichen wie 3:2. Das arósste - Stůck, welches ich sammelte, ist ein sechsseitiges prismatisches In- dividuum von 42 mm Lánge. Zwei parallel zu einander stehende Seiten sind jede circa 2"/„mal so breit wie jede der úbrigen. Die Dicke in dem breiteren Durchmesser betráct 34 mm, senkrecht dazu nur 16 mm. An den Korundexemplaren kann man gewóhnlich einen schaligcen Bau nach oR erkennen, und alle lassen sich verháltnissmásssic leicht nach dem Grundrhomboeder theilen. Die basische Fláche zeigt ge- wohnlich einen schwachen, schillernden Glanz, welcher ófters jenem mancher Bronzite áhnlich ist. Sie ist gewóhnlich nach F fein cestreift, wobei meist circa 4—6 Streifen auf 1 mm Dreite entfallen, es ist jedoch auffallend, dass diese Štreifune selten nach allen drei, ein- ander unter 609 schneidenden Richtungen gleichmássie entwickelt ist. Oft ist eine gute Streifung nur nach zwei Richtungen vorhanden, wáhrend in der dritten Richtung die Streifung entweder unvollkommen ist, oder auch gánzlich fehlen kann. : Der schalige Bau nach oR lásst sich mitunter auch auf den verticalen Begrenzunesfiáchen der Individuen beobachten, wo eben- falls eine Streifune und zwar parallel den Combinationskanten der ersteren mit oR zum Vorschein kommt. Solche Streifen pflegen jedoch grob und unvollkommen zu sein, sie gehen námlich nicht immer um einen ganzen Durchschnitt eines Individuums herum, die „Schichten“ des Minerals zwischen denselben bleiben nicht oleichmássig dick und sind oft mit kleinen Hóckern besáet. Nach einer oR Fláche lásst sich ein Individium nicht so leicht theilen wie nach J, jene Fláche dient aber zuoleich als Gleitiláche. Bei Exemplaren, welche durch Druckkráfte gekrimmt worden sind, erscheinen einzelne Theile nach derselben Fláche ófters mannigfach 1 4 XLI. Heinrich Barvíř verdreht und gegen einander recht weit verschoben, mitunter erhált sie selbst eine deutliche Biegung. Im Allgemeinen sind die Abweichungen von der normalen Formentwickelung des Korund theils wáhrend seines Wachsthums, theils aber erst nachtráclich entstanden, nachdem die Individuen ihre Wachsthumsperiode bereits geschlossen hatten. Erscheinungen der zweiten Art begegnet man bekanntlich in den pegmatitischen Gángen recht háufie. Theilt man die Stiicke nach R, so ist auffallend, dass die er- haltenen Theile gewóhnlich nur zwei elánzende Fláchenpaare zeigen, von denen noch das eine meist vollkommenner ist als das andere, wáhrend das dritte Fláchenpaar nach Ž meist uneben und clanzlos erscheint.") Deswegen sind die R-Fláchen auch hier fůr Absonderunes- fláchen, nicht fůr Spaltfláchen zu halten. Am Goniometer liefern auch die besten Theile nach A nur theilweise gute Signale. Die gemesse- nen Winkel variiren mit circa £ ",? um 949. Nimmt man den letzte- ren Werth von 94%' als Basis fůr die Rechnune an,*) so folet aus demselben 21009199, ZPS E90 U Es wurden mehrere Individuen von Pokojowic mittelst Anlege- goniometer gemessen, einige auch auf einem Reflexionsgoniometer, um ihre Formen annáhernd festzustellen. Da aber nach der Beschaffen- heit derselben eine Vereleichune auf Minuten keine Bedeutung haben kann, wurden fast alle Daten auf 1“ abgerundet. Viele Individuen zeigen sehr steile Formen, welche einem Prisma recht nahe kommen. Es wurde an einem solchen als Neigune der vorwaltenden mP2 Fláchen gemessen mP2:oR— 8819 fůr eine Fláche. OSN „andere Fláche. Mittel 8879 1) Cf. Tsehermak. Optisches Verhalten von Korund-Krystallen, Min. petr. Mitth. 1878, p. 362—364. 2) Diesen Winkel erhielt ich als Durchschnittswerth an drei gut entwickel- ten Kanten zweier Individuen eines Zwillingskrystalls von Korund, wie in den „Beitrágen“ pag. 136 mitgetheilt wurde. Zu jener Abhandlune sei hier angemerkt, dass der Winkel fůr B 94%" an dem mit Korund isomorphen Eisenglanz und zwar an jenem von Vesuv (v. v, Kokscharow) beobachtet wurde; ferner dass die fůr 3P2 berechneten Winkel lauten sollen: žP2: R- 31932', 3P2:0R— 73%40)'; 5P2:5P2— 5721" Korund v. Pokojowic bei Okřiško im westl. Máhren. ey) Der letzte Werth ergibt annihernd: 37P2 Ber.. 37P2:0R — 882". Dieselbe Gestalt fand ich noch an zwei Individuen. Ein viertes lieferte eine recht gut messbare Kante einer vorwiegenden m2 Fláche zu o = 88), entsprechend der Form 28P2Berm 282 10b 884). Zwei Exemplare ergaben die Neigung von mP2:olt = 804", wobei zwei Kanten eines Individuums einen und denselben Werth gaben. Dieser entspricht der Form 17F2. Ber. 17P2:oR- 81). Drei Individuen scheinen ** P2 entwickelt zu haben. An dem einen wurde die Neigung einer mP2 Fláche zu ot gem. — 84/“. An einem anderen wurde als Neigung einer Fláche aus dem linken oberen Dodekanten zu R (Absonderunesfláche) gem. zz 937, entsprechend einer Neigung zu oR— 8439. Ber. "> P2:o/č— 84)". Ein drittes Indivi- duum zeigte als Neigungswinkel zu oč bei einer Fláche 89" bei einer anderen —„ 831" s adytten AO woraus sich ebenfalls ein Mittelwerth von etwa 841? ergibt. Ein viertes úhnliches zeigte die Neigune einer mP2 Fláche zu o = 851" einer anderen a OZ) Ein pyramidal entwickeltes, deseleichen ein wurmfórmig ge- krůmmtes Exemplar ergaben mP2 : oč = circa 89", entsprechend etwa WZ Bet. 0P230 = 890. „Ein Individuum gab als Winkel zwischen einer gut entwickelten Fláche des linken oberen Dodecanten zu einer abcespaltenen Fláche nach R— 853", welcher Werth fůr mP2:0R etwa 82!“ ercibt, entspr. der orm 59523 Ber 12 105— 922: Ein pyramidal entwickeltes Exemplar hatte eine Polkante — 59%1 eine andere c = 5840! jm, Mittel— 5919 entspr. 81721 zu oi. Ein anderes zeigte als Winkel zweier Polkanten 61929" und 57911", Mttl. 59920" entspr. 81951' zu oR, woraus sich etwa die Form 6P2. Ber. 5P2:0R— 81940" ableiten wůrde. Der Winkel 61929" deutet auf eine Verschiebung der Fláchen hin. 6 XLI. Heinrich Barvíř Ein Exemplar besass bei einer Fláche eine Neigung von 831" zu oďť, bei einer anderen circa 78% Die Differenz beider Kanten- winkel betrug also etwa 5%. Das Mittel beider Messungen von 80:", entspr. 3P2.Ber.3P2:oR— 803" Zwei andere unvollkommene Fláchen standen auf oX fast senkrecht. Einen dem eben genannten Durchschnittswerthe áhnlichen Winkel lieferte ein Individuum, dessen eine cut enutwickelte Polkante 5995' betrug, entspr. 80920" zu of und der Form 13P2.Ber. 3 P2:oR = 80924, Ein Individuum ergab als zwei Polkantenwinkel 585“ und 599, Mittel 58;", entsprechend dem Winkel mP2:oR— 1939 oder etwa DĚL 20b — (Os. Zwei Individuen zeigten einen Winkel zu o = circa 79", bei- láufig entsprechend +5 P2. Ber. !5 P2:o0R— fast 799. Zwei Exemplare lieferten als Durchschnittswinkel zu ož'113". Bei einem derselben wurde gemessen eine Kante — 789 zweten „. — (8) duitte. osin = Die Werthe ergeben annáhernd von % Pž, ber. % FP2:oR = Bei einem Individuum cibt die Durchschnittszahl der Neigungen von drei Pyramidenfláčhen zu ok (73", 76%, 8219) einen Werth von circa 77", entspr. '* P2 (ber. 779), oder wegen zu grosser Differenzen der Kantenwinkel einfacher 9P2 (ber. 761" zu oM). Zwei Individuen zeigten je einen Winkel zu oR—= 15", ein drittes eine Polkante — 56%“, eine andere 58%“, durehschnittlich also 573", entspr. 15“ Neigung zu oR, entsprechend etwa 4 P2. Ein Exemplar zeigte eine Polkante gleich 56", entspr. fast 70" (69952") Neigung zu oR, demgemáss annáhernd 2P2. Ber. 2P2:0R 16959! Ein Individuum lieferte zwei Polkanten zu 541“ und 55?", durch- sehn. 55“, entspr. beinahe dem Winkel zu ol? = 673", folglich etwa der Form 3P2.Ber.3P2:0B = 611" Eine Schlussform zeigte zu oR einen Winkel von circa 55“, entsprechend vielleicht etwa der Form P2. Ber. P2:oR— 593?". Der Reihe nach wurden, wenn auch mit geringer Sicherheit folgende Formen constatirt: 87P2, 28P2, 17P2, 15 P2, 6P2, Ls PZ, (9B2)(5P2) 13 P2 4P2,8P221P20(3P2) 020222 (nd circa P2). Korund v. Pokojowic bei Okřiško im westl. Máhren. 7 Die meisten dieser Formen wurden an aufgewachsenen Kvry- stallen bisher nicht beschrieben. Wegen der oben angefihrten Ausbildunosweise bin ich der Ansicht, dass auch die beiden Korund-Exemplare, welche ich in den „Beitrágen“ sub. II. und IIT. beschrieben habe, einmal eingewachsen gewesen sind. Die meisten Stůcke haben crauliche Farben, čófters mit bláu- lichen oder bráunlichen Nuancen, seltener sind sie sapphirblau. Die abgespalteten Štůcke zeigen meist eine blassbraune Fárbune. Die Vertheilung des Farbstoffes pflegt oft ungleichmássie zu sein, sodass die Stůcke dann, besonders wenn sie angefeuchtet wurden, oleichsam gefleckt erscheinen. Die Dichte von auscesuchten blassbraunen Stůcken wurde bei 1990 und 1:20 9 Substanz mittelst Pyknometer zu 3:95 bestimmt. Dagegen lieferte eine sapphirblau gefárbte Probe von 0571 9 Gewicht bei zweimaliger Wiederholung des Versuches fůr die- selbe Temperatur eine verháltnismássie niedrige Zahl 3:81, wáhrend die Dichte des Korund gewohnlich zu 3:95—410 angegeben wird.) Reine Partien sind in feinen Splittern farblos durchsichtie. Alle, besonders aber die cefárbten lassen oft zahlreiche Einschlůsse von mikroskopiscehen Dimensionen. wahrnehmen, welche bald bráunlich und gelblich, bald schwarz gefárbt erscheinen, zum Th. aber auch farblos sind. Dieselben sind gewohnlich mannigfach unregelmássie begrenzt. Die bráunlichen und schwarzen sind meist undurchsichtig, lassen keine Einwirkune auf das polarisirte Licht wahrnehmen und erinnern oft an Erze. Die Farblosen zeigen čfters Libellen, solche Einschliůsse sind dann Poren mit Flůssigkeiten. Hie und da findet man gróssere Bláttehen von Muscovit im Korund eingeschlossen. Da dieselben jedoch gewóhnlich parallel zu o gelagert sind, so lásst es sich nicht mit Bestimmtheit angeben, ob dieselben fiir Einschliůsse zu halten sind, oder ob sie eine andere Bedeutung haben. Die blauen Stiicke von Korund sind pleochroitisch wie gewóhnlich zwischen intensivem Blau und schwachem Meergrůu. Zwischen gekreuzten Nicols erscheinen die nach oř abcelósten Platten, solange sie nicht hinreichend důnn sind, nicht in jeder Lage dunkel, sondern lóschen bei einer Drehung um ihre Axe viermal aus. Dabei kommt eine Zwillingslamellirung nach F zum Vorschein und zwar bei allen untersuchten Stůcken nur in einer Richtune. !) Dana, Mineralogy, 1892, p. 211. S XLI. Heinrich Barvíř Daraus folgt, wie schon A. v. Lasaulx bemerkt hat,“) dass die rhomboědrische Ablósung beim Korund nicht nothwendig durch Zwillingslamellen bedingt ist. In zwei Fállen war die Streifune nach R auf der basischen Fláche ganz unvollkommen, und die Zwillings- lamellirung war parallel zu dieser Richtung ausgebildet. Die Breite solcher Lamellen betráct 0:025 bis 0:06 mm. Wahrscheinlich ist diese feine Zwillingslamellirung Ursache des bronzit-artigen Schimmers mancher basischen Fláche. Alle Zwillingslamellen lóschen zugleich und zwar parallel nach. ihren Lánosrichtungen aus, in Zwischenstel- lungen zeigen sie zweierlei verschiedene Polarisations-Farben. Im converé. polar. Lichte erhált man ein zweiaxiges Interferenzbild von negativem Charakter, dessen Axenwinkel aber sehr gross ist. Die Ebene der opt. Axen liegt zugleich parallel zu der Láuesrichtung der Zwillings- lamellen. Die Scheitelpunkte der Hyperbeln fallen hinter die Grenze des Gesichtsfeldes, welches bei meinem Instrument 117% betráct, daher 2E>>1177.") Betrachtet man dagegen recht dinne Splitter nach oK, so findet man, dass ein System von Zvwillingslamellen beim Drehen zwischen gekreutzten Nicols fortwáhrend dunkel bleibt, das andere aber abwechselnd hell und dunkel wird und parallel auslóscht: das erste Lamellensystem befindet sich in der horizontalen Lage, das zweite hat zu demselben infolge seiner Zwillingsstellune nach X eine Nei- gung und zwar (ber.) von 64946. Daraus, dass das eine horizontal liegende System von Lamellen zwischen gekreuzten Nicols fortwáhrend dunkel bleibt, folet aber, dass dieser Korund optisch einaxig ist. Nach der eben mitgetheilten Beschreibung erscheint der Korund von Pokojowic in mehrfacher Hinsicht bemerkenswerth. Ein Vorkommen von Korund in einem Gange von Feldspath wird in unseren gewóhnlichen Haudbůchern selten erwáhnt. Dana gibt an ?), dass in der Náhe von Mozzo in Piemont iKorund in einem weissen compacten Feldspath angetroffen wird. Vielleicht kommt das- selbe Mineral in dhnlicher Weise auch bei Felling in Nied. Osterreich vor. Dortselbst bildet auf der Herrschaft Els, ebenfalls in einem Gneisgebiete, der Serpentin eine Kuppe, welche „von rein weissem Feldspath bedeckt ist.“ Auf diesem Serpentinlager fand B. Werner 1) CF. A. v. Lasaulx: Úber das optische Verhalten und die Mikrostructur des Korund: Groth, Zeitschr. fůr Kryst. X, 1885, p. 349, 361. 2) Úf. A. v. Lasaulx in demselben. Art p. 365. 9) Mineralogy, 1892, p. 212. Korund v. Pokojowic bei Okřiško im westl. Máhren. 9 lose Geschiebe von Korund, doch gelane es ihm nicht den Anbruch selbst zu finden. ) Ferner sind die mannigfachen Formen bemerkenswerth, welche den Habitus einzelner Exemplare bedingen, von welchen Formen auch mehrere an aufgewachsenen Krystallen bis jetzt nicht be- schrieben wurden.- Auch die morphologischen Eigenthůmlichkeiten sind erwáhnens- werth, welche theils wáhrend des Wachsthums der Individuen, theils erst spáter enstanden sind. Nebstdem ist nicht wenig interessant die Menge und die Grósse hiesiger Korunde, welche beiden Erscheinungen freilich zunáchst durch eine Menge von gleichsam úiberschůssiger Thonerde bedinot Sein mussten. Nimmt man darauf Růcksicht, dass die Korund-Individuen sehr oft idiomorph und dabei recht gross entwickelt sind, wáhrend der Feldspath allotriomorph kórnie struirt ist, so kann man daraus schliessen, dass jene Korund-Individuen sich wenigstens grósstentheils frůher ausbildeten, als der grobkórnige Feldspath den Gang ausge- fůllt hat. Man kann aber auch erkennen, dass der Korund in diesem Gange von Feldspath authigen ist. Denn er zeigt oft recht grosse Storungen in seinem Wachsthum, welche deutlich durch das Hinzu- treten der Feldspathsubstanz bewirkt wurden. Auf die bei der Kry- stallisation obwaltenden Verháltnisse weist die Anwesenheit des Tur- malins hin. Auch dieser entwickelte sich wegen seines partiellen Idiomorphismus wenigstens gróssentheils frůher, als die Gangspalte von der Feldspathsubstanz gefůllt wurde. Weil auch er bei seiner Entwickelung zumeist durch die Feldspathsubstanz gehemmt wurde, so fállt seine Entwickelungsperiode mit jener von Korund wenigstens theilweise zusammen. Der Turmalin enthált aber Borsáure und Fluor, Bestandtheile, welche namentlich Fré my zur Erzielung grósster kiinst- lichen Krystalle von Korund als Agentien in mehreren Verbindungen mit Erfolg angewendet hat.?) Dass auch etwas Wasser bei der Bil- dung des Pokojowicer Korunds vorhanden war, das bezeugt die An- 1) Verh. der k. k. geol. Reichsanst. 1884, p. 151. Cf. V. v. Zepharovich: Mineralog. Lexicon f. d. Kais. Osterreich, III. Bd., bearb. v. F. Becke, Wien, 1893, p. 141. 2) Eine gedrángte Schilderung der Frémy'schen Versuche nach seinem Buche Synthése du rubis, Paris 1891, enthált u. A. die Edelsteinskunde vom C. Doelter, Leipzig 1893, p. 98—100. 10 XLI. Heinrich Barvíř Korund v. Pokojowic bei Okřiško im west]l. Máhren. wesenheit der beiden Glimmer, des Biotit und des Muscovit am deut- lichsten. Ferner waren Alkalien und Kieselsáure da, u. zw. haupt- sáchlich in jenen Procentmengen, wie sie im Orthoklas verbunden vorkommen. Vielleicht liesse sich nach der Art des Auftretens unseres Korunds auch eine Methode finden, nach welcher recht grosse Kry- stalle von Korund kůnstlich dargestellt werden koónnten. Mineralogisches Institut der k. k. bohmischen Universitát Prag, im October 1893. Verlag der kčnigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XLII. O jistém problému geodetickém. Podává dr. V. Láska, v Praze. S dřevorytem. (Předloženo dne 10. listopadu 18983.) Ve svém pojednání „o měkterých problémech geodetických“ předloženém dne 5. května 1895 pojednal jsem o interpollaci trigono- metrických bodů pomocí těžiště a rotace. Stejným spůsobem vyrovná- vají se nyní jak z čísla 3178—19 časopisu Astron. Nachrichten ze dne 9. srpna vysvítá, body měření evropského. V témž čísle, o čtvrt roku později vydaném než mé pojednání předloženo, odvozuje dr. L. Krůger vzorce, které celkem se vzorci mnou odvozenými se kryjí. Ač mně tedy priorita publikace přísluší, dovoluji si konstatovati, že pan dr. L. Krůger zcela neodvisle na tento způsob vyrovnávání při- padl. Jiný způsob interpollace uveden jest prof. F. R. Helmertem v díle: Die europáische Lángengradmessung in 52“ Breite. Ver- offentlichungen des kón. Geod. Instituts. Berlín 1893. Numerická applikace mých vzorců bude publikována v mé větší práci o revisi trigonometrických bodů král. města Prahy, kterou po- mocí české akademie provádím a v brzku dokončiti hodlám. Při té příležitosti dovoluji si poukázati na nejjednodušším pří- padě, jak mnou zavedeného principu lze použiti k vyhledávání chyb. Předpokládejme, že jsme měřili v určitém trojúhelníku veškeré elementy totiž tři strany a. 0D .c a tři úhly a By pak lze celkem PD-£ 12.5 t. j. 19 trojúhelníků sestrojiti a více Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 XLII. V. Láska PMS S S 8 EA ma 8 ao ee o a a o A8 © HRB r e 8 C C C U U é RR Bye 8 8 o S o 9 a a 8 o BR a A8 a o O o Beg c S ee Abychom sestrojili trojúhelník odpovídající co nejtěsněji uvede- uému měření, volme libovolné osy souřadnic OX a OY (viz obrazec) a dále libovolný bod P, který se za- čátečním bodem soustavy O spojíme přímkou OP. Řešme nyní všech 19 trojúhel- níků, a vypočítejme 19 veličin m | : | | pomocí rovnic 2 mě = a" -7 — 40 cos f z | DZ mn a nanesme z bodu P na přímku PO délku 2 AP == 5 Mm, pak obdržíme na přímce PO celkem 19 bodů a kol bodu Ca B taktéž 19 bodů. Vyhledáme-li pro jednotlivé skupiny těžiště ta tk lo pak jest jimi určený trojúhelník, který co nejtěsněji k měřeným hod- notám přiléhá. Konstrukci neprovedeme arciť graficky, nýbrž počtem Budiž ABO ="u pak máme rovnice Ra Z XP— MOS U Ya = YpP— msn u a tedy souřadnice definitivního bodu A X Xa = 2P— 15 cos U 22 É Ya = yP— 9- stm U, O jistém problému geodetickém. 3 Dále bude ©BI LAT- C cos (c X) YB Z Ya csin (c X) we — TA% Bbcos (b X) Ye = Y4— db sin (b X) a tedy definitivní souřadnice o — —= X) X B a a podobně Ka - X) 2 p E Netřeba dokládati, že uvedená methoda dovoluje rozšíření na libovolný mnohoúhelník. K výpočtu úhlu (c X) (b X) nutný úhel v vy- počteme snadno pomocí rovnice DC (AD Da 4 ' m pak bude X (eX) = u— v. X (bX)— u— v- a. Předpokládejme nyní, že měřen jeden element chybně. Pak ob- držíme dvě skupiny bodů, snadno poznatelné. Jedna bude obsahovati veškeré body s chybným elementem, tak že lze tento snadno roz- A úhel poznati. Dejme tomu, že měřeno a chybně. Pak budou trnjúhelníky (©120) (a b a) (a « P) (« c a) (a B 7) (a 5 £) (a « 7) (a c 8) (a 8 v) (a 0 7) 4 © XLIL V. Láska: O jistém problému geodetickém. tvořiti jednu skupinu, a ostatní druhou. Tím způsobem snadno eli- minujeme chybný element. Kdybychom vyrovnávali obvyklým způsobem, pak nejsme s to rozpoznati chybu, mimo to jest početní práce ne o mnoho menší. Neboť, že zde nutno řešiti 19 trojúhelníků, neznamená tak velkou práci počtářskou, jak by se na prvý pohled zdálo. Třeba uvážiti, že se v uvedeném případě jen se 6 rozličnými logarithmy počítá. Resumé. Zunáchst wird konstatirt, dass die Methode der Netzauselei- chung, welche in der am 5. Mai 1893 vom Verfasser vorgelegten Abhandlung: „O některých problemech geodetických“ unabhángig vom Verfasser von Dr. L. Krůger auseinander gesetzt und ange- wendet worden ist in den Astron. Nachrichten Nro. 3178—179 vom 9. August 1893. Sodann wird an einem Beispiele gezeigt, wie das Princip der Methode zur Auffindung der Fehler in der Messung be- nůtzt werden kann. Nákladem král. České společnosti nauk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1893. XLIIL © Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řípu. Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. (Předloženo dne 10. listopadu 18983.) Nad nejvyšší lavicí křemitého vápence pásma VI., která v ce- lém Polabí mezi Mělníkem a Roudnicí jest rozšířena a tudíž význačnou je pro posouzení stratigrafických poměrů našeho křidového útvaru, nalézáme pásmo VII., zajímavé velkým množstvím skamenělin v celém jeho prostranství. V okolí Roudnice liší se nápadně od pásma VI. Zde totiž objevuje se hned nad pásmem VI. velmi měkký slín v mo- cnosti asi 6 m, který se na povrchu úplně rozpadává a dobrou jilo- vitou půdu dává. Jeho polohu bývá v příkrých stráních polabských u Roudnice dobře znáti, poněvadž nevyvstává tak v popředí jako pevnější, větrání více vzdorující pásma VI. a VIII., mezi něž je vlo- ženo. Jinak je tomu, sledujeme-li pásmo VII. z okolí Roudnického do Dubské vysočiny. Čím dále tím více se stávají vrstvy jeho písčitější a písčitější, tak že již u Štětí mění se hlubší čásť pásma VII. v pís- čitý slín deskovitý, takový, jako je v pásmu VI., a takovým zůstává až za Tupadly a Mělník. Vyšší vrstvy pásma VII. proměňují se, čím dále od Roudnice ku Štětí, Tupadlům a Mělníku, tím více ve hrubo- zrnný písčitý slín anebo křemitý vápenec s hrubými zrnky křemene; v Tupadlech pod Šlavínem, obsahuje nejvyšší poloha hrubozrnného písčitého slínu hnízda slinitého pískovce a v Hledsebí je nejvyšší čásť pásma VII. proměněna v pískovec. Naše pásmo VII. jest aeguivalentem Reussova „Grinsandsteinu“ od Malnic, Čenčic atd. u Loun,") jejž Frič „Malnickým řasákem“ nazval*) a jehož polohu nad svými Bělohorskými vrstvami a pod 1) Reuss: Die Kreidegebilde. Str. 95. Praha 1844. 2) Frič: Archiv. Bělohorské a Malnické vrstvy str. 18. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 1 9 XLIII. Čeněk Zahálka Lounskými koulemi vápennými stanovil. © souhlasnosti pásma VII. v okolí Řipu s Malnickým řasákem u Loun svědčí bezprostřední poloha jejich pod pásmem VIII. (— Lounské koule vápenné — Exo- gyrový pískovec od Malnic) tu i tam, jakož i poměry palaeontologické, vzdor tomu, že naleziště obě dosti od sebe jsou rozdílná po stránce ohageaké Pelán. V pásmu VII. vyskytují se podobné horniny jako v pásmu V. a VI; Jsou to: Slín šedý nebo zažloutlý s tmavošedými skvrnami nebo zcela tmavošedý. V původní poloze své jest vlhký a velmi měkký, tak že se dá krájeti nožem.: Na povrchu snadno se rozpadne. Jest velmi jemnou horninou, v níž kromě černých teček od zrnek glaukonitických jiných nerostů pouhým okem nepoznáme. Pod drobnohledem shledá- váme v něm velmi rozšířený prášek jílu, po něm vápenec jako hmotu skameňující (foraminifery). Vedlejší jsou: pyrit, limonit a glaukonit. Tento slín rozšířen je nejvíce u Roudnice. Písčitý slín v krajině Štětské a Mělnické jest aeguivalentní nejnižším vrstvám předešlého slínu.u Roudnice. Složení jeho minera- logické se shoduje se slíny písčitými pásma VI. Místy, jako u Stračí (vrstva VII. 2.), má hojně glaukonitu a lze jej nazvati glaukonitickým písčitým slínem. Přibývá-li v něm hrubých zrnek křemene, mění se ve hrubozrnný písčitý slín. Křemité vápence vyskytují se i v tomto pásmu, nikoli však u Roudnice. Činí dojem vápenců pásma IV. V lavici VIL 3. ve Vehlovicích shledal jsem při drobnohledném rozboru, že vápenec ten nemá jemných zrnek křemenných jako v pásmu IV, nýbrž, že má větší ostrohranné průřezy křemene, z nichž některé mají dutinky vzdušné s útlými jehlicovitými mikrolithy. Nejvyšší čásť pásma VII., která byla u Vrutic vyvinuta jako rhynchonellový hrubozrnný písčitý slín, přechází v Hleďsebí v pískovec rhynchonellový. Rozšíření pásma VII. Poněvadž pásmo VII. nemá velké mocnosti a obyčejně na vyš- ších místech příkrých strání Polabských ua povrch vystupuje, platí o jeho rozšíření místním totéž, co o pásmu VI. Na pásmu tomto leží vyšší čásť Horních Beřkovic, nejvyšší čásť Lipkovic a Bechlína. Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řípu. .,. bw Stratigrafie a palaeontologie. U Roudnice jsou si všecky vrstvy petrograficky i palaeontologicky rovny a nejeví žádných zvláštností ve své vrstevnatosti ani po stránce fysikální. Ve vysočině Dubské však rozdíly se jeví; proto tam také pásmo VII. rozdělíme na více částí. Mocnost pásma VII. roste od Roudnice k Mělníku. Levý břeh Labe: 1. Pode Kbel. V cestě Bechlínské jak na svahu k cihelně, tak na svahu k Be- chlínu nalezneme nad pásmem VI. a pod pásmem VIII. vrstvy pásma VII. v podobě měkkého šedého nebo zažloutlého slínu S tmavšími skyrnami neb úplně tmavošedého slínu. Na povrchu mění se v jíl. Obsahuje černé tečky glaukonitu. Pásmo to je zde 6 m mocné a za- ujímá výši nadmořskou 236:3 až 2423 m. Skameněliny má velmi hojné, místy celé skupení na malé ploše vrstevuatosti se objeví. Jsou v něm: Pecten Dujardinii, Róm. (vz) Ostrea semiplana, Šow. (vz) „ hippopodium, Nilss. (vz) „ (proteus Rss.?) (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Spondylus (úlomky) (zř) Arca (Geinitzi Rss. ?) Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř) Turritella multistriata, Rss. (vh) Flabellina elliptica, Nilss. (vh) Natica lamellosa, A. Róm. Coprolith. 2. Vostrovská cesta. V oboru toho pásma byl zde r. 1885 lom. Pásmo VII. má tu nad lavicí křemitého vápence pásma VI. mocnost 6 m. Měkký slín jeho je šedý, zažloutlý s modravými skvrnami nebo zcela zamodralý. Je bohatý na skameněliny: Malé zoubky rybí. (vz) Turritella multistriata, Rss. (h) Pleurotomaria linearis, Mant. (vz) Isocardia sublunulata, d' Orb. (vz) s 1* 4 XLIIL Čeněk Zahálka Cyprina guadrata, d' Orb. (vz) Eriphyla lenticularis, Stol. (vh) Arca subelabra, d' Orb. (vh) Tellina tenuissima, Rss. (vz) Inoceramus Brongniarti? (vh) Lima tecta, Goldf. (vz) Velký exemplár. „ pseudocardium, Rss. (vz) Pecten curvatus, Gein. (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Ostrea semiplana, Sow. (vh) Ostrea (proteus?) Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř) Flabellina elliptica, Nilss. (vh) A j. neurčené posud skam. 3. Slápek. I zde má pásmo to mocnost 6 m a zaujímá výši nadmořskou 227 až 233 m. Slín má tu vrstvy šedé s tmavšími skvrnami, hlavně však tmavošedé. 4. Lipkovice. V Ořechu. Na zadní straně domku č. 103—- 113. v Ořechu přístupna je pod pásmem VIII. nejvyšší čásť souvrství VII. v mocnosti 1:5 m. Jest to měkký modravý slín se šedými nebo zažloutlými skvrnami nebo šedý a zažloutlý s modravými skvrnami. Má četné šupinky muskovitu. Skamenělin obsahuje hojnost: Osmeroides Lewesiensis, Ag. Šupiny. (vh) Coprolith. Scaphites. (vz) Turritella multistriata. Rss. (vh) Scala decorata, Gein.? (vz) Natica lamellosa, A. Róm. Malé exempl. (zř) Eriphyla lenticularis, Stol. (h) Arca subglabra, d' Orb. (vh) Arca. Malý druh. (vh) Inoceramus labiatus, Gein. (zř) Pecten Nilssoni, Goldf. (zř) Exogsyra lateralis, Nilss. (vh) Multelea orphanus, Nov. hd Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řipu. B Vyskytla se Colonie ve dvou kulovitých tvarech srostlých o délce 3 cm. Cristellaria rotulata, Lam. (zř) a mnoho j. neurčených skam. Pravý břeh Labe. 1. Kyškovice- Brozánky. Nad Majerovým lisem. Pásmo VII. má tu mocnost 6 m, od 181'7 až ku 187'7 m n. m. Na povrchu je rozdrobené, dál od povrchu v zachovalých vrstvách. Má slíny šedé s tmavošedými skvrnami nebo tmavošedé. 2. Úvoz silmice nad Brozánky. Od 1842 m n. m. výše (viz pásmo VI.) počíná pásmo VII. a sahá až do výše 1902 m n. m. Mocnost jeho 6 m. Skládá se z měkkého slínu na povrchu v tenké desky rozpadlého barvy Šedé s tmavšími skvrnami neb úplně tmavošedé. Má hojně drobných teček olaukonitu. Obsahuje: Turritella multistriata, Rss. (vh) Natica lamellosa, A. Róm. (zř) Eriphyla lenticularis, Stol. (h) Arca subelabra, d' Orb. (vh) Inoceramus. (zŤ) Pecten laevis Nilss. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Spondylus? (vz) Rhynchonella plicatilis, Sow. (zť) Flabellina elliptica, Nilss. (h) 3. V Trávníku pod Sovicí. Pásmo VIT. 6 m mocné v podobě měkkého písčitého poněkud slínu, barvy šedé do žluta s modravými skvrnami, zaujímá výši od 870 až. po. 19341 mn- m- (W.ném jsou: Turritella multistriata, Rss. (vh) Eriphyla lenticularis, Stol. (h) Arca subglabra, d' Orb. (vh) Inoceramus. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Ostrea semiplana, Sow. (zř) „ hippopodium, Nilss. (zř) Flabellina elliptica, Nilss. (zť) 6 XLIII. Čeněk Zahálka 4. Úvoz v Leštínku. Pásmo VII. má tu 6 m mocnosti; vrstvy jeho jsou tence desko- vité, šedé nebo tmavošedé, poněkud písčité slíny s týmiž skameněli- nami, jako pod Sovicí v Trávníku. 5. V Lopatech. Také zde má pásmo VII. mocnost 6 m; jest složeno z některých písčitých slínů. Poněvadž voda shora dolů úvozem tímto se valící pásmo toto vymílá a cestu pak nesjízdnou činí, zahazuje se v těch místech rumem, takže ho nebývá viděti. 6. Jezerka. V lomech zdejších bývá zřídka zachována nad lavicí křemitého vápence pásma VI. a pod diluvialním pískem v kousky rozpadlý písčitý slín šedý pásma VII. v mocnosti asi 1 m. 7. Pod Prostkem. Ve stráni Polabské blíže dráhy severozápadní, při silnici ze Štětí do Hošťky, odkryto jest pod pásmem VIII. 6 m mocné pásmo VII., jehož vrstvy jsou ještě písčitější s hrubšími zrnky křemene, jejž nazýváme hrubozrnným písčitým slínem. Má barvu šedou. Zaujímá tu výšku nadmořskou od 2002 až po 2062 m. V něm jsou: Arca subglabra, d' Orb. (vh) Ostrea semiplana, Sow. (zř) Fucoides. (zř) a kromě toho neurčená posud trojhranná mušlička, která v tomto pásmu i po levé straně Labe je význačnou. Odbočme opět na krátko z Labského údolí do údolí Hošťky. 8. Nad Hošťkou. Cesta k Malešovu. V hořejší části úvozu nalezneme nad pásmem VI. od 2197 až po 225-2 m n. m. pásmo VII 5:5 m mocné. Vrstvy jeho deskovité na povrchu skládají se z hrubozrnného písčitého slínu, se Šupinkami muskovitu, jejž bychom také za slinitý pískovec považovati mohli. Na povrchu se snadno drobí. Nejobyčejnější skamenělinou jeho je opět Exogyra lateralis a Arca subelabra. 9. Na Boušce. Tytéž vlastnosti, jako nad Hošťkou, má též pásmo VII. na výšině Boušce, a to jak při cestě nad strážným domkem č. 281., tak při cestě Svářenické nad tamějšími lomy. Obratme se opět k Labským stráním. Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řipu. 7! 10. Nad Štětím. V lomu při staré silnici k Radouni přístupna jest spodní čásť pásma VII. Rozhraní s pásmem VIII. není zde odkryto, pročež nelze určiti zde úhrnné mocnosti jeho. Nejnižší čásť pásma VII. má písčitý slín, vyšší má hrubozrnný písčitý slín. Poloha jest tato: Pásmo VIII. as 229 mn. m =MO0Nepristupné vrstvy "M0 BMD 3:6 m = | 4. Hrubozrnný písčitý slín šedý na povrchu rozdrobený. .... | S£ 3. Pevnější lavice hrubozrnného písčitého slínu šedého . . . .% 2m+)61m = 2. Hrubozrnný písčisý slín šedý na povrchu rozdrobený ; l EL Písčitý slin, deskovitýj Šedý Her pe v/s6 (au lo holý 4+ 0:5 m Pásmo VI. 4. Lavice křemitého vápence. 2229 m n.m Hrubozrnný písčitý slín má tu též četné kousky uhlí a shluky pískovcové. Škameněliny má ve vrstvě V. 2.: Rhynchonella plicatilis, Sow. (h) v V. 3.: Arca subelabra, d'Orb. (h) Panopaea gurgitis, Bronen. (h) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Lima multicostata, Gein. (vh) Vola guinguecostata, Sow. sp. (h) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Rhynchonella plicatilis, Sow, (zf) Fucoides. (h) Úplně z pískovcové hmoty. 11. Stračí. V Ponertově lomu není celé pásmo VII. zachováno, nýbrž jen čásť 2:45 m mocná u lesa při cestě ku „hraběcí kapličce“ ; na Je- Šovickém vršku je i vyšší viděti. Pásmo VIII. v úvoze cesty vedoucí na ješovický čedičový kopec a na cestě ku hraběcí kapličce. (+ Erabozenný pls sn 3edy eo o ono ADD, m) = 13 Pevná lavice glaukonitického křemitého vápence modravého stu = a tam hrubším zrnkem křemene, bohatá skamenělinami . . 02 m | S+ 2. Rozpadlý (blíže povrchu) glaukonitický písčitý slín, který má + 6m B blíže povrchu větší chomáče hrubších zrnek křemene. Má | s místy velké množství zelených zrnek glaukonitu . ....... 65 j 1. Deskovitý šedý písčitý slín ....... SARA solo: 0:75 m Pásmo VI. Vrstva 7. (Viz tam) V VII. 3. jest: Nautilus sublaevigatus, (zř) Panopaea gurgitis, Brongn. (h) Cyprina gnadrata, d'Orb. (zť) 8 XLIIL Čeněk Zahálka Inoceramus Brongniarti, Sow. (vh) Vola guinguecostata, Sow. sp. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) V VB Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) 12. U Počeplic a v Ješovicích. V cestě, která jde z Počeplic na severovýchod (východně od Stračí) nalezneme pásmo VII. nad oběma pevnými lavicemi křemitého vápence pásma VI. Dole jest opět vyvinuto jako měkký šedý písčitý slín tu a tam s hrubším zrnkem křemene, výše jako pískovcový slín téže barvy. V týchže poměrech nalézáme pásmo VII v cestě při horních domcích v Ješovicích ve výši 215 až 221 m n. m před lesem. Na obou místech má hrubozrnný písčitý slín dosti skame- nělin: Lima multicostata, Gein. (h) Vola guinguecostata, Sow. sp. (h) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Ostrea semiplana, Sow. (zŤ) Rhynchonella plicatilis, Sow. (vh) 13. Cesta z Liběchova ku Brocnu. Na této cestě, jak bylo u pásma VI. podotknuto, nalezl jsem při kopání jam veškeré vrstvy pásma VI. Rovněž se tu vyskytly vrstvy pásma VII,, jako v lomu Ponertově ve Stračí. V lavici, kterou jsme v lomu Ponertově nazvali VII. 3., a která tu byla vyvinuta jako pevný modrý křemitý vápenec, nalezl jsem velkou Lčmu multi- costatu. Dále k lesu bylo již vyvinuto pásmo VIII. 14. Liběchov. Již při popisu pásma VÍ. naznačili jsme v příslušném průřezu lomu p. Jos. Rauda u horního kostela nejnižší vrstvy pásma VII., jak se tam objevují v přístupné mocnosti 2:3 m. Tyto vrstvy zaují- maly tam nejvyšší čásť lomu. Povrch zemský vystupuje však nad lomem ještě výše ku 221 m n. m a tu jsem kopáním shledal, že hrubozrnný písčitý slín pásma VII. postupuje nad lomem ještě výše, tak že úhrnná mocnost pásma VII. obnáší i zde asi 6 m t. j. od 221 do 217 m n. m. Teprve nad tímto pásmem počínají písčité vrstvy pásma VIII. s plackami šedého křemitého vápence. Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řipu. 9 15. Vehlovice. Průřez pásma VII. byl již uveden při pásmu VI.; dosahuje mocnosti až 5:7 m. Nejspodnější čásť VII. 1. tvoří mocné stolice še- dého písčitého slínu S glaukonitem. Z tohoto hotoví se tu rozmanité předměty stavitelské. Při styku jeho s pásmem VI. byl v něm na- lezen: Beryx Zippei. V písčitém hrubozrnném slínu VII. 2. objevuje se nápadně mnoho Rhynchonell plicatilis. V pevné lavici šedého nebo modrého hrubozrnného křemitého vápence VII. 3. jsou hojné a pěkně zachovalé skameněliny. Uvádím tu ony, jež jsem nalezl v Jungrově lomu: Pachydiscus peramplus, Mant. (vz) Turritella multistriata, Rss. (zť) o Noegerathiana, Goldf. (zř) Aporhais. (vz) Rapa cancellata, Šow. sp. (vz) Isocardia sublunulata, d'Orb. (zř) Cyprina guadrata, d'Orb. (h) Eriphyla lenticularis, Stol. (vh) Arca subglabra, d'Orb. (zť) Panopaea guregitis, Brong. (h) Venus? (vz) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Lima multicostata, Gein. (h) Lima. (vz) Pecten Dujardinii, Rom. (zř) Vola guinguecostata, Sow. sp. (h) Exogyra conica, Sow. (zř) Velké exempláry. Několikráte byla také nalezena v lomu Křížově v téže lavici NAV Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Rhynchonella plicatilis, Sow. (h) Fucoides. (h) Kousky zuhelnělých dřev. Frič ") uvádí odtud ještě tyto skameněliny: !) Běloh. a Mal. vrstvy. Str. 82. ř. 1. až 12. z dola, a str. 83. ř. 1. až 4, s hora. 10 XLIII. Čeněk Zahálka Alosa bohemica, Fr. Ammonites albinus Baculites, sp. Nautilus sublaevigatus Natica Roemeri Voluta saturalis Rostellaria Buchi Turbo cogniacensis Cyprina (ef. intermedia d'Orb) Mutiella Ringmerensis Leguminaria Petersi Pholadomia aeguivalvis Avicula anomala Pecten laminosus Magas Geinitzii. Flabellina elliptica. 16. Panský lom v Ráji nad Mlazicemi, V nejvyšší části lomu tohoto nalézají se pod půdou 05 m mocnou, sestávající z rezavého písku, s pásma VIII. sem splavenou, tyto vrstvy pásma VII.: Vrchol lomu. 213:£ mn: m; Ornice a spodina její složené z rezavého písku splaveného —... OB Mo Rozpadlýnšedý hrubozrnnýjpísčitýjslín -002020 15 m = 14. Pevnější lavička šedého hrubozrnného písčitého slínu . - . „01 = 3. Rozpadiý v desky hrubozrnný písčitý slín šedý . ....... OHA P n = | 2- Pevná lavice modrého křemitého vápence s glaukonitem. Bo- Í 8 hatářskamenělinam -eo opel sl: 02 + a 1. NEdy -písčitý SBD. -535 one: MONO o 2 nee 000000) eo E -EON 2-9 „) Pásmo VI. 208 m n. m. Vrstvám pásma VII. mnoho nechybí v tomto lomu do jejich celé mocnosti. Na protější straně rokle Mlázické jest viděti, kterak i zde nad pásmem VII. spočívají písčité vrstvy pásma VIII., v nichž povalují se na povrchu placky křemitého vápence v části spodní. Ve vrstvě VII. 2. vyskytují se hojně: Arca subelabra, dWOrb. Inoceramus Broneniarti, Sow. Vola guinguecostata, Sow. sp. Exogyra lateralis, Nilss. Exogyra conica, Sow. Velké exemplary. Fucoidy. Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řípu. 11 17. Lom Tučkův v Borku. V nejvyšší části lomu zachovány jsou zde pod půdou jen nižší vrstvy pásma VII. Vrchol lomu. 209 m n. m. Ornice a její spodina jako rezavý písek. Splavený sem s pásma VIII. 075 m = 13. Pevná lavice hrubozrnného písčitého slínu šedého 51? Rozdrobený šedý písčitý sín ......«...« « + ++ +++. 195 (3 m 1. Deskovité šedé pisčité slíny . . ..... . C O EES VO A ROA oa 10 Ee VE 20525 m n. m. V pevné lavici VII. 3. objevují se opět ony skameněliny, co jsme poznali v lomu předešlém v téže vrstvě (— VII. 2.), zvláště je tam však četný Inoceramus Brongniarti. 18. Vrutice.. Východní stráň údolí. Při téže cestě, již jsme stopovali při pásmu V. a VL., najdeme pásmo VII. odkryté, jeho základ i patro. Mocnost pásma toho obnáší zde 84 m. Pásmo VIII. 210; 4 mn.m 8. Pevná lavice hrubozrnného písčitého slínu šedého . 0:3 m — 57. Na povrchu rozpadlý hrubozrnný písčitý slín šedý . spot tn = | 6. Pevná lavice hrubozrnného písčitého slínu šedého . . . . 02 , © J 5. Rozpadlý v desky hrubozrnný písčitý slín šedý ... O4 m = | 4. Pevná lavice hrubozrnného písč. slínu šedého, uvnitř modrého 02% 3 | 3. Šedý píčitý slín s glaukonitem . . . Pel oa loilec300 02312010, 0 A4 | 2. Pevná lavice modrého křemitého vápence o eat tade 5 AKA hy j P Deskovitý, DISCILY Sn S0dY. © © o oo KO Pásmo VL 207 m n. m. Ve vrstvě VII. 7. jest hojná Rhynchonella plicatilis, Šow. k „WE 6 jest: Pholadomya aeguivalvis, ď'Orb. (vh) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Lima. (zř) Vola guinguecostata, Sow. sp. (h) Exogyra lateralis, Nilss. (vh) . conica, Sow. (vz) Rhynchonella plicatilis, Sow. (h) 5 „KA NILest: Inoceramus Brongniarti, S0w. Rhynchonella plicatilis, Sow. 19 XLIII. Čeněk Zahálka Ve vrstvě VII. 3. jest: Lima multicostata, Gein. Rhynchonella plicatilis, Sow. Fucoidy. „Pásmo VII. postupuje odtud dále po výšině Hostinské, zaují- majíc čím dále k Byšicům tím vyšší a vyšší polohu, takže mezi Ho- stinou a Byšicemi dosahuje výše od 230 do 238-4 m n. m. 19. Hledďsebí. Postupujem-li podle strání údolí Vrutického vždy výše ku Hled- sebí, shledáváme, že pásmo VII. čím dále tím více se přibližuje dnu údolnímu. Při cestě, která vede od domku č. 47. z Hleďsebí na Vy- strkov, nalezneme v lomu bývalém vedle domku č. 47. vrstvy pásma VIL.*) v tomto složení: Vrchol lomu. VTnICORDISČILÁ eee : : oo 0 0;30m — © . Šedý deskovitý pskov siymohonelový, schována zda pouze v mocnosti . „ . 10m (Vedle u severní cesty přístupen: v plné Své mocnosti 3 m) Šedý velmi písčitý slín, dosti glaukonitický . . . sko . Hrubozrnný písčitý slín šedý přístupen toho času jen "do hloubky 1 m. Podle Friče *) OD PAVVS též koule křemitého | vápence a jest mocný . . oo 3 z BO 5:5 m 7:5 m Mocnost u severní cesty Pásmo VII. m- Vedle této cesty jest ještě cesta druhá (severně od předešlé( vedoucí na Vystrkov, v níž shledáváme, že rhynchonellový pískovec VIL 3. jde až ku pásmu VIII. a má mocnost 3 m. Přístupná moc- nost vrstev pásma VII. obnáší zde tedy 75 m. Vrstva VII. 3. chová: Lima multicostata, Gein. (zf) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Rhynchonella plicatilis, Sow. (vh) V chomáčích. Vola guinguecostata, Sow. sp. (h) Exogyra conica, Sow. (h) Fucoidy. (h) Frič *) uvádí odtud: !) Vrstvy tohoto pásma jakož i nižší vrstvy pásma VIII počítal Frič (Ji- zerské vrstvy, str. 8, 26) ku svým „Byšickým vrstvám“. Srovnej: Č. Zahálky: Pásmo IV. Str. 26. >) Jizerské vrstvy. Str. 26. Výkres č. 16. — Str. 8. ř. 22. s hora. 9) Tamtéž. Str. 8 Pásmo VII. — Malnické — křídového útvaru v okolí Řipu. 13 Rhynchonella plicatilis, Vola guinguecostata, Pecten laevis, Sponcites saxonicus. Vrstva VII. 2. má hojnou Rhynchonellu plicatilis. Vrstva VII. 1. má též Rhynchonellu plicatilis, a Frič') uvádí z ní též rybí šupiny. Vrstvy pásma VII. jsou od Mělnické Vrutice ku Hleďsebí čím dále tím písčitější. Shledáváme, že vrstvy VII. 4—5 -6-7 u Vru- tice jako hrubozrnný písčitý slín rhynchonellový vyvinuté, přecházejí v Hleďsebí úplně již v pískovec rhynchonellový VII. 3. — Šedý pí- sčitý slín s glaukonitem VII. 3. u Vrutice, nalézá se též v Hledsebí co vrstva VII. 2. — Spodní čásť písčitého slínu VII. 3. a pak pí- sčitý slín a křemitý vápenec VII. 2. a 1. z Vrutic, zastoupeny jsou hrubozrnným písčitým slínem a křemitým vápencem souvrství VII. 1. v Hledsebí, které je známo jen do hloubky 3 m. O poloze pásma VII ku pásmu VIII. a IX. na stráni mezi Hleďsebí a Vystrkovem poučuje nás profil zhotovený dle severní cesty k Vystrkovu a pak dle vrstev v lomu u čís. d. 47: Vystrkov, čís. domu 34. 233 m n. m. = P = 34 Šedý písčitý slín, tu a tam s pevnější vápnitější lavicí . . . . . ne m s U 1 Mocné stolice kvádrového pískovce . . S 650mm 5. Pískovec na povrchu rozpadlý v bílý písek 10 | 1. Pevná lavice velmi křemitého vápence, na povrchu šedého, uvnitř modravého s četnými Fukoidy a Spongites saxonicus | (— Vápnitá vrstva fukoidová u Friče *) : 10722 v 2 m 3. Pískovec rozpadlý na povrchu v bílý nebo žlutavý písek 2220 | 2. Velmi písčitý slín (slinitý pískovec) na povrchu rozdrobený 20 | 1. Slín velmi písčitý (slinitý pískovec) na povrchu rozdrobený | Místy enbozenný psč Sn A ea ole O0 | 3. Deskovitý pískovec rhynchonellový . . 3'0 m (Spodní čásť v mocnosti 1m jest zachov. v Jomu 1 u č. d.47 ) = | „Šedý velmi písčitý slín, dosti glaukonitický . . . . 15., 75m | 1 Hrubozrnný písčitý slín šedý s koulemi křemitého vápence j V- přístupen do hloubky PZS l Saone (AET : E — bŠ = S). 216. 405300 1) Tamtéž. 2) Jizerské vrstvy. Str. 8. ř. 25 shora. — Str. 26. Výkres č. 16. vrstva 4. Nákladem král. české spol. náuk. — Tiskem dra. KEdv. Grégra v Praze 1893. jiPEŮ iFisvýc LYU: belášk VSÁZÍ ee. | (ÝL XLIV. Uiber die geologische Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern vom geographischen Standpunkt. Von Prof. Dr. J. Palacký in Prag. (Vorgelegt den 24. November 1893). Es důrfte heute wohl allgemein angenommen werden, dass die Cuvierschen simultanen Revolutionen auf der ganzen Erde zugleich ein úberwundener Standpunkt sind. Stets hat sich die neue geologische Periode an einem oder mehreren Orten langsam vorbereitet und ent- wikelt, um von da weiter auszustrahlen. Diese Erscheinung ist ge0- graphisch bisher zu wenig betrachtet worden. Das cambrische System ist zumeist auf der Nordhálfte der Erde — ohne in die Frage der prácambrischen Schichten, als hier bedeutungslos — náher einzugehen. Allerdings ist Afrika zu wenig bekannt, sowie der Westen von Australien und grosse Theile Sid- Amerikas — dies gilt eben von allen Perioden gleichmássie. Das Alter des Archaephyton newberrianum Briton ist wohl noch un- bekannt. Soviel wir bisher wissen, haben Nordamerika und Nordwest- Europa die Hegemonie im Cambrium und Untersilur — man ver- gleiche den Reichthum Nordamerikas (das Cambrium der US 393 sp. (Walcox), frůher 134 sp. 57gen., jetzt 165 sp. in den Olenellus-Schich- ten allein — Koken) mit der Armuth Europas (das ganze Cambrium Schwedens nur 141 sp.), Chinas, des Himalaja etc. Allerdings ist dies Resultat noch eines der unsichersten. Es nimmt im Mittelcambrium schon die Belebung in Europa zu — ja Koken spricht schon (8. 95) von einer Einwanderung der Primordialfauna aus Schweden nach Bóhmen und Polen, sowie von Unterschieden zwischen dem Osten und Westen Nordamerikas, was auf den alten Pacific hinweist, endlich von Beziehungen zwischen der Archaeocyathusschichte am St. Lorenz- flusse, auf Sardinien und in Spanien (Golf bei Sevilla (S. 96), wo Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893. 2 XLIV. J. Palacký das Cambrium "/, der Oberfláche deckt). In allen Lándern sind nun Uibergánge von Cambrium zum Silur (S. 97) so in Russland, Nor- wegen, Bretagne (Grés armoricain) — — Ceratopygekalk, Dictyonema- Schiefer (in Nordamerika Champlainsch., Pogonipsch.) ete. Hicks zieht ja Silur und Cambrium zusammen. Aber der grósste Unterschied (den schon Barrande bemerkte) be- steht zwischen dem nordeuropáischen Silur, der dem nordamerikanischen gleicht, und dem von Mittel- und Sůdeuropa, der ein selbststándiger Typus ist und in Boóhmen sich im stillen centralen Golf am reichsten entwickelte (gegeniůber der Armuth des Eisengebirges). Dies gibt Bobmen die Hegemonie in der Entwickelung fůr die obersilurische Periode, die sich bekannterweise in der centralen Bucht so allmáhlich im Hercyn fortsetzt, dass die Grenze zum Devon nicht nur strittig, vielleicht selbst arbitrár genannt werden kann (so Koken S. 158). So sind die silurischen Landpflanzen Bóohmens nach Dawson águiparent mit nordamerikanischen, deren besseren Erhaltung auf dem grósseren Festland erklárlich ist, obgleich Ref. auch aus dem bohmischen Hercyn einen Kohlenrest der Geolog. Reichsanstalt (Dir. Stur) persónlich úbergab. Es ist Schade, dass selbst z. B. Koken (wie Neumayer u. A.) die bezůglichen Arbeiten Dawson's ignorirten, der doch z. B. 100 sp. (30gen.) Landpflanzen aus dem amer. Devon kannte (S. 40). Einen ahnlichen Uibergang vom Silur zum Devon schildert Frech in den Karnischen Alpen, der bekanntlich eine Einwanderung der Hercyn- Fauna etwa von Ural annahm, ebenso besteht er im Helderbere (S. 162). Auch in England ist die Grenze zwischen Ludlow und Oldred eine kůnstliche (S. 160). ý Ebenso complicirt wie in Europa, wo man mindestens 3 Devon- faunen annehmen muss, liegen die gleichaltrigen Verháltnisse in Amerika, wo Ulrich, in dieser Periode eine Einwanderung euro- páischen Fauna in Canada annimmt und regen Austausch zwischen Nordamerika und Europa (S. 164). Eine áhnliche Beziehung meldet Dawson (nach Stur), ein spáteres Auftreten von Calamites radiatus und anderen (amerik.) Devonpflanzen im europáischen Untercarbon. Eine áhnliche Beziehung meldet man zwischen Sůdamerika und Sůd- afrika — deren letzte Verwandtschaft noch bei Constantinopel ge- funden wird. Die Ursastufe Heers (Spitzbercen und Báreninsel) ist nach Dawson und Nathorst aber Erian (Devon) und Untercarbon — es ist also der Uibergang hier zu suchen. Das wichtigste Moment ist wohl das Auftreten des Pacific im Devon als eines Weltmeeres — nordamerikanische Formen reichen Úber die geologische Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern. 3 zum Ural und auf die neusibirische Insel Kotelny, wáhrend China einen kosmopolitischen Charakter zeigt. Nordamerika bildet einen Uibergang von Sůdamerika, das ihm nicht parallel geht (S. 163 Koken) zu Europa. Schon in der Ver- breitung der Fische hat Ref. auf dieses álteste Weltmeer als Urhei- math der Fische hingewiesen. Leider haben wir zur historischen Be- grůndung noch wenieg Material. Auf einen atlantischen Golf weisen die amerikanischen Devon- fische des Condroz hin. Die Dicrepanz zwischen Sůd- und Nordamerika liesse sich auch durch Colonien erkláren. Aber die Ahnlichkeit der Littoralfaunen des Pacific ist speziell spáter im Trias von Mojsisovič so nachgewiesen, dass wie hierauf nur hieweisen. Wichtig wáre ein detaillirtes, kriti- sches, komparatives Verzeichniss aller kosmopolitischen Formen (wie z. B. Lepidodendron weltheimianum, Atrypa reticularis, Cordaites borassifolius (Colorado ! — Zambesi (Zeiller). Es wůrde erst zu be- weisen sein, ob die Placodermen wirklich nur in Nordamerika lánger lebten (S. 172) — was gegeniber der Erhaltung der Ganoiden da- selbst wichtie wáre. Einen Ursprung der Fische auf dem Lande halte ich auch fůr unwahrscheinlich (wegen mangelnder Nahrung) wohl aber důrfte er am Lande gewesen sein, wie es die lteste mensch- liche Tradition (bei Berosus) angibt. Die Auffindung von Medusen — von Pyrgulifera und Fascinopsis (Simulopsis-Neumayer S. 384) im Tanganyika zeict, wie vorsichtig man hier sein muss, wenn man ma- rine und limnische Sehichten scheiden will. Auf dem Lande hat es wohl nur eřne palvozotsche Flora gege- ben, mit geringen lokalen Unterschieden; es wáre besser nur zwei voreretaceische Floren anzunehmen: die (nordische) Šteinkohle und die (sůdliche) Gondwana- oder Glossopteriskohle. Wenn sich Heer (teste Nathorst) in der Abgrenzung einzelner Florenunterschiede táuschte — wie gering můssen sie sein! Mit Recht haben darum viele Geologen z. B. in Italien Carbon und Perm zusammengezogen. Die Entwicklung von Čulm zu Perm ist eine sehr begrenzte und allmáhliche. Ohne Kidston in Allem folgen zu wollen, můssen wir doch eine starke Contraktion der beschriebenen Kohlenpflanzen fordern. Marine Transgressionen begrenzen meist die Kohle nach unten. Ob in Chile wirklich die Lepidodendronkohle mit der Glossopteriskohle gemischt vorkómmt (was hier die Hegemonie der Entwicklung gábe) ist wichtig, aber nicht ganz sicher: in Borneo, Tonkin, Australien, Argentinien, Brasilien, China sind beide beisammen, 4 XLIV. J. Palacký aber die erste unterteufend. Auch die Transgression des Fusulinen- meeres bis in das arktische Nordamerika, Morvan, (Stan. Meunier) ob vom Pacific aus — ist noch nicht genigend bekannt. Wohl aber scheint zwischen Flora und Fauna hier eine Discrepanz stattzufinden, wie denn die Ammoniteninvasion und der Reichthum an Landverte- braten den Beginn der mesozoischen Periode darstellen. Bei dem Schwanken der Grenze zwischen Carbon und Perm selbst in Nord- amerika ist der Úbergang in der Artinskischen Stufe (speziell die ma- rine) wohl nicht der einzige — aber der zuerst und best bekannte. Es scheint im Allgemeinen, dass Nordamerika in der Entwick- lung Europa voraus war, was auch Dawson als Regel hingestellt. Man sehe z. B. den devonischen Cordaites robbii aus Neu-Braunschweig, die von Dawson als Dadoxylon ouangondianum und Araucarites und als Calamites radiatus(? Archeocalamites radiatus von Argentinien und Devonshire, Dawson, p. 110) von ebendaher beschriebenen Pflan- zen, die Ceratodusáhnlichen Dipterus in Devon. Dawson gibt selbst eine Mischung oder Uebergang (Transition, p. 109) in der Kohlen- flora von Ohio zu der devonischen zu. Etwas áhnliches wird fůr Centralrussland (marin) behauptet von Pawlow. Die Hauptbedingung fiir einen geologischen Fortschritt oder Úber- gang scheint eine reiche Entwicklung des Bestehenden — auf dem Festlande ein grosser Continent mit fruchtbaremn Flčchen im ungestórter Entwicklung. (Fossile Berefloren kennen wir nicht, wenigstens nicht vor dem bolivianischen Tertiár (Engelhardt), m Meere eťne seichte Bucht ohne grossen Wellenschlag mit vetcher Nahrung, wie es z. B. die mittelbohmische im Silur gewesen ist. Es ist dadurch Nordamerika háuůger im Vorsprung vor dem zerrissenen Europa. Wohl kein Uebergang ist, Dank besonders Feistmantel, so be- kannt, wie der von der nordischen zur antarktischen Kohle (Gondvana- kohle: Cap, Australien, Indien, Neu-Seeland, Tonkin, Argentinien, Brasilien und Chile (Steinmann). Noch fehlen uns Details úber z. B. die madegasische Kohle und fast aus ganz Mittelafrika. Doch zeigt das Auftreten der Glossopteriskohle in Italien (Toskana-Jano (Bosnia- ski) uud Monte Pisano), dass die sůdliche Flora wirklich nach Norden drángte, wenn auch die Vorkommnisse in der Saltrange (Talchir- schichten, Productenkalk) einerseits, die Verbreitung z. B. von Spi- rifer mosguensis bis nach Tonkin, der Reichthum der chinesischen Kohle an Gymnospernen bei Mangel der Sigillarien, Armuth an Le- pidodendron und Calamites — noch kein vollstándig klares Bild auf- kommen lassen, wenn auch schon Neumayer (nach Waagen) die Cera- Úber die geologigche Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern. B ten neben paleozoischen Brachiopoden im Saltrange hervorhebt. Gibt er doch (II. p. 215) zu, dass es uns heute an einem Anhaltspunkte fůr eine rationelle Gliederung der Formationen fehlt. (Geographisch ist wichtie, dass Artinsk, Djulfa und Saltrange wohl das Westufer eines Meeres gewesen sind, das mit dem Pacifischen wohl zusammen- hine, dass der Zechstein wohl nur eine verarmte Brackwasserfauna bietet und dass die Karooformation von der Kohle zur Trias dauerte, was Neumayer selbst zugibt (p. 211). Beide Kohlen treffen zusammen in DBrasilien, Tonkin, Borneo, China. Die ununterbrochene und zusammenhángende Entwicklung, die Neumayer (II. p. 219) fůr die Thierwelt in Anspruch nimmt, trifft noch mehr fůr die Panzenwelt zu, wo ja Calamiten, Coniferen und Cordaiten schon im Devon bekannt sind, ja wenn Salisburia adian- tifolia wirklich die Nachfolgerin der Cordaiten ist (Ward), so haben wir wohl kein ebenso altes hoheres Thier. Schon Parlatore leitete die westeuropáischen Hymenophyllum tunbridgense und Trichomanes Speciosum aus Remanenzen der Kohlenzeit ab und die Gleichenia Fuegiens důrfte nicht viel jůnger sein, als die Araucarienwálder Brasiliens oder Frenellen Australiens, die auf einem geologisch un- gestorten alten Boden wachsen. Wir wollen hiebei die fraglichen pa- leozoischen Dicotyledonen (wie Stigmaria ficoides) noch sganz aus dem Spiele lassen, obwohl Renaults Pollensácke der Leiodermarien mehr Beachtung verdienen als sie bisher erhalten. In der mesozoischen Zeit wird die Existenz der Uebergang- schichten allgemein zugegeben und es genůgt nur darauf hinzuweisen ; so auf die Dicynodonschichten (Cap), Gondwanaschichten (Indien), ja es genůst Rhaet, Wealden, Laramieschichten, Liburnische Stufe, Co- sinaschichten, Guaranien, Dakotastufe, Wolgastufe nur zu nennen. Auch der Flysch gehórt nach Neumayer (II. p. 381) hieher, ferner Chico Tejon (Koken p. 431) etc. Wir můssen bezůclich Beweisstellen auf die oftcitirten Autoren verweisen und miissen uns kurz fassen. Insbesondere liegt uns ob, we- niger bekannte Uebergánce zu notiren. So erklárt Zaceagno, dass die Trias des ligurischen Apennin's ganz unmerklich zum Infralias úbergehe. Cook behauptet dasselbe in Nordamerika vom Uebergang von Jura zur Kreide, der hier nicht vom Wealden gebildet wird, der úber Nordspanien nicht hinausreicht. Neumayer erkennt selbst an (II. p. 188,) dass eine Grenze zwischen dem Fusulinenkalk und dem Perm in Russland schwierig zu ziehen ist, ebenso in den Ost- alpen (p. 189). 6 | XLIV. J. Palacký Dass die Lepidodendron- (oder alte) Kohle der Aeguatorialzone fehlt, liesse sich durch die schlechte Erhaltung derselben deuten, die eben in klimatischen Ursachen wurzelte; denn es gibt auch wenig jůngere Kohlen in den Tropen, keine torfáhnlichen Bildungen etc. Die Verbrennung (Verkohlung) ist dort zu rasch und zu vollstándig und liefert nicht das Halbfabrikat der Kohle. Meeresnáhe und grosse Feuchte scheinen von jeher Grund- bedingungen der Kohlenbildung gewesen zu sein; im troknen Klima gibt es wohl nie Kohlen. Uhlic definirt die indische Gondwanakohle als ununterbrochene ŠSůsswasserbildune aus der Zeit des oberen Perm bis in die Juraformation (p. 702). Wir enthalten uns der Folgerungen aus dem Vorkommen der sůdlichen Anomodonten in Ural (Orenbure und Kasan und Nord- schottland (Judd), und ebenso dasgleichen aus der Aehnlichkeit von Tritylodon des Cap und Triglyphus (Wůrtembergs) ete. Auch Neu- mayers Ansicht úber die Einwanderung des Barremien aus Siidame- rika (Columbien, p. 871) sei nur gestreift. Mit Recht spricht sich Neumayer (p. 202) gegen die ganze Controverse úber Stellung des Rhaets aus, der in Frankreich mehr dem Lias gleicht, in Franken mehr dem Keuper, so dass er nach Buchs Vorgang den Rhaet dem Trias zustellt. Wichtiger erscheint uns die Frage, ob die Differenz zwischen Ost- und Westalpen nicht daher růhrt, dass die Ostalpen das Westufer des Stillen Meeres, die Westalpen das Ostufer des Atlantischen bildeten. Eine Menge von Differenzen liesse sich vielleicht speciell in der Trias dadurch erkláren, wenn man eine Litteralfauna des Pacific mit Pseudomonotis ochotica bis ins Eismeer neben mediterranen Golfen úber die Bukovina bis zum Bogdo (Tirolites cassianus) annimmt, viel- leicht selbst bis Djulfa, wobei allerdines der Gegensatz beider Meere noch nicht so scharf war, wie er es seit dem Tertiár (durch den Schluss der Landenge von Panama) geworden ist. Die indisch-paci- fischen Einwanderer (Koken p. 295) scheinen uns die Regel, nicht die Ausnahme, selbst im Himalája, wo ja die Productusschichten, wie úiberall, noch gleichformiger sind (Productus cora z. B. ist fast úbe- rall gefunden worden z. B. in China (Lóczy). Eine wichtige geologische Erscheinung aber becinnt wohl mit der Trias — das Nichttheilmehmen gewisser Lánder am der fernern biologischen Weltentwicklung. So erklárte Hutton geradezu Neuseeland fiir ein Stůck Trias, Unger Australien fůr ein Stůck Jura. Ebenso kann man Madagaskar fůr einen Rest des Eocáns halten, obwohl es Úber die geolovische Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern. 7 nach Baron spát, erst im Pliocen, von Afrika abgetrennt wurde, oder Afrika fůr eocán, Sůdamerika fůr miocán, Asien fůr pliocán; wáhrend in Europa die Eiszeit alle regelrechte Entwicklung gestórt. Es blei- ben daher áltere Typen lánger an gewissen Orten, als anderswo (Če- ratodus, Trigonien, Beutelthiere in Australien, Glyptostrobus, Salis- buria (frůher Canada, Australien, Mull (Gardner), Persien, Laramie), in China, Cycadeen, Welwitschia, Ganoiden in Afrika, Ammoniten Plesiosaurus in Chile im Tertiár, Limulus in den Molukken. Diese Remanenzen spielen in der Regel zwar keine grosse Rolle in der Physiognomie eines Landes, wohl aber in der geologischen Geschichte. So ist die antarktische alpine Flora geologisch noch unbestimmten Alters. Die einzigen Andeutungen sind die bolivianische Tertiárflora (Engelhardt-Potosi) mit ihrer Swertia tertiaria und die Beobachtung Hudsons, dass antarktische (argentinische) Watvógel im arktischen Amerika brůten, daher von dort die alpin-antarktische (kleine) Flora mitbringen konnten. Die chilenische (tropische) Tertiárflora bietet keinen solchen Anhaltspunkt, ebensowenig wie die kosmopolitische Tertiárflora von Australien und Neuseeland, etwas noch eher das Betuloxylon roccae Patagoniens. In einem Punkte miissen Wir uns von der bisherigen Ansicht entschieden trennen, wir halten Afrika fůr den Altern und besser conservirten Erdtheil gegeniber Indien und glauben nicht an eine Wanderung aus Indien nach Afrika, úberhaupt nicht an Wanderungen z. B. aus China, das ja frůher ein alter grósserer Con- tinent war, als Indien, dessen alte Fauna nur noch nicht genug be- kannt ist. So ist das Mastodon perimense gewiss nicht aus und nach China eingewandert. Fůr der Bestátigung und Untersuchung werth halten wir die Cetaceenreste in der russischen Kreide (Cetotherium rathkei bei Wladikawkaz) oder das von Karpinsky erwáhnte Halitherium — als dann eventuell die ltesten placentalen Mammalien, abgesehen von den Multituberculaten etc. Ebenso gab Nikitin den Jura zwischen Ural und Irkutsk als eine Sůsswasserbildung an, wie die Altaikohlen beweisen; dies erschwert aber Pawlows Hypothese von der Herkunft der Wolgastufe aus Tibet, die dann einen sůdlichern, allerdings unerforschbaren Weg (durch Turan) genommen haben můsste, da nach Čerski seit dem Devon Ostsibirien (bis Baikalien) trockenes Land blieb. Wichtig ist die Bestimmung Dawsons fůr die frůhesten Dicoty- ledonen in Nordamerika-Potomacflora und Kootanieflora (mit William- sonia), die er beide in die untere Kreide versetzt (Neocom, p. 190). 8 XLIV. J. Palacký: Úber die geolog. Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern. Newberry setzte Kootanie in den Wealden, Fontaine die Potomacflora in die Trias. Mit Růcksicht auf die von Saporta im Gault von Portugal (Almagro) aufgefiihrten Dicotyledonen scheint uns eine Re- vision der Kreideeintheilung ůúberhaupt angezeigt. Die hiezu beru- fensten Kenner sind allerdings mit Stur, Schenk, Feistmantel, Les- guereux gestorben und es můsste ein internationaler Fossilientausch hiezu eingeleitet werden. Dann erst wůrde sich zeigen, ob wirklich eine Dicotyledoneneinwanderung von Nordamerika nach W esteuropa stattfand (Koken), wofůr das englische Eocán kein Beweis ist. Das umgekehrte Verháltniss ist bei den eocánen Sáugethieren, die in Europa und Nordamerika noch etwas áhneln, nicht aber die spáteren Faunen (Reims mehr als Egerkingen etc). Dagegen ist in den spátern mittellándischen Sáugethierfaunen (von Kastilien bis China) in Europa stets das Vorwalten afrikanischer Formen klar, das bis Samos geht, z. B. Orycteropus, Giraffen, die Menge (13) der Gazellen (8 in Ši- valik), die schon auf Sumatra fehlen (coll. Martin) wo wir doch z. B. von der frůheren Anoa auf Java wissen. Auch vom Westufer des Pacific in der Kreide ist eine ent- schiedene Homogeneitát bekannt (Japan, Indien, Arabien, Natal). Ueber die patagonischen Sáugethierreste enthalten wir uns des Urtheils, solange nicht auch andere Museen und Forscher mit dem keineswees dankbaren Material betheilt sind, dessen Zusammenge- wůrfeltheit (A la Pikermi) ich 1867 in der pariser Ausstellung sah. Jedenfalls wenn auch die vierfach beschriebenen Arten (von Bravard, Burmeister, Ameghino und Moreno) theilweise reduzirt werden, haben wir das Maximum der Sáugethierentwicklung in Sůdamerika zu suchen (wenn auch von 5-600 nur die Hálfte bleibt). Fůr ein Sůdpolarland fehlt es an Anhaltspunkten, der einzige Vogel (Anthus anmtarticus Cab. auf Sůidgeorgien) ist sůdamerikanischer Affinitát, das Stammland scheint Brasilien. Kokens Einwanderung der Beutethiere vom antark- tischen Continent ist eher ein Roman a la Verne, der nicht einmal sowiel Werth hat, wie z. B. die Wanderungen von Limosa im Ost- pacific. So lange man nichts weiss, ist es besser dies zu sagen, als Dichtung und Wahrheit zu mengen. m Verlag der kůnigl. bůhm. Gesellschaft de: Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grég. Pirag 1893. XLY. Beitráce zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. Vom B. Klika in Prag und Dr. H. Simroth in Leipzig. Mit Taf. XVII. (Vorgelegt den 24. November 1893.) JE Verzeichniss der von Dr. V. Vávra wáhrend seiner Kaukasus-Reise gesammelten Binnenconchylien. Von Bohumil Klika in Prag. Anfangs Juli vorigen Jahres hat mein Freund, Dr. V. Vávra, Assistent der Zoologie an der bohmischen Universitát, trotz der immer stárker grassirenden Cholera-Epidemie seine lange schon geplante Kau- kasus-Reise angetreten. Sein Ziel war der armenische Gokčaj-See (nordlich von Eriwan), dessen Durchforschung viel Interessantes ver- sprach ; er unterliess jedoch nicht unterwegs, wo sich nur Gelegen- heit dazu bot, auch Conchylien fleissig zu sammeln. Wenn seine Ausbeute an denselben verháltnismássig arm zu nennen ist, so muss man es zwei Umstánden zuschreiben: teils der ungůnstigen und noch dazu ungewóhnlich warmen und trockenen Jahreszeit, teils aber auch der herrschenden Epidemie. Seine Funde sind aber trotzdem von nicht geringem Interesse, obeleich sie gróss- tenteils nur neue Fundorte schon bekannten Formen enthalten ; be- sonders durch zahlreiche Arbeiten des Herrn Prof. Dr. Oskar Boettger in Frankfurt a. M. sind uns die Kaukasuslánder in malakologischer Hinsicht ziemlich gut bekannt geworden, doch sind sie aber noch lange nicht in dem Masse durchforscht, dass man auch kleinere Bei- tráge zu ihrer hochinteressanten Fauna unberůcksichtigt lassen kónnte. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893. ; il 9 © XLV. B. Klika und H. Simroth Ueber Odessa, Sevastopol, wo er die biologische Station be- suchte, deren Direktor der durch seine embryologische Arbeiten wol- bekannte Professor Kowalewski ist, Jalta und Novorosijsk ist Dr. Vávra Mitte Juli 1892 in Suchum-Kale am Ufer des Schwarzen Meeres angelangt. Die Arten, die im folgenden Verzeichnis von Suchum-Kale angefůhrt werden, hat er am Fusse der alten Festungsmauer — Su- chum-Kale ist eine alte tůrkische Festune — gesammelt, wo sie zu- sammen mit vielen Julus und Isopoden — Arten lebten. Ueber Suchum- kale erheben sich hohe mit dem mingrelischen Urwalde bedeckte Berge, die aber Dr. Vávra wegen seines kurzen Aufenthaltes unbe- růhrt lassen musste. Von Suchum-Kale gieng es nach Batum ; die einzige Schnecke, die man dort finden konnte, war Helix (Xerophila) derbentina Kryn., die zahlreich an den Štráuchern des Boulevards hieng. Lohnender war der Ausflug nach Čakva, von da auf die Anhčhe Ciais-dziri, die Ufer des Flůsschens Čakvis. Die Anhóhe Ciais-dziri, die sich 100—120 m úber dem Meeresspiegel erhebt und grósstenteils mit alten Buchen und Rhododendron bewachsen ist, hat die interessanten Serrulinen- Arten sowie die seltene Člausilia (Buxina) filosa Mouss. geboten ; im tiefen, feuchten Čakvis-Thale kamen Helix (Theba) circassica Charp. und H. (Theba) freguens Mouss. sowie sehr zahlreich Agrtoltmax me- lanocephalus Kalen. vor; die letzte Art zeichnete sich durch ihre Be- weglichkeit und eine Menge oláserigen, durchsichtigen Schleimes aus. Von Čakva aus erreichte er die náchste Eisenbahstation; das Sammeln in der Umgecend von Tiflis war vóllig erfolelos, erst bel Akstafa in der Elisabethpoler Steppe kam wieder Xerophila derben- tina vor, die ihren Sommerschlať an Stráuchen hángend genoss. Auf seiner Reise zum Gokčaj hielt sich Dr. Vávra lánger in Deližan (1300 m) im armenischen Gebirge auf. Im tiefen, bewaldeten Thal unter Deližan fliesst der Akstafa-Fluss; an den Ufern eines kleinen, in denselben můndenden Baches wurden auf Nesseln Hel'e (Frutico- campylea) narzavensis Krym., H. (Fruticocampylaea) Ravergiert Mén. var. transcaucasica Mouss. und JF. (Theba) selecta m. (globula Kryn.) gesammelt; an einer nahen Auelle lebten Agriolimax melanocephalus Kalen. und der ausserordentlich interessante Lčmax primítivus Simroth n. sp., dessen ausfiihrliche Beschreibung und Wůrdigung in der fol- genden Abhandlung des Herrn Dr. Heinrich Simroth enthalten ist. Von da hat Dr. Vávra das eigentliche Ziel seiner Reise, das malokanische Dorf Jelenovka am Gokčaj-See erreicht; der See im- ponirt mehr durch seine Grósse als vielleicht durch Romantik seiner Zur Kenntniss der kaukaásisch-armenischen Molluskenfauna. 3 Umgebung, obzwar er 1925 m hoch liegt. Die Arbeit war sehr erschwert, denn es war gerade Schonzeit fiir die Seefische. Am Ufer des Gokčaj-Sees herrscht gewóhnlich eine ziemlich heftige Fluth, ein Úmstand, der die Festickeit der Schalen der hiesicen Wassermol- lusken erklárt. An und unter den Ufersteinen fanden sich zahlreiche Limnaeen sowie auch Sucetnea Pfeřjfert Rosm. var. contortula Baud., noch im Bereiche des spritzenden Wassers. Die Vegetation der Seeufer war der Null oleich, alles haben die versengenden Sonnen- strahlen verbrannt. Den Boden der Jelenovka-Bucht des Sees bedeckt eine Unmasse von einer grinen Spongilla-Art, die von Gamarus wimmelt und mit der aus der Tiefe von 10 m zahlreiche Limnaeen vom Boden gehoben wurden. In der Litteratur findet man in neuerer Zeit (Zoologischer An- zeiger II. Jo.) eine kurze Bemerkung ber die Mollusken des Gokčaj- Sees von Dr. Al. Brandt in seinem Berichte „Von dem armentschen Alpenseen.“ Er saet: Von Schnecken fanden sich bisher nur mehrere Limnaeus-Arten und der so eigenthůmliche Planorbis carinatus. Die- selben sind keineswees auf die litorale Zone beschránkt. Schon Kess- ler z08 L. stagnalis und Planorbis carinatus aus einer Tiefe von 100 Fuss, hervor, wáhrend es mir gelang, sie sogar aus einer Tiefe von 238 Fuss zu Tage zu fórdern. Auch hier besitzen also die Pulmo- naten die zuerst von Forel fůr die Lčmnaeen des Genfersees hervor- gehobene Fáhigkeit je nach Umstánden ihre Athmenhóhle mit atmos- phárischer Luft oder mit Wasser zu fůllen. — An Bivalvem bietet der See nichts, ausser einem von mir in grosser Tiefe massenhaft, theils lebend, theils todt angetroffenen Přsidtum.“ Ich vermuthe, dass dr. Brandt Planorbis umbilicatus Můhl. var. subangulata Phil. mit Pl. cartnatus Mill. verwechselt hat; das er- wáhnte Pistdium hat Dr. Vávra nicht mitgebracht. Nach einem lángeren Aufenthalte in Jelenovka begab sich Dr. Vávra úber Erivan nach Baku. Auf der Surachaner Steppe bei Baku hat er nur noch Helix (Xerophmla) Kryntchii Andrz. gesammelt, und zwar zahlreiche, unter Steinen sitzende junge Stůcke, erwach- sene Exemplare waren zu dieser Zeit sehr selten. In der Bakiner Badeanstalt endlich, den Pfáhlen anhaftend Sassen zahlreiche Nerťfina liturata Eichw. (nahe an der Wasserober- fláche) und etwas tiefer unter ihnen kleine Cardien. Von Baku hat Dr. Vávra die Růckreise nach Europa angetreten, und Ende September traf er — grůndlich desinficirt — in Prag ein. Fůr die Revision der unten angefiihrten Arten danke ich dem 1* 4 XLV. B. Klika und H. Simroth Prof. Dr. Oskar Boettger; der Beschreibung des neuen Ltmax von Deližan, der noch weitere Bemerkungen ber die kaukasisch-arme- nische Nachtscknecheufauna beigefůgt wurden, hat sich mit seiner bekannten Freundlichkeit Herr Dr. Heinrich Simroth unterzogen. Ich lasse nun die Beschreibung der gesammelten Arten folgen. 1. Agriolimax melanocephalus Kalen. Háupig am Ufer des Flusses Čakvis (nordlich von Batum) und in einem tiefen Bergthale bei Deližan (1300 m) in den armenischen Bergen. 2. Limax (Heynemannia) primitivus Simroth m. sp. Mehrere Stůcke der hochst interessanten Art wurden zusammen mit der vorigen bei Deližan gessammelt. Náheres darůber siehe in der folgenden Abhandlung des Herrn Dr. H. Simroth. 3. Hyalinia (Retinella) mingrelica Mowuss. Nur ein einziges, todtgesammeltes erwachsenes Stůck bei Su- chum-Kale, wahrscheinlich von den nahen Bergen herabgeschwemmt. Diam. m. 16 mm, alt. 9 mm. 4. Hyalinta (Vitrea) contortula Krym. Auch nur ein einziges, lebend gesammeltes Stůck vom 3%/; mm grósstem Durchmesser von Čakva typisch. 5. Helix (Theba) circassica Charp. Čakva bei Batum, selten, nur noch nicht vóllig ausgewachsene Stůcke (5"/, Umgánge), konstant mit weisslicher Kielbinde. 6. Helix (Theba) selectam. (Z globula Kryn.) Ziemlich selten bei Deližan, in kleinen (Diam. m 8, alt. 5"/, mm), grůnlichgelben Stůcken, die sich der forma nana Boettger (Jahrb. der deutschen Malak. Gesellschaft 1879.) anschliessen. Der ursprůn- gliche Name Helix globula ist nicht haltbar, da Hele (Dorcasta) globulus Mill. (I. 319., IV. 249.) vom Cap der guten Hoffnung die Prioritát hat. Ich schlage daher fůr die kaukasische Theba-Art den Namen selecta vor. Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 5 T. Helix (Theba) freguens Mouss. In geringer Anzahl am Meeresufer bei Čakva, nur wenige fast erwachene Stůcke von 10 mm. Diam. gesammelt. 8. Helix (Fruticocamphylaea) narzarensis Kryn. Deližan, ziemlich hánfig auf Brennesseln. Spiralskulptur schwach aber doch deutlich, Grundfarbe fast rein weiss, gewóhnlich mit zwei ziemlich breiten, braunen Bandstreifen, von denen auch der untere ziemlich scharf begránzt erscheint gegen die etwas dunklere, hell hornfarbene Basis, die aber am Nabel nicht wieder heller wird. Das untere Band ist vom oberen so weit entfernt, wie dieses von der Naht. Im Grossen stimmen die Stůcke mit der var. Kobensis Boettg. (Jahrb. der deutschen Malak. Gesellschaft 1883.) von Kobi úberein, nur die Bánder scheinen breiter zu sein. Einbánderige, immer aber ziemlich hellgefárbte Stůcke sind bei Deližan viel seltener. 9. Helix (Fruticocampylaea) Ravergiert Mém. var. tramnscaucasica Mouss. Nicht selten bei Deližan in den Armenischen Bergen. Die breite weissliche Nahtzone erscheint nach unten verwaschen, Nabel halb verdeckt. 10. Helix (Xerophila) derbentina Krym. In der Steppe bei Akstafa und auf den Stráuchern des Boule- vardes in Batum (einfarbig weisse Stůcke ziemlich selten.) Var. suprazonata Mouss. háufig bei Deližan. 11. Helix (Xerophila) Krymickii Andrz. Surachany bei Baku, gemein, typisch, mit sehr feiner, aber doch deutlicher Spiralskulptur, engem, durchgehendem Nabel. 12. Helix (Fomatia) lucorum Můll. var. euphratica v. Martens. Bei Suchum-Kale, háufig, ziemlich klein. Das Peristom ist ringsum, so wie der Callus dunkelbraun, nur die Basis der Spindel und ein kurzer, anliegender Theil des Unter- randes ist heller, blassrothlich. Bánder 1, 23, 45, gegen die Můndung fliessen auch die 1—23 znsammen, es stimmen also die Stůcke fast 6 XLV. B. Klika und H. Simroth vollstándig mit der von Dr. Bótteer in Wort und Bild in den Jahr- bůchern der deutschen Malak. Gesellschaít 1886. Taf. 3. £ b. ge- schilderten Form von Trapezunt in Kleinasien úberein. : Diam. m. 33 mm., alt. 30, mm, apert. diam. 20"/, mm., alt. 21 mm. 13. Clausilia (Buxina) filosa Mouss. Von dieser úberaus seltenen und sehr interessanten Art hat Dr. Vávra ein einziges, schón erhaltenes Stůck von 10'/, mm Hohe unter der Rinde eines faulen Stammes auf der Wiese am UÚfer des Flusses Čakvis bei Čakva (něrdlich von Batum) gesammelt. Von dieser merkwůrdicen Art, die trotz der Serrulina-áhnlichen Fáltelung des Mundsaumes eine echte Euxina ist, sind bisher nur einige we- nige Stůcke bekannt geworden. 14. Serrulina serrulata Ffr. Mehrere schone Stůcke von derselben Localitát. 15. Serrulina semilamellata Mouss. 2 Stůcke bei Čakva bei Batum gesammelt. Fůr die Abtrennung des kleinen kaukasischen Genus Serrulina von Clausilia, die Boettger durchsefůhrt hat, spricht abcesehen von der abweichenden und fir alle Serrulina-Arten charakteristischeu Lebensweise auch das Clausilium. Dr. Boettoer beschreibt es bei 8. semillata mit folgenden Worten: „Die sehr eigenthůmliche Form des- selben lásst sich am besten mit einer dreiflůgelisen Schraubé ver- gleichen, deren abgestutzer unterer Theil úberdies breit ausgerandet ist. 16. Suecinea Pfeiffert Rossm. var. contortula Band. j Deližan, selten, bis 12"/, mm hoch, 7'/, mm breit (Můnduno © : 5'/, mm.); Jelenovka, unter Steinen am Ufer des Gokčaj-Sees. 17. Limnaeus (Lymnus) stagnalis L. var. goktschana Mouss. Sehr háufig in der Bucht des Gokčaj-Sees beim Dorfe Jelenovka ; die Stůcke erreichen kaum 30 mm Hóhe. Limnaeus (Lymnus) stagnalis L. var. media Hartm. (Defilippi Issel). Auch diese dickschalige Seeform der sehr veránderlichen Art ist im Gokčaj-See háufig. Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 7 Limnaeus (Lymnus) stagnalis L. var. armenica Westerlund (Fauna ete. V. p. 28.) Nur aus dem Gokčaj-See bekannt. Dr. Vávra hat nur ein schoónes Štůck mitcebracht, das betráchtlich grósser ist als die in Kobelts Iconographie gegebene Abbildung, indem es 44 mm Hóhe und 25 mm. Breite erreicht, alt. apert. 25 mm, diam. apert. 16 mm. Der letzte Umgang ist mit mehreren Spiralkanten umgezogen, so dass er in seiner oberen Partie deutlich kantig erscheint. Limnaeus (Lymnus) stagnalis L. forma minor Kod. 2. Stůcke von derselben Localitát. — Es leben also in der genannten Bucht der Gokčaj-Šees, und wahrscheinlich auch im ganzen See, vier verschiedene Formen der weitverbreiteten Art zusammen. 18. Limnaeus (Gulnaria) pereger Mill. var. ajf. gibilmamca Da Costa. 1 Stůck von derselben Localitát, das von der sizilischen Va- rietát gibilmanica da Costa fast nur dadurch sich unterscheidet, dass die Můndung weiss, der Spindelumschlag nur ganz schwach gelblich ist; bei der var. gibilmanica ist die Můndung gelb, der Spindel- umschlag orangegelblich. Auch die Grósse ist ein wenig betráchtlicher (Alt. 15"/, mm diam m. 10 mm var. gibilmanica alt. (12—13 mm diam. m. 1'/„—8 mm). 19. Limnaeus (Gulnaria) lagotis Schr. var. solidior v. Mart. Sehr háufig im Gokčaj-See am Dorfe Jelenovka. 20. Planorbis (Tropidiseus) umbilicatus Můll. var. subangulata Phil. 4 Stůcke von derselben Localitát, 10 mm breit, sehr deutlich fadenfórmie gekielt. 21. Planorbis (Gyraulus) albus Mill. 2 Exemplare von derselben Localitát, typisch. 22. Cyclostoma (Ericia) costulatum Rossm, Karavan-Seraj in der Náhe von Deližan, ein Stůck, Alt. 14 mm diam. m. 13 mm. 23. Neritina (Theodoxus) liturata Eichw. Baku, háufig an den Pfáhlen des Stadtbades. 8 XLV. B. Klika und H. Simroth II. Beitráge zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Nackt- schneckenfauna. Von Dr. Heinrich Simroth, Privatdocenten an der Universitát in Leipzig. Herr Dr. Vávra hat einen anscheinend neuen Limax mitgebracht, den mir Herr B. Klika zur Begutachtung zusandte. Die Sektion er- wies, dass sich mit der neuen Species ein hohes phylogenetisches Interesse verbindet, daher ich kein Bedenken trage der Beschreibung der einzelnen Špecies eine Anzahl Zeichnungen anzufůgen, die mir von der Sammlung des Herrn Reibisch her noch zu Gebote stehen. Ueber das Material ist zwar schon kurz, ohne Abbildungen, berichtet worden;") die Raublungenschnecken habe ich neuerlich an anderer Stelle etwas ausfůhrlicher behandelt.?) Jetzt kann, im Lichte der neuen Thatsachen, das Verstándniss des Ganzen sehr wesentlich ge- winnen; und mir liegt die Besprechung um so mehr am Herzen, als mit einem Schlage áltere meiner Vermuthungen bestátigt oder ge- láutert, andere in der Literatur ausgesprochene Annahmen dagegen, wie ich glaube, mit einiger Sicherheit zurůckgewiesen werden. That- sachen sind eben stets die sichersten Argumente, und gelegentlich tritt dem Warstande eine von entscheidender Kraft entgegen. Die Gattungen, von denen als kaukasischen Vertretern etwas mitgetheilt werden soll, sind Limax, Paralimax, Mesolimax, Agrio- limax und Daudebardia. I. Gattung. Limax. Limax primitivus n. sp. Fig. I. Deližan in Armenien. 1300 m hoch. Dr. Vávra leg. Von den úbersandten beiden Exemplaren war das eine 21 cm, das andere 24 cm lang; beide von den Proportionen der Gattung. Die Fárbung st ein gleichmássiges Lederbraun, nach unten abgeblasst, so zwar, dass die ganze untere Hálfte blass bleibt. Die dreifeldrige Sohle ist blass. Ebenso hebt sich eine hellere Kiellinie bis zum Mantel ab. Von I) Bimroth. Ueber die nackten Limaciden und Testacilliden des Kaukasus. Sitzgsber. der naturf. Ges. in Leipzig. 1891/92. S. 40—49. 2) Derselbe. Ueber einige Raublungenschnecken des Kaukasus. Festschrift fůr Leuckart 1892. S. 47—58. Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 9 Zeichnung lásst sich weiter nichts erkennen, als ein Paar dunklere Fle- cke auf dem Mantel, besonders bei dem grósseren Exemplar (Fig. I. B). Sie bedeuten ganz offenbar eine Stammbinde, die voraussichtlich auch in der Jugend sich nur auf den Mantel beschránkt, wo Sie Ssonst, bei vólliger Ausbildung úber Mantel und Růcken, am hinfálligsten ist. Durch diesen Zeichnungscharakter, in Uebereinstimmung mit dem Kórperumfang, fůgt sich die Art unter das Subgenus Vitrinoides, das ich fůr den Limax armeniacus aufgestellt habe. Die Móglichkeit ist noch offen zu halten, dass die vorliesende Species mit dem oleichfalls armenischen, nach einem einzelnen Exem- plare aufgestellten Limax monticola *) úbereinstimmt. Doch ist dieses einfarbig, oben helleren Kiels, so dass vor der Hand gar kein Recht besteht, beide zusammenzuwerfen. Anatomie. Nach der Beschaffenheit des Innern ein áchter Limax und zwar eine Heynemannia. — Das Mesenterium ist durchweg hell, mit allein zwei Ausnahmen, die distalen Theile der Ommatophoren- retractoren sind geschwárzt, und die Zwitterdrůse steckt in einem grauen Ueberzuge, der sich um einzelne Follikel bis zu schwarz vertieft. Der Darm hat durchwegs die charakteristischen Verháltnisse der Heynemannien, d. h. sechs Schenkel und zwei Mitteldarmdrůsen oder Lebern, von denen die hintere ungetheilt ist, wáhrend die vordere Abschnitte des zweiten, dritten und vierten Darmschenkels in sich aufnimmt. Der fiinfte und sechste Schenkel, ziemlich kurz, aber sehr deutlich, liegen jenseits des Spindelmuskels, der věllig den der Gat- tungsgenossen oleicht. Die Geschlechtswerkzeuge (Fig. 2.) des untersuchten Exempla- res waren im Zustande der vorwiegenden mánnlichen Reife, d. h. die Eiweissdrůse war noch klein, der Prostatatheil des ovispermatoductes dagegen geschwollen. Die Zwitterdrůse bildet das Hinterende des In- testinalsacks. Mánnliche und weibliche Wege bleiben lange vereint; bei der Trennung schwillt der mánnliche Schlauch zunáchst sehr betráchtlich an, ein Umstand, der wohl ohne grosse morphologische und physiolo- gische Bedeutung ist, aber doch insofern eine gewisse Beachtung verdient, als eine entsprechende Anschwellung des distalen Oviduct- endes die náchstverwandte Art, den Limax armeniacus Sith *) (4. Fig. 1. 1) Bóttoer. Sechstes Verzeichniss transkaukasischer, armenischer und nord- persischer Mollusken. Jahrb. d. d. mal. Ges. VIII. 1881. 2) Simroth. Weitere Mittheilungen úber palaearktische Nacktschnecken. Jahrb. d. d. Malac. Ges. XIII. 1886. 10 XLV. B. Klika und H. Simroth ut.) kennzeichnet. Wenn ich frůher den bekanntlich bei den Pulmo- naten indifferenten Namen Uterus dafůr gebraucht, so ist eben jetzt dem besseren Material zufolge, die Correctur am Platze. Oviduct und vas deferens sind etwa von geleicher Lánge und Breite und můnden direkt ins Atrium, wobei der Samenleiter ein wenig zu einem láng- lichen Knopfe anschwillt. Das Receptaculum von gewohnlicher Form und Anheftung. Ein Penis fehlt. Das Atrium ist verháltnissmássig gross, durch eine Anzahl Retensoren an der linken Seite auf dem Boden der Leibeshohle festgeheftet. Das auffallendste ist ein kráfti- ger epiphragmatischer Penisretractor, der vom Umfange des Lungen- bodens, etwa um den fiinften Theil desselben links vor dem Spindel- muskel entspringt. Er inseriert sich nach seiner Kreuzung mit dem nahen Befůhlapparate neben dem distalen Ende des Samenleiters am Atrium. Es versteht sich von selbst, dass er die Bezeichnung „Penis- retractor“ hier nur im morphologischen Šinne fůhren darf; seiner Wirkung nach můsste er Retractor atrii heissen, es wáre denn, dass man bereits die rechte Hálíte des Vorhofs als Ruthe gelten lassen wollte, eine Auffassung, der in der That kaum ernstliche Einwůrfe im Wege stehen. Das gedffnete Atrium (Fig. 2. B) zeigt eine Anzahl kráftiger Wandfalten, die in der Hauptsache nach dem Vas deferens zu convergieren. Auf die Bedeutung der eigenthůmlichen Bildung kommen wir unten. Fussdrůse eingebettet, von halber Kórperlánge. Mantelorgane, soweit ein mehr oberfláchlicher Blick zu urtheilen erlaubt, dem Genus gemáss. II. Gattung. Paralimax. Die Lage des Atemlochs vor der Mitte des Mantels bei sonstiger Limaxáhnlichkeit gibt den ersten Anhaltspunkt zur Unterscheidung. Eine Abhángigkeit dieser Position von der Ausbildung der Niere, die mit der von Limax ůúbereinstimmt, hat sich bisher nicht nach- weisen lassen. Vielleicht kommt sie mehr auf Rechnung der Mantel- kapuze, die ja bei eng verwandten Formen, wie Agriolimax und Lyto- pelte, stark schwanken kann, vermuthlich im Zusammenhance mit einem durch irgendwelche Lebensumstánde erheischten stárkeren oder geringeren Kopfabsatz. Der lángere Kiel bietet eine weitere, wiewohl ziemlich untergeordnete Differenz gegen Limax. Paralimax Reibischi Sith. Ich gebe hier die Figur eines jůngeren Stůckes der frůher (1) von mir beschriebenen ciskaukasischen Art (Fig. 5.). Die jiingeren Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 11 Stadien sind durchwees die werthvolleren, da sie die Elemente er- kennen lassen, aus denen sich die Zeichnung der erwachsenen heraus- bildet. „Aeltere sind oben stark gedunkelt, so dass sich in verschie- dener Grósse namentlich auf dem Mantel helle Flecke abheben. 5o gleichen sie beinahe der Transsylvanischen var. Dianae des Limax arborum.“ © Es zeiot-sich aber, dass diese Zeichnung sich nicht, wie beim letzteren, aus Jugendbinden entwickelt; eher kónnte man an Limax variegatus denken, wiewohl auch bei diesem háufig noch eine Bindenanordnung herauszufinden ist. Der dunkelrothgraue Grund spart auf dem Mantel vóllig unregelmássige Flecken aus, auf dem Růcken bleibt eine helle Kiellinie, sie wird von dunklem Pigment begrenzt, das sich in schreg nach unten und hinten gerichtete Binden auflóst, mit derselben Neigung, abgerundete helle Flecken frei zu lassen, wie auf dem Mantel. Der Versuch, ein solches Colorit auf eine ursprůngliche Lángs- zeichnung zurůckzufůhren, bringt ein harmonisches Resultat. Ein Anknůpfungspunkt důríte zunáchst bei jener vorgeschrittensten Form des Limax (Lehmannia) arborum gegeben sein, wo die Binden des Růckens sich in áhnliche schiefe Ouerbinden auflósen.") Wie hier nach- weislich die Ouerzeichnune wáhrend des individuellen Wachsthums aus eines Lángszeichnune hervorceht, so wird man entweder bei noch jingeren Stadien des Paralimax Reibischi, als die vorliegenden, Lánosstreifune erwarten, was nach anderen EÉrfahrungen nicht un- wahrscheinlich, aber keineswegs sicher ist — oder man sieht sich nach verwandten Arten um, die als Ausgangspunkt genommen werden konnten. Da bietet sich dem ohne weiteres unter den verschiedenen einfarbigen oder mit Spritzflecken versehenen Species“) eine dar, die meist mit Stammbinden versehen ist auf Mantel und Růcken, gele- gentlich aber alle Zeichnung verwischt und einfárbig wird, námlich der Paralimax intermittens. Bóttger. Der P. Reibischi wůrde also von diesem eine Weiterfihrung der Zeichnung bedeuten — und die Har- monie liegt darin, dass er auch in der Anatomie fortgeschritten ist, denn er besitzt einen Blinddarm von mittlerer Lánge, welcher um den Spindelmuskel herumgreift, wie die beiden úberzáhligen Darm- schenkel der Heynemannien oder diese mit ihrem Blinddarm bei den 1) Simroth. Versuch einer Naturgesgchichte der deutschen Nacktschnecken etc. Zeitschr. f. wiss. Zool. XLII. 1885. 2) Bimroth. Die Nacktschnecken der portugiesisch-azorischen Fanna ete. Nova acta Leop. LVI. 1891. 12 XLV. B. Klika ued H. Simroth Lehmannien. „Der Penis ist einfach, ohne Flagellum, mit dem rechten Fihlermuskel gekreuzt.“ III. Gattung: Mesolimax. Die wichtige Thatsache, dass Herr Reibisch diese von Pollonera aus dem westlichen Kleinasien beschriebene Gattung auch, freilich © nur in einem unausgewachsenen Exemplar, aus dem Kaukasus heim- brachte, habe ich bereits festgestellt (1). Diesen Mesolimax Reibischi Sith. lohnt es sich kaum abzubilden, da er bloss einem dunklen, einfár- bigen Agriolimax laevis gleicht, also die Figur kaum fůr die Wieder- erkennung nůtzlich werden kónnte. Dagegen gebe ich Darm und Genitalenden (Fig. 4.). Der Darm (A) entspricht ganz dem einer Ackerschnecke d. h. der erste Schenkel oder Magen ist am kůrzesten, © die vordere Leber ist die ungetheilte. Die schwarz eingehůllte Zwitter- drůse lieot unmittelbar hinter dem Magen. Der Penis, der sich mit dem rechten Ommatophoren kreuzt, war zwar noch wenig entwickelt, (B), liess sich aber doch im Auetschpraeparat als einfacher Schlauch mit verschiedenen kráftigen Lángsfalten erkennen. IV. Gattung: Agriolimax. Dem kaukasischen Agr. melanocephalus konnte ich mit Sicher- heit zwei weitere ciskaukasische Arten hinzufůgen, den Agr. sub- agrestis und agresticulus (1). Agriolimax subagrestis Sith. Eine Abbildung der Schnecke wůrde wenig helfen bei dem Man- gel besonderer Verháltnisse. Die Thiere machen den Eindruck von kleineren einfarbigen, gelblichbraunlichen oder grauen Agr. agrestis, hie und da ein wenig gestrichelt, als Anfang zum reticulatus. Der frische Schleim ist milchig. „Die Anatomie deutet an, dass wir es in Ciskaukasien mit der ersten Stufe zu thun haben, die von der Stammform zum westlichen agrestis hinůberleitet. Der Enddarm hat bereits einen ganz kurzen Blinddarm (Fig. 5 B) oder doch eine kniefórmige Ausbuchtung (C) als ersten Schritt. Der Penis (Fig. 5 A) besitzt eine ungetheilte End- Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 13 drůse, die dem melanocephalus fehlt. Im Innern sitzt ein flacher, wenig zugespitzter Reizkórper, ein Mittelding zwischen Reizkórper und Reizfalte. So steht das Thier einerseits zwischen Agr. melano- cephalus und agrestis, andererseits auch dem Dymczewiczi der Krim Dahe.“ Agriolimax agresticulus Sith. Leider sind die beiden Exemplare des kleinen, schlanken und dabei im Alkohol noch nicht 1 cm. langen Schnecken fůr die Abbil- dung unbrauchbar geworden; denn diese Zwergart ist sehr deutlich gekennzeichnet, scharfe Spritzlecken auf dem Mantel, eine weisse Kiellinie und zwei deutliche Stammbinden am Růcken, bewirkt durch dendritische Kalkeinlagerungen in die darunter hinziehenden Sinus- wánde wirken sehr lebhaft. Pigmentierte Stammbinden fehlen auch hier, der Gattung gemáss. Der Enddarm ist ohne Blinddarm, „mit ziemlicher Sicherheit,“ Im Penis (Fig. 6) sitzt an der einen Seite unten ein kleiner Reiz- kórper, darůber fasst auf derselben Seite der Retractor an, wáhrend gegenůber eine doppelt und dreifach getheilte Drůse sich ausstůlpt. V. Gattung: Daudebardia. Ohne mich weiter auf die Raublungenschnecken einzulassen, gebe ich nur die Abbildung der Daudebardia Lederi Bóttger. nach einem von Herrn Reibisch aus Ciskaukasien mitgebrachten Exemplar. Die gegenseitigen Lagerungen und Lungenverháltnisse zeigt ohne weiteres Fig. 7. Bemerkenswerth sind besonders die mánnlichen Theile, die kurze und důnne Patronenstrecke, der proximale umcge- schlagene Blindzipfel am Penis und die freie, sein distales Ende von aussen umfassende musculóse Lamelle, in Fig. 7 B vergróssert dar- gestellt. Eine Bemerkung mag noch die Sohlenfárbung betreffen. Ich habe bereits berichtet (1), dass die Sohle zwar im Ganzen weiss ist, ihr Vorderrand aber, in einem guer úber alle drei Felder, das loco- motorische und die lateralen, herůberreichenden Streifen, gedunkelt. Ich glaube, es liegt fůr die Entstehung der ganz abnormen Zeichnung eine Vermuthung nahe. In der Ruhe ziehen die Daudebardien be- 14 XLV. B. Klika und H. Simroth kanntlich die Fůhler und den Kopf ein, wobei das Vorderrand der Sohle sich nach oben umbiect und den Schluss des plumpen Cylinders, den die ganze Schnecke vorstellt, bildet. Sollte die vorliegende Art nicht die Gewohnheit haben, die Ruhezeit im Erdlóchern zuzubringen, so dass jener aufgebogene Sohlentheil den Verschluss des Loches nach aussen ausmacht? Freilich můsste man annehmen, dass das Thier, nachdem es in die Erde gekrochen ist, sich umwendet, um nachher gleich wieder beguem herauszukommen. Unter dieser Annahme wůrde die Ausfárbung des vorderen kurzen Sohlenabschnittes, welche der Witterung bestándig frei ausgesetzt wáre, von selbst einleuchten. Vielleicht auch genůct schon das blosse Abheben des vorderen Sohlen- endes wáhrend der Ruhe fůr die Pigmentierung. Allgemeine Bemerkungen. Emntstehung und Begriff des Penis, Ich habe frůher, zuerst gelegentlich einer in mancher Hinsicht anfechtbaren und angefochtenen Parmacellenarbeit, einen Unterschied aufgestellt zwischen dem eigentlichen Penis und jener nicht immer vorhandenen distalen Verdickung des Šamenleiters, die ich ihrer Funktion nach als Patronenstrecke oder Spermatophormstrecke be- zeichnete. Die Unterscheidung erůndete sich ledielich auf die Diffe- renz der Funktionen: die Spermatophormstrecke dient zur Erzeugung der Spermatophora; wo sie fehlt, wird flůssiges Sperma frei úbertra- gen: der Penis ist das ausstůlpbare Begattuneswerkzeug, welches den Samen, mit oder ohne Patronenhůlse, in den Partner úbertrást. Die Conseguenzen, welche die Unterscheidung im gefolge hatte, waren mancherlei; eine der auffálligsten war der Mangel des Penis bei der Gattung Arion, die wohl eine Patronenstrecke besitzt, den Copulationsakt selbst aber lediglich durch Ausstůlpune des Atriums und der weiblichen Endwege besoret, daher ich auch von einem -weiblichen Penis bei derselben reden zu sollen glaubte. Die Unterscheidune ist von den Conchyliologen im allgemeinen kaum angenommen, wenigstens nicht streng durchcefůhrt. Und ganz neuerdings slaubt von Ihering") den Unterschied in keiner Weise anerkennen zu sollen; Arion z. B. soll einen áchten Penis haben, d. 1) H. von Ihering. Morphologie und Systematik des Genitalapparates von Helix. Zeitschr. £. wiss. Zool. LIV. 1892. Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 15 h. das, was ich Patronenstrecke nannte, soll der Penis sein, wie denn auch amerikanische Arioniden eine Ruthe besitzen. Wir werden sehen, dass das letztere zwar richtie ist, die Behauptung betr. Arion aber auf einer Confusion beruht. |; Ein zweiter Punkt betrifft die Entstehune des Penis der Styl- resp. der Pleurommatophoren, die mit der Gegenůberstellung gegen die Palronenstrecke aufs Engste zusammenhánst. Man hat wohl bis in die jůnoste Zeit gemeint, die Ableitung bei den Opisthobranchien suchen zu sollen. Wie bei diesen der Penis oft ein vollstándicer, solider, vorderer Abhang ist, fern von der Genitalóffnune und mit ihr durch eine áussere Samenrinne, die sich zu einem inneren Samen- leiter schliessen kanm, verbunden, so sollte es auch bei den áchten Landpulmonaten ursprůnelich ein selbstándiges Organ sein, das nach- her mit der vorrůckenden Geschlechtsóffnune zusammenkam und auf die zwittrigen Endtheile úbernommen wurde. In der Entwicklungs- geschichte schien es, als ob der Penis vom distalen Ende aus be- sonders nach innen hervorsprosste, ohne Zusammenhans mit den úbrigen, sich spaltenden Leitungswegen. Und ich selbst habe Beispiele von Vitrinen angeben kónnen, die einen rudimentáren Penis ohne Vas deferens zeioten “). Auch diese Dinge scheinen sich jetzt zu kláren. Endlich ist noch Streit ůúber die Bedeutung der verschiedenen Reizorgane, Liebesdrůsen, Liebespfeile, Reizkorper entstanden; wir wissen nicht, ob diese mancherlei Stimulationswerkzeuce, die bald am Atrium sitzen, bald mit dem Oviduct, bald mit dem Penis sich verbinden, auf einander, sowie auf eine gemeinsame Auelle bezogen werden důrfen oder nicht. Von Ihering (7) ist erst neuerdings wieder fůr eine scharfe Scheidune des Liebesdolchs (mit Liebesdrůse) bei den Zonitiden und des undurchbohrten Liebespfeiles mit olandulae mu- cosae bei den Heliciden eingetreten. Auch diese Dinge scheinen mir durch die Verháltnisse des Limax primitivus neues Licht zu erhalten. Dieser Limax primitivus mit seinem Penisretractor am Atrium, ohne Penis, beweist, um es kurz zu sagen, dass der Penis weiter nichts ist, als ein nachtráslich durch Ein- und Ausstůlpung hervor- getriebener Theil des Atriums. Damit stehen sich jetzt Penis und Patronenstrecke nicht nur funktionell, sondern auch onto- und phylo- genetisch scharf gegeniber. Die Patronenstrecke ist eine Verdickung des distalen Emdes des Samenleiters, sie gehórt zu dem urspriinglichen, 1) Simroth. Beitráge zur Kentniss der Nacktschnecken. Nova acta Leop. LIV. 1890. 16 XLV. B. Klika und H. Simroth durch Abspaltung des eřnheitlichen Genitalschlauches gebildeten End- wegen, der Penis gehórt zum Atrium, welches allerdines noch verschie- dener Deutung fáhig ist. Es ist entweder das einheitliche, nicht ge- spaltene distale Ende des anfangs ungetheilten Genitalschlauches oder, | wohl mit grósserer Wahrscheinlichkeit, die nachtráglich eingestůlpte ! Kórperhaut aus dem Umkreis des Genitalporus. Beide Interpreta- tionen liegen nahe bei einander, und es hat kaum Zweck, noch ber sie zu streiten. — Verweilen wir zunáchst noch beim Penrs! Es důrfte kaum ein zweites Beispiel geben, wo in derselben Gattung sich die Herausbildung eines Organs auf Grund der Uebung und Vererbung in eleicher Stárke und Klarheit verfolgen lásst, als eben die Limaces (vergl. Fig. 8). Die nahestehende, der Auelle am náchsten befindliche Limacopsis (A) hat weder einen Penis noch einen Penisretractor, der Samenleiter, noch weit, můndet schnurstracks in's Atrium; dieses allerdings wird mit einer seitlichen, rechten Nische ausgestůlpt. Die Nische erhált einen kurzen Retractor und dient als Copulationswerk- zeug. An ihr sitzt ein musculóser Schlauch, ganz offenbar der Rest einer Liebes-, bez. Pfeildrůse (wie wir ebensolche Drůsen bei den verwandten Vitrinen, Vitrinopagis von Ihering, bald mit, bald ohne Pfeil sehen). Dem Schlauch fehlen aber die Drůsen, nur die kráftige Musculatur ist erhalten. Es ist měglich und wohl sehr wahrscheinlich, dass die Drůse die Funktion des Penis úbernommen hat, d. h. dass er vor der Copula das Sperma aufnimmt, um es dann in die Vagina des Partners zu úbertragen, Dinge, úber die wir leider durch die Beobachtung wohl nicht so bald aufgeklárt werden. Ohne diese An- nahme kann man sich indess schwer ein Bild vom Verlauf der Be- gattung machen, bei der Weite des Samenleiters, und so hat sie immer- hin einige Berechtigung. Und nun die eigentlichen Limaces. Die Liebesdrůse ist ver- schwunden. Der Penis fehlt zunáchst vóllie. Dafůr bildet die Wand des Atriums eine Anzahl kráftiger Muskelfalten aus, um die richtige Leitung des Sperma bei der Copula zu bewirken. Es muss noch dahin gestellt bleiben, ob etwa eine dieser Falten den Rest einer Pfeilpapille, bei Schwund der zugehorigen Drůse, darstelit. Im aus- gestůlpten Atrium wird die Ofinung des Samenleiters, dem Begat- tungsdrange entsprechend, am meisten vorgestreckt. Entsprechend wird dieser Punkt durch einen besonderen Retractor wieder herein geholt. So Limax primitivus (Fig. 8 B). — Ist aber einmal die be- treffende Vorhofsnische ein wenig hervorgetrieben, so wird sie bald durch Blutdruck immer mehr geschwellt, sie nimmt zunáchst die Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna, 17 kurze Form des Penis an, die wir etwa beim L. armeniacus finden (Fig. 8 C). Die Schwellungsverlángerung steigert sich beim tenellus, Ssubsaxenus, talyschanus ete., bis sie die ungeheuere Lánge des L. maximus erreicht (D). Das Maximum endlich bietet der L. graecus (E), wo die Nische mit dem Ansatz des Samenleiters noch weit úber den Ansatz des Retractors hervorgepresst wird, wie ich es seinerzeit ableiten konnte“). Diese successive Entstehune erklárt aber sosleich auch die Verschiedenheiten des inneren Reliefs. Die Wandfalten des Atriums werden in wechselndem Masse in die Penisnische mit hie- einbezogen, als ein einfacher Kamm beim maximus, kummetartig beim tenellus etc. — Ein Blick auf die úbrigen Figuren der Tafel (2, 4, 5, 0, 7) oder auf irgend eine Abbildune von Pulmonatengenitalien důrfte die Richtigkeit der Deutune des Penis als Atriumsnische ohne weiteres bestátigen. Hóchst interessant scheint mir's nun, dass in der Ontogenie, so viel sich's beurtheilen lásst, der Penis sich ebenso unabhángie von dem Vas differens entwickelt, als er sich funktionell verschieden herausgebildet hat. Der Samenleiter entsteht durch Spaltung des ein- heitlichen Genitalschlauches, der Penis sprosst vom distalen Ende her aus dem Atrium heraus und verbindet sich dann erst mit jenem. Unter diesem Gesichtspunkt erst wird jene Vitrine verstándlich, welche einen, wenn auch kleinen Penis besitzt, ohne eine Spur von Vas de- ferens. Vom Agriolimax laevis, der ja nach meiner Auffassung in die- selbe Gruppe gehórt, habe ich gezeiot, dass rein weibliche Exem- plare vorkommen und sogar in manchen Lándern, wie Centralamerika anscheinend ausschliesslich. Jene Vitrine ist die Parallele dazu, ohne mánnliche Endwece, aber nichts destoweniger mit einem vom Atrium hervorgesprossten natůrlich blindgeschlossenen Penis. Schwerlich wird man ferner ein besseres Beispiel von Vererbung erworbener Eigenthůmlichkeiten finden, als eben diese Ruthe. Sie entsteht wáhrend der individuellen Entwicklung, wie sie sich wáhrend der phylogenetischen erzeugte, allerdings mit dem Unterschiede, dass an die Stelle der Schwellune durch Blutdruck Wachsthum und Spros- 'sung getreten sind, so wie wir's bei allen durch Uebuno gewonnenen kórperlichen Umbildungen anzunehmen gezwungen sind. Selbstver- stándlich hat sich der Vorgang nur sehr allmáhlich im Verlaufe einer langen Stammesgeschichte vollzogen. Immerhin bleibt es auffállio bei 1) Simroth. Die von Herrn von Oertzen in Griechenland gesammelten Nackt- schnecken. Abhandlungen der Senckenbersgischen naturf. Ges. 1889. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893. 2 18 XLV. B. Klika und H. Simroth einem Organ, des doch nur im wenigen vereinzelten Momenten einige Male wáhrend des Lebens gebraucht wird. Um nochmals die Arioniden zu erwáhnen, unsere europáischen Arionen haben in der That nur die Patronenstrecke, welche direkt in's Atrium miindet. Wenn dabei v. Ihering einige untergeordnete Muskulbůndel, die ich fůr atypisch nahm, fůr einen typischen Penis- retractor anspricht und die Patronenstrecke als Penis betrachtet, so geht das nicht an. Die Muskelzůge, viel schwácher als die weiblichen Retractoren, werden allerdings zur Hereinziehung des ausgestůlpten Atriums etwas mitwirken, aber ein Penis wird nicht ausgestůlpt, wie die Beobachtung der Copula unmittelbar beweist. Unter den Ameri- kanern hat Prophysaon Hauphilli so wenig einen Penis, als unsere Arion (verel. 6 Taf. 7); Ariolimax californicus (ibid.) hat dagesen einen sehr stattlichen Penis, aber eben als eine Ausstůlpung des Atriums; der starken Hervortreibung entspricht ein kráftiger Retrac- tor, der naturgemáss unterhalb der Patronenstrecke anfasst, diese selbst bleibt ohne Retractor. Die Kraft der Ausstůlpune folot ana- tomisch aber nicht allein aus der Stárke des Retractors (die sich beide selbstverstándlich die Wage halten), sondern ebenso aus dem proximal iber den Retractoransatz hinausgreifenden Peniszipfel, der erst die Patronenstrecke aufnimmt, ganz áhnlich wie beim Limax graecus. Wie ich aber den Penis dem Atrium zuweisen muss und nicht den speciellen mánnlichen Leitungswegen, so gehóren ihm auch die verschiedenen Reizorgane an. Freilich celingt es bei ihnen nicht, mir wenigstens noch nicht, so klar auf den letzten Grund zu sehen wie bei der Ruthe, wie sich gleich zeigen wird. Die Interpretation -| von Ihering's aber, welcher in den Liebesdrůsen mit durchbohrtem Pfeil oder fleischiger Papille etwas specifisch anderes erblickt als in dem soliden Liebespfeil der Heliciden mit den glaudulae mucosae, důrfte kaum haltbar sein. Es seien nur zwei Beispiele dagecen an- gefůhrt. Das eine entstammt den nackten afrikanischen Zonitiden. Unter diesen oder ihren asiatischen Verwandten haben wir bekanntlich Vertreter mit áchten Liebes- oder Pfeildrůsen und durchbohrten Liebesdolchen, andererseits habe ich solche beschrieben ohne alle Reizorgane (Atoxon 8. Taf. 3.) und andere mit undurchbohrten Lie- bespfeilen (Trichotoxon ibid.). Hier wáre es ganz offenbar bei der grossen Uebereinstimmung in den doppelten Kalksácken, in der tiefen Schwanzdrůse ete. ete. eine sehr gewundene Erklárung, bei © Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 19 Trichotoxon von den Liebespfeilen der Helicidén zu sprechen, bei - den anderen von der Liebesdrůse und dem Dolche der Zonitiden. Aber unsere palaearktischen Nacktschnecken liegen uns náher. Lima- copsis hat, als Atriumsanhane einen Schlauch ohne Dolch und Drůse; einen Schlauch mit solidem Reizkórper, als musculósen Wandfalten hervorgegangen hat Parmacella, unter den Amalien finden wir solche ohne und solche mit solidem musculósen Reizkórper im Atrium. Der Reizkórper im Penis der Ackerschnecken zeigt den oleichen Zusammenhang mit Wandfalten, bei Liptopelte trágt er eine gespornte Kalkplatte. Auf der anderen Seite die Drůsen. Die ganze Wand sitzt voll einzelliger Drůsen auf einer sehr ursprůnglichen Stufe bei Arion. Sie sind mehr zusammengetreten, auch noch in's Atrium mindend, bei Amalia, sie sind schlauchfórmig und auf den Penis verlegt bei den Ackerschnecken. Die ganze Scala beinahe lásst sich verfoloen bei den Vitrinen. Eine Schwierigkeit lásst sich aller- dings, wie erwáhnt, nicht leugnen. Wir wissen nicht, was der erste war, ob eine Summe rings zerstreuter einzelliger Drůsen, oder ihre Vereinigung zu einem Schlauch mit Muskelpapille und durchbohrtem Liebespfeil aus Conchiolin oder Kalk. Sollte der letztere den Ur- sprung darstellen, so wáren die anderen Fálle wohl als eine nach- trásgliche Auflósune oder Sonderune zu betrachten. Wir kennen ja die Bedeutung des Secretes noch nicht entfernt; und aus dem einge- bůrgerten Namen „Glandulae mucosae“ eine besondere Funktion folgern zu wollen, wáre doch eine arge Selbsttáuschung. In einem Falle slaube ich frůher eine direkte Beobachtung gegeben zu haben; námlich bei den nur temporaer entwickelten rothen Wanddrůsen aus dem Hintergrunde der unteren Oviductanschwellung oder Vagina bei Limax (Lehmannia) variegatus, wo ihr Secret mit der Spermabeimi- schung im Receptaculum ůúbereinzustimmen scheint. Das bringt eine neue Vermuthung. Entspricht die Vagina dem Oviduct, d. h. dem Spaltungsproduct des einheitlichen Genitalschlauches oder ist sie gleichfalls ein Appendix des Atriums, entstanden durch Einstůlpung unter dem Druck des bei der Copula in die Wand eingepressten Penis? Ich vermuthe das letztere, wiewohl ich in Figur 8 A, D, E die Vagina noch blau gehalten habe wie den Oviduct. Darf man auch diesen Theil der Endwege als ein zum Atrium gehóriges Gebilde ansehen, dann erklárt sich's mit einem Male von selbst, wie jene Reizorgane bald auf den Penis úbertreten, bald auf die Vagina, oder wie sie am Atrium bleiben, je nachdem ihr Wandbezirk als Penis mit aus- oder als Scheide mit eingestůlpt wird. Mir scheint diese 20 XLV. B. Klika und H. Simroth Erklárung viel einleuchtender, als eine, die, ohne zwingende „6 zu diphyletischen Processen ihre Zuflucht nimmt. Phylogenetische Bedeutung des Darmes. Kein Zoolog, der sich mit dem Thema bescháftigt hat, důrfte sich wundern, dass ich, der hergebrachten und anscheinend naturge- mássen Gruppierung der Gattungen und Arten zufolge eine Limax- gruppe, die Lehmannien mit ihrem langen Blinddarm aus sechstem Darmschenkel von den andern, den Heynemannien ohne den- selben, ableitete. Jene schienen die weitergebildeten zu sein. Ikre Penisanhánge, sowie ihr vorgeschrittenes Fárbungscesetz: schienen damit in guter Uebereinstimmune. Indessen scheinen doch die ver- vollstándisten Erfahrungen das Problem in eine etwas veránderte Beleuchtung zu růcken. Dass alle Limaciden derselben Wurzel ent- sprossen -sind, důrfte kaum zu bezweifeln sein, wenigstens liegen bisher keine Anzeichen vom Gegentheil vor. Die Agriolimaces sind wohl die álteren, wie ihre kosmopolitische Verbreitung, sowie der einfachere Darm und der Mangel der Bindenzeichnung beweisen. Ihnen steht in gewisser Hinsicht nahe Mesolimax, wie es scheint, auch ohne Binden, mit demselben Darm, doch mit der Kreuzung des Penis- und Ommatophormretractors. In letzterer Hinsicht steht er dén Limaces nahe. Die Umlagerung des Intestinalsackes bei diesem kann man sich leicht erkláren aus der Verlángerune des ersten Darm- schenkels bis nahe an's Hinterende, wobei die ungetheilte vordere Leber an dieses Hinterende gerůckt wird, allerdings unter einer ge- ringen Drehune der Leberoffinungen. Gleichzeitig wird dabei die I hinter dem Magen gelegene Zwitterdrůse mit an's Hinterende verlagert. Es soll damit keineswegs gesagt sein, dass die Reihe Agriolimax, Mesolimax und Limax eine direkt fortlaufende sei; sicherlich handelt sich's um Verzweiguns. Auch schiebt sich, bereits mit den vier Darm- schenkeln von Limax in ihrer relativen Lánge Paralimax ein. Diese Gattune setzt mit vollkommenen Stammbinden ůúber Mantel und Růcken ein, zeist, im P. Reibischi, ein vorgeschrittenes Fárbungs- Gesetz und erwirbt, in demselben, einen langen um den Spindelmuskel herumereifenden Blinddarm, wobei auch der vor seiner Insertion g9- legene Enddarmtheil sich etwas verlángert und in seiner Biegung einen kurzen fůnften und sechsten Darmschenkel darstellt. Ich habe schon gelegentlich des Blinddarms von P. Reibischi die Móglichkeit betont, die Lehmannien von Paralimax abzuleiten (1). Jetzt scheint Zur Kenntniss der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. 21 diese Móglichkeit zur Wahrscheinlichkeit zu werden. Denn schon im Kaukasusgebiet hat die einzige dort vorkommende Lehmannia, L. variegatus das mit den DBinden becinnende Fárbungsgesetz ber- schritten und zeigt entweder nur noch verschwommene, aus Flecken gebildete Lánosbánder oder ist als ecarinatus einfárbig. — Anders die áchten Limaces oder Heynemannien. Durch den L. primitivus wird zunáchst auch die vorher so ganz isolierte Limacopsis in den náheren Verband einbezogen. Die Reihe zeigt die Penisentwicklung ohne Anhanesdrůsen vortrefflich. Sie scheint óstlich nicht úber den Kaukasus hinauszureichen. Die einfachsten Formen mit kurzem Penis, L. armeniacus, den ich als Subgenus Vitrinoides abgetrennt habe (6); und der L. primitivus, haben, im erwachsenen Zustande wenigstens - die Stammbinde und auf dem Mantel d. h. dort, wo sie bei vorge- schrittenerer Fárbung zuerst verschwindet, Grund genug zu der Ver- muthung, dass sie auf dem Růcken noch gar nicht erworben wurde. — Als Resultat dieser Betrachtungen wůrde sich die Nothwendigkeit ergeben, die Gattung Limax nunmehr in zwei selbststándige Gattungen aufzulósen, von welchen die eine Heynemannia (und Vitrinoides) mit Limacopsis zusammencehóren wůrde, wáhrend die andere Lehmannia zu den Paralimaces in náhere Beziehung treten wůrde. Damit aber wůrde zusleich eine neue, kůrzlich publicierte Thatsache ihre Er- klárune und Einordnung finden, das Vorkommen námlich einer áchten Lehmannia, noch mit kurzem Blinddarm in der Náhe des Altai, in der Tarbegatailasen; es ist der Limax Natalianus Michaelis "). Somit wůrde die Paralimax-Lehmannia-Gruppe ihre Wurzeln weiter in den innerasiatischen Gebirgen am Sůdrande Sibiriens haben, wáhrend der Heynemannia-Limacopsis-Zweig sich vom Kaukásus aus entwickelt hátte. Erst die zukiinftige Erforschung der asiatischen Gebirge kann zeigen, ob diese Art zu sehen Berechtigune hat oder nicht. !) Michaelis. Limax Natalianus. 1892 (russisch). 29 XLV. B. Klika und H. Simroth Erklárung der Abbildungen Taf. XVII. Gemeinsame Bezeichnungen. A. Atrium genitale. od. Oviduct. v. Vagina. - osp. Ovispermatoduct. p. Penis. zg. Zwittergang. r. p. Penis retractor. ves. Vesicula seminalis. rec. Receptaculum seminis ei. Eiweissdrůse. pat. Patronenstrecke. zd. Zwitterdrůse. v. d. Vas deferens. Fig. I. Limax primitivus n. sp. Vergr. 2:1. A. kleineres Exemplar von rechts. B. flach ausgebreiteter Mantel und Anfang des Růcken- kieles des grósseren. Fig. II. Geschlechtswerkzeuge desselben. A. die gesammten. B. das Atrium mit seinen Falten, ge- offnet. Fig. III. Paralimax Reibischi Sith, jingeres Exemplar von rechts. Vergr. 2:1. Fig. IV. Mesolimax Reibischi Sith. A. Darm und Zvwitterdrůse in situ. B. Genitalendwege, noch nicht vóllig reif. Fig. V. Agriolimax subagrestis Sith. A. Genitalien eines noch nicht ganz reifen Thieres. B. und ČC. Enddarm. Fig. VI. Genitalenden von Agriolimax agresticulus Sith. Fig. VII. Geschlechtswerkzeuge von Daudebardia Lederi Bóttcer. e Penislamelle. B dieselbe vergróssert. Fig. VII. Genitalenden verschiedener Limaces. Gelb: Atrium und der daraus entstandene Penis. Roth: Penisretractor. Zur Kenntniss der kaukasigch-armenischen Molluskenfauna. 23 Blau: Oviduct und Vagina (letztere hátte wahrscheinlich auch gelb gehalten werden důrfen). Das Receptaculum, der Ovispermatoduct und die Pfeildrůse in A sind weiss geblieben. A. Limacopsis Sith. B. Limax (Vitrinoides) primitivus n. sp. C. Limax armeniacus Sith. D. Limax maximus Wolff. E. Limax Graecus Sith. Verlag der kčnigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1894. ča * * < XLVI. Ein Beitrag zur Kenntniss der Sůsswasserfauna. von bulearien. Von Dr. V. Vávra in Prag. (Vorgelegt den 24. November 1893.) Die Fauna der Balkan-Halbinsel ist bisher so ungenůgend durch- forscht, dass jeder Beitrag in dieser Richtung schon mit Hinsicht auf die geographische Verbreitung der einzelnen Formen willkommen ist, denn von den Grenzen Oesterreichs, von 45% N. B. bis nach Griechenland ist úber die wirbellosen Thiere fast gar nichts bekannt. Prof. Dr. Frič hat mehrmals seine Schůler aus Bulgarien auf- gefordert, wáhrend des Aufenthaltes in ihrer Heimat den niederen Thieren einige Aufmerksamkeit zu widmen, wenigstens das betreffende Material zu sammeln und růstete sie zu diesem Zwecke immer mit den něthigen Fláschchen nnd Netzen aus. Diese Bestrebune blieb bisher jedoch erfolglos. Im Jahre 1889 begab sich unser Landsmann Herr MUC. F. Lukáš nach Plovdiv und wurde vom Herrn Prof. Frič auch zum Sammeln einiger Proben aus den Gewássern in der Umgebung der genannten Stadt aufgemuntert. Nach seiner Růckkehr brachte er fůnf Fláschchen mit zoologischem Materiale, aus verschiedenen Lokalitáten der Stadt Plovdiv und ihrer Umcebunso. Herr Prof. Dr. Frič war so gůtig mir dieses Material zur Be- arbeitung zu úbergeben, „wofůr ich Ihm hiemit meinen Dank aus- spreche. Plovdiv (Philippopel) breitet sich an sieben Bergen aus, zwi- schen denen die Marica fliesst, die auf dem linken Ufer die Zuflůsse aus dem Balkan-Gebirge, auf dem rechten jene aus dem Rhodope- Gebirge aufnimmt. In der Stadt selbst gibt es Trinkwasser nur in Cisternen. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1893. 9 XLVL V. Vávra Von dem Wasser Plovdiv's schreibt Konst. Jireček'): „Plovdiv nimmt nach Zerstorung der alten Aguaeducte alles Wasser aus den Cisternen (bulgarisch „šterna“) und aus dem Flusse Marica. Beides Wasser sieht nicht verlockend aus und stellt mindestens ein reiches Untersuchungs-Material zu mikroskopischen Analysen vor.“ In Folgendem lege ich die Aufzáhlung des Materiales nach den einzelnen Lokalitáten vor. I. Die Cisternen in der Stadt. Auf dem Berge Sáat-tepé, in der alten Schule und bei der Kirche St. Petka. Am 5. Juni. Thriarthra longiseta, Ehbg. Sehr háufig. Cyclops viridis, Fisch. Verháltnissmássig kleine Exemplare. Asellus aguaticus, Geoffr. Sehr háufig. Plumatella (statoblast). Die in diesen Brunnen háufice Wasserassel důrfte gewiss kein angenehmer Zusatz des Trinkwassers sein. II. Marko-tepé. Aus einem in dem Felsen ausgehauten Sarcofage, dem sogenanntem Grabe des Kónigs Marko. Das Wasser sammelt sich nur nach dem Regen an, im Sommer trocknet es aus. Am 8. Juni. Der Inhalt besteht vorwiegend aus Ostracoden, die in grosser Anzahl vorhanden sind. Cypris pubera (O. F. Můll.). Die Exemplare stehen der typischen Grósse dieser Art etwas nach. Die Bezahnung des Vorderrandes ist unscheinbar. Šehr zahlreich. Cypris (Heterocypris, Cls) ineongruens (Ramd.) Cypris Fřschert Liljb. Bloss zwei leere Schalen. Cypridopsts (Candonella, Cls) villosa (Jur). Unterscheidet sich von der typischen Form durch die Schwimmborsten am zweiten An- tennenpaare, die etwa um ein Viertel die Klauen úberragen, bei der typischen Form dagegen das Ende der Klauen erreichen. Da sie im Úbrigen mit dieser genau úbereinstimmt, so glaube ich sie nur als eine Lokalvarietát dieser Art betrachten zu můssen. Moina rectirostris (O. F. Můll.). Die Mánnchen in grosser Anzahl vorhanden. Chironomus (Larve). (Viele Algen, hauptsáchlich Closterium und Pediastrum) 1) Konst. Jirečka: Cesty po Bulharsku. (Novoč. bibliothéka Čís. XXVIL) V Praze, 1888. | i Beitrag zur Kenntniss der Sůsswasserfauna von Bulgarien. o III. Ein Fluss-Arm der Marica. Am linken Ufer hinter der Vorstadt Karšijak. Am 90. Mai. Diflugia pyriformis, Pertý. Coriza (Larve). Difflugia acumťnata, Ehbg. Notonecta (Larve). Nephelis vulgaris, Mog.-Tand. Limnaea ovata, Drap. Ceriodaphna veticulata, Jur. Planorbis umbilicatus, Můll. Stmocephalus vetulus, O. F. Můll. | Přamorbis rotundatus, Poir. Asellus aguaticus, Geoffr. Plumatella (Statoblast.) (Eine Menge von Algen, úberwiegend Spirogyra). V. Siimpfe unter der Stadt Plovdiv. Ein schattiger, mit dem Zuflusse Dermenderé zusammenhángender Graben. Am 25. Mai. Cyclops strenuus, Fisch. Daphnia curvivostris, Eylmann. Sehr zahlreich vertreten. Die Mánu- chen úbertreffen an Zahl die Weibchen, an denen sámmtlich die Bildung des Ephippiums wahrzunehmen ist. Die Weibchen und die Mánnchen "weitmehr aber die letzten, bieten im Baue im Gegen- satz zu anderen Arten der Daphnia pulex-Gruppe solche Eigen- thůmlichkeiten, dass diese Art als solche mit vollem Recht gelten muss. Zuerst von Eylmann") bei Hannover gefunden und beschrieben, war ihr zweiter Fundort in der Umgebuno Dresden's, wo sie Thallwitz?) fand, constatirt. Es ist also interessant, dass wir diese Art von den bisher zwei bekannten Fundorten so ent- fernt wieder finden, womit sich die kosmopolitische Verbreitung der Cladoceren neuerdings bestátigt. Alona oblonga, P. E. Můll. Chironomus (Larve). Massenhaft. V. Tiůimpel unter der Stadt Plovdiv. Arcella vulgaris, Ehbg. Massenhaft. | Cyclocypris laevis (O. F. M.) Důfflugia globulosa, Duj. Cyclops vtridis, Fisch. Salpina brevispina, Ehbg. Daphma curvtrostrís. Eylm. Mastigocerca rattus, Ehbg. Ceriodaphnia reticulata, Jur. Euchlanis dilatata, Ehbg. Stmocephalus vetulus, O. F. Můll. Pterodina patina, Ehbg. Chydorus globosus, Baird. Nats elinguis, Můll. Motna flagellata, Huddendorff. Diese Art identificirte Hellich mit M. . rectirostris, Fisch., mit der sie aber der Beschreibung nach nicht !) Eylmann Dr. E., Beitrag zur Systematik der europáischen Daphniden (Berichte der naturf. Gesellsch. zu Freiburg i. B.) Bd. II. Hft. 3. *) Thallwitz Dr. J., Ueber Daphnia curvirostris, Eylm. (Ges. Isis in Dresden. — 1690. — Abh. 4.) 4. XLVL V. Vávra: Ein Beitrag zur Kenntniss der Sůsswasserfauna von Bulgarien. identisch ist und bezieht sich dieselbe auf M. fagellata, Huden- dortf“) mit der auch M. paradoxa Weissm. stimmt. Beiden diesen Autoren ist die Arbeit Huddendorff's unbekannt geblieben. Die Art hat P. Matile“) wieder gefunden und abgebildet. Alle eben angeliihrte Arten gehóren zu der europáischen Fauna und es bestátigt sich damit von neuem, dass die niederen Crustaceen úberhaupt kosmopolitisch sind, wie aus den Arbeiten der letzten Zeit hervorgeht“). In folgender Tabelle fůhre ich die Arten systematisch geordnet an. Arcella vulgaris, Ehbg, Cyclops strenuus, Fisch. Difflugia pyriformis, Perty. Daphnia curvirostris, Eylm. Difflugia acuminata, Ehb. Ceriodaphnia reticulata, Jur. Difflugia elobulosa, Duj. Simocephalus vetulus, O. F. Můll. Thriarthra longiseta, Ehbg. Moina flagellata, Hudd. © Salpina brevispina, Ehbg. Moina rectirostris, O. F. Můll. Mastigocerca rattus, Ehbg. Alona oblonga, P. E. Můll. Pterodina patina, Ehbg. Chydorus globosus, Baird. Euchlanis dilatata, Ehbg. Asellus aguaticus, Geoffr. Nais elingnis, Můll. Chironomus (larva) Nephelis vulgaris, Mog.-Tand. Notonecta (larva) Cypris pubera (O. F. Můl.) Corixa (larva) Cypris incongruens, Ramd. Limnaea ovata, Drap. Cypris Fischeri, Lilj. Planorbis umbilicatus, Můll. Cypridopsis villosa, Jur. Planorbis rotundatus, Poir. Cyclocypris laevis, O. F. Můll. Planorbis marginatus, Můll.*) Cyclops viridis, Fisch. Plumatella (Statoblast). Zum Schlusse bleibt mir noch ein interessanter Fund zu er= wáhnen. Mein Freund Herr K. Polák in Prag hat vor kurzer Zeit aus der Umgebung von Schumla in Bulgarien zwei Exemplare von Cricetus nigricans, Brdt. bekommen, die auf dem grossen Steppenge- biete der dortigen Gegend Herr F. Milde auf der Jagd erbeutet hat. Diese Art war bisher nur aus dem Kaukasus und Abchazien bekannt. 1) Huddendorf A., Beitrag zur Kenntniss der Sůsswasser-Cladoceren Russ- lands.) In: Bull. Natur de Moscau Ann. 1876., No. 1.) 2) Matile P., Die Cladoceren der Umgegend von Moskau. (Im Bull. de la Soc. Imp. des Natur de Moscou. 1890 No. 1.) 3) Die Mollusken hat Herr F. Blažka bestimmt. 4) Richard J., Sur la distribution geographigue des Cladocéres. (In: Con- grés international de zoologie. Deuxiěme Session a Mo scou. I partie 1892.). — s Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XLVII. Beitrag zur Auaternionenlehre. Von Dr. F. J. Studnička. (Vorgetragen in der Sitzung am 15. December 1893). Am 16. Oktober 1. J. waren bekanntlich gerade fůnfzig Jahre seit dem gewiss denkwůrdigen Tage dahingeflossen, an welchem der unermůdliche W. R. Hamilton zum ersten Male mit den úber- raschenden Ergebnissen seiner langjáhricen Forschung auf dem Ge- biete der sogenannten idealen Zahlen in die Oeffentlichkeit trat, die Grundzůgo seines neuen Auaternionenkalkuls dem allgemeinen Ur- theil der Mathematiker vorlegend. Die seit dem Beginn dieses Jahrhunderts mit beschleunigter Geschwindickeit steigende Bedeutung der Gaussischen komplexen Zahlen auf dem Gebiete der geometrischen Untersuchung von Plan- gebilden — „le calcul des guantités imaginaires c'est le caleul des faits géométrigues dans un plan“ bemerkt darůber C. A, Laisant — fůhrte námlich naturgemáss zur Stellung der Frage, ob es nicht ana- loge Zahlbegriffe gebe, welche eine derartice Rolle bei dem geometri- schen Studium von Raumgebilden zu spielen vermóchten — „le caleul des guaternions, c'est V'Algěbre des faits géométrigues de Vespace“ bemerkt derselbe úber dies erfůllte Postulat. — Und zehn Jahre nach der ersten Anfassune dieser Frage gab Hamilton zur Antwort, dass ein viergliedriger Ausdruck von der Form u m, Za.. (1) diese Mission zu erfůllen im Stande sei, wofern die idealen Einheiten %, welche den reellen Zahlen als Aualitátsfaktoren, Cauchy's be- kannten clefs analog, beigegeben sind, den Bedingungen O == — 4=1L(k=1, 2, 3) (2) = Genůge leisten. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893. 1 9 XLVII. Dr. F. J. Studnička Dieser viereliedrice, daher Auaternion genannte lineare Aus- druck besteht, áhnlich der Zusammensetzung der komplexen Zahlen, aus einem eingliedrigen reellem und einen dreigliedrigen sdeellen Theil, so dass wir jedem dieser DBestandtheile eine seiner geometrischen Bedeutung entsprechende Benennung und Bezeichnung ertheilen kónnen, um damit beguem die úblichen Rechenoperationen zu vollziehen. Die geometrische Unterlage ins Auge fassend, nannte Hamilton den ersten Theil Skalar, den anderen Vektor, und schrieb daher u = Su Vu, wáhrend man die arithmetische Auffassung dieser neuen Begriffe be- tonend sagen kónnte, der erste Theil sei das Reale, der zweite das Ideale desselben, so dass zu schreiben wáre uz RugŤ lu Praktische Anwendungen Wwaren es also, welche die Schaffung dieses neuen Begriffes herbeifůhrten, so dass die theoretischen Grund- lagen desselben nur so nebenbei mitliefen, je nach dem gerade vor- kommenden Bedarfe sich richtend, eine Erscheinung, wie sie in der Geschichte der Mathematik so háufig sich wiederholt. Um ein Ana- logon vorzufůhren, erinnern wir an die praktische Methode Hermats, wie man Maxima und Minima von Funktionen einer Variablen be- stimmen kónne, welche spáter ihre Ausgestaltung in unserer Differen- tialrechnung fand, wo jene Aufgaben blos als Beispiele ihrer Leistungs- fáhigkeit vorgefůhrt werden. Aehnliches gilt von dem Verháltnis der sogenannten Cramer'schen Regel zur Auflósung eines Systems von linearen Gleichungen und der daraus sich ausbildenden Determi- nantentheorie. Fůnfzie Jahre sind die Auaternionen schon Eigenthum der ma- thematischen Welt, und trotzdem ist die Rolle, welche sie darin spielen, keineswegs entsprechend ihrer theoretischen wie praktischen Bedeutung. Nur England, ihre liebreiche Wiege, schenkt ihnen in praktischen Anwendungen auf dem Gebiete der Geometrie und der Mechanik eine immer noch steigende Aufmerksamkeit, wáhrend an- derwárts zwar Versuche sie zu akklimatisiren wiederholt unternommen werden, jedoch ohne sonderlichen Erfolg. Die Ursache von der so lanesam sich vollziehenden Assimilation und Verbreitung der Auaternionenlehre scheint in zwei ungůnstigen Momenten begrůndet zu sein, und zwar ist es in erster Reihe die un- begueme Symbolik, welche sie bisher anwendet, in zweiter Reihe die Beitrac zur Ouaternionenlehre. 8 bisherige Darstellune derselben, welche mit geometrischen, d. h, praktischen Aufeaben becinnt, die Theorie gelegentlich nach Bedarf beifůgend. Zwar hat es schon H. Hankel in seinen „Vorlesungen ůúber die komplexen Zahlen“ unternommen das Verháltnis der Theorie zur Praxis naturgemáss zu fixiren, indem er einer selbstándig ent- wickelten Arithmetik und Algebra der Auaternionen eine geometrische Darstellung derselben folgen lásst. Doch findet diese im Wesen der Sache begrůndete, einzig richtige Stilisirune der Lehre von den Ouaternionen nicht den entsprechenden Anklane, wie die meisten seither úber diesen Gegenstand erschienenen Schriften, wie z. B. von J. Odstrčil, C. A. Laisant, F. Gráfe u. A. beweisen. Ich habe es nun versucht, auf Grund einer einfachen Symbolik ohne Růcksicht auf eine eventuelle praktische Anwendung die Theorie der Auaternionen so darzustellen, wie es das Wesen ihres arithmetisch konstruirten Grundbegriffes erheischt, und glaube Einiges davon) der Oeffentlichkeit zur Průfung vorlegen zu sollen, damit der weiteren Pflece und Verbreitung dieses in mancher Hinsicht gar inferessanten Kalkuls einiger Vorschub geleistet werden měchte. I Zur Multiplikation. Bezeichnet man den reellen Theil der Ouaternion Va Z 4 T 4 — 4 T 40 (D: mit A+, den ideellen dementsprechend mit /£, so dass man hat ua ZR + Z, w=R+ k; wobei also I, das ečnfache Ideale der Auaternion oder das Ideale ersten Grades vorstellt, so erhalten wir durch Multiplikation, die Kommu- tativitát nicht voraussetzend, einerseits ua „W = RR, Rod Bb Lk und anderseits ebenso vorgehend uo -ua — RR Rh- Rk + kX; 1) Aus der demnáchst in bohmischer Sprache erscheinenden Schrift. 1 4 XLVII Dr. F. J. Studnička wo bekanntlich das Produkt der beiden Idealen Z.Z, wieder aus einem reellen und einem ideellen Theile besteht, so dass wir schreiben kónnen = 00 (2) wenn die einfache Bezeichnung eingefůhrt wird P AU 7 Ul = dy) —-*/ vn , p AHM = (Ob) ae U (C0) wobei das Substitutionszeichen von ŠSarrus verwendet und mit Binet geschrieben erscheint ab P CO po a (1,b,) = n = ab, — aby 2+ Do wáhrend R,, ein Reale und Z, ein Ideale zweiten Grades vorstellt. Daraus folgt nun zuerst, was an sich klar ist, = aber sowie von den Einheiten Tan = ata mna) gilt analog auch von der neuen ideellen Komponente / 1 21? so dass dies Verháltnis durch das Symbol der Konjugation K zu bezeichnen und daher zu schreiben ist Leh=KU (3) woraus zugleich zu ersehen ist, dass die Multiplikation von Auater- nionen dem Gesetze der Kommutativitát nicht unterliece und worin der Unterschied der beiden Produkte Uz. Up Und. U -U bestehe. Ausserdem folgt daraus, wenn V Up AN a 0x gesetzt wird, dass R =— (ai +a+«, PDU Beitrag zur Auaternionenlehre. 5 wenn das neue Symbol * bezeichnet, dass k Faktoren einander gleich- gesetzt wurden; speciell gilt also auch o, IE Ph (4) wenn wir auch den bekannten Begriff der Norm einfůhren, das Symbol N zu dessen Bezeichnung wáhlend. Bei dieser Bezeichnung wird ausserdem der Nachweis leicht gefůhrt, dass man einerseits Up — BA(Kup . Kup) und anderseits RU) — Bay < Kula, daher speciell K (u3)—(Ku)?; sowie allgemein hat JI u = k 1 Kun) : (5) k 1 1 = II (Kim), (6) Rum) (Ku). (7) Um nun diese Deduktionen sowie weitere Produkte von Aua- ternionen beguem darstellen zu kónnen, T = UN T dea T 3, (8) voraussetzend, gehen wir von Z, aus und bilden, die Bemerkung ein- schiebend, dass I, = — [(mb,)" + (a,b,)" + (140, = — Nl, (9) zunáchst das Produkt a sol — R.s+ 5 wo die Bezeichnung 1.4% die Reihe der Zeiger 1, 2, 3,... k zu er- setzen hat. Wir finden dabei fůr den reellen Theil oder das Reale dritten Grades den Substitutionsausdruck Mm 8 — fe 12? und fůr das Ideale dritten Grades den Determinantenausdruck 6 XLVII. Dr. F. J. Studnička i k oR.3 1 132 dc, : 9R1.s B 7 6 00 9 R 0R1.3 E: 2 C3 9 00, woraus zugleich zu ersehen ist, dass Že; o Jo Z Čo o) R.=0, 0 wáhrend dieser Determinante leicht entnommen wird, dass O2 (ok OR. P=— l > E |- = i | 9) |=- M (10) 8 fe D0, : Und allgemein ist dann R h= Rin+ lin; (11) wobei zu gelten hat fůr den reellen Theil oder das Reale Rin=— ho, (12) und fůr das Ideale n-ten Grades : dm. oo ae 1 ; OR Fin = S i (13) 2 . AR.n 1 , U ň an 8 so dass auch hier sich ergibt oto Jy = S (L) (14) und speciell gilt FV = 0; 1 1 wáhrend aus der letzten Determinante abstrahirt wird H.=-I8i 4 Bi + B]=— ND, (15) Beitrag zur uaternionenlehre. 70 wobei fůr die hier auftretenden Subdeterminanten die kůrzere Be- zeichnung eingefůhrt wurde 0.1 9R1.n == M LZ B Jen vs 2 dn 04 2R1.n R n m SARA A3 2 B.—= 9R.n OR. 0 W á JN, Schliesslich werde noch bemerkt, dass aus den Formeln (4), (9), (10) und (15) ersichtlich ist, jedem Ouadrat eines Idealen ent- spreche die negative Summe von 3 Auadraten, gebildet aus seinen Komponenten als diesbezůgliche Norm. Mit Hilfe dieser Formeln wird es nun leichter moóglich das Pro- dukt von mehr als zwei Auaternionen wieder als Ouaternion darzu- stellen und somit jo = B 0 (16) zl sofort zu bilden. Namentlich in dem fůr die praktische Anwendung so wichtigen Falle, wo die Auaternion auf ihr Ideale sich reducirt, ist die Bildung von Produkten bedeutend kůrzer, indem 8 = Ik= Rua. k + R -= 1, = 4 = R. (R34 E 134) + Risk R -F 14, m Rxx (Rss + B+) + Rys (Rs + ls) — (Rx. Rax— Ra) 5 Rs+ hs u. s. w. erhalten wird, wo den Formeln (12) und (13) gemáss die Determinanten dritten Grades leicht zu berechnen sind. So erhált man z. B., wenn Laa Ea (bl, (k—112 34) gesetzt wird, als Produkt sofort 4 TI l, = 1234 82 (i — di, + 4). jh 8 XLVII. Dr. F. J. Studnička Zur Potentiation. Um die -te Potenz einer Auaternion uza+dů + dt dů; (17) zu erhalten, gehen wir wieder von der binomischen Darstellung der- selben ucR+ I aus, beachtend, dass also hiebei a, I= bů + ců, + dů; und daher der Formel (4) gemáss Pu— (b+-e2+-d)=— NI (18) sodass fůr die verschiedenen Potenzen dieses Idealen die beideu Formeln PP= (— 172(d*—- c? + d?)P = (— 1)PNe], PR = (— D0 + dr. I zur Geltung gelangen, und daher vermoge des binomischen Lehr- satzes erhalten wird u Z A+ Bů + G, + Di, (19) wenn man der Kůrze halber setzt Mama NIN 0 — aa ONA oN 6 wobei noch geschrieben erscheint BCD Dr optat 6 oD Hat man also ein fůr allemal den Werth von N/ nach Formel (18) berechnet, so erhált man ganz beguem unter Verwendung der Formeln (20) und (21) nach Formel (19) den GAuaternionenausdruck fůr die n-te Potenz einer gegebenen Ouaternion in normaler Form. So ist z. B.: (1+ 2 + 30, + 44,)* = 3916 — 556 (2, + 3i + 4). Beitrag zur (uaternionenlehre. 9 Auf den vorliegenden Fall reducirt sich auch die Potentiation, wenn es sich um die algebraische Summe von mehreren Auaternio- nen handelt; man hat nur den bekannten Satz zu bericksichticen, dass um die vorige Potenzirungsformel direkt anwendbar zu finden. Zur Algebra. Da sich das Gleichungspolynom 2n-ten Grades 0) O O P wo die Koěffizienten a, reelle Gróssen vorstellen, zerlegen lásst in Faktoren von der Form gu) = u* — 2pu — 9, wenn die Kočěffizienten p, g von derselben Aualitát sein sollen, so wird die Auflósung der Gleichung f(u) = 0 zurůckcefiůhrt auf die Auflósung von » guadratischen Gleichungen oc) = (22) Und diese hat nun unendlich viele konjugirte (uaternionen- wurzeln von der Form U — P m Ty + 4% =P Zl3) (23) U, Z P— B — HY% — 44, wobei z, y, z der Bedingung genůgen dry +2 —=4—7. (24) Spezielle Lósungen werden hiebei erhalten, wenn in den For- meln (23) == 2—0 gesetzt wird, worauf sich ergibt U a DAMU, wáhrend aus Formel (24) folgt « = g— p. (25) 10 XLVII. Dr. F. J. Studnička Beitrag zur Auaternionenlehre., Ist nun im konkreten Falle P- Příspěvky k morfologii parietálních orgánů craniotů. 7 parapinealnímu; vstup jeho do organu tohoto však nemohl jsem sledovati. Na jednom exempláru nalezl jsem nervy ten asi uprostřed jeho délky na dva prameny rozštěpený, které před vstupem do mozku opět splývaly v jeden svazek. Podobné rozštěpeniny nervu parietalního kreslí již Spencer (17.) u Lacerta ocellata, u Varanus giganteus atd.; též na pinealním nervu jednoho vzrostlého exempláru Petromyzon Planerť jsem úkaz ten pozoroval (19.). Co se centralní innervace týče, jest na řezech sagittalně ve- dených velmi zřetelně viděti, kterak nerv vstupuje do commissura superior probíhající napříč těsně před organem pinealním (epiphysou), jak to pozoroval již Strahl, po vstupu svém však ihned se štěpí na více svazečků, které probíhají commissurou ku předu, vycházejí opět z ní, a končí v gangliových buňkách, které před commissura su- perior ve střeše mozkové komory jsou nahromaděny (Tab. XIX. obr. 4.). Tato část střechy mozkové, v níž nerv ten končí, jest medianní částí ganglií habenulae; šedá hmota obou ganglií habenulae, ležících po stranách parietalních organů, splývá zde úzkým pruhem před com. superior. Na řezech příčních lze tento průběh vláken nervu para- pinealního též sledovati, ač ovšem ne tak pohodlně; jeden takový řez znázorňuje obr. 3. na tab. XIX. Béraneckovo (4.) pozorování | centrální innervace parietalního nervu liší se v podrobnostech od pozorování mých ; patrně u rodu Anguts, jejž on zkoumal, jsou po- měry jiné než u rodu Lacerta. U slepýše dle Béranecka nerv parietalní vstupuje přímo do ganglia jakéhosi, snad části ganglia habenulae, nedotýkaje se vůbec commissury horní. Farapinealná organ (parietalní oko) ještěrky má tudíž centralní innervaci v části mozku př ed commissura super. z ganglia habenulae, zcela podobně jako homologický organ u petromyzontů; u těchto jest | to přední část levého ganglia habenulae, která jest ve spojení s ním. | Nález tento u Lacerta potvrzuje právě tak jako nález Béraneckův | (£) na Anguis a Klinckowstroemův (12.) na Iguana, že parie- talní oko saurií jest samostatné, na epiphyse (pinealní organ) nezá- vislé, innervace z části mozku, oddělené od epiphysy commissurou tak důležitou, jako jest commissura superior, jest pro to dostatečným důvodem. Kdybychom chtěli považovati „partetalné oko“ za organ vzniklý de norma vychlípením po straně epiphysy, jako mnozí autoři i novější tvrdí, kteří popírají jeho samostatný vznik, bylo by „parietalní oko“ útvarem sui generis, pro něž by nebylo v řadě obratlovců homologon 8 L. F. K. Studnička k nalezení, obratlovci měli by podle toho tři různé parietální organy: © organ parapinealné u mihule nejlépe vyvinutý, organ pinealmé (epi- physu) u téhož zvířete jako organ smyslový vyvinutý a konečně třetí organ: „parietalní oko“ nacházející se pouze u sauriíl 5. Parietalní organy a t. zv. Paraphysa u užovky (Tropidonotus natrix). Od pana prof. dra Vejdovského obdržel jsem větší množství u vývoji dosti pokročilých embryí užovky, na nichž jsem zkoumal parietalní organy. Z pravých parietalních organů nalezl jsem pouze organ ptnealné, na nejpřednější části tela chorioidea objevil jsem pak velice pěkně vyvinutou t. zv. paraphysu. Organ parapinealní nemohu na praepa- ratech svých nalézti; nejspíše jsou ona embrya, jež jsem zkoumal, již příliš dospělá, a orgán onen tu patrně velice záhy zachází. Organ pinealné sestává z massivního těla spojeného tenkou stopkou se stře- chou mozku. Tělo organu složeno jest z tkaniva tvořeného dosti hustě uloženými buňkami, na příčním řezu (Tab. XIX. obr. 6.) lze po- zorovati, že organ na periferii vazivem do něho vnikajícím rozdělen jest na více laloků. V nejdolejší části těla organu pinealního, právě tam, kde toto ve stopku přechází (Tab. XIX. obr. 5.), nacházím kon- stantně nepatrnou dutinku, patrně zbytek po někdejším luminu organu. Lumen toto prodlužuje se do nejhořejší části stopky organu, tato jsouc již od svého počátku v těle organu dosti tenká, ztenčuje se směrem dolu ještě více, a na některých exemplarech, jež jsem zkou- mal, úplně mizí; jen buňky jednotlivé označují místo, kde se nacházela. Na vrchní stěně komory mozkové mezi oběma commissurama — superior i posterior — jest místo, odkud vznikl organ, naznačeno vychlípeninou zřetelnou t. zv. „recessus subpimealis“, Ganglia habemnulae leží těsně po stranách tohoto místa, a tá- hnou se dosti daleko do předu na horní straně mezimozku, šedá hmota jejich není spojena tak, jak jsme to pozorovali u ještěrky. Pinealní organ dospělé Tropidonotus matrix, jejž jsem měl pří- ležitost pozorovati na jednom lihem konservovaném exempláru, jest tvaru podobného, jako právě udáno o něm u embryí; stopku, jež by jej spojovala s mozkem, nelze nalézti, lumen v něm žádné již neexistuje, tkaňšjeho septy vazivovými na více laloků jest zřetelně rozdělena, di- stalní konec hustě jest obklopen buňkami pigmentovými. (Tab. XIX. obr. 8.) Příspěvky k morfologii parietálních orgánů craniotů. 9 Z právě uvedených dat o pinealním organu užovky lze poznati jak značně tento jest přeměnéný z původního tvaru. U saurií měl ještě tvar vychlípeniny ze stěny mozku s tenkými stěnami, v nichž na distalním konci někdy se nashromažďoval pigment upomínající zřetelně na někdejší funkci smyslovou, u užovky upomíná pouze ne- patrné lumen na někdejší tvar, terminální konec původní vychlípeniny jest tu přeměněn v massivní těleso, které ve zvířeti dospělém na laloky se rozpadá. U hadů, dle nálezů těchto na užovce, nachází se poprvé massivní organ pinealní neznámého významu fysiologického zcela podobný onomu, jaký jest význačný pro mozek ssavčí; organy pinealní ptáků svou zvláštní, na žlázu nějakou upomínající strukturou liší se, pokud mohu posouditi, jak od popsaného právě organu užovky, tak od pinealních organů ssavců. Tak zvaná Paraphysa (Selenka) čili předné epiphysa (His a jiní) jest u užovky velice pěkně vyvinuta, daleko více než u ještěrky. Nachází se na nejpřednější části tela chorioidea ventr. III., tam kde tato přecházejí do stěn hemispher a do krajiny před commissara anterior: (Tab. XIX, fig. 5.) Na paraphysu upozornil nejprve Selenka (16,) a považoval ji za rudimentarní organ smyslový, za homologon sluchového váčku Ascidií. Jako má mezimozek svůj parietalní organ smyslový, totiž epiphysu, má mozek přední svou paraphysu, tak poprvé vyslovil se Selenka, ale důkazy o tom, že by to skutečně byl organ smy- slový, nepodal. Na mých praeparatech má paraphysa vzhled úplně takový, jako organ pinealní (epiphysa) saurií (Tab. XIX. fig. 5.), jest tvaru kyjovitého, stěna její, zejména v části distalní, jest velice silná, složená z buněk cylindrických asi třikráte tak dlouhých, jako buňky tvořící ependym na tela chorioidea, jest zevně obklopena četnými cevami krevními, které poukazují na to, že jest to organ, jenž dosud má nějakou funkci. (Tab. XIX. obr. 7.) Sledujeme-li stěny postranní její na řezech frontal- ních dolu proximalné k mozku, pozorujeme, že přímo přecházejí do tela chorioidea lateralia, vzadu přechází paraphysa do tela chorioidea ventr. III.; celá stěna paraphysy představuje tudíž morfologicky v tomto stavu část tela chorioidea, též funkce její jest asi podobna | jako u nich, při tela chorioidea cévy vkládají se do vnitř jednotlivých záhybů, zde paraphysa sama jest obklopena hustě cévami. | - Jest otázka, zda máme paraphysu považovati za organ parietalní; ontogenie u Saurií by proto svědčila, paraphysa vzniká skutečně vy- 10 L. F. K. Studnička chlípením, jak ony organy, avšak za to srovnávací anatomie náhled ten nepodporuje. Dle dosavadních zkušeností svých musím považovati paraphysu, která ve vyvinutém stavu jen nahodile na organy parietalní upomíná, pouze za přeměněnou nejpřednější (a též nejstarší?) část tel cho- rioidealních; budu hleděti, abych na jiném místě otázku tuto objasnil. 6. Parietalní organy obratlovců a oko larev Tunicatů. Již Graaf, jeden z prvých, kteří nás se zvláštní stavbou organů parietalních seznámili, vyslovuje domněnku, že oko parietalní (tehdy byl znám pouze jeden parietalní organ) jest homologické s nepá- rovým okem, jež se nachází na dorsalní straně váčku mozkového u larev Ascidií. Též Spencer (17.) ve svém velkém díle o parietalních organech saurií vyslovuje se pro tento náhled. Jediný Béraneck (3.) ve své práci r. 1887 poukázal na to, že způsob vzniku oka parietalního (jednalo se tu o organ parapinealní saurií) jest odchylný od vzniku oka Ascidií (prvé vzniká vychlípením z mozku, druhé pak stluštěním stěny jeho) a že proto nejsme opráv- něni organy ty homologisovati. V jednom z posledních sešitů časopisu Morpholog. Jahrbuch zastává se Salenský (15,) znovu oné homologie, a sice hledí sro- vnati svoje pozorování na larvě od Děistaplta magmlarva 8 pozorová- ními staršími o vzniku organu parapinealního saurií, jak jej dříve vykládal Béraneck ; na novější náhled o samostatnosti epiphysy a pari- etalního oka Salenský nemá zřetele. Dle jeho zkoumání vychlipuje se z přední části centrálního nervstva vakovitý oddíl, „Stnnesblase“, již starším autorům jako nejpřednější část mozku známa, a část stěny této mění se v nepárové oko larvy. Salenský vidí v pochodu tom velikou podobnost s vývojem parietalního oka saurií; „Sinnesblase“ jest prý homologická s Epiphysou reptilií, a jako z této po straně se vychli- puje parietalní organ (starší náhled Béraneckův a náhled Klinckow- stroemův), tak prý tvoří se na „Sinnesblase“ oko ascidie. Salenskému patrně nebylo známo, že epiphysa, u saurií rudimentarní, jinde, (u petromyzontů) jest vyvinuta v organ smyslový; tu by organ smy- slový, kdyby byl správný náhled Salenského, měl odpovídati celé „Sinnesblase“. Vznik oka ascidie ze „Sinnesblase“ a skladba jeho konečně ani zdaleka neupomíná na parietalní oči craniotů. Homologie smyslových organů ascidií a craniotů vyhledávati jest dosud těžko, zvláště dokud nebude provedeno dopodrobna srovnání Příspěvky k morfologii parietálních orgánů craniotů. 11 jednotlivých částí nervstva centrálního. Když pak někdy bude se hledati na základě nových fakt homologa organů ascidií, bude ji nu- tno hledati u nejnižších vertebratů, tedy především u cyclostom a né u sauriíl Domněnka, že parietalní oko ascidií a některé z parietalních očí u craniotů, nevíme posud ani které, jsou homologické, jest velice pravděpodobna; rozřešení tohoto problemu musíme však očekávati od budoucnosti, naše dosavádní známosti na to nestačí. Literatura použitá. „ Ahlborn. Zeitschr. f. wiss. Zoologie 1883. . Beard. Auart Journ. of Micr. Science 1888. . Běraneck. Jenaische Zeitschrift f. med. u. Naturwiss. 1887. — Anatom. Anzeiger 1892. — a “ 1893. — Recueil zoolog. suisse 1893. . Gaskell. Auart. Journ. of mikr. Science 1890. . His. (Zur allg. Morphologie ete.) Archiv f. Anat. und Physiol. 1892. „ His. Archiv f. Anat. und Physiol. 1893. „ Hill. Journal of Morphology 1891. . Hoffmann. Morpholog. Jahrbuch 1885. . Klinckowstroem. Anatom. Anzeiger 1893. . Leydig. Abhandl. d. Senckenbg. Ges. 1891. . Owsjannikow. Měm. de Vacad. imper. de St. Petersbourg 1888 . Salenský. Morphol. Jahrbuch 1893. . Selenka. Biolog. Centralblatt. Bd. X. 1890. . Spencer. Auart Journ. of mikr, Science 1886. . Strahl u. Martin. Archiv f. Anat. u. Physiol. 1888. . Studnička. Věstník král. české spol. nauk 1893. 12 | L. F. K. Studnička: Příspěvky k morfologii parietálních orgánů craniotů. © ho 80 98 88 SONS Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4. Nákladem královské české společnosti náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. Commissura anterior. | pf. Paraphysa. . Ganglion habenulae. ť. ch. Tela chorioidea ventriculi III. . Nerv parietalní (parapinealní). | v. Cévy krevní. Pinealní organ (Epiphysis ce- | v. III. Ventriculus mezimozku (Ven- © rebri). ticul. III.) Obr. 1. . Sagittalní řez střechou předního mozku dospělejšího embrya užovky . Příční řez tělem pinealního organu užovky. . Příční řez t. zv. paraphysou mozku embryona užovky. Vysvětlení obrazů tab. XIX. : posterior. PP- Parapinealní organ (Parietal- © superior. ní oko) a, b. Parietalní organy mladého Ammocoeta (od Petromyzon fluviatilis). Organ parapinealní nepatrně teprv vyvinutý. Zvětšení: Reichert. Homog. Imm. */„ Oc. comp. 8. Parietalní organy mladého Ammocoeta. Poněkud šikmý řez, tak že spojení organu parapinealního s mozkem jest zřetelně viděti. Zvětšení: Obj. 8. Oc. 3. (Reichert). Příční řez středem mozku dospělejšího embrya ještěrky (Lacerta © sp.) a organem pinealním. Zasažena jest commissura superior, v níž vidíme vlákna nervu parietalního jí na příč prorážející. Zvětšení: Obj. 6. Oc. 3. (Reichert). Sacittalní řez podobným embryem, nerv parietalní lze tu sledovati, jak prochází skrz commissura superior. (Průběh nervu podél pi- nealního organu vkreslen dle jiného řezu téže serie). Zvětšení: Obj. 6. Oc. 3. (Reichert). (Tropidonotus natrix). Zvětšení: Obj. 3. Oc. 3. (Reichert). Obj. 3. Oc. Comp. 8. (Reichert). Obj. 6. Oc. 2. (Reichert). . Sagittalní řez pinealním organem a commissurami dospělé užovky © Tropidonotus natrix. Zvětšeni: Obj. 3. Oc. 2. (Reichert). LI. Příspěvky ku poznání poměrů pohlavních u některých Limacidů. Podávají J. Babor a J. Košťál v Praze. (Předběžná práce z ústavu pro zool. a srovn. anat. české univ.). S tab. XX. (Předloženo dne 15. prosince 1893.) Na materiale slimáků za několik posledních let u nás získaném podařilo se nám zjistiti několik nových a zajímavých fakt otázky po- hlavní se týkajících, jež nepostrádají interessu i všeobecně biologického. Nemohouce tou dobou ještě podati zpracování obšírnějšího, publiku- jeme zde jen hlavní resultaty dosavadních výzkumů v podobě před- běžné zprávy, při čemž prozatím ohled na histologii a vůbec podrob- nější poměry brán nebude. 1. Agriolimaxe laevis Mill, "Téměř všechny exempláře, jež byly sbírány na jaře posledních tří roků, vyvinuty byly způsobem jedno- pohlavním a to jako samičky totožného rázu se známými již formami zmíněného druhu a popsanými od Simrotha“) a Scharffa“), jichž obrazy se s našimi úplně shodují. Mají totiž gonady malé a tmavě zbarvené, jež u individuí ne úplně dospělých (méně než 2 cm dlou- hých) obsahovaly toliko vajíčka, zralá nebo mladá, a jen u kusů k normalní velikosti dospělých (2—2:5 cm dlouhých) bylo lze pozo- rovati něco spermatozoí, ale v množství jen nepatrném. Slimáci sbí- raní vždy v pozdější a pozdější době roční jevily postupnou proměnu od genitalií čistě samičích až k typickému hermafroditismu, tak že zvířata nalezená v letě a na začátku podzimku byla vesměs obojaká. Našli jsme tedy východní stadium samičí jako pravidelný úkaz a ni- !) Vers. einer Naturgesch. d. deutsch. Nacktschn. u. ihrer europ. Verw. Zeitschr. fůr wissensch. Zool. 42. 2) The Slugs of Ireland. Trans. of the R. Soc. in Dublin 1891. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 1 9 LI. J. Babor a J. Košťál koli jako výminku vzácnou (dle Simrotha"); stav samičí předchází stav hermafroditický jakožto stadium vývojové popsané od Brocka“) u emdryé příbuzného Agriolimax agrestis L., než u druhu právě projednávaného (Agr. laevis) nalezá se tato úprava organů pohlavních u zvířat již skoro dorostlých a pohlavně zcela dospělých (Simroth*) nalezl u analogické formy cizí pokročilé zárodky v uteru). Pozoro- vání tato týkají se ovšem materialu domácího, než podařilo se nám získati též několik kusů jiného původu a zjistiti při nich tytéž po- měry. Tak na př. dva exempláře z Mte Baldo (sbírané od p. dra Vávry v srpnu 1893) jevily jeden úpravu pouze samičí, druhý též začátek ústrojů samčích, tedy přechod k obojetnosti. Mimo to bylo nám přenecháno od p. Kliky několik kusů druhu Agrtiolimax campestris Binney z Jowy s laevis Můll. jak známo to- tožného, a i tyto jevily S ostatními úplnou shodu jsouce jednak sa- mičkami, jednak (větší exempláře) počínajícími hermafrodity. Než kromě těchto forem vlastně již dlouho známých poštěstilo se nám nalézti v listopadu předešlého roku (1892) na Jarově u Zá- visti dva exempláře habitem i organisací velmi zvláštní. Byliť oba neobyčejně veliké kusy (4 em zdélí) barvy velmi bledé, žlutobílé, vyvinuti též jednopohlavně ale jako samet. Měli totiž gonadu nápadně velikou a bledě šedé barvy obsahující pouze spermatozoa a spermato- genetická stadia, vývody samčí poměrně velmi široké, penis náramně zmohutnělý a receptaculum seminis úplně vymizelé (Fig. 1.) — Ještě jeden kus podobný byl v konservovaném materialu Jarovském z téže doby nalezen, jenž jevil ještě malé receptaculum a v gonadě choval vedle přečetných spermatozoí také několik vajíček, tak že tvoří tento kus pěkný přechod od hermafrodita k pouhému samci (fig. 2.). Tři posléze jmenovaní slimáci patří dle všeho k var. pallida Schrenck a byly nalezeny v době abnormalně dlouho pěkného pod- zimku, jemuž předcházelo velmi horké léto (1892), což patrně nebylo lhostejno pro vznik nadobyčejné velikosti a bledé barvy u tohoto druhu obyčejně temně až černě vybarveného. Vliv vysoké temperatury na bledé zbarvení slimáků byl dokázán pokusy Šimrothovými, jež byly i v ústavě p. prof. Vejdovského s úspěchem opakovány (na Amalia gracilis Leyd.) a jest velmi pravdě podobno, že i na jedno- 1) 1. c. a Ber. d, naturf, Ges. zu Leipzig 1884, 5. ?) Brock, Entwick. d. Haut etc. Zeitschr. fůr wissensch. Zool. 1885. 5) Odpověď na předešlé pojednání Brockovo v Zeitschr. fůr wissenschaft. Zool. 1886. Příspěvky ku poznání poměrů pohlavních u některých Limacidů. 3 stranný vývoj pohlavní, jejž v našem případě lze označiti jako pře- bujení nad normu, souvisí přímo s účinky vyšší teploty. 2. Agriolimax agrestis L. Tento druh jak známo obyčejně pro- terandrický jeví sice převahu spermatozoí nebo vajíček dle různé doby pohlavní zralosti, ale ostatní organy, pokud jsme dosud mohli zjistiti, nepodléhají žádným nápadnějším proměnám, jako u druhu předešlého. 3, Agriolimax melanocephalus Kal., darovaný od p. dra Vávry z materialu jeho cesty po Kavkaze nebyl v žádném z kusů, jež jsme zkoumali, pohlavně dospělý, ačkoli nám stály k dosposici největší exempláře (až 3:5 cm dlouhé). Tento prototypus proterandrie poskytl nám překrásné praeparaty k studiu spermatogenese, než o tom pro- zatím zde nejednáme. 4. Amalia marginata Drap. a 5. Amalia gracilis Leyd. O těchto dvou úhledných repraesentantech interessantního rodu Amalta M. T. platí totéž, co praveno bylo o specii Agriolimax agrestis L., vyjímaje proterandrii. Nepodařilo se totiž dosud rozeznati nejen, dospívají-li elementy pohlavní jeden před druhým, nerci-li který dříve, nýbrž zjistili jsme jen kolísání guantitativního poměru spermat a vajíček. Ostatně zbývá při tomto rodu ještě několik záhad pohlavních poměrů se tý- kajících vysvětliti, na př. otázku, proč někdy jest Amalia marginata Drap. pohlavně dospělá již v kusech poměrně velmi malých (2 cm dlouhých), kdežto jindy jsou genitalie i u značně velikých (6 cm dlouhých) individuí jen jako u zárodků sotva naznačeny, jak to pů- vodně pozoroval Simroth“), a což jsme také mohli konstatovati. 6. Malacolimax tenellus Nils. Přidržujeme se rodového významu této formy na základě důvodů Pollonerových, jenž dříve označil tuto skupinu jako vyřaděné z rodu Limax subgenus k rodu Agrio- limax přidělené a později jako samostatný rod stanovil “), což po- slednější je daleko správnější; od té doby většina autorů rod Malaco- limax v původním rozsahu i s dalšími doplňky přijala; výjimku činí dosud Simroth, jenž zmíněný druh klade k Eulimaxům do nejbližší příbuznosti druhu Limax maximus L. a považuje za formu k původ- nímu typu phylogenetickému Limaxů nejblíže stojící; s tím ovšem dnes již naprosto nelze souhlasiti. Dlouhý rourovitý penis Eulimaxů (ať jednoduchý ať v slepý oddíl nad vas deferens prodloužený, j. Limax 1) Nachr. d. deutsch. malakoz. Ges. 1889. 2) Pojednání Pollonerova o tomto thematě jsou obsažena v různých číslech v Bull. dei Musei di Zool. ed Anat. comp. Torino. 4 LI. J. Babor a J. Košťál oraecus Simr.) je útvar docela jiné hodnoty anatomické i morfolo- gické než krátký, silný a svalnatý penis rodu Malacolimax,*) (srovnejme vedle sebe genitalie našeho velikého Limaxe a genitalie druhu L. tenellus!), který se od charakteristické pyje Agriolimaxů nerozeznává ničím mimo nedostatek žlaznatých přívěsků; analogon — nejmírněji řečeno — organu dráždivého (Reizkórper) představuje vnitřní papilla od Simrotha (Versch. einer Nature. ete.) „žlazou“ označená, o čemž si zevrubněji v některé pozdější práci dovolíme pojednati. Tolik jsme považovali za potřebno na vysvětlení rodu Malacolimax, v naší lite- ratuře poprvé uvedeného. Mimo samičí stadium u Agriolimax laevis nejnápadněji vyzna- čené jeví Malacolimax tenellus shodný cyklus vývoje pohlavního s tím, který jsme nalezli u slimáka hladkého (A. laevis), totiž „nor- malní“ formy hermafroditické mohou se za určitých podmínek život- ních vyvinouti v pouhé samce, jež jsou analogickým kusům u prvního druhu popsaným k nerozeznání podobny (bledé, veliké) a jež i ana- tomicky jsou upraveny zcela podobně. Majíť velikou bledě šedavou gonadu obsahu jen samčího, slabě vyvinuté organy samičí, ale za to penis nápadně hypertrofovaný a o značný nový odstavec (fig. 3.) zvět- šený; též vnitřní epithel pyje je znamenitě zmnožen a do velikých a četných záhybů upraven. Exemplář popsanou modifikaci nejkrásněji ukazující byl nalezen v Jeleních Příkopech na hradě pražském; rovněž máme i přechodní stadia úplně odpovídající fig. 2. od Agriolimax laevis znázorněné, jež sbírána byla na Jarově a v Bělčicích (u Břez- nice) (fig. 4.). T. Mezi zásobami slimáků z několika nalezišť, tak z Bělčic, z Jílového, z Jatova, ze Štěchovic a ze Slap, jež jsme jednak sami nastřádali, jednak laskavostí p. O. Reisnera obdrželi, nalezena byla konstantní forma 'druhu pro Čechy na jisto nového a, jak se s ve- likou pravděpodobností domníváme, ještě vůbec nepopsaného. Protože nebylo dosud možno úplnou literaturu sem spadající opatřiti, neosmě- lujemé se v této předběžné zprávě druhovým jménem tuto formu označiti, podávajíce prozatím nejdůležitější znaky diagnostické. Podoba našeho slimáka je význačna zúžením na konci těla mnohem ostřejším než u nejpříbuznějšího druhu českého, totiž tenella (fig. 5.); barvy jest žlutorůžové s temnou páskou postranní na hřbetě i na štítu, ale ne příliš určitě ohraničenou a někdy jen slabě vyznačenou. Střévo nepřesahuje svou poslední a předposlední (pátou a šestou) kličkou *) Pojmenování toto pochází od Malma z r. 1868. Příspěvky ku poznání poměrů pohlavních u některých Limacidů. 5 na zad žaludek, kdežto u tenella sáhá až skoro do špičky vaku útrob- ního; na výkrese (fig. 6.) je také naznačena zajímavá, ale nekon- stantní malá smyčka na přechodu žaludka do střeva. Páska jazyková má nejkrajnější zoubky hladce nožovité podoby nebo jen s nepatr- ným vroubkem (fig. 8.), kdežto u tenella jsou tyto (marginalní) zoubky dvojklanné (fig. 7.). (Genitalie jsou charakterisovány penisem plným, svalnatým, ale proti tenellu (a fungivoru Poll. i jiným nečeským) poměrně delším, ale tak, že to přece stačí jen za znak specifický (fie. 9.). Zmiňujeme se zde o tomto druhu, protože jsme nalezli ně- kolik individuí, největších (délky obyčejného ne příliš velikého te- nella), pozměněno v pouhé samečky způsobem již několikráte popsa- ným (fig. 10.). Zvětšení pyje jednopohlavní modifikací způsobené vede ovšem k formě penisu neobyčejně nápadné, a jest dosud těžko roze- znati hranice normalního a hypertrofického kalibru. 8. Do našeho schematu hodí se též nový druh od p. dr. Vávry v Deličanu v Armenii sbíraný, jenž nám byl ve dvou kusech darován, Tyto jeví nepoměrně velikou gonadu, obsahující toliko spermata, ne- patrnou žlázu bílkovou, ale samičí oddíl ovispermatoduktu nezvykle mohutným způsobem sesílený; vas deferens je krátké a ústí v malém, ale silném a svalnatém penisu opatřeném velmi tuhým retraktorem (úg. 11.); receptaculum, zvlášť u většího z obou našich exemplářů, velmi skrovné (fig. 12.). "Tento druh byl přenechán dru Šimrothovi v Lipsku k určení, kterýž pán o něm ve zprávách přírodopisné spo- lečnosti lipské ze dne 13. prosince 1892.') podal předběžnou zprávu bez illustrací a bez označení druhovým jménem. Avšak výklad geni- talií, od našeho úplně odchylný, jest pochyben, Penis vykládá totiž Simroth za atrium genitale a vlastní pyji tomuto druhu vůbec upírá; omyl tento je snad vysvětlitelný nezvyklým habitem ústrojů pohlavních, unisexualní modifikací pouhého samečka poněkud pozmě- něným. Ze jsou i theoretické dedukce z tohoto přehlédnutí plynoucí, že je totiž tento druh praotcem všech palaearktických limacidů, chybné, nepotřebuje dalších důvodů. 9. Limax maximus L. Zkoumali jsme jej ve var. cčneroniger Wolff., var. Iuotussa autt. a var. Btelzii Seib.*) Species tato je typicky proterogynická, v době páření hermafroditická a za jistých okolností se může difierencovati v jédnopohlavního samce. Tu má pak gonadu !) Ber. der Naturforsch. Gessel. zu Leipzig 1892/3. 7) Tuto krásnou a vzácnou odrůdu jsme obdrželi darem p. Písařovice, sbí- rána byla u Radhoště. 6 LI. J. Babor a J. Košťál neobyčejně velikou (fig. 13.), mohutný vývod „hermafroditický“, za- krnělou žlázu bílkovou a na společném vývodu díl samčí a samičí v docela opáčném poměru tlouštky, než u zvířat normalních, tedy shledáváme náramnou převahu spermatoduktu proti vejcovodu; rovněž penis je zvětšen, a receptaculum v jednom případě scházelo. 10. Z domácích limacidů zbývá ještě Limax variegatus Drap. a Limax arborum Bouch. (skupina Stmrothta aut.), ale ty jsme nemohli v této otázce zkoumati; prvního pro neobyčejnou vzácnost a druhého pro nedostatečný dosud material pozorovací. Pokud se zjistiti prozatím dalo, platí o poslednějším totéž, co bylo řečeno o druhu Agriolimax agrestis L. Z tohoto stručného přehledu plyne, že u slimáků od nás dosud studovaných pohlavní organy podléhají postupnému vývoji, v němž od jednoho pohlaví počínaje bývá de norma vždy dosažen stav obo- jetný, ale nikoli jako poslední nepřekročitelné stadium, neboť za ur- čitých biologických poměrů (na prvním místé dlužno upozorniti na vysokou teplotu) mohou se jednotlivci vyvíjeti ještě dále a státi se, po případě podruhé, jednopohlavními. Nejlépe jest tento cyklus pa- trný na druhu Agriolimax laevis Můll. Rovněž pěkně jest celý tento postup pozorovati na Limax maximus L., jenže u tohoto již i nej- mladší stadia, ačkoli jsou samičí co se obsahu gonad týče, mají zře- telně naznačený penis. Theoretický výklad těchto fakt je možný dvojí. Buď jedná se o tendenci k jednopohlavnímu vyvinutí zvířat původně hermafroditi- ckých anebo jest hermafroditismus u těchto a snad u Stylommatophorů vůbec stav teprve druhotně nabytý a dosud nalezáme elementy obojího pohlaví nikoli v nezákonité směsi přítomny, nýbrž odděleně vyvinuty. Výklad druhý zdá se dle nynějšího stavu srovnávací anatomie a embryo- logie pravděpodobnější. Příspěvky ku poznání poměrů pohlavních u některých Limacidů. 7 Výklad tabulky XX. Výkresy dle praeparatů a originalů pro definitivní práci chysta- ných laskavě zhotovil p. Ph. C. Al. Mrázek, assistent při ústavě p. prof. Vejdovského, začež mu upřímné děkujeme. „ Agriolimax laevis, genitalie G, receptaculum schází. Týž druh, genitalie G, přechodní stadium k G. „ Malacolimax tenellus, genitalie G; a = nově vytvořený odstavec pyje. Týž druh, vývody genitalií přechodného stadia k G. Malacolimax n. sp., +. Zažívací roura nového druhu, naznačena i krátká smyčka sířevní mezi žaludkem a střevem; tečkovaně doplněn kužel jaterní. „ Marginalní zuby z raduly druhu Malacolimax tenellus. „ Marginalní zuby z raduly druhu Malacolimax sp. n. . Malacolimax sp. n., genitalie normalní. „ Malacolimax sp. n., vývody genitalií G. „ Malacolimax sp. z Deličanu, genitalie převahou G. „ Týž druh, vývody genitalií ještě více rázu G. „ Limax maximus, gonada, vývod její, žláza bílková a počátek ovispermatoduktu, G; +. Nákladem královské české společnosti náuk, — Tiskem dra Edy. Grégra v Praze 1893. | k s děda P ky Bl podat a l S se ttié osady Mě k + i dod zs © Ď dali jar nóřgsa Ž 9 BAVŘE i lir ze seo by, POavěta Bludný: v SBD YALE 085 Al 3 he Pk: LI. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. S tab. XXI. (Předloženo dne 15. prosince 1893.) Nad pásmem VII. vyskytuje se v okolí Řípu pásmo VIII., jež dosahuje v některých místech u Roudnice, jako na Sovici, až 15.5 m mocnosti, v Mělnicku, na př. u Hleďseb a Vystrkova až 23:2 m moc- nosti. Pásmo toto líší se valně od předešlého vlastnostmi petrografi- ckými a fysikálnými. Poměry paleontologickými podobá se dosti pásmu VII., má však přece některé zvláštnosti. Po stránce fysikální upomíná pásmo VIII. na pásmo IV., kde se také jako zde pevné lavice vápenců střídaly několikráte s měkkčími vrstvami písčitých slínů, a ony pevné lavice ostře z povrchu vyčnívaly, v kulovité tvary se oddělujíce jako v pásmu VIII. Vrstvy písčitých slínů a pevné lavice vápenců převládají v celé Řipské vysočině a v oné části pravého břehu Labe, který je blíže Roudnice. Čím dále však do Dubské vysočiny, tím více přibývá zvláště horním vrstvám křemenných zrnek, až se horní část pásma VIIL v krajině u Štětí a Mělníka úplně promění v kvádrový pískovec. Dolní část pásma VIII. stává se sice v Mělni- ckém Polabí též písčitější, ale v pískovec promění se teprvé u Hledseb až na malé zbytky a u Tupadel pod Slavínem zcela. Vidíme tedy i zde jako u některých předchozích pásem týž úkaz, že jedno a totéž pásmo má u Roudnice slinitější facii, v Dubské vysočině pískovco- cou facii. Sledujeme-li naše pásmo VIII. z Roudnického okolí do Dubské vysočiny, shledáme, jak jsme již podotkli, že přibývá mu víc a více křemenných zrn a v témž poměru ubývá mu slinitých součástí, až přejde ve kvádrový pískovec, jejž Frič nazývá v oboru svých Jizer- Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 p) LII. Čeněk Zahálka ských vrstev: Prvním (anebo spodním) Kokořínským kvádrem.") To průběhem popisu pásma VIII. na jevo vyjde. Sledujeme-li však naproti tomu horizont pásma VIII. krajinou Ohareckou do okolí Loun a Malnic mezi pásmem základním VII. a patro- vým IX., shledáme, že přejde v pásmo, jež nazval Frič v oboru svých Malnických vrstev u Loun: Lounskými koulemi?) a Reus: Bxogyrovým páskovcem u Malmic?*), U Roudnice má pásmo VIII. podobné palaeon- tologické poměry jako u Loun, zejmena jest místy bohato též Exo- gyrami. Petrografické poměry pásma VIII. od Roudnice do Loun poněkud se změnily. Naše písčité slíny mění se u Loun v řasák. Proto však i písčitý slín pásma VIII. u Roudnice má místy mnoho glaukonitu. U Roudnice jako u Loun uloženy pak jsou ve jmenované vrstvy pevné lavice vápence na povrchu v koule se oddělující, z nichž se i zde (na př. v Nučničkách) jako u Loun vápno pálilo. Patrem pásma VIII. je pásmo IX., které se od pásma VIII líší velmi nápadně, zvláště po stránce petrografické. Petrografie. V pásmu VIII. vyskytují se tyto horniny: vápence, písčité slíny, hrubozrnné písčité slíny a pískovce jemnozrnné i hrubozrnné, Vápenec tvoří pevné lavice, které ze souvrství písčitých slínů ostře vystupují a na povrchu v kulovité tvary se rozpadávají. Dál od povrchu vykopané a nezvětralé bývají modravé; na povrchu však, kde měly příležitost zvětrati, jsou obyčejně šedé. Místy dobývá se z nich vápno. Pod drobnohledem jeví hojně nepravidelných zrnek čistého vápence, někdy jako hmotu skameňující u foraminifer. Prášku jílového není aneb je ho velmi málo. Zrnko křemene je vzácné. Někde je zrnko glaukonitu vzácné, někde je hojně glaukonitu. V la- vici vápence VIII. b. ve Slapu v Bechlíně bývají malé shluky, pí- skovce slinitého hrubozrnného. Mnohé lavice vápencové přibírají čím dále od Roudnice ku Mělníku, tím více křemenných zrn a mění se tak v křemité vápence. Písčitý slín barvy šedé do žluta tu a tam s tmavšími modra- vými skvrnami skládá hlavně pásmo VIII. u Roudnice. Láme se v čerstvém lomu v pevných až 1 m mocných stolicích a pro svou 1) Jizerské vrstvy. Str. 10. 2) Bělohorské a Malnické vrstvy. Str. 20. 5) Die Kreidegebilde. Str. 103. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 3 pevnost užívá se ho hojně ku stavbě jako písčitého slínu pásma IV. Pod drobnohledem jeví se jako směs čistých křemenných a vápen- cových zrnek. Skořápky foraminifer bývají z vápence složeny. Žlutý práškovitý jíl tvoří tmel předešlých nerostů. Vedlejšími nerosty jsou pyrit a limonit, jež oba vyplňují komůrky toraminifer, a k nim druží se glaukonit. Tmavé modravé skvrny v tomto slínu se objevující, ukázaly se býti pod drobnohledem směsí velkého počtu faraminifer jichž skořápky vyplněny byly pyritem. Hrubozrnný písčitý slín. Vrstvy, které byly vyvinuty v pásmu VIII. u Roudnice jako písčitý slín, přibírají, čím dále je od Sovice ku Štětí sledujeme, tím víc a více hrubých zrnek křemenných a mění se tak ve hrubozrnný písčitý slín. Již v Leštínku pod Sovicí, hned pod lavicí VIII. b., jeví se hrubozrnné písčité slíny, obsahující velmi hrubá zrna křemenná až velikosti hrachu. Nižší vrstvy tu ještě ne- mají hrubozrnného písčitého slínu. Na Prosíku objevují se již ve hrubozrnném písčitěm slínu místa, jež se mohou považovati za pí- skovec. Mezi Štětím a Liběchovským údolím jsou již vyšší vrstvy pásma VIII. úplně proměněny v pískovec. V téže krajině jakož i v okolí Mělníka jsou proměněny nižší vrstvy v šedý slinitý pískovec a dřívější vápencové lavice jsou tu zastoupeny šedými vápnitými pí- skovci nebo křemitými vápenci. Tyto poslední vyčnívají ze strání v podobě koulí neb okulacených placek a mívají často rezavý povrch. U Hledsebí i spodní část pásma VIII. jest proměněna valně v písko- vec, ještě dále ve vysočině Dubské celé pásmo. Pískovce pásma tohoto bývají šedé neb zažloutlé, oddělují se ve kvádry, v horní části pásma bývají hrubozrnné, v dolní části je- mnozrnné v dolní části jemnozrnné. Tmel je chudý slinitý nebo zcela žádný, zvláště v horních vrstvách, tak že se na povrchu snadno rozpadávají. Zrnka jejich křemenná jsou čirá, šedá, bílá i začervenalá. V kvádrovém pískovci bývají často velmi pevné kusy s limontovým tmelem. Tyto jsou velmi tvrdé, vzdorují dosti větrání a proto se na povrchu zvětralého pískovce povalují. Nad Mlazicemi je jedna lavice pískovce v oboru pásma VIII. tak hrubými valounky křemene pro- stoupena, že ji lze již za slepenec považovati. Rozšíření. Pásmo VIII. objímá Řip na svém výchozu v pruhu mezi 260 a 270 m n. m. Severně od Řipu prostírá se po celé Krábšické pla- nině, kryto jsouc buď ještě vyššími pásmy IX. a X. anebo žlutou 1* 4 LII. Čeněk Zahálka diluvialní hlinou. Zabíhá pak z planiny této až na Kodrovinu nad Roudnicí a na výšiny mezi Bechlínem a Zděnčinou u Lipkovic. Na Hornobeřkovické výšině vystupuje pod pásmem IX. na mnohých místech na povrch od Kostomlat až po Škarechov. Na tom pásmu leží horní část Horních Beřkovic. Kdežto je přístupno pásmo VIII. na levém břehu Labe jen na jeho výchozech, tvoří na pravém břehu Labe často nejvyšší temena Polabských strání, proto tam na povrchu zemském má větší rozlohu nejsouc často vyššími pokryto vrstvami. Tak zaujímá široký pás kolem Sovice, pokrývá výšinu Prosík u Hošťky, výšiny severně nad Hošťkou, nejvyšší místa Polabských strání od Kyškovic až za Ješo- vice, a jen kupa Sovice a Ostrého pokrývá jej vyššími pásmy. Nej- vyšší temena strání u Liběchova, od Vehlovic ku Chlomku až k Vru- ticům a Hledďsebí skládají se z pásma VIII. Také příkré tarasy údolí Vrutického, pokračování to údolí Kokořínského, vyšší boky Hostínské vysočiny, spodní stupeň kvádrů v údolí Kokořínském a Truskovny, pásmo kvádrovců lemující stráně údolí Tupadelského, Liběchovského, Želizského a údolí pobočných, skládají se z pásma tohoto. © Pásmo VIII. dodává svými romantickými tvary pískovcovými Dubské vyso- čině zajímavého krajinného rázu. Stratigrafie a palaeontologie. Rozdělovati pásmo VIII. dle souvrství písčitých slínů a střída- jících se s nimi vápenců nevedlo k cíli tak, jako při pásmu IV., a to proto, že jedna a táž lavice vápencová není stálá, vymizí a pí- sčitý slín na její místo nastupuje; jinde opět uprostřed souvrství pí- sčitého slínu počíná vznikati lavice pevného vápence, kde jí dříve nebylo. Teprvé v nejvyšší poloze pásma VIII. objevuje se mocnější stálá lavice pevného vápence, význačná pro celé okolí Roudnice po obou březích Labe. Tuto lavici znamenám v textu i na profilech písmenou „d“, a dle ní rozděluji pásmo VIII. na tři části z dola nahorů: VIII. a., VIII. b., VIII c. V krajině Mělnické nelze však tohoto rozdělení provésti, poněvadž tam vyšší vrstvy pásma VIII. a dále ke Kokořínu veškery vrstvy pásma VIII. v pískovec jsou proměněny. Souvrství VIII. c na Roudnicku jest jen malé mocnosti, obyčejně 1 m. v Kostomlatech však má mocnost jen 02 m a v Bechlíně (ve Slapu) a u Myslivny voveňské pod Řipem chybí, tak že se tam pásmo IX. hned na lavici VIII. b přikládá. Největší mocnost má souvrství VIII. c v Hájích Krábšických u Roud- Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řípu. 5 nice, t. j. 3:8 m. Pásmo IX. uloženo je na některých místech na pásmu VIII tak, že má v souvrství VIII. c vyhloubená koryta a kromě toho jsou nejvyšší vrstvy VIII, c často porušeny, rozházeny. Tohoto úkazu na rozhraní jiných pásem jsem nepozoroval. Tím se vysvětluje, proč jest souvrství VIII. c někde jen 02 m mocné nebo místy zcela chybí. Stalo se to zajisté tím, že proudy mořské za doby pásma IX. odplavily více nebo méně souvrství VIII. c. Levý břeh Labe. 1. Jižně od Nučniček „Na vinici“. Zde v lomu objevují se pod diluvialním štěrkem v jednom ho- rizontu vedle sebe pásma: VIII. a X. pro dislokaci, o níž jsem se zmínil na jiném místě “). Pásmo VIII. jest tu přístupno v mocnosti asi 7 m. Nejhlubší vrstvy tvoří šedý, písčitý slín s četnými šupinkami muskovitu, oddělující se při čerstvém odkrytí v mocné lavice, jichž se ku stavbě upotřebuje. Svrchní vrstvy obsahují týž písčitý slín a ten se střídá s pevnějšími lavicemi vápence. Na povrchu oddělují se kusy vápence v kulovité tvary a z nich pálí se tu vápno. Vrstvy pá- sma VIII. jsou tu vůbec vápnitější než-li v Krábšických hájích u Roud- nice a neobsahují zde nikde hrubých zrnek křemenných. Zde se objevují: Areca. Pecten Dujardinii, Róm. Exogyra lateralis, Nilss. Ostrea semiplana, Sow. Fucoides. 2. Kodrovina nad Roudnici. V lesnatém hřbetu, který se táhne od Krábšic k Roudnici a zde nad střelnicí se končí, jest v nejvyšší části zachováno pásmo VIII pod diluvialním štěrkem. Není však nikde odkryto. Dal jsem tudíž pásmo to odkryti kopáním při cestě, která vede od silnice Krábšické na sedlo Kodroviny v nejvyšším místě cesty. Pod diluvialním štěrkem střídaly se tu měkké písčité slíny rozpadlé s pevnými vápnitými la- vicemi. Oboje měly barvu šedou s četnými Šupinkami muskovitu. 1) O souvrství glaukonitickéko váp. slínu v Polabí litoměř. Věstník Král. Čes Spol. Náuk. 1891. Str. 403. Obr. 1. 6 LII. Čeněk Zahálka Pevnější lavice vápencová měla hojnost skamenělin význačných pro toto pásmo, jež náleží části VIII. a: Turritella Noegcerathiana, Goldf. (h) Scala decorata, Gein. (vz) Avellana Archiaciana, d'Orb. (vz) Dentalium. (vz) Arca subelabra, d'Orb. (zř) Arca. Malá jádra. (vh) Modiola capitata, Zitt. (vz) Siligua Petersi, Zitt. (vz) Venus? Tellina? Malá jádra. (vh) Gervillia? (vz) Inoceramus Brongniarti, Sow. (vh) Pholadomya aeguivalvis, d'Orb. (zř) Lima multicostata, Gein. (z) Lima pseudocardium, Rss. (zř) Pecten Nilssoni, Goldf. (zř) Pecten Dujardinii, Róm. (zř) Pecten curvatus, Gein. (vz) Exogyra ené Nilss. (zť) Ostrea. (zř) Spongites saxonicus, Gein. (zř) 3. Krábšické háje. V hájích severně od Krábšic nad Sklenářovou cihelnou jest v lomu vedle cesty tento průřez vrstev: Cesta. 266 m nD. m. Diluvialní štěrk a písek barvy rezavé (v lomu má mocnost 55 m). . . .85 m ( c. Souvrství šedobílého nebo šedého písčitého slínu křehkého s jemnými zrnky glaukonitu a šupinkami muskovitu. Tu a tam má modré skvr- ny. Láme se v desky dole tlustší, nahoře tenčí. Nejvyšší 1 m mocná část pod štěrkem jest v kousky rozpadlá) SL o tk olálankí 00s . 3:8 m b. Pevná lavice vápence, v němž tu a tam lze nalézti hrubší zrnko křemene. Jsou v ní šupinky muskovitu a zrnka glaukonitu. Uvnitř a dále od povrchu je tmavomodrý, blíže povrchu šedý. Na povrchu úplně rozpadly HY 4 "3005 SMĚS AAO 07307, ARE o 04 m a. Souvrství písčitého slínu křehkého šedého tu a tam s malými zamodra- lými skrnami. Má dosti šup. muskov. a zrnek glaukonitu. Pod lavicí b. v hloubce 1 m má hojně hrubých zrn křemenných. Je dobrým ka- menem stavebním, je-li stavba ovržena, jinak se snadno cozpáda Y vkusy peckovité s pevnějším jádrem. Přístupná mocnost v lomu byla 1:8 m Pásmo VIII. Hlubší vrstvy pásma VIII. jsou nepřístupné. 2515 mn. m Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 7í V souvrství VIII. c. jsou: Arca subglabra, d'Orb. (h) Venus. (h) V lavici VIII. b jsou: Pectunculus lens. Nilss. (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (zř) V souvrství VIII. a: Arca subglabra, d'Orb. (h) Eriphyla lenticularis, Stol. (zř) Pinna decussata, Goldf. (vz) Venus. (zř) Avicula anomala, Sow. (vz) © Lima pseudocardium, Rss. (zř) Pecten Dujardinii Róm. Vola guinguecostata, Sow. sp. (vz) Exogyra lateralis, Nilss. (h) přirostlé na Arcách. Ostrea semiplana, Šow. (zř) Úlomek mořského raka. (vz) 4, Na vinůxi blíže myslivny u Rovného. Západně od Rovného táhne se lesnatý hřbet. Na nejzápadnějším konci jeho je lom, v němž pod pásmem IX. nalezneme pevnou lavici VIII. b, která tu má ráz šedého písčitého slínu, jest 0:5 m mocná a má dosti glaukonitu a šupinek muskovitu. Jako u Lipkovic, tak i zde obsahuje hojně dlouhých větviček Fucoidů. Pod touto vrstvou jest zde souvrství VIII. a. jako šedý písčitý slín se šupinkami mus- kovitu. Láme se ku stavbě v lavicích až 1 m mocných. Tu a tam má zrnka glaukonitu, ale málo. Zrnek křemenných hrubých nemá. V lomu přístupna byla až do hloubky 4 m. Kopáním zjištěna na stráni mocnost pásma toho na 10 m jako v Lipkovicích. Vrstvy VIII a. jsou tu chudé na skameněliny. Nalezl jsem tu pouze: Arca subglabra, d'Orb. (zř) Ostrea semiplana Šow. (zř) Ostrea hippopodium, Nilss. (zř) U Rovného zaujímá pásmo VIII. výšku nadmořskou 258 až 208 m n. m. g LI. Čeněk Zahálka ) Rip. Na jižní straně Řipu nad Ovčárnou zjištěno kopáním a vrtáním pásmo VIII. v podobě šedých písčitých slínů ve výši 200 až 270 m n. mořem. 6. Na Jadlověinou. Vyjdeme-li z úvozu v Jalovčině z lesa ven na cestě ku Kráb- šicům, můžeme se dříve, než dojdeme k větší vrstvě žluté cihlářské hlíny, dokopati pod slabou vrstvičkou štěrku diluvialního téhož še- dého písčitého slínu VIII. a. jako na Kodrovině. I ten má pevnější lavice vápence a chová: Turritella Noeggerathiana, Godf. Lima pseudocardium, Rss. Pecten Nilssoni, Goldf. Exogyra lateralis, Nilss. Neurčitelná malá jádra bivaly, ale význač. pro p. VIII. 7. Pode Kbelí. Na nejvyšším tomto místě cesty Bechlínské nalezneme nejhlubší část pásma VIII. v mocnosti 3 m od 242*3 až po 245'3 m n. m. Spočívá tu na pásmu VII. Pokryta jest zde tato část pásma VIII. roztroušeným diluvialním štěrkem. Pásmo VIII. složeno jest zde ze šedých písčitých slínů na povrchu rozdrobených. Obsahují šupinky muskovitu. V nich vyskytují se lavice pevnějšího vápence, který se na povrchu v koule odděluje. V takové lavici pevné nalezl jsem: Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř) Pholadomya aeguivalvis, ďOrb. (zř) Arca. Malá jádra. (h) Pecten laevis, Nilss. (zť) Lima. Špatně zachovalý Ammonites. 8. Vostrovská cesta. V úvoze této cesty nalezneme pásmo VIII. též nad pásmem VII. jako Pode Kbelí. Jest tu zachováno v mocnosti 10 m a pokryto štěrkem a hlínou diluvialní. Vrstvy pásma VIII. náleží části VIII. a. Zaujímají výšku nadmořskou as 2423 až 252-3 m n. m. Štěrk má mocnost O5 m, hlína 4 m. V dolní části jsou vrstvy šedého písčitého slínu a z nich vy- Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 9 čnívají pevnější lavice vápence. Dole nemají vrstvy tyto žádných křemenných zrnek; čím výše však je stopujem, tím více shledáváme v nich hrubých zrnek křemenných místy v tak velkém množství, že jednotlivá místa možno považovati za pískovec s chudým tmelem slinitým. Šupinky muskovitu jsou všude hojné. V pevnějších vápni- tějších lavicích v nejvyšší části nalezl jsem: Ammonites Neptuni, Gein.? (vz) Turritella Noeggerathiana, Goldf. (h) Turritella multistriata, Rss. (z) Natica lamellosa, A. Róm. (zř) Natica Gentii, Sow.? (vz) Dentalium. (zř) Arca. Jádra malého druhu. (zř) Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř.) Velké exemplary, Pecten Dujardinii, Róm. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Ostrea, (zř) Fucoides. (h) 9. Slap nad Bechlímnem. Na jižním konci Bechlína u domků č. 77, 80, 127 až 130, pří- stupno je pásmo VIII. V čerstvém lomu splývají tu mnohé lavice pevných vápenců s vrstvami písčitých slínů v mocnější stolice. Kde však jsou již dávno na povrchu odkryty, tam vrstvy písčitých slínů jsou rozpadlé a mezi nimi vyčnívají vrstvy vápencové rozpadlé v koule. Průřez pásma VIII. jest zde tento: Pásmo IX. 2465 m n. m. b) Pevná lavice vápence. Obsahuje hojně glaukonitu a šu- pinek muskovitu. Na povrchu šedá, uvnitř tmavomodrá. Ta a tam má hrubší zrnko křemene, místy i hnízda hrubozrnného pískovce s tmelem slinitým k: 22 0:0m | £ 1. Souvrství šedého písčitého slínu s hojnými zrnky kře- l mene místy až v kusy pískovce proměněná. Má hojně v glaukonitu. Zrnka křemene šedá, zřídka červená. Su- = pinky. muskovitu doatisčetné 5 40: 24119 20(m = 10. Pevnější lavice vápnitá šedá .. . s 00285 of 9. Sedý písčitý slín s hrubšími zrnky křemene . . 248 0:8 05 = 8. Pevnější lavice vápnitá šedá , . Bek 1161 Ú32ý aa) 7.Sedý písčitý slín s hrubšími zrnky křemene. (Má místy 10m povnějsílavicikou) kb 10 Aaa aa 06 SO GoPevnějsí lavice vápnitá „sedá 45- -10 20020 | DYSEOIV V DISGIV BUM 2) ee ooo el ele UZLY Z Pevnější lavice. vapntákí o- -3 (ll -eo OC 3. Sedý písčitý slín . . . BSE ide 800 00304 (oni Dvě pevnější lavice vápnité. po 02m. . 04, (r Souvrství šedých písčitých slínů a pev. lavic vápnitých . 44, ) k VII. (základ domu č. 77). 234 m n. m. 10 LII. Čeněk Zahálka V souvrství VIII. a. 11. jest: Eriphyla lenticularis, Stol. (zť) Arca subslabra, dOrb (zí) Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř) Velké exemplary. Venus. (zř) Ostrea. (zď) 10. Slápek nad Bechlénem.") V tomto úvoze spočívá na pásmu VII. dosti velká část pásma VIII., totiž oddíl a. v mocnosti 9 m. Vyšší část byla odplavena v době diluvialní. Zachovalá část pásma VIII. a. pokryta je štěrkem a hlínou diluvialní: „ Vrchol úvozu a stráně. Diluvialní žlutá hlína (postupuje ještě výše dle cesty) ....... 2m Diluvialní štěrk; na okraji stráně špatně zachován. . ....... 01 m s(/ 2. Lavice pískovce křemitého šedého se slinitým tmelem . . .02 m =| 1. Souvrství šedého písčitého slínu střídajícího se s pevnějšími = vápnitými lavicemi na povrchu v Koule se oddělující. V horní 9 m E polovici s hojnými zrnky křemene, v dolní bez křemennýcé z IRÁK aE) PRONA BA RoR o o ora da o oioorěh rapadunikěé sond at 6 CDO 1m Pásmo VIII. 233 m n. m. Lavice pískovce 2. zvětráním stává se žlutou až rezavou. Zrnka křemenná jsou bezbarvá, šedá nebo načervenalá. Horní část souvrství 1. lze považovati za hrubozrnný písčitý slín. V čerstvém lomu splývají lavice vápencové se slinitými v jedno © a tvoří mocné stolice stavebního kamene. Pásmo to obsahuje zde: Turritella. (zŤ) Arca subglabra, d'Orb. (zř) Exogyra conica, Šow. (vz) Exogyra lateralis, Nilss (zť) Ostrea semiplana a hippopodium (h). Vyskytuje se zde v chomáčích, v nichž někdy oboje skořápky, pravá 1 levá, jsou zachovány i vnitřní mezi nimi jádra. Zcela tak zachovalé chomáče Ostreí vyskytují se i na protějším břehu Labe nad Brozánky v témž pásmu VIII. Fucoides. (h) !) Vrstvy pásma VIII spolu s pásmy VII., VI. a částí pásma V. počítal Frič (Bělohor. a Maln. vrstvy. Str. 75. R. 9.—12. Výkres č. 26. vrstva w.) ku svým Vehlovickým opukám. Pásmo VII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. ml 11. V Ořechu v Lipkovicích, Na tomto místě poučném jest velmi pěkně přístupno ležaté i visuté pásma VIII. Ve dvorku u č. d. 103 a 113 jest přístupná nejvyšší část pásma VII. v mocnosti 1:5 m, a nad tou jest stěna z písčitých slínů a tří pevných lavic vápnitých v úhrnné mocnosti 3 m. Ty náleží již nejspodnější části pásma VIII. Nad touto stěnou v lomech a při domku č. 25. přístupny jsou ostatní vrstvy pásma VII. i patro — pásmo IX. Také zde, kde jsou vrstvy čerstvě ote- vřené v lomech, splývají lavice písčitých slínů a vápencové lavice v jedno a těžko je pak rozeznati. Místy se lavice vápnitá vytratí a nastoupí na její místo písčitý slín. Také mají vrstvy někdy zvláště nahoře hrubší zrnka křemenná, v pískovec však nikde nepřecházejí jako v Bechlíně. Lavice vápencová VIII. b. je na povrchu šedá, uvnitř skály modrá. Na některých místech nemá žádných hrubých zrnek křemene, někde jich má zase dosti. V lomu, který náleží k č. d. 95., nemá lavice tato žádných hrubých zrn křemenných. Mocnost této lavice jest někde 05, někde 0:7 m. V jednom větším Ammonitu, jenž z této vrstvy pocházel, nalézaly se větší krychle limonitu barvy hnědé. Jsou to pseudomorfosy po pyritu. Souvrství VIII. c. má tu mocnost 1 m a skládá se z písčitých slínů, v nichž hrubá zrnka kře- mene nejsou nápadná. Na povrchu se dělí v tenčí desky, dál od po- vrchu tvoří mocnější vrstvy. Vrstvy VIII. b—-a. vybírají se tu ku stavbě. Uložení vrstev jest v Ořechu toto: Vrchol stráně (švestková zahrada) 243-7 m n. m. OrnMee,Černavá (P o eo bi ooo ocele 2 hon not VAN TKa Je 08 0:5 m Pásmo IX. Souvrství šedého slinitého jílu, část nejnižší ..... . « 15 = Í c. Souvrství deskovitého šedého písčitého slínu - - - - «..... 10 ») = i b. Pevná lavice vápence šedého, uvnitř modrého ... . « « - - 07 »liv7m sla. Souvrství šedých písčitých slínů nahoře s hrubšími zrnky kře- Š | | mene, střídajících se s pevnějšími lavicemi vápnitými. . . 100 „) Pásmo VII. (u domu č. 103-113). 240 m n. m. Skameněliny níž uvedené jsou ž lomu vedle domku č. 23. Vrstva VIII. b. má: Pachydiscus peramplus, Mant. (zř) Ammonites Deverianus, dOrb. (zř) Scaphites. (vz) Rapa cancellata, Sow. sp. (vz) Arca subglabra, Orb. (zř) Panopaea gurgitis, Brongn. (zť) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Vel. ex. 12 LII. Čeněk Zahálka Exogyra lateralis, Nilss. (zř) přirostlé na Arcách. Fucoides. (h) Vrstva VIII. a. má v nejvyšších místech pod vrstvou VIII. b Beryx. (vz) : Schlůteria tetracheles, Fr.? (vz) Nautilus sublaevigatus, ďdOrb. (zř) Turritella. (zř) Aporhais. (vz) Eriphyla lenticularis. Stol. (h) Arca subglabra, dOrb (h) Pinna decussata, Goldf. (zť) Crassatella (macrodonta Zitt.?) (vz) Mutiella Ringmerensis, Gein. (vz) Cyprina guadrata, d'Orb. (vz) Lima multicostata, Gein (zř) Pecten Dujardinii, Róm. (zř) Exogyra conica, 8ow. (zř) Exogyra laciniata, d'Orb. sp. (vz) Ostrea semiplana, Sow. (zř) Vola guinguecostata, Šow. sp. (zŤ) Skamenělé dřevo. 12. Na Karkuli (Šibenčet) u Lipkovic. U domku Hrudkova jest lom s týmiž vrstvami jako u č. d. 28. v Ořechu v Lipkovicích : Vrchol lomu. 247 m n. m. Ornice. černá“ +% MF VA 5 Pásmo IX. Souvrství slinitého jílu na povrchu šedého v kousky roz- padlého, dál od povrchu modrého. Zachována zde část nejspodnejsitohotospÁ8ma -s 2 m Í c. Souvrství rozpadlého v desky šedého písčitého slínu . .... im b. Pevná lavice modravěšedého vápence na povrchu šedého . . 06 I 4 5.6 m a. Bouvrství šedého písčitého slínu s modravými skvrnami. Dosti olaukonitický. Láme se v mocné stolice. V horní části obsahuje 4 -| hrubší zrna křemene. Láme se ku stavbě až do hloubky . . 40, Páámo VII. m Spodní část páma VIII. 239 m n. m. Pevná lavice vápence VIII. b. přechází na některých místech v písčitý slín s větším množstvím glaukonitu. Takový písčitý slín pak obsahuje často jádro vápence nebo jsou v něm roztroušená tu a tam hnízda vápence modravě šedého. Takového písčitého slínu v lavici Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 13 VIM. b. lze od písčitého slínu VIII. a. rozeznati. Lavice VIII. b. jest bohatá skamenělinami jako v Lipkovicích. V ní jsou: Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř) Arca subslabra, Orb. (h) Mutiella Ringmerensis, Gein. (zř) Cyprina guadrata, d'Orb.? (zí) Panopaea gurgitis, Brongn. (zř) Inoceramus Brongniarti, Sow. (h) Obrovské exempláry. Lima multicostata, Gein. (zř) Velké exempláry. Exogyra lateralis, Nilss. (h) přirostlá na Arcách. Exogyra conica, Sow. (místy vh) Fucoides (h). Exogyra conica vyskytuje se zde v chomáčích, v nichž zachovány jsou obě skořápky a Exogyry bývají jedna K druhé přirostlé. Vysky- tují se tu velké exempláry i malé pohromadě. Jeden takový chomáč Exogyr zůstavil po odstranění několika zlomených exemplárů ještě šest pěkných druhů dohromady srostlých. Také Frič) uvádí z této lavice velkou lasturu Exogyra conica a krásný exemdlár: Ammonites Deverianus ďOrb. (týž z téže lavice uvádím v Ořechu v Lipkovicích). Frič uvádí tu mimo to ještě z pásma VIIL: Eriphyla lenticularis Panopaea gurgitis (mandibula) Inoceramus labiatus Spondylus spinosus Ostrea semiplana Frič považoval vrstvy tyto za Vehlovické (naše VI. pásmo) a vyšší za Malnické (VII.). (Tamtéž: obr. 25, vrstvy w. a m.). Ve vrstvách VIII. a. nalezl jsem zde: Nautilus sublaevigatus, d Orb. (zf) Cyprina guadrata, d'Orb.? (zf) Arca subglabra, d'Orb. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (z£) přirostlá ku předešlé. Exogyra conica, Sow. (zř) Ostrea semiplana, Sow. (zř) přirostlá ku předešlé. Z těchto vrstev uvádí též Frič krásný exemplář ryby: Macropoma speciosum Reuss., jenž uložen jest ve sbírkách kníž. Lobkovice v Dolních Beřkovicích, v) Běloh. a Mal. vrstvy. Str. 73. 14 LII. Čeněk Zahálka 19. Kostomlaty. Jižně od Kostomlat je při silnici lom zvaný „Nad skalkou“, náležející p. Cernému z Horních Beřkovic. Jsou tu opět tytéž vrstvy jako v protějších Lipkovicích : Vrchol lomu. As 250 m n. m. Miluvialní Stěrk Ana ask nee CA bk oko a (corp lck o O aj | orál (alko „05 m Pásmo IX. Slinitý jíl šedý, dál pd povrchu modravý. Zachována je zde jen NEJHUDsL GASt PÁSMA eko lk op vlc o 2 m Í c. Šedý písčitý slín v desky rozpadlý . . ........ 5 ohe 052 m b. Pevná lavice vápence modrého na povrchu šedého . 0:5 a. Nejvyšší část souvrství toho odkryta jen do hloubky 4 m. Skládá se z šedých lavic písčitého slínu, který má tu a tam hrubší zrna 4 — křemenná. Láme se v lavice as 1 m mocné ..... < Přeje Ae Ditesk 40 , Pásmo VIII, Nepřístupná část pásma VIII. Týž průřez jest v obecním lomu při polní cestě v místě zvaném „Na kopcích“. Také je přístupno pásmo VIII. ve strži pod myslivnou při sil- nici z Kostomlat do Horních Beřkovic, a sice v lese východně od myslivny. Na stráních Kostomlatských lze vyšetřiti mocnost pásma VIIa. Obnáší asi 10 m. V lomu p. Černého obsahují vrstvy VIII. a. nejvyšší obyčejně: Inoceramus Brongniarti, Sow. Velké exempláry Lima multicostata, Gein. Velké exempláry. 14. Horné Beřkovice. V lomu u hajnovny, jihozáp. od Hor. Beřkovic, vyskytuje se na pokraji lesa tento postup vrstev: Vrchol lomu. As 250 m n. m. DMiavaluStěrk 30, MV PARA a ao eo 5 OMA AMR Aa ao, Mira o oo (M) 1m Pásmo IX. Souvrství deskovitého slinitého jílu šedomodrého. Nahoře úplně rozpadlý. Zachována zde nejhlubší část pásma v mocnosti ©. . 25 m = ( ©. Souvrství deskovitého šedého písčitého slínu . - . < « « « + « . „10m = J b. Pevná lavice na povrchu šedá, uvnitř modrá, vápnitá . o od olo o 0M — EÍ a. Souvrství šedého a šedožlutého písčitého slínu, jenž se dělí ve sto- F | lice až 1 m mocné. Přístupna byla v lomu jen do hloubky 4m. .40, Nepřístupná část pásma VIII. Souvrství VIII. a. má dosti šupinek muskovitu a černých teček glaukonitu. Nemá zde oněch hrubých zrnek křemene, jaké byly u Lipkovic, Bechlína a Roudnice. Vybírá se spolu s VIII. b. ku Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 15 stavbě. Rozsedliny prostupující tento slín písčitý vyplněny jsou hojně limonitem, který je barvy hnědé, má lesk polokovový a jest vrstev- natě nashromážděn, takže se dá v destičky loupati. Blíže povrchu jest měkký a snadno se rozpadává. Kde vrstva písčitého slínu je hojně rozpukána, co jest blíže povrchu zemského, tam jsou jednotlivé kousky rozpukaného slínu obaleny soustředně nashromážděnými lu- pénky onoho limonitu nebo se proplétají též lupénky limonitu mezi kousky rozstouplého tak, že na př. ze spodu jednoho kousku písči- tého slínu vycházejí lupénky a vinou se na hořejší část vedle ležícího kousku druhého a p. Jsou-li trhliny větší, dosahují vrstvičky limo- nitu i několik cm tloušťky. Vrstvy VIII. a. mají málo skamenělin. Nalezl jsem tu pouze: Osmeroides Lewesiensis, Ag. (zř) Šupiny. Arca subglabra, ď'Orb. (zř). U č. d. 92 při silnici v Hor. Beřkovicích jest pásmo VIII. pod zachovalejším pásmem IX. přístupno. Profil uvedem v pásmu IX. V této výšce nadmořské, jako u Horních Beřkovic, lze nalézti -výchozy pásma VIII. po východním svahu výšiny Hornobeřkovické přes Jeňoves až ku Škarechovu. Že pásmo to i na západním svahu výšiny oné je přístupno, o tom se přesvědčíme na následujícím místě. 15. Černoušek. Jdeme-li z Horních Beřkovic po silnici do Černoušku, nalezneme po pravé straně silnice před obcí Černouškem v lese lom, v němž zcela tytéž vrstvy nalezneme, jako v Hor. Beřkovicích: Vrchol lomu v nestejné výšce nadmořské, poněvadž terain stoupá. miavialní St6rk 08 o uo soda ho ko lokše olda ts IM IlS Cho aluobolsk 8 6 es ě 0:4 m Básmo, IX. Souvrství slinitého jílu modrého- -4 < 2. < 0až4m | eHoouvrství deskoviteho) písčiteho snu. ©. -00 - -s « -Se m = pobevná, lavice modrého vápence n5.405 1504 (de „0.020 06 „ z Niveau silnice. š| a. Souvrství mocných stolic šedého a šedožlutého písčitého slínn pří- V estupno „pouzesdo hloubi. 984291 a 20 Nepřístupná část pásma VIII. 248 m n. m. Pravý břeh Labe. 1. Kyškovice, Od Kyškovic k Brozánkám zaujímá pásmo VIII. nejvyšší část | stráně Polabské, nad nímž pak jen diluvialní štěrk a písek se na- 16 LI. Čeněk Zahálka lézá. Při horní cestě z Kyškovic ku Hamráčku povaluje se dosti koulí vápenných z tohoto pásma s význačnými pásma toho skame- nělinami, zejména: Turritella Noegcerathiana, Goldf. Pholadomya aeguivalvis, W'Orb. Inoceramus Brongniarti, Sow. Malá jadra Arc a jiných skam. jako u Brozánek. Přístupno bylo pásmo toto ve Vinici nad Majerovým lisem. Zde tvoří nad pásmem VII. souvrství 15:3 m mocné, skládající se z pís- čitých slínů šedých s pevnějšími lavicemi vápnitými. V tomto pís- čitém slínu rozdrobeném nalezl jsem chomáče Ostrea semiplana. 2. Brozánky. Úvoz. V nejvyšší části úvozu nalézá se nad pásmem VII. a pod dilu- vialním pískem žlutým pásmo VIII. Zachována tu jen hlubší čásť jeho v mocnosti 2 m, výše v mocnosti 5 až 6 m. Vrstvy jeho slo- ženy jsou z šedého písčitého slínu a v něm nalézají se pevnější lavice vápnité, které se na povrchu oddělují v koule. Obsahuje též šupinky muskovitu. Nejhořejší lavice měla i hrubší zrnka křemenná. V pe- vnějších lavicích nalezl jsem: Turritella Noecgerathiana, Gold. (h) Arca. Malá jádra (zř) Pectunculus lens, Nilss. (vz) Pholadomya aeguivalvis, d'Orb. (zř) Inoceramus Brongniarti, Šow. (zť) Pecten Dujardinii, Róm. (zť) „ Nilssoni, Goldf. (zí) „ laevis, Nilss. (zť) Exogyra lateralis, Nilss. (h) Ostrea semiplana, Šow. (zř) V chomáčích. „ hippopodium, Nilss. (zř) Serpula gordialis, Goldf. (zř) Spongites saxonicus, Gein. (zř). 3. Pod Sovicí. Na vrších. (Nad Trávníkem). Celé pásmo VIII. jest na tomto místě i se svým základem a patrem velmi pěkně přístupné. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 17 Pásmo IX. (Vrchol stráně skorem). 209-2 m n. m. [$ Šedý deskovitý písčitý slín (kopáním odkryt) |- ; : [ ». Velmi pevná lavice vápnitá s pPUDÝM zrny křemene. Se zky glaukonitu. Barvy modravé . . : 10 m 22. Souvrství šedého písč. slínu 8 hrubými zrny se 21. Pevnější vápenitá lavička s hrub. zrny křemene 20. Sedý písčitý slín s hrubšími zrny křemene 19. Pevnějsí vápenitá lavička s hrubšími zrny křemene o % 18. Sedý písčitý slín 8 hrubšími zrny křemene 17. Pevnější lavička vápnitá s hrubšími zrny křemene = 16. Šedý písčitý slín s hrubšími zrnky křemene n 1 = 15. Levnější váp. lavice šedá s mnohými hrub. zrn. křem. Ž z 14. Sedý písčitý slín s drobnými zrnky křemene . o 13. Levnější vápenitá lavice šedá s m ták křem. | 12. Sedý písčitý slín . . YM om z 11. Fevnější vápnitá lavice i S 10. Šedý písčitý slín : i zy 9. Pevnější vápnitá lavice šedá 8. Šedý písčitý slín : : 1 7. Pevnějsí vápnitá lavice šedá 6. Sedý písčitý slín šil 5. Pevnější vápnitá lavice šedá .« 4. Šedý písčitý slín : 3. Pevnější vápnitá lavice šedá I 2. Sedý písčitý slín : [ 1. Pevná vápnitá lavice šedá Pásmo VII. 193:70mn-emě Pevnější vápencové lavice se na povrchu oddělují v kulovité tvary. Zvláště to platí o lavicích v dolní polovici. Vrstvy šedých písčitých slínů mívají v sobě shluky pyritu, které bývají na povrchu v sádrovec proměněny. Také na rozsedlinách a trhlinách slínů těch bývají destičky sádrovce vyloučeny. Ve vrstvách „a“ pásma toho byly zde nalezeny: Pecten curvatus, Gein. (zŤ) Vola guinguecostatata, Sow. sp. (zř) Exogyra conica, Sow. (zř) Ostrea semiplana, Sow. (zř) „ hippopodium, Nilss. (zř) Fucoides (h) Frič, jenž pásmo toto za své „Byštické vrstvy“ považoval, uvádí z tohoto pásma ") Turritella Noeggerathiana, Goldf. Natica lamellosa, A. Róm. Avicula sp. Isocardia gracilis Fr. Pholadomya aeguivalvis, d'Orb. ') Teplické vrstvy. Str. 41. Vrstva 6. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. BO 18 LII. Čeněk Zahálka Arca subelabra, d'Orb. Inoceramus sp. Lima pseudocardium, Rss. Ostrea semiplana, Sow. Rhynchonella plicatilis, Sow. 4, Úvoz v Lešťínku. V nejvyšší části tohoto úvozu jest nad pásmem VII. umístěno pásmo VIII. Jest týchž vlastností, jako na Sovici. Avšak v nejhořejší části souvrství VIII. a. pod lavicí VIII. b. obsahuje písčitý slín množství velmi hrubých zrn křemene dosahující až velikosti hráchu. Zde jest již písčitý slín tento vyvinut jako hrubozrnný písčitý slín. V této hrubé vrstvě vyskytuje se Vola guinguecostata. Také v hlubších vrstvách pevných byla tato skamenělina. Souvrství VIII. c. není zde zachováno, takže se hned na vá- pnitou modravou lavici pevnou VIII. b. přikládá diluvialní písek. 5. V Lopatech. V nejvyšší části úvozu tohoto zachována je nad pásmem VII. spodní část pásma VIII. a. v mocnosti asi 6 m. Horní část jest spla- vena, část zachovalá pokryta je diluvialním pískem. Vrstvy- ty sklá- dají se z šedých písčitých slínů obsahujících tu a tam hrubší zrnko křemene a z nich vyčnívají pevnější vápnité lavice na povrchu- v koule se rozpadávající. Obsahují: Turritella Noegeerathiana, Goldf. (zř) Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř) Avicula? (vz) Pecten Nilssoni, Goldf. (zř) „ laevis, Nilss. (zř) Exogyra lateralis, Nilss. (zř) Rhynchonella plicatilis, Sow. (vz) Fucoides (h) Spongie neurčitelná. 6. Na Frosíku. Při silnici ze Štětí do Hošťky ve stráni Polabí blíže dráhy se- verozápadní odkryto je pásmo VIII. takto: Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 19 Temeno návrší Na Prosíku. 217 ma. m T 7. Souvrství šedého hrubozrnného písčitého slínu, místy v pís- T | kovec přecházející. Střídá se s vrstvami křemitého vápence k] na povrchu v koule se rozpadávajícího. <... . « +% . 5 m = | 6. Pevná lavice křem. vápence šedého . . «. < < « « < + « 02., = | 5. Souvrství šedého, zažloutlého písčitého slínu . .. ...... 1505 "4 4. Pevnější lavice šedého písčitého slínu <<... 4. + +. 03, 2108m = | 3. Souvrství šedého písčitého slínu, místy s hrubšími zrnky 8 KTOMEN OV. SA ona okolo oo os odolal oka VO no mda ola akové 1515 P4 | 2. Souvrství hrubozrnného šedého písčitého slínu snadno se | drobicihonatpovrchna Spa su Si nějhské anna ise. e 25 I 1. Pevná lavice modrého slínu písčitého .-.. ... .«. «... 03 „ ) Pásmo VII. hrubozrnný písčitý slín. 2062 m n. m. Pásmo VIII. není zde celé zachováno. M V souvrství VIII. a. 7. jest: Exogyra lateralis, Nilss. (h) Fucoides (h). V souvrství VIII. a. 2. jest: Ostrea semiplana, Šow. (vh) Vola guinguecostata, Šow. sp. (zř) Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř) 7. Jihovýchodně od Hošťky. Přejdeme-li od předešlého místa na druhou stranu severozá- padní dráhy až k vrcholu viničné stráně Štětské, dva kilometry na jihovýchod od Hošťky, při cestě do Radouně, nalezneme tam nad pásmem VII. opět vrstvy pásma VIII. v mocnosti asi 7 m přístupné. Skládají se z šedých písčitých slínů S křemennými zrnky na povrchu rozdrobených, které chovají pevné lavice modravého křemitého vá- pence, jenž větráním v kulovité tvary se rozpadává. V těchto vrstvách nalezá se: Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (vz) Turritella (zř) Arca subglabra, d'Orb. (zř) Venus (zř) Pecten (zř) Vola guinguecostata, Sow. sp. (zř) Exogyra conica, Sow. sp. (zř) Ostrea hippopodium Nilss. (zř) Fucoides (vh) 2 LII. Čeněk Zahálka 8. Hošťka. Cesta Malešovská. V nejvyšší části úvozu zachována jest hlubší část pásma VIII. a. v mocnosti asi 9 m v podobě šedých písčitých slínů s hrubými zrny křemene. Jsou na povrchu rozdrobeny. V mnich vězí pevnější lavice také s křemennými zrnky a ty rozpadávají se na povrchu v koule. Vrchol stráně. 234-2 m n. m. 2. Souvrství šedých písčitých slínů s hrubšími zrny křemene. Střídají se s pevnějšími lavicemi vápni- VIII. Pásmo tými též s hrubšími zrny křemene. Zachovalé v moc- 9 a NOSTÍ S- -0 B oo ao a Pon ve SA eo o vorm 8:8 m zn 1. Pevnější lavice šedá křem. vápence s hrubšími zrn křemene: 1.20 ego ei oka kite sloje kol k V720 Pásmo VII. Hrubozrnný písčitý slín šedý deskovitý. .. ......«..... 55 m Pásmo VI. Pevná lavice křemitého vápence modrého . . . . . . 219.7 m n. m. Pásmo VIII. dá se stopovati ještě ve vyšších polohách, jdeme-li od tohoto nejvyššího místa úvozu podle cesty do „Ráje“ a až na výšinu zvanou „Na horách“. Již v „Ráji“ nalézá se v nízkém úvozu cesty, vedoucí do Černčí výchoz pásma VIII, a sice týchž vrstev, jaké v nejvyšší části na Hoštěcké stráni jsme viděli. Jsou však mnohem písčitější. Jsou to hrubozrnné písčité slíny. Ještě dále pak v hluboké strži „Na horách“ naleznem i vyšší část pásma VIII. a. obsahující Limu multicostatu. Nejvyšší tyto vrstvy jeví se býti dosti pevné a nejhořejší vrstva, která byla již pak kryta diluvialní hlínou, byla úplně v pískovec proměněna. Až k této pískovcové vrstvě obnášela mocnost celého souvrství pásma VIII., počítaje od vrstvy VIII. 1. v úvozu nad Hošťkou, asi 15 m. Jdeme-li odtud s výšiny „Na horách“ po cestě do Veležic, uvi- díme některé vrstvy pásma VIII. úplně v pískovec proměněné. V pískovci tom objevují se větší pecky pevné, které jsou hydratem kysličníka železitého rezavě zbarvené. Frič,“) jenž spodní část tohoto pásma VIII. počítá ku svým Lounským koulím (vrstvy m-+-w“"), vyšší pak k vrstvám Jizerským (i—+V), nalezl tu: Baculites Turritella Noeggerathiana Eriphyla lenticularis Arca subdinens 1) Běloh. a Maln. vrstvy str. 78. Výkr. č. 30. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 91 Pholadomya aeguivalvis Panopaea gurgitis Lecuminaria truncatula Pinna decussata Inoceramus Brongniarti Pecten Dujardinii Exogyra lateralis Ostrea semiplana Scyphia sp. V nejvyšších pískovcových vrstvách nalezl Frič: Pholadomya aeguivalvis. Modiola sp. Vola guinguecostata Exogyra conica. 9. Nad Štětím. Silnice do Radouně. Nejvyšší místo této silnice jest ve výši 242 m n. m. Tam je žlutá hlína 1 m mocná (bezpochyby diluvialní) a pod tou šedý hrubo- zrnný pisčitý slín pásma VIII. s hojnou Rhynchonella plicatilis. Pásmo to zjistil jsem tu ve výši asi od 229 do 241 m n. m., t.j. v mocnosti zachovalé 12 m. Nejvyšší část pásma VIIL jest splavena. 10. Stračí. Ješovický kopec. Z lomu Ponertova jest nám známo pásmo VI. a VII. Poslední pásmo zakončuje se v cestě vedoucí na Ješovický čedičový kopec. Nad pásmem VII. shledáme tu vyvinuto pásmo VIII. až téměř k vrcholu čedičovému. Nejhlubší vrstvy skládají se tu již ze slini- tého pískovce šedého, v němž jsou pevné lavice křemitého vápence šedého na povrchu v koule a placky se rozpadávající. V nejvyšších místech přecházejí však pevné tyto lavice již v pískovec vápnitý, šedý, který na povrchu větráním rezavé barvy nabývá, uvnitř však jest šedý. V těchto nejvyšších vápnitých pískovcích pevných nalezl jsem: Inoceramus Brongniarti, Sow. (zř) Lithodomus spathulatus, Rss. (zř) Lima elongata, Sow. sp. (zř) „» | pseudocardium, Rss. (zř) Exogyra conica, Sow. (zř) 22 LI. Čeněk Zahálka Exogyra lateralis, Nilss. (h) Fucoidy (vh) Zachovalá část pásma VIII. na tomto kopci obnáší asi 13 m. blízko odtud mezi Stračím a hraběcí kapličkou jest půda jak na polích, tak v borech písčitá a z koulí vápnitých tu a tam se po- valujících pálilo se před léty vápno. Na cestě ze Stračí k Marianské kapli dojdeme k nejvyšší části pásma VIII., která jest úplně v pí- skovec proměněna. Pískovec je na povrchu rozpadlý, rezavý a má v nejvyšší části lavici úplně propletenou Fucotďy. Poněvadž i v Lip- kovicích lavice VIII. b. jakož i u Roveňské myslivny měla hojnost Fucoidů, domnívám se, že tato vrstva pískovce odpovídá oné lavici VIII. b. Nad touto lavicí jest i zde pásmo IX. ze slinitého jílu jako v krajině u Roudnice. Vrstvy útvaru křídového, tedy i pásma VIII., stoupají od Štračí k Marianské kapli. 11. U Počeplic a Ješovie. V lesích, zvaných „Bory“, severovýchodně od Počeplic a Je- Šovic, vyčnívají na mnoha místech ve výši asi 222 až 227 m n. m. z křehkých písčitých vrstev šedých placky a koule křemitého vá- pence (až vápnitého pískovce) pásma VIII. Mají tu a tam někdy i hrubší zrna křemenná; povrch jejich někdy bývá i rezavý, ale uvnitř jsou šedé. Obyčejně lze v nich nalézti: Exogyra lateralis, Nilss. (vh) Lima pseudocardium, Rss. (h) Fucoidy (vh). Nejvyšší část pásma VIII. jest tu vyvinuta jako kvádrový kře- mitý pískovec barvy šedé, zřídka žlutavé. Pískovec ten má velmi špatný tmel slinitý, jenž se deštěm snadno vyplákne, takže se pak snadno rozpadává a po stráních dolů svaluje. Po každém větším dešti je viděti, jak se tento v písek rozsypaný pískovec splakuje a četnými údolími až do Labského údolí dostává. U tak zvaného „Pískovce“, nejbližšího to kamýku pískovcového u Ješovic v lese, jest zachovalá mocnost svrchního pískovcového oddílu pásma VIII. — 7 m (od 227 až po 234 m n. m.). Dále v Bo- rech směrem ku Brocnu a Tupadlům u tak zvaných „Stěn“ jest pí- skovec ten kvadrový ve větších skupeních i v souvislejších vrstvách zachován. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 23 12. Cesta 2 Liběchova do Brocna. Také zde nalezneme opět nad pásmem VII. písčité vrstvy šedé spodního pásma VIM. před lesem i v lese, v nichž jsou pevné la- vice šedého vápnitého pískovce, který v podobě koulí nebo placek na povrchu rezavých se všude povaluje a na některých místech se i vykopává na hotovení štěrku pro cesty. V lese dojdeme brzy po cestě ku kapličce, která je vysekána v pískovcovém kamýku, zacho- valé to horní části pásma VIII. Dále v lese jsou vrstvy tohoto kvá- drového pískovce souvislejší, tvoří větší skupení rozrytých balvanů, v nichž vysekány jsou umělé -jeskyně, hlavy a jiné ozdoby z dob Veithových. (Jeskyně od roku 1841.) Hlouběji v lesíku směrem k Brocnu, „U hada“ počíná ještě větší množství zachovalých útesů pískovcových, jichž výška asi 10 m obnáší. Konečně dojdeme k tak zvaným „Stěnám“, jež se-sem z Ješovických lesů táhnou; zde již uloženy jsou vrstvy ty pod vyšším pámem IX. Úhrnná no pásma VIII. obnáší tu asi 17 m. (7m spodní část slinitého pískovce S pevnými lavicemi vápnitých pískovců a 10 m kvádrový pískovec horního pásma VIII.) 13. Nad myslivnou Tupadelskou vyskytuje se v lese západně od myslivny v hlubokém úvoze, a sice v nejvyšší části jeho opět pásmo VIII. s kulovými vrstvami, a nad těmi jsou opět kvádrové pískovce hrubozrnné -vyššího pásma VIII., jako na předešlém místě. 14, V Tupadlech pod Slavénem. V hlubokém úvozu cesty vedoucí od nejvyšších domků v Tu- padlech do zámku Šlavínu viděti jest nad mocnými stolicemi hrubo- zrnného písčitého slínu nižší část pásma VIII., v podobě jemnozrn- ných pískovců a jen u samého pásma VII. shledáváme ještě, že se několik vrstev vápnitějších pískovců oddělují na povrchu v deskovité a kulovité tvary, kdežto v parku (lese) pod samým zámkem strmí obrovské pilíře kvádrových pískovců vyššího oddělení pásma VIII. Patrem pásma VIII. jest kolem zámku půda v mocnosti asi 0:7 m, šedohnědá, slinitopísčitá, pozůstatek to rozpadlého pásma IX. Složení vrstev shledáno tu následující: 24 LII. Čeněk Zahálka Slavín, zámek. 242-7 m n. m. Eáda slunitopísčitá, (Sedohnedál. -0-0 *020e00 obec Me SO LTA Í 5. Mocné stolice zažloutlého kvádrového pískovce. Má velmi chudý ) tmel — proto je velmi sypký. Na povrchu ovětraném rozhlodán jest těsně vedle sebe ležícími důlky jako voštiny . . . 12:0 m = 4. Šedý jemnozrnný pískovec prostoupený dole velmi hoj. Exogy- = rami. Má slinitý tmel. Na povrchu je deskovitý, dál od Bony láme se v mocnějších stolicích . . . . 40 „8 sí 3. Zažloutlý neb šedý pískovec jemnozrnný S chudým tmelem. Je řo 5 sypký. Čerstvý se láme v mocných stolicích „ . Bo UHojeěÍ D3 ss | 2. Lavička žlutého neb rezavého n, a jemného pískovce = (místy až 02 mocná). . 200010% 1. Velmi jemný šedobílý pískovec slinitý v pevné lavice se láma- | jící. Nejspodnější lavice jsou vápnitější a a: se na po- j vrchu v deskovité a kulovité tvary. . « . šišky: "5206 2. Šedý, hrubozrnný písčitý slín v mocných stolicích. Na povrchu = v desky rozpadlý. Výše obsahuje též hnízda slinitého pískovce, s£ jehož zrnka křemenná mají barvu bílou, šedou a červenou.. . 30 mí šaá . Šedý až šedobílý písčitý slín v krásných až 1 m mocných sto- hs U licích „se lámající stInoceramem 2 „ce.c ne. „he 30 „ PásmosVI. l Deskovitý šedý BSS sm S uryounaní lavici s hrubšími zrnky | S křemene . .. . toa p čo ss Í 5. Nepřístupné z většího díln souvrství, jehož nejvyšší n obsa- ) hují šedý hrubozrnný písčitý slín 60 m 4. Hrubozrnný šedý pískovec kvádrový Rhynchonellový. (S velmi hojnou Rhynchonella plicatilis, hojnou Vola guinguecostata, ke zřídkou Lima, a velmi hojnými Fucoidy. Přístupen v mocnosti 23 o | 3. Hrubozrnný šedý písčitý slín, nahoře téměř slinitému pískovci = z podobný v deskách, obsahující pevný hrubozrnný křemitý vá- m = penec modravý o po a Hloubš v úvozu pevné lavice hrubozrnného vísčitého slínu še- dého s tmavšími ještě pevnějšími lavicemi- 40, 2. Písčité slíny šedé s pevnými lavicemi křemitého vápence mo- | dravého. . ba -VO4L0 1. Šedé písčité slíny s tmavšími skvrnami. Vodu nadržují pa 010100 Následují nepřístupné vrstvy, v jichž oboru pod cestou u školy a na louce prameny vody vyvěrají. Snad náplav z předchozích vrstev . . . .15 m Dno údolní u mostu v Tupadlech. 186'5 m n. m. V souvrství VIII. 4. jest dole velmi hojná Exogyra conica, která někdy v chomáčích se objevuje a celý kus pískovce takřka vyplňuje. Krom toho nalezl jsem v ní úlomky Limy a Inoceramu. 15. Liběchov. U hořejšího kostela. Nad rozsáhlými lomy u hořejšího kostela, a sice v nejvyšší části návrší pod 221 m n. m., nalezneme nad pásmem VII. píščitá pole, v nichž vyorávají se desky šedého křemitého vápence nižšího pásma VIII., jako byly před Liběchovem. Pásma VIII. zachovalá část za- ujímá tu výšku od 217 až po 221 m n. m., obnáší tedy jen 4 m. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v oko'í Pipu. 95 Dále na sever odtud jdouce, shledáme, že terrain vždy víc a více vystupuje po východní straně údolí Liběchovského; proto naleznem i vyšší část pásma VIII. vyvinutou v nejvyšší části lesnatých strání naproti Boží Vodě v Klácelce (kde jsou zachovány první pokusy slavného sochaře českého Levého), pak u Železné, Tupadel atd. Avšak poloha základu pásma VIII. u Tupadel (222 m) srovnána jsouc s polohou ležatého pásma VIII. v Liběchově (217 m), svědčí o tom, že vrstvy útvaru křidového i po východní straně údolí Liběchovského stoupají od Liběchova k Tupadlům, t. j. od jihu na sever, jak se to na parallelním průřezu z Ráje ku Strážnicům vysvětluje, a jak jsme se o tom také na západní straně údolí Liběchovského přesvědčili. Krejčí “) a Frič*“) však uvádí, že vrstvy útvaru křidového v těchto místech mají mírný úklon k severu. 16. Vehlovice — Kalský — Tarnov. Již při pásmu VI. uvedli jsme průřez lomu Wůnschova ve Ve- hlovicích, kde v nejvyšší části nalézáme pod ornicí nejhlubší část pásma VIII. v mocnosti 2 m téže vlastnosti jako u Liběchova a Štětí. V lomech, které jsou na jihovýchodní straně Vehlovic a které po- stoupily hlouběji do stráně, jest viděti, že ono souvrství písčité s koulemi vápnitými jde ještě výš a že má tedy větší mocnost než | 2 m. Opustíme-li lomy Vehlovické a dáme se na východ po cestě | na výšinu „Kalský“, která dosahuje výšky nadmořské 245 m, takže | -se asi o 30 m vypíná nad lomy Vehlovickými, nalezneme s počátku samá pole a zahrady s půdou, která se skládá téměř ze samého písku; | kde v ní bylo kopáno, shledalo se, že tu jsou tytéž vrstvy s kulo- I vými vápenci, jako v nejvyšší části Vehlovického lomu. Teprv od | konce zahrad lze pozorovati, že v písku vyskytují se již také kusy | bílého a žlutavého pískovce, až konečně dojdeme v cestě na hrubo- zrnný kvádrový pískovec bílý a žlutavý, který tu odkryt na povrch | vychází a k nejvyšší části pískovce pásma VIII. náleží, neboť nad ním hned přiléhá pásmo IX. charakteristické svými vrstvami slinitými. Tato nejvyšší část kvádrového pískovce má tu na některých místech I valounky křemene velikosti až lískového oříšku. Pásmo IX. zaujímá tu nejvyšší část výšiny Kalského a má tu mocnost asi 11 nebo 12 m. Cesta Vehlovická končí se tu ve stráni pásma IX. Jdeme-li z Kal- :) Archiv. I. Studie v oboru křid. útv. Str. 94. řád. 3. z dola. Obr. 26. 2) Běloh. a Maln. vrstvy. Str. 80. Jizerské vrstvy str. 21. Výkr. č. 10. 26 LIL Čeněk Zahálka ského na druhou stranu, (Strážnickou), sejdeme do údolí zvaného „Kozí roklí“, kterou jsme při jejím ústí do údolí Labe poznali v Malém Liběchově při popise nižších pásem, našeho. útvaru. křido- vého. Kozí rokle tu nedaleko počíná v-úvale mezi kopci čedičo- © vými Chlomkem (u Mělníka) a Kamínkem (u, Štrážnie). Místo, na kterém jsme se octli v Kozí rokli, má výšku nadmořskou 220 m n. m. a ústí zde do něho se strany Strážnické dvě krátké, ale hlu- © boké rokle, jichž poloha zvána jest Tarnovem. Mezi oběma roklemi ční proti nám ostroh pískovcový, chudým hájem -borovým, porostlý. © Celé pískovcové stěny tohoto ostrohu až na jich úpatí složeny jsou z pískovce bílého a rezavého, téhož, který jsme viděli na Kalském. Pásmo VIII. složeno jest tu z pískovce.v mocnosti 17 m, a sice od 223 do 240 m n. m. Také stráně zmíněných dvou roklí proti ostrohu tomu stojící složeny jsou z pískovce kvádrového pásma VIII. © Poučno jest sledovati pískovec ten v severní rokli, která blízko pod © Strážnicí končí. Čím výše vystupujeme od ústí jejího vzhůru k jejímu © vzniku, tím více vystupujeme k vyšším polohám kvádrového pískovce pásma VIII, až staneme na vrcholu tohoto kvádrovce při cestě, která vede úvozem vzhůru ku Kamínku a Štrážnicům. Zde v této cestě © opět shledáme, kterak pásmo IX. pokrývá pásmo VIII. a jak nejnižší vrstvy jeho (pásma IX.) přibírají hrubší zrnka křemenná. Pásmo VIII. vystupuje od Vehlovic a Mlazic. (Ráje) k Tarnovu. Neboť témě pásma VIII. v Nouzově (viz přiložený profil) při cestě do Vehlovic zaujímá výši 230 m n. m., v Tarnově 240 m n. m. (v ostrohu Kozí rokle a dvou postranních roklí) a v severní rokli- Tarnovské blíže cesty do Strážnic již 245 m n. m. | Dál odtud do vysočiny Dubské vystupuje pásmo VIII., jak jsme se o tom zmínili při Liběchově ; to dokázati lze i při dalším stopo- vání visutého pásma VIII. Neboť Frič") uvádí, že Hrad Kokořín spo- čívá na temeni prvého kvádru kokořínského (to jest na temeni našeho © pásma VIII.) Základy věže hradu toho na skále čili na temeni pásma VIII. mají však dle Kořistky*) výšku nadmořskou 3123 m (podle měření vojenského general. štábu 314 m*). Vystoupilo tudíž pásmo | VIII. z rokle Tarnovské až po hrad Kokořín od 245 m n. m. až do. 312:3 m n. m. (po případě 314 m n. m.), to jest 0673 m (po ší padě o 69 m). | ") Jizerské vrstvy. Str. 22. Výkres č. 11. 2) Archiv. I. Měření výšek v Čechách. Str. 232. 9 Fotograf. otisk orig. map c. k, vojen. generalstabu, jist 4. XL NW. Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 27 Že pásmo VIII. jest Fričovým prvým kvádrem Kokořínským, tušil jsem již po obou stranách údolí Liběchovského, nejlépe se to však ukázalo, když jsem pásmo VIII. sledoval dál od Vehlovick Vru- tici a ku Hleďsebí pod Vystrkovem, aneb od Mlázické rokle pod severním úpatím Chlomku ku Lhotce, kde nalézá se kvádr pásma VIM. v údolí Kokořínském, tedy v místě, odkud sledovati jej možno údolím Kokořínským až do Kokořína. V pískovci pásma VIII. nalézti zkamenělinu jest velmi těžko. Ale tam, kde spodní část jeho má ještě slušné procento vápence, ze- jmena v oněch pevných lavicích, jež se ve Vehlovicích v nejvyšší části lomu v koule a placky oddělují, nalezl jsem: Lima Sowerbyi, Gein. (zř) „ pseudocardium, Rss. (zř) Pecten curvatus, Gein. (zř) „ laevis, Nilss. (h) Exogyra lateralis, Nills. (h) Rhynchonella plicatilis, Sow. (h). Frič *) uvádí kromě toho ještě odtud Lima multicostata, Gein. Vola guinguecostata, Sow. sp. Ostrea hippopodium, Nilss, Magas Geinitzii, Schl. Snad sem náleží též *) Turritella Noeggerathiana a Pholadomia aeguivalvis. 17. Nad Mlazicemi. Strášensko. Na cestě vedoucí z Mlazic (u Mělníka) na výšinu „Strášensko“, nalézá se nad pásmem VII. v podobě hrubozrnného písčitého slínu pásmo VIII., jehož spodní část ve výši od 214 do 220 m n. m. má velmi sypký pískovec šedý nebo žlutavý. Pískovec ten je na povrchu úplně rozpadlý a tvoří velmi písčitou ornici. V pískovci jsou pevné lavice šedého křemitého vápence, jenž se odděluje na povrchu v kulovité „tvary a oblé placky. Ve výši 220 m n. m. nalézá se nad předešlým 1) Běloh. a Maln. vrstvy. Str. 83. ř. 10.—18. A) » u) » u) E) 6.—8. 28 LII. Čeněk Zahálka souvrstvím stolice velmi hrubozrnného pískovce (některé kusy jeho lze považovati za slepence). Pokud je čerstvý, je barvy bílé. Obsahuje zřídka kde nějaký Fukoid. Zrna křemenná jsou v pískovci tom nej- více bílá, méně tmavošedá a nejméně červená. Od této stolice výš a sice od 220 až po 230 m n. m,, t. j. až něco málo nad cestu Ve- hlovickou, jest vyšší pásmo VIII. vyvinuto jako pískovec bílý, nahoře rezavý, který se velmi snadno rozpadává a tvoří velmi písčité chudé pozemky. Proto říkají hospodáři poloze této „Nouzov“. Nad pásmem VIII. spočívá zde opět v úvoze cesty na návrší Strášensku (které jest pokračováním předešlého návrší Kalského), pásmo IX. se svými význačnými slinitými vrstvami. Úhrnná mocnost pásma VIII. obnáší tu asi 165 m. 18. Severné úpatí Chlomku na počátku rokle Mlazické. Stopujem-li nejvyšší temeno kvádrového pískovce pásma VIII. od úpatí Strášenska podle cesty Vehlovické na východ, dojdeme na počátek Mlazické rokle při okraji lesa Chlomeckého na severní úpatí Chlomku. I zde nalezneme v hluboké prorvě kvádrový pískovec asi 9 m mocný, v téže výši skorem jako pod Strášenskem a také pod pásmem IX. Pískovec není tu všecken přístupný, jde tedy ještě hlouběji a jest více než 9 m mocný. Zahneme-li odtud na cestu Strážnickou, najdeme tam pásmo IX. jako písčitý slín vyvinuté v úvoze při vrstevnici 240 m n. m., nad ní i pod ní. 19. Od Chlomku do údolí Kokořínského.: Nyní se dá dokázati, že pásmo VIII. jest totožno s Fričovým Prvým kvádrem Kokořínským tím, že vyjdeme s počátku Mlazické rokle na severním úpatí Chlomku podle cesty Vehlovické dále na východ, až dojdeme za lesem na silnici Mělnicko-Mšenskou. Sejdeme- li nyní buď po této silnici nebo některou postranní roklí do údolí Ko- kořínského, shledáme, jakmile sestoupíme do téže výše nadmořské jako na počátku rokle Mlazické nebo jako na úpatí Strášenska, totiž do výše 230 m n. m., že tu počíná opět pod pásmem IX. pásmo VIII., totiž kvádrový pískovec, jímž odtud hlouběji a hlouběji procházíme do krásného údolí Kokořínského a který tu tvoří srázné stěny jeho. Nalézáme se tu poblíž obce Lhoty, odkud sledovati možno prvý tento kvádr Kokořínský až ku zřiceninám hradu Kokořína, dle něhož pásmo Pásmo VIII. — Uounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 29 to nazval Frič. Rovněž lze sledovati od Lhoty kvádr ten podle údolí až do Hleďsebí pod Vystrkov. Tím jsme zjistili, že naše pásmo VIII jest totožno co do stáří s Fričovým prvým Kokořínským kvádrem a zároveň jsme poznali, jakou změnu petrografickou vzalo pásmo to od Roudnice až do Kokořínského údolí. 20. Hleďsebí — Vystrkov. Při pásmu VII. vyložili jsme, kterak mezi pásmem VII. a IX. je vyvinuto pásmo VIII. a uvedli jsme jeho vrstvy. Ve spodním od- dělení jeho, v němž bývaly pevné lavice křemitého vápence ještě ve Vehlovicích a Mlazicích, nalézáme tu již pouze jednu lavici velmi křemitého vápence plnou Fucotdů a se Spongites saxontcus. Jest to ona „vápenitá lavice Fucoidová“, kterou zde uvádí již Frič.) Také zde mají spodní vrstvy pásma VIII. ještě ráz slinitého pískovce, upo- mínající v některé poloze ještě na hrubozrnné písčité slíny tohoto horizontu. Čím dále však do středu vysočiny Dubské, tím více po- zbývají i tyto spodní vrstvy slinitých svých součástek i vystupuje pak celé pásmo VIII. jako jeden petrografický celek — kvádrový písko- vec, — tak jako u Roudnice tvořilo též jeden petrografický celek — písčitý slín střídající se s lavicemi vápenitými. — Pásmo VIII. má zde pod Vystrkovem mocnost 23:2 m. Z toho připadá na spodní část 6:2 m a na svrchní 17 m. Pásmo VIII. zaujímá tu výši nad- mořskou od 2028 m až do 226 m. Tu se opět potvrzuje, že vrstvy útvaru křidového z Kokořínska na jih klesají. Obratme se opět do strání Polabských, které jsme u Mlazic opustili a postupujme po stráních těch okolo Chlomku do Vrutic a Hledsebí. 21. Chlomek obec. Při silnici, která jde z Podola na Chlomek, poznali jsme ně- kolik pásem: IV., V. a VI. Poslední pásmo VI. končilo na počátku zahradní zdi ve výši 217 m n. m. Pásmo VII. není tu přístupno. Uvážíme-li však, že pásmo VII. mělo od Roudnice až do krajiny Ve- hlovické mocnost skorem 6 m, nanesme tuto výšku 6 m nivellací podle silnice směrem k obci Chlomku,;i dojdeme k nepřístupnému roz- 1) Jizerské vrstvy. Str. 8. Str. 26. Výkr. 16., vrst. 4. 30 LII.. Čeněk Zahálka hraní pásma VII. a VIII. ve výši 229 m n. m. k zahradnímu domu. Spodní část pásma VIII. není tu přístupná. Však hned za zahradním domem při stavbě silnice a dále k obci, pak ve hlubokém úvoze až do nejspodnější části obce Chlomku přístupno jest již pásmo VIII. a po čerstvém odkrytí jeho při stavbě silnice shledal jsem, že se skládá z vrstev šedobílého, jemnozrnného slinitého pískovce, který ve vyšších polohách stává se i hrubozrnným. Pásmo VIII. sahá tu do výše 241 m n. m., i mohlo by býti asi 18 m mocné. Z výšky, kterou tu dosahuje pásmo VIII. proti výšce, jež dosahuje pásmo VIII. nad Mlazicemi pod Strášenskem (230 m n. m.), následuje, jak v části geotektonické bylo předesláno, že pro výšinu Chlomeckou platí zcela jiné geotektonické poměry (viz tam), nežli pro krajinu Vehlovicko- Kokořínskou. Také ve střední a svrchní části obce Chlomku pří- stupno jest pásmo IX., pokrývající pásmo VIII. 22. Vrutice — Východná stráně pod Hostínem. V cestě, ve které jsme poznali pásmo V., VI. a VII., nalezneme též spodní část pásma VIII. v mocnosti 11:6 m nad pásmem VII V úvoze cesty střídají se tu nad hrubozrnnými písčitými slíny pásma VII. šedé a zažloutlé velmi písčité slíny snadno se na povrchu v písčitou půdu rozpadávající s velmi pevnými šedými lavicemi kře- mitého vápence až do kraje lesa do výše 227 m n. m. Spodní pásmo VIII. zaujímá tu výšku od 2154 do 227 m n. m. Lesní půda ne- připouští zde poznati vyšší vrstvy, třeba vyhledati místa jiná. K tomu cíli hodí se cesta v průseku lesním ležící západně pod Hostínem v poloze, jež sluje „Mezi lesy“. Tu nalézá se lom pískovcový pod příkrovem pásma IX. Pískovec jest žlutavý v kvádry se oddělující a patro jeho zaujímá 239 m n. m. Pásmo VIII. má tedy mezi Vru- ticí a Hostínem mocnost (239—215-4) 23:6 m. (Pod Vystrkovem na- měřeno 23*2 m). Výchozy pásma VIII. nalezneme též v cestě sever- nější od předešlé z Vrutice na Hostín (v Koutech) jakož i na cestě, která vede od severního konce Hostína do údolí Kokořínského. Zde najdeme již opět kvádrový pískovec pásma VIII., kterak tvoří příkré stěny strání údolních,- a jdouce po něm, dojdeme brzy po pravé straně údolí Kokořínského pod Vystrkov nad Hledsebí, kde jsme pásmo VIII. již jednou dostihli. Pásmo VIII. od Hostína ku Hleďsebí klesá jako všecky vrstvy útvaru křidového od Všetat až ku Hledsebí. Tím se vysvětluje Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. 31 patro pásma VIII. mezi Vruticí a Hostínem ve výši 239 m n. m, kdežto pod Vystrkovem zaujímá 226 m n. m. Pásmo VIII. mezi Byšicemi a Hostínem zaujímá výši větší, asi mezi 226-4 a 250 m n. m., poněvadž vrstvy od Hledsebí sem vy- stupují. Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1893. OBSAH. INHALT, Seznam přednášek, konaných ve Verzeichniss der Vortráge, welche in schůzkách třídy mathematicko- den Sitzungen der mathematisch- přírodovědecké roku 1893 —. str. IV. naturwissenschaftlichen © Classe im J. 1893 abgehalten wurden S. V. Babor, J. et Košťái, J. Note sur une espěce nouvelle d'Arion. Avec Plancheri 0 z adBE — Příspěvky ku poznání poměrů pohlavních. u něštench Dímacidů. S tabXAXG5 1. : PEPE SY poč lekO 3 PORN VRR CC DY L Barvíř, Dr. J. Grarzim von Herinenméktee PŘ BA PRES A 190. NB — O některých serpentinech západní ne a horninách botů tických Jebprovázejícíeh vt.: 2 E VET SKSKVKI,. — Úber eine Umwandlung von Granat in diopsidariiéen Pyroxen, gemeine Hornblende und basischen Plagioklas in einen Granat- Amphibolit. . . . ko těh KOMB E l Aho 6 DO, G1 A Pá — Diabas od Choltic a od Hčnanova Městce at - . XXXVII. — Korund von Pokojowic bei Okřiško im westlichen Máhren XE — Bemerkungen ůúber die mikroskopische Beschaffenkeit des Gra- nulits von dem Iglawa-Flusse in Máhren. . . 1 XVE. Bayer, dr. E. © rostlinstvu vrstev březenských. S 22 dřeror sb PRORKIK Bayer, dr. F. Studie z osteologie Lacertid. (O některých zajimavých - částech kostry ještěrky živorodé, Lacerta vivipara Jacg.). S tab. V. VIL. Čelakovský, Dr. J. L. Resultate der botanischen Durchforschung Běh- menstimdenahren 189:undo1892e: 022W 0X Janda, J. Příspěvky k soustavě Gordiidů. S tab.IX.aX.... .. .XV. Klika, B. und Simroth, Dr. H. Beitráge zur Kenntniss der kaukasisch- armenischen Molluskenfauna. Mit Taf. XVII.. . . . .. . .XLV. Košťál, J. et Babor, J. Note sur une expěce nouvelle d'Arion. Avec PlanchesBVé < AJDĚ — Příspěvky ku poznání poměrů pohlarních u Aekterých i unaciath Stab. AA- VÁ ARON B da dána 9040) beonca IU; Láska, Dr. V. Zm Ehnbesmmuní/= : PNS E po M — 0 některých problemech R enakych S n XIII. ZE o LO DLE — Tafeln zur Aufósung des Keplerschen Problems . . . . . . XXIX. — 0 jistém problému geodetickém. S dřevorytem . . . . . . XLU. Lerch; M. Surun théoreme de Kronecker . <. -04 E1IX. — o une fonction transcendante . . . 2 AAV, — Sur deux transcendantes considéries par msi: Pán 1 Roy — Sur un point concernant la théorie de la fonction gamma . . XXVL = Genéraisation.dutneoreme de.Erullan 7.0500. XXX Mrázek, A. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 5 tab. VI. až VIII. PA NÝ o REV 2 OVLEL: Můiller, F. a Novák, B. Výpočet sály ace 1891, RN o ZAV6 | Novák, B. a Můiller, F. Výpočet dráhy vlasatice 1891,I. . . . . . XIL | Novák, B. Výpočet elementů dvojhvězdy = 1785 . .... . DDOŘE | Palacký, Dr. J. Úber die geologische Initiative in den zoasahlačlanec | Erdzeitaltern vom geographischen Standpunkt. . .. . . XLIV. | Pánek, A. O vyčíslení integralův Eulerových Dea Aapanoneí alěe. | braickou. . . s OL ČSOL HA BEE KOKS | Pleskot, dr. A. rinůčí fimlece P (©05 o) 6 ly O DOVABÉ | Procházka, V. J. Miocaen králický u Náměstě na Poranol S tab. | XT. a KB s VAIO | Rogel, F. Theorie der Euler" sehen Pon ctonén. Mit Taf. XVI. NÉ OSE | — Úber eine besondere Art von Reihen . . . . XXXIII | Šafařík, Dr. A. Úber Construction von metallischen ěledkonspisool nach neuen Grundsátzen. . . . XXXIV. Simroth, Dr. H. und Klika, B. Borrapell zur omemasl les antasiseně armenischen Molluskenfauna. Mit Taf. XVII... .... . „ XLV. Sitenský, Dr. F. Beitráge zur Geologie der Umesbun von Tábor. . XXXV. Sobotka, J. Beitrag zur Construction von umgeschriebenen Develop- pablen: I. an Fláchen 2. Grades, II. an Rotationsfláchen . . . II. — | Zur Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen XIV. — Úber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen mit um- schriebenen Cylinderfláchen. Mit Taf. XIV. und XV. . . . .XXIL Studnička, Dr. F. J. Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 scriptus . ... ZA AVVAV LS B 0 P oo SO OVA — Beitrag zur nero nenehro l pa . XLVII Studnička, F. Ch. Sur les organes pariétaux de Poiromy on. Baner Avec Planches I—III et 7 figures dans le texte . .. . orlí, — Příspěvky k morfologii parietalnich organů craniotů. S tab. XIX. by Vávra, Dr. V. Ein Beitrag zur Kenntniss der Sůsswasserfauna v. Bulgarien XLVI. Vejdovský, F. Organogenese gordiů, jakožto aa k biologii a me- tamorfose buněčné . . ... o VA 5 ko) VSRR ATK — 0 tření mihule (Petromyzon Platon É tab: XVI EXT Velenovský, Dr. J. Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien . . . XXXVIL Woldřich, dr. J. N. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. S 5 dřevoryty ' - - „IV. Zahálka, Č. Geotektonika křidového útvaru v okolí on Se 4 dřevoryty V. — 0 třech nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu BUDO — Petrografická studia v křidovém útvaru v okolí Řipu . . . . XXVIIL — Pásmo VI. — Vehlovické — křidového útvaru v okolí Řipu. . XXXIL — Pásmo VII — Malnické — křidového útvaru v okolí Řipu.. . XLIIL — Pásmo VIII. — Lounské — křidového útvaru v okolí Řipu. Stab., XXL, 435 ne 00 Jie Bl AAO OR M88 TAUTĚ SpDISsY třídy mathematicko - přírodovědecké král. České Společnosti Náuk, které jsou na skladě. Publicationen der mathematisch-naturvissenseha(tlichén (Lasse der kónigl. bohm. Gesellschaft d, Wissenschaften, welche vorráthig sind. Abhandlungen. Rozpravy. (Pojednání.) V. Folge: 7. Band (1852) 10060 V Folge: 5. Band'(1872)7.".0. 6— = 8. „ (1854) k k a oops AG LETKY) edu Ara = SED 2 6. R S) 9 =- 1085900 6 O TON da - 1161) "8 Zo 878) = = 12863) P hre TO M1) 5 130865019 :6 O2) o> M ZAS) . 7.50 B) B VII. Folge: Math. a dnachí Glasse: Bands(1887) 511 rue or 12.— Rada: Třída mathematicko-přírodov. 2. sv. (1889) ... . . ..- + 12— — ň ě B 3:1 as (4800) onu sk: pá p B — é ů DE BA (S91 da skonal 4y. 6.40 Sitzungsberichte. Věstník. (Zprávy o zasedání.) Mahre“ 1859.. a aa Jahres s 19b 10018 dyk 1.10 P9E 4.1860, 186 (ee 250 ARG Pod OTV POP v Peby oak B 1.50 „ 1862, 1863 A 60 2.1878, 1875,.1876,a 2.50 » 186418650 id —.69 5 BOA or adiedka be; pahilcd Aosda . 2— E 1866.. 13s n P 87 1882KA (a n. a 8 B 0718671187000 od osí. 1.25 K ML883 o a ad o do: 5.30 n 1808 o ts sad 1.14 5 o. lo 3 lo oibula 6110 4.50 B1869 13 U do T Jahrg. 1885- (mathem.-naturwis. Classe). . . . . BAR ok po hy PNE 6— 2791886 b i Koh JOE a U8k 7.50 o ÁSAT s k DVB DÁ LOS VEB 8 1888 é ú MZV 2D nád tkně 5.70 „12 1889 í BDO JM AVS BS TOHO 3.60 m (06) ž ETA VO OBA TÍ noál 3.80 5 189080 í MORA ZA OMA, 2.60 „1890019 é ABA „ban 0 done nláý: aj „1891 s ů popelka apt VY kk A 3.70 „1892 ů i ZLÁ 08 A SAOS As DAVY, SO LU 4.80 Jahresberichte. Výroční zprávy. Roku : n i 1S764sles9, dasaa K M 0 50 ZAVTOK:- 188511748 edojeu oalij= 801 Wom.J4 LB8B:4/ dr 5 566 —.80 Z 1886-88.p0 4 0. —.60 B8688 L Vscbosé le —.60 Z 18882 Ba, ohon Ma 20 Hůrda 1888 rs sd: 10 9 V980 E —.36 5 Io) 3 oo) 6:10 110. .0)70 —.36 MBI 05920 —.30 % 18907390 C —.50 BE A801 oh dod ato 6 —.90 s 1891.92% aus inom 230 Spisy o sobě vydané Besondere Werke a zvláštni otisky. und Separatabdrůcke. Augustin, Úber den jáhrlichen Gang der S 3 Elemente zu Prac. Mit 4 Taf. 1888. 40... S56. — Schwankungen des Wasserstandes der Moldau. Mit 3 (Taf. 1891. 80 . —80 Babor a Košťál, Příspěvky ku poznání prů SAR u nS Limacidů. 1893. 89 . . sta 7 = — Note sur une espěce nouvelle: d'Arion. 1893: 80 irc -P —.20 Barvíř, Auarzin von Heřmanměstec. 1893. 89. ... . —.05 — 0 některých serpentinech Západní VSP. a horninách amfibolických Je provázencích: 1893289 -< Ae roh hádka ata BO = = UE OL B. 22 S ová Pest EEC RO jo 69 Kea hroné odbot T5) Ora ...—.20 — Uber eine Umwandlung + von Granit in "diopsidartigen Pyroxen, ge- meine Hornblende und basischen Plagioklas in einen Granat-Amphi- holit 1893931 u)-(elnanlcu © P ES) soch Sea 801003 o — Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. 1893. 80 . . ...—.20 — Korund von Pokojowic bei Okřiško im westl. Máhren. 1893. 89... .—.10 — Bemerkungen úber die mikroskopische Beschaffenheit des Granulits vom Iglawa-Rlusse 11893948% 45 Bu she 030 Bayer, O kostře žab z čeledi Pelobatid. S 2 tab. 1884. 49. . . —.54 — Studie z osteologie Lacertid. O některých zajímavých částech kostry ještěrky živorodé, Lacerta vivipara Jacg. S 1 tab. 1893. 89. ... . —.40 Beobachtungen, Ombrometrische, herausgegeben von der Forstlehranstalt Weisswasser, red. v. Dr. E. v. Purkyně. Jahre. 1879—1882 498. . . 1.50 Čelakovský L., Neue Beitráge zur Foliolartheorie des Ovulums. 1884. 49. —.75 — Zur Kritik der Ansichten v. d. Fruchtschuppe der Abietineen. Mit TAB 82 ARDEN 040 — Die Gymnospermen. Eine morphologisch- phylogenet. Studie. 1890. 49 3.— — | Úber eine neue mitteleuropáische Daphne. 1890. 89.. „—10 — Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens im J. 11890. 1891. 8? —.60 —/d60," 1892280725708 to- Medik Je) 15 use sl hle nsšíe .—.50 — Popis nového druhu „Sněženky“ Galanthus gracilis n. sp. S 1 tabul. 18919 895734740 PV, SE UMS E —30 —. Úber das Verháltniss des Rumex acetoselloides Balansa zum Rumex ang10c2npusí MOENECk.MMLS92 3094 -le „Meno sh. Me .—.10 Farský, Resultate zweijáhriger Vegetationsversuche in kůnstlichen Náhr- stofflosungen, beziehungsw. im natůrl. Boden. Mit 1 Taf. 1879. 49. . 2.40 Feistmantel K., Úber Araucaroxylon in der Steinkohlenablagerung von Mittel-Bóhmen. Mit 2 Taf. 1883. 49.. <.. <<. ++. . «—.50 — Steinkohlengebilde in der Umgebung von 1 Radniz in Bóhmen. 1861. 4? —30 Feistmantel ©., Úbersichtliche Darstellung der geologisch-palaeontolog. Verháltnisse Sůd-Afrika's. I. Theil. Die Karoo-Formation. Mit 4 Taf. SJ 2.— Griinwald, Úber die Entwickelung der begrenzten Derivationen nach gan- zen positiven aufsteigenden Potenzen des Index und die damit zusam- menhángende Logialrechnung. NAB Ae 20 Gůnther, Antike Náherungsmethoden i im Lichte modern. Mathematik. 1878. 49 1.05 — Der Algorithmus linealis des Heinrich Stromer. Eine literar-histori- sehe Studie « 1880084008882 1E Vd. 74.240 00 O „—40 — Peter und Philipp Apian, zwei deutsche Mathematiker und Kartogra- phen. Beitrag zur Gelehrten-Geschichte des 16. Jahrhunderts. 1882. 49 2.— Gutzmer, Bemerkungen úber die Iteration linearer homogener Differential- gleichungen. 1892 "80b DORO OKO. NO KOSA 00 6) BOY Hansgirg, Úber neue Sůsswasser- uud Meeres-Algen und Bacterien, mit Be- merkungen zur Systematik dieser Phycophyten und úber den Einfuss des Lichtes auf die Ortsbewegungen des Bacillus Pfefferi nob. Mit 2 Vat: 11880 0 60 — Physiologische und algologiche Mittheilunoen. Mit 1 Taf. 1890. 89. . —60 — Algologische und bacteriologische Mittheiluncen. 1891. 89. < .<—.. .—'60 = Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser- -Algen und Bakterien-Flora von Tirol und Bóhmen. 1892. 8“ ... .—50 — Neue Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bakterien-Flora der dsterreichisch- ungarischen Kůstenlánder. Mit 1 Tafel. 1892. 89. —'50 Haškovec, Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 1890. ole „—30 Hermite, Sur la transformation de P intégrale elliptigue de seconde ospůce. isto AU pb) — Sur les racines de la Fonction sphérigue de seconde ospěce, 1890. 49 —-22 Janda, Příspěvky k soustavě Gordiidů. 1893. 8%... ZS 00 Klapálek, Předběžný seznam českých Trichopter. 18908 80- 0 — Dodatky k seznamu českých Trichopter. S 2 tab. 1890. 89 . ... . .—40 — Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis, Curt. (Lagenopsyche Fr. M):Mit 1 Vatel 1890.89... P VCS VES VSÍ CA acdc ne PAU Klika, Měkkýši okolí novobydžovského. NETS) SM AA Ada ZV Kostlivý, Úber die Temperatur von Prag. 1887. 49... .—60 Kůpper, Úber Involutionen Z, auf einer Curve dritter (zihaonýa (?. 1883. 49 —30 — Nachtrag zu der Untersuchung ůber die Steinerschen P VJV 1884. 49 —"15 — Uber geometrische Netze. 1880. 49 .... ži : . .„—83 — Úber geometrische Netze. bn 8090 Ae A 080 — Die Fláchen F4 und >. 1887. BY 50 — Zur Geometrie der Fláchen 3. ka 4. Ordnuns. 18884010 0 8 — Úber die Curven CS von 20 Ordnunej 168940900 30 — « Bobek, Hyperelliptische Cóm 1885. 49 ... A 02 — Zur Theorie der algebraischen Curven n'er Ordnung: C2.. 1890. 49. —36 — | Geometrische Betrachtungen úber den Strahlencomplex und die Con- sruenz. 16904- .—20 — Anwendung der in den Abhandluncen (VII. Folge, 3, Bd.) vorgetragenen Sátze úber algebraische Čurven auf die Theorie der Raumcurven. 1891. 4? —-30 — Forisetzuneg der Untersuchung úber algebraische und Raumcurven (Ab- handlWEREHO:o8.und. Bd) 118914990 „—40 — a) Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der Functionentheorie. 1892. 89. d) Úber das Vorkommen von linearen Schaaren 6© auf Cur- ven ne Ordnung C, deren Geschlecht p grósser als p,; das Ma- ximalgeschlecht einer Raumeurve X, ist. 1892. 89 . . . . . « - -—20 — Bestimmung der Minimalgruppen fůr Cm, das heisst der Gruppen von kleinster Punctzahl, welche in Beziehung zu Curven mčée Ordnung anormale Lage haben. 1892.89.. Poa a KU) Kušta, Živočišné otisky v pásmu c; silurského stupně KA 1590. 602, 1010 — Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. S 2 tab. 1890. 89 —-30 — Bludné valouny a stopy mesozoické flory v českém Bern 1891. 99. —05 Útvar krav le sove. 18929180 -0 4 ole ie — 06 — Příspěvky k seznání nejstarších zkamenělin českých a (evropských vůbec. 199280: „—12 Láska, Úber gewisse Curvensysteme und ihre Anwenduna zur graphischen Integration der Differentialeleichungen. 1890. 89 . .... .....-.. « «—10 — 0 rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času. 1890. 80 . . . —-10 — 0 jisté transformaci rovnic pohybu elliptického. 1891. 99. . . . . .—10 —, Zur Berechnung der absoluten Stórungen. 1891. 82. . ..... .... ..-—10 — Úber die Verbesserune der Bahnelemente. 1891. 89. . .... <. „—10 — Zur Bahnbestimmuns. 1893. 89 Pát aha dokdy 10 — 0 některých problemech geodetických. TROJA BAR a 0 «—20 Láska, Tafeln zur Aufósung, des Kepler'schen Problem“s. 1893. 89 . . .—24 BO jistém problému geodetickém. 1893. SUSE ..—06 Lerch, Úber Functionen mit beschránktem Existenzbereich. 1888. 40 a 30 o jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým. 1890. 8“ . . .—10 — 0 nemožnosti hypothesy o jednom fluidu elektrickém. 1890. 89 . . . —05 — Bemerkung zur Reihentheorie. 1890. 8". . o 6 či lelo ný bare ekŮ — Zur Theorie der unendlichen Reihen. 1891. koto n ný 103 == Sur un theoréme de Kronecker. 018934189 -2.3411 (020 -bo — Sur une fonction transcendante. 1893. 89. ... ele A0 — Sur deux transcendantes considerées par Legendre. 189308000 10 — Sur un point concernant la théorie de la fonction gamma. 1893. 8" . —10 Généralisation du théoréme de Frullani. 1893. 8%... . —:10 Machovec, Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 1890. 89. —20 — | Úber die Osculationsebenen der Durchschnittscnrve zweier Fláchen zweiter Ordnung., 1890. 89. . - < - . © <. „—10 — Úber die Krůmmunesmittelpunkte der Dreieckscurven (courbes trian- gulaires). Mit 1 Tať. 1891. 89. . ... . . . . . .—30 — vober den Zusammenhane der Krůmmunoshalbmesser (der Parabeln und Hyperbeln hoherer Ordnung mit den Krůmmungshalbmessern der Dreieckscurven. 1892. 89... STI UD Mareš, Úber elektrische Nervenerreguno. (Mit 4 "Holzschn. 1891. 830 — | Ein neues Federmyographion. Mit 1 Holzschn. 1891. 89. ...... .—05 Matzka, Grundzůge der systemat. Einfůhrnug und Begrůndung der Lehre der Determinanten. NSS E ny. 1:50 — Zur christlichen Zeitrechnung und fůr deren Verbesserune. 1880. 40. 1:80 — Kritische Berechnungen der musikalischen Tone und der diatonischen Ronleiterní 199229 o o ae taj nota skl = no Mé „ = — | Natůrlichste Berechnung musikalischer Tonleitern. 1888. K 1— Mrázek, O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. Příspěvek k bio- lóoii a morfologii cestodů. S 2 tab. 1890. 8“. —60 — Příspěpky k vývojezpytu některých tasemnic ptačích. S2 tab. 1891. 89 —80 — 0 hermafroditismu u Copepodů. S 1 tab. 1891. 8" . ......... —20 — O0 tak zvané Monocystis tenax Stein. PRAn příspěvek k poznéní parasitních flagellatů. 1891. 8%. . «—10 Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. (S 3 tab. 1893. 89. . 120 Novák B. a F. Můller, Výpočet dráhy vlasatice. 1891, I. 1893. 89. . . —'16 Novák B., Výpočet elementu dvojhvězdy = 1785. 1893, (60k A4 MBÉ — 10 Novák 0., Studien an Echinodermen der bohmischen Kreideformation. Nr. 1: Die irreguláren Echiniden der Cenomanstufe. Mit 3 Taf. 1887. 49. . 120 — Revision der palaeozoischen Hyolithiden Bohmens. Mit Aa 1891. 49 2— Palacký, ŘoBe: KOSA RABI © OLUdTET 88320: oetiote JAVA - OTVUNIT, TGB) 0 OTK EKK J8 SOOS RN — 65 — Studie o vývoji rostlinného roucha zeměkoule na základě zeměslov- něm 8919/4" 22/21- eouiedi sune a hesiko madiko lo 06- sitásí ná: AR S2e MM ke 1:20 — Úber die geologische Initiative in den verschiedenen Erdzeitaltern vom geographischen Standpunkte. 1893. 89... ....... „—.10 Pánek, O vyčíslení některých integralův Eulorových PROTO ROA substitucí aleebraickou. SOB 5 Bpo vel 18 A ar aěloy stduzn tion nl Pařízek a Šule, Optické konstanty rhamnosy. 1891. 8075 20 o Pelíšek, Perspectivische Studien. Mit 5 Holzschn. 1890. 89... . ..—4 Perner, O radiolariích z českého útvaru křidového. S 1 tab. 1891. 80 36 — Předběžný krit. seznam Foraminifer z Březenských vrstev. 189i. 8? .„—'20 Petr, Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. 1890. 89. , „—20 Písařovic a Babor, Rhynchodesmus terrestris (O. F. Můller) v Čechách. 1892 —.05 Pleskot, Vyvinutí fankce Py (cos y). 1893. 89. esy l) Počta, Beitráce zur Kenntniss der Spongien der Kreideformation. n exactnelTdae 18933-00122 sA ee So: 3.0 W T TOS B1383 S ON te PRETO, MO — TT etractinelidae6tc2188391 28s) eso Be SNO „—72 — | Die Anthozoěn der bohmischen Kreideformation. Mit 2 Taf. 1887. 49, 1:20 Počta, O Rudistech, vymřelé čeledi mlžů z českého útvaru křidového. S 6 BAD VAB Me Ile dopis cl jo 000K. CUM: ohca (ohllahknteřadkel olive 180 — | Úber den Inhalt eines Auarzknollens von Ruditz. Mit 1 Taf. 1890. 8“ . —30 —— O geologickém profile v nádraží c, k. státní aby císaře Františka Josefa, vknazesk8920/89: J.2 be ddů sval a PES al20020 o) ——08 Pohl.. © slykosázinu“ 1890.89 bou. s sat dsDotá eb lslo 005 — Příspěvek k poznání cyklamosy. S90 BP e Es haha Sole «—10 Procházka, Miocaen moravský. První příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských jílů a slínů severo-západo- a středomoravské oblasti. 1892. 8% —20 — Ku stratigrafiii oncoforových usazenin okolí ivančicko-oslavanského na, MOravěK BJ 2 B ale al ohe, kehiois;e č Jeka ais 30 — Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických poměrech nejzazší části miocaenů západní Moravy. (1892) 89. ... . <,- «..s« « — 140 — Miocaen Kralický u Náměstě na Moravě. 1893. 89... „—90 Resultate der in Bóhmen gemachten ombrometrischen Beobachtungen. Zu- sammengestellt von Prof. Dr. F. J. Studnička. Jahreano, 18101884. 40 4,- o. ee 00. BDS ob ao SOA ba) oo otok bad dá Ete dd ee ua 4 E doo red) Rogel, Zur Theorie der hóheren Integrale. 18995089. 298 AMAVV Mojí Mě —20 — Arithmetische Relationen. 1892. 8“ ... radon PAU MO ... .—20 — Trigonometrische Entwickelungen. 1893. ZPA add srl .—40 — | Theorie der Euler'schen Functionen. 1893. 89... .... 2... . .—70 — Úber eine besondere Art von Reihen. 1893. 89. ...... .—30 Seydler, Ausdehnune der Lagrange'schen Behandlung des Dreikórper-Pro- blems auf das Vierkórper-Problem. 1885. 49. . ..... —30 — Untersuchungen úber verschiedene Formen des Kraftoesetzes (zwischen Massentheebom 188971407 ejlsne celuelyslte debesl ání LANA dd + dá — 63 — | Bahnbestimmung des Cometen 1890 I. 1891, 4“ ........ ..—30 Sitenský, Beitráge zur Geologie der Umgebung von Tábor. 1893. 89“ . .—20 Slavík, Die Schichten des hercynischen Procaen- oder Kreidegebietes, ihre Deutung und Veroleichung mit anderen Kreidegebieten. 1891. 89. . . —30 — Die Ablagerungen der Glacialperiode und ihre eooaně in Nord- Rohmen40HEL M 0 ae- do 00e „—30 — Die Ablagerungen der permischen Formation bei Vlaším. (1891. 80210 — Die Kreideformation in Bóhmen u. den benachbarten Lándern. 1892. 8“ —10 Sobotka, Zur Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Flá- chen. SY SPADA Psa OBI ah 4 do)ak Va 08) 770 ata ohe Ah kl s —20 — Úber Berůhrungscurven der Schraubunasrecelfláchen mit umschriebe- nen .Cylhnderláchen (18983089 1- < exe) 2 hesisane LsMek s .—'60 — Beitrag zur Construction von umschriebenen Developpablen: L an „Fláchen 2. Grades, II. an Rotationsfláchen. 1893. 89. ....«.. ...—20 Spisy poctěné jubilejní cenou král. české společnosti náuk. I. Vejdovský, Zrání, oplození a rýhování vajíčka. S 10 tab. 1889. 8“ 3— II. Weyr Ed., O theorii forem bilinearných. 1889. 89. ....... —72 III. Feistmantel, Uhlonosné útvary v Tasmanii. 1890. 49. ...... 2— IV. Bayer, Osteolocie BOPUCH (uto, úaur) 189074072 (4. — 80 VI. Weyr Ed. 0, theorii plochá 180832 -le bas at us Ale —'60 Strouhal © Barus, Das Wesen der Stahlhártung vom Slolirisehen Stand- punkte: 4288440 AE po ide e te oeNe dL L 0 00 oa Da „—36 — Uber die Definition des Stahls auf Grundlage des elektrischen Ver- haltens des Eisens bei wachsendem Kohlenstoffgehalt. 1884. 49... .—33 Studnička F. C., Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri 1893, 8". — Příspěvky k morfologii parietalních organů Craniotů. 1883. 8%. . .—'36 Studnička F. J., Bericht úber die mathematischen und naturwissenschaft- lichen Publicationen der konigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften wahrendjihres, 100jáhr: Bestandes,; 1885. 89. <. <. 4% ©. 66 2-40 — vide: Resultate der ombrometr. Beobachtungen in Bóohmen 1876—88. — a) Beitrag zur Theorie der gemischten Reihen. b) Úber den a rismus, Křišťans von. Prachatic: 1892.89. << „< < < „—'10 Studnička F. J, a) Úber einige Analogien zwischen der Ludolfine und der Laisantine. b) Beitrag zur Theorie unendlicher ana, ABO2 BO A PS oV ANA Ree 2100 308 „—10 — | Algorismus prosaycus mag. Christani ao. fore 1400 (seriptus. 1893. 80 —16 — | Beitrag zur Auaternionenlehre. 1893. 89. a) ba .... —:10 Sucharda, Poznámka o křivce vratu jisté plochy různosměrek šestého stu- pně: 189138947 ne ledna k o tedka! Mel 0 alsa lo Alesh 7 Mohlo —20 Šafařík, Úber Construction von metallischen Teleskopspiegeln nach neuen Grundsátzen. 1893. 89... aE Šolín, Úber Curven 3. Ordnung, welche eine unendlich ferne Růckkehr- tangente haben, u. deren Auftreten in der Ska Statik. 1 OTA ole rodná od ao 0.0 poda oo 110) Štolba, Kterak se Pražská studničná voda mění. 1890. 89 . . .—06 Štole, Monografie českých Tubificidů. Morphologická a systematická studie. Se 4 tab. 3 Kojoko zsh: Boro de pour eo ap Ro pokoí A és Lod SA AO re nooak 5 Jolto va 1:20 Šule, Molekulárná váha kyselin řady (AH, 21890804 RO „—10 Taránek, Monographie der Nebeliden Bohmens. Mit 5 Taf. 1882. 49 . . . 150 Teixeira, Remargues sur Pemploi de la fonction y (n) dans la théorie des fonctions elliptigues. 1892. 89. . „—05 Tempel, Úber Nebelflecken. Nach Beobachtuncen auf der k. Sternwarte bei Florenz. Mit 2 Taf. 1886. 49... .. o SAO 10 240 Ullik, Rericht úber die Bestandtheile des Hlbwasses ba Tetschen, 1880. 49 1— Uzel, Supinušky země české (Thysanura Bohemiae). S 2 tab. 1890. 89. . . 1:20 Vandas, Neue Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Herce- govina. 1890, SOL <—40 Vaňha, O nových hlístech řepních, jejich škůdnosti a rozšíření. 1892. 80 . —86 Vávra, Kritisches Verzeichniss der Ostracoden Bohmens. 1891. 89 . . . .—'20 — Beitrag z. Kenntniss d. Sůsswasserfauna v. Bulgarien. 1893. 89 . .-—'08 Vejdovský, Die Sůsswasserschwámme Bohmens. Mit 3 Taf. 1883... ... 1 O embryonalném vývoji dvojčat. S 1 tab. 1890. 89 ... 250 — Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatů. S 1 tab. 1890. 89. . —'60 — K náuce o tvoření střevního epithelu a o o zažívacích ústrojí annulatů vůbec: 9, 2tabs/189189 A4 Ene POV On —60 — Poznámky ku zprávě H. Fola: „Contribution a Phistoire de la fécon- dationt1891:89 GV TRA OA ME 388, AUD SV AOR RL SPOSÍ 2 0 KS0o onetdle —16 — 0 původu a významu mesoblastu u annulatů. S 2 tab. 1891. 8"“. . —'50 — Zprávy Orgcanocenické 0972 11AD:018922 898 BV 50 — 0 tření mihule (Petromyzon Planeri). 1893. 89. ... .—20 Velenovský, Die Flora aus den ausgebrannten tertiáren Letten von Vršo- vic bei Laun. Mit 10 Tafeln. 1881. 49.. ..... <. «« . 2 — 0 medových žlázkách rostlin křížatých a jich upotřebení v systema- tice řádu tohoto. S 5 tab. 1884. 4) . . . .. . « « + + + +. 00 — Beitráge zur enntis8 der bulcarischen Flora. 1886. 49 ...... < .—'60 — Die Fauna der bohmischen Kreideformation. Mit 6 Taf. 1888. A090 — Květena českého cenomanu. S 6 dvoj. tab. 1889. 49 ..... 50, —. Plantae novae bulcaricae: Pars IL 1890.897220270: ...—20 — Poznámky k morfologii rhizomů kapradin. S 2 tab. 1890. 89. . . .—'50 — Neue Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 1892. 89. ....... —20 Dritter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 1893. 89. ..... -—60 Vrba, O tvaru krystallovém tellurdioxydn a zasaditého tellursulfatu. 1890. 89 —-10 Výsledky dešťoměrných pozorování v Čechách viz: Resultate. Waltenhofen, Úber die elektr. Uhr von Řebíček. 1879. -—60 Wegner, Generalregister zu den Schriften der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften 1784—1884. — | Obecný rejstřík ke spisům král. české společnosti náuk 1784—1884. 89 150 Woldřich, Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. [893748047 IU eb B AE ZA Z POTO OK A TPEO OV VPK KOV OVA OA RPA h ee —20 Wurm Melilithbasalte zwischen Bóhmisch- -Leipa und Schwojka. 1890. 8“ . —10 — Úber die Grůnsteine der Schluckenauer u. Nixdorfer Gegend. 1890. 8% —10 Zahálka, O souvrství glaukonitického vpie slínu v Polabí litoměřicko- M Ě|nICKOR ERO B no l eo Pleso e Tena) lege ; — a) 0 slepenci Mlčechvostském. b) 0 blndivých valounech. a 0 gasatu ve smolném uhlí od Proboštova v Č. Středohoří. 1892. 89, — Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 1893. 89. = . —30 «—10 — 0 třech nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řípu. 1893. (80 —30 — Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu, 1893. 89 . . . .—24 — Pásmo VI. (Vehlovické) křidového útvaru v okolí Ripu. 1893. 89... „—20 — Pásmo VII. (Malnické) křídového útvaru v okolí Ripu. 1893. 8" . .—16 Zprávy, měsíční, o činnosti král. české společnosti náuk, jež během r. 1887 a, 1888 vydávaloprot. Dr-BJIStudnička po. - ©. - -= 1— 6 E Nákladem Královské České Společnostt Náuk, — Tiskem dra, Edv, Grégra v Praze 1898. STUDNIČKA „SUR LES ORGANES PARIÉTAUX DE PETROMYZON PLANERI" Fig. 2 Pig. 4 zá 2 Dé 9 P M € : PE o5- i P „= SME l rá Pe " 3 == - : = r Otudnička ad nat.del Lith Farský Prague Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat- přírodověd. 1893. STUDNIČK ČKA „SUR IČKA LES O SL S ORGANES PARIÉTAUX DE PETRO JETAUX DE Fi MYZON PL ETROMYZON | ANERIJ o oo "nene STUDNIČKA „SUR LES ORGANES PARIÉTAUX DE PETROMYZON PLANERIJ ] PLL F ChStudnička ad nat.del. Lith. Farský Prague h) PETIT) 7 = p Pisařovic, 3,10. Babor del. Lith. Farský Prague. | k Věstník král. české společnosti náuk. Třída mathemat-přírodovéd 1893, BAYER: JEŠTĚRKA ŽIVORODA. Tab.V. —- Autor del. Lirh. Farský v Praze Věstník král české společnosti náuk Třida mathemat- přirodovéd. 1898 MRÁZEK: SLADKOVODNÍ ČOPEPODI. A.Mrázek del lith Farsky Praze 1-8.Cyclops crassicaudis. 9-11. C. varicans. 12.C. vernalis. 13-17 Canthocamptus Wierzejskii. Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat-přirodověd. 1893. MRAZEK: SLADKOVODNÍ COPEPODI. A Mrázek del. 1.16.Canthocamptus Wierzejski. 2-4. C. Vejdovskyi. 5. Cyclops albidus. 6-10. Diaptomus denticornis. 11. Cyclops bisetosus. 12. C. albidus. 13-156. C. strenuus. Věstník král. české společnosti náuk. Třida mathemat-prirodověd 1893. če ua (o a O re V MRAZEK: SLADKOVODNÍ ČOPEPODI. 05 fu. A.Mrázek del. -4 Cyclops strenuus. 5. C. serrulatus. 6. C. albidus. 7.16.C.fimbriatus. 8. 9. 11.13. 14.C. bisetosus. 1 15..C. crassicaudis. 10. 12. 17. 18. C. strenuus. 19. C. vernalis. Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat- přírodovéc. 1898. PS S (© R ů. GoRDIID EVKY K SOUSTAVE 2D ROA S AVG 4 8 ko KSS DDD T LO os ) ) JANDA: PŘísp at-přirodověd 1896 ný U Tida matherr ečnosti náuk T : l král české spo S Věstník PŘÍSPĚVKY K SOUSTAVĚ GORDIIDŮ. E | ROBDGAVK: 3 © A 3 /X a) © NA VAVAVAVA 208 AVAVAV SLR , 0 - A VA ) Z Ň Tyran mé 2 — vyryryí TÍ TT nea = a k KA SL SKO Se SL 2, SIL 0 E : Lutor del. th Farský v Praze. = | ; HP Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat-prirodověd, 1893, | P EEN jo VLap.Jos. PROCHAZKA. MIOCAEN KRALICKY. S SS So a A da Že o do oh EN n n č (Vo o n SO 5 o o o k Z o SNC NÍ Po má Vote oD ASP n o o CES o ot 6 r NNO po oné V PRA O o o S S S bo Po o ší a da P OPAT VLap.Jos. PROCHAZKA. MIOCAEN KRALICKÝ. ida mathemat-1 BE A | ab XII. V.Láska: U problemech geodetických. Tab. XU. Lith. Farský v Praze Věstník král české spoleénosti náuk. Třída mathemat-přirodovéd. 1898. J.Sobotka: Úber Berůhrungseurven der Schraubungsregelfláchen ete. >“ : z af. AW. oitzber. d.kómgl. bóhm. Gesellsch. d Wissenschaft. Mathermat natrwiss. Úlasse 1895 | .. J.Sobotka: Uber Berůhrungscurven der Schraubungsregelfláchen ete. Pa Lith. Farský Frag Sitzber d. konigl bóhm Gesellsch d Wissenschaft. Mathernat. naturwiss. (lasse 1893. ROGEL, IHEORIE DER EULERSCHEN FUNCTIONEN. Taf.XVI. Lith. Farsky, Prag sitzber d kónigl bohm. Gesellsch. d Wissenschaft Mathemat: nadmryriss. (lasse 1898. SIMROTH, BEITRAG ZUR KENNTNISS DER NACKTSCHNECKÉN. Tať.XVIL. Lith Farský Prag ojizber d.kongl blm. Gesellsch. d Wissenschaft. Mathemat natmrvriss (lasse 149 VD) tší 1 Autor del. á .a kn.dy, Jirogr. A -Haase v Praze. Věstník král.české společnosti náuk, třída rmathemat. přírodověd. 1893. B ZKOOVNÉ ře 0 Cakr.dy jímyy, A Haase v Raze, SET ť „9 BY é X ALE [oss 8 % i , mathemat.. přirodověd. 1893 n M © N=i B, P =, = = : a — = JN: s 5 2 s = = E a i (3 S = = === <= č == S = i = 2 © © 1 = © „MŠ ; = £ c | E Ba < = , = >© o 7) »©— [8 x < a neo Bb E m E p R o BABOR-J,KOŠŤÁL : Pohl. poměry Limacidů. nadl: jů 7 / h Fig.12. Fig. 18.13. M razek cet. Košlal del.(orig.) (.akr.dy. lirogr. A.Haase v eh Věstník kral.české společnosti náuk, třída mathemat. přírodověd.. 1893. C. ZAHÁLKA, PÁSMO VIII. KŘÍDOVÉHO ÚTVARU, Tab.XM. 230: EE E ARO E00 RO ROA RA OA REA bola. E Cesta KU zamku, S 205- = Zouka s prameny be Costa ku skole úith. Farský v Praze Dle přír měřil a rejsoval Č Zahalka. (0J6 Prurez stra x lupadel na Slaven. Fomer vyšky 1:00 Věstník král. české společnosti náuk. Třida mathernat-přirodověd. 1893. TISKEM DRa EDV. GRÉGRA V PRAZE 1894. ; MOOV 3 2044 106 227 895 SAE POV V EO NÍ KO KOKA) NORY B VRR 3 te Z a DKNY OAVSLVKY ún 9 8 jmý KN no ye 2) Z oů s Ň pt : POCANOKN n Kod dt POV)